Masarykova Univerzita. Filosofická fakulta. Ústav hudební vědy. Teorie interaktivních médií. David Melcher. Bakalářská práce

Masarykova Univerzita Filosofická fakulta

Ústav hudební vědy Teorie interaktivních médií

David Melcher Bakalářská práce

Digitalizace brněnských kin

Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková 2016

Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně. Při její tvorbě jsem vycházel jen ze zdrojů a literatury zde uvedených. Všechny uváděné rozhovory a poskytnuté dokumenty jsou zde zveřejněny s vědomím a svolením autorů. ……………………………………………………………………

Děkuji Mgr. Marice Kupkové za odborné vedení mé práce, za vstřícnost a trpělivost, s níž konzultovala její postup.

Jméno a příjmení autora:

David Melcher

Název diplomové práce:

Digitalizace brněnských kin

Název práce v angličtině:

Digitalization of cinemas in Brno

Vedoucí diplomové práce:

Mgr. Marika Kupková

Rok obhajoby:

2016

Anotace: Tématem této bakalářská práce je nástup nové technologie v kinematografii - digitální projekce - a širší společenský kontext této inovace. Text usiluje postihnout i roli státu při stanovení koncepce rozvoje české kinematografie, míru a formy podpory státu v procesu digitalizace kin. Zaměřuje se přitom na tři konkrétní kina v Brně – Lucernu, Scalu a Art, jež se liší svým zaměřením a provozovateli; popis konkrétních okolností při modernizaci promítacího zařízení skýtá možnost srovnání případných odlišností, jež mohou mít určitou výpovědní hodnotu. Annotation: Theme of this bachelor work is a start of new technology in cinematography- digital projection – and wider social context of the innovation. The text strives to apprehend a role of the Czech state in determining the conception of development of the Czech cinematography and scale or forms of its support in these processes. It focuses on the three cinemas in Brno Lucerna, Scala and Art, which differs in its concepts and operators. Description of particular circumstances in the modernization of these cinemas might provide us an occasion to compare possible differences, which could have some cognitive relevance.

Klíčová slova: Digitalizace, DCI, brněnské kino, multiplex, Scala, Art, Lucerna Keywords: Digitization, DCI, cinemas in Brno, multiplex, Scala, Art, Lucerna

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1.

Digitalizace – nová technologie projekce obrazu a zvuku v kině ....................................... 8 1.1.

Technické standardy digitalizace............................................................................... 13

1.1.1. 1.2. 2.

Finanční náročnost digitalizace kin ........................................................................... 15

Role státu při digitalizaci české kinematografie ............................................................... 16 2.1.

Právní úprava procesu digitalizace v ČR ................................................................... 16

2.2.

Ministerstvo kultury České republiky ....................................................................... 18

2.2.1.

Státní fond kinematografie ................................................................................. 19

2.2.2.

Národní filmový archív ...................................................................................... 20

2.2.3.

Odbor médií a audiovize .................................................................................... 21

2.3.

Mezinárodní instituce ................................................................................................ 22

2.3.1.

Fond Eurimages .................................................................................................. 22

2.3.2.

Program Media ................................................................................................... 23

2.4.

Státní podpora digitalizace kin .................................................................................. 24

2.4.1. 3.

Modely financování digitalizace kin .................................................................. 25

Brněnská kina.................................................................................................................... 27 3.1.

Lucerna – nejstarší brněnské kino ............................................................................. 28

3.1.1.

Z historie kina..................................................................................................... 28

3.1.2.

Lucerna – tradiční kino ...................................................................................... 29

3.2.

Scala – univerzitní kino ............................................................................................. 30

3.2.1.

Z historie kina..................................................................................................... 30

3.2.2.

Digitalizace kina Scala ....................................................................................... 31

3.2.3.

Současná podoba kina Scala .............................................................................. 32

3.3.

4.

Aktéři technické realizace digitalizace kin v ČR – AV MEDIA ....................... 14

Art – kino „náročného diváka“ .................................................................................. 33

3.3.1.

Z historie kina..................................................................................................... 33

3.3.2.

Specifika artového kina ...................................................................................... 34

3.3.3.

Digitalizace kina Art a současné zachování 35 mm formátu ............................. 34

Stručné srovnání popisovaných sledovaných kin z hlediska průběhu jejich digitalizace . 35

Závěr......................................................................................................................................... 37 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 39

Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou zavádění digitální technologie do kin v České republice. Vedle obecného pojednání problematiky, zahrnujícího technickou stránku a společenský kontext digitalizace, se zaměřuji se na situaci ve městě Brně, kde zkoumanou problematiku demonstruji na příkladu tří vybraných kin. V úvodní kapitole zmíním stručně podstatu technické inovace a její smysl. Vysvětlím obecný rozdíl mezi analogovými a digitálními systémy a zdůvodním nevyhnutelnost digitalizace kinematografie. Ta představuje realitu, týkající se nejen České republiky, ale celé Evropy a světa vůbec; otázkou vůbec není, zda digitalizovat, ale jakými kroky zavádění této technologie podpořit, usnadnit, jaké podmínky pro ni připravit. Druhý výchozí okruh otázek se pak týká různých dopadů digitalizace na různé subjekty. Těžiště práce by tedy mělo ležet v nastínění kulturních, společenských a politických souvislostí proměny této součásti mediální reality. Ve filmové produkci se zcela specificky setkávají podmínky technické a společenské; produkce je průmyslovým odvětvím stejně jako uměleckou tvorbou; úspěšnost produkce je měřena ziskem a návštěvností a stejně tak i cenami z festivalů a uměleckých soutěží. Máme-li zhodnotit perspektivy digitalizace, nelze se zcela vyhnout připomenutí základních technických parametrů projekce a porovnání technologií digitální a analogové. Popis dílčích aspektů sebou nese také přiblížení užívané terminologie, zejména zkratek. K pochopení povahy procesu digitalizace přispěje i popis dílčích kroků procesu; tím se budu zabývat v první kapitole, kde představím jednotlivé druhy zařízení, jejich výrobce a firmy, které se zabývají distribucí a instalací těchto zařízení. V další kapitole přistoupím k načrtnutí rámcového kontextu zavádění této technologie, zejména tedy aspektů sociálně-politických. Přiblížím platnou právní úpravu, na jejímž základě je digitalizaci kin, převážně příspěvkových organizací státu, prováděna. Představím instituce, které se v České republice problematikou digitalizace zabývají a jejichž úkolem je jak informovat o postupech, tak a to zejména, zpracovávat plány a koncepci digitalizaci kin ve všech regionech republiky. První ucelený plán digitalizace na našem území se vztahuje k letům 2009 – 2014, zmapuji tedy, jakým způsobem se podařilo docílit plánovaných bodů, příp. jaké další kroky v souvislosti s reálným zaváděním digitalizace do kin následovaly.

6

Digitalizace je finančně náročnou inovací technického vybavení kin. Bez státní podpory by byla pro mnoho kin nedostupná. Popíši, za jakých podmínek bylo a je možné čerpat podporu a to jak z institucí České republiky, tak z dotací Evropské unie. Poukážu na dílčí parametry kin, jež byly výchozími body v rozhodovacím procesu případného poskytnutí finanční podpory státu, a krátce shrnu, co bylo od provozovatelů kin jako žadatelů dotací očekáváno. Vytvořím aktuální přehled kin, která prošla procesem digitalizace a případně kin, jež se jí nezúčastnila. Jelikož nedílnou součástí digitalizace kin je i změna způsobu distribuce, zaměřím se na tuto problematiku z hlediska odpovědnosti distributorů za průběh digitalizace a archivace digitálních kopií děl. Ke společenskému a kulturnímu významu digitalizace neodmyslitelně patří i dostupnost stávajícího filmového dědictví; nejde tedy jen o otázku digitalizace kin, ale také o digitalizaci starších filmů, aby byly dostupné v situaci, kdy již nebudou užívány analogové projektory. I to je ekonomicky a organizačně náročná součást procesů digitalizace kinematografie a jeden z důvodů státní podpory. Podrobněji se chci v závěru věnovat digitalizaci tří brněnských kin: Lucerny, Scaly a Artu, jež jsou jedinými jednosálovými kiny v Brně ještě provozovanými. Pokusím se vypátrat okolnosti rozhodování o jednotlivých aspektech digitalizace, identifikovat specifické podmínky jednotlivých pracovišť, popsat průběh digitalizace, a bude-li to možné, posoudit i finanční náročnost přechodu na tuto technologii. Předpokladem zvládnutí této části práce je dostupnost informací a nalezení aktérů ochotných poskytnout informace. Závěrem shrnu výhody, které tato změna přinesla českým kinům a do jaké míry výhody digitalizace naplňují očekávání jednotlivých zmiňovaných brněnských kin. V práci budu čerpat informace k tématu především z internetových zdrojů a dále z osobních kontaktů s lidmi, kteří se s problematikou digitalizace setkávali ve své profesní praxi. Vzhledem k tomu, že zkoumaná problematika je aktuální (digitalizace je stále probíhající proces) a mnohokrát již, z různých úhlů zpracovávaná, pokusil jsem se přiblížit ji prostřednictvím rozhovorů s lidmi z provozu kin.

7

1. Digitalizace – nová technologie projekce obrazu a zvuku v kině Jakkoli žijeme v době rozmachu digitálních nových médií, neuškodí připomenout specifika digitální technologie proti analogové. Zatímco záznam analogový pracuje s přenosem spojitého proměnného signálu, digitální komunikace pracuje s přenosem diskrétních zpráv (hodnota nabývá několika definovaných stavů). Pro digitální záznam musí být informace převedena do číselných hodnot (např. binární soustavy tvořené jedničkami a nulami), aby mohla být elektronicky přenášena. Digitální kód sebou nese „dva základní důsledky: 1. Neomediální dílo může být formálně (matematicky) popsáno. Například obraz nebo tvar lze popsat matematickou funkcí. 2. Neomediální dílo je předmětem algoritmické manipulace. Uplatněním vhodného algoritmu můžeme kupříkladu automaticky odstranit zrnitost z fotografie, vylepšit její kontrast, ovlivnit kompozici nebo změnit proporce. Řečeno ve zkratce, médium se stává programovatelným.“1 Zvuk i obraz pak lze zpracovávat, upravovat v počítači, kopírovat a množit či distribuovat. A co je důležité, zatímco analogové záznamy se časem a užíváním opotřebovávají, digitální záznam neztrácí na kvalitě. Navíc jej lze komprimovat (což je i nutné, vzhledem k objemu dat); jedním kanálem lze pak také přenášet několik záznamů. Tomu všemu, jak je zřejmé, nemohou analogové technologie konkurovat. Záznam pořízená analogově lze ovšem převézt na digitální záznam procesem tzv. digitalizace2 (A/D převod), což je zásadní. Zatímco běžní uživatelé audio-vizuálních zařízení ve svých domácnostech již nějaký čas využívají digitálních technologií (připomeňme jen nástup CD na konci 80. let a DVD na konci 90. let či digitalizaci rozhlasového a televizního vysílání po roce 2005), projekční zařízení v kinech ještě před deseti lety pracovala výhradně s filmovými cívkami a projektory na film šířky 35mm, tedy s technologií analogovou, ačkoli již bylo zřejmé, že přechod na digitální techniku by přinesl zkvalitnění práce. Zavádění digitální technologie brzdila nezbytná komplexnost takového přechodu – v relativně krátkém čase by se musely přizpůsobit všechny

1

Manovič, Lev (2001): „Principy nových médií“ in: DVOŘÁK Tomáš (ed.): Kapitoly z dějin médií. Akademie výtvarných umění v Praze. Vědecko-výzkumné pracoviště. Praha 2010. 2 Pojem digitalizace je trochu dvojznačný: znamená jak přechod celého systému na digitální technologie, tak převedení konkrétního záznamu z analogové formy na digitální. V textu používám toto slovo takřka výhradně v prvním z uvedených významů 8

stupně kinematografického průmyslu, počínaje producenty filmů přes distributory až po jednotlivé projekce. Tak velká, náročná změna, vedla mnohé až k přirovnávání k revolučnosti zvratu, jímž byl svého času přechod od němého filmu ke zvukovému (v letech 1927 až 1930); rozdíl je nicméně markantní; – z hlediska diváka, z hlediska vnímání filmu a jeho estetické struktury se digitalizací zas tak mnoho na filmech nemění. Divák ani nemusí digitalizaci svého kina ani postřehnout.3 Proto také Dennis Vetter4 referuje o digitalizaci jako o „neviditelné proměně“. Neznamená to ale v žádném případě, že by důsledky nové technologie byly také neviditelné. Nicméně, kvalitativní přínos nové technologie je značný. Film získává na barevnosti, jasu a ostrosti. Jeho kvalita se přitom neztrácí s časem a intenzitou užívání. Digitálně promítaný obraz nemůže být poškrábaný, ani se nemá kde, na čem, usazovat prach či nečistoty, film se nemůže přetrhnout apod. Jelikož projektor neobsahuje pohyblivé části, je obraz stabilní, nemůže se roztřást. Vedle kvality, jíž digitalizace přináší pro filmy kreslené a filmy se zvláštními efekty je tu významná možnost nést 3D záznam. Vzhledem k tomu, že dnes ve vytváření filmů hraje čím dál větší roli postprodukce (dodatečné úpravy natočeného materiálu), je zřejmé, že digitální záznam, který lze upravovat počítačově, skýtá větší možnosti manipulace zejména obrazové složky. Ale také kamery pro digitální záznam mají mnohem větší možnosti než kamery pro klasický (analogový) záznam. I laik si může udělat představu ze srovnání technických možností klasické a digitální fotografie. Pokud jde o filmová studia, některá z nich budou patrně i v budoucnu natáčet na 35mm film. Poté však bude muset být dílo převedeno na digitální formát a tento převod je finančně náročný. Výhodná je stabilita tohoto formátu a zajištění filmů i pro budoucí generace prostřednictvím digitální restaurace obrazového a zvukového záznamu.

