Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahu a evropských studií

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahu a evropských studií

Ruské embargo a jeho dopad na EU: případová studie Společná zemědělská politika Magisterská diplomová práce Tereza Hrabalová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Markéta Pitrová, Ph.D. UČO: 365866 Obor: Evropská studia Imatrikulační ročník: 2013 Brno, 2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci Ruské embargo a jeho dopad na EU: případová studie Společná zemědělská politika vypracovala samostatně, za použití uvedených zdrojů.

V Brně, 14. května 2015

___________________________ 1

Poděkování Ráda bych poděkovala paní doc. PhDr. Markétě Pitrové, Ph.D za cenné rady, nadhled a čas, který mi při psaní této práce věnovala a což významně přispělo ke zvýšení kvality této práce. Poděkování také patří mým rodičům, kteří ve mě vždy věřili, Týně a Robinovi za podporu a trpělivost, kterou se mnou nejen po dobu psaní této práce měli. V neposlední řadě také patří poděkování Gábině, bez jejíž

pevné

ochranné ruky a

vstřícnosti by tato práce mohla vzniknout jen velmi těžko. Děkuji! 2

Anotace

V souvislosti s ruským embargem na dovoz potravin, které jsou původem ze zemí Evropské unie, se začalo diskutovat o mechanismech pomoci pro evropské zemědělce. Práce vychází z předpokladu, že Společná zemědělská politika je stěžejní oblastí EU, ale zároveň představuje jednu z největších konfliktních linií mezi jednotlivými členskými státy, které mají k oblasti zemědělství rozdílné přístupy. Proto bude způsob, jakým bude tato výjimečná situace vyřešena, důležitý nejen z ekonomického, ale i z politického hlediska. Ambicí této

práce

je

představit

přijaté

mechanismy pomoci

evropským

zemědělcům, představit jejich oporu v primárním právu a případné precedenty které této pomoci v historii předcházely a ze kterých mohla Evropská unie čerpat inspiraci. Mimo výše uvedeného bude cílem práce odpovědět na výzkumné otázky – Jaká je opora

kompenzačního

mechanismu

v

primárním

a

sekundárním

právu?

Předcházely mechanismu pomoci zemědělcům nějaké události (precedenty) v minulosti? Tyto výzkumné otázky budou zodpovězeny za pomoci analýzy primárního a sekundárního práva Evropské unie a analýzou historických I aktuálních událostí a souvislostí.

Klíčová slova Evropská unie, Společná zemědělská politika, Ruské embargo, pomocný mechanismus

3

Abstract

In the context of Russian ban for European agricultural production began also discussion about some ways of support for European farmers who have been hit by this ban. This thesis works with the fact that Common agricultural policy is one of the most important policies within EU and also represents one of the cleavages among member states. The attitude of each of member states to this policy varies. Solution of this situation will be crucial for further, either economical or political development of EU. The main aim of this thesis is to introduce mechanisms and supports from EU for EU farmers and also mention experiencies from the past that could help with current situation. The thesis will seek for answers for two research questions: Which support has accepted aid mechanism in EU law? Preceded aid mechanism for farmers an event (precedents) in the past? Answers for those questions will be seeked by analysis of primar and secundar law together with analysis of historical and current events and contexts.

Key words European union, Common agricultural policy, Russian ban, aid mechanism

4

Obsah 1. ÚVOD

7

1.1 CÍLE, LIMITY A STRUKTURA PRÁCE

8

2. TEORETICKÝ A METODOLOGICKÝ ÚVOD

12

2.1 TEORETICKÉ UKOTVENÍ – LIBERÁLNÍ INTERGOVERNMENTALISMUS 2.2 METODA PRÁCE 2.3 SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ

12 13 16

3. RUSKÉ EMBARGO NA DOVOZ ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTŮ A SZP

18

3.1 NASTAVENÍ A PRAVIDLA SZP 3.1.1 PRINCIPY A MECHANISMY SZP 3.1.2 VÝZNAMNÉ REFORMY SZP - ANEB HISTORICKÝ EXKURZ 3.1.3 VÝVOJ OBJEMU PROSTŘEDKŮ PRO SZP 3.1.4 ZÁJMOVÉ SKUPINY V SZP 3.2 SITUACE PŘED PŘIJETÍM RUSKÉHO EMBARGA NA DOVOZ POTRAVIN 3.3 RUSKÉ EMBARGO NA DOVOZ POTRAVIN 3.3.1 RUSKÉ EMBARGO NA DOVOZ POTRAVIN A ZEMĚDĚLSKÁ PRODUKCE EU 3.3.2 ČLENSKÉ STÁTY V NÁVAZNOSTI NA PŘIJATÉ RUSKÉ EMBARGO 3.3.3 ZÁJMOVÉ SKUPINY V NÁVAZNOSTI NA PŘIJATÉ RUSKÉ EMBARGO 3.4 NÁSTROJE EU NA ŘEŠENÍ KRIZÍ V SZP 3.4.1 ARÉNA PRVNÍ – STATICKÉ UKOTVENÍ 3.4.2 ARÉNA DRUHÁ - SPECIFIKACE 3.4.3 ARÉNA TŘETÍ – ZAPOJENÍ PRAKTIKŮ 3.4.4 ZKUŠENOSTI EU S ŘEŠENÍM KRIZÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ Z MINULÝCH LET

20 24 25 36 40 43 45 51 53 55 58 58 59 62 64

4. REAKCE UNIE - PŘIJATÝ KOMPENZAČNÍ MECHANISMUS 2014

72

4.1 4.2 4.3 4.4

74 76 77 77

OVOCE A ZELENINA MLÉKO A MLÉČNÉ VÝROBKY MASO DALŠÍ POSTUP EU

5. SZP, ZKUŠENOSTI Z MINULÝCH LET, RUSKÉ EMBARGO A PŘIJATÝ MECHANISMSUS POMOCI 2014 - SHRNUTÍ 80 6. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

83

7. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

86

8. SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

87 5

9. ZDROJE 9.1 PRIMÁRNÍ ZDROJE 9.2 SEKUNDÁRNÍ ZDROJE 9.3 DALŠÍ INTERNETOVÉ ZDROJE

88 88 97 100

6

1. Úvod Společná zemědělská politika představuje jednu ze stěžejních politik Evropské unie1. Hlavní motivací pro vytvoření společné zemědělské politiky v rámci společného trhu2 byla snaha o navýšení produkce výroby potravin, jejímž cílem měla být potravinová soběstačnost Společenství a v neposlední řadě také zvýšení životní úrovně zemědělců. Je to ale také oblast, do které proudí nejvíce prostředku ze společného evropského rozpočtu a bývá základem pro bouřlivé debaty mezi státy, které jsou založeny více zemědělsky (typicky státy z jihu Evropy) a státy, které mají postavenou ekonomiku hlavně na průmyslové produkci. Kontroverze vzbuzují i způsoby, jakými probíhá financování této politiky. Postupem času se podařilo naplnit některé cíle, které byly na počátku v rámci SZP stanoveny. Evropská unie se zařadila mezi přední světové exportéry potravin3. (Fiala - Pitrová 2009: 440) V okamžiku, kdyby jedna ze zemí, do kterých EU vyváží své zemědělské produkty, vydala zákaz na dovoz těchto produktů, znamenalo by to pro producentské země EU vážný problém. Taková situace nastala v srpnu roku 2014, kdy Rusko v reakci na sankce, které na něj zejména Evropská unie a Spojené státy uvalily (kvůli konfliktu na Ukrajině a ruské anexi Krymu), zakázalo dovoz zemědělských produktů ze zemí “osmadvacítky”. Tyto sankce ze strany západu představovaly politické rozhodnutí, které bylo konsenzem mezi jednotlivými členskými státy uvnitř Unie. Byl to jakýsi impuls v rámci zahraniční politiky, na který Rusko odpovědělo.

1

V práci je prioritně využíván pojem Evropská unie, či Unie. Pokud je v práci uvedeno Evropské společenství nebo jen Společenství, je to z důvodu poukázání na historické souvislosti. 2 Součástí společného trhu jsou jednotlivé politiky Evropské unie. Jednotný nebo také společný trh představuje vnitřní prostor Unie, v rámci něhož probíhá volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb souhrnně označovaný jako tzv. čtyři svobody. Jednotný trh stál na počátku celé evropské integrace. (Fiala - Pitrová 2009: 421) 3 V roce 2013 (nejaktuálnější rok, ke kterému má Evropská komise zpracována data) vyvezly země EU zemědělské produkty v hodnotě 120 miliard eur. Zemí, do které bylo vyvezeno nejvíce evropských produktů byla Čína. (European Commision 2014)

7

V této práci se bude autorka věnovat způsobu, jakým se Evropská unie se zákazem dovozu potravin do Ruské federace vyrovnala. Práce bude zkoumat mechanismus pomoci, který Evropská unie v této souvislosti přijala. Výpadek ruského trhu (jako exportního místa) by mohl poškodit zotavující se ekonomiky členských států. Způsob, jakým se Evropská unie se vzniklou situací vypořádá bude důležitý pro další fungování SZP, protože současná rozhodnutí budou mít vliv na budoucí vývoj této politiky, ať už si to současní aktéři chtějí připustit, nebo ne. (Smekal 2004: 30) Motivace pro výběr tohoto tématu bylo osobně-profesionální - autorka pracuje v oboru, kterého se ruské embargo na dovoz potravin z Evropské unie přímo dotklo. Tato skutečnost vzbudila v autorce zvědavost jaký dopad bude mít embargo na Společnou zemědělskou politiku jako celek, ne jen na úzký segment “ultrafresh” sortimentu v rámci kterého se autorka ve své profesní dráze pod křídly největšího hráče na českém a slovenském trhu v FMCG 4 pohybuje. V následujícíh kapitolách budou uvedeny konkrétní cíle práce, budou rovnž zmíněny i její limity a práce bude metodologicky i teoreticky ukotvena.

1.1

Cíle, limity a struktura práce

Cílem práce je poskytnout ucelený pohled na Společnou zemědělskou politiku Evropské unie a to zejména ve světle událostí, které vedly k vyhlášení embarga ze strany Ruské federace na dovoz potravin, které představují reakci na přijaté opatření ze strany Evropské unie a Spojených států. Společná zemědělská politika se po vyhlášení tohoto embarga ocitla ve výjimečné situaci a v návaznosti na tyto události se začalo mezi členskými státy Evropské unie diskutovat o přijetí mechanismu pomoci pro Evropské zemědělce, který by jim pomohl překlenout toto těžké období a nahradil by jim ztráty, které zemědělcům vznikly v důsledku výpadku dodávek právě do Ruské federace. Řešení této situace je pro fungování 4

FMCG = Fast Moving Consumers Goods - neboli oblast rychloobrátkového zboží.

8

Evropské unie důležité jak z ekonomického, tak i z politického hlediska – je potřeba si uvědomit, že akce a vyvolaná reakce ze stany Ruska má politický základ a důsledky tohoto politického jednání nese z velké části pouze část obyvatel Unie. Zemědělská (potravinová) politika je velmi citlivou oblastí a zároveň patří mezi jednu ze stěžejních politik EU - již od svého vzniku v roce 1962 měla za jeden z hlavních cílů zajistit potravinovou soběstačnost Evropy. Nyní se zemědělská politika ocitla v situaci, kdy je dostupných potravin na evropském trhu více než dost. Práce se prostřednictvím metody process tracing pokusí uvést případy z minulosti, které byly této situaci podobné a způsoby, jakými byly řešeny. Smyslem je uvést některé precedenty z minulosti, který by mohly posloužit pro srovnání s aktuální situací. SZP již od svého vzniku fungovala na principu subvencí a regulaci zahraničního obchodu, vývoj těchto regulací bude v práci uveden prostřednictvím reforem, které byly v rámci SZP v průběhu let přijaty. Autorka si od tohoyo kroku slibuje lepší uvedení záchranného mechanismu, který byl přijat Evropskou komisí letos po vyhlášení ruského embarga na dovoz zemědělských produktů z Unie. Příčina, které vedla v přijetí záchranného mechanismu, může být v historických případech rozdílná, od příčiny současné. To ovšem nic neměnína na faktu, že důsledek přijatého opatření je pro zemědělce stejný, jako v jiné výjimečné situaci v oblasti zemědělství. Další ambicí práce je zaměřit se prostřednictvím jedinečné případové studie na již zmíněný a přijatý mechanismus pomoci zemědělcům a jeho oporu v evropské legislative.

Konkrétní výzkumné otázky, na které bude práce hledat odpověď, tedy zní: Jaká je opora kompenzačního mechanismu v primárním a sekundárním právu? Předcházely mechanismu pomoci zemědělcům nějaké události (precedenty) v minulosti? 9

Ráda bych na tomto místě zmínila i limity, které práce má. Práce si neklade za cíl vysvětlit důvody, které vedly ke vzniku ukrajinské krize, které předcházely přijetí embarga na dovoz potravin původem z Evropské unie, ani nezkoumá příčiny, které vedly k vypuknutí této krize. V případě, že jsou tyto události v práci přiblíženy, je to pouze za účelem uvedení do problematiky a pro lepší pochopení událostí a souvislostí, který ovlivnily směřování zemědělské politiky. Rovněž část věnující se Společné zemědělské politice bude do jisté míry limitovaná. Práce uvede v souvislosti se SZP pouze reformy, které odpovídají charakteru práce a nebude se tak věnovat reformám z posledních let, které se týkají např. zdraví zvířat, ochranným opařením proti škůdcům či zavádění programů jak je např. konzumace ovoce a mléka ve školách či soubory předpisů týkající se např. mléka či cukerným kvótám. Smyslem je co nejvíce přiblížit způsob, jakým byla a je Společná zemědělská politika financována. Co se týká struktury práce - práce bude koncipována celkem do pěti částí (včetně předchozího Úvodu), v rámci kterých bude věnována pozornost jednotlivým tématům, kterými se diplomová práce zabývá. Po teoretickém a metodologickém vymezení v následující kapitole se bude práce věnovat nastavení, principů a pravidlům fungování SZP. Po této části bude následovat představení stěžejních reforem zemědělské politiky, jakým způsobem se změnilo její financování a bude rovněž uvedeno specifikum této politiky a tím je vysoký podíl zapojení zájmových skupin do přijímaných opatření. Tato část práce poskytne potřebný základ, pro pochopení, na jakém principu vlastně zemědělská politika funguje, a také jak citlivě reaguje na jakékoliv výkyvy – ať již tržní, nebo i výkyvy způsobené vlivem přírody. Následuje pasáž, která se věnuje situaci, která vedla k přijetí ruského embagra na dovoz potravin z EU - budou uvedeny události, které vyvolaly přijetí opatření jak ze stany Unie a USA vůči Rusku, tak i zpětnou reakci ze strany Ruska vůči EU, USA a dalším státům. Poté bude věnován proctor samotnému ruskému embargo – jaké zemědělské produkty přesně zasáhlo, jaká byla reakce členských států, jak reagovaly při přípravě pomocného mechanismu zájmové skupiny, které jsou nedílnou součástí SZP. V této části práce také bude 10

analyzováno, jakou podporu po případ krizí nabízí legislativa Unie a budou rovněž uvedeny zkušenosti EU s krizovými situacemi v rámci SZP z minulých let. V předposlední kapitole bude představen samotný kompenzační mechanismus, které EU přijala. Poslední kaptilu práce bude představovat shrnutí, ve kterých budou postupně zodpovězeny výzkumné otázky a závěr, kterým bude celá práce uzavřena.

11

2. Teoretický a metodologický úvod 2.1

Teoretické ukotvení – Liberální intergovernmentalismus

Teorie liberálního intergovernmentalismu, do kterého bude tato práce zasazena, vznikla jako reakce na teorii neofunkcionalismu, který nedokázal vysvětlit všechny prvky probíhající evropské integrace. Andrew Moravcsik, který je úzce spojen s liberálním intergovernmentalismem a je vlastně jejím hlavním autorem, označil liberální intergovernmentalismus za dvojstupňový model, ve kterém se tvoří preference. Jeden stupeň v tomto modelu tvoří národní úroveň, ve které dochází nejdříve k tvorbě preference a ta je posléze přenesena na evropskou úroveň, kde jsou národní zájmy artikulovány a prosazovány. V této druhé fázi dochází k mezivládnímu vyjednávání přímo v Bruselu. Instituce EU podle této teorie uplatňují jen velmi malý vliv na rozhodování. A jsou to instituce, které doplňují Moravcsikem představený dvojstupňový model o další úroveň, ale nemají tak silné postavení, jako národní státy, protože nebyly hybnou silou, která posouvala integraci. (Pollack 2001: 225 - 231) Postupným jevem liberálního intergovernmentalismu

je

přibližování

jednotlivých

národních

preferencí.

Preference národních států představují racionální volbu a to tak, že si státy uvědomují své priority. Významným prvkem, který se pojí s touto teorií je možný zisk jednotlivých členských států z vyjednaných a přijatých opatření. Opomenout nelze ani faktor racionálního rozhodování jednotlivých aktérů. Jak Moravcsik, tak I Alan Milward, který se liberálním institucionalismem také zbýval, se shodují, že ekonomikcé zájmy jsou hlavní hybnou silou této teorie. (Kratochvíl 2008: 172-173) Pro liberální intergovernmentalismus je také typické, že výše zmíněná racionalita chování aktérů při rozhodování a prosazování svých zájmů s sebou nese I předpoklad plné informovanosti jednotlivých aktérů. (Moravcsik 1998: 67) Co se týká aplikace této teorie na problematiku předkládané magisterské práce, členské státy rozhodly o přijetí ekonomického embarga vůči Rusku. Teorii 12

liberálního interogevrnmentalismu je vhodné aplikovat napřípady, kdy jsou jasně dané potřeby a preference států, ideálně pokud zastupují státy i jednotlivé zájmové skupiny. Aplikace na situaci s Ruským embargem je tedy vice než na mistě. Rozhodnutí členských států reagovat na ruskou agresi představuje jejich racionální. Stejně tak se členské státy podílely na rozhodnutí i o přijetí pomocného mechanismu. Toto rozhoduntí bylo výsledkem vyjednávání a to prokázalo, že pány smluv jsou i nadále členské státy, které schvalovaly ve většině případů přijaté nařízení Evropské komise ex-post a to v případě přijatých opatření v podobě delegovaných aktů. Rovněž se zde projevují ekonomické (ale I bezpečnostní) zájmy, jako hybná síla jisté integrace postojů členských států ke vzniklé mezinárodní situaci, na kterou bylo nutné reagovat.

2.2

Metoda práce

Diplomová práce bude koncipována jako případová studie, prostřednictvím které bude zkoumán, analyzován a popsán přijatý pomocný mechanismus. Tato výzkumná metoda nemá jednoznačnou definici, přesto lze případovou studii přiblížit jako “přístup k pochopení a interpretaci prostorově a časově vymezené události”. (Levy 2008: 2) Případová studie tak poskytuje popisné vysvětlení jednotlivých událostí a na jejich základě představuje analytické vysvětlení daného případu. Podrobnější obecnou definici toho, co je případová studie nabízí Michal Kořan: „Případová studie je detailní analýzou případu, který byl zvolen jako objekt výzkumu. Jejím cílem je poskytnout hluboké porozumění nebo příčinné vysvětlení vybraného případu. Musí zohlednit celkový kontext události či objektu (sociální, politický, historický), fenoménu či děje a musí zároveň poskytnout komplexní obrázek – musí být zahrnuto co největší množství proměnných.“ (Kořan 2008: 33) Dále

se

nabízí

definice

např.

Gerringa,

který

případovou

studii

charakterizuje jako studii, která jde do hloubky jednoho celku a cílem výzkumníka 13

je objasnit jednotlivé prvky případové studie, které lze zařadit do větší skupiny podobných jevů. (Gerring 2004: 341-342) Po obecných definicích, co vlastně případová studie je, je vhodné zařadit charakteristiku vybraných jednotlivých druhů případových studií. Případové studie jsou rozděleny podle různých parametrů do několika kategorií. Jednotlivé typy případových studií kombinují různé výzkumné cíle a způsoby sběru dat. Levy uvádí základní typologii případových studií a rozděluje je na: případové studie, které testují hypotézu a případové studie, které generují hypotézu. (Levy 2008: 3-4) Další možností, jak případové studie rozdělit představuje De Vaus - případové studie lze z hlediska účelu dělit na vysvětlující, průzkumné a popisné. (De Vaus 2001) V neposlední řadě bych ráda zmínila dělení případových studií podle Michala Kořana. Ten případové studie rozděluje podle způsobu, jakým poznáváme svět a to na jedinečné případové studie (tento typ případových studií vychází z ontologického předpokladu, že sociální svět je natolik proměnlivý a události jsou jedinečné)

a

instrumentální

(tyto

případové

studie

jsou

v

souladu

s

epistemologickým chápáním světa a snaží se definovat příčiny a příčinné mechanismy, tyto případové studie pracují s teoriemi). Mezi těmito dvěma typy případových studií stojí disciplinovaná interpretativní studie, která využívá teorii pouze jako návod a slouží pro práci s konkrétním případem. (Kořan 2008: 33) Tyto uvedené definice a druhy případových studií však představují pouze vzorek z existujících definic případových studií. Proč je tedy pro výzkum tohoto tématu zvolena právě případová studie? V sociálních vědách lze obecně rozdělit výzkumy, a s nimi spojené výzkumné otázky, do dvou základních kategorií - “jak se něco děje“ a “proč se něco děje”. První skupina výzkumů je spíše deskriptivního charakteru, zatím co ta druhá skupina výzkumů má vysvětlující (explanatorní) charakter. Deskriptivní výzkumy bývají často neprávem považovány za méně důležité. Pokud je však deskriptivní výzkum proveden správně, měl by vést k výzkumu navazujícímu, který se bude ptát “proč”. (De Vaus 2001: 1-2) 14

Tato diplomová práce bude koncipována jako kombinace jedinečné případové studie a disciplinované interpretativní studie. A proč kombinace těchto dvou typů? Vzhledem k povaze zkoumaného tématu a vzhledem k charakteru výzkumných otázek5 byly tedy jako metoda zvoleny výše popsané jedinečné případové studie. A to zejména proto, že cílem této práce je poskytnout ucelené a detailní pochopení a vysvětlení problematiky Společné zemědělské. Tento typ případové studie je použit z toho důvodu, že se nelze zaměřit pouze na zodpovězení výzkumných otázek, ale pro jejich správné pochopení (a rovněž i jejich zodpovězení) je nutné uvést i okolnosti, které k nastalé situaci vedly. Data ke zodpovězení výše uvedených výzkumných otázek budou získána analýzou primárních zdrojů (konkrétně primárního a sekundárního práve EU - primárními zdroji autorka práce rozumí jednotlivé dokumenty, které byly publikovány institucemi Evropské unie - např. zprávy o vývoji exportu ze zemí EU v plynulých letech), dale analýzou tiskových zpráv některých institucí, ale také analýzou zdrojů sekundárních a to zejména za účelem vysvětlení historického vývoje Společné zemědělské politiky (respektive jednotlivé reformy, které byly v této politice provedeny) nebo za účelem přiblížení aktuálního dění v této oblasti. Vývoj SZO bude uvedený pro lepší pochopení současné situace a přijatého kompenzačního mechanismu – budou představovat výchozí bod, ze kterého se přijaté opatření odvíjí. Co se týká zodpovězení otázky ohledně zkušeností z minulosti, bude využita metoda tzv. process tracing, která podle některých autorů představuje důležitou či až nepostradatelnou část výzkumu vedeného případovou studií. Velkou výhodou process tracingu je jeho všestranost – lze jej použít jak v pozitivistické perspektivě, tak i v interpretativním výzkumu a dovoluje tyto přístupy ve výzkumu kombinovat. (Vennesson 2008) Využití historických zkušeností ve výzkumu umožňuje lepší východisko pro současné sociálně vědní poznání a jeho

5

Jak bylo uvedeno výše - De Vaus (2001) rozděluje výzkumy na ty, které se zabývají otázkou jak a ty, které se ptají proč.

15

zdůvodnění. Process tracing slouží k identifikování kauzálního procesu, který stojí za vztahem mezi možnou příčinou a zkoumaným procesem. (Vennesson 2008)

2.3

Současný stav poznání

Vzhledem k aktuálnosti tématu, je výzkumů a prací, které by se zabývaly přímo touto oblastí Společné zemědělské politiky jako šafránu. O poznání lepší je situace s výzkumy a odbornými texty, které se nějakým způsobem zabývají reformou Společné zemědělské politiky. K takovýmto prace patří například text Silvie Weyerbrock - Reform of the European Union's Common Agriculture Policy: How to reach GATT-compatibility?, který se zaměřuje na reformy přijaté v souvislosti s naplněním tagretům GATT a zaměřuje se na to, jaký dopad tyto reformy měly na rozpočet Evropské unie. Text se ale také věnuje tomu, jakým způsobem fungují nástroje na podporu SZP tedy intervenční ceny na podporu zemědělských produktů ze zemí EU. (Weyerbrock 1998) Tento text je staršího data, ale je užitečný právě v tom, že se zabývá intervenční podporou SZP ze strany EU. Další skupinou textů, které se věnují problematice SZP jsou texty zaměřující se na přístup jednotlivých členských státůk SZP či k jejím reformám. Příkladem může být tex Philipa Loweho, Henryho Bullera a Niela Warda - Setting the next agenda? British and French approaches to the second pillar of the Common Agriculture Policy. Autoři se věnují SZP po roce 1999 a relokaci plateb pro zemědělce a aplikace druhého pilíře SZP. Ohledně historie či lépe řečeno vývoji Společné zemědělské politiky bude použita publikace Evropská unie: druhé, doplněné a aktualizované vydání od autorů Petra Fialy a Markéty Pitrové (2009) a zejména publikace Berkeley Hilliho Understanding Common Agriculutral Policy (2012) - tato publikace je přínosná zejména proto, že velmi podrobně a důsledně vysvětluje způsob fungování SZP v rámci politického systému a v souvislosti s různými reformami.

16

Policy instruments in the Common Agricultural policy se zaměřuje na způsoby, jak politické nástroje změnily vývoj SZP, aniž by však zásadně změnily hlavní cíle a směřování zemědělské politiky. Autor upozorňuje na to, že původní nástroje, které SZP používala, byly značně nefunkční a další rozvoj SZP vyžadoval jejich revizi, tak aby tyto nástroje odpovídaly měnícímu se politickému prostředí. Grant v tomto textu pracuje s pojmy “governing” a “governed” a se vztahem mezi těmito pojmy v sektoru, který má s těmito pojmy dlouhou tradici. (Grant 2010) Z předchozích prací, které se věnují krizím v SZP lze zmínit poměrně nový text od K. J. Jones a D. J. Davidson (Jones – Davidson 2014). Autoři v tomto přízpěvku zkoumají process přijímání reakcí na krizové situace v této politice a to se zaměřením na krizi spojenou s nákazou BSE v Kanadě. V textu je rovněž vztažena tato krize k reakci trhu a jeho nutné regulaci. Z textů, které se nákaze BSE věnují přímo v rámci EU lze zmínit práci B. Iraizoze, I. Bardaji a M. Rapun – The Spanish Beef Secotr in the 1990s: Impact of the BSE Crisis on Efficiency and Profitability. Autoři se v textu soustředí na analýzu dopadu nákazy BSE spolu s provedenou reformou SZP v roce 1992. Jak reforma SZP, tak BSE mělo dopad na produkci hovězího masa ve Španělsku. Výsledkem této stuide je, že krize spojená s BSE měla ve výsledku pozitivní dopad na zlepšení efektivity v tomto odvětví a to v souvislosti s podporou, kterou zemědělcům poskytly platby z Unie. Autoři take poukazují na to, že v další plánované reformě je plánovaná jistá finanční pojistka, pro podniky, které by neměli šanci v případě krize obstát. (Iraizoz – Bardaj – Rapin 2005) Caskie, Davis a Moss ve svém textu Beginning ot the end or the end ot the beginning for the BSE crisis? poukazují na důsledky, jaké může mít krize jednoho sektoru na celý trh. Autoři poukazují na to, že částečný zákaz dovozu, respektive v tomto případě vývozu má dalekosáhlý dopad na celou ekonomiku, ač to nemusí být na první pohled zřejmé. (Caskie – Davis – Moss 1998)

17

3. Ruské embargo na dovoz zemědělských produktů a SZP Příjmy v sektoru zemědělství byly od počátku vzniku Společné zemědělské politiky podporovány financemi z Evropského společenství a později z Evropské unie. Tyto prostředky měly mimo jiné zajistit stabilitu trhu a zlepšit životní úroveň zemědělců. Postupnými reformami byly tyto prostředky transformovány a upraveny až do současné podoby. Jak bude i později v práci dale rozvedeno - zemědělské komodity jsou velmi citlivé na jakékoliv výkyvy na trhu a hlavně na tyto výkyvy nejsou schopné reagovat tak pružně, jako jiná odvětví. Kromě výkyvu na trhu podléhají ještě méně vyzpytatelnému vlivu a tím jsou výkyvy počasí. Toto jsou hlavní důvody, proč je oblast zemědělství podporována jinak (a více) než jiné oblasti. Nesmíme také zapomínat na to, že produkty ze zemědělské politiky obstarávají obživu a potravu pro celou Evropskou unii a také pro země, do kterých zemědělci z Unie své produkty exportují. Evropské unii patři na světovém trhu s potravinami velmi důležitá role - je totiž významným dovozce ale zejména vývozcem zemědělských produktů. (König 2009: 241-242) Na celkovém exportu EU se zemědělský sektor podílel v roce 2013 7%. Od roku 2010 se zlomil podíl improtu/exportu zemědělské produkce v EU a začal převažovat export nad importem. Každým rokem také stoupal objem vyvezené zemědělské produkce. V roce 2013 narostl zemědělský export o dalších 7 miliard eur na celkových 18,6 miliard eur.

18

Tabulka č. 1 : Největší světoví exportéři zemědělské produkce (v miliardách eur)

(zdroj: European Commision 2013b)

V následujícím grafu je jsou evedeny jednotlivé komodity, které spadají pod sektror zemědělství, a které se v roce 2013 podílely na unijním export. Graf č. 1: Zemědělský export EU po položkách 2013

(zdroj European Commission 2013b: 5)

19

Společná zemědělská politika musí pružně reagovat nejen na vývoj uvnitř Unie, ale musí věnovat pozornost a reflektovat také vývoji mimo Unii vzhledem k množství zemědělské produkce, který je na mimo unijní trhy vyvážen.

3.1

Nastavení a pravidla SZP

Evropské země po válce cítily potřebu podpořit zemědělský sektor, aby se podpořila obnova strategické části ekonomiky, která zajišťuje potravu pro obyvatele Evropy. Základy společné zemědělské politiky byly položeny již v roce 1958 s podpisem Římských smluv6. V této době bylo zemědělství silně poznamenáno státními zásahy. Souviselo to s cílem zavést společný trh a pro jeho fungování bylo potřeba odstranit intervenční mechanismy, které byly překážkou v jeho vybudování. (Massot 2014) Cílem této politiky také bylo ochránit producenty z členských států a subvencovat obnovu zemědělství v Evropě, snížit chudobu, zajistit dostatečné množství potravin udržet rozumné ceny a zajistit dobrou životní úroveň zemědělcům. (Donald 2002: 171) Oblast zemědělství je totiž velmi specifická a poptávka po potravinách není tak pružná, aby dokázala reagovat na změny, které bývají ve velké míře způsobeny klimatickými podmínkami. Tato nestabilita způsobuje značnou nevyrovnanost mezi cenami a příjmy. (Massot 2014)

6

Podle článku 39 SFEU jsou cíle SZP vymezeny do těchto konkrétních bodů: ● “zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajištěním optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly ● zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců ● stabilizovat zemědělské trhy ● zajistit plynulé dodávky potravin ● zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny na zemědělské suroviny.” (Lisabonská smlouva 2009) Z cílů SZP uvedených výše byly později odvozeny i tři základní principy - jedná se o článek 40 SFEU: ● princip jednotného trhu ● princip preference Společenství ● princip finanční solidarity

20

A právě kvůli těmto důvodům byla SZP od počátku koncipovaná jako komunitární politika (König 2009: 197) - projevovalo se to zejména tzv. garantovanými fixními cenami a tzv. variabilními přirážkami které měly za cíl zajistit dostatečné dodávky potravin pro členské státy.7 (Hill 2012: 29) Hlavním účelem těchto opatření bylo (a je) stabilizovat trh, což je ukotveno i v čl. 42 SFEU, který uvádí, že je možné poskytnou pomoc za účelem ochrany postižených podniků od strukturálních či přírodních problémů. Spolu s těmito ustanoveními byl rovněž založen i Evropský zemědělský orientační a záruční fond, spadá do rozpočtu SZP a funguje již od roku 19628.

Tento fond se stal hlavním finančním nástrojem

zemědělské politiky - financování tohoto fondu probíhalo nejdříve formou národních příspěvků, později bylo rozhodnuto o zavedení vlastních zdrojů Společenství. (König 2009: 199-201) Zemědělská politika byla ustanovena již v Římských smlouvách, její praktické fungování bylo upraveno na konferenci ve Stresse (konference se konala v roce 1958, na základě jejích závěrů byla vypracována Evropskou komisí zpráva, která vstoupila v platnost po schválení členskými státy v roce 1962). (König 2009: 201) V následujících revizích primárního práva (v Jednotném evropském aktu) byla věnována pozornost zejména budování jednotného trhu a problematika SZP nebyla v této revizi nijak výrazněji řešena. Podobně tomu bylo i v případě Maastrichtské a Amsterodamské smlouvy, které se zaměřovaly převážně na budování užší spolupráce a hospodářské a měnové unie, která byla spojena s přijetím jednotné měny. Všechny výše zmíněné revize primárního práva tak přenášely principy a cíle SZP, které byly nastaveny již v Římských smlouvách. Cíle SZP byly formulovány v Římských smlouvách tak dobře, že se daly „pružně 7

Více o těchto pomocných mechanismech v kapitole Principy a mechanismy SZP. Pro dosažení cílů stanovených v zemědělské politice může být podle čl. 40 odst. 3 vytvořen jeden a více zemědělských orientačních a záručních fondů. Prostřednictvím těchto fondů jsou v zemědělství čerpány dotace nad rámec možností financování. V současné době jsou aktivní v zemědělské politice tyto fondy: Evropský zemědělský záruční fond (EAGF) - financuje zejména tržní opatření SZP, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) - jak název napovídá, financuje programy na rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond (EMFF). (Euroskop 2005-2015) 8

21

ohnout“ na reformy, které postupně od vzniku SZP přicházely. Postupně se nedílnou součástí cílů SZP stala ochrana životního prostředí (s přihlédnutím na udržitelný rozvoj) a také ochrana spotřebitele, ochrana a dobré životní podmínky zvířat a v neposlední řadě i hospodářská soudružnost. (Massot 2014) Revize primárního práva ve Smlouvě z Nice nepřinesla do zemědělské politiky žádné zásadní změny. Hlavní ideologie směřování SZP se tak od jejího založení proměnila, ale cíle Společné zemědělské politiky zůstaly po dlouhou dobu nezměněny. (Hill 2012: 79-80) Do aktuálního stavu SZP se velmi často promítají i jiné politiky EU a velmi často tato projekce bývá pouze v podobě “vedlejšího efektu”. Častým důvodem k použití státních intervencí v SZP jsou tržní mechanismy, což několikrát ukázala historie, která je velmi významným faktorem k pochopení současného stavu SZP. (Hill 2012: 27-28) Je potřeba si uvědomit, že tato politika čerpá ze společného evropského rozpočtu zhruba 40% - na tuto úroveň byly výdaje za zemědělskou politiku sníženy z původních 70% v 70. letech. Na snížení nákladů na zemědělskou politiku se podílely i reformy, které byly postupem času přijaty (viz. níže). (Evropská komise 2015a) Princip na kterém tato politika funguje je již od její ho vzniku považován za až kontroverzní. Bývá uváděno, že tato politika vznikla hlavně kvůli Francii jako kompenzace za to, že Francie v rámci budování jednotného trhu otevřela svůj průmyslový trh dalším členským státům. (Šímová 2015) Problém této politiky představuje také rozdílná ekonomická úroveň členských stát a jak je naznačeno již na příkladu Francie - rozdílné názory na tuto oblast byly mezi průmyslovými a zemědělsky orientovanými státy. Vzhledem k tomu, že SZP byla od počátku jedním z pilířů integrace, byl vyvinut kompenzační mechanismus, o kterém jsem se zmiňovala již výše (kompenzační princip politiky) - členské státy se zavázaly k přednostnímu odběru dražších zemědělských produktů ze členských zemí výměnou za volný vývoz průmyslové produkce. S nárůstem cen zemědělské produkce se dostávaly do nevýhody průmyslové státy a byl tak vyvíjen daleko vyšší tlak na změnu fungování této politiky. (König 2009: 199)

22

Tento způsob subvencování a fungování zemědělské politiky byl kritizovaný nejen ze členských států, ale také z okolních nečlenských států, podle nichž byli nespravedlivě

zvýhodňováni

producenti ze

zemí

ES.

Toto

vedlo

až k

Uruguayskému kolu jednání GATT v roce 1993. V návaznosti na tato jednání byla přijata McSharryho reforma SZP v roce 19929. Touto reformou byl změněn způsob financování SZP, který lze shrnout do tří bodů:

● princip finanční solidarity ● jednota trhu ● podpora společenství

S odstupem času lze konstatovat, že SZP svůj cíl stanovený již v Římských smlouvách více méně splnila - EU se proměnila z importéra v jednoho z předních exportérů potravin. Tato expanze pomohla stabilizovat postavení venkova a to v důsledku znamenalo zlepšení životní situace zemědělců. I přesto se však můžeme velmi často setkat s kritikou SZP, která upozorňuje na selhání v nastavování adekvátních cílů, kam by měla SZP dále směřovat. (Hill 2012: 15) Současná situace poskytla SZP příležitost prokázat její užitečnost i v době, kdy se zdá, že již své místo tak úplně nemá. Každou další změnu SZP je nutné velmi dobře uvážit, protože tato politika EU je (jak vyplývá z výše uvedených faktů) velmi citlivá a tak také reaguje na jakékoliv výkyvy v ekonomice, je také potřeba brát v úvahu provázanost zemědělské politiky s dalšími politikami EU. V průběhu let se změnil způsob rozdělování finančních prostředků do zemědělství, aby se tyto prostředky dostaly opravdu k potřebným. S každou další reformou zemědělskou politikou se také lehce měnily prioritní oblasti.

9

Podrobněji o této reformě v části týkající se reforem SZP.

23

3.1.1 Principy a mechanismy SZP Aby moha zemědělská politika fungovat podle nastavených cílů a priorit bylo potřeba přijmout adekvátní nástroje. Bylo potřeba zajistit, aby byla přednostně spotřebována evropská produkce a za tím účelem bylo nutné regulovat zahraniční obchod.

Evropská

produkce

byla

ve

srovnání

s

tou

světovou

nekonkurenceschopná, z tohoto důvodu byla potřeba regulace dovozu z nečlenských států - tato regulace probíhala např. formou dovozního cla, prahové ceny (srovnávala cenu levné zahraniční produkce na úroveň Společenství) a vyrovnávacími dávkami (tento nástroj dorovnával slevu, kterou musel producent ze Společenství poskytnout, aby jeho zboží obstálo ve světové konkurenci mimo trh Společenství). (König 2009: 204-209) Tato regulace obchodu ze strany Společenství se stala trnem v oku ostaním státům - mezi nejhlasitější kritiky patřilo USA (to označilo tuto regulaci za dumping a porušování volné hospodářské soutěže). (Fiala - Pitrová 2009: 449) K dalším prostředkům jak naplnit cíle SZP patřily cenové regulace a garantované ceny. Tyto ceny měly za úkol stimulovat zemědělskou produkci. Měly být navrhovány Komisí a schvalovány Radou ministrů, ve které musely být odsouhlaseny všemi státy, a to způsobovalo problémy. Jednalo se např. o ceny minimální, prahové, cílové, či o tržní řády. (König 2009: 205-207) K nastartování evropské produkce byly využívány také produkční kvóty bylo používáno ve dvou režimech - k omezení celkové produkce či omezení podpory jen na specifikovaný objem. Zemědělec, který přesáhne tuto kvótu, nezíská na vyšší množství žádnou podporu. Účelem bylo snížení nákladů na zemědělskou politiku a to při udržení vysokých intervenčncíh cen. (König 2009: 207-208) Evropské společenství se totiž se zavedením regulačních mechanismů začalo potýkat s problémem nadprodukce (mohly za to zejména garantované ceny, které nerespektovaly dění na světových trzích). (Fiala - Pitrová 2009: 453) Cílem reforem zemědělské politiky se staly tzv. kompenzační platby - mezi ně lze zařadit přímé platby jako kompenzace snížení cen, kompenzační přídavky 24

za produkci ve znevýhodněných podmínkách (např. arktické zemědělství) a platby zemědělcům za agro-enviromentální opatření. (König 2009: 213) Cílem těchto plateb bylo zajistit zemědělcům dostatečný příjem a napnit tak cíl na navýšení životní úrovně lidí pracujících v zemědělském sektoru a k ochraně životního prostředí. Přímé platby tvoří v současné době největší výdaj v zemědělské politice. (König 2009: 214)

3.1.2 Významné reformy SZP - aneb historický exkurz Principem fungování zemědělské politiky10 je způsob rozdělování prostředků - prostředky již nejsou rozdělovány samotnými členskými státy, ale právě Evropskou unií11. Tento způsob financování zemědělské politiky má zajistit dostatečné množství potravin pro celou Evropskou unii, ale i podporu zemědělců v modernizaci a při řešení problémů - mezi tyto problémy lze aktuálně zařadit i negativní vývoj na trhu, který je např. nyní způsoben sankcemi na dovoz evropských potravin do Ruska. Od svého zavedení prošlo toto financování několika změnami. Sektor zemědělství je citlivý, stále je tak vnímán jako významná otázka “národního státu” ať již z hlediska zemědělských komunit nebo z rozpočtových ohledů. Způsob, jakým bylo nastaveno na počátku financování zemědělské politiky, měl za cíl nastartovat produkci v Evropě, která byla zničena dvěma světovými válkami. Proto byly zpočátku nastaveny tak, že byly rozdělovány finanční prostředky podle objemu produkce jednotlivých zemědělských produktů. Tento způsob dotací zemědělství velmi rychle vedl k nadprodukci - Společenství nastavilo několik druhů cen, kterými garantovalo cenu zemědělských produktů (spolu s variabilními přirážkami). Tento systém byl od počátku ostře kritizován a 10

Dalším důležitým faktorem je princip solidarity, na kterém tato politika staví. V době vzniku nedisponovalo Společenství vlastními příjmy, ačkoliv se to Komise snažila prosadit, ale vzhledem ke složité politické situaci byl tento návrh v 70. letech neprůchodný. Veškeré prostředky tak pocházely z příspěvků členských států. (Fiala - Pitrová 2009: 454) 11

25

jeden z argumentů kritiky byl právě problém případné nadprodukce a jsou označovány za jeden z důvodů, který přivedl Společenství v 80. letech na pokraj bankrotu. První reforma zemědělské politiky byla představena v rámci tzv. Mansholtova plánu - cílem této reformy bylo snížit počet lidí zaměstnaných v zemědělství a zefektivnění zemědělské produkce. (Fojtíková - Lebiedzik 2008: 12) Hlavním cílem této reformy bylo zejména otevřít debatu ohledně dalšího fungování zemědělské politiky. A to se také povedlo. Tato reforma vzbudila bouřlivou debatu zejména mezi zájmovými skupinami, které byly proti zavedení této reformy. (Fiala Pitrová 2009: 405) Mansholt počítal s diverzifikací podpor s cílem subvencovat zejména malé producenty a farmy. Již u této reformy se ukázala síla zájmových skupin - z obavy před nimi se ani členské státy nepřikláněly k přijetí této reformy. Mimo to, členské státy argumentovaly tím, že reforma nepřináší žádné dlouhodobé výhledy a neslibovala ani žádné přijatelné výsledky. Situaci navíc ještě zkomplikovalo první rozšíření Společenství. Z Marshalova plánu se tak stal miniplán, který byl nakonec přijat jako kompromis. Členské státy tuto reformu aplikovaly prostřednictvím směrnic - mohly si tedy samy určit, jakým způsobem bude reforma provedena. (Fiala - Pitrová 2009: 405-406) Další, kdo se pokusil srovnat rozdíly mezi příjmy a výdaji byl Delorse - byla vypracována zelená kniha s názvem Budoucnost zemědělství. Tento plán bohužel nevyšel a tak se i nadále náklady na zemědělskou politiku zvyšovaly. Kritickou se stala situace v roce 1988 - na tuto situaci reagoval Delorse tzv. Delorsovým balíkem I, který chtěl snižovat cenu produktů a zavést kvóty, podle kterých měla být oceněná nadprodukce. Toto řešení však nebylo komplexní a v okamžiku, kdy začaly klesat ceny produkce na světových trzích, muselo Společenství v rámci garantovaných cen opět doplácet na svou produkci, která nebyla ve světovém měřítku svými cenami konkurenceschopná.

26

McSharryho reforma

Pod vedením McSharryho byly vydány dvě zprávy, které hodnotily stav zemědělské politiky. V první zprávě bylo konstatováno, že byl cíl stimulace zemědělské produkce v rámci Společenství splněn, ale prostředky, které byly na SZP vynakládány nebyly rozdělovány efektivně - až 80% veškerých prostředků totiž směřovalo pouze k cca 20% zemědělců. Bylo tedy potřeba optimalizovat způsob, jakým byly prostředky mezi zemědělce rozdělovány. Rovněž bylo potřeba snížit celkové výdaje na SZP, které neustále narůstaly. Bylo také potřeba začít pracovat na úrovni kvality zemědělské produkce ruku v ruce se snížením kvantity. V návaznosti na první McSharryho zprávu byla vydána zpráva druhá, která již uvádí konkrétní způsoby, jakým by mělo být rozdělování prostředků v rámci této politiky změněno - prostředky budou nově rozdělovány v návaznosti na další politiky

Společenství,

zemědělská

produkce

bude

zvyšována

pouze

za

předpokladu, že pro navýšenou produkci bude zajištěn odbyt a v neposlední řade bude podle této zprávy potřeba dodržovat zásady volného obchodu s dodržením principů SZP. Na základě těchto zpráv byla dohodnuta reforma, která byla projednávána v rámci jednání GATT, což ji zajistilo šanci na přežití. Projednávání reformy samostatně by totiž s největší pravděpodobností neskončilo úspěchem. Tato reforma mimo jiné obsahovala snížení cen na některé zemědělské komodity (tedy snížení garantovaných cen)

- cílem bylo srovnat ceny z evropské produkce s

cenami na světovém trhu a omezení plošných podpor, neboť ostatní světoví producenti napadali způsob, jakým byla zemědělská politika doposud financována. Byl také změněn způsob vyplácení dotací - nově již nebyl navázán na objem produkce - toto opatření mělo snížit problémy s evropskou nadprodukcí - byl zaveden princip přímých plateb. (Lowe-Buller-Ward 2002: 2) Mezi jednoho z největších kritiků způsobu financování před McSharryho reformou byly Spojené státy americké, které kritizovaly Spolčenství za podporu dumpingových cen na trhu. 27

Tato reforma a dohoda mezi Společenstvím a USA byla uzavřena tzv. Dohodami z Blair House. Tyto dohody zahájili liberalizaci zemědělství Evropského společenství s ostatními producentskými státy. Byla změněna podoba variabilních přirážek - nově je již Společenství nemohlo využívat k regulaci dovozu potravin ad hoc. (Fiala - Pitrová 2009: 465-466) McSharryho reforma představovala první komplexní reformu zemědělské politiky.

Agenda 2000

Agenda 2000 v sobě spojovala jednak reformu zemědělské politiky, ale také reformu strukturálních fondů, která se stala přípravou pro východní rozšíření Evropské unie12. Komise i nadále chtěla pokračovat v reformách SZP započatých v roce 1992 s cílem snižovat ceny na úroveň světových trhů. V této reformě je konstatováno, že se daří snižovat ceny zemědělské produkce pocházející z Evropské unie a zvýšila se tak konkurenceschopnost evropské produkce. (European Communities 1997: 27) Agenda 2000 přináší návrh na ustanovení pomoci chudým regionům, které se v Evropské unii připojí. (Lowe-Buller-Ward 2002: 3) Agenda 2000 věnuje pozornost životnímu prostředí a rozvoji a kultivaci venkova. Rozdělila také podporu SZP z evropského rozpočtu do dvou pilířů. V Pilíř I byla zahrnuta přímá podpora farem a prostředky pro intervence na trhu ve prospěch produktů z farem. Výdaje v tomto políři představují

¾ všech výdajů EU na

zemědělství - zahrnuje i tzv. single payment scheme. Tyto výdaje v rámci Piléře I jsou financovány čistě z rozpočtu EU, bez příspěvků z národních států. V Pilířy II (“rural development”) jsou zahrnuty intervence ve prospěch farmářských/zemědělských produktů v EU, což je má ochránit před mezinárodní konkurencí, jsou více provázané na strukturální fondy. Tyto intervence probíhají

12

Nutno podotknout, že reforma Společné zemědělské politiky byla v podstatě diskutována s každým dalším rozšířením.

28

pod dohledem Common Market Organisations. Tato část byla implenetována v průběhu let 2005-2006. (Hilli 2012: 137) Z výsledných jednání však z Agendy 2000 vzešel velký kompromis, který bývá hodnocen jako ztracená šance na dobře započatou reformu SZP. Agenda 2000 v sobě také reflektovala zavedení společné měny - před jejím zavedením byly plánovány rozpočtové úspory, ale spolu s rozvojem venkova. Kromě finančních úspor pracovala tato reforma také se změnou orientace politiky (také k přeformulování cílů SZP) a to zejména větší ohleduplnost k životnímu prostředí,

zacházení

se

zvířaty

nebo

nezávadnost

potravin.

(European

Communities 1997: 21)

Fischlerova reforma - střednědobá reforma

Franz Fischler znovuotevřel debatu o nutnosti reformovat SZP. Fischler ve své připravované reformě reflektoval započaté debaty se státy bývalého východního bloku a pracoval na přizpůsobení SZP tak, aby tato politika byla schopná absorbovat nové členy. Do reformy zemědělské politiky se mu podařilo zapracovat i další výzvy pro SZP - např. diversitu zemědělské ekonomiky (tzv. cross-complience nebo-li křížovou shodu kdy farmáři musí splňovat několik legislativních opatření pro získání přímé platby, důležitým prvkem je respektováni standardů na úrovni farmy, ochrana životního prostředí, bezpečnosti potravin,…), oddělení přímých plateb od objemu zemědělské produkce či snižování intervenčních cen v několika sektorech. Celkovou snahou této reformy bylo opět o trochu více liberalizovat zemědělskou politiku. (Lowe-Buller-Ward 2002: 2) Podobně jako i u předchozích reforem byla výsledná podoba i Fischlerovy reformy kompromisem - byl zaveden systém jednotné platby na farmu. (Fiala - Pitrová 2009: 470-471) Nově zavedená jednotná platba na farmu (single payment scheme), která měla ulevit zejména od administrativní zátěže. Jak napovídá sám název - žadatel o finanční podporu by nově dostával souhrnně jednu platbu za celou produkci ze své farmy. Platba také neměla být navázána na produkci, což 29

mělo snížit množství nadprodukce v Evropě (tzv. decoupling). Reforma opět klade důraz na šetrné zacházení se životním prostředím (např. počítá s pokutou pro zemědělce, který by používal nepovolená hnojiva či úmyslně znečišťoval půdu), se zvířaty a na zdravé potraviny - je kladen větší důraz na podporu druhého pilíře. (König - Lacina 2004: 133) Návrh počítá s nově přistupivšími státy do Evropské unie a pracuje s návrhem podpory i pro ně. Fischler ve své reformě svým způsobem reflektovala situaci, která nastala po kauze s nákazou BSE, se slinivkou a kulhavkou.13 O Fishlerově návrhu reformy se někdy hovoří jako o snaze prosadit do SZP změny, které neprošli v Agendě 2000, můžeme se také setkat s označením “zásadní”. Reforma nabyla účinnosti v roce 2005, členská státy však měli možnost posunout začátek platnosti této reformy na rok 2007.

Mid Term Review - Střednědobá zpráva

Všechny výše uvedené reformy se snažily najít přijatelný strop, za který by se již výdaje na zemědělskou politiku nenavyšovaly. Rovněž se zaměřovaly na konkurenceschopnost evropského zemědělství ve světovém měřítku. Poslední reforma však byla spíše zklamáním - kritika směřovala zejména k vnějším vztahům, které tato reforma téměř neřeší. I jednotná platba na farmu nebyla přijata bez výhrad - netýkala se totiž všech komodit. (Fiala - Pitrová 2009: 471) Evropská komise je ve své zprávě hodnotila - v Mid Term Review byl kladen důraz na smysluplné produkování zemědělských produktů. Mid Term Review se tak snažilo i nadále snižovat nadprodukci - tato reforma chtěla podpořit smysluplnou produkci produktů, po kterých je na trhu poptávka.

13

Podrobněji o situaci SZP v době BSE, kulhavky a slintavky v kapitole Zkušenosti EU s řešením krizí v zemědělství z minulých let.

30

Vývoj po roce 2005

Po přistoupení států z bývalé východního bloku v roce 2004 se objevily problémy s nadlimitními zásobami potravin. (Krutílek - Kuchyňková 2007: 192) Nově přistupující státy měly podle Aktu o přistoupení na vlastní náklady zlikvidovat ve veřejných i soukromých skladech potravinářské zboží, které představuje větší než

obvyklé

množství.

Toto

opatření

bylo

přijato

z

důvodu

ochrana

protekcionistického trhu před nerovnováhou. V roce 2005 se stala hlavním tématem (nejen) v oblasti SZP příprava nové finanční perspektivy pro roky 2007-2013. Opět se objevil spor mezi státy více orientovanými na zemědělství a státy průmyslověji zaměřené - bylo dohodnuto, že v roce 2008 bude přehodnocen rozpočet Evropské unie s přihlédnutím k nutnosti reformovat SZP. (EurActiv 1999) Bylo potřeba příjmout takové opatření, který by bylo finančně dostupné pro všechny členské státy, a zároveň by nebyla narušena zemědělská soběstačnost Evropské unie. Mimo jiné byla i po výše uvedených reformách tendence pracovat na zjednodušení této politiky. Postupně začaly být nahrazovány staré a neaktuální právní předpisy předpisy novými. Do tohoto období je lze také zařadit úravu pravidel pro některé konkrétní zemědělské komodity (např. zavedení cukerných kvót).

Kontrola stavu SZP - Health check

V roce 2007 proběhla další z reforem, ačkoliv tzv. Health check není chápán jako klasická reforma. Šlo o kontrolu stavu, v jakém se SZP po předchozích reformách nacházela, jeho zhodnocení. Kontrola byla provedena v souvislosti s rozšířením členské základy v roce 2004 a 2007 - jednalo se o největší vlnu rozšíření a byla potřeba zhodnotit dopady i tohoto rozšíření na společnou zemědělskou politiku a pobídnout nové členské státy k aktivnímu zapojení do fungování SZP. (Evropská komise 2008) Dále bylo smyslem “Health checku” prohloubit schopnost zemědělství reagovat na signály trhu - to bylo myšleno 31

zejména v souvislosti s nastupující ekonomickou krizí, ale aby byly také zemědělci schopni reagovat na situace vzniklé klimatickými změnami. (Blaas 2008: 2-3) Komise předložila návrh na kontrolu stavu SZP po půlročním jednání všech členských států. Návrh obsahoval např. požadavek na zefektivnění a zjednodušení přímých plateb, snížení plateb největším farmám, dále byly součástí návrhu body týkající se ochrany životního prostředí a normy, které musejí za tímto účelem zemědělci splňovat. Tato kontrola probíhala v období přípravy rozpočtu na další období a některé státy vyhlížely tuto kontrolu s nadějí, že dojde ke snížení výdajů na zemědělskou politiku. (Euroskop 2008) Výsledkem této kontroly bylo např. zrušení nutnosti nechávat část půdy ladem, postupně budou navyšovány mléčné kvóty - výsledkem bylo zjednodušení financování, které se rovněž stalo pružnějším. Nově přistupivším členským státům bylo slíbeno postupné zavedení všech přímých plateb a odložený přechod na systém SAPS. (König 2009: 236) Co se týká zhodnocení předchozích reforem - zejména Fischlerovy reformy - byla ve zprávě Komise hodnocena více méně pozitivně - opatření, která byla v této reformě přijata měla pozitivní vliv na snížení nadprodukce a na přiblížení cen téměř na úroveň světového trhu.

SZP po Lisabonské smlouvě

Změnu ve směřování SZP byla provedena i v poslední revize primárního práva v podobě Lisabonské smlouvy z roku 2009. Lisabonská smlouva přináší změnu v decision-making procesu, kdy jsou rozšířeny pravomoci Evropského parlamentu (EP) a ten tak poprvé může zasahovat do legislativy, která se týká právě SZP. (Hill 2012: 52) Původně oblasti SZP podávala návrh na legislativu (či její změnu) Evropská komise, ke kterému dával stanovisko právě Evropský parlament - jednalo se tedy o způsob konzultace EP, nově je však EP do tvorby legislativy zapojen metodou spolurozhodování. Na to potom navazuje stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru a rozhodnutí Rady kvalifikovanou 32

většinou.

(Massot 2014) Zapojení Evropského parlamentu do procesu tvorby

legislativy bude znamenat zejména prodloužení celého procesu, protože kromě Evropského parlamentu se k legislativnímu aktu budou v souvislosti s dodržením zásady subsidiarity vyjadřovat i národní parlamenty a to ve lhůtě 8 týdnů. EP se také nově díky zrušení dělení rozpočtu na povinné a nepovinné výdaje zapojí do rozhodování o všech výdajích. Evropský parlament se hned po zapojení do rozhodování o Společné zemědělské politice zasadil o to, aby byly do cílů SZP přidány nové výzvy - např. kvalita produktů, veřejné zdraví, udržitelný rozvoj, hospodářská, sociální a územní soudružnost, ochrana životního prostředí a v neposlední řadě také boj proti změně klimatu. (Massot 2014) Lisabonská smlouva zasáhla také do rozdělení kompetencí mezi Evropskou unií a národními státy. Byla “zbořena struktura “maastrichtského chrámu” a nahradil ji tzv. katalog kompetencí. Nově jsou tedy kompetence mezi EU a členskými státy děleny na výlučné, sdílené a podpůrné. Zrušením Maastrichtské struktury došlo ke zjednosdušení a zpřesnění rozdělení kompetencí. Zemědělská politika je tedy nově čl. 4. odst. 2 písm. d) uznána ve výlučné pravomoci Unie – Unie v této oblasti může vytvářet a příjimat právně závazné akty a členské státy v oblasti zemědělství mohou konat jen v případě, že mají svěřenou pravomoci ze strany Unie.

“Nová” zemědělská politika 2013 a Rozvoj venkova a zemědělství ve Strategii Evropa 2020

Vývoj, kterým naše společnost neustále prochází nelze zastavit ani v oblasti zemědělství a tak i v posledních letech prošla zemědělská politika některými reformami. Poslední zlomové reformy byly dokončeny v roce 2013. Tyto reformy byly v souladu s přijatou strategií Evropa 2020, v rámci níž byly stanoveny hlavně tři cíle, které se týkají zemědělské politiky:

33

● zvyšování konkurenceschopnosti a udržitelnosti zemědělství (pro naplnění tohoto bodu budou zrušeny limity na některé zemědělské komodity, tak aby producenti ze zemí EU mohli uspokojit světovou poptávku) ● zajišťovat udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu ● vyvážený územní rozvoj venkovských hospodářství a komunit, včetně vytváření a zachování pracovních míst. (Evropská komise 2015b)

Nesmíme zapomínat, že reforma zemědělské politiky musí reflektovat vývoj i v dalších společných politikách Evropské unie. Politika se zaměřovala zejména na operační aspekty zemědělské politiky a za tímto účelem byla přijata i konkrétní opatření. Strategie 2020 tak přináší nové perspektivy i do oblasti zemědělství. Strategie reflektuje aktuální vývoj a směřuje zemědělství k ještě větší zodpovědnosti za udržitelnost životního prostředí, chytrý a udržitelný rozvoj. Pamatuje se i na rozdílnost podmínek pro zemědělství mezi jednotlivými členskými státy. Evropská komise za účelem naplnění této strategie před poslední reformou otevřela veřejnou debatu14, která byla zaměřena zejména na otázky typu “proč potřebujeme SZP?”, či ”jak můžeme SZP reformovat tak, abychom naplnili společenská očekávání?”. I tato reforma pokračovala ve směru nastoleném v 90. letech, byla ovšem unikátní v tom, že byl poprvé plně zapojen Evropský parlament do příprav a

14

Více o veřejné diskuzi dostupné např. European Commission (2015b). Agricultural and rural development: Conference “The CAP towards 2020 - taking stock with civil society. Brussels 13/07/2012. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/events/cap-conference-2012_en.htm nebo European Commission (2015c). Agricultural and rural development: “The CAP post 2013” Conference on the public debate, Brussels 19-20 July 2010. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/cap-post-2013/conference/19-07-2010_en.htm

34

rozhodování o přijetí této reformy15. Konečná podoba byla přijata v roce 2013 a další část v roce 2014 vznikla právě na základě výše zmíněných veřejných debat právě uspořádání těchto veřejných debat poukazuje na důležitost veřejného mínění a mínění zájmových skupin na přípravu změn politik Evropské unie. (European Commission 2015) Reforma SZP byla kromě Strategie 2020 připravována i v souvislosti s přípravou nového finančního rámce pro roky 2014-2020. Rozpočet pro SZP v rámci tohoto víceletého finančního rámce je zobrazen v Tabulce 2 v kapitole Vývoj financování SZP. Společná zemědělská politika umožňuje po poslední reformě přelévání 15% prostředků mezi jednotlivými pilíři - toto spořádání poskytuje větší prostor národním státům upravit si targety na zemědělství podle svých národních priorit. Tuto možnost mají národní státy, co se týká financování v rámci Pilíře I. Národní státy tak mohou využít:

● systém vnitřního sbližování přímých podpor ● nově rozhodují o tom, zda zavedou redistributivní platby Tato flexibilita je ovšem ohraničená limity, které jsou dané evropským rozpočtem, který má za cíl uhlídat naplňování cílů této politiky. Zemědělská politika od roku 2013 klade větší důraz na ochranu životního prostředí, má být také více spravedlivou - bude kladen větší důraz na spravedlivé rozdělování prostředků ze zemědělských fondů. Reforma pamatuje více na mladé a malé začínající zemědělce - jsou pro ně alokovány prostředky, které měly původně směřovat k velkým farmám. (Evrpský parlament 2013)

15

Jak bylo již zmíněno v kapitole SZP po Lisabonské smlouvě - Evropský parlament získal s touto revizí primárního práva větší pravomoci zavedením spolurozhodovací metody jako řádného legislativního postupu.

35

Poslední reforma SZP myslí také na výkyvy trhu a počítá tak s finanční rezervou pro případ krize a to ve výši až 400 milionů Eur ročně v cenách z roku 2011. Tyto finanční prostředky budou čerpány prostřednictvím srážek z přímých plateb, z nevyčerpaného množství refundovaných zemědělcům v po sobě následujících rozpočtových letech. Kromě těchto krizových prostředků počítá s výjimečnou situací i Pilíř II, v rámci něhož existuje nástroj na řešení krizových situací. (European Commssion 2013: 7-8) Tyto prostředky mají poskytnout zemědělcům lepší pozici při vyjednávání o cenách a lepší zázemí při volatilitě trhu. (Evropský parlament 2013)

3.1.3 Vývoj objemu prostředků pro SZP V předchozí části práce byl přiblížen vývoj SZP a změny, které byly jednotlivými reformami ve způsobu financování provedeny. Tato pasáž se zaměří na znázornění vývoje výdajů na SZP ze strany Evropského společenství, respektive Evropské unie. Provedené reform v zemědělské politice si mimo jiné klady za cíl efektivnější rozdělování a čerpání prostředků v rámci SZP. Povedlo se tak snížit výdaje na zemědělskou politiku z původních 71% v roce 1984 na zhruba 40% v roce 2011. Nutno podotknout, že zemědělská politika představuje prakticky jedinou politiku EU, na kterou jsou čerpány prostředky výhradně z eropského rozpočtu. Tato centralizace rozdělování prostředků jednotlivým členským státům vedla a vede k efektivnějšímu zacházení s penězi určenými do zemědělství a je zde menší riziko nerovnoměrných zásahů, které by mohly vest k narušení hospodářské soutěže. (Evropská komise 2011b) V níže uvedené tabulce je zřejmé, že výdaje na zemědělskou politku se k HDP EU postupně snižuje. V důsledku jednotlivých reforem došlo k navýšení prostředků na rozvoj venkova a naopka se snižují prostředky na podporu vývozu zemědělské produkce. Z toho lze vyvodit, že ceny vyvážené zemědělské produkce

36

z EU se stávají postupně vice a vice konkurenceschopné ve srovnání se světovým trhem. Graf č.2: Dlouhodobý vývoj prostředků na zemědělský sektor 1980 - 2007

(zdroj König 2009: 223)

Z finančního rámce pro roky 2007-2013 vyplývá, že samotné výdaje na zemědělství činí v tomto okruhu rozpočtu cca 75% veškerých výdajů. V tomto finančním období šlo z rozpočtu Evropské unie 44,4% právě na tuto oblast, jak je zřejmé z níže uvedené tabulky. Graficky znázorněný je vývoj v období 2007-2013 znázorněn v poslední tabulce v této kapitole. Je zřejmé, že v tomto období došlo na základě provedených reforem k navýšení výdajů do oblasti rozvoje venkova a zejména ochrany životního prostředí. V tomto období také zmizela podpora na vývoz zboží z EU.

37

Tabulka č. 2: Výdaje z rozpočtu EU v okruhu 2 - Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi v letech 2007-2013 (údaje jsou v miliardách EUR v cenách z roku 2004)

Rok

Zemědělství podpora

trhu

Rozvoj a

Rybolov

Životní

Ostatní

prostředí

venkova

Okruh 2 celkem

přímé platby

2007

43 120

10 710

860

220

63

54 972

2008

42 697

10 447

869

234

61

54 308

2009

42 279

10 185

879

248

61

53 652

2010

41 864

9 955

880

259

61

53 021

2011

41 453

9 717

884

271

61

52 386

2012

41 047

9 483

886

283

61

51 761

2013

40 645

9 253

889

296

61

51 145

Celkem

293 105

69 750

6 149

1 811

429

371 244 (zdroj: König 2009: 197)

Objem finančních prostředků pro aktuální finanční období je znázorněn jednak v Tabulce č. 4 a také v posledním grafu, kde je podrobně uvedeno, na jaké oblasti zemědělské politky budou jednotlivé prostředky využity. Pokud porovnáme plánovaní výdaje ve finančním výhledu pro období 2007-2013 s aktuálním obdobím 2014-2020, můžeme opět pozorovat názorné snížení výdajů na SZP v důsledku provedených reforem a v souladu se stanovemými strategiemi.

38

Tabulka č. 3: - Rozpočet Společné zemědělské politiky ve finančním rámci 20142020 (údaje jsou uvedeny v miliardách EUR)

2014

-

2020

strop

v 2014 - 2020 strop v cenách

současných cenách

roku 2011

Pilíř I

312,74

277,85

Pilíř II

95,58

84,94

Celkově výdaje na SZP

408,31

362,79 (vlastní tabulka, zdroj: European Commision 2013: 3)

V následujícím grafu je znázorněn vývoj financování Společné zemědělské politiky od roku 1992 s výhledem až do roku 2020. Graf krásně znázorňuje vývoj, jakým financování SZP prošlo po jednotlivých reformách od počátku 20. století. Pro lepší přehlednost je financování SZP ohraničeno obdobím víceletých finančních rámců. Z grafu lze vyčíst, že je stále více prostředků věnováno na rozvoj venkova a že zejména v posledních letech se vytratila z rozpočtu SZP podpora exportu. Lze sledovat i vývoj finančních prostředků v souvislosti s postupným rozšiřováním členské

základny Evropské

unie.

Za

postupným

snižováním

výdajů

na

zemědělskou politiku je možné sledovat tzv. “decoupling” tedy oddělení plateb od zemědělské predukce. (Blaas 2008: 9)

39

Graf č. 3: - Vývoj financování Společné zemědělské politiky v létech 1992-2020 (údaje jsou uvedeny v současných cenách)

(zdroj: European Commission 2013a: 4)

3.1.4 Zájmové skupiny v SZP

Vzhledem k tomu, že se nemalou měrou na tvorbě zemědělské politky podílejí i zájmové skupiny (např. v komitologických výborech, prostřednictvím kterých je v rámci SZP přijímána velká část legislativy), jsou na tomto místě stručně zájmové skupiny vymezeny.

40

Politologové se schodují na tom, že je podstatné rozlišit od sebe zájmové skupiny a politické strany. Podobně jako politická strana i zájmová skupina16 slučuje ve své struktuře lidi podobně smýšlející a s podobným zájmem. Od politické strany se zájmové skupiny odlišují v tom, že se snaží ovlivnit ty, kteří mají politickou moc (tedy i politické strany). Definice zájmové skupiny neexistuje jedna, pro úplnost je dobré uvést více definic, ze kterých bude jasně zřejmé, co zájmovou skupinou v této práci myslíme. Běžně užívanou definicí zájmové skupiny je ta od Maxe Webera. Podle něj je zájmová skupina „omezený nebo uzavřený sociální vztah regulovaných navenek tehdy, když je dodržování jeho řádu garantováno vlastním chováním určitých lidí zaměřených na jeho provádění: vedoucího nebo správního (administrativního) štábu, který má případně za normálních okolnosti pravomoci svaz zastupovat“. (Říchová 2002: 115) Tato definice ovšem nezohledňuje strukturální podobu členství v takové skupině. Další kdo definoval zájmovou skupinu je David B. Truman, který definoval zájmovou skupinu jako „libovolnou skupinu lidí, která na základě jednoho nebo více sdílených postojů trvá na tom, aby jiné skupiny společnosti zavedly, udržovaly nebo rozvíjely takové formy chování, které s sebou nesou jimi sdílené postoje.“ (Svensson 1995: 156) Jako klasickou definici označil Petr Fiala definici A. Almonda a G.B. Powella, tito definovali zájmovou skupinu jako „skupinu jednotlivců, kteří jsou spojení konkrétními vazbami, jejichž základem je úsilí prosadit své zájmy nebo docílit určitých výhod a kteří jsou si těchto vazeb více či měně vědomi. Vnitřní uspořádání zájmové skupiny může být organizováno tak, aby počítalo se skutečnosti, že všichni členové skupiny trvale naplňují svou roli, nebo může být odrazem toho, že jednotliví členové skupiny si společný zájem uvědomují jen příležitostně a v nepravidelných intervalech.“ (Fiala 1999: 53)

Rozdíl mezi zájmovou skupinou a politickou stranou spočívá v tom, že politická strana usiluje prvoplánově o získání a následné vykonávání politické moci, zatímco zájmová skupina si vystačí s vytvářením nátlaku na ty, jež jsou u moci, ale sama si neklade za cíl, zaujmout jejich místo. (Fiala 1998: 35) 41 16

Výhodou specifického fungování zájmových skupin je tedy to, že vlastní zájem je artikulován v té oblasti, ve které je občan připraven se angažovat. (Fiala 1993: 50) Zájmové skupiny plní v politickém systému zprostředkující funkci. Jsou to tedy skupiny, které se snaží ovlivnit podobu politiky, ale nejsou formální politickou stranou. (Říchová 2002: 116) Zájmové i nátlakové skupiny jsou nutné pro dobré fungování demokracie a politického systému jako takového. Tyto skupiny se totiž formují napříč různými spektry společnosti, mezi různými profesemi a v rozdílných ekonomických podmínkách. (Říchová 2002: 129) Hlavními aktéry, kteří se podílí na vytváření legislativy v SZP jsou evropské instituce, jejichž rozhodnutí nejsou přijímána v izolovaném prostředí. Mají na ně vliv jednak další instituce (nejen) Evropské unie, ale také zájmové a nátlakové skupiny, které se snaží prostřednictvím různým metod prosadit změny, které upraví výslednou podobu legislativy k jejich obrazu - jednají dle svého nejlepšího uvážení tak, aby zajistily vliv na policy-making proces. K takovému chování vybízí jednak primární právo17, ale také přijímání legislativních aktů a v neposlední řadě i samotná struktura institucí. (Hill 202: 79-80) Tyto zájmové i nátlakové skupiny působí jak na národní, tak na evropské úrovni, aby tak maximalizovaly co možná největšího vlivu na výslednou podobu legislativy. Evropská komise (jak je zmíněno již výše), má dle poslední revize primárního práva přímo povinnost konzultovat zájmy v případě přípravy nové legislativy - pro tyto konzultace preferuje spolupráci s tzv. euroskupinami či eurofederacemi18. Na oblast zemědělství se specializuje eurofederace COPA19,

17

Spolupráce Evropské unie se zájmovými skupinami představuje model tzv. “policy network”, kdy zájmové skupiny a instituce fungují v jakési symbióze. Instituce se mohou spolehnout na podporu od zájmových skupin a mohou využívat jejich profesionálních služeb. Naopak, zájmové skupiny z tohoto vztahu získávají přístup k projednávané agendě a mají možnost změnit její obsahovou stránku. (Kubát 2004: 223) 18 Euroskupiny, respekitve eurofederace totiž reprezentují širší okruh zájmů a EK tak nemůže být nařčena z toho, že upřednostňuje jen některou část sektr - tyto zájmové skupiny jsou pro ni tak více relevantní.

42

respektive COGECA20. Samotná COPA je pravidelně konzultována Evropskou komisí a role pressure groups by neměla být přehlížena, protože mohou svůj vliv přenášet různými způsoby. (Hill 2012: 84) V okamžiku, kdy je navrhována legislativa, je důležité vyvinout tlak na EK a samotná COPA má členy v poradním výboru EK. Snaha změnit nebo rozšířit stávající legislativu je jeden z faktorů, na kterým jsou zájmové skupiny v SZP závislé. (Hill 2012: 81) COPA mimo jiné zastupuje zájmy svých členů, kteří pocházejí z jednotlivých členských států. (Hynoušová 2013) SZP také velmi často čelí kritice, že jedná zejména v zájmu farmářů a už méně

v

zájmu

zemědělství

jako

celku.

Podstatnou

roli

v

SZP

hraje

“zainstitucionální” politická rovina procesu přijímání sekundární legislativy - což má i negativní příznak, neboť to bývá označováno za signifikatní rys demokratického deficitu, je to však jeden z charakteristických rysů tohoto způsobu vládnutí. (Krutílek - Kuchyňková 2007: 192)

3.2

Situace před přijetím ruského embarga na dovoz potravin

Vyhlášení ruského embarga na dovoz potravin z Evropské unie předcházely události na Ukrajině a jsou reakcí Ruska na opatření, které vůči němu v souvislosti s jeho angažovaností na Ukrajině byla přijata. Současná ukrajinská krize začala v listopadu roku 2013, režim prezidenta Viktora Janukoviče padl v březnu roku 2014. Postavení Ukrajiny nebylo po pádu Sovětského svazu jednoduché, byla stále pod velkým vlivem Ruska, zejména její východní část, ale zároveň směřovala na západ do Evropské unie (zejména západ Ukrajiny). O tom svědčily i snahy o navázání hlubší spolupráce Ukrajiny s Evropskou unií.

19

COPA - Výbor profesních zemědělských organicací v Evropské unii. V tomto výboru jsou prosazovány národní zemědělské zájmy, vzhledem k významné členské základně má tento výbor velmi dobrou vyjednávací pozici. 20 COGECA - Všeobecný výbor pro zemědělské družstevnictví

43

K pádu režimu napomohly po rozhodnutí Viktora Janukoviče nepodepsat asociační dohodu Ukrajiny s Evropskou unií, mohutné protesty Ukrajinců v Kyjevě na Majdanu, které se postupně rozšířily na více míst na Ukrajině. Protesty proti Janukovičovy vyvrcholily 20. února 2014, kdy proběhl velmi tvrdý a krvavý zásah proti demonstrantům proti jeho (před tímto zásahem přijal ukrajinský parlament zákon, který umožňoval tvrdý zásah proti odpůrcům režimu) - po této demonstraci síly proti protestujícím, při které zemřelo několik desítek lidí, zmizel prezident Janukovič ze země (později se ukázalo, že prezident odcestoval do Ruska) a demonstranti převzali moc nad vládními budovami a byly vyhlášeny prezidentské volby na květen 2014. Krátce na to obsadili proruští ozbrojenci samosprávní úřady na Krymu. Po několika dnech se objevil na Krymu požadavek o uspořádání referenda ohledně připojení Krymu k Rusku - tamní obyvatelstvo se ze ⅔ považuje za Rusy, rusky i hovoří a tato oblast je pod Ruským vlivem s přestávkami více než 200 let. Referendum o připojení Krymu proběhlo za velmi kontroverzních podmínek 16. března roku 2014 a výsledek dopadl ve prospěch připojení Krymu k Rusku. Na základě anexe nezávislého státu jiným státem byly vůči Rusku přijaty ze strany Evropské unie a Spojených států první ekonomické sankce. Po zabrání Krymu se objevily zprávy, že se ruské jednotky přesouvají do dalších částí východní Ukrajiny. Následovala další referenda o odtržení území od Ukrajiny - konkrétně oblast Luhansk a Doněck. Po těchto referendech vznikly samozvané lidové republiky Doněck a Luhansk. Odtržení těchto území od Ukrajiny mělo hořkou pachuť, protože se objevovaly postupně spekulace a později i důkazy o přítomnosti ruských vojáků na východě Ukrajiny. Proruští separatisté byly také zásobování ruskými zbraněmi a Rusko poskytovalo východo-ukrajinským separatistům ruské vycvičené dobrovolníky. Tomuto svévolnému dělení nezávislého státu, který ovšem není součástí NATO21, a podněcování nepokojů v jeho částech nemohl západní svět dále přihlížet a přijaté sankce vůči Rusku se začaly postupně stupňovat. (BBC 2015)

21

Řešení na úrovni OSN je prakticky nemožné, vzhledem k tomu, že Rusko je jedním ze stálých členů Rady bezpečnosti.

44

Sankce, které byly na Rusko uvaleny, byly zaměřeny na konkrétní osoby blízké prezidentu Putinovi (ať už se jednalo o sankce v podobě zákazu vstupu do Schengenského prostoru či do USA, zmrazení finančních prostředků v zahraničních bankách vybraným osobám či zákaz nákupu a prodeje prostředků na území EU) i firmy. Kromě toho přestaly být ruským bankám navyšovány dlouhodobé zahraniční půjčky (týká se to jak ruské centrální banky, tak I dalších bank – např. největší ruské banky Sberbank), byl zakázán vývoz zbraní a zboží, které by mohlo být použito k vojenským účelům do Ruska. Byl také zakázán dovoz těžebních technologií, služeb a know-how. Západní sankce také pamatovaly na vysoce postavené činitele z řad proruských separatistů na východě Ukrajiny. (BBC 2014a) Vladimír Putin v reakci na přijaté sankce západních zemí proti Rusku a některým jeho vysokým činitelům podepsal dekret, kterým zakázal či omezil dovoz zemědělské produkce ze zemí, které vůči Rusku přijaly sankce - tedy z Evropské unie, Spojených států, Norska, Austrálie a Kanady. Sankce mají trvat nejméně rok. Opatření, která byla ze strany Unie (spolu se spojenými státy přijata) představovala konsenzus v rámci Společná zahraniční a bezpečnostní politiky. Státy v tomto případě předvedly racionální chování a dokázaly, že dokážou nest odpovědnost za shodnu na tomto řešení. Ruská krize zasáhla nejvíce právě zemědělský sector, a to přitom tento sektor nebyl příčinou vzniku této krize.

3.3

Ruské embargo na dovoz potravin

Moskva zakázala dovoz velké části zemědělské produkce (potravin z Evropské unie a dalších států. Toto opatření bylo oznámeno ruským premiérem Dmitrijem Mevěděvem 7. srpna roku 201422 a uzavřelo tak ruský trh pro základní Přijetí zákazu dovozu zemědělských produktů z Unie a dalších států probělo již 6. Srpna, 7. Srpna byl upřesněn seznam produktů, které nesmí být do Ruska dováženy. 45 22

suroviny jakými jsou maso, ryby, mléko a mléčné produkty, ovoce a zelenina. (Decree No. 560 2014) Konkrétní výčet produktů, které není povoleno do Ruska dovážet je následující: 

hovězí maso čerstvé, chlazené i mražené



vepřové maso čerstvé, chlazené i mražené



maso a jedlé droby z drůbeže čerstvé, chlazené i mražené



maso solené, v slaném nálevu, sušené i uzené



ryby a korýši, měkkýši a jiní vodní bezobratlí



mléko a mléčné výrobky



zelenina, jedlé kořeny a hlízy



ovoce a ořechy



salámy a podobné výrobky z masa, drobů nebo krve a potravinové produkty na této bázi



některé produkty z řad zpracovaných potravin, včetně sladkých produktů a přípravků z mouky a škrobu.

Vyloučeny z tohoto seznamu byly zpracované ovce a zelenina, dále se embargo nevztahovalo na dětskou výživu, konkrétní živočišné produkty a 20. srpna byly z embarga výjmuty také sadbové brambory, cibule sazečka, sladká kukuřice, mléko bez laktózy, mléčné produkty a nutriční doplňky stravy. (European Commission 2014d) Mezi významné vývozce zemědělské produkce do Ruska ze států Evropské unie patří např. Polsko, Litva a Německo. Zákazem dovozu potravin do Ruska však bude zasaženo mnohem více států, než jen ty, kterých se zákaz dovozu potravin přímo dotkne. Produkce, kterou nově nemohou tyto státy vyvážet do Ruska, bude muset najít odbyt na jiných trzích a prvním, kde budou odbyt hledat, 46

bude trh v rámci Evropské unie. Přetlak zboží na trhu povede ke snížení cen, což by mohl být na jednu stranu pozitivní prvek pro koncového spotřebitele (ovšem pouze za předpokladu, že se snížení výkupních cen od zemědělců promítne do těchto konečných cen), ale v důsledku to bude mít vážný dopad na celou ekonomiku. Zemědělcům v důsledku tlaku na snížení cen klesne čistý zisk a přijdou i o prostředky, které měly být investovány do inovací a rozvoje23. Od počátku uvedení embarga na dovoz potravin do Ruska se začalo diskutovat o případné

potřebě

silného

intervenčního

mechanismu,

který

by

pomohl

zemědělcům vyrovnat se s touto situací na trhu. Zákaz dovozu těchto potravin by mohl mít také negativní dopad na ruské spotřebitele, kteří mají nařízenou speciální dietu. Po vydání tohoto embarga se začaly objevovat otázky, proč se rozhodlo Rusko trestat i své vlastní občany. (Antonova 2014) Rusko patří k jedněm z největších světových importérů potravin a spoléhá na dodávky masa, sýrů a mléčných produktů, ovoce a zeleniny a alkoholických výrobků. (European Commission 2013b) Co se týká objemu vývozu zemědělské produkce, bylo Rusko druhým největším trhem v roce 2013, na který proudila evropská zemědělská produkce24. Rozpis 10 největších kategorií ze zemědělského sortimentu, který byly do Ruska v roce 2013 vyvezeny je uveden v tabulce č 4.

23

Ruské embargo nelze vnímat izolovaně, je potřeba si uvědomit, že nebude mít dopad jen na zemědělskou politiku, ale i na další oblasti a politiky. Snížení odbytu by mohlo mít vážné důsledky I na zaměstnanost v regionech, které jsou orientovány převážně na zemědělství. 24 V roce 2013 tvořil podíl vývozu zemědělské produkce z EU do Ruska 10%. (European Commission 2013b)

47

Tabulka č. 4 : Kategorie potravin vyvezených do Ruska v roce 2013

Produkt

Objem

vývozu

v

roce 2013 v EUR 1

Ovoce

1.07 miliard

2

Sýry

985 milionů

3

Vepřové

969 milionů

4

Zelenina

769 milionů

5

Lihoviny

725 milionů

6

Víno

597 milionů

7

Pečivo a těstoviny

575 milionů

8

Další nespecifikované potraviny

496 milionů

9

Krmivo pro zvířata

483 milionů

10

Vnitřnosti a ostatní maso

460 milionů

(vlastní tabulka na základě dat European Commission 2014a:2)

Do Ruska jsou nejvíce vyváženy zejména hotové produkty - ty se podílely na exportu do Ruska v roce 2013 83%. Z ovoce se do Ruska vyváží zejména jablka a hrušky25. Maso a masné výrobky se na exportu podílí 15%. V následujícím přehledu je uveden objem exportu do Ruska jednotlivých členských států a podíl exportu zakázaných položek na tomto exportu. Pro některé státy, jak je zřejmé z níže uvedené tabulky nebude ztráta ruského trhu moc

25

V roce 2013 tvořil podíl vývozu jablek a hrušek v kategorii ovoce 46%. (European Commission 2013b: 11)

48

bolestivá (např. pro Maltu, Rumunsko či Lotyšsko), pro jiné státy bude naopak ztráta tohoto trhu bolestivá a bude nutné velmi intenzivně pracovat na hledání nového odbytiště (např. Kypr, Řecko, Litva a další)

Tabulka č. 5 : Hodnota zemědělských produktů EU vyvezených do Ruska v roce 2013 v členských státech v milionech eur

zakázané

všechny exportované % podíl

zemědělské

zemědělské produkty

produkty Litva

922

1374

67,1

Polsko

840

1267

66,3

Německo

589

1649

35,7

Nizozemí

530

1551

31,2

Dánsko

341

627

54,4

Španělsko

326

572

57

Belgie

281

558

50,4

Finsko

273

464

58,3

Francie

229

756

30,3

Itálie

163

705

23,1

Řecko

114

158

72,2

Rakousko

103

247

41,7

Maďarsko

77

266

28,9

49

Irsko

70

216

32,4

Lotyšsko

67

628

10,7

Estonsko

60

228

26,3

Spojené království

20

148

13,5

Portugalsko

13

48

27

Švédsko

13

107

12,1

Kypr

12

12

100

Česká republika

11

96

11,5

Slovinsko

6

32

17,1

Lucembursko

5

8

62,5

Rumunsko

1

42

2,4

Malta

0

0

0

EU 28 celkem

5064

11864

42,7

(vlastní tabulka, zdroj European Commission 2014d)

Co se týká dopadu tohoto opatření - Evropská unie je postižena více, že Spojené státy - předpokládá se, že evropští zemědělci budou mít v návaznosti na tento zákaz přebytek zboží v hodnotě 7 miliard dolarů.

50

3.3.1 Ruské embargo na dovoz potravin a zemědělská produkce EU

Ruské embargo plně zasáhlo zejména produkci ovoce a zeleniny, která byla v srpnu roku 2014 v plné sklizni. Tento sortiment je do velké míry vázán na odbyt na ruském trhu a dopad pro ovocnáře a zelináře, kteří v době sklizně neměli jak reagovat na tak výrazné snížení poptávky byl opravdu velký. Uvádí se, že až 15% produkce evropského ovoce putuje na ruský trh. (European Commission 2014c) Mléko a mléčné výrobky mají mezi členskými státy rozdílný podíl na vývozu do Ruska. Celkově činil objem vývozu mléčných produktů do Ruska 1,4 %, ale tento podíl je výrazně vyšší v severských státech, zejména Finsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Rozdílný je ale také podíl mezi jednotlivými mléčnými produkty - např. 25% vyvezeného másla z EU putovalo v letech 2011-2013 právě do Ruska. (European Commission 2014f) Přesto se podařilo trh s máslem do konce roku celkem dobře stabilizovat a zajistit odbyt na jiných trzích 26. V důsledku embarga se snížila i průměrná cena mléka27 - v prosinci 2014 byla cena nižší průměrně o 18% oproti předchozímu roku, v některých státech se ovšem průměrná cena propadla až o 20%. (European Commission 2014g) I v sektoru masa bylo Rusko jedním z hlavních vývozních trhů pro evropské producenty - v letech 2011-2013 bylo do Ruska vyvezeno 29% hovězí produkce, 24% vepřové produkce, drůbeží maso je ve vývozu do Ruska zastoupeno zhruba 8%. V celkových číslech zemědělské produkce ovšem vývoz masa do Ruska netvoří moc velký podíl - vepřové se na celkovém vývozu do Ruska podílí 3%, hovězí a drůbeží maso pouhým 1% - je to způsobeno zejména čím dál větším podílem ruské produkce, která navyšuje ruskou soběstačnost. (European Commission 2014f) Situace v sektoru masa byla ovšem lehce odlišná od ostatních sektorů a to proto, že Rusko zakála dovoz masa již na začátku roku 2014 (vice se 26

Podobně se podařilo stabilizovat i trh se sýrem a v důsledku ruského embarga se export sýru propadl o proti roku 2013 jen o 8%. (European Commission 2014g) 27 Situace s mlékem je o něco složitější, protože na začátku roku 2015 skončily kvóty, které byly na produkci mléka uvaleny. Pokud zemědělec překonal hranici stanovenou kvótami, nedotal na toto množství navíc žádné dotace.

51

této problematice věnuje kapitola Zkušenosti EU s řešením krizí v zemědělství z minulých let). Jak je zřejmé již z výše uvedených faktů - na trhu je velký přebytek zemědělského zboží a zemědělci jsou nuceni skladovat zboží déle, než původně předpokládali - navyšují se jim tak náklady na uskladnění a další zpracování produktů tak, aby nepodlehly během tohoto skladování skáze 28. Přebytek těchto komodit na evropském trhu zvyšuje i tlak na cenu, který má opět negativní dopad na zisky zemědělců. Nelze v tomto případě posuzovat spotřebytelské ceny, se kterými se setkávají koncoví zákazníci na regálech obchodů. Je potřeba brát v potaz ceny výrobců - tyto ceny se velmi snížily a dochází tak k rozevření nůžek mezi spotřebytelskými cenami a cenami výrobců. Zejména producenti mléka a vepřového masa měli nasmlouvaný velký odbyt právě na ruském trhu. (Toman 2015) Evropská komise vyčíslila ztráty spojené s ruským embargem na dovoz potravin od jeho zavedení až do ledna roku 2015 na pět miliard eur. (Sharpe 2014) Méně znatelný, ale rozhodně ne zanedbatelný dopad má již zmíněné snížení cen zemědělské produkce v důsledku přetlaku na trhu - vedlo to k propadu tržeb v tomto sektoru. V případě, že by Rusko nezavedlo sankce na dovoz potravin z Evropské unie, mohl být tento meziroční zisk vyšší a evropské zemědělství mohlo mít více prostředků použít na investice a rozvoj. Způsobem jak se ze ztrátou tohoto významného odbytiště - velkého thu relativně jednoduše vyrovnat je najít odbytiště nová. Jenže nikde není záruka toho, že tyto trhy budou stejně výnosné, jako ruský trh. Navíc nové trhy mají ve většině případů své stabilní zdroje, takže pokud chce být produkce z Unie konkurence schopná, bude tomu muset přizpůsobit i cenu.

28

Např. výroba sušeného mléka.

52

3.3.2 Členské státy v návaznosti na přijaté ruské embargo Ve většině členských státu se spolu s ruským embargem zvedla jakási vlna patriotismu a objevil se apel ministrů zemědělství na preferenci tuzemských produktů. Například v České republice vyzval k preferenci české produkce jak ministr zemědělství Marián Jurečka, předseda agrární komory Miroslav Toman tak i prezident Miloš Zeman. (Echo.cz 2014) Pozadu nezůstal ani slovenský ministr zemědělství Ľubomír Jahnátek. Na Slovensku byly zavedeny v souvislosti s ruským embargem důkladné celní kontroly dovážených zemědělských produktů. (Migaľ 2014) Cílem těchto kontrol bylo předejít dumpingovým cenám na zemědělské produkty. K dokonalosti bylo toto opatření přivedeno povinností reportovat na Zemědělskou a potravinářskou inspekci Slovenska nákupní a prodejní ceny řetězců na potraviny dotčené embargem, aby se zjistilo, zda se nejedná o dumping. Toto opatření je dosti kontroverzní, protože nutí řetězce a obchodníky odkrýt své obchodní tajemství, byť oficiálně jen vůči státní správě. Otázkou zůstává, zda nejsou tato přijatá opatření a neskrývaná a na první pohled zřejmá výrazná podpora lokální produkce v rozporu s primárním právem a stanovenými cílí SZP - konkrétně s nediskriminací mezi výrobci a spotřebiteli uvnitř EU. (čl. 40, odst. 2 SFEU) Jako jednu z nejvíce zasažených zemí ruským embargem lze jistě označit Polsko, které vyváží velký objem zemědělské produkce do Ruska. Podle údaj EK podíl na embargem zakázaných produktech na vyvezené zemědělské produkci v Polsku tvoří více jak 66%. Polsko se však se zákazem vývozu svých potravin do Ruska nepotýká poprvé a tak i sám polský ministr zemědělství uvedl, že věří, že Poláci se dokáží s touto situací vyrovnat. Polsko bylo take prvním státem, na které bylo ruské embargo uvaleno (více v kapitole Zákazy dovozu zemědělských produktů z EU do Ruska). I Polsko se chce soustředit nejen na vývoz své produkce do jiných členských států, ale chce ještě vice podporovat již existující programy – např. Ovoce do škol. (Lemešany 2014)

53

Další členské státy – např. lze uvést Belgii - přišly s návrhem, že by zemědělskou produkci vykoupil sám stát a následně by se tyto produkty prodávaly se slevou v obchodech. Toto řešení se však nesetkalo s kladnou reakcí z dalších států – ty se obávaly zejména z ještě větší destabilizace trhu. Francie

od

začátku

prosazovala

přijetí

záchranného

balíčku,

ale

zdůrazňovala, že by tento záchranný balíček měl být řízen právě z evropské úrovně. Od počátku tak Francie odmítala uvolnění prostředků na pomoc zemědělců od jinud, než z prostředků určených pro SZP. (Euractiv.com 2014) Některé státy ovšem také vyjádřily svůj výrazný nesouhlas s postupem EU, se sankcemi, které v důsledku ukrajisnké krize na Rusko uvalila. Svůj odmítavý názor na řešení ukrajinské krize dalo jasně najevo např. Maďarsko Řecko nebo i Kypr (ukazuje nám tato mimořádná situace, jaký vliv má Rusko v některých členských státech EU?). Právě u těchto států, které se v rámci EU snaží prosazovat mírnější přístup vůči Rusku, uvažuje Rusko o uvolnění embarga.

29

Na evropské úrovni se státy k jednání ohledně důsledků ruského embarga sešly již na začátku září (tedt zhruba s měsíčním odstupem od vyhlášení tohoto embarga) a to na mimořádné schůze ministrů zemědělství v rámci Rady – 5. září 2014. Na této schůzce byla řešena pomoc se středně dobrým a dlouhodobým dosahem - většina ministrů vyjádřila podporu pro navýšení rozpočtu záchranného mechanismu pro hledání nových trhů pro odbyt zemědělské produkce z EU ministři jednali o způsobu, jak postupovat proti ruskému embargu a jednali o způsobu, jak zasaženým zemědělcům pomoci. Rada ministrů zdůraznila důležitost principu solidarity, na kterém zemědělská politika funguje. (Euractiv.sk 2014) Ministři se mimo jiné dohodli na potřebě i nadále pravidelně monitorovat (více o monitorování situace v kapitole Reakce Unie – přijatý kompenzační mechanismus 2014) situaci na zemědělském trhu a příjmout nástroj, který pomůže zemědělcům překonat toto těžké období. Rada ministrů zemědělství se shodla, že tato 29

V březnu 2015 oznámil ruský ministr zemědělství, že zahájil jednání s WTO a hledá se řešení, jak uvolnit ruské embargo pro některé (poslušné) státy EU. Spolu s tím bude provedena kvalitativní kontrola, aby se prověřila nezávadnost potravin z těchto zemí a mohly tak být případně obnoveny dodávky do Ruska. (Česká televize 2015)

54

výjimečná situace si i nadále vyžaduje intenzivní podporu ze strany EU. Členské státy ocenily již přijaté nástroje na podporu sektoru ovoce a zeleniny, mléka a mléčných výrobků, vyslovily ale také požadavek na přijetí záchranného mechanismu i pro jiné oblasti a diverzifikovat tak použité nástroje pomoci. Ministři také znovu otevřeli otázku distribuce ovoce, zeleniny a mléka do škol a potřebným osobám. Objevily se však i státy, které upozornily na to, že je potřeba zachovat stanovený rozpočtový strop pro SZP. (Council of the European Union 2014) K debatě o tom, jak postupovat proti ruskému embargu se připojil i Evropský parlament - poslanci zejména zdůraznili nutnost solidarity se zemědělci v této složité situaci. Zdůraznili také, že se již nejedná jen o zemědělskou krizi, ale o politický problém. Poslanci také upozornili, že tato situace nemůže být řešena jen z krátkodobého hlediska, ale musí být přijata dlouhodobá opatření, která pomohou stabilizovat oblast zemědělství. Mimo jiné také podpořili Radu s návrhem podpořit spotřebu ovoce, zeleniny a mléčných produktů a shodli se na tom, že by měli být vyplaceny prostředky ze záchranného mechanismu všem farmářům bez ohledu na to, zda jdou sdruženi v producentských organizacích či nikoliv. (Committee on Agriculture and Rural Development 2014)

3.3.3 Zájmové skupiny v návaznosti na přijaté ruské embargo Krátce po vyhlášení ruského embarga na dovoz evropských potravin se ozvaly

zájmové

skupiny

sdružující

farmáře

s

požadavkem

na

přijetí

kompenzačního mechanismu, který by pomohl překonat ztrátu způsobenou tímto embargem. (Matthews 2014) První opatření, které EK v souvislosti s ruským embargem přijala bylo opatření na pomoc ovocnářům a zelinářům - jednalo se o nařízení 913/2014 (broskve a nektarinky) a 932/2014 (zboží podléhající rychlé zkáze). COPACOGECA toto rychlé opatření ve svém prohlášení 11.8. 2014 uvítala, ale upozorňuje, že je potřeba příjmout silnější nástroje, které by zahrnovaly celý 55

zemědělský trh, který je těmito sankcemi zasažen. COPA-COGECA rovněž požadovala, aby Komise přijala další opatření, která by pokryla zemědělcům ztráty spojené s nutnosti stáhnout zboží z trhu a aby prostředky pocházely z jiných fondů, než které mají zemědělci běžně k dispozici. Varovala rovněž před možností, že pokud nebudou tyto prostředky připraveny dostatečně rychle, budou muset někteří producenti ukončit svou činnost, což bude mít jistě dopad i na jednotlivé národní ekonomiky. Generální tajemník COPA-COGECA zdůraznil, že je nepřijatelné, aby nesly důsledky politiky vůči Rusku pouze zemědělci a proto naléhavě apeloval na národní vlády i na Komisi, že je opravdu nutné příjmout další opatření na pomoc tomuto sektoru. Zdůraznil potřebu pravidelně monitorovat trh, aby se předešlo dalšímu snižování cen zemědělských produktů. (COPA-COGECA 2014a) Sama Komise organizovala od poloviny srpna schůzky s odborníky z členských států, kteří rozhodovali o tom, co bude a nebude zahrnuto na seznam kompenzačního mechanismu. (European Parliament 2014) Ke konci srpna (konkrétně 26. srpna 2014) stupňovala COPA-COGECA své výzvy pro přijetí dalších kompenzačních mechanismů na pomoc zemědělcům. Vzhledem k tomu, že se ceny zemědělských produktů propadly zhruba o 50% (podle COPA-COGECA), není přijatý pomocný balíček podle zástupců zemědělců dostatečný. Podle generálního tajemníka je další pomoc ze strany Unie nutná pro stabilizaci trhu, aby se předešlo spirálovitému efektu a předešlo se poškození ekonomik. Podle COPA-COGECA by měly být přijaty mimořádné mechanismy, protože zemědělci se již letos potýkali s nepříznivým počasím a ztráta takového významného trhu je pro ně další krutou ránou. A i nadále zdůrazňovali, že zemědělský sektor nenese vinu za ukrajinskou krizi a není podle nich spravedlivé, aby zemědělci platili za tyto následky. Vhodným opatřením by podle nich mělo být zrychlení vyplácení plateb zemědělcům a urychlení propagace pro získání nových trhů. S odstupem COPA-COGECA upozorňuje, že škody vzniklé embargem budou přesahovat rezervu, která je k dispozici v krizovém fondu - tedy více než 400 milionů eur a neměla by být vyplácena pouze z rozpočut SZP, ale měly by se najít prostředky i z jinýh politik. Před mimořádně svolanou Radou ministrů zemědělství 56

5. září 2014 se v Brusel sejde prezident COPA-COGESA spolu s předsedy národních zemědělských organizací a družstev, aby před jejím zasedáním prodiskutovali rozsah škod a jaké další prostředky bude potřeba pro zemědělce uvolnit. (COPA-COGECA 2014b) Po přijetí pomocného mechanismu ze strany Komise i v mléčném sektoru se COPA-COGECA vyjádřila 28. srpna 2014 potěšení, že Komise se vydala správným směrem, ale současně zdůraznila, že je potřeba příjmout další pomocná opatření. Toto opatření není podle COPA-COGECA dostatečné proto, že v některých členských státech se ceny mléka propadly až o 30% a tak bude přijetí dalších opatření stěžejní pro stabilizaci trhu. (COPA-COGECA 2014c) V další zprávě ze 6. září 2014 COPA-COGECA konstatuje, že přijatá opatření ze strany Unie pomohla stabilizovat trh, ale stále nejsou dostatečná. I nadále COPA-COGECA zdůrazňuje, že je potřeba zintenzivnit práci při získávání nových odbytišť. Měly by se také odstranit tržní překážky, které brání ve vývozu zemědělské produkce ze zemí EU na nové trhy. Po schůzce s ministry COPACOGECA zdůrazňuje, že by bylo vhodné aktivovat nové programy uvnitř Unie jako je např. mléko a ovce a zelenina do škol nebo poskytnutí přebytků lidem v nouzi. Prezident COPA-COGECA se také vyjádřil k tomu, že by měly být přijaté mechanismy prodlouženy, tak aby se stabilita trhu udržela co nejdéle. Také zdůrazňuje, že uvolněné prostředky na podporu sektoru ovoce a zeleniny nejsou dostatečné a Unie by měla uvažovat o uvolnění další prostředků, ovšem nejen z rozpočtu SZP, ale i z dalších sektorů. (COPA-COGECA 2014d) Na konci září (30. září 2014), po přijetí dalšího finančního balíčku na pomoc zemědělcům COPA-COGECA vyjádřila své potěšení, že byl přijat další kompenační balíček, ale současně také projevila své zklamání, že přijetí dalšího finančního balíčku trvalo Komisi tak dlouho. Za tu dobu totiž došlo k dalšímu snížení cen a zemědělcům tak vznikly další ztráty. Podle COPA-COGECA se tét situaci mohlo předejít včasnějším přijetím pomoci, na což apelovala již delší dobu. Z tohoto důvodu se rozhodla COPA-COGECA prosadit u Komise, aby bylo toto 57

opatření platné i zpětně, tak aby mohly být snížit ztráty, které některým zemědělcům díky této prodlevě vznikly. (COPA-COGECA 2014e) Jako další zapojení této zájmové skupiny do řešení ruského embarga můžeme chápat dopis Evropskému parlamentu z 15. října 2014, ve kterém COPACOGECA apeluje, aby nepodporoval návrh Komise na snížení výdajů na zemědělskou politiku v roce 2015. COPA-COGECA považuje tento návrh Komise za nepřijatelný vzhledem k okolnostem s ruskými sankcemi a upozorňuje, že není správné, aby zemědělci za přijaté sankce vůči Rusku tolik doplatili. COPACOGECA směřovala tento svůj apel i na jednotlivé ministry zemědělství. (COPACOGECA 2014f)

3.4

Nástroje EU na řešení krizí v SZP

Očekávána pomoc ze strany EU zemědělcům musela vycházet z pravidel nastavených

evropskou

legislativou.

V

této

kapitole

budou

představeny

mechanismy, které má Komise při přijímání krizového opatření k dispozici a z jaké legislativy při přijímání pomocného mechanismu může Komise vycházet. Mechanismy budou představeny jako arény, které poskutují EU prostor pro manévrování a jednání v případě podobných krizí.

3.4.1 Aréna první – statické ukotvení Opatření pro krizovou situaci bylo zavedeno do primárního práva již v roce 1974 a to v souvislosti se situací s hovězím masem - konkrétně čl. 44 SFEU (bývalý čl. 38 Smlouvy o ES) Tento článek hovoří o stanovení „...vyrovnávacího poplatku při dovozu produktu na trh, kde určitý produkt podléhá vnitrostátnímu systému organizace trhu nebo vnitřní regulaci, což může vést z hlediska soutěže k nepříznivému ovlivnění výroby stejného druhu produktu v jiném členském státě.” (čl. 44 SFEU) 58

Zemědělská politika a (nově od Lisabonské smlouvy i rybolov) jsou v primárním právu upraveny v Hlavě III Smlouvy o fungování Evropské unii. Jsou zde definovány cíle Společné zemědělské politiky (čl. 39, odst. 1 SFEU), je zdůrazněna zvláštní povaha zemědělské činnosti a poukazuje na to, že zemědělství je úzce spojeno s celým hospodářstvím (čl. 39, odst. 2 SFEU). V souvislosti s přijímání pomocného mechanismu na pomoc proti ruskému embargu lze poukázat na čl. 41b - který zavádí možná „...společná opatření pro podporu spotřeby určitých produktů.” (čl. 41b SFEU) Schválení poskytování podpor Radou na návrh EK je možný podle čl. 42 a a b – „...poskytování podpor může být schváleno k ochraně podniků, který jsou znevýhodněny strukturálními nebo příodními podmínkami či v rámci programu hospodářského rozvoje.” V čl. 43 odst. 3 je stanoveno, že „...Rada příjme na návrh Komise opatření týkající se stanovení cen, dávek, podpor a množstevních omezení… “ (čl. 43, odst. 3 SFEU). Z těchto výše uvedených článků primárního práva může tedy vycházet Komise v případě krizové situace, která si vyžaduje bezodkladnou podporu ze strany Unie. Tato opatření bývají vydávána prostřednictvím tzv. prováděcích aktů, které mají ve většině případů podobu delegovaných aktů, a na většinu návrhů prováděcích aktů v oblasti zemědělství předložených Komisí se vztahuje přezkumný postup, v jehož rámci mají EP a Rada “kontrolní pravomoci” – tedy kontrolní mechanismus mají stále v rukou jednotlivé členské státy.

3.4.2 Aréna druhá - specifikace První analýzu nástrojů řízení rizik a krizí představila EK již v roce 2001. Nemalý vliv na rozvoj těchto nástrojů měly i státy, které v této době předsedaly - ať už to bylo Španělsko nebo později v roce 2003 Řecko - byly to státy, ve kterých je velmi výrazně zastoupen zemědělský sektor, a podle toho také k této problematice přistupovaly.

59

Zavedení režimu jednotné platby umožnilo zemědělcům lépe rozvrhnout produkci podle aktuální poptávky a podle svých hospodářských možností - tato změna byla zavedena od roku 2005. Přímá platba měla ovšem i nevýhodu v tom, že zemědělci museli nést případnou tíhu krizí a rizik způsobenými výkyvy na trhu. Tyto krizové situace byly v dřívějších letech (před rokem 2005) kompenzovány zemědělcům formou cenové podpory a případně zásahy tržní politiky - tyto nástroje byly postupně nahrazeny ve sledureforem zemědělské politiky (které jsou specifikovány v kapitole Významné reform SZP – aneb historický exkurz). Prostředky pro řízení rizik a řešení krizí představila Evropská komise v roce 2005 (Evropská komise 2005) Komise v tomto dokumentu navrhuje nástroje, které by mohly nahradit - např. pojištění proti přírodním katastrofám, podporu vzájemných fondů (skupina producentů by v rámci těchto fondů sdílela rizika), podporu proti příjmovým krizím či záchranná sít v případě krize na trhu. (Evropská komise 2005) Rozpočtový rámec pro období 2014-2020 se poučil z předchozích výjimečných situací na trhu se zemědělskými komoditami a vytvořil pro toto období finanční rezervu pro případné výkyvy na trhu. Jedná se o tzv. bezpečnostní doložku, která umožňuje Komisi v případě velkých tržních výkyvů příjmout výjimečná opatření. Tato pojistka byla zavedena v souvislosti s kauzou e-coli (viz. kapitola Zkušenosti EU s řešením krizí v zemědělství z minulých let). Prostředky pro tyto výjimečné případy mají být čerpány z krizových rezerv a to v rámci víceletého finančního rámce. (Fantyš 2012: 11) Tato bezpečnostní doložka má podpořit reálnou záchrannou “síť” v rámci SZP a ne jen zajistit odbytiště pro zemědělské produkty. Vize pro SZP do dalších let je taková, že bezpečnostní doložka by se měla stát jedním ze základních nástrojů SZP. A co oním rizikem a krizí Evropská komise myslí - riziko „...předpokládá situaci, které

může

mít

různé

výsledky,

přičemž je

možné

odhadnout

pravděpodobnost každého z nich.” (Evropská komise 2005: 3) Riziko může mít negativní, ale i pozitivní vliv na další rozvoj, oproti tomu, krize bývá ve většině případů pouze negativní. Evropská komise krizí označuje „…nepředvídatelné situace, které mohou ohrozit životaschopnost zemědělských podniků a to jak na 60

místní úrovni, tak i na celého odvětví.“ (Evropská komise 2005: 4) Co se týká nástrojů v případě krize, nejsou nastavena tak pevně, jako v případě rizik - u krizí se spoléhá zejména na ad hoc řešení. Tzv. bezpečnostní doložka nebo-li základní ochrana proti příjmovým krizím je podmíněna ze strany EK:

● „...pomoc by se měla vztahovat na všechny zemědělce zasažené krizí ● platbu v krizi mohou získat zemědělci pouze v případě, že je jejich zisk nižší o 70% než v předchozím roce a to v podobě průměrného hrubého příjmu či ekvivalentu čistého příjmu v období předchozích tří let nebo průměru za tři roky založeném na období předchozích pěti let při vyloučení nejvyšší a nejnižší hodnoty ● částka plateb musí vykompenzovat méně než 70 % ztráty příjmu producenta v roce, kdy producent získal nárok na podporu příjmu ● částka plateb na stabilizaci příjmu musí být vztažena pouze k příjmu, nikoliv k druhu či objemu produkce daného producenta nebo k domácím či mezinárodním cenám platným pro danou produkci anebo k příslušným produkčním faktorům ● pokud je producent příjemcem plateb z jiných kompenzačních systémů, např. pro odškodnění za přírodní katastrofy, musí být celková platba nižší než 100 % ztráty…” (Evropská komise 2005: 8)

Tyto platby by měly být ovšem používány tak, aby nebyla narušena hospodářská soutěž. Komise za tímto účelem bude doplňkové platby velmi pečlivě posuzovat. Výše zmíněná bezpečnostní doložka vychází ze čtyř nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) v rámci nového finančního rámce pro roky 2014-2020. Tato nařízení odrážejí politickou dohodu mezi Komisí, Parlamentem a Radou EU reprezentovanou ministry zemědělství členských států. Prvním z nich je Nařízení 61

Evropského parlamentu a Rady (EU) 1308/2013 - Tržní záruky a to konkrétně z čl. 219 - Opatření proti narušení trh - podle tohoto článku je v případě „...výjimečné situace možný okamžitý zásah s cílem řešit narušení trhu.” Komise v takovém případě může přijímat akty v přenesené pravomoci. (Nařízení 1308/2013) Dalším v pořadí je Nařízení 1306/2013 - Horizontální otázky - čl. 25 Rezerva pro případ krizí v zemědělství – „...rezerva pro zemědělskou politiku na začátku každého roku uplatní snížením přímé platby prostřednictvím mechanismu rozpočtové kázně.” (Nařízení 1306/2013). Toto nařízení upravuje postup a pravidla pro finanční kázeň. Řízení rizik je ošetřeno v Nařízení 1305/2130 - Rozvoj venkova - čl. 36 Řízení rizik - v rámci tohoto opatření je možná podpora v případě výrazného poklesu příjmů zemědělců. Tyto prostředky jsou čerpány z fondu k poskytování kompenzací zemědělcům. (Nařízení 1305/2013) Posledním v řadě je Nařízení 1307/2013 - Přímé platby - čl. 30 Zřízení a využití vnitrostátní rezervy nebo regionálních rezerv - tuto rezervu si vytvoří členské státy „...lineárním procentuálním snížením režimu základní platby na vnitrostátní úrovni.” Tato rezerva potom může být využita mimo jiné ke kompenzování zvláštních nevýhod. (Nařízení 1307/2013)

3.4.3 Aréna třetí – zapojení praktiků

Komitologie představuje způsob - procedůru, jakou může být přijímana sekundární legislativa v EU – komitologie představuje prováděcí část. Sama komitologie tím, jak je nastavena působí až schizofrenně – komitologické výbory jsou ustanovany Radou, ale odpovidají se Komisi. Je to soustava procedur, které slouží ke kontrole Komise v jí svěřených pravomocích Radou a Evropským parlamentem (ten byl do dozoru nad komitologickými výbory zapojován postupně s následujícími revizemi primárního práva). Komitologické výbory se skládají z expertů z národních států, v čele takového výboru stojí vždu zástupce z Komise. Procedura komitologie byla v minulosti zavedena k urychlení budování společných 62

politik a zejména měla pomoci obnovit tehdy stagnující vývoj integrace 30 – první výbory vznikly právě v rámci Společné zemědělské politiky. Spolu s Jednotným evropským aktem byla komitologie ukotvena v primárním právu a později i reformována až do současné podoby31. Po poslední revizi primárního práva, provedeného Lisabonskou smlouvou, rozlišujeme dva druhy výstupů komitologie – delegované (mění prvky legislativy, které nejsou podstatné, kontrolu ex-post provádí Rada a EP) a prováděcí akty (doplňují legilativy, u které jsou nutné jednotné podmínky). (Brandsma – Curtin – Meijer: 2008: 822-824) Komitologie by rozhodně neměla být podceňována jako část legislativního procesu – komitologií bývá přijato více jako polovina sekundárního práva. (Brandsma – Curtin – Meijer: 2008: 825) Nařízení Evropské komise, která byla přijata v souvislosti s ruským embargem (např.: 913/2014 z 21. srpna 2014, 932/2014 z 29. srpna 2014) jsou nařízení, která byla přijata Komisí v přenesené pravomoci. Jedná se tedy o výše popsané delegované akty. Komise při přijímání těchto aktů vycházela z předchozích zkušeností (uvedeno v kapitole Zkušenosti EU s řešením krizí v zemědělství z minulých let), kdy je v takovéto výjimečné situaci zejména důležitá rychlost, s jakou je onen mechanismus přijat. Evropský parlament a Rada tato nařízení kontrolovala a schválila až zpětně. Poslední slovo tak mají i nadále členské státy, což je v souladu s teorií liberálnío intergovernmentalismu. V případě reakce na ruské embargo však byly přijaty i akty prováděcí. Prováděcí nařízení byla přijata zejména v případech, které upravovaly pravidla např. pro další skladování něktěrých produktu (např. u mléka). Dále byla prováděcí 30

Někteří autoři označují komitologii jako neviditelnou ruku, které posouvala integraci. (Brandsma – Curtin – Meijer: 2008: 824) Toto tvrzení v sobě skrývá i narážku na problém s transparentností, který byl a je komitologii často vyčítán. Evropský parlament po mnoho let bojoval proti tomu, že byl z jednání v komitologických výborech vyloučen. Postupně byly také komitologické výbory registrovány. Problém s transparentností byl způsoben zejména tím, že v komitologiclých výborech probíhají jednání za zavřenými dveřmi, mají tam přístup jen členové příslušného výboru a není tak umožněn náhled veřejnosti či zájmovým skupinám. Je to tedy jeden z důvodů, které podkládá argumenty o demokratickém deficitu v rozhodování na evropské úrovni. 31 V reformách se zejména odráželo postavení dalších institucí, které jsou zapojeny do legislativního procesu a to hlavně EP, které dalšími revizemi primárního práva získával více pravomocí v legislativním procesu.

63

nařízení přijata v případě prodoužení již jednou přijaté lhůty (opět jak již pro skladování, či pro vyplácení finanční podpory zemědělcům). Tato nařízení tak byla přijata v souladu s pravidly komitologie a jednalo se tak pouze o technikálii, která specifikovala již dříve schválený postup nařízením delegovaným.

3.4.4 Zkušenosti EU s řešením krizí v zemědělství z minulých let Sitauce, v jaké se společná zemědělská politika ocitla od minulého roku v srpnu po vyhlášení ruského embarga na dovoz potravin z Evropské unie do Ruska, nemá obdoby. Ruské embargo je politicky motivované. V minulosti zemědělská politika také čelila různým výzvám, které přiblížila část práce, která se věnovala stěžejním reformám této politiky, jednalo se ale především o konkurenceschopnsot zemědělské produkce ze Společenství a posléze řešení podpůrných mechanismů, které byly konkurenty mimo Společenství a Unii označovány až jako nekalá hospodářská soutěž. I přesto jsou v této kapitole uvedeny případy, které byly nějakým způsobem extrémní a které si vyžadovaly specifické řešení ze strany Evropské unie. Jedná se o události týkající se bezpečnosti potravin, ochrany zdraví a života lidí - zákaz dovozu části zemědělské produkce pocházející z Evropské unie či některého členského státu, byly tedy události odlišného charakteru, než kterým čelí Unie nyní. Důsledky jsou ovšem ve všech případech stejné – zemědělcům vznikají (nejen) finanční ztráty. V minulosti bylo zákazu dovozu zemědělských potravin take využíváno jako způsob regulace vznikajícího volného pohybu zboží mezi tehdejšími členskými státy32. V této kapitole budou uvedeny vybrané případy výjimečných situací v rámci zemědělské politiky z minulosti. Tyto případy jsou vybrány na základě toho, že zákaz dovozu některých zemědělských komodit měl značný dopad na producenty a do jisté miry je tedy podobný situaci, která nastala roku 2014 v srpnu.

32

Jako příklady takto využívané regulace volného pohybu zboží lze uvést dnes již legendární případy Cassis de Dijon, Dassonville.

64

3.4.4.1

Nekonkurenceschopnost evropského zemědělství

Tato problematika byla v podstatě již analyzováná v rámci významných reforem Společné zemědělské politiky. Nekonkurenceschopnost Evropy v zemědělské oblasti stála po druhé světové válce při vzniku této politiky v rámci Evropského společenství. Zemědělská produkce ze zemí Společneství byla velmi drahá a byla tak “utlačováná” produkcí z jiných států. Mechanismy, které pomohly nastartovat zemědělskou produkci, jsou podrobněji zmíněny v kapitole Principy a mechanismy SZP.

3.4.4.2

Nebezpečné potraviny obecně

Jak bylo naznačeno již v úvodu této kapitoly, epidemie a riziko nebezpečných potravin je pro dobré fungování trhu se zemědělskými produkty stejně nebezpečné, jako jednostranný zákaz dovozu potravin od třetí strany. V těchto krizových situacích je podpora ze strany EU nezbytná – zejmé pro zachování rovnováhy trhu. Samotná prevence v této oblasti je také dosti nákladná, proto se na jejím financování spolu s členskými státy podílí práve Unie. Příkladem dobré reakce Unie a následné intenzivní prevence může být prasečí mor. Touto nákazou bylo postiženo zejména Nizozemí (náklady spojené s přímými I nepřímými ztrátami se v letech 1997-1998 odhadují zhruba na 2 miliardy eur). EU na boj s touto chorobou věnovala 218 milionů eur a podařilo se tak tuto chorobu velmi výrazně eliminovat až téměř k vymícení a to ve většině členských států. (Evropská komise 2011b)

65

3.4.4.3

BSE – nemoc šílených krav

K prvním přenosům nákazy BSE přenesené krmivem údajně došlo již v letech 1981-1982. Tato nákaza se začala šířit prostřednictvím krmiva, které bylo chovnému skotu podáváno, tzv. masokostní moučkou. První potvrzený výskyt nákazy BSE ve členském státu Společenství byl prokázán ve Velké Británi již v roce 1986. V souvislosti s epidemií nemoci šílených krav (BSE) přistoupila Unie k mimořádnému opatření. Další vlna nákazy BSE se objevila ve Velké Británii33 ke konci 90. let (konkrétně v roce 1996), ze které se později rozšírila I do ostatních států Unie. Komise zakázala vývoz hovězího masa z Velké Británie a byl z její strany vypracován seznam specifických rizikových materialů, které pocházaly ze skotu a které nesmí být použity v potravinovém řetězci. Jako prevence před šířením této epidemie bylo také navrhnuto, aby nebyla používána pro krmení hospodářských zvířat kostní a masové moučky, k jejichž výrobě byly používány vnitřnosti zvířat. Komise toto opatření navrhla v roce 1999. Tato krmiva totiž nepodléhala speciálním testům a nemoc se tak prostřednictvím nich rychle šířila. Některé členské státy se k zákazu využívání tohoto krmiva připojily a ochranná opatření si ještě vice zpříšnily. Jako další opatření byl přijat zákaz vývozu hovězího masa z jedenácti členských států Unie, ve kterých se nákaza BSE objevila. (Ihned.cz 2000) Rovněž byly zavedeny cílené výzkumy a testy této nemoci (náklady na tyto výzkumy a testy byly ve výši cca 1 milionu eur) – díky těmto testům se podařilo snížit náklady na samotné testování zvířat. Komise uvádí, že v letech 2002-2006 činila úspora díky tomuto výzkumu zhruba 250 milionů eur. (Evropská komise 2011b)

33

Další ztráty - jak finanční, tak i v důvěře v maso a masné výrobky, přinesla nákaza slinivky a kulhavky. Tato nákaza se opět začala šířit ve Velké Británii – jako opatření ze strany EU byl přijat zákaz vývozu živých zvířat, masa, masných a mléčných výrobků z Británie do dalších členských států. Preventivně bylo poraženo několik tisíc ovcí, prasat a krav, aby se předešlo případnému šíření této nákazy po kontinentě. (Agris 2001)

66

Jako pomoc zemědělcům, kteří byli nuceni zlikvidovat velkou část produkce hovězíha masa34, byly v prní řadě uvolněny finanční prostředky z jednotlivých členských států. Komise také plánovala příjmout povinné zdravotní testy všech krav starších dvou let. Po souhlasu ministrů v Radě a schávelní EP byly uvolněny i finanční prostředky na pomoc postiženým zemědělcům. Částka ve výši 971 milionů eur byla uvolněná prostřednictvím kompenzačních plateb a kompenzovala zemědělcům finanční ztráty, které jim způsobil utracený dobytek, ale také propad cen masa na evropském trhu. (Ihned.cz 2001) Výsledkem této zemědělské krize bylo přijeté jednotného označení pro maso a masné výrobky v rámci zemí Unie a tyto harmnonizační předpisy musí být respekovány na příč Unií. Toto opatření vstoupilo v platnost v roce 2002. V důsledku této krize se take zlepšily hygienické kontroly u chovných zvířat. V souvislosti s epidemií BSE bylo přijato několik dalších nařízení jak Komise, tak Rady a Parlamentu, které upravovaly zacházení jak s krmivy pro jateční zvířata, tak pravidelný monitoring masa na trhu.

3.4.4.4

E. coli

Na jaře roku 2011 se objevila epidemie, jejíž příčinou byla konzumace čerstvé salátové zeleniny. Epicentrem této nákazy se stalo okoli Hamburku, ze kterého se rozšířilo do dalších členských států – celkem se případy onemocnění způsobeného bakteré EHEC35 objevilo v jedenácti členských státech. Komise v

34

Samotná jednání Rady ministrů zemědělství, která zasedala s cílem dosáhnout shody ohledně postupu v boji s touto nemocí, byla velmi ostře sledována a také provázena rozsáhlými protesty farmářů. Ti nesouhlasili s hromadným vybíjením dobytka a také požadovali vyšší finanční pomoc ze strany Unie. Konsenzus pro řešení této krize se mezi jednotlivými členskými státy hledal velmi těžko. Některé státy (severské státy) nesouhlasily s navyšováním již přijatých opatření, další naopak požadovali navýšení (Francie), jiní byly proti vybíjení starších zvířat (Německo). (Agris 2001) 35 Zdrojem a přenašečem této bakterie jsou přežvýkavci, kteří sice sami neonemocní, ale trusem tuto bakterii šíří dál. EHEC může v půdě nebo ve vodě přežít i několik týdnů. Bakterie se prostřednictvím vody a půdy může dostat do ovoce a zeleniny a konzumace takto „nakažené“

67

tomto případě musela a postupovala velmi rychle – oproti jiným krizovým případům způsobeným zemědělskými produkty se u této epidemie dlouhou dobu nevědělo, co ji způsobuje, respective z jakých produktů se nákaza šíří. Jedním z prvních opatření byla aktivace všech orgánů, které jsou zapojeny do krizového řízení. Byly stanoveny pravidelné schůzky a to na denní bázi. Rovněž byl aktivován systém včasného varovnání a výměni inforamcí pro potraviny a krmiva. (Evropský parlament 2011) Německo v rámci tohoto systemu informovalo EK 22. května 2011 o významném nárůstu počtu pacientů s akutními problémy způsobenými právě bakterií EHEC. (European Commission 2011a) Dále byla nastavena pravidla, pro jednotné postupování členských států v případě prevence a v případě postupování proti této epidemii, tak aby byl přístup co možná nejvíce jednotný a tedy i efektivní. Rovněž byly stanoveny pravidelné denní schůzky pracovních skupin. (European Commission 2011b) Protože se dlouhou dobu spekulovalo o původu nákazy, Komise vydala doporučení, aby členské státy postupovaly opatrně při spekulacích o původu nákazy. Šíření obavy z nákazy by ještě vice zkomplikovalo situaci výrobcům potravin, kteří vyvážejí svou produkci jak v rámci EU, tak i za její hranice. I v tomto případě je stěžejní rychlé jednání a stejně, jako to funguje i v jiných oblastech života, i z této situace se Unie poučila a získala další zkušenosti. Vzhledem k tomu, že bylo ohnicko nákazy idetifikováno v okolí Hamburku, bylo podle Komise zbytečné plošně zakazovat všechny zemědělské produkty z celé Unie a přijímat opatření na evropské úrovni. Do této epidemie zasáhlo i Rusko – jako preventivní opatření zakázalo dovoz veškerého ovoce a zeleniny z EU. Komise na tuto informaci reagovala vyslovením znepokojení směrem k zástupcům Ruska – ve svém oficiálním dopise upozorňovala, že epicentrum nákazy je jasně definované a rozhodně se netýká celé producke ovoce a zeleniny z EU. (European Commission 2011c) Na zrušení tohoto zákazu usilovně pracovaly i servisní skupiny EK. Na jednání 10. června mezi předsedou EK Jose Manuelem Barrosem a prezidentem Ruska Dmitrijem

syrové zeleniny nebo ovoce může být původem nákazy touto bakterií. (Infromační centrum bezpečnosti potravin 2011)

68

Medvěděvem bylo dohodnuto zrušení zákazu dovozu ovoce a zeleniny výměnou za zavedení certifikačního systémy, který by měl ručit za nezávadnost do Ruska dováženého ovoce a zeleniny z EU. (European Commission 2011d) Dovoz ovoce a zeleniny do Ruska byl povolen podpisem dohody mezi EU a Ruskem 22. června 2011. V návaznosti na předchozí jednání budou po určitou dobu označovány vyvážené produkty do Ruska přesným původem. Certifikát bude rovněž zárukou, že laboratorní výsledky ze země původu produktu neprokázaly přítomnost nebezpečné bakterie. Tato certifikace má být pouze dočasná a má být zrušena v okamžiku, kdy nebude 10 dní nahlášeno nový případ nákazy na lidech. (European Commission 2011e) Nutnost certifikace poté byla zrušena Ruskem 9. srpna 2011 – v této době již bylo potvrzeno, že epidemie nákazy E. coli skončila. (European Commission 2011f) Co se týká finanční škody jednotlivých zemědělců – než se podařilo zjistit původce této nákazy, předpokládalo se, že nákaza byla šířena z okurek, poté z klíčků mungo, rajčat, cuket, sladkých paprika nebo i ze salátů, což výrazně poznamenalo jejich odbyt. Komise se rozhodala postiženým zemědělcům uvolnit finanční pomoc a to v celkové výši 227 milionů eur. Tato částa byla čerpána z rozpočtu zemědělské politiky. Tyto prostředky byly určeny jednak jako náhrada pro zemědělce (stažení zemědělských produktů z trhu, nesklízení dozrávající produkce), kterým se v důsledku s touto epidemii snížil odbyt, ale také k obnovení důvěry od spotřebytelů – ve starchy z nákazy přestali spotřebytelé kupovat čerstvou zeleninu z některých členských států Unie. Původně plánovala Komise uvolnit 150 milionů eur na podporu zemědělců, takto částka byla ale postupně navyšována až na tuto uvedenou hranici – lze z toho vyvodit, že škody následkem epidemie E. coli byly mnohem vyšší, než se původně předpokládalo. (Evropská komise 2011) O pomoc ze strany Unie požádalo 22 z 27 členských států a o největší částku požádalo Španělsko (prvními podezřelými ze šíření nákazy byly španělské okurky). (EurActiv.cz 2011)

69

3.4.4.5

Zákazy dovozu zemědělských produtků z EU do Ruska

Ruské embargo na potraviny není ani zdaleka prvním embargem na dovoz potravin z Evropské unie. Dřívější zákazy dovozu potravin z Unie (respektive některých jejích členských států) byly ze strany Ruska z důvodu údajné obavy o bezpečnost potravin pocházející z Unie, respektive z některých jejích členských států - konkrétně se zákaz týkal dovozu vepřového masa a výrobků z něj z důvodu sanitární bezpečnosti. (European Commission 2013b: 11) Konkrétně Polsko má se zákazy dovodzu svých produktů do Ruska bohužel již bohaté zkušeností – např. V roce 2007 byl zakázan dovoz polského masa do Ruska opět z důvodu podezření na zdravotní závadnost. Tento zákaz byl zrušen až v roce 2008. Rusko mimo jiné hrozilo

zákazem dovozu evropských

zemědělských

(živočišných) produktů již na podzim v roce 2006. Oficálním důvodem pro tuto ruskou hrozbu byla obava o bezpečnost potravin pocházejících z některých zemí EU – konkrétně z Bulharska, Rumunska nebo i Polska. (Rettman 2006) Jako další ze série zákazu dovozu lze uvést zákaz dovozu vepřového, který byl vyhlášen v lednu 2014 a to kvůli podezření na africkou prasečí horečku, která se objevila u vepřového masa pocházejícího z Polska a Litvy. Legálnost tohoto opatření dokonce přezkoumávalo WTO. (Hutchison 2014) Zákaz dovozu vepřového masa začal být později označován jako předzvěst embarga na celou zemědělskou produkci z EU. Jako další předzvěst srpnového embarga byl zákaz dovozu mléčných produktů z Nizozemí - důvodem opět byl sanitární problém, a zákaz dovozu masa z Ukrajiny - v tomto případě byla údajným důvodem zákazu nedostatečná

kvalitativní

kontrola

a

nedodržování

standardů.

Dalším

pokračováním byl zákaz dovozu mléka a mléčných produktů z Ukrajiny na konci června 2014 a zákaz dovozu ovoce z Moldávie. Dovoz polského ovoce a zeleniny byl zablokován 1. srpna 2014 a to z důvodu údajné vysoké hladiny pesticidů a residuí. 70

Vzhledem k celkem bohatým zkušenostem umí Polsko (zejména se sortimentem masa, který byl v posledních letech embargem ze strany Ruska zasažen nejčastěji) již na takovéto výjimečné situace celkem dobře reagovat. Mimo jiné se začalo orientovat i na jiné trhy – zejména asijské, Dálný a Blízký východ. Poslký export se tak díky těmto negativním zkušenostem více diverzifikoval, i přesto bylo Polsko současným embargem také značně zasaženo.

71

4. Reakce Unie - přijatý kompenzační mechanismus 2014 Ve svém prvním prohlášení, ve kterém reagoval komisař Dacian Ciolos na ruské embargo, vyjádřil svou účast s evropskými zemědělci a zdůraznil, že Evropská unie má moderní nástroje včetně krizové rezervy, kterými pomůže překonat zemědělcům tuto těžkou dobu. Krizová rezerva byla připravena pro použití jen několik málo dnů po vyhlášení ruského embarga. Pro zemědělce bude nutné rychle se přeorientovat na nové trhy a najít nová odbytiště pro své produkty. Byla také ustanovena pracovní skupina, která měla připravit analýzu možných dopadů a navrhnout efektivní řešení této situace. (European Commission 2014b) Jako jedno z prvních opatření byl přijat zintenzivněný monitoring trhu, na kterém se budou podílet všechny členské státy. Schůzky specialistů z expertního týmu spolu s ministry zemědělství národních států budou konány na týdenní bázy po dobu nezbytně nutnou. Komisař pro zemědělství Ciolos zdůraznil, že je připraven udělat všechno pro to, aby byl přijat v případě potřeby potřebný nástroj. Reformovaná zemědělská politika má několik prostředků - rozpočtových i právních, kterými může na tuto situaci reagovat – jak již bylo ostatně představeno v kapitloe Nástroje EU na řešení krizí v SZP. (European Commission 2014c) Evropská komise také začala s pravidelným monitoringem vývoje cen zemědělských produktech, na které bylo uvaleno ruské embargo. Co se týká pomocných konkrétních nástrojů, jak vyplývá z předchozí kapitol a z prohlášení komisaře Ciolose, EU má několik možností, které mohou být v případě nestability na trhu použity. Některé z těchto mechanismů se spouští v podstatě automaticky, aktivace těch dalších může být provedena prováděcím aktem Evropské komise - o přijetí prováděcího aktu hlasují přímo zástupci členských států spolu s odborníky v komitologických výborech. Další možností je zmocnění EK Radou a Evropským parlamentem, aby přijala mimořádné opatření prostřednictvím tzv. delegovaných aktů a to bez nutnosti konzultovat přijetí těchto 72

delegovaných aktů se zástupci členských států v příslušném komitologickém výboru. A jaké konkrétní nástroje tedy Evropská komise přijala? EK přijala nástroj pro podporu trhu v hodnotě celkem 125 milionů eur a to za účelem podpořit přesycený trh s ovocem, zeleninou a mléčnými výrobky. Pomoc zrovna pro tuto část sektoru byla přijata proto, že tyto oblasti byly zasaženy nejvíce, nejdříve a v případě ovoce a zeleniny v plné sezoně, kterou již nebylo možné ovlivnit. Tato první finanční podpora se týkala těchto konkrétních produktů: 

nektarinek, broskví, ovoce a zelenina podléhající rychlé zkáze (produkty, které není možné dlouhodoběji uskladnit)



mléka a sýrů36

a byla dostupná od jejího zavedení v srpnu 2014 až do listopadu 2014, v některých případech (např. máslo a mléčné produkty) byla prodloužena až do konce roku 2014 (viz. níže). Evropská komise v tomto případě jednala velmi rychle – a toto první kompenzační opatření bylo k dispozici již 11. srpna (týkalo se právě zmíněných broskví a nektarinek). Dále bylo uvolněno 30 milionů eur (uvolněno 3. září 2014) pro podpůrné programy a propagaci za účelem pomoci přeorinetovat členské státy na nové trhy. Těchto 30 milionů eur bylo uvolněno navíc k 60 milionům eur z rozpočtu zemědělské politiky, které jsou pro rozvoj nových odbytišť ročně uvolňovány. (European Commission 2014d) Toto první mimořádné opatření s finanční pomocí bylo ve velmi krátké době vyčerpáno. K pozastavení tohoto balíčku právě z důvodu vyčerpání prostředku došlo na začátku září (konkrétně 3.9. 2014). (SZIF 2014) Ke konci září proto schválila Komise uvolnění dalších finančních prostředků v rámci krizového balíčku - tentokrát se jednalo o 165

36

Konkrétně se jednalo o tyto delegované akty: 913/2014 - broskve a nektarinky, 932/2014 - ovoce a zelenina podléhající rychlé zkáze (např. rajčata, stolní hrozny, kiwi, okurky, houby, batáty, brokolice, zelí, švestky, jablka a hrušky …) - tento delegovaný akt je platný až do konce listopadu 2014.

73

milionů eur37. Rozšíření finanční pomoci je v nařízení odůvodněno tím, že státy, které tradičně vyváží ovoce a zeleninu ruský trh budou nově hledat odbytiště nejprve mezi dalšími členskými státy. Přebytkem zboží se tak sníží cena i producentům, kteří běžně do Ruska nevyvážejí a tedy nejsou ruským embargem zasaženi a priori a vzhledem k nastavení pomocného mechanismu nemají v některých případech na finanční pomoc ani nárok. Nařízení se vztahuje také na producenty, kteří nejsou členy Producentské organizace. (Nařízení 1031/2014) Cílem tohoto pomocného nástroje je stabilizovat evropský trh tak, aby ztráta ruského odbytiště neznamenala přezásobení a měl by také pomoci předejít, v případě nejčernějšího scénáře, zhroucení zemědělského trhu EU. Komise při stanovování tohto prvního balíčku pomoci vycházela z obejmu vývozu do Ruska, a zahrnula k tomuto předpokladu i náklady na stažení zboží z trhu, spolu s náklady na distribuci, skladování a případně i nesklízení části zemědělské produkce. (European Parliament 2014) V následujících podkapitolách bude blížeji přiblížena situace v jednotlivých sektorech zemědělské politiky zasažených embargem a uvedena konkrétní nařízení, která upravovala pravidla pro přijatý pomocný mechanismus.

4.1

Ovoce a zelenina

Ovoce a zelenina byl tedy spolu s mlékem a mléčnými výrobky první sektor zemědělské politiky, který se mohl “těšit” z přijatých záchranných opatření a rovněž sektor, který byl zasažen nejvíce a uměl na tuto situaci zareagovat nejméně pružně. Výše zmíněná uvolněná finanční pomoc ve výši 125 milionů eur byla určena pro ovoce a zeleninu, která podléhá rychlé skáze a byla v tomto období v plné sklizni. Finanční prostředky byly určeny pro všechny zemědělce. Nezáleželo

37

Tyto nově uvolněné prostředky byly nově určeny také na mandarinky, pomeranče, jablka a hrušky, také na kiwi, švestky a stolní víno. Ze zeleniny se tento nově uvolnění balíček vztahoval na mrkev, okurky, papriky, rajčata, brokolici, květák, …

74

na tom, zda jsou členy Organizace producentů či nikoliv. (European Commission 2014g) Zemědělci z tohoto sektoru mohly rovněž využít některé operační programy, které vycházejí z Organizace producentů. Mezi tyto operační programy se řadí stažení zboží z trhu, pojištění sklizně či zřízení podílového fondu. Tyto operační programy pod patronací Organizace producentů mají běžně k dispozici podporu ve výši 4,1% z obratu této organizace. V tomto mimořádném případě byl tento limit navýšen na 4,6%.

Jako další z operačních opatření bylo dočasně navýšeno

množství ovoce a zeleniny distribuovaného konkrétním charitativním organizacím a školám, ale také jako potrava pro zvířata nebo k výrobě např. biomasy. (European Commission 2014g) Toto všechno jsou nástroje, které má EU a zemědělci prakticky okamžitě k dispozici a jsou to nástroje, které by mohly přispět k alespoň částečné stabilizaci trhu. Co se týká kroků ze strany přímo orgánů EU, bylo přijato Nařízení 932/2014, které stanovilo maximální výši podpory pro stažení, nesklízení a sklízení nezralých prodkutů. Toto nařízení bylo posléze doplněno o Nařízení 1031/201438 z 29. září 2014, ve kterém byla uvedena dodatečná cílená podpora, která byla odvozena od běžného dovozu těchto produktů v tomto období do Ruska 39. Kromě již výše zmíněných nařízení Komise vydala nařízení další, které upravují a mění nařízení již přijatá. Konkrétně se jedná o Nařízení 1371/2014 z 19. prosince 2014, které mění mimořádná podpůrná opatření, která byla přijata již v srpnu – byla prodloužena lhůta pro čerpání finanční pomoci a prodlouženy podmínky pro čerpání této finanční pomoci. Tato lhůta byla prodloužena až do června 2015. Toto nařízení upravuje mimo jiné i lhůty, ve kterých mohou zemědělci o finanční pomoc žádat a časové rozmezí, ve kterém může být tato finanční pomoc vyplacena. Součástí nařízení je take rozpis maximálního množství produktů přidělené podle členských států. (Nařízení 1371/2014)

38

Obě tato zmíněná nařízení byla přijata Komisí v přenesené pravomoci. Tímto opatřením se mělo předejít zneužití finanční pomoci zemědělci, kteří na ruský trh tradičně svou produkci nevyváží. 39

75

Všechna výše zmíněná nařízení vycházejí z Nařízení 1308/2013, které stanovuje pravidla pro takovéto krizové situace40 a měla retroaktivní účinek od 18. srpna 2014.

4.2

Mléko a mléčné výrobky

V sektoru mléka a mléčných produktů byl přijat mechanismus pro řízení trhu a následně byla přijatá opatření (ve spolupráci se soukromým sektorem) na skladování a zpracování mléčných produktů.41 Toto opatření mělo být účinné do konce září 2014, ale vzhledem k okolnostem bylo prodlouženo až do konce roku 2014 – prodloužení bylo provedeno Nařízením Komise v přenesené pravomoci č. 949/2014 ze 4. září 2014. Vyvezené množství sýru do Ruska bylo v roce 2013 zhruba 250 000 tun, po ruském embargo bude tedy potřeba hledat odbytiště pro nemalé množství opět na jiných trzích a podobně jako u ovoce a zeleniny i zde bude hledáno odbytiště nejdříve uvnitř Unie. Na podporu producentů sýru tak přijala Komise Nařízení v přenesené pravomoci č. 950/2014 ze 4. září 2014, které umožňuje producentům sýru žádat o finanční podporu u Evropské unie. Nařízení pamatuje na i na finanční pomoc na skladování. (Nařízení 950/2014) Vzhledem k tomu, že některé členské státy byly v oblasti mléka mléčných výrobku zasaženy více, než jiné členské státy, přijala Komise delegované Nařízení č. 1263/2014, kterým ustanovila mimořádnou pomoc producentům mléka z Litvy, Lotyšska a Estonska. Tato dodatečná pomoc může být vyplácena až do konce 40

Podrobněji o tomto nařízení v kapitole Nástroje EU na řešení krizí v SZP. Pro skaldování sušeného mléka a stanovení výše podpory předem jsou uvedeny podmínky v prováděcím nařízením Komise (EU) č. 948/2014 ze dne 4. září 2014. Podmínky pro skladování másla a stanovení výše podpory předem je uvedeno v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 947/2014 – tímto nařízením byla prodloužena lhůta pro skladování do 28. února 2015. Lhůta pro tuto podporu soukromého skladování byla nakonec Komisí prodloužena až do 30. září 2015. (Nařízení 2015/303) Dalším mimořádným opatřením bylo zahájení dřívější veřejné intervence u másla a sušeného mléka v roce 2015 a to již od 1. ledna 2015. (Nařízení 1336/2014) 41

76

dubna 2015. (Regulation 1263/2014) Mimořádná pomoc byla Nařízením Komise v přenesené pravomici z 19. prosince 2014 schválena také pro Finsko. (Nařízení 1370/2014) V tomto sektoru se objevil velmi výrazný tlak na cenu z důvodu přetlaku zboží na trhu. Komise uvádí, že došlo ke snížení cen v rámci tohoto sektoru průměrně v rozmězí o 0,1 – 10,3 %. Propad cen se v jednotlivých členských státech lišil a byl ovlivněn množstvím, jaké tento stát do Ruska vyvážel. (European Commission 2014g)

4.3

Maso

V sektoru masa je situace trochu odlišná - embargo na dovoz masa z EU bylo Ruskem vydáno již na začátku roku 2014 (viz. kapitola Zkušenosti EU s řešením krizí zemědělství z minulých let) a tak se tento sektor již měl čas nějakým způsobem přizpůsobit sníženému odbytu po ztrátě ruského trhu a ve střednědobém horizontu již byly hledány alternativy. (European Parliament 2014) I přesto byla v sektru masa, stejně jako v předchozích sektorech, pečlivě monitorována situace na trhu.

4.4

Další postup EU

Komise plánuje jako další opatření k dlouhodobé stabilizaci situace příjmout cílené kompenzace producentům, kteří byli nejvíce zasaženi oproti normálnímu stavu zemědělství. Ovšem tyto prostředky nemohou být čerpány nad rámec rozpočtu, který má SZP pro toto období schválený. Komise tak zdůraznila, že by se národní státy měly snažit nejprve vyčerpat všechny možnosti na národní úrovni a až poté se obracet na úroveň evropskou. Komise také cílila tento kompenzační 77

mechanismus přednostně na sezónní produkci, kterou již neměli zemědělci šanci v době vyhlášení embarga ovlivnit. Je rovněž v kompetenci členských států, jaké programy z těch, které Komise jako kompenzaci nabízí, využijí. (European Parliament 2014) Vzhledem ke zvolené rétorice Komise lze předpokládat, že další uvolnění prostředků již nebude následovat v takové míře, v jaké byly uvolněny již přijaté mechanismy - první ve výši 125 + 30 milionů eur a druhý ve výši 165 milionů eur. Všechna výše zmíněná opatření býla a mohla být Komisí přijata díky reformované SZP a také díky EP a Radě, kteří udělili Komisi nové pravomoci, které souvisí právě s provedenými reformami SZP. Komise tak může reagovat rychle a mimořádnými opatřeními minimalizovat dopady ruského embarga na producenty a na rozpočet jak Unie, tak jednotlivých členských států. Co se týká dalších opatření, Polsko požádalo Komisi o vznesení formální stížnosti k WTO - Rusko jako jeho člen ovšem nemůže jen tak svévolně bránit volnému obchodu. (Investiční web 2014) Podle některých členských států Unie tímto opatřením dokonce porušilo i mezinárodní právo. Polsko požadovalo přezkoumání legálnosti tohoto embarga z obchodního úhlu pohledu - státy, které jsou svázány spolupráci v rámci WTO samozřejmě musí respektovat pravidla, nastavená WTO pro volný obchod. (Schmeller 2014) Právnící EK ovšem příliš nedoporučovali podání této stížnosti - obávali se, že by to mohlo vyeskalovat obchodní konflikt Ruska s EU. (EurActiv 2014) I přesto je EU v otázce ruského embarga u WTO velmi aktivní a již se podařilo otevřít zákaz dovozu vepřového masa do Ruska ze začátku roku 2014. (European Commission 2015e) Je třeba podotknout, že zemědělci zasažení ruským embargem mohou i nadále využívat operační programy, veřejné intervenece či podpory soukromého skladování které již v SZP existují - na což upozornila i Rada EU. Z těchto jichž existujících program by měli zemědělci čerpat pomoc nejdříve. Další případné uvolnění finančních prostředků předpokládá Komise v průběhu roku 2015 po vyčerpání již existujích proguramů. Tomuto se také přizpůsoboval rozpočet pro zemědělskou politiku na rok 2015. Rovněž lze tuto situaci využít ke znovuotevření debat ohledně ovoce a mléka do škol, poskytování zemědělských produktů lidem v 78

nouzi či systému vyplácení podpory zemědělcům v rámci SZP. Ač je tato situace pro zemědělce nepříznivá, mohli by z ní na druhou stranu i získat za normálních okolností nesnadno prosaditelné změny.

79

5. SZP, zkušenosti z minulých let, ruské embargo a přijatý mechanismsus pomoci 2014 - shrnutí Jedním z cílů práce bylo odpovědět na otázku, jestli předcházely mechanismu pomoci nějaké příklady z minulosti. Na základě analýzy provedné zejména v části práce Zkušenosti EU s řešením krizí z minulých let lze konstatovat, že výjimečné situace v oblasti zemědělské politky existovaly prakticky od jejího založení, respective byly důvodem k jejímu vzniku. Ať již budeme jako příklad z minulosti chápad nekonurenceschopnost zemědělských produktů ve srovnání se světovou produkcí, která stála vlastně za vnizkem samotné SZP, až po případy týkajícící se potravinové bezpečnosti. Příčiny historických výjimečných situací v zemědělské politice měly odlišnou povahu, ale důsledek, který tyto výjimečné situace mají – tedy ať již otázky potravinové bezpečnosti či v této práci rozebírané ruské embargo, je pro zemědělce stejný. Na počátku výše uvedených případů – tedy situaci spojené s nákazou BSE nebo v nedávné minulosti kauza s E. coli, stála potravinová bezpečnost, která vedla k epidemii nákazy. Současné ruské embargo na dovoz zemědělské produkce (ale i předchozí zákazy dovozu části zemědělské produkce z některých států EU) částěčně také vycházelo z údajné obavy Ruska o bezpečnost potravin dovážených z Evropy – africká chřipka v případě masa, či vysoký obsah residuí v ovoci a zelenině. Vzhledem k okolnostem museli, ať již na popud členských států nebo evropské úrovně, zemědělci ve zmíněných případech zlikvidovat, či stáhnout nebo nesklidit část produkce, což pro ně znamenalo nemalé finanční ztráty a mimo jiné i ztrátu důvěry ze strany spotřebitelů. Na kompenzaci těchto ztrát se podle nastavení zemědělské politiky v evropské legislative vždy podílela i EU. A podobně jako tomu bylo i v současnosti s pomocným mechanismem přijatým v souvislosti s ruským ebargem, i v minulosti byla postupně přijatá finanční pomoc ze strany Unie navyšována, tak aby adekvátně odpovídala vzniklé situaci. 80

Na uvedených příkladech z minulých let je také zřejmé, že se ani zdaleka nejedná o první embargo ze strany Ruska na zemědělskou produkci EU. Jak je představeno v kapitole Zkušenosti EU s řešením krizí z minulých let, Rusko se k tomuto kroku uchylovalo v posledních letech poměrně často. Oproti současnému stavu se však v minulých letech jednalo o obavu ohledně nezávadnosti do Ruska dovážených potravin – ať již to bylo v případě kauzi E. coli, kdy byl dokonce dohotnut s Ruskem speciální režim certifikace ovoce a zeleniny nebo na počátku roku údajná obava z africké pracečí hořečky u vepřového masa. Bude zajímavé sledovat přístup Ruska do budoucnosti – jak ukazují nedávné události, Rusko se nebrání embargo používat čím dál více jako politickou zbraň a prostředek manipulace (nejdříve uvalnením embarga na dovoz zemědělské produkce z EU, nyní možné uvolnění tohoto embarga, ale pouze pro některé “poslušné” státy). Jediným účinným a dlouhodobějším řešením, jak nedovolit Rusku s EU manipulovat je najít opravdu adekvátní náhrady za ruský trh a nespoléhat na stabilní dodávky do Ruska v takovém objemu, jako tomu bylo až do loňského roku, tak aby na těchto dodávkách nebyli (někteří) zemědělci existenčně závislí. Práce také v předchozích kapitolách přiblížila fungování zemědělské politiky, nástroje a mechanismy, které tato politika využívala a využívá. Rovněž byla přiblížena situace před přijetím embarga ze strany Ruska na dovoz potravin z vybraných zemí, mezi nimiž je i Evropská unie. Jednalo se o reakci na ekonomické sankce, na kterých se shodly jak členské státy EU, tak i USA. Toto politické rozhodnutí mělo (a má) velmi vážné důsledky pro politiku, která s tímto rozhodnutím v podstatě nesouvisí. Toto ovšem poukazuje na již v práci zmíněnou provázanost jednotlivých politik EU. Dalším z cílů této práce bylo zodpovědět otázku: Jaká je opora kompenzačního mechanismu v legislative Evropské unie? Pomocný mechanismus, který byl v rámci ruské a ukrajinské krize ve Společné zemědělské politice přijat, podle výše uvedené analýzy, může být a je opřen o několik článku primárního práva z části věnované zemědělské politice – Hlava III. Konkrétně se jedná o 81

čl. 41b, který stanovuje možnost přijetí opatření pro podporu spotřeby určitých produktů, dále čl. 42a a b, který uvádí možnost podpory podnikům, které jsou znevýhodněné strukturálními nebo přírodními podmínkami. Na základě primárního práva tak může, jak je analyzováno výše, Komise příjmou prováděcí či delegované nařízení, kterým upravuje přesnou podobu přijaté pomoci. Přesné vymezení těchto prováděcích a delegovaných aktů Komise se odkazuje na již existujících nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), která přesně vymezují, je míněno rizikem (pro trh) a co krizí. Tato nařízení upravují jednotlivé možnosti v oblasti Opatření proti narušení trhu (Nařízení 1308/2013), stanovují Rezervu pro případ krizí v zemědělství (Nařízení 1306/2013), samotné Řízení krizí (Nařízení 1305/2013) a v neposlední řadě je v tomto sekundárním právu upraveno i Zřízení a využití vnitrostnání rezervy nebo regionálních rezerv (Nařízení 1307/2013). Co se týká procesní stránky a specifikace pomocného mechanismu postupně přijímaného Komisí v reakci na ruské embargo – jednalo se o akty delegované a prováděcí. Delegované akty byly přijímány v případě nastavování fungování konkrétního mechanismu pomoci a byly tedy i posléze schváleny členskými státy, což je v souladu s teorií liberálního intervoernmentalismu, podle které mají rozhodující hlas právě členské státy. Prováděcí akty byly naopak přijímány v případě potřeby upřesnit či změnit již přijatá nařízení a jednalo se tak v tomto případě pouze o technikálii, která např. prodlužovala možnost zažádání si zemědělců o finanční pomoc ze strany Unie. Komitologie tak představovala jakousi třetí úroveň legislativních aktů, kterými byla ošetřena pomoc zemědělcům, které zasáhlo ruské embargo na vývoz zemědělské produkce.

82

6. Závěrečné shrnutí Evropská unie na vyhlášené ruské embargo reagovala skutečně velmi rychle. Komise přijala první opatření pro stabilizaci trhu již 11. srpna - tedy čtyři dny po jeho zveřejnění. Pomoc, kteoru Unie zemědělcům poskytla bychom mohli rozdělit do tří bloků - finanční, skladovací a propagační. Finanční oblast představuje uvolněné prostředky ve výši 125 + 30 milionů eur, které měly posloužit prvním zasaženým zemědělcům - tedy těm, jejichž produkty byly v době vyhlášení embarga v plné sklizni a nebylo tak možné ovlivnit její množství. Později byla uvolněna další pomoc ve výši 165 milionů eur. Prostředky z těchto balíčků měly kompenzovat ztrátu ruského trhu, poskytnout zemědělcům náhradu finančních prostředků v případě, že se rozhodli úrodu vzhledem k přetlaku zboží na trhu nesklízet ale i náklady spojené s delším uskladněním již sklizené produkce. Finanční pomoc byla určena zejména pro producenty ovoce a zeleniny, kteří neměli v době plné sklizně možnost reagovat na vzniklou situaci. Prostředky na skladování a další zpracování byly určené na náklady spojené s delším skladováním, které bylo způsobeno přetlakem zboží na trhu. Delší uskladnění u produkce, která to umožňuje, částečně zabránilo snížení ceny, ke které by došlo v případě, že by se zemědělci snažili veškerou sklizeň prodat na evropském či jiném trhu. V tomto případě se jednalo zejména o mléko a mléčné výrobky. A do této pomoci byl zapojen i soukromý sektor. V bloku finančních prostředků určeném k propagaci evropské zemědělské produkce, byly prostředky cíleny zejména na získání nových odběratelů z mimoevropských trhů. K tomuto účelu bylo určeno oněch 30 milionů eur. V tomto případě se ovšem nejedná o novinku zavedenou v souvislosti s ruským embargem - v rámci rozpočtu pro SZP jsou každý rok vyčleňovány prostředky ve výši cca 60 milionů eur na tuto promoční politiku. Pro rok 2014 byl ovšem rozpočet pod tíhou událostí navýšen o 50 %. 83

Z posledních zpráv, které hodnotí situaci v zemědělství po vyhlášení ruského embagra je zřejmé, že se evropským zemědělcům podařilo najít nová odbytiště ať už v rámci členských států nebo i na jiných trzích. Objevují se ovšem zprávy, kdy zejména produkce ovoce a zeleniny je z evropských trhů v nepravidelných intervalech zkupována ruským trhem. A to jak přes některé evropské státy, které nejsou členy EU, tak i např. přes Turecko. Toto “impulzivní” chování ruského trhu se objevovalo i v minulých letech a jednorázové vykoupení dostupné produkce vedlo ke skokovému navýšení cen. Tato situace se objevila i letos např. před Velikonocemi kdy ruský trh vykoupil zásoby v Nizozemí a to přímo vedlo ke zdražení ovoce a zeleniny na celém trhu. A funguje i na trhu s mlékem a masem, kdy se zprostředkovaně přes Bělorusko dodávají tyto komodity do Ruska. Export z EU do Běloruska se v roce 2014 a to zejména v jeho druhé polovině vyšplhal na 70 000 tun, ale v předchozím roce nevyvážela EU do Běloruska téměř žádné z těchto zemědělských produktů. (European Commission 2014g) Co se týká opory pro přijaté mechanismy v primárním právu, bylo uvedeno, že lze v tomto případě vycházet ze Smlouvy o fungování EU a to z Hlavy III, která se přímo Společné zemědělské politice (a rybolovu) věnuje a rovněž z příšlušných upřesňujících aktů sekundráního práva a v neposlední řadě také z komitologické procedury. V rychlé reakci Evropské unie jsme mohli sledovat dobře zvládnutý krizový management, kdy byla Unie schopná využít nástroje, které pro tyto výjimečné situace již má k dispozici a pomohla tak předejít mnohem větším následkům, které ruské embargo mohlo mít na zemědělství v EU. Unie také dobře využila tržní mechanismy ke stabilizaci situace na národních trzích. Vzheldem k povaze SZP byla v práci věnována částečně pozornost i zájmovým skupinám – přednostně sdružení COPA-COGECA, která představuje přední zájmovou skupinu v oblasti zemědělství.

Vzhledem k reakcím této

zájmové skupiny na jednotlivá opatření, která postupně Komise v reakci na ruské embargo přijímala je zřejmé, že nenaplňovaly její očekávání, ale z dalších přijímaných opatření ze strany EU lze vypozorovat, že názor zájmových skupin byl 84

i v tomto případě pro EU důležitý. Ostatně zájmové skupiny byly přizvány v počátku přípravy pomocných mechanismů k přípravě seznamů zemědělské produkce, na kterou budou poskytnuty pomocné finanční prostředky ze strany Unie. Zkušenosti EU s krizemi v zemědělství z minulých let pomohly zejména v sektoru masa, které bylo zasaženo embargem jako první ze zemědělské oblasti, kdy na zmíněných příkladech krizí z minulých je zřejmé, že se nejedná o první zákaz dovozu (části) zemědělské produkce EU do Ruska. Ostatně na základě zkušeností s krizovými situacemi v SZP byla v rámci poslední reformy SZP doplněna i finanční rezerva pro mimořádné situace. Aktuální vývoj situace a to zejména z posledních několika týdnů tohoto roku ukazuje další zajímavé prvky ruského embarga. Rusko by mohlo tohoto tržního omezení využít k dalšímu rozvrácení jednoty uvnitř EU – např. v okamžiku, kdy by opravdu došlo k výjmutí některých členských států EU z tohoto zákazu. Tato oblast by mimo jiné mohla být námětem pro další výzkum.

85

7. Seznam použitých zkratek COPA – Committee of Professional Agricultural Organizations EAFRD – European Agricultural Fund for Rural Development EAGF – European Agricultural Guarantee Fund EAGGF – European Agricultural Guidance and Guarantee Fund EK - Evropská komise EP - Evropský parlament EU - Evropská unie GATT – General Agreement on Tariffs and Trade JEA - Jednotný evropský akt SAPS – Single Area Payment Scheme SFEU - Smlouva o fungování EU SPS – Single Payment Scheme SZP, CAP - Společná zemědělská politika (Common agriculcure policy) WTO - Světová obchodní organizace ZS - Zájmová skupina

86

8. Seznam tabulek a grafů Tabulka č. 1: Největší světoví exportéři zemědělské produkce (v miliardách eur) 19.strana Tabulka č. 2: Výdaje z rozpočtu EU v okruhu 2 - Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi v letech 2007-2013 (údaje jsou v miliardách EUR v cenách z roku 2004) – 38.strana Tabulka č. 3: - Rozpočet Společné zemědělské politiky ve finančním rámci 20142020 (údaje jsou uvedeny v miliardách EUR) – 39.strana Tabulka č. 4 : Kategorie potravin vyvezených do Ruska v roce 2013 – 48.strana Tabulka č. 5 : Hodnota zemědělských produktů EU vyvezených do Ruska v roce 2013 v členských státech v milionech eur – 49. - 50.strana

Graf č. 1: Zemědělský export EU po položkách 2013 – 19.strana Graf č.2: Dlouhodobý vývoj prostředků na zemědělský sektor 1980 - 2007

-

37.strana Graf č. 3: - Vývoj financování Společné zemědělské politiky v létech 1992-2020 (údaje jsou uvedeny v současných cenách) – 40.strana

87

9. Zdroje Veškeré internetové zdroje byly ověřeny k datu 12.května 2015.

9.1

Primární zdroje

COUNCIL of the EUROPEAN UNION (2014). Press Realise, Extraodrinary Council meeting Agriculture and Fisheries. Brusseless: Council of hte European Union. Dostupné on-line: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/agricult/1446 67.pdf

COMMITTEE on AGRICULTURE and RURAL DEVELOPMENT (2014). Russian Ban: Agriculture Committee calls for more actions and money to support EU farmers.

Dostupné

on-line:

http://www.europarl.europa.eu/pdfs/news/expert/infopress/20140905IPR59401/201 40905IPR59401_en.pdf

COPA-COGECA

(2014a).

Press

Realease:

Copa-Cogeca

welcomes

EU

Commission move to take action to help. Brusseless: COPA-COGECA. Dostupné on-line:

http://www.copa-cogeca.be/Download.ashx?ID=1253780&fmt=pdf COPA-COGECA (2014b). Press Realease: COPA-COGECA steps up calls for additional support for EU farm sector in response to Russian ban, as Polish farmes take to the streets. Brusseless: COPA-COGECA. Dostupné on-line:

http://www.copa-cogeca.be/Download.ashx?ID=1256673&fmt=pdf

88

COPA-COGECA (2014c). Press Realease: COPA-COGECA says European Commission action in EU dairy sector in response to Russian ban step in right direction but does not go far enough. Brusseless: COPA-COGECA. Dostupné online:

http://www.copa-cogeca.be/Download.ashx?ID=1258277&fmt=pdf COPA-COGECA (2014d). Press Realease: COPA-COGECA urges EU farm ministers and Commissioner Ciolos to take further measures to alleviate pressure on producers hit by Russian ban on farm exports. Brusseless: COPA-COGECA. Dostupné on-line:

http://www.copa-cogeca.be/Download.ashx?ID=1261579&fmt=pdf COPA-COGECA (2014e). Press Realease: Copa-Cogeca says new aid package for EU fruit and vegetable sector step in right direction to alleviate impact of Russian ban but stronger action will be required. Brusseless: COPA-COGECA. Dostupné on-line:

http://www.copa-cogeca.be/Download.ashx?ID=1275279&fmt=pdf COPA-COGECA (2014f). Press Realease: Copa-Cogeca attacks EU Commission plans to slash agriculture spending in 2015 when farmers and agri-cooperatives hit by unprecedented Russian crisis. Brusseless: COPA-COGECA. Dostupné on-line:

http://www.copa-cogeca.be/Download.ashx?ID=1281875&fmt=pdf DECREE NO. 560 (2014). On Measures Implementation of Decree No. 560 of August 6, 2014, of President of Russian Federation “On Applicatoin of Special Economic Measures to Protect Security of Russian Federation”. Dostupné on-line: https://portal.iecanada.com/public/file/Government%20Order%20on%20Implemen ation%20of%20Presidential%20Decree%20560%20On%20Special%20___.pdf

89

EUROPEAN COMMISSION (1997). Agenda 200: For a stronger and wider Union. Luxembourg: European Communities. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/cap-history/agenda-2000/com97-2000_en.pdf

EUROPEAN COMMISSION (2011a). Escherichia coli outbreak in Germany: Shiga toxin-Producing Escherichia coli (STEC). Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/food/food/coli_outbreak_germany_en.htm

EUROPEAN COMMISSION (2011b). E. Coli outbreak in Germany: Commission notifies Member States on one of the sources responsible for the contamination. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/food/food/docs/espresso_26052011.pdf

EUROPEAN COMMISSION (2011c). European Commission considers the Russian ban on imports of EU vegetables as disproportionate and requests its immediate withdrawal. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-11-370_en.htm

EUROPEAN COMMISSION (2011d). E. coli outbreak: laboratory confirmation of contamination source is major breakthrough, says Commissioner John Dalli. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/food/food/docs/comm_espresso_ecoli_11062011_en.pdf

EUROPEAN COMMISSION (2011e). EU-Russian Federation agreement leads to immediate resumption of trade of vegetables. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-11-445_en.htm EUROPEAN COMMISSION (2011f). Commission weolcomes Russia’s decision to cancel temporary import requirements for fresh EU vegetables. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-11-552_en.htm 90

EUROPEAN COMMISSION (2013a). Agricultural Policy Perspectie Brief: Overview of the CAP reform 2014-2020. Brussels: European Commssion. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/policy-perspectives/policy-briefs/05_en.pdf

EUROPEAN COMMISIONN (2013b). Agricultural trade in 2013: EU gains in commodity exports. Brussels: European Commisionn. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/trade-analysis/map/2014-1_en.pdf

EUROPEAN COMMISSION (2014a). Agricultural trade in 2013: EU gains in commodity export. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/trade-analysis/map/2014-1_en.pdf

EUROPEAN COMMISSION (2014b). Statement by Commissioner Dacian Ciolos Concerning the Ban on EU Argicultural Exports into the Russian Federation. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/ciolos/headlines/news/2014/08/201408-08_en.htm

EUROPEAN COMMISSION (2014c). Commission statement after Mangement Committee today to assess the potential impact of Russian sanction on EU Agriculture products. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-929_en.htm

EUROPEAN COMMISSION (2014d). Questions & Answers on the potential impact of the Russian measures against EU agricultural products and the EU response so far. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-14-517_en.htm

91

EUROPEAN COMMISSION (2014f). Short Term Outlook for EU arable crops, dairy and meat markets in 2014 and 2015. European union: European Commission. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/markets-and-prices/short-term-outlook/pdf/201410_en.pdf

EUROPEAN COMMISSION (2014g). Information note on the Russian ban on agrifood products from the EU. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/russian-import-ban/pdf/info-note-03-09_en.pdf

EUROPEAN COMMISSION (2015a). Agricultural and Rural Developmnet: The Common Agricultural Policy after 2013. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/cap-post-2013/index_en.htm

EUROPEAN

COMMISSION

(2015b).

Agricultural

and

rural

development:

Conference “The CAP towards 2020 - taking stock with civil society”. Brussels 13/07/2012. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/events/cap-conference-2012_en.htmhttp:///h http:///h EUROPEAN COMMISSION (2015c). Agricultural and rural development: “The CAP post 2013” Conference on the public debate, Brussels 19-20 July 2010. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/cap-post-2013/conference/19-07-2010_en.htm

92

EUROPEAN COMMISSION (2015d). Short Term Outlook for EU arable crops, dairy and meat markets in 2015 and 2016. European union: European Commission. Dostupé on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/markets-and-prices/short-term-outlook/pdf/201503_en.pdf EUROPEAN COMMISSION (2015e). “EU responses to the Russian import ban: questions & answers. Brussels: European Commission. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/russian-import-ban/questions-andanswers/qa8_en.htm EVROPSKÁ KOMISE (2005). Sdělení Komise Radě o řízení rizik a řešení krizí v zemědělství. Brusel: Evropská komise. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52005DC0074&from=CS EVROPSKÁ KOMISE (2011a). Větší podpora pěstitelům zeleniny na zotavení z krize

E.

coli.

Brusel:

Evropská

komise.

Dostupné

on-line:

http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/938&format=DOC &aged=0&language=CS&guiLanguage=en EVROPSKÁ KOMISE (2011b). Rozpočet EU: peníze využité tam, kde je jich třeba a kde vám přinášejí prospěch. Brusel: Evropská komise. Dostupné on-line: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-11-469_cs.htm EVROPSKÁ KOMISE (2015a). Zemědělství. Brusel: Evropská komise. Dostupné on-line: http://europa.eu/pol/agr/index_cs.htm

93

EVROPSKÁ KOMISE (2015b). Zemědelství a rozvoj venkova: Rozvoj venkova 2014-2020. Brusel: Evropská komise. Dostupné on-line: http://ec.europa.eu/agriculture/rural-development-2014-2020/index_cs.htm EVROPSKÝ PARLAMENT (2011). Propuknutí epidemie EHEC v členských státech EU.

Štrasburg:

Evropská

parlament.

Dostupné

on-line:

http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=//EP//TEXT+CRE+20110607+ITEM-006+DOC+XML+V0//CS EVROPSKÝ PARLAMENT (2013). Zemědělská politika EU 2014 - 2020: EP posvětil zelenější a spravedlivější SZP. Dostupné on-line: http://www.europarl.europa.eu/news/cs/newsroom/content/20131118IPR25538/html/Zemědělská-politika-EU-2014-2020-EPposvětil-zelenějš%C3%AD-a-spravedlivějš%C3%AD-SZP Lisabonská smlouva 2009. Dostupné on-line: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/st06655.cs08.pdf Nařízení 1306/2013. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU). Č. 1306/2013. Dostupné on-line: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2013:347:0549:0607:cs:PDF Nařízení 1307/2013. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32013R1307&from=enhttp://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32013R1307&from=en

94

Nařízení 1308/2013. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32013R1308&from=EN Nařízení 913/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 913/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R0913&from=en Nařízení 932/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 932/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32014R0932 Nařízení 947/2014. Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 947/2014. Dostupné online: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R0947&from=en Nařízení 948/2014. Províděcí nařízení Komise (EU) č. 948/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R0948&from=en Nařízení 949/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 949/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R0949&from=en

95

Nařízení 950/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 950/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R0950&from=en Nařízení 1031/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU). Č. 1031/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R1031&from=en Nařízení 1336/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1336/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R1336&from=en Nařízení 1337/2014. Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1337/2014. Dostupné online: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R1337&from=en Nařízení 1370/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1370/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R1370&from=en Nařízení 1371/2014. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1371/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014R1371&from=CS

96

Nařízení 2015/303. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/303. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32015R0303&from=en

EUROEPAN PARLIAMENT (2014). 18. Impact on European agriculture of the trade ban on agricultural products and foodstuffs from the EU, imposed by the Russian Federation (debate). Strasbourg: European parliemant. Dostupné on-line: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=CRE&reference=20140915& secondRef=ITEM-018&language=EN

Regulation 1236/2014. Commission delegated regulation (EU) No 1263/2014. Dostupné on-line: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/en/TXT/PDF/?uri=OJ:JOL_2014_341_R_0002

9.2 ELAZAR,

Sekundární zdroje Daniel J. (1987). Exploring Fedralism. Tuscaloosa: University of

Alabama Press.

DONALD, F. Paul (2002). The Common Agricultural Policy, EU enlargement and the conservation of Europe's farmland birds. Royal Society for the Protection of Birds. Agriculutere, Ecosystems and Environment, 89. pp. 167-182. FIALA, Petr. (1993). Zájmové skupiny a zprostředkování zájmu v moderních demokraciích. Politologický sborník, svazek 3. FIALA, Petr. (1998). Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal.

97

FIALA, Petr. (1999). Definice zájmových skupin. K některým teoretickým problémům výzkumu organizovaných zájmů. Politologický časopis, ročník VI., č. 1. FOJTÍKOVÁ, Lenka - LEBIEDZIK, Marián (2008). Společné politiky EU: Historie a současnost se zaměřením na Českou republiku. Praha: C. H. Beck. ISBN 978-807179-939-9 GERRING, John (2004). „What Is a Case Study and What Is It Good for?“. American Political Science Review, roč. 98, č. 2, pp. 341–354.

HILL, Berkley. (2012). Understanding Common Agricultural Policy. London and New York: earthscan. KÖNIG, Petr - LACINA, Lubor (2004). Rozpočet a politiky Evropské unie. Praha: C. H. Beck. ISBN 80-7179-846-0. KOŘAN, Michal (2008). Jednopřípadová studie. In: Drulák, Petr a kol.: Jak zkoumat politiku. Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, pp. 28-61 KRATOCHVÍL, Petr (2008). Teorie evropské integrace. Praha: Portál. LEVY, Jack S. (2008). „Case Studies: Types, Designs, and Logics of Inference“. Conflict Management and Peace Science, roč. 25, č. 1, pp. 1–18.

LOWE, Philip - BULLER, Henry - WARD, Neil (2002). Setting the next agenda? British and French approaches to the second pillar of the Common Agricultural Policy. Journal of Rural Studies, 18 (2002), pp. 1-17.

98

MORAVCSIK, Andrew (1998). The Choice for Europe. Social Purpose and State Power from Messina to Maastricht. Ithaca: Cornell University Press. ŘÍCHOVÁ, Blanka. (2002). Úvod do současné politologie. Praha: Portál.

SMITH, Michael Eugene. (2004). Europe's Foreign and Security Policy. The Institutionalization of Cooperation. Cambridge: Cambridge University Press. SVENSSON, Palle. (1995). Teorie demokracie : brněnské přednášky. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

VENNESSON, Pascal (2008). Case studies and proces tracing: theories and practices. In: della Porta, Donatella – KEATING, Michael (eds.). Approaches and Methodologies in the Social Sciences: A Pluralist Perspective. Cambridge and New York: Cambridge UP, pp. 223–239 WAISOVÁ, Šárka (2007). “Jedna velikost nesedí všem”: K čemu vede aplikace neoliberálního konceptu vládnutí ve slabých státech? in DANČÁK, Břetislav a Vít HLOUŠEK (eds) (2007). Víceúrovňové vládnutí v Evropě: zkušenosti, problémy a výzvy. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav. ISBN 9788021044586.

WEYERBROCK, Silvia (1998). Common Agricultural Policy: How to rach GATTcompatibility? European Economic Review, 42. pp. 375-411.

99

9.3

Další internetové zdroje

AGRIS.CZ (2001). Unie není v boji proti BSE jednotná. Dostupné on-line: http://www.agris.cz/clanek/100723/unie-neni-v-boji-proti-bse-jednotna ANTONOVA, Maria (2014). Food Fight - Russia responds to sanctions… by sanctioning itself. Dostupné on-line: http://www.russianlife.com/archive/article/params/Number/2798/ BLAAS, Gejza (2008). Health Check a výhledy SZP po roce 2013. Dostupné online: http://www.apic-ak.cz/data_ak/9/v/HealthCheckSZP2013.pdf BBC (2014a). Ukraine crisis: Russia sanctions. Dostupné on-line: http://www.bbc.com/news/world-europe-26672800 BBC (2014b). Russia hits west with food import ban in sanctions row. Dostupné on-line: http://www.bbc.com/news/world-europe-28687172 BBC (2015). Ukraine crisis in maps. Dostupné on-line: http://www.bbc.com/news/world-europe-27308526 CASKIE, Paul – DAVIS, John – MOSS, Joan E. (1998). The beginning of the end or the end of the beginning for the BSE crisis? Food Policy (23) 3-4, pp. 231-240. Dostupné on-line: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0306919298000359

100

ČESKÁTELEVIZE.CZ (2015). Zákaz dovozu by nemusel platit pro řeské potraviny, naznačil Putin. Dostupné on-line: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/307265-zakaz-dovozu-by-nemuselplatit-pro-recke-potraviny-naznacil-putin/

DE VAUS, David. A. (2001) Research design in social research. London: SAGE. Dostupné on-line: http://www.nyu.edu/classes/bkg/methods/005847ch1.pdf EURACTIV.COM (2014). Russian embargo hits European farmers. Dostupné online: http://www.euractiv.com/sections/agriculture-food/russian-embargo-hits-europeanfarmers-308244 EURACTIV.CZ (1999). Reformy společné zemědělské politiky. Dostupné on-line: http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/link-dossier/reformy-spolen-zemdlsk-politiky EURACTIV.CZ (2011). Brusel rozhodl o výši odškodnění pro české zelináře. Dostupné

on-line:

http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/clanek/brusel-rozhodl-o-

odskodneni-pro-ceske-zelinare-presahne-260-tisic-eur-009014

EURACTIV.CZ (2014). Poland wants EU to complaint to WTO over Russian embargo.

Dostupné

on-line:

http://www.euractiv.com/sections/social-europe-

jobs/poland-wants-eu-complain-wto-over-russian-embargo-307859 EURACTIV.SK (2014). Európski poľnohospodári nevrátia Rusom embargo. Dostupné on-line: http://www.euractiv.sk/potravinarstvo/clanok/europski-polnohospodari-nevratiarusom-embargo-022855 EUROSKOP.CZ (2005-2015). Přehled fondů EU. Dostupné on-line: https://www.euroskop.cz/9035/sekce/prehled-fondu-eu/ 101

EUROSKOP.CZ (2008). “Zdravotní kontrola” reformy společné zemědělské politiky. Dostupné on-line: https://www.euroskop.cz/13/1387/clanek/zdravotni-kontrola-reformy-spolecnezemedelske-politiky/ FANTYŠ, Martin (2012). Reforma Společné zemědělské politiky (SZP) 2014-2020 - Materiál pro Národní konferenci o budoucnosti Společné zemědělské politiky 2014-2020. Dostupné on-line: http://www.apic-ak.cz/data_ak/12/v/KonferenceSZPbrozura.pdf INFORMAČNÍ CENTRUM BEZPEČNOSTI POTRAVIN (2011). AKTUÁLNĚ: Onemocnění způsobované bakterií E. coli. Dostupné on-line: http://www.bezpecnostpotravin.cz/kategorie/aktualne-onemocneni-zpusobovanebakterii-e-coli.aspx LABOUTKOVÁ, Šárka. (2010). Typologie zájmových skupin. Dostupné on-line: http://www.europeum.org/cz/svoboda-bezpecnost-a-spravedlnost/100-analyzyclanky-komentare/1396-typologie-zajmovych-skupin HUTCHISON, Paul (2014). WTO panel to rule on Russia's EU pork ban. Dostupné on-line: https://www.agra-net.net/agra/agra-europe/meat-livestock/pigmeat/wto-panel-torule-on-russias-eu-pork-ban-448490.htm HYNOUŠOVÁ, Hana (2013). Společná zemědělská politika EU: vybrané problem. Dostupné on-line: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/130086/

102

IHNED.cz (2000). Nemoc šílených krav nutí veterináře k tvrdším krokům. Dostupné on-line: http://archiv.ihned.cz/c1-768975-nemoc-silenych-krav-nuti-veterinare-k-tvrdsimkrokum IHNED.cz (2001). Brusel uvolnil peníze na náhradu škod způsobených BSE. Dostupné

on-line:

http://archiv.ihned.cz/c1-1006314-brusel-uvolnil-penize-na-

nahradu-skod-zpusobenych-bse INVESTIČNÍ WEB (2014). Embargo na vývoz do Ruska může způsobit problémy českým producentům. Dostupné on-line: http://www.investicniweb.cz/zpravy-z-trhu/2014/8/6/embargo-na-vyvoz-do-ruskamuze-zpusobit-problemy-producentum-v-cr/ IRAIZOZ, Belen – BARDAJI, Isabel – RAPUN, Manuel (2005). The Spanish beef sector in the 1990s: impact of the BSE crisis. Applied Economics (37). pp. 473484. Dostupné on-line: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=86bb267e-3b4c-4d3f932b-fe83937d92b2%40sessionmgr4002&vid=1&hid=4110

JONES, Kevin Edson - DAVIDSON, J. Debra (2014). Adapting to food safety crises: Interpreting success and failure in the Canadian response to BSE. Dostupné on-line: http://ac.els-cdn.com/S0306919214001341/1-s2.0-S0306919214001341main.pdf?_tid=c45bbdd0-edb9-11e4-af6c00000aacb361&acdnat=1430234464_08c48d868913dd023abe9941c2169436

103

LEMEŠANI, Tomáš (2014). Polský ministr: Dopady ruského embarga musí nest solidárně celá EU. Dostupné on-line: http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/polsky-ministr-dopady-ruskeho-embarga-musinest-solidarne-cela-eu-1114442 MASSOT, Albert. (2014). Fakta a čísla o Evropské unii: Společná zemědělská politika (SZP) a Smlouva. Brusel: Evropský parlament. Dostupné on-line: http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/displayFtu.html?ftuId=FTU_5.2. 1.html MIGAĽ, Samuel (2014). Kupujte slovenské výrobky, vyzýva Jahnátek. Dostupné on-line: http://www.noviny.sk/c/ekonomika/kupujte-slovenske-vyrobky-vyzyva-jahnatek

RETTMAN, Andrew (2006). Russia threatens to ban EU meat imports from 2007. Brussels: euobserver.com. Dostupné on-line: https://euobserver.com/foreign/22916

SCHMELLER, Johana (2014). Russian and Europe will engage WTO in sanction dispute. Dostupné on-line: http://www.dw.de/russia-and-europe-will-engage-wto-insanctions-dispute/a-17847288 SHARPE, Adam (2014). Editorial: There are no real winners in “tit-for-tat” poitics. Dostupné

on-line:

https://www.agra-net.net/agra/agra-europe/brussels-

blog/editorial-there-are-no-real-winners-in-tit-for-tat-politics-449921.htm ŠÍMOVÁ, Kateřina. (2015). Problémy rozpočtu EU. Dostupné on-line: https://www.euroskop.cz/8921/sekce/problemy-rozpoctu-eu/

104

TOMAN, Miroslav (2015). Sankce nám ublížily, zisk mohl být vyšší in DVTV. Dostupné on-line: http://video.aktualne.cz/dvtv/sef-agrarni-komory-sankce-nam-ublizily-zisk-mohl-bytvyssi/r~1059b2ecc67c11e488b0002590604f2e/

POLLAC, Mark A (2001). International Relations Theory and European Integration. Journal of Common Market Studies 39 (2), 221-244. Dostupné on-line: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1468-5965.00286/pdf SZIF (2014). Informace o dalších mimořádn.ch opatřeních pro odvětví ovoce a zeleniny 2014. Dostupné on-line: https://www.szif.cz/cs/CmDocument?rid=%2Fapa_anon%2Fcs%2Fzpravy%2Fkom odity%2Frv%2F04%2Fmimoradna_opatreni%2F1412261366624.pdf

105

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahu a evropských studií

Recommend Documents