MASARYKOVA UNIVERZITA, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY PAPÍR. Bakalářská práce VYPRACOVALA: IVETA SIEBENBÜRGEROVÁ

MASARYKOVA UNIVERZITA, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY

PAPÍR Bakalářská práce

VYPRACOVALA: IVETA SIEBENBÜRGEROVÁ

VEDOUCÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE: DOC. MGR. JAN BRUŢEŇÁK

BRNO 2011

BIBLIOGRAFIVKÝ ZÁZNAM SIEBENBÜRGEROVÁ, Iveta. Papír: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2011. Vedoucí bakalářské práce doc. Mgr. Jan Bruţeňák.

ANOTACE Bakalářskou práci Papír tvoří cyklus obrazů, vytvořených kombinovanými technikami a doprovodný text. Stěţejní pro mé obrazy byl právě papír, ve většině případů ruční. Vytvořila jsem si vlastní modifikaci techniky voskové rezerváţe, která se hojně vyuţívá pro textilní tvorbu, avšak v kombinaci s ručním papírem jde o ojedinělou záleţitost. Obrazy vznikaly spontánně, ale lze v nich vypozorovat spojující motiv elementárního geometrického prvku – kruhu. Doplňující text umoţňuje nahlédnout za vizuální pozadí mých obrazů a pomáhá je pochopit prostřednictvím exkurzů do problematiky papíru, batikování a symbolů.

ANNOTATION The bachelor thesis Paper consists of a cycle of pictures, created by combined techniques, and supporting texts. The crucial element for my pictures was paper; mostly it was handmade paper. I have created my own modification of a technique of wax preservation, which is hugely used in textile production; however combination with handmade paper is quite rare. The pictures were created spontaneously; however a common motive of an elementary geometrical component – a circle – may be seen there. The additional texts allow looking behind the visual background of my pictures and help understand them through excursions in the issues of paper, batik and symbols.

KLÍČOVÁ SLOVA papír, ruční papír, batika, textil, barva, vosk, kruh

KEYWORDS paper, handmade paper, batik, textile, colour, wax, circle

2

PROHLÁŠEŇÍ Hlavní částí bakalářské práce je praktický umělecký výkon (cyklus obrazů). Předloţený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické bakalářské práci. Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne …………………………… ……………………………………….. Iveta Siebenbürgerová

3

PODĚKOVÁNÍ Děkuji všem, kteří mi pomáhali s bakalářkou prací, především doc. Mgr. Janu Bruţeňákovi a doc. Blance Růţičkové, akad. malířce.

4

OBSAH 1. ÚVOD…………………………………………………………………………………....7 2. PAPÍR…………………………………………………………………………………....8 2.1. Historie papíru…………………………………………………………………..…8 2.2. Předchůdci a současní příbuzní papíru…………………………………………9 2.3. Osobnosti Paper Artu v České republice………………………………………11 2.3.1. Jiří Hynek Kocman………………………………………………………..11 2.3.2. Adriena Šimotová…………………………………………………………12 2.3.3. Eva Kmentová…………………………………………………………......13 2.3.4. Blanka Růţičková…………………………………………………………14 3. BATIKA………………………………………………………………………………...15 3.1. Osobnosti batiky……………………………………………………………….…16 3.1.1. Růţena Magniová…………………………………………………………16 3.1.2. Helena Hošková………………………………………………………...…17 4. BATIKA PAPÍRU……………………………………………………………………...18 5. MATERIÁL………………………………………………………………………….…19 5.1. Papíry……………………………………………………………………………...19 5.2. Vosky………………………………………………………………………………20 5.3. Barvy……………………………………………………………………………....20 6. POMŮCKY………………………………………………………………………...…..21 6.1. Hnízdo……………………………………………………………………………..21 6.2. Tjanting……………………………………………………………………………21 6.3. Tjap………………………………………………………………………………...22 6.4. Ostatní pomůcky……………………………………………………………...….22 7. TECHNOLOGICKÝ POSTUP…………………………………………………….....24 7.1. Způsoby nanášení vosku………………………………………………………...24 7.2. Způsoby barvení……………………………………………………………...…..24 5

7.3. Odstraňování vosku………………………………………………………….…..24 7.4. Další pouţité techniky……………………………………………………...……25 7.4.1. Vlastní výroba ručního papíru…………………………………………..25 7.4.2. Barvení přírodninami………………………………………………..…....25 7.4.3. Odbarvování savem……………………………………………................25 8. VYUŢITÍ TECHNIK VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ………………………………...27 9. KRUH…………………………………………………………………………………..28 9.1. Symbolika kruhu………………………………………………………………....28 9.2. Kruh v umění…………………………………………………………………..…28 10. ORNAMENT……………………………………………………………………...….31 11. VÝZNAM SVĚTLA VE VÝSLEDNÝCH PRACÍCH……………………..………32 12. ZÁVĚR……………………………………………………………………………..…33 13. SEZNAM VYOBRAZENÍ……………………………………………………...……34 14. POUŢITÉ ZDROJE……………………………………………………………..……36 14.1. Literatura…………………………………………………………………….…..36 14.2. Internetové zdroje……………………………………………………………….37 15. RESUMÉ……………………………………………………………………………...39 16. SUMMARY…………………………………………………………………………...40 17. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA…………………………………………………………….41

6

1. ÚVOD Během svého studia jsem se v rámci předmětů experimentální kresba a experimentální malba věnovala batikování ručního papíru. Proto jsem se rozhodla svoje zkušenosti z výuky spojit v bakalářské práci. Jako pracovní název, jsem pouţila Papír a u tohoto názvu jsem zůstala. Slovo „papír“ je vlastně pojítkem pro práce vytvořené na tomto materiálu. Při své tvorbě jsem propojila dva základní fenomény - ruční papír a voskovou batiku. Vzhledem k tomu, ţe jsem pouţívala i další techniky a nejen ruční papíry, zdál se mi název Vosková batika na ručním papíře nevhodný. Nazvat práci podle toho, co na obrazech uvidíme, také nešlo. Chtěla jsem, aby práce vznikaly spontánně, náhodně, tak jako většina batik. Jejich významový obsah se k nim připojil aţ později, proto i já se o něm zmíním později, aţ v závěru textu.

7

2. PAPÍR Jedním z prvních materiálů, se kterým se v ţivotě setkáváme, je papír. Jako dítě vnímáme jeho celistvou bílou plochu, vhodnou k pomalování. S přibývajícími lety člověk vyuţívá jeho různé funkce, které na sebe bere – od knih aţ po nábytek. Někteří z nás znovu objeví tu nejpodnětnější a nejprostší funkci – předmět ke tvoření. „Obecně rozumíme papírem relativně tenkou stejnoměrnou vrstvu vláken (převážně rostlinného původu) vodou naplavených na síto, zplstnatělých, odvodněných a usušených.“ (Kocman, 2004, str. 6) V definici J. H. Kocmana je stručně popsána i výroba. Je mnoho kritérií, podle kterých můţeme papír dělit. Podle plošné hmotnosti (gramáţe), tj. hmotnosti 1m2 dělíme papírové materiály na papír, karton a lepenku. Ruční papír dělíme na dva základní typy: typ západní – evropský a typ východní – orientální. Evropský typ bývá doplněn filigránem (nesprávně vodoznak), jedná se značku určující výrobce papíru, později ozvláštňovaly papír pro budoucího majitele nebo speciální příleţitosti. Filigrán je místo, kde je vrstva papíru silnější nebo slabší a je patrné při průhledu proti světlu. Dělí se na průsvitky a stíněnky. Evropský typ papíru, je také typický sloţením z hadroviny a ručními nepravidelnými okraji, které se neořezávají. Orientální typ papíru nemá filigrány, je sloţen z orientálních vláknovin a ruční okraje jsou často ořezané, protoţe se archy formátují na menší. U ručních papírů můţeme také někdy rozlišovat stranu sítovou a plstěncovou.

