Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky
Bakalářská práce
2009
Marie Mičková
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Kabinet divadelních studií při Semináři estetiky Teorie a dějiny divadla Národní divadlo moravskoslezské v meziválečném období a protektorátu Čech a Moravy Marie Mičková Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Margita Havlíčková
2009 2
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. .................................................................. Podpis autora práce
3
Za pomoc při vzniku této bakalářské práce bych chtěla poděkovat především paní Lence Černíkové z Hudebního oddělení v Ostravském muzeu za poskytnutí většiny materiálu, také trpělivost a ochotu se mnou spolupracovat. Mé poděkování patří také doc. PhDr. Margitě Havlíčkové za svědomité vedení mé práce.
4
OBSAH 1. Úvod ....................................................................................................................................... 6 2. Prvopočátky rozvoje divadelní činnosti na Ostravsku ........................................................... 7 3. Poválečná situace divadla v Ostravě .................................................................................... 10 4. Období za ředitele Václava Jiřikovského (1919-1924) ........................................................ 12 4.1 Opera .............................................................................................................................. 13 4.2 Činohra ........................................................................................................................... 13 4.3 Opereta ........................................................................................................................... 14 4.4 Balet ............................................................................................................................... 14 5. Období za ředitele Františka Uhlíře (1923-1926) ................................................................ 18 5.1 Opera .............................................................................................................................. 18 5.2 Činohra ........................................................................................................................... 19 5.3 Opereta ........................................................................................................................... 19 5.4 Balet ............................................................................................................................... 20 6. Období za ředitele Miloše Nového (1926-1930).................................................................. 21 6.1 Činohra ........................................................................................................................... 21 6.2 Opera .............................................................................................................................. 23 6.3 Balet ............................................................................................................................... 24 7. Období za ředitele Ladislava Knotka (1930-1940) .............................................................. 25 7.1 Opera .............................................................................................................................. 26 7.2 Činohra ........................................................................................................................... 26 7.3 Balet ............................................................................................................................... 29 8. Okupace ................................................................................................................................ 32 8.1 Ostravské divadelní jaro (duben-květen 1940) .............................................................. 34 9. Období za ředitele Jana Škody (1940-1942) ........................................................................ 35 9.1 Činohra ........................................................................................................................... 36 9.2 Opera .............................................................................................................................. 37 9.3 Opereta ........................................................................................................................... 37 9.4 Balet ............................................................................................................................... 37 10. Období za ředitele Jiřího Myrona (1942-1944).................................................................. 39 10.1 Opera ............................................................................................................................ 39 10.2 Činohra ......................................................................................................................... 40 10.3 Opereta ......................................................................................................................... 40 10.4 Balet ............................................................................................................................. 41 11. Závěr................................................................................................................................... 42 12. Summary ............................................................................................................................ 43 13. Literatura a prameny .......................................................................................................... 44 Literatura: ............................................................................................................................. 44 Prameny:............................................................................................................................... 44 Webové odkazy: ................................................................................................................... 46
5
1. Úvod Jak jiţ název samotný vypovídá, tato práce se věnuje historickému studiu českého divadla v Ostravě, od prvopočátku, aţ po ukončení druhé světové války. V kapitolách zmiňuji jak první divadelní vystoupení, ovlivněná česko–německým rázem slezského regionu, tak následný vývoj v dobách demokracie a svobodné euforie prvních dnů samostatného Československa. Přes třicátá léta, která byla vrcholem umělecké tvorby, se dostaneme k temnému období nacistické okupace, která spolu s bombardováním Ostravy v posledních letech války vedla k ukončení provozu divadla. Kapitoly jsou členěny podle období, ve kterých se střídali ve vedení jednotliví ředitelé. Ty jsou dále rozloţeny na podkapitoly, v nichţ se věnuji kaţdému divadelnímu druhu zvlášť (činohra, opera, opereta a balet), a to repertoárově, jeho přínosem Národnímu divadlu jako celku a jeho vůdčím osobnostem. Práce vznikala na podkladech jiţ vydaných publikací, povětšinou se jednalo o almanach vydaný k 60. výročí vzniku Národního divadla moravskoslezského, v němţ jsem nalezla také soupis veškerých uvedených představení, coţ bylo pro můj výzkum nepostradatelným pomocníkem. Dalšími podklady mi byly různé dokumenty, dobové ročenky, almanachy, korespondence, recenze, novinové články a fotografie, které jsem nalezla v archivu města Ostravy, nebo které mi byly poskytnuty v Ostravském muzeu, konkrétně v Hudebním oddělení. Práce je pro čtenáře přínosná ve smyslu poznání a lepšího pochopení dobové situace v moravskoslezském kraji, konkrétně v Moravské Ostravě, v období fyzického i psychického útlaku, plného kulturní represe ze strany českého divadla a boje beze zbraní, pouze výrazovými prostředky a svým přesvědčením.
6
2. Prvopočátky rozvoje divadelní činnosti na Ostravsku V 18. století bylo území českých divadel součástí německy mluvících zemí. Během poloviny tohoto století se postupem času na našem území začala stavět první městská divadla.1 V té době byla Moravská Ostrava ještě nerozvinuté malé městečko s okolními vesnicemi, jeţ osidlovalo převáţně české a polské obyvatelstvo. Svůj barokní repertoár2 zde odehrála např. divadelní společnost Simona Friedricha Koberweina v roce1775. Kdyţ došlo ve 40. letech 19. století k rozvoji Vítkovických ţelezáren a rozsáhlé urbanizaci Ostravy, vzrostla přirozeně i potřeba kulturního ţivota. S ním souvisel i vzrůst zájmu o divadelní ţivot, o různé druhy zábavy a podívané, stejně jako o ostatní druhy pasivního odpočinku. V padesátých letech v Moravské Ostravě hostují v hostinci U Foldynů německé kočovné společnosti3 velmi často, v dalších letech se přidávají i společnosti české.4 Divadelní ţivot v Ostravě se začal významně rozvíjet zejména v sedmdesátých letech 19. hostováním českých společností,5 které se stalo běţnou záleţitostí.6 Jelikoţ se ale představení odehrávala v besedních místnostech nebo hostincích, byl roku 1881 opraven divadelní sál v městské střelnici, která ale neměla příliš honosný a reprezentativní vzhled. V roce 1892 se Němci obrátili na Čechy s ţádostí, aby společným úsilím byla v Ostravě vybudována velká koncertní síň. V případě, ţe by souhlasili, upustili by Němci od stavby Německého domu a Češi by pozměnili plán domu Národního, jenţ se jiţ stavěl. Češi ale po právu nabídce nedůvěřovali a na plán nepřistoupili. Spolek německého divadla v roce 1892 odkoupil část parcely zvané Grünwaldův plac od barona Rothschilda a postavil na ni Německý dům. O tři roky později zahájil tento Deutsches Haus svou činnost. Hrálo v něm provinční německé divadlo z Rakouska-Uherska, Německa i pruského Slezska.7 Také o vybudování střediska pro český divadelní ţivot se uvaţovalo jiţ od počátku osmdesátých let, myšlenka o postavení Národního domu se ujala aţ v roce 1886. Roku 1890 bylo ustanoveno druţstvo k postavení Národního domu v Moravské Ostravě, jeţ zakoupilo pozemek, pověřilo architekta Josefa Srbu návrhem budovy a v roce 1892 se začalo stavět. 1
Např. Brno, Plzeň, a podobně. Zpěvohry, komedie, burlesky, pantomimu a loutková představení. 3 Společnosti ředitele Jana Wernera-Rosenfelda, Josefa Linggeho, Klotildy Neumannové a Josefa Lazary. 4 V šedesátých letech společnost Anny Štanderové. 5 Hráli zde Karel Jeţek (1873-1874), Arnoštka Nápravníková-Libická (1875), Václav Pázdral (1877), Eliška Zöllnerová (1877 a 1880), Václav Svoboda (1881) a František Pokorný (1882) 6 ŠTEFANIDES, Jiří. České divadlo v Moravské Ostravě 1908-1919. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. Str. 15-16. 7 Svou návštěvou ho poctil také vyhlášený vídeňský Burgthater. 2
7
Na počátku prosince 1893 byla budova vysvěcena a Národní dům byl pro veřejnost částečně zprovozněn. Slavnostně byl Národní dům otevřen ve dnech 16. a 17. června 1894 bohatým zahajovacím programem, součástí kterého bylo také uvedení Stroupeţnického hry Paní mincmistrová místními ochotníky. Tato budova posléze slouţila také k různorodým společenským, kulturním a politickým akcím, sídlila zde i knihovna, pořádaly se zde také přednášky českých cestovatelů a výstavy českých malířů. Během března 1904 hostovala v Ostravě činohra Národního divadla v Praze. Pod vedením dramaturga Jaroslava Kvapila odehrála hru Oblaka a druhý den Rýdlovu hru Navţdy, v kterých v hlavních rolích účinkovala Hana Kubešová-Kvapilová spolu s Eduardem Vojanem. Po dvou letech od otevření byla provedena přístavba dalších místností a bylo rozšířeno hlediště i jeviště. Ještě ale na počátku dvacátého století neměla Ostrava, jakoţto průmyslově rozvinuté město, svou reprezentativní budovu. Tu město zprovoznilo roku 1907. Váţnou úlohu v rozhodování o provedení stavby sehrály nacionální sváry mezi českým a německým obyvatelstvem. V roce 1902 zvolila městská rada divadelní sbor funkcionářů, z velké většiny sloţen
z německých
radních,
který
zaloţil
stavební
fond
k postavení
divadla.
Nové městské divadlo, tzv. Stadttheater, bylo slavnostně otevřeno 28. září 1907 provedením Schubertovy
ouvertury
Rosamunde
a
hry
Friedricha
Schillera
Wilhelm
Tell.
Ostrava se díky nové městské divadelní budově stala významným střediskem německého kulturního ţivota v dalekém okolí. Své prvotní postavení v tehdejším Slezsku si ale udrţelo divadlo v Opavě. České divadelní soubory bohuţel nedostaly poţadovanou koncesi pro vykonávání divadelní praxe v tomto divadle, proto jim nebyl vstup na scénu Stadttheatru povolen. České divadlo proto nadále působilo pouze v Národním domě. Zatímco
německé
zpěvácké
spolky
pěstují
většinou
menší
sbory
s nacionálním
8
a folkloristickým zabarvením a při výrocích se v projevech opakuje věta: „Mährisch Ostrau ist und blebt deutsch!“,9 české pěvecké spolky, hlavně spojené Lumír a Záboj, provádějí vrcholná kantátová díla10 pod vedením Eduarda Runda.11
8
Hlavně nápodoba lidových písní ve Štýrsku a v Korutanech. „Moravská Ostrava je a zůstává německá!“ 10 Např. Berliozovo Faustovo prokletí, Beethovenovu IX. symfonii aj. 9
8
České divadlo se postupem času stalo v Moravské Ostravě prestiţní záleţitostí, jeţ vyvolala zájem českých radní o vytvoření stálé české scény. Zásadní změnu přinesl roku 1908 pronájem Národního domu na celou divadelní sezonu divadelnímu řediteli, který se smluvně zavazoval k provozu opery, činohry a operety s určitým minimálním početním obsazením souborů a orchestru. Tehdy byl jako správní orgán zaloţen Spolek Národního domu,12 který měl na starost bezchybný chod divadla. Zajišťoval předplatné, drobné i větší úpravy jak jeviště, tak hlediště a spoustu jiných technických a administrativních prací. Národní dům získal naprostou soběstačnost. V letech 1908-1919 byl poprvé a naposledy divadlem, jehoţ provoz byl financován bez jakýchkoli dotací, pouze ze vstupného. V repertoáru souboru Národního domu převaţovala opereta, v té době velmi módní záleţitost. Roku 1913 byl odehrán baletní cyklus na motiv Shakespearovských her, konkrétně Snu noci svatojánské, Othella a Kupce benátského. Po vypuknutí první světové války zůstala většina divadel českých zemí zavřená, stejný osud se nevyhnul ani Stadttheatru – městskému německému divadlu v Ostravě. Na konci roku 1914 začala Umělecká beseda organizovat různá dobročinná divadelní představení v Národním domě i ve zdejších hostincích, na nichţ se podíleli jak profesionálové, tak ochotníci. Tato dobročinná aktivita se setkala s velmi kladným ohlasem, proto si Umělecká beseda pronajala Národní dům na sezonu 1915/1916. Roku 1916 byl přijat na pozici „tajemníka“ Antonín Drašar, jenţ byl v květnu 1918 jedním z kandidátů na post prvního ředitele
Národního
divadla
moravskoslezského.
Jeho
zásluhou,
mimo
zlepšení
dramaturgického záměru, programového směřování divadla, hospodářského obratu a reklamy, bylo získání rodiny Branaldů13 pro česká divadelní vystoupení. Na sklonku války čeští diváci ocenili zejména činohru. Velký ohlas vzbudila Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Škroupa. Mimo jiné byla českým souborem zinscenována dramata Aloise Jiráska, Jiřího Mahena, Jaroslava Kvapila a dalších významných českých dramatiků, jejichţ hry byly ve své době velmi aktuální.
11
SVOZIL, František. O české divadlo v Ostravě, diskusní námět na program musejní expozice. IIG 151/1530, Museum Ostrava. 12 Později Umělecká beseda. 13 Richard Branald byl ceněným reţisérem zejména v operetě, spolu se svou ţenou Marií v ní také účinkoval. Jejich syn Adolf si také zahrál v několika dětských rolích.
