Masarykova Univerzita Pedagogická fakulta Katedra občanské výchovy
Diskriminace Diplomová práce Brno 2009
Autor práce:
Vedoucí práce:
Bc. Ivo Poláček
PhDr. Marta Goňcová, CSc.
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechny použité prameny a literaturu. Souhlasím se zpřístupněním práce.
1.4.2009 v Brně
Bc. Ivo Poláček
2
Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce PhDr. Martě Goňcové CSc. za pomoc při shromažďování pramenů a literatury a cenné rady při zpracování zadaného tématu.
3
Obsah:
Úvod ........................................................................................................................................... 6 1. Základní pojmy (diskriminace, rasismus, gender) ............................................................ 8 Diskriminace ......................................................................................................................... 9 Rasismus .............................................................................................................................. 12 Gender ................................................................................................................................. 15
2. Diskriminace na základě rasy ........................................................................................... 16 2.1. Skupiny ohrožené rasovou diskriminací ................................................................... 16 2.2. Diskriminace Romů..................................................................................................... 18 Zaměstnání ........................................................................................................................ 23 Vzdělávání ......................................................................................................................... 24 Bydlení ............................................................................................................................... 25 Zdravotní péče ................................................................................................................... 26 Přístup ke službám a zboží ................................................................................................ 27 Podíl medií na diskriminaci .............................................................................................. 28 2.3. Násilné útoky, trestná činnost a extremistické skupiny ............................................... 30
3. Diskriminace na základě pohlaví ...................................................................................... 32 3.1. Situace v ČR ................................................................................................................. 33 3.2. Diskriminace v pracovně právních vztazích ............................................................. 35 3.3. Násilí páchané na ženách ............................................................................................ 39 3.4. Existuje diskriminace mužů? ..................................................................................... 40
4. Diskriminace z důvodů sexuální orientace....................................................................... 42 4.1. Postavení v ČR ............................................................................................................. 43 4.2. Diskriminace v oblasti sociální a veřejné .................................................................. 44 4.3. Pracovně právní vztahy .............................................................................................. 45 4.4. Registrované partnerství ............................................................................................ 45
5. Diskriminace zdravotně postižených ................................................................................ 48
4
6. Diskriminace z důvodu věku ............................................................................................. 51 6.1. Diskriminace v zaměstnání ......................................................................................... 52 6.2. Diskriminace seniorů .................................................................................................. 53
7. Diskriminace na základě náboženství .............................................................................. 55
8.Ne všechno je diskriminace ................................................................................................ 56
9. Antidiskriminační zákon ................................................................................................... 59 9.1. Antidiskriminační zákony ČR a Evropská unie ....................................................... 59 9.2. Dlouhé projednávání antidiskriminačního zákona .................................................. 60 9.3. Pro a proti antidiskriminačnímu zákonu .................................................................. 62 9.4. K čemu potřebujeme antidiskriminační zákon? ...................................................... 64 Závěr ........................................................................................................................................ 67
Použitá literatura: .................................................................................................................. 69
Resumé: ................................................................................................................................... 73 Summary: ................................................................................................................................ 73
5
Úvod Diskriminace je problém, který je ve společnosti řešen po dlouhou dobu. Od začátku diskuze o existenci diskriminace se chování společnosti změnilo a na první pohled by se mohlo zdát, že diskriminace jako taková již nemá v dnešním demokratickém světě místo. Přesto se s jevem diskriminace můžeme stále setkávat v méně viditelné a skrytější podobě. Tento fakt odporuje všeobecně přijímaným zásadám demokratických zemí, které za základ svého fungování respektují rovnost všech občanů bez rozdílu. Evropská unie, jejímž členem je i Česká republika, se snaží s diskriminací bojovat a ve svém společenství ji co nejvíce vymýtit. Svým přistoupením k evropským smlouvám se Česká republika zavázala postupovat stejně v boji proti diskriminaci a v co nejširší míře ji ze společnosti odstranit. Součástí aparátu pro odstranění diskriminace v zemích Evropské unie jsou i nejrůznější organizace, které se zabývají sběrem dat a vyhodnocováním stavu diskriminace v jednotlivých zemích. Zůstává smutnou skutečností, že jednou z nejvíce kritizovaných
zemí
je
i
po
několika
letech
snahy
v uvedení
účinného
antidiskriminačního systému podle evropského závazku do praxe stále i Česká republika. Nejvíce kritizovanou oblastí pak jsou časté případy porušování práv Romů a také nedostatečná rovnoprávnost žen. Diskriminace však stále existuje i vůči dalším skupinám jako jsou například starší lidé nebo zdravotně postižení. Je důležité, aby i případy méně viditelných diskriminovaných byly brány na stejnou váhu jako pro veřejnost zajímavější a často také zpolitizované problémy některých skupin. Cílem mé diplomové práce je poukázat na ty části české společnosti, které mohou být současným stavem diskriminace postihovány. Navazuji tak na svoji bakalářskou práci, která byla zaměřena na problematiku rasismu v naší zemi. První část práce se věnuje vymezením některých klíčových pojmů, se kterými se v diskuzi o diskriminaci můžeme setkat a které je pro další práci třeba pevně vymezit. Následující část potom informuje o samotných projevech diskriminace, které se v České republice vyskytují jak v oblasti práva, tak v oblasti sociální v běžném životě.
6
V závěru se věnuji snaze české vlády právě o začlenění evropských požadavků na antidiskriminační opatření do českého právního systému a příčinám, které proces jeho schvalování v českém systému znesnadňují.
7
1. Základní pojmy (diskriminace, rasismus, gender) Jev diskriminačního chování proti některým skupinám je beze sporu přítomný v určité podobě v každé společnosti. Výjimkou není ani Česká republika, které je diskriminační chování a jeho nedostatečná prevence často vytýkáno jak organizacemi zahraničními, tak domácími. K dobru České republiky je nutno podotknout, že sama vláda diskriminační jevy, které jsou v naší republice přítomné, nezpochybňuje a připouští, že je na postupu jejich vytlačení ze společnosti potřeba stále pracovat. Otázka diskriminace však není řešena pouze na úrovni vládní. Touto otázkou se zabývají i mnohé nevládní organizace, které se snaží znevýhodňovaným skupinám pomáhat řešit jejich problémy. Nejčastěji diskutovanými tématy v souvislosti s diskriminací je problematika romského obyvatelstva a nerovnost žen. Ačkoliv jsou tyto skupiny diskriminací nejvíce postihovány, nesmíme zapomínat i na další obyvatele, kteří jsou z nějakého důvodu možnými oběťmi znevýhodňování. Jsou to například zdravotně postižení, lidé s odlišnou sexuální orientací a další skupiny. Jedná se především o skupiny, které nejsou z veřejného hlediska tolik viditelné nebo jsou pro veřejnou nebo politickou diskuzi méně přitažlivé. Pokud by se však otázka jejich diskriminace neřešila na stejné úrovni jako diskriminace skupin jiných, mohli bychom tak s určitým nadsazením říct, že i to je svým způsobem diskriminace. Pokud budeme prosazovat zásadu rovného dodržování práv, nemůžeme se zaměřit pouze na některé skupiny, ale snažit se o jejich dodržování u všech tak, aby odpovídali demokratickému principu rovnosti pro všechny. Diskriminace pak bývá často řešena pouze v otázce právní roviny. To je ale pouze jedna z úrovní společnosti, na které může k diskriminování docházet. Projevy diskriminace, které se odehrávají v rovině sociální, v omezení přístupu k některým službám apod. vylučují ze společnosti některé skupiny stejně jako diskriminace v právu. Za diskriminace musíme považovat i drobná omezení, která jsou určitým skupinám stavěna do cesty v běžném životě. I přesto, že nemusí být vždy plánovaná a záměrná a nemusí být ani tolik závažná, pro člověka, který je jimi postihován, se jedná o každodenní znepříjemňování života, které ve výsledku může být důvodem k jeho vyčlenění ze společnosti.
8
K tomu, abychom mohli sledovat případy, které určité skupiny ze společnosti diskriminují, musíme nejprve definovat, co všechno lze za diskriminační chování považovat.
Diskriminace Diskriminace obecně znamená uplatňování rozdílných podmínek, rozlišování, omezení nebo odnětí práv určité kategorii osob pro společenské nebo ekonomické postavení, národnost, rasu, náboženství, pohlaví, politické názory apod., záměrné znevýhodnění určitých subjektů vytvářením nerovných podmínek.1 K diskriminaci dochází jak ve sféře veřejné, kdy se diskriminace dopouštějí přímo orgány veřejné správy nebo subjekty financované státem, např. nemocnice, školy apod., tak především ve sféře soukromé, kdy se zakázaného znevýhodňujícího zacházení dopouštějí osoby soukromoprávní, jakými jsou např. zaměstnavatelé, lékaři, poskytovatelé služeb, jako jsou provozovatelé nebo majitelé hotelů, restaurací, hospod, prodejci zboží, pronajímatelé nemovitostí atd. Úmysl diskriminující osoby není rozhodující, nezáleží tedy na tom, zda diskriminující jedná úmyslně, nebo si své diskriminační jednání vůbec neuvědomoval. V obou případech se bude jednat o diskriminaci.2 Může se tedy stát, že se člověk dostane do pozice diskriminujícího, aniž by měl původní záměr někoho diskriminovat. Často se tak stává z neznalosti zákonů a pravidel, která jsou proti diskriminaci zaměřená. Z pravidla se také rozlišují dva druhy diskriminací a to diskriminace přímá a nepřímá. Hlavní rozdíl je v tom, jakým způsobem k diskriminaci jedince dochází.
Přímá diskriminace Přímou diskriminací se označují situace, ve který je s daným jedincem nebo se skupinou osob jednáno znevýhodňujícím způsobem než s jedinci jinými ve srovnatelné situaci. Diskriminace se pak děje na základě důvodů, které nejsou právně přípustné, ať už se jedná o znevýhodňování na základě nepřípustných kritérií jako je pohlaví, rasa,
1
HENDRYCH, Dušan: Právnický slovník-2. rozšířené vydání, C.H. Beck, Praha 2003,
2
Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR, MKC, Praha 2006. ISBN 80-239-7825.X str. 7
9
víra, národnost apod., nebo se diskriminace odehrává svévolně, což znamená diskriminaci bez jakéhokoliv rozumného zdůvodnění. Diskriminaci tedy možno chápat jako: 1. vyčlenění jednotlivce nebo skupiny v porovnání se srovnatelnou skupinou, 2. které je k tíži danému jednotlivci nebo skupině (ať již uložením dodatečného břemene v porovnání se srovnatelnou skupinou nebo odepřením dobra poskytnutého skupině jiné), které není možné s ohledem na právem stanovenou metodologii ospravedlnit.3
Důvodem méně výhodného zacházení je obvykle nějaký rys, kterým se diskriminovaná osoba vyznačuje.
Jsou jimi např.:
- rasa nebo etnický původ - pohlaví - věk - zdravotní postižení - sexuální orientace - náboženství - členství v politických stranách nebo politických hnutích - jazyk - rodinný stav apod.4
Nepřímá diskriminace Odhalování nepřímé diskriminace je na rozdíl od přímé mnohem obtížnější. Jedná se totiž o způsob diskriminace svým způsobem skrytý, která není lehce rozpoznatelná a postižení si často ani neuvědomují, že se stávají oběťmi diskriminace. Obvykle se uvádí do praxe zavedením normy, neutrálního předpisu nebo praxe, která je na první pohled stejná pro všechny skupiny bez rozdílu. Ve skutečnosti je však toto opatření namířené proti některé skupině, kterou omezuje nebo vyčleňuje.
3 4
BOBEK, Michal: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck, Praha 2007 str. 43 Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR, MKC, Praha 2006. ISBN 80-239-7825.X str. 8
10
1) Pravidlo, které se vztahuje na všechny bez rozdílu. Takovými pravidly se nerozumí pouze právní předpisy. Může se jednat i o kritéria, praxi nebo běžně užívanou zvyklost, u které není nutné, aby byla někde písemně zanesena. Mohou to být například určité požadavky, podle kterých zaměstnavatel při přijímání zaměstnanců hodnotí uchazeče nebo připravuje povyšování svých stávajících zaměstnanců. Tato ustanovení musejí být aktuálně využívána, aby se jednalo o skutečnou diskriminaci.
2)
Důsledkem
uplatňování
pravidel
jsou
znevýhodněné
určité
skupiny
Pravidla, podle kterých jsou některé osoby nepřímo diskriminovány, jsou na první pohled neutrální pro všechny bez rozdílů. Jejich dopad se projevuje až v efektu, který jím
následuje,
a
který
ukáže,
že
v důsledku
jejich
uplatňování
dochází
k znevýhodňování určitých skupin. Dokázání efektu pouze pro některé skupiny je opět obtížné. Nejjednodušší cestou k prokázání skutečné diskriminace jsou tabulky a statistické údaje, které ukážou, že některé skupiny opravdu zavedeným pravidlem trpí více.
3)
Neodůvodněné znevýhodnění určité skupiny
Je-li zjištěno, že určité pravidlo má znevýhodňující dopad na určitou skupinu, je třeba vždy ještě zjišťovat, zda je znevýhodňující dopad neodůvodněný, neboť toto pravidlo, jakož i jeho nepříznivé důsledky mohou být odůvodněny nějakým legitimním cílem. V takovém případě i prostředky využité k dosažení cíle musí být přiměřené a nezbytné.5
Pozitivní diskriminace Termínem pozitivní diskriminace označujeme taková opatření, která mají za úkol některou diskriminovanou skupinu obyvatelstva zvýhodnit. Často se můžeme setkat i s termínem stejného významu „afirmativní akce“. Pozitivní diskriminace je snahou o umožnění stejných příležitostí pro příslušníky diskriminovaných menšin, tedy stejnou, jako mají příslušníci většinové skupiny. V praktické rovině se pak jedná o vytváření zákonů a uplatňování takové státní politiky, které se na rovnoprávnost zaměřují.
5
Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR, MKC, Praha 2006. ISBN 80-239-7825.X str. 9
11
Může to být například zvýhodnění zaměstnavatele, pokud zaměstná příslušníka některé diskriminované menšiny, umožnění rekvalifikace, podpora přístupu ke vzdělání apod.
Diskriminací tedy můžeme rozumět jakékoliv chování, které není z právního hlediska legitimně ospravedlnitelné, které znevýhodnění určité skupiny vůči skupinám ostatním na základě výše uvedených znaků.
Jak bylo řečeno již v úvodu, jedním z nejčastějších důvodů diskriminace, o kterém se v souvislosti s Českou republikou hovoří je diskriminace na základě rasy. K její existenci přispívají postoje vyplívající z rasismu, které jsou ve společnosti často hluboce zakořeněny a vytvářejí tak základy pro rasovou diskriminaci
Rasismus Podstata rasismu tkví v určité nenávisti člověka k člověku. Rodí se z nedostatku tolerance, lásky, pochopení a porozumění. Je důsledkem zjednodušených a okleštěných představ lidí, ale může být i výsledkem tuposti a neporozumění či hrubého materialismu, ale stejně tak i náboženské či ideové zatvrzelosti. Výsledkem je vždy ignorování a odmítání vědeckých argumentů nebo jejich zkreslování a přizpůsobování představám lidí. 6 Rasismus a rasistické teorie vyzvedávají jenom určité lidi a určité etnické a jazykové skupiny s určitými tělesnými a psychickými vlastnostmi a tito lidé jsou obvykle pokládáni za vyvolené a za jediné představitele nejvyšší lidské kultury a lidstva vůbec. 7 Rasisté tvrdí, že psychologické kvality jedinců jsou nutně spojeny se zřetelnými a viditelnými fyzickými rysy a že se nikdy nemohou změnit.8 6
WOLF, Josef: Člověk a jeho svět II, Lidské rasy a rasismus v lidské v dějinách a současnosti,
Kaligraf, Praha 2000, ISBN 8024600994 str.113 7
WOLF, Josef: Člověk a jeho svět II, Lidské rasy a rasismus v lidské v dějinách a současnosti,
Kaligraf, Praha 2000, ISBN 8024600994 str.113 8
TYPOVSKÁ, Ludmila: Vybrané problémy současné společnosti, Olomouc, Univerzita Palackého 2000,
str. 18
12
Za základ rasismu bývá označováno dílo francouzského autora Arthura de Gobinaua "Pojednání o nerovnosti lidských ras", ve které byla založena myšlenka vývoje lidských dějin jako vzájemného působení tří ras. Bílá, černá a žlutá, z nichž nejlepší by měla být bílá. Jeho učení v dalších letech rozvíjeli i jiní učenci jako Spencer, Renan či Taine. Zájem všech byl však do té doby spíše teoretický. Do souvislosti s politikou se dostal až v období rozvoje impérií jako Velká Británie a rozvíjela se až do podoby, které dosáhlo v období druhé světové války v nacistickém Německu a v dnešní době v jihoafrické oblasti. Rasismus se obvykle dělí z několika hledisek Prvním z nich je dělení na biologický a kulturní rasismus. Biologický rasismus je spojen s přisuzováním vlastností na základě viditelných biologických znaků. Nejčastějším z nich je barva pleti jako nejvýrazněji vnímaný rasový znak. Kulturní rasismus je založen na rozdílech kulturních a předpokládá, že jedna kultura je přirozeně lepší, než kultura jiná. Dalším dělením je měkký a tvrdý rasismus. Tvrdým rasismem je na první pohled zřejmý. Jedná se o veřejné projevy nesnášenlivosti k jiným rasám ve formě projevování sympatií k rasistickým ideologiím, násilným činům a agresivnímu postoji vůči menšinám. Ve společnosti častější je však rasismus měkký. Jedná se o přístup, který neschvaluje vyloženě agresivní rasismus, ale je takzvaně latentní. Pro českou společnost je nejčastější ve formě výroku jako : "Nemám nic proti Romům, ale...."
