MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie

Bakalářská práce Komunita Bronies: Identita, Fandom, Encoding a Decoding

Petr Andrlík

Vedoucí práce: doc. PhDr. Csaba Szaló, Ph.D. Brno 2013 1

Čestně prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a výhradně s využitím v práci uvedených pramenů. V Brně, dne 10. 2. 2013 2

Děkuji tímto vedoucímu práce, panu doc. PhDr. Csabovi Szaló, Ph.D., za cenné rady, vstřícnou podporu i věcné připomínky, které mi v průběhu práce na textu poskytl. Dále bych chtěl poděkovat paní Bernadette Nadye Jaworsky, Ph.D. za to, že mě přivedla ke kulturní sociologii a poskytla mi nemálo rad při přípravě této práce. 3

Obsah 1. Úvod

5

2. Fenomén Fandomu

8

2.1. Kultura

8

2.2. Subkultura

9

2.3. Fandom

11

3. Identita jedince v rámci Fandomu

14

3.1. Identita jako koncept

14

3.2. Proces budování identity

16

3.3. Identita a subkultury

19

4. Bronies subkultura

19

4.1. Profil subkultury: Bronies

22

4.2. Encoding/Decoding a stigmata

24

4.3. Rozdělení brony subkultury

27

5. Závěr

29

6. Bibliografie

31

7. Jmenný rejstřík

34

8. Anotace

35

9. Abstract

36

4

1. Úvod V této práci se zaměřím na téma, které se objevuje v dnešním světě internetu a masových médií všude kolem nás. Tímto tématem je fandom, neboli komunita lidí sdílející společný zájem a nadšení pro nějakou věc. V případě fandomu jde konkrétně o nějaký pořad, knihu nebo jinou formu vyprávění příběhů a podávání nějaké zprávy. Slavné fandomy vznikají kolem kultovních televizních seriálů jako je Star Trek, slavných a úspěšných knižních sérií jako je Harry Potter a snad skoro všeho, co má mezi lidmi příznivce a fanoušky. Je to právě fanoušek dané látky, kdo se stává členem fandomu neboli společnosti fandů nějakého média. Tato komunita pak vykonává všelijaké činnosti včetně vytváření tématu jejich fandovství odpovídající hudby, literatury a jiných forem umění a zábavy. Co se ale skrývá pod těmito komunitami okem sociologa? Proč fandomy čítají mnohdy až statisíce členů denně vytvářejících obrovský objem materiálu, proč se lidé shlukují do skupin mnohdy nesoucích specifické názvy odvozené od předmětu jejich zájmu a mnohé další specifické symboly? Jak vlastně tyhle skupiny fungují a co dávají těm, kdo se k nim hlásí? Fandomy nejsou nový fenomén, ale díky rozvoji internetu a s tím související globalizaci a zmenšování hranic mezi lidmi jsou stále aktivnější, větší a viditelnější. Komunity a společenství lidí slouží jako pomůcka k utvoření identity jedince a identita právě těchto skupin v rámci společnosti patří mezi důležitá sociologická témata. Je důležitou součástí objemu vědění, které nám pomáhá chápat a orientovat se v dnešní společnosti. Prohloubit toto vědění a ukázat jeho platnost na konkrétním jevu, který máme dnes možnost sledovat v jeho vývoji, je cílem této práce. Fandom se kterým budu pracovat vznikl v roce 2010, je tedy ještě mladý. Jedná se o společenskou skupinu lidí, fungující převážně na internetu, která je dnes známá jako „brony community“. Brony, slovo vzniklé spojením anglických slov brother a pony, je výraz, kterým se členové tohoto fandomu titulují a od svého vzniku se jejich subkultura rozrostla do nevídaných rozměrů. Brony komunita je ve skutečnosti subkulturou převážně mladých mužů, kteří našli 5

inspiraci a zalíbení v americkém televizním pořadu stanice Hub pod názvem „My Little Pony: Friendship is Magic“. Tímto nejen že dali vzniknout nové komunitě, ale zároveň i komunitě, která překročila veškeré zvyklosti dané genderovými předpoklady a očekáváními. Vzhledem k jejímu obrovskému růstu jde i o komunitu nečekaně silnou a aktivní. My Little Pony: Friendship is Magic je seriál vytvořený na motivy už mnoho let existující obchodní značky. Tentokrát se ale ujal zpracování této pohádkové série zcela nový tým s moderním pohledem na celou sociální rovinu pořadů pro děti a hlavně děvčata předškolního věku. Tvrdíc že v soudobých masmédiích je silný nedostatek obsahu vhodného pro právě předškolní dívky který by zároveň poskytoval možnost jejich rodičům bez rozdílu pohlaví sdílet s dítětem zkušenost, vytvořili animátoři a scénáristé zcela nový pohled na klasickou značku My Little Pony. Seriál v novém hávu má vysoce kvalitní animaci, vysoce nadstandartní výkony dabérů, kvalitní hudbu a scénáře které jsou napsané chytře a nepodcenují divákovu inteligenci. K tomu je celý seriál naplněn popkulturními odkazy jako jsou karikatury slavných postav v pozadí. Netřeba se potom divit že show odstartovala s nečekaným úspěchem a v současné době dobíhá její třetí sezóna. Fandom bronies vznikl velice rychle a stejně tak rychle se Hasbro, majitel značky My Little Pony vzdal práv na seriál který je tak volně k shlédnutí na www.youtube.com. Tímto krokem nejen že nepoškodili svou finanční stránku (hlavním zdrojem příjmu je prodej hraček spojených s My Little Pony) ale zároveň umožnili bouři kreativitiy kterou se ukázali být bronies beze strachu z legálních obtíží. V první kapitole své práce přiblížím a osvětlím pojmy kultura, subkultura a následně fandom jako specifický typ subkultury. Pomocí obecných termínů a prací klasiků sociologie i novějších publikací seznámím čtenáře s tím, co to vlastně znamená kultura, jak se od ní liší subkultury, jaký je rozdíl mezi subkulturou a komunitou a čím je specifická subkultura známá jako fandom. Definuji čím se fandom odlišuje od ostatních subkultur a spolu s ním si přiblížíme další důležité termíny jako je komunita, subkulturní kapitál a několik dalších pro pochopení subkultur klíčových konceptů. Tím si připravíme první půlku informací potřebných k dojití výsledků v závěru práce. V druhé kapitole pohlédneme na fandomy a jiné komunity očima jejich role právě pro jednotlivce hledajícího své místo ve společnosti, svojí identitu v postmoderní době. Položíme si zde otázky, proč jednotlivec cítí potřebu vymezit se vůči svému okolí, co je to ona identita kterou má potřebu si osvojit, jak probíhá budování identity, jaké jsou druhy identit a jakou roli 6

v jejich hledání hrají zájmové skupiny a subkultury jako je právě fandom. Vysvětlím pojem identifikace jako kontinuální proces budování identity a seznámím čtenáře s rozdíly mezi esencialistickým a sociálně konstruktivním přístupem k myšlence identity a její stavby, projdeme rozdíl mezi identitou osobní a skupinovou a postupně se tak dostaneme k objemu informací které tvoří druhou půlku teoretické přípravy na závěr práce. Třetí kapitola vztáhne obecné poznatky získané v předchozích kapitolách na komunitu bronies. toho jak ovlivňuje vnímání sebe sama i skupiny a toho jak se stigmatizovaný jedinec se svým negativním hodnocením majoritou může vyrovnat. Dále zde předložím teorii Encoding/decoding Stuarta Halla. Tato teorie je klíčovou pro mou práci. Vysvětluje jak lidé enkódují (skrývají pod slovy podle společensky uznávaného klíče) do zpráv významy a jak tyto zprávy po jejich předání druzí dekódují neboli z nich významy zase vykládají. Ovšem, proces dekodování pracuje silně s referenčním rámce toho kdo danou zprávu dekóduje a tak vzniká rozkol mezi interpretacemi zprávy v závislosti na tom jak kdo vnímá významy. Tento refernční rámec pro dekódování je formován a tvořen právě identitou jedince. Spolu s informacemi z předchozích dvou kapitol to bude právě stimgatizace a encoding/decoding co mi dá dohromady finální obraz o vlivu subkultur na člověka. Poté použiji rozdělení bronies na skupiny podle www.bronystudy.com a na nich demonstruji, proč i na pohled tak nezvyklá subkultura jako je právě brony fandom ve skutečnosti není až tak překvapivá a co jsou zač lidé, kteří se k této subkultuře hlásí a hledají svou identitu právě mezi bronies. V závěru pak spolu se zhodnocením výsledků mé práce a rekapitulací informací získaných připojím navíc návrhy na další možný výzkum který bych k tomuto tématu chtěl provádět na magisterském studiu. Identita a subkultury jsou téma které je sociologicky velice živé a fandom bronies je úžasnou příležitostí pro sociology a další sociální vědce sledovat růst, vývoj a transformace subkultury prakticky od jejího zrodu.