Pozitiva digitalizace Výhody digitální technologie pro provozovatele kin začínají u manipulace s nosiči filmového záznamu; tzv. „DCP“ (Digital CinemaPacket) je nosič, který slouží pro přesun filmu od distributora do projektoru kina. Tyto „krabičky“, obsahující záznam celého filmu, jsou malé a lehké – jejich přeprava se tak zjednodušuje a zlevňuje. Tím, že jde o jakousi obdobu USB

3

4

Jak ale říká v rozhovoru Ing.Peprný (viz příloha), bystřejší divák ji pozná z detailů jako jsou ostřejší titulky. Vetter, Dennis: Neviditelná proměna. Kdo si všímá digitalizace. Cinepur.2012, č. 83, s. 56-60. 9

flash disku,5 lze premiérový film rychle překopírovat na množství nosičů, které se pak mohou souběžně dostat do distribuce. Na rozdíl od filmových pásů, jež bylo třeba (v relativně velkých krabicích) po promítání převážet k dalším provozovatelům, digitální nosič filmu může být v konkrétním kině libovolně dlouho, aniž by tím znemožnil promítání téhož snímku v jiném kině. Další kina mohou mít týž snímek současně. Na druhé straně samo disponování nosičem k promítání nestačí, je třeba, aby distributor poskytnul tzv. klíč (KDM, Keydeliverymessage), který jeho promítání (v určitém množství projekcí) umožní. DCP nosič je totiž zabezpečen tak, že jej nelze přehrát na jiném zařízení, než pro které bylo určeno a ve sjednaném (zaplaceném) počtu projekcí. Stačí ovšem opětovné zaslání klíče a je možno film opět promítat. KDM je softwarový soubor, mailem (či přenosným médiem) distribuovaný, který nese informaci o kině, jeho serveru s vymezení počtu i termínů projekcí Digitální kopie se užíváním nepoškozuje, je tudíž stejně kvalitní i po nekonečném počtu projekcí. Při zavedení klíče může systém obsluhovat víceméně laik; není tedy třeba zvlášť kvalifikovaný promítač. Svoji odbornost promítač analogového filmu obvykle dosvědčoval při výměně cívek (jeden celovečerní film je na několika6 cívkách a projektory musí být proto dva, aby další díl hladce naběhl a divák změnu cívek nepostřehnul). Tato operace samozřejmě u digitalizovaného záznamu odpadá. Také může odpadnout nutnost zasílat hlášení distributorovi, neboť to systém umí sám o sobě.7 Potvrzuje se obecné pravidlo, že u moderních technologií pro záznam a přenos reprodukovaného obrazu a zvuku, klesají požadavky na kompetenci obsluhy. Je tedy zřejmě, že jakkoli se hlavní výhodou digitalizace zdá být garantovaná technická kvalita produkce, je zde také řada výhod týkajících se provozu zařízení, systému distribuce i požadavků na kompetence uživatelů. Distributorům přináší digitalizace velké úspory při zhotovování distribučních kopií. I když po nástupu digitální projekce klesla cena filmové suroviny, náklady na vytvoření klasického filmového pásu jsou stále několikanásobně vyšší než na zhotovení kopie digitální. Vlastně je výroba další kopie filmu jen cenou za další DCP nosič; tím, že film na HDD může rotovat po všech kinech v předstihu a ta si je mohou nahrát do svého serveru a poslat dál, je možné při velmi nízkých nákladech „premiérovat“ film v jeden den třeba ve všech digitálních kinech najednou. Klesající ceny digitalizovaných kopií 5

O „profanaci“ svátostného charakteru filmové projekci píše Vetter (2012), který mj. zmiňuje, že k uchování DCP kopie pro 90 min film stačí 80 GB volného místa na počítači. 6 Obvykle jde o šest svitků na jeden film, tedy o dva přepravní boxy (vážící 20-30 kg), které putují poštou nebo po železnici od kina ke kinu. 7 Po projekci provozovatel kina nahlásí tržby a počty návštěvníků distributorovi filmu. 10

vedou k předpokladu, že se do kin může dostat i řada filmů, které by byly jinak šířeny pouze na DVD – např. dokumenty, nezávislá tvorba a další krátké filmy. Ze strany distributorů je tak vyvíjen velký tlak na přechod k digitálním kopiím DCP. Hlavní důvody, proč se velcí světoví distributoři rozhodli přistoupit k digitální projekci obrazu a zvuku lze tedy shrnout následovně: - úspora finančních prostředků - kvalita filmové projekce - dostupnost filmů - ochrana před pirátstvím - rozmanitost programové nabídky

Digitalizovaná projekce znamená, že lze divákům v kvalitě „kinu přiměřené“ (což se týká hlavně světelného výkonu a ostrosti obrazu) promítat i další obsahy (které by pravděpodobně nemohly být natočeny na 35mm film). Digitalizovaným kinosálům se tak otvírá možnost prostředkovat vedle celovečerních filmů i alternativní programy (přímé přenosy opery, populární hudby, divadelních představení, sportovní přenosy, amatérská a lokální tvorba, videoart, vzdělávací pořady, dokumenty atd.). V České republice ovšem takový alternativní obsah nabízí pouze společnost Aerofilms.8 Jak jsem již zmínil, způsob distribuce umožní nasazení filmu ve více kinech zároveň, což pomůže menším kinům, do nich by jinak doputoval premiérový film mnohem později, než do velkých městských kin (multiplexů). Sníží se rovněž možnost pirátství, neboť pirátská kopie se může rozšířit až poté, co kina film odehrají. To se v digitalizovaném provozu odehraje v krátkém čase ve většině kin najednou. Dnes je častým jevem, že než menší kino obdrží kopii filmu, lze jej již stáhnout z internetu. Digitální záznam je chráněn proti nelegálnímu kopírování a to na více úrovních. Již zmíněný klíč (KDM) nepovolí jinou projekci, než pro kterou je určen. Digitální kopie ve standardu 8

Tato česká distribuční společnost vzešla ze spolupráce a rozšířené aktivity dvou pražských artových kin, Aera a Světozoru. Aerofilms se podle vyjádření na vlastních webových stránkách (http://www.aerofilms.cz/o/) orientuje na hodnotné a atraktivní hrané i dokumentární filmy, které chce distribuovat v kinech, nabízet na DVD či nabízet TV vysílání. K výhodám tohoto distributora pro jednání s kiny patří jeho důvěrná znalost artového prostředí a publika. V alternativním programu figurují záznamy koncertních a divadelních vystoupení, opery, klasického baletu apod. z českých i mezinárodních prostředí (http://www.aerofilms.cz/filmy/alter_obsah/. Aerofilms půjčuje také DVD.

11

DCI jsou zašifrované a obsahují „watermark“ (v obrazové informaci jsou jako určitý „vodoznak“ skryté informace o původci kopie filmu – lze tedy dohledat zdroj kopírování). V neposlední řadě přináší digitalizace opětovně do jedno-sálových kin kinoreklamu. Když se totiž návštěvnost začala přelévat do multikin, zadavatelé reklamy logicky přesunuli svoji reklamu do těchto vícesálových kin. Ta si časem sama začala vytvářet reklamu. Nyní se rýsuje možnost návratu reklamy do kamenných, což může zase přispět k zisku z projekce a pomoci kinům v konkurenci multikin.

Negativa digitalizace Technologická a provozní výhodnost digitalizace kinematografie je tedy zcela jednoznačná. Je otázkou, zda sebou taková kvalitativní změna nese i nějaké nevýhody a v jaké oblasti je lze spatřovat. Zřejmým negativem je nutnost investovat nemalé prostředky do digitální technologie – což je zásadní aspekt této změny. Jde o celý „obrazový řetězec“ (digitální projektor, kino-server a příslušenství), často je ale třeba zmodernizovat i zvukový systém na standard CDI. Tím ekonomická náročnost nekončí. Podle Petra Vítka lze předpokládat i vyšší náklady na pozáruční opravy oproti 35mm technologiím a obecně kratší životnost digitálních projekčních zařízení. Dále je tu také jistá nutnost přeškolení zaměstnanců na nové postupy práce, - jak jsem už ale zmínil, nižší požadavky na kompetenci obsluhy znamenají, že práci promítače může zastat i narychlo zaškolená pracovní síla. Tak jako automatizace pracovní činnosti obecně, také digitalizace projekce v kinech vede ke snižování počtu zaměstnanců. Místo kvalifikovaného promítače (s atestací nabytou ve zvláštním kurzu) může být přijat brigádník, jehož postačující odbornou dispozicí je vcelku běžná zkušenost s prací na počítači.9 To je sice ekonomické pozitivum, ale na straně druhé to představuje i skrytý negativní aspekt a jisté ochuzení společnosti; lidí se znalostmi a schopnostmi potřebnými pro obsluhování promítačky pro formát 35mm bude ubývat.

9

Jak ovšem vyplynulo z rozhovorů, kvalifikačním předpokladem je tu spíše znalost angličtiny, neboť pokyny k promítání přicházejí v angličtině (viz rozhovor s Ing. Dušanem Peprným). Zapojování brigádníků bylo nicméně zmíněno v rozhovorech jak s Ing. Peprným, tak s Radkem Pernicou. 12

Digitalizace nepochybně znamená hrozbu pro velké množství jednosálových kin; ta kina, která nedosáhnou na dotace a nebudou mít dostatek prostředků na nákladnou technologii, dříve či později zaniknou. Lze předpokládat, že se to bude týkat kin spíše v malých obcích. Je otázka, zda to pro tyto obce bude znamenat výraznější ochuzení kulturního života (leckde není problém zajet si na čerstvě uváděný premiérový film do většího města, nebo se dostat k DVD nosičům). Na druhé straně, je možná ziskem pro takovou obec, pokud se uvolní sál pro tradičnější či aktivnější formy kultury či zábavy, plesy apod. Obavy jsou vyslovovány také ve vztahu ke starším filmům, především tzv. Zlatému fondu české kinematografie, ale i ke starším klasickým filmům obecně. Samozřejmě je po přechodu na digitální technologie nebude možno promítat. Digitalizaci starších filmů je ovšem věnována velká pozornost (k technickým aspektům, zejména DRA, viz níže). Lze se domnívat, že drahé a náročné bude restaurování opotřebených a velmi starých filmů, ale samotné kopírování (jemuž se věnuji níže) nebude tak nákladné

1.1.

Technické standardy digitalizace

Pochopitelná potřeba koordinace vedla hlavní americká studia10 k počinu známému pod zkratkou DCI (Digital CinemaIniciative), tedy k pokusu vyjednat a sjednotit pravidla přechodu ze systému 35mm na digitální systém.11 V roce 2005, tj. tři roky po založení, předložila tato „mocná sedmička“ hollywoodských studií první12 vypracovaný soubor požadavků nazvaný DCI specification, který se měl stát společným standardem pro digitalizaci s předpokladem, že na ni přistoupí nejen další filmové společnosti ale i všichni distributoři a provozovatelé kinosálů. Kina, jejichž systémy odpovídají specifikaci DCI, jsou označována jako D-cinema.13 Jakkoli je DCI jenom návrhem, stal se natolik „vlivným doporučením“, že mu ti, kdo stojí o fungování v digitalizované kinematografii „nemohou odolat“ a orientují se podle jeho specifikací. Ty jsou ovšem vedeny „zájmem zajistit jednotnou a vysokou úroveň technického výkonu, spolehlivosti a kontroly kvality“.14 Na tento 10

Skupinu hlavních amerických filmových společností, tzv. majors, tvoří: Disney, Fox, Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), Paramount Pictures, Sony Pictures Entertainment, Universal Studios a Warner Bros.Studios. 11 DCI a DCSS (Digital Cinema System Specification) lze nalézt na stránkách: http://www.dcimovies.com/. 12 Tato norma je každoročně aktualizována, aktuální specifikace jsou též na:http://www.dcimovies.com/. 13 Vedle toho byl zaveden koncept E-cinema pro kina digitalizovaná, ale pod úrovní DCI specifik, jež umožňují levněji provozovat digitalizovanou projekci z různých nosičů (DVD, Blue-Ray příp. VHS, BETACAM). Jde o formu přechodu k digitalizaci projekce, jejíž uplatnění se do budoucna posouvá zejména do oblasti doplňkových, alternativních obsahů v programech kin. 14 vizhttp://www.dcimovies.com/. 13

americký podnět musela Evropa zareagovat. Digitalizace zdá se být perspektivně výhodná pro všechny. Evropská unie K tradičnímu postoji15 evropských států ovšem patří hájení vlastního mediálního prostoru z důvodů nejen ekonomických, ale ještě spíše z důvodů kulturně-politických. Jestliže je film v USA vnímán vesměs jako záležitost ekonomického podnikání, v Evropě je silný vztah ke kulturnímu a edukačnímu potenciálu filmové produkce. Evropa se proto zabývá programovou podporou evropského filmu na nejvyšší úrovni. V roce 2008 na zasedání Rady Evropské unie vystoupila ustanovená expertní skupina, která poukázala na nutnost podpořit digitalizaci kin z veřejných zdrojů (sice na úrovni národních států ale koordinovaně).16 Standardy DCI byly, nicméně, z pochopitelných důvodů akceptovány jako technická norma i v Evropě (i když se může Hollywood některým Evropanům jevit jako synonymum „americké komerční zábavy“, bez jeho produkce by evropská kina zela po většinu času prázdnotou).17 Materiál Ministerstva kultury ČR z dubna 200918 zmiňuje příklady přístupu v zahraničí. Určitá specifika má Francie s řadou institucí podporujících domácí kinematografii.

