MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie

Bakalářská práce

Religiozita a rodinné hodnoty v Česku a Polsku

Autorka: Tereza Koplíková Vedoucí práce: PhDr. Roman Vido Ph.D.

Brno 2008

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím zdrojů uvedených v seznamu literatury.

V Brně dne 20. května 2008 …………………………… Tereza Koplíková

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Dr. Vidovi za ochotu, trpělivost, podnětná diplomová setkání, která pořádal a za jednu dobrou radu.

Počet slov základního textu (kapitoly 1 - 4): 11 137 včetně poznámek pod čarou

Obsah:

1. Úvod................................................................................................................2 2. Teoretická část.................................................................................................4 Modernizace.........................................................................................4 Sekularizace.........................................................................................5 Důsledky modernizace společnosti na proměnu rodiny......................9 Souvislost náboženského vyznání s typem rodinných hodnot............12 Historické kořeny českého antiklerikalismu.......................................13 Fenomén polského katolicismu jako součást národní identity...........15 3. Empirická část................................................................................................18 Úvod...................................................................................................18 Zdroj dat, použité metody...................................................................19 Koncept a výzkumné otázky...............................................................20 Statistická analýza...............................................................................25 4. Závěr...............................................................................................................36 Zdroje a použitá literatura..........................................................................................37 Jmenný index.............................................................................................................40 Anotace, klíčová slova...............................................................................................41 Přílohy........................................................................................................................42 Použité otázky z dotazníku EVS 1999...............................................42 Tabulky...............................................................................................48

2

1) ÚVOD

Moderní společnost, tak jak ji známe v dnešní podobě (kdy už je nazývána spíše „postmoderní společnost“, „společnost pozdní modernity“ nebo „reflexivní modernizace“ [srov. Možný 2006: 234]) musela projít zásadními změnami všech svých struktur a funkcí mnoha oblastí, aby se stala skutečně výjimečnou v tom, že se zásadně liší od všech svých předchůdkyň. Tyto změny, kdy se z takzvaného tradičního typu společnosti začala pomalu stávat moderní, zasáhly skutečně téměř všechna odvětví: od způsobů výroby a obživy, politické vlády, až po způsob každodenního života obyčejných lidí. Proměnu můžeme pozorovat také v oblasti, která dříve byla nepostradatelná pro život a fungování společnosti – v oblasti náboženské. Vlivem procesu sekularizace, který probíhal ruku v ruce s transformací společnosti, se náboženství postupně začalo stahovat do ústraní. Pomalu ztrácelo svou sociální důležitost a začalo ustupovat z veřejného života, který se stal doménou sekulárních aktérů. Někteří z kritiků mu dokonce předpovídali úplný zánik, vzhledem k tomu že ztratilo ve společnosti svou funkci. K zániku náboženství však zatím nedošlo, a podle jiných autorů (současných sociologů, kteří se tématem náboženství zabývají: např. P. Berger, T. Luckmann) k němu ani dojít nemůže, i přestože lidí, kteří se hlásí k tradičním náboženským institucím, tedy k církvím, stále ubývá. Ukazuje se totiž, že religiozita je přítomná i v moderní společnosti, pouze zde mění svou podobu. Změny odehrávající se během modernizace společnosti, se dotkly také další významné oblasti, která je sice považována za věc více méně soukromou, ale zároveň tvoří základní prvek snad každé společnosti. Touto důležitou institucí je rodina. V tradičním typu společnosti, kde měla podobu životně důležité, rozvětvené sociální sítě, se změnila v to, co za ni považujeme dnes - tedy nukleární dvougenerační soužití rodičů a dětí. Ale i tato forma se v současné společnosti pomalu proměňuje, což dokládá fakt, že žádnou výjimkou dnes nejsou rodiny s jedním rodičem, přibývá také bezdětných partnerů, soužití osob stejného pohlaví, ale také tzv. singles. Proto je, vzhledem k současným trendům, už i nukleární rodině do budoucna předpovídáno, že se stane menšinovým jevem, či dokonce zanikne úplně.

3 V empirické části své práce se pokusím zaměřit právě na religiozitu a rodinné hodnoty a to konkrétně v české a v polské společnosti. Tyto dvě země, přestože spolu sousedí a mají podobnou i část své historie, se právě v otázkách náboženské víry a církevní příslušnosti výrazně liší. Pomocí sekundární analýzy dat z Evropského výzkumu hodnot, který probíhal v roce 1999, se pokusím porovnat rodinné hodnoty Čechů a Poláků – zda budou také tak odlišné jako náboženská situace obou zemí. Zároveň se pokusím ověřit, nakolik mají věřící, kteří se hlásí k tradiční náboženské instituci - katolické církvi tyto hodnoty odlišné od ostatních skupin (věřících jiných církví, nevěřících, atd.) v české a polské společnosti. Tato analýza by měla ukázat, nakolik religiozita ovlivňuje rodinné hodnoty, tedy nakolik je pravdivá domněnka, že věřící lidé vykazují určitý konzervativnější typ hodnot a názorů ohledně rodiny, čímž jsou vlastně v dnešní společnosti (vzhledem k uvedeným trendům) spíše výjimkou.

4

2) TEORETICKÁ ČÁST

Modernizace

Procesem přechodu od tradičního typu společnosti k modernímu se zabývali téměř všichni klasikové sociologie. Za příčiny těchto změn v západních společnostech jsou považovány zejména industrializace a radikální přeměna trhu. Kromě působení těchto procesů je vývoj moderní společnosti spojen i se vznikem moderních národních států. Souhrn těchto zásadních změn způsobil či ovlivnil proměnu i všech ostatních oblasti sociálního světa. Oproti tradičním

společnostem

jsou

moderní

charakterizovány

zejména

mechanizovanou

velkovýrobou, kladením důrazu na materiální statky a blahobyt, orientací na spotřebu. I lidé se také stali součástí trhu, na kterém jsou posuzováni podle toho co nabízejí. Postavení jednotlivých členů ve společnosti už není vrozené, ale závisí na příslušnosti k sociální třídě a jejich prestiž je dána výší příjmu. Nepostradatelnou složku moderní společnosti tvoří i důraz na lidská práva, který vedl k zrovnoprávnění dříve znevýhodněných skupin a jedinců v mnoha oblastech. Důležité je také vytváření prostoru pro individuální svobodnou volbu. Tyto aspekty ale na druhé straně musí být vyváženy obrovskou produkcí velkých komplexních organizací, ať už státních či jiných, které zajišťují distribuci a poskytování všem stejných právních svobod, veřejné ochrany, účasti na politickém systému, sociálních jistot, zdravotnictví, vzdělání ale i materiálních statků a ostatních služeb. „Výsledkem je, že klesá závislost členů společnosti na malých skupinách a na primárních vztazích komunitního typu, zároveň však nebývale roste jejich závislost na hladkém fungování velkých formálních organizací a na abstraktních a anonymních společenských systémech.“ [Keller 2004: 160]. Velké formální instituce převzali roli, kterou dříve plnily právě pospolitosti a malé komunity – to znamená že nyní poskytují člověku zdroje k uspokojení jeho potřeb, ale také dohlížejí na udržování „pořádku“ a udělují sankce. Dalším doprovodným procesem modernizace je strukturální diferenciace, která způsobuje oddělení jednotlivých sfér moderní společnosti, a zaměření se každé z institucí na „svou“ oblast či jejich dělení na ještě hlubší specializace. Jejich osamostatnění jim umožňuje fungovat nezávisle na ostatních společenských oblastech, ale zároveň způsobuje větší složitost a heterogenitu společnosti. Všechny instituce jsou samozřejmě spravovány pomocí účinných nástrojů - racionalizovaných byrokratických aparátů. Následkem toho je, že formálnost je v modernitě všudypřítomná [srov. Keller 2007: kap. 1].

5

Sekularizace

Jedním z významných procesů doprovázejících přeměnu společnosti je i sekularizace, která se projevuje zejména oslabováním role náboženství1 v soudobé společnosti. „Na příkladu různých míst je možné dokázat, že postup modernizace šel ruku v ruce s prudkým úpadkem náboženských zvyků a víry.“ [Berger 1997: 26]. V moderní společnosti ztrácejí náboženské instituce vliv na veřejný život, svou někdejší politickou moc a klesá i počet jejich členů. Tímto tématem se podrobněji zabývá Dušan Lužný [1999] v knize Náboženství a moderní společnost, kde představuje pohled některých významných sociologických autorů na sekularizaci a změny které s ní souvisejí. Uvádí například, že podle Bryana Wilsona jsou dopady procesu sekularizace, které dnes můžeme pozorovat způsobeny tím, že náboženství bylo ideologií tradiční společnosti2 a plnilo zde důležité funkce které ale v moderní společnosti ztratilo. Hlavní příčinou vzniku moderní společnosti je podle Wilsona „posun od nadempirického k empirickému, od transcendentích entit k naturalismu, od jinosvětských cílů k imanentismu, od orientace na minulost jako předurčující sílu v životě k vzrůstajícímu zájmu o plánovanou a předurčenou budoucnost, od spekulativního a „zjevného“ vědění k praktickým zájmům, od dogmat k verifikovatelným propozicím, od příjímání náhodných, spazmodických a charismatických projevů božského k systematickému, strukturovanému a rutinizovanému řízení lidského.“ [Wilson citován in Lužný 1999: 64 zvýraznil B.W.]. V podobném smyslu o tomto fenoménu píše již Max Weber, který sílící racionalizaci a odklon od náboženství v moderní společnosti označuje jako odkouzlení či vystřízlivění světa [srov. Keller 2004: 283, Berger 1997: 27]. Tyto změny způsobily proměnu zejména velkých náboženských církví. Ty dnes již neurčují obecný výkladový rámec světa, nejsou už ani výsadní autoritou ve věcech morálky tuto funkci převzaly v moderní společnosti s probíhající strukturální diferenciací jiné instituce. Jak píše Lužný [1999], v souvislosti se ztrátou vlivu náboženských organizací pojednává o sekularizaci Thomas Luckmann, který se zabýval také institucionalizací náboženství a důvody, proč jsou tyto instituce v dnešní době tak oslabeny. Luckmann 1

Náboženství je chápáno jako vztah člověka k tomu, co jej přesahuje, či víra v nadpřirozený svět. souvisí to podle něj s „nadempirickým“ charakterem tradičních typů společenství, která byla celá prostoupena nadpřirozenem – od něj lidé vymezovali svůj původ, sociální uspořádání a jemu podřizovali značnou část své činnosti, i životní cíle byly vyjádřeny v nadsvětských termínech. Náboženský výklad světa tvořil zkrátka světový rámec.

2

6 rozlišuje tři historické formy religiozity: v případě první (charakteristické pro archaické společnosti) je náboženství rozptýleno do všech sociálních struktur daného společenství; u druhého typu (charakteristického například ve starém Egyptě) se již náboženské funkce mírně diferencovaly, avšak stále ve společnosti mají důležité postavení po boku jiných, například politických. A konečně třetí typ, jehož typickým příkladem jsou křesťanské církve v raně moderní společnosti, spočívá ve výrazné institucionální specializaci a monopolizaci náboženské funkce zvláštní náboženskou institucí. Dále uvádí, že poté co se církev v souladu se strukturální diferenciací postupně „specializovala“ na svou oblast – tedy stala se monopolem na „vytváření, distribuci a udržování sakralizovaných transcendentních univerz“ [Luckmann citován in Lužný 2005: 253], začala pomalu ztrácet vliv. Podle Luckmanna totiž právě „umístění náboženství do speciálních, od ostatních oblastí společnosti oddělených náboženských institucí se projevilo plným rozvinutím protikladu mezi náboženstvím a společností“ [Lužný 1999: 77] a tudíž vedlo k sekularizaci. V podobném smyslu se vyjadřuje i Peter Berger, a sice že vznikem církve, ve které se koncentrovaly náboženské aktivity a symboly, začal být zbytek společnosti chápán jako „svět“ a došlo de facto k dichotomizaci univerza na sakrální a profánní. Tím byly v podstatě položeny základy pro pozdější sekularizaci, jelikož různé faktory (zpočátku zejména ekonomické, později i jiné) způsobily ztrátu věrohodnosti náboženských výkladů reality [srov. Lužný 1999: 87]. Osudným faktorem pak byl vznik a rozvoj moderní vědy, která náboženství chápala jako pověru předkládající pouze neverifikovatelné, nadpřirozené vysvětlení příčin jevů, a nahradila jej jako autorita, která podává nový, racionalizovaný výklad světa.