7

2. Fenomén Fandomu 2.1.

Kultura

Abychom mohli pochopit Fandom a jeho vliv na člověka v dnešní společnosti, musíme začít od začátku. Termínem, zastřešujícím subkultury jako takové i subkultury fandů neboli Fandomy je právě kultura. Jednotná definice pojmu kultura neexistuje, a tak se podívejme na několik variant. Ve slovníku najdeme kulturu definovanou jako „totalitu sdílených představ, norem, hodnot, rituálů, jazyka, historie, znalostí a sociálního charakteru“ (Bruce and Yearley, 2006: 58). Tato definice je ale příliš generální a proto si vypomůžeme jinou definicí, a to definicí slova kultura jak ji vytvořil A. Giddens. Podle něj se kultura skládá z „hodnot, norem a hmotných statků typických pro určitou skupinu.“ (Giddens, 1999: 550). Ani tato definice není ideální, proto se musíme přesunout k další alternativě, a to k alternativě, jak nám ji předkládají S. Hall a T. Jefferson. Ti definují kulturu jako způsob, jakým jsou strukturovány a interpretovány jednotlivé sociální vztahy konkrétní skupiny (Hall and Jefferson, 1976). Kultura je tedy systém způsobů, kterými mezi sebou jednotlivé skupiny lidí komunikují a navazují vztahy. Ve svém dalším díle Hall poznamenává, že kultura je primárně založena na produkci a výměně významů mezi členy společnosti nebo skupiny (Hall, 1997: 2). Z toho vyplývá, že neexistuje pouze jedna „kultura“, ale je jich celá řádka, protože každá skupina může mít své vlastní systémy produkce a výměny významů. Platí tedy, že i v rámci jednoho kulturního prostředí žijí jedinci, kteří nesdílí většinové zaměření své kultury (Arnett, 2004). Proč ale je v naší společnosti tolik rozdílných kultur a k čemu jsou nám vlastně dobré? Odpověď na tuto otázku najdeme opět v Arnettově díle, kde se dozvíme, že člověk je součástí mnoha sociálních vztahů a jsou to právě tyto vztahy, co definuje identitu člověka (Arnett, 2004). A tím se dostáváme ke spojení kultury a identity člověka. Než se ale pustíme hlouběji do tohoto spojení, podívejme se ještě podrobněji na problematiku rozdílných kultur, neboli subkultur.

8

2.2.

Subkultura

Pokud tedy kulturu chápeme jako systém vytváření významů a jejich výměny mezi jednotlivci, nevyhnutelně musí v lidské společnosti dojít k situaci, kdy jedna skupina lidí má jiné vnímání těchto významů než skupina jiná. Tak vznikají subkultury. Subkultury jsou na menší a specifickou skupinu lidí omezené kultury, které „mohou vznikat vně nebo uvnitř dominantní kultury a mohou být s dominantní kulturou ve shodě, či ve střetu“ (Jenks 2005 : 10). Jejich odlišnost od dominantní společenské kultury a tedy to, co z nich činí subkulturu je obvykle nějaký prvek, který je společný lidem, kteří se k dané subkultuře a jejímu vnímání významů hlásí (Gelder a Thorton, 1997). Jednu z prvních definic pojmu subkultury podává D. Hebidge, který tvrdí, že subkultury jsou třídně kotvené mládežnické skupiny (Hebidge, 1979). Ten také připojuje k subkulturám pojem autenticity, kdy podle něj vzniká subkultura proto, že skupina osob začne vnímat významy jinak. Takto spontánně vzniklá subkultura je poté redistribuována kulturním průmyslem, a ten novým zájemcům o tuto subkulturu její vnímání předává jako životní styl. Pro nás zajímavější a přesnější definici subkultury ale najdeme v jiném díle: „Subkultura mládeže je strukturovaným a diferencovaným sociálním útvarem, jehož příslušníci vykazují specifické způsoby životního stylu, chování, jednání, sebeprezentace, komunikace a hodnotové orientace. Míra její odlišnosti od společnosti se odvíjí od míry kongruence nebo naopak diference jejich referenčních rámců“ (Suchanová, 2011: 26). Opět nemáme přesnou a jasnou definici pojmu subkultura, ale generální rámec faktorů shodných většině definic subkultury nám předkládá Muggleton: „Fragmentární identita, rozmanitost stylů, nízký stupeň ztotožnění, vysoká úroveň subkulturní mobility, fascinace stylem a image, apolitičnost, pozitivní přístup k médiím či oslavování neautentičnosti (Muggleton 2000: 158-159).

Podle výše uvedených definic je jedním ze základních poznávacích a rozlišovacích znaků jednotlivých subkultur životní styl nebo prostě styl. „Pomocí stylu se jednotlivé subkultury odlišují nejenom od majoritní společnosti, ale i od sebe navzájem.“ (Smolík, 2010: 36). 9

Smolík dále uvádí, že stylem rozumíme „souhrn životních forem, jež jedinec aktivně prosazuje“ (Smolík, 2010: 38). Styl je tedy tím, co definuje subkulturu a jasně ukazuje její odlišnost od všech konkurenčních subkultur, to, co jí vymezuje vůči skupinám ostatním. Styl se skládá ze tří prvků – z image (očekávaný vzhled příslušníka dané subkultury, jeho oblečení, jeho ozdoby atp.), z formy vystupování (jak se očekává, že se příslušník dané subkultury bude tvářit, pohybovat a celkově popisuje očekávanou řeč těla) a z argotu (slovní zásoba specifická dané subkultuře a pravidla jejího užívání.). Ke shodné definici dospěl i Brake (Brake, 1984). Stejný, ale generálnější závěr učinil i Hebidge, který styl nazval souborem specifických znaků, s jejichž pomocí subkomunita komunikuje se svým okolím. Hebidge ale přispěl i popisem procesu tzv. brikoláže. Brikoláž je proces, při kterém subkultura přejímá znaky od hegemonní kultury. Jejich následnými kombinacemi a úpravami mění jejich význam a kontext a vytváří tak vlastní interpretace významů, čímž se vymezuje vůči ostatním subklturám i kultuře majoritní (Hebidge, 1979). K plnému pochopení odlišnosti subkultur od kultury majoritní je třeba připojit termín subkulturního kapitálu. Kulturní kapitál, od kterého je tento odvozen, je jedním ze tří hlavních druhů kapitálu podle Pierra Bordieua. Kulturní kapitál je druhem kapitálu (spolu s kapitálem ekonomickým a sociálním), který člověk získává skrze výchovu a vzdělání a slouží k zisku sociálního statusu (Bordieu, 1984). Subkulturní kapitál naproti tomu vyjadřuje (podle Sarah Thornton, která tento pojem uvádí), nakolik je daný jedinec zběhlý v otázkách vkusu a významů právě oné subkultury, jejíž subkulturní kapitál vlastní. Jeho funkce je obdobná Bordieuho kulturnímu kapitálu, pouze ovšem ve vztahu ke specifické subkultuře. „Vlastník tohoto subkulturního kapitálu získává určitý status v očích relevantního pozorovatele“ (Thornton 1997: 186). V práci Sarah Thorntonové se dále dozvídáme, že subkulturní kapitál má dvě formy - formu objektivizovanou a formu ztělesněnou. První forma má podobu vlastnictví objektů a hmotných statků spojených se stylem subkultury (specifické oblečení, sběratelské předměty, podpisy slavných atp.), forma ztělesněná je reprezentovaná právě znalostí zvyků a mechanizmů subkultury, jejich interpretačních vzorců a 10

specifického vědění pro danou subkulturu relevantních. Posledním termínem, který nám dokončí myšlenku a formování termínu subkultury je komunita. Slovo komunita vzniklo z latinského communitas, které znamená stejný a je odvozeno ze slova communis, jehož význam je společenský, veřejný nebo sdílený s mnoha. (Tandler, 2008). Jednotná definice komunity neexistuje a proto naši odpověď na otázku, co vlastně ona komunita je. získáme pomocí styčných bodů většiny soudobých definic tohoto pojmu. Tyto body jsou: specifický prostor, společné vazby a sociální interakce mezi členy subkultury či kultury která tvoří komunitu (Driskell a Lyon, 2002). Konkrétnější definicí by mohlo být, že komunita je společenství „spřízněných, často interagujících jedinců sdílejících určitou identitu bez ohledu na místo jejich pobytu.“ (Jandourek 2001: 127). Většina subkultur tvoří mezi svými členy vztah odpovídající komunitě právě na základě sdílené identity, tvořené členstvím v oné subkultuře. 2.3.

Fandom

Fandomy, neboli společenství fandů nějaké věci, jsou specifickým druhem subkultury. Fandom je popsán jako subkultura pevně spjatá s produkcí, konzumací a distribucí textů (Macek, 2006). Tato definice ale není příliš správná ani důkladná. Lepší variantou je definice podle Jenkinse. Jenkins říká, že fandom je undergroundová subkultura, která buduje svůj styl pomocí přebírání a aktivní práce s obsahy z komerční kultury. Člověk se do takové subkultury obvykle dostává právě kvůli touze po interakci s obdobně smýšlejícími lidmi. Tím, že se skupina takto smýšlejících a aktivních lidí spojí, obvykle fandom vzniká. Další komunikace a spolupráce mezi jeho členy jej dále rozvíjí a buduje tak identitu jak fandomu, tak jeho členů (Jenkins, 2006). Typickým znakem fandomů je jejich odloučení od hegemonní kultury. „Fandom je často teoretiky a kritiky spojován s nezralostí a hloupostí publika jako výsledek masové kultury a masového prožitku, i když zároveň je považován za naplnění potenciálu médií formovat základy subkultury a identifikace. Fanoušci se organizují do sociálních skupin, v nichž probíhají časté interakce“ (McQuail, 1997 : 36). Pohled na fandom se ale mění, jak dokazuje následující citát: „Před přehodnocením pojetí 11

masové kultury byl fandom shledáván jako důsledek mediální manipulace, ale v současnosti se nabízí i alternativní pohled kulturálních studií, která fandom chápou jako důkaz produktivní síly publika“ (McQuail, 1997 : 36). Vezmeme-li v úvahu výše uvedenou definici fandomů dle Macka, klíčovým bodem aktivity fandomu jsou texty. Toto by bylo přesnější chápat jako metaforu, označující pod souhrnným termínem text všechny výsledky tvůrčí aktivity subkultury, výsledky kolaborace a sociálních interakcí mezi jejími členy. Fandomy běžně tvoří širokou škálu těchto artefaktů od kreseb, přes hudbu až právě po opravdové texty, jako jsou celé série fandy vytvořených povídek a příběhů navazujících na originální materiál z komerční kultury. Základem fungování fandomu je přijetí textů jiných, ať už fanouškovských nebo právě originálního materiálu, který byl tím, co vznik fandomu začalo. „Fanové přistupují k textu s velkou a nerušenou pozorností. Emocionálně se k textům vztahují, ale zároveň si od nich udržují kritický odstup, který je podpořen skutečností, že recepci obsahů textů konzultují s ostatními. Četba je pro ně pouze začátek konzumace mediálních obsahů“ (Jenkins, 1992 : 277 – 278). Je ovšem třeba si uvědomit, že: „kultura mediálního fandomu nemusí být chápána v termínech exkluzivního zájmu v nějaké sérii nebo žánru, fanové pociťují větší potěšení z hledání a vytváření intertextuálních spojení mezi jednotlivými texty.“ (Jenkins 1992 : 36). A je to právě tato vlastnost fanouškovských subkultur, která slouží jako silný pomocník v budování identity skrze fandom. Fandové totiž obvykle volí jako objekty svého zájmu ty texty, které nějakým způsobem oslovují jejich kulturní zájem a pomáhají v jejich expresi svého vztahu k subkultuře samé. Nepřijímají vše bezpodmínečně, ale rádi v textech produkovaných okolními členy fandomu vyhledávají ty texty, které pracují s významy a jejich výkladem takovým, jako jej vnímá právě daný člověk. „De Certau využíval k popisu způsobu, jak fanové využívají texty, pojem pytláctví, který není srovnatelný s nesprávným výkladem textů, neboť to předpokládá nadřazenost určité interpretace. De Certau tímto pojmem označuje proces vytváření významu v rámci těkavosti populárních interpretací, jež si vytváří fandom“ (Jenkins, 1992 : 34).)