Rasistické postoje Rasistické postoje jsou představy, vznikající u lidí na základě stereotypů, podle kterých si vytváří určité představy o některých skupinách lidí. Vznikají většinou na základě špatných informací, informací z doslechu nebo podle vlastních špatných zkušeností, které se zgeneralizují na všechny příslušníky o dané skupině. Jiným vysvětlením je vzniky předsudků na základě přenosu agrese, kdy jsou za viníky některých negativních jevů ve společnosti označeni příslušníci některé menšiny a většinové populaci poslouží jako obětní beránci. Takovým případem bylo například obvinění Židů jako viníků světového ekonomického krachu.
13
Projevy rasismu A) Rasová diskriminace V obecné rovině jde o proces odlišování, vnímání rozdílů a také o výsledky tohoto procesu. Zvláštním případem je sociální diferenciace (k ní patří také rasová diskriminace), v níž jsou popřeny normativní zásady rovnosti a stejného zacházení se všemi členy sociálního útvaru. Jedná se zejména o neoprávněné rozlišování jedinců nebo skupin na základě jejich příslušnosti k určité biologické (rasové) či sociální (profesní, politické, stratifikační či náboženské apod.) kategorii a znevýhodňování jedněch oproti druhým Diskriminace obsahuje různé formy nevhodného zacházení a často slouží jako proces nebo forma sociální kontroly k udržování sociální distance mezi sociálními kategoriemi nebo skupinami.
B)Rasové násilí. Jedná se o násilné chování ve formě fyzického násilí vůči příslušníkům menšin. Jedná se o případy zabití, ublížení na zdraví, působení škod na majetku a další. Společné pro všechny tyto činy je přítomnost rasového motivu. 9 Jednou z příčin rasismu je lidská xenofobie, tedy strach některých lidí ze všeho cizího.
Xenofobie Xenofobie je spojena s velmi silným heterostereotypem, a tím i autostereotypem. Slouží jako základ některých ideologií založených na nenávisti vůči cizímu. Projevuje se ve formě rasismu, šovinismu, nacionalismu, fašismu apod. Stává se často základem konfliktů mezi etnickými menšinami a je důvodem vyloučení ze společnosti a pronásledování některých z nich.
Přítomnost rasismu v každé společnosti vytváří nepříznivé podmínky pro obyvatele, kteří se z rasistického hlediska nějak liší, a znamená základ rasové diskriminace.
9
ŠIŠKOVÁ, Tatjana: Výchova k toleranci a proti rasismu, Portál, Praha 1998,204stran, ISBN 80-71718-285-
8str.55
14
Kromě důvodů diskriminace rasové je často uváděn jako motiv k diskriminaci pohlaví. V dnešní době se častěji používá v České republice ještě ne úplně vžitý výraz „gender“.
Gender Jinými slovy lze říci, že se jedná o určenost biologickým pohlavím, na jehož základě lidé konstruují společenskou kategorii gender. K této kategorii se obvykle váží dané předpoklady a stereotypy pro určitou kategorii vlastní, podle kterých se lidé řídí a přijímají je obvykle za vlastní. Touto cestou dochází k určitým těžce změnitelným představám o úlohách mužů nebo žen ve společnosti, která však nemusejí odpovídat realitě. Jedná se tedy o rozdílný pohled na muže a ženy. Toto gendrové dělení sice usnadňuje organizaci společenského života, omezuje však zároveň způsob a hranice individuálního uplatnění jednotlivých lidí.10
Genderové stereotypy Zjednodušující popisy toho, jak má vypadat „maskulinní muž“ či žena“. O takových stereotypech lidé obvykle uvažují bipolárně, tedy tak, že normální muž nenese žádné další rysy ženskosti a naopak. Jsou univerzálně platné, neboť se předpokládá, že charakteristiky tvořící generový stereotyp sdílejí všichni příslušníci daného pohlaví.11 Genderové stereotypy se promítají do diskriminace určitým zacházením na základě těchto stereotypů. Jako příklad diskriminace na základě generového stereotypu uveďme situaci, kdy je do zaměstnání přijat muž namísto ženy, i když jsou objektivně oba dva pro dané místo stejně vhodní a mají k práci i shodnou kvalifikaci. V takovém případě se může stát, že zaměstnavatel upřednostnil muže čistě z vlastního přesvědčení, že žena bude slabší nebo že se určité zaměstnání pro ženu prostě nehodí.
10
SMETÁČKOVÁ, I., VLKOVÁ,K : Gender ve škole, Otevřená společnost, Praha 2005, str. 10 RENZETTI, Claire: Ženy, muži a společnost, Univerzita Karlova, Praha 2003, ISBN 80-246-0525-2 str. 20
11
15
2. Diskriminace na základě rasy Rasovou diskriminací rozumíme podle Mezinárodní úmluvy k odstranění všech forem rasové diskriminace jakékoliv rozlišování, vylučování, omezování nebo znevýhodňování založení na omezování nebo znevýhodňování založené na rase, barvě pleti, rodovém nebo na národnostním nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo kterékoli jiné oblasti veřejného života.12 K tomu, aby byla rasová diskriminace ve společnosti přítomná, musí mít určitý základ v přítomnosti rasismu
2.1. Skupiny ohrožené rasovou diskriminací Nejvíce ohroženými skupiny rasovou diskriminací jsou takové, vůči kterým panují ve společnosti předsudky na základě jejich biologické příslušnosti. Mezi skupiny, které jsou nejvíce ohroženy vystavením projevům rasové diskriminace patří v České republice Romové a cizinci, kteří se odlišují fyzickými znaky, žijící na území Čech. Počet těchto obyvatel stoupá a díky stále pokračující integraci Evropy, která otevírá hranice pro větší pohyb obyvatel, se dá předpokládat, že jejich počet bude i v dalších letech stoupat. Nelze proto přehlížet, že postavení cizinců a postoje většinového obyvatelstva k nim se v posledních letech příliš nezlepšuje.
Podle postojů občanů z roku 2001 lze rozlišit, do jakých skupin odlišující se obyvatele zařazují a která skupina jim vadí nejvíce. Je vidět, že nejvíce jsou to ti, kteří se liší právě barvou pleti.
1)
bílí euroameričané – Skupina, která je mezi obyvatelstvem přijímaná
nejlépe. Jejich pobyt na území ČR je považována za přínos především v oblasti přílivu kapitálu a know-how.
12
Mezinárodní úmluva odstranění všech forem rasové diskriminace, Aries, Ostrava str. 11
16
2)
Sousedi, příbuzní, Židé, emigranti – Jedná se především o obyvatele ze
sousedních zemí a vracející se emigranty, kteří se od původních obyvatel výrazně neliší. Společností bývají chápáni jako přínos i problém, ale negativní pohled není tak výrazný. 3)
Odlišní – Cizinci, kteří se nejvýrazněji liší od většinové společnosti
jako jsou Vietnamci, Arabové, příslušníci východních národů a zejména Romové. Pro společnost je problém představit si integraci této skupiny do České republiky. 13
Negativní postoje Českých obyvatel se projevují v chování k občanům, kteří se dají z rasistického pohledu označit jako odlišní. Tyto projevy monitorují organizace, které
se
zabývají
situací
národnostních
menšin
v našich
zemích.
Jednou
z nejvýznamnějších je organizace ERAN, která pravidelně vydává svou Stínovou zprávu o stavu rasismu v ČR. Vyplývá z nich, že rasismus a s ním spojená i diskriminace některých skupin je v české společnosti přítomen v různých formách téměř ve všech oblastech společenského života. S diskriminací obyvatel černé pleti se v naší zemi setkáváme jen zřídka, většinou v podobě fyzického nebo slovního napadání ze strany sympatizantů některých extremistických směrů. Spíše než tolerancí je to však dáno tím, že je takových občanů na území České republiky poměrně málo. Ve větší míře se pak diskriminace projevuje u vietnamských obyvatel, kteří jsou často veřejně zesměšňováni hlavně na základě zažitého předsudku o Vietnamcích jako vychytralých obchodnících. Ve sféře násilí se pak setkáváme s fyzickými útoky a někdy i s útoky na vietnamský majetek. Do jaké míry je vietnamská menšina záměrně vylučována je obtížně určit díky specifické uzavřenosti vietnamské komunity a její do určité míry vlastní soběstačností. Přesto se však i oni setkávají se stejnými překážkami, které jsou do cesty kladeny všem rasově odlišným občanům. Nejkritizovanější a nejpalčivější otázku rasové diskriminace jak z pohledu domácího tak zahraničního představuje diskriminace romské komunity.
13
GABAL, Ivan, Etnické menšiny ve střední Evropě : konflikt nebo integrace, G plus G, Praha 1999 ISBN 8086103234 str.73 17
2.2. Diskriminace Romů Definovat, kdo je a kdo není Rom je poměrně obtížný úkol. Přesná definice, podle které by šlo jedince do romské skupiny zařadit, chybí. V českém zákoně je Romům přiznaný status národnostní menšiny. Splňuje tedy tyto podmínky:
1)
Národnostní
menšina
je
společenství
občanů
České
republiky
žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.
2)
Příslušníkem
národnostní
menšiny
je
občan
České
republiky,
který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.14
Za Roma tedy můžeme považovat takového občana České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.
Ačkoliv je Romské obyvatelstvo příslušníky stejné rasy jako většinové obyvatelstvo České republiky, znakem, podle kterého jim jsou přiřazovány negativní vlastnosti, a následně jsou z tohoto důvodu diskriminování, je barva kůže. Podle výše uvedené definice rasové diskriminace v Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace tak můžeme diskriminaci Romů označit za diskriminaci rasovou. Nejvýraznější a v souvislosti s rasismem v České republice také nejvíce rasismem ohroženou skupinou jsou Romové
Tento národ přichází do českých zemí již v průběhu 13.století. Obyvateli byli vnímáni jako exotický národ a byli známí i díky rozšířené pověsti, podle které si 14
http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rnm/mensiny/
18
odpykávají svůj hřích, kdy odmítli ukrýt Panu Marii. Lidé jim při tom měli pomáhat poskytováním almužen. Od 15. století se začal lišit přístup k Romům v západní a východní časti Evropy. Zatímco na západě byli Romové pronásledováni a vyvražďováni, na východě byli oceňováni díky své zručnosti během bojům proti vpádu Turků. Po tomto světlém období však přišla doba, kdy byli Romové pronásledováni téměř ve všech zemích a při dopadení jim hrozila smrt. Toto nebezpečí přetrvávalo až do období vlády Marie Terezie, která se pokusila o první asimilaci Romů do společnosti vydáním příslušnými zákony. V období obrození došlo v celé společnosti k jistému uvolnění vztahů a to i pro Romy. Někteří učenci je vnímali jako součást české kultury a díky nim se nám zachovala například učebnice slovenské řeči. Po první světové válce se situace Romů zlepšila a díky práci některých učitelů dokonce byla založena první romská škola v Užhorodě. Ze strany vlády však stále docházelo i k represivním opatřením vůči Romům. Určit přesný počet Romů, kteří na území České republiky žijí dnes, a tudíž i počet obyvatel vystavených hrozbě rasové diskriminace, není jednoduchý úkol. Po druhé světové válce se počet romských obyvatel pohyboval zhruba kolem pouhé tisícovky. Po obnovení Československé republiky v roce 1945 odmítla vláda programově jakoukoliv diskriminaci občanů na základě jeho rasy nebo náboženského přesvědčení. I když Romové dostali možnost začlenit se do společnosti a práce jako čeští občané, nebyli až do roku 1989 komunistickou vládou oficiálně uznáváni jako etnická menšina. Vláda totiž předpokládala, že zbývající tisícovka Romů se bez problémů začlení do společnosti. Do Čech však začali přicházet jiné skupiny Romů především z oblasti Balkánu a východní části Slovenska, která byla v té době za zbytkem státu zaostalá. Usidlovali se hlavně v oblastech, kde zůstávala volná místo po odsunutých Němcích.
Vláda tedy začala Romy podporovat po materiální a finanční stránce. Ve školství dále podporovala urychlenou výchovu romských dětí, které si zde měli osvojit základy českého jazyka a kultury a být tak počeštěni. Tento přístup Romům v integraci do české kultury v některých, zejména materiálních, otázkách pomohl. Celková asimilace se však nezdařila tak, jak byla původně zamýšlena. 19
Po roce 1945 přicházeli Romové do Čech zejména ze Slovenska. Nyní žije v České republice 5 subetnických skupin: Romové slovenští, kteří tvoří 65-75 % romských obyvatel, Romové maďarští -15-20 %, Romové olašští -10-15% a potomci 1000 po válce zbylých Romů českých a německých Sinti. 15 V roce 1989 ještě před rozdělením státu bylo evidováno v České republice 154 711 Romů. Data oficiálních statistik v evropských zemích o počtu Romů a odhady expertů se vesměs dosti podstatně liší. Je to způsobeno i tím, že Romové se často jako Romové nedeklarují. Těch necelých 12 tisíc v posledním sčítání bylo ještě o dvě třetiny méně, než ve sčítání posledním, tehdy se jako Romové deklarovalo 33 tisíc našich občanů. Počet těch, jež ostatní vnímají jako Romy ja podle expertů na 200-300 tisíc. 16
Postavení Romů v české společnosti je ze všech skupin ohrožených rasovou diskriminací pravděpodobně nejhorší. Lidé je spojují s většinou patologických jevů a vnímají je podle nelichotivého stereotypu. Bývají často soustřeďovaní v jednom místě, kde se vytváří společnost připomínající ghetto. Za toto nevýhodné postavení může do určité míry nedotažený pokus socialistické vlády o asimilaci Romů do společnosti. Násilná snaha o převýchovu romských dětí ve školách na Čechy neuspěla a ve školách zavládnul stereotyp o neschopnosti romských žáků v učení. Česká pedagogika prohlašovala, že Romové mají k učení špatný vztah a jsou špatně vzdělatelní. Když se dělala statistika úspěšnosti a neúspěšnosti romských žáků v roce 1989, zjistily se dosti špatné výsledky. Romské děti ve srovnání s českými propadají čtrnáctkrát častěji a pětkrát častěji dostávají druhý nebo třetí stupeň z chování. Opravdu žalostným výsledkem bylo, že byly převáděny dvacetosmkrát častěji do zvláštních škol. Třicetkrát častěji dokončovaly docházku v nižším než závěrečném ročníku základní školy.17 Romové tak odchází ze základní školy ihned do zaměstnání. Tento stereotyp "nevzdělatelných" si potom sebou nesou do života jak Romové, tak jejich vrstevníci a 15
RÝDL, Karel: Rasismus a nacionalismus v současném životě, IPPP, Praha1997, str. 140
16
MOŽNÝ, Ivo:Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života Portál, Praha 2002 ISBN 8071786241, str. 134 17
RÝDL, Karel: Rasismus a nacionalismus v současném životě, IPPP, Praha1997,224 stran, str.144
20
podle toho se k nim budou v dalším životě i chovat. Dalším problémem socialistického programu asimilace romské menšiny do společnosti bylo její jednostranné zaměření na materiální stránku, nikoliv však na sociální. Stát se jim snažil vytvořit příznivé společenské podmínky výstavbou nových bytů, podporou sociálními dávkami, přídavky na děti zvláštními finančními výhodami. Důsledkem bylo, že si romská komunita nezvykla na jistou dávku odpovědnosti sami za sebe a své děti a spoléhali se především na pomoc státu. Díky tomu vzrůstala i nevraživost mezi Romy a českým obyvatelstvem, kterému se tato podpora nelíbila. Jejich názory navíc podporovali někteří Romové, kteří se svými prostředky neuměli hospodařit, dopouštěli se kriminálních činů a ničili svá obydlí. Podle průzkumů připisují jako tři nejhorší vlastnosti Romům obyvatelé ČR tyto:
- nechuť k práci, zneužívání sociální podpory - Romové zneužívají demokracii - lidé mají z Romů strach 18
Pro ilustraci těchto nepříznivých postojů, které občané České republiky ve velké míře zaujímají, použiji dva průzkumy, které provádělo Centrum pro výzkum veřejného mínění. Prvním z nich byl výzkum tolerance českých občanů k jednotlivým skupinám svých spoluobčanů s názvem „Jsme tolerantní?“ a jeho cílem bylo zjistit, do jaké míry jsou občané ČR tolerantní k různým skupinám obyvatel. Výsledky výzkumu, který probíhal v březnu 2003. Mezi nejvíce odmítané skupiny patřily Romové, které jako možné sousedy odmítlo 79% obyvatel a špatně dopadli v hodnocení Čechů i cizinci a lidé s jinou barvou pleti. Nejrezervovaněji pohlížejí občané ČR na těžké alkoholiky (86 %) a na lidi užívající drogy (85 %). Často jsou odmítáni občané romského původu (79 %) a lidé s kriminální minulostí (78 %). Pro 42 % respondentů jsou obtížně přijatelní homosexuálové a pro 36 % citově nevyrovnaní lidé. Nepříznivou odezvu mezi třetinou respondentů vyvolávají cizinci žijící v ČR. Asi každý čtvrtý respondent přiznal, že by
18
GABAL, Ivan, Etnické menšiny ve střední Evropě : konflikt nebo integrace, G plus G, Praha 1999 ISBN 8086103234 ., str.85
21
mu vadili lidé jiné barvy pleti.
