MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství. Jana Dostálová. Zvládání stresu a zátěže u zdravotníků

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Jana Dostálová

Zvládání stresu a zátěže u zdravotníků Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Andrea Pokorná

Brno, březen 2007

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením paní Mgr. Andrey Pokorné a použila jen uvedené informační zdroje.

Brno, březen 2007

2

Děkuji paní Mgr. Andree Pokorné za odborné vedení a cenné rady při zpracovávání mé bakalářské práce. Rovněž děkuji vedení Fakultní nemocnice Brno za umožnění dotazníkového šetření a sestrám za pomoc při realizaci průzkumu.

3

OBSAH ÚVOD ………………………………………………………………………………….6

I. TEORETICKÁ ČÁST 1 CÍLE A HYPOTÉZY ……………………………………………………………….8 2 STRES ……………………………………………………………………………..10 2.1 Definice stresu …………………………………………………………...10 2.2 Faktory stresu …………………………………………………………….11 2.2.1 Pracovní stresory …………………………………………………..12 2.2.2 Stresory v práci sestry ……………………………………………..13 2.3 Diagnostika stresu ………………………………………………………..14 2.4 Reakce na stres …………………………………………………………...15 2.4.1 Příznaky stresové reakce …………………………………………..16 3 STRES A JEHO VLIV NA ZDRAVÍ ……………………………………………..19 3.1 Vliv stresu na jednotlivé orgánové soustavy lidského těla ………………19 3.1.1 Kardiovaskulární systém ………………………………………….19 3.1.2 Gastrointestinální systém ………………………………………….20 3.1.3 Dýchací systém ……………………………………………………20 3.1.4 Pohybový systém ………………………………………………….21 3.1.5 Imunitní systém …………………………………………………...21 3.1.6 Genitouritální systém ……………………………………………...21 4 ZVLÁDÁNÍ STRESOVÝCH SITUACÍ …………………………………………..23 4.1 Strategie zvládání stresu …………………………………………………23 4.1.1 Plán překonání stresu ……………………………………………...24 4.2 Relaxační techniky ……………………………………………………….27 4.2.1 Výhody relaxace …………………………………………………..27 4.2.2 Podmínky pro dobrou relaxaci ………………………………….…28 4.2.3 Progresivní relaxace ……………………………………………….28 4.2.4 Autogenní trénink …………………………………………………29 4.3 Pohybová aktivita ………………………………………………………..30 4.3.1 Aerobní trénink ……………………………………………………31 4.3.2 Jóga ………………………………………………………………..31 4.4 Asertivita …………………………………………………………………31

4

II. EMPIRICKÁ ČÁST PRÁCE 5

METODIKA ……………………………………………………………………..33

6

VÝSLEDKY ŠETŘENÍ A JEJICH ANALÝZA…………………………………35

7

DISKUSE ………………………………………………………………………..59

8

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ………………………...63

ZÁVĚR ……………………………………………………………………………….65 ANOTACE ………………………………………….………………………………..68 ANNOTATION ………………………………………………………………………69 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ………………………………………………..70 SEZNAM ZKRATEK……..…………………………………………………………72 SEZNAM TABULEK……...…………………………………………………..…….74 SEZNAM OBRÁZKŮ.………………………………………………………….…….75 SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………………...76

5

ÚVOD „ Jediná cesta ke štěstí je přestat si dělat starosti s věcmi, které nezávisejí na naší vůli.” (Epiktetos)

Stres, nedostatek času, přemíra činností, to vše se stalo nedílnou součástí našeho každodenního života. Stále máme málo času a mnoho práce. Ustavičně se za něčím honíme! Rychlé tempo dnešní společnosti nás nutí ke stále vyšším a vyšším výkonům. Mnoho z nás nedokáže tento kolotoč ani na chvíli opustit a zastavit se, nejsme schopni si nalézt čas sami pro sebe, čas na odpočinek a relaxaci. To vše nás vede k předráždění, neschopnosti naslouchat svému tělu i lidem kolem nás. Dá se tak ale žít nepřetržitě, aniž by to na nás nezanechalo nesmazatelné stopy? Bohužel se stává, že jediné východisko, které v této situaci vidíme je alkohol, kouření a jiné návykové látky. To sice může vést ke krátkodobé úlevě a uvolnění, ale z hlediska dlouhodobé perspektivy pouze přiléváme olej do ohně. Povolání zdravotní sestry se řadí mezi profese, které jsou velmi fyzicky i psychicky náročné. Sestra musí během každé služby řešit nespočet úkolů, musí být pohotová, pečlivá, rychlá, bezchybná a přitom stále milá, příjemná a empatická. Po náročné službě si pak často nosí práci domů, protože nedokáže jen tak z hodiny na hodinu „přepnout“ a nechat za dveřmi domova pohnuté osudy svých nemocných. Doma pak místo odpočinku a relaxace přemýšlí nad odvedenou prací, je „roztěkaná“ a unavená a často pak není schopná věnovat se své rodině tak, jak by chtěla. To samozřejmě vede k pocitům neschopnosti a frustraci. Sestra vstupuje do své profese s nadšením, elánem, s mnoha ideály, ale postupem času zjišťuje, jak náročné povolání si zvolila. Vysoké nasazení, které při své práci odvádí, je pro ni stále více a více vyčerpávající a ne vždy přichází odměna ve formě pocitu uspokojení. Pocit marnosti může vést až k syndromu vyhoření. Často přichází situace, kdy má sestra pocit, že pokud se chce plně věnovat své profesi, odbývá tím svou rodinu a tudíž nemůže být dobrou matkou a manželkou. Tento konflikt rolí může vést k další frustraci a pocitům vlastní neschopnosti.

6

Stresová zátěž ohrožuje každou sestru, a proto se domnívám, že problematika zvládání stresové zátěže u zdravotních sester je velmi aktuální. Ve své bakalářské práci bych chtěla provést průzkum mezi sestrami pracujícími na lůžkových odděleních. Chci zjistit, do jaké míry se sestry cítí být stresem ohroženy, zda je rozdíl ve zvládání těchto náročných situací v závislosti na typu pracoviště, službách, věku a délce praxe sester. Na základě zjištěných nedostatků bych chtěla vytvořit pro sestry manuál ke zvládání stresových situací.

7

1

Cíl č. 1:

CÍLE A HYPOTÉZY

Zjistit, formou cíleně vypracovaného dotazníku, míru stresové zátěže u zdravotních sester pracujících v lůžkových částech interních a chirurgických oddělení.

Hypotéza č. 1:

Předpokládám, že více jak 60 % respondentů pociťuje při výkonu svého povolání stres.

Cíl č. 2:

Zjistit, formou cíleně vypracovaného dotazníku, rozdíl ve stresové zátěži u sester pracujících na interním a chirurgickém oddělení.

Hypotéza č. 1:

Předpokládám, že vzhledem k rozdílné skladbě pracovní náplně na obou typech pracovišť, budou zjištěny rozdílné stresové faktory.

Hypotéza č. 2:

Předpokládám, že sestry na chirurgických odděleních, budou pociťovat vyšší míru stresové zátěže, než sestry na odděleních interních.

Cíl č. 3:

Zjistit míru subjektivně pociťované stresové zátěže vzhledem k délce praxe a věku sester.

Hypotéza č. 1:

Předpokládám, že více něž 50 % sester s délkou praxe větší než 5 let, udává nižší subjektivní pocit stresové zátěže.

Hypotéza č. 2:

Předpokládám, že sestry ve věkové kategorii 19 – 25 let, budou udávat vyšší míru stresové zátěže, než sestry ve věkové kategorii 26 a více let.

8

Cíl č. 4:

Zjistit míru stresové zátěže u sester v závislosti na typu služby.

Hypotéza č. 1:

Předpokládám, že více než 60 % respondentů udává vyšší míru stresové zátěže během denní služby.

Cíl č. 5:

Zjistit, kolik procent sester absolvovalo seminář nebo vzdělávací akci na téma zvládání stresu.

Hypotéza č. 1:

Předpokládám, že více než 70 % sester neabsolvovalo žádnou vzdělávací akci na téma zvládání stresu (zátěžových situací).

Cíl č. 6:

Vytvořit manuál ke zvládání stresové zátěže sester.

9

2

STRES Slovo „stres“ je odvozeno od latinského slovesa „stringo, stringere, strinxi,

strictum“, což překládáme doslovně jako „utahovati, stahovati“. V jiném slova smyslu si tento pojem můžeme vyložit jako působení tlakem na daný předmět. V dnešní době si však pod pojmem stres představujeme hlavně „být v tísni, být pod tlakem“. Při pohledu do historie můžeme nalézt mnoho výzkumů v oblasti stresu a stresové zátěže. Mezi nejvýznamnější osobnosti, které se touto problematikou zabývaly patří: H. Seley, H. Coper, M. H. Appley, H. J. Eysenck, R. S. Lazarus a další.

2.1

Definice stresu Seley definoval stres jako charakteristickou fyziologickou odpověď organismu,

projevující se prostřednictvím adaptačního syndromu. Generalizovaný adaptační syndrom (GAS), má podle něj tři hlavní fáze: 1.

Poplachová reakce: aktivován je autonomní nervový systém. Pokud je tlak na této úrovni příliš silný, začínají se tvořit vředy v gastrointestinálním traktu, zvětšují se nadledvinky a atrofuje thymus.

2.

Rezistence (odpor,

odolnost):

organismus

se

s přetrvávajícím

stresem

vyrovnává dostupnými prostředky, pokud je to možné, stresu se přizpůsobuje. 3.

Vyčerpání: stresor přetrvává a/nebo organismus není schopen účinně reagovat. Následuje vyčerpání a organismus umírá, nebo je nevratně poškozen.1 H. Coper a M. H. Appley definují stres jako stav organismu, kdy je jeho

integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svou ochranu.2 Stresem tedy rozumíme vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. 3

1

Srov. Baštecká, B., Goldmann, P., Základy klinické psychologie, s. 240 Srov. Tamtéž, s. 240 3 Srov. Křivohlavý, J., Jak zvládat stres, s. 10 2

10

Dle Geista je stres nespecifická reakce organismu na jakýkoliv vliv, který na organismus působí. V této formulaci se rozlišují dva typy stresové reakce. První je eustres – vliv působící příjemně a distres – vliv působící nepříjemně. V praxi a v běžné mluvě se stresem obvykle myslí distres. K distresu dochází tehdy, jsou-li na osobnost kladeny takové fyzické a/nebo psychické nároky, které překračují její zátěžovou schopnost, jako pracovní přetížení, nemoc, napětí ve vztazích, déletrvající nátlakové situace, neúspěch atd., takže vzniká přepětí. To vyvolává poplachové reakce, které vedou k obranným adaptačním procesům, jimiž se má přetížení odstranit. Stres se vyvíjí v několika fázích: 1. fáze: symptomy stresu (napětí, strach, úzkost, rozrušení, bezmocnost, bezradnost, bezvýchodnost), tyto symptomy alarmují vznik 2. fáze 2. fáze: poplachová reakce 3. fáze: obranná – GAS – 2 formy a) aktivní – boj, útok b) pasivní – útěk, vzdání se 4. fáze: výsledek obranné reakce (adaptace) a) pozitivní – zvládnutí situace b) negativní – poškození organismu4

2.2

Faktory stresu Vlivy, které působí na člověka negativně, nazýváme stresory. Stresor

je charakterizován jako činitel vnějšího prostředí, jehož dopad na organismus vyvolává stresovou reakci.5 Stresory můžeme dělit podle několika hledisek. Jednak to jsou stresory dané charakteristikou osobnosti, jejími vlastnostmi a způsoby reagování v zátěžových situacích, jednak stresory materiální (nedostatek financí), a sociální (mezilidské vztahy, pracovní prostředí apod.). H. Seley dělil stresory na fyzikální a emocionální. Mezi fyzikální stresory zahrnuje jedy a skoro jedy (alkohol, nikotin, kofein a jiné drogy). Počítá sem i radiaci, vyzařování ultrafialových a infračervených paprsků, nízký obsah kyslíku ve vzduchu, znečištění vzduchu, příliš silné magnetické pole, vibrace, otřesy, elektrošoky, 4 5

Srov. Geist, P.; Psychologický slovník, s. 280 Srov. Hartl, P., Stručný psychologický slovník, s. 263

11

meteorologické vlivy, změny ročních období, změny tlaku vzduchu (komprese i dekomprese), viry, bakterie, katastrofy (záplavy, zemětřesení), nehody, úrazy, genetická zátěž, těhotenství, nechtěný sexuální styk a další. Mezi emocionální stresory řadí anxiozitu, zármutek, obavy a strach, nenávist, senzorickou deprivaci, anticipaci a další.6 V literatuře se také setkáváme s dělením na ministresory (mikrostresory), které vyjadřují velmi nízké okolnosti či podmínky vyvolávající stres (např. dlouhodobě pociťovaný nedostatek lásky), a makrostresory, což jsou vše ničící vlivy.7 Protikladem stresorů jsou tzv. salutory. Jedná se o faktory, které ovlivňují zdraví jedince pozitivně, posouvají ho v pomyslné škále směrem ke zdraví, vysoké zdatnosti a výkonnosti a v neposlední řadě k odolnosti vůči různým chorobám. Mezi salutory patří např. vhodná pohybová aktivita, různé relaxační metody, zdravá strava, přiměřená hmotnost a další. Každý člověk je jiný, a proto každý jedinec reaguje na stejný stresor různě. Dlouholetým výzkumem bylo zjištěno, že existují dva typy lidí. Typ A je charakterizován nadměrnou ctižádostí, přemrštěnými nároky na svou osobu, pocitem neustálého nedostatku času. Naproti tomu typ B je klidnější, umí odpočívat, vedle své práce se věnuje i zálibám, které má. Typ A podléhá stresu mnohem častěji.

2.2.1 Pracovní stresory V životě dnešního moderního člověka hraje práce velmi důležitou roli. Pro mnoho lidí se však právě práce stává výrazným stresovým faktorem. Jako nejdůležitější faktory v oblasti pracovního stresu se nejčastěji uvádějí tyto situace:

příliš rychlý pracovní postup nebo naopak zklamání z nepovýšení;

příliš mnoho nebo příliš málo práce;

přeložení, změna pracovního prostředí, změna spolupracovníků;

změna charakteru práce nebo stylu řízení;

nevyjasněné vztahy nadřízenosti, nedostatek prostoru pro samostatné rozhodování;

6 7

nepravidelná nebo nadměrně dlouhá pracovní doba, monotónnost práce;

Srov. Křivohlavý, J., Jak zvládat stres, s. 12 Srov. Tamtéž, s. 13

12

nebezpečná práce (pocit rizika), násilnosti na pracovišti;

Při stresovanosti prací se uplatňují i faktory soukromého života pracovníka:

nemoc nebo úmrtí rodinného příslušníka;

problémy v manželství nebo v rodině, stěhování;

snížení dosavadní výkonnosti v souvislosti se stářím nebo nemocí;8

2.2.2 Stresory v práci sestry Sestra je při výkonu svého povolání vystavena obrovskému množství stresorů. Nutnost chodit na směny narušuje biologicky nastavený cirkadianní rytmus, což může vést k spánkové deprivaci a s tím spojené trvalé únavě. Také neustálý kontakt s pacienty může sestru svým způsobem zatěžovat. Vždyť je to právě ona, kdo je nemocnému v době jeho hospitalizace nejblíže. Nemocní si také k sestře dovolí mnohem víc, než k lékaři. Sestra je první, kdo musí čelit zlobě a mnohdy i agresi ze strany klientů i jejich rodinných příslušníků. Dalším stresujícím faktorem mohou být vztahy na pracovišti. Zátěže v práci sestry můžeme rozdělit na zátěže fyzické, chemické a fyzikální a zátěže psychické, emocionální a sociální . Zátěže fyzické, chemické a fyzikální:

statické zatížení (stání při práci a asistenci u lůžka, u výkonů, stání u vizity);

dynamické zatížení (pocházení, vyřizování, přecházení mezi provozy);

zatížení páteře (při zvedání pacientů, polohování, úpravě lůžka);

zatížení svalového a kloubního systému;

setkávání se s nepříjemnými podněty (exkrementy, otevřené rány, nehojící se onemocnění, zápach, deformity, vyrážky);

rizika infekce;

narušení spánkového rytmu při směnování;

nedostatek klidu a času na pravidelnou stravu a dodržování pitného režimu;

kontakt s léky, dezinfekčními přípravky, pomůckami (rukavice);

hluk, nesprávné osvětlení, vibrace, radiační záření;

