MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta sociálních studií. Katedra politologie

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních studií Katedra politologie

Bc. Vítězslav Kozelek (UČO 363620) Politologie – Volební studia a politický marketing Magisterské studium Imatrikulační ročník 2013

Komparativní analýza volebních podvodů v zemích bývalé Jugoslávie

Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Jakub Šedo, Ph.D.

V Brně 7. 12. 2014

Prohlášení o autorství práce: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Komparativní analýza volebních podvodů v zemích bývalé Jugoslávie vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně 7. 12. 2014

…………………………

2

Poděkování: Rád bych touto cestou poděkoval panu doktoru Šedovi za ochotné vedení mé diplomové práce a za jeho názory, rady a připomínky, které nepochybně přispěly k vyšší kvalitě textu. Dále bych chtěl poděkovat své rodině, která mě během studování neustále podporovala a v neposlední řadě také svým spolužákům a kamarádům z Katedry politologie za vzájemnou spolupráci v průběhu studia a za trávení volného času, zejména pak Davidu Jehličkovi za to, že si v důchodu koupíme ten domek na Pálavě a budeme chodit do sklípku, popíjet lahváče a chytat ryby. 3

Anotace: Tato diplomová práce se zabývá volebními podvody v zemích bývalé Jugoslávie. Cílem této práce je najít vztah mezi typem režimu a volebním podvodem pomocí indexu kvality demokracie podle organizace Freedom House. Zároveň se práce snaží o srovnání, jak se projevy a formy volebních podvodů liší v rámci sledovaných zemí, období a typů voleb prostřednictvím analýzy zpráv mezinárodních volebních pozorovatelských misí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V teoretické části je krátce vymezen pojem volební integrita, definován volební podvod a jeho příbuzné pojmy a představena jeho konceptualizace dle vybraných autorů. V praktické části se autor zabývá analýzou volebních podvodů s využitím konceptuálního rámce Ivana Jarabinského. Závěrečnou část práce pak představuje kvalitativní komparativní analýza volebních podvodů v rámci zkoumaného regionu.

Abstract: This thesis deals with electoral frauds in the countries of former Yugoslavia. The purpose of this thesis is to find relation between the type of regime and electoral fraud using the Quality of Democracy Index by the Freedom House organization. At the same time, the thesis seeks to compare how manifestations and forms of electoral frauds varies across the countries, period and types of the elections surveyed by analyzing the reports of international election observation missions of the Organization for Security and Co-operation in Europe. In theoretical part is briefly defined the notion of electoral integrity, defined electoral fraud and its related concepts and presented its conceptualization by the selected authors. In practical part, the author deals with analysis of electoral frauds using the conceptual framework by Ivan Jarabinský. The final part of the thesis then presents the qualitative comparative analysis of electoral frauds in the investigated region.

Klíčová slova: Komparativní analýza, volební podvod, země bývalé Jugoslávie, volební integrita

4

Key words: Comparative analysis, electoral fraud, country of former Yugoslavia, electoral integrity

5

Obsah: 1. Úvod

8

2. Volební integrita

10

3. Definice volebních podvodů

12

3. 1. Volební podvod

13

3. 2. Volební podvod a voličský podvod

15

3. 3. Volební podvod a volební korupce

15

3. 4. Volební podvod a volební pochybení

16

3. 5. Volební podvod a volební / systémová manipulace

17

4. Konceptualizace volebních podvodů

17

4. 1. Sarah Birch

18

4. 2. Daniel Calingaert

21

4. 3. Susan Hyde

22

4. 4. Andreas Schedler

23

4. 5. Pavla Dočekalová

25

4. 6. Ivan Jarabinský

25

5. Metodologie

27

5. 1. Přístupy ke zkoumání volebních podvodů

27

5. 2. Zprávy mezinárodních volebních pozorovatelských misí

30

5. 3. Metodologie této práce

33

6. Volební podvody v zemích bývalé Jugoslávie

34

6. 1. Slovinsko

34

6. 2. Chorvatsko

35 6

6. 3. Makedonie

39

6. 4. Bosna a Hercegovina

47

6. 5. Černá Hora

50

6. 6. Srbsko

55

7. Komparativní analýza volebních podvodů

59

8. Závěr

73

Použité zdroje

75

Počet znaků: 155 555

7

1. Úvod: V polovině října roku 2013 se v Ázerbájdžánu konaly prezidentské volby. Řada předchozích voleb v této zemi byla podle zahraničních pozorovatelů problematická a podle západních demokratických zvyklostí podezřelá. Proto se čekalo, co se stane tentokrát. Realita však překonala všechna očekávání – výsledky prezidentských voleb byly totiž zveřejněny ještě předtím, než volby vůbec začaly. Úředníci se následně omluvili, že jim tato informace unikla omylem a že šlo o výsledky z voleb roku 2008, nijak už však nevysvětlili, proč se výsledky od těch z roku 2008 lišily a proč na nich byli kandidáti z roku 2013 (The Washington Post 2013)… Volby a volební procesy patří v dnešní době k základním stavebním kamenům politických systémů drtivé většiny zemí. Pravidelně se opakující, svobodné a soutěživé volby jsou nezbytnou podmínkou demokratického zřízení, mnoho nedemokratických režimů však odvíjí svoji legitimitu od pravidelného pořádání voleb, které se svou povahou liší od volebních procesů v etablovaných demokraciích a nesplňují kritéria soutěživosti a spravedlivosti (Dočekalová 2012a: 18). Vzhledem k důležitosti voleb v politických systémech není překvapivé, že toto téma tradičně přitahuje detailní pozornost politologie. Výzkum se většinou zaměřuje na institucionální stránku voleb (zejména na volební systémy) či na volební chování. Do popředí pozornosti mnoha odborníků se však dostávají i témata kvality volebního procesu a s tím související otázky volebních podvodů, které nabírají různých podob a mohou mít klíčový vliv na výsledek voleb. I v případě, že volební podvody nevedou přímo ke změně vítězů a poražených, je jejich důsledkem to, že výsledky voleb zcela nekorespondují s vůlí voličů. Pozornost věnovaná volebním procesům stoupá i v souvislosti s tím, že mezinárodní prostředí klade čím dál tím větší důraz na podporu demokracie, a jedním z nástrojů této podpory jsou i mezinárodní pozorovatelské mise hodnotící, zda dané volby splňují mezinárodní standardy spravedlnosti a soutěživosti. Výzkum volebních podvodů tak bezesporu představuje důležité pole pro (nejen) politologické zkoumání, které může zahrnout celou řadu dílčích témat a výzkumných problémů (Dočekalová 2012a: 18, 2012b: 92). Podle Pavly Dočekalové (2012b: 92) se jako přínosný v této oblasti jeví zejména komparativní výzkum. Srovnáváním projevů a forem volebních podvodů v různých zemích a čase podle ní můžeme dospět k jejich lepšímu porozumění, odhalování a předcházení. K hlavním úkolům komparativního výzkumu v této oblasti patří také hledání proměnných, 8

které ovlivňují výskyt a rozsah volebního podvodu. To vše však vyžaduje adekvátní datovou základnu. Zároveň je výzkum volebních podvodů do značné míry limitován tím, že volební podvody, stejně jako jakékoli jiné podvodné či dokonce nelegální jednání, jsou skrývanými aktivitami a ti, kdo se jich dopouštějí, mají veškerou motivaci zabránit jejich odhalení. To znesnadňuje přístup k potřebným informacím, které by mohly být v komparativním výzkumu zpracovány a analyzovány. Dosavadní výzkum v oblasti volebních podvodů je i přes zvyšující se zájem řady autorů v posledních letech stále spíše okrajovou záležitostí. V českém prostředí se tímto tématem podrobněji zabývají zatím pouze dva výzkumníci. První z nich, Pavla Dočekalová, odborná asistentka na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, se ve svých textech zabývá základním vymezením volebních podvodů a možnostmi a limity komparativního výzkumu v této oblasti. Druhý z nich, Ivan Jarabinský, student doktorského programu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, se pak pokouší o kritickou diskuzi nad tématem a o navržení a následné testování konceptuálního rámce na základě případové studie. Vzhledem k obecně nízkému zájmu akademické veřejnosti o oblast volebních podvodů jsou příspěvky těchto výzkumníků v českém prostředí velmi přínosné a i tato práce z nich bude především v teoretické části do značné míry vycházet. V zahraničí již najdeme větší počet autorů, kteří se volebními podvody zabývají. Mezi ty nejznámější patří například Sarah Birch, Fabrice Lehoucq, Rafael López-Pintor, Pippa Norris či Dmitriy Vorobyev. Mezi pracemi zahraničních odborníků najdeme především příspěvky teoretické a ty, které se pokoušejí o případovou studii určité země v určitém období. Co však dosavadnímu výzkumu u nás i v zahraničí stále chybí, je rozsáhlejší komparativní studie většího počtu zemí, která by výzkum volebních podvodů posunula o něco dále. A právě provedení komparativní analýzy je ambicí této práce. Konkrétně je cílem této práce najít vztah mezi typem režimu a volebním podvodem. Zároveň se práce pokusí o srovnání, jak se projevy a formy volebních podvodů liší v rámci sledovaných zemí, období a typů voleb. Práce se tak pokusí o zodpovězení následujících výzkumných otázek: Jaký je vztah mezi typem režimu a volebním podvodem? Jak se projevy a formy volebních podvodů liší v rámci sledovaných zemí, období a typů voleb?

9

Pro zodpovězení první otázky bude v práci využit index kvality demokracie podle organizace Freedom House. Odpověď na druhou otázku pak práce bude hledat prostřednictvím analýzy zpráv mezinárodních volebních pozorovatelských misí. Tento specifický zdroj nabízí pro studium volebních podvodů řadu možností, ale má také spoustu limitů. Proto je mu v práci věnována samostatná kapitola. K provedení komparativní analýzy byl vybrán region zemí bývalé Jugoslávie. Výhodou této oblasti pro studium volebních podvodů je to, že se v něm nacházejí státy více i méně demokratické, a můžeme tak vztah mezi typem režimu a volebním podvodem pozorovat. Studie vycházející z analýzy zpráv mezinárodních pozorovatelských misí z tohoto regionu navíc dosud nebyla provedena. Konkrétně se tedy práce bude zabývat zeměmi, které byly v letech 1918 – 1992 součástí Jugoslávie, resp. později soustátí Srbsko a Černá Hora. Mezi tyto státy v současné době patří Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo. Práce bude sledovat období od rozpadu Jugoslávie v roce 1992 až do současnosti (do roku 2013). Předpokládaný přínos této práce by měl být ve dvou rovinách. Na teoretické úrovni by práce měla upozornit na problematiku volebních podvodů, která je v českém prostředí stále téměř neznámým, byť nesmírně zajímavým tématem. Rozsáhlejší komparativní analýza v této oblasti by navíc výzkum volebních podvodů měla posunout o něco dále. V rovině praktické by pak práce mohla přispět k lepšímu porozumění a tím pádem i předcházení volebním podvodům. V této diplomové práci bude nejprve krátce vymezen pojem volební integrita. Na základě toho pak budeme moci přijít s definicí volebního podvodu a jeho příbuzných pojmů, představit jeho konceptualizaci dle vybraných autorů a najít vhodný konceptuální rámec pro potřeby našeho výzkumu. Dále bude představen přehled dosavadních přístupů ke zkoumání volebních podvodů a kapitola věnovaná zprávám mezinárodních volebních pozorovatelských misí. V hlavní části práce budou tyto zprávy analyzovány v rámci zvoleného konceptu. Výsledky analýzy budou následně porovnány.

2. Volební integrita: V oblasti zkoumání volebních systémů je především v posledním desetiletí věnována zvýšená pozornost studiu tzv. volební integrity a způsobům jejího narušování. Jak však 10

upozorňuje Ivan Jarabinský (2013a: 38), volební nedostatky,1 jimiž některé systémy trpí, byly zkoumány dávno předtím, než se autoři začali blíže popisu a konceptualizaci volební integrity věnovat. Přestože byl tento pojem využíván v odborných textech (především z oblasti demokratizace a volebních systémů) již dlouhou dobu, až donedávna neexistovaly systematičtější práce, které by byly vědomě schopny volební integritu definovat. Debatu o volebních podvodech pak můžeme rámovat právě z hlediska studia volební integrity. Volební podvody jsou dnes totiž nahlíženy jako její protipól. Volební integrita je současnými autory chápána jako schopnost volebních pravidel naplňovat mezinárodně uznávané standardy volebních soutěží v průběhu celého volebního cyklu. Pippa Norris k tomu navíc přidává i potřebu dodržovat univerzální standardy, které by měly zabraňovat poškozování legitimity, přičemž důraz klade především na orgán (instituci) zajišťující správu voleb a na volební pozorovatelské mise. Z tohoto hlediska můžeme identifikovat řadu principů na základě analýzy mezinárodních úmluv, odborných prací věnujících se volebním principům z pozice teorií demokracie a novějších projektů zabývajících se vymezením demokratických volebních standardů (Jarabinský 2013a: 39, srov. Norris 2012: 9). Mezi tyto principy mohou být zařazeny volba lidu (občanů), pravidelné volby, rovnost před zákonem, správné sečtení a veřejné vyhlášení výsledků, volební pravidla systematicky neznevýhodňující opozici, umožnění nezávislého dohledu, právo svobodně volit, všeobecné hlasovací právo, rovné hlasovací právo, tajné hlasování, právo být spravedlivě zvolen, právo založit politickou stranu (rovné zacházení), otevřená a spravedlivá kampaň, nerušený přístup k médiím (nediskriminace), právo na spravedlivé a veřejné slyšení, svoboda názoru a projevu, právo na informace, svoboda pohybu, právo na sdružování a participaci na vládě a věcech veřejných, právo na shromažďování a právo na osobní bezpečnost (Jarabinský 2013a: 39). Vzhledem k tomu, že cílem této práce není zabývat se primárně volební integritou, odkážu pro její podrobnější vymezení například na diplomovou práci Ivana Jarabinského s názvem Volební podvody: Případová studie ruských parlamentních voleb 2011 dostupnou v informačním systému Masarykovy univerzity.

1

Jarabinský používá pojem volební nedostatky (electoral flaws) jako zastřešující termín pro širokou škálu pojmů, které narušují volební integritu. Kromě volebního podvodu (electoral fraud) sem dále řadí například volební pochybení (electoral malpractice), volební korupci (electoral corruption) apod. 11

3. Definice volebních podvodů: Volební podvod je termín dlouhodobě využívaný v odborných politologických pracích. Až v posledních letech však přichází rostoucí počet autorů s pokusy o definici a konceptualizaci tohoto pojmu, přičemž tato snaha je logickým vyústěním pojmového vakua, které zde převažovalo po dlouhá léta. Přes nárůst počtu nových definic volebního podvodu je však poměrně obtížné identifikovat nejrůznější projevy porušení volební integrity jako podvodné. Výrazným rysem podvodů je totiž jejich dynamičnost a schopnost přizpůsobit se aktuální situaci. Jediným důkazem volebního podvodu může být podezřelé chování, a může tak být těžké podvod prokázat. Předpokládaný podvod může být místo toho výsledkem administrativní neschopnosti nebo jednoduše nedorozumění. Tvrzení o podvodu je navíc typické pro prohrávajícího kandidáta nebo stranu, a může být tedy zpochybněno, zda je údajný případ podvodu reálný, nebo se jedná pouze o nářky poraženého. S výjimkou případů do očí bijících podvodů může být těžké rozlišit mezi očividnými pokusy o manipulaci voleb a ojedinělými neregulérnostmi, incidenty nebo nesrovnalostmi, které mohou být zcela neúmyslné. Odhalování volebních podvodů rovněž vyžaduje znalost, kde tyto podvody hledat (Alvarez, Hall a Hyde, eds. 2008: 2-12, Jarabinský 2013b: 95). Mikhail Myagkov, Peter Ordeshook a Dimitri Shakin uvádějí, že problematika volebních podvodů představuje tři výzvy – definování, odhalování a měření. Volební podvod je podle nich zločin, a obtížnosti spojené s jeho definicí, odhalením a měřením se tak rovnají těm, na které narážíme při zkoumání zločinu jakéhokoli druhu. Jedná se například o problém rozhodnutí, zda existuje pravděpodobná příčina k odůvodnění dalšího vyšetřování vedoucího k možné obžalobě (Myagkov, Ordeshook a Shakin 2009: 13-18). Jak poukazují Michael Alvarez, Thad Hall a Susan Hyde, „relativní povaha volebního podvodu a velmi odlišné historické, kulturní a institucionální kontexty, ve kterých se volební podvody objevují, činí z vytvoření jasné a konzistentní definice komplikovaný, ne-li nemožný úkol“ (Jarabinský 2013a: 40, srov. Alvarez, Hall a Hyde, eds. 2008: 9). To co je považováno za podvodnou manipulaci volebního procesu, se liší v průběhu času a mezi jednotlivými zeměmi. Definovat volební podvod není jednoduché ani vzhledem k šíři srovnatelných pojmů. Dokonce ani autoři, kteří stojí v čele výzkumu volebních podvodů, se neshodnou na jejich obecné definici. Někteří autoři přicházejí s obdobnými termíny jako volební korupce (electoral corruption), volební manipulace (electoral manipulation, election rigging) či volební pochybení (electoral malpractice), které se však co do své kapacity mírně liší. Na druhou 12

stranu však můžeme říci, že různí autoři využívající tyto pojmy se zabývají v podstatě tímtéž – neregulérními procesy a aktivitami, které se dotýkají možnosti ovlivnit výsledek volebního klání (Alvarez, Hall a Hyde, eds. 2008: 1-8, Dočekalová 2012a: 18, Jarabinský 2013a: 38-39).

3. 1. Volební podvod: Samotný volební podvod se můžeme pokusit definovat dvěma způsoby – inkluzívně a restriktivně. Inkluzívní přístup předpokládá definovat pojem tak, aby zahrnoval co možná nejširší škálu potenciálních jevů, přičemž jeho logika často předpokládá odvolávání se na většinově akceptované demokratické standardy. Volební podvod podle tohoto přístupu tedy porušuje principy svobodných a spravedlivých voleb a práva občanů na zvolení svých zástupců (Jarabinský 2013a: 39, Vickery a Shein 2012: 2-3). Z tohoto hlediska při vymezování volebních podvodů argumentuje například Andreas Schedler, který vztahuje volební podvody především k principu demokratické rovnosti, když tvrdí, že „volební podvod vyžaduje zavedení předpojatosti do administrace voleb“, přičemž „podvodné praktiky deformují preference občanů odpíráním volebního práva některým z nich, zatímco zesilují hlas jiných“ (Jarabinský 2013a: 40). Dalším příkladem inkluzívního přístupu je definice volebního podvodu Fabrica Lehoucqa. Ten definuje volební podvod jako „utajovanou snahu formovat výsledky voleb“ (Dočekalová 2012a: 19, srov. Lehoucq 2003: 233). Podle tohoto autora volební podvody zahrnují jak podvodné jednání, tak procedurální přestupky a je tenká hranice mezi podvodem a politickým nátlakem. Později však Lehoucq dodává, že rozdíl je v porušení zákona, čímž se akt podle něj stává podvodným. Právní definice může odkazovat na činy porušující stávající zákony, které řídí, jak jsou nastaveny registry voličů, jak občané určují své preference a jak jsou sčítány hlasy. Klíčovou výhodou právní koncepce podvodu je podle autora to, že umožňuje stanovit hranici mezi přijatelnou a nepřijatelnou politickou aktivitou. Zároveň tato koncepce umožňuje identifikovat činy, které veřejní činitelé, soudci a politické strany považují za podvodné v době, kdy se objevily. Lehoucq tedy v tomto případě vychází z právního pojetí a podstatu volebního podvodu zakládá na jeho nelegálnosti. Tím je do jeho definice přidána restriktivní podmínka odkazující spíše na národní zákony než na mezinárodní normy. Volební podvod podle restriktivního přístupu tedy porušuje domácí zákony řídící volby v dané zemi (Jarabinský 2013a: 39-40, Lehoucq 2003: 235, Lehoucq a Molina 2002: 17, Molina a Lehoucq 1999: 205, Vickery a Shein 2012: 2). 13

Lehoucq a Molina pak definují volební podvody obdobně jako „aktivity, které mohou změnit výsledky hlasování a které porušují volební zákony“ (Vickery a Shein 2012: 7). Craig Donsanto vnímá volební podvod rovněž jako právní fenomén. Volební podvod jako takový podle něj zahrnuje věcné nesrovnalosti týkající se aktu hlasování, které mají potenciál poskvrnit volby. Jedná se tedy o „chování, které má poškodit proces, jímž jsou získávány, označovány nebo tabelovány hlasovací lístky, získávány a ověřovány volební výsledky, nebo registrováni voliči“ (Donsanto 2008: 21-22). Alvarez a Katz definují volební podvod jako „snahu využít nelegální prostředky ke změně volebních výsledků“ (Alvarez a Katz 2008: 149). Hector Davalos a Nguyen Huu Dong pak volební podvod definují jako „úmyslné porušení povahy volebního zákona za účelem změny volebních výsledků s cílem předstihnutí nebo poškození protikandidáta“ (Vickery a Shein 2012: 8). Další definici volebního podvodu představuje například Rafael López-Pintor, který jej definuje jako „jakoukoli cílevědomou akci podniknutou za účelem zasahování do volebních aktivit nebo s volbami spojených materiálů s cílem ovlivnit výsledek voleb, což může narušit nebo zmařit vůli voličů“ (Dočekalová 2012a: 19, srov. López-Pintor 2011: 6). Jako podstatu volebního podvodu tedy můžeme z této definice vyčíst zejména dva následující znaky – volební podvod je vědomou či účelnou aktivitou a jeho cílem je zasahovat do volebních procesů a ovlivňovat výsledek voleb tak, že nebude plně reflektovat vůli voličů. Chad Vickery a Erica Shein dále charakterizují volební podvod jako „záměrné provinění volebních úředníků nebo jiných volebně zainteresovaných aktérů, kteří narušují individuální nebo kolektivní vůli voličů“ (Jarabinský 2013a: 40, srov. Vickery a Shein 2012: 9). Širší definice pak může volební podvod popisovat jako „jakoukoli praktiku, která zasahuje do volby učiněné voliči“ (Dočekalová 2012a: 19, srov. Molina a Lehoucq 1999: 205). Toto vymezení je v souladu i s výše uvedenou definicí Lópeze-Pintora, který ve svém vymezení rovněž zahrnuje narušení či dokonce zmaření vůle voličů. Dočekalová (2012a: 21) volební podvod charakterizuje následujícími prvky – 1) jedná se o úmyslnou a vědomou aktivitu, která 2) zasahuje do vůle hlasujících (lidu) či omezuje / ovlivňuje možnosti, jak může lid vyjádřit svou vůli, a 3) je to jev negativní, obvykle utajovaný a mnohdy nelegální. 14

Jarabinský pak navrhuje následující definici – „Volební podvod je obvykle utajovaný, záměrný akt / jev snažící se účelově formovat volební výsledky ve smyslu narušení nebo omezení individuální nebo kolektivní vůle voličů, který předpokládá porušení domácích zákonů spjatých s volebním procesem a / nebo porušení mezinárodně uznávaných demokratických volebních principů a norem.“ (Jarabinský 2013a: 42).