9
3. Poválečná situace divadla v Ostravě Po vyhlášení československé samostatnosti usilovala česká veřejnost o přenesení českého divadla do bývalého Stadttheatru, nově Městského divadla. Prvním českým představením byla opera Bedřicha Smetany Libuše, uvedena 8. května 1919 v budově Městského divadla. V průběhu června 1919 došlo k oficiálnímu ustavení souborů14 Národního divadla moravskoslezského. Slavnostním zahájením činnosti Národního divadla moravskoslezského bylo představení Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta 12. srpna 1919. V sezoně 1919/1920 se český soubor o budovu dělil se souborem německým, mimoto dále působil i v Národním domě. Na přelomu let 1918 a 1919 se začal budovat stálý baletní soubor, na vzestupu byla také opera. Ta plnila reprezentativní funkce českého divadla po stěhování z Národního domu. Nejoblíbenějším a nejreprezentativnějším ţánrem pro ostravské publikum zůstala i nadále opereta. Ta se ale nesetkala s pochopením u českých intelektuálů a politiků, stejně jako velmi komerčně orientovaný repertoár českého divadla v Ostravě. Dělo se tak proto, ţe divadlo bylo závislé na penězích vybraných na vstupném. Drašar nebyl spokojen s provozem divadla, proto odešel na divadelní scénu v Brně. Na místo ředitele Národního divadla moravskoslezského byl zvolen Václav Jiřikovský. Pravidelný poválečný divadelní ţivot zasahoval všechny větší obce ostravského regionu. Ostrava se tedy v meziválečném období mohla pyšnit dvěma stálými divadly, která celosezónně uváděla činohru i zpěvoherní ţánry. Ostravský divák si mohl zvolit mezi ochotnickým divadlem, a to jak českým, tak i německým, polskými soubory, různými kabarety, ale také prvním loutkovým divadlem v Ostravě divadelního spolku Vlasta.15 To uvádělo kromě pohádek pro děti také dramata pro dospělé. S velkým úspěchem se setkala např. Tylova Paličova dcera z roku 1918. České i německé publikum v tuto dobu jiţ akceptovalo a vyţadovalo určitý model divadla, tj. divadlo vícesouborové, pěstující činohru, operu, operetu i balet, divadlo repertoárové a abonentní. Po vzniku Československé republiky slouţilo Národní divadlo moravskoslezské v prvních dnech své existence „státotvornému“ upevňování českých pozic v oblasti, které bylo versailleskými dohodami opět připojeno k českým zemím. 14 15
Činoherního, operního, operetního a baletního. Zaloţeno na jaře 1918.
10
Soubor německého divadla byl té době nucen bojovat o své přeţití. Na sklonku divadelní sezony 1917/1918 se projevila obecná nespokojenost s divadelními poměry. Šéfredaktor Moravsko-slezského deníku a Ostravského deníku Lubomír Knotek ve spolupráci se spolupracovníky obou listů16 ve sloupcích těchto periodik vypsal anketu, v níţ v doslovu formuloval konkrétní poţadavky. Ţádal utvoření divadelního spolku,jehoţ úkolem by bylo řešení veškerých otázek spojených s utvořením stálého českého divadla s vlastním důstojným stánkem. Několik dní po vypsání ankety svolal Spolek Národního domu konferenci zástupců politických stran a tisku.Na ni tehdejší říšský a zemský poslanec Jan Prokeš shrnul jednání v konkrétní návrh, aby byla zřízená samostatná korporace, která by podnikla potřebné kroky k vybudování důstojného českého divadla v Ostravě. Návrh byl jednomyslně přijat a schválen, výsledkem bylo zaloţení Spolku Národního divadla moravskoslezského.17 Po vzniku Československé republiky se rozbíhají i zcela nové formy politického ţivota. Ten se s popudy nově přistěhovaných občanů formuje, český ţivel chce a stává se, alespoň reprezentativně, vedoucí silou. Výkonný výbor Spolku poţádal 7. ledna 1919 správní komisi města Moravská Ostrava, aby mu propůjčila budovu Městského divadla na dobu tří let. Správní komise této ţádosti nevyhověla, ale dospělo se ke kompromisu - podle něhoţ bylo dáno ke společnému uţívání českého i německého divadelního spolku a to v poměru 4:3 v hlavní sezoně,18 přičemţ před i po hlavní sezoně mohlo být Městské divadlo pouţíváno pro česká představení. Aby mohlo české divadlo hrát stále, střídala se představení v Městském divadle a v Národním domě. Byla učiněna dohoda mezi Spolkem NDMS a Spolkem Národního domu o propůjčení budovy pro divadelní představení. Po tomto zajištění místnosti pro nepřetrţitý provoz byl vypsán veřejný konkurz na zadání divadla soukromému podnikateli. Ústřední výbor se 6. května 1919 rozhodl pro Václava Jiřikovského, který o post místa ředitele soupeřil ještě s Antonínem Drašarem a Bohuslavem Jeřábkem.
16
Spisovatele dr. Vojtěcha Martínka, činoherního referenta Prof. Františka Špačka a zpěvoherního referenta a dramatického spisovatele Františka Sokola-Tůmy. 17 Více viz Národní divadlo moravskoslezské, IIG85/177, str. 33-34, Ostravské muzeum. 18 Od 15. září do 30. dubna.
11
4. Období za ředitele Václava Jiřikovského (1919-1924) Neţ nastoupil Václav Jiřikovský do Ostravy, vykonával funkci ředitele Českého divadla v Brně. I kdyţ provozoval divadlo na svůj vlastní účet, Spolek NDMS si vyhradil určitý vliv na provozování divadla. Jednalo se jak o stránku hmotnou, tak o stránku uměleckou. Zejména vstupné mělo být ustanoveno aţ po dohodě se Spolkem. Výhrady k umělecké tvorbě měly za účel zajistit slušnou úroveň divadla. Jiřikovský se zavázal řídit divadlo tak, aby plnilo své poslání osvětové i národně výchovné. Proto byl smluven počet minimálních obsazení uměleckých souborů a ujednáno, ţe sólisti činohry a opery nebudou zaměstnáváni v operetě. Dále bylo dojednáno, ţe nebude uvedeno ţádné činoherní představení bez předchozího schválení dramaturga, kterým byl pověřen dr. Václav Martínek. Minimálně dvakrát do týdne měla být uvedena jak činohra, tak opera a ředitel měl povinnost uvádět představení bez veškerých přerušení a přestávek po celou sezonu. Václav Jiřikovský výkonnému výboru Spolku navrhl přejmenování Městského divadla na Národní divadlo moravskoslezské, tento návrh byl přijat a schválen. Společensky různorodá Ostrava ale nebyla na stálé české divadlo připravena. Proto také Jiřikovský dal divadlu jiţ od počátku relativně vysoký standard působení. Divák Národního divadla v Ostravě si mohl vybírat ze všech divadelních ţánrů: činohry, opery, operety19 i baletu. Jiřikovskému v organizačních záleţitostech a při sestavování uměleckého souboru výrazně napomáhal Antonín Drašar, tajemník Frýdovy společnosti, jeţ toho času hostovala v Ostravě. Slavnostní otevření budovy Národního divadla se uskutečnilo 12. srpna 1919 operou Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta v reţii Karla Küglera.20 Choreografie se ujal Achille Viscusi21 a dirigoval ji Emanuel Bastl.22 O den později, 13. srpna 1919, byla zahájena sezona hrou Páni na vsi Josefa Tilla.
19
Ta ale po první sezoně na následující čtyři roky přestala existovat. Pěvec, operní zpěvák, překladatel libret, upravoval také klasické operety. 21 Tanečních, choreograf, pedagog a reţisér. Ve své rodné Itálii začínal jako zpěvák. Byl učitelem např. Joe Jeníčka, v letech 1900-1912 vedl balet praţského Národního divadla. V roce 1918 se rok věnoval choreografii v Brně, poté v Ostravě vytvořil a vedl ostravský balet. Po čtyřech letech odchází do Bratislavy do Slovenského národního divadla. 22 Operní soubor i orchestr s ním přešli z Frýdovy společnosti, v níţ byl dlouholetým členem. V sezoně 19211922 byl jmenován šéfem opery. 20
12
Mimo základní předplatné organizovali Jiřikovský s Martínkem také zvláštní představení pro horníky a dělníky. Vytvořili tak pokrokovou tradici ostravského divadla. První sezonu tvořili činoherní repertoár sloţený především z her české dramatiky 19. století, ale i nových soudobých
dramatiků.
Martínek
si
vybíral
dramata,
jejichţ
hodnoty
přetrvaly
23
do současnosti, chtěl odstranit sociální rozpory.
4.1 Opera Během prví sezony bylo uvedeno aţ 22 oper pod vedením Eduarda Bastla. Ten vybudoval pro scénu Národního divadla klasický kmenový repertoár. Obsahoval jak opery českých skladatelů, tak i mezinárodních, uveďme příkladem třeba Bludného Holanďana24 Richarda Wagnera, nebo Maškarní ples25 Giuseppe Verdiho. Z české klasické operní dramatiky oddirigoval Bastl mimo jiné například jiţ zmíněnou Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany při slavnostním otevření nebo Její pastorkyni26 Leoše Janáčka. Operní soubor tvořilo dvacet osm členů, orchestr třicet. Mezi sólisty patřili Linda Šmídová, Slávka TitulováMazáková, tenorista a současně reţisér téměř všech oper Karel Kügler, Karel Kalmar, Rudolf Lanhaus a Jan Konstantin.
4.2 Činohra V první sezoně českého činoherního souboru ostravského divadla se hrála nejen dramata s dobovou tématikou, ale činohra vyvíjela i vlastní dramaturgickou aktivitu. Své náměty čerpala ze ţivota havířů, dělníků i drobných zemědělců v ostravském regionu.27 Po úspěchu dvou her pokračovala i v dalších sezonách. Repertoár byl sloţen z velmi kvalitní klasické dramatické tvorby Williama Shakespeara, například tragédie Romeo a Julie,28 nebo francouzského dramatika Molièra, konkrétně Šibalství Scapinova.29 Od sezony 1923/24 pozvolna ustupuje tvůrčí program prvních sezon. Divadlo v tu dobu rezignuje na moderní umělecký projev a tvoří svá představení v jiţ zaběhlých 23
Uvedena byla například Paní Marjánka, matka pluku nebo Jan Hus Josefa Kajetána Tyla, Maryša bratří Mrštíků, Léto Fráni Šrámka nebo Naši Furianti Ladislava Stroupeţnického. 24 Premiéra 21.6.1920, reţie Rudolf Lanhaus. 25 Premiéra 11.9.1919, reţie Achille Viscusi. 26 Premiéra 1.11.1919, reţie Karel Kügler. 27 Například 29.11.1919 byla odehrána hra Františka Sokola-Tůmy Staříček Holuša, 16.6. 1920 pak hra Na šachtě téhoţ autora. 28 Premiéra 3.4.1920 v reţii Václava Jiřikovského. 29 Odehráno 18.9.1919, reţisér není znám .
13
konvencích. Prosazuje se více zábavní sloţka. Byl uveden například Shakespearův Večer tříkrálový30
nebo
dramatická
báchorka
Josefa
Kajetána
Tyla
Jiříkovo
vidění.31
Tento repertoár také kladl nejvyšší poţadavky na kvalitu hereckého souboru. Ostravská činohra měla oporu v Táně Hodanové, Antonínu Broţovi, Marii Lierové-Rýdlové, Janě Hanákové-Kovaříkové, Lídě Otáhalové, Antonínu Rýdlovi, Alexandru Kantorovi, Jaroslavu Kocianovi, Jaroslavu a Karlu Genttnerových.
4.3 Opereta Opereta si, bohuţel, po vzniku Československé republiky nenašla u ostravského publika své místo, proto se představenstvo Spolku Českého národního divadla dohodlo s Václavem Jiřikovským na přerušení uvádění tohoto ţánru. Po své první sezoně uvedlo Národní divadlo pouze jedenáct titulů, poté došlo na pár let k ukončení uvádění operety. Po třech letech se ale vrací na program a v sezoně 1922/1923 dokonce převyšuje činnost ostatních
uměleckých
souborů
a
u
diváků
se
setkává
s velkým
ohlasem.
Opereta měla k dispozici pouze pěti aţ šestičlenný sólistický kolektiv, orchestr a sbor měla společný
s operou.
Byl uváděn veškerý operetní repertoár shodný s ostatními divadly v zemi. Prvním představením
sezony
byla
opereta
Mamzelle
Nitouche32
Florimonda
Hervé.
V té době lze konstatovat, ţe nejplodnější sezona pod vedením Václava Jiřikovského byla v letech 1923/1924, kdy se uvedlo třináct premiér.
4.4 Balet Baletnímu souboru šéfoval jiţ zmíněný nadaný a zkušený umělec Achille Viscusi. Do Národního divadla nastoupil 1. července 1919 a uţ 14. září se uskutečnila premiéra díla Léa Delibese
Coppélia.
Před
ní
ale
uvedl
9.
září
1919
Večer
taneční
poezie.
33
jeţ byla
Taneční soubor tvořilo třicet členů. Ze sólistů jmenujme Marii Dobromilovou,
Viscusiovou neteří, nebo Hanu Olšovskou, která byla u ostravského publika velice oblíbená. Za muţe je to například Ota Strejček. Zbytek souboru tvořili nadaní ostravští tanečníci, které si Viscusio „vychoval“.
