MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ. Katedra sociologie

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra sociologie

TĚLO A NEMOC JAKO ZDROJE IDENTIY – PŘÍPADOVÁ STUDIE O ZLATÉM KLÍČKU – „CENTRU ZDRAVÍ A HARMONIE“

Magisterská diplomová práce

Autorka: Hana Doležalová Vedoucí práce: PhDr. Csaba Szaló, Ph.D. Brno, 2007

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně na základu vlastního výzkumu a s použitím zdrojů uvedených v literatuře. V Brně dne 17. 5. 2007

Hana Doležalová

2

Děkuji PhDr. Csabovi Szaló, Ph.D. za vždy podnětné konzultace - za cenné rady a příjemnou atmosféru. Děkuji také všem návštěvníkům Zlatého klíčku a jeho terapeutům za otevřenost a ochotu odpovídat na mé otázky. Děkuji Soni Kolesíkové za podporu.

3

Obsah Teoretická část o Úvod - Představení tématu práce a jeho zasazení do širších kontextů………………..5 o New Age………………………………………………………………………………8 o Hnutí lidských potencí………………………………………………………………...8 o Identita…………………………………………………………………………………9 Metodologie………………………………………………………..…………………………12 Empirická část – Zlatý klíček…………………………………...……………………………16 o Prostor naplněný významy……………………………………………………………16 o Místo setkávání - motivace návštěvníků a společné strategie řešení problémů………18 o Rozšířené „já“ - vlastní já jako součást celku, referenční skupina a sebe-identita...…21 o Tělo a holismus……………………………………………………………………….28 o Proč je tělu věnováno tolik pozornosti?………………………………………………29 o Tělo, duše, duch………………………………………………………………………32 o Odstranění bloků a prvotní zhoršení………………………………………………….34 o Tělo jako kniha……………………………………………………………………….36 o Trénování těla………………………………………………………………………...37 o New Age a tradice…………………………………………………………………….39 o Terapeutická kultura - New Age a finanční vztahy („komercionalizované posvátno“?)…………………………………………………………………………...40 o Svoboda je osudem aneb osobní zodpovědnost………………………………………43 o Nemoc………………………………………………………………...………………47 o Nemoc jako korekce na naší cestě……………………………………………………47 o Nemoc jako symbol k vyložení, téma vytěsnění a konfrontace s pravdou o sobě samém………………………………………………………………...………………48 o Nemoc jako taktika…………………………………………………………………...49 o Samoléčba…………………………………………………………………………….50 Závěr………………………………………………………………………………………….51 Literatura…………………………………...…………………………………………………53 Jmenný index…………………………………………………………………………………57 Anotace……………………………………………………………………………………….59 Obrazová příloha……………………………………………………………………………...60

4

Úvod Představení tématu práce a jeho zasazení do širších kontextů Ve své magisterské práci se věnuji brněnskému Zlatému klíčku – „centru zdraví a harmonie“ jako příkladu spirituality New Age1 či hnutí lidských potencí. Jde mi o porozumění světa tohoto centra - aktivit, které zde probíhají, a o odhalení významů, které jim lidé přikládají. Průběžně se snažím představovat tento svět a srozumitelně překládat jazyk mých informantů pro čtenáře. Zlatý klíček je místo, kde probíhají různé terapeutické aktivity, a mě zajímá, jakým způsobem se zde lidé vztahují ke svému tělu a co tělo a nemoc znamenají pro jejich sebepojetí. Nezaměřuji se jen na perspektivy terapeutů a jejich klientů, které vystoupily na povrch v rozhovorech. Pozoruji také, jak se věci dělají v praxi, tedy jak jsou těla praktikami utvářena v každodenním životě návštěvníků centra. Domnívám se, že otázka vztahování se k vlastnímu tělu a nemoci jako zdrojům sebeidentity je důležitým tématem dnešní společnosti, jejímž rysem je bohatá terapeutická kultura. 2 Na práci s tělem jsou založeny praktiky prováděné ve Zlatém klíčku, tělo je zde centrální. Proč si tělo zasluhuje tolik pozornosti podle lidí zde se scházejících? Na to se snažím postupně odpovídat ve své práci. Zlatý klíček jsem zvolila jako ideální případ pro studium New Age praktik z toho důvodu, že se zde vyskytují ve velké rozmanitosti a proměnlivosti. Zlatý klíček je místem nabitým náboženskými významy. I nemoc je často vysvětlována nábožensky, má zde duchovní příčiny. Jedná se o religiozitu těžko postihnutelnou kvantitativními průzkumy zaměřenými na zkoumání církevní afiliace. A přitom: "Jednou z nejdůležitějších charakteristik současné náboženské situace v ČR je vzrůstající význam necírkevní religiozity." (Lužný 2006: 177). Studium fenoménu jako je Zlatý klíček tedy podle mého názoru je zajímavé i z hlediska sociologie náboženství. Na potřebu rozvíjení 1

Používám tento pojem, přestože by se tak návštěvníci centra sami od sebe neoznačili. Kladla jsem jim otázku, zda jim toto slovo něco říká: několik z nich po svém vysvětlení pojmu dodali, že mezi New Age a tím, čemu se věnují ve Zlatém klíčku, existuje souvislost. Pojem užívám, protože je součástí akademického jazyka, tedy aby bylo jasné, na jakou oblast výzkumu navazuji. Nesetkala jsem se s označením vhodnějším. Např. Bloch (1988) užívá pojem „kontrakulturní spiritualisté“, ale v mé práci není zdůraznění kontrakulturního náboje relevantní. 2 Pro západní kulturu je charakteristický extrémní zájem o zdraví. Tělo se stalo reflexivním projektem. Tělesnými praktikami vyjadřujeme naši sebe-identitu (Giddens 1991). Žijeme v „somatické společnosti“ a hledání smyslu se přesunulo do sféry vlastního já a těla (Turner 1996). "Tělo a tělesnost jsou svojí zakořeněností v každodennosti a svým propojením se smyslovým prožíváním nejbližším a nejpřirozenějším nástrojem vyjádření vztahu k sociálnímu okolí. Je to totiž tělo, které je vhodným prostředkem pro vyjádření a vytvoření identity, jejíž součástí je vnímání stejnosti a vyjádření odlišnosti." (Václavík 2005: 159).

5

kvalitativního studia současné české religiozity, a zejména těch necírkevních forem, upozorňuje Nešpor (2004). New Age není okrajovým fenoménem omezeným na marginální subkultury (Hannegraaff 2000). Funguje jako mocný kulturní zdroj propůjčující spirituální dimenzi čemukoli od ochrany prostředí až po kapitalistické techniky managmentu (Lyon 1993) 3 . New Age čerpá z různých nenáboženských systémů a dodává duchovní dimenzi kvantové mechanice, teorii relativity, různým psychologickým směrům, sociologickým teoriím apod. (Hanegraaff 2000). Thrift (1999) ukazuje New Age jako jednu z oblastí, kterou cirkulují dnes velmi módní „metafory komplexnosti“ 4 , šířící se i do sítí vědy a obchodu. Tím, jak tyto ideje cestují do různých sfér, vytvářejí společné místo struktury důvěryhodnosti a zvyšuje se jejich kredibilita (např. sféru obchodu a New Age spojuje zaměření se na vlastní já, v obou se bojuje proti sebeomezujícím obrazům a představám a vytváří se lepší já). V případě New Age se ideje šíří hlavně semináři a kurzy, ale také prostřednictvím knih, kazet, různých neformálních setkání či interakcí prostřednictvím internetu. V českém prostředí hrají svou roli také čajovny. Publikum je součástí formování idejí, v oběhu jsou stále nové a nové. Díky tomu, že síť není tvořena jen lidskými svazky, ale i hmotnými vtěleními, není slabá. Vlivy New Age můžeme pozorovat v ekonomice, politice, vědě, lékařství, školství atd. (Lužný 1997). Téma se dotýká také širší sociologické debaty o podobách kolektivních identit, o napětí mezi individualismem a hledáním zdrojů kolektivní solidarity. Pozornost je ve velké míře obrácena k faktu, že se v dnešním globalizovaném světě denně musíme konfrontovat s kulturní mnohostí, a s naším postojem k ní. To s sebou nese otázky spojené s identitou, tolerancí, hledáním základu pro solidaritu a přijetí zodpovědnosti k druhým. (Beck 2002, Turner 2002). New Age bývá velmi často popisováno jako silně individualizovaná religiozita (Lužný 2006, Tucker 2002, Nešpor 2004), ale mě zaujal spíše jakýsi paradox zaměření se na sebe a na zodpovědnost k druhým (i vzdáleným). Přestože se jedná o seskupení jedinců, která jsou jen volně spojená, považují se často za komunitu. Systém věr je vysoce personalizovaný, přesto je tu silný smysl sociální solidarity. Odpověď na otázku, čemu má člověk věřit, najde uvnitř svého nitra, přesto jsou určité normy a představy sdíleny s ostatními (Bloch 1988). Chci proto ukázat, že individualizační procesy mají i své protitendence, že odmítání vnějších

3

O managmentu a New Age v českém prostředí viz např. Vágner 2004. Teorie komplexnosti se zabývá nestabilitou, krizí, katastrofami, slepými uličkami, chaosem, nelinearitou, vynořujícím se řádem, sebeorganizací apod. (Thrift 1999) 4

6

norem a imperativ k uznání vlastního nitra jako jediné autority, nemusí být v rozporu se smyslem zodpovědnosti k druhým a pocitu silné sounáležitosti a vytváření vazeb s nimi. 5 V současné sociologické literatuře je akcentována nutnost neustále volit. Jako jeden z hlavních rysů dnešní doby je zmiňován právě tento znak (Beck 2003, Lash 2003, Bauman 2005, Giddens 1991). Dnes je těžké obhajovat něco jako „jedinou nejlepší cestu“ (Beck 2003: 16). Možnost či svoboda volby je v New Age vysoce hodnocena - New Age je „náboženstvím tvé volby“ (Lyon 1993). Je zajímavé sledovat, jak se lidé potýkají s mnohostí tvrzení a prohlášení o světě 6 . Snaží se najít slučitelnost místo toho, aby vybrali jen jedno z mnoha. Nefunguje zde princip „buď to anebo ono“, „tak i tak“ (Bloch 1988). Volba je dnes základní součástí každodenních aktivit, ale existuje velký výběr možností a přitom málo návodů k tomu co vybrat (Giddens 1991). V New Age existuje velká šíře různých terapeutických praktik či terapeutů, přitom zde neexistuje autorita, která by rozhodovala, co je to správné a kvalitní – jedinec si musí zvolit mezi obrovským množstvím názorů na to, co je např. zdravá strava, sám. 7 Dnešní doba je charakteristická tím, že důležitost regulativních preskriptivních pravidel, které je možné jednoduše následovat, klesá. Lidé se ocitají v situacích, kdy pravidla musí nalézat (Lash 2003). A právě tímto je charakteristická spiritualita New Age a souvisí to už s její organizační strukturou 8 . Neexistuje zde silná mocenská institucionalizovaná organizace, která by kontrolovala dodržování norem a trestala odchylky. Neexistuje zde ani jasná doktrína, ani jednotný rituál (Lužný 2004: 25). Návštěvníci Zlatého klíčku považovali za jednu z nejdůležitějších věcí, která přispívá k tomu, že ho navštěvují, možnost zažít zde pocit svobody.

5

V New Age se hovoří o kolektivním vědomí, díky kterému cítíme sounáležitost se všemi lidmi (i přírodou a celým vesmírem), o planetarizaci, tedy uvědomění, že jsme všichni stejní lidé žijící ve stejném světě sdílející stejný osud (York 1995). Inkuzivita by měla být tedy maximální a omezení typu hranic národnostních či etnických by neměla existovat. 6 Příslušníci New Age vytvářejí svou náboženskou identitu tak, že vybírají z nabídky různých náboženských skupin, kutilsky sestavují svou víru z různých nauk a praktik (Lyon 2002). Dnešní člověk je „kombinátor“ – „Skládáme sítě, vytváříme spojenectví, děláme dohody.“ (Lash 2002: 51). 7 Jsme nuceni vybírat. Životní styl je sada praktik, které dodávají materiální dimenzi vyprávění o tom, kdo jsme. Jsou to rutinizované praktiky oblékání se, stravování, způsobů jednání. Vše je reflektováno jako kdykoli změnitelné a všechny tyto volby jsou rozhodnutími kým být. Přitom neexistuje nezviklatelná autorita určité instituce, každý má pravdu jen do odvolání (Giddens 1991). 8 Podle Heelase (1996) New Age nejlépe vystihuje pojetí sítě složené z komunit, center, seminářů, obchodů, skupinek vztahů dvojic, jako je např. léčitel – klient, i jednotlivců. Zlatý klíček je jedním takovým uzlem sítě, kde se mají setkávat lidé, věnující se praktikám souvisejících s touto spiritualitou.

7

New Age Spiritualita New Age je charakteristická synkretickým čerpáním z mnoha náboženských tradic i nenáboženských systémů. Co tyto rozmanité praktiky a učení sjednocuje? Důležitým znakem je zaměření se na vlastní vnitřní já. Vnitřní hlas má být jedinou autoritou, důraz je kladen na osobní zkušenost (Heelas 1996). V podobném duchu hovořili návštěvníci klíčku o osobní zodpovědnosti a vnějších autoritách, o tom kde hledat odpovědi na otázky a jak se rozhodovat. „Intuice a naslouchání vlastním pocitům je upřednostněno před rozumem a řešením problémů „hlavou“.“ (Doležalová 2005). Podstatným rysem je představa o radikální osobní i kolektivní transformaci. „Probuzení potenciálních schopností lidského já – psychických sil a schopnosti fyzického či psychického léčení má být odrazovým můstkem masivní proměny kolektivního vědomí.“ (York, 1995: 39). Ve Zlatém klíčku jsem se setkávala opakovaně s tématy neustálého pohybu, vývoje, cesty – ať už v souvislosti s klienty, terapeuty či technikami. Důležité je neustrnout na jednom místě a mít odvahu dělat změny ve vlastním životě. S transformací souvisí také oblast léčení spojená s důrazem na „holistický“ – celostní přístup. Terapeut má pomáhat klientovi nalézt léčebné schopnosti v sobě. Léčení se týká i Země a návratu k její čistotě, pracovního prostředí a rozvíjení kreativity, osobnosti a zážitků její jednoty atd. (Heelas 1996). Součástí této religiozity jsou i představy o duchovním světě – Bohu, andělích, vílách atd. Je legitimní mít vlastní náhled na existenci, podobu či neexistenci těchto bytostí stejně jako vytvořit si osobitý způsob komunikace s nimi. Diskurz New Age je detradicionalizován, znalost náboženských textů či dogmat ceněna není (Heelas 1996). Návštěvníci Klíčku se cítí svobodní z různých nauk čerpat. Hnutí lidských potencí New Age a hnutí lidských potencí se ve skutečnosti do velké míry prolínají. Rozdíly jsou spíše otázkou důrazu na objevování potenciálu skrytého uvnitř sama sebe - síly, schopností a kvalit. (Heelas 1996). Jejich realizace přináší pozitivní výsledky ve všech oblastech života (Lužný 2004). Usilování o dosažení nových dimenzí vědomí může mít podobu novodobého šamanismu. (Heelas 1996).

8

Chtěla bych ukázat, že neexistuje jednolitý proud „alternativní spirituality“ či „alternativního léčitelství“, který by stál vůči homogenní „mainsteemové společnosti“ či „biomedicíně“. Klára popisuje návštěvu gynekoložky se svou dcerou: „když jsem se té lékařky zeptala, a co kdybychom dělali lymfatickou drenáž? Já mám zkušenosti, že jsem tak už pár mladým děvčatům třeba pomohla upravit cyklus nebo něco a ona úplně nadskočila štěstím, no to je výborná věc, to rozhodně doporučuju, to se bude všechno krásně odplavovat, očišťovat, a ten spodek se celý krásně vyčistí. Tak jsem byla ticho a říkala jsem si blahořečím této osobě, že je v obraze, dovolila jsem si ještě přidat kraniosakrální ošetření a ona řekla, že všechny ty alternativy, které podporují naše procesy, jsou jenom vítány, no já jsem sedla na zadek, protože jsem říkala bože děkuji ti za to, že evidentně to mám někde srovnaný, protože narážím na tydlety lidi, se kterýma budu moct spolupracovat. (…) já si svůj život žiju, jak si ho žiju, ale prostě jsem si jednou vybrala nějaký poslání v uvozovkách léčit harmonizovat, tak musím cestovat cestu těch lidí a ne svou vlastní že jo. Když ji budu respektovat, možná se dostanou i kousek k té mé. Já nepotřebuju ten svět manipulovat, já s ním chci spolupracovat. A to jsou základy, to je pro mě priorita.“ Klára má určité vlastní zásady a při rozhodování, s kým bude spolupracovat, pro ni není podstatné, zda tento člověk vystudoval klasickou biomedicínu nebo praktikuje alternativní techniky, ale zda tyto zásady sdílí. Platí tu to, co zdůrazňuje Mol (2002): Referenční rámce, stejně jako postupy, formy, způsoby kladení otázek apod.“nejsou exkluzivním vlastnictvím určité sociální skupiny vylučující ostatní, ale tradicemi, repertoáry nebo logikami, ze kterých každý (nebo téměř každý) může čerpat.“ (Mol 2002:112). A ony referenční rámce se u jedné osoby mohou střídat podle času, místa či jiných okolností a mohou také vznikat různá napětí. Klára překračuje toto oddělení (které někteří jiní terapeuti naopak vytvářejí a udržují) např. tím, jak pojmenovává 9 : Lékaře i alternativní léčitele nazývá jednotně průvodci. Někdy je to léčitel, někdy je to doktor, někdy jenom poradce. I ten lékař je jenom průvodce. My jenom provázíme ten proces léčení, podle toho, jakou tu funkci v tom má, tak se jmenuje léčitel, ten opravdu léčí tělo, ale třeba nejde až na ducha, nebo neradí, on je tady od toho, aby dal do pořádku tělo, jako lékař. Ale léčitel jde na to alternativně biologicky, přírodně a lékař na to jde často chemicky, ale jde na to. Oba dva mají stejný úkol. Oba dva jsou zrovna tak důležití. Vidíme, že hranice nemusí vést vždy New Age-terapeut/alternativní léčitel versus lékař. Koherence těchto „jednolitých bloků“ je vytvářena, aby tak byla vnímána - hranice jsou symbolicky uzavírány. Ale někdo je neuzavírá. „Terapeuti mají v současnosti tak nesmírně odlišné pohledy na to, co znamená zdraví a duševní pohoda, že je těžké si představit, jak může být stejné slovo „terapie“ užito k popisu tolika odlišných aktivit.“ (Howard 2005: 89-90).

9

K symbolické moci pojmenování viz Bourdieu 1992.

9

Identita Nyní bych se chtěla podívat na to, jak je pojímána otázka identit dnešní doby sociology, a jak je identita vytvářena v New Age. Některé teorie – např. postmoderní (Latour se dívá na postmodernitu jako na „zklamanou modernitu“(Latour 2003)) či tekuté modernity (Lee 2006), vyznívají značně pesimisticky. Podle Fergusona (2004) jsou dnešní identity prchavé a povrchní, identita osobní i kolektivní, ovlivněná konzumní kulturou, je rozvolněná a je založená na svobodě zvolit si nesčetné formy empatie. Tato mnohost nahodilých identifikací je příjemnou alternativou k tvrdé práci, kdy se stáváme někým zejména. Rysem tekuté modernity je odcizení, etika konzumerismu z nás dělá nomády, hledající neustále novinky, mající stále nové potřeby. Lidské vztahy jsou podle něj flexibilní, vazby se rozvazují, lidé se odcizují sobě samým i okolí (Lee 2006). Důraz je zde kladen na dekonstrukci existujících a známých identit – které byly založeny na tom, že se narodíme do určité rodiny, náboženství či národa, a tím je naše identita jednou provždy vyřešena. 10 Někteří si začínají všímat nových způsobů vytváření sociálních uskupení, jako např. Maffesoli. Identita se dnes tvoří pomocí identifikací s „kmenem“, který „…nemá ovšem ani své orgány sociální kontroly ani pravidla přijímání, je otevřený a ve vztahu ke svému členu také neodpovědný“ 11 (Petrusek 1994: 22). Individuálně racionální je podle něj nahrazováno societálně afektivním. Dnešní doba je dobou, která udržuje protikladné hodnoty, dobou smyslovosti, různorodosti interpretací, plurality pravd a pocitů. V modernitě byla proměnlivost, tekutost a nejednoznačnost hodnocena negativně, dnes jsou ale tyto ideje vyčerpány. Šíří se estetika recepce, přijímání. Nevyhraněná identita pomáhá jedinci rozšířit jeho pole činností, zvětšuje jeho možnosti (Maffesoli 1994). Mnohočetné identifikace mohou být tedy podle něj něčím pozitivním, nejde jen o svádění konzumu. Jedinec má možnost nalézt širší „já“ a rozšířit si obzory. Nejednoznačnost a prchavost je někdy ztotožněna s povrchností, a tak je tomu i v případě New Age. Skládání osobní víry je přirovnáváno (někdy bez negativních konotací) k nakupování v supermarketu. „Tvárné já“ nahlíží do výkladů různých církví a nakupuje

10

Beck (2002) nás upozorňuje na měnící se formy sociálních vztahů a uskupení, např. v oblasti rodiny. Lash (2003) také poukazuje na denormalizaci rolí. New Age často přistupuje k tradičním rolím a formám jako k omezujícím a hledá alternativní způsoby. Instituce manželství je vnímána negativně, protože láska je bezpodmínečná, zatímco manželská smlouva ne. Manželství vytváří žárlivost, utlačovatelské a vlastnické tendence (Heelas 1996). 11 Takto to funguje i ve Zlatém klíčku – kdokoli může přijít, zaplatit, zůstat či odejít, přijít znovu nebo již nikdy a navštěvovat při tom i jiná centra či terapeuty. Přesto se tu mohou vytvářet trvalejší svazky či pocity sounáležitosti s ostatními, založené na sdílení podobného náhledu na svět, na to, co je problém a jak je třeba ho řešit, a také na spolu prožitých momentech na seminářích a kurzech, které jsou často emocionálně značně vypjaté.

