MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy

Interaktivní metody výuky vybraných českých hudebních skladatelů

Diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Blanka Knopová, CSc. Brno 2016

Zpracovala: Kateřina Ferencová

„Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne 29. 03. 2016 ___________________________

Děkuji vedoucí mé diplomové práce, PhDr. Blance Knopové, CSc., za pomoc a cenné připomínky při tvorbě této práce. Dále bych chtěla poděkovat Muzeu Bedřicha Smetany v Praze za možnost fotografování v expozici a Památníku Bedřicha Smetany na Lamberku za speciálně komentovanou prohlídku.

OBSAH Úvod .................................................................................................................................. 5 1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) .......................... 7 2 Aktivizační formy a metody výuky........................................................................... 9 2.1 Aktivizační formy ............................................................................................. 9 2.2 Aktivizační prvky ve výuce hudební výchovy ................................................ 13 3 Hudební skladatelé .................................................................................................. 16 3.1 Bedřich Smetana ............................................................................................. 16 3.1.1 Litomyšl ...................................................................................................... 16 3.1.2 Růžkovy Lhotice ......................................................................................... 20 3.1.3 Obříství ........................................................................................................ 22 3.1.4 Jabkenice ..................................................................................................... 25 3.1.5 Praha............................................................................................................ 29 3.2 Antonín Dvořák ............................................................................................... 36 3.2.1 Nelahozeves ................................................................................................ 36 3.2.2 Zlonice......................................................................................................... 40 3.2.3 Vysoká u Příbrami....................................................................................... 43 3.2.4 Praha............................................................................................................ 45 3.3 Leoš Janáček ................................................................................................... 49 3.3.1 Hukvaldy ..................................................................................................... 49 3.3.2 Brno ............................................................................................................. 51 3.4 Gustav Mahler ................................................................................................. 56 3.4.1 Kaliště ......................................................................................................... 56 3.4.2 Jihlava ......................................................................................................... 57 3.5 Bohuslav Martinů ............................................................................................ 63 3.5.1 Polička ......................................................................................................... 63 4 Návrh projektu ........................................................................................................ 72 4.1 Projekt – Bedřich Smetana a Praha ................................................................. 72 4.2 Metodický list pro učitele................................................................................ 76 4.3 Pracovní list pro žáky ...................................................................................... 78 4.4 Projekt – Bohuslav Martinů a Polička ............................................................ 79 4.5 Metodický list pro učitele................................................................................ 80 4.6 Pracovní list pro žáky ...................................................................................... 82 Závěr ............................................................................................................................... 83 Přílohy ............................................................................................................................. 84 Seznam použité literatury ................................................................................................ 96 Internetové zdroje............................................................................................................ 98 Resumé ............................................................................................................................ 99 Anotace ......................................................................................................................... 100 Klíčová slova ................................................................................................................. 100

4

Úvod Dějiny hudby zahrnují informace o řadě hudebních stylů, skladatelů a interpretů. Pro žáky na základní či střední škole to jsou mnohdy pouhá jména, se kterými mají spojená jejich hudební díla. V horším případě žáci znají pouze skladatelovo jméno bez jakékoliv další asociace. Impulsem pro vytvoření této diplomové práce byla moje učitelská praxe, kde jsem u žáků cítila absenci spojení jména skladatele s praktickou činností, díky které by se žáci zapojili do poznávání skladatelova života a jeho hudebního odkazu. My, učitelé, máme různé možnosti, jak v hodinách hudební výchovy přiblížit žákům daného skladatele. Jedna z možností je ukázat fotografie s jeho portrétem a místy, kde žil. Mezi časově náročnější aktivity patří školní výlet do rodiště skladatele nebo dalších míst kde žil či působil, návštěva expozice o skladateli či zhlédnutí jeho pamětní desky nebo sochy. Mnohé expozice najdeme na zámcích a v muzeích. Další možnosti, jak seznámit žáky s osobností skladatele, může zprostředkovat nadace, institut či společnost, která se stará o skladatelův hudební odkaz a pořádá různé besedy, koncerty, vernisáže a hudební dny. Mezi méně časově náročné formy, jak žákům skladatele přiblížit, patří zvukové záznamy a videozáznamy živých výchovných koncertů nebo komponované zvukové pořady. Žáci mají také možnost zapojit se přímo do reprodukce hudby jako takové. Můžeme s žáky provést lehké úpravy hudební děl, jako je například symfonická báseň Vltava od Bedřicha Smetany, které pro ně nejsou náročné z hlediska hry na nástroj. Nesmíme zapomenout na koncerty klasické hudby, kde žáci v kvalitním živém provedení uslyší skladatelovu hudební řeč. Pokud chceme žáky vzdělávat nejen z hlediska samotných dějin a hudebních děl, můžeme navštívit i výchovný koncert, kde se žáci seznámí i s hrou na nástroj a hudební teorií. Cílem této práce je poukázat na různé formy a metody výuky, které by na žáky měly silnější dopad, než je tomu v běžné výuce. Práce je rozvržená do čtyř kapitol. První kapitola přináší informace o rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání se zaměřením na obsah vzdělávacího předmětu hudební výchovu. Druhá kapitola obsahuje výčet aktivizačních forem a metod výuky, které může učitel využít při rozvíjení všech žáků, bez ohledu na jejich schopnosti a dovednosti. Dále nabízí popis jednotlivých aktivizačních prvků, které v následující kapitole blíže popisuji. Ve třetí kapitole je uvedeno pět vybraných českých hudebních skladatelů. Text je zpracován s ohledem na využití aktivizačních prvků, jako 5

jsou např. expozice o skladateli nebo komponovaný zvukový pořad. Místa spojená se skladatelem doplňuji dalšími památkami města či obce, které učitel může využít pro rozvoj znalostí v dalších předmětech základního vzdělávání. Čtvrtá kapitola obsahuje dva návrhy projektové výuky, které mohou sloužit i jako návod pro vytvoření dalších projektů.

6

1 Rámcový

vzdělávací

program

pro

základní

vzdělávání (RVP ZV) Rámcový vzdělávací program definuje vzdělávací obsahy a očekávané výstupy jednotlivých vyučovacích předmětů. Dále vymezuje klíčové kompetence, které žáci rozvíjí během celého studia základního vzdělávání. Jedním z cílů RVP ZV je předměty vzájemně provázat v podobě mezipředmětových vztahů. Program je rozšířen o průřezová témata, která formují žákovu osobnost. RVP je podkladem pro školní vzdělávací programy, které každá škola sestaví dle zaměření konkrétní školy. V RVP jsou uvedeny cíle vzdělávacích procesů, které mají vést k rozvíjení individuality a klíčových kompetencí u jednotlivých žáků. „Základní vzdělávání na 2. stupni pomáhá žákům získat vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní samostatné učení a utváření takových hodnot a postojů, které vedou k uvážlivému a kultivovanému chování, k zodpovědnému rozhodování a respektování práv a povinností občana našeho státu i Evropské unie. Pojetí základního vzdělávání na 2. stupni je budováno na širokém rozvoji zájmů žáků, na vyšších učebních možnostech žáků a na provázanosti vzdělávání a života školy se životem mimo školu. To umožňuje využít náročnější metody práce i nové zdroje a způsoby poznávání, zadávat komplexnější a dlouhodobější úkoly či projekty a přenášet na žáky větší odpovědnost ve vzdělávání i v organizaci života školy.“1 K dosažení cílů ve výuce na 2. stupni ZV, vytyčených MŠMT v RVP, je vhodné použít nejen klasickou frontální výuku, ale také projektovou výuku a další aktivizační metody. Smyslem vyučovacího předmětu Hudební výchova je především rozvíjení základních hudebních schopností a praktických dovedností. To znamená, že se učitel soustředí na rozvoj pěveckých dovedností, hudebního sluchu, rytmického cítění a hudební představivosti a dá prostor žákům pro rozvoj hudební tvořivosti. Hudební výchova se skládá ze čtyř složek, které obsahují cvičení na rozvoj určitých hudebních schopností každého jednotlivce.

MŠMT (2013). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, s. 8 1

7

•

Vokální činnosti – intonační a sluchová výchova, pěvecká výchova (tvoření tónu, hlasová hygiena, pěvecká vokalizace, pěvecká artikulace), rytmická výchova

•

Instrumentální činnosti – hra na hudební nástroje, např. Orffův instrumentář

•

Hudebně pohybové činnosti – správné držení těla, koordinace pohybu s hudbou, taneční prostředky, hra na tělo

•

Poslechové činnosti – uvědomělý poslech hudby, rozvoj hudební představivosti, hudební diktáty, sluchová analýza, sluchová syntéza

8

2 Aktivizační formy a metody výuky Cílem aktivizačních forem výuky je zapojit všechny žáky do vyučovacího procesu a dát možnost uplatnit se i těm, kteří mají pro danou činnost menší předpoklady. Tyto formy vedou k rozvíjení jejich osobnosti, rozšiřování vědomostí a dovedností. Aktivizace není konečnou formou, ale je to forma s přesahem pro další činnosti. Aktivizační formy žáky nutí k samostatné práci a individuálnímu zamyšlení nad získanými informacemi z výuky.

2.1

Aktivizační formy

Projektová forma a metoda výuky Projektová forma výuky, je oblíbenou formou, ale často se o projektovou výuku nejedná. J. Kratochvílová ve své publikaci projekt definuje takto: „Projekt je komplexní úkol (problém), spjatý s životní realitou, s nímž se žák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného žádoucího produktu (výstupu) projektu, pro jehož obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti.“2 Proto bychom žáky do vytváření projektu neměli nutit, ale jejich zájem by měl vyplývat z motivace učitele a potřeby porozumět nějaké učební látce či získání potřebné znalosti do budoucího života. Hudební výchova také nabízí témata, která žáci budou potřebovat k orientaci v hudbě obecně. Mezi ně patří i určitá míra znalostí o českých skladatelích, kterým se budu v práci blíže věnovat. Projektová metoda se vyznačuje určitými charakteristickými znaky. Podle J. Kratochvílové se jedná o následující znaky projektové výuky: 3 •

Projekt vede k cíli, který je předem určený. Žáci během projektové výuky vytváří výstup, který po skončení prezentují.

•

Projektová metoda se nedrží přesně naplánované struktury kroků, protože během projektu může vyvstat problém nebo doplnění o další obohacující činnost, kterou můžeme do projektu zařadit. Je to flexibilní metoda a z toho vyplývá její náročnost na provedení.

KRATOCHVÍLOVÁ, J. (2009) Teorie a praxe projektové výuky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. 36 ISBN 978-80-210-4142-4 3 tamtéž, s. 38 2

9

•

Tato metoda je velmi náročná na aktivitu samotných žáků, bez jejich nadšení projekt ztrácí smysl.

•

Učitel se snaží být upozaděn a příliš žákům nevnucuje své názory. Učitel je v roli poradce.

•

Žák musí převzít odpovědnost za konečný výstup projektu, jinak projekt nemůže správně rozvíjet jeho osobnost.

•

Praktické znalosti a činnosti, které projektová metoda zprostředkuje, žáka motivují k jejich dalšímu využívání.

Tato metoda by se měla řídit podle čtyř po sobě jdoucích bodů, které jsou v odborné literatuře uváděny a uvádí je i L. Zormanová. 4 První krok je definování záměru, v který projekt vyústí. Další krok je naplánování bodů, podle kterých bude projekt probíhat. Dále následuje samotná realizace a jako poslední krok je zhodnocení projektu prostřednictvím výsledného výstupu a následné diskuse nad celým průběhem výuky. J. Valenta vytvořil ucelenou typologii projektů z různých hledisek třídění, kterou J. Kratochvílová doplnila.5 •

navrhovatel projektu - spontánní žákovské, uměle připravené, kombinace obou předchozích typů

•

účel projektu – problémové, konstruktivní, hodnotící, směřující k estetické zkušenosti, směřující k získání dovedností

•

informační zdroj projektu – volný, vázaný, kombinace obou typů

•

délka projektu – krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý, mimořádně dlouhodobý

•

prostředí projektu – školní, domácí, kombinace obou typů, mimoškolní

•

počet zúčastněných na projektu – individuální, společné

•

způsob organizace projektu – jednopředmětové, vícepředmětové

Projektová výuka může přinášet i určitá rizika, pokud učitel podcení přípravu projektu. Tato omezení E. Trnová nastiňuje v metodickém materiálu pro učitele. 6 Práce na

ZORMANOVÁ, L. (2014). Obecná didaktika: pro studium a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, s. 117 ISBN 978-80-247-4590-9 5 KRATOCHVÍLOVÁ, J. (2009) Teorie a praxe projektové výuky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. 48 ISBN 978-80-210-4142-4 4

10

projektu může být neefektivní z hlediska času. Výuka může způsobit mezery ve vzdělání při bezúčelném použití této formy výuky. Tato výuka má vysoké nároky na kvalitu didaktických schopností učitele. Při nesprávném vedení hrozí nekvalitní výstupy projektové výuky. Může nastat také problém s pochopením učiva, např. kvůli absenci vysvětlování jednotlivých pojmů, který se u projektu někdy vyskytuje.

Skupinová forma výuky Ve skupinové výuce je role učitele upozaděná podobně jako ve výuce projektové. Pracuje se v menších skupinách vytvořených učitelem s přihlédnutím k záměru, který má skupinová výuka naplnit. Učitel má dvě kritéria v rámci prospěchu žáků, podle kterých žáky rozděluje. Popis skupin nalezneme i v publikaci L. Zormanové.7 Žáky můžeme rozdělit na homogenní skupiny nebo heterogenní skupiny. Homogenní skupiny tvoří žáci zhruba na stejné úrovni znalostí a díky tomu každá skupina řeší takový úkol, kde všichni zažijí úspěch, protože budou mít k vyřešení stejné předpoklady. Heterogenní skupinu tvoří naopak žáci s různými vědomostmi a úrovní intelektu. Tato skupina má za úkol posouvat slabší žáky pomocí žáků „vzdělanějších“. Existuje ale riziko, že slabší žák se nedostane ke slovu a pouze pasivně přihlíží. Skupinová výuka je dobrým zpestřením frontální výuky. Žáci dostanou možnost vzájemně se rozvíjet na úrovni spolužáků, kteří si mohou lépe rozumět, jelikož jsou na stejné úrovni ve vyjadřování a poznání řešeného úkolu. Učitel má důležitou funkci na začátku skupinové výuky. Rozdělí žáky tak, aby skupiny fungovaly efektivně. Předpokladem efektivního rozdělní je, že učitel žáky dobře zná. Výhod této výuky je mnoho, ale především boří stereotypy a aktivně zapojuje všechny žáky do procesu výuky.

Metody názorně demonstrační Tyto metody obvykle nejsou řazeny do metod aktivizačních, ale domnívám se, že záleží v podstatě na tom, zda učitel pustí žáka do role učitele, např. na hudební nástroje nebude hrát pouze učitel, ale vyzve žáky, aby přinesli a zahráli na své hudební nástroje. Žák následně sám na hudební nástroj zahraje a tím se dostává do role učitele, což je pro žáky

TRNOVÁ, E. (2012). Základy kvalitní projektové výuky. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, s. 10 ISBN 978-80-87604-18-2 7 ZORMANOVÁ, L. (2014). Obecná didaktika: pro studium a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, s. 111 ISBN 978-80-247-4590-9 6

11

zajímavější. Názorně demonstrační metody využívají formy předvádění a pozorování skutečných předmětů, modelů, zobrazení, zvukových či dotykových pomůcek apod.

Problémové vyučování Problémové vyučování je metoda, která žáky aktivizuje a je vhodná pro použití individuálního i skupinového řešení problému. T. Kotrba a L. Lacina uvádějí možné příklady problémových otázek 8 Proč…, Čím se liší…, Srovnej…, Urči…, Popiš…, Dokaž…, Jak lze použít…, Které společné znaky… atd. Problémové úlohy mají svůj postup řešení, který T. Kotrba a L. Lacina ve své publikaci převzali od F. Mošny a Z. Rádla. Existuje několik přístupů od různých autorů. Řešení těchto úloh dle F. Mošny a Z. Rádla má šest fází – 1. Vytvoření problémové situace 2. Analýza problémové situace 3. Formulace problému 4. Řešení problému 5. Verifikace řešení 6. Zobecnění postupu řešení problému.

Myšlenkové mapy Myšlenkové mapy spadají pod metody kritického myšlení a jsou určeny ke třídění a vzájemnému propojování nově získaných znalostí se staršími. L. Zormanová uvádí postup při tvorbě myšlenkové mapy dle T. Buzana 9, který se skládá z pěti korků. 1. Základní slovo či pojem se napíše doprostřed nebo nahoru na tabuli, papír…. 2. Učitel vznáší otázky, které žáky nasměrují k rozšíření mapy a hledání souvisejících otázek. 3. Při tvorbě zapisujeme všechny pojmy a výrazy, které nás napadnou a snažíme se popsat souvislosti mezi nimi. 4. Je vhodné zaznamenat i otázky, na které žák doposud nenašel odpověď. 5. Vypracování mapy by mělo být ohraničeno časem a žák by se měl snažit myšlenku co nejvíce propracovat.

Didaktické hry Didaktické hry by měly vést k utvrzování učební látky. Žák si díky hře lépe zafixuje získané vědomosti, jelikož by ho hra měla povzbudit a motivovat k co nejlepším výsledkům, které s vědomostmi souvisejí. Učitel musí didaktickou hru připravit kvalitně, aby splnila cíl, který si předem určil. KOTRBA, T., LACINA, L. (2011) Aktivizační metody ve výuce: příručka moderního pedagoga. 2., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Barrister & Principal, s. 99 ISBN 978-80-87474-34-1 9 ZORMANOVÁ, L. (2014). Obecná didaktika: pro studium a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, s. 166 ISBN 978-80-247-4590-9 8

12

Diskusní metody Diskusní metody jsou založeny na vzájemné komunikaci, která se řídí pravidly naslouchání a respektování názorů druhých. Diskuse vede ke zvyšování pozornosti a zájmu o učivo. Učitel by měl diskusi vést ale dát i prostor pro vyjádření všem žákům. Je pravděpodobné, že diskuse neskončí se stejným výsledkem u každého žáka, je ale důležité naslouchat druhým. Tyto metody je vhodnější použít v menším kolektivu.

Inscenační metody Tato metoda je založena na hraní určitých rolí. Žák hraje roli, která vychází z jeho zkušenosti. Když se konfrontuje se spolužáky, zjistí, že každý tuto roli vnímá jinak a to vede k vzájemnému obohacování žáků i učitele. Dále může být inscenační metoda použita pro zpestření výuky a k opakování učiva zajímavější formou. Inscenace může být plně připravena nebo lze zakomponovat i improvizaci.

2.2

Aktivizační prvky ve výuce hudební výchovy

V kapitole popisující aktivizační prvky výuky uvedu návodné informace, jak s těmito prvky pracovat.

Expozice o skladateli Expozice nabízí různé možnosti, jak ji využít ve výuce. Je důležité, aby si žáci informace, které vidí a slyší kolem sebe, utřídili a část z nich si zapamatovali. Expozice má za úkol žáky zaujmout a ukázat, ve které době skladatel žil a tvořil. Některá muzea a památníky mají pro žáky připravené kvízy a testy, které je testují ve znalostech o skladateli a reflektují jejich aktivitu při poznávání expozice. Dále učitel může vytvořit vlastní otázky, které rozdá v písemné podobě před navštívením expozice nebo poté. Zajímavou formou výuky může být zadání popisu expozice nebo celého školního výletu, do kterého je zakomponováno seznámení s hudebním skladatelem. Nemusí být přesně daný slohový útvar. Žáky to povede ke kreativitě a bude to pro ně zajímavější.

13

Komponovaný zvukový pořad Komponovaný zvukový pořad patří ke zpestření výuky a nabízí řadu výhod. Na internetových stránkách, vytvořených pro edici Nebojte se klasiky, jsou vytvořeny pracovní listy a testy, které učitel může ve výuce společně se zvukovým pořadem použít. Pracovní listy jsou pro učitele inspiračním zdrojem pro vytvoření vlastního pracovního materiálu. Zpracování edice Nebojte se klasiky je na vysoké úrovni a učitel se nemusí obávat s touto edicí pracovat.

Socha skladatele Socha skladatele je ideální objekt k mezipředmětovým vztahům s výtvarnou výchovou. Žák může sochu nakreslit nebo ji zpracovat pomocí jiné výtvarné techniky. Dále ji lze použít v rámci výuky dějin výtvarného umění ve vztahu k umělcům, kteří sochu vytvořili.

Multimediální aplikace Janáček a Brno Učitel si může podle aplikace předem připravit pro žáky úkoly, které jim před výletem rozdá v písemné podobě. Tato aplikace je vhodná obzvlášť pro mimobrněnské učitele, kteří Brno neznají.

Kniha ve tvaru leporela Příhody lišky Bystroušky Leporelo Příhody lišky Bystroušky je vhodné především pro žáky prvního stupně a šestou třídu druhého stupně. Učitel může během výuky leporelo žákům ukazovat a také jim zadávat úkoly, např. najdi návrh kostýmu Berušky E. Milána a pokus se ho nakreslit. Díky výtvarnému zpracování se dotkneme mezipředmětových vztahů s výtvarnou výchovou. Žáci mohou podle leporela dramaticky ztvárnit Příhody lišky Bystroušky, jelikož je příběh napsaný jazykem pro ně přístupným.

Nebojme se klasiky – hudební úpravy s teoretickými a metodickými poznámkami Publikace „Nebojme se klasiky“ obsahuje partitury hudebních úprav skladeb, metodické poznámky, teoretické poznámky k dílu a skladateli, úkoly a slovník použitých 14

hudebních pojmů. V druhé publikaci jsou vytvořeny i party pro jednotlivé hlasy, bicí nástroje a klavír v samostatných složkách. Pro učitele je tato publikace pomůckou ke zpracování jeho přípravy, protože obsahuje všechny základní informace, vztahující se jak ke skladateli, tak i k určitému hudebnímu dílu. V partituře jsou barevně i písmeny odlišeny díly hudební formy, kterou autoři dále blíže popisují. Nedílnou součástí každé úpravy je i popis interpretace, jenž učiteli usnadní práci s nastudováním díla. Po provedení hudebního díla má učitel možnost využít připravené úkoly, díky kterým např. zjistí, zda žáci rozumí hudební formě, se kterou se právě setkali.