3. 2. Volební podvod a voličský podvod: Od pojmu volební podvod (electoral fraud) je nutné odlišit pojem voličský podvod (voter fraud). Ten můžeme definovat jako „úmyslnou korupci volebního procesu voličem“ (Dočekalová 2012a: 19, srov. Minnite: 3). Voličský podvod zahrnuje vědomé podávání nepravdivých informací, které se týkají oprávnění volit, ilegální hlasování či účast v konspiracích, které vedou k nelegálnímu hlasování dalších voličů. Ostatní formy volební korupce, které páchají vládní úředníci, kandidáti, stranické organizace apod., spadají pod širší pojem volební podvod. Podle Dočekalové (2012a: 19) však i voličský podvod můžeme zahrnout pod volební podvod. Pojímání volebních podvodů totiž není primárně založeno na tom, kdo daný podvod páchá, ale na tom, že se jedná o úmyslnou snahu neregulérně ovlivnit výsledek voleb. Tím se podle ní voličský podvod stává podskupinou volebních podvodů.

3. 3. Volební podvod a volební korupce: López-Pintor dále odlišuje volební podvod od korupce. Ačkoli je podvod určitou formou korupce, je to jen jedna z forem tohoto jevu. Korupce odkazuje na chování za účelem vlastního prospěchu, které se odchyluje od formálních pravidel jednání řídících akce jednotlivců v pozici veřejné autority. Korupce je tedy širší pojem, který zahrnuje zneužívání veřejných zdrojů, uplácení apod., zatímco volební podvod se týká „podvodného nebo nedbalého zásahu do volebních procesů, který má v úmyslu zabránit tomu, aby výsledek voleb reflektoval vůli lidu“ (Dočekalová 2012a: 19-20, srov. López-Pintor 2011: 7). Volební korupci pak můžeme chápat jako „jakoukoli ilegální akci zaměřenou na získání výhody ve volbách“ (Dočekalová 2012a: 20). Ta zahrnuje mj. volební podvody, kupování hlasů, užívání násilí za účelem zastrašení voličů, manipulace s administrativou voleb, změny volebního zákona za účelem diskvalifikace politických oponentů apod. (López-Pintor 2011: 7).

15

3. 4. Volební podvod a volební pochybení: López-Pintor nakonec označuje volební podvod za nejvážnější projev volebních pochybení. Pochybení při volbách je jakýkoli přečin, který se týká volebních procedur a materiálů, zejména ze strany vládních úředníků, politických stran nebo kandidátů. Ne každá forma volebního pochybení je však volebním podvodem. Pochybení při volbách zahrnuje nedostatky či neregulérnosti v organizaci voleb, které lze napravit, existuje-li vůle. Týkají se administrativních nedostatků, jako je například chybné zapsání jmen voličů ve voličských seznamech, nesmazatelný inkoust nízké kvality, nevycházející součty výsledků apod. (Dočekalová 2012a: 20, srov. López-Pintor 2011: 7). Odlišně se však na termín volební pochybení dívá Sarah Birch. Ta identifikuje čtyři definiční přístupy k tomuto pojmu – právní, percepční, nejlepší praxe a normativní. Podle prvního přístupu je definice volebního pochybení chápána ve smyslu porušení volebního zákona či dalších norem upravujících volby. Druhý přístup je založen na tom, co je vnímáno jako porušení norem dané kultury. Třetí přístup definuje volební pochybení vzhledem k mezinárodním normám, které jsou uznávány jako nejlepší praktiky mezinárodním společenstvím. Čtvrté pojetí pak vychází z demokratické definice a za volební pochybení je považováno to, co se odlišuje od ideálního normativního modelu demokracie. Birch nabízí i svou vlastní definici volebních pochybení – „manipulace volebních procesů a výsledků tak, že nahrazují osobní a stranický prospěch za zájmy veřejné“ (Dočekalová 2012a: 20, srov. Birch 2008: 9). Volební pochybení tedy není jakékoli porušení volebního procesu, ale takové, kdy osobní zájmy či zájmy stranické nahrazují zájmy veřejné. To Birch umožňuje odlišit volební pochybení (electoral malpractice) od nesprávných praktik (electoral mispractice), tj. od takových nedostatků, které vyplývají nikoli z úmyslu, ale z nekompetentnosti, chyb nedostatků zdrojů apod. To co Birch označuje za volební pochybení, tedy v podstatě odpovídá tomu, co López-Pintor označuje jako volební podvod. To co López-Pintor vnímá jako volební pochybení, pak Birch označuje za nesprávné praktiky (Birch 2008: 5-25). Birch a Carlson dále definují volební pochybení jako „volební zločiny a nestandardní praktiky, které vedou k selhání nebo odmítnutí jednání – činy podvodu, činy donucování a / nebo činy destrukce“ (Vickery a Shein 2012: 5). Vickery a Shein pak definují volební pochybení jako „porušení náležitých povinností volebními profesionály pramenící z neopatrnosti nebo zanedbání“ (Jarabinský 2013a: 41, srov. Vickery a Shein 2012: 10). Volební podvod je podle nich založen na špatném úmyslu, 16

zatímco volební pochybení je spíše forma nedbalosti. Přestože jejich výše uvedená definice volebního podvodu neobsahuje odkaz na nezákonnost aktu, můžeme jej podle Jarabinského (2013a: 41) nepřímo vysledovat v jejich konstrukci termínu kriminální pochybení (criminal malpractice). To značí „pochybení úředníkem, které je tak nehorázné, že nabývá úrovně podvodu navzdory absenci záměru“ (Jarabinský 2013a: 41, srov. Vickery a Shein 2012: 9). Na základě jejich definice volebního podvodu by se pak dalo usuzovat, že kriminální pochybení by bylo takové pochybení, jež by omylem narušilo individuální nebo kolektivní vůli voličů (Vickery a Shein 2012: 5).

3. 5. Volební podvod a volební / systémová manipulace: Poslední pojem, který je v souvislosti s problematikou volebních podvodů často zmiňován, je volební manipulace, kterou lze chápat jako snahu neregulérně ovlivňovat výsledky voleb. Gamze Çavdar však tento pojem vymezuje jinak a odlišuje jej od volebního podvodu. Podle něj je volební podvod ilegální a záměrné porušení volebních procedur, zatímco volební manipulace je taková akce, která se snaží vykonávat kontrolu nad volebním systémem, jeho smyslem a výsledky. Volební manipulace zahrnuje volební podvody, ale zároveň také aktivity jako je politické násilí nebo intervence cizí moci. Çavdar argumentuje tím, že snaha manipulovat volby se netýká jen porušení procedur, ale může zahrnovat i násilí či nátlak okupační silou. Násilí pak může zabránit i tomu, aby byly výsledky voleb implementovány (Dočekalová 2012a: 20-21, srov. Çavdar 2008: 51-53). Obdobně pak můžeme chápat pojem systémová manipulace (systemic manipulation), kterou lze identifikovat jako „domácí zákonná opatření a / nebo volební pravidla a procedury, která jsou v rozporu k široce akceptovaným demokratickým principům a mezinárodním standardům, a která účelově deformují vůli voličů“ (Jarabinský 2013a: 41, srov. Vickery a Shein 2012: 2).

4. Konceptualizace volebních podvodů: V následující kapitole bude představena konceptualizace volebních podvodů podle čtyř vybraných zahraničních autorů – Sarah Birch, Daniela Calingaerta, Susan Hyde a Andrease Schedlera, a obou českých autorů. 17

4. 1. Sarah Birch: Sarah Birch zakládá svou typologii volebních manipulací na třech hlavních formách – manipulace volebních institucí, resp. pravidel, podle kterých se volby řídí, manipulace výběru hlasování a manipulace hlasování, tedy volební administrativy. Manipulace institucí znamená porušování principu inkluzivity, nestrannosti, otevřenosti a transparentnosti. Jedná se o takové manipulování s podobou institucí, jež organizují volby, které zvýhodňuje jednoho nebo více účastníků volební soutěže. Příkladem manipulace institucí je gerrymandering,2 restrikce ve volebním právu, pravidla kampaně, která vedou k nerovnosti mezi účastníky voleb apod. Naopak legitimním nástrojem v této oblasti je například výběr z celkové architektury volebního systému. Manipulace výběru hlasování zahrnuje jakékoli pozitivní i negativní pobídky, které voliče vedou k tomu, že nevolí podle svých skutečných preferencí, tedy například kupování hlasů či zastrašování voličů. Dále sem patří například zaujatost médií či porušování limitů na výdaje v kampani, tedy takové akce, které dávají účastníkům volebního klání disproporční přístup ke komunikačním kanálům. Naopak sem nepatří například legální činnost spojená s kampaní. Manipulace hlasování se pak týká samotných hlasovacích procedur a zahrnuje například zaujatá administrativní rozhodování, nestejnou implementaci volebních pravidel apod. V této oblasti se nenacházejí žádné legitimní nástroje. (Birch 2008: 26-27, Dočekalová 2012a: 21-22). Birch pro účely komparativního výzkumu a hodnocení voleb vytvořila rovněž index 15 indikátorů volebních manipulací (podle její terminologie volebních pochybení), které založila na třech výše uvedených dimenzích. Tento index zahrnuje následující položky: 1) Právní rámec, který zohledňuje, zda je právní rámec voleb v souladu s mezinárodními standardy. 2) Nezávislost volebních orgánů jako jsou volební komise či soudy řešící stížnosti na průběh voleb. Posuzována je jejich nezávislost a nestrannost. Pokud takové nejsou, je to znakem volebních manipulací. 3) Soutěžení – volební manipulace v tomto bodě zahrnují svévolné a / nebo falešné odmítnutí registrace kandidáta / strany, odstranění kandidáta / strany ze soutěže na základě svévole nebo nepravosti či obstrukce v registraci a nominaci kandidáta / strany. Zahrnují tedy přístup k volebnímu lístku. 2

Jedná se o manipulace při vytyčování hranic volebních obvodů. 18

4) Registrace voličů – manipulace v této oblasti představuje například neregistrace určitých skupin obyvatel, existence početných mrtvých duší na seznamech voličů, rozsáhlé nepřesnosti v datech uvedených v seznamu voličů, selhání v opravě známých chyb či odmítání veřejné kontroly seznamu voličů. 5) Hlasovací podmínky – porušení principu adekvátních a spravedlivých podmínek pro hlasování spočívá například v tom, že volebních místností je málo, jsou umístěny daleko od místa, kde voliči žijí, jsou špatně provozně vybavené (voliči musejí čekat dlouhou dobu, než mohou volit), dále v pozdním otevření hlasovacích místností či skutečnosti, že nejsou otevřené po celou stanovenou dobu. Další prvek obsahuje zaujatost proti určitému regionu či skupině (například velmi málo volebních místností umístěných v baštách opozice). 6) Hlasování – v tomto bodě jsou příkladem volebních manipulací odmítnutí přístupu k hlasování, napěchování volebních uren3 či porušování tajnosti voleb (otevřené hlasování, rodinné hlasování,4 nelegální hlasování v zastoupení5 a hlasování za dohledu neoprávněné osoby). Zároveň sem patří nedostatek transparentnosti v organizaci hlasování. 7) Počítání, tabelace a informování o výsledcích – projevem volebních manipulací v této oblasti je špatné spočítání, nesprávná tabelace a nesprávné zveřejňování výsledků či netransparentnost sčítacího procesu, předávání výsledků a informování o nich. 8) Rozhodování sporů – tento bod se týká soudních sporů ohledně voleb, kdy je žádoucí jejich včasné a nestranné rozhodnutí. Porušením tohoto principu je například nezohledňování některých nároků, přehnané zpoždění ve vyřizování sporů či zaujatost při rozhodování jednotlivých sporů. 9) Přístup pozorovatelů – tento prvek se týká přístupu domácích i mezinárodních pozorovatelů. Problémy v této oblasti zahrnují například neochotu zpřístupnit pozorovatelům některé aspekty volebního procesu, které jsou oprávněni pozorovat, zastrašování pozorovatelů či obstrukce aktivit pozorovatelů.

3

Jedná se o praktiku, kdy někdo neoprávněně vhodí do volební urny více volebních lístků, než je dovoleno. 4 Rodinné hlasování znamená, že jeden člen rodiny ovlivňuje volbu dalších členů. To se může projevovat například tím, že manželský pár či jiní příbuzní vstupují za volební plentu společně. 5 Nelegální hlasování v zastoupení nastává v případě, kdy například jeden člen rodiny získá hlasovací lístek jménem jiného člena. 19

10) Mediální pokrytí – mezi volební manipulace v této oblasti může patřit například mediální pokrytí jednotlivých soupeřů a zejména i ne/zaujatost tohoto pokrytí. 11) Zneužití zdrojů – tento indikátor se zabývá tím, zda byla dodržena pravidla týkající se využití zdrojů v kampani. Porušením tohoto principu je například zneužívání státních zdrojů pro účely stranické kampaně, fundraising z nelegálních zdrojů či přehnané utrácení za kampaň, které převyšuje zákonem stanovený limit. 12) Kupování hlasů voličů. 13) Zastrašování voličů a / nebo obstrukce – mezi volební manipulace v této oblasti patří například neadekvátní zahrnutí vojska či armády v předvolební kampani, instrukce ze strany vojenských důstojníků směrem k podřízeným, jak mají hlasovat, a další zastrašování voličů ze strany jakéhokoli aktéra. 14) Zastrašování kandidátů a / nebo obstrukce – tento bod zahrnuje zastrašování kandidátů stejně jako nelegální obstrukce jejich aktivit včetně útoků na kanceláře a vybavení kandidátů, nerovnou aplikaci některých ustanovení zákona vůči různým kandidátům či nepovolení předvolebních mítinků. 15) Celkové hodnocení voleb. Zatímco indikátor č. 1 je v podstatě jediným z dimenze manipulace volebních institucí, manipulaci výběru hlasování představují indikátory č. 10 – 14. Kriteria č. 2 – 9 se pak týkají manipulace hlasování (Dočekalová 2012a: 22-23). Dočekalová (2012a: 23) však upozorňuje, že ačkoli má výše uvedené rozdělení svoje opodstatnění, v praxi může docházet k prolínání jednotlivých bodů. Například odmítnutí registrace kandidáta či jeho vyškrtnutí (které je v rámci indexu uvedeno jako bod č. 3) se může prolínat s bodem č. 14 (zastrašování kandidátů / obstrukce). Některé body z indexu navíc nelze hodnotit přímo jako volební podvod, ale spíše jako kontext voleb, který ovlivňuje možnost výskytu volebních podvodů. Za takový kontext můžeme považovat například body č. 1, 8 a 9.

20

4. 2. Daniel Calingaert: Další možností je sledovat volební podvody podle jednotlivých fází volebního procesu. Tak postupuje i Daniel Calingaert, který podvodné aktivity hodnotí ve čtyřech etapách: 1) Registrace voličů – v rámci registrace voličů se určuje, kdo se může či nemůže zúčastnit hlasování. Podvody v této oblasti zahrnují například jména mrtvých či dětí na seznamu voličů, dvojí registraci stejného voliče, zápis neexistujících nebo neoprávněných voličů či naopak odmítnutí zapsat některé voliče nebo je ze seznamu odstranit. Kromě toho může dojít k odstranění, špatnému napsání nebo vynechání jmen voličů z určité skupiny (například prvovoličů nebo v geografických oblastech, kde je nejsilnější podpora opozice). 2) Volební kampaň – druhá fáze, tj. průběh volební kampaně může zahrnovat obstrukce vůči opozici a jejím stoupencům, nátlak na občany, využívání státních zdrojů na podporu držitelů úřadu, sestavení volebních komisí ze stoupenců stávajících držitelů úřadu a kontrolu médií. Obstrukce vůči opozici a jejím stoupencům mohou nabírat různých podob – přímý útok na opoziční kandidáty (zadržení, násilné napadení či zavraždění), udržení opozice mimo hlasovací lístek (neregistrace kandidátů, odstranění z hlasovacího lístku či registrace neznámého kandidáta se stejným jménem, jako má kandidát, kterého chce režim porazit), omezování kampaně opozičních kandidátů (nepovolení předvolebních mítinků či jejich rozehnání) nebo tlak na opoziční aktivisty. Nátlak na občany se může týkat i těch, kteří nejsou spojeni s žádnou stranou či kandidátem (například vyhrožování ředitele státem vlastněné továrny, že podřízení podepíší podporu vládnoucí straně nebo přijdou o místo). Využívání státních zdrojů na podporu držitelů úřadu může přinést značné výhody vládnoucí straně / kandidátovi (může dojít například k mobilizaci státních zaměstnanců, využívání vládních vozidel k cestě na mítinky či k úhradě nákladů z veřejných zdrojů). Sestavení volebních komisí ze stoupenců stávajících držitelů úřadu může rovněž stávajícím držitelům moci přinést výhody. Funkcionáři napojení na vládnoucí vrstvu mohou vládní straně pomoci tím, že nezajišťují soulad se zákonem a dalšími volebními pravidly nebo mohou prosadit zásadní změny na konci volební kampaně (změny na poslední chvíli v procedurách volebního dne). Volební komise jsou zároveň klíčové pro transparentnost volebního procesu. Režim pak k oslabení opozice může využít i kontrolu médií (zatýkání, zadržování či útoky na novináře, kteří pozitivně píší o opozici, blokování vysílání rádií či televize, konfiskace tiskovin, cenzura, nevyvážené pokrytí jednotlivých kandidátů zejména v národní televizi apod.). 21

3) Procesy v den voleb – zde se jedná například o napěchování volebních uren, vícenásobnou volbu, kdy jeden volič hlasuje vícekrát,6 kupování hlasů či hlasování s předvyplněným hlasovacím lístkem,7 ale patří sem i výskyt předvolebních materiálů ve volebních místnostech či stav, kdy členové volebních komisí vysvětlují volební procedury tak, že podporují určitého kandidáta. Dalším volebním podvodem může být zásah neoprávněných osob (například členů bezpečnostních složek) do hlasovacího procesu či zneužití hlasování přenosnou urnou.8 4) Počítání hlasů a tabelace – zde se objevují například nejednoznačné postupy při určování platnosti hlasů,9 nesprávné vyplnění údajů o výsledcích hlasování do protokolu v místní komisi, falzifikace výsledků při jejich sčítání a tabelaci na vyšších úrovních apod. (Dočekalová 2012a: 23-24). Calingaertovo rozdělení metod volebních podvodů podle jednotlivých fází volebního procesu je podle Dočekalové (2012a: 24) výhodné v tom, že minimalizuje možnosti překrytí, neboť v každé etapě jsou jiné možnosti zneužití či jiné typy podvodů, a to i přesto, že časově se tyto fáze mohou překrývat (například fáze registrace voličů a fáze volební kampaně, jež zahrnuje i registraci kandidátů). V porovnání s Birch je Calingaertovo vymezení o něco užší, jelikož nezahrnuje některé faktory (například právní rámec, rozhodování sporů či přístup pozorovatelů). V drtivé většině popsaných volebních podvodů a manipulací se však oba autoři shodují.

4. 3. Susan Hyde: Susan Hyde se dále zabývá zejména otázkou, jak mohou mezinárodní pozorovatelé odhalit volební podvody. V rámci toho uvádí i příklady volebních manipulací. Ty rozděluje na dvě skupiny – první skupinu tvoří jednoznačné formy volebních manipulací, druhou pak 6

K tomu může dojít například tak, že jeden volič vhodí do urny více volebních lístků najednou nebo hlasuje vícekrát například díky voličskému průkazu, který umožňuje volit i mimo místo, kde je volič registrován. 7 Jedná se o hlasování, kdy volič obdrží od iniciátora podvodu předvyplněný hlasovací lístek, který vhodí do urny, a danému iniciátorovi vrátí svůj prázdný lístek. Ten jej vyplní a dá dalšímu voliči, jenž na oplátku opět přinese prázdný lístek. Tento volební podvod může být i součástí kupování hlasů, kdy za to, že volič takto předvyplněný lístek vhodí do urny, obdrží finanční odměnu. 8 Přenosnou urnu obvykle nosí někteří členové komise ke starým či nemocným lidem, kteří nejsou schopni dopravit se do volební místnosti. Může se stát, že tito členové mohou na voliče vyvíjet nátlak, aby volili konkrétního kandidáta, mohou zmanipulovat jejich volbu apod. 9 Je-li volební lístek zaškrtnutý nesprávně, ale přesto je voličův záměr zřejmý, může dojít k tomu, že v případě hlasů pro opozici jsou tyto hlasy označeny za neplatné, zatímco u vládních kandidátů jsou hlasy označeny za platné. 22

spíše neregulérnosti, kdy není úmyslná manipulace jednoznačná. Takové činy však neodpovídají výše vymezené podstatě volebního podvodu a jsou příkladem spíše volebních pochybení. V obou skupinách volebních manipulací pak Hyde postupuje chronologicky a vymezuje tři fáze – předvolební perioda, den voleb a povolební fáze, resp. vyhlášení výsledků (Dočekalová 2012a: 24-25, srov. Hyde 2008: 201-204). V první skupině volebních podvodů je jejich příkladem v první, tedy předvolební fázi chybějící registrace opozičních kandidátů, zákaz kandidátů či politických stran, odmítnutí aktualizace nepřesných údajů v registru voličů, zneužití státních zdrojů na podporu stávajících držitelů moci, restrikce ve volebním právu, násilí a zastrašování v rámci kampaně, státní kontrola médií, zastrašování médií, stranické volební komise, uvěznění kandidátů či selektivní výběr právních sankcí proti kandidátům. Druhá fáze, tedy volební den zahrnuje nezabezpečené volební lístky, poškozené pečetě na volebních urnách, více lidí za volební plentou ve stejný čas, volební urnu umístěnou mimo volební místnost, hlasování s předvyplněným lístkem, vícenásobné hlasování, kupování hlasů, násilí a zastrašování voličů, zásahy vojska, policie či neautorizovaných jednotlivců, falsifikaci výsledků během počítání hlasů, nekonsistentní zneplatnění hlasů, zničení volebních lístků, krádež volební urny apod. Ve třetí fázi, tedy vyhlášení výsledků se můžeme setkat například s paralelní tabelací výsledků, která se odlišuje od výsledků oficiálních, změnami v oficiálních výsledcích, velkými rozdíly mezi počtem distribuovaných hlasovacích lístků a oficiální evidencí odevzdaných hlasů, odmítnutím poražených kandidátů přijmout výsledky, vládním násilím proti protestujícím apod. (Dočekalová 2012a: 24-25, srov. Hyde 2008: 204). Hyde tedy podobně jako Calingaert vychází z fází volebního procesu, přičemž jednotlivé fáze vymezuje tak, že na sebe navazují a časově se v podstatě nepřekrývají. V Calingaertově rozdělení jsou však fáze vymezeny nejen časově, ale i obsahově, kdy je před dnem voleb pojata zvlášť registrace voličů a zvlášť volební kampaň (Dočekalová 2012a: 25).