19
Výsledky tohoto průzkumu nejlépe ilustrují situaci v
České republice, při které lidé často rasismu odmítají, ale aniž by si to uvědomovali, jiné kultury odmítají a ve skutečnosti jsou skrytými rasisty. Dalším výzkumem, který skončil s podobnými výsledkem byl průzkum „Vztah k jiným národnostem“, který zjišťoval, jak Češi pohlížejí na cizince na území ČR. Průzkum byl prováděn v prosinci 2006. Výsledky ukázaly, že nejméně přijímaní jsou opět obyvatelé Romského původu. Spolu s nimi skončili na dně tabulky "popularity" další menšiny, které se od české většiny výrazněji odlišují biologickými nebo kulturními znaky. Tyto výsledky tedy ukazují, že v české společnosti rasistické postoje přetrvávají ve skryté podobě a vytváří tak dobré podhoubí pro otevřenou diskriminaci a rasistické projevy ve společnosti.
Tabulka k výzkumu: Jsme tolerantní? Centrum pro výzkum veřejného mínění Prosinec 200620
Vztah k národnostem žijícím u nás (v %) 1-3
4
5 - 7 **
Češi
96,6
2,0
0,8
Slováci
91,4
4,7
3,3
Poláci
73,4
14,6
9,9
Němci
59,0
19,0
19,7
Židé
44,0
17,3
22,7
Vietnamci
36,0
23,7
38,9
občané bývalého SSSR
30,2
20,3
45,1
občané balkánských států
23,3
21,9
45,7
9,4
12,9
76,1
Romové •
Dopočet do 100 % tvoří odpovědi „nevím".
** 1 znamená odpověď „velmi sympatický", 7 odpověď „velmi nesympatický"
Jak je vidět z předchozích řádků, základ pro vytváření předsudků a názorů, 19
20
www.cvvm.cas.cz/index.php?disp=zpravy&lang=0&r=1&s=3&offset=301&shw=100199 www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100637s_ov70108.pdf
22
které následně vedou k diskriminaci Romů v České republice prokazatelně existuje. Důvod, proč Romové představují nejdiskriminovanější národnostní menšinu v ČR, je jejich nejvýraznější odlišnost kulturní ale i biologická. Stávají se tak častým terčem diskriminačního chování v mnoha oblastech života jako je zaměstnání, bydlení, přístup ke zdravotní péči a službám.
Zaměstnání Diskriminace na základě předsudků se často projevuje u zaměstnavatelů, kteří odmítají do práce přijmout pracovníka, který se liší. Mohou za to stereotypy, které u obyvatel vůči Romům převládá. Tento problém se dotýká především Romů. Narážejí většinou na předsudky o nechuti k práci nebo o romském sklonu k trestné činnosti. Za
příčinu
vysoké
nezaměstnanosti
Romů
se
uvádí
nevzdělanost,
nekvalifikovanost, chybějící pracovní návyky a celková nespolehlivost. Zatímco obecná míra nezaměstnanosti se v roce 2005 pohybuje kolem 8%, míra nezaměstnanosti Romů se odhaduje na 70%.21 Práce, ve které se Romové mohou prosadit, bývá spíše manuální povahy, nevyžadující vzdělání a kvalifikaci. Stejně tak většina zaměstnaných Romů má zaměstnání pouze dočasné, krátkodobé. Taková situace na trhu vede k horší situaci Romských obyvatel a jejich větší sociální isolaci. Často jsou zaznamenány případy, kdy je zaměstnavatelem odmítnuto navázání pracovního vztahu na základě romské příslušnosti. Tyto případy lze jen těžko dokázat. Jedním z možných způsobů, jak takovou diskriminaci odkrýt jsou aktivity některých organizací chránících zájmy menšin. Příslušník diskriminované skupiny zkusí požádat o práci, a pokud je odmítnut, pokusí se o to samé nediskriminovaný jedinec. Tyto situace jsou sledovány Neziskovými vládními organizacemi (NGO), které uvádí častou diskriminaci menšin při ucházení o práci. Dalším negativním jevem, který se v oblasti diskriminace v zaměstnání objevuje je zneužívání pracovníků. Jsou vystavováni špatným podmínkám v zaměstnání a jejich mzdová situace je oproti jiným zaměstnancům výrazně nevýhodná. V tomto případě zaměstnavatelé zneužívají fakt, že Romové často přesně neznají svoje práva, takže se nedovolávají jejich dodržování.
21
www.cvvm.cz
23
Dalším důkazem o existující diskriminaci je zpráva, která byla zveřejněna na serveru diskriminace.cz dne 2.3.2007. Uvádí se v ní diskriminační chování některých českých
supermarketů,
které
se
zajímají
o
národnost
uchazečů
o
práci.
Nejčastější otázkou, která může zakládat diskriminaci na základě pohlaví nebo rodinného stavu, je podle nich požadavek uvedení počtu a věku dětí a otázky týkající se rodinného stavu. Supermarket Lidl podle právníků kromě uvedení rodinného stavu, počtu a věku dětí po uchazečích o zaměstnání požaduje uvedení národnosti. Požadování takového údaje je však výslovně zakázáno zákonem o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.).22
Vzdělávání Diskriminaci v oblasti vzdělávání v České republice věnoval pozornost i soud pro lidská práva ve Štrasburku v případě D.H. a ostatní proti České republice. Tato stížnost upozorňovala na jev, který je v českých školách poměrně častý. Jedná se o umisťování romských dětí do zvláštních škol jako mentálně postižené nebo nepřizpůsobivé výchově ve větší míře, než u jiných skupin. Tento přístup k žákům je rasistický a diskriminační. Evropské centrum pro práva Romů (ERRC) namítá, že zařazení žáků do zvláštních škol je v rozporu s lidskými právy a je výsledkem předpojatého uvažování. Testy, které jsou k hodnocení dětí používány jsou sestavovány na základě kulturních předsudků a ty se uplatňují i u orgánů rozhodujících o otázkách vzdělání. Výzkumy ERRC ve městě Ostrava ukazují, že výběrové postupy ve školách často diskriminují na základě rasy: • více než polovina dětí z romské školní populace se vzdělává ve zvláštních
školách; • Romové tvoří více než polovinu žáků zvláštních škol; • každé náhodně vybrané romské dítě je ve více než sedmadvacetkrát vyšším
nebezpečí, že bude umístěno do školy pro mentálně retardované, než české dítě v obdobném postavení;
22
www.diskriminace.cz
24
• i pokud se romským dětem podaří zabránit svému zařazení do systému
zvláštního školství, velmi často se vzdělávají v podřadných a zejména ghettoizovaných školách. Jakmile byly tyto děti určeny pro podřadné vzdělávání, mají jen malou šanci na přístup k vyššímu vzdělávání nebo solidním pracovním příležitostem. Stěžovatelé uplatnili několik argumentů založených na různých ustanoveních Evropské úmluvy. Argumentovali tak, že zařazení do zvláštních škol představuje "ponižující zacházení" a že je tedy porušením článku 3, že vyloučení ze soudního přezkumu je odepřením práva na spravedlivý proces podle čl. 6 a že jim bylo odepřeno právo na vzdělání podle čl. 2 Prvního protokolu, a dále že utrpěli rasovou diskriminaci při požívání svého práva na vzdělání podle čl. 14. 23
Bydlení Další oblastí, kde se setkáváme s diskriminací „odlišných“ komunit, je oblast ubytovávání příslušníků romského etnika. Často se setkáváme s koncentrací příslušníků romského etnika v určitém místě. Taková centralizace vede k isolaci komunit a k akumulaci problémů s tím spojených na jedno místo. Někdy se může komunita isolovat z vlastní iniciativy, jako je tomu například u vietnamské komunity, pro jejíž kulturu je jistá isolace typická. Většinou se ale jedná o soustřeďování obyvatel způsobem víceméně násilným. Většina obyvatel Romů žije v nájemných bytech patřících státu. Často se jedná o byty, které jsou pronajímány obyvatelům s finančními problémy, takzvané holobyty. Lidé s problémy se splácením nájmu jsou sestěhováni do bytů v jednom místě a vznikají tak místa, která lze označit jako ghetta. Sestěhovávání Romů je nejvýraznějším jevem na severu Moravy. V poslední době rozhýbala českou společnost diskuze ohledně přestěhování vsetínských Romů do kontejnerových domů na okraji města. Problém centralizace Romů do ghett se však vyskytuje i v jiných krajích po území celé ČR. Pro obyvatele přestěhované do ghetta to může znamenat ještě větší společenskou isolaci. Situace obyvatel takových domů je často špatná po stránce hygienické i sociální.
23
www.diskriminace.cz 25
Díky tomu se v těchto místech zvyšuje šance na setkání s kriminalitou, která ohrožuje především mladistvé. O okolí domů nikdo společně nepečuje. Jejich vzhled vyvolává v očích veřejnosti opět pohled na romskou komunitu jako na nepřizpůsobivou. Všichni obyvatelé žijící v oblastech sociálních bytů jsou bráni jako jedna společnost. Pro Romy to znamená, že k nim společnost a úřady nepřistupují podle potřeb jednotlivců, ale podle celé komunity. Procento romských obyvatel holobytu je ve všech případech vyšší než 50%, v některých místech dosahuje ale až 90%. 24 V oblasti bydlení se často projevuje i snaha některých obcí zabránit Romům byt v obci vůbec získat. Kritéria, která obce jako podmínku pro získání bytu nastaví, diskriminují právě romskou menšinu. Podle aktivistů je přidělování obecních bytů a stanovení kritérií nejčastější oblastí skryté diskriminace. Obecní vyhlášky prý nesledují veřejně prospěšné cíle a zájem obyvatel, ale upřednostňují zisk. "V chování obcí lze identifikovat i zcela „vydřidušné“ praktiky, které jsou v rozporu s dobrými mravy," uvedli zástupci neziskových organizací. Kritéria pro přidělení bytu bývají podle nich v rozporu s některými zákony, s Listinou základních práv a svobod či s ústavou. Vedení obcí zase argumentují tím, že se do svých bytů snaží dostat bezproblémové nájemníky, kteří se o bydlení budou starat. 25
Zdravotní péče V oblasti zdravotní péče je otázka diskriminace složitá. Romové obecně trpí předsudky vůči lékařskému personálu a oficiální lékařské léčbě se raději vyhýbají a to i v případě akutních problémů. Následkem toho se často nedostává lékařské péče tam, kde je zapotřebí a to zejména u dětí, jejichž zdraví tak může být významně zanedbané. Z veřejných vyjádření romských žen vyplývá, že dochází dokonce k praxi, kdy jsou pacienti označováni v evidenci za pacienty tmavé pleti. Příkladem rasistického přístupu k některým pacientům byla i soudem uznaná nezákonná sterilizace některých žen romského původu ihned po porodu.
24 25
www.diskriminace.cz/dt-neziskovky/bydleni.phtml www.bydletelepe.centrum.cz/reality/clanek.phtml
26
Heleně Ferenčíkové provedli se Vítkovické nemocnici sterilizaci v 19 letech před šesti lety. Podle lékařů byl zásah nutný ze zdravotních důvodů a žena s ním souhlasila, byla řádně poučena o zákroku i následcích. Ferenčíková však tvrdí, že platný souhlas k němu nedala. 26 Podle rozhodnutí soudu se však ze strany lékařů jednalo o nezákonný čin, který pacientku poškodil. Otázkou zůstává, zda se jednalo o pouho nedbalost nebo skutečně rasově motivovaný čin s cílem zabránit romské ženě v početí dalších dětí.
Přístup ke službám a zboží Český obchodní zákon zakazuje obchodníkům diskriminovat zákazníky v přístupu ke službám nebo zboží. Často se to však děje a toto jednání zůstává nepovšimnuto. Postižení totiž často neví, jak se mají proti takovému zacházení bránit, nebo kde ho mají hlásit. Jediným subjektem, který může tuto diskriminaci postihnout a případně pokutovat je Česká obchodní inspekce. Ta však provádí šetření pouze na základě vlastního uvážení a jen málo případů prokáže jako skutečnou rasovou diskriminaci. Častým jevem je zakládání takzvaných klubů, které se snaží takový přístup zamaskovat. Jedná se většinou o restaurace nebo zařízení podobného typu. Tyto podniky nebývají jako kluby viditelně označeny, přesto však po vstupu může být někdo z podniku vykázán, protože není členem klubu. Členské karty jsou však žádány jenom po některých návštěvnících, které majitel nechce do podniku vpustit. Členské karty pak nevlastní ani jiní návštěvníci, ale po nich nejsou ani vyžadovány. Tomu, že se jedná o takovou provozovnu, nasvědčují někdy zamčené dveře a personál otevírající zákazníkům po zazvonění. Pokud provozovna skutečně používá zmíněné praktiky za účelem rasové diskriminace spotřebitele, je prokazování či testování takového jednání obtížnější než v případech ostatních provozoven, není však nemožné.27 Takové chování je však velmi těžko prokazatelné, podobně jako je tomu v případě diskriminace při zaměstnávání. I způsob prokazování rasově motivovaného chování je stejný, jako v tomto případě. Zařízení nejprve navštíví příslušník menšiny, a 26 27
www.romove.radio.cz/cz/článek/21291 www.diskriminace.cz
27
pokud je na základě chybějícího členství vykázán, pokusí se o vstup jiný občan. Pokud je do klubu bez problémů vpuštěn, lze předpokládat, že se jednalo o rasovou diskriminaci. Romové jsou ze strany obchodníků diskriminováni i v jiných situacích. Například při nákupu zboží na splátky jsou především cizinci s původem ve východních zemích považováni za nespolehlivé v otázce splácení a prodej zboží jim není prodáno. Podobná situace může zavládnout i při snaze o získání půjček v bance, kdy jsou žádosti o půjčku označovány speciálním označením pro menšiny. Toto označení ve skutečnosti znamená, že žádost bude zamítnuta.28
Podíl medií na diskriminaci Média hrají velkou roli při formování názorů, a co se týká jejich důležitosti, jsou podle některých stejně důležité jako rodina nebo školní vzdělávání. Prostřednictvím medií přijímáme každodenně ve větší či menší míře informace, podle kterých si formujeme pohled na svět. Jen málo z nás má dostatek znalostí ve všech sférách života, podle kterých by mohli informace kriticky hodnotit. Mainstreamová média mají tendenci se věnovat představitelům většiny a život některých skupin přehlížet, popřípadě prezentovat jen ve chvílích, kdy se odchyluje od většinové představy o správném životě. To se často týká právě Romů. Média tak sice často odsuzují kriminální činy s rasovým podtextem, ale podílejí se na běžné diskriminaci a stereotypizaci příslušníků romského etnika. 29 Je proto důležité všímat si, jak se o Romech v mediích hovoří, protože jsou to právě media, která mohou přispívat k vytváření negativních stereotypů o příslušnících romského etnika. O Romech se v českých mediích píše podstatně méně než o většině a pokud se již odhodlají k uveřejnění článku týkajícího se této skupiny, musí se jednat o článek, který nějakým způsobem čtenáře zaujme. Často se tak objevují zprávy o kriminálních činech, páchaných právě romskou skupinou. V očích veřejnosti se tak nepřímo formuje
28
29
www.llp.cz/subdomains/cz/index.php?option=com_content&task=view&id=241&Itemid=117 HOŘAVOVÁ, Barobra:Nečitelní cizinci, Multikulturní centrum, Praha 2003
ISBN:80-239-1137-6, 96 stran, str.10
28
obraz skupiny se sklony ke kriminálnictví, které situaci v české republice jenom zhoršují. Podobný účinek mohou mít i články, které se snaží informovat o menšinách pozitivně. Pokud se v článku týkajícího se přepadení romské babičky objeví na závěr tvrzení, že žena nikdy nebyla trestně stíhána, vytváří to opět dojem, že tato skutečnost je mezi menšinou spíše výjimkou a předpokládá se fakt, že většina Romů má s trestnou činností co dočinění. O stavu informací v médiích může vypovídat i průzkum, který byl prováděn pro Multikulturní centrum Praha v letech 2001-2002. Vyplývá z něho, že 75% článků bez zpráv z historie a kulturního a sportovního života o cizincích v naší zemi se týká pouze kriminality.30 Stejný a možná i větší vliv na formování názorů jako tisk má jistě i televize. I v televizním zpravodajství se objevují zprávy, které se často týkají trestné činnosti příslušníků romského etnika. Pro šíření rasistických názorů podněcujících k diskriminaci se zdá jako nejvhodnější medium internet. Je to především díky jeho veliké anonymitě, která neumožňuje monitorovat a trestat všechny rasistické projevy, které se na internetu objeví. Na webových stránkách si tak mohou zájemci, mezi kterými mohou být i mladiství, naleznout mnoho informacích týkajících se právě vytváření stereotypů proti určitým skupinám. Prezentují se zde různé organizace hnutí skinheads, na jejichž stránkách se nalézá mnoho rasistických textů a článků šířících předsudky a negativní názory vůči Romům. Na druhou stranu však z tvorby špatných názorů na veřejnosti nelze vinit pouze media. Podle mediální logiky jsou totiž media tím, kdo odrážejí stereotypy a všeobecně přijímané názory ve společnosti. Podle nich se pak musí řídit při vytváření zpráv tak, aby byli pro většinového čtenáře přijatelné. Z diskriminace Romů v mediích se tak stává začarovaný kruh mezi názory čtenářů určujících obsah informací a zprávami, které utvářejí názory čtenářů. Je jistě na místě položit si otázku, co taková situace vypovídá o vlastní kultuře. 30
HOŘAVOVÁ, Barobra:Nečitelní cizinci, Multikulturní centrum, Praha 2003,
ISBN:80-239-1137-6, 96 stran, str. 24
29
2.3. Násilné útoky, trestná činnost a extremistické skupiny Od roku 1989 došlo v zemi k výraznému zvýšení násilných útoků vůči příslušníkům odlišných skupin-mezi nimi i proti Romům. Z velké části za to jistě může snaha dřívějšího režimu takové případy jako nevhodné příliš nezveřejňovat, ale také menší strach z postihu a také větší podněcování k takovým útokům. Pachateli těchto činů bývají převážně muži a příslušníci většinové populace. Tito pachatelé nemusí nutně projevovat sympatie vůči některému hnutí, propagujícím potlačování lidských práv na základě odlišnosti rasy, přesto se mnoha trestných činů dopouštějí právě příslušníci extremistických pravicových skupin. Převážně se jedná o trestné činy násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, hanobení etnických skupin, rasy národa a přesvědčení etnické skupiny. Vzrůstající násilí vůči menšinovým etnikům je celosvětově vzrůstající trend, kterému se nevyhnula ani Česká republika. Média často informují o násilných napadeních občanů na základě jiné barvy pleti a žhářským útokům na místa, ve kterých je větší koncentrace obyvatel romského původu. Dalším častým jevem jsou veřejné projevy sympatií vůči skupinám nebo ideologiím, které propagují potlačování lidských práv a podílí se tak na šíření diskriminace na rasovém základě. Jedná se o viditelné nošení symbolů, vyjadřující příslušnost k některé z těchto skupin nebo shromáždění, na kterých jsou názory s rasistickou tématikou propagovány. Tyto trestné činy je velmi těžké pachatelům dokazovat. Časopisy, které rasistické názory šířily dále, se z papírové podoby většinou ukryly do internetového azylu, který poskytuje větší dávku anonymity a nevypátratelnosti viníků. Takovým případem je například časopis Výzva, který byl dříve šířen v tištěné podobě na koncertech, nebo časopis Vlastenec, který dnes funguje pouze na stránkách Vlastenecké republikánské strany. Dalšími časopisy, které podněcuje rasovou diskriminaci v tištěné i elektronické podobě jsou Sword of victory, Pochodeň dneška nebo Nový národ. Samostatnou kapitolu potom představují různé pochody extremistických skupin a časté koncerty pravicových skupin. V roce 2006 rozpoutaly veřejnou diskusi případy, kdy bylo dokázáno, že se na některých akcích rasistické názory veřejně projevovaly a policie přesto proti jejím účastníkům nezasáhla.