30
Premiéra se odehrála 25.12.1923 pod reţijní taktovkou Františka Uhlíře. Premiéra 27.6.1924, reţie Alexandr Kantor. 32 Premiéra 23.8.1919, dirigoval Jaroslav Vogel, o choreografii se postaral Achille Viscusi. 33 Do roku 1916 primabalerína praţského Národního divadla. 31
14
I přes vysokou uměleckou úroveň se nedostavily očekávané umělecké úspěchy. Vypukla krize, hlediště divadla bylo zaplněno pouze z poloviny jak na činoherních, tak na operních představeních. Bylo zjevné, ţe pouze divadelní podnikatel odkázaný sám na sebe tuto finančně náročnou situaci sám nezvládne. Proto se třináct dní po slavnostním zahájení sezony34 sešel jiţ dříve zmíněný výkonný výbor Spolku Národního divadla a rozhodl se soukromému podnikateli pomoci. Usnesl se ujmout se provozu divadla, podnikl akci na zlepšení návštěvnosti, zvýšil počet
předplatitelů
a
získal
subvenci
z veřejných
fondů.
Ale i přes tuto aktivitu skončila sezona pro Jiřikovského značnou ztrátou, takţe se rozhodl nadále neprovozovat divadlo na vlastní riziko. Byla uzavřena smlouva mezi Spolkem Národního divadla moravskoslezského a ředitelem Jiřikovským, který dále zůstával soukromým podnikatelem, ale pouze formálně. Spolek měl obstarávat také administrativu divadla společně s ředitelem a na svůj vlastní účet. Spolek se tak stal spolupodnikatelem, ale ve skutečnosti vlastním podnikatelem, jelikoţ zmíněnou smlouvou byla také stanovena pevná gáţe pro ředitele. Finanční neúspěch první sezony byl nesporně také zaviněn skutečností, ţe se představení konala střídavě v budově Městského divadla a v Národním domě. Právě představení odehraná v Národním domě se nesetkala s velkou návštěvností. Nejen nízký ohlas inscenací, ale také střídání budov vzbudilo u uměleckých souborů35 odpor k uvádění představení. Zpěvoherní soubor proto v lednu 1920 předal řediteli výpověď s udáním důvodu, ţe v Národním domě hrát nebude. V únoru 1920 Ústřední výbor Spolku Národního divadla moravskoslezského informoval Jiřikovského, ţe pro sezonu 1920/1921 můţe uzavírat smlouvy se členy uměleckého souboru s podmínkou, ţe se představení budou po celou sezonu konat v Městském divadle. Pro tuto sezonu byl také rozpuštěn operetní ansámbl. Provozovala se
pouze
činohra,
opera
a
balet,
který
svými
kvalitami
nahradil
operetu.
Nová sezona tak byla zahájena podle plánu v Městském divadle a výkonný výbor Spolku rozhodl, ţe Národní divadlo v této budově zůstane i v dalších sezonách. Své stanovisko oznámil Spolek německému Theatervereinu a poţádal ho, aby se vzdal nároků na budovu Městského divadla. Poţádal také správní komisi města Moravské Ostravy, aby zrušila usnesení o společném uţívání budovy divadla a dala ji k dispozici pouze Národnímu divadlu po tu dobu, neţ bude zřízena nová budova pro české divadlo. Správní komise se k této ţádosti 34 35
25. srpna 1919. Především u sboru, orchestru a zpěvoherního souboru.
15
postavila velice laxně a nečinila ţádné kroky. Theaterverein proto dostal po uzavření dohody od Spolku náhradu 350 tisíc korun za upuštění od smlouvy,36 a tím bylo Městské divadlo úspěšně získáno k provozu českých her. Aby byly vytvořeny předpoklady pro uţší součinnost Spolku Národního divadla s uměleckým ansámblem, konala se 4. července 1920 mimořádná valná hromada, na které byly změněny stanovy. Ústřední výbor Spolku mohl kooptovat dva zástupce uměleckého souboru za plnoprávné členy ústředního a výkonného výboru. Spolek byl nucen zabývat se celou řadu detailních hospodářských otázek týkajících se provozování divadla, jelikoţ se stal formálně spoluvlastníkem, ve skutečnosti vlastníkem divadla. Dne 3. září byla zřízena hospodářská a umělecká komise pro provozování divadla, coţ byl prvopočátek pozdějšího provozovacího výboru, který měl na starosti veškerou péči provozu. Výkonný výbor Spolku na konci ledna 1921 od ředitele Jiřikovského odkoupil divadelní, dekorační a kostýmní fundus i archív a začal provozovat divadlo od sezony 1921/1922 ve vlastní reţii. S Jiřikovským byla prodlouţena smlouva o další tři roky, přičemţ se zavázal řídit divadlo po stránce umělecké, technické a disciplinární. Spolek si vyhradil schvalování programu, schvaloval pohostinské hry, ustanovoval dramaturga, šéfa opery a baletního mistra. Uzavírání smluv s umělci i techniky rovněţ přešlo na Spolek, ale ředitel měl právo podávat návrhy a připomínky na veškerá rozhodnutí. Spolek Národního divadla moravskoslezského se tak stal i formálně vlastníkem divadla a od
1.
srpna
1921
provozuje
Národní
divadlo
na
vlastní
účet.
V sezoně 1922/1923 postihla divadlo další krize. Začali odcházet činoherní i zpěvoherní herci i baletní tanečníci. Balet ztratil pro ostravské publikum původní přitaţlivost. Na počátku sezony 1923/1924 nenastoupil ředitel Jiřikovský na své místo kvůli nervovému onemocnění a březnu poţádal o zrušení smlouvy. Ústřední výbor mu vyhověl v době, kdy uţ Jiřikovský nastoupil dovolenou do konce sezony a kdy divadlo prozatímně řídil sbor sloţený z šéfa opery,37 baletního mistra38 a reţisérů Karla Küglera a Františka Uhlíře, jemuţ předsedal intendant ředitele Aleš Kovařík. Ten byl jmenován ředitelem divadla pro další sezonu a byl od 6. května 1923 pověřen i řízením divadla do konce sezony. Koncem
36
Theaterverein se přestěhoval do Deutschehausu. Emanuel Bastl. 38 Achille Viscusi. 37
16
června se ale z důvodu odchodu z Ostravy vzdává funkce intendanta. V březnu 1923 také rezignoval na svůj post dramaturg dr. Václav Martínek, aby se mohl věnovat divadelní kritice.
17
5. Období za ředitele Františka Uhlíře (1923-1926) V sezoně 1923/1924 byly učiněny podstatné změny ve způsobu řízení divadla. S ohledem na zkušenosti z minulé sezony bylo rozhodnuto, ţe ředitel i Spolek musí provoz pojmout daleko skromněji. Objevily se i návrhy, aby byla uváděna pouze činoherní představení a uzavřela se dohoda o hostování olomouckého zpěvoherního souboru. Tento návrh byl zástupci městských ostravských obcí zamítnut a bylo rozhodnuto o uvádění činohry a malé opery, hlavně komické, dále upuštění od honosných výprav baletních představení a navrţeno redukovat operetní soubor.
5.1 Opera Počet kapelníků byl sníţen na tři,39 z operního souboru odešlo značné mnoţství umělců. Jeho šéf Emanuel Bastl se s tímto problémem neustále vyrovnával a získával stále nové posily do svého souboru. Přesto se mu podařilo během čtyř sezon nastudovat veškerá operní díla Bedřicha Smetany a ke stému výročí jeho narození v roce 1924 byl zahájen slavnostní jubilejní cyklus.40 Kromě děl Bedřicha Smetany obsahoval repertoár sloţený Bastlem opery českých skladatelů Leoše Janáčka,41 Antonína Dvořáka,42 Josefa Bohuslava Foerstera,43 Viléma Blodka,44
Zdeňka Fibicha45 a jiných. Ze zahraničních děl byly
inscenovány například opery Giuseppe Verdiho Trubadúr46 nebo Aida,47 Tannhäuser48 Richarda Wagnera, Fidelio49 Ludwiga van Beethovena, Kouzelna flétna50 nebo Figarova svatba 51Wolfganga Amadea Mozarta a jiné.
39
Odešli František Kubina a Jaroslav Vogel, nově byl angaţován Bohuslav Halík. Zahájen byl Prodanou nevěstou 7.3.1924 v novém nastudování v reţii Karla Küglera, Emanuel Bastl dirigoval orchestr, výpravy se ujal Josef Wenig. Další nově nastudovanou Smetanovou operou bylo Tajemství opět v reţii Küglera a pod taktovku Bastla. Smetanův jubilejní cyklus obsahoval také orchestrální provedení Mé vlasti. 41 Například Káťa Kabanová, 18.1.1924, reţie Jan Kühn, dirigoval Emanuel Bastl. 42 Inscenaci Čert a Káča z 8.5.1924 reţíroval Karel Kügler, dirigoval Emanuel Bastl, 12.5.1926 pak Šelma sedlák pod stejným reţijním a dirigentským vedením. 43 Inscenace Debora uvedena 3.10.1924, dirigent Emanuel Bastl, reţie Jan Kühn,; opera Eva reţírovaná Janem Kühnem, dirigoval opět Emanuel Bastl, byla uvedena 9.10.1925. 44 Inscenace V studni uvedena 9.1.1925, dirigoval Bohdan Halík, reţíroval Jan Kühn. 45 Námluvy Pelopovy, pod taktovkou Emanuela Bastla a v reţii Františka Uhlíře byla tato opera uvedena 13.3.1925. 46 Uvedeno 22.5.1924 v reţii Jana Kühna, dirigoval Bohdan Halík. 47 Uvedeno 3.9.1926, reţie Karel Kügler, dirigoval Emanuel Bastl. 48 V reţii Karla Küglera a pod dirigenskou taktovkou Emanuela Bastla uvedeno 22.11.1924. 49 Uvedeno 14.2.1925, reţie Jan Kühn, dirigent Emanuel Bastl. 50 V reţii Karla Küglera uvedeno 24.3. 1924, dirigoval Emanuel Bastl. 51 Uvedeno 12.3.1926, reţie Jan Kühn, dirigent Emanuel Bastl. 40
18
5.2 Činohra V činoherním repertoáru se od sezony 1923/1924 prosazovaly tituly s orientací na zábavu- Shakespearovy komedie,52 Tylovy báchorky,53 Hadrián z Římsů54 Václava Klimenta Klicpery, Pygmalion55 Georga Bernarda Shawa a mnoho dalších komediálních kusů. Dochází ovšem k upuštění od motivů předchozích sezon, kdy se repertoár soustředil v prvé řadě na poválečnou sociální tématiku a reakce na světovou válku jako celku. Ředitel Uhlíř angaţoval na reţisérský post mladého a průbojného Karla Proxe56 s vysokými ambicemi. Vrcholnou událostí ve dvacátých letech dvacátého století v Ostravě byla jeho inscenace Čechovova Višňového sadu.57 Reţii se posléze začal věnovat i herec Jiří Mahen, jenţ se zaměřil více na inscenace autorů světových i českých z období realismu. Další herci, kteří se nadchli pro reţii, Jaroslav Skála a František Paul, se pak věnovali inscenacím zábavného zaměření. Karel Prox po dvou letech působení v ostravské činohře odešel do Středočeského divadla v Kladně a na jeho místo nastoupil Drahoslav Ţelenský,58 který ale Karla
Proxe
nedokázal
nahradit
tak,
jak
si
vedení
divadla
představovalo.
Herecký soubor posílil svým příchodem František Forman, Lída Čtertečková, Adolf Mínský a jiţ zmínění počínající reţiséři Jiří Myron a František Paul.
5.3 Opereta Operetní soubor uvedl ve dvacátých a třicátých letech inscenace, které byly reţírovány mimo jiné i operetními sólisty Františkem Paulem a Frantou Hurychem. První inscenací, kterou František Paul reţíroval, byla Holanďanka Emmericha Kálmána.59
52
Večer tříkrálový byl uveden 25.12.1925 v reţii Františka Uhlíře a v úpravě Bohdana Kaminského, 16.4.1924. byla uvedena hra Marná lásky snaha pod reţisérským vedením Rudolfa Waltera nebo Zkrocení zlé ţeny v novém překladu Josefa Václava Sládka a reţii Karla Proxe 28.4.1926. 53 27.6.1924 bylo uvedeno Jiříkovo vidění v reţii Alexandra Kantora. 54 Uvedeno 27.2.1924, reţíroval Alexandr Kantor. 55 V reţii Karla Proxe uvedeno 26.4.1926. 56 V Národním divadle moravskoslezském působil od roku 1924 do roku 1926. 57 Premiéra 27.1.1925 v překladu Bořivoje Prusíka. 58 Vlastním jménem Karel Drápal. Po působení na postu šéfa činohry v Českém divadle v Olomouci v letech 1920-1923 přišel do Ostravy a reţíroval zde do roku 1927. 59 Maďarský operetní skladatel, z dalších jeho děl se nejvíce proslavila Čardášová princezna. Ve své hudbě bohatě vyuţívá maďarské čardášové prvky, které zakomponoval do klasiky Vídeňské operetní tradice.
19
5.4 Balet Finanční náklady na provoz baletu byly velmi vysoké, pro ostravské diváky v polovině dvacátých let bylo baletní představení zbytečným luxusem. Jiţ zmíněný Achille Viscusi vyuţil nabídky Oskara Nedbala a spolu s Olgou Janatovou, Ellou Fuchsovou, Andělou Křítkovou, Riou Astorovou, Ivem Richardem Stuchlým a po čase i s Oskarem Gazbylem odešel na sezonu 1923/1924 do Slovenského národního divadla. Na postu šéfa baletu ho nahrazuje sólová tanečnice Milena Fuchsová. Obrat k lepšímu nastal s návratem jiţ zmíněného Iva Richarda Stuchlého60 z ročního sólistického angaţmá v Bratislavě. Během tří let ředitelování Františka Uhlíře se uskutečnila premiéra pouze tří baletních představení, Pohádka o Honzovi61 Oskara Nedbala ještě za choreografie Achille Viscusiho. Další dvě uţ pod vedením Iva Richarda Stuchlého. Byly to inscenace Královna loutek62 od Josepha Bayera a Coppélia63 od Léa Delibese.