10

(Lyon 2002). K velké šíři možnost výběru přispívají, slovy Appaduraie (1990), mediascapes. Dochází k rychlému šíření obrazů a symbolů prostřednictvím elektronických médií všeho druhu a jejich „konzumace“ na řadu způsobů (Lyon 2002). New Age může být pojímána jako jakási hybridita – směsice všeho možného, která může být přiřazována k nízké kultuře z pohledu, který považuje za hodnotnou pouze kulturní čistotu (Papastergiadis 2005). Globální kulturní toky, vedoucí jak k homogenizaci, tak heterogenizaci, mohou podněcovat reakce typu snahy o kulturní uzavření. Např. někteří američtí indiáni kritizují kulturní přivlastnění, konkrétně to, jak příslušníci New Age přejímají jejich tradiční obřady a víru (Harrison 1999). Ve svém pojetí identity se hlásím ke konstruktivistickému přístupu. Jáství je utvářeno akty sebe-interpretace. „(…) identita neexistuje sama o sobě, vždy musí být vytvářena. V tomto pohledu pak identita jako typifikační schéma není ničím jiným než formou vědění produkovanou akty označování, jejíž formování může být interpretována analogicky vzhledem k budování jiných forem významu.“ (Szaló 2003: 15-6). Jako všechny formy vědění jsou i identity intersubjektivní ve svém původu. Důležité jsou struktury věrohodnosti dostupné skrze významné druhé (Berger a Luckmann 1999). Sebe-identitu pojímám jako formy sebepoznání osob utvářené reflexivními praktikami (Szaló 2003). Tyto formy vědění jsou reálné ve svých důsledcích, nejde jen o to, co si o sobě lidé myslí, protože podle tohoto vědění jednají. Identita působí pod úrovní vědomí a jazyka, vytváří habitus, krystalizuje do „„pocitu vlastního místa“, který funguje jako určitý druh orientace v sociálním prostoru.“ (Szaló 2003: 26). Identita je vytvářena v praktikách a „dělat identitu“ v sobě zahrnuje mnoho rozporů, není to vždy a všude stejné (Mol 2002). Podstatnou roli při utváření identity hrají i objekty: V trabantu těžko můžeme ustavovat identitu milionáře. Sebepojetí se proměňuje v interakci s okolím. Do jaké míry existuje něco stálého, co můžeme nazývat „já“? Identita není fixní entitou, „já“ může být to, čím se zabývám, moje širší okolí, blízcí, moje vlastnictví, to, s čím se identifikuji (Howard 2005). „S tím, jak se jedinec ztotožňuje se zaznamenávacím, myslícím a paměťovým aspektem organismu, začíná vytvářet koncepci sebe sama jako statického, trvalého a stálého já, a toto myšlené já má sklon se cítit odděleně nejen od impulsivního světa kolem, ale také od spontánních aspektů vlastního těla.“ (Wilbur 1981: 198). Sebeidentita není nic daného, je třeba ji vytvářet skrze reflexivní aktivity jedince (Giddens 1991).

11

Metodologie Vzhledem k tomu, že cílem mé práce bylo co nejkomplexněji porozumět terapeutickým praktikám, které ve Zlatém klíčku probíhají, významům, které pro klienty i terapeuty nesou, rozhodla jsem se použít kvalitativní typ výzkumu. Zvolila jsem zúčastněné pozorování, které probíhalo v tomto centru, a to v průběhu přednášek, seminářů, kurzů, ale i ve volně přístupných prostorách obchodu. Etnografický typ výzkumu klade důraz na zkoumání daného světa v přirozeném stavu (Hammersley, Atkinson 1991). Mým cílem bylo psát práci tak, aby její čtenář porozuměl sociálnímu světu lidí setkávajících se v tomto centru. Snažila jsem se proto klást důraz na detailnost a živost popisu. Uvědomuji si, že se jedná o parciální pohled, jako etnograf jsem se neustále musela rozhodovat, co vyberu a z jakého pohledu se na věc budu dívat, z toho důvodu považuji za důležité např. psát v první osobě a usilovat o to, aby moje přítomnost byla pro čtenáře viditelná. (Emerson, Fretz, Shaw 1995). Začala jsem tedy Zlatý klíček navštěvovat a seznamovala jsem se postupně s jeho návštěvníky i terapeuty. První seminář, kterého jsem se účastnila, bylo kreslení mandal 12 – vymalovala jsem svůj obrázek, vyslechla výklad terapeutky k mandale mé i k těm ostatních, pozorovala, co se kolem mě děje, a pomalu navazovala první kontakty. Neměla jsem s tím, zřejmě díky zvídavosti, do které jsem se nemusela nutit, problémy. Pociťovala jsem zde přátelskou atmosféru k těm, kteří přišli se zájmem vyzkoušet něco nového, něco co neznají. Nebyla jsem v situaci, kdy bych potřebovala rychle navázat kontakt s „informátory“, a mohla jsem se seznamovat s prostředím a jeho pravidly postupně. Zúčastněné pozorování trvalo s krátkodobými přestávkami dva roky. Provedla jsem dvě sady nestrukturovaných rozhovorů. První se odehrála na počátku mého výzkumu za účelem sběru dat pro mou bakalářskou práci v oboru religionistiky

12

Mandala znamená v sanskrtu kruh. Vytváření mandal – kruhovitých kreseb, maleb či sypaných obrazců, je zejména v buddhismu meditační technikou. Terapeutické práci s mandalou ve Zlatém klíčku se blíží nejvíce přístup C. Junga, který viděl mandalu jako reprezentaci nevědomého já a věřil, že může pomoci v procesu dosahování celosti osobnosti. Terapeutka Klára Jungovu knihu četla, ale primární roli v rozvíjení této techniky hraje podle jejích slov její vlastní intuice a vnímavost (každá barva v sobě obsahuje mnoho informací). Viz obrazová příloha obr. č. 1.

12

zaměřenou na zmapování podoby religiozity návštěvníků Zlatého klíčku jako případu New Age spirituality. Tato práce byla explorativní studií, na kterou jsem mohla později navázat. Jedna z terapeutek vyjádřila zájem o přečtení práce, za což jsem byla velmi ráda, protože jsem díky ní měla určitou zpětnou vazbu. Byla jsem zvědavá, zda bude mít nějaké kritické připomínky. Sdělila mi nakonec, že práce pro ni byla velmi zajímavá a že mám dobré pozorovací schopnosti. Výpovědi, ačkoli mí komunikační partneři odpovídali na jiné otázky, představují bohatý zdroj informací i k tématu mé magisterské práce. V dalších rozhovorech, které proběhly po dvou letech, jsme se již zaměřili přímo na otázky týkající se nemocí, těla, procesu léčení, sebepojetí atd. Se třemi lidmi jsem provedla rozhovory oba. Celkově jsem se ptala dvanácti lidí, osmi žen a čtyř mužů. Převaha žen je všeobecným rysem Zlatého klíčku – jak mezi terapeuty, tak i klienty. Zaměřila jsem se především na pravidelné návštěvníky centra, tzn. na ty, kteří se opakovaně účastní akcí zde pořádaných, a tyto praktiky a systém věr s nimi spojený a samozřejmě také síť známostí, do které oni nyní patří, se staly součástí jejich každodennosti. Dále jsem oslovila jedince, které do Zlatého klíčku přivedla snaha řešit své problémy formou individuální terapie, ačkoli jinak s tímto typem praktik do kontaktu často nepřicházejí. 13 Rozhovor jsem provedla také s terapeutkou, která Zlatý klíček před rokem opustila, protože její pozice nabízí zajímavou perspektivu člověka, který byl v centru dění, a dnes je zde již „outsiderem“. Založila své vlastní centrum „Duhový svět“, kde rozvíjí aktivity, se kterými začala již v Klíčku. Interview trvaly půl hodiny až dvě hodiny, byly nahrávány na diktafon a poté přepsány. V průběhu rozhovorů jsem musela reagovat na okolnosti, jako byl dostupný čas a ochota komunikačních partnerů povídat. Měla jsem připravena témata, ke kterým jsem se chtěla postupně dostat. Některé respondenty jsem nechala, aby vypravovali spíše sami, protože mluvili o tom, co sami považovali za důležité a co zároveň souviselo bezprostředně s mým tématem. Dvě ženy odpověděly na otázky písemně, protože ústní forma jim nevyhovovala (vzdálené bydliště, nechuť odpovídat přímo ústně), což bylo zohledněno v průběhu analýzy. Proběhlo také nespočet kratších rozhovorů, ze kterých jsem si dělala poznámky. Volba prostředí, kde rozhovor proběhne, byla na mých „informátorech“. Setkali jsme se v jejich pracovně, u mě nebo u nich doma, či v čajovně 14 .

13

Jakou typologii návštěvníků Zlatého klíčku vytvářejí samotní terapeuti (tzv.„member-identified categories“ (Hammersley, Atkinson 1996: 50)), popíšu později. 14 Není náhodou, že volba padla na čajovnu a ne např. zakouřenou hospodu. Velké rozšíření čajoven v České republice je zajímavým jevem, protože nikde jinde v Evropě nejsou čajovny tolik oblíbeny. Pro mnohé je pití čaje součástí životního stylu – způsobu péče o tělo a zdraví. Jedná se o tělesný prožitek, který má ale i svou duchovní kvalitu (Fujda 2005), pobyt zde může představovat meditativní stav zklidnění, dobu, kterou věnujeme

13

Několika lidem – těm, se kterými jsem se už znala lépe - jsem se zmínila o mém záměru psát o Zlatém klíčku školní práci. Reagovali většinou se zájmem a vyjádřili ochotu k zodpovězení mých otázek v rozhovoru. Odpovídání na mé otázky považovali za přínosné, protože jsou tak šířeny informace o jejich práci nebo mají možnost uvědomit si v průběhu rozhovoru nové souvislosti, rozhovor je tak také určitou formou sebepoznávání, seberozvíjení či vzájemného se obohacování. Např. mi druhý den po rozhovoru přišla sms zpráva: „vcera mi spousta veci docvaklo“ (Adam) nebo jiná po odeslání otázek pro písemnou formu odpovědí: „dopis dorazil a naprosto dokonale odrazi to, co ted resime, takze super, aspon si to srovname v hlave“ (Eliška). Jedna terapeutka, kterou jsem poprvé oslovila hned po její přednášce, a nebyl zde tedy navázán dlouhodobější kontakt, požadovala za rozhovor peníze jako za kteroukoli jinou konzultaci. Důvěra vedoucí k otevřenosti ke mně a ochotě věnovat čas rozhovoru byla tedy výsledkem jejich uznání mého investovaného úsilí, díky kterému jsem se stala součástí této sítě známých či přátel.15 Terapeutka, se kterou jsem např. rok nebyla v kontaktu, rozhovor odmítla, jiná, jejíž akcí jsem se zvídavě účastnila, podle jejích slov, měla radost z naší spolupráce a na rozhovor se těšila. Snažila jsem se navodit příjemnou neformální atmosféru, někdy k tomu bylo potřeba začít běžným povídáním si a postupně přejít na připravená témata rozhovoru. Formulovat odpovědi na mé otázky nepředstavovalo pro mé komunikační partnery problém – zdaleka nebyli otázkami zaskočeni, spíše se zdálo, že uvažování o podobných tématech je jim přirozené, a jak jsem pozorovala, stejně tak je i běžné otevřeně o svých názorech a představách konverzovat. Snažila jsem se co nejvíce poznat prostředí Zlatého klíčku – studovala jsem, co se o konktrétních New Age praktikách píše na internetu, četla jsem knihy dostupné u terapeutů či v obchodě centra, navštěvovala jsem zde probíhající akce a nabádala jsem přítomné, ať mi vysvětlí různé pojmy, které používají, ať mi popíší nebo ukáží, jak s různými předměty pracují, proč dělají, co dělají a k čemu to má sloužit, na jakých principech praktika funguje apod. Uvědomovala jsem si, že „stěží můžeme očekávat upřímnost a otevřenost ze strany participantů a informantů, když sami nikdy upřímní a otevření nejsme“. (Hammersley, Atkinson 1991: 91). Na základě těchto znalostí z pozorování a krátkých konverzací, kterých jsem se účastnila nebo je jen zaslechla, jsem také formulovala otázky pro rozhovor.

sobě – např. seberozvíjení čtením duchovních knih, které jsou zde k dispozici. Viz obrazová příloha, obr. č. 2 a 3. 15 Chodila jsem např. s několika ženami do sauny ve Zlatém klíčku nebo do kavárny, a tak jsem se docela přirozeným způsobem seznamovala s lidmi navštěvující Zlatý klíček, kteří spolu občas tráví i svůj volný čas mimo toto centrum.

14

Zdroje dat tvoří tedy kromě rozhovorů mé vlastní písemné poznámky z kurzů a přednášek, přepsané nahrávky meditací, jedné terapie, jednoho kurzu cvičení, rozhovoru s masérkou Zlatého klíčku v rádiu, dále webové stránky centra a jedné z terapeutek, která Zlatý klíček opustila a vytvořila centrum vlastní. Studovala jsem také New Age literaturu zabývající se tematikou nemocí a léčení, která je mnohým terapeutům i jejich klientům známá a inspirační kartičky, které jsou zde často používány. Snažila jsem se postihnout ve výběru zkoumaných zde probíhajících aktivit jejich pestrost. Nebylo samozřejmě v mých silách navštívit všechny akce, které zde probíhají, a zmapovat všechny typy dostupných terapií. Vybrala jsem zkoumané praktiky tak, aby nechyběly ani ty zaměřené na stravu, ani pohybové aktivity (cvičení), masáže, terapie pracující s barvami, se světem duchovních bytostí, s kultivací energií, homeopatie, poradenství připomínající sezení u psychologa a ani teoretické filozofující přednášky o tom, co je lidské tělo a nemoc. Kombinovala jsem tedy data z různých zdrojů. Zajímaly mě výpovědi zevnitř skupiny lidí, kteří se ve Zlatém klíčku setkávají – to, jakým způsobem činí svůj svět koherentním a smysluplným. Chtěla jsem zachytit systém věr umožňující vysvětlit události jako konzistentní (Bloch 1988). To ale není všechno. Rozhovory jsou způsobem, kterým získáme od lidí jejich názory a myšlenky, vystoupí na povrch jen to, co dokáží explicitně artikulovat slovy. Vědění je ale vtěleno i do praktik a jednání, a to nemůžeme vyčíst z toho, co lidé říkají (Mol 2002). Dívala jsem se tedy, jak jsou věci dělány v praxi, jaké techniky jsou použity, protože „vztahy mezi objekty nejsou schovány v řádu věcí, ale ustavovány v komplexních praktikách“ (Mol 2002: 150). Proto jsem se často ptala, co mí respondenti dělají, jaký je postup v průběhu terapie nebo jsem se dívala, co s tělem provádí, jak na něj působí apod. Nechtěla jsem se např. omezit jen na perspektivu účastníků určitého semináře, ale chtěla jsem vidět, jak seminář probíhá v akci. Když informanti v průběhu rozhovorů povídali o určité události, nechala jsem je vyprávět, protože tímto způsobem se dozvíme, jak jednají a jak dělají věci ve svém každodenním životě. Velkou pomocí mi byl počítačový program Atlas-ti, ve kterém jsem pracovala s přepisy rozhovorů, záznamy meditace, kurzu a terapie, relevantními texty staženými z internetu i mými poznámkami z literatury sociologické, religionistické i „duchovní“. „Zatrhávala“ jsem zajímavé úryvky a psala si k nim komentáře. Podle opakujících se témat jsem vytvořila kódy a ty pak k úryvkům přiřazovala. Jako přínosné se ukázalo kódování vlastních komentářů a poznámek. Nemusela jsem držet všechny souvislosti v hlavě, nýbrž jednoduše skrze postupnou práci zatrhávání, přiřazování a spojování jsem pak mohla souvislosti vidět (Konopásek 2005).

15

Text jsem doplnila o několik komentovaných fotografií a obrázků. Tato forma zachycení podoby zkoumaných prostor nebo aktivit podá čtenáři více informací než jejich dalekosáhlý popis. Jména všech participantů byla změněna.

Zlatý klíček 16 Prostor naplněný významy Zlatý klíček sídlí v Jaselské ulici. Na tomto starším, ale zachovalém domě je vyvěšena tabule s logem centra. Základem loga je „automatická“ kresba 17 , která představuje klíček jako symbolické vyjádření klíče k odemčení brány do vlastního nitra či klíčící rostlinu evokující osobní růst. 18 Podtitul „centrum zdraví a harmonie“ odkazuje k cílům zde probíhajících aktivit: „Zdraví to chce každý a pro lidi, kteří se v tomto nepohybují to znamená většinou fyzické zdraví, takže to je pro ty lidi hledající toto. Pro ty, kteří se pohybují zas někde jinde, tak už ho osloví i ten název harmonie, protože to je vlastně sjednocení všeho, i toho středu, už je tam i ta duše, psychika i tem duch.“ (Květa). Záměrem je tedy oslovit jak ty „spirituální“ jedince, tak ty, kterým praktiky typu New Age zatím nic neříkají a trápí je třeba fyzická nemoc. Když vejdeme dovnitř, podél schůdků leží mnoho letáků, na nástěnce na zdi jsou vyvěšeny informace o nabízených službách. Letáky nás informují o různých produktech sloužících k léčbě, navození stavu relaxace či k dekoraci prostoru (přírodní kosmetika, solné lampy, svíčky, zdravá výživa), o kurzech a terapiích probíhajících zde či jinde nebo o podobných centrech či obchodech. Vidíme, že jednotlivé uzly sítě jedinců – terapeutů a léčitelů a skupin – center, o sobě navzájem podávají informace. Seminář „Jak si spravit oči a už nepotřebovat brýle“ nás má dovést k poznání našich schopností a dovedností, které můžeme použít ke spravení zraku, zdůrazněna je nutnost odhodlání doopravdy oči spravit. Další leták nabízí služby jako harmonizace prostoru, vyhledávání patogenních zón, jiný 16

Každá kapitola je zaměřena na určité téma, ale jde mi také o to průběžně představovat svět centra a vysvětlovat popisované čtenáři. 17 Automatická kresba je kresba provedená tak, že naši ruku neřídí myšlení nýbrž intuice. Taková kresba může mít účel diagnostický či léčebný. V centru probíhají kurzy automatické kresby a některé terapeutky ji využívají při své práci. 18 Viz obrazová příloha, obr. č. 4.