30
Důvod, proč se policie k žádným akcím neodhodlala, je těžké určit. Sama policie se hájí tím, že se jedná o soukromé akce, na které jsou pouze pozvaní lidé, a na které nemá sama policie přístup. Dalším důvodem je údajně těžká zpětná prokazatelnost rasistických projevů na těchto akcích. Z řad odpůrců tohoto policejního postoje se však ozývají hlasy, že v samotné policii se vyskytují rasisté a že policie příslušníky pravicových hnutí spíše chrání a umožňují jim diskriminaci šířit, než aby proti nim podnikala nějaká opatření. Můžeme jenom doufat, že tato tvrzení jsou projevem opačného extrému antifašistických hnutí a nezakládají se na pravdě. Smutnou skutečností se ukazuje, že nejčastějšími pachateli těchto trestných činů jsou mladistvý, jejichž věk se často pohybuje pod hranicí dvaceti let.31 Důvodů, proč tyto skupiny oslovují především mladistvé je několik. Tyto skupiny využívají nejistotu mládí a určitou ztracenost dospívajících ve světě. Pomůžou jim „najít“ své místo ve skupině lidí, kteří fungují jako rodina, kteří jsou lepší než ostatní a jako takoví mohou svým příslušníkům přinést mnohé výhody. Navíc využívají určitou vlastnost období vnitřního zmatku dospívajících, a vytváří v nich pocit, že Romové jsou jejich nepřátelé a nemají na dodržování lidských práv nárok. Pravicové skupiny se hodnotí vesměs jako lepší, než ostatní. Věří, že nejsou agresory, ale oběťmi. Používají argumenty, jako: „Romové nás napadli a my se jenom bránili.“ Stejně tak věří, že jejich násilné činy jsou nutnou obranou, protože se policie nestará o pořádek. Ve svém okolí vidí různá nepřátelská uskupení, kterými se cítí být ohroženi a domnívají se, že se proti nim musí bránit. Násilí považují za běžnou formu prosazování se v životě, ve kterém se prosadí jenom ten nejsilnější. Ve zvětšujícím se počtu obyvatel s romskou příslušností vidí hrozbu pro vlastní národ a cítí se být jedinými obránci svého národa. Berou proto právo do vlastních rukou. Vzhledem k nedokonalému přístupu orgánů v ČR a stále se zvyšujícímu počtu násilných útoků proti Romům představuje pravicový extremismus pro českou společnost i do budoucna výrazný problém a díky jeho orientaci na mládež je nutné zabývat se jeho prevencí.
31
RÝDL, Karel: Rasismus a nacionalismus v současném životě, IPPP, Praha1997,224 stran, str. 80
31
3. Diskriminace na základě pohlaví Nejen v České republice, ale v celém světě obecně je v souvislosti s diskriminací nejčastěji diskutovanou spolu s rasově motivovanou diskriminace z důvodů pohlaví. V běžném životě se setkáváme spíše se situacemi, kdy se do role diskriminovaných dostávají ženy. Ani v dnešní době není výjimkou situace, kdy žena není do práce přijata z důvodu možnosti otěhotnění a následné mateřské dovolené. Stejně tak se můžeme setkávat s inzeráty, které pro určité pozice hledají výhradně mužské pracovníky. Často se také jedná o místa, která jsou ve vyšším managmentu. Naopak místa podřízenější jsou v nabídkách zaměstnání směrována přímo ženám. I to je důvodem, proč jsou vedoucí pozice obsazeny z větší části muži než ženami. Při pohledu na původ existující diskriminace ženského pohlaví i v dnešní společnosti si musíme uvědomit fakt, že mezi muži a ženami existují určité rozdíly. Nikdo si dnes nedovolí říct, že například člověk černé pleti je rozdílný od bělocha, ale tvrzení, že žena je jiná než muž se za pohoršující nepovažuje. Samozřejmě že nejde popřít, že ženy a muži se odlišují. Tyto rozdíly a z nich plynoucí stereotypy by však neměly mít vliv při posuzování žen a mužů jako vhodných pro některé ze zaměstnání, ale měli by být posuzováni podle svých schopností. Již malým dětem se podvědomě i otevřeně vštěpuje, že domácí práce a péče o dítě je přirozenou sférou ženské seberealizace.32Jako reprezentativní příklad můžeme uvést například pohled na ženu jako na matku, která se bude za každých okolností starat o své dítě. Pokud se při přijímacím pohovoru ukáže, že žena ucházející se o zaměstnání plánuje nebo se jenom nachází ve věku, kdy je pravděpodobné, že bude mít dítě, často ji zaměstnavatel nabídne méně výhodnou smlouvu na neurčitou dobu s menším peněžním ohodnocení, protože automatický předpoklad, že žena bude žádat o mateřskou dovolenou, dělá z ženy neperspektivního zaměstnance, který se zaměstnavateli
32
VALRDROVÁ, Jana: Gender a společnost, Univerzita J.E. Turkyně, Ústí nad Labem, 2006, 233 str.,
ISBN 8070448083 str. 21
32
nevyplatí. V době, kdy do rodiny přijde dítě, pak žena zůstává obvykle s dítětem doma, protože její práce přináší do rodiny méně peněz. Kromě toho je to i jeden ze stereotypů, který předpokládá, že to bude žena, kdo s novorozencem v domácnosti zůstane a bude se o něho starat. Tímto postupem vzniká začarovaný kruh, ve kterém se přeruší kariérní cesta a pro ženu je další začátek znovu obtížnější.
3.1. Situace v ČR Stejně jako celému světu ani České republice se nevyhýbá určité zakotvení diskriminace ženského pohlaví na základě zvyklostí zakořeněných hluboko v kultuře. Ženy byly dlouhá staletí chápány jako slabší část lidstva, nad kterou mají muži automatickou nadvládu jako silnější. Z toho vycházelo i pojetí postavení žen ve společnosti, jejich povinnosti a hlavně práva. Vzhledem k tomu, že představovali slabší stvoření, byly považovány i za méně cennější a nemohly zasahovat do veřejného života. I po většinu novověku jim bylo odpíráno právo rozhodovat o veřejném životě, zasahovat do něho, neměli rovný přístup ke vzdělání jako muži a neměli tak možnost zastávat vyšší pracovní funkce. S postupem času sílila nespokojenost žen s jejich situací, která se od prvotních snah jednotlivců přelila do vlny sdružení bojujících za rovná zrovnoprávnění žen a mužů. Tato vlna zasáhla i území dnešní České republiky. Bylo to v 19. století, kdy české země patřily do uskupení Rakouska-Uherska a situace žen ve společnosti se nelišila od situace žen v ostatních evropských státech. Tato první vlna feministického hnutí požadovala především rovnoprávnost žen a mužů v oblasti manželství, zajištění plných majetkových práv a rovného přístupu ke vzdělání, a zejména o zaručení pasivního a aktivního volebního práva. Těchto práv bylo postupně dosahováno : roku 1897 byl dívkám umožněn přístup ke vzdělání a všeobecné volební právo pro muže i ženo bylo ústavně zakotveno v roce 1920. V oblasti trhu práce vzniká
v druhé
polovině
20.
století
zejména
ochranné
zákonodárství.
33
Následuje útlum feministických hnutí způsobený dvěma světovými válkami a 33
BOBEK, Michal a kol: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck. Praha 2007, ISBN 978-80-7179-584-1 str. 225
33
nestabilním obdobím mezi nimi. Nové snahy o další zrovnoprávnění žen a mužů začíná až v 60. letech 20. století v USA, odkud se šíří do zemí západní Evropy. Na rozdíl od první vlny, která se do Čech dostala v plné síle, patří ve druhé polovině 20. století české země do Východního bloku a druhá vlna se mu tak vyhýbá. V komunistické zemi nebyla svoboda shromažďování a projevu, takže jakákoliv diskuze o nespravedlnosti ve společnosti nebyla přípustná. S nástupem komunismu byly veškeré spolky a skupiny zabývající se ženskými otázkami umlčeny.34 Na druhou stranu, i přes tento fakt ke zlepšení pozice žen v určitém směru dochází. Samotná komunistická ideologie prohlašovala všechny za rovné, takže rozdíly mezi muži a ženami neměly existovat. Ženám byl umožněn přístup k povoláním i k politickému rozhodování. Pro potřeby žen s dětmi byla vytvořena síť jeslí a předškolních zařízení, které umožňovaly i jim
pracovat
na
plný
úvazek
a
byly
podporovány
sociálními
dávkami.
I přes tyto kroky však nebyla rovnoprávnost mezi pohlavími ve státě zakotvena. Ve státě nebyla možnost veřejně hájit svá v případě pocitu, že některá opatření jsou diskriminační. Všechny podniky navíc spadaly pod stát a vystupovat proti němu mohlo být nebezpečné. V systému tak dlouho zůstaly některé diskriminační prvky vycházející z tradičního pohledu na ženy: péče o děti byla v rámci mateřské dovolené umožněna pouze ženám, zakázána byla noční práce žen, či zaměstnávání žen určitými pracemi, např. těžebními pracemi pod zemí či takovými, které by ohrožovaly jejich „mateřské poslání“. Tato právní úprava je základem dodnes přetrvávajícího modelu v ČR, ve kterém ženy pracují na plný úvazek a současně pečují o domácnost a děti.35 Další přijímání ustanovení proti diskriminace přichází až v pozdějším období transformace ČR. V roce 2000 je přijata první euronovela zákoníku práce. Nutné je podotknout, že její přijetí neprošlo žádnou velkou diskuzí s veřejností a její vznik byl uspíšen hlavně snahou ČR o vstup do Evropské unie a tudíž nutností splnit asociační dohody, díky kterým bylo potřeba začlenit mezinárodní závazky do právního řádu naší republiky. Antidiskriminační zákon, který je v západních zemích Evropské unie pevnou součástí práva zatím neexistuje díky nepřijetí prvního návrhu a dlouhému jednání o přijetí jeho druhého návrhu.
34
UHROVÁ, E, Kam kráčely feminisky, Gender studies center, Praha, 1994, str. 23-24 BOBEK, Michal a kol: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck. Praha 2007, ISBN 978-80-7179-584-1 str. 226227 35
34
Práva žen jsou u nás tedy chráněny pouze v zákonech týkajících se právně pracovních vztahů. Největším problémem s přijímáním toho nového pohledu na ženy je fakt, že po celé období komunismu v České republice chyběla jakákoliv diskuze o tomto problému a zcela ji minula feministická vlna, která formovala zákony a jejich přijímání společností v západním bloku. Po roce 1989 se u nás tento trend objevil v již dané podobě ze zemí, které mají tuto problematiku ve svých zákonech implementovanou. Do ČR dorazily zákony týkající se diskriminace ve formě evropských směrnic společně jako již velmi sofistikovaný a propracovaný soubor norem. A to může způsobovat problémy při aplikaci práva, například s ohledem na dosud neznámé instituty (nepřímá diskriminace, přesun důkazního břemene, sexuální oběžování, pozitivní opatření, gender mainstreaming) 36
3.2. Diskriminace v pracovně právních vztazích Každý zaměstnanec má svá práva, která jsou zakotvena především v zákoníku práce a navazujících zákonech, a uchazeč o zaměstnání je může vymáhat i v případě, že ještě není v pracovněprávním vztahu. Diskriminace v pracovně právních vztazích z důvodů pohlaví začínají od samotného zadávání požadavků na zaměstnance, přes pracovní pohovory až k samotnému chování vůči zaměstnanci v samotné práci a jeho odměňování.
Diskriminační inzeráty Zaměstnavatelé se často dopouštějí diskriminačního chování už v samotné nabídce práce. Častou formou takové diskriminace, se kterou se běžně setkáváme v podobě inzerátů. Nabídka práce v nich nesmí nabízet práci jednostranně jednomu pohlaví. Musí se v rámci dodržování nediskriminačních podmínek vyvarovávat právě formulací, které by mohlo některé pohlaví ve výběru preferovat.37
36 37
BOBEK, Michal a kol: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck. Praha 2007, ISBN 978-80-7179-584-1 str. 228 www.legis.cz
35
Co se je diskriminace v inzerátech ? - nabídka vztahující se k pohlaví - nabízení rozdílných podmínek pro muže a ženy (mzdové zařazení) - vyloučení osob určité národnosti, rasy, sexuální orientace nebo věku do 30 let - oznámení, které bude upřednostňovat určitou skupinu osob38
Diskriminační otázky u přijímacích pohovorů: Praxe často ukazuje, že zaměstnavatelé se často nezajímají jenom o dosažené vzdělání, kvalifikaci a schopnosti uchazeček o povolání, ale zajímají je spíše osobní otázky týkající se domácího vytížení a plánování rodinné budoucnosti, které jsou čistě osobní věcí žadatelů o zaměstnání. Rovné zacházení s muži a ženami se přitom projevuje mimo jiné i tím, že požadavky na budoucího zaměstnance/zaměstnankyni stanovené pro výběrové řízení a následná kritéria pro hodnocení předpokladů jednotlivých uchazečů/uchazeček o konkrétní zaměstnání budou pro muže i ženu zcela shodné. Na hodnocení uchazečky o zaměstnání nesmí mít vliv ani její rodinný stav nebo např. míra jejích povinností v péči o rodinu apod. Podle zásady rovnosti příležitostí v zaměstnání by proto při přijímacím pohovoru neměly padnout následující otázky: „Plánujete rodinu?“ „Jaký je Váš zdravotní stav, budete mít v nejbližších pěti letech děti?“ „Kdo se Vám stará o děti?“ „Jste vdaná?“; „Žijete s manželem?“ apod..
