MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ
Tvorba Školních vzdělávacích programů na ISŠP obor: Tiskař na polygrafických strojích 34 – 52 – L/ 01 ODBORNÝ VÝCVIK Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 Rozvoj učebny pro produkční činnost ţáků
Bakalářská práce
BRNO 2010
Vedoucí práce: Doc. ing. Oldřich Kilián, CSc. Vypracoval: Jindřich Mádr
Poděkování panu Doc. ing. Oldřichu Kiliánovi, CSc. za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při konzultacích a zpracování mé závěrečné práce.
Podpis: ……………………
Prohlašuji, ţe jsem odbornou práci v oboru ŠVP na ISŠP Tiskař na polygrafických strojích vypracoval zcela samostatně a pouţil jsem jen uvedených pramenů a literaturu. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně 15. března 2010
Podpis: ………………………
OBSAH :
Úvod ………………………………………………………………………………4 Teoretická část
1. Analýza práce školy……………………………………………….13 2. Spolupráce se sociálními partnery……………………………….13 3. Postup zpracování jednotlivých částí ŠVP………………………15 4. Profil absolventa oboru v ŠVP…………………………………..16 5. Charakteristika školního vzdělávacího programu……….……..16 6. Učební plán………………………………………………………...17 7. Personální a materiální zabezpečení vzdělávání………………...19 8. Spolupráce se sociálními partnery při realizaci ŠVP…………...20 9. Modulární konstrukce školního kurikula………………………..21 10. Tvorba vzdělávacích modulů……………………………………..22 11. Výsledky vzdělávání……………………………………………….23 Praktická část
1. Učební osnova vyučovacího předmětu…………………………..28 2. Realizace polygrafických výrobků - ( návrh )…………………..31 3. Osnovy O.V.Tiskař na polygrafických strojích-L……………...35 4. Výsledky vzdělávání –L ,průřezová témata………………………38 5. Osnovy O.V.Tiskař na polygrafických strojích—GZ –H……...47 nástavba (ostrá verze) 6. Výsledky vzdělávání H nástavba (ostrá verze)…………………50 7. Profil absolventa ,klíčové kompetence .………………………….54 8. Projekt ROP EU:………………………………………………...63 9. Závěrem:…………………………………………………………..70 10. Resumé………………………………………………….…………75 11. Seznam použité literatury………………………………………..76 12. Anotace…………………………………………………………….77
INTEGROVANÁ STŘEDNÍ ŠKOLA POLYGRAFICKÁ - BRNO
Úvod : Jiţ sedmým rokem působím na Integrované střední škole polygrafické. Naše integrovaná střední škola je zaměřena na výchovu dělnických profesí a středoškolsky vzdělaných odborníků v oblasti polygrafické výroby. Tato technická oblast pokrývá výrobu veškerých tiskovin a to jak speciálních, tak i tiskovin denní potřeby. Noviny, časopisy, knihy, akcidenční tiskoviny, reklamní produkce atd. Výhodou naší školy je její ojedinělost na území města Brna. A z toho vyplývá i velmi dobré uplatnění našich absolventů na trhu práce,snímek č 1. Vlastní klima školy je utvářeno ţáky a učiteli této školy. Z této podstaty vyplývají i různé aspekty, které se negativně i pozitivně promítají přímo do celkového klimatu školy. Učitel musí vyuţívat při vyučování denních událostí a jevů z prostředí ţáků. Musí přesně vědět, čemu se mají ţáci v dané vyučovací hodině naučit. Myslím, ţe mi je jasné, které poznatky tvoří jádro učiva a které poznatky jsou vedlejší. Mnohdy se však potýkám s tím problémem, ţe ţáci neví, které věci z probírané látky jsou více či méně podstatné. Mnohdy při zpětné vazbě, kterou tvoří ústní či písemné zkoušení se i já učím a učební dokumenty přizpůsobuji v dalších letech podle těchto zjištění. Sám jsem sebe přistihl při zjištění, ţe dávám ţákům na výběr. Vzhledem k tomu, ţe působím na odborné škole, je odborných poznatků tolik, ţe dotace hodin na odborné předměty prostě nestačí. Polygrafický obor se dynamicky rozvíjí v celém světě a nových trendů je stále víc a víc. Zpětná vazba – ţák- učitel, si myslím v mém případě a v mých hodinách pracuje velmi dobře, protoţe i kdyţ nechávám ţákům určitou svobodu v rozhodování, skladby odborných znalostí k učebním dokumentům jsou podle mého názoru na dobré úrovni. Snaţím se být trpělivý, při pomalých odpovědích a podporuji přímé projevy a mínění ţáků. V kaţdém případě vţdy udrţuji individuální úsilí kaţdého jedince, protoţe vím, ţe kaţdá třída je určitá sociální skupina,ve které převaţují nebo se prolínají různé typy lidí. Snaţím se zaměstnávat a vyvolávat i ty nejslabší.V ţádném případě to není z důvodu toho, abych poukázal na slabší články ve třídě.Učitel musí působit tak, aby vychovával a motivoval všechny studenty k práci. Je nesmírně nepříjemné, pokud učitel drţí své hodiny v určité hranici nezáţivné uniformity a ţáci jsou z toho důvodu apatičtí. Odborné předměty se na naší škole vyučují ve dvou nebo tří hodinových blocích,odborný výcvik 7 hodin a pokud nedochází ke zpětné vazbě od ţáků k učiteli, výuka je nesmírně vyčerpávající.Výuka odborných předmětů má naprosto jiné poţadavky, neţ výuka předmětů všeobecných,odborný výcvik má také své specifické skryté kurikulum. Ve vlastní praxi se setkávám s rozdílnými názory svých kolegů, kteří všeobecné předměty učí. Sedmnáct let jsem pracoval, jako vysoce kvalifikovaný dělník ve svém oboru a ze své praxe vím, co je pro ţáky nejdůleţitější.Odborný výcvik ve vyšších ročnících je zaměřen na produktivní činnost žáků! Osobnost učitele je pro vyučování rozhodující,učitel dokáţe z vyučovací hodiny vytvořit dílo pedagogického mistrovství a nebo naopak nezáţivnou znechucující činnost.Tato činnost se projevuje i jeho osobním uspokojením, jestliţe hodina probíhá úspěšně, daří-li se mu strhnout třídu k aktivitě. Dobrý učitel se projeví především kvalitně provedenou stavbou vyučovací hodiny. Dobrý učitel je v práci důsledný, přitom však lidský a citlivý. Citová chudost ţáky
neuspokojuje a nemůţe být navázána kvalitní zpětná vazba. Vyučující musí být vnímavým praktickým psychologem, podobně, jakým jím musí být lékař, soudce, mít dobrý vztah k rodičům ţáků a všímat si prostředí, v němţ ţáci ţijí. Výzkumy ukazují, ţe úspěšní učitelé se ve srovnání se svými méně úspěšnými kolegy důkladněji připravují na vyučování a projevují větší zájem o jednotlivé ţáky. Jsou sami citově zralí a nenechají se vtáhnout do malicherných sporů a hašteření. Ţáci dokáţou být ve svém chování k učitelům velmi bezohlední a pokud učitel dá najevo, ţe je vyveden z míry, věci sám zhoršuje. Úspěšný učitel se vyznačuje vysokou úrovní sebevědomí, sebedůvěrou a povahovou vyrovnaností. Opět ze své zkušenosti vím, ţe pracujeme v zaměstnání s různými stupni autority. Pochopitelně učitelské právo je dáno samotnou profesí, ale potom jsou různé další stupně autority, které ţáci vyučujícímu sami připíší. Já sám ze své praxe vím, ţe je velmi důleţité učit mladou generaci teoretické předměty, ale nejlepší dopad na celkovou situaci v úspěšném slova smyslu je vše v praxi ukázat. Mám takové kolegy, kteří v ţivotě nevyrobili jedinou zakázku a přesto učí odborné předměty a tedy vůbec netuší, jak to v praxi opravdu chodí. Nedokáţou posoudit a dát důraz na důleţité informace a trvají na znalosti nedůleţitých oblastí. Vím, ţe bych se měl rozepsat o celkové komunikaci mezi učitelem a ţákem, ţákem a učitelem, ale mám potřebu sdělit, ţe i mezi samotnými kantory panuje veliká rivalita, která se mnohdy můţe vymknout kontrole. V praktickém ţivotě fungují totiţ jiná pravidla, která se ve škole neučí a člověk se jim učí aţ na pracovišti v podniku. Pochopitelně škola je vlastně taky takové pracoviště, ale trochu jiné, pro ţáky přívětivější. Sedmnáct let jsem pracovat ve firmě a mám v určitých ohledech jiné názory neţ kolegové, kteří po škole šli ihned učit. Má to obrovský vliv na celkovou atmosféru jak v mezilidských vztazích mezi dospělými, tak ve vztazích k ţákům. Mladí lidé jsou velice vnímaví a poznají, zda z vyučujícího hovoří zkušenost a znalost, nebo jen mechanicky naučený text. Nefunguje to ve 100%, ale procento vnímavých ţáků je opravdu vysoké. Ţáci sami chodí pro radu a nejen k tématu školy. Učební zařízení, která v určitém smyslu odpovídají dnešním odborným učilištím, vznikala v širším měřítku počátkem minulého století. Vliv na to měla rozšiřující se dělba práce, a tím postupné zavádění kvalifikovaných a řídících funkcích ve výrobě, společně s rozšiřováním, vzdělanost a zvyšováním kulturní úrovně. Ve školských zařízeních uţ počátkem minulého století začaly vznikat určité učební plány, které se přizpůsobovaly a přizpůsobují dodnes potřebám vzdělání dané územní oblasti. Všichni jiţ dobře víme, ţe první učební plán byl vypracován jiţ v roce 1862 na první praţské průmyslové škole. Později musely učební plány rámcově odpovídat centrálnímu vzoru a byly schvalovány pro kaţdou školu zvlášť. Učební osnovy zpravidla vypracovávali profesoři vzorových školských zařízení v dané oblasti. Učební plány zpracovávali školní inspektoři, kteří zde vykonávali státní dozor. Na tato místa byli jmenováni bývalí zkušení ředitelé nebo profesoři. Převádění škol do státní správy a zavádění maturitních zkoušek po zakončení studia si ve 30.letech minulého století vynutilo sjednocení výchovně vzdělávacího procesu v jednotlivých učebních zařízeních daného typu a druhu.Tato praxe přetrvala aţ do roku 1948. Středním odborným školám byl přiřazen nový cíl, který vycházel z centrálního socialistického plánování. V roce 1952 byla vytvořena první soustava učebních oborů, přičemţ se výrazně uplatnily sovětské zkušenosti. Byly vytvořeny první soubory učebních dokumentů , které obsahovaly učební plán a učební osnovy pro kaţdý učební obor zvlášť. Tyto učební plány byly v podstatě stabilní a docházelo v nich jen k dílčím změnám. Od 70.let minulého století se problematikou učebních osnov zabýval Výzkumný ústav odborného školství. Od té doby se také člení pojetí studijního oboru a profil absolventa, učební plán, učební osnovy. Kurikulární reforma je dnes zaklínadlo. Nikdo v praxi neví,jakým směrem se budou věci ubírat. Je to veliká neznámá a podporuje tvorbu jednotlivce. Opravdu ve své podstatě mění komunikaci učitel – ţák, ţák – učitel a teprve praxe nám ukáţe kurikulární reformu v širším záběru. Mnoho mých kolegů a obzvláště ti starší ji kritizují, ale podle autoevaluace ,která proběhla jiţ na naší škole, vývojová změna je nutná. Současný svět podporuje jednotlivce na úkor
kolektivu a nahrazení učebních osnov rámcovými vzdělávacími programy přinese nový pohled na věc a nový vítr. Cíle vzdělávání jsou formulovány v podobě klíčových kompetencí. Posun od orientace na osvojení velkého mnoţství poznatků (materiální vzdělání) k rozvoji formativního vzdělání (myšlení, paměť, představivost, tvůrčí schopnosti a dovednosti). Škola – je především komunikace a učitel je veřejná osoba. Ne ţe ţáci jsou tu pro učitele, ale učitel je tu pro ţáky. A to si mnoho učitelů neuvědomuje. Tak, jako v bance je kaţdý člověk klientem, ţáci jsou klienti školy. Bohuţel ze své praxe vím, ţe tento přístup mnohým chybí. Vyučování není pouze předávání poznatků, ale má mít především dvě stránky: - stránku obsahovou (stanovená učebním plánem a učebními osnovami) - dějovou (která je označována jako vyučovací proces) Vyučovací procesy je souhrn činnosti učitele (vyučování) a činnosti ţáka (učení) tj. učitel řídí učební činnost ţáka. Vyučovací proces je zvláštním druhem poznávacího procesu, při kterém si ţák pod vedením učitele osvojuje poznatky a současně získává nové postoje, charakterové a morální rysy. Učební činnosti ţáků je tedy současně činností poznávací a výchovnou. Vyučování je proces výchovně vzdělávací. Obory,které vyučujeme: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
tiskař na polygrafických strojích grafik pro média technik pro dokončující zpracování obalový design polygraf nástavba (pokračující studium)
/L /L /L /M /M /H
Nyní se pokusím specifikovat jednotlivé mechanizmy, které ovlivňují celkový vzdělávací systém celé školy. Klima školy – výuka je soustředěna do dvou školních budov umístěných poměrně daleko od sebe,coţ si vyţaduje časté přejíţdění ţáků i vyučujících. Časový aklimatizační prostor jak pro ţáky tak pro vyučující je často na úkor kvality výuky. Rozdělení zaměstnanců školy na pedagogy, učitele odborného výcviku a vedení školy má za důsledek často rozdílné názory při řešení školní a výukové problematiky a vybavení jednotlivých pracovišť.V odborném výcviku se směnuje. Pokud bych měl zařadit klima školy podle určení cíle školy, asi bych se musel přiklonit k tomu,ţe naše škola má spíše kustodiální cílové aspekty. Pracovní rutina je na celkem dobré úrovni. Poměrně veliké procento ţáků ztratí po nástupu do školy zájem o zvolený studijní obor a zvýšené nároky na učební látku zvládají obtíţně. Učební látka musí být přikazována. Podle zájmu o člověka bych charakterizoval naší školu jako organizaci,kde je ze strany vedení poměrně velký zájem o pracovní úkoly. Je to způsobeno převáţně tlakem nadřízených sloţek a náročností zpracování jednotlivých úkolů. Při zohlednění výchovných cílů bych se přikláněl k hodnocení mezi organizací s autoritativním prvky a s demokratickým stylem.Velikou roli zde hraje individuální přístup vyučujících a třídních učitelů. Jejich osobní aktivní přístup je často na úkor vlastního volna, které by věnovali vlastní rodině.Veliký nedostatek v odborném školství spatřuji ve skutečnosti, ţe výuka je ve velikém časovém zpoţdění ve vztahu k reálné praxi. Podchytit zájem studentů na zastaralých technických zařízeních je obtíţné. Při současném explozivním rozvoji polygrafického průmyslu ztrácí jednotlivé části svou odbornou validitu. Praxe přímo
v současných dobře technicky vybavených provozech je realizována pouze jednou do roka na období 14ti dnů a to i s velikými organizačními potíţemi. Tento trend se však konečně začíná měnit k mnohem lepšímu. Škola získala dotaci na modernizaci odborného výcviku ze Strukturálních fondů EU. Při hodnocení postojů vztahů bych se přiklonil k funkčně orientovanému klimatickému typu. Menší zájem ze strany studentů, kteří se na naší školu dostali pod zkreslenou vidinou co to vlastně polygrafie je a vzniklý pocit zklamání z očekávání reality se negativně promítá do jejich osobní angaţovanosti. I přes značnou osvětu a publicitu projde sítem přijímacích zkoušek cca 60% dětí, které vůbec nevědí, co mohou od této školy a tohoto vzdělání očekávat. Je to veliká škoda a bohuţel nejvíc na to doplatí určité procento nepřijatých ţadatelů o studium se skutečných zájmem o toto vzdělání. Parametry přijímacích zkoušek jsou však v tomto smyslu myslím objektivní. Materiální vybavení školy Škola vlastní dvě budovy. Jednu pro teoretickou výuku v centru města a druhou na okraji města Brna pro praxi. Toto rozdělení do určité míry komplikuje výuku ve škole. Problémem je například časté přejíţdění učitelů a ţáků během dne. Zařízení povaţuji za standardní a díky novým investicím v současné době odpovídajícím dnešním nárokovým trendům. Obory na škole stojí a padají s počítačovým vybavením a strojovna pro tiskaře je vybavena stroji stáří patnácti let i více. Dotace ze Strukturálních fondů EU však v posledním roce opravdu velmi výrazně zvedla úroveň. Všem zaměstnancům školy je jasné, ţe obecně ve školství chybí peníze, ale podle mého názoru, by učební vybavení mělo alespoň trochu kopírovat a přizpůsobovat poţadavkům odborné praxe. Co se týká kvality výuky a pozornosti k ţákům musím konstatovat, ţe všichni odborní učitelé vydávají ze sebe maximum, aby ţáky zaujali a udrţeli zájem o obor. Pořádáme exkurze do dalších polygrafických provozů. Tím i studenti navazují nové kontakty se svými moţnými budoucími zaměstnavateli. Strojní a počítačové vybavení nikdy ve škole nebude moci dohnat rychlý vývoj v polygrafickém oboru. Co je v současnosti aktuální,za 10 let je historie. Naše škola je svým způsobem jedinečná. Ve velké většině jsou naši ţáci tak trochu „stejně postiţeni“, mají totiţ velmi podobné zájmy v našem oboru. Jejich rodiče často pracují v oboru, ať uţ jako zaměstnanci nebo podnikatelé. Díky této jedinečnosti jsou vnější vztahy klidné, kamarádské a bez větších problémů. Dokonce jsem nyní zjistil, ţe naší ţáci, kteří v tomto školním roce absolvují naše obory, jsou velmi optimističtí, vidí ve svém oboru budoucnost a chtějí v něm pracovat. I kdyţ vím, jakým problémem je šikana, která se nevyhne ţádné škole, ani té naší, daří se nám tento problém zvládat v určitých mezích. Snaţíme se s ţáky hovořit otevřeně o všech jejich problémech a snaţíme se je pochopit. Často se stává, ţe sami přijdou poţádat o radu týkající se jak školy, tak i osobních problémů. Ve vyšších ročnících šikana není z vnějšího pohledu vidět, ale pozorný pedagog má oči všude. Kaţdá škola by měla podnikat preventivní opatření. Důleţité je prostředí, ve kterém panuje důvěra a partnerské vztahy, zaloţené na vzájemném respektu. Kaţdá škola, která se snaţí, aby do ní ţáci nechodili se strachem a úzkostí, dělá hodně proto, aby šikaně bránila. Ideální je, kdyţ panují dobré vztahy i mezi pedagogy, kdyţ si jsou schopni poskytovat navzájem zpětnou vazbu, zvládnout vzájemnou rivalitu, překonat krizi ve vztahu, to je ovšem výjimečné a velmi obtíţné. Systematický rozvoj školního prostředí je nezbytnou podmínkou efektivity vzdělávání a harmonického rozvoje sociálních vztahů mezi ţáky a učiteli. Pedagogická diagnostika sociálních vztahů ve školním prostředí a třídních kolektivech je základem úspěchu v práci s mladými lidmi. Do oborové didaktiky didaktika. Didaktika pedagogickými obory.