16

informuje o kurzu, který nás má naučit, jak prožíváním bezpodmínečné lásky dospět k poznání pravdy. Společnými tématy je objevení skrytých schopností a sil v nás, které nám umožní řešit různé životní problémy, odhalení vlastních léčivých schopností, nalezení sebe sama apod. Schůdky vedou do prodejny – uprostřed stojí dva stoly se židlemi, kde mohou klienti počkat, než si je vyzvedne terapeut a odvede do své pracovny. Kdokoli sem může přijít, sednout si, pročítat si knihy zde prodávané či množství letáků položených na stole, informovat se o službách centra nebo fungování různých prostředků určených k léčbě či osobnímu rozvoji. Prodejna má sloužit jako volně přístupný prostor setkávání podobně zaměřených lidí. A co je zde nabízeno? 19 Zdravá výživa, drahé léčivé kameny (i ve formě šperků), bylinné léčivé kapky, masti a čaje, dekorativní předměty sloužící k harmonizaci prostoru 20 , velký výběr přírodní a ekologicky nezávadné kosmetiky (zaujaly mě např. tuby s průhledným gelem, které obsahovaly kamínky polodrahokamů a visačku s informacemi, na které emoce a čakry 21 kámen působí), a čisticích prostředků (zájem o ochranu životního prostředí a sepětí s přírodou má hrát podstatnou roli v životním stylu zodpovědného člověka uvědomujícího si širší dosah svého konání), tarotové a „inspirační karty 22 , lahvičky aura-somy 23 , Bachovy esence 24 a knihy. Ty jsou rozděleny podle témat: výživa; léčení; masáže; cvičení; homeopatie, esence; feng šuej, bydlení, příroda; práce s energií; duchovní literatura; andělé; astrologie, numerologie, věštění, tarot; psychologie, vztahy; záhady, tajemství, magie. Uvedu pro ilustraci několik názvů: Tajná biblická symbolika, Kineziologie a stravování, Trans, Duše a tělo, Ježíšův příchod, Druidská brána, Vše o meditaci, Léčení s vílami, výroba magických předmětů. Jedná se o („tajné“ či nové) interpretace různých náboženských tradic, jejich nová propojení či „srozumitelný“ výklad, aplikace různých New Age praktik na nové a nové oblasti života, jejich nové kombinace atd. Podle těchto knih nejrůznější náboženské a duchovní 19

Viz obrazová příloha, obr. č. 5, 6 a 7. Mandala může být používána jako jakýsi „zářič“, který je zdrojem pozitivní energie vysílané do prostoru a působící léčivě na lidi, kteří prostor obývají. Feng Šuej vychází z čínské nauky o univerzální energii čchi a zabývá se tím, jak zákonitosti proudění čchi vzít v potaz při stavění domu, úpravě bytu, apod. tak, aby lidé v těchto prostorách pobývající, žili šťastně. V klíčku se prodávají různé drobné bytové doplňky, které mají za úkol posilovat zdraví, prosperitu, vztahy nebo jiné oblasti života člověka. 21 Energetická centra člověka 22 Karty slouží k výkladu budoucnosti nebo současného stavu, mají pomoci porozumět určitému poselství, které naše situace přináší, přinést návod k jejímu řešení apod. Více viz níže. 23 Technika pracující s dvoubarevnými lahvičkami (jedná se tedy i o terapii barvami) s olejem a vodou obsahující výtažky z rostlin, energie drahokamů, minerálů a barev. Tato emulze se aplikuje na určitá místa na těle a má působit na energetický systém člověka a léčit nemoci projevující se na těle, v emocích, našich vlastnostech či chování. 24 Terapie založená na třiceti osmi květinových esencích. Má působit na negativní emoce a pomoci získat emocionální rovnováhu. Esence se mísí s vodou či alkoholem, a tak se připraví kapky, které se kapou do úst. Vhodná esence je vybrána např. na základě rozhovoru s terapeutkou, karet (orákula) nebo kineziologického testu (viz dále). 20

17

nauky minulosti a praktiky sloužící k dosažení stavu zdraví, vnitřního míru, spokojenosti, osvícení, moci, zvláštních schopností apod., jsou nyní přístupné pro západního zkoumavého čtenáře, který touží po transformaci. Další místnost slouží jako prostor vhodný ke skupinovému cvičení, masážím, tanci, meditacím, přednáškám apod. Na stěně jsou velká zrcadla, která je možné zatáhnout závěsem, jsou zde k dispozici podložky, polštářky a deky. Na stěnách visí kresby lidského těla z pohledu čínské medicíny, jsou zde zobrazeny meridiány – energetické dráhy. Ve vrchních patrech jsou pracovny, které si každý terapeut zařizuje po svém – někdo potřebuje masérský stůl, jiný pohodlné křeslo nebo jen stůl se dvěma židlemi – podle toho, jakou polohu těla klient při terapii zaujímá. Někdo vymaluje místnost barvami, jako jsou jemně růžová či zelená, vyzdobí je mandalami, svíčkami, kameny a soškami andělů 25 , jiný se snaží útulnost navodit jinak a volí spíše bílé zdi, starožitný nábytek a květiny. Je důležité, aby se terapeut i klient cítili v tomto prostředí dobře, aby se dokázali uvolnit a terapii si užít nebo aby je alespoň nerušilo nepohodlí. Prostředkem k navození stavu uvolnění může být aromatická lampa, klidná hudba, nabídnutý čaj apod. – záleží na terapeutovi a způsobu, jakým pracuje. Místo setkávání - motivace návštěvníků a společné strategie řešení problémů Výpovědi návštěvníků centra se do velké míry shodovaly v otázce, co bylo podnětem či motivací toho, že začali navštěvovat jeho akce. Vystihuje to také Cohenova (Cohen in Gelder, Thornton 1997) definice subkultury jako kolektivní řešení společně zakoušených problémů. Mnozí vypovídají, že se cítili nešťastní, zmatení, nemocní, ocitli se v krizovém okamžiku svého života a hledali, jak z problémů najít cestu ven. Lidi v klíčku spojují asi osudový rány, ze kterých se chcou dostat, já jsem tam šel jenom kvůli tomu, že jsem měl problémy. (Igor) Tento způsob řešení nepříjemností, se kterými se potýkali, interpretují tito lidé jako radikálně odlišný od toho, co znali dřív. Většina z nás tady pracuje s tělem, a tak přijdou lidi, které něco bolí. Zatím nenašli cestu, zkoušeli doktory a nepomohlo jim to. Tak ty se snažíme směřovat dál, pokud to nezabere, a oni nechcou jít dál, tak třeba už příště nepřijdou, protože my jim nepomůžeme, pokud oni sami nechcou něco změnit. (Květa) Najednou jsem se ocitla mezi lidmi, kteří měli sice problémy, ale řešili je, ne o nich jen mluvili a hledali viníky, zodpovědné za to, že se jim nedaří. Otevřela se mi cesta k nahlédnutí do duchovních aspektů životních nezdarů. (Eliška) 25

viz obrazová příloha – obr. č. 8, 9 a 10.

18

Podstatné na této „strategii“ řešení je to, že změna musí vycházet z vlastního nitra. Stejně tak na internetových stránkách Zlatého klíčku najdeme slova: Překážky tedy hledáme vně – ve své rodině, v lidech a situacích. Když zjistíme, že možnost naplnění i to, co nám v něm brání, leží uvnitř, začneme se na život a na sebe dívat novýma očima… Podle tohoto citátu my všichni máme tendenci dívat se po příčinách vlastní nespokojenosti spíše kolem sebe než otázku nasměrovat dovnitř. Heelas píše o New Age vymezujícím se vůči většinové společnosti, která je řízena materialismem a soutěživostí. Alternativou k rutinnímu hraní rolí, kdy lidé zapomínají, co je autenticky lidské, je obrat k vnitřnímu já, kde člověk najde zdroj vitality, lásky, moudrosti a síly. (Heelas 1996). Podobně Bloch (1988) vidí v New Age snahu o odklon od materiálních hodnot mainstreemové společnosti. Já jsem takové explicitní vymezení se vůči okolí v Klíčku zaznamenávala jen výjimečně. Setkala jsem se spíše s pohledem, že existují různé způsoby a cesty a lidé mezi nimi volí. Není to ale tak, že by existovaly různé skupiny lidí. Jedná se spíše o rozhodnutí se pro jinou cestu 26 – tedy „vymezení se“ vůči jiným cestám, ne lidem. Někteří se vyjádřili, že se zúčastnili zde nabízených aktivit, protože byli (nebo stále jsou) ve fázi hledání a zkoušení různých seberozvíjecích technik. Lukáš odpovídá na otázku, jak se dostal na kurz reiki: Mě to dýchání 27 nějak nakoplo, nějakým takým sebepoznávacím směrem (…) když byla možnost praxe, tak si mi to zalíbilo. V té době jsem hodně hledal různý věci a tak. (Lukáš) Stela popisuje své experimentování s New Age technikami takto: „…vždycky je nějaký nový trend pro tebe, prostě začneš třeba astrologií, pak už tě to opouští, třeba vidíš něco nového, třeba zkusím tady ty masáže, ty jsou fajn a v něčem třeba pokračuješ a v něčem ne, ale vždycky je něco nového.“ Heelas (1996: 26) píše, že: „Absolutně kardinální hodnotou New Age je svoboda.“ Dvě ženy, které patří mezi časté návštěvnice, které již se svými zkušenostmi či vysokou vnímavostí ve svém okolí samy zaujímají roli poradkyň, mi řekly, že Zlatý klíček mají rády, protože se tu cítí bezpečně a zažívají tu pocit svobody: Důvodem, proč tam chodím je svoboda. Nikdo mi nemusí říkat, že něco musím. Je jen na mně, budu-li se řídit doporučeními, které dostanu. Mám prostor pro vlastní názor, ať už se jedná o víru či cokoli jiného. (Eliška) Lidé tu podle svých výpovědí mohou být více sami sebou, projevit se takoví, jací jsou a jak se cítí. Jdeš tam mezi lidi, kteří jsou stejně zaměření. Ty si tam odpočineš, vyléčíš se. Nemusíš nic vysvětlovat, když je ti blbě, tak je ti blbě, když dobře, tak dobře.“ (Anna) 26

Tento pojem je zde často používán. Podle Nešpora (2004) v západoevropských zemích dochází k posunu od náboženství ke spiritualitě, kterou charakterizuje metafora „cesty“ a „osobního hledání“. 27 „Holotropní dýchání“ je technika vytvořená Stanislavem Grofem. Je při ní dosaženo tzv. „změněného stavu vědomí“, kdy dochází k zážitkům rozšířené „transpersonální“ identifikace, tedy ztotožnění se s rostlinami, zvířaty, lidmi, neživou hmotou apod. či prožitky jednoty s životem a veškerým tvorstvem atd. (Lužný 1997: 9698)

19

Následující úryvek ukazuje, že ne všichni se cítí v přítomnosti duchovních praktik hned „jako doma“. Jedná se o dlouhý příspěvek (na internetových stránkách terapeutky) muže, kterého jeho přítelkyně či manželka nalákala na týdenní pobyt pořádaný terapeutkou Zlatého klíčku pod záminkou, že se aktivit účastnit nemusí a že se tam může nerušeně věnovat probíráním pivních etiket, které sbírá. Tyto řádky představují popis jeho „konverze“, kdy se cítí nejprve značně nesvůj, skeptický a prožívá kulturní šok. Když se přesto meditací, cvičení, kreslení a vyrábění domečků pro skřítky účastní, postupně si uvědomuje, že zažívá radost a je zvědavý, co dalšího se bude dít. K závěru týdne se podle svých slov cítí šťastný a spokojený. „Klid docela přechází a zmocňuje se takový to svírání žaludku. Sedíme v kruhu a Klára má úvodní slovo a postupně se pak jeden po druhým představujeme. Co víc, každej k ní chodí a tahá si nějakou kartu a eště navíc ji nahlas čte ostatním. Navíc kolem sou jen samý ženský, jen jeden chlápek a ňákej kluk, evidentně se se Klárou znaj a sou v poho. Neřádi. Maj proti mě výhodu! Bože, jak já tohle nesnáším!!! (…) Ani nevím, jak se to stalo a bylo to ze mě venku i s tou kosatkou, kterou sem měl na kartičce. (…)Večer přišel ještě jeden šok. Už přes den sem si všimnul, že je to tady samej “slušňák“ - žádnej alkohol, nikdo nekouří (teda tu blondýnu sem viděl s cigárem, ale byla kouřit na druhý straně, aby ji pokud možno nikdo neviděl), takže sem tady zase vyvrhel jen já. No a ten šok - půl jedenáctý, žádnej čas a všichni už spěj! To není normální (…) To už sem dávno věděl, že sem nemoh udělat nic lepšího než jet na tenhle tábor a prožívat to, co sem právě prožíval. A prožíval sem to naplno a byl šťastnej a spokojenej a měl rád všechny okolo a hlavně Sluníčko. A byl rád, že mám takovýhle Sluníčko, a byl rád, že s ním sem a můžu bejt, že sem s ním vydržel až do současný doby, a začínal tušit, že naše společný žití se mění a změní, že budeme šťastnější a veselejší, chytřejší a ohleduplnějš,í a fakt sem byl rád, že sem.“ (sofielairena.sblog.cz) A jací lidé Zlatý klíček navštěvují z pohledu terapeutů? Jednou skupinou jsou lidé, kteří přicházejí z důvodu fyzické nemoci, bolesti. Často přijdou v okamžiku, kdy již určité jiné postupy léčby selhaly. Je zde zdůrazněno, že aby skutečně došlo k úspěšnému vyléčení, je třeba aktivního přístupu klienta, který musí sám chtít změnu a musí být ochotný pro to něco udělat. Já jsem se sama vevnitř rozhodla, že já tady chci být hlavně pro ty lidi, kterým jako by otvírám ten další rozměr. Na kterej upozorňuju - právěže protože ten jinej rozměr ten niternější, ten v tom duchu nevnímají, tak proto je tam ta nemoc. Já su takovej převaděč. (…) Já upozorňuju na to, že všechno má nějakej svůj význam a ten je třeba hledat, ten důvod. (Klára) Nenapadá mě jiné oslovení než: Dobré ráno andílci. Kdybych býval tušil, kam mě zavede má „porouchaná“ plotýnka…Neumím to v tuto chvíli přesně pojmenovat, ale zvědavost a určitým způsobem i potřeba mě zavedly na místo, které mi dodává hřejivý pocit, pocit který obepíná mé srdce a uvnitř nastoluje klid. Chtěl bych vám moc poděkovat andílci moji, za slova archandělova . Jsou totiž plné pravdy. Díky (sofielairena.sblog.cz)

20

Někteří lidé přijdou na terapii (např. masáž) až ve stavu akutní bolesti, kdy už nemohou vykonávat denní činnosti tak, jak jsou zvyklí. Jiní takto na terapii chodí průběžně, aby své chronické problémy udržovaly v únosné míře. Přestože ví, že je jejich životní styl ničí, „nemají čas“ s tím něco dělat. Tyto dvě možnosti jsou dostupné všem bez nutnosti vynaložení výraznějšího úsilí a bez nutnosti aktivní spolupráce - já je nazývám „pasivky a udržovačky“. V lepším případě tito lidé přijmou pár drobných dobrých rad jak si ulevit v mezičase mezi prací a každodenním kolotočem starostí, díky čemuž mohou být spokojenější a vyrovnanější. (Nina) Někteří klienti si ale uvědomí nutnost změnit své zažité stereotypy, „zapracovat na sobě“ a věnovat této proměně čas a energii. Jsou ale i takoví, co se nevracejí do Klíčku z důvodu řešení akutního problému. Sebepoznávání se už pro ně stalo součástí každodennosti. To jsou ti, kteří se, podle slov Niny, rozhodnou „hledat sami sebe a vydat se na vlastní cestu“. „…to bych řekla, že jsou ti, kteří to berou jako nějakou osobní hygienu vnitřní, psychickou a tam pracuju právě už s těma jemnýma věcama, s těma meditacemi, barvami, andělama, no to je potom už ta psychohygiena.“ (Klára) Terapeuti tedy mají radost s klientů, kteří chtějí aktivně spolupracovat, nebojí se změn a dokáží překonat lenost. Můj záměr byl pracovat na transformaci vědomí, opravdu s lidma, kteří chtějí dělat ve svém životě nějaké zásadní změny. Chtěla jsem působit na systém společnosti. A měla jsem pocit, že bych měla jít do těch nejzazších buněk - do rodin a do vztahů (…). (Klára) Rozšířené „já“ – vlastní já jako součást celku, referenční skupina a sebe-identita Vidíme, že Klára mluví o transformaci v souvislosti s rodinami a vztahy, chce působit na společenský systém, a nejde jí tedy jen o spokojené jednotlivce. Podle Tuckera (2002) jsou zde ale rodina, komunita či společnost vnímány jako omezující vlastní osobní růst. „Náprava vlastního já s sebou většinou nese odmítnutí širšího sociálního světa.“ (Tucker 2002: 47) New Age se podle něj liší od tradičních náboženství tím, že lidi neváže k větší skupině. Podobně podle Lužného zejména v hnutích New Age a lidských potencí dochází k radikální individualizaci. Lužný se zmiňuje také o existenci "nejrůznějších center či studií zaměřených na zdravý životní styl" (Lužný 2006: 179), která charakterizuje jako případ silně privatizované religiozity. Nešpor (2004: 25) používá pojem "víra bez přináležení" (G. Davie), a zdůrazňuje tak tendenci k privátnímu charakteru současné religiozity. Máme to chápat tak, že se jedná o víru bez "kolektivní identity" - bez pocitu přináležení k některé skupině?

21

Mí informanti hovořili v rozhovoru o tom, že cítí, že všude po světě jsou lidé, kteří také jako oni hledají a pracují na sobě: Myslím, že v současné době se o tyto věci začíná zajímat víc lidí.(…). Duchovní sféry nám posílají světlo, které nás má dostat na vyšší vibrace. Lidé se dostávají na vyšší stupeň uvědomování si sebe sama. (Igor) Lidi začínají růst, uvědomovat si mnohé a měnit se. Myslím, že teď jsme na hranici toho materiálna, už jsme vyčerpali, co jsme mohli, třeba suroviny. (Anna) New Age, to je nějaký takový hnutí americký, jako lidé nového věku. To je v podstatě, co my děláme tady. Myslím, že tito lidi jsou už hodně orientovaní na to, co bude. (…)Nový věk znamená mnohem větší a hlubší využívání intuice v životě, tím pádem mnohem kvalitnější komunikaci tím, že je větší vnímavost,(…) no a ekologičtější zaměření na tu planetu, a to mnohonásobně. (Klára) Klára také děkuje po meditaci lidem, kteří na její akce nechodí, ale „rozvíjí hloubku v jejich životech. To je to, co je spojuje, ať už se znají nebo ne – jde jim totiž o to samé – usilují o změny a spolu - ačkoli zvlášť - je provádějí. Podobně Heelas (1996) píše o rozšířené představě, že jednotlivci, kteří např. meditují, přispívají k větší míře štěstí a míru ve světě. Existence takovéto New Age „představované komunity“ 28 je možná také díky novým komunikačním technologiím. Dochází k rychlému šíření obrazů a symbolů prostřednictvím elektronických médií všeho druhu (Lyon 2002). Důležití jsou také lidé, kteří jsou bezprostředně fyzicky přítomní v okolí, kteří se stávají referenční skupinou, vůči níž je poměřováno vlastní chování. 29 Stela se při studijním pobytu v Paříži ocitla mezi lidmi s jiným životním stylem, než byla zvyklá: Když se všichni bavili, tak já jsem se tak nebavila, protože alkohol přece nepiju, žádné omamné látky nepozřu. Potom jsem tam byla hrozně divná, ti erasmáci všichni pili a já jsem nepila, teda ještě jeden kluk s turbanem na hlavě taky nepil. My jsme byli taková exotická dvojice [smích]. Pak jsem se nějak sekla, tam jsem se opila a najednou všechno přestalo. (…)mám plné zuby těch vegetariánských blbostí. Kašlu na vás všechny.“ Nyní je zpět v Brně, ve svém prostředí, mezi přáteli, kde je normální např. jíst podle speciální diety, a ona zase podle svých slov objevuje své původní nadšení. Okolí hraje důležitou roli, protože ono musí identitu akceptovat a potvrdit, jemu musí být vlastního sebepojetí prezentováno. To je to, co lidé ve Zlatém klíčku pak vyjádří slovy: „tam mi rozumí“ nebo „mohu být sama sebou“, což je umožněno sdílením určitého symbolického univerza. Anna mi např. popisovala setkání s mužem, který se jí nejdříve líbil, ale nakonec byla zklamaná – řekla, že už se jí nechce člověku, který by potencionálně mohl být jejím přítelem, vysvětlovat to, co je pro ni normální, běžné a zásadní zároveň, tedy, co jsou andělé a proč s nimi komunikuje, proč chodí na terapie atd. Někdy okolí tyto aktivity 28 29

„Imagined community“ (Anderson 2003) viz např. Bauman (2000: 36)

22

nechápe a raději, než aby se lidé cítili ve společnosti takto odlišných lidí nepříjemně, hledají nové přátele. To vyjadřuje i inspirační karta: „Okruh vašich přátel a známých začíná mít vyšší frekvenci. Staří přátelé se možná ubírají jinou cestou a do vašeho života přicházejí noví lidé. Vaše měnící se zájmy a priority rozčeřily vody vašeho života ve všech směrech. (…) Víly vás vybízejí, ať se těchto přirozených změn ve svém životě nebojíte. Vždyť své staré přátele nezavrhujete ani neodsuzujete. (…) Vězte, že si zasloužíte skvělé přátele, kteří vás inspirují, podporují, kteří vám rozumí a doplňují vás.“ (Virtue 2003: 30-31). Pro sebepojetí, které vzniká v interakci, mají tedy primární skupiny zásadní význam. Květa vypovídá, že Zlatý klíček založila hlavně („aby se všem nám zvětšoval ten okruh známých“)jako místo setkávání, jako centrum, kde se lidé, kteří o sobě neví, ale tuší, že existují, mohou seznamovat, kde se tedy může vytvářet síť známostí 30 . Vytvořit místo, kde by se mohli setkávat lidé, kteří jsou svým způsobem stejně zaměření, ale odlišní od normální běžné společnosti, třeba kteří se cítí sami a mají pocit, že jim nikdo podobný v okolí není. A každý z nás, co je tady, jsme prošli tímto obdobím a nakonec jsme se potkali, takže víme, že nás je spousta, jenom jsme nevěděli, kde se sejít. (…).Tzn. že třeba přijdou, dají si třeba čajíček a ví, že tady bude někdo, s kým si třeba budou moct popovídat, když ho třeba neznají. Budou vědět, že když je tady, že je zhruba na stejné cestě jako on. Určitě to funguje na kurzech a na seminářích, ale já jsem si to představovala ještě víc, ale cesta je dlouhá že jo, a toto je možnost, která by se mohla ještě rozvíjet. A samozřejmě já za sebe se snažím o maximální spolupráci (…). (Květa) Vytvoření Zlatého klíčku a způsob jeho fungování tedy představuje jakousi snahu působit protitendencí k individualizačním procesům, které způsobují, že pro ty, kteří mají podobné problémy, postoje, hodnoty apod., není snadné, aby se našli. 31 Pocit určité izolovanosti dnešního člověka popisuje Adam. Právě tento pocit podle něj může mimo jiné vést lidi k „hledání“, tedy k duchovním praktikám. Lidi se určitě cítí hodně osamoceně, doba je taková, že je hodně technická, hodně rychlá a najednou nenachází žádnou hodnotu v tom klasickým náboženství, už jim to nic nepřináší, zvlášť ne těm mladším, tím pádem oni cítí potřebu někam patřit, protože neví, co se sebou. Náboženství už je neláká, je jim cizí, revoltujou ho. (Adam) Terapeutka Klára také vyjadřuje nadšení ze spolupráce s jiným terapeutem a z pomoci jejich vzájemné i ostatním: My se v tomhle extrémně doplňujeme a sami žasneme jak dobře. Nikdo to netušil a máme o to navíc zájem, a to je základ. Já jsem s mnoha lidma měla zájem spolupracovat, ale bylo tam to 30

V rozhovorech se často opakovalo to, co zaznamenal i Bloch (1988) o svých New Age respondentech: Vypovídali, že byli vždy duchovně zaměření a měli radost, když konečně našli lidi, kteří jim rozumí. Někteří se podle svých slov již narodili odlišní. Např. terapeutka Klára říká, že odmalička vnímala okolní svět trochu jinak než lidé v jejím okolí – např. hudbu slyšela v barvách. 31 Viz např. (Bauman 2004). Autor popisuje krizi solidarity a kritizuje univerzalizaci ekonomického diskurzu utilitární společnosti. Klára usiluje prací terapeutky „abychom byli sami sebou v souladu s celkem. A my nejsme sami sebou a jsme pod vlivem ani ne celku, ale nějakých individualit, který rozhodují o tom, kam půjde celek. Taková je západní kultura.“