12

To ale ani zdaleka neznamená, že fandomy jsou skupinami jednotlivců, kteří v pracích těch ostatních hledají významy, které oni sami preferují a které jim pomáhají naplňovat jejich zájem. Je třeba vzít na vědomí že: „Recepce textů u fanoušků nevzniká v izolaci, ale je sociálně ovlivněna ostatními členy fandomu“ (Jenkins, 1992 : 76). Je to právě spolupráce ve snaze pracovat novým způsobem s již existujícími texty, která vytváří stav, kdy: „aktivita všech členů fandomu je pak upřena k zaplnění mezer v příbězích, odhalení nových potencialit i chybných momentů“ (Jenkins, 1992 : 278). Výsledků v tomto snažení fandomy podle Jenkinse dosahují právě tím, že se neustále vrací k původním nebo již starším textům a konzultují jejich významy. Pomocí tvorby a schopnosti diskutovat obsahy a významy textů získává člen fandomu subkulturní kapitál. Dalším typickým znakem fandomů je druhý způsob, jakým jeho člen může získávat a navyšovat svůj subkulturní kapitál. „Sbírání kulturních artefaktů v rámci fandomu je způsobem, jak si fan zvyšuje svůj kulturní kapitál. Lépe řečeno je to symbolizace úrovně kulturního kapitálu“ (Fiske 1994 : 43). Sbírka pro fandom relevantních kulturních artefaktů je způsobem, jak získat objektivizovaný subkulturní kapitál. Ovšem tento nemusí nutně být spojen s kapitálem ekonomickým, protože: „Sběratelství spojené s fandomem je spíše inkluzívní než exkluzivní činností – záměrem je sesbírat co největší počet objektů, nikoliv co nejdražší objekty – rozhoduje šířka sbírky, nikoliv její cena. Objekty ve sbírce jsou většinou oficiální kulturou shledávány jako bezcenné produkty masové výroby“ (Fiske 1992 : 44). Fandomy ovlivňují život svých členů, stejně jako každá subkultura, ke které se člověk přihlásí a se kterou se identifikuje. V mnoha případech jsou i klíčovým prvkem budování identity jedince. „Fandom je alternativní sociální komunitou žijící v rámci populární kultury, která pro své přívržence ovšem nepředstavuje celý život, ale pouze jednu jeho část, která nebrání v každodenním životě“ (Jenkins, 1992: 282). To, že se fanoušek identifikuje s fanouškovskou subkulturou ho nutně nevyřazuje z kultury hegemonní. Fandomy tak slouží jako specifické subkultury založené na společném zájmu o komunitu mezi lidmi, kteří se zajímají o stejný druh obsahů z komerční kultury.

13

3. Identita jedince v rámci Fandomu 3.1.

Identita jako koncept

V sociologii je identita jedince nebo skupiny dávný pojem s dlouhou tradicí. Už takoví klasikové jako Marx a jeho „třídní svědomí“ se dotýkají tohoto tématu. Ovšem, jak už je v sociálních vědách časté, přesné a definitivní rozuzlení toho, co vlastně Identita jako koncept značí, nemáme. Slovy Stephanie Lawler o identitě „více méně všichni vědí, co více méně znamená, ale i přesto se jeho přesná definice ukazuje být ošemetnou“ (Lawler, 2008: 1). Jednoduchou definici poskytuje Charles Tilly, který tvrdí, že: „identity jsou

(sociálně

založenými) kolektivními odpověďmi na otázky „kdo jsi ty? kdo jsme my? a kdo jsou oni?““ (Tilly, 2002: 13). Další možnou definicí je definice podle Adamse, který píše, že identita člověka je kontinuálním prožíváním totožnosti sebe sama, jeho ztotožněním se s životními rolemi a prožíváním příslušnosti k větším či menším společenským skupinám. Identita nám také poskytuje rámec pro porozumění tomu, kdo vlastně jsme a kam míříme (Adams, 1998). Podle Giddense identita není rozlišovací znak nebo sada znaků, kterou jedinec má. Jedná se o kontinuální projekt, na kterém pracujeme po celý život a který se mění v závislosti na našich životních zkušenostech a dalších vlivech. Tvorba identity je podle něj sebereflexivní činnost, kde jedinec zaujímá postoj ke své minulosti, který je ovlivněný a založený na jeho očekávání a nadějích pro budoucnost. Tento proces je člověk schopen i komunikovat dalším lidem (Giddens, 1991). Dále se ale dostáváme až s názorem, který publikoval Calhoun. Ten dělí chápání identity na dva přístupy: přístup esencialistický a přístup sociálního konstruktivismu. Esencialistický pohled na identity tvrdí, že se jedná o soubory rysů a charakteristik, které jsou nám přirozené, se kterými se člověk rodí a které ho definují (Calhoun, 1994). Naproti tomu přístup sociálně konstruktivistický je pravým opakem. Esencializmus popírá a předkládá identitu jako věc vytvářenou individuální vůli.(Calhoun, 1994). Konstruktivistický přístup můžeme ukázat na příkladu vnímání identity podle Bergera a Luckmanna. Ti říkají, že: „Identita je výsledek dialektiky vztahu jedince a společnosti. Identita je sociálním produktem, který představuje relativně stabilní prvek sociální reality. 14

Míra této stability je taktéž dána sociálně.“ (Berger a Luckmann, 1991: 171). Podobně v sociologickém slovníku nakladatelství Sage můžeme najít, že sociologické vnímání konceptu se liší od jiných perspektiv tím, že klade větší důraz na procesy „socializace a sociální interakce“ (Bruce & Yearley, 2006: 144). Další sociálně konstruktivistickou definicí konceptu identity je definice podle Richarda Jenkinse, která zní následovně: „„Identita‟ označuje způsoby, kterými jsou jednotlivci a kolektivity odlišováni ve svých vztazích k jiným jednotlivcům a kolektivitám.“ (Jenkins, 2008: 18). Jenkins ve své práci dále uvádí i nový termín, a tím je proces identifikace, o kterém se rozvedu více v příští podkapitole. Naprostou převahu sociálně konstruktivistického pojetí identity v sociologii můžeme podložit dalšími definicemi, například definicí Lawlerovou: „Identita se nenachází „uvnitř‟ jednotlivých osob, ale je produkována mezi osobami v jejich sociálních vztazích“ (Lawler, 2008: 8) a definicí Tillyho: „Identity představují zkušenost, kategorie, vazby, role, sítě, skupiny, nebo organizace, spojenou s veřejnou reprezentací této zkušenosti“ (Tilly, 2002: 80). Byl to právě Tilly, kdo se snažil navrhnout nový způsob, jakým můžeme nově nahlížet na koncept identity. Jeho slovy: pokud chceme zkoumat identity, musíme zkoumat spojení mezi: „sociálními vztahy na straně jedné a sociální konstrukcí na straně druhé“ (Tilly, 2002: 5). Tilly pokračuje tvrzením, že identity se nejčastěji objevují ve dvojicích, které mají za úkol obsáhnout „hranici oddělující nás od nich, vztahy spojující nás s námi, další vztahy spojující je s nimi, a ještě další vztahy spojující nás s nimi…“ (Tilly, 2008: 28). O možnosti dvojakosti identit nadále hovoří i další autoři. Ovšem nejsilnější teorie týkající se tohoto tématu je od Tillyho tvrzení poněkud odlišná. Jak popisuje Macek, spíše než dvojí identitu můžeme v každé identitě najít dva prvky. Jedná se o aspekt identity osobní a identity sociální. Osobní identita je prvkem sebereflexivním, který nám primárně odpovídá na otázku „kdo jsem“. Je založený na sebereflexi, vnímání sebe sama a vlastní jedinečnosti a vyhrazenosti vůči ostatním jedincům. Prvek sociální identity naproti tomu slouží jako nástroj začlenění se do skupiny, účasti a kontinuity ve vztazích a čase. Je naší odpovědí na otázky „odkud pocházím“ 15

„kam patřím“ a „kam směřuji“ (Macek, 2003). Problematiku obou forem identity nám může osvětlit podrobněji Turner. Osobní identita se skládá z vědomí a prožívání vlastních atributů, jako jsou zájmy a dovednosti, identita sociální naproti tomu zahrnuje kategorie sociální, jako je právě náležitost k subkultuře nebo demografická dělení, jako je třeba pohlaví (Fink, Trail a Anderson, 2002). Ještě snažší a přehlednější vysvětlení můžeme podat tak, že osobní identita je sebepojetí, jež je určující pro vztahy s druhými. Sociální identita jsou sebepojetí, která jedinec odvozuje od členství v sociálních skupinách (Kouřilová, 2011). Subkultury jsou právě takovou sociální skupinou a tedy stavebním kamenem sociální identity. Stejně tak může subkulturní kapitál (specificky jeho ztělesněnou formu) být stavebním kamenem identity osobní, protože člověk snadno může přijmout styl své subkultury za svůj vlastní a roli člena subkultury ve své sebereflexi postavit mezi věci, které jsou podstatné pro to, jak se člověk vnímá. 3.2.