Sekularizační proces ale neznamená úplný zánik veškerého náboženského rozměru ve společnosti. Jak už bylo řečeno jeho důsledkem je zejména ztráta vlivu velkých náboženských organizací v celospolečenském měřítku. Ale lidé ani v moderní společnosti neztrácejí své náboženské založení. Berger [1997: 28] uvádí dva možné důvody tohoto faktu: jde buď o příčiny psychologické - lidé si v chladné realitě modernity hledají nějaké iluze, kterých by se mohli držet; nebo ontologické – a to sice, že jakési transcendentno je skutečně součástí reality a proto nemůže ztratit význam v žádné společnosti. Místo monopolu velkých církví je pro modernitu (což platí nejen v oblasti náboženství) charakteristický náboženský pluralismus. Znamená to, že ve společnosti vedle sebe koexistují zároveň různé náboženské skupiny a směry, které pro sebe navzájem sice znamenají konkurenci, ale zároveň většinou udržují jistý stupeň smíru.

7

Autoři, kteří se zabývají podobou religiozity v dnešní společnosti, poukazují zejména na dva fenomény: jednak vznik obrodných hnutí v rámci tradičních církví a také zcela nových náboženských hnutí (tato podoba náboženství má tedy opět institucionální základ, avšak jiný charakter než tradiční) a dále na velký rozvoj takzvané privatizované religiozity. Jak píše Lužný, na vlnu nové spirituality, tedy vlnu vzniku obrodných či nových náboženských skupin, poukazují například Rodney Stark a William Bainbridge. Tito autoři sekularizaci označují za sebeomezující se proces, což znamená že se snižováním významu velkých církví zároveň přináší i „náboženské oživení již existujících náboženských tradic a náboženskou inovaci, tj. vznik nových náboženských skupin“ [Lužný 1999: 94]. To potvrzuje i Peter Berger, který se také zmiňuje o popularitě nové spirituality3: „...vystřízlivělý svět je tak chladný a bezútěšný. Tím pádem moderní doba, přestože opravdu je dějištěm masivní sekularizace, je také místem, v jehož rámci probíhají mohutná anti-sekularizační hnutí.“ [Berger 1997: 27]. Tato hnutí, jak již bylo uvedeno, mají podobu buď nového proudu v již existující náboženské tradici - například tzv. charismatických proudů v katolické církvi, ale především jde o vznik a rozvoj mnoha nových náboženských skupin, které buď přebírají myšlenky některých starších náboženských tradic, například východních náboženství, nebo jsou založena na zcela novém základu. Další podobou náboženství v moderní společnosti je fenomén privatizované religiozity, o které pojednává T. Luckmann. Podle něj důsledkem vysoké strukturální diferenciace sociální struktury je, že velké instituce mají značnou kontrolu nad individuálním chováním, zároveň ale zůstává velká oblast, kde nejsou institucionálně předurčeny vzorce chování a která není pod přímou institucionální kontrolou. Luckmann tuto oblast nazývá soukromou sférou. „Jelikož prostor individuálního vědomí – nikoli individuálního chování – je osvobozen od sociálně strukturních omezení, ... jednotlivci je dána svoboda vybírat z celé řady posvátných univerz.“ [Luckmann 1996: 74 citováno in Lužný 2005: 255]. Tento typ religiozity se tedy vůbec nemusí projevovat příslušností k nějaké (ať už tradiční nebo nové) náboženské organizaci, ale „odehrává“ se v privátní sféře. Většinou tito lidé tvoří jen nějaká volná sdružení, či neformální síť, poskytují si literaturu, atp. ale ani to nemusí být pravidlem.

3

Obdobou vlnu „nové spirituality“ lze nalézt i v historii: např. období 12. a 13. století, kdy v Evropě vznikají tzv. heretická hnutí (valdenští, kataři) ale zároveň jsou i spontánně ustanovené nové katolické řády (františkáni, dominikáni). Také v tomto případě byl zřejmě vznik těchto skupin odpovědí na potřeby a stav tehdejší společnosti.

8 Lidé si tedy v takovýchto podmínkách mohou vybírat z velkého množství spirituálních proudů a věr, které jsou jim v dnešním světě „nabízeny“ různými oficiálními nebo neformálními náboženskými organizacemi, institucemi či uskupeními. Mohou si vybrat které, z nich jim nejvíce vyhovuje a i to si mohou přizpůsobit svým individuálním potřebám. Nebo si z různých střípků světových náboženství, směrů a filozofií skládat své vlastní. Velmi oblíbené v několika posledních desetiletí byly zejména východní filozofie, v naší zemi se pak stále častěji mluví o keltství, které je prezentováno jako návrat k náboženským kořenům našich předků. Patří sem i fenomény, které se jako náboženství primárně nepředstavují, ale v podstatě plní stejnou funkci, ať už jde o astrologii, různé esoterické proudy, meditační nauky atd. Ale i nejrůznější hnutí propagující určitý typ životního stylu - například tzv. New Age [srov. Lužný 1999]. Samotná existence (a samozřejmě také oblíbenost) všech možných spirituálních proudů a skupin potvrzuje, že sekularizace je procesem, který má skutečně dopad zejména na tradiční velké náboženské instituce. Ty ztrácejí své dominantní postavení ve funkci světonázorových interpretací a stávají se jen jednou z mnoha variant, které si člověk v dnešní pluralitní společnosti může vybrat. Jak píše P. Berger, náboženství jedince už dávno není věcí pevně danou, místo toho se „stává otázkou volby, výslednicí nikdy nekončícího v každém jedinci se odehrávajícího promítání vlastních zkušeností do výkladu světa i vlastního já.“ [Berger 1997: 60].

9 Důsledky modernizace společnosti na proměnu rodiny:

Rozsáhlé změny struktur společnosti během modernizace se nevyhnuly ani dalšímu z jejích základních fenoménů - rodině. Nejen že se proměnila její forma ale i funkce. A ani její dnešní podoba, tedy dvougenerační nukleární rodina, zřejmě nebude výhradní formou této instituce navždy. Poukazují na to změny, kterými v současné době rodina opět prochází, autoři zabývající se tímto fenoménem dokonce nezřídka píší o konci rodiny [srov. Možný 2006: 229 - 231]. „Rodina je pro všechny záležitost natolik posvátná, že opravdu jen s těží pochopíme, proč se nám právě v moderní společnosti doslova rozpadá před očima.“ [Keller 2003: 43] Podle demografických statistik mnohá manželství končí rozvodem jen po pár letech, žádnou výjimkou nejsou opakovaně zakládané rodiny, nesezdaná soužití, rodiny s jedním rodičem, či dobrovolně bezdětné páry. Důvod, pro který byla rodina dříve mnohem soudržnější je ten, že byla existenční nutností4 - bez ní pro jednotlivce nebylo možné přežít, pokud nebyl příslušníkem armády či církve. Domácnost byla základní výrobní jednotkou a zajišťovala si také ozbrojenou ochranu. Oproti tomu dnes je domácnost místem spotřeby a zdaleka už není a místo výroby statků je hlavní činností jejich konzumace [srov. Keller 2003: 44-49]. Dnes už ani manželský svazek, jako zakládající instituce rodiny, není tak stabilní jako v dřívějších dobách. „Industrializované společnosti s tržním hospodářstvím transformovaly manželství ve vztah smluvní, jak to odpovídá logice právního státu. Stala se z něj smlouva na dobu neurčitou, kterou lze jednostranně vypovědět. Rodiny se mohou zakládat a končit a znovu zakládat a končit… i na trvalé rearanžování vztahové struktury domácností se může společnost našeho typu adaptovat, jak už se ostatně pomalu děje.“ [Možný 2006: 236]. Jako další důvod nestability J. Keller uvádí, že „častý rozpad manželství je důsledkem vyššího očekávání vůči manželskému partnerovi, než tomu bylo v minulosti. Tento argument … vcelku odpovídá mentalitě moderní společnosti, která

přece ve všech oblastech usiluje

dosáhnout stále více a více. Odpovídá také mentalitě konzumu, která volá po stále kvalitnějším zboží“ [Keller 2003: 44]. Nejen nestabilita je příčinou toho, že po krátkém ustálení se na dnešní podobě instituce rodiny začíná pomalu doznávat dalších změn. Ivo Možný, který se tímto tématem zabývá ve své knize Rodina a společnost [2006] uvádí, že rodina na počátku přímo přispěla k transformaci společnosti a nyní musí nést následky toho, že si ji moderní tržní společnost 4

J. Keller sice konstatuje, že manželské svazky měli tehdy i dnes přibližně podobnou délku trvání, ale zatímco dnes jsou přetrhávány rozvody, dříve to bylo smrtí. [Keller: 2003]

10 přizpůsobuje. Podoba rodiny tak ji známe dnes, tedy dvougenerační soužití rodičů a dětí totiž není výtvorem kapitalismu, ale vlastně jedním z jeho předpokladů a tím také přispěním ke vzniku moderní společnosti. A to jednoduše tím, že „evropský typ párové stabilní rodiny ... vztyčil hradbu mezi soukromým a veřejným. Svým členům, zejména však muži-uživateli, umožňoval uchylovat se za tuto hradbu a obnovovat síly pro nové zápasy v chladném světě veřejném...“ [Možný 2003: 233 – 234] Rozvoj trhu a konzumu ale dnes pomalu způsobuje rozklad tohoto fenoménu, který stál u jeho počátků. Dochází totiž k rozporu: se stále pokračujícím ekonomickým růstem bylo pro rodinu již obtížné vystačit jen s jedním příjmem. Proto se pomalu také ženy staly součástí pracovního trhu. To spolu s dalšími změnami (umožnění přístupu ke ve vzdělání, spolehlivé možnosti plánovaného rodičovství, rozpad záruky trvalého manželského svazku, ale také prodloužení délky produktivního věku, ... ) které moderní společnost přinesla, ženám otevřelo možnosti přístupné dříve jen mužům. Ženy těchto možností začaly plně využívat, což způsobuje, že svůj potenciál nyní musí dělit mezi komerční sféru a rodinu (pokud si nevyberou pouze jednu z nich, což ale většinou znamená volbu na úkor druhé možnosti). Tím je vlastně pomalu bourána hradba rodiny, tedy místa, ze kterého byla dříve čerpána síla pro rozvoj trhu [srov. Možný 2003: 233-235]. Otázkou je, jak tento vývoj bude pokračovat, a jaké další změny bude pro rodinu znamenat. Pokud budou potřeby trhu jedince v budoucnu pohlcovat čím dál tím více, mohlo by to mít pro společnost fatální následky. Jak píše Ulrich Beck: „je-li tržní model charakterizující modernu domyšlen do krajních důsledků, předpokládá společnost bez rodiny, bez manželství. Každý musí být samostatný, svobodný, aby mohl vyhovět požadavkům trhu a zajistit si tak ekonomickou existenci. Subjektem trhu je v poslední rovině osamělý jednotlivec, jemuž „nebrání“ v činnosti partnerské, manželské nebo rodinné vztahy. To znamená, že plně realizovaná tržní společnost je také společností bez dětí.“ [Beck 2004: 190 zvýraznil U.B.]. Pokud by společnost dospěla do takovéhoto stádia, znamenalo by to de facto její zánik, protože bez potomků by už lidé neměli komu dále „předat“ to co vybudovali. Tento nátlak společnosti samozřejmě není jejími členy pociťován nijak násilně, ale projevuje se jako jakýsi životní standart, který je dnes běžný. Mnoho možností a příležitostí, které dnešní doba nabízí (kariéra, studium, cestování, ale také mnoho způsobů trávení volného času) způsobuje, že je založení rodiny odkládáno do pozdějšího věku a na více než jedno nebo dvě děti nezbývá čas. A i když dnes zánik rodiny zatím ještě nehrozí, faktem zůstává, že dětí se ve vyspělých západních kulturách rodí čím dál tím méně. Přispívá k tomu také to, jak jsou dnes „drahé“, lidé si nechtějí snižovat svou životní úroveň, na kterou jsou zvyklí. Tento důvod zřejmě jen tak nepomine, vzhledem k tomu, že způsobuje, jak píše Možný, jakýsi

11 bludný kruh: „společnosti soumraku moderní doby uvízly ve smyčce posilující se zpětné vazby: čím méně se ve společnosti rodí dětí, tím jsou vzácnější – tím větších společenských oprávnění se jim dostává a tím jsou nákladnější. Čím jsou ale děti nákladnější, tím méně si jich člověk může dovolit, a tím méně se jich tedy ve společnosti rodí.“ [Možný 2006: 238]. Za další faktor přispívající k tomuto trendu může být i vyšší vzdělanost západních společností, protože, jak ukazují demografické statistiky, vyšší úroveň dosaženého vzdělání také často implikuje méně dětí, nebo dokonce bezdětnost.5 A nejen z těchto statistik lze vyčíst další trendy v oblasti které zasahují do podoby fenoménu rodiny. Kromě již zmíněné klesající porodnosti a rostoucí rozvodovosti, vzestupu nesezdaného soužití a také stále běžnějších jednočlenných domácností lze za významnou změnu označit zavedení registrovaných partnerství, tedy v podstatě jakousi společenskou legalizaci soužití osob stejného pohlaví. Tyto změny skutečně potvrzují, že to co považujeme za rodinu se v podmínkách dnešní společnosti mění pomalu proměňuje.

