MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta sociálních studií. Katedra environmentálních studií. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Diplomová práce

Brno 2016

Martin Nováček

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Analýza environmentálních aspektů provozu domácích bazénů Diplomová práce

Martin Nováček

Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D. Brno 2016

Bibliografický záznam Autor:

Bc. Martin Nováček Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií

Název práce:

Analýza environmentálních aspektů provozu domácích bazénů

Studijní program:

Humanitní environmentalistika

Studijní obor:

Environmentální studia

Vedoucí práce:

Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.

Akademický rok:

2015/2016

Počet stran:

7 + 110

Klíčová slova:

Domácí bazén; Úprava vody; Chemie; Environmentální dopad; Energetika; Vodohospodářství; Toxicita; Ekotoxicita

Bibliographic Entry Author:

Bc. Martin Nováček Faculty of Social Studies, Masaryk University Department of Environmental Studies

Title of Thesis:

Domestic pools and their environmental impact

Degree Programme:

Environmental Humanities

Field of Study:

Environmental Studies

Supervisor:

Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.

Academic Year:

2015/2016

Number of Pages:

7 + 110

Keywords:

Domestic swimming pool; Water treatment; Chemistry; Environmental impact; Energetics; Water management; Toxicity; Ecotoxicity

Abstrakt V dnešní době je velmi rozšířené vlastnictví domácích bazénů. V rámci mé diplomové práce jsem vypracoval přehled typů umělých domácích bazénů a jejich možného příslušenství, přehled chemických látek užívaných k úpravě vody včetně toxikologického a ekotoxikologického hodnocení a také jsem provedl modelové výpočty spotřeby vody a elektrické energie. Součástí je i analýza vývoje počtu bazénů na vybraných zájmových územích. Zjištěné výsledky nakonec komentuji a snažím se přitom upozornit na některá možná environmentální rizika. Výsledky naznačují poměrně vysokou spotřebu elektrické energie, vody i vysokou toxicitu některých užívaných látek. Z tohoto důvodu by bylo vhodné provést další chemické analýzy a ekotoxikologická měření nejen pro tyto látky, ale i pro jejich residua obsažená ve vodě.

Abstract Ownership of private outdoor pools has recently proliferated. In my diploma thesis, I have given an overview of the types of artificial home swimming pools, the available accessories and the chemical substances used to sanitize the water. In addition, I have provided a toxicological and ecotoxicological evaluation of the latter and performed model calculations of water and electrical energy consumption. The thesis includes also an analysis of how the number of swimming pools has developed in selected areas. Eventually, I provide a commentary on the outcomes of my study and try to raise awareness about some potential related environmental risks. Because the results indicate a rather high consumption of electrical energy and water and high toxicity of some of the common substances, I suggest a follow-up study that should perform further chemical analysis and ecotoxicological evaluation not only of these substances, but also of their residues present in the water.

Poděkování Mnohokrát děkuji vedoucímu mé diplomové práce Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky, vedení, ochotu i zapůjčení některých drahocenných knih. Dále mnohokrát děkuji svým rodičům za velkou podporu nejen ve studiu. Děkuji i svým vzácným a milým přátelům a Hospodinu za Jeho nesmírnou milost!

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 1. května 2016

.......................... Martin Nováček

Obsah Báseň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

x

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

xi

Kapitola 1. Teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Definice pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1.1 Bazén — definice a etymologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Typologie bazénů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2.1 Třídění umělých bazénů podle konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Bazénové příslušenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1 Písková a kartušová filtrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 Skimmer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.3 Ohřev bazénové vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.4 Plavecký protiproud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.5 Bazénové vysavače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.6 Další příslušenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Toxikologie a bezpečnost úpravy vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Bezpečnostní značení GHS chemických přípravků . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Toxikologické a ekologické parametry chemických přípravků . . . . 1.5 Registrační číslo CAS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1 1 1 2 2 7 7 7 7 9 10 11 13 13 15 18

Kapitola 2. Metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Environmentální aspekty provozu domácích bazénů . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Průměrný bazén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Analýza vývoje počtu zahradních bazénů na vybraných územích . . . . . .

19 19 20 21

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3.1 Napouštění vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3.1.1 Napouštění vody z vodovodního řadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3.1.2 Asistované napouštění vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 3.1.3 Jiné zdroje vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3.2 Kvalita vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3.2.1 Znečištění vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 3.3 Údržba vody filtrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 – vii –

3.3.1 Písková filtrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Kartušová filtrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Srovnání příkonů pískové a kartušové filtrace v případě průměrného bazénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.4 Další typy filtrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Údržba vody pomocí chemických přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Úprava tvrdosti vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.2 Úprava pH vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.3 Chlorová desinfekce vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.4 Stabilizátory chloru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.5 Chlorové zazimovače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.6 Přípravky k neutralizaci chloru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.7 Oxidační chemické přípravky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.8 Doplňkové chemické přípravky pro úpravu vody . . . . . . . . . . . . . 3.4.9 Další možnosti desinfekce vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Shrnutí hodnocení toxicity jednotlivých látek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.1 Toxicita přípravků k úpravě tvrdosti vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.2 Toxicita přípravků k úpravě pH vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.3 Toxicita látek chlorové desinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.4 Toxicita stabilizátorů chloru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.5 Toxicita přípravků k zazimování bazénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.6 Toxicita přípravků pro neutralizaci chloru . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.7 Toxicita látek oxidační desinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.8 Toxicita algicidních přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5.9 Toxicita flokulačních a projasňovacích přípravků . . . . . . . . . . . . .

30 32 33 34 35 35 42 48 54 56 58 60 67 74 75 75 75 75 76 76 76 76 77 77

Kapitola 4. Energetická bilance provozu průměrného bazénu . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Filtrační jednotka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Podhladinové světlomety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Plavecký protiproud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Elektrické vytápění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Další elektrické vybavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

78 78 79 79 79 80 80

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích . . . . . . . . . . . . 5.1 Městská část Brno-Slatina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.1 Odhad spotřeby vody za účelem napuštění bazénů v městské části Brno-Slatina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Hrubšice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Odhad spotřeby vody za účelem napuštění bazénů v Hrubšicích . . 5.3 Jeseník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

81 81 83 84 86 86

5.3.1 Odhad spotřeby vody za účelem napuštění bazénů v Jeseníku . . . .

88

Shrnutí výsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

89

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Návrh budoucího rozšíření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

92 93

Příloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 5.1 Přehled bazénů využitých k výpočtu průměrného bazénu . . . . . . . . . . . 94 5.2 Přehled látek vyskytujících se v chemických přípravcích pro úpravu vody 95 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

96

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Báseň

Údolím voda běží do dálky, při měsíčku tam tančí rusalky, tam překrásně šumí háj, tam ještě nalézt lze zemský ráj! Tam v krásné přírody lůně je tam velká vodní tůně, jakou člověk těžko spatří. V křišťálové vodě plují kapři. Kdepak z vody zmizel vodník? Zbankrotoval již jeho podnik? Při měsíčku již kalhoty nelátá a nesvádí k vodě děvčata. Kampak zmizel starý brach? Nabízejí se mu děvčata v bikinách. Snad by ho některý objekt zlákal, on však má šedý zákal z chemikálií, jež zamořily vodu, proto odešel do důchodu. Nikdo neví, nemá zdání, zda to uznali nemocí z povolání.

— Miroslav Daněk, Vodník, 1992

–x–

Úvod V dnešní době je velmi rozšířené vlastnictví domácích bazénů, jejichž provoz zpravidla vyžaduje chemickou údržbu vody i zařízení poháněná elektrickou energií. Zároveň máme k dispozici velké množství dat, která lze v souvislosti s tímto fenoménem analyzovat. Moje diplomová práce se proto zaměřuje na analýzu environmentálních aspektů jejich provozu a měla by se stát mimo jiné i přehledem možností, jež jsou v souvislosti s bazénovými technologiemi k dispozici. Postup při realizaci bude následující: Nejprve se budu věnovat typologii bazénových těles a nutnému i volitelnému příslušenství. V rámci bazénového vodohospodářství se budu zabývat možnostmi, riziky a výhodami napouštění vody. Dále se zaměřím na filtrační jednotky a jejich vlastnosti. Od vybraných prodejců bazénových technologií a přípravků pro chemickou úpravu vody si také vyžádám bezpečnostní listy, které by k těmto produktům měli mít vždy k dispozici. Na základě bezpečnostních listů popíšu obsah jednotlivých skupin chemických přípravků. Zároveň se k použitým látkám pokusím získat toxikologická a ekotoxikologická data a tyto látky následně klasifikovat. Poté předložím energetickou analýzu, spočtení modelové situace a odhad sezónní spotřeby elektrické energie běžného bazénu. V jedné z posledních částí si vyberu několik různých zájmových území, na kterých pomocí dat leteckého snímkování zjistím vývoj počtu bazénů. Nakonec se pokusím určit environmentální dopady a rizika a zodpovědět tak na otázky nastolené v zadání této práce. Vzhledem k tomu, kolik bazénů člověk může spatřit například z železničních náspů, považuji téma zabývající se provozem a environmentálními dopady provozu bazénů za velmi důležité. Obzvláště ve světě, jehož klimatické podmínky jsou dynamičtější, než si kdo z nás může pamatovat.

– xi –

Kapitola 1 Teorie 1.1 1.1.1

Definice pojmů Bazén — definice a etymologie

Podle Akademického slovníku cizích slov (2000) je bazén umělá vodní nádrž sloužící k účelům okrasným či ke koupání, tedy k účelům rekreačním. Etymologicky (Rejzek, 2012) je slovo bazén původně keltského původu. Převzato je však z francouzštiny, kde existuje slovo bassin, které znamená mísa, miska, nádrž, kotlina apod. nebo možná také z vulgární — lidové — latiny, v které má slovo bacc¯ınum význam „nádoby na vodu“. Nebylo to však doloženo přímo, ale zrekonstruováno pomocí tzv. historicko-srovnávací metody. Podobné slovo označující bazén můžeme najít i v jiných jazycích, např. již zmíněné bassin vyskytující se ve francouzštině i němčině. Ve slovanských jazycích najdeme výrazy bazén existující kromě češtiny i ve slovenštině, basen v polštině, bassen v ruštině nebo bazen v srbštině. Dále francouzské une piscine nebo italské una piscina. Zaujme také značná podobnost slova bazén se slovy: báze, bázeň, báseň či příhodnějšími bažina nebo bažit. Souvislosti nechť si však každý čtenář promyslí individuálně, neboť tato slova spolu ve skutečnosti pravděpodobně z etymologické perspektivy nesouvisejí. Aby bylo možné se kvalifikovaně zabývat problematikou provozu bazénů, je nejprve nutné určit, s jakými typy bazénů se můžeme setkat a jakou výbavu k nim lze pořídit. Typologií bazénů a přehledem příslušenství se zabývá následující část této kapitoly, jejíž součástí bude i představení základních toxikologických a ekotoxikologických parametrů, které v práci budu používat, a také registračního čísla CAS, na jehož základě budu všechny chemické látky jednoznačně identifikovat.

–1–

Kapitola 1. Teorie

1.2

2

Typologie bazénů

Na nejzákladnější úrovni lze bazény třídit podle typu konstrukce na umělé a přírodní. Lhotáková (2005) ale dělí bazény poněkud detailněji. Například podle účelu rozlišuje mimo jiné bazény sportovní, rekreační a relaxační, rehabilitační a léčebné, výcvikové, dětské a pro kojence, rodinné, hotelové a další. Je zřejmé, že různé účely uvedených typů bazénů se mohou kombinovat. Můžeme tak bazény samozřejmě dělit i na soukromé a veřejné, kdy rozdíl spočívá zejména ve velikosti bazénu, tedy v počtu možných plavců či rekreantů, ale i v možnostech údržby. V této práci se ale budu zabývat zejména domácími bazény, resp. zahradními či venkovními, proto i jejich typologie bude zaměřena tímto směrem – podle konstrukce. Právě v konstrukci totiž spočívají největší rozdíly mezi domácími bazény. Ty mohou mít i rozdílné environmentální dopady, zejména vzhledem k jejich velikosti, umístění a energetické náročnosti provozních technologií. Zároveň je nutno upozornit, že každý výrobce nabízí bazény více či méně odlišných konstrukcí. Následující třídění1 tedy nemůže platit zcela přesně a snaží se o zobecnění. Pro uvedení do problematiky a účely této práce však je dostačující.

1.2.1

Třídění umělých bazénů podle konstrukce

Umělé bazény jsou takové, které jsou vyrobeny ze syntetických, kovových, kompozitních nebo jiných materiálů. Umělé bazény zpravidla vyžadují chemickou úpravu a filtraci vody speciálním zařízením – bazénovým filtrem. V našich středoevropských podmínkách bazény nelze využívat v zimě, pokud se nejedná o bazény interiérové s výhřevem. Přesto není nutné bazény na zimu zcela vypouštět a je možné je jen tzv. „zazimovat“2 . Lze se setkat s umělými bazény povrchovými, zapuštěnými nebo kombinovanými. Bazénové těleso povrchových modelů bývá celé na povrchu země, např. na trávě a geotextilii. Zapuštěný bazén bývá naopak zakopán do země, přičemž horní lem těchto typů bývá v úrovni povrchu země. Povrch okolo bazénového tělesa bývá v takovém případě obložen dlažbou, dřevem a podobně. Kombinovaný bazén může být umístěn částečně na povrchu a částečně může být zakopán, dokonce i ve svažitém terénu. Povrchový nafukovací bazén Nafukovací bazény rozlišujeme zpravidla podle půdorysu na kruhové a oválné. Toto členění je důležité kvůli konstrukčním rozdílům. Kruhové nafukovací bazény bývají samonosné, takže není třeba žádné opěrné pomocné konstrukce. Pouze se vzduchem nafoukne límec na horním okraji bazénu. Ten je pak při napouštění vytlačován sloupem vody směrem nahoru. Tím bazén při limitním napuštění drží svůj tvar a voda se nevylije.3 1

Tato typologie bazénů byla zpracována na základě nabídek – tištěných katalogů, konzultací a webových stránek – firem Mountfield, Marimex, Albixon a Piscines Desjoyaux. 2 Zdroj: http://www.mountfield.cz/zazimovani-bazenu 3 Zdroj: http://www.mountfield.cz/bazeny-nafukovaci

Kapitola 1. Teorie

3

Další možností – u menších nafukovacích bazénů – je, že celou stěnu bazénu tvoří nafukovací prstence ode dna až po horní okraj. Po nafouknutí tak bazén drží svůj tvar i bez napuštění vody. Tento typ je ale běžný spíše pro malá dětská „brouzdaliště“. Oválné nafukovací bazény fungují podobně jako kruhové, ale při delší stěně je třeba bazén vybavit opěrnou konstrukcí – typicky kovovou –, která brání jejímu prolomení tlakem vody. Ať už se jedná o kruhový nebo oválný formát, vždy je tento typ povrchový. Výhodou nafukovacích bazénů je možnost provozu v exteriéru i vhodném interiéru, možnost změny umístění i uskladnění na zimu nebo v případě, že uživatel nedisponuje dostatečným prostorem, kde by bazén mohl být umístěn trvale. Podle webu společnosti Mountfield jsou jejich nafukovací bazény vyrobeny z třívrstvého kompozitního plastu – vnitřní vrstva síťoviny z polyesteru (PE) a dvou vnějších vrstev z PVC. Obdobné konstrukce nabízí také firma Marimex4 . Bazén je nutné stavět na velmi dobré rovině. Podkladem může být i trávník vyčištěný od kamenů a větviček. Pod samotný bazén se umísťuje podložka z geotextilie, která má bránit prorůstání trávy, případně plísním nebo jinému poškození bazénového tělesa. Povrchový rámový bazén Rámové bazény patří, společně s bazény nafukovacími, co do složitosti konstrukce a stavby k nejjednodušším typům. Půdorysně jsou však tyto bazény pouze kruhové. Zpravidla jej, podobně jako bazény nafukovací, nelze zakopat do země. Rozdíl oproti nafukovacím bazénům není v materiálu, neboť se využívá stejný třívrstvý kompozit polyesteru (PE) a PVC, ale v tom, že konstrukci tvoří kovový trubkový rám, do kterého je vnitřní stěna z již zmíněné fólie zavěšena. Sestavení rámu by mělo být – podle slov společnosti Mountfield – snadné a rychlé5 . Bazén je tak schopen držet svůj tvar, aniž by bylo třeba jej zcela napouštět vodou. Stejně jako u nafukovacích modelů, i tento bazén má výhodu v tom, že je možné jej provozovat v exteriérech i vhodných interiérech. Také je skladný a lze jej sestavit pouze na dobu sezóny vhodné ke koupání, takže v zimě nemusí zabírat místo na zahradě a nemusíme se starat o zazimování. Tento typ bazénů je též nutné stavět na rovině. Stejně jako u nafukovacích bazénů stačí trávník vyčištěný od kamínků a větviček. Pokládá se na podložku z geotextilie. Rámové bazény nabízí jak Mountfield, tak Marimex. Povrchové fóliové bazény Povrchové fóliové bazény se vyznačují vlastnostmi bazénů zapuštěných. Zejména pevnost stěny bazénu je mnohem větší, než u již zmíněných typů – bazénů nafukovacích či rámových. Souvislá stěna totiž bývá vyrobena vyrobena z pozinkovaného plechu s antikorozní úpravou. Společnost Albixon uvádí6 u svých bazénů sílu stěny 0,4 mm. Podobný typ 4

Zdroj: http://www.marimex.cz/nadzemni-bazeny/ Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/produktove-rady/basic-line/swing-cs 6 Zdroj: http://www.bazeny.cz/katalog/nadzemni-bazeny-9/ 5

Kapitola 1. Teorie

4

s galvanizovanou ocelovou stěnou nabízí společnost Marimex7 . Do vnitřního prostoru bazénu se pak zavěšuje fólie, většinou s pomocí speciální lišty, která zároveň kryje vrchní hranu plechové stěny. Tato fólie bývá vyrobena z trojvrstvého měkčeného PVC. Fóliový povrchový bazén je nutné stavět na úplné rovině a nelze jej zapustit do země. Přestože tyto modely mají kovové stěny, nejsou dostatečně silné na to, aby udržely tlak zeminy. Konstrukce je vhodná zejména do exteriérů. Při stavbě v zahradě je nutné v prostoru, kam chceme bazén umístit, odstranit trávník na úroveň zeminy, povrch vyrovnat a umístit na něj podložku z geotextilie. Ta tvoří (krom fólie z měkčeného PVC) dno bazénu. I tento typ bazénu je většinou možné na zimu uskladnit, přestože skladnost těchto modelů není tak dobrá, zejména kvůli stěně z kovových plátů. Kombinovaný fóliový bazén Kombinovaný fóliový bazén se od povrchového fóliového bazénu liší především tloušťkou stěny, která v případě kombinovaného bazénu musí unést tlak zeminy při zakopání bazénu do země. Tloušťka stěny u modelů prodávaných společností Mountfield se podle slov jedné z nejmenovaných prodejkyň pohybuje mezi 0,8 mm až 0,9 mm v závislosti na konkrétním modelu. Zakopání může být úplné, ale i částečné. Dokonce tyto modely kombinovaných bazénů umožňují částečné zakopání do svahu8 . Vnitřní stěna bazénu je vyložena kompozitní bazénovou fólií s dekorem. Tu je možné po čase vyměnit, pokud se opotřebí nebo její dekor postmoderně „vyjde z módy“. Instalace tohoto typu bazénu probíhá vždy do výkopu – ať už bazén umísťujeme na povrch, nebo jej zakopáváme částečně či zcela –, na jehož dno připravíme vrstvu jemně prosátého zhutněného písku. Rozdíl mezi kruhovým a oválným půdorysem spočívá ve stavební přípravě, neboť pro oválný bazén je třeba vybudovat i betonové boční vzpěry. Pro kruhový nikoliv. Pří výkopu je třeba též počítat s prostorem okolo stěny pro bazénové příslušenství. Zapuštěné kompozitní bazény Zapuštěné kompozitní bazény nabízí víceúrovňová dna a dlouhou životnost. Mountfield poskytuje záruku na konstrukci až 30 let. Kompozitní bazény se hodí do exteriérů i interiérů9 . Určitou nevýhodou je složitější stavba bazénu a nemožnost jeho přesunu. Těleso bazénu je nutné umístit na vyrovnávací betonový věnec. Stěny bazénového tělesa jsou tvořeny obvodovou konstrukcí z kompozitního materiálu a nosných vzpěr. Okolí bazénu je třeba vybetonovat. Stejně tak dno, které je třeba armovat ocelovou kari sítí. Na betonové dno se umisťuje geotextilie a do bazénu se do ukončovacích lišt stěn zavěšuje bazénová fólie. Tu je možné časem měnit. Vyrábí se v mnoha různých vzorech. Před zabetonováním bazénu do výkopu je samozřejmě třeba připravit příslušenství, jako je např. skimmer či osvětlení, a také příslušné potrubí. 7

Zdroj: http://www.marimex.cz/nadzemni-bazeny/?par=modelova-rada|bazeny-orlando Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/produktove-rady/basic-line/azuro-de-luxe 9 Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/produktove-rady/comfort-line/fort-wayne 8

Kapitola 1. Teorie

5

Zapuštěné sklolaminátové bazény Zapuštěné sklolaminátové bazény nabízejí velkou životnost a pevnost. Těleso bazénu je monolitické a kompaktní. Umísťuje na betonovou armovanou desku a na podložku z polystyrenu. Po instalaci bazénového příslušenství se těleso bazénu zabetonuje. Vnitřní plocha monolitické vany bazénu není tvořena fólií jako u předchozích typů, ale je opatřena barvou a ochrannou vrstvou. Lze čekat vyšší odolnost než u folie, ale přesto není možné povrch obnovit tak snadno, jako prostou výměnou fólie. Stěna bazénového tělesa je vyrobena – krom povrchové barvy a ochranné vrstvy – ze třech vrstev, a to z tepelné izolace z PU pěny10 , výztuže ze skelného vlákna, tedy sklolaminátu, a vrstvou vinylesterové pryskyřice. Pak zbývá již zmíněná barva a ochranná vrstva. Stěny bývají vybaveny i UV filtrem zvyšujícím odolnost a barevnou stálost. Tyto bazény nabízí Mountfield11 i Albixon12 . Zapuštěné keramické bazény Keramické bazény jsou tvořeny monolitickým jádrem ze speciálního čtyřvrstvého kompozitního materiálu, jehož základem jsou vysokopevnostní vlákna13 . Bazénová tělesa bývají vybavena i integrovaným schodištěm. Taktéž je třeba tyto bazény umístit na pevnou železobetonovou desku. Zapuštěný přelivový bazén Zapuštěné přelivové bazény jsou moderním řešením. Po celém okraji přelivového bazénu se nachází tzv. přelivový či sběrný žlab. Bazén je přitom napuštěn po samý okraj tak, aby voda přetékala do žlabu. Z něj odtéká do nádrže, která je součástí filtrovacího zařízení. Tento typ bazénů dodává například firma Bateco14 , přičemž její bazény jsou vyrobeny z polypropylenu (PP). Další společností zabývající se přelivovými bazény je Albixon, jejíž samonosné přelivové bazény ALBISTONE využívají technologii bez vyrovnávací nádrže15 . Zapuštěný betonový bazén Tento speciální typ bazénů16 , které bývají dodávány především na zakázku, je možné vyrábět v různých tvarových řešeních díky tzv. „aktivnímu ztracenému bednění“. Podle Lhotákové (2011, s. 27) jsou skelety ze ztraceného bednění „trvanlivé a esteticky dokonalé “. Aktivní ztracené bednění je vyrobeno z kvalitního recyklovaného vysokopevnostního polyetylenu (PEHD) a je najednou vylito betonem pomocí betonové pumpy. Bazénové těleso bývá umístěno na železobetonovém věnci. Součástí bývá integrované 10

Polymerová pěna z polyuretanu (PU) využívaná např. ve stavebnictví jako izolant. Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/produktove-rady/comfort-line/calypso 12 Zdroj: http://www.bazeny.cz/katalog/laminatove-bazeny-8/ 13 Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/produktove-rady/exclusive-line/excelence 14 Zdroj: http://www.bateco.cz/polypropylenove-bazeny-s-prelivem 15 Zdroj: http://www.albixon.cz/bazeny/prelivove/ 16 Zdroj: Katalog Desjoyaux Bazény 2016 (CZ, tisk) 11

Kapitola 1. Teorie

6

schodiště a integrovaná filtrační jednotka. Tento typ bazénů, resp. výstavby, je patentovaný a dodává jej francouzská společnost Piscines Desjoyaux. Zapuštěný nerezový bazén Jedním z posledních typů umělých bazénů je bazén vyrobený z nerezu. Vlášek (2012) říká, že se jedná o nejkvalitnější variantu jak pro domácí bazény, tak pro veřejná koupaliště. Přestože se jedná nejspíše o jednu z nejlepších variant umělých bazénů, má nerez jednu nevýhodu – cenu. Cena soukromého nerezového bazénu se totiž hravě vyšplhá na mnoho set tisíc Kč. Koupací jezírka Přírodní bazén nebo také koupací jezírko či biotop (Svoboda, 2011) je další možností, jak si vytvořit prostor ke koupání. Podle Lhotákové a Trnkové (2011, s. 38) se jedná o nejnovější trend rekreačních vodních prvků. Biotop spojuje dohromady funkci bazénu a okrasného jezírka. Uvádějí: „Nádrž je z hlediska funkčního i konstrukčního rozdělena na dvě části – hlubší, která je určena ke koupání, a mělčí, tzv. filtrační, v níž jsou vysázeny vodní rostliny (současně tvoří okrasnou část vodní plochy). Pro tuto filtrační zónu je určena nejméně polovina vodní plochy a většinou se umísťuje na boční strany nádrže.“ Zároveň bývá koupací či plavecká část oddělena stavebně, aby nedocházelo pronikání substrátu do části určené k plavání. Přírodní koupací jezírka se zpravidla nenachází v interiérech a navíc je lze využívat celoročně, pokud nezamrzne a jsme sdostatek otužilí. Výše uvedené typy umělých bazénů jsou shrnuty v níže uvedené tabulce. Je však třeba brát v úvahu, že zejména používané materiály jsou u různých výrobců různé a že se skutečnost může mírně odlišovat. umístění povrchový povrchový povrchový kombinovaný zapuštěný zapuštěný zapuštěný zapuštěný zapuštěný zapuštěný

typ hlavní použité materiály nafukovací PVC + PE rámový kov, PVC + PE fóliový ocelový plech 0,4 mm, PVC + PE fóliový ocelový plech 0,8–0,9 mm, PVC + PE kompozitní kompozit, fólie sklolaminátový sklolaminát keramický kompozit přelivový PP; kompozit samonosný betonový bazén beton + PEHD nerezový nerezová ocel biotop – koupací jezírko

Tabulka č. 1: Přehled různých typů umělých bazénů včetně hlavních použitých materiálů bazénového tělesa.

Kapitola 1. Teorie

1.3 1.3.1

7

Bazénové příslušenství Písková a kartušová filtrace

Bazénová filtrace je zařízení, které slouží k odstranění mechanických nečistot z vody prostřednictví filtru. Existuje více typů filtračních jednotek. Touto technologií se ale budu zabývat společně s jejich energetickou náročností v kapitole 3 Bazénové vodohospodářství na straně 30.

