MASARYKOVA UNIVERZITA. Didaktické využití hraných filmů s velikonoční tématikou v náboženské výchově na druhém stupni základní školy

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

Didaktické využití hraných filmů s velikonoční tématikou v náboženské výchově na druhém stupni základní školy

Diplomová práce

Brno 2014

Vedoucí práce:

Autor práce:

Ing. Mgr. Pavel Konzbul, Dr.

Bc. Martin Hlavica

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne ………………………….

Martin Hlavica ...................................

2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Mgr. Pavlu Konzbulovi, Dr. za příkladné vedení mé práce a cenné rady při jejím zpracování.

3

Obsah Úvod .............................................................................................................. 6 1. Ježíš jako historická osoba....................................................................... 8 1.1. Prameny k životu Ježíše Krista ....................................................... 8 1.2. Ježíšovo narození a mládí ................................................................ 9 1.3. Ježíšovo působení ............................................................................ 10 1.4. Velikonoční události a Ježíšovo ukřižování ................................. 11 1.5. Ježíšovo zmrtvýchvstání a nanebevstoupení ................................ 12 2. Didaktická východiska............................................................................ 14 2.1. Didaktické principy ........................................................................ 14 2.2. Vyučovací metody ........................................................................... 15 2.3. Didaktické prostředky v procesu vyučování ................................ 17 2.4. Dramatická a mediální výchova .................................................... 18 3. Oborová východiska ............................................................................... 20 3.1. Výuka náboženské výchovy na základních školách .................... 20 3.2. Předmět a cíle náboženské pedagogiky ........................................ 20 3.3. Osobnost učitele náboženství ......................................................... 22 3.4. Osobnost žáka náboženské výchovy ............................................. 23 3.5. Role předmětu náboženské výchovy na základní škole .............. 25 3.6. Hraný film ve výuce náboženské výchovy .................................... 26 4. Hrané filmy a vybrané sekvence s motivy ............................................. 29 4.1. Popis děje filmu Ježíš Nazaretský (1977) ..................................... 29 4.1.1. Franco Zeffirelli .......................................................................................... 32

4.2. Popis děje filmu Umučení Krista (2004) ....................................... 33 4.2.1. Mel Gibson................................................................................................... 35

4.3. Popis děje filmu Umučení (2008) ................................................... 35 4.3.1. Michael Offer .............................................................................................. 37

4.4. Vybrané sekvence z filmů .............................................................. 38 4.5. Vybrané motivy z jednotlivých filmových sekvencí .................... 52 5. Tvorba didaktického materiálu na jednotlivé motivy ............................ 53 5.1. Motiv radosti ................................................................................... 54 5.2. Motiv volby ...................................................................................... 55

4

5.3. Motiv odpuštění .............................................................................. 56 5.4. Motiv pokušení ................................................................................ 58 5.5. Motiv vzkříšení................................................................................ 59 5.6. Motiv obrácení ................................................................................ 60 5.7. Motiv pravdy ................................................................................... 61 5.8. Motiv rozjímání .............................................................................. 63 5.9. Motiv nepochopení.......................................................................... 64 5.10. Motiv zrady ................................................................................... 65 5.11. Motiv utrpení ................................................................................ 67 5.12. Motiv pomoci ................................................................................. 68 5.13. Motiv odsouzení ............................................................................ 69 5.14. Motiv zapření ................................................................................ 71 5.15. Motiv radosti a přátelství ............................................................. 72 Závěr ........................................................................................................... 74 Seznam pramenů a literatury..................................................................... 76 Resumé ........................................................................................................ 78