Během sezony se podařilo podstatně zlepšit technické zařízení jeviště, a to zřízením kruhového horizontu, nového osvětlovacího systému a postavením varhan. Sezona 1925/1926 byla pro Národní divadlo moravskoslezské velmi kritickou. Hned na jejím počátku bylo zjištěno, ţe došlo k prohloubení finančního deficitu, osobní výdaje daleko převyšovaly příjmy. Na vině byla mimo jiné změna ve sloţení uměleckého souboru, projevující se také sníţením úrovně představení. Další nepříznivou skutečností bylo váţné onemocnění ředitele Uhlíře. V době, kdy se jeho stav rapidně zhoršil, vyhověl provozovací výbor jeho ţádosti na zdravotní dovolenou, přičemţ řízením divadla pověřil 16. listopadu.1925 komisi. Té předsedal intendant Leopold Dostál a zasedal v ní tajemník Ladislav Knotek,64 šéf opery Emanuel Bastl, reţisér operety Bohuš Tichý a za činohru reţisér Karel Prox. Tato komise řídila divadlo do konce sezony, ředitel Uhlíř své nemoci podlehl. V průběhu období, kdy bylo divadlo řízeno komisí, nebylo moţno provádět změny ani redukovat umělecký soubor během sezony, proto finanční obrat divadla v této sezoně nebyl příliš uspokojivý.
60
Vlastním jménem Antonín František Stuchlý. U Achille Viscusia získal pevné základy, jeţ později doplnil u paříţské Mme Blance d´Alessandri-Valdine. 61 30.5.1924. 62 Uvedeno 9.1.1925. 63 Uvedeno 8.12.1925. 64 Pro otázky obchodně-administrativní.
20
6. Období za ředitele Miloše Nového (1926-1930) 6.1 Činohra Počátkem sezony 1926/1927 byl řízením Národního divadla moravskoslezského pověřena výrazná herecká osobnost, divadelník Miloš Nový,65 jenţ byl Spolkem Národního divadla moravskoslezského pověřen vedením divadla po stránce umělecké, administrativní i obchodní. Umělecký ansábl byl pro tuto sezonu opět rozšířen coţ mělo za přirozený následek zvýšení vstupného66 přibliţně o dvaadvacet procent,, aby byl uhrazen větší náklad na personální výdaje. Nový stavěl repertoár činohry na rolích, které důvěrně znal ze svého působení u činoherního souboru v praţském Národním divadle,67 tj. klasického zábavního repertoáru. Navíc komerční tlaky na sklonku dvacátých let nadále sílily, proto se i hry nadále komercionalizovaly. Miloš Nový přinesl do Ostravy moţná modernější nazírání, snaţil se překonat ostravskou provinčnost, ne vţdy se ale setkal s pozitivním výsledkem. Podporoval dramaturgické a inscenační nazírání Oldřicha Stibora, jenţ do ostravského divadla nastoupil v roce 1927 do funkce tajemníka a dramaturgického lektora činohry. Tíhl ke snaze divadla nového, moderního, průbojného, rezonujícího s konkrétní problematikou doby a reagující na podněty nových avantgardních směrů. Stibor se od svého nástupu netajil svými revolučními politickými a uměleckými názory68, i přesto se díky počáteční toleranci ředitele Nového dostal k reţírování. Je vcelku pochopitelné, ţe si pro svůj reţisérský debut zvolil zrovna Tollerovy Soky strojů.69 Inscenace, která výrazně reflektovala jeho aţ provokující nekompromisnost přístup v sociální oblasti a která, zcela pochopitelně, vyvolala hluboké rozhořčení mezi měšťáckými vrstvami publika.70 Tato reakce zapůsobila přirozeně i na provozovatele divadla, proto byla Stiborova reţisérská činnost následující měsíc ukončena druhou a zároveň poslední inscenací, Červnem71 Fráni 65
Člen činohry a reţisér Národního divadla v Praze, spolupracoval s němým filmem. Toto zvýšení ale nedosahovalo očekávaného výsledku. Příjmy vzrostly pouze o necelých 10%. Naopak výsledkem zvýšení byl pokles návštěvnosti, rozpočtový deficit vzrostl oproti rozpočtu o 135 000 korun. 67 Například role Ing. Fabryho ve hře Karla Čapka R.U.R v sezoně 1920/1921, Cyrana de Bergerac ve stejnojmenném dramatu Edmonda Rostanda v téţe sezoně nebo si v sezoně 1919/1920 zahrál roli Antona Antonoviče Skvoznikého Dmuchanovského v Gogolově Revizorovi. (http://archiv.narodnidivadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3050&sz=0&abc=N&pn=356affcc-f301-3000-85ffc11223344aaa (ze dne 22. října 2009). 68 Snaha o sociální spravedlnost; poukazoval na sociální nerovnosti, kterých v prvorepublikové Ostravě rozhodně nebylo málo. 69 Světová premiéra dramatu Ernsta Tollera v překladu Fráni Richtera a výpravě Vladimíra Kristina se odehrála na jevišti Národního divadla moravskoslezského 19.4.1929. 70 Více viz SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva, Weimann, Mojmír . 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava: Státní divadlo v Ostravě, 1978. Str. 97. 71 Uvedeno 20.1.1929. 66
21
Šrámka. Tyto okolnosti ale Oldřicha Stibora neodradily, aby se nevzdal své vize o vytvoření plánu moderního divadelního avantgardního studia. K jeho myšlence se přidali nejen přední členové činohry72, ale i umělci z ostatních souborů, a společnými silami si vydobyli povolení k zřízení Studia. To uvedlo během čtyř měsíců svého působení tři premiéry: Chlupatou opici73 Eugena O´Neilla, dvě aktovky Jezdce k moři a Studnici světců74 Johna Millingtona Syngeho a Ňu75 Osipa Isidoroviče Dymova. Činnost Studia oslovila zejména ostravskou inteligenci. Vedení divadla, jeţ bylo pod značným tlakem veřejného mínění, ale bylo jiného názoru a začalo usilovat o likvidaci. Hlavní příčinou nevole byla jednostrannost účastníku při názoru, co je revoluční, avantgardní umění. Stibor ho pojímal jako vyhranění třídního komunistického pojetí, proti němu stál výklad revolučnosti ve smyslu čistě formálním, to je výběr divadelního výraziva a inscenování formou v Ostravě do té doby neznámou. I tyto rozpory způsobily zánik Studia. I kdyţ představovalo pouze krátkou epizodu, oţivilo ostravský kulturní ţivot novým pozíráním na umění. Soustředilo totiţ levicově orientované umělce různých oborů i další příslušníky inteligence, nejen vlastními představeními, ale i dalšími veřejnými atrakcemi.76 Byl to prvopočátek dalších pokusů o inscenace nových proudů, kterým pak dal posvěcení i pozdější ředitel Jan Škoda. Stibor ztratil veškeré další moţnosti uplatnit své umělecké ambice, proto odešel do Prahy a později do Olomouce. „…Pohyb v myšlení na sklonku dvacátých let byl provázen i pokračujícím uměleckým vyzráváním souboru. Byť soubor v této době neměl ve svém středu výraznou uměleckou osobnost (herecké reţie Jiřího Myrona, Františka Paula, Jiřího Skály a Antonína Rýdla měly sice s přibývajícími reţijními zkušenostmi těchto členů uměleckého souboru stále vyšší profesionální úroveň, avšak málokdy překročily mez profesionálního standardu směrem ke skutečně průrazným tvůrčím činům, které by rozvlnily hladinu), přesto dobová divadelní kritika zaznamenává celou řadu výrazných hereckých výkonů, jejichţ zásluhou si ostravské divadlo dále uchovávalo a rozvíjelo svou profesionální úroveň…“77
72
Činoherní herci František Forman a Táňa Hodanová a výtvarník Jaroslav Skála. V překladu Františka Götze 7.10.1929 reţíroval Jaroslav Skála, o výpravu se postaral Vladimír Kristin. 74 18.11.1929 reţírovali Saša Machov a František Forman, výpravy se ujal Jan Schwarz s Josefem Šrámkem, přeloţil Karel Mušek. 75 9.12.1929 v reţii Jaroslava Skály a překladu Vincenta Červinky vypravil Vladimír Kristin. 76 Například přednáška Jindřicha Honzla o soudobém sovětském a francouzském divadle aj. 77 SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva, WEIMANN, Mojmír . 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava: Státní divadlo v Ostravě, 1978. Str.98. 73
22
Mimo studiové experimentální inscenace se na hlavní scéně hrála světová klasická dramata, např. Othello78 Williama Shakespeara nebo Molièrův Lakomec,79 klasické české drama zastoupil například Josef Kajetán Tyl svou Fidlovačkou,80 ale jinak se činohra Národního divadla zaměřila v sezonách 1926/1927 – 1928/1929 na hry soudobých autorů či autorů píšících na přelomu devatenáctého a dvacátého století, a to jak českých,81 tak i zahraničních.82
6.2 Opera Operu čekala náročná změna. Na počátku sezony 1927/1928 z Ostravy odešel Emanuel Bastl, jenţ si vychoval svoje obecenstvo pestrým repertoárem obsahujícím vrcholná díla operního ţánru a také běţnou světovou klasiku. Z tohoto základu později mohl čerpat jeho nástupce Jaroslav Vogel, který po něm převzal vedení opery. Ten je výjimečný nejen svými dirigentskými schopnostmi, ale také dobou svého působení ve vedení ostravské opery, coţ bylo sedmnáct let. Díky jeho přičinění se na tehdejší podmínky značně rozšířil orchestr a sbor. Vydobyl si autoritu nejen jako šéf opery, ale také jako velmi dobrý umělec, čímţ si vyslouţil u ostravského publika zaslouţené uznání, čímţ se zvýšil i význam operní scény. Do repertoáru zařazoval díla, která jsou interpretačním problémem a na nichţ se učil nejen on, ale také jeho soubor. Svou vstupní sezonu zahájil operou Modesta Petroviče Mussorgského Boris Godunov,83 dílem velmi náročným a předznamenávajícím budoucí směr ostravské opery. Svůj dramaturgický plán koncipoval na delší dobu; musel přitom brát v úvahu sloţení tehdejšího ostravského obecenstva, které vyţadovalo kromě české a slovanské tvorby také ve zvýšené míře tvorbu světovou. Repertoár se tedy skládal ze široké umělecké tvorby, která zahrnovala řadu umělců počínaje Mozartem a Richardem Straussem konče. Nejstaršími díly se pod Voglovým vedením staly opery Wolfganga Amadea Mozarta – Únos ze Serailu, Figarova svatba, Don Giovanni, Cosi fan tutte, Kouzelná flétna. K němu se přidal 78
Premiéra uvedena 19.11.1926 v reţii ředitele Miloše Nového. V reţii Alexandra Kantora uvedeno 12.5.1927. 80 Uvedeno 19.10.1928 v reţii Františka Paula. 81 Např. drama Jaroslava Hilberta Jejich štěstí (premiéra v reţii Drahoše Ţelenského se odehrála 5.11.1926), Karla Ţelenského Taţní ptáci (premiéra 5.12.1926 taktéţ v reţii Drahoše Ţelenského), Edmonda Konráda Komedie v kostce (uvedeno 14.1.1927 v reţii Jaroslava Skály), Čekanky (odehráno 4.2.1927, reţíroval Drahoš Ţelenský) Františka Xavera Svobody, Lucerna (premiéra 10.5.1927 v reţii Antonína Rýdla) Aloise Jiráska, Adam Stvořitel (uvedeno 29.4.1927, reţíroval Jaroslav Skála) Karla a Josefa Čapků nebo Grandhotel Nevada (premiéra 8.4.1927 v reţii Jaroslava Skály) Františka Langera. 82 Zmiňme například Georga Bernarda Shawa a jeho drama Androkles a lev (premiéra v reţii Miloše Nového se uskutečnila 29.8.1927), drama Henriho Bernsteina Ve víru (Baccarat) (v reţii Miloše Nového uvedeno 11.11.1927) nebo Uga Falena a jeho Posledního lorda (uvedeno 25.11.1927 v reţii Miloše Nového). Březen roku 1928 patřil premiérám dramat Henrika Ibsena Opory společnosti v reţii Miloše Nového a Hedda Gablerové, jenţ reţíroval Jaroslav Skála. 83 Uvedeno 27.8.1927 v reţii Karla Küglera. 79
23
Beethovenův Fidelio. K Voglově základní osnově patřil také Richard Wagner a jeho Valkýra z cyklu Prsten Nibelungův. Neobvyklou pozornost vzbudilo provedení Mistrů pěvců norimberských84 – kromě praţského zinscenování se jednalo o první české provedení. Richard Strauss byl reprezentován uvedením Salome a Růţovým kavalírem. Z domácí tvorby, jejíţ základ tvořil především Bedřich Smetana, jmenujme třeba díla Dvořákova či Škroupova Dráteníka.
6.3 Balet Řízení ostravského baletu se na počátku sezony 1927/1928 ujal pětadvacetiletý Loris Relský.85 Svou choreografickou kariéru zahájil s velmi příznivou odezvou. V jeden večer86 uvedl československou premiéru Italského capriccia Petra Iljiče Čajkovského a Šeherezádu Nikolaje Rimského - Korsakova. Následovaly premiéry dvou dětských titulů – Sněhuláka Ericha W. Korngolda a Štědrovečerního snu Stanislava M. Angera - a uvedením Pana Twardovského Lubomíra Rózyckého. Bohuţel tím jeho tvůrčí aktivita skončila a po dvou sezonách odešel i se svou ţenou a sólistkou Marií Chocovou z Ostravy. Vedení se prozatímně ujala Milča Pírková.87 Provozování divadla se v době řízení Milošem Novým potýkalo s těţkými finančními problémy.