1.3.2

Skimmer

Skimmer je nezbytná součást bazénového tělesa. Jedná se o zařízení zajišťující odtok vody z bazénu do filtrační jednotky. Bývá umístěn v úrovni vodní hladiny napuštěného bazénu. Jeho účelem je také zachytávat větší mechanické nečistoty z vodní hladiny. V případě přelivového bazénu je skimmer nahrazen přelivovým žlabem. Lhotáková (2005, s. 37) uvádí: „Je to plastová či nerezová nádoba zabudovaná ve stěně bazénu nebo volně zavěšená u nadzemních bazénů ve výšce vodní hladiny cca 150 mm pod ochozem bazénu naproti výtlačným tryskám.“ V případě sedlové filtrační jednotky vyvinuté společností Piscines Desjoyaux, jež je zabudována přímo do bazénového tělesa, je skimmer již součástí tohoto bezpotrubního filtru17 .

1.3.3

Ohřev bazénové vody

Ohřev vody v bazénu je pochopitelně volitelná záležitost, jíž nemusí být každý bazén vybaven. Lhotáková (2005, s. 55) poznamenává: „pro lepší využití venkovních bazénů je vhodné vodu dohřívat a u celoročně využívaných krytých bazénů je ohřev vody nezbytný“. Konkrétní řešení ohřevu vody mohou být různá, např. může být řešeno společně s ohřevem vody v přilehlém obydlí, nebo zvláštním elektrickým či plynovým ohřívačem. Nejekonomičtější jsou ale pravděpodobně řešení připravená přímo pro ohřev bazénové vody. Jedná se o tepelná čerpadla, tepelné výměníky, nebo o solární ohřev. Tepelné čerpadlo Tepelná čerpadla odebírají energii z okolního vzduchu a přeměňují ji na teplo, kterým vodu ohřívají. Podle Lhotákové (2011) se sice jedná o zdroj tepla s vysokou pořizovací cenou, ale vzhledem k cenám energií a šetrnosti k životnímu prostředí se jistě z dlouhodobého hlediska vyplatí. Na stránkách firmy Mountfield18 se dočteme: „Tepelné čerpadlo pomocí cyklu komprese a expanze teplonosné tekutiny umožňuje získávat teplo ze vzduchu v okolí bazénu. Vzduch je pomocí ventilátoru hnán skrze výparník, ve kterém odevzdává své teplo teplonosné tekutině (přitom se vzduch ochlazuje). Teplonosná tekutina je pak kompresorem, který ji stlačí a zahřeje, dopravována do spirál výměníku, kde své teplo předá bazénové vodě. Z výměníku proudí ochlazená tekutina do expanzního ventilu, kde se sníží její tlak a prudce se přitom ochladí. Takto ochlazená tekutina opět proudí do výparníku, kde se ohřívá proudícím vzduchem.“ 17 18

Zdroj: Katalog Desjoyaux Zdroj: http://www.mountfield.cz/tepelne-cerpadlo-bp-85hs-3bte0421

Kapitola 1. Teorie

8

Výkon tepelných čerpadel v nabídce této firmy, respektive jejich topný faktor, se pohybuje v rozmezí 5,0–5,1 při teplotě 20 ◦ C. Jejich příkon je přitom 0,6–2,05 kW. V případě nabídky firmy Albixon19 se topný faktor pohybuje v rozmezí 5,00–6,25 s příkonem od 0,56–2,88 kW. Nejčastější jsou podle Lhotákové (2011) právě tato čerpadla, která čerpají energii z okolního vzduchu a ohřívají vodu. Výhodou je, že není nutné pro jejich instalaci provádět zemní práce. Rovněž podle Vláška (2012). Některá tepelná čerpadla jsou vybavena i zpětným chodem, takže mohou v parném létě vodu chladit. Přehled rozmezí základních parametrů nabízím v následující tabulce. Průměrné hodnoty jsem přitom spočítal na základě hodnot všech nabízených tepelných čerpadel. firma Mountfield Albixon průměr

topný faktor 5,0–5,1 5,0–6,25 5,5863

příkon [kW] 0,6–2,05 0,56–2,88 1,4882

Tabulka č. 2: Srovnání výkonových parametrů vybraných tepelných čerpadel. Tepelný výměník Tepelný výměník lze využít ve chvíli, kdy chceme vytápět bazén s pomocí stávajícího vytápění domu. Zdroj tepla by měl býti dostatečně výkonný. Může to však být elektrický či plynový kotel, ale i topení na dřevo nebo uhlí (Lhotáková, 2011). Řešení je ale třeba navrhnout individuálně, a to právě vzhledem ke zdroji i k velikosti vytápěného bazénu. Jeden ze specializovaných obchodů s bazény a příslušenstvím20 uvádí: „Bazénový výměník ohřívá vodu prostřednictvím plynového kotle nebo centrálního tepelného čerpadla. Udávané výkony bazénových výměníků jsou počítány pro vnitřní nebo pro zakryté venkovní bazény. Správný výkon bazénového výměníku je potřeba dimenzovat podle velikosti bazénu, způsobu jeho použití a podle jeho umístění. Pro bazén na zahradě platí jiné teplotní podmínky než pro bazén v interiéru.“ Jeden z nabízených výměníků pro bazény do 20 m3 v tomto obchodě21 uvádí tepelný výkon 20 kW při teplotním spádu22 90/70 ◦ C. Uváděná rychlost průtoku vody je pak 10,2 m3 /h. Solární ohřev Solární ohřev bývá řešen solárním panelem umístěným na mobilní kovové konstrukci. Lhotáková (2005) se zabývá především řešeními budovanými individuálně pro každý bazén. V současné době ale již lze pořídit zmíněné mobilní zařízení pro solární ohřev. 19

Zdroj: http://www.albixon.cz/bazenove-prislusenstvi/tepelne-cerpadlo-xhp/#technicke-parametry Zdroj: http://www.bazenonline.cz/bazenove/eshop/11-1-Ohrev-bazenu/20-2-Tepelne-bazenove-vymeniky 21 OVB 20kW 22 Teplotní spád je rozdíl teplot mezi vstupem a výstupem tepelného výměníku. 20

Kapitola 1. Teorie

9

Firma Mountfield systém popisuje23 následovně: „Solární panel pohlcuje tepelnou energii slunečních paprsků a předává jí vodě, která panelem proudí. Chladná voda z bazénu je pomocí čerpadla filtračního systému vháněna do solárního panelu. Průchodem množstvím malých obdélníkových trubiček, kterými je panel tvořen, se voda ohřívá a teplejší se vrací zpět do bazénu.“ Systém by měl zvýšit teplotu vody až o 6 ◦ C. Měl by být orientován na jih až jihozápad. Tyto solární panely bývají vyrobeny z polypropylenu (PP) a trubky z PVC. Při ohřevu bazénu o hloubce 1,2 m by měla plocha panelu být – podle Mountfieldu – přibližně 60 % plochy hladiny. Solární ohřevy najdeme i v nabídce firmy Marimex. Solární ohřev je také výrazně levnější než tepelné čerpadlo. Podle Vláška (2012) se často uvádí, že poskytují energii zdarma. To ale není pravda, protože pro správnou funkci vyžadují oběhové čerpadlo. Solární plachta Krom solárního ohřevu je možné pořídit i tzv. solární plachtu. V podstatě se skutečně jedná o polyetylenovou (PE) plachtu černé nebo modré barvy s bublinkovou strukturou na povrchu. Více ale firma Marimex24 : „Sluneční paprsky prostupují solární plachtou a ohřívají vodu bezprostředně pod hladinou. Bublinky působí při slunečním záření jako čočky a tím zvyšují teplotu vody. V noci zamezují odparu vody, chemických prostředků a ochlazování vody. Solární plachta také částečně chrání proti spadu nečistot do bazénu.“ Nevýhodu solárních plachet vidím v tom, že nejspíš ohřívají vodu pouze v poměrně tenké vrstvě pod hladinou a oproti solárním panelům se s nimi musí často manipulovat (což ostatně nemusí být na škodu). Výhodou však je zamezení tepelných ztrát. Elektrické vytápění Elektrické průtokové topení z odolných materiálů, např. Mountfield uvádí25 mezi materiály nerez ocel, z níž je vyroben plášť, a nerez-titanový kompozit, z něhož je vyrobena topná patrona. Nutný je ale dostatečný příkon elektrické energie – většinou 400 V a jištění až 32 A. Výše zmíněný prodejce26 uvádí: „Elektrický ohřev vody v bazénu se používá zejména v případech, kdy není možnost plynové přípojky nebo tepelného čerpadla. Elektrické ohřevy bazénů se osvědčily pro ohřev vířivek a menších bazénů.“

1.3.4

Plavecký protiproud

Plavecký protiproud je zařízení, které vytváří soustavný a silný proud vody, jenž umožňuje rekreační i sportovní plavání. Protiproudy bývají dostupné ve dvou variantách – závěsné a zabudované. Závěsné protiproudy je možné instalovat k novým i již stávajícím bazénovým tělesům, zabudované varianty je vhodné instalovat pouze u bazénů nových. 23

Zdroj: http://www.mountfield.cz/solarni-ohrev-se-stojanem-0-9-m2-3bte0369 Zdroj: http://www.marimex.cz/solarni-plachta-3-66-m-cerna/ 25 Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/prislusenstvi/vybava-a-prislusenstvi/ohrev-bazenu/elektrickyohrev 26 Zdroj: http://www.bazenonline.cz/bazenove/eshop/11-1-Ohrev-bazenu/21-2-Bazenovy-elektroohrev 24

Kapitola 1. Teorie

10

Každý plavecký protiproud je vybaven silným elektrickým čerpadlem. Výkon se pohybuje přibližně od 50 do 100 m3 /h. Některé modely jsou vybaveny také zařízením pro adici vzduchu – perlátorem –, takže je lze využít i k relaxačním či masážním účelům. Některá zařízení jsou vybavena i LED diodami s volitelnými barvami, kterými lze, zejména večer, prosvětlovat vodu. Zařízení lze zpravidla obsluhovat přímo z bazénu. Plavecké protiproudy najdeme například v nabídce firem Mountfield i Albixon. V případě prvního prodejce lze zmínit Aqua JET 50, který má výkon 50 m3 /h. Jeho příkon dosahuje 1 500 W. Výhodou je možnost připojení k běžné 230V elektrické zásuvce. Dalším příkladem je protiproud Elegance 70 firmy Albixon, jehož výkon je 70 m3 /h a příkon činí 2 200 W. Ceny se pohybují většinou kolem 20 až 30 tisíc Kč.

1.3.5

Bazénové vysavače

Bazénové vysavače27 jsou zařízení sloužící k vysávání nečistot z napuštěného bazénu. V nabídkách prodejců jich existuje velké množství a dělí se na ruční, poloautomatické a robotické. Cenově lze takový vysavač pořídit od pár stokorun do asi 50 tisíc Kč. Vzhledem k rozdílnosti technologií těchto tří typů věnuji každému z nich malý odstavec. Ruční vysavače Ruční vysavače jsou technologicky nejjednodušší. Jedná se prakticky jen o hlavici často opatřenou kartáči pro efektivnější odstranění přilnulých nečistot. Tato hlavice je také opatřena teleskopickou tyčí, pomocí které uživatel dosáhne na dno a stěny ve všech místech. Připojují se přes skimmer přímo k pískové filtraci, takže využívají její sací sílu. Spotřeba elektrické energie se tak plně odvíjí od spotřeby filtrační jednotky. Poloautomatické vysavače Poloautomatické vysavače jsou podobné ručním modelům. Nejen ve vzhledu, ale také v tom, že se připojují hadicí přes skimmer k filtrační jednotce. Na základě rady jednoho z techniků firmy Mountfield je ale nutno dodat, že poloautomatické vysavače vyžadují průtok filtrace od 4 m3 /h. Rozdílné jsou oproti ručním modelům v tom, že hlavice bývá vybavena tzv. pulsní membránou, díky níž se hlavice vysavače může bez obsluhy uživatelem pohybovat po dně či stěně bazénu. Robotické vysavače Robotické vysavače jsou nejpostmodernějším a zároveň nejdražším řešením. Nevyužívají připojení k filtrační jednotce, nýbrž mají vlastní pohon, čistící kartáče i filtry, do kterých sbírají nečistoty. Robotické modely bývají pod velením řídící jednotky umístěné mimo bazén, k níž jsou připojeny kabelem. Po zapnutí pak samy chodí, respektive jezdí, po dně a stěnách bazénu a sbírají nečistoty. Stačí je jen vypustit do „výběhu“ a nechat pracovat. Umí přefiltrovat přibližně 12–18 m3 /h. Řídící jednotka se připojuje do běžné elektrické rozvodné sítě, sám vysavač pak pracuje na řádově menší napětí [V]. 27

Zpracováno na základě katalogů a webových stránek firem Mountfield, Marimex a Albixon.

Kapitola 1. Teorie

1.3.6

11

Další příslušenství

Výše jsem uvedl ty nejvýraznější typy vybavení, které lze k bazénům pořídit28 . Některé jsou pro provoz bazénu nezbytné, u jiných záleží na každém člověku, zda si je pořídí, nebo ne. Tuto kapitolu bych rád věnoval dalšímu vybavení, které je možné pořídit. Nebudu se věnovat úplně všemu, co pořídit lze, spíše pouze základnímu a běžnému příslušenství. Schůdky umožňují lepší vstup a výstup z bazénu. Je možné je pořídit k povrchovému i zapuštěnému bazénu. Jsou vyráběny v lakovaných i nerezových variantách. Některé jsou vybaveny gumovými protiskluzovými stupni. V případě luxusních modelů bazénů bývají v podobě schodiště již nedílnou součástí bazénového tělesa. Krycí plachty slouží k zakrytí bazénu. Jejich účely jsou různé podle konkrétního typu. Existují plachty krycí, které mají bránit spadu nečistot do vody. Lepší modely krycích plachet, někdy zvané jako bezpečnostní, mohou zabránit i propadnutí člověka nebo zvířete do vody. Je tedy vhodné je používat k zazimování bazénu. Dalším typem, kterým jsem se ale již zabýval výše na straně 9 je solární plachta. K některým plachtám, většinou pouze solárním, bývá k dispozici i naviják, na který lze plachtu snadno otáčením kličky navinout a po koupání ji zase rozvinout. Lamelové krytí bazénů má prakticky totožný prvotní účel jako plachta. Rozdíl je v tom, že lamelový kryt bývá přesně tvarován pro každý konkrétní bazén. O manipulaci s těmito roletami se většinou stará elektricky poháněný naviják. Součástí někdy bývá i dálkové ovládání. Zastřešení bývá vyrobeno z hliníkové konstrukce a plátů z termoplastických polymerů – polykarbonátu – různých tvarů i výškových profilů. Bývá děleno do posuvných částí, aby bylo možné bazén odkrýt. Tyto posuvné části mohou být ovládány manuálně i elektrickým pohonem. Navíc mohou být uzamykatelné, aby se zabránilo manipulaci neoprávněným osobám. Zastřešení se používá především u zapuštěných bazénů. Předností je vysoká pevnost i usnadnění údržby bazénu a vody, například díky odstínění UV záření. Rovněž dochází ke zvýšení bezpečnosti osob v okolí bazénu, např. dětí věnujících se hře. Plovák na chlor je důležitý ve chvíli, kdy uživatel bazénu přistoupí k využití chlorových desinfekčních tablet. Ty je totiž nutné umisťovat do plováku, který neustále plave na hladině a umožňuje tak účinným látkám postupné uvolňování do vody. Chlorovým tabletám k dlouhodobé desinfekci se věnuji v kapitole 3.4.3 Dlouhodobá chlorová desinfekce na straně 50. Teploměr sloužící k měření teploty vody by mohl být další zajímavou výbavou, zvláště pro exaktněji založené uživatele. Některé teploměry jsou vybaveny magnetem pro uchycení na stěnu bazénového tělesa nebo plovákem udržující teploměr na hladině. Setkal 28

Zpracováno na základě dostupných katalogů firem Mountfield, Marimex a Albixon.

Kapitola 1. Teorie

12

jsem se s názorem, že je dobré teploměr s plovákem přivázat na šňůru, pokud ji nemá. Síťky mohou být jak hladinové pro sběr nečistot z hladiny, tak hlubinné pro sběr ze dna bazénu. Majetnější a línější je mohou nahradit zmíněnými vysavači. Podhladinové osvětlení slouží k prosvícení vody, zejména ve večerních hodinách. Některé modely bývají vybaveny barevnými filtry pro změnu barvy světla. V těchto světlech je možné využít jako halogenové lampy, tak LED osvětlení29 . Obě využívají napětí 12 V a výkon je u halogenových lamp 75 W, u LED diod 8 W. Některá světla od jiných prodejců30 ale mohou mít až 300 W. Veškeré podhladinové světlomety jsou samozřejmě izolované. Automatická dávkovací stanice je zařízení, jehož účelem je samostatně dávkovat bazénovou chemii do vody. Dávkování samozřejmě probíhá na základě průběžně měřených hodnot tak, aby bylo optimální. Jinak lze chemii do vody přidávat ručně na základě ručně prováděných testů pomocí testovacích sad k tomu určených. O salinátoru, ionizátoru a UV lampě pojednám v kapitole 3 Bazénové vodohospodářství na straně 74.

29

Zdroj: http://www.albixon.cz/bazenove-prislusenstvi/svetlo/ Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/prislusenstvi/vybava-a-prislusenstvi/doplnkova-vybava/bazenove-osvetleni 30

Kapitola 1. Teorie

1.4

13

Toxikologie a bezpečnost úpravy vody

Jelikož využívání bazénů a bazénové technologie velmi úzce souvisí s vodou a s jejím ošetřováním, budu se v této práci zabývat i bezpečnostními, toxikologickými a ekotoxikologickými parametry jednotlivých chemických přípravků. Chemická metoda údržby vody, zejména pak chlorová chemie, je velmi rozšířená a zároveň poměrně levná, resp. levná vzhledem k ostatním metodám. K těm patří metoda chemická oxidační, salinace pomocí salinátoru, ionizace a metoda fyzikální – desinfekce UV zářením (Lhotáková, 2005). Ať už je chemická úprava vody používána v menší, či větší míře, vždy je nutné mít bazén vybavený filtračním zařízením, jehož účelem je odstranění mechanických nečistot z vody a zajištění pravidelné cirkulace a tedy i homogenizace koncentrací chemických přípravků v rámci celého objemu bazénu. Jak již bylo zmíněno, chlorovou chemii, která může působit dráždivě (Lhotáková, 2005), je možné nahrazovat jinými metodami. Na základě konzultace s prodejci bazénových technologií je ale nutno říci, že kombinace jednotlivých technologií údržby vody a umenšování využití chlorových chemických přípravků je zpravidla zakázka netradiční a bývá řešena individuálně. Jak komentoval nejmenovaný technický poradce: „I při použití kombinace salinátoru a UV záření se chemickým přípravkům pravděpodobně nelze vyhnout. Můžete ale využít přípravky oxidační.“ Tím se lze vesměs spolehlivě vyhnout chlorové chemii. Je však třeba počítat s výrazně vyšší pořizovací cenou těchto technologií. Konkrétně bude o bazénovém vodohospodářství, používaných technologiích a chemických přípravcích pro úpravu bazénové vody pojednáno v kapitole 3 Bazénové vodohospodářství na straně 23. O filtračních zařízeních v podkapitole 3.3 Údržba vody filtrací na straně 30 a o chemických přípravcích v podkapitole 3.4 Údržba vody pomocí chemických přípravků na straně 35.

1.4.1

Bezpečnostní značení GHS chemických přípravků

Systém GHS, neboli Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemikálií, byl zaveden Organizací spojených národů (OSN) za účelem informování uživatelů chemických přípravků o bezpečnosti s pomocí standardizovaných piktogramů, vět a signálních slov a prostřednictvím tzv. bezpečnostních listů. Některé tyto značky se uvádějí na obaly výrobků. Počátky tohoto systému sahají až do roku 1992, kdy byly položeny jeho základy na Summitu Země – Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji –, jenž se konal v brazilském Rio de Janeiru ve dnech 3.–14. června 1992 (GHS, 2015). Teprve v prosinci roku 2008 bylo Evropským parlamentem schváleno Nařízení o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Tento systém zcela nahradil dosavadní systémy značení k 1. červnu 2015, kdy skončila platnost dosavadních systémů (Klasifikace, balení a označování chemických látek a jejich směsí, 2008). Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemikálií využívá – jak již bylo zmíněno – systém piktogramů a signálních slov. Signální slovo bylo v knize OSN (GHS, 2015, s. 15, vlastní překlad) věnující se GHS

Kapitola 1. Teorie

14

definováno jako: „slovo užívané k indikaci relativní úrovně závažnosti nebezpečí a k upozornění čtenáře na potenciální nebezpečnost prostřednictvím etikety.“ Systém GHS přitom využívá slovo danger, tedy nebezpečí, a slovo warning, tedy česky varování. Nebezpečí znamená vyšší stupeň závažnosti nebezpečí, varování pak stupeň závažnosti nižší. Piktogramů systému GHS je celkem devět a jsou následující:

GHS01

výbušné látky

GHS02

hořlavé látky

GHS03

oxidační látky

GHS04

plyny pod tlakem

GHS05

korozivní a žíravé látky

GHS06

toxické látky

GHS07

dráždivé látky

GHS08

látky nebezpečné pro zdraví

GHS09

látky nebezpečné pro životní prostředí

Kapitola 1. Teorie

15

Bezpečnostní listy, tzv. SDS – Safety Data Sheets – jsou další součástí systému GHS. Byly u nás v Evropské unii zavedeny Nařízením EU č. 1907/2006 (REACH) již v roce 2006 (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, 2006). Podle příslušné publikace OSN (GHS, 2015, s. 35, vlastní překlad): „by SDS měly poskytnout komplexní informace o látce nebo směsi pro kontrolu regulačních rámců chemických látek“. Měly by přitom být stanoveny pro všechny chemické nebo biologické látky. Kupříkladu bezpečnostní listy obsahují informace nejen o identifikaci látek a podniku, nebezpečnosti, složení výrobku, fyzikálních a chemických vlastnostech, toxikologické a ekotoxikologické informace, ale také pokyny pro první pomoc, pokyny pro hašení požáru či opatření v případě úniku a mnohé další.

1.4.2

Toxikologické a ekologické parametry chemických přípravků

Toxikologie je obor zabývající se působením látek na živé organismy. K základním toxikologickým a ekologickým parametrům, které bývají součástí výše zmíněných bezpečnostních listů, patří smrtelná dávka (LD), smrtná koncentrace (LC), efektivní koncentrace (EC) a inhibiční koncentrace (IC). Horák (2004, s. 52) uvádí, že: „základním údajem o akutní toxicitě je smrtelná dávka (. . . ), nebo smrtná koncentrace (. . . )“. Smrtelná dávka – lethal dose – značená jako LDx je definována jako úhyn x % pokusných zvířat (Polášková, 2011). Nejčastěji se určuje pro 50% úhyn, tedy LD50 a jednotkou je mg·kg−1 . Jak ale upozorňuje Horák (2004, s. 52): „Zjišťuje se v experimentu na živých zvířatech. Získání hodnot LD a LC je experimentálně náročné, finančně nákladné a hlavně, stojí mnoho životů pokusných zvířat.“ Smrtelná dávka LD50 uváděná v bezpečnostních listech je hodnota zjišťovaná při podání per os, tedy orálně. Existují však i jiné způsoby – také dermální (holá kůže), inhalační (vdechnutím) a intraperitoneální (injekčně do břišní dutiny). Horák (2004, s. 28) také dělí látky podle toxicity na šest stupňů, které uvádím níže v tabulce. stupeň toxicity potkan, mg/kg celkové množství pro člověka prakticky netoxická > 15 000 >1l málo toxická 5 000–10 000 0,5–1 l mírně toxická 500–5 000 0,05–0,5 l silně toxická 50–500 lžička–0,05 l extrémně toxická 5–50 7 kapek–lžička supertoxická <5 stopa, méně než 7 kapek Tabulka č. 3: Stupně toxicity podle hodnot LD50 , orální, potkan [mg/kg]. Tato stupnice však není jedinou možnou. Akutní toxicitu je možné posuzovat také na základě jiných stupnic, např, podle stupnice WHO, tedy Světové zdravotnické organizace, nebo podle stupnice EPA, tedy Úřadu pro ochranu životního prostředí v USA. Tyto dvě stupnice uvádíme níže31 . 31

Zdroj: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Ekotoxikologie

Kapitola 1. Teorie

toxicita slabě toxická toxická silně toxická extrémně toxická

16

WHO: LD50 , potkan, mg/kg > 500 50–500 5–50 <5

EPA: LD50 , potkan, mg/kg > 5 000 500–5 000 50–500 < 50

Tabulka č. 4: Stupně toxicity WHO a EPA podle hodnot LD50 , orální, potkan [mg/kg]. Dalšími parametry jsou ukazatele ekologické. Jsou to letální koncentrace, efektivní koncentrace a inhibiční koncentrace. Všechny tři parametry se uvádějí v mg·l−1 , tedy v mg testované látky obsažené v jednom litru vody. Je však nutné míti na paměti, že měření ekotoxicity je oproti měření toxicity pro člověka odlišné. V ekotoxikologii není sjednocené dávkování ani měření, protože závisí na druzích pokusných organismů, jenž bývají různé. Letální koncentrace značená LC50 je definována jako koncentrace látky, při které uhyne 50 % pokusných zvířat za definovanou expoziční dobu. Ta bývá v praxi často stanovena na 96 hodin, tedy na čtyři dny. Experimentální zjišťování probíhá většinou na rybách. Obě tyto skutečnosti – doba expozice i organismus – musejí být jasně určeny. Efektivní koncentrace značená EC50 je definována jako koncentrace látky, při které dojde k reakci 50 % pokusných organismů za definovanou dobu. Expoziční doba bývá 48 hodin, tedy dva dny, a pokusným organismem bývají korýši, např. Daphnia magna, tedy hrotnatka velká. Inhibiční koncentrace značená IC50 je definována jako koncentrace látky, při které jsou inhibovány specifické biologické nebo biochemické funkce u 50 % pokusných organismů za definovanou expoziční dobu. V praxi bývá expoziční doba 72 hodin, tedy celkem tři dny. Experimentální zjišťování probíhá na řasách. Opět tyto skutečnosti musí být uvedeny. Tyto ekotoxikologické parametry shrnuji v následující tabulce. název letální koncentrace efektivní koncentrace inhibiční koncentrace

značka LC EC IC

expozice organismus působení 96 h ryby úhyn 48 h korýši reakce 72 h řasy inhibice funkcí

Tabulka č. 5: Přehled ekotoxikologických parametrů.

Kapitola 1. Teorie

17

Podle publikace Organizace spojených národů týkající se Globálního harmonizovaného systému klasifikace a značení chemikálií (GHS, 2015) lze provést – způsobem mírně upraveným pro účely této práce – klasifikaci akutní a dlouhodobé ekotoxicity chemických látek pro vodní organismy na základě hodnot letální a efektivní koncentrace, resp. pro LC50 , ryby, 96 h a EC50 , korýši, 48 h. Akutní ekotoxicita pro vodní organismy je definována jako (GHS, 2015, s. 217, vlastní překlad): „vnitřní vlastnost látky být nebezpečnou pro organismy z hlediska krátkodobé expozice vodního prostředí touto látkou“. Kategorie akutní toxicity pro vodní organismy uvádím v následující tabulce. stupeň toxicity velmi toxický toxický škodlivý

mg/l signální slovo ≤1 varování 1–10 — 10–100 —

kategorie 1 2 3

Tabulka č. 6: Stupně akutní toxicity pro vodní organismy podle hodnot LC50 , ryby, 96 h a EC50 , korýši, 48 h. Dlouhodobá ekotoxicita pro vodní organismy je definována jako (Ibid., vlastní překlad): „vnitřní vlastnost látky, která může vyvolat nepříznivé účinky pro vodní organismy během expozic, které jsou determinovány ve vztahu k životnímu cyklu organismu“. Hodnocení dlouhodobé ekotoxicity chemických látek pak lze provést způsobem následovným. Uvedené hodnocení opět platí pro letální i efektivní koncentrace. stupeň toxicity mg/l signální slovo velmi toxický ≤1 varování toxický 1–10 — škodlivý 10–100 — může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky

kategorie 1 2 3 4

Tabulka č. 7: Stupně dlouhodobé/chronické toxicity pro vodní organismy podle hodnot LC50 , ryby, 96 h a EC50 , korýši, 48 h.