Z právního hlediska jsou informace zaměstnavatele týkající se rodinného stavu, počtu dětí, zajištění hlídání apod. až na výjimky nezákonné. Výjimkou je situace, kdy uchazečka o zaměstnání chce využít některý ze zákonem stanovených nároků – např. přestávky na kojení či kratší pracovní dobu. 39 Zákaz takových otázek je zakotvený přímo v Zákoníku práce, který zakazuje při přijímacím pohovoru klást uchazečům otázky, které odporují dobrým mravům a které zjišťují osobní informace nepotřebné pro vykonávání zaměstnání.
38
39
www.legis.cz Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání, Nesehnutí, Brno 2005, ISBN 80-903228-1-6
36
Platové nerovnosti Jedním z faktorů, který vytváří platovou nerovnost mezi muži a ženami na trhu práce je určitá segregace žen do méně placených povolání. Segregace se odehrává ve dvou rovinách. Rovinou první je horizontální segregace, tedy efekt, který se nazývá jaké skleněný strop. Je to situace, kdy ženy naráží na neviditelné bariery, které omezují jejich pracovní mobilitu směrem nahoru.
40
(ženy
muži a společnost) Pro ženy se tak stává obtížnější dostávat se v hierarchii společnosti na vyšší a tím pádem i lépe placenější místa. Druhým významným faktorem je segregace horizontální, kdy jsou celá odvětví výrazně ženská či mužská, přičemž feminizované obory, např. školství či zdravotnictví, jsou výrazně hůře placená oproti výdělečnějším oborům, jako jsou například informační a komunikační technologie, kde je zastoupení žen naopak velmi nízké.41 Rozdělování pracovního trhu na ženská a mužská odvětví přitom začíná už na školách, kde jsou obvykle od chlapců očekávány větší výkony v oblasti technické, zatímco od dívek v oblastech humanitních oborů. Bohužel nerovnost v odměňování se projevuje i na shodných postech, které zastupují ženy i muži. Český statistický úřad vyjadřuje odměňování ne v platech, ale v takzvaných mediánech, rozdíl mezi mediány mužů a žen je pak vyjádřen v procentech. Podle
statistik
za
rok
2006
jsou
výsledky
v rozdílech
následující:
Nejvyšší výdělky byly v roce 2006 v kategorii zákonodárců/-kyň, vedoucích a řídících pracovníků/-ic. Medián mezd mužů zde byl 38 554 Kč, medián mezd žen 26 051 Kč. Na druhém místě byly mzdy vědeckých a odborných duševních pracovníků/-ic, třetí byli technici/-čky, zdravotnici/-e a pedagogičtí pracovnici/-e. Nejméně vydělávali pomocní a nekvalifikovaní dělnici a dělnice. Největší rozdíl mezi platy žen a mužů lze pozorovat v kategorii zákonodárců/kyň a vedoucích a řídících pracovníků/-ic, kde mediány mezd žen v roce 2006 dosahovaly 67,6%, což představuje platovou nerovnost v hodnotě 32,4%. V kategorii řemeslníků/-ic a kvalifikovaných výrobců/-kyň, zpracovatelů/-ek a opravářů/-ek (kromě obsluhy strojů a zařízení) byla hodnota nerovnosti jen o málo nižší a to 31,2%. Největší platová rovnost panuje ve skupině dělníků/-ic v zemědělství, lesnictví a v příbuzných 40
RENZETTI, Claire: Ženy, muži a společnost, Univerzita Karlova, Praha, 2003, ISBN 80-246-0525-2 ISBN 80-246-0525-2 41 http://zpravodaj.feminismus.cz/clanek.shtml?x=2008086&als%5Bnm%5D=2007944
37
oborech, kde ženy pobírají 90,2% mediánového platu mužů a také mezi nižšími administrativními pracovníky/-icemi, kde je podíl mediánu mezd žen 83,3 z mediánu mezd mužů. Na základě svých šetření konstatuje Český statistický úřad, že ženy vydělávají v ČR méně než muži a to bez ohledu na skutečnost, že mají stejné vzdělání. Výše platu sice u obou pohlaví roste úměrně s výší vzdělání, avšak mediánová mzda českých žen v roce 2006 dosahovala pouze 81,7% úrovně mediánové mzdy mužů. To představuje hodnotu rozdílu ve výši 18,3%. Největší nerovnosti byly zjištěny u středoškoláků/-ček bez maturity (28,9%) a u vysokoškoláků/-ček s magisterským a vyšším než magisterským vzděláním (25,0%). Nejmenší nerovnosti pak byly u středoškoláků/-ček s maturitou (18,6%) a u lidí s vyšším odborným nebo bakalářským vzděláním (21,4%). 42
Sexuální obtěžování
Sexuálním obtěžováním rozumíme nežádoucí posměšky, poznámky, návrhy nebo fyzický kontakt sexuální povahy a nevítané žádosti o sexuální služby. Muži zakusí sexuální obtěžování ze strany žen na pracovišti zřídkakdy. Na druhou stranu jsou ženy na
pracovišti
zhusta
vystavovány
sexuálnímu
obtěžování
ze
strany
mužů.
Přestože se ženy se sexuálním obtěžováním setkávají ve všech typech zaměstnání, některé pozorovatelky tvrdí, že sexuální obtěžování je nejčastější v oborech dominovaných muži, kde jsou ženy přijímány jen krátkou dobu a sexuální obtěžování slouží jako forma potvrzení dominace a kontroly mužů nad ženami, které by se jinak staly jejich rovnocennými partnerkami. Sexuální obtěžování tak můžeme chápat jako jednu z příčin, která rozděluje trh na pracovní místa pro muže a ženy. O stavu obtěžování vypovídá studie Sociologického ústavu ČR-oddělení Gender studiem roku 2005. Podle vlastního vyjádření a chápání problematiky sexuálního obtěžování se s ním v práci setkala celá čtvrtina české populace, která pracuje nebo kdy pracovala. V častějších případech se s ním setkaly ženy. V procentuálním vyjádření se jich s ním setkalo 28%, z toho 13% osobně a v 15% případů se jednalo o někoho jiného. Co se týče mužů, bylo zjištěno, že 22% z nich se setkalo se sexuálním obtěžováním na
42
http://www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/8e4afe1cbe.pdf
38
pracovišti, přičemž 4% osobně a ve zbylých 18% se jednalo o někoho jiného. Bylo zjištěno, že míra výskytu sexuálního obtěžování není nijak závislá na osobních charakteristikách, jako věk, vzdělání či stav. Důležitější jsou charakteristiky a oblasti trhu práce a pracovního prostředí. Na základě sektorů lze konstatovat, že ženy se nejčastěji setkávají s obtěžováním v oborech, kde dominují muži, v zemědělství a v průmyslu, nejméně často ve službách. U mužů, kteří se s obtěžováním setkali podobné dělení neexistuje.43 Podle studií probíhajících v různých časových obdobích se odborníci shodují na sexuálním obtěžování jako na jevu, který se drží na stejné úrovni. Znamená to sice, že se ho nedaří odstranit, ale ani se nestupňuje. Určitou změnu, kterou lze v průběhu času zaznamenat, je způsob, jakým k obtěžování dochází. Díky vývoji komunikačních technologií a s tím i zjednodušením interní komunikace v podnicích se zjednodušil i způsob, jakým se k oběti dostat. Narostlo posílání nevhodných obrázků a s oběťmi lze skrytěji komunikovat pomocí elektronické pošty. Nejčastější formou obtěžování, se kterou se ženy na pracovištích setkávají, jsou sexuálně podbarvené vtipy, řeči a soukromé otázky. Méně častější projevy pak představují telefonáty, návrhy, nechtěný tělesný kontakt a milostné vztahy. Horší formu obtěžování představuje snaha o schůzky i přes neustále odmítání a nejhrubší možností je snaha o sexuální styk přecházející v znásilnění. Jako oběť sexuálního obtěžování je označován člověk, kterému vadí chování sexuální povahy, se kterým se setkal. S tím souvisí i otázka citlivosti na různé druhy chování jednotlivých pohlaví. Zatímco ženy se brání sexuálně podbarveným vtipům, muži si takových věcí všímají méně, takže takové situace za obtěžování nepovažují
3.3. Násilí páchané na ženách Ženy bývají bohužel také často oběťmi domácího násilí ze strany mužů. Může se jednat o násilí „pouze“ psychické, kdy je žena vystavována psychickém nátlaku, nebo o násilí fyzické někdy spojené i se sexuálním
43
http://www.mpsv.cz/files/clanky/1699/obtezovani.pdf
39
Násilí na ženách vychází z určité představy, že žena je méněcennější než muž a proto mu patří jako věc, která by ho měla poslouchat. Ačkoliv je ve většinové společnosti tento předsudek již dlouhou dobu vymýcen, v některých vztazích tato představa přetrvává. Naše zem má systém zákonů, které toto chování zakazují a aktéry těchto útoků postihují, přesto však bývají málo využívány. V otázce možností využívání intervence zvenčí (práce policie, neziskových organizací) při řešení případů domácího násilí data naznačují, že tato oblast plní svou roli (dosud?) nedostatečně. Mezi oběťmi napadení převládá nedůvěra v práci policie, charakteristická především nízkým podílem žen, které vůbec násilný čin ohlásí.44 Díky tomuto faktu zůstává násilí na ženách jedním z prvků diskriminace žen, který je v naší společnosti stále přítomný.
3.4. Existuje diskriminace mužů? Pokud se hovoří o diskriminaci na základě pohlaví, obvykle je problém považován hlavně za otázku týkající se žen. O tom, zda v české zemi existuje i diskriminace mužů se vedou debaty. Většinou tuto otázku přehluší diskuze o diskriminaci žen. Tato problematika je většinou přehlížena nebo vedena pouze na okraji jak ze strany úřadů, tak ze strany organizací, které se diskriminací ve společnosti zabývají. Existuje tak jenom několik osamocených hlasů, které se snaží na tuto sice méně častou, ale neméně důležitou otázku upozornit. Podle všeho je diskriminace žen poměrně hodně rozšířená a tudíž otázku diskriminace mužů, která je více méně neobvyklá, přehluší. Podle mého názoru by však bylo chybou předpokládat, že existuje pouze diskriminace čistě jednoho pohlaví. Podívejme se například na rozdělení trhu na ženská a mužská povolání. Pokud připustíme, že některá zaměstnání jsou ve společnosti nahlížená jako vhodnější pro muže než pro ženy a tudíž mají menší šanci se k tomuto zaměstnání dostat, musíme vzít v úvahu i druhou stranu mince a to fakt, že do povolání, které z vlastního přesvědčení považuje zaměstnavatel vhodnější pro ženu, bude mít muž mnohem menší šanci na přijetí než žena. 44
http://studie.soc.cas.cz/index.php3?lang=cze&shw=246
40
Dalšími důvody, kdy může dostat přednost v zaměstnání žena před mužem jsou případy, kdy je zaměstnavatelem muž a ženu si vybere pouze z důvodu atraktivnosti. Stejně tak je přehlížená určitá zakotvenost diskriminace mužů v zákoně, který jednoduše nepočítá s faktem, že by muž mohl pečovat o dítě více než matka. Připomeňme, že ženy mají zaručený dřívější odchod do penze jako určitou odměnu za výchovu dětí. V případě, že se muž o dítě stará, i když je svěřeno do jeho péče a je tedy prokazatelné, že k jeho výchově musel přispívat velkou měrou, nemá na dřívější odchod do důchodu nárok. Na tuto nerovnost upozorňují i některé mezinárodní organizace v čele s Helsinským výborem. Dalším důvodem, proč se o diskriminace mužů nemluví může být i fakt, že se odehrává obvykle v méně závažných případech, které na první pohled tolik nebijí do očí. Může se jednat například o případy podniků, které nabízejí osobám ženského pohlaví vstup do podniků do určité doby zdarma. Muži však musí za stejnou službu platit bez jakéhokoliv legitimního důvodu. Můžeme tak říct, že se jedná o chování, které je vůči mužům diskriminační.
41
4. Diskriminace z důvodů sexuální orientace
Sexuální orientace je jedna ze čtyř složek lidské sexuality a vyznačuje se trvalou citovou a sexuální náklonností k jedincům určitého pohlaví. Zbývajícími třemi složkami sexuality je biologické pohlaví, pohlavní identita (psychologické chápání sebe jako muže či ženy) a společenská sexuální role (dodržování kutlurních norem pro ženské a mužské chování). Bežně rozlišujeme tři sexuální orientace: homosexuální - náklonnost k jedincům stejného pohlaví; heterosexuální - náklonnost k jedincům opačného pohlaví; a bisexuální, náklonnost k jedincům obou pohlaví. Osoby s homosexuální orientací se někdy označují jako gayové (muži i ženy) nebo lesbičky (pouze ženy).
45
Sexuální orientaci tedy musíme považovat za neoddělitelný a nezměnitelný prvek osobní identity člověka. Pokud se mluví ve společnosti o homosexualitě, nejčastěji je zmiňovaná z mužské strany. Méně často se pak hovoří o homosexualitě ženské a v diskuzích o právech menšin jsou opomíjeni transsexuálové a bisexuálové, kteří také do této skupiny spadají Homosexualita figurovala až do roku 1992 na seznamu Světové zdravotnické organizace jako nemoc. Od té doby je sice oficiálně považována za rovnou heterosexuální, ale skutečnost je často jiná. Odlišná sexuální orientace je ve většinové společnosti s křesťanskou tradicí stále nahlížena jako „nenormální“ chování. Dřívější tvrdé pronásledování menšin je již v naší společnosti dávnou minulostí, přesto se však ve společenském podvědomí udržují předsudky,
které
postoje
k této
menšině
ovlivňují.
V populaci díky tomu přetrvává přesvědčení označované jako „heterosexismus“ Heterosexismem se rozumí takový přístup, který (obvykle) nevědomě považuje heterosexualitu za jedinou přirozenou či samozřejmou sexuální orientaci. Takový předpoklad je poměrně běžný, neboť lidé se obvykle ptají chlapců, majíli přítelkyni a jen těžko někoho napadne zeptat se, máš už přítelkyni nebo přítele? Podobně pořadatelé podnikových večírků obvykle nepředpokládají, že jejich zaměstnanci přijdou na večírek s partnerem stejného pohlaví.46
45
http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=115089 http://www.diskriminace.info/dosexualni/homofobie__heterosexismus__diskriminace_sexualnich_minorit.pdf 46
42
Zatímco heterosexismus jako pojem vyjadřuje spíše postoj neútočný, pojem homofobie vyjadřuje útočnou pozici proti homosexualitě a je projevem mnohem většího předsudku a odporu a odmítání práva na homosexuální orientaci jedince. Jestliže homofobie a heterosexismus pojednávají primárně o postojích ve smyslu kognitivním a emocionálním, pak pojem diskriminace se vztahuje k reálnému chování, které je důsledkem těchto postojů. Zjednodušeně řečeno, diskriminace je také přístup, kdy se jedinci dostává špatného zacházení nikoliv na základě jeho schopností a skutků, ale na základě negativních stereotypů přisuzovaných například jeho rase, národu, pohlaví, sexuální orientaci či pohlavní identitě. Diskriminace může mít podobu omezení přístupu k základním lidským právům, zaměstnání, bydlení či veřejným službám. Může se také projevovat obtěžováním či pronásledováním. Extremním případem jsou pak takzvané zločiny z nenávisti, kdy dochází k násilným útokům motivovaným nesnášelivostí k dané skupině obyvatel.47
4.1. Postavení v ČR Stejně jako v ostatních zemích byla otázka homosexuality v ČR nahlížena z pohledu definice WHO jako nemoc. Kromě toho byla problematika homosexuality v komunistickém režimu potlačována a o její práva nebylo v podstatě vůbec možné bojovat. Trestnost homosexuality byla v našich zákonech zrušena až v roce 1961 a samotná opatření proti diskriminaci menšiny byla přijata až v roce 1990. Řešení této otázky k nám tak přichází až po revoluci v roce 1989 v době, kdy už byla diskuze v západních zemích na jiné úrovni. Největší právní úprava se do českého zákona dostává s aplikací společných evropských zákonů, ovšem jejich dodržování a prosazování opět doprovází problémy, jak k některým problémům přistupovat v praxi. Ačkoliv by nikdo v ČR neměl být pro svou orientaci diskriminován, realita je jiná. Mnoho obyvatel s homosexuální orientací stále pociťuje diskriminaci v otázce sociální i právní. V České republice není příliš organizací, které se prokazováním takového chování zabývají. Jediným průzkumem, který se snažil zjišťovat otázku diskriminace na
47
http://www.diskriminace.info/dosexualni/homofobie__heterosexismus__diskriminace_sexualnich_minorit.pdf
43
základě sexuální orientace je průzkum z roku 2003, zkoumajícího postoje v několika evropských zemích. Průzkum provedlo sdružení Gay iniciativa pomocí dotazníků distribuovaných mezi členy několika gay a lesbických sdružení. Samotný použitý dotazník byl zpracovaný evropskou sekcí Mezinárodní asociace gayů a lesbiček (ILGA). Během průzkumu bylo získáno 267 odpovědí. Celkem 100 osob (38 % souboru) se někdy v minulosti stalo cílem slovního či písemného obtěžování, výhrůžek nebo vydírání od svého okolí. Většina z nich se s takovým chováním navíc setkala opakovaně. Celkem 31 respondentů (12 % souboru) uvedlo, že byli závažným způsobem v některém svém zaměstnání diskriminováni z důvodů své sexuální orientace anebo to alespoň považovali za pravděpodobné. Mezi nimi bylo 12 žen (14 %) a 19 mužů (10 %). Deset osob uvedlo, že se setkali s odmítnutím zaměstnání a dalších osm to považovalo za pravděpodobné. Nejčastěji si respondenti stěžovali ze závažných forem na přeskočení v kariérním postupu. Celkem tedy 22 respondentů (9 % souboru) se v tomto směru cítilo diskriminovaných. Třináct respondentů (5 % souboru) uvedlo, že byli kvůli své sexuální orientaci ze zaměstnání propuštěni. 48
4.2. Diskriminace v oblasti sociální a veřejné V oblasti sociální a veřejné se jedná o vyloučení z většinové společnosti, kdy jsou homosexuálům odpírány některé služby, přístup do podniků. Není jim umožněno podílet
se
společně
s většinovou
společností
na
veřejném
životě.
