1
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY
ZÁKLADY BRUSLENÍ VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ
Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Mgr. Marek Trávníček
Jana Nováková
2
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
……………………………..
3
Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Markovi Trávníčkovi za cenné a odborné rady a obětavou pomoc při zpracování mé diplomové práce.
4
OBSAH
1.
Úvod ……………………………………………………………….… 7
2.
Cíle a úkoly diplomové práce ………………………………………… 9
3.
Charakteristika dítěte mladšího školního věku ……………………… 10
4.
5.
3.1.
Psychologické předpoklady ……………………………………... 10
3.2.
Tělesný a pohybový vývoj ………………………………………. 12
Význam bruslení …………………………………………………….. 15 4.1.
Zdravotní hledisko ………………………………………………. 15
4.2.
Výchovné hledisko ………………………………………………. 17
Historie bruslení ……………………………………………………... 19 5.1.
Bruslení ve světě …………………………………………………..19
5.2.
Bruslení u nás ……………………………………………………. 21
5.3.
Historie soutěží …………………………………………………... 23
5.3.1. Rychlobruslení ……………………………………………….. 23 5.3.2. Krasobruslení ………………………………………………… 23 5.3.3. Lední hokej …………………………………………………... 24 5.4.
6.
Historie z hlediska školního bruslení ……………………………. .25
Učivo bruslení na 1. stupni základních školách ………………………29 6.1.
Vzdělávací program Základní škola ………………………………29
6.2.
Vzdělávací program Obecná škola ………………………………..31
6.3.
Vzdělávací program Národní škola ……………………………….32
6.4.
Rámcový vzdělávací program …………………………………….33
6.4.1. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Člověk a zdraví ……….…34 6.4.2. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru TV – 1. stupeň ……….35
5
7.
Možnosti bruslení na školách …………………………………………37 7.1.
Zimní stadiony …………………………………………………….37
7.2.
Přírodní ledová plocha …………………………………………….38
7.2.1. Led na zemi - kluziště …………………………………………38 7.2.2. Plovoucí led ………………. .…………………………………39
8.
9.
Výzbroj a výstroj …………………………………………………….. 40 8.1.
Boty a brusle ………………………………………………………40
8.2.
Oblečení …………………………………………………………...42
Bezpečnost …………………………………………………………….43 9.1.
Při výuce bruslení ……………………………………………….. 43
9.2.
Na zamrzlých vodních plochách …………………………………..44
10.
Hygiena ………………………………………………………………..45
11.
Aktuální stav výuky bruslení na 1. stupni ZŠ ……………………….. 46 11.1.
Základní školy ……………………………………………………46
11.1.1. Anketa pro učitele 1. stupně ZŠ ……………………………… 46 11.1.2. Výsledky průzkumu ………………………………………….. 50 11.2.
Zimní stadiony …………………………………………………… 51
11.2.1. Anketa pro zřizovatele zimních stadionů …………………….. 51 11.2.2. Výsledky průzkumu …………………………………………...53
12.
Postup při výuce bruslení …………………………………………….. 54 12.1.
Příprava mimo ledovou plochu ……………………………………55
12.2.
První kroky na ledě ………………………………………………..57
12.3.
Jízda vpřed ………………………………………………………...57
12.4.
Zastavení z jízdy vpřed ……………………………………………62
12.5.
Zatáčení vpřed ……………………………………………………..64
12.6.
Jízda vzad ………………………………………………………….68
12.7.
Zastavení z jízdy vzad ……………………………………………..70
12.8.
Překládání vzad ……………………………………………………71
6
12.9. Obraty ……………………………………………………………..72 12.10. Starty ………………………………………………………………74
13.
Hry na ledě …………………………………………………………….76 13.1. Hravé úkoly na ledě ……………………………………………….77 13.2. Honičky ……………………………………………………………81 13.3. Soutěživé hry ………………………………………………………86
14.
Závěr …………………………………………………………………..92
15.
Seznam použité literatury ……………………………………………..93
16.
Resumé ………………………………………………………………..96
17.
Přílohy
7
1. ÚVOD
Počátek 21. století je charakterizován prudkým rozvojem počítačů, internetu a mobilních telefonů. Každá rodina má nejednu televizi, která nabízí možnost volby programů na velkém množství kanálů. Více jak polovina Čechů nad 18 let měla na konci loňského roku možnost využívat doma počítač. Na internetu pak „surfuje“ 42 procent lidí. Nejvýraznějšími propagátory domácího internetu jsou bezpochyby děti. Převážná část dnešní populace tráví většinu dne duševní prací. Dospělí i děti více sedí. Třetina lidí stráví sezením denně osm i více hodin. Velká část lidí má ochablé svalstvo, problémy s páteří nebo svalové nerovnováhy (přetížení ramen, kyčlí, beder). Málo pohybu s sebou přináší obezitu, která je epidemií 3. tisíciletí. Každý druhý Čech trpí nadváhou a každý pátý je obézní. Tisk uvádí, že v posledních deseti letech jsme se „vypracovali“ v nadváze na 3. místo v Evropě. Před námi jsou jen Řekové, Němci a Kypřané. Nadváha i obezita vedou k vážným zdravotním rizikům. Obézní děti jsou častěji nemocné, jejich nadváha je nebezpečnější než u dospělých a představuje pro ně nejen velké zdravotní riziko, ale také psychickou zátěž. Mnoha dětem chybí sport a pohybové aktivity. České děti nemají dostatek pohybu a tím klesá jejich fyzická zdatnost. Sportovní vyžití v klubech si vybírají jen ti nadanější pro sport a ti zbývající vlastně s jakoukoliv pohybovou činností končí. Častou příčinou malé návštěvnosti sportovních zařízení jsou i poměrně vysoké poplatky. Během léta je více příležitostí ke sportovním a pohybovým aktivitám. Každý si může vybrat z nepřeberné škály nabízených možností. Ale zima nám neskýtá tolik možností k pohybu. Můžeme si vybrat procházky, lyžování, snowboarding, bruslení. K lyžování nejsou všude vhodné podmínky a i vybavení bývá finančně dosti náročné. Rovněž tomu tak je se snowboardem. Mnohem dostupnější je výstroj pro bruslení a ledové plochy se najdou snadněji, neboť zimní stadiony nebo kluziště jsou dnes v každém větším městě a jejich síť je rozšířena po celém území naší republiky. Jízda na bruslích je aktivní pohyb na čerstvém vzduchu. Děti se učí rovnováze, cvičí obratnost a pohyblivost. Učí se předvídat, aby svým nerozvážným pohybem nezpůsobily zranění ostatním účastníkům. Dobré zvládnutí bruslení je základem pro krasobruslení, rychlobruslení a hokej, který má u nás bohatou tradici.
8
Velmi brzy již děti tráví svůj volný čas u počítače nebo televize a pohyb jim nechybí. Přibývá dětí, které sice už odmalička umí cizí jazyky, poradí si s počítačem i s mobilním telefonem, ale neumějí přeskočit ani malou překážku, nechytí míč nebo nezvládnou kotoul. Někteří rodiče spoléhají na to, že školáci získají obratnost při hodinách tělesné výchovy nebo při kurzu plavání, lyžování. Každé dítě potřebuje ke zdravému tělesnému a duševnímu vývoji pravidelný pohyb. Pohybové dovednosti je třeba rozvíjet od dětství přiměřeně určitému vývojovému stupni. Pokud se dítě nenaučí včas zvládat základní sportovní dovednosti jako je jízda na kole, plavání, bruslení, lyžování, později se je bude učit s většími obtížemi. Již 15 let působím na malotřídní škole, kde každoročně v zimě ve spolupráci s místními dobrovolnými hasiči upravujeme volejbalové hřiště u školy na kluziště. To slouží v dopoledních hodinách dětem 1. – 5. ročníku k bruslení při hodinách tělesné výchovy a dětem z mateřské školy ke klouzání a hrám na ledě. V odpoledních hodinách kluziště využívá školní družina a místní děti, které si sem chodí zabruslit a zahrát hokej. O víkendech si zde rádi „zadovádí“ i dospělí. Při výuce bruslení v tělesné výchově jsem se zpočátku potýkala s tím, jak děti nejlépe naučit bruslit. Sháněla jsem dostupnou literaturu, které je bohužel velmi málo. Proto jsem si také zvolila pro svou diplomovou práci téma bruslení a hry na ledě. Tím bych chtěla pomoci i ostatním pedagogům, kteří se rozhodnou pravidelně zařazovat bruslení do hodin tělesné výchovy. Právě učitel by měl totiž být jedním z těch, kdo umí odstraňovat nedostatky v bruslení a může tak pomáhat především dětem, které zápolí s prvními kroky na bruslích. Jejich zásluhou by měly děti získávat základní bruslařské dovednosti a znalosti.
9
2. CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE
-
V této diplomové práci bychom se rádi zaměřili na počátky a vývoj bruslení ve světě i u nás, ale také na zařazování výuky bruslení do osnov na 1. stupni ZŠ ve vývoji TV.
-
Rádi bychom také prozkoumali zařazení učiva tématického celku bruslení do osnov 1. stupně ZŠ vzdělávacích programů, podle kterých se v současné době vyučuje na většině základních škol.
-
Chceme formou ankety orientačně zjistit aktuální stav výuky bruslení na 1. stupni ZŠ.
-
Chtěli bychom zpracovat vhodnou metodickou řadu pro výuku bruslení a návazně uvést soubor her vhodných k procvičování jednotlivých kroků.
Z těchto cílů vyplývají úkoly :
-
Prostudovat dostupnou literaturu zabývající se problematikou bruslení.
-
Sestavit vhodné otázky do ankety pro učitele 1. stupně ZŠ a pro zřizovatele zimních stadionů, jejich prostřednictvím pak zjistit aktuální stav výuky bruslení na 1. stupni ZŠ.
-
Utvořit metodické řady pro výuku jednotlivých prvků bruslení a upozornit na chyby, které se při výuce mohou objevit.
-
Sestavit zásobník her na ledě a jednotlivé hry doporučit k procvičování konkrétních bruslařských dovedností.
10
3. CHARAKTERISTIKA DÍTĚTE MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU
Mladším školním věkem nebo také prepubescencí, dětstvím a prepubertou nazýváme období od 6 do 12 let. Je nezbytné rozlišovat dva vývojové stupně, neboť pět let znamená ve vývoji velké změny. První období začíná v 6 a končí v 8 letech, druhým obdobím je věk od 8 do 12 let.
3.1. PSYCHOLOGICKÉ PŘEDPOKLADY
Charakteristický zlom v oblasti psychiky nastává při vstupu dítěte do školy. Dochází ke změně režimu i všech činností, které si dítě nevybírá svobodně a které jsou dané školním rozvrhem. Činnosti ztrácejí charakter hry, začínají povinnosti a práce. V 1. ročníku ZŠ nastávají velké změny zvláště v požadavcích na pozornost a kázeň dítěte. Na počátku u mnohých žáků převládá krátkodobá a pasivní bezděčná pozornost. Záměrná pozornost, která je ovládaná vůlí, je pro ně ještě značně vyčerpávající. Děti 6 – 7 leté vydrží aktivně soustředit svou pozornost asi 10 – 12 minut, děti 8 – 9 leté až 15 – 20 minut, děti 10 – 12 leté již 20 – 30 minut. Po 11 roce jsou již schopni vykonávat bez větších výkyvů i vysloveně nudnou činnost až 40 minut. Po nástupu do školy se zdokonalují zvláště rozdílové prahy. Do osmi let vzroste sluchová diferenciace výšky tónů o polovinu jak při vnímání hudby, tak i ve vlastním zpěvu. Od 6 do 14 let vzrůstá rozlišování barev. Stejně tak se mění rozlišování jasu a barevných odstínů. Mezi 8 – 14 rokem se zlepšuje jemnost kinestetických receptorů (např. určování rozdílů váhy) až o 50 %. Na počátku dětství převládá nahodilost a nepročleněnost vnímání, která je postupně vystřídána větší analytičností a systematičností . Dospívá až ke komplexnějšímu a hlubšímu porozumění situaci jako celku. Kolem 8 roku se zpřesňuje
11
vnímání času. Čas byl do té doby chápán jen v souvislosti s konkrétní činností bez jakéhokoliv neosobního aspektu. Výraznější odklon od povrchní celistvosti k analytičtějšímu rozlišování podrobností je již patrný po nástupu do školy. Vývoj představ postupuje ke stále analytičtějšímu zobrazování reality a posunuje se od konkrétnosti k obecnosti. Představy bývají do 8 let převážně buzeny afektivně a mimovolně. Teprve později jsou navozovány uvědoměle. Vlastní fantazii od skutečnosti již dítě zřetelně odlišuje v 10 letech. Všímá si sice ještě více detailů, ale význam celku mu ještě často uniká. Vývoj paměti postupuje od krátkodobější k dlouhodobější, od bezděčné k záměrné, od mechanické k logické. Zpočátku rozvoji logické paměti u dětí brání nedostatek informací, malá slovní zásoba, ale také menší schopnost uvádět novou látku do souvislosti s dříve naučeným. Postupně dítě využívá propojování jednotlivých druhů paměti. Všechny myšlenkové operace se po celý mladší školní věk opírají o názornost, konkrétnost a předmětné představy. Mezi druhým a čtvrtým ročníkem se nárůst výkonu myšlenkových schopností zvyšuje na dvojnásobek. Optimálním věkem pro efektivní chápání míry, váhy, objemu, osvojování účinné strategie řešení, zobecňování apod. je 8 – 9 let. Konkrétní pojmy označující známé věci (švestka, autobus ..) dokáží úspěšně definovat žáci 3. – 4. ročníku, kteří i správně užívají řadu pojmů obecných (ovoce, město ..). Koncem dětství se tedy rozvíjí zobecňování, tj. vytváření tříd jevů na základě společných znaků. Slovní zásoba narůstá kvantitativně i kvalitativně. U sedmiletých dětí bývá průměrná zásoba slov 2 500, u osmiletých 3 600, u desetiletých 5 400 a u dvanáctiletých 7 200 slov. Mění se i hloubka chápání slov. Projevy emocí (radost, vzrušení, strach, hněv) jsou v tomto období ještě bouřlivé. Snadno vznikají a lehce odeznívají. City dětí jsou krátké, ale velmi intenzivní. S věkem narůstá citová formalizovanost, stabilita a dlouhodobost. V prepubertě děti opouštějí svět fantazie a pohádek a začíná převládat orientace na dobrodružství a realitu. Prepubescent ještě nemá vyhraněné zájmy, dá se velmi dobře ovlivnit dospělými. Soudy v oblasti vůle si vytváří podle názorů autorit, plní vůli rodičů, učitelů. Citově je spíše povrchní, náladový, má proměnlivé chování, je přizpůsobivý, navozuje intimní kontakty s dětmi, váže se na osoby a na konkrétní situace, je lehkověrný a naivní (6).
12
Dítě rozlišuje dobro a zlo v konkrétních příkladech (v pohádkách i v životě), má předpoklady pro vnímání krás přírody a umění, pro rozvíjení hudebnosti, citového vztahu k rodné obci, k bezprostřednímu okolí. Stále ještě má potřebu hry, ale kvalita her se mění. Od spontánního hraní, napodobujícího životní prostředí a činnost dospělých přechází na hry s pravidly. Zájem má o závodivé hry, soutěžení jak v motorických, tak psychických činnostech (závody v běhu, skoku, hry se stavebnicemi, s vojáky, stolní hry apod.).
3.2. TĚLESNÝ A POHYBOVÝ VÝVOJ
Toto období je velmi závažné v rozvíjení motoriky, má rozhodující vliv na konfiguraci páteře, na úroveň držení těla v dalším vývoji. Je také rozhodující pro budoucí tělesnou zdatnost a výkonnost dítěte. Období prepubescenta je charakterizováno stálým růstem a zpevňováním celého organismu, ale i značnou nerovnoměrností vývoje soustav a orgánů, která spočívá v různém tempu vývoje orgánů a tkání, v kvalitativních změnách jejich chemického složení. Děti od 6 do 11 let vyrostou o 5 – 6 cm ročně. Při vývoji osifikace (kostnatění chrupavčitých tkání kostí) nedochází do 10 let ke splynutí epifýz a diafýz (růstových tělísek) v dlouhých kostech, což má za následek vysokou ohebnost kostí. Značně složitější je osifikace páteře. Od 4 do 14 let osifikují těla jednotlivých obratlů z osifikačních jader, křížové obratle nejsou srostlé do puberty. Krční lordóza a hrudní kyfóza se ustaluje kolem sedmého roku a bederní lordóza dokončuje svůj vývoj až v pubertě. Od 6 do 8 let osifikují zápěstní kůstky, od 9 do 11 jednotlivé články prstů. Ruce pubescentů proto nesmějí být příliš namáhány (např. dlouhou výdrží ve svisu, cvičením s těžkým náčiním, přetahy apod.). Kost lebeční dokončuje svou osifikaci sedmým rokem. Růst obličejové části lebky je patrný mezi šestým a sedmým rokem. Velmi rychle pokračuje i vývoj svalstva. Váha svalstva u sedmiletých dětí tvoří asi 27 % váhy těla. Od sedmi do dvanácti let síla svalu rovnoměrně stoupá.
13
V období prepuberty roste nejpomaleji srdce, počet tepů je přibližně stejný jako počet tepů dospělých (70 – 80 tepů za sekundu). Dětské dýchání je nehluboké, potřeba výměny vzduchu za 1 minutu na 1 kg dítěte je o 30 – 40 % vyšší než u dospělých. Do osmého roku života není dokončena diferenciace korových buněk, mozek se mění zejména po stránce stavby mikroskopické a funkční, ve složení chemickém. Mozkové funkce se zdokonalují. Děti ve věku kolem 6 let jsou ve fázi tzv. pohybového neklidu. Je pro ně typická nadměrná aktivita, nestálost a neschopnost zůstat v nečinnosti. Značná je také unavitelnost. U dítěte je možno dobře sledovat příznaky únavy až přetížení, které se projevují pocením, zrychleným tepem a dechem, změnou barvy pokožky, zpomalujícím se tempem pohybu a snížením jeho kvality. Pubescenti potřebují 10 – 11 hodin spánku denně. V prvním období doznívají ještě dětské nemoci, zvláště u dětí, které se nesetkaly s infekcí např. v mateřské škole. Ve druhém období se biologický vývoj uklidňuje a ustaluje. Dětská postava v druhém období začíná nabývat proporcí postavy dospělého. Dolní končetiny se prodlužují a obličejová část začíná ztrácet rysy dětství (4).
Na pohybovém rozvoji dítěte se podílejí podmínky prostředí rodiny, školy a další sociální faktory. Pohybové předpoklady dítěte jsou podmíněny anatomickou stavbou těla, pružností a silou svalstva, stupněm svalového tonusu, stupněm osifikace a tempem činnosti nervových procesů. Pohyb současně spoludotváří růst a vývoj pohybové soustavy dítěte, má vliv na zdokonalování všech funkcí organismu. V tomto věku je pro dítě charakteristická všestranná pohyblivost, aktivita, zájem o pohyb, radost z pohybu. V prvním období mají prepubescenti omezenější schopnost koordinace menších svalových skupin, což se projevuje při manipulaci s náročnějším náčiním, a trvá nesoulad mezi operací a chtěným pohybem. V důsledku pokročilejších stádii nervosvalového vývoje je ve druhém období lepší předpoklad pro jemnější koordinované pohyby, pro přesné polohy nohou a paží v průpravných cvičeních, pro lepší souhru pohybů s hudbou. Cvikem a učením prochází celá pohybová soustava obdobím zpevňování. Věku od 7 do 10 – 11 let se někdy říká „zlatý věk motoriky“. Děti v tomto období mají nejlepší předpoklady k provádění pohybů a také se nejlépe učí novým dovednostem, dosahují značné rychlosti v běhu, obratnosti a zručnosti i v pohybech poměrně jemných.
14
Mnohdy jim stačí ukázka a formou nápodoby učení probíhá téměř samo. Schopnost dětí osvojit si i náročnější pohybové celky je značná a měla by se plně využít.
J. Berdychová uvádí : „Vcelku je možno pokládat období prepubescence za nejšťastnější věk člověka; dítě má radost z nových objevných poznatků života, je milováno rodiči, sourozenci, nemá větší traumata (trápení, bolesti) nebo si je zatím nepřipouští. Má právo být šťastné, neboť v celém dalším životě bude čerpat sílu ze zdrojů svého šťastného dětství. (1978, s. 53)
15
4. VÝZNAM BRUSLENÍ Bruslení je v našem státě jedním z rozšířenějších druhů tělesných cvičení v zimním období. Věnují se mu mladí i staří a všichni v této činnosti nalézají osvěžení po práci i radost z pohybu na čerstvém vzduchu. Přitahuje masy mladých i starších, kteří touží po pocitu rychlosti, obratnosti i vytrvalosti, nabízí možnost společenského vyžití ve sportovním prostředí, možnost aktivního odpočinku po práci.