patří didaktika odborných předmětů, kterou nazýváme jako speciální odborných předmětů se rozvíjí ve vzájemné spolupráci s ostatními
Pokud má učitel dosáhnout plnění výchovně – vzdělávacích cílů, musí na ně brát zřetel v přípravě na výuku, v jejím průběhu a rovněţ po ukončení vyučování. Sleduje, přihlíţí a hodnotí, vychovává celou osobou. Sedí ţáci rovně při psaní? Dopadá světlo z levé strany? Vím, kteří ţáci jsou krátkozrací? Sedí tito ţáci vpředu? Respektují zdravotní indispozice ţáků? Větrá se dostatečně? Jsou ţáci čistí a upravení? Je třída uklizená a vkusně upravená? Dávají se ţáci po přestávkách ihned do práce? Mají uţ upravené potřebné pomůcky? Ukládají školní pomůcky na vykázaná místa? Jaký je duch třídy? Kázeň. Učitel musí vyuţívat při vyučování denních událostí a jevů z prostředí ţáků. Musí přesně vědět, čemu se mají ţáci v dané vyučovací hodině naučit. Sám učím uţ sedmým rokem na Integrované střední škole polygrafické a vím, ţe kaţdá třída je specifická sociální skupina. Myslím, ţe mi je jasné, které poznatky tvoří jádro učiva a které poznatky jsou vedlejší. Mnohdy se však potýkám s tím problémem, ţe ţáci nevědí, které věci z probírané látky jsou více či méně podstatné. Mnohdy při zpětné vazbě, kterou tvoří ústní či písemné zkoušení se i já učím a učební dokumenty přizpůsobuji v dalších letech podle těchto zjištění. Sám jsem sebe přistihl při zjištění, ţe dávám ţákům na výběr. Vzhledem k tomu, ţe působím na odborné škole, je odborných poznatků tolik, ţe dotace hodin na odborné předměty prostě nestačí. Polygrafický obor se dynamicky rozvíjí v celém světě a nových trendů je stále víc a víc. Zpětná vazba –edukant-edukátor, si myslím v mém případě a v mých hodinách pracuje velmi dobře, protoţe i kdyţ nechávám ţákům určitou svobodu v rozhodování, skladby odborných znalostí k učebním dokumentům jsou podle mého názoru na dobré úrovni. Snaţím se být trpělivý, při pomalých odpovědích a podporuji přímé projevy a mínění ţáků. V kaţdém případě vţdy udrţuji individuální úsilí kaţdého jedince, protoţe vím, ţe kaţdá třída je určitá sociální skupina, ve které převaţují nebo se prolínají různé typy lidí. Snaţím se zaměstnávat a vyvolávat i ty nejslabší. V ţádném případě to není z důvodu toho, abych poukázal na slabší články ve třídě. Učitel musí působit tak, aby vychovával a motivoval všechny studenty k práci. Je nesmírně nepříjemné, pokud učitel drţí své hodiny v určité hranici nezáţivné uniformity a ţáci jsou z toho důvodu apatičtí. Odborné předměty se naší škole vyučují ve dvou nebo tří hodinových blocích a pokud nedochází ke zpětné vazbě od ţáků k učiteli, výuka je nesmírně vyčerpávající.. Výuka odborných předmětů má naprosto jiné poţadavky, neţ výuka předmětů všeobecných. Ve vlastní praxi se setkávám s rozdílnými názory svých kolegů, kteří všeobecné předměty učí. Sedmnáct let jsem pracoval, jako vysoce kvalifikovaný dělník ve svém oboru a ze své praxe vím, co je pro ţáky nejdůleţitější. Didaktické zásady : - zásada uvědomělosti - zásada názornosti - zásada soustavnosti - zásada přiměřenosti - zásada trvalosti - učení se generalizací Vztah učitel a ţák je velni křehký a nikdy nekončící proces a běh na dlouhou trať. Učitel je psychologem, stratégem odborníkem na obor, který vyučuje a empirický pozorovatel. Socializace je začleňování do společnosti,která začíná podle vazby uţ v primární klasifikaci skupin, to je rodina, a v sekundární vazbě, ať je to školní kolektiv, sportovní kolektiv či kolektiv pracovní. Naši absolventi mají před sebou více jak čtyřicet let práce a nesu velikou zodpovědnost za to, jak je připravím do reality. Oborová didaktika je teorie vzdělání a vyučování v jednotlivých příbuzných odborných předmětech jednoho oboru (strojírenství, stavebnictví, elektrotechnika aj.). Určujícím dějem nejsou konkrétní učební předměty dané učebním plánem a učebními osnovami, ale samostatný
obor rozvíjející se v celkové situaci společenského procesu poznání, v závislosti na práci vzdělávacích institucí. Oborová didaktika se tedy soustřeďuje na problémy jednotlivých oborů. Ve strojírenství aplikuje například problematiku, která je společná didaktikám všech ostatních předmětů se strojírenským zaměřením,zvláště však v oblasti didaktické techniky a učebních pomůcek. Dále pak zadávání konstrukčních úkolů a cvičení, nácviku optimálních technologických postupů apod. Své poznatky zjišťuje z jiných pedagogických věd, ale největší vztah má s obecnou didaktikou. Jestliţe obecná didaktika vymezuje obecné zákonitosti vyučovacího procesu, oborová didaktika je aplikuje ve svých specifických oborech. Obecná didaktika je k oborové didaktice ve vztahu obecného k zvláštnímu. Posloupnost pedagogických disciplín: DIDAKTIKA SPECIÁLNÍ DIDAKTIKA (METODIKA) OBOROVÁ DIDAKTIKA (DIDAKTIKA ODBORNÝCH PŘEDMĚTŮ) PEDAGOGIKA V technických předmětech se oborová didaktika nazývá didaktikou odborných předmětů a speciální didaktika, metodikou technologie, metodika strojírenství, metodikou technického kreslení aj. Didaktika odborných předmětů rozvíjí obsah a průběh vzdělávacího procesu, včetně didaktické asimilace poznání technických věd. Podstata této důleţité transformace je ve formulaci cíle vzdělání, výběru teoretických a praktických poznatků i jejich vlastní sestavení a zařazení do didaktické soustavy (Čapek 1981,s.11). Předmětem didaktiky odborných předmětů jsou jednotlivé vztahy vzdělávacího procesu mezi které zahrnujeme jeho obsah, tvorbu, realizaci, průběh a hodnocení jednotlivých částí procesu výuky. Bez většího poznání a pozornosti k teoretickým a metodologickým problémům není moţné zjišťovat,vědomě řídit a zkvalitňovat probíhající vyučovací proces. Proto se stále více v aplikaci didaktiky odborných předmětů prosazují způsoby procesuální a systémové. Didaktika odborných předmětů zkoumá obsah a průběh vzdělávacího procesu, včetně didaktického poznání výsledků technických věd. Podstata této transformace je ve formulaci cíle vzdělání, výběru teoretických i praktických poznatků a jejich uspořádání do didaktické soustavy (Čapek 1981,s.11). Předmětem didaktiky odborných předmětů jsou zákonitosti vzdělávacího procesu mezi které zahrnujeme jeho obsah, tvorbu, realizaci, průběh a hodnocení všech částí procesu výuky. Bez zvýšeného zájmu a pozornosti k teoretickým a metodologickým problémům je nemoţné rozpoznat, uvědoměle řídit a zkvalitňovat vyučovací proces. Proto se dnes stále více v pochopení didaktiky odborných předmětů prosazují přístupy procesuální a systémové. Mnoţství poznatků z jednotlivých technických oborů nemůţeme mnohdy při současném a značném technickém rozsahu školního vyučování, provést a jejich účelový výběr zařadit mezi učivo. K těmto účelům především slouţí učební plány a učební osnovy. Didaktika odborných předmětů řeší problémy vědecké úrovně předmětu, určuje rozsah a mnoţství předkládané látky ţákům při zadávání vzdělávacích i výchovných cílů včetně.
Učební zařízení, která v tomto smyslu odpovídají dnešním odborným učilištím, vznikala v širším měřítku počátkem minulého století. Zásadní vliv na to měla rozšiřující se dělba práce, a tím postupné zavádění kvalifikovaných a řídících funkcích ve výrobě, společně s rozšiřováním, vzdělanosti a zvyšováním kulturní úrovně v zemi. Ve školských zařízeních uţ počátkem minulého století začaly vznikat konkrétní učební plány, které se postupně přizpůsobovaly a přizpůsobují do dnes potřebám vzdělání v celé oblasti.
Snímek č. 1
Pro tvorbu ŠVP odborného výcviku jsem byl jmenován koordinátorem.
Teoretická část (metodika Školních vzdělávacích programů) Nejdůleţitější pro úspěšnou tvorbu Školních vzdělávacích programů je seznámit všechny učitele i další pracovníky školy, ţe nový vzdělávací program je pro školu přínosem do dalších let. K tomu vyuţíváme jak kolegium a organizovaná setkání (porady), tak také neformální rozhovory. Hovoříme o tom i se ţáky a jejich zákonnými zástupci. Je to zdvojený pedagogický dokument, Bílá kniha, zákon č. 561/2004 Sb. Proč kurikulární reformy a proč k nim dochází? Co způsobilo rozhodujícím způsobem změnu vzdělávacího systému a odborného vzdělávání u nás?Co to je modernizace vzdělávání, jak mění (můţe ovlivnit)? Co by měli znát ţáci SOŠ – SOU, aby byli upotřebitelní v zaměstnání a v ţivotě? Co přináší zavedení Rámcových vzdělávacích programů a Školních vzdělávacích programů?Co chceme ve své práci změnit a naopak, co jsme dělali dobře a budeme v tom pokračovat i nadále? Součástí setkání budou pravděpodobně i různé další otázky: Kdo vypracuje ŠVP, kdo ho schválí, jak bude ŠVP působit na ostatní, můţeme dodrţet celý RVP, můţeme pouţít stávající učební dokumenty, kolik času musíme na tvorbu ŠVP věnovat aj.? Kdo celoškolní diskusi povede:ředitel školy, člen pedagogického sboru, který má ve stávajících úlohách dobrý přehled,zkušená osoba i mimo stávající školu (např. školitel - lektor DVU, pedagogický pracovník z některé další školy), jiná osoba, která nemusí být na tématu zainteresovaná, diskusi jenom moderuje, sleduje dodrţování tématu, usměrňuje průběh diskuse, zapisuje náměty .V samostatných diskusích a pod odborným dohledem bychom se měli věnovat dalším problémům a dovednostem potřebným pro vypracování školního vzdělávacího programu a jeho aplikaci. Jde zejména o témata: - pojetí rámcových vzdělávacích programů (všichni, kdo se na tvorbě a realizaci ŠVP budou podílet,by měli znát příslušný RVP jako celek, nikoli pouze „svou“ část), ze zákona musí být ŠVP veřejně přístupný. - vymezení pouţívaných pojmů (kurikulum, kompetence, klíčové/měkké kompetence, výsledky vzdělávání). - legislativa a tvorba a realizace ŠVP (tzn. zmapovat platné právní předpisy týkající se středního vzdělávání,zvl. si prostudovat školský zákon, popř. si zajistit odborný seminář). - východiska a postupy tvorby ŠVP (na základě poznání koncepce příslušného RVP a mechanismu tvorby ŠVP se rozhodujeme o koncepci ŠVP, popř. několika ŠVP, organizaci jejich zpracování i potřebných týmů). - nové trendy a poznatky z předmětových a oborových didaktik, shrnutí výsledků vzdělávání,individualizace vzdělávání. Velikost jednotlivých pracovních týmů není moţné jednoznačně určit. Kaţdá škola musí postupovat svým vlastním způsobem.Je zde velkou chybou, kdyby ŠVP psali jeden nebo stále ti stejní lidé, nebo snad na zadání nějaká firma. Počet členů pracovního týmu a jeho sloţení závisí na počtu ŠVP, které se bude vytvářet. Pokud se bude připravovat více ŠVP, bude struktura o to sloţitější. Důleţité je, aby celkově týmy spolupracovaly navzájem a aby základní pojetí všech ŠVP byla sjednocená.Odpovědnost za přípravu ŠVP nese školní koordinátor. Při jednom ŠVP se pracuje na dvou úrovních: Koncepční a řídící tým (10-15 osob): vede koordinátor, členy jsou vedoucí jednotlivých týmů. Dílčí týmy pro práci na koncepci jednotlivých sloţek vzdělávání, vstupních studií (analýz) a dílčích částí ŠVP (např. předmětové komise, tým pro autoevaluaci školy, analýzu poţadavků regionálního trhu práce, zpracování směrů podpory ţáků se speciálními edukačními potřebami.
Kaţdý jednotlivý tým má svého vedoucího.Při dvou a více ŠVP se doporučuje pracovat na třech úrovních: Koncepční a řídící tým, týmy pro jednotlivé ŠVP: jeden tým pro kaţdý ŠVP, řídí vedoucí týmu, který je zároveň také členem koncepčního a řídícího týmu.Týmy (dílčí ) pro zpracování jednotlivých částí ŠVP a vstupních studií; kaţdý tým má svého vlastního vedoucího zodpovědného vedoucímu pro daný ŠVP. Přitom také všichni členové mohou pracovat ve více týmech .Pokud některé vstupní studie nebo části ŠVP budou zpracovávány celkově pro více ŠVP (např. studie k sociálnímu partnerství,charakteristika školy), budou týmy podřízeny přímo tomuto koncepčnímu a řídícímu týmu – koordinátorovi nebo pověřenému členovi tohoto týmu. Postupy v organizaci týmů mohou být v některých případech různé, důleţitá je však zde spolupráce mezi předměty a předmětovými komisemi, hlavně při vytváření učebního plánu nebo při aplikaci průřezových témat a určování mezipředmětových vztahů.
Struktura řízení tvorby ŠVP : 1 ŘEDITEL 2 KOORDINÁTOR, TÝM KONCEPČNÍ A ŘÍDÍCÍ 3 VEDOUCÍ TÝMU,TÝM PRO TVORBU ŠVP 4 PŘEDSEDA PŘEDMĚTOVÉ KOMISE
Ředitel školy je plně odpovědný za zpracování a následnou aplikaci ŠVP, svým podpisem jej zavádí jako platný učební dokument. Můţe být také koordinátorem tvorby ŠVP, ovšem pokud škola zpracovává více ŠVP, je lepší ustanovit touto funkcí někoho jiného. Je nutné, aby motivoval tým, podporoval koordinátora a stále měl na očích aktivity jak v přípravné fázi, tak i při celé tvorbě ŠVP. Měl by se proto zúčastnit všech setkání koncepčních a řídících týmů. Koordinátor zajišťuje realizaci vytyčené vzdělávací strategie ve ŠVP a jednotné pojetí(všech) ŠVP. Řídí systém zpracování ŠVP, motivuje pracovní týmy i jednotlivce, vytváří vhodné pracovní prostředí pro svěřenou práci. Poskytuje zpětnou kontrolu postupu prací řediteli školy a dalším pedagogickým pracovníkům. Komunikuje se všemi partnery školy při tvorbě ŠVP a vysvětluje jeho funkce. Zařizuje další vzdělávání pedagogických pracovníků a hledá další zdroje informací. Zkrátka musí rozumět všem změnám, které přináší kurikulární reforma a uvaţuje o výchovné a vzdělávací strategii školy jako celkového organizmu. Zná veškerou strukturu ŠVP i různé moţné a postupy jeho zpracování. Zná principy a postupy projektování a týmové práce včetně hodnocení a prezentace výsledků. Měl by umět motivovat, naslouchat, vyjednávat a vhodně řešit spory,které mohou vzniknou. Koordinátorem by měl být člen pedagogického sboru, který má dlouholeté pedagogické i řídící zkušenosti a má předpoklad, ţe jeho rozhodnutí budou členové týmu respektovat. Je důleţité, aby měl pevnou oporu v řediteli. Koordinátorem můţe být také i ředitel nebo jeho zástupce. Další spolupracovníci, technický a jazykový redaktor – ustanovení formální podoby ŠVP jiţ na samém začátku a vytvoření potřebných klišé ovlivní celý postup prací. Konzultanti a recenzenti/oponenti – externisté i interní pedagogové, kteří se přímo nepodílejí na tvorbě. Ti pomohou zajistit hlavní správnost a srozumitelnost textů i tolik potřebné vztahy mezi jednotlivými částmi ŠVP.Je nutné, aby do tvorby ŠVP byli zainteresováni zástupci sociálních partnerů – zaměstnavatelé, rodiče aj. Pomohou při dokreslení obsahu vzdělávání a poţadavků na kompetence absolventa školy. Celkově mohou podpořit vzdělávání v daném ŠVP.
1. Analýza práce školy (metodika Školních vzdělávacích programů) Celkové zpětné hodnocení školy (bylo zavedeno do škol školským zákonem a vyhláškou č.15/2005) je někdy také označováno jako interní evaluace školy, vnitřní evaluace nebo se dá označit jedním slovem – sebehodnocení-autoevaluace. Způsob vyhodnocení zde není jednoznačně určen. Lze pouţít veškerých nástrojů hodnocení kvality (viz doporučená literatura), vţdy bychom měli mít na mysli to, ţe nám jde o poznatky důleţité pro zpracování ŠVP. Z hodnocení by tedy měly vyjít návrhy na další změny. Přístupy, které zde uvádím, vycházejí z metodiky pouţité v projektu Pilot S. Hodnocení výsledků vzdělávání: Indikátorem jsou studie o uplatnění absolventů na trhu práce nebo v dalším vzdělávání,výsledky ţáků v národních nebo mezinárodních průzkumech ,úspěšnost v soutěţích nebo projektech jiných institucí, vyjádření zaměstnavatelů, samotných ţáků, rodičů. Metody: analýza dat, dotazníky, řízený rozhovor. Hodnocení sociálního klimatu školy. Dobré sociální klima je v současnosti povaţováno za nezbytný předpoklad úspěšného fungování kaţdé sociální skupiny. Je potřebné klást důraz na kulturu školy, mezilidské vztahy, kvalitu managementu a pedagogického sboru, na organizační model školy a materiální prostředí. Metody: např.dotazník klimatu školní třídy (viz. Karel Starý: Autoevaluace školy) Identifikaci vzdělávacích strategií, tzn. zda pouţívané výukové metody jsou v souladu s novým vzdělávacím obsahem, podporují vznikání poţadovaných kompetencí absolventů SOŠ a SOU a umoţňují rozvoj kaţdého absolventa. Např. zda podněcují kooperativní a komunikativní dovednosti, které často zaměstnavatelé nemají u absolventů škol. Metody: pozorování - návštěvy ve vyučovacích hodinách, tzv. hospitace. Hodnocení týmové spolupráce pedagogického sboru – vztah učitelů ke kurikulární reformě. Je zde nutné se odpoutat od izolovanosti jednotlivých školních předmětů. Má-li být práce kolektivu úspěšná, nelze „si hrát jen na svém písečku“. Musíme mít vţdy na mysli, ţe cílovým adresátem vzdělávacího programu je ţák,edukant. Metody: workshopy pedagogického sboru (např. brainstorming, SWOT analýza)
2. Spolupráce se sociálními partnery Jedním z dalších předpokladů pro dobře pracující odborné vzdělávání je vytvoření konkrétních vztahů školy s okolním sociálním a pracovním prostředím. Školský zákon klade důraz tuto potřebu v ustanoveních, která umoţňují tzv. sociálním partnerům ovlivňovat cíle a obsah vzdělávání nejen na národní úrovni (při tvorbě a schvalování Národního programu vzdělávání a RVP), ale (a to zejména) na úrovni regionální při přípravě a realizaci ŠVP ve spolupráci s mnohými dalšími školními partnery . Základní sociální partneři školy jsou: Rodiny žáků jako hlavní sociální a kulturní prostředí, které je určující pro vzdělávací předpoklady ţáků a volbu jejich vzdělávací cesty. Zaměstnavatelé jako hlavní představitelé světa práce, kteří ovlivňují vzdělávací proces školy i poptávku po kvalifikovaných budoucích pracovnících. Celkově se přizpůsobující proces, na který nelze aplikovat nějaká jednotná a striktní pravidla. Je nutné také počítat s tím, ţe názory jednotlivých sociálních partnerů mohou být často velmi rozdílné a nebudou bez vysvětlujícího dialogu ze školou, v plném souladu se všemi cíli vzdělávacího programu. Zatímco pro rodiče bude důleţité, aby forma a zaměření
vzdělávacího procesu byly v souladu s jejich představami i schopnostmi ţáka, pro zaměstnavatele budou rozhodující výsledky vzdělávání a moţnosti uplatnění absolventů v konkrétním poţadovaném pracovním procesu. Je nutné najít takový prostor a takové formy sociálního partnerství, které umoţňují vzájemnou výměnu názorů a ovlivňování jednotlivých myšlenek s cílem jednotného uplatnění ve vzdělávacím programu školy. Pro práci sociálního partnerství jsou v odborném vzdělávání důleţití hlavně představitelé podniků i jiných organizací, ve kterých je moţné a vhodné aplikovat praktickou odbornou přípravu v daných oborech vzdělání a ve kterých mohou absolventi školy najít v budoucnu pracovní zařazení. Partnerskou spolupráci je potřebné udrţovat a rozvíjet s příslušnými profesními svazy,asociacemi,sdruţeními apod. Neméně důleţitou sloţkou pro sociální partnerství školy je nutná spolupráce s krajskou hospodářskou komorou a regionálním úřadem práce. Důleţité informace o poţadavcích trhu práce je moţné získat i z Integrovaného systému typových pozic(www.istp.cz) a perspektivně z Národní soustavy kvalifikací a Národní soustavy povolání. Je rozhodující,ţe moţnosti spolupráce se sociálními partnery závisí jednak na oborech vzdělání,tak i na ochotě sociálních parterů aktivně se do spolupráce zapojit (např. se ukazuje, ţe lépe se spolupracuje s velkými podniky neţ s malými). Spolupráce školy s místními a regionálními sociálními partnery by měla být moţností uplatnění absolventů ve výsledku sociálního partnerství - formulace poţadavků regionálních sociálních partnerů a regionálního trhu práce na kompetence absolventů daných oborů vzdělání. Podpora realizace ŠVP regionálními sociálními partnery: např. zajištěním praktické odborné přípravy: – zejména odborné praxe a odborného výcviku – v reálném zakázkovém pracovním prostředí, odborných přednášek a exkurzí, zapojením do projektů a podnikových soutěţí, účastí sociálních partnerů na výstupním hodnocení výsledků vzdělávání v daném ŠVP a podněty pro další aktualizaci ŠVP v budoucnosti. Co je potřebné udělat dalšího také na ŠVP? Vypracovat studii rozhodujících faktorů regionálního trhu práce (příp. v celostátním i evropském kontextu) ve školou nabízených (nebo plánovaných) oborech vzdělání. Poţádat o názory expertů – sociálních partnerů školy k navrhovaným oborům, k východiskům ŠVP a podmínkám i moţnostem budoucího uplatnění absolventů. Navrhnout přímé moţnosti a postupy spoluúčasti sociálních partnerů při přípravě ŠVP a při praktické realizaci ŠVP (zvláště při zajištění praktické přípravy v reálném pracovním prostředí, účast na přípravě a průběhu závěrečných zkoušek i profilující části maturitních zkoušek).Zveme si do maturitní komise odborníka z praxe. Zpracovat do ŠVP popsání spolupráce při realizaci ŠVP. Souhrnným výsledkem zkoumání sociálního partnerství a trhu práce je Analytická studie o sociálním partnerství (ASSP), která se stane spolu s následně vypracovaným ŠVP základním dokumentem školy. Je to vymezení celkové koncepce ŠVP. Základní koncepce ŠVP (školního kurikula) se odvíjí od koncepce příslušného RVP, promítnou se do ní vyhotovení vstupních analytických studií a další záměry i podmínky školy. Při vlastní tvorbě ŠVP se řídíme zásadami pro tvorbu školního vzdělávacího programu, které jsou uvedeny v kapitole RVP. RVP jsou uzpůsobeny tak, ţe umoţňují usměrnit odborné vzdělávání buď lineárně – na jedno povolání,nebo na celou skupinu příbuzných povolání nebo činností, jako větveně – se společným základem a několika dalšími odbornými zaměřeními, ze kterých škola volí. Uţší aprobaci směrem k dalšímu povolání nebo skupině činností,které je moţno vytvářet také u oborů vzdělání, kde je příslušný RVP koncipován do více stran pro několik povolání nebo skupin činností. A to podle potřeb trhu práce v regionu, tj. podle rozhodnutí školy.RVP také dobře umoţňují, abychom si vypracovali buď jeden ŠVP pro celý obor (tj. pro všechny nabízené formy vzdělávání nebo pro nabízená odborná zaměření), nebo samostatný ŠVP pro kaţdou formu vzdělávání nebo odborné zaměření v oboru (např. jeden ŠVP pro denní čtyřleté vzdělávání a jeden pro dálkové vzdělávání, jeden pro nástavbové studium). Vychází se z toho předpokladu, ţe samostatné ŠVP lépe
obsáhnou zvláštnosti různých forem a zaměření vzdělávání (vstupní podmínky, organizaci vzdělávání, obsah, charakteristiky ţáků apod.). To ovšem neznamená, ţe mezi těmito ŠVP nebudou vzájemné vztahy, mohou mít společné i další části (např. profil absolventa, některé učební osnovy nebo moduly, popis materiálního zabezpečení výuky).ŠVP lze vyhotovit také tak, aby např. umoţnily ţákům změnu volby oboru vzdělání po absolvování 1. ročníku, výuku některých předmětů společně pro více oborů, pracovní nebo zájmovou orientaci ţáků ve vyšších ročnících apod. Vţdy velmi záleţí na rozhodnutí pracovních týmů a vedení školy. Nejdříve neţ budeme psát jednotlivé části ŠVP, bychom měli promyslet: jaké bude celkové pojetí vzdělávání v daném oboru, např. zda ŠVP bude dávat do více stran zaměřené odborné vzdělání, zda RVP nabízí odborná zaměření a jakým způsobem se bude profilace realizovat, jak se ukáţou potřeby regionálního trhu práce, jaké další moţnosti poskytuje RVP a jak jej chceme dotvořit (např. v části rozvoje osobnosti a individuálních zájmů ţáků,rozvoje klíčových kompetencí); vzdělávání samostatně,jakým způsobem zobecníme charakteristiky ţáků různých forem vzdělávání (i ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami); jaká bude vazba mezi ŠVP pro různé obory vzdělání; zda ŠVP bude zpracován klasicky (s pouţitím učebních osnov), nebo modulárně. Jaký by měl mít absolvent daného oboru vzdělání - podle RVP, podle zaměstnavatelů . Tzn. ţe nejprve bychom měli vytvořit analýzu alespoň pojetí profilu absolventa. Dále se předběţně domluvíme na: upřesnění a názvech vyučovacích předmětů i jejich časové dotaci; strukturu stanovíme na studii profilu absolventa, obsahu vzdělávání vymezeného v RVP. Základní celkové strategii realizace klíčových kompetencí, průřezových témat, výukové strategie a metodických přístupů, hodnocení ţáků a na dalších aktivitách a zvláštnostech daného ŠVP; toto potom vymezíme v učebních osnovách a popíšeme v charakteristice vzdělávacího programu; v přibliţném rozsahu ŠVP a jeho jednotlivých částí. Není cílem napsat mnoho dokumentů, ale vytvořit smysluplný vzdělávací program, podle kterého se bude dobře učit všem edukátorům a který bude odpovídat záměrům a novým směrům kurikulární reformy.