4. 4. Andreas Schedler: Andreas Schedler pak při vymezení toho, jak jsou volby manipulovány, vychází z řetězce sedmi článků, které jsou podmínkou pro demokratické volby. Každý článek tohoto řetězce musí být naplněn, aby byly volby demokratické. Porušení byť jen jednoho z nich

23

znamená, že jsou volby nedemokratické. U každého takového bodu Schedler ukazuje možnosti zneužití a manipulace: 1) Rezervované pozice a rezervované domény – v první řadě se jedná o omezení počtu volených úřadů a omezení jejich pravomocí. To znamená, že některé vysoké mocenské posty nejsou obsazeny přímou volbou, resp. že oficiální posty obsazené z voleb nemají klíčové pravomoci. 2) Vyloučení opozičních sil a fragmentace opozičních sil – druhým bodem je vyloučení opozice, tedy restrikce jejich přístupu do volební arény. Patří sem jak zákazy stran, tak zabránění registrace kandidátů. Schedler sem však rovněž zahrnuje snahy o rozdělení a fragmentaci opozice a o celkové oslabení opozičních stran. 3) Represe a nespravedlnost – jedná se o omezení politických a občanských svobod (například svoboda slova či shromáždění) a omezení přístupu opozičních sil do médií a k financím. 4) Zbavení volebního práva – omezení volebního práva v legální podobě je v dnešním světě již prakticky nemožné, proto se mnohem častěji objevuje neformální zbavení volebního práva (například diskriminující pravidla ve věci registrace voličů, jejich identifikace či volebních procedur). 5) Nátlak a korupce – zastrašování voličů a kupování hlasů. 6) Zaujatost při organizaci voleb a aplikaci pravidel, která se může objevit ve všech etapách volebního procesu. 7) Zvolení zástupci nemohou vykonávat moc a převzít úřad, do nějž byli zvoleni (Dočekalová 2012a: 25). V řadě prvků se tedy Schedler shoduje se Sarah Birch, Danielem Calingaertem i Susan Hyde, jeho vymezení volebních manipulací však není tak podrobné. Bod 1 a 7 naopak předchozí citování autoři nezahrnují (Dočekalová 2012a: 25).

24

4. 5. Pavla Dočekalová: Dočekalová (2012a: 26-27) rozděluje volební podvody do tematických oblastí, které rovněž odpovídají etapám volebního procesu. Autorka vymezuje následující tři fáze – 1) předvolební fáze, 1a) registrace voličů, 1b) registrace kandidátů a volební kampaň, 2) průběh volebního dne (od otevření po uzavření volebních místností, tj. hlasovací procedury) a 3) sčítání hlasů a zveřejňování výsledků (tj. po uzavření volebních místností). V každé etapě jsou dále klasifikovány možnosti volebních podvodů (celkem 20). Jednotlivé kategorie se mohou doplňovat a vzájemně na sebe navazují: 1) Předvolební fáze – 1a) registrace voličů – a) neregistrace určité skupiny voličů, b) dvojí registrace stejných osob, c) mrtvé duše či děti na seznamech voličů, d) nepřesné údaje na seznamech voličů a e) neoprávněné odstranění voliče z voličského seznamu. 1b) Registrace kandidátů a průběh volební kampaně – a) svévolné odmítnutí registrace strany / kandidáta či pozdější svévolné odebrání registrace, b) omezování volební kampaně některým kandidátům (včetně zastrašování kandidátů), c) nelegální využívání státních zdrojů v průběhu kampaně, d) kontrola médií, nerovný přístup kandidátů do médií, zaujatost médií a e) zastrašování voličů v průběhu kampaně. 2) Průběh volebního dne – a) neadekvátní hlasovací podmínky, b) porušení hlasovacích procedur ze strany volebních komisí, c) vícenásobné hlasování, d) hlasování s předvyplněným hlasovacím lístkem, e) hlasování v zastoupení, f) rodinné / skupinové hlasování a g) kupování hlasů. 3) Sčítání hlasů a zveřejnění výsledků – a) nekonzistentní přístup v posuzování platnosti hlasů, b) uvedení nesprávných údajů do protokolů a c) falzifikace zveřejňovaných výsledků.

4. 6. Ivan Jarabinský: Jarabinský (2013b: 97-98) pak navrhuje následující konceptualizaci: 1) Předvolební fáze – 1a) registrace voličů – a) neumožnění registrace způsobilých voličů, b) registrace nezpůsobilých voličů (mrtvých, dětí, neexistujících), c) vícenásobná registrace jednotlivců, d) neoprávněné odstranění voliče z voličského seznamu a e) chybná evidence voliče / neaktuálnost registru. 1b) Kandidatura a volební kampaně – a) omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických 25

úředníků, b) omezování volební kampaně některým kandidátům / stranám (zákazy / omezení mítinků, svobody pohybu, projevu apod.), c) páchání násilí a zastrašování v kampaních, d) omezený / nerovný přístup k médiím, e) cenzura, kontrola či nátlak na média, f) záměrné matení, g) nelegální financování stran, h) zneužívání státních zdrojů, i) selektivní použití legálních sankcí proti určitým kandidátům / stranám a j) nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů. 2) Volební den – a) zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, b) hlasování s předvyplněnými lístky, c) nelegální hlasování v zastoupení, d) rodinné / skupinové hlasování, e) nakupování hlasů, f) neadekvátní hlasovací podmínky, g) neumožnění hlasování jinak způsobilým občanům (administrativně, technicky), h) cílená diskriminace minorit / pohlaví, i) vícenásobné hlasování, j) napěchování volebních uren, k) otevřené hlasování, l) hlasování pod dohledem neoprávněné osoby / více jedinců za plentou, m) nerovné podmínky / možnosti využití prvků z kampaně pro kandidáty / strany v hlasovacích místnostech, n) systematicky zpožděné nebo chybějící materiály v baštách opozice, o) přemíra / nedostatek volebních lístků ve vztahu k počtu registrovaných voličů a p) volba mrtvými, neexistujícími nebo nezpůsobilými jedinci. 3) Fáze po ukončení hlasování – a) svévolné a nekonzistentní posuzování platnosti hlasů, b) ničení volebních lístků, c) nemožnost ujmout se úřadu v případě řádného zvolení, d) potlačování protestů, stávek, demonstrací (násilí proti protestujícím), e) uvádění nesprávných údajů do protokolů (chybné počítání, nesprávná tabelace), f) falzifikace zveřejňovaných výsledků, g) krádeže volebních uren, h) existence nadbytečných volebních uren / volebních místností, i) zaujaté rozhodování sporů a j) potlačení oficiálních výsledků. Tento konceptuální rámec Ivana Jarabinského bude využit i v hlavní části této diplomové práce. Hlavním argumentem pro výběr tohoto konceptu oproti výše uvedeným konceptualizacím je ten, že Jarabinský při jeho vytváření vycházel ze všech výše zmíněných konceptů, a jedná se tak o jakýsi „všezahrnující“ rámec. Ten navíc obsahuje širokou škálu kategorií volebních podvodů, nad kterými panuje obecně přijímaný konsenzus. Jarabinský výše uvedený koncept později modifikoval na základě případové studie ruských parlamentních voleb 2011 (viz Jarabinský 2013b: 106-107). Nový koncept je však do značné míry provázán s ruskými reáliemi, a slouží tak spíše k orientaci při posuzování jednotlivých typů volebních podvodů v ruském prostředí v návaznosti na analýzu právního 26

rámce Ruské federace. Některé ze zkoumaných podvodů byly totiž pod jednotlivé kategorie nového konceptu přiřazeny díky tomu, že nějak překračovaly konkrétní platný zákon, který není v rozporu s mezinárodními standardy. To však pro účely naší práce není relevantní, a proto bude využit původní koncept.

5. Metodologie: 5. 1. Přístupy ke zkoumání volebních podvodů: Existující zdroje pro studium volebních podvodů představuje například Lehoucq, jenž identifikoval celkem šest dostupných možností. První z nich jsou průzkumy založené na snaze získat informace o volebním podvodu na základě dotazování. Druhou možností je etnografická metoda, která také využívá rozhovory s místními obyvateli. Oba tyto zdroje dat jsou podle Lehoucqa nestranické, objektivní, avšak velmi málo využívané. Lehoucq uvádí jen několik příkladů jejich použití. Další tři zdroje informací o volebních podvodech jsou stranické povahy. Jedná se o paměti obětí volebního podvodu, stížnosti na průběh voleb předané politickým autoritám a novinové zprávy. Poslední zdroj informací o volebních podvodech představují podle Lehoucqa právě zprávy organizované občanské společnosti, tj. nevládních organizací financovaných z domácích či mezinárodních zdrojů (Dočekalová 2012b: 93-94, srov. Lehoucq 2003: 235-236). Podstatné informace o volebních podvodech tedy mohou přinášet studie založené na stížnostech k průběhu voleb, které jsou předložené příslušným úřadům. Například Lehoucq a Molina přinášejí detailní studii volebních podvodů na Kostarice založenou na peticích snažících se o anulování volebních výsledků. Takové studie jsou však zatím spíše sporadické. Někteří výzkumníci totiž zastávají názor, že posuzování vlivu volebních podvodů je nemožné, protože stranictví vrhá na právní materiály či novinové zprávy o podvodech špatné světlo. Lorraine Minnite se zabývá voličskými podvody ve Spojených státech amerických a vychází z toho, že důkazy o podvodech lze získat tím, že jsou tyto podvody soudně stíhány. Stížnosti k průběhu voleb využívají také Alvarez a Boehmke, kteří se zabývají výzkumem volebních podvodů v Kalifornii a Georgii. V jednom z nejdetailnějších výzkumů předreformních volebních systémů Frank O'Gorman pomocí stížností na volební výsledky uvažuje o vlivu podvodu na anglické volby v 18. a 19. století. Novinové zprávy pak využívají například Gary Cox a Joseph Kousser, kteří v jedné z nejsystematičtějších studií analyzují více než 300 těchto 27

zpráv o volebních podvodech ve venkovském New Yorku během pozdního 19. století (Alvarez a Boehmke 2008: 99-111, Dočekalová 2012b: 94, Lehoucq a Molina 2002: 12-13, srov. Minnite: 3). Kromě těchto přístupů byly pro zjišťování a měření volebních podvodů využity i statistické metody. Obecným principem pro odhalování podvodů (nejen volebních) pomocí statistických technik je to, že tyto metody mohou ukázat neobvyklé vzorce v datech, které by mohly být vysvětleny právě podvodem. Začínají se tak rozvíjet metody založené na statistických nástrojích, které zkoumají volby poté, co proběhly. Jsou založeny na zaznamenaných výsledcích voleb a ptají se, zda existují nějaké významné anomálie. Tento přístup je tedy používán pro škálu technik, které se snaží odhalit volební podvody pomocí statistických vzorců ve volebních výsledcích (Dočekalová 2012b: 94, srov. Mebane 2008: 162, Vorobyev 2013: 81). Tímto přístupem se zabývají například Myagkov, Ordeshook a Shakin. Jejich ústřední hypotéza je, že nejvíce do očí bijící formy volebního podvodu zanechávají zjistitelné stopy v oficiálních volebních výsledcích a jejich úkolem je vyvinout nástroje, které tyto stopy mohou odhalit. Zabývají se celkem třemi indikátory – vztahem mezi volební účastí a kandidátovým podílem hlasů z oprávněného elektorátu, distribucí účasti mezi volebními okrsky a okresy a ekonometrickými odhady přelivu hlasů od jedněch voleb k druhým (Dočekalová 2012b: 94, srov. Myagkov, Ordeshook a Shakin 2009: 23-32). Walter Mebane uvádí metodu, která je založena na modifikaci tzv. Benfordova zákona. Ten říká, že v seznamu statistických dat, jako je například počet hlasů v jednotlivých volebních okrscích, poukazují číslice tvořící tato data na jejich specifické rozdělení. V každé významné číselné pozici se menší číslovky objevují mnohem častěji než větší. V souboru dat, který se řídí Benfordovým zákonem, je první významná číslice 1 přibližně ve 30 % případů. Pokud první číslice nemají konkrétní vzorec, ale druhé číslice souboru dat se řídí vzorcem podle Benfordova zákona, můžeme podle autora mluvit o tzv. Druho-číselném Benfordově zákoně. V této chvíli je druhá významná číslice 0 přibližně ve 12 % případů. Mebane pak uvádí, že tento zákon je citlivý na řadu vzorců manipulace s počítáním hlasů včetně vzorců, které se mohou objevit u některých typů volebních podvodů (Mebane 2008: 164). Analýza Alvareze a Katze vychází ze stížností na manipulaci s hlasovacím zařízením, která údajně mohla vytvořit systematickou výhodu pro Republikánskou stranu ve všech volebních kláních. Autoři v analýze spojili pevné charakteristiky volebních jednotek (v tomto 28

případě zemí) s volebními výsledky s využitím lineárního regresního modelu. Vytvořený prognostický model následně počítal jak s nejistotou odhadu výsledků, tak se systematickou odchylkou ve volbách. V případě, že by velké množství volebních jednotek nespadalo do oblasti spolehlivosti prognostického modelu, by podle autorů mohlo jít o důkaz potenciálního podvodu, který by si zasloužil další výzkum (Alvarez a Katz 2008: 152-157). Jeden z příkladů využití statistických metod představuje také studie Kentara Fukomota a Yusaka Horiuchiho, kteří využili přirozený experiment pro zjištění volebního podvodu při volební registraci v případě Japonska. Přirozený experiment využila i Hyde, která testovala, zda přítomnost mezinárodních volebních pozorovatelů ovlivňuje chování domácích politických aktérů v den voleb. Srovnala data z volebních místností, kde byli pozorovatelé přítomni, s daty z místností, kde pozorovatelé přítomni nebyli. Zvoleným případem byly arménské prezidentské volby konané v roce 2003. Hyde dospěla k tomu, že existují statisticky významné rozdíly mezi volebním ziskem obhajujícího prezidentského kandidáta ve volebních místnostech, které byly mezinárodními pozorovateli sledovány, a těmi, které sledovány nebyly. Z toho vyvodila, že přítomnost volebních pozorovatelů může snížit podvodné chování (Dočekalová 2012b: 95, srov. Fukumoto a Horiuchi 2011). Dmitriy Vorobyev pak navrhuje statistický mechanismus pro testování výskytu volebního podvodu ve formě napěchování volebních uren. Vychází z toho, že napěchování volebních uren zvyšuje jak volební účast, tak počet hlasů pro korumpujícího kandidáta. Pokud tedy ve volbách v některých volebních obvodech došlo k napěchování volebních uren, pak tam, kde je menší volební účast, je větší pravděpodobnost, že v nich k tomuto typu podvodu nedošlo (Dočekalová 2012b: 95, srov. Vorobyev 2013: 80). Roderick Kiewiet et al. (2008: 112-113) nakonec zkoumají nový zdroj dat týkající se četnosti a závažnosti různých druhů problémů, se kterými se voliči a pracovníci ve volebních okrscích setkávají v prostředí, v němž jsou využívány technologie elektronického hlasování. Tato data vycházejí ze zpráv o mimořádných událostech sebraných výzkumnými pracovníky, které se týkají překážek, s nimiž se voliči setkali během hlasování. Autoři argumentují, že tento zdroj může být použit k identifikování volebního podvodu. Administrativní nepořádek může být využit například k vytvoření dlouhých front ve volebních místnostech, a odradit tak voliče od hlasování. Pokud mají tito voliči odlišné volební preference od těch, kteří se k hlasování dostali, může se takový nepořádek rovnat podvodu, a ovlivnit tak volební výsledky. 29

Celkově je podle Dočekalové (2012b: 95-96) hlavním problémem to, že stávající výzkum volebních podvodů neposkytuje komplexní data. Slibné a inspirující případové studie jsou podle ní stále nepočetné a mnohdy se zaměřují jen na určitý projev volebního podvodu. Dalším problémem je pak to, že ne každá z forem volebních podvodů může být měřena. Například López-Pintor uvádí, že je obtížné měřit stupeň, do jakého volební podvod ovlivnil výsledek voleb. V podstatě neexistují prostředky jak změřit, do jaké míry neregistrace kandidáta, zaujaté televizní vysílání, zneužití státních zdrojů v kampani apod. mohly ovlivnit volební výsledek. Pokud ve volbách došlo k volebním podvodům, nelze zjistit, jaké by jinak výsledky těchto voleb bez přítomnosti podvodu byly. Přesný dopad některých forem volebních podvodů na volební výsledky je tedy nezjistitelný, zatímco jiné formy (například falzifikace zveřejňovaných výsledků) mohou být přepočítáním hlasů vyčíslitelné (srov. López-Pintor 2011: 7).

5. 2. Zprávy mezinárodních volebních pozorovatelských misí: Pavla Dočekalová (2012b: 96-98) uvádí několik výhod i nevýhod zpráv mezinárodních pozorovatelských misí pro studium volebních podvodů. V první řadě je výhodou těchto zpráv poměrně snadná dostupnost dat. Tyto zprávy jsou obvykle zveřejněné na internetu a jejich předností je i jejich jazyková podoba, neboť kromě verze v místním jazyce mají velmi často i verzi anglickou. Nabízejí tak badateli pohodlný přístup k potřebným zdrojům informací. Druhou výhodou je počet voleb, o nichž poskytují informace. Tyto zprávy jsou v dnešní době již relativně početné a přinášejí údaje o řadě voleb pořádaných v mnoha zemích, zejména od 90. let 20. století. Vzhledem k tomu, že mezinárodní pozorování voleb stále přetrvává, jsou po pozorovaných volbách zveřejňovány nové zprávy, a průběžně se tak rozšiřuje datová základna. Třetí výhodou je to, že hodnotí volby na základě mezinárodních závazků a standardů demokratických voleb, nikoli na základě domácího kontextu či právního rámce. Tím že uplatňují stejné standardy pro hodnocení v různých zemích i čase, jsou vhodným nástrojem právě pro mezinárodní srovnávání a komparativní analýzu. Čtvrtou výhodou je pak to, že tyto zprávy pokrývají širokou škálu volebních podvodů. Volební pozorování je

obvykle

dlouhodobý proces, který začíná ustavením mezinárodní

pozorovatelské mise několik týdnů před volbami. Pozorovatelské mise a jejich závěrečné zprávy pokrývají předvolební periodu, den voleb, stejně jako povolební vývoj. Volební proces je tak hodnocen komplexně a hodnocení postihuje všechny jeho fáze. 30

Na poslední výhodu upozorňuje Birch, která uvádí, že tvůrci zpráv jsou volebními experty, kteří mají teoreticky dobrý přístup ke všem klíčovým aspektům volebního procesu. Metodologie mezinárodních pozorovatelů se značně zlepšila. S tím v podstatě koresponduje i hodnocení Hyde, která uvádí, že se výrazně zvýšila schopnost mezinárodních pozorovatelů hodnotit kvalitu voleb, a to jak v podobě lepších způsobů k odhalování volebních podvodů, tak v podobě schopnosti agregovat sbírané informace, což se projevuje v celkovém hodnocení voleb. Zprávy mezinárodních pozorovatelských misí tedy v tomto ohledu můžeme považovat za spolehlivý zdroj, neboť vypracování zpráv vychází z adekvátních přístupů (srov. Hyde 2008: 213). Na druhou stranu je podle Dočekalové nutné v první řadě rozlišovat, o zprávy jakých organizací se jedná, neboť se pozorovatelských aktivit účastní celá řada organizací, a to jak vládních, tak nevládních. Velikost mise co do množství mezinárodních pozorovatelů, počet dní, kdy setrvává v dané zemi, či míra propracování závěrečné zprávy jsou další důležité ukazatele, které je nezbytné brát v potaz. Judith Kelley zároveň vysvětluje, že se rozvinul stínový trh volebního pozorování. Objevují se tak mise, které jsou shovívavější v hodnocení voleb a které tvoří delegace ze spřátelených zemí nebo i z formálních organizací (jako příklad Kelley uvádí Společenství nezávislých států). Ačkoli hodnocení takových misí jsou méně respektována ze strany demokratických států, mohou být užitečná pro domácí publikum nebo pro omezení vlivu kritičtějších pozorovatelských organizací. S tím souvisí i problematika toho, že se mohou lišit hodnocení stejných voleb ze strany různých pozorovatelských misí. Dalším problematickým bodem je povaha poskytovaných dat. Tyto zprávy nezahrnují kvantitativní informace o rozsahu volebních neregulérností ze všech volebních místností a pozorovatelé nemonitorují všechny místnosti permanentně. Zprávy tedy jen zmiňují, zda, příp. v kolika procentech případů byly neregulérnosti pozorovány, což však nevypovídá o celkovém rozsahu takových neregulérností. Hodnocení některých aspektů voleb navíc není založeno na žádných číslech či stupnici. Jak také upozorňuje Birch, některé projevy volebních podvodů se snáze pozorují než jiné. Je tedy zřejmé, že zprávy volebních pozorovatelů nejsou schopny přesně definovat celkovou míru či rozsah volebních podvodů a měřit jejich konkrétní dopad na volební výsledek. Další nevýhodou je to, že oficiální závěrečné zprávy zveřejňované mezinárodními pozorovatelskými misemi jsou relativně stručným shrnutím celé řady dílčích zpráv či

31

vyplněných dotazníků od jednotlivých pozorovatelských týmů, a badatel se tak dostává v podstatě jen k zestručněným a již interpretovaným informacím. Dalším problémem těchto zpráv je otázka jejich nestrannosti. Teoreticky by tyto zprávy měly být objektivní a nestranné, ve skutečnosti však byla otázka jejich nestrannosti několikrát zpochybněna. Jak uvádějí Myagkov, Ordeshook a Shakin, pozorovatelé nemusí nutně postrádat politickou agendu a mohou sledovat své vlastní zájmy. Zprávy mezinárodních organizací mohou někdy využívat spíše diplomatický jazyk než ostré odsouzení legitimity voleb. Politické a diplomatické zájmy tedy mohou ovlivnit způsob vyjádření využívaný v těchto zprávách. Jak upozorňuje například Hyde, pozorovatelé obvykle využívají diplomatické termíny, jako jsou „neregulérnosti“, nikoli termíny jako „podvod“ či „manipulace“. Pouze v případě, kdy jsou si pozorovatelé absolutně jistí, že byly volby zmanipulované, volí ostřejší termíny. V případě, že se zdá, že pozorované neregulérnosti neovlivnily výsledek voleb, mají pozorovatelé tendenci zmírňovat jejich kritiku. Mezivládní organizace také mohou být v některých případech vystaveny tlaku, aby sdělily jistý verdikt, ať už kvůli zájmům nějakého vlivného členského státu, nebo ve snaze zabránit vypuknutí povolebního násilí (srov. Hyde 2008: 202-203, Myagkov, Ordeshook a Shakin 2009: 14). Poslední z nevýhod těchto zpráv je ta, že existují omezené možnosti, jak mohou pozorovatelé zjistit výskyt volebních podvodů. Případní pachatelé volebních podvodů jsou si předem vědomi toho, že volby budou pozorovány, a vyvinou úsilí, aby podvody nebyly odhaleny. Podle Hyde většina voleb není dokonalá a určit, kdy si volební proces zaslouží negativní hodnocení, je obtížný úkol. Pro mezinárodní pozorovatele je navíc často obtížné rozlišit mezi neúmyslnou administrativní chybou a jasným pokusem o manipulaci výsledků voleb. Političtí aktéři pak mohou mít motivaci k falešnému obvinění svých protivníků z podvádění. Navíc ne všichni pozorovatelé vnímají standardy ve svém hodnocení stejně. Dalším problémem je omezený počet volebních pozorovatelů. Přítomnost pozorovatelů navíc může podvodné chování snížit (Hyde 2008: 202-203, srov. Myagkov, Ordeshook a Shakin 2009: 14-15). To že zprávy mezinárodních volebních pozorovatelských misí můžeme i přesto vnímat jako smysluplný nástroj pro zisk dat, dokazuje podle Dočekalové i předchozí výzkum. V něm byly tyto zprávy využity Birch v rámci studie Project on Electoral Malpractice in New and Semi-Democracies, která na základě těchto zpráv zpracovala index volebních pochybení. Zvolené zprávy byly výsledkem volebních pozorovatelských misí konaných mezi lety 1995 a 32

2007 ve čtyřech regionech – Latinské Americe a Karibské oblasti, střední a východní Evropě (včetně Pobaltí), na území bývalého Sovětského svazu (mimo Pobaltí) a v subsaharské Africe. Jednalo se o zprávy Evropské unie, Organizace amerických států a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Každá zpráva byla nezávisle kódována třemi kódujícími, a to na základě předem stanoveného indexu. Výsledkem byl zisk dat ze 161 voleb konaných v 61 zemích.

