MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGCIKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGCIKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY

Psychologie davu (Gustave le Bon, Elias Canetti) Bakalářská práce

Brno 2016

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. PhDr. Marta Goňcová, CSc.

Zuzana Pyszková

Bibliografický záznam PYSZKOVÁ, Zuzana. Psychologie davu (Gustave le Bon, Elias Canetti): bakalářská práce. Brno, 2016. 35 l. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra občanské výchovy, Vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Marta Goňcová, CSc.

Anotace Bakalářská práce je zaměřena na analýzu teorií davu (masy) a moci, jak ji ve svém díle prezentuje z psychologického hlediska, Gustave le Bon a z antropologického hlediska Elias Canetti. Práce je pokusem zachytit vývoj teorie davu od 19. století, postihnout její proměny v nových podmínkách 20. a 21. století.

Annotation The aim of the bachelor thesis is to analyse the theory of crowd and power. It is a comparison of psychological view represented by Gustave le Bon and Elias Canetti´s anthropological view. The thesis shows the development of the theory of crowd from the 19th century and it indicates the changes of this theory in the 20th and 21st century.

Klíčová slova Masa, dav, psychologie

Keywords Mass, crowd, psychology

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 30. 3. 2016

............................................ Zuzana Pyszková

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí své bakalářské práce doc. PhDr. Martě Goňcové, CSc. za odborné vedení a připomínky k tématu.

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 7 1.

Dav, masa, moc..................................................................................................... 8

2.

Gustave le Bon – Psychologie davu ..................................................................... 9

3.

4.

2.1

Duše davu ...................................................................................................... 9

2.2

Vlastnosti davu ............................................................................................ 10

2.3

Ideje, způsob uvaţování a obrazotvornost davů .......................................... 11

2.4

Náboţenská forma všech davových přesvědčení ........................................ 11

2.5

Faktory působící na přesvědčení a názory davů .......................................... 12

2.6

Vůdcové davů .............................................................................................. 13

2.7

Prostředky, jimiţ vůdcové působí ............................................................... 14

2.8

Roztřídění davů ........................................................................................... 15

Elias Canetti – Masa a moc ................................................................................ 17 3.1

Vznik masy .................................................................................................. 17

3.2

Vlastnosti masy ........................................................................................... 18

3.3

Typy masy ................................................................................................... 18

3.4

Vývoj masy.................................................................................................. 20

3.5

Masové symboly.......................................................................................... 21

3.6

Smečka ........................................................................................................ 23

3.7

Islám jako náboţenství války ...................................................................... 24

3.8

Katolicismus a masa .................................................................................... 25

3.9

Inflace a masa .............................................................................................. 25

3.10

Násilí a moc ................................................................................................. 27

Srovnání .............................................................................................................. 32

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 34 5.

Seznam literatury ................................................................................................ 36

ÚVOD

Globalizace dává nový rozměr vztahu člověka a společnosti. Prohlubují se procesy individualizace, jedinec musí sám čelit mnoha problémům, na druhé straně rostou ze strany vládnoucích elit snahy o rozšiřování dohledu nad aktivitami občanů. Prostřednictvím kontroly médií je vytvářeno veřejné mínění a člověk se stává součástí mnohavrstevné manipulace. Společnost 21. století je nucena intenzivně řešit problémy ekonomické, náboţenské, politické, migrační. Občan vychází do ulic a spolu s ostatními poţaduje, hledá, navrhuje, zavrhuje řešení. Přítomnost v davu má vliv na chování jednotlivců, projevuje se zde princip nápodoby, dav je sugestibilní a má sklon k hysterii. Jednání jedinců je ovlivněno anonymitou a poklesem racionální kontroly. Bakalářská práce je zaměřena právě na vztah člověka a davu, jak jej prezentují, Gustave le Bon a Elias Canetti. Cílem práce je ukázat na různorodost, ale i podobnost přístupů obou autorů k vytváření a charakteristice davu, k proměnám chování řadového občana jako součásti davu, k moţnostem manipulace a ovládání davu. Stanoveným cílům práce odpovídá i pouţita metoda: kritická analýza textů Gustave le Bona a Eliase Canettiho. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První je zaměřena na analýzu pojmů, jako je masa, moc, dav. Druhá a třetí kapitola tvoří základ práce, je pokusem o sledování zrodu teorie davu v 19. století (Gustave le Bon) a rozvoj teorie manipulace s masou v nových podmínkách 20. století (Elias Canetti). Poslední kapitola je zaměřena na srovnání přístupů obou autorů k dané problematice.

7

1. Dav, masa, moc Definice pojmů dav, masa a moc jsou komplikované. Hartl1 je definoval následovně. Dav je soustředění většího počtu anonymních osob na stejném místě, které jsou navzájem ovlivňovány vzájemnou fyzickou blízkosti, vznikají ţivelné emoce, sníţení racionální kontroly, zesiluje se sugestibilita, nápodoba, afekty, padají zábrany a osobní odpovědnost. Masa je synonymum slova dav, proto se definuje stejně. Moc je nadvláda, dovednost, schopnost jedné osoby docílit zamyšlené účinky na chování a city osoby či osob druhých.

Klasifikace davů R. W. Brown dělí davy na aktivní a pasivní. Mezi aktivní davy zařazuje útočné davy (dav vzpoury, dav terorizující, dav lynčující), únikové davy prchají před nebezpečím skutečným nebo domnělým (panický dav), získávací davy (nakupující dav při nákupní horečce), expresivní davy vyjadřují svůj názor a postoj (demonstranti, fotbaloví fanoušci). Pasivní davy se dále dělí na příleţitostné a záměrné. Tyto davy spojuje společný záměr (návštěvníci koncertu). K. Davis dělí davy na sociálně strukturované, náhodné a nezákonné. Davy sociálně strukturované jsou spojené sociální blízkostí, společným cílem a jsou uznávané. Dále je rozděluje na posluchačstvo (návštěvníci sportovního utkání, divadelního představné, kina, mše) a plánované expresivní davy (manifestace, demonstrace, diskotéky). Náhodné davy jsou spojené jedním společným zájmem a místem, vznikly náhodně, neplánovaně. Dělí je na davy divácké (shromáţdění lidí u nějaké události, například u autonehody), panické davy (ty, které před něčím utíkají) a znepříjemňující davy (řada u vleku, nakupování lístku na vlak, nastupování do autobusu). Davy nezákonné projevují chování v rozporu se zákonem. Rozčleňuje je na aktivní expresivní davy (nepovolená demonstrace, loupící davy) a amorální davy (opilecké výtrţnosti, skupina poţívačů drog). Bakalářská práce je věnována analýze těchto pojmů u Gustave le Bona a Eliase Canettiho. 1

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. 2000. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-303-x. s. 96 a následující.

8

2. Gustave le Bon2 – Psychologie davu Psychologie davu je práce, která se zabývá psychologickým rozborem davového chování. Tato kniha vznikala na přelomu 19. a 20. století. Byla vydána v roce 1895. Poprvé vyšla v Čechách v roce 1897, coţ napovídá tomu, ţe kniha byla a je velmi populární i u nás. Gustave le Bon se v knize zabývá například vlastnostmi davů, faktory, které na dav působí, idejemi, vůdci a rozdělením davů.

2.1 Duše davu Gustave le Bon3 definoval dav jako shromáţdění jakýchkoliv lidí bez ohledu na jejich národnost, povolání a pohlaví. Z psychologického hlediska však dle něj slovo dav nabývá jiný význam. Za jistých okolností se tvoří kolektivní duše. Dav má nové vlastnosti, které jsou odlišné od vlastností jedinců v davu, je nutno podotknout, ţe tyto nově nabyté vlastnosti jsou pouze dočasné. Povstal tak organizovaný dav, neboli psychologický. Nesmí být náhodný, k tomu aby byl organizovaný je zapotřebí jistých podnětů. Jednotlivci nemusí být shromáţděni na jednom místě, protoţe i oddělení jedinci mohou nabýt vlastností psychologického davu. Le Bon tvrdí, ţe duši davu není jednoduché popsat. Nejnápadnější jev, kterým se vyznačuje kaţdý psychologický dav, je kolektivní duše. Tato duše způsobuje to, ţe jedinec v davu myslí, cítí a chová se úplně jinak, neţ kdyby byl osamocen. Tento rozdíl vysvětluje neuvědomělými jevy, které převládají v duši davu. Tyto prvky jsou dědičné a společné pro danou rasu. Uvědomělé chování jde v davu stranou. Vznik zvláštních vlastností určují různé příčiny. Uţ jen to, ţe je jedinec součásti davu, mu dává pocit nepřekonatelné moci. Jelikoţ je dav anonymní, tak mizí pocit zodpovědnosti. Další příčina je duševní nákaza. V davu je kaţdý čin a cit nakaţlivý, jedinec je schopen obětovat svůj osobní zájem pro zájem kolektivní. Třetí příčina je sugestibilita. Pod vlivem sugesce se jednotlivec pustí do provádění různých činů. Tím, ţe je člověk součásti davu, klesá v civilizaci o několik ţebříčku níţe. Je divoký, prudký, bezděčný a má nadšení a hrdinství primitiva. 2

Gustave le Bon se zabýval sociologií, sociální psychologií, fyzikou, medicínou, etnografií a archeologií. Narodil se 7. 5. 1841 v Nogent-le-Rotrou. V roce 1876 získal doktorát z medicíny. V roce 1870 za války byl šéflékařem jednoho oddělení vojenské ambulance v Paříţi. Později hodně cestoval a tak poznal Orient a Indii. Zemřel v roce 1931 v Marnes-lacoquette ve věku devadesáti let. 3 LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1997. s. 13 a následující.