2.1. Historie papíru V názorech na historii papíru se literatura značně rozchází. Přikláním se k názoru, ţe papír byl vynalezen cca 200 let př. n. l. (srovnej Kocman, 2004) V tomto období se však papír vyráběl z ţivočišného materiálu – hedvábí. Za objevitele pouţití rostlinných surovin je označován Číňan Cchai Lun (Tsai – Lun), který jej dle legendy v roce 105. n. l. prezentoval čínskému císaři. Z Číny se technologie výroby šířila do dalších zemí, kde ji obohacovali o pouţití dalších jim dostupných surovin. Znalost výroby se z Číny přesunula do Korey, kde jako první začali papírovou hmotu barvit a odtud dále do Japonska. Tam se dodnes vyrábí tradiční papír zvaný vaši - washi, jehoţ základem jsou tři rostliny – gampi, kozó, micumata. Papír vyrobený z gampi bývá nazýván „králem papíru“, je lesklý, odolný vůči vodě a hmyzu, pouţívá se na vzácné dokumenty. Gampi je vzácný divoce rostoucí keř. Kozó je druh moruše, která se dá pěstovat kdekoliv, proto je tato surovina pouţívána nejčastěji. Bohuţel časem mění barvu a bývá napadán 8

hmyzem. Micumata má krátká vlákna, proto je papír slabší, pouţívá se na výrobu bankovek. V 8. století vyzvěděli tajemství výroby od Číňanů Arabové. Mezi první papírny patřily papírny v Bagdádu a Damašku. Do Evropy, do Španělska se znalost výroby dostala v roce 1036. Rostlinné suroviny se nahradily starými hadry. Ty se třídily a pěchovaly do v zemi vykopaných jam, kde se nechaly po nějakou dobu zahnívat. Poté se rozvláknily a rozmělnily na papírovou kaši, ze které se vyráběl papír. Za první papírnu v Českých zemích, bývá povaţována papírna ve Zbraslavi, zaloţená roku 1499. Její existenci však popírá Jiří Palát, který „došel k jednoznačnému závěru, že nejen že zbraslavská papírna není nejstarší papírnou v zemích Koruny české, ale že ve skutečnosti nikdy nebyla založena a tudíž neexistovala a také tedy papír nevyráběla.“ (Šplíchal, Vítek, 2010, str. 18) Proto se na první místo posunuly papírny v Olomouci a Trutnově (1505). Papírna ve Velkých Losinách byla zaloţena v roce 1596 a vyrábí papír nepřetrţitě do dnešních dnů. Od roku 2002 je Národní kulturní památkou. V roce 1799 si nechal N. L. Robert patentovat papírenský stroj a ruční výroba postupně téměř vymizela. Na konci 19. století se začal papír vyrábět z celuózy, která se získává chemickým zpracováním dřeva.

2.2. Předchůdci a současní příbuzní papíru Předchůdce, podle něhoţ získal papír své jméno, se nazývá papyrus. Vyráběl se v Egyptě ze stvolů bahenní rostliny šáchoru – Cyperus papyrus. Šáchor papírodárný je vysoký aţ 4 m. Stébla se podélně rozřízla a zbavila svrchní zelené vrstvy, bílá dřeň, která se tím obnaţila, se nakrájela na tenké prouţky, ty se kladly těsně vedle sebe na rovný mokrý poklad a na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být i více, lepily se škrobem. Poté se materiál vyrovnával sklepáváním, lisováním, hlazením, sušením a ořezáváním krajů. Jednotlivé listy se lepily pomocí škrobu za sebe, takţe vznikal aţ několik metrů dlouhý svitek – tzv. svitkové knihy. Psalo se na něj seříznutým rákosem. Písmo se ze starých svitků oškrabávalo a mohly se znovu pouţít. Od konce antiky se náhraţkou papyru stal pergamen, který vznikl v Pergamonu v Malé Asii. Zhotovoval se z ovčích, kozích, telecích, oslích kůţí. Kůţe se zbavovala všech nečistot, zbytků tkání a chlupů. Máčela se ve vápenné lázni, po vytaţení se uhlazovala špachtlí a pemzou a natírala pastou z plavené křídy. Aby pergamen nezapáchal, muselo být vyčištění důkladné. Na pergamen se mohlo psát z obou stran a chyby se mohly odstranit pemzou. Pergamen nejvyšší kvality se nazýval velim, vyráběl se z kůţe velice mladých nebo ještě nenarozených kůzlat a jehňat. 9

Předchůdci ve smyslu technologickém, tzn. vyrobené splstěním rostlinných vláken, mají různá jména, říká se jim také pseudopapír. Lýka stromů a keřů se měkčila, vařila, klepala palicemi, aţ vznikla kaše, která se srovnávala na podloţce a nechávala vyschnout. Papír Amate – Tapa (amatl, otomi, huun) vyráběli vyspělé civilizace v Latinské Americe, základem pro jeho výrobu bylo několik druhů fíkovníků (Ficus mexicana, Ficus tecolutensis, Ficus cotinifolia, Ficus papdifolia), chlebovník a morušovník. Dodnes se dochovala výroba některých typů papíru v Indonésii, v Mexiku a kolem řeky Amazonky. (Srovnej Kocman, 2004, Bidlová, Tintěrová, 1999) Mezi další techniku příbuznou výrobě papíru, můţeme zařadit papírmašé – kašírování. Technika vznikla stejně jako papír samotný v Číně, a šířila se stejnými oblastmi do celého světa. Papírová hmota s přidáním různých látek, především lepidel, se tvarovala, vtlačovala nebo vlévala do sádrových, dřevěných, kovových forem. Po vyjmutí a vyschnutí se lakovala a malovala. V Číně se tímto způsobem vyráběly vojenské helmy. Do Evropy se výroba dostala v 17. století, kdy se jí ujali Francouzi. V Anglii se jiţ v první čtvrtině 19 století vyráběly panenky s papírovým tělem. Často se prodávaly pouze hlavičky, tělo a šaty si uţ lidé vyrobili sami. Podobným způsobem se dnes vyrábí tzv. nasávané výrobky, uţívané především jako ekologické obaly. Součastným příbuzným papíru je také digitální papír, který s klasickým papírem nemá mnoho společného.

10

2.3. Osobnosti Paper Artu v České republice Paper art je novou uměleckou kategorií, která pojímá papír jako umělecké médium, ne jako podloţku pro kresbu nebo grafiku.

2.3.1. Jiří Hynek Kocman Narozen v roce 1947 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Vysokou školu veterinární a 27 let pracoval v Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně. Výtvarným uměním se zabývá od roku 1965, kdy začal studovat soukromě estetiku u Jiřího Valocha. Od roku 1976 studoval nauku o papíru a uměleckou kniţní vazbu u Jindřicha Svobody a od roku 1979 u Tomáše Vyskočila restaurování papíru a knih. Na 6. trienále umělecké kniţní vazby v Kroměříţi v roce 1989 získal 1. cenu. V roce 1996 se habilitoval v oboru konceptuálního umění na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1993 přednáší na Fakultě výtvarných umění v Brně, v roce 1998 zde zaloţil Ateliér papír a kniha. Kocman vytváří autorské papíry, které nazývá paper–re–makings, aby akcentoval přítomnost původního sdělení, které se objevuje v podobě fragmentů. Papíry prezentuje jako finální díla nebo je váţe do autorských knih.