23

sobectví. Bylo tam to svou metodu uplatnit za každou cenu bez ohledu na to, co na to ty nebo ti druzí. Ale to nás ani jednoho v tomto případě nezajímá, my chceme sloužit a to nás zajímá, my tady chceme být pro ty lidi a chceme to udělat tak, aby to pro ně ten přínos mělo. Není to tak, že by si lidé skládali sami svůj pohled na svět, sami v privátní sféře svých domovů četli duchovní literaturu či praktikovali duchovní techniky. Tady je cílem spíše opak - propojování, vytváření vazeb, sítí, obohacování se vzájemným kontaktem, tvoření něčeho společně. Zaměření se na sebe s sebou nese odhalování "iluze", že jsme entitami oddělenými od okolí – od ostatních lidí i přírody. Maffesoli (1994) píše o zvýšené možnosti nalezení širšího já a to odpovídá mému pozorování. "Zkušenost a relativismus vybízejí ke společnému bytí, ke společné činnosti, ke společnému cítění, a jak už jsem řekl, jako by nabíraly na síle." (Maffesoli 1994: 25) 32 Lidé se ve Zlatém klíčku necítí sami. To je možná ono, čím víc se stáváš jedinečným, tím víc možná chápeš tu propojenost s tím celkem. Na začátku se snažíš být co nejvíc sám sebou, jako by se vyděluješ z toho celku a čím víc chápeš tu svou jedinečnost, tak tím víc chápeš tu propojenost s celkem.(…) Protože čím víc se snažím pochopit sám sebe, to, kdo jsem, což je to nejtěžší, co můžeš jakoby studovat, tím automaticky víc chápeš ten celek. Když pochopíš, co se v tobě děje, pak pochopíš ty druhý, proč dělají to, co dělají. Protože zjistíš, že ty jednáš velmi podobně, nebereš to už, že ten člověk je někdo jiný, jste součástí toho druhýho, jste jedno, ta podstata je stejná. Když to vezmu na sebe, tak určitě to mám třeba se svými rodiči. (Adam) Vidíme, že zaměření se na sebe a vlastní problémy, může být zároveň i zabýváním se okolím. Např. Klára opakuje, že tu chce být pro ty lidi (její klienty), ale to vnímá jako její osobní poslání. Někdy se zdá, že zaměření se na sebe je jen jedním krokem v delším procesu. Člověk, který objeví svůj „potenciál“, tedy to, čím může přispět celku, by se měl otevřít světu a "vyjít sám ze sebe", aby se o něj mohl podělit: „K čemu je člověku bohatství, když ho nerozdává a nedělí se o něj? Potom je akorát smutný ve své samotě.“ (Klára) „Já bych radši byla v té práci v harmonii nějakým doplňování se, upřednostňování toho týmu v tom celku, ne těch individualit. Ty individuality ten celek vytváří ale nemusí si nic dokazovat. Já nepotřebuju mít kolem sebe lidi, kteří potřebují furt dokazovat, že k něčemu jsou. To my víme všichni, že k něčemu jsme. Tak si do té role stoupni a žij tím. To mě zajímá.“ (Klára) Zájem o ekologická témata, o vyřešení vztahů v rodině apod. je důsledkem toho, že "já" je pojímáno jako mnohem širší entita než jen "já" ohraničené vlastním tělem, majetkem či nejbližšími lidmi v okolí. Je tu zájem o vzdálené důsledky mých činů jako by byla zahrnuta externalizace 33 typu "to se mě netýká, to se mnou nesouvisí“. Protože "vše souvisí se vším" a

32

Teze o individualismu se objevuje jako centrální ve velkém počtu knih, článků atd., ale stává se sporným přístupem, protože může zatemňovat vyvíjející se sociální formy dneška. Mnohé sociální uspořádání zřejmě individualismus překračují (Maffesoli 1996). 33 O nezamýšlených důsledcích našich činností viz např. Latour (2003).

24

podle zákona karmy každá akce vyvolá reakci, jsme vedeni k širší zodpovědnosti - nejen za sebe, ale široké okolí, za celou planetu apod. Hranice mého "já" je tak posunuta. 34 „Proto i vy, kdo cítíte pocit vykonat jakýmkoli způsobem něco pro dny v míru a radosti, můžete se zapojit individuálně do duchovního čištění a pomoci tak nejen sobě, ale i druhým na tomto světě...Nechte prosím toto světlo proudit skrze vás, aniž byste jej jakkoli ovlivňovali a cokoli po něm chtěli...“ Klára komentuje meditaci s archandělem: Lidé přišli čistit své nitro od svých starých bolestí, ale zároveň tak pomáhají celé planetě – přítomným lidem je v meditaci ukázáno, že naše Země stále vyzařuje do vesmíru energii války a bojechtivosti a že všichni neseme v sobě následky válečných konfliktů - lidé sdílí při meditaci smutek, pociťují soucit se všemi, kteří války prožily. Podobně pojem "privátní" se může stát zavádějícím, protože hranice mezi privátním a veřejným je smazávána. Viditelné to může být ještě více na skupině neopaganů 35 , kteří sami sebe nazývají Rainbow rodina 36 . Setkávají se na odlehlých místech a usilují o alternativní společnost založenou na „jednotě v mnohosti“ – každý je individualitou a tím, že objeví své poslání, plní funkci střípku v celkové mozaice, a celá skupina tak může fungovat jako jeden organismus, jedno tělo. Podle Maffesoliho sociální sympatie předpokládá zřeknutí se sebe sama. Spolupráce a vytváření celku na Rainbow setkání odpovídá tomu, co Mafessoli popisuje jako ztrátu vlastního těla v těle kolektivním, která je charakteristická pro afektivní společenství (Maffesoli 1994). Ilustrací může být zde zpívaná píseň: „I am this and you are that.“ – No more of that! 37 V tomto pojetí není nic čistě „privátní“ záležitostí. Podle Lužného (2004) se v New Age ale objevují i tendence, které se snaží vymanit z hranic antropocentrismu, jedná se podle něj ale spíše o ne-lidovou, vědečtější a filozofičtější část New Age, tedy o autory, které nazývá "novými paradigmatiky". Ti píší o nutnosti osobní proměny i celkové kulturní a sociální změny. Lužný v této souvislosti používá koncept "relační typ Já", což je „pojetí sama sebe, které reflektuje vzájemnou provázanost všech věcí" (Lužný 2004: 83). Takto je např. péče o vlastní zdraví i péčí o zdraví kosmu. Např. ničení vlastního těla drogami, nezdravým potravinami apod. odpovídá ničení planety chemikáliemi a jiným odpadem. Lidské a ne-lidské je tak propojeno. Anna mi např. řekla, že si nechce hrát na

34

Podobně píše Mol (2002) o oddělení „já“ a „to jiné“. Dvacáté století bylo podle ní do velké míry postaveno na této hranici, ale to, kde vede, není tak samozřejmé. „Idea, že je, nebo by měla být, jednotná, stabilní hranice mezi „já“ a „jiný“, byla v posledních dekádách podkopána.“ (Mol 2002: 131) Toto oddělení existuje, protože bylo vytvořeno. Neexistuje totiž jedno stabilní „já“, ale spíše více „já“ zapletených v mnoha vztazích, které nestojí v opozici k jednomu vnějšímu světu. Skutečnost je neuspořádaná („messy“). 35 Neopaganismus zdůrazňuje svou vazbu na staré tradice (York 1995). Cílem je navození silného propojení s přírodou (Heelas 1996). 36 viz např. www.welcomehome.org/rainbow.html 37 „Já jsem to a ty tamto“ – Už ne více!

25

spasitele světa, stará se proto zejména o sebe, což ale není sobectví, protože tak alespoň nepřesouvá zodpovědnost za své činy na někoho jiného. Pokud každý začne u sebe, bude se podle ní proměňovat celek. 38 Prožitek takového „relačního typu Já“ mohou nabízet např. tzv. rodinné konstelace. Jedná se o „systémovou terapii“, při níž se vždy pracuje ve skupině osob - vybraný účastník sestavuje „konstelaci“. Zvolí si osoby jako zástupce členů své rodiny, včetně sebe samého a postaví je na příslušná místa v prostoru, kam podle jeho vnitřního obrazu rodiny patří. Poté stranou pozoruje, co tito zástupci dělají a říkají. Adam popisuje, že on – jako zástupce - cítil emoce jednotlivých členů rodiny, ačkoli se mu to zdálo neuvěřitelné: „Rodinný konstelace, to není o tobě, to je o celém tom obrázku. To není o tobě, když tě ten terapeut postaví do tý konstelace a přitom to není tvoje úloha, ten tvůj problém, tak zjistíš, jak to sedí i na ten tvůj problém. To mě dost překvapuje. Já jsem hrál, byl jsem postavený do té konstelace a to si říkáš, jak budeš jako jednat, dyť nemůžeš vůbec vědět, co ten člověk, kterýmu to hraješ, jak mu můžeš pomoct, když tam budeš sama sebou. A najednou to jede. Najednou tam stojíš a reaguješ úplně spontánně. Konstelace jsou docela nářez, protože to vůbec nechápeš, jak se začne všechno dít, když tam hraješ, tak ti to začne tvůj život ovlivňovat.“ Jeho zážitek ilustruje popis toho, co se děje při konstelaci z internetových stránek Atelierduse.sweb.cz: „V každé konstelaci se odehrává vždy něco, co můžeme spatřit ve svém vlastním životním vzorci či systému a tím pádem to i pochopit. Neocenitelná je i zkušenost, kdy zjistíme a pocítíme, že jsme všichni součástí jednoho energetického organismu, celku, kolektivní duše.“ To, na co se zde klade důraz, je tedy sounáležitost a propojení - v užším smyslu s naší rodinou – předky, které jsme nikdy neviděli, ale přesto nás jejich osudy dodnes, aniž to víme, ovlivňují a v širším smyslu s životem, kterého jsme součástí i poté, co náš individuální život v tomto těle končí. Nejedná se o kognitivní poznání toho, kdo jsem – o sadu vědění explicitně vyjádřenou verbálně (to je až druhotným krokem), ale o emocionální odpověď na existenciální otázku, která také nemusí být přímo vyslovena, spíše je implicitně přítomna např. když prožíváme úzkost z nejistoty. V průběhu konstelací může docházet k emocionálně vypjatým momentům, často dojde k odhalení něčeho zapomenutého nebo potlačovaného, např. že otcem je někdo jiný, než se myslí. Přítomní pociťují solidaritu s hlavním aktérem konstelace už proto, že všichni tyto pocity důvěrně znají ze svého života, i když se může jednat o jinou událost či situaci. 39

38

I ty nejmenší lokální změny (místní formy informace a jednání) mohou vytvářet postupem času velké neočekávané a nepředvídatelné změny (Urry 2003) – teorie komplexity. 39 Turner (2002) se ptá, jak mohou identity, členství a loajality fungovat v globálním kontextu, a domnívá se, že důrazem na to, co je společné, tedy lidská zranitelnost a utrpení (hlad, chudoba, ekologická krize), může být vytvořena jakási solidarita a zájem o druhé, přijetí závazku k nim. Nejde o nějaké vřelé emoce a vášně, ale spíše o péči, schopnost naslouchat a snažit se porozumět a reagovat na bolest druhého.

26

„Důležitými tématy jsou přijetí svých rodičů, odkrytí rodinných tajemství a vrácení viny tam, kam patří. Druhá světová válka dodnes ovlivňuje životy mnohých lidí, objevují se váleční zločinci a oběti, ztráty a přežití. Je třeba uznat nevydařené vztahy a potraty. Často je potřeba podívat se na ztracenou či tajnou lásku, na pocit bolesti a smutku. Konstelace osvobozují budoucí generace od těchto břemen.“ (www.rodinnekonstelace.cz) „Zástupci“, kteří v konstelaci „hrají“, v tu chvíli zapomínají sami na sebe a jsou někým jiným, jednají tak, jak nejsou sami ve svém životě zvyklí, jen „nechají věci, ať se dějí“. Kdyby se drželi pevně svých představ o tom, kým jsou a jak se projevují, nemohli by hrát svou roli pravdivě a nemohli by dotyčnému, který průběh sleduje, pomoci. To, co se děje v přítomném okamžiku při konstelaci, je jistým způsobem prací s minulostí, protože dochází ke smíření, odpuštění, uznání apod. ale i s budoucností – člověk získává svobodu pro sebe i své potomky. 40 Maffesoli používá pro stav, kdy si nejsme vědomi sami sebe, pojem „extáze“ 41 . V průběhu meditací, hraní na tibetské misky, v tvořivém procesu kreslení mandal, při koncentraci na tělesné cviky a energii v těle atd. dochází často k takovým momentům, které prožívají přítomní společně. Cílem těchto technik je totiž zapomenout na svazující představy, které o sobě máme, a na chvíli z této „železné klece“ návodů na vlastní projev vystoupit a zažít se jinak. „Díky procítění sebe sama se klient dostává do kontaktu s vlastní energií, je schopen vidět řešení problémové situace a následně pak i jednat a otevřít se novým možnostem.“ (Atelierduse.sweb.cz) "Moderní svět je podle Maffesoliho prostoupen pozoruhodnými formami náboženskosti, "vírou bez dogmat", která křísí imaginaci." (Petrusek 1994) A myslí přitom např. sportovní diváctví a rockové koncerty. Maffesoli zdůrazňuje důležitost zkušenosti spolubytí, blízkosti prožité zkušenosti, "citové formy sociálního života" (Maffesoli 1994: 28). Muž, který se účastnil tzv. kundaliny 42 meditace, přirovnává svou zkušenost k jiným „strategiím“ dosažení transu – zapomenutím sebe sama, ať už je to elektronická hudba tak hlasitá, že se chvěje tělo, stroboskop, drogy, bubnování aj. „Pustí se taková spešl hudba, k tomu určená, zaujme se nějaká vhodná poloha (asi jako na koncertě, když se de na něco hrozit) a 15 minut se člověk třepe pěkně v rytmu a uvolňuje se a uvolňuje a dostává se hloubš a hloubš. Pak se dalších 15 minut hudba změní v taneční (ovšem nesmí si někdo myslet, že taneční je od slova techno nebo rave nebo jinej podobnej blud :-) ). Spíš bych to přirovnal k Sepultuře a jejich brazilskejm tanečkům, k indiánům křepčícím kolem ohně a totemů a nebo (což mě přišlo hodně výstižný) k jemně sjetejm, v tranzu řádícím máničkám na koncertě Jima Morrisona. (…)Trošku mi to taky připomnělo moje exkurze ze 40

Více o tomto „osvobození“ či odstranění bloků viz dále. Extáze jako „ex-stasis“ – „exit from the self“ (vykročení ze sebe sama) (Maffesoli 1996: 19). 42 Energie jinak nazývaná „hadí síla“, která „dříme“ v oblasti kostrče a může být probuzena určitými technikami (ale probouzí se i samovolně). Původně jsou představy o kundaliny součástí jógy. 41

27

zvědavosti, kdy sem na rockovejch fesťákách vyhledával ty zapařený techno stany s desítkou stroboskopů umístěnejch na metru čtverečním a davama nepřítomnejch tanečníků, který se dokázali i několik hodin divoce zmítat v rytmu samplů a automatickejch bubeníků.(…). Svým způsobem mě to vždycky fascinovalo, i když sem ty lidi nikdy nepochopil, čistý to nemohli vydržet... A teď sem si zrovna tak připadal já sám. Ovšem bez alkoholu a bez drog.“ (sofielairena.sblog.cz) Maffesoli tematizuje emoce a iracionalitu jako klíčové prvky identity. Extáze, kterou může být např. náboženský prožitek, může být plánována, prožívána a nakonec je o ní vyprávěno. Václav se svými přáteli už pravidelně tráví víkendové noci v lese, kde praktikuje podle jeho slov šamanismus. Zeptala jsem se ho, co tím myslí: Tak šamanismus, to je prostě oheň a příroda, houbičky, bubny, trans a prostě že se osvobodí duše od těla a je to. Přestane ego kafrat do všeho a člověk si prostě užívá, co je přirozený, takovou tu svobodu. Přirozený vědomí. Maffesoli zdůrazňuje prožitek toho druhého vedle nás, výměnu a dialog, který nemusí být verbalizovaný. Zuzana popisuje něco velmi podobného. Kromě malování mandal, léčení pomocí reiki energie a speciální stravy se věnuje zenové meditaci. Několikadenní meditační „ústraní“ probíhá v tichosti. Zuzana říká, že když se více lidí sejde, aby praktikovali zen společně, zážitek pro jednotlivce je silnější. Je to jiné kvality, než když tutéž aktivitu člověk koná sám, lidé se energií totiž navzájem podporují a vytváří určité pole, které může být pociťováno nově příchozím. Spousta věcí se děje, už jak se tam sejde spousta lidí, něco probíhá. Hodně vnímáš víc lidí, kteří už třeba mají hodně čistou mysl a působí jinou energií a tím, že s nima sedím a prostě jdeš do sebe, tak to vytváří určitý vibrace. Lidé spolu na ústraní sedí, zpívají, dělají poklony, jí a spí a přestože vše probíhá beze slov, vnímají se navzájem velmi silně, mohou k sobě cítit sympatii či averzi a podle slov učitele „jsou si navzájem zrcadly“, intersubjektivní rovina je velmi důležitá. Adam zase při cvičení čchi-kungu 43 vysvětluje, že když lidé stojí za sebou a dělají pohyby synchronně, každý z nich pociťuje energie intenzivněji. Vidíme, že existují tendence k individualizaci i snahy je vyvažovat důrazem na propojování jedinců a na věnování péče fungování větších celků, kterých je jedinec součástí. Alex Howard ve své knize Counselling and Identity (Poradenství a identita), ve které se zabývá „seberealizací“ v dnešní terapeutické kultuře, píše: „Jen velmi nedávno začalo být pojetí osobního rozvoje spojeno s a omezeno na psychologické, individualistické a psychoterapeutické diskurzy.“ (Howard 2005: 37) Autor doufá, že tento přístup je již za svým

43

Soubor tělesných a duševních cvičení, jejichž cílem je harmonizace energie v těle, (doslova znamená práce s energií). Jedná se o velmi staré cvičení, které je součástí klasické čínské medicíny.

28

vrcholem a v průběhu své knihy opakovaně zdůrazňuje, že důležité je také zdraví komunit, společností, rodin, institucí, sítí atd., ke kterým náležíme. Tělo a holismus Lužný (2004) aplikuje Wallisovo dělení nových náboženství na náboženství odmítající, potvrzující a obývající svět na vztah náboženství k tělesnosti. Může jít o oblast rétoriky - vyjadřování postojů k tělesnosti, sexualitě a materialismu, a také o nediskurzivní praktiky. Např. prostřednictvím cvičení nebo zdobení těla vyjadřujeme a vytváříme identitu. Tělo je v hnutí lidských potencí (či New Age) prostředkem k odstranění bloků, navázání kontaktu se sebou samým, k dosažení harmonie těla, duše a ducha, stavu zdraví a neduality. Je také ukazatelem toho, co nosíme v sobě - našich postojů k sobě samým. Tělo může být cestou k objevení vlastních schopností a sil, o jejichž existenci jsme netušili. Techniky nám pomáhají je aktivovat či rozvíjet, také již díky tomu, že se zaměříme na své nitro. V spiritualitě New Age dochází tedy k obnově a rehabilitaci tělesnosti. Vztah k tělesnosti nemusí být nutně spojen s protestem k okolní společnosti: "Spíše bývají tyto fenomény chápány v kontextu jakési osobní zodpovědnosti spojené s chápáním těla jako nedílné součásti lidské bytosti, která byla tradičními náboženskými systémy marginalizována." (Václavík 2005:162). Jedná se zároveň i o novou sebeidentifikaci člověka, jehož postojem je holistický přístup ke světu. Lužný (2004) nachází paralely mezi přístupem jedinců a skupin k tělu a jejich vztahem ke společnosti. Všímá si pronikání dionýsovského prvku do nových náboženství, které je protestem proti kontrole tělesnosti a sexu a disciplinaci touhy. Uvědomění si svého těla a jeho re-evaluace je "součástí nově pojaté sebe-reflexivity a nového způsobu konstrukce vlastní identity." (Václavík 2006: 250). Kultivace těla „je chápána jako forma rituálu či přesněji jako důležitá součást našeho vztahu k transcendentnu. Jeho zanedbání naopak jako výraz vlastní omezenosti a svým způsobem jako výraz neúcty k posvátnu." (Václavík 2006: 250). Proč je tělu věnováno tolik pozornosti? Tělu je ve Zlatém klíčku věnována značná pozornost. Nejde jen o postoj k tělu ve smyslu názorů a představ, které k němu lidé váží. Provádí se zde velké množství praktik, kterými se na tělo působí. To ilustruje např. výpověď Elišky, která se podle svých slov dříve

29

věnovala jen „psychickému zotavení se“, ale pochopila, že je nutné skutečně dělat něco i pro tělo. Pokud ovšem vydrží bádat ve své duši dostatečně dlouho a neztratí se v ní, dojde k závěru: Jak nahoře, tak dole! Tedy pečujme o svou mysl stejně dobře jako o své tělo! Vezměme si jako příklad meditaci, která může být považována za záležitost ducha nebo mysli. Ale není tomu tak. Důležitá je i práce s tělem. Jedná se o zvýšenou reflexivitu jeho stavu – způsobu dýchání, napjatých míst. Vědomí se má postupně přesouvat přes různé tělesné části. S tím, jak dochází k relaxaci těla, osvobozujeme se i od nepříjemných emocí. Součástí je i imaginace dobře fungujících orgánů - srdce, plic a nervového systému. Asi patnáct lidí je natěsnáno do malé místnosti, leží pod přikrývkami na zemi nebo sedí s polštářky opření o zeď, mají zavřené oči, hraje meditativní hudba a terapeutka je meditací vede: „Soustřeďte se na svůj dech a uvědomujte si, jak se s každým nádechem vaše tělo uvolňuje a s výdechem ho osvobozujete od veškerého napětí, od veškerého stresu a vypouštíte z těla ven pochybnosti, smutky a strachy. Prociťujte, jak se uvolňují vaše nohy, jak se uvolňuje napětí v kloubech a osvěžují se všechny svaly. (…) (Archandělská meditace) Každý může meditaci prožívat trochu odlišně. Někdo je typ "vizuální", vidí obrazy, např. barvu andělů. Jiný je zaměřen spíše sluchově - poselství od andělů má potom nejspíše formu jejich hlasu předávajícího určité sdělení. U dalšího převládají tělesné pocity jako teplo, uvolnění, pocit závratě, bolesti, brnění v různých částech těla nebo pocit objetí či dotyku jako kontaktu s andělem, které jsou většinou spojeny s emocemi. Tělo, duše a duch jsou v New Age provázány. V rozhovorech návštěvníci Klíčku zdůrazňovali, že tělo k nám mluví, má určité potřeby a my musíme naslouchat jeho „vedení“.44 Na to je třeba se zastavit, zklidnit. Nesmíme tělo zanedbávat, je určitým způsobem moudré a my si ho musíme vážit. Je nutné učit se věnovat mu pozornost, postupně rozvíjet schopnost komunikace s vlastním tělem. Adam říká, že tělo je něco jako náš přítel a měli bychom se tak k němu i chovat – pečovat o něj náležitým životním stylem, ale také o něm pěkně mluvit nebo přemýšlet. Tělo je jako náš blízký „druhý“, za kterého jsme zodpovědní, se kterým můžeme vést dialog a se kterým budujeme vztah: „Když ho přijmeš takový, jaký je, tak ho můžeš tak využít a navíc, když s ním budeš spokojená s tím tělem, ono se ti odvděčí automaticky tím, že třeba přibereš nebo zhubneš, podle toho jaký máš problém. Samo. Ne hned. Ale pokud nebudeš se sama trýznit tím, že třeba 44

Klára popisovala, jak se učila vnímat tělo svých klientů, jak zjišťovala, co v těle s čím souvisí. Jako by mu kladla otázky a testovala sílu svých výroků o něm. Tělo může „objektovat“ proti tomu, co o něm říkáme. Nedisponuje vůlí a zaujatostí, ale může mluvit určitým jazykem. (Latour 1993).