5

Úvod V této diplomové práci se snaţím vytvořit smysluplný didaktický materiál ve formě výukových aktivit do hodin výuky náboţenské výchovy na druhém stupni základních škol. Inspiraci pro vytváření vlastního díla budu čerpat z tří odlišných hraných filmů s velikonoční tématikou, jejichţ děj se soustředí na osobu Jeţíše Krista. Hlavním cílem práce je po úvodním seznámení s historickou osobou Jeţíše Krista, didaktickými a oborovými východisky pedagogiky, postupné rozebrání děje tří odlišných hraných filmů s tématem velikonočních událostí. Z dějů těchto filmů bude vybráno patnáct krátkých sekvencí, jejichţ důkladný rozbor poskytne prostor pro vytvoření stejného počtu velikonočních motivů. Těmito motivy se prostoupí jednotlivé vytvořené výukové aktivity, a to tak, aby na kaţdý motiv z filmové sekvence připadla jedna výuková aktivita pouţitelná ve výuce náboţenské výchovy na druhém stupni základních škol. Téma práce jsem si vybral proto, ţe mne oblast didaktiky náboţenské výchovy velice zaujala a s tvorbou nejrůznějších výukových materiálů, nejen pro ţáky, mám jiţ drobné zkušenosti. Ty jsem načerpal jako činovník skautského oddílu, ale také při výpomoci ve farnosti Kelč a výukové praxi na místní základní škole v předmětech náboţenské výchovy a dějepisu. Zároveň bych se chtěl této problematice věnovat i jako budoucí učitel náboţenské výchovy. Zaujala mě zároveň moţnost spojit hraný film s náboţenskou didaktikou a toto propojení zuţitkovat ve výuce. Při přípravě a tvorbě práce jsem čerpal hlavně z náboţensko - křesťanské, historické, didaktické literatury a Bible. Čerpáno bylo také z internetových zdrojů, hlavně kvůli předloţení zajímavostí ohledně jednotlivých hraných filmů. Větší část diplomové práce je tvořena zpracováním vlastních myšlenek za částečné opory katechetické literatury a Bible. Cílem práce je tedy, díky opoře filmů s velikonoční tématikou, vytvoření smysluplného, zábavného a poučného didaktického materiálu ve formě výukových aktivit pro učitele do hodin výuky náboţenské výchovy na druhém stupni základních škol. V

první kapitole práce se setkáme s historickým popisem Jeţíšova ţivota

od jeho narození, působení, učení a smrti, zmrtvýchvstání aţ do jeho nanebevstoupení. Druhá kapitole ojasňuje didaktická východiska tolik potřebná pro vytváření výukového materiálu. Pojednává se zvláště o principech, metodách, prostředcích pouţívaných

6

ve vyučování. Dotknout bych se chtěl i dramatické a mediální výchovy. Nato navazuje třetí kapitola s oborovými východisky náboţenské výchovy, kde je rozebrána problematika předmětu a cílů náboţenské pedagogiky, osobnost učitele a ţáka, role náboţenské výchovy ve společnosti a na základních školách. V neposlední řadě se věnuje i vyuţití hraných filmů ve výuce náboţenské výchovy na školách. Čtvrtá kapitola se bude konkrétněji věnovat rozboru tří hraných filmů. Z nich pak vznikne patnáct sekvencí, ze kterých vzejdou jednotlivé velikonoční motivy. Vybranými velikonočními motivy inspiruji v páté kapitole svůj vlastní výukový materiál do hodin náboţenské výchovy.

7

1. Ježíš jako historická osoba 1.1. Prameny k životu Ježíše Krista Původ a existence Jeţíše z Nazaretu je historický fakt. Prameny, ze kterých tyto informace čerpáme lze zařadit do dvou skupin. První skupinu tvoří prameny křesťanského

charakteru.