Naučná obrazová kniha Antonín Dvořák z edice Největší Češi Jelikož je kniha zpracovaná formou komiksu, učiteli se nabízí možnost komiks rozstříhat a nechat žáky seřadit jednotlivá okna příběhu či dokonce doplnit slovní popisy. Žáci se mohou tímto komiksem inspirovat a vytvořit vlastní příběh ze skladatelova života, který se váže k určité události, kterou jim může učitel zadat, nebo kterou si sami vyberou. Díky komiksovému zpracování příběhu zahrnuje tento úkol mezipředmětové vztahy s výtvarnou výchovou a českým jazykem. Dalším krokem je vytvoření veliké komiksové knihy, která popisuje mezníky Dvořákova života. Je možné z jednotlivých příběhů sestavit plakát a pověsit ho ve třídě či v budově školy jako výstup jejich práce realizované v hodině hudební výchovy.

15

3 Hudební skladatelé Hudební skladatele řadím dle data narození. Jednotlivá města a obce dle pořadí pobytu od jejich narození.

3.1

Bedřich Smetana

3.1.1 Litomyšl Rodný dům Bedřicha Smetany v Litomyšli

Obr. 1 Rodný dům Bedřicha Smetany v Litomyšli Zdroj: foto autorky Rodný dům B. Smetany patřil litomyšlskému sládkovi, kterým byl jeho otec František Smetana. Byt byl prostorný, ale dnešní vybavení bytu není původní, nábytek je z 19. století, kdy zde Smetanovi žili. Rodina Smetanových si nábytek při stěhování odvezla do Jindřichova Hradce. Dispozice rodného bytu také není původní, prošel od doby, kdy zde Bedřich vyrůstal, dalšími stavebními úpravami. Byt má v současné době pět místností, kuchyně, která k bytu patřila, už není jeho součástí. Do bytu se vchází přes dřívější pokoj služebné (dříve se do bytu vcházelo průjezdem přes kancelář sládka). Expozice prošla mnoha obměnami. K oslavě 100. výročí narození Smetany byla 16

zpřístupněna veřejnosti ložnice, ve které se narodil, a komůrka. Zbylé místnosti sloužily k potřebám pivovaru. V roce 1949 byl byt Smetanových veřejnosti otevřen celý u příležitosti prvního ročníku festivalu Smetanova Litomyšl. Druhá expozice byla nainstalována po rekonstrukci bytu roku 1959 k 700. výročí povýšení Litomyšle na město. V pořadí třetí expozice byla do bytu umístěna v roce 1974 a částečně se ještě obměnila v 80. letech 20. stol. Současná expozice se v bytě nachází od roku 1996. Byt přešel pod správu Městského muzea v Litomyšli a díky tomu byl znovu opraven. Autentické předměty v expozici 

sloupové hodiny



klavír z litomyšlského zámku



psací stůl



brýle



jehelníček matky



dřevěný střelecký terč otce

Jídelna V dřívější jídelně nalezneme klavír, na který B. Smetana hrával pro zámecké pány. Další klavír je v zámecké expozici. V místnosti se nachází několik obrazů a fotografií rodiny, portréty obou rodičů, brýle B. Smetany, brkové pero, jehelníček Barbory Smetanové, matky Bedřicha. Také je zde záznam z matriky o narození Bedřicha, dvoje housle, partitury a jiné notové zápisy smetanových hudebních děl, dobový porcelán a nábytek. Pracovna otce V pracovně je psací stůl Bedřicha Smetany, na kterém komponoval od roku 1860 do své smrti. Psací stůl byl jak v Obříství, tak i v Jabkenicích. V pracovně se také nachází dřevěný střelecký terč otce z roku 1824. František Smetana, Bedřichův otec, byl členem střeleckého spolku a byl vášnivým lovcem. Opět je v místnosti umístěn dobově stylizovaný nábytek a také tu na zdech visí obrazy míst, kde Smetana žil (Litomyšl, Jindřichův Hradec). Ložnice Místnost je zařízena dle dobových zvyklostí – nábytek, stolní hodiny, postel, kolébka. Obrazy v místnosti zobrazují světová města (např. Vídeň, Benátky). V této místnosti se Bedřich Smetana narodil. 17

Komůrka Komůrka sloužila Bedřichovi k tajnému cvičení na housle, i když otec především chtěl, aby Bedřich hrál na klavír. Dnes se zde nachází busta Smetany a dětská expozice. Expozice nabízí kvízy o Bedřichovi Smetanovi v českém a anglickém jazyce. Děti si mohou složit puzzle z fotografií Bedřicha Smetany, ale také si vyzkoušet zvukové pexeso. Jako další úkol je pro děti připraven seznam oper, kde musí seřadit opery podle doby jejich vzniku. Dále si děti můžou vyzkoušet hraní na různé netradiční nástroje vyrobené z materiálů denně běžně používaných. (boomwhackery, chrastítka apod.) Pokoj služebné Pokoj služebné dnes slouží jako pokladna a vstup do expozice.

Pomník Bedřicha Smetany v Litomyšli Spolek pro Smetanovy oslavy, který vznikl v roce 1922, chtěl nechat postavit slavnému rodákovi pomník k 100. výročí narození. Spolek pořádal různé kulturní akce, výtěžky z koncertů a dobrovolné dary byly použity na postavení pomníku. Autorem sochy je sochař Jan Štursa, podstavec a plot kolem pomníku navrhl architekt Pavel Janák. Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo 22. června 1924, socha je umístěna na konci Dolního náměstí. Fotografii Pomníku B. Smetany v Litomyšli nalezneme v příloze č. 1.

Dům čp. 61 na Smetanově náměstí v Litomyšli Po jednom roce pobytu v Litomyšli František Smetana koupil dům na náměstí. Dům nezajišťoval pouze prestiž, ale i větší prostor pro velikou rodinu. Smetanovi zůstali v bytě sládka a v domě bydleli příbuzní nebo podnájemníci. Po neúspěšném pokusu desku umístit na pivovar byla v roce 1880 na dům čp. 61 umístěna pamětní deska upozorňující na narození Bedřicha Smetany v Litomyšli. U odhalení pamětní desky byl přítomen i Bedřich Smetana.

Smetanův dům Smetanův dům je reprezentativní budova postavena v roce 1905 podle návrhu J. Šuly, V. Šulce a J. Velfíka. Budova byla slavnostně otevřena provedením opery Dalibor. Na místě, kde byl postaven Smetanův dům, byla dříve restaurace Karlov s velkým sálem, 18

kde se konaly společenské akce. Právě zde se konalo první veřejné vystoupení Bedřicha Smetany 4. října 1830. B. Smetana hrál, předehru k Aubertově opeře Němá z Portici.

Zámek Litomyšl

Obr. 2 Zámek Litomyšl Zdroj: foto autorky Zámek se sgrafitovou výzdobou byl postaven v letech 1568-1581, patří mezi památky UNESCO. Na zámku se nachází divadlo z konce 18. stol. i s dobovými dekoracemi.

Regionální muzeum Barokní budova bývalých piaristických škol. V letech 2012-2014 budova prošla rekonstrukcí. V muzeu jsou stálé expozice o dějinách Litomyšle s archeologicky odkrytými pozůstatky středověké zástavby. Muzeum pořádá i programy pro děti.

Městská galerie Městská galerie sídlí v domě U Rytířů, je zdobena renesanční kamennou figurální fasádou.

19

Městská obrazárna Městská galerie se nachází na zámku v Litomyšli a můžeme si prohlédnout díla malířů 19. stol. a také litografie rodáka z Litomyšle Julia Mařáka.

3.1.2 Růžkovy Lhotice

Obr. 3 Zámek Růžkovy Lhotice Zdroj: foto autorky Barokně-klasicistní zámek Růžkovy Lhotice leží blízko Čechtic a je pod správou muzea Podblanicka ve Vlašimi. Zámek nemá velkou rozlohu, ale patří k němu nádvoří s menší zámeckou zahradou, kde mohou návštěvníci relaxovat. Ke konci 19. stol. zámek vyhořel. Od roku 1972 probíhá jeho rekonstrukce. V červenci roku 1835 koupil zámek František Smetana, otec Bedřicha Smetany a provozoval zde pivovar i s hospodou. První patro obývala rodina Smetanova. V přízemí byly byty služebnictva a provozní místnosti pivovaru. V roce 1844 František Smetana Lhotice prodal a rodina se odstěhovala do Obříství. K výročí Smetanova narození zde byla roku 1924 odhalena mramorová busta Bedřicha Smetany od Otakara Španiela. Areál byl otevřen veřejnosti v roce 1984 expozicí Hudební tradice Podblanicka. Na přelomu let 2013/2014 byla otevřena nová expozice Kraj tónů. Na nádvoří se konají koncerty a další akce. 20

Expozice Kraj tónů Expozice je umístěna ve čtyřech místnostech a chodbě, kde najdeme informace k historii zámku od původní tvrze z roku 1363 až po jeho současný stav. Kraj Podblanicka je spojen s mnoha hudebními osobnostmi. Mapuje hudební rodáky, ale také významné hudební osobnosti, které kraj navštívily. Vybavení třech místností navozuje atmosféru doby druhé poloviny 19. stol. Modrý salón je laděn do doby konce 18. stol. 1. místnost První místnost expozice se zaměřuje na hudební skladatele narozené v kraji Podblanicka, jako jsou Jan Dismas Zelenka a Josef Leopold Dukát. Nalezneme zde několik partitur Zelenky a Dukáta. Dozvíme se o působení Dukáta jako ředitele kůru v Želivě. Můžeme si prohlédnout pozdně barokní hoboj. 2. místnost Zelený salón je věnovaný pouze Bedřichu Smetanovi. Návštěvník má příležitost vidět nejstarší podobiznu Smetany kreslenou uhlem.

Dále jsou tu obrazy jeho rodičů,

fotografie rodiny, osobní věci Bedřicha Smetany (např. brýle) a rukopisy partitur. V zeleném salónu patří k hlavním exponátům dva klavíry, na které B. Smetana hrál. První klavír je ze zámku v Čechticích, kde měl Smetana klavírní vystoupení v roce 1840 a druhý klavír je z myslivny v Jabkenicích. 3. místnost Část třetího salónu je věnovaná kapelnictví. Opět představuje rodáky tohoto kraje, ale také už je zde zmínka o skladatelích, kteří Podblanicko navštívili. Ke kapelnické částí patří hudební nástroje, kterých je tu poměrně veliké množství. Nástroje jsou přibližně z druhé poloviny 19. stol. – klarinety, různé velikosti bubnů, kapelnické hůlky, kytara, lesní roh, trubka a housle. Ke kapelnictví patří též vojenská hudba, která má v místním kraji tradici (Krása, Žerovnický, Rezek). Zdejší kraj měl také nadaného houslaře Jana Kulíka z Domašína, o kterém je tu také zmínka. Další rodák, kterého nám expozice přibližuje, je Zdeněk Fibich, který se narodil v myslivně ve Všebořicích. Dále se tu dozvíme o Gustavu Mahlerovi, který se narodil v Kalištích a o Richardu Wagnerovi, jenž žil na zámku v Pravoníně u rodiny Pachtů od září až do listopadu roku 1832. 4. místnost Modrý salón je laděn do atmosféry konce 18. stol. Podle toho je také vybaven (bílé barokní skříně a jídelní stůl). Probíhají zde též koncerty pro menší obecenstvo. Expozice přibližuje další významné hudební osobnosti spojené s tímto krajem. Mezi ně 21

patří i Ema Destinnová, která pracovala a odpočívala na zámku v Souticích v roce 1900. Dále jsou představeni formou fotografií Leoš Janáček a Josef Bohuslav Foerster. Větší část salónu je věnována Josefu Sukovi proto se zde nachází klavír, na který J. Suk hrál v Benešově. Nalezneme zde také obraz Blaníku a J. Suka, který napsal skladbu pro klavír Pod Blaníkem.

3.1.3 Obříství Památník Bedřicha Smetany na Lamberku

Obr. 4 Památník Bedřicha Smetany na Lamberku Zdroj: foto autorky Památník B. Smetany se nachází v části obce Obříství, která se jmenuje Lamberk. V obci, pod jejíž správu památník spadá, uvidíme i další zajímavé památky. Usedlost v Lamberku, která dnes slouží jako památník B. Smetany, koupil v roce 1849 František Ferdinandi, ředitel obřístevského panství. Otec Bedřicha Smetany František v Obříství od roku 1844 provozoval pivovar a díky tomu se mohly obě rodiny stýkat. Jako první se do rodiny roku 1857 přiženil Bedřichův bratr Karel. Po smrti své první ženy Kateřiny pozval bratr Karel Bedřicha na panství v Lamberku, kde se B. Smetana setkává se svojí budoucí ženou Betty Ferdinandiovou. Jejich svatba se konala 10. července 1860 22

v kostele sv. Jan Křtitele v Obříství. Po dalších deset let jezdil Smetana na Lamberk, obzvláště v letním období. V Lamberku byla pro Smetanu vyhrazena menší budova vedle hlavní budovy Ferdinandiových. Lamberk byl pro skladatele oázou klidu, jelikož se nacházel na okraji obce. Poslední Smetanova návštěva proběhla 12. srpna 1881. První expozice věnovaná Smetanovi byla umístěna v dnešní budově obecního úřadu před zámkem v Obříství v roce 1956 až v roce 1968. Po rekonstrukci sídla Ferdinandiových na Lamberku byl otevřen památník B. Smetany přímo v místě, kde pobýval. Během záplav v roce 2002 byl památník na Lamberku zničen a provoz nemohl dále pokračovat. Památník byl po rekonstrukci znovu otevřen v roce 2007 s novou expozicí, kterou můžeme v současnosti v památníku zhlédnout. Expozice týkající se Bedřicha Smetany se nachází přímo v objektu, který na Lamberku obýval. Památník se nevěnuje pouze Bedřichu Smetanovi, ale také místní organizaci Sokol a nabízí i dočasnou expozici o vykopávkách v Obříství a okolí. Expozice o B. Smetanovi se nachází v přízemí ve třech místnostech a dále v prvním patře v jedné místnosti. Obývací pokoj V první místnosti, kterou je obývací pokoj, nalezneme - repliku kachlových kamen, nábytek, zdobené stolní hodiny, porcelán a další vybavení. Zařízení expozice není původní, ale pouze dobové. Nábytek je rozestavěn dle dobových fotografií. Pracovna Pracovna je jediná místnost, kde nalezneme původní Smetanův klavír a pracovní stůl. Mezi další vybavení patří sedací souprava se stolkem, skříňka a šperkovnice. V této místnosti jsou k vidění mimo jiné kopie obrazů Smetanových rodičů. Sál – bývalá hodovna Po okrajích sálu a uprostřed jsou umístěny lavice k odpočinku. Expozice v sále je instalována ve vitrínách po okraji sálu. Vitríny jsou celkem čtyři. U okna se nachází zasklený model objektu Ferdinandiových z doby, kdy sem jezdil B. Smetana. Na zdi vedle okna visí dva veliké obrazy s motivy z Prodané nevěsty. V rohu místnosti je malovaná zástěna, na které vidíme Betty a Bedřicha a za nimi vesnické děvče s chlapcem. První vitrína nabízí předměty s motivy opery Prodané nevěsty (talířky, skleničky pohlednice apod.), titulní stranu předehry k opeře Prodaná nevěsta, fotografie Betty a Bedřicha a další předměty. Nad vitrínou visí fotografie dcery Žofie. 23

Další vitrína představuje Bedřichova bratra Karla Smetanu. Můžeme se podívat na fotografii rodiny Karla Smetany s manželkou a dětmi. Ve vitríně dále vidíme kresbu zahrady v Lamberku od Betty Smetanové a několik dopisů, které Betty Smetana posílal. Nad druhou vitrínou je umístěna dobová fotografie statku v Lamberku, kresba Bedřicha Smetany znázorňující „Pohodu na Lamberku“ a obraz B. Smetany v mladších letech. Třetí vitrína obsahuje fotografie a obrazy. Jsou zde k vidění fotografie Kateřiny Kolářové a B. Smetany a zmenšeniny obrazů rodičů Bedřicha a Betty. Na zdi nad vitrínou visí obrázky, které kreslil B. Smetana a dvě kresby zámku v Obříství. V poslední vitríně v sále uvidíme – obálky dopisů, které Betty Bedřich posílal ze Švédska, svatební fotografii Betty a Bedřicha a samostatné fotografie Bedřicha a Betty Smetanových, titulní stranu Bettiny polky, brýle a jiné předměty. Ložnice Ve druhém patře můžeme nahlédnout do ložnice B. Smetany, která není vybavena původním nábytkem. Jde o nábytek dobový, který je rozestavěný podle fotografií. Nalezneme zde postel, skříně, křesla se stolkem, komodu, skleničky, hračky pro děti, kolovrat a další. Místnost – Sokol V Obříství byl velmi aktivní Sokol a díky tomu uvidíme v místnosti vedle ložnice veliké množství různých trofejí, vlajku, erb a jiné. Místnost – vykopávky z okolí Obříství V této místnosti nalezneme dočasnou expozici vykopávek z okolí obce Obříství. Předměty jsou zapůjčeny z depozitáře Muzea v Mělníku. Místnost – vykopávky z Obříství Vykopávky z Obříství jsou v památníku také pouze na dočasnou dobu zapůjčeny z Muzea v Mělníku.

Zámek v Obříství a Kostel sv. Jana Křtitele Zámek v pozdně klasicistním stylu byl přestavěn v 17. stol z původní tvrze ze 13 stol. Od roku 1999 je veřejnosti nepřístupný, jelikož je v soukromém vlastnictví. K zámku patří kostel sv. Jana Křtitele, který je také nepřístupný. Kostel byl postaven v 15. stol. v románském slohu a později několikrát upraven. V 17. stol. prošla přestavbou věž, která je ve slohu barokním. Před kostelem si můžeme všimnout dřevěné renesanční zvonice z 16. stol. Fotografii tvrze v Obříství nalezneme v příloze č. 2 24

Památník Svatopluka Čecha v Obříství Svatopluk Čech v Obříství pobýval ve svém domku od roku 1895 do roku 1903. Později ho rozšířil o chaloupku v lidovém stylu. Po roce 1903 se odstěhoval zpátky do Prahy. Od roku 1972 slouží domek s chaloupkou jako památník. Fotografii Památníku S. Čecha v Obříství nalezneme v příloze č. 3

Štěpánský most Štěpánský most patří mezi chráněné technické památky. Je to železný most přes Labe postavený v roce 1912 dle projektu Ing. Karla Šimka. V době své stavby byl tento most jedinečnou technickou stavbou v Čechách.

3.1.4 Jabkenice Jabkenická Myslivna

Obr. 5 Jabkenická Myslivna Zdroj: foto autorky Jabkenická myslivna stojí blízko obory, které dozoroval jako nadlesní a později lesmistr Josef Schwarz, zeť Bedřicha Smetany. V myslivně prožil B. Smetana poslední léta 25

svého života od roku 1975 v blízkosti své nejstarší dcery Žofie a své rodiny. Už v roce 1988 byla na průčelí myslivny umístěna pamětní deska od sochaře Huga Mauermanna na vzpomínku působení Smetany v Jabkenické myslivně mezi roky 1874-1884. Roku 1928 byla zpřístupněna Smetanova pracovna, jako malé muzeum. Jakmile sdružení Dědictví Bedřicha Smetany v Jabkenicích nastřádalo potřebnou částku peněz, koupilo od knížete Thurn-Taxise v roce 1936 myslivnu, aby celá budova mohla být přístupná veřejnosti. Díky spolupráci se Smetanovým muzeem v Praze, byla roku 1937 v Jabkenicích otevřena první stálá expozice. V roce 1950 Jabkenice přecházejí pod správu Smetanova muzea a instalují novou expozici. V pořadí již třetí stálou expozici si mohli návštěvníci prohlédnout mezi roky 1964 a 1987. Roku 1976 přešlo Smetanovo muzeum, tudíž i Jabkenice, pod nově zřízené Muzeum české hudby pod správou Národního muzea. Od roku 1987- 1995 prochází myslivna rozsáhlou rekonstrukcí a až do roku 2003 není v myslivně inovována expozice. Současná, čtvrtá expozice je veřejnosti přístupná od roku 2003. Expozice se věnuje životu B. Smetany a jeho rodiny v Jabkenicích a dále jabkenické tvorbě. Můžeme ji rozdělit do dvou částí. 1. část – kontakty s Mladoboleslavskem před příchodem do Jabkenic, život rodiny B. Smetany a Schwarzových v Jabkenicích. 2. část – tvorba Smetany v Jabkenicích a její koncertní a operní provedení, spolupracovníci a přátelé Smetany. Vybavení a nábytek v pracovně Smetany a rodinném salónu jsou zařízeny dle dobových svědectví a z části jsou zařízené i původním nábytkem, stejně tak v expozici nalezneme i další autentické památné předměty a památky. Vstupní vestibul a schodiště V těchto místech nalezneme program ke slavnostnímu odhalení pamětní desky Bedřichu Smetanovi na jabkenické myslivně v roce 1988, olejomalbu Mlýnského rybníka v Jabkenicích a několik grafik, které byly součástí původního vybavení myslivny. Podesta Exponáty mají společné téma – Jabkenice a obora. Fotografie, které tu jsou k vidění: Jabkenice na dobových fotografiích, rodina Schwarzových a Glückseligových, Jabkenická myslivna v roce 1988, Karel Glückselig (lesní správce obory) v roce 1870, kapela knížete Thurn-Taxise z Loučeně, kníže Hugo Thurn-Taxis se svým synem Alexanderem, plán jabkenické obory od K.