4.1. ZDRAVOTNÍ HLEDISKO
Bruslení a s ním spojené krasobruslení, rychlobruslení a lední hokej jsou hodnoceny jako jedny z nejvhodnějších druhů tělesných cvičení pro mládež. Je jasné, že pohyb, a to především pohyb mimo uzavřené místnosti, je nezbytnou podmínkou zdravého vývoje mladého organismu. Ze zdravotního hlediska obsahuje bruslení všechny výhody tělesného pohybu, je dobré pro rozvoj zdatnosti a zdraví. Soustavné bruslení podporuje tělesný rozvoj člověka, zdokonaluje jeho tělesné a volní vlastnosti, formuje a zlepšuje pohybové návyky. Už samotný pohyb na čerstvém vzduchu zvyšuje krevní oběh, zlepšuje látkovou výměnu, aktivizuje činnost všech orgánů a soustav, zvyšuje kapacitu plic a odstraňuje únavu nashromážděnou během vyučování. Chladnější prostředí pomáhá současně otužovat organizmus a navykat ho při vhodném oblečení na správnou termoregulaci a zvyšovat tak jeho odolnost vůči chorobám z nachlazení. Bruslení pod odborným vedením kromě vydatného zaměstnání dýchacího aparátu pomáhá též posilňovat svalstvo dolních končetin, vede k získání specifické rychlosti, celkové obratnosti a výkonnosti. Při různých způsobech základního bruslení, při pohybových hrách na ledě se zkvalitňuje práce a pohotovost smyslů i centrálního nervového systému, pěstují se předpoklady pro pohyb ve vratkých polohách, rozvíjí se návyk udržování rovnováhy. Dochází k rozvoji nervosvalové koordinace, protože pro zdárné provedení pohybového prvku na bruslích je zapotřebí neobyčejně citlivé a jemné souhry vědomých, ač téměř neznatelných pohybů, zabírající oblast motorického svalstva celého těla.
16
Je třeba si také všimnout významu bruslení pro prostorovou orientaci. Je nutno vypěstovat schopnost pro přesný odhad rychlosti, pro dokonalou orientaci ve volném prostoru, pro provádění pohybů hlavy, trupu i končetin. Všechny tyto vlastnosti a schopnosti, které jsou při bruslení ustavičně rozvíjeny a zdokonalovány, nacházejí v životě své uplatnění v přirozeném a estetickém pohybovém projevu člověka i v držení jeho těla, což jsou zvláště u mládeže jistě cenné výchovné momenty.
Při rychlobruslení získávají hoši i dívky rychlost a vytrvalost, učí se správně hospodařit se svými silami a v závodech plánovat svoji rychlost s ohledem na délku trati, vlastní fyzickou zdatnost a výkonnost soupeře. Píle v přípravě, bojovnost při závodech a zdravá ctižádost jsou další z kladných vlastností, které tento sport vyžaduje a sám vychovává (18).
Krasobruslení je prostředkem pro vypěstování dokonalé přesnosti pohybů, prostředkem k houževnatosti, trpělivosti, píli a pečlivosti. Vytváří dále u každého smysl pro rytmus, hudebnost a pohybovou estetiku. Při vrcholném provádění předpokládá navíc u závodníků dokonalou fyzickou připravenost.
Při ledním hokeji získávají hoši navíc odvahu, bojovnost, postřeh, pohotovost i ukázněnost, kromě svalstva nohou posilují paže i ostatní svalové partie, za správného vedení si uvědomují svoji sounáležitost k celku a vytvářejí si smysl pro spolupráci (10).
„Jízda na bruslích, tak jako každý jiný sport, uspokojuje a usměrňuje přirozenou dětskou touhu po pohybu a hře. Společně s během v přírodě a během na lyžích patří bruslení mezi nejzdravější tělesná cvičení. Odborně vedený pohyb na ledě příznivě ovlivňuje funkční zdatnost organismu, buduje nové pohybové dovednosti, posiluje velké svalové skupiny dolních končetin, rozvíjí speciální rychlost, obratnost, rovnováhu a vytrvalost a v neposlední řadě formuje volní vlastnosti dítěte. Bruslení je sportem emocionálním a u dětí velmi oblíbeným.“ (Ondřej, O., 1988, s. 31)
17
4.2. VÝCHOVNÉ HLEDISKO Bruslení je nejen zábava a osvěžení, ale má také, jako ostatně každý sport, velký význam pro upevňování zdraví a pro psychický vývoj. Soustavně, od dětství provozované bruslení i pozdější specializace na lední hokej, krasobruslení a rychlobruslení rozvíjí vedle základních vlastností pohybových (síly, obratnosti, rychlosti a vytrvalosti) i vlastnosti morální a volní, např. píli, houževnatost, schopnost kombinační a tvůrčí. Bruslení usměrňuje a uspokojuje jako každý sport přirozenou dětskou touhu po pohybu, po hře i po uplatnění v kolektivu. Když dítě nemá možnost uplatnit tyto přirozené vlastnosti na uzavřeném sportovišti, snaží se je uplatnit jinde, především na ulici. Každé dítě má zdravou ctižádost, která se projevuje nejdříve tím, že se chce někomu podobat, umět to jako on. Napodobování kladného vzoru podporujeme a využíváme ho výchovně. Rovněž zdravá soutěživost podporuje rozvoj dobrých vlastností, jako je soustavnost a vytrvalost v práci, poctivost v přípravě a kázeň. Budeme tyto vlastnosti vyzdvihovat jako příklady hodné následování, zvláště u méně nadaných jedinců. Naopak takzvaným vysloveným talentům, jimž přirozené nadání pomáhá snadno zvládnout jednotlivé cviky, překonávat překážky bez námahy a svádí je tak k primadonství, budeme připomínat, že talent není všechno a že teprve poctivá a ukázněná práce přináší ovoce. Bruslení rozvíjí také bystrost a pohotovost, vlastnosti, které dnes, v době velkého technického pokroku a rychlého životního tempa, stále více potřebujeme. Lední sporty vedou dítě k tomu, aby se nebálo pádů na led nebo srážky s prudce jedoucím protihráčem, a tím je vychovávají k odvaze a statečnosti. Hry, závodění a sportovní boje dětských kolektivů posilují dětskou nervovou soustavu a umožňují uplatnit zdravou bojovnost. Dítě se zároveň učí samostatně myslet, vytvářet a řešit situace ve sportovním zápolení. Bruslení vyžaduje hlavně z počátku velkou houževnatost, silnou vůli naučit se „vozit“ na bruslích, umět se vyhýbat překážkám (jiným bruslařům) jak při volném bruslení, tak při hrách na ledě. Učí chápat a prožívat estetické koordinované pohyby, podporuje vztah k pěknému prostředí.
18
Kolektivní charakter výchovy je zabezpečený tím, že vždy bruslí hodně cvičících najednou. Žáci spolupracují v hrách a společně bojují. Společenský a výchovný význam bruslení tkví tedy kromě jeho zdravotního přínosu v rozvíjení morálních a volních vlastností, které se přenášejí do života a školní práce dítěte, takže z něho vyrůstá morálně a fyzicky zdatný člen lidské společnosti (7).
Při výčtu výše uvedených fyzických a psychických vlastností je však třeba mít na mysli skutečnost, že tyto vlastnosti má možnost získat mládež jen za odborného vedení a při pravidelném provozování bruslení. Bez učitele tělesné výchovy, trenéra nebo vedoucího může velmi snadno pohyb na ledě vést k fyzickému přepětí, nepřiměřené únavě, k nachlazení i k nepříjemným úrazům. Místo radosti z pohybu se může u dívek dostavit pocit méněcennosti nebo naopak přílišné sebevědomí se sklonem k individualismu a sobeckosti. Proto se odborníkovi dostává na tomto poli široké uplatnění. Všechna tělesná cvičení, tedy i pohyb na ledě jsou v prvé řadě prostředkem k výchově zdravých a všestranně pohybově rozvinutých lidí.
19
5. HISTORIE BRUSLENÍ Historie bruslení je velmi pestrá. Podíváme se na vývoj bruslení ve světě, u nás, na historii soutěží rychlobruslení, krasobruslení a ledního hokeje. Zabývat se budeme i historií školního bruslení.
5.1. BRUSLENÍ VE SVĚTĚ Historie potvrzuje, že bruslení patří k nejstarším pohybovým aktivitám. Dobu vzniku není možné přesně určit. Začátky spadají až do mladší doby kamenné. Dokladem toho jsou četné archeologické nálezy na území Skandinávie, Anglie, Ruska, Německa. Takové prehistorické brusle se vyráběly z holenních kostí velkých zvířat. Kosti byly provrtány a otvory se protahovaly řemínky, jimiž byly připevněny k noze. Skluzná plocha byla hladce vybroušena a natírána tukem, aby brusle lépe klouzaly po ledě. Používalo se většinou jedné brusle, druhá noha byla jen odrazová, tak jako při jízdě na koloběžce. Ti, kteří používali dvou bruslí, odstrkovali se při jízdě jednou nebo dvěma tyčemi. Bruslení ze začátku sloužilo při lovu, při dlouhých cestách za zvěří a pro rychlejší přepravu na zamrzlých vodních plochách. Brusle tedy plnily funkci dopravního prostředku. Vedle kostěných bruslí se ve středověku začaly objevovat brusle dřevěné, které měly do jízdní plochy zapuštěný úzký rovný železný nůž s hranou. Jejich existenci dokládá zachovalý dřevoryt z Bruckansovy VITA LYDVINAE z roku 1498. Domovem tohoto pokroku bylo Holandsko, kde se na spoustě zamrzlých kanálů začalo bruslí využívat nejen k dopravě, ale i k všelidové zábavě s mnoha sportovními prvky. Odtud máme zprávy o závodech na 15 mil ( 24 km ). Na ledě se též provozovaly různé hry. Jednou z nich byl „kolven“, při němž dvě družstva poháněla po ledě míček zahnutými holemi. Bruslení bylo v Holandsku tak populární, že celá ves podnikala v neděli odpoledne výpravy po zamrzlých kanálech do sousedních osad. I největší holandští a vlámští malíři byli inspirováni touto podívanou a na jejich obrazech můžeme vidět bruslaře v různých pózách.
20
Holandské brusle se rychle šířily po Evropě. Jen Angličané zůstávali věrní bruslím kostěným. Ty holandské převzali až přibližně roku 1500 a udělali na nich malou, ale pro další rozvoj bruslení rozhodující změnu. Kovový nůž mírně zakřivili, což dovolovalo dělat oblouky s různým průměrem. Na holandských bruslích se dalo bruslit jen rovně nebo v celkem plochých obloucích. S pořádáním prvních závodů na zamrzlém ledě začali v Nizozemí v 18. století v průplavech, kterých zde bylo nespočet. Závody byly velmi náročné a kdo chtěl získat cenu, musel zvítězit nejméně padesátkrát. Za vlády francouzského krále Ludvíka XVI. se bruslilo i v Paříži na zamrzlých jezírkách ve Versailles. S oblibou na bruslích jezdil
nejen proslulý dobrodruh
Casanova, ale i F. G. Klapstock, G. E. Lessing, J. W. Goethe, kteří o bruslení psali ve svých básních. Ve skotském městě Edinburg byl v roce 1742
založen první sportovní
bruslařský klub na světě „Edinburg Skating Club“. Jeho členem se mohl stát pouze bruslař schopný u přijímací zkoušky opsat na každé noze kruhy, a poté na pravé i na levé noze přeskočit jeden, dva i tři na sebe postavené klobouky (v módě byly cylindry). První odbornou příručku o bruslení „A treatise of Skating“ vydal důstojník Robert Johns v roce 1772. Popisuje v ní některé bruslařské prvky – oblouky, kruhy, vlnovky, spirály, trojku. Ještě v 19. století se používaly dřevěné brusle různých tvarů. Velmi oblíbené byly brusle s dlouhými zakroucenými nosy, stejnými, jaké měla tehdy módní obuv. Základ moderního bruslení položil v polovině 19. století americký tanečník a krasobruslař Jackson Haines. Předvedl Evropanům nový model bruslí s křivkou podobnou dnešní - první celokovové brusle upevněné k vysoké botě šroubky. Podle jeho jména se označovaly tyto brusle „žeksonky“ nebo „žeksny“. Tato výzbroj mu umožnila jezdit ve velkých obloucích, ve velkém švihu provádět různé obraty a využívat celé plochy kluziště. Vrchol jeho programu tvořila nízká pirueta a jako výborný tanečník dovedl vystihnout rytmus hudby bruslařským pohybem. Hainesovi vídeňští žáci vydali učebnici, která obsahovala dosud známé figury a stanovila základní figury a ježdění v osmách. Z této práce byl odvozen vídeňský závodní řád, tzv. Regulativ, který umožňoval konání mezinárodních závodů. První mezinárodní závody v krasobruslení se uskutečnily v roce 1882 ve Vídni. Skládaly se ze tří částí : z povinných cviků, volné jízdy a rychlobruslení. Položily tak základ budoucích ME a MS.
21
V Scheveningen v Holandsku byla roku 1892 založena Mezinárodní bruslařská unie (International Skating Union – ISU), což je nejvyšší světová instituce pro bruslařské záležitosti. Byly ustanoveny podmínky pro všechny mezinárodní závody v krasobruslení i v rychlobruslení, pro mistrovství Evropy i světa. „Vídeňský program“ byl zrevidován, doplněn názvoslovím a stanoven postup povinných cviků. ISU začala registrovat světové rekordy v rychlobruslení (22).
Výrazně sportovní ráz vtiskl krasobruslení na počátku 20. století Švéd Ulrich Salchow, který posunul laťku bruslařské výkonnosti o mnoho výše. Začal používat brusle se zoubky, které umožňovaly silné odrazy v bruslení, ale i odrazy do skoků. Z dalších krasobruslařů, podle kterých byly nazvány skoky, můžeme jmenovat Axela Paulsena, W. Rittbergera, A. Lutze.
5.2. BRUSLENÍ U NÁS V naší zemi není tak dlouhá zima, aby se tu bruslení vyvinulo jako nutná a pro život účelná
forma pohybu. Přesto se v českých zemích brusle objevovaly již
v pravěku. Dosvědčují to nálezy zbytků primitivních kostěných bruslí ze starobylého hradiště Hrádku u Čáslavi, z Libice u Poděbrad a z vykopávek v Praze. V 6. století se zmiňuje historik Jordanus o tom, že i staří Slované byli dobrými bruslaři. V cestopisu pana Václava Šaška z Bířkova se můžeme dočíst, že čeští páni v čele s panem Lvem z Rožmitálu , kteří jeli s poselstvem krále Jiřího z Poděbrad k francouzskému králi, se obdivovali obratnosti bruslařů při „exhibici“ pořádané na jejich počest. Hovoří o bruslení jako o věci Čechům neznámé. Do našich zemí se dostaly i železné brusle, ale pouze do šlechtických kruhů. Chudý venkovský lid bruslil i nadále na kostěných bruslích. V Praze na dvoře Rudolfa II. byl počátkem roku 1610 uspořádán velký karneval na ledě, na kterém jezdili zejména dvořané. Nešlo zde o výkony, ale především o společenskou událost. V díle Jana Amose Komenského nalezneme zmínku o tom, že hoši se honili na ledě bruslemi. Sám ovšem řadí bruslení mezi hry nedůstojné, životu a zdraví nebezpečné.
22
Z uvedeného vidíme, že se bruslí v našich zemích užívalo od pradávna, ale poměrně zřídka a jen místy. Určitá změna nastává v druhé polovině 19. století, kdy se spolu s národním obrozením a bouřlivým rozvojem tělesné výchovy šíří u nás i bruslení. První krasobruslařský klub v Čechách byl založený v Praze roku 1868. Jmenoval se Lední klub, ale známější byl pod názvem Klouzačský spolek. Roku 1868 byl v Opavě založený svaz Troppauer Eislaufverein, kde byly sdružovány německé bruslařské kluby. Vytvořily se i další kluby : Vajgar v Jindřichově Hradci a Bruslařský klub v Plzni. Po vzniku prvních klubů se začaly pořádat závody v bruslení. Pražský International Rowing Club uspořádal závody začátkem roku 1877. Roku 1889 se uskutečnily na Vltavě velké mezinárodní závody v rychlobruslení a krasobruslení. V roce 1891 vystoupil v Praze v Novoměstském divadle (na místě dnešního Smetanova divadla, kde bylo v přízemí při otevřených oknech zřízeno kluziště) americký krasobruslař Jackson Haines. Svým vystoupením ovlivnil i začátlky našeho krasobruslení. Po první světové válce v samostatné ČSR byl roku 1922 založen v Praze Československý bruslařský svaz, který přes značné obtíže dokázal vychovat několik bruslařů světové úrovně – bratři Slívové, Otto Gold, Maršálek a jiní. O rok později se tento svaz stal členem Mezinárodní bruslařské unie. V Praze byl v roce 1932 zahájen provoz zimního stadionu. Bruslení jako sport ovšem zůstávalo vyhrazeno poměrně malé skupině lidí, obvykle zámožnějších, protože umělý led a trenér stál mnoho peněz. Bruslení jako rekreace bylo omezováno jednak podnebím, jednak hmotnými a sociálními poměry většiny lidí. Po druhé světové válce nastává výrazný obrat. V naší zemi byla vystavěna řada umělých kluzišť a tím byl položen základ pro pěstování bruslařských sportů. Brusle se staly samozřejmou sportovní potřebou mládeže, každému snadno dostupnou (22).
23
5.3. HISTORIE SOUTĚŽÍ V druhé polovině 19. století se bruslení začalo diferencovat do tří směrů . V zemích, kde brusle byly hlavním dopravním prostředkem se začíná rozvíjet rychlobruslení. V oblastech, které měly nedostatek přírodního ledu, se rozšiřuje krasobruslení a lední hokej.
5.2.1.Rychlobruslení MS se pořádají od roku 1884. Prvním mistrem světa se stal Nor Axel Paulsen. Od roku 1924 je rychlobruslení v programu ZOH (22). Na začátku 20. století vzniklo v Kanadě a ve Spojených státech rychlobruslení na krátké trati - Short Track. První mezinárodní mistrovství se konalo v roce 1921. První světové závody se konaly v roce 1976 a 1977. Short Track byl oficiálně přijat Mezinárodní bruslařskou unií (ISU) v roce 1978 a první oficiální mistrovství světa se konalo ve francouzském Meudon-la-Foret v roce 1981. Roku 1988 byl nabídnut jako exhibiční sport na OH v Calgary. Za olympijský sport byl oficiálně pokládán při OH v Albertville v roce 1992.
Průkopníkem rychlobruslení u nás byl J. Rössler Ořovský, který roku 1892 na ME ve Vídni získal dvě čtvrtá místa. J. Königová byla na MS 1956 třetí a J. Doubek na MS 1957 obsadil páté místo. Na ZOH v Turíně v roce 2006 získala Kateřina Novotná 6. místo v Short Tracku v závodu na 500 metrů, Martina Sáblíková ve Speed Skatingu (rychlobruslení) na 3000 m obsadila 7. místo a na 5000 m 4. místo. Na MS v Calgary roku 2006 Martina Sáblíková vybojovala 2. místo v závodu na 5000 m.
5.2.2. Krasobruslení První ME se uskutečnilo roku 1891 v Hamburgu a první MS bylo v roce 1896 v Petrohradě. Soutěžili na nich pouze muži, ženy se jich nemohly zúčastnit. Roku 1902 na MS v Londýně povolila ISU start v kategorii mužů i ženě – M. Syersové – Cavové. První MS se samostatnou kategorií žen se uskutečnilo roku 1906 v Davosu a první ME roku 1930 ve Vídni. MS v kategorii sportovních dvojic bylo poprvé roku 1908
24
v Petrohradě a první ME v roce 1930 ve Vídni. Kategorie tanců na ledě se poprvé objevila na MS v Paříži roku 1952 a na ME v Bolzanu roku 1954. K olympijským sportovním disciplínám se krasobruslení přiřadilo neoficiálně
roku
1908 na IV.OH v Londýně a oficiálně roku 1924 na OH v Chamonix, kromě tanců na ledě. Ty byly do programu OH poprvé zařazeny až v Innsbruku roku 1976 (22).
I naši krasobruslaři dosáhli výborných umístění. V letech 1949 a 1950 se stala mistryní světa Ája Vrzáňová. Karol Divín získal dva tituly mistra Evropy, stříbrnou medaili na OH v roce 1960 a o dva roky později druhé místo na MS v Praze. Ve sportovních dvojicích dosáhli velkých úspěchů Suchánková s Doležalem, dvojnásobní mistři Evropy a stříbrní ze světového šampionátu v Bratislavě v roce 1958. V období let 1962 až 1965 získali sourozenci Romanovi v kategorii tanečních párů čtyři tituly mistrů Evropy a tři tituly mistrů světa. Hana Mašková se stala v roce 1968 mistryní Evropy a úspěchem byla rovněž bronzová medaile z olympiády v Grenoblu. Nejúspěšnějším krasobruslařem reprezentujícím československé barvy byl Ondrej Nepela, který se stal v letech 1969 – 1973 pětinásobným mistrem Evropy, trojnásobným mistrem světa a olympijským vítězem z OH 1972 v Sapporu. V průběhu let 1985 až 1987 se stal třikrát mistrem světa Josef Sabovčík, v roce 1984 získal bronzovou medaili na olympijských hrách. Dalších úspěchů jsme se dočkali u Petra Barny, který zvítězil na evropském šampionátu v roce 1991. V 90. letech se prosadili ve sportovních dvojicích Kovaříková s Novotným, kteří získali zlatou medaili na mistrovství světa v Birminghamu roku 1995 a následně dva tituly profesionálních mistrů světa.