Veškeré
finanční
prostředky,
získané
Spolkem
Národního
divadla
moravskoslezského v prvních letech své činnosti, byly vyčerpány ztrátami z provozování divadla, neuhrazenými subvencemi a Spolek byl stále finančně zatěţován. Proto Spolek v sezoně 1928/1929 zprostil ředitele Nového částečně administrativních povinností a vedením administrativy divadla po obchodní a hospodářské stránce pověřil provozovací výbor.
84
Uvedeno 16.11.1928 pod reţisérským vedením Karla Küglera. Vlastním jménem Bohumil Tichý. K baletu přilnul v poválečném Brně, kde ještě jako student statoval ve Viscussiho inscenacích. Po ukončení studia zpěvu, prózy a tance na konzervatoři malou chvíli působil v corps de balletu v Brně, své umění zdokonalil v Národním divadle v Praze pod vedením Bergra a Remislavského. 86 20.9.1927. 87 V letech 1925 – 58 působila v Národním divadle moravskoslezském. Všestranná sólistka byla obsazována do různých charakterových rolí. 85
24
7. Období za ředitele Ladislava Knotka (1930-1940) Ostravská společnost, jeţ se po vzniku republiky v roce 1918 stala značně různorodou, se za deset let podstatně zkonsolidovala jako společnost měšťanská.88 Velká hospodářská krize byla v plném proudu a Spolek Národního divadla moravskoslezského, jenţ byl burţoazní institucí, měl velmi mnoho práce, aby divadlo udrţel v provozu. Jeho odpovědnost se zvětšila tím spíše, ţe konkurenční boj divadel o subvenci státní, zemské a jiné se začal zvětšovat. Proto bylo třeba získat podněty, jakým způsobem se podaří krizi překonat a neomezit, či dokonce nezastavit plynulý chod divadelního provozu. Hovořilo se například o sloučení ostravské opery s operou olomouckou nebo o společném vyuţívání dekorací. Do čela vedení divadla přišel Ladislav Knotek jako dlouholetý tajemník Spolku Národního divadla a hospodářský odborník, vedl divadlo pouze administrativně. Za umělecké hodnoty byli odpovědni šéfové činohry a opery; operetu, jakoţto ţánr jen výdělečný, řídil ředitel. Personální vybavení souborů bylo nouzové, členové operety zpívali v operách, sbor byl nedostatečně obsazen. Divadlo aţ do dubna 1945 muselo fungovat bez dramaturga, nemělo ani stálého výtvarníka. Scénografii Národního divadla zachránil malíř dekorací Josef Dušek a Marie Stejskalová, dovedná a vynalézavá kostýmní pracovnice, která vynikala svým vkusem, nápaditostí a šetrností. Mezi klady řízení divadla Ladislavem Knotkem patří to, ţe zásadně pochopil, ţe je nezbytné, aby se členové souborů činohry a opery neprolínali. Také svým přístupem napomohl k modernizaci jeviště. Prosadil modernizaci světelného parku, zřízení pohybových portálů a nové točnice. Jednou za čas byl také svolný k uvolnění peněz pro hostující scénografy. V sezoně 1932/1933, jeţ byla zasaţena těţkou hospodářskou krizí, Národní divadlo moravskoslezské neztratilo přízeň svého obecenstva, naopak počet jeho návštěvníků se v porovnání s předchozí sezonou úspěšně rozrostl. V té době byl vydán propagační leták,89 v němţ bylo publikováno, ţe ostravský lid cítil divadlo jako svou potřebu, ţe bylo nepostradatelným a nenahraditelným zdrojem duševního osvěţení. Předplatitelský reţim si ţádal kaţdý pátek premiéru, pracovní vypětí nepočetného souboru bylo značné, studijní posun činohry bylo čtrnáct dní, operety a opery měsíc. Činohra v pondělky, coţ byly předplatitelské dny, organizovala zájezdy do Opavy, zatímco opereta reprizovala odehraná čísla jako dělnická představení pro organizace vládních socialistických 88 89
Patří k ni vrstva intelektuálů, podnikatelů, obchodníků, lékařů, ale nepatří k ní dělnictvo. C342/4600, Ostravské muzeum.
25
stran, které na nich vydělávaly. Činohra usilovala o samostatný nenarušený pracovní řád, o vyrovnání a rozšíření souboru.
7.1 Opera Repertoár ve své plytké komerční části, tvořící asi třetinu všech představení, vybíral čísla relativně vkusná, přičemţ mu průměr značně zhoršovaly hry, se kterými přijíţděli členové praţského Městského divadla na Královských Vinohradech na nedělní představení, kdy byl operní soubor v Opavě. V ostatní části repertoáru byla dávána zásadně přednost dílům původní tvorby, i kdyţ ne vţdy s důsledným kritickým hodnocením.90 Uváděni byli také Hartmann, z klasiky vedle Zeyera, Vrchlického i Goethe. Uměleckým šéfem opery byl stále Jaroslav Vogel. Převáţnou část operních děl reţíroval i nadále jiţ zmíněný Karel Kügler, občas bylo uvedeno představení pod reţijní taktovkou samotného šéfa Vogla.
7.2 Činohra Na počátku divadelní sezony 1930/1931 přichází na post šéfa činohry Národního divadla moravskoslezského Jan Škoda.91 Bylo mu známo, do jaké situace v Ostravě nastupuje, předsevzal si určité cíle, na nichţ poté další roky pracoval. Ve své první sezoně se spíše jen seznamoval s prostředím, jak regionálním a sociálním, tak divadelním. Analyzoval moţnosti souboru, provozní podmínky, navazoval kontakty a pečlivě hodnotil výsledky své práce u různých vrstev obyvatelstva. První titulem, který v ostravském divadle nastudoval, bylo čerstvě vydané psychologické drama Třídič štěrku92 od Jaroslava Hilberta. Na dalších hrách, které nebyly společensky závaţné, za to herecky náročné, si ověřoval herecké moţnosti souboru i jednotlivců. Jeho dalšími počiny bylo například drama Karla Schindlera Farma v Evropě,93 kterou si sám vypravil; Sulamit94 Julia Zeyera nebo Veta za vetu95 Williama Shakespeara. Navrátil se tak k umělecky hodnotné dramatice a pevnému tvůrčímu programu. Se Škodou přišla do Ostravy 90
Langer, Čapek, Gilbert, Medek, Dvořák, Synek. Reţisér, dramaturg. V letech 1930-1937, 1939-1943 byl šéfem ostravské činohry,1940-1941 ředitelem Národního divadla v Ostravě. V roce 1945 zaloţil Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, 1950-1951 reţisér Národního divadla v Praze, z něhoţ odešel do Ústředního divadla československé armády, v němţ aţ do roku 1961 působil jako umělecký šéf. 92 Odehráno 19.9.1930. 93 Odehráno 17.10.1930. 94 Odehráno 12.1.1930. 95 Odehráno 13.3.1930. 91
26
také posila hereckého činoherního souboru, která poté po léta vytvářela jeho identitu: Vlasta Jelínková, Karel Konstantin a Karel Máj. Škoda coby reţisér neměl zájem o inscenování komerčních titulů, i kdyţ se jim vyhýbat nemohl; proto v prvních dvou sezonách svého působení v Národním divadle nebyl jeho reţisérský podíl příliš vysoký. Jako šéf si uvědomoval důleţitost závislosti divadla na materiálních podmínkách svého provozu v době sílící finanční krize, proto se ani nesnaţil odolat snahám provozovatelů o maximální komerční úspěch divadla. Nicméně byl odhodlán bulvární repertoár postupně z dramaturgického plánu vytlačit. Činoherní kusy pak dále po první dobu reţíroval řemeslně zkušený Jaroslav Skála;96 pracovitý a houţevnatý Jiří Myron, který nacházel lepší uplatnění v soudobé i klasické dramatice realistického typu; Antonín Rýdl. V letech 1933-1934 často reţíroval Miloš Nedbal a v prvních pěti letech Škodova šéfování také František Paul. Škoda, zavázán plnit klíčové úkoly pro fungování ostravské činohry, udával směr práce souboru. Velkým projektem byla inscenace Zkrocení zlé ţeny97 Williama Shakespeara nebo Alţběta Anglická98 Ferdinanda Brucknera. Z Shakespearovy tvorby dále Národní divadlo v Ostravě uvedlo za Škodovy kariéry Večer tříkrálový, Kupce benátského,99 Julia Ceasara. Škoda se také ohlíţel po ostravské divadelní tradici a inscenoval hry z prvních let ostravské činohry,100 čímţ dával najevo, jakým směrem se hodlá dále ubírat a na co chce navazovat. Škodovi se postupné a úporné vytlačování nehodnotných a podprůměrných kusů dařilo a činoherní soubor zapojoval do levicově orientovaného kulturního dění doby. Se vstupem ideově umělecké náročnosti úkolů rostl i počet myšlenkově závaţných inscenací v jeho repertoárové skladbě. Škoda se v určitém typu repertoáru mohl spolehnout na zkušeného a umělecky zralého Jiřího Myrona, ale i přesto dále hledal mladé talentované lidi, s nimiţ by se v uměleckých, lidských a světonázorových cítěních ztotoţnil. Jeho představa byla realizovat pod jeho vedením ony společenské i umělecky stále náročnější cíle, které v Ostravě rostly se sílícími demokratickými, protinacistickými a levicovými tendencemi z pohledu politického i uměleckého ţivota. Tímto k reţijní práci přivedl v druhé polovině třicátých let Karla Konstantina,101 Antonína Kurše102 a Karla Palouše,103 kteří spolu se Škodou a Myronem vytvořili silný reţisérský soubor plný uměleckého talentu. 96
Do roku 1933. Premiéra 30.10.1931. 98 Odehráno 22.1.1932. 99 Inscenováno záměrně jako odezva na antisemitické rasistické štvaní v Německu. 100 Rollandova Hra o lásce a smrti a Ogrizovićova Hasanaginica. 101 V Ostravě působil v letech1935-1940. 102 Jeho působnost v Ostravě byla v letech 1936-1938. 97
27
O generálním programu her pro sezonu 1933/1934 sami provozovatelé hovoří v propagačním letáku takto: „Národní divadlo moravskoslezské jest jediným českým divadlem průmyslové pánve moravskoslezské, jest divadlem pro všechny vrstvy obyvatelstva, a proto jeho umělecký program se nutně liší od programu měst, jakým je například Praha, kde je několik divadel specializovaných na určité druhy dramatické tvorby. Proto program her NDMS obsahuje váţná a veliká díla činoherní a operní, právě tak jako lehčí komedie a lidové veselohry i opery komické a konečně také operety – lidovou, mondénní i klasickou. Program NDMS nemůţe býti jednostranný – obsahuje všechny ţánry dramatické tvorby, obsahuje díla klasická, konvenční a nevyhýbá se ani dílům nejmodernějším. Program NDMS jest proto na výsost rozmanitý a pestrý…104 Na vývoj repertoáru v druhé polovině třicátých let dvacátého století měla vliv celosvětová hospodářská krize, ale také fašisticky politický postoj v Německu. Tato situace vyvolává zvýšení aktivity dělnických sdruţení a dává ţivot nejedné protifašistické organizaci v samotné Ostravě, kde se ustanovuje pobočka Společnosti pro kulturní a hospodářské sblíţení s Novým Ruskem, vzniká Kulturní klub, činnost vyvíjí Klub přátel moderní kultury, funguje
i
odbočka
Klubu
českých
a
německých
divadelních
pracovníků.
V letech 1935-1937 zůstávají na předchozích pozicích inscenace Škodovy. Nejúspěšnějším počinem byl Gorkého Jegor Bulyčov a ti druzí105 v titulních rolích s Jaroslavem Šárou a Marii Vášovou, kteří zůstali členy hereckého souboru aţ do konce své tvůrčí dráhy. V tomto období Škoda reţíroval další inscenace, jako např. Ostrovského komedii I chytrák se spálí, Puškinova Kamenného hosta, O´Neillovo drama Smutek sluší Elektře, z domácí dramatiky Čapkova Loupeţníka nebo Langerovu Periferii, samozřejmě nadále uváděl Molièra a Shakespeara. Další reţiséři souboru pokračují v započaté nastavené linii. Jiří Myron v tomto období reţíruje Šrámkovo Léto, Morálku paní Dulské Gabriely Zápolské nebo Trampoty s rodinou, jejíţ autorkou je Gertruda Jenningsová. Příleţitosti se dostává také novým reţisérům; Karel Konstantin se ujal reţie třetí z porevolučních dramat uvedených na ostravském jevišti ve třicátých letech vedle Gorkého i Cestu květů Valentina Katajeva, Wernerovo dílo ostře kritizující společnost Lidé na kře a Bruknerova Napoleona I. Antonín Kurš reţíroval svou první inscenaci v Ostravě, protifašistické drama Karla Čapka Bílá nemoc.