1.1.1. Aktéři technické realizace digitalizace kin v ČR – AV MEDIA Na zavádění nové technologie do kin se v ČR podílí zhruba desítka firem, jako je např. ALTEI, D-Cinema, s.r.o., XCData, KES, CINE servis aj19. Asi nejvýraznějším subjektem provádějícím digitalizace kin v České republice je firma AV MEDIA. Tato velká společnost založená již v roce 1992 podniká v oblasti prezentační, projekční a audiovizuální techniky.

15

Vacková (2013) připomíná iniciativu z 20. let minulého století, nazvanou Film Europe, jež usilovala (ovšem v podmínkách němého filmu) - formou kvót stanovující poměr domácích filmů vůči americkým, bránit evropský film před expanzí Hollywoodu. 16 Českou republiku na jednání (20. 11. 2008) zastupoval tehdejší ministr kultury Václav Jehlička (MK ČR: Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben 2009.). 17 Petr Vítek zmiňuje v rozhovoru pro Respekt ze dne 14. 1. 2009 francouzskou normu AFNOR, jež přebírá a zjednodušuje část DCI požadavků, s tím, že ale celosvětově relevantní není (mají-li hrát filmy od „majors“, musí ale francouzská kina splnit požadavky DCI. Jinak digitální kopii nedostanou). http://www.respekt.cz/rozhovory/s-petrem-vitkem-o-digitalizaci-kin. 18 MK ČR: materiál nazvaný Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben 2009. 19 Soupis výrobců projektorů a výrobců serverů je součástí Materiálu MK (MK ČR: materiál nazvaný Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben 2009. 14

Její nabídka služeb20 zahrnuje vedle široké škály produktů, projektové činnosti, zaškolování personálu i kompletní servis instalovaných zařízení. AV MEDIA se v České republice podílela na digitalizaci 290 sálů21. Podle údajů, jež na svých stránkách firma zveřejňuje, je v České republice k lednu 2016 celkem 464 digitalizovaných kin. Na svoji digitalizaci ještě čeká dalších 300 kin; ale vzhledem k tomu, že řada z nich jsou menší kina, na vesnicích a maloměstech, je jisté, že většina z nich nebude mít na modernizaci projekce prostředky. „Předpokládáme tedy, že digitalizací projde ještě odhadem 100 sálů,“ říká na stránkách firmy Miloš Tourek ze společnosti AV MEDIA. AV MEDIA nabízí projektory ve standardu DCI renomovaných výrobců jako je: CHRISTIE, Barco, NEC, SONY Digital; jde o specializované projekční systémy umožňující projekci 2D i 3D filmů. Projektory jsou dodávány buď ve vysokém rozlišení 2K nebo ultra-vysokém rozlišení 4K.22 Projektory zmíněných dodavatelů vyhovují nárokům na kvalitu obrazu, zejména pokud jde o vysoké rozlišení, ale i věrné podání barev v celém spektru či kontrastní poměr.

1.2. Finanční náročnost digitalizace kin V procesech digitalizace leží asi největší zátěž (finanční i rozhodovací) na provozovatelích kin. Jejich obavy z velké investice a její návratnosti ještě prohlubují pochybnosti o přiměřenosti vznášených nároků na vybavení (DCI). Zkušenost s rychlým vývojem techniky (a poklesem její ceny), mohou vést k odkladům digitalizace. Potřeba vysoké kvality je ovšem zřejmá – nejde přitom jen konkurenci multiplexů; pokud by domácí kina (homecinema) byla na vyšší či srovnatelné technické úrovni, jednosálová kina by jim nedokázala konkurovat. Provozovatelé kin jsou pod tlakem produkčních a distribučních společností, jejichž ekonomické strategie vyžadují, aby kina vlastnila digitální technologii pro 3D a úroveň, pokud možno 4K. Přechod k digitálním kopiím DCP (Digital CinemaPacket) je pro ně důležitý, protože dnešní strategie počítá s premiérovým nasazením velkého množství kopií do premiérových kin.23vytvářejí distributoři, kteří výrazně ušetří při výrobě filmových kopií.

20

O nabídce společnosti lze získat přehled na stránkách: http://www.avmedia.cz/kultura/digitalni-kina: https://docs.google.com/spreadsheets/u/1/d/1u40HDMsFxYMxcCtcQuGhljrlupynhtVrty-YIxI2Kg/pub?single=true&gid=0&output=html. 22 2K má rozlišení 2048x1080 pixelů a 4K má rozlišení 4096 x 2160 pixelů 23 Epstein, Edward, Jay (2011): (Ekonomika Hollywoodu. Skrytá finanční realita v pozadí filmů. MF, Praha. 21

15

Podstatnou úlohu hrají investoři, přesněji řečeno zprostředkovatelé (dodavatelé) technického vybavení digitálních kin. Náklady se dále odvíjí od dalších veličin – např. od velikosti sálu (výkon projektoru) a počtu sedadel (počet brýlí). Z této ceny připadnou cca 2/3 na základní digitalizaci (tj. 2D obsah) a 1/3 na 3D nadstavbu a alternativní obsah (satelitní přenosy). Další přibližně 1 milion Kč stojí digitální zvuk. Skrytou položkou digitalizace je nutnost převést starší české filmy (Zlatý fond české kinematografie) na digitální formát systémem tzv. DRA (digitálně restaurovaná autorizát). Klasické filmy jsou při této příležitosti restaurovány, zbaveny nečistot, škrábanců apod. Snímku je přitom navrácena původní barva, která se časem opotřebovala, změnila. Celý proces digitalizace je sledován restaurátorem, který dbá na to, aby nevznikalo nové dílo, ale pouze bylo navráceno do původního stavu. I tak je ovšem otázka, zda dílo nepřichází o svoji autentičnost, je-li z něj „odečten“ čas, odstraněny všechny vlivy, jež o něm vypovídají. Je to otázka určité etiky nebo filosofie „omlazování“.

2. Role státu při digitalizaci české kinematografie V České republice jsou asi oproti „staré Evropě“ ve věci podpory kinematografie stanoviska asi méně jednotná. Na jedné straně jsou zastánci filmové kultury, kteří argumentují tím, že film nemůže vznikat bez podpory státu a ti mohou poukazovat na podporu, jež se filmu dostává v jiných, štědřejších zemích a konečně i na přínos národní kinematografie pro stát v řadě aspektů neekonomických. Na druhé straně představitelé liberální politiky jsou přesvědčení, že film je odvětví průmyslové produkce jako každé jiné (nebo umění jako každé jiné), jež se má o sebe postarat samo. Zdá se ale, že posun je spíše ve smyslu kultury; podpora českého filmu by vládě připadala žádoucí, pokud by mechanismy podpory české kinematografie byly dostatečně transparentní.

2.1. Právní úprava procesu digitalizace v ČR Ve všech evropských zemích stát kultivuje film pomocí tří základních filmových institucí – fondu, archívu a filmového centra. V České republice mají zmíněné instituce nelogické a vzájemně nesouměřitelné institucionální i finanční postavení. 16

a) Státní fond kinematografie je spravován ministerstvem kultury ale financován odvody z výnosů filmového průmyslu b) Národní filmový archív je příspěvkovou organizací (jedinou v oblasti filmu) s rozpočtem v řádu desítek miliónů a mnoha desítek zaměstnanců c) České filmové centrum, které spravuje Česká filmová komora o.p.s. jakožto neziskovou činnost. Činnost ČFC je financována z prostředků „asociace producentů v audiovizi“ a grantů.24 Kultura je nedílnou a významnou součástí každého státu. Důležitým právním předpisem, který upravuje roli státu v kulturní sféře je zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů. Tento zákon upravuje jak povinnosti při výrobě a zpřístupňování kinematografických či jiných audiovizuálních děl, tak postavení a činnost Národního filmového archivu a Státního fondu kinematografie, jeho financování, poskytování projektů v oblasti kinematografie a pobídek filmového průmyslu. Tento zákon se vztahuje pouze na audiovizuální díla, která jsou určena ke zpřístupňování veřejnosti za úplatu.

Zákon 496/2012 Sb. upravuje základní pojmy následovně:

Kinematografické představení definuje zákon jako zpřístupnění audiovizuálního díla veřejnosti v kině nebo podobným způsobem. Kinematografické dílo je audiovizuální dílo určené ke zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím kinematografických představení, přičemž za kinematografické dílo nelze považovat reklamu. Výrobce je v zákoně 496/2012 Sb. definován jako osoba, která je držitelem, nebo jedním z držitelů oprávněným k užívání audiovizuálního díla, včetně autorských děl a uměleckých výkonů v něm audiovizuálně užitých a zároveň má tato osoba práva výrobce zvukově obrazového záznamu k záznamu audiovizuálního díla nebo podíl na těchto právech. Koproducent je v zákoně definován jako každý z výrobců v případě, že je více výrobců téhož audiovizuálního díla. Distributorem se rozumí osoba, která při svém podnikání (v rozsahu oprávnění od držitelů práv k užití audiovizuálního díla) vyrobí nebo nechá vyrobit rozmnoženiny za účelem jejich rozšiřování, pronájmu nebo půjčování, a tyto rozmnoženiny také dále rozšiřuje, pronajímá

24

Uldrichová, Helena: Přiblíží se česká kinematografie standardům platným v EU? Cinepur 2006, č. 47, s. 20-21 17

nebo půjčuje. Distributor také poskytuje třetím osobám oprávnění k užití audiovizuálního díla na území České republiky, tzn., že poskytuje záznam audiovizuálního díla prostřednictvím audiovizuální mediální služby nebo televizním vysíláním. Distributorem může být zároveň výrobce nebo jeden z koproducentů českého audiovizuálního díla, zabývá-li se touto činností. Pořadatelem kinematografického představení je osoba, která na své náklady a odpovědnost pořádá kinematografické představení.

Pojem audiovizuální dílo je definován v Autorském zákoně v § 63 následovně: „Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.“25 Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se souhlasem autora.