Glückseliga a jeho kresby a akvarely

Jabkenic a okolí. Další kresby, které tu nalezneme – Pomníček u Jabkenic, Zvonice v Jabkenicích, Rekonstrukce jabkenické myslivny z doby Smetanovy doplněnou B. 26

Smetanou a dcerou Žofií, Pohled na Jabkenice, Zvonice a kostelík v Jabkenicích, Chalupy u obory. Dochované památky z myslivny: malovaná kameninová holba, kalamář z paroží a dva cínové svícny se srnčími parůžky. Sál č. 1 Sál č. 1 je věnován tématům: Bedřich Smetana a Mladoboleslavsko, Žofie a Josef Schwarzovi, ohluchnutí, Smetanovi a Schwarzovi v Jabkenicích. Ve vitrínách je umístěno mnoho předmětů a památek spojených s B. Smetanou. Na stěně visí rodokmen Smetanovy rodiny s fotografiemi, ale také mapa s vyobrazenými místy Smetanových pobytů na Mladobelaslavsku (Benátky na Jizerou, Bon Repos, Chloumek, Jabkenice, Loučeň, Mladá Boleslav, Niměřice, Nymburk, Pěčice a Všejany). Dále je možnost, přečíst si část Smetanova deníku z roku 1843, kde se zmiňuje o pobytu v Mladé Boleslavi. Můžeme si všimnout dvou fotografií mladé Kateřiny Kolářové a mladého Bedřicha Smetany ve studentských letech a olejomalby rodičů Kateřiny. Ve vitrínách v sále se nachází předměty související s Kateřinou Kolářovou: Smetanův dopis adresovaný K. Kolářové z roku 1843, lístek s básní věnovaný K. Kolářové, titulní list Overtury c moll pro čtyřruční klavír nadepsaný jménem K. Kolářové a zápisky z deníku Smetany o návštěvě u Kolářů v Mladé Boleslavi v roce 1844 a 1845. Nalezneme zde i Smetanovy koncertní aktivity: programy koncertů, zprávy o Smetanových koncertech. Dále expozice představuje působení Smetany u hraběte Thuna: osvědčení hraběte Thuna vystavené Smetanovi na závěr jeho učitelského působení v roce 1847, kresba zámečku Bon Repos (letní sídlo Thunových), olejomalba manželů Thunových, litografie Benátek nad Jizerou. Ve vitrínách jsou různé kompoziční úlohy B. Smetany, první Smetanův klavírní cyklus Bagatelles et Impromptus komponovaný v Bon Repos roku 1844, fotografie Smetanova učitele Josepha Prokesche. Expozice představuje i mladšího bratra Bedřicha Karla Smetanu. Nachází se tu jeho fotografie, kresby míst, kde působil (myslivna na Chloumku, Všejany, Pěčice). V sále je prosklená skříň, ve které jsou rodinné a jabkenické památky: porcelánové servisy, porcelánový kalamář, hodinky a pečetidlo Betty Smetanové a další. Další předměty souvisejí s Žofií a Josefem Schwarzovými. Jsou tu jejich fotografie, svatební oznámení a fotografie syna Zdeňka Schwarze. Předposlední část sálu je věnována životu v Jabkenicích: fotografie Schwarzových a Smetanových, kresby a fotografie myslivny a jabkenického okolí. Poslední část sálu představuje jabkenickou školu s učitelem Josefem Vilímem a ochotnické divadlo v Jabkenicích. 27

Sál č. 2 Celý sál se věnuje Smetanově jabkenické tvorbě a jejímu provozování a šíření ve světě. Nalezneme zde programy koncertů, čestné diplomy, věnce, stuhy, korespondenci s přáteli a návrhy scén k jeho operám. Nechybí zde ani titulní strany a vydání oper. Část sálu je zaměřena na Národní divadlo. Smetana získal pamětní medaili k znovuotevření Národního divadla v roce 1883, dále jsou tu k vidění fotografie divadla a kresby scén z premiéry Libuše. Opera Prodaná nevěsta byla tak oblíbená, že vznikla řada předmětů s motivy opery: porcelánové hrnky, vějíře, porcelánové figurky a další. Neméně uznávaná byla Smetanova Má vlast, ke které je tu umístěna spousta exponátů: děkovné dopisy adresované Smetanovi a programy koncertů. Salón Dominantou salónu je Smetanův klavír, který dostala svatebním darem dcera Žofie. Salón je vybaven čalouněnou sedací soupravou se stolkem, knihovnou, stolní lampou, v rohu stojí opřené violoncello a u stěny je umístěná prosklená skříň s čestnými dary taktovky, věnce, stuhy a další. V salónu se nachází i několik obrazů, nejvíce upoutá portrét Žofie Schwarzové z 90. let 19. stol. a žánrové obrázky přírodní tematiky od Betty Smetanové. Smetanův pokoj V pokoji Smetany jsou umístěny dvě busty. První busta ze sádry byla vytvořena k 100. výročí provedení opery Prodaná nevěsta Josefem Strachovským v roce 1881. Druhá busta zobrazuje W. A. Mozarta z 2. pol. 19. stol. Dominantou pokoje je Smetanův psací stůl, vedle kterého je dar od hraběnky Thunové: skládací židle vyšívaná motivy českého lva a moravské orlice. Na psacím stole jsou umístěny fotografie dcer, stolní hodiny, porcelánové svícny, kovový kalamář a předměty k vytváření notových linek. Nad stolem je umístěna kresba Betty podle fotografie a tablo Smetanových žaček. V pokoji visí na zdi šest stuh z věnců věnovaných Smetanovi uměleckými spolky nebo různými umělci. Předsálí Zde je chronologicky zaznamenán život a dílo Bedřicha Smetany. Dominantou předsálí je dvanáct plastik B. Smetany z různých materiálů od známých a méně známých sochařů. Zajímavostí v sále je maketa historického fotoaparátu, který zobrazuje dobové fotografie B. Smetany. Na zdi je umístěna zvětšenina obrazu od Františka Dvořáka, která zobrazuje B. Smetanu mezi svými přáteli z roku 1865. 28

Koncertní sál V koncertním sále visí na zdi malovaná opona s výjevem příchodu Praotce Čecha na horu Říp, kterou malovala Betty Smetanová pro jabkenické ochotníky v roce 1877. Další obrazy, zachycující Jabkenice a okolí, jsou od Smetanova vnuka Zdeňka Schwarze. Sál slouží k účelům pořádání koncertů. Pokud si návštěvníci chtějí pustit Smetanovu hudbu, tak právě zde mohou, protože je tu několik sluchátek s databází jeho hudebních děl.

3.1.5 Praha Muzeum Bedřicha Smetany v Praze

Obr. 6 Muzeum Bedřicha Smetany v Praze Zdroj: foto autorky Muzeum Bedřicha Smetany založil Sbor pro postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v Praze roku 1926. Až v roce 1935 však získalo Muzeum novorenesanční budovu bývalé Staroměstské vodárny, ve které má sídlo až do dnešní doby. Po úpravách budovy byla nainstalována stálá expozice a díky tomu se 12. května 1936 mohlo Smetanovo muzeum otevřít veřejnosti za přítomnosti československého prezidenta dr. Edvarda Beneše. Muzeum bylo postupně spravováno několika institucemi, ale od roku 1976 se 29

začlenilo do nově vzniklého Muzea české hudby, jenž je součástí Národního muzea. Smetanovo muzeum spravuje nejen rukopisy, korespondenci a další dokumenty se Smetanou souvisejícími, ale také kolekce scénických a kostýmních návrhů k různým Smetanovým operám. Expozice se nachází v prvním patře budovy ve třech sálech, které jsou tematicky členěny. Ke stálé expozici patří ještě výstavní prostory, kde jsou představovány krátkodobější tematické výstavy. Vstupní prostor nabízí na třech plátnech stručnou orientační chronologii. První plátno pojednává o životě a díle B. Smetany. Druhé zaznamenává dění ve světě v 19. stol. Poslední se zaměřuje na hudební Evropu Smetanovy doby. Každý návštěvník si může vyplnit kvíz, který se vztahuje přímo k expozici. Existuje verze pro děti i dospělé. Muzeum Bedřicha Smetany organizuje tři vzdělávací programy pro školy. První program se jmenuje „Malujeme a posloucháme Vltavu“. Věnuje se prohlídce expozice, poslechu hudby a malování Vltavy dle poslechu symfonické básně. V dalším programu - Pověst o Libuši se děti seznámí s dějem opery, uslyší rozbor postav a dozví se, jaký má opera Libuše význam pro český národ. Nechybí následný poslech vybraných pasáží z opery. Třetí naučný program nese název „Bedřich Smetana a KLAVÍR“ a představuje dětem expozici s průběžným poslechem klavírních skladeb. Sál č. 1 Sál č. 1 přibližuje Smetanovo dětství, mládí a studijní léta. Dále představuje umělecké začátky v Praze, pobyt ve švédském Göteborgu a další koncertní cesty po Evropě. Sál je rozčleněn do tří tematických okruhů. První okruh se věnuje Smetanovu dětství a studiu. Tento okruh pojednává o místech, kde Smetana pobýval. 1. panel – Litomyšl (1824-1831). 2. panel – Jindřichův Hradec, Růžkovy Lhotice, Jihlava, Německý Brod (1831-1839). 3. panel Praha (1839-1840). 4. panel – Plzeň (1840-1843). Druhý okruh představuje Prahu mezi roky 1843-1856. Je umístěn uprostřed místnosti na čtyřech sloupech, na kterých jsou posuvné tabule. Doplňující panel se věnuje Smetanově rodině. 1. sloup – Hudební Praha 40. let 19. stol. 2. sloup – Smetanovy umělecké začátky. 3. sloup – Smetanovy skladby z 50. let. 4. sloup – Hudební Praha 50. let 19. stol. Třetí okruh pojednávající o příjezdu do Göteborgu, o místnímu prostředí a Smetanových přátelích, je umístěn na dřevěném panelu, který je dále rozdělen na tři části. 1. část – Smetanovy umělecké začátky. 2. část – Pedagogická činnost, Tvorba a umělecká orientace. 3. část – Soukromí, Smetanovy koncertní cesty 1861-1862.

30

K okruhu patří ještě jeden samostatný panel umístěný na zdi a nese název Göteborg 1856-1861. Sál č. 2 Druhý sál seznamuje s činnostmi Smetany v Praze mezi roky 1862-1874 a dalším hudebním děním ve městě. Sál nabízí osm naučných pláten, která visí ze stropu a jsou umístěna do kruhu. Na boku sálu je sezení pro návštěvníky určené k odpočinku či poslechu hudby. 1. plátno – Ve veřejném životě po návratu do Prahy. 2. plátno – Budování existence. 3. plátno – Hlahol a sborová tvorba 60. let. 4. plátno – Umělecká beseda. 5. plátno – Abonentní filharmonické koncerty. 6. plátno – Prozatimní divadlo před Smetanovým příchodem (1862-1866). 7. plátno – V čele opery Prozatimního divadla (1866-1874). 8. plátno – Položení základního kamene k Národnímu divadlu. Sál č. 3 Poslední sál se stálou expozicí se věnuje období mezi roky 1874-1884. Další zajímavostí v tomto sále jsou notové pulty, související s tvorbou B. Smetany. Každý z dvanácti pultů pojednává o jednom díle či větší skupině hudebních děl Smetany. Na pultu jsou umístěny různé dokumenty a programy z provedení děl. V rohu místnosti je umístěn dirigentský pult s taktovkou. Každý návštěvník si může díky laserové taktovce pustit úryvky z jednotlivých hudebních děl, které patří ke každému pultu. Ve třetím sále nalezneme tři skleněné panely. 1. panel – Reakce Bedřicha Smetany na politické dění, Smetanovy hudební cesty. 2. panel – Polemiky o českou národní operu. 3. panel – Ohluchnutí. Dvanáct dalších naučných panelů visí na zdi, jsou rozděleny do pěti skupin. První tři panely na zdi – Jabkenice (1876-1884). 4. a 5. panel na zdi – Pocty a oslavy. 6. a 7. panel – Otevření Národního divadla. Další čtyři panely – Závěr života. Poslední panel – Skladby Bedřicha Smetany. 1. pult – české tance a poslední klavírní skladby. 2. pult – Vokální tvorba. 3. pult – Smyčcový kvartet e moll „Z mého života“. 4. pult – Hubička. 5. pult – Dalibor. 6. pult – Tajemství. 7. pult – Braniboři v Čechách. 8. pult – Prodaná nevěsta. 9. pult – Dvě vdovy. 10. pult – Má vlast. 11. pult – Čertova stěna. 12. pult – Libuše. Fotografie Expozice Muzea B. Smetany v Praze nalezneme v příloze č. 4, č. 5

Socha Bedřicha Smetany v Praze Socha Bedřich Smetany je umístěna před Muzeem Bedřicha Smetany na Novotného lávce. Socha je od sochaře Josefa Malejovského z roku 1984. 31

Karlův most Stavba Karlova mostu, který vede přes řeku Vltavu, byla dokončena v roce 1402. Karlův most se stal nástupcem mostu Juditina. Most je zdoben třiceti sochami a sousošími. Na koncích mostu stojí mostecké věže - Malostranská a Staroměstská.

Národní divadlo Národní divadlo je novorenesanční stavba architekta Josefa Zítka, která byla otevřena roku 1881 a po vyhoření znovu v roce 1883. V divadle se nachází malovaná opona Vojtěcha Hynaise znázorňující obětavý český národ, který se podílel na stavbě divadla. Národní divadlo se také pyšní nádhernou výzdobou předních malířů a sochařů již dříve jmenovaných. Fotografii Národního divadla nalezneme v příloze č. 6

Novoměstská radnice Novoměstská radnice je gotickou stavbou ležící v části Nové Město v Praze. Radnice se několikrát rozšiřovala a byla zasažena i požáry, které zapříčinily její přestavbu. Nejstarší část budovy byla dostavěna v roce 1398, věž pochází z roku 1456.

Obecní dům Obecní dům patří mezi významné secesní stavby Prahy, stojí vedle Prašné brány. Dům byl dostavěn v roce 1912 dle plánu architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. V Obecním domě se nachází Smetanova síň, která slouží především jako koncertní sál Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, pořádá se zde také festival Pražské jaro. Na výzdobě Obecního domu se podíleli významní čeští malíři a sochaři, např. Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha.

Prašná brána Prašná brána je pozdně gotická stavba, její výstavba začala v roce 1475 pod vedením Matyáše Rejska z Prostějova. Bránu nalezneme na Náměstí Republiky vedle Obecního domu.

32

Pražský hrad Katedrála sv. Víta Základní kámen katedrály byl položen v roce 1344, ale stavba byla dokončena až roku 1929 v novogotickém slohu. Mezi hlavní architekty katedrály řadíme Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Letohrádek královny Anny Letohrádek královny Anny stojí v Královských zahradách pražského hradu. Renesanční letohrádek je nazýván také jako Belvedér. Postaven byl mezi lety 1538-1565. Před letohrádkem nalezneme zpívající fontánu odlitou v roce 1568 Tomášem Jarošem podle návrhu Francesca Terzia z Bergama. Fotografii Pražského hradu nalezneme v příloze č. 7.

Staroměstské náměstí Staroměstská radnice se Staroměstským orlojem Staroměstskou radnici s orlojem řadíme k významným památkám historické části Prahy, Starého města. Budova radnice byla založena roku 1338 a postupně se rozšiřovala. Staroměstský orloj je umístěn na věži radnice a byl spuštěn až v roce 1410. Kostel sv. Mikuláše Další památkou, kterou najdeme na Staroměstském náměstí, je kostel sv. Mikuláše, postavený v barokním slohu v roce 1732 Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem.

Václavské náměstí Socha sv. Václava Před budovu Národního muzea, která se nachází v horní části Václavského náměstí, byla v roce 1913 umístěna jezdecká socha sv. Václava od sochaře Josefa Václava Myslbeka. Sv. Václav je jedním ze symbolů českého státu. Na podstavci stojí také sochy čtyř nejvýznamnějších českých patronů – sv. Prokopa, sv. Anežky české, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha. Prostor u sousoší sv. Václava je častým místem soukromých i společensky významných setkávání lidí. Národní muzeum Národní muzeum se přezdívá hlavní budově Národního muzea v Praze. Budova se nachází v horní částí Václavského náměstí, byla postavena v roce 1891 v 33

novorenesanční stylu. Budova vznikla na základě projektu architekta Josefa Schulze. Národní muzeum je vyzdobeno díly předních sochařů a malířů českého národa např. Vojtěcha Antonína Hynaise, Václava Brožíka, Antonína Wagnera.

Vyšehrad Bazilika sv. Petra a Pavla Bazilika na Vyšehradě prošla mnoha přestavbami, původní chrám románského slohu z roku 1080 má dnešní podobu v novogotickém stylu z roku 1903. Rotunda sv. Martina Rotunda sv. Martina byla postavena v 11. stol. Je to stavba románského slohu, je to nejstarší dochovaná stavba na Vyšehradě. Vyšehradský hřbitov Hřbitov na Vyšehradě je místem, kde jsou pohřbeny nejvýznamnější české osobnosti. Nalezneme zde společnou hrobku významných národních osobností zvanou Slavín. Podle této hrobky je někdy nazýván celý hřbitov. Mezi osobnosti pohřbené na Vyšehradě patří např. Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Ema Destinnová, Josef Lev, Beno Blachut, Josef Slavík, Jan Kubelík, Josef Suk mladší, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Vojtěch Hynais, Alfons Mucha, Mikoláš Aleš a další.

Rudolfinum Rudolfinum je sídlem České filharmonie, ale slouží i jako výstavní galerie. Tato novorenesanční budova byla otevřena v roce 1885.

Komponovaný zvukový pořad ze série Nebojte se klasiky – hudební škola na CD První CD z kolekce „Nebojte se klasiky“10 představuje Bedřicha Smetanu. CD vypráví o Smetanově životě u nás i ve Švédsku a důležitosti jeho díla pro český národ. Hudební ukázky na CD: České tance (Medvěd), duet Jeníka a Kecala - Znám jednu dívku z opery Prodaná nevěsta, Má vlast (Šárka, Vltava).

BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012a). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 1: Smetana. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0601-2 10

34

Deváté CD z kolekce11 se zaměřuje na Smetanovu operu Prodaná nevěsta. Dozvíme se, o čem opera pojednává, a to velmi přehledně, nejen pomocí vyprávění, ale také společně s hudebními ukázkami z opery. Hudební ukázky na CD: Jeník a Mařenka – Věrné milování, Kecal – Všechno je hotovo, Vašek – Má matička, Kecal – Znám jednu dívku, Kecal – Nevěsta je prodaná!, Komedianti – Milostné zviřátko, Komedianti – Rozmysli si, Mařenko, Komedianti – zrada, Komedianti – Dobrá věc se podařila.

Nebojme se klasiky – hudební úpravy s teoretickými a metodickými poznámkami Publikace „Nebojme se klasiky“ obsahuje deset úprav hudební děl významných skladatelů. Na konci publikace je umístěn slovník základních hudebních pojmů, které se v ní vyskytují. Skladby jsou upraveny, ale základní ráz nemizí. V publikaci nalezneme úpravu symfonické básně Vltava od B. Smetany12’13, přesněji výběr téma řeky. Nechybí zde zkrácený výklad děje, který se k symfonické básni váže, ale též se dozvíme informace ke vzniku celého cyklu symfonických básní Má vlast. Autoři doplnili ke každému hudebnímu dílu vysvětlení hudebních pojmů (melodie a doprovod), které žáci v díle uslyší a tři doplňující úkoly, které nutí žáky přemýšlet nad hudební teorií vyplývající z jednotlivých děl. Důležitou součástí je interpretace, kde dostanou žáci informace k doprovodům jednotlivých hlasů, jaký použít hudební nástroj a styl hry. Publikace je pro žáky zajímavá i netradičními ilustracemi.

JIRÁŇ, J. (2013a). Nebojte se klasiky Hudební škola na CD. Díl. 1: Smetana, Prodaná nevěsta. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0654-2 12 HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, s. 34-39 ISMN M-2601-0399-3 13 HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje, Hlasy. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, ISMN M-2601-0403-7 11

35

3.2

Antonín Dvořák

3.2.1 Nelahozeves Památník Antonína Dvořáka v Nelahozevsi

Obr. 7 Památník Antonína Dvořáka v Nelahozevsi Zdroj: foto autorky Památník v rodném domě Antonína Dvořáka v Nelahozevsi byl založen zásluhou Společnosti Antonína Dvořáka v roce 1951. Rodný dům leží naproti kostelu sv. Ondřeje, kde se Antonín Dvořák jako malý hoch mohl hudebně realizovat. Majiteli Dvořákova rodného domu je rodina Lobkowiczů, ale objekt spravuje Národní muzeum v Praze, konkrétně Muzeum Antonína Dvořáka, které spadá pod České muzeum hudby. Stálá expozice, kterou může návštěvník zhlédnout je z roku 1991 a mapuje celý Dvořákův život. Obsahuje publikace či monografie a hudební nahrávky na různých hudebních nosičích. Expozice je obsahově velmi kvalitní, ale návštěvníka nezaujme vizuálně. Daly by se více využít současné grafické možnosti prezentace dokumentů. Expozice se nachází v pěti místnostech v přízemí rodného domu, kde provozoval otec Antonína Dvořáka hostinství.