5. 3. Metodologie této práce: V hlavní části této diplomové práce budou analyzovány zprávy mezinárodních volebních pozorovatelských misí z hlediska výskytu volebních podvodů. Konkrétně se bude jednat o zprávy OBSE. Tato organizace vyslala do zkoumaného regionu během sledovaného období vysoký počet pozorovatelských misí, a mělo by se tak jednat o dostatečný zdroj dat. Zároveň jde o široce uznávanou organizaci, jejíž hodnocení voleb jsou respektována ze strany demokratických států. Samotná analýza těchto zpráv bude provedena v rámci kvalitativního přístupu. Práce pak nebude posuzovat záměrnost jednotlivých narušení volebního procesu. Předem dané určení záměrnosti se totiž jeví jako prakticky nemožné. Tato práce se tedy nebude zabývat volebními podvody jako takovými, ale spíše potenciálními volebními podvody (obdobně postupuje i Jarabinský – viz 2013b: 98-99). Ty budou následně přiřazeny k jednotlivým kategoriím volebních podvodů v rámci výše uvedeného konceptu Ivana Jarabinského. Práce bude sledovat také vztah mezi typem režimu a volebním podvodem. Pro tyto účely bude v práci využit index kvality demokracie podle organizace Freedom House.10 Tato organizace představuje jednu z nejuznávanějších institucí zabývajících se měřením kvality demokracie v různých zemích světa, a jedná se tak o dostatečně relevantní zdroj dat. Na základě jednotlivých kategorií volebních podvodů u představeného konceptu pak budou formy těchto podvodů porovnány v rámci sledovaných zemí, období a typů voleb.

10

Index kvality demokracie se skládá z hodnocení občanských svobod a politických práv v dané zemi. Obě tyto kategorie jsou hodnoceny známkou 1 – 7, přičemž 1 představuje nejlepší a 7 nejhorší hodnotu. Průměr těchto hodnot pak představuje výsledný index. Pokud je hodnota tohoto indexu v rozmezí od 1 do 2, 5, je daná země označena za svobodnou, je-li hodnota v rozmezí 3 – 5, jedná se o částečně svobodnou zemi, a pokud je hodnota v rozmezí od 5, 5 do 7, je daná země označena za nesvobodnou (Freedom House 2014). 33

6. Volební podvody v zemích bývalé Jugoslávie: V následující kapitole budou představeny volební podvody v zemích bývalé Jugoslávie na základě analýzy zpráv mezinárodních volebních pozorovatelských misí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Tato organizace vyslala pozorovatelské mise do všech států zkoumaného regionu s výjimkou Kosova. Tato země tak nebude v analýze zahrnuta. Podkapitola věnovaná Srbsku se zabývá také volbami do orgánů soustátí Srbsko a Černá Hora. Pozorovatelské mise OBSE působí v regionu od roku 1997 až do současnosti. Organizace Freedom House pak v Chorvatsku, Makedonii a v Bosně a Hercegovině působí od roku 1998, ve Slovinsku od roku 1999 (ve všech případech s výjimkou roku 2000) a v Černé Hoře a Srbsku od roku 2007.

6. 1. Slovinsko: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ustavila 23. listopadu 2011 mezinárodní volební hodnotící misi pro předčasné volby do Národního shromáždění, které se konaly 4. prosince téhož roku. V souladu s metodologií OBSE se sice nejednalo o komplexní a systematické pozorování volebního dne (a tedy přímo o volební pozorovatelskou misi), členové mise však přesto omezený počet volebních místností navštívili. Z hlediska potenciálních volebních podvodů bylo specifickým znakem těchto voleb ustanovení o právu na dvojí hlasování pro občany patřící k italské a maďarské menšině v souvislosti s rezervovanými křesly pro tyto minority. Právo na dvojí hlasování se podle zprávy mise rozchází se základními závazky OBSE týkajícími se rovnosti hlasování a je v rozporu s obecnými mezinárodními postupy. Předpisy pro politické financování neposkytovaly dostatečnou transparentnost a neexistoval orgán, který by na něj důkladně dohlížel. Ačkoli byla navržena legislativa, která by zlepšila transparentnost a odpovědnost politických stran za financování volebních kampaní, před těmito volbami nebyla Národním shromážděním přijata. Přestože slovinské právo stanovovalo opatření pro umožnění podílu zdravotně postižených voličů na hlasování, toto opatření ne vždy umožňovalo tajnost hlasování a přístup do volební místnosti zůstával problémem. Transparentnost volebního procesu by pak podle zprávy zvýšilo zveřejňování výsledků na úrovni volebních místností na internetu (OSCE 2012a). V rámci těchto voleb tak došlo nebo mohlo dojít ke čtyřem typům volebních podvodů podle konceptu Ivana Jarabinského – vícenásobné hlasování, nelegální financování stran, 34

cílená diskriminace minorit / pohlaví a falzifikace zveřejňovaných výsledků. Organizace Freedom House pak označila Slovinsko v roce 2011 za svobodnou zemi s hodnocením 1 (Freedom House 2014).

6. 2. Chorvatsko: OBSE pozorovala volby zástupců do Sněmovny krajů Parlamentu Chorvatské republiky a volby členů zastupitelstva místních vlád a samosprávných orgánů, které se konaly 13. dubna 1997. Pozorovatelé v těchto volbách hlásili některé změny hranic volebních obvodů, přičemž politické důvody těchto změn (gerrymandering) nebyly vyloučeny. Pozorovatelé rovněž zaznamenali, že tajnost hlasování nebyla vždy garantována. V přibližně 20 % pozorovaných volebních místností (částečně ve venkovských oblastech) nebyla zaručena z důvodu nedostatku adekvátních volebních místností nebo volebních plent. V rozporu s chorvatským právem zde došlo také k několika incidentům hlasování v zastoupení. V souvislosti s předvolební periodou pak nebyl zaručen řádný přístup všech politických stran do státního rádia a televize (OSCE 1997). Ve volbách tedy na základě uvedeného konceptu došlo k potenciálním volebním podvodům typu neadekvátní hlasovací podmínky, nelegální hlasování v zastoupení a omezený / nerovný přístup k médiím. Jarabinského koncept však nezahrnuje volební podvod v podobě gerrymanderingu. Freedom House pak kvalitu demokracie v Chorvatsku do roku 1998 a v roce 2000 neměřil. 19. listopadu 1999 ustavila OBSE volební pozorovatelskou misi v Záhřebu pro monitorování voleb do Sněmovny reprezentantů, které se konaly 3. ledna 2000. První znepokojení pozorovatelů v těchto volbách představovalo ustanovení o právu na chorvatské občanství a následném právu na hlasování pro etnické Chorvaty narozené v zahraničí, kteří nemají stále bydliště v Chorvatsku, založené výhradně na etnických kritériích. Zadruhé, vysoký počet chorvatských občanů (většinou členů srbské menšiny, kteří opustili zemi během války) nebylo fakticky schopno uplatnit své občanství, a tudíž i právo na hlasování. A zatřetí, ustanovení o volebním právu zaručující národnostním menšinám právo na zvláštní křesla ve Sněmovně reprezentantů bylo využito k ospravedlnění vytvoření samostatných volebních registrů založených na etnickém původu jednotlivců, což zvyšuje riziko diskriminace a zastrašování. Státní média zůstávala i nadále příliš zaujatá ve prospěch vládnoucí strany. A 35

došlo zde také k několika případům zastrašování voličů a domácích pozorovatelů (OSCE 2000a). V těchto volbách se tak objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – cílená diskriminace minorit / pohlaví, omezený / nerovný přístup k médiím a zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům. Po této misi zůstala OBSE v Chorvatsku a rozšířila své volební pozorování na monitorování předčasných prezidentských voleb konajících se 24. ledna a 7. února 2000. Mise se konala od 10. ledna do období po skončení druhého kola hlasování. I v těchto volbách byly pozorovány některé neregulérnosti včetně nedostatku odpovídajícího vybavení k zajištění soukromí pro voliče či bezpečně zapečetěných volebních uren. Některé prostory volebních místností byly navíc nevhodné. Během prvního kola a v menší míře i kola druhého byly v hlasovacích místnostech přítomny neoprávněné osoby, a to zejména v některých válkou ovlivněných oblastech. Další důležitá znepokojení pozorovatelů se týkala přesnosti a transparentnosti voličských registrů, stejně tak jako mezer ve volebním právu pro identifikaci voličů bez stálého bydliště v Chorvatsku a neochota úřadů vydat spolehlivé informace o jejich počtu. Rozdělení vnitřně vysídlených voličů na dvě kategorie a nepřiměřený počet volebních místností pro každou z nich navíc ve výsledku dělalo rozdíly mezi voliči chorvatské a srbské etnické menšiny (OSCE 2000b). Ve volbách tedy došlo k potenciálním volebním podvodům typu neadekvátní hlasovací podmínky, hlasování pod dohledem neoprávněné osoby / více jedinců za plentou, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru a cílená diskriminace minorit / pohlaví. 18. dubna 2001 ustavila OBSE volební pozorovatelskou misi pro volby do místních vlád, které se konaly 20. května. Nejvýznamnější znepokojení pozorovatelů v těchto volbách se týkala ustanovení nového zákona o volbách členů zastupitelských orgánů místních a regionálních samosprávných jednotek, které se zabývalo zastoupením menšin. Spoléhání na data ze sčítání lidu z roku 2001 pro vytvoření úrovně zastoupení těchto menšin bylo podle pozorovatelů problematické, protože zde byly jasné potíže v tom, jak byla agregovaná data použita k určení poměrného zastoupení menšin, stejně tak jako jak s nimi bylo počítáno pro uprchlíky a vysídlené osoby. Další znepokojení týkající se nového zákona zahrnovalo nedostatek ustanovení pro zveřejňování výsledků za volební místnosti a na střední a národní úrovni podle jednotlivých místností a neexistenci předpisů pro odpovědnost politických stran 36

za financování a náklady ve volebních kampaních. Ve volební den pak došlo k několika případům rodinného hlasování a v některých volebních místnostech byla nedostatečná kvalita vybavení, jako jsou například volební plenty (OSCE 2001a). V rámci těchto voleb se tedy objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – cílená diskriminace minorit / pohlaví, falzifikace zveřejňovaných výsledků, nelegální financování stran, rodinné / skupinové hlasování a neadekvátní hlasovací podmínky. Organizace Freedom House pak označila Chorvatsko v roce 2001 za svobodnou zemi s hodnocením 2, 5, přičemž občanské svobody hodnotila stupněm 3 a politická práva stupněm 2 (Freedom House 2014). Další volební pozorovatelská mise OBSE monitorovala volby do chorvatského Parlamentu konající se 23. listopadu 2003. Z hlediska potenciálních volebních podvodů zde stále zůstávaly některé záležitosti, jako byly dostupnost hlasování v zahraničí (zejména pro uprchlíky z řad etnických menšin v Srbsku a Černé Hoře a v Bosně a Hercegovině), kde někteří voliči nebyli schopni poskytnout potřebný důkaz o občanství, nebo nedostatek transparentnosti v záležitosti výdajů na volební kampaně (OSCE 2004a). V těchto volbách tak došlo k potenciálním volebním podvodům typu cílená diskriminace minorit / pohlaví a nelegální financování stran. Freedom House označil Chorvatsko v roce 2003 za svobodnou zemi s hodnocením 2 – 2 za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). Pro volby do chorvatského Parlamentu, které se konaly 25. listopadu 2007, ustavila OBSE limitovanou volební pozorovatelskou misi. Mise byla vytvořena 30. října. OBSE tentokrát nenasadila krátkodobé pozorovatele pro systematické a komplexní pozorování volebního dne. Řadu volebních místností po celé zemi však navštívili různí volební experti a dlouhodobí pozorovatelé. Některé záležitosti zde stále zůstávaly nevyřešeny včetně určitých aspektů právního rámce a jeho implementace. Zákonům by podle pozorovatelů prospělo ustanovení vyžadující plnou transparentnost výdajů na volební kampaně a jeho účinné sledování a vymáhání. V několika volebních místnostech pak pozorovatelé zaznamenali případy skupinového a rodinného hlasování a volební komise na tyto případy volebního podvodu většinou nijak aktivně nereagovaly (OSCE 2008a). Ve volbách tedy můžeme najít potenciální volební podvody typu nelegální financování stran a rodinné / skupinové hlasování. Organizace Freedom House pak hodnotila Chorvatsko 37

v roce 2007 jako svobodnou zemi se stupněm 2, kdy stupněm 2 hodnotila občanské svobody i politická práva (Freedom House 2014). OBSE následně rozmístila limitovanou volební pozorovatelskou misi pro prezidentské volby konající se 27. prosince 2009 a 10. ledna 2010. Mise začala 8. prosince téhož roku. Znepokojení pozorovatelů zahrnovalo neaktuálnost volebního registru. Ten obsahoval více záznamů než skutečných voličů, a to především kvůli těm voličům, kteří bydleli a zemřeli v zahraničí. Zprávy o financích využitých v kampani nebyly nezávisle ověřovány, stejně tak jako zde nebyly žádné sankce nebo donucovací mechanismy v případě jejich nedostatečného zveřejňování či nedodržování. Restriktivní výklad právních předpisů upravujících rovné pokrytí volebních kandidátů ze strany regulačních orgánů před prvním kolem voleb do jisté míry omezoval nezávislost redaktorů a kvalitu dostupných informací pro voliče. Nebyl zde rovněž žádný komplexní proces stížností a odvolání se na průběh voleb. Možnost zúčastněných stran formálně si stěžovat na všechny prvky volebního procesu byla omezena a rozhodnutí Státní volební komise spojená s volební kampaní nebyla předmětem soudního přezkoumání (OSCE 2010a). V rámci těchto voleb tedy došlo nebo mohlo dojít k těmto typům volebních podvodů – chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, nelegální financování stran a cenzura, kontrola či nátlak na média. Koncept Ivana Jarabinského pak nezahrnuje potenciální volební podvod v podobě nemožnosti stížností na průběh voleb. Organizace Freedom House označila Chorvatsko v roce 2009 za svobodnou zemi s hodnocením 2 – 2 za občanské svobody i politická práva. V roce 2010 pak bylo Chorvatsko označeno rovněž jako svobodná země s hodnocením 1, 5, kdy stupněm 2 byly hodnoceny občanské svobody a stupněm 1 politická práva (Freedom House 2014). OBSE pak 9. listopadu 2011 rozmístila limitovanou volební pozorovatelskou misi pro parlamentní volby, které se konaly 4. prosince. Volební proces podle pozorovatelů měl být zlepšen zejména s ohledem na právní rámec voleb a sestavování voličských seznamů. Řada právních ustanovení měla být zlepšena za účelem zvýšení dodržování závazků OBSE včetně těch souvisejících s registrací kandidátů a vymezením volebních obvodů. Volební zákon v rozporu se závazky OBSE neumožňoval registraci jednotlivých nezávislých kandidátů, ale pouze skupin nezávislých kandidátů. Rovnost hlasování byla tehdejším vymezením volebních obvodů narušena. Ačkoli zákon uváděl, že počet registrovaných voličů v deseti obvodech by se neměl lišit o více než 5 %, konečné seznamy voličů ukazovaly rozdíly ve výši až 33 %. Pro 38

volební soutěž národnostních menšin pak byly použity různě barevné hlasovací lístky a voliči si svůj volební obvod vybírali před volebními komisemi. V souvislosti s tím mohla být tajnost hlasování v některých případech ohrožena podle potenciální jednoduchosti, s níž mohl být identifikován nízký počet voličů v obvodech pro národnostní menšiny (OSCE 2012b). Ve volbách tak došlo k potenciálním volebním podvodům typu nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů a cílená diskriminace minorit / pohlaví. Znovu se zde objevil také potenciální volební podvod v podobě gerrymanderingu. Freedom House pak označil Chorvatsko v roce 2011 za svobodnou zemi s hodnocením 1, 5 – 2 za občanské svobody a 1 za politická práva (Freedom House 2014).

6. 3. Makedonie: 17. září 1998 byla ve Skopji ustavena volební pozorovatelská mise OBSE za účelem monitorování parlamentních voleb plánovaných na 18. říjen. Druhé kolo hlasování se konalo 1. listopadu téhož roku. Po prvním kole voleb zde byla diskuze ohledně výkladu zásadního článku volebního zákona určujícího zveřejnění výsledků prvního kola. Zákon postrádal jasnost a tato nejistota byla mezi oběma koly voleb zřejmá. Zveřejnění výsledků Státní volební komisí a Okrskovou volební komisí nebylo dobře zvládnuto a politické strany, média a pozorovatelé byli často frustrováni ve své snaze získat výsledky voleb pro jednotlivé volební obvody. Bylo zde hlášeno také několik násilných incidentů ve smyslu narušení volebních kampaní. Analýzy ukázaly určitou zaujatost v programu zpravodajství některých médií včetně národní stanice MRTV. V řadě oblastí byly často pozorovány také případy skupinového hlasování, hlasování v zastoupení a vícenásobného hlasování (OSCE a). V těchto volbách se tedy můžeme setkat s potenciálními volebními podvody typu falzifikace zveřejňovaných výsledků, páchání násilí a zastrašování v kampaních, omezený / nerovný přístup k médiím, rodinné / skupinové hlasování, nelegální hlasování v zastoupení a vícenásobné hlasování. Organizace Freedom House pak označila Makedonii v roce 1998 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 3, kdy stupněm 3 byly hodnoceny jak občanské svobody, tak politická práva (Freedom House 2014). 20. září 1999 byla v Makedonii ustavena další volební pozorovatelské mise OBSE pro prezidentské volby, které byly plánovány na 31. říjen. Druhé kolo hlasování se konalo 14. 39

listopadu a jeho opakování pak 7. prosince. Byla zde zaznamenána určitá zaujatost v kvalitě pokrytí volebních kampaní, a to zejména u veřejných médií. Většina tištěných médií správně omezovala komentáře v redakčních stránkách, některé však zaujatost vykazovaly. Znepokojení pozorovatelů vyvolala extrémně vysoká volební účast v některých okrscích a volebních místnostech. Státní volební komise a Nejvyšší soud v důsledku toho anulovaly výsledky v některých z 230 okrsků a nařídily opakování voleb (OSCE 2000c). Ve volbách tak můžeme najít potenciální volební podvod v podobě omezeného / nerovného přístupu k médiím. Extrémně vysoká volební účast pak může být následkem určitého volebního podvodu, sama o sobě však podvodem není. Freedom House označil Makedonii v roce 1999 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 – za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). OBSE nasadila volební pozorovatelskou misi také pro monitorování obecních voleb, které se konaly 10. a 24. září 2000. Mise zahájila svou činnost 15. srpna. Tyto volby plně nedostály závazkům OBSE o volbách bez násilí a zastrašování a o ochraně tajnosti hlasování. Volební dny byly ve znamení napětí, značných neregulérností a činů zastrašování a násilí v řadě volebních místností. Několik lidí bylo zraněno výstřely a jeden muž později následkům zranění dokonce podlehl. V řadě obcí byly ničeny volební urny (někdy i těsně před sčítáním hlasů), zatímco někteří pozorovatelé byly svědky do očí bijících případů jejich napěchování. Do volebního procesu také často zasahovaly neoprávněné osoby. Opožděné vydání celostátních výsledků navíc narušilo transparentnost volebního procesu. Makedonská televize pak zaostala za plněním svých povinností veřejnoprávní televize, když téměř 75 % jejího zpravodajství mezi oběma koly voleb bylo věnováno aktivitám vlády a vládních stran a méně než 10 % společné opozici (OSCE 2000d). V rámci těchto voleb tak došlo k těmto typům potenciálních volebních podvodů – zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, napěchování volebních uren, hlasování pod dohledem neoprávněné osoby / více jedinců za plentou, falzifikace zveřejňovaných výsledků a omezený / nerovný přístup k médiím. Jarabinského koncept pak nezahrnuje potenciální volební podvod v podobě ničení volebních uren. Organizace Freedom House kvalitu demokracie v Makedonii v roce 2000 neměřila. Další volební pozorovatelskou misi nasadila OBSE pro monitorování voleb do Parlamentu konajících se 15. září 2002. Mise zahájila svou činnost 22. července. Znepokojení 40