2.2. Ministerstvo kultury České republiky Ministerstvo kultury České republiky je ústředním orgánem státní správy pro oblast kultury. Do jeho působnosti spadá mimo dalších oblastí, jako je např. umění, věci tisku, věci církví a provádění autorského zákona i výroba a obchod v oblasti kultury. Kinematografie je nejen účinným prostředkem k ovlivňování a výchovnému působení na lidskou populaci napříč všemi generacemi, ale rovněž kulturní hodnotou, která nám poskytuje svědectví o naší minulosti i o stavu naší společnosti. Ministerstvo kultury vypracovalo v říjnu 2010 koncepci podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011 – 2016. Tuto koncepci vláda v prosinci 2010 schválila. V preambuli tohoto dokumentu je uvedeno, že „ cílem „Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011 - 2016“ je posílit a uchovat hodnoty české filmové kultury, rozvinout český filmový průmysl a učinit jej konkurenceschopným v mezinárodním měřítku vzhledem k jeho značnému potenciálu v oblastech přístupu ke kultuře, hospodářského rozvoje a vytváření pracovních míst. Cílem je také vybudovat fungující

25

Autorský zákon – zákon č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů 18

systém finanční a státní podpory, vytvořit právní zázemí, které by sloužilo k těmto účelům a bylo v souladu s předpisy EU.“26 2.2.1. Státní fond kinematografie Státní fond kinematografie (dále jen Fond) je zřízen § 9 zákona o audiovizi. Současně se v § 8 v přechodných ustanoveních téhož zákona zrušuje původní Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a Fond se stává jeho právním nástupcem. Fond je státním fondem, který je příslušný hospodařit s majetkem České republiky. Podrobnosti o činnosti, vnitřní organizaci, hospodaření Fondu a poskytování podpor kinematografie a poskytování filmových pobídek stanoví statut Fondu. Nadřízeným správním orgánem Fondu je Ministerstvo kultury České republiky. Ministerstvo předkládá návrh rozpočtu Fondu vládě, která jej schvaluje. Podporu kinematografie z Fondu je možné mimo jiných okruhů, jako je např. vývoj, výroba, distribuce, propagace, publikace kinematografického díla a další poskytnout též na projekt v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie – např. na digitalizaci kina. Prostředky Fondu na podporu kinematografie se poskytují žadatelům jako dotace nebo jako dotace s podílem na zisku. V případě dotace s podílem na zisku se prostředky poskytují jako nenávratné s tím, že ve smlouvě je sjednáno zvláštní ustanovení o podílu Fondu na zisku z projektu. Fond vyhlašuje dotace nejméně 4 x ročně. Při podání žádosti musí žadatel splnit předepsané formální i věcné náležitosti. Při nesplnění požadovaných náležitostí je žádost zamítnuta a dotace není poskytnuta. Z důvodu veřejné informovanosti a průhlednosti přidělování dotací Fond eviduje žadatele, žádosti a poskytnuté podpory kinematografii, a to po dobu 3 let od pravomocného rozhodnutí o podpoře kinematografie způsobem umožňujícím dálkový přístup tak, aby informace byla dostupná každému. Z výročních zpráv Státního fondu kinematografie o poskytování informací podle zákona č. 106/1999., o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že v roce 2013 nebyla podána ze strany veřejnosti žádná žádost o informaci, zatímco v roce 2014 bylo podáno 6 žádostí. 26

MK ČR: materiál nazvaný Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011 2016; listopad 2010. 19

Poskytování podpory kinematografie je jednou z oblastí, kterou upravuje zákon o audiovizi č. 496/2012 Sb. V zákoně jsou vymezeny okruhy, na které je možno poskytnout podporu kinematografie z Fondu.

Podporovanými oblastmi jsou: a) vývoj českého kinematografického díla, b) výroba českého kinematografického díla, c) distribuce kinematografického díla, d) projekt v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie, e) propagace českého kinematografického díla, f) publikační činnost v oblasti kinematografie a činnost v oblasti filmové vědy, g) zachování a zpřístupňování národního filmového dědictví, h) vzdělávání a výchova v oblasti kinematografie, i) filmový festival a přehlídka v oblasti kinematografie, nebo j) ochrana práv ke kinematografickým dílům a jejich záznamům.27

Statut Fondu stanoví výši prostředků, zejména odhad celkových výdajů Fondu za jeden kalendářní rok, a také výdaje v jednotlivých okruzích v návaznosti na jednotlivé výzvy. Dále Fond stanovuje uznatelnost nákladů a způsob prokazování nákladů. Prostředky Fondu na podporu kinematografie se poskytují jako dotace nebo dotace s podílem na zisku.

2.2.2. Národní filmový archív Národní filmový archiv (NFA) je příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky. Jeho činnost je upravena v zákoně č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), a řídí se současně zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je specializovaným archivem pro audiovizuální archiválie. V rámci šíření filmové kultury prostřednictvím nových technologií spolupracuje s českými i zahraničními kulturními institucemi. 27

Zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi) 20

Vede evidenci a archivuje umělecká díla - podle výše zmíněného zákona o audiovizi je povinností výrobce kinematografického díla i distributora oznamovat Národnímu filmovému archívu každé dílo, které bylo zpřístupněno veřejnosti v České republice, oba ve stejném termínu, a to vždy do 31. ledna následujícího po kalendářním roce, v jehož průběhu bylo kinematografické dílo zpřístupněno veřejnosti v České republice. V roce 2015 se na parcele stávajících depozitářů archivu ze 70. a 90. let v obci Hradištko u Prahy začal stavět nový depozitář Národního filmového archivu. Uskladněna zde bude v budoucnu barevná produkce československé i české kinematografie od 50. let do současnosti, ale též některé cenné černobílé filmy, plakáty a fotografie, např. kolekce Jana Kříženeckého, průkopníka české kinematografie z přelomu 19. a 20. století, první vědecké filmy, sbírky české avantgardy a dokumentů a reklam firmy Baťa nebo snímky Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Kromě filmů se do depozitáře přestěhují i písemnosti, plakáty a skleněné fotografické negativy. Uložen zde bude i záznam procesu s Miladou Horákovou, který je kulturní památkou. Stavba moderních prostor archivu přijde na více než sto šestnáct milionů korun. Bude mít tři patra - jedno nadzemní a dvě pod povrchem, ta pomohou udržet ideální vlhkost a teplotu pěti stupňů pod nulou, podmínky, které zabrání zkracování životnosti uložených materiálů. Kromě prostor k ukládání až 100 milionů metrů filmového materiálu vznikne v budově i laboratoř, která bude staré snímky převádět do digitální podoby. Výhodou bude to, že se snímky nebudou muset nikam převážet. Po ukončení stavby bude trvat ještě celé jedno desetiletí, než bude kvůli nutné aklimatizace možno obrovské množství filmového materiálu v depozitáři uložit.

2.2.3. Odbor médií a audiovize Odbor médií a audiovize plní úkoly ministerstva jako ústředního orgánu státní správy pro oblast audiovize, rozhlasového a televizního vysílání, tisku a jiných informačních prostředků. Ve své působnosti vykonává mimo mnoha dalších úkolů následující činnosti: - sleduje stav kultury v oblasti médií a audiovize, - plánuje a zajišťuje propagaci české audiovize na mezinárodních festivalech a

21

akcích obdobného charakteru v České republice a v zahraničí, a to ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie, - ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie zabezpečuje prezentace zahraniční kinematografie v České republice, - je gestorem členství České republiky v mezinárodním fondu Eurimages a v programech Evropských společenství MEDIA, V neposlední řadě Odbor médií a audiovize vykonává funkci nadřízeného správního orgánu Státního fondu kinematografie.

2.3. Mezinárodní instituce V Evropě existují organizace a instituce, zaměřené na podporu kultury obecně a na podporu kinematografických děl. Nejvýznamnější podporu poskytují kinematografickým dílům program Kreativní Evropa Media a Fond Eurimages, které se zaměřují na podporu uměleckých děl jednotlivých států Evropy.

2.3.1. Fond Eurimages Již v roce 1989 byl v rámci Rady Evropy založen fond na podporu evropské kinematografie, pojmenovaný Eurimages.28 Fond, který sídlí ve Štrasburku, dnes sdružuje 47 členů; Česká republika se stala jeho členem k 1. 1. 1994. Koordinátorem je na české straně Oddělení médií a audiovize při Ministerstvu kultury České republiky. Hlavní smysl této nadace byl vymezen jako podpora evropské audiovizuální produkce a podpora spolupráce mezi kinematografiemi evropských zemí, tj. koprodukce. Činnost fondu je financována z příspěvků jednotlivých členských států a nejvíce finančních prostředků jde na právě na podporu koprodukce - téměř 90%. Podpora je směřována do čtyř okruhů: a) Koprodukce b) Distribuce c) podpora kin/promítání d) digitalizace 28

http://www.coe.int/t/dg4/eurimages/about/default_en.asp 22

V rámci digitalizace Fond Eurimages podporuje výrobu digitálních masterů určených pro promítání v digitálních kinech. O podporu mohou žádat výrobci filmů, jakmile mají k dispozici zkušební kopii filmu. Dále mohou žádat i producenti v případě, že dílo bylo vyrobeno a uvedeno do distribuce před několika lety, ale dosud nebylo digitalizováno. Podpora ze strany Fondu Eurimages může činit až 80% celkových nákladů na digitalizaci do maximální výše 30.000 eur. Podpora je nevratná dotace, žadatel ji nemusí vracet. Reálné průměrné náklady na digitální intermediát (digitální soubory, které jsou výsledkem skenování zdrojového materiálu filmu) se pohybují v relaci 18.000 až 35.000 eur.

2.3.2. Program Media Cílem programu Media je podpora, šíření a propagace evropské filmové a televizní tvorby. Program Media vznikl v roce 1991 a je realizován v pětiletých až sedmiletých obdobích, kdy finanční podporu může získat každá organizace, která splní stanovená kritéria pro jednotlivé období. Česká republika přistoupila k členským zemím programu Media v roce 2002 a na území České republiky je provozována kanceláří Media Desk se sídlem v Praze. Rozpočet na poslední ukončené sedmileté období od roku 2007 do roku 2013 činil cca 755 000 000 EUR. Aktuálně je dílčí program MEDIA součástí současného programu Kreativní Evropa MEDIA, který byl zahájen 1. ledna 2014 a potrvá do konce roku 2020. Rozpočet činí 818 720 000 EUR, což je 56 % z celkového rozpočtu programu Kreativní Evropa (1,462 mld. EUR). Zapojeny jsou všechny členské státy Evropské unie + Island, Norsko a Bosna a Hercegovina a legislativní úpravou je NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1295/2013, v jehož úvodu je stanoveno, že: „Mnozí provozovatelé malých kin, zejména jednosálových, se stále potýkají s digitalizací kvůli vysokým nákladům na digitální vybavení. Ačkoli kultura přednostně spadá mezi

23

pravomoci členských států, a ty by tudíž měly tuto otázku i nadále řešit na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, existuje i možnost financování z programů a fondů Unie, zejména těch, které se zaměřují na místní a regionální rozvoj.“29 Následně jsou stanoveny dílčí priority a opatření na podporu programu Média: „1. Priority v oblasti posílení kapacity evropského audiovizuálního odvětví za účelem nadnárodního fungování jsou tyto: a)snadnější získávání a zdokonalování dovedností a schopností profesionálů v audiovizi a rozvoj sítí, včetně používání digitálních technologií s cílem zajistit přizpůsobení se vývoji na trhu, testování nových strategií budování publika a testování nových obchodních modelů „....30 Program Média podporuje mimo dalších oblastí „...rozvoj komplexní škály vzdělávacích opatření, která podporují získávání a zdokonalování dovedností a schopností profesionálů v audiovizi, sdílení znalostí a iniciativ pro vytváření sítí, včetně zapojení digitálních technologií....“31

2.4. Státní podpora digitalizace kin Česká republika se na úrovni Ministerstva kultury a jím zřízených institucí zabývá finanční podporou kinematografie a je připravena podpořit digitalizaci kin. „Digitalizace kin znamená nahrazení či doplnění klasických 35mm filmových projektorů v kinech digitální technologií a zároveň změnu zavedených způsobů distribuce. Kvalita digitálního promítání je srovnatelná s promítáním z 35mm, digitální kopie navíc nepodléhá mechanickému opotřebení a její kvalita tedy zůstává konstantní. Digitální projekce přinesou v budoucnu úspory zejména při výrobě kopií a jejich distribuci. Na přechodné období, kdy bude ještě souběh klasických 35mm kopií a již nových digitálních nosičů, je však

29

předpis EU nazvaný Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014–2020) 30 31

tamtéž tamtéž 24

třeba počítat s vyššími náklady v oblasti distribuce. Úspora se objeví až v okamžiku, kdy bude distribuce probíhat z větší části na digitálních nosičích.“32 Digitalizace tak umožňuje narovnání konkurenceschopnosti malých lokálních kin, která v minulosti musela čekat na dodání atraktivního titulu řadu týdnů, a nemohla tak soutěžit s multiplexy ve větších městech. Digitalizace může vést k rozvoji lokálních a regionálních kulturních aktivit jako celku. 2.4.1. Modely financování digitalizace kin V České republice se proces financování digitalizace od počátku odehrával ve třech možných modelech. a) model - VPF a integrátor Tento systém zavedla velká nadnárodní studia z důvodů urychlení procesu digitalizace. VPF (VirtualPrintFee) je příspěvek producenta na financování nákladů kina na pořízení technologie D-Cinema. Tento příspěvek představuje určitou část prostředků, které producent nebo distributor ušetří za kopie, které už díky digitální technologii nemusí vyrábět. Producent zpravidla tento příspěvek neposkytuje kinům přímo, ale prostřednictvím "integrátora", což je společnost financující technologii kin systémem podobným leasingu. Nevýhodou tohoto modelu je prakticky nedostupnost pro jednosálová kina, protože ta nemají k dispozici 35mm kopii na neomezenou dobu, takže převodem na digitální technologii ji nelze ušetřit b) model - obecní a krajské rozpočty Při digitalizaci kin v jednotlivých oblastech České republiky hrály a hrají významnou roli i obce, statutární města a krajské úřady, které formou přímé podpory přispívají jednotlivým kinům podle jejich místní příslušnosti – jde však o nejasné a nepravidelné zdroje, které jsou významně limitovány rozpočty a rovněž politickou vůlí jednotlivých orgánů státní správy. Každé kino tak může při stejné potřebnosti být příjemcem výrazně odlišného příspěvku. Současně však jednotlivé obce, městské části, města a kraje mohou v rámci finančních prostředků, které jsou jim poskytovány státem na oblast kultury, přispívat např. i na digitalizaci kin ve svých regionech. c) model – podpora Státního fondu kinematografie 32