5.2.3. Lední hokej
Tato hra vznikla v Kanadě v 2. polovině 19. století. Roku 1890 vznikla hokejová asociace v Ontáriu. Roku 1893 vznikla soutěž o Stanleyho pohár. Zavedením této trofeje se začaly vyvíjet dva směry ve vývoji hokeje. Profesionální liga NHL – National Hockey League vznikla roku 1908 a pro amatéry byla utvořena soutěž o Allanův pohár v roce 1909. Oficiální pravidla ledního hokeje vyšla roku 1905. Roku 1908 byla založena Mezinárodní liga ledního hokeje (LIHG), která uspořádala roku 1910 v Les Avants první ME a roku 1924 v Chamonix v rámci I. ZOH i první MS v ledním hokeji (22).
25
Čeští reprezentanti získali množství cenných titulů. Roku 1911 zvítězili poprvé na mistrovství Evropy v Berlíně. Do 1. světové války byli Češi mistry Evropy ještě v roce 1912, a 1914. Po vzniku ČSR jsme se mistry Evropy stali v letech 1922, 1925 a 1929. Roku 1933 se konalo v Praze MS a ME, kde jsme získali 3. místo na MS a titul mistři Evropy. Už před 2. světovou válkou byla ČSR evropskou hokejovou velmocí. Roku 1947 a 1949 se naši hokejisté stali mistry světa, roku 1948 mistry Evropy a téhož roku na OH a MS obsadili 2. místo. Roku 1961 ČSSR vybojovala titul mistra Evropy, na MS 1965 a 1966 a na OH 1968 získala 2. místo. V roce 1971 se stala mistrem Evropy a titul mistra světa dostala roku 1972, 1976 a 1977. Na OH 1976 získali 2. místo. V Praze se roku 1985 konalo MS, kde ČSSR vybojovala 6. titul mistra světa v historii. Přelom tisíciletí patřil ke zlaté éře českého hokeje. Hokejisté získali čtyři tituly mistrů světa v letech 1996, 1999, 2000 a 2001a zvítězili na OH 1998 v Naganu. V roce 2006 obsadili 3. místo na OH i na MS.
5.3. HISTORIE Z HLEDISKA ŠKOLNÍHO BRUSLENÍ
„Vývoj tělesné výchovy je od svého vzniku až do dnešních dnů přímo závislý na konkrétních politických, vojenských, sociálních a kulturně školských podmínkách toho kterého období vývoje našeho státu.“ (Berdychová, J. aj, 1978, s. 45)
S požadavkem všestranné výchovy, který vyslovili někteří pedagogové již v 17. století se objevují snahy poskytnout mládeži příležitost k tělesným cvičením. Na konci 18. století, v období školských reforem Marie Terezie, se pokoušeli osvícení pedagogové, vlastenečtí učitelé a kněží umožňovat dětem hry, jednoduchá cvičení, koupání, klouzání a jiné pohybové činnosti. Usilovalo se o zařazení tělesné výchovy do učebního procesu. Přestože školský zákon z roku 1805 tělocvik negoval, zájem se o něj na školách zvyšoval. Za zavedení tělocviku do škol bojoval Karel Amerling, J. E. Purkyně, B. Bolzano. V roce 1869 byl vydán nový školský zákon a tělocvik se stává jedním z povinných předmětů na nově vzniklých obecných a měšťanských školách. Cílem
26
školního tělocviku bylo pouze to, aby si mládež osvojovala pohybové návyky. Nově vzniklé osnovy se soustřeďovaly na prostná, pořadová a nářaďová cvičení. Do praxe pronikaly jen zvolna hry, přirozená cvičení a sezónní činnosti. Učitelé neměli dostatek zkušeností, chyběla teoretická i metodická literatura. Velmi záslužné bylo úsilí učitelů, kteří psali metodické knihy a vytvářeli zásobníky cvičebné látky, např. J. Klenka, K. Hanušová, J. Karásek. Pomoc poskytovaly také spolky pro pěstování her české mládeže a odborné tělovýchovné časopisy. První český školní tělovýchovný časopis se jmenoval Výchova tělesná. Po první světové válce byl tělocvik nahrazen názvem tělesná výchova a začalo se pracovat podle Tyršovy tělocvičné soustavy. Ve 30. letech 20. století se uplatnil ve školní tělesné výchově moderní obsah. Omezila se nářaďová cvičení a zdůraznily se prvky přirozeného tělocviku a tělesná výchova se orientovala především na zdraví žáků. Zásluhu na těchto změnách měl především K. Weigner. Ocenění zaslouží i K. Krčma a F. Ryšánek, který založil v roce 1931 časopis Tělesná výchova. Metodické článlky k tělesné výchově přinášel také časopis Komenský (13). Ve druhé polovině 30. let se ve vývoji školní tělesné výchovy odrazila politická realita vyplývající z fašistického nebezpečí, které hrozilo našemu státu. Tělesná výchova se stala hlavním prostředkem branné výchovy. V roce 1939 vyšly Normální učebné osnovy (23), ve kterých je tělesná výchova rozdělena zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. Ve 4. třídě bylo mezi příležitostná cvičení v zimě zařazeno klouzání, základy krasobruslení (oblouky vpřed, ven a dovnitř) a pouze pro chlapce základy ledního hokeje. V prvním období okupace byla výchova přizpůsobována nacistické ideologii. Branná výchova byla zrušena, změnilo se pojetí a obsah tělesné výchovy. V druhém období okupace, po příchodu Heydricha do Prahy, bylo české školství soustavně ničeno. Po skončení války se české školství obnovuje a školní tělesné výchově se vytyčují cíle a úkoly obdobné cílům a úkolům z roku 1938. Po Únoru 1948 přichází zákon o jednotné škole. Tělesná výchova se stává povinným předmětem na školách všech stupňů. Jsou upravovány cíle, úkoly, obsah i organizační formy práce školní tělesné výchovy. Je vydán Učební plán a učební osnovy pro školy národní (30), které obsahují i učivo bruslení . To není závazné a koná se tam, kde jsou pro něj podmínky. V 1. a 2. postupném ročníku jde o základy bruslení, jízdu vpřed a zatáčení, ve 3. a 4. postupném ročníku o klouzání, hry na ledě, jízdu na bruslích
27
vpřed s překládáním, oblouky a vlnovky na obou nohou vpřed, v 5. postupném ročníku o klouzání, hry na ledě, jízdu na bruslích, překládání vpřed, brždění a zatáčení. Vychází i metodická příručka schválená ministerstvem školství a osvěty Bruslení pro mládež pro školy všech stupňů, kterou napsala B. Zachová a J. Zach. Je v ní rozepsáno učivo bruslení na školách I., II. i III. stupně a autoři zde prezentují ucelenou výukovou řadu bruslení, krasobruslení, rychlobruslení a hokeje. Osnovy z roku 1954 obsahovaly normy a kontrolní cvičení (27). Rozhodujícím kritériem byl výkon. V hodinách se více zkoušelo než učilo. Tělovýchovná činnost směřovala k dosažení odznaku zdatnosti BPPOV (Buď připraven k práci a k obraně vlasti). Učivo bruslení je zařazeno do 4. a 5. ročníku a úkolem je naučit žáky základům jízdy na bruslích a tím zvýšit jejich pohybové schopnosti v obratnosti, rychlosti a rovnováze, otužovat je pohybem na ledě i za mrazu. Zahrnuje chůzi na bruslích, odraz a základ jízdy vpřed, přešlapování a překládání vpřed, zastavení při jízdě vpřed (pluhem, předsunutím jedné nohy), základy jízdy vzad, zastavení při jízdě vzad (odvratem jednonož), obrat otočením na obou nohách o 180° do jízdy vzad a z jízdy vzad do jízdy vpřed, přeskoky snožmo přes bezpečnou překážku (např. sněhovou kouli), rychlá jízda (4. ročník až 60 m, 5. ročník až 80 m), drobné hry (honičky, přeběhy a štafetové běhy, slalom mezi překážkami, na ovečky, na rybáře). Následně vychází metodická příručka Základy tělesné výchovy žactva, kde je podrobněji rozepsáno učivo jednotlivých cvičebních odvětví (i bruslení) s metodickými pokyny. V osnovách z roku 1960 se kontrolní cvičení a klasifikační normy již neobjevily, ale nemobilizovaly žáka ani učitele k lepším výsledkům (28). V základech sportovní přípravy jsou některé prvky bruslení, které jsou určeny pro místa, kde jsou pro tato cvičení podmínky. Vychází příručka Metodika tělesné výchovy dětí šestiletých až jedenáctiletých, ve které je učivo rozepsáno týden po týdnu v 1. ročníku, ve 2. a 3. ročníku, 4. a 5. ročníku (11). V zimních měsících doporučují zařazovat sezónní činnosti : bruslení, sáňkování, lyžování. V 1. ročníku je zařazeno klouzání v trojicích, samostatně i ve dřepu. Ve 2. a 3. ročníku jde o nácvik správné chůze na místě i z místa, jízdu vpřed, pérování v kolenou (dřepy, podřepy, pojíždění u opory z dřepu do stoje a zpět), hry. Ve 4. a 5. ročníku je jízda vpřed v řadách, zástupech, dlouhý skluz, projíždění jednoduchým slalomem, jízda ve dvojicích, zastavení před čarou, nácvik zastavení pluhem, náhlé zastavení na znamení učitele. V roce 1976 bylo podle nových učebních osnov učivo obsahově uspořádáno do dvou celků pro 1., 2. ročník a 3., 4. ročník a dělilo se na základní a prohlubující (25).
28
Byl zde uplatňován otevřený systém učiva. Bruslení je zahrnuto do prohlubujícího učiva. V 1. a 2. ročníku jde o volné bruslení se zaměřením na osvojení jízdy vpřed, zastavení pluhem a smykem, zatáčení na obou bruslích, bruslení na vytrvalost. Ve 3. a 4. ročníku je zařazeno volné bruslení se zaměřením na jízdu vpřed, jízdu vzad, zastavení pluhem a smykem, zatáčení na obou bruslích, překládání vpřed, bruslení na rychlost i vytrvalost, hry na bruslích. V osnovách z roku 1984 je stanoveno stejné učivo bruslení jako v roce 1976. Spolu s osnovami vycházely podrobné metodické příručky (Tělesná výchova pro 1. a 2. ročník základní školy a Tělesná výchova pro 3. a 4. ročník základní školy), které opět přesně vymezovaly cíle, obsah a kritéria, podle nichž se žáci hodnotily. Po listopadových změnách v roce 1989 dochází v koncepci školství k řadě změn. Učební osnovy z roku 1991 vycházely z nového pojetí tělesné výchovy (29). Soubor učiva byl rozdělený do tématických celků a učitel mohl vybírat učivo podle podmínek školy, úrovně žáků i vlastních předpokladů. Cílem bruslení na 1. stupni ZŠ je zvládnout plynulou a bezpečnou jízdu vpřed na bruslích se schopností reagovat na pohyb jiných bruslařů nebo na překážku (změnou směru jízdy, objetím překážky, zpomalením, zastavením). Učivo bruslení zahrnuje průpravná a herní cvičení pro osvojení a procvičení techniky jednotlivých prvků, jízdu vpřed (jednooporovou, dvouoporovou), zastavení jednostranným, oboustranným přívratem (pluhem), zastavení snožmo, zatáčení na obou bruslích, zatáčení překládáním vpřed, jízdu vpřed na vytrvalost (nad 3 minuty), jízdu vzad. V roce 1996 byly osnovy na základě získaných zkušeností novelizovány a nahrazeny osnovami nově přijatého projektu Základní škola. Kromě něj jsou v současné době používány osnovy dalších projektů, které mají osnovy tělesné výchovy upravené vzhledem ke svému zaměření, např. Obecná škola, Národní škola, Zdravá škola, alternativní školy daltonského a waldorfského typu, školy soukromé a církevní.
29
6. UČIVO BRUSLENÍ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL
V současné době se na 1. stupni základních školách vyučuje podle několika vzdělávacích programů : základní škola, obecná škola, národní škola. Od školního roku 2007/2008 se na všech školách začne s výukou podle Rámcového vzdělávacího plánu. Každá škola si tvoří svůj ŠVP (školní vzdělávací program) podle svých možností a podle svého zaměření.
6.1. ZÁKLADNÍ ŠKOLA Vyučovací úsilí učitele a učební činnost žáků v tělesné výchově směřuje v souladu s vývojovými předpoklady a individuálními zvláštnostmi žáků k tomu, aby si osvojili nové pohybové dovednosti, kultivovali svůj pohybový projev i správné držení těla a postupně usilovali o optimální rozvoj zdravotně orientované zdatnosti. Dále se žáci mají orientovat v základních otázkách vlivu pohybové aktivity na zdraví a práceschopnost člověka, v problematice zjišťování potřebných ukazatelů zdatnosti a pohyblivosti a umět své poznatky využít při začleňování pohybu do denního režimu. Snahou je , aby zvládali základní organizační, hygienické a bezpečnostní zásady pro provádění zdravotně vhodné a bezpečné sportovní či jiné pohybové činnosti ve známém i méně známém prostředí. Děti mají kladně prožívat osvojené pohybové činnosti a využívat je s pomocí dospělých nebo samostatně jako prostředek překonávání aktuálních negativních tělesných či duševních stavů a dlouhodobější zdravotní prevence i jako předpoklad pro vytváření trvalého vztahu k pohybovým aktivitám. Je důležité je vést k tomu, aby si uvědomovaly význam sociálních vztahů a rolí ve sportu a jiných pohybových aktivitách a uměly je využít pro hodnotné pohybové vyžití i přátelské meziosobní vztahy (33).
30
Učivo tématického celku bruslení je zařazováno do výuky v případě vhodných podmínek. V případě, že bruslení bylo zařazeno do tématického plánu konkrétní třídy, pak platí :
1. a 2. ročník Učivo -
nebezpečí vstupu na zamrzlou přírodní vodní plochu
-
pohyb na ledu bez bruslí (odstraňování zábran, strachu ze zamrzlé plochy)
-
klouzání vyvolenou nohou vpřed
Co by měl žák umět (vědět) -
znát chůzi po ledě (s oporou, bez opory), klouzání
-
ví, že je nebezpečné vstupovat na zamrzlou přírodní plochu bez dozoru dospělých osob
3. – 5. ročník Poznatky a činnosti předchozí etapy jsou dále rozvíjeny a doplňovány následujícím učivem. Učivo -
základní pojmy spojené s osvojovanými činnostmi, výstrojí a výzbrojí, prostory pro bruslení
-
zásady hygieny a bezpečnosti při pohybu na ledě, nebezpečí bruslení na zamrzlé přírodní vodní ploše
-
vhodné a bezpečné oblečení pro pohyb na ledě
-
samostatné obutí, oblečení (vzájemná pomoc)
-
chůze v botách s bruslemi mimo led
-
vstup na led (s dopomocí)
-
průpravná cvičení pro osvojení rovnováhy na bruslích – chůze, skluzy, dřepy, jízda na jedné brusli, přednožování, zanožování, výskoky snožmo na místě (u opory, bez opory)
-
jízda vpřed – dvouoporová, jednooporová, bez opory
-
zastavení (jednostranným, oboustranným přívratem)
31
-
zatáčení na obou bruslích
-
jízda na rychlost do 20 m
-
jízda na vytrvalost do 400 m
Jako rozšiřující může být využito učivo další vzdělávací etapy, přizpůsobené úrovni a zájmům žáků.
Co by měl žák umět (vědět) -
uvědomuje si zdravotní a kondiční význam pohybu na bruslích
-
zná zásady bezpečnosti jízdy na bruslích a řídí se jimi (s pomocí učitele, rodičů)
-
dovede se samostatně připravit pro činnosti na ledě (oblečení, obutí)
-
zvládá jízdu vpřed se schopností reagovat na pohyb jiného bruslaře zpomalením, zastavením nebo změnou směru jízdy
6.2. OBECNÁ ŠKOLA Škola má vedle rodiny rozhodující význam pro získávání zájmu dětí o pohybové aktivity, jejich rozvíjení a zajišťování. TV má dvě základní formy – povinnou a zájmovou. Na TV nelze nadále nahlížet pouze jako na jeden z vyučovacích předmětů. Je nutné ji přiblížit reálným potřebám života žáků k ovlivňování jejich zdraví, rekreace a regulace pracovní výkonnosti v průběhu vyučování. Pohybová aktivita je jedním z nejúčinnějších prostředků kompenzace převážně jednostranného pracovního zatížení žáků ve škole. Proto se doporučuje integrovat TV v co největší míře do jejich denního i týdenního režimu. K dosavadnímu pojetí školní TV bude vhodné zavést alternativu se zdůrazněním funkce prožitku, resp. vlastního těla (tj. např. tanec), což je možné považovat za zpřístupnění TV i méně nadaným, nebo zájmově jinak orientovaným žákům, např. esteticky. Předpokládá se, že povinnou TV budou vyučovat převážně třídní učitelé. Škola by měla vyvinout úsilí, aby nepovinné formy TV vyučovali zkušení učitelé případně cvičitelé, trenéři s kvalifikací. Bude se zaměřovat na základní pohybový rozvoj žáků podle principů všestrannosti, především herními a soutěživými formami. Hlavní motivací by měl být prožitek a radost z pohybu. Za základní formu
32
školní TV se považuje povinná TV v podstatě v dosavadním pojetí. Její součástí by měl být i nově navržený pohybově rekreační program (PRP), realizovaný o přestávkách mezi vyučováním (30 minut), který by žákům umožňoval každodenní pohybovou rekreaci. Předpokládá se spontánní využívání jednoduchých, bezpečných pohybových činností s velkým motivačním nábojem pro přirozenou potřebu pohybu a možností dětí. Je nutné připustit, že jejich skutečný rozsah mohou omezovat materiální i prostorové podmínky škol. V zájmové TV si budou žáci osvojovat a postupně zdokonalovat základní pohybové dovednosti vybraných sportovních odvětví. Všestranná tělesná příprava bude směřovat k rozvíjení pohybových schopností (obratnost, rychlost, pohyblivost, vytrvalost a síla). Vedle prožitku a radosti z pohybu zde půjde i o výkon. Navrhované pojetí tělesné výchovy snímá ze školy výhradní odpovědnost za tělesný a pohybový rozvoj žáků. Naopak její podstatnou část zcela náležitě přenáší na rodiče ve smyslu odpovědnosti každého jedince za úroveň a rozsah svého vzdělání, tedy i za tělesný a pohybový rozvoj. Od školy se očekává pochopení a podpora navrženého systému integrace pohybové aktivity do života dětí.
V uvedených formách tělesné výchovy na obecné škole (povinné a zájmové) se bruslení neobjevuje. Ale od 4. ročníku mohou být zařazovány základy sportovní specializace. Předpokládá se především všestranná tělesná příprava těch sportovních odvětví, která mají v místě podmínky a tradice. Obsahově i didakticky se tělovýchovný proces řídí podle metodických materiálů příslušných sportovních svazů. Obecně se předpokládá
uplatňování
tréninkových
principů
při
osvojování
přiměřených
pohybových dovedností a rozvíjení pohybových schopností s přihlédnutím k věku žáků a jejich psychomotorickým zvláštnostem (32).
6.3. NÁRODNÍ ŠKOLA V rámci mezipředmětových vztahů a v souladu s výchovou ke zdraví a ekologickou výchovou je tělesná výchova chápána jako součást výchovy ke zdravému životnímu stylu. Orientuje se zejména na výchovu ke správnému dennímu režimu s pohybovou
33
aktivitou zaměřenou na dosažení přiměřené úrovně zdravotně orientované zdatnosti a na komplexní relaxaci a regeneraci ve spojení se zdravou výživou.
Tělesná výchova v 1. – 5. ročníku je součástí celodenního programu třídy a není vázána pouze na určitou konkrétní vyučovací jednotku. Její prvky prostupují i jinými vyučovacími předměty a jsou součástí rekreačních přestávek. Základní organizační formou je vyučovací hodina tělesné výchovy, která obsahuje rušné, průpravné, nácvičné nebo výcvikové, kondiční, ale i uvolňovací a relaxační části. Učivo není vzhledem k rozdílným podmínkám škol členěno do jednotlivých ročníků. Náplň jednotlivých vyučovacích hodin stanovuje učitel na základě vlastního rámcového plánu, vycházejícího z konkrétních podmínek školy a fyzické i psychické vyspělosti žáků. Přihlíží přitom k zájmům žáků a navozuje radostnou atmosféru, odstraňující únavu z duševního zatížení. Individuální předpoklady a zájmy žáků jsou rozvíjeny v nepovinných předmětech zdravotní tělesná výchova a zájmové pohybové aktivity, jejichž zaměření a obsah stanoví škola a vyučující.
Do vzdělávacího obsahu (kmenového učiva) jsou zařazeny pohybové činnosti v přírodě, kde se vedle lyžování a základních turistických dovedností a vědomostí objevují i základy bruslení, které nelze organizovat na zamrzlé vodní hladině (31).