30

já jsem tlustá, když si řekneš, já jsem tak krásně plná, žádný kosti mi nejdou vidět, přijmeš takový tělo, jaký máš se vším všudy, zaprvé se tobě uleví, že je dobře v tom tvým těle a za druhý to tělo, to je stejný, jako když budeš …to tělo je jako tvůj přítel…takže když budeš někomu druhými říkat ty seš hroznej, ty mi furt jenom něco děláš, ty seš tlustej, ty seš takovej a takovej, tak ho to nebude bavit, bude na tebe taky zlej, protože mu to bude ubližovat.“ Na úvod celodenního kurzu zaměřeného na tělo, lektorka popisuje program: Budeme si protahovat svaly a orgánové dráhy, uvolňovat klouby, kultivovat proudění energie v těle čchi kungem, dále učit se pomocí meditace ve stoje zůstat zaměření na své tělo i přes rozptylující vlivy, které přináší každodenní shon. Na závěr provedeme meditaci s mudrou 45 na posílení vitalismu těla. Zdůrazňuje, že si den máme hravě užít a prožít, udělat si čas pro sebe a neopomíjet své tělo. To je častým apelem. Pokud to neděláte a zanedbáváte např. tělesný pohyb, může se vám stát, že si vytáhnete „inspirační kartu“, která nás upozorní, že je třeba to napravit. O těle se zde dozvídáme toto: „Je dětské, hodně si toho žádá, a zároveň je dospělé a ví, co je třeba. Tato karta poukazuje na moudrost vašeho těla a žádá, abyste respektovali potřebu svého těla cvičit a mít dostatek pohybu. Věnujte mu chvíli a zeptejte se, po jakém typu pohybu touží. (...) Naslouchejte odpovědi svého těla a potom jeho požadavek uskutečněte. Afirmace: S láskou věnuji pozornost potřebám svého těla." (Virtue 2003: 49-50)“ 46 Co to znamená, že naše těla jsou moudrá? Někdy vědí více než my. Podle terapeutky Evy máme např. chuť na řízek, když nás čeká situace, ve které je třeba se rázně prosadit. Aniž to vědomě plánujeme, získáme z takového jídla agresivnější energii. Tělo anticipuje budoucí události, o kterých nevíme nebo jim nevěnujeme zatím pozornost. Lukáš říká, že jeho tělo cítí, že se chystá na týdenní meditační soustředění, začnou ho např. bolet záda. Tělo si také může říkat o to, co potřebuje, aby mohlo dobře fungovat. Nebo také neúprosně odráží pravdu o nás samých – např. nemocí, ale o tom až později…

45

Pozice prstů, která řídí tok energie, koresponduje také s určitým stavem mysli. Je to určitý jazyk, kterým mluvíme s tělem. Technika muder vychází z jógy, mudry jsou důležitou součástí hinduistické a buddhistické ikonografie. Zde Eliška připojuje afirmaci (Afirmace jsou opakované pozitivní věty, jejichž obsahu nám pomáhá měnit naše myšlení a zvyky.): „Mám zdravou chuť do malých i velkých dobrodružství života a výzvy přijímám s chutí a radostí.“ 46 Lidé si kartičky tahají, když potřebují radu, nebo jen „pro inspiraci“. Pro někoho je to již přirozená součást každodenní komunikace s anděly, vílami apod. Anna je oslovuje důvěrně a povídá si s nimi jako s přáteli. „Tohle mi vypadlo, Grace a Antonieta. „Danou situaci pomůžete uzdravit, když se vcítíte do stanoviska druhých.“ Jak kdybych se nevciťovala dostatečně. Dyť se nedívám na sebe, jenom na ty ostatní. To je nějaká provokace. Já vám ale nerozumím miláčci.“ (Anna). Tyto New Age karty mají svůj charakteristický textový obsah, stejně jako estetickou stránku, ale jinak se nejedná o zcela nový fenomén. Komárek (2005) popisuje princip synchronicity, na kterém fungují. Zatímco pro nás může být takové pojetí těžko pochopitelné, protože uvažujeme způsobem jiným - kauzálně, např. kultura čínská se řídila převážně tímto principem. Jako příklad uvádí Komárek věštění z Knihy proměn - I-ťing, kde se předpokládá, že hexagram zjištěný metodou házení mincí vyjadřuje určitým způsobem "momentální situaci tazatele, jeho postavení ve světě a vůči světu." (Komárek 2005: 43). Viz obrazová příloha – obr. č. 11.

31

Já vím sama, co je pro mě nejlepší. Moje tělo už křičelo furt slibuješ, že budeš cvičit a furt nic. A trvalo mi to půl roku než jsem poslechla. (…)Když máš chuť na čokoládu, je to potřeba lásky. Když se přecpáváš jídlem, něco ti chybí a snažíš se to ukojit, ale ten pocit tím nepřejde. (Anna) Každá nemoc tě nějakým způsobem konfrontuje sama se sebou a hlavně se tě snaží dostat do klidu. Donutí tě zastavit se, záleží, co ti je , ale i blbá rýma se to snaží něco naznačit. (Adam) Intuice těla je naší vlastní intuicí, kterou ale můžeme neposlechnout, když dáme přednost myšlení, tedy rozumovému vysvětlení (např. Vždyť já přece řízek nikdy nejím!), nebo je silnější naše lenost, případně bereme signály těla za překážku, která nás obtěžuje a snažíme se je odstranit (např. léky), aniž si přitom klademe otázku, proč tu jsou. Masérka Nina popisuje, že se svým tělem je již dobře obeznámená, má i osvědčené postupy (ať už se jedná o péči o tělo nebo komunikaci s ním), jak zvládat situace, které tělu nepřejí. „Tělo vysílá signály ve formě pocitů (bolest, mravenčení, svědění, dloubnutí, píchnutí, pocit nestability nebo slabosti, pocit tuhosti…) v určitých oblastech, na které chce upozornit. (…)Pokud toto z nějakého důvodu ignoruju, skončí to hlubokou žilní bolestí celých nohou s vcelku silnou bolestí kyčlí a kolen a zachrání mě jedině spánek. (…)Jinak se snažím své tělo v diskusi předběhnout, protože svoje slabiny už znám. Takže když vím, že bude náročný den, dostanou preventivní dávku pozornosti. Pokud zrovna není čas nebo prostředí vhodné k péči, dá se s tělem kupodivu komunikovat i tak, že mu dám myšlenkou najevo, že o potíži vím a slíbím mu možný termín péče či nápravy. (Nina) Tělo, duše, duch Tělo tedy není něco, co by bylo kladeno do protikladu s duší nebo duchem. Místo takového dualismu zde najdeme „sofistikovanější modely propojenosti" (Bloch 1988: 50) – podle New Age totiž vše souvisí se vším. Lidé zde tuto propojenost explicitně vyjadřují slovy, např. Eliška takto: „Velmi těžko se mi píše jen o těle. Po absolvování kineziologických terapií, terapií vůní, barvami, řešení problémů pomocí čtení z ruky, výkladu z karet, homeopatické léčby…tady všude jasně vyplývá, že tělo nelze oddělovat od mysli a duše. Že všechno je propojené a je součástí celku, který funguje spolehlivě, jen pokud jsou všechny tři úrovně v rovnováze.“ Principu jejich neoddělitelnosti si můžeme ale všímat i u terapeutických praktik. Různé techniky primárně působí buď na úrovni tělesné, duševní nebo duchovní, avšak efekt tedy změna - se postupně má dostavit na úrovních všech. Transformační proces se může posouvat z roviny ducha přes proces uvědomování si až k činům - reálným krokům ve vlastním životě. Terapeuti mohou být zaměřeni na odlišné úrovně, a z toho důvodu někdy spolupracují nebo doporučují svým klientům i terapii i někoho jiného, pokud se domnívají, že by to klientovi prospělo. Většinou různé techniky sami kombinují:

32

„Jasnovidný dietetický poradce“ v průběhu konzultací radí svým klientům, co by měli jíst a zdůrazňuje, že primární působení na tělo je základem naší proměny. Na přednáškách popisuje, jak strava mění psychiku člověka, jeho emoce a postupně i povahové rysy (např. že těstoviny rozbíjí identitu): Kamila vypovídá, jak se cítila před tím, než začala jíst podle „jídelníčku na míru“, který jí poradce doporučil, a jak se cítí dnes. „Jedla jsem sýry a jogurty, neuvěřitelně jsem zjinovatěla, to znamená, že si hodně pasivní. A z toho tuku mléčného, můj organismus to blbě zpracovává a z toho to pocházelo, když jsem se vrátila [ze studijního pobytu v Dánsku], jsem si připadala bez energie, škaredá, neschopná. To je i ten pocit extrémního jinu, neschopnost něco změnit. Čelit osudu, všemu. To jsou ti lidi, kteří se nechají vláčet těma, jangovýma. Teď jsem určitě víc jang než předtím. (…)Když jsi v háji, pomáhá ti to dostat do normálu a cítíš se dobře a vypadáš dobře. Když to fakt dodržuješ, jsi na sebe přísná, nejíš ten cukr, nejsi tak vláčená těma emocema. (Kamila) Nauka o principech jin a jang je součástí starověkých čínských představ o člověku, vesmíru a energiích v něm. Jedná se o neodlučitelné prvky, formy existence, vyjadřované protiklady pasivita – aktivita, klid a stálost – dynamika a pohyblivost, dostředivost - odstředivost atd. Člověk, jeho orgány, emoce atd. by měli být v rovnováze. Pokud je někdo např. příliš klidný, pasivní, neschopný akce, měl by podle poradce jíst stravu „jangovou“, přičemž záleží i na způsobu jejího upravení (krájení, tepelná úprava). Vidíme, že podle Kamiliny výpovědi strava změnila nejen vzhled a fungování jejího těla – Kamila věří v princip „jsem to, co jím.“ Duchovní a materiální je neoddělitelné: „…nedělá jen přednášky o zdraví ale taky duchovní věci, kde ale podle mě dost dobrým způsobem, srozumitelným, realistickým pojmenovává nějaký duchovní principy, které se stejně odráží v hmotě, to znamená v těle. Jsem to, co do sebe dáváš, to vyzařuješ. Ale to je jednoduchý princip. Ale spousta lidí to dneska nechápe.“ (Kamila) Masáž je stejně tak technikou působící na tělo, ale když při ní zmáčkneme na nějaké místo, uvolní se emoce, které jsou v těle uloženy. Terapie je proces, kdy jde něco v těle ukrytého na povrch, tzn. do vědomí, a lidé o tom mluví. Květa v průběhu terapie masíruje a často se stává i psychologem, naslouchá lidem a říká jim to, co podle ní potřebují slyšet. Podobně se vyjadřuje Nina: Označení shiatsu jako masáže může být zavádějící, nejde totiž jen o tělo. Pokud působíme na tělo, nutně musíme působit i na ostatní složky osobnosti. Právě proto se občas stává, že pokud uvolníme masáží tělo, může se u klienta objevit nečekaná, potlačovaná emoce - smích, pláč, vztek. (Nina) Výpověď Elišky představuje jiný příklad, tentokrát s fyzickým cvičením:

33

„Já jsem četla tu knížku o tom čchi kungu a úplně jinak jsem se k tomu postavila. Tam to je, že osm kusů brokátu 47 , že ta energie se tam čistí na těch všech úrovních - těla hmotného, duševního a duchovního. A jsou tam cviky, který pomáhají zhmotňovat plány.“ Někteří terapeuti pracují na úrovni vědomé, jsou to zejména poradci „osobního růstu“ apod. Přesto tu však může jít i o fyzické zdraví: „Všeobecná představa je, že poradce lidem nepomáhá s fyzickými problémy a nemocemi, ale pomáhá řešit emocionální nepohodu třeba z toho plynoucí. Ale oddělení těla od mentálu není tak jednoznačné, jak se zdá. Rozdělení těla a nemoci je uměle vytvořenou dichotomií (Howard 2005). Návštěvníci Klíčku na sobě tedy pracují různými způsoby, někdo preferuje tělesné techniky, někdo chce na tělo působit svou vůlí – mentální prací: „Špatný návyk těla je, že máš špatný návyk mysli, skrze mysl to můžeš změnit, nahrneš do toho spoustu energie a řekneš si, že bude jinak. A do hloubky procítíš tu jinou možnost, kterou by to tělo mohlo žít.“ (Zuzana) „já nedělám ty rituály s věcima nebo masáž, ale to dělám jen tady a pak se to projeví navenek. Já jdu dovnitř a ono se to projeví ven. Někdo jde na masáž a ono to jde dovnitř. Já jdu do hloubky a ty jdeš na tu zem.“ (Václav) Někteří vyjádřili vztah těla a duše pomocí dialektiky „Jak nahoře, tak dole“, Václav používá metaforu „uvnitř a venku“. „Zem“ odkazuje k technikám pracujícím s hmotou – tělem. To, že tělo, duše a duch jsou provázány, znamená, že duše a tělo nejsou odděleny. Není to tak, že by v těle jen sídlila. Přesto tyto tři pojmy se všemi svými konotacemi mohou evokovat tři oddělené substance. V buddhismu, hinduismu nebo čínské medicíně se mluví o několikerých tělech, které se liší kvalitou – jemností hmoty, která je tvoří. Klára pracuje s konceptem tří těl. Hovoří o semináři, kdy se tato těla „čistí“: „No, tělo máme fyzické hrubohmotné a potom jemnější hmotné, že jo. Čím je to jemnější, tím míň je to ve hmotě. Třeba tělní tekutiny, to už jsou jemnější formy, jemnější těla, to už není ta hrubá hmota. A tahle to jde dál a dál a vlastně do psychických těl to s hmotou nemá nic společnýho s tou fyzickou a ty je potřeba zrovna tak očišťovat a provětrávat jako tu hrubou hmotu. Tak, jak máme hrubé fyzické toxiny, tak máme i psychické toxiny a duchovní toxiny, že jo (…)“ (Klára) Podobně na jiném přednáškovém semináři je krev (jako jemnohmotnější substance než jsou třeba kosti) nazývána „duší“, protože je nositelkou emocí. Nálada se mění látkami v krvi ovlivněnými např. jídlem, drogami, ale také hormony a mediátory. Odstranění bloků a prvotní zhoršení

47

Podle lektorů semináře se jedná se o čínský soubor osmi cviků, fyzických i mentálních , který vychází z představ klasické čínské medicíny o vnitřním energetickém systému člověka (akupunkturních drahách) a jeho spojení s energetickým systémem kosmu. Cvičením má docházet ke kultivaci energie v těle.

34

Působení na tělo, duši nebo ducha za účelem odstranění problémů klienta, bývá někdy nazýváno jako odblokování, tedy odstranění bloků. V terapeutické kultuře jde o to překonat bloky bránící porozumění toho, jací opravdu jsme. Je třeba rozeznat pravé „já“ od falešného. Falešné je to, co je staré, např. staré vzorce, ve kterých pokračujeme dál jako vězni. Cílem je osvobození od závislostí a dosažení naplnění - jednoty, upřímnosti, soucitu a lásky. (Giddens 1991). Někomu stačí řešit svůj problém návštěvou terapeuta, který prošel kurzy určitých technik. Jiný nechce být odkázán na pomoc někoho dalšího a chce porozumět svému životu, aby ho dokázal řídit a absolvuje kurz sám. Stává se tak terapeutem sebe sama, schopným uvědomovat si své vlastní bloky, a odstraňovat je. V některých případech k tomu není třeba speciálních kurzů, jen zkušenosti s tím, jak proces odblokování funguje. Jeho hybatelem je informace, ať už ji přijmeme při rozhovoru s kamarádkou, čtení knihy nebo sledování filmu. Při terapii je informace obsažená v homeopatických lécích, Bachových esencích, mandale, inspirační kartě atd. „My jsme začaly odblokovávat, protože jsem měla problémy, chtěla jsem se cítit líp, žít normálně, byla jsem ochotná projít čímkoli. Šla jsem na odblok, ten chvíli působil a pak jsem šla na další. Při těch odblocích ti dochází věci, který je třeba změnit, který už nepotřebuješ. Teď už si takový obloky můžu dělat i sama. Třeba tím, že s někým mluvím a pak mi něco úplně docvakne a odblokuji to. Už vím, jak to funguje.“ (Anna) V rodinných konstelacích má dojít ke změně negativních vzorců myšlení, které si neseme ze své původní rodiny (rodinnekonstelace.eu), u Bachových esencí se pracuje s emocionálními stavy, jež omezují náš vývoj. Správně určená bylina může pomoci tento stav zpracovat a osvobodit uzavřenou energii. (sofielairena.sblog.cz) Při kraniosakrální masáži 48 se odstraňují blokády a narušení kraniosakrálního rytmu vzniklé fyzickým způsobem (úrazy, operace, léky a drogy, zátěžové vlivy na držení těla apod.), nebo psychickými šoky a traumaty, cvičení může uvolňovat bloky bránící volný tok energie („Když to převedeme na tu energii, stačí jeden ucpanej kloub a už to neproudí tak, jak má. S těma informacema je to stejný, musí být čisto.“ (Eliška)). Další technikou může být karmické čištění, kde bytosti duchovního světa pomáhají odkrýt příběh z minulého života související s řešeným problémem (Doležalová 2004: 13-14). V rozhovorech s terapeuty a návštěvníky Zlatého klíčku i v New Age literatuře jsem se setkala s fenoménem zhoršení stavu po aplikaci terapie. Léčebný proces tedy může být 48

Kraniosakrální terapie je technika přikládání rukou, která má napravovat nevyváženosti tzv. kraniosakrálního systému. Podle slov Kláry, je to velmi jemná masáž, fyzicky téměř nevnímatelná, která má za cíl zharmonizovat horní a spodní část těla a zlepšit spolupráci vědomí a těla.

35

nepříjemný. Lübeck (1998) v knize o reiki 49 vysvětluje, že při léčbě dochází k vylučování jedů doprovázené přehnanou citlivostí, sklíčeností, depresemi, bolestí apod. Terapie je metaforickým jazykem jako zesílení svitu lampy - čím více světla, tím více vidíme to krásné i ošklivé. Jedná se ale o nutný a důležitý proces. Pokud se nemocný nevzdá, může se uzdravovat. Únava těla, které využilo své rezervy k očistě a obnově, po čase mizí. A pak jsem začala hned dělat očistný kůry, ještě než jsem šla za Tomášem 50 . A to mělo strašný efekt. To bylo vidět po těch čtrnácti dnech docela markantní rozdíl v tom, jak se cítíš, když procházíš těma fázema, vždycky čistíš nějaký orgán. Máš různý nálady, hodně se to hýbe, třeba deprese nebo jsi najednou agresivní. Třeba játra, to je vztek, když máš srdce, to může být různý, mi naskákala vyrážka tady v té oblasti [ruku si přikládá na hrudník], nebo mi silně bušilo srdce. A pak přijde takový příjemný pocit, že vidíš, že to, co se dělo nepříjemnýho, mělo nějaký efekt. Cítila jsem, že mám více síly a evidentně jsem byla hezčí. (Kamila) Zhoršení znamená očistu, něco škodícího „jde ven“ v podobě nepříjemných emocí a tělesných symptomů. Stela, která také prošla touto dietou, vyprávěla o zhoršení problému, se kterým se potýká už mnoho let, koktání. Homeopatka Lenka je se svými klienty v telefonickém kontaktu, aby mohli případně konzultovat tzv. homeopatické zhoršení, ke kterému někdy dochází. Terapie je často pojímána jako „práce na sobě“, kdy člověk prochází odblokováním i když není nemocný, tedy nemá příznaky nemoci, která by ho obtěžovala. V průběhu zhoršení se krátkodobě do stavu jakési nemoci či pocitu emocionálního zmatku dostane, ale to je součást léčby. Klient plánovaně proces „čištění“ podstupuje jako nutné zlo, které je ale v konečném důsledku pro něj dobrem. Jindy probíhají změny hladce, přijde pocit úlevy a zklidnění. Terapie je projektem proměny sebe sama, vypořádání se s minulostí, objevení vlastního poslání, které je nasměrováním do budoucnosti. Tělo jako kniha V souvislosti s holistickou představou o propojenosti s duší a duchem je tělo vnímáno jako obraz našeho nitra, znak toho, kým jsme. Tělo je knihou, ve které můžeme číst o nás samotných. Nemoc či bolest je podobně vnímána jako znak něčeho dalšího. „Bolest nám dává signál, že se někde stala chyba.“ (Nina). Václav na otázku, co z těla můžeme vyčíst, odpověděl: 49

Ve Zlatém klíčku probíhají i jednodenní kurzy „Zasvěcení reiki“. Reiki je podle Waltera Lübecka, který napsal několik knih o různých typech léčení a o energetickém systému těla, síla obsahující informaci „podpora vitality“ (Lübeck 1998: 13). Reiki je „univerzální energie“, kterou zasvěcený může koncentrovat ve svých dlaních a stává se tak „kanálem“ této energie, kterou může tedy nasměrovat podle své vůle. Léčení může probíhat kontaktem přikládáním dlaní na tělo (své vlastní či někoho jiného), což je postup užívaný po prvním zasvěcení. Po druhém je možné posílat reiki na dálku - např. nemocnému člověku, ale také do události minulosti či budoucnosti, která se tím „léčí“. 50 Tomáš je dietetický poradce.