36

První místnost – pokladna V první místnosti se nachází pokladna památníku, ale také si zde můžeme přečíst na informační tabuli úvodní informace k expozici a stručný životopis Antonína Dvořáka. Na zdech místnosti visí několik starších fotografií zdejšího zámku. Druhá místnost – obývací pokoj Další místnost v pořadí je zařízena jako obývací pokoj z 19. stol. Není zde původní nábytek rodiny Dvořákových. Do stylizace obývacího pokoje patří křesla, stůl a menší stolky, komoda, koupací křeslo a prosklená skříň kde se nachází porcelán a skleněný džbán, který patřil rodině Dvořákových. Na stěnách visí různé kresby a rytiny místní krajiny či zámku. Třetí místnost – rodná světnice Antonína Dvořáka Třetí místnost je věnována rodičům Antonína Dvořáka a počátkům jeho života. Na stěnách visí čtyři panely, v jednom rohu místnosti je umístěna prosklená vitrína, v druhém rohu stojí na mramorovém podstavci s květinovou výzdobou busta A. Dvořáka. K dominantám místnosti patří také kresba zobrazující otce Antonína Dvořáka. Vitrína je věnována rytinám nádraží např. Masarykova nádraží v Praze z 1. pol. 19. stol. Můžeme zde vidět i technický výkres průřezu lokomotivy z 2. pol. 19. stol. První panel se také věnuje nádražím a lokomotivám. Vidíme zde detailní panorama železniční a lodní dopravy mezi Prahou a Drážďanami, kresbu stavby železnice v úseku Praha-Lovosice v letech 1845-1851, pražský viadukt, několik starších fotografií lokomotiv. Panel druhý ukazuje několik fotografií týkajících se Dvořákovy rodiny a záznam o narození Antonína Dvořáka. Fotografie – rodný domek skladatelovy matky Anny v Uhách u Velvar, rodný domek skladatelova otce Františka v Dřínově u Úžic, křtitelnice, kostel sv. Ondřeje naproti rodnému domu v Nelahozevsi, rodný dům v 80. letech 19. stol. nesl název Engelhardtova hospoda, bratranec Josef Dvořák s rodovým nástrojem citerou a další rodinné fotografie. Třetí panel se zabývá Antonínovou matkou a dopisy mezi Františkem a Antonínem. Fotografie – hrob matky Anny. Se smrtí své matky se Antonín Dvořák vyrovnával při psaní Jakobín – matčina ukolébavka, proto tu nalezneme úryvek z not. Mezi další cenné

37

exponáty můžeme zařadit vzájemnou korespondenci mezi Antonínem a otcem Františkem v době pobytu Antonína v New Yorku. Poslední panel zobrazuje rod Dvořáků prostřednictvím rodokmenu. Čtvrtá místnost – sloupový sál Tento sál sloužil za Dvořákova života jako taneční parket. Dnes je využíván jako menší koncertní sál. Nechybí zde ani část expozice věnovaná Dvořákovu mládí a hudebním začátkům, která je umístěna na zdech sálu pomocí deseti panelů a jedné vitríny. První panel Nelahozeves – rytiny zámku v Nelahozevsi ze 16. stol. a ze sedmdesátých let 20. stol. Fotografie – rodný dům, budova někdejší školy v Nelahozevsi, kostel sv. Ondřeje, varhany v kostele sv. Ondřeje, Antonín Dvořák před rodným domem, staré nádraží v Nelahozevsi. Další panel nese název Zlonice – Česká Kamenice (1854 -1857) – rukopisy – Dvořákova polka Es dur pro klavír, poslední strana první symfonie c moll. Fotografie – chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích, Antonín Liehmann. Třetí panel se jmenuje Praga. Fotografie – Karel Bendl, A. Dvořák, Ústav pro církevní hudbu – varhanická škola. Kresby významných skladatel – W. A. Mozart, J. Haydn, L. van Beethoven, G. F. Händel, R. Wagner, F. Liszt, F. Mendelssohn-Bartholdy, F. Chopin, R. Schumann. Panel čtvrtý je pojmenován Regina Musicae. Kresby – Prozatimní divadlo, kostel sv. Vojtěcha, kde byl A. Dvořák varhaníkem v letech 1874-1877, Bedřich Smetana. Fotografie – sestry Čermákovy u klavíru. Dále zde vidíme program ke koncertu v Hlaholu. Pátý panel nese název K slávě evropské a světové. Fotografie – G. Mahler, Royal Albert Hall – koncertní sál. Kresba - A. Dvořák. Rukopisy – Stabat Mater, Slovanské tance – č. 1 a titulní list Moravských dvojzpěvů. Další panel v pořadí je pojmenován Umělecká přátelství. Zde uvidíme Dvořákovy přátele. Fotografie – Hans Richter, Hans von Bülow, František Ondříček, Franz Simrock, Joseph Joachim, P. I. Čajkovskij, hudební kritici – Eduard Hanslich, Louis Ehlert, Jan Ludevít Procházka. Jako poslední exponát tu můžeme vidět náčrt Dvořákova Koncertu pro housle a moll napsaného pro F. Ondříčka. Panel sedmý se jmenuje Nový svět a představuje Dvořákův život na Americkém kontinentu. Fotografie – A. Dvořák v roce 1893, dům ve Spileville, Carnegie Music

38

Hall v New Yorku, program k premiéře deváté symfonie v Carnegie Music Hall (1893). Rukopisy – závěr deváté symfonie, poslední strana náčrtu Amerického kvartetu F dur. Osmý panel se věnuje tématu Domov. Objevují se zde fotografie z Vysoké – A. Dvořák na dvorku před domem, A. Dvořák s rodinou, příroda Vysoké, dům ve Vysoké. Náčrt smyčcového kvartetu As dur, náčrt koncertu h moll pro violoncello a další části koncertu. Předposlední panel v místnosti nese název Opery. Můžeme si přečíst názvy všech oper a některé scény z nich si můžeme prohlédnout na fotografiích (Jakobín, Čert a Káča a Rusalka). Poslední desátý panel se zaměřuje na Rodný kraj. Kresby – Říp, zámek Mělník, zámek Veltrusy, Levý Hradec, Louny, zámek Sychrov. Na stěnách sálu jsou umístěny další fotografie – orchestr prozatímního divadla v roce 1870, Národní divadlo v Praze, palác university v Cambridge z roku 1891, Dvořák v taláru, Dvořákův pokoj v Žitné ulici v Praze, Brahmsova pracovna ve Vídni. Také zde uvidíme další kresby – Praha 1850, Žofín, nádraží v Berlíně v roce 1880. Naproti vchodu do sálu visí prosklená vitrína, ve které jsou umístěny památky po A. Dvořákovi. Nalezneme zde Dvořákovu violu, modlitební knížku, brko, dva kovové památeční věnce, obraz Dvořák z ateliéru Macháček z roku 1880 a kresba žofínského sálu. Pátá místnost Poslední místnost ukazuje sílu Dvořákových hudebních kusů. Nalezneme zde ve vitrínách veliké množství publikací o životě Dvořáka a nemenší množství nahrávek jeho děl na hudebních nosičích. V páté místnosti si můžeme prohlédnout fotografie Dvořákových žáků (V. Novák, O. Nedbal a další) či Leoše Janáčka a dalších významných interpretů. Dozvíme se informace o historii a zásluhách společnosti Antonína Dvořáka. Připomeneme si, že o hudbu A. Dvořáka je v zahraničí stále velký zájem.

Socha Antonína Dvořáka v Nelahozevsi Sochu Antonína Dvořáka uvidíme nedaleko rodného domu, který sousedí s menším parkem. Dvořákovu sochu navrhl sochař Zdeněk Hošek a do parku v Nelahozevsi byla umístěna v roce 1988. Fotografii Sochy A. Dvořáka v Nelahozevsi nalezneme v příloze č. 8 39

Zámek Nelahozeves Renesanční zámek v Nelahozevsi leží blízko rodného domu Antonína Dvořáka. Zámek vlastní rodina Lobkowiczů a je veřejnosti přístupný. Začal se stavět v 16. stol. a neprošel žádnou zásadní rekonstrukcí. Stálá expozice zámku se jmenuje Pohled do šlechtického interiéru rodiny Lobkowiczů a pojednává o jejich životě v Čechách. Fotografii Zámku Nelahozeves nalezneme v příloze č. 9

3.2.2 Zlonice Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích

Obr. 8 Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích Zdroj: foto autorky Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích se nachází v budově bývalého špitálu, který byl určen pro služebnictvo rodu Kinských. Od roku 1954 tento objekt slouží jako památník A. Dvořáka. Ve stálé expozici jsou i osobní předměty A. Dvořáka. V budově není pouze expozice o Dvořákovi, ale také o dalších významných uměleckých osobnostech a stěžejních historických událostech Zlonic. V památníku je sál s židlemi a klavírem určený pro koncerty a další kulturní akce. Vedle budovy bývalého špitálu stojí 40

budova, která se nazývá Varhaníkovna. V této budově bydlel místní učitel a varhaník Antonín Liehamnn, který učil i A. Dvořáka. Expozice v budově bývalého špitálu je umístěna ve dvou místnostech. V první místnosti nalezneme dvě prosklené vitríny, nábytek a obrazy na stěnách. Na stěnách visí také fotografie rodinných příslušníků A. Dvořáka a pracovny v Žitné ulici v Praze. Je tu také fotografie Josefa Suka mladšího s podpisem při příležitosti návštěvy Zlonic. Podívat se můžeme na různé obrázky Terinky Liehamnnové a A. Dvořáka či rodokmen rodiny Dvořáků. První vitrína je věnována Zlonicím. Nalezneme v ní fotografie – kostela Nanebevzetí Panny Marie, České Kamenice, Čermákovy sestry, kostel v České Kamenici, varhanickou školu v Praze, budovu Varhaníkovny, Šafářovny ve které A. Dvořák bydlel atd. Mezi další předměty ve vitríně patří taktovka A. Dvořáka, pečetidlo cechu řeznického a památník Terinky Liehmannové. Ve druhé vitríně můžeme vidět fotografie – A. Dvořák v roce 1865, zlonické zvony, pomník Liehmanna ve Zlonicích, A. Dvořák před odjezdem do USA ve Zlonicích 1892, snímky rukopisů atd. K dalším exponátům patří programy koncertů a výtisky oper či symfonie c moll „Zlonické zvony“. V místnosti můžeme dále vidět bustu A. Dvořáka, jeho rozloženou postel, kuřáckou soupravu z buvolích rohů z New Yorku, učebnici hudby pro kapelníky, taktovku z Čáslavi, zrcadlo z bytu v Žitné ulici a svatební dar - šperkovnici. Další exponát v expozici je skříň, obsahující odborné publikace o A. Dvořákovi. Druhá místnost, koncertní sál, je zaměřena především na Zlonické rodáky a další umělecké osobnosti kraje. Po obvodu místnosti nalezneme sedm vitrín. První vitrína je věnována řediteli kůru a varhaníkovi Antonínu Wolfovi, který ve Zlonicích působil padesát let. Další vitrína se zaměřuje na tři rodáky hudebního Zlonicka – Adolfa Průchu (učitele na varhanické škole v Praze, varhaníka a hudebního skladatele), Karla Doušu (varhaníka, hudebního skladatele, učitele na pražské konzervatoři, kapelníka u sv. Víta v Praze a ředitele kůru jiných kostelů), Jana Křtitele Krumpholze (harfenistu, hudebního skladatele, učitele). Třetí vitrína představuje Josefa Tomana ředitele kůru a učitele ve Zlonicích s Josefem Lvem (barytonista Národního divadla v Praze), který byl žákem Tomana. Vitrína čtvrtá se zaměřuje na Zlonice, budovu špitálu a otevření památníku. Pátá a šestá vitrína dokládá staré fotografie Zlonic a stavbu zdejšího dělnického domu i s jeho členy. Vitrína v pořadí sedmá se zabývá archeologickými nálezy okolí Zlonic. Mezi další předměty v sále patří – návrhy sochy Antonína Dvořáka, klavír (Josefa

41

Suka), fotografie J. Suka a dcery A. Dvořáka Otilie, dobový nábytek, skříně s porcelánem, skříň z další literaturou o A. Dvořákovi, obraz Zlonic a další. Druhá budova Varhaníkovna sloužila jako služební byt zlonického varhaníka a navazuje na expozici památníku A. Dvořáka. V budově se nachází dobově zařízený pokoj, hudební pokoj a místnost s expozicí o rodákovi Eduardovi Ingrišovi. První místnost je vybavena předměty zlonických občanů odpovídající době A. Liehmanna. V expozici se nachází osobní předměty rodiny Liehmannů a jejich fotografie. Další místnost sloužila jako zkušebna, zařízení není původní. Místnost je vybavena tabulí s lavicemi a notovými pulty, dále je tu k vidění i mnoho hudebních nástrojů např. tympány, harfa, kontrabas, violoncello, housle, klarinet, fagot, trubka pozoun. V této místnosti se nachází vitrína s fotografiemi žáků Liehmanna a se skladbami A. Dvořáka z mládí. Poslední místnost této budovy je věnovaná Eduardu Ingrišovi, cestovateli a hudebnímu skladateli. Fotografii Varhaníkovny ve Zlonicích nalezneme v příloze č. 10

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Obr. 9 Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích Zdroj: foto autorky Barokní kostel ve Zlonicích byl navržen Františkem Maxmiliánem Kaňkou, významným českým barokním architektem, zvony kostela byly inspirací pro tvorbu A. Dvořáka. Dnes už bohužel v kostele tyto původní zvony nejsou. 42

3.2.3 Vysoká u Příbrami Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami

Obr. 10 Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami Zdroj: foto autorky Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké se nachází v novorenesančním zámečku z roku 1878, který patřil hraběti Václavu Kounicovi. Kolem zámečku je rozlehlý park a les s Rusalčiným jezírkem. Expozice v památníku informuje nejen o A. Dvořákovi, ale i o původních majitelích Václavu a Josefíně Kounicových. V památníku je dále koncertní síň, knihovna a Galerie Václava Kounice. Před zámečkem je umístěn pomník s bustou A. Dvořáka od sochaře Karla Otáhala z roku 1962. Zámek byl v 50. letech 20. stol. ve špatném stavu a postupně byl rekonstruován. Od roku 1963 funguje jako památník A. Dvořáka s expozicí. První větší expozice byla v památníku otevřena v roce 1993 k 90. výročí úmrtí A. Dvořáka. Od roku 1998 úpravami prošel i zámecký park s Rusalčiným jezírkem. V přízemí stálé expozice se nachází tzv. historická část, která obsahuje tři místnosti. První místností je koncertní sál vybavený klavírem a židlemi. Zde je k vidění kniha oddaných s podpisem A. Dvořáka, který byl svědkem na svatbě Václava a Josefíny Kounicových. Místnost druhá je Kounicova síň s původním klavírem A. Dvořáka. Síň je 43

vybavena dobovým nábytkem (skříň, komoda, stůl, křesla apod.) Vidíme zde portrét hraběte Kounice a jeho druhé manželky. Na zdi visí kopie litografie A. Dvořáka od M. Švabinského. Poslední místností v historické části je salón Josefíny.

V salónu je

dobový nábytek a jiné předměty, které jsou zapůjčeny (postel, stůl, skříň, porcelán, noční stolek se zrcadlem apod.), původní jsou pouze kachlová kamna. Nechybí ani fotografie, které tu visí na zdech salónu i s rodokmenem rodiny Dvořákových a Čermákových. Fotografie – Dvořákovi a Kounicovi s příbuznými a přáteli na schodech zámku, A. Dvořák před vilou Rusalka, Václav Kounic, Dvořák s rodinou, sestry Čermákovy, dcera Otýlie a další. V druhé části přízemí začíná expozice o A. Dvořákovi, kde může návštěvník zhlédnout dokument o skladateli. Místnost je plná fotografií, je zde i seznam Dvořákovy hudební tvorby. Fotografie – např. Zlonice, A. Liehmann, Royal Albert Hall, Žitná ulice v Praze, Kroměříž, pražské Prozatímní divadlo, Vyšehrad, České kvarteto, F. Liszt, B. Smetana, L. Janáček atd. V prvním patře je ve třech místnostech umístěna expozice o A. Dvořákovi. První sál se věnuje histografii díla a života, je doplněný o fotografie – rodiny a přátel, titulní listy děl, pamětní desky, míst kde žil apod. Druhá místnost se jmenuje Síň slavných interpretů. Zde vidíme nejenom jejich fotografie, ale můžeme si také poslechnout hudební díla A. Dvořáka z připraveného výběru. Nalezneme zde také fotografie sálů a kostelů, kde zněla Dvořákova hudba. Poslední místnost prvního patra je nazvána Rusalčina síň. V této síni jsou umístěny modely scén Dvořákových oper, provedených v Národním divadle. Uprostřed místnosti jsou tři kostýmy Rusalky a celá síň navozuje svojí výzdobou atmosféru lesa. Na zeď síně jsou promítány části ze zfilmované opery Rusalka s hlavní představitelkou Magdou Vašáryovou. V suterénu zámku se nachází čtyři místnosti, ve kterých si mohou návštěvníci i odpočinout. V první místnosti nalezneme výstavu Světoví interpreti Antonína Dvořáka. Zde jsou připraveny jejich fotografie s vlastním komentářem ke skladateli (např. P. Dvorský, E. Urbanová, G. Beňačková, R. Fleming, Ch. Mackeras atd.). Druhá místnost dokumentuje historii památníku A. Dvořáka ve Vysoké od roku 1963 po rok 2013 pomocí fotografií a podrobných popisků. V této místnosti se dozvíme o významných osobnostech, které památník navštívily a uvidíme seznam interpretů a hudebních těles účinkujících v památníku od roku 1994. Třetí místnost nabízí zhlédnutí celé zfilmované opery Rusalka v hlavní roli s Magdou Vašáryovou a pokračování výstavy Světoví 44

interpreti Antonína Dvořáka. V poslední, čtvrté místnosti, si návštěvník může poslechnout výběr z Dvořákova díla. V první a čtvrté místnosti jsou umístěny hudební nosiče s Dvořákovým hudebním dílem a hudební přehrávače, např. gramofony.

Rusalčino jezírko Rusalčino Jezírko se nachází v lese poblíž zámku. Toto jezírko bylo pro A. Dvořáka inspirací k napsání opery Rusalka. Fotografii Rusalčina jezírka nalezneme v příloze č. 11

Vila Rusalka Vila Rusalka stojí v odlehlejší části obce. V roce 1884 si tuto budovu A. Dvořák přestavěl na obytný dům se zahradou. Vila Rusalka není přístupná veřejnosti.

3.2.4 Praha Muzeum Antonína Dvořáka v Praze

Obr. 11 Muzeum Antonína Dvořáka v Praze Zdroj: foto autorky 45

Muzeum Antonína Dvořáka v Praze má sídlo v barokním letohrádku Amerika od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera z roku 1932, kdy bylo založeno. Kolem budovy letohrádku je menší zahrada s několika sochami Matyáše Bernarda Brauna. Fotografii se sochami M. B. Brauna nalezneme v příloze č. 11. Muzeum spadá pod České muzeum hudby, které spravuje Národní muzeum v Praze. První stálá expozice byla v muzeu otevřena k příležitosti 120. výročí narození A. Dvořáka v roce 1961. V muzeu A. Dvořáka je stálá expozice pojmenovaná Cesty Antonína Dvořáka. Expozice mapuje skladatelův život a zaměřuje se na jeho pracovní cesty. Muzeum má dvě patra, z toho druhé slouží především jako koncertní a výstavní sál. První místnost V místnosti vidíme vitríny pod okny a větší nástěnný panel. Expozice popisuje čtyři Dvořákovy cesty. Cesta do Prahy je první větší cesta, kterou absolvoval. Zahrnuje fotografie Dvořáka, jeho rodiny a jeho osobní peněženku. Cesta do Evropy je druhou cestou, vidíme medaili k 60. narození J. Brahmse z roku 1893, raznici pro nototisk či fotografii pracovny v Žitné ulici v Praze z roku 1901. Třetí Cesta do Ameriky patří k těm nejdelším. Mezi osobní předměty přímo z New Yorku patří americký skicář č. 1 a fotografie New Yorku kolem roku 1892, Dvořák s rodinou a přáteli v New Yorku v roce 1893 a Jeanette Thurber (ředitelka místní konzervatoře) v roce 1892. Poslední cestou expozice je Cesta domů, kde si můžeme povšimnout zajímavých předmětů – stříbrná tepaná čutora, část dýmky v obalu a replika Dvořákovy vizitky. Fotografie náležející k cestě domů – Dvořák s dětmi ve Vysoké 1991 – 1992, s rodinou a přáteli ve Vysoké 1894, operní pěvkyně Růžena Maturová v roli Rusalky v roce 1901, Dvořák před domem ve Vysoké 1896. Mezi další exponáty byly zařazeny – talár z promoce v Cambridge v roce 1891, obraz A. Dvořáka od Josefa Ženíška z roku 1901, původní psací stůl z pracovny v Žitné, sádrový model sochy A. Dvořáka od Josefa Wagnera z roku 1956. Druhá místnost V druhé místnosti můžeme vidět ve vitrínách osobní předměty spojené především s jeho komponováním – stojánek na kalamář, psací brko, cestovní kalamář, zlaté pouzdro s perem, pamětní stříbrný věnec z New Yorku a ze spolku Žerotín z Olomouce, stříbrné poháry (upomínky na koncertní turné v Petrohradu a Olomouci), kapesní hodinky, brýle s pouzdrem atd. Dominantou místnosti je Dvořákova viola.

46

Třetí místnost Největší exponát výstavy, klavír z pracovny v Žitné, uvidíme právě v této místnosti, která je doplněna o dobový nábytek. Další exponáty – obraz dcery Magdy Dvořákové, patinová sádra W. A. Mozarta z bytu A. Dvořáka a jiné. Koncertní sál Sál se nachází v prvním patře. V rohu místnosti je umístěna výstava Antonín Dvořák a Morava, která přibližuje jeho vztah k Moravě. Podrobněji je zde popsán vztah k Brnu, Olomouci a Kroměříži, doplněny příslušnými fotografiemi a předměty. Dále se výstava věnuje Moravským dvojzpěvům a sběrateli lidových písní Františku Sušilovi. Multimediální stěna Stěna je umístěna v prvním patře. Na stěně je zobrazena ryska označující výšku postavy A. Dvořáka, se kterou se návštěvník může porovnat. Uprostřed stěny je veliký Dvořákův portrét, kolem kterého jsou uvedeny důležité letopočty s popisky dokumentujícími jeho život. Dále je zde možnost poslechu hudebních nahrávek z jeho tvorby.

Socha Antonína Dvořáka v Praze V roce 2000 byla na náměstí Jana Palacha v Praze před Rudolfinem umístěna socha Antonína Dvořáka. Model sochy byl vytvořen sochařem Josefem Wagnerem už v letech 1954 – 1957, protože od roku 1949 město plánovalo realizaci pomníku A. Dvořáka v Praze.

Komponovaný zvukový pořad ze série Nebojte se klasiky – hudební škola na CD Druhé CD z kolekce „Nebojte se klasiky“14 představuje život a vybraná hudební díla Antonína Dvořáka. Také zdůrazňuje úspěchy jeho tvorby v zahraničí. Hudební ukázky na CD: 5. věta ze Serenády E dur pro smyčcové nástroje, Slovanský tanec č. 8 g moll, árie Rusalky Měsíčku na nebi Hlubokém z opery Rusalka, 4. věta ze Symfonie č. 9 e moll „Z Nového Světa“, 4. věta ze Smyčcového kvartetu č. 12 F dur „Americký“.

BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012b). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 2: Dvořák. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0602-2 14

47

Desáté CD z kolekce15 je věnováno Dvořákově opeře Rusalka. Ocitneme se v lese mezi lesními žínkami a dozvíme se, o čem opera pojednává, a to nejen pomocí vyprávění, ale také společně s hudebními ukázkami z opery.

Nebojme se klasiky – hudební úpravy s teoretickými a metodickými poznámkami Publikace „Nebojme se klasiky“ obsahuje kromě jiných úprav hudební děl také dvě Dvořákova díla. Nalezneme zde úpravu Slovanského tance č. 7 z 1. řady Slovanských tanců op. 46.16’17 V úvodních informacích k tanci si můžeme přečíst zkrácený dopis, kde se A. Dvořák zmiňuje o Slovanských tancích, tento dopis psal Johannesi Brahmsovi v roce 1878. Dále se dovíme o hudební situaci v Evropě a národním cítění v 19. stol. Ke konci úvodních informací zjistíme, že Slovanské tance byly původně napsány pro čtyřruční klavír a až později je A. Dvořák instrumentoval. Autoři doplnili k hudebnímu dílu vysvětlení hudebních pojmů (imitace, kánon, augmentace, diminuce), které žáci v tanci č. 7 1. řady uslyší. Nechybí ani tři doplňující úkoly s popisem interpretace. Druhá úprava v této publikaci představuje 2. větu ze Symfonie č. 9 „Z Nového světa“,18’19 konkrétně sólo anglického rohu. I k této úpravě je průvodní slovo. Zde se autorka zmiňuje o hudbě v Americe za doby A. Dvořáka a popisuje jeho „Americké období“ nejen z hlediska tvorby, ale i pedagogického působení. Dále zjistíme, co předcházelo vzniku Larga z deváté symfonie. Hudební pojem, který autoři zvolili k pochopení tohoto úryvku je pentatonika. Na konci jsou tři doplňující úkoly s poměrně podrobným popisem interpretace a nacvičování díla.

JIRÁŇ, J. (2013b). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl. 2: Dvořák, Rusalka. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0656-2 16 HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, s. 40-45 ISMN M-2601-0399-3 17 HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje, Hlasy. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, ISMN M-2601-0403-7 18 HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, s. 46-51 ISMN M-2601-0399-3 19 HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje, Hlasy. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, ISMN M-2601-0403-7 15

48

Naučná obrazová kniha Antonín Dvořák z edice Největší Češi 20 Jedná se o knihu příběhů ze života Antonína Dvořáka, kde se snoubí příběh s ilustracemi. Kniha nabízí úvod, závěr a třicet tři kapitol, které vypráví životní příběh chronologicky a pomocí komiksové úpravy textu. Učitel může tuto publikaci využít pro oživení výuky. Využití není bezúčelné, ale naopak žáky vzdělává zábavnou formou. Kapitoly je možné vybírat dle vlastního uvážení a není nutná jejich návaznost. Délka jedné kapitoly je maximálně dvě strany knihy. Podrobný popis jednotlivých lekcí je uvedený v příloze č. 13

3.3

Leoš Janáček

3.3.1 Hukvaldy Rodný dům Leoše Janáčka v Hukvaldech

Obr. 12 Rodný dům Leoše Janáčka v Hukvaldech Zdroj: foto autorky Dnes nalezneme v rodném domě Leoše Janáčka informační centrum obce Hukvaldy a menší expozici věnovanou právě Leoši Janáčkovi. Návštěvník se může do 20

FUČÍKOVÁ, R. (2012). Antonín Dvořák. 1. vyd. Praha: Práh, 54 s. ISBN 978-80-7252-409-9

49

expozice podívat zadarmo, protože se nevybírá vstupné. V rodném domě žil Janáček do svých jedenácti let, poté Janáčka poslal jeho otec Jiří do starobrněnského kláštera, aby se hudebně vzdělával. Samotná expozice se nachází pouze v jedné místnosti, další dvě místnosti slouží jako výstavní síň a koncertní síň. První místnost, v které je expozice o Janáčkovi, nastiňuje celkový pohled na jeho život. Nalezneme zde vetší množství fotografií rodinných, ale například i fotografie z Luhačovic. Další zajímavostí jsou fotografie Hukvald z období dětství Janáčka a fotografie pro něj tak důležitého Brna. V místnosti se nachází také několik z jeho hudebních děl a další s ním spojené předměty. Další, v pořadí druhá, místnost je věnována festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Po celé místnosti visí fotografie právě z tohoto festivalu. Třetí a poslední místnost je koncertní sál s klavírem a soškou Leoše Janáčka. Pro návštěvníka rodného domu je nejzajímavější místnost o samotném Janáčkovi, to znamená místnost první.

Památník Leoše Janáčka v Hukvaldech Památník Leoše Janáčka v Hukvaldech funguje jako muzeum už od roku 1933. Dům koupil Leoš od svého bratra v roce 1921 a využíval ho jako chalupu, kam jezdil nabírat energii. Návštěvník si může v památníku prohlédnout čtyři místnosti, z toho první dvě místnosti jsou ve stejném stavu, kdy je Janáček opustil, i protože si to přál ve své závěti. V poslední čtvrté místnosti se nachází naučná expozice. První místnost sloužila jako pracovna. V pracovně se nachází harmonium, fotografie rodiny, také Janáčkův svatební obraz, původní nábytek a obrazy Hukvald a okolní krajiny. Druhá místnost byla Janáčkova ložnice, ve které nalezneme jeho psací stůl, postel a další nábytek. Třetí místnost sloužila jako kuchyň, ale ta není v původním stavu. Čtvrtá a poslední místnost zahrnuje Janáčkův život a představuje Hukvaldy ze stránky lidové a folklórní. Nachází se zde Janáčkovy dopisy a partitury, také tu můžeme vidět ukázky z jeho záznamů nápěvkové mluvy či rodokmen Leoše Janáčka. Nechybí zde ani hudební nástroje, které patří k lidové muzice např. cimbál. Mezi poslední exponáty patří návrhy kostýmů do Janáčkových oper. Fotografii Památníku L. Janáčka v Hukvaldech nalezneme v příloze č. 14

50

Hrad Hukvaldy a Hukvaldská obora Na rozsáhlou zříceninu hradu Hukvaldy se návštěvník dostane přes Hukvaldskou oboru, po které se Leoš Janáček velice rád procházel. Obora nabízí místo nejen k odpočinku, ale také se v ní nachází pomník lišky Bystroušky v podobě bronzově sochy na kameni. Socha v době mé návštěvy na místě bohužel nebyla, ale na své místo by měla být znovu vrácena. Hrad Hukvaldy se nachází na kopci Hradní vrch a byl založen koncem 13. století. Na samotný hrad chodíval odpočívat a rozhlížet se do krajiny i Leoš Janáček.

3.3.2 Brno Památník Leoše Janáčka v Brně

Obr. 13 Památník Leoše Janáčka v Brně Zdroj: foto autorky Památní v Brně se nachází v prostorách domu, ve kterém Janáček žil od roku 1910. Budova není v původním stavu z doby Janáčka, ale prošla přestavbou. Před domkem se nachází menší zahrádka. Dům je v areálu bývalé varhanické školy. Budova je pod správou Moravského zemského muzea. Důležité jsou pro návštěvníky dvě místnosti. V první je expozice o Janáčkovi a druhá místnost sloužila jako pracovna.

51

Salón – první místnost V salónu se nachází expozice život a dílo Leoše Janáčka. V této místnosti jsou umístěny tři panely na zdi, pět vitrín, z toho čtyři jsou uprostřed místnosti spojeny v jednu větší. Dále je tu trojrozměrný model scény z opery Výlety páně Broučkovy. První vitrína u okna se věnuje Janáčkovi a jeho rodině. Vidíme zde rodinné fotografie: Janáčka s psíkem Čiperkou z roku 1926, původní interiér místností, jeho matka Amálie, Janáček s brýlemi z roku 1875, dcera Olga, syn Vladimír, manželé Janáčkovi v roce 1889. Také je zde Janáčkova legitimace elektrické pouliční dráhy nebo Janáčkova železniční legitimace. První panel na zdi mapuje Janáčkovu tvůrčí činnost do roku 1910. Zde může návštěvník zhlédnout libreto k opeře Šárka, Janáčkovy rukopisy životopisu z roku 1897, Janáčkův jediný dochovaný původní rukopis (1 list) Její pastorkyně, rukopis druhé opery Počátek románu, rukopisy mužského sboru Kantor Halfar. Nechybí tu ani fotografie např. dcery Olgy a fotografie z Luhačovic. Třetí vitrína uprostřed místnosti obsahuje exponáty k opeře Výlety páně Broučkovy do 15. stol. Nalezneme zde 1. vydání klavírního výtahu, kostýmní návrhy k opeře, rukopisy z jednání opery a fotografie Leoše Janáčka. Vitrína čtvrtá uprostřed místnosti je věnována opeře Káťa Kabanová. V této vitríně vidíme text ruské písně z 2. jednání s překladem P. Bezruče, textovou knížku k opeře s poznámkami a škrty Janáčka, rukopis 1. jednání, rukopis mezihry, 1. tištěné vydání klavírního výtahu a znovu fotografie, tentokrát Kamily Stösslové. Pátá vitrína uprostřed místnosti se zaměřuje na operu Příběhy Lišky Bystoušky. Zde můžeme vidět 1. vydání klavírního výtahu, návrhy kostýmů Eduarda Miléna (Brno 1924), výstřižek Příběhů lišky Bystroušky Rudolfa Těsnohlídka z lidových novin s ilustracemi Stanislava Lolka, grafický návrh titulní strany opery, rukopis fejetonu Smráká se a rukopisy jednání opery. Vitrína šestá, znovu uprostřed místnosti mapuje operu Věc Makropulos. Tato vitrína nabízí rukopisy jednání opery, textovou knížku s poznámkami Janáčka, scénické návrhy opery od Karla Čapka, dopis Karla Čapka psaný Janáčkovi v roce 1928 a fotografii Karla Čapka. Druhý panel na zdi je věnován opeře Z mrtvého domu. Zde návštěvník uvidí scénický návrh opery, návrhy kostýmů opery, divadelní ceduli opery (obsazení čas místo…), rukopis titulního listu a závěru opery, náčrt dramatické koncepce 3. jednání, fotografii 52

Janáčka z roku 1928 a fotografii manželů Janáčkových před jejich domečkem z roku 1927. Třetí panel na zdi zahrnuje Symfonickou, vokálně-instrumentální a komorní tvorbu Janáčka. Tento panel obsahuje fotografii prvních interpretů jeho kvartetů. Smyčcový kvartet č. 1 hrálo premiérově České kvarteto a smyčcový kvartet č. 2 Moravské kvarteto. Dále jsou zde vidět rukopisy: Glagolské mše, 2. věty z rapsodie Taras Bulba, 4. věty Sinfonietty, klavírního cyklu V mlhách, smyčcového kvartetu č. 1 a 2, fejetonu Moje město se vzpomínkami na dětství v klášteře Augustiniánů, 1. vydání klavírního výtahu dechového sextetu Mládí a 1. tištěné vydání Zápisník zmizelého. Pracovna – druhá místnost Pracovna je v původním stavu, kdy zde žil Janáček, respektive byla znovu naistalována do původní podoby v roce 1956. V místnosti je Janáčkův nábytek, klavír, psací stůl, obrazy a fotografie, porcelánové soupravy v prosklené skříňce, dvě křesla a šest židlí, psací souprava, fotografie Antonína Dvořáka na psacím stole, hodiny, knihovna a další předměty. Multifunkční prostor – třetí místnost Tato místnost vznikla propojením dvou místností a to konkrétně kuchyně a ložnice Janáčka. Tento multifunkční prostor je využíván pro nejrůznější výstavy. V době mé návštěvy památníku zde byla výstava Libora Jaroše – Variace na rukopis Glagolské mše. Také je místnost určena pro menší koncerty, je zde audiovizuální technika pro pouštění hudby a dokumentů o Leošovi Janáčkovi. Prostor je velmi vhodný pro pořádání různých vzdělávacích programů pořádaných pro děti.

Socha Leoše Janáčka v Brně Před Janáčkovým divadlem stojí socha, která je společným dílem tří autorů - Stanislava Hanzla, Otakara Oplatka a Viléma Zavřela. Socha je před divadlem umístěna od roku 1975.

Multimediální aplikace Janáček a Brno Tato aplikace byla vytvořena za spolupráce města Brna, Moravského zemského muzea a Turistického informačního centra města Brna a to při významné události 160. výročí narození Leoše Janáčka. Zájemci si mohou tuto Aplikaci stáhnout do chytrých telefonů, 53

anebo si ji uživatelé mohou spustit v podobě multimediální publikace na webových stránkách21. Publikace je určena k procházce po místech, která jsou v ní přesně popsána. Obsahuje fotografie, informační popisky, mapu s vyznačenými místy a hudební ukázky, které se vážou k jednotlivým objektům v Brně, ale je zde i zmínka o Bílovicích nad Svitavou. Dále je v publikaci časová osa, která stručně ukazuje stěžejní body Janáčkova života. V publikaci jsou symboly pro jednodušší orientaci - symboly pro mapu, hudební ukázky, informační popisky a fotografie. Seznam míst v Brně, která jsou spjata s Janáčkem. Tato místa jsou v publikaci zvýrazněna na mapě: 

Mendlovo náměstí a Augustiniánské opatství svatého Tomáše na Starém Brně (v Augustiniánském opatství se Janáček vzdělával od svých 11 let)



Budova Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně (budova architektury dříve sloužila jako učitelský ústav pro vzdělávání učitelů, Janáček ústav vystudoval a poté zde působil jako pedagog)



Besední dům (zde Janáček vystupoval jako dirigent, sbormistr a klavírista)



Divadlo na ulici Veveří (zde poprvé v roce 1904 zazněla opera Její Pastorkyňa)



Mahenovo divadlo (v tomto divadle proběhly premiéry několika Janáčkových oper)



Památník Leoše Janáčka v Brně (tento památník je v domě, kde Janáček žil od roku 1910 až do své smrti)



Hrob Leoše Janáčka na Ústředním hřbitově

Brno – památky Město Brno nabízí širokou škálu kulturních a vzdělávacích zařízení, která mohou být součástí vzdělávacího výletu za hudebním skladatelem L. Janáčkem. Řada z nich navíc poskytuje i specializované programy pro školy. Mezi nejvýznamnější patří: 

Hrad Špilberk (hrad, barokní pevnost a proslulé vězení s rozsáhlou muzejní expozicí, věnující se historii Brna, dále barokní kaple a lékárna)



Katedrála sv. Petra a Pavla (nejznámější brněnský kostel s možností vyhlídky na centrum Brna a klenotnicí)

ZAHRÁDKA, J. Leoš Janáček. [online]. Brno: Moravské zemské muzeum c2014. Dostupný z WWW: < http://www.gotobrno.cz/aplikace-janacek-a-brno/t1140>. 21

54



Vila Tugendhat (světoznámá funkcionalistická vila, památka UNESCO, hrající důležitou roli i v historii ČR)



Stará radnice, kostnice u sv. Jakuba, Kapucínská krypta (unikátní brněnské památky, které svou neobvyklostí oživí výlet)



Moravské zemské muzeum (poskytuje širokou paletu vzdělávacích expozic, od historie Moravy, přes geologickou sbírku až k zoologické expozici)



Technické muzeum v Brně (kromě klasické expozice zde najdeme i experimentální dílnu, kde si žáci mohou interaktivně vyzkoušet různé pokusy)



VIDA! science centrum (vědecký park s moderovanými programy)

Komponovaný zvukový pořad ze série Nebojte se klasiky – hudební škola na CD Třetí CD z kolekce „Nebojte se klasiky“22 je věnováno Leoši Janáčkovi. CD nám přiblíží Janáčkův život a uslyšíme i ukázky z jeho hudebních děl. Hudební ukázky na CD: Pilky z Lašských tanců, Sinfonietta (1. věta Allegretto), Lístek odvanutý z klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku, Suita pro smyčcový orchestr (4. věta Presto), Suita z opery Příhody lišky Bystroušky, Taras Bulba (Smrt Andrijova).

Kniha ve tvaru leporela Příhody lišky Bystroušky 23 Moravské zemské muzeum vydalo knihu Příhody lišky Bystroušky určené pro děti v atraktivní formě pro děti a to ve tvaru leporela. K této knize patří ještě škraboška ve tvaru a barvě liščí hlavy. Leporelo vypráví o samotném vzniku příběhu Lišky Bystroušky od Rudolfa Těsnohlídka, ale také o ilustracích Stanislava Lolka, které se v knize nachází. Dále se dočteme, proč si Leoš Janáček lišku Bystroušku vybral ke zhudebnění. V knize jsou také kostýmní a scénické návrhy k opeře od Eduarda Miléna z roku 1924. Text a koncept publikace sestavil Jiří Zahrádka.

BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012c). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 3: Janáček. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0603-2 23 ZAHRÁDKA, J. (2014). Leoš Janáček, Příhody lišky Bystroušky. Brno: Moravské zemské muzeum, 13 s. ISBN 978-80-7028-428-5 22

55

3.4

Gustav Mahler

3.4.1 Kaliště Rodný dům Gustava Mahlera v Kalištích u Humpolce

Obr. 14 Rodný dům Gustava Mahlera v Kalištích u Humpolce Zdroj: foto autorky Rodný dům Mahlera v Kalištích je plně přístupný veřejnosti od 7. července roku 2010, kdy zde proběhlo slavnostní otevření v rámci oslav 150. výročí narození. Po rozsáhlé rekonstrukci se v objektu konají různé výstavy (např. o životě a umělecké dráze Soni Červené) a koncerty. Rekonstrukce domu stále pokračuje. Dům slouží jako penzion s restaurací, pro hudební účely je zde koncertní sál s klavírem a expozice o Gustavu Mahlerovi.

Expozice o Mahlerovi byla do Kališť přesunuta z Muzea Dr. Aleše

Hrdličky v Humpolci. Přímo v rodné světničce G. Mahlera nalezneme menší expozici s bustou Gustava Mahlera od sochaře Milana Knoblocha. Součástí expozice jsou i fotografie a osobní dokumenty. Z domu v Kalištích rodina Mahlerových odešla, když byly Gustavovi čtyři měsíce a přestěhovala se do Jihlavy. Další dominantou obce je kostel sv. Jana Křtitele postavený v pozdně barokním slohu roku 1812. Zvon na věži kostela pochází z roku 1532. 56

3.4.2 Jihlava Dům Gustava Mahlera v Jihlavě

Obr. 15 Dům Gustava Mahlera v Jihlavě Zdroj: foto autorky

Do Jihlavy se rodina Mahlerových přestěhovala přímo z Kališť. V Jihlavě G. Mahler zůstal patnáct let, což byla podstatně delší doba, než čtyři měsíce v Kalištích. Dům, v kterém se nachází rozsáhlá expozice o Mahlerovi, je právě tím domem, ve kterém žila jeho rodina. Dům má velmi rozsáhlé prostory, ve kterých není pouze expozice související s Mahlerem a Jihlavou, ale je zde i místnost, která slouží jako herna pro děti mladšího věku, nebo sály určené pro výstavy. Při vchodu do domu si může návštěvník zajít do kavárny Café Mahler. Celá expozice je koncipována interaktivně a ne pouze vizuálně. Ve sklepních prostorách domu nalezneme expozici, která se jmenuje Rodina Gustava Mahlera, představuje povolání otce Gustava Bernarda Mahlera, jenž obchodoval s různými lihovinami a likéry. Sklepní prostory jsou vybaveny předměty z domácnosti, ale nalezneme zde i vybavení pro výrobu lihovin a také se ocitneme ve 57

„výčepu“, kde je umístěna maketa výčepu a stůl pro zákazníky. Můžeme si zde ověřit své znalosti z chemie v místní laboratoři a na dotykových obrazovkách zkoušet chemické příklady a další vědomosti potřebné k povolání Bernarda Mahlera. V prvním patře jsou umístěny expozice dvě. První nese název Gustav Mahler a Jihlava, ukazuje Jihlavu v době, kdy v ní žil. Dále přibližuje členy rodu Mahlerů a vlastní rodinu Gustava. Tato expozice také zachycuje Gustavova školní léta a odchody a návraty do Jihlavy. Druhá expozice v prvním patře navozuje atmosféru jihlavského náměstí, kde docházelo k soužití tří různých kultur – české, německé a židovské. Každou z kultur zde reprezentují fotografie tří postav na pozadí Jihlavského náměstí. Tato expozice nese příznačný název Soužití tří kultur. Dále jsou na patře umístěny tři informační kiosky s projekcí, které ukazují Mahlera ze strany umělecké. Zde si můžeme vyzkoušet různé úkoly, znalosti ze zeměpisu nebo pracovat se slepou mapou Evropy. Expozice je pojmenována Člověk, skladatel, dirigent a kosmopolita Gustav Mahler. Druhé patro nabízí dvě výstavní galerie a audiovizuální sál s projekcí o životě Gustava Mahlera. Je tu i možnost poslechnout si výběr z jeho hudebního díla. Poslední expozice v domě představuje manželku Almu Mahlerovou, G. Mahlera a jejich současníky. Expozice přibližuje život Almy s Gustavem Mahlerem, ale také život s dalšími životními partnery (např. architekt Walter Gropius, básník a spisovatel Franz Werfel).

Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě Gustav Mahler je v Jihlavě spojen s mnoha místy, prožil zde patnáct let svého života a nadále se sem vracel za svými rodiči a oblíbeným učitelem hudby Jindřichem Fischerem. Kdo chce blíže poznat budovy, ulice a další místa, ve kterých se Mahler pohyboval, může se vydat Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě. Tato naučná stezka je sestavena ze sedmnácti zastavení. Mapa ke stezce je v brožuře Gustav Mahler Životní osudy a dílo nebo je přístupná na internetových stránkách domu Gustava Mahlera v Jihlavě. 

Stezka začíná u Domu Gustava Mahlera, Znojemská 4, kde Gustavova rodina bydlela v letech 1860-1872. Dnes jsou v této budově již dříve zmiňované expozice o Mahlerovi, Jihlavě a výstavní galerie.