MK ČR: materiál nazvaný Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben 2009. 25

Jako nejvhodnější a nejtransparentnější způsob financování digitalizace kin se jeví podpora prostřednictvím dotací ze Státního fondu kinematografie, který si stanovuje v rámci všech podporovaných okruhů v oblasti kinematografie za cíl poskytovat finanční podporu také na technický rozvoj a modernizaci kin, včetně nových technologií. K případnému dofinancování je však nezbytná účast dalších státních subjektů (obce, městské části, statutární města a kraje, včetně jimi zřízených institucí). V letech 2009 až 2012 proběhlo nejvýznamnější a na finanční prostředky nejobjemnější období poskytování dotací na podporu technického rozvoje kin, a to v té době především za účelem digitalizace. Od roku 2013 doposud probíhají prostřednictvím Státního fondu kinematografie jednotlivé výzvy na různé podporované oblasti, a to včetně podpory na technický a technologický rozvoj kin včetně digitalizace. 2013-2014 - výzva č. 2013-4-1-8 Podpora digitalizace kin v roce 2013-2014 Alokace této výzvy (tzn. celkový objem finančních prostředků pro tuto výzvu) činila 6.000.000,- Kč. Do této výzvy bylo podáno celkem 19 žádostí a všechny dotaci získaly. Průměrná předpokládaná částka na projekt byla nastavena na 300.000,- Kč. V této vlně dotací získalo dotaci na podporu digitalizace i brněnské kino Scala. Alokace byla celá vyčerpána. 2014-2015 – výzva č. 2013-4-1-19 Podpora digitalizace kin v roce 2014-2015 Alokace této výzvy činila 6.000.000,- Kč. Do této výzvy se o podporu digitalizaci kin přihlásilo 7 projektů, přičemž ve čtyřech případech se jednalo o klasická dosud nedigitalizovaná jednosálová kina, ve dvou případech o dvě nově vznikající kina a v jednom případě o obnovu digitální technologie současně s digitalizací letního kina. V tomto období dochází také k přepisům starších českých filmů do HD (digitalizování díla) z důvodu záchrany filmového dědictví – jednalo se celkem o 33 filmů – např. Skřivánci na niti, Noc na Karlštejně, S tebou mě baví svět a dalších). Tuto „malou digitalizaci“ provádí sám Státní fond kinematografie ve spolupráci s NFA. 2015-2016 - výzva č. 2013-4-1-12 Podpora digitalizace kin v roce 2015-2016 Alokace této výzvy je 6.000.000,- Kč. Výzva dosud není ukončena. Aktuálně je přihlášeno 6 žadatelů o dotaci. Celková požadovaná výše podpory je 4.447.00,- Kč a zbytek ve výši 1.553.000,- Kč do celkové alokace 6 milionů čeká na další zájemce o dotaci. 26

Současnost V současnosti, podle dokumentu Státního fondu kinematografie Krátkodobá koncepce 2016, je největší objem z celkové částky 350.000.000,- Kč, která je určena na podporu deseti podporovaných okruhů české kinematografie, zaměřen na podporu výroby a vývoje českého kinematografického díla. Pro projekty v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie, do které spadá i digitalizace kin, je sice vyčleněno 10.000.000,- Kč, ale nejsou v tomto směru vypsány žádné další aktuální výzvy kromě v předchozím odstavci uvedené, na základě kterých by bylo možno o dotaci požádat. Nicméně vzhledem k ustálenému postupu posledních tří let je pravděpodobné, že v příštích obdobích je možné nějakou formu dotace od Státního fondu kinematografie očekávat.

3. Brněnská kina Ve městě Brně je pět kin, dva multiplexy a tři jednosálová kina. Z velkého množství (více než tří desítek) jednosálových kin, jež byla kdy v minulosti v Brně zřízena, jsou tak dnes v provozu již jen tři. Příčiny úbytku kin jsou zřejmé; hlavní příčinou je rozvoj technologií, umožňujícím lidem sledování filmů v uspokojivé nabídce i dostatečné kvalitě v jejich domácím prostředí a s tím související nemožnost ekonomicky ustát provoz kina při klesající návštěvnosti.33 Pouze nově zřizovaná multikina, tedy „kina, kde se filmy promítají souběžně ve více sálech“ dokážou ekonomicky fungovat tváří v tvář odlivu diváků. Pokud si ale někdo s multikiny spojoval příslib zastavení poklesu návštěvnosti kin, záhy byl konfrontován s jejich vedlejším důsledkem – s likvidačním vlivem multikin na malá kina v jejich okolí. Přesto lze usuzovat, že kino má stále své příznivce, a to zejména pokud má návštěva filmové projekce (speciálně pak premiérové promítání) charakter společenské události. Tři jednosálová kina, o nichž bude následující text v souvislosti s digitalizací referovat, se mohou chlubit dlouholetou tradicí a specifickým charakterem, který patrně sehrál i zásadní

33

Netřeba zdůrazňovat, že „mít kino není výdělečný podnik“ (Pernica, 2014); multiplexy, jak vysvětluje Epstein (2011) jsou důsledkem ekonomického zjištění, že je výhodnější film promítat ve větším množství menších sálů (tedy pro méně lidí). Když jsou projekce pod jednou střechou, ušetří se náklady na personál. Prodej občerstvení pak dokáže udělat promítání výdělečným (tzv. popkornová ekonomika). Nezbytná je ovšem také reklama přesně zacílená na segmenty populace, jímž má být film určen. Zápornou stránkou této strategie je nutnost vyrobit více kopií a tedy náklady na jejich výrobu. To je jeden z důvodů, proč producenty zajímá digitalizace s levnou výrobou filmových kopií. 27

roli v jejich zachování. Jedná se o kina Art, Lucerna a Scala. První ze jmenovaných je kino již v minulosti se zaměřující na náročného filmového diváka; druhé je tradičním34 a nejstarším kinem v Brně35 a třetí je velkým, svého času nejmodernějším premiérovým kinem, situovaným ve středu města; jeho dnešním specifikem je, že je provozováno Masarykovou univerzitou.

3.1. Lucerna – nejstarší brněnské kino 3.1.1. Z historie kina Kino Lucerna zahájilo provoz (tehdy pod názvem Biograf Aladin) 29. 5. 1915 a je tak druhým nejstarším, dosud existujícím kinem na území České republiky. Při otevření kino disponovalo 192 sedadly a strojovnou na plynový pohon s dynamem, protože v brněnské městské části Žabovřesky tenkrát ještě nebyla zavedena elektřina. Od 14. února 1931 začala Lucerna promítat i zvukové filmy. V následujících letech proběhlo několik nevýznamným modernizačních adaptací. Roku 1975 se za významnou považuje výměna promítacích strojů. Před Vánoci roku 1980 bylo kino uzavřeno z důvodu celkové rekonstrukce. Rok na to se kino mohlo pochlubit širokoúhlým plátnem. Od roku 1983 začalo jako první a jediné kino v tehdejším Československu promítat tzv. „Abonentní cykly“. Návštěvníkům kina se nabízely např.: Cyklus hudebních filmů - slavné osobnosti českého národa, Díla českých spisovatelů ve filmu, filmy Voskovce a Wericha, cyklus filmů ze studentského prostředí, abonentní cyklus Oldřicha Nového, Hugo Haase, Vlasty Buriana, abonentní cyklus Svěrák - Smoljak a další a filmy pro „náročného diváka“. Těsně před sametovou revolucí Lucernu na krátký čas převzal Park kultury a oddechu (PKO), ale od března 1990 opět patřilo pod Správu městských kin. Roku 1994 převzal kino její dnešní majitel, kterým je městská část Brno - Žabovřesky. Nejdříve pověřila správou kina Bontonfilm; po výměně dalších dvou nájemců jej roku 2004 svěřila společnosti Biograf, spol. s.r.o., Dušana Peprného, která kino provozuje dodnes. Po nástupu multiplexů v městě Brně začalo kino bojovat o diváky. Díky digitalizaci a finanční podpoře Městské části Brno – Žabovřesky se mu daří zůstat v provozu. 34

Výraz„tradiční“ naráží na diváka, preferujícíhomístní kino (buď, že je patriot, nebo proto, že je to blízko jeho bydliště), anebo upřednostňujícího malé (levější) kino či alternativní nabídku programu (tj. nikoli Hollywood). 35 Zajímavostí na okraj je to, že se jedná o druhé nejstarší kino v České republice; první je rovněž Lucerna, ovšem ta pražská, která byla uvedena do provozu roku 1907. 28

3.1.2. Lucerna – tradiční kino Kino Lucerna je tradiční kino, „biograf rodinného typu pro svou vlastní čtvrť“.36 Velký prostor věnuje filmům pro děti (pohádky a animované filmy) a žáky základních a středních škol (projekce v rámci školní výuky). Speciální akce jsou zde spíše slevového původu, jedná se o promítání mimo hlavní promítací čas a samozřejmě seniorské a studentské slevy. Kino Lucerna bylo digitalizováno v závěru roku 2011. Podle vyjádření tehdejšího starosty Městské části Brno – Žabovřesky Marka Šlapala a současně provozovatele kina Dušana Peprného by odstávka provozu kina neměla trvat déle než dva týdny. Ještě před přerušením provozu byla ukončena rekonstrukce průčelí budovy kina. Důvodem byla snaha opravit potřebné stavební prvky a neméně důležité zlepšení estetického vzhledu budovy. Jak digitalizace kina, tak částečná úprava budovy, byly financovány z rozpočtu MČ Brno Žabovřesky za výrazného přispění Jihomoravského kraje. Digitalizace byla prováděna technologiemi, dodanými z USA lodní dopravou přes Atlantický oceán. Jak vyplývá z informací z 18. zasedání ze dne 12. října 2011 Rady městské části Brno Žabovřesky, byla vybrána jako zhotovitel veřejné zakázky Digitalizace kina Lucerna, Brno“ firma D-cinema s.r.o. Podle dokumentu „Statutární město Brno, městská část Brno Žabovřesky, závěrečný účet MČ Brno - Žabovřesky za rok 2011“ bylo celkově vydáno na kino Lucerna 4.504.000,- Kč, což bylo o 229.000,- Kč více, než bylo plánováno v rozpočtu. Z toho investice do budovy, konkrétně do rekonstrukce průčelí kina, činila 903.000,- Kč a byla částkou 250.000,- Kč hrazena z dotace Jihomoravského kraje. Další položkou ve výši 3.601.000,- Kč byly investice do strojů, přístrojů, zařízení a technologií, které byly potřebné pro digitalizaci kina tak, aby mohlo do budoucna fungovat v souladu s novými změnami v oblasti technického a technologického pokroku v oblasti kinematografie. Dne 4. 12. 2011 se na náměstí konalo tradiční Adventní setkání u kapličky, kde provozovatel kina Lucerna Ing. Dušan Peprný, poděkoval zastupitelům MČ Brno - Žabovřesky za pomoc a podporu při modernizaci kina a pozval všechny přítomné k návštěvě našeho nejstaršího brněnského kina, které po dokončené digitalizaci slavnostně zahájí provoz 20. prosince 2011.

36

Pernica (2014) Charakteristika Radka Pernici z rozhovoru pro iDnes.cz (http://brno.idnes.cz/rozhovor-radekpernica-ze-scaly-dn4-/brno-zpravy.aspx?c=A141020_2109287_brno-zpravy_daj) 29

V podvečer 20. prosince bylo digitalizované kino Lucerna opravdu slavnostně otevřeno. Po slavnostním přestřižení pásky starostou a místostarostou městské části Brno – Žabovřesky se přítomní hosté filmem Velké podmořské dobrodružství ponořili do virtuálního světa pod mořskou hladinou již ve formátu 3D.37 První měsíc po digitalizaci kina, v lednu 2012, bylo promítáno 5 titulů v digitalizovaném zpracování v celkem 17 případech promítání (Kocour v botách 2D, Lví král 3D, Černá hodina 3D, Pina 3D, Jeskyně zapomenutých snů 3D). Druhý měsíc (únor 2012) vysílání přibyly další digitalizovaná zpracování (Happy Feet 2 3D, Méďa Béďa 3D, Velké podmořské dobrodružství 3D, Hugo a jeho velký objev 3 D), a to v celkem 22 případech vysílání. V současné době je plně digitalizované kino Lucerna platným hráčem na brněnském kulturním poli a může promítat snímky, jejichž složení je limitováno pouze filozofií a dramaturgií kina, ne však technickými omezeními. Kino Lucerna má již několik let v pronájmu Ing. Dušan Peprný, majitel firmy Biograf, který se stará o chod kina. V rozhovoru (viz příloha) mi vysvětlil, v čem digitalizace ulehčila provoz kina a jak ovlivnila chod jiných jednosálových kin.