Problémem zůstává fakt, že případy takového chování se těžce prokazují bez přímých důkazů. V případě stížnosti proti takovému chování tak zůstává pouze slovo proti slovu. Dalším problémem v sociální oblasti zůstává napadání slovní či fyzické. Fyzické napadání především mužů je bohužel častým jevem. Na rozdíl od slovního se však dá díky svým nepopíratelným následkům útočníkovi dokázat.
48
http://sex.dama.cz/clanek.php?d=3393
44
4.3. Pracovně právní vztahy Diskriminace z důvodu sexuální orientace je ze zákona zakázána v Zákoníku práce. Zaměstnavatel tak nemá právo zjišťovat, jaká je sexuální orientace zájemce o zaměstnání. Vzhledem k tomu, že pokud svou orientaci uchazeč sám neuvede, nemá ji zaměstnavatel téměř žádnou šanci poznat, setkáváme se často spíše s diskriminací, která nastupuje až v pozdějším období, kdy se o orientaci může zaměstnavatel dozvědět zpětně. Diskriminační chování, se kterým se může uchazeč setkat, je spíše přímo v průběhu zaměstnání, kdy může trpět obtěžováním ze strany kolegů v podobě vtipů a nevhodných narážek na jeho sexuální orientaci nebo v horším případě i fyzickým zastrašováním, které by ho mělo přimět místo v kolektivu opustit. Ze strany zaměstnavatele se pak nejčastěji dopustí diskriminačního chování, kdy se snaží se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr právě na základě jeho sexuální orientace. Problémem v takových případech zůstává dokazování, že důvodem pro rozvázání pracovního poměru byla právě sexuální orientace. Příklad složité situace, kdy má pracovník pocit právě diskriminace z důvodu své orientace může ilustrovat případ klienta Asociace občansko-právních poraden. Pracovní
poměr
měl
uzavřen na
dobu
určitou s
tříměsíční
zkušební
dobou. Když nadřízený zjistil, že klient je gay, byl s ním rozvázán pracovní poměr ve zkušební době (dle § 66 zákoníku práce). Zaměstnavatel klientovi důvod rozvázání pracovního poměru neuvedl; klient je však přesvědčen, že hlavním důvodem rozvázání pracovního poměru je jeho sexuální orientace. Případ je o to složitější, že zaměstnanec byl v tříměsíční zkušební době, kdy mohl rozvázat poměr bez udání důvodu. Proto zůstává otázka diskriminace pouhou domněnkou, která půjde jen těžko dokázat. 49
4.4. Registrované partnerství O možnost uzavírat partnerství se v naší zemi vedla dlouhá diskuze. Možnost vést takzvaný registrovaný svazek pro osoby stejného pohlaví nabyla platnosti od 1. června 2006.
49
http://www.obcanskeporadny.cz/content/view/354/43/
45
Registrované partnerství je institut, který upravuje soužití dvojic stejného pohlaví. Zákon upravuje uzavírání partnerství, podmínky pro jeho zrušení nebo zánik, vzájemné majetkoprávní vztahy partnerů, jejich práva a povinnosti vůči sobě navzájem, vůči institucím a vůči státu. Zákon o registrovaném partnerství dává gay a lesbickým párům
právní
jistotu
v právním
řádu
České
republiky.
Ačkoliv bylo uznání práva na zákonně uznaný svazek velkým pokrokem k zrovnoprávnění,
stále
nedosahuje
stejné
úrovně
jako
běžný
svazek.
Kromě samotného názvu, který někteří mohou považovat jako diskriminační už jenom z označení, který vyjadřuje odlišnost svazku manželství / registrované partnerství, jsou to některá práva, která partneři v manželství nabývají, zatímco v registrovaném partnerství nárok na ně neexistuje. Jedná se například o: nárok na jednorázové odškodnění a jednorázové mimořádné odškodnění při úmrtí partnerky / partnera ve vojenské službě, nárok vojáka na dovolenou v případě úmrtí partnerky / partnera, partnerka / partner je osobou blízkou podle zákona o důchodovém pojištění a mnohé jiné zákony.
Gay a lesbické rodičovství Problém, zda mohou partneři stejného pohlaví vychovávat dítě, je velmi složitý. Největším problémem, na který požadavek na zrovnoprávnění v této otázce, registrovaní partneři naráží, je otázka, jaký vliv bude mít neobvyklá situace v rodině následky. Zastánci práva na výchovu poukazují na studie, které prokazují, že stejné pohlaví rodičů nemá na budoucí vývoj dítěte vliv. Na druhé straně odpůrci argumentují faktem, že výchova z přirozenosti vyžaduje, aby byla v rodině zastoupena jak matka, tak otec. Problémem pro budoucnost dítěte hlavně ve školním věku by mohla být velká netolerance a stálý pohled na nenormálnost homosexuality, který by dítě mohl automaticky vyčleňovat z kolektivu a v souvislosti s tím ovlivnit jeho psychický vývoj. Zdá se tedy, že vyřešení problému bude trvat ještě dlouho dobu, než se stanou registrovaná partnerství běžnou věcí - pokud k tomu vůbec někdy dojde. V České republice tak mají páry stejného pohlaví jedinou šanci v individuální adopci, kdy lesbička nebo gay adoptuje dítě jako individuální jedinec a následně vychovává dítě spolu s partnerem nebo partnerkou. V České republice může dítě adoptovat jakýkoliv jedinec bez ohledu na sexuální orientaci, ovšem v případě, že žije v registrovaném partnerství, tento fakt mu adopci znemožňuje. 46
V některých zemích je registrovaným párům umožněna společná adopce (Belgie, Nizozemí, Španělsko, Švédsko či Velká Británie). V České republice však tato varianta není možná. Je přípustná pouze pro manžele. Ani možnost adoptovat dítě partnera, které má z předchozího heterosexuálního vztahu nebo individuální adopce zákony ČR neumožňují partnerům a partnerkám ve stejnopohlavních svazcích. Také možnost svěření dítěte do pěstounské péče v České republice nepřipadá pro registrované partnery v úvahu.
47
5. Diskriminace zdravotně postižených Zdravotně postižené osoby jsou jednou z nejohroženějších skupin diskriminací. Kromě důvodu jejich postižení se mohou některé skupiny obyvatel ještě dostávat do situací, kdy se příčiny jejich diskriminace zdvojují. V takové souvislosti můžeme hovořit o dvojí diskriminaci, kdy například postižená žena může trpět diskriminací kromě
postižení
i
z důvodu
gendrového,
nebo
postižený
Róm
z rasového.
Osoby se zdravotním postižením jsou z většinové společnosti vyčleňováni ve všech sférách. Ať se jedná o přístup k poskytování různých služeb nebo k zaměstnání.
Diskriminace zdravotně postižených existovala v podstatě po celou historii lidstva. Byly to hlavně stereotypy a mylné představy, které překrývaly jejich skutečné schopnosti. Myšlenka postiženého člověka jako samostatného právního subjektu je ve světě poměrně nová od šedesátých let, kdy vznikla organizace Independent living. Během druhé poloviny 20. století pak bylo přijímáno mnoho úmluv týkajících se lidských práv, do kterých spadala i práva zdravotně postižených.
V roce 1997 byla přijata Amsterodamská smlouva, která v novelizovaném čl. 13 zmocnila Radu k zavádění kroků, které budou potírat diskriminaci i na základě dalších skupin, mezi něž patří i zdravotně postižení. Zdravotní postižení bylo v rámci legislativních příprav výslovně zahrnuto mezi tradiční důvody diskriminace, jelikož podle různých oficiálních statistických odhadů mají osoby se zdravotním postižením 2krát až 3krát větší pravděpodobnost, že budou nezaměstnané. Dále mají vyšší pravděpodobnost, že se stanou dlouhodobě nezaměstnanými a že jimi zůstanou po mnohem delší období než osoby bez zdravotního postižení. Jednou z příčin výše uvedené skutečnosti je právě diskriminace těchto osob z důvodu jejich zdravotního postižení. 50 Do českého právního řádu byla směrnice, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání transponována převážně novelou zákoníku 50
Analýza situací v nichž může docházet k přímé či nepřímé diskriminaci občanů se zdravotním
postižením. Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených, Olomouc 2008
48
práce, která byla provedena zákonem č. 46/2004 Sb., a to s účinností od 1. března 2004. V současné době tedy nalezneme v pracovně právních předpisech České republiky jak definici přímé, tak i nepřímé diskriminace, včetně zakotvení povinnosti zaměstnavatele přijmout tzv. přiměřené úpravy, jež umožní konkrétní zdravotně postižené osobě přístup k zaměstnání a povolání. 51 Zaměstnavatel má tedy povinnost v případě, že je možné odstranit překážky, které by mohly bránit k přístupu do zaměstnání, provést přiměřené úpravy. Stát při tom poskytuje pomoc zaměstnavatelům, kteří se do této situace dostanou. Zaměstnavatelé se díky tomu nemohou odvolávat na přílišnou finanční zátěž takových opatření. Nedodržení směrnice o přiměřených úpravách se v našem právním systému rozumí jako nepřímá diskriminace.
Zaměstnání Jako příklad přiměřené úpravy můžeme uvést situaci, kdy se vozíčkář uchází o místo administrativního pracovníka. Pokud zaměstnavatel odmítne s odůvodněním, že se pracoviště nachází ve čtvrtém patře a podnik má přitom možnost přesunout jeho působiště do patra, do kterého bude mít přístup, jedná se právě o případ neprovedení takového opaření. Podobně posuzovat můžeme i případ, kdy by byl hluchý zaměstnanec vyřazen ze školení a přitom měl jeho zaměstnavatel možnost zajistit mu služby překladatele do znakové řeči.
Diskriminace sociální Za diskriminaci můžeme považovat i nevhodné chování nebo obtěžování. V lepším případě je takové chování způsobeno nedostatkem vědomostí (např. lidé, kteří jsou nakaženi virem HIV jsou často automaticky bráni jako drogově závislí nebo v případě žen jako prostitutky) nebo jenom určitou neschopností chovat se k postiženému normálním způsobem. Příkladem můžou být například stížnosti hluchoněmých, kteří poukazují na problém při jednání s úřady, kdy úředníci jednají s tlumočníky a k osobě, o níž se jedná, 51
Analýza situací v nichž může docházet k přímé či nepřímé diskriminaci občanů se zdravotním
postižením. Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených, Olomouc 2008
49
se
chovají,
jako
by
v místnosti
vůbec
nebyla
nebo
byla
nesvéprávná.
V horším případě se potom jedná o slovní útoky v souvislosti se zdravotním postižením
jedince
nebo
přímo
s fyzickým
napadáním
obvykle
ze
strany
extremistických skupin, proti kterým jsou handicapovaní spoluobčané v podstatě bezmocní.
Bezbariérové přístupy Největší překážku v životě postižených lidí hrají překážky, které jsou jim stavěny v možnostech pohybu po městě, a především pak v přístupu do různých budov. Ačkoliv dříve bylo pro vozíčkáře téměř nemožné dostat se do většiny budov, a když tak pouze s pomocí někoho druhého, dnes již téměř nenalezneme úřad, do kterého by nebyl zajištěn bezbariérový přístup. Stejně tak jsou měněna nástupiště veřejné hromadné dopravy, které byly v mnoha případech sníženy a tramvaje upraveny tak, aby do něho mohli nasedat i tělesně postižení. Jinou kapitolou jsou však místa, kde jsou nabízeny veřejné služby, jako jsou některé obchody nebo restaurace. Jen málo z nich je dnes vybaveno takovým přístupem, který by umožnil jejich využívání i tělesně postiženým. Ačkoliv takové úpravy nejsou u těchto podniků zákonem nařízené, jedná se o jev, který tuto skupinu znevýhodňuje a svým způsobem z většinové společnosti vyčleňuje.
Státní podpora Ačkoliv má Česká republika sociální systém, který pomáhá zdravotně postiženým, často se objevují stížnosti na špatný systém podpory ze strany státu. Je to především znevýhodňující postavení osob dlouhodobě pečujících o potřebnou osobu v některých oblastech, nedostačující příspěvky na stavby a úpravy bytů pro pohybově omezené jedince a průtahy, které v případech postižených jedinců mnohdy brzdí potřebnou pomoc.
50
6. Diskriminace z důvodu věku Při diskuzi o diskriminaci je věková diskriminace často odsouvaná až za diskriminaci rasovou a gendrovou. Průzkum agentury STEM však ukazuje, že občané České republiky mají s tímto druhem znevýhodňování časté zkušenosti a vidí je jako jeden z největších problémů. Tento jev je označován jako „ageismus“. Tento v naší zemi poměrně nerozšířený termín zahrnuje takové chování, které na základě určité stereotipizace stáří, vidí seniory jako lidi senilní a méněcenné. Z toho potom pramení chování, které starší lidi odsouvá do pozadí zájmu a potlačuje jejich práva. Tato skutečnost se objevuje v rovině individuální, ale i ve veřejném životě i v chování některých úřadů. V případě diskriminace věku ještě musíme brát v úvahu problém násobení diskriminace v případě, že se jedná například o Roma nebo ženu. V takovém případě se může objevit několik důvodů k diskriminaci najednou, což může jedinci jeho situaci ještě více ztěžovat. Fakt, že obyvatelé ČR diskriminaci z důvodu věku skutečně pociťují, můžeme doložit průzkumem, prováděným v roce 2007. Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 2. – 10. dubna 2007. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovídal rozsáhlý soubor 1191 respondentů. Tři čtvrtiny občanů ČR se domnívají, že u nás dochází při zaměstnávání k diskriminaci některých skupin obyvatel. Za rozhodující pokládají lidé tři faktory: věk, mateřství a zdravotní stav. Devět z deseti občanů (87 %) se domnívá, že lidé jsou u nás často nebo velmi často diskriminováni kvůli věku. Tři čtvrtiny lidí vidí nezřídka znevýhodnění z důvodu těhotenství a mateřství (75 %) nebo zdravotního stavu či postižení (72 %) S nejzávažnější diskriminaci na základě věku se občané potýkají v oblasti vzdělání a na trhu práce. Ze studie vyplynulo, že v průběhu posledních čtyř let významně narostl podíl občanů, přesvědčených, že vyšší věk má negativní vliv na šanci přijetí do zaměstnání (tento názor sdílelo 77 % respondentů v roce 2003, 92 % - v roce 2007), na ztrátu zaměstnání (61 % v r. 2003 a 84 % v r. 2007), na přístup k dalšímu vzdělávání (59 % a 71 %), povýšení (56 % a 89 %) a výše platu ( 44 % a 65 %).
51
34 % respondentů průzkumu z roku 2007 má zkušenost s tím, že oni nebo někdo blízký ztratil práci kvůli stáří, kdežto v roce 2004 o tom referovalo „pouze“ 24 % dotázaných.52
Diskriminace na základě věku se projevuje mnoha způsoby, přímo i nepřímo, a může nabývat podoby právních nebo politických překážek, stereotypů, předsudků nebo špatného zacházení. Mohou jí být postiženi jednotlivci, nebo může být namířena proti skupině. 53
6.1. Diskriminace v zaměstnání Diskriminace na základě určité věkové hranice se projevuje i v oblasti zaměstnání. Člověk, který dosáhne určité věkové hranice, začne představovat pro zaměstnavatele neefektivní investici. Je pak častěji zvolen uchazeč mladší, který představuje možnost pro lepší zaškolení a celkově relativně vyšší výkonnost při práci. Možnost získat kvalitní zaměstnání podle statistik klesá spolu se zvyšujícím se věkem nad 50 let. Stejně tak i odměny v zaměstnání jsou nižší souměrně s vyšším věkem zaměstnance. Diskriminace podle věku se však nemusí nutně týkat pouze osob starších. Podle průzkumu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně se zhruba 40 % mladých lidí ve věku od 18 do 29 let ve svém okolí setkalo s diskriminací na základě věku. Nejlépe na tom je věková skupina 30-39 let, která pociťuje diskriminaci na základě věku nejméně. 54
K diskriminaci určitých věkových skupin dochází často již při zadávání inzerátů. Na první pohled je tento způsob vyčleňování starších zájemců o práci nenápadný, ale v důsledku se jedná o druh diskriminace, který je zaměřen na věk.