Druhé zastavení je vedle domu Znojemská 4 a to u domu Znojemská 6, zde bydlela rodina Mahlerova v rozmezí let 1872-1889. Oba domy číslo 4 a 6 byly stavebně upraveny a propojeny. 58



Další zastavení je u domu, v němž bydlel bratr otce Bernarda David Mahler, Masarykovo náměstí 26.



Čtvrtá zastávka je u domu na adrese Brněnská 25, ve kterém měl Bernard Mahler zřízen výčep.



Páté zastavení nás zavede k domu, kde B. Mahler provozoval výčep a bydlel zde jeho bratr David, Brněnská 31. Dnes tu nalezneme Mahlerův pension Na Hradbách.



Stezka dále pokračuje do míst, kde se Mahler rád procházel, Lesopark Heulos a údolí říčky Jihlávky. Dnes v tomto údolí sídlí zoologická zahrada.



Sedmá zastávka je bývalé německé gymnázium, ve kterém Mahler studoval mezi lety 1869-1877, Hluboká 1. V těchto místech dnes sídlí Městská knihovna Jihlava.



Hotel Gustav Mahler, Křížová 112/4, nese název na počest hudebního skladatele.



Zastavení číslo devět je u Městského divadla, které je místem prvního veřejného vystoupení Gustava Mahlera (12. října 1870) a dalších jeho vystoupení, Komenského 22. Na této adrese sídlí dnes Horácké divadlo.



Dále stezka pokračuje k domu, kde měl Bernard Mahler pobočku na výrobu oslazených alkoholických nápojů, Komenského 3.



Stezka nás dále zavede k další provozovně výčepu B. Mahlera, Benešova 17. Tento dům měl Bernard pronajatý od Wenzela Frische.



Ve stezce samozřejmě nesmí chybět Park Gustava Mahlera se sochou, Benešova ulice. V místech dnešního parku stála židovská synagoga, která byla vypálená roku 1939.



Třinácté zastavení je u domu, který původně sloužil jako sladovna, ale B. Mahler jej přebudoval na výrobnu octu, Věžní 10.



V domě v ulici Matky Boží 30, kam pokračuje stezka, měla zřízený výčep Katharina Rottová, od které si B. Mahler pronajal právo k provozování svého výčepu.



Zastavení s číslem patnáct nás dovede k hotelu Czap, Žižkova 15 (dnes je zde Dělnický dům). V hotelu Czap G. Mahler několikrát koncertoval v letech v roce 1873 a 1876.



Stezka pokračuje k židovskému hřbitovu, kde jsou pochováni rodiče a sourozenci Gustava Mahlera, U Cvičiště. 59



Poslední zastavení s číslem sedmnáct je u školy, kterou pravděpodobně Gustav navštěvoval, domy na rohu ulic Divadelní a Křížová, Křížová 27 a 29.

Park Gustava Mahlera Slavnostní otevření parku Gustava Mahlera a odhalení sochy proběhlo v den 150. výročí narození Gustava Mahlera 7. července 2010. Dominantou parku je socha od sochaře Jana Koblasy. Park slouží k odpočinku, ale také symbolizuje Mahlerovu tvorbu pomocí kamenných plastik ptáků a vodotrysků u jezírka. Fotografii Parku G. Mahlera nalezneme v příloze č. 15

Naučné stezky v Jihlavě V Jihlavě jsou i další naučné stezky, které si můžeme projít se žáky. Jmenují se Jihlavská pevnost a Hudební osobnosti Jihlavy. Některá zastavení se překrývají se stezkou Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě. Naučná stezka Jihlavská pevnost vede kolem městských bran kolem historického opevnění Jihlavy, parkánem s dochovaným příkopem. Další naučná stezka Hudební osobnosti Jihlavy prochází kolem kostela a míst spojených s Gustavem Mahlerem.

Brána Matky Boží Brána Matky Boží je jedinou z pěti středověkých městských bran, která se zachovala do dnešní doby. Brána byla postavena ve 2. polovině 13. stol. a později prošla několika úpravami. Brána je zpřístupněna pro návštěvníky jako vyhlídková věž a nachází se zde i různé expozice (Jihlavská pevnost, Z historie města Jihlavy, Gustav Krum). Fotografii Brány Matky Boží nalezneme v příloze č. 16

Hradby Staré kamenné hradby se do dnešní doby nezachovaly celé a zůstaly pouze dvě třetiny původních hradeb. Hradby se začaly budovat před 1. polovinou 13. stol. po založení města. Parkán je upraven do podoby parku, jenž lze využít k odpočinku a procházce.

60

Jihlavské podzemí Jihlavské podzemí je významnou historickou památkou. Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích. Podzemí vznikalo od 14. stol. a využívalo se ke skladování různých výrobků, zboží a potravin. Labyrint chodeb je pod celým městem a obyvatelé města tak mohli v podzemí procházet z domu do domu. Nachází se zde expozice, které představují

středověké

havířské

dolování,

zpracování

rudy,

mincovnictví

a

archeologické keramické nálezy.

Radnice v Jihlavě Historie Jihlavské radnice spadá do poloviny 13. stol. Radnici dnes tvoří tři dříve samostatné domy, samotná radnice prošla mnoha stavebními úpravami. Radnice nabízí velkou gotickou síň, renesanční černou kuchyni, malou pozdně gotickou obřadní síň a velkou barokní obřadní síň, fresky, mariánský sloup – plastika Panny Marie. V dvorním traktu radnice, jenž je parkově upraven, nalezneme čtyři sochy znázorňující alegorie čtyř ročních období a sochu múzy Terpsichoré, dále hladomornu propojenou s labyrintem podzemních chodeb pod městem. Prohlídka radnice je možná pouze po předchozí domluvě. Fotografii Radnice v Jihlavě nalezneme v příloze č. 17

Vyhlídková věž kostela sv. Jakuba v Jihlavě Kostel sv. Jakuba Většího byl vysvěcen v roce 1257. Kostel s dvěma věžemi je dominantou města. Severní věž, která dnes slouží jako vyhlídková, byla postavena ve 14. stol. Později byla dostavěna věž jižní, sloužící jako zvonice. V jižní věži se nachází zvon „Zuzana“ z roku 1563. Fotografii kostela sv. Jakuba v Jihlavě nalezneme v příloze č. 18

Zoologická zahrada Jihlava Zoologická zahrada v Jihlavě leží v údolí řeky Jihlávky. Zoologická zahrada neustále rozšiřuje své expozice a pavilóny a je vybavením velmi moderní, ale nabízí i jiné aktivity pro děti – lezeckou stěnu, lanovku a lanový park PraLEZ.

61

Cesta Gustava Mahlera 6. 10. 2007 byla otevřena Cesta Gustava Mahlera, která vede jeho rodištěm a krajem jeho předků. Cesta je složena z jedenácti zastavení. Její celková délka je 25 km a je značená zelenou turistickou značkou. Cesta začíná u památníku Wolkera pod Lipnicí nad Sázavou a končí v Želivě. Ne všech jedenáct značených míst cesty je přímo spojeno s osobou Gustava Mahlera, ale nabízí klidnou procházku nádhernou přírodou. 1.

Wolkerův památník (Nové Dvory) – kamenný památník Wolkera blízko Lipince nad Sázavou

2.

Kejžlice – Orlovská myslivna – spojena se vznikem českého skautingu

3.

Řečice – Kostel sv. Jiří z první poloviny 14. stol.

4.

Pusté Lhotsko

5.

Proseč – zbytky gotické tvrze z konce 14. stol. – torzo obytné věže

6.

Kaliště – rodný dům G. Mahlera

7.

Speřice – zbytky zdí tvrze ze 14. stol.

8.

Lhotice – kostel sv. Jiří ze 14. stol., dřevěná šestiboká zvonice z 16. stol. s jehlancovou šindelovou střechou

9.

Lískovice – kostel sv. Mikuláše ze 14. stol.

10.

Vřesník

11.

Želiv (klášter) – premonstrátský klášter založený v roce 1139

62

3.5

Bohuslav Martinů

3.5.1 Polička Centrum Bohuslava Martinů v Poličce

Obr. 16 Centrum Bohuslava Martinů v Poličce Zdroj: foto autorky Centrum Bohuslava Martinů v Poličce slouží jako městské muzeum a galerie. Centrum Bohuslava Martinů se nachází v objektu, ve kterém měla sídlo chlapecká měšťanská škola. Tuto školu navštěvoval také Bohuslav Martinů ještě jako malý chlapec. Muzeum se snaží, aby expozice byly zajímavé a pokud lze, tak i interaktivní, aby se návštěvníci o historii Poličska dozvěděli zábavnou formou. Centrum Bohuslava Martinů nabízí návštěvníkům čtyři stále expozice: Historie města Poličky a okolí, Sklářství na Horácku, Historická třída Bohuslava Martinů a Barevný svět Bohuslava Martinů. V Budově nalezneme také Audiovizuální sál, který může sloužit i jako sál koncertní. V přízemí se nachází prostory, kde se konají dočasné výstavy. Historie města Poličky a její okolí Expozice se věnuje historii města Poličky od doby jejího založení českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265 až do současnosti. Návštěvníci se seznámí v prvním výstavním sále s obdobím nejstarších Poličských dějin až po požár v roce 63

1845. Zde si můžou děti postavit město Poličku z modelů domů podle plánu města nebo dle svých představ. Dále tu mají možnost obléci si brnění a další výstroj a také potěžkat například meč. Druhý výstavní sál prezentuje celou řadu poličských spolků, jako jsou například Poličští ostrostřelci, Spolek dobrovolných hasičů, divadelní spolek Tyl či Muzejní spolek „Palacký“. Uprostřed sálu se nachází tržiště z doby 19. stol., kde děti uvidí i několik figurín v dobovém oděvu. Vedle tržiště se nachází střelnice, kde si lze vyzkoušet střelbu z laserové pušky přímo na terč. Sklářství na Horácku Město Polička leží v oblasti, která je velmi bohatá svou sklářskou historií. V dnešní době už příliš sklářských hutí nenalezneme, a proto je velikou zásluhou muzea, že vytvořilo expozici, která skýtá veliké množství sklářských exponátů, z různých hutí regionu Horácka. Historická třída Bohuslava Martinů Jelikož muzeum dříve sloužilo jako chlapecká škola, nalezneme zde i školní třídu, která je zasazena do doby konce 19. stol, kdy tuto školu navštěvoval malý Bohuslav Martinů. Třída je vybavena dobovým vybavením – dřevěnými školními lavicemi, starými školními pomůckami apod. Ve třídě se nachází harmonium a fotografie žáků, kteří školu navštěvovali. Audiovizuální sál Audiovizuální sál nabízí možnost zhlédnout několik dokumentárních filmů a dobových záběrů z života Bohuslava Martinů. Dále si zde můžou návštěvníci poslechnout skladby B. Martinů dle svého výběru, přičemž tu mají širokou nabídku jeho díla. Sál je vybaven sedadly a kvalitní audiovizuální technikou. Sál může sloužit pro účely konferencí, besed. Je zde také možnost využití sálu pro pořádání komorních koncertů a právě pro tyto účely je zde umístěn klavír. Barevný svět Bohuslava Martinů Expozice věnovaná životu a dílu Bohuslava Martinů je nejen bohatá na exponáty, ale také návštěvníka vizuálně upoutá. Mezi exponáty nalezneme osobní předměty a dokumenty Bohuslava Martinů a veliký počet fotografií, které ukazují i na mnoho přátel Bohuslava a Charlotty Martinů. Výstava se nachází v kruhové místnosti, ve které po obvodu místnosti nalezneme devatenáct prosklených vitrín rozdělených do pěti etap života Martinů barevně odlišených. Ve spodní části vitríny je otázka týkající se informací, které vitrína poskytuje, a díky nim se dozvíme na otázku odpověď. Tyto 64

otázky jsou pro učitele dobrým prostředkem ke kontrole žáků, zda vnímají informace, které expozice nabízí. Uprostřed místnosti je do tvaru kruhu sestaveno pět vitrín, mezi které jsou začleněny dva klavíry. V práci budu popisovat pouze stěžejní anebo pro návštěvníky zajímavé exponáty. Téměř v každé vitríně jsou gramofonové desky s hudbou B. Martinů, ukázky notového materiálu a obálky klavírních výtahů. I v této expozici pouští hudbu Martinů, která dotváří atmosféru jeho pocitů a snad i života. První etapa z Poličky do Prahy 1890 – 1922 – zelená barva První vitrína nese název Na Poličské věži. Mapuje první roky života Martinů v Poličce. Návštěvník zde uvidí fotografie rodičů, rodný list Bohuslava Martinů, fotografie rodné světničky na věži kostela Sv. Jakuba v Poličce, ševcovské náčiní, obuv z doby Bohuslava Martinů, obrázky Poličky a staré nástěnné hodiny. Druhá vitrína s názvem Cesta k hudbě datuje období, které Martinů prožil v Poličce. Nalezneme zde exponáty: vysvědčení, čtyři dřevěné hračky z doby, kdy byl Martinů malé dítě, a model kostela sv. Jakuba. Dále se v této vitríně uvidíme fotografie: Ferdinanda Martinů, rodnou světničku s vybavením (které dnes ve světničce nalezneme), třídu pana učitele Josefa Černovského s žáky a jejich hudebními nástroji (mezi žáky je i Bohuslav Martinů), chlapeckou školu ve které dnes sídlí Centrum Bohuslava Martinů, matku Bohuslava Martinů, Bohuslava Martinů ve věku kolem tří let a pohled na historickou Poličku. Svět se začíná otvírat je název třetí vitríny, která se především zaměřuje na dobu v Praze. Na pozadí této vitríny je ve velikém formátu zobrazena vlastní kresba B. Martinů, která se jmenuje Zápas umělce s klavírem. I v této vitríně nalezneme fotografie: Rudolfinum několik let po dokončení jeho stavby (kolem r. 1890), profesoři houslové hry na konzervatoři Karel Stecker, Jindřich Bastař, Štěpán Suchý, Jindřich Kàan (ředitel konzervatoře), mladý B. Martinů, kresby Františka Martinů, portrét sestry B. Martinů, vysvědčení z konzervatoře 1911, vysvědčení chudoby, vlastní kresba jak hraje B. Martinů na housle („Oddávám se cvičení houslí“). Vitrína s číslem čtyři je pojmenovaná výstižným názvem Učitelem hudby v Poličce. V této vitríně uvidíme fotografie: B. Martinů se Stanislavem Novákem kolem roku 1910, B. Martinů jako učitel hry na housle a klavír, kresby B. Martinů s názvem Až budeme v Paříži a Až budeme v Londýně. Pátá vitrína se jmenuje V české filharmonii. Tato část první etapy života B. Martinů ukazuje fotografie: Josefa Suka jako učitele na Mistrovské škole pražské konzervatoře 65

ve školním roce 1922-1923, B. Martinů s Elou Švabinskou, dále kresby B. Martinů s názvem Chystáme se do Paříže. Druhá etapa Paříž a Avantgarda 1923 – 1940 – modrá barva První vitrína druhé etapy nese název Na stipendium do Paříže a pojednává o životu B. Martinů v Paříži. Nalezneme zde fotografie: B. Martinů v pařížském ateliéru Jana Zrzavého v roce 1924, B. Martinů s Albertem Rousselem. Také zde návštěvníci uvidí pohlednici z Paříže. Mezinárodní úspěch je název druhé vitríny, která se také především zaměřuje na Paříž. Znovu zde můžeme vidět kresby B. Martinů a to kresby Swingových figur. Dále je zde fotografie B. Martinů v Paříži a kresba B. Martinů od Františka Muziky. Třetí vitrína je pojmenovaná Hlasy vlasti. V této vitríně můžeme pozorovat návrhy kostýmů pro nastudování baletu Špalíček v Ostravě (1960) od Karla Svolinského. Uvidíme zde také scénický návrh Her o Marii od Jana Vančury z roku 1990 pro Státní divadlo

v

Brně.

Dále

ve

vitríně

nalezneme

fotografie:

B.

Martinů

s

manželkou Charlottou, Janem Zrzavým a Vítězslavem Nezvalem v Paříži z roku 1934, Hudební skupinu Mánes, Ivana Olbrachta, B. Martinů s Vladislavem Vančurou v roce 1934 a Tylův dům v Poličce. Vitrína čtvrtá nese výstižný název Julietta a Mnichov. Zde návštěvník sleduje výběr knih od Muchy napsaných o B. Martinů. I zde nalezneme fotografie: Václav Kaprál s jeho dcerou Vítězslavou a B. Martinů, Charlottu a B. Martinů s Majou a Paulem Sacherovými v roce 1938, Opera Julietta provedená v Mnichově. Pátá vitrína se jmenuje Do emigrace. Zde jsou ukázky Vzpomínek Charlotty Martinů, časopis Československý esej (Pozdrav domova 1939), fotografie: B. Martinů na pase v roce 1940 a Rudolf Firkušný na programu koncertu. Třetí etapa Exil a Spojené státy 1941 – 1952 – růžová barva Předposlední etapa začíná vitrínou s názvem Nový začátek. V této vitríně můžeme vidět zápisky z lekcí angličtiny B. Martinů, seznam cestujících z plavby Exeteru do USA, výstřižky z novin pojednávajících o B. Martinů, Knihu od Miloše Šafránka o B. Martinů a v neposlední řadě fotografie: klavíristka Germaine Leroux s dirigentem Leónem Barzin a B. Martinů při studiu skladby Sinfonietta giocosa v New Yorku v roce 1942, v USA, B. Martinů s Rudolfem Firkušným v New Yorku v roce 1941, B. Martinů se Sergejem Kusevickým v New Yorku v roce 1941, Miloš Šafránek s manžely Martinů v New Yorku v roce 1944. 66

Druhá vitrína nese název Památník Lidicím. Zde uvidíme nejenom fotografie: B. Martinů v New Yorku v roce 1942, Manželé Martinů s Alénem Divišem a se známými v New Yorku a manželé Martinů s R. Firkušným z roku 1934. Ale také biografii o B. Martinů a ukázky notového materiálu orchestrální skladby Památník Lidicím. Třetí vitrína pojmenovaná Období symfonií se věnuje především době prožité v USA. V této vitríně se nachází fotografie: S. Kusevický s Charlesem Munchem (šéfdirigent Bostonského symfonického orchestru) z roku 1945, B. Martinů s Antonínem Svobodou v Central Parku z 1943, R. Firkušný, Charlotta s B. Martinů a A. Svobodou v Central Parku z roku 1943, B. Martinů před premiérou třetí symfonie v roce 1945. Vitrína číslo čtyři se jmenuje Znovu učitelem. Nalezneme zde fotografie: Jana Nováka s Eliškou Novákovou a manželé Martinů v Tanglewoodu v roce 1942 a ukázky různých hudebních děl B. Martinů. Pátá vitrína s názvem Mír – radost i bolest ukazuje nejen fotografie: manželé Martinů s manžely Sacherovými, ale také pero Stanislava Nováka, list novin La Jolta Journall, fotografii Alberta Einsteina a jeho dopis z roku 1950 adresovaný Klementu Gottwaldovi s prosbou o záchranu života Milady Horákové, Záviše Kalandry, Oldřicha Pecla a Jana Buchala. Čtvrtá etapa Poslední léta života 1953 – 1959 – žlutá barva Poslední etapa života B. Martinů začíná vitrínou s názvem Cesta zpět. Zde vidíme Bibli rodiny Martinů a fotografie: B. Martinů s P. Sacherem při premiéře Epos o Gilgamešovi v roce 1955, budovy v Nice, Václav Smetáček, manželé Martinů s manželi Prinsovými v Nice v roce 1956 Druhá vitrína nese název Pohledy do minulosti. Tady můžou návštěvníci vidět fotografii malby Legendy o kříži, Rafaela Kubelíka, B. Martinů s Ernstem Ansermentem a Marií Stader, manželé Martinů s Marií Stader a Margrit Weberovou s jejím manželem v Římě v roce 1957 Třetí Vitrína se jmenuje Zde jsem doma. V této vitríně nalezneme různé ukázky not jeho hudebních děl, také biografie a gramofonové desky s hudbou B. Martinů. Vitrína čtvrtá a poslední se jmenuje Loučení se světem. Zde objevíme scénické návrhy jeho oper, kondolenci belgické královny Alžběty a fotografie: B. Martinů při návštěvě klavíristy Josefa Páleníčka krátce před skladatelovou smrtí, fotografie pořízené z představení Řeckých pašijí a Julietty, manželé Martinů s Majou Sacherovou na Schönenbergu v roce 1959. 67

Na pět vitrín, které se nachází uprostřed místnosti, navazuje tzv. poutník po zeměkouli. Na mapě jsou zobrazena místa, která během svého života Martinů navštívil. Dále je tu klavír s odklopeným víkem, kde se promítají krátká videa z jeho života. Také zde nalezneme klavír před velikou fotografií České filharmonie s dirigentem Václavem Talichem. Fotografie je z doby, kdy v orchestru hrál Bohuslav Martinů. Rozestavění orchestru je ale jiné, než budou žáci znát. První housle sedí naproti druhým houslím. Violoncella a kontrabasy u prvních houslí a violy zase sedí vedle houslí druhých. První vitrína uvnitř skrývá houslový pult, u kterého hrál B. Martinů, také housle a noty. V další vitríně nalezneme dva scénické návrhy jeho oper. Třetí vitrína je věnovaná především Charlottě Martinů, další fotografie její a jejího manžela B. Martinů, kabelka Charlotty, svatební foto Martinů, pas B. Martinů. V předposlední vitríně jsou dva scénické návrhy jeho oper. V poslední páté vitríně nalezneme fotografie a programy z koncertů, kde se hrála díla B. Martinů. Jedna část vitríny je věnována koncertu Filharmonie Brno, která uskutečnila v prosinci 2014 oratorium Epos o Gilgamešovi a druhá část patří České filharmonii, která realizovala v prosinci roku 2014 českou premiéru koncertního provedení opery „Čím lidé žijí“. V prostoru této místnosti se žáci můžou podívat na bystu Bohuslava Martinů, kterou vytvořila rumunská sochařka Irina Condream King podle jeho fotografie z roku 1957. Chodba Na chodbě se nachází malý rodokmen české moderní hudby, kde jsou uvedeni hudební skladatelé a jejich žáci. Dále je zde na stěně zobrazeno rozestavění symfonického orchestru s rozlišením jednotlivých sekcí. Dokonce si žáci mohou vyzkoušet, zda dobře znají názvy jednotlivých sekcí orchestru. Pod tímto panelem je tolik tlačítek jako sekcí v orchestru a pokud žák tlačítko zmáčkne, rozsvítí se mu určitá sekce hudebních nástrojů. Na protější stěně se žáci dozvědí informace o skladatelových kořenech, to znamená o vývoji rodu Martinů v Poličce. Na druhé straně chodby žáci uvidí kamenný reliéf sochaře Vojtěcha Eduarda Šaffa znázorňující Dívčí válku. Vojtěch Eduard Šaff je poličský rodák, jeho dílo Dívčí válka měří šestnáct metrů na délku. Přízemí Výstava o městu Polička, které slaví 750 let od svého založení králem Přemyslem Otakarem II. Výstava obsahuje různé dokumenty týkající se Poličky, pečetě, mince, záznamy o požáru a seznam známých poličských rodáků a další exponáty. 68

Rodná světnička Bohuslava Martinů Bohuslav Martinů se opravdu narodil v malé světničce na věži kostela sv. Jakuba, kterou lze v rámci prohlídky navštívit. Před několika lety byla světnička uzavřena, protože zde probíhaly úpravy. Dnes je světnička plně přístupná veřejnosti. Rodná světnička je přístupná samozřejmě i školám, ale pro malou velikost světničky je prohlídka koncipovaná zhruba pro jednu školní třídu kolem pětadvaceti dětí. Nahoru na samotnou věž, kde se nachází, vede 192 schodů. Je umístěna ve výšce 36 metrů nad zemí. Z věže kostela je nádherný výhled na Poličku a její okolí. Přesně takový nádherný výhled měl i Bohuslav Martinů. Tento zážitek se otiskl do jeho hudební tvorby. Cestou nahoru na věž návštěvníci uvidí 5 zvonů, pouze jeden originální, ostatní jsou repliky, původní zvony shořely při požáru. Světnička je zařízena přesně tak, jak to vypadalo za doby života Bohuslava Martinů a jeho rodiny na věži kostela. Bohuslav zde na 24 m ² žil se svojí pětičlennou rodinou 11 let. Otec Bohuslava Ferdinand Martinů vykonával práci pověžného a mimo to měl i své ševcovské povolání. Nalezneme zde dvě postele, židle, stůl, zrcadlo, porcelánové nádobí, fotografie Bohuslava Martinů se sestrou. Dále je tu ševcovský stroj s další výbavou pro řemeslo otce B. Martinů. Mezi exponáty je i hlásná trouba používaná při vzniklém požáru nebo helma hasiče, která též patřila jeho otci. Jednou za hodinu musel Bohuslavův otec kontrolovat, zda někde v Poličce či blízkém okolí nehoří. Bohuslav Martinů tu měl svůj notový pult a je zde komoda se šuplíkem, ve kterém spal do čtyř až pěti let. Před světničkou je kuchyňka, která dnes je bez vybavení z důvodů potřebného místa pro návštěvníky, protože je světnička přímo nepřístupná a návštěvníci stojí v prostoru bývalé kuchyňky.