9

2.2 Vlastnosti davu Le Bon4 ve své knize probral různé vlastnosti, které lze pozorovat u většiny davů. Zařadil mezi ně popudlivost, proměnlivost a dráţdivost davu. Jak uţ bylo zmíněno, dav je veden hlavně nevědomím. Na osamoceného jedince působí stejné podněty jako na jedince v davu, ale nepodvolí se jim tak lehce jako jedinec v davu. Rozum mu totiţ říká, ţe je nevhodné těmto podnětům ustupovat. Lze tedy říct, ţe jedinec je schopen ovládat své reflexy, ale dav nikoliv. Popudy, kterými jsou davy ovládaný, mohou být dobré či zlé, ale je jasné, ţe před nimi mizí pud sebezáchovy. Jelikoţ jsou popudy různorodé a dav se jim podrobuje, tak je velice proměnlivý. Pro jednotlivce v davu mizí pocit nemoţnosti. Dále se zmínil o lehkověrnosti davů a snadnosti s jakou podléhají sugesci. V kaţdém seskupení lidí je sugesce nakaţlivá a tím se vysvětluje rychlé zaměření citu určitým směrem. Následně se zaměřil na přehnanost a zjednodušení citů u davů. Ať jsou city, které projevuje dav, dobré či zlé, tak mají společné to, ţe jsou jednoduché a přehnané. Přehnanost se převáţně projevuje ve špatných citech. Stejnou přehnanost vyţaduje dav od svých řečníků. Řečník musí mluvit nahlas a pouţívat silné výrazy. Následně se zabývá nesnášenlivosti, autoritativnosti a konzervativnosti davů. Dav nemá pochyb o tom, co pokládá za pravdu a co za leţ. S jedincem je moţná diskuze, ale s davem nikoliv. Nesnášenlivost a autoritativnost mají všechny davy společné, liší se však různými stupni. Zde má vliv rasa. Zejména latinské davy jsou schopny potlačit pocit osobní nezávislosti. Davy jsou kontroverzní, protoţe jsou příliš ovládány nevědomím a podrobeny dědičným vlivům. Davy jsou mravné. I kdyţ někteří psychologové tvrdili, ţe jsou na nízké mravní úrovni. Zdůrazňovali to z toho důvodu, ţe v kaţdém z nás jsou zbytky divokosti. Osamocený jedinec tyto pudy neukojí, protoţe je to pro něj nebezpečné, v davu jim ale úplně popustí uzdu. Pouze velké skupiny jsou schopny nezištnosti a oddanosti. U davů je totiţ osobní zájem málokdy motivem činů.

4

Tamtéţ s. 19 a následující.

10

2.3 Ideje, způsob uvažování a obrazotvornost davů Le Bon5 rozdělil ideje davů do dvou skupin. Do první řadíme náhodné a pomíjivé ideje a do druhé základní ideje. Náhodné a pomíjivé ideje vznikají pod vlivem okamţiků, jako například nadšení pro nějakou osobu a nauku. Základní ideje jsou díky prostředí, dědičnosti a veřejnému mínění stále. Do této druhé kategorie le Bon zařazoval demokratické a sociální ideje, kdysi jimi byly náboţenské víry. Vsugerované ideje mohou nabýt převahu jenom tehdy, jestli jsou prosté a mohou si je lidé obrazně představit. Jedinci v davu jsou schopni přijímat jednoduché myšlenky, které jsou spojovány do asociací. Tyto asociace jsou předkládány řečníky, kteří s nimi umějí zacházet. Davům chybí schopnost rozlišování pravdy, lţi a utvoření si přesného úsudku. Některé názory nabývají všeobecné platnosti velmi lehce, je to dáno tím, ţe většina jedinců ve skupině není schopna si utvořit odlišné mínění zaloţené na vlastních úvahách. Davy jsou schopny myslet pouze v obrazných představách, jedině ty je děsí, lákají a stávají se pohnutkami k jejich jednání. Na představivost davů nepůsobí ani tak události samy, ale to jak jsou jim podány. Kdo umí působit na představivost davů, tak jím umí i vládnout.

2.4 Náboženská forma všech davových přesvědčení V další části své knihy, le Bon6 tvrdí, ţe přesvědčení davů jak v oblasti víry, tak i v politice se vyznačují zvláštní formou, kterou nazývá cit náboţenský. Charakterizoval ho jako zboţňování vyšší bytosti, slepé poslouchání jejich rozkazů, neschopnost rozebírání jejich dogmat a touhu je šířit a nepřátelit se s těma, kteří je neuznávají. Náboţenský cit provázejí nesnášenlivost a fanatismus. Všechny víry davů mají náboţenskou formu. Tím, ţe zakladatelé politických a náboţenských ideologií vnukli davům city náboţenského fanatismu, dosáhli toho, ţe člověk nalézá své štěstí ve zboţňování ideálu a je ochoten poloţit za svůj ideál ţivot.

5 6

Tamtéţ s. 29 a následující. Tamtéţ s. 34 a následující.

11

2.5 Faktory působící na přesvědčení a názory davů Tyto faktory le Bon rozdělil do dvou hlavních skupin7, na faktory působící nepřímo a působící bezprostředně. Faktory nepřímé vlastně připravují půdu pro faktory, které působí bezprostředně. Jsou na sebe závislé. Mezi faktory nepřímé zařazujeme rasu, tradici, čas, politické a sociální instituce, vzdělání a výchovu. Nejdůleţitější z vyjmenovaných je rasa. Všechny prvky civilizace dané rasy jsou vnějším výrazem její duše. Zmiňuje se, ţe ţádný národ nemůţe přejít v jiný bez změny. Z toho vyplývá, ţe davy různých zemí vykazují rozdíly v přesvědčení, v chování. Nelze na ně taktéţ působit týmţ způsobem. Národy skutečně řídí tradice. Představují ideje, potřeby a city minulostí. Bez tradice by nebyla moţná ţádná civilizace. Právě davy, které tvoří kasty, nejzarputileji udrţují tradiční ideje. Čas je pravý tvůrce a zároveň velký ničitel. Připravuje názory a přesvědčení davů. Proto mohou některé ideje vzklíčit jen v jedné době a ne jiné. Čas hromadí přesvědčení a myšlenky, ze kterých se pak rodí ideje té doby. O institucích nelze říct, jestli jsou dobré či zlé. Pro některé jsou v určitém čase dobré, ale v tu stejnou dobu mohou být pro druhé největším zlem. Instituce jsou produktem rasy a nelze je měnit. Národy mohou pouze změnit jejich název a to za revolucí. Duši davu můţeme částečně zlepšit výchovou a vzděláním. Mezi faktory působící bezprostředně le Bon zařazuje obrazy, slova, formule, iluze, zkušenost a rozum. Obrazy, kdyţ nejsou po ruce, lze vyvolat slovy a formulemi. Na dav působí převáţně obrazné představy, kdyţ ovšem nejsou po ruce, tak je můţeme vyvolat pomocí správného uţití slov a formulí. Slovo je pouze spínač, po jehoţ pouţití se objeví představa. Při studii jazyka lze zjistit, ţe slova, z nichţ se skládá, se mění po staletí velmi pomalu, co se však mění, jsou představy. Nejpůsobivější jsou právě ty slova, které nejsou jasně vymezená. Jsou to například demokracie, socialismus, svoboda a rovnost. Jejich smysl je nejasný, ale vzbuzují v lidech obrovskou sílu. Tyto slova mají u různých národů odlišný smysl. U latinských národů znamená slovo demokracie potlačení citů a individuální iniciativy vůči celku. Stát je ten co všechno řídí, centralizuje, monopolizuje a vyrábí. U Anglosasů, především u Američanů, znamená slovo demokracie intenzivní rozvoj vůle a jedince, a co moţná největší omezení zásahu státu. Kromě armády, policie a diplomatických styků, by se stát neměl více angaţovat. Slova mají pouze přechodný 7


12

a proměnlivý význam. Pokud chce člověk úspěšně pracovat s davem, musí dobře znát smysl, který pro slovo v daném okamţiku mají. Proto státnicí často měnili zprotivené názvy na názvy neutrální a populární. Iluze jsou náboţenské, filozofické či sociální. Jiţ od dávných dob davy podléhaly iluzím. Tvůrcům iluzí se stavěly chrámy, kostely, sochy. Lidé jelikoţ potřebují iluze za kaţdou cenu, obracejí se k davovým řečníkům, kteří jim je dopřávají. Davy nikdy nepotřebují pravdu, ale klam, který je oslňuje. Kdo tedy umí u davu vzbudit iluze, ovládne je velmi snadno, kdo se snaţí jich zbavit, stane se jejich obětí. Pouze zkušenost má dost mocí, aby ustálila pravdu v duši davů a zničila iluze, které jsou nebezpečné. I u zkušenosti je nutné, aby byla často opakována. Zkušenosti jedné generace, jsou převáţně bez uţitku pro následující generace, jediné co ukazují je to, jak často se musí zkušenost v kaţdé době opakovat, aby měla nějaký vliv. Rozum je faktor negativní. Uţ z předchozích úvah je jasné, ţe řečníci, kteří chtějí dav ovlivnit, musí působit na city a ne na rozum. A proto chce-li někdo davy přesvědčit, musí si uvědomit jejich city, kterými jsou ovládány, tvářit se, ţe je sdílí a potom je pomalu změnit pomocí primitivních asociací. Řečník musí sledovat citové rozpoloţení davů a reagovat vţdy podle toho jak na něj momentálně působí.