6.4. RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Vzdělávací obory Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova, jsou zahrnuty do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Vzdělávací obsah této oblasti se prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí a do života školy. Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků v problematice zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností
34
na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti žáků k činnosti řízené a výběrové, jejímž smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání žákův prožitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho prožitku umocňuje.
6.4.1. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Člověk a zdraví
Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že vede žáky k : -
poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty
-
pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů
-
poznávání člověka jako biologického jedince závislého v jednotlivých etapách života na způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí
-
získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co může zdraví prospět, i na to, co zdraví ohrožuje a poškozuje
-
využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v každé životní situaci i k poznávání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví
-
propojování činností a jednání souvisejících se zdravím a zdravými mezilidskými vztahy se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.
-
chápání zdatnosti, dobrého fyzického vzhledu i duševní pohody jako významného předpokladu výběru profesní dráhy, partnerů, společenských činností atd.
35
-
aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností ve škole i v obci
6.4.2. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Tělesná výchova - 1. stupeň
Očekávané výstupy – 1. období (1. – 3. ročník)
žák -
spojuje pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím a využívá nabízené příležitosti
-
zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení
-
spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích
-
uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy
-
reaguje na základní pokyny a povely k osvojené činnosti a její organizaci
Očekávané výstupy – 2. období (4. – 5. ročník)
žák -
podílí se na realizaci pravidelného pohybového režimu; uplatňuje kondičně zaměřené činnosti; projevuje přiměřenou samostatnost a vůli po zlepšení úrovně své zdatnosti
-
zařazuje do pohybového režimu korektivní cvičení, především v souvislosti s jednostrannou zátěží nebo vlastním svalovým oslabením
-
zvládá
v souladu
s individuálními
předpoklady
osvojované
pohybové
dovednosti; vytváří varianty osvojených pohybových her -
uplatňuje pravidla hygieny a bezpečného chování v běžném sportovním prostředí; adekvátně reaguje v situaci úrazu spolužáka
-
jednoduše zhodnotí kvalitu pohybové činnosti spolužáka a reaguje na pokyny k vlastnímu provedení pohybové činnosti
36
-
jedná v duchu fair play : dodržuje pravidla her a soutěží, pozná a označí zjevné přestupky proti pravidlům a adekvátně na ně reaguje; respektuje při pohybových činnostech opačné pohlaví
-
užívá při pohybové činnosti základní osvojované tělocvičné názvosloví; cvičí podle jednoduchého nákresu, popisu cvičení
-
zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěže na úrovni třídy
-
změří základní pohybové výkony a porovná je s předchozími výsledky
-
orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole i v místě bydliště; samostatně získá potřebné informace
Učivo bruslení je začleněno do činností ovlivňujících úroveň pohybových dovedností. Patří sem hry na ledě, základní techniky pohybu na bruslích. Do výuky se zařazuje podle podmínek školy (24).
37
7. MOŽNOSTI BRUSLENÍ NA ŠKOLÁCH Při výuce bruslení je i pro nejmenší děti nezbytná dobrá kvalita ledu. Ten by měl být upraven tzv. mokrou úpravou (tj. vodou) a měl by být dostatečně ztuhlý. Na nekvalitním, rozježděném ledě se některé nacvičované dovednosti nedají provádět. Vybírat můžeme z několika možností.
7.1. ZIMNÍ STADIONY Roku 1932 zahájil v Praze provoz první zimní stadion v naší republice. Po druhé světové válce se začalo s výstavbou řady umělých kluzišť. V současné době je v České republice 160 zimních stadionů. Většina zimních stadionů umožňuje školám výuku bruslení za poplatek (viz kapitola 11.2.). Tuto možnost využívají především školy z bezprostřední blízkosti stadionu. Školy nacházející se ve větší vzdálenosti tuto možnost nevyužívají nebo využívají pouze příležitostně, a to na úkor jiných předmětů, které by měly mít v době přechodu nebo přepravy na zimní stadion. Kladem je, že se školy o přípravu ledové plochy nemusí starat, je již připravena a v mnoha případech výuka nezávisí na klimatických podmínkách. Ledová plocha, která se během bruslení poškrábe, se musí pečlivě obnovit. O to se postará zařízení zvané rolba. Nejprve povrch seřízne a posléze vyhladí („vyžehlí“). V radlici je nainstalován rozvod horké vody. Trysky ji nanášejí na speciální rohožku, která je vlečená za radlicí. Na seříznutý led se díky tomu dostane několikamilimetrová vrstva vody, která v krátké době zmrzne a vytvoří zrcadlově hladkou plochu.
38
7.2. PŘÍRODNÍ LEDOVÁ PLOCHA Přírodní ledovou plochu je možné vybudovat vlastními silami na pevném podkladu stříkáním vody nebo poléváním. Je také možné upravit místo pro bruslení na stojaté nebo tekoucí vodě.
7.2.1. Led na zemi – kluziště
Přírodní ledovou plochu je možné vybudovat vlastními silami na pevném podkladě postříkáním nebo poléváním. Osvědčilo se vyrobit ledovou plochu na hřišti, na školním dvoře, tenisových kurtech, apod., neboť v blízkosti bývá voda a ostatní zařízení (WC, šatny, aj.). Plochu na podzim vyrovnáme, odstraníme dřevo, kameny, listí a jinou nečistotu a důkladně ji udusáme nebo zválcujeme. Tím se vytvoří pevný podklad, který tak rychle nepropustí vodu a po postřiku rychleji mrzne. Při teplotách – 4 až – 5°C nanášíme první vrstvu. Zpočátku nastříkáme pouze tolik vody, aby se zalily póry. Jakmile voda promrzne, stříkání po tenkých vrstvách opakujeme tak dlouho, až se vytvoří souvislá ledová plocha. Bruslit začneme při výšce ledu 3 – 4 cm (7). Po bruslení rozježděnou ledovou plochu shrneme nebo zameteme a teplou vodou vyspravíme vzniklé praskliny a díry. Studená voda se nikdy kompaktně nespojí s ledem. Takto připravenou plochu opět nastříkáme vodou, aby se úbytek vyrovnal. Padá-li sníh, led nikdy neobnovujeme, protože by se nám vytvořil bublinkovitý a tříštivý led, přimrzal by a znehodnotil jeho povrch. Při sněžení se snažíme sníh průběžně odstraňovat a odhazovat co nejdále za okraj kluziště, aby se plocha hromadami sněhu nezmenšovala. Jsou-li silné mrazy, vznikají na ledě pukliny, které jsou pro bruslící nebezpečné. Musíme je pečlivě vyspravit. Kluziště je třeba neustále upravovat (hrably, pluhem, košťaty) a led obnovovat. Obnovu ledu je nejlépe provádět ve večerních hodinách.
Takováto kluziště si budují některé školy, protože mohou využít celou vyučovací hodinu plně k bruslení a neztrácejí čas přecházením ze školy na zimní. stadion. Musí se ovšem o ně starat a závisí na klimatických podmínkách.
39
7.2.2. Plovoucí led Radost z bruslení poskytují zamrzlé vodní plochy jezer, řek a rybníků. Je však třeba, aby mrzlo tzv. „na sucho“, bez sněžení. Potom stačí jen zbavovat ledovou plochu od naježděného sněhu a nečistot. Než však na zamrzlou vodní plochu vstoupíme, musíme si prověřit její bezpečnost. Pro úpravu kluziště na stojaté vodě vybereme místo co nejblíže od břehu a chráněné od větru. Dosáhne-li led potřebné tloušťky 5 – 8 cm, kluziště upravíme, odstraníme sníh a použijeme ho na ohraničení plochy. Led zbavený sněhu promrzá rychleji a za 5 – 6 dní dosáhne síly 15 cm. Taková vrstva ledu unese velké zatížení.a je možné na ní hromadně bruslit (14). Bruslení na hlubokých rybnících, jezerech a řekách je nebezpečné především v období, kdy je led ještě tenký, při náhlých táních a na jaře, kdy se ledová plocha topí. Pokud zřizujeme ledovou plochu na takovýchto místech, musíme dbát na základní bezpečnostní opatření, hlavně na dostatečnou tloušťku ledu (viz kapitola 9.2.). Rozhodně usilujeme o to, aby mládež nebruslila na místech, kde může dojít k úrazu nebo k tragédii. Zdraví a bezpečnost musí být na prvním místě. Učební osnovy ale nedoporučují výuku bruslení na zamrzlé vodní hladině.
40
8.VÝZBROJ A VÝSTROJ
Bruslařské vybavení je v těsném spojení s úrovní techniky bruslení i vlastního sportovního výkonu. Dobrá výbava je podmínkou úspěšného výcviku. Je také nutnou úrazovou zábranou a poskytuje bruslaři uspokojení z jízdy i z vlastního cvičení.
8.1. BOTY A BRUSLE Základem pro zvládnutí bruslařských dovedností je kvalitní vybavení žáků. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat kvalitě a velikosti bruslí. Konstrukce boty musí mít pevnou výztuhu špiček (ochrana prstů nohy). Na našem trhu je v současnosti široký výběr kvalitních bruslí jak pro hokej, tak pro krasobruslení. Podle konstrukce bruslařské boty a vlastní brusle tedy rozlišujeme brusle hokejové a krasobruslařské. Oba dva typy jsou vhodné pro výuku bruslení. Pro školní výcvik nemusí být speciální boty, vhodné však jsou boty vysoké nad kotníky, aby se noha zpevnila. Důležité je pevné utažení šněrovadel přes nárty a kotníky. Chlapci používají převážně boty hokejové, které jsou nižší než krasobruslařské, mají širší, tvrdou špičku a pevnou zvýšenou patní část. Brusle má z oceli jen nůž , který je zasazen do duté kovové konstrukce, je užší z důvodu větší rychlosti, podélně je zbroušená do kolébky (styčná plocha s ledem je 4 – 6 cm), vpředu do špičky a vzadu zdvižená – zakulacená nebo opatřená chráničem. Děvčata používají boty krasobruslařské, které jsou vyrobeny z kůže, pata a kotníky jsou vyztuženy. Od poloviny boty jsou pro šněrovadla háčky, aby se mohla bota lépe utáhnout. Bota má podpatek 3 – 3,5 cm vysoký. Barva pro ženy je obvykle bílá. Brusle je z jednoho kusu oceli, stejně vysoká, vpředu opatřena zoubky. Pro nezávodní bruslení je lepší první zoubek upilovat. Podle vlastní zkušenosti ale mohu říci, že i děvčata se lépe naučí bruslit na bruslích hokejových, ve kterých mají lépe zpevněný kotník a nedovolují jim odrazy ze zoubků.
41
Na výrobu bot se v současnosti užívají umělé hmoty. Jsou tvořeny tvrdým skeletem s vyndavací měkkou botou uvnitř. Podle čeho se řídit při výběru bot? Především boty nesmějí být příliš těsné, ani příliš velké, obouvají se na jednu vlněnou ponožku. Přitom mají být pevné, hlavně přes kotníky, a ve špičce dostatečně volné, aby dítě mohlo v botě pohybovat prsty. Jsou-li boty příliš těsné, hlavně ve špičkách, může v nich noha omrznout. Dítěti má být v botách příjemně, má mít pocit, že má nohu pevnou a že na ní bota „sedí“. Při samotném obouvání stahujeme botu především v oblasti kotníku, neboť neúměrné utažení na horním okraji brání prokrvení nohy a její pohyblivosti. Mnozí rodiče kupují dětem boty příliš velké, neboť dítě z bot za jednu sezónu vyroste a kupovat každý rok nové boty považují za nehospodárné. Ve velkých botách si dítě osvojí nesprávné návyky, které ohrožují vývoj jeho nohy a ztěžují bruslařský výcvik. Bruslař ztrácí potřebný cit , snáze může dojít k úrazu a bota neplní svou ochrannou funkci v oblasti hlezenního kloubu. Nejlepší je po sezóně boty i s bruslemi prodat a koupit vyhovující starší. Osvědčilo se uspořádat každoročně před začátkem bruslařské sezóny bazar, burzu. Děti tak získávají výzbroj odpovídající velikosti a rodiče nemusí každý rok nebo dva kupovat boty nové. Dalším faktorem, důležitým pro výuku bruslení, je správné naostření bruslí, které umožňuje potřebný odraz. Podélně se ostří brusle brousí do mírného žlábku. Žlábek nemá být příliš hluboký, pak jsou brusle špatně ovladatelné a hrany se zařezávají do ledu a dochází k nebezpečným pádům. Broušení bruslí se provádí na kotoučové brusce. Je vhodné tento úkon svěřit raději odborníkům, které najdeme na každém zimním stadiónu při bruslení pro veřejnost. Pozor, ostří bruslí se chůzí po tvrdém podkladu
(beton, kov, písek, asfalt) ničí. Z tohoto důvodu pro pohyb mimo led
vyhledáváme měkký povrch (guma, PVC, dřevo) nebo používáme gumové chrániče.
42
8.2. OBLEČENÍ Pro činnost na ledě doporučujeme používat z bezpečnostního hlediska tzv. minimální výstroj, skládající se z pokrývky hlavy (čepice, přilba, kulich) a rukavic. Tato výstroj preventivně zmírňuje nebezpečí úrazu, které je v praxi velmi časté (tržné rány, úrazy hlavy). Dalšími doporučenými součástmi výstroje jsou chrániče loktů a kolen, podobné jako pro volejbal či házenou. Oblečení pro výcvik má odpovídat podmínkám prostředí. Má být volné, nikde netísnit, nemá bránit pohybu ani oběhu krve. Má bruslaře chránit před prochladnutím, ale nebránit v odvádění přebytečného tepla. Vhodné je spodní bavlněné oblečení, které odsává pot. Dobře chráníme krajinu ledvin a močových cest, nátělníky volíme proto dostatečně dlouhé. Dodržujeme zásadu – raději více vrstev oblečení ze slabšího materiálu, než jednu vrstvu silnou. Pohybem se dítě zahřeje, v příliš teplém oblečení se snadno zapotí a může pak nastydnout. Proto je lépe dítě méně oblékat, než je při bruslení svlékat. Nejsou vhodné oteplovací soupravy ani dlouhé úzké kalhoty, protože nedovolují dostatečný rozsah pohybu. Stejně nevhodné až nebezpečné pro možnost zakopnutí jsou dlouhé kalhoty se širokými nohavicemi. Do bot obouváme jeden pár silnějších ponožek nebo dva páry slabších ponožek.
43
9. BEZPEČNOST
Při každé tělovýchovné činnosti s větším počtem cvičenců se vyskytuje nutnost dobré organizace. V hodinách bruslení je její potřeba o to větší, že jejím zanedbáním by snadno mohlo dojít k častějším úrazům. Uveďme si proto některé zásady, které bychom měli dodržovat.
9.1. PŘI VÝUCE BRUSLENÍ -
Před započetím výcviku bruslení prohlédneme žákům brusle, poučíme je o správném zašněrování bot, nabroušení bruslí a o jejich pravidelném opatrování. Zdůrazníme vhodné oblečení na led a alespoň pohledem ho zkontrolujeme. Dbáme na přiměřeně teplý oděv a vyžadujeme vždy alespoň tenké prstové rukavice a čepici nebo jinou pokrývku hlavy.
-
Po příchodu na kluziště určíme jednotlivým skupinám prostor nebo šatnu, kde by se mohl každý připravit na vstup na ledovou plochu.
-
Prohlédneme ledovou plochu, zda je způsobilá pro výuku. Na hladkém, čistém ledě se plní úkoly mnohem lépe než na nerovné, sněhem zničené ploše.
-
Zajistíme si předem první pomoc pro případné zranění.
-
Těsně před vlastním bruslením je důležité vysvětlit, jak bude probíhat hodina, vysvětlit pravidla her. Tímto předejdeme potřebě výkladu na ledě, který při častém opakování může způsobit prochladnutí bruslařů.
-
Po rozježdění a zařazení do družstev podle výkonnosti umístíme družstva do prostorů vyhrazených k výcviku.
-
Do prvních hodin nezařazujeme pohybové hry nebezpečné na pády a srážky.
-
Při nácviku nových prvků předcházíme pádům tím, že bruslařsky vyspělejší žáci pomáhají slabším.
-
Na led neodhazujeme odpadky, papíry, apod., protože tyto věci mohou zapříčinit zbytečné pády a eventuální úrazy.
-
Pro lepší zvládnutí bruslařů, na přerušení cvičení, svolávání nebo dávání povelu, je výhodné používat píšťalku.
44
-
Po ukončení vyučovací hodiny na ledě dbáme na spořádaný odchod z ledu, pořádek v šatnách. Zkontrolujeme ošetření bruslí.
9.2. NA ZAMRZLÝCH VODNÍCH PLOCHÁCH Přestože učební osnovy nedoporučují výuku bruslení na zamrzlých vodních plochách, stále se najdou venkovské školy (kap. 11.1.), kde učitelé chodí s dětmi bruslit na zamrzlý rybník nebo řeku. Proto si uveďme některé zásady, kterými bychom se měli řídit.
-
Bruslíme jen na dostatečně silném ledu (pro skupinové bruslení 15 cm).
-
Pro bruslení využíváme zásadně pouze zamrzlou stojatou vodu nebo místa, která dobře známe (hloubka, přítoky, aj.).
-
Nezkoušíme sílu ledu házením kamenů na led. Zamrzlé kameny mohou být příčinou úrazu při bruslení.
-
Přesvědčíme se, zda není led porušen zásahy rybářů.
-
Bruslíme jen v přítomnosti další osoby, která může v případě potřeby poskytnout pomoc.
-
Bruslíme jen za denního světla.
45
10. HYGIENA
Bruslení jako sport vůbec působí velmi pozitivně na vývoj dítěte a na utužování jeho zdraví. Přestože je tato skutečnost dostatečně známá, mají mnozí rodiče proti bruslení svých dětí výhrady. Vyžadují například, aby dítě bruslilo pomalu, aby se nezapotilo. Tento požadavek je nevhodný jak z hlediska pedagogického, tak z hlediska lékařského. Dítě sportuje tak, jak mu dovoluje jeho fyzická schopnost, nervová soustava a temperament, tedy přirozeně a v mezích svých možností. Je docela normální, že se někdy při hře udýchá a zapotí. Bojí-li se však přijít domů uhřáté, počká na kluzišti, až vychladne. Toto náhlé zchlazení překrveného a rozehřátého organismu se nejčastěji projeví rýmou nebo i vážnějším onemocněním. To je však důsledek toho, že se dítě po skončení dlouhodobého intenzivního pohybu nepřevléklo, že zůstalo v provlhlém prádle na chladném vzduchu, že tedy nebyl splněn základní požadavek hygieny a ochrany vlastního zdraví. Musíme proto vést dítě rozumným vysvětlením k tomu, aby se po bruslení převléklo, nebo aspoň vychladlo v místnosti, např. v šatně. Bruslařská obuv nemá být větší jak o 1 číslo než obuv vycházková. Obouváme jedny silnější nebo dva páry slabších ponožek. Zvlhlé boty necháme dobře proschnout.
46
11. AKTUÁLNÍ STAV VÝUKY BRUSLENÍ NA 1. STUPNI ZŠ
V průběhu školního roku 2005/06 jsme formou ankety provedli orientační průzkum aktuálního stavu výuky bruslení na 1. stupni ZŠ. Formou ankety jsme oslovili nejen učitele vyučující na 1. stupni (viz. příloha č.1), ale i zřizovatele zimních stadionů (viz. příloha č. 2). Výsledky průzkumu uvádíme pro přehlednost v podobě tabulek.
11.1. ZÁKLADNÍ ŠKOLY Oslovili jsme 65 učitelů působících na 1. stupni základních škol z celé naší republiky. Je to pouze malá část z celkového počtu škol v ČR, a proto závěry vyplývající z této ankety nemůžeme zobecňovat. Přesto však mají určitou vypovídací hodnotu.