Proces budování identity

Problematiku identity jako pojmu jsem v předchozí části přiblížil. Kde se ale taková identita vezme? Jak k ní příjdeme.? Teorie sociální konstrukce identit hovoří o tom, že jsou budovány v průběhu života. Výše jsem zmínil Richardem Jenkinsem představený pojem identifikace. Identifikací rozumíme proces vytváření identit, které poté jako člověk přijímáme a které nás formují. Jenkins tento proces popisuje jako „systematické založení a zdůraznění vztahů podobnosti a odlišnosti mezi jednotlivci, mezi kolektivitami a mezi jednotlivci a kolektivitami.“ (Jenkins, 2008: 18). Proces identifikace nemá specificky stanovené období, ve kterém probíhá, a hledání identit a identifikace s nimi se pro mnohé stává náplní života. Základní formu identity si ale vytváříme v období primární socializace, abychom si tuto základní formu během procesu sekundární socializace opět, místy i několikrát, přestavěli a přetvořili (Berger a Luckmann, 1999). Tento proces nemá konce a identita se průběžně formuje a její podoba se mění v souvislosti s tím, jak jsme reprezentováni či oslovováni v kulturních systémech, které nás obklopují (Hall 1992). Nekonečnost procesu identifikace můžeme snadno shrnout slovy: „Identita není něco, co je 16

nám jednoduše dáno, musí být neustále utvářena a udržována skrze reflexivní aktivity každého jedince.“ (Giddens, 1991: 52). Tvorba osobní identity je sebereflexivní projekt založený na interpretacích jedince a jeho pohledů na sebe sama jak v minulosti, tak v přítomnosti, ale i v budoucnosti. (Giddens, 1991). Zde ale proces identifikace nekončí, protože identita tvoří „ústřední prvek reality“ (Berger a Luckmann, 1966: 148) a jako takový musí být pro zachování platnosti neustále potvrzován ze strany osob, ke kterým máme emocionální vztah a které nám pomáhají orientovat se v naší realitě (přikládáme jejich názoru význam.). Tak se dostáváme k otázce identifikace se sociální identitou. Osobní identita je budována pomocí sebereflexe, avšak naše sebereflexe nestačí na to, aby určila, kde je naše místo ve společnosti. Tajfel k tomu dodává, že ale ani tvorba osobní identity není jevem oproštěným od sociální stránky, protože své seberelfexivní vnímání zakládáme na internacializaci názorů a působení významných druhých obecně (Tajfel, 1981). K tomu patřící hodnota self-esteemu, pocitu vlastní hodnoty, vychází ze srovnávání skupin, ke kterým se člověk řadí, se skupinami okolními. K vytvoření naší společenské identity potřebujeme mít možnost tuto identitu prověřit a ratifikovat okolními lidmi. Ratifikace naší identity probíhá skrze naše společenské vztahy. A aby vztahy mohly jakkoliv zodpovídat otázky a tedy i dokládat nám legitimitu naší identity, musí jim být dán smysl. „Právě používáním věcí, tím co o nich říkáme, jak nad nimi uvažujeme a jak je prožíváme jak je reprezentujeme – jim dáváme smysl“ (Hall, 1997: 3). Reprezentací rozumíme: „základní součást procesu, skrze který je význam produkován a sdílen mezi příslušníky kultury. Zahrnuje používání jazyka, znaků a obrazů, které věci zastupují a reprezentují“ (Hall, 1997: 15). Komplexní teorii o procesu identifikace se sociální identitou popisuje Tilly. Podle něj dochází mezi jedinci a sociálními lokacemi k transakcím. Transakce představuje pomyslný přesun energie z z jedné lokace na druhou (Tilly, 2005). „S nárůstem trvání a důvěry některé transakce nabudou své vlastní příběhy. Nabudou vzpomínky, očekávání, porozumění, práva a povinnosti; těmto svazkům transakcí říkáme sociální vztahy“ (Tilly, 17

2002: 48). Z toho můžeme usuzovat, že přítomnost série těchto přesunů, transakcí, jasně naznačuje přítomnost vztahu, ať jde o přátelství, rivalitu nebo jakýkoliv jiný vztah mezi aktéry sociální sféry. Dalším krokem je umístění sociálních kategorií (významů jednotlivých figur vystupujících v „příbězích“ transakcí) do kontextu k pozorovatelným a jasným vztahům a transakcím. Platí, že „kategorie existují, když aktéři zapojení v určitých vazbách, existujících nebo potenciálních, uznávají jejich platnost pro jejich transakce“ (Tilly, 2002: 48). Tedy každá skupina může vytvořit své vlastní kategorie a je to právě tato existence specifických kategorií, která slouží jako rozlišující a ustanovující prvek subkultur. A jsou to tyto kategorie, které utváří uzavřený systém významů. Pro takto uzavřený systém kategorií platí, že: „Hranice, vztahy přes tuto hranici, vztahy na jedné straně hranice a příběhy dohromady tvoří kolektivní identitu. Změna v jakémkoliv elementu, ať už k ní dojde jakkoliv, ovlivní všechny další elementy“ (Tilly, 2005: 8). A pokud se dostaneme k takovéto uzavřené, ohraničené sestavě kategorií a významů, můžeme přikročit k poslednímu kroku procesu sociální identifikace, kterou jsou transakce v podobě veřejně vznášených nároků. Lidé, pro které je daný ohraničený systém relevantní, se snaží své nároky prezentovat ve veřejných prostorech a při shromáždění a tím posílit hranice svého systému sociálních kategorií. Nároky obvykle vyjádřené takovou skupinou mají trojí podobu. Vyjádření identity, vyjádření postavení a vyjádření programu (Tilly, 2008). Vyjádření programu a postavení slouží jako pomůcka k veřejnému vymezení odlišnosti, my se ale zaměříme na vyjádření identity které je klíčové pro proces sociální identifikace. Ty můžeme popsat jako: „My hovoříme jako X, prohlašujeme určitý vztah k Y, fakt, že jsme X nám dává nárok na Z…“ (Tilly, 2008: 121). Tímto vlastně ti, kdož činí toto prohlášení, nahlas provolávají odpověď na otázku „Kdo jsme?“. Proč je ale nutné dělat tato prohlášení veřejně? Cílem veřejnosti těchto prohlášení je přimět ostatní skupiny a lidi, aby přijali existenci provolávaného systému sociálních kategorií jako platnou součást sdíleného vnímání sociální reality a tímto uznáním jejího místa mezi 18

ostatními obdobnými systémy potvrdili, že identity, které jsou pomocí toho systému tvořeny jsou platné, ale hlavně jasné a jednoznačné. „Účastníci se pokoušejí přesvědčivým způsobem ztvárnit příběhy o sobě a svých oponentech. Identity jsou tak neustále konstruovány v sadě představení. Jejich účelem je demonstrovat aktéra jako představitele partikulární identity. Ta je často nejasná a nesamozřejmá, dokud není ztvárněna pomocí představení“ (Tilly, 2008: 123).

3.3.

Identita a subkultury

V době tekuté modernity se životním posláním jedince stává snaha o prokázání své vlastní identity. Člověk má potřebu vystoupit z neurčitého davu a dokázat okolnímu světu svou vlastní unikátnost, jedinečnost své osoby, a tím se vymezit vůči právě onomu šedému davu ostatních členů společnosti. Svou identitu nejlépe člověk vyjádří odlišností (Bauman, 2002). Baumann ve stejném díle nadále předkládá názor, že tíha celého úkolu prosadit sebe a svou unikátnost ve společnosti je právě jen a pouze úkolem jedince. Jedinec sám musí odhalit přednosti, které má, a podle nich stanovovat a dosahovat cílů. A tím získávají na významu subkultury a kolektivy, které nám utváří rámce vnímání a významů skrze volbu životního stylu (Bauman, 2002). Volba životního stylu, tedy náležitosti k určité skupině (nebo i víceru skupin či subkultur, identit může mít člověk vícero.) získává na významu i v kontextu procesu identifikace. Modernita totiž mnohdy staví jedince před nepřeberné množství voleb a možností a generální vědomost mu přitom vůbec nepomáhá zvolit, která z nich je pro něj ta nejlepší. (Giddens, 1991). Dříve roli morálního vůdce, návodu, jak vybírat v životních situacích, poskytovala lidem obvykle rodina. V současné době rodina ale už není tak silná a stabilní, aby poskytla jedinci dostatek sebevědomí a aby na jejím základě mohl činit rozhodnutí. Následkem toho současný člověk pociťuje nutnost vybrat si určitý životní styl reprezentující soubor praktik, které si jedinec osvojuje, čímž mu je poskytnut nástroj pro poznávání a formování své identity, která poté slouží jako pomůcka pro potvrzení správnosti voleb 19