3. Postup zpracování jednotlivých částí ŠVP ŠVP obsahuje tyto části: -úvodní identifikační údaje, -profil absolventa -charakteristiku vzdělávacího programu, -učební plán, -přehled rozpracování obsahu vzdělávání v RVP do ŠVP , -učební osnovy nebo vzdělávací moduly, např.i ukázku ţákovského projektu na podporu rozvoje klíčových kompetencí a realizace průřezových témat, popis materiálního a personálního zajištění výuky v daném ŠVP a oboru vzdělání, charakteristiku celkové spolupráce se sociálními partnery při realizaci daného ŠVP. Součástí ŠVP můţe být také celá charakteristika školy, ze které se zejména široká veřejnost a zájemci o vzdělávání dovědí, jaké jsou edukační postupy jednotlivých dalších škol a jejich zařazení v různých regionech, jaké moţnosti a sluţby nabízí (vzdělávací, volnočasové, ubytovací aj.), jak jsou zapojeny do konkrétního společenského ţivota. Jaké mají například i mezinárodní kontakty. Popis by měl být doplněn fotografiemi. Měl by být však stručný, aby nezatěţoval ŠVP a nestal se jeho dominantní částí.
4. Profil absolventa oboru v ŠVP (metodika Školních vzdělávacích programů) Příprava této části je pro rodící se ŠVP nejdůleţitější. V pracovním týmu musí být shoda. Profil absolventa by se měl stát shodou názorů, kterým směrem se vzdělávání ţáků v kaţdém oboru vzdělání právě na naší škole bude v nejbliţší době ubírat, a jaké jsou poţadavky trhu práce v našem regionu. Je hodně důleţité vystihnout jasně předpokládané kompetence absolventa a jeho uplatnění v praxi. Naše spolupráce se sociálními partnery v regionu je proto nezbytná. Profil absolventa tvoří nejvýznamnější část ŠVP. Charakterizuje kompetence absolventa vymezené v RVP z hlediska pohledů školy. Odvíjí se od něj pojetí a obsah celého vzdělávacího programu; je východiskem pro zpracování všech dalších částí ŠVP. Profil absolventa obsahuje: Základní identifikační údaje: název a adresa školy, název ŠVP, kód a název oboru vzdělání, platnost ŠVP. Tyto identifikační údaje jsou uváděny z toho důvodu, aby profil absolventa mohl být pouţit samostatně pro účely informovat veřejnost,dále jako doklad o obsahu vzdělání apod. Popis uplatnění absolventa v praxi: Stručný a věcný popis vypovídající o tom, pro která odborná povolání nebo pracovní činnosti (pozice) je absolvent na výstupu ze školy připraven. Moţnosti tohoto uplatnění najdeme v RVP daného oboru vzdělání, lze je doplnit podle zaměření ŠVP pohledem k trhu práce v regionu (moţnostem uplatnění absolventů, struktuře klíčových partnerských podnikům a jejich nárokům na absolventy). Popis by měl být stručný, reálný a věcně korektní; v rozsahu nejvýše 10 řádků,výčet kompetencí absolventa,způsob ukončení vzdělávání a potvrzení dosaţeného vzdělání, stupeň dosaţeného vzdělání – toto převezmete z příslušného rámcového vzdělávacího programu. Kompetence absolventa v ŠVP zahrnují kompetence odborné, které se vztahují přímo k oboru vzdělání a příslušné kvalifikaci, a kompetence klíčové, které rozvíjejí všeobecné předpoklady ţáků a jejich občanské vědomí.V RVP jsou všechny kompetence vymezeny pomocí tzv. dílčích kompetencí. Tyto dané dílčí kompetence ukazují, jaké učivo a které postupy potřebujeme pro jejich zaţití. Vyuţijeme je tedy nejvíce při sestavování jednotlivých vyučovacích předmětů. V profilu absolventa uvádíme takové kompetence,které jsou nejdůleţitější pro daný obor vzdělání a pro prosazení absolventa na trhu práce. Přitom je třeba si uvědomit, ţe kompetence ve skutečnosti neexistují jednotlivě, ale vzájemně se ovlivní a doplní. Ţáci si je osvojí a prohloubí během celého vzdělávacího procesu, a to i na úrovni odpovídající jejich schopnostem a učebním předpokladům. Proto je musíme při zpracování profilu absolventa pojmout komplexně,zbytečně je od sebe neoddělovat. Kompetence bychom měli určit na určité míře všeobecnosti, neuvádět jednotlivé znalosti a dovednosti, které jsou součástí určité komplexní kompetence.
5. Charakteristika školního vzdělávacího programu Informace vytvořené v charakteristice vzdělávacího programu jsou důleţité jak pro edukátory, kteří budou podle programu učit, neboť se dovědí o plánované pedagogické strategii, tak i pro edukanty. Ostatním zájemcům nabídne charakteristika informace nejen o pedagogickém pojetí daného ŠVP, ale také o tom, jaké jsou kameny vzdělávání a co škola nabídne. Je písemným vyjádřením celé strategie, na které jsme se dohodli v úvodních poradách.Charakteristika nemusí být veliká, ale měla by všem také umoţnit, aby si kaţdý učinil dostatečně jasnou představu
o průběhu vzdělávání podle jasně daného ŠVP. Charakteristika můţe být pouţívána samostatně, např. pro nabídku vzdělávání, z tohoto důvodu obsahuje i identifikační údaje. Charakteristika vzdělávacího programu obsahuje: Identifikační údaje: název a adresa školy, název ŠVP, kód a název oboru vzdělání platnost ŠVP; délka a forma vzdělávání, stupeň poskytovaného vzdělání. Popis celkového pojetí vzdělávání v daném programu: Objasňuje pojmutí ŠVP ve vztahu k RVP a profilu absolventa. Charakterizuje vzdělávací proces ve vztahu k oboru vzdělání a k edukantům, kterou budou edukátoři ve výuce uplatňovat, tzn. například metody výuky určené v rámci teoretického a praktického vyučování, způsob rozvoje odborných a klíčových kompetencí, způsoby začlenění průřezových témat (např. uvedením předmětů, do kterých budou začleněny, i jiných způsobů realizace). V této stati se uvádějí i další aktivity aplikované v rámci výuky i mimo vyučování. Zvláště důleţité je popsat, jakým způsobem edukanti získají důleţité praktické dovednosti, jak velký bude podíl praktického vyučování.Účelem charakteristiky není podat celkový popis vyučovacích metod a postupů (ty budou celkově rozvedeny u jednotlivých předmětů), ale určit ty, které jsou důleţité pro realizaci vzdělávacích cílů a rozvoj kompetencí v určeném školním vzdělávacím programu. Při zpracování je velmi důleţité vycházet ze autoevaluace školy, z průzkumu trhu práce a připomínek sociálních partnerů.
6. Učební plán Učební plán má mít tyto hlavní části: identifikační, tabulkovou (rozvrţení vyučovacích předmětů a přehled rozvrţení týdnů v období září – červen) a poznámkovou. Identifikační údaje: název ŠVP, kód a název oboru vzdělání, délka a forma vzdělávání, platnost ŠVP od (datum). Tabulka - formou tabulky je uveden výčet všech vyučovaných předmětů, jejich hodinová dotace a rozvrţení do jednotlivých ročníků, celkové mnoţství vyučovacích hodin za všechny ročníky, celkový počet hodin týdně v jednotlivých ročnících - hodinová dotace; u dálkové formy vzdělávání počet hodin konzultací v předmětech,v ročníku a celkem pak za všechny ročníky. Závaznost vyučovacích předmětů je určena jejich rozdělením na povinné, volitelné a nepovinné. Volitelné předměty lze skládat do ucelených bloků, které vyjadřují prezentované odborné zaměření nebo jiný profil ţáků. Předměty praktického vyučování, které mají ustanovený pevný počet vyučovacích hodin a jejichţ celková výuka se vţdy děje pravidelně, zařazujeme do kategorie povinných vyučovacích předmětů. Praktické vyučování formou odborné praxe konané v rozsahu týdnů (tzv. souvislé odborné praxe) se uvádí vţdy v přehledu rozvrţení týdnů v celém školním roce. V učebním plánu se vyznačí (např. * s vysvětlením v poznámkách) předměty volitelné společné části maturitní zkoušky, ke kterým bude škola edukanty připravovat a profilové části maturitní zkoušky v kompetenci školy (v návaznosti na RVP a Charakteristiku ŠVP). Přehled vyuţití týdnů ve školním roce je: Součástí učebního plánu bývá tabulka – rozvrţení učebních týdnů a příslušných činností v ročnících v období září aţ červen ve školním roce. Uvádí se zde vyučování dle rozpisu učiva, sportovní výcvikové a jiné další kurzy, odborná (umělecká) praxe (dle RVP), projektové týdny, závěrečné zkoušky nebo maturitní zkoušky (absolutorium) a časová rezerva,popřípadě další aktivity školy, které jsou dány závaznou součástí vzdělávání. Délka školního roku je 40 týdnů (neuvádějí se prázdniny,které také do školního roku patří); v posledním ročníku vzdělávacích programů poskytujících střední vzdělání s maturitní zkouškou je 37 týdnů (v případě absolutoria nejméně 30 týdnů, 33 týdnů je průměr).
Při zpracování učebního plánu bereme ohled na tyto zásady: Zařazené vyučovací předměty i další vzdělávací aktivity musí obsahově pokrýt všechny vzdělávací oblasti a obsahové části určené v RVP. Minimální hodinové dotace stanovené v RVP jsou závazné, ve ŠVP mohou být pak navýšeny. Soulad mezi ŠVP a RVP prokáţeme v celkovém přehledu. Škola můţe také zvolit jinou nebo obdobnou strukturu modulu nebo názvy vyučovaných předmětů, neţ je v ustanovených učebních dokumentech dáno. Název vyučovaných předmětů (vzdělávacích modulů) by měl být přesný z hlediska obsahu předmětu, krátký (abychom jej v dokumentaci nemuseli zkracovat) a všem jasný. Při zařazování předmětů do ročníků promyslíme náročnost jejich učiva a poţadovaných výstupů s ohledem ke schopnostem edukantů (zda předmět není pro ţáky v daném ročníku příliš náročný) a didaktickou i obsahovou návaznost na další předměty. Snaţíme se vţdy vyhnout didakticky nevhodné hodinové dotace „jedna hodina týdně“, protoţe výuka v tomto rozsahu není nijak efektivní. Dostatečnou hodinovou dotaci musí mít předměty, které označujeme jako předměty maturitní (nebo závěrečné) zkoušky. Vyučované předměty, které jsou důleţité z hlediska odbornosti k ukončení vzdělávání, je nutné zařadit do všech (nebo vyšších) ročníků. Vyučované předměty v učebním plánu řadíme systematicky a přehledně (podle kategorií předmětů). Při stanovení počtu hodin konzultací v dálkové formě vzdělávání je moţné uplatnit přepočet:1 hodina denního vzdělávání je10 hodin konzultací. Přitom je potřeba navýšit počet hodin konzultací u vyučovacích předmětů, které vyţadují odborný nácvik dovedností pod vedením učitele OV nebo s vyuţitím didaktických pomůcek, na úkor těch předmětů, kde lze vyuţít samostudia. Přehled rozpracování obsahu vzdělávání v RVP do ŠVP: Formou dokumentu vyjádříme, jak jsou vzdělávací oblasti a jednotlivé okruhy RVP rozvrţeny do samostatných vyučovacích předmětů a dalších vzdělávacích činností (aktivit) a zda jsou vyzdviţeny minimální počty vyučovacích hodin ustanovené v příslušném RVP. Tento přehled má kontrolní činnost jak pro školní pracovní tým, tak pro kontrolu zvenčí,např. Českou školní inspekci. Tuto část je lepší vypracovávat aţ na konec v závěrečných fázích tvorby ŠVP. Tomu odpovídají i jednotlivé týdenní vyučovací hodinové dotace. Pojetí předmětu, případnou integraci vyučovaných předmětů, mezipředmětové vztahy nebo propojení částí všeobecného a odborného vzdělávání v předmětu projednáváme předem v předmětové komisi a v pracovním týmu pro tvorbu ŠVP. Předpokládaná časová dotace je ustanovena v navrţeném učebním plánu, lze však zde předpokládat, ţe v průběhu tvorby ŠVP můţe dojít k jednotlivým korekcím. Pojetí vyučovacího předmětu má tyto části: -obecný cíl vyučovacího předmětu, -charakteristiku učiva, -cíle vzdělávání v oblasti citů, postojů hodnot a preferencí, -výukové strategie (pojetí výuky), -hodnocení výsledků ţáků, -popis přínosu předmětu k rozvoji klíčových kompetencí a aplikaci průřezových témat.
Vyučovaný předmět se podílí nejvíce na rozvoji kompetencí komunikativních (vhodně se vyjadřovat, obhajovat a formulovat své myšlenky, názory a postoje, diskutovat a respektovat názory druhých); personálních (efektivně se učit a pracovat, vyuţívat zkušeností, dále se vzdělávat); sociálních (adaptovat se na měnící se pracovní podmínky, pracovat v týmu, přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly); řešit samostatně svěřené pracovní problémy; aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů. Předmět vytváří dovednosti řešit
problémy a problémové situace cestou volby vhodných postupů i zařízení a jejich řízení podle výrobních podmínek s vyuţitím znalosti principu činnosti strojního vybavení. Při výpočtech provozního charakteru edukanti aplikují základní matematické postupy, při zpracovávání zadaných úkolů vyuţívají internet, odbornou literaturu a pracují s technickou dokumentací. Odborná praxe přispívá zvláště k rozvoji sociálně komunikativních a personálních kompetencí žáků a k realizaci průřezového tématu Člověk a svět práce. Součástí odborné praxe jsou tato témata: - podstata a formy podnikání, - pracovněprávní vztahy, - poţadavky zaměstnavatelů na pracovníky a absolventy škol, - moţnosti uplatnění absolventů, - osobní prezentace, pracovní ţivotopis, posudek, osobní portfolio, - trh práce, jeho ukazatele, vývojové trendy Ţáci si povedou svoje osobní portfolio pracovních činností a zkušeností, součástí bude charakteristika pracoviště z hlediska zmíněných témat a zprůhlednění se zde moţností uplatnění na trhu práce.
7. Personální a materiální zabezpečení vzdělávání Uvedená charakteristika vymezuje, jak je škola připravena na výuku v daném oboru vzdělání a v připraveném vzdělávacím programu. Má důleţitou vymezující funkci pro zřizovatele a školské orgány,zejména pokud škola chce nabízet další nový obor (nebo formu) vzdělání, ale i pro veřejnost, hlavně pro zájemce o vzdělávání. Protoţe bude docházet během školního roku a celého vzdělávacího cyklu ke změnám ve vybavení školy i změnám personálním, je nutné tuto část pravidelně inovovat. Při zpracovávání jednotlivých témat se opřeme o všeobecné poţadavky uvedené v RVP a pokud jsme tyto skutečnosti vyhodnotili i v autoevaluační studii, také o závěry této studie.V části personální podmínky realizace ŠVP uvádíme, zda bude výuka plně pokryta kvalifikovanými učiteli, jaké mají odborné zkušenosti (např. délku přímé pedagogické praxe, další pedagogickou činnost,odbornou praxi v podnicích, zahraniční stáţe apod.), jak se dále vzdělávají (některé školy a i ta naše uvádějí i plán dalšího vzdělávání svých učitelů). Je nutné popsat,jak bude zajištěna poţadovaná kvalita vyučování v případech, kdy předmět bude vyučován učitelem bez odpovídající poţadované kvalifikace. V části materiální podmínky realizace ŠVP uvádíme,v jakých prostorách a s jakým vybavením bude realizována výuka v jednotlivých částech vzdělávání – teoretické vyučování, praktické vyučování (odborný výcvik, cvičení, učební praxe a odborná nebo umělecká praxe, popřípadě sportovní příprava aj.); jaké je vybavení didaktickými pomůckami a jinými didaktickými prostředky včetně učebnic a učebních textů, jestli bude škola pouţívat výukové prostory nebo prostředky jiných subjektů,například organizace. Je nutné uvést také plány na doplnění nebo obnovu materiálního prostředí ve výuce. Kdyţ jsme ve ŠVP zpracovali samostatnou charakteristiku školy a uváděli popis jejího vybavení, je moţné obě části vhodně spojit. Pokud budeme připravovat vzdělávací program pro distanční vzdělávání,uvádíme přehled e-learning programů, textů a jiných podpůrných prostředků, jejichţ prostřednictvím se budou edukanti sami dále samostatně vzdělávat.
8. Spolupráce se sociálními partnery při realizaci ŠVP Spolupráce při realizaci školního vzdělávacího programu, např. při zprostředkovávání moderních technologií, zajišťování učební a odborné praxe nebo odborného výcviku na jednotlivých pracovištích, při závěrečných zkouškách nebo profilové části maturitní zkoušky,při praktikování dalších aktivit školy - exkurzí, soutěţí, společenských a poznávacích akcí apod., popř. v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků. Při popisu je moţné přihlédnout ke vstupní studii, která se týká analýzy trhu práce a poţadavků kladené na absolventy, kterou jsme zpracovali společně se sociálními partnery.Také tato část podléhá změnám a pravidelné aktualizaci. Při zpracování se opřeme o všeobecné poţadavky uvedené v RVP a pokud jsme tyto skutečnosti analyzovali i v autoevaluační studii, také o závěry této konkrétní studie. V části materiální podmínky realizace ŠVP uvedeme, v jakých prostorách a s jakým vybavením bude realizována výuka v jednotlivých částech vzdělávání – teoretické vyučování, praktické vyučování (odborný výcvik, cvičení, učební praxe a odborná nebo umělecká praxe, popřípadě sportovní příprava aj.); jaké je vybavení učebními pomůckami a jinými didaktickými prostředky včetně učebnic a učebních textů, jestli bude škola vyuţívat výukové prostory nebo prostředky jiných subjektů a organizací. Nesmíme zapomenout ani na podmínky pro všeobecné vzdělávání.V této části uvedeme, na které partnery se bude škola obracet a jakou podobu bude mít předpokládaná spolupráce při realizaci školního vzdělávacího programu, např. při zprostředkovávání moderních technologií, zajištění učební a odborné praxe nebo odborného výcviku v reálných organizacích, při závěrečných zkouškách nebo profilové části maturitní zkoušky, při uskutečňování dalších aktivit školy, exkurzí, soutěţí, společenských a poznávacích akcí apod., popř. v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků v reálné době. Inovace ŠVP Školní vzdělávací program pravidelně vyhodnocujeme a inovujeme. Hodnocení účinnosti ŠVP provádíme na konci kaţdého vzdělávacích cyklu, u kratších vzdělávacích programů po dvou cyklech. Musíme počítat s tím, ţe po zavedení prvního ŠVP do vzdělávacího systému, bude třeba provést určité opravy dříve. Doporučuje se zváţit, jak moc jsou tyto úpravy nutné uprostřed vzdělávacího cyklu, nebo je moţné počkat aţ do vyhodnocení celého cyklu. Častějším, pravidelným korekcím budou podléhat ty části ŠVP, které popisují podmínky vzdělávání (organizační, materiální, personální, spolupráci se sociálními partnery). Pokud jde o změny v obsahu vzdělávání (v UO vyučovacích předmětů), doporučuje se stanovit pravidla pro to, jaké změny můţe provést vyučující (aniţ by to narušilo koncepci předmětu, vazby mezi předměty nebo ŠVP) a kdy je nutné schvalovat novou učební osnovu. Změny ŠVP a jeho částí musí být zaprotokolovány a schváleny ředitelem školy.To je moţné budˇ jako formou dodatku ke ŠVP, např. u popisu zabezpečení podmínek výuky, zavedení nového vyučovacího předmětu a jeho učební osnovy, nebo celou výměnou některé části ŠVP. Při výměně části ŠVP za novou se musí na původních dokumentech zaznamenat ukončení platnosti. Dávejme pozor, ţe platnost učebních osnov nebo učebního plánu je ukončeno posledním ročníkem, takţe vedle sebe budou po určitou dobu platit dva dokumenty. Pokud dojde k podstatné změně v profilu absolventa (např. z důvodů změn na trhu práce nebo vazby na kvalifikační standardy), nebo k obsahovým změnám větším neţ 30 %, měl by být vypracován a schválen úplně nový ŠVP.