pozorovatelů v těchto volbách vyvolaly některé akce ze strany Ministerstva vnitra a hlavní vládnoucí strany v období mezi volebním dnem a konečnou fází volebního procesu. Tito aktéři vyvinuli obrovský tlak na Státní volební komisi po skončení volebního dne. Jejich chování podle pozorovatelů porušilo závazky OBSE o volbách bez zastrašování a oddělení státu a politických aktivit. Další akce ze strany příslušných orgánů přispěly také ke zvýšenému napětí během volební kampaně. Došlo zde rovněž k násilným incidentům, vyhrožování a zřejmě i selektivnímu použití orgánů činných v trestním řízení vůči některým kandidátům. Státní televizní stanice neposkytla spravedlivé a rovné pokrytí voleb. Ve volební den se objevilo také několik případů násilí a řada incidentů skupinového hlasování a hlasování v zastoupení v některých oblastech etnických menšin (OSCE 2002a). Ve volbách tedy můžeme najít potenciální volební podvody typu zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, páchání násilí a zastrašování v kampaních, selektivní použití legálních sankcí proti určitým kandidátům / stranám, omezený / nerovný přístup k médiím, rodinné / skupinové hlasování a nelegální hlasování v zastoupení. Organizace Freedom House pak označila Makedonii roku 2002 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 4, a to jak za občanské svobody, tak za politická práva (Freedom House 2014). OBSE vyslala volební pozorovatelskou misi také pro předčasné prezidentské volby, které se konaly 14. a 28. dubna 2004. Mise byla zahájena 22. března a pokračovala až do 4. května. Pozorovatelé zde hlásili několik případů hlasování v zastoupení. Změny volebního zákona dostatečně neřešily otázku výroby hlasovacích lístků v jazycích etnických menšin. Přemíra jmen na seznamu voličů způsobila obavy ohledně příležitosti pro možný volební podvod, stejně tak jako zvýšila obtížnost dosažení potřebné účasti registrovaných voličů v druhém kole voleb. Během druhého kola hlásili pozorovatelé relativně vysoký počet (4 %) případů, ve kterých se objevily důkazy napěchování volebních uren a podobný výskyt (6 %) stejných podpisů na voličských seznamech. V některých oblastech byl také vysoký stupeň zastrašování uvnitř a okolo volebních místností, který byl zaměřený na voliče, volební úředníky a dokonce i samotné pozorovatele. Stížnosti na první kolo voleb byly Státní volební komisí hromadně likvidovány na základě velmi rigidních kritérií založených na stranickém hlasování členů, kteří byli vybráni podle vládnoucí nebo opoziční strany. Stížnosti na druhé kolo pak byly volební komisí zlikvidovány podobným způsobem, ačkoli po kritice z kola

41

prvního se situace mírně zlepšila a některé důkazy byly přezkoumány a několik stížností shledáno oprávněnými (OSCE 2004b). V těchto volbách se tak objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – nelegální hlasování v zastoupení, cílená diskriminace minorit / pohlaví, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, napěchování volebních uren, vícenásobné hlasování, zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům a zaujaté rozhodování sporů. Freedom House označil Makedonii v roce 2004 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 – za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). OBSE pozorovala také referendum, které se konalo 7. listopadu 2004. Pozorovatelská mise byla ustavena od 11. října do 12. listopadu ve Skopji. Voličům byla během referenda položena otázka, zda chtějí mít 123 obcí, jak bylo stanoveno v právních předpisech o obecních částech přijatých v roce 1996. V tomto referendu byla zpochybněna aktuálnost seznamu voličů některými stranami, které uváděly, že seznam obsahoval jména občanů, kteří měli bydliště v zahraničí, spolu se značným počtem zemřelých osob. Formuláře využívané k reportování o postupech referenda byly tištěné pouze v makedonském jazyce, a nikoli v jazycích etnických menšin. Nebyla zde také žádná právní možnost k vyžádání zveřejnění finančních nákladů na volební kampaň. V době blížícího se referenda byla rozšířená tvrzení o různých formách zastrašování a nátlaku na voliče za účelem jejich přesvědčení ke zdržení se hlasování nebo hlasování ve prospěch referenda. Pozorovatelé poukázali také na několik případů napěchování volebních uren. Další problémy, které byly hlášeny, zahrnovaly neschopnost zveřejnit výsledky sčítání hlasů. V několika případech měly obecní volební komise potíže i během tabelačního procesu (OSCE 2005a). V rámci tohoto referenda tak došlo nebo mohlo dojít k sedmi typům volebních podvodů – chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, cílená diskriminace minorit / pohlaví, nelegální financování stran, omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, napěchování volebních uren, falzifikace zveřejňovaných výsledků a uvádění nesprávných údajů do protokolů (chybné počítání, nesprávná tabelace). Organizace Freedom House pak označila Makedonii v roce 2004 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3, přičemž občanské svobody i politická práva hodnotila stejným stupněm (Freedom House 2014).

42

1. února 2005 vyslala OBSE do Skopje další volební pozorovatelskou misi za účelem sledování obecních voleb konajících se 13. března. Druhé kolo voleb se konalo 27. března a jeho opakování pak 10. dubna téhož roku. O vysokém stupni nedůvěry mezi zúčastněnými stranami těchto voleb svědčí četná obvinění během volební kampaně ze zastrašování, nátlaku a plánů na volební podvod v rámci volebního dne. Intenzivní spor se pak rozhořel bezprostředně po prvním kole voleb starosty Skopje, kdy se opožděné oficiální volební výsledky lišily od neoficiálních hlasovacích tabelací. Monitoring médií před prvním kolem ukazoval jistý stupeň zaujatosti ve prospěch vládních zájmů na státních kanálech MTV1 a MTV3. Panovala zde také neochota zkoumat okolnosti a opodstatněnost stížností na průběh voleb. Odvolání se vůči tomuto postupu vyústila v opakování druhého kola a vedla k vleklému odvolacímu procesu. Zjištěné neregulérnosti během volebního dne pak zahrnovaly případy napěchování volebních uren a ukradených hlasovacích lístků, otevřené a skupinové hlasování a hlasování v zastoupení, napětí a zastrašování uvnitř a okolo volebních místností a stejné podpisy na voličském seznamu. V některých lokalitách byly ženy účinně zbaveny volebního práva (OSCE 2005b). V těchto volbách tedy došlo k těmto typům potenciálních volebních podvodů – omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, falzifikace zveřejňovaných výsledků, omezený / nerovný přístup k médiím, napěchování volebních uren, otevřené hlasování, rodinné / skupinové hlasování, nelegální hlasování v zastoupení, zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, vícenásobné hlasování a cílená diskriminace minorit / pohlaví. Uvedený koncept nezahrnuje potenciální volební podvody v podobě neochoty zkoumat stížnosti na průběh voleb a ukradených hlasovacích lístků. Freedom House pak označil Makedonii roku 2005 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 – za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). 30. května 2006 vyslala OBSE volební pozorovatelskou misi pro sledování parlamentních voleb konajících se 5. července. V průběhu první poloviny volební kampaně zde bylo přítomno několik případů násilí a zastrašování včetně útoků na kanceláře volebních štábů, bojů mezi stranickými aktivisty a střeleckých incidentů. Většina těchto incidentů se objevila na severozápadě země a zahrnovala etnicko-albánské strany Demokratická unie pro integraci a Demokratická strana Albánců. Ustanovení upravující financování kampaní byla slabá a možnosti příslušných orgánů k jeho kontrole omezené. Některé menší etnické 43

komunity (především Romové), byly náchylné k volebním podvodům včetně nakupování hlasů, zastrašování a hrozeb ztráty zaměstnání nebo sociálních dávek. Monitoring médií ukázal, že před zahájením oficiální fáze kampaně byly pokryty především vládní aktivity. Během období kampaně pak veřejná stanice Makedonská televize a její makedonské a albánsko-jazyčné kanály zajišťovaly rozsáhlé pokrytí zejména stranám vládní koalice. Státní volební komise nekontrolovala volební materiály ani v případech, kdy záznamy v oficiálních protokolech podporovaly stížnosti na průběh voleb. Neregulérnosti ve volební den pak zahrnovaly napěchování volebních uren či krádeže hlasovacích lístků a dalších volebních materiálů. Rozšířené zde bylo také skupinové hlasování a hlasování v zastoupení, které účinně zbavilo volebního práva především ženy. Nebyly zde přítomny ani důležité záruky proti vícenásobnému hlasování (OSCE 2006a). Ve volbách tak můžeme pozorovat potenciální volební podvody typu páchání násilí a zastrašování v kampaních, nelegální financování stran, nakupování hlasů, omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, omezený / nerovný přístup k médiím, napěchování volebních uren, rodinné / skupinové hlasování, nelegální hlasování v zastoupení, cílená diskriminace minorit / pohlaví a vícenásobné hlasování. Koncept Ivana Jarabinského pak nezahrnuje potenciální volební podvody v podobě neochoty zkoumat stížnosti na průběh voleb a ukradených hlasovacích lístků. Organizace Freedom House označila Makedonii v roce 2006 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). 1. června 2008 se v Makedonii konaly předčasné parlamentní volby. OBSE založila volební pozorovatelskou misi pro toto hlasování 30. dubna. Došlo zde k selhání některých zúčastněných stran a příslušných orgánů v zabránění násilných činů převážně v oblastech etnických Albánců včetně omezeného a selektivního prosazování zákonů. Byly to etnickoalbánské strany, které se vyznačovaly silnou rétorikou, což často vedlo k násilí. Patrné zde bylo také napětí a zastrašování. Organizované násilí a zastrašování během volebního dne mělo za následek jednoho mrtvého a několik zraněných. V některých částech země čelily obecní volební komise a volební rady značnému nátlaku z oficiálních i neoficiálních míst. Celkově tak tyto volby nenaplnily klíčové závazky OBSE. Právní předpisy vztahující se k financování volebních kampaní nevyžadovaly ověření dat z tohoto financování předkládané jednotlivými stranami. Veřejnoprávní stanice pak byly více nakloněny vládním stranám a varování a sankce Rady pro vysílání byly během kampaně neúčinné (OSCE 2008b). 44

V těchto volbách tedy došlo k těmto typům potenciálních volebních podvodů – páchání násilí a zastrašování v kampaních, selektivní použití legálních sankcí proti určitým kandidátům / stranám, zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, nelegální financování stran a omezený / nerovný přístup k médiím. Freedom House pak označil Makedonii roku 2008 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 – za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). Další volební pozorovatelskou misi vyslala OBSE 13. února 2009 pro monitorování prezidentských a komunálních voleb. První kolo voleb se konalo 22. března, druhé pak 5. dubna. Došlo zde k několika problémům, jako byla tvrzení o zastrašování voličů v předvolebním období. Zaměstnanci veřejného sektoru se často setkávali s výhrůžkami, že jejich pracovní místa budou ohrožena, pokud nepodpoří vládnoucí stranu. Další zastrašování zahrnovala výhrůžky, že občané přijdou o své důchody či sociální služby v případě, že určitou stranu nebo kandidáta nepodpoří. Byly zde také pochybnosti o přesnosti voličských seznamů. Problémem bylo také rodinné hlasování, a to navzdory vzdělávací kampani proti němu. Více než polovina volebních rad pak nezveřejnila kopie výsledkových protokolů (OSCE 2009a). V rámci těchto voleb tak došlo nebo mohlo dojít k volebním podvodům typu omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, rodinné / skupinové hlasování a falzifikace zveřejňovaných výsledků. Organizace Freedom House označila Makedonii v roce 2009 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3, přičemž občanské svobody i politická práva hodnotila stejným stupněm (Freedom House 2014). OBSE vyslala volební pozorovatelskou misi také pro předčasné parlamentní volby konající se 5. června 2011. Mise byla ustavena 6. května. I zde došlo k pochybám o přesnosti voličských seznamů. Politické strany se vzájemně obviňovaly ze zastrašování voličů a zneužívání státních zdrojů pro účely volebních kampaní. Množství a obsah pokrytí kampaní veřejnými televizními stanicemi pak bylo výrazné ve prospěch vládnoucích stran, což bylo v rozporu s právními závazky a mandátem veřejné stanice (OSCE 2011). Ve volbách se tedy objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, zneužívání státních zdrojů a omezený / nerovný přístup k médiím. Freedom House pak označil 45

Makedonii roku 2011 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). 25. února 2013 vyslala OBSE volební pozorovatelskou misi i pro sledování komunálních voleb, které se konaly 24. března a 7. dubna téhož roku. Z hlediska potenciálních volebních podvodů zde došlo k tomu, že Státní volební komise hlasovala během přezkoumání stížností a odvolání na průběh voleb na základě etnických linií, což negativně ovlivnilo její nestrannost. Komise navíc ve většině stížností podaných před a po skončení volebního dne nerozhodla, čímž upřela stěžovatelům účinný prostředek nápravy volebního procesu. I přes zvýšenou důvěru v přesnost voličských seznamů stížnosti v tomto směru pokračovaly, a to v obou volebních dnech. Prodloužení lhůty pro registraci kandidátů nebylo aplikováno pro nezávislé kandidáty. Byla zde také obvinění ze zastrašování voličů v průběhu voleb a OBSE pozorovala rovněž několik případů zneužití státních zdrojů pro účely volební kampaně. Uzavření dvou televizních kanálů a řady tištěných médií výrazně snížilo počet médií kritických vůči vládě. Ačkoli sledovaná média poskytla rozsáhlé pokrytí jednotlivých kampaní ve zpravodajství, veřejnoprávní stanice a většina soukromých kanálů byla výrazně zaujatá ve prospěch vládnoucích stran. Veřejnoprávní média sice jednotlivým kandidátům přidělila volný vysílací čas a vytvořila speciální program na pokrytí aktivit kampaně, většina z nich však byla vysílána mimo hlavní vysílací čas, což výrazně omezilo jejich potenciální sledovanost. Došlo zde rovněž k několika případům skupinového hlasování, a tajnost volby tak nebyla vždy dodržována (OSCE 2013a). V těchto volbách tedy došlo k těmto typům potenciálních volebních podvodů podle Jarabinského konceptu – zaujaté rozhodování sporů, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů, zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, zneužívání státních zdrojů, cenzura, kontrola či nátlak na média, omezený / nerovný přístup k médiím a rodinné / skupinové hlasování. Uvedený koncept však nezahrnuje potenciální volební podvod v podobě neochoty zkoumat stížnosti na průběh voleb. Organizace Freedom House pak označila Makedonii v roce 2013 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 – za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014).

46

6. 4. Bosna a Hercegovina: V roce 1997 mise OBSE v Bosně a Hercegovině převzala roli organizování voleb. Jedná se tak o první z dosud představených misí, která se zabývala samotnou organizací volebního klání. OBSE však pokračovala i ve své pozorovatelské roli a monitorovala volby do Národního shromáždění Republiky srbské, které se konaly 22. a 23. listopadu. Za nejvážnější porušení volebního procesu můžeme označit případy politicky motivovaného násilí v několika týdnech před volbami, zejména pak útok na ústředí politické strany Srbská národní aliance v Bijeljině (OSCE b). V rámci těchto voleb tak došlo k potenciálnímu volebnímu podvodu v podobě páchání násilí a zastrašování v kampaních. Freedom House pak kvalitu demokracie v Bosně a Hercegovině do roku 1998 a v roce 2000 neměřil. Další volební pozorovatelskou misi v Bosně a Hercegovině ustavila OBSE 23. července 1998. Všeobecné volby se konaly 12. a 13. září a zahrnovaly hlasování do Předsednictva Bosny a Hercegoviny a Sněmovny reprezentantů Bosny a Hercegoviny, do úřadů Prezidenta a Viceprezidenta Republiky srbské a Národního shromáždění Republiky srbské, do Sněmovny reprezentantů Federace a kantonálních shromáždění Federace a do městských rad. Několik závažných problémů se objevilo v první volební den, kdy bylo zřejmé, že značný počet voličských registrů po celé zemi byl neúplný, nepřesný nebo nebyl vůbec doručen. Problémy s voličskými registry navíc vedly ke zvýšenému využívání hlasovacích lístků, což mělo negativní vliv na proces sčítání hlasů. Řada volebních místností otevřela velmi pozdě a asi 50 jich neotevřelo vůbec, což narušilo počáteční hlasovací proces. Došlo zde také k vyškrtnutí kandidátů ze stranických seznamů za přestupky, ve kterých však kandidáti nehráli žádnou roli, a k absenci vhodného odvolacího řízení. Nedostatek veřejného přístupu k úplným výsledkům voleb pak byl rovněž v rozporu s dobrými volebními zvyklostmi (OSCE c). V těchto volbách se tedy objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, neumožnění hlasování jinak způsobilým občanům (administrativně, technicky), nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů a falzifikace zveřejňovaných výsledků. Jarabinského koncept pak nezahrnuje potenciální volební podvod v podobě nemožnosti stížností na průběh voleb. Organizace Freedom House označila Bosnu a Hercegovinu v roce

47

1998 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 5, přičemž občanské svobody i politická práva hodnotila stejným stupněm (Freedom House 2014). Všeobecné volby, které se v Bosně a Hercegovině konaly 5. října 2002, byly poprvé od Daytonské mírové dohody v roce 1995 organizovány samotnými bosenskými orgány. Volby zahrnovaly hlasování do stejných úřadů jako předchozí všeobecné volby v roce 1998. Volební pozorovatelská mise OBSE zde začala působit 2. září a zůstala v Bosně a Hercegovině až do 20. října. Jako nejvážnější porušení volebního procesu pak můžeme označit ustanovení volebního práva, která omezovala voliče a kandidáty pro několik vysokých úřadů na základě etnického původu (OSCE 2003a). Ve volbách tak došlo k potenciálnímu volebnímu podvodu v podobě cílené diskriminace minorit / pohlaví. Freedom House pak označil Bosnu a Hercegovinu roku 2002 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 4, 5, přičemž občanské svobody hodnotil stupněm 4 a politická práva stupněm 5 (Freedom House 2014). OBSE dále v Bosně a Hercegovině pozorovala komunální volby, které se konaly 2. října 2004. Mise začala působit 30. srpna a zůstala v Bosně a Hercegovině až do 15. října. V období volebních kampaní se objevilo několik případů zastrašování či nenávistných projevů. Pozorovatelé ve volbách hlásili také přítomnost neoprávněných osob uvnitř volebních místností a selhání volebních komisí ve zveřejňování výsledků hlasování. Pozorovatelé zaznamenali rovněž zástupce jedné politické strany přidávajícího hlasy vedle jmen prvních tří kandidátů na otevřených kandidátních listinách, které počítal. Předseda Okrskové volební komise pak byl později spatřen, jak během počítání kandidátek přidával hlasy pro neoznačené kandidáty jiné strany (OSCE 2005c). V rámci těchto voleb tedy došlo ke třem typům potenciálních volebních podvodů – omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, hlasování pod dohledem neoprávněné osoby / více jedinců za plentou a falzifikace zveřejňovaných výsledků. Organizace Freedom House pak označila Bosnu a Hercegovinu v roce 2004 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 4, a to jak za občanské svobody, tak za politická práva (Freedom House 2014). OBSE vyslala volební pozorovatelskou misi také pro monitorování všeobecných voleb konajících se 1. října 2006. Mise byla ustavena 25. srpna. Ve volbách byla přítomná ústavní omezení práva ucházet se o úřad založená na etnickém původu. Restriktivní výklad právních 48

předpisů ze strany některých médií částečně omezoval zpravodajské pokrytí volebních kampaní, kdy se média zdráhala nabídnout voličům více informací. Pozorovatelé zaznamenali také několik případů napětí a zastrašování v průběhu hlasování. Řada z nich upozorňovala rovněž na vysoký stupeň přeplnění volebních místností, což pozorovatelé často připisovali vysoké míře skupinového hlasování. Ve 20 % případů výsledkové protokoly nebyly vzájemně v souladu. Bylo zaznamenáno také napěchování volebních uren, které se volební komise snažila skrýt. Členové volební komise a straničtí pozorovatelé rovněž během počítání hlasů označili na hlasovacích lístcích preference pro kandidáty, kteří dosud žádné neměli, za účelem ovlivnění uspořádání na otevřených kandidátních listinách jednotlivých stran (OSCE 2007a). Ve volbách se tak objevily potenciální volební podvody typu cílená diskriminace minorit / pohlaví, cenzura, kontrola či nátlak na média, zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, rodinné / skupinové hlasování, uvádění nesprávných údajů do protokolů (chybné počítání, nesprávná tabelace), napěchování volebních uren a falzifikace zveřejňovaných výsledků. Freedom House označil Bosnu a Hercegovinu roku 2006 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3, 5 – 3 za občanské svobody a 4 za politická práva (Freedom House 2014). 26. srpna 2010 vyslala OBSE volební pozorovatelskou misi také pro monitorování všeobecných voleb, které se konaly 3. října. Oproti všem předchozím všeobecným volbám tyto volby nezahrnovaly hlasování do městských rad. Právní rámec těchto voleb obsahoval omezení práva ucházet se o úřad na základě etnického původu. Asi 35 % obyvatel oblasti Brčko nebylo zahrnuto v centrálním voličském registru, a nebylo jim tak umožněno volit a ucházet se o úřad ve volebním klání na úrovni územních celků ani na úrovni celostátní. Řada aktérů politické soutěže vyjádřila nespokojenost s předpisy týkajícími se financování volebních kampaní a nedostatkem jejich transparentnosti. Aktéři také uvedli, že předpisy byly příliš restriktivní v oblasti dárcovských limitů a diskriminovaly strany, které nebyly zastoupeny v bosenských legislativních orgánech. Zpravodajské pořady veřejných médií občas vykazovaly neobjektivní informování a poskytovaly rozsáhlé pokrytí státních úředníků, z nichž někteří byli rovněž kandidáty. Komunikační regulační agentura nerozhodla ve většině stížností souvisejících s médii. Mezinárodní pozorovatelé zaznamenali také případy porušení tajnosti hlasování, rodinného hlasování, hlasování v zastoupení a přelidnění ve volebních místnostech (OSCE 2010b).