(Giddens, 1991). Otázky naší identity nám, jak už víme, pomáhají zodpovědět naše společenské vztahy. Ale klíčové nejsou přímo vztahy samotné, ale to, jak kontext, ve kterém vznikají, prožíváme a jaké v něm nacházíme významy. „Kultura formuje identitu, jelikož dává význam zkušenosti, čímž činí možným zvolit jeden z módů subjektivity“ (Woodward, 1997: 14). Postmoderní doba poskytuje lidem nepřeberná množství nejen voleb, ale i rámců, pomocí kterých tyto volby činíme, těchto životních stylů. Jedinec se tedy musí aktivně zapojit do tvorby své vlastní identity, musí hledat, jakou matici významů a jejich interpretací zvolí za svoji a postaví na ní své volby. Ve středověku se člověk identifikoval skrze příslušnost ke stavu, v době moderní příslušností ke třídě. Doba postmoderní oba tyto pojmy silně rozostřila a proto se člověk musí identifikovat připojením právě k některému z mnoha nabízených systémů, kterými může dokládat svou jedinečnost. Subkultury a příslušnost k nim je právě typickým příkladem toho, skrze co postmoderní člověk prezentuje sebe jako originál (Bauman, 2002). „Možnost volby a individualismus jako klíčové faktory formování identity. Základní ideou je, že neo-kmeny potvrzují náš pocit identity a jedinci nacházejí potěšení v hybriditě konzumerismu“ (Blackman, 2005: 12). To, že se ale člověk přihlásí k nějaké z nekonečného objemu subkultur neznamená, že ihned má všechny vědomosti a znaky dané subkultury a jeho identita se jako mávnutím kouzelným proutkem zjeví a vybuduje. Muggleton popisuje typické charakteristiky a vlastnosti, které byly připisovány subkulturám v moderním pojetí. Tyto popsal tak, že nabízejí skupinovou identitu, jsou stylově homogenní, jejich hranice jsou pevné a silné a jsou hájeny. (Muggleton, 2000: 52). Pojmy styl a hranice jsme měli naznačeny v předchozích částech práce a aby naše chápání bylo kompletní, musíme se podívat na pojem skupinové identity. Skupinovou neboli kolektivní identitou rozumíme: „záměrný či nezáměrný důsledek interakcí, které jsou samy sociálně modelovány a strukturovány. Příslušnost ke kolektivní identitě a podíl na ní závisí na zvláštních procesech indukce, v nichž se symbolicky 20

konstruuje a definuje atribut „podobnosti“ příslušníků v kontrastu k cizosti, odlišnosti a rozdílnosti druhých“ (Eisenstadt, Giesen, 1995, in Hroch, 2003: 363). Podobnou definici nám nabízí Lauova Teorie sociální identity: „skupinová identifikace může být definována jako 'kolektivní vnímání' skupiny jako zvláštní sociální entity“ (Lau, 1989: 220). Skupinová identifikace slouží jedinci k tomu, aby si mohl osvojit ideály a významy zvolené skupiny a pomocí nich se poté začít identifikovat. Je to právě vědomí příslušnosti ke skupině, emocionální vazby ke skupině jako celku, ale i vazby k hodnotícímu okolí a výsledky tohoto hodnocení skupiny okolím, co určuje míru skupinové idnetifikace jedince. A čím víc je jedinec považován (sebou i okolím) za člena nějaké skupiny, tím víc je tato skupina součástí jeho identity (Lau, 1989). Tohle vlastní začlenění se do skupiny a její hierarchie můžeme také nazvat sebekategorizací. Tu Burke a Stets vysvětlují takto: „Sebekategorizace vede k akcentaci vnímaných podobností mezi self a dalšími členy vlastní skupiny, stejně jako akcentaci vnímaných rozdílů mezi self a členy out-group “ (Burke a Stets, 2000: 225). Rozdíly mezi prezentací self-group a out-group, které pak jedinec pozoruje na sobě, a jejich míra je pak právě měřítkem vlastního začlenění do skupiny a základ pro zisk subkulturního kapitálu. Na základě subkulturního kapitálu poté získá postavení v rámci přijaté subkultury a s ním se od něj očekává, že přijme některou z rolí ve skupině. Role ve skupině nám slouží k pojmenovávání členů skupiny. Každá role s sebou přináší určitá očekávání (které vzniká a mění se v kontextu významů dané skupiny) a konečná souhra rolí vytváří kontext, ve kterém můžeme od sebe role odlišovat, ale stále mezi nimi existuje vztah (který je základem jak pro funkci skupiny jako takové tak pro vznik např. komunity) (Burke a Stets, 2000). Konkrétnější pohled na vliv subkultur a podobných skupin na identitu jedince nám poskytuje Tajfel. Ten popsal, jak se typicky projevují rysy chování jedince, vycházející z příslušnosti ke skupině. Aby vůbec bylo možno pozorovat nějaké takové chování, musíme prvně mít přinejmenším dvě jasně identifikovatelné sociální skupiny. V průběhu procesu sociální kategorizace se člověk zařazuje do nějaké skupiny nebo skupin. Na jeho konci vnímá člověk silněji rozdíly 21

mezi skupinami a mnohdy zanedbává rozdíly mezi lidmi uvnitř skupiny. Dále můžeme od lidí patřících ke stejné skupině očekávat nízkou variabilitu ve vnímání, názorech a reakcích. To je způsobeno procesem internalizace principů a mechanismů skupiny. (Kouřilová, 2011). Dalším bodem problematiky spojení subkultur a identity je fakt, že skupina je prostorem poskytujícím jedinci prostor, kde může reflektovat na své vnímání vlastního self a vlastní identity. Této reflexní funkce je dosaženo pomocí sebereflexe s ohledem na pravidla skupiny a porovnání vlastního postoje s postoji ostatních, kteří sdílí mnou zvolený referenční systém (Nakonečný, 1999). Skupina tedy funguje nejen jako nositel sociální identity, ale také jako prostor pro vznik vazeb s ostatními členy skupiny a díky jejich přítomnosti navíc umožňuje skupina vykonávat jedinci i složité aktivity, na které sám nestačí (Aronson, 2005). V dnešní době a její proměnlivé nátuře je čím dál tím silnější potřeba ustálení identit, ať už se jedná o identity individuální, sociální nebo skupinové. Podle Calhouna se veškeré identity a jejich nalezení stalo problematickým (Calhoun, 1994). Hranicemi a tedy i definujícími vlastnostmi skupinové identity jsou podle Eisenstanda a Griesena sociálně konstruované hranice, které předkládají symbolické kódy rozlišování (Eisenstadt a Giesen, 1995, in Hroch: 2003). To znamená, že aby kolektivní identita mohla být jasně stanovená, tedy mít hranice, a tedy fungovat, potřebuje členy, kteří budou mít schopnost rozeznávat, analyzovat a dekonstruovat znaky své a okolních subkultur. Tato dekonstrukce světa je základem kódování světa (Eisenstadt a Giesen, 1995, in Hroch: 2003). K dekódování se vrátíme v příští kapitole. 4. Bronies subkultura 4.1.

Profil subkultury: Bronies

Brony movement, brony fandom nebo prostě jen bronies je pojmenování, které sami sobě přisoudili členové fandomu televizního seriálu My Little Pony: Friendship is Magic (dále jen MLP). Podívejme se na Bronies pohledem definice subkultury: „strukturovaný a diferencovaný sociální útvar, jehož příslušníci vykazují specifické způsoby životního stylu, chování, jednání, 22

sebeprezentace, komunikace a hodnotové orientace. Míra její odlišnosti od společnosti se odvíjí od míry kongruence nebo naopak diference jejich referenčních rámců“ (Suchanová, 2011: 26). K životnímu stylu se vrátíme nakonec, takže jak obstojí v ostatních dílčích součástech definice? Bronies se typicky projevují sledováním seriálu MLP a vytvářením nebo konzumací materiálu se seriálem spojeným. Na internetu se reprezentují jako skupina lidí, která ignoruje genderové hranice, šíří porozumění a toleranci, vzájemně si vypomáhá a sdílí prožívání MLP a z něj vzniklých originálních prací a významů. Komunikují

buď

na

specifických

internetových

fórech

(www.everypony.com,

www.bronyville.org atp.) nebo na setkáních (conech) pořádaných fanoušky a pro fanoušky MLP. Hodnotová orientace fanoušků MLP se pohybuje kolem stežějních motivů seriálu, jako je přátelství, ale také na hromadění subkulturního kapitálu. Vraťme se ještě ke stylu. Už dříve jsem uvedl, že styl se skládá ze tří prvků, kterými je image, forma vystupování a argot. V případě Bronies nalezneme všechny tři prvky silně zastoupeny. Image brony kultury obsahuje vlastnictví kulturních artefaktů spojených s MLP (sběratelské figurky, oblečení, doplňky) a jejich hrdé nošení. Brony by měl být přátelský k ostatním a neměl by být konfliktní, měl by „tolerovat“ ostatní a jejich názory, i když s nimi nesouhlasí. A argot brony subkultury počíná už v samotném názvu. Brony argot je velice košatý se slovy jako „pegasister“ (dámská verze slova Brony), „brohoof“ (pozdrav mezi bronies) a frázemi jako „20% cooler“ a „in ten seconds flat“ citovanými přímo ze zdrojového materiálu subkultury s připojenými generálními významy namísto významů specifických ze situace, ve které byly použity původně. Brony subkultura tedy definicí mezi subkultury spadá zcela nepochybně. I když je dnes už celé množství srazů a možností pro Bronies se setkávat, základním a hlavním prostorem společným této subkomunitě stále zůstává internet. Subkulutry ukotvené primárně na internetu sociologie zná jako online komunity. Hegel a Armstrong online komunitu definují jako prostor, který je vytvořen pomocí počítače a umožnuje komunikaci mezi dvěma uživateli a jehož obsah právě tito uživatelé sami vytváří (Matzat, 2004). Více na problémy a jejich řešení orientovaný přístup má Plant, který klade důraz na společné 23

řešení problému. Podle něj je online komunitu skupina entit, individualit nebo organizací, jež se spojují dočasně nebo trvale prostřednictvím elektronických médií za účelem spolupráce na určitém problému nebo zájmu (Plant, 2004). Memmi se ve své práci přiklání spíš k HegelovskoArmstrongovské definici a termín virtuální komunita popisuje pomocí seznamu znaků, které jsou podle něj pro takovou skupinu nejtypičtější: participace je jen příležitostná nebo jednorázová; účastníci jsou anonymní nebo používají pseudonymy; skupiny mohou být poměrně velké se stovkami či tisíci členů; jsou zde aktivní účastníci, ale také pasivní čtenáři; skupinové členství je pouze dočasné; je zde pouze malé skupinové uvědomění; příspěvky do diskuse nejsou adresovány nikomu konkrétnímu; mnoho příspěvků je ignorováno; je zde málo osobních vztahů a ty, které existují, nejsou stálé; způsob diskuse je obvykle chladný a bez emocí; interakce nejsou mezi osobami, ale točí se kolem společného cíle, úkolu nebo tématu; interakce přispívají ke konstruování společného pracovního prostoru; příspěvky jsou často orientované na cíl (Memmi, 2006). Dalším pohledem který je pro pochopení brony subkultury zásadní, je pohled demografický. Demografiké údaje zpracovává na webové stránce www.bronystudy.com Patrick Edwards a Marsha H. Redden. Podle výsledků jejich studie je věk bronies mezi 14 a 57 lety, s průměrem na 21 letech. 86% z nich jsou muži, 62% vysokoškoláci a 84% se označilo za heterosexuální (Edwards a Redden, 2012). Vzhledem k cílové skupině seriálu MLP (seriál byl původně orientován na předškolní dívky s tím, že autoři předpokládali inkluzí i jejich starších rodinných příslušníků za účelem bondingu nad společným prožíváním) se tato demografie může jevit zvláštní. Jádro otázky, proč se lidé mohou identifikovat zrovna s něčím tak na pohled neobvyklým, jako jsou bronies, leží v základních ustanovujících faktorech každé subkultury, a to jejím systému významů a jejich chápání.