36

„Co já ti budu vykládat. O tom jsou knížky chytrý. Všechno důležité. To můžeš vidět časem, že to tělo se formuje, podle té osobnosti. Třeba nejjednodušší příklad, když člověk se furt směje, tak má jinačí tvář, než kdyby se furt mračil. Má úplně jinačí rysy. Člověk má takový to tělo, který mu pomůže v tom jeho úkolu nebo tak něco.“ (Václav) Tělo tedy vypovídá o našich skutcích minulosti, což mohou být i minulé životy. Podle Igora je do těla vepsán celý vesmír, záleží jen na tom, jak v něm kdo dokáže číst. Různé typy diagnostik (čtení z ruky, z podoby tváře a jiných částí těla v čínské medicíně, diagnostika z reflexních zón dlaně a chodidel atd.) nejsou novými fenomény a fakt, že se na nás podepisuje stres a životní styl, je všeobecně přijímán. Pro návštěvníky Zlatého klíčku je ale charakteristický velký zájem o tyto techniky, velká míra reflexe stavu těla z duchovního pohledu. („Špatný zrak je známka toho, že nechceš vidět určitou skutečnost, určitou část sebe. Tak jsem se musela učit přijímat další části sebe, což nebylo příjemný.“ (Anna)) a také představy o analogiích tělesných a duševních znaků, které by většina lidí asi nepřijala. „Dnes je již všeobecně známo, že stres způsobuje tuhnutí svalů v oblasti šíje, méně známo je, že potlačované emoce způsobují tuhost v oblasti břicha, smutek a citové strádání bolesti na hrudi.“ (Nina) Tělo může sloužit k diagnostice příčin potíží jako jsou fobie, tréma, úzkost, deprese, poruchy spánku, alergie, bolesti hlavy, zkrátka jakékoli fyzické a psychosomatické potíže.51 Technikou je tzv. test svalového napětí používaný v kineziologii 52 . Pracuje se se svaly a tzv. meridiány, tzn. energetickými drahami. Pokud jsme např. ve věku dvou let zažili šok z toho, že na nás zaútočil pes, a dnes si to už nepamatujeme, ale zůstal v nás strach ze psů, je možné k zjištění informací o této události a emocionálních blocích s ní spojených použít sval. Ten reaguje, když mu položíme otázky, na které se dá odpovědět ano či ne - sval se stáhne nebo zůstane uvolněný. Terapeut drží ruku klienta, otázky pokládá nahlas nebo jen v duchu (klient otázku zaznamená na podvědomé úrovni) a vnímá napětí svalů. Z pohledu kineziologie tedy naše tělo nelže, kdežto my k sobě tak upřímní většinou být nedokážeme anebo nejsme schopni si určité věci vzpomenout. Trénování těla Ve Zlatém klíčku se terapeuti snaží napravovat nejrůznější škodlivé návyky těla. Tady se o transformaci nejen mluví, to, co má být zejména efektivní, jsou praktiky, kterým je třeba

51

Zdroj: informační leták jedné z terapeutek centra. Kineziologie je metoda odvozená od ideálního fungování „jednotného mozku“ (One Brain), kdy pravá a levá hemisféra mezi sebou spolupracují harmonicky.

52

37

v mnohých případech věnovat každodenní pozornost. M. Mauss pozornost obrací k nediskurzivním praktikám, které tělo utvářejí a přímo na něj působí. To, co často považujeme za čistě biologickou či fyziologickou dovednost, je ve skutečnosti něco, co jsme se museli naučit. Odlišnosti mezi pohlavími, odlišnosti věkové a kulturní se mohou odrazit v odlišných fyzických schopnostech našeho těla, protože jsme učeni různými způsoby kontrolovat svá těla podle přijímaných norem způsobů chování. Takové trénování těla ale může probíhat naprosto nevědomě a po dlouhé roky, takže odnaučení těchto technik není jednoduché. Mauss tyto techniky nazýval "habitem". Podepisují se do těla a liší se v závislosti na společnosti, dobrých mravech, módách apod. (Bowie 2006). Tělo v tomto přístupu můžeme vnímat jako "soustavu ztělesněných schopností a kompetencí" (Hamar 2006: 21). Stejně tak Mol zkoumá ve své knize těla postižená aterosklerózou samotná - všímá si toho, jak je diskurz vtělen. Kulturní dimenze je zde ale také přítomná, protože: "Tělo znehybněné v meditaci, tančící v extázi či celý den usazené v disciplinované pozici nad posvátnou knihou je tělo utvořené kulturou." (Hamar 2006: 22) Sociální, psychologické a biologické jsou nerozlučně promíchány. Tělo není základnou (všem společnou) a kultura není nadstavbou (Mol 2002). Podobně v rozhovorech se informanti vyjadřují, že zkušenosti, emoce, zvyky, způsoby myšlení atd. jsou zapsány do jejich těla. Každý také své tělo jinak zažívá, jiným způsobem vnímá energie apod. Ve Zlatém klíčku se snaží zvědomit tento „habitus“ těla, který může souviset s navyklými způsoby myšlení a jednání vytvořenými v interakci s naším okolím. Může jít o odnaučování zvyku povrchního dýchání - prvním krokem je reflexe: "Obraťte pozornost na svůj dech." (archandělská meditace). Při pomalé chůzi po chodbě a po schodech je cílem uvědomit si, jak vlastně chodíme, co se děje s rameny a kyčlemi, jak s tělem zacházíme. Cílem všech těchto cvičení („Tak si nějak pohodlně stoupněte a zavřete oči a navnímejte si tělo. Tak a já teď u toho budu mluvit a vy si uvědomujte, jak jste schopni vnímat sami sebe, když máte v okolí nějaký hluk.“ (Eliška)) a neustálých otázek („Takže si představujte, jak energie proudí, po přední straně těla dolů a vzadu nahoru, jazyk je na horním patře. Tak, máte navnímáno, jak ta energie teče?“ (Eliška)) je rozvíjet uvědomění těla. Existuje velké množství praktik ke změně návyků těla působících přímo na tělo. Aby měly efekt, musí se jednat někdy až o „dril“. Znovu a znovu je tělo uváděno do různých pro něj prospěšných pozic.

38

Příkladem jsou tzv. poklony, které jsou součástí zenové praxe. Ta se neprovádí ve Zlatém klíčku (i když i tam se konají tzv. meditace zazen 53 ), ale Lukáš, který sem chodí, je dělá téměř každodenně. Zenová praxe a New Age techniky se v jeho životě propojují. Důležité na této technice je provádět ji každý den, na zenových ústraních i dvakrát či třikrát denně. Lidé, kteří udělají svých prvních sto osm poklon v životě, mají většinou druhý den velmi zmožené, a tedy bolestivé svaly. Postupně si tělo na takovou zátěž zvyká, někteří praktikující dělají denně pět set i tisíc poklon. V tomto smyslu jsou těla při poklonách trénována, zenová praxe zanechává stopy na těle, a tak se stává součástí samotné tělesnosti. Adam také mluví o nutnosti pravidelného protahování a posilování svalů jako způsoby napravení vadného držení těla, které mají příčinu ve stavu mysli. Já jsem malej, ale stejně se hrbím. To je spojený s psychikou, to je dycky. Je třeba pochopit, z čeho to vyplývá v té psychice a pracuješ na tom problému, no a že cvičíš, protože se jedná o ten fyzickej stav. No ale já necvičím dostatečně, abych to vyrovnal. Když se hrbíš, tak máš povolený svaly, takže pro mě je problém ty svaly už teď udržet. (Adam) Samozřejmě, že i ruce masérky jsou rukama vytrénovanýma. Aby terapeut např. ovládl techniku kraniosakrální terapie, musí se postupně naučit vnímat tzv. kraniosakrální rytmus těla klienta, což je obsahem výuky na seminářích.(www.radostzit.cz/terapiekranio.htm) New Age a tradice V rozhovorech jsem se také setkala s názorem, že to, co bývá někdy přiřazováno k New Age, jsou ve skutečnosti nauky či techniky existující už staletí, a proto do New Age nepatří. Domnívám se, že posunem, který s sebou nese i nové označení „New Age“, je přenesení těchto starých věr a praktik z jednoho do jiného kontextu či místa a propojování těchto tradic v životě jednotlivců, skupin (jako je centrum Zlatý klíček) či v praktikách, které tradice různě kombinují. Adam má pro tento proces „glokalizace“ 54 a „rekontextualizace“ duchovní vysvětlení: Oni tvrdí v Číně, že po nějaké době se mění strážci tradic (…) To jde vidět, že buddhismus, veškeré nauky východní najednou jsou v Americe a západní Evropě, na tom západě. A západní věci se přesouvají na Východ. (…) ale třeba na Východě mají ty technologický věci už lepší než na Západě. Je to jakoby nějaký upgrade, ale přitom nezničíš tu hodnotu, dál chráníš tu podstatu té nauky nebo toho vědění, jenom se zformuješ do té podoby, která je bližší tomu místnímu myšlení. To, co nepotřebuješ, to mizí, to už nepoužíváš a to dobré ti přetrvá, tebe transformuje a samo se transformuje.

53 54

Zenová meditace v sedě (Beck 2002) - pojem postihuje globálně-lokální dialektiky.

39

V Brně existuje centrum korejské školy zenu Kwan Um a někteří návštěvníci Klíčku chodí i tam. Pozorovala jsem, že zen znamená různé věci v kontextu životů různých lidí. Někteří ho zakomponují do svého životního stylu jako jednu z New Age praktik. V pondělí jdou do zenového centra na meditaci, v úterý na andělské meditace, a když mají pocit, že už jejich cesta vede jinudy, se zenem skončí. Jiní praktikují pouze zen a po mnoho let se snaží rozvíjet zenovou praxi podle učení korejského mistra, a to v některých případech až do takové míry, že se stanou mniškami či mnichy v korejském klášteře. Takový přístup je opravdu vzdálený onomu „vybrat si a smíchat 55 “. Přesto kláštery, kam jezdí lidé (laici) ze západu na meditační ústraní, jsou někdy vnímány Korejci jako něco, co už není zen a jen pomalu začínají přijímat myšlenku, že i laikové nebo lidé na Západě mohou praktikovat tak, jak to donedávna dělali jen korejští mniši. Zeptala jsem se proto muže, který praktikuje zen přes šest let, na jeho názor, který představuje perspektivu člověka k New Age se nehlásícího. Zdůrazňuje, že pokud chceme používat určitou techniku (ať už je to zen, masáž nebo jiné způsoby léčení), je třeba na jejím zvládnutí soustavně a dlouhodobě pracovat a mít svého učitele, jinak nám hrozí to, co se stalo v Goethově příběhu: Učedník kouzelníka má již nějaké schopnosti, a tak v nepřítomnosti mistra kouzelníka uvede do chodu koště, které ale neumí zastavit. Nestačí nám proto pouze víkendový kurz. To je nebezpečný, kdyby každý tvrdil, že může být jaderný fyzik…aby člověk byl v něčem dobrý, musí praktikovat velmi dlouho. Když praktikuješ, musíš mít zázemí v tradici a dělat to s učitelem, jinak budeš zmatený. Ve škole nemáš jednu přednášku na jedné univerzitě a druhou na druhé, ale studuješ dlouho v jedné instituci. Jde o to, jak dobrá je ta škola. V Asii tři roky akupunktury je nic, až po třiceti letech jsi někým. (…) Aby člověk mohl používat silné techniky, potřebuje moudrost, jinak uškodí. (Tonda) Zen řadí do tradice buddhismu, ne do New Age. Zen není nic nového, tak to není New Age. (…) Zen je následování správné tradice, nic nového v tom není. Už to není korejský buddhismus, ale je to pořád buddhismus. To je jenom povrch, ty zvyky, jádro je vždycky stejné. Je jedno, jestli sedíš podle stromem osvícení nebo v tělocvičně, pokud máš tu otázku Co jsem?. (Tonda) New Age je náboženstvím detradicionalizovaným (Lužný 2006). Terapeutka Klára např. užívá koncepty karmy, čaker, kundalíny, používá cvičení s mudrami, ale o tom, jaký význam přesně nesou v asijských náboženstvím či jak přesně se určité cviky provádějí v tradici, kde vznikly, ji příliš nezajímá. Stejně tak pracuje s pojmem Bůh, ale záměrně usiluje spíše o opak dogmatické korektnosti. Praktiky, koncepty, určitý jazyk, jsou vysazeny ze svého tradičního kontextu a použity takovým způsobem, aby byly srozumitelné pro její klienty i pro terapeutku samotnou.

55

(Lyon 2002).

40

Ale z náboženství čerpám, je to komunikační nástroj, že jo. No a každý člověk slyší na něco jiného a já ty věci nějak nestuduju do nějakých hloubek, ale protože mám v sobě někde hodně velký jasno, já si vezmu jen ty podstaty a složím si je. (Klára) New Age je inspirováno premoderní religiozitou, např. východními tradicemi.Vnější autorita zde ztrácí svůj hlas. Doktríny, dogmata a ustavené morálky tradiční religiozity nejsou ceněny nebo jsou dokonce kritizovány. Člověk má přijímat jen to, co se jeví jako pravdivé jeho vnitřnímu já (Heelas 1993). Terapeutická kultura - New Age a finanční vztahy („komercionalizované posvátno“?) Tucker (2002) píše o triumfu terapie v dnešní době a o syntéze terapie a náboženství v New Age. New Age podle něj představuje manifestaci současné terapeutické kultury. Praktiky terapeutů připomínají v mnohém chování šamanů a médií ve starších, menších společnostech. Při bližším pohledu podle něj ale zjistíme, že mají mnoho společného s moderní psychiatrií. Vztah mezi pacientem a léčitelem je kvazi-psychiatrický a komerční. Praktiky jsou zaměřeny na vlastní já, které se má stát integrovaným, totálním, rozšířeným, pravdivým, celistvým atd. Podle Lužného jsou témata léčení a osobního rozvoje komercionalizována. Spiritualita New Age a hnutí lidských potencí „výrazem stoupající individualizace života moderních společností, která se odráží i v rostoucí popularitě psychologie. Právě proto dochází k psychologizaci náboženství či spiritualizaci psychologie." (Lužný 2004: 66) Tucker (2002) a Lužný nacházejí paralely mezi New Age spiritualitou a psychologií, přičemž zdůrazňují individualizaci a komercionalizaci. Nešpor si všímá zejména (nebo přesněji jen) vstupu obchodních vztahů do náboženské oblasti - šíření "duchovních" obchodů, časopisů, knih a hudby. Zmiňuje relativně vysoké ceny služeb a dobře fungující náboženský trh. Zřejmě za nejpodstatnější rys této duchovnosti považuje ""disneyzaci" nabídky (A. Bryman)", (...), "velmi úspěšnou podnikatelsko-obchodní strategii, v níž platí přímá úměra mezi výší ceny a "obchodovatelností" duchovního zboží." (Nešpor 2004: 30). Kapitolu o spiritualitě uzavírá: "Česká populace se tak stává jedním z nejlepších případů, potvrzujících heslo "jsem to, co kupuji", což vede k situaci, kdy se konzumerismus v podstatě stává novým lidovým "náboženstvím" (Nešpor 2004: 30). Turner (1996) popisuje, jak byl ustavován etický aspekt medicíny včetně norem regulujících interakci mezi lékařem a pacientem. Podle lékaře Galéna hlavním cílem medicíny neměl být finanční zisk, ale služba komunitě, tedy pomoc v znovunastolení zdraví. Medicína měla být altruistickým povoláním, kdy poplatek byl přijímán, ale nikoli vyžadován. Podobný názor, že např. léčitel nemá chtít peníze od člověka, kterého léčí a vydělávat tak na svých 41

schopnostech, které jsou určitým darem, se objevuje i dnes. Na poli terapeutické kultury však tento ideál altruismu neplatí. Setkala jsem se s několika vysvětleními, proč zde nemá jít o „charitu“. Terapeut se svou prací konzultanta, přednášejícího, léčitele, maséra apod. živí, věnuje jí svůj čas a síly, a proto je nutné, aby toto vynaložené úsilí bylo adekvátně vyváženo „energií“ ve formě peněz. Ve vztazích mezi lidmi by dávání a přijímání mělo být v rovnováze, a stejně tak to musí být i mezi klientem a terapeutem. Klient, který si za služby terapeuta zaplatí, si jich pak také více váží, a je sám v procesu léčby a proměny aktivnější tím spíš má terapie efekt a není jen společně stráveným promarněným časem. Terapeut navíc také musel nemalé peníze vydat na to, aby prošel mnohými kurzy různých technik a získal dovednosti, které používá. Není zde tenze mezi „duchovním“, tedy např. léčením za pomoci andělů a „světským“ tedy penězi, takový dualismus ani neexistuje, koncept hojnosti zahrnuje materiální dostatek i dostatek lásky apod. To, že si terapeuti svého času a informací, které podávají, cení, jsem poznala i já, když někteří řekli, že rozhovor můžeme provést, ale mám počítat s tím, že za konzultaci si účtují 300 či 500 Kč. Mezi lidmi navštěvujícími Zlatý klíček jsem se nesetkala s názorem, že by to tak bylo v nepořádku. Oni to mají profi, já už to tak beru, je to jejich job. Kdyby jim lidi nosili jídlo a oblečení a nábytek, tak by nebrali peníze, že. (Václav) Je ale otázkou, zda existují tací, kteří sem nechodí právě z důvodu nesouhlasu s tím, že by měli za předávání informací, doteků či energie platit. To je také důvod, proč někteří nechtějí být označováni jako příslušníci New Age, ačkoli se od tohoto proudu svými duchovními představami a praktikami neliší. Nelíbí se jim ale přílišná komercializace (tedy např. předražené semináře a obchody s nejrůznějšími pomůckami a dekoracemi), která dělá z těchto idejí a praktik především obchodní artikl, anebo odmítají usilování o materiální prosperitu (Heelas 1996). Lidé se scházejí a společně praktikují New Age techniky i mimo centra typu Zlatý klíček, kde je přeci jen jasné, kdo je terapeutem a kdo klientem a kdo by měl tedy platit. Jedná se o skupinky lidí, subkultury se specifickým životním stylem, postoji a hodnotami, které se více či méně pravidelně setkávají. Příkladem může být už zmíněná Rainbow Family. Velká část lidí zde ovládá techniky masáží, meditací, léčení reiki, bylinkami, kameny, hudbou atd. Na „workshopech“ pak učí to, co umí, ostatní. Principem je dávání a přijímání, které nemá být řízeno nějakými pravidly a převádění této výměny na hodnotu peněz je zde tabu. Rainbow má být ideálně místem fungujícím na principu lásky, zatímco „babylon“, tj. město neboli většinová společnost, se řídí spíše kapitalistickým uvažováním, touhou po vlastním zisku. Kontrakulturní aspekt je oživen v neopaganském