5

Ivo Možný tento jev komentuje následovně: „Matky, kterým se dostalo univerzitního vzdělání, mají – kromě obtížné smiřitelnosti profesionálních aspirací s mateřstvím – problém i s tím, že příliš mnoho četly o vztahu mezi blahem dítěte, jeho potřebou vřelého vztahu, stimulace intelektu atd. atd. a jeho zdravým rozvojem ve všestranně bohatou a vyváženou lidskou bytost. Nepovažují se samy často tak dlouho za osobnostně dosti zralé na mateřství, až je na ně pozdě.“ [Možný 2006: 238]

12 Souvislost náboženského vyznání s typem rodinných hodnot

Religiozita může být určujícím vlivem (jako jedna z důležitých sfér lidské skutečnosti), který tvoří či významně ovlivňuje lidské hodnoty. Na základě hodnot si pak člověk utváří postoje, které k různým věcem zaujímá [srov. Sociologický slovník: 727, 728]. Že tímto vlivem religiozita skutečně bude, se dá předpokládat zejména u těch skupin lidí, pro které je právě náboženský rozměr v životě důležitý, tedy u věřících. I když v dnešní společnosti lze těžko předpokládat jaké hodnoty bude mít člověk, který se označí za věřícího. Jak bylo uvedeno výše, lidé mohou vyznávat nejrůznější náboženské směry, které se v tom co hlásají mohou lišit, či dokonce si v mnoha otázkách i protiřečit. Kde by naopak neměl být problém hodnoty předvídat je případ náboženství, u kterého je víra pevně institucionálně zakotvená a kde jsou pro věřící v církvi určená jasná pravidla, která mají dodržovat. Zde už se dá předpokládat že ti, kdo se k této instituci hlásí se budou buď s danými pravidly ztotožňovat a jednat podle nich, nebo se alespoň snažit přiblížit tomuto ideálu. Typickým příkladem takovéto instituce je katolická církev. Oblast rodinných hodnot je jednou z těch, kde by se vliv religiozity měl projevovat nejvíce. Náboženská instituce totiž tím, že svým členům předkládá jistá pravidla, de facto určuje způsob jejich jednání a to zejména v pro ni důležitých oblastech. A takovou oblastí, vedle věrouky a rituálních předpisů, rodinný život bezesporu je. Rozdílnost těch kdo tato pravidla dodržují oproti ostatním je pak patrná tím více, čím jsou náboženské přepisy odlišnější od běžných norem většinové společnosti. V případě římskokatolické církve jsou tyto rozdíly (vzhledem k několikasetleté tradici této instituce) zcela zřejmé. Pro katolickou církevní věrouku je mnoho dnes již běžných fenoménů stále nepřípustných. Nejvýznamnější odlišnosti jsou (v souvislosti s rodinou) například nerozlučitelnost manželství6 nebo otevřenost možnosti početí7 [srov. Katechismus katolické církve]. Tyto a jiné podobné zásady s důrazem na závazky a povinnosti, působí v dnešní moderní společnosti, kde je běžné spíše na chování podle momentální osobní libosti, jaksi „zpátečnicky“. Ale pokud je věřící skutečně (víceméně) dodržují i na vzdory tlakům okolí, kterým jsou každodenně vystaveni, znamená to že religiozita je skutečně faktorem, který vytváří a udržuje lidské hodnoty.

6

možné je pouze anulování sňatku, které ale předpokládá vážné důvody, „církevní rozvod“ neexistuje. Občanský rozvod a následné nové manželství je chápáno jako porušení slibu a život ve hříchu, a těmto lidem je pak úpírán přístup k církevním svátostem. 7 Plození a výchova dětí je prezentována jako jedna z hlavních funkcí manželství. Církev stále neuznává žádnou antikoncepční metodu (s výjimkou metody rozpoznávání plodných a neplodných dnů), není přípustný ani potrat – byť třeba ze zdravotních důvodů.

13 Historické kořeny českého antiklerikalismu

Česká společnost je označována za nejméně nábožensky založenou společnost vůbec. Toto tvrzení by platilo, pokud by bylo možné ztotožňovat religiozitu pouze s církevní příslušností. Míra sekularizace v České republice je skutečně značná, což dokládá i fakt, že se v dnešní době k církvím hlásí jen asi jedna třetina lidí – viz tabulka č. 1. V této kapitole ale budou popsány některé z vlivů, které přispěly k této dnešní situaci. Několik především historických příčin, postupně vedlo k tomu, že se česká společnost přiklonila více k nacionalismu jako hlavnímu výkladovému rámci. Katolická církev, která je dominantní ve všech sousedních zemích – má sice nejvíce členů i u nás, je to ale mnohem menší podíl než právě v okolních zemích. Jako hlavní důvod této situace bývá uváděn vývoj, kterým české země prošly ve své minulosti. Český antiklerikalismus má totiž hlubší kořeny než v komunistické nadvládě minulého století. Jako počátky bývají označovány už události v dobách husitských v 15. století. Později sice v dobách protireformace byla opět většina národa katolická, avšak během 18. století v českých zemích přetrvávaly malé skupinky tajných nekatolíků, jejichž existence ale sehrála důležitou roli. Jako jeden z hlavních důvodů totiž vedly k vydání Tolerančního patentu8 roku 1781 Josefem II, kterým byly kromě římského katolictví povoleny další dvě křesťanská vyznání - luterství a kalvinismus. Nešpor poukazuje - s odkazem na Hrocha - na fakt, že tyto náboženské změny, tj. zrušení monopolu římskokatolické církve, ještě spolu s dalšími faktory jako „Napoleonské války, ‚zrušení‘ Svaté říše Římské, a Rakouský státní bankrot r. 1811, totiž podle tohoto autora vedly ke krizi identity, likvidující primát náboženského pohledu na svět“ [Nešpor 2004: 26] tím vytvořily prostor pro utvoření nového „výkladového“ rámce v českých zemích, kterým se stal nacionalismus. Dále odklonu od katolictví (a posílení nacionalismu) přispělo také to, že Češi se začaly identifikovat jako nezávislý národ, jehož úspěchy a význam byl v minulosti většinou spojen s nekatolickým hnutím (husitství, protestantismus). Přispělo také české národní obrození, které zdůrazňovalo slavná období české historie, a také v oblasti jazykovědy tím, že zavrhovalo barokní způsob vyjadřování. Tyto změny sice nevedly k masovým úbytkům členů církve (jak je vidět v tabulce č. 1, za první republiky se k němu hlásila drtivá většina lidí), ale katolicismus se stal stával pro stále více lidí spíše pouze čistě formálním – tzv. „matrikovým“9. Matrikoví katolíci měli liberální názory a na jejich náboženských rituálech se účastnili minimálně. [srov. Nešpor 2004: 21-37] 8 9

Jeho úplné znění lze nalézt na: http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/tol-pat.htm Termín „matrikový katolík“ zavedl T. G. Masaryk [Nešpor 200: 27]

14 Další rozvoj sekularizace v české společnosti podpořila vláda komunistického režimu. Jak píše Lužný a Navrátilová [2001], její praktiky při kterých bylo propagandou náboženství devalvováno jako přežitek a jeho veřejné funkce byly potlačovány, církevní hodnostáři byli zavíráni či popravováni a církevní majetek byl zabaven a další činnost církví byla bezpodmínečně podřízena a přizpůsobována státnímu dozoru, způsobily že náboženský život se uchýlil do soukromí

a

různých nestátních - tedy ilegálních struktur. [srov. Lužný,

Navrátilová: 2001: 85-86]. Po roce 1989 při sčítání lidu bylo očekáváno jisté náboženské oživení (což opět ilustruje tabulka č. 1: v roce 1991 se k některému z náboženských vyznání přihlásila téměř polovina české populace). Podle výsledků které přinesl cenzus o desetiletí později, ale namísto potvrzení nárůstu věřících vyšel najevo pravý opak. Tedy že věřících, kteří se hlásí k církvi ubývá a také, že tato sestupná tendence se projevila zejména na ztrátě členů naší největší církve. Za příčiny tohoto úpadku bývají považovány úmrtí starších ročníků, které se k církvi hlásily, ale také to že mnoho lidí se k ní přihlásilo neuváženě - jednoduše proto, že po mnoha letech k tomu měli konečně možnost, a že tím spíše chtěli vyjádřit svůj názor. Jiní mohli svou příslušnost k církvi odvozovat od křtu, přestože nebyli praktikující věřící atd. [srov. Z. R. Nešpor: 2004; Lužný, Navrátilová: 2001]. Tabulka č.1: Podíl věřících jednotlivých církví Československu v roce 2001 církev / rok: 1921 Římskokatolické 82 % Řeckokatolické 0,1 % Evangelické celkem 4% (Z toho českobratrské evangelické) Pravoslavné 0,1 % Československé husitské 5,2 % Izraelské 1,3 % Jiné 0,1 % Bez vyznání 7,2 % Nezjištěno 0% Celkem 100 %

v letech 1921, 1930 a 1991 a v České republice 1930 78,5 % 0,1 % 4,7 % (2,7 %) 0,2 % 7,3 % 1,1 % 0,1 % 7,8 % 0% 100 %

1991 39 % 0,1 % 2,5 % (2 %) 0,2 % 1,7 % 0,1 % 0,1 % 39,9 % 16,2 % 100 %

2001 26,79 % 0,2 % (1,15 %) 0,22 % 0,97 % 2,81 % 59,04 % 8,82 % 100 %

Zdroj: ČSÚ: Sčítání lidu, domů a bytů v letech: 1921, 1930, 1991 a 2001

Katolická církev tak není ani dnes v české společnosti pojímána jako významná či důležitá veřejná instituce (mluví se o ní nejvíce ve spojitosti s navracením majetku). Lidé ji většinou považují za příliš konzervativní tradicionalistickou instituci, která již v moderní době nemá příliš co nabídnout.

15 Fenomén polského katolicismu jako součást polské národní identity

Oproti České republice je situace v Polsku zcela odlišná. Ne v tom smyslu, že by zde místo nacionalismu byla převládajícím výkladovým rámcem společnosti náboženská autorita. Ale katolictví je v polské společnosti silně spojeno právě s národní identitou. Stejně jako v případě českého „antiklerikalismu“ i v Polsku je současná situace velmi podobná té na počátku 20. století, tak i v případě této specifické podoby polského katolictví úzce svázaného s národními charakteristikami lze odhadovat hlubší historické kořeny.

Jak píše E. Nowicka [1997] někteří autoři dokonce tvrdí, že nacionalistický obsah v polském katolictví zcela dominuje nad obsahem náboženským. Z výzkumu mladé generace Poláků v roce 1991 vyplývá jasná převaha nacionalismu: v otázce „Čím se cítíte být?“ byla mládeží volena nejvíce možnost „Polák“ (dokonce 2x častěji než možnost „člen církve“) [srov. Nowicka 1997: 84]. Jako vysvětlení udává autorka několik faktorů, které tuto situaci ovlivnily. Za hlavní je ale považován už zmiňovaný historický: v 18. století během trojího dělení Polska vládly jednotlivým částem území cizí mocnosti s odlišným náboženským vyznáním: Rusové byli ortodoxní a Němci většinou protestanti10. Římskokatolické vyznání původních polských obyvatel tedy podporovalo vymezení se oproti těmto nepřátelským mocnostem. Cílem vládnoucích sil naopak bylo potlačovat Římskokatolické vyznání i církev a snaha o asimilaci polských obyvatel. Během těchto událostí se katolická církev stala institucí podporující národně-vlastenecké a liberální hnutí. Od 19. století tak pro následující období platí, že římskokatolické vyznání se stalo důležitým prvkem polské národní identity. Jak autorka uvádí - ve 20. století (během 20ti let první polské republiky, ale i během čtyř desítek let komunistické nadvlády) je v polské společnosti zřetelná tendence slavení katolických svátků spíše jako příležitost pro demonstraci národního a politického uvědomění. Tento význam předčil samotné náboženské pohnutky k účasti na liturgických oslavách. Zatímco v české společnosti bylo během čtyřiceti let komunistické vlády posíleno směřování ještě k větší míře sekularizace a antiklerikalismu, v polské společnosti tomu bylo paradoxně právě naopak. I zde totiž ateistická vláda komunistické strany posílila trend započatý v minulosti - tedy v případě Polska - důležitost role římskokatolické církve a katolické víry. Komunistický režim posílil dominanci jednoho náboženství, protože katolická 10

jen tehdejší Rakouská říše byla římskokatolická, proto v rakouské části Polska, našlo „Poláctví“ podporu v polském luteránství

16 církev byla jediným skutečným konkurentem, kterého musely brát politické úřady/síly v potaz. Církev v Polsku byla posilována také faktem, že v roce 1978 se stal hlavou římskokatolické církve Karol Wojtyla a Polsko tedy mělo „svého“ papeže. Po pádu režimu až dodnes stále přetrvává fakt, že Poláci, kteří zároveň nejsou římskými katolíky jsou spíše výjimkou. Podle Nowicke [1997] je ale míra sekularizace polské společnosti stejná jako v případě ostatních evropských zemí. To že se drtivá většina obyvatel Polska hlásí k církvi není signálem menší sekularizace, ale právě důsledkem že toto vyznání je výrazem vlastenectví a národní identity [srov. Nowicka: 1997: 81-92].