4.2.

Encoding / decoding a stigmata

Stuart Hall je autorem teorie o Encodingu a Decodingu (enkódování a dekódování) zpráv. Touto teorií vysvětluje, jak je možné, že, jak praví lidová moudrost, když dva říkají 24

totéž, není to totéž. Encodingem rozumíme proces vkládání zprávy, kterou chce odesilatel předat ostatním do “formy příběhu” použitím systému pravidel a symbolů, které jsou všeobecně známé, přijaté a hegemonní silou v diskurzu odesilatele i příjemce potvrzené jako platné. Tento proces umožňuje odesilateli dostat svou zprávu k širšímu publiku. A naproti tomu, publikum si tuto zprávu zpětně dekóduje, čímž jí vrátí do “podoby zprávy”. Tím příjemce získá tu informaci, kterou měl získat. (Hall in Durham and Kellner, 2006). Dekódování jako takové se dá rozdělit na tři typy, rozdílné podle toho, jak moc dekódující publikum dodržuje nadřazené diskurzivní porozumění použitých k enkódování dané zprávy. Tyto tři typy jsou: dominantně-hegemonická pozice, o které mluvíme, když: “divák vezme konotované významy, řekněme, z televizních zpráv nebo pořadu o současných událostech plně a přímo, a dekoduje zprávu v nich obsaženou podle pravidel podle kterých byla tato zpráva enkodována“ (Hall in Durham and Kellner, 2006: 171). Druhou pozicí je pozice smluvená, kterou můžeme popsat následovně: “dekódování ve smluvené pozici obsahuje směs adaptivních a opozičních : uznává legitimnost hegemoních definic pomocí kterých tvoří velký obraz věci, a přitom, na omezenější, situační úrovni, si dělá pravidla vlastní – operuje s vyjímkami z pravidla.“ (Hall in Durham and Kellner, 2006: 172). A v neposlední řadě, pozice opoziční je pozice ze které operující divák: „zcela rozloží zprávu v upřednostňovaném kódu aby jí potom znovu složil v nějakém alternativním významovém rámci.“ (Hall in Durham and Kellner, 2006: 173). Je to princip enkodování a dekodování, který umožnuje mužům ve věku kolem 21 let nacházet i v něčem tak odlišném od toho, co je pro ně primárně určeno svým encodingem jako je MLP potěšení, zájem a vytvořit subkulturu ke které se jich nemálo přihlašuje a identifikuje se s ní. Dekódování, které s MLP provádí bronies, je velmi neobvyklé v rámci hegemonních definičních struktur. Je dokonce tak odlišné, že můžeme u bronies mluvit tom že porušují úzus, překračují hranice, které hegemonní společnost neočekává, že někdo překročí. Jednou z takových hranic vybudovaných ve společnosti jsou tzv. Genderová očekávání. Těmi rozumíme očekávání, že osoby daného pohlaví se budou chovat v souladu s určitou sadou norem a předpokladů spojených s jejich pohlavím. 25

Zde ale dochází ke kolizi s faktem, že gender je identita stejně jako příslušnost ke skupině. „Ženská a mužská identita je subjektivní vědomí sebe sama jako ženy nebo muže – subjektivní pocit feminity nebo maskulinity.“ (Valdrová, 2006: 7). Sledování seriálu primárně cíleného na dívky muži tedy podle definice genderové identity není nutně nikterak deviantní, ale společnost jej rozhodně jako deviantní chápe. A označuje tak takové chování tím, co v sociologii známe jako stigma. Stigmatizaci popisuje Irwin Goffman jako označení určité identity nebo znaku za nežádoucí a následnou ostrakizaci osob, které tento znak vykazují nebo se hlásí k stigmatizovanému myšlení či přesvědčení. Goffman dále vymezuje tři hlavní typy stigmat: „Především se jedná o ošklivosti tělesné – různá tělesná znetvoření. Další jsou vady charakteru vnímané jako slabá vůle, dominantní či nepřirozené vášně, falešná a nesmlouvavá přesvědčení a nepoctivost. Posledním typem jsou kmenová stigmata rasy, národa a náboženství“ (Goffman, 2003: 12). Stigmatizace ale není jen nenávistí či strachem ze strany majority vůči specifické minoritě. Proces stigmatizace ovlivňuje i vnímání oné minority. Stigmatizace mění a upravuje i myšlení stigmatizovaného o sobě samém. Následkem toho je to, že nejen většina na základě stigmatu pohlíží jinak na stigmatizované, ale i ti pohlíží jinak na sebe následkem svého stigmatu a stigma tedy upravuje jakým způsobem se stigmatizovaný identifikuje (Červenka, 2004). „Proces stigmatizace souvisí s negativní stereotypizací. Máme sklon připisovat osobě, jež vykazuje nestandardní zájem, činnost či vlastnost, připisovat i celou řadu dalších nedokonalostí či odlišností“ (Goffman, 2003: 13). A bývají to právě fandomy, které díky mnohdy velice silné odlišnosti od hegemonní kultury a vysoké neproniknutelnosti pro běžného pozorovatele získávají stigmatický status. Členové fandomu bývají označeni za podivíny a extravagantní asociály, unikající do svých realit před svými nedostatky v realitě majoritní. Tohle vyloučení a stigmatizace vede k tomu, že takto ostrakizované subkultury a jejich členové vyvíjí obranné mechanizmy jak na úrovní osobní tak skupinové (Macek, 2006). Goffman k tomu uvádí, že existuje několik různých variant reakce na své stigma ze strany stigmatizovaného. Ten se může pokusit o přímou nápravu (odstranění stigmatizujícího aspektu své identity ve snaze konformovat majoritě a zapadnout), nebo se pokusit využít svého stigmatu k získání něčeho (např. může využít svého dle majority odpudivého vzhledu k tomu, aby odehnal své potencionální týratele). A třetí možností, která je pro nás 26

nejzajímavější, stigmatem postižený člověk může najít ve svém stigmatu pozitivní aspekt a přehodnotit, co vlastně dělá osobu „normální“ (Goffman, 2003). U některých jedinců postižených společenským stigmatem může dojít celá situace až tak daleko, že se rozhodnou „vzbouřit“, oddělit se zcela od pohledu majority na danou věc a začnou vystavovat svůj stigmatický status a znaky, které ho přivolaly, na odiv (Goffman, 2003). A je to právě tato vzpoura proti stigmatizaci spojené s fandomy a porušováním genderových předpokladů, která vytváří pevnou strukturu brony subkultury a vytváří vynikající základ pro tvorbu komunitních vztahů. 4.3.

Rozdělení brony subkultury

Subkultura brony fandomu je na první pohled výrazná primárně silnou inklinací k opoziční pozici dekodování významů, prvotně v MLP a z něj poté přeneseně v celém sociálním prostředí. Tato odlišnost která je dnes už díky velikosti fandomu a jeho aktivitě nezměniteně veřejná, vyvolává svým proti majoritním očekáváním a konformním hodnotám jdoucím způsobům výkladu, porušováním tradic a zažitých limitů (jmenovitě genderová očekávání) a už jen základním faktem, že se jedná o fandom, druh subkultury pevně spjatý se stigmaty, vyvolává silnou vlnu nevole vůči této subkultuře. Taková nevole vyúsťuje právě ve stigmatizaci veřejné identifikace s brony fandomem. Jednotliví bronies mají různé důvody, proč se identifikují právě s touto subkulturou. Jejich motivace můžeme rozdělit do několika kategorií. Jedná se o míru identifikace se subkulturou, veřejnost této identifikace, způsob jakým se fanda k fandomu dostal a jeho pohled na stigma které jeho identifikace přináší. Podle těchto kritérií můžeme bronies dělit na následujících 5 podskupin. První skupina bronies, kterou Edwards a Redden definují, jsou tzv. sociální bornies (29% subkultury). Tato skupina získává z MLP silný pocit morálního vedení a formují svoje hodnoty podle těch v seriálu. Jsou to oddaní a aktivní fandové a jsou veřejně otevření o své participaci ve fandomu a své identifikaci se skupinou. Jejich úvodní reakce na MLP byly pozitivní a mnoho z nich byli k seriálu přivedeni rodinným příslušníkem nebo kamarády z jiné společenské skupiny. (Edwards a Redden, 2012). Tito fandové MLP jsou klasickým příkladem opozičního postoje dekódování a revolty proti 27