Obr. 1: Šumavsko-váchalovské interpretace

11

2.3.2. Adriena Šimotová Narozena v roce 1926, pochází z česko-francouzsko-švýcarské rodiny. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. S manţelem malířem Jiřím Johnem patřili k zakladatelům výtvarné skupiny UB 12. V 70. a 80. letech se zabývala technikou perforace. Její práce spočívá v mačkání, prořezávání a vrstvení velkých archů papíru, čímţ vznikají křehké papírové sochy a závěsné reliéfy s obtisky dlaní, chodidel i celého těla.

Obr. 2: Osamělost, 1977

12

2.3.3. Eva Kmentová Narozena v roce 1928 v Praze. Byla absolventkou praţské Vysoké školy uměleckoprůmyslové a členkou skupiny Trasa. Vytvářela sochy, objekty a instalace. V roce 1974 onemocněla a musela upustit od těţkého sochařského materiálu, začala se věnovat práci s papírem. Sochařce se stal papír hmotou, kterou se vyjadřovala. Papír krájela, mačkala, vrstvila a kombinovala s kresbou, barvou a tiskařskou černí. Hlavním modelem se jí stalo její vlastní tělo.

Obr. 3: Výhonek, 1979

13

2.3.4. Blanka Růţičková Samozřejmě nemůţu v kapitole osobností vynechat Blanku Růţičkovou. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, atelier textil u prof. Kybala. Od roku 1993 působí na pedagogické fakultě v Brně jako odborná asistentka a v roce 1998 habilitovala v oboru výtvarná výchova. Z jejích mnohých aktivit nejvíce obdivuji organizaci projektu Fenomén kniha, který je mezinárodní výtvarnou soutěţí vysokoškolských studentů výtvarných oborů. Fenomén kniha bývá kaţdoročně zakončován několika výstavami. Dalším projektem, kterého se účastnila a organizovala ho, byl Papír, mezinárodní symposium výtvarníkůučitelů a studentů uměleckých škol.

Obr. 4: Z cyklu Záznamy

Obr. 5: Z cyklu Vzkazy

14

3. BATIKA Batika je tradiční způsob zdobení textilií. Vytváří se na principu zarezervování části textilie a tím uchránění před barvou. Zarezervování se provádí vyvázáním (plangi), skládáním, prošitím (tritik), nebo různou rezerváţní hmotou – voskem, pastou z popela, rýţe, kořenů manioky, bláta. Kdy a kde přesně batika vznikla, se dodnes neví. Jisté je, ţe ji znali v Číně jiţ v 1. stol. př. n. l. Odtud se batikování šířilo do dalších zemí, aţ do Indonésie, kde během 12. stol. n. l. zdomácnělo. Právě pro Indonéský ostrov Jáva je charakteristická práce pomocí tjantingu a tjapu. Jako rezerva se pouţívá především včelí vosk, proto se voskové batice často říká javánská. (srovnej Lightová, 2005) „Název batika je odvozený ze slova „ambatik“, což je látka s drobnými tečkami. Přípona „tik“ znamená malou tečku, bod, kapku.“ (Kratková, 2005, str. 3) Další variantou vzniku názvu je pojmenování podle Malajského kmene Bataků, kteří si takto zdobili textil, nebo podle slova „batik“, které pochází z Jávy a znamená „psát, kreslit.“ (srovnej Skarlantová, Vechová, 2005) V Českých zemích byl princip voskové batiky znám především z barvení velikonočních vajec, na zdobení krojů se pouţívala především batika vyvazovaná a šitá. Tradiční modrotisk je svou podstatou velmi podobný voskové batice tiskané tjapem, ale jedná se o jinou rezerváţní hmotu. (srovnej Vondrušková, Vondruška, 1988) Batika je dodnes lidovým uměním. Téměř kaţdý si někdy během svého ţivota vyzkoušel batiku, která se řídí heslem „Tie – dye“ – „Svaţ a barvi!“ Já se zabývám především batikou voskovou, která se svou podstatou nejvíce podobá kresbě a malbě a je nejméně dílem náhody. Mnozí tvrdí, ţe je také nejsloţitější technikou a doporučují ji zkoušet, aţ má člověk více zkušeností s jinými technikami.

15

3.1. Osobnosti batiky V této kapitole jsem uvedla výtvarnice, které pouţívají voskovou batiku k tvorbě obrazů.

3.1.1 Růţena Magniová (rozená Halasová) Narodila se v Bučovicích v roce 1929. V letech 1945–1949 studovala Vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně. Zde se seznámila se svým budoucím manţelem, sochařem Rostislavem Magnim. Společně pracovali jako výtvarníci u národní umělkyně Hermíny Týrlové ve Filmových ateliérech ve Zlíně. Dělali loutky pro film Nepovedený panáček, O Zlatovlásce, Devět kuřátek. Kvůli bytovým podmínkám se rozhodli v roce 1954 přestěhovat do Ţďáru nad Sázavou. Od roku 1963 učila Magniová na Lidové škole umění. Asi od roku 1960 vytvářela obrazy technikou voskové batiky, sama ale říká: „už to není čistá batika, spíš vosková technika. Je velice objevná a skýtá další možnosti.“ (Rudolfová, 2005, str. 143) Ve své „alchymistické dílně“ plátna postupně překrývala vrstvami vosku a barev a proškrabávala linky. Námětem obrazů se nejdříve stala figura, později abstraktní vyjádření krajiny. Protoţe se ani jeden z manţelů netajil svými politickými názory, nesměli deset let vystavovat. Přesto ale společných výstav po republice měli oba výtvarní umělci téměř dvacet. Magniová také několikrát vystavovala v zahraničí. Zemřela v roce 2008.

Obr. 6: Předtucha, 1990

Obr. 7: Stromy I., 1974

16

3.1.2. Helena Hošková Narodila se v Ústí nad Labem v roce 1976. Textilní umění studovala v letech 1997-2002 na Univerzitě Hradec Králové, na pedagogické fakultě, katedře výtvarné výchovy a v letech 1999 – 2004 na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, na fakultě uţitého umění a designu (=FUUD). Nyní předává zájemcům své zkušenosti načerpané z dvouletého studia na Institutu umění v ateliéru uţitého umění a tradičních řemesel v indonéském městě Yogyakarta v rámci stipendijního programu indonéské vlády Darmasiswa. Její tvorba je velice rozmanitá, od oděvu, přes tapiserie, instalace, videoprojekce aţ k voskovkám. Tak říká obrazům vytvořených technikou voskové batiky.

Obr. 8: Z cyklu Človíčkové, Zlatá rybka

Obr. 9: Z cyklu Zvířátka, Úsměv

17

4. BATIKA PAPÍRU O tom, ţe se můţe batikovat papír jsem se dozvěděla na střední škole. Vzhledem ke špatné dostupnosti speciálního papíru jsem se nikdy do batiky papíru nepustila. Aţ se mi do rukou dostal bloček s názvem Batik Paper. Papír v něm je velmi podobný japonskému ručně čerpanému papíru vystavenému v Muzeu papíru ve Velkých Losinách, který je batikovaný technikou plangi. Tyto dvě události mě přesvědčily, abych se i já konečně pustila do batikování papíru. Začala jsem experimentovat s batikou, nejvíce voskovou.

Obr. 10: Japonský papír – exponát z Muzea papíru

Knihy Dekorování papíru (Nejezchlebová, 2004) a Magie papíru (MaurerMathison, 2007) se mi do rukou dostaly, aţ kdyţ jsem si techniku dobře osvědčila sama. Autorky se zabývají voskovou rezerváţí, ne batikou v pravém slova smyslu, kdy se materiál louhuje ve vodní lázni. V obou knihách je mnoho nápadů, co s papírem vytvářet, jsou jistě vhodné jako inspirace pro výtvarné pedagogy. Textil a papír má mnoho společného, například výchozí surovinu, ze které se často vyrábí. Tím myslím bavlnu, z té se vyrábí ten nejkvalitnější ruční papír. Středověký papír se vyráběl ze starých hadrů. A i proces výroby se můţe zdát v některých případech podobný, jde u obojího přece o vlákna. Papír vzniká zplstěním vláken, v netkané textilii je tomu také tak. Také výtvarnice, které jsem uvedla jako osobnosti paper-artu, Blanka Růţičková a Adriena Šimotová se věnovaly i textilní tvorbě.