Postavení katolické církve v Polsku je ale stále (oproti jiným zemím) relativně významné. Například v oblasti politiky: katolická církev sice nemá takovou moc, aby politické dění ovlivňovala přímo, ale pro mnoho (zejména starších) lidí je stále určující autoritou podle které se řídí například při volbách a utváření svého politického názoru.11 Do loňských předčasných voleb měla v polském sejmu většinu strana Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawieliwosc - PiS), která je hodnotově velmi konzervativní, populistickou pravicovou stranou s křesťanským zaměřením. Jako další z křesťanských stran tu byly zastoupeny: Liga polských rodin (Liga Polskich Rodzin – LPR), která reprezentuje radikální a populistickou verzi polského nacionalistického a křesťanského konzervatizmu, zásadně odmítá potraty, svazky osob stejného pohlaví, eutanazii a zaujímá velmi kritický postoj k Evropské unii, je také úzce spojena s některými kruhy katolické církve; a Polská lidová strana (Polskie Stronnictwo Ludowe - PSL) která je agrární stranou, ale zároveň klade také důraz na obranu tradičních národně-katolických hodnot. V sejmu byly tedy tři křesťanské strany oproti zbylým čtyřem12. Po předčasných volbách v roce 2007 (vyvolaných právě skandály ve vládnoucí PiS) zvítězila pokrokovější proevropská, liberálnější politická strana Občanská platforma (Platforma obywatelska, PO) a PiS zůstala druhou nejsilnější stranou, LPR ani PSL se do sejmu nedostaly - Polsko se tak pomalu přibližuje situaci v České republice, kde je již po několik volebních období ve vládě pouze KDU-ČSL s menšinovým zastoupením, která jako jediná ze stran přímo odkazuje na křesťanské hodnoty [srov. Euroskop.cz: Polské předčasné parlamentí volby – 21.10. 2007; Hrachová, Drahorád 2007].

11

Například prostřednictvím katolického rádia Radio Maryja vedeného řádem redemptoristů či jiných sdělovacích prostředků, které jsou taktéž v jejich rukou [srov. MF Dnes 8.4.2007: Rádio Maryja: nedobytná pevnost polských katolíků, Infoservis společnosti člověk v tísni 12.5.2003: Jak ovládat milionovou sektu?] 12 Občanská platforma, Sebeobrana, Spojenectví demokratické levice a Polská sociální demokracie

17 Polsko – respektive některé z polských stran či institucí13 na sebe ale stále často upozorňuje kontroverzními návrhy, jako například uzákonění omezení některých práv homosexuálů (zákaz vykonávat určité profese). Dalším příkladem mohou být také změny ve školství, které mají být zavedeny od příštího školního roku: známkování z náboženství, které se bude započítávat do celkového průměru a několik papežových knih jako povinná četba. V těchto ohledech se Polsko stále významně liší od ostatních zemí Evropské unie, kde je snaha spíše opačná: a sice jakékoliv náboženské projevy ve školách zakazovat.

13

Zejména tzv. Úřad pro ochranu práv dítěte

18

3) EMPIRICKÁ ČÁST

Úvod V empirické části se zaměřím na porovnání rodinných hodnot v české a polské společnosti – na to, zda budou natolik rozdílné, jak by se dalo v závislosti na odlišné náboženské situaci obou zemí očekávat. Dále se pokusím ověřit, zda se vliv religiozity projevuje v hodnotách členů tradiční náboženské instituce - římskokatolické církve - v české a polské společnosti srovnatelně. Tedy zda budou čeští i polští katoličtí věřící vyznávat shodné hodnoty týkající se rodiny, a nakolik budou tyto hodnoty podobné tomu co hlásá církev. Dále budou srovnáváni také s věřícími jiných církví, lidmi, kteří se považují za věřící, ale nepřihlásili se k žádnému konkrétnímu vyznání, a také s těmi, kteří se označili za nevěřící či ateisty. Toto srovnání by mělo mimo jiné pomoci ukázat k jakým hodnotám spíše tíhnou ti věřící, kteří se k žádné církvi nehlásí - zda ke stejným jako katoličtí věřící tedy konzervativnějším, nebo zda mají hodnoty týkající se rodiny podobné spíše nevěřícím.

19

Zdroj dat, použité metody

Pro zodpovězení výzkumné otázky bude použita metoda sekundární analýzy dat z Evropského výzkumu hodnot (European values study, dále jen EVS) který proběhl ve více než třech desítkách evropských zemí v roce 199914. Výzkum obsahoval celou řadu otázek, týkajících se hodnot a postojů respondentů v různých oblastech (práce, rodina, politika, náboženství, atd.). V českém projektu bylo uskutečněno 1908 rozhovorů s respondenty. Výběrový soubor respondentů byl pořízen jako pravděpodobnostní výběr pro českou populaci starší 18 let (včetně), která rozumí a hovoří česky - státní občanství nebylo podmínkou a nebyl stanoven ani horní limit pro věk respondenta. Podle výběrového plánu a velikosti domácnosti bylo provedeno odpovídající vážení. Byla testována reprezentativnost vzorku vůči populaci starší 18 let, vzhledem k pohlaví, věku a stavu a navíc byla data dovažována na demografickou strukturu. Vzorek tedy lze považovat za reprezentativní pro celou českou populaci. V Polsku bylo v této vlně EVS uskutečněno 1095 rozhovorů a i zde výzkum prováděla zkušená výzkumná agentura i tento výběrový vzorek je, obdobně jako český, považován za reprezentativní [srov. Halman 2001: 295, a SC & C: Evropská studie hodnot]. Při analýzách byly váhy zapnuty a všechny otázky, které v této práci byly použity lze nalézt v přílohách (jsou převzaty z české verze dotazníku EVS 1999). Data byla statisticky zpracována v programu SPSS a užitými procedurami byly převážně srovnání průměrů a dvourozměrná analýza.

14

Tuto vlnu výzkumu v ČR zajišťovala Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity (řešitel grantu prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc.) spolu s agenturou SC & C spol. s r.o (spoluřešitel: doc. RNDr. Jan Řehák), která také provedla sběr dat.

20

Koncept a výzkumné otázky

U respondentů, kteří budou rozděleni do skupin podle toho, zda se označili za věřící a členy církve bude sledována míra konzervativnosti jejich rodinných hodnot. Za konzervativnější přitom budou považovány ty, které se více blíží dogmatům římskokatolické církve. Rodinné hodnoty budou zjišťovány pomocí indikátorů, tedy vybraných otázek z výzkumu EVS 1999, ve kterých respondenti vyjadřovali svůj názor na rodinu či hodnotily různé fenomény, které s rodinou souvisejí. U všech výzkumných otázek je za nezávislou proměnnou považována religiozita a za závislou míra konzervativnosti rodinných hodnot.

Hlavní výzkumná otázka, se bude týkat rozdílů mezi Čechy a Poláky v typu jejich rodinných hodnot. S ohledem na fakt, že velká část Poláků se označuje za věřící a zároveň příslušníky katolické církve, by se dalo očekávat, že jejich rodinné hodnoty budou (oproti sekularizovanějším Čechům) mnohem konzervativnější. Jak bylo ale uvedeno v teoretické části, tato příslušnost k církvi může mít v případě Polska částečně také jiné příčiny, než jen víru a osobní přesvědčení Poláků - může být také výrazem vlastenectví či národní příslušnosti. V takovém případě by hodnoty polského souboru neměly nevykazovat takovou míru tradicionalismu, ale spíše by se měly blížit hodnotám české společnosti.

Hlavní výzkumná hypotéza tedy zní: Hh: I přes velké rozdíly v religiozitě obou zemí, rozdíly v rodinných hodnotách Česka a Polska nebudou stejně tak velké, ale budou menší.

Další výzkumné otázky budou zaměřeny na srovnání hodnot týkajících se rodiny u několika jednotlivých skupin rozdělených na základě religiozity. Měly by ukázat rozdíly mezi těmi, co se označili jako věřící a členové římskokatolické církve oproti ostatním skupinám – zda se jejich příslušnost také odráží v jejich hodnotách a nakolik jsou od hodnot ostatních skupin rozdílné. Dále také, zda se budou lišit hodnoty katolíků v českém a polském prostředí. Samozřejmě nelze očekávat, že všichni respondenti, kteří se označí za katolíky budou mít hodnoty shodné s dogmaty, které hlásá církev, což je způsobeno nejen přítomností těch, kdo se k církvi hlásí jen formálně, ale také tím, že i mnozí praktikující věřící se ve svých názorech

21 mohou od stanovisek církve lišit. I přesto lze ale předpokládat, že katolíci budou vykazovat konzervativnější typ hodnot než ostatní skupiny. Dále bude pozornost zaměřena na ty respondenty, kteří se označují za věřící, ale zároveň se nehlásí k žádné církvi. Tuto skupinu lze totiž považovat právě za představitele oné privatizované religiozity, u které ale vzhledem k jejím rozmanitým podobám nelze jednoznačně předvídat typ jejích hodnot. Analýza by tak mohla ukázat, zda je v otázkách hodnot rodinných tato skupina blíže konzervativním hodnotám katolických věřících, nebo právě naopak. Posledními sledovanými skupinami pak budou respondenti, kteří se označili za nevěřící a za ateisty. Rozdíl mezi těmito kategoriemi tkví v tom, že ateisté popírají existenci Boha a neuznávají náboženství, kdežto v případě nevěřících tomu tak být nemusí. Ti, kteří se označili jako nevěřící tímto vyjádřili pouze své osobní přesvědčení, ale nikoli svůj názor ohledně existence Boha. Výsledky by měli ukázat, zda se tyto dvě skupiny nějak významně liší ve svých rodinných hodnotách.

Další výzkumné hypotézy budou znít následovně:

H1: Hodnoty českých a polských katolických věřících budou více konzervativní než tomu bude v případě ostatních skupin.

H2: Hodnoty katolických věřících budou stejně konzervativní pro Česko i Polsko. H3: Hodnoty věřících, kteří se nehlásí k žádné z církví budou blíže hodnotám věřících katolíků než nevěřících (či ateistů) a to jak v Česku tak i v Polsku.

H4: Mezi hodnotami nevěřících a ateistů nebude příliš velký rozdíl jak v Česku tak i v Polsku (ani v porovnání těchto skupin českých a polských).

Pro účely statistické analýzy v této práci byla vytvořena nová proměnná nazvaná „náboženské vyznání“15 která respondenty dělí do pěti skupin, podle jejich náboženského přesvědčení a příslušnosti k církvi. Proměnná je kombinací dvou (respektive tří) otázek: u otázky č. 28 dotazníku EVS byly respondenti tázáni: „Nezávisle na tom, zda chodíte do kostela nebo ne, mohl(a) byste říci, že jste ...“ na výběr měli tři položky: „věřící“ „nevěřící“ 15

V české i polské matici dat označena: „nab.vyznani“.

22 „přesvědčený ateista“. Respondenti, kteří se označili za nevěřící a ateisty jsou převzati pod tímto označením jako první dvě kategorie. Další tři byly vytvořeny následovně. Ti, kteří se označili za věřící byly dále děleni podle otázky č. 22: „Hlásíte se k nějakému náboženskému vyznání?“ a otázky č. 23 „Ke kterému?“ a to následovně: respondenti, kteří na č. 22 odpověděli ano a u č. 23, uvedli, že se hlásí k Římskokatolické církvi byli označeni jako „věřící - katolík“. Respondenti, kteří na č. 22 odpověděli ano a u č. 23 uvedli, že se hlásí k některému z jiných vyznání16 byli sjednoceni v kategorii „věřící - ostatní“. Poslední kategorii pak tvoří lidé, kteří se u č. 28 označili jako věřící, ale zároveň u otázky č. 22 odpověděli „ne“ tato skupina byla nazvána „věřící bez příslušnosti“. Tito věřící, kteří žádné z církevních příslušností či konkrétnímu náboženskému vyznání. Do kategorie „ostatní“ spadají respondenti, kteří na některou z otázek neodpověděli, a tudíž není možné je zařadit do žádné z vytvořených kategorií. V následujících analýzách se nebudou vyskytovat. (Rozložení těchto kategorií je zobrazeno v další části textu v tabulkách č. 2 a č. 3.) Tato proměnná samozřejmě měří proklamovanou víru a příslušnost k církvi. Proto budou tyto skupiny budou ještě dále charakterizovány průměrnou hodnotou proklamované důležitostí Boha v životě, která je výstupem z otázky17: „jak důležitý je Bůh ve vašem životě?“ Tato proměnná byla měřena na desetistupňové škále, kdy 10 znamená „velmi důležitý“ a 1 „vůbec ne důležitý“. A tuto charakteristiku ještě doplní index křesťanské ortodoxie18, který je sestaven z pěti položek19 – víra v existenci: Boha, posmrtného života, pekla, nebe a hříchu. Tato proměnná nabývá hodnot od 1 do 2 – od víry ve všech pět položek (velmi silná) až po žádnou z nich (nulová) a má ukázat, jak je víra v tyto položky pro jednotlivé kategorie silná [srov. Lužný Navrátilová: 2001: 94].