Kapitola 1. Teorie

1.5

18

Registrační číslo CAS

Aby bylo možné chemické látky, o kterých budu v této práci pojednávat, jednoznačně identifikovat, využiji k tomu registrační číslo CAS32 , někdy také známé jako CASRN. Toto registrační číslo bylo zavedeno American Chemical Society. Registrační číslo je pro každou látku, polymer, směs, slitinu, proteiny, nukleové kyseliny a další unikátní. Navíc obsahuje i kontrolní kód, díky kterému je možno určit, zda je číslo CAS správné, či nikoliv. Další výhodou čísla CAS je to, že bývá součástí prakticky všech důležitých chemických databází a bývá pro identifikaci používáno i firmami a úřady. Číslo CAS sestává z tří částí oddělených spojovníky. Například pro kyselinu sírovou je to CAS 7664-93-9. První část má nedefinovanou délku, druhá část má vždy dvě číslice a třetí část vždy pouze jednu číslici. Ukázka kontrolního mechanismu registračního čísla CAS Pokud potřebujeme ověřit, že v čísle CAS není chyba, můžeme provést následující výpočet. Na ukázku jsem vybral již zmíněnou kyselinu sírovou s CAS 7664-93-9. Jako kontrolní číslice slouží číslice poslední, tedy třetí část. Tuto ve výpočtu vynecháme. Dále bereme číslice z CAS zprava a postupně je násobíme postupně po jedné zvyšujícími se čísly z oboru přirozených čísel. Dílčí výsledky sčítáme. Pokud nám vyjde číslice stejná jako číslice kontrolní, pak v čísle CAS není chyba.

(3 · 1) + (9 · 2) + (4 · 3) + (6 · 4) + (6 · 5) + (7 · 6) = 129

Následně spočteme výše zjištěný výsledek modulo deset. 129 mod 10 = 9 9=9

Výsledek výpočtu se rovná kontrolní číslici. Číslo CAS je tedy správně. 

32

Zpracováno podle charakteristiky na http://www.cas.org/content/chemical-substances.

Kapitola 2 Metody 2.1

Environmentální aspekty provozu domácích bazénů

Environmentální aspekty provozu domácích bazénů budou v této práci posouzeny perspektivou běžného uživatele. Budou k tomu využity zejména informace od výrobců a výpočty na nich založené. Environmentální aspekty lze nahlížet z dvou úhlů pohledu. Jedním z nich je hledisko energetické, druhým hledisko vodohospodářské. Z hlediska energetiky budou posouzeny součásti bazénových technologií, které spotřebovávají elektrickou energii nutnou k provozu. Zároveň bude upozorněno na technologie, které by mohly energii spořit, případně ji do provozu dodávat. Důležitou součástí k posouzení bude jistě filtrace, která je k provozu bazénu nezbytná. Na základě příkonu bude odhadnuta spotřeba pro průměrný bazén (definuji níže) po dobu celé sezóny a podobně. Průměrný bazén budu definovat na základě průměru objemů levnějších povrchových modelů bazénů prodávaných společností Mountfield, která je jedním z největších prodejců bazénů a bazénových technologií u nás. Z hlediska vodohospodářského budou analyzovány metody napouštění bazénů, jejich přínosy i nevýhody a tyto budou srovnány z hlediska environmentálního i ekonomického. Napouštění bazénů budu diskutovat se zástupci vodohospodářských společností v Brně, Ostravě a Praze, které zajišťují dodávky vody nejen v těchto městech, ale i v jejich okolí a využiji i dostupné ceníky vodného, stočného a služeb. Dále budou analyzovány chemické přípravky pro úpravu bazénové vody. Jejich obsah a hodnoty týkající se akutní toxicity a ekotoxicity budou zjištěny na základě bezpečnostních listů. Ty by výrobci, respektive prodejci, měli mít zpracované ke každé chemikálii a měli by je poskytnout. Na základě těchto informací budou popsány a charakterizovány jednotlivé chemikálie a bude posouzena jejich akutní toxicita a ekotoxicita podle stupnic akutní toxicity na stranách 15 a 16 a podle stupnic ekotoxicity na straně 17 uvedených v teoretické kapitole 1.4.2 Toxikologické a ekologické parametry chemických přípravků. Tyto chemikálie se nakonec pokusím porovnat a určit další možnosti využití vody. Mezi prodejce, jejichž bazénovou chemii budu zkoumat a od nichž jsem si již vyžádal bezpečnostní listy, jsem zařadil ty největší a mezi lidmi nejznámější. Jsou jimi Mountfield, a.s. (dále jen Mountfield), Marimex CZ s.r.o. (dále jen Marimex), ALBIXON – 19 –

Kapitola 2. Metody

20

a.s. (dále jen Albixon) a francouzský výrobce Piscines Desjoyaux (dále jen Desjoyaux). Mountfield i Marimex bezpečnostní listy dodali, referent nákupu firmy Albixon mne odkázal přímo na výrobce chemie, kterou prodávají, jímž je Chemoform. Francouzské vedení společností Desjoyaux ani žádný z kontaktovaných českých zástupců se zpět neozvali, resp. bezpečnostní listy nedodali. Výsledný mix prodejců, jejichž bezpečnostní listy prodávaných chemikálií podrobím zkoumání, jsou Mountfield, Marimex a Chemoform. Bezpečnostní listy jsem si vyžádal k základním produktům bazénové chemie z řad chemie chlorové, oxidační a doplňkových přípravků, jimiž jsou přípravky pro snížení tvrdosti vody, pro úpravu pH vody, zazimovače, algicidní přípravky, koagulanty a projasňovače.

2.1.1

Průměrný bazén

Pro účely analýzy spotřeby elektrické energie bazénových technologií je nutné vycházet z konkrétní velikosti bazénu, neboť bazénové vybavení se dodává v různých výkonových variantách pro různé objemy bazénových těles. V této práci tedy definuji tzv. průměrný bazén, na jehož základě budu modelovat napouštění a analyzovat energetickou náročnost provozního vybavení. Objem průměrného bazénu stanovuji na hodnotu 18 811,76 l, tedy 18,81176 m3 vody. Tento objem byl stanoven na základě spočtení průměru objemů základních bazénů z nabídky společnosti Mountfield, konkrétně z řady Basic Swing (nafukovací kruhové, nafukovací oválné a rámové bazény) a řady Basic Azuro De Luxe (kombinované bazény), které jsou cenově relativně dostupné a mezi lidmi „bazénáři“ oblíbené. Přehled všech těchto bazénů včetně objemů uvádím v Příloze této práce na straně 94. Je však třeba brát v úvahu, že existují i domácí bazény větších objemů, přibližně do 100 m3 . Tyto bazény jsou ale v drtivé většině případů v jiném cenovém řádu.

Kapitola 2. Metody

2.2

21

Analýza vývoje počtu zahradních bazénů na vybraných územích

V této práci se, mimo jiné, zabývám analýzou vývoje počtu bazénů na vybraných územích. K provedení této analýzy využiji detailní letecké snímkování z různých let. Tyto letecké snímky jsou dostupné online na portálu Mapy.cz. Licence k těmto použitým leteckým snímkům uvádím níže. Výhodou leteckého snímkování je zejména dobrá viditelnost a rozpoznatelnost jednotlivých bazénů. Jejich ostrá modrá barva často silně kontrastuje s okolím. Tímto způsobem je možné postupně spočítat jednotlivé bazény na vybraných zájmových územích či v částech těchto území. K samotnému počítání jsem využil již zmíněnou internetovou aplikaci Mapy.cz. Jednak obsahuje letecké snímky aktuální i historické – z let 2003, 2006, 2012 a 2016 –, jednak umožňuje umísťování vlastních bodů do mapy, které jsou označeny pořadovým číslem. Těmito body je možné snadno označovat rozpoznané bazény a zároveň tak zjistit jejich přesný počet. Nevýhodou tohoto postupu je, že nelze počítat bazény umístěné v interiérech domů, kam pochopitelně objektivy fotoaparátů použitých při snímkování nedohlédnou. U starších snímků se může vyskytnout problém s nižším rozlišením fotografií, ale předpokládám, že bazény by rozpoznat býti měly. Další možnou nevýhodou by mohla být rozdílná období, v nichž snímkování konkrétních oblastí v jednotlivých letech probíhalo. Pokud by byly snímky pořízeny pozdě na podzim, brzy na jaře, nebo dokonce v zimě, mohli by mít lidé nadzemní nafukovací či rámové bazény sklizeny, případně ještě nepřipraveny. Tak by do celkového počtu nemusely být zahrnuty. V průběhu zpracování této analýzy se také ukázalo, že zejména v letech 2012 a 2016 lidé začali na své zahrady, kromě bazénů, umísťovat i velké trampolíny, které mají kruhový půdorys a často modrou nebo černou barvu, takže je někdy obtížné určit, zda se jedná o bazén či o trampolínu. V některých případech je rozlišení možné pouze na základě vrhaného stínu objektu, kdy povrchový bazén vrhá stín souvislý a plný, trampolína pak nesouvislý. Vidět jsou ve stínech zejména jednotlivé vzpěry pro ochranné sítě. Rozdíl je zobrazen na následujícím obrázku, kde vlevo je trampolína vrhající nesouvislý hexagonální stín a vpravo oválný bazén vrhající souvislý plný stín.

Obrázek č. 1: Rozdíl mezi bazénem a trampolínou na leteckém snímku (2016). Zdroj: „Mapy.cz“. Dalším problémem by bylo zjišťování objemu jednotlivých bazénů. Teoreticky vzato lze z leteckého snímku spočítat plochu, kterou zabírají, ale hloubku, tedy parametr

Kapitola 2. Metody

22

nutný k výpočtu objemu, zjistit nelze. Proto budu v analýze počítat s průměrovaným objemem prefabrikovaných bazénů. Toto zjednodušení jistě nebude zcela přesné, ale přesto by mělo pro účely této práce stačit. Některé bazény mohou být kryté, a tak je možné si je splést například se skleníkem. Riziko této chyby je však dle mého názoru poměrně nízké, neboť modrá barva bazénů je vidět i přes zastřešení. Bazény mají navíc často zastřešení z ohýbaného polykarbonátu, kdežto skleníky bývají více hranaté a nebývají z polykarbonátu, jehož struktura a optické vlastnosti vypadají na fotografiích přeci jen odlišně od skleníkových tabulí. Na následujícím obrázku je zobrazen zastřešený bazén.

Obrázek č. 2: Krytý bazén na leteckém snímku (2016). Zdroj: „Mapy.cz“. Výčtem těchto rizik při počítání bazénů bych chtěl upozornit na to, že zjištěné počty nemusejí být zcela přesné. Vzhledem k tomu, že je ale většina bazénů zřetelně rozpoznatelná, považuji tyto možné nepřesnosti za přijatelné.

Licence použitých leteckých snímků České republiky letecké snímky 2016: © TopGis, s.r.o letecké snímky 2012: © GEODIS BRNO, s.r.o letecké snímky 2006: © GEODIS BRNO, s.r.o letecké snímky 2003: © GEODIS BRNO, s.r.o

Kapitola 3 Bazénové vodohospodářství 3.1

Napouštění vody

Napouštění vody do bazénu by se mohlo zdát jako sdostatek triviální úkol. Opak je ale pravdou, proto následující část mé práce věnuji právě tomuto tématu. Ve skutečnosti existují dva základní způsoby napouštění, a to z vodovodního řadu nebo tzv. napouštění asistované. V obou případech získáme vodu vyčištěnou a hygienicky nezávadnou, proto není nutná příliš razantní následná chemická úprava. Přesto se jí nevyhneme. K dalším způsobům napouštění, které však mohou býti na chemickou úpravu vody i na filtraci náročnější, patří napouštění z vlastního zdroje, tedy například z vlastní studny, nebo lze použít i vodu povrchovou. Nejprve se budu zabývat napouštěním bazénu vodou dodanou vodárenskými společnostmi prostřednictvím vodovodního řadu a již zmíněným napouštěním asistovaným.

3.1.1

Napouštění vody z vodovodního řadu

Tento způsob napouštění bazénů je zřejmě nejběžnějším. Přesto je však třeba dbát zvláštních pravidel. Budeme-li předpokládat, že objem průměrného domácího bazénu je 18 811,76 l, pak se jedná – v případě jednoho průměrného bazénu – přibližně o 1/2 roční spotřeby pitné vody jednoho člověka. Pokud bychom průměrný bazén v městské části Brno-Slatina1 napustili během jednoho dne, pak tento jediný bazén spotřebuje přibližně 2,19 % denní spotřeby vody celé městské části. Kdyby bylo všech 171 zahradních bazénů napočítaných v Brně-Slatině napuštěno během jednoho měsíce, pak by tato spotřeba činila 12,35 % měsíční spotřeby vody městské části. V případě Hrubšic2 by napuštění všech 19 zahradních bazénů během jednoho měsíce znamenalo neuvěřitelných 53,96 % měsíční spotřeby pitné vody. Vezmeme-li tedy v úvahu, že lidé napouštějí bazény jednorázově na začátku sezóny vhodné ke koupání, např. během jednoho měsíce, pak jejich napuštění znamená rela1

Výběr zájmových oblastí popisuji v kapitole 5 Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích na straně 81. 2 Viz předchozí poznámka pod čarou.

– 23 –

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

24

tivně velkou vodohospodářskou zátěž. Vodovodní řad totiž není na tak velké odběry stavěn. Například provozní ředitel Středočeských vodáren, a.s. Pavel Pobříslo upozorňuje (Nastupuje sezóna napouštění bazénů, 2015): „Nárazové odběry pitné vody, zapříčiněné napouštěním bazénů, způsobují zásadní zvýšení rychlosti proudění pitné vody v potrubí. Důsledkem může být překročení limitních hodnot průtoku a s tím spojené problémy, jako je krátkodobé zvýšení koncentrace železa v pitné vodě. I když tento zákal nemá vliv na kvalitu pitné vody, jsou tím ovlivněny její senzorické vlastnosti a zákazníci si pak mohou na tento jev stěžovat. Dalším problémem spojeným s napouštěním bazénů ve špičce může být v některých lokalitách pokles tlaku ve vodovodním řadu, který se pak negativně projeví i u dalších odběratelů.“ Pokud uživatelé napustí bazén z vodovodního řadu, zaplatí za vodu vodné i stočné podle aktuálních tarifů. V případě napuštění průměrného bazénu o objemu 18 811,76 l na území města Brna v roce 2016 bychom zaplatili celkem 1 414 Kč vč. DPH3 . Z tohoto důvodu nabízejí mnohé vodárenské společnosti tzv. asistované napouštění bazénů.

3.1.2

Asistované napouštění vody

Tento způsob napouštění bazénů nabízejí například již zmíněné Středočeské vodárny, a.s., Ostravské vodárny a kanalizace, a.s., Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. i mnohé jiné. Výhodou je, že bazén lze napustit rychleji než z vodovodního řadu. Zároveň nehrozí riziko poklesu tlaku ani uvolňování sedimentů z potrubí, které by ovlivnilo nejen kvalitu vody napouštěné do bazénu, ale také kvalitu či tlak vody u jiných odběratelů v okolí. Brno Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.4 nabízejí mimo jiné možnost konzultace: „posoudíme, zda zákazník není v koncové oblasti, kde riziko zakalení je vyšší “. Voda přivážená cisternou pochází z nadzemního hydrantu připojeného na standardní vodovodní řad. Překvapilo mne, že se Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. často setkávají také s poptávkou dovozu teplé vody5 : „Často se setkáváme s dotazem, zda nemůžeme přivézt vodu teplou. . . to opravdu ne! “ Poptávka po teplé vodě přichází do této společnosti „občas“. Přesně bohužel tyto případy evidovány nejsou. Údivuhodná je ale také „ochota lidí toto uhradit bez ohledu na náklady“. Praha Společnost Česká voda – Czech Water, a.s. dodávající vodu v Praze dováží v cisternách rovněž vodu napuštěnou z vodovodního řadu. Rozdíl je ale v tom, že do ní přidává 3

Cena spočtena na základě hodnot pro rok 2016 uvedených v ceníku Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. na webu bvk.cz 4 Na základě proběhlé e-mailové komunikace s jedním z pracovníků společnosti. 5 Citace části e-mailové komunikace mezi mnou a jedním z pracovníku společnosti Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

25

desinfekční přípravek Sanosil6 . V e-mailové komunikaci mezi mnou a touto společností také stojí: „Orientačně plníme cca 50 bazénů ročně. Dříve, při boomu výstavby bazénů to bylo mnohem více.“ Tzv. boom výstavby bazénů tato společnost datuje přibližně do let 2003–2008, kdy každoročně přicházel zhruba dvojnásobek objednávek na asistované plnění bazénů. Ostrava Společnost Ostravské vodárny a kanalizace, a.s. taktéž preferuje7 asistované napouštění bazénů z cisteren. Jeden z pracovníků, s kterým jsem komunikoval, ale upozorňuje na vyšší cenu tohoto typu napouštění. Z toho důvodu „je využíváno především v případech, kdy v místě není pitná voda k dispozici či není dostatečný průtok nebo také při pořízení či stavbě nových bazénů, kdy je potřeba většího množství vody v krátké době k umožnění natažení folie“. Jiný pracovník ostravské vodárenské společnosti dodává: „preferujeme napouštění bazénů pomocí cisterny, protože napouštění bazénů z vodovodu nám působí provozní problémy se zmiňovaným zákalem vody a snížením provozních tlaků vodovodu v některých lokalitách“. Ekonomické srovnání napouštění průměrného bazénu z vodovodního řadu s napouštěním asistovaným V následující části práce se pokusím o cenové srovnání napouštění průměrného bazénu z vodovodního řadu s asistovaným napouštěním. Srovnání bude provedeno mezi Brnem, Prahou a Ostravou a je založeno na aktuálních cenících. Vodárenské společnosti v těchto městech samozřejmě obsluhují i jejich okolí. Vzhledem k tomu, že objem běžné vodárenské cisterny je přibližně 8 000 l, zaokrouhlím objem průměrného bazénu z 18 811,76 l na 16 000 l, tedy na dvě celé cisterny. Zbývající objem vody pro zjednodušení výpočtu zanedbám. Jelikož má každá vodárenská společnost jiný systém cenění objednávek, budu vycházet z hypotetické úlohy: přejeme si naplnit bazén o objemu 16 000 l vodou, přičemž jeho vzdálenost od stanoviště vodárny je 10 km. Předpokládám, že objem běžné cisterny je 8 m3 . Výše počítaného DPH je 15 %. Po ekonomické stránce je nutné říci, že v případě asistovaného napouštění bazénu odběratelé neplatí stočné. Oproti tomu platí vodné a náklady na dopravu cisternou. Konkrétní vyčíslení ceny je tedy závislé zejména na cenách dodavatele a na lokalitě, kam si přejeme vodu dovézt. Zatímco ceny vody se mezi různými dodavateli příliš neliší, rozdíly v cenách dopravy vody cisternou mohou být výrazné. V případě Prahy se náklady na dopravu vypočítávají ze vzdálenosti od jednoho ze dvou stanovišť podle pásmového ceníku, přičemž jedno stanoviště je v pražské Hostivaři, druhé pak v Kopanině. Cisterny pražské vodárny Česká voda – Czech Water, a.s. 6

Výrobce Sanosil CZ s.r.o. na svých webových stránkách www.sanosil.cz uvádí: „Sanosil je koncentrovaný dezinfekční prostředek pro aplikace ve vodě a vodních systémech. Dosahuje vynikající účinnosti již při nízkých koncentracích. Při správném dávkování je Sanosil neškodný a bezpečný a ideální pro dezinfekci teplé a studené vody.“ Výrobce také uvádí, že jsou tyto přípravky bez zápachu a barviv a jsou ekologické, protože se rozkládají na vodu a kyslík. 7 Informace i citace uvádím na základě e-mailové komunikace mezi mnou a několika nejmenovanými pracovníky této společnosti.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

26

mají objem 8,2–9 m3 . Nejnižší pásmová sazba do 10 km činí 1 840 Kč a zahrnuje DPH, vykládku cisterny v trvání půl hodiny i objem dovezené vody. Každá další započatá půlhodina vykládky stoji 414 Kč. Pokud bychom si tedy přáli napustit průměrný bazén – umístěný v Praze do 10 km od jednoho ze zmíněných pražských stanovišť –, zaplatili bychom tak minimálně 3 680 Kč vč. DPH8 . V případě Brna je účtována cena 27 Kč za 1 km (bez DPH). Obsluha cisterny pak stojí 85 Kč za 15 minut (bez DPH) při napouštění, dopravě samé i vypouštění. Dovoz 16 000 litrů vody dvěma cisternami do vzdálenosti 10 km tedy přijde celkem na 3 394,48 Kč vč. DPH. Tato cena zahrnuje vodné (588,48 Kč vč. DPH), dopravu dvěma cisternami do vzdálenosti 10 km (celkem 1 080 Kč bez DPH), výkon pracovníka vodárny (2·8·85 Kč bez DPH) a DPH za dopravu a práci pracovníka. Ostravské vodárny a kanalizace, a.s. mají podobný systém cenění dopravy vody cisternou jako vodárna brněnská. Za 1 km dopravy je účtováno 36 Kč, prostoje cisterny přijdou na 76 Kč za každých započatých 15 minut a výkon cisterny, resp. pracovníka přijde na 123 Kč za každých započatých 15 minut. K tomu je třeba připočítat vodné ve výši 32,39 Kč za m3 . Všechny tyto ceny jsou bez DPH. V případě naplnění bazénu vodou o objemu 16 m3 zaplatíme přibližně 4 515 Kč včetně DPH, přičemž v této ceně nejsou započítány žádné prostoje. Lze tedy očekávat, že skutečná cena bude ještě o něco vyšší. Také v případě Ostravy je voda do cisteren čerpána z kontrolovaného odběrného místa vodovodního řadu. Srovnání způsobů napuštění průměrného bazénů ve vybraných městech uvádím v následující tabulce. Ceny jsou uvedeny včetně DPH. město Brno Praha Ostrava

napouštění běžné asistované běžné asistované běžné asistované

cena [Kč] 1 413,50 3 394,48 1 486,13 3 680,00 1 369,08 4 515,18

úprava vody — — — Sanosil — —

Tabulka č. 8: Srovnání cen různých způsobů napouštění průměrného bazénu v Praze, Brně a Ostravě. Ceny jsou uvedeny včetně DPH. Ve světle výše uvedených výpočtů – při jejichž pročítání by se mohlo zdát, že „nechat si dovézt dvě cisterny je příliš“ – nutno dodat, že to není nic nestandardního. Objem běžné cisterny je přibližně 8 m3 , tedy 8 000 l. Pokud běžné prefabrikované bazény, které dodává společnost Mountfield, mají průměrný objem téměř 19 000 l, pak dvě plné vodárenské cisterny na naplnění takového průměrného bazénu nepostačují asi o 3 000 l. Tento zbytek vody lze buď též doobjednat, nebo pomalu dopustit z vodovodního řadu. Dovoz zbývajících 3 m3 cisternou by však celkové napuštění prodražil, neboť ujeté kilometry i práci technika, případně další poplatky, je nutno uhradit v plné výši. 8

Cena bez doplatků za další započaté půlhodiny vykládky.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

27

Část prodaných bazénů ale tvoří také bazény vyráběné na zakázku nebo bazény z dražších kategorií. Prakticky vždy se jedná o bazény zapouštěné do země. Například keramické bazény Mountfield řady Excelence je možné pořídit v celkem 8 různých variacích, přičemž nejmenší bazén9 z této linie má objem 19 m3 a největší10 51 m3 . Dalším příkladem může býti řada kompozitních bazénů Mountfield Fort Wayne11 , jejichž objem se pohybuje v rozsahu od 48 m3 do 99 m3 . Přesto tyto bazény nejsou největšími. Jak mi sdělil jeden z pracovníků Brněnských vodáren a kanalizací, a.s.: „už jsme naváželi i 16 cisteren do bazénu“. V takovém případě se jedná o celých 128 m3 , tedy 128 000 l. To je poměrně velké množství vody. Pro představu uvádím následující příklad. Příklad Do jaké výšky by byl zaplaven třípokojový byt o rozloze 60 m2 , kdybychom do něj napustili 16 vodárenských cisteren? Každá jedna vodárenská cisterna má objem 8 000 l. Řešení Byt si můžeme snadno představit jako kvádr s hranami a, b a výškou h. Hrany a a b lze sloučit do rozlohy r. Hodnotu této proměnné již známe ze zadání: r = 60 m2 Objem napouštěné vody známe také. Celkem se jedná o: 16 · 8 000 l = 128 000 l = 128 m3 Objem bytu representovaného kvádrem je: V =a·b·h=r·h Neznámou, kterou chceme spočíst, je výška: h, proto: h=

V V = a·b r

Při dosazení hodnot do proměnných tak dostaneme: h=

128 m3 = 2, 13 m 60 m2

Výsledek Byt o rozloze 60 m2 tak bude vodou dovezenou 16 vodárenskými cisternami o celkovém objemu 128 000 l zaplněn do výšky 2,13 m.

9

keramický bazén Mountfield Excelence Lord 550 keramický bazén Mountfield Excelence Monarch 1000 11 Nejmenším bazénem z této řady je Mountfield Fort Wayne Lemond a největším Mountfield Fort Wayne Riviera. 10

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

28

Komentář Dovolím si zde subjektivně poznamenat, že bazén o takovém objemu je skutečně obrovský. Mimochodem, naplnění cisternami by v tomto případě stálo přibližně12 21 000 Kč. To je oproti – v tomto případě velmi zdlouhavému a komplikovanému – napuštění z vodovodního řadu přibližně o 11 000 Kč více. 

3.1.3

Jiné zdroje vody

V případě, že nechceme nebo na svém pozemku nemůžeme využít vodárenský zdroj již upravené vody, můžeme použít i zdroj vlastní, a to jak studnu, tak vodu povrchovou. V případě napouštění bazénu z vlastního zdroje – studny kopané či vrtané – získáme velmi často poměrně kvalitní vodu, která ale bývá zpravidla tvrdá13 , jak upozornil produktový školitel firmy Mountfield Filip Werner (Mountfield, 2015). Příliš tvrdou vodu je třeba upravit chemickým přípravkem – stabilizátorem – pro snížení její tvrdosti. Využití povrchové vody k napuštění bazénu je možné, ale není příliš vhodné, neboť povrchová „voda může obsahovat organické znečištění, například huminovými látkami“ (Mountfield, 2015, 1:31–1:36). Tuto vodu je tedy také nutné chemicky upravit.