8

Schreiber, V., Lidský stres, s. 47-48

13

Zátěže psychické, emocionální a sociální:

neustálá pozornost, pečlivé sledování (stavu pacientů, přístrojů, instrukcí), rychlé přepojování mezi činnostmi;

pružné reagování na různorodé požadavky a změny;

nároky na paměť;

velká zodpovědnost za výsledky (následky) své práce;

nutnost samostatného rozhodování při respektování daných pravidel;

nutnost rychlých rozhodnutí a účelného jednání při nedostatku informací;

nutnost improvizace při nárazovém charakteru práce;

opakované setkávání se s lidmi v těžkých emočních stavech;

konfrontace s utrpením, bolestí, smrtí, vyrovnávání se s pocity bezmoci;

zacházení s intimitou druhého člověka, včetně překračování hranic (zavádění sond, aplikace klyzmatu, cévkování, aplikace injekcí);

působení bolesti druhým lidem;

otázky týkající se velmi soukromých záležitostí pacientů a jejich rodin;

provádění řady činností, které běžně vzbuzují odpor;

opakované konfrontace s vlastními zážitky a postoji, nutnost přemýšlet i o svém; životě, o svých hodnotách a postojích;

komunikace s příbuznými pacientů;

konflikt rolí;

nízké ohodnocení náročné práce;

nároky na neustálé učení a vzdělávání;9

2.3

Diagnostika stresu Stresovou reakci můžeme hodnotit z mnoha hledisek. Prvním z nich

je hodnocení příznaků stresového stavu. Příznaky stresového stavu budou vysvětleny v kapitole 2.4.1. Další

metodou

hodnocení

míry

stresové

standardizovaných dotazníků. 9

Bartošíková, I., O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry, s. 11

14

zátěže

je

použití

řady

V našich podmínkách je nejčastěji užívaným dotazníkem k hodnocení psychické pracovní zátěže Meisterův dotazník. Je velmi vhodným doplňkem při kategorizaci jednotlivých pracovišť z hlediska senzorické a mentální zátěže a obrací pozornost k subjektivní odezvě pracovníka na pracovní činnost. Na základě jeho výsledků jsou vytipována pracoviště se specifickými problémy, kde je nutno použít dalších podrobných metod, které osvětlí a dokreslí poměry na pracovišti (viz příloha č. 3).10 Další možností hodnocení stresové zátěže v zaměstnání je dotazník Subjektivní příznaky únavy, který byl vytvořen autory Japonské asociace průmyslového zdraví a v angličtině publikován Yoshitakem roku 1971. Strukturu dotazníku tvoří tři faktory: příznaky útlumu centrálního nervového systému, oslabení motivace a projekce symptomů v somatické oblasti. Dotazník se zadává na začátku a na konci pracovní směny, vyplnění trvá asi 5 minut (viz příloha č. 4).11 Ke zjištění míry stresu u běžné populace můžeme využít např. také dotazníku, který vypracovali Ján Praško a Hana Prašková (viz příloha č.5). Významnou roli při diagnostice stresové zátěže hrají cíleně vypracované dotazníky pro určité specifické skupiny populace. Často se také můžeme setkat s klasickým psychologicko-diagnostickým vyšetřením,

odbornými

lékařskými

posudky

k odhalení

již

vzniklých

psychosomatických potíží apod.

2.4

Reakce na stres Stresová reakce vzniká při setkání se stresorem. Jejím cílem je připravit

organismus k „boji“ nebo „útěku“. Proto je také stres často nazýván poplachovou reakcí organismu. Tato reakce je pro život a přežití velmi důležitá. Pokud však tento stav

trvá

dlouhodobě,

může

vést

k psychickým

nebo

psychosomatickým

onemocněním. Organismus reaguje na nepříznivé podmínky ve dvou hlavních fázích. Tvoří je poplachová reakce a všeobecný adaptační syndrom.

10 11

Srov. Hladký, A., Zdravotní aspekty zátěže a stresu, s. 78 Srov. Tamtéž, s. 105

15

Při poplachové reakci vyvolá působení stresoru vyplavení adrenalinu a noradrenalinu, tzn., že je aktivován sympatikus. Sympatikus způsobí uvolnění energie ve formě cukrů, tuků a škrobů ze zásob do krve. Tato energie se společně s kyslíkem dostává do tkání a orgánů,

které jsou při obraně a/nebo útoku

nejdůležitější. Mezi ně patří zejména mozek, srdce, plíce a v neposlední řadě také kosterní svaly. Naopak ostatní tkáně, které nejsou pro stresovou situaci bezprostředně potřebné, mají přísun energie omezen. Fáze všeobecného adaptačního syndromu nastává v případě, kdy na organismus stále působí stresor. Cílem je vytvořit si ochranu pro překonání nepříznivých okolností. V této fázi stresové reakce dochází k aktivaci především parasympatiku, z hypofýzy se uvolňuje adrenokortikotropní hormon, který stimuluje kůru nadledvin. Ta pak produkuje kortizol a kortizon, které mobilizují další energii. Pokud je hladina kortizolu a kortizonu v krvi dostatečná, zpětnou vazbou pro hypotalamus dochází k zastavení stresové reakce, která může postupně odeznít. Pokud stresová reakce probíhá v organismu příliš dlouho a příliš často, dochází ke zbytnění kůry nadledvin, což má za následek nadměrnou produkci kortizolu a kortizonu. Hypotalamus sníženě reaguje na zpětnou vazbu a stresová reakce není zastavena. Tato situace vede ke vzniku psychických a psychosomatických onemocnění.

2.4.1 Příznaky stresové reakce Příznaky stresu můžeme dělit z několika hledisek. Psycholog uvádí, že člověk ve stresu prožívá obavy a strach, cítí beznaděj a bezmoc, trápí ho noční můry. Zaměřuje se tedy především na negativní emoce. Další pohled na stresovou reakci sleduje známky nadměrné aktivace sympatiku, hodnotí fyziologické funkce (hloubka a frekvence dechu, puls,..) a další tělesné příznaky. Jiný pohled zkoumá společenský dopad stresové reakce. Všímá si chování a jednání jedince, mezilidských vztahů, agresivity v komunikaci apod. Ján Praško a Hana Prašková popisují příznaky stresu ve čtyřech hlavních úrovních. První oblastí je myšlení. Tato část zahrnuje „dělání si starostí“, automatické negativní myšlenky, vytváření si katastrofických představ atd. Druhou oblast tvoří emoce, což jsou ve své podstatě popudy k jednání. Patří sem pocity nepohody, napětí, vztek, úzkost, strach, smutná nálada, bezradnost, náladovost, rozmrzelost a apod. Třetí

16

úroveň tvoří chování. Zahrnují sem vyhýbání se svým povinnostem, sociálním kontaktům, odkládání úkolů, nebo naopak zrychlené pracovní a životní tempo. Poslední část tvoří tělesné příznaky, které v člověku vzbuzují obavy a strach o vlastní zdraví, což vede opět k negativním myšlenkám a vytváření katastrofických scénářů, takže vzniká bludný kruh.12

Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí příznaky stresu na tři skupiny.

A.

Fyziologické příznaky stresu

1.

palpitace;

2.

bolest a sevření za hrudní kostí;

3.

nechutenství a meteorismus;

4.

křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha a průjem;

5.

časté nucení k močení;

6.

sexuální impotence a/nebo nedostatek sexuální touhy;

7.

změny v menstruačním cyklu;

8.

bodavé, řezavé a palčivé pocity v rukou a nohou;

9.

svalové napětí v krční oblasti a v dolní části páteře, často spojené s bolestmi v těchto částech těla;

10.

úporné bolesti hlavy – často začínající v krční oblasti a rozšiřující se vpřed směrem od temene hlavy k čelu;

11.

migréna;

12.

exantém v obličeji;

13.

nepříjemné pocity v krku;

14.

dvojité vidění a obtížné soustředění pohledu očí na jeden bod (tzv. fokusace);

B.

Emocionální příznaky

1.

prudké a výrazně rychlé změny nálady;

2.

nadměrné trápení se s věcmi, které zdaleka nejsou tak důležité;

3.

neschopnost projevit emocionální náklonnosti, sympatizování s druhými lidmi;

4.

nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav a fyzický vzhled;

12

Srov. Praško, J., Prašková, H., Proti stresu krok za krokem aneb Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě, s. 12

17

5.

nadměrné snění a stažení se ze sociálního styku, omezení kontaktu s druhými lidmi;

6.

nadměrné pocity únavy a obtíže při soustředění pozornosti;

7.

zvýšená podrážděnost, popudlivost (iritabilita) a úzkostnost (anxiozita);

C.

Behaviorální příznaky

1.

nerozhodnost a do značné míry i nerozumné nářky;

2.

zvýšená absence, nemocnost, pomalé uzdravování po nemoci, nehodách a úrazech;

3.

sklon ke zvýšené osobní nehodovosti a nepozornému řízení auta;

4.

zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům, výmluvy, vyhýbání se odpovědnosti i častější podvádění;

5.

zvýšené množství vykouřených cigaret za den;

6.

zvýšená konzumace alkoholických nápojů;

7.

větší závislost na drogách, zvýšené množství tablet na uklidnění a léků na spaní;

8.

ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání;

9.

změněný denní životní rytmus – problémy s usínáním a pak pozdní vstávání s pocitem velké únavy;

10.

snížené množství vykonané práce a zvýšená nekvalitnost práce;13

Pro úspěšný boj se stresem je důležité vnímat problematiku stresu komplexně, protože všechny typy příznaků spolu úzce souvisí a není možné je od sebe oddělovat. Zejména u určitých sociálních či pracovních skupin (zdravotničtí pracovníci, učitelé, obecně pomáhající profese) je důležité akceptovat a hodnotit primární známky stresu bezodkladně a řešit je. Jinak dochází k významnému vlivu nejen na kvalitu práce, ale i na kvalitu života osob prožívajících stres a na jejich zdraví.

13

Křivohlavý, J., Jak zvládat stres, s. 29

18

3

STRES A JEHO VLIV NA ZDRAVÍ

Stres a jeho vliv na zdraví je dnes velmi často konzultovaná problematika. Dostane-li se organismus do stresu, může a nemusí onemocnět. Vše záleží na schopnosti organismu adaptovat se na změněné podmínky vnějšího okolí. Pokud adaptace selže, dochází k tzv. nemocem z adaptace nebo také civilizačním nemocem. Selhání adaptačního systému má za následek odblokování chorobného procesu. V souvislosti s vlivem stresu na organismus hovoříme též o psychosomatických onemocněních. Tato onemocnění vznikají působením souboru faktorů, které stojí u zrodu choroby spolu s vlivem psychiky (stísněnost, pocit ohrožení, obavy, strach). H. Seley vyslovil důležitou myšlenku: „Stres může způsobit psychické změny. Platí však i opak, změny v psychickém stavu mohou způsobit fyziologické změny, například ty, které charakterizují GAS (General Adaptation Syndrom – obecný adaptační syndrom).“ Řadou pokusů, provedených v prvé řadě na zvířatech, byla tato myšlenka potvrzena. 14 Dlouholetá šetření odhalila, že stres má své významné místo v patogenezi řady onemocnění. Patří mezi ně mimo jiné různé formy ischemické choroby srdeční, hypertenze, vředová choroba gastroduodena, tuberkulóza, alergie a další.

3.1

Vliv stresu na jednotlivé orgánové soustavy lidského těla

3.1.1 Kardiovaskulární systém Vztah mezi stresem a onemocněními kardiovaskulárního systému patří mezi často diskutovaná a ze všech stran probíraná témata. Mnohokrát bylo prokázáno, že choroby oběhového systému mají ke stresu velmi úzký vztah. V šedesátých letech minulého století byl vyvinut koncept o typu chování A Rosenmanem a Friedmanem, kteří v široce pojaté prospektivní studii demonstrovali vyšší prevalenci rizikových faktorů ischemické choroby srdeční u lidí typu A, jako je zvýšená hladina cholesterolu v krevním séru, zvýšené betalipoproteiny, zvýšená 14

Srov. Křivohlavý, J., Jak zvládat stres, s. 35

19

srážlivost krve a zvýšená denní sekrece norepinefrinu. Typ A byl charakterizován jako chování vyznačující se velkou až přehnanou ctižádostí, soutěživostí, průbojností, agresivitou, snadno vzbuzenou hostilitou a pocity neustálého nedostatku času .15 Stres má také obrovský vliv na hypertenzi. Právě v době působení silného stresoru, dochází k přechodnému zvýšení krevního tlaku. Pokud tato stresová reakce trvá delší dobu a probíhá často, hypertenze se stává fixovanou a má již neblahé důsledky na cévní systém.

3.1.2 Gastrointestinální systém Při působení silného stresového faktoru dochází ke stresové reakci, která se může projevit příznaky na zažívacím traktu. Patří sem nauzea, zvracení, nechutenství, průjem, zácpa a další. Za typicky stresovou nemoc se dříve označovala vředová choroba gastroduodena. Novější poznatky ale prokazují, že na vzniku vředové choroby má největší podíl mikroorganismus zvaný Helikobakter pylori. Nejde tedy o stresovou nemoc, nýbrž o onemocnění infekční. Stresové faktory se přesto uplatňují na vzniku a hlavně průběhu

řady

zánětlivých onemocnění zažívacího traktu. Nezanedbatelný vliv stresu se uplatňuje např. u vředujícího zánětu tlustého střeva – kolitis ulceroza. Stres jako spouštěč onemocnění se velmi významně uplatňuje u onemocnění nazývaného dráždivý tračník, které se projevuje např. častými průjmy.

3.1.3 Dýchací trakt Dýchání a jeho charakteristiky (frekvence, hloubka, pravidelnost) patří mezi symptomy právě probíhající stresové reakce. Objevuje se bolest na hrudi, zrychlené dýchání, pocit nemožnosti se nadechnout. Tělo se připravuje na stresovou reakci boj nebo útěk a člověk začíná rychleji a povrchněji dýchat. Dochází k vydechování zvýšeného množství oxidu uhličitého a vdechování zvýšeného množství kyslíku. Vzhledem k tomu, že působící stres je většinou psychického původu, nemůže organismus reagovat bojem či útěkem a proto nadměrné množství kyslíku nelze zpracovat. To vede k poruše acidobazické 15

Srov. Hladký, A., Zdravotní aspekty zátěže a stresu, s. 36

20

rovnováhy, která se projeví utlumením dýchání v mozkovém centru. Výsledkem je pocit nedostatku dechu. V souvislosti se stresem se často uvádí astma bronchiale. Toto onemocnění sice vzniká na alergickém podkladě, ale stresové vlivy astma zhoršují, popř. vyvolávají další záchvaty výdechové dušnosti. Jako stresory se zde uplatňují především psychosociální faktory (mezilidské vztahy a konflikty s nimi spojené).

3.1.4 Pohybový systém Při déletrvajícím prožívání stresu může dojít k příznakům na pohybovém systému. Dlouhodobé napětí a ztuhlost jednotlivých svalových skupin vede k bolestem v různých částech těla. Typické jsou zejména bolesti v krční oblasti a dolní části páteře, které jsou často spojeny s bolestmi v těchto částech těla. V důsledku postižení krční páteře pak vznikají úporné bolesti hlavy, které začínají právě v krční oblasti a rozšiřují se vpřed, směrem k temeni hlavy a k čelu. Někdy se setkáváme také s názory, že dlouhodobý stres má vliv na vznik a průběh revmatických zánětů kloubů, kolagenóz a dalších onemocnění.

3.1.5 Imunitní systém Je všeobecně známo, že řada onemocnění (jako je např. chřipka) vzniká po nadměrné námaze nebo vyčerpání. Organismus člověka, na kterého je delší dobu kladena vyšší zátěž, má nižší obranyschopnost. Někteří lékaři také hovoří o vztahu mezi stresem a nádorovými chorobami. Domnívají se, že duševní stav nemocných s nádorovým onemocněním ovlivňuje vznik i průběh těchto nemocí. Přímé důkazy potvrzující tento vztah však zatím nebyly validně dokumentovány.