11.1.1. Anketa pro učitele 1. stupně ZŠ
1. Výuka bruslení na vaší škole na 1. stupni je organizována a) pravidelně b) příležitostně c) není organizována a b c
4 38 23
Tabulka č.1
47
2. Výuka bruslení na 1. stupni probíhá a) na zimním stadionu b) na kluzišti (upraveném hřišti) c) na přírodní ledové ploše (rybník) d) nikde
a b c d
17 8 17 23
Tabulka č. 2
3. Zimní stadion je a) v téže obci, městě, kde se nachází vaše škola b) do 10 km od vaší školy c) do 20 km od vaší školy d) dál než 20 km od vaší školy
a b c d
15 11 16 23
Tabulka č. 3
48
4. Žák za výuku bruslení na zimním stadionu platí za 1 vyučovací hodinu a) do 50 Kč b) 50 – 100 Kč c) více než 100 Kč e) nic, výuka je zdarma ( za žáky platí : škola - sponzor - zimní stadion obecní/městský úřad - jiná možnost _______________________ ) f) nic, výuka na zimním stadionu neprobíhá g) jiná možnost
a b c d e f
12 1 0 4 47 1
Tabulka č. 4
5. Bruslení ve vaší škole vyučuje a) učitel s aprobací na 1. stupeň ZŠ b) učitel s aprobací TV c) speciální učitel, instruktor, trenér d) nikdo e) jiná možnost
a b c d e
23 15 2 23 2
Tabulka č. 5
49
6. Výuka bruslení je vedena tak, že a) je žákům ponechána volná aktivita s dozorem učitele b) je ucelená a předem stanovená c) žádným způsobem a b c
27 15 23
Tabulka č. 6
7. Účast žáků na hodinách bruslení je a) povinná b) dobrovolná c) žádná a b c
17 25 23
Tabulka č. 7
8. Jak je podle vás výuka bruslení na ZŠ důležitá v porovnání s výukou ostatních pohybových dovedností a sportovních disciplín? a) jedna z nejdůležitějších b) stejně důležitá jako výuka ostatních pohybových dovedností c) je méně důležitá d) není vůbec důležitá a b c d
0 24 35 6
Tabulka č. 8
50
9. Výuka bruslení je u dětí a) neoblíbená b) docela oblíbená c) velmi oblíbená d) neumím posoudit a b c d
0 39 22 4
Tabulka č. 9
11.1.2. Výsledky průzkumu
Z výsledků průzkumu vyplynulo, že 92 % dotazovaných učitelů shledává výuku bruslení u dětí za velmi oblíbenou nebo za docela oblíbenou. Přestože děti rády bruslí, výuku pravidelně organizují pouze 4 školy z 65 (což je 6 %). Pravidelně znamená 12krát týdně v hodinách tělesné výchovy. Ostatní školy zajišťují výuku příležitostně nebo vůbec ne. Zimní stadiony využívají především školy, které se nacházejí v témže místě nebo v nejbližším okolí a za jednu vyučovací hodinu zde žák většinou zaplatí méně než 50,- Kč. Čtyři školy mají výuku bruslení zdarma, hradí ji za ně obecní nebo městský úřad, škola, sponzoři. Školy vzdálené nad 10 km na zimní stadiony nedojíždějí, a to z časových i finančních důvodů. Z celkového počtu škol, které chodí bruslit, pouze 15 škol (to je 23 %), má výuku ucelenou a metodicky vedenou. V ostatních případech je žákům ponechána volná aktivita. V 17 školách je účast žáků na výuce bruslení povinná, v 25 dobrovolná. Za mírný nedostatek považujeme to, že pouze 37 % dotazovaných učitelů shledává výuku bruslení na ZŠ stejně důležitou jako výuku ostatních pohybových dovedností. 53 % ji považuje za méně důležitou a 9 % dokonce za nedůležitou, i když učivo tématického celku bruslení má být v případě vhodných podmínek podle současných osnov tělesné výchovy zařazováno do výuky.
51
Příčiny této situace mohou být různé. Jedním z důvodů může být nezájem učitelů způsobený jejich nedostatečnou teoretickou či praktickou způsobilostí. S tím přímo souvisí nedostatek vhodné literatury, a tak bychom chtěli touto prací přispět ke zlepšení současné situace, alespoň po stránce teoretické.
11.2. ZIMNÍ STADIONY Na anketu nám odpovědělo 46 zřizovatelů zimních stadionů z celkového počtu 120, což je 37 %. Také to není většina, proto ani tyto závěry nemůžeme zobecňovat.
11.2.1. Anketa pro zřizovatele zimních stadionů
1. Výuku bruslení základním školám a) umožňujeme b) neumožňujeme a b
45 1
Tabulka č.10
2. Možnost výuky bruslení využívají školy a) z bezprostřední blízkosti našeho zimního stadionu (z téhož města) b) i školy z okolních měst a vesnic c) nevyužívají ji žádné školy a b c
15 30 1
Tabulka č.11
52
3. Výuku na našem zimním stadionu využívá a) více než 10 škol b) 5 – 10 škol c) 1 – 5 škol d) žádná škola a b c d
5 25 15 1
Tabulka č.12
4. Uvítali byste větší zájem škol o pronájem ledové plochy a) ano b) ne a b
32 4
Tabulka č.13
5. Upřesněte cenu, za kterou umožňujete výuku bruslení základním školám za jednu vyučovací hodinu (45 minut).
Za jednoho žáka :
Za ledovou plochu :
0,- Kč 5,- Kč 6,- Kč 8,- Kč 10,- Kč 12,- Kč 20,- Kč 25,- Kč 30,- Kč
185,- Kč 250,- Kč 300,- Kč 315,- Kč 450,- Kč 476,- Kč 500,- Kč 600,- Kč 750,- Kč 1 000,- Kč 1 500,- Kč 2 000,- Kč
Tabulka č. 14
4 6 1 2 11 1 2 2 1
1 2 1 1 1 1 2 3 1 1 1 1 Tabulka č.15
53
11.2.2. Výsledky průzkumu
98 % z dotazovaných zimních stadionů umožňuje základním školám výuku bruslení. Tuto možnost využívají především školy z bezprostřední blízkosti, ale i školy z okolních měst a vesnic. 54 % zimních stadionů umožňuje výuku 5 – 10 školám, 11 % více než 10 školám a ostatní 1 – 5 školám. Přesto by 91 % z těchto provozovatelů uvítalo větší zájem škol o pronájem ledové plochy. Zbývajících 9 % je pně vytíženo hokejovými kluby. Ceny za pronájem ledové plochy jsou různé. Pohybují se v rozmezí od 185,- Kč až do 2000,- Kč za jednu vyučovací hodinu, tj. 45 minut (viz. tabulka č. 15). Některé zimní stadiony mají stanovenou jednotnou cenu za jednoho žáka (viz. tabulka č. 14). Hokejový oddíl v Mostě má v současné době dvě mateřské školy, které působí jako školky s rozšířenou výukou TV pro bruslení a míčové hry. Na sportovní škole v Mostě působí na nižším stupni jen třídy sportovců, kteří v rámci vyučování mají zahrnutou výuku ledního hokeje. HC Sokolov organizoval v letošním roce také výuku bruslení v MŠ a bruslení škol je zde pravidelně 3krát za týden v dopoledních hodinách. V Trutnově mohou školy využít dopolední školu bruslení s instruktory za cenu 300,- Kč za 10 lekcí po 60 minutách nebo za 180,- Kč za 5 lekcí. V T-mobil aréně není bruslení škol provozováno, protože stadion je plně vytížen tréninky jejich vlastních žákovských týmů od 3. tříd až po dorostence včetně potřeb A týmu. Najdou se však i zimní stadiony, které školám pronajímají ledovou plochu bezplatně (Havlíčkův Brod, Telč, HC Olomouc). Je to i proto, že bruslení škol je zde z části dotováno městskými úřady. Do budoucna bychom si jen přáli, aby se takových případů objevovalo více. V důsledku toho, by se jistě našlo více škol, které by zařadily výuku bruslení do svých vyučovacích programů.
54
12. POSTUP PŘI VÝUCE BRUSLENÍ Na 1. stupni ZŠ se nejvíce uplatňují hodiny smíšené, ve kterých střídání činností oddaluje únavu žáků. Vyučovací hodina na ledě má stejné zásady jako hodina v tělocvičně. Úvodní část zahrnuje volnou chvilku pro rozbruslení žáků, nástup, hlášení, nutné organizační pokyny a rozcvičku. V průpravné části opakujeme prvky, které jsme se naučili v minulé hodině, upevňujeme techniku bruslení. Zařazujeme sem i průpravná cvičení pro hlavní část hodiny. Hlavní část obsahuje nácvik nového prvku a hry na jeho procvičení. Závěrečná část je věnována uklidnění, drobným hrám na ledě, volnému bruslení při hudbě. Součástí je nástup a krátké zhodnocení hodiny. Učitel musí sám dobře ovládat základní prvky bruslení a při jejich nácviku volit správný metodický postup. Ke svým metodickým znalostem musí přidat ještě schopnost dobrého organizátora a pečlivě se na každou hodinu připravit. V každé hodině dbáme na procvičení základních bruslařských prvků a prokládáme jejich nácvik zábavnými formami a soutěžemi. Střídáme cvičení s větším fyzickým zatížením a volnějším bruslením. Dbáme při tom, aby žáci byli neustále v pohybu a nezapomínáme na pestrost. V první hodině rozdělíme žáky do družstev podle výkonnosti. Pro dobrou organizaci stanovíme vedoucí družstev (předem instruované vyspělé žáky) a kontrolujeme způsob výcviku u jednotlivých družstev. Při výuce bruslení nezapomínáme na správnou výzbroj a výstroj (viz. kapitola 8), zásady bezpečnosti (viz. kapitola 9) a hygienu (viz. kapitola 10).
Metodické postupy, které dále uvádíme nejsou neměnné. Je možné podle vyspělosti bruslařů s nácvikem některých prvků začít dříve, některé vynechat a vrátit se k nim později nebo provádět nácvik více dovedností souběžně.
55
12.1. PŘÍPRAVA MIMO LEDOVOU PLOCHU
Než poprvé vstoupí úplní začátečníci na led, je vhodné s nimi dělat průpravná cvičení nejprve mimo ledovou plochu. Tím dostanou do nohou cit, obeznámí se s bruslemi a zvykají si na nezvyklý postoj. Při těchto cvičení mají žáci již na nohou brusle a provádí je na gumovém pásu nebo venku na udupané vrstvě sněhu, aby se brusle netupily.
•
Základní postoj Brusle jsou rovnoběžně vedle sebe na vzdálenost šířky chodidla, váha těla se přenáší mírně na střední část bruslí, mírně nakloníme trup vpřed, nohy jsou v mírném podřepu, zpevníme kotníky, protlačíme pánev vpřed, stáhneme zádové a hýžďové svalstvo, trup a hlava jsou vzpříma, díváme se před sebe. Paže držíme v upažení poníž s rukama otočenýma dlaněmi k zemi.
Chyby : vychýlení kotníků z osy bruslí dovnitř nebo ven; váha těla na zadní části bruslí (může způsobit podjetí a pád nazad); kolena strnule napnutá; trup předkloněný; hlava skloněná; paže v připažení nebo moc vysoko; zvednutá ramena.
Obr.1 Základní postoj na ledě (Hrázská, 2006)
56
•
Rovnovážná cvičení na místě Ze základního postoje přeneseme váhu těla na jednu nohu. Zpočátku se děti mohou přidržovat mantinelu nebo doprovodné osoby, později jednotlivé postoje nacvičujeme samostatně. Brusle stojné nohy musí být pod těžištěm těla kolmo k ledu. Nacvičujeme přenášení váhy z jedné nohy na druhou, stoj na jedné noze volná noha v přednožení pokrčmo, stoj na jedné noze volná noha v zanožení poníž, stoj na jedné noze volná noha v přednožení poníž, podřepy, poskoky, výskoky Postoje cvičíme na pravé i levé noze.
Chyby : stojná noha je v kotníku vtlačována dovnitř nebo ven, skloněná hlava, nevyvážený postoj
Hry : 13.3.2.
•
Chůze špičkami nohou od sebe Provádíme ji velmi pomalu. Důraz klademe na odraz do strany a dopředu (kolébavý krok). Důležité je neustále kontrolovat výchozí pozici bruslí pro odraz, tj. „pata za patou“. Nejprve chůzi učíme u hrazení nebo s dopomocí. Poději chůzí překračujeme překážky, zdviháme při chůzi vysoko kolena, tleskáme pod zdvihnutým kolenem, ukláníme se do strany. Dbáme na správný postoj, udržení špiček od sebe, zpevnění kotníků, mírný předklon s podsazenou pánví.
Chyby : vtlačení kotníků dovnitř nebo ven; váha těla na zadní části bruslí; předklon těla; skloněná hlava; vysazená pánev; vtočené špičky.
57
12.2. PRVNÍ KROKY NA LEDĚ Jsou to cvičení, při kterých se začátečníci seznamují s ledem, jeho vlastnostmi a základním pohybem na ledu.
•
Vstávání z ledu V začátcích bude docházet velmi často k pádům, a proto je potřeba naučit děti vstávat z ledu. Vycházíme ze sedu nebo z lehu na zádech, obratem přecházíme do vzporu klečmo („na čtyři“), do kleku a přes jednu a druhou nohu vstáváme.
•
Rovnovážná cvičení na místě Stejná jako v přípravě mimo ledovou plochu.
•
Chůze po ledu Stejná jako v přípravě mimo ledovou plochu.
12.3. JÍZDA VPŘED Je základním pohybem na ledě a vychází ze základního bruslařského postoje. Pro její zvládnutí je důležité, abychom již udrželi rovnováhu a stabilitu na bruslích. Při jízdě vpřed se jedná o cyklický pohyb (odraz – skluz – odraz), ve kterém se pravidelně opakují fáze : nasazení – odraz a skluz – přenesení.
58
•
Jízda po obou bruslích Dítě můžeme ze zadu mírně roztlačit nebo se samo odrazí rukama od mantinelu. Snahou je dojet co nejdále bez dalšího odrazu. Po zvládnutí zařadíme přenášení váhy během jízdy z nohy na nohu a nadlehčení nohy, podřepy a mírné poskoky na obou bruslích
Chyby : vychýlení kotníků z osy bruslí dovnitř nebo ven; váha těla na zadní části bruslí (může způsobit podjetí a pád nazad); kolena strnule napnutá; trup předkloněný; hlava skloněná; paže v připažení nebo moc vysoko; zvednutá ramena.
Hry : 13.1.1.,13.3.1.
•
Jízda po jedné brusli Důraz klademe na kolmé postavení jedoucí brusle pod těžištěm těla. Jízdu můžeme nejprve nacvičovat pomocí tahu dopomocné osoby, později po rozjezdu vpřed na obou bruslích přeneseme váhu do postoje na jedné brusli. Snahou je opět dojet na jeden odraz co nejdále. Jízdu udržujeme v přímém směru. Děti napodobují „čápa“ (přednoží skrčenou nohu, botu skrčené nohy opřou o koleno stojné nohy), „autíčko“ (jedou v dřepu, jednu nohu mají nataženou dopředu, ruce jsou v předpažení), apod. Volnou nohou zaujímají některou z poloh – přednožení pokrčmo, zanožení poníž, přednožení poníž Na závěr zařadíme jízdu s podřepy, poskoky na jedné noze. Nacvičujeme jízdu po pravé i po levé noze.
Chyby : kotník stojné nohy je vtlačován dovnitř nebo ven; zvedání ramen při zvednutí volné nohy; skloněná hlava; nevyvážený postoj (dochází k zatáčení); vyklonění trupu a hlavy mimo kolmou osu; držení paží v nestejné výšce.
Hry : 13.3.1., 13.3.2.
59
•
Dvojvlnovka (rybičky, citrónky, buřtíky) Nejprve si děti zkusí na místě vytočení a vtočení bruslí pohybem kotníků (špičky k sobě, špičky od sebe), aby nedocházelo k úrazům tím, že se dětem nohy rozjedou do strany a nebudou je moci snožit. Ze základního postoje vytočíme špičky obou bruslí od sebe, mírně zatlačíme kotníky dovnitř a postavíme brusle na vnitřní hrany. Následně se snížíme do podřepu a oběma nohama provedeme odraz odtlačením vnitřních hran od ledu. Brusle nenecháme rozjet daleko od sebe, maximálně na dvě až dvě a půl délky chodidla. Po rozjetí vtočíme špičky obou bruslí dovnitř, a přitom plynule propínáme nohy v kolenou. Brusle přitahujeme k sobě po vnitřních hranách a cvik zakončíme v základním postoji.
Chyby : nepřirozené vtlačování kotníků dovnitř; roznožování a snožování na rovnoběžně postavených bruslích; nedostatečná práce v kolenou; příliš široké vlnovky; vysazený předklon přes propnutá kolena; skloněná hlava
Hry : 13.1.6., 13.3.2., 13.3.7., 13.3.21
Obr.2 Dvojvlnovky vpřed (Hrázská, 2006)
Obr.3 Kresba bruslí při dvojvlnovkách vpřed (Hrázská, 2006)
60
•
Synchronní dvojvlnovka Začínáme ze základního postoje. Obě dvě nohy zůstávají neustále na ledě. Mírně se snížíme v kolenou a provádíme odrazy z vnitřních hran střídavě z pravé a levé brusle. Brusle se nám nesmí rozjet příliš od sebe, udržujeme je ve vzdálenosti asi na délku jednoho chodidla. Klademe důraz na práci kolen, odraz provádíme snižováním a nadlehčováním.
Chyby : nedostatečná práce kolen; vysazený předklon; skloněná hlava
Hry : 13.1.6., 13.3.2., 13.3.8., 13.3.21.
Obr.4 Kresba bruslí při synchronních dvojvlnovkách (Hrázská, 2006)
•
Koloběžka Základní postoj snížíme v kolenou a provádíme opakované odrazy vnitřní hranou brusle stále stejnou nohou (připomíná jízdu na koloběžce). Po odrazu se noha propíná. Druhá noha zůstává neustále pokrčená na ledě. Nacvičujeme odrazy pravou i levou nohou.
Chyby : vytáčení kotníků dovnitř nebo ven; toporně propnuté nohy v kolenou; záklon trupu; odraz ze špičky brusle.
Hry : 13.1.6., 13.3.2., 13.3.8., 13.3.21.
61
•
Stromeček (jednooporová jízda vpřed) Vycházíme ze základního postoje na obou nohách. Přejdeme do podřepu, odrazíme se celou vnitřní hranou levé brusle, váhu těla přeneseme na pravou nohu, která klouže po ledě. Levá noha se propíná, zůstává po odrazu nízko nad ledem a vrací se do postavení za pravou nohu. Úplně se k ní přiblíží, obě nohy se dostanou do podřepu a následuje odraz pravou nohou. Celý pohyb se opakuje. Hlavu máme zvednutou, pažemi provádíme doprovodné pohyby v šíři ramen (jako při běhu).
Chyby : vytáčení kotníků dovnitř nebo ven; odraz ze špičky brusle místo z celé hrany, odraz dozadu místo do strany; odraz nevychází ze základní polohy nohou (pata za patou) a krok je velmi široký; propnuté koleno jedoucí nohy při odrazu nebo rychlé propnutí jedoucí nohy po odrazu; záklon nebo narovnaný trup; předkloněná hlava; vysazení pánve; nedostatečné natočení opačné paže proti jedoucí noze; odraz nohou jinou silou a v jiné délce odrazu.
Hry : 13.1.4., 13.1.6., 13.1.7., 13.1.8., 13.1.12., 13.3.2., 13.3.6., 13.3.7., 13.3.21.
Obr.5 Kresba bruslí při jednooporové jízdě vpřed – stromeček (Hrázská, 2006)
62
12.4. ZASTAVENÍ Z JÍZDY VPŘED Slouží ke snížení rychlosti bruslení nebo k úplnému zastavení. Nacvičujeme jej až po zvládnutí základů jízdy vpřed. Při nácviku musíme dodržovat tři základní fáze : nadlehčení – vytočení – snížení a zatížení. Jednotlivé fáze můžeme nacvičovat na místě s oporou u hrazení jednotlivě i v návaznosti. Zastavujeme nejprve z malé rychlosti, teprve po zvládnutí rychlost zvyšujeme.
•
Zastavení jednostranným pluhem Pro zastavení přeneseme váhu těla na levou nohu jedoucí v podřepu, pravou nohu odlehčíme, mírně ji předsuneme vpřed a položíme ji na led špičkou vytočenou dovnitř. Váhu těla přenášíme na pravou brzdící nohu, kterou plynule propínáme v koleně, až do úplného zastavení. Přepadnutí přes brzdicí hranu zabráníme mírným zakloněním trupu. Nacvičujeme zastavení pravou i levou nohou.
Chyby : rychlé zatížení brzdicí nohy; propnuté koleno jedoucí nohy; velký předklon trupu a hlavy; brusle daleko od sebe; položení brzdicí bruslena led vnější hranou; málo vytočená pata do strany.
Hry : 13.1.12., 13.1.13., 13.3.2., 13.3.8., 13.3.15.
Obr.6 Zastavení z jízdy vpřed jednostranným pluhem (Hrázská, 2006)
63
•
Zastavení oboustranným pluhem Z jízdy vpřed na obou bruslích přejdeme do podřepu s mírným nadlehčením zadních částí bruslí. Obě brusle vytočíme špičkami k sobě a zároveň vytlačíme paty od sebe do stran, kolena tlačíme k sobě. Váha těla je rozložena rovnoměrně na obě brusle, trup držíme v mírném záklonu. Povrch ledu seřezáváme vnitřními hranami bruslí, tím pohyb zpomalujeme, až zcela zastavíme.
Chyby : propnutá nebo málo pokrčená kolena; nevýrazné vytočení pat do stran; kolena od sebe; brždění vnějšími hranami; velký předklon.
Hry : 13.1.12., 13.1.13., 13.3.2., 13.3.8., 13.3.15.
Obr. 7 Zastavení z jízdy vpřed oboustranným pluhem (Hrázská, 2006)
•
Zastavení smykem Při jízdě vpřed na obou bruslích nadlehčíme tělo, snožmo vytočíme brusle kolmo ke směru jízdy. Pravou brusli postavíme na vnitřní hranu a levou brusli na vnější hranu. Osa ramen je kolmá ke směru jízdy, osa pánevní šikmá. Přejdeme do hlubokého podřepu, kolena a chodidla držíme u sebe, mírně se zakloníme. Přihraněním bruslí pohyb dokončíme. Zastavení je provedeno rovnoměrným rozložením síly na obě brusle, především na jejich přední část. Nacvičujeme zastavení smykem vpravo i vlevo.