9. Modulární konstrukce školního kurikula Vzdělávací modul je tedy ucelená část vzdělávání, která má jasně vymezené vzdělávací cíle, obsah i výstupy a můţe být buď jednotlivě jako uzavřený vzdělávací celek, nebo jako různě rozsáhlá činnost. Slovní spojení „samostatně jako uzavřený vzdělávací celek“ znamená, ţe modul je sestaven jako celková část vzdělávacího (studijního) programu,tzv.,,šitý na míru“,celek učiva s rozdílným rozsahem (tj. obdoba kurzu, semináře, cvičení), který můţe pracovat i samostatně, můţe být zařazen do dalších vzdělávacích programů, nebo i různých ročníků určitého vzdělávacího programu, protoţe jeho vztah na jiné moduly je celkem volný, např. modul základy tisku z plochy, první pomoc, lyţařský výcvik, psaní desetiprstovou hmatovou metodou, daňová soustava, pracovní právo, škola internetu, počítačová grafika. Modulem můţe být také „různě rozsáhlá ucelená část vzdělávacího (studijního) programu, např. modul poskytující určitou specializaci (popř. podle rozsahu vnitřně členěný na dílčí moduly), modul zahrnující učivo, které prolíná/opakuje se celým programem – všemi ročníky. Samostatnost fungování modulů znamená, ţe je lze podle potřeb nebo moţností vzdělávání různě kombinovat a vyuţívat pro cílené vzdělávací programy, např. pro různé obory nebo stupně vzdělání, pro počáteční i další odborné vzdělávání, pro v širším smyslu tvořené vzdělávací programy. Vzdělávací moduly umoţňují také určité obsahy potřebné pro získání poţadovaných kompetencí, vytvářet individuální studijní plány nebo vlastní vzdělávací programy skládáním a kombinací modulů, a to i modulů absolvovaných různými způsoby (např. v různém časovém období, prezenční nebo distanční formou vzdělávání).Vzdělávací moduly jsou obsahově stejné, na rozdíl od vyučovaných předmětů, které zahrnují různé vzdělávací obsahy (tématické celky).Vzdělávací moduly vycházejí ze vzdělávání umoţněném na kompetencích. Jasně stanoví výsledky, kterých má být dosaţeno a nároky, které budou na edukanty kladeny.Dále pak kritéria pro posouzení toho, jak byly tyto poţadavky naučeny a jestli bylo dosaţeno naplánovaných cílů modulu.Tím se také zvyšuje objektivizace zjišťování dosaţených výsledků vzdělávání. Zaměřenost modulů na rozvoj celkových kompetencí umoţňuje začlenit obsah vzdělávání nadpředmětově a integrovaně. Vzdělávací moduly přinášejí jinou organizaci edukačního procesu: Výuka probíhá zcela koncentrovaně v časovém rozsahu stanoveném modulem a je rozloţena podle skladby modulů. Absolvování kaţdého modulu se samostatně zjišťuje a hodnotí. Vzniká tak ověření dokazující, jaké moduly ţák v průběhu vzdělávání absolvoval a jaké kompetence se naučil.To umoţňuje dát edukantu dřívější vzdělání, např. v případě přerušení studia. Samostatnost modulů umoţňuje, aby i obsahově blízké moduly nebo i jeden modul učili různí učitelé.Výuky stejného modulu se mohou účastnit edukanti z různých tříd (oborů, ročníků). V počátečním vzdělávání má vyuţití modulů také určitá některá omezení: Edukanti jsou přijímáni na konkrétní obor vzdělání, moţnost individuální volby vzdělávací cesty je zde malá. Organizace vzdělávání během školního roku je celkově ustanovena, její změny mohu být malé. Vyučovací moduly je nutno převádět na vyučovací předměty a jejich hodnocení vtáhnout do pololetních období (portfolio modulů můţe vzniknout jako nadstandard poskytovaný školou). Tímto se omezuje samostatnost modulů. Moduly jsou pak sloţeny nikoli na základě předem vymezených poţadovaných kompetencí, ale na základě stanovených vyučovacích předmětů a jejich obsahů (tematických celků); vzdělávací modul je potom stejný buď s celým předmětem, nebo s tématickým celkem. Přitom ne všechny předměty nebo vzdělávací obsahy jsou vhodné pro modularizaci; jedná se např. o učivo, které je ve výuce zařazováno průběţně nebo cyklicky. Přesto i toto pojetí modulů má určité přednosti: Moduly daleko přesněji vymezují a usměrňují vzdělávání než učební osnovy.
10. Tvorba vzdělávacích modulů
(metodika Školních vzdělávacích programů)
Jakým způsobem budou popsané vlastnosti vzdělávacích modulů vyuţity, jak budou moduly vzájemně navazovat a doplňovat se, jak budou závazné apod. rozhoduje způsob, jakým jsou ve vzdělávacím programu zařazeny. K tomu nám pomáhá jejich rozdělení podle různých kritérií. -Typy modulůPro účely jednotlivého přístupu ke tvorbě vzdělávacích modulů a jejich systému se doporučuje následující rozdělení: podle závaznosti: povinné, (povinně) volitelné, nepovinné; základní (společné), specificky odborné (specializační – profilující;), doplňkové (rozšiřující nebo opakující učivo základního modulu, jejich absolvování je určeno např.edukantům, kteří neuspěli v základním modulu, nebo podmínkou pro zvládnutí některých odborných modulů – např. ve zkráceném studiu); podle pojetí modulů: teoretické/poznatkové (popř. dělené na obecně teoretické a profesně teoretické), činnostní (výrazně zaměřené na osvojení psychomotorických kompetencí, např.obsluha stroje,odborný výcvik, učební praxe), kombinované (smíšené, teoreticko-praktické; teorie se prolíná s nácvikem dovedností), projektové (orientace ţáků na řešení komplexních problémů se zaměřením na rozvoj samostatnosti, kreativity a týmové práce). Tentýţ modul můţe být také v různých vzdělávacích programech zařazen odděleně – v jednom jako povinný, ve druhém jako volitelný, v dalším jako nepovinný i jinak. Aby bylo moţné se v modulárním systému výuky najít a dojít k vertikální i horizontální prostupnosti v rámci školy, je nutné dodrţovat stejnou zavazující strukturu modulů, která jasně a zřetelně vymezuje funkci modulu, jeho cíle a tedy i moţnost zapojení do dalších vzdělávacích programů. Poznámky k jednotlivým částem modulu: A. Vstupní část udává základní identifikační údaje a přehlednou a jasnou informaci o daném vzdělávacím modulu. A.1 Název modulu je vytvořen několika slovy, která jako celek nejlépe vymezuje cíl a obsah modulu;jeho formulaci je třeba věnovat zvýšenou pozornost, protoţe se můţe objevit na výstupních certifikátech nebo dokladech o studiu. A.2 Kód modulu umoţňuje jasnou, jednoznačnou identifikaci modulu; předpokládá se, ţe si škola vytvoří vlastní způsob kódování, který odpovídá jejím specifickým podmínkám.Čísla a písmena uţitá v kódu by měla určovat nominální délku modulu, jeho typ a pojetí.Podle potřeb školy můţe být kód doplněn ještě dalšími údaji (např. označením názvu modulu, předmětové komise, která je odpovědná za zpracování a realizaci modulu aj.);je nutné, aby způsob kódování byl jasně a důsledně v kaţdém případě dodrţován. Modulový ŠVP Postup zpracování modulového ŠVP je stejný, jako při tvorbě ŠVP s učebními osnovami. Obsah a struktura ŠVP vycházejí ze základu tvorby ŠVP stanovených RVP. Školní vzdělávací program můţe být vytvořen buďto celý modulárně, nebo kombinovaně – některé vzdělávací obsahy (vyučovací předměty) jsou omezeny učebními osnovami, jiné modulově. Mělo by se však jednat o systematický přístup, který bude objasněn v charakteristice ŠVP. Modulově by měla být
zpracována odborná část vzdělávacího programu, která má těsnou vazbu na poskytovanou kvalifikaci a kvalifikační standardy. V praxi bývá forma modulování nejčastější a pro odborné vzdělávání je nejvhodnější, protoţe dává moţnost zajistit jak odborný základ počátečního odborného vzdělávání, tak i moţnost volby profesního zaměření/profilace výběrem příslušných modulů. Příkladem můţe být v toto případě tzv. větvený modulový systém, který lze specifikovat tím, ţe dochází k postupnému větvení vzdělávacího procesu. To znamená, ţe při tvorbě ŠVP je třeba pořádně promyslet také návaznost jednotlivých modulů v učebním plánu; přitom některé moduly mohou být zařazeny jednotlivě, jiné budou vyţadovat větší překrytí. Musíme také sledovat rovnoměrné rozloţení studijní zátěţe na edukanty i rozloţení teoretické a praktické výuky. Učební plán musí zahrnovat všechny moduly uspořádané podle závaznosti a ročníků. Tento učební plán však obsahuje desítky modulů, proto je vhodné vytvořit z podobných modulů vyučovací předměty. Sestavení vyučovacích předmětů místo dlouhého výčtu modulů je vhodnější i např. z důvodu ve vztahu ke školské dokumentaci, certifikaci apod. Zároveň ŠVP musí obsahovat přehled a seznam pouţitých modulů.
11. Výsledky vzdělávání (metodika Školních vzdělávacích programů) Jedním z největších směrů kurikulární reformy je zaměření vzdělávání na výstupy - kompetence žáků a výsledky výuky. Výsledky vzdělávání jsou nejdůleţitější didaktickou kategorií a cílovou strukturou. Práce s cílovými výsledky není v našem českém školství ničím novým. Bohuţel se někdy stává, ţe si edukátoři srozumitelně cíle své činnosti se ţáky, tedy výsledky vzdělávání ţáků, nestanoví, a nemohou je proto vyhodnotit pro určení a realizaci edukace ani pro ověřování jednotlivých výsledků. Výsledky vzdělávání (z hlediska edukátorova cíle vzdělávání – cíle činnosti s edukanty) plánujeme ve ŠVP jako: -kompetence absolventa v profilu absolventa, výukové cíle v učebních osnovách (UO) jednotlivých vyučovacích předmětů, vzdělávacích modulů, následně pak v tématických plánech a ve svých konečných přípravách na výuku. Výsledek vzdělávání v edukaci v UO má být: jasný a konkrétní, sdělit srozumitelně a jednoznačně, jaký výkon od kaţdého edukanta poţadujeme; kontrolovaný => edukant musí prokázat, ţe ve větší nebo menší míře výsledek vzdělávání naplňuje, a to samostatně, nebo pomocí učebních didaktických pomůcek, případně v určitém časovém limitu; můţeme stanovit i počet chyb, jichţ se edukant můţe dopustit, aby ještě cíl/výsledek vzdělávání splňoval atp.; tzn. ţe edukátor je schopen na konci vzdělávacího procesu prokazatelně zjistit a zhodnotit, zda edukant naplánovaného výsledku dosáhnul; pro edukanta uţitečný a přiměřený => edukant můţe vědomost nebo dovednost pouţít, je schopen cíle dosáhnout přiměřeně svému věku a schopnostem; konzistentní (soudrţný) => cíl se vztahuje k cílům vyšším, např. k obecnému cíli předmětu, ke kompetencím absolventa, k cíli odborného vzdělávání atp. Taxonomie vzdělávacích cílů (výsledků vzdělávání) v poznávací (kognitivní) oblasti: V současnosti je u nás nejrozšířenější taxonomie B. S. Blooma, která vznikla jiţ v 50. letech minulého století v USA. Tato taxonomie byla koncem 90. let inovována a v r. 2001 byla pokračovateli Blooma zveřejněna její a zdokonalená verze. V nové verzi je rozpracována jen oblast poznatkových cílů.
Znalostní dimenze: - znalostní dimenze má čtyři kategorie: faktickou, konceptuální (tj. znalost vztahů,pojmů, principů, procesů, generalizací, teorií, struktur), procedurální a metakognitivní. Procedurální znalosti jsou pro edukanty nejvíce důleţité. Znalost těchto procedur znamená, ţe si edukant osvojuje činnosti, které jsou pro danou sloţku vzdělávání typické, a s jejichţ pomocí lze získat další znalosti. Např. edukant umí pracovat s verbálními a ikonickými texty, tzn. čerpat z nich informace, kriticky je hodnotit a pouţívat, vykonávat měření, číst technické výkresy, zacházet s určitým nástrojem, pracovat na určitém stroji, pouţívat měřidla, posuzovat kvalitu materiálu a suroviny atp. V této nové uvedené verzi taxonomie je zpracována oblast poznatkových cílů. Jsou v ní dvě dimenze: znalostní (vědomostní) dimenze a dimenze kognitivního procesu. Obě dimenze spolu velmi souvisí. Tzn. ţe má-li edukant něco aplikovat, hodnotit, tvořit, něčemu rozumět, musí mít, nebo si umět nalézt určité znalosti. Je to podpora vlastní úvahy edukanta. Realizace klíčových kompetencí: V RVP jsou zvláště vymezeny úkoly na rozvíjení klíčových kompetencí, které jsou vyuţitelné jak v osobním, tak i pracovním ţivotě jedince.Vyjadřuje se tak potřeba připravit edukanty na vývoj na trhu práce i ve společnosti a na nutnost přizpůsobit se na změněné podmínky i celoţivotně se dále vzdělávat. Jedná se o vytvoření kompetencí, které v dnešní době vyţadují zaměstnavatelé jako součást odborné kvalifikace. RVP vytváří následující klíčové kompetence: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů,komunikativní kompetence, personální a sociální kompetence, občanské kompetence a kulturní povědomí, kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám, matematické kompetence a kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi.Vymezení jednotlivých klíčových kompetencí v RVP představuje maximální stav, ke kterému vzdělávání má cíleně a systematicky směřovat.U některých klíčových kompetencí jde však o takové kvality osobnosti, jejichţ dosaţení je zásadně podmíněno individuálními schopnostmi a osobnostními kvalitami jedince. Edukanti si je tedy osvojí na úrovni odpovídající jejich individuálním předpokladům. Na tom, jak se škole bude dařit rozvíjet u edukantů klíčové kompetence, má vliv především celkové pojetí výchovy a vzdělávání ve škole, přístup edukátorů k výuce i k edukantům, otevřenost jejího klimatu k veřejnosti apod. Základním prostředkem rozvoje klíčových kompetencí jsou vhodné vyučovací strategie, (metodické přístupy, organizační formy a postupy) i mimoškolní a mimotřídní aktivity, které: vedou k maximální podpoře motivace, vlastních aktivit a kreativity edukanta; umoţňují bezprostředně aplikovat teoretické poznatky i praktické dovednosti v komplexně projektovaných praktických úkolech, které by měly být co nejvíce podobné úkolům řešeným v reálném ţivotě a při výkonu povolání; směřují k propojení školního prostředí, v němţ edukant je většinou pasivním příjemcem informací, s reálným prostředím existujícím mimo školu. Přesunují svou roli a působení vyučujícího v pedagogické interakci od vystupování direktivního a autoritativního ke konzultačnímu a poradenskému. Na mnohých středních odborných školách se jiţ uplatňuje metoda projektového vyučování (často uváděná v souvislostech s koncepcí činnostně orientovaného učení). Vyučující ve spolupráci s edukanty navrhují komplexní témata ţákovských projektů, které jsou nedílnou součástí vzdělávání realizovaného podle ŠVP. Velmi důleţité je, aby se edukanti, zejména vyšších ročníků, podíleli aktivně také na přípravě projektu. Projekt by měl být koncipován především pro týmovou práci edukantů, aktivity v něm zařazené by měly přesahovat rámec školního prostředí. Znamená to, ţe řadu aktivit budou vykonávat edukanti i ve svém volném čase. Mohou například získávat různé informace v terénu a kontaktovat za tímto účelem jednotlivce i příslušné instituce, dojednávat a vykonávat pracovní
aktivity ve spolupráci se sociálními partnery školy apod. Jde o společně navrhované, uváţlivě rozplánované a následně realizované aktivity, ve kterých kaţdý člen skupiny (týmu) má přesně určený úkol a svůj díl společné odpovědnosti. Rozdělování odpovědnosti, pracovních pozic a rolí by mělo být ponecháno částečně ţákům, vyučující by měli zastávat role poradců, konzultantů a pozorovatelů. Na hodnocení výkonů edukantů v oblasti dosaţení klíčových kompetencí v rámci ţákovských projektů se podílí edukátoři, kteří navrhovali dílčí sloţky projektů. Je důleţité, aby hodnocení úspěšnosti řešení projektu a práce jednotlivců provedli také sami členové týmu. Nejvhodnější je, jsou-li výsledky projektů prezentovány veřejně a na hodnocení jsou přibráni ostatní edukanti, rodiče, zaměstnavatelé, nebo širší veřejnost (zvl. z oblasti, na kterou byly projekty zaměřeny). Klasifikace výkonů edukantů v projektech by se měla promítnout do klasifikace v předmětu (modulu), ke kterému měl projekt a aktivity ţáka v projektu po obsahové stránce ještě těsnější vazbu. Metodika práce s průřezovým tématem Člověk a svět práce, Realizace průřezového tématu obecně spočívá: V doplnění znalostí a dovedností edukantů získaných v odborné části vzdělávání o nejdůleţitější poznatky a dovednosti ,které souvisí s jejich uplatněním ve světě práce, které jim pomáhají při rozhodování o další vzdělávací a profesní orientaci, při vstupu na trh práce a při uplatňování pracovních práv; v osvojení kompetence se aktivně rozhodovat o vlastní profesní kariéře, uplatnit se na trhu práce a přizpůsobit se jeho změnám; v motivování edukantů k tomu, aby si uvědomili odpovědnost za vlastní ţivot, význam vzdělání pro ţivot. Aby byli edukanti motivováni k co nejlepšímu pracovnímu ţivotu a úspěšné kariéře v budování a rozvíjení uplatnitelnosti absolventů prostřednictvím poskytnutí základní orientace ve světě práce a vzdělávání, v osvojení kompetence hodnotit jednotlivé části určující charakter práce a srovnávat je se svými předpoklady, orientovat se v nabídce profesních a vzdělávacích moţností a schopnosti kriticky je posuzovat.Ve schopnosti reálně posuzovat své schopnosti a moţnosti pracovního uplatnění, v získání přehledu o alternativních moţnostech pracovního uplatnění; ve vedení k tomu, aby si ţáci uvědomili dynamiku ekonomických a technologických změn v současném komplikovaném světě a z toho plynoucí význam profesní přizpůsobilosti a rekvalifikaci, potřebu sebevzdělávání a celoţivotního učení. Mít schopnost a ochotu dále se vzdělávat. Realizace tématu ve školním vzdělávacím programu: Zařazení tématu do školních vzdělávacích programů se uskutečňuje tak, ţe jednotlivé obsahové celky jsou začleněny do odpovídajících vyučovacích předmětů (odborných i všeobecně vzdělávacích) vymezených vzdělávacím programem. Vzhledem k tomu, ţe se ţáci připravující v SOŠ a SOU mají počáteční volbu profesní orientace překonanou, je nutné zaměřit probírání tematických celků světa práce zejména na oblasti uplatnění absolventů konkrétního směru a oboru vzdělání. Současně je ale třeba respektovat stoupající flexibilitu pracovních sil, poţadavky na jejich adaptabilitu i to, ţe člověk 21. století bude svou profesní orientaci během ţivota často měnit a procházet různými rekvalifikacemi. Proto je velmi nutné, aby poznávání světa práce nebylo soustředěno pouze na část uplatňování absolventů daného oboru vzdělání, ale také na svět práce celkově, a to alespoň na úrovni základní orientace; k tomu lze vhodně pouţít i vstupní analytické studie k sociálnímu partnerství .V souvislosti s tím je nutné zdůraznit i význam celoživotního vzdělávání jako klíčového předpokladu uplatnitelnosti ve světě práce. Současně by měly být ve vzdělávacím programu uvedeny metody a způsoby, které škola povaţuje pro aplikaci tohoto tématu a kompetencí vzhledem k profesní orientace edukantů, podmínkám regionu, školy atp. za vhodné a účinné. Příslušné kompetence by edukant měl nabírat
především vlastním objevováním při řešení konkrétních problémů, při práci s konkrétními informacemi a při ukázkách konkrétních situací. Příprava by naopak měla obsahovat co nejméně jednosměrného výkladu edukátora, který by se měl soustředit spíše na uvedení do tématu či do problému, na vysvětlení některých momentů, souvislostí a důsledků a samozřejmě na nezbytné informace, které nemůţe edukant získat z informačních materiálů a médií. Důleţitým hráčem při výuce by měl být úřad práce, který by ji měl obohatit o konkrétní informace,vysvětlení a rady týkající se oblasti povolání, zaměstnání a trhu práce. Zatímco ve výuce by edukant měl získávat potřebné znalosti a dovednosti, v poradenství by mu měly být poskytovány přímé informace, rady a doporučení. V praxi by to mělo znamenat, ţe edukant nemá být pouze pasivním příjemcem informací, ale měl by se učit tyto informace a sluţby vyhledávat, kriticky vyhodnocovat a efektivně vyuţívat. Vhodné jsou exkurze v zaměstnavatelských organizacích typických pro konkrétní oblast uplatnění absolventů, při kterých se věnuje pozornost nejen odborné činnosti podniků, ale i personální strategii, tj. pracovní náplni pracovníků, organizační struktuře, rozvoji lidských zdrojů, odměňování apod. Nedílnou funkci plní v této oblasti praktické vyučování přímo na pracovištích. Vhodným prostředkem pro realizaci tématu jsou i ţákovské projekty zaměřené na trh práce a uplatnění absolventů, na regionální politiku zaměstnanosti, zapojení vlastní úvahy do tohoto problému aj. Neméně důleţitá je simulace řešení situací souvisejících s hledáním zaměstnání, kontaktu s budoucími zaměstnavateli, s úřady apod. Tyto dovednosti by měly být současně důleţitým nástrojem při osvojování komunikativních a interpersonálních kompetencí. Při začleňování tématu Člověk a svět práce do školních vzdělávacích programů je třeba si uvědomit, ţe se nejedná o jednoduché téma, ale ţe je nutné věnovat mu pozornost uceleně po celou dobu vzdělávání. Realizace tématu ve školním vzdělávacím programu: Při tvoření školního vzdělávacího programu se začlení samostatný obsahový okruh, který by vedl k pochopení základů ekologie a ochrany ţivotního prostředí a k získání celkového pohledu na tuto problematiku (obsahově vychází z kurikulárního rámce přírodovědného vzdělávání a z charakteru oboru),a to i přesto, ţe na environmentální výchově a vzdělávání by se měly podílet konkrétním způsobem všechny vzdělávací oblasti i různé školní i mimoškolní ekologicky zaměřené aktivity. K získání konkrétních kompetencí edukantů by měly přispívat další vyučovací prostředky, představující součet vyučovacích metod, postupů, forem a učebních pomůcek různého charakteru. Otázky pro sloţitěji pojaté úkoly nebo situace mají edukantům umoţnit nejen poznání a pochopení učiva, ale i uplatnění svých znalostí z mimoškolního prostředí i zájmu o ekologii a ţivotního prostředí. Metody rozhovoru se musí doplňovat pozorováním a vlastními činnostmi edukantů včetně situačních her. Např.: edukanti reagují na článek v novinách: „EK chce sníţit emise, z důvodu globálního oteplování. Za velmi nezaměnitelnou edukační metodu lze pokládat ţákovské projekty s environmentální tématikou směřovanou místně i profesně a jejich všeobecná obhajoba. Jako příklady témat mohou poslouţit tyto: Vodní zdroje a nakládání s nimi v regionu. Zdroje energie a moţnosti vyuţití obnovitelných zdrojů. Moţnosti dalšího zpracování odpadů. Návrhy na úspory materiálů a energie; samozřejmě, ţe témata musí vycházet také z ekologické problematiky v kaţdém konkrétním oboru.