49

V rámci těchto voleb se tedy můžeme setkat s těmito typy potenciálních volebních podvodů – cílená diskriminace minorit / pohlaví, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, nelegální financování stran, selektivní použití legálních sankcí proti určitým kandidátům / stranám, omezený / nerovný přístup k médiím, rodinné / skupinové hlasování a nelegální hlasování v zastoupení. Uvedený koncept však nezahrnuje potenciální volební podvod v podobě neochoty zkoumat stížnosti na průběh voleb. Organizace Freedom House pak označila Bosnu a Hercegovinu v roce 2010 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 3, 5, přičemž občanské svobody hodnotila stupněm 3 a politická práva stupněm 4 (Freedom House 2014).

6. 5. Černá Hora: OBSE pozorovala prezidentské volby také v Černé Hoře. První kolo těchto voleb se konalo 5. října 1997, následné druhé kolo pak 19. října. Za největší problém voleb můžeme označit registraci voličů. Registry použité při prvním kole hlasování totiž obsahovaly řadu chyb a nedostatků (OSCE d). Ve volbách tak došlo k potenciálnímu volebnímu podvodu v podobě chybné evidence voliče / neaktuálnosti registru. Organizace Freedom House pak kvalitu demokracie v Černé Hoře do roku 2007 neměřila. OBSE dále pozorovala předčasné komunální volby ve městech Podgorica a Herceg Novi konající se 11. června 2000. Mise zahájila svou činnost 8. května. Prostor pro zlepšení v těchto volbách podle pozorovatelů zahrnoval zejména vyváženost mediálního zpravodajství o politických subjektech. Vysílání státních médií dávalo vládnoucím stranám výhodu jak z hlediska celkového vysílacího času, tak z hlediska pozitivního pokrytí. Na druhou stranu, černohorská TV Nova / YU Info, která vysílala z území pod kontrolou federální armády, poskytovala jasnou podporu hlavní opoziční straně (OSCE 2000e). V rámci těchto voleb se tedy můžeme setkat s potenciálním volebním podvodem v podobě omezeného / nerovného přístupu k médiím. 28. března 2001 ustavila OBSE volební pozorovatelskou misi pro předčasné volby zástupců do Shromáždění Republiky Černá Hora, které se konaly 22. dubna. Znepokojení pozorovatelů se v těchto volbách týkala nedostatečné transparentnosti pro přidělování pěti 50

křesel vyhrazených pro speciálně označené volební místnosti sloužící albánské menšině. Pozorovatelé zaznamenali také důkazy nátlaku na státní zaměstnance a zapojení policie do volební kampaně. Došlo zde rovněž k několika chybám ve voličských registrech (OSCE 2001b). Ve volbách se tak objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – cílená diskriminace minorit / pohlaví, omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, zneužívání státních zdrojů a chybná evidence voliče / neaktuálnost registru. 22. dubna 2002 vyslala OBSE volební pozorovatelskou misi pro volby členů rad obecních zastupitelstev konající se 15. května. Pozorovatelé v těchto volbách zaznamenali obecnou neobjektivitu médií. Došlo zde také k několika případům násilí během předvolebního období i během volebního dne (OSCE 2002b). V rámci těchto voleb tedy došlo k potenciálním volebním podvodům typu omezený / nerovný přístup k médiím, páchání násilí a zastrašování v kampaních a zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům. OBSE pozorovala také předčasné parlamentní volby a souběžné komunální volby ve městech Podgorica a Tivat, které se konaly 20. října 2002. Volební pozorovatelská mise byla ustavena 18. září a její kanceláře v Podgorici byly otevřeny o pět dní později. V těchto volbách neexistovalo žádné ustanovení, které by občanům umožňovalo kandidovat jako nezávislým kandidátům. Zastoupení menšin v Parlamentu bylo omezeno v podstatě jen na strany z albánské komunity, a nikoli z ostatních národnostních menšin. Bylo zde zaznamenáno také několik incidentů násilí ve volební kampani. Došlo zde rovněž k několika obviněním z pokusů o nakupování hlasů či z ovlivňování voličů. Pozorovatelé zaznamenali také případy skupinového hlasování (OSCE 2002c). Ve volbách se tak můžeme setkat s těmito typy potenciálních volebních podvodů – nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů, cílená diskriminace minorit / pohlaví, páchání násilí a zastrašování v kampaních, nakupování hlasů a rodinné / skupinové hlasování. 28. listopadu 2002 ustavila OBSE volební pozorovatelskou misi za účelem monitorování prezidentských voleb, které se konaly 22. prosince. Obě kola hlasování však 51

nesplnila podmínku 50% volební účasti potřebnou pro platnost voleb. Zákon o prezidentských volbách z roku 1992 totiž obsahoval požadavek, že 50 % registrovaných voličů se musí účastnit hlasování, jinak se postup koná znovu. Opakování voleb se tak konalo 9. února 2003 a mise zde zahájila svou činnost 18. ledna. Prohlášení úředníků Demokratické strany socialistů, že zaměstnanci veřejného sektoru byli povinni volit, podpořila podle pozorovatelů tvrzení opozice, že někteří občané byli nuceni hlasovat proti své vůli. Zákon o prezidentských volbách obsahoval několik nedostatků, jejichž nápravu předchozí Parlament před konáním těchto voleb neschválil. Mezi ně patřilo zahrnutí neplatných hlasů při výpočtu, zda si kandidát zajistil potřebnou většinu. Objevila se zde také pochybná 95% volební účast ve volební místnosti v Podgorici (OSCE 2003b). V rámci těchto voleb tak došlo k potenciálním volebním podvodům typu zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům a svévolné a nekonzistentní posuzování platnosti hlasů. Extrémně vysokou volební účast pak opět nemůžeme považovat za volební podvod, ale spíše za následek určitého podvodu. Předchozí opakované volby rovněž nesplnily požadovanou volební účast, a OBSE tak 10. dubna 2003 ustavila novou volební pozorovatelskou misi pro další prezidentské volby, které se konaly 11. května. Ve volbách stále nastávala situace, kdy byli státní zaměstnanci závislí na držitelích moci a jejich politická příslušnost a volební chování mohly ovlivnit jejich živobytí. Nový postup registrace kandidátů pak měl potenciál odhalit politickou příslušnost voličů a především vytvářel nerovný přístup v procesu sbírání podpisů (OSCE 2003c). V těchto volbách se tedy objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům a nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů. OBSE pozorovala také referendum o státním statusu, které se konalo 21. května 2006. Pozorovatelská mise byla v Černé Hoře ustavena 28. března. Referendum poskytlo občanům země možnost určit budoucí směřování Černé Hory jako nezávislého státu. Ačkoli během období těsně před referendem zde nebyla žádná přímá mediální kampaň, byla zaznamenaná řada případů nepřímé podpory nezávislosti. Veřejná televize TV CG1 poskytovala oběma kampaním celkově rovný přístup, ve zpravodajství však upřednostňovala pohled podporující nezávislost. Většina stížností na průběh voleb se týkala problémů s voličskými registry a 52

několik z nich popisovalo také neregulérnosti včetně nátlaku na zaměstnance, aby hlasovali ve prospěch nezávislosti, nebo aby se hlasování zdrželi. V několika případech došlo také k okolnostem, které ukazovaly na systém nakupování hlasů. Několik aktivistů podporujících nezávislost bylo dokonce z nakupování hlasů usvědčeno a následně odsouzeno (OSCE 2006b). V rámci tohoto referenda tak došlo nebo mohlo dojít ke čtyřem typům volebních podvodů – omezený / nerovný přístup k médiím, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům a nakupování hlasů. OBSE dále vyslala volební pozorovatelskou misi pro sledování parlamentních voleb konajících se 10. září 2006. Mise byla ustavena 9. srpna téhož roku. Tyto volby byly první od výše uvedeného referenda a následného vyhlášení nezávislosti země. Několik opozičních stran v rámci voleb tvrdilo, že státní orgány vyvinuly nepřiměřený nátlak na své voliče a kandidáty. Média včetně veřejné stanice poskytovala nepřiměřené pokrytí vládě a vládnoucím stranám. Veřejnoprávní rádio a televize přijaly pravidla pro pokrytí volebních kampaní, která stanovovala proporční rozdělení vysílacího času namísto rovného rozdělení na základě volebního zákona a dalších právních předpisů. Volební komise nezveřejnila předběžné výsledky hlasování na svých internetových stránkách. Ojedinělé případy procedurálních neregulérností byly zaznamenány i během volebního dne. Tajnost hlasování nebyla vždy dodržována a u relativně vysokého počtu pozorování byly zaznamenány případy skupinového nebo rodinného hlasování. Postupy pro hlasování zdravotně postižených voličů rovněž nebyly ve všech případech dodržovány. Počítání hlasů bylo v některých volebních místnostech sporné a v 10 % případů pozorovatelé uvedli, že určení platnosti hlasu nebylo správné. Pozorovatelé byli rovněž svědky případu podezřelých aktivit, které silně naznačovaly systém nakupování hlasů ve jménu úřadující Demokratické strany socialistů (OSCE 2006c). Ve volbách se tedy můžeme setkat s potenciálními volebními podvody typu zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, omezený / nerovný přístup k médiím, falzifikace zveřejňovaných výsledků, rodinné / skupinové hlasování, cílená diskriminace minorit / pohlaví, svévolné a nekonzistentní posuzování platnosti hlasů a nakupování hlasů. 53

OBSE vyslala volební pozorovatelskou misi také pro monitorování prezidentských voleb konajících se 6. dubna 2008. Mise byla ustavena 27. února. Finanční předpisy pro volební kampaně zde nebyly dostatečně vymezeny k zajištění odpovídající transparentnosti a dohledu. Během volebního dne pak volební urny asi ve 20 % pozorovaných volebních místností nebyly řádně uzavřeny a asi v 9 % místností byly zaznamenány neoprávněné osoby (OSCE 2008c). V rámci těchto voleb tedy došlo k těmto typům potenciálních volebních podvodů – nelegální financování stran, neadekvátní hlasovací podmínky a hlasování pod dohledem neoprávněné osoby / více jedinců za plentou. Organizace Freedom House pak označila Černou Horu v roce 2008 jako částečně svobodnou zemi s hodnocením 3, přičemž občanské svobody i politická práva hodnotila stejným stupněm (Freedom House 2014). OBSE dále ustavila volební pozorovatelskou misi pro sledování předčasných parlamentních voleb, které se konaly 29. března 2009. Mise zahájila svou činnost 26. února. Stejně tak jako v předchozích volbách zde byly problémy týkající se financování volebních kampaní / politických stran. Byly zde také nevyřešené otázky týkající se reformy volebního rámce včetně adekvátní úpravy hlasování zdravotně postižených voličů. Velké množství občanů, kteří po vyhlášení nezávislosti země přišli o černohorské občanství, zůstalo na volebních registrech a bylo jim umožněno volit, ačkoli podle nové Ústavy již neměli volební právo. Zpravodajské pořady na všech sledovaných televizních stanicích pak pokrývaly převážně činnost vlády a státních úředníků, a to navíc nekritickým pohledem, a stanice tak ukazovaly rozsáhlé a příznivé pokrytí držitelů moci (OSCE 2009b). Ve volbách se tak objevily potenciální volební podvody typu nelegální financování stran, cílená diskriminace minorit / pohlaví, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru a omezený / nerovný přístup k médiím. Freedom House označil Černou Horu roku 2009 za částečně svobodnou zemi s hodnocením 3 – za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014). OBSE v Černé Hoře nasadila také limitovanou volební pozorovatelskou misi, a to pro monitorování předčasných parlamentních voleb, které se konaly 14. října 2012. Mise byla ustavena o měsíc dříve. Některé klíčové otázky bylo podle pozorovatelů stále nutné vyřešit včetně sestavování voličských seznamů a dohledu nad financováním volebních kampaní. Vzhledem k nedostatku ustanovení pro odstranění voličů, kteří již nesplňovali požadavky trvalého bydliště v Černé Hoře, zůstala řada Černohorců dlouhodobě pobývajících v zahraničí 54

stále zapsaná ve voličském registru. V těchto volbách byl také poprvé použit nový zákon o financování politických stran. Jeho rámec pro podávání zpráv však znovu omezoval transparentnost financování. Došlo zde rovněž k obvinění ze zneužívání státních zdrojů a k hlášení o porušení zákazu náboru do veřejného sektoru během volební kampaně (OSCE 2012c). V těchto volbách se tedy můžeme setkat s těmito typy potenciálních volebních podvodů – chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, nelegální financování stran a zneužívání státních zdrojů. Organizace Freedom House pak označila Černou Horu v roce 2012 jako svobodnou zemi s hodnocením 2, 5, přičemž občanské svobody hodnotila stupněm 2 a politická práva stupněm 3 (Freedom House 2014). OBSE nakonec nasadila limitovanou volební pozorovatelskou misi pro monitorování prezidentských voleb konajících se 7. dubna 2013. Mise byla rozmístěna 8. března. Došlo zde k několika obviněním ze zneužívání státních zdrojů a nakupování hlasů, která přetrvávala po celou dobu volební kampaně. Ačkoli úřady vyvinuly značné úsilí k provedení nezbytných změn ve voličských registrech, tato skutečnost dostatečně neřešila pokračující znepokojení pozorovatelů týkající se jejich přesnosti. Právní předpisy upravující financování volebních kampaní stále vyžadovaly reformu za účelem řešení všech nedostatků a nejasností zákonů, zajištění větší proporcionality financování z veřejných zdrojů a posílení institucionálního dohledu nad finančními předpisy. Bylo zde zaznamenáno také nevyvážené pokrytí činnosti vlády ve zpravodajských pořadech, a to bez jasného rozlišení mezi státními aktivitami a stranickou kampaní (OSCE 2013b). V rámci těchto voleb tak došlo nebo mohlo dojít k volebním podvodům typu zneužívání státních zdrojů, nakupování hlasů, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, nelegální financování stran a omezený / nerovný přístup k médiím. Freedom House pak označil Černou Horu v roce 2013 jako svobodnou zemi s hodnocením 2, 5 – 2 za občanské svobody a 3 za politická práva (Freedom House 2014).

6. 6. Srbsko: OBSE ustavila volební pozorovatelskou misi také pro parlamentní a prezidentské volby v Srbsku. Volby do Parlamentu a první kolo prezidentských voleb se konaly 21. září 1997, druhé kolo prezidentských voleb pak 5. října. Mise probíhala od 27. srpna do 10. října 55

téhož roku. Z hlediska potenciálních volebních podvodů byly hlavním problémem těchto voleb překážky, kterým čelila nezávislá informační média, a vážné problémy stojící v cestě svobodnému a spravedlivému přístupu k veřejným sdělovacím prostředkům. Státní televize a rozhlas byly silně zaujaté ve prospěch vládnoucí strany (OSCE e). Ve volbách tedy došlo k potenciálnímu volebnímu podvodu v podobě omezeného / nerovného přístupu k médiím. Freedom House pak kvalitu demokracie v Srbsku do roku 2007 neměřil. 28. listopadu 2000 vyslala OBSE volební pozorovatelskou misi pro volby do Národního shromáždění Republiky Srbsko konající se 23. prosince. Státní média v těchto volbách poskytovala mimo volný vysílací čas nevyvážený rozsah příznivého pokrytí pro koalici Demokratická opozice Srbska. Tento fakt byl patrný zejména během zpravodajského vysílání. Ve volbách převládal také restriktivní přístup Republikové volební komise, která potenciálně zbavila volebního práva některé voliče z řad etnických menšin v oblasti Kosova (OSCE 2001c). V rámci těchto voleb se tak objevily tyto typy potenciálních volebních podvodů – omezený / nerovný přístup k médiím a cílená diskriminace minorit / pohlaví. OBSE založila další volební pozorovatelskou misi pro sledování předčasných voleb starostů a radních obecních zastupitelstev v obcích Bujanovac, Preševo a Medvedja, které se konaly 28. července 2002. Mise byla ustavena 8. července a její kanceláře v obci Bujanovac byly otevřeny o dva dny později. Přesnost a transparentnost voličských registrů byly v těchto volbách sporné, a to zejména v Bujanovaci, kde byly stížnosti v tomto směru podány od obou albánských i srbských politických stran. Ustanovení o zařazení do seznamu voličů navíc nezahrnovala termín pobytu v dané obci. Během volebního dne bylo ve velké míře zaznamenáno skupinové hlasování a otevřené hlasování. Na základě stížností týkajících se postupů v rámci volebního dne se pak v řadě volebních místností v Bujanovaci a Preševu konaly opakované volby (OSCE 2002d). Ve volbách se tedy můžeme setkat s potenciálními volebními podvody typu chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, rodinné / skupinové hlasování a otevřené hlasování. Volební pozorovatelská mise OBSE pro volby Prezidenta Republiky Srbsko, které se konaly 29. září a 13. října 2002, byla ustavena v období od 2. září do 18. října. Volby byly 8. prosince opakovány a mise pro toto hlasování probíhala od 11. listopadu do 13. prosince 56

téhož roku. Všechny tyto pokusy nesplnily výše uvedené kritérium požadované vnitrostátními právními předpisy pro volbu Prezidenta ve smyslu dosažení potřebné 50% volební účasti a byly prohlášeny za neplatné. Republiková volební komise se snažila přijat legislativu, která zahrnovala nejednoznačná a protikladná ustanovení. To bylo patrné zejména ve vyřizování procesu registrace kandidátů a v reakci na stížnosti týkající se registrace voličů. Podle pozorovatelů byla nutná komplexní revize všech volebních právních předpisů a koordinovaná snaha zlepšit přesnost voličských registrů (OSCE 2003d). V těchto volbách tak došlo k potenciálnímu volebnímu podvodu v podobě chybné evidence voliče / neaktuálnosti registru. V období od 20. října do 22. listopadu 2003 byla ustavena volební pozorovatelská mise OBSE pro monitorování voleb Prezidenta Republiky Srbsko konajících se 16. listopadu. Tyto volby stejně tak jako předchozí hlasování nesplnily kritérium 50% volební účasti. Za největší problém voleb můžeme označit opět registraci voličů. Přesnost voličských registrů byla totiž znovu zpochybňována (OSCE 2003e). V rámci těchto voleb se tedy objevil potenciální volební podvod v podobě chybné evidence voliče / neaktuálnosti registru. 28. prosince 2003 se konaly volby do Národního shromáždění Republiky Srbsko a volební pozorovatelská mise OBSE pro toto hlasování byla ustavena v období od 27. listopadu 2003 do 3. ledna 2004. Mezinárodní pozorovatelé zde zaznamenali některé specifické problémy, jako bylo časté skupinové hlasování a přelidnění ve volebních místnostech. OBSE zároveň doporučila, aby byla provedena komplexní revize volební legislativy včetně zrušení ustanovení, která účinně zbavovala volebního práva významnou část voličů v důsledku nedostatku zvláštních hlasovacích předpisů pro ty voliče, kteří byli hospitalizovaní, zdravotně postižení nebo dočasně v zahraničí (OSCE 2004c). Ve volbách se tak můžeme setkat se dvěma typy potenciálních volebních podvodů – rodinné / skupinové hlasování a cílená diskriminace minorit / pohlaví. OBSE pozorovala také prezidentské volby, které se konaly 13. června 2004. Volební pozorovatelská mise byla ustavena od 18. května do 2. července. V těchto volbách chybělo v oblasti Černé Hory adekvátní vybavení pro hlasování oprávněných voličů. Byly zde také důkazy určité míry nerovnoprávnosti romské komunity včetně vnitřně vysídlených obyvatel z řad této menšiny (OSCE 2004d). 57

V rámci těchto voleb tedy došlo k potenciálním volebním podvodům typu neadekvátní hlasovací podmínky a cílená diskriminace minorit / pohlaví. 21. ledna 2007 se konaly volby do Národního shromáždění Republiky Srbsko a OBSE pro toto hlasování nasadila 17. prosince 2006 další volební pozorovatelskou misi. Za největší problém voleb můžeme označit fakt, že Národní shromáždění nevytvořilo dozorčí radu zabývající se sledováním a dohledem nad předvolebními aktivitami souvisejícími s volebními kampaněmi a nad vysíláním médií, což zanechalo značnou mezeru ve způsobu, jakým bylo zacházeno se stížnostmi a odvoláními na průběh voleb. V nepřítomnosti dozorčí rady byly stížnosti tohoto druhu řešeny s Republikovou agenturou pro vysílání. Pozorovatelé však vyjádřili obavy ohledně neutrality a transparentnosti řešení těchto případů ze strany agentury (OSCE 2007b). V těchto volbách se tak objevil potenciální volební podvod v podobě zaujatého rozhodování sporů. Freedom House pak označil Srbsko roku 2007 za svobodnou zemi s hodnocením 2, 5 – 2 za občanské svobody a 3 za politická práva (Freedom House 2014). 4. ledna 2008 nasadila OBSE limitovanou volební pozorovatelskou misi pro monitorování prezidentských voleb konajících se 20. ledna. Volby byly uzavřeny po druhém kole hlasování, které se konalo 3. února téhož roku. Rozhodnutí Republikové volební komise se v těchto volbách zdála být ovlivněna politickou agendou. V jednom případě volební komise dokonce ignorovala rozhodnutí Nejvyššího soudu o akreditaci bilaterálních pozorovatelů ze dvou členských států OBSE před prvním kolem voleb. Vládnoucí kandidát měl pak během volební kampaně pro obě kola hlasování výhodu v médiích, a to zejména v důsledku jeho institucionálních aktivit jako tehdejšího prezidenta (OSCE 2008d). Ve volbách se tedy můžeme setkat s těmito typy potenciálních volebních podvodů – zaujaté rozhodování sporů a omezený / nerovný přístup k médiím. Organizace Freedom House pak označila Srbsko v roce 2008 jako svobodnou zemi s hodnocením 2, 5, přičemž občanské svobody hodnotila stupněm 2 a politická práva stupněm 3 (Freedom House 2014). 3. dubna 2008 ustavila OBSE limitovanou volební pozorovatelskou misi pro sledování předčasných voleb do Národního shromáždění Republiky Srbsko, které se konaly 11. května. Některé aspekty volební kampaně překročily přijatelné hranice demokratické společnosti, a to zejména ve chvíli, kdy bylo zaznamenáno několik případů vyhrožování smrtí vysokým státním úředníkům. Tato skutečnost vyvrcholila v Bělehradě, kde bylo vystaveno vysoké 58

množství plakátů, které mohly být interpretovány jako podněcování k vraždě těchto úředníků. Republiková volební komise pak v několika případech opět ukázala nesoulad ve svém rozhodování a bylo zde rovněž několik případů, kdy její nařízení překročila legislativní ustanovení (OSCE 2008e). V rámci těchto voleb tak došlo k potenciálním volebním podvodům typu omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků a zaujaté rozhodování sporů. 4. dubna 2012 pak OBSE ustavila limitovanou volební pozorovatelskou misi pro parlamentní volby, které se konaly 6. května. Mise pozorovala také souběžné předčasné prezidentské volby a zůstala v Srbsku sledovat i druhé kolo hlasování konající se 20. května. Pozorovatelé zůstali v zemi až do 27. května téhož roku. Podle nich bylo třeba vyvinout další úsilí k posílení integrity volebního procesu, a to zejména s ohledem na systém řešení sporů a transparentnost registrace voličů. Rozhodnutí členů Republikové volební komise se opět zdála být ovlivněna politickými úvahami. V těchto volbách byl použit jednotný voličský registr ve snaze zvýšit jeho přesnost. Sestavování registru se však zdálo být nedostatečně transparentní. Regulace financování politických stran byla posílena přijetím nového zákona, který však obsahoval několik nedostatků. Pozorovatelé nakonec zaznamenali, že nové hlasovací obrazovky nezajistily tajnost volby a že volební urny byly v několika případech špatně uzavřeny (OSCE 2012d). Ve volbách se tedy objevily čtyři typy potenciálních volebních podvodů podle konceptu Ivana Jarabinského – zaujaté rozhodování sporů, chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, nelegální financování stran a neadekvátní hlasovací podmínky. Freedom House pak označil Srbsko roku 2012 za svobodnou zemi s hodnocením 2 – za občanské svobody i za politická práva (Freedom House 2014).