42

hnutí, zatímco mezi jinde se běžně objevují názory, že je dobré pracovat a uspět v systému většinové společnosti a že na materiální spotřebě není nic špatného (Heelas 1996). Domnívám se ale, že líčení New Age a hnutí lidských potencí jako „duchovního supermarketu“ (Lyon 2002), „nahlížení do výkladů různých církví a nakupování“ (Lyon 2002), "komercionalizovaných podob "posvátna"" nebo "tržní spirituality" (Nešpor 2004: 35) by nemělo vést ke konotacím, které by ho redukovali na pouhou komerční záležitost, něco, co je pouhým dobrým obchodem už proto, že samotní návštěvníci centra nemají pocit, že když za seminář, terapii nebo společný týdenní pobyt zaplatí, je tím jejich duchovnost poskvrněna. Představa, že náboženství a léčitelství na straně jedné a peněžní vztahy na straně druhé, by měly být odděleny, je silně zakořeněná, zřejmě i u některých sociologů či religionistů. I Lužný (2004) dodává, že moderní člověk jen těžko přistupuje na představu propojení náboženství s jinými sociálními sférami, tedy především s politikou a ekonomikou. V rozhovoru se zakladatelem rodinných konstelací (a tzv. pohybů duše, tj. technika podobná, navazující) Hellingerem je zajímavá pasáž o tom, zda se jedná o terapii nebo náboženství: Bhagat Zeilhofer: A v návaznosti na to, pohyby duše, které když zažívám, se dotýkají roviny, která má podle mne více společného s tím, co bychom označili přívlastkem nábožnosti než terapie, ačkoliv působí terapeuticky, a to ve smyslu postoje k životu vůbec, se vším, co k tomu patří, se štěstím a bolestí, narozením a smrtí… Můžeš ještě něco říci ke spojení, k dotýkání pohybů duše ve vztahu k náboženské dimenzi? Bert Hellinger: Není to náboženské, na jedné straně to není náboženské, je to jen spojené se Zemí, s přírodou, se světem takovým, jaký je, ano, v té míře, jak nás uvádí do souznění se světem, jaký je, ale v souhlasu se světem, jaký je, dostáváme se do dimenze pobožnosti, a proto je to blízké náboženskému, ale ne nějakému konkrétnímu náboženství. (www.rodinnekonstelace.cz) Prožitek terapie tedy může být nazván náboženským, ale nelze řadit do žádné z náboženských tradic. To je charakteristické pro mnoho výpovědí. Klára hovoří o Bohu nebo pekle, ale snaží se zbavovat přítomné „dogmatických předsudků“ např. tak, že Ježíšovy výroky zmiňuje v různých situacích, aby se staly něčím každodenním, přístupným, aby lidé pochopili, že Ježíš mluví o tom, co znají. Není to tedy Bůh křesťanský nebo islámský, ale Bůh, kterého každý najde ve vlastním nitru. A pokud ne, je pro něj slovo Bůh jen prázdný pojem. Nikdy jsem se nezařazovala k nějakýmu náboženství. Když mi bylo tak tři čtyři, chodili jsme s bratrem do kostela, chodili jsme hledat Boha na číhanou. A když jsem byla malá, chodila jsem si hrávat na hřbitov, protože tam bylo ticho a víc jsem se tam dozvěděla. A vůbec si neuvědomuju náboženství jako takový, já jsem tam hledala Boha. A on tam nebyl, tak jsem tam přestala chodit. (Klára)

43

Svoboda je osudem 56 aneb osobní zodpovědnost Neustálá nutnost volit je tím, čemu se člověk pozdní modernity těžko může vyhnout. V terapeutické kultuře je tento fakt explicitně zdůrazňován spolu s myšlenkami, že každý je svého štěstí strůjcem, a svoboda volit jako svoboda utvářet svůj život a sebe sama, znamená také přijetí velké osobní zodpovědnosti. Podle Giddense (1991) pro každého vyvstávají otázky: Co dělat?, Jak jednat?, Kým být? To platí ještě ve zvýšené míře v oblasti New Age spirituality. Při terapii tyto otázky nemohou být zapomenuty, cílem je proměna, člověk je tvůrce, možností je nespočet. Terapie musí zahrnovat vlastní reflexivitu jedince. Není to něco, co se klientovi pouze přihodí. Každý okamžik se znovu rozhodujeme, co pro sebe chceme. To vyžaduje zvýšení vědomí vlastních myšlenek, pocitů, vjemů těla. Toto vědomí má v sobě potenciál změny. Např. psaní deníčku může být základem takové autoterapie. Skrze poučení se ze zkušeností člověk pracuje na svém růstu. Lukáš léčil energií reiki zejména sám sebe, ale také svou rodinu nebo reiki posílal svým přátelům. O svých léčitelských pokusech a jiných spirituálních zážitcích si sám pro sebe zaznamenával pravidelně poznámky. Já jsem si to i psal, vedl jsem si deník, psal jsem tam jednak čas [dobu, po kterou probíhalo posílání reiki] a tak..normálně takový itinerář, a pak třeba nějaký sny, který jsem měl provázený s tím a nějaký vize, když jsem meditoval, tak co se mi dělo. (Lukáš) Ukázkovým příkladem jsou tzv. Principy života 57 : „vzdělávací projekt, jehož cílem je přiblížit lidem informace, které potřebují k tomu, aby mohli být pány svých životů, aby mohli převzít odpovědnost za to, co se v jejich životě děje, aby mohli změnit vše, co se jim v jejich životě nelíbí.“ (leták z kurzu)

56

Bauman 1995 Stejně tak, jako individuální člověk pracuje neustále na sobě a vyvíjí se, tak se zdokonalují a proměňují i některé techniky, které mu v tom mají dopomáhat. Samozřejmě ne všichni terapeuti a klienti se shodnou na tom, že jde o vývoj správným směrem, někteří další kurzy neabsolvují a zůstávají u technik, které se jim osvědčují. One Brain neboli kineziologie je založená na technice svalového testu, který provádí terapeut (viz výše). Mandala života vyžaduje, aby se klient aktivněji připojil – se zavřenýma očima se dostane do „příběhu“, ve kterém se odkrývá jádro problému. Principy života upustily od používání techniky svalového testu, které s sebou nese riziko, že klient nebude dostatečně spoléhat na vlastní úsudek a opře se o „něco z venku, místo toho, aby důvěřoval sám sobě a aby převzal odpovědnost za to, co sám dělá.“ (www.principyzivota.cz) 57

44

Člověk je zde nazírán jako tvůrce 58 svého života, jen on za něj nese zodpovědnost. Je třeba se zeptat, zda jsme s ním spokojeni. Pokud ne, je to protože se nám život vymyká z rukou a je na nás, abychom udělali změnu. To, jaký jsem, není něco neproblematického, něco pro vždy daného. Musím si neustále odpovídat na otázky „Kdo jsem?“, „Kam směřuji?“. „Představme si sebe sama a svůj svět jako království, ve kterém žijeme. (…) Zamysleme se nad tím, jak je tomu v našem království. Převládá v něm radost, naplnění, úspěch, zdraví a láska nebo únava, deprese, strach, bolest a chaos? Co bychom si vybrali, víme. A jaká je skutečnost?“ (letáček z kurzu Mandala života). Je zde neustále zdůrazňováno, že je třeba mít život ve své moci, být správnými králi. Tak například naše tělo: Buňky jsou našimi poddanými, jejichž činnost se řídí přesně podle zákonů, které jsme v našem království vyhlásili, tedy našimi systémy přesvědčení, názory a postoji. Systém Mandala života nám má pomoci tyto zákony, pokud jsou staré a nefunkční a jdou proti nám, novelizovat. Stejné závěry vyvozuje ze studia autoterapeutických příruček Giddens (1991): naše jednání se podle nich už nemůže řídit ustavenými zvyky z minulosti. Já je reflexivním projektem, za který nese člověk zodpovědnost. Reflektování sama sebe probíhá neustále jako sebepozorování, sebevýslech. Tak je tomu i u filosofie SAIB 59 , která se vůči New Age spiritualitě vymezuje (její praktiky pokládají její hlavní představitelé za dětinské). Přednáškový kurz, který nese jméno Pohledy na příčiny nemocí a disharmonie duše, těla a ducha a možnosti tvoření změn, dosahování zdraví tělesného, duševního a duchovního proběhl ve Zlatém klíčku. Používaný slovník je kvazi-vědecký, technický (aby nebyl zatížený přílišnými emocionálními a zejména náboženskými konotacemi), lidé sledují promítané nákresy a dělají si poznámky a náčrtky do svých sešitů. Prezentované „pohledy“ na fungování těla, mysli, vesmíru, hmoty atd. se částečně skládají z fyzikálních teorií a poznatků medicíny. Důraz na jistý typ samoléčby, zodpovědnost, vysokou míru reflexivity a zaměření na sebe, tu ale najdeme také. Akcentuje se zde, že vytváříme realitu našeho života a jsme zodpovědní za 58

Jakým způsobem utváříme náš svět, z čeho plyne naše zodpovědnost, za to, co se nám děje? Někdo vysvětluje princip naší tvořivosti pomocí představ o Bohu, který nám dá, co chceme, nebo je to vesmír, který nezná ne, nebo zákon karmy, který funguje na jednoduchém principu akce a reakce, který neřídí žádný Bůh, ale funguje stejně jako jakékoli přírodní zákony. Na principu jednoduchých zákonitostí, na kterých není nic "mystického" nebo "božského" je založeno i vysvětlení Vítka: Na co myslíme, tomu dáváme sílu, to činíme více a více reálným - na poli vědomí rozsvěcujeme obrazy - tím, že na ně zaměříme mysl, tedy pozornost a přitom pociťujeme emoce - což je naše životní síla. Stejně říká Anna - city, emoce, to je ta hybná síla. Inspirační karty píší o důležitosti pocitu vděčnosti: „Abyste pocítili tyto mocné a podnětné emoce, řekněte v duchu nebo nahlas Bohu: "Unavuje mě stále myslet na tuto situaci. Už se jí nechci zabývat. Odevzdávám ji celou Tobě, tak abys na ni myslel Ty a vyřešil ji. Velice Ti děkuji za to, že se o to všechno postaráš" (Virtue 2003: 59-60) Oba "diskurzy" mluví o emocích jako hybné síle, ale jeden nabízí pohled zcela "racionální", založený spíše na (kvazi)-vědeckém fyzikálním vysvětlení - Vítek mluví o kvarcích, hmotě a víru v Boha popisuje jako dětinskou projekci na imaginovanou osobu. Karty představují zase diskurz "lásky k Bohu", chtějí v nás vzbudit (i ilustracemi) city k duchovnímu světu. 59 viz např.: Marek, M. 1996. Úsvit a súmrak ducha. Trnava: Saib. nebo www.saib.sk.

45

to, jak vypadá náš „vnitřní svět“. Musíme v něm vybudovat dobře pochopené a fungující „obrazy“ a „návody“, abychom se o ně mohli opřít a podle nich fungovat. Přednášející této filozofie byl léčitelem, ale přestal to považovat za „efektivní“. Nemocný člověk musí jen sám pochopit všechny zákonitosti fungování svého těla a jen on sám se musí naučit dělat s ním změny, aniž by se jen spoléhal na zásah léčitele. Proto dnes jen přednáší a učí lidi o zdravotních problémech a těle „rozvažovat“ a řešit nemoc tak, že ji pochopí a vytvoří k ní správný postoj. To, jakým naše tělo funguje, je závislé na matricích v našem vědomí jakýchsi návodech na projev - „ikonkách“, na které „klikáme“ - tj. zaměřujeme na ně naši mysl a „rozsvěcujeme je“ našimi emocemi. Cílem je uvidět, jaké návody v našem vnitřním světě máme, a vytrénovat naši mysl tak, abychom ty chybné už dále znovu a znovu neaktivovali, a „obkreslovat si“ - podle toho, co pozorujeme kolem sebe funkční matrice a posilovat je. Jeho funkcí je tedy takové nám chybějící návody ukazovat a úkolem lidí navštěvující přednášky je „zamakat na tom, aby si je vytvořili pochopením“. Podle SAIBu „Jsme tím, co rozsvěcujeme.“ Podle tohoto výroku se stáváme tím, čeho se nejvíce dotýkáme myslí v našem vědomí - ztotožňujeme se s obrazy, které nejintenzivněji a opakovaně sytíme emocemi. Pokud o sobě opakovaně uvažuji jako o „nešťastníkovi“, kterému život do cesty staví pouze samé překážky, stává se to realitou - jakýmsi sebenaplňujícím se proroctvím. Pokud si to uvědomíme, můžeme začít vytvářet obraz „šťastlivec“. Pokud vytvoříme ale jen „ikonku“, za kterou, když na ni klikneme svou myslí, nic není, úspěšní nebudeme. Musíme do ní vyskládat emocionální zabarvený pochopený obsah toho, co to obnáší být šťastný. Součástí práce na sobě jsou tedy časté a dlouhé přednáškové kurzy a také cvičení, která propojují trénink těla i mysli s vylaďováním emocionality. Tady totiž platí: jsme ne tím, co je dáno, ale tím, co ze sebe vytvoříme. Giddens se zabývá sebepojetím jako vyprávěním, které je explicitní, které zahrnuje interpretaci vlastní historie. Ta je ve Zlatém klíčku převypravována v kontextu nových informací, které vyjdou na povrch v průběhu např. kineziologie (Anna vypráví, jak se spolu s terapeutkou dostali k době před tím, než se narodila. Rodiče si přáli chlapce, ona to cítila a měla proto v průběhu svého života problém s tím přijmout plně své ženství. Moje snaha byla vynahradit jim toho chlapečka. A já jsem si to myslela a chovala jsem se tak. Tak jsme to daly do pořádku, že jsem holčička a že je to v pořádku, že jsem holčička. Bylo to o tom, že jsem začala být spokojená s tím, kdo jsem, že nemusím plnit představy ostatních o tom, jaká bych měla být. Začala jsem se brát taková, jaká jsem.), nebo tzv. karmických čištění, kde události dnešní či nedávné jsou uváděny do kontextu událostí některého z minulých životů.

46

Explicitním cílem terapie může být znovu projít vzpomínkami (i těmi zapomenutými) z minulosti, se kterou je třeba se vypořádat – pochopit ji, změnit k ní postoj, uvolnit emoce spojené s určitým traumatem, změnit vzorce našeho chování, které jsme si na základě události vytvořili, a dnes se už jedná o jakýsi podmíněný reflex, který se spouští bez naší kontroly. Opravnou intervencí do minulosti může být posílání energie reiki: Pomocí těch symbolů se můžeš nakontaktovat kdekoli v prostoru a čase. Můžeš posílat tu energii do minulosti, do nějaké situace, kde se třeba stalo něco, cos nějak nezpracovala a co mělo nějaký negativní dopad na tebe nebo tvoje okolí a ty, aniž bys věděla, kdy se ta situace stala, tak prostě to tam pošleš a měníš dopad minulosti na přítomnost. (Lukáš) Reflexivita se týká i těla. Vědomě je monitorován jeho stav – způsob dýchání, zdraví orgánů atd., přičemž tento stav je možné kdykoli začít měnit. Například cvičením nebo stravou. Speciální dieta může být základem radikální osobní proměny, která je systematicky a vědomě realizována. Kamila mi pověděla svůj příběh dosavadního života jako příběh o hledání toho správného způsobu stravování souvisejího s hledáním sebe sama a určitého řádu. Už jako dítě se cítila odlišná od svých vrstevníků – oblečením, které ráda nosila, i tím, že „běžná konzumní strava“ nebyla pro ni. Ale co jíst? Kamila líčila, že se několikrát ve svém životě významně potýkala s neschopností vybrat si mezi tolika možnostmi, které se nabízely. Jaká výživa je ta zdravá a vhodná pro mne? „Už odmala, nikdy mně nechutnalo to, co mamka vařila nebo v jídelně, tak jsem začala sama zjišťovat o zdravé výživě a pak jsem byla zmatená, protože každý říkal něco jinýho. Nevyzkoušela jsem žádný systém tak dlouho natolik, abych věděla, jestli to funguj, a neznala jsem žádný lidi, na kterých bych viděla, co to dělá, od každýho jsem dělala něco a dopadalo to různě, pak jsem dva roky měla anorexii, bylo pro mě těžký se tím nezabývat.“ Kromě toho, že se Kamila podle svých slov cítí po mnoha stránkách lépe, stravovací systém, který jí byl doporučen poradcem v Klíčku, je pro ni omezením mnohosti možností, tedy „svobody“ volit a vnesením řádu do každodenního života (Pro mě je teď normální si každý den vařit. Je to součást mého života, rituál každodenní, i záležitost psychologická, uklidňuje mě to, když můžu jíst svoje jídlo.) Giddens (1991) popisuje anorexii jako patologickou reflexivní sebe-kontrolu, jako obsesi tělem a dietu jako součást projektu sebe sama. Kamila vypráví o muži, který byl „příklad jinovýho kluka, takový děcko“, nyní ale „naprosto striktně dodržuje jídelníček“, „začal šíleně jangový programy“, jí téměř jen maso, změnil své křestní jméno, „výrazně pracuje i na tom, jak se chová, jak mluví“, a „teď má pěkný chlapský rysy“ a „je z něho atraktivní chlap“. Nemoc

47

Pojímání nemoci a léčení ve Zlatém klíčku jsem se už dotýkala průběžně s tím, jak jsem psala o odblokování, o technikách zde používaných (většina technik má odstraňovat problémy velké šíře – od zdravotních až po vztahové), o trojici tělo – duše – duch apod. Nyní se na nemoc a to, jak je zahrnuta do vyprávění o sobě, více zaměřím. Nemoc jako korekce na naší cestě V průběhu výzkumu ve Zlatém klíčku i při pročítání New Age literatury jsem se setkala s tím, že nemoc je často popisována jako krize, která je ve svém důsledku dobrem, protože nás mnohé naučí a navede nás (zpět) na správnou cestu. Nemoc není třeba ze života navždy odstranit, protože v sobě nese i pozitivní potenciál proměny. Tím, že nás postaví do jiné situace, nabízí i příležitost k nutné změně postoje. Nemocný se snaží všemocně žít navyklým způsobem, ale vynucená změna jednání je pro něj důležitou korekturou. Jednou z nejznámějších literárních autorek v oblasti New Age spirituality je Louise L. Hay. V knize You can heal your life do češtiny přeložené jako Miluj svůj život najdeme autobiografické vyprávění Hay o tom, jak se její život vyvíjel od tragických začátků přes hledání duchovní cesty až k současnému stavu předávání vlastních poznatků lidem prostřednictvím knih a semináři a k harmonickým vztahům s vlastní rodinou. To, co označuje jako jeden z podstatných mezníků, je onemocnění rakovinou, které ji podnítilo změnit radikálně životní styl i postoje a vzdělávat se v oblasti alternativní léčby. Nemoc jako symbol k vyložení 60 , téma vytěsnění a konfrontace s pravdou o sobě samém

60

S. Sontag (1997) píše ve své knize, že co se nemocí týče, je třeba se vyhnout jakýmkoli metaforám. Nemoc totiž nenese žádná poslání. Cituje z mnoha literárních děl od antiky až po současnost a my vidíme, že spojování nemoci s různými symbolickými významy není novinkou, kterou by přinesla současná spiritualita. Dethlefsen a Dahlke (2002) poukazují na to, že tato symbolická rovina je obsažena již v našem jazyku - v názvu nemocí nebo ve slovních obratech či pořekadlech. To je zde vnímáno jako zakotvení moudrosti o symbolice nemoci do jazyka. Sontag usiluje ale o opak. Analyzuje mnohá románová díla a nachází zde vzorec podobný tomu, co se objevuje ve vyprávění o vlastní nemoci u návštěvníků Zlatého Klíčku: "U postav pojatých méně sentimentálně je choroba považována za příležitost, aby se konečně začaly chovat, jak se patří. Katastrofa, kterou choroba představuje, jim přinejmenším umožňuje nadzvednout závoj celoživotních sebeklamů a charakterových selhání." (Sontag 1997: 44). Ačkoli se nemusí zdaleka jednat o chorobu závažnou - o katastrofu - může nemoc znamenat nutnost čelit pravdě o sobě samém. V 19. století se podle ní objevila myšlenka, že "Choroba je to, co hovoří prostřednictvím těla, jazyk, jenž dramatizuje duševní stav; je formou sebevyjádření" (Sontag 1997: 45). Sontag užívání těchto významové rovin kritizuje a ironizuje, nazývá je mýty, "bajky o typu osobnosti" (Sontag 1997: 54). Nemoc bývá podle ní psychologizována jen do okamžiku, kdy věda nalezne technologie, přístroje a postupy, které umožní odhalit pravou příčinu nemoci a odstranit ji.

48

Nemoc je cestou k poznání sama sebe. O tom, že nemoc je něco, z čeho můžeme vyčíst informace o sobě, co je třeba určitým způsobem pochopit, píší i Dethlefsen a Dahlke v knize Nemoc jako cesta. Čtenáři má kniha představit výklad symptomů, aby i on byl pak schopný samostatně vyložit příznaky svých nemocí a rozpoznat jejich význam. Nemoc je třeba chápat jako podobenství, jen tak může mít pro člověka smysl. Tělo je jakýmsi jevištěm, scénou, kde jsou vyjadřovány obrazy vědomí. Příznak je tedy učitelem a nemoc má za cíl nechat nás dosáhnout celistvosti, překonat polaritu. Jednota znamená zahrnout všechny protiklady bez rozlišení, tzn. že ze svého vědomí nesmíme nic vylučovat. Pokud tak činíme, např. postojem „to bych nikdy neudělal“, může se to projevit nemocí. Běžně se s něčím identifikujeme a to, co nechceme vidět, čím nechceme být, co nechceme prožít, odmítneme, a vytvoříme tak náš „stín“, se kterým se pak setkáváme v tzv. vnějším světě - způsobuje např. nemoc v podobě fyzického příznaku. Nemoci se nelze vyhnout, zdraví ji potřebuje jako protipól. Po vysvětlení těchto obecných principů autoři přecházejí ke konkrétním symptomům a ukazují, s jakými „tématy“ jsou spojeny různé části těla a jejich onemocnění a předkládají otázky, které by si měl nemocný položit. Např. u problémů s trávením to může být dotaz, zda nemohu nebo nechci něco spolknout nebo, zda se něčím užírám. Hay píše podobně, že: „Tělo, stejně jako všechno ostatní, zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení. Neustále k nám promlouvá; musíme si však udělat čas a naslouchat mu. Každá buňka v těle reaguje na každou myšlenku, která nám proběhne hlavou, a na každé slovo, které vyslovíme.“ (Hay 1999: 151) Kniha obsahuje seznam „pravděpodobných mentálních návyků“, které jsou příčinou fyzických nemocí, a také nové mentální návyky, které je třeba přijmout, abychom se vyléčili 61 . Hay prochází jednotlivé části těla a s nimi spojené problémy a píše, co reprezentují, symbolizují, představují, o čem vypovídají. „Oči představují schopnost vidět. Potíže s očima často naznačují nechuť něco vidět, ať už se to týká nás samotných, nebo něčeho v našem minulém, přítomném či budoucím životě.“ (Hay 1999: 154). Stejně tak podle filozofie SAIB jednotlivé orgány souvisí s různými oblastmi našeho života a onemocnění tedy vypovídá i o našich postojích k určitým věcem, pocitech, vzorcích jednání apod. Když nás tedy např. bolí nohy, máme se zamyslet nad tématy: jistota, připoutanost, změna postojů, stabilita, pohyb, touha posunout se apod. Problémy se žlučníkem mohou značit pocity trpkosti, hořkosti či hněvu. Problém tedy nastává v okamžiku neupřímnosti k sobě samému. Až když určité myšlenky nebo emoce potlačujeme, sestoupí na hrubohmotnější úroveň, až se jednoho dne projeví v těle (když to vezmeš z hlediska čínské

61

Viz obrazová příloha: obr. č. 12 (Hay 1999: 191).