2.6 Vůdcové davů Dále se le Bon8 ve své knize věnuje vůdcům davů. Tvrdí, ţe jakmile je shromáţděn jistý počet lidí nebo zvířat, tak intuitivně začnou vyhledávat a podléhat autoritě, to znamená podléhat svému vůdci. V lidských davech hraje vůdce velmi důleţitou roli. Kolem něj se formují a sjednocují názory. Dav je stádo, které potřebuje pána. Vůdce byl na začátku taky jen součástí stáda, byl veden. Později ho ale idea ovládla, a tak vše mimo ni se mu zdá klamem a pověrou. Vůdcové bývají muţi činu. Vycházejí z lidí nervózních, pomatených, podráţděných. Často se tito lidé pohybují na hranici šílenství. Cíl, který hájí je pro ně ten nejlepší, i kdyţ postrádá smysl. Osobní zájmy a rodina v tuto chvíli ustupují ideji, a jsou obětované. Jejich pud sebezáchovy je potlačován a jediné po čem touţí, je mučednictví. Jejich slova mají sugestivní moc, protoţe v ně silně věří. Lidé v davu ztrácejí svou vůli a obracejí se k těm, kteří ji mají. Dát člověku víru v ideu, osobu, náboţenství, politiku je 8


13

úkolem vůdce, kdyţ se mu to podaří, tak zdvojnásobí svou sílu. Autorita vůdce je despotická. Pokud vůdce nějakým způsobem zmizí a pokud není ihned nahrazen, tak se dav rozpadá a je neschopen odporu. Duši davů ovládá potřeba otroctví, ne svobody. Vůdce dělí le Bon do dvou skupin. Jedni jsou energičtí s pevnou a okamţitou vůlí, druzí mají vůli pevnou a trvalou. První se hodí k řízení okamţité akce, protoţe jsou bouřliví, stateční a smělí. Tato energie je značná, ale pouze chvilková. Kdyţ se rozplyne podnět, který ji vyvolal, vrátí se do koloběhu všedního ţivota a jsou slabí. Předtím dokázali vést skupinu lidí, ale teď jsou neschopní přemýšlet. Ti druzí mají větší vliv. Do této skupiny vůdců náleţí zakladatelé náboţenství a tvůrcové velkých děl. Svět je vţdy bude respektovat.

2.7 Prostředky, jimiž vůdcové působí Mezi tyto prostředky, kterými vůdcové působí na dav, le Bon9 řadí tvrzení, opakování a nákazu. Pokud chceme dav rychle přimět k rychlým činům, je potřeba na něj působit rychlou sugescí. Nejúčinnějším způsobem je to, ţe sami vůdcové půjdou příkladem. Pokud ovšem chtějí, aby ideje ideje a přesvědčení pomalu vnikaly do duše davu, uchylují se k prostředkům výše vyjmenovaným. Působení těchto prostředků je zdlouhavé, ale trvalé. Tvrzení, které je čisté a prosté je jedním z nejjistějších prostředků, pokud jde o to, aby se idea ujala v mysli davů. Čím více je tvrzení stručné a zbavené důkazu, tím větší má autoritu. Tvrzení nabývá účinnosti pouze tehdy, pokud je opakováno často a stejnými slovy. Opakováním se tvrzení stane dokázanou pravdou, věc se zakoření hluboko do našeho nevědomí. Toto pouţívá reklamní průmysl. Pokud je tvrzení dostatečně často opakované, vznikne myšlenkový proud a začne se šířit nákaza. Nakaţlivou moc mají emoce, ideje, city a přesvědčení. Nákaza nevyţaduje skupinu lidí po hromadě. Mohou působit i na dálku. Nápodobování je pouze výsledkem nákazy. Lidé napodobují názory, ideje, literaturu, oblečení. Celé davy se musí vést vzory a ne důvody. Názory a přesvědčení se šíři nákazou. Dále se zabýval prestiţí. Můţeme ji rozdělit na získanou a osobní. Získaná plyne z postavení, jmění a hodnosti. Osobní prestiţ je něco osobitého, co můţe existovat i bez slávy, váţnosti a jmění. Tuto prestiţ měli velcí vůdcové jako Buddha, Jeţíš, Mohamed, Johanka z Arku a Napoleon. „Prestiţ je ve skutečnosti jakási 9


14

fascinace, kterou náš duch pociťuje před určitým jedincem, dílem nebo ideou. Tato fascinace ohromuje všechny naše kritické schopnosti a naplňuje naši duši úţasem a úctou.“10 Podle le Bona11 je velmi jednoduché vštípit davům nestálý názor, ale velmi těţké vštípit trvalé přesvědčení. Mezi trvalé přesvědčení řadíme křesťanské ideje, demokratické a sociální ideje, národnostní princip. Proměnlivé názory jsou na příklad teorie, které ovládají umění, literaturu, velmi často se mění. Velmi těţké je změnit přesvědčení. Lze to pouze v podobě revoluce. Proměnlivých názoru je více, protoţe staré víry ztrácejí svojí moc, moc davů stále roste a kvůli tisku, který předkládá davům protichůdné názory. Z toho plyne to, ţe vlády jsou bezmocné v řízení veřejného mínění. Tisk neřídí tolik veřejné mínění jako ho řídi dav. Tisk pouze šíří veřejné mínění.

2.8 Roztřídění davů Gustave le Bon12 roztřídil davy do dvou hlavních skupin, a to na davy různorodé a stejnorodé. Různorodé dále dělí na anonymní (například davy pouliční) a neanonymní (poroty, parlamenty a tak dále). Stejnorodé rozdělil na sekty (sekty politické, náboţenské), kasty (kasta vojenská, kněţská, dělnická) a třídy (třída měšťanská, selská). Davy různorodé jsou takové, které se skládají z libovolného počtu jedinců a nezáleţí u nich na vzdělání ani zaměstnání. U těchto davů hraje opět velkou roli rasa. Sekta je sloţena z takových jedinců, kteří se od sebe velmi často liší výchovou, vzděláním, zaměstnáním, ale nejdůleţitější věc, kterou mají společnou je jejich přesvědčení. Kasta je vyšší stupeň organizace. Zahrnuje jedince téhoţ zaměstnání, výchova i prostředí jsou téměř stejné. Třída je spojená ţivotními zvyky a podobnou výchovou. Členové třídy nemají stejné zaměstnání ani přesvědčení. V této knize se Le Bon13 zaměřuje pouze na davy různorodé. Vybral některé typické druhy toho davu a pečlivě je rozebral. Jedná se o davy zločinné, porotní soudy, davy voličské a parlamentní shromáţdění. Davy zločinné vznikají díky silné sugesci. Jedinci, kteří se jich zúčastnili, jsou později přesvědčení, ţe konali správně.

10

Tamtéţ s. 61. Tamtéţ s. 66 a následující. 12 Tamtéţ s. 74 a následující. 13 Tamtéţ s. 77 a následující. 11

15

Zločinné davy jsou tedy lehce přístupné sugesci, lehkověrné, proměnlivé a tak dále. Porotní soudy jsou lehce ovlivnitelné sugescí, převaţuji u nich neuvědomělé city, mají malou schopnost uvaţování a je u nich velký vliv vůdců. Tak jako všechny davy i porotní soudy lehce podléhají citům a vůbec ne rozumovým úvahám. Porota je nekompromisní k zločinům, které by mohla postihnout i je a benevolentní ke zločinům z vášně. Pokud je chce dobrý advokát ovlivnit, musí působit na jejich city. Nemusí však přesvědčit celou porotu, ale stačí, aby udělal dojem na jejich vůdce, kteří dokáţou celou porotu přesvědčit. Davy voličské, tedy skupiny, které jsou svolány, aby volily osoby do funkcí. Díky tomu, ţe mají za úkol pouze volit, nemají všechny výše zmíněné vlastnosti davů. Jejich hlavními rysy jsou slabá schopnost uvaţovat, nedostatek kritického ducha, dráţdivost, lehkověrnost a prostomyslnost. Na jejich rozhodování mají vliv vůdcové a faktory jako tvrzení, opakování, prestiţ a nákaza. Kandidát musí mít osobní prestiţ, která můţe být nahrazena pouze prestiţi bohatství. Dále musí kandidát voličům lichotit. Davy mají vţdy názory vnucené. Názory a hlasy jsou v rukou volebních výborů. Na tyto výbory můţe působit dostatečně bohatý kandidát. Hlasování davů je všude podobné a vyjadřuje často poţadavky a neuvědomělé potřeby rasy. Parlamentní shromáţdění se mění podle doby a národů, ale přesto si jsou velmi podobné. U tohoto typu davu nalézáme, všechny obecně známe vlastnosti davů jako je zjednodušování idejí, sugestibilita, dráţdivost, přehánění citů, silný vliv vůdců, ale vykazují u nich určité rozdíly. Le Bon pohlíţel na problematiku davu z psychologického hlediska. Zejména se věnoval duši davu, vlastnostem davu, faktorům působícím na dav, vůdcům a prostředkům, kterými na dav působí, rozdělením davu. Davy jsou lehce ovlivnitelné a chovají se primitivně. Velký vliv na chování a jednání davů má rasa.

16

3. Elias Canetti14 – Masa a moc Práce masa a moc je historicky-sociologická esej, která zkoumá příčiny a následky vzájemného působení mocenských struktur a pohybu mas. Je to jedna z nejdůleţitějších analýz sil a procesů, které ovlivňují naši dobu. Problémy lidských mas, jejich ovladatelnosti, a moţností zneuţití moci jsou stále aktuální. „Prvním impulsem k těmto myšlenkám byl osobní proţitek masy při demonstraci dělníků ve Frankfurtu po zavraţdění Walthera Rathenaua“15 Ve svém díle se Canetti zabývá mimo jiné tím, jak masa vzniká, jejím vývojem, vlastnostmi, typy masy, propojením náboţenství a masy, prvky moci.

3.1 Vznik masy Podle Canettiho16 masa vlastně vzniká ze strachu z doteku. Lidé si tím strachem tvoří odstupy od ostatních. Odpor k doteku nás neopouští ani tehdy, kdyţ jdeme mezi lidi. Dokonce, i kdyţ stojíme u někoho velmi blízko a můţeme ho pečlivě pozorovat a zkoumat, se fyzickému kontaktu vyhýbáme, dokud je to jen moţné. Pokud činíme opak, pak jsme našli v druhé osobě zalíbení. Pouze v mase je člověk osvobozen od strachu z doteku, v této situaci se strach zvrací ve svůj opak. Je k tomu zapotřebí husté masy jak fyzicky tak i psychicky. Pokud se jednou poddáme mase, tak nás opouští strach z doteku. V ideální mase jsou si všichni rovní, není rozdíl ani mezi muţem a ţenou. Všechno probíhá jakby uvnitř jednoho těla, proto se masa snaţí zbavit strachu jedince z doteku. Kdokoli nás tísní, je stejný jako my. Všechno je pak jako uvnitř jednoho těla. Masa se snaţí srazit do co největší hustoty, protoţe se chce zbavit co nejdokonaleji strachu jedince z doteku. Čím více se k sobě lidé tisknou, tím bezpečněji cítí, ţe nemají jeden z druhého strach. Tento stav nazýval Canetti jako zvrat strachu z doteku.