103
V letech 1937-1943. IIG85/177, Ostravské muzeum. 105 Uvedeno 13.11.1936. 104
28
Kdyţ Škoda v roce 1937 odešel, jeho spolupracovníci byli schopni pokračovat v jeho stopách. Významné bylo i jeho úsilí spojit divadlo se soudobým levicovým společenskokulturním děním. Spoluorganizoval vznik ostravského Klubu přátel moderní kultury, který fungoval velmi úspěšně a v rámci jehoţ moţností pořádal v Domě umění kulturní večery věnované levicové kultuře. 106 Po Škodově odchodu se stal vůdčím článkem ostravského činoherního souboru reţisér Antonín Kurš. Jedna z jeho nejvýznamnějších inscenací odehrána na ostravském jevišti byla Čapkova Matka.107 Kurš následuje Škodovy aktivity a sám jako umělec s vyhraněným levicovým smýšlením dál spojuje ostravskou činohru s levicovým politickým, kulturním a společenským ţivotem. Škoda čerpal inspiraci ve svých inscenačních pokusech především ze Stanislavského a z české realistické tradice. Usiloval o vyjádření myšlenek prostředky jevištně účinného výrazu. V roce 1938 opouští Ostravu i Kurš, šéfem činoherního souboru se stal jiţ zmíněný reţisér Karel Konstantin, který uváděl hry k povzbuzení národního sebeuvědomění obecenstva. Výběr tvořila česká národní klasika,108 pokud byl okupačními úřady nucen zinscenovat hru německou, rozhodl se pro ostře kritickou hru Rozbitý dţbán Heinricha von Kleista.
7.3 Balet V baletním souboru chyběla po Relského odchodu vedoucí ruka, ale tato situace netrvala dlouho. Při hostování Osvobozeného divadla roku 1929 se obecenstvu velmi líbilo jejich představení, vedení bylo nadšeno jeho tanci nastudované Sašou Machovem.109 Jednání mezi oběma stranami bylo velice rychlé, od počátku nové sezony přešel Machov do Ostravy. Měl zde moţnost učit se na samostatných úkolech a profesně růst. Ve své první sezoně zahájil své působení dvěma samostatnými premiérami se čtyřmi balety, které byly současně československými premiérami.110 S Národním divadlem spolupracoval pouze do roku 1935. Machov zkonsolidoval soubor, zvedl jeho technické a umělecké nivó a choreografie měly 106
Například večer prokletých básníků, večer ţidovské poezie, večer pokrokové americké poezie, večer věnovaný knihám, které nechával Hitler v Německu veřejně pálit. 107 Uvedeno 25.2.1938. 108 Jan Ţizka J.K.Tyla nebo Naši furianti Ladislava Stroupeţnického. 109 Vlastním jménem František Macha. V letech 1929 - 1934 byl šéfem baletu NDMS.Patřil k inspirátorům vzniku experimentálního Studia při NDMS. 110 20.12.1929 Manuel de Falla: Čarodějná láska Camille Saint-Saëns : Javotta 20.5.1930 Riccardo Drigo : Harlekýnovy milióny Oscar Straus : Princezna z Tragantu
29
vysokou úroveň. Soubor byl tehdy malý a technicky téměř nedostačující. Ze sólistek zde účinkovala Milča Pírková a pro jednu sezonu Naďa Hajdašová, která rok po vystupování pod vedením Machova tančila sóla v Káhiře. Machov vystoupil také v činoherních představeních, v Divotvorném klobouku si zahrál postavu studenta Křepelky, ve Studiovém představení Chlupaté opice Eugena O´Neilla ztvárnil Paddyho. Aktivně se podílel na činnosti Klubu přátel moderní kultury. Po jeho odchodu namísto baletního mistra nastoupil Jaro Häusler.111 Přivedl tak i svou ţenu Liu jako primabalerínu. Nadále se ale uplatňuje i Milča Pírková. Během jeho čtyřletého působení nastudoval pět baletních představení. V poslední sezoně před okupací se vedení baletního souboru ostravského divadla ujímá Emerich Gazbyl, sólista brněnského baletu. Na zkoušku mu byla svěřena pohádková inscenace Petra Iljiče Čajkovského Louskáček. Ta se ostravskému publiku líbila natolik, ţe Gazbyl v Ostravě zůstal aţ do konce války a poté ještě řadu dalších let. Právě Louskáček byl posledním předválečným baletním představením. V sezoně 1937/1938 Dr. Vojtěch Martínek kritizuje výběr her na repertoáru. Označuje je jako plytké a zbytečné, částečně i nezábavné a tedy pro divadelní provoz ztracené. Jako největší úspěch této sezony hodnotí inscenaci Lope de Vegy Vzbouření na vsi112 v reţii Antonína Kurše.113 Okupace byla nepředvídanou zkouškou charakteru a věrnosti. Dosti silná byla také vůle k odboji. Okupanti si ihned vynutili německou stagionu v městské budově, pak i definitivní odchod českého souboru k 31. prosinci 1940. Další poţadavek byl předání skladů a dílen. Spolku Národního divadla nezbylo nic jiného, neţ si najmout náhradní prostory ve městě. Poţadováno bylo také odevzdání veškerého kostýmního fundu, i přesto ţe jeho dávno vyřazený základ byl městský. Okupanti si vynutili tzv. poměštění divadelního orchestru a jeho uţívání městem a oběma divadly, německým i českým, s pochopitelným přednostním právem prvního zde zmíněného.
111
Pocházel z rodiny praţškých Häuslerovců, ze které pochází také tanečník, choreograf a baletní mistr Ladislav Häusler – Vladimír Pirnikov. 112 Uvedeno 22.10.1937. 113 Rok lidovýchovné práce v širším Ostravsku, str. 37-38. IIG87/176, Ostravské muzeum.
30
Vynucena byla i změna názvu na České divadlo moravskoslezské.114 Spolku nezbylo nic jiného, neţ narychlo budovat provizorní hlediště v Národním domě a roku 1940 adaptoval tzv. Katolický dům. Paralelně s těmito situacemi se na jaře 1939 a na jaře následujícího roku vedou obtíţná a sloţitá jednání s představiteli Národního domu o přestavbě výhradně pro divadelní účely. K 1. únoru 1940 dochází ke změně ředitele Českého divadla moravskoslezského, stává se jim Jan Škoda.
114
Přesný název se mi nepodařilo zjistit, dobové prameny, např. ročenka vydaná roku 1941 je Ročenkou českého divadla moravskoslezského, v níţ je uvedeno: Repertoárový výběr ČDMO v sezoně 1941-42, nebo představení některých členů hereckých souborů činohry, opery či baletu(II C 239/929, Ostravské muzeum); Lumír Václavík ve své publikaci Historie Thálie v moravskoslezské Ostravě: souhrn významných historických dat, sto let budovy Městského divadla v Ostravě uvádí na straně 68: „ … V tomto období byl název NDMS změněn na České divadlo moravskoostravské…“ . Almanach vydaný k 60. výročí zaloţení Národního divadla uvádí na str. 392 „…V době nacistické okupace neslo název České divadlo v Moravské Ostravě.“ Citace z publikace SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ Eva,WEIMANN, Mojmír. 60 let Státního divadla v Ostravě.
31
8. Okupace Okupace českých zemí a vytvoření Protektorátu Čech a Moravy dovršilo snahy nacistického Německa o rozbití Československého státu. Bylo deklarováno, ţe se české země stávají územím Velkoněmecké Říše a vstupují pod její ochranu. Nebylo zapomenuto zdůraznění, ţe Protektorát je autonomní. Postavení obyvatelstva bylo diferencováno a občané německé národnosti získali nadřazené postavení. České divadlo mělo za úkol zejména posilovat národ v této době politického a národnostního útlaku. Přístup nacistů k české kultuře lze zredukovat pouze na dosaţení politických cílů Třetí říše, v zásadě vycházel ze způsobu a metod germanizace. Výchozím germanizačním prostředkem byla tzv. „říšská myšlenka“115. Česká vláda ale měla pravomoc116 řídit český kulturní ţivot. Pro kulturní úkoly byla v Úřadu říšského protektora vytvořena Skupina pro kulturní záleţitosti117, později přeměněna na kulturně-politické oddělení. To, kromě školství, zahrnovalo všechny kulturní sféry, vydávalo pokyny, směrnice a příkazy příslušným protektorátním místům. České divadlo nebylo pod nacistickým cenzurním dohledem, ten byl ponechán protektorátním úřadům. Divadelní provoz byl zřízen ve městech s větším mnoţstvím německy mluvícího obyvatelstva, např. v Brně, Českých Budějovicích, ale také v Ostravě. Docházelo ale k zabrání divadelních budov pro německé soubory. V těchto případech byly soubory české nuceny k vyhledání náhradních prostor. Povolování dramat příslušelo rezortu protektorátního ministerstva vnitra řízeného Úřadem říšského protektora. Zkoumán byl text, reţie i to, jak který herec danou postavu pojal. Polské, řecké, jugoslávské a ruské (komunistické) hry nesměly být uváděny, po vypuknutí války s SSSR nesmělo být uvedeno nic, co mělo ruskou tématiku.118 Po obsazení Ostravy německou armádou 15. března 1938 muselo České divadlo moravskoslezské opustit budovu Městského divadla a opět začít s uváděním divadelních představení v nevyhovujících prostorách Národního domu. V něm ale bylo potřeba provést rozsáhlou rekonstrukci divadelního traktu i jiných přilehlých a provozních prostor. V tomto záměru se nejvíce angaţoval místopředseda Spolku NDMS Dr. Otakar Pavlousek, projekční práce zajistili architekti města Ostravy Evţen Friedl a Jan Jírovec.
115
Vycházela z premisy, ţe české země, jak historicky, tak mocensky, naleţí do svazku Říše. Podle Hitlerova výnosu z 16. března 1939. 117 Gruppe Kulturpolitische Angelegeheiten. 118 DOLEŢAL, Jiří. Česká kultura za protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: Národní filmový archiv, 1996. ISBN 80-7004-085-8. Str. 18. 116
32
Posledními představeními v sezoně 1939/40 v budově, kde české divadlo působilo téměř dvacet let, byla uvedena opera Bedřicha Smetany Dvě vdovy119, činoherní soubor odehrál veselohru Františka Xavera Svobody Čekanky120. Baletní představení na pohádkový motiv Louskáček Petra Iljiče Čajkovského bylo jediným v roce 1939. Posledním kusem uvedeným
v roce
pro
Čechy
velmi
těţkým,
byla
revue
Pojďte
s námi121.
V první etapě122 přestavby Národního domu byl upraven divadelní sál, poté začal být vyuţíván, ale český soubor Českého divadla hrál díky zásluze Dr. Otakara Pavlouska ještě do konce roku v budově Městského divadla123 nepravidelně a v novém roce aţ do 1. března 1940 kaţdé pondělky. V tyto dny se začalo hrát nepřetrţitě od 2. března po ujednání s německým divadlem a německým komisařem Hinnerem aţ do 31. prosince v důsledku druhé etapy rekonstrukce Národního domu.124 České divadlo moravskoslezské ještě 31. prosince 1940 odehrálo v Městském divadle Hanákovu operetu Milostpánova komorná. V tento den se ale současně část souboru přemístila do Katolického domu, jenţ poskytl českému divadlu útočiště po dobu rekonstrukce Národního domu. Německý soubor se z Německého domu do Městského divadla přemístil sice uţ v závěru roku 1939, ale v prostorách divadla se dělil se souborem českým do konce února 1940 a do konce roku v něm ještě české divadlo působilo. Definitivní okupace Městského divadla začala aţ od ledna 1941. Od této doby se změnil i oficiální název divadla na Deutsches Theater. V tomto kritickém období se operetní představení omezily pouze na tzv.“Besedy s Bedřichem Smetanou“125 a Dráteníka Františka Škroupa. Od 23. do 25. září 1939 odehrálo v Ostravě hostující divadlo Emila Františka Buriana Lidovou suitu, která byla cyklem tří původně lidových skladeb126, které byly uváděny v dobách útisku českého národa. Součástí hostování D40 v rámci velkého uměleckého turné po Čechách a Moravě byla také Pohádka Boţeny Němcové a drama, jenţ byla dramatizována podle předlohy prózy Boţeny Benešové, Věra Lukášová, v němţ v hlavních rolích vystoupila
119
22.12.1939 v reţii Karla Palouše, choreografii Emericha Gazbyla, dirigoval Jaroslav Vogel. Pod reţijní taktovkou Karla Konstantina uvedeno 16.12.1939. 121 Libreto a reţie byla práce Franty Hurycha, dirigoval Joţa Šimíček. 122 Ta proběhla od 21. listopadu do 15. prosince 1939. 123 Oficiálně Stadttheater. 124 Více viz Ročenka Národního divadla moravskoslezského 1939-40, Archív města Ostravy, ČD2/28a 125 Výňatky ze Smetanova operního díla. 126 23. září byla uvedena První lidová suita, 24. září Kombinovaná lidová suita a 25. září Druhá lidová suita 120
33
Jiřina Stránská a Rudolf Hrušínský, kterému tehdy bylo devatenáct let. Byly to hry, které měly vrcholný úspěch slavností „Praţského baroka“ a „Praţského léta“.127
8.1 Ostravské divadelní jaro (duben-květen 1940) Národní souručenství přijalo roku 1939 pod svou záštitu České divadlo moravskoslezské, zejména proto, aby mu umoţnilo plnit i nadále kulturní „poslání“ a zabezpečilo jeho existenci. Hlavní cílem bylo zaměřit se na zvýšení návštěvnosti. Výsledkem bylo zahájení velké propagační akce, která v květnu navázala na celonárodní akci „Český hudební máj“. Ostravské divadelní jaro mělo zabezpečit zvýšení předplatitelů, proto pořadatelé apelovali na diváky, aby přišli do divadla alespoň dvakrát do měsíce. Byl zaloţen fond „Ostrava sobě“.
127
Zájezd divadla D40 po Čechách a Moravě. Moravskoslezský deník. Archív města Ostravy, NM7/65.