(metodika Školních vzdělávacích programů)
Praktická část
CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU - Odborný výcvik Tiskař na polygrafických strojích - L Předmět Odborný výcvik má řemeslný charakter.Stojí na základě přirozeného barvocitu a schopnosti obsluhovat svěřený tiskařský stroj. Dále jsou rozvíjeny dovednosti z oblasti přípravy a tvorby tiskových forem. Ţáci jsou seznámeni s celkovým technologickým zpracováním polygrafických výrobků. Ve výuce je zahrnuto pouţívání moderních trendů k obsluze a uţití výpočetní techniky. Ţáci umí posoudit a zhodnotit kvalitu tisku pomocí dostupných měřících přístrojů. Výuka je v plném ohledu na ţivotní prostředí, bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Materiály pouţívané k záznamu informace: 1 - mechanický záznam - papír 2 - fotochemický záznam - materiály,které účinkem světla mění fyzikálně-chemické vlastnosti látek 3 - elektronický záznam molekulární elektronika molekulární chemie
1. Učební osnova vyučovacího předmětu ODBORNÝ VÝCVIK oboru vzdělání 34–52–L/001 Tiskař na polygrafických strojích 1. ročník 6 hodin týdně, celkem 198 hodin 1. Úvod do předmětu 1.1 Seznámení s organizačním uspořádáním školy se zřetelem na pracoviště se zvýšeným nebezpečím úrazu 1.2 Seznámení s obsahem a vazbou odborného výcviku na ostatní vyučovací předměty, spolupráce školy s pracovištěm odborného výcviku 1.3 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce, poţární ochrana – Základní ustanovení právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a poţární ochraně: Listina základních práv a svobod, Zákoník práce v platném znění, Nařízení vlády č. 108/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 48/1982 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví základní poţadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 246/2001 Sb., o poţární prevenci. – Řízení a zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární ochrany: povinnosti zaměstnavatele, povinnosti zaměstnanců, povinnosti ţáků, prevence rizik při pracovních činnostech, rizikové práce, manipulace s břemeny, pracovní podmínky mladistvých, osobní ochranné prostředky, rizika mimopracovních úrazů, nejčastější zdroje a příčiny pracovních úrazů evidence a hlášení pracovních úrazů (zákoník práce §133c, nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu,vzor…. a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu), první pomoc při úrazech, péče o zdraví, ochrana zdraví, poţární ochrana (organizace protipoţární sluţby, pravidla chování při poţáru atd.) 1.4 Exkurze na odborná pracoviště
2. 2.1 2.2 2.3 2.4
Základní materiály používané v tisku Materiál tisknoucí a netisknoucí Typografická měrná soustava Papír, barvy Formáty papíru
3. Tiskové formy pro tisk z výšky 3.1 Vyřazování stran 3.2 Uzavírání a příprava tiskových forem 4. 4.1 4.2 4.2
Maloformátové stroje pro tisk z výšky (příklopy) Bezpečnost práce u stroje Základní části a mechanizmy Příprava, obsluha, údrţba
5. Polygrafická montáž 5.1 Montáţní plán 5.2 Archová montáţ 6. Tiskové formy pro ofsetový tisk 6.1 Stroje a zařízení pro zhotovení TF 6.2 Fotomechanické zpracování TF (presensibilovaných jednokovových) 2. ročník 12 hodin týdně, celkem 396 hodin 1. 1.1 1.2 1.3
Maloformátové stroje pro tisk z plochy (ofsetové) Bezpečnost práce u stroje Základní části a mechanizmy Příprava, obsluha, údrţba
2. 2.1 2.2 2.3
Nátisk, náhled Význam a funkce nátisku Prostředky nátisku, náhledu Metrologie nátisku
3. 3.1 3.2 3.3
Zhotovení tiskových forem (odborná specializace) Archová montáţ pro danou tiskovou techniku Stroje a zařízení pro zhotovení TF Příprava a zhotovení tiskové formy
4. 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7
Příprava tisku – méně náročné tiskoviny Bezpečnost práce u stroje Základní části a mechanizmy Převzetí výrobních podkladů a dokumentace Průchod papíru strojem Příprava tiskové jednotky Postavení kresby na archu Vyhodnocení kvality tisku, schválení tisku
5. 5.1 5.2 5.3 5.4
Tisk Kontrola tisku (kvalita, kvantita) Závady a jejich odstraňování v průběhu tisku Ukončení tisku Údrţba a ošetření tiskového stroje
6. 6.1 6.2 6.3 6.4
Ražba a tisk z fólií (doplňková výuka) Příprava stroje Příprava tiskový (raţebních) forem Výběr a příprava fólie Příprava a kontrola tisku 3. ročník 12 hodin týdně, celkem 396 hodin
1. 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8
Příprava vícebarvovéhoho archového stroje pro náročný tisk Bezpečnost práce u stroje Převzetí výrobních podkladů a dokumentace Příprava průchodu papíru strojem Příprava tiskových jednotek, řazení barev Povrchové zušlechťování tiskovin lakováním apod. Příprava doplňkových a přídavných zařízení (rýhování, číslování apod.) Postavení kresby na archu Vyhodnocení kvality a schválení tisku
2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8
Příprava kotoučových rotačních strojů (alternativní výuka) Bezpečnost práce u stroje Převzetí výrobních podkladů a dokumentace Vedení pásu papíru strojem Příprava tiskových jednotek, řazení barev Povrchové zušlechťování tiskovin lakováním, příprava doplňkových a přídavných zařízení Příprava integrovaného dokončujícího zpracování Postavení kresby, skládání a dokončující zpracování Vyhodnocení kvality a schválení do tisku 4. ročník 12 hodin týdně, celkem 396 hodin
1. 1.1 1.2 1.3 1.4
Tisk náročných tiskovin Tisk a kontrola tisku v jeho průběhu Závady v tisku a jejich průběţné odstraňování Ukončení tisku Údrţba a ošetření tiskového stroje
2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5
Metrologie tisku Kritéria kvality tisku, proměřování tisku Soutisk Optimální vybarvení Plošná vyrovnanost barev Smyk
3. Příprava tisk na elektronicky řízeném (nebo digitálním) tiskovém stroji 3.1 Bezpečnost práce u stroj 3.2 Převzetí výrobních podkladů a dokumentace 3.3 Příprava dat v DTP studiu, jejich úprava, digitální workflow 3.4 Převod dat do tiskového stroje 3.5 Příprava tisku 3.6 Vyhodnocení kvality a schválení tisku 3.7 Postavení kresby v archu 3.8 Tisk a kontrola tisku, průběţné odstraňování závad 3.9 Zápis průběhu tisku a změn parametrů 3.10Ukončení tisku 3.11Údrţba a ošetření tiskového stroje 4. Metrologie tisku v návaznosti na probíraný typ tiskového stroje 4.1 Proměřování tisků pomocí dostupných zařízení 4.2 Kritéria kvality tisku, (soutisk, optimální vybarvení, plošná vyrovnanost barev, smyk) 5.
Příprava k odborným zkouškám, (rozvíjení znalostí a dovedností)
2. Realizace polygrafických výrobků - ( návrh )
Jindřich Mádr
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce, požární prevence - pracovněprávní problematika BOZP - bezpečnost technických zařízení - řízení bezpečnosti práce v podmínkách organizace a na pracovišti 1.ročník Sítotisk: ------------------------ ovrstvení sít světlocitlivou vrstvou - tvorba sítotiskových šablon - tvorby sítotiskových forem - osvit TF - vyvolání TF - míchání barev 1.skup. - tisk - mytí TF - odvrstvení TF - sušení sít - exkurze v sítotiskovém provoz ---------------------------
Tisk z výšky: - bezpečnost práce u stroje Základní materiály používané v tisku - sazební materiál - typografická měrná soustava - papír, barvy - formáty papíru - materiál tisknoucí a netisknoucí 2.skup. Tiskové formy pro tisk z výšky - vyřazování stran - uzavírání tiskových forem - horní-spodní příprava/vyrovnávací/ - materiál tisknoucí a netisknoucí - typografická měrná soustava - papír barvy - formáty papíru ----------------------------------Maloformátové stroje pro tisk z výšky - bezpečnost práce u stroje - základní části a mechanismy - příprava, obsluha, údrţba -exkurze na odborná pracoviště
3.skup.
Ražba a tisk z fólií (doplňková výuka) - Příprava stroje - Příprava tiskových (raţebních) forem - výběr a příprava fólie - Příprava a kontrola tisku - horní příprava-spodní příprava-výřezková - míchání barev podle vzorníku PANTONE - matrice-patrice-slepotisk - číslování,perforování,rylování,výseky - horká raţba - seřízení tiskového stroje GRAFOPRESS-----------------------------------------------Tisk z plochy: 4.skup. Polygrafická montáž - montáţní plán - archová montáţ
------------------------------------------------
Maloformátové stroje pro tisk z plochy - bezpečnost práce u stroje - základní části a mechanizmy - příprava,obsluha,údrţba - pošívání vlhčících válců 1.skup.
Polygrafická montáž 2.ročník - montáţ více barev - vyřazování stran - elektronická montáţ - technologické postupy při zpracování akcidencí -----------------------------------Zhotovení tiskových forem pro ofsetový tisk - stroje a zařízení pro zhotovení tiskové formy - fotomechanické zpracování tiskové formy - archová montáţ pro danou tiskovou techniku - příprava a zhotovení tiskové formy Nátisk, náhled - význam a funkce nátisku - prostředky nátisku, náhledu - metrologie nátisku
2.skup.
Maloformátové stroje pro tisk z plochy - bezpečnost práce u stroje - základní části a mechanizmy - příprava, obsluha, údrţba - pošívání vlhčícich válců -----------------------------------------------------------------Příprava k tisku – méně náročné tiskoviny - bezpečnost práce u stroje - základní části a mechanizmy - převzetí výrobních podkladů a dokumentace - průchod papíru strojem 3.ročník - příprava tiskové jednotky 1.skup - postavení kresby na archu - vyhodnocení kvality tisku, schválení tisku - míchání barev podle vzorníku PANTONE - příprava k odborným zkouškám - exkurze na odborná pracoviště-------------------------------------------------------Tisk méně náročných tiskovin 2.skup. - kontrola tisku - závady a jejich odstraňování v průběhu tisku - ukončení tisku - údrţba a ošetření tiskového stroje - pošívání vlhčících válcú-----------------------------------------------------------------Příprava vícebarvového archového stroje pro náročný tisk - bezpečnost práce u stroje - převzetí výrobních podkladů a výrobní dokumentace - příprava průchodu papíru strojem - příprava tiskových jednotek, řazení barev - povrchové zušlechťování tiskovin lakováním - příprava doplňkových a přídavných zařízení
4.ročník
- postavení kresby na archu - příprava integrovaného dokončujícího zpracování,(alternativní výuka) - vyhodnocení kvality a schválení k tisku - příprava k odborným zkouškám - kotoučové stroke (alternativní výuka) 1.skup. Metrologie tisku v návaznosti na probíraný typ tiskového stroje - proměřování tisků pomocí dostupných zařízení, - kritéria kvality tisku, plošné krytí,nárůst tiskového bodu,trappinng, odchylka DELTA E - míchání barev podle PANTONE vzorníku - seřízení tlaku TF k nákruţku pomocí kalibračních podloţení,měření, - seřízení tlaku PV k nákruţku pomocí kalibračních podloţení,měření, - seřízení bočních a čelních náloţek - práce s daty digitálně řízeného tiskového stroje - optimální vybarvení - soutisk - plošná vyrovnanost barev - smyk Příprava a tisk na elektronicky řízeném (nebo digitálním) tiskovém stroji - bezpečnost práce u stroje - převzetí výrobních podkladů a dokumentace - příprava dat v DTP studiu, jejich úprava, digitální workflow - převod dat do tiskového stroje - příprava tisku - vyhodnocení kvality a schválení tisku - postavení kresby v archu - tisk a kontrola tisku, průběţné odstraňování závad - zápis průběhu tisku a změn parametrů - ukončení tisku - údrţba a ošetření tiskového stroje------------------------------------------------------------- tvorba tiskových forem CTP,technologie přípravy 2.skup.
3. Osnovy O.V.Tiskař na polygrafických strojích-L (ostrá verze) 1.ročník 1 BOZP a PO 1.1 pracovněprávní problematika BOZP 1.2 bezpečnost technických zařízení 1.3 řízení bezpečnosti práce v podmínkách organizace a na pracovišti
2 Sítotisk 2.1 ovrstvení sít světlocitlivou vrstvou 2.2 tvorba sítotiskových šablon 2.3 tvorby sítotiskových forem 2.4 osvit TF 2.5 vyvolání TF 2.6 míchání barev 2.7 tisk 2.8 mytí TF 2.9 odvrstvení TF 2.10 sušení sít 2.11 exkurze v sítotiskovém provozu 3 Základní materiály používané v tisku z výšky 3.1 sazební materiál 3.2 typografická měrná soustava 3.3 papír, barvy 3.4 formáty papíru 3.5 materiál tisknoucí a netisknoucí 4 Tiskové formy pro tisk z výšky 4.1 vyřazování stran 4.2 uzavírání tiskových forem 4.3 horní-spodní příprava/vyrovnávací/ 4.4 materiál tisknoucí a netisknoucí 4.5 typografická měrná soustava 4.6 papír barvy 4.7 formáty papíru 5 Maloformátové stroje pro tisk z výšky 5.1 bezpečnost práce u stroje 5.2 základní části a mechanismy 5.3 příprava, obsluha, údrţba 5.4 exkurze na odborná pracoviště 6 Ražba a tisk z fólií (doplňková výuka) 6.1 příprava stroje 6.2 příprava tiskových (raţebních) forem
6.3 výběr a příprava fólie 6.4 příprava a kontrola tisku 6.5 horní příprava-spodní příprava-výřezková 6.6 míchání barev podle vzorníku PANTONE 6.7 matrice-patrice-slepotisk 6.8 číslování,perforování,rylování,výseky 6.9 horká raţba 6.10 seřízení tiskového stroje GRAFOPRESS 7 Polygrafická montáž 7.1 montáţní plán 7.2 archová montáţ 8 Maloformátové stroje pro tisk z plochy 8.1 bezpečnost práce u stroje 8.2 základní části a mechanizmy 8.3 příprava,obsluha,údrţba 8.4 pošívání vlhčících válců
2.ročník 1 BOZP a PO 1.1 pracovněprávní problematika BOZP 1.2 bezpečnost technických zařízení 1.3 řízení bezpečnosti práce v podmínkách organizace a na pracovišti 2 Polygrafická montáž 2.1 montáţ více barev 2.2 vyřazování stran 2.3 elektronická montáţ 2.4 technologické postupy při zpracování akcidencí 3 Zhotovení tiskových forem pro ofsetový tisk 3.1 stroje a zařízení pro zhotovení tiskové formy 3.2 fotomechanické zpracování tiskové formy 3.3 archová montáţ pro danou tiskovou techniku 3.4 příprava a zhotovení tiskové formy 4 Nátisk, náhled 4.1 význam a funkce nátisku 4.2 prostředky nátisku, náhledu 4.3 metrologie nátisku 5 Maloformátové stroje pro tisk z plochy 5.1 bezpečnost práce u stroje 5.2 základní části a mechanizmy 5.3 příprava, obsluha, údrţba 5.4 pošívání vlhčícich válců
3.ročník 1 BOZP a PO 1.1 pracovněprávní problematika BOZP 1.2 bezpečnost technických zařízení 1.3 řízení bezpečnosti práce v podmínkách organizace a na pracovišti 2 Příprava k tisku – méně náročné tiskoviny 2.1 bezpečnost práce u stroje 2.2 základní části a mechanizmy 2.3 převzetí výrobních podkladů a dokumentace 2.4 průchod papíru strojem 2.5 příprava tiskové jednotky 2.6 postavení kresby na archu 2.7 vyhodnocení kvality tisku, schválení tisku 2.8 míchání barev podle vzorníku PANTONE 2.9 příprava k odborným zkouškám 2.10 exkurze na odborná pracoviště 3 Tisk méně náročných tiskovin 3.1 kontrola tisku 3.2 závady a jejich odstraňování v průběhu tisku 3.3 ukončení tisku 3.4 údrţba a ošetření tiskového stroje 3.5 pošívání vlhčících válců
4.ročník 1 BOZP a PO 1.1 pracovněprávní problematika BOZP 1.2 bezpečnost technických zařízení 1.3 řízení bezpečnosti práce v podmínkách organizace a na pracovišti 2 Příprava vícebarvového archového stroje pro náročný tisk 2.1 bezpečnost práce u stroje 2.2 převzetí výrobních podkladů a výrobní dokumentace 2.3 příprava průchodu papíru strojem 2.4 příprava tiskových jednotek, řazení barev 2.5 povrchové zušlechťování tiskovin lakováním 2.6 příprava doplňkových a přídavných zařízení 2.7 postavení kresby na archu 2.8 příprava integrovaného dokončujícího zpracování,(alternativní výuka) 2.9 vyhodnocení kvality a schválení k tisku 2.10 příprava k odborným zkouškám 2.11 kotoučové stroje (alternativní výuka)
3 Metrologie tisku v návaznosti na probíraný typ tiskového stroje 3.1 proměřování tisků pomocí dostupných zařízení, 3.2 kritéria kvality tisku,plošné krytí,nárůst tiskového bodu,trappinng, odchylka DELTA E 3.3 míchání barev podle PANTONE vzorníku 3.4 seřízení tlaku TF k nákruţku pomocí kalibračních podloţení,měření, 3.5 seřízení tlaku PV k nákruţku pomocí kalibračních podloţení,měření, 3.6 seřízení bočních a čelních náloţek 3.7 práce s daty digitálně řízeného tiskového stroje 3.8 optimální vybarvení 3.9 soutisk 3.10 plošná vyrovnanost barev 3.11 smyk 4 Příprava a tisk na elektronicky řízeném (nebo digitálním) tiskovém stroji 4.1 bezpečnost práce u stroje 4.2 převzetí výrobních podkladů a dokumentace 4.3 příprava dat v DTP studiu, jejich úprava, digitální workflow 4.4 převod dat do tiskového stroje 4.5 příprava tisku 4.6 vyhodnocení kvality a schválení tisku 4.7 postavení kresby v archu 4.8 tisk a kontrola tisku, průběţné odstraňování závad 4.9 ukončení tisku 4.10 údrţba a ošetření tiskového stroje 4.11 tvorba tiskových forem CTP,technologie přípravy
4. Výsledky vzdělávání -L Ţák: 1- vysvětlí základní úkoly a povinnosti organizace při zajišťování BOZP a PO, - zdůvodní úlohu státního odborného dozoru nad bezpečností práce; - dodrţuje ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence; - uvede základní bezpečnostní poţadavky při práci se stroji a zařízeními na pracovišti a dbá na jejich dodrţování; - při obsluze, běţné údrţbě a čištění strojů a zařízení postupuje v souladu s předpisy a pracovními postupy; - uvede příklady bezpečnostních rizik, event. nejčastější příčiny úrazů a jejich prevenci; - poskytne první pomoc při úrazu na pracovišti;
1.ročník
- uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu, 2-dokáţe pracovat na tvorbě tiskových forem pro sítotisk -zvládne tisk sítotiskovou technikou, 3- rozlišuje tisknoucí a netisknoucí materiály, orientuje se v typografické měrné soustavě, - rozlišuje jednotlivé druhy grafických papírů a zná jejich technická specifika s ohledem na pouţitou tiskovou techniku, - zvolí optimální druh barvy s ohledem na potiskovaný materiál a tiskovou techniku, - vyuţívá znalosti formátů papíru při realizaci tiskových zakázek, 4- ovládá způsoby vyřazování stran, a zhotovení knihtiskových tiskových forem, 5- disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při obsluze, seřizování a údrţbě příklopového knihtiskového stroje, 6- zná všechny operace v tisku z výšky, - při obsluze plně respektuje pravidla doplňkových operací v tisku z výšky, 7- ovládá způsob konstrukce montáţního plánu a provede archovou montáţ podle technologického zadání, - disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při obsluze strojů a zařízení pro zhotovení ofsetových tiskových forem, - ovládá proces zpracování ofsetových tiskových forem, 8- disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při obsluze, seřizování a údrţbě maloformátového ofsetového stroje, - při obsluze plně respektuje pravidla bezpečnosti práce - vyuţívá prostředky nátisku a náhledu při řízení kvality tiskové produkce, -ovládá způsoby měření a vyhodnocování -barevné věrnosti,
2.ročník 1- vysvětlí základní úkoly a povinnosti organizace při zajišťování BOZP a PO, - zdůvodní úlohu státního odborného dozoru nad bezpečností práce; - dodrţuje ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence; - uvede základní bezpečnostní poţadavky při práci se stroji a zařízeními na pracovišti a dbá na jejich dodrţování; - při obsluze, běţné údrţbě a čištění strojů a zařízení postupuje v souladu s předpisy a pracovními postupy; - uvede příklady bezpečnostních rizik, event. nejčastější příčiny úrazů a jejich prevenci; - poskytne první pomoc při úrazu na pracovišti; - uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu, 2- zhotoví archovou montáţ podle technologického předpisu pro danou tiskovou techniku, - obsluhuje stroje a zařízení pro zhotovení tiskových forem, 3- ovládá proces zpracování tiskových forem pro dané tiskové techniky, 4-dokáţe posoudit kvalitu a význam nátisku, 5- provede podle výrobních podkladů a výrobní dokumentace přípravu materiálů, pomůcek a tiskového stroje k produkčnímu tisku, - seřídí průchod papíru strojem, - provede přípravu tiskové jednotky, - seřídí postavení kresby na archu, - provede objektivní vyhodnocení kvality tisku, - plně respektuje schválené technologické postupy a zásady bezpečnosti práce - provádí po dobu produkčního tisku průběţnou objektivní kontrolu kvality tiskové produkce, - analyzuje a průběţně odstraňuje závady při tisku, - řádně ukončí produkční tisk a ošetří tiskový stroj,
1- vysvětlí základní úkoly a povinnosti organizace při zajišťování BOZP a PO, - zdůvodní úlohu státního odborného dozoru nad bezpečností práce; - dodrţuje ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence; - uvede základní bezpečnostní poţadavky při práci se stroji a zařízeními na pracovišti a dbá na jejich dodrţování; - při obsluze, běţné údrţbě a čištění strojů a zařízení postupuje v souladu s předpisy a pracovními postupy; - uvede příklady bezpečnostních rizik, event. nejčastější příčiny úrazů a jejich prevenci; - poskytne první pomoc při úrazu na pracovišti; - uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu,
3.ročník
2-provede podle výrobních podkladů a výrobní dokumentace přípravu materiálů, pomůcek a tiskového stroje k produkčnímu tisku, - seřídí průchod papíru strojem, - provede přípravu tiskové jednotky, - seřídí postavení kresby na archu, - provede objektivní vyhodnocení kvality tisku, - plně respektuje schválené technologické postupy a zásady bezpečnosti práce 3- provádí po dobu produkčního tisku průběţnou objektivní kontrolu kvality tiskové produkce, - analyzuje a průběţně odstraňuje závady při tisku, - řádně ukončí produkční tisk a ošetří tiskový stroj po tisku, 1- vysvětlí základní úkoly a povinnosti organizace při zajišťování BOZP a PO, - zdůvodní úlohu státního odborného dozoru nad bezpečností práce; - dodrţuje ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence;
4.ročník
- uvede základní bezpečnostní poţadavky při práci se stroji a zařízeními na pracovišti a dbá na jejich dodrţování; - při obsluze, běţné údrţbě a čištění strojů a zařízení postupuje v souladu s předpisy a pracovními postupy; - uvede příklady bezpečnostních rizik, event. nejčastější příčiny úrazů a jejich prevenci; - poskytne první pomoc při úrazu na pracovišti; - uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu, 2- provede podle výrobních podkladů a výrobní dokumentace přípravu materiálů a pomůcek pro produkční tisk na vícebarvovém archovém ofsetovém stroji, - seřídí průchod papíru tiskových strojem a mezi tiskovými jednotkami, - provede přípravu tiskových jednotek, - seřídí tiskový stroj pro lakování, - seřídí doplňková a přídavná zařízení, - seřídí postavení kresby na archu, - provede objektivní vyhodnocení všech kvalitativních parametrů tisku, - plně respektuje schválené technologické postupy a zásady bezpečnosti práce, - připraví doplňková a přídavná zařízení a integrované dokončující zpracování, 3- disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při provádění objektivního vyhodnocování kvality tiskové produkce, při kterém pouţívá dostupnou měřící techniku, - analyzuje a průběţně odstraňuje zjištěné diference při měření jednotlivých parametrů kvality, 4-disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při obsluze elektronicky řízených nebo digitálních strojů,analyzuje a průběţně vyhodnocuje zjištěné diference měřící technikou -dodrţuje ustanovení BOZP a PO
O.V.Tiskař na polygrafických strojích -L
PRŮŘEZOVÁ TÉMATA: 1.ročník 1 BOZP a PO
6h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce
2 Sítotisk
60h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce
3 Základní materiály používané v tisku z výšky
20h.