Jako indikátorů rodinných hodnot je použito celkem jedenácti proměnných z výzkumu EVS 1999 které se týkají názorů či postojů souvisejících s rodinou. U prvních pěti (1 a – e) bude srovnáván průměr, u zbylých (2 – 6) pak poměr.

16

Další možnosti otázky č. 23 v dotazníku EVS 1999 byly: protestantské, svobodná církev/ nekonformní církev/ evangelické, židovské, muslimské, hinduistické, buddhistické, ortodoxní, jiné. Tito lidé byli spojeni všichni do jedné kategorie, bez ohledu na to, zda je jejich vyznání křesťanské či jiné, protože jednotlivé ...nebyli přísliš početně zastoupeny a tudíž by nešly pro analýzu použít. 17 V EVS 1999 má číslo 33 18 V polské i české matici dat je tato proměnná označena jako ort_index. 19 Otázky číslo 30 EVS 1999

23 1) (a – e) První indikátor tvoří skupina otázek týkající se ospravedlnitelnosti určitých typů chování, ze kterých bylo vybráno pět položek souvisejících s rodinou. Otázka20 zněla: „Prosím řekněte mi pro každý z následujících výroků, zda dané jednání je vždy ospravedlnitelné, není nikdy ospravedlnitelné, nebo něco mezi tím. Použijte stupnici této karty.“ Respondenti měli při odpovědi k dispozici desetistupňovou škálu, kde číslo 1 znamená: „nikdy ospravedlnitelné“ a číslo 10 „vždy ospravedlnitelné“. Celkem v této otázce hodnotili jedenáct položek, přičemž jako související s rodinou byly k analýzám vybrány tyto21: 1 a) jako ženatý, vdaná mít milostný poměr 1 b) rozvod 1 c) euthanasie 1 d) homosexualita 1 e) potrat Větší rozdíly se dají očekávat u položek euthanasie (což je ukončení života nevyléčitelně nemocného) a potratu – v těchto věcech je křesťanská morálka velmi přísná, jelikož tyto fenomény vnímá v podstatě jako neoprávněný zásah lidí do věcí, o kterých náleží rozhodovat pouze Bohu. Větší rozdíly budou (vzhledem k celkovému společenskému klimatu Polska) zřejmě v názorech ospravedlnění homosexuality u obou zemí. Naopak u položky zjišťující ospravedlnitelnost rozvodu, velké rozdíly nejspíše nelze očekávat. Církev sice nepovoluje rozluku církevního sňatku, ale také nijak významně neodsuzuje občanský rozvod. 2) (a, b) Tyto otázky22 se týkají stejného tématu jako poslední z předchozí série. Zní: „Schvalujete nebo neschvalujete provedení potratu za následujících okolností:“ přičemž varianta a) pokračuje: „není – li žena provdaná“ a varianta b) „nechtějí-li mít manželé další děti. Přičemž měli na výběr možnosti „schvaluji“ a „neschvaluji“. Zde by také měl být patrný rozdíl mezi věřícími katolíky a ostatními skupinami. 3) Další proměnná zjišťuje názor na zastaralost instituce manželství. Znění otázky23: „Souhlasíte nebo nesouhlasíte s následujícím výrokem?: Manželství je zastaralá instituce.“ Kde byly opět dvě možnosti: „souhlasím“ a „nesouhlasím“. U této proměnné zřejmě nebudou mezi skupinami velké rozdíly, které by způsobovala jejich odlišná religiozita. Jelikož

20

v dotazníku EVS 1999 označena číslem 65. Otázka označená 1a je v dotazníku EVS 1999 jako 65F, 1b jako 65J, 1c jako 65K, 1d jako 65H a 1e jako 65I 22 V EVS 1999 jsou pod čísly 50a a 50b 23 V EVS 1999 pod číslem 43 21

24 manželství je stále považováno za jednu z nejdůležitějších institucí nejen v církevních kruzích, ale i napříč celou společností. 4) Důležitost dětí v manželství je měřena následující otázkou24: „Zde je seznam věcí, o nichž si někteří lidé myslí, že jsou nutné pro úspěšné manželství. Prosím, řekněte mi pro každou z nich, zda ji považujete za velmi důležitou, spíše důležitou nebo nepříliš důležitou pro úspěšné manželství.“ Celkem obsahoval 16 položek (z nichž právě jedna byla „děti“) a respondenti měli u každé z nich možnost zvolit: „velmi důležité“, „spíše důležité“ a „nepříliš důležité“. V případě této otázky by mohla kategorie věřící – katolíci považovat děti v manželství za velmi důležité více než ostatní skupiny, jelikož církev plození a výchovu dětí v podstatě považuje za hlavní funkci této instituce. 5) Další proměnnou25 bude sledována důležitost výchovy v úplné rodině pomocí otázky: „Chce-li žena dítě, ale chce je vychovávat sama a žít bez muže, schvalujete to, nebo ne?“v tomto případě byly možnosti tři: „schvaluji“, „neschvaluji“ a „záleží na okolnostech“. Opět lze očekávat, že katoličtí věřící budou v případě této proměnné častěji odpovídat „neschvaluji“ než ostatní skupiny, jelikož i výchova v rodině je církví často zdůrazňována. 6) Poslední pak proměnná26 pak zjišťuje, zda je pro respondenty důležité předávat dětem náboženskou víru. Otázka zní: „Zde je seznam vlastností, které mohou být v dětech doma pěstovány. Které z nich považujete za zvlášť důležité? Prosím vyberte nejvýše pět.“ Přičemž mezi jednou z celkem 11 je také možnost „náboženská víra“. Rozložení této proměnné pak bude zobrazovat poměr těch, kterými byla mezi vybrané položky zvolena a kterými ne. I zde se nabízí očekávání, že u lidí nábožensky založených, tedy těch, kteří se označili jako věřící, bude tato možnost volena mnohem častěji než zbylými skupinami.

24

V EVS 1999 pod číslem 40L V EVS 1999 pod číslem 44 26 V EVS 1999 pod číslem 49I 25

25

Statistická analýza

Tabulky č. 2 a č. 3 ukazují rozložení nové proměnné „náboženské vyznání“ v případě českých a polských respondentů. Tabulka č. 2.: náboženské vyznání a církevní příslušnost českých respondentů

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté ostatní celkem

absolutní počet 458 81 223 867 148 131 1908

Relativní počet (v %) 24,0 4,3 11,7 45,4 7,7 6,9 100,0

Zdroj: EVS 1999

Tabulka č. 3.: náboženské vyznání a církevní příslušnost polských respondentů

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté ostatní celkem

absolutní počet 979 16 11 47 13 29 1095

Relativní počet (v %) 89,4 1,5 1,0 4,3 1,2 2,7 100,0

Zdroj: EVS 1999

Jejich rozložení potvrzuje velký rozdíl mezi českými a polskými respondenty v otázce víry a církevní příslušnosti. Zatímco v případě Česka je nejvíce zastoupena kategorie „nevěřící“ – spadá do ní téměř polovina respondentů, v případě Polska je zdaleka nejpočetnější skupina „věřící – katolíci“ do které patří drtivá většina respondentů (téměř 90 %). Tím pádem jsou bohužel u polského vzorku poměrně málo zastoupeny ostatní kategorie, což může činit problémy při dalších analýzách. U českých respondentů je oproti Polsku více těch, kteří na otázku víry či církevní příslušnosti neodpověděli (6,9 %) a spadají tak do kategorie „ostatní“, která není do dalších analýz zahrnuta. Pro dokreslení charakteristiky těchto skupin je v tabulce č. 4 a č.5 zobrazena průměrná hodnota jednotlivých kategorií, kterou tyto skupiny vykázaly v otázce důležitosti Boha

26 v životě27 (čím vyšší je hodnota, tím je větší důležitost Boha). Celkový rozdíl mezi Českem a Polskem činí téměř pět bodů této desetibodové stupnice.

Tabulka č. 4: Důležitost Boha v životě – Česko směrodatná průměr N odchylka věřící - katolíci 6,84 449 2,520 věřící - ostatní 7,55 81 2,575 věřící bez příslušnosti 4,35 217 2,553 nevěřící 1,74 843 1,437 ateisté 1,55 146 1,814 celkem 3,64 1736 3,096 Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 5: Důležitost Boha v životě – Polsko směrodatná průměr N odchylka věřící - katolíci 8,74 965 1,806 věřící - ostatní 8,76 16 1,534 věřící bez příslušnosti 6,67 10 3,520 nevěřící 4,66 46 2,888 ateisté 2,17 13 2,125 celkem 8,47 1050 2,181 Zdroj: EVS 1999

Tabulky č. 6 a č. 7 dále charakterizují jednotlivé skupiny souboru pomocí podle indexu křesťanské ortodoxie. V případě Polska vychází celkově opět mnohem vyšší než je tomu v případě Česka.

27

Nelze bohužel otestovat nulovou hypotézu, že průměry skupin nejsou rozdílné pomocí analýzy rozptylu – anovy. Nejsou totiž splněny podmínky pro její použití: v případě Česka ani Polska proměnná důležitost Boha v životě nemá charakter normálního rozložení, také rozdíl mezi počtem respondentů v jednotlivých kategoriích je příliš veliký. Proto bylo použito jejího neparametrického ekvivalentu: Kruskal-Wallisova testu, který nesrovnává průměry, ale pořadí. V případě Česka i Polska vycházejí rozdíly mezi jednotlivými skupinami vysoce statisticky významné. Lze tedy zamítnout nulovou hypotézu (signifikance pro její podržení je v obou případech 0,000) a konstatovat že tyto hodnoty s religiozitou souvisejí.

27 Tabulka č. 6: Index ortodoxie – Česko věřící katolíci velmi silná absolutní počet 136 relativní počet 46,9% silná absolutní počet 24 relativní počet 8,3% střední absolutní počet 41 relativní počet 14,1% slabá absolutní počet 54 relativní počet 18,6% velmi slabá absolutní počet 25 relativní počet 8,6% nulová absolutní počet 10 relativní počet 3,4% N 290 (100%) Zdroj: EVS 1999

věřící ostatní 19 36,5% 9 17,3% 10 19,2% 7 13,5% 4 7,7% 3 5,8% 52 (100%)

věřící bez příslušnosti 7 5,0% 16 11,4% 31 22,1% 33 23,6% 33 23,6% 20 14,3% 140 (100%)

Tabulka č. 7: Index ortodoxie - Polsko věřící katolíci velmi silná absolutní počet 553 relativní počet 70,5% silná absolutní počet 85 relativní počet 10,8% střední absolutní počet 60 relativní počet 7,7% slabá absolutní počet 51 relativní počet 6,5% velmi slabá absolutní počet 32 relativní počet 4,1% nulová absolutní počet 3 relativní počet ,4% N 784 (100%) Zdroj: EVS 1999

věřící ostatní 8 66,7% 2 16,7% 1 8,3% 1 8,3% 0 ,0% 0 ,0% 12 (100%)

věřící bez příslušnosti 3 27,3% 0 ,0% 2 18,2% 1 9,1% 4 36,4% 1 9,1% 11 (100%)

nevěřící

ateisté

celkem

4 0,6% 4 0,6% 16 2,6% 58 9,3% 171 27,3% 373 59,6% 626 (100%)

0 0,0% 2 1,6% 1 ,8% 3 2,4% 33 26,2% 87 69,0% 126 (100%)

166 13,5% 55 4,5% 99 8,0% 155 12,6% 266 21,6% 439 40,0% 1234

nevěřící

ateisté

celkem

4 12,5% 5 15,6% 3 9,4% 4 12,5% 10 31,3% 6 18,8% 32 (100%)

1 9,1% 0 ,0% 1 9,1% 2 18,2% 0 ,0% 7 63,6% 11 (100%)

569 66,9% 92 10,8% 67 7,9% 59 6,9% 46 5,4% 17 2,0% 850

Nyní již budou následovat výstupy z analýz, které zjišťovaly typ rodinných hodnot v závislosti na religiozitě28: 1 a) Ospravedlnitelnost nevěry29 V případě této proměnné v analýze vyšly velmi podobné celkové výsledky30 pro Česko i Polsko (průměr u českých respondentů činil 2,8 a u Polských 1,9 tento rozdíl lze na desetistupňové škále považovat za velmi malý).