stigmatu brony subkultury. Tajní bronies (28% členů subkultury) jsou v ohledu síly svého fanouškovství a síly přejímání morálních hodnot jako sociální bronies, ale jejich participace v subkultuře bronies je tajná, nesdílí jí s rodinou a vrstevníky. Jejich úvodní reakce byly negativní a mnohdy narazili na MLP náhodou (Edwards a Redden, 2012). I tajní bronies dekodují MLP podle opozičního postoje, ovšem pocit stigmatu, spojený s jejich způsobem dekódování, ovlivňuje jejich identitu negativním způsobem a proto se snaží vyhnout otevřenému spojení se subkulturou a uniknout tak veřejnému stigmatu. Nezávislí bronies (7% členů subkomunity) je kategorie, do které řadíme ty fandy, kteří nevykazují známky participace na společných aktivitách subkultury (nehledají pozitivní sociální interakce s ostatními bronies). V morálních hodnotách přenášených MLP nehledají podklady pro své morální hodnoty a přejímají minimum těchto znaků. Jsou velmi otevření o své identifikaci se subkulturou mezi vrstevníky, rodinou a každým, kdo se zeptá. Obvykle jejich úvodní reakce byly negativní a obvykle to byli účastníci jiných skupin, ke kterým tito bronies patří, kdo je k subkultuře přivedl. Bývají silně extrovertní a hodnocení okolního světa je ovlivňuje minimálně (Edwards a Redden, 2012). Tahle skupina fandů nepokládá subkulturu Bronies za základní identifikační skupinu pro svou identitu, pouze jako jednu z mnoha. Jejich decoding je opoziční pozice nebo pozice sjednaná a své stigma si uvědomují, přijímají ho jako věc, která má kladné aspekty, ale nemají potřebu se proti němu bouřit. Další v pořadí jsou skrytí bronies (8% členů subkultury), skupina, která otevřeně nevykazuje známky účasti v subkultuře. Jejich imerse v subkultuře je nízká. Jsou neochotní nebo neschopní podělit se s okolím o svou skupinovou identitu a skrývají si ji pro sebe. Obvyklý způsob objevení MLP pro skrytého bronyho je náhoda (Edwards a Redden, 2012). Dekódují obvykle ze sjednané pozice ale plně si uvědomují stigma a jeho následky a ze strachu ze sociálního vyloučení skrývají svoji identifikaci se subkulturou. Smíšení bronies (28% subkultury) se nedají dobře a jednoduše definovat, protože jsou obvykle mixem dvou nebo více předchozích typů člena brony fandomu. Tito tvrdí, že jejich zájem o participaci ve skupinových aktivitách fandomu (ať už veřejných nebo osobních) 28

záleží na momentálním rozpoložení nebo situaci. Jejich ohlášení své přísušnosti k subkultuře záleží na jedinci a skupině ,ve které se v té chvíli pohybuje. Obvykle jsou součástí hned několika různých fandomů. Pokud jsou aktivně účastni na společenském životě v rámci subkultury, bývá to účast pasivní (Edwards a Redden, 2012). I přes zajímavost této skupiny, přikládám ji sem jen pro úplnost dělení. Nebudu se pouštět do snahy o popis motivací a přístupů k stigmatům této skupiny kvůli její obrovské rozmanitosti a tedy naprosté nemožnosti určité úrovně generalizace potřebné k definování těchto věcí. Tohle rozdělení nám předkládá mapu lidí, kteří hledají identitu mezi bronies a motivace, které vedly k rozhodnutí hledat identitu nebo její část právě mezi fandy My Little Pony: Friendship is Magic. Jak přesně dekódují a jak funguje soustava významů pro jednotlivé skupiny bronies je další logickou otázkou a krokem k porozumění subkultuře brony fandomu a subkulturám nebo fandomům generálně. A je to otázka, která by se měla stát centrem mé práce na magisterském stupni studia. 5. Závěr Ve své práci jsem se zabýval subkulturou tzv. Bronies a tím, jak a proč ovlivňuje identitu tolika lidí v tak nepravděpodobné demografické skupině. Fandom Bronies je skupina převážně mladých mužů ve věku mezi 14 a 57 let, kteří se přihlásili k příslušenství k subkultuře fanoušků televizní show z roku 2010, My Little Pony: Friendship is Magic a zaplnili internet výtvory a diskuzemi na téma této show. Mým cílem bylo odhalit jakými způsoby se tito demograficky zcela neodpovídající lidé integrují a identifikují ke komunitě jako je brony fandom. Začínaje pěkně na začátku, definovali jsme kulturu jako způsob, jakým jsou strukturovány a interpretovány jednotlivé sociální vztahy konkrétní skupiny. Subkultura je potom menší dílčí skupinou, která žije vedle kultury majoritní buď s ní v souladu, nebo v opozici a vyznačuje se alternativním systémem výkladu významů. Fandom potom je druh subkultury, která je založena kolem interpretace a práce s obsahy z komerční kultury jako jsou právě například televizní seriály. Druhá kapitola se zabývala identitou. Identita byla pro účely této práce definována následovně: „Identity představují zkušenost, kategorie, vazby, role, sítě, skupiny, nebo 29

organizace, spojenou s veřejnou reprezentací této zkušenosti“ (Tilly, 2002: 80). Identitu má člověk mnohonásobnou, primární rozdělení ale je na identitu osobní (kdo jsem.) a identitu sociální (kam patřím.). Obě identity si člověk v průběhu života postupně buduje a neustále reviduje pomocí sebereflexe a reflexe ze strany sociálních skupin, ať už skupin ke kterým se člověk hlásí nebo vůči kterým se vymezuje. Právě veřejné prohlášení sounáležitosti se subkulturou je typickým příkladem procesu identifikace. Člověk si vybere subkulturu, k té se přihlásí, osvojí si její zvyklosti a pak pomocí subkulturního kapitálu posiluje svou provázanost s danou subkulturou protože čím víc je vnímán jako její člen, tím silnější součástí jeho identity daná skupina je. Sounáležitost se skupinou se nejčastěji dává najevo přijetím jejího životního stylu (způsob oblékání, vystupování, slovník i způsob chápání společenských významů). Třetí kapitola nám blíže představila brony fandom a dokázal jsem tam také, že bronies opravdu jsou subkulturou a fandomem, že brony fandom perfektně odpovídá definicím oněch termínů. Dále jsem představil teorii encoding/decoding z pera Stuarta Halla. K tomu jsem připojil koncept stigmatizace jako negativního označení nějakého znaku nebo atributu jedince či skupiny majoritní společností. Konečně jsem rozdělil členy brony fandomu na pět skupin (sociální bronies,tajní bronies, individuální bronies, skrytí bronies a smíšení bronies) které jsem popsal podle informací z výzkumu na stránce www.bronystudy.com a poté kombinací přístupu dané skupiny k jednotlivým faktorům identifikace jedince se skupinou, pozice decodingu pro ní typické a přístupu dané skupiny ke stigmatu které doporvází fandomy obecně a bronies specificky jsem popsal způsob identifikace každé skupiny s brony subkulturou. S tímto tématem bych rád nadále pracoval na magisterském stupni. Odhalil jsem způsoby jakými se jednotlivé skupiny bronies se svou subkulturou identifikují ale otázka která zůstává je otázka proč. Jakou motivaci mají mladí lidé stát se zrovna členy brony fandomu? Proč a jak je možné, že tolik mladých lidí ochotně nese stigma spojené s fandomem, o to více s fandomem, který porušuje snad všechna pravidla genderových očekávání? 30

Výzkumný vzorek nebude problém získat, už jsem dokonce jednal se správci několika internetových stránek, kde se bronies schází a hledají relevantní obsah pro své vyžití, zdali by mi nezveřejnili odkaz na dotazník. Se správně složeným dotazníkem zveřejněným na centrech aktivity bronies nebude příliš těžké vzhledem k jimi propagované ochotě bronies naplnit dostatečně reprezentativní vzorek. Na základě této práce a s další průpravou do hloubky metodologie a výzkumných metod bych rád pokračoval v rozebírání tak zajímavého a hlavně velmi čerstvého jevu na sociologické scéně jako je právě brony fandom. Jsem přesvědčen že další rozbor a hlubší analýza poznatků z této práce by mohla přinést do objemu sociologického vědění další velmi cenné příspěvky.

6. Bibliografie Literatura: Adams J. 1998. Social Work: Themes, Issies and Critical Debates. Basingstoke: Macmillan Press. Arnett, J. J. 2004. Emering Adulthood: The Winding Road from Late Teens trought the Twenties. Oxford: Oxford University Press. Aronson, E., Wilson, T., Akert, R. 2005. Social psychology. New Jersey, Prentience- Hall. Bauman, Z. 2002. Úvahy o postmoderní době. Praha: Slon. Bauman, Z. 2002. Tekutá modernita. Praha: Mladá Fronta Berger P., Luckmann T. 1991. Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vědění. Penguin social sciences. Berger, P., Luckman, T. 1996. The social Construction of Reality. Garden City New York, Doubleday. Berger, P. , Luckman, T. 1999. Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění. Brno: CDK Blackman, S. 2005. Youth Subcultural Theory: A Critical Engagement with the Concept, its Origins and Politics, from the Chicago School to Postmodernism. Journal of Youth Studies Vol. 8, No. 1, March, pp.10/20 Bordieu, P. 1984. Instiction: A Social Cririque of the Judgement of Taste. Cambridge, Mass.: Harward University Press. Brake, M. 1984. Comparative Youth Culture: The Sociology of Youth Cultures and Youth 31