64
Chyby : propnuté nebo málo pokrčené nohy v kolenou; nedostatečné odlehčení bruslí; malé přiklonění bruslí k ledu; stejné natočení nohou, trupu a paží; předklon trupu; chybí tlak na přední části bruslí.
Hry : 13.1.12., 13.1.13., 13.3.2., 13.3.8., 13.3.15.
Obr.8. Zastavení smykem z jízdy vpřed (Hrázská, 2006)
12.5. ZATOČENÍ VPŘED Je to způsob změny směru jízdy. Nacvičovat začínáme na lehčí stranu (obvykle vlevo). Po zvládnutí procvičujeme zatáčení i na druhou stranu. Zpočátku zatáčíme v malé rychlosti, později rychlost zvyšujeme. •
Nácvik polohy ramen Děti se seznamují s tím, že na změnu směru jízdy má vliv změna polohy horní části těla. Jedeme po obou bruslích, ruce máme v upažení. Směr měníme pouze pohybem ramen a paží (jedna předpažuje a druhá zapažuje). Na jakou stranu ramena natočíme, tam jedeme. Dbáme na to, aby vnitřní noha nezůstávala vzadu.
65
•
Zatočení na obou bruslích Při jízdě vpřed na obou bruslích nakloníme tělo do středu oblouku, vnitřní rameno vytočíme dovnitř kruhu. Při oblouku vlevo předsuneme levou nohu před pravou asi na délku brusle, přeneseme na ni více váhu těla, pokrčíme kolena a vykloníme se do středu oblouku. Levá brusle jede na vnější hraně a pravá na vnitřní hraně. Pravé rameno tlačíme dovnitř oblouku, levé vzad. Čím chceme udělat kratší oblouk, tím musí bít vnitřní noha více vepředu a tělo více nakloněno do středu. Krátké oblouky (tzv. bogny) bývají zakončeny překládáním nebo rychlým startem.
Chyby : obrácené pořadí nohou (vnitřní noha za tělem, vnější předsunutá); jízda jen po vnější noze; váha těla je na zadní části bruslí; tělo je vykloněné ven z oblouku; vnitřní noha není pokrčena v kolenu, není předsunuta; vedení bruslí je za sebou v jedné stopě.
Hry : 13.3.2. •
Oblouk vpřed ven (na vnější hraně vnitřní brusle) Ze základního postavení se odrazíme vnitřní hranou levé brusle a vyjíždíme oblouk na vnější hraně pravé brusle. Levou nohu držíme v první polovině oblouku vzadu nízko nad ledem. Záda máme natočená dovnitř oblouku, levou paži v zapažení. Volná noha jde po polovině oblouku do přednožení těsně kolem pravé. Osu ramen mírně natočíme, aby pravá paže byla zapažená a levá předpažená. Před dokončením oblouku snožíme. Následuje odraz pravou nohou a vyjetí oblouku na vnější hraně levé brusle. Dbáme na pokrčení nohy, na které oblouk provádíme.
Chyby : nevyvážení těla nad vnější hranou brusle; nestejnoměrně jetý oblouk; odraz ze špičky nevytočenou nohou; napnuté koleno jedoucí nohy nebo prudce napnuté koleno po odrazu; vysazený bok jedoucí nohy do kruhu; odklon od jetého kruhu rameny, pažemi nebo hlavou.
Hry : 13.3.2.
66
•
Oblouk vpřed dovnitř (na vnitřní hraně vnější brusle) Ze základního postavení se odrazíme vnitřní hranou levé brusle a vyjíždíme oblouk na vnitřní hraně pravé brusle. Levá noha zůstane do poloviny oblouku v zanožení. Ramena a pánev natáčíme kolmo na směr jízdy, levou paži do předpažení. Levou nohu po polovině oblouku přenášíme kolem jedoucí nohy vpřed. Levá paže jde do zapažení a pravá do předpažení. Následuje odraz pravou nohou a vyjetí oblouku na vnitřní hraně levé brusle. Noha, na které oblouk provádíme, musí být pokrčená. Chyby : odraz ze zoubků nevytočenou nohou; nedostatečné protinatočení ramene, paže a boků proti jedoucí noze; propnutá jedoucí noha v koleně; vyjetí oblouku po obou hranách brusle; ploché a krátké oblouky Hry : 13.3.2.
Obr.9 Kresba bruslí při jízdě v oblouku vpřed dovnitř (Hrázská, 2006)
•
Jízda po kruhu odšlapováním Při jízdě vlevo máme levou nohu mírně pokrčenou a přeneseme na ni váhu těla. Odraz provedeme vnitřní hranou pravé brusle. Při odrazu pokrčíme koleno levé nohy a pravou nohu oddálíme. Ve druhé fázi levou nohu pozvolna napínáme a pravou přitahujeme k jedoucí levé. Důležité je nezvedat levou nohu z ledu, mít pokrčená kolena a protlačovat neustále pánev vpřed. Chyby : vysazený předklon; vychýlení trupu a hlavy od osy těla nakloněné nad jetý kruh; nedostatečná měkkost v kolenou; neudržení vnější hrany brusle jedoucí kruh. Hry : 13.1.6., 13.1.9., 13.1.14., 13.2.13., 13.3.2., 13.3.5., 13.3.16.
67
•
Jízda po kruhu přešlapováním Odrážíme se vždy jen vnější nohou, vnitřní noha přešlapuje. Začínáme ze základního postoje levým bokem do kruhu. Snížíme se do podřepu, trup natočíme směrem do kruhu. Pravou paži máme v předpažení, levou v zapažení. Pravou nohou se odrazíme z vnitřní hrany, po odrazu jde do zanožení, zůstává nad ledem a propíná se v koleně. Váhu těla přeneseme na levou nohu, která klouže po ledě. Pravou nohu pokrčíme a položíme ji vedle levé nohy. Váhu těla přeneseme na pravou nohu, levou zvedneme těsně nad led a položíme zpět. Znovu se snížíme do podřepu a pravou nohou se odrazíme.
Chyby : odraz špičkou brusle; vnitřní noha propnutá v koleně; nedostatečné přenesení váhy; nepřešlápnutí; tělo není nakloněné nad jetý kruh.
Hry : 13.1.9., 13.1.14., 13.2.13., 13.3.2., 13.3.5., ,13.3.16.
•
Překládání vpřed Nácvik začínáme u mantinelu, kterého se přidržujeme. Zvedáme vnější nohu z ledu a překřížíme ji přes špičku druhé nohy (chůze stranou). Brusle je natočená mírně dovnitř a došlapuje na přední část. Po zvládnutí s oporou provádíme tento cvik i bez opory. Překládání nacvičujeme z mírného rozjezdu vpřed po kruhu. Natočíme levý bok do kruhu, trup natočíme do středu kruhu, pravou paži předpažíme, levou zapažíme. Vnější noha se dotýká ledu vnitřní hranou brusle a vnitřní noha je přiložena bruslí k ledu vnější hranou. Překládání vpřed začínáme nacvičovat obvykle na levou stranu. Odraz provedeme celou vnitřní hranou pravé brusle. Váha těla je na levé silně pokrčené noze. Brusle levé nohy vyjíždí oblouk a je vnější hranou přikloněna k ledu. Pravou nohu překřížíme přes levou špičku. Levou brusli odrazíme vnější hranou do překřížení za pravou nohu a posuneme ji před nohu jedoucí. Tento cyklus odraz – skluz – odraz se neustále opakuje.
Chyby : žádné nebo malé pokrčení nohou v kolenou; nedostatečný odraz vnitřní nohou a malé vykročení vpřed (kulhání); odraz ze špiček bruslí; nerovnoměrné odrazy z vnitřní a vnější nohy; dokrok na patu a nikoli přes špičku; při
68
překládání je vnější noha natažena v kolenu; nestejně dlouhý skluz na pravé a levé brusli; není zachován cyklus odraz – skluz – odraz (skákání); nezpevněné držení trupu a paží, jejich nepřesné postavení; nedostatečné vyklonění dovnitř kruhu; nedochází k překřížení nohou.
Hry : 13.1.9., 13.1.14., 13.3.13., 13.3.2., 13.3.5., 13.3.10., 13.3.11., 13.3.15., 13.3.16.
12.6. JÍZDA VZAD Je náročnější než jízda vpřed, a proto ji nacvičujeme až po zvládnutí jízdy vpřed. Dobří bruslaři jezdí vzad stejně jistě a téměř stejně rychle jako vpřed. •
Základní postoj pro jízdu vzad Je podobný jako u jízdy vpřed. Trup a hlava jsou více narovnané, nohy jsou rozkročeny na úroveň boků, pánev protlačena vpřed, nohy jsou v kolenou mírně pokrčeny. Váha těla musí být na obou nohách na celých plochách bruslí.
•
Nácvik chůze na ledě vzad Důraz klademe na přenášení váhy a návrat bruslí do základního postoje. Zpočátku ji nacvičujeme u hrazení, s dopomocí nebo ve dvojici. Po zvládnutí i bez dopomoci. Chyby : zakloněný nebo příliš předkloněný trup; napnuté nohy.
•
Jízda ve dvojicích Děti stojí čelem proti sobě. Jeden jede vpřed, druhý vzad. Ten, který jede vzad, se nechá tlačit a udržuje brusle od sebe v šíři boků. Později péruje v kolenou, provádí podřepy, přenáší váhu těla z jedné nohy na druhou, jede po jedné brusli atd. Důležité je, aby občas otočil hlavu do směru jízdy. Chyby : příliš předkloněný nebo zakloněný trup; napnuté nohy v kolenou; nohy příliš rozkročené nebo blízko u sebe.
69
•
Jízda po obou bruslích vzad Děti můžeme mírně roztlačit nebo se sami odrazí od mantinelu. Snahou je dojet co nejdále. Později můžeme zařazovat jízdu s podřepy, přenášením váhy, jízdu na jedné noze apod.
Chyby : zakloněný nebo příliš předkloněný trup; nohy blízko u sebe nebo příliš daleko od sebe; napnuté nohy v kolenou.
Hry : 13.3.1.
•
Dvojvlnovky (rybičky, citrónky, buřtíky) Začínáme ze základního postoje. Nohy vytočíme patami od sebe a vtočíme špičky bruslí k sobě, kolena tlačíme k sobě. Opřeme se o vnitřní hrany bruslí a snížením do podřepu provedeme oběma nohama odraz vzad. Brusle nesmíme nechat rozjet příliš do šířky. Po odrazu spojujeme obloukem nohy do základního postavení. Vtočíme paty dovnitř, plynule propneme kolena a přitáhneme brusle po vnitřních hranách k sobě.
Chyby : nedostatečné pérování v kolenou; rychlé a krátké vlnovky za sebou; příliš široké rozjetí bruslí; velké předklonění trupu a vysazení pánve; skloněná hlava; přenesení váhy příliš vpřed ( jízda po špičkách bruslí).
Hry : 13.1.6., 13.1.8., 13.2.12., 13.3.2., 13.3.7., 13.3.15., 13.3.21.
Obr.10 Dvojvlnovky vzad (Hrázská, 2006)
70
•
Synchronní dvojvlnovka Ze sníženého postoje mírně rozkročmo provedeme odraz vnitřní hranou levé nohy, kterou po odrazu propneme v koleně. Pravé rameno a bok natočíme vzad. Váhu těla přeneseme na pokrčenou pravou nohu a přisuneme k ní po ledě levou brusli, ze které byl odraz proveden. Poté provedeme odraz druhou nohou. Chyby : předklon trupu; nedostatečná práce v kolenou; nedostatečné přenášení váhy těla nad jedoucí nohu; jízda po špičkách bruslí; rychlé a krátké vlnovky za sebou. Hry : 13.1.6., 13.1.8., 13.2.12., 13.3.2., 13.3.7., 13.3.15., 13.3.21.
•
C – oblouk Ze základního postoje přeneseme váhu na pravou nohu a odrážíme se obloukem vzad po vnitřní hraně do jízdy vzad. Levá noha klouže po ledě a udržuje rovnováhu. Odraz provádíme z celé hrany brusle. Po návratu pravé nohy do základního postoje přeneseme váhu na levou nohu a odrazíme se z vnitřní hrany do oblouku vzad. Střídáme obě nohy při odrazu a skluzu. Chyby : Odraz ze špiček bruslí; velký předklon trupu; toporný postoj; pohyb nevychází z boků a ramen, je prováděn pouze chodidly; velký pohyb boků nahoru a dolů; rychlé a krátké obloučky; jízda po patách, tělo je v záklonu; příliš široká jízda. Hry : 13.1.6., ,13.1.8., 13.2.12., 13.3.2., 13.3.7., 13.3.15., 13.3.21.
12.7. ZASTAVENÍ Z JÍZDY VZAD •
Jednostranným pluhem (T – brzda) Při jízdě vzad nadlehčíme jednu nohu, vytočíme ji špičkou ven a položíme ji vnitřní hranou brusle na led. Postupným pokrčováním kolen vyvíjíme tlak na hranu a dochází k zastavení. Váha těla je na přední části nohou. Chyby : nedostatečný předklon; váha těla je na zadní části bruslí; rychlé zatížení brzdící nohy; brusle daleko od sebe; málo vytočená špička u brzdící nohy; malé pokrčení v kolenou. Hry : 13.3.2., 13.3.15.
71
•
Oboustranným pluhem (V – brzda) Při jízdě vzad vytočíme obě brusle špičkami ven, patami k sobě. Dostaneme se do širokého stoje rozkročného. Zastavíme důrazným přitlačením kolen směrem k ledu. Chyby : málo vytočené špičky od sebe; brusle jsou příliš daleko od sebe nebo blízko u sebe; kolena nejsou tlačena k ledu; tlak na obě hrany a ne jen na vnitřní; nedostatečný předklon; váha těla je na zadní části bruslí. Hry : 13.3.2., 13.3.15.
12.8. PŘEKLÁDÁNÍ VZAD Zvládnutí této techniky je poměrně náročné, a proto se na 1. stupni ZŠ do výuky bruslení nezařazuje. Slouží ke změně směru jízdy vzad.
Při nácviku používáme podobnou metodickou řadu jako pro překládání vpřed : jízda vzad po kruhu jízda vzad po kruhu odšlapováním jízda vzad po kruhu přešlapováním překládání vzad
Začínáme na lehčí stranu, obvykle doleva. Jedeme jízdou vzad po vnitřní hraně pravé brusle, provedeme odraz celou hranou doprava. Váhu těla přeneseme na pokrčenou levou nohu, která se odráží vnější hranou brusle doprava tak, že dochází k překřížení obou nohou (levá za pravou). Váhu přeneseme na pravou brusli a ta se opět vnitřní hranou odráží ven z oblouku (doprava). Trup narovnaný a nakloněný dovnitř do kruhu. Brusle pokládáme zpět na led ve směru další jízdy, nikoli bokem. Po zvládnutí nacvičujeme i překládání vzad doprava. Chyby : velký předklon, hlava skloněná; odraz ze špiček bruslí; brusle není položena na led ve směru příští jízdy; při odrazu vnitřní bruslí nedojde k překřížení nohou a odraz není proveden; při překřížení nohou dojde k přeskočení z brusle na brusli; nerovnoměrnost odrazů z obou bruslí; nevyužití skluzu. Hry : 13.1.9.
72
12.9. OBRATY Slouží ke změně směru jízdy a změně způsobu bruslení. Provádíme je vlevo i vpravo. Nácvik základního pohybu (nadlehčení, vytočení a snížení) nacvičujeme nejprve ve stoji u mantinelu, kde se přidržujeme. Poté obrat provádíme na místě, dále z jízdy v nízké rychlosti a po zvládnutí techniky rychlost zvyšujeme. •
Obrat na obou bruslích Tento obrat můžeme používat jak z jízdy vpřed do jízdy vzad, tak i z jízdy vzad do jízdy vpřed. Popíšeme si obrat z jízdy vpřed do jízdy vzad na levou stranu. Jedeme po obou bruslích vpřed, kolena máme mírně pokrčena. Prudkým narovnáním v kolenou a nadzvednutím těla nadlehčíme brusle. Rychlým pohybem pravého ramene vpřed, levého vzad a shodným pohybem boků se přetočíme přes přední část bruslí do jízdy vzad. Abychom zachovali stabilitu, pokrčíme nohy v kolenou (snížíme těžiště). Chyby : nedostatečné odlehčení bruslí před obratem; provedení obratu smykem; předklon; nevýrazné natočení boků a ramen; nedostatečné zastavení rotace. Hry : 13.3.2., 13.3.3., 13.3.15.
Obr.11 Kresba bruslí při obratu na obou bruslích
73
•
Obrat z jízdy vpřed do jízdy vzad s přešlápnutím Nejprve jej můžeme nacvičovat u mantinelu, kde se zaměříme na polohu nohou (paty k sobě, špičky od sebe) a přechod z jedné nohy na druhou (jakoby zhoupnutí). Při obratu vlevo jedeme vpřed po pravé noze, špičku levé brusle vytočíme za sebe tak, že obě brusle byly přibližně v jedné rovině ve směru jízdy. Prudkým natažením pravého kolene nadlehčíme brusli, rychlým pohybem ramen doleva provádíme obrat a dokračujeme na levou nohu, která již jede v požadovaném směru. Pravou brusli stáčíme do základní polohy pro jízdu vzad. Chyby : obrat je prováděn bez nadlehčení; nevýrazné natočení trupu a ramen; nepřesné nasazení do nového směru; po obratu nenásleduje start. Hry : 13.3.2., 13.3.3., 13.3.15.
•
Obrat z jízdy vzad do jízdy vpřed s přešlápnutím Nácvik je podobný jako u obratu z jízdy vpřed. Začínáme u mantinelu, abychom zvládli přešlápnutí z nohy na nohu. Při obratu vlevo z jízdy vzad přeneseme váhu těla na pravou pokrčenou nohu. Levou zvedneme a pokrčenou ji vytočíme vlevo do směru jízdy vpřed. Ramena, trup i hlavu vytočíme do směru obratu. Váhu těla přeneseme na levou nohu a pokračujeme jízdou vpřed. Chyby : nepřesné nasazení do nového směru; po obratu nenásleduje start; nevýrazné natočení trupu a ramen; obrat je prováděn bez nadlehčení. Hry : 13.3.2., 13.3.3., 13.3.15.
74
12.10. STARTY Starty se uplatňují především při změnách směru jízdy, ke zrychlení, při úniku. Jejich nácvik provádíme až po zvládnutí všech základních bruslařských dovedností. •
Start z místa vpřed Vycházíme ze základního postoje – hlubší podřep, pokrčená kolena, předklon. Špičky bruslí máme výrazně vytočeny ven (brusle se téměř dostávají do jedné přímky). Těžiště vychýlíme dopředu a nastávající pád vyrovnáváme pomocí velmi krátkých kroků ve vysoké frekvenci. Brusle nejsou ve skluzu, pouze dochází k odrazu z vnitřních hran. Špičky bruslí postupně vracíme do základní polohy a prodlužujeme krok, až brusle přejdou do skluzu jako u jízdy vpřed. Pozvolna vzpřimujeme trup. Hlava je po celou dobu startu vzpřímená. Důležitý je doprovodný pohyb paží. Chyby : málo vytočené špičky vně; chybí silový odraz z předních částí bruslí; první startovní kroky jsou provedeny odrazem a skluzem; malá frekvence nohou; chybí výrazný předklon vpřed a pokrčení kolen; nedochází k postupnému prodlužování kroků a k přechodu do skluzu; nejsou zapojeny paže. Hry : 13.1.10., 13.1.13., 13.3.6., 13.3.8., 13.3.9., 13.3.13.
•
Start z místa stranou Je účinnější než start z místa, protože dochází k přepadnutí do strany. Vycházíme ze základního postoje – užší stoj rozkročný, trup poněkud vzpřímenější. Při startu vlevo se odrážíme z celé vnitřní hrany pravé nohy do směru pohybu vlevo. Váhu těla přenášíme na levou nohu, pravá ji překračuje. Odraz provádíme ze špičky vnější hrany levé brusle a současně natočíme trup čelem do směru pohybu. Nacvičujeme i start vpravo. Chyby : po překročení vnitřní nohy nedojde k přenesení váhy těla na vnější nohu; chybí odraz ze špičky vnitřní brusle; chybí předklon. Hry : 13.1.10., 13.1.13., 13.3.6., 13.3.8., 13.3.9., 13.3.13., 13.3.15.
75
•
Start vpřed z jízdy vpřed Za jízdy vpřed přeneseme zvětšeným předklonem váhu těla dopředu. Pohyb vyrovnáme zvýšenou frekvencí nohou a zkrácením kroku. Start provedeme běháním, při němž brusle lehce zvedáme od ledu a pokládáme na led celou plochou s následným vytočením špiček ven. Následují pohyby stejné jako u startu vpřed z místa. Chyby : malý předklon; nízká frekvence nohou; chybí odraz z předních částí bruslí; málo vytočené špičky vně; nedochází k přechodu do dlouhého skluzu. Hry : 13.2.1. – 21., 13.3.4.