18

5. MATERIÁL 5.1. Papíry „Nelze hovořit o dobrém nebo špatném papíru, ale o jeho vhodném nebo nevhodném užití.“ (Kocman, 2004, str. 70) Během posledního roku jsem se snaţila najít ten nejvhodnější papír k batikování. Zjistila jsem, ţe vhodné jsou všechny ruční papíry. Kaţdý samozřejmě vytváří trochu jiný efekt a musí se s ním jinak pracovat. O většině papírů, se kterými jsem experimentovala, se mi nepodařilo sehnat základní informace, jako je sloţení a původ. Tenké papíry se při delším máčení ve vodě trhali, proto jsem na další kusy barvu nanášela štětcem nebo sypáním. Kaţdý papír je prostě originál a jeho pouţitím vzniká vţdy jedinečné dílo. Nyní vám představím některé z těch, které mám opravdu dobře vyzkoušené a mohu potvrdit jejich specifika. První papír, se kterým jsem se v souvislosti s batikováním setkala, byl blok velikosti A5 s názvem Batik Paper. Jde o papír určený přímo k batikování. Papír je velmi tenký, ale pevný, podobá se spíše hedvábí. Práce s ním je v podstatě stejná jako s tímto textilním materiálem. Můţe se vařit, dlouho máčet v lázni. Dá se objednat přes internet, ale pouze formát A4. Tento druh papíru jsem pouţila na obrázek 1. Plangi (viz příloha) a na techniku decoupage (viz obr. 16, s. 27). Podobný je i morušový papír, gramáţ 25 g/m2, který je také velmi tenký, ale jsou v něm patrná silnější vlákna. Vyrábí se v různých barvách. Tento druh jsem pouţila na obrazy 14, 16, 31, 40, 44, 45, 46, 47 (viz příloha). Další papír, se kterým jsem pracovala je akvarelový ručně čerpaný karton Imperial, formátu 560x760 mm, s vyšším podílem lněného vlákna, nehlazený. Gramáţ je 200 g/m2. Je to rozměrem největší a gramáţí nejmenší akvarelový papír vyráběný ve Velkých Losinách. Jedná se o tvrdý karton nevhodný na tradiční vázanou batiku, ale ideální na batiku voskovou. Vosk se většinou nevpije na druhou stranu, ale přesto plocha pod voskem zůstává zcela bílá. Bylo by moţné vytvořit z kaţdé strany kartonu jiný obraz. Karton senese dlouhé máčení v barvící lázni, ale jeho rozměr mi to neumoţnil. Proto jsem na něj barvy nanášela většinou štětcem nebo sypáním. Na tomto papíře vznikly obrazy 18, 20, 31 (viz příloha). Jako poslední jsem vyzkoušela filtrační papír, který mi ale příliš nevyhovuje, práce s ním je jednoduchá, výsledný efekt ale není tak pěkný, proto se přikláním k pouţití ručních papírů. Tento druh jsem pouţila na obrazy 42 a 43 (viz příloha).

19

5.2. Vosky V literatuře je často doporučováno pouţívat včelí vosk a parafín ve stejném poměru. Já jsem pouţívala včelí vosk při práci s tjan-tingem a bílé čajové svíčky ke krakelování. V ostatních případech se mi poměr vosků zdál nedůleţitý.

5.3. Barvy Při své tvorbě jsem vyzkoušela různé druhy textilních barviv, běţně pouţívaných k batikování. Jsou to práškové pigmenty v sáčcích např.: Duha, Druchema, Cheds, Iberia. Jejich kvalita se dá posoudit stálostí barvy na textilu, ale u papíru je opravdu jedno, kterou značku si vybereme. Stejně tak není podstatné pouţití ustalovačů, jakým bývá sůl a ocet. Textilní barviva jsem pouţívala na sypanou batiku a na barvící lázeň. Jak uţ jsem zmínila, některé papíry nelze máčet ve vodě, proto jsem na ně barvu nanášela štětcem, v těchto případech jsem pouţívala silný koncentrát textilních barviv, nebo klasické anilinové a vodové barvy značky Koh-i-noor.

20

6. POMŮCKY V této kapitole jsou popsány specifické pomůcky, které jsem při práci pouţila a také tipy, jak se dají v domácích podmínkách nahradit.

6.1. Hnízdo Hnízdo je všeobecně pouţívaný název pro hrnec na tavení vosku. Já pouţívám elektrický hrnec Tixor malam. Teplotu vosku u něj hlídá termostat, proto je jeho pouţívání bezpečné. Další výhodou je, ţe se dá kamkoliv snadno přenášet a nejsme závislí na kuchyňské varné desce. Problematické je, ţe se nikde neuvádí optimální teploty pro nastavení termostatu pro určitý typ vosku. Bod tání různých vosků se liší. Mně se osvědčilo nastavení termostatu na číslo 3,5 a během práce jsem teplotu upravovala. Včelí vosk se taví při niţší teplotě, neţ čajové svíčky. V improvizovaných domácích podmínkách se dá pouţít dvouplášťový hrnec na mléko nebo obyčejný hrnec přímo na elektrické plotýnce. Ale v těchto případech musíme být obezřetní, aby se vosk nepřepaloval a nedošlo k poţáru. Další moţnou variantou je ohnutá lţíce připevněná nad svíčkou, to se hodí spíše k práci na menším díle, například na velikonoční kraslice. K práci s hnízdem je zapotřebí štětec, pouţila jsem různé velikosti starších, jiţ opotřebovaných štětců. Padání štětin není na závadu, při odţehlování se odstraní.

6.2. Tjanting Tradiční javánský kreslící nástroj Tjanting (Tjan-ting, Canting) se vyráběl z bambusu a mědi. Často se také nazývá batikovací „ jehla“ nebo „pero“. Slováci ho nazývají „fajka“, coţ je název, který mi přijde nejvhodnější, místo tabáku se dává vosk. Dnešní tjanting je nástroj s mosaznou nádobkou, do které se vloţí vosk a nechá se nad plamenem rozehřát. Aţ je vosk roztavený, vytéká hubicí ven na podklad. Vosku do nádobky nedáváme mnoho, aby nevytékal ven, kdyţ ještě nemá. Při práci s tjantingem je vhodnější pouţívat včelí vosk, ten je více vláčný a lépe protéká hubicí. Já tjanting nahřívám nad svíčkou, abych si dílo neušpinila, občas opatrně otřu nádobku ubrouskem, lepší je pouţívat lihový kahan, protoţe ten nezanechává na nádobce saze. Běţně se dají koupit tjantigy s různě širokým ústím. Podle otvoru v ústí hubice by se měla vytvořit stejnoměrně široká čára. Bohuţel, šíři čáry ovlivňuje především teplota vosku. Čím více je vosk rozehřátý, tím lépe se vsakuje do podkladu a tvoří širší čáru. V dnešní době se dají sehnat různé pomůcky, např.: tjanting s více ústími, který tvoří více čar současně. Další variantou je elektrický tjanting. V tomto případě si nemusíme dělat starosti, jestli je vosk správně rozehřátý, aby vytékal rovnoměrně. 21

Obr. 11: Indonéský tjanting

Obr. 12: Indonéský textil

6.3. Tjap Jednou z dalších pomůcek, kterou Javánci pouţívají, je Tjap - měděné tiskátko značně urychlující výrobu. Já jsem si vyrobila jednoduchý tjap z měděného drátku. Jako další varianta poslouţila vykrajovátka na vánoční cukroví přichycená dřevěným kolíčkem na prádlo slouţícím jako drţátko. Sloţitější tjap se vyrábí podobně jako tiskátko na modrotisk, zatlučením hřebíčků do dřevěné desky.