3.2. Scala – univerzitní kino 3.2.1. Z historie kina Současní kino Scala zahájilo svůj provoz 28. prosince1929 pod názvem Bio Dopz a původně mělo 800 sedadel. Kino mělo v různých obdobích a za různých vlastníků i různá jména. V roce 1945 do osudu kina vstoupila německá okupace. S příchodem válečné fronty 15. dubna 1945 bylo kino nuceno přerušit provoz. Po celou dobu totalitního režimu bylo běžným kinem, které nebylo nijak významně umělecky profilované. V 80. letech

bylo kino

s tehdejším jménem Moskva premiérovým kinem a řadilo se mezi nejmodernější v Brně. Kino se dočkalo ozvučení ve formátu Dolby Stereo SR. Po sametové revoluci, od roku 1991 bylo kinu vráceno dřívější jméno Scala. Patrně v důsledku málo promyšlené dramaturgie (kino Scala na konci první dekády nového tisíciletí spravoval TIC) hrozilo kinu zrušení. Proti uzavření kina, k němuž došlo v roce 2011 37

Žabovřeský zpravodaj, ročník 22, číslo.1; leden 2012 30

na konci, ale protestovali akademici z Ústavu filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a vznikla i petice za zachování kina. Partnerem pro univerzitu, který měl zajišťovat celoroční filmové produkce, se nakonec stala společnost Aeropolis, která již měla zkušenosti s provozováním artových kin v Praze a Hradci Králové. Od podzimu 2013 je kino Scala prvním univerzitním kinem v České republice a provozuje jej Masarykova univerzita ve spolupráci se společností Aeropolis. Kromě běžných filmových projekcí slouží také jako reprezentační, přednáškový a konferenční sál pro akademické účely i jako místo k pořádání promocí a imatrikulací.

3.2.2. Digitalizace kina Scala Opětovný provoz pro veřejnost kino Scala zahájilo 14. října 2013 slavnostní projekcí ojedinělého interaktivního filmového projektu Kinoautomat: Člověk a jeho dům. K digitalizaci kina Scala došlo v době, kdy jeho provozovatelem byla Masarykova univerzita. Žádost o finanční dotaci na digitalizaci kina byla podána v rámci výzvy 2013-4-1-8, zařazené do 4. projektu v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie dne 2. října 2013. Celkový rozpočet nákladů na samotnou digitalizaci kina byl ve výši 1.682.800,- Kč, přičemž požadovaná částka dotace činila 841.900,- Kč. Příprava projektu byla stanovena na květen až září 2013, doba realizace 1. -13. října 2013 a dokončení do konce roku 2013. Na základě ekonomické expertní analýzy, vytvořené expertem, ustanoveným Radou Státního fondu kinematografie, byla přiznána dotace 300.000,- Kč. I na základě takto získaného finančního obnosu bylo kino v roce 2013 nově vybaveno digitální technikou. Digitalizaci prováděla firma AV MEDIA, a.s. a jednalo se o dodávku celého technologického řetězce 4K projekce a nového ozvučení ve standardu 7.1. – v kině byl nainstalován kinoserver Doremi IMS 1000 a projektor Barco DP4K-19C – obě zařízení v celkové hodnotě kolem 2 milionů Kč včetně DPH. U kteréhokoli kina po získání či přislíbení finančních prostředků nastupuje běžný postup při digitalizaci kina: •

Oslovení integrátora/ů na vypracování technického řešení digitalizace sálu

31

•

Příprava a zpracování technické dokumentace a sladění se zadávacími podmínkami výběrového řízení a dle zákona o veřejných zakázkách

•

Vyhlášení a průběh výběrového řízení

•

Vyhlášení výsledků a uzavření smlouvy s dodavatelskou společností

•

Technická přejímka místa realizace a zahájení dodávky.

•

Předání díla a zahájení testovacího provozu

•

Konečné předání do plného užívání V praxi tento postup znamená, že na základě posouzení prostor technikem si provozovatel kina nechá vytvořit studie/projekt na to, co všechno je potřeba změnit, aby nové prostředí výkonově i parametrově odpovídalo požadavkům na příslušné technické normy SMTPE a závazný dokument DCI (kdy základním parametrem je světelný výkon). Na tento technický dokument je zadavatelem následně “navěšen” soubor dokumentů daných zákonem o veřejných zakázkách. Po ukončení VŘ nastoupí realizační tým (běžně 3 technici - v Čechách obvykle firmy AVMedia), který zdemontuje nepotřebné a nepoužitelné přístroje, upraví projekční kabinu (elektrické rozvody, odtah vzduchu od projektorů), zrepasuje přístroje, které se budou nadále používat a následně nainstaluje novou technologii. Informace z telefonických hovorů od pana Kulhánka z firmy AV MEDIA, a.s. (přímo zařizoval pan Kulhánek) v červenci a srpnu roku 2013.

3.2.3. Současná podoba kina Scala Univerzitní kino Scala je zaměřeno na akce spjaté se studenty daleko více, než ostatní. Svoji vybaveností, digitalizací počínaje, jsou její prostory schopny nabídnout ideální místo jak pro klasické vzdělávací promítání až po různé akce akademického původu, děje se tak v rámci projektu výuky Ústavu filmu a audiovizuální kultury, jsou ovšem přístupny veřejnosti. Hovoříme o akci Obzory, ve které jsou divákovi nabídnuty klasické i méně známé filmové tituly, které jsou doprovázeny přednáškami a diskuzemi. Další ojedinělou akcí je Bio senior, kdy kino nabízí seniorům zlevněné vstupné na snímky promítané přes den, což skvěle vyhovuje lidem v důchodovém věku, vyhnou se frontám a přeplněným prostorám kina v 32

časech večerního „návalu“. Dále kino nabízí dvakrát do měsíce večery určené cestovatelům, jmenují se Diáky a probíhají jak formou přednášky ve Scala baru, kde si můžete dát něco dobrého a poslechnout si zážitky od amatérských i zkušených cestovatelů, tak ve Scala kinosále, kde jsou vám nabídnuty zachycené momenty z cest, které si vychutnáte ve velkém. Když už jsem zmínil Scala bar, rád bych k němu ještě dodal, že se jedná o místo, které se využívá pro komornější atmosféru akcí i promítání. Při přednáškových akcích se tento prostor využívá s důvodu větší intimity všech zúčastněných a uváděny jsou zde filmy například amatérské, undergroundové a podobně. Další událostí jsou např. Dny evropského filmu festival s filmovou přehlídkou evropské kinematografie, pořádá se každým rokem a svoji nabídkou asi 50 filmů shrnuje nejdůležitější snímky uplynulého roku. Jedná se většinou o oceněné snímky z jiných filmových festivalů. Projekt Nad Scalou se blýska už nám názvem asociuje naše slovenské sousedy, jedná se o podobný program jako v předešlých Dnech evropského filmu, v tomto případě je však zaměřen na to nejlepší ze slovenské scény od roku 2008. Významným kulturním počinem je Metropolitan opera LIVE HD. Od roku 2006 se přenášejí po celém světě živé přenosy z metropolitní opery. Ty se staly tak populárními, že počet návštěvníků těchto akcí dokonce přesáhl návštěvnost samotné opery. Původní myšlenka tohoto projektu byla snaha oživit situaci na stále horšící se ekonomické situaci opery. Nakonec našel projekt neuvěřitelnou popularitu a metropolitní opera dostala o tři roky později Emmy Award za zásluhy při rozvoji HD formátu a jeho využití. Obdobou jsou přenosy z londýnského Národního divadla NT LIVE. Pátečním tematickým programem je Noční jízda. kde je divákům nabízen v pozdní projekci od 22:30 nějaký osvědčený filmový trhák Univerzitní kino je v posledních letech znovuotevření pod novým vedením, setkal jsem se s koordinátorem tohoto zařízení Radkem Pernicou, se kterým jsme se bavili o okolnostech digitalizace kina Scala, o tom, co je pro chod kina důležité a jak vnímá změnu formátu on sám.

3.3. Art – kino „náročného diváka“ 3.3.1. Z historie kina Kino začalo promítat v budově původně učňovského domově 24. března 1919, licenci na provoz získalo roku 1922. Původně se pod názvem Jugendkino zaměřovalo převážně na brněnskou německou mládež. Postupně se ale přeměnilo na klubové kino (Studio), od roku

33

1948 pak existovalo pod názvem Kino náročného diváka. Současný název Art získalo v roce 1969. V roce 1973 se propadla podlaha a kino zůstalo zavřené. Po náročné rekonstrukci Art obnovil svou činnost 2. srpna1991. Nachází se v městské části Brno - střed v ulici Cihlářská. Provozuje jej Statutární město Brno prostřednictvím své příspěvkové organizace Turistické informační centrum města Brna a jeho součástí je také kavárna Art, bar Artěk a ve foyer kina Galerie Art.

3.3.2. Specifika artového kina Klasická jednosálová kina mají jedinou šanci jak přežít v konkurenci multiplexů, nových digitálních technologií (3D domácí kina) a Internetu. Musejí vynikat kvalitní dramaturgií a kulturní pestrostí a nabízet divákům kromě filmového zážitku i něco navíc, tedy příjemné prostředí a atmosféru. Záměrem kina Art není vybudovat čistě artové kino, protože na takový projekt není ani ve městě velikosti Brna dost velká cílová skupina, ale snaha promítat i kvalitní hollywoodskou produkci, komerční filmy a snímky s technologií 3D, ale pouze v omezené míře a jako doplněk k artové dramaturgii. Kino Art jako menší klasické jednosálové kino je zaměřeno na vhodnou kombinaci žánrů s vysokým podílem nekomerční produkci.

3.3.3. Digitalizace kina Art a současné zachování 35 mm formátu Kino Art mi dovolilo nahlédnout do zákulisí promítání a prohlédnout si, jak funguje digitální projektor a čím se liší od původního promítání 35 mm formátu. Provedl mě jeden z promítačů kina a dovolil mi nahlédnout do kabinky promítače. Popsal mi, jak vypadala jeho práce dřív a jak vypadá dnes. Kino Art má jako artové kino nabitý program nejen speciálními programy a festivaly, ale i vzdělávacími a kreativními akcemi. Je to dokonce jediné z brněnských kin, které si pro speciální příležitosti k promítání starších děl ponechal původní promítací stroj na 35 mm formát. Akcí, které zde proběhly a probíhají je nespočet a jejich různorodost jasně potvrzuje specifika tohoto artového kina. Mezi aktuální festivaly a cykly patří Bonjour Brno Bonjour Quebec, který v dubnu 2016 divákům nabídl filmovou tvorbu umělců z francouzsky mluvící části Kanady - celkem divákům nabídl 8 filmů, kde dokonce šest z nich mohli 34

navštívit zadarmo. Jako doprovodný program probíhala v kavárně kina diskuze Živá knihovna o tom, jak se frankofonním obyvatelům žije v Česku; dále Europeana 1914-1918, připomínající sto let od trvání první světové války; klasiku umožní kino Art připomenout snímkem Osudy dobrého vojáka Švejka, a to jak v loutkové tak v hrané podobě. Tradičním uměleckým počinem je Febiofest 2016, kdy tento dvoudenní festival byl inspirován příběhy o velkých ženských osobnostech, na programu byly např. filmy Já, Olga Hepnerová, James White a Mr. Holmes, Sufražetka a Mustang. Třetí ročník polského filmu Kocham Film již tradičně podporuje polskou kinematografii, která se zdá být do naší země málo distribuovaná. Balet Bolšoj Těatr v přímém přenosu z Moskvy Vám umožní návštěvu všech sedmi představení, které se v ruské opeře danou sezónu uvádějí. Filmový cyklus (nejen) pro středoškoláky je každý první týden v měsíci zaměřen na akce pro fandy nevšedního filmu, kteří ocení i jiné tituly než aktuální blockbustery. Na stránkách kina probíhá Filmjukebox aneb vyber si svůj film, který nabízí filmy ve 3D a klasické 3D víkendové promítání aktuálních titulů, kde

můžete hlasovat za jeden z 10

nabízených filmů, který se pak bude promítat.

4. Stručné srovnání popisovaných sledovaných kin z hlediska průběhu jejich digitalizace Tato kina se liší se v mnoha aspektech, z nichž nejdůležitějšími se jeví být provozovatel kina, specifika provozu kina a s tím spojený charakter návštěvnictva a konečně ekonomické a sociální podmínky provozu kina. Přehledně je lze shrnout takto: 1) Kino Art provozuje Turistické informační centrum města Brna, příspěvková organizace. Jde o malé kino (152 sedadel - malý sálek 34); funguje zde filmový klub registrovaný pod Asociací českých filmových klubů (AČFK). V poslední době je tu snaha přeměnit kino v multikulturní centrum. Bohatý a rozmanitý program, včetně edukativních pořadů pro děti. Digitalizaci prováděla firma AVMedia (vzešlá z výběrového řízení), dokončena byla na podzim 2011, Finančně náročná akce (rozpočet byl 2,4 mil. Kč) měla podporu Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie ve výši: 800 000,- Kč; dále přispělo statutární město Brno a investiční fond TICmB. Instalován projektor značky Christie v kvalitě 2K typ: CP2210; proběhla

35

i další modernizace (server, rozvody elektrické energie). Provoz byl po dobu modernizace omezen na projekce v Malém sále.