Dalšími starty se více zabývat nebudeme, protože jejich zvládnutí je obtížnější a do učiva 1. stupně ZŠ je zařazovat nebudeme. Jsou to : - Start vpřed do protisměru po zastavení na jedné brusli z jízdy vpřed - Start vpřed do protisměru po zastavení na obou bruslích z jízdy vpřed - Start vpřed po zastavení z jízdy vzad - Start stranou z jízdy vzad
76
13. HRY NA LEDĚ Pohybové hry na ledě můžeme uplatnit jak v nejzákladnější bruslařské přípravě tak v přípravě krasobruslařů, rychlobruslařů i hokejistů. Jsou neoddělitelnou součástí vyučování základního bruslení při vedení bruslařské přípravy školní mládeže. Zařazujeme je s cílem udržet zájem, na rozveselení, rozptýlení, ale i na rozvoj určitých pohybových návyků jízdy na ledě. Jako prostředek jsou v tomto případě velmi vítané, ze zdravotního hlediska vhodné a z hlediska psychologie dětí nevyhnutelné. Když se mají ve hře skutečně dodržovat zásady disciplinovanosti a organizovanosti, musíme respektovat pravidla. Na to jsou děti velmi citlivé. Dítě pociťuje křivdu a nespravedlnost víc než dospělý. Proto záleží především na učiteli, aby hru sledoval a stanovená pravidla přísně dodržoval. Ze zdravotního hlediska je třeba v pohybových hrách v každém případě zvýšit důraz na ochranu žáků před mechanickými úrazy, vyvarovat se přetížení cévního systému. V hrách se velmi snadno překročí stupeň přiměřenosti, proto je nutné dávat dětem dostatečné přestávky mezi jednotlivými činnostmi. Aby hra splnila své výchovné a vzdělávací poslání, je třeba vybrat hru přiměřenou věku a schopnostem žáků, volit takové hry, při kterých jsou zapojeni všichni nebo alespoň většina žáků. Potom budou mít žáci ze hry opravdovou radost a požitek. Učitel musí upozornit žáky na nebezpečí, která se mohou vyskytnout při hrách na ledě. Zvláště je třeba dávat pozor při hrách ve vázaných zástupech a při honičkách. Žákům zdůrazníme, že při hrách ve vázaných zástupech musí být opatrní, že nesmí zdvihat nohy za sebe a ne příliš vysoko, protože by mohli bruslí zranit spoluhráče. Při honičkách zdůrazníme, aby do sebe žáci při odevzdávání „baby“ nevráželi. Při vznikajícím nebezpečí hru ihned přerušíme.
Hry na ledě můžeme rozdělit na 1. hravé úkoly na ledě 2. honičky 3. závodivé hry
77
13.1. HRAVÉ ÚKOLY NA LEDĚ 13.1.1. Přetahovaná Cíl : Cvičení rovnováhy Žáci stojí v ředě na šířku kluziště. Chytí se za ruce a rozpočítají se na první a druhé. Na znamení vyjdou první o krok vpřed (druzí zůstanou vzadu). První přetáhnou druhé vpřed, ti je předjedou a znovu přetáhnou vpřed první atd.
13.1.2. Podjíždění Cíl : Nácvik jízdy vpřed, rovnováhy Žáci se rozdělí do dvou družstev, která stojí u mantinelů proti sobě. Členové prvního družstva se chytí za ruce. Na znamení se obě družstva rozjedou proti sobě. Při střetnutí druhé družstvo, které se nedrží za ruce, podjíždí ve dřepu pod rukama prvního družstva. Při zpáteční jízdě si družstva vymění úlohy.
13.1.3. Kanón Cíl : Nácvik rovnováhy Žáci se rozdělí do trojic a chytí se za ruce. Po rozjetí střední udělá dřep s přednožením jedné nohy (kanón), krajní ho přidržují za ruce. V roli prostředního se vystřídají postupně všichni. Později prostřední přidržuje krajní, kteří dělají „kanón“.
13.1.4. Lionův rej Cíl : Nácvik bruslení vpřed a orientace Žáci jedou středem kluziště v zástupu. Před mantinelem odbočují první vpravo a druzí vlevo. Vracejí se podél mantinelu v řadě. Při nové jízdě středem utvoří dvojice a na druhé straně opět odbočuje jedna dvojice vpravo a druhá vlevo. Při třetím okruhu jedou ve čtveřicích, až nakonec vytvoří jednu velkou řadu. Stejným způsobem se pak dělí na menší skupinky. Až projede středem kluziště každý sám, hra končí.
78
13.1.5. Tunel Cíl : Nácvik rovnováhy Polovina žáků utvoří dvojice a postaví se čelem proti sobě, ruce položí na ramena protějšího. Tunel je buď kratší (jedna dvojice) nebo delší (dvě, tři dvojice vedle sebe), popřípadě se může stáčet do oblouku. Ostatní žáci po rozbruslení projíždějí tunely v podřepu. Po určité době si úlohy vymění.
13.1.6. Vlak Cíl : Nácvik odrazu, rovnováhy Žáci se rozdělí do družstev (pětice) a vytvoří zástupy. V zástupu každý chytí předcházejícího za boky a jedou vpřed. Jeden dává znamení pro odraz pravou a levou nohou. Nohy nezdvihají vysoko, mírně unožují, aby nedošlo ke zranění. První žák určuje směr jízdy a vede vlak libovolným směrem po kluzišti. Varianty :
a) jízda vpřed „rybičkami“, dvojvlnovkou, „koloběžkou“, „stromečkem“ b) jízda vzad „rybičkami“, dvojvlnovkou c) jízda po kruhu vpřed odšlapováním
13.1.7. Had Cíl : Nácvik rovnováhy Žáci se rozdělí do pěti až šestičlenných družstev, chytí se za ruce a bruslí po kluzišti. První určuje směr. Čím prudčeji zatočí, tím zvýší rychlost ostatních členů skupiny. Důležité je, aby před otočením všichni bruslili (nenechali se tahat) a aby se pevně drželi za ruce. Obměna : Žáci se drží v zástupu střídavě levou , pravou a vytvoří tak hada, který mění směr zvoleným tempem. První žák je hlavou, poslední ocasem. Na znamení se poslední žák odpojí a stává se hlavou nového hada, který bruslí změněným směrem po kluzišti. Na další znamení se odpojí poslední z původního hada a připojí se k hadu novému. Vznikají tak dva hadi, kteří se musí vyhýbat jeden druhému. Nový roste, starý se zmenšuje, až zanikne.
79
13.1.8. Vláček Cíl : Nácvik odrazu, rovnováhy Trojice žáků se postaví za sebe do zástupu. Střední zůstane stát, první provede dřep a uchopí za nohy středního, třetí roztláčí vláček. Po ujetí určitého úseku si role vymění.
13.1.9. Hodiny Cíl : Nácvik odrazu a spolupráce, nácvik překládání vpřed, vzad Žáci se drží v řadě za ruce. Polovina z nich je otočená čelem vzad. Střední v řadě stojí při otáčení na místě, ostatní se pohybují vpřed překládáním po obvodu kruhu. Podmínkou je pevné držení, stálé vyrovnávání řady, aby ramena žáků tvořily za pohybu přímku. Začínáme pomalu a zrychlujeme.
13.1.10. Semafor Cíl : Nácvik startu, bruslení vpřed, orientace, vyhýbání protijedoucím Žáci se rozdělí do čtyř družstev. Každé družstvo se postaví do jednoho kruhu na vhazování u branek. Jeden žák je uprostřed, otáčením a upažováním dává znamení, jak se mají družstva střídat z kruhu do kruhu. Jsou-li jeho paže rovnoběžné s kratšími stranami kluziště, mění si skupiny místa podél kratších stran. Směřují-li jeho paže do rohů kluziště, mění si tato družstva místa přes střed.
13.1.11. Výměna dvojic Cíl : Nácvik startu a orientace Žáci vytvoří dvojice a bruslí po obvodu kluziště. Na povel žáka, který nemá partnera, se dvojice pustí a každý se snaží získat nového partnera. Toho se snaží využít žák dávající povel a též vytvořit dvojici. Žák, který zůstal sám, dává povel k další výměně.
13.1.12. Na hlásného Cíl : Nácvik bruslení vpřed, zastavování a startu. Žáci se chytí za ruce a utvoří kruh. Jeden žák „hlásný“ zůstane mimo kruh a začne ho obcházet. Koho se dotkne, ten se ho chytí, přeruší kruh, vytvoří řetěz a vozí řetěz po kluzišti různými směry. Když „hlásný“ zavolá : „Domů!“, žáci se rozprchnou a snaží se dostat do středového kruhu. Poslední se stává „hlásným“.
80
13.1.13. Škatule, škatule, hejbejte se! Cíl : Nácvik startu a zastavování Pro žáky určíme mety (kruhy na vhazování, čáry u mantinelů). Na každé stojí jeden žák. Uprostřed stojí žák bez mety a volá : „Škatule, škatule, hejbejte se!“ Na tento povel musí všichni přejet na jinou metu. Prostřední se také snaží obsadit volnou metu. Na koho meta nezbyla, jde doprostřed a hra se opakuje. Obměna : Žák uprostřed volá : „Škatule, škatule, zamíchejte se!“ a všichni přijedou do středového kruhu. Na další zavolání : „ Rozdělte se!“ se každý snaží obsadit co nejrychleji některou metu. Na koho meta nezbyla, jde doprostřed.
13.1.14. Vyzývaná Cíl : Nácvik startu, překládání při bruslení vpřed a zastavování Žáci utvoří kruh čelem dovnitř. Určený žák bruslí okolo kruhu a dotykem vyzve jiného žáka na závod okolo kruhu. Vyzvaný se snaží dohonit vyzyvatele dříve, než objede kruh a obsadí jeho místo. Když se mu to nepodaří, stává se vyzyvatelem. Pokud se mu to podaří, vrací se na své místo a vyzyvatel na závod vyzve jiného žáka.
13.1.15. Úkoly na signál Cíl : nácvik bruslařských dovedností, orientace Žáci bruslí ve vymezeném prostoru kluziště a na znamení plní úkoly : a) dřep – vztyk b) dřep – výdrž v dřepu c) zastavení – rozjezd d) obrat z jízdy vpřed do jízdy vzad – jízda vzad – obrat z jízdy vzad do jízdy vpřed e) jízda na jedné noze f) zvedání a pokládání předmětů g) objíždění kolem met h) přeskakování malých překážek
81
13.2. HONIČKY
13.2.1. Jednoduchá honička Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavení Hraje se na vymezeném prostoru (polovina kluziště). Žák, kterého se pronásledovatel dotkl nebo opustil hrací plochu, si s ním vymění úlohu.
13.2.2. Křížová honička Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavení Jeden žák pronásleduje ostatní ve vymezeném prostoru. Jiný žák může zachránit honěného tím, že pronásledovateli zkříží dráhu. Pronásledovatel musí potom honit žáka, který mu zkřížil dráhu. Když se ho dotkne, vymění si úlohy.
13.2.3. Honička ve dvojicích Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavení Žáci utvoří dvojice. Jedna z dvojic honí ostatní. Chycená dvojice se stává pronásledovatelem. Pustí-li se pronásledující dvojice, chycení neplatí. Pustí-li se pronásledovaná dvojice, posuzujeme to jako chycení.
13.2.4. Honička ve trojicích Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavování Žáci se rozdělí do trojic. Každá trojice hraje samostatně. Možnosti :
a) Vzájemná honička – jeden honí ostatní dva b) Postupná honička – první honí druhého, potom druhý třetího a nakonec třetí prvního (jeden vždy odpočívá) c) Současná postupná honička – první honí druhého, druhý současně třetího a třetí současně prvního; každý si počítá, kolik „bab“ dal a kolik jich dostal.
82
13.2.5. Honička se záchranou Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavování Jeden žák pronásleduje ostatní ve vymezeném prostoru. Honěný se zachrání tím, že splní předem určený úkol. Pronásledovatel potom musí honit jiného žáka. Možnosti :
a) dojet na vyznačené místo (kruh pro vhazování) b) při jízdě udělat dřep c) jízda na jedné noze d) utvořit se spoluhráčem dvojici
13.2.6. Honička s odevzdáváním předmětu Cíl : Nácvik změny směru jízdy a zastavování Žáci bruslí a předávají si mezi sebou předmět (čepici, rukavici, puk), nesmí jej házet. Jeden z žáků honí, ale pouze toho, kdo má předmět. Chycený žák převezme roli pronásledovatele.
13.2.7. Honička draků Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavení Žáci utvoří vázané zástupy (nejvíce pětičlenné). První žák v zástupu honí poslední žáky jiných zástupů a v tom mu brání jejich první žák. Zástupy se nesmí pustit.
13.2.8. Chytání do kruhu Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavování Tři určení žáci se drží za ruce a snaží se někoho chytit tak, že utvoří kolem něho kruh. Chycený se potom připojí do řetězu a všichni pokračují v honění. Řetěz se nesmí roztrhnout, jinak chycení neplatí.
13.2.9. Honička v bludišti Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy, obratů a zastavení Žáci se rozestaví po hrací ploše. Z určené dvojice jeden žák honí druhého. Když ho chytí, vymění si úlohy. Potom určíme jinou dvojici, předcházející dva se zařadí na jejich místo.
83
13.2.10. Pronásledovatel samotář Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavování Honící hráč je sám. Ostatní bruslí ve dvojicích a drží se za ruce. Koho pronásledovatel chytí, ten začne honit. Původní pronásledovatel zaujme jeho místo ve dvojici.
13.2.11. Složitá honička Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy a zastavování Určený žák, který nesmí dostat babu, brání v pohybu honícímu hráči blokováním. Kdo je chycený, ten blokuje. Honícím se stává ten, kdo do této doby blokoval.
13.2.12. Na berana Cíl : Nácvik bruslení vzad, změny směru jízdy Honění žáci se mohou pohybovat ve vymezeném prostoru (polovina hřiště) jen bruslením vzad. Hráč, který honí (beran), má založené ruce vzadu za tělem a pohybuje se bruslením vpřed. „Babu“ dává dotykem hlavy na hruď honěného. Pokud se někdo snaží zachránit obratem a jízdou v před, stává se honícím.
13.2.13. Na třetího Cíl : Nácvik startu, překládání při bruslení vpřed a zastavování Žáci vytvoří ve dvojicích kruh s rozestupy asi 1 metr. Ve dvojicích stojí hráči těsně za sebou, čelem dovnitř kruhu. Jedna dvojice začne hru tak, že jeden uniká a druhý ho honí kolem kruhu. Při předání baby si oba vymění úlohy. Kdo uniká, může se zachránit tím, že vjede do kruhu a postaví se před některou dvojici. Zadní z té dvojice přebírá úlohu a) unikajícího b) honícího
13.2.14. Na vodníka Cíl : Nácvik startu a zastavování Ve střední třetině stojí „vodník“, ostatní žáci bruslí přes třetinu a „vodník“ se je snaží chytit. Koho chytí, musí se postavit do středového kruhu. Chyceného je možné vysvobodit tím, že některý hráč vběhne do kruhu, tleskne zajatcovi do ruky a unikne s ním z kruhu dřív, než je „vodník“ chytí.
84
13.2.15. Na holuby Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy Zvolíme „hospodáře“ a „jestřába“, ostatní jsou „holuby“. Na jedné straně kluziště určíme prostor pro „hospodáře“ (např. za brankovou čarou nebo dva kruhy pro vhazování). „Holuby stojí v prostoru pro „hospodáře“. Na druhé straně kluziště se postaví „jestřáb“. Když „hospodář“ zavolá : „Holubi, do pole!“, „holubi“ se rozprchnou po celé ploše kluziště. A když zavolá : „Holubi, domů!“, „holubi“ se snaží dostat k „hospodářovi“ a „jestřáb“ je chytá. Kterého „holuba“ „jestřáb“ chytí, než dobruslí do určeného prostoru, ten se stává „jestřábem“ a „jestřáb“ se stává „hospodářem“.
13.2.16. Na kouzelníka Cíl : Zdokonalení jistoty bruslení, nácvik zastavování a startu Žáci se rozdělí do čtyř skupin. Každá skupina se postaví do jednoho kruhu pro vhazování v rozích kluziště. Uprostřed kluziště stojí „kouzelník“ s kouzelnou paličkou (rukavice, chránič na brusle). Když paličku zvedne nad hlavu, musí všichni žáci bruslit ze svých stanovišť k němu a napodobovat jeho pohyby. Jakmile paličku hodí na led, musí všichni bruslit do svých kruhů a „kouzelník“ je pronásleduje. Koho chytí, ten se stane novým „kouzelníkem“.
13.2.17. Na kočku a na myš v poli Cíl : Nácvik startu, změny směru
jízdy, zastavování a orientace
Na kluzišti bruslí lichý počet žáků „myší“. Jeden žák „kočka“ stojí stranou. Když „kočka“ zavolá : „Chytám!“, žáci utvoří dvojice. Kdo zůstane sám, toho „kočka“ chytá. Chycený žák se stává „kočkou“.
13.2.18. Na kočku a na myš v uličkách Cíl : Nácvik startu, změny směru jízdy, zastavování a orientace Žáci (kromě dvou) nastoupí do čtyřstupu nebo pětistupu s rozestupy na upažení do šířky i do hloubky, drží se v upažení za ruce a vytvářejí uličky. Dva žáci představují „kočku“ a „myš“. Kočka pronásleduje „myš“ v uličkách. Když je „myš“ v nebezpečí, učitel dá znamení a všichni žáci se pustí, udělají půlobrat vpravo, chytí se za ruce s novým sousedem a utvoří nové uličky. „Kočka“ ani „myš“ nesmějí podlézat pod rukama. Když „kočka“ chytí „myš“, na jejich místo nastupují další dva.
85
13.2.19. Na Černého Petra Cíl : Nácvik změny směru jízdy, zastavování a startu Za brankovou čárou stojí „Černý Petr“, ostatní žáci jsou na druhé straně kluziště za druhou brankovou čárou. Na zavolání : „Kdo se bojí Černého Petra?“ se žáci snaží přebruslit na druhou stranu kluziště. Bruslit smí jen dopředu nebo do strany. „Černý Petr“ bruslí proti nim a snaží se někoho chytit. Chycený se stává při jízdě zpět jeho pomocníkem. Každý potom chytá sám, nesmí utvořit řetěz. Při jízdě zpět se situace opakuje – po zavolání vyjíždí „Černý Petr“ s pomocníky proti ostatním. Hraje se tak dlouho, až zůstane jen jeden žák, který se stává novým „Černým Petrem“.
13.2.20. Na rybičky a rybáře Cíl : Nácvik změny směru jízdy, zastavování a startu Za brankovou čarou stojí „rybář“, na druhé straně kluziště za druhou brankovou čárou stojí „rybičky“. Na znamení se žáci snaží přebruslit na druhou stranu kluziště. „Rybář“ jede proti nim a koho chytne, ten se stává jeho pomocníkem,ale na cestě zpět se chytí za ruce a utvoří síť. Když se vlastní vinou síť přetrhla, „rybičky mohou přes ni pronikat. „Rybičky však nesmí úmyslně do sítě vrážet a přetrhávat ji. Novým „rybářem“ se stává poslední chycená „rybička“.
13.2.21. Na lovce a zajíce Cíl : Nácvik rychlé jízdy vpřed, změny směru jízdy, orientace Čtyři hráči jsou lovci a pohybují se po celém prostoru hřiště kromě kruhů na vhazování. Ostatní jsou zajíci, kteří přebíhají z jednoho kruhu do druhého a lovci je chytají. Chycení jsou vyloučeni ze hry a poslední čtyři zajíci se stávají novými lovci.
86
13.3. SOUTĚŽIVÉ HRY
13.3.1. Kdo nejdál Cíl : Cvičení odrazu a rovnováhy Žáci stojí v řadě na brankové čáře. Určíme počet temp (kroků), která můžou žáci při rozjezdu udělat (2 – 4 tempa). Na znamení se celá řada rozjede a vítězí ten, kdo dojede nejdál. Varianty :
a) jízda po obou bruslích vpřed, vzad b) jízda na jedné brusli, druhou přednožit c) jízda na jedné brusli, druhou zanožit d) jízda na jedné brusli, druhou unožit e) jízda v dřepu f) jízda v dřepu na jedné noze g) jízda ve váze
13.3.2. Kdo nejlépe Cíl : Přesné vykonání cviku Žáci stojí v řadě u mantinelu na delší straně hřiště. Na znamení vyjede celá řada na šířku kluziště tam a zpět. Vyhrává ten, kdo bruslí nejsprávněji určitým způsobem. Varianty :
a) jízda vpřed – „rybičky“, dvojvlnovky, „koloběžka“, „stromeček“ b) jízda vzad – „rybičky“, dvojvlnovky, C - oblouk c) jízda vpřed ve váze d) jízda vpřed v dřepu e) zastavení f) obraty g) zatočení
13.3.3. Obraty Cíl : Nácvik obratů z jízdy vpřed do jízdy vzad, obratů z jízdy vzad do jízdy vpřed, získávání větší bruslařské jistoty a obratnosti Na předem vymezené dráze žáci provádí obraty z jízdy vpřed do jízdy vzad a naopak. Vítězí ten, kterému se podaří v plynulé jízdě provést více obratů za sebou.