14

Elias Canetti byl rakouský spisovatel, dramatik, básník, tlumočník, esejista a sociolog. Psal v německém jazyce, byl nositel Nobelovy ceny za literaturu. Narodil se v Bulharsku v zámoţné rodině. Rané dětství proţil v Bulharsku a krátce v Anglii. Po otcově smrti strávil Elias Canetti s matkou a sourozenci léta v Rakousku, Švýcarsku a Německu. Ţil ve Vídni, kde vystudoval chemii, zajímal se o literaturu a filozofii. Vlivem politických událostí emigroval Elis Canetti i s rodinou do Anglie a v roce 1952 zde získal státní občanství. Se svou rodinou pobýval v Curychu ve Švýcarsku. Zde také zemřel. Za své literární dílo obdrţel Elias Canetti v roce 1981 Nobelovu cenu. 15 CANETTI, Elias. 1994. Masa a moc. 1. vyd. Praha: Arcadia. Studio klasik. ISBN 80-858-1208-8. s. 569. 16 Tamtéţ s. 9 a následující.

17

3.2 Vlastnosti masy Podle Canettiho17 jsou čtyři hlavní vlastnosti masy, růst, rovnost, zhuštění a směr. Jako první vlastnost vyčlenil to, ţe masa chce stále růst. Jejímu růstu nejsou dány ţádné přirozené hranice, tam kde jsou hranice vytvářeny uměle, je vţdy moţná expanze masy. Neexistují ţádná zařízení, která by mohla jednou provţdy zabránit nárůstu masy. Následující vlastnosti je rovnost uvnitř masy. Tato rovnost je absolutní a je to vlastně důvod, pro který se člověk proměňuje v masu. Dále můţeme říct, ţe masa potřebuje směr. Masa je v pohybu a vţdy se k něčemu pohybuje. Směr je pro všechny společný a posiluje pocit rovnosti. Je to vlastně cíl, který je stejný pro všechny a ničí nestejné, soukromé cíle, které jsou smrti masy. Dokud existuje cíl, existuje masa. Masa miluje zhuštění. „Nikdy nemůţe být dost hustá. Nic nesmí stát mezi ní, nic do ní nesmí padnout, pokud moţno všechno musí být ona sama. Pocit největší hustoty má masa v okamţiku vybití. Jednou bude moţno tuto hustotu přesněji určit a změřit.“18 Kaţdá z těchto čtyř základních vlastnosti definuje různé klasifikace mas. Tyto vlastnosti vystupují buď ve větší, nebo menší míře.

3.3 Typy masy Canetti19 dělí masy podle více aspektu. Jako první aspekt Canetti vyčlenil růst. Podle růstu se masy dělí na otevřenou a uzavřenou. Otevřená masa je masou přirozenou (růst nemá ţádné hranice). Je to masa, která se vytvoří z ničeho nic. Stojí pospolu pár lidí, i kdyţ se nic neohlašovalo ani nečekalo náhle je jich všude plno a hrnou se další. Jejich cílem je místo, kde je nejvíce lidí. Nutkání růst je první a nejvyšší vlastnosti masy. Růst otevřené masy je neomezený. Neuznává domy, dveře ani zámky. Ti, kteří se před ní zavírají, jsou pro ni podezřelí. Otevřená masa existuje do té doby, dokud se rozšiřuje, roste, jakmile přestane růst, nastává její rozpad. Uzavřená masa se zříká růstu a zaměřuje se na trvání. Na rozdíl od masy otevřené, má hranice, usazuje se. Uzavřená masa má pro sebe vyhrazený prostor. Kdyţ je daný prosto dostatečně zaplněn tak nikdo další není vpuštěn. Tato masa je stála. Dále dělí masy podle rovnosti a hustoty na stagnující a rytmickou masu. Stagnující masa je zaměřená na vybití. Na dosaţení svého

17

Tamtéţ s. 26 a následující. Tamtéţ s. 26. 19 Tamtéţ s. 10 a následující. 18

18

cíle potřebuje dlouhou dobu. Chce mít jistotu, aby se na okamţik vybití dobře připravila. Dalo by se říct, ţe svým zhušťováním zadrţuje vybití tak dlouho, jak je to jen moţné. Proces masy u ní začíná rovnosti a ne zhuštěním. Rovnost je hlavním cílem, do nějţ masa směřuje a nakonec v něj vyústí. U rytmické masy všechno záleţí na pohybu. Úhyby a opětovným přiblíţením se vědomě utváří hustota. Rovnost se, ale demonstruje sama. Rytmická masa vzniká rychle a ničí ji fyzická únava. Další aspekt podle, kterého dělí Canneti masu je dělení podle druhu cíle. Jsou to rychlé a pomalé masy. Rychlé masy jsou na očích. Jedná se o politické, sportovní masy. Kdeţto pomalé masy jsou neviditelné. Jedná se o náboţenské masy a masy poutníku. Dále je dělí podle afektivního obsahu na štvoucí, prchající, zákazové, obracející se a slavnostní masy. Štvoucí masy vytváří se s ohledem na rychle dosaţitelný cíl, cíl je známý a přesně vyznačený. Je zaměřená na zabití a ví, koho chce zabít. Je nejvíce intenzivní. Kaţdý kdo náleţí skupině, se chce zúčastnit zabíjení. Její růst je rychlý, stačí pouze oznámit cíl. Důvod proč tak rychle roste, je to, ţe akce není nebezpečná, protoţe převaha masy je enormní. Štvoucí masa je velmi stará. Prchající masy vznikají z důvodu nějaké hrozby. V ohroţení mohou být obyvatele stejného města, vyznavači stejné víry nebo lidé mluvící jedním jazykem. Všichni utíkají společně, často se stává, ţe někdo padne, buď z nedostatku sil, nebo z důvodu zásahu nepřítelem. Padlý je pobídkou pro ostatní, aby utíkali dál. Přirozeným koncem útěku je dosaţení cíle – bezpečí. Zákazové masy se tvoří zákazem, hodně lidí uţ nechce dělat to, co doposud dělali jako jednotlivci. Zákaz vychází vţdy z potřeby těch, kteří jím jsou postiţení. Nejlepším příkladem je stávka. Pro vznik obracející se masy se předpokládá rozvrstvení společnosti. Existovalo rozhraničení tříd, z nichţ jedna má více práv neţ ta druhá. Vyšší třída mohla dávat těm niţším rozkazy. Kaţdý rozkaz zanechává v tom, kdo je nucený ho dodrţovat, bolestný osten. Lidé, kteří jsou nucení plnit rozkazy, jsou plní těchto ostnů a mají potřebu se jich zbavit. Jedná se především o revoluční situace. Slavnostní masy vznikají, kdyţ se na omezeném prostoru vyskytuje mnoho lidí a mnoho věcí (jídla, pití), které mohou všichni vyuţívat. Je toho nashromáţděno víc, neţ je potřeba, proto proudí na ten prostor více a více lidí. Tato masa se vyznačuje nadbytkem. Atmosféra je atmosférou uvolnění, nikoli vybití. Neexistuje zde cíl, který by byl pro všechny společný a o který by společně usilovali. Počítá se zde s opakováním slavností.

19

3.4 Vývoj masy Jako všechno kolem nás i masa se určitým způsobem vyvíjí. Canetti20 popsal vývoj masy procesem vybití, expanzí a panikou. Vybití je nejdůleţitější proces odehrávající se v mase. Předtím neţ se objeví vybití, masa vlastně neexistuje, teprve potom se skutečně vytváří. Je to okamţik, kdy se všichni, kdo k ní patří, zbavují svých odlišností a začínají se cítit jako stejní, jsou si rovní. Po procesu vybití, masa cítí, ţe se rozpadá, chce tomu zabránit. Zabránit tomu lze pouze pokračováním vybití s novými lidmi. Jestliţe se masa pořád rozrůstá jen tak existuje. Expanze je proces, kdy se uzavřená masa mění v otevřenou. Je to dáno díky nespokojenosti s omezeným počtem příslušníků. Náhlá vůle přitahovat jiné, vášnivé odhodlání zasáhnout všechny. Panika je vlastně rozpad masy. Tuto fázi vývoje porovnává Canetti k panice v divadle. „Čím těsněji představení lidi spojilo, čím sevřenější je forma divadla, které vnějškově drţí všechny pohromadě, tím prudší je rozpad.“21 Paniku lze odvrátit prodlouţením masového strachu. Jako příklad mohou poslouţit věřící lidé, kteří se modlí k jednomu bohu.

Krystaly masy Podle Canettiho22 jsou to malé, velmi stabilní skupiny lidí a jsou pevně ohraničené. Slouţí k podněcování vzniku mas. Jejich stálost znamená, ţe nemění svou velikost. Příslušníci krystalu jsou nacvičení na svou činnost. Mohou mít rozdělené funkce a kaţdý kdo s nimi přijde do kontaktu nebo je vidí, cítí, ţe se nikdy nerozpadnou. Mimo krystal nemá jejich ţivot ţádnou cenu. Nosí uniformu, pokud ji odloţí, jsou jinými lidmi. Krystal můţe dát impuls k tomu, aby vznikla nová masa. I kdyţ vypadá, ţe se v ní zcela rozpustil, nikdy neztrácí pocit své zvláštnosti a po rozpadu masy se zase semkne. „Je důleţité, aby tyto skupiny byly přehledné, obsáhnutelné jediným pohledem. Na jejich jednotě záleţí mnohem víc neţ na velikosti.“23 Krystal můţeme přirovnat k uzavřené mase, ta je ale obsahově větší a nemůţe si dovolit dělení funkcí.