3.1.6 Genitourinální systém Jedním z projevů dlouhodobého přetěžování žen a dívek je porucha menstruačního cyklu ve smyslu dysmenorey či amenorey. Tato porucha postihuje především mladé dívky, které podstupují náročný intenzivní trénink. Při zmírnění zátěže se menstruace obvykle opět upraví. Příčina těchto potíží je přirozená. Tělo se tak brání možnému otěhotnění u přetěžované ženy, protože těhotenství

21

by v takovém stavu bylo pro ženu další zátěží, která by mohla být nebezpečná pro ni i pro plod. Dalším jevem souvisejícím se stresem je impotence u mužů a nedostatek sexuální apetence u obou pohlaví. Tento problém sám o sobě vede k dalším stresům a pocitům méněcennosti. Vytváří se tak uzavřený bludný kruh. Stres se projevuje i na vylučovacím systému. Jde především o časté nucení na močení – polakisurii – zejména v období akutního stresu. Později naopak dochází k poruchám vylučování moči v důsledku neakceptování nutkání na močení.

Tato fakta dokumentují, že stres a subjektivně pociťované stresové situace jsou významnou determinantou kvality psychického v sociální oblasti.

22

a fyzického zdraví s důsledky

4

ZVLÁDÁNÍ STRESOVÝCH SITUACÍ

Zvládání stresových situací je spojeno s několika základními pojmy. Jde hlavně o slova adaptace, koupink a předjímání. Adaptace a její mechanismy jsou často diskutovaná témata v psychologii. Slovo adaptace je latinského původu a překládá se jako přizpůsobení. V souvislosti se stresem je adaptace spojena s řadou oblastí. Mezi ně patří zvládání vlastní těžké zdravotní situace, zvládání zármutku, zvládání různých životních krizí, zvládání těžkostí spojených s vymaňováním se ze zajetí (alkoholismus, nikotinismus, toxikománie) a v neposlední řadě téma zvládání stresu. Koupink je počeštělá forma anglického slova „coping“. V češtině pro toto slovo máme význam – zvládaní nadlimitní zátěže. V odborné literatuře se často setkáváme s definicí koupinku formulovanou Cohenem a Lazarusem: „Zvládáním (koupinkem) se rozumí snaha – jak intrapsychická (vnitřní), tak zaměřená na určitou činnost – řídit, tolerovat, redukovat a minimalizovat vnitřní a vnější požadavky kladené na člověka a střety mezi těmito požadavky. Jde přitom o požadavky mimořádně vysoké, které člověka značně namáhají a zatěžují nebo převyšují zdroje, které má daná osoba k dispozici.“16 Oba tyto termíny, adaptace i koupink, se vztahují k aktivitě člověka v zátěžové situaci. Adaptací ale rozumíme vyrovnání se se zátěží, která je běžná, v normálních mezích. Koupink již vyjadřuje boj s nadměrnou, pro člověka nadlimitní zátěží. Poslední pojem objevující se v souvislosti se zvládáním stresu a zátěže je předjímání (anticipace). Tento výraz vyjadřuje procesy, které probíhají před tím, než se člověk dostane do těžké životní situace. To znamená, že člověk „bojuje s drakem“ ještě dříve, než se s ním potká. Předjímá toto střetnutí a v mysli se na ně předem připravuje.17

16 17

Srov. Křivohlavý, J., Jak zvládat stres, s. 42 Srov. Tamtéž, s. 43

23

4.1

Strategie zvládání stresu Lidé přistupují ke stresujícím situacím obecně třemi základními způsoby. První

přístup je ústupový (defenzivní) nebo popírající. Jedinec si podvědomě překrucuje skutečnost, protože buď doufá, že se situace nějak vyřeší bez jeho zásahu, nebo ze strachu z konfrontace se situací ji úplně popírá. Problém není řešen a často se dále zhoršuje. Dalším přístupem je únik od skutečnosti k náhražkovým aktivitám (kouření, pití alkoholu, hráčství, workoholismus). Třetí přístup představuje vědomou snahu situaci řešit. Podle druhu situace může spočívat ve změně situace (velké rozhodnutí, např. přestěhovat se, změnit zaměstnání, rozvod), v nácviku dovedností ke zvládání situace (učení novým věcem, které člověk potřebuje, aby stresující situaci byl schopen lépe zvládnout), nebo ve změně pohledu na situaci (jde o učení se vidět situaci a její důsledky z různých perspektiv), tak i vlastní schopnosti ji zvládat plněji a reálněji. 18

4.1.1 Plán překonání stresu Ján Praško a Hana Prašková ve své monografii Proti stresu krok za krokem aneb Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě vytvořili plán překonání stresu. Níže jsou uvedeny základní principy: 1. Definice stresu: Co chci řešit, co chci změnit? 2. Cíl: Jak má po změně problém vypadat? 3. Konkretizace problému: Jak tento problém vypadá? a) Okolnosti problému: Které vnější okolnosti a vnitřní postoje a chování s tím souvisí? V této položce se snažíme si uvědomit vše, co z vnějších okolností i vnitřních povahových rysů a stereotypů v našem chování ovlivňuje stres, který prožíváme. b) Spouštěče stresu: Co se děje před objevením stresu? Kdy, s kým a kde se objevují? Spouštěče jsou typické situace, které spouští prožívání stresu. Některé jsou vyjímečné, stávají se občas a nejsou hlavním problémem.

18

Srov. Praško, J.; Prašková, H., Proti stresu krok za krokem aneb Jak získat odolnost vůči nepohodě, s. 64

24

Problémem jsou situace, které se pravidelně opakují a vždy vedou ke spuštění stresové reakce c) Projevy stresu: Jaké myšlenky, emoce, chování a tělesné reakce se ve stresu objeví? d) Důsledky stresu: Jaké mohou být pozitivní a negativní důsledky mého chování ve stresu? Důsledky jakéhokoliv našeho prožívání či chování mohou být pozitivní, negativní nebo neutrální. Pozitivní důsledky často vedou k udržování daného chování. e) Modifikující faktory: Co modifikuje průběh stresu? Modifikující faktory jsou faktory, které působí na tom, že prožitek stresu zesílí nebo zeslabí. 4. Strategie řešení problému: Jaké metody povedou ke změně? a) Změna okolností: Jak mohu změnit okolnosti, které souvisejí se stresem? Pokud se podaří změnit okolnosti, které se stresem souvisí, často se podaří zmírnit nebo úplně odstranit celý problém. b) Kontrola spouštěčů: Jak mohu začít ovládat to, co stres spouští? Spouštěče se mohou kontrolovat několika způsoby: můžeme se na ně předem připravit, vyhnout se jim, změnit způsob jejich hodnocení nebo změnit způsob reakce na ně. c) Kontrola projevů stresu: Jak změnit myšlenky, emoce a chování ve stresu?

Kontrola

myšlenek:

provádí

se

testováním

negativních

myšlenek

a přerámováním na více konstruktivní nebo více pravdivá tvrzení. Změnou myšlenek dochází k přetětí bludného kruhu a zastavení negativního prožitku

Kontrola emocí: emoce většinou dokážeme kontrolovat nepřímo, přes kontrolu myšlenek. Jiným způsobem je relaxace, která zmírňuje úzkost a napětí.

Kontrola chování: jde o zábranu výbavného chování, nácvik sociálních dovedností, zejména asertivity, a o plánování si činností a zábranu odkládání.

Kontrola tělesných reakcí: tělesné reakce nelze kontrolovat přímo, ale daří se je hlídat pomocí kontroly myšlenek, chování a emocí. Uplatňuje se zde především relaxace a aktivní pohyb, které vedou k vymizení tělesných příznaků stresu.

25

d) Změna důsledků stresu: Jak mohu snížit pozitivní důsledky stresu? Pozitivní důsledky

stresu

vedou

k tomu,

že

se stresová reakce

posiluje,

což je nežádoucí. e) Kontrola modifikujících faktorů: Jak kontrolovat to, co stres zmírňuje a co ho zhoršuje? V tomto bodě můžeme např. přesunout nejtěžší úkoly na část dne, kdy jsme nejvýkonnější. 5. Časový plán užití vybraných strategií: Co musím udělat nejdříve a co později? 6. Hodnocení řešení problému: Jak mi to jde? Čeho jsem dosáhl(a)? Hodnotit je třeba často a pravidelně, nejlépe jedenkrát týdně. Sebeodměňování: Co si zasloužím, když dosáhnu cíle? Již na počátku řešení problému by měla být stanovena velká odměna, kterou si dopřejeme po dosažení cíle. .19

Na závěr autoři uvádějí těžkosti a chyby, které se mohou při sestavování plánu překonávání stresu vyskytnout:

Je definován nedůležitý problém. Cíl je definován obecně, vágně, nebo široce a příliš ambiciózně. Okolnosti nejsou dostatečně rozvedeny a podstatné okolnosti mohou zůstat skryty. Chybí řada typických spouštěčů. Konkretizace problému je vágní, myšlenky nebývají dostatečně zachyceny. Zanechání programu při kolísání stavu v průběhu jeho plnění – z očekávání rychlých zázraků. Odměna přichází dříve, než je vykonán jednotlivý krok. Odměna je velmi nedostatečná. Odměna přichází pozdě.20

19

Srov. Praško, J.; Prašková, H., Proti stresu krok za krokem aneb Jak získat odolnost vůči nepohodě, s. 71 20 Tamtéž, s. 84

26

4.2

Relaxační techniky Relaxace je stav psychického a tělesného uvolnění. Během ní se snažíme

dosáhnout postupného zklidnění sympatiku, který je aktivován při stresové reakci, a zvyšujeme účinek parasympatiku. Subjektivně člověk relaxaci hodnotí jako stav uvolnění těla a mysli s prožitkem klidu, vyrovnání a vnitřního ticha. Relaxace znamená současné psychické i tělesné uvolnění. Tělesné uvolnění se projeví souladem dechového rytmu a rytmu úderů srdce, mírným poklesem krevního tlaku, příjemným uvolněním všech svalových skupin a zpomalením základních tělesných pochodů.21 Někteří lidé mohou mít s relaxací potíže, vnucují se jim negativní automatické myšlenky,

které

je

nabádají

k

„nějaké

smysluplnější

činnosti“,

utvrzují

je v přesvědčení, že nejsou schopni se relaxaci naučit apod. Jiní lidé mají potíže díky nepříjemným tělesným projevům, které relaxaci narušují a znemožňují uvolnění. Relaxace je dovednost, kterou je třeba se naučit. Nácvik je důležité provádět systematicky a pravidelně, např. 15 minut denně, ne nárazově. Nelze také očekávat okamžité výsledky.

4.2.1 Výhody relaxace Pravidelná relaxace přináší mnoho výhod. Ty se projevují ve třech základních rovinách, v rovině tělesné, duševní a emocionální. Na tělesné úrovni relaxace přináší uvolnění svalového napětí, dochází k odstranění pocitů únavy a nepříjemných tělesných prožitků, jako je bolest hlavy, tlaky v žaludku, bušení srdce, potíže s dechem apod. Systematicky prováděná relaxace vede k pocitům zvýšené odolnosti a výkonnosti. V oblasti duševní dochází ke zlepšení myšlení. Myšlení je jasnější, koncentrovanější a klidnější. Lze vypozorovat i zlepšení paměti a učení. Relaxace aktivizuje pravou mozkovou hemisféru, což má za následek zlepšení intuice, tvořivosti a schopnosti konstruktivně řešit problémy. V rovině emocionální dochází k vymizení podrážděnosti. Člověk se stává jistějším v mezilidských vztazích, zlepšuje se také spánek. 21

Srov. Praško, J., Prašková, H., Proti stresu krok za krokem aneb Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě, s .115

27

4.2.2 Podmínky pro dobrou relaxaci Pro nácvik relaxace je důležitá příprava optimálních podmínek:

Pravidelné cvičení 1 – 2krát denně, 10 – 15 minut

Vyloučení smyslových podnětů (klidná doba, místo, pološero, bezhlučnost)

Volný oděv

Pohodlná poloha (jogínský sed, pozice drožkáře, pozice mexického povaleče, v leže)

Vnitřní pasivní postoj

Načasování

Pomalé dýchání

Koncentrace pozornosti22

4.2.3 Progresivní relaxace Progresivní relaxace spočívá v postupném procházení jednotlivých svalových skupin, které napínáme a uvolňujeme. Důležité je nacvičovat napětí a uvolnění ve správném pořadí a správném rytmu. Svaly napínáme na konci nádechu, uvolňujeme s výdechem. Pro úplnost jsou zde vyjmenovány instrukce pro progresivní relaxaci tak, jak je uvádí Praško a Prašková

Zatněte obě pěsti tak, abyste cítili napětí v pěsti a předloktí…uvolněte.

Ohněte lokty a zatněte bicepsy, ruce jsou uvolněné…uvolněte.

Natáhněte obě paže a zatněte triceps…uvolněte.

Přitáhněte ramena k uším…uvolněte.

Nakrčte čelo a zvedněte obočí…uvolněte.

Sevřete víčka…uvolněte.

Napněte čelisti tím, že pevně sevřete rty…uvolněte.

Zatlačte

jazyk

proti

patru,

rty

jsou

zavřené,

všimněte

si

napětí

v hrdle…uvolněte.

Zakloňte hlavu jak nejdál to jde…uvolněte.

22

Srov. Praško, J, Prašková, H., Proti stresu krok za krokem aneb jak získat odolnost vůči nepohodě, s. 119

28

Zatlačte bradu proti hrudi…uvolněte.

Zvedněte ramena k uším…uvolněte.

Zhluboka

se

nadechněte,

naplňte

zcela

plíce,

zadržte

dech,

vydechněte…uvolněte.

Zatněte svaly břicha…uvolněte.

Zatněte hýždě…uvolněte

Napněte stehna…uvolněte

Zatlačte nohy do podlahy…uvolněte

Klidně a pravidelně dýchejte břichem, udělejte sedm nádechů a výdechů a při každém výdechu nechte tělo zvadnout jako hadrového panáčka, řekněte si v duchu slovo: „Uvolnit“.23

4.2.4 Autogenní trénink Duchovním otcem autogenního tréninku je berlínský lékař J. H. Schulz. Tato relaxační metoda vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi psychickým napětím, stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva. Člověk je schopen vlastní vůlí napětí kosterního svalstva měnit a má tak možnost využít svalového uvolnění k dosažení uvolnění psychického.24 Celá sestava autogenního tréninku má vyšší a nižší stupeň. Vyšší stupeň je náročnější a proto se v běžné praxi příliš nepoužívá. Nácvik se provádí postupně a dlouhodobě. Základní stupeň Schulzeho autogenního tréninku zahrnuje tyto prvky: 1.

Naladění

2.

Nácvik tíže (uvolnění svalů) – vhodné je použití předem daných formulek:

Pravá ruka je těžká.

Levá ruka je těžká.

Obě ruce jsou těžké.

Pravá noha je těžká.

Levá noha je těžká.

23

Srov. Praško, J, Prašková, H., Proti stresu krok za krokem aneb jak získat odolnost vůči nepohodě, s. 123 24 Srov. Praško, J., Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti, s. 107

29

3.

Obě nohy jsou těžké.

Nácvik tepla (uvolnění cév)

4.

Celé tělo je těžké.

Pravá ruka je teplá.

Levá ruka je teplá.

Obě ruce jsou teplé.

Ruce i nohy jsou teplé.

Celé tělo je teplé.

Zklidnění dechu

5.

Dech je lehký a volný.

Regulace srdce (zklidnění tepu)

6.

Srdce tepe klidně a pravidelně.

Teplo v nadbřišku

7.

Do břicho proudí příjemné teplo.

Chlad na čele

8.

Čelo je příjemně chladné. Mysl je klidná a soustředěná.

Autosugesce

9.

Po ukončení budu svěží a v dobré náladě.

Aktivace

Napnout paže! Zhluboka dýchat! Otevřít oči!25

Existuje více autorů, kteří se zabývali autogenním tréninkem, ale Schulzeho postup je v našich podmínkách nejužívanější a nejznámější.

4.3

Pohybová aktivita Pravidelný pohyb je základním prostředkem proti stresu. Při tělesné námaze

se spaluje nadbytečný adrenalin, dochází postupně k zvýšení tonu parasympatiku, zpomaluje se srdeční akce, zlepšuje se držení těla, stoupá pocit síly, pružnosti, zdraví a klidu, lépe se spí. 26

25 26

Praško, J., Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti, s. 109 Srov. Tamtéž, s. 113

30

4.3.1 Aerobní trénink Na stres a jeho prožívání má největší vliv aerobní trénink. Takové cvičení by mělo trvat alespoň dvacet minut. Typickým příkladem je vytrvalostní běh, jízda na kole či rotopedu, plávání a podobné druhy pohybu. Při aerobním cvičení dochází k uvolňování endorfinů, které přivádějí mozek do relaxovaného stavu bdělosti a klidu.

4.3.2 Jóga Jóga je tělovýchovný systém s jasně vyhraněnými vztahy k tělu i lidské psychice. Její cvičení regulují dýchání, vedou k masáži vnitřních orgánů, povzbuzují látkovou výměnu, žlázy s vnitřní sekrecí, uvolňují klouby a páteř. 27 V józe je kladen důraz především na pomalé pohyby, jejich plynulost a výdrž v jednotlivých pozicích. Pro nácvik jógy je však velmi důležité cvičení pod odborným dohledem. Nácvik trvá mnoho let.

4.4

Asertivita Jednou z možností, jak zlepšit kvalitu svého života a zvládání stresových

situací je naučit se asertivitě. Asertivní chování je dovednost, kterou uplatňujeme při jednání s druhými lidmi. Je to určitý způsob, jak sdělovat své potřeby, svá přání a své pocity druhým, aniž porušujeme jejich práva. Znamená to být si vědom vlastních práv a zároveň respektovat práva druhých. 28 Asertivní chování neznamená chování agresivní, asertivní člověk je klidný, dává najevo, že si váží druhých lidí, hledá oboustranný kompromis. Cílem takového člověka je prosadit se bez omezování sebe i druhých.

Cíle asertivity:

Jasně a přiměřeně vyjadřovat vlastní pocity.

Říkat ano nebo ne v souladu s tím, co doopravdy chceme.

Požádat o to, co potřebujeme.

27 28

Srov. Praško, J., Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti, s. 115 Tamtéž, s.136

31

Přijmout odmítnutí od druhého bez pocitu urážky.

Přijmout kritiku bez vzdoru či sebeodsuzování.

Konstruktivně kritizovat.

Vyjádřit i přijmout kompliment.

Prosadit svoje požadavky.

Citlivě naslouchat druhým.

Uzavírat rozumné kompromisy.

Vést samozřejmě rozhovor s druhým člověkem.29

Jedinec, který se rozhodne využívat asertivních technik by si měl být vědom, že musí respektovat a akceptovat tato asertivní práva: 1.

Právo říci „ne“ bez pocitů viny.

2.

Právo změnit svůj názor.

3.

Právo dělat chyby a nést za ně odpovědnost.

4.

Právo říci:“Nevím.“ „Nerozumím.“ „Nezajímá mě to.“

5.

Právo požádat druhého o to, co chcete, a přitom si uvědomovat, že druhý má právo říci „ne“.

6.

Právo mít své názory a pocity a vyjadřovat je přiměřeným způsobem.

7.

Právo rozhodnout se, zda se budete zabývat problémy někoho druhého.

8.

Právo na soukromí.30

Z výše uvedených poznatků vyplývá, že asertivní člověk zná a uznává své vlastní nedostatky, stejně tak jako přednosti, respektuje sebe i ostatní a vždy nese odpovědnost za své chování a činy.

29 30

Praško, J., Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti, s. 136 Tamtéž, s. 137

32

5

METODIKA Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit míru stresové zátěže u zdravotních

sester pracujících v lůžkových částech interních a chirurgických oddělení. Zajímal mě také rozdíl ve stresové zátěži dle typu oddělení. V neposlední řadě jsem chtěla odhalit závislost stresové zátěže na délce praxe, věku sester a typu služby. Do svého šetření jsem také zařadila zjištění podílu sester, které absolvovaly seminář nebo vzdělávací akci s tématikou zvládání stresové zátěže či náročných situací. Posledním cílem, který jsem si vytyčila, bylo vytvoření manuálu ke zvládání stresové zátěže pro sestry. Pro své šetření jsem si zvolila metodu dotazníkového šetření. Dotazník je soubor předem připravených, správně formulovaných a smysluplně seřazených otázek, které se nazývají položky. Respondenti odpovídají písemnou formou. Dotazník je anonymní, což přispívá ke zlepšení spolupráce s respondenty. Výhodou této metody je rychlé ekonomické shromáždění dat od velkého počtu respondentů a následné zpracovávání pomocí počítačového programu. Nevýhodou naopak je, že dotazník nezjišťuje jací respondenti skutečně jsou, ale jak sami sebe vidí, nebo jak chtějí být viděni.

Další nevýhodou je nemožnost zpětné kontroly plynoucí z anonymního

charakteru dotazníku. Ke splnění cílů byl vytvořen nestandardizovaný dotazník, ve kterém jsem použila i několik položek z často využívaného Meisterova dotazníku. Dotazník se skládal z 20 položek. Položka č. 7 měla jednu podotázku. Položky č. 1 – 4 byly tzv. kontaktní. Sloužily ke zjištění demografických údajů, k seřazení respondentů do skupin podle věku, délky praxe, nejvyššího dosaženého vzdělání a typu pracoviště. Položky č. 5 – 8 zjišťovaly míru subjektivně pociťované stresové zátěže, závislost zátěže na typu služby, zdroje a faktory stresu. Položky č. 7 a 8 umožňovaly volit z více možností, přičemž položka č. 7 měla ještě podotázku, na kterou odpovídali respondenti, kteří jako zdroj stresu označili pracovní vztahy. Položky č. 9 – 14 byly převzaty z

Meisterova dotazníku pro hodnocení

psychické pracovní zátěže. Tyto položky byly polynomické – stupnicové. Oproti originálu, kde respondenti volí z možností ano, spíše ano, částečně, spíše ne a ne, byla možnost „částečně“ záměrně vynechána, aby bylo dosaženo seřazení respondentů do skupin více či méně ano a více či méně ne.

33

Položky č. 15 – 17 zjišťovaly běžnou reakci respondentů na stresovou reakci, hodnocení vlastní osoby ve zvládání stresových situací a znalost postupů při řešení těchto náročných situací. Položky č. 18 – 19

se zaměřovaly na zjištění počtu respondentů, kteří

absolvovali vzdělávací akci s tématikou zvládání stresové zátěže či náročných situací a zájem o takovou akci. Položka č. 20 byla otevřená. Respondenti v ní měli možnost vyjádřit se k dané problematice. Dotazníky byly distribuovány ve Fakultní nemocnici v Brně – Bohunicích prostřednictvím staničních sester jednotlivých oddělení.

Celkem bylo rozdáno

120 dotazníků, vyplněno jich bylo 105, použito 90 dotazníků, 15 dotazníků bylo vyřazeno z důvodu neúplného či chybného vyplnění. Návratnost byla tedy poměrně vysoká, činila 87,5 %.

Dotazníky byly distribuovány cíleně ve stejném počtu

na standardních odděleních chirurgického a interního typu. Chirurgie byla zastoupena prostřednictvím chirurgické kliniky, kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie a ortopedické kliniky. Interní oddělení byla zastoupena interní hematoonkologickou klinikou, gastroenterologickou klinikou a neurologickou klinikou. Na chirurgických odděleních bylo rozdáno 60 dotazníků, vrátilo se jich 52, což činí návratnost 86,67 %. Vyřazeno bylo 7 dotazníků. Na interních odděleních bylo taktéž distribuováno 60 dotazníků, vráceno jich bylo 53, což činí návratnost 88,33 %. Vyřazeno bylo 8 dotazníků. Nejčastějším důvodem pro vyřazení z šetření bylo nesprávné vyplnění položek č. 15 a 16, kde respondenti místo jedné možnosti označili možností více.

34

6

VÝSLEDKY ŠETŘENÍ A JEJICH ANALÝZA

Analýza jednotlivých položek Analýza položky č. 1 Tab. 1 – Kolik je vám let Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 31 68,89 9 20 3 6,67 2 4,44 45 100

Věk 19 – 25 26 – 30 31 – 40 41 – 50 50 a více Celkem

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 22 48,89 10 22,22 9 20 3 6,67 1 2,22 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 53 58,89 19 21,11 12 13,33 5 5,56 1 1,11 90 100

Na interních odděleních bylo nejvíce sester ve věkové skupině 19 – 25 let, a to celkem 31 respondentů, což činí 68,89 %. Naopak věková kategorie 50 a více let nebyla zastoupena. Na chirurgických odděleních bylo nejvíce respondentů také ve věkové skupině 19 – 25 let , a to v počtu 22 respondentů, tedy 48,89 %. V celkovém počtu tedy byla nejvíce zastoupena věková skupina 19 – 25 let, která činila 58,89 % všech respondentů. S rostoucím věkem klesal počet respondentů v jednotlivých věkových skupinách. Domnívám se, že dané věkové rozložení je dáno charakterem práce na lůžkových odděleních a nutností práce ve třísměnném provozu.

Obr. č. 1: Kolik je vám let Graf 1. - Kolik je vám let

13%

6%

1% 19-25 26-30 31-40 59%

21%

35

41-50 50 a více

Analýza položky č. 2 Tab. 2. - Jaká je délka vaší praxe Délka praxe méně než 5let 5 – 10 let 11 – 15 let 16 – 20 let více než 20 let Celkem

Interní oddělení Abs.č Rel.č. 27 60 14 31,12 1 2,22 2 4,44 1 2,22 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 24 53,33 8 17,78 6 13,33 4 8,89 3 6,67 45 100

Obě pracoviště Abs. č Rel.č. 51 56,67 22 24,44 7 7,78 6 6,67 4 4,44 90 100

Na interních odděleních byla délka praxe u 60 % respondentů méně než 5 let. Tento výsledek odpovídá zjištěné věkové struktuře. Také na chirurgických odděleních byla zastoupena nejvíce praxe kratší než 5 let, a to v 51 %. V celkovém počtu respondentů bylo zařazeno do kategorie méně než 5 let 56,67 %, v kategorii 5 – 10 let 24,44 %, v kategorii 11 – 15 let 7,78 %, ve skupině 16 – 20 let 6,67 % a kategorie více než 20 let byla zastoupena v 4,44 %.

Obr. č. 2: Jaká je délka vaší praxe Graf 2. - Jaká je délka vaší praxe

7%

4% méně než 5 let

8%

5-10 let 11-15 let 57%

24%

16-20 let více než 20 let

36

Analýza položky č. 3 Tab. 3. – Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání Vzdělání SZŠ SZŠ +spec.stud. VZŠ VŠ – Bc. VŠ – Mgr. Jiné Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 26 57,78 5 11,11 10 22,22 4 8,89 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 27 60 9 20 8 17,78 1 2,22 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 53 58,89 14 15,56 18 20 4 4,44 1 1,11 90 100

Položka č. 3 zjišťovala nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Z tabulky vyplývá, že většina respondentů uvedla jako nejvyšší dosažené vzdělání střední zdravotnickou školu. Konkrétně jde o 57,78 % na interních odděleních a 60 % na chirurgických odděleních. Celkový počet respondentů se střední zdravotnickou školou činí 58,89 %. Druhá nejčastější odpověď na všech typech pracovišť byla vyšší zdravotnická škola, a to v celkovém počtu 20 %. Zbývající respondenti volili možnost SZŠ + specializační studium (15,56 %), dále VŠ – Bc. (4,44 %) a jeden respondent zvolil možnost VŠ– Mgr. (1,11 %).

Obr. č. 3: Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání Graf 3. - Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání

4% 1% SZŠ

20%

SZŠ + spec. stud. VZŠ 59%

16%

VŠ - Bc. VŠ - Mgr.

37

Analýza položky č. 4 Tab. 4. – Uveďte typ vašeho pracoviště Abs.č. Pracoviště 45 Interní oddělení 45 Chirurgické oddělení 90 Obě pracoviště

Rel.č. 100 100 100

Při zpracovávání výsledků šetření jsem vycházela ze shodného počtu respondentů na obou typech pracovišť. Jednalo se o 45 respondentů na interních a 45 respondentů na chirurgických pracovištích.

Analýza položky č. 5 Tab. 5. – Zvolte míru subjektivně pociťované stresové zátěže Míra stresu Vysoká míra Mírný stres Žádný stres Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 28 62,22 14 31,11 3 6,67 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 17 37,78 27 60 1 2,22 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 45 50 41 45,56 4 4,44 90 100

Položka č. 5 zjišťovala míru subjektivně pociťované zátěže při výkonu povolání. Výsledky odhalily rozdíl ve vnímání stresu dle typu pracoviště. Předpokládala jsem vyšší míru stresové zátěže u sester pracujících na chirurgických pracovištích. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. 62,22 % sester pracujících na interních odděleních vnímá vysokou míru stresové zátěže, na chirurgických odděleních takto stres hodnotí pouze 37,38 %. Mírný stres prožívá 31,11 % sester na interních odděleních a 60% sester na chirurgických odděleních. Možnost žádný stres zvolilo 6,67 % sester interních a 4,44 % sester chirurgických. Domnívám se, že sestry na interních odděleních pociťují v tak vysokém procentu vysokou míru stresové zátěže proto, že často pečují o pacienty dlouhodobě nemocné, pacienty geriatrické a s onkologickými diagnózami. V neposlední řadě se domnívám, že práce na interním oddělení je více monotónní. Naproti tomu práce na chirurgických odděleních je pestrá, pacienti se většinou rychle střídají a to působí jako ochranný faktor v práci sestry.

38

Obr. č. 4: Zvolte míru subjektivně pociťované stresové zátěže

Graf 4. - Zvolte míru subjektivně pociťované stresové zátěže 70 60 50 40 30

Interní oddělení

20

Chirurgické oddělení

10

Celkem

0 Vysoká míra Mírný stres Žádný stres stresové zátěže

Analýza položky č. 6 Tab. 6. – U kterého typu služby zažíváte vyšší míru stresové zátěže Typ služby Denní sl. – 12 h. Denní sl. – 8 h. Odpolední sl. – 8 h. Noční sl. – 12 h Noční sl. – 8 h. Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 23 51,11 12 26,67 10 22,22 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 30 66,67 9 20 6 13,33 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 53 58,89 21 23,33 16 17,78 90 100

Na obou typech pracovišť respondenti shodně uvedli, že vyšší míru stresové zátěže pociťují při denní dvanáctihodinové službě, z celkového počtu tuto možnost zvolilo 58,89 % respondentů. Další alternativu, kterou respondenti označili, byla denní osmihodinová služba (23,33 %) a noční dvanáctihodinová služba (17,78 %) Možnost odpolední služba a noční osmihodinová služba nezvolil žádný respondent. Myslím si, že je to proto, že tento typ služeb je na většině pracovišť zastoupen jen v malé míře.

39

Obr. č.5: U kterého typu služby zažíváte vyšší míru stresové zátěže Graf 5. - U kterého typu služby zažíváte vyšší míru stresové zátěže 70 60 50 40 30

Interní oddělení Chirurgické oddělení

20 10 0

Celkem Denní sl. 12 hod.

Denní sl. - 8 hod.

Noční sl. 12 hod.

Analýza položky č. 7a Tab. 7. – Co vám působí největší stres na pracovišti Zdroj stresu

Interní oddělení Abs.č. Rel.č.

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č.

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č.

Výkony spojené s prováděním závislých činností

4

4,55

-

-

4

1,93

Výkony spojené s prováděním nezávislých činností

3

3,41

2

1,67

5

2,4

Pracovní vztahy

22

25

19

15,83

41

19,71

18

20,45

17

14,17

35

16,83

5

5,68

11

9,17

16

7,69

Konfrontace s utrpením, s bolestí a se smrtí

14

15,91

14

11,66

28

13,46

Působení bolesti jiným lidem

2

2,27

2

1,67

4

1,93

Konflikt rolí

2

2,27

11

9,17

13

6,25

Nízké ohodnocení náročné práce

15

17,05

29

24,16

44

21,15

Nároky na neustálé vzdělávání

3

3,41

13

10,83

16

7,69

Jiné

-

-

2

1,67

2

0,96

Velká zodpovědnost za následky své práce Samostatné rozhodování při respektování daných pravidel

40

V položce č. 7 byly zjišťovány nejvýznamnější stresové faktory na pracovišti. V této otázce mohli respondenti volit více možností. Z celkového počtu respondentů nezávisle na typu pracoviště byla nejčastěji zvolená možnost nízké ohodnocení náročné práce. Tato alternativa zaujímala 21,15 % ze všech odpovědí, dalším často poukazovaným stresovým faktorem

byly pracovní vztahy, které tvořily 19,70 %

ze všech odpovědí, následovala velká zodpovědnost za následky své práce (16,83 %), konfrontace s utrpením, s bolestí a se smrtí (13,46 %). Ostatní faktory tvořily méně než 10 % všech zvolených odpovědí. Při porovnání stresorů na pracovištích interních a chirurgických byly zjištěny odchylky. Na interních odděleních byla nejčastější odpovědí možnost pracovní vztahy a to ve 25 % ze všech zvolených možností, následovala velká zodpovědnost za následky své práce (20 %), nízké ohodnocení náročné práce (17,05 %), konfrontace s utrpením, s bolestí a se smrtí (15,91 %). Ostatní faktory získaly méně než 6 %. Na chirurgických odděleních byla nejčastěji označená možnost nízké ohodnocení náročné práce, která zaujala 24,16 % ze všech označených

odpovědí. Dále

následovaly pracovní

vztahy

(15,83 %),

velká

zodpovědnost za následky své práce (14,17 %), konfrontace s utrpením, s bolestí a se smrtí (11,66 %) a nároky na neustálé vzdělávání (10,83 %).Ostatní faktory získaly méně než 10 %. Na chirurgických odděleních byly zaznamenány dvě odpovědi v kategorii jiné, a to fluktuace zdravotních sester a neustálé zaučování nových sester, a dále nápor mnoha činností najednou a nedostatek sester v denních službách.

41

Obr.č. 6: Co vám působí největší stres na pracovišti Graf 6. - Co vám působí největší stres na pracovišti

Jiné Nároky na neustálé vzdělávání Nízké ohodnocení náročné práce Konflikt rolí Působení bolesti jiným lidem Konfrontace s utrpením Samostatné rozhodování Velká zodpovědnost Pracovní vztahy Činnosti nezávislé Činnosti závislé

Celkem Chirurgické oddělení Interní oddělení

42

Analýza položky č. 7b Tab. 8. – Uveďte typ vztahu, který vás stresuje Typ vztahu Vztahy s lékaři Vztahy se sestrami kolegyněmi Vztahy se sestrami nadřízenými Vztahy s nemocnými Vztahy s příbuznými nemocných Jiné

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 15 38,46

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 8 27,59

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 23 33,82

10

25,64

6

20,69

16

23,53

11 2

28,2 5,12

11 3

37,93 10,35

22 5

32,36 7,35

1

2,58

1 -

3,44 -

1 1

1,47 1,47

Respondenti, kteří v položce č. 7 (tab. 7) zvolili možnost pracovní vztahy, volili typ pracovního vztahu, který je významně stresuje. Opět mohli označit více možností. Z celkového počtu respondentů byla nejčastěji označená kategorie vztahy s lékaři (33,82 % ze všech odpovědí), následovala možnost vztahy se sestrami – nadřízenými (32,36 %), vztahy se sestrami – kolegyněmi (23,53 %) a vztahy s nemocnými (7,35 %). Kategorie vztahy s příbuznými nemocných byla označena jen jedenkrát a jednou byla vybrána možnost jiné, a to konkrétně vztahy s pomocným zdravotnickým personálem ( sanitárkami ). Na interních odděleních bylo zjištěno stejné pořadí jako při celkovém počtu všech respondentů. Na chirurgických odděleních byla nejčastější zvolenou možností vztahy se sestrami – nadřízenými (37,93 %), dále vztahy s lékaři (27,59 %), vztahy se sestrami – kolegyněmi ( 20,69 %).

43

Obr.č. 7: Uveďte typ vztahu, který vás stresuje Graf 7. - Uveďte typ vztahu, který vás stresuje

Jiné Vztahy s příbuznými nemocných Vztahy s nemocnými Vztahy se sestrami nadřízenými Vztahy se sestrami kolegyněmi Vztahy s lékaři 0

10

20

30


44

40

Analýza položky č. 8 Tab. 9. – Nejvýznamnější stresové faktory Stresový faktor Časová tíseň Čekání na vyšetření Nadbytek instrumentálních činností Administrativa Čekání na dokumentaci Příjem nemocného Překlad nemocného Propuštění nemocného Úmrtí nemocného Příprava na operaci (vyšetření) Přijetí a péče o nemocného po operaci Péče o pacienty v terminálním stadiu

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 32 25,6 1 0,80

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 30 25,86 2 1,72

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 62 25,73 3 1,25

4 23 23 5 2 12 14

3,2 18,4 18,4 4 1,6 9,6 11,2

7 25 6 1 1 4 18

6,03 21,55 5,17 0,86 0,86 3,45 15,52

11 48 29 6 3 16 32

4,56 19,91 12,03 2,49 1,25 6,64 13,28

1

0,8

-

-

1

0,41

1

0,8

3

2,6

4

1,66

7

5,6

19

16,38

26

10,79

V položce č. 8 byly zjišťovány nejvýznamnější stresové faktory (situace) v práci sestry. V této položce bylo možné vybrat více alternativ. Z tabulky vyplývá, že jako největší stresový faktor sestry udávají časovou tíseň (25,73 % ze všech označených odpovědí). Tento stresový faktor byl nejvíce zastoupen na obou typech pracovišť. Jako další faktor označili respondenti administrativu (19,91%), následuje úmrtí nemocného (13,28 %), čekání na dokumentaci (12,03 %) a péče o pacienty v terminálním stádiu (10,79 %). Na interních odděleních se nejčastěji vyskytla již zmíněná časová tíseň (25,60 %), dále administrativa, čekání na dokumentaci (18,40 %) a úmrtí nemocného (11,2 %). Na pracovištích chirurgického typu vystupuje jako nejvýznamnější faktor taktéž časová tíseň (25,86 %), následuje administrativa (21,55 %), péče o pacienty v terminálním stádiu (16,38 %) a úmrtí nemocného (15,52 %). Z výsledků vyplývá, že pro sestry na chirurgických odděleních, je velmi stresující péče o pacienty v terminálním stádiu, což je vzhledem ke skladbě práce na chirurgickém oddělení pro mě překvapivé. Domnívám se, že tento faktor sestry uvedly hlavně z důvodu, že péče o pacienty v terminálním stádiu je pro ně neobvyklá a často nová zkušenost, která pak vede ke zvýšení stresové zátěže.

45

Analýza položky č. 9 Tab. 10. – Dostáváte se při práci často do časové tísně Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 14 31,11 23 51,11 6 13,34 2 4,44 45 100

Ano Spíše ano Spíše ne Ne Celkem

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 9 20 22 48,89 12 26,67 2 4,44 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 23 25,56 45 50 18 20 4 4,44 90 100

50% respondentů odpovědělo na otázku, zda se dostávají často do časové tísně, spíše ano. Možnost ano zvolilo 25,56 % respondentů. Z výsledků tedy vyplývá, že 75,56 % respondentů je více či méně v časové tísni. Možnost spíše ne označilo 20 % respondentů. Do časové tísně se nedostává pouhých 4,44 % respondentů.

Obr.č. 8: Dostáváte se při práci často do časové tísně

Graf 8. - Dostáváte se při práci často do časové tísně

Ne Spíše ne

Celkem Chirurgické oddělení

Spíše ano

Interní oddělení

Ano 0

20

40

60

46

Analýza položky č. 10 Tab. 11. – Máte pocit, že vás vaše práce neuspokojuje Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 1 2,22 6 13,34 24 53,33 14 31,11 45 100


Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 8 17,78 22 48,89 15 33,33 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 1 1,11 14 15,56 46 51,11 29 32,22 90 100

Z výsledků šetření vyplývá, že 16,67 % respondentů má pocit, že je práce více či méně neuspokojuje. Konkrétně 1,11 % respondentů odpovědělo na otázku, zda mají pocit, že je jejich práce neuspokojuje, ano, 15,56 % zvolilo možnost spíše ano. Pozitivní je, že 83,33 % respondentů jejich práce více či méně uspokojuje.

Obr.č. 9: Máte pocit, že vás vaše práce neuspokojuje Graf 9. - Máte pocit, že vás vaše práce neuspokojuje

Ne Spíše ne


Spíše ano

Interní oddělení

Ano 0

20

40

60

Analýza položky č. 11 Tab. 12. – Cítíte se psychicky pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky


Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 4 8,89 18 40 17 37,78 6 13,33 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 8 17,78 27 60 8 17,78 2 4,44 45 100

47

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 12 13,33 45 50 25 27,78 8 8,89 90 100

Na otázku, zda se respondenti cítí pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky, odpovědělo 50 % respondentů spíše ano. Možnost ano zvolilo 13,33 % respondentů. Z výsledků vyplývá, že 63,33 % respondentů se cítí více či méně pod tlakem pro vysokou zodpovědnost. Možnost spíše ne zvolilo 27,78 % respondentů, možnost ne označilo pouhých 8,89 % dotazovaných. Na pracovištích interního typu se více či méně cítí pod tlakem pro vysokou zodpovědnost 48,89 % respondentů, na pracovištích chirurgického typu 78,78 %. V položce č. 7 byly zjišťovány zdroje stresu, z výčtu možných zdrojů stresu zaujímala možnost velká zodpovědnost za následky své práce v pořadí 3. místo s 16,83 %. Tento výsledek je dán výběrem z výčtu stresových faktorů. Při konkrétní otázce zaměřené přímo na pocit velké zodpovědnosti při výkonu povolání však bylo odhaleno, že respondenti se cítí velmi stresováni z důvodu velké zodpovědnosti spojené se závažnými důsledky.

Obr.č. 10: Cítíte se psychicky pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky Graf 10. - Cítíte se psychicky pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky

Ne Spíše ne

Celkem Chirurgické oddělenéí

Spíše ano

Interní oddělení Ano 0

20

40

60

48

Analýza položky č.12 Tab. 13. - Máte v práci časté konflikty a problémy, od nichž se nemůžete odpoutat ani po skončení pracovní doby



Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 1 2,22 7 15,56 26 57,78 11 24,44 45 100

Z celkového počtu potvrdilo 21,11 %

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 9 10 10 11,11 46 51,11 25 27,78 90 100

respondentů, že má v práci konflikty

a problémy, od nichž se nemůže odpoutat ani po skončení pracovní doby. Konkrétně 10 % respondentů zvolilo možnost ano a 11,11 % respondentů možnost spíše ano. Tvrzení, že v práci má časté konflikty a problémy, od nichž se nemůže odpoutat ani po skončení pracovní doby popřelo 78,89 % respondentů, konkrétně se vyjádřilo 51,11 % ve smyslu spíše ne a 27,78 % ve smyslu ne. Při srovnání výsledků dle typu pracoviště byla nejčastěji zvolená možnost spíše ne, a to v procentuálním zastoupením 44,44% na interních odděleních a 57,78 % na chirurgických odděleních. Možnost ne byla zastoupena v 31,11 % na interních pracovištích a v 27,78 % na pracovištích chirurgických. Další pořadí se lišilo v závislosti na typu pracoviště. 17,78 % respondentů pracujících na interních odděleních odpovědělo na otázku zda se nemohou odpoutat od konfliktů a problémů v práci i po skončení pracovní doby ano, spíše ano zvolilo 6,67 % respondentů z interních pracovišť. Na chirurgických odděleních bylo pořadí opačné. Ano odpovědělo 2,22 % respondentů. Spíše ano zvolilo 15,56 % respondentů.

49

Obr.č. 11: Máte v práci časté konflikty a problémy, od nichž se nemůžete odpoutat ani po skončení pracovní doby

Graf 11. - Máte v práci časté konflikty a problémy, od nichž se nemůžete odpoutat ani po skončení pracovní doby

Ne Spíše ne


Spíše ano


20

40

60

Analýza položky č. 13 Tab. 14. – Je pro vás vaše práce tak psychicky náročná, že po několika hodinách cítíte únavu a ochablost



Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 4 8,89 9 20 25 55,55 7 15,56 45 100


Na otázku, zda po několika hodinách práce cítí respondenti únavu a ochablost, odpověděli dotazovaní nejčastěji možností spíše ne (44,44 %), následovala volba spíše ano (28,9 %) a stejné procento získaly možnosti ano a ne (13,33 %). Z tohoto výsledku vyplývá, že subjektivně pociťovaná únava při výkonu profese je vždy velmi individuální. Při porovnání výsledků dle typu pracoviště se u obou typů nejčastěji vyskytovala alternativa spíše ne, následovala možnost spíše ano, poté se ale již výsledky rozcházely. Na interních pracovištích volili častěji možnost ano (17,78 %), zatímco na chirurgických odděleních byla častější odpověď ne (15,56 %).

50

Obr.č.12: Je pro vás práce tak psychicky náročná, že po několika hodinách cítíte únavu a ochablost

Graf 12. - Je pro vás práce tak psychicky náročná, že po několika hodinách cítíte únavu a ochablost

Ne Spíše ne


Spíše ano

Interní oddělení

Ano 0

20

40

60

Analýza položky č. 14 Tab.15 - Myslíte si, že je vaše práce tak psychicky náročná, že nelze dělat po léta se stejnou výkonností



Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 12 26,67 20 44,44 9 20 4 8,89 45 100


V této položce výsledky jasně prokázaly souhlas respondentů s názorem, že povolání zdravotní sestry nelze vykonávat po léta se stejnou výkonností. Možnost spíše ano volilo 41,11 % všech respondentů, alternativu ano 27,78 %, tzn., že 68,89 % respondentů s tímto tvrzením více či méně souhlasí. Také při porovnání dat v závislosti na typu pracoviště byly výsledky shodné.

51

Obr.č.13: Myslíte si, že je vaše práce tak psychicky náročná, že ji nelze dělat po léta se stejnou výkonností

Graf 13. - Myslíte si, že je vaše práce tak psychicky náročná, že ji nelze dělat po léta se stejnou výkonností

Ne Spíše ne


Spíše ano


10

20

30

40

50

Analýza položky č.15 Tab. 16. – Jaká je vaše běžná reakce na stresovou situaci Reakce na stres Mobilizace sil Křik Delegování na spolupracovníky Odsunutí činností Návykové látky Jiné Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 24 53,34 2 4,44 3 11 3 2 45

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 19 42,23 3 6,67

6,67 24,44 6,67 4,44 100

1 15 6 1 45

2,22 33,33 13,33 2,22 100

Obě pracoviště Abs.č Rel.č. 43 47,78 5 5,56 4 26 9 3 90

4,44 28,89 10 3,33 100

Z celkového počtu respondentů odpovědělo na otázku jaká je vaše běžná reakce na stresovou situaci nejvyšší procento respondentů možností mobilizace sil za účelem vyřešení problému (47,78 %), následovala volba odsunutí méně naléhavých činností na později (28,89 %) a užití návykových látek (10 %). Výrazně menší procento získaly ostatní odpovědi a to v pořadí křik (5,56 %), delegování činností na spolupracovníky (4,44 %) a jiné (3,33 %). Možnost jiné respondenti specifikovali jako desetiminutovou pauzu, odpočinek či pláč.

52

Obr.č. 14: Jaká je vaše běžná reakce na stresovou situaci Graf 14. - Jaká je vaše běžná reakce na stresovou situaci

Jiné Návykové látky Odsunutí činností


Delegování

Interní oddělení

Křik Mobilizace sil 0

20

40

60

Analýza položky č. 16 Tab. 17. – Jak se hodnotíte při zvládání stresu Jak zvládám stres Jsem klidná, uvažuji chladně Nejprve nervózní, poté se uklidním Potřebuji pomoc Situaci zvládnu sama Jiné Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 4 8,9 32 2 6 1 45

71,11 4,44 13,33 2,22 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 3 6,67 28 2 12 45

62,22 4,44 26,67 100

Obě pracoviště Abs.č Rel.č. 7 7,78 60 4 18 1 90

66,67 4,44 20 1,11 100

V položce č. 16 se respondenti hodnotili při zvládání stresu. Měli vybrat pouze jednu možnost, což pro mnohé byl problém. Z tohoto důvodu bylo vyřazeno 9 dotazníků, ve kterých respondenti označili více možností. Nejčastější odpověď byla nejprve jsem nervózní, poté se uklidním (66,67 %), následovala možnost jsem schopná situaci zvládnout sama (20 %), ostatní možnosti získaly méně než 8 % a to v tomto rozložení: jsem klidná, uvažuji chladně (7,78 %), potřebuji pomoc jiné osoby (4,44 %), a jiné (1,1 %).

53

Obr.č. 15: Jak se hodnotíte při zvládání stresu

Graf 15. - Jak se hodnotíte při zvládání stresu

Jiné

Situaci zvládnu sama

Potřebuji pomoc Nejprve nervózní, poté se uklidním Jsem klidná, uvažuji chladně

0

20

40


Analýza položky č. 17

54

60

80

Tab. 18. – Znáte nějaké postupy, které vám osobně umožní zvládnout stresovou situaci Znalost postupů Ano Ne Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 24 53,33 21 46,67 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 26 57,78 19 42,22 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 50 55,56 40 44,44 90 100

Většina respondentů uvedla, že zná postupy, jak zvládnout stresovou situaci (55,56 %). Ne všichni ale uvedli o jaké postupy se jedná, i když k tomu byli vyzváni. Na interních odděleních uvedlo 53,33 % respondentů, že zná postupy, jak zvládat stresové situace. Z nich 75 % specifikovalo o jaké postupy se jedná. Na chirurgických pracovištích uvedlo 57,78 % respondentů, že zná postupy ke zvládání stresových situací, konkrétněji se z nich však vyjádřilo jen 53,85% respondentů, i když k tomu byli vyzvání. Zastoupení jednotlivých postupů uvádí tab. č. 19 Obr.č. 16: Znáte nějaké postupy, které vám osobně umožní zvládnout stresovou situaci

Graf 16. - Znáte nějaké postupy, které vám osobně umožní zvládnout stresovou situaci

60 50 40 Interní oddělení 30


20

Celkem

10 0 Ano

Ne

Tab.č. 19 – Uveďte konkrétní postupy ke zvládání stresových situaci Interní oddělení

55


Obě pracoviště

Postup Hudba Sport Relaxace Zájmy Procházky Pauza Spánek Četba Zpěv Počítání do deseti Promyšlení postupu Autogenní trénink Dýchací cvičení Imaginace Sex

Abs.č. 2 4 2 1 1 1 2 1 2 1 1 2 2 1

Rel.č. 8,7 17,35 8,7 4,35 4,35 4,35 8,7 4,35 8,7 4,35 4,35 8,7 8,7 4,35

Abs.č. 2 2 5 1 2 1 1 1 1 1

Rel.č. 11,77 11,77 29,41 5,88 11,77 5,88 5,88 5,88 5,88 5,88

Abs.č. 4 6 7 2 1 3 2 2 1 2 2 1 3 2 2

Rel.č. 10 15 17,5 5 2,5 7,5 5 5 2,5 5 5 2,5 7,5 5 5

Nejčastěji jmenovaným postupem ke zvládání stresových situací byla relaxace (17,5 %), druhý v pořadí se umístil sport, který byl jmenován v 15 %. Třetí v pořadí byla hudba s 10 %. Ve stejném počtu byly jmenovány pauza a dýchací cvičení (7,5 %). Po 5 % získaly zájmy, spánek, četba, počítání do deseti, promyšlení postupu, imaginace a sex. Nejméně často byly jmenovány tyto postupy: procházky, zpěv a autogenní trénink (2,5 %).

Analýza položky č. 18 Tab. 20. – Absolvoval(a) jste někdy vzdělávací akci na téma zvládání stresu

Ano Ne Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 9 20 36 80 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 10 22,22 35 77,78 45 100

Obě pracoviště Abs.č. Rel.č. 19 21,11 71 78,89 90 100

Výsledky dat získaných v položce č. 18 byly velmi jednoznačné. 78,89 % respondentů uvedlo, že nikdy neabsolvovalo žádnou vzdělávací akci na téma zvládání stresu či náročných situací v souvislosti s výkonem povolání. Respondenti, kteří zvolili možnost ano, byli vyzváni k uvedení typu absolvované akce. Nejčastěji byly jmenovány

semináře s názvy: Péče o nemocného v terminálním stádiu; Konflikty

na pracovišti; Lidskost a etika a Kurz asertivního chování.

56

Obr.č. 17: Absolvoval(a) jste někdy vzdělávací akci na téma zvládání stresu

Graf 17. - Absolvoval(a) jste někdy vzdělávací akci na téma zvládání stresu

80 70 60 50 40 30 20 10 0

Interní oddělení Chirurgické oddělení Celkem

Ano

Ne

Analýza položky č. 19 Tab. 21. - Měl(a) byste zájem o vzdělávací akci s tímto tématem

Ano Ne Celkem

Interní oddělení Abs.č. Rel.č. 40 88,89 5 11,11 45 100

Chirurgické oddělení Abs.č. Rel.č. 36 80 9 20 45 100

Celkem Abs.č. 76 14 90

Rel.č. 84,44 15,56 100

Velká většina respondentů (84,44 %) by měla zájem o vzdělávací akci s tématem zvládání stresové zátěže.

Obr.č. 18: Měl(a) byste zájem o vzdělávací akci s tímto tématem

57

Graf 18. - Měl(a) byste zájem o vzdělávací akci s tímto tématem

100 80 60

Interní oddělení Chirurgické oddělení

40

Celkem

20 0 Ano

Ne

58

7

DISKUSE

Ve své práci jsem se zaměřila na stresovou zátěž sester pracujících na standardních odděleních a zjišťovala jsem rozdíly ve stresové zátěži v závislosti na typu pracoviště, na věku a délce praxe a na typu služby. Ze zpracovaných výsledků vyplývá, že na sledovaných standardních odděleních pracuje nejvíce sester

ve věkové kategorii 19 – 25 let. Tato věková

skupina je nejvíce zastoupena jak na interních, tak na chirurgických pracovištích. Rozdíly jsem zaznamenala u kategorie 31 – 40 let, která byla zastoupena ve větším procentu na chirurgických odděleních (20 %) oproti interním (6,67 %). Zjištěné věkové skladbě sester odpovídá délka praxe. Méně než 5 let pracuje 56,67 % sester, následuje možnost 5 – 10 let (24,44 %). Sestry zařazené do šetření měly nejčastěji středoškolské odborné vzdělání (58,89 %), 20 % sester vystudovalo VZŠ a třetím nejčastějším typem dosaženého vzdělání sester byla SZŠ + specializační studium (16 %). Při zjišťování míry subjektivně pociťované stresové zátěže sestry nejčastěji odpovídaly možností vysoká míra stresu (50 %). Zaznamenány však byly rozdíly ve vnímání stresu dle typu pracoviště. Zatímco sestry na interních odděleních volily nejčastěji (62,22 %) možnost vysoká míra stresové zátěže, sestry pracující na chirurgických odděleních označovaly nejčastěji (60 %) možnost mírný stres. Domnívám se, že sestry na interním oddělení jsou více ohroženy stresem z důvodu péče o dlouhodobě nemocné a s tím související monotónie v práci, častěji se setkávají s péčí o terminálně nemocné, o pacienty s chronickou bolestí a také se smrtí. M. Kilíková ve svém výzkumu Stres v profesii sestry31 došla k obdobným výsledkům. Uvádí, že 47,8 % respondentů v interních oborech hodnotí stres více negativně než pozitivně a 26,4 % z nich hodnotí stres dokonce jako velmi negativní. Na chirurgických odděleních respondenti udávají ve 28,2 % střední míru stresu, 36,21% sester na chirurgii dle autorky hodnotí stres více negativně než pozitivně. Většina sester (58,89 %) zažívá nejvyšší míru stresové zátěže při denní dvanáctihodinové službě, následuje denní osmihodinová služba a poté noční dvanáctihodinová služba. Výsledky se nelišily v závislosti na typu pracoviště. 31

Srov. Kilíková, M., Stres v profesii sestry, Zdravotnictvo a sociálna práca, 2006, č. 2, s. 12-13.

59

Domnívám se, že sestry pociťují vyšší míru stresu během denní služby z toho důvodu, že přes den je na oddělení větší ruch, chaos a hlučnost, sestra je také v častějším kontaktu s lékaři i s pacienty, což může vést ke vzniku konfliktů na pracovišti. V neposlední řadě je sestra přes den většinou ve větší časové tísni, musí řešit mnoho činností najednou. Jako nejčastější zdroje stresu sestry označovaly nízké ohodnocení náročné práce (21,15 %), následovaly pracovní vztahy (19,71 %) a z nich konkrétně vztahy s lékaři (33,82 %) a vztahy se sestrami nadřízenými (32,36 %). Významným zdrojem byla také velká zodpovědnost za následky své práce (16,83 %) a konfrontace s utrpením, s bolestí a se smrtí (13,46 %). Při srovnání stresorů na pracovištích interních a chirurgických jsem odhalila různé odchylky. Na interních pracovištích volily sestry nejčastěji možnost pracovní vztahy (20 %) a velká zodpovědnost za následky své práce (20 %), následovaly možnosti nízké ohodnocení náročné práce (17,05 %) a konfrontace s utrpením, s bolestí a se smrtí (15,91 %). Na chirurgii se nejčastěji vyskytla možnost nízké ohodnocení náročné práce (24,16 %), pracovní vztahy (15,83 %) a velká zodpovědnost za následky své práce (14,17 %). Na chirurgických odděleních byly zaznamenány dvě odpovědi v kategorii jiné, a to fluktuace zdravotních sester a neustálé zaučování nových sester, nápor mnoha činností najednou a nedostatek sester v denních službách. Jana Šulistová ve svém článku pro časopis Sestra32 uvádí jako nejčastější příčiny stresu a negativních prožitků na pracovišti nadměrnou zátěž (22 %), podceňování, chaos, hluk a nesoulad s kolegyněmi (po 16 %), dále dle autorky následuje neprofesionalita ostatního personálu a noční služby (po 9 %), zbývajících dvanáct procent tvoří náladovost nadřízených a hrubost ostatních sester k pacientům. Autorka uvádí, že 69 % negativních prožitků na pracovišti způsobují mezilidské vztahy. V návaznosti na zdroje stresu jsem zjišťovala nejčastější faktory stresu. Nejčastější odpovědí byla časová tíseň, kterou zvolilo 25,73 % respondentů. Tento stresový faktor byl zastoupen nejčastěji na obou typech pracovišť, následovaly možnosti

administrativa

(19,91 %),

úmrtí

nemocného

(13,28 %)

a

čekání

na dokumentaci (12,03 %). Na interních pracovištích byla nejčastěji označena možnost časová tíseň (25,6 %), dále administrativa a čekání na dokumentaci (po 18,34 %) 32

Srov.. Šulistová, J., Nenechte se zavalit…, Sestra, 2005, č. 12, s. 18-19

60

a úmrtí nemocného. Sestry na chirurgických odděleních označily nejčastěji časovou tíseň (25,86 %), dále administrativu (21,55 %), péče o pacienty v terminálním stádiu (16,38 %)

a

úmrtí

nemocného

(15,52 %).

Z výsledků

vyplývá,

že

sestry

na chirurgických odděleních jsou více stresovány péčí o pacienty v terminálním stádiu, než sestry na interních odděleních. Domnívám se, že je to proto, že sestry na chirurgii se s péčí o pacienta v terminálním stádiu setkávají méně často než sestry pracující na interních odděleních, tato péče je pro ně často nová zkušenost, která vede ke zvýšení stresové zátěže. Celých 75,56 % sester zvolilo pozitivní odpověď na otázku, zda se při práci často dostávají do časové tísně. Tento výsledek přesně odpovídá zjištěným faktorům stresu, kde sestry nejčastěji uváděly právě časovou tíseň. Z dalších výsledků vyplývá, že pouze 16,67 % respondentů má pocit, že je práce neuspokojuje, naproti tomu 63,33 % respondentů se cítí psychicky pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky své práce, 21,11 % respondentů se ani po skončení pracovní doby nedokáže odpoutat od problémů vzniklých v práci, 42,23 % respondentů cítí po několika hodinách práce únavu a ochablost, 68,89 % respondentů se domnívá, že je jejich práce tak náročná, že ji nelze dělat po léta se stejnou výkonností. Jako běžnou reakci na stresovou situaci označilo 47,78 % respondentů mobilizaci sil za účelem vyřešení problému. Dále volili respondenti možnost odsunutí méně naléhavých činností na později (28,89 %) a užití návykových látek (10 %). Možnost jiné byla označena celkem třikrát a byla specifikována jako desetiminutová pauza, pláč a odpočinek. Respondenti se dále subjektivně hodnotili při zvládání stresu. Nejčastěji zvolili možnost nejprve jsem nervózní, poté se uklidním (66,67 %), následovala volba situaci zvládnu sama (20 %). Většina sester uvádí, že zná postupy jak zvládnout stresovou situaci (55,56 %), ne všichni ale uvedli jaké postupy to jsou. Mezi nejčastěji jmenovanými byl sport, relaxace, hluboké dýchání, přestávka, dovolená, zpěv, imaginace, autogenní trénink, více spánku, hudba, počítání do deseti, procházka. Zajímavé je, že pouze 21,11 % absolvovalo vzdělávací akci na téma zvládání stresu a přitom by o tuto vzdělávací akci mělo plných 84,44 % zájem. Z těchto výsledků vyplývá, že problematika zvládání

61

stresu a zátěže u zdravotníků by měla být mnohem častěji zahrnuta do vzdělávacích akcí určených zdravotnickým pracovníkům.

62

8

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ

Problematika zvládání stresu a zátěže u zdravotníků je tématem často diskutovaným a stále aktuálním. Zdravotničtí pracovníci jsou velmi často vystaveni enormní zátěži a to se může stát příčinou závažných zdravotních problémů. Z těchto důvodů je důležité sledovat a hodnotit míru stresové zátěže u zdravotnických pracovníků, zajistit vhodné pracovní podmínky, sledovat celkové klima na pracovišti a v neposlední řadě zajistit vzdělávací akce s tématikou zvládání stresu a zátěžových situací. Na základě zjištěných výsledků jsou v bodech níže uvedeny návrhy na řešení zjištěných nedostatků.

Přesné a cílené hodnocení míry subjektivně pociťované zátěže u sester na jednotlivých pracovištích.

Zajištění vzdělávání v oblasti zvládání stresu a zátěžových situací. Z výsledků šetření vyplývá vysoký zájem respondentů o akce tohoto typu, ale na druhé straně bylo odhaleno, že 78,89 % respondentů žádnou akci zabývající se touto problematikou neabsolvovalo. Proto se domnívám, že semináře s touto tématikou by mohly být organizovány v mnohem větší míře, než jsou nyní. Podporu by si určitě zasloužilo i pořádání vzdělávacích akcí v rámci jednotlivých pracovišť, kde by díky menšímu počtu účastníků mohl být zařazen i nácvik jednotlivých relaxačních metod a praktických dovedností.

Kontinuální kontrola klimatu sociálního prostření vedoucími pracovníky. Vedoucí pracovníci, v našem prostředí především staniční a vrchní sestry, by měli vytvářet nejen dobré pracovní prostředí, ale klást důraz také na prostředí sociální, se zaměřením především na pracovní vztahy. Z výsledků šetření vyplývá, že právě pracovní vztahy jsou pro sestry jedním z nejčastějších zdrojů stresu. Nejčastější interpersonální konflikty byly zaznamenány na úrovni sestra – lékař. Z těchto důvodů má velký význam také nácvik komunikačních dovedností nejen mezi sestrami, ale také mezi lékaři.

63

Využívání councelingových metod v týmu. Pravidelné schůzky managementu se zaměstnanci umožní včasné odhalení počínajících problémů či konfliktů a jejich úspěšné řešení. Významnou roli pro vznik dobrého klimatu na pracovišti má také vzniklý pocit podpory a zájem ze strany vedoucích pracovníků.

Manuál pro zvládání stresu u všeobecných sester. Pro potřeby zdravotních sester jsem vytvořila manuál, který se skládá ze dvou hlavních částí: manuál pro řešení akutního stresu, kdy je nedostatek času a manuál pro řešení chronického stresu (dostatek času). Vypracovaný manuál je uveden v příloze č.6. Dle mého názoru by bylo vhodné, aby sestry měly tento manuál na ošetřovacích jednotkách a průběžně byly seznamovány s jeho obsahem.

64

ZÁVĚR

Ve své bakalářské práci jsem si stanovila celkem šest cílů. V prvním jsem zjišťovala míru stresové zátěže u zdravotních sester pracujících v lůžkových částech interních a chirurgických oddělení. Mým druhým cílem bylo zjistit rozdíl ve stresové zátěži u sester pracujících na interním a chirurgickém oddělení. Třetím cílem bylo naleznout závislost míry stresové zátěže na věku sester a délce praxe. Ve čtvrtém cíli jsem

zjišťovala, u kterého typu služby jsou sestry nejvíce stresovány.

v současné době

Jelikož

v souvislosti s registrací sester narostl počet vzdělávacích akcí

s různou problematikou, chtěla jsem zjistit, kolik sester absolvovalo seminář či vzdělávací akci s tématikou zvládání stresu či náročných situací. Zajímal mě také zájem sester o vzdělávací akci tohoto typu. Posledním cílem, který jsem si stanovila, bylo vytvoření manuálu pro všeobecné sestry ke zvládání stresu. Všechny stanovené cíle byly splněny.

Ověření pracovních hypotéz

Cíl č. 1:

Zjistit, formou cíleně vypracovaného dotazníku, míru stresové zátěže u zdravotních sester pracujících v lůžkových částech interních a chirurgických oddělení.

Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více jak 60 % respondentů pociťuje při výkonu svého povolání stres.

Tato hypotéza byla potvrzena, 50% sester označilo míru stresu jako vysokou a 45,56 % hodnotilo stres jako mírný.

Cíl č. 2:

Zjistit, formou cíleně vypracovaného dotazníku, rozdíl ve stresové zátěži u sester pracujících na interním a chirurgickém oddělení.

Hypotéza č. 1: Předpokládám, že vzhledem k rozdílné skladbě pracovní náplně na obou typech pracovišť, budou zjištěny rozdílné stresové faktory.

65

Hypotéza byla potvrzena částečně, některé faktory byly stejné, ale lišilo se jejich procentuální zastoupení. Jako nejčastější stresový faktor se na obou typech pracovišť uplatnila časová tíseň a dále administrativa. Další pořadí se však již lišilo.

Hypotéza č. 2: Předpokládám, že sestry na chirurgických odděleních, budou pociťovat vyšší míru stresové zátěže, než sestry na odděleních interních.

Hypotéza nebyla potvrzena. Sestry pracující na interních odděleních označily v 62,22 % vysokou míru stresové zátěže, zatímco sestry na chirurgických odděleních takto hodnotily stres pouze v 37,38 %. Tento výsledek je z velké části dán výběrem pracovišť.

Mezi

pracoviště

interního

typu

byla

zařazena

také

interní

hematoonkologická klinika, což je nespecifické interní oddělení, které významnou mírou ovlivnilo celkové hodnocení míry stresu na interních odděleních.

Cíl č. 3:

Zjistit míru subjektivně pociťované stresové zátěže vzhledem k délce praxe a věku sester.

Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více než 50 % sester s délkou praxe větší než 5 let, udává nižší subjektivní pocit stresové zátěže.

Hypotéza byla potvrzena. Nižší míru stresové zátěže udává 63,88 % sester s délkou praxe větší než 5 let.

Hypotéza č. 2: Předpokládám, že sestry ve věkové kategorii 19 – 25 let, budou udávat vyšší míru stresové zátěže než sestry ve věkové kategorii 26 a více let.

Hypotéza byla potvrzena, sestry ve věkové kategorii 19 – 25 let udávaly v 57,41% vysokou míru stresové zátěže, zatímco u sester ve věkové kategorii 26 a více let byla vysoká míra stresu zastoupena jen v 38,89 %.

66

Cíl č. 4:

Zjistit míru stresové zátěže u sester v závislosti na typu služby

Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více než 60 % respondentů udává vyšší míru stresové zátěže během denní služby

Hypotéza byla potvrzena, 82,22 % respondentů pociťuje vyšší míru stresu během denní služby.

Cíl č. 5:

Zjistit, kolik procent sester absolvovalo seminář nebo vzdělávací akci na téma zvládání stresu

Hypotéza č.1: Předpokládám, že více než 70 % sester neabsolvovalo žádnou vzdělávací akci na téma zvládání stresu ( zátěžových situací ).

Hypotéza byla potvrzena, 78,89 % respondentů neabsolvovalo žádnou vzdělávací akci na dané téma.

Cíl č. 6:

Vytvořit manuál ke zvládání stresové zátěže sester

(viz příloha č. 6)

67

ANOTACE Příjmení a jméno autora: Dostálová Jana Instituce:

Masarykova univerzita, lékařská fakulta, katedra ošetřovatelství

Název práce:

Zvládání stresu a zátěže u zdravotníků

Vedoucí práce:

Mgr. Andrea Pokorná

Počet stran:

93

Počet příloh:

6

Rok obhajoby:

2007

Klíčová slova:

zdravotníci stres zátěžové situace

S rostoucím trendem rozvoje moderních technologií v ošetřovatelství a medicíně se kontinuálně zvyšují nároky na osobnost poskytovatelů péče a tím roste psychická a fyzická zátěž v souvislosti s výkonem povolání.

Bakalářská práce se zabývá

hodnocením úrovně psychické zátěže u zdravotníků a způsobem jejich zvládání. V prováděném šetření byly zjišťovány příčiny a projevy zvýšené zátěže u zdravotníků a styly jejich zvládání. Šetření bylo prováděno ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice a byly srovnány výsledky u sester z chirurgického a interního oddělení. Na základě výsledků výzkumného šetření byl připraven metodický materiál pro sestry k usnadnění zvládání pracovní zátěže.

68

ANNOTATION Name of the author:

Jana Dostálová

Institution:

Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursing Care

Title of the work:

Medical Personnel’s Coping with Stress and Strain

Academic advisor:

Mgr. Andrea Pokorná

Number of pages:

93

Number of supplements:

6

Year of defense:

2007

Key words:

Medical Personnel Stress Strained Situations

With the growing trend of modern technology in nursing care and medicine, the demands on the personality of medical care providers are continuously increasing and thus, the physical and mental strain connected with the practice profession increases. This seminar paper deals with the assessment of grading physical strain of medical personnel and with modes of coping with the strain. In the conducted investigation I tried to find out the causes and manifestations of the increased strain on the medical personnel and the ways of coping with it. The investigation was conducted at the Faculty Hospital Brno – Bohunice. The results acquired from nurses of the surgical and internal wards were compared. On the basis of the research investigation results, a methodical material for nurses was prepared to ease coping with the workload.

69

LITERATURA A PRAMENY

BARTOŠÍKOVÁ, I. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-439-9.

BAŠTECKÁ, B; GOLDMANN, P. Základy klinické psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 440 s. ISBN 80-7178-550-4.

BOHUTÍNSKÁ, M. Profesionální stres u sester. Sestra, 2005, ročník 15, číslo 10, strana 16-18. ISSN 1210-0404.

GEIST, B.Psychologický slovník . 2. vyd. Praha: Vodnář, 2000. 428 s. ISBN 80-86226-07-7.

GREGOR, O. Žít se stresem, to je kumšt. 2. vyd. Praha: Galén, 2002. 135 s. ISBN 80-7262-053-3

HARTL, P. Stručný psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 311 s. ISBN 80-7178-803-1

HLADKÝ, A. Zdravotní aspekty zátěže a stresu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 173 s. ISBN 80-7066-7784-2

IVANOVÁ,

K;

JUŘÍČKOVÁ, L.

Písemné

práce

na

vysokých

školách

se zdravotnickým zaměřením. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5

KILÍKOVÁ, M. Stres v profesii sestry. Zdravotníctvo a sociálna práca, ročník 2006, číslo 2, strana 9-14

KOCMANOVÁ, A. Syndrom vyhoření. Sestra, 2005, ročník 15, číslo 12, strana 20-22. ISSN 1210-0404

70

KŘIVOHLAVÝ, J; PEČENKOVÁ, J. Duševní hygiena zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 78 s. ISBN 80-247-0784-5

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. 1. vyd. Praha: Grada Avicenum, 1994. 192 s. ISBN 80-7169-121

NEŠPOR, K. Prevence zvládání profesionálního stresu ve zdravotnictví. Zdravotnické noviny. Lékařské listy, 1995, ročník 44, čísle 23, strana 14-15

NOVÁK, T. Jak bojovat se stresem. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 140 s. ISBN 80-247-0695-4

NOVOTNÁ, H; HLAVÁČOVÁ, M. Syndrom vyhoření bohužel není minulostí. Sestra, 2006, ročník 16, číslo 3. strana 23-24. ISSN 1210-0404

PRAŠKO, J; PRAŠKOVÁ, H. Asertivitou proti stresu. 1. vyd. Praha: Grada Avicenum, 1999. 184 s. ISBN 80-7169-334-0

PRAŠKO, J ; PRAŠKOVÁ, H. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 204 s. ISBN 80-247-0185-5

PRAŠKO, J ; PRAŠKOVÁ , H. Proti stresu krok za krokem aneb Jak získat klid a odolnost vůči nepohodě. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 188 s. ISBN 80-247-0068-9

SCHNACK, G ; SCHNACKOVÁ, K. Antistresové rituály: Jak zůstaneme svěží a uvolnění. 1. vyd. Praha: Eminent, 2006. 135 s. ISBN 80-7281-229-7

SCHREIBER, V. Lidský stres. 2. vyd. Praha: Academika, 2000. 106 s. ISBN 80-200-0240-5

ŠULISTOVÁ, J. Nenechte se zavalit… Sestra, 2005, ročník 15, číslo 12, strana 20-22. ISSN 1210-0404

71

WILDWOODOVÁ,

CH.

Kompletní

průvodce

při

redukci

stresu.

1

vyd.

Frýdek-Místek: Alpress, 1998. 189 s. ISBN 80-7218-108-4

WILKINSON, G. Stres: Informace a rady lékaře. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 96 s. ISBN 80-247-0092-1

ZÍDKOVÁ, Z. Monotónie v pracovním procesu. České pracovní lékařství, ročník 2005, číslo 4, strana 193-197

72

SEZNAM ZKRATEK abs.č.

absolutní četnost

apod.

a podobně

Bc.

bakalář

č.

číslo

GAS

generalizavaný adaptační syndrom

h.

hodina

Mgr.

Magistr(a)

např.

například

obr.

obrázek

rel.č.

relativní četnost

sl.

služba

stud.

studium

spec.

specializace

srov.

srovnej

SZŠ

střední zdravotnická škola

tab.

tabulka

tzv.

tak zvaný

VŠ

vysoká škola

VZŠ

vyšší zdravotnická škola

WHO

Světová zdravotnická organizace

73

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 – Kolik je vám let …………………………………………………………..35 Tab. č .2 – Jaká je délka vaší praxe …………………………………………………..36 Tab. č. 3 – Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání ………………………………….37 Tab. č. 4 – Uveďte typ vašeho pracoviště …………………………………………….38 Tab. č. 5 – Zvolte míru subjektivně pociťované stresové zátěže…….………………..38 Tab. č. 6 – U kterého typu služeb zažíváte vyšší míru stresové zátěže ………………39 Tab. č. 7 – Co vám působí největší stres na pracovišti ……………………………….40 Tab. č. 8 – Uveďte typ vztahu, který vás stresuje …………………………………….43 Tab. č. 9 – Zvolte nejvýznamnější stresové faktory ………………………………….45 Tab. č. 10 – Dostáváte se při práci často do časové tísně …………………………….46 Tab. č. 11 – Máte pocit, že vás vaše práce neuspokojuje …………………………….47 Tab. č. 12 – Cítíte se psychicky pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky………………………………………….…………….47 Tab. č. 13 –Máte v práci časté konflikty a problémy, od nichž se nemůžete odpoutat ani po skončení pracovní doby ……………………………………………….49 Tab. č. 14 –Je pro vás vaše práce tak psychicky náročná, že po několika hodinách cítíte únavu a ochablost…..…………………………………………50 Tab. č. 15 – Myslíte si, že je vaše práce tak psychicky náročná, že ji nelze dělat po léta se stejnou výkonností …..………………………………………51 Tab. č. 16 – Jaká je vaše běžná reakce na stresovou situaci ………………………….52 Tab. č. 17 – Jak se hodnotíte při zvládání stresu ……………………………………..53 Tab. č. 18 – Znáte nějaké postupy, které vám osobně umožní zvládnout stresovou situaci …………………………………………………………………………55 Tab. č. 19 – Uveďte konkrétní postupy ke zvládání stresových situací ……………...56 Tab. č. 20 – Absolvoval(a) jste někdy vzdělávací akci na téma zvládání stresu …….56 Tab. č. 21 – Měl(a) byste zájem o vzdělávací akci s tímto tématem ………………...57

74

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 – Kolik je vám let …………………………………………………………..35 Obr. č. 2 – Jaké je délka vaší praxe …………………………………………………..36 Obr. č. 3 – Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání ………………………………….37 Obr. č. 4 –Zvolte míru subjektivně pociťované stresové zátěže ……………………...39 Obr. č. 5 – U kterého typu služby zažíváte vyšší míru stresu ………………………...40 Obr. č. 6 – Co vám působí největší stres na pracovišti ……………………………….42 Obr. č. 7 – Uveďte typ vztahu, který vás stresuje …………………………………….44 Obr. č. 8 – Dostáváte se při práci často do časové tísně ……………………………...46 Obr. č. 9 – Máte pocit, že vás vaše práce neuspokojuje ……………………………...47 Obr. č. 10 – Cítíte se psychicky pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky ……………………………………………………….48 Obr. č. 11 – Máte v práci časté konflikty a problémy, od nichž se nemůžete odpoutat ani po skončení pracovní doby .…………………………………….50 Obr. č. 12 –Je pro vás vaše práce tak psychicky náročná, že po několika hodinách cítíte únavu a ochablost ...………………………………………….51 Obr. č. 13 – Myslíte si, že je vaše práce tak psychicky náročná, že ji nelze dělat po léta se stejnou výkonností ...…………………………………………52 Obr. č. 14 – Jaká je vaše běžná reakce na stresovou situaci ………………………….53 Obr. č. 15 – Jak se hodnotíte při zvládání stresu ……………………………………..54 Obr. č. 16 – Znáte nějaké postupy, které vám osobně umožní zvládnout stresovou situaci …………………………………………………………………………55 Obr. č. 17 – Absolvoval(a) jste někdy vzdělávací akci na téma zvládání stresu ……57 Obr č. 18 –Měl(a) byste zájem o vzdělávací akci s tímto tématem ….……………….58

75

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 – Žádost o umožnění dotazníkového šetřeni …………………………….76 Příloha č. 2 – Dotazník – Zvládání stresu a zátěže u zdravotních sester ……………..78 Příloha č. 3 – Meisterův dotazník pro hodnocení pracovní zátěže …………………...85 Příloha č. 4 – Dotazník – Subjektivní pocity únavy ………………...………………..88 Příloha č. 5 – Dotazník – Psychické a tělesné příznaky stresu ……………………….89 Příloha č. 6 – Manuál pro zvládání stresu u všeobecných sester ……………………..91

76

PŘÍLOHA č. 1

77

78

PŘÍLOHA č. 2 DOTAZNÍK – Zvládání stresu a zátěže u zdravotníků Vážené sestry, mé jméno je Jana Dostálová a jsem studentkou 3. ročníku denního studia, oboru Všeobecná sestra, na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jelikož jsem v poslední ročníku, vypracovávám bakalářskou práci. Zvolila jsem si téma Zvládání stresu a zátěže u zdravotníků. Proto si Vás touto formou dovoluji požádat o pomoc vyplněním tohoto dotazníku. Dotazník je zcela anonymní a všechna získaná data budou použita výhradně ke zpracování bakalářské práce. Za ochotu i Váš cenný čas předem děkuji. Věřím, že můj dotazník nepřispěje ke zvýšení stresové zátěže.