52 53
http://www.stem.cz/clanek/1301 http://www.age-platform.org/EN/IMG/Leaflet_CZ_final.pdf
54
http://www.dzamilastehlikova.cz/8353/13/clanek/nejcastejsi-formou-diskriminace-v-ceske-republice-jediskriminace-na-zaklade-veku-pravni-norma-ktera-lidi-na-trhu-prace-chranila-neexistuje/
52
6.2. Diskriminace seniorů Diskriminací velmi ohroženou skupinou jsou senioři. Často se jedná o občany, kteří jsou v mnoha ohledech odkázáni na pomoc svého okolí a svých nejbližších. Tato situace je pak často využívána a senioři se tak dostávají do nepříjemné pozice, kdy se jenom stěží mohou dovolat svých práv a pomoci. Zneužívání (týrání, abusus) seniorů je celosvětovým závažným problémem. Na rozdíl od diskriminace, pro kterou je charakteristický vztah ke skupině (kohortě), je zneužívání aktem vůči jednotlivci. Vymezení začíná ztrátou respektu, pokračuje nevědomým zanedbáváním, kořistěním a ekonomickým zneužíváním až k otevřenému násilí. Jde o případy, kdy se agresor snaží ovládnout oběť a často jedná z pozice moci. Obecně se rozlišují následující druhy diskriminačního chování na seniorech:
a) fyzické týrání b) citové a psychologické zneužívání c) finanční vykořisťování nebo materiální zneužívání d) zanedbávání e) sebezanedbávání f) sexuální zneužívání g) manželský abusus h) lékové zneužívání i) opouštění nebo dezerce j) ztráta respektu k) systémové zneužívání l) ekonomické násilí m) sociální a domácí násilí n) komunitní násilí 55
Ve veřejném životě se nejčastěji setkáváme s případy, kdy jsou senioři zneužíváni ekonomicky (případy, kdy jim silnější osoba bere jejich finanční prostředky), jsou fyzicky napadáni a nedostává se jim rovnoprávného zacházení.
55
http://www.mpsv.cz/files/clanky/3482/sbornik_diskriminace.pdf
53
Sami senioři si pak často stěžují také na špatný přístup úřadů, které jim stěžují přístup k podpoře a v případě, že potřebují péči druhé osoby, neposkytují jím dostatečné finanční zabezpečení.
Samostatnou otázku pak představuje zacházení se seniory ve zdravotnických a pečovatelských zařízeních. Ani dnes není výjimkou, když slyšíme od staršího člověka stížnost na špatné zacházení ze strany zdravotnického personálu. Český svaz seniorů pak poukazuje na nadužívání tlumících léků v případech seniorů, které jim znemožňují plnohodnotný život.
54
7. Diskriminace na základě náboženství Náboženství bylo na území České republiky potlačováno po celé období komunismu až do roku 1989. Zřejmě i to je důvod, proč není mezi občany žádné náboženství rozšířeno stejně jako v jiných zemích. Demokratické chápání společnosti obvykle zaručuje občanům svobodu v oblasti náboženství. Každý její občan si může zvolit náboženství, ke kterému se bude hlásit, ale stejně tak má právo zůstat bez vyznání aniž by byl podroben nějakému tlaku ze strany náboženských organizací. Nikdo by proto neměl být posuzován nebo staven do nevýhodnější pozice na základě jeho víry. Diskriminací na základě víry nebo náboženství je v České republice považována za nejméně častý jev v této problematice. Velkou měrou se na tom zřejmě podílí fakt, že Česká republika patří k nejvíce ateistickým zemím. Díky tomu se ve společnosti nevyskytují tak často vyhraněné skupiny, které by na sebe mohly narážet a snažit se vytlačit příslušníky skupin jiných. Stát ve svých zákonech umožňuje církvím volně šířit publikace obsahující jejich víru a po splnění pravidla 10 000 dospělých členů umožňuje tzv. registraci druhého stupně, díky které se náboženství stává oficiálním. Ve veřejném životě se diskriminace projevu především v útocích a projevech některých extremistických skupin. Připomeňme například snahu nacionalistických skupin o pochod pražským židovským městem na podzim 2007 nebo pokus Národní strany o protestní shromáždění proti Islamismu na podzim roku 2008. Zatímco k fyzickým útokům na základě příslušnosti k náboženské skupině dochází zřídka, mnohem častější jsou útoky na majetek a vandalismus. Právě v souvislosti s nepovoleným shromážděním před brněnskou mešitou se krátce po té objevily na jejích zdech proti muslimské nápisy. Častými terči vandalů bývají hlavně židovské hřbitovy. Za všechny můžeme jmenovat třeba židovský hřbitov v Bohumíně, který byl od svého otevření v roce 2007 poničen již několikrát.
55
8.Ne všechno je diskriminace I když se někdy člověk cítí diskriminován, ne vždy to znamená, že se o diskriminaci skutečně jedná. Příslušné zákony ČR umožňují určité výjimky, kdy může zaměstnavatel dělat mezi zaměstnanci rozdíly i na základě jinak nepřípustných znaků. Přesné vykládání některých zákonů z oblasti diskriminace by mohlo být mnohdy nemožné, případně by bylo ekonomicky neefektivní nebo by omezovaly ochranu některé sociální skupinu. Z toho důvodu jsou v českých zákonech umožněny výjimky, které však musí být vždy individuálně posuzován. Teoreticky lze rozlišit dvě hlavní skupiny výjimek podle sledovaného účelu a použitých právních nástrojů:
1)
Výjimky ze zákazu diskriminace – do této kategorie spadají případy, kdy je
rozdílné zacházení odůvodněno z hlediska zákonodárce objektivním legitimním účelem a splní všechna další kritéria. Legitimní účel je velmi široký pojem, který může zahrnovat biometrické parametry, národní bezpečnost, ekonomickou efektivitu či naléhavý politický zájem. Společné pro tuto skupinu výjimek je, že se týkají jak kritérií, tak sociálních situací, kdy je rozlišování obecně zákonem zakázáno.56
2)
Pozitivní opatření – představují výjimku, pokud pod pojmem pozitivního
opatření rozumíme určité dočasné odstoupení od jinak platné povinnosti rovného zacházení.
Podstatné a určující požadavky na zaměstnání V případě, že má některé zaměstnání určující charakter, který nutně určuje určité rozlišování mezi skupinami, které lze do zaměstnání přijmout, je toto chování přípustné. Musí
se
však
vždy
jednat
o
požadavky
přiměřené
a
legitimní.
Pokud tedy zaměstnavatel hledá například osobu na předvádění dámského spodního prádla, nemůže se logicky jednat o diskriminaci mužů. Stejně tak nemůže být přijata člověk s klaustrofobií na práci v dole. 56
BOBEK, Michal: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck, Praha 2007, 471 str. ISBN 978-80-7179-1 str. 78
56
Ustanovení na ochranu žen Tato ustanovení pochází z určité snahy o ochranu žen na základě jejich biologické rozdílnosti na základě někdejších negativních zkušeností v určitém zaměstnání. Ačkoliv se jedná o snahu v první řadě chránit těhotné ženy nebo matky, někteří zaměstnavatelé mohou tuto výjimku zneužívat, a proto bývá někdy terčem kritiky. V Českém zákoníku jsou tato ustanovení zakotvena jako: - speciální pracovní podmínky v těhotenství - omezení možnosti rozvázat pracovní/služební poměr v těhotenství a při péči o dítě mladší 3 let - mateřská dovolená57
Opodstatnění rozdílů v zacházení na základě věku Ačkoliv směrnice EU i zákony České republiky z nich vycházející zakazují diskriminaci na základě věku, může dojít k situacím, kdy bude rozlišování právě díky věku legitimní. Opět se však musí jednat o důvod, který je oprávněný a ospravedlnitelný vzhledem k legitimnímu cíli. Například v okamžiku, kdy zaměstnavatel hledá hostesku pro prezentaci výrobků, je zřejmé, že si bude vybírat mladší účastnice, kdy je toto jednání ospravedlnitelným požadavkem.
Zdravotně postižené osoby Zaměstnavatelé nejsou povinni přijímat osobu zdravotně postiženou, pokud by její přijetí znamenalo nepřiměřenou nebo finančně nákladnou záležitost pro zaměstnavatele. Tato výjimka je velmi snadno zneužitelná, proto je v každém případě potřeba správně posoudit, zda je nutná úprava pro zaměstnavatele opravdu nemožná.
Ozbrojené síly Zákony ČR i v souladu se směrnicí EU umožňují výjimku v oblasti profesionálních vojáků. Ačkoliv v běžném pojetí platí jako zakázaný důvod diskriminace věk a zdravotní postižení a jejich porušování se musí v každém případě 56
BOBEK, Michal: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck, Praha 2007, 471 str. ISBN 978-80-7179-1 str. 79
57
ospravedlňovat oprávněným požadavkem, v případě ozbrojených sil nejsou tyto dva důvody vůbec zahrnuty.
Výjimka v zájmu zachování veřejného pořádku a bezpečnosti Tato výjimka umožňuje rozlišovat na základě zakázaných kritérií například v případě, že policie ČR vyhlásí celostátní pátrání zaměřené na příslušníky jednoho etnika (pokud k tomu má oprávněný důvod např. očité svědectví) nebo opravňuje úřady omezit práva některých skupin, například v zájmu předcházení epidemiím.58
58
http:/www.mkc.cz/uploaded/antidiskriminace/Vyjimky_z_principu_rovneho_zachazeni_ve_verejne_sprave.pdf
58
9. Antidiskriminační zákon 9.1. Antidiskriminační zákony ČR a Evropská unie Již před tím, než se měla stát Česká republika členem Evropské unie, bylo potřeba sblížit vnitrostátní právo s právem Evropského společenství. Tato povinnost vyplývala z čl. 69 Asociační dohody, který stanovil, že Česká republika vyvine úsilí k zajištění postupné slučitelnosti svých právních předpisů s právními předpisy Společenství.59 V ČR proto již před vstupem do EU započal proces, který měl za úkol implementovat evropské antidiskriminační principy do českého právního systému. Prvním pokusem byla antidiskriminační směrnice v zákonu o zaměstnanosti v procesu novelizace v roce 1997. Ve zpětném pohledu můžeme říct, že se jednalo o významný okamžik, protože se do českého práva poprvé dostal zákaz nepřímé diskriminace. Kromě toho zákon obsahoval zákaz diskriminace v přístupu do zaměstnání a diskriminačních inzerátů. Další velká implementace evropských směrnic přišla s novelizací pracovního zákona v letech 1999-2000, kdy byl dále upraven zákon o nepřímé diskriminaci, odměňování a objevilo se i první ustanovení proti sexuálnímu obtěžování. Po roce 2000 se však byly přijaty další směrnice, díky kterým musely být zákony znovu novelizovány tak, aby odpovídaly novým požadavkům. Začalo být zřejmé, že časté novelizace jsou příliš náročné a další hromadění změn zákona by mohlo právní ochranu před diskriminací udělat přílišně složitým a nepřehledným systémem a efektivní implementování všech požadovaných evropských směrnic touto cestou nebylo téměř možné. Nové směrnice se totiž nevztahovaly pouze k oblasti zaměstnání, ale i k poskytování služeb a povolání. Novelizace, které by upravovaly zákony v souladu s evropskými požadavky, by se dotýkaly více zákonů. Navíc nebylo možné najít zákon, do kterého by šla začlenit úprava, která spočívá ve vytvoření subjektu na podporu rovného zacházení ve smyslu některých antidiskriminačních směrnic. 60 Pokud by byly zákony upravující zákaz diskriminace roztříštěny do více zákonů, bylo by dále obtížné reflektovat další změny v evropských požádavších a sjednocování zákonů s unijními by bylo opět komplikovanějsí. 59
60
BOBEK, Michal: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck, Praha 2007, 471 str. ISBN 978-80-7179-1 str. 151 BOBEK, Michal: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck, Praha 2007, 471 str. ISBN 978-80-7179-1, str. 152
59
Vzniknul tedy požadavek na vytvoření úplně nového zákona, který by se jednotně zabýval prostředky právní ochrany proti diskriminaci. Od té doby se o něm hovoří jako o „antidiskriminačním zákoně“. Hlavním cílem bylo dosáhnout úpravu zákon tak, jak ji požaduje Evropská unie. Zároveň měl být zastřešujícím zákonem v této oblasti. K projednávání zákona došlo v roce 2005. Po dlouhých diskuzích však k jeho přijetí nedošlo a na řadu přišel druhý návrh, který je stále ještě v procesu schvalování a jeho přijetí, pokud k němu vůbec dojde, je zatím také v nedohlednu. České zákony proti diskriminaci jsou tak velmi roztříštěné a nedostatečně provázané právě díky neexistenci jednotného antidiskriminačního zákona. Některé novelizace s existencí takového zákona počítaly a jeho nepřijetí tak znovu zkomplikovalo jejich aplikaci.
9.2. Dlouhé projednávání antidiskriminačního zákona Přijetí opatření, která budou upravovat diskriminaci ve společnosti, určuje směrnice Evropské unie 2000/78/ES, která stanovuje obecný rámec pro rovné zacházení a obecný rámec pro boj s diskriminací, a směrnici 2000/43/ES, která zavádí zásadu rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.61 Svým přistoupením k Evropské unii se zavázala k přijetí opatření proti diskriminaci i Česká republika. Tento zákon měl být však přijat již při vstupu do EU v roce 2004. K úplně prvnímu projednávání se návrh antidiskriminačního zákona dostal v lednu 2005 a po projednávání v příslušných výborech ho Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení a poslala ho k dalšímu kroku schválení senátem. V senátu se však během ledna 2006 zákonu nepodařilo najít dostatečnou podporu a byl vrácen zpět do Poslanecké sněmovny, kde pro něho nehlasovalo všech potřebných 101 poslanců a musel tak být přepracován. Tím nastaly komplikace, které představovalo další prodloužení doby, kdy měl být zákon již dávno přijat, a navíc komplikace ochrany před diskriminací v nově přijatém zákoníku práce, který s existenci antidiskriminačního zákona počítal. Problematika antidiskriminačního zákona se v předvolebním období zpolitizovala, jednak kvůli poměrně rezolutnímu odporu poslanců a senátorů Občanské demokratické
61
http://www.cdk.cz/rp_i.php?pg=clanky&cl=360
60
strany, tak také kvůli pokusu poslanců Komunistické strany Čech a Moravy vyměnit podporu antidiskriminačnímu zákonu za odvolání lustračních (z komunistického pohledu diskriminačních) zákonů.62 Druhý návrh zákona se dostal do jednání Poslanecké sněmovny 26. září 2007 a byl postoupen k projednání výborům. Tento návrh byl pak po třetím čtení schválen 19. března 2008. Proti jednání opět nejvíce vystupovali členové Komunistické strany, která považuje za diskriminační lustrační zákon, a proto považuje jeho zrušení za jednu z podmínek pro přijetí zákona proti diskriminaci. V následujícím jednání Senátu byl zákon schválen 23. dubna spolu s doprovodným usnesením, které říká že: Senát považuje antidiskriminační zákon za nástroj implementace požadavků vyplývajících z evropského práva, za jejichž neprovedení hrozí České republice sankce. Neztotožňuje se však s charakterem normy, která umělým způsobem zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby. Senát žádá vládu, aby nedávala souhlas s přijetím dalších antidiskriminačních předpisů na úrovni EU.63 Cestu prozatím posledního návrhu a zákona zastavilo veto prezidenta České republiky Václava Klause. Ve svých poznámkách k zákonu uvedl výtky, které se týkaly nepotřebnosti dalšího zákona proti diskriminaci v českých zákonech, který nepřináší nic nového. Navíc kritizuje přijetí zákona pouze jako nutnost ze závazků k EU a změnu přenesení důkazního břemene ze strany žalující na stranu žalovanou. Zákon byl tedy navrácen zpět do Poslanecké sněmovny, ve které musí být veto prezidenta přehlasováno, aby byl zákon přijat. Pokud se tak nestane, bude se muset celý proces opakovat s dalším návrhem antidiskriminačního zákona. Kdy se bude o přijetí zákona znovu jednat je v současné době neurčité. Po prvním jednání bylo jednání odsunuto. Vládní koalice díky své rozpolcenosti neměla na podzim 2008 potřebný počet hlasu a jednání by téměř jistě skončilo neúspěchem a smetením zákona v současné podobě pod stůl. Po pádu vlády je jisté, že do předčasných voleb a možná i dlouho po nich, nebude antidiskriminační zákon tou nejdůležitější otázkou, takže s dalšími kroky v procesu jeho schvalování zřejmě v nejbližší době nelze počítat. 62
http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Medi_ln__anal_za_antidiskrimina_n_ho_z_k ona_clear.pdf 63 http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=46806
61
Další překážkou může být poměrně velký odpor k přijetí zákona v řadách levice, která má v současné době v Poslanecké sněmovně velké zastoupení a pro zákon v dnešní podobě její poslanci zřejmě hlasovat nebudou.
9.3. Pro a proti antidiskriminačnímu zákonu Jako v každé problematice i otázka přijetí antidiskriminačního zákona vyvolala okamžitou diskuzi, ve které se vyčlenily dva tábory odpůrců a příznivců takového kroku.