Obr. 13: Indonéské tjapy

Obr. 14: Práce s tjapem

6.4. Ostatní pomůcky Mezi další pomůcky, které jsem k tvorbě pouţila, patří starší smaltovaný hrnec na vaření barvy a následné máčení, dětská vanička na máčení prací větších rozměrů, odkládací kartony na sušení, protoţe sušení na šňůře jako u textilu není u většiny papírů moţné, k odstraňování vosku ţehlička bez napařování a staré noviny, protoţe nové pouštějí barvu a mohou práci ušpinit. K předkreslení motivu jsem pouţila fantomový fix na hedvábí, který mizí v závislosti na vlhkosti.

22

K výrobě papíru jsem pouţila síto a rámeček, nádobu na papírovou kaši, mixér, houbu, váleček, filc, kusy plátna větší neţ formát budoucího papíru – síta, lis – dřevěné desky.

23

7. TECHNOLOGICKÝ POSTUP Postup práce byl u kaţdého podkladového materiálu jiný. Některé papíry se dali pouţívat stejně jako textil, mohli se vařit, máčet dlouhou dobu v barvící lázni. Jiné papíry zase vlhkost nesnesli a trhali se. U některých papírů jsem kombinovala různé způsoby nanášení vosku a barvení.

7.1. Způsoby nanášení vosku Zde stručně zmíním několik způsobů, které jsem vyuţívala. Práci s tjantingem jsem si pojmenovala jako kreslení, jde o vytváření tenkých čar. Pouţití hnízda a štětce jsem nazývala malbou. Malba musí být rychlá, protoţe vosk na štětci rychle zasychá. Pokrytím celé plochy podkladu a následným pomačkáním vznikne způsob nazývaný krakelování. Krakely jsou drobné prasklinky, do kterých pronikne barva. Tento jev je dnes hojně vyuţíván, ale v tradiční javánské batice šlo o chybu. Tato technika se nazývá také mramorování a ţilkování. Dalším způsobem je kapání kapek přímo z hořící svíčky, nebo ze štětce (za pouţití hnízda).

7.2. Způsoby barvení Základním způsobem barvení textilu, je vaření v barvící lázni. Vţdy postupujeme podle návodu výrobce barvy. U technik pouţívajících jako rezervu vosk, se textil louhuje ve studené lázni delší dobu. Pro usnadnění práce se vyrábí barvy na pouţití za studena. Svoje barvy a odstíny jsem si raději namíchala a uvařila sama. Textil nebo i některé druhy papíru zůstávaly v barvící lázni i přes noc. U barvení textilu se jako stabilizátor pouţívá kuchyňská sůl a ocet. Obě látky mohou působit nejen jako ustalovač, mohou barvu zjasnit nebo změnit odstín. Protoţe papír nebudeme prát, nemusíme stabilizátory pouţívat a barva přesto dobře vypadá. Dalším způsobem nanášení barvy je malba štětcem. Tento způsob připomíná akvarel.

7.3. Odstraňování vosku Odstraňování vosku u textilu se provádí máčením v horké vodě, někdy i vyvářením. Další moţností je odţehlování, to je vhodné při pouţití papíru. Papír nebo textil vloţíme mezi staré noviny a ţehlíme. Noviny vyměňujeme, dokud náš výsledek pouští voskovou mastnotu. U textilu se většinou snaţíme o úplné odstranění mastnoty, proto se ještě vyuţívá máčení látky v technickém benzínu. 24

Vosk se zcela odstraní a látka změkne, ale bohuţel s tím odchází i původní sytost barev. U papíru mi tvrdost nevadí a mastnota vosku vytváří jakousi třetí barvu, se kterou jiţ při tvorbě počítám.

7.4. Další pouţité techniky Ve své práci jsem především experimentovala a techniky různě kombinovala. Zajímavým objevem bylo sypání barev – sypaná batika a na ni nanesený vosk. Kde vosk nebyl, tam jsem vodou barvy rozmyla a tím vznikla nová záhadná barva. Tento způsob by na textil pouţít nešel, protoţe sypaná batika se musí fixovat teplem, ale s teplem se zase nesnese vosk.

7.4.1. Vlastní výroba ručního papíru K vlastní výrobě papíru jsem se uchýlila, kdyţ se mi nedařilo sehnat kvalitní ruční papír. I můj vlastnoručně vyrobený papír není kvalitní, jedná se o recyklaci volebních lístků a vlakových jízdenek. K papírové kaši jsem navíc zapomněla přidat lepidlo nebo škrob. Papír nesnesl louhování ve vodní lázni, trhal se. Při další fázi jsem nanášela barvu štětcem (viz obr. 35 v příloze). Druhý pokus výroby papíru byl o něco lepší, papír jsem vyráběla ve školní dílně v rámci předmětu prostorové vytváření a uţ jsem věděla, jak na to (viz obr. 36 v příloze).

7.4.2. Barvení přírodninami K barvení přírodninami jsem se neuchýlila proto, ţe by na trhu byl nedostatek barev, ale z čistého zájmu o tu problematiku. Vyráběla jsem si silný koncentrát ze slupek cibule vyvářením a druhý vymačkáním bobulí černého jeřábu. Tyto barviva jsem nanášela štětcem a nadále kombinovala s chemicky vyráběnými barvami. Přírodní barviva se často kombinují s různými mořidly. Já se ale řídila zásadou čím více pouţitého barviva, tím sytější barva. (srovnej Tichý, Tichá, 1998)

7.4.3. Odbarvování savem Některé papíry byly barevné, proto jsem se rozhodla, je odbarvovat známým čisticím prostředkem. Savo jsem na papír stříkala rozprašovačem přes voskovou rezervu. V jednom případě jsem nanášela savo štětcem. Měla jsem strach, jestli do papíru savo neudělá díry, ale technika se dobře osvědčila. Odbarvování lze zastavit namočením papíru do vody, tím vznikne zesvětlení 25

původní barvy. Úplné odbarvení znamená zbarvení do krémově ţluté barvy a zároveň ztenčení vrstvy papíru.

26

8. VYUŢITÍ TECHNIK VE VÝTVARNÉ VÝCHOVĚ Z mnoha letních táborů vím, jak je batikování triček snadné. Většinou se však batikovalo jednodušší vázanou batikou. Voskovou batiku jsem učila děti na přívesnickém táboře v Ostrově nad Oslavou v létě roku 2010. Z hlediska vybavení to bylo obtíţné, měla jsem k dispozici pouze jedno hnízdo. Děti tato technika velmi zaujala a nevadilo jim počkat. Ve skupince byly i děti ve věku pěti let. U takto malých dětí byla potřeba velká pozornost, ale domnívám se, ţe tuto techniku lze vyučovat děti všech věkových kategorií. Velkou předností batikování je, ţe jde přizpůsobit odlišným schopnostem ţáků. Myslím, ţe by tato technika neměla být opomíjena ani ve školní praxi. Vţdyť já sama jsem se s batikováním setkala poprvé na základní škole. Batika papíru můţe být ještě jednodušší a i rychlejší variantou batiky. Vţdy záleţí na výchozím materiálu a na vybrané technice. Zajímavou moţností následného pouţití batikovaného papíru je technika Decoupage – ubrousková technika. Jak vyplývá z názvu, musíme pouţít papír připomínající svou jemností ubrousek. Nalepením můţeme přenést batikovaný motiv i na materiál, který bychom jinak nebatikovali, např.: dřevo, kámen, keramiku, porcelán. Tento způsob jsem si vyzkoušela při školní práci Introspekce. Dekorovala jsem dřevěné panenky voskovou batikou a ubrouskovou technikou (plangi a sypaná batika). Batikovaný papír se můţe také vyuţít na výrobu lampionů. Vyrobila jsem lampion s drakem ze starého kalendáře z ručního papíru.