34
9. Období za ředitele Jana Škody (1940-1942) Jak jiţ bylo zmíněno, po okupaci německými vojsky byl změněn název Národního divadla na České divadlo moravskoslezské. Spolek128 ale dál funguje a členové jeho provozovacího výboru vyvíjejí maximální úsilí k zabezpečení chodu divadla, konkrétně co se týká přestavby Národního domu. V zimě 1940/1941 jezdí soubor divadla ve skupinách po okolí Ostravy a za nevalného zájmu obecenstva se hraje v Katolickém domě.129 Za velmi svízelných okolností byly vypracovány plány přestavby, sehnán stavební materiál, projednáno dodání ţelezných konstrukcí nejen na stavbu, ale i portály, točnici i propady, vyjednáno dodání osvětlovacího materiálu pro inscenační účely, ale i pro hlediště, dále se řešily akustické problémy.130 Plány pro přestavbu vypracoval Ing. architekt Friedl ve spolupráci s akademickým architektem Jírovcem. Přestavbu inicioval, od začátku aţ do konce kontroloval, upravoval a řídil jiţ zmíněný člen provozovacího výboru Spolku Dr. Ing. Otakar Pavlousek. Nezanedbatelnou pomocí byla účast univerzitního profesora Miloslava Hýska, předsedy Kulturní rady,131 a Dr. Adolfa Chaloupky z protektorátního ministerstva školství. Předání přestaveného Národního domu 1.února 1941 bylo mimořádnou událostí. I kdyţ nebyl termín dokončení dodrţen, přeměnil se nehostinný Národní dům navzdory okupantům v čisté, osvětlené a příjemné prostředí. Bylo dokázáno, ţe ani represivní systém nemůţe Ostravany odradit o jimi tolik oblíbený kulturní program. Prvním představením byla Prodaná nevěsta132 Bedřicha Smetany. V ohledu návštěvnosti proţívalo divadlo značně příznivý vývoj, v ohledu disciplíny a věrnosti divadlu nelze mít k uměleckému souboru výhrady, naopak je třeba uznat jeho houţevnatost při velkém počtu zájezdů, které doprovázely nepříznivé podmínky okupace. Za dobu protektorátu Čech a Moravy byla činnost divadlu dvakrát pozastavena, a to v době od 30. září 1941 do 3. listopadu 1941, kdy ale soubor mohl hrát mimo Ostravu, a poté v období od 29. května 1942 do 3. července 1942, pravděpodobně z důvodu spáchání atentátu na zatupujícího
říšského
protektora
a
šéfa
Reichssicherheitshauptamt
(Hlavní
říšský
bezpečnostní úřad) Reinharda Heydricha. V ohledu uměleckém se někdejší úroveň udrţovala, vzhledem k protektorátní nejistotě a zvolna začínajícímu odlivu herců a zpěváků do Prahy a jiných kulturních center. 128
Spolek Národního divadla moravskoslezského byl stejně jako divadlo přejmenován na Spolek Českého divadla moravskoslezského. 129 ŠKODA,JAN. Co budeme dělat po 31. prosinci. Národní divadlo moravskoslezské, divadelní list vydávaný Spolkem Národní divadlo moravskoslezské. XXII/1, 12. října 1940. Archív města Ostravy, ČD2/29b 130 Více konkrétních informací o přestavbě viz příloha. 131 Název není přesný. 132 V reţii Karla Palouše, dirigoval Jaroslav Vogel.
35
Dramatický
plán
Národního
divadla
se
přikláněl
ke
klasice
a
menším
hrám.
Z řady zajímavých inscenací zpěvoherních i činoherních vystupuje jako mimořádný umělecký, ale i jako národní reprezentační počin provedení všech tří dílů Vrchlického a Fibichovy trilogie Smrt Hippodamie .133
9.1 Činohra Jak jiţ bylo zmíněno, v roce 1937 odešel z postu šéfa činohry ředitel Jan Škoda, aby se o tři roky později stal ředitelem Českého divadla moravskoslezského. Kromě svých úřednických a ředitelských povinností se také věnoval činoherní reţii a jejímu šéfování. Byla upřednostňována česká dramatika, především klasická. Ta v repertoáru zastupovala více neţ polovinu všech představení a intenzivně usilovala o povzbuzení národa. Na tyto díla se soustředil především Karel Palouš. Inscenoval dramata Vítězslava Nezvala,134 Julia Zeyera,135 Josefa Kajetána Tyla136 nebo Fráni Šrámka.137 Jan Škoda vedl ostravskou činohru velmi jasně a cílevědomě a krom toho se také zaměřil na uvedení klasické i moderní světové dramatiky.138 Kromě těchto dvou reţiséru se uvádí také inscenace reţírované Jiřím Myronem, Táňou Hodánovou nebo Rudolfem Harnou. Ty však pouze doplňovaly reţie Paloušovy a Škodovy, kterých byla převaha. Smysl uvádění činoherních představení tkvěl především v udrţení si své tváře a národního společenského smyslu v období, kdy politické i provozní podmínky nebyly zrovna vhodnými pro umění a divadlo vůbec. Bohuţel, sílící tlak na menší zastoupení českých her na repertoáru a heydrichiáda nutily vedení k větší opatrnosti vyjadřování a k výběru her s komediálním zaměřením,
zahraniční
tituly
jsou
povětšinou
autorů
fašistické
osy.
V roce 1942 přejímá vedení činohry i celého divadla Jiří Myron. Jan Škoda i Karel Palouš odešli do praţských divadel.
133
V reţii Jana Škody uvedeno 28.3.1942 Mannon Lescaut, 14.11.1940 135 Stará historie, 16.5.1941 136 Paní Marjánka, matka pluku, 6.10.1939; Strakonický dudák, 30.8.1941 137 Plačící satyr, 23.9.1941 138 Ze světové jmenujme například uvedení Farmy pod jilmy Eugena O´Neilla 23.4.1940; Snu noci svatojánské Williama Shakespeara, poslední hra v sezoně 1939/1940, konkrétně uvedena 12.6. 1940 nebo Romea a Julie uvedenou 21.3.1941. Z české Bankrotáře Josefa Kajetána Tyla (uvedeno 27.11.1940), Gazdinu Robu Gabriely Preissové (17.2.1942) nebo jiţ zmíněnou Smrt Hippodamie Jaroslava Vrchlického a Zděnka Fibicha 134
36
9.2 Opera Opera Českého divadla si i přes nepříznivé vlivy okupace, cenzury a represe zachovala svou dramatickou linii. Bylo uvedeno téměř čtyřicet oper, ke kterým je nutno také připočítat díla Bedřicha Smetany, která byla v Ostravě velmi oblíbená jiţ od prvního slavnostního uvedení Prodané nevěsty v roce 1919. Příkladem jmenujme z české tvorby Její pastorkyni139 Leoše Janáčka, Rusalku140 Antonína Dvořáka nebo spolupracoval s Janem Škodou na Smrti Hippodamie.141 Ze světových děl můţeme zmínit například Maškarní bál142 Giuseppe Verdiho,
Toscu143
Giacoma
Pucciniho
nebo
Mozartova
Dona
Giovanniho144
Vedoucí postavení v operním souboru měl stále Jaroslav Vogel. Ten byl ale postiţen tvrdou osobní perzekucí, k níţ se přidaly i provozní problémy. Proto v roce 1943 odešel do divadla v Brně. Na jeho místo nastupuje Jaroslav Krombholc.
9.3 Opereta Opereta byla v Ostravě po celý počátek dvacátého století, s výjimkou prvních dvou roků dvacátých let, velmi oblíbeným ţánrem, který zasahoval nejširší vrstvu obyvatelstva a jenţ měl největší divácký dopad. Po okupaci se změnil celý koncept dramaturgického plánu. Z rasových důvodů byla zakázána veškerá tvorba dvacátého století, s výjimkou Franze Lehára. Operetnímu souboru zbylo pouze postavit dramaturgii na Straussovi, soudobých německých autorech a české tvorbě.
9.4 Balet Šéf baletního souboru, Emerich Gazbyl, se i v podmínkách pro divadlo těţkých stále snaţil zkvalitnit soubor. Rozšířil jej z osmnácti členů na čtyřiadvacet. Válka ale způsobila odchod mnoha tanečníků do různých koutů Evropy. I přes nedostatek členů se ale ostravský balet zaslouţil o velmi kvalitní představení, i kdyţ jich bylo velmi pomálu. V jednom dni, 21. prosince 1940, byla odehrána tři baletní představení, a to Valse Triste Oskara Nedbala, Coppélia Lea Delibese a Italské capriccio Petra Iljiče Čajkovského, všechna pod dirigentskou taktovkou Františka Jílka a choreografickým vedením Ericha Gazbyla. V následujícím roce 139
Uvedeno 27.5.1940 v reţii Karla Palouše Uvedeno 7.9.1940 ve stejné reţii 141 Uvedeno 28.3.1942 142 V reţii Jana Pacla uvedeno 13.2.1941, dirigoval Mirko Hanák 143 Premiéru měla 8.1.1942, reţíroval Jan Pacl, dirigoval opět Mirko Hanák 144 Uvedeno 7.2.1942 , reţie Karel Palouš, dirigent Jaroslav Vogel 140
37
bylo na repertoáru pouze jedno představení, odehrané 5. dubna 1941. Jednalo se o Královnu loutek Josepha Bayera. Dirigoval ho Vladimír Brázda, o choreografii se postaral opět Gazbyl.
38
10. Období za ředitele Jiřího Myrona (1942-1944) Po odchodu ředitele Škody do Prahy nastoupil na jeho post herec a později i úspěšný reţisér činohry Jiří Myron. Soubor Českého divadla hrál jiţ jen v Národním domě, který po své
rekonstrukci
byl
místem
vhodným
k uvádění
divadelních
představení.
Co se týkalo repertoáru či případných nových počinů členů Českého divadla moravskoslezského, vše zůstalo při starém. V době nástupu Jiřího Myrona nebyl bohuţel prostor pro svobodnou tvorbu a pro vyjadřování se, ať uţ umělecky nebo osobně, bez následků. Jeho působení na tomto postu nemělo dlouhého trvání, neboť na sklonku války, v srpnu
1944,
byla
na
popud
německých
úřadů
uzavřená
veškerá
divadla.
Ostravské divadlo navíc bylo zasaţeno další ranou; 29. srpna 1944 bylo následkem leteckého náletu 15. bombardovací flotily USA těţce poškozeno centrum Ostravy, s ním také budovy Národního domu i Deutches Theatru. Na místo ředitele jiţ svobodného divadla, Zemského divadla v Moravské Ostravě, jak bylo po osvobození přejmenováno, nastoupil v nové sezoně 1945/1946.
10.1 Opera Na postu šéfa operního souboru vystřídal Jaroslava Vogla ţák Václava Kalicha Jaroslav Krombholc. Jeho talent se projevil na inscenacích Eva145 Josefa Bohuslava Foerstera a Její pastorkyňa146 Leoše Janáčka. Bohuţel sloţité okolnosti okupace mu neumoţnili plně rozvinout svůj potenciál a po uzavření divadel v roce 1944 odešel z Ostravy. Na repertoáru Českého divadla se dále objevila dramata z domácí tvorby například Šelma sedlák147 Antonína Dvořáka nebo Šárka148 Zdeňka Fibicha. Nejinscenovanějším autorem od počátku zaloţení Národního divadla byl Bedřich Smetana. Na konci sezony 1943/1944 byla uvedena dvě představení tohoto autora, Dvě vdovy149a Hubička150, jenţ byla zároveň posledním představení, neţ se divadlo definitivně uzavřelo. Ze světových děl byla inscenována například Traviata151Giuseppe Verdiho. V poslední sezoně, tj. 1943/1944 byl na repertoáru ze světových děl pouze Richard Wagner152 a Gioacchino Rosini.153 145
Premiéru měla tato inscenace 2.4.1944 pod reţijním vedením Jana Vávry Premiéra se uskutečnila 25.6.1943; reţíroval Miloš Wasserbauer, orchestr vedl Jaroslav Vogel 147 Odehráno 4.9.1942, reţie Jan Pacl, dirigoval František Jílek 148 Premiéru 8.10.1943 dirigoval Jaroslav Vogel a reţíroval Miloš Wasserbauer 149 Uvedeno 14.4.1944 pod reţijním vedení Karla Palouše a dirigentským vedení Františka Jílka 150 Uvedeno 30.4.1944 v reţii Karla Palouše, dirigoval Jaroslav Krombholc 151 Premiéra byla uvedena 6.5.1943; reţie Jan Pacl, dirigoval Mirko Hanák 146
39
10.2 Činohra Jak jiţ bylo zmíněno, na konci sezony 1942/1943 odešel z Ostravy do Prahy Jan Škoda, s ním odešel také Karel Palouš. Novým šéfem činoherního souboru i ředitelem divadla se stal Jiří Myron. Krom něj také velké mnoţství inscenací reţíruje Táňa Hodanová, která byla v předchozích letech více zaměřená na dětská představení uváděná Dětskou scénou Městského, resp. Národního divadla. V reţiích pro dospělé se realizovala například v díle Průvan154 Gioacchina Formana nebo v dílech, k nimţ se postarala také o výpravu a to například Vítězná paleta155 Rudolfa Pivce, Mořský koník156 Sergia Pugliese nebo Přes celé léto157 Kathariny Stollové. Absenci českých klasických děl vyplnili pouze Stroupeţnického Naši furianti,
158
Léto159
Fráni Šrámka nebo Maryša160 bratří Mrštíků. Jediné světové klasické dílo byl Večer tříkrálový161 Williama Shakespeara. Posledním činoherním představením před uzavřením divadla byla inscenace Josefa Štolby Na letním bytě162v reţii Jana Vávry.