3.2

Kvalita vody

V předchozí části jsem se zabýval napouštěním vody z různých zdrojů. Přestože se nám může podařit napustit do bazénu průzračně čistou vodu, je nutné ji udržovat filtrací i chemicky, aby byla dlouhodobě využitelná ke koupání a udržela si tak svoji zdravotní nezávadnost. Voda by samozřejmě měla splňovat vhodné hodnoty některých parametrů – jako je barva vody, pH, teplota, tvrdost vody, obsah železa, manganu, dusičnanů nebo amoniakálního dusíku (Lhotáková, 2005). Limitní hodnoty, které Lhotáková uvádí (Ibid.), shrnu v následující tabulce. Do této tabulky jsem navíc přidal rozsah pro tvrdost vody doporučený firmou Mountfield14 . 12

Hodnota je pouze přibližná a byla spočtena na základě konzultace s pracovníkem Brněnských vodáren a kanalizací, a.s. 13 Tvrdost vody je suma molárních koncentrací vápníku Ca a hořčíku Mg. Z příliš tvrdé vody se může např. vysrážet uhličitan vápenatý CaCO3 , který může mít nepříznivé účinky nejen na bazénové technologie, ale obecně i na jiné domácí spotřebiče. 14 Zdroj: http://www.mountfield.cz/azuro-ca–1l-3bch3004

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

vlastnost vody teplota (venkovní bazén) teplota (vnitřní bazén) teplota (dětský/léčebný bazén) barva tvrdost pH železo mangan dusičnany amoniakální dusík

29

rozsah/limit 22–28 ◦ C 24–29 ◦ C 26–30 ◦ C čirá, bezbarvá 8–18 ◦ dH 6,8–7,4 0,3 mg·l−1 0,1 mg·l−1 20 mg·l−1 0,5 mg·l−1

Tabulka č. 9: Doporučené parametry kvality vody. Některé překročené či nedodržené limity mohou mít důsledky nejen estetické, ale i zdravotní. Například nedodržení limitů pH může mít negativní vliv na zdraví člověka (Lhotáková, 2005), ale i na účinnost chemikálií pro udržování bezinfekčnosti vody, kdy dochází k chybnému uvolňování chloru nebo kyslíkových tablet (MarimexCzech, 2014). Šerák z firmy Marimex (MarimexCzech, 2014, 1:10–1:29, upraveno) říká: „Vyšší pH má za následek zákal vody nebo různé usazeniny a zároveň napomáhá ve vodě zvyšovat vázaný chlor. (. . . ) Naopak nízké pH má za následek korozi předmětů, ať je to kov nebo samotná bazénová fólie“. Příliš vysoká tvrdost vody může podle Lhotákové (2005, s. 42): „způsobovat usazování vodního kamene na bazénových stěnách nebo technologických zařízeních“. Tím by mohlo dojít i k případnému poškození bazénových technologií. Z chemických látek je vhodné sledovat obsah železa, které (Lhotáková, 2005, s. 42): „způsobuje nepříjemné zabarvení a chuť vody“, jinak není škodlivé. Podobný účinek jako železo má i mangan. Příliš mnoho dusičnanů pak podporuje růst řas. U bazénové vody ale musíme sledovat nejen výše pojednané parametry chemické a fyzikální, ale také znečištění vody.

3.2.1

Znečištění vody

Podle Lhotákové (2005, s. 43) se znečištění „projevuje zákalem a zabarvením vody, což je způsobováno (. . . ) koloidy anorganického i organického původu, které jsou rozptýleny po celém bazénu“. Ve vodě se ale – krom bakterií a patogenních mikroorganismů – mohou objevit také vlasy, částečky odumřelé pokožky, uvolněných drobných částic či vláken z plavek či oblečení a další. Mezi patogenními mikroorganismy bychom v bazénové vodě mohli najít kvasinky, např. Candida albicans, potenciálně patogenní druhy stafylokoků, bakterie čeledi Enterobacteriaceae, do které patří tzv. koliformní bakterie, jež jsou indikátorem fekálního znečištění. Příkladem může býti rod Salmonella nebo Escherichia. Vůbec nejznámější „bazénovou“ bakterií je podle Lhotákové (2005) bakterie druhu Legionella pneumophila.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

30

Abychom přítomnost všech těchto znečišťujících faktorů eliminovali, musíme vodu po napuštění do bazénu patřičně upravit a desinfikovat tak, aby splňovala výše uvedené parametry kvality. Dále je nutné její kvalitu udržovat průběžně. Počáteční úprava, někdy tzv. „nastartování vody“, se provádí zejména chemickými přípravky. Průběžné udržování je jak mechanické – filtrováním –, tak chemické. V následujících částech se proto budu zabývat filtrací a chemickou úpravou bazénové vody.

3.3

Údržba vody filtrací

Filtrace je zařízení zcela nezbytné pro provoz každého bazénu. Účelem filtrace je čištění vody od mechanických nečistot. Na webových stránkách společnosti Mountfield stojí: „bazén potřebuje pravidelnou filtraci, abyste si mohli užívat koupání v čisté, průzračné a zdravotně nezávadné vodě “. Lhotáková (2005) uvádí: „volba filtru závisí na požadovaném výkonu – mohou to být malé závěsné filtry (s papírovými nebo textilními vložkami) vhodné pro bazény do objemu 20 m3 nebo pro větší bazény komfortní pískové filtry.“

3.3.1

Písková filtrace

Pískové bazénové filtry patří patrně k nejpoužívanější a zároveň poměrně laciné technologii. Filtrační mechanismus funguje na přirozeném principu, kdy čištěná voda prochází přes vrstvu písku, který zachytává nečistoty. K těmto účelům se běžně používá křemičitý písek s frakcí 0,37–1,2 mm (Lhotáková, 2005). Například společnost Mountfield prodává křemičitý písek balený po 25 kilogramech s frakcí 0,6–1,2 mm. Tentýž filtrační křemičitý písek najdeme i v nabídce firmy Marimex. Taktéž firma Albixon nabízí filtrační písek ve stejném množství, ale s frakcí 0,5–1 mm. Cenově se jedno 25kg balení pohybuje kolem 250 Kč vč. DPH. Do pískové filtrace je možné zakoupit i tzv. zeolit s mikroporézní strukturou. Je sice asi čtyřnásobně dražší (zjištěno na základě nabídky firmy Albixon), ale na druhou stranu má lepší filtrační vlastnosti. Na webových stránkách15 této firmy se dočteme: „Zeolit odbourává amoniak, eliminuje nepříznivé projevy po použití chlorové chemie (pálení očí, kůže, zápach).“ Zeolit má také velký povrch a to přibližně 20–30 m2 /g. Mezi pískovými filtracemi se dále rozlišují tzv. samonasávací pískové filtrace. Ty jsou zvláštní tím, že dokáží samy nasávat vodu z bazénu. Pokud filtrace není samonasávací, musí být umístěna pod úrovní vodní hladiny (samozřejmě ale mimo bazén) tak, aby do ní voda natékala samospádem. Většina z nabízených modelů je také vybavena tzv. šesticestným ventilem. Podle příručky k pískovým filtracím dodávaných firmou Albixon16 jsou funkce jednotlivých cest ventilu následující. 15

Zdroj: http://www.bazeny.cz/katalog/filtracni-medium-zeolit-26-97 Kompletní písková filtrace s šesticestným ventilem a čerpadlem na základové desce (Modely: FSP350, FSP450, FSP500, FSP650), dostupné z: http://goo.gl/m7m70y. 16

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

31

filtrace běžný provoz při čištění a údržbě bazénové vody, čištěná voda prochází filtračním médiem proplach slouží k čištění filtračního média, směr proudění vody je obrácen a nečistoty jsou z média vyplaveny pryč, bazén je třeba dopustit asi o 1 m3 a zajistit odvod vody z ventilu dle návodu zafiltrování neboli dočištění filtračního média, „proudění vody je vedeno stejně jako při funkci filtrování“, ale je nutné zajistit odvod vody pryč z ventilu podle návodu odpad vyčerpání části nebo veškeré vody z bazénu, voda neprochází filtračním médiem, tuto funkci lze využít při vysávání bazénu, taktéž je nutné zajistit odvod vody pryč z ventilu podle návodu recirkulace voda neprochází přes filtrační médium, „je možno tuto funkci využít při zavodňování systému filtrace, ze systému je vytěsněn případný vzduch“ (upraveno) zavřeno

ventilem neprochází žádná voda, čerpadlo musí být vypnuté

Pískové filtrace se prodávají v nejrůznějších výkonových variantách. Například u společnosti Mountfield lze pořídit pískové filtrace17 určené od objemu bazénu 6 m3 do objemu 180 m3 , přičemž cenově se tyto filtrace pohybují mezi 3 a 31 tisíci Kč. Nejmenší filtrační zařízení má příkon 85 W a nejvýkonnější 1460 W. Podíváme-li se na nabídky pískových filtrací jiných společností, zjistíme, že ač jsou nabízené modely rozdílné, co do spotřeby jsou si – vzhledem k výkonu – víceméně podobné. Například pískovou filtraci pro bazén do nejvyššího objemu 35 m3 nabízí Mountfield, Albixon i Marimex. Jejich srovnání nabízím v následující tabulce. maximální objem bazénu příkon průtok náplň filtračního média modelové označení

Mountfield 35 m3 450 W 7 m3 /h 50 kg Hayward 7 m3/h

Albixon 40 m3 500 W 8 m3 /h 45 kg FSP450

Marimex 35 m3 550 W 7 m3 /h 75 kg BlackStar7

Tabulka č. 10: Srovnání vybraných pískových filtrací pro bazény do objemu 35 m3 . Pokud bychom pořizovali pískovou filtraci pro průměrný bazén o objemu téměř 19 m3 , patrně bychom – v případě firmy Mountfield – vybrali model18 s výkonem 5 m3 /h. Tento model je určen pro bazény o nejvyšším objemu 25 m3 a pojme celých 25 kg křemičitého písku. Uváděný příkon tohoto modelu je 350 W. To znamená, že jediné přefiltrování celého průměrného bazénu s objemem téměř 19 m3 bude trvat přibližně 3 hodiny 46 minut a spotřebujeme 1,32 kWh. 17 18

nejmenší písková filtrace: Clear 2 m3/h, největší písková filtrace: Azuro 21 Profi písková filtrace Mountfield Hayward 5 m3/h

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

32

Kdybychom tedy počítali s pětiměsíční sezónou od května do září19 vhodné ke koupání a použitím průměrného bazénu s výše uvedeným filtrem, přičemž bychom vodu filtrovali asi 7,6 hodin denně, což je přibližně dvojnásobný objem bazénu, spotřebovali bychom 406,9 kWh. Pokud bychom opustili skromnou myšlenku průměrného bazénu a podívali se po větším, např. o objemu 90 m3 , potřebovali bychom filtrační zařízení o patřičném výkonu. Takové může mít příkon kolem 1 kW. Například model Mountfield Azuro 14 Profi je určen pro bazény do maximálního objemu 120 m3 a má příkon 1,05 kW. Pak bychom při našem sezónním provozu spotřebovali přibližně 2,09 MWh elektrické energie. Výsledky výpočtů týkajících se pískové filtrace pro průměrný a velký bazén jsou uvedeny níže v tabulce. Čas značí dobu filtrace dvou objemů daného bazénu za den. Hodnoty E/den a E/sezóna znamenají spotřebu elektrické energie za den, respektive za sezónu. bazén průměrný velký

objem 19 m3 90 m3

průtok 5 m3 /h 14 m3 /h

příkon 350 W 1 050 W

čas ∼ 7,6 h ∼ 13 h

E/den 2 660 Wh 13 650 Wh

E/sezóna 406 980 Wh 2 088 450 Wh

Tabulka č. 11: Předpokládaná spotřeba elektrické energie pískových filtrací určených pro průměrný a pro velký bazén za jeden den a za sezónu.

3.3.2

Kartušová filtrace

Kartušová filtrace funguje (Lhotáková, 2005, s. 47) „podobně jako filtr na kávu či vzduchový filtr v automobilu“. Voda prochází přes filtrační kartuši. Ta bývá vyrobena z různých vhodných filtračních materiálů. Často se jedná o vložku vyrobenou z papíru20 . Tento typ filtrací je vhodný zejména pro malé bazény, případně pro bazény malé a zároveň málo využívané. Podle webové prezentace společnosti Marimex21 jsou vhodné pro bazény do nejvyššího objemu 8 m3 . Filtrační vložka sice dokáže zachytit jemnější nečistoty než filtrační médium pískových filtrací (Lhotáková, 2005), ale je důležité ji pro optimální výkon vyměnit několikrát za sezónu a zároveň ji několikrát týdně čistit proplachem čisté vody22 . Pro srovnání uvádím následující tabulku se dvěma filtračními jednotkami. Jedna pochází z nabídky firmy Mountfield, druhá z nabídky firmy Marimex.

19

celkem 153 dny Zdroj: web Marimex, http://goo.gl/LSY98W 21 Zdroj: web Marimex, http://goo.gl/LSY98W 22 Zdroj: web Marimex, http://goo.gl/LSY98W 20

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

33

maximální objem bazénu příkon průtok modelové označení

Mountfield 15 m3 32 W 3 m3 /h Swing 3 m3/h

Marimex 15 m3 99 W 4 m3 /h M2

Tabulka č. 12: Srovnání vybraných kartušových filtrací pro bazény do objemu 15 m3 . V případě provozu kartušového typu bazénové filtrace po dobu jedné sezóny trvající od května do září a v kombinaci s malým bazénem o objemu 8 m3 bychom spotřebovali elektrickou energii v rozmezí od 170 Wh do 396 Wh. Přitom je třeba počítat s tím, že objem bazénu je třeba přefiltrovat přibližně dvakrát za den. Srovnání uvádím v přehledné tabulce. Obě uvedené varianty (1) a (2) platí pro již zmíněný malý bazén o objemu 8 m3 , přičemž varianta (1) využívá filtr Mountfield Swing 3 m3/h a varianta (2) filtr Marimex M2. Výpočet pro tzv. průměrný bazén uvádím v jiné variantě (3) s kartušovým filtrem Intex 5,7 z nabídky firmy Marimex, který je pro bazén o takovém objemu dostačující. varianta (1) (2) (3)

objem 8 m3 8 m3 19 m3

průtok 3 m3 /h 4 m3 /h 6 m3 /h

příkon 32 W 99 W 165 W

čas ∼ 5,3 h ∼ 4,0 h ∼ 6,3 h

E/den 170 Wh 396 Wh 1040 Wh

E/sezóna 26 010 Wh 60 588 Wh 159 120 Wh

Tabulka č. 13: Předpokládaná spotřeba elektrické energie kartušových filtrací pro dva malé a jeden průměrný bazén.

3.3.3

Srovnání příkonů pískové a kartušové filtrace v případě průměrného bazénu

Při srovnání pískové a kartušové filtrace v případě průměrného bazénu zjistíme, že co do příkonu je rozdíl poměrně značný. Písková filtrace dosahuje příkonu 350 W. Kartušová filtrace pak pouze 165 W. Rozdíl však nespočívá pouze v energetickém hledisku, ale také v hledisku údržby. Písková filtrace využívá, jak již bylo popsáno výše, jako filtrační médium písek. Zde popisovaný model pojme celkem 25 kg křemičitého písku, přičemž se doporučuje pořídit pro každou sezónu novou náplň. Ta přijde přibližně na 250 Kč. Kartušové filtrace je optimální měnit 2–3 krát za sezónu. Zvážíme-li použití tří kartuší, zaplatíme přibližně třikrát 250 Kč, tedy celkem 750 Kč. Navíc musíme kartuše několikrát týdně čistit. Záleží tedy na každém, jakou variantu si zvolí – zda kartušovou filtraci, nebo pohodlnější filtraci pískovou. K tomu je třeba zvážit hledisko spotřeby elektrické energie. Srovnání kartušové i pískové filtrace uvádím v následující tabulce. Obě varianty platí pro průměrný bazén.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

varianta kartušová písková

objem 19 m3 19 m3

průtok 6 m3 /h 5 m3 /h

34

příkon 165 W 350 W

čas ∼ 6,3 h ∼ 7,6 h

E/den 1 040 Wh 2 660 Wh

E/sezóna 159 120 Wh 406 980 Wh

Tabulka č. 14: Srovnání spotřeby elektrické energie kartušové a pískové filtrace v případě průměrného bazénu. Na základě výše uvedených dat vidíme, že písková filtrace by čistila průměrný bazén 7 hodin a 36 minut denně, kdežto kartušová pouze 6 hodin 18 minut, tedy o celou 1 hodinu a 18 minut méně. Vyjádřeno racionálními čísly je písková filtrace pomalejší o 7,6/6,3, tedy 1,206krát23 . Co se týče spotřeby energie, tento poměr se poněkud rozevírá. Během jednoho dne spotřebuje písková filtrace 2 660 Wh a kartušová filtrace pouze 1 040 Wh. Písková filtrace je tak 2,56krát náročnější. V těchto propočtech ale vycházím pouze z několika vybraných modelů. Proto je třeba s tímto faktem počítat a čísla považovat pouze za orientační. Přesto si dovolím tvrdit, že pískové filtrace jsou energeticky náročnější. V případě průměrných a větších bazénů se jim ale nevyhneme, protože kartušové filtrace jsou určeny pouze pro malé, případně střední bazény.

3.3.4

Další typy filtrací

Speciálním případem je patentovaná filtrace vyvinutá francouzskou společností Desjoyaux24 , jejíž filtrační jednotky jsou tzv. „bezpotrubní“. Všechny filtrace Desjoyaux využívají mechanismus, kterým je jemná filtrační kapsa s aktivní membránou o jemností filtrace 6, 15 nebo 30 µm, což umožňuje „přizpůsobení výdrže v závislosti na provozních podmínkách bazénu“. Výrobce udává životnost filtrační kapsy 1 až 3 roky v závislosti na podmínkách používání a údržbě. „Čas od času lze filtrační kapsy vyprat v automatické pračce.“ Pokud bychom uvažovali o výměně filtrační kapsy či vaku, zaplatíme – v závislosti na velikosti a jemnosti – přibližně od 740 do 3 750 Kč. V případě kartušového filtru JD MASTER pak 9 075 Kč25 . Katalog společnosti praví (Katalog Desjoyaux, 2015, s. 23): „Výjimečný systém Desjoyaux inspirovaný závěsnými motory lodí, který byl v roce 1983 patentován, je bezpotrubní. Tento systém tak ušetří dlouhé a nákladné práce spojené se zakopáváním trubek, a zároveň snižuje riziko úniku vody. Filtrace se zabudovává do bazénu v podobě sedlově nasazené jednotky, splývající se strukturou vašeho bazénu nebo v podobě filtračního panelu, který je součástí tělesa bazénu.“ Přestože technologie filtrace je jednotná, nabízí společnost Desjoyaux různé podoby filtračních jednotek. V zásadě se jedná o tři podoby – sedlová jednotka, integrovaná jednotka nebo filtrační jednotka zabudovaná do schodiště bazénového tělesa. Součástí filtračních jednotek bývají i reflektory svítící směrem do prostoru bazénu. 23

Vždy samozřejmě záleží na konkrétním modelu. U jiných filtračních jednotek by se poměr rychlostí mohl snadno obrátit. 24 Zdroj: http://www.desjoyaux.cz/faq 25 Ceny jsou uvedeny včetně DPH na základě internetové prodejny firmy Bazény Morava, která je prodejcem bazénů Desjoyaux v Brně. Zdroj: http://bazeny-morava.cz/e-shop/

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

3.4

35

Údržba vody pomocí chemických přípravků

Jak již bylo naznačeno dříve, k úpravě bazénové vody není pouhá filtrace dostačující. Vodu je třeba také desinfikovat a upravit některé její parametry, zejména pH a tvrdost vody. Proces chemické údržby vody lze rozdělit do několika částí. 1. úprava tvrdosti vody — snížení (v případě potřeby), nikdy cíleně nezvyšujeme 2. úprava pH — snížení/zvýšení → dosažení doporučeného rozsahu hodnot 3. desinfekce — chlorová — oxidační — salinace/ionizace/UV záření 4. další možná údržba — algicidní prostředky — koagulační prostředky (flokulanty/projasňovače)

3.4.1

Úprava tvrdosti vody

O tom, z jakých důvodů je vhodné upravit tvrdost vody, jsem pojednal již dříve. Jak jsem již také napsal, nejčastěji je toto opatření nutné u vody z vlastního studničního zdroje. V podstatě všichni prodejci bazénů dodávají také chemii k úpravě vody. Výjimkou nebývají ani ustalovače tvrdosti. Tvrdost vody je první parametr, který se po napuštění bazénu kontroluje a případně upravuje. Přehled výrobků sloužících tomuto účelu shrnuji v následující tabulce. prodejce Mountfield Marimex Chemoform

název Azuro Ca Aquamar Studna Calzestab Eisenex

Desjoyaux

Anticalcaire

obsah kyselina etidronová hydroxid sodný, EDTA tetrasodný trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid N/A

forma roztok roztok roztok roztok

Tabulka č. 15: Přehled výrobků k snížení tvrdosti vody a jejich obsah.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

36

Výše uvedené chemické přípravky neobsahují uvedené látky v 100% koncentraci, ale většinou v naředěné podobě, tedy ve formě roztoku. Chemické koncentrace, resp. rozmezí koncentrace, jednotlivých přísad uvádím níže v tabulce26 . přípravek Mountfield Azuro Ca Marimex Aquamar Studna

látka kyselina etidronová hydroxid sodný ethylendiamintetraacetát tetrasodný trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid N/A

Chemoform Calzestab Eisenex Desjoyaux Anticalcaire

koncentrace 10–25 % <1% 11,7 % 10–25 % N/A

Tabulka č. 16: Látky a jejich koncentrace obsažené v přípravcích pro snížení tvrdosti vody. Chemikálie využívané k změkčování vody charakterizuji níže. Kyselina etidronová Kyselinu etidronovou můžeme najít pod mnoha různými označeními, např. HEDP nebo je známa jako kyselina 1-hydroxyethyliden-1,1-difosfonová (PubChem, 2016a). V případě bazénové chemie ji nalezneme například v přípravku Azuro Ca od firmy Mountfield. Tato chemická látka má široké využití, přičemž se užívá jako činidlo změkčující vodu. Zejména nachází využití v systémech náchylných na vysokou tvrdost vody, např. v chladicích zařízeních, bazénových technologiích a jinde. Má totiž silnou schopnost vázat ionty vápníku, hořčíku, železa a jiné. Tím zamezuje usazování tzv. vodního kamene na stěnách bazénu. Změkčení vody také zvyšuje účinnost další chemie používané k úpravě vody (Brázdová, 2015).

OH

HO HO

P

OH

P O O

OH

Kyselina etidronová

26

Informace o koncentracích uvedeny na základě bezpečnostních listů k jednotlivým výrobkům

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

37

Základní charakteristiku uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016a). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 2809-21-4 kyselina 1-hydroxyethyliden-1,1-difosfonová kyselina etidronová, HEDP C2 H8 O7 P2 206,028244 g/mol GHS05, GHS07, GHS08 nebezpečí

Tabulka č. 17: Základní informace o kyselině etidronové.

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka (Bezpečnostní list Azuro Ca, 2013). Veškeré hodnoty se týkají přípravku Mountfield Azuro Ca, který jako jediný obsahuje kyselinu etidronovou. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan > 2 000 mg/kg LC50 , 96 h, ryby > 100 mg/l Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši > 100 mg/l IC50 , 72 h, řasy 1–10 mg/l

N/A N/A N/A

Tabulka č. 18: Toxicita kyseliny etidronové. Na základě těchto hodnot lze kyselinu etidronovou označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxickou. Podle stupnice EPA jako toxickou a podle WHO jako slabě toxickou. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

kyselina etidronová mírně toxická slabě toxická toxická škodlivá, na hranici škodlivá, na hranici škodlivá, na hranici škodlivá, na hranici

Tabulka č. 19: Určení míry toxicity kyseliny etidronové.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

38

Hydroxid sodný Hydroxid sodný je jednou ze dvou přísad – společně s EDTA tetrasodným – použitých v přípravku Marimex Aquamar Studna. Výrobce o něm uvádí27 : „Přípravek snižuje tvrdost vody a zbavuje ji přebytečných minerálů (železo, mangan, měď). Vhodný především pro preventivní aplikaci při napuštění bazénu studniční vodou, která je velice bohatá na minerály.“ Také je obsažen v přípravku Chemoform pH plus (roztok) určeném k úpravě pH. Všeobecně je hydroxid sodný silnou zásadou. V čistém stavu je bílou krystalickou látkou. Nachází velmi široké možnosti využití v průmyslu, a to včetně textilního, potravinářského či hutnického, ale i v domácnostech, např. jako čistidlo odpadních svodů. Také je možné jej používat k úpravě pH vody (PubChem, 2016b).

Krystalická struktura hydroxidu sodného Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016b). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 1310-73-2 hydroxid sodný sodný louh NaOH 39,997109 g/mol GHS05, GHS08 nebezpečí

Tabulka č. 20: Základní informace o hydroxidu sodném.

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka (Bezpečnostní list Aquamar Studna, 2012). Veškeré hodnoty se týkají přípravku Marimex Aquamar Studna a přípravku Chemoform pH plus (roztok), které obsahují hydroxid sodný. 27

Zdroj: http://www.marimex.cz/aquamar-studna-1-l/

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

39

Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 2000 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 125 mg/l Gambusia affinis LC50 , 24 h, ryby 145 mg/l Poecilia reticulata Ekotoxicita EC50 , 24 h, korýši 76 mg/l Daphnia magna IC50 , 15 min, řasy 22 mg/l Photobacterium phospohoreum Tabulka č. 21: Toxicita hydroxidu sodného. Určení míry toxicity28 dopadlo pro hydroxid sodný následovně: Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

hydroxid sodný mírně toxický slabě toxický toxický škodlivý, na hranici škodlivý, na hranici škodlivý, na hranici škodlivý, na hranici

Tabulka č. 22: Určení míry toxicity hydroxidu sodného. Ethylendiamintetraacetát tetrasodný Ethylendiamintetraacetát tetrasodný je sloučenina odvozená od kyseliny ethylendiamintetraoctové, neboli EDTA. Tato aminopolykarboxylová kyselina patří k běžným chelatačním činidlům – je schopna vázat ionty kovů. Proto nachází své uplatnění při úpravě tvrdé vody. Bývá také součástí pracích prostředků (PubChem, 2016c). V případě přípravku Marimex Aquamar Studna nacházíme – krom hydroxidu sodného – také již zmíněný ethylendiamintetraacetát tetrasodný. Ten je stejně jako EDTA používán jako chelatační činidlo schopné vázat ionty kovů.

Kyselina ethylendiamintetraoctová, z níž ethylendiamintetraacetát tetrasodný vychází 28

Na základě údajů z bezpečnostního listu přípravku Chemoform pH plus tekutý, 2013

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

40

Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016c). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 64-02-8 ethylendiamintetraacetát tetrasodný EDTA tetrasodný Na4 [EDTA] 380,169957 g/mol GHS07, GHS08 varování

Tabulka č. 23: Základní informace o ethylendiamintetraacetátu tetrasodném.