20

Tamtéţ s. 12 a následující. Tamtéţ s. 22. 22 Tamtéţ s. 78 a následující. 23 Tamtéţ s. 78. 21

20

3.5 Masové symboly Jedná se o symboly, které se neskládají z lidí, ale přesto jsou vnímaný jako masy. Jsou to obilí, les, déšť, písek, moře a oheň. Kaţdý z těchto symbolů obsahuje podstatné symboly masy. Canetti24 je popisuje následovně. Oheň je všude stejný, rychle se šíři, je nakaţlivý, nenasytný, můţe vzniknout všude a velmi náhle, je mnohonásobný, ničivý, má nepřítele, vyhasíná, působí jako by ţil. Všechny tyto vlastnosti jsou vlastnosti masy. Moře je všezahrnující a nenaplnitelné. I kdyby do moře vtekly všechny řeky, tak by se vlastně nezměnilo. Mase, která se chce zvětšovat, můţe slouţit jako vzor. Moře nemá ţádné vnitřní hranice a je všude stejné. Déšť a jeho dopadání kapek pociťujeme jako stejnorodé. Déšť zdůrazňuje svou stejnost souběţnými čárami, podobnými zvuky, stejnou vlhkosti, které vyvolává kaţdá kapka na kůţi. Déšť značí rozpad masy. Vsákne se do půdy, zmizí. Dalším masovým symbolem je řeka. Hlavním rysem řeky je směr. Řeky jsou symbolem času, v němţ se masa vytváří. Řece chybí šíření ohně a univerzálnost moře.

Symbolizuje stav před expanzí a vybitím. Les

symbolizuje hustotu a nehnutelnost. Kmeny stromů jsou pevně zakořeněny- v zemi a neustoupí ţádné hrozbě. Charakterizuje vojsko. Obilí je ohebné a v moci člověka od zasetí aţ po sklizeň. Ohebnost představuje jeho poddanost, obilí značí shromáţdění poddaných, které by nikdy nenapadlo postavit se na odpor, stojí vţdy poslušní a bázliví. Ochotni poslechnout jakýkoli rozkaz. Vítr je charakteristický neviditelným masám. Propůjčuje pohyb věcem, které mu dávají podobu. Písek je důleţité vyzdvihnout dvě základní vlastnosti písku. Je to malý rozměr a stejnorodost. Kdyţ je ho málo, nevšímáme si ho. Nápadný je například na poušti. Další symbol je hromada. Canetti tento symbol popisuje na příkladů sklizně. Plodiny jsou nashromáţděny v hustotě, jsou stejnorodé. Velikost hromady je důleţitá. Jejich stálost je omezená a jejich úbytek je od začátku obsaţen v představě, kterou si o nich lidé vytvořili. Hromada kamení představují úsilí mnoha lidí. „Poklad je hromada, která má zůstat neporušená a má růst. Kdyţ patří člověku mocnému, láká jiné mocné k loupeţi. Přináší majiteli dobrou pověst, ale i nebezpečí. Pro poklady probíhaly boje a války, a leckdo by byl s menším pokladem ţil déle. Proto se poklad často musí tajit. Zvláštnost pokladu tedy tkví v napětí mezi leskem, který má šířit, a tajemstvím, které jej chrání.“25

24 25

Tamtéţ s. 82 a následující. Tamtéţ s. 97.

21

Masové symboly národů Je nutné určit odlišnosti národů, jinak bychom ani nemohli mluvit o národech. Národy proti sobě vedou dlouhé války. „Často a hodně se mluví o tom, za co bojují. Ale jako bojují, to neví nikdo. Mají pro to jméno, říkají, ţe bojují jako Francouzi, jako Němci, jako Angličané, jako Japonci. Ale co to slovo znamená v člověku, který je řekne sám o sobě?“26 Tímto hlavním rozdílem uvádí víru. Proto musíme na národy pohlíţet jako na náboţenství. Kaţdá větší jednotka, masa nebo masový symbol, má charakteristické rysy, které jsou nazývány symboly masy. Jedná se o hustotu, nekonečný růst a otevřenost, překvapující nebo velmi nápadnou soudruţnost, společný rytmu, náhle vybití. Podrobněji se Canetti27 věnoval Angličanům, Holanďanům, Němcům, Francouzům, Švýcarům, Španělům, Italům a Ţidům. Angličané o sobě nemluví, ale i přes to se vyznačuje nejstabilnějším národním cítěním. Velmi důleţité je pro Angličana moře. Angličan sám sebe povaţuje za kapitána na lodi s malou skupinou lidí na ní. Všude kolem je moře, jako kapitán je izolován od ostatní posádky. Ovládá ho a to je pro něj rozhodující. Kapitán - Angličan – určuje směr, cíl a moře ho k němu nese. Moře vlastně vykonává rozkazy kapitána. Autor má na mysli anglickou koloniální nadvládu nad jinými státy. Moře poskytuje Angličanovi proměny i nebezpečí. Jeho rysy jsou pravidelnost a jistota. Vývoj Angličanů a Holanďanů je téměř stejný. Spojuje je náboţenství i to, ţe oba jsou mořeplavecké národy. Existuje však mezi nimi jeden rozhodující rozdíl. Angličané svůj ostrov dobyli a nevyrvali jej moři jako Holanďané. Holanďané, jelikoţ svou zem vydobyli z moře, musí ji chránit hrázemi před mořem. Hráz je pro ně velmi důleţitá, je začátkem a koncem jejich národního cítění. Poškození hrází přináší ohroţení země. V míru se na ně spoléhají, kdyţ zaútočí nepřítel, tak je musí zničit a obranná síla přechází na muţe. Do té doby neţ je znovu obnoví tak hráz zůstává v jejich myslích. Pro Němce je symbolem les. Vojsko symbolizoval pochodující les. Nehybnost vzpřímených stromů, hustota a mnoţství naplňuje Němce radostí. V lese se cítí kaţdý Němec bezpečně. Co ho rozlišuje od Angličana je to, ţe Angličan se dobře cítí na moři a Němec v lese. Dále se věnoval Francouzům. Jejich symbolem je revoluce. Kaţdý rok se konají velké oslavy, svátek svobody. Zdálo by se, ţe nemá ţádný konkrétní pohyb jako moře a les. I masový pocit revoluce se projevuje v konkrétním pohybu a tím je útoku na Bastilu. Švýcaři i přesto, ţe mají čtyři jazyky, mnoţství 26 27

Tamtéţ s. 192. Tamtéţ s. 193 a následující.

22

kantonů a jejich sociální struktura je rozmanitá, mají neuvěřitelné národní sebevědomí. Jejich hlavním symbolem jsou hory, které jsou všude okolo. Hory jsou jakousi hrázi, kterou mají i Holanďané, ale nemuseli ji sami budovat. Stačí, kdyţ hory dobře znají. Španělé v sobě vidí matadory. Býka, kterého mají zabít, symbolizuje netvora z dávných bájí. Matador uprostřed arény je jejich masovým symbolem. Dále se věnuje Italům. Itálie prošla dlouhou cestou ke svému sjednocení, ale ani potom se nemohla cítit jistá. Nebezpečí představoval Řím, nacházely se tam stavby pro masy. Naproti tomu druhý Řím -Svatého Petra – byl stále přitaţlivý. Byl plný poutníků z celého světa. Nebyl vhodný pro národní diskriminaci. Byl mezi nimi rozdíl a toho vyuţil fašismus. Snaţil se o sjednocení, ke kterému nedošlo, a začala se šířit nenávist. Pokus vnutit Itálii falešný národní symbol ztroskotal. Ţidovským masovým symbolem se stal zástup putujících, rok za rokem, pouští. Cílem je zaslíbená země, kterou si vybojují mečem. Cíl často mizí a hrozí rozpad masy, ale těţké rány ji zase probudí a semknou. Velký význam má také trvání pochodů. To, co trvá čtyřicet let, se můţe později protáhnout na jakékoli období.

3.6 Smečka Smečka je nejstarší formou masy. Je pro ni charakteristické, ţe nemůţe růst a je omezená. Skládá se z deseti aţ dvaceti členů. Canetti28 dělí smečky na lovící, válečnou, naříkající a zmnoţovací. Lovící smečky se tvoří všude tam, kde je moţný střet s nebezpečným a silným zvířetem. Protoţe by jej jedinec jen stěţí ulovil sám, tvoří se lovící smečka. Tvoří se i tam, kde je moţná masová kořist. Jedná se o velkou kořist, která je ulovená společně a mezi lovce rozdělená. Druhou formou smečky je válečná smečka. Předpokládá druhou lidskou smečku proti, které válčí. Ve své rannější fázi je zaměřená na jedinou oběť, které se má pomstít. Třetí formou je naříkající smečka. Tvoří se, kdyţ některý člen zemře. Skupina je malá a kaţdou ztrátu pociťuje velmi intenzivně, kdyţ někdo zemře tak se semkne. Čtvrtý typ je zmnoţovací smečka, to znamená ta, která má záměr se mnoţit. Tvoří se tehdy, kdyţ počet skupiny nebo tvorů, kteří s ní souvisí, se má zvětšit. Tyto smečky se často představují různými tanci, jimţ se přikládal mytický smysl. Tyto tance vyjadřují, ţe skupina není spokojená se svou velikostí. Pud zvětšovat se, který je charakteristický dnešním masám, se objevoval uţ velmi dávno, ve smečkách, které ještě jako takové nemohou růst. Dosáhnout mnoţení mají vynutit určité 28


23

rituály a obřady. I kdyţ jsou tyto obřady a rituály pro nás výmysly, tak v minulosti skutečně způsobily vyváření velkých mas. Tyto čtyři druhy smeček mají tu zvláštnost, ţe se jedna můţe měnit v druhou, často se i prolínají.