-člověk a svět práce 4 Tiskové formy pro tisk z výšky
15h.
- člověk a svět práce 5 Maloformátové stroje pro tisk z výšky
30h.
- člověk a životní prostředí - člověk a svět práce 6 Ražba a tisk z fólií (doplňková výuka)
30h.
-člověk a svět práce 7 Polygrafická montáž
21h. -člověk a svět práce
8 Maloformátové stroje pro tisk z plochy 16h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce
celkem:198h.
Aktivity: Exkurze – Print Matula, Moravská typografie, Point, Helbich, Centa,Polygra. Ţáci se seznámí s polygafickými provozy.
Pomůcky: Spektrální fotometr, odrazový denzitometr. Ţáci se seznámí s kritérii vyhodnocení kvality tisku.
2.ročník 1 BOZP a PO
7h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce
2 Polygrafická montáž
180h. - člověk a svět práce
3 Zhotovení tiskových forem pro ofsetový tisk 45h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce 4 Nátisk, náhled
30h. - člověk a svět práce
5 Maloformátové stroje pro tisk z plochy
200h.
- člověk a životní prostředí - člověk a svět práce celkem:462h.
Aktivity: Exkurze – Print Matula, Moravská typografie, Point, Helbich, Centa,Polygra. Ţáci se seznámí s polygafickými provozy.
Pomůcky: Spektrální fotometr, odrazový denzitometr. Ţáci se seznámí s kritérii vyhodnocení kvality tisku.
3.ročník 1 BOZP a PO
7h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce
2 Příprava k tisku – méně náročné tiskoviny
255h.
- člověk a svět práce
3 Tisk méně náročných tiskovin
200h.
- člověk a svět práce celkem:462h.
Aktivity: Exkurze – Print Matula, Moravská typografie, Point, Helbich, Centa,Polygra. Ţáci se seznámí s polygafickými provozy.
Pomůcky: Spektrální fotometr, odrazový denzitometr Ţáci se seznámí s kritérii vyhodnocení kvality tisku.
Soutěţe: Míchání barev mladých tiskařů, ţáků třetích ročníků. Míchání barvy a tisk podle Pantone vzorníku s vyhodnocením barevné odchylky.
4.ročník 1 BOZP a PO
7h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce
2 Příprava vícebarvového archového stroje pro náročný tisk - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce 3 Metrologie tisku v návaznosti na probíraný typ tiskového stroje
130h.
125h.
- člověk a svět práce - ict
4 Příprava a tisk na elektronicky řízeném (nebo digitálním) tiskovém stroji 130h. - člověk a životní prostředí - člověk a svět práce - ict celkem:392h.
Aktivity: Exkurze – Print Matula, Moravská typografie, Point, Helbich, Centa,Polygra. Ţáci se seznámí s polygafickými provozy.
Pomůcky: Spektrální fotometr, odrazový denzitometr. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA-Odborný výcvik-Tiskař na polygrafických strojích – L -člověk a ţivotní prostředí: Ţáci porozumí oblasti za své jednání vůči přírodním zdrojům a enviromentálním vědám. Pochopí souvislosti mezi lidskými aktivitami a ţivotním prostředím.
-člověk a svět práce: Ţáci si osvojí vlastní identitu a priority pro uplatnění na trhu práce. Naučí se odpovědnému rozhodování na základě vyhodnocení získaných informací. Komunikují podle aspektů práv a povinností zaměstnanců i zaměstnavatelů. - informační a komunikační technologie: Ţáci pracují s prostředky informačních a komunikačních technologií. Jsou vedeni k efektivnímu vyuţívání elektronických informačních technologií.
5. Osnovy O.V.Tiskař na polygrafických strojích—GZ –H nástavba (ostrá verze) 1 ročník 1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce, požární prevence 1.1 pracovněprávní problematika BOZP 1.2 bezpečnost technických zařízení 1.3 řízení bezpečnosti práce v podmínkách organizace a na pracovišti 2 Sítotisk 2.1 ovrstvení sít světlocitlivou vrstvou 2.2 tvorba sítotiskových šablon 2.3 tvorby sítotiskových forem 2.4 osvit TF 2.5 vyvolání TF 2.6 míchání barev 2.7 tisk 2.8 mytí TF 2.9 odvrstvení TF 2.10 sušení sít 2.11 exkurze v sítotiskovém provozu 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5
Základní materiály používané v tisku z výšky sazební materiál typografická měrná soustava papír, barvy formáty papíru materiál tisknoucí a netisknoucí
4 Tiskové formy pro tisk z výšky 4.1 vyřazování stran 4.2 uzavírání tiskových forem 4.3 horní-spodní příprava 4.4 materiál tisknoucí a netisknoucí 4.5 typografická měrná soustava 4.6 papír,barvy 4.7 formáty papíru 5 Maloformátové stroje pro tisk z výšky 5.1 bezpečnost práce u stroje 5.2 základní části a mechanismy 5.3 příprava, obsluha, údrţba 5.4 exkurze na odborná pracoviště 6 Ražba a tisk z fólií (doplňková výuka) 6.1 příprava stroje 6.2 příprava tiskových (raţebních) forem
6.3 výběr a příprava fólie 6.4 příprava a kontrola tisku 6.5 horní příprava-spodní příprava-výřezková 6.6 míchání barev podle vzorníku PANTONE 6.7 matrice-patrice-slepotisk 6.8 číslování,perforování,rylování,výseky 6.9 horká raţba 6.10 seřízení tiskového stroje GRAFOPRESS 7 Polygrafická montáž 7.1 montáţní plán 7.2 archová montáţ 7.3 montáţ více barev 7.4 vyřazování stran 7.5 elektronická montáţ 7.6 technologické postupy při zpracování akcidencí 8 Zhotovení tiskových forem pro ofsetový tisk 8.1 stroje a zařízení pro zhotovení tiskové formy 8.2 fotomechanické zpracování tiskové formy 8.3 archová montáţ pro danou tiskovou techniku 8.4 příprava a zhotovení tiskové formy 9 Nátisk, náhled 9.1 význam a funkce nátisku 9.2 prostředky nátisku, náhledu 9.3 metrologie nátisku 10 Příprava k tisku – méně náročné tiskoviny 10.1 bezpečnost práce u stroje 10.2 základní části a mechanizmy 10.3 převzetí výrobních podkladů a dokumentace 10.4 průchod papíru strojem 10.5 příprava tiskové jednotky 10.6 postavení kresby na archu 10.7 vyhodnocení kvality tisku, schválení tisku 10.8 míchání barev podle vzorníku PANTONE 10.11 příprava k odborným zkouškám 10.12 exkurze na odborná pracoviště 11 Tisk méně náročných tiskovin 11.1 kontrola tisku 11.2 závady a jejich odstraňování v průběhu tisku 11.3 ukončení tisku 11.4 údrţba a ošetření tiskového stroje 11.5 pošívání vlhčících válců
12 Příprava vícebarvového archového stroje pro náročný tisk 12.1 bezpečnost práce u stroje 12.2 převzetí výrobních podkladů a výrobní dokumentace 12.3 příprava průchodu papíru strojem 12.4 příprava tiskových jednotek, řazení barev 12.5 povrchové zušlechťování tiskovin lakováním 12.6 příprava doplňkových a přídavných zařízení 12.7 postavení kresby na archu 12.8 příprava integrovaného dokončujícího zpracování,(alternativní výuka) 12.9 vyhodnocení kvality a schválení k tisku 12.10 příprava k odborným zkouškám 12.11 kotoučové stroje (alternativní výuka) 13 Metrologie tisku v návaznosti na probíraný typ tiskového stroje 13.1 proměřování tisků pomocí dostupných zařízení, 13.2 kritéria kvality tisku, plošné krytí,nárůst tiskového bodu,trappinng,odchylka DELTA E 13.3 míchání barev podle PANTONE vzorníku 13.4 seřízení tlaku TF k nákruţku pomocí kalibračních podloţení,měření, 13.5 seřízení tlaku PV k nákruţku pomocí kalibračních podloţení,měření, 13.6 seřízení bočních a čelních náloţek 13.7 práce s daty digitálně řízeného tiskového stroje 13.8 optimální vybarvení 13.9 soutisk 13.10 plošná vyrovnanost barev 13.11 smyk 14 Příprava a tisk na elektronicky řízeném (nebo digitálním) tiskovém stroji 14.1 bezpečnost práce u stroje 14.2 převzetí výrobních podkladů a dokumentace 14.3 příprava dat v DTP studiu, jejich úprava, digitální workflow 14.4 převod dat do tiskového stroje 14.5 příprava tisku 14.6 vyhodnocení kvality a schválení tisku 14.7 postavení kresby v archu 14.8 tisk a kontrola tisku, průběţné odstraňování závad 14.9 zápis průběhu tisku a změn parametrů 14.10 ukončení tisku 14.11 údrţba a ošetření tiskového stroje 14.12 tvorba tiskových forem CTP,technologie přípravy
REALIZACE POLYGRAFICKÝCH VÝROBKŮ Cílem obsahového okruhu je upevnění teoretických vědomostí a intelektových dovedností a jejich aplikace do praktických činností. Ţáci získávají manuální dovednosti a návyky při práci na tiskových strojích a zařízeních s příslušným programovým vybavením včetně jejich ošetřování, seřizování a základní údrţby. Poznají organizační strukturu pracoviště a jeho základní vybavení. Naučí se připravit a správně pouţívat materiály pro konkrétní typy výroby a prakticky ovládat jednotlivé technologické postupy. Důleţitou součástí přípravy je dodrţování bezpečnostních a protipoţárních předpisů, hygieny práce, hospodaření s materiály a energií a uplatňování zásad ochrany ţivotního prostředí.
6. Výsledky vzdělávání H nástavba (ostrá verze) Ţák: 1- vysvětlí základní úkoly a povinnosti organizace při zajišťování BOZP a PO, - zdůvodní úlohu státního odborného dozoru nad bezpečností práce; - dodrţuje ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence; - uvede základní bezpečnostní poţadavky při práci se stroji a zařízeními na pracovišti a dbá na jejich dodrţování; - při obsluze, běţné údrţbě a čištění strojů a zařízení postupuje v souladu s předpisy a pracovními postupy; - uvede příklady bezpečnostních rizik, event. nejčastější příčiny úrazů a jejich prevenci; - poskytne první pomoc při úrazu na pracovišti; - uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případě pracovního úrazu, 2-dokáţe pracovat na tvorbě tiskových forem pro sítotisk -zvládne tisk sítotiskovou technikou, 3- rozlišuje tisknoucí a netisknoucí materiály, orientuje se v typografické měrné soustavě, - rozlišuje jednotlivé druhy grafických papírů a zná jejich technická specifika s ohledem na pouţitou tiskovou techniku, - zvolí optimální druh barvy s ohledem na potiskovaný materiál a tiskovou techniku, - vyuţívá znalosti formátů papíru při realizaci tiskových zakázek, 4- ovládá způsoby vyřazování stran, a zhotovení knihtiskových tiskových forem,
1.ročník
5- disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při obsluze, seřizování a údrţbě příklopového knihtiskového stroje, 6- zná všechny operace v tisku z výšky, - při obsluze plně respektuje pravidla doplňkových operací v tisku z výšky, 7- ovládá způsob konstrukce montáţního plánu a provede archovou montáţ podle technologického zadání, - disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při obsluze strojů a zařízení pro zhotovení ofsetových tiskových forem, - ovládá proces zpracování ofsetových tiskových forem, - zhotoví archovou montáţ podle technologického předpisu pro danou tiskovou techniku, 8- obsluhuje stroje a zařízení pro zhotovení tiskových forem, - ovládá proces zpracování tiskových forem pro dané tiskové techniky, 9-dokáţe posoudit kvalitu a význam nátisku 10-provede podle výrobních podkladů a výrobní dokumentace přípravu materiálů, pomůcek a tiskového stroje k produkčnímu tisku, - seřídí průchod papíru strojem, - provede přípravu tiskové jednotky, - seřídí postavení kresby na archu, - provede objektivní vyhodnocení kvality tisku, - plně respektuje schválené technologické postupy a zásady bezpečnosti práce -provádí po dobu tisku průběţnou objektivní kontrolu kvality tisku, 11- provádí po dobu produkčního tisku průběţnou objektivní kontrolu kvality tiskové produkce, - analyzuje a průběţně odstraňuje závady při tisku, - řádně ukončí produkční tisk a ošetří tiskový stroj po tisku,
12- provede podle výrobních podkladů a výrobní dokumentace přípravu materiálů a pomůcek pro produkční tisk na více barvovém archovém ofsetovém stroji, - seřídí průchod papíru tiskových strojem a mezi tiskovými jednotkami, - provede přípravu tiskových jednotek, - seřídí tiskový stroj pro lakování, - seřídí doplňková a přídavná zařízení, - seřídí postavení kresby na archu, - provede objektivní vyhodnocení všech kvalitativních parametrů tisku, - plně respektuje schválené technologické postupy a zásady bezpečnosti práce, - připraví doplňková a přídavná zařízení a integrované dokončující zpracování, 13- disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při provádění objektivního vyhodnocování kvality tiskové produkce, při kterém pouţívá dostupnou měřící techniku, - analyzuje a průběţně odstraňuje zjištěné diference při měření jednotlivých parametrů kvality, 14-disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi při obsluze elektronicky řízených nebo digitálních strojů,analyzuje a průběţně vyhodnocuje zjištěné diference měřící technikou -dodrţuje ustanovení BOZP a PO
Obory vzdělávání-L Rámcové rozvržení obsahu vzdělání Vzdělávací Minimální počet oblasti a vyučovacích obsahové okruhy týdenních hodin zacelkový celou Název předmětu dobu vzdělání Jazykové vzdělávání Český jazyk - český jazyk 5 160 Seminář z JČ Cizí jazyk 1 Konverzace v CJ - cizí jazyk
Společenskovědní vzdělávání
Přírodovědné vzdělávání Matematické vzdělávání
Estetické vzdělávání Vzdělávání pro zdraví Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích Ekonomické vzdělávání
Polygrafický základ
10
5
Občanská nauka 1 Dějepis 2 Společenskovědní sem.
1
1
5 2 13 2
2 3 2
3 2 2
2
2
3 4
1 2
8 2 6
1
8
160 3 2
2
2
2
2
2
1
2
2 2 1
Tělesná výchova
2
2
2
2
ICT
2
2
8
160 256
128 Seminář z ICT Ekonomika 96 Všeobecná polygrafie Odborné kreslení Výtvarná kultura
12
2 2 3 1
320
Matematika 256 Seminář z M Literatura (JČL)
3
1 3 1
128
4
1 3
4
8
1 4
Fyzika Chemie Základy ekologie
5
Učební plán Počet hodin v Celkem Vyuţití ročníku disponibilních 1. 2. 3. 4. hodin
384
1 2 1
1 2 1
4
2
2 1
2 3
2
2
6 4 3
1
1
Technologické Technologie procesy a Polygrafické principy materiály digitálního zpracování textu 10 320 Realizace Odborný výcvik polygrafických výrobků 34 1088 Praxe 4týdny 20 dnů Praxe Disponibilní hodiny 20 640 Celkem 128 4 096 průměrný počet hodin s ohledem na dělení teorie 27,1 průměrný počet hodin s ohledem na dělení praxe 48,58 Vysvětlivky: modrá barva - výběrový předmět
2
6
2
2
2
8
2
2
14 14 14
48
14
4t 33 34 34 38 33 34 34 34
28 135
7. Profil absolventa Identifikační údaje Název instituce: Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 Název ŠVP: Tiskař na polygrafických strojích Kód a název oboru vzdělání: 34 52 L/01 Tiskař na polygrafických strojích Dosažený stupeň vzdělání: střední vzdělání s maturitní zkouškou Délka a forma studia: 4 roky, denní studium Platnost ŠVP: Uplatnění absolventa v praxi Absolvent se uplatní na trhu práce v oblasti obsluhy nejmodernějších elektronicky řízených tiskových a předtiskově-přípravných technologií, ale i při vykonávání středních řídících funkcí či při samostatném řízení malých tiskárenských provozů. Bude také schopen zastávat funkce v oblasti kontroly jakosti výroby, optimalizace výrobních postupů, kalkulace zakázek, expedice, skladového hospodářství a obchodu s polygrafickými výrobky. Obdobné funkce můţe také zastávat ve vydavatelsko-nakladatelské a i reklamní sféře, např. jako pracovník produkčního oddělení polygrafické společnosti nebo propagace.