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka (Bezpečnostní list Aquamar Studna, 2012). Veškeré hodnoty se týkají přípravku Marimex Aquamar Studna, který jako jediný obsahuje ethylendiamintetraacetát tetrasodný. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 1 000–2 000 mg/kg LC50 , 96 h, ryby > 500 mg/l Leuciscus idus EC50 , 48 h, korýši > 100 mg/l Daphnia magna Ekotoxicita EC50 , 24 h, korýši 1033 mg/l IC50 , 72 h, řasy > 100 mg/l Desmodesmus subspicatus Tabulka č. 24: Toxicita ethylendiamintetraacetátu tetrasodného. Na základě těchto hodnot lze ethylendiamintetraacetát tetrasodný označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxický. Podle stupnice WHO jako slabě toxický a podle EPA jako toxický. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

ethylendiamintetraacetát tetrasodný mírně toxický slabě toxický toxický — škodlivý, na hranici — škodlivý, na hranici

Tabulka č. 25: Určení míry toxicity ethylendiamintetraacetátu tetrasodného.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

41

Trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid Látka trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid (PubChem, 2016d; Bezpečnostní list Calzestab, 2013) se nachází v přípravku Calzestab Eisenex od společnosti Chemoform. Jedná se o 10–25% roztok této látky, který má světle žlutou barvu a je bez zápachu. Tato látka slouží pravděpodobně jako chelatační činidlo. Dále se tato látka nejspíše využívá v kosmetickém průmyslu. V databázích chemických látek se tato látka většinou nenachází. A pokud ano, informace jsou velmi strohé.

K

+

O

HO P

O

O K

O

+

OH P

-

N P

HO

-

O

O

-

K

+

O

Trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid vlastní nákres podle PubChem

Základní data ale uvádím níže v tabulce (PubChem, 2016d). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 221249-87-2 trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid potassium trisphosphonomethylamine oxide [en] C3 H9 K3 NO10 P3 429,317 g/mol látka nebyla klasifikována látka nebyla klasifikována

Tabulka č. 26: Základní informace o trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxidu. Testy akutní toxicity ani ekotoxicity této látky dosud nebyly provedeny. Pouze poznámka v bezpečnostním listu29 praví: „Při správném zacházení a správném použití nezpůsobuje produkt, podle našich zkušeností a na základě nám předložených informací, žádné škody na zdraví.“ Vzhledem k využívání této látky k úpravám bazénové vody je však provedení testů a klasifikace podle systému GHS nabíledni. 29

Zdroj: Bezpečnostní list Calzestab, 2013

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

42

Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan N/A LC50 , 96 h, ryby N/A — Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši N/A — IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 27: Toxicita trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxidu. Vzhledem k tomu, že žádná exaktní toxikologická data nejsou k dispozici, nelze určit ani stupeň toxicity. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid N/A N/A N/A N/A N/A N/A N/A

Tabulka č. 28: Určení míry toxicity trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxidu.

3.4.2

Úprava pH vody

Dalším krokem při chemickém ošetření bazénové vody po zkontrolování a případné úpravě tvrdosti je úprava pH. Úprava pH do stanovených doporučených hodnot – tedy do limitu30 6,8–7,4 – je důležitá pro správnou funkčnost dalších chemických prostředků. V následující tabulce uvádím přehled výrobků pro zvýšení pH od různých výrobců. prodejce Mountfield Marimex Chemoform Chemoform Desjoyaux

název Azuro pH plus Aquamar pH+ pH plus pH plus pH plus

obsah uhličitan sodný uhličitan sodný uhličitan sodný hydroxid sodný N/A

forma práškový přípravek granulát granulát (g) roztok (r) N/A

Tabulka č. 29: Přehled výrobků ke zvýšení pH a jejich obsah.

30

Někteří výrobci mohou uvádět odlišné hodnoty v řádu desetin.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

43

A v následující tabulce nabízím přehled výrobků pro snížení pH. prodejce Mountfield Marimex Chemoform Chemoform Desjoyaux

název Azuro pH minus Aquamar pHpH minus pH minus pH moins

obsah hydrogensíran sodný hydrogensíran sodný hydrogensíran sodný kyselina sírová N/A

forma granulát granulát granulát (g) roztok (r) N/A

Tabulka č. 30: Přehled výrobků ke snížení pH a jejich obsah. Další tabulka představuje koncentrace výše uvedených látek v jednotlivých přípravcích. Většina přípravků je však složením shodná, liší se jen některé. přípravek Mountfield Azuro pH plus Marimex Aquamar pH+ Chemoform pH plus (g) Chemoform pH plus (r) Desjoyaux ph plus Mountfield Azuro pH minus Marimex Aquamar pHChemoform pH minus (g) Chemoform pH minus (r) Desjoyaux pH moins

látka uhličitan sodný uhličitan sodný uhličitan sodný hydroxid sodný N/A hydrogensíran sodný hydrogensíran sodný hydrogensíran sodný kyselina sírová N/A

koncentrace 100 % 100 % 100 % (předp.) 25–50 % N/A > 95 % > 95 % > 95 % (předp.) 10–15 % N/A

Tabulka č. 31: Látky a jejich koncentrace obsažené v přípravcích pro snížení či zvýšení pH vody. Přehled charakteristik chemikálií obsažených ve výrobcích určených k úpravě hodnoty pH následuje níže. Uhličitan sodný Uhličitan sodný neboli soda je sodná sůl kyseliny uhličité. Jedná se o běžnou anorganickou sloučeninu využívanou v průmyslu, ale i k změkčování vody, zejména při praní, nebo ve fotografickém průmyslu k regulaci a zajištění stabilního zásaditého pH, a tedy i správné funkci vývojek. V současné době se používá také k zvýšení pH bazénové vody (PubChem, 2016e).

O Na+ -

O

+ C Na -

O

Uhličitan sodný

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

44

Základní charakteristiku obsahuje následující tabulka (Pubchem, 2016e). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 497-19-8 uhličitan sodný soda Na2 CO3 105,988439 g/mol GHS05, GHS07 nebezpečí

Tabulka č. 32: Základní informace o uhličitanu sodném.

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka (Bezpečnostní list Azuro pH plus, 2011). Veškeré hodnoty se týkají přípravku Mountfield Azuro pH plus, Marimex Aquamar pH+ i Chemoform pH plus (g), které obsahují uhličitan sodný. Všechny tyto přípravky obsahují 100 % uhličitanu sodného. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 2 800 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 300 mg/l Lepomis macrochirus Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 265 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 33: Toxicita uhličitan sodného. Na základě těchto hodnot lze uhličitan sodný označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxický. Podle stupnice WHO jako slabě toxický a podle EPA jako toxický. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

uhličitan sodný mírně toxický slabě toxický toxický — — —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky

Tabulka č. 34: Určení míry toxicity uhličitanu sodného.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

45

Hydroxid sodný O této látce již bylo pojednáno v podkapitole 3.4.1 Úprava tvrdosti vody na straně 38. Hydrogensíran sodný Hydrogensíran sodný je sodná sůl kyseliny sírové. Jak již název napovídá, v hydrogensíranu sodném je nahrazen pouze jeden ze dvou vodíků přítomných v kyselině sírové sodíkem. Zbylý vodík způsobuje velmi nízké pH roztoku hydrogensíranu sodného, proto se často využívá právě k snižování pH. Forma granulátu je zejména vhodná pro ruční dávkování kvůli bezpečnosti. V profesionálnějších provozech nebo při dávkování automatickým dávkovačem lze používat přímo kyselinu sírovou, resp. její roztok (PubChem, 2016f).

O O S O Na+ HO Hydrogensíran sodný

Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (Pubchem, 2016f). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 7681-38-1 hydrogensíran sodný — NaHSO4 120,060309 g/mol GHS07 varování

Tabulka č. 35: Základní informace o hydrogensíranu sodném.

Symboly výstrahy GHS

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

46

Následují toxikologické informace31 . Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 2 490 mg/kg LC50 , 96 h, ryby N/A Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši N/A IC50 , 72 h, řasy N/A

— — —

Tabulka č. 36: Toxicita hydrogensíranu sodného. Na základě hodnot uvedených v bezpečnostních listech lze akutní toxicitu hydrogensíranu sodného stanovit jako mírně toxickou. Podle WHO jako slabě toxickou a podle EPA jako toxickou. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

hydrogensíran sodný mírně toxický slabě toxický toxický N/A N/A N/A N/A

Tabulka č. 37: Určení míry toxicity hydrogensíranu sodného. Kyselina sírová Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která patří patrně k vůbec nejznámějším kyselinám. Vzhledem se jedná o olejovitou kapalinu bez barvy. S vodou je neomezeně mísitelná, ale jedná se o exotermní reakci. Průmyslově se vyrábí ve velkých množstvích a využívá se v mnoha oborech, např. při výrobě chemikálií, barviv, plastů, léčiv, potravinářství a mnohých dalších. V tomto případě k úpravě pH vody v bazénu. (Pubchem, 2016g)

Kyselina sírová 31

Na základě bezpečnostního listu produktu Chemoform pH mínus granulát, 2013.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

47

Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (Pubchem, 2016g). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 7664-93-9 kyselina sírová vitriol H2 SO4 98,07848 g/mol GHS05, GHS06, GHS08 nebezpečí

Tabulka č. 38: Základní informace o kyselině sírové.

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě kyseliny sírové shrnuje následující tabulka (Bezpečnostní list Chemoform pH minus tekutý, 2013). Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 2 140 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 42 mg/l Gambusia affinis Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 265 mg/l Daphnia IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 39: Toxicita kyseliny sírové. Na základě těchto hodnot lze kyselinu sírovou označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxickou. Podle stupnice WHO jako slabě toxickou a podle EPA jako toxickou. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

kyselina sírová mírně toxická slabě toxická toxická škodlivá — škodlivá —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky

Tabulka č. 40: Určení míry toxicity kyseliny sírové.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

3.4.3

48

Chlorová desinfekce vody

Desinfekce vody má podle Lhotákové (2005) zajistit její zdravotní nezávadnost a má zamezit tvorbě řas. Nejčastější metodou desinfekce vody je metoda chemická využívající prostředky na bázi chloru nebo jeho sloučenin, byť tato metoda není jedinou možnou. Ostatní metody se ale vyznačují mimo jiné i vyšší cenou, která je pravděpodobně pro mnohé rozhodujícím faktorem. V nabídce již známých firem najdeme mnoho různých přípravků. Nejčastěji se jedná o dva druhy chlorových chemických přípravků, přičemž jeden slouží k tzv. „šokové“ desinfekci, druhý pak k průběžné údržbě vody v požadované kvalitě. Šoková desinfekce proto bývá využívána pouze při některých příležitostech, například při tzv. „nastartování“ vody, tedy ve chvíli, kdy uživatel napustí bazén na začátku sezóny a provede vydesinfikování bazénu rychle rozpustným chlorovým přípravkem. Po tomto razantním zásahu se někdy používá přípravek pro stabilizaci chloru ve vodě. Průběžná údržba se provádí pomalu rozpustnými chlorovými přípravky, často ve formě tablet. Podle Lhotákové (2005, s. 50) se v chlorem upravené vodě nacházejí dvě formy aktivního či celkového chloru – volný a vázaný. „Volný chlor je ten, který se do vody běžně dávkuje. Vázaný chlor je část chloru, která se ve vodě labilně váže na dusíkaté látky (jsou do vody vnášeny jako složky potu z lidského těla) a zůstává pro desinfekční účely aktivní, je však zdravotně závadný.“ Šoková chlorová desinfekce V následující tabulce uvádím chlorové přípravky sloužící k šokové úpravě vody. prodejce Mountfield Marimex Chemoform Desjoyaux

název Azuro Chlor šok G Aquamar Start Chlorový granulát Chlore pastilles

obsah dihydrát dichlorisokyanurátu sodného dihydrát dichlorisokyanurátu sodného dihydrát dichlorisokyanurátu sodného N/A

forma granulát granulát granulát tablety

Tabulka č. 41: Přehled výrobků k šokové chlorové desinfekci vody a jejich obsah. Vidíme, že jedinou látkou využívanou v šokových chlorových přípravcích je dihydrát dichlorisokyanurátu sodného, proto se jím budu níže zabývat. Dihydrát dichlorisokyanurátu sodného Dihydrát dichlorisokyanurátu sodného (PubChem, 2016h), neboli také známý jako dihydrát troklosenu sodného, je ve výše uvedených přípravcích obsažen ve 100% koncentraci. Tato sloučenina je využívána jako zdroj chloru pro desinfekci vody. Má formu bílého krystalického prášku a chlorový zápach.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

49 H2O

H2O

Dihydrát dichlorisokyanurátu sodného Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016h). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 51580-86-0 dihydrát dichlorisokyanurátu sodného dihydrát troklosenu sodného C3 Cl2 N3 NaO3 · 2H2 O 255,976729 g/mol GHS07, GHS09 varování

Tabulka č. 42: Základní informace o dihydrátu dichlorisokyanurátu sodném.

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka vycházející z příslušných bezpečnostních listů. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 1 400–1 800 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 0,12 mg/l Salmo gairdneri Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 0,28 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 43: Toxicita dihydrátu dichlorisokyanurátu sodného.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

50

Na základě těchto hodnot lze dihydrát dichlorisokyanurátu sodného označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxický. Podle stupnice WHO jako slabě toxický a podle EPA jako toxický. Podle bezpečnostního listu produktu Chemoform Chlorový granulát rychlorozpustný (2011) je však tato látka vysoce toxická pro ryby a jedovatá pro vodní organismy a „ohrožuje pitnou vodu při proniknutí nepatrného množství do zeminy“32 . Určení míry toxicity dihydrát dichlorisokyanurátu sodného toxikologická stupnice mírně toxický WHO slabě toxický EPA toxický akutní ekotoxicita (LC50 ) velmi toxický akutní ekotoxicita (EC50 ) velmi toxický dlouhodobá toxicita (LC50 ) velmi toxický dlouhodobá toxicita (EC50 ) velmi toxický Tabulka č. 44: Určení míry toxicity dihydrátu dichlorisokyanurátu sodného. Tyto přípravky jsou vhodné k rychlému přechlorování bazénové vody šokem. Za účelem dlouhodobé desinfekce vody jsou na pultech prodejen k dostání jiné přípravky. Jejich předností je zejména pomalé rozpouštění a tedy i postupné uvolňování menších dávek přípravku do vody v střednědobém časovém horizontu, přibližně okolo jednoho týdne. Dlouhodobá chlorová desinfekce Přípravky určené k dlouhodobé chlorové desinfekci následují níže v tabulce. prodejce Mountfield Marimex Chemoform Desjoyaux

název Azuro Chlor T Aquamar Triplex Chlorové tablety Chlore galets

obsah kyselina trichlorisokyanurová kyselina trichlorisokyanurová kyseliny trichlorisokyanurová a boritá N/A

forma tablety tablety tablety puky

Tabulka č. 45: Přehled výrobků k dlouhodobé chlorové desinfekci vody a jejich obsah. Na základě přehledu opět vidíme, že k dlouhodobému udržování vody se využívá kyselina trichlorisokyanurová. Ta je v zde uvedených přípravcích v koncentraci > 90 % v případě výrobku Marimex Aquamar Triplex a v koncentraci > 98 % v případě Mountfield Azuro Chlor T. Přípravek Chemoform Chlorové tablety pomalurozpustné obsahuje kromě kyseliny trichlorisokyanurové, jež je zastoupena koncentrací 75–100 %, i kyselinu boritou, která je v koncentraci 1–2,5 %. 32

Zdroj: Bezpečnostní list produktu Chemoform Chlorový granulát rychlorozpustný, 2011, s. 8

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

51

Kyselina trichlorisokyanurová Kyselina trichlorisokyanurová (PubChem, 2016i), neboli TCCA či Symclosene, se obecně využívá v pracích a čistících prostředcích i k údržbě vody. Její výhodou je pomalé rozpouštění, pročež se využívá jako prostředek ke kontinuálnímu desinfekčnímu působení po delší dobu. Obsahuje 80% aktivního chloru. Jedná se o bílý krystalický prášek, ale bývá i ve formě tablet nebo granulátu.

Cl O

Cl

N N

O N

Cl

O Kyselina trichlorisokyanurová Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016i). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 87-90-1 kyselina trichlorisokyanurová TCCA, Symclosene C3 Cl3 N3 O3 232,4094 g/mol GHS03, GHS07, GHS09 varování

Tabulka č. 46: Základní informace o kyselině trichlorisokyanurové.

Symboly výstrahy GHS

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

52

Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka vycházející z příslušných bezpečnostních listů. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 406–809 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 0,3 mg/l Danio rerio Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 0,2 mg/l Daphnia IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 47: Toxicita kyseliny trichlorisokyanurové. Na základě těchto hodnot lze kyselinu trichlorisokyanurovou označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxickou. Podle stupnice WHO jako slabě toxickou a podle EPA jako toxickou. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

kyselina trichlorisokyanurová mírně toxická až silně toxická slabě toxická až toxická toxická až silně toxická velmi toxická velmi toxická velmi toxická velmi toxická

Tabulka č. 48: Určení míry toxicity kyseliny trichlorisokyanurové. Kyselina boritá Kyselina boritá (PubChem, 2016j) je anorganická kyselina, která má podobu bílé krystalické látky. Ve vodných roztocích je poměrně slabá. Využívá se – podobně jako kyselina sírová – k mnoha účelům, například v agrochemii, korozních inhibitorech, produkci dřeva, textilnictví i k úpravám vody. V tomto případě je jednou ze součástí chlorových tablet od výrobce Chemoform.

Kyselina boritá

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

53

Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016j). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 10043-35-3 kyselina boritá — H3 BO3 61,83302 g/mol GHS07, GHS08 nebezpečí

Tabulka č. 49: Základní informace o kyselině borité.

Symboly výstrahy GHS Toxikologické informace pro kyselinu boritou v bezpečnostním listu k výše uvedenému výrobku nejsou dostupné. Podle jiných33 však bylo zjištěno následující: Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 2 660 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 50–100 mg/l Oncorhynchus myksis Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 133 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 50: Toxicita kyseliny borité. Na základě těchto dat tedy lze kyselinu boritou označit podle standardní stupnice jako mírně toxickou. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

kyselina boritá mírně toxická slabě toxická toxická škodlivá škodlivá, na hranici škodlivá škodlivá, na hranici

Tabulka č. 51: Určení míry toxicity kyseliny borité. 33

Zdroj: http://chemistry.ujep.cz/userfiles/files/kyselina%20borit%C3%A1.pdf

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

3.4.4

54

Stabilizátory chloru

Dále se k chlorovým přípravkům řadí tzv. stabilizátory chloru. Podle webových stránek firmy Mountfield34 tento přípravek „stabilizuje chlor v bazénové vodě a tím zpomaluje jeho uvolňování, ke kterému dochází například vlivem vysokých teplot či slunečního záření “. Marimex35 uvádí: „snižuje ztráty chloru způsobené UV zářením a dokáže tak uspořit až 75 % chloru“. Stabilizátory jsou tedy vhodné k zamezení rychlému vyprchání chloru z vody, např. při intenzivním slunečním záření. Důsledkem použití by tak mělo být i snížení spotřeby jiné – výše uvedené – chlorové chemie. Stabilizátory chloru jsou zpřehledněny níže v tabulce. prodejce Mountfield Marimex Desjoyaux

název Azuro Chlor Stabil Aquamar Chlor Stabil Stabilisateur de chlore

obsah kyselina kyanurová kyselina kyanurová N/A

forma granulát granulát N/A

Tabulka č. 52: Přehled výrobků ke stabilizaci chloru a jejich obsah. Většina stabilizátorů tedy sestává z kyseliny kyanurové v minimálně 99% koncentraci. Společnost Chemoform také dodává produkt s názvem Chemoclor Stabil, který obsahuje chlornan sodný v koncentraci 13–16 %. Tento přípravek je ale dodáván v 35kg barelu a je určen pouze pro automatické dávkovače velkých a veřejných bazénů, proto leží mimo oblast zájmu této práce. Nicméně je zřejmé, že k stabilizaci chloru lze použít i roztok chlornanu sodného. Kyselina kyanurová Kyselina kyanurová (PubChem, 2016k) je bílá krystalická látka bez zápachu, často ve formě prášku nebo granulátu. Vyskytuje se ve dvou tautomerních formách – trion a triol –, které v sebe vzájemně přecházejí. Používá se k úpravě vody, v bazénových technologiích jako stabilizátor chloru. S melaminem může vytváře melamin kyanurát, který není rozpustný.

trion

34 35

Kyselina kyanurová

triol

Zdroj: http://www.mountfield.cz/azuro-chlor-stabil–1kg-3bch1001 Zdroj: http://www.marimex.cz/aquamar-chlor-stabil-0-9-kg/

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

55

Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016k). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 108-80-5 kyselina kyanurová — (CNOH)3 129,07422 g/mol GHS07 varování

Tabulka č. 53: Základní informace o kyselině kyanurové. Kyselina kyanurová není v chemické databázi PubChem vedena jako nebezpečná či s varováním podle pravidel GHS. V bezpečnostním listu k výrobku Mountfield Azuro Chlor Stabil (2011) je ale vedena s varováním GHS a výstražným symbolem GHS07, tedy jako dráždivá látka, proto tuto informaci uvádím i zde.

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka vycházející z příslušných bezpečnostních listů. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 7 200 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 2 000 mg/l Brachydanio rerio 2 000 mg/l Cyprinus carpio Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši > 2 000 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 54: Toxicita kyseliny kyanurové. Na základě těchto hodnot lze kyselinu kyanurovou označit podle stupnice akutní toxicity jako málo toxickou a podle stupnic WHO i EPA jako slabě toxickou. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

kyselina kyanurová málo toxická slabě toxická slabě toxická — — —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky

Tabulka č. 55: Určení míry toxicity kyseliny kyanurové.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

3.4.5

56

Chlorové zazimovače

K dalším používaným chlorovým přípravkům patří tzv. „zazimovače“. Tyto přípravky se používají v případě, že na konci sezóny bazén uživatel zcela nevypouští. V případě zazimování částečně napuštěného bazénu je nutné vodu před zimou ošetřit silným desinfekčním přípravkem, aby se zamezilo rozvoji škodlivých organismů a řas po dobu celého zimního období, kdy bazén nebude používán a kdy bude vypnuté i filtrační zařízení. Společnost Mountfield uvádí36 : „aplikace zpomalí či zcela zabrání růstu řas a tvorbě baktérií v zimním období. Voda si tak zachová dobrou kvalitu i přes zimu a náklady na opětovné uvedení bazénu do provozu na jaře jsou podstatně nižší “. V popisu výrobku Marimex37 se dočteme: „Přípravek pro zazimování bazénů, který zpomaluje růst řas rostoucích při nízkých teplotách.“ Přehled přípravků určených k zazimování bazénové vody uvádím v následující tabulce. prodejce Mountfield Marimex Albixon Desjoyaux

název Azuro Zima Aquamar Zazimovač Zazimovací roztok Hivernage

obsah (CAS) CAS 25988-97-0 CAS 25988-97-0 N/A N/A

forma roztok roztok roztok roztok

Tabulka č. 56: Přehled výrobků sloužících jako chlorové zazimovače a jejich obsah. Zazimovací roztoky tedy sestávají z roztoku látky poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin]. V případě roztoku Mountfield Azuro Zima se jedná o koncentraci < 10 %. Pro roztok Marimex Aquamar Zazimovač je tato látka v 15% koncentraci.

Poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] Roztok látky poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin], pod jiným názvem též poly 2-hydroxyethylen-(dimethyliminio),2-hydroxypropylen-(dimethyliminio)methylen dichlorid, je při 20 ◦ C zelená kapalina bez zápachu. Jedná se o polymer. Jako možnost nebezpečných reakcí je uvedena exotermní reakce s kyselinami. Tato látka však spadá do třetí třídy ohrožení vod, neboť je vysoce toxická pro vodní organismy s dlouhodobými účinky. Používá se jako biocidní prostředek v bazénech nebo v průmyslových okruzích chladících systémů.38

36

Zdroj: http://www.mountfield.cz/azuro-zima–1l-3bch3011 Zdroj: http://www.marimex.cz/aquamar-zazimovac-1-0-l/ 38 Zdroje: bezpečnostní listy k uvedeným zazimovacím přípravkům a web společnosti Sigma-Aldrich: http://www.sigmaaldrich.com/catalog/product/aldrich/409111. 37

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

57

CH3 Cl N CH2CHCH2 -

(

CH3

OH

)

n

Poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] vlastní nákres podle Sigma-Aldrich Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce39 . Stejně tak symboly výstrahy GHS a signální slovo GHS bylo zjištěno na základě bezpečnostních listů. charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 25988-97-0 poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] uvedeno výše v popisu [N(CH3 )2(Cl)CH2 CH(OH)CH2 ] n 124,59137 g/mol GHS07, GHS09 varování

Tabulka č. 57: Základní informace o poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylaminu].

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka vycházející z příslušných bezpečnostních listů. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 1 672 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 0,077 mg/l Oncorhynchus mykiss Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 0,084 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy 0,09 mg/l Desmodesmus subspicatus Tabulka č. 58: Toxicita poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylaminu].

39

Ibid.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

58

Na základě těchto hodnot lze poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxický. Podle stupnic WHO jako slabě toxický a podle EPA jako toxický. Určení míry toxicity poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] toxikologická stupnice mírně toxický WHO slabě toxický EPA toxický akutní ekotoxicita (LC50 ) velmi toxický akutní ekotoxicita (EC50 ) velmi toxický dlouhodobá toxicita (LC50 ) velmi toxický dlouhodobá toxicita (EC50 ) velmi toxický Tabulka č. 59: Určení míry toxicity poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylaminu]. Nutno však upozornit na hodnoty ekotoxikologické. Stačí velmi malá letální, efektivní i inhibiční koncentrace k projevu toxicity, a to menší než 0,1 mg/l pro všechny tři parametry. Proto je z této perspektivy látka vysoce toxická pro vodní organismy.

3.4.6

Přípravky k neutralizaci chloru

K dalším přípravkům, které chlor neobsahují, ale řadí se k chlorové chemii, patří podle Lhotákové (2005) tzv. neutralizátory chloru. Ty mají za úkol při přílišném „zachlorování“ bazénu přebytečný chlor uvolnit. Příliš mnoho přípravků tomuto účelu sloužících v nabídce není, ale například společnost Chemoform nabízí přípravek Chlor Stop. Podle prodejce je třeba tento přípravek použít, neboť40 : „Při náhlém vysokém předávkování chlóru hrozí vybělení stěn bazénu či poškození jeho kovových částí. Proto je třeba v co nejkratší době snížit množství chlóru v bazénu.“ Tento produkt obsahuje thiosíran sodný v 100% koncentraci. prodejce Chemoform

název Chlor Stop

obsah thiosíran sodný

forma granulát

Tabulka č. 60: Přehled výrobků sloužících k neutralizaci chloru a jejich obsah. Thiosíran sodný Thiosíran sodný (PubChem, 2016l) je bílá krystalická sodíková sůl kyseliny thiosírové. Používá se například ve zdravotnictví, agrochemii, potravinářství41 . Také je možné jej používat k ošetřování vody. 40 41

Zdroj: http://www.chemoform.cz/web/cs/product/chlor-stop-1kg Označen jako potravinářské aditivum E539, ale jeho používání je v Evropské unii zakázáno.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

59

Krystalická struktura thiosíranu sodného Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016l). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 7772-98-7 thiosíran sodný sirnatan sodný (zastaralé a nepřesné) Na2 S2 O3 158,107739 g/mol — —

Tabulka č. 61: Základní informace o thiosíranu sodném. Toxikologické informace pro thiosíran sodný nejsou dostupné ani v databázi PubChem (2016l), ani v bezpečnostním listu, který však navíc praví: „Nemá žádné dráždivé účinky na oči a kůži. Není známo žádné senzibilizující působení.“ Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan N/A LC50 , 96 h, ryby N/A — Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši N/A — IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 62: Toxicita thiosíranu sodného.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

60

Vzhledem k tomu, že toxikologická data nejsou k dispozici, nelze jej klasifikovat v rámci stupnic toxicity. Určení míry toxicity thiosíran sodný toxikologická stupnice N/A WHO N/A EPA N/A akutní ekotoxicita (LC50 ) N/A akutní ekotoxicita (EC50 ) N/A dlouhodobá toxicita (LC50 ) N/A dlouhodobá toxicita (EC50 ) N/A Tabulka č. 63: Určení míry toxicity thiosíranu sodného.