10.3 Opereta Dramaturgickým přínosem pro operetu Českého divadla se stala inscenace Václava Poláčka, Václava Rumla a Jana Pacla163 Děvčátko z kolonie. Dílo plné sentimentality a kýčovitého zabarvení pojednává o specifiku ostravského ţivota, hornickém folkloru a lidové regionální zábavy. Tu nejlíp vystihuje hudba Rudolfa Kubína.164
152
Opera Tannhäuser; byla odehrána 12.12.1943 a reţíroval ji Miloš Wasserbauer, dirigoval ještě Jaroslav Vogel Dílo Popelka Angelina bylo představeno ostravskému publiku 13.2.1944, reţíroval jej Jan Pacl, dirigoval František Jílek 154 Uvedeno 17.9.19 155 Uvedeno 8.12.1944 156 Premiéra 14.5.1943 157 Uvedeno 14.9.1943 158 Reţíroval ještě Jan Škoda, uvedeno 11.8.1942 159 Odehráno 30.6.1943 v reţii Karla Palouše 160 Premiéra 5.9.1943 v reţii i výpravě Jana Vávry 161 Odehráno 7.3.1944, reţíroval Jan Vávra 162 2.7.1944 163 Činovníci uměleckých souborů Českého divadla moravskoslezského, libretisti inscenace Děvčátka z kolonie 164 Ostravský rodák, skladatel a rozhlasový pracovník, věnoval se především valašskému a lašskému hudebnímu folkloru, později lidové hudbě hornického prostředí Ostravy a okolí. 153
40
Mojmír Weimann165 k této inscenaci dále zdůrazňuje fakt, ţe ji dirigoval poprvé Vladimír Brázda, „…který takřka symbolicky právě v této operetě startuje ke své všestranné kariéře důvěrného a zaujatého interpreta operetní tvorby.“ Z dramaturgického operetního plánu můţeme dále jmenovat například slavného Netopýra166 Johanna Strausse nebo inscenaci Jsem zamilován do své paní167 Waltera Kolla, jenţ je autorem hudby i libreta. Posledním představením před koncem války byla opereta Rudolfa Kvasnici Další prosím…, která byla uvedena 23. června 1944. Libreto k ní napsal Oldřich Nový, nicméně si ho reţisér Adolf Minský upravil dle svého. Orchestr vedl Vladimír Brázda.
10.4 Balet Mimo oficiální scénu vznikla také malá skupina umělců, kteří se věnovali baletní a operetní neoficiální činnosti. Tvořili ji Emerich Gazbyl, Jan Pacl a kapelník Vladimír Brázda. Výsledkem jejich práce byla různá baletní pásma, operetní výseky jako souvislé divadelní celky. V sezoně 1942/1943 byla uvedena pouze tři představení, navíc v jeden večer, a to 18. září 1942, pod názvem Taneční triptych. Jednalo se o inscenace Maličkosti Wolfganga Amadea Mozarta, Karneval Roberta Schumanna a Joana ze Zarissy Wernera Egka. Nad bezchybným výkonem dohlíţel Emerich Gazbyl, jenţ se postaral o choreografii, orchestr dirigoval
František
Jílek
a
scénografii
vytvořil
Ferdinand
Vácha.
Bohuţel Taneční triptych byl jediným večerem, kdy na jevišti Národního domu mohli ostravští diváci shlédnout oficiální baletní představení. Aţ do uzavření divadel a do konce druhé světové války a následného osvobození se neuvedl ţádný baletní kus.
165
Citace z publikace SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ Eva, WEIMANN, Mojmír. 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava: Státní divadlo, 1978. str. 285 166 Uvedeno 28.5.1944. Libreto Karla Haffnera a Richarda Genée přeloţil Adolf Wenig, reţíroval Adolf Minský, dirigoval Mirko Hanák. 167 Uvedeno 16.6.1943 pod reţijním vedení Adolfa Minského, orchestr dirigoval Vladimír Brázda
41
11. Závěr V této práci jsem se zaměřila na souběţné tvůrčí divadelní aktivity v průběhu prvních čtyřiceti let divadelní činnosti na Ostravsku. Vznik Národních divadel byl pro Čechy velmi důleţitým mezníkem jak v historické, tak kulturní oblasti, je proto důleţité nezapomenout také na region, kde národnostní menšiny tvořily velký celek. Tato
historická
studie
mapuje
průběh
a
vývoj
všech
divadelních
druhů.
Na počátku zde byla představení uváděna ochotníky nebo zájezdovými společnostmi, jeţ byly nuceny hrát v provizorních místnostech, které slouţily jako střelnice, nebo v hostincích. Na sklonku druhé světová války je to jiţ samostatný, profesionální umělecký soubor, s reprezentativní budovou, a v době útisku české kultury dokonce budovou druhou, která se svými kvalitami nelišila od té „německé“. Čtenář si můţe udělat svůj vlastní úsudek nad hranými divadelními kusy a okolnostmi jejich uvádění. Nadšení Čechů pro práci na divadle pro Čechy bylo veliké, z čeho ve výsledku kulturně těţily i národnostní menšiny Poláků a Slováků, a ačkoli Němci měli divadlo své, stále
si
hledali
do
svých
souborů
a
na
technickou
práci
Čechy.
Největším problémem, kterým se Národní ostravské divadlo zabývalo jiţ od jeho počátku, byla finanční situace. Dovršením neúnosných dluhů a nákladů na divadelní činnost bylo zaloţení fondu „Ostrava sobě“, kdy bylo apelováno na diváky, aby si pořídili předplatné. Národním divadlem v Ostravě prošlo během jeho existence v necelé první polovině dvacátého století mnoho významných umělců, kteří zde začínali, jako například Jiří Myron, nebo kteří se zde zdokonalili a napomohli dalším umělcům k jejich seberealizace, třeba jako Achille Viscusi.
42
12. Summary My goal here was to cover simultaneous theater activities during its first 40 years in Ostrava region. The founding of National theatres was an important Czech event both historical and cultural. Thus we can't ignore the region where national minorities gathered in whole. This historical study surveys the process of development of all kinds of theaters. At the beginning, amateurs or touring companies took part in the performance using shooting ranges or pubs as temporary stages. Later we can see all grown independent and professional art ensemble possessing own representative building. During a time of persecution of Czech culture they used to have second building as well – none the worse compared to the “German” one. Reader is free to come to his own judgement regarding theater plays and circumstances following their introduction. Enthusiasm of Czech people for work at Czech theater was enormous; no matter the German had their own theater, they were continuously seeking more Czech people for both ensembles and technical support. Product of this enthusiasm – theater – contributed as a source of cultural enjoyment to national minorities of Poland and Slovak as well. The biggest problem the National Theater in Ostrava had since the beginning was of the financial matter, gradually - due to unbearable debts and expenses - forming the “Ostrava sobě” funds invoking audience to buy them a subscription. In the course of first half of 20th century, the walls of National Theater in Ostrava had seen many famous artists including people like Jiří Myron who have started their career here or like Achille Viscuci who developed their skills and helped other artist to achieve their self fulfillment.
43
13. Literatura a prameny Literatura: Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Číslo 13. Ostrava : Ostravská univerzita, 2000. BRABEC, Jan. Dějiny českého divadla IV., Činoherní divadlo v Československé republice a za nacistické okupace. Praha : Academia, 1983. ČERNÝ František, KLOSOVÁ Ludmila (eds.).Dějiny českého divadla III., Činohra 18481918. Praha : Academia, 1977. DOLEŢAL, Jiří. Česká kultura za protektorátu: Školství, písemnictví, kinematografie. Praha: Národní filmový archiv, 1996. GOLAT, Luděk a kol. Almanach národního divadla moravskoslezského. 1919-1999 : 80 let Národního divadla v Ostravě. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, 1999. SÝKOROVÁ-ČÁPOVÁ, Eva, WEIMANN, Mojmír. 60 let Státního divadla v Ostravě. Ostrava: Státní divadlo v Ostravě, 1978. ŠTEFANIDES, Jiří. České divadlo v Moravské Ostravě 1908-1919. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2000. VÁCLAVÍK, Lumír. Historie Thálie v moravskoslezské Ostravě : souhrn významných historických dat, sto let budovy Městského divadla v Ostravě, 2007.
Prameny: Almanach 1934/1935. II C 248/938. Ostravské muzeum.Almanach 1935/1936. II C 249/939. Ostravské muzeum. Almanach 1936/1937. II C 250/940. Ostravské muzeum.
44
Almanach 1941. II C 251/941. Ostravské muzeum. Bulletin 10 let Domu umění. II G 84/176. Ostravské muzeum. Články z denního tisku, 1933-1945. H 4875/4887. Ostravské muzeum. Divadelní list vydávaný Spolkem Národní divadlo moravskoslezské. 1939/1940. ČD 2/28a. Archiv města Ostravy. Divadelní list vydávaný Spolkem Národní divadlo moravskoslezské.1940/1942. ČD 2/29a. Archiv města Ostravy. Fotografie budovy Národního divadla moravskoslezského, 1920-1958. II L 500/1189. Ostravské muzeum. Korespondence, 1940. Inv.č. 120 II G 34. Ostravské muzeum. Moravská orlice,1943,1.-30.dubna; Moravské noviny 1943,1.května-30.června. NM3/19. Archiv města Ostravy. Moravskoslezský deník, 29.června-30.prosince 1939. NM7/65. Archiv města Ostravy. Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě. IIG85/177. Ostravské muzeum. Národní dům- almanach 1940. II C 251/941. Ostravské muzeum. Novinové články. Inv.č.168 IIG 76. Ostravské muzeum. NOVÝ, Miloš. Můj případ. II G 143/1522. Ostravské muzeum. Obrazová broţura 1939/1940. II C 252/942. Ostravské muzeum. Obrazový almanach 1927/1928. II.sign. C3. Ostravské muzeum. Obrazový almanach 1929/1930. II.sign. C243/993. Ostravské muzeum. Propagační leták NDMS 1933/1934. C 342/4600. Ostravské muzeum. Protokol korespondence, 1938. Inv.č. 136 II G 46. Ostravské muzeum.
45
Přehled jarní zájezdové činnosti, 1940. Inv.č. 112 II G 26. Ostravské muzeum. Ročenka Českého divadla moravskoslezského 1941. II C 239/929. Ostravské muzeum. Ročenka Českého divadla moravskoslezského 1941/1942. II G 83/175. Ostravské muzeum. Ročenka Českého divadla moravskoslezského 1942/1943. II C 240/930. Ostravské muzeum. Studio při NDMS. Inv.č. 221 II G 100. Ostravské muzeum. SVOZIL, Jindřich. O českém divadle v Ostravě. II G 151/1530. Ostravské muzeum. Tvorba, 1933. NT5/2. Archiv města Ostravy. Tvorba, 1935. NT5/3. Archiv města Ostravy. Zpravodaj Ostravské divadelní jaro, 1940. Inv.č. 174 II G 82. Ostravské muzeum.
Webové odkazy: Archív Národního divadla v Praze http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3050&sz=0&abc=N&pn=356affccf301-3000-85ff-c11223344aaa . Ze dne 22.října 2009.
46
14. Příloha Administrativní a umělecký soupis pracovníků v sezoně 1927/1928. Obrazový almanach NDMS. II.sign. C3. Ostravské muzeum.
47
Ředitel Národního divadla moravskoslezského Miloš Nový (1926-1930), šéf opery Jaroslav Vogel a reţisér činohry Antonín Rýdl, sezona 1929/1930. Obrazový almanach 1929/1930. II.sign. C243/993. Ostravské muzeum.
Ředitel Národního divadla moravskoslezského Ladislav Knotek (1930-1940). Almanach 1934/1935. II C 248/938. Ostravské muzeum.
48
Jan Škoda, šéf činohry v letech 1930/1940, poté ředitel divadla do roku 1942. Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě. IIG85/177. Ostravské muzeum.
Reţisér opery Karel Kügler a reţisér a pozdější ředitel divadla (1942/1944) Jiří Myron. Almanach 1936/1937. II C 250/940. Ostravské muzeum.
49
Přestavba Národního domu. Almanach 1941. II C 251/941. Ostravské muzeum.
50
Technický soupis rekonstrukce Národního domu. Strana 1. Strojopis. ČD/221. Archiv města Ostravy.
51
Technický soupis rekonstrukce Národního domu. Strana 2. Strojopis. ČD/221. Archiv města Ostravy.
52
Technický soupis rekonstrukce Národního domu. Strana 3. Strojopis. ČD/221. Archiv města Ostravy.
53
Technický soupis rekonstrukce Národního domu. Strana 4. Strojopis. ČD/221. Archiv města Ostravy.
54
Technický soupis rekonstrukce Národního domu. Strana 5. Strojopis. ČD/221. Archiv města Ostravy.
55
Snímek ze slavnostního zahájení divadelního provozu v zrekonstruovaném Národním domě. Uvedena byla inscenace Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta, kterou reţíroval Karel Palouš. Ročenka Českého divadla moravskoslezského 1941.
56
Stejnojmenný divadelní zpravodaj vydaný k akci Ostravské divadelní jaro, konané od dubna do května 1940. Zpravodaj Ostravské divadelní jaro, 1940. Inv.č. 174 II G 82. Ostravské muzeum.
57
Budova Stadttheatru při prvním slavnostním otevření roku 1907. Pohlednice. II L 500/1189. Ostravské muzeum.
Budova Národního divadla moravskoslezského z roku 1929. Pohlednice zasílaná člence opery, Heleně Zemanové k jmeninám. II L 500/1189. Ostravské muzeum.
58
59