Argumenty proti zákoníku: Skupina těch, kteří jsou proti přijetí antidiskriminačního zákona, poukazuje na několik faktů, které se týkají snahy o antidiskriminaci obecně a potom na konkrétní problémy samotného zákona. Vadí jim především princip zákona, který podle nich nebude před diskriminací chránit, ale naopak některé skupiny upřednostňovat a tím diskriminovat skupiny ostatní. Odvolávají se pak často na demokratické založení České republiky, kterému takový zákon dle jejich názoru odporuje. Odpůrci zákona se v politické sféře nacházejí hlavně v řadách silně zastoupené levice. Ve veřejné oblasti to pak jsou často příslušníci extrémně pravicových skupin, pro které je zákon vytvořený speciálně pro menšiny nepřijatelný. Objevují se však i hlasy lidí, kteří nejsou zabarveny žádnými politickými nebo ideologickými vlivy, upozorňující na nedostatky, které podle nich zákon má.
1) Zákoník je protidemokratický a nesmyslný Demokracie jako taková uznává rovnost všech lidí a zaručuje jim stejné možnosti už v základních listinách všech demokratických společností, a proto je v podstatě zbytečné a protidemokratické nějaký antidiskriminační zákon přijímat. Demokracie má navíc zaručovat svobodu v jednání a řízení vlastních podniků, takže zákon, který zaměstnavateli určuje pravidla, podle kterých by měl přijímat zaměstnance nebo mít povinnost někomu poskytovat určitou službu, vlastně svobodu omezuje. Kromě toho je podle odpůrců zákona nesmysl, aby se popírali rozdíly mezi lidmi, když rozdíly mezi ženami a muži jsou na první pohled viditelné.
62
2) Zákon je přijímán pouze z donucení Evropskou unií Zákon je přijímán pouze pod tlakem vedení Evropské unie, která takový zákon vyžaduje a jeho nepřijetí je podmíněno dokonce sankcemi. Bez tohoto tlaku by vůbec nedošlo k situaci, kdy se musí otázka Antidiskriminačního zákona řešit. 3) Rovnost již v zákonech máme, proč přijímat další? Základ práva na rovné zacházení je již v Základní listině práv a svobod a je dále upravena i v některých dalších zákonech, týkajících se samostatných oblastí. Další zákon proti diskriminaci není potřeba 4) Pozitivní opatření jsou diskriminační Povinnost pozitivních opatření, která mají za úkol zvýhodnit jednu skupinu, povedou k diskriminaci skupin jiných a jsou neslučitelné s demokratickou podstatou našeho státu. 5) Obrácené důkazní břemeno Jedním z argumentů, které mimo jiné uvedl v důvodech svého zamítnutí i prezident Václav Klaus je otázka obráceného důkazního břemena, které ukládá žalobci, aby sám prokázal minimálně tu skutečnost, že došlo k rozdílnému zacházení, tzn., že se věci udály tak, jak tvrdí. Na žalovaném potom je, aby prokázal, že důvod pro rozdílné zacházení na jeho straně byl oprávněný a nikoli diskriminační.64 Odpůrci tvrdí, že takový postup staví žalobce do výhodnějšího postavení a odporuje tak Ústavě ČR
Argumenty pro zákoník: Skupina hájící zákoník oproti jeho odpůrcům v jeho schválení žádný krok proti demokratickým principům nevidí a považují ho za přínosný pro boj proti diskriminaci.
1)Zákoník demokracii neodporuje Úkolem antidiskriminačního zákona není nařizovat někomu koho a jak má vybírat při hledání zaměstnance nebo mu přímo nařizovat, jak se k někomu chovat. Zákon se pouze snaží omezit situace, kdy dochází k jednání na základě stereotypů (například, že Romové nechtějí pracovat, ženy nezvládnou vedoucí funkce apod.) a tím subjekty, kterých se bude zákon týkat, přiměl rozhodovat se na základě skutečných faktorů. Neodporuje tudíž pravidlům ani samotnému smyslu demokracie.
64
http://www.diskriminace.eu/index.php?rubrika=main&id=1
63
2) Zákon je přijímán dobrovolně Zákon není pouhým „výmyslem“ Evropské unie. Tím, že Česká republika k EU přistoupila, zavázala se dodržet smlouvy s tím související a potvrdila, že respektuje její zásady, které diskriminaci popírají. V důsledku toho je přijetí zákona upravujícího antidiskriminační právo dobrovolným krokem České republiky. 3) Zákon proti diskriminaci je potřeba, současné nejsou dost účinné Listina základních práv a svobod sice zaručuje rovnost, ale Jedinec, který se stane obětí diskriminačního jednání, nemá v rukou žádné nástroje, kterými by se mohl tomuto jednání bránit. Ustanovení čl. 3 Listiny lze označit – zejména pokud jde o diskriminaci v soukromoprávních vztazích – za víceméně deklaratorní.65 Konkrétní opatření v zákoně však buď zcela chybí, nebo nejsou dostatečně konkretizována tak, aby kladli obětem diskriminace do rukou dostatečnou zbraň pro obranu proti diskriminačnímu chování. 4) Pozitivní opatření nebudou diskriminovat Zavádění pozitivních opatření nejsou povinná a mají se zavádět jenom v případech, kdy jejich přítomnost povede k odstranění diskriminace některé skupiny obyvatel. Tato opatření po uplynutí doby jejich potřebnosti ukončují svou platnost. 5) Obrácené důkazní břemeno není proti Ústavě Otázkou neústavnosti obráceného důkazního břemena se v dubnu 2006 zabýval Ústavní soud, který na něm neshledal nic, co by odporovalo zásadě rovnosti, protože určité zvýhodnění žalujícího je v tomto případě logicky zdůvodněno. Kromě toho musí na začátku procesu žalující prokázat, že byl skutečně diskriminován a proto nehrozí, aby byl zákon zneužit i v případech, kdy se o skutečnou diskriminaci nejednalo.
9.4. K čemu potřebujeme antidiskriminační zákon? Česká společnost jednotný zákon, který bude upravovat protidiskriminační právo, jednoznačně potřebuje. Jedním z důvodů může být i vytváření obrazu České republiky v očích ostatních zemí. Česká republika je jediným členem Evropské unie, který takový zákon nemá, a to je často vytýkáno kritikou ve zprávách, monitorujících stav diskriminace v zemích EU. 65
http://www.viaiuris.pilaw.cz/files/pravni_forum/VIA_IURIS_06_4.pdf
64
V první polovině roku 2009 se díky rotujícímu předsednictví dostala do vedoucí pozice EU právě Česká republika a pro ostatní členy je neexistence této úpravy v zákoně jistě negativní. Pokud mluvíme o spojení nepřijetí českého antidiskriminačního zákona s důsledky v Evropské unii, pak musíme vzpomenout i hrozbu sankcí a pokut, které by díky protahovanému procesu bez stálého výsledku, mohly Českou republiku postihnout. Přijetí zákona proti diskriminačnímu chování může být také určitým signálem ČR jak pro svět, tak pro českou společnost, že český stát diskriminaci odsuzuje a její projevy nebude tolerovat. Tento efekt by byl sice svým způsobem pouze symbolický, ale i jenom fakt, že bude mít antidiskriminační zákon oficiální platnost a právní sílu, přinutí společnost k většímu seznámení s pravidly, která jsou z pohledu diskriminace nepřijatelná a ve výsledku by se mohla diskriminace ve společnosti snížit. Hlavním důvodem pro přijetí antidiskriminačního zákona však není pouhé „kosmetické“ zamaskování problému, ale přínos, který bude zákon v samotném potlačování diskriminace mít. Hlavním úkolem antidiskriminačního zákonu je přesné vymezení skupin, situací a způsobů ochrany, které zákon nabízí. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech a)
práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,
b)
přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti,
c)
pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
d)
členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují,
e)
členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují,
f)
sociálního zabezpečení,
g)
přiznání a poskytování sociálních výhod,
h)
přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování,
i)
přístupu ke vzdělání a jeho poskytování,
65
j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.66
Dále vymezuje základní pojmy, které se v souvislosti s diskriminací objevují. Měl by tak zabránit nepřesnému výkladu některých jevů a zamezit nadužívání obvinění z diskriminace a tím pomoci osobám, které jsou diskriminaci skutečně vystavovány. Antidiskriminační zákon by měl poskytnout všem obětem diskriminace konkrétní možnost, jak se diskriminujícímu jednání bránit. Oběti diskriminace se u soudu budou moci domáhat upuštění od diskriminace, odstranění následků diskriminace, přiměřeného zadostiučinění (např. omluva), případně náhrady nemajetkové újmy v penězích (tzv. odškodné) 67 Dalším krokem, který má zefektivnit ochranu před diskriminací je úprava instituce veřejného ochránce práv, kterou návrh zákona obsahuje. Ochránce přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru, nebo světový názor a za tím účelem k)
poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodů diskriminace,
l)
provádí výzkum,
m)
zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací,
n)
zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty.“.68 Od přijetí antidiskriminačního zákona samozřejmě nelze očekávat, že se jeho
okamžité vyřešení všech problémů, které se diskriminace týkají. Určitě bude potřeba delší doba, než se zákon ve vnímání veřejností plně usadí a teprve praxe ukáže, jak je skutečně účinný, a kde bude potřeba dalších úprav k větší účinnosti. Dnešní podoba, ve které je zákon projednáván, je výsledkem určitých kompromisů a nechrání tak, jak si organizace volající po jeho zavedení představovaly, přesto však do českého právního systému zavádí větší a jasnější ochranu, než je tomu doposud, a proto by měla být jednání o jeho podobě co nejdříve vyřešena a zákon přijat.
66 67
68
http://www.diskriminace.cz/dt-zakon/antizakon.phtml http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=2125268 http://www.diskriminace.cz/dt-zakon/antizakon.phtml
66
Závěr O tom, že diskriminace v ČR existuje, nemůže být pochyb. Každým rokem se kritika stavu ochrany lidských práv objevuje ve zprávách nejrůznějších institucí jak tuzemských, tak zahraničních, zabývajících se touto oblastí, které poukazují na nedostatečnou činnost vlády v boji proti diskriminaci.
Kromě organizací působících přímo v České republice, zaznívá kritika diskriminace v naší zemi i z orgánů Evropské unie. Zmiňované jsou nejčastěji případy projevů rasismu a diskriminace pohlaví. Ačkoliv se kritika se vztahuje především na oblast diskriminace z důvodů rasy a na nerovnost žen a mužů v přijímání do zaměstnání a jejich následné postavení a odměňování, nedostatečné zakotvení ochrany v zákonech však poskytuje i další skupiny. Nejvíce je to z důvodu věku, ale diskriminovaní se cítí i lidé s homosexuální orientací a zdravotně postižení. Jediná oblast, ve které je stav diskriminace přijatelný, je oblast náboženská. Nemusíme se ale nahlížet jenom do oficiálních zpráv, aby se přítomnost diskriminace ve společnosti potvrdila. Stačí se podívat na veřejné statistiky, které jasně ukazují nerovnosti v zaměstnávání a odměňování žen a mužů v práci, abychom pochopili, že diskriminace je v ČR skutečně přítomným jevem. Jako jeden z důvodů, proč je stav opatření proti diskriminaci neuspokojivý, můžeme označit absenci tzv. antidiskriminačního zákona, který by měl České republice zajistit účinnou implementaci evropských směrnic upravujících potírání diskriminace a stanovit instituci veřejného ochránce práv jako úřad na dodržování zákona dohlížející. Ačkoliv se o přijetí odpovídajícího zákonu Česká republika snaží již několik let a k řešení nerovností se dokonce zavázala evropskými smlouvami, stále se nedaří nastavit efektivní systém, který by rovnost práv všech skupin zajišťoval.
Je bohužel samozřejmé, že zcela se diskriminaci vymýtit z běžného života nikdy nepodaří kvůli stálým stereotypům a předsudkům přetrvávajícím ve společnosti, kterými se lidé často i nevědomě řídí při svém rozhodování.
Přesto by ale měla být snaha o co největší potlačení diskriminace v naší společnosti stálou výzvou pro vládní orgány. Jistou nadějí je v současnosti projednávaný návrh 67
antidiskriminačního zákona, který by mohl vytvořit určitý základ pro další prevenci diskriminace v České republice. Jeho přijetí je však díky dalším komplikacím ve schvalovacím procesu, které opatření proti diskriminaci brzdí, v nejbližších měsících spíše nepravděpodobné. Mohl by tak následovat předchozí návrh, který byl zamítnuty a cesta k vyrovnání ochrany na úroveň evropských zemí by se tak pro Českou republiku opět zkomplikovala. Otázkou také zůstává, jak dlouho bude trvat, pokud bude zákon vůbec přijat, jak úspěšné bude jeho začlenění do právního systému České republiky, a jak efektivně bude v boji proti diskriminaci skutečně využíván.
68
Použitá literatura: Analýza situací v nichž může docházet k přímé či nepřímé diskriminaci občanů se zdravotním postižením. Výzkumné centrum integrace zdravotně postižených, Olomouc 2008
Antidiskriminační vzdělávání a veřejná správa v ČR, Multikulturní centrum Praha, o.s., Praha 2006
BOBEK, Michal: Rovnost a diskriminace, C.H. Beck, Praha 2007, 471 str. ISBN 97880-7179-1
FREDERICKSON, Georgie: Rasismus: stručná historie, BB Art, Brno 2003, ISBN 807341-124-5
GABAL, Ivan, Etnické menšiny ve střední Evropě : konflikt nebo integrace, G plus G, Praha 1999 ISBN 8086103234
HENDRYCH, Dušan: Právnický slovník-2. rozšířené vydání, C.H. Beck, Praha 2003, 1320 str. ISBN 8071797405
HOŘAVOVÁ, Barobra:Nečitelní cizinci, Multikulturní centrum, Praha 2003,96 stran ISBN:80-239-1137-6
Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Aries, Ostrava, 106 str.
MOŽNÝ, Ivo: Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života Portál, Praha 2002 ISBN 80-71786241
Postavení a diskriminace seniorů v České republice, sborník z XI. Celostátního gerontologického kongresu v Hradci Králové dne 25. listopadu 2005
69
RENZETTI, Claire: Ženy, Muži a společnost, Univerzita Karlova, 2003, 642 str. ISBN 80-246-0525-2
Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání, Nesehnutí, Brno 2005, ISBN 80-903228-16
RÝDL, Karel: Rasismus a nacionalismus v současném životě, IPPP, Praha1997,224 stran
SMETÁČKOVÁ, I., VLKOVÁ,K : Gender ve škole, Otevřená společnost, Praha 2005 ISBN 8090333125
ŠIŠKOVÁ, Tatjana: Výchova k toleranci a proti rasismu, Portál, Praha 1998,204stran, ISBN 80-71718-285-8
TYPOVSKÁ, Ludmila: Vybrané problémy současné společnosti, Olomouc, Univerzita Palackého 2000, 47. str., ISBN 8024401487
UHROVÁ, E, Kam kráčely feminisky, Gender studies center, Praha, 1994
VALDROVÁ, Jana: Abc feminismu, Nesehnutí Brno, 2004, ISBN 8090322832
VALRDROVÁ, Jana: Gender a společnost, Univerzita J.E. Turkyně, Ústí nad Labem, 2006, 233 str., ISBN 8070448083
WOLF, Josef: Člověk a jeho svět II, Lidské rasy a rasismus v lidské v dějinách a současnosti, Kaligraf, Praha 2000, ISBN 8024600994
70
Internetové zdroje: www.age-platform.org – mezinárodní platforma, zabývající se problematikou starších občanů
www.bydletelepe.centrum.cz
www.cdk.cz – centrum pro studium demokratické literatury
www.cvvm.cas.cz – centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR
www.diskriminace.cz
www.diskriminace.eu
www.diskriminace.info
www.feminismus.cz
www.forint.cz – fórum pro integraci, portál sociální exkluze
www.legis.cz – legislativní zpravodajství
www.llp.cz – liga lidských práv – aktivity prosazující dodržování lidských práv
www.mkc.cz – multikulturní centrum – otázky kulturního soužití
www.mpsv.cz – ministerstvo práce a sociálních věcí
www.obcanskeporadny.cz
www.romove.radio.cz
www.rovneprilezitosti.cz
71
www.senat.cz
www.viaiuris.pilaw.cz - B u l l e t i n p r o p r á v o v e v e ř e j n é m z á j m u
www.vlada.cz
www.zpravodaj.feminismus.cz
72
Resumé: Moje diplomová práce se zabývala problémem diskriminace a jejími projevy vůči ohroženým skupinám v České republice. Jedná se o jev, který je v české společnosti stále přítomný, i přes snahu českých vládních orgánů o její potlačování. Nejčastěji bývá poukazováno na diskriminaci Romů a žen, ale jsou jí ohroženy i další skupiny jako zdravotně postižení nebo starší občané. Podle úmluv Evropské unie se Česká republika snaží implementovat zákon, který by boj proti diskriminaci zastřešoval a právně podporoval skupiny, které jsou diskriminací ohrožené nejvíce.
Summary: My theses deals with the problem of discrimination and its demonstrations towards endangered social groups. It is a phenomenon which is still present in the Czech society inspite of the efforts of government to suppress it. Discrimination of Gypsies and women
is
the one most frequently shown but there are other groups which are menaced such as handicapped people or older citiziens. According to EU treaties, the Czech Republic tries hard to implement the law which could support the fight against discrimination and which would support the groups which are menaced with discrimination.
73