Obr. 15: Lampion

Obr. 16: Intorospekce - Panenky

27

9. KRUH Při tvorbě se velmi často inspiruji geometrickými tvary, z nichţ nejoblíbenější je kruh. Je to tvar, který se podvědomě dostává do mých prací uţ mnoho let. O jeho významu jsem nikdy příliš neuvaţovala. Svá díla jsem brala jako abstrakce, nepřikládala jsem jim nějaký konkrétní obsah. Některá vznikala rychle, skoro by se dalo říci náhodně jako většina batik. Na jiných jsem pracovala i několik měsíců. A najednou byl všude kruh. Kruh je základní tvar vytvářený technikou plangi. Je tím nejpřirozenějším, co se podaří začátečníkovi zhotovit.

9.1. Symbolika kruhu První uvědomělé vnímání kruhu by se dalo přirovnat k vymezování prostoru. Najednou šlo o prostor v kruhu, uvnitř. Ale objevil se i prostor kolem kruhu, vně. I prostor vně je v některých případech omezen, orámován. Tím vznikly jakési dva světy. Světy uvnitř, světy vně. Dualita. Nebe a země. Od těchto pojmů jsem se dostala aţ k znázorňování konkrétních věcí. Z geometrického kruhu se stalo plošné zobrazení koule – zeměkoule, měsíc, slunce. Tyto objekty jsem ve svých pracích také ještě neviděla, šlo jen o světy, ale viděli je jiní. Začala jsem více uvaţovat, co v nich vlastně vidím já. Nyní mi vše přijde tak jasné, ale v době, kdy jsem je tvořila, jsem o vesmíru a tělesech v něm vůbec neuvaţovala. Dalším významem kruhu mohou být pojmy jako nekonečno, nesmrtelnost, znovuzrození, koloběh ţivota. Tyto pojmy jsou moţná odvozeny od střídání fází měsíce. I kruh (kruţnice) nemá začátek ani konec, stále navazuje a pokračuje. To často znázorňuje uroboros – had, nebo také drak, který je stočen do kruhu a zakusuje se do vlastního ocasu. Jen výjimečně je had stočen do tvaru leţaté osmičky. Uroboros je známý z mnoha historických kultur. Jako příklad mohu uvést, ţe se nachází v podobě rytiny na bronzové nádobě z Číny z cca 1100 př. n. l. (srovnej Biedermann, 2008, str. 367)

9.2. Kruh v umění Kruh je základní tvar, archetyp - pratvar objevující se ve všech oblastech lidského bytí, ve všech kulturách. Objevuje se v architektuře, malířství, sochařství, v uţitém umění. Nejznámější kromlech Stonhenge, má podle mnohých tvar kruhu, ale ve skutečnosti jeho půdorys vychází z více kruhů. (Srovnej Lundyová, 2008) Na území Moravy se nacházely kruhové rondely. Z pozdější architektury mohu jmenovat Panteon, magický svým otvorem ve střeše, kterým prý dovnitř chrámu 28

neprší. Dalšími kruhovým půdorysem ozvláštněnými stavbami jsou například rotundy nebo i šikmá věţ v Pise. S architekturou souvisí i často zmiňované rozety – kulatá, vitráţi zdobená okna chrámů. Nejznámější je rozeta katedrály Notre Dame v Paříţi. Rozetu připomíná i obraz Zorky Ságlové Trojice. Jsou na něm tři králíci v kruhu, je to námět, který autorka pouţila několikrát. Také na obraze ušima dovnitř pochodují králíci do kruhu, spirály.

Obr. 17: Trojice, 1993

Obr. 18: Ušima dovnitř II., 1992-1994

Kruh, kruţnice, koule bývají spojovány s magií, tajemnem. Mezi takové tajemné odkazy historie patří například mayský kalendář. O něm se v dnešní době často mluví i v souvislosti s kruhy v obilí – agrosymboly, které se objevují od 70. let. Zda kruhy vytvořili lidé nebo vnější síla z vesmíru je mi jedno, ale proč bývají nejčastěji kruhové? Jaký mají význam? Koho uţ nebaví kruhy v obilí, moţná ho zaujmou kruhy na ledě. Původ některých je také neznámý, ale tyto na fotografii vytvořil osmi-členný tým na jezeře Bajkal.

29

Obr. 19: Kruhy na ledě Ale nejen záhady bývají kruhové. Vţdyť i běţné věci, jako je nádobí, vznikají za pomoci hrnčířského kruhu.

30

10. ORNAMENT Kdyţ se řekne ornament, vybaví se mi esej Adolfa Loose Ornament a zločin. Vţdy se objeví záchvěv černého svědomí, ţe se ornament v pracích objevil. Ornament je ozdobný detail, který slouţí ke zkrášlení předmětů všeho druhu. Ornament většinou tvoří prvek, který se podle různých zákonitostí opakuje a tím vnáší do díla určitý řád. Ornamenty bývají inspirovány realitou, nejčastěji faunou a flórou. Jiné ornamenty jsou geometrické nebo i abstraktní. První typ ornamentu, který jsem vyuţívala při tvoření obrazů, vznikl přirozeným tahem štětce, který jsem vţdy ponechala samotný a nenapojovala jsem ho dalším tahem. Tak vznikly obrazce připomínající velké mnoţství slimáků. Druhému typu, vytvořenému tjapem, říkám ţíţaly. Tento pracovní název jsem odvodila od původní světle růţové barvy papíru, který jsem poprvé pouţila k práci s tjapem. Tvar tjapu je ve své podstatě jednoduchá vlnovka, ale výsledek, který vytváří, se spíše podobá červu, neţ ţíţale. Předpokládám, ţe tuto podobnost ve výsledných obrazech ţádný pozorovatel nenajde a budete si myslet, ţe jde o abstraktní ornamenty. Poslední ornament, který se pravidelně opakuje v několika obrazech, je podle mého názoru abstraktní. Jde o vlnovky vytvořené tjantingem, který se špatně reguluje. Zatím nemám tolik zručnosti jako Indonésané, a neumím tjanting lépe ovládat, proto jsem se vţdy uchýlila k přirozenému pohybu ruky a tím vznikala nekonečná vlnovka.