7. Komparativní analýza volebních podvodů: V následující kapitole jsou nejprve představeny tabulky s kategoriemi potenciálních volebních podvodů podle jednotlivých zemí, období a typů voleb. Tabulky ukazují počet volebních podvodů v rámci jednotlivých kategorií, který je vyjádřen také v procentech na základě podílu na množství zpráv mezinárodních volebních pozorovatelských misí v dané zemi, období či typu voleb. Jednotlivé kategorie potenciálních volebních podvodů jsou 59

očíslovány podle jejich celkového výskytu v rámci zkoumaného regionu. Kategorie jsou tedy očíslovány následujícím způsobem: 1) Omezený / nerovný přístup k médiím, 2) cílená diskriminace minorit / pohlaví, 3) chybná evidence voliče / neaktuálnost registru, 4) nelegální financování stran, 5) rodinné / skupinové hlasování, 6) zastrašování, ohrožování, nátlak nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, 7) falzifikace zveřejňovaných výsledků, 8) omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků, 9) páchání násilí a zastrašování v kampaních, 10) nelegální hlasování v zastoupení, 11) neadekvátní hlasovací podmínky, 12) napěchování volebních uren, 13) zaujaté rozhodování sporů, 14) zneužívání státních zdrojů, 15) nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů, 16) nakupování hlasů, 17) vícenásobné hlasování, 18) hlasování pod dohledem neoprávněné osoby / více jedinců za plentou, 19) neochota zkoumat stížnosti na průběh voleb, 20) cenzura, kontrola či nátlak na média, 21) selektivní použití legálních sankcí proti určitým kandidátům / stranám, 22) otevřené hlasování, 23) svévolné a nekonzistentní posuzování platnosti hlasů, 24) uvádění nesprávných údajů do protokolů (chybné počítání, nesprávná tabelace), 25) gerrymandering, 26) nemožnost stížností na průběh voleb, 27) ukradené hlasovací lístky, 28) neumožnění hlasování jinak způsobilým občanům (administrativně, technicky) a 29) ničení volebních uren. Například druhý řádek první tabulky tedy ukazuje, že potenciální volební podvod v podobě omezeného / nerovného přístupu k médiím se ve Slovinsku neobjevil vůbec, zatímco v Chorvatsku se vyskytl ve dvou případech, což představovalo 25 % z 8 zpráv pozorovatelských misí, v Makedonii se objevil devětkrát (75 % z 12 zpráv), v Bosně a Hercegovině se vyskytl v jednom případě (16, 67 % z 6 zpráv), v Černé Hoře se objevil šestkrát (46, 15 % z 13 zpráv) a v Srbsku se vyskytl ve třech případech (27, 27 % z 11 zpráv). Celkově se tento volební podvod v rámci zkoumaného regionu objevil jedenadvacetkrát, což představovalo 41, 18 % z 51 zpráv pozorovatelských misí. Ve druhé tabulce jsou jednotlivé roky pro větší přehlednost rozděleny do pěti období. Z jednotlivých tabulek pak vyplývá, že odlišnost volebních podvodů podle daných zemí, období a typů voleb nelze posuzovat obecně, ale pouze v rámci výše uvedených kategorií.

60

Kategorie potenciálních volebních podvodů podle jednotlivých zemí Slovinsko (1

Chorvatsko (8

Makedonie

Bosna a

Černá Hora

Srbsko (11

Celkem (51

zpráva)

zpráv)

(12 zpráv)

Hercegovina

(13 zpráv)

zpráv)

zpráv)

1

-

2 (25 %)

9 (75 %)

1 (16, 67 %)

6 (46, 15 %)

3 (27, 27 %)

21 (41, 18 %)

2

1 (100 %)

5 (62, 5 %)

4 (33, 33 %)

3 (50 %)

4 (30, 77 %)

3 (27, 27 %)

20 (39, 22 %)

3

-

2 (25 %)

5 (41, 67 %)

2 (33, 33 %)

6 (46, 15 %)

4 (36, 36 %)

19 (37, 25 %)

4

1 (100 %)

4 (50 %)

3 (25 %)

1 (16, 67 %)

4 (30, 77 %)

1 (9, 09 %)

14 (27, 45 %)

5

-

2 (25 %)

6 (50 %)

2 (33, 33 %)

2 (15, 38 %)

2 (18, 18 %)

14 (27, 27 %)

6

-

1 (12, 5%)

6 (50 %)

1 (16, 67 %)

5 (38, 46 %)

-

13 (25, 49 %)

7

1 (100 %)

1 (12, 5 %)

5 (41, 67 %)

3 (50 %)

1 (7, 69 %)

-

11 (21, 57 %)

8

-

-

5 (41, 67 %)

1 (16, 67 %)

1 (7, 69 %)

1 (9, 09 %)

8 (15, 69 %)

9

-

-

4 (33, 33 %)

1 (16, 67 %)

2 (15, 38 %)

-

7 (13, 73 %)

10

-

1 (12, 5 %)

5 (41, 67 %)

1 (16, 67 %)

-

-

7 (13, 73 %)

11

-

3 (37, 5 %)

-

-

1 (7, 69 %)

2 (18, 18 %)

6 (11, 76 %)

12

-

-

5 (41, 67 %)

1 (16, 67 %)

-

-

6 (11, 76 %)

13

-

-

2 (12, 5 %)

-

-

4 (36, 36 %)

6 (11, 76 %)

14

-

-

2 (12, 5 %)

-

3 (23, 08 %)

-

5 (9, 8 %)

15

-

1 (12, 5 %)

1 (8, 33 %)

1 (16, 67 %)

2 (15, 38 %)

-

5 (9, 8 %)

16

-

-

1 (8, 33 %)

-

4 (30, 77 %)

-

5 (9, 8 %)

17

1 (100 %)

-

4 (33, 33 %)

-

-

-

5 (9, 8 %)

18

-

1 (12, 5 %)

1 (8, 33 %)

1 (16, 67 %)

1 (7, 69 %)

-

4 (7, 84 %)

19

-

-

3 (25 %)

1 (16, 67 %)

-

-

4 (7, 84 %)

20

-

1 (12, 5 %)

1 (8, 33 %)

1 (16, 67 %)

-

-

3 (5, 88 %)

21

-

-

2 (12, 5 %)

1 (16, 67 %)

-

-

3 (5, 88 %)

22

-

-

1 (8, 33 %)

-

-

1 (9, 09 %)

2 (3, 92 %)

23

-

-

-

-

2 (15, 38 %)

-

2 (3, 92 %)

24

-

-

1 (8, 33 %)

1 (16, 67 %)

-

-

2 (3, 92 %)

25

-

2 (25 %)

-

-

-

-

2 (3, 92 %)

26

-

1 (12, 5 %)

-

1 (16, 67 %)

-

-

2 (3, 92 %)

27

-

-

2 (12, 5 %)

-

-

-

2 (3, 92 %)

28

-

-

-

1 (16, 67 %)

-

-

1 (1, 96 %)

29

-

-

1 (8, 33 %)

-

-

-

1 (1, 96 %)

(6 zpráv)

Zpracoval: autor.

61

Kategorie potenciálních volebních podvodů podle jednotlivých období 1997 – 2000 (12

2001 – 2004 (17

2005 – 2007 (7

2008 – 2010 (8

2011 – 2013 (7

Celkem (51

zpráv)

zpráv)

zpráv)

zpráv)

zpráv)

zpráv)

1

8 (66, 67 %)

2 (11, 76 %)

4 (57, 14 %)

4 (50 %)

3 (42, 86 %)

21 (41, 18 %)

2

3 (25 %)

9 (52, 94 %)

4 (57, 14 %)

2 (25 %)

2 (28, 57 %)

20 (39, 22 %)

3

3 (25 %)

6 (35, 29 %)

1 (14, 29 %)

4 (50 %)

5 (71, 43 %)

19 (37, 25 %)

4

-

3 (17, 65 %)

2 (28, 57 %)

5 (62, 5 %)

4 (57, 14 %)

14 (27, 45 %)

5

1 (8, 33 %)

5 (29, 41 %)

5 (71, 43 %)

2 (25 %)

1 (14, 29 %)

14 (27, 27 %)

6

2 (16, 67 %)

5 (29, 41 %)

4 (57, 14 %)

1 (12, 5 %)

1 (14, 29 %)

13 (25, 49 %)

7

3 (25 %)

3 (17, 65 %)

3 (42, 86 %)

1 (12, 5 %)

1 (14, 29 %)

11 (21, 57 %)

8

-

3 (17, 65 %)

2 (28, 57 %)

2 (25 %)

1 (14, 29 %)

8 (15, 69 %)

9

2 (16, 67 %)

3 (17, 65 %)

1 (14, 29 %)

1 (12, 5 %)

-

7 (13, 73 %)

10

2 (16, 67 %)

2 (11, 76 %)

2 (28, 57 %)

1 (12, 5 %)

-

7 (13, 73 %)

11

2 (16, 67 %)

2 (11, 76 %)

-

1 (12, 5 %)

1 (14, 29 %)

6 (11, 76 %)

12

1 (8, 33 %)

2 (11, 76 %)

3 (42, 86 %)

-

-

6 (11, 76 %)

13

-

1 (5, 88 %)

1 (14, 29 %)

2 (25 %)

2 (28, 57 %)

6 (11, 76 %)

14

-

1 (5, 88 %)

-

-

4 (57, 14 %)

5 (9, 8 %)

15

1 (8, 33 %)

2 (11, 76 %)

-

-

2 (28, 57 %)

5 (9, 8 %)

16

-

1 (5, 88 %)

3 (42, 86 %)

1 (12, 5 %)

-

5 (9, 8 %)

17

1 (8, 33 %)

1 (5, 88 %)

2 (28, 57 %)

-

1 (14, 29 %)

5 (9, 8 %)

18

2 (16, 67 %)

1 (5, 88 %)

-

1 (12, 5 %)

-

4 (7, 84 %)

19

-

-

2 (28, 57 %)

1 (12, 5 %)

1 (14, 29 %)

4 (7, 84 %)

20

-

-

1 (14, 29 %)

1 (12, 5 %)

1 (14, 29 %)

3 (5, 88 %)

21

-

1 (5, 88 %)

-

2 (25 %)

-

3 (5, 88 %)

22

-

1 (5, 88 %)

1 (14, 29 %)

-

-

2 (3, 92 %)

23

-

1 (5, 88 %)

1 (14, 29 %)

-

-

2 (3, 92 %)

24

-

1 (5, 88 %)

1 (14, 29 %)

-

-

2 (3, 92 %)

25

1 (8, 33 %)

-

-

-

1 (14, 29 %)

2 (3, 92 %)

26

1 (8, 33 %)

-

-

1 (12, 5 %)

-

2 (3, 92 %)

27

-

-

2 (28, 57 %)

-

-

2 (3, 92 %)

28

1 (8, 33 %)

-

-

-

-

1 (1, 96 %)

29

1 (8, 33 %)

-

-

-

-

1 (1, 96 %)

Zpracoval: autor.

62

Kategorie potenciálních volebních podvodů podle jednotlivých typů voleb Parlamentní

Prezidentské

Komunální

Referendum

Parlamentní

Parlamentní

Parlamentní

Prezidentské

Celkem

volby (19

volby (13

volby (8

(2 zprávy)

/

/

/ komunální

/ komunální

(51

zpráv)

zpráv)

zpráv)

prezidentské

prezidentské

volby (2

volby (1

zpráv)

/ komunální

volby (3

zprávy)

zpráva)

volby (3

zprávy) 1 (50 %)

-

zprávy) 1

9 (47, 37

3 (23, 08 %)

5 (62, 5 %)

1 (50 %)

-

2 (66, 67 %)

%) 2

10 (52, 63

18 %) 3 (23, 08 %)

2 (25 %)

1 (50 %)

3 (100 %)

-

1 (50 %)

-

%) 3

4 (21, 05 7 (36, 84

7 (53, 85 %)

2 (25 %)

2 (100 %)

1 (33, 33 %)

2 (66, 67 %)

-

1 (100 %)

6 (31, 58

3 (23, 08 %)

1 (12, 5 %)

1 (50 %)

-

2 (66, 67 %)

-

-

4 (21, 05

-

4 (50 %)

-

1 (33, 33 %)

1 (33, 33 %)

1 (50 %)

1 (100 %)

3 (15, 79

3 (23, 08 %)

4 (50 %)

1 (50 %)

1 (33, 33 %)

-

-

-

4 (21, 05

-

4 (50 %)

1 (50 %)

2 (66, 67 %)

-

-

1 (100 %)

5 (26, 32

-

2 (25 %)

1 (50 %)

-

-

-

1 (100 %)

3 (15, 79

-

1 (12, 5 %)

-

-

-

1 (50 %)

-

-

7 (13, 73 %)

1 (7, 69 %)

1 (12, 5 %)

-

-

1 (33, 33 %)

1 (50 %)

-

%) 11

8 (15, 69 %)

%) 10

11 (21, 57 %)

%) 9

13 (25, 49 %)

%) 8

14 (27, 27 %)

%) 7

14 (27, 45 %)

%) 6

19 (37, 25 %)

%) 5

20 (39, 22 %)

%) 4

21 (41,

7 (13, 73 %)

3 (23, 08 %)

1 (12, 5 %)

-

-

1 (33, 33 %)

1 (50 %)

-

6 (11, 76 %)

12

1 (5, 26 %)

1 (7, 69 %)

2 (25 %)

1 (50 %)

1 (33, 33 %)

-

-

-

6 (11, 76 %)

13

2 (10, 53

2 (15, 38 %)

1 (12, 5 %)

-

-

1 (33, 33 %)

-

-

%) 14

3 (15, 79

76 %) 1 (7, 69 %)

1 (12, 5 %)

-

-

-

-

-

%) 15

1 (5, 26 %)

6 (11, 5 (9, 8 %)

1 (7, 69 %)

1 (12, 5 %)

-

1 (33, 33 %)

-

1 (50 %)

-

5 (9, 8 %)

16

2 (10, 53

1 (7, 69 %)

-

1 (50 %)

-

-

1 (50 %)

-

%) 17

3 (15, 76

5 (9, 8 %)

1 (7, 69 %)

1 (12, 5 %)

-

-

-

-

-

%)

5 (9, 8 %)

18

-

2 (15, 38 %)

2 (25 %)

-

-

-

-

-

19

1 (5, 26 %)

-

2 (25 %)

-

-

2 (66, 67 %)

-

-

20

-

1 (7, 69 %)

1 (12, 5 %)

-

1 (33, 33 %)

-

-

-

21

2 (10, 53

-

-

-

-

1 (33, 33 %)

-

-

4 (7, 84 %) 4 (7, 84 %) 3 (5, 88 %)

63

3 (5, 88

%) 22

-

%) -

2 (25 %)

-

-

-

-

-

2 (3, 92 %)

23

1 (5, 26 %)

1 (7, 69 %)

-

-

-

-

-

-

2 (3, 92 %)

24

-

-

-

1 (50 %)

1 (33, 33 %)

-

-

-

2 (3, 92 %)

25

1 (5, 26 %)

-

-

-

-

-

1 (50 %)

-

2 (3, 92 %)

26

-

1 (7, 69 %)

-

-

1 (33, 33 %)

-

-

-

2 (3, 92 %)

27

1 (5, 26 %)

-

1 (12, 5 %)

-

-

-

-

-

2 (3, 92 %)

28

-

-

-

-

1 (33, 33 %)

-

-

-

1 (1, 96 %)

29

-

-

1 (12, 5 %)

-

-

-

-

-

1 (1, 96 %)

Zpracoval: autor.

64

Dále je zde představena komparativní analýza jednotlivých kategorií potenciálních volebních podvodů v rámci zkoumaného regionu. Index kvality demokracie je pak v rámci jednotlivých kategorií vyjádřen v průměrné hodnotě ze všech sledovaných voleb. Potenciální volební podvod v podobě omezeného / nerovného přístupu k médiím se zde v devatenácti případech vyskytl ve formě přílišné zaujatosti médií ve prospěch vládnoucí strany (v rámci referenda v Černé Hoře ve prospěch nezávislosti země). Čtyřikrát nebyl zaručen řádný přístup všech politických stran do státních médií. Ve dvou případech se jednalo o poskytování nadstandardní podpory opoziční straně. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 04. Potenciální volební podvod typu cílené diskriminace minorit / pohlaví se tu v sedmi případech objevil jako ustanovení o právu na občanství / právu na hlasování založené výhradně na etnických kritériích. Čtyřikrát došlo k nedostatečným opatřením pro umožnění podílu zdravotně postižených voličů na hlasování a k ustanovení volebního práva omezujícímu kandidáty pro několik úřadů na základě etnického původu. Ve dvou případech se jednalo o nedostatečné řešení otázky volebních materiálů v jazycích etnických menšin a o zbavení volebního práva žen. Jednou došlo k vytvoření samostatných volebních registrů založených na etnickém původu, rozdělení vnitřně vysídlených voličů na několik kategorií a nepřiměřenému počtu volebních místností pro každou z nich, problematickému využití agregovaných dat k určení poměrného zastoupení menšin a počítání uprchlíků a vysídlených osob, ohrožení tajnosti hlasování ve volebních obvodech pro národnostní menšiny a k nedostatečné transparentnosti pro přidělování křesel vyhrazených pro určitou menšinu. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 79. Potenciální volební podvod v podobě chybné evidence voliče / neaktuálnosti registru se zde ve třinácti případech vyskytl ve formě nepřesnosti voličských registrů. Pětkrát byl volební registr neaktuální a třikrát jeho sestavování nebylo transparentní. V jednom případě se jednalo o neúplnost voličských registrů. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 85. Potenciální volební podvod typu nelegálního financování stran se tu v devíti případech objevil jako nedostatečná transparentnost politického financování. Osmkrát došlo k omezeným možnostem příslušných orgánů ke kontrole financování volebních kampaní. V jednom případě se jednalo o neexistenci orgánu dohlížejícího na financování politických 65

stran, neexistenci předpisů pro odpovědnost stran za financování volebních kampaní a o nedostatečnou proporcionalitu financování politických stran z veřejných zdrojů. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 43. Potenciální volební podvod v podobě rodinného / skupinového hlasování se zde v jedenácti případech vyskytl ve formě skupinového hlasování. Pětkrát došlo k případům rodinného hlasování. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 05. Potenciální volební podvod typu zastrašování, ohrožování, nátlaku nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům se tu v sedmi případech objevil jako zastrašování voličů. Čtyřikrát došlo k nucení zaměstnanců veřejného sektoru hlasovat proti své vůli nebo se hlasování zdržet. Ve třech případech se jednalo o násilí během volebního dne. Dvakrát došlo k případům zastrašování volebních pozorovatelů a k nátlaku na volební komisi. V jednom případě se jednalo o zastrašování volebních úředníků a o nátlak na kandidáty. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 25. Potenciální volební podvod v podobě falzifikace zveřejňovaných výsledků se zde ve třech případech vyskytl ve formě nezvládnutého zveřejnění výsledků volební komisí a nedostatku veřejného přístupu k výsledkům voleb. Dvakrát došlo k opožděnému vydání volebních výsledků a k přidávání hlasů jednotlivým kandidátům volebními komisaři a stranickými pozorovateli. V jednom případě se jednalo o nedostatek ustanovení pro zveřejňování volebních výsledků, nejasnost zákona určujícího zveřejnění volebních výsledků, odlišnost oficiálních volebních výsledků od neoficiálních a o nezveřejnění kopií výsledkových protokolů. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 11. Potenciální volební podvod typu omezování, obstrukce, věznění, zastrašování nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků se tu v šesti případech objevil jako zastrašování voličů. Dvakrát došlo k nátlaku na voliče a k vyhrožování zaměstnancům veřejného sektoru. V jednom případě se jednalo o nátlak na státní zaměstnance. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 07.