Subcultures in America, Britain and Canada. London: Routledge Bruce, S., Yearley, S. 2006b. Identity. The Sage dictionary of sociology. s. 144. Thousand Oaks: Sage Publications. Burke, P. J., Stets, J. E. 2000. Identity Theory and Social Identity Theory. Social Psychology Quarterly, Vol. 63, No. 3. s 224 – 237. Calhoun, C. 1994. Social Theory and the Politics of Identity. In Calhoun, C.: Social Theory and the Politics of Identity. (Ed.) Oxford: Blackwell Publishers Ltd. Červenka, K. Stigmatizace, morální netečnost a expertní pojmy: možné uchopení fenoménu displacement/vymístění. Sociální studia. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, 2/2004, s. 215 – 229. Driskell, R. B., a Lyon, L. 2002. Are Virtual Communitie True Communities? Examing the Environments and Elements if Community. s. 373 – 390. City & Community, 1(4). Durgham, M. G. and Kellner, D. 2006. Media and Cultural Studies, KeyWorks. Oxford: Blackwell Publishing Ltd. Eisenstadt, S. N., Giesen, B. 2003. Konstrukce kolektivní identity. In Hroch, M. ed. Pohledy ny národ a nacionalismus. s. 361 – 374. Praha: Slon Fink, J. S., Trail, G.T, & Anderson, D. F. 2002. An Examination of Team Tdentification: Which Motives are Most Salient to Its Existence?. s. 196 – 207. International Sports Journal, 6 (2). Fiske, J. 1994. Understanding Popular Culture. London: Routledge Giddens, A. 1991. Modernity and Self-Identity. Cambridge: Polity Giddens, A. 1999. Sociologie. Praha: Agro. Giddens, A. 2003. Stigma: Poznámky o způsobech zvládání narušené identity. Praha: Slon Hall, S. 1992. Modernity and Its Futures. Cambridge, Polity Press. Hall, S. 1997. Introduction. In Hall, S. (ed.).Representation: Cultural representations and signifying practices. s. 1 -15. London: Routledge. Hall, S. and Jefferson, T. 1976. Resistance through rituals : youth subcultures in post-war Britain. Milton Park, Abingdon, Oxon : Routledge, Hedbige, D. 1979. Subculture: Meaning of Style. London: Routledge. Jandourek, J. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál. Jenkins, H. 1992. Textual Poachers. Television Fans and Participatory Culture. New York: 32

Routledge. Jenkins, H. 2006. Fans, Bloggers and Gamers: Exploring Participatory Culture. New York: New York University Press. Jenks, Ch. 2005. Subculture: the fragmentation of the social. London: Sage Publications. Kouřilová, S. 2011. Jedinec v meziskupinových vztazích: Od sociální kategorizace k předsudkům. s. 12 – 24. Československá psychologie, 55 (1) Lau, R. L. 1989. Individual and Contextual Influences on Group Identification. Social Psychology Quarterly, Vol. 52, No. 3. s 220 – 231. Lawler, S. 2008. Identity: Sociological perspectives. Cambridge: Polity Press. Macek, P. 2003. Identita jako proces. In: Čermák, I., Hřebíčková, M., Macek, P. Agrese, Identita, Osobnost. s. 180 – 200. Psychologický ústav Akademie věd ČR, Brno, Sdružení SCAN, Tišnov Macek, P. 2006. Psychologický výzkum identity: vyčerpané nebo nevyčerpatelné téma. In Blatný,

M.

(Ed.),

Metodologie

psychologického

výzkumu:

Konsilience

v rozmanitosti. s. 72 - 84. Praha: Academia. Matzat, U. 2004. Cooperation and Community on the Internet: Past Issues and Present Perspectives for Theoretocal – Empirical Internet Research. Analyse und Kritik, 26 (1). s 63 - 90. McQuail, D. 1997. Audience Analysis. Thousand Oaks: SAGE Publications Memmi, D. 2006. The Nature of Virtual Communities. Cognition, Communication ang Interaction, electronic edition. Muggleton, D. 2000. Inside Subculture: the Postmodern Meaning of Style. Oxford: Berg. Nakonečný, M. 1999. Sociální psychologie. Praha: Academia. Plant, R. 2004. Online communities. (Online). Technology in Society. s. 26, 51 -65. Staženo 2.2013

z:

ftp://plutao.ige.unicamp.br/pub/CT001%20SocCiencia/22%20Novembro/Online %20communities%202004.pdf Smolík, J. 2010. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. Praha: Grada. Suchanová, J. 2011. Subkultury mládeže v online prostředí. České Budějovice. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta. Vedoucí diplomové

práce:

Šebeš

Marek. 33

Dostupné

také

z

WWW:

Tajfel, H. 1981. Human Group and Social Categories: Studies in Social Psychology. Cambridge: Cambridge University Press. Tandler, Jindřich. 2008. Komunitní web, bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta informatiky. Thorton, S. 1997. „General Inroduction.“ In The Subcultures Reader, ed. By K.Gelder a S. Thorton. London: Routledge. s. 1 – 7. Thorton, S. 1997. The social Logic of Subcultural Capital. In The Subculture Reader, ed. by Gelder, K., Thorton, S. s. 184 – 192. New York: Routledge. Tilly, C. 2002. Stories, Identities and Political Change. Lanham: Prowman & Littlefiedl Publishers. Tilly, C. 2005. Identities, Boundaries and Social Ties. Boulder: Paradigm Publishers. Tilly, C. 2008. Explanining social processes. Boulder: Paradigm Publishers. Valdrová, J. 2006. Gelder a společnost (vysokoškolská učebnice pro nesociologické směry magisterských a bakalářských studií). Ústí nad Labem: Universita J. E. Purkyně – Ústí nad Labem. Woodward, K. 1997. Concepts of identity and difference. In Woodward, K. (ed.) Identity and difference. s. 7 -36. London: Sage Publications. Elektronické zdroje: Patrick Edwards and Marsha H. Redden .2012. ‘Survey results.’ Brony Study. [online] [cited on 10.5.2013] Available from ‘http://www.bronystudy.com/id1.html ‘

7. Jmenný rejstřík Adams J. – 12 Anderson D. F. – 14 Armstrong – 20-21 Arnett J.J. – 7 Aronson E. – 19 Bauman Z. – 17 Berger P. – 13-15 Blackman S. – 17 Bordieu P. - 9

Jenkins H. – 10-14 Jenks Ch. – 8 Kellner D. – 21-22, 27 Kouřilová S. – 14, 19 Lau R. L. - 18 Lawler S. – 12-13 Luckmann T. – 13-15 Lyon L. – 9 Macek P. – 10, 13-14, 23

34

Brake M. – 9 Bruce S. – 7, 13 Burke P. J. – 18-19 Calhoun C. – 12, 19 Červenka K. – 23 DeCertau – 11 Driskell R.B. – 9 Durnham M.G. – 21-22, 27 Edwards P. – 21,24-25 Eisenstadt S. N. – 18-19 Fink J. S. – 14 Fiske D. – 11-12, Gelder – 8 Giddens A. – 7, 12, 14-15, 17 Giesen B. – 18-19 Goffman E. – 22-23 Hall S. – 6, 7, 14-15, 21-22, 26-27 Hebidge D. – 8,9 Hegel G. F. – 20-21 Hroch – 18-19 Hub – 5 Jandourek J. –9 Jefferson T. – 7

Marx K. – 12 Matzat U. – 20 McQuail D. – 10 Memmi D. - 21 Muggleton D. – 8, 18 My Little Pony: Friendship is Magic – 5, 1926 Nakonečný M. – 19 Plant R. – 20-21 Redden M.– 21, 24-25 Sage – 13 Smolík J. – 8 Stets J. E. -18-19 Suchanová J. – 8, 20 Tajfel H. - 15 Tandler J. – 9 Thorton S. – 8-9 Tilly C. – 12-13, 15-16, 26 Trail G. T. – 14 Turner – 14 Valdrová J. - 22 Woodward K.– 17 Yearley S. – 7, 13

8. Anotace Identita je jedním ze zásadních pojmů v společenských vědách. Identita určuje, kým jsme a jak chceme aby nás svět vnímal. Tvorba naší identity je dlouhodobý proces, ve kterém nám slouží mnoho pomůcek jako je v první řadě kultura. Kultura a její subkultury, nižší celky, mezi kterými volíme v hledání hodnot a významových soustav jsou jedním ze základních zdrojů procesu identifikace, procesu kterým vytváříme svojí identitu. Fandomy jsou jedním z mnoha druhů subkultur který je založený na společném prožívání a interpretaci obsahů z komerční kultury. Cílem práce je pomocí rozboru subkultur a poté procesu tvorby identit a spojení těchto dvou odhalit jaký typ lidí vyhledává fandomy a proč brony fandom ve skutečnosti není až tak záhadný a prapodivný, i přes svou neobvyklou demografii. Toho dosáhneme pomocí identifikace principů na kterých procesy identifikace jak jedince tak skupiny stojí a teorie Stuarta Halla o encoding/decoding systému která vysvětluje principy 35

subjektivního vysvětlování významů v různých kulturách. Nakonec práce na základě dat a rozdělení bronies z výzkumu Marshy H. Redden a Patricka Edwardse z webové stránky www.bronystudy.com zkombinovaných s předchozími poznatky o subkulutrách, identitě a teorii encoding/decoding popíši jednotlivé skupiny bronies a jejich přístupy k identifikaci skrze brony fandom.

9. Abstract Identity is one of the most important terms in social sciences. Identity defines who we are and how we want the world to view us. Creating an identity is a long termed process in wich we use a multitude of tools, as is culture. Culture and it's subcultures, smaller groups inbetween which we choose in our search for values and significance systems, are one of the basic tools of the identification process, process that serves us to build our identity. Fandoms are just one of many types of subcultures, one that is based on common experiencing and interpretation of content from commercial culture. Goal of this work is, by using analysis of subcultures, then the process of identification and finally putting these two together to find out what sorts of people seek membership in fandoms and why in reality, brony fandom is not all that mysterious and weird despite it's unusual demographics. I am going to achieve this by identifying principles on which the process of identification, for either a person or a whole group works, and by utilizing theory of Stuart Hall, theory of encoding/decoding that explains how we subjectively interpret meanings in different cultures. Finally, based on information from the research of Marsha H. Redden a Patrick Edwards from the website www.bronystudy.com combined with earlier findings about subcultures, identites and theory of encoding/decoding I will describe different groups of bronies and their ways of identification of themselves through the brony fandom.

36