3.7 Islám jako náboženství války Ve své knize se Canetti29 věnuje i islámu. Věřící se shromaţďují čtyřmi různými způsoby. Denně se shromaţďují několikrát k modlitbě, ke které je svolává hlas z velké výšky. Jedná se o malé, rytmické skupiny, které označíme jako modlitební smečky. Jednou týdně při páteční modlitbě, se tyto smečky mění do mas. Dále se shromaţďují ke svaté válce proti nevěřícím. Shromaţďují se v Mekce, při velké pouti. A také se shromaţďuji při Posledním soudu. Ve všech náboţenstvích mají velký význam neviditelné masy. Není tomu jinak ani u islámu. Zde jsou výrazněji profilované neţ v jiných náboţenstvích neviditelné dvojité masy stojící proti sobě. Jakmile zazní trouby Posledního soudu, vstanou všichni mrtví z hrobů a budou spěchat na pole soudu. Předstoupí před Boha ve dvou zástupech. Budou do nich rozděleni na věřící a nevěřící. Bůh bude soudit kaţdého jednotlivce. Sejdou se tak všechny generace lidí. Tato masa je největší jakou je schopen si vyznavač islámu představit. Je to jediná masa, která uţ neroste, a je i nejhustší. Kaţdý z této masy ví, co ho čeká. Věřící budou mít rozzářené a rozesmáté tváře. Nevěřící rouhači budou mít tváře pokryté prachem a zastřené temnotou. V islámu je tedy rozdělení mas jednoznačné na věřící a nevěřící. Jejich osudem je aby proti sobě bojovaly. Jako svatou povinnost má vyznavač islámu jednou za ţivot podniknout pouť do Mekky. Zde běţí o pomalou masu. Ten kdo tuto pouť neabsolvoval, doopravdy neţil. Tato masa poutníků je mírumilovná. Není jejím úkolem podmaňovat si nevěřící, pouze jen dorazit na určené místo. Kdyţ však dny míru pominou, ujímá se svých práv válka za víru. Mohamed, jako prorok boje a války, zanechal věřícím testament, boj proti nevěřícím, šíření ani ne tak víry jako její mocenské sféry. Nejde jim ani tak o obracení nevěřících jako o podrobení. I v Koránu se píše, ţe kdyţ skončí svaté měsíce, mají zabíjet nevěřící, kde je najdou.

29


24

3.8 Katolicismus a masa Dále se Canetti30 věnuje katolicismu a jeho spojitosti s masou. Katolicismus je nápadný svou pomalostí a klidem ve spojení s jeho velkou šíří. Má místo pro všechny. Je ţádoucí, aby se k němu připojili všichni, kaţdý bude za jistých podmínek přijat. V tomto principu přijetí se udrţela poslední stopa rovnosti, která se odlišuje od přísné hierarchické podstaty katolicismu. Za to, ţe je katolicismus tak populární vděčí svému stáří a nechuti vůči všem prudkým projevům masovosti. Canetti tvrdí, ţe hlavním nepřítelem církve je otevřená masa. Katolicismus brání spojení mezi věřícími. Na slově prostého věřícího není nic svatého, slovo boţí je mu podáno z vyšší instance. Neulehčí člověku ani, kdyţ hříchy svěří druhému věřícímu, musí je svěřit kněţímu. Všichni věřící kdyţ je jim podáváno přijímání, tak je to nespojuje, nýbrţ vzájemně odděluje. Kaţdý přijímá ten dar pro sebe. Přijímání spojuje věřícího s církví, která je neviditelná. Jediná povolená masa v katolicismu je masa andělů a blaţených. Cokoliv církev chce a můţe předvést, tak to předvádí pomalu. Příkladem toho jsou procesí. Mají je vidět co nejvíce lidí. Účelem procesí je společné uctívání. Ke krystalům masy patří kláštery a řády. Soustřeďuji ty pravé křesťany, kteří ţijí v čistotě a poslušnosti. Kdyţ jich z vnějšku ohroţují nepřátele, jsou nuceni proti mase postavit svou masu. Jako příklad Canetti uvádí kříţové výpravy.

3.9

Inflace31 a masa Podle Canettiho32 je inflace masový proces, vrhá obyvatele zemí do chaosu.

Tvrdil, ţe kromě válek a revolucí v moderních dějinách neexistuje nic, co by se ve svém dosahu dalo srovnat s inflací. Otřesy, které způsobuje, jsou tak hluboké, ţe ji raději lidé zatajují. Nechtějí si připustit, ţe by peníze, kterým vlastně uměle připisují hodnotu, měly takový vliv na vytváření mas. Peníze se samy o sobě mohou stát masovým symbolem, ale na rozdíl od jiných se u nich klade důraz na jednotku. Kaţdá mince má vlastní váhu, všichni je rozeznají, některé dokonce byly pojmenovány podle panovníků. Nejdůleţitější vlastnosti mince je její spolehlivost. Můţeme ji vţdy pouţít. Zdůraznil i 30

Tamtéţ s. 175 a následující. Inflace je procentuální zvýšení všeobecné cenové hladiny běţně měřené indexem spotřebitelských cen. 32 CANETTI, Elias. 1994. Masa a moc. 1. vyd. Praha: Arcadia. Studio klasik. ISBN 80-858-1208-8. s. 208 a následující. 31

25

jistou podobnost se společenským systémem. Tvrdil, ţe i mince mají svou hierarchii, která se přísně dodrţuje. Zde by se jednalo o třídy hodnotové. Hromada mincí je povaţována za poklad. Pro některé lidi zaujímá poklad místo lidské masy. Někteří by mohli namítat, ţe v dnešní době, kdy máme bankovní účty a bankovky, tak se význam mincí, pokladu zmenšil. Není tomu tak, protoţe se stále setkáváme se zlatou měnou. Při inflaci dochází k tomu, ţe jednota ztrácí svou osobitost a proměňuje se v rostoucí masu. Peníze se tak znehodnocují tím víc, čím víc se rozrůstá jejich masa. Člověk pak najednou drţí v ruce miliony, ale ony se tak pouze jmenují, protoţe jejich hodnota klesla. Je zde vidět podobnost s masou, chuť rychle a neomezeně růst. U peněz kdyţ masa roste tak je to negativní jev. Čím více má jednotek tím je slabší a slabší. Kdyţ slábne hodnota peněz i lidé se cítí méněcenní. Tvrdí tedy, ţe v inflaci vzniká dvojí znehodnocení. Jedinec se cítí znehodnocený, protoţe jednotka, na kterou se spoléhal, je rovněţ znehodnocená. Inflace ruší mezi lidmi rozdíly.

Podstata parlamentního systému Canetti33 se ve svém díle zabývá i podstatou parlamentního systému. Tvrdí, ţe systém dvou stran v moderním parlamentu vyuţívá psychologické struktury bojujících armád. Ovšem parlament je parlamentem jenom dokud vylučuje mrtvé. Při hlasování parlamentu jde o to zjistit momentální sílu obou skupin. Hlasování je pozůstatkem krvavého střetnutí, ale sečtení hlasů znamená konec bitvy. Poslanec je nedotknutelný v dvojím smyslu, navenek vůči vládě a jejím orgánům a uvnitř vůči ostatním

poslancům.

Rovnost

poslanců

spočívá

v jejich

nedotknutelnosti.

Parlamentní systém je zachován, dokud je zachována tato rovnost. Nikdy nikdo nevěřil, ţe vítězný názor je ten správný. Kaţdá strana si bude stát za svou pravdou. Volba poslance má stejný charakter jako hlasování v parlamentu. Za nejlepšího z kandidátů se povaţuje ten nejsilnější. Nedotknutelnost voličů není tak důleţitá jako nedotknutelnost hlasovacích lístků. Ovlivňování voličů je moţné skoro všemi prostředky a je dovoleno aţ do okamţiku, kdy se rozhodnou pro jméno kandidáta a poznačí ho na hlasovací lístek.

33


26

3.10 Násilí a moc Canetti34 se snaţí popsat vztah násilí a moci následovně. Násilí působí důrazněji a bezprostředněji neţ samotná moc. Kdyţ násilí nespěchá tak se stává mocí, ale v akutním okamţiku se moc proměňuje v násilí. Rozdíl popsal na vztahu kočky a myši. Kdyţ se kočka zmocní myši násilím, tak ji chytí, drţí a poté zabije. Ale jakmile si kočka začne s myší hrát tak se uţ jedná o něco jiného. Kočka myš pustí, nechá poodběhnout a pak zase chytí. Myš není v bezprostředním drţení, ale v moci kočky. Myš zůstává v její moci, dokud jí kočka můţe ještě dostihnout. Kočka poskytuje myší prostor, naději, ale ostře ji sleduje a neztrácí zájem na jejím zničení. Právě prostor, naději, dozor a zájem na zničení, můţeme označit za moc. K moci, na rozdíl od násilí, patří jistá šíře. Dalším příkladem jak by bylo lze popsat rozdíl moci a násilí je pozorovat jistá náboţenství. Kaţdý věřící je v moci Boha, některým to však nestačí. Čekají na ostrý zásah boţí síly a na násilí, které by mohli poznat a procítit. Bůh má pro takové věřící drsnější rysy vládce. Jeho aktivní vůle a jejich aktivní podrobení se v kaţdém případě a v kaţdém projevu se stává jádrem jejích víry. Takové náboţenství směřují k zdůraznění boţské predestinace. Všechno tedy proţívají jako projev boţí vůle. Jejich povinnosti je jednat, jak Bůh káţe. Tyto rysy má hlavně islám a kalvinismus. Touţí po boţím násilí, sama boţí moc jim nestačí, protoţe jim nechává příliš mnoho prostoru pro vlastní rozhodování. Tento postoj vytváří vojácký typ věřícího, pro kterého je bitva projevem ţivota.

Moc a rychlost Rychlost bezpodmínečně patří k pojmu moci. Canetti35 popisuje rychlost jako rychlost dohánění a chycení. Oba tyto pojmy jsou spojené se zvířaty. Dohánění i chycení jsme se, my lidé, naučili od zvířat. Dohánění od běhavých šelem a chycení od kočkovitých šelem, hlavně lev, tygr a levhart. Draví ptáci spojují dohánění s chycení. Tyto zvířata jsou symboly moci. Představují bohy nebo předky vládce. Nejrychlejší je však blesk. Blesku se bojí všichni. Mongolové by nesnědli maso ze zvířete, které bylo zasaţené bleskem. Popisuje moc panovníka jako podobnou blesku, i kdyţ nemá sílu jeho úderu. Lidé blesk napodobili a vymysleli střelnou zbraň.