66

Potenciální volební podvod v podobě páchání násilí a zastrašování v kampaních se zde v sedmi případech vyskytl ve formě násilných incidentů ve volebních kampaních. Třikrát došlo k vyhrožování během kampaně. Ve dvou případech se jednalo o útoky na stranické kanceláře. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 25. Potenciální volební podvod typu nelegálního hlasování v zastoupení se tu ve všech sedmi případech objevil jako incident hlasování v zastoupení. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 25. Potenciální volební podvod v podobě neadekvátních hlasovacích podmínek se zde v pěti případech vyskytl ve formě nedostatku odpovídajícího vybavení ve volebních místnostech. Třikrát došlo ke špatnému zapečetění volebních uren. Ve dvou případech se jednalo o nedostatek adekvátních volebních místností. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 5. Potenciální volební podvod typu napěchování volebních uren se tu ve všech šesti případech objevil jako incident napěchování uren. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 1. Potenciální volební podvod v podobě zaujatého rozhodování sporů se zde ve třech případech vyskytl ve formě vlivu politické agendy na rozhodování volební komise. Jednou došlo k hromadné likvidaci stížností na průběh voleb na základě stranického hlasování členů volební komise, hlasování komise na základě etnických linií a k nedostatečné neutralitě a transparentnosti řešení stížností ze strany dozorčí agentury. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 58. Potenciální volební podvod typu zneužívání státních zdrojů se tu ve čtyřech případech objevil jako zneužívání státních zdrojů pro účely volebních kampaní. Jednou došlo k zapojení policie do volební kampaně a k náboru do veřejného sektoru během kampaně. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 75. Potenciální volební podvod v podobě nespravedlivých podmínek (svévolného zákazu / odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů se zde ve dvou případech vyskytl ve formě neumožnění registrace jednotlivých nezávislých kandidátů. Jednou došlo k neprodloužení lhůty pro registraci nezávislých kandidátů, svévolnému vyškrtnutí kandidátů 67

ze stranických seznamů a k nerovnému přístupu v procesu sbírání podpisů při registraci. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 17. Potenciální volební podvod typu nakupování hlasů se tu ve všech pěti případech objevil jako incident nakupování hlasů. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 75. Potenciální volební podvod v podobě vícenásobného hlasování se zde ve dvou případech vyskytl ve formě stejných podpisů na voličských seznamech. Jednou došlo k ustanovení o právu na dvojí hlasování, případům vícenásobného hlasování a k neexistenci záruk proti vícenásobnému hlasování. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 6. Potenciální volební podvod typu hlasování pod dohledem neoprávněné osoby / více jedinců za plentou se tu ve všech čtyřech případech objevil jako přítomnost neoprávněných osob v hlasovacích místnostech. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 5. Potenciální volební podvod v podobě neochoty zkoumat stížnosti na průběh voleb se zde ve dvou případech vyskytl ve formě nerozhodnutí volební komise ve většině stížností. Jednou došlo k neochotě zkoumat okolnosti a opodstatněnost stížností na průběh voleb a k ignorování obsahu stížností. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 13. Potenciální volební podvod typu cenzury, kontroly či nátlaku na média se tu ve dvou případech objevil jako omezení kvality dostupných informací pro voliče. Jednou došlo k omezení nezávislosti redaktorů a k uzavření médií kritických vůči vládě. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 5. Potenciální volební podvod v podobě selektivního použití legálních sankcí proti určitým kandidátům / stranám se zde v jednom případě vyskytl ve formě selektivního použití orgánů činných v trestním řízení vůči některým kandidátům, omezeného a selektivního prosazování

zákonů

a

ve

formě

diskriminace

politických

stran

nezastoupených

v legislativních orgánech. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 5. 68

Potenciální volební podvod typu otevřeného hlasování se tu v obou dvou případech objevil jako incident otevřeného hlasování. Hodnota indexu kvality demokracie je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3. Potenciální volební podvod v podobě svévolného a nekonzistentního posuzování platnosti hlasů se zde v jednom případě vyskytl ve formě zahrnutí neplatných hlasů při výpočtu potřebné většiny a ve formě nesprávného určení platnosti hlasů. Organizace Freedom House pak kvalitu demokracie v jednotlivých volbách v rámci tohoto volebního podvodu neměřila. Potenciální volební podvod typu uvádění nesprávných údajů do protokolů (chybného počítání, nesprávné tabelace) se tu v jednom případě objevil jako potíže během tabelačního procesu a jako vzájemný nesoulad výsledkových protokolů. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3, 25. Potenciální volební podvod v podobě gerrymanderingu se zde v jednom případě vyskytl ve formě politických důvodů změn hranic volebních obvodů a ve formě vysokých rozdílů v počtu registrovaných voličů ve volebních obvodech. Hodnota indexu kvality demokracie je pak v rámci tohoto volebního podvodu 1, 5. Potenciální volební podvod typu nemožnosti stížností na průběh voleb se tu v obou dvou případech objevil jako neexistence procesu stížností a odvolání se na průběh voleb. Průměrná hodnota indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 2, 83. Potenciální volební podvod v podobě ukradených hlasovacích lístků se zde v obou dvou případech vyskytl ve formě incidentu ukradených lístků. Průměr indexu kvality demokracie ze všech sledovaných voleb je pak v rámci tohoto volebního podvodu 3. Potenciální volební podvody typu neumožnění hlasování jinak způsobilým občanům (administrativně, technicky) a ničení volebních uren se pak v rámci zkoumaného regionu vyskytly pouze jednou. V případě prvního volebního podvodu došlo k neotevření volebních místností a v případě druhého podvodu se jednalo o incident ničení uren. Hodnota indexu kvality demokracie je v rámci prvního podvodu 5 a v rámci druhého organizace Freedom House kvalitu demokracie u daných voleb neměřila.

69

Nakonec je zde představena tabulka s kategoriemi potenciálních volebních podvodů podle indexu kvality demokracie. Jednotlivé kategorie jsou seřazeny od nejvyšší hodnoty indexu po nejnižší.

70

Kategorie potenciálních volebních podvodů podle indexu kvality demokracie Kategorie potenciálních volebních podvodů

Index kvality demokracie

Neumožnění hlasování jinak způsobilým

5

občanům (administrativně, technicky) Hlasování pod dohledem neoprávněné osoby

3, 5

/ více jedinců za plentou Selektivní použití legálních sankcí proti

3, 5

určitým kandidátům / stranám Zastrašování, ohrožování, nátlak nebo

3, 25

páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům Páchání násilí a zastrašování v kampaních

3, 25

Nelegální hlasování v zastoupení

3, 25

Uvádění nesprávných údajů do protokolů

3, 25

(chybné počítání, nesprávná tabelace) Nespravedlivé podmínky (svévolný zákaz /

3, 17

odmítnutí) pro registraci a akreditaci politických stran a kandidátů Neochota zkoumat stížnosti na průběh voleb

3, 13

Falzifikace zveřejňovaných výsledků

3, 11

Napěchování volebních uren

3, 1

Omezování, obstrukce, věznění, zastrašování

3, 07

nebo ohrožování voličů, kandidátů a jejich podporovatelů či stranických úředníků Rodinné / skupinové hlasování

3, 05

Omezený / nerovný přístup k médiím

3, 04

Otevřené hlasování

3

Ukradené hlasovací lístky

3

Chybná evidence voliče / neaktuálnost

2, 85

registru Nemožnost stížností na průběh voleb

2, 83

71

Cílená diskriminace minorit / pohlaví

2, 79

Zneužívání státních zdrojů

2, 75

Nakupování hlasů

2, 75

Vícenásobné hlasování

2, 6

Zaujaté rozhodování sporů

2, 58

Neadekvátní hlasovací podmínky

2, 5

Cenzura, kontrola či nátlak na média

2, 5

Nelegální financování stran

2, 43

Gerrymandering

1, 5

Svévolné a nekonzistentní posuzování

-

platnosti hlasů Ničení volebních uren

-

Zdroj: Freedom House 2014. Zpracoval: autor.

72

8. Závěr: Co se týče první výzkumné otázky, vztah mezi typem režimu a volebním podvodem je na základě výše uvedené analýzy takový, že čím méně je režim demokratický, tím více můžeme pozorovat volební podvody, které zahrnují neumožnění hlasování jinak způsobilým občanům, hlasování pod dohledem neoprávněné osoby nebo selektivní použití legálních sankcí proti určitým kandidátům či stranám. Často zde dochází také k zastrašování, ohrožování, nátlaku nebo páchání násilí proti kandidátům, jejich podporovatelům, voličům, volebním komisařům nebo dalším volebním úředníkům, a to jak během volebního dne, tak v rámci volební kampaně. Můžeme zde pozorovat také nelegální hlasování v zastoupení či uvádění nesprávných údajů do protokolů. Co se týká druhé výzkumné otázky, projevy a formy volebních podvodů se lišily jak v rámci sledovaných zemí, období a typů voleb, kdy však tuto odlišnost nebylo možné posuzovat obecně, ale pouze na základě daných kategorií, jak byly uvedeny v jednotlivých tabulkách, tak v rámci těchto kategorií, kdy byl například volební podvod v podobě cílené diskriminace minorit / pohlaví rozlišen v deseti různých formách. V rámci sledovaného regionu pak byly nejčastěji identifikovány volební podvody zahrnující omezený či nerovný přístup k médiím, cílenou diskriminaci minorit nebo pohlaví, chybnou evidenci voliče či neaktuálnost registru, nelegální financování stran a rodinné nebo skupinové hlasování. S problematikou volebních podvodů souvisí také otázka závažnosti jednotlivých typů podvodů, tedy, které typy volebního podvodu mohly mít větší dopad na výsledky voleb než jiné. Pavla Dočekalová (2012b: 98) v této souvislosti uvádí, že například případná neregistrace několika opozičních kandidátů či zaujaté mediální vysílání o některých kandidátech ovlivní nejspíše výsledky voleb více než sporadicky pozorované příklady rodinného hlasování či neadekvátní hlasovací podmínky pozorované v několika málo případech. Na základě uvedené analýzy si tak lze udělat obrázek i o tom, které volby byly pravděpodobně ovlivněny více a které méně, ačkoli přesný dopad některých typů volebních podvodů na výsledky hlasování je v podstatě nezjistitelný. Analýza

ukázala

také

další

dílčí

limity

zpráv

mezinárodních

volebních

pozorovatelských misí jako zdroje dat pro studium volebních podvodů. Zatímco do některých zemí vyslaly různé organizace řadu pozorovatelských misí, do jiných jich vyslaly velmi málo. To ukazuje například případ Slovinska, do kterého byla vyslána dosud jediná mise, a to jak v rámci OBSE, tak mezi dalšími organizacemi. Některé starší zprávy jsou navíc v podstatě jen 73

stručným shrnutím daných voleb (viz například OSCE 1997), zatímco novější zprávy jsou již obsáhlejší. Tento zdroj dat tak komparativní výzkum volebních podvodů poněkud znesnadňuje. Určité limity se ukázaly také v rámci konceptu volebních podvodů Ivana Jarabinského. Tento koncept nedokázal zahrnout celkem pět typů volebních podvodů, které byly ve sledovaném regionu identifikovány, a to i přesto, že se jedná o dosud nejkomplexnější konceptuální rámec. Je tedy zřejmé, že vytvoření všezahrnujícího konceptu volebních podvodů je úkol velmi obtížný. Tato diplomová práce se snažila upozornit na problematiku volebních podvodů a provést v této oblasti komparativní analýzu. Prostřednictvím analýzy se jí podařilo identifikovat klíčové volební podvody ve sledovaném regionu, a přispět tak snad k lepšímu porozumění této problematiky. Je však jasné, že oblast volebních podvodů potřebuje další zkoumání, a to jak na teoretické, tak na praktické úrovni. V rovině teoretické je hlavním úkolem v této oblasti nalezení vhodnějšího zdroje dat pro komparativní výzkum a vytvoření co možná nejširšího konceptuálního rámce. V rovině praktické se pak nabízí především rozšíření komparativních studií do dalších regionů.

74

Použité zdroje: Alvarez, Michael, Hall, Thad a Hyde, Susan, eds. 2008. Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Washington: Brookings Institution Press. Alvarez, Michael a Boehmke, Frederick. 2008. „Correlates of Fraud: Studying State Election Fraud Allegations.“ In: Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Eds. Michael, Alvarez, Thad, Hall a Susan, Hyde. Washington: Brookings Institution Press, 99-111. Alvarez, Michael a Katz, Jonathan. 2008. „The Case of the 2002 General Election.“ In: Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Eds. Michael, Alvarez, Thad, Hall a Susan, Hyde. Washington: Brookings Institution Press, 149-161. Birch, Sarah. 2008. „Conceptualizing Electoral Malpractice.“ Project on Electoral Malpractice in New and Semi-Democracies Working Paper No. 1. Çavdar, Gamze. 2008. „Beyond Election Fraud: Manipulation, Violence, and Foreign Power Intervention.“ In: Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Eds. Michael, Alvarez, Thad, Hall a Susan, Hyde. Washington: Brookings Institution Press, 50-67. Dočekalová, Pavla. 2012a. „Definice a konceptualizace volebních podvodů.“ Evropská volební studia 7, č. 1, 17-29. Dočekalová,

Pavla.

2012b.

„Komparativní

výzkum

volebních

podvodů:

metodologické přístupy a možnosti sběru dat.“ Evropská volební studia 7, č. 2, 91100. Donsanto, Craig. 2008. „Corruption of the Election Process under U. S. Federal Law.“ In: Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Eds. Michael, Alvarez, Thad, Hall a Susan, Hyde. Washington: Brookings Institution Press, 21-36. Freedom House. 2014 (cit. 2014-12-07). (http://freedomhouse.org/). Fukumoto, Kentaro a Horiuchi, Yusaku. 2011. „Making Outsiders' Votes Count: Detecting Electoral Fraud through a Natural Experiment.“ American Political Science Review 105, č. 3, 586-603. Hyde, Susan. 2008. „How International Election Observers Detect and Deter Fraud.“ In: Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Eds. Michael, Alvarez, Thad, Hall a Susan, Hyde. Washington: Brookings Institution Press, 201-215. Jarabinský, Ivan. 2013a. „Diskuze nad povahou volebního podvodu a pokus o redefinici.“ Evropská volební studia 8, č. 1, 37-45. 75

Jarabinský, Ivan. 2013b. „Koncept ke zkoumání volebních podvodů: Případová studie ruských parlamentních voleb 2011.“ Evropská volební studia 8, č. 2, 94-112. Kiewiet, Roderick et al. 2008. „Fraud or Failure? What Incident Reports Reveal about Election Anomalies and Irregularities.“ In: Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Eds. Michael, Alvarez, Thad, Hall a Susan, Hyde. Washington: Brookings Institution Press, 112-129. Lehoucq, Fabrice. 2003. „Electoral Fraud: Causes, Types, and Consequences.“ Annual Review of Political Science 6, 233-256. Lehoucq, Fabrice a Molina, Iván. 2002. Stuffing the Ballot Box: Fraud, Electoral Reform, and Democratization in Costa Rica. New York: Cambridge University Press. López-Pintor, Rafael. 2011. „Assessing Electoral Fraud in New Democracies: A Basic Conceptual Framework.“ International Foundation for Electoral Systems Conference Paper. Mebane, Walter. 2008. „Election Forensics: The Second-Digit Benford's Law Test and Recent American Presidential Elections.“ In: Election Fraud: Detecting and Deterring Electoral Manipulation. Eds. Michael, Alvarez, Thad, Hall a Susan, Hyde. Washington: Brookings Institution Press, 162-181. Minnite, Lorraine. „The Politics of Voter Fraud.“ Project Vote. Molina, Iván a Lehoucq, Fabrice. 1999. „Political Competition and Electoral Fraud: A Latin American Case Study.“ Journal of Interdisciplinary History 30, č. 2, 199-234. Myagkov, Mikhail, Ordeshook, Peter a Shakin, Dimitri. 2009. The Forensics of Election Fraud. Russia and Ukraine. New York: Cambridge University Press. Norris, Pippa. 2012. „Are There Global Norms and Universal Standards of Electoral Integrity and Malpractice? Comparing Public and Expert Perceptions.“ Harvard Kennedy School Faculty Research Working Paper Series. Organization for Security and Co-operation in Europe a. Parliamentary Elections in the Former Yugoslav Republic of Macedonia. 18 October and 1 November 1998 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/15887?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe b. Bosnia and Herzegovina. Republika Srpska National Assembly Elections. 22-23 November 1997 (cit. 2014-1207). (http://www.osce.org/odihr/elections/bih/14048?download=true).

76

Organization for Security and Co-operation in Europe c. Bosnia and Herzegovina. Elections

1998.

12-13

September

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/bih/14045?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe d. Republic of Montenegro. Presidential

Election.

5th

and

19th

October

1997

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/15065?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe e. Republic of Serbia. Parliamentary Election, September 21, 1997 and Presidential Election, September 21 and

October

5,

1997

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/15057?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 1997. Election of Representatives to the Chamber of Counties of the Parliament and of Representatives of Local Government and Self-Government Bodies of the Republic of Croatia, 13 April

1997

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/croatia/15768?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2000a. Republic of Croatia. Parliamentary Elections (House of Representatives). 2 and 3 January 2000 (cit. 201412-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/croatia/15668?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2000b. Republic of Croatia. Extraordinary Presidential Elections. 24 January & 7 February 2000 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/croatia/15670?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2000c. Former Yugoslav Republic of Macedonia. Presidential Elections. 31 October & 14 November 1999 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/15910?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2000d. Former Yugoslav Republic of Macedonia. Municipal Elections. 10 September 2000 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/15838?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2000e. Montenegro. Early Municipal Elections (Podgorica and Herceg Novi). 11 June 2000 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/15223?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2001a. Republic of Croatia. Local

Government

Elections.

20

May

2001

(cit.

(http://www.osce.org/odihr/elections/croatia/15783?download=true). 77

2014-12-07).

Organization for Security and Co-operation in Europe. 2001b. Republic of Montenegro. Federal Republic of Yugoslavia. Parliamentary Election. 22 April 2001 (cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/15168?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2001c. Republic of Serbia. Federal Republic of Yugoslavia. Parliamentary Election. 23 December 2000 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/15269?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2002a. Former Yugoslav Republic of Macedonia. Parliamentary Elections. 15 September 2002 (cit. 2014-1207). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/15961?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2002b. Republic of Montenegro. Federal Republic of Yugoslavia. Municipal Elections. 15 May 2002 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/15486?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2002c. Republic of Montenegro. Federal Republic of Yugoslavia. Early Parliamentary Elections. 20 October

2002

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/15537?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2002d. Republic of Serbia. Federal Republic of Yugoslavia. Early Municipal Elections for Mayors and Councillors in Bujanovac, Medvedja and Presevo. 28 July 2002 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/15577?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2003a. Bosnia and Herzegovina.

General

Elections.

5

October

2002

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/bih/14001?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2003b. Republic of Montenegro (Serbia and Montenegro). Presidential Elections. 22 December 2002 and 9

February

2003

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/15253?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2003c. Republic of Montenegro (Serbia and Montenegro). Presidential Election. 11 May 2003 (cit. 201412-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/42369?download=true).

78

Organization for Security and Co-operation in Europe. 2003d. Republic of Serbia. Federal Republic of Yugoslavia. Presidential Elections, 29 September and 13 October 2002 and Repeat Presidential Election, 8 December 2002 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/15549?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2003e. Republic of Serbia. Serbia and Montenegro. Presidential Election. 16 November 2003 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/24661?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2004a. Republic of Croatia. Parliamentary

Elections.

23

November

2003

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/croatia/21057?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2004b. Former Yugoslav Republic of Macedonia: Presidential Election. 14 & 28 April 2004 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/35248?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2004c. Republic of Serbia. Serbia and Montenegro. Parliamentary Election. 28 December 2003 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/24521?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2004d. Republic of Serbia. Serbia and Montenegro. Presidential Election. 13 and 27 June 2004 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/37536?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2005a. Former Yugoslav Republic of Macedonia. 7 November 2004 Referendum (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/40863?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2005b. Former Yugoslav Republic of Macedonia. Municipal Elections. 13 and 27 March, and 10 April 2005 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/15401?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2005c. Bosnia and Herzegovina.

Municipal

Elections.

2

October

2004

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/bih/41178?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2006a. Former Yugoslav Republic of Macedonia. Parliamentary Elections. 5 July 2006 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/20630?download=true).

79

Organization for Security and Co-operation in Europe. 2006b. Republic of Montenegro. Referendum on State-Status. 21 May 2006 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/20099?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2006c. Republic of Montenegro. Parliamentary Elections. 10 September 2006 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/23566?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2007a. Bosnia and Herzegovina.

General

Elections.

1

October

2006

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/bih/23945?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2007b. Republic of Serbia. Parliamentary

Elections.

21

January

2007

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/24806?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2008a. Republic of Croatia. Parliamentary

Elections.

25

November

2007

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/croatia/31736?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2008b. The Former Yugoslav Republic of Macedonia. Early Parliamentary Elections. 1 June 2008 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/33153?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2008c. Republic of Montenegro.

Presidential

Election.

6

April

2008

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/33218?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2008d. Republic of Serbia. Presidential Election. 20 January and 3 February 2008 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/33214?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2008e. Republic of Serbia. Early

Parliamentary

Elections.

11

May

2008

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/serbia/33211?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2009a. The Former Yugoslav Republic of Macedonia. Presidential and Municipal Elections. 22 March and 5 April 2009

(cit.

(http://www.osce.org/odihr/elections/fyrom/37850?download=true).

80

2014-12-07).

Organization for Security and Co-operation in Europe. 2009b. Montenegro. Early Parliamentary

Elections.

29

March

2009

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/montenegro/37521?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2010a. Republic of Croatia. Presidential Election. 27 December 2009 and 10 January 2010 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/67596?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2010b. Bosnia and Herzegovina.

General

Elections.

3

October

2010

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/74612?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2011. The Former Yugoslav Republic of Macedonia. Early Parliamentary Elections. 5 June 2011 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/83666?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2012a. Republic of Slovenia. Early Elections of the National Assembly. 4 December 2011 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/87786?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2012b. Republic of Croatia. Parliamentary

Elections.

4

December

2011

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/87655?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2012c. Montenegro. Early Parliamentary

Elections.

14

October

2012

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/97940?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2012d. Republic of Serbia. Parliamentary and Early Presidential Elections. 6 and 20 May 2012 (cit. 2014-12-07). (http://www.osce.org/odihr/92509?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2013a. The Former Yugoslav Republic of Macedonia. Municipal Elections. 24 March and 7 April 2013 (cit. 201412-07). (http://www.osce.org/odihr/elections/103411?download=true). Organization for Security and Co-operation in Europe. 2013b. Montenegro. Presidential

Election.

7

April

2013

(cit.

2014-12-07).

(http://www.osce.org/odihr/elections/103093?download=true). The

Washington

Post.

2013

(cit.

2014-12-07).

(http://www.washingtonpost.com/blogs/worldviews/wp/2013/10/09/oops-azerbaijanreleased-election-results-before-voting-had-even-started/). 81

Vickery, Chad a Shein, Erica. 2012. „Assessing Electoral Fraud in New Democracies: Refining the Vocabulary.“ International Foundation for Electoral Systems White Paper. Vorobyev, Dmitriy. 2013. „Essays on Electoral Fraud.“ Center for Economics Research and Graduate Education.

82