31

11. VÝZNAM SVĚTLA VE VÝSLEDNÝCH PRACÍCH Výsledné práce nejlépe vyniknou ve slunečním světle, uţ při prvních pokusech jsem si této vlastnosti všimla a papíry jsem kaţdou chvíli zvedala a přikládala na sklo okna. Umělé světlo je také dobré, ale slunce nikdy nenahradí. Přemýšlela jsem, jak by se dali obrazy prezentovat. Nejlepší by bylo zavěšení do prostoru po vzoru tibetských modlitebních vlaječek. Ale tento způsob by mohl vést k poškození papírů, proto asi vţdy dojde k uvěznění papírů do skel. Mohlo by se jednat o podsvícený rám nebo o dvojité sklo v prostoru. Většina obrazů totiţ nemá jasně vyhraněný rub a líc. Výslednou práci bych více, neţ k pracím umělců pracujících s papírem nebo batikou přirovnala k cyklu Sítě Dany Puchnarové. Autorka na něm pracuje od roku 1996 a je silně ovlivněn jejím pobytem v Indii. „Zásadním fenoménem pro moje velké kresby a průsvitné grafiky je světlo. Programově používám takových materiálů, které dovolují světelné prorážení díla z obou stran. Tak vynikne nejlépe vlastní hodnota čistých barev a působí na duši a smysly pozorovatele.“ Tak popsala Puchnarová cyklus sítě. (Babyrádová, Havlíček, 2006 str. 314)

Obr. 20: Nekonečná síť, 2002

32

12. ZÁVĚR Na závěr jsem chtěla napsat, kolik prací, jsem vlastně vytvořila, ale sama nevím, kolik jich je. Některé obrazy díky své průsvitnosti mohou tvořit i dva nebo tři papíry dané přes sebe. Mohou se různě kombinovat a otáčet, proto je zbytečné je počítat. Existuje mnoho variant. Výsledné obrazy jsem nepojmenovala, je ponecháno na divákově fantazii, co v nich uvidí. Můţe v nich objevit symbolikou kruhu, nebo i reálný svět kolem nás.

33

13. SEZNAM VYOBRAZENÍ Obr. 1: KOCMAN, JIŘÍ, HYNEK. Šumavsko - váchalovské interpretace, Foto: Helena Petáková, dostupný z http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_galerie/823599?type=image&pozice =1, vyhledáno 11. 4. 2011 Obr. 2: ŠIMOTOVÁ, ADRIENA. Osamělost, 1977, dostupný z http://82.114.195.35:90/ProjektModerniUmeni/2.pol.20.stol/Um%C4%9Bn%C3% AD%20po%202.%20sv%C4%9Btov%C3%A9%20v%C3%A1lce/Nov%C3%A1%20fi gurace,%20sv%C4%9Bt%20a%20%C4%8Cechy/Adriena%20%C5%A0imotov%C3 %A1-%20Osam%C4%9Blost,%201977.jpg, vyhledáno 11. 4. 2011 Obr. 3: KMENTOVÁ, EVA. Výhonek, 1979, dostupný z http://bonartos.cz/lang/cs/projects/rok-2008/eva-kmentova-denik-dila/, vyhledáno 12. 4. 2011 Obr. 4: RŮŢIČKOVÁ, BLANKA. Z cyklu Záznamy, dostupný z http://www.ped.muni.cz/wart/TEACH/ruzickova_blanka/Ruzickova/index.ht m, vyhledáno 12. 4. 2011 Obr. 5: RŮŢIČKOVÁ, BLANKA. Z cyklu Vzkazy, dostupný z http://www.ped.muni.cz/wart/TEACH/ruzickova_blanka/Ruzickova/index.ht m, vyhledáno 12. 4. 2011 Obr. 6: MAGNIOVÁ, RŮŢENA. Předtucha, 1990, dostupný z http://www.citem.cz/promus11/view.php?src=images/5NH/O_786.jpg&table= 9&connfield=promus_id_a&connval=134612, vyhledáno 10. 4. 2011 Obr. 7: MAGNIOVÁ RŮŢENA. Stromy I., 1974, dostupný z http://www.citem.cz/promus11/view.php?src=images/5NH/O_388.jpg&table= 9&connfield=promus_id_a&connval=134221, vyhledáno 10. 4. 2011 Obr. 8: HOŠKOVÁ, HELENA. Z cyklu Človíčkové, Zlatá rybka, dostupný z http://heli.huu.cz/menu/galerie-gallery/malby-paintings, vyhledáno 7. 4. 2011 Obr. 9: HOŠKOVÁ, HELENA. Z cyklu Zvířátka, Úsměv, dostupný z http://heli.huu.cz/menu/galerie-gallery/malby-paintings, vyhledáno 7. 4. 2011 Obr. 10: Japonský papír – exponát z Muzea papíru, dostupný z http://www.muzeumpapiru.cz/cz/muzeum-papiru/prohlidka/prohlidkamuzea/, vyhledáno 12. 1. 2011 Obr. 11: Indonéský tjanting, dostupný z http://twothousandthings.blogspot.com/2010/10/fashion-looks-batik.html, vyhledáno 11. 4. 2011 34

Obr. 12: Indonéský textil, dostupný z http://www.powerhousemuseum.com/hsc/paperbark/contemporary.htm, vyhledáno 12. 4. 2011 Obr. 13: Indonéské tjapy, dostupný z http://easyweb.easynet.co.uk/~iany/patterns/cap.htm, vyhledáno 12. 4. 2011 Obr. 14: Práce s tjapem, dostupný z http://danm.ucsc.edu/web/TeXTILE%20WORK, vyhledáno 12. 4. 2011 Obr. 15: SIEBENBÜRGEROVÁ, IVETA. Lampion Obr. 16: SIEBENBÜRGEROVÁ, IVETA. Intorospekce – Panenky Obr. 17: SÁGLOVÁ, ZORKA. Trojice, 1993, Foto: Jan Ságl, dostupný z http://artlist.cz/?id=1110, vyhledáno 16. 4. 2011 Obr. 18: SÁGLOVÁ, ZORKA. Ušima dovnitř II., 1992-1994, Foto: Jan Ságl, dostupný z http://artlist.cz/?id=511, vyhledáno 16. 4. 2011 Obr. 19: Kruhy na ledě, dostupný z http://www.kyuba.cz/rubrika/umeni/, vyhledáno 16. 4. 2011 Obr. 20: PUCHNAROVÁ, DANA. Nekonečná síť, 2002, dostupný z http://www.olmuart.cz/?detail=425&di=1794, vyhledáno 15. 4. 2011

35

14. POUŢITÉ ZDROJE 14.1. Literatura BABYRÁDOVÁ, HANA, HAVLÍČEK, JIŘÍ. Spiritualita. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4206-0 BIDLOVÁ, VĚRA, TINTĚROVÁ, MIRKA. Ruční papír vlastnoručně. Praha: Tereza, sdruţení pro ekologickou výchovu, 1999 BIEDERMANN, HANS. Lexikon symbolů. Praha: Pavel Dobrovský – BETA, 2008. ISBN 978-80-7306-362-7 HAVLÍČKOVÁ, GABRIELA. Ruční výroba papíru. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0295-5 HEROLDOVÁ, HELENA. Dějiny odívání: Čína. Země hedvábí. Praha: NLN – nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-028-9 KOCMAN, J. H. Médium papír. Brno: VUTIUM, 2004. ISBN 80-214-2626-8 KOL. AUTORŮ. Nová Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Akademia, 1995. ISBN 80-200-0521-8 (A-M), ISBN 80-200-0522-6 (N-Ţ) KRATKOVÁ, JANA. Batika a šibori. Uherské Hradiště: CFA+H s.r.o., 2005. ISBN 80-86609-22-7 KYSELOVÁ, LUCIE. Dekorování textilu. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0646-2 LIGHTOVÁ, DIANA. Batikování. Praha: Euromedia Group, k. s. – ikar, 2005. ISBN 80-249-049-2 LUKÁČOVÁ, MARKÉTA. Enkaustika, malování horkým voskem. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-765-7 LUNDYOVÁ, MIRANDA. Posvátná geometrie. Praha: Dokořán, 2008. ISBN – 97880-7363-196-3 MAURER-MATHISON, DIANE. Magie papíru. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-807367-204-1 MIHALIK, BÉLA, FARKAŠOVÁ-SZOMOLÁNYOVÁ. Ručne farbené a maĺované textilie. Bratislava: Alfa, 1983. NEJEZCHLEBOVÁ, KLÁRA. Dekorování papíru. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0294-7 POPELKOVÁ, KLÁRA, KRATKOVÁ, JANA a kol. Batika krásná a jednoduchá. Uherské Hradiště: CFA+H s.r.o., 2002. ISBN 80-86609-01-4 36