2) Provozovatelem kina Lucerna je městská část Brno - Žabovřesky, která ji pronajímá. Nájemcem kina je firma Biograf, spol. s r. o., (majitel Ing. Dušan Peprný) usiluje o modernizaci. Středně velké kino - 260 sedadel. Digitalizaci prováděla firma D-Cinema s.r.o., dokončena byla provedena na podzim 2011. Ačkoliv kino Lucerna požádalo o dotaci Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj kinematografie, tento ji nebyl přidělen,38 takže náklady na celou technickou modernizaci kina (3,4 mil,- Kč) nakonec nesla městská část Brno-Žabovřesky za podpory a finanční spoluúčasti Jihomoravského kraje. Projektor značky NEC v kvalitě 2K, typ projektoru: NC1200C

3) Provozovatelem kina Scala je Masarykova univerzita (filosofická fakulta) ve spolupráci s firmou Aeropolis, s. r. o., která zajišťuje celoroční program filmové produkce. Scala má 475 sedadel. Specifikem je zaměření na odborné edukační aktivity (výuka, konference, semináře, slavnostní shromáždění akademické obce). Digitalizaci prováděla firma AV Média (vyhrála s nabídkou digitalizace za méně než 2,9 mil. Kč), dokončena byla v říjnu 2013, celá rekonstrukce stála kolem 12 milionů korun (?), Dotaci Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie 300.000,- v tabulce (mapa kin ČR – kina dle standardu DCI v České republice) není uvedena (!!!). Smlouva s Aeropolis na 30let pronájmu; Projektor značky Barco v kvalitě 4K, typ projektoru: DP4K-19B (jediné ze srovnávaných kin je v této třídě kvality – v Brně ji nemají ani multikina, tj. Olympia a Špalíček).

38

Toto není zřejmé z rozhovoru s provozovatelem Ing. Peprného v rozhovoru ze dne 16. 3. 2016(viz příloha). 36

Závěr Digitalizaci kin nelze vnímat jinak než jako nevyhnutelný technologický vývoj. Není sporu o tom, že rostou možnosti a technická kvalita filmu. Podstatně vyšší je také provozní komfort; distribuce filmů je snazší a mnohem rychlejší. Názory na důsledky této proměny kinematografie přesto nejsou a nemohou být zcela jednoznačné. Vysoké finanční náklady na digitalizaci způsobí (dříve nebo později) zánik těch kin, která nedosáhla na dotaci a nemají vlastní prostředky na modernizaci. Týká se to zejména kin v malých obcích; je otázka jak velké ochuzení kulturního života to pro tyto obce znamená. Na druhé straně první a největší hrozbu pro životaschopnost kin dnes představuje konkurence multikin. Ve své práci jsem chtěl co nejvíc využít zkušenosti a názory lidí z kinematografické praxe. Ti jsou nejen nejlépe informovaní, ale také nejvíce motivovaní přemýšlet o souvislostech digitalizace. Rozhovory s provozovateli a promítači potvrzují představu, že to zásadní není technologická změna sama, ale některé její vlivy a dopady. Zejména pak dopady na dramaturgii kina. Tyto dopady ovšem nejsou automatické, jsou dány až interakcemi lidí, kteří se nějak se změnami vyrovnávají. Nese-li digitalizace provozní výhody, musí je rozpoznat, zhodnotit a využít provozovatel či nájemce kina. Jak zdůraznil jeden z provozovatelů, nasazováním či stahováním snímku musí pružně reagovat na proměny zájmu diváků; program kina teď plánuje na kratší období s předpokladem, že také divák reaguje spíše na bezprostřední nabídku. Jde tu vlastně o jistý rys interaktivity v provozu kina. Flexibilita dramaturgie, tento hlavní důsledek digitalizace z hlediska provozovatele, určitě snižuje náskok multiplexů; malá kina, zdá se, na digitalizaci získávají, byť za cenu poklesu jejich počtu (což lze možná pokládat za zdravé zeštíhlení, za daň za konkurenceschopnost jednosálových kin). Rubem „snižování náskoku“ ale může být pokles rozmanitosti nabídky; provozovatelé, tlačení ekonomickými faktory, jsou sváděni k tomu kopírovat nabídku multiplexů, místo toho aby usilovali zaujmout diváka vlastní alternativní nabídkou. Pak by digitalizace vedla k jisté homogenizaci programů kin. Myslím ale, že příklad brněnských kin jasně ukazuje, že to není nutností. Zdá se, že většina kin, která obstála v tlaku na modernizaci, se bude profilovat buď jako „alternativní“kina nebo jako tzv. „všekina“ a to v závislosti na potenciálu publika (tedy velikosti města a počtu či blízkosti jiných kin). Zmínit lze, i to, že kina s pestrým programem (všekina) se vlastně v některých aspektech přibližují médiu televize.

37

Optimistické hodnocení rostoucích možností dramaturgie kina, ve zmíněných rozhovorech, je v rozporu s pesimismem Vetterovy (2012) argumentace. Domnívám se ale, že „loučení“ (s klasickým kinem) o němž píše Vetter, začalo už s příchodem DVD technologií, a pokračovalo se stahováním filmů z internetových úložišť či s růstem kvality (a poklesem pořizovacích cen) domácích kin. Digitalizací sice kinematografický film pozbývá své aury, ale bez digitalizace by pozbyl také své diváky. V přístupu kinařů lze vyčíst jistý rozpor mezi uznáním výhod technického pokroku a skepsí k významu technické stránky kinematografie. V rozhovorech zaznělo, že „rozhodující nejsou formáty“, ale nabídka filmů, zejména pak premiérových (diváky napjatě očekávaných) filmů. Rychlost, s níž se dostanou do „jeho“ kina, jsou tím hlavním, na co dnes divák reaguje, co jej pro kino získává. Na druhé straně ale není přesvědčivá představa, že boom 3D filmů je jen módní vlnou; mám za to, že zájem o stereoskopické filmy neklesá (podobně Vítek v rozhovoru pro Cinepur), jakkoli už 3D není závratnou novinkou, vedoucí k návštěvě kina. Tři brněnská kina, na něž se práce zaměřila, mají společný rys ve své specifičnosti; dalo by se říci, že „jsou si až podobná ve své odlišnosti“. Každé se specializuje na jinou část populace, aniž by se ale přitom uzavíralo nevyhraněnému divákovi. Ve zkratce je lze snad charakterizovat jako: rodinné, příp. školní kino s lokální tradicí (Lucerna); klubové kino pro náročného diváka (Art); a velké, univerzitní kino se sofistikovanou dramaturgií (Scala). Na druhé straně mají společného jmenovatele: právě onu přemýšlivou dramaturgii, která zohledňuje několik kriterií divácké úspěšnosti současně a která staví na „znalosti vlastního diváka“. Také úsilí o pestrý program, který je nabízen „aktivnímu divákovi“. A tak zdaleka největší rozdíl se zdá ležet mezi touto trojící kin a brněnskými multikiny, jímž „popkornová ekonomie“ (a propojení se shopping centry) umožňuje pohodlně plout v proudu komerční kinematografie.O nich proto také platí zhodnocení, jež vyslovil Thomas Elsaesser (Vacková 2013: 29), že totiž digitalizace je „v podstatě návratem ke kořenům kinematografie“; tak jako byl kdysi kinematograf „pouťovou atrakcí, která ohromovala diváka svou podstatou – pohyblivými obrázky, nyní je divák ohromen novou technologií“.

38

Seznam použité literatury

Literatura a prameny:

Rozhovory: Rozhovor s Radkem Pernicou v kině Scala (11. 4. 2016) Rozhovor s Ing. Dušanem Peprným, majitelem společnosti Biograf (16. 3. 2016) Rozhovor s promítačem v kině ART (23. února 2016) MANOVICH, Lev (2001): „Principy nových médií“ in: DVOŘÁK Tomáš (ed.): Kapitoly z dějin médií. Akademie výtvarných umění v Praze. Vědecko-výzkumné pracoviště. Praha 2010. EPSTEIN, Edward, Jay (2011): Ekonomika Hollywoodu. Skrytá finanční realita v pozadí filmů. MF, Praha. Digitalizace kin v ČR – informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku (Odbor médií a audiovize, Ministerstvo kultury ČR, duben 2009). Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011 – 2016 (Ministerstvo kultury ČR, listopad 2010). Specifikace systému digitálního kina (verze 1. 2. ze 7. března 2008, Sdružení Digital Cinema Initiatives, LLC). Zákon 496/2012 Sb. o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi).

39

ILUMINACE, Danielis Aleš, Česká filmová distribuce po roce 1989, ročník 19, rok 2007, číslo 1, str. 65. ILUMINACE, Danielis Aleš, Svět filmu bez perforace, ročník 25, rok 2013, číslo 2, str. 90. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY z 9.12.2014, Multikina zvyšují návštěvnost, rozhovor Zdeňky Likařové s ředitelem Bontonfilmu Alešem Danielisem. Žabovřeský zpravodaj, vydává statutární město Brno, městská část Žabovřesky, ročník 21, číslo 12; prosinec 2011 Žabovřeský zpravodaj, vydává statutární město Brno, městská část Žabovřesky, ročník 22, číslo 1;leden 2012 Žabovřeský zpravodaj, vydává statutární město Brno, městská část Žabovřesky, ročník 22, číslo 2; únor 2012

Bakalářské a diplomové práce: MAROUŠ, Miroslav (2014)? Vliv digitalizace kinematografie v kontextu jednosálových kin. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno (Ústav hudební vědy, Teorie interaktivních médií). VANĚK, Michal (2013) Digitalizace brněnských kin. Bakalářská diplomová práce (neobhájeno). Masarykova univerzita Brno (Ústav hudební vědy, Teorie interaktivních médií). KUSÁ, Veronika (2015): Kino bez popkornů. Současná dramaturgie městských kin v konkurenci multiplexů. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno (Filosofická fakulta Ústav hudební vědy, Management v kultuře). VACKOVÁ, Anna (2013): Dvě revoluční technické změny, které ovlivňují životnost kin. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno (Ústav filmu a audiovizuální kultury). VRÁŽELOVÁ. Jana (2013): Kino jako společenský fenomén, typologie kin a jejich proměna v Brně. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno (Ústav hudební vědy, Teorie interaktivních médií). 40

APPELOVÁ Barbora, BcA. (2013): Dramaturgie kina a její využívání v současném Brně. Případová studie čtyř kin. Magisterská diplomová práce Masarykova univerzita Brno (Filosofická fakulta Ústav hudební vědy, Management v kultuře). BOROVSKÁ

Kateřina,

Bc.

(2012):

Europeizace

českého

filmového

průmyslu

prostřednictvím programu Evropské unie MEDIA. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno (Fakulta sociálních studií, Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií).

Zdroje: CINEPUR, Vetter Dennis, Neviditelná proměna/kdo si všímá digitalizace, č. 83, září 2012, z angl.

originálu

přeložil

Jan

Kolář,

[online].

[cit.8.10.2015].

Dostupné

z:

CINEPUR, Uldrichová Helena, Přiblíží se česká kinematografie standardům platným v EU?, č.

47,

srpen

2006,

[online].

[cit.13.11.2015].

Dostupné

z:

<

http://cinepur.cz/article.php?article=1102> CINEPUR, Vítek Petr, Digitalizace českých kin/ještě není pozdě, č. 59, srpen 2008, [online]. [cit.2.11.2015]. Dostupné z: INSTITUT UMĚNÍ – DIVADELNÍ ÚSTAV v rámci projektu MKČR (ident. kód projektu DD07P03OKU004.), Mošna Petr, FILM - studie o sociálně ekonomickém potenciálu kulturních a kreativních průmyslů v České republice 2010, [online]. [cit.2.10.2015]. Dostupné z: RESPEKT, online rozhovor S Petrem Vítkem o digitalizaci kin ze dne 14.1.2009, [online]. [cit.14.11.2015].

Dostupné z:
digitalizaci-kin> ČESKÁ TELEVIZE, Televizní studio Brno, Zpravodajství, článek Digitalizace posiluje konkurenceschopnost malých kin, autor: elr, ze dne 31.12013, [online]. [cit.8.1.2016]. Dostupné

z:


posiluje-konkurenceschopnost-malych-kin/>

41

ČESKÝ ROZHLAS, Region – Střední Čechy, pořad K věci, rozhovor Tomáše Pancíře s Přemyslem Šobou, 1. místopředsedou představenstva Asociace provozovatelů kin ze dne 2.října

2012,

[online].

[cit.8.1.2016].