Po absolvování maturitních zkoušek má absolvent moţnost se také ucházet o přijetí k dalšímu studiu v oboru Polygrafie na Fakultě chemické technologie na Univerzitě Pardubice, v oboru Spotřební chemie ve specializaci na technologii tisku a aplikovanou fotografii na Fakultě chemické Vysokého učení technického v Brně a dalších oborově spřízněných vysokých školách V České republice i v zahraničí. Na VOŠ grafické můţe také absolvent dále studovat v pomaturitním studiu obor Grafický design a realizace tiskovin. Pracovní pozice, které může absolvent zastávat: tiskař na polygrafických strojích, montáţník, operátor CtP, vedoucí provozu, vedoucí směny, kvalitář, technolog, kalkulant, expedient, skladník, obchodník a další středně manaţerské funkce z oboru polygrafie. Kompetence absolventa v profesní oblasti Vzdělávání v oboru směřuje v souladu s cíli středního odborného vzdělávání k tomu, aby si ţáci vytvořili, v následné návaznosti na základní vzdělávání a na úrovni odpovídající jejich schopnostem a studijním předpokladům, následující klíčové a odborné kompetence. Klíčové kompetence,kompetence k učení Vzdělávání působí k tomu, aby absolventi byli schopni vyváţeně se učit, vyhodnotit dosaţené výsledky a pokrok a správně si stanovovat potřeby a cíle svého pokračujícího vzdělávání, tzn. ţe absolventi by měli: − mít kladný vztah k učení a vzdělávání; − ovládat všechny techniky učení, umět si vytvořit správný studijní reţim a podmínky; − uplatňovat všechny způsoby práce s písmem zvl. studijní a analytické čtení, umět efektivně najít a zpracovávat informace;musí být čtenářsky gramotný; − s pochopením porozumět mluveným projevům (např. výklad, přednášku, proslov aj.), zapsat si poznámky, analyzovat situaci; − vyuţívat ke své edukaci všechny informační zdroje, včetně poznání svých i jiných aktérů; − pozorovat a hodnotit vývoj při dosahování cílů svého učení, přijímat analýzu výsledků své edukace od jiných lidí; − znát moţnosti svého dalšího profesního vzdělávání, zvláště ve svém oboru a povolání. Kompetence k řešení problémů Vzdělávání ústí k tomu, ţe absolventi jsou schopni samostatně vyřešit běţné pracovní i mimopracovní problémy, tzn. ţe absolventi musí: − porozumět zadanému úkolu nebo určit střed problému, získat informace potřebné k vyřešení problému, navrhnout způsob vyřešení, popř. varianty řešení, a zdůvodnit ho, vyhodnotit a ověřit správnost nalezeného postupu a dosaţené výsledky zanalyzovat; − uplatňovat při řešení problémů všechny metody myšlení (logické, matematické, empirické) a myšlenkové operace a pochody; − zvolit prostředky a způsoby (pomůcky, studijní literaturu, metody a techniky) vhodné pro plnění všech aktivit, vyuţívat zkušeností a vědomostí u sebe a nabytých dříve; − spolupracovat při řešení všech problémů s jinými lidmi (týmové řešení). Komunikativní kompetence Vzdělávání vyústí k tomu, aby absolventi byli schopni se vyjádřit v písemné i ústní
formě v různých učebních, ţivotních i pracovních situacích, tzn. ţe absolventi musí: − vyjadřovat se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných a vhodně se uplatnit; v písemném projevu přehledně a jazykově správně, vyjádřit své myšlenky srozumitelně a posloupně,v písemné podobě jazykově správně a přehledně; prvořadým předpokladem edukace je čtenářská gramotnost, ovládání psaných a početních úkonů, − účastnit se aktivně diskuse, vyjádřit a obhájit své názory a postoje; − zpracovat administrativní dokumenty a písemnosti, pracovní dokumenty i souvislé texty na běţná i odborná témata i problémy, − dodrţovat jazykové a stylistické projevy a odbornou terminologii; − zaznamenávat písemně důleţité myšlenky a údaje z textů a projevů jiných dalších lidí (přednášek, diskusí, porad apod.); − vyjadřovat se a vystupovat v souladu s normami kultury projevu a chování; − dosáhnout jazykové gramotnosti potřebné pro komunikaci v cizojazyčném prostředí nejméně v jednom cizím jazyce; − dosáhnout jazykové způsobilosti,která je potřebná pro pracovní uplatnění podle potřeb a charakteru pracovního zařazení, příslušné odborné kvalifikace (např. porozumět běţné odborné terminologii, názvosloví a pracovním pokynům v písemné i ústní formě); − pochopit výhody znalostí dalších jazyků pro ţivotní i pracovní uplatnění, být motivováni k rozvíjení svých jazykových dovedností v celoţivotním učení. Personální a sociální kompetence Vzdělávání vyústí k tomu, aby absolventi byli připraveni si stanovit na základě poznání své osobnosti přiměřené cíle svého osobního rozvoje v oblasti zájmové i pracovní, chránit si své zdraví, spolupracovat s ostatními a přispívat k vytváření vhodných, kolegiálních mezilidských vztahů, tzn. ţe absolventi by měli: − posuzovat reálně své fyzické a duševní schopnosti, odhadovat důsledky svého jednání a chování v běţných pracovních situacích; − stanovovat si cíle a priority podle svých osobních moţností, zájmové a pracovního směru a orientace i ţivotních podmínek; − reagovat adekvátně na vyhodnocení svého vystupování a způsobu jednání ze strany dalších lidí, umět přijímat radu i kritiku; − ověřovat si nabyté poznatky, kriticky zvaţit názory, postoje a jednání jiných lidí; − mít odpovědný vztah ke svému zdraví, starat se o svůj fyzický i duševní rozvoj, být si vědomi důsledků špatného ţivotního stylu a závislostí; − adaptovat se na měnící se ţivotní a pracovní podmínky a podle svých moţností a schopností je pozitivně ovlivnit, být připraven vyřešit své sociální i ekonomické záleţitosti, být finančně gramotný; − umět pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a dalších činností; − přijímat a odpovědně plnit zadané úkoly; − umět podněcovat práci týmu vlastními názory na zlepšení práce a vyřešení úkolů, nezaujatě zvaţovat návrhy druhých spolupracovníků, − přispívat k vytvoření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v poznání k druhým. Občanské kompetence a kulturní povědomí
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi uznávali hodnoty a postoje důleţité pro ţivot v demokratické společnosti a dodrţovali je, jednali v souladu s dalším rozvojem a podporovali hodnoty národní, evropské i světové kultury, tzn. ţe absolventi by měli: − pracovat odpovědně, samostatně a iniciativně ve vlastním, ale i ve veřejném zájmu; − dodrţovat zákony, respektovat práva a osobnost dalších lidí (popř. jejich kulturní specifika), umět vystoupit proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci; − jednat v souladu se všemi morálními principy a zásadami společenského chování, přispívat k uplatňování všech hodnot demokracie; − uvědomit si – v rámci plurality a multikulturního souţití – vlastní kulturní, národní a osobnostní identitu, přistupovat s aktivní tolerancí k identitě druhých spolupracovníků; − zajímat se aktivně o politické a společenské situace u nás i ve světě; − chápat význam ţivotního prostředí pro druhé a jednat v duchu udrţitelného rozvoje; − uznávat hodnotu ţivota, uvědomit si odpovědnost za svůj vlastní ţivot a spoluodpovědnost při zabezpečování ochrany ţivota a zdraví všech ostatních; − uznávat tradice a hodnoty svého národa, chápat jeho minulost i současnost v evropském i světovém kontextu; − podporovat hodnoty místní, národní, evropské i světové kultury a mít k nim utvořen pozitivní vztah. Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni správně vyuţívat svých osobnostních a odborných předpokladů pro úspěšné nasazení ve světě práce, pro budování a rozvoj své pokračující profesní kariéry a související potřebu celoţivotního učení, tzn. ţe absolventi by měli: − mít odpovědný postoj ke své profesní budoucnosti, a tedy i vzdělávání; uvědomovat si význam celoţivotního učení a být připraven přizpůsobit se dalším měnícím se profesním podmínkám; − mít přehled o moţnostech uplatnění na trhu práce ve svém oboru; cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o své další budoucí profesní a vzdělávací dráze; − mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách v oboru a o poţadavcích budoucích zaměstnavatelů na pracovníky a umět je srovnat se svými představami a předpoklady; − umět získávat a vyhodnotit informace o pracovních i vzdělávacích moţnostech, vyuţívat poradenských a zprostředkovatelských nabídek jak z oblasti světa práce, tak dalšího vzdělávání; − vhodně komunikovat s budoucími zaměstnavateli, prezentovat svůj odborný potenciál,moţnosti a své další profesní cíle; − znát všechna práva a povinnosti zaměstnavatelů a spolupracovníků; − rozumět podstatě a principům podnikání, mít reálnou představu o právních, ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech soukromého podnikání; dokázat vyhledat a posoudit podnikatelské příleţitosti v souladu s realitou trţního prostředí, svými profesními předpoklady a dalšími moţnostmi. Matematické kompetence Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni vhodně vyuţívat matematické dovednosti v různých ţivotních situacích, tzn. ţe absolventi by měli:
− správně pouţívat a převádět běţné jednotky; − pouţívat pojmy kvantifikujícího charakteru; − provádět reálnou analýzu výsledku řešení dané úlohy; − nacházet vztahy mezi jevy a předměty při řešení praktických úkolů, umět je vyhodnotit, popsat a správně vyuţít pro pozdější dané řešení; − číst a vytvářet všechny formy grafického znázornění (tabulky, diagramy, grafy,a pod,) − pouţívat znalosti o základních tvarech předmětů a jejich vzájemné poloze v rovině prostoru i čase; − správně pouţívat matematické postupy při řešení různých praktických úkolů v běţných situacích a uplatnění. Kompetence využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi uměli pracovat s osobním počítačem a jeho základním a aplikačním programovým vybavením, ale i s dalšími prostředky ICT a vyuţívali přiměřené zdroje informací a efektivně pracovali s informacemi, tzn. absolventi by měli: − pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií; − pracovat s běţným základním a aplikačním programovým vybavením; − učit se pouţívat nové aplikace i operační systémy; − komunikovat elektronickou poštou a vyuţívat další prostředky online a offline komunikace; − získávat informace z dostupných zdrojů, zejména pak s vyuţitím celosvětové sítě Internet; − pracovat s informacemi z dalších míst nesenými na různých médiích (tištěných, elektronických, audiovizuálních), a to i s vyuţitím prostředků informačních a komunikačních technologií; − uvědomovat si nutnost a umět posoudit rozdílnou věrohodnost dalších informačních zdrojů a umět kriticky přistupovat k získaným informacím, být mediálně gramotný. Odborné kompetence a) Uplatňovat estetické principy polygrafické výroby, tzn. aby absolventi: − měli přiměřené znalosti z oblasti dějin umění a osvojili si historii vývoje písma, jeho rozdělení a konstrukce; − orientovali se ve výtvarných technikách v situaci a ve vztahu k polygrafii a uměli je uplatnit; − respektovali další výrazové moţnosti barev a světla. b) Znát organizační strukturu polygrafického výrobního odvětví, tzn. aby absolventi: − měli přehled o celkových finálních výrobcích v polygrafickém průmyslu; − znali základní druhy zařízení pouţívaných v polygrafickém průmyslu ve všech jejich fázích ve zpracování textu, obrazu, zhotovování tiskové formy, tisku a dokončovacím zpracování; − měli přehled o veškeré kniţní produkci a technologiích pouţívaných k její výrobě; − orientovali se ve všech tiskových technikách a následných fázích polygrafické výroby. c) Zajišťovat technickou přípravu výroby a odbyt výrobků, tzn. aby absolventi: − dovedli kvalifikovaně posoudit a rozhodnout u kaţdé jednotlivé zakázky o výběru nejvhodnější technologie pro její zpracování a realizaci; − pracovali s výtvarnými návrhy, posudky a technickou dokumentací; − vhodně pouţívali jednotlivé druhy materiálů, postupy a respektovali předepsané způsoby
skladování a manipulace s materiály; − vypracovali nabídku, sestavili kalkulaci polygrafických výrobků a ovládali tvorbu cen.
d) Obsluhovat tiskové stoje, ovládat vhodné technologické postupy, realizovat zpracování výrobků včetně kontroly kvality, tzn. aby absolventi: − ovládali práce na jednotlivých tiskových strojích včetně optimálního seřízení tiskových jednotek; − pouţívali optimální technologické postupy při tisku nejrůznějších druhů tiskovin; − ovládali dálkové řízení tiskového stroje pomocí řídícího pultu a softwarové přestavování stroje během výroby; − odhalovali a odstraňovali závady vznikající při tisku včetně závad na tiskovém stroji; − prováděli kontrolu tiskových výstupů a jejich korekturu v průběhu tisku; − vyuţívali principy norem ISO 9000, příp. principů norem pouţívaných v USA a Japonsku. e) Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, tzn. aby absolventi: − chápali bezpečnost práce jako nedílnou součást péče o zdraví své i spolupracovníků (i dalších osob vyskytujících se na pracovištích, např. klientů, zákazníků, návštěvníků) i jako součást řízení jakosti a jednu z podmínek získání či udrţení certifikátu jakosti podle příslušných norem; − znali a dodrţovali základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence; − osvojili si zásady a návyky bezpečné a zdraví neohroţující pracovní činnosti včetně zásad ochrany zdraví při práci u zařízení se zobrazovacími jednotkami (monitory, displeji apod.), rozpoznali moţnost nebezpečí úrazu nebo ohroţení zdraví a byli schopni zajistit odstranění závad a moţných rizik; − znali systém péče o zdraví pracujících (včetně preventivní péče, uměli uplatňovat nároky na ochranu zdraví v souvislosti s prací, nároky vzniklé úrazem nebo poškozením zdraví v souvislosti s vykonáváním práce); − byli vybaveni vědomostmi o zásadách poskytování první pomoci při náhlém onemocnění nebo úrazu a dokázali první pomoc sami poskytnout. f) Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb, tzn. aby absolventi: − chápali kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku; − dodrţovali stanovené normy (standardy) a předpisy související se systémem řízení jakosti zavedeným na pracovišti; − dbali na zabezpečování parametrů (standardů) kvality procesů, výrobků nebo sluţeb, zohledňovali poţadavky klienta (zákazníka, občana). g) Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje, tzn. aby absolventi: − znali význam, účel a uţitečnost vykonávané práce, její finanční, popř. společenské ohodnocení; − zvaţovali při plánování a posuzování určité činnosti (v pracovním procesu i v běţném ţivotě) moţné náklady, výnosy a zisk, vliv na ţivotní prostředí, sociální dopady; − efektivně hospodařili s finančními prostředky; − nakládali s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami ekonomicky a s ohledem na ţivotní prostředí Odborné kompetence velmi úzce souvisejí s výkonem pracovních činností a vyjadřují kvalifikační požadavky kladené na absolventa. Popisují profesní profil absolventa a jeho způsobilost k pracovní činnosti. Tvoří je soubor odborných vědomostí, dovedností, postojů a hodnot požadovaných u absolventa Oboru vzdělání Tiskař na polygrafických strojích. Na
rozvoj a posilování těchto kompetencí je kladen důraz především v teoretické a praktické výuce odborných předmětů.
Vzhledem k charakteru oboru Tiskař na polygrafických strojích, následnému uplatnění absolventa v praxi nebo při studiu na oborově spřízněné vysoké škole jsou rozvíjeny a posilovány především tyto kompetence: -
uplatňovat estetické principy polygrafické výroby znát organizační strukturu polygrafického výrobního odvětví zajišťovat technickou přípravu výroby a odbyt výrobků obsluhovat tiskové stroje, ovládat vhodné technologické postupy, realizovat zpracování výrobků včetně kontroly kvality dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo sluţeb jednat ekonomicky a v souladu se strategií udrţitelného rozvoje
Způsob ukončení vzdělání Písemná,ústní,praktická zkouška. Profil absolventa Tiskař na polygrafických strojích Tiskař na polygrafických strojích Studijní program tiskařského oboru, který má řemeslný charakter, zahrnuje především následující tématiku: technická příprava tiskovin • tiskové techniky • počítačová grafika a kontrola kvality tisku Studium je zaměřeno především na získání detailních poznatků o všech základních tiskových technikách, jako je tisk z výšky, tisk z plochy, bezkontaktní tisk a průtisk, vč. obsluhy tiskových strojů. Nedílnou součástí studia je rovněţ výuka zaměřená na oblast polygrafických materiálů, objektivního hodnocení kvality tisku. Do oboru jsou také zařazeny základy předtiskové přípravy a počítačového zpracování tiskovin. Absolvent tiskařského oboru musí být schopen získané poznatky aplikovat na konkrétní případy, přizpůsobovat se podmínkám trhu práce a samostatně sledovat nejnovější trendy ve svém oboru. Náplní studia jsou i základní informace z tvorby cen a kalkulace tiskovin. Spolupráce školy se sociálními partnery Spolupráce školy s rodinami ţáků, zaměstnavateli, Úřadem práce, profesními organizacemi, dodavateli polygrafického zařízení a materiálů a celou řadou dalších sociálních partnerů představuje jedno z nejdůleţitějších klíčových hledisek při tvorbě ŠVP. Průběţný dialog s rodiči o schopnostech, moţnostech a potřebách ţáků, informovanost o poţadavcích trhu práce, reflexe aktuálních technologických trendů v polygrafii, odborné praxe v provozech zaměstnavatelů, přednášky, exkurze a semináře, společně s dalšími jinými konkrétními výsledky dlouhodobé spolupráce školy se sociálními partnery ovlivňují významným
způsobem nejen průběh výchovně-vzdělávacího procesu ve škole, ale i uplatnění absolventů v polygrafickém průmyslu i odvětví a tím i kvalitu jejich budoucího ţivota.
1. Rodiny ţáků jako rozhodující, klíčové, sociální a kulturní prostředí: Rozhodující vliv na výchovu mladého člověka má především rodina. Snaţíme se proto, aby rodiče našich ţáků měli moţnost co nejaktivněji spolupracovat se školou. K základnímu setkání s rodiči našich potenciálních ţáků dochází v rámci dnů otevřených dveří na naší škole. Pedagogové a vybraní ţáci je informují hlavně o zvoleném oboru . Rodiče ţáků, kteří byli na naši školu přijati, jsou pozváni v červnu na první informativní schůzku. Zde se seznámí s celou strukturou školy, školním řádem a jsou informováni o potřebných pomůckách. Je jim také představeno vedení školy, výchovné poradkyně a třídní učitelé prvních ročníků, kteří ochotně zodpoví všechny případné dotazy. S třídními učiteli se rodiče přímo setkávají na třídních schůzkách, které se konají vţdy v listopadu a v květnu. S vyučujícími jednotlivých předmětů mají rodiče moţnost hovořit na hovorových hodinách, pořádaných také dvakrát do roka. Po pedagogických radách č. 1 a 3 jsou rodiče ţáků, kteří vykazují nedostatečný prospěch a velkou absenci celkově a oficiálně o této skutečnosti informováni prostřednictvím dopisů, případně elektronickou poštou i osobním kontaktem. Během celého školního roku mají rodiče moţnost sledovat prospěch a denní docházku svého dítěte na stránkách školy na internetu, server Bakaláři. Mohou si samozřejmě kdykoliv domluvit schůzku s třídním i kterýmkoliv učitelem a řešit případné nečekané problémy. Vzhledem k tomu, ţe většina ţáků naší školy nebydlí v Brně a dojíţdí, je nejčastější komunikace rodičů s třídními i odbornými učiteli telefonická a prostřednictvím e-mailu. Rodiče mohou také navštívit dvě výchovné poradkyně. Častěji většinou dochází k tomu, ţe rodiče problémových ţáků výchovné poradkyně prostřednictvím třídních učitelů pozvou k osobnímu jednání. Společně se pak snaţí najít příčinu problému a moţnosti tento problém řešit. V této oblasti spolupracujeme s Pedagogicko-psychologickými poradnami na Kohoutově ulici a na Hlinkách. V rámci evaluace školy zjišťujeme spokojenost rodičů v oblasti spolupráce školy a rodiny prostřednictvím anonymního dotazníku.
2. Zaměstnavatelé jako klíčoví představitelé světa práce: Podniky a organizace zaměřené na polygrafickou výrobu ať jiţ v oblasti předtiskové přípravy, tisku nebo dokončujícího zpracování, se podílejí na tvorbě ŠVP především konzultacemi obsahu učiva odborných předmětů, jejich poţadavky a odborných kompetencí. V rámci těchto aktivit zaměstnavatelé předkládají své vlastní personální a odborně-kompetenční názory na absolventy školy, které jsou nejpodstatnějším faktorem při tvorbě ŠVP. Neméně důleţitým přínosem pro výchovně-vzdělávací proces stran polygrafických podniků je i umoţnění odborných praxí ţáků na pracovištích organizací a pořádání přednášek, seminářů i exkurzí pro ţáky a pedagogy, které nejlépe demonstrují růst technologického rozvoje v polygrafii, tolik typickou pro 21. století.