3.4.7

Oxidační chemické přípravky

Oxidační chemické přípravky jsou nabízeny jako alternativa k chlorové chemii, která může na mnohé působit dráždivě. Je ale třeba počítat s vyšší cenou, přibližně dvojnásobnou. Bezchlorová chemie je však, podle prodejců, vhodná i pro dětské bazénky42 . Mechanismus ošetřování vody oxidační chemií je podobný jako u chemie na bázi chloru. K dostání jsou přípravky pro dlouhodobou údržbu i nárazovou, šokovou. Často se však určení bezchlorových přípravků v tomto smyslu prolíná, případně je doporučováno používat více přípravků zároveň. Například společnost Mountfield nabízí přípravky Azuro OXI-L a Azuro BIO-L, přičemž první zmíněný slouží k pravidelné i šokové údržbě. Dále se podle prodejce používá43 „na odstranění zbytkového chloru z vody, prokysličení a odstranění nečistot organického původu“. Druhý přípravek pak44 „desinfikuje vodu a zamezuje množení bakterií a řas“. Firma Marimex pak nabízí přípravky Aquamar Aktivátor a Aquamar Kyslíkové tablety, přičemž je opět nutné využít oba produkty. Kyslíkové tablety slouží k průběžnému i šokovému ošetřování vody, Aktivátor k jejich „aktivaci“ a správnému účinku. Kyslíkovou chemii nabízí i Chemoform. Opět ve formě dvou komponent – Aktivátoru a Kyslíkového granulátu, tedy podobně jako Marimex.

42

Zdroj: http://www.mountfield.cz/bazenova-chemie-bezchlorova-dezinfekce-vody Zdroj: http://www.mountfield.cz/azuro-oxi—l–3l-3bch2009 44 Zdroj: http://www.mountfield.cz/azuro-bio—l–3l-3bch2011

43

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

61

Přehled těchto oxidačních přípravků nabízím níže v tabulce. prodejce Mountfield Mountfield

název Azuro OXI-L Azuro BIO-L

Marimex Marimex Marimex Chemoform Chemoform Desjoyaux

Aquamar Aktivátor Aquamar Kyslíkové tablety Aquamar Super OXI Aktivátor Kyslíkový granulát Clar

obsah/CAS peroxid vodíku benzalkoniumchlorid, CAS 57029-18-2 CAS 25988-97-0 trojitá sůl peroxid vodíku CAS 25988-97-0 trojitá sůl N/A

forma roztok roztok roztok tablety roztok roztok granulát roztok

Tabulka č. 64: Přehled výrobků oxidační bazénové chemie a jejich složení. Peroxid vodíku Peroxid vodíku je čirou kapalinou. Je silným oxidačním činidlem a nese spoustu bezpečnostních rizik, například může za určitých specifických podmínek vytvářet výbušné páry, působí žíravě a dráždivě. Využití nachází v medicíně, ale lze jej využívat i jako desinfekci, bělidlo, čistidlo nebo k úpravě vody (PubChem, 2016m). Peroxid vodíku je hlavní složkou dvou z výše uvedených výrobků. Přípravek Mountfield Azuro OXI-L obsahuje 35% koncentraci peroxidu vodíku a přípravek Marimex Aquamar Super OXI směs peroxidu vodíku v koncentraci 10 % a stříbro v 1% zastoupení.

Peroxid vodíku Základní charakteristiky jsou opět uvedeny v následující tabulce (PubChem, 2016m). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 7722-84-1 peroxid vodíku kysličník H2 O2 34,01468 g/mol GHS03, GHS05, GHS06, GHS07, GHS08, GHS09 nebezpečí

Tabulka č. 65: Základní informace o peroxidu vodíku.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

62

Symboly výstrahy GHS Informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě shrnuje následující tabulka vycházející z příslušných bezpečnostních listů45 . Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 1 232 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 16,4 mg/l Pimephales promelas Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 2,4 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy 3,7–160 mg/l — Tabulka č. 66: Toxicita peroxidu vodíku. Na základě těchto hodnot lze peroxid vodíku označit podle stupnice akutní toxicity jako mírně toxický. Podle stupnice WHO jako slabě toxický a podle EPA jako toxický. Určení míry toxicity peroxid vodíku toxikologická stupnice mírně toxický WHO slabě toxický EPA toxický akutní ekotoxicita (LC50 ) škodlivý akutní ekotoxicita (EC50 ) toxický dlouhodobá toxicita (LC50 ) škodlivý dlouhodobá toxicita (EC50 ) toxický Tabulka č. 67: Určení míry toxicity peroxidu vodíku.

Benzalkoniumchlorid Benzalkoniumchlorid, známý též pod zkratkou ADBAC, je tvořen směsí alkylbenzyldimethylamoniových chloridů s alkylovými řetězci o různých délkách. Jedná se o tensit s aktivním povrchem. Ve vodě s neutrálním až mírně zásaditým pH je dobře rozpustný. Má čirou barvu a velmi slabý mandlový pach. Používá se jako biocidní prostředek a v konzervačních přípravcích mimo konzervaci potravin a krmiv (PubChem, 2016n).

45

Zdroj: Bezpečnostní list Aquamar Super OXI, 2013; Bezpečnostní list Azuro OXI-L, 2013

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

63

Benzalkoniumchlorid V přípravku Mountfield Azuro BIO-L se nachází v koncentraci 0,0435 %. Přípravek firmy Mountfield však obsahuje směs, kde n je rovno 12–16. Základní charakteristiku obsahuje následující tabulka (Pubchem, 2016n; Wikipedia, 2016; Evropská komise, 2012). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 68424-85-1 benzalkoniumchlorid ADBAC C9+n H13+(2n+1) NCl (variabilní) 283,88835–424,15925 g/mol (variabilní, obecně) GHS05, GHS07, GHS09 nebezpečí

Tabulka č. 68: Základní informace o benzalkoniumchloridu.

Symboly výstrahy GHS Soudě dle koncentrace obsažené v produktu Azuro BIO-L lze předpokládat, že je tato látka velmi účinná nebo toxická. Podle dostupných publikací týkajících se této látky (Sanders, 2006; Evropská komise, 2012) jsou informace o akutní toxicitě a ekotoxicitě následující a shrnuje je další tabulka. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 430 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 0,28 mg/l Pimephales promelas Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 0,0058 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy 0,049 mg/l Selenastrum capricornutum Tabulka č. 69: Toxicita benzalkoniumchloridu.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

64

Na základě výše uvedených hodnot lze ADBAC označit jako podle stupnice akutní toxicity jako silně toxický pro savce. Podle stupnice WHO jako toxický a podle EPA jako silně toxický. Pro vodní organismy – ryby – je velmi toxický akutně i dlouhodobě, tedy v 1. kategorii ekotoxicity. Určení míry toxicity benzalkoniumchlorid toxikologická stupnice silně toxický WHO toxický EPA silně toxický akutní ekotoxicita (LC50 ) velmi toxický akutní ekotoxicita (EC50 ) velmi toxický dlouhodobá toxicita (LC50 ) velmi toxický dlouhodobá toxicita (EC50 ) velmi toxický Tabulka č. 70: Určení míry toxicity benzalkoniumchloridu. Polyhexamethylenguanidinhydrochlorid (CAS 57029-18-2) Polyhexamethylenguanidinhydrochlorid, neboli PHMG, je podle brněnské společnosti GUAa46 kationtový polymer. Používá se jako biocid. Neměl by být dráždivý a používá se v mnoha odvětvích. Přípravek Mountfield Azuro BIO-L obsahuje PHMG v koncentraci 0,1–1 %. Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (Molbase, 2016; Bezpečnostní list Azuro BIO-L, 2013).

[ (CH2)6

HN

C

HN ] n

NH2Cl PHMG vlastní nákres podle Poštulkové (2014) charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 57029-18-2 polyhexamethylenguanidinhydrochlorid PHMG [(CH2 )6 NHC(NH2 Cl)NH] n 249,78400 g/mol — —

Tabulka č. 71: Základní informace o polyhexamethylenguanidinhydrochloridu. 46

Zdroj: http://www.guaa.cz/cs/slovnik-pojmu

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

65

Tento polymer nebyl podle Poštulkové (2014) shledán toxickým. Konkrétní data však neuvádím, neboť měření provedená Poštulkovou (2014) poskytla jiný formát dat, než jaká využívám v této práci. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan N/A LC50 , 96 h, ryby N/A — Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši N/A — IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 72: Toxicita polyhexamethylenguanidinhydrochloridu. Vzhledem k tomu, že toxikologická data pro tuto látku chybí, nelze ji ani klasifikovat. Určení míry toxicity PHMG toxikologická stupnice N/A WHO N/A EPA N/A akutní ekotoxicita (LC50 ) N/A akutní ekotoxicita (EC50 ) N/A dlouhodobá toxicita (LC50 ) N/A dlouhodobá toxicita (EC50 ) N/A Tabulka č. 73: Určení míry toxicity polyhexamethylenguanidinhydrochloridu. Poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] (CAS 25988-97-0) O této látce již bylo referováno v podkapitole 3.4.5 Další chlorové přípravky na straně 56, proto zde uvádím odkaz. V přípravku Marimex Aquamar Aktivátor se tato látka nachází v koncentraci 10– 25 % a v přípravku Chemoform Aktivátor v koncentraci 25–50 %.

Trojitá sůl Značení této látky či směsi není zcela jednotné. Bezpečnostní list produktu Chemoform Kyslíkový granulát říká, že se jedná o směs hydrogenperoxosíranu draselného, hydrogensíranu draselného a síranu draselného v celkové koncentraci 100 %. Oproti tomu bezpečnostní list přípravku Marimex Aquamar Kyslíkové tablety udává, že výrobek je látka hydrogenperoxosíranbissíran pentadraselný. Oba bezpečnostní listy však značí obsah číslem CAS 70693-62-8. Jedná se tak nejspíše o tzv. trojitou sůl, tedy směs hydrogenperoxosíranu draselného, hydrogensíranu draselného a síranu draselného, jak uvádí první zmíněný bezpečnostní list. Někdy lze trojitou sůl najít pod obchodním názvem Oxone. Podle produktového

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

66

bulletinu47 výrobce chemikálií DuPont lze trojitou sůl používat k bezchlorové oxidaci v mnoha oblastech, např. v bazénech, také jako bělicí činidlo v dentálních nebo pracích prostředcích či jako regulátor zápachu odpadních vod a podobně.

KHSO5

KHSO4

K2 SO4

Součásti trojité soli Základní charakteristiku uvádím níže v tabulce (PubChem, 2016o): charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 70693-62-8 hydrogenperoxosíran draselný, hydrogensíran draselný, síran draselný trojitá sůl, Oxone 2KHSO5 · KHSO4 · K2 SO4 614,76452 g/mol GHS07, GHS09 N/A

Tabulka č. 74: Základní informace o trojité soli.

Symboly výstrahy GHS Informace o kategorizaci podle GHS v databází Pubchem nejsou pro tuto látku k dispozici. Bezpečnostní list produktu Oxone48 však uvádí kategorie 7 a 9. Podle bezpečnostních listů k výrobkům firem Marimax a Chemoform pak uvádím hodnoty toxikologické a ekotoxikologické. 47

Zdroj: https://www.chemours.com/Oxone/en_US/assets/downloads/K20102_Oxone_Tech nical_Bulletin.pdf 48 Zdroj: https://www.chemours.com/Oxone/en_US/assets/downloads/Oxone-product-safetyhandling.pdf

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

67

Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 500 mg/kg LC50 , 96 h, ryby 1 090 mg/l Cyprinodon variegatus 53 mg/l Danio rerio Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši 1 180 mg/l Americamysis bahia IC50 , 72 h, řasy 556 mg/l Skeletonema costatum Tabulka č. 75: Toxicita trojité soli. Na základě zjištěných hodnot se trojitá sůl nachází na stupnici akutní toxicity na hranici kategorií mírně toxická až silně toxická. Podle stupnice WHO ji lze označit jako slabě toxickou až toxickou a podle EPA jako toxickou až silně toxickou. Pro vodní organismy může být trojitá sůl škodlivá či pravděpodobně může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

trojitá sůl mírně až silně toxická slabě toxická až toxická toxická až silně toxická škodlivá či bez účinků — škodlivá či bez účinků —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky

Tabulka č. 76: Určení míry toxicity trojité soli.

3.4.8

Doplňkové chemické přípravky pro úpravu vody

Mezi doplňkové chemické přípravky, které slouží k chemické úpravě vody, řadím dvě skupiny. Jsou to algicidy a flokulanty a projasňovače. Používání těchto přípravků není nezbytně nutné, ale za určitých podmínek doporučené, nebo v některých případech nejsou třeba vůbec. Algicidní přípravky slouží k odstranění řas, bakterií a organických nečistot, nebo jako prevence proti jejich vytvoření. Dříve se používal síran měďnatý, tedy skalice modrá, ale tato látka má nežádoucí environmentální, zdravotní i estetické účinky (Lhotáková, 2005). V dnešní době se již nepoužívá a je nahrazena jinými látkami. Firma Mountfield na svých webových stránkách doporučuje49 používat algicidní prostředek ve chvíli, kdy teplota vzduchu stoupne nad 20 ◦ C. Chemoform také ve svém katalogu50 radí použít algicidní prostředek k vyčištění povrchu vypuštěného bazénového tělesa, zejména pak rohů spár. Také upozorňuje: „Algicidy jsou a musí být používány jako preventivní přípravek! Při vzrostlé řase je nutné bazén přechlorovat nad hranici, která je přípustná pro koupání v bazénu.“ 49 50

Zdroj: http://www.mountfield.cz/jak-pecovat-o-bazenovou-vodu Zdroj: http://www.chemoform.cz/web/data/katalogy/katalog.pdf

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

68

V následující tabulce uvádím přehled algicidních prostředků. prodejce Mountfield Marimex Chemoform Chemoform

název Azuro ALG Aquamar Algaestop Algicid Standard Algicid Speciál

obsah/CAS DDAC DDAC Benzalkoniumchlorid CAS 25988-97-0

forma roztok roztok rozotk roztok

Tabulka č. 77: Přehled algicidních prostředků a jejich obsah. Mezi látkami použitými ve výše zmíněných algicidních přípravcích se nacházejí dvě – benzalkoniumchlorid a poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] –, které byly obsaženy i v jiných přípravcích. První z nich, tedy benzalkoniumchlorid, byl součástí jednoho z přípravků oxidační chemie sloužící k běžné desinfekci namísto chemie chlorové. Více o této látce pojednávám na straně 62. Druhou látkou, s kterou jsme se již dříve v této práci setkali, je poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin]. Ten je součástí jiných přípravků a bylo o této látce již pojednáno na straně 56. Zbývající jedinou látkou, která se nachází v algicidních prostředcích, je DDAC, respektive didecyldimethylamoniumchlorid, o němž bude pojednáno nyní. Didecyldimethylamoniumchlorid Didecyldimethylamoniumchlorid (PubChem, 2016p), nebo také DDAC, je kvartérní amoniová kapalná bezbarvá látka. Je velmi rozšířeným biocidem a používá se i jako antiseptikum či v čistících a desinfekčních prostředcích. V algicidních prostředcích k úpravě bazénové vody se nachází ve formě roztoku, například Aquamar Algaestop obsahuje DDAC v koncentraci < 7,5 %. N Cl

Didecyldimethylamoniumchlorid Základní charakteristiku opět uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016p). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 7173-51-5 didecyldimethylamoniumchlorid DDAC (C10 H21 )2(CH3 )2 NCl 362,07622 g/mol GHS05, GHS06, GHS07, GHS08, GHS09 nebezpečí

Tabulka č. 78: Základní informace o didecyldimethylamoniumchloridu.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

69

Symboly výstrahy GHS Na základě zjištěných toxikologických dat z bezpečnostních listů51 předkládám následující přehled. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan 800 mg/kg LC50 , 96 h, ryby N/A Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši N/A IC50 , 72 h, řasy N/A

— — —

Tabulka č. 79: Toxicita didecyldimethylamoniumchloridu. Na základě zjištěných dat lze určit stupeň toxicity látky DDAC. Podle toxikologické stupnice je tato látka mírně toxická. Podle WHO je slabě toxická a podle EPA toxická. Viz následující přehled. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

DDAC mírně toxická slabě toxická toxická N/A N/A N/A N/A

Tabulka č. 80: Určení míry toxicity didecyldimethylamoniumchloridu. Flokulační přípravky a projasňovače jsou další skupinou dostupných přípravků určených k úpravě vody. Někdy a po určitém čase používání bazénu se může stát, že se voda zakalí a ztratí svoji průzračnost. Pokud jsou hodnoty pH a míra tvrdosti vody v normě, můžeme použít flokulační přípravek. Jeho použitím dojde ke koagulaci nečistot, což má za následek jejich snadné vysátí bazénovým vysavačem nebo odstranění filtrační jednotkou. Katalog firmy Chemoform praví52 : „Znečištění způsobuje množství mikroskopických částeček vznikajících reakcí s desinfekčním prostředkem. Organické znečištění, bakterie i další vnesené látky dezinfekce rozbije a zneškodní. Filtrační zařízení ale tyto drobné částečky není schopno zachytit. Proto doporučujeme pro udržení křišťálového lesku vody použití vločkovacích přípravků“. Někdy se tyto přípravky nazývají vločkovače či 51 52

Zdroj: Bezpečnostní list Aquamar Algaestop, 2013 Zdroj: http://www.chemoform.cz/web/data/katalogy/katalog.pdf (upraveno)

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

70

projasňovače. Existuje však určitý rozdíl mezi flokulačními přípravky a projasňovači, byť jejich účel je stejný, a to ve výkonnosti. Například společnost Mountfield uvádí53 : „Azuro Projasňovač, novinka na našem trhu patřící do nové generace flokulantů (vločkovačů), pracuje jako velmi účinný vločkovač.“. V následující tabulce uvádím přehled flokulačních přípravků. prodejce Mountfield Marimex Chemoform

název Azuro Flokul Aquamar Vločkovač Vločkovač Granulát

obsah síran hlinitý (tetradekahydrát) síran hlinitý (tetradekahydrát) síran hlinitý (oktadekahydrát)

forma roztok roztok granulát

Tabulka č. 81: Přehled flokulačních přípravků a jejich obsah. Vidíme, že zde uvedené flokulační přípravky využívají výhradně síran hlinitý, respektive jeho různé hydráty. Síran hlinitý Síran hlinitý (PubChem, 2016q) je anorganická bílá krystalická sůl kyseliny sírové. Tvoří řadu hydrátů a v bezvodém stavu se vyskytuje jen výjimečně. Používá se v papírnickém průmyslu a právě jako vločkovač. Základní charakteristiku uvádím v následující tabulce (PubChem, 2016q). charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 10043-01-3 síran hlinitý — Al2(SO4 )3 (bezvodý) Al2(SO4 )3 · 14H2 O (tetradekahydrát) Al2(SO4 )3 · 18H2 O (oktadekahydrát) 342,1478 g/mol (bezvodý) 594,3625 g/mol (tetradekahydrát) 666,4239 g/mol (oktadekahydrát) GHS07 varování

Tabulka č. 82: Základní informace o síranu hlinitém a jeho některých hydrátech.

53

Zdroj: http://www.mountfield.cz/jak-pecovat-o-bazenovou-vodu

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

71

Symboly výstrahy GHS Na základě dostupných bezpečnostních listů54 uvádím níže v přehledu toxikologické a ekotoxikologické hodnoty. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan > 5 000 mg/kg pevný síran hlinitý LC50 , 96 h, ryby > 1 000mg/l Danio rerio Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši > 160 mg/l Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 83: Toxicita síranu hlinitého. Na základě uvedených dat lze síran hlinitý hodnotit podle toxikologické stupnice jako málo až mírně toxický, podle WHO jako slabě toxický a podle EPA jako slabě toxický až toxický. Viz následující přehled. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

síran hlinitý málo až mírně toxický slabě toxický slabě toxický až toxický — — —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky

Tabulka č. 84: Určení míry toxicity síranu hlinitého. Další skupinou flokulačních přípravků jsou již zmíněné projasňovače. Ty by měly nabídnout vyšší výkon oproti starším typům flokulantů, jejichž základem bývá často právě síran hlinitý. Přehled projasňovačů nabízím v následující tabulce. prodejce Mountfield Marimex Chemoform

název Azuro Projasňovač Aquamar Projasňovač Flockfix vločkovač

obsah polyaluminiumchlorid polyaluminiumchlorid chlorid-pentahydroxid dihlinitý

forma roztok roztok roztok

Tabulka č. 85: Přehled projasňovačů a jejich obsah. Obě dvě výše uvedené látky jsou si velmi podobné, proto budou rozebrány současně. 54

Zdroj: Bezpečnostní list Azuro Flokul, 2014; Bezpečnostní list Aquamar Vločkovač, 2014; Bezpečnostní list Vločkovač granulát, 2013

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

72

Polyaluminiumchlorid a chlorid-pentahydroxid dihlinitý Polyaluminiumchlorid, neboli PAC, a chlorid-pentahydroxid dihlinitý, neboli ACH, jsou polymerní látky rozpustné ve vodě. Jedná se o – v případě PAC – čirou nažloutlou kapalinu bez zápachu. Bez zápachu je rovněž ACH, ale má čirou barvu. Používají se jako tekuté koagulační prostředky s širokými možnostmi vodohospodářského využití – úprava pitné vody, ale i úprava komunálních a průmyslových odpadních vod. Výhodou je jejich bazická charakteristika a menší dopad na pH upravované vody (Gebbie, 2001; Kemwater ProChemie, 2016a). Podle Gebbieho (2005) má však polyaluminiumchlorid ve srovnání s chloridem-pentahydroxidem dihlinitým o něco větší dopad na změnu pH. V přípravcích pro úpravu bazénové vody se PAC nachází v koncentraci < 10 % v případě Aquamar Projasňovače55 . V případě přípravku Chemoform Flockfix vločkovač56 je koncentrace ACH 2,5–10 %. Základní charakteristiku uvádím v následujícím přehledu (Gebbie, 2001; Gebbie, 2005; KemwaterProChemie, 2016a; KemwaterProChemie, 2016b). Nutno dodat, že informace o klasifikaci GHS se v různých zdrojích liší, nicméně Evropská agentura pro chemické látky uvádí následující data57 . charakteristika CAS název další možné názvy chemický vzorec molární hmotnost symboly výstrahy GHS signální slovo GHS

hodnota 1327-41-9 polyaluminiumchlorid PAC Al2(OH)3 Cl3 211,34411 g/mol GHS05, GHS07 nebezpečí

12042-91-0 chlorid-pentahydroxid dihlinitý ACH Al2(OH)5 Cl 174,45285 g/mol GHS07 —

Tabulka č. 86: Základní informace o polyaluminiumchloridu a chlorid-pentahydroxidu dihlinitém.

Symboly výstrahy GHS pro PAC

55

Zdroj: Bezpečnostní list Aquamar Projasňovač, 2014 Zdroj: Bezpečnostní list Flockfix vločkovač, 2013 57 Zdroje: http://echa.europa.eu/brief-profile/-/briefprofile/100.031.745, http://echa.europa.eu/briefprofile/-/briefprofile/100.014.071 56

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

73

Symboly výstrahy GHS pro ACH Podle dostupných bezpečnostních listů (Ibid.) uvádím v následujícím přehledu toxikologické a ekotoxikologické hodnoty. Toxikologické a ekotoxikologické informace Akutní toxicita LD50 , orální, potkan > 2 000 mg/kg PAC Akutní toxicita LD50 , orální, potkan > 2 000 mg/kg ACH LC50 , 96 h, ryby 100–500 mg/l ACH, Danio rerio Ekotoxicita EC50 , 48 h, korýši > 290 mg/l PAC, Daphnia magna IC50 , 72 h, řasy N/A — Tabulka č. 87: Toxicita polyaluminiumchloridu a chlorid-pentahydroxidu dihlinitého. Na základě uvedených dat lze hodnotit polyaluminiumchlorid i chlorid-pentahydroxid dihlinitý podle toxikologické stupnice stejně, tedy jako mírně toxické, podle WHO jako slabě toxické a podle EPA jako toxické. Ekotoxikologické hodnocení těchto dvou látek se mírně odlišují a uvádím je níže. Určení míry toxicity toxikologická stupnice WHO EPA akutní ekotoxicita (LC50 ) akutní ekotoxicita (EC50 ) dlouhodobá toxicita (LC50 ) dlouhodobá toxicita (EC50 )

PAC, ACH mírně toxické (PAC, ACH) slabě toxické (PAC, ACH) toxické (PAC, ACH) škodlivý, na hranici (ACH) — (PAC) —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky (ACH) —/může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky (PAC)

Tabulka č. 88: Určení míry toxicity polyaluminiumchloridu a chlorid-pentahydroxidu dihlinitého.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

3.4.9

74

Další možnosti desinfekce vody

K dalším možnostem desinfekce vody řadíme metody chemické i fyzikální. Jedná se o zajímavé alternativy k chemickým přípravkům. Patří sem ošetření salinací, ionizací a UV zářením. Salinace Salinace je metoda desinfekce bazénové vody pomocí speciálního zařízení – salinátoru –, které podle Lhotákové (2011, s. 49) umožňuje: „vysokou kvalitu, průzračnost a snadnou údržbu vody.“ Používá se u bazénů s objemem od 20 m3 . Salinátor rozkládá elektrolýzou chlorid sodný (NaCl) – obyčejnou kuchyňskou či mořskou sůl – na ionty přírodního chloru a sodíku. Vzniknuvší kyselina chlorná (HClO) pak likviduje bakterie i řasy. Tento proces probíhá v elektrolytické cele s titanovými elektrodami (Lhotáková, 2011). Voda v bazénu je při salinaci mírně slaná a má antiseptické účinky. Koncentrace soli je oproti mořské vodě přibližně desetinová. Zároveň lze tímto způsobem ušetřit poměrně značné množství chemických přípravků, kterými bychom jinak vodu museli upravovat. Ionizace Poslední chemickou možností desinfekce vody je tzv. ionizace58 . Funguje taktéž na principu elektrolýzy. Jen s tím rozdílem, že se využívají ionty mědi a stříbra, které se elektrolyticky uvolňují z k tomu určených elektrod59 . Měď působí algicidně – proti řasám – a stříbro působí baktericidně – proti bakteriím. UV záření Poslední a zároveň jedinou fyzikální metodou je desinfekce vody UV lampou. Podle Lhotákové (2011) je tento princip založen na působení slunečního záření. UV lampa bývá uzavřena v pouzdře, z kterého záření nemůže uniknout. Prudký tok ultrafialových paprsků – podle české legislativy má být pitná voda desinfikována dávkou 400 J/m2 – zamezuje množení mikrobů. Tento způsob je vhodný jako alternativa k chemickým přípravkům, ale podle Lhotákové (2011) je vhodné alespoň jednou za dva týdny provést šokovou desinfekci s pomocí chemie, která zabrání tvorbě řas.