28

v komentářích budou hodnoty zaokrouhlovány na jedno desetinné místo. N = počet respondentů. V základním textu jsou uvedeny tabulky pouze u proměnných, kde analýza ukázala významnější rozdíly, všechny ostatní lze nalézt v přílohách. 29 V příloze v zobrazena v tabulkách č. 1p a 2p

28 Také rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi nejsou příliš velké – největší rozdíl v případě Polska je mezi věřícími jiných církví kteří měli hodnotu průměru: 1,7 a ateisty: 3,2. A v případě Česka vykazují nejmenší hodnotu také věřící jiných církví: 2,2 a největší taktéž ateisté: 3,2. Skupina nevěřících měla téměř stejné hodnoty jako ateisté v případě obou zemí. Vzhledem k malým rozdílům není možné určit, ke které kategorii mají nejblíže věřící bez příslušnosti. Lze tedy konstatovat, že v případě nevěry panuje vzácná shoda o její neospravedlnitelnosti napříč všemi kategoriemi v obou zemích.

b) Ospravedlnitelnost rozvodu31 Také v případě proměnné, která měří ospravedlnitelnost rozvodu32 nejsou rozdíly příliš značné: Česko má celkový průměr 5,9 a Polsko 4,6. Co se týče jednotlivých kategorií, největší rozdíl je v případě Polska mezi věřícími jiných církví, kteří s průměrem 3,8 mají opět nižší hodnotu než katoličtí věřící (4,4), a ateisty: 7,7. Polští věřící bez příslušnosti jsou tak s průměrnou hodnotou 5,1 blíže spíše katolíkům a věřícím jiných církví než nevěřícím a ateistům. V případě Česka jsou rozdíly v průměrech jednotlivých kategorií velmi malé (nejmenší hodnotu měli katoličtí věřící: 5 a největší ateisté: 6,7) a tudíž ani nemá smysl popisovat jednotlivé kategorie zvlášť. I v případě rozvodu lze tedy konstatovat, že religiozita nijak výrazně neovlivňuje postoj, jaký k němu lidé zaujímají. Toto zjištění také není příliš překvapující vzhledem k tomu, že rozvody jsou dnes více méně běžnou záležitostí a většina lidí zastává názor, že pokud si manželé nerozumějí, je rozvod dobrým řešení, obzvlášť pokud by v pokračujícím soužití měly jejich neshodami trpět děti.

30

Také v tomto případě bylo pro obě země použito neparametrického Kruskal-Wallisova testu – signifikance vyšla nulová. Rozdíly mezi skupinami jsou ale zanedbatelné. Směrodatná odchylka u jednotlivých průměru se většinou pohybovala v rozmezí 1,8 – 2,1 data tedy byla poměrně homogenní. 31 V příloze v zobrazena v tabulkách č. 3p a 4p 32 Kruskal-Wallisův test opět vyšel s nulovou signifikancí pro obě země.

29 c) Ospravedlnitelnost euthanasie Tabulka č. 8: Ospravedlnitelnost euthanasie - Česko

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté celkem

průměr 4,33 4,71 6,16 5,95 6,17 5,53

N 425 77 217 830 141 1690

směrodatná odchylka 3,166 2,886 3,045 3,009 3,089 3,142

Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 9: Ospravedlnitelnost euthanasie - Polsko

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté celkem

průměr 3,10 1,71 5,32 6,10 6,84 3,29

N 894 11 10 46 13 973

směrodatná odchylka ?? 2,876 1,458 4,103 3,201 3,578 3,006

Zdroj: EVS 1999

V otázce ospravedlnitelnosti euthanasie33, kterou ilustrují tabulky č. 8 a č. 9, je už rozdíl o něco větší: Česko má celkovou průměrnou hodnotu 5,5 a Polsko 3,3. Bezkonkurenčně nejnižší hodnotu mají polští věřící jiných církví: 1,7 po nich následují katolíci s průměrem 3,1. Polští věřící bez příslušnosti jsou v tomto případě s hodnotou 5,3 blíže nevěřícím: 6,1 a ateistům: 6,8. Čeští věřící bez příslušnosti vykazují dokonce totožný průměr jako ateisté. 6,2. Čeští katolíci pak mají průměr 4,3, což je opět o něco více než polští katoličtí věřící. Euthanasie zatím není ani v jedné z těchto zemí legální, nelze tedy předpokládat, že by se s ní někteří s respondentů už někdy setkali. Celkový výsledek Polska jde ale brát jako hypotetický nesouhlas s jejím zavedením, zatímco Češi v této otázce spíše váhají.

33

Kruskal-Wallisův test vyšel se signifikancí ,000 pro Česko i Polsko

30

d) Ospravedlnitelnost homosexuality Tabulka č. 10: Ospravedlnitelnost homosexuality - Česko směrodatná průměr N odchylka věřící - katolíci 4,48 438 3,530 věřící - ostatní 5,25 80 3,594 věřící bez příslušnosti 6,18 215 3,432 nevěřící 5,79 840 3,488 ateisté 6,36 141 3,448 celkem 5,52 1714 3,551 Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 11: Ospravedlnitelnost homosexuality - Polsko směrodatná průměr N odchylka věřící - katolíci 2,68 919 2,693 věřící - ostatní 1,37 15 ,874 věřící bez příslušnosti 3,09 10 3,622 nevěřící 5,23 43 3,458 ateisté 5,98 13 3,825 celkem 2,81 999 2,810 Zdroj: EVS 1999

Větší rozdíly se daly očekávat také v otázce ospravedlnitelnosti homosexuality34. Jak ukazují tabulky č. 10 a č. 11 zde už činí rozdíl v celkovém průměru obou zemí více než 2,5 bodu 10ti stupňové škály, zajímavé také je, že průměr polských kategorií je vždy menší než u odpovídajících českých kategorií. Jistý rozdíl vyšel i mezi českými a polskými katolíky (činí ale jen o něco více než 1,5 bodu, takže není příliš veliký). V Polsku pak nejvíce konzervativní hodnotu vykazují věřící jiných církví: 1,4, což je méně než u věřících katolíků: 2,7. Věřící bez příslušnosti mají hodnotu průměru bližší spíše katolickým věřícím: 3. A nejvyšší – která značí největší míru ospravedlnitelnosti - opět nevěřící: 5,2 a ateisté: 6. V případě Česka rozdíly mezi kategoriemi nebyly tak veliké jako mezi polskými skupinami. Největší byl mezi katolíky: 4,5 a ateisty: 6,4. A narozdíl od polských byli čeští věřící bez příslušnosti se svou hodnotou průměru 6,2 nejen bližší ateistům, ale tato hodnota je dokonce opět větší než jakou měli čeští nevěřící: 5,8. Podle hodnot směrodatných odchylek jsou až na polské věřící jiných církví data nepříliš homogenní. Velké rozdíly byly tedy i uvnitř jednotlivých kategorií. Celkově je ale opět pro celou českou společnost (i ve všech kategoriích) homosexualita více ospravedlnitelná než pro polskou. 34

Kruskal-Wallisův test vyšel se signifikancí ,000 pro Česko i Polsko

31

1 e) Ospravedlnitelnost potratu Tabulka č. 12: Ospravedlnitelnost potratu - Česko

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté celkem

průměr 4,31 4,59 5,92 6,01 6,36 5,53

N 445 81 219 853 143 1741

směrodatná odchylka 2,848 2,864 2,753 2,745 2,579 2,870

Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 13: Ospravedlnitelnost potratu - Polsko

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté celkem

průměr 3,36 3,13 3,38 6,26 7,09 3,53

N 930 13 11 43 13 1011

směrodatná odchylka 2,849 1,662 3,471 2,697 3,026 2,923

Zdroj: EVS 1999

V případě ospravedlnitelnosti potratu35 vychází opět Polsku celkově menší průměr než Česku – přesně o 2 body. Jak ukazují tabulky č. 12 a č. 13: stejně jako v předchozí otázce je pro všechny polské kategorie potrat méně ospravedlnitelný než pro ekvivalentní české kategorie. Oproti očekávání ale není hodnota průměru pro polské katolíky až tak nízká (činí 3,4 což znamená, že je pro ně potrat více ospravedlnitelný než např. homosexualita 2,7, euthanasie 3,1 či nevěra 1,8). Totožnou hodnotu vykazují také polští věřící jiných církví. Naproti tomu v Česku tato je tato kategorie s hodnotou 5,9 blíže nevěřícím: 6 a ateistům: 6,4.

Na proměnnou, která sleduje ospravedlnitelnost potratu lze dále navázat dvěma otázkami z EVS, které se také respondentů také ptají na jeho schvalování a to ve dvou různých případech.36

35

Kruskal-Wallisův test vyšel se signifikancí 0,000 pro Česko i Polsko Tyto proměnné už nejsou hodnoceny na škále, proto bude v následujících tabulkách uváděn poměr respondentů podle toho, kterou ze dvou možností odpovědi zvolí. 36

32

2 a) Potrat v případě, není – li žena provdaná Tabulka č. 14: Potrat v případě, že žena není provdána - Česko schvaluje neschvaluje absolutní relativní absolutní relativní počet počet počet počet věřící - katolíci 205 51,6 % 192 48,4 % věřící - ostatní 38 54,3 % 32 45,7 % věřící bez příslušnosti 143 69,8 % 62 30,2 % nevěřící 552 72,3 % 212 27,7 % ateisté 83 65,9 % 43 34,1 % celkem 1021 65,4 % 541 34,6 % Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 15: Potrat v případě, že žena není provdána - Polsko schvaluje neschvaluje absolutní relativní absolutní relativní počet počet počet počet věřící - katolíci 211 26,0 % 601 74,0 % věřící - ostatní 6 50,0 % 6 50,0 % věřící bez příslušnosti 1 11,1 % 8 88,9 % nevěřící 26 65,0 % 14 35,0 % ateisté 12 100,0 % 0 0,0 % celkem 256 28,9 % 629 71,1 % Zdroj: EVS 1999

N 397 70 205 764 126 1562

N 812 12 9 40 12 885

Potrat v tomto případě (když není žena provdána) schvaluje více než polovina českých katolíků: 51,6 %, zatímco polských jen o polovinu méně: 26 % (viz tabulky č. 14 a č. 15). Čeští nevěřící jej schvalují ze 72 % a podobný názor mají také věřící bez příslušnosti ti jej schvalují ze 69,8 % což je více než v kategorii ateistů: 65,9 %. Naopak u polských věřících bez příslušnosti potrat v tomto případě schvaluje jen jeden člověk, což činí 11,1 % takže tato skupina má nejmenší hodnotu celkově ze všech kategorií. Rozdíl je také mezi polskými nevěřícími a ateisty; zatímco necelé tři čtvrtiny nevěřících uvedli že potrat za těchto okolností schvalují, u ateistů jsou to všichni. Některé dílčí rozdíly mohou být samozřejmě způsobeny malým počtem respondentů v jednotlivých kategoriích (v případě Polska37). Celkově ale potrat v tomto případě neschvaluje o jednu třetinu více Poláků než Čechů.

37

Rozložení této proměnné bylo testováno pomocí Pearsnova Chí-kvadrátu, který srovnává rozdíly mezi očekávanými četnostmi. Test vyšel v případě obou zemí statisticky signifikantní, ale v případě Polska upozornil na nízkou očekávanou četnost ve 30 % polí.

33

2 b) Potrat v případě, že manželé nechtějí mít další děti Tabulka č. 16: Potrat v případě, že manželé nechtějí mít další děti - Česko schvaluje neschvaluje absolutní relativní absolutní relativní počet počet počet počet věřící - katolíci 241 59,7 % 163 40,3 % věřící - ostatní 45 64,3 % 25 35,7 % věřící bez příslušnosti 170 79,4 % 44 20,6 % nevěřící 683 84,3 % 127 15,7 % ateisté 112 84,2 % 21 15,8 % celkem 1251 76,7 % 380 23,3 % Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 17: Potrat v případě, že manželé nechtějí mít další děti - Polsko schvaluje neschvaluje absolutní relativní absolutní relativní počet počet počet počet věřící - katolíci 260 31,5 % 566 68,5 % věřící - ostatní 7 58,3 % 5 41,7 % věřící bez příslušnosti 3 37,5 % 5 62,5 % nevěřící 32 76,2 % 10 23,8 % ateisté 11 100,0 % 0 0,0 % celkem 313 34,8 % 586 65,2 % Zdroj: EVS 1999

N 404 70 214 810 133 1631

N 826 12 8 42 11 899

U další otázky38 která zjišťuje souhlas s potratem v případě, že manželé nechtějí mít další děti (a jejíž výsledky jsou v tabulkách č. 16 a č. 17), pro všechny polské i české kategorie platí, že jej schvalují více než potrat v předchozím případě (výjimkou jsou jen polští ateisté, kteří potrat v obou případech schvalují stoprocentně). Rozdíl mezi Českem a Polskem celkově je více než 40%. Mezi českými a polskými katolíky je také rozdíl opět zhruba čtvrtinový jako v předchozím případě. Polští nevěřící a ateisté se jako u minulé otázky liší – tentokrát zhruba o 25 %, na rozdíl od českých nevěřících a ateistů, kteří mají téměř stejnou hodnotu: přes 84 %. Co se týče věřících bez příslušnosti, platí opět že v případě Česka jsou blíže výsledkům nevěřících a ateistů a v Polsku je tomu právě naopak (schvalují potrat v tomto případě dokonce ještě méně - 37,5 % než věřící jiných církví - 58,3 %). 3) Zastaralost instituce manželství39 V otázce40, zda je manželství zastaralá instituce, s tímto tvrzením v obou zemích (celkově) shodně nesouhlasilo okolo 90 % respondentů. Rozdíly mezi jednotlivými 38 39

I zde dopadl test Pearsonova Chí-kvadrátu stejně jako v předchozím případě. V příloze v zobrazena v tabulkách č. 5p a 6p

34 kategoriemi v případě Česka nejsou příliš veliké – ten největší je mezi věřícími jiných církví a věřícími bez příslušnosti a činí něco málo přes 12 %. Mezi polskými kategoriemi se od sebe nejvíce liší katolíci a nevěřící (kterých si myslí že je manželství zastaralé o 30 % více). Polští věřící bez příslušnosti jsou opět blíže katolickým věřícím a věřícím jiných církví. Mezi ateisty a nevěřícími je v Polsku o něco větší rozdíl než v Česku, také ale není příliš velký.