Dostupné

z:

YOUTUBE , publikováno 24. 4. 2012, Vývoj digitalizace DCI v roce 2012, přednáší Petr Vítek, Natočeno 17. dubna 2012 v kině Světozor v Praze, [online]. [cit.3.12.2015]. Dostupné z: muniMEDIA, © 2010, Vrtělová Martina, Jak se dělá kino v Brně, ze dne 10.12.2014, , [online]. [cit.8.12.2015]. Dostupné z: iDnes,cz, rozhovor s Radkem Pernicou, článek Oživil legendární kino v Brně. Zájem lidí nás překvapil, říká šéf Scaly, autor Kristýna Kašpárková, [online]. [cit.20.4.2016]. Dostupné z: Úřední věstník Evropské unie, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, [online]. [cit.3.12.2015]. Dostupné z: < http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32013R1295&from=EN> Hospodářské noviny, © 1996-2016, článek První české kino bylo otevřeno před sto lety, autor Tomáš Seidl, [online]. [cit.8.1.2016]. Dostupné z ČESKÁ TELEVIZE, článek Nový depozitář NFA ochrání 100 milionů metrů filmu, autor: ČT24,

[online].

[cit.7.3.2016].

Dostupné

z:

E15. cz Magazín, článek Sehnat miliony na digitalizaci je pro malá kina problém, autor: Věra Bartalosová, [online]. [cit.10.12.2015]. Dostupné z:

42

Nadace České bijáky,© 2013, Digitální restaurování, [online]. [cit.15.1.2016]. Dostupné z: < AV MEDIA, © 2016, Digitální kina ukazují návštěvníkům nový rozměr, [online]. [cit.12.3.2016]. Dostupné z: Státní fond kinematografie, přehled příspěvků 2012, [online]. [cit.6.12.2015]. Dostupné z: Státní fond kinematografie, rozpočet 2013, [online]. [cit.8.12.2015]. Dostupné z: Státní fond kinematografie, rozpočet 2014, [online]. [cit.8.12.2015]. Dostupné z: Státní

fond

kinematografie,

O

fondu,

[online].

[cit.7.12.2015].

Dostupné

z:

<

http://www.fondkinematografie.cz/o-fondu/> Hospodářské noviny, ČTK, článek Národní filmový archiv do nového depozitáře přesune snímky

Kříženeckého

či

Trnky,

[online].

[cit.18.4.2016].

Dostupné

z:

Strategie.cz, článek Eurimages – Malá, nejistá, náročná, ale přece možnost, autor: Zuzana Kopečková,

[online].

[cit.10.11.2015].

Dostupné

z:

<

http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/eurimages-mala-nejista-narocna-ale-precemoznost-> Eurimages - European Cinema Support Fund, © Council of Europe 2014 [online]. [cit.4.3.2016]. Dostupné z: Program Media, [online]. [cit.10.9.2015]. Dostupné z:< http://www.mediadeskcz.eu/oprogramu/> Lidovky, článek Jícha:Proč se stát nestará o digitalizaci, když za projekt její metodiky zaplatil miliony?,

autor

Hedvika

Petrželková,

[online].

[cit.6.4.2016].

Dostupné

z:

<

http://www.lidovky.cz/jicha-proc-se-stat-nestara-o-digitalizaci-kdyz-za-projekt-jeji-metodikyzaplatil-miliony-gbg-/kultura.aspx?r=ln_kultura&c=A151122_204129_ln_kultura_hep>

43

Textové přílohy - rozhovory 1) Rozhovor s Ing. Dušanem Peprným, majitelem společnosti Biograf ze dne 16. 3. 2016 Jak jste se dostal k vedení kina Lucerna? Vlastně úplně náhodou, vystudoval jsem stavebnictví na VUT a původně jsem kina projektoval a až později jsem se dostal k jejich provozu. Od roku 1994 jsem provozoval několik kin nejen v Brně, i po celém Česku. Po příchodu multiplexů jsem se rozhodl věnovat naplno kinu Lucerna. Kolik máte stálých zaměstnanců, nebo jste na vše sám? Hodně se toho snažím dělat sám, ale všechno zvládat nemůžu, většinou zaměstnávám studenty z oboru, nebo i lidi v důchodu, pro které se tohle zaměstnání z důvodu jazykové bariéry ale stalo dost obtížné. Pokyny k promítání přichází totiž v angličtině. Kdy proběhla v kině Lucerna digitalizace a za jakých podmínek? Prostory kina mám pronajaté od městské části Žabovřesky a tak se mě týkala pouze běžná administrativa, vypracování projektu, což bylo podmínkou k zařazení do dotačního listu, kino muselo splňovat určité parametry, aby mohlo k digitalizaci dojít. Nakonec peníze poskytla městská část Žabovřesky, v rámci zachování funkčnosti jediného kina v této městské části. K digitalizaci samotné došlo v roce 2011. Jakým způsobem podle Vás vnímají návštěvníci digitalizaci, zaregistrovali ji vůbec? Ti bystřejší určitě, díky digitalizaci můžeme uvádět filmy ve 3D formátu, který byl v posledních letech dost oblíbený, kromě toho ale myslím, že změny si divák mohl uvědomit jen těžko, z detailů jako jsou ostřejší titulky například. Co říkáte Vy na proces digitalizace a jaké Vám přinesl výhody? Na proces digitalizace není moc co říkat, jde o technologický vývoj, který se děje všude. Určitě je to změna, která mi usnadnila chod kina, mohu si snáz určovat kdy, co a jak dlouho budu hrát, popřípadě měnit program podle toho, jak se jaký film chytne, nebo ne. O dramaturgii si tedy rozhodujete sám, jak dlouho průměrně hrajete jeden snímek?

44

To záleží na promítaném titulu, každý film je jiný, některé filmy jsou komerčně podpořené po celém světě, nebo je to pokračování úspěšného filmu a to jsou pak lidi natěšení a návštěvnost je velká hned po premiéře. Jiné filmy zase potřebují delší čas, aby si k nim diváci našli cestu. Děti vždycky bez rozmyšlení zajdou na něco jako je pokračování filmu Alvin a Chipmunkové, na pohádky jako je Malý princ potřebují čas. Dřív jste se věnoval chodu více kin, nejen v Brně, jaký měla dopad digitalizace na jiné malé prostory například na vesnicích, jedná se o investici, kterou si ne každý sál mohl dovolit. To je sice pravda, na druhou stranu se spousta prostorů, které byly využité jen jako kino, stalo použitelných ve více směrech a tak se i v těchto případech jednalo o příjemnou změnu. Jsou samozřejmě i malá kina, která na digitalizaci skončila, ale je otázka, jestli by do budoucna i bez této změny fungovala. Nyní se tyto prostory dají využít na zábavy, plesy a podobné na vesnicích oblíbené a navštěvovanější akce než je promítání filmu. Pro některé prostory to mohla být naopak záchrana. O tom, co ve Vašem kině budete hrát, si tedy rozhodujete sám? Dá se říci, že ano, z filmů které dorazí do ČR ano. Například film Spotlight se k nám dostal až na základě vítězství v prestižních Oskarech, jinak by pro náš trh nejspíš ani nebyl zařazen. Musím také ctít premiéry komerčních velkofilmů a podobně, na které lidi budou vždycky rádi a ve velkém počtu chodit, pokud jsou dobré výdělky, může se člověk pustit do delšího promítání jiného snímku, nebo nasadit něco víc uměleckého, ale musí v tom být rovnováha, nemůžu přestat hrát ani umění ani komerci. Jsou pro Vás kina Scala a Art velkou konkurencí? Přece jenom všechna tři kina se nachází poměrně blízko u sebe. To ano ale umístění kina není stěžejní, hlavní rozdíl mezi našimi provozy je v cílové skupině. My se snažíme oslovit děti a pak také starší publikum. Tím se lišíme a proto je pro nás bez problému fungovat takhle blízko u sebe, nebo alespoň já to tak vnímám. Příští rok slaví kino jako nejstarší v Brně sto let své existence, chystáte něco na oslavu? Vzhledem ke stáří budovy se to zatím chystáme oslavit novou střechou, ale určitě vymyslíme i něco pro návštěvníky kina.

45

2) Rozhovor s Radkem Pernicou v kině Scala (11. 4. 2016) Co je podle Vás při chodu kina rozhodující, jsou to právě technologické progresy, kterými kina prochází? Nemyslím si. Kina prošla 3D formátovým boomem, ale to je dneska už, dá se říct, formát bez budoucnosti. Chod kina na něčem takovém stavět nemůžete, jde jako všude o lidi. Bývalý tým chod kina nezvládl, takže kino skončilo. Teď opět funguje, ale digitalizaci bych tomu velký význam nepřikládal, klíčové je mít schopného dramaturga. V roce 2013, po dvouleté pauze, při znovuotevření kina se stalo kinem univerzitním. Jak to vnímáte při provozu kina? Nevnímám to vůbec, kino Scala bylo vždy zaměřeno studentským směrem. Dnes se zabýváme různými semináři, konferencemi, akademickými obřady, ale i novým projektem s názvem Studentské kino. Snaha dostat studenty zpět do kina určitě je, ostatně právě oni jsou naše cílová skupina. Bylo náročné si získat zpět klientelu po zavření kina a jeho znovuotevření? Naštěstí období, kdy bylo kino zavřené, nebylo nějak tragicky dlouhé. Nejspíš tím to bylo celé bezproblémové a lidé se z multiplexů a okolních kin opět vrátili i k nám. Jak se Vás dotkla digitalizace, v čem vidíte její největší význam? Já osobně to opravdu nevnímám jako nějakou velikou událost. Jedná se o pokrok, jako všude jinde. Samozřejmě má to svoje obrovské výhody, ale nějakou dobu by se dalo žít i bez ní, avšak do budoucna jistě ne. Ale jak jsem říkal, síla kina je pro diváka v jiných věcech, než ve formátu, v jakém jim nabídnete film. Výhoda ovšem je, když jim například nabídnete filmovou premiéru stejně brzy jako ve větších kinech a multiplexech, což nám digitalizace umožňuje. Kdy a za jakých podmínek probíhala ve Vašem kině digitalizace? Bylo to spjato s jeho znovuotevřením, vše probíhalo na podzim roku 2013. Klasické vypracování projektu, to musel každý žadatel, aby potvrdil, že má základní podmínky v sále k

46

případné digitalizaci. No a pak to bylo asi 12 milionů Kč, které se sem vložily, abychom byly plnohodnotné a konkurenceschopné kino. Jak se vlastně podařilo kino znovuotevřít? To bylo složitější, ale když to zkrátím, tak pár lidem se dost nelíbila myšlenka zavřené Scaly, takže se sepsala petice, šlo hodně o lidi z akademické půdy, takže to byl dost logický vývoj, že nakonec vzniklo univerzitní kino. Univerzitě byly nabídnuty rozumné podmínky k chodu kina, pronájmu prostorů a podobně. Dál se našla společnost k zajištění celoroční filmové produkce Aeropolis, podepsala se smlouva na 30 let pronájmu a fungujeme.

3) Rozhovor s promítačem39 v kině ART z 23. února 2016 V čem je pro Vás práce dnes odlišná od dob před digitalizací? Určitě je všechno jednodušší, ale na mě až moc, měl jsem rád práci s filmem. Je to jako řídit automat nebo manuál, člověk si prostě někdy rád zařadí a rozhodně ho to neobtěžuje, proti automatu ale nemůžete nic říct, je to bez debat komfortnější. Takže s tímhle bych to asi srovnal. Dokázal byste mi popsat jako laikovi, jak vypadala vaše práce v době 35 mm formátu? Do kina dorazí filmová distribuční kopie, která u nás má asi 560-600 metrů. Svitky jednotlivých dílů distribuční kopie filmu jsou navinuty na laboratorních středovkách. Běžný snímek potřebuje tak šest dílů na celý film. To je o čem jsem mluvil, pak je na šikovnosti promítače, jak zvládne návaznosti mezi jednotlivými díly a dopřeje tak divákům plynulé sledování filmu. Musí se s páskou v nějakém ohledu zacházet speciálně? Určitě, jsou velmi náchylné na světlo, takže k nám přijíždí v polyethylenových krabicích. Do každé se vejdou tři svitky. Takže film dochází ve dvou takových krabicích.

39

Promítač se představil jako Standa a jevil zájem, aby v práci nefigurovalo jeho jméno 47

Liší se náročnost promítání filmu nějakou vlastností? Ano, záleží na práce postprodukce, jsou filmy, které jsou nešťastně sestříhány a dialogy přichází například ihned po prolnutí, to je pak napínavé. Využíváte často staršího promítacího stroje? Dnes už opravdu moc ne, máme ho tu jen pro jistotu pro speciální události, filmové festivaly a podobně. Jsme ale artové kino, takže tady takový stroj rozhodně své místo má. Jakou formou Vám chodí snímky dnes? Každý film vzhledem k dokonalosti obrazu na velkém plátně má obrovskou velikost, i tak se bez problému vlezou do krabičky připomínající externí paměť.

48