58 59

Zdroj: http://bazeny.mountfield.cz/prislusenstvi/vybava-a-prislusenstvi/uprava-vody/ionizator Zdroj: https://www.bazenyeshop.cz/Zpusoby-dezinfekce-vody

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

3.5

75

Shrnutí hodnocení toxicity jednotlivých látek

V předchozí kapitole jsem uvedl přehled, účely a charakteristiky jednotlivých používaných látek v chemických prostředcích určených k domácí údržbě bazénové vody. V této kapitole nabídnu souhrnný přehled toxikologických hodnot. Některé chemické látky se používají pouze k jednomu jedinému účelu. Typicky se může jednat o přípravky určené k úpravě tvrdosti vody, kromě hydroxidu sodného, nebo o látky používané k chlorové desinfekci. Jiné látky mohou být víceúčelové, např. poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin], který najdeme v přípravcích pro zazimování bazénu, v algicidních prostředcích i v přípravcích oxidační chemie.

3.5.1

Toxicita přípravků k úpravě tvrdosti vody

Přípravky k úpravě tvrdosti vody obsahují, jak již bylo naznačeno, různorodé látky. Používá se kyselina etidronová, hydroxid sodný v kombinaci s ethylendiamintetraacetátem tetrasodným a trikalium-nitrilotris-(methanfosfonát)-N-oxid. Všechny tyto látky byly charakterizovány jako mírně toxické, až na poslední zmíněnou, u které hodnoty toxicity ani ekotoxicity nejsou známy. Ekotoxikologicky by mohly být všechny tři látky klasifikovány do 4. stupně chronické ekotoxicity, tedy „mohou vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky“, pokud by byly špatně rozpustné ve vodě, což by vzhledem k jejich užití neměl být příliš velký problém.

3.5.2

Toxicita přípravků k úpravě pH vody

K úpravě pH vody se používá poměrně menší spektrum látek. Jsou jimi uhličitan sodný, hydroxid sodný, hydrogensíran sodný a kyselina sírová. Uhličitan sodný se nachází zpravidla v 100% koncentraci, rovněž pro hydrogensíran sodný bývá vždy uváděna koncentrace > 95 %. Menší koncentrace najdeme u hydroxidu sodného – 25–50 % – a u kyseliny sírové – 10–15 %. Toxikologicky jsou všechny čtyři látky klasifikovány jako mírně toxické, přičemž akutní toxicita LD50 (orální, potkan) je u všech větší než 2 000 mg/kg. Ekotoxicita je nejvýraznější u kyseliny sírové, kde je hodnota letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) pouhých 42 mg/l, což ji klasifikuje jako škodlivou z hlediska ekotoxicity akutní i chronické. Hydroxid sodný ani uhličitan sodný by neměl být toxický z hlediska ekotoxicity. U hydrogensíranu sodného nejsou ekotoxikologické hodnoty známy.

3.5.3

Toxicita látek chlorové desinfekce

K šokové chlorové desinfekci se využívá pouze dihydrát dichlorisokyanurátu sodného. Ten je z hlediska toxicity považován za mírně toxický. Dolní hranice akutní toxicity LD50 (orální, potkan) je 1 400 mg/kg. Ekotoxikologicky je však tato látka klasifikována jako velmi toxická z hlediska akutní i chronické toxicity. Letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) dosahuje hodnoty 0,12 mg/l. Vzhledem k účelu této látky – šokové desinfekci – však není silná ekotoxicita velkým překvapením.

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

76

K dlouhodobé chlorové desinfekci se používá převážně kyselina trichlorisokyanurová. V jednom případě doplněná kyselinou boritou. Kyselina trichlorisokyanurová je klasifikována jako mírně až silně toxická. Akutní toxicita LD50 (orální, potkan) je 406–809 mg/kg. Z hlediska vodních organismů je však tato látka také velmi toxická, byť letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) dosahuje hodnoty „pouze“ 0,3 mg/kg. Ani u látky sloužící k dlouhodobé desinfekci není vysoká toxicita překvapením. Při srovnání letální koncentrace kyseliny trichlorisokyanurové a dihydrátu dichlorisokyanurátu sodného je ale zřejmé, že je kyselina trichlorisokyanurová méně toxičtější, byť ne o mnoho. Dále se v jednom z přípravků k dlouhodobé chlorové desinfekci nachází kyselina boritá. Ta je mírně toxická. Pro ryby je letální koncentrace LD50 (96 h) 50–100 mg/l, což ji na stupnici ekotoxicity klasifikuje jako škodlivou.

3.5.4

Toxicita stabilizátorů chloru

Ke stabilizaci chloru se využívá kyselina kyanurová v koncentraci > 99 %. Kyselina kyanurová je málo toxická, neboť letální dávka LD50 (orální, potkan) je 7 200 mg/kg. Ani její toxicita není významná. Letální i efektivní koncentrace jsou 2 000 mg/l.

3.5.5

Toxicita přípravků k zazimování bazénu

Nejen k zazimování bazénů, ale i jako součást oxidační desinfekce a algicidní prostředek, se využívá látka s názvem poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin]. Již podle těchto účelů lze očekávat vysokou toxicitu této látky. Pokud tak učiníme, nebudeme daleko od pravdy. Poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] byl sice klasifikován jako mírně toxický, protože jeho smrtelná dávka LD50 (orální, potkan) je 1 672 mg/kg. Škodlivost pro vodní organismy této látky je ale vskutku velká. Je klasifikován jako velmi toxický, přičemž hodnota letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) je pouze 0,077 mg/l a efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) je 0,084 mg/l. Koncentrace této látky v prodávaných produktech je v případě zazimovačů nejvýše 15 %. V případě přípravků oxidační chemie, tzv. aktivátorů, jsou koncentrace 10–25 % pro Marimex Aquamar Aktivátor a 25–50 % pro Chemoform Aktivátor. V případě algicidního přípravku Chemoform Algicid Speciál se nachází v koncentraci 10–25 %.

3.5.6

Toxicita přípravků pro neutralizaci chloru

Jako neutralizátor chloru uvádím pouze Chemoform Stop, který obsahuje thiosíran sodný v 100 % koncentraci. K tomuto výrobku však toxikologická data nejsou dostupná.

3.5.7

Toxicita látek oxidační desinfekce

Oxidační desinfekční roztoky bývají vyrobeny z roztoku peroxidu vodíku, a to v nejvyšší koncentraci 35 %. Peroxid vodíku byl klasifikován jako mírně toxický. Z hlediska letální koncentrace LC50 (96 h, ryby), která dosahuje hodnoty 16,4 mg/l, je pro vodní

Kapitola 3. Bazénové vodohospodářství

77

organismy dlouhodobě i krátkodobě označen jako škodlivý. Z hlediska efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) je peroxid vodíku toxický, neboť hodnota efektivní koncentrace je 2,4 mg/l. V případě kyslíkových přípravků ve formě tablet či granulátu se používá tzv. trojitá sůl. Ta je mírně až silně toxická, protože smrtelná dávka LD50 (orální, potkan) má hodnotu 500 mg/kg. Z hlediska ekologické škodlivosti je trojitá sůl škodlivá nebo bez účinků. Nejnižší hodnota letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) je 53 mg/l. Efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) dosahuje hodnoty 1 180 mg/l. Jeden z přípravků – Mountfield Azuro BIO-L – oxidační chemie se skládá také z látek ADBAC (benzalkoniumchlorid) a PHMG (polyhexamethylenguanidinhydrochlorid). Látka ADBAC se v přípravku nachází pouze v nízké koncentraci 0,0435 %, což značí její vysokou účinnost, a tedy i toxicitu. Smrtelná dávka LD50 (orální, potkan) skutečně značí silnou toxicitu. Z hlediska ekotoxicity je látka ADBAC hodnocena jako velmi toxická, tedy z hlediska letální i efektivní koncentrace. Letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) je 0,28 mg/l a efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) pouhých 0,0058 mg/l. Druhou látkou v tomto přípravku je polymer PHMG, k němuž toxikologická data chybí. Podle Poštulkové (2014) ale nebyl shledán toxickým.

3.5.8

Toxicita algicidních přípravků

Algicidní přípravky obsahují různé látky. Chemoform Algicid Standard obsahuje výše zmíněný benzalkoniumchlorid (ADBAC), Chemoform Algicid Speciál pak obsahuje již také zmíněný poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin]. Přípravky firem Mountfield a Marimex ale obsahují didecyldimethylamoniumchlorid (DDAC), který je hodnocen jako mírně toxický. Letální dávka LD50 (orální, potkan) má hodnotu 800 mg/kg. Ekotoxikologická data bohužel chybí.

3.5.9

Toxicita flokulačních a projasňovacích přípravků

Běžné flokulační přípravky obsahují hydráty síranu hlinitého, který je málo až mírně toxický. Smrtelná dávka LD50 (orální, potkan) je větší než 5 000 mg/kg. Na vodní organismy by mohl z dlouhodobého hlediska působit nepříznivě. Akutní toxicita je mírně na hranici škodlivosti, protože efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) je > 160 mg/l a letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) je > 1 000 mg/l. Výkonnější flokulační přípravky – projasňovače – obsahují polymery PAC a ACH. Oba jsou mírně toxické – LD50 (orální, potkan) je větší než 2 000 mg/kg. ACH je pro vodní organismy na hranici škodlivosti. Z dlouhodobého hlediska mohou PAC i ACH působit nepříznivě.

Kapitola 4 Energetická bilance provozu průměrného bazénu Tuto kapitolu bych rád věnoval energetické bilanci domácího bazénového provozu. Zaměřím se zejména na technologie spotřebovávající elektrickou energii.

4.1

Filtrační jednotka

Nejdůležitějším vybavením, které je nezbytné pro každý bazén, je filtrační jednotka. Filtračním jednotkám jsem se věnoval v kapitole 3 Bazénové vodohospodářství na straně 23. Zde tedy již pouze shrnu výsledky týkající se energetické náročnosti filtračních jednotek. Budeme-li uvažovat průměrný bazén o objemu téměř 19 000 l, pak můžeme volit jak pískovou, tak kartušovou filtraci. Pískovou filtraci pravděpodobně doporučí většina prodejců, protože bývá kvalitnější a výkonnější. Na druhou stranu má ale i vyšší spotřebu. Pokud bychom filtraci provozovali po dobu celé sezóny dlouhé pět měsíců a nechali filtraci zapnutou každý den na takovou dobu, aby se přefiltroval objem rovný dvojnásobku bazénu, spotřebovali bychom přibližně 159 kWh v případě kartušového filtru a téměř 407 kWh v případě filtru pískového. Srovnání pískové a kartušové filtrace pro průměrný bazén nabízím v následující tabulce.

varianta kartušová písková

objem 19 m3 19 m3

průtok 6 m3 /h 5 m3 /h

příkon 165 W 350 W

čas ∼ 6,3 h ∼ 7,6 h

E/den 1 040 Wh 2 660,0 Wh

E/sezóna 159 120 Wh 406 980 Wh

Tabulka č. 89: Srovnání spotřeby elektrické energie kartušové a pískové filtrace v případě průměrného bazénu. Dalším častým vybavením jsou podhladinové světlomety.

– 78 –

Kapitola 4. Energetická bilance provozu průměrného bazénu

4.2

79

Podhladinové světlomety

Podhladinových světel existuje velké množství a jejich spotřeba je značně variabilní. Proto se pokusím porovnat ty modely, které jsem zmínil v teoretické kapitole na straně 12. Pro připomenutí – halogenové varianty mohou mít přibližně 75–300 W. Osvětlení na bázi LED pak kolem 8 W. Pokud budu předpokládat, že by byl průměrný bazén vybaven čtyřmi podhladinovými světlomety, které by uživatel zapínal pouze v 1/2 všech dnů celé pětiměsíční sezóny (celkem 77 dnů) po dobu čtyř hodin (přibližně od 20.00 do 24.00), pak bychom spotřebovali od 128 Wh do 4 800 Wh za den. Za celou sezónu při zmíněném využití by to bylo až 370 kWh. Srovnání předkládám v následující tabulce. Hodnoty platí pro všechny čtyři světlomety. technologie halogen halogen LED

příkon 75 W 300 W 8W

spotřeba/den 1 200 Wh 4 800 Wh 128 Wh

spotřeba/sezóna (1/2) 92 400 Wh 369 600 Wh 9 856 Wh

Tabulka č. 90: Srovnání spotřeby elektrické energie různých podhladinových světlometů.

4.3

Plavecký protiproud

Kdybychom si přáli mít ještě lépe vybavený bazén o průměrném objemu a přidali i plavecký protiproud, spotřebovali bychom další elektrickou energii. Z mnoha různých si můžeme vybrat například Mountfield Aqua JET 50 nebo třeba Albixon Elegance 70, o kterých jsem psal na straně 9. První z nich má příkon 1 500 W, druhý 2 200 W. Pokud bychom uvažovali, že bude bazén využitý každý druhý den sezóny po dobu jedné hodiny denně, spotřebovali bychom něco mezi 115 a 169 kWh. Srovnání opět nabízím v následující tabulce. model Aqua JET 50 Elegance 70

výkon 50 m3 /h 70 m3 /h

příkon 1 500 W 2 200 W

spotřeba/den 1 500 Wh 2 200 Wh

spotřeba/sezóna (1/2) 115 500 Wh 169 400 Wh

Tabulka č. 91: Srovnání spotřeby elektrické energie plaveckých protiproudů různých výkonů.

4.4

Elektrické vytápění

Elektrické vytápění bychom použili, kdybychom chtěli využívat bazén delší dobu, případně na okrajích sezóny, nebo v případě interiérového bazénu, který je vytápět nutné. Pro průměrný bazén bychom mohli použít například model Heat Pool 6 kW1 , který je určen pro bazény do objemu 20 m3 . Jeho příkon činí 6 000 W. 1

Zdroj: http://www.bazeny-obchod.cz/titanovy-ohrivac-heat-pool-6kw.html

Kapitola 4. Energetická bilance provozu průměrného bazénu

80

Kdybychom toto elektrické vytápění používali jen jeden měsíc (květen) na začátku a jeden měsíc (září) na konci sezóny po dobu (průměrně2 ) 12 hodin za den, spotřebovali bychom za tyto dva měsíce téměř 4,4 MWh. Kdybychom jej používali celý rok v případě interiérového bazénu, bylo by to přibližně 26 MWh. Hodnoty nabízím v následujícím přehledu. model Heat Pool 6 kW

příkon 6 kW

spotřeba/den 72 000 Wh

spotřeba/2 měsíce 4,392 MWh

spotřeba/rok 26,280 MWh

Tabulka č. 92: Spotřeba elektrické energie elektrického výhřevu určeného pro průměrný bazén. Vlášek (2012, s. 95) ale elektrický výhřev bazénu komentuje: „Vytápění bazénu pomocí elektřiny se vzhledem k vysokým provozním nákladům stává u rodinných bazénů minulostí. Jedná se sice o nejrychlejší způsob, ale stejně rychle se točí i hodiny elektroměru.“

4.5

Další elektrické vybavení

Dále je možné bazén vybavit také robotickým vysavačem, automatickým dávkovacím systémem bazénové chemie nebo elektrickými pojezdy zastřešení či lamelových krytů. Spotřeba těchto součástí je ale již zanedbatelná, proto se jim dále v této práci věnovat nebudu.

4.6

Shrnutí

Pokud bychom tedy brali v úvahu průměrný bazén, můžeme se energeticky pohybovat přibližně od 159 kWh spotřeby za rok v případě kartušové filtrace a přibližně kolem 407 kWh v případě pískové filtrace. Nejnáročnější varianta s halogenovým osvětlením a plaveckým protiproudem (průměr3 ), ale bez elektrického vytápění, by spotřebovala 919 030 Wh, tedy téměř 1 MWh za sezónu. Pokud bychom započetli i elektrické vytápění, spotřeba by se vyšplhala na 5,3 MWh pro dvouměsíční provoz vytápění a na těžko uvěřitelných 27,2 MWh v případě celoročního elektrického vytápění interiérového bazénu. Odvažuji se tvrdit, že vzhledem k této enormní spotřebě bude většina bazénů – pokud vůbec – vybavena jedním z typů ekologických a zároveň ekonomických výhřevů. Proto bych tuto kapitolu rád uzavřel s odhadem sezónní spotřeby elektrické energie průměrného bazénu v rozmezí 0,5–1 MWh.

2 3

Elektrické ohřevy bývají vybaveny automatickým termostatem. Průměr spotřeby plaveckých protiproudů je 142 450 Wh.

Kapitola 5 Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích Analýzu vývoje počtu bazénů jsem provedl na třech vybraných zájmových územích. Mezi tato zájmová území jsem zařadil městskou část reprezentující velké město, malé město a malou vesnici. Jako městskou část jsem vybral Brno-Slatinu, která se v posledních letech poměrně dynamicky rozvíjí a zároveň je její součástí poměrně rozsáhlá zástavba rodinných domů se zahradami a prostorem pro provoz bazénů. Jako malé město jsem zvolil Jeseník a jako malou vesnici jsem vybral Hrubšice. Zároveň jsem městskou část i malou vesnici volil tak, aby byly přibližně srovnatelné klimaticky. Městská část Brno-Slatina se nachází na hranici teplých klimatických regionů (T2) a (T4). Malá vesnice, Hrubšice, pak na hranici teplého klimatického regionu (T2) a mírně teplého (MT11). Malé město, Jeseník, jsem vybral mimo tyto klimatické oblasti. Jeseník leží v chladném klimatickém regionu (CH7) a zasahuje k němu výběžek mírně teplého klimatického regionu (MT7). Těmito rozdíly mohou být výsledky ovlivněny.

5.1

Městská část Brno-Slatina

Prvním územím, které jsem si k analýze vybral, je městská část Brno-Slatina. Zvolil jsem jej proto, že se v současné době jedná o okrajovou část města Brna. Původně byla Slatina samostatnou historickou obcí. První dochované písemné zmínky existují již z roku 1247. K stále rozrůstajícímu se městu Brnu se Slatina připojila až mnohem později. Nachází se zde, krom sídliště panelových domů z 80. let, velké množství domů rodinných a také zahrad, které, oproti středovým částem města Brna, poskytují dostatek prostoru pro pořízení bazénů. Vývoj jejich počtu je tak zde mnohem lépe sledovatelný. Na následující mapě můžeme vidět segmenty, do kterých jsem území městské části rozdělil. Je jich celkem devět a jsou značeny popisky S1–S9 a v mapě fialovou barvou. Hranice městské části je označena červenou linkou. Oblasti, které jsou součástí BrnaSlatiny, ale nejsou přiřazeny do některého ze segmentů, jsou buď průmyslové zóny, polnosti nebo komunikace. – 81 –

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

S2 S1

S3

82

S4 S7

S6 S8 S9

S5

0

400

800

1200 m

Mapa č. 1: Městská část Brno-Slatina. Zdroj: „Mapy.cz“. Při počítání bazénů na území této městské části jsem došel k následujícím souhrnným výsledkům. S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 P

2003 0 6 2 0 0 2 3 8 17 38

2006 0 11 4 0 0 2 4 18 35 74

2012 3 11 5 3 3 5 6 28 74 138

2016 4 19 7 5 2 7 10 35 82 171

rok

Tabulka č. 93: Výsledky analýzy vývoje počtu bazénů na území městské části Brno-Slatina. Ve výše uvedené tabulce je možné vidět, že počet zahradních bazénů v Brně-Slatině má mezi lety 2003 a 2016 stále rostoucí tendenci. Největší nárůst byl ale zaznamenán mezi lety 2006 a 2012, kdy v této městské části přibylo celkem 64 zahradních bazénů. Oproti tomu jsou meziroční nárůsty mezi lety 2003 a 2006 a také mezi lety 2012 a 2016 srovnatelné. Tehdy přibylo v prvním případě 38 bazénů a v druhém případě 33 bazénů.

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

4 počtu

2003–2006 36

2006–2012 64

83

2012–2016 33

Tabulka č. 94: Změna počtu zahradních bazénů mezi snímkováním v jednotlivých letech. Na druhou stranu je ale nutné upozornit na to, že mezi snímkováním v letech 2006 a 2012 uplynula přibližně dvojnásobná doba oproti časovým rozdílům ve snímkování z let 2003 a 2006 a také mezi lety 2012 a 2016. Pokud bychom tedy období rozdělili na zhruba stejné časové úseky, pak nám vyjde plynulý nárůst počtu zahradních bazénů. Viz následující tabulka. 4 počtu

2003–2006 36

2006–2009 64/2 = 32

2009–2012 64/2 = 32

2012–2016 33

Tabulka č. 95: Změna počtu zahradních bazénů přepočítána na rovnoměrně dělená období.

5.1.1

Odhad spotřeby vody za účelem napuštění bazénů v městské části Brno-Slatina

Podle Českého statistického úřadu (2015) dosahovala v Jihomoravském kraji spotřeba domácnostem fakturované pitné vody v roce 2014 hodnoty 91,5 litru/osobu/den, což je v případě nepřestupného roku spotřeba 33 397,5 l/osobu/rok. Všichni obyvatelé BrnaSlatiny tak spotřebují asi 312 600 600 l vody za rok. Předpokládejme, že lidé k napouštění svých zahradních bazénů používají pitnou vodu z vodovodního řadu. Dále předpokládejme, že průměrná velikost bazénu – spočtená na základě objemů základních prefabrikovaných typů – je přibližně 18 811,76 l. Pokud má městská část Brno-Slatina 9 360 obyvatel1 a zároveň jsem na aktuálních leteckých snímcích napočítal celkem 171 zahradních bazénů, pak na jeden bazén připadá přibližně 54,7 obyvatele. Jestliže napustíme všech 171 bazénů, které se nacházejí v této městské části, o průměrném objemu 18 811,76 l, pak spotřebujeme 3 216 810,96 l vody. To je přibližně 1,029 % celkové spotřeby vody. Pokud bychom všechny bazény v městské části BrnoSlatina napustili v průběhu jednoho měsíce, pak bychom spotřebovali asi 12,3 % měsíční spotřeby. Tyto výsledky nyní shrnuji v následující tabulce. 1

Odečteno ze Sčítání lidu, domů a bytů Českého statistického úřadu provedeného v roce 2011.

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

spotřeba vody spotřeba vody spotřeba vody průměrný objem bazénu počet obyvatel Brna-Slatiny počet bazénů v Brně-Slatině napuštění bazénů napuštění bazénů napuštění bazénů

hodnota 91,5 33 397,5 312 600 600 18 811,76 9 360 171 3 216 810,96 1,029 12,3

84

jednotka [l/osoba/den] [l/osoba/rok] [l/Brno-Slatina/rok] [l] [#] [#] [l] [% roční spotřeby] [% měsíční spotřeby]

Tabulka č. 96: Přehled vybraných výsledků analýzy v Brně-Slatině.

5.2

Hrubšice

Hrubšice jsou poměrně malá vesnice na hranici přírodního parku Středního Pojihlaví. Trvale zde podle posledního censu provedeného v roce 2011 žije pouhých 238 obyvatel2 . Od roku 1980 jsou součástí města Ivančice. Zajímavé také je, že okolo Hrubšic protéká řeka Jihlava, v které je možné se koupat. Vzhledem k malé rozloze Hrubšic jsem je nerozděloval na více segmentů. Celou vesnici proto značím jako H1. Mapu vesnice můžeme vidět na následující mapě.

Mapa č. 2: Hrubšice. Zdroj: „Mapy.cz“. Při počítání zahradních bazénů na území Hrubšic jsem došel k výsledkům, které uvádím v následující tabulce. 2

Odečteno ze Sčítání lidu, domů a bytů Českého statistického úřadu provedeného v roce 2011.

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

H1 P

2003 5 5

2006 8 8

2012 18 18

85

2016 19 19

rok

Tabulka č. 97: Výsledky analýzy vývoje počtu bazénů na území Hrubšic. Při pohledu na výsledné počty lze i v tomto případě konstatovat, že trend vývoje počtu zahradních bazénů je též rostoucí. Největší nárůst byl opět zaznamenán mezi lety 2006 a 2012, kdy přibylo deset bazénů. Mezi lety 2003 a 2006 přibyly tři a mezi lety 2012 a 2016 pouze jeden. Viz následující tabulka. 4 počtu

2003–2006 3

2006–2012 10

2012–2016 1

Tabulka č. 98: Změna počtu zahradních bazénů mezi snímkováním v jednotlivých letech. Pokud ale rozdělíme časové úseky na přibližně stejné části, dostaneme níže uvedený výsledek. 4 počtu

2003–2006 3

2006–2009 10/2 = 5

2009–2012 10/2 = 5

2012–2016 1

Tabulka č. 99: Změna počtu zahradních bazénů přepočítána na rovnoměrně dělená období. Trend vývoje počtu zahradních bazénů tedy v případě Hrubšic vypadá velmi podobně jako v případě městské části Brno-Slatina. I v případě Hrubšic jsem narazil na zajímavý trend, kdy si lidé – krom zahradních bazénů – pořizují také velké trampolíny. Nechť tento fakt dosvědčí následující výřez z leteckého snímku3 .

Obrázek č. 3: Bazén s trampolínou v rámci jedné hrubšické zahrady. 3

Zdroj: Mapy.cz, 2016

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

5.2.1

86

Odhad spotřeby vody za účelem napuštění bazénů v Hrubšicích

Jelikož se obec Hrubšice nachází – stejně jako Brno-Slatina – v Jihomoravském kraji, budu předpokládat stejnou průměrnou fakturovanou spotřebu vody, tedy 91,5 l na osobu a rok. To znamená, že Hrubšice se svými 238 obyvateli spotřebují přibližně 7 948 605 l za rok. Pokud bychom napustili všech devatenáct bazénů, které byly v Hrubšicích zaznamenány na aktuálních snímcích a zároveň bychom předpokládali průměrný objem 18 811,76 l, pak by bylo spotřebováno celkem 357 423,44 l vody. To činí 4,49 % celkové roční spotřeby vody v Hrubšicích. Pokud by byly tyto bazény napuštěny během jednoho měsíce, bylo by spotřebováno asi 53,9 % měsíční spotřeby. Výsledky shrnuji následující tabulkou. spotřeba vody spotřeba vody spotřeba vody průměrný objem bazénu počet obyvatel Hrubšic počet bazénů v Hrubšicích napuštění bazénů napuštění bazénů napuštění bazénů

hodnota 91,5 33 397,5 7 948 605 18 811,76 238 19 357 423,44 4,49 53,9

jednotka [l/osoba/den] [l/osoba/rok] [l/Hrubšice/rok] [l] [#] [#] [l] [% roční spotřeby] [% měsíční spotřeby]

Tabulka č. 100: Přehled vybraných výsledků analýzy v Hrubšicích.

5.3

Jeseník

Jeseník je malé město s asi 11 524 obyvateli. Leží ve Slezsku v severní části České republiky asi 12 km od hranic s Polskem. Je součástí Olomouckého kraje. Leží na hranici chladného (CH7) a mírně teplého (MT7) klimatického regionu. Zároveň se nachází na rozhraní geomorfologických celků Rychlebské hory, Hrubého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny. Nadmořská výška je asi 430 m nad mořem. Mapu tohoto malého města předkládám zde.

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

87

Mapa č. 3: Jeseník. Zdroj: „Mapy.cz“. Při spočtení počtů bazénů na území Jeseníku jsem přišel na následující počty. J1 P

2003 10 10

2006 41 41

2012 99 99

2016 104 104

rok

Tabulka č. 101: Výsledky analýzy vývoje počtu bazénů na území města Jeseník. Také v Jeseníku se počet bazénů v průběhu zkoumaných let zvyšoval. Mezi lety 2012 a 2016 ale přibylo pouze 5 bazénů. Změny počtů uvádím v následující tabulce. 4 počtu

2003–2006 31

2006–2012 58

2012–2016 5

Tabulka č. 102: Změna počtu zahradních bazénů mezi snímkováním v jednotlivých letech.

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

88

Pokud ale rozdělíme časové úseky na přibližně stejné části, dostaneme níže uvedený výsledek. 4 počtu

2003–2006 31

2006–2009 58/2 = 29

2009–2012 58/2 = 29

2012–2016 5

Tabulka č. 103: Změna počtu zahradních bazénů přepočítána na rovnoměrně dělená období. I v Jeseníku došlo ve zkoumaných letech k relativně rovnoměrnému nárůstu počtu bazénů. Stejně jako v předchozích zájmových oblastech. Jak již bylo naznačeno, Jeseník se nachází v severní části České republiky a také v jiném klimatickém regionu. To se zřejmě projevilo i do počtu bazénů. Zatímco v BrněSlatině je asi 55 lidí/bazén a v Hrubšicích přibližně 13 lidí/bazén, v Jeseníku je tento poměr 111 obyvatel/bazén. Poměrově se tedy zde nachází mnohem méně bazénů než na jihu v teplejším klimatickém regionu.

5.3.1

Odhad spotřeby vody za účelem napuštění bazénů v Jeseníku

Podle Českého statistického úřadu (2015) byla v Olomouckém kraji v roce 2014 spotřeba vody přibližně 82,5 l na osobu a den, tedy nižší spotřeba než v Jihomoravském kraji. Jeseník tedy se svými 11 524 obyvateli může spotřebovat přibližně 347 016 450 l za rok. Pokud bychom napustili všech 104 bazénů, které byly v Jeseníku zaznamenány na aktuálních snímcích a zároveň bychom předpokládali průměrný objem 18 811,76 l, pak by bylo spotřebováno asi 1 956 423 l vody. To činí 0,56 % celkové roční spotřeby vody tohoto města. Pokud by byly tyto bazény napuštěny v průběhu jednoho měsíce, objem by činil asi 6,76 % měsíční spotřeby. Výsledky shrnuji v tabulce. spotřeba vody spotřeba vody spotřeba vody průměrný objem bazénu počet obyvatel Jeseníku počet bazénů v Jeseníku napuštění bazénů napuštění bazénů napuštění bazénů

hodnota 82,5 30 112,5 347 016 450 18 811,76 11 524 104 1 956 423 0,56 6,76

jednotka [l/osoba/den] [l/osoba/rok] [l/Jeseník/rok] [l] [#] [#] [l] [% roční spotřeby] [% měsíční spotřeby]

Tabulka č. 104: Přehled vybraných výsledků analýzy v Jeseníku.

Shrnutí výsledků V této kapitole se pokusím odpovědět na otázky, které byly předloženy v zadání mé diplomové práce. Jak se změnil počet zahradních bazénů v daném čase na vybraném území? Počtům bazénů na vybraných zájmových územích – v městské části Brno-Slatina, v malém městě Jeseníku a v malé vesnici Hrubšicích – se blíže věnuji v kapitole 5 Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích na straně 81. Analýzu jsem přitom provedl na leteckých snímcích z let 2003, 2006, 2012 a 2016. Dopočítal jsem se k závěrům, které říkají, že počet bazénů se neustále vesměs rovnoměrně zvyšuje. V Brně-Slatině došlo k největšímu nárůstu mezi lety 2003 a 2006, a to o celých 36 kusů z původních 38. Později, mezi lety 2006 a 2012, se počet zvýšil o dalších 64. Při takovém přepočtu, kdy by byly časové úseky rovnoměrné – tedy tříletá období 2006– 2009 a 2009–2012 – to však je nárůst pouze o 32 bazénů, což je méně, než tomu bylo v letech 2003 až 2006. V období 2012 až 2016 se počet na tomto zájmovém území zvýšil o dalších 33 bazénů. Aktuální počet bazénů v této městské části tak dosahuje celkem 171 bazénů. To je přibližně 54,7 obyvatele na jeden bazén. Nutno však podotknout, že součástí této městské části je i panelové sídliště, kde žije podstatná část obyvatel, která nemá pro pořízení bazénu prostor. V jihomoravské vesnici Hrubšice došlo k největšímu nárůstu počtu bazénů později, a to mezi lety 2006 a 2012, a to o 10 bazénů. Pokud toto šestileté období opět rozdělíme na období tříletá, je to o 5 bazénů více za každé tři roky. V obdobích před i po, tedy v letech 2003–2006 a v letech 2012–2016, byl tento nárůst menší. V roce 2003 bylo v Hrubšicích zaznamenáno 5 bazénů, v roce 2006 jich bylo 8, tedy o 3 více. Nyní, v roce 2016, jich je už celkem 19, což je však nárůst mezi roky 2012 a 2016 pouze o bazén jediný. Přesto připadá, oproti Brně-Slatině, na jeden bazén mnohem menší počet obyvatel – 12,5. Nikdo v této vesnici nežije v panelovém ani jiném bytovém domě. Všechny domy jsou rodinné a většinou kolem sebe mají pro provoz bazénu dostatek prostoru. V Jeseníku, slezském městě v severní části České republiky, jsem napočítal v roce 2016 celkem 104 bazény. Největší nárůst byl na tomto zájmovém území taktéž zaznamenán v prvním období mezi lety 2003 a 2006, tedy ve stejné době jako v Brně-Slatině. Dále se počet zvyšoval relativně stejným tempem. Mezi lety 2006 a 2012 o 58 bazénů, což je nárůst o 29 bazénů během tříletých období v letech 2006–2009 a 2009–2012. V posledním období, tedy mezi lety 2012 a 2016 přibylo jen 5 bazénů. Přestože je v Jeseníku v současné době poměrně velký počet bazénů – celkem 104 – na jeden bazén připadá – 89 –

Kapitola 5. Analýza vývoje počtu bazénů na vybraných územích

90

téměř 111 obyvatel. V Jeseníku se nacházejí jak bytové, tak rodinné domy. Celkově tedy lze říci, že nárůst počtu bazénů v zájmových územích stále roste. Velmi mírné navýšení nárůstu jsem zaznamenal jen v Brně-Slatině. V Hrubšicích i v Jeseníku nárůst své tempo zpomaluje. Zajímavý je i rozdíl v počtech bazénů mezi zájmovými oblastmi (Brno-Slatina, Hrubšice) ležícími v mírně teplých až teplých klimatických regionech a zájmovou oblastí ( Jeseník), která leží v chladném až mírně teplém klimatickém regionu. Dle mého názoru tak lze předpokládat, že zájem o vlastnictví bazénu bude větší v teplejších klimatických regionech než v regionech chladnějších. Zároveň se – na základě zjištěných dat – domnívám, že nárůst počtu bazénů svoje maximum již zaznamenal a dále bude na většině územích zpomalovat. Je to ale pouze můj osobní předpoklad a takto jej i předkládám. Nejedná se tak o vážnou a přesnou extrapolaci dat. Jaké jsou environmentální dopady využívání zahradních bazénů? Ve své diplomové práci jsem se zabýval bazénovým vodohospodářstvím (str. 23), v rámci kterého jsem představil mimo jiné často používané chemické přípravky a látky v nich obsažené včetně jejich toxicity a ekotoxicity. Dále jsem se zabýval energetickým hlediskem provozu domácího bazénu (str. 78) a také spotřebou vody na zájmových územích za účelem napuštění bazénů (str. 81). Hledisko chemické úpravy vody, které považuji za určité environmentální riziko, dále rozebírám v odpovědi na třetí otázku na straně 91 v této kapitole. Z energetického hlediska jsem při modelových výpočtech zjistil, že průměrný bazén o objemu téměř 19 m3 může za jednu provozní sezónu spotřebovat elektrickou energii v řádu stovek kWh. Pokud bychom vodu v průměrném bazénu filtrovali každý den po dobu rovnající se době přefiltrování dvou objemů průměrného bazénu, pak by písková filtrace mohla za celou sezónu spotřebovat přibližně 400 kWh. Pokud bychom takový bazén vybavili i výkonným plaveckým protiproudem a halogenovým podhladinovým osvětlením, mohla by se spotřeba vyšplhat téměř na 1 MWh za sezónu. V případě velkého bazénu o objemu 90 m3 vybaveného pouze pískovou filtrací by se za stejných podmínek, jaké jsem uvedl výše, spotřeba pohybovala kolem 2,08 MWh. V případě, že by byl bazén vybaven plaveckým protiproudem a osvětlením by to mohlo být téměř 2,70 MWh. Energetická spotřeba jednoho bazénu tedy není malá a domnívám se, že je souměřitelná s celoroční spotřebou běžného bytu. Z hlediska vodohospodářského by se také mohlo jednat o environmentálně problematickou záležitost. Ukazuje se, že jsou bazény oblíbené spíše v teplejších oblastech, např. na jižní Moravě, která ale je zároveň sušší. Na základě hodnot, které jsem spočetl při analýze počtů bazénů na zájmových územích, jsem zjistil, že pokud by byly všechny bazény na těchto zájmových územích napuštěny během jednoho měsíce a pokud by byly průměrné, pak by se jednalo o 12,3 % celkové měsíční spotřeby vody v případě Brna-Slatiny, 53,9 % v případě Hrubšic a 6,76 % měsíční spotřeby v Jeseníku.

Závěr

91

Jakým způsobem se bazénová voda upravuje a jaká je její využitelnost při vypouštění? Z hlediska chemické úpravy vody, která je u umělých bazénů nutná, lze chemické přípravky rozdělit na dvě větší kategorie, a to z hlediska toxicity. První kategorií jsou desinfekční přípravky. Z hlediska ekotoxicity je jedno, zda se jedná o přípravky z řady chlorové desinfekce, oxidační desinfekce nebo o tzv. zazimovače či algicidní prostředky. Tyto přípravky jsou určeny k desinfekci nebo k potlačení růstu řas. Od toho se také odvíjí jejich toxicita. Mezi nejtoxičtější látky patří dihydrát dichlorisokyanurátu sodného (str. 48) používaný jako šoková chlorová desinfekce. Jeho letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) je 0,12 mg/l a efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) je 0,28 mg/l. Je tak klasifikován jako velmi toxický. Podobné ekotoxikologické hodnoty vykazuje kyselina trichlorisokyanurová (str. 51), jež se používá jako dlouhodobý chlorový desinfekční přípravek. Její letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) je 0,3 mg/l a efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) je 0,2 mg/l. Také je proto klasifikována jako velmi toxická. Jednou z vůbec nejtoxičtějších látek, klasifikovanou jako velmi toxickou, ze všech uvedených v této práci je poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin] (str. 56). Tato látka je obsažena v roztocích sloužících k zazimování bazénové vody, dále v jednom z tzv. aktivátorů kyslíkové chemie a také v jednom z algicidních přípravků. Letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) je pouhých 0,077 mg/l. Efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) je 0,084 mg/l. Tato látka také obsahuje chlor. Z řady přípravků oxidační chemie se jako velmi toxický jeví také benzalkoniumchlorid (str. 62), který je obsažen v jednom z přípravků. Letální koncentrace LC50 (96 h, ryby) této látky je 0,28 mg/l a efektivní koncentrace EC50 (48 h, korýši) je pouhopouhých 0,0058 mg/l. Druhou kategorií jsou přípravky, jež slouží zejména k úpravě tvrdosti vody, k úpravě pH nebo jako flokulační a projasňovací přípravky. Většina z těchto přípravků je buďto klasifikována jako škodlivá, případně netoxická, nebo nejsou dostupné jejich ekotoxikologické hodnoty. Přesto je zřejmé, že kdyby výše zmíněné látky unikly do životního prostředí ve větším množství, což by se mohlo stát, například při vypuštění čerstvě ošetřené vody z bazénu, mohly by mít negativní vliv, a to zejména na vodní organismy. Je jasné, že tyto látky z vody postupně vyprchávají, když se chemická údržba bazénové vody musí provádět pravidelně. Bohužel ale není zcela jasné, jaké látky a s jakými vlastnostmi vznikají reakcemi výše uvedených látek při plnění jejich účelu, resp. jaká residua a jak trvanlivá se při vypuštění bazénu mohou do přírody dostat. Na základě výše uvedených hodnot a také na základě faktu, že bazénová chemie slouží především jako desinfekce se silnými biocidními účinky, se domnívám, že takto upravená bazénová voda není k zalévání rostlin vhodná, přestože inhibiční koncentrace růstu měřená pro rostliny IGC50 není pro tyto látky známa. Residua chemikálií obsažená ve vodě by mohla mít negativní vliv nejen na rostliny, ale také by mohla dlouhodobě poškodit edafon.

Závěr Ve své diplomové práci jsem se zaměřil na pojednání o environmentálních dopadech provozu domácích bazénů. Nejprve jsem v úvodní části definoval bazén, sestavil typologii bazénů i jejich příslušenství. Dále jsem se, patrně ve vůbec největší kapitole, zabýval bazénovým vodohospodářstvím. Zde jsem komunikoval s několika vodárenskými společnostmi, s kterými jsem diskutoval možnosti napouštění domácích bazénů. Většinou vodárny preferují napouštění bazénů z cisterny, neboť tak nedochází k uvolňování sedimentů a ovlivňování kvality vody v celých městských částech. Rovněž jsem si od prodejců chemických přípravků sloužících k úpravě vody vyžádal bezpečnostní listy k jejich produktům. Většina mi je – ať už s větší, či menší ochotou – zaslala. Na základě těchto listů jsem zpracoval přehled používaných chemických látek, přičemž jsem vždy uvedl jejich základní charakteristiku a toxikologická a ekotoxikologická data, pokud byla dostupná. V rámci kapitoly věnované bazénovému vodohospodářství jsem se zabýval i filtračními jednotkami, přičemž jsem se pokusil modelovat teoretickou sezónní spotřebu elektrické energie. Tyto výsledky jsem následně shrnul, včetně výpočtů pro další vybavení, v části zabývající se energetickou bilancí bazénového provozu. Nakonec jsem si vybral tři území – Brno-Slatinu jako městskou část, Hrubšice jako vesnici a Javorník jako malé město. Na těchto zájmových územích jsem prostřednictvím leteckých snímků provedl sčítání viditelných bazénových těles a analyzoval tak vývoj jejich počtů. Díky zjištěným informacím jsem se pokusil určit environmentální rizika spojená s provozem domácího bazénu. Výsledky se nazdají býti příliš slavné, neboť bazény se zdají býti lehce škodné. Někteří mi dokonce v osobní diskusi potvrdili mé environmentální predikce využitelnosti bazénové vody se slovy trávník z toho sice nezežloutne, ale kytky na tom nerostou. . .

Z bazénů mám bázeň, složil jsem z ní báseň. Ethylendiamintetraacetát sodný, já z toho žaludek mám bludný. Radši bych jel k bažině, ráchal bych se blaženě.

– 92 –

Příloha

93

Návrh budoucího rozšíření V budoucnu by bylo možno tuto práci rozšířit zejména chemickou analýzou residuí látek, které se ve vodě nacházejí po jejím ošetření přípravky k tomu určenými, a také změřením hodnot inhibiční růstové koncentrace IGC50 pro rostliny. Dále by také bylo možné zkoumat vliv chemických přípravků na půdní edafon. Z hlediska humanitní environmentalistiky by mohlo býti zajímavé zkoumat např. motivace využívání domácích bazénů a životní způsob jejich uživatelů.

Příloha 5.1

Přehled bazénů využitých k výpočtu průměrného bazénu název bazénu Swing 4Kids Swing Mini Swing Swing Max Swing Oval Swing Oval Jumbo Swing Frame Light Swing Frame Max Swing Frame Family Azuro De Luxe 400 Azuro De Luxe 401 Azuro De Luxe 402 Azuro De Luxe 403 Azuro De Luxe 406 Azuro De Luxe 404 Azuro De Luxe 405 Azuro De Luxe 407

objem [l] 3 600 5 400 6 600 12 300 8 600 14 900 16 400 16 600 24 400 11 000 18 000 20 000 28 000 39 000 21 000 29 000 45 000

– 94 –

Seznam použité literatury

5.2

95

Přehled látek vyskytujících se v chemických přípravcích pro úpravu vody

CAS 2809-21-4 1310-58-3 1310-73-2

název kyselina etidronová hydroxid draselný hydroxid sodný

64-02-8 221249-87-2 497-19-8 7681-38-1 7664-93-9 51580-86-0 87-90-1 10043-35-3 108-80-5 25988-97-0

ethylendiamintetraacetát tetrasodný trikalium-nitrilotris(methanfosfonát)-N-oxid uhličitan sodný hydrogensíran sodný kyselina sírová dihydrát dichlorisokyanurátu sodného kyselina trichlorisokyanurová kyselina boritá kyselina kyanurová poly[(chlormethyl)oxiran-co-dimethylamin]

7772-98-7 7722-84-1 68424-85-1

thiosíran sodný peroxid vodíku benzalkoniumchlorid

57029-18-2 70693-62-8 7173-51-5 10043-01-3

polyhexamethylenguanidinhydrochlorid trojitá sůl didecyldimethylamoniumchlorid síran hlinitý (bezvodý) síran hlinitý (tetradekahydrát) síran hlinitý (oktadekahydrát) polyaluminiumchlorid chlorid-pentahydroxid dihlinitý

1327-41-9 12042-91-0

účel tvrdost vody tvrdost vody tvrdost vody úprava pH tvrdost vody tvrdost vody úprava pH úprava pH úprava pH desinfekce (Cl) desinfekce (Cl) desinfekce (Cl) desinfekce (Cl) zazimovač desinfekce (ox) algicid neutralizace Cl desinfekce (ox) desinfekce (ox) algicid desinfekce (ox) desinfekce (ox) algicid flokulant flokulant flokulant flokulant flokulant

str. 36 ?? 38 45 39 41 43 45 46 48 51 52 54 56 65 68 58 61 62 68 64 65 68 70 70 70 72 72

Seznam použité literatury [1] Akademický slovník cizích slov: [A–Ž]. 2000. 1. (dotisk). Praha: Academia. ISBN 80200-0607-9. [2] Alkyl (C12-16) dimethylbenzyl ammonium chloride, Product-type 8 (Wood preservative): Assessment report. 2012. Standing Committee on Biocidal Products. Itálie: Evropská komise. Dostupné také z: https://goo.gl/Sf4N1Q [3] Aluminium sulfate. 2016q In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24850 [4] Benzalkonii chloridum. 2016n In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/15865 [5] Benzalkoniumchlorid. 2016. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Benzalkoniumchlorid [6] Boric acid. 2016j. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/7628 [7] BRÁZDOVÁ, Martina. 2015. Studium využitelnosti vybraných organofosfonátů při protikorozních úpravách historických předmětů. Brno. Diplomová práce. Ústav chemie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita. Vedoucí práce Ing. Jaromír Tulka, CSc. [8] CAS No. 57029-18-2: Poly(hexamethylenebiguanide) hydrochloride. 2016. In: Molbase [online]. Shanghai: Shanghai MOLBASE Technology Co.,Ltd [cit. 2016-0428]. Dostupné z: http://www.molbase.com/en/cas-57029-18-2.html [9] Cyanuric acid. 2016k. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 201604-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/7956 [10] Didecyl dimethyl ammonium chloride. 2016p In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, – 96 –

Seznam použité literatury

U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/23558

97

Dostupné

z:

[11] EDTA tetrasodium. 2016c. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/6144 [12] Etidronic acid. 2016a. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-0427]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/3305 [13] Frank T. Sanders. Reregistration Eligibility Decision for Alkyl Dimethyl Benzyl Ammonium Chloride (ADBAC). U.S. Environmental Protection Agency Office of Prevention, Pesticides, and Toxic Substances, 2006. Dostupné online: http://www.epa.gov/oppsrrd1/REDs/adbac_red.pdf [14] GEBBIE, Peter. 2005. A Dummy’s Guide to Coagulants. Melbourne: Water Industry Operators Association of Australia. Dostupné také z: http://www.wioa.org.au/conference_papers/2005/pdf/10wioa2005.pdf [15] GEBBIE, Peter. 2001. Using Polyaluminium Coagulants in Water Treatment. Melbourne: Water Industry Operators Association of Australia. Dostupné také z: http://wioa.org.au/conference_papers/2001/pdf/paper6.pdf [16] Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS). 2015. Sixth revised edition. New York and Geneva: United Nations. ISBN 97892-1-117087-0. [17] HORÁK, Josef, Igor LINHART a Petr KLUSOŇ. 2004. Úvod do toxikologie a ekologie pro chemiky. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. ISBN 80-708-0548-X. [18] Hydrogen peroxide. 2016m In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/784 [19] Katalog Desjoyaux: Bazény Desjoyaux, rodinný příběh. 2015. CZ. La Fouillouse, Francie: Piscines Desjoyaux. [20] Kemwater ProChemie s.r.o., Technický list produktu Polyaluminiumchlorid PAX-18. 2016a. Bradlec. Dostupné také z: http://www.prochemie.cz/chem/tech-list-pax18-polyaluminiumchlorid.pdf [21] Kemwater ProChemie s.r.o., Bezpečnostní list produktu Polyaluminiumchlorid PAX-18. 2016b. Bradlec. Dostupné také z: http://www.prochemie.cz/chem/BL _Polyaluminiumchlorid%20PAX-18_R12.pdf

Seznam použité literatury

98

[22] Klasifikace, balení a označování chemických látek a jejich směsí. 2008. In: EUR-Lex: Access to European Union law [online]. Luxemboug: Úřadu pro publikace Evropské unie, 12. 3. 2015 [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=URISERV:ev0013 [23] LHOTÁKOVÁ, Zdeňka. 2005. Stavíme bazény. 2. vyd. Brno: ERA group. ISBN 80-736-6015-6. [24] LHOTÁKOVÁ, Zdeňka a Klára TRNKOVÁ. 2011. Bazény: kompletní průvodce. 1. vyd. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-3655-3. [25] MarimexCzech. Marimex radí: Jak udržovat vodu v bazénu. 2014. In: YouTube [online]. [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=2Ai12eFobLE [26] Mountfield. Péče o vodu v bazénu: Bazénová chemie Azuro. 2015. In: YouTube [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=VEZYHbr3cO8 [27] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky. 2006. In: EUR-Lex: Access to European Union law [online]. Luxemboug: Úřadu pro publikace Evropské unie, 12. 3. 2015 [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=CELEX:02006R1907-20130701 [28] Nastupuje sezóna napouštění bazénů. 2015. In: Středočeské vodárny [online]. Kladno: Středočeské vodárny, a.s. [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: http://www.svas.cz/tiskove-zpravy/media/2015/nastupuje-sezona-napoustenibazenu/ [29] Oxone®. 2016o In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/15793144 [30] POLÁŠKOVÁ, Anna. 2011. Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí. Vyd. 1. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1927-9. [31] POŠTULKOVÁ, Eva, Radovan KOPP, Petr CHALUPA a Lenka HADAŠOVÁ. 2014. Toxic effect of 1% PHMG on aquatic organisms. In: MendelNet. Brno: Mendelova univerzita v Brně. [32] REJZEK, Jiří. 2012. Český etymologický slovník. 2., nezměn. vyd. Voznice: Leda. ISBN 978-80-7335-296-7. [33] VLÁŠEK, Michal. 2012. Bazény: jak si správně vybrat. 1. vyd. Praha: Grada. Profi. ISBN 978-80-247-3888-8.

Seznam použité literatury

99

[34] SVOBODA, Jaroslav. 2011. Přírodní bazén neboli koupací jezírko, biotop. In: Ekozahrady [online]. [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: http://www.ekozahrady.com/prirodni_bazen.htm [35] Sodium carbonate. 2016e. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/10340 [36] Sodium dichloroisocyanurate dihydrate. 2016h. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/23667638 [37] Sodium hydrogen sulfate. 2016f. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/516919 [38] Sodium hydroxide. 2016b. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/14798 [39] Sodium thiosulfate. 2016l In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/24477 [40] Spotřeba vody v kraji opět klesla. 2015. In: Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xh/spotreba-vody-v-kraji-opet-klesla [41] Sulfuric acid. 2016g. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-0427]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/1118 [42] Trichloroisocyanuric acid. 2016i. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/6909 [43] UNII-FLR8103G8R. 2016d. In: PubChem [online]. Bethesda, Maryland: National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine [cit. 2016-04-27]. Dostupné z: https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/71587651

Rejstřík

100

Nákresy a struktury chemických látek Veškeré nákresy a struktury látek použité v této práci pocházejí z české, anglické či francouzské Wikipedie, otevřené encyklopedie, a byly uvolněny pod licencí public domain, tedy jako volné dílo, nebo jsou mým vlastním dílem vytvořeným na základě jiných uvedených zdrojů.

Názvy společností a výrobků Veškeré názvy společností a jimi prodávaných či vyráběných výrobků, které v této práci zmiňuji, jsou majetkem jejich právoplatných vlastníků.

Rejstřík bazén definice, 1 etymologie, 1 kombinovaný, 2 fóliový, 4 koupací jezírko, 6 povrchový, 2 fóliový, 3 nafukovací, 2 nafukovací kruhový, 2 nafukovací malý, 3 nafukovací oválný, 3 rámový, 3 průměrný definice, 20 typologie, 2 umělý, 2 zapuštěný, 2 keramický, 5 kompozitní, 4 samonosný betonový, 5 sklolaminátový, 5 chemický přípravek, 13 bezpečnost GHS, 13 ekotoxikologie, 13 efektivní koncentrace, 15, 16 inhibiční koncentrace, 15, 16 letální koncentrace, 16 smrtná koncentrace, 15, 16 stupnice akutní toxicity, 17 stupnice dlouhodobé toxicity, 17 toxicita akutní, 17 dlouhodobá, 17 GHS, 13

bezpečnostní list, 15 piktogram, 13, 14 signální slovo, 13 příslušenství čištění vody vysavače, 10 dávkování chemie, 12 filtrace, 7 krycí plachta, 11 lamelový kryt, 11 ohřev vody, 7 elektrický ohřev, 9 solární panel, 8 solární plachta, 9 tepelné čerpadlo, 7 tepelný výměník, 8 plavecký protiproud, 9 plovák na chlor, 11 podhladinové osvětlení, 12 podložka z geotextilie, 3 síťky, 12 schůdky, 11 skimmer, 7 teploměr, 11 zastřešení, 11 pryskyřice vinylesterová, 5 PU pěna, 5 registrační číslo CAS, 18 kontrolní mechanismus, 18 sklolaminát, 5 toxikologie, 13, 15 smrtelná dávka, 15 stupnice toxicity, 15 stupnice toxicity EPA, 16 – 101 –

Rejstřík

stupnice toxicity WHO, 16 výpočet objemu bazénů, 21 voda údržba algicidní přípravky, 67 chemická, 35 chlorová desinfekce, 48 další typy filtrací, 34 doplňkové přípravky, 67 filtrace, 30 flokulanty, 69 kartušová filtrace, 32 oxidační desinfekce, 60 písková filtrace, 30 pH, 42 projasňovače, 69 srovnání pískové a kartušové filtrace, 33 tvrdost vody, 35 doporučené parametry, 28 nedodržení, 29 kvalita, 28 údržba, 28 napouštění, 23 asistované, 24 ekonomické srovnání, 25 jiné zdroje, 28 z vodovodního řadu, 23 ošetření, 13 chemické, 13 fyzikální, 13 salinace, 13 znečištění, 29 bakterie a patogenní organismy, 29

102

Rejstřík

103

Technické informace k diplomové práci Tato diplomová práce byla vytvořena v typografickém systému LATEX. Existuje proto pouze ve formátu pdf.

Počet slov v diplomové práci Celkový počet slov v textu: 22 773

Doplaváno.