3. Úřad práce: Při výběru střední školy, oboru vzdělání s maturitním vysvědčením nebo oboru vzdělání s výučním listem je nutné se seznámit s vývojem situace na trhu práce, znát, která povolání jsou na trhu práce ţádaná i perspektivní, jaké profese jednotlivým firmám chybějí. 4. Svaz polygrafických podnikatelů: Svaz polygrafických podnikatelů (SPP), jehoţ je škola také členem, jako zastřešující organizace polygrafických subjektů v České republice, ovlivňuje prostřednictvím odborné skupiny pro školství podobu ŠVP velikou měrou. Odborná skupina například iniciovala a koordinovala vznik Standardů vybavenosti učebními pomůckami v odborném výcviku polygrafických škol ČR. Zpřístupňuje také české překlady ISO norem pro jednotlivé polygrafické obory, studijní materiály v elektronické podobě, průběţně aktualizovaný celkový přehled odborných publikací, úpravy a změny předpisů BOZP, aktualizace obchodního práva a mnohé další. Poskytováním ucelených informací o potřebách a poţadavcích kladených zaměstnavateli na absolventy ve všech regionech Čech a Moravy umoţňuje SPP škole odpovídající nabídkou oborů vzdělávání i komplexností učiva plně respektovat specifika trhu práce na celém území ČR.
5. Dodavatelé polygrafického zařízení a materiálů: Dodavatelé polygrafického zařízení a materiálů díky komerčnímu charakteru svého působení disponují jako jedni z prvních informacemi o novinkách a technologických výdobytcích v polygrafickém průmyslu a celého tohoto odvětví. Úzká spolupráce školy s renomovanými výrobci a dodavateli nabízí ţákům moţnost prakticky se ztotoţnit s moderními materiály jiţ v době studia v odborném výcviku, zařadit do výuky odborné přednášky na aktuální témata a v celkové řadě i několikadenní exkurze do výrobních podniků dodavatelů polygrafického zařízení, které jsou nejen značným odborným přínosem, ale i nezapomenutelným záţitkem.
6. Konzultanti a média: Konzultantské firmy i jednotlivci svou detailní znalostí konkrétní oblasti polygrafické výroby prostřednictvím odborných seminářů a i přednášek obohacují výuku odborných předmětů, usnadňují odborným pedagogům orientaci v oblasti technologických novinek a kromě jiného také pomáhají škole v efektivním čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních fondů. Média v podobě periodik zaměřených na problematiku polygrafie dává škole informace o dění v odborném i společenském ţivotě v polygrafické obci ČR a i naopak, v případě potřeby, informují celou odbornou veřejnost o významných událostech v ţivotě školy. Polygrafická média rozšiřují odbornou informační bázi školy a napomáhají její prezentaci partnerstvím na veletrzích, výstavách a dalších obdobných společných akcích.
Vše prověří čas a jednotlivý přístup každého pedagoga ve školním roce: 2010/2011
8. Projekt ROP EU: V rámci projektu PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA A INOVACE TISKU jsme před zahájením výběrového řízení na dodání tiskového dvoubarvového stroje nechali zpracovat projekt na nutné stavební práce, dále statický výpočet uvaţovaného základu pro tento stroj a poloţkový rozpočet pro tyto stavební úpravy s vykalkulovanou cenou stavebních úprav,snímek č.2 a 3. Rovněţ byl zpracován projekt na elektroinstalaci nutnou pro připojení uvedeného stroje, opět včetně vykalkulované ceny jejího provedení. Pro zadání projektů a následné vykalkulování potřebných finančních zdrojů jsme vzali v úvahu parametry stroje, který svými technickými nároky na stavební a elektro úpravy zahrnoval všechny uvaţované stroje, které přicházely do úvahy pro zařazení do výběrového řízení. Tyto projekty byly zpracovány během ledna a února roku 2008. Po ukončení výběrového řízení na dvoubarvový stroj jsme zkonstatovali, ţe parametry stroje, který zvítězil ve výběrovém řízení, se odlišují od parametrů stroje, které byly pouţity pro zpracování projektů na stavební práce a práce na elektroinstalaci, z toho důvodu, ţe vítězný stroj KBA Rapida 75-2 je naprostou novinkou uvedenou na trh s tiskovými stroji v červnu 2008, snímek č 4,5 a 6. Z těchto důvodů jsme byli nuceni nechat původní projekty dopracovat na podmínky instalace vítězného stroje. Novými parametry stroje nedošlo k navýšení nákladů na vlastní stavební a elektro práce. Zdůvodnění nezbytnosti akce Zvýšení úrovně kvality odborného vzdělávání a zvýšení uplatnitelnosti absolventů na trhu práce.Vznik rekvalifikačního programu v rámci celoţivotního vzdělávání. Zařízení CTP je při výrobě tiskovin nedílnou součástí technologického postupu předtiskové přípravy a je tedy nepostradatelné při výuce polygrafických oborů, které škola zajišťuje – obor vzdělání 34-53-L/002 Reprodukční grafik pro média, 34-52- L/001 Tiskař na polygrafických strojích, obor vzdělání 34-41-M/001 Polygrafie a obor vzdělání 34-42-M/001 Obalová technika. Ve všech těchto oborech je předtisková příprava profilovým předmětem a tématika osvitu a celkové přípravy dat pro tisk je základním poţadavkem učebních dokumentů uvedených oborů. V oboru 34-52-L/001 Tiskař na polygrafických strojích slouţil pro zhotovení tiskové formy filmový podklad. Technologie
zhotovování filmových kopírovacích podkladů, jejich analogová (ruční) kompletace s následným osvitem tiskové desky pro ofset je jiţ zastaralá. Technologie CTP se stala standardem vydavatelsko-polygrafického výrobního řetězce.
Výhody technologie CIP4 Všeobecně CIP4 (= Cooperation for Integration of Processes in Prepress, Press and Postpress)) je jméno organizace, která byla založena v červenci 2000 a vznikla z volného sdružení podniků známého pod jménem CIP3. CIP4 definuje standardy PPF (vycházející z CIP3) a nový univerzální standard JDF. V tiskařské technice se pojem CIP4 používá k označení určité technologie automatizace výroby. Cílem této technologie je automatizace všech fází výroby od služeb zákazníkům až po expedici. Užitek ve výrobě •Sběr dat se provádí jen jednou •Rychlejší nastavení tiskového stroje •Kratší výrobní cykly •Lepší kontrola kvality •Méně odpadu (makulatury) díky automatizaci Ochrana životního prostředí •Méně makulatury, protože tiskový stroj je možno seřídit rychleji; díky tomu je i nižší spotřeba papíru, tiskových barev a vlhčícího prostředku •Podpora CtP systémů a proto vyloučení chemikálií k vyvolávání filmu Kvalita Použití Technologie CIP4 nabízí vyšší kvalitu při nižších nákladech. Aby bylo možno využít všechny výhody CIP4, musí se pracovat s digitální technikou. Technologie CIP4 je základem digitálního pracovního toku (workflow).
Snímek č.2
Snímek č.3
Snímek č.4
Snímek č.5
Snímek č.6
9. Závěrem:
Polygrafická technologie
Polygrafie – je slovo řeckého původu a v překladu znamená „mnoho psát“. V tomto svém vývoji prodělala velmi velkých změn aţ po dnešní průmyslové uspořádání. Polygrafický průmysl definujeme jako výrobní odbor, který zpracovává a tiskem rozmnoţuje textové a obrazové předlohy většinou pro hromadné a všeobecné pouţití. Kromě tohoto názvu se také pouţívá název tiskárenský průmysl. V zahraničí se můţeme setkat s označením jako: Printing industry, Grafic Industry, Druckingindustrie, Print and Publishing Industry.
Historický vývoj písma písmo je nepostradatelným nositelem informací všech lidských civilizací.Vzniklo mnohem dříve, neţ byl objeven tisk. Popudem k vytvoření písma byla snaha zaznamenat konkrétní myšlenky, informace, skutečnosti a sdělit je lidem místně i časově vzdáleným. Ručně psaná písma byla vytvořena po předchozím dlouhém vývoji písma, mnoho století před vynalezením knihtisku s jeho kovovými volně sestavovanými tiskovými znaky.Hlavním podmětem ke vzniku tisku byla snaha rozmnoţovat na vhodných a snadno přenosných materiálech myšlenky a skutečnosti, zaznamenané jiţ písmem a zpřístupnit je většímu okruhu lidí. V dlouhých cestách vývoje písma a tisku poznáváme tyto hlavní stupně : - vznik předchůdců písma - vznik ručně psaných, kreslených nebo jinak utvářených písem - vznik kovových tiskových písem, ručně odlévaných a do řádek sestavovaných - současný vznik tisku z těchto kovových znaků - knihtisku v Evropě v 15. století Vývoj písma Písmem vnímáme v nejširším smyslu slova kaţdý záznam, který má slouţit k zachycení nebo sdělení konkrétních skutečností a myšlenek. V tomto smyslu byly předchůdci písma zářezy do dřeva, rytiny do kamene, uzly na provazech, kresby.Dále vyšší stupeň vývoje obnáší obrázkové písmo, jimţ lidé chtěli vyjádřit svá sdělení obrázkem nebo kresbou. Obrázkovému písmu porozuměly i národy komunikující jiným jazykem.V současné době jsou obrázkovým písmem např. dopravní značky,aniţ bychom si tuto skutečnost uvědomovali. Z písma obrázkového se časem vyvinulo písmo slovní, v němţ obrázek znamenal určité slovo a význam. Na dalším vývojovém stupni vznikly znaky pro slabiky (slabikové písmo), např. v Mezopotámii a v Egyptě.Ze slabikového písma vznikla staroegyptská hlásková abeceda o 24 písmenech. Fénické písmo bylo souhláskové a zpočátku vůbec nevyjadřovalo samohlásky. Z tohoto konkrétního vývoje je vidět, jak znaky vyjadřovaly postupně stále menší prvky : myšlenku, pojem, slova, slabiky a nakonec jednotlivé akustické hlásky. Písmo vzniklo ve 4. tisíciletí před naším letopočtem v Egyptě a Mezopotámii. O prvenství se dělí Egypťané a Sumerové. To vedlo k tomu, ţe v obou zemích vzniklo písmo přibliţně ve stejné době. V povodí řek Eufratu a Tigridu vzniklo
písmo klínové stylizací písma obrázkového.U těchto řek bylo mnoţství velmi jemné naplavené hlíny. Do měkkých hliněných destiček se vtlačovala dřevěná pisátka. Destiček se zachovaly statisíce a hovoří se dnes o hliněných knihovnách. Klínové písmo bylo rozluštěno a otevřelo pohled na tehdejší civilizaci. Staroegyptské obrázkové písmo se nazývalo hieroglyfy neboli písmo posvátných rytin. Pouţívalo se zejména při vytesávání nebo rytí nápisů do stěn chrámů a hrobek faraónů. Jeho zjednodušením vzniklo později písmo hieratické neboli kněţské, které bylo jiţ moţné pouţít na papyrus. Ukázka písma - sumerské klínové písmo - egyptské hieroglyfy - řecké západní písmo Pro kaţdodenní potřebu obchodníků bylo takto zjednodušené písmo, zvané démonické, neboli lidové Podstata však zůstávala stejná a velmi sloţitá a pro samohlásky nemělo egyptské písmo vůbec znaky. Znalo pouze dvacet čtyři souhlásek. Ve druhém tisíciletí před naším letopočtem vzniklo písmo ve fénických městech dnešní Sýrie a Palestina Féničané tak vytvořili abecedu o 22 písmenech pro souhlásky. Z tohoto písma vznikla většina abecedních systémů. Stalo se podkladem pro písmo řecké,aramejské, latinské a pro ruskou abecedu. Přibliţně v 9. století před Kristem Řekové zdokonalili fénickou abecedu, ze které se stala celá řada variant - východní abecedu řeckou a západní abecedu, která měla vliv na vznik latinské abecedy. Mezníkem ve vývoji tisku, tedy rokem vynálezu knihtisku, je všeobecně považován rok 1440,který je spojený se jménem Johanese Gutenberga jako vynálezce a za místo vynálezu je obecně považován Štrasburk.
Dobová rytina velmi namáhavé práce v tiskárně z období vniku tisku
Současná polygrafie Postup výroby tiskovin je moţné rozdělit na předvýrobní a výrobní část. Předvýrobní přípravnou fázi – technickou přípravu výroby – můţe být členěna na přípravu u zákazníka a přípravu v tiskárně.U zadavatele se formulují základní charakteristiky informační a fyzické struktury tiskoviny. Všeobecně můţe příprava u zákazníka zahrnovat: a) technickou redakci textových a obrazových předloh; b) výtvarnou redakci návrhu celkového designu tiskoviny (layout); c) přípravu dalších technických poţadavků souvisejících s výrobou tiskoviny. Po převzetí podkladů pro realizaci tiskoviny od zákazníka následuje technická příprava v tiskárně, která zahrnuje: a) technologickou přípravu; b) materiálovou přípravu. Během technologické přípravy se určuje konkrétní postup výroby dané zakázky. Na základě technologické přípravy se zabezpečuje zajištění a příprava materiálu. Výrobní proces převáţné většiny tiskovin je moţné rozdělit do tří výrobních fází: a) předtisková příprava; b) tisk; c) dokončovací zpracování. MÉDIA jsou prostředky, které slouţí pro výměnu informací mezi lidmi, tedy pro komunikaci. Zde se stále více prohlubuje nepřesnost termínu polygrafie, a to jednoznačně díky intenzivnímu rozvoji informačních a komunikačních technologií, které v současnosti rozšířily předávání si informací pomocí vizuálních nosičů, k jejichţ produkci byla polygrafie předurčena, o další nosiče informací, a to o auditivní a audiovizuální. Mluvíme-li tedy o médiích, které byly pro předávání informací vytištěny pomocí vhodných tiskových technologií, dostáváme se k novému pojmu, který se v poslední době stává zatím jen synonymním výrazem slova polygrafie, a tím jsou tisková média. Současné prostředky informačních a komunikačních technologií umoţňují zpracovávat informace nejen pro publikování tiskem, ale i pro elektronické publikování. Polygrafie, jako výrobní obor předurčený výhradně k produkci tiskovin, zabývá se elektronickou přípravou dat tedy nejen pro tisková média, ale i pro digitální média. Tento fakt je příčinou dostupnosti tohoto oboru profesím, které nemají s polygrafií zdaleka nic společného. Výhodně se tak tisková a digitální média dostávají do povolanějších rukou informačních techniků přispívajícím této profesi svými znalostmi o technických a programových prostředcích počítačové grafiky, coţ často bývá vykoupeno naprostou neodborností v grafickém designu, typografii a obecných polygrafických zásadách, které jsou při zpracování dat pro tisková a digitální média zcela neodmyslitelná.
DISTRIBUCE TISKOVIN Růst polygrafického průmyslu je zásadně ovlivňován makroekonomickými aspekty, jako je ekonomický vývoj a poptávka zákazníků. Celosvětově přispívá polygrafický průmysl 1–12 % k celkovému objemu výrobního průmyslu. V průmyslových zemích má objem výroby polygrafického průmyslu podíl 0,5–4 % v hrubém domácím produktu. Např. v USA je polygrafický průmysl šestým největším průmyslovým odvětvím a má tudíţ jasný ekonomický význam pro zemi. 93 % objemu polygrafické výroby je soustředěno v Severní Americe a Střední Evropě, dále pak v Asii. V těchto regionech mají nejdůleţitější postavení na trhu USA, Německo, Velká Británie a Japonsko. Nejvyšší spotřebu tiskovin na obyvatele za rok má Severní Amerika, a to šestinásobek celosvětového průměru spotřeby, která činí 58 USD. Modernizace polygrafické výroby a integrace nových médií Polygrafický průmysl se po několik let potýkal s enormními strukturálními a technologickými změnami, coţ mělo dopad především na oblast tisku a integraci nových médií do stávajícího sortimentu polygrafických výrobků. Tiskové procesy jsou stále více automatizovány, coţ vede ke zvyšování kvality a produktivity. Současné digitální workflow zaznamenává fakt, ţe více neţ polovina zakázek přichází do tiskáren v elektronické podobě, coţ výrazně zkracuje termíny dodání tiskovin a splňuje vysoké nároky zákazníků na kvalitu. Oblast tisku je v současné době významnou mírou ovlivněna elektronickým publikován-ním. Zavedení počítačů i do oblasti obrazové komunikace, vč. tiskových médií, je jiţ celo-světovým trendem a pro zajištění plynulého toku digitálních dat přes tisk aţ do oblasti dokončovacího zpracování, je nezbytná integrace, digitalizace a zasíťování všech výrobních postupů. Přes 40 předních společností polygrafického průmyslu spolupracuje na vy-tvoření standardu pro tok dat pomocí tzv. konceptů »CIP3« a »CIP4«.. Kromě klasických tiskových činností, jako je produkce tiskových médií, se stávají stále významnější i další sluţby. Od polygrafického průmyslu je dnes očekáváno i řešení grafického designu tiskových médií, tvorba multimediálních produktů, konzultační sluţby apod. Vzrůstající tlak digitálních médií je konkurenčním pro tisková média, přičemţ se v budoucnu očekává částečné nebo úplné nahrazení tiskovin a vznik nových polygrafických profesí. Historie však demonstrovala, že teorie »nová média nahradí stará média« selhala: – během dvacátých let mělo rádio nahradit tisk, – v padesátých letech měla televize nahradit tisk, – v osmdesátých letech měl počítač nahradit tisk, – v devadesátých letech měl internet nahradit tisk. Faktem však zůstává, že tisk je stále dominantním médiem a pokračuje v růstu.
10. Resumé
Bez minulosti není budoucnosti. Školní vzdělávací program bude zaváděn na Integrované střední škole polygrafické Brno v příštím školním roce. Další čas prokáţe jeho výhody a nevýhody.Vše je vývoj a pokrok,vţdyť jsme národem Jana Ámose Komenského s bohatou edukační tradicí. Ţádný rozbor polygrafického odvětví po roce 2000 by nebyl úplný bez pohledu na minulost a budoucnost digitálního světa. Tištěná média měla nezastupitelnou vedoucí úlohu po více neţ 500 let a tisk poţíval vysoké váţnosti jako "kulturní technologie". Tištěné materiály dominovaly a stále ještě dominují celému lidstvu. Váţní konkurenti tisku se objevili aţ ve druhé polovině 20. století a rychle dosáhli značného úspěchu. Odborníci si stále kladou otázku, zda je papír vytlačován elektronikou a zda zaţíváme boj o nahrazení jednoho média jinými. Kdyţ se tolik opěvovaná bezpapírová kancelář nestala skutečností a začala být zjevná nesmyslnost tohoto úmyslu, objevil se nový módní výraz: integrace médií. Ten naznačuje, ţe tradiční média jako je televize, rádio a tisk se s příchodem multimédií stávají nadbytečná. V polovině devadesátých let ukázala cestu dalšího vývoje síť World Wide Web - vznikl pojem sbliţování médií (media convergence), spojování platforem různých technologií na společném základě internetových technologií. Je to konec cesty? Zajisté ne.
There is no future without a past. School curriculum will be implemented on integrated high school printing Brno next school year. Another time demonstrates its advantages and disadvantages. All is the development and progress, for we a nation of Jan Amos Comenius with a rich educational tradition. No analysis of the printing industry since 2000 would not be complete without looking at the past and the future of the digital world. Print media had a vital leading role for more than 500 years and the press enjoyed high esteem as a "cultural technology". Printed materials dominated and still dominate the whole of humanity. Serious competitors print appeared in the second half of the 20th century and quickly achieved considerable success. Experts still wonder whether the paper is discharged at the electronics and that we are experiencing a struggle for the replacement of one medium by others. When so much touted paperless office becoming a reality and become apparent absurdity of this idea, started a new fashion statement: integration of media. He suggests that traditional media like television, radio and print media with the advent of becoming redundant. In the midnineties showed the way for further development of the World Wide Web - was conceived convergence of media (media convergence), connecting platforms of different technologies on a common basis of Internet technologies. It is the end of the road? Certainly Sun.
11. Seznam použité literatury : 1. Bartoň : J. Tiskové techniky I. SOŠ a VOŠ obalové techniky Štětí: 2002 2. Heidelberg Druckmaschinen : Úvod do techniky tisku Praha: s.r.o.ZS studio Zlín, 2002. 3. KBA – GRARAFITEC 4. Národní ústav odborného vzdělávání PRAHA 2008 METODIKA TVORBY ŠKOLNÍCH VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ SOŠ A SOU 5. Panák J.,Čeppan M., Dvonka V., Karpinský L., Kordoš V.,Mikulka M.,Jakucewicz S., ve spolupráci se Svazem slovenské polygrafie. Polygrafické minimum,Bratislava: Typoset 6. Pistorius V: Jak se dělá kniha Praha-Litomyšl: Paseka, 2003 7. Šalda J: Od rukopisu ke knize a časopisu Praha: SNTL,1983. 8. Šalda J., Svoboda : L. Přehled polygrafie Praha : SPN, 1978.
12. Anotace Bakalářská práce rozebírá tvorbu nové zdvojené pedagogické dokumentace. První část práce je zaměřena na vymezení pojmu metodiky a pedagogického výzkumu. Hlavní část práce se zaměřuje na charakteristiku a analýzu tvorby ŠVP z RVP na ISŠP BRNO, předmět - OV: 34 - 52 – L / 01 Tiskař na polygrafických strojích Bachelor thesis examines the creation of a new dual educational documentation first part is focused on defining the concept and methodology of educational research. The main part of this work focuses on characterization and analysis of the formation school educational program from the curriculum frame work in ISŠP BRNO, subject - vocational training : 34 - 52 – L / 01 Printer for printing machines
ČSN ISO 690 Jindřich Mádr,Tvorba Školních vzdělávacích programů na ISŠP BRNO : Bakalářská práce , Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií, 2010. Vedoucí Bakalářské práce: Doc. ing.Oldřich Kilián,CSc.