87
13.3.4. Tvoření dvojic Cíl : Nácvik startu, orientace Po kluzišti volně jezdí lichý počet žáků. Na povel (zapískání) žáci utvoří dvojice. Žák, který zůstal sám, dostává trestný bod a dává další povel. Vyhrávají žáci bez trestných bodů.
13.3.5. Zamrzlý Cíl : Nácvik překládání při jízdě vpřed a zastavování Žáci jsou rozděleni do dvou kruhů. Ve vnějším kruhu je o jednoho žáka více. Na znamení se začnou oba kruhy pohybovat v opačném směru. Na další znamení se všichni zastaví a snaží se utvořit dvojici s někým z druhého kruhu. Kdo zůstane sám, je „zamrzlý“ a dostává trestný bod a při opakování hry musí opět bruslit ve vnějším kruhu. Vyhrávají žáci bez trestných bodů.
13.3.6. Na zajatce Cíl : Nácvik startu, zastavování a rychlého bruslení vpřed Dvě družstva se stejným počtem žáků se postaví do řad proti sobě na brankové čáry. Na znamení z jednoho družstva vystoupí tři žáci a pomalu bruslí podél druhého družstva, kde žáci mají nastavené ruce. Rychle se dotknou něčí ruky a snaží se uniknout za určenou hranici (vlastní třetinovou čáru). Když chytající žák vyzyvatele chytí před čárou, odvede si ho do zajetí. V opačném případě se sám stává zajatcem. Zajatci se staví za žáky, kteří je zajali. Když padne do zajetí žák, který má zajatce, přejde na druhou stranu i zajatec. Vítězí družstvo, které má více zajatců.
13.3.7. Lavina Cíl : Nácvik startu, bruslení vpřed, vzad, zastavování Družstva, nejvíce 4 – 8 členná, stojí vedle sebe v řadách u mantinelu na širší straně kluziště. Členové družstva se od pravého kraje odpočítají a označí čísly. Na povel vyjedou první k druhému mantinelu, dotknou se ho a bruslí zpět. Objedou druhého, ten se přidá k prvnímu a bruslí spolu opět k mantinelu a zpět. Postupně se přidávají i ostatní členové družstva, až bruslí celá řada. Potom zůstanou stát první na svém místě,při dalším kolečku zůstanou stát druzí atd., až poslední bruslí sám k mantinelu a zpět. Vítězí družstvo, jehož poslední člen se nejdříve vrátil na svoje místo.
88
13.3.8. Na národy Cíl : Nácvik startu Každý žák si vybere jméno národa a postaví se do kruhu na vhazování, uprostřed leží tenisový míček. Učitel zavolá jméno některého národa. Hráč, který si toto jméno zvolil, rychle uchopí míček a zavolá : „Stát!“ Ostatní se musí zastavit a vyvolaný hráč se snaží zasáhnout nejbližšího žáka. Když se mu to podaří, zasáhnutý dostane čárku, v opačném případě dostane čárku házející. Žák, který na povel nezůstane stát, dostává také čárku. Vítězí ten, kdo má nejméně čárek.
13.3.9. Červení a bílí Cíl : Nácvik startu a rychlosti při bruslení vpřed Žáci se rozdělí do dvou družstev („červení“ a „bílí“), stojí čelem proti sobě ve dvou řadách ve středu hřiště asi na úrovni okraje kruhu na vhazování. Učitel vyvolává : „Červení“ nebo „bílí“. Vyvolané družstvo začne pronásledovat druhé družstvo, které se obrátí a bruslí za dohodnutou hranici (branková čára). Kdo je chycený, než dojede za hranici, je vyřazený ze hry. Vítězí družstvo, které chytilo nejvíc soupeřů.
13.3.10. Stíhací jízda Cíl : Nácvik startu, bruslení vpřed a překládání Žáci se rozestaví okolo kluziště ve stejných rozestupech. Na znamení se všichni snaží dohonit hráče před sebou a dotknout se ho. Současně se snaží, aby je zadní hráč nedohonil. Chycený hráč je vyřazený ze hry. Stíhání trvá, dokud nezůstane 4 – 6 žáků. Ti nastoupí ve stejném závodě kolem středového kruhu. Vítězí žák, který všechny vyřadil.
13.3.11. Stíhací závody v kruhu Cíl : Nácvik startu, překládání při jízdě vpřed Žáci utvoří kruh a rozpočítají se na prvé a druhé. Na znamení vystartují prví, obíhají kolem kruhu, snaží se dohonit žáka před sebou a dotykem získat pro sebe bod. Na další znamení startují druzí.
89
13.3.12. Stěhování družstev Cíl : Nácvik startu, rychlosti bruslení a zatáčení při bruslení vpřed Žáci se rozdělí do čtyř družstev. Každé družstvo se rozestaví v jednom kruhu na vhazování. Na znamení družstva vystartují vpravo po obvodu kluziště (okolo kruhů na vhazování) a snaží se co nejrychleji zaujmout původní postavení. Vítězí družstvo, které se nejdříve přestěhuje.
13.3.13. Vyvolávaná čísel Cíl : Nácvik startu, rychlého bruslení vpřed, zatáčení Družstva stojí v řadách a přiřadí si čísla. Vyvolané číslo z každého družstva vystartuje k metě, objede ji a vrací se na své místo. Žák, který byl nejrychlejší, získává pro své družstvo bod. Vítězí družstvo, které získalo nejvíce bodů.
13.3.14. Běh stonožek Cíl : Nácvik bruslení vpřed, zatáčení při bruslení vpřed Dvě družstva nastoupí na středovou čáru ve vázaných zástupech (každý drží pravou rukou levou ruku předcházejícího žáka). Na znamení družstva vyjedou a snaží se co nejrychleji objet protilehlé kruhy na vhazování puku. Členové družstva se nesmí pustit. Vítězí družstvo, které se dříve vrátí na původní místo.
13.3.16. Štafeta Cíl : Nácvik startu, jízdy vpřed, vzad, zastavení, rovnováhy Žáci jsou rozděleni do družstev. Na znamení vystartuje první z družstva. Na třetinových čarách a na středové čáře plní úkoly. Po objetí kruhu na vhazování puku na protější straně se vrací co nejrychleji zpět. Štafetu odevzdá tlesknutím do ruky dalšího hráče. Vítězí družstvo, jehož členové se vyměnili a stojí na původních místech. Varianty :
a) Na čarách zastavit a pokračovat bruslením vpřed b) První člen družstva má několik předmětů (puky, rukavice), které pokládá na čáry. Následující hráč předměty sbírá. c) Na čarách udělá obrat z jízdy vpřed do jízdy vzad a opačně a pokračuje v jízdě vzad nebo vpřed d) Na čarách udělat dřep
90
13.3.15. Štafeta okolo kruhů Cíl : Nácvik překládání Dvě družstva stojí v zástupech čelem k brankám na třetinových čarách. Na znamení vystartuje první žák, překládáním objede kruhy na vhazování puku v tvaru osmičky. Štafetu odevzdá přejetím třetinové čáry. Vítězí družstvo, které první zaujme základní postavení.
13.3.17. Štafety vázaných dvojic Cíl : Nácvik rovnováhy Družstva stojí na třetinové čáře ve dvojstupech. Na znamení vystartují první dvojice. Jeden žák udělá dřep a druhý ho tlačí k metě (bod na vhazování puku na druhé straně kluziště). Při návratu si vymění úlohy. Vítězí družstvo, jehož žáci se dříve vystřídali. Obměna : První v dřepu přednoží (kanón) a druhý ho tlačí.
13.3.18. Postupná přenášená Cíl : Nácvik rovnováhy, jízdy vpřed, startu Družstva čtyř až pětičlenná stojí v zástupech. Před každým družstvem jsou ve stejných vzdálenostech rozmístěny tři mety a před každým zástupem leží tři předměty. Na znamení uchopí první žák jeden předmět, položí ho na první metu, vrátí se pro druhý předmět, doveze ho na druhou metu, opět se vrátí, vezme třetí předmět a odveze ho na třetí metu. Vrátí se a tlesknutím na ruku odstartuje druhého hráče. Ten předměty postupně sbírá a vozí na start. Třetí žák předměty pokládá, čtvrtý sbírá atd. Vítězí družstvo, jehož členové se dříve vystřídají. Obměna : Každý žák předměty roznáší i sbírá.
13.3.19. Štafeta kolem kruhu Cíl : Nácvik startu, rychlé jízdy vpřed, překládání při jízdě vpřed Družstva se stejným počtem hráčů nastoupí do kruhů levým bokem dovnitř. Všichni se postupně očíslují. První drží štafetový kolík, na povel vyjedou kolem kruhu a předají ho druhým. Ti objedou kruh a předají kolík třetím atd. Vítězí družstvo, v němž se všichni žáci vystřídali dříve.
91
13.3.20. Štafeta s přeskakováním překážek Cíl : Nácvik startu, rychlé jízdy vpřed, rovnováhy Družstva stojí v zástupech. Před každým družstvem je několik překážek (čáry, puky, rukavice). Na znamení vyjedou první, postupně překročí všechny překážky, objedou metu a jízdou vpřed se vrací ke svému zástupu. Tlesknutím do ruky odstartuje dalšího hráče. Vítězí družstvo, jehož členové se vystřídají dříve. Varianty :
a) Překážky přeskakují odrazem snožmo b) Překážky přeskakují odrazem jednonož c) Překážky překonají z jízdy vzad
13.3.21. Člunková štafeta Cíl : Nácvik startu, rychlé jízdy vpřed Žáci se rozdělí do družstev. Každé družstvo se ještě rozdělí na poloviny a ty se postaví v zástupech proti sobě v určité vzdálenosti. První žák jedné poloviny družstva přejede k druhé polovině předá štafetu a zařadí se na konec. První žák z druhé poloviny přejede k první polovině, předá štafetu a zařadí se na konec atd. Vítězí družstvo, jehož obě poloviny stojí nejdříve v původním postavení. Varianty :
a) jízda vpřed – „rybičky“, dvojvlnovky, „koloběžka“, „stromeček“ b) jízda vzad – „rybičky“, dvojvlnovky, C - oblouk
92
14. ZÁVĚR
Závěrem se pokusím o stručné shrnutí celé diplomové práce, ve které jsem se zabývala otázkami přímo souvisejícími se základy bruslení. Učivo bruslení můžeme nalézt již v učebních osnovách z roku 1939. I z učebních dokumentů, podle kterých lze u nás v současné době vyučovat, vyplývá možnost zařazení učiva bruslení do výuky tělesné výchovy v případě vhodných podmínek na školách. Průzkum aktuálního stavu výuky nám však ukázal, že pouze 4 školy z 65 organizují výuku bruslení pravidelně, ostatní školy pak příležitostně nebo ji nezařazují vůbec. Většina škol při výuce bruslení ponechává žákům volnou aktivitu, pouze na 15 školách je výuka ucelená a předem stanovená.. Věnovala jsem se metodickému postupu výuky bruslení vhodného pro 1. stupeň ZŠ. Zabývala jsem se jak přípravou mimo ledovou plochu, tak i výcvikem na ledě. Každý bruslařský prvek zahrnuje rozbor technického provedení pohybu, doporučený metodický postup výuky. K některým jsem pro přehlednost přiřadila obrázky znázorňující provedení určitého pohybu a hry vhodné k procvičování. Podle vlastní zkušenosti vím, že tato pohybová aktivita je přitažlivá a u dětí oblíbená. Byla bych ráda, kdyby tato práce byla motivujícím návodem pro práci mých kolegů, kteří mají zájem obohacovat dětem výuku tělesné výchovy a zároveň tak probouzet vztah ke zdravému pohybu. Práce může sloužit jako metodická příručka pro všem, kteří chtějí naučit děti bruslit, tedy učitelům základních škol, rodičům, instruktorům i dalším.
93
15. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BARTOŇ, B., HAVRÁNKOVÁ, D. Vybrané kapitoly z didaktiky tělesné výchovy II. (bruslení, krasobruslení, lední hokej, rychlobruslení). 1. vyd. Praha: SPN, 1982. 129 s.
2. BELŠAN, P. Tělesná výchova pro 1. a 2. ročník základní školy. 5. vyd. Praha: SPN, 1988. 384 s.
3. BELŠAN, P. Tělesná výchova pro 3. a 4. ročník základní školy. 4. změněné vyd. Praha: SPN, 1985. 370 s.
4. BERDYCHOVÁ, J. a kol. Tělesná výchova pro studující učitelství základní školy. 1. vyd. Brno: SPN, 1978. 232 s.
5. BUBENKOVÁ, J. Sportovní příprava III. Bruslení a základy krasobruslení. (Teorie a didaktika). Olomouc: Univerzita Palackého, 1986. 89 s.
6. ČAČKA, O. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. 1.vyd. Brno: Doplněk, 2000. 377 s. ISBN 80-7239-060-0
7. HORKÝ, L. Základné korčul’ovanie a hry na l’ade. 1. vyd. Bratislava: Šport,1972. 115 s.
8. HRÁZSKÁ, G. Krasobruslení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. 108 s. ISBN 80-247-0984-8
9. KAŇKA, A. a kol. Učíme děti bruslit. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1964. 95 s.
10. KOSTKA, V. a kol. Základy bruslení a ledního hokeje pro posluchače DS na PI. 1. vyd. Praha: SPN, 1962. 65 s.
94
11. KOZLÍK, J. a kol. Metodika tělesné výchovy dětí šestiletých až jedenáctiletých. 3. vyd. Praha: SPN, 1967. 240 s.
12. KOZLÍK, J., BERDYCHOVÁ, J. a kol. Základy tělesné výchovy žactva 1. až 5. postupného ročníku. 2. vyd. Praha: SPN, 1955. 319 s.
13. NOVÁČEK, V., MUŽÍK, V., KOPŘIVOVÁ, J. Vybrané kapitoly z teorie a didaktiky tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 46 s. ISBN 80-210-2642-1
14. ONDŘEJ, O, a kol. Rekreační sport II. Praha: Olympia, 1988
15. PAVLÍČEK, J. Bruslení. 1. vyd. Praha: SPN, 1958. 110 s.
16. PAVLIŠ, Z., PERIČ, T. Abeceda hokejového bruslení. 1. vyd. Praha : Český svaz ledního hokeje, 1996. 88 s. ISBN 80-900188-8-2
17. PERIČ, T. Lední hokej. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a. s., 2002. 128 s. ISBN 80-247-0472-2
18. ŠAFAŘÍK, V. a kol. Teorie a metodika bruslení. Praha: Univerzita Karlova, 1985. 144 s.
19. ZACHOVÁ, B., ZACH, J. Bruslení. Praha: Nakladatelství Československé obce sokolské, 1951. 98 s.
20. ZACHOVÁ, B., ZACH, J. Bruslení pro mládež. 1. vyd. Praha: Komenium, 1948. 85 s.
21. ZOUZAL, J. a kol. Na sněhu a na ledě. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1984. 192s.
22. Malá encyklopédia tělesnej výchovy a športu. 2. vyd. Bratislava: Obzor, Šport, 1982. 728 s. ISBN 65-001-82
95
23. Normální učebné osnovy pro obecné a měšťanské školy s českým vyučovacím jazykem a pro jednoroční učebné kursy, připojené k těmto měšťanským školám, v Čechách a na Moravě. Praha: Státní nakladatelství, 1939. 152 s.
24. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. 1. vyd. Stařeč: INFRA, 2005. 113 s. ISBN 80-86666-24-7
25. Učební osnovy pro 1. – 4. ročník. 3. vyd. Praha: SPN, 1979. 224 s.
26. Učební osnovy pro 1. – 4. ročník základní školy. 2. vyd. Praha: SPN, 1986. 216 s.
27. Učební osnovy pro 1. – 5. ročník všeobecně vzdělávacích škol. 1. vyd. Praha: SPN, 1954. 219 s.
28. Učební osnovy základní devítileté školy. Učební osnovy pro 1. – 5. ročník. 4. vyd. Praha: SPN, 1963. 135 s.
29. Učební osnovy základní školy. Tělesná výchova 1. – 4. ročník. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1991. 28 s.
30. Učební plán a učební osnovy pro školy národní. Praha: Státní nakladatelství, 1948. 71 s.
31. Vzdělávací program Národní škola. Praha: SPN, 1997. 162 s. ISBN 80–04-26683-5
32. Vzdělávací program Obecná škola: pojetí obecné školy: učební osnovy obecné školy. 4. uprav. vyd. Praha: Portál, 1996. 272 s. ISBN 80-7178-106-1
33. Vzdělávací program Základní škola. 2. doplněné vyd. Praha: Fortuna, 1998. 336 s. ISBN 80-7168-595-X
96
16. RESUMÉ Tato diplomová práce je orientovaná na problematiku výuky bruslení na 1. stupni základní školy. Ve své práci jsem se zabývala osobností dítěte mladšího školního věku, významem bruslení a jeho historií. Provedla jsem analýzu učiva bruslení na 1. stupni základní školy v současných vzdělávacích programech. Tato práce se dále zabývá možnostmi bruslení, výzbrojí a výstrojí, bezpečností a hygienou. Sestavila jsem otázky zjišťující aktuální stav výuky na 1. stupni ZŠ. Ankety se zúčastnilo 65 učitelů a 46 zřizovatelů zimních stadionů. Zpracování výsledků výzkumu je doplněno tabulkami. Dále uvádím postup při výuce bruslení na 1. stupni ZŠ. Ke každému prvku jsem zařadila didakticky rozpracovaný rozbor techniky správného provedení prvku, průpravná cvičení, nejčastější chyby, hry k tomu vhodné a přehledný obrázek. Závěr práce tvoří soubor didaktických her vhodných k procvičování jednotlivých prvků, ale i ke zpestření výuky.
SUMMARY My graduation theses is concerned with the questions of the teaching of iceskating at the primary school. In my theses I have dealt with the personality of the younger primary school aged children, the importace of ice-skating and its history. I have analysed the teaching material currently available for the primary school education. This theses is also concerned with the facilities for ice-skating, the equipment, the safety and the hygine. I compiled a questionnaire to find out the current state of education at the primary school level. There were 65 teachers and 46 promoters of the sport centres taking place at the research. I have attached tables to suplement the findings of my research. I also show a method of teaching the ice-skating to the primary school aged children. A didactic analysis of the correct technique for each item has been compiled and enclosed setting-up exercises, showing the common mistakes and the appropriate games and well arranged pictures. The conclusion of my theses is made up of not only the collection of educational games appropriate for the training of individual items, but also to diversify the teaching.
97
17.PŘÍLOHY
Příloha č.1 ANKETA PRO UČITELE 1. STUPNĚ ZŠ
1. Výuka bruslení na vaší škole na 1. stupni je organizována a) pravidelně b) příležitostně c) není organizována
2. Výuka bruslení na 1. stupni probíhá a) na zimním stadionu b) na kluzišti (upraveném hřišti) c) na přírodní ledové ploše (rybník) d) nikde
3. Zimní stadion je a) v téže obci, městě, kde se nachází vaše škola b) do 10 km od vaší školy c) do 20 km od vaší školy d) dál než 20 km od vaší školy
4. Žák za výuku bruslení na zimním stadionu platí za 1 vyučovací hodinu a) do 50 Kč b) 50 – 100 Kč c) více než 100 Kč e) nic, výuka je zdarma (za žáky platí : škola - sponzor - zimní stadion obecní/městský úřad - jiná možnost _______________________________) f) nic, výuka na zimním stadionu neprobíhá g) jiná možnost
98
5. Bruslení ve vaší škole vyučuje a) učitel s aprobací na 1. stupeň ZŠ b) učitel s aprobací TV c) speciální učitel, instruktor, trenér d) nikdo e) jiná možnost
6. Výuka bruslení je vedena tak, že a) je žákům ponechána volná aktivita s dozorem učitele b) je ucelená a předem stanovená c) žádným způsobem
7. Účast žáků na hodinách bruslení je a) povinná b) dobrovolná c) žádná
8. Jak je podle vás výuka bruslení na ZŠ důležitá v porovnání s výukou ostatních pohybových dovedností a sportovních disciplín? a) jedna z nejdůležitějších b) stejně důležitá jako výuka ostatních pohybových dovedností c) je méně důležitá d) není vůbec důležitá
9. Výuka bruslení je u dětí a) neoblíbená b) docela oblíbená c) velmi oblíbená d) neumím posoudit
99
Příloha č.2 ANKETA PRO ZIMNÍ STADIONY
1. Výuku bruslení základním školám c) umožňujeme d) neumožňujeme
2. Možnost výuky bruslení využívají školy d) z bezprostřední blízkosti našeho zimního stadionu (z téhož města) e) i školy z okolních měst a vesnic f) nevyužívají ji žádné školy
3. Výuku na našem zimním stadionu využívá e) více než 10 škol f) 5 – 10 škol g) 1 – 5 škol h) žádná škola
4. Uvítali byste větší zájem škol o pronájem ledové plochy? a) ano b) ne
5. Upřesněte cenu, za kterou umožňujete výuku bruslení základním školám:
