Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky

Bakalářská diplomová práce

2010

Martina Gawlasová 1

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky Teorie a dějiny divadla

Martina Gawlasová

Dramaturgie, repertoár, postavení a funkce česko-polské scény v Českém Těšíně 1945 - 1972 Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Libor Vodička, Ph. D.

2010 2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………………………… Podpis autora práce

3

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména panu Mgr. Marianu Steffkovi, za pomoc a rady při hledání informací o polských kulturních aktivitách. Dále paní Joanně Wania, dramaturgyni, za rady a vstřícnost a Mgr. Liborovi Vodičkovi PhDr. za trpělivost a vedení bakalářské práce.

4

Obsah Úvod…………………………………………………………………………………………..5 Stručná historie Těšínského Slezska a politické události od roku 1918…………………..7 Vznik nových divadel v Československu po roce 1945………………..................................9 Vznik, postavení a funkce Těšínského oblastního divadla roku 1945……………………11 Umělecké a administrativní vedení…………………………………………………...12 Vrchlického Noc na Karlštejně a počáteční provoz divadla…………………….........13 Jan Macháček a období operety………………………………………………………15 Dramaturgie a provoz divadla v sezónách 1948/49 až 1952/53…………………………..18 Proměna české scény Městského oblastního divadla v sezónách 1954/1955 až 1962/63..21 MOD a jeho umělecký projev od sezóny 1963/1964 do roku 1972……………………….23 Vznik Polské scény Těšínského divadla roku 1951………………………………………..25 Polské ochotnické divadlo…………………………………………………………….25 PZKO a činnost polské národnostní menšiny na Těšínsku…………………………...25 Divadelní poradní sbor při PZKO…………………………………………………….26 Loutkové divadlo Bajka………………………………………………………………27 Prvotní impuls pro vznik polské scény a Wladyslaw Niedoba……………………….28 Alexandr Maliszewski Wczoraj i przedwczoraj ……………………………………...28 Dramaturgie PS TD a její počátky do roku 1954………………………………………….31 Dramaturgie a proměna PS MOD 1955/1956 až 1959/1960………………………………34 Změna na PS v sezónách 1960 /61 až 1967/68……………………………………………..36 Sezóna 1968/69 a následné změny na PS do roku 1972…………………………………...39 Závěrem……………………………………………………………………………………...41 Prameny a literatura………………………………………………………………………...42 Seznam příloh………………………………………………………………………………..45

5

Úvod Tato bakalářská práce se zabývá vznikem, dramaturgií, repertoárem, postavením a funkcí česko-polské scény v Českém Těšíně. Pro přílišnou obsáhlost jsem se rozhodla reflektovat časové období od roku 1945 do roku 1972, tedy od vzniku české scény do vrcholného období divadla kdy byl ve funkci ředitele František Kordula. Toto divadlo zastává nejenom významnou funkci kulturní instituce v regionu, ale také pomáhá stmelovat dva národy, český a polský. Zvláště v nynější době je tato vzájemná spolupráce a dlouholeté partnerství obou scén pod jednou střechou zvlášť aktuální. Právě jedinečnost tohoto divadla mě přesvědčila o tématu mé bakalářské práce. Při psaní jsem vycházela z knihy Emila Vávrovského Budování Těšínského divadla, která vyšla v roce 2004 vlastním nákladem autora. Zmíněná publikace zahrnuje velmi cenné informace o zakládání samotného divadla, financování divadla od samotných počátků, zakládání „Divadelního správního výboru“ a mnoho dalších. Emil Vávrovský, samotný zakladatel divadla, shrnul do této knihy nejenom mnoho důleţitých informací ale také své dojmy a názory na cestu, kterou by se mělo divadlo ubírat a na ideje a cíle, ke kterým by mělo směřovat. Osobnosti Emila Vávrovského jsem věnovala v této práci také nemalou pozornost. Důleţitým zdrojem mé práce se také stal Okresní archiv v Karviné, který zahrnuje většinu dochovaných písemností, ţádostí, smluv a korespondence z prvních let Těšínského divadla. Archiv Těšínského divadla obsahuje programy, fotografie a materiály z období převáţně od sezóny 1949/1950. Archiv při Kongresu Poláků v Českém Těšíně disponuje mnoha materiály o zakládání polské scény, polských ochotnických hnutích, kulturních akcích pořádané polským obyvatelstvem i programy a plakáty k polské scéně. Velmi důleţitý element tohoto divadla a celého těšínského regionu je otázka vzájemné spolupráce a souţití dvou národností. Zdálo se mi vhodné zahrnout proto stručnou kapitolu o česko-polských vztazích v Těšínském Slezsku. Vycházela jsem v tomto tématu z knihy Víta Dočkala Přeshraniční spolupráce na východních hranicích České republiky. Tématika vývoje polské scény byla poněkud problematická. Zde jsem vycházela především z obecnějších knih Jarmila Pelikána Nástin dějin polské dramatiky a Nástin dějin polského divadla. Dále mi také velmi pomohla práce Wandy Konieczné Nástin vývoje polského ochotnického hnutí na Těšínsku a vznik Polské scény. Ve své práci se také zmiňuji o osobnosti Antonína Kryšky, prvního uměleckého šéfa tehdy Divadla Těšínského Slezska. Dále Antonínem Broţem, který ve své funkci vystřídal Antonína Kryšku a zřídil operetní scénu. V neposlední řadě jsou důleţité i osobnosti Wladyslaw 6

Niedoba, první umělecký šéf polské scény a Josef Zajíc, tehdejší ředitel Těšínského divadla. Spolupráce těchto umělců vedla k následnému propojení dvou samostatných jazykových a národnostních souborů. Ve své práci bych ráda nastínila spolupráci obou národností v tomto divadle, roli, kterou v regionu zastává a také originalitu samotného divadla, jeţ nemá v našem státě obdoby.

7

Stručná historie Těšínského Slezska a politické události od roku 1918 Těšínské Slezsko

1

je v historii velice problematickým a zajímavým územím.

Dlouhodobě zde probíhaly spory nejenom územní, ale také jazykové a národnostní. Pokud chci obecněji popsat konfliktnost Těšínského Slezska, musím přiblíţit situaci od roku 1918. Před tímto rokem byla česká národnost na „Těšínsku“ aţ třetí v pořadí. Existovalo zde velmi velké procento občanů polské i německé národnosti. Podhoubím tohoto problému bylo také to, ţe většina obyvatelstva odnikud nepřišla, mnohonárodnostní osídlení zde bylo jiţ od samotného osídlování Těšínska. Polsko tedy poţadovalo lokalitu „Těšínska“ z hlediska národnostního 2 a Československo z hlediska historického 3 . Od roku 1919 se na tomto sporném území začal vést dvěma státy konflikt, který trval aţ do roku 1945. 23. ledna 1919 Československá armáda zahájila vojenskou akci, která vedla k tomu, ţe Polská národní rada v Těšíně musela evakuovat a uchýlila se do Bielska. Aţ teprve po zásahu mocností bylo počátkem února zjednáno příměří. Po velice sloţitých jednáních pak došlo ke kompromisu v podobě rozdělení těšínského Slezska podle řeky Olše (Olzy) tak, jak hranice existuje de facto i dnes.4 Do té doby neexistující hranice značně ovlivnila ţivot i dění v tomto městě a po rozpadu Rakouska-Uherska vznikl územní konflikt, který vygradoval 28. července 1920 ve Spa. „Těšínsko“ bylo násilně rozděleno a následné spojení obou těchto územních částí nastalo aţ 2. října 1938 kdy polská armáda násilně vnikla na českou část „Těšínska“ a připojila ho k polskému státu pod názvem „Zaolší“.5 Polský zábor sice netrval ani jeden rok, jelikoţ v září 1939 započala německá okupace Polska. Celé území přesto zůstalo nerozděleno do konce druhé světové války a připojilo se k Německu. Následné rozdělení „Těšínska“ jak ho známe dnes, tj, po hraniční řece Olši, bylo

1

„Těšínské Slezsko- Ślask Cieszyński se rozkládá na území dvou států, v jižní části polské republiky a severovýchodní části České republiky. Na loše cca 1 400 km² žije 630 tisíc obyvatel v celkem 60 obcích. Přirozenou hranici Euroregionu, zabírajícího území na české straně od města Bohumín po nejvýchodnější obec České republiky Hrčavu a na polské straně od města Jastrzebie Zdroj po obec Istebna, tvoří řeka Olše, nad níž leží dvě hraniční města a přirozená centra a sídla Euroregionu Český Těšín a Těšín (Cieszyn)“ KOZLOVÁ, Michaela a MALÁČ, Lukáš a DOČKAL, Vít (ed.): Přeshraniční spolupráce na východních hranicích české republiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2005. 2 Při sčítání lidu v roce 1910 se většina obyvatelstva hlásila k polské národnosti. 3 Toto území patřilo k českému státu. I kdyţ se zde jedná o sporné území na hranici dvou států, historicky patřilo k „Zemím koruny české“. Prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc. Historie.cs (eu): Těšínské jablko sváru. [online] 2009. [cit. 11. dubna 2010]. Dostupné na world wide web: < http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs-eu/72272tesinske-jablko-svaru/> 4 Prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc. Historie.cs (eu): Těšínské jablko sváru. [online] 2009. [cit. 11. dubna 2010]. Dostupné na world wide web: < http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs-eu/72272-tesinske-jablkosvaru/> 5 Polsko zabralo území okresu Fryštát, část okresu Frýdek, a okres Český Těšín. KADLUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920 – 1995). Český Těšín: Findir, 1997.

8

provedeno v roce 1945. Tímto ale spory o území nekončí a Polsko se opět ozývá, z důvodů národnostních, a obhajuje nárok na toto území. V určité míře se zde opět připomíná konflikt, který jsem popisovala v roce 1919. Ukončení sporu, který přetrvával i přes konec druhé světové války, nastal sepsáním smlouvy mezi Československem a Polskem o přátelství a vzájemné pomoci. Konečným zákonem, který nabyl platnosti 14. února 1959, se stal ústavní zákon o vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou6 sepsaný ve Varšavě.

6

Sbírka zákonů republiky Českolovenské. Dostupné na world wide web: < http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1958/zakon_4q.html>

9

Vznik nových divadel v Československu po roce 1945 V prvních měsících po osvobození Československé republiky vznikla v českých zemích velice hustá síť profesionálních divadel se stálým denním provozem. V souladu s kulturně politickými zásadami Košického vládního programu byly ihned po květnu 1945 vytvořeny podmínky k tomu, aby se masy obyvatelstva mohly setkat s divadelním uměním. Divadelní sítě se týkal dokonce jeden ze tří divadelních dekretů ministra školství a kultury Zdeňka Nejedlého z června 1945. Tímto dekretem bylo stvrzeno, ţe v přirozených centrech různých oblastí mají být zřízena profesionální divadla. Nové scény vznikaly hlavně v pohraničí místo německých divadel, která uţ nebyla obnovována, i v některých tradičně českých městech. Tato divadelní síť byla v dalších letech jen mírně korigována – některá divadla zanikla a jiná vznikla.7 Poprvé v dějinách se česká divadelní kultura začíná vyvíjet etnicky izolovaně a osamoceně – bez kontextu s německy mluvící součástí tisícileté kultury českých zemí. Celé analyzované období je obdobím dosud nebývalého stupně administrativně – direktivního řízení divadla. Jde o období postupně narůstajícího ţánrového synkretismu. Divadlo se vyvíjí v nepoměrně těsnější blízkosti masmédií. V tomto období se naplňuje a uzavírá tzv. buditelské poslání české divadelní kultury.8 Pro české divadelnictví představovala poválečná léta 1945 – 1948 značný rozcestník a následný dlouhodobý směr, jimiţ se daly. Nastal rozpor mezi dvěma velmi rozdílnými představami umění – na jedné straně to byla demokratická forma umění, opírající se o pluralitu a svobodu vyjadřování – na straně druhé to byl směr prohlašování socialismu a socialistické revoluce. Představa o nové funkci umění a uměleckém stylu byla, bohuţel, značně vlivnější, a také podpořena tehdejším vlivem SSSR, do jehoţ oblasti Československo připadlo. Organizace celého divadelnictví se tedy radikálně změnila. Socializace a kolektivismus, který byl po roce 1945 propagován, získal oporu v Benešových znárodňovacích dekretech, naplněných komunistickými ideály.

7

ČERNÝ, František.: Kapitoly z dějin českého divadla. Praha: Academia, 2000. JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 – 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995. 8

10

V osvobozeném Československu zahájila provoz pouze česká divadla.

V druhé

polovině května roku 1945 jiţ hrála všechna stálá divadla působící před rokem 1944 včetně těch, která němečtí okupanti zavřeli.9 Poválečné období přálo vznikajícím novým scénám, mnohé budovy patřící německým institucím byly připravené pro nové soubory. 10 Mnoho nových scén vznikalo však velmi spontánně, a velmi rychle. Doba této tendenci přála a z mnohdy poloprofesionálních či neprofesionálních skupin vznikaly soubory, jejichţ další existence byla značně umělecky nejistá.11 Důleţitým orgánem byla Divadelní rada,

12

sloţená převáţně z komunisticky

orientovaných lidí, přesto se však ve svých aktivitách v roce 1945 snaţila o spolupráci s lidmi z demokraticky orientovaného tábora. Stálá profesionální divadla měla být, podle výnosu Divadelní rady 13 , rozloţena podle tzv. „oblastního či krajového divadelnictví“. Byla spontánně zakládána nová divadla na místech, kde v minulosti chyběla, a tímto aktem se smazalo „bílé místo na mapě“. Poté, co byl ministrem Zdeňkem Nejedlým jmenován Jaroslav Kvapil jako předseda divadelní rady, ve své funkci po pár týdnech rezignoval. Tímto se, za nevyjasněných podmínek a bez platné legislativy, k moci nad českým divadelnictvím dostali lidé s komunisticky idealizovaným pojetím českého divadelnictví. Po velmi krátké době, kdy se DR podařilo dosáhnout svých cílů, sama odsouhlasila své zrušení. Tímto začala z centra řídit tehdejší společenské vědomí o divadle na „třídní“ pojetí divadla, tedy jako umění pro široké spektrum obyvatelstva, pro masy. M. Kouřil se v této ideologii nechal inspirovat v tehdejším Sovětském svazu. Následná léta 1945 - 1948 byla průlomová. Komunisté vedli silný boj o postátnění českého divadelnictví. Přijetím Divadelního zákona se 20. 3. 1948 uzavřela etapa, v níţ probíhal neúspěšný boj o zachování obsahové i formální plurality českého divadla, stejně neúspěšný jako zápas o udrţení demokracie v poválečném Československu. Komunističtí organizátoři se soustředili na co nejrychlejší vybudování nové organizační i řídící struktury, jeţ by jim umoţnila ovládnout české divadelnictví aţ do nejmenšího detailu.14 9

Např. Zemské v Brně, Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích. Bývalé německé Městské divadlo v Ostravě pro Národní divadlo Moravskoslezské, Nové české divadlo v Praze pro Divadlo 5. května 11 Těšísnké oblastní divadlo, zaloţeno roku 1945. 12 Zřízena ministerským výnosem č. j. B-150 002/45-II. , 13. června 1945. Miroslav Kouřil vypracoval plán divadel, do kterého byly doplňovány jména uměleckých ředitelů. – Archív Z. Nejedlého, Ústřední archív České akademie věd. 13 Dále jen DR. 14 JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 – 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995. 10

11

Vznik, postavení a funkce Těšínského oblastního divadla roku 1945 Kulturně-společenské aktivity na Těšínsku začaly přirozeně kulminovat v poválečné době roku 1945. Tato euforie a spontánnost, která mnohé vzbudila z dlouholeté umělecké netečnosti, způsobila, ţe lidé potřebovali cítit vzrůstající kulturní odraz doby. Tento rychlý vzrůst aktivity nezaznamenalo pouze divadelní umění, ale konaly se také mnohé koncerty, výstavy či taneční zábavy. Lidé v Těšíně pocítili nutnost vyjádřit se jako občané daného regionu, Těšínského Slezska, pocítili semknutost s místem, kde vyrůstali, kde patří, kde je jejich domov. Pokud vezmeme v úvahu byť jen stručnou historii Těšínského Slezska, o které jsem se zmiňovala jiţ dříve, pochopíme, ţe zvláště v tomto hraničním městě, v minulosti mnohokrát rozdělovaném a znovu sjednoceném, je snaha o stmelení a tradicionalismus daného místa o to vyšší. Před samotným rozdělením města a následným vznikem Českého Těšína slouţila od roku 1910 pro divadelní představení honosná budova ve vídeňském stylu, 15 dnešní Teatr Adama Mickiewicza. Po osamostatnění a rozdělení města na dva samostatné celky však nebylo na celé části českého Těšínského Slezska stálého kamenného divadla. V prvních nacionálně euforických poválečných dnech a měsících sehráli mnozí příslušníci inteligence významnou roli při propagaci „bratrského“ Sovětského svazu, jeho kultury a státní kulturní politiky. V roce 1945 došlo v důsledku traumatizujících okupačních zkušeností k výrazné aktualizaci idejí „národního obrození“ a z něho vzrůstajících „klasických hodnot“, „nejbytostnějších českých duchovních a uměleckých tradic“. 16 Na Těšínském Slezsku to byla osobnost Emila Vávrovského, který se prosadil jako jeden z prvních o myšlenku na vybudování nového divadla. Emil Vávrovský byl jmenován okresním osvětovým inspektorem. Zaslouţil se nejenom o prvotní impuls vybudování nového divadla v Těšíně, ale také zakládal knihovny17 a celkově se velmi angaţoval v záchraně kulturního dědictví v poválečné době.18 15

Otevření divadla 24. Září 1910. Od roku 1910 – 1939 Městské divadlo. Budova patřila Německému divadelnímu spolku. 16 JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 – 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995 17 V některých knihovnách tvořily knihy získané E. Vávrovským základ budoucích kniţních fondů.

12

V červenci 1945 podal E. Vávrovský ţádost na ministerstvo školství a osvěty v Praze: „Nemáme-li dostatek kulturních zařízení, chceme aspoň dobré divadlo, které by šířilo z jeviště kulturu českého mluveného slova.“ 11. září 1945 navštívila delegace z Českého Těšína Ministerstvo školství a osvěty Dr. Zdeňka Nejedlého a Emil Vávrovský přednesl poţadavky, které by měly být základem pro Těšínské divadlo. Zdravou finanční základnu by opatřilo druţstvo měst, do kterých bude divadlo zajíţdět.19 Ve Druţstvu měst bylo přibliţně 120 měst a vesnic na Těšínském Slezsku. Jednalo se o např. o města Bohumín, Karvinou, Třinec, Havířov, Mosty u Jablunkova ad. Výjimku tvořilo město Frýdek – Místek, jelikoţ Frýdek zaţádal o vlastní Oblastní divadlo městské, obec Frýdek - Místek nebyla na seznamu měst, kde divadlo zajíţdělo. Prvotní impuls E. Vávrovského připomínal nadšení budování Národního divadla v Praze. Zaloţil fond „Těšínsko svému divadlu“, který byl určen pro soukromé osoby, a za velmi krátkou dobu se na tento fond poslalo přes 20 000 Kč. Tato sbírka byla po svém začátku velmi propagovaná Ostravským rozhlasem a spisovatelem Milanem Rusínským, to výrazně dopomohlo k tomu, ţe pro vybudování divadla v Českém Těšíně bylo na konci listopadu 1945 na účtu20 půl milionu korun. Emil Vávrovský se také zaslouţil o propagaci nového divadla formou plakátů, které zasílal Okresní osvětový inspektorát v českém Těšíně. Umělecké a administrativní vedení Uměleckým vedením a organizováním souboru byl pověřen Antonín Kryška. 21 Divadelní rada,22 do které patřili zástupci kulturních organizací a politických stran,23 Antonína Kryšku jmenovala za uměleckého ředitele divadla a přenechala mu toto místo na sezónu 1945/46.

18

Zaslouţil se o cenné poválečné exponáty a vytvořil základ pro Česko-těšínské muzeum (exponáty z Hnojnického zámku – daroval baron Hess, Ropického zámečku atd.). 19 VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. 20 Účet Ostravské záloţny č. 365. 21 A. Kryška byl původně pověřen vedením souboru v divadle v Opavě, ale poté, co nebyl přijat Městským národním výborem, byl schválen jako nový umělecký vedoucí Těšínského divadla. 22 Divadelní rada byla přejmenována v roce 1945 na divadelní správní výbor. 23 Do divadelní rady patřili předseda Emil Vávrovský, okresní osvětový inspektor, místopředseda Karel Sivý, okresní osvětový referent (oba KSČ), intendant Jaroslav Konečný, zmocněnec ministra školství a osvěty, člen strany sociálně demokratické, pokladník Rudolf Raška, tajemník Čs. strany lidové, um. Správce Jan Cieslar, vedoucí Městského stavebního úřadu v ČT., člen strany národně socialistické. In: VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. str. 9.

13

Divadlo ale patřilo pod vedení Zemského divadla v Moravské Ostravě. 24 To ustanovilo Sdruţení měst, které ale s návrhem financování nesouhlasilo. Finanční prostředky mělo mít, podle jejich plánu, z dobrovolných sbírek, stálé podpory velkých průmyslových podniků a v neposlední řadě ze vstupného, subvence od státu, země a těšínských okresů a měst. Konečné rozhodnutí bylo to sdruţení osob právnických a fyzických. Všechna města se po tomto rozhodnutí stala druţstevníky. Jednalo se o druţstvo s ručením omezeným na základě podílnictví. Podíly se tak měly stát základním provozním kapitálem 25 Budovatelé divadla v Českém Těšíně se ale snaţili dostat zpoza této nadvlády a proto nadšenec Emil Vávrovský zaloţil 17. října přípravný Výbor druţstva Těšínského divadla (dále jen VDTD)26, a tímto se zaslouţil o osamostatnění zpoza ostravského opatrovnictví. 8. února 1946 tak díky řediteli Ostravského divadla, Jiřímu Myronovi, který přijel na poţádání Emila Vávrovského shlédnout představení v novém Těšínském oblastním divadle, byl dán souhlas k osamostatnění divadla 27 , neboť sama instituce v Ostravě neměla moţnosti vést umělecky a administrativně i divadlo v Těšíně. VDTD disponoval nemalou měrou o rozhodnutích v samotném vedení divadla. Vezmeme-li v úvahu, ţe smlouvy s hereckým a technickým personálem divadla mohly být podepsány aţ po odsouhlasení VDTD, otázkou zůstává, jakou pravomoc dalo samotné VDTD řediteli Antonínu Kryškovi. Důleţitým rozhodnutím výboru VDTD bylo ustanovení názvu Těšínské oblastní divadlo, který na počátku roku 1946 změnili na Divadlo Těšínského Slezska. 28 Během těchto rozhodování o administrativním a uměleckém vedení v divadle o jeho změnách a nejasném financování, započal divadelní provoz. Jiţ v těchto samotných počátcích byla česká scéna nespolupracujících táborů.

29

DTS viditelně rozdělená na několik nekomunikujících,

30

Počáteční provoz divadla a Vrchlického Noc na Karlštejně

24

Zemské divadlo Ostrava, dnes Národní divadlo Moravskoslezské. VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. 26 Do VDTD patřili Emil Vávrovký, PhDr. Anronín Novotný ml., místní osvětový referent Velcl, Rudolf Raška a Pavel Kristl, návrh stanov měl vypracovat Rudolf Laštůvka, Josef Jandal, Rudolf Raška a Bohdan Klac. 27 Ministerstvo školství a osvěty osamostatnilo výnosem č. B-165 112-5-II/2 činoherní oblast těšínského divadla, jeţ původně náleţelo do oblasti divadla Moravskoslezského. VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. str. 9. 28 Dále jen DTS. 29 Dále jen ČS. 30 WIERZGOŃ, Josef: „40 let Těšínského divadla“. In: Vlastivědný zpravodaj okresu Karviná a Frýdek-Místek, 1985, č. 3. 25

14

Před první premiérou DTS se těšínskému publiku soubor prezentoval jiţ 16. září 1945. V sále „Na Střelnici“ uvedli Vzpomínkový večer k výročí narození Petra Bezruče. Ředitel Antonín Kryška, byť výborný organizátor a propagátor akce, nedokázal mezi občany města vzbudit větší zájem. Většina obyvatelstva české národnosti nebyla na jakýkoliv kulturní ţivot, zvláště pak na divadelní aktivity, ve městě zvyklá, a nejspíše z tohoto důvodu se jich, v rychle přizpůsobeném sále, sešlo v podvečer 16. září pouhých 16. To ale neodradilo nadšené vedení divadla a 6. října 1945 se soubor představil Vrchlického hrou Noc na Karlštejně. Od počátku svého působení bylo divadlo zaměřeno na všechny věkové vrstvy obyvatelstva, snaţili se o uvádění regionálních autorů, a byli zaměřeni jako divadlo repertoárového typu. Nutno dodat, ţe v prvních třech sezónách nebyla dramaturgie nijak zaměřená, spíše naopak, o vytříbenost se nesnaţila. Samozřejmě musela dodrţovat zásady tehdejšího „buditelského poslání“, kdy divadlo mělo úlohu politicky se angaţovat, vést člověka k národním cílům. Tímto se divadlo ochudilo, jako mnoho jiných vznikajících z tehdejší euforie, od vlastního osobitého projevu. Herecký soubor, umělecké vedení a repertoár byl sestaven velmi narychlo a z tohoto důvodu nebyly sezóny 1945/46 aţ 1947/48 pro divadlo úspěšné. Herecký soubor, do něhoţ patřili Marie Černá, Miloš Daniel, Květa Fialová, Leopold Goryl, Vilma Gorylová, František Franek, Josef Heczko, Marie Henešová, Eva Houšková, Svatopluk Mikeska, Ludvík Morcinek, Rudolf Morcinek, Rudolf Kyselý, Bedřiška Lukášová, Jan Macháček, Eliška Macháčková, Rudolf Opočenský, Josefa Pečínková, Bruno Stuchlík, Miroslav Sobek, byl sestaven z několika školených lidí, ochotníků a většiny náhodně vybraných uchazečů. To způsobilo, ţe se po umělecké stránce dostal na úroveň ochotnického spolku. Jiţ v první sezóně 1945/46 uvedl 16 premiér, coţ byl pro poloprofesionální soubor velmi těţký úkol. V repertoáru byla především česká klasika,31 hry českých a polských autorů, dramatiků zabývajících se regionální tématikou,32 své zastoupení měla také světová klasika a sovětské drama. Ze západních dramatiků byli v tomto období zastoupeni např. Marcel Pagnol33 či Paul Hamilton34. Od sezóny 1946/47 se snaţila dramaturgie o vyšší návštěvnost uváděním titulů jako Cikánský baron Johanesse Strausse, bohuţel bez větších výsledků. Na repertoáru začalo postupně převaţovat uvádění komedií35, které od sezóny 1948/49 tvořily podstatnou část vybraných titulů. Dramaturgie z finančních důvodů vybírala komedie jen na 31

A. Jirásek – Vojnarka, J. K. Tyl – Paní Marjánka, matka pluku. F. F. Šamberk – Podskalák, F. S. Tůma – Pasekáři, L. Třenecký – Černá země. 33 Malajský šíp, premiéra 8. 11. 1947. 34 Plynová lampa, premiéra 28. 8. 1947. 35 L. de Létraz – Štěstí do domu. 32

15

ţádosti publika, i kdyţ se umělecké vedení divadla snaţilo o uvádění náročnějších titulů. Tehdejší herecký soubor ale nebyl na jakýkoliv hlubší herecký projev připraven. Návštěvnosti nepřidaly ani hry s regionální tématikou, a je na uváţenou jestli Antonín Kryška zavedl tituly jako Třeneckého Černou zemi z důvodu aktuálnosti tehdejšího dění (vzrůstající průmysl v oblasti), či snahou o budovatelské činy regionu. Ať jiţ z jakéhokoliv důvodu, obecenstvo nepřijalo podobné hry pozitivně a návštěvnost velmi klesala.36 Po stránce umělecké se projevil odchod administrativního, uměleckého vedoucího a reţiséra Antonína Kryšky, který na svém postu nevydrţel ani jednu sezónu. V prvním měsíci roku 1946 vypsalo DTS nové řízení na tuto pozici. Soubor byl tedy v tuto dobu bez dramaturga i uměleckého vedoucího. Jiţ v březnu 1946 byl vybrán na nové místo ředitele Jan Macháček, který pracoval ve Slezském národním divadle v Opavě jako tajemník. Ve své funkci vydrţel pouze dva měsíce, neţ ho vystřídal Antonín Broţ.37 Jan Macháček ale zůstal na svém postu administrativního vedoucího a dramaturga divadla. Změna v divadle proběhla i v místě jeho působení, v roce 1946 se přestěhovalo z provizorně upravené restaurace Na Střelnici do sálu hotelu Piast38. Obrovské finanční i návštěvnické krizi, jejímţ důvodem byl také nevytopený prostor Na Střelnici, kde divadlo fungovalo ve svém prvním roce působení, nepomohli ani stále se obměňující umělečtí ředitelé divadla. Úroveň divadla ale nepozvedla ani sezóna 1946/47, kdy byl uveden rekordní počet premiér, 30. Soubor sestavený z většího počtu neprofesionálních herců uváděl i čtyři premiéry měsíčně. Zároveň měly inscenace velmi nízkou reprízovanost. 39 36 zájezdových míst, kde divadlo zajíţdělo, nepomohlo k vybudování pevných základen pro zapuštění větší divadelní tradice. Jan Macháček a období operety V roce 1946 bylo divadlo v obrovské finanční krizi. 40 Nový ředitel a umělecký vedoucí, Jan Macháček měl divadlo přivést k finanční jistotě, očekávalo se zkvalitnění a vytříbenost repertoáru, niţší počet premiér, přehodnocení některých hereckých sil v souboru a důkladnější práce na inscenacích, zmenšení počtu zájezdových míst a na post reţiséra výběr osobnosti, která by byla schopna vést začátečnické herce a propojila by soubor. Místo toho se 36

Archiv Těšínského divadla. Po osvobození byl členem Divadla 5. Května v Praze, mnoho let působil na postu reţiséra i herce v divadle v Moravské Ostravě. 38 Viz. Příloha č. 5 Divadelní budovy. 39 Dolní hranice byla 6 představení, horní 16 představení. 40 MACHÁČEK, Jan: „Proč jsem šel do Těšína“. In Přestávka divadla Těšínského Slezska, 1946, roč. 1, č. 1 a 2. 37

16

Jan Macháček rozhodl zaloţit operetu. V té době jiţ zadluţené divadlo mělo divácké krizi čelit tím, ţe vybuduje v provizorních prostorách hotelu Piast profesionální operetní scénu. Sám Macháček tehdy vysvětlil své jednání představenstvu druţstva DTS. „Je nutno obecenstvo nejdříve získat a pak je divadelně vychovat a poněvadž si lid vedle činohry přeje také lidovou zpěvohru, je tato zpěvohra jediným prostředkem, jak dosáhnout finanční rovnováhy a získat stálý kádr návštěvníků. Teprve potom připoutáme obecenstvo k dobrému činohernímu repertoáru. Nechceme vybudovat operetu v pravém slova smyslu. Dnes se neobejde činohra bez orchestru. Celé těleso bude proto tvořit jeden činoherní celek pod jediným uměleckým vedením. V prvé řadě chceme v příští sezóně uvést klasické hry jako: Fidlovačka, Jiříkovo vidění, Strakonický dudák J. K. Tyla apod., které nejsou dosud na Těšínsku známy. Tyto hry náleží ke kmenovému repertoáru všech scén. Chceme budovat, ale nechceme přeskočit základy. Hry jako Polská krev, Gejša, Mamselle Nitouche apod., naplní nám divadelní sály proto, že jsou populární a přijdou na ně lidé, kteří by do divadla jinak nešli. Připoutají-li se, budou chodit i na dobrou činohru…Celý náš finanční plán se zhroutí, nebude-li nám zpěvohra povolena.“ 41 Jan Macháček z důvodu zájezdové činnosti počet osob v hereckém souboru nejenom nesníţil, ale navíc se jeho členové rozrostli na čtyřicet osm. Tímto mělo být způsobeno, ţe činohra mohla být rozdělena do dvou samostatných souborů, které se měly doplňovat. Jeden měl zkoušet nové nastudování her a druhý jezdit na zájezdová představení. Pro nastudování nákladnějších her měl být angaţován soubor celý. Tímto by se zvýšil počet a frekvence zájezdových představení. Všech třicet šest zájezdových míst mělo být tímto zachováno, počítalo se s vybudováním uţších vztahy mezi divadlem a jeho obecenstvem i ve velmi odlehlých místech. Následně měla být zřízena lidová zpěvohra čítající třicet čtyři osob. Pro funkci scénické hudby při činoherních představeních a k lidové opeře byl ustaven orchestr o čtrnácti lidech. Následný technický personál a ostatní pracující v divadle byl sečten na konečných třicet osob. Připočteme-li šest osob pracujících v administrativě, vyjde nám konečných sto třicet dva pracovníků divadla. Macháčkova vize velkého lidového divadla s operou, operetou a činohrou zároveň měla několik, dnes nadmíru nepochopitelných překáţek. Divadlo bylo jiţ před operetním souborem ve finanční krizi, operetní soubor byl sestaven z neprofesionálů, ochotníků a náhodně vybraných zájemců z regionu a divadlo nemělo pro tak obsáhlý záměr prostory. Neustále sídlilo v tanečním sále kavárny hotelu Piast přizpůsobeném pro menší divadelní účely. Nemělo šatny, sklady, místo pro rekvizity ani

41

VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004.

17

kostymérnu. Přesto se Jan Macháček rozhodl pro sestavení obsáhlého repertoáru

42

obsahujícího povětšinou českou klasiku i několik současných kusů. Mnoho z repertoáru uskutečněno nebylo43. Celá opereta a vize divadla objíţdějící kraj s několika soubory však zanikla po půl roce svého působení. Divadlo bylo na počátku sezóny 1947/48 před svým krachem. Dluhy byly takřka 4 miliony, a i kdyţ se podařilo touto Macháčkovou vizí činoherního a operetního divadla přilákat zájem publika, divadlo to nemohlo zachránit. Krátké období operety ale na Těšínském Slezsku zakotvilo v lidech velmi silný zájem o zpěvohru a komediální ţánry. Byť se Jan Macháček snaţil sebevíc do repertoáru řadit nadále českou klasiku, obecenstvo mělo velký zájem především o komedie a operety44. Divadelní soubor posílily silné reţisérské osobnosti Josef Karel Grumlík a B. Stuchlík, ale v sezónách 1945/46 aţ 1947/48 se téměř kaţdoročně vyměnila více neţ polovina hereckého souboru a práce se stále se obměňující skupinou nevedla k vyostřenému hereckému projevu. Na konci sezóny 1947/48 odcházejí mnozí herci, soubor velmi prořídnul a s definitivním zrušením operety a odchodem Antonína Broţe divadlo stojí na své hranici. Celý soubor je po umělecké stránce rozdělen na dva rozdílné tábory. Na jednu stranu je prosazován repertoár, který má finančně zachránit divadlo, tituly jako Stolzova Pepina či Benatzkého Karolína. Na straně druhé je prosazována Jiráskova Lucerna či Preissové Její pastorkyňa. Divadlo začíná na konci roku 1948 další etapu svého vývoje.

42

Pro sezónu 1946/47 byl vybrán repertoár: V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu; J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, Fidlovačka, Slepý mládenec, Zlatohlav; J. Neruda: Malostranská humoreska; Katajev: Defraudanti; A. Jirásek: Otec; Julius Zeyer: Radůz a Mahulena, Sulamit; J. Mahen: Jánošík, Chroust, Uliška odvahy; F. Langer: Grandhotel Nevada; B. Němcová: Babička; V. A. Mrštíkové: Maryša; V. Štěch: David a Goliáš; G. Preisová: Gazdina roba; Z. Winter: Nezbedný bakalář; K. X. Šalda: Dítě; V. Nezval: Manon Lescaute; Z. Synek: Masky; A. P. Čechov: Strýček Váňa; M. Gorkij: Měšťáci; Najděnov: Vanušinovy děti; Ostrovskij: Nemá kocour vţdycky posvícení; Gogol: Revizor; B. Nušič: Podezřelá osoba; Slomienski: Čistá ruka; Zápolská: Morálka paní Dulské; Vyspianski: Veselka; T. Maccius Plautus: Lišák Pseudolus; Tajovský: Ţenský zákon; Lope de Vega: Vzbouření na vsi; M. Orgizovic: Hasanaginice; E. Zola: Zabiják; Niewiarowicz: Miluji tě, Hollywood; Linskater: Krise na nebi; Molier: Lakomec; W. Shakespeare: Sen noci svatojánské; F. Herwe: Mamselle Nitouche; F. Šrámek: Léto, Offembach: Krásná Helena; Vančura: Učitel a ţák; Piskáček: Perly panny Serafinky, Tulák; L. Sydney: Gejša; Ascher: Taneček panny Márinky; F. Kmoch: To byl český muzikant; Vipler: Děti slováče, Na svatém kopečku; G, Nedbal: Polská krev; A. Broţ: Srdce Těšínska; E. Kalmán: Hraběnka Marica 43 Viz příloha č. 8 Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972. 44 Maryša, poprvé uvedena 8. 5. 1947, měla pouze 13 repríz, kdeţto U veselého kamzíka, premiéra 23. 2. 1947, měl 38 repríz. Roku 1947 shlédlo Čapkovu Matku 1 891 diváků a operetu Polskou krev 23 770 diváků.

18

Dramaturgie a provoz Městského oblastního divadla v sezónách 1948/49 až 1952/53 V únoru 1948 se komunisté dostali k moci a tímto aktem se české divadelnictví radikálně mění. Ve svém předešlém projevu, který započal jiţ po osvobození, se konečnou měrou česká divadla dostala na místo podřízeného, který měl slouţit nadále pouze politickým a ideologickým cílům. Divadlo mělo být schopno přetransformovat masy, budit komunistické ideály. Dramaturgická linie se také velmi proměnila. Hry, které byly přijatelné, musely projít „sítem“ určujícím jeho komunistické cíle a budovatelské ideály. Uváděním veseloher se divadlo mělo vyjadřovat k určitému vzoru radostného ţivota, a tímto podporovat veselé momenty člověka ţijícího v komunistické společnosti. Repertoár se podle socialistických ideálů pozměnil i v Městském oblastním divadle. 45 Téměř okamţitě zmizely hry západních autorů, a ve většině jej začínalo tvořit sovětské drama se společensko-kritickou tématikou 46 , česká klasika, nejčastěji inscenované byly hry A. Jiráska a J. K. Tyla, jelikoţ bylo jejich dílo chápáno jako nadmíru realistické a lidové.47 Na scéně se také vyskytovala světová klasika, komedie W. Shakespeara48či Moliére, jejichţ díla byla tehdejším reţimem označena jako lidová. „V roce 1948 byla podepsána mezinárodní smlouva o spolupráci s Polskem. Tato skutečnost se také odráží v dramaturgické linii dalších let. Situace byla příznivá pro uvádění polských her na české scéně.“49 To se projevilo v MOD záhy, 17. 10. 1950 uvedli polskou hru L. Kruczkowského Němci, o necelý rok později komedii Aleksandra Fredra Muž a žena. Těmito inscenacemi česká scéna upozornila na polskou

dramatickou

tvorbu.

Aţ

na

výjimky

byla

dramaturgie

v socialistickém

Československu oproštěna od moderní české dramatiky. Tuto výjimku tvoří na scéně MOD

45

Dále jen MOD. A. N. Ostrovskij – I chytrák se spálí, premiéra 9. 8. 1948, Nemí kocour pořád posvícení, premiéra 14. 10. 1950. Uváděn byl také autor socialistického realismu Maxim Gorkij. 47 Uveden také L. Stroupeţnický – Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová, premiéra 7. 9. 1947. 48 W. Shakespeare – Zkrocení zlé ţeny, premiéra 14. 3. 1949. 49 GROBELNÝ, Andělín, ČEPELÁK, Bohumil a kol.: Český Těšín. Ostrava: Profil. 1973. 46

19

kus F. X. Šaldy Dítě. 50 Všudypřítomnou vizi socialismu se Těšínské divadlo podařilo ve výjimečných případech rozbít inscenacemi Voskovce a Wericha Nebe na zemi51 či Balada z hadrů52, dobovou kritikou označující za „dramaturgický omyl“53. Neradostná situace v hereckém souboru, který se v minulých sezónách neustále obměňoval, trvala dále i v sezóně 1948/49. J. K. Grumlík, zastávající funkci uměleckého šéfa MOD, reţisér, který jako první z pracovníků divadla dokázal soubor cílevědomě vést a herecky vzdělávat, musel pro své názory a kritiku tehdejší politické scény ze svého místa odejít. Téměř s polovinou hereckého ansáblu, který se rozhodl neúčastnit únorové stávky, byla Janem Macháčkem okamţitě přerušena pracovní smlouva. Nejenom, ţe divadlo začalo mít jakousi hereckou vizi do budoucnosti, která byla odchodem J. K. Grumlíka přerušena, ale mnoho z jejich nejlepších hereckých talentů nyní divadlo nuceně muselo opustit. Tento jev provázel i další sezóny v divadle. Téměř kaţdým novým rokem přibyli v divadle mladí absolventi konzervatoře, jelikoţ ale neměli potřebné umělecké vedení, jejich herecké moţnosti stagnovaly. „Každou sezónu se v základě mění umělecká struktura souboru. V těžké, přetěžké situaci je dramaturg. Jak vytvářet do budoucna repertoár pro lidi, které nezná, a kteří třeba ani nepřijdou. Nedostatek kvalitních herců způsobuje opravdovou krizi dramaturgie. Jakou hru vybrat, aby nebyla nad schopnosti souboru? Tak se stane, že i Lermontovova „Maškaráda“, hra se všemi předpoklady návštěvnosti, zeje prázdnotou, a „Balada z hadrů“ je tak nekvalitně provedena, že ji zachraňuje opravdu jen ta Ježkova hudba“.54 I přes neustálou krizi návštěvnosti divadlo disponuje několika velmi zdařilými inscenacemi. Jednou z nich jsou Drdovy Hrátky s čertem. Na začátku sezóny 1949/1950 divadlo opět změnilo vedení. Ředitele Jana Macháčka vystřídal Josef Zajíc. Ten divadlo začal pomalu umělecky probouzet. Nejvýznamnějším počinem v jeho vedení byla spolupráce s Alexandrem Gassowským, ředitelem polského divadla v Bielsku-Bialé. Vzájemnou spoluprací s Wladyslawem Niedobou dokázal při MOD prosadit vznik nové, polské scény. Tímto aktem začíná nová éra MOD nejen v jeho struktuře, ale také dramaturgii. Spolupráce vede k propojení dvou národnostních celků, vzájemného doplňování a ovlivňování. Dramaturgie byla pro obě scény od jejího vzniku společná, vše řídila jedna centrální osoba, určující dvě samostatné dramaturgické vize divadla. 50

Premiéra 2. 11. 1948. Poprvé uvedenou 3. 5. 1953. 52 Premiéra 8. 12. 1954. 53 PRACHAŘ, Ilja. Těšínské divadlo. In Divadlo. 1955. Č. 5. Str. 424. 54 PRACHAŘ, Ilja. Těšínské divadlo. In Divadlo. 1955. Č. 5. Str. 424. 51

20

Na české scéně55 se radikálně mění pohled na polskou dramatiku. Dramaturgie nyní více soustředí na hry polských dramatiků a do repertoáru začíná zařazovat také regionální autory. I kdyţ se dramaturgie polské scény56 zaměřila jiţ od svého začátku na tradice, region a lidovost o mnoho více, ČS obohatilo vzájemné prolínání kultur. Tento jev je ale patrný aţ po několika prvních sezónách působení PS. Stmelenost a vzájemná podpora kolektivu PS příznivě působila na hereckou sloţku ČS. S příchodem Josefa Zajíce je, na poţádání o zlepšení umělecké stránky divadla, poslán na ČS MOD celý absolventský ročník brněnské konzervatoře. Mezi novými hereckými silami je Josef Karlík, Miroslav Hornyš, Arnošt Navrátil, Šárka Miškovcová či Slávka Babrayová. O sezónu později přichází také reţisérská osobnost, Věra Praţáková, a s ní další podpora mladých herců z Brna – Bořivoj Navrátil a Josef Somr. Od sezóny 1950/1951 začíná viditelně stoupat umělecká úroveň MOD. S posunem v hereckých technikách začala působit v divadle i silná dramaturgická linie, příchodem Wandy Konieczné – Cejnarové. Jiţ v roce 1952, se v dramaturgii MOD začíná projevovat první nesmělá známka o narušování přísných stereotypů socialistického realismu. První inscenací, která se zabývá vnitřní sférou lidského ţivota a individuality je Kohoutova Dobrá píseň.57

55

Dále jen ČS. Dále jen PS. 57 Premiéra 16. 10. 1952. 56

21

Proměna české scény Městského oblastního divadla v sezónách 1954/1955 až 1962/63 Nové dramaturgické vedení a herecká sloţka v MOD způsobily jeho postupný umělecký růst. S průměrným uváděním sedmi premiér za sezónu a silnou reţisérskou osobností začala ČS MOD produkovat kvalitnější inscenace, zvedla se také návštěvnost divadla. Vliv polské scény začal v dramaturgii postupně prosazovat polské dramatiky. K jiţ na ČS známému Aleksandru Fredrovi se přidala Gabriela Zapolská58 či Juliusz Slowacký.59 Vedle silného zastoupení domácí i světové klasiky 60 silně ubylo inscenování sovětských autorů. K výrazné změně došlo i v uváděných satiricky laděných kusech. Začaly se objevovat inscenace typu Branislava Nušiče Truchlící pozůstalí.61 Velmi oblíbenými se v tomto období stala dvojice Voskovce a Wericha 62 , jelikoţ zakořeněné podvědomí o hudebním divadle z období operety způsobilo v obecenstvu potřebu po podobně laděných kusech, hry Voskovce a Wericha63 byly pro toto ztvárnění přímo ideální. V tomto období uvedla ČS několik zdařilých inscenací. Mazepa J. Slowackého64 byl velmi zdařilý dramaturgický počin H. Havláska nejenom ve výběru této romantické tragédie, ale také v práci na překladu. 65 „Překlad takového díla nelze považovat za běžný překlad divadelní hry. Je to přebásnění významného díla světové poezie, dosud u nás v jeho skutečné podobě vlastně neznámého. Přebásnění originálu, který se vzpírá vyjádření v jiném jazyce tím, že do složité veršové formy (hra je psána polským třináctislabičným veršem se sdruženými

58

Čtveřice, premiéra 12. 4. 1957. První den svobody, premiéra 3. 5. 1960. 60 C. Goldoni – Loď do Smyrny, premiéra 18. 4. 1961; Calderon – Dáma skřítek, premiéra 6. 3. 1960; C. Goldoni – Poprask na laguně, premiéra 18. 3. 1958 či W. Shakespeare – Hamlet, premiéra 18. 5. 1958, Veselé paničky Windsorské, premiéra 28. 8. 1959. 61 Satirická komedie zabývající se touhou člověka po moci. Premiéra 14. 6. 1957. 62 Slaměný klobouk, premiéra 1. 3. 1957; Těžká Barbora, premiéra 21. 6. 1960; Cézar, premiéra 17. 12. 1961. 63 Viz. Příloha č. 3 Fotografie k inscenacím české scény. 64 Premiéra 20. 9. 1955. 65 J. Havlásek pracoval s polským originálem a s českým překladem. Spolupracoval také s autorem českého překladu a lehce pozměnil překlad. 59

22

ženskými rýmy) je sevřena na výsost prostá, nezdobená a přirozená řeč hrdinů.“

66

S překladem Ericha Sojky text upravil na kratší moţnou variantu. Nová scénografická síla v podání Wladyslawa Cejnara

67

dopomohla k propracovanosti na inscenaci, bohuţel,

nedostatečná reţijní stránka Josefa Zajíce nedokázala představení posunout ještě dále. „Těšínský soubor měřil tedy tentokrát své síly na skutečně vynikající dramaturgické předloze…Hra, která vytryskla z takové nezkrotné fantasie, vyžaduje také bohaté fantasie umělce-režiséra. Zatím se však v představení uplatnil cílevědomý režijní plán jen velmi spoře. Nikdo tu nebojoval s četnými šablonami v hereckých výkonech, nikdo nedokázal sjednotit poměr herců k verši, některé postavy byly ke škodě představení povážlivě zjednodušeny, jejich vztahy zkresleny atd.“68 Na ČS MOD se začínají ve větší míře objevovat hry zabývající se soukromou a ryze individuální stránkou lidského bytí, po Kohoutově Dobré písni to je Taková láska69. Významnou inscenací je Jakub Oberva70 Vojtěcha Martínka, první díl trilogie Černá země, zabývající se ţivotem Ostravska. Hlavní podíl na této zdařilé inscenaci má dramaturg Jan Havlásek. Autor „…se nebál hluboce zasáhnout nejen do Martínkovy fabule, ale i do kresby postav, do jejich myšlení a mluvy – a to, ne-li vždy, tedy aspoň v hlavních rysech šťastně, v duchu a k prospěchu románové předlohy. Hlavní Havláskovou zásluhou nepochybně je, že vytvořil opravdu celistvé, uzavřené drama, které se přirozeně rozvíjí i vrcholí a v němž všechny hlavní motivy dějové i psychologické jsou vyjádřeny akcí na scéně a ne vysvětlujícím vyprávěním.“ 71 Podobně laděnými tituly se snaţí MOD o nastudování regionálně pojaté dramatiky. V letech 1954/1955 – 1962/1963 byl na ČS MOD, a nejen zde, výrazný umělecký posun ve scénografii. Wladyslaw Cejnar, dlouholetý scénograf MOD vyuţil metaforičnosti některých děl a při inscenaci Haškova Dobrého vojáka Švejka, znovu uvedeného po třech sezónách72 výrazně pozměnil práci na scéně. Ze scény zmizely malované kulisy, doménou bylo pouze výtvarné naznačení.

66

SCHERL, Adolf. Velké dílo polského romantismu. Slowackého „Mazepa“ v MOD Český Těšín. In Divadlo. 1955. Č. 11. Str. 901-902. 67 Narozen 31. 3. 1921v Doubravě, scénograf, kostýmní výtvarník. 68 SCHERL, Adolf. Velké dílo polského romantismu. Slowackého „Mazepa“ v MOD Český Těšín. In Divadlo. 1955. č. 11. Str. 902. 69 Viz. Příloha č. 3 Fotografie k inscenacím české scény. 70 Premiéra 12. 11. 1955. 71 PECHÁČEK, Jaroslav. Dramatisace Martínkova Obervy. In Divadlo. 1956. č. 7. Str. 157-158. 72 Švejk, premiéra 15. 5. 1955; Dobrý voják Švejk, premiéra 31. 12. 1960.

23

V repertoáru se také více začaly objevovat kusy K. Čapka73 či jiných českých autorů, zdařilou inscenací byl Topolův Konec Masopustu74. Na konci sezóny 1959/1960 odešel dosavadní ředitel divadla Josef Zajíc a vystřídal ho nadějný František Kordula 75 , který spolu s dramaturgem ČS Zdeňkem Bittlem 76 započali novou, nadějnou umělecky bohatou éru MOD. Přestoţe v tomto období neustále existuje komunistický dohled nad dramaturgií a celou inscenační tvorbou, částečně se tyto divadelní hybné síly osvobozují. ČS MOD produkuje prozatím své nejzdařilejší inscenace, ať uţ v dramaturgické, herecké či scénografické tvorbě se posouvá umělecky o mnoho výše, a s ovlivněním PS kulturně roste.

73

Bílá nemoc, premiéra 19. 10. 1958; Věc Makropulos, premiéra 21. 10. 1962. Premiéra 26. 1. 1964. Viz. Příloha č. 3 Fotografie k inscenacím české scény. 75 Narozen 2. 4. 1930, Ratíškovice, okres Hodonín, zemřel 29. 5. 1991, Český Těšín. Reţisér operety, činohry, herec. Působil v Ostravě a Českém Těšíně. 76 Narozen 4. 6. 1908, Nové město nad Metují, zemřel 22. 2. 2001, Pardubice. Herec, dramaturg. 74

24

MOD a jeho umělecký projev od sezóny 1963/1964 do roku 1972 Šedesátá léta v českém divadelnictví zaţívají změnu, která se pomalu projevovala jiţ několik sezón předem. Postupným ochabováním komunistické ideologie se započaly poměrně rychle projevovat vlivy zcela jiné dramaturgické vize. Náhlý pohled na individuální myšlení na niterné problémy člověka se projevily i v dramaturgii ČS MOD. Dramaturgie opustila svůj dosavadní průběh nasazování regionálních dramat, i kdyţ v repertoáru nikdy zcela nevymizely. Následně se MOD nasměrovalo na velmi odlišnou cestu ve zvolených kusech pro jednotlivé scény. PS v těchto letech zaujímala míst, kde se kříţily dvě národnostní kultury, zatímco ČS opustila svou dřívější dramaturgickou vizi a nadále se soustředila na mladšího diváka. Kaţdý roční dramaturgický plán obsahoval 1 hru západního klasika, 1 kus české klasické hry, 1 ruskou nebo sovětskou hru a 1 západní současnou hru. Nadále byla uváděna 1 současná hra autora socialistické země. Novinkou začalo být uvádění 1 titulu pro nejmenšího diváka.

77

Jendou z nejdůleţitějších vizí v dramaturgickém plánu byla nyní snaha po

renesančním pohledu na jedince a citový ţivot. Výběrem inscenací jako Carsona – McCullersové Balada o smutné kavárně či A. Millera Smrt obchodního cestujícího chtěla dramaturgie poukázat na pocity osamělosti a vyvrţení. Přestěhováním do nových prostor na Ostravské ulici v sezóně 1960/1961 dostává MOD nové moţnosti pro svůj další umělecký růst. ČS zaţívá období úspěchů v návštěvnosti, pomalu se také proměňuje věková vrstva obecenstva. Kdeţto PS svým výběrem zpěvoher a regionálních polských her dokázala upoutat staršího a konzervativnějšího diváka, ČS zaujala mladšího diváka. Komediální ţánry, a hlavně tolik oblíbené frašky začaly postupně ustupovat 77

Např. Kvapilova Princezna pampeliška, premiéra 14. 9. 1967; D. C. Faltisův Ostrov pokladů, premiéra12. 11. 1963. Zastoupeny byly i klasické světové pohádky jako bratří Grimmů Popelka, či úprava pohádky H. Ch. Andersena Pasáček vepřů.

25

konverzačním hrám a moderním západním komediím. 78 Veselohry ani hry s regionální tématikou ale z repertoáru ČS zcela nevymizely. Svou úlohu místa, kde se mísí kultury a prolínají tradice, divadlo propagovalo i nadále. Postupně se TD dostávalo na svůj dosavadní umělecký vrchol. V podvědomí divadel Moravy a Slezska se ČS dostala na místo líhně nových hereckých talentů, za dlouhou dobu působení jí prošlo mnoho významných hereckých osobností, které se poté vydaly na svou další úspěšnou hereckou dráhu. Proměny herecké sloţky trvaly i v dalších sezónách, i kdyţ ne v takové míře jako v 50. letech a dopad nebyl tak zničující jako v jiţ zmíněných, dřívějších sezónách. Kritika společnosti, projevovaná v repertoáru, se propojovala s různými jinými tematickými vlivy. Na scéně MOD vznikla v sezóně 1967/1968 silně náboţensky orientovaná inscenace J. Kopeckého O umučení a slavném vzkříšení Ježíše Krista.79 Z historických témat byly uváděny inscenace typu F. Hrubína Oldřich a Božena či J. Havláska Ondráš a Juráš. 80 V srpnu se sovětskou invazí dramaturgie a celé české divadelnictví poněkud pozastavilo, a jeho následný vývoj, kterým se ubíral od slibných šedesátých let, začal postupně stagnovat. Nebyla to ale situace, která by se okamţitě projevila v srpnu 1968. Do roku 1972 divadelní kultura dokázala odolávat normalizačním vlivům.81 Pro Krajské oblastní Těšínské divadlo 82 , které změnilo svůj název, to znamenalo konec jeho dosavadního uměleckého růstu a následný propad jak v repertoáru, tak v reţii i dramaturgii. Odchodem, pro tehdejší politickou scénu nevhodných osob v divadle, jako byl např. ředitel František Kordula či dramaturg Zdeněk Bittl, a následnými častými změnami ve vedení divadla obě scény upadly do dlouhodobé umělecké letargie.

78

Viz příloha č. 8 Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972. Premiéra 10. 12. 1967. Tento úspěch zaznamenávají i jiná česká divadla, např. Kopeckého Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista uvedenou v Brně, reţie E. Sokolovský. 80 Viz příloha č. 8 Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972. 81 JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 1945 – 1989. Praha: Divadelní ústav, 1995 82 Dále jen KOTD. 79

26

Vznik Polské scény Těšínského divadla roku 1951 Polské ochotnické divadlo Na Těšínsku měla největší angaţovanost Macierz Szkolna (Matice Školská), která byla vedoucím článkem takřka 89 neprofesionálních divadelních seskupení a za dobu svého působení (1820 – 1938) zorganizovala na 3019 představení. Jednotlivé soubory v Matici Školské byly dlouhodobě spjaty s určitými osobami, mnohokrát jiţ se základy uměleckého vzdělání. Za své existence se ve druhé polovině 30. let snaţila o vytvoření centrálního ochotnického souboru, bohuţel neúspěšně. I přesto měla pro občany Těšínského regionu veliký význam a bohatě svými aktivitami přispívala ke kulturnímu vzdělání mládeţe. Do jednotlivých souborů se také často přidávali mladé manţelské páry, stávalo se také, ţe ke svým dětem se do ochotnického souboru přidali rodiče či širší rodina. Tímto polské ochotnické soubory tvořily často celek, který si byl blízký také rodinnými vztahy, a stmelenost daného souboru byla o to vyšší. PZKO a činnost polské národnostní menšiny na Těšínsku Poláci na Těšínsku byli velmi aktivní v zakládání dobrovolných svazků mládeţe či jiných seskupení. Na Těšínském Slezsku bylo zaloţeno na 28 organizací 83 s cílem udrţet národní identitu a tradice. Největší a nejpočetnější organizací (čítá okolo 12 tisíc členů), zaloţenou polským obyvatelstvem v Těšíně, byl Polský svaz kulturně-osvětový84. 83

Např. Polský umělecký spolek „Ars Musica“, Matice školská v ČR, PZKO - Polský svaz kulturně-osvětový, Polské sdruţení výtvarných umělců, atd. 84 Dále jen PZKO.

27

PZKO vzniklo 10. března 1947 uzavřením Smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československem a Polskem. Tato smlouva povoluje vznik dvou nových souborů – PZKO a Spolku polské mládeţe. 85 PZKO měl sídlo v Českém Těšíně, schůze a hlavní aktivity probíhaly v hotelu Piast. V době zaloţení hrál hotel Piast velmi důleţitou roli jako centrum kulturních, a mezinárodních aktivit a shlukováním většiny mladých lidí polské národnosti. Ve svazu PZKO velkou měrou přispěl k vybudování mladého polského souboru Těšínského divadla. PZKO vydával měsíčník Zwrot, v divadelních aktivitách se angaţoval loutkovým divadlem Bajka a fungovala také kostymérna. Členové PZKO se mohli volně věnovat několika uměleckým aktivitám 86 , a tímto se z nich stávali v mnoha případech velmi všestranní neprofesionální umělci. Od zaloţení PZKO a počátků činnosti v ochotnickém divadelním hnutí měly v repertoáru výhradní postavení komedie. Pokud vezmeme v úvahu repertoár od zaloţení souboru, roku 1947, do zaloţení polské scény87 MOD, roku 1951, komedie88 tvořily téměř 80% veškerých představení. Byly uváděny na přání jak publika, tak samotných herců. Z nejhranějších kusů to v PZKO byly především Damy i husary Alexanra Fredra, Moralność pani Dulskiej Gabriely Zapolske či Klub kawalerów Michala Baluckého. Všechny tyto komedie se objevily i na PS MOD. Mezi nejoblíbenější autory se v PZKO řadil Wladyslaw Niedoba, Karol Berger, Antoni Lachowicz či Albin Siekierski. Ochotnický soubor PZKO hrál především divadlo lidové. V repertoáru se objevovaly také hry s náboţenským zaměřením89, z komedií nejčastěji frašky. Důleţité, byť ne dominantní obsazení zaujaly v ochotnickém divadle zpěvohry. Soubor, leč neprofesionálně školený, tímto zaujal lidové publikum i na poli hudebním. Tímto faktorem si herci ochotnického souboru předurčili působení na profesionální PS MOD, která je do dnešní doby velmi hudebně zaloţená 90 . Prostory pro představení představovaly kukátkové jeviště a scénické iluze. Tvorba domácí91, původní pro daný region, kterou PZKO mělo jako hlavní součást svého repertoáru, byla velmi jazykově pestrá. Ať uţ komedie či nekomediální ţánry,

85

26. června 1947 zasedal Zemský národní výbor, který odsouhlasil oba tyto svazy. 16. 7. se dohodli představitelé polských menšin na schůzi v hotelu Piast na počátcích aktivit ve svazu a vznikl Prozatimní okresní výbor PZKO. Vedoucím výboru v Českém Těšíně se stal Pawel Trombik. Viz: Archiv PZKO. 86 Folklórní sekce; Sekce divadelní kultury – zahrnovali ochotníky PZKO; Rytmika – taneční škola; Literárně artistická sekce – pořádá výstavy a věnuje se publikační činnosti, ad. 87 Dále jen PS. 88 Myšleno také frašky, zpěvohry či kabaret. 89 Nejčastěji vyly tyto hry uváděny o Vánocích, např. „Jaselka“(Jesličky). 90 Např. inscenace „Těšínské niebo – Czesynskie nebe“. 91 Autoři pocházející z Těšínského Slezska, např. Adam Wawrosz, Wladyslaw Niedoba, Karol Berger ad.

28

pouţívali místní autoři ve svých hrách za účelem zachování etnické identity nářečí92. Tímto prohlubovali souţití polské menšiny v České republice a utvářeli prostor pro vzájemný dialog mezi polsko-českým publikem a polskými ochotníky. Divadelní poradní sbor při PZKO Divadelní poradní sbor93 zahájil svou činnost v roce 1949. Jeho vedoucím a nadále členem byl i dlouhou dobu Wladyslaw Niedoba, který se po dvou letech působení na postu vedoucího rozhodl zaloţit PS MOD. Ve sboru byli také ochotníci z PZKO, tedy neprofesionální umělci, kteří časem dosáhli vyšší umělecké úrovně a díky pomoci Wladyslawa Niedoby a dalších angaţovaných umělců se stali herci PS MOD. Do DPS patřili většinou lidé s uměleckým vzděláním, Karol Zuszka, Janusz Bobek či Frederyk Gogolka.94 Za dlouhou dobu své existence napomáhal amatérským spolkům, pořádal divadelní semináře, školil herce ochotnických souborů, pořádal kaţdoroční soutěţe v recitaci. Úloha sboru byla velmi důleţitá, pomáhala vybírat vhodné hry do ochotnických divadel, snaţila se informovat členy souborů o moderních a nových trendech v divadle, pořádala herecké cvičení. Členové se věnovali také publicistické činnosti, vydávali bulletin, v tisku 95 publikovali odborné články s divadelní tématikou, školili členy ochotnických souborů ve zpěvu, choreografii či reţii, byli tedy všestranně zaměření. DPS pomáhal nejen vytvářet repertoár neprofesionálních divadel, ale také tisknul hry pro potřeby jednotlivých skupin. Lidé v DPS byli ve školení nových členů z neprofesionálních spolků zaměřeni na metody Stanislavského, a divadlo naturalistické. Pokud to soubory poţadovaly, členové DPS také aktivně hráli a napomáhali při samotných představeních neprofesionálních divadelních skupin.96 Z popudu vzniklo např. divadlo jednoho herce, v němţ se prezentovali I. Jun, T. M. Wójcik, K. Boukolowski, I. Gogolewski aj., proběhlo mnoho uměleckých seskupení, jako např. malých jevištních forem, z nichţ se časem vytvořily soubory Teatrzyk a Szmauzovo divadlo97. Loutkové divadlo Bajka

92

„Po naszymu“ je nářečí Slezštiny, mísí se vlivy polštiny, češtiny a němčiny. In: KASZPER, Roman, MALYSZ, Bohdan. Poláci na Těšínsku. Český Těšín: Kongres Poláků v České republice. 2009. 93 Dále jen DPS. 94 Absolventi JAMU či DAMU obor herectví, Karol Zuszka obor reţie. 95 Měsíčník „Zwrot“, „Glos ludu“. 96 Archiv PZKO. 97 KADLUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. Český Těšín: Findir. 1997.

29

Loutkové divadlo Bajka98 vzniklo pod hlavičkou PZKO. Od roku svého působení, 2. března 1947, hraje jak pro děti polské tak i české národnosti. Toto autorské divadlo také velmi podpořilo činnost pozdějších herců PS MOD, jiní se stali důleţitými tvůrci kultury Těšínského regionu. Adam Wawrosz99, od roku 1958 do roku 1962 umělecký ředitel scény Bajka, je autorem mnoha známých povídek pro LDB a byl nejznámějším spisovatelem lidové literatury na Těšínsku. Své povídky psal v nářečí, a také jeho spolupráce s PS MOD měla charakter zachování etnické identity. S LSB nadále spolupracovali např. Wanda Cejnar, Karol Zuszka či Bronislaw Liberda, později účinkující či spolupracující s PS MOD.

Prvotní impuls pro vznik polské scény a Wladyslaw Niedoba Wladyslaw Niedoba sehrál velkou roli nejenom při utváření polských ochotnických hnutí na Těšínsku, ale celkově se velmi angaţoval v přátelských vztazích na kulturní scéně Těšínského Slezska. Jako herec, dramatik či organizátor, zanechal nesmazatelnou stopu v PZKO, a jako vedoucí ochotnického spolku při této organici na přelomu let 1949/1950 začal svou myšlenku na profesionální soubor reálně vytvářet. Tyto snahy o profesionální soubor byly přirozené, vezmeme-li v úvahu snahu po profesionalitě, a dlouhodobou aktivitu polských nadšenců z PZKO, Kongresu Poláků, Spolku polské mládeţe a jiných kulturních organizací. O polskou scénu se také velmi přičinilo polské divadlo v Bielsku-Bialé, které v poválečných letech 1945 znovu začínalo jako divadelní scéna existovat. Její tehdejší ředitel, Stanislaw Kwaskowski, chtěl jako hlavní scénu vytvořit centrální divadlo v Těšíně, se souborem jiţ polských profesionálních herců a vedlejší scénu v Bielsku-Bialé. Tento záměr se mu nezdařil, divadlo však odehrálo svou první inscenaci oblíbeného autora Alexandra Fredra Pan Jowialski v Těšíně. Divadlo v Bielsku-Bialé se od roku 1948 pravidelně účastnilo zájezdů do Těšína a občané města si toto divadlo velmi oblíbili. Spolupráce mezi tehdejším ředitelem TD Josefem Zajícem a vedoucím ochotnického spolku PZKO Wladyslawem Niedobou vyústila k pozvání ředitele divadla v Bielsku-Bialé Alexandra Gassowského a odehrání řady představení v Českém Těšíně. Při těchto příleţitostech navštívil Těšín s divadlem také váţený polský herec Ludwik Solski. Tato velmi intenzivní spolupráce inspirovala Wladyslawa Niedobu k ţádosti na Národním krajském výboru o zaloţení polského souboru při stálé scéně Těšínského divadla. Ţádosti bylo vyhověno a jiţ 14. 10.

98

Dále jen LDB. 24. prosince 1913, Konská u Třince – 18. prosince 1971. Básník, povídkář, fejetonista. Jeho díla jsou dokumentací pro vesnický ţivot na Těšínsku. Tématy byla především všednost, dodrţování tradic. 99

30

1951 hrou Alexandra Maliszewského Wczoraj i predwczoraj100 byla zahájena činnost jediné polské profesionální scény mimo Polsko – Polské scény Těšínského divadla. Alexandr Maliszewski Wczoraj i przedwczoraj a polský soubor MOD. W. Niedoba poţadoval soubor čítající 20 členů hereckého ansáblu a šest osob technického týmu. Co se týče prvního poţadavku, nastoupila na PS MOD pouze čtrnáctičlenná herecká skupina101 , z toho bylo devět muţů a pět ţen. Reţie se ujal mladý umělec Wladyslaw Delong, posluchač AMU v Praze. I kdyţ v souboru vládlo všeobecné nadšení, nazkoušet inscenaci s herci pocházejícími většinou z PZKO a jiných polských ochotnických skupin nebylo jednoduché. Mnozí z nich prošli školeními, kurzy102 a semináři vedenými Wladyslawem Niedobou a jinými členy DPS PZKO, ale kurzy to byly často velmi krátké a nedostačující. Herci měli osvojené pouze základní herecké techniky, mnohokrát reţisérský či scénografický kurz, ale v ţádném případě nedosahovali profesionálních kvalit. Práce, kterou udělal reţisér W. Delong byla v mnohém nadstandardní. W. Delong ovšem nebyl prvním reţisérem, kterého W. Niedoba do PS MOD poţadoval. Ze Státního divadla v Katovicích 103 měl do Těšínského divadla nastoupit reţisér Holoubek společně se svou manţelkou, herečkou SDvK, která zde měla plnit funkci dramaturgyně. Po dalším uváţení se ale reţie inscenace Wczoraj i predwczoraj ujal jiţ zmíněný W. Delong. Celý herecký kolektiv PS MOD byl ustálen 1. 1. 1951 a zkoušet se začalo 5. 1. 1951 v sále hotelu Piast. Na přání uměleckého šéfa PS MOD měla spadat premiéra první inscenace na půli května, bohuţel se z technických důvodů nepodařilo tento termín dodrţet. První představení PS MOD Wczoraj i przedwczoraj bylo v sále na Střelnici, dne 14. 10. 1951. Hotel Piast, kde probíhaly zkošky jak polské tak české scény MOD, patřil PZKO. Ten také věnoval novou zkušebnu pro účely MOD a za několik představení se PS MOD přesídlila k ČS MOD do hotelu Piast. 104 První slova na nové PS byla: „No wiec jak, panie Wladziu?“105, a pronesl je herec Janusz Bobek. Wczoraj i przedwczoraj Aleksandra Maliszewského 106 je hra vyzdvihující a

100

Včera a předevčírem. V jiných pramenech se dočteme o čtrnácti. (VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004.)Do této prvotní skupiny patřili A. Moldrzyk, M. Szymeczkowa, H. Kluzówna, W. Rybicki a H. Tróslowna-Rybická, F. Michalik, P. Augustyniak, J. Bobek, E. Ruszówna-Bobek, F. Chmiel, E. Sumera, J. Gawlas, Janina Buzková 102 Viz. Příloha č. 8. Smlouvy a korespondence PZKO s herci. 103 Dále jen SDvK. 104 VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. 105 „No tak jak, pane Vladěk?“ 106 Narozen 19. října 1901 ve Varšavě, zemřel 27. září 1978 ve Varšavě. Básník, kritik, dramatik a překladatel. 101

31

budující socialistického ducha doby. Místo děje je ve Varšavě a odehrává se v letech 1943 – 1949. V bouřlivé době těchto let je město Varšava ukázáno jako centrum všech poláků, město míru a nových nadějí. V poválečné atmosféře rostou nové domy, budují se zničené cesty, město se začíná opět probouzet k ţivotu. Na tomto místě sleduje Maliszewski rodinu varšavského dělníka, tvrdě bojující za svoje místo na zemi. Je to příběh rodiny neustále si připomínající budování socialistického státu a snahu o „lepší zítřky“. Maria Szymeczková, která ztvárnila ústřední úlohu Matky, hrála na povrchu chladnou a tvrdou ţenu ochotnou pro Varšavu udělat téměř vše. Matku milující svou rodinu, na pohled chladnou a nepřístupnou, ale stále pevně drţící rodinný kruh a vytvářející klid a zázemí pro všechny své syny i svého muţe. Maria Szymeczková byla jednou z nejaktivnějších členek ochotnického spolku PZKO a jako jedna z mála ţen absolvovala reţisérský kurz pořádaný organizací PZKO107. Alojzy Moldrzyk, hrající Otce, měl také dlouholetou zkušenost s ochotnickým divadlem v PZKO. Jeho pojetí otce jako tvrdého dříče, pracujícího člověka pro budování své rodné Varšavy bylo velmi přesvědčivé. Jejich tři synové, Jan, Antoni a Wladyslaw vytvářejí typickou trojici rozličných názorově. V konečném důsledku ale přicházejí na názor „správný“, v době socialismu jediný přijatelný - budování komunismu a socialistického státu. Scénografie se ujal Wladyslaw Cejnar, absolvent ASP v Krakově. Jako asistent reţie se objevil mladý Eugeniusz Sumera, o výrobu kostýmů se postarali J. Hemerka a A. Raszyková. Světelné efekty měl na starosti pracovník technického týmu české scény, Vít. Staněk, zvukové efekty Józef Gawlas, herec PS MOD a rekvizity R. Mikesková. Jiţ v první inscenaci nové scény při MOD byla tedy spolupráce mezi oběma soubory zřejmá. Navzájem se doplňovali také v půjčování kostýmů. I kdyţ PS MOD navrhovala a šila malou část svých kostýmů, pro další inscenace pouţívali kostýmy z kostymérny MOD. PZKO také disponovalo svou vlastní půjčovnou kostýmů, jejíţ sluţby v několika případech vyuţili, ale v dalších letech se soustředili pouze na hotové kostýmy ČS MOD, které pro danou inscenaci upravovali. Při zaloţení PS MOD poţadoval umělecký šéf W. Niedoba dvacet hereckých sil, ale na počátku souboru jich bylo pouze třináct108. V následující sezóně se počet členů upravil na poţadovaných dvacet. Byli to Piotr Augystyniak, manţelský pár aktivně hrající jiţ dlouhou dobu v PZKO Janusz Bobek a Emilia Ruszówna-Bobek, Franek Chmiel, Stefania Dzidowa, Józef Gawlas, druhý manţelský pár Marta a Frederyk Gogólkovi, Francziszka Kaszprzaková, 107

Viz. Příloha č. 8. Smlouvy a korespondence PZKO s herci.

32

Anna Kluzówna-Kaleta, Wanda Lysek, Janina Buzek-Matuszczaková, Franek Michalik, Alojzy Moldrzyk, Helena Trzóslowna-Rybická s manţelem Witoldem Rybickim, Wanda Spinka, Eugeniusz Sumera, Marta Szymeczek a Rudolf Urbański.

Dramaturgie PS TD a její počátky do roku 1954 Počátek PS MOD slavil nemalé úspěchy. Byť ne profesionálové, dokázali heci PS masivně strhnout pozornost polské menšiny ţijící na Těšínském Slezsku a nejen jí. Dramaturgie polského i českého souboru byla jednotná. Při organizaci nové scény a jejího dramaturgického plánu však určoval zásadní směr umělecký šéf W. Niedoba společně s vedením ČS MOD. Od počátku se dramaturgie PS musela ubírat směrem, které hlásalo tehdejší politické dění. Nová scéna vznikla v bující socialistické společnosti, a tento směr musela také ve svém repertoáru patřičně projevovat. Dramaturgie od počátku vybírala takové kusy, které zobrazovaly lidový ţivot obou národností v daném regionu, snaţila se o stmelenost a napomáhala lepšímu dialogu mezi československým obyvatelstvem a polskou menšinou. Ve svém repertoáru měly hlavní zastoupení současné polské a české hry se socialistickým duchem a výchovnou funkcí. Od počátku mělo divadlo lidový charakter, tento jev přebírá z ochotnických spolků PZKO, nejběţnější hrou na polské scéně je fraška. Téměř kmenovými autory PS MOD se stali Alexander Fredro, polský dramatik z období romantismu, zabývající se tématy ze ţivota polské šlechty109, Sophia Bystrzycká a Michal Balucki. Vedle českých a polských současných autorů byla zastoupena světová a česká klasika 110 . Dramaturgie PS MOD se proměnila po čtyřech letech, v období let 1950 – 1954 si polská scéna razí cestu kupředu a svou tvář teprve hledá. Zčásti vinou politického dění té doby, zčásti neprofesionalitou jsou první čtyři sezóny PS MOD značně dramaturgicky nedostatečně pestré. V prvních sezónách si ale PS své místo mezi profesionálními divadly hledala a byť

109 110

Např. „Śluby panienskie“ (Panenské sliby), „Maź i zona“ (Muţ a ţena), ad. W. Shakespeare, Moliere, M. V. Gogol, J. K. Tyl, A. Jirásek.

33

dramaturgicky méně atraktivní, reakce publika a její návštěvnost byla ve většině případů vyšší neţ u scény české. První dvě sezóny uvedla PS MOD čtyři premiéry ročně, poté se jejich počet ustálil na pěti. Z diváckého zájmu byla za první 3 sezóny nejúspěšnější veselohra Z. Godzawy a W. Stepieńě Wodewil warszawski, uveden 27. 4. 1954, který se dostal se svými šedesáti čtyřmi reprízami na dosavadní špičku v inscenacích PS MOD. Následovala inscena. Skowróńského a Josefa Slotwińského Imieniny pana Dyrektora 111 s jedna šedesáti reprízami, Gogolovská komedie Ozenek

112

která měla 54 představení, následoval Kornejčukův Pawel Krieczet s 53

představeními a Buki Podpolanskie 113 s 52 reprízami. Ze sovětských her byl zastoupen Kornijčuk 114 a společensko-kritický kus A. N. Ostrovského Viníci bez viny. PS, ač podle politického dobového dění dramaturgicky nesvobodná, vznikla v časovém období profesionální stagnace ČS a divadlo vzkřísila i návštěvností. Na růst PS měl hlavní zásluhu její umělecký šéf W. Niedoba, který první čtyři sezóny jejího působení trpělivě objíţděl vesnice a města Těšínského Slezska a velkou měrou ji podporoval formou propagace a reklamy. Popularita W. Niedoby v regionu mezi polským obyvatelstvem byla značná a tímto se také zaslouţil jako reţisér, herec, umělecký šéf a známý autor o popularizaci divadla mezi širokými vrstvami obyvatelstva. Návštěvnost PS MOD způsobila, ţe se celkový dojem mezi obyvatelstvem o divadle zlepšil, byť to bylo přičiněním soudrţnosti a velké podpoře polské menšiny. PS MOD v prvních sezónách měla na vesnických zájezdových představeních vţdy vyprodáno, ČS MOD takové úspěchy zdaleka neměla. Doba podporovala uvádění českých her na PS a přesto, ţe byla PS sloţena z bývalých ochotníků, za velmi krátkou dobu, jiţ v třetí sezóně svého působení, dokázala uvést českou klasiku, Jiráskovu Lucernu. Publikum bylo nadšené a velká návštěvnost zůstala i v dalších sezónách. Obě scény se ve svém působení velmi lišily. Jak jsem zmínila dříve, vliv mělo polské obyvatelstvo, hlásící se k polské kultuře prezentované za hranicemi. To způsobilo vysokou návštěvnost, ale nikterak nepomohlo zlepšování hereckých kvalit PS. Důleţitým elementem ve vývoji PS se stala aktivita herců a uměleckého šéfa, chuť neustále na sobě pracovat. V prvních sezónách bylo posláno šest herců PS MOD na studia herectví do Krakova a Varšavy. Problém ale nebyl zdaleka vyřešen. Soubor mnoţstevně zeslábl. Jednak ochuzen o herecké síly, jednak bez existence stálého polského reţiséra, neměl ani dostačující kvality 111

Jmeniny pana ředitele, uvedeny 15. 3. 1955. Ţenitba, uvedena 16. 3. 1952. 113 Buky pod Poljanou uvedeny 22. 12. 1951. 114 18. 5. 1952 uveden Pawel Krieczet (Platon Krečet) a 2. 11. 1953 Makar Dubrawa (Makar Dubrava). 112

34

týkající se sálů na zájezdových představeních, ani v přestavěném tanečním sálu hotelu Piast v Českém Těšíně. Mnohokrát byl sál na zájezdových představeních nevytopen, takţe diváci nepřišli, či část z nich odcházela během přestávky.115 Herecké nedostatky se snaţili vyřešit hostujícími polskými profesionálními herci – Harasiewicze, Bartówny či Zientarského, ale řešení to nebylo dlouhodobé. PS MOD měla mnohem těţší postavení, bez reţiséra, bez herecky profesionálních sil. Její silnou stránkou byla ale stmelenost souboru a ţádné personální změny. To dovedlo PS MOD umělecky mnohem dál, neţ chaoticky se projevující ČS. Ve své čtvrté sezóně se na PS objevil Wodewil Warszawski. Dramaturgicky se stala inscenace velmi výstiţná době, kdy byla uvedena, neboť socialistická dramaturgie byla zaměřena na kusy, které měly diváka bavit a dávat mu prostor pro odpočinek. Hudební komedie sklízela úspěch také z důvodu obsazení W. Niedoby na postu reţie. Dokázal herce učit a vést, a tyto silné elementy herci PS postrádali. Výsledkem byla nejenom výborná herecká, ale také silná hudební inscenace.

115

VÁVROVSKÝ, Emil: „Těšínské Slezsko a jeho divadlo“. In Přestávka divadla Těšínského Slezska, 1946, roč. 1, č. 1 a 2.

35

Dramaturgie a proměna PS MOD 1956 – 1960 V období let 1956 – 1960 začíná pro PS MOD nová, ustálenější forma dramaturgie. Pohyb dopředu, oţivení a výrazná změna byly faktory, které popisovaly dění tehdejších let v kultuře. Divadelní repertoár se odpoutal od výlučně socialisticky výchovných her zaměřujících se na celou společnost. Do popředí se dostává psychologizace hlavního hrdiny, svět jedince. PS a ČS MOD se v dramaturgických plánech výrazně rozdělují. PS MOD se soustředí na lidovost, zejména na problémy z prostředí vesnice a poukazuje na problémy kraje. Roztříštěnost a nepestrost dramaturgie PS se vyostřuje, další čtyři roky vedou k nacházení nové dramaturgické linie, která je uplatňována na PS MOD do konce roku 1972. Byly uváděny současné české, polské a světové hry, zároveň však dramaturgie prosazovala i klasiku. První inscenací PS v roce 1956 byla bří Mrštíků Marysia116 v překladu Janiny Kowalské. Uvést tuto českou klasiku na polské scéně byl významný počin pro polské i české obyvatelstvo. Inscenaci ale provázela nadmíru velká neprofesionalita. Je pravda, ţe se zde ucha posluchačova občas dotkne slezským dialektem prosáknutá polština, ale to uţ není vina překladu jako jazykové kultury herců… Je to otázka nepečlivosti dikce a jazykové nečistoty. Je zajímavé, ţe se s ní setkáváme stejně u starších, jako i u mladých i nejmladších herců.117 Tento nedostatek byl dlouhodobým problémem PS MOD, herci nebyli dostatečně školení v jevištní řeči, a reţisér W. Niedoba nedokázal dialekt z mluvy polských herců odstranit. Byť ubírající na profesionalitě, paradoxně tento fakt dopomohl k vyšší návštěvnosti českých diváků na polských inscenacích. Jakási „dvojjazyčnost“ objevující se na polské scéně 116 117

Maryša. JANIŠOVÁ, Mojmíra: O Maryše na polské scéně v Těšíně. In Divadlo, 1956, č. 7.

36

v podobě dialektu je impulsem vedoucím k větší přátelskosti mezi československým a polským obecenstvem. Za hledání osobité tváře PS v letech 1956 – 1960 povaţuji dvě inscenace, divácky velmi oblíbené, polské klasiky: Zaczarowanego kola118 L. Rydla v reţii F. Michalika uvedené 27. 9. 1956 k pětiletému výročí PS MOD a Slowackého Balladyny, uvedené 28. 2. 1958 v reţii J. Wyszomirského. Těmito inscenacemi PS našla styl estrád a frašek, který se po rok 1960 teprve sceloval, od roku 1960 je na repertoáru jiţ zřejmý. Klasikou Balladyna se PS MOD prezentovala poprvé širšímu českému publiku v Národním divadle v Ostravě, roku 1958. V roce 1957 přinesl velmi podstatné změny do souboru F. Chmiel, první polský reţisér dlouhodobě spolupracující119 s polskou scénou. Herci začali pracovat a zdokonalovat svou hereckou techniku a jevištní řeč a ze souboru se stávala silná, profesionálně vyspělejší skupina MOD. K F. Chmielovi se přidal reţisér F. Michalik, který reţíroval náhodně od roku 1953 120 . Tato dvojice dala PS MOD ustálenou hereckou formu a v mnoha ohledech je „posunula“ v jejich práci dále. PS se s novými reţisérskými osobnostmi začala vyvíjet po profesionální stránce velmi rychle, dialekt u herců mizel a herecký projev se zdokonaloval. PS začali reţijně podporovat také síly z polských divadel, Stanilslaw Daczynski, Danuta Baduszková a Josef Wyszomirkský. Ze světové klasiky byly v sezónách 1955/1956 - 1960/1961 uváděny nejčastěji Moliere, Carlo Goldoni, Nikolaj Vasiljevič Gogol a William Shakespeare121. Z české klasiky to byl oblíbený Josef Kajetán Tyl 122 a Alois Jirásek 123 a Alois a Vilém Mrštíkové 124 . Nejhojněji byli zastoupeni na repertoáru polští současní i světoví dramatici L. Rydel , A. Fredro, J. Slowacki, T. Rittner, M. Balucki, S. Turski s W. Krzemiskim či W. Dychawiczny. V celkovém počtu představení z této doby divadlo odehrálo téměř 70% mimo svou domovskou scénu. Zajíţdělo do okresů Frýdek-Místek, Karviná, Vsetín a Nový Jičín. Častějšími zájezdovými místy byly ale polské města či vesnice – Bielsko-Biala, Katovice, Krakov, Chalupki. Zájezdové představení v tehdejším Československu měla velké úspěchy

118

Začarované kolo. Jeho první inscenace byla Tania (Táňa) A. Abruzowa 23. 10. 1957. Jeho práce s PS TD pokračovala aţ do 20. 12. 1964, uvedením hry E. de Filippa Filumena Marturani (Filumena Marturano). 120 17. 2. 1953 uvedl hru Z. Skowrońského aj. Slowińského Dwa tygodnie w raju (Dva týdny v ráji). 121 Moliere - Szkola zon (Škola ţen), premiéra 30. 11. 1956; Grzegorz Dyndala (Jiří Dudek), premiéra 20. 6. 1957; Carlo Goldoni - Sluga dvóch panów (Sluha dvou pánů), prem. 22. 6. 1956; M. V. Gogol – Rewizor (Revizor), prem. 16. 4. 1959; W. Shakespeare – Poskromilnie zlośnicy (Zkrocení zlé ţeny), prem. 2. 5. 1958. 122 Pani Marianka, matka pluku (Paní Marjánka, matka pluku), prem. 15. 12. 1957. 123 Wojnarka (Vojnarka), prem. 27. 9. 1958.. 124 Marysia (Maryša), prem. 24. 2. 1956. 119

37

s polským uvedením českých her, především Marysia 125 měla velkou návštěvnost českého publika. V tomto období začala mít polská scéna značný podíl autonomie, dramaturgie se oddělila a vznikl profesionální soubor. Následující sezóny byly pro PS i ČS MOD klíčové, profesionálně rostlo a pomalu se přibliţovalo k samotnému uměleckému vrcholu divadla.

Změna na PS v sezónách 1960 /61 – 1967/68 V dosavadní práci divadla na PS znamená rok 1960 největší změnu. Jiţ dříve byla snaha o strukturálnější dramaturgii, současnou polskou i českou, zároveň však umělečtí šéfové, herci i reţiséři neustále bojovali o uměleckou vytříbenost kaţdého souboru. Rok 1960 poskytnul jednak nové prostory pro zkoušení a rozvoj, jednak změnu ve vedení. Polská scéna tyto změny pocítila velmi silně, změnou dramaturga a příchodem Františka Korduly se poprvé, za dobu své existence, dala na vlastní dramaturgický plán velmi rozdílný od české scény. Byť byla PS zakládána z ochotníků věkovým průměrem velmi mladým, odchodem jednotlivých hereckých sil na studia se pomalu obměnila. V souboru byli i nyní mladí členové a průměrně byl herecký soubor mladší neţ soubor polský, ale změnil se věkový průměr obecenstva. Návštěvní obec je ve své většině sloţena z diváků starších a konzervativnějších. To však neznamená, ţe polská scéna zapomíná na mladého a nejmenšího diváka.126 Kaţdou sezónu byla na PS uváděna jedna inscenace zaměřená na dětského či mladého diváka, Nejzdařilejší byly Drdovy Igraszki s diablem127, premiérou 26. 1. 1962 a Bugajského Uczeń czarnokcieźnika 128 , uveden téhoţ roku. Velmi zdařilou inscenací byly Haškovy Przygody dobrego wojaka Szwejka129 v reţii Z. Bittla, poprvé uvedené 6. 6. 1967. Soubor, jiţ pod vedením dvou stálých reţisérů Franka Michalika a Z. Ribického v šedesátých letech dosahoval svého uměleckého vrcholu. Dramaturgie se rozhodla pro uvádění světových dramat poţadujících mnohem vyšší profesionální úrovně, neţ tomu bylo v dřívějších sezónách. 12. 4. 1964 uvedla PS hru A.

125

Maryša. GROBELNÝ, Andělín, ČEPELÁK, Bohumil: Český Těšín. Ostrava: Profil. 1973. 127 Hrátky s čertem. 128 Učeň černokněţníka. 129 Příhody dobrého vojáka Švejka. 126

38

Millera Widok z mostu130. Problém vlastní sebereflexe a boj člověka se sebou samým nebyly témata, která by PS MOD uváděla ve větší míře dříve. Změnou v dosavadním dramaturgickém plánu byla např. tragikomedie A. Casony Drzewa umieraja stojac131, v reţii Alojzy Nowaka uvedenou 14. 10. 1966 či hru Armanda Salacroua poznamenanou absurdním dramatem

a

existencialismem

Maria

Magdalena

132

.

Vedle

těchto

„nových 133

směrů“ v dramaturgii jsou stále nejoblíbenějšími tituly komedie a hlavně vaudeville

.

V roce 1964 uplynulo 400 let od úmrtí W. Shakespeara. To byl důvod, proč se rozhodl umělecký šéf s dramaturgem Jiřím Royem uvést Ryszarda III134. Reţie se ujal hostující polský herec Henryk Boukolowský. Inscenace byla vrcholným uměleckým dílem dané doby PS. V témţe roce měla PS MOD největší návštěvnost 135 . Druhým významným počinem byl Slowackého Kordian v reţii Franka Michalika s H. Boukolowským v hlavní roli. Obě tyto inscenace byly pilíři dramaturgie za působení F. Michalika. Se snahou zvyšování uměleckých kvalit na PS se sníţily počty míst zájezdových představení. 136 Od počátků svého působení byla PS zaměřena jako zájezdové divadlo, zajíţděla do 60 různých vesnic a měst v Polsku i Československu. Po přestěhování do nových prostor Kulturního domu na Ostravské ulici se zaměřila na 25 nejatraktivnějších návštěvních měst. Tímto si chtěla vybudovat základny, kde zapustí mezi obyvatelstvem kořeny pro svůj další umělecký růst. Počet premiér za rok se pohyboval mezi sedmi aţ osmi. Od počátků šedesátých let ale obecenstvo méně navštěvovalo nové hry, dramata s psychologickými rysy, s novými vlivy existencialismu, které František Kordula prosazoval. Snaţil se o větší zapojení publika, dával mu moţnosti větší představivosti, z inscenací byla vidět provokativnost. Umělecká kvalita souboru stoupla, divadlo bylo v šedesátých letech na svém vrcholu, ale celkové podvědomí obyvatelstva o „čistě lidovém“ divadle způsobila silný pokles návštěvnosti u nových kusů. Publikum zůstalo nadále věrné vaudeville, fraškám a komediím. V roce 1965 nastala personální změna v podobě Alojzy Nowaka, nového uměleckého šéfa SP, který vystřídal mladého Franka Michalika. Alojzy Nowak byl dříve hostujícím hercem SP a reţisérem Slezského divadla Stanislawa Wyspańského v Katovicích. Jako reţisér se na PS poprvé angaţoval v roce 1962. Jeho působení zde pokračovalo do roku 1964. Byl 130

Pohled z mostu. Stromy umírají ve stoje. 132 Příliš počestná ţena, premiéra 21. 2. 1965. 133 Např. J. N. Nestroy – Lumpacivagabudnus, premiéra 28. 11. 1965. 134 Richard III, premiéra 6. 12. 1964. 135 59 376 návštěvníků. Archiv TD. 136 CRLÍKOVÁ, Svatava: „Pohled do dílny Těšínského divadla“, In Vlastivědný zpravodaj „Těšínsko“. 131

39

tedy s PS seznámen velmi dobře a svým následným působením jako umělecký šéf zde do roku 1973 stmelil soubor v jednotnou, velmi silnou hereckou skupinu. Snaţil se o navazování na moderní polskou dramatiku a úzce spolupracoval s polskými divadly v Bielsku-Bialé či s Teatrem Adama Mickewicza v Polském Těšíně. Za svého působení uvedl Tolstojovu Drogu przes meke 137 , Tennessee Williamse Tramwaj zwany pozadaniem 138 , Hochwalderova Oskarzyciel publiczny 139 či Slowackého Mazepu 140 . Nejvýraznější Nowakovým dílem bylo uvedení jednoaktovek Slowomira Mroźka Czarowna noc a Dom na granicy141v reţii druhého kmenového reţiséra W. Ribického142.

137

Kříţová cesta, premiéra 10. 11. 1967. Tramvaj do stanice touha, premiéra 1. 3. 1968. 139 Státní zástupce, premiéra 24. 1. 1969. 140 Premiéra 10. 2. 1967. 141 Čarovná noc a Dům na hranici 142 První spolupráce na postu reţie s F. Michalikem byla 11. 10. 1964 na inscenaci Odsloniecie (Odloučení). Autor M. Szabo. 138

40

Sezóna 1968/69 a následné změny na PS do roku 1972. Invaze sovětů vnesla v roce 1968 změny do vývoje divadelnictví. Tyto změny ale nepřišly okamţitě. Na postupném utváření PS MOD to mělo zásadní katastrofální účinek – odtrhly PS od dramaturgického plánu minulých sezón a tímto ji také odtrhli od tehdejších bouřlivých divadelních aktivit v Polsku. Můţeme se jen domnívat, kam by vedla dramaturgie, pokud by vedle Slawomira Mroźka pokračovali např. Witoldem Gombrowiczem. Velkou zásluhou Alojzyho Nowaka, který setrval na svém postu, aţ do roku 1973 mohla PS své aktivity nadále provozovat. Na repertoáru klesly komediální ţánry, v posledních čtyřech sezónách měly 50 % zastoupení. Změna v dramaturgii polské a české scény způsobila, ţe na polské scéně radikálně ubylo inscenování dramat českých autorů143, pro náročnějšího diváka se na repertoáru objevovala častěji psychodramata 144 . Ubyly také tituly pro nejmenšího diváka145. Nevelké míře bylo zastoupeno západní146, polské a sovětské drama. Touto cestou vyhověl A. Nowak a dramaturgyně W. Cejnar potřebám publika tíhnoucího ke komediálním ţánrům, oblíbeným fraškám a vaudeville, ale výběrem titulů náročnějších na inscenaci 147 pozvedl na dosavadní vrchol uměleckou práci souboru v hereckých technikách. V sezónách 1968/69 aţ 1971/72 se na repertoáru méně objevovaly tituly s regionální tématikou, tradicemi. Tyto hry však nevymizely. Jednou z nejzdařilejších inscenací od počátků vzniku PS byla zpěvohra W. Boguslawského Krakowiacy i górale 148 . Premiéra zpěvohry, 23. 10. 1971, zahajovala vstup PS MOD do třetího desetiletí své existence. Reţie se 143

Za období sezón 1968/69 aţ 1971/72 byl inscenován pouze ostravský rodák Oldřich Daněk. Prem. 4. 7. 1970 – Oszustka martymonialna (Umění odejít) Ślub oszusta martymonialnego (Svatba sňatkového podvodníka) prem. 4. 6. 1972. 144 Fritz Hochwalder – Oskarzyciel publiczny (Státní zástupce), prem. 24. 1. 1969; A. Afinogenov – Maszenka (Mášenka), prem. 13. 11. 1970. 145 V tomto období pouze J. Verne, W 80 dni dookola swiata (Cesta kolem světa za 80 dní), premiéra 26. 4. 1970. 146 A. Miller – Czarownice z Salem (Čarodějky ze Salemu), prem. 12. 6. 1970; J. Steinbeck 147 L. Kruczkowski – Niemcy (Němci), T. Rittner – Glupki Jakub (Hloupý Jakub), I. Bukovčan – Za nim kur zapieje (Neţ kohout zakokrhá). 148 Krakované a horalé čili domnělý zázrak.

41

ujal polský reţisér J. Wyszomirski. Tento titul, poprvé uveden v Polském národním divadle ve Varšavě 149 , je povaţován za první polskou operu. Inscenace se neobešla bez kostýmů kopírujících tradiční kroje z těšínského Slezska

150

. Uvedení této hry bylo jedno

z nejnavštěvovanějších za historii PS MOD, zhlédlo ji 16 216 diváků. Pro Polskou scénu byly sezóny 1968/69 aţ 1971/72 umělecky velmi plodné. Soubor se zlepšoval, profesionálně rostl a sklízel úspěchy nejenom na domovské scéně, ale také na zájezdových místech, které se časem sníţily na přibliţně 20 měst a vesnic. Úspěchy slavil s komediálními ţánry, vaudeville, fraškami a zpěvohrami,151 leč byly tyto inscenace umělecky niţší úrovně neţ ostatní kusy na repertoáru. Dokladem toho je Wodewil Warszawski, uveden po druhé na PS TD 18. 12. 1970, po téměř šestnácti letech, s obrovským úspěchem. Za této éry se PS dostala na místo hudebně plodnější scény MOD, podporována polskou národní menšinou, Kongresem Poláků a v neposlední řadě PZKO měla status pevnější a scelenější scény MOD. To ji ve chvílích prvotní profesionální nejistoty, nedostatku polských stálých reţisérů i problémů se samotnou existencí stálé scény dopomohlo k nepropadnutí se do divadelní stagnace, jak můţeme vidět u počátků ČS.

149

1. 3. 1794, s hudbou Jana Stefani, zpracovává téma polské historie. Viz Příloha č. 2. Fotografie k inscenacím. 151 Archiv Těšínského divadla. 150

42

Závěr Tradicionalismus, který se v polském divadle, literatuře a umění na Těšínsku objevuje je silně spjat s polskou národnostní menšinou zde ţijící. Za hraniční řekou Olší je jiţ obyvatelstvo pouze polské národnosti, ucelené, neexistuje tam tedy ţádná projevující se česká tradicionalita v umění. Na území Těšínského Slezska v České republice ale tato polská menšina byla a je a vţdy si udrţovala polskou tradiční kulturu a lidovost. V mnoha ohledech je PS TD lidovější, tradicionálně hlubší. Nejedná se ale pouze o divadlo. Poláci na Těšínském Slezsku nedávají najevo své tradice a lidovost pouze individuálně, jako literáti, divadelníci či malíři. Poláci se ve svých kořenech projevují kolektivně, a vícero způsoby - jazykově 152 , ţánrově, tematicky. Pro polskou literaturu je tedy typické hledání smyslu ţivota v hodnotách předků a uctívání domácích kulturních tradic, které odolávají pomíjivým uměleckým programům. Snaha všímat si věcí jednoduchých, přitom blízkých a cenných, se projevuje, byť různým způsobem a v nestejné intenzitě, v tvorbě většiny umělců, počínaje Pawlem Kubiszem 153 a Renatou Putzlacherovou154 konče.155 Přihlédneme-li k vysoké aktivitě polských umělců na Těšínském Slezsku, zřízení PS TD nebyl překvapivý počin. Důleţitost centrálního profesionálního polského souboru, přes něhoţ mohly být prezentovány polské texty regionálních či ostatních polských dramatiků, byla pro polskou menšinu v době 1951 neméně aktuální, jako je dnes. Soubor za dobu svého působení od roku 1951 do roku 1972 změnil repertoár, vyvíjel se ve svých hereckých technikách, rostl a hledal osobitý projev, ale nezměnil se jeho pohled na udrţování tradic a 152

Pouţívání dialektu Narozen 12. 5. 1907, Konská u Třince; zemřel 19. 8. 1968, Český Těšín. Básník, spisovatel a novinář polské národnosti, v jeho poezii jsou silné levicové názory a reakce na útlak polského lidu. 154 Nar. 15. 6. 1966 v Karviné, básnířka, překladatelka. Ve své práci se snaţí propagovat českou literaturu v Polsku. 155 KADLUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. Český Těšín: Findir. 1997. 153

43

polských kořenů. Úloha PS MOD netkví ani tak v jeho uměleckých kvalitách jako v roli spojovatele několika národnostních vlivů. PS se ve svém působení stále vracela ke svému ústřednímu tématu: stmelování polského kolektivu na celém Těšínském Slezsku a udrţováním vzájemných přátelských vztahů s obyvatelstvem jiné národnosti.

Prameny a literatura PRAMENY: BACHLETOVÁ,Frída: „Porovnajme s minulosťou“ In Divadlo, 1950, roč. 1, č. 3 – 4, str. 279 – 288. BREZA, Tadeusz: „Repertoár polských divadel v roce 1951“. In Divadlo, 1952, roč. 3, č. 4, str. 373 – 376. BROŢ, Antonín: „Takový byl začátek“. In Přestávka divadla Těšínského Slezska, 1946, roč. 1, č. 1 a 2. CRLÍKOVÁ, Svatava: „Pohled do dílny Těšínského divadla“, In Vlastivědný zpravodaj „Těšínsko“ GAWLIK, Jan Pawel: „Poznámky o Polském divadle“. In Divadlo, 1958, roč. 9, č. 2, přel. Dvořáčková, Vlasta. HEMROVÁ, Růţena: „Z kulturní práce na Těšínsku“. In Vlastivědný zpravodaj okresu Karviná a Frýdek-Místek, 1985, č. 3. JANIŠOVÁ, Mojmíra: „O Maryše na Polské scéně v Těšíně“. In Divadlo, 1956, roč. 7, č. 7. JEŢEK, J. Českotěšínská Bajka – padesátnice. In Moravský den 26.8. 1997, s. 10 MACURA, Józef: „Polski Zwiazek Kulturalno-Oswiatowy“. In Vlastivědný zpravodaj okresu Karviná a Frýdek-Místek, 1985, č. 3. MACHÁČEK, Jan: „Proč jsem šel do Těšína“. In Přestávka divadla Těšínského Slezska, 1946, roč. 1, č. 1 a 2. MAIXNEROVÁ, Vlasta: „Premiéra Lermontovovy hry Maškaráda v Těšínském divadle“. In Divadlo, 1955, roč. 6, č. 2. ONDŘEKA, Zbyšek: „Těšínská kulturní výročí – Těšínské divadlo“. In Vlastivědný časopis „Těšínsko“, 2006, roč. 49, č. 2.

44

PACL, Jan: „Československo-polské divadelní přátelství“. In Divadlo, 1950, roč. 1, č. 8, str. 313. PECHÁČEK, Jaroslav: „Dramatizace Martínkova Obervy. Referát o inscenaci Městského oblastního divadla Český Těšín reţii Josefa Janíka“. In Divadlo, 1956, roč. 7, č. 5. PELIKÁN, Jiří: „Učinit z divadla významného pomocníka budování socialismu“. In Divadlo, 1951, roč. 2, č. 3 – 4, str. 243 – 257. PRACHAŘ, Ilja: „Těšínské divadlo“. In Divadlo, 1955. č. 5. Str. 424. SCHERL, Adolf: „Velké dílo polského romantismu“. In Divadlo, 1955, roč. 6, č. 11, str. 901 – 904. ŠMERAL, Vladimír: „Budujeme nové divadlo“. In Divadlo, 1951, roč. 2, č. 3 – 4, str. 279 – 288. VÁVROVSKÝ, Emil: „Těšínské Slezsko a jeho divadlo“. In Přestávka divadla Těšínského Slezska, 1946, roč. 1, č. 1 a 2. WIERZGOŃ, Josef: „40 let Těšínského divadla“. In Vlastivědný zpravodaj okresu Karviná a Frýdek-Místek, 1985, č. 3.

45

LITERATURA ČERNÝ, František. Divadlo v bariérách normalizace (1968 – 1989). Praha: Divadelní ústav. 2008. ČESKÁ NÁRODNÍ RADA. Nástin dějin Těšínska. Ostrava: Advertis. 1992. ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce. Praha: Academia. 2007. DOČKAL, Vít. Přeshraniční spolupráce na východních hranicích České republiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 2005. GROBELNÝ, Andělín, ČEPELÁK, Bohumil a kol.: Český Těšín. Ostrava: Profil. 1973. JUST, Vladimír a kol.: Česká divadelní kultura v datech a souvislostech. Praha: Divadelní ústav. 1995. KADLUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920 – 1995). Český Těšín: Findir. 1997. KASZPER, Roman, MALYSZ Bohdan. Poláci na Těšínsku. Český Těšín: Kongres Poláků v České republice. 2009. KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: 1953. PELIKÁN, Jarmil. Nástin dějin polského divadla. Brno: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně. 1988. PELIKÁN, Jarmil. Nástin dějin polské dramatiky. Brno. 1978. PLANÁ, Ivana. Divadlo a divadelnictví na Moravě. Knihy a články 1988 – 1992, soupis premiér a recenzí. Olomouc, Brno: SVK. 1993. ŠORMOVÁ, Eva. Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav. 2000. UHLÍŘ, František. Těšínské Slezsko. Moravská Ostrava – Praha: Nakladatelství J. Lukasíka. 1946. VÁVROVSKÝ, Emil. Budování těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004. 46

ZAHRADNIK, Stanislaw. Korzenie Zaolzia. Třinec: PAI-press. 1992. ZICH, František. Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České republiky. II. Sborník podkladových studií. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. 2005.

Seznam příloh: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)

Ukázka plakátu Fotografie k inscenacím Polské scény Fotografie k inscenacím České scény Ukázky programů k inscenacím Divadelní budovy Portréty – ředitelé a umělečtí šéfové Těšínského divadla Soupis inscenací Polské scény od roku 1951 do roku 1972 Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972 Smlouvy a korespondence PZKO s herci.

47

1) Ukázky plakátů Plakát k inscenaci Wczoraj i predwczoraj

48

2) Fotografie k inscenacím Polské scény

49

Wczoraj i predwczoraj(Včera a předevčírem) – 14. 10. 1951

Śluby panieńskie (Panenské sliby) – 10. 9. 1953 Zleva: Piotr Augystiniak /Gustaw/, Helena Trzóslówna – Rybicka /Klara/ a Emilia Ruszówna – Bobek /Aniela/.

Dudziarz ze Strakonic (Strakonický dudák) – 8. 5. 1955

Lehkomyslna siostra – 4. 12. 1955 (Lehkomyslná sestra) 50

Zleva: Franek Michalik, Emilia Bobek

Zleva: Helena Rybicka, Frederyk Gogólka.

Škola zon (Škola žen) – 30. 11. 1956 Zleva: J. Buzek / Agatka/, P. Augystyniak /Horacyy/, Janusz Bobek /Grzel/.

Balladyna – 28. 2. 1958 Zleva: J. Bobek, Fr. Michalik, J Buzek, W. Spinka 51

Rewizor (Revizor) – 16. 4. 1959

Pozwolcie mi zmartwychwstać - 13. 6. 1959

Zleva: Piotr Augystyniak /Chlestakov/, Franek Chmiel /Zemljanka/.

Zleva: R. Urbański /Pietuchow/, Stefania Dzidowa /Maria/.

Dom otwarty (Otevřený dům) – 19. 1. 1960 52

Zleva: Franek Chmiel /Wróbelkowski/, Roman Stysiński i Jósef Gawlas /hosté/, Witold Ribicki /Fujarkiewicz/, Karol Zuszka /Bagatelka/, Jósef Harasiewicz /Fikalski/.

Legenda pomylona – 6. 12. 1962 Zleva: W. Typalski /Brat I./, M. Kwiarowski /Brat II./, J. Kilar /Brat III./.

Romeo i Julia (Romeo a Julie) – 10. 2. 1963 53

Zleva: Wlodziemierz Typalski /Tybalt/, Wanda Spinka /Julia/.

Ojciec (Otec) – 8. 9. 1963 Zleva: Emilia Bobek /Anna/, Wanda Lysek /Ppiolunkowa/, Stefania Dzida /Kopecka/, Mariusz Kwiatowski /Waclaw/.

Widok z mostu – 12. 4. 1964

Czy to je milość – 30. 8. 1964 54

(Pohled z mostu)

(Je to láska)

Zleva: Wlodziemierz Tympalski Kwiatowski /Janusz/.

Zleva: Anna Kaleta/Anna/, Mariusz /Radolpho/, Ida Kocur /Katarzyna/.

Ryszard III. (Richard III. ) – 6. 12. 1964

M. T. Wójcik /Lady Anna/.

Ania z zielonego wzgórza (Anna ze zeleného 55

Mazepa – 10. 2. 1967

domu) – 16. 9. 1966 Zleva: Emilia Bobek /Maryla/, /Zbigniew/, Zbigniew Lecki /Mazepa/. /Mateusz/.

Zleva: Kazimierz Siedlaczek Janina Bulawa /Ania/, Z. Kornecki

Przygody dobrem wojaka Szwejka (Příhody dobrého vojáka Švejka) - 6. 6. 1967

Droga przes meke (Křížová cesta) – 10. 11. 1967 Zleva: Zbigniew Starski /Zadow/, Zleva: Wanda Lysek /Jelizawieta/

Zleva: M. Mokrowiecki, J. Bobek /Szwejk/.

56

Tramvaj zvany Pozadaniem (Tramvaj do stanice Touha) - 1. 3. 1968

Dom na granicy (Dům na hranici) - 4. 10. 1968

Ida Kocur /Blanche/.

Pastoralka – 29. 11. 1968 Zleva: Wladyslaw Niedoba /Bartos/, Frederyk Gogolka /Maścibrzuch/.

57

Kowal, pieniadze i gwiazdy (Kovář, peníze a hvězdy) – 26. 9. 1969

Niemcy (Němci) – 27. 2. 1970

Zleva: Kazimierz Siedlaczek /Jaś/, F. Gogolka /Kowal/, Rudolf Molinski /Chlopiec/.

Zleva: Julian Kilar /Pr. Sonnenbruch/,D.Foniok/Ruth/.

Zemsta (Pomsta) – 2. 10. 1970

Wodewil Warszawski – 18. 12. 1970

Zleva: F. Gogólka /Cześnik Raptusiewicz/, Kilar /Rejent Milczek/.

J.

58

Krakowiacy i górale (Krakované a horalé) – 23. 10. 1971 Zleva: Wanda Spinka /Dorota/, Pawel Niedoba, Wladyslaw Liberda, Wladyslaw Niedoba /Góral II./, Frederyk Gogólka /Bartolomiej/.

Karnawal w Warszawie (Karneval ve Varšavě) – 17. 12. 1972

59

3)Fotografie k inscenacím České scény Nebe na zemi – 3. 5. 1953 Zleva: Jiří Vašků /Scipio Calaber/, Arne Navrátil /Horatio Darda/

Zleva: Gustav Vondráček /Jupiter/, Věra Míčková /Juno/

Zleva: Arne Navrátil /Horatio Darda/, Gustav Vondráček /Jupiter/, Zdena Linhartová /Amaranta/, Jiří Vašků

60

Balada z hadrů – 8. 12. 1954 Zleva: Liba Vašků /Ţebračka/, Kateřina Koutná Zleva: Liba Vašků /Ţebračka/, Jiří /Šenkýřka/, Jindra Reháková /Nuzačka/, Vladu- Vašků /Jehan/, Alena Čermáková na Polánská /Nuzačka/, Alena Čermáková /Vykladačka/, Maxmilián Hornyš /Vykladačka/. /Villon/, Miroslav Bezdíček /Georges/

Zleva: M. Bezdíček /Georges/, J. Vašků /Jehan/ 61

Švejk – 15. 5. 1955 Zleva: Miroslav Bezdíček /Nadporučík Lukáš/, Jiří Vašků /Josef Švejk/

Zleva: Marta Stránská /Paní Wendlerová/, Jiří Vašků /Josef Švejk/

Jiří Vašků /Josef Švejk/

62

V šeříkovém sadu – 23. 6. 1955 Zleva: Svatopluk Mikeska /Konstantín Rusakov/, Vladuna Polánská /Tamara/.

Zleva: Jan Valihrach /L. V. Šok/, Josef Burča /Semjon S. Dušečkin/

Noc na Karlštejně – 3. 5. 1957 Zleva: Václav Brtna /Štěpán/, František Kordula /Petr/, Alena Čermáková /Alena/, Jiří Pokora /Pešek Hlavně/

63

Zleva: Josef Somr /Karel IV/, Libuše Billová /Alţběta/

Taková láska – 9. 3. 1958 Zleva: Jasna Nováková/Majka/, Miroslav Bezdíček /Tošek/

Zleva: Petr Petrus /Jiří Broţ/, Věra Janovská /Lída Matesová/

64

Zleva: Věra Janovská /Lída Matesová/, Jiří Pokora /Milan Stibor/

Ze života hmyzu – 6. 10. 1963 Zleva: Lila Bělíková /Cvrčková/, Josef Ţáček /Cvrček/

65

Ostrov pokladů – 12. 11. 1963 Zleva: Jiří Svoboda /2. námořník/, Gustav Kotiš /Dick/, Albert Černý /Morgan/, Stanislav Jonáš /John Silver/, Zdeněk Forejt/Jim Hawkins/

Konec masopustu 26. 1. 1964 Zleva: František Lauterbach /Smrťák/, Albert Černý /Maškara s bubnem/

66

Liliomfi – 24. 5. 1964 Zleva: Zdeněk Brychta /Szellemfi/, Josef Ţáček /Lilliomfi/, Zdeněk Forejt /Gyuri/

67

Zleva: František Sec /Prof. Szilvai/, Hana Kníţetová /Kamila/

Malajský šíp – 28. 6. 1964 Zleva: Eva Lecchiová /Fanny/, Rudolf Jančařík /Panisse/, František Lauterbach /Piguoiseau/

Bílá nemoc – 13. 10. 1968 Zleva: Hana Ryšavá /dcera Hlavy státu/, Radek Bartoník /Hlava státu/, Jiří Juřina /mladý Krug/

68

Oldřich a Božena – 8. 12. 1968 Zleva: Radoslav Bartoník /Oldřich/, Hana Šrámková /Juta/

Zleva: František Olšovský /Jaromír/, Radoslav Bartoník /Oldřich/

Svatá Jana – 2. 3. 1969 Zleva: Jana Šrámková /Jana z Arcu/, Jan Bláţek /Petr Cauchon, biskup/, Radek Bartoník /Inkvizitor/

Zleva: Hana Šrámková /Jana z Arcu/

69

Milenci z Kiosku – 26. 4. 1969 Zleva: Jaroslav Pfleger /Sinonides/, František Olšovský /Andreas/

Zleva: Hana Ryšavá /Helena/, Milan Heřman /Lazar/

Maškaráda – 19. 4. 1970 Zleva: Carmen Rauschgoldová /Nina/, Josef Ţáček /Albenin/

sborová scéna

70

Povídky z vídeňského lesa – 14. 6. 1970 Zleva: Ota Sedláček /Erich/, Marta Schwarzová /Valérie/, Stanislav Jonáš /Mister z Ameriky/

Hadrián z Římsů – 26. 9. 1971 Zleva: Josef Ţáček /Hadrián z Římsů/, Gustav Kotiš /Jehoň/, Marta Schwarzová /Jenovefa/, Kristina Eignerová /Ruměna/

71

Vlasy Bereniky – 2. 12. 1971 Zleva: František Švihlík /Ludvík Darněvič/, Hana Šrámková /Uršula/

Zleva: František Švihlík /Ludvík Darněvič/, Carmen Rauschgoldová /Lucie Klevińská/

Podej štěstí ruku – 7. 3. 1971 Zleva: Antonie Richtrová /Emmy Grantová/, G. Kotiš /Adam Kotršál/

Zleva: G. Kotiš /Adam Kotršál/, J. Ţáček Ferry Maria Šnajberk/, M. Schwarzová /Eva Mádlová/

72

Panenské sliby – 29. 4. 1971 Zleva: Zdena Babrajová /Anděla/, Kristina Eignerová /Klára/, František Olšovský /Gustav/

Zleva: František Olšovský /Gustav/, Stanislav Jonáš /Radost/

73

Zlatý kočár – 8. 5. 1971

Ondráš a Juráš – 3. 7. 1971

Zleva: Jan Blaţek /Pavel Alexandrovič Něprjachin/, františek Švihlík /Nikolaj Štěpanovič Karejev

Zleva: Kristina Eignerová /Rozárka/, Josef Charvát /Ondráš/

František Kmoch, český muzikant – 12. 12. 1971 sborová scéna

74

Zleva: Jaroslav Podbleva /Chlapec/, Jan Blaţek /Karásek/, Stanislav Jonáš /Wolf/, Gustav Kotiš /Josef Šafář/, Václav Hák /Filip Fiala/, František Olšovský /Karel Vochoč/

Někdo zvoní – 13. 3. 1972 Zleva: Zdena Bahrajová /Gisela Leroy/, Radka Dulíková /Josefina/

75

Jak je důležité míti Filipa – 25. 6. 1972 Zleva: Antonie Richtrová /Lady Bracknellová/, Milan Hein /Algernon Moncrief/, Kristina Eignerová /Cecily Gardewová/, Irena Fabiánová /Slečna Prismová/, jan Blaţek /Kanovník/, František Olšovský /John Worthing/

76

4) Ukázky programů k inscenacím Moralnoscść pani Dulskiej (Morálka paní Dulské), polská scéna, premiéra 8. 10. 1948.

77

Maškaráda, česká scéna, premiéra 19. 4. 1970

78

5) Divadelní budovy Budova „Na střelnici“ – Těšínské oblastní divadlo zde zahájilo svou činnost 6. října 1945

Hotel Slavie (dnešní hotel Piast) v jehoţ sále divadlo účinkovalo roku 1946.

Budova Těšínského divadla od r. 1960 do současnosti

79

6) Portréty – významné osobnosti Těšínského divadla Wladyslaw Niedoba, první umělecký šéf PS

Umělecký šéf Polské scény Alojzy Nowak

Antonín Broţ

Josef Zajíc

Alexander Gassowski, reţisér divadla v Bielsku-Bialé, s polským hercem Ludwikem Solskim

Reţisér Wladyslaw Delong

80

7) Seznam inscenací Polské scény od roku 1951 do roku 1972. Prem.

Autor

1.

14. 10.

A. Maliszewski

2.

22. 12.

Št. Králík

3. 4. 5. 6.

16.3. 18. 5. 7. 9. 25. 11.

M. V. Gogol A. J. Kornijčuk A. Fredro I. Klíma

Název inscenace

Režisér

Wczoraj i przedwczoraj (Včera a předevčírem) Buki podpolańskie (Buky pod Poljanou)

W. Delong

Oźenek (Ţenitba) Pawel Krieczet (Platon Krečet) Gwaltu, co sie dzieje Szczescie niepada z nieba (Štěstí nepadá z nebe)

Josef Zajíc J. Havlásek J. Havlásek W. Niedoba

1951

W. Niedoba

1952

1953 7. 8. 9.

17. 2. 31. 5. 10. 9.

Z. Skowroński, J. Slowinski A. Gergely A. Fredro

Dwa tygodnie w raju (Dva týdny v ráji) Mój syn (Můj syn) Śluby panienskie (Panenské sliby)

10.

2. 11.

A. J. Kornijčuk

Makar Dubrawa (Makar Dubrava)

F. Michalik W. Niedoba W. Wróblewska, W. Rybicki J. Havlásek

Latarnia (Lucerna) Wodewil Warszawski Spryciarz Gelo (Šibal Gelo) Grzesnicy bez winy (Viníci bez viny)

J. Zajíc W. Niedoba M. Večeřa W. Wasilijew

1954 11. 12. 13. 14.

9. 2. 27. 4. 27. 6. 30. 10.

15.

16. 1.

16. 17. 18. 19. 20.

15. 3. 8. 5. 21. 8. 28. 10. 4. 12.

A. Jirásek Z. Godzawa, W. Stepień J. Hollý A. N. Ostrovskij 1955 F. Schiller Z. Skowróński J.Slotwinski J. K. Tyl J. Isajew, A. Galicz A. Maliszewski W. Perzyński

Intryga i milość (Úklady a láska) Imieniny pana dyrektora (Jmeniny pana ředitele) Dudiarz ze Strakonic (Strakonický dudák) Hollo, tu miedzymiastowa Ballady i romanse (Balady a romance) Lekkomyślna siostra (Lehkomyslná sestra)

J. Zajíc, F. Michalik W. Niedoba J. V. Praţáková F. Michalik St. Daczyński St. Daczyński

1956 21.

24. 2.

22. 23. 24. 25. 26.

6. 5. 22. 6. 27. 9. 17. 11. 30. 11.

A. a V. Mrštíkové R. Dlugosz, M. maszewski C. Goldoni L. Rydel A. Uspieński Moliere

27. 28. 29.

15. 2. 30. 4. 20. 6.

A. Fredro T. Rittner Moliere

Marysia (Maryša)

W. Niedoba

Roman z "Bajki" Sluga dwóch panów (Sluha dvou pánů) Zaczarowane kolo (Začarované kolo) Przyjaciele (Přátelé) Szkola zon (Škola ţen)

W. Niedoba J. Janík F. Michalik W. Niedoba K. Špička

Damy i huzary (Dámy a husaři) W malym domku (V malém domku) Grzegorz Dyndala (Jiří Dudek)

B. Křanovský W. Niedoba B. Křanovský

1957

81

30. 31. 32.

12. 7. 23. 10. 15. 12.

33. 34.

28. 2. 2. 5.

35. 36.

20. 6. 27. 9.

37.

21. 11.

38. 39. 40. 41.

21. 1. 4. 2. 16. 4. 13. 6.

42. 43. 44.

18. 9. 29. 9. 20. 11.

45. 46. 47. 48. 49. 50. 51.

19. 1. 29. 3. 13. 5. 27. 5. 26.8. 23. 10. 8. 12.

52.

10. 3.

R. Ruszowski, J. Tuwim Jadzia wdowa A. Abruzov Tania (Táňa) J. K. Tyl Pani Marianka, matka pluku (Paní Marjánka, matka pluku) 1958 J. Slowacki Balladyna W. Shakespeare Poskromienie zlośnicy (Zkrocení zlé ţeny) S. Dobrzański, J. Tuwim Zolnierz królowej Madagaskaru A. Jirásek Wojnarka (Vojnarka) St. Turski, W. Krzemiński Romans z Wodewilu 1959 K. Dickens Świerszcz zaa kominem A. Fredro Maź i zona (Muţ a ţena) M. V. Gogol Rewizor (Revizor) Wl. Dychawiczny, Pozwólcie mi zmartwychwstać M. Slobodski P. Gauvaul, J. Tuwim Roszkoszna dziewczyna J. Slowadski Byla noc - montáţ P. Karvaš Noc wigilyjna (Půlnoční mše) 1960 M. Balucki Dom otwarty Lope de Vega Owcie źlódlo (Ovčí pramen) V. Cach Rebelia w ligocie (Mostecká sluţba) J. Rakowiecki, J. Wittlin Królewna Śniezka (Sněhová královna) L. Hansberry Rodzynek w slońcu (Hrozinka na slunci) W. Wiszniewski Optymistyczna tragedia J. M. Simmel Kolega 1961 J. Rakowiecki, J. Wittlin Królowa przedmieścia

53. 54. 55. 56. 57.

14. 5. 30. 4. 2. 7. 6. 10. 18. 11.

V. Blaţek K. Feher C. Goldoni W. Boguslawski Leonid M. Leonov

D. Baduszkowa F. Chmiel B. Křanovský

J. Wyszomirski F. Michalik F. Chmiel F. Chmiel W. Niedoba F. Chmiel F. Michalik J. Zajíc F. Chmiel W. Niedoba F. Michalik F. Chmiel F. Michalik F. Chmiel W. Niedoba F. Chmiel J. Zajíc F. Michalik F. Chmiel F. Michalik, K. Waśkiewicz

Za duzo dobrego na raz (Příliš štědrý večer) Niejesteśmy aniolami (Nejsme andělé) Sprytna wdówka (Chytrá vdova) Henryk vi na lowach Najazd (Vpád)

F. Michalik K. Waśkiewicz F. Chmiel T. Ţukowska J. Janík

Igraszki s diablem (Hrátky s čertem)

F. Michalik

Uczen czanokcieźnika (Čarodějův učeň) Synowie (Synové) Chory z urojenia (zdravý nemocný) Wassa Zeleznowa (Vassa ţeleznovová) Wesele w malinówce

F. Michalik A. Nowak Z. Bittl A. Nowak Z. Bittl

1962 58.

26. 1 .

59. 60. 61. 62. 63.

16. 3. 29. 3. 20. 5. 6. 7. 14. 10.

J. Drda S. Bugajski, W. Zolkiewska A. Miller Moliere M. Gorkij B. Alexandrov

82

64. 65.

6. 12. 21. 12.

Legenda pomylona Ich cztworo (Čtveřice)

F. Michalik A. Nowak

Romeo i Julia (Romeo a Julie) Uciekla mi przepióreczka Śledstwo trwa Wesele Figara (Figarova svatba) Ojciec (Otec) Dziewczeta w zaskonach Mam´zelle Nitouche Filumena marturani (Filumena marturano)

A. Nowak A. Nowak F. Michalik A. Nowak A. Nowak F. Michalik Z. Bittl F. Chmiel

12. 1. 12. 4. 19. 6. 30. 8. 11. 10.

J. Krzywoń, F. Michalik G. Zapolska 1963 W. Shakespeare St. Zeromski P. Gallian Beaumarchais A. Jirásek U. Hadzibekov H. Meilhac, A. Millaud E. de Filippo 1964 Z. Bystrzycka A. Miller Z. Godzawa, W. Stepień Z. Bystrzycka M. Szabo

66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73.

10. 2. 24. 3. 14. 4. 16. 6. 8. 9. 22. 9. 17. 11. 20. 12.

74. 75. 76. 77. 78.

Krzywe lustra (Křivé zrcalo) Widok z mostu (Pohled z mostu) Jego excelencia (Jeho excelence) Czy to je milość (Je to láska) Odsloniecie (Odhalení)

79.

19. 10.

M. Domański

80.

6. 12.

W. Shakespeare

Kobieta w trudnej sytuacji (Ţena v prekérní situaci) Ryszard III. (Richard III.)

F. Michalik A. Nowak F. Michalik St. Domańska F. Michalik, W. Rybicki F. Michalik H. Boukolowski

1965 81. 82. 83. 84.

12. 2. 21. 2. 7. 5. 27. 8.

A. Wydrznski A. Salacrou J. Slowacki W. Jeśman

Uczta morderców (Svátek vrhů) Maria Magdalena (Máří Magdaléna) Kordian Romeo, mój sasiad (Romeo, můj soused)

85. 86. 87.

4. 9. 22. 10. 28. 11.

S. Lichý W. Shakespeare J. N. Nestroy

Zolnierzyk olowiany (Cínový vojáček) Przygody Falstaffa (Falstaffovo babí léto) Lumpacivagabundus

H. Boukolowski F. Kordula F. Michalik F. Michalik, Z. Rybicki F. Michalik Z. Rybicki Z. Bittl

1966 88. 89. 90. 91. 92. 93.

28. 1. 18. 3. 20. 4. 3. 6. 25. 6. 16. 9.

W. Sardou R. Thomas M. Domański E. V. Tidmarsch M. Balucký L. M. Montgomery

94.

14. 10.

A. Casona

95.

25. 11.

F. a P. Sconthan, J. Tuwim

Madame Sans-gene Osiem kobiet (Osm ţen) Ktoś nowy Noc poślubna (Svatební noc) Klub kawalerów (Klub mládenců) Ania z zielonego wzgórza (Anna ze zeleného domu) Drzewa umieraja stojac (Stromy umírají vestoje)

A. Nowak M. Malicka A. Nowak W. Rybicki W. Rybicki W. Rybicki

Porwanie sabinek (Únos sabinek)

W. Rybicki

Mazepa Ostatnia stacja (Poslední stanice) Paryzanin

A. Nowak W. Rybicki A. Nowak

A. Nowak

1967 96. 97. 98.

10. 2. 7. 4. 25. 4.

J. Slowacki E. M. Remarque C. Magnier

83

99.

6. 6.

100. 15. 9. 101. 10. 11. 102. 17. 12.

J. Hašek E. Morris A. N. Tolstoj J. B. Thomas

Przygody dobrego wojaka Szwejka (Příhody dobrého vojáka Švejka) Drewniana miska (Dřevěná miska) Droga przes meke (Kříţová cesta) Ciocia Karola (Charleyova teta)

Z. Bittl

Moralność pani Dulskiej (Morálka paní Dulské) Tramwaj zwany Pozadaniem (Tramvaj do stanice Touha) Mirandolina (Mirandolína) Pulapka na myszy (past na myši) Córka Podpalacza (Paličova dcera) Czarownia noc, Dóm na granicy (Dům na hranici) Pastoralka

A. Nowak

Oskarzyciel publiczny (Státní zástupce) Dom kobiet

A. Nowak K. Zuszka

Kawior i kaszanka (Kaviár nebo čočka) Dama kameliowa (Dáma s kaméliemi) Pechowe trojaczki Kowal, pieniadze i gwiazdy (Kovář, peníze a hvězdy) Pulapka na samortnego mezczyzne (Past na osamělého muţe) Dama od "Maxima" (Dáma z Maxima)

A. Nowak W. Rybicki A. Nowak W. Rybicki

A. Nowak A. Nowak W. Rybicki

1968 103. 17. 1.

G. Zapolska

104. 1. 3.

T. Williams

105. 106. 107. 108.

C. Goldoni A. Christie J. K. Tyl S. Mrozek

5. 4. 24. 5. 5. 7. 4. 10.

109. 29. 11.

Leon Schiller

110. 24. 1. 111. 2. 2.

F. Hochwalder Z. Nalkowska G. Scarnicci, R. Tarabusi A. Dummas M. Hennequin J. Szaniawski

W. Rybicki J. Ukleja A. Nowak J. Janík W. Rybicki W. Rybicki

1969

112. 113. 114. 115.

21. 3. 16. 5. 26.6. 26. 9.

116. 11. 10.

R. Thomas

117. 14. 11.

A. Marianowicz

A. Nowak D. Baduszkowa

1970 118. 9. 1. 119. 27. 2. 120. 26. 4. 121. 12. 6. 122. 123. 124. 125. 126.

4. 7. 20. 9. 2. 10. 13. 11. 18. 12.

127. 12. 2. 128. 2. 4. 129. 21. 5. 130. 27. 6.

A. de Musset L. Kruczkowski J. Verne

Nie igra sie z milościa Niemcy (Němci) W 80 dni dookola swiata (Cesta kolem světa za 80 dní) A. Miller Czarownice z Salem (Čarodějky ze Salemu) O. Daněk Oszustka martymonialna E. Labiche Szczesliwi we troje (Šťastni ve třech) A. Fredro Zemsta (Pomsta) A. Afinogenov Maszeńka (Mášenka) Z. Gozdawa, W. Stepień Wodewil Warszawski 1971 J. Bukovčan Zanim kur zapieje (Neţ kohout zakokrhá) Lillian Hellman Lisie gniazdo (Lištičky) W. Shakespeare Wesole kumoszki z Windsoru (Veselé paničky Windsorské) G. Scarnicci, R. Ojcowie rodza sie w szafach 84

W. Rybicki A. Nowak V. Lohniský A. Nowak W. Rybicki A. Nowak J. kaliszewski A. Nowak W. Rybicki A. Nowak W. Rybicki V. Lohniský W. Rybicki

Tarabusi 131. 23. 10.

W. Boguslawski

132. 28. 11.

A. Arbuzov

(Otcové se rodí ve skříni) Krakowiacy i górale (Krakované a horalé čili Domnělý zázrak) Irkutska historia (Irkutská historie)

J. Wyszomirski A. Nowak

1972 133. 9. 1.

M. Camoletti

134. 135. 136. 137. 138.

J. Steinbeck T. Rittner S. Zeromski Lope de Vega O. Daněk

16. 1. 27. 2. 5. 3. 30. 4. 4. 6.

139. 16. 9. 140. 28. 10.

A. Fredro M. Roszezin

141. 17. 12.

C. Danielewski

Latajance narzeczone (Létající snoubenky) Myszy a Ludzie (O myších a lidech) Glupki Jakub (Hloupý Jakub) Grzech (Hřích) Nauczyciel tańca (Učitel tance) Ślub oszusta martymonialnego (Svatba sňatkového podvodníka) Pan Jowialski (pan Geldhab) Walenty i Walentyna (Valentým a Valentýnka) Karnawal w Warszawie

85

W. Rybicki J. Janík W. Rybicki J. Kilar A. Nowak S. Lichý W. Rybicki A. Nowak W. Rybicki

8) Seznam inscenací České scény od roku 1945 do roku 1972 Prem.

Autor

Název inscenace 1945

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

6. 10. 27. 10. 8. 11. 16. 11. 13. 12. 25. 12. 30. 12.

J. Vrchlický F. F. Šamberk A. Jirásek W. S. Maugham N. V. Gogol F. S. Tůma V. Werner

Noc na Karlštejně J. K. Tyl Vojnarka Posvátný plamen Ţenitba Hyeny Právo na hřích 1946

8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.

17. 1. 20. 2. 7. 4. 12. 4. 4. 5. 17. 5. 26. 5. 10. 6. 19. 6. 20. 8. 21.8. 23. 8. 31. 8. 22. 9. 25. 9. 8. 10.

24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.

23. 10. 30. 10. 19. 11. 23. 11. 1. 12. 10. 12. 15. 12. 25. 12.

L. Třenecký J. Kvapil J. Gočár F. S. Tůma J. K. Tyl R. Walter F. F. Šamberk L. de Létraz - J. Frýda J. Štolba F. Gotz - J. Neruda A. Puget O. Nedbal - L. Stein A. Hařínek F. Langer R. Piskáček - Broţík - mařík G. Zapolska F. Kmoch -Tichý - Razov Červený K. Simonov K. Tomášek I. Novello Plautus J. Strauss - J. Schnitzer J. Mahen L. Stroupeţnický

Černá země Princezna Pampeliška J. P. P. Pasekáři Paní Marjánka, matka pluku Pana Dačického trest a kšaft Podskalák Štěstí do domu Na letním bytě Malostranská humoreska Šťastný věk Polská krev Za svobodu národa Grand hotel Nevada Tulák Morálka paní Dulské To byl český muzikant Ruští lidé Milión Danielů Panenská půda Lišák Pseudolus Cikánský baron Ulička odvahy Václav Hrobčický z Hrobčic 1947

32. 33. 34. 35. 36. 37.

2. 1. 16. 1. 19. 1. 28. 1. 16. 2. 23. 2.

B. Bjojnson L. Ascher - Brammer P. Karvaš G. B. Shaw A. Ridley J. Stelibský - Špilar - Tobis

Kdyţ réva znovu kvete Princezna Márinka Meteor Pekelník Půlnoční vlak U veselého kamzíka 86

38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50.

1. 3. 23. 3. 30. 3. 15. 4. 8. 5. 25. 5. 27. 5. 31. 5. 26. 6. 23. 8. 28. 8. 2. 9. 7. 9.

W. Shakespeare G. R. Senečič Moliére Mašek - S. a O. Krejčovi Bratři Mrštíkové K. Čapek J. Stelibský - Melíšek J. K. Tyl F. X. Svoboda R. Stolz - Oesterreicher P. Hamilton P. Petrovič L. Stroupeţnický

51. 52. 53. 54. 55. 56. 57.

2. 10. 12. 10. 4. 11. 8. 11. 18. 11. 2. 12. 11. 12.

J. K. Tyl A. Jirásek M. Pagnol L. Leonov J. Plichta - Klika G. Preissová J. Hašek - Klika

Večer tříkrálový Neobyčejný člověk Lakomec Nic se nestalo Maryša Matka Ostrov milování Paličova dcera Poslední muţ Pepina Plynová lampa Osudný liják Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová Jiříkovo vidění Lucerna Malajský šíp Vpád Tabu Její pastorkyňa Švejk 1948

58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75.

15. 1. 29. 1. 12. 2. 14. 3. 6. 4. 18. 4. 25. 4. 9. 5. 25. 5. 22. 6. 30. 8. 10. 9. 30. 9. 20. 10. 2. 11. 13. 11. 7. 12. 13. 12.

A. Hopwood R. Benatzky G. B. Shaw M. Smatek - Razov - Červený F. Langer A. Miller J. B. Priestley A. N. Ostrovskij B. Nušič J. K. Tyl M. Bor P. Petrovič A. Arbuzov S. L. Kostov F. X. Šalda J. K. Tyl Calderon A. Christie

Vzorný manţel Karolína Pygmalion Divá Bára Velbloud uchem jehly Všichni moji synové Inspektor se vrací I chytrák se spálí Za peníze všechno Kutnohorští havíři Trhani Ţivý neboţtík Šest zamilovaných Čaroděj Dítě Praţský flamendr Dáma skřítek Deset malých černoušků 1949

76. 77. 78.

18. 1. 23. 1. 22. 2.

F. F. Šamberk G. B. Shaw Hochwarter

Jedenácté přikázání Vdovcovy domy Uprchlík 87

79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87.

1. 3. 14. 3. 26. 4. 26. 4. 7. 6. 17. 9. 14. 10. 11. 11. 17. 12.

J. K. Tyl W. Shakespeare J. Klíma Isajev - Galič O. Wilde M. Triger A. N. Ostrovskij L. Bublík V. Jelínek

Bankrotář Zkrocení zlé ţeny Ohnivá hranice Volá vás Tajmyr Jak je důleţité míti Filipa Šťastná ţena Nemá kocour pořád posvícení Dobrodruţství J. Krutkého Z jednoho krajíce 1950

88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98.

27. 1. 9. 2. 1. 4. 25. 4. 23. 5. 11. 6. 19. 8. 27. 8. 17. 10. 25. 10. 19. 12.

G. Kanin V. Štěch - K. Macourek O. Neumann A. Jirásek G. B. Shaw L. Rachmanov J. Zrotal A. Arbuzov L. Kruczkowski V. Jelínek J. Drda

Včera narození Svatba pod deštníky Dina Mullheimová Vojnarka Ţivnost paní Warrenové Neklidné stáří Slepice a kostelník Daleká cesta Němci A kdo je víc Hrátky s čertem 1951

99. 100. 101. 102. 103. 104. 105.

14. 2. 8. 3. 4. 5. 21. 6. 10. 8. 29. 9. 4. 11.

A. N. Ostrovskij J. K. Tyl V. Cach H. Fast A. Fredro A. Jirásek M. Gorkij

Vrána vráně oči nevyklove Strakonický dudák Duchcovský viadukt Třicet stříbrných Muţ a ţena Otec Nepřátelé 1952

106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113.

5. 1. 21. 2. 26. 2. 15. 5. 29. 8. 9. 10. 16. 10. 17. 12.

V. Káňa Beaumarchais -Burian J. K. Tyl - Piskáček Mdivani L. Stroupeţnický I. A. Krylov P. Kohout A. Kornejčuk

Parta brusiče Karhana Lazebník sevilský Děvče z předměstí Koho tlačí bota Naši furianti Modes - robes Dobrá píseň Kalinový háj 1953

114. 115. 116. 117. 118.

11. 1. 21. 3. 3. 5. 27. 8. 17. 10.

P. H. Freyer W. Shakespeare Voskovec, Werich - J. Jeţek P. Pásek J. Jakobson

Ztracená pozice Othello Nebe na zemi Kapitán přišel včas Šakali 88

119. 14. 12. 120. 20. 12.

J. Lutowski J. B. Moliére

Zůstane to v rodině Tartuffe 1954

121. 122. 123. 124. 125. 126. 127.

2. 2. 3. 2. 14. 4. 16. 6. 17. 10. 3. 11. 8. 12.

A. Arbuzov V. Jelínek J. K. Tyl - F. Škroup W. Shakespeare Lermontov M. Balucki Voskovec, Werich - J. Jeţek

Setkání s mládím Skandál v obrazárně Fidlovačka Sen noci svatojánské Maškaráda Pan radní si neví rady Balada z hadrů 1955

128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135.

3. 2. 27. 3. 15. 5. 23. 6. 11. 9. 20. 9. 12 .11. 31. 12.

C. Goldoni M. Jariš J. Hašek - Fencl C. Solodar - N. Bogoslavskij H. Kleist J. Slowacki Martínek - Havlásek J. N. Nestroy

136. 137. 138. 139. 140. 141. 142.

26. 2. 20. 4. 30. 4. 26. 6. 5. 10. 17. 10. 21. 12.

W. Shakespeare K. Čapek G. Tajovský J. K. Tyl M. Stehlík J. Slowacki W. Shakespeare

Lhář Přísaha Švejk V šeříkovém sadu Rozbitý dţbán Mazepa Jakub Oberva Talisman 1956 Večer tříkrálový Matka Ţenský zákon Tvrdohlavá ţena Selská láska Maria Stuart Mnoho povyku pro nic 1957

143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150.

1. 3. 12. 4. 10. 5. 14. 6. 3. 7. 4. 10. 17. 11. 5. 12.

Voskovec, Werich G. Zapolska A. N. Ostrovskij B. Nušič J. Vrchlický M. Kubátová V. Rozov A. de Musset

Slaměný klobouk Čtvečice Talenty a ctitelé Truchlící pozůstalí Noc na Karlštejně Jak přišla basa do nebe Šťastnou cestu Se srdcem divno hrát 1958

151. 152. 153. 154. 155. 156. 157.

24. 1. 9. 3. 18. 3. 18. 5. 4. 7. 19. 10. 19. 12.

J. K. Tyl P. Kohout C. Goldoni W. Shakespeare Tirso de Molina K. Čapek V. Blaţek

Paličova dcera Taková láska Poprask na laguně Hamlet Don Gil Bílá nemoc Třetí přání 89

1959 158. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 165.

9. 1. 14. 3. 22. 5. 8. 5. 28. 8. 18. 10. 30. 10. 18. 12.

R. Nash F. Tůma A. Dumas P. Karvaš W. Shakespeare O. Daněk J. Otčenášek Martínek - Havlásek

Obchodník s deštěm Gorali Dáma s kaméliemi Diplomati Veselé paničky windsorské Sklenka krétského vína Romeo, Julie a tma Kamenný řád 1960

166. 167. 168. 169. 170. 171. 172. 173. 174. 175.

8. 1. 21. 2. 6. 3. 3. 5. 21. 6. 15. 9. 18. 9. 2. 10. 6. 11. 31. 12.

K. Stanislav F. Schiller Calderon L. Kruczkowski Voskovec a Werich M. Stehlík A. Casona A. Arbuzov M. Šolochov J. Hašek

Dědeček nestárne Úklady a láska Dáma a skřítek První den svobody Těţká Barbora Tygří koţich Stromy umírají ve stoje Irkutská historie Rozrušená země Dobrý voják Švejk 1961

176. 177. 178. 179. 180. 181. 182. 183. 184.

21. 2. 28. 3. 18. 4. 30. 5. 10. 9. 23. 9. 4. 11. 3. 12. 17. 12.

L. Mesterhazy L. Aškenázy C. Goldoni J. Drda G. Weissenborn G. Green J. Mahen B. Březovský Voskovec a Werich

Monika Host Loď do Smyrny Dalskabáty Dva andělé vystupují Náš člověk v Havaně Jánošík Nebezpečný věk Cézar 1962

185. 186. 187. 188. 189. 190. 191. 192. 193. 194. 195.

4. 2. 10. 2. 26. 3. 2. 5. 13. 5. 9. 6. 8. 9. 21. 10. 25. 11. 17. 10. 9. 12.

Schonthanové V. Korostyljov O. Daněk Furmanov - Stehlík Aristofanes J. Roy Ţilińska K. Čapek M. Gorkij B. Brecht J. Brdečka

Únos Sabinek Věřím Ti Svatba sňatkového podvodníka Čapajev Lysistrata Výbuch Pasáček vepřů Věc makropulos Měšťáci Bubny v noci Limonádový Joe 1963

196. 24. 2.

M. Lampell

Zeď 90

197. 198. 199. 200. 201. 202. 203. 204.

31. 3. 8. 4. 13. 5. 31. 5. 23. 6. 6. 10. 12. 11. 1. 12.

V. K. Klicpera W. Shakespeare M. Gasparová A. Casona R. Thomas Bratři Čapkové D. C. Faltis J. Dietl

Ţenský boj Zkrocení zlé ţeny Hamlet nemá pravdu Jitřní paní Past Ze ţivota hmyzu Ostrov pokladů Nehoda 1964

205. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 112. 113. 114.

26. 1. 8. 3. 21. 3. 3. 5. 24. 5. 28. 6. 27. 9. 4. 10. 21. 11. 29. 11.

J. Topol I. Havlů A. N. Ostrovskij H. Rehfisch E. Sziglietti M. Pagnol N. Manzari A. P. Čechov V. Nezval A. Casona

115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124.

23. 1. 31. 1. 28. 2. 20. 3. 25. 4. 19. 6. 26. 6. 16. 10. 21. 11. 19. 12.

B. Nádvorník Moliére F. Langer V. K. Klicpera O. Zelenka J. Makarius W. S. Maugham J. K. Tyl F. Durrematt E. Kišon

Konec masopustu Muţ z koše Bouře Římská noc Liliomfi Malajský šíp Obecní hrdina Tři sestry Manon Lescaut Sebevraţdy na jaře zakázány 1965 Paříţ se ţení Don Juan Obrácení Ferdyše Pištory Zlý jelen Nebyl jsem sám Tři bílé šípy Kouzlo domova Strakonický dudák Návštěva staré dámy Oddací list 1966

125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134.

9. 1. 23. 2. 5. 3. 17. 4. 23. 4. 14. 6. 21. 6. 25. 9. 8. 10. 5. 11.

A. Watkyn - E. Dudley R. Kubín F. Šrámek T. Dekker A. Perrini A. V. Mrštíkové V. Říha O. Daněk M. Achard A. N. Tolstoj

Dům u dvou vraţd Děvčátko z kolonie Léto Modrý pondělek Srdce pirátky Maryša Zázračný tomahavk 40 zlosynů a jedno neviňátko Dopisy za milión Anna Karenina 1967

135. 8. 1. 136. 28. 1.

F. Langer J. Balda - R. Piskáček

Grand hotel Nevada Slovácká princezna 91

137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145.

5. 3. 19. 3. 7. 5. 27. 5. 3. 9. 14. 9. 8. 10. 22. 10. 10. 12.

E. Wallace A. Miller W. Shakespeare L. Huizinga M. Stehlík J. Kvapil M. Camoletti L. Rachmanov J. Kopecký

Záhadný dům dr. Messera Smrt obchodního cestujícího Večer tříkrálový Ţádné zprávy od táty Lehárna Grandů Prinezna Pampeliška Létající snoubenky Neklidné stáří O umučení a slavném vzkříšení Jeţíše Krista 1968

146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154.

21. 1. 11. 2. 26. 3. 21. 4. 9. 6. 22. 6. 13. 10. 20. 10. 8. 12.

S. Fayad G. B. Shaw A. Jirásek N. Simon Carson - Mc Cullersová V. A. Vipler K. Čapek A. Koţíková F. Hrubín

Jak vykrást banku Pekelník Lucerna Bosé nohy v parku Balada o smutné kavárně Muziky, hrajte Bílá nemoc Aţ k smrti milován Oldřich a Boţena 1969

155. 156. 157. 158. 159. 160. 161. 162. 163. 164.

5. 1. 2. 3. 13. 4. 26. 4. 1. 6. 15. 6. 12. 10. 26. 10. 30. 11. 14. 12.

J. K. Tyl G. B. Shaw J. Bor V. Nezval F. Wedekind V. Štěch Ph. King - Falkland - L. Cary K. Čapek B. Němcová Stendhal

Fidlovačka Svatá Jana zuzana Vojířová Milenci z Kiosku Procitnutí jara Třetí zvonění Velká zlá myš R. U. R. Divá Bára Věznice Parmská 1970

165. 166. 167. 168. 169. 170. 171. 172.

1. 2. 15. 2. 13. 4. 19. 4. 14. 6. 28. 9. 18. 10. 6. 12.

A. Camus J. Beneš P. Karvaš M. J. Lermontov O. von Horvath J. K. Tyl A. N. Ostrovskij W. Shakespeare

Nedorozumnění Na tý louce zelený Půlnoční mše Maškaráda Povídky z Vídeňského lesa Cesta do Ameriky Pravda je hezká Romeo a Julie 1971

173. 18. 1. 174. 24. 1. 175. 7. 3.

V. Mrštík - Z. Bittl J. de la Forterie J. Stelibský

Ppohádka máje Výslech po italsku Podej štěstí ruku 92

176. 177. 178. 179. 180. 181. 182. 183.

21. 3. 29. 4. 8. 5. 3. 7. 26. 9. 10. 10. 2. 12. 12. 12.

E. O´Neil A. Fredro L. Leonov J. Havlásek V. K. Klicpera I. A. Gončalov J. Zawieyski J. Havlásek

Smutek slluší Elektře Sliby panenské Zlatý kočár Ondráš a Juráš Hadrián z Římsů Strţ Vlasy Berniky František Kmoch, český muzikant 1972

184. 185. 186. 187. 188. 189. 190. 191. 192. 193. 194.

3. 2. 12. 2. 12. 3. 26. 3. 14. 5. 28. 5. 25. 6. 1. 10. 15. 10. 2. 12. 9. 12.

J. K. Tyl E. O´Neil F. Campaux A. Strintberg A. Ridley J. Jankovec O. Wilde A. Kornejčuk C. Goldoni J. Havlásek A. Casona

Čert a Káča Farma pod jilmy Někdo zvoní Královna Kristina Půlnoční vlak Děvče z přístavu Jak je důleţité míti Filipa Paměť mého srdce Sluha dvou pánů Muzikantská liduška Dům se sedmi balkóny

93

9) Smlouvy a korespondence PZKO s herci. Přihláška Szymeczkové Marie, ochotníka z PZKO, na divadelní školení.

94

Návrh Krajského národního výboru na organizaci Polského divadelního souboru v Českém Těšíně.

95

96

97

Návrh na divadelní studium herců Polské scény TD.

98

99