4) Důležitost dětí v manželství41 Také v této otázce jsou výsledky42 velmi vyrovnané a je tedy možné konstatovat že zhruba tři čtvrtiny respondentů z obou zemí považuje děti v manželství za velmi důležité a dalších asi 20 % lidí v Česku i v Polsku je považuje za spíše důležité. Výjimku tvoří jen polská kategorie věřících bez příslušnosti, z níž 33 % respondentů nepovažuje děti v manželství za důležité, což ale může být opět zkresleno malým počtem respondentů, který do této kategorie připadá. V případě této proměnné lze konstatovat, že religiozita příliš neovlivňuje názor na otázku důležitosti dětí v manželství, protože pro věřící jsou důležité stejně jako pro ostatní kategorie. 5) Důležitost výchovy v úplné rodině43 Příliš velké rozdíly neukazují výsledky ani v případě předposlední sledované proměnné44, která zjišťuje, zda respondenti schvalují či neschvalují, pokud chce žena žít bez muže a vychovávat dítě sama. Celkově toto počínání schvaluje jen o něco málo více Poláků (42,4 %) než Čechů (39,3 %), dále že neschvaluje uvedlo přes 20 % Poláků, Čechů pak přes 30 %, zbytek respondentů obou zemí uvedl, že záleží na okolnostech. V případě Česka tento fenomén nejvíce schvalují věřící bez příslušnosti (tuto možnost jich volilo 49,1 %) a naopak nejméně ji schvalují věřící jiných církví (29,6 %), překvapivě ateisté (31,7 %) a katolíci (33,1 %). Naopak v Polsku věřící bez příslušnosti volili v této otázce možnost „schvaluji“ nejméně

40

Pearsonův Chí-kvadrát opět vyšel vysoce statisticky významný, ale opět upozornil na nízké očekávané četnosti v případě Polska, tentokrát ve 40 %. 41 V příloze v zobrazena v tabulkách č. 7p a 8p 42 Test pearsonova chí-kvadrátu opět vyšel stejně statisticky signifikantní jako v předchozí otázce, ale kromě malé očekávané četnosti v polského souboru (téměř 50 %) upozornil ještě velmi nízkou hodnotu nejmenší očekávané četnosti. Tato analýza tedy nemůže být považována za příliš směrodatnou. 43 V příloze v zobrazena v tabulkách č. 9p a 10p 44 Pearsonův Chí-kvadrát i zde vyšel vysoce statisticky významný, ale opět upozornil na nízké očekávané četnosti v případě Polska, a to opět ve 40 %.

35 (40 %). Z tohoto srovnání tedy vyplívá, že religiozita příliš neovlivňuje postoje v této proměnné.

6) Důležitost pěstování náboženské víry v dětech Tabulka č. 18: Je důležité pěstovat u dětí náboženskou víru - Česko ne ano absolutní relativní absolutní relativní počet počet počet počet věřící - katolíci 364 80,0 % 91 20,0 % věřící - ostatní 58 72,5 % 22 27,5 % věřící bez příslušnosti 220 98,7 % 3 1,3 % nevěřící 859 99,8 % 2 ,2 % ateisté 147 100,0 % 0 ,0 % celkem 1648 93,3 % 118 6,7 % Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 19: Je důležité pěstovat u dětí náboženskou víru - Polsko ne ano absolutní relativní absolutní relativní počet počet počet počet věřící - katolíci 520 53,4 % 453 46,6 % věřící - ostatní 8 50,0 % 8 50,0 % věřící bez příslušnosti 9 81,8 % 2 18,2 % nevěřící 45 93,8 % 3 6,3 % ateisté 13 100,0 % 0 0,0 % celkem 595 56,1 % 466 43,9 % Zdroj: EVS 1999

N 455 80 223 861 147 1766

N 973 16 11 48 13 1061

Zajímavé u této otázky45 je, že téměř ve všech kategoriích více než polovina respondentů zastává názor, že není důležité u dětí pěstovat náboženskou víru – to dokonce i polští (53,4 %) a čeští katoličtí věřící (80 %). Jedinou výjimkou jsou polští věřící jiných církví, kteří se v případě tohoto názoru dělí přesně na polovinu. Čeští věřící bez příslušnosti mají v této otázce téměř stejný názor jako nevěřící a ateisté, a i v Polsku jsou věřící bez příslušnosti tentokrát blíže těmto dvěma kategoriím.

4) ZÁVĚR 45

I v posledním případě vyšel Pearsonův Chí-kvadrát vysoce statisticky významný, a narozdíl od ostatních případů tentokrát neupozornil na nízké očekávané četnosti.

36

Jak lze tedy vyčíst z provedených analýz v empirické části, přestože Poláci a Češi vykazují v otázkách týkajících se religiozity velmi rozdílné výsledky, v proměnných indikujících rodinné hodnoty jsou již rozdíly menší. Dále lze konstatovat, že polští katoličtí věřící měli většinou spíše tradicionalističtější hodnoty než čeští a naopak, polští ateisté (ač jich v souboru nebylo mnoho) měli v mnoha proměnných hodnoty méně tradicionalistické než čeští ateisté a nevěřící. Co se týče věřících, kteří se nehlásí k žádné náboženské instituci, nelze jednoznačně říci, zda jsou jejich hodnoty blíže věřícím či nevěřícím. V různých otázkách poukazovaly jejich výsledky spíše na tradicionalističtější typ, v jiných nikoliv. Zároveň analýzy ukázaly, že například v otázkách ospravedlnitelnosti rozvodu či důležitosti dětí v manželství rozdíly mezi Čechy a Poláky, nejsou téměř žádné. Výraznější odlišnosti byly mezi jednotlivými skupinami zejména v závažnějších otázkách – například názoru na potrat.

Přestože je v polské společnosti římskokatolické náboženství velmi důležité, rodinné hodnoty Poláků tomu do té míry neodpovídají. Jsou sice tradicionalističtější než ty české, tento rozdíl ale není zdaleka tak velký jak by se vzhledem k odlišnému postavení církve a důležitosti katolické víry v obou zemích dalo očekávat. Polský katolicismus totiž, jak bylo uvedeno v teoretické části, není tak jednoznačný fenomén. A kromě víry a náboženského přesvědčení může vyjadřovat také národní příslušnost a patriotismus. Vzhledem ke značným sekularizačním tlakům v dnešní společnosti ale zřejmě bude v budoucnu tento „národnostní“ význam převládat a už ani velká polská církev se nebude těšit takovému postavení jako dosud. I hodnoty Poláků už pomalu směřují k nezávislosti na ní.

Použitá literatura:

37

•

Beck, Ulrich. 2004. Riziková společnost. Praha: Sociologické nakladatelství

•

Berger, Peter. 1997. Vzdálená sláva: hledání víry ve věku lehkověrnosti. Brno: Barrister & Principal.

•

Halman, Loek. 2001. The european values study : a third wave : source book of the 1999/2000european v alues study surveys. Tilburg: Worc

•

Keller, Jan. 2003. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk.

•

Keller, Jan. 20045. Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. (2. vydání)

•

Keller, Jan. 2007. Sociologie organizace a byrokracie. Praha: Sociologické nakladatelství. (2. přepracované vydání)

•

Lužný, Dušan. 1999. Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a sekularizace. Brno: Masarykova univerzita.

•

Lužný, Dušan. 2005. Řád a moc: vybrané texty ze sociologie náboženství. Brno: Masarykova univerzita.

•

Lužný, Dušan. Navrátilová, Jolana. 2001. „Religion and Secularisation in the Czech Republic.“ Czech Sociological Review. IX (1): 85-98.

•

Možný, Ivo. 2006. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství.

•

Nešpor, Zdeněk R. 2004. „Ústřední vývojové trendy současné české religiozity.“ Pp. 21-37 in Zdeněk R. Nešpor (ed.) Jaká víra? Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky.

•

Nowicka Ewa. 1997: „Roman Catholicism and the Content of „Polishness“ Pp. 81-92 in Irena Borowik, Grzregorz Babiński (eds.). New Religious Phenomena in Central and Eastern Europe. Kraków: Nomos

•

Sociologický ústav (Akademie věd ČR). 1996. Velký sociologický slovník I (a –o). Praha: Karolinum

Elektronické zdroje:

38

•

Český statistický úřad. Náboženské vyznání obyvatelstva podle výsledků sčítání v letech 1921, 1930, 1950, 1991. [online] dostupné z: http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/F86DA18D33F397A4C1256E6800471FB3/$File/ta bulka6.pdf [cit. 20.5. 2008]

•

Český statistický úřad. Podíl věřících podle náboženského vyznání na celkovém počtu obyvatel v procentech. Veřejná databáze čsú. [online] dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=OB012+%28kraje%29&stranka=2&ka pitola_id=20 [cit. 20.5. 2008]

•

Český statistický úřad. Obyvatelstvo podle náboženského vyznání. Veřejná databáze čsú. [online] dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?cislotab=OB010+%28NUTS2%29&stranka=2 &kapitola_id=20 [cit. 20.5. 2008]

•

Český statistický úřad. Obyvatelstvo hlásící se k jednotlivým církvím a náboženským společnostem. [online] dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/411003--obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem [cit. 20.5. 2008]

•

Euroskop.cz. Polské předčasné parlamentní volby – 21.10.2007. [online] dostupné z: http://www.euroskop.cz/58068/clanek/volby-v-polsku/ [cit. 20.5. 2008]

•

Hrachová, Sandra. Drahorád, Vojtěch (aktualizace). 2007. Vybraná témata: Polsko – volby 2005 a 2007. Parlament České republiky, Kancelář poslanecké sněmovny; Parlamentní institut. [online] dostupné z: http://www.psp.cz/kps/pi/TEMATA_8_2007.pdf [cit. 20.5. 2008]

•

Infoservis společnosti člověk v tísni. 12.5.2003: Jak ovládat milionovou sektu? [online] dostupné z: http://www.infoservis.net/art.php?id=1052727257 [cit. 20.5. 2008]

39 •

Katechismus katolické církve [online] dostupné z: www.katechismus.cz [cit. 20.5. 2008]

•

MF Dnes. 8.4.2007: Rádio Maryja: nedobytná pevnost polských katolíků. [online] dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/radio-maryja-nedobytna-pevnost-polskych-katolikufs0-/zahranicni.asp?c=A070407_141700_zahranicni_jan [cit. 20.5. 2008]

•

SC & C. Evropská studie hodnot 1999. [online] dostupné z: http://www.scac.cz/ehs.html [cit. 20.5. 2008]

Jmenný index:

Bainbridge, William

7

40 Beck, Ulrich

10

Berger, Peter

2, 5, 6, 7, 8

Drahorád, Vojtěch

16

Halman, Loek

19

Hrachová, Sandra

16

Keller, Jan

4, 5, 9

Luckmann, Thomas

2, 5, 6, 7

Lužný, Dušan

5, 6, 7, 8, 14, 22

Možný, Ivo

2, 9, 10, 11

Navrátilová, Jolana

14, 22

Nešpor, Zdeněk

13, 14

Nowicka, Ewa

15, 16

Rabušic, Ladislav

19

Řehák, Jan

19

Stark, Rodney

7

Weber, Max

5

Wilson, Brian

5

Klíčová slova: religiozita, sekularizace, rodinné hodnoty, polský katolicismus, religiozita české společnosti

Key words:

41 Religion, Secularization, family values, Polish catholicism, religion in Czech society

Anotace:

Diplomová práce je zaměřena na proměnu podob religiozity v dnešní společnosti a dále na zkoumání vlivu, jakým religiozita působí na hodnoty spojené s rodinou. Hlavním cílem bylo zjistit odlišnosti těchto hodnot v případě České a Polské společnosti. Tyto dvě země byly vybrány pro svou výraznou rozdílnost právě v otázkách víry a církevní příslušnosti. Cílem analýzy bylo zjistit, zda se tyto rozdíly promítají i v názorech a postojích souvisejících s rodinou, které Češi a Poláci zastávají. A dále, jak se v typech rodinných hodnot od sebe liší skupiny lidí s rozdílnou religiozitou v případě obou zemí. Jako základní výzkumný postup byla použita sekundární analýza kvantitativních dat z mezinárodního srovnávacího projektu European Value System Study z roku 1999.