34 35


27

Otázka a odpověď V další podkapitole se Canetti36 věnuje otázce a odpovědi. Kdyţ se vyuţívá tázání jako nástroj moci, je to pro tázaného jakby se mu zařezával nuţ do těla. Tázající něco hledá a ví, ţe to můţe najít. Cílem otázek je dostat odpověď. Otázky zvyšují pocit moci u tazatele, s kaţdou otázkou roste chuť klást další a další. Čím častěji tázaný odpovídá, tím více se podrobuje. Canetti podle otázek a odpovědí definoval, ţe osobní svoboda spočívá do značné míry v ochraně před otázkami. Nejsilnější tyranie je ta, která si dovoluje nejsilnější otázky. Kdyţ člověk zvolí chytrou odpověď, tak ukončí dotazování. Pokud si to můţe někdo dovolit tak klade protiotázky. Ten, komu jeho postavení nepovoluje takové otázky klást, musí podat vyčerpávající odpověď nebo můţe lichocením uznat oponentovu převahu. Další moţností je se přetvařovat, potom ale otázky nejsou kladenu jemu, ale té osobě, od které přijal identitu. Mlčení popisuje jako odráţení zbraně na štítu nebo brnění. Je to forma obrany. Člověk, který mlčí, se sice neodhalí, ale jeho protějšek si myslím, ţe je nebezpečnější, neţ ve skutečnosti je. Tuší, ţe tázaný toho skrývá ještě více. Mlčení vede k výslechu. Výslech je rekonstrukcí minulosti.

Tajemství Dále se Canetti37 zabývá tajemstvím, které podle něj spočívá v nejvnitřnějším jádru moci. Tajné je dle něj i číhaní. Tvor, který číhá, se ukryje a neprozradí se okolí. Čím déle v tomto stavu setrvá, tím větší má šanci na úspěch. Musí být velmi trpělivý. Tajemství vyuţívá i vládce, který s ním umí velmi dobře zacházet. Ví, na co číhá, kdyţ se chce něčeho zmocnit. Má hodně tajemství, ze kterých vytváří systém. Vládce má přehled, ale sám musí být opředen tajemstvím. Jeho úmysly nesmí nikdo znát. Ten, komu je tajemství svěřeno, musí mlčet. Předpokládá se, ţe ten co mlčí, ví co je nutno zamlčet a je víc sám neţ ti, kteří mluví. Mlčící má výhodu, ţe se s napětím čeká na jeho vyjádření a přikládá se mu větší váha. Jeho vyjádření je stručné a blíţí se rozkazu. Vztah mezi tím kdo vydává rozkaz a kdo ho má uposlechnout je takový předpoklad, ţe ti dva mezi sebou nemají společnou řeč. Skepse vůči volnějším formám vlády spočívá v nedostatku tajemství. Parlamentní debaty se odehrávají před stovkami lidí. Opoziční 36 37


28

názory se veřejně vyjadřují a vzájemně střetávají. Ani tajná zasedání nezůstanou zcela tajná. Zvědavost tisku a zájmy finančních kruhů často vedou k neudrţení mlčenlivosti.

Soud a rozsudek O lidech, kteří vydávají rozsudky, si Canetti38 myslí, ţe je pronášejí rádi, alespoň o tom vypovídá jejich výraz ve tváři. Soud je soudem pouze tehdy, kdyţ je vysloven s jistotou. Potěšení spočívá v tom, ţe se člověk od něčeho distancuje a připadá si, ţe patří do vyšší skupiny. Předpokládá existenci dvou tříd, reprezentující různé hodnoty. Dobré existuje proto, aby se odlišovalo od špatného. Co patří, do které třídy rozhodujeme my. Soudce tedy stoji na hranici dobra a zla, a sám se povaţuje za dobro. Jeho rozsudek je závazný. Soudí i běţní lidé, vlastně všichni my. Člověk má hlubokou potřebu, rozdělovat všechny lidi do stále nových uskupení. Tím, ţe rozdělí lidí do dvou skupin, které postaví proti sobě, tím je zhušťuje. Tyto dvě skupiny jsou v nepřátelském poměru. Rozsuzování mezi dobrým a špatný je starý nástroj dualistické klasifikace, která nikdy není pojmová ani zcela mírumilovná. Důleţité je to napětí mezi oběma třídami, soudící toto napětí vytváří a obnovuje. Kaţdý, kdo po celý ţivot vstupuje do různých vztahů ţivota, patří k těm dobrým, proti nimţ stojí skupiny špatné. Záleţí pouze na nich, která zaútočí na druhou.

Milost Dále se Canetti39 zabývá milosti neboli moci odpouštět. Kaţdý tuto moc má. Paranoický člověk odpouští pouze po dlouhém zvaţování nebo vůbec ne. Lidé tohoto druhu mají odpor k odpouštění. Člověk skutečně nikdy neodpouští. Kaţdý projev nepřátelství si pamatuje a nebojí se ho uschovat na pozdější dobu. Občas jej vymění za to, ţe se mu dotyčný podrobí. Pro mocnáře je velmi důleţité, aby se mu podrobili všichni. Tento vzor můţeme vidět i u Boha. O všechny se stará, má o ně zájem, ale je to za něco. Kdo se mu podrobí, toho vezme na milost. Canetti také tvrdí, ţe mnoho zákazu existuje jen proto, aby mohli být lidé potrestání a následně jim byla udělena milost. Bez

38 39


29

předchozího odsouzení totiţ nemůţe být udělená milost. Nejvyšším projevem moci je udělení milosti v posledním moţném okamţiku.

Různé pozice člověka a jejich vztah k moci Canetti40 se dále věnuje tomu, jaký vztah mají různé pozice člověka, jako je stání, sedění, leţení, sedění na zemi a klečení, k moci. Podle toho, jaké postoje lidé vůči sobě zaujímají, lze snadno odvodit jejich různé společenské postavení. Kdyţ někdo sedí na vyvýšeném místě a ostatní kolem něho stojí, nebo kdyţ jeden stojí a všichni kolem něho sedí, kdyţ někdo vejde do místnosti a ostatní povstanou, kdyţ někdo před někým poklekne, to jsou situace, které víme, co znamenají. Kaţdý nový postoj co člověk zaujme, navazuje na ten minulý, který je známý. Všechny změny pozice jsou náhle. Kdyţ někdo klečí v kostele je to běţné, ale kdyţ někdo poklekne před druhým na ulici, pak to má ohromující účinek. U stání je důleţitá pýcha stojícího, ţe se o nic neopírá a je volný. Stojící má pocit statnosti. Ten kdo povstane, stojí na konci jistého úsilí. Kdyţ stojí dlouho, znamená to, ţe se nedá vytlačit ze svého místa. Ten kdo se málo obrací a stojí klidně, působí jistým dojmem. Stání je pozice, z níţ můţe člověk přejít do jiné pozice nebo se dát do pohybu. Při sedění bere na pomoc jiné nohy, nohy ţidle, které symbolizují zvíře. Zatímco se u stojícího čeká různé věci, od sedícího pouze to, ţe bude sedět. To, proč je sedění důstojné, je jeho trvalost. Působí tlakem, který zvyšuje jeho váţnost, a čím déle ho vyvíjí, tím je jistější. Leţení jde ruku v ruce s procesem usínání. Leţící osoba je odzbrojená a bezmocná. Nedobrovolně leţící jsou zranění. Sedění na zemi vyjadřuje u člověka absenci potřeb a jeho omezení na sebe sama. Nevyvíjí ţádnou aktivitu. Lidé sedící se zkříţenýma nohama vyjadřují zvláštní vztah k majetku. Dokud sedí, nedávají najevo, ţe by mohli o svůj majetek přijít. Klečení je nutno interpretovat jako ţádost o milost. Klečící se do jisté míry oddává druhému, a tím posiluje jeho moc.

Dirigent Dirigent je činnost, která je podle Canettiho41 nejvíce názorný výraz moci, neţ jakákoliv jiná. Dirigent stojí sám na vyvýšeném místě, kolem něj sedí orchestr a za ním 40 41


30

diváci. Příkazy uděluje rukou nebo taktovkou. Rozmanitost nástrojů představuje různé typy lidí. Pouze jejich ochota poslouchat pomůţe dirigentovi, aby je proměnil v orchestr.

Sláva Canetti42 tvrdí, ţe slavnému člověku je jedno jak se šíří jeho jméno, hlavní je ţe ho zná hodně lidí. Jeho jméno shromaţďuje další a další lidi. Je nutné, aby lidi vyslovovali jeho jméno dostatečně často, nahlas a před publikem. Dále uvádí rozdíl mezi bohatým, mocným a slavným. Bohatý člověk shromaţďuje peníze, lidi nepotřebuje, můţe si je koupit. Mocnář shromaţďuje ţivé lidi, aby je mohl poslat na smrt. Slavný člověk shromaţďuje chóry, od kterých chce pouze slyšet své jméno. Nezáleţí mu na tom, jestli jsou nenarození, ţiví nebo mrtví, hlavní je to, ţe je jich hodně.

Elias Canetti přistupoval k problému z hlediska antropologického. Ve svém díle se zaměřil na vznik masy, její vývoj, ale také na typy masy a moc. Pokud je člověk součásti davů tak se chová odlišně. Jedinec ztrácí pocit nebezpečí, je nebojácný a silný.