Polička po stopách Bohuslava Martinů Polička po stopách Bohuslava Martinů je název naučné prohlídky města, kterou si může každý návštěvník města projít buď pomocí tištěné mapky s informacemi k jednotlivým zastavením, kterou si zakoupí v Centru Bohuslava Martinů anebo ji prochází s průvodcem. Tištěný průvodce obsahuje i fotografie míst a B. Martinů z tehdejší doby. Prohlídka se skládá z osmi zastavení u budov či kostela, které jsou spojeny s minulostí Bohuslava Martinů v Poličce. 

Začíná se v domě čp. 112 v Šaffově ulici v kterém sídlila městská chlapecká škola a také v této budově Martinů později vyučoval hru na housle. 69



Druhé zastavení je u hostince „Na Růžku“, roh Šaffovy a Eimovy ulice. Právě v tomto hostinci B. Martinů načrtl klavírní skladbu Foxtrot narozený Na Růžku.



Zastavení třetí je u domu Josefa Černovského, Otakarova 76. Právě v tomto domě získal B. Martinů základy hudební teorie a hry na housle.



Rodná světnička ve věži kostela sv. Jakuba má číslo zastavení čtyři. Věž kostela sv. Jakuba, v níž se nacházela rodná světnička B. Martinů, mu byla nablízku alespoň na fotografii, kterou si vozil na svých cestách s sebou, a připomínala mu krásné vzpomínky na rodnou Poličku.



Páté zastavení je u domu U Růže, Riegrova 52. Do tohoto domu si rodina Martinů chodila pro pitnou vodu, kterou nahoře na věži kostela samozřejmě nemohli mít.



Dům čp. 8 v Masarykově ulici je zastavením šestým. Tento dům byl útočištěm pro soukromou výuku B. Martinů na housle a klavír, i když už měl místo na městské chlapecké škole.



Sedmé zastavení je před domem čp. 203 v Nové ulici. V tomto domě žila rodina Martinů do roku 1889, předtím než otec B. Martinů Ferdinand získal místo pověžného a rodina se musela přestěhovat na věž kostela sv. Jakuba.



Poslední osmé zastavení této naučné prohlídky městem je u domu čp. 106 na Palackém náměstí, ve kterém rodina Martinů žila od roku 1902 a tímto natrvalo opustila věž kostela sv. Jakuba.

Socha Bohuslava Martinů v poličském parku Bronzová socha Bohuslava Martinů od akademického sochaře Milana Knoblocha je v nadživotní velikosti a byla odhalena u příležitosti 100. Výročí narození. Socha se nachází v městském parku v Poličce. Fotografii soch B. Martinů v poličském parku nalezneme v příloze č. 19

Kostel sv. Jakuba v Poličce Původní gotický kostel sv. Jakuba v Poličce vyhořel za požáru v roce 1845 a kvůli velikému poškození byl stržen. Dnes je na jeho místě novogotický kostel sv. Jakuba, který se stavěl v letech 1853-1856. Fotografii Kostela sv. Jakuba nalezneme v příloze č. 20

70

Městské hradby v Poličce Gotické opevnění města Poličky patří k těm nejlépe dochovaným v České republice. Hlavní hradba se dochovala v celém okruhu i se všemi devatenácti věžemi. Ochozy rekonstruovaných částí hlavní hradby s několika věžemi jsou zpřístupněny i pro veřejnost s prohlídkou a výkladem.

Naučná stezka u Poličky Naučná stezka má za cíl představit známější i méně známá místa v blízkosti Poličky. Trasa je dlouhá asi deset kilometrů, během kterých se objevuje patnáct naučných tabulí. Stezka začíná v Poličce u Tylova domu a končí opět v Poličce.

Další poličské památky kulturních památek

zapsané

v

seznamu

národních

Barokní radnice, Mariánský sloup, socha sv. Jana Nepomuckého a kašny se sochami sv. Jiří a sv. Michaela.

Komponovaný zvukový pořad ze série Nebojte se klasiky – hudební škola na CD Čtvrté CD z kolekce „Nebojte se klasiky“24 je věnováno poličskému rodákovi Bohuslavu Martinů. Dozvíme se základní informace od dětství až po konec jeho dramatického života. Uslyšíme i několik jeho hudebních děl a to konkrétně: Serenáda č. 4 (Divertimento), Aj, stupaj, můj koníčku, na most z Českých madrigalů, O kocourovi v botách z baletu Špalíček (výběr), Charleston ze Suity z baletu Kuchyňský revue a Otvírání studánek (výběr).

BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012d). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 4: Martinů. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0604-2 24

71

4 Návrh projektu 4.1

Projekt – Bedřich Smetana a Praha

Název projektu: Bedřich Smetana a Praha Cíl projektu: projekt se uskutečňuje proto, aby žák 

získal přehled o památkách spojených s hudebním skladatelem Smetanou



věděl, jaká hudební díla napsal Bedřich Smetana



procvičoval orientaci v notovém záznamu hudební skladby

Vzdělávací oblasti: Umění a kultura Vzdělávací obor: Hudební výchova Očekávané výstupy:25 HV-9-1-01 využívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách HV-9-1-02 uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běžném životě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase, dokáže ocenit kvalitní vokální projev druhého HV-9-1-06 orientuje se v proudu znějící hudby, vnímá užité hudebně výrazové prostředky a charakteristické sémantické prvky, chápe jejich význam v hudbě a na základě toho přistupuje k hudebnímu dílu jako k logicky utvářenému celku učivo:26 Vokální činnosti pěvecký a mluvní projev – vícehlasý a jednohlasý zpěv, orientace v notovém záznamu vokální skladby – notový zápis jako opora při realizaci písně či složitější vokální nebo vokálně instrumentální skladby rozvoj hudebního sluchu a hudební představivosti – zachycování rytmu i melodie zpívané (hrané) písně pomocí grafického (notového) záznamu Instrumentální činnosti hra na hudební nástroje – nástrojová reprodukce melodií, hra s využitím nástrojů Orffova instrumentáře MŠMT (2013). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, s. 69 26 tamtéž s. 70 25

72

Poslechové činnosti orientace v hudebním prostoru a analýza hudební skladby – postihování hudebně výrazových prostředků, významné sémantické prvky užité ve skladbě a jejich význam pro pochopení hudebního díla hudební dílo a její autor – hudební skladba v kontextu s jinými hudebními i nehudebními díly, dobou vzniku a životem autora Vztah k dalšímu vyučovacímu předmětu: Výtvarná výchova – kresba sochy B. Smetany Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální Výukové metody: vysvětlování, popis, práce s textovým materiálem, diskuse, nácvik pracovních dovedností (hudebního díla), výtvarné činnosti, nácvik inscenace Organizační formy výuky: projektová výuka, frontální výuka, samostatná práce Výstupy projektu: fotografie pořízené při projektové výuce, záznam provedení hudební úpravy, kresby sochy Časová dotace: dvě vyučovací hodiny a dopolední výlet Typ projektu: Podle časové náročnosti: střednědobý Podle šíře problematiky: mezipředmětový Podle realizace: školní, mimoškolní Podle okruhu zapojených účastníků projektu: třídní Podle fáze výuky: motivační, expoziční, aplikační Podle úrovně účastníků projektu: druhý stupeň ZŠ Podle navrhovatele: uměle připravený Podle informačních zdrojů: volný i vázaný Pomůcky: papír, výtvarné potřeby, pracovní listy, fotoaparát, nahrávací zařízení, publikace Nebojme se klasiky, první a deváté CD z kolekce Nebojte se klasiky, hudební nástroje (Orffův instrumentář, dle možností žáků) Fáze projektové výuky: I.

Přípravná část – učitel nebo vedoucí projektu zváží, pro kterou třídu je tento

projekt vhodný, kdy je vhodné zařadit ho do výuky (doporučujeme sedmou a osmou třídu). Dále v této přípravné fázi následuje sestavení harmonogramu všech částí

73

projektu. Projekt se musí už dopředu konkretizovat a je nutné pracovat s předchozími znalostmi účastníků projektu. II.

Realizační část – projekt se realizuje ve výuce Hudební výchovy a to konkrétně

2x 45 min. a dopolední školní exkurze. Další program se odehrává podle sepsaného harmonogramu vedoucího projektu. III.

Prezentační část – žáci ostatním představují své kresby sochy B. Smetany.

Poslech provedení úpravy skladby Vltava od B. Smetany. Zhlédnutí scénky z opery Prodaná nevěsta. IV.

Hodnotící část – žáci se posadí do kroužku a diskutují o průběhu projektu.

Pokud mají žáci nějaké nejasnosti ohledně B. Smetany, jeho tvorby či života, ostatní žáci nebo učitel to žákovi zodpoví. Během závěrečného hodnocení se žáci vyjádří k průběhu projektu a vyhlásí jeho nejlepší část a tu, která se žákům líbila nejméně. Tyto informace může učitel využít v další projektové výuce či další školní rok s jinou třídou. Dále by žáci mohli napsat na papír, co se jim na projektu líbilo a co by naopak vynechali a styděli se to říct před svými spolužáky. Tento papír odevzdají učiteli a ten připomínky žáků vyhodnotí a využije ke své další práci. Průběh 1. hodiny: 1.

Organizační část (5 min.) – v organizační části se žáci dozvědí, jak bude

projekt vypadat, co se bude ve třídě odehrávat. Důležité je stanovit si osnovu práce. Podle mých zkušeností jsou žáci na základní škole často bezradní a potřebují podrobné informace. 2.

Seznámení s hudebním skladatelem B. Smetanou a s jeho symfonickou

básní Vltava (20 min.) - učitel napíše na tabuli jméno hudebního skladatele Bedřicha Smetany a pustí žákům první nahrávku z CD Nebojte se klasiky, kde se žáci dozví základní informace o B. Smetanovi. Následuje další nahrávka, a to Vltava, i s komentářem programu symfonické básně. 3.

Provedení hudební úpravy symfonické básně Vltava (15 min.) - žáci byli v

minulé hodině vyzváni, aby si přinesli své hudební nástroje. Každý žák dostane notový part hudební úpravy symfonické básně dle nástroje, na který bude hrát. Po úvodním seznámení se skladbou a jednotlivými party můžeme přistoupit k realizaci hudební úpravy. Až učitel uzná za vhodné, provedení skladby nahraje jakýmkoli nahrávacím zařízením. 74

4.

Doplňující úkoly z publikace Nebojme se klasiky (10 min.) – v této fázi

hodiny učitel zadá žákům úkoly z publikace „Nebojme se klasiky“, kde se dozví bližší informace k hudební formě symfonické básně. Dále žáci odpovídají na otázky, společně s učitelem provedou kontrolu odpovědi. Průběh dopoledního výletu za skladatelem: 5.

Učitel rozdá žákům pracovní listy – během dopolední exkurze budou žáci

zaznamenávat jednotlivé odpovědi na otázky či plnit úkoly. 6.

Muzeum Bedřicha Smetany v Praze – první zastavení výletu je v Muzeu B.

Smetany, kde učitel může k expozici připravený kvíz, který dostane u zaměstnanců muzea. 7.

Zastavení u sochy B. Smetany – úkolem žáků je zapamatovat si podobu sochy,

protože jí budou v následující hodině hudební výchovy kreslit. Učitel jim k soše řekne základní informace. 8.

Karlův most a Pražský hrad – od muzea je dobře viditelný Karlův most a

Pražský hrad. Učitel tyto památky žákům popíše. 9.

Vyšehrad – další zastavení proběhne na Vyšehradě. Žáci si prohlédnou baziliku

sv. Petra a Pavla, rotundu sv. Martina a místní hřbitov, kde je pochovaný B. Smetana a další významní umělci. Průběh 2. hodiny: 10.

Kreslení sochy B. Smetany (5 min.) – žáci nakreslí sochu B. Smetany, kterou

viděli před Muzeem. Když někdo na výletu nebyl, učitel by měl mít připravenou fotografii. 11.

Poslech opery Prodaná nevěsta (18 min.) – v muzeu už žáci o opeře slyšeli,

ale teď budou mít možnost kvalitního poslechu z nahrávky. Učitel ji pustí ve zkrácené formě v edici „Nebojte se klasiky“. Podle uvážení vypustí části, které považuje za méně zajímavé a důležité. 12.

Inscenace opery Prodaná nevěsta (17 min.) – žáci budou rozděleni do skupin a

dostanou za úkol zahrát jednu část z opery, dle svého výběru. Tato fáze musí následovat po poslechu opery, jinak si žáci nebudou dobře pamatovat jednotlivé části. 13.

Zhodnocení projektu (5 min.) - proběhne v diskusním kroužku. Nejprve si

žáci napíší na papír, jaký mají z projektu pocit, co se jim líbilo, co naopak ne, případně, co by chtěli příště změnit. 75

14.

Během projektu probíhá fotografování učitelem, případně jinou osobou.

Výstupy projektu: Z fotografií sestavíme nástěnku. Ve třídě pustíme nahrávku z hudebního provedení – improvizace Vltavy. Žáci díky tomu můžou zhodnotit, jak se jim projekt povedl. Třída si může založit fotoalbum, kde si bude zakládat fotografie ze všech projektů, které byly uskutečněny.

4.2

Metodický list pro učitele

Muzeum Bedřicha Smetany v Praze Muzeum sídlí v novorenesanční budově od roku 1935. Expozice v muzeu je rozdělena do tří sálů. První sál přibližuje Smetanovo dětství, mládí a studijní léta, pobyt v Praze a švédském Göteborgu. Druhý sál se zaměřuje na činnosti Smetany v Praze mezi roky 1862-1874 a na další hudební dění ve městě. Třetí sál poskytuje zajímavost v podobě notových pultů, které představují díla B. Smetany. V rohu sálu je dirigentský pult s taktovkou, pomocí které si můžeme pustit hudební ukázky související s vybraným notovým pultem.

Socha Bedřicha Smetany v Praze Socha Bedřich Smetany je umístěna před Muzeem Bedřicha Smetany na Novotného lávce. Socha je od sochaře Josefa Malejovského z roku 1984.

Karlův most Stavba Karlova mostu, který vede přes řeku Vltavu, byla dokončena v roce 1402. Karlův most se stal nástupcem mostu Juditina. Most je zdoben třiceti sochami a sousošími. Na koncích mostu stojí mostecké věže - Malostranská a Staroměstská.

Národní divadlo Národní divadlo je novorenesanční stavba architekta Josefa Zítka, která byla otevřena roku 1881 a po vyhoření znovu v roce 1883. V divadle se nachází malovaná opona Vojtěcha Hynaise znázorňující obětavý český národ při stavbě divadla. Národní divadlo se také pyšní nádhernou výzdobou předních malířů a sochařů již dříve jmenovaných.

76

Pražský hrad Katedrála sv. Víta Základní kámen katedrály byl položen v roce 1344, ale stavba byla dokončena až roku 1929 v novogotickém slohu. Mezi hlavní architekty katedrály řadíme Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Letohrádek královny Anny Letohrádek královny Anny stojí v Královských zahradách pražského hradu. Renesanční letohrádek je nazýván také jako Belvedér. Postaven byl mezi lety 1538-1565. Před letohrádkem nalezneme zpívající fontánu odlitou v roce 1568 Tomášem Jarošem podle návrhu Francesca Terzia z Bergama.

Vyšehrad Bazilika sv. Petra a Pavla Bazilika na Vyšehradě prošla mnoha přestavbami, původní chrám románského slohu z roku 1080 má dnešní podobu v novogotickém stylu z roku 1903.

Rotunda sv. Martina Rotunda sv. Martina byla postavena v 11. stol. Je to stavba románského slohu, nejstarší dochovaná stavba na Vyšehradě. Vyšehradský hřbitov Hřbitov na Vyšehradě je místem, kde jsou pohřbeny nejvýznamnější české osobnosti a nalezneme zde společnou hrobku významných osobností zvanou Slavín. Podle této hrobky je někdy nazýván celý hřbitov. Mezi osobnosti pohřbené na Vyšehradě patří např. Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Ema Destinnová, Josef Lev, Beno Blachut, Josef Slavík, Jan Kubelík, Josef Suk mladší, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Vojtěch Hynais, Alfons Mucha, Mikoláš Aleš a další.

77

4.3

Pracovní list pro žáky

Bedřich Smetana je hudební skladatel období romantismu. Narodil se v roce 1824 v …… a zemřel v Praze v roce 1884. Mezi jeho nejznámější díla patří opery, především Prodaná nevěsta, cyklus symfonických básní Má vlast, Jiřinková polka, Louisina polka a mnoho dalších.

Obr. 17 Portrétní kresba od M. Švabinského Zdroj: http://www.antologiehudby.cz 1.

Vyjmenujte památky, které jsou vidět z míst před muzeem Bedřicha Smetany.

2.

Kde se Bedřich Smetana narodil?

3.

Jak se jmenovala myslivna, kde Smetana žil ke konci života?

4.

Kolik oper napsal Bedřich Smetana a zkus je všechny vyjmenovat.

5.

Znáš další umělce, mimo Bedřicha Smetanu, kteří jsou pochováni na

vyšehradském hřbitově?

78

4.4

Projekt – Bohuslav Martinů a Polička

Název projektu: Bohuslav Martinů a Polička Cíl projektu: projekt se uskutečňuje proto, aby žák 

získal přehled o památkách spojených s hudebním skladatelem Martinů



věděl, jaká hudební díla napsal Bohuslav Martinů

Vzdělávací oblasti: Umění a kultura Vzdělávací obor: Hudební výchova Očekávané výstupy:27 HV-9-1-08 vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění Klíčové kompetence: kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální Výukové metody: vysvětlování, popis, práce s textovým materiálem Organizační formy výuky: projektová výuka, samostatná práce Výstupy projektu: fotografie pořízené při projektové výuce Časová dotace: dopolední výlet Typ projektu: Podle časové náročnosti: krátkodobý Podle šíře problematiky: jednooborový Podle realizace: mimoškolní Podle okruhu zapojených účastníků projektu: třídní Podle fáze výuky: motivační Podle úrovně účastníků projektu: druhý stupeň ZŠ Podle navrhovatele: uměle připravený Podle informačních zdrojů: vázaný Pomůcky: papír, výtvarné potřeby, pracovní listy, fotoaparát Fáze projektové výuky: I.

Přípravná část – učitel nebo vedoucí projektu zváží, pro kterou třídu je tento

projekt vhodný, kdy je vhodné ho zařadit do výuky. Dále v této přípravné fázi následuje sestavení harmonogramu všech částí projektu. Projekt se musí předem konkretizovat a je nutné pracovat s předchozími znalostmi účastníků projektu. II.

Realizační část – projekt se realizuje jako dopolední školní exkurze.

MŠMT (2013). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, s. 69 27

79

III.

Prezentační část – vypracované pracovní listy, fotografie

IV.

Hodnotící část – žáci po skončení exkurze napíší na papír, jak se jim tato

exkurze líbila, hodnocení odevzdají učiteli k provedení zpětné vazby. Průběh školní exkurze: 1.

Organizační část – v organizační části se žáci dozvědí, jak bude projekt

vypadat. 2.