Abstract:

This dissertation aims at religion and its changes in nowadays society. It also examines an influence and impacts on values connected with a family. The main target was to find out differences in these values concerning the Czech republic and Poland´s society. These two countries were chosen due to their considerable differences in religion issues. The basic aim of the analysis was to find out if these differences are to be found in attitudes concerning family in Czech and Polish societies. And next, to find out more about different types of family values among diverse group of religious people in both countries. The data were taken from European Value System Study in 1999 and then examined.

Přílohy:

EVROPSKÁ STUDIE HODNOT

1999

42

Česká verze dotazníku (MASTER QUESTIONNAIRE November 1998 version)

22. A B

23.

Hlásíte se k nějakému náboženskému vyznání? Ano Ne

1 2

 

(přejděte k ot. 23) (přejděte k ot. 24a)

Pokyn: PŘEDLOŽTE KARTU 23 Ke kterému?

Římskokatolické………...…...… … Řeckokatolické………………… …… Evangelické A. V. (luterské)………. Českobratrské evangelické………... Československé husitské ………….. Ostatní křesťanské (vypište)………. Ostatní mimokřesťanské (vypište) Neví…...……………………… …… Neodpověděl(a) Nehodí se

1



2



3



4



5



6



7



-1



-2 -3

 

Vyznání:___________________________________________________________

28.

Nezávisle na tom, zda chodíte do kostela nebo ne, mohl(a) byste říci, že jste ... (Pokyn: přečtěte všechny výroky a převracejte jejich pořadí).

A Věřící…………………………… …… B Nevěřící………………………… …….. C Přesvědčený ateista……………… Neví……………………………

1



2



3



-1



43 ………. Neodpověděl(a)………………… …….

30.

-2



Věříte, že existuje: (Pokyn: přečtěte všechny položky a kódujte odpověď na každou z nich).

A Bůh………………………………………….. ……… B Posmrtný život………………………………………. C Peklo …………………………………………..…… D Nebe………………………………………….. ….. E Hřích………………………………………… …..….. F Možnost přenosu myšlenek na dálku, telepatie

33.

Ano 1

Ne 2

Neví -1

Neodp. -3

















































Pokyn: PŘEDLOŽTE KARTU 33 A jak důležitý je Bůh ve Vašem životě? Prosím použijte tuto kartu: 10 znamená velmi důležitý a 1 znamená vůbec ne důležitý.

Vůbec ne důležitý……..

Velmi důležitý…………. Neví……………… ….. Neodpověděl(a)…… ….

1



2 3 4 5 6 7 8 9 10

        

-1



-2



Pokyn: PŘEDLOŽTE KARTU 40

44 40.

Zde je seznam věcí, o nichž si někteří lidé myslí, že jsou nutné pro úspěšné manželství. Prosím, řekněte mi pro každou z nich, zda ji považujete za velmi důležitou, spíše důležitou nebo nepříliš důležitou pro úspěšné manželství. (Pokyn: Přečtěte každou položku) Velmi důležité 1

Spíše důležité 2

Nepříliš důležité 3

Neví -1

Neodpověděl(a) -2

A Věrnost











B Přiměřený příjem











C Stejný sociální původ











D Vzájemná úcta a uznání











E Společné náboženské přesvědčení











F Dobré bydlení











G Shoda názorů na politiku











H Porozumění a snášenlivost































K Dělba domácích prací











L Děti











M Ochota diskutovat o problémech, které mezi manželi vyvstávají N Společné trávení co nejvíce času





















O Časté debaty o společných zájmech P Stejný etnický (národnostní) původ





















1

2

3

-1

-2

I J

43.

Oddělené bydlení od rodičů partnera Dobré sexuální soužití

Souhlasíte nebo nesouhlasíte s následujícím výrokem? (Pokyn: přečtěte) Manželství je zastaralá instituce.

45

44.

1

2

-1

-2









Souhlasí

Nesouhlasí

Neví

Neodp.

Chce-li žena dítě, ale chce je vychovávat sama a žít bez muže, schvalujete to, nebo ne?

A Schvaluji………… ….. B Neschvaluji……… ….. C Záleží na okolnostech Neví……………… ….. Neodpověděl(a)… …..

49.

1



2



3



-1



-2



Zde je seznam vlastností, které mohou být v dětech doma pěstovány. Které z nich považujete za zvlášť důležité? Prosím vyberte nejvýše pět. (Pokyn: vyznačte pouze pět) Důležité 1

A Slušnost…………………………………… ………. B Samostatnost……………………………… ……… C Pracovitost………………………………… ………. D Pocit odpovědnosti………………………………. . E Představivost……………………………… ……… F Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem……. G Spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi H Odhodlání, vytrvalost…………………………….. I Náboženská víra………………………………….. J Nesobeckost………………………………

   

     

46 ………. K Poslušnost………………………………… ………. Neví……………………………………… ………… Neodpověděl(a)…………………………… ………

  

Pokyn: PŘEDLOŽTE KARTU 50 50.

Schvalujete nebo neschvalujete provedení potratu za následujících okolností? 1 Schvaluji

2 Neschvaluji

-1 Neví

-2 Neodpověděl( a)

A Není-li žena provdaná………









B Nechtějí-li mít manželé další děti









Pokyn: PŘEDLOŽTE KARTU 65 65.

Prosím řekněte mi pro každý z následujících výroků, zda dané jednání je vždy ospravedlnitelné, není nikdy ospravedlnitelné, nebo něco mezi tím. Použijte stupnici této karty. (Pokyn: Přečtěte všechny výroky, vyznačte kód odpovědi na každý z nich a převraťte pořadí jejich čtení pro každého druhého respondenta!) A B C D E F G H I J K

Nikdy……… …

Požadovat státní podporu a nemít k ní oprávnění. Šidit na daních, když je příležitost. Nasednout do auta, které patří někomu jinému, a z legrace s ním odjet. Užívat drogy, např. marihuanu nebo hašiš. Lhát ve vlastním zájmu. Jako ženatý, vdaná mít milostný poměr. Přijmout od někoho úplatek za výkon svých povinností Homosexualita Potrat Rozvod Euthanasie (ukončení života nevyléčitelně nemocného)

A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

K

1























1

2























2

47

Vždy………… … Neví………… …. Neodpověděl(a )

L M N O P Q R S T U V

3 4 5 6 7 8 9 10

       

       

       

       

       

       

       

       

       

       

       

3 4 5 6 7 8 9 10

-1























-1

-2























-2

Sebevražda. Vyhazování odpadků na veřejném místě. Řízení auta pod vlivem alkoholu. Platit za služby v hotovosti a bez dokladu a vyhýbat se tak placení daní. Provozovat příležitostný sex. Kouřit ve veřejných budovách. Překračovat rychlost v obydlených zónách. Politicky motivovaná vražda. Prostituce. Pohlavní styk pod právně povolenou věkovou hranicí. Vyhnout se placení jízdného ve veřejné dopravě.

Nikdy……… …

Vždy………… … Neví………… …. Neodpověděl(a )

L

M

N

O

P

Q

R

S

T

U

V

1























1

2 3 4 5 6 7 8 9 10

        

        

        

        

        

        

        

        

        

        

        

2 3 4 5 6 7 8 9 10

-1























-1

-2























-2

Tabulky: Tabulka č. 1p: Ospravedlnitelnost nevěry – respondenti v Česku průměr

N

směrodatná

48 odchylka věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté celkem

2,28 2,20 2,90 3,04 3,20 2,80

447 81 218 862 146 1754

1,838 1,739 2,157 2,136 2,178 2,082

Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 2p: Ospravedlnitelnost nevěry – respondenti v Polsku směrodatná průměr N odchylka věřící - katolíci 1,84 949 1,671 věřící - ostatní 1,72 16 ,974 věřící bez příslušnosti 2,88 11 2,050 nevěřící 3,16 47 1,926 ateisté 3,19 13 2,583 celkem 1,93 1035 1,719 Zdroj: EVS 1999

Tabulka č. 3p: Ospravedlnitelnost rozvodu - respondenti v ČR směrodatná průměr N odchylka věřící - katolíci 5,04 446 2,737 věřící - ostatní 5,33 81 2,616 věřící bez příslušnosti 6,27 218 2,540 nevěřící 6,22 851 2,395 ateisté 6,73 144 2,261 celkem 5,93 1740 2,567 Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 4p: Ospravedlnitelnost rozvodu - respondenti v Polsku směrodatná průměr N odchylka věřící - katolíci 4,41 940 2,907 věřící - ostatní 3,84 15 2,144 věřící bez příslušnosti 5,13 11 3,737 nevěřící 7,15 44 2,141 ateisté 7,71 13 2,351 celkem 4,57 1022 2,944 Zdroj: EVS 1999

Tabulka č. 5p: Manželství je zastaralá instituce - Česko souhlasí

nesouhlasí

49

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté celkem Zdroj: EVS 1999

absolutní počet 25 4 37 110 22 198

relativní počet 5,6 % 5,0 % 17,6 % 13,6 % 15,3 % 11,7 %

Tabulka č. 6p: Manželství je zastaralá instituce - Polsko souhlasí absolutní relativní počet počet věřící - katolíci 72 7,6 % věřící - ostatní 2 14,3 % věřící bez příslušnosti 1 12,5 % nevěřící 16 37,2 % ateisté 3 27,3 % celkem 94 9,2 % Zdroj: EVS 1999

absolutní počet 421 76 173 696 122 1488

relativní počet 94,4 % 95,0 % 82,4 % 86,4 % 84,7 % 88,3 %

nesouhlasí absolutní relativní počet počet 873 92,4 % 12 85,7 % 7 87,5 % 27 62,8 % 8 72,7 % 927 90,8 %

Tabulka č. 7p: Důležitost dětí v manželství - Česko velmi důležité spíše důležité absolutní relativní absolutní relativní počet počet (v %) počet počet (v %) věřící - katolíci 371 81,5% 69 15,2% věřící - ostatní 59 72,8% 16 19,8% věřící bez 182 81,6% 34 15,2% příslušnosti nevěřící 657 76,1% 171 19,8% ateisté 108 73,5% 35 23,8% celkem 1377 77,8% 352 18,4% Zdroj: EVS 1999 Tabulka č. 8p: Důležitost dětí v manželství - Pesko velmi důležité spíše důležité absolutní relativní absolutní relativní počet počet (v %) počet počet (v %) věřící - katolíci 732 75,4% 218 22,5% věřící - ostatní 12 75,0% 4 25,0% věřící bez 4 44,4% 2 22,2% příslušnosti nevěřící 26 54,2% 21 43,8% ateisté 6 60,0% 3 30,0% celkem 780 74,0% 248 23,5% Zdroj: EVS 1999

N 446 80 210 806 144 1686

N 945 14 8 43 11 1021

nepříliš důležité absolutní relativní počet počet (v %) 15 3,3% 6 7,4% 7 3,1% 35 4 67

4,1% 2,7% 3,8%

nepříliš důležité absolutní relativní počet počet (v %) 21 2,2% 0 ,0% 3 33,3% 1 1 26

2,1% 10,0% 2,5%

Tabulka č. 9p: Schvalujete pokud chce žena žít bez muže a vychovávat dítě sama - Česko schvaluje neschvaluje záleží na okolnostech absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní

N 455 81 223 863 147 1769

N 971 16 9 48 10 1054

N

50

věřící - katolíci věřící - ostatní věřící bez příslušnosti nevěřící ateisté celkem Zdroj: EVS 1999

počet 151 24

počet 33,1 % 29,6 %

počet 192 31

počet 42,1 % 38,3 %

109

49,1 %

67

30,2 %

363 46 693

42,3 % 31,7 % 39,3 %

226 41 557

26,3 % 28,3 % 31,6 %

počet 113 26 46 269 58 512

počet 24,8 % 32,1 %

456 81

20,7 %

222

31,4 % 40,0 % 29,1 %

858 145 1762

Tabulka č. 10p: Schvalujete pokud chce žena žít bez muže a vychovávat dítě sama - Polsko schvaluje neschvaluje záleží na okolnostech absolutní relativní absolutní relativní absolutní relativní počet počet počet počet počet počet věřící - katolíci 384 41,5 % 214 23,1 % 328 35,4 % věřící - ostatní 7 43,8 % 4 25,0 % 5 31,3 % věřící bez 6 4 40,0 % 0 0,0 % 60,0 % příslušnosti nevěřící 26 59,1 % 4 9,1 % 14 31,8 % ateisté 6 50,0 % 2 16,7 % 4 33,3 % celkem 427 42,4 % 224 22,2 % 357 35,4 % Zdroj: EVS 1999

N 926 16 10 44 12 1008