RUDOLFOVÁ, VĚRA. Kraj věčných návratů. Brno: 2005. ISBN 802395145-9 SKARLANTOVÁ, JANA, VECHOVÁ, MARIE. Textilní výtvarné techniky. Plzeň: Fraus, 2005. ISBN 80-7238-319-1 STAŇKOVÁ, JITKA. Lidové umění z Čech, Moravy a Slezka. Praha: Panorama, 1987 ŠPLÍCHAL, VÁCLAV, VÍTEK, MILOSLAV. Papír a ruční papírny v Jihlavě a kraji Vysočina. Jihlava: Statutární město Jihlava a nakladatelství Nová tiskárna Pelhřimov, 2010. ISBN 978-80-7415-036-4 TICHÝ, LUBOMÍR, TICHÁ, IVONA. Barvy z rostlin. Brno: Rezekvítek, 1998 VONDRUŠKOVÁ, ALENA, VONDRUŠKA, VLASTIMIL. Tradice lidové tvorby. Praha: ARTIA, 1988

14.2. Internetové zdroje Adriena Šimotová, dostupné z http://www.prague-art.cz/katalog/autori/123adriena-simotova/, vyhledáno 10. 4. 2011 Ctěná výtvarnice Adriena Šimotová: Bolest mě dělala lepší, než jsem byla (rozhovor), dostupné z http://kultura.ihned.cz/c1-31962380-ctena-vytvarnice-adrienasimotova-bolest-me-delala-lepsi-nez-jsem-byla, vyhledáno 10. 4. 2011 CURRICULUM VITAE, dostupné z http://helenahoskova.blogspot.com/2008/08/english-version-cv-helena-hokovbca-04.html, vyhledáno 7. 4. 2011 Eva Kmentová, dostupné z http://www.artservis.info/index.php?Itemid=5&id=224&option=com_content&t ask=view, vyhledáno 10. 4. 2011 Historie papíru, dostupné z http://www.rucni-papir.cz/historie-papiru.asp, vyhledáno 10. 1. 2011 Panenky z papírmašé, dostupné z http://www.panenka.spideyx.net/wordpress/?page_id=201, vyhledáno 9. 4. 2011 Pákistánské papírmašé, dostupné z http://www.tyden.cz/rubriky/relax/cestovani/salem-z-pakistanu/pakistanskepapirmase_69834.html, vyhledáno 9. 4. 2011 RECENZE: Adriena Šimotová pracuje z nutnosti, z neodbytné potřeby, dostupné z http://kultura.idnes.cz/recenze-adriena-simotova-pracuje-z-nutnosti-z37

neodbytne-potreby-ph4-/vytvarneum.aspx?c=A110311_170540_vytvarneum_ob, vyhledáno 10. 4. 2011 Workshop indonéské batiky v Praze, dostupné z http://www.indonesia.cz/workshop-indoneske-batiky/, vyhledáno 10. 4. 2011 Výroba a tradice ručního papíru ve světě, dostupné z http://www.muzeumpapiru.cz/cz/rucni-papirna/rucni-papir-ve-svete/, vyhledáno 10. 1. 2011

38

15. RESUMÉ Bakalářská práce nese název Papír. Tvoří ji soubor obrazů vytvořených kombinovanými technikami a doprovodný text. Stěţejní pro mé obrazy byl právě papír, ve většině případů jsem vyuţila ruční papír. Vytvořila jsem si vlastní modifikaci techniky voskové rezerváţe, která se hojně vyuţívá pro textilní tvorbu, avšak v kombinaci s ručním papírem jde o ojedinělou záleţitost. Obrazy vznikaly spontánně, ale lze v nich vypozorovat spojující motiv elementárního geometrického prvku – kruhu. Kruh je tvar, který se do mých prací podvědomě dostává uţ mnoho let. Symbolika kruhu je velmi obsáhlá. Kruh je nejčastěji spojován s koloběhem ţivota. Koloběh věcí v přírodě je krásně pozorovatelný na výrobě a recyklaci papíru ruční formou. Jak papír, tak kruh nás provází jiţ od dětství a jsou našimi prvními pomocníky ve formování představ o prostoru a tím i o uměleckém vyjádření. Doplňující text umoţňuje nahlédnout za vizuální pozadí mých obrazů a pomáhá je pochopit prostřednictvím exkurzů do problematiky papíru, batikování a symbolů.

39

16. SUMMARY The bachelor thesis was named Paper. It has been consisted of a set of pictures, created by combined techniques, and supporting texts. The crucial element for my pictures was paper; I used handmade paper mostly. I have created my own modification of a technique of wax preservation, which is hugely used in textile production; however combination with handmade paper is quite rare. The pictures were created spontaneously; however a common motive of an elementary geometrical component – a circle – may be seen there. Circle is a shape which I have included in my works for many years, subconsciously. The meaning of circle is very extensive. Most often, the circle is connected to the life cycle. Cycle of the subjects within nature can be clearly seen in production and recycling of paper in handmade method. Paper as well as circle have accompanied us since childhood and these are our first aids forming our perception of space, and thus also our perception of artistic expression. The additional texts allow looking behind the visual background of my pictures and help understand them through excursions in the issues of paper, batik and symbols.

40

17. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Obrazy v příloze jsou řazeny podle data vzniku.

Obr. 1: Plangi, 16,5 x 21,5 cm, prosinec 2009

Obr. 2: 13,5 x 19 cm, prosinec 2009

41

Obr. 3: 71 x 52 cm, březen 2010

Obr. 4: 71 x 52 cm, březen 2010 42

Obr. 5: Detail – obr. 3, podsvícený

Obr. 6: 71 x 52cm, březen 2010 43

Obr. 7: 40 x 59 cm, květen 2010, podsvícený, 2 papíry

Obr. 8: 40 x 59 cm, květen 2010

44

Obr. 9: 50 x 75 cm, červenec – srpen 2010

Obr. 10: Detail, podsvícený

45

Obr. 11: 76 x 50 cm, září 2010

46

Obr. 12: 51 x 77 cm, září 2010

47

Obr. 13: 50 x 76 cm, září 2010

48

Obr. 14: 47 x 65 cm, říjen 2010

49

Obr. 15: Detail, při tvorbě, podsvícený

50

Obr. 16: 47 x 65 cm, říjen 2010

Obr. 17: Detail, podsvícený 51

Obr. 18: 55 x 75 cm, listopad 2010


Obr. 20: 55 x 75 cm, prosinec 2010



Obr. 23: 56 x 79 cm, prosinec 2010 54


55

Obr. 25: podsvícený

56


57



58

Obr. 29: 56 x 66 cm, leden 2011


59

Obr. 31: 55 x 75 cm, únor 2011


Obr. 33: 47 x 65 cm, březen, 2011


Obr. 35: 19 x 24 cm, červen 2010 – březen 2011

Obr. 36: 35 x 25 cm, listopad 2010 – březen 2011

62



Obr. 39: 54 x 37 cm, březen 2011

64

Obr. 40: 33 x 47 cm, březen 2011


Obr. 42: 60 x 60 cm, březen 2011

66

Obr. 43: 60 x 60 cm, březen – duben 2011, podsvícený

67

Obr. 44: 47 x 65 cm, duben 2011

Obr. 45: 47 x 65 cm, duben 2011

68

Obr. 46: 47 x 65 cm, podsvícený, 2 papíry

Obr. 47: 47 x 65 cm, podsvícený, 2 papíry

69

MASARYKOVA UNIVERZITA, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY PAPÍR. Bakalářská práce VYPRACOVALA: IVETA SIEBENBÜRGEROVÁ

Recommend Documents