49

medicíny, napřed jsou jenom v těch éterických tělech, ale pokud je neodstraníš, tak jdou i do toho fyzickýho. (Adam)). Nemoce máme, protože nejsme schopni, že… n…emoce, nejsme schopni vlastně vůbec přijmout svoje emoce, zacházet s nima, naložit s nima, že jo. A tak to vytěsníme z té mysli, z té pozornosti a vlastně to zatlačíme do toho nevědomí a ono to začne pracovat v tom těle, to se uloží ta emoce do toho těla. (Klára) Pokud člověk znovu a znovu odmítá uvidět, na co ho nemoc upozorňuje, nemoc bere jako nahodilou překážku a nemění svůj postoj, nemoc se stává závažnou. Může přerůst v dlouhodobé postižení, se kterým se člověk v dalším životě narodí. Nemoc znamená setkání se s pravdou o sobě samém. Každá nemoc tě nějakým způsobem konfrontuje sama se sebou a hlavně se tě snaží dostat do klidu. Donutí tě zastavit se, záleží, co ti je , ale i blbá rýma se ti snaží něco naznačit. (Adam) Nemoc jako taktika Podle terapeutů a návštěvníků Zlatého klíčku nemoc může být v určitých případech více či méně vědomou taktikou k dosažení určitého zacházení od okolí – zájmu, péče, soucitu. Může být voláním dětí o pozornost rodičů. Léčitel a lékař v jedné osobě, který v Klíčku provádí zasvěcení reiki, povídal příběh o tom, jak léčil paní s asmatickými záchvaty - byla stará a v rodině jí nikdo nebral dostatečně vážně a nevěnoval jí moc pozornosti, kromě chvil, kdy byla nemocná. On ji vyléčil, rodina si oddechla, že teď už s ní nemají starosti a nemusí se jí věnovat. A ona zase onemocněla. Jiným případem „taktického“ onemocnění může být situace, kdy si člověk nechce povolit odpočinek, přestože po něm uvnitř touží. Nemoc je pak pro okolí či člověka samotného přijatelnějším důvodem pro zvolnění pracovního tempa než např. rozhodnutí vzít si dovolenou, když člověk cítí, že ji potřebuje 62 . Václav říká, že když se mu extrémně nechce do práce, stává se, že onemocní. Prostě dostanu chřipku. Už si povolím tu chřipku, jako že ji připustím, už bych aji rád onemocněl, tak prostě na čtyři dny. (Václav) Samoléčba

62

Role nemocného představuje „privilegium“ zproštění od normálních povinností a od morální viny (Parsons 1951).

50

Úkolem terapeuta je pomoci klientovi navázat kontakt s jeho vnitřním já, odkud pramení schopnost navrátit se do stavu zdraví (Heelas 1996). Nina říká, že lidi neléčí, ale ukazuje jim možnosti, kudy mohou jít, jak mohou navázat komunikaci sami se sebou, ukazuje jim, čeho si sami na sobě nevšimli: Já jsem tedy prostředník, který ukáže „Hele, tady, podívej, tohle je tvoje. To může mít takový nebo makový důvod, zkus s tím dělat tohle. (Nina) Je tu znovu a znovu zdůrazňováno, že člověk musí být při terapii aktivní, musí sám chtít něco změnit. Terapeut by neměl být tím, kdo za klienta rozhoduje, kdo řídí jeho život. Kde hledat řešení? No jasně že v sobě, tam jsou všechny odpovědi. Jednodušší je se dívat ven kolem a šplhat někde na Mount Everest a máš pocit, že tam nahoře ti to někdo poví, ale nosíš to pořád v sobě. (Anna) Jaké formy má autoterapie ve Zlatém klíčku? Jsou to různě zaměřená cvičení, zdravá strava, masáže (např. v shiatsu existují pomůcky, které umožňují působit na místa na vlastním těle jinak těžko dostupná), „reikování“ sama sebe, terapie kreslením mandal, Bachovými esencemi (pokud člověk už důvěřuje svému citu vybrat a smíchat ty pro něj správné) atd. Doma cvičím jógu lehce, pak mám cviky na otevírání čaker. Já se to učím, mám doma učebnici, tam je jak se člověk léčí, komplexně, když jdu na nějaký léčení, dívám se, jak to do toho pak zapadá. (Igor) Poradcem při léčení vlastních nemocí může být i internet. Najdeme na něm např. české stránky „Samoléčba.cz“, jejichž mottem je příznačně „Vezměte svůj život do vlastních rukou!“. Závěr Ve své práci jsem se snažila představit mnoho dílčích poznatků o fenoménu šířícím se do různých oblastí vědění i praktik, zajímavém svým nejasným statutem na pomezí religiozity a dobrého obchodního artiklu. New Age spiritualita, terapeutická kultura a metafory komplexnosti bývají někdy líčeny jako módní záležitost a cesta k finančnímu zisku, a v kontrastu náboženství bývá vnímáno jako něco, co by od obchodních vztahů mělo být stranou. Uvědomujeme si ale stále více, že diferencované světy jsou modernistickou fikcí (Latour 2003). Chtěla jsem vzít tento fenomén vážně a podívat se na to, jaké jsou výpovědi těchto lidí o světě. Postupně jsem odpovídala na otázky, které jsem si stanovila na začátku výzkumu, i na ty, které mě napadly v terénu či při analýze dat. Jsou to tyto: Jaké významy můžeme odkrývat v prostoru Zlatého klíčku (analýzou interiéru apod.)? Jaké jsou motivace návštěvníků centra ke scházení se zde a k absolvování terapií? Jaké jsou motivace terapeutů ke zřízení centra a práce s klienty, jaké mají cíle? Jak vypadají „strategie“ dosahování těchto cílů u obou skupin? Jakou typologii klientů vytvářejí terapeuti?

51

Jaké sociální formy zde můžeme pozorovat? Jaký způsob seskupování a setkávání jedinců zde existují a na čem je založena jejich identita jako člena skupiny podobně „duchovně hledajících“? Nebo se jedná o privatizovanou religiozitu? Jakou roli zde hrají primární (fyzicky přítomné) skupiny nebo referenční skupina imaginovaná nebo nepřímo přítomná skrze internet? Jaké jsou zde převládající hodnoty, postoje, které charakterizují pojetí sebe sama i okolního světa? Jaký je postoj k tělu? Jak je tělo přetvářeno, jak je s ním nakládáno? Jaké významy přikládají lidé terapii? A co znamená pro jejich sebe-identitu? Jaké k tělu váží významy? Jaký je vztah New Age a tradice? Jaký je zde postoj k penězům, k placení za terapii? Kde je hranice mezi terapií a náboženskostí? Čím se vyznačuje projekt sama sebe? Jak je pojímána nemoc a jak je léčena? Jak je zahrnuta do autobiografického vyprávění? Čtenář posoudí, do jaké míry se mi to podařilo. V průběhu studia prostředí Zlatého klíčku mě zaujalo několik dalších témat, pro které už nebyl v mé práci prostor. Pro některé návštěvníky centra je pro osobní identitu důležité pojímání sebe sama jako bytosti spřízněné s elfy, vílami, anděly atd. Někteří o sobě říkají, že mají např. vílí podstatu, a mají tak s vílami mnohé společné vlastnosti, které se odrážejí i na fyzické podobě člověka, tedy na těle. Pro chápání sebe sama, interpretaci vlastní povahy a jednání, je pro někoho centrální nauka o elementech vycházející z čínské medicíny. Z hlediska těchto elementů je vysvětlováno fungování celého těla. Životní styl i hodnoty jsou v mnoha případech úzce propojené se specifickým postojem k přírodě a jakési „přirozenosti“, což se projevuje ve způsobu stravování, oblékání, trávení volného času atd. Objevuje se zde také téma vlastního „poslání“ spojeného s „bytím sebou samým“ a „sebepřijetím“ a technikami napomáhajícími k jeho realizování. Tyto aspekty sebeidentit by bylo zajímavé dále prozkoumat. V dalším výzkumu bychom se mohli také blíže zaměřit na to, jakým způsobem dochází k šíření vědění konstruujícího identitu (tedy zaměřit se na instuticionalizované vtělení ve formě sítě seminářů, knih atd.), na jeho internalizaci v interakci apod.

52

Literatura 1) Anderson, B. 2003. „Pomyslná společenství“ In: Hroch, M. ed. Pohledy na národ a nacionalismus. Praha: Slon, s. 239-269. 2) Appadurai, A. 1990. „Disjuncture and Difference in the Global Cultural Economy.“ Theory, Culture & Society. 7: 295 - 310. 3) Bauman, Z. 1995. Úvahy o postmoderní době. Praha: Slon. 4) Bauman, Z. 2000. Myslet sociologicky. Praha: Slon. 5) Bauman, Z. 2004. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. 6) Beck, U. 2002. „The Cosmopolitan Society and Its Enemies.“ Theory, Culture & Society. 19: 17 - 44. 7) Beck, U. et al. 2003. „The Theory of Reflexive Modernization: Problematic, Hypotheses and Research Programme“ Theory, Culture & Society 20: 1-33. 8) Berger, P. L. a Luckmann, T. 1999. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 53

9) Bloch, J. P. 1988. New Spirituality, self, and belonging: How New-Agers and Neo-Pagans talk about themselves. Westport, Connecticut, London: Preager. 10) Bourdieu, P. 1992. Language and symbolic power. Cambridge: Polity. 11) Bowie, F. 2006. The anthropology of religion: an introduction. Oxford: Blackwell Pub. 12) Cohen A. K. 1997. „A general theory of subcultures“ In Gelder. K. and Thornton, S. The Subcultures Reader. London – New York: Routledge. 13) Dethlefsen, T., Dahlke, R. 2002. Nemoc jako cesta. Praha: Aquamarín. 14) Doležalová, H. 2005. Hnutí New Age v kontextu soudobé religiozity. Případová studie o Zlatém klíčku – centru zdraví a harmonie. (Oborová bakalářská práce, MU Brno, fakulta filosofická, ústav religionistiky) 15) Emerson, R. M., Fretz, Rachel I., Shaw Linda L. 1995. Writing Ethnografhip Fieldnotes. Chicago and London: The Chicago Univerzity Press. 16) Ferguson, H. 2004. „The Sublime and the Subliminal Modern Identities and the Aesthetics of Combat“ Theory, Culture & Society. 21: 1–33. 17) Giddens, A. 1991. Modernity and Self-Identity. Cambridge: Polity Press. 18) Fujda M. 2005. „Putování za čajem: čeští čajovníci a časopis Dotek. Ke vztahu pití čaje a New Age.“ In Bubík, T., Fárek M. (eds.) Náboženství a jídlo. CERES, Univerzita Pardubice. 19) Hamar, E. 2006. „Náboženství a tělo. Teoretické perspektivy v diskurzu religionistiky.“ In Doležalová, I., Hamar, E., Bělka L. (eds.) Náboženství a tělo. Praha: Malvern. 20) Hammersley, M., Atkinson, P. 2000. Etnography. London, New York: Routledge. 21) Hanegraaff, W. 2000. „New Age Religion and Securalization“. Numen 47. 22) Harrison, S. 1999. „Cultural boundaries“. Anthropology Today, Vol. 15, No. 5, pp. 10-13. 23) Hay, L. L. 1999. Miluj svůj život. Praha: Pragma. 24) Heelas, P. 1996. The New Age Movement. The Celebration of the Self and teh Sacralization of Modernity. Oxford: Blackwell Publisher. 25) Heelas, P, 1993. „The New Age in Cultural Context: the Premodern, the Modern and the Postmodern“, Religion 23. 26) Howard, A. 2005. Counselling and identity. Self Realisation in a Therapy Culture. Houndmills, Basingstoke, Hampshire, New York: Palgrace Macmillan. 27) Komárek, S. 2005. Spasení těla: Moc, nemoc a psychosomatika. Praha: Mladá fronta.

54

28) Konopásek, Z. 2005. Aby myšlení bylo vidět: Nad novou verzí programu ATLAS/ti. Biograf (37): 89-109. 29) Lash, S. 2003. „Reflexivity as non-linearity.“ Theory, Culture & Society 20: 49-57. 30) Latour, B. 2003. „Is re-modernization occuring?: and if so how to prove it – A commentary on Ulrich Beck“ Theory, Culture & Society 20: 35-48. 31) Latour, B. 1993. We have never been modern. Cambridge: Harvard University Press. 32) Lee, R. L. M. 2006. „Reinventing Modernity: Reflexive Modernization vs Liquid Modernity vs Multiple Modernities.“ European Journal of Social Theory. 9: 355 - 368. 33) Lužný, D. 2006. Sakralizace zdraví a detradicionalizace náboženství.“ In Doležalová, I., Hamar, E., Bělka L. (eds.) Náboženství a tělo. Praha: Malvern. 34) Lužný, D. 2004. Hledání ztracené jednoty: Průniky nových náboženství a ekologie. Brno: Masyrykova univerzita Brno. 35) Lužný, D. 1997. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita Brno. 36) Lübeck, W. 1998. Reiki: domácí lékárna. Praha: Pragma. 37) Lyon, D. 2002. Ježíš v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době. Praha: Mladá fronta. 38) Lyon, D. 1993. „A Bit of Circus: Notes on Postmodernity and New Age“. Religion 23. 39) Maffesoli, M. 1994. „Sociologie jako poznání sociality“. S-Obzor 3 (1) 23-28. 40) Maffesoli, M. 1996. The time of the Tribes. The Decline of Individualism in Mass Society. London, Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications. 41) Mol, A. 2002. The body multiple: ontology in medical praktice. Durham: Duke University Press. 42) Nešpor, Z. R. 2004. „Ústřední vývojové trendy současné české religiozity.“ In Nešpor, Z. R. (ed.) Sociologické studie: Jaká víra? Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR. 43) Papastergiadis, N. 2005. „Hybridity and Ambivalence: Places and Flows in Contemporary Art and Culture.“ Theory, Culture & Society. 22: 39 - 64. 44) Parsons, T. 1951. The social system. Cambridge: Tavistock publications limited. 45) Petrusek, M. 1994. „Tradice a současnost francouzské interpretativní sociologie“. SObzor 3 (1) 17-22. 46) Sontag S. 1997. Nemoc jako metafora a AIDS a jeho metafory. Praha: Mladá fronta 1997.

55

47) Szaló, C. 2003. „Sociologie formování sociálních identit.“ in Szaló, C., Nosál I. (eds.) Mozaika v rekonstrukci. Formování sociálních identit v současné střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Mezinárodní politologický ústav. 48) Thrift, N. 1999. „The Place of Complexity.“ Theory, Culture & Society. 16: 31–70. 49) Tucker, J. 2002. „New Age religion and the cult of self.“ Society January/February. 50) Turner, B. S. 2002. „Cosmopolitan Virtue, Globalization and Patriotism.“ Theory, Culture &Society. 19: 45 - 63. 51) Turner, B. S. 1996. The body and society: explorations in social theory. London: Sage Publitions. 52) Urry, J. 2003. Global complexity. Cambridge: Polity Press. 53) Václavík, D. 2005. „Obžerství, konzum a askeze v kontextu soudobé religiozity.“ In Bubík, T., Fárek M. (eds.) Náboženství a jídlo. CERES, Univerzita Pardubice. 54) Václavík, D. 2006. „Tělo jako chrám. Cesty a podoby revalvace těla v kontextu New Age.“ In Doležalová, I., Hamar, E., Bělka L. (eds.) Náboženství a tělo. Praha: Malvern. 55) Vágner, I. 2004. Managment z pohledu všeobecného a celostního. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 56) Virtue D. 2003. Léčení s vílami. Kniha a 44 karet. Praha: Synergie. 57) Wilbur, K. 1981. Up from Eden. Boulder: Shambhala. 58) York, M. 1995. The emerging network: a sociology od the New Age and Neo-Pagan movements. Lanham: Roman & Littlefield Publisher.

56

57

Jmenný index Anderson, B.: 22 Appadurai, A.: 10 Atkinson, P.: 12, 13, 14 Bauman, Z.: 7, 22, 23, 43 Beck, U.: 6, 7, 10, 39 Berger, P. L.: 11 Bloch, J. P.: 5, 6, 7, 15, 19, 23, 32 Bourdieu, P.: 9 Bowie, F.: 37 Bryman, A.: 41 Cohen, A. K.: 18 Dahlke, R.: 48 Davie, G.: 21 Dethlefsen, T.: 48 Doležalová, H.: 8, 35 Emerson, R. M.: 12 Ferguson, H.: 9 Fretz, R. I.: 12 Fujda, M.: 13 Giddens, A.: 5, 7, 11, 34, 43, 45, 46, 47 Gelder, K.: 18 Grof, S.: 19 Hamar, E.: 37, 38 Hammersley, M.: 12, 13, 14 Hannegraaff, W.: 6 Harrison, S.: 11 Hay, L.: 47, 48, 49 Heelas, P.: 7, 8, 10, 18, 19, 22, 25, 40, 42, 50 Howard, A.: 9, 11, 28, 33 Jung, C.: 12 Komárek, S.: 31 Konopásek, Z.: 15

Lash, S.: 7, 10 Latour, B.: 9, 24, 30, 51 Lee, R. L. M.: 9, 10 Luckmann, T.: 11 Lužný, D.: 5, 6, 7, 8, 19, 21, 25, 28, 40, 41, 42 Lübeck, W.: 35 Lyon, D.: 6, 7, 10, 22, 39, 42 Maffesoli, M.: 10, 24, 25, 27, 28 Marek, M.: 45 Mauss, M.: 37 Mol, A.: 9, 11, 15, 24, 37, 38 Nešpor, Z. R.: 6, 19, 21, 41, 42 Papastergiadis, N.: 10 Parsons, T.: 50 Petrusek, M.: 10, 27 Sontag, S.: 48 Shaw, L.L.: 12 Szaló, C.: 11 Thornton, S.: 18 Thrift, N.: 6 Tucker, J.: 6, 21, 40, 41 Turner, B. S.: 5, 6, 26, 41 Urry, J.: 25 Václavík, D.: 5, 29 Vágner, I.: 6 Virtue, D.: 23, 31, 44 Wallis, R.: 28 Wilbur, K.: 11 York, M.: 7, 8, 25

59

Anotace Tato práce je kvalitativní etnografickou studií věnující se brněnskému Zlatému klíčku – „centru zdraví a harmonie“ jako příkladu spirituality New Age či hnutí lidských potencí. Jde mi o porozumění světa tohoto centra - aktivit, které zde probíhají a o odhalení významů, které jim lidé přikládají, o srozumitelný překlad jazyka informantů pro čtenáře. Zlatý klíček je místo, kde probíhají různé terapeutické aktivity a v práci je zkoumáno, jakým způsobem se lidé vztahují ke svému tělu a nemoci, co tělo znamená pro jejich sebepojetí, jak je o nemoci vyprávěno. Nezajímají mě jen perspektivy lidí, ale také praktiky, tedy vtělené vědění. Práce se dotýká i problematiky současné necírkevní religiozity, individualizace, detradicionalizace apod. Byla použita technika nestrukturovaných rozhovorů a zúčastněného pozorování. V teoretické části se zabývám pojmy „identita“, „New Age“ a „Hnutí lidských potencí“ a sociokulturním kontextem tématu práce. Poznatky, které jsou uvedeny v empirické části, jsou doplněny citacemi informantů. Annotation This thesis is a qualitative ethnographic study of New Age and human potential movements as exemplified in Brno´s “Zlaty Klicek” - “a center of health and harmony”. I am interested in understanding the world of this center - the activities that take place there, as well as revealing the meanings attributed to them by the participants, and creating an intelligible translation of the informant´s language for the reader. “Zlaty Klicek” is an environment where various therapeutic activities take place and it is explored how people relate to their bodies and illnesses, in what ways are their bodies a source of their self-identities, and how do participants narrate about illness. I am not only interested in the various perspectives of those involved, but I also focus on actual practices, in other words, embodiment of knowledge. This project thematically touches upon topics of contemporary non-organized religion, individualism, detraditionalization, etc. Non-structured interviews and participatory observation are the techniques that were applied. The theoretical section is concerned with the concepts of “identity”, “New Age”, “human potential movement”, and the socio-cultural context of the theme of the thesis. The findings mentioned in the empirical section, are accompanied by quotations of informants. Počet slov: 21 957

Obrazová příloha

Obr. č. 1: Kreslení mandal do šablony

Obr. č. 2: Čajovna: inspirační karty, tarotové karty, vonné tyčinky, knihy a čaje

Obr. č. 3: Čajovna: knihovna s duchovní/náboženskou tematikou

Obr. č. 4: Logo Zlatého klíčku: cedule v ulici Jaselská a výkladní skříň centra

62

Obr. č. 5: Interiér prodejny: drahé kameny a knihy o nich, léčiva z bylinných extraktů

Obr. č. 6: Interiér prodejny: mandaly, svíčky, přírodní kosmetika a informační letáčky na stole

63

Obr. č. 7: Interiér prodejny: Zdravá výživa a mandaly

Obr. č. 8: Interiér pracovny terapeutky – drahé kameny, krystaly, aromalampa

64

Obr. č. 9: Interiér pracovny terapeutky: andělé a lahvičky aura-somy

Obr. č. 10: Interiér pracovny terapeutky – anděl sedící na skříňce a mandala v pozadí

65

Obr. č. 11: Inspirační karta: Víly v lese za úplňku tančí a hrají na hudební nástroje - víly umí svému tělu naslouchat a hravě si pohyb užívat.

Obr. č. 12: Stránka z knihy L. Hay: každá nemoc má duchovní příčinu

66

67