42


31

4. Srovnání Gustave le Bon popisuje dav z psychologického hlediska a zabývá se jejich chováním, idejemi, faktory, které jich ovlivňují. Zevrubně také popisuje roli vůdce. Elias Canetti se zajímá především o vznik a vývoj masy, lze říci, ţe na tuto problematiku pohlíţí z antropologického hlediska. Podle Le Bona, je chování jednotlivců v davu jiné, neţ kdyby byli samotní. Jedinec je ovládaný hlavně nevědomím. V davu se jedinec podvolí stimulům zevnějška rychleji a snadněji neţ kdyţ je osamocen. Člověk v davu ztrácí pocit, ţe je něco nedosaţitelné. Kdyţ je osoba osamocená, je s ní moţná diskuze, pokud je ovšem součásti davu, tak nikoli. Jedinec je spíše veden osobními zájmy, kdeţto u velkých skupin tomu tak není. Dalo by se říct, ţe Canetti dospěl k podobnému názoru. Tvrdí, ţe člověk ve skupině ztrácí pocit nebezpečí, cítí se silný, je nebojácný. Tím, ţe se k sobě lidé tisknou tak mají pocit bezpečí a ztrácí tak strach z doteku. Pro lidi v davu je také důleţitý pocit rovnosti. Kdyţ se jedinci cítí rovní, tak nepociťuji nebezpečí od někoho, kdo by byl postavený výše neţ oni. Podle Canettiho masa vzniká, kdyţ se chceme zbavit strachu z doteku a strachu z ostatních lidí. Všichni mají potřebu sjednocovat se do davu. Kdeţto od le Bona se dozvídáme, ţe vzniká jakási kolektivní duše. Není důleţité, jestli jsou jednotlivci na jednom místě, davem můţou být tedy například i čtenáři stejných novin. Oba se zajímali o vlastnosti davu. Le Bon mezi vlastnosti zařadil popudlivost, proměnlivost a dráţdivost, lehkověrnost a lehkost poléhat sugesci, nesnášenlivost, autoritativnost a konzervativnost, primitivnost citů. Zajímal se spíše o to, jaké mají davy vnitřní vlastnosti. Důleţitý byl i stejný cíl a směr myšlenek. Canetti vymezil čtyři hlavní vlastnosti, jimiţ jsou růst, rovnost, zhuštění a směr. Jedná se spíše o vlastnosti, které jsou nutné pro jejich existenci. Mají potřebu stále růst, jednotlivci v mase musí být rovní, masa není nikdy dostatečně hustá a vţdy potřebuje nějaký směr, který je vlastně jakýmsi cílem. Canetti dělil masu podle mnoha aspektů a jeho dělení je velmi rozsáhle, rozčlenil je podle růstu, rovnosti a hustoty, druhu cíle, afektivního obsahu. To le Bon se omezil pouze na dvě skupiny a to na davy různorodé a stejnorodé. Davy stejnorodé mají vţdy něco společného, kdeţto davy různorodé nikoli. Různorodé se mohou skládat z libovolného počtu jedinců a není důleţité, jaké mají vzdělaní, zaměstnání. Le Bon se 32

zaměřil pouze na davy různorodé. U různorodých davů převaţují city nad racionálním jednáním. Dále lze uvést problém ovlivňování a působení na dav. Podle le Bona je důleţité, aby vůdcové šli příkladem ostatním jednotlivcům. Myšlenku, kterou chceme, aby se dav řídil, je nutné opakovat pořad dokola. Opakováním se dostane do podvědomí jedinců. U Canettiho je evidentní myšlenka rovnosti. Pokud se jednotlivci v davu cítí rovní tak je snadná manipulace. Dále pak s tímto problémem spojuje otázku moci. Rychlost a moc má spolu úzkou spojitost. Canetti tuto spojitost uvádí na příkladu zvířat, přesněji predátorů a jejich kořistí. Predátor si s kořistí hraje, neţ ji zabije, zpomaluje, zrychluje. Dravec ví, ţe svou oběť má ve své moci a proto si to můţe dovolit. Můţeme to aplikovat na jakýkoliv dav v dnešní době. Vůdce ví, ţe lidé, kterým vládne, jsou plně v jeho moci, můţe si s nimi dělat, co se mu jen zachce, ale musí na to jít správným způsobem. Dále lze nalézt podobnost v pojetí rasy a národností. U le Bona můţeme zjistit, ţe jeho takzvané neuvědomělé jevy, které převládají v kaţdé duši davu, jsou dědičné a společné pro danou rasu. Rasa je rovněţ nejdůleţitějším nepřímým faktorem působícím na přesvědčení davů. Dostává se k tomu, ţe ţádný národ nemůţe přejít v jiný bez změny a ani na davy různých národnosti nelze působit stejným způsobem. I Elias Canetti tvrdí, ţe národy jsou velmi odlišné. Hlavním důvodem odlišnosti je jejich víra. U obou můţeme vidět náboţenský prvek. Le Bon tvrdil, ţe existuje jakýsi náboţenský cit, který lze aplikovat i v politice. Je to milování vyšší bytosti, poslouchání jejich rozkazů, uctívání jejich dogmat a nenávist k těm, kteří je neuznávají. Tím, ţe je pro člověka nejdůleţitější jistý ideál (náboţenský či politický), je ochoten poloţit za něj svůj ţivot. Canetti se věnuje náboţenství z pohledu islámu a katolicismu. U islámu lze vidět, ţe uctívají svůj ideál natolik, ţe jsou schopni pro něj zabíjet, je to vlastně náplní jejich víry. Katolicismus je mírnější, pomalejší a klidnější. Je zde viditelná jistá hierarchie. Slovo věřícího nemá takovou hodnotu jako slovo kněze.

33

ZÁVĚR

Gustave le Bon v práci Psychologie davu hledal odpovědi na základní otázky: Co je to dav? Co je veřejné mínění, jak se vytváří a jak se dá ovlivnit? Dá se dav ovládnout? Očekával, ţe nastala doba vlády davů, ţe neuvědomělá činnost davů, vstupující na místo uvědomělé činnosti jedinců, bude jedním z hlavních znaků společnosti: „Davy mají malou schopnost uvaţovat, ale jsou naopak velmi dobře uzpůsobeny k činům. Současnou organizací stoupla nesmírně jejich síla. Dogmata, která nyní vznikají, dosáhnu záhy moci starých dogmat, tj. tyranské a suverénní moci, která vylučuje jakoukoliv diskusi. Boţské právo králů bude nahrazeno boţským právem davů.“ (Le Bon, G.: Psychologie davu. Praha: KRA 1997, s. 7.) E. Canetti potvrzuje mimořádný význam davu, masy v moderních dějinách. Zásadní rozdíl nacházíme v přístupu k problematice - Gustave le Bon z hlediska psychologického, E. Canetti z antropologického. Dokumentuje to zejména propracovanost dělení davů (masy) u Canettiho, důleţitost náboţenství a víry, dešifrování toho, co lidi spojuje do davu (nejenom fyzická přítomnost, ale především společná idea, stejný směr, cíl.) Manipulace s davem můţe být postavena na neustálém opakování myšlenek, hesel, aţ je dav vstřebá a začne se podle nich řídit (G. le Bon), nebo je moţné předpokládat, ţe jiţ vytvoření davu, kde mají lidé pocit rovnosti, otvírá dostatečné moţnosti pro manipulaci (E. Canetti). Lze konstatovat, ţe cíl bakalářské práce byl naplněn, i kdyţ studium této problematiky přineslo řadu nových otázek. Jednou ze zásadních je, zda se ještě v době moderních technologií, propracovanosti psychologických postupů, důkladné znalosti sociálně - kulturních specifik jednotlivých národů, sociálních skupin, dokáţeme ubránit manipulaci. Nemusí to být jenom manipulace politická, ale i ekonomická, náboţenská, a další. S tím je spojena i druhá otázka- není to nakonec sám jednotlivec, který vyhledává dav (masu) jako prostor pro pocit jistoty, důleţitosti, aktivity? Ukazuje se, ţe postřehy Gustave le Bona a Eliase Canettiho jsou nadčasové, moderní teorie komunikace, teorie politiky je rozvíjí na širším základě, neţ byla psychologie, sociologie, antropologie. 34

35

5. Seznam literatury BEDNÁŘ, Miloslav. Médiokracie: [sborník příspěvků k problematice]. Rudná: Medias res, 2014, 78 s. Sborník (Medias res). ISBN: 978-80-87957-00-4. CANETTI, Elias. Masa a moc. 1. vyd. Praha: Arcadia. Studio klasik, 1994, 622 s. ISBN: 80-858-1208-8. CHOMSKY, Noam. Člověk, moc a spravedlnost. Praha: Intu, 2005, 110 s. ISBN: 80-903355-3-5. FREUD, Sigmund. Psychológia masy a analýza ja. Bratislava: Archa, 1996, 108 s. ISBN: 80-7115-123-8. GREEN, Georg. Přestaňte být manipulováni: jak se zbavit tyranizování, šikanování a otrockého plnění příkazů. Praha: Pragma, 2000, 166 s. ISBN: 807205-694-8. HARTL, Pavel, Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN: 80-7178-303-x. JODL, Miroslav. Teorie elit a problém elit. 2. vyd. Praha: Viktoria Publishing a. s., 1994, 156 s. ISBN: 80-85605-94-5. LE BON, Gustave. Psychologie davu. Praha: KRA, 1997, 102 s. NOVOTNÝ, Petr. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005, 118 s. ISBN: 80-86761-30-4. ORTEGA Y CASSET, Jose. Vzpoura davů. 1. Praha: Naše vojsko, 1993, 160 s. ISBN: 80-206-0072- 8. RUSHKOFF, Douglas. Manipulativní nátlak : (proč tak snadno uposlechneme druhé?). Hradec Králové: Konfrontace, 2002, 265s. ISBN: 80-86088-07-3. SAMUELSON, Paul Anthony, William D NORDHAUS. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1991, 1011 s. ISBN: 80-205-0192-4. TÓTH, Rastislav. Elity v společnosti. 1. vyd. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2007, 105 s. ISBN: 978-80-86879-09-3. WESOLOWSKI, Wlodzimierz. Třídy, vrstvy a moc. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1969, 164 s. 36

37

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGCIKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY

Recommend Documents