Pokud není uvedeno jinak, označte jednu odpověď.

1.

Kolik je vám let? a) 19 – 25 b) 26 – 30 c) 31 – 40 d) 41 – 50 e) 50 a více

2.

Jaká je délka vaší praxe? a) méně než 5 let b) 5 – 10 let c) 11 – 15 let d) 16 – 20 let e) více než 20 let

79

3.

Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) SZŠ b) SZŠ + spec. studium (uveďte obor) …………..………………. c) VZŠ d) VŠ – Bc. e) VŠ – Mgr. f) Jiné (doplňte)…………………………………………………..

4.

Uveďte typ vašeho pracoviště a) interní oddělení b) chirurgické oddělení

5.

Při výkonu svého povolání pociťujete: a) vysokou míru stresové zátěže b) mírnou stresovou zátěž c) žádnou stresovou zátěž

6.

U kterého typu služby zažíváte vyšší míru stresové zátěže? a) denní služba – 12 hodin b) denní služba – 8hodin c) odpolední služba – 8 hodin d) noční služba –12 hodin e) noční služba – 8 hodin

7.

Nejvyšší stres vám na pracovišti působí: (můžete zvolit více možností) a) výkony spojené s prováděním závislých činností ( podávání léků, příprava na vyšetření, infúze, převazy, aplikace injekcí,..) b) výkony spojené s provádění nezávislých činností ( hygienická péče, krmení, péče o vyprazdňování, polohování,..) c) pracovní vztahy d) velká zodpovědnost za následky své práce e) nutnost samostatného rozhodování při respektování daných pravidel

80

f) konfrontace s utrpením, s bolestí, se smrtí g) působení bolesti jiným h) konflikt rolí i) nízké ohodnocení náročné práce j) nároky na neustálé vzdělávání k) jiné (doplňte) ……………………………………………….

Pokud jste v předchozí položce č. 7 zvolili možnost pracovní vztahy, vyberte z níže uvedených možností: ( můžete zvolit více variant ) a) vztahy s lékaři b) vztahy se sestrami – kolegyněmi c) vztahy se sestrami – nadřízenými d) vztahy s nemocnými e) vztahy s příbuznými nemocných f) jiné (uveďte jaké)…………………………………………….

8.

Z níže uvedených možností vyberte pro vás nejvýznamnější stresové faktory ( můžete zvolit více možností). a) časová tíseň b) čekání na vyšetření c) nadbytek instrumentálních činností (léky, převazy,..) d) administrativa e) čekání na dokumentaci f) příjem nemocného g) překlad nemocného h) propuštění nemocného i) úmrtí nemocného j) příprava na operaci (vyšetření ) k) přijetí a péče o nemocného po operaci l) péče o pacienty v terminálním stadiu

81

9.

Dostáváte se při práci často do časové tísně? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

10.

Máte pocit, že vás vaše práce neuspokojuje? Chodíte do mí nerad(a)? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

11.

Cítíte se psychicky pod tlakem pro vysokou zodpovědnost spojenou se závažnými důsledky? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

12.

Máte v práci časté konflikty a problémy, od nichž se nemůžete odpoutat ani po skončení pracovní doby? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

13.

Je pro vás práce tak psychicky náročná, že po několika hodinách cítíte únavu a ochablost? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

82

14.

Myslíte si, že je vaše práce tak psychicky náročná, že ji nelze dělat po léta se stejnou výkonností? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

15.

Jaká je Vaše běžná reakce na stresovou situaci a) mobilizace všech sil za účelem vyřešení problému b) křik c) delegování činností na spolupracovníky d) odsunutí méně naléhavých činností na později e) užití návykových látek (káva, cigarety,..) f) jiné (uveďte)……………………………………………………………..

16.

Jak se hodnotíte při zvládání stresu? a) jsem klidná, uvažuji chladně b) nejprve jsem nervózní, poté se uklidním c) potřebuji pomoc druhé osoby d) jsem schopna situaci zvládnout sama e) jiné (uveďte)……………………………………………………………

17.

Znáte nějaké postupy, které vám osobně umožní zvládnout stresovou situaci? a) ano (doplňte ) …………………………………………… b) ne

18.

Absolvoval(a) jste někdy vzdělávací akci (seminář) na téma zvládání stresu (náročných situací) ? a) ano (doplňte jakou )………………………………………….. b) ne

83

19.

Měl(a) byste zájem o vzdělávací akci s tímto tématem? a) ano b) ne

20.

Zde máte možnost vyjádřit se k výše uvedené problematice

……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………

Za vyplnění dotazníku Vám moc děkuji.

84

PŘÍLOHA č. 3 Meisterův dotazník pro hodnocení pracovní zátěže Označte odpověď, která nejvíce vystihuje vaše pocity při práci.

1.

Při práci se často dostávám do časové tísně o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

2.

Práce mě neuspokojuje, chodím do ní nerad/a o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

3.

Práce mě velmi psychicky zatěžuje pro vysokou zodpovědnost, spojenou se závažnými důsledky. o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

4.

Práce je málo zajímavá, duševně spíše otupující o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

85

5.

V práci mám časté konflikty a problémy, od nichž se nemohu odpoutat ani po skončení pracovní doby o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

6.

Při práci udržuji jen s námahou pozornost, protože se po dlouhou dobu nic nového neděje. o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

7.

Práce je psychicky tak náročná, že po několika hodinách cítím nervozitu a rozechvělost o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

8.

Po několika hodinách mám práce natolik dost, že bych chtěl/a dělat něco jiného o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

9.

Práce je psychicky tak náročná, že po několika hodinách cítím únavu a ochablost o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

86

10. Práce je psychicky tak náročná, že ji nelze dělat po léta se stejnou výkonností. o Ano o Spíše ano o Částečně o Spíše ne o Ne

87

PŘÍLOHA č. 4 Subjektivní pocity únavy Jméno: ………………………… Směna od……………. do………………. Zatrhněte, co se hodí:

ZAČÁTEK – KONEC směny

Prosíme, odpovězte na každou otázku tak, že zakroužkujete příslušné číslo stupnice podle toho, jak se nyní cítíte. Význam hodnotících čísel je následující:

0 – žádný 1 – mírný 2 – silný

1. Mám pocit těžké hlavy 2. Cítím únavu v celém těle 3. Mám pocit těžkých nohou 4. Chce se mi zívat 5. Mám pocit otupělosti 6. Cítím ospalost 7. Bolí mě oči 8. Mé pohyby se mi zdají ztuhlejší a neohrabanější 9. Když si stoupnu, mám pocit, že se trochu motám 10. Nejraději bych se trochu natáhl(a) na pohovku 11. Nemohu soustředit své myšlenky 12. Není mi do řeči 13. Mám pocit nervozity 14. Obtížně soustřeďuji pozornost 15. Nic mě nebaví 16. Jsem náchylnější k zapomínání 17. Dělám více chyb 18. Cítím neklid a ustaranost 19. Ztrácím sebejistotu a sebedůvěru 20. Ztrácím trpělivost 21. Bolí mě hlava 22. Mám pocit tíhy či ztuhlosti v ramenou 23. Bolí mě v kříži 24. Těžko se mi dýchá 25. Mám pocit sucha v ústech 26. Mám pocit ochraptělosti 27. Trochu se mi točí hlava 28. Škube mi v očním víčku 29. Cítím třes v rukou či nohou, celkovou rozechvělost 30. Necítím se dobře

88

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

PŘÍLOHA č. 5 Dotazník: Psychické a tělesné příznaky stresu (Ján Praško, Hana Prašková, 2001)

Označte, jak často se Vám daná situace stává NIKDY 0

OBČAS 1

ČASTO 3

1. Cítíte se napjatí, nervózní 2. Cítíte předrážděnost 3. Cítíte se přecitlivělí, uražení, rozpláčete se (bezdůvodně) 4. Snadno vybouchnete, cítíte zlost 5. Večer nadměrně dlouho usínáte 6. V noci Vás budí děsivé sny 7. Ráno se předčasně probouzíte a nemůžete už dále spát 8. Po spánku se cítíte neodpočatí, rozlámaní, unavení 9. Během dne i večer se často zabýváte starostmi, obáváte se budoucnosti 10. Vyhýbáte se nepříjemnostem, předem se nadměrně obáváte, jak to dopadne 11. Odkládáte složitější nebo nepříjemné činnosti, hromadí se Vám úkoly 12. Máte potíže s trávením, nechuť k jídlu nebo naopak záchvaty nadměrné chuti 13. Míváte žaludeční potíže-pocity žaludku jako „na vodě“, bolesti žaludku 14. Míváte pocity „přetížení“, únavy, malátnosti, nadměrné chuti odpočívat 15. Míváte potíže s dechem, lapání po dechu, strach, že se pořádně nenadechnete 16. Rozbuší se Vám srdce nebo Vás bolí u srdce 17. Trpíte bolestmi hlavy 18. Ztratila nebo snížila se chuť k sexu 19. Stává se Vám, že se nápadně a nepříjemně potíte 20. Cítíte mravenčení nebo chlad na rukou a nohách 21. Míváte potíže se soustředěním nebo zapamatováním či vybavením si z paměti 22. Jíte rychle nebo hltavě, nesoustředěně 23. Snadno se leknete, vadí Vám hluk, hlasitá hudba 24. Míváte bolesti páteře (v kříži, krční apod.) 25. Rychle se tělesně vyčerpáte, snadno unavíte

89

26. Objeví se cukání víček, tik obličeje 27. Objeví se třes rukou, těla 28. Pijete více alkoholu než dříve 29. Kouříte více cigaret než dříve 30. Míváte závratě nebo pocity na zvracení

Jakýkoliv zisk tří bodů u dvou položek nebo celkový zisk osmi bodů je upozornění, že prožíváte nadměrný stres.

90

PŘÍLOHA č. 6 MANUÁL PRO ZVLÁDÁNÍ STRESU U VŠEOBECNÝCH SESTER Jako sestřičky se často dostáváte do stresové situace. V těchto případech je nutné mnohdy zachovat chladnou hlavu, ale není to vždy jednoduché. Zde je několik návrhů, jak se zachovat ve stresové situaci.

1. AKUTNÍ STRES – nedostatek času

Řešte problém ihned. Odkládání řešení problému vede k shromažďování negativních emocí a k postupnému rozvoji stresujících automatických myšlenek. Zvolte si své priority. Pokud se dostanete do časové tísně, je určení priorit nutností. Musíte si zvolit, co je opravdu důležité a co snese odklad. Pokuste se o neosobní nadhled. Představte si, že se nejedná o váš problém, ale o problém někoho jiného. Co byste mu poradili? Využijte zkušenosti z minulosti.

Při vzniku problémové situaci si zkuste

vzpomenout, zda jste již někdy podobnou situaci řešili. Co jste tehdy udělali? Využijte zkušeností jiných lidí. Vzpomeňte si jak řešili podobný problém vaši kolegové. Můžete od nich převzít hotové řešení, nebo vám mohou poskytnout inspiraci,

kterou

tvořivě

využijete

k řešení

vlastnímu.

Nezapomeňte

i na negativná zkušenosti druhých, můžete se z nich poučit a vyhnout se jim. Nesnažte se splnit všechny požadavky. Naučte se jasně říci : „Ne!“ Přijměte fakt, že nemůžete všechno ovlivnit. Některé situace nemůžete kontrolovat ani změnit. Je důležité tuto situaci přijmout jako fakt, že to tak je. Nepříjemné věci dělejte jako první. Z pomyslného výčtu vašich povinností vyberte nejprve tu, do které se vám chce nejmíň. Využijte týmové spolupráce. Mnoho problému se snáze řeší ve spolupráci s kolegy. Rozmyslete si, co od nich přesně očekáváte a nebojte se požádat o pomoc či radu!

91

Pokuste se o relaxovaný postoj. Najděte si svůj způsob, jak vypadat uvolněně. Pro váš pocit, je dobré, když si budete vědomi, že alespoň navenek vypadáte uvolněni.

2. DLOUHODOBÝ STRES – dostatek času

Identifikace problému. Rozhodněte se, co chcete změnit. Využijte své emoce a pocity. S jejich pomocí snáze odhalíte své hlavní problémy, které je třeba změnit. Ujasněte si, které činnosti byste rádi dělali častěji a které méně často než v současnosti. Jasná definice problému . Vyberte, čemu se budete věnovat nejdříve. Volte ty problémy, jejichž řešení je snadno dosažitelné a přitom vám přinese znatelnou úlevu. Popište, v čem konkrétně problém spočívá. Důležité je pozorovat a rozebrat základní údaje problematického chování, rozložte jednotlivé aspekty problému a rozdělte je na soubor dílčích problémů. U každého problému si položte otázky:

Co se stane? Kdy se to stane? Jaké jsou spouštěče

a okolnosti problému? Koho se to týká? Jaké myšlenky mě přitom napadají? Jak se přesně chovám? Co problém modifikuje – zhoršuje nebo zlepšuje? Jaké jsou důsledky? Konečná definice problému by měla být krátká, stručná a jasná, týkat se pozorovatelného chování, popisovat intenzitu a frekvenci tohoto chování, zachytit hlavní myšlenky nebo postoje problému. Stanovení cíle. Cíl by měl být konkrétní, reálný, objektivní a hodnotitelný. Je vhodné jít od všeobecného určení ( např. chci být aktivnější) ke specifickému (např. ráno 15 minut cvičit, 2 x do měsíce chodit do divadla). Brainstorming řešení.

Vytvořte si co nejvíce možných řešení zvoleného

problému. Všechna možná řešení si sepište. Použijte cokoliv vás napadne. I z nepravděpodobných řešení může vzniknout nové a originální řešení, které vám pomůže. Nemyslete na výhody či nevýhody jednotlivých postupů, nechte pracovat fantazii. Hodnocení řešení. Projděte si vzniklý seznam a v duchu zhodnoťte výhody a nevýhody. Vyřaďte neproveditelná řešení. Ostatní seřaďte od nejvhodnějšího k méně vhodnému.

92

Výběr optimálního řešení. Zvolte řešení, které je pro vás nejlepší. Může to být jedno řešení, ale i kombinace několika možností řešení. Nejvhodnější řešení jsou jednoduchá, vycházejí z dovedností, které ovládáte, nejsou drahá a nenáročná z hlediska času. Plán. Své ideje rozpracujte do jednotlivých přesných a konkrétních kroků. Důležité je, aby první cíle byly opravdu jednoduché a neodradily neúspěchem. Odpovězte si na otázky. Co je třeba udělat? Jak to udělám? Kdy to udělám? Koho se to ještě bude týkat? Kde to uskutečním? Jaký plán mám v záloze? Pokud to jde, vyzkoušejte si své jednání předem, buď v představách, nebo přímo s někým. Provedení zvoleného řešení.

Postupujte přesně podle plánu a časového

harmonogramu, který jste si vypracovali. Review – zhodnocení. Hodnoťte průběh jednotlivých kroků. Pokud zjistíte, že některé strategie nefungovaly, zvolte jiné. Pokud se vaše řešení osvědčilo, zapamatujte si tuto úspěšnou zkušenost pro příště. Odměna.

Po každém absolvovaném kroku by měla následovat odměna.

Sebeodměňování je důležitým prvkem motivace, proto je nepodceňujte.

Přeji vám mnoho úspěchů v řešení…

Při tvorbě tohoto manuálu bylo využito těchto odborných zdrojů: NEŠPOR, K. Prevence zvládání profesionálního stresu ve zdravotnictví. Zdravotnické noviny. Lékařské listy, 1995, ročník 44, číslo 23, strana 14-15 PRAŠKO, J; PRAŠKOVÁ, H. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 204 s. ISBN 80-247-0185-5

93

94

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství. Jana Dostálová. Zvládání stresu a zátěže u zdravotníků

Recommend Documents