Centrum Bohuslava Martinů v Poličce - žáci navštíví Centrum Bohuslava

Martinů s komentovanou prohlídkou. V Centru B. Martinů jsou čtyři stálé expozice Historie města Poličky a okolí, Sklářství na Horácku, Historická třída Bohuslava Martinů a Barevný svět Bohuslava Martinů. Expozice jsou zajímavé a interaktivní. 3.

Rodná světnička Bohuslava Martinů – další část školní exkurze se uskuteční

v kostele sv. Jakuba, kde se ve věži B. Martinů narodil. 4.

Socha Bohuslava Martinů v poličském parku – u sochy B. Martinů

provedeme kontrolu pracovních listů. Žáci dostanou papír, na který napíší, jak se jim exkurze líbila, hodnocení odevzdají učiteli. 5.

Během projektu probíhá fotografování učitelem, případně jinou osobou.

Výstupy projektu: Fotografie z exkurze vyvěsíme na třídní nástěnku, případně si je zařadíme do třídního alba projektů.

4.5

Metodický list pro učitele

Centrum Bohuslava Martinů v Poličce Centrum Bohuslava Martinů v Poličce slouží jako městské muzeum a galerie. Nachází se v objektu, ve kterém měla sídlo chlapecká měšťanská škola. Tuto školu navštěvoval také Bohuslav Martinů ještě jako malý chlapec. Muzeum se snaží o to, aby expozice byly zajímavé a pokud možno také interaktivní, aby se návštěvníci o historii Poličska dověděli zábavnou formou. Centrum Bohuslava Martinů nabízí návštěvníkům čtyři stále expozice: Historie města Poličky a okolí, Sklářství na Horácku, Historická třída Bohuslava Martinů a Barevný svět Bohuslava Martinů. V budově nalezneme také Audiovizuální sál, který může sloužit i jako sál koncertní. V přízemí se nachází prostory, kde se konají dočasné výstavy.

80

Rodná světnička Bohuslava Martinů Rodná světnička je koncipovaná zhruba pro jednu školní třídu kolem pětadvaceti dětí. Nahoru na samotnou věž, kde se nachází, vede 192 schodů. Je umístěna ve výšce 36 metrů nad zemí. Z věže kostela je nádherný výhled na Poličku a její okolí. Cestou nahoru na věž návštěvníci uvidí 5 zvonů, pouze jeden originální, ostatní jsou repliky, původní zvony shořely při požáru. Světnička je zařízena přesně tak, jak to vypadalo za doby života Bohuslava Martinů a jeho rodiny na věži kostela. Bohuslav zde na 24 m² žil se svojí pětičlennou rodinou 11 let. Otec Bohuslava Ferdinand Martinů vykonával práci pověžného a mimo to měl i své ševcovské povolání. Mezi exponáty je i hlásná trouba používaná při vzniklém požáru nebo helma hasiče, která též patřila jeho otci. Jednou za hodinu musel otec Bohuslava kontrolovat, zda někde v Poličce či blízkém okolí nehoří. Bohuslav Martinů tu měl svůj notový pult a je zde komoda se šuplíkem, ve kterém spal do čtyř až pěti let. Před světničkou je kuchyňka, která dnes je bez vybavení z důvodů potřebného místa pro návštěvníky, protože je světnička přímo nepřístupná a návštěvníci stojí v prostoru bývalé kuchyňky.

Socha Bohuslava Martinů v poličském parku Bronzová socha Bohuslava Martinů od akademického sochaře Milana Knoblocha je v nadživotní velikosti a byla odhalena u příležitosti 100. Výročí narození. Socha se nachází v městském parku v Poličce.

81

4.6

Pracovní list pro žáky

Bohuslav Martinů je hudební skladatel 20. stol. Narodil se v roce 1890 v Poličce a zemřel ve Švýcarsku v roce 1959. Mezi jeho nejznámější díla patří balet Špalíček, kantáta Otvírání studánek, oratorium Gilgameš, šest symfonií (nejznámější č. 4) a České madrigaly.

Obr. 18 Bohuslav Martinů v roce 1943, fotografie: Centrum Bohuslava Martinů v Poličce Zdroj: https://cs.wikipedia.org 1. V expozici Barevný svět Bohuslava Martinů (v Centru Bohuslava Martinů) ve spodní části vitrín jsou umístěny otázky, na které nalezneš odpovědi v každé vitríně. Pokus se na otázky odpovědět.

2. Vyjmenuj státy, ve kterých Bohuslav Martinů žil a komponoval.

3. Byl Bohuslav Martinů členem České filharmonie?

4. Namaluj dva předměty, které tě zaujmou v rodné světničce Bohuslava Martinů.

82

Závěr V práci jsem především vycházela z jednotlivých expozic, které jsem osobně navštívila. Využití aktivizačních prvků ve výuce je na přípravu hodiny hudební výchovy pro učitele náročnější, ale v podobě pozitivně zaujatých žáků se učiteli tato práce vrátí. Realizace projektové výuky je vhodnou formou, kde můžeme aktivizační prvky využít. Tato výuka u žáků v rámci vzdělávání posiluje odpovědnost za předem vytyčený výstup, ke kterému projekt směřuje. Žák je učitelem veden ke kreativnímu uchopení práce na projektu a díky tomu získává znalosti, rozvíjí své schopnosti a dovednosti, aniž by si to uvědomoval. Žáci jsou do procesu výuky více zapojeni a také jsou odpovědni za výsledek svých znalostí. Podílí se na výuce a sami mohou částečně ovlivnit průběh výuky dle učitelem nastavených pravidel. Snahou je zabránit žákům jejich pasivitě, která při výuce brzdí rozvoj jejich znalostí. V práci jsem se věnovala pěti českým skladatelům, jejichž znalost patří k všeobecnému přehledu. Každý ze skladatelů je bližší regionu, kde se narodil či žil. Předpokládám, že učitelé z jižní Moravy a Brna zaměří pozornost na Leoše Janáčka, stejně jako učitelé z Ostravy. Naopak Praha nabízí příležitosti k bližšímu poznání Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. V Poličce bude dominovat Bohuslav Martinů a k Jihlavě patří Gustav Mahler. Učitel si může vybrat a zkombinovat mnou uvedené aktivizační prvky, které se hodí pro lokaci jeho základní školy. Ve své práci uvádím jako příklad dva projekty, z toho první je věnován Bedřichu Smetanovi v Praze a druhý projekt je zaměřen na Bohuslava Martinů v Poličce. V prvním projektu žáci navštíví Muzeum Bedřicha Smetany v Praze, ale také uvidí několik významných pražských památek. Druhý projekt provede žáky Centrem Bohuslava Martinů v Poličce a přiblíží vztah B. Martinů k Poličce. Náročnost na přípravu aktivizační výuky si uvědomuji, a proto jsem se ve své práci zaměřila na postupy, které učitelům přípravu výuky usnadní. Téměř všechna muzea a památníky hudebních skladatelů mají ve svých řadách odborníky, kteří ke své práci přistupují s nadšením. Pokud se toto nadšení na žáky přenese, mohou celou hudební výchovu a klasický hudební svět vnímat pozitivněji, než tomu bylo doposud.

83

Přílohy Příloha č. 1 Pomník Bedřicha Smetany v Litomyšli

Zdroj: foto autorky Příloha č. 2 Tvrz u zámku v Obříství

Zdroj: foto autorky

84

Příloha č. 3 Památník Svatopluka Čecha v Obříství

Zdroj: foto autorky Příloha č. 4 Expozice Muzeum Bedřicha Smetany v Praze

Zdroj: foto autorky

85

Příloha č. 5 Expozice Muzeum Bedřicha Smetany v Praze

Zdroj: foto autorky Příloha č. 6 Národní divadlo v Praze

Zdroj: foto autorky

86

Příloha č. 7 Pražský hrad

Zdroj: foto autorky Příloha č. 8 Socha Antonína Dvořáka v Nelahozevsi

Zdroj: foto autorky

87

Příloha č. 9 Zámek Nelahozeves

Zdroj: foto autorky Příloha č. 10 Varhaníkovna ve Zlonicích

Zdroj: foto autorky

88

Příloha č. 11 Rusalčino jezírko ve Vysoké u Příbrami

Zdroj: foto autorky Příloha č. 12 Muzeum Antonína Dvořáka v Praze

Zdroj: foto autorky

89

Příloha č. 13 Stručný popis publikace Antonín Dvořák z edice Největší Češi: Úvod – Předznamenání – zrození Antonína Dvořáka 1. kapitola – Zlonické zvony – odchod z Nelahozevsi do Zlonic, výuka u učitele A. Liehmanna a doučování německého jazyka v České Kamenici 2. kapitola – Úloha z harmonie – studium na varhanické škole v Praze a vystupování s orchestrem v pozici violisty 3. kapitola – Opus 1. – ukončení studia na varhanické škole a nástup do kapely Karla Komzáka 4. kapitola – Cypřiše – hra na violu v Prozatímním divadle pod taktovkou B. Smetany a klavírní výuka sester Čermákových 5. kapitola – Hymnus – budování Národního divadla v Praze, skládání opery Král a Uhlíř či kantáty Dědicové Bílé hory pro spolek Hlahol – později označeno jako Hymnus 6. kapitola – Skřivánek – složení skladby Skřivánek a vztah s Annou Čermákovou 7. kapitola – Král a Uhlíř – získání místa varhaníka v kostele sv. Vojtěcha, narození syna Otakara a přepsání opery Král a Uhlíř 8. kapitola – Moravské dvojzpěvy – stipendium ve Vídni, složení několika písní z cyklu Moravské dvojzpěvy 9. kapitola – Vanda – smrt druhého dítěte, skládání komorních skladeb a opery Vanda, pokračování Moravských dvojzpěvů, narození dcery Růženky 10. kapitola – Stabat Mater – složení opery Šelma Sedlák, zažádání o druhé stipendium ve Vídni, smrt dětí Růženky a Otakara, složení oratoria Stabat Mater 11. kapitola – Slovanské rapsodie – zájem J. Brahmse o hudbu A. Dvořáka, zahraniční cesty, narození dcery Otilie 12. kapitola – Slovanské tance – zájem o hudbu A. Dvořáka v Evropě i Spojených státech, narození dcery Anny, léto v roce 1880 strávené ve Vysoké u Příbrami 13. kapitola – Tvrdé palice – vyhoření Národního divadla a následná stavba nového divadla, složení písně Když mne stará matka a opery Tvrdé palice 14. kapitola – Dimitrij – složení opery Dimitrij a Čertova stěna, Dvořák byl jmenován čestným členem Umělecké besedy 15. kapitola – Ze Šumavy – narození syna Antonína, pozvání do Londýna, otevření Národního divadla

90

16. kapitola – Husitská – úspěchy v Anglii, jmenován čestným členem Londýnské filharmonické společnosti, složení skladby Husitská pojednávající o české zemi, koupě domu ve Vysoké u Příbrami 17. kapitola – Svatá Ludmila – úspěchy v Anglii, zhudebnění balady Svatební košile a složení oratoria Svatá Ludmila 18. kapitola – Mše D dur, Lužanská, pobyt ve Vysoké u Příbrami, setkání s P. I. Čajkovským 19. kapitola – Jakobín – vznik opery Jakobín, ocenění Dvořáka za zásluhy v oblasti umělecké, návštěva Ruska 20. kapitola – Requiem – úspěšné vydání anglickým nakladatelstvím 21. kapitola – 8. symfonie G dur (Anglická) – Dvořákovi byl udělen čestný doktorát na Univerzitě v Cambridge a získal čestný titul z Karlovy univerzity v Praze, zájem o Dvořáka jako pedagoga, veliké úspěchy Requiem v Anglii 22. kapitola – Te Deum – A. Dvořák vyučuje na konzervatoři v Praze, složení vokálněinstrumentální skladby Te Deum, odjezd do Ameriky 23. kapitola – Americký prapor – Dvořák s rodinou v New Yorku 24. kapitola – Novosvětská symfonie – Dvořák skládá nová hudební díla s přesahem k myšlenkám na rodnou krajinu, navštívení obce Spillville, odjezd na prázdniny domů do české země, návrat do USA 25. kapitola – Americký kvartet – Amerika obdivuje Dvořákovu hudbu, se kterou slaví s ní úspěchy 26. kapitola – Smyčcový kvintet Es dur – Dvořákova hudební díla se vydávají bez větších problémů, Dvořák dále učí na konzervatoři v USA, úmrtí otce 27. kapitola – Biblické písně – Dvořák píše Biblické písně a vrací se na prázdniny domů, kde je také oslavován, kostelu v Třebsku věnuje peněžní dar na nové varhany, Dvořák se vrací do New Yorku, umírá sestra manželky Anny Josefína Kounicová 28. kapitola – Koncert pro violoncello h moll – Dvořák učí studenty v Praze, premiéra violoncellového koncertu h moll v Londýně 29. kapitola – Holoubek – složení symfonických básní Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek, dcera Otilie se vdává za Josefa Suka 30. kapitola – Čert a Káča – Dvořák skládá operu Čert a Káča, končí 19. stol. 31. kapitola – Rusalka – složení deváté opery Rusalka, inspirací mu byla příroda ve Vysoké u Příbrami 91

32. kapitola – Humoresky – A. Dvořák se stává členem panské sněmovny ve Vídni a také ředitelem pražské konzervatoře, slaví šedesáté narozeniny 33. kapitola – Armida – vznik poslední opery A. Dvořáka Armida, narození vnuka Josefa Suka mladšího, Antonín Dvořák umírá Závěr - pojednává o pohřbu Dvořáka a o nesmrtelnosti jeho hudby, která je dokonce přítomna i ve vesmíru

Příloha č. 14 Památník Leoše Janáčka v Hukvaldech

Zdroj: foto autorky

92

Příloha č. 15 Park Gustava Mahlera v Jihlavě

Zdroj: foto autorky Příloha č. 16 Brána Matky Boží v Jihlavě

Zdroj: foto autorky

93

Příloha č. 17 Radnice v Jihlavě

Zdroj: foto autorky Příloha č. 18 Kostel sv. Jakuba v Jihlavě

Zdroj: foto autorky

94

Příloha č. 19 Socha Bohuslava Martinů v Poličce

Zdroj: foto autorky Příloha č. 20 Kostel sv. Jakuba v Poličce

Zdroj: foto autorky

95

Seznam použité literatury BEČKOVÁ, J., PETRŮJOVÁ J., ZBRANKOVÁ, J. (2010). Gustav Mahler: 7. 7. 1860 – 18. 5. 1911: životní osudy a dílo. Jihlava: statutární město Jihlava, 32 s. BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012a). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 1: Smetana. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0601-2 BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012b). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 2: Dvořák. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0602-2 BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012c). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 3: Janáček. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0603-2 BOUDALOVÁ, K. a kol. (2012d). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl 4: Martinů. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0604-2 DÖGE, K. (2013). Antonín Dvořák: život, dílo, dokumenty. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 357 s. ISBN 978-80-7429-297-2 FUČÍKOVÁ, R. (2012). Antonín Dvořák. 1. vyd. Praha: Práh, 54 s. ISBN 978-807252-409-9 HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L. (2009). Zážitkově pedagogické učení. 1. vyd. Praha: Grada, 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2 HAVELKOVÁ, K., CHLÁDKOVÁ, B. (1994). Didaktika hudební výchovy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 118 s. ISBN 80-210-0865-2. HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 71 s. ISMN M-2601-0399-3 HOLUBEC, J., PRCHAL, J., REITTEREROVÁ, V. (2007). Nebojme se klasiky: desítka hitů ve snadných úpravách pro neomezený počet hráčů na libovolné nástroje, Hlasy. 1. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, ISMN M-2601-0403-7 HOLZKNECHT, V. (1984). Bedřich Smetana: život a dílo. 2. vyd. Praha: Panton, 464 s., obr. příl. HORA, M. (1998). Zlonice, jedna z kolébek české hudby. Zlonice: Vlastivědný kroužek Zlonicka, 24 s. JIRÁŇ, J. (2013a). Nebojte se klasiky Hudební škola na CD. Díl. 1: Smetana, Prodaná nevěsta. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0654-2

96

JIRÁŇ, J. (2013b). Nebojte se klasiky. Hudební škola na CD. Díl. 2: Dvořák, Rusalka. Praha: Radioservis, 1 CD. CR0656-2 KOTRBA, T., LACINA, L. (2011). Aktivizační metody ve výuce: příručka moderního pedagoga. 2., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Barrister & Principal, 185 s. ISBN 978-8087474-34-1 KRATOCHVÍLOVÁ, J. (2009). Teorie a praxe projektové výuky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 160 s. ISBN 978-80-210-4142-4 MARTINŮ, K., MARTINŮ, M. (1990). Vzpomínky matky a sestry Bohuslava Martinů. Polička: Městské muzeum a galerie-Památník Bohuslava Martinů, 1 nestránkovaný svazek , 1 vol. příl. MIHULE, J. (2008). Malý průvodce životem a dílem Bohuslava Martinů. 1. vyd. Polička: Městské muzeum a galerie, 85 s. ISBN 978-80-86533-09-4 MOJŽÍŠOVÁ, O. (2003). Památník Bedřicha Smetany v Jabkenicích. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, 78 s. ISBN 80-7036-156-5 MOJŽÍŠOVÁ, O. (2009). Bedřich Smetana na cestě z Litomyšle. Litomyšl: Smetanova Litomyšl, 95 s. ISBN 978-80-254-5023-9 MOJŽÍŠOVÁ, O., OTTLOVÁ, M. (2000). Muzeum Bedřicha Smetany. Praha: Národní muzeum, 69 s. ISBN 80-7036-093-3 MOJŽÍŠOVÁ, O., PLECITÁ, J., POSPÍŠIL, M. (2006). Muzeum Bedřicha Smetany 1926-2006, The Bedřich Smetana Museum 1926-2006. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, 38 s. ISBN 80-7036-195-6 MŠMT (2013). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 143 s. NUSEK, J. (2013). Růžkovy Lhotice, Zámek Svobodníků. Vlašim: Muzeum Podblanicka, 5 s. POPELKA, F., POPELKA, I., JUNEK, D. (1990). Martinů a Polička. Praha: Panton, 147 s. ISBN 35- 044-90 PROCHÁZKA, B. (2004). Antonín Dvořák - cesta za slávou. České Budějovice: Růže, 136 s. ISBN 80-903485-4-8 PROCHÁZKOVÁ, J., VOLNÝ, B. (1994). Leoš Janáček - narozen na Hukvaldech. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 111 s. ISBN 80-7028-027-1 PROUZOVÁ, E., PROUZA, L. (2010). Kaliště - Gustav Mahler. 1. vyd. Beroun: MH, 89 s. ISBN 978-80-86720-52-4 97

PŘIBÁŇOVÁ, S. (1990). Památník Leoše Janáčka: katalog ke stálé expozici. 3. vyd. Brno: Moravské muzeum, 31 s. ISBN 80-7028-016-6 SEDLÁK, F., a kol. (1983). Nové cesty hudební výchovy na základní škole. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 282 s. ŠPLÍCHALOVÁ, V. (2013). Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami. Vysoká: Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami, 25 s. TRNOVÁ, E. (2012). Základy kvalitní projektové výuky. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 19 s. ISBN 978-80-87604-18-2 VALŠUBOVÁ, A. (1984). Hudební tradice Podblanicka. Benešov: Okresní muzeum v Benešově u Prahy, 12 s. VOGEL, J. (1997). Leoš Janáček. 2. vyd. Praha: Academia, 409 s. ISBN 80-200-06214 ZAHRÁDKA, J. (2014). Leoš Janáček, Příhody lišky Bystroušky. Brno: Moravské zemské muzeum, 13 s. ISBN 978-80-7028-428-5 ZORMANOVÁ, L. (2014). Obecná didaktika: pro studium a praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 239 s. ISBN 978-80-247-4590-9

Internetové zdroje ZAHRÁDKA, J. Leoš Janáček. [online]. Brno: Moravské zemské muzeum c2014. Dostupný z WWW: < http://www.gotobrno.cz/aplikace-janacek-a-brno/t1140>.

98

Resumé Diplomová práce je návodem pro aktivizaci žáků při procesu výuky hudební výchovy. Aktivizační prvky jsou vhodným prvkem k seznámení žáků s hudebním skladatelem. Žák je pomocí aktivizačních prvků motivován k bližšímu poznání skladatele mimo výuku hudební výchovy. Během tohoto procesu se žák může naučit, jak zábavně a smysluplně získávat znalosti. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola seznamuje s rámcovým vzdělávacím programem se zaměřením na hudební výchovu. Ve druhé kapitole nalezneme výčet aktivizačních forem a metod výuky. Dále je zde uveden návod, jak pracovat s aktivizačními prvky. Ve třetí kapitole přiblížíme konkrétní aktivizační prvky, které můžeme použít při seznámení s českými hudebními skladateli. Čtvrtá kapitola obsahuje dva návrhy projektové výuky.

Resume This thesis should provide a guide how to activate and motivate pupils in the process of teaching music education. Activating elements are suitable to acquaint students with the work of composer. The pupil is motivated by using the activation elements to know better composer's music and be interested in it also outside the classroom. Teaching cannot be for the pupil only entertainment, but on the other hand, the pupil can learn how fun and meaningful can be gaining knowledge. The work is divided into four chapters. The first chapter provides introduction to the framework educational program focusing on music education. Second chapter contains a list of activation forms and methods of teaching. There are also stated instructions how to work with activation elements that are listed in the thesis. In the third chapter are described specific activation elements that we can use to become familiar with the four of the most important Czech composers. The fourth chapter contains two proposals for project-based learning.

99

Anotace FERENCOVÁ, Kateřina. Interaktivní metody výuky vybraných českých hudebních skladatelů: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2016, Vedoucí diplomové práce PhDr. Blanka Knopová, CSc., 100 s.

Klíčová slova Aktivizační formy výuky, aktivizační metody výuky, projektová výuka, hudební skladatelé, aktivizační prvky

Annotation FERENCOVÁ, Kateřina. Interactive teaching methods used in teaching about selected Czech composers: thesis. Brno: Masaryk University, Faculty of Education, 2016, Thesis Supervisor PhDr. Blanka Knopová, PhD., 100 p.

Keywords Activating forms of teaching, motivational teaching methods, project-based learning, composers, activation elements.

100