Skupina

druhá

je

pak

charakterizována

prameny

mimo-křesťanskými, kterých je podstatně méně. Jedná se hlavně o prameny ţidovské a římské.1 Do první skupiny patří především čtyři evangelia nacházející se v Novém zákoně. Jedná se o evangelium2 podle Marka, Lukáše, Matouše a Jana. Evangelia podle Marka, Matouše a Lukáše nazýváme synoptická. Mají podobnou osnovu a shodné rysy: působení Jana Křtitele a Jeţíšův křest, Jeţíšova činnost v Galileji, jeho působení v Judsku, umučení, smrt a zmrtvýchvstání. V Markovi a Lukášovi se můţeme v kratší či delší verzi setkat s vypravováním o Jeţíšově dětství.3 Evangelista Jan se při svém výkladu vydal zcela jinou cestou neţ synoptikové. Zatímco synoptikové se zabývají Jeţíšovým působením v Galileji, Jan popisuje jeho činnost v Judsku a Jeruzalémě. Více neţ skutky zdůrazňuje Jan Jeţíšovo učení, důraz přitom klade na diskuze s předními Ţidy.4 Další informace o Jeţíšově působení

a ţivotě můţeme nalézt také v Pavlových

listech. Jsou to listy Korintským, Galaťanům, Římanům a Ţidům. Také v knize Skutky apoštolů můţeme objevit naráţky na Jeţíšovo působení a ţivot. Zprávy o Jeţíšově ţivotě existují i mimo Nový zákon. Jedná se o výroky a skutky připisované Jeţíši, které však nejsou uvedeny v Novém zákoně, ale objevují se ve spisech církevních otců a ve zvláštních rukopisech , které byly nedávno objeveny.5 Skupina mimo-křesťanských pramenů nabízí jen jakési úlomky a zmínky o Jeţíšovi. Tak například ţidovský historik Josephus Flavius se dvakrát zmiňuje o Jeţíšovi ve svých Ţidovských staroţitnostech. Navzdory rozsahu díla, které Josephus zpracoval se však jedná o informaci velice skromnou. Další svědectví podává římský 1

LACOURT, J.: Odvaha k víře. Praha 1992, str. 8. Původní význam slova evangelium, jak jej pouţívali první křesťané, je ve smyslu „radostné zvěsti, kterou přinesl Jeţíš lidem.“ Po Jeţíšově smrti se význam tohoto slova změnil. Znamenal: „radostné zvěsti o Jeţíši.“ 3 RICCIOTTI, G.: Život Ježíše Krista. Praha 1948, str. 96. 4 Tamtéţ, str. 139. 5 Tamtéţ, str. 83-84. 2

8

historik Tacitus ve svých Análech. Zde jmenuje Tacitus několik závaţných dějinných skutečností. Je zde zmínka o popravě Jeţíše před římskou exekucí, osoba Pontia Piláta, který je s popravou spjat, a nástup nového náboţenského hnutí v Judeji. Zmatečné a pozoruhodné naráţky se také nalézají v rozsáhlém díle Talmudu.6

1.2. Ježíšovo narození a mládí Matouš a Lukáš jsou jedinými evangelisty, kteří popisují narození Jeţíše Krista a následně jeho dětství. Oba dva podávají jen určitou část událostí, která není společná ani u jednoho z nich.7 Jeţíš se narodil v městě Betlémě v Judsku za doby vlády krále Heroda. Herodes se zalekl narození předznamenaného Mesiáše a proto poslal mudrce, aby pátrali po Jeţíši. Kdyţ jej mudrcové nalezli, poklonili se mu a obětovali mu přinesené dary: zlato, kadidlo a myrhu.8 Mudrcové se však jiţ k Herodovi nevrátili na základě pokynu ve snu, aby se do své země vrátili jinudy. Po Jeţíšově narození prchli Josef a Maria, rodiče Jeţíšovi, společně se svým synem do Egypta ze strachu, ţe je bude Herodes pronásledovat. V Egyptě setrvali aţ do Herodovy smrti. Nakonec se usadili v Galileji ve městě Nazaret.9 V Lukášově evangeliu čteme zmínku, ţe po osmi dnech bylo dítě obřezáno a rodiče mu dali jméno Jeţíš. Pak rodiče přinesli dítě do Jeruzalémského chrámu, kde Jeţíš, Josef a Maria dostali poţehnání od starce Simeona. Po tomto poţehnání se svatá rodina vydala domů do města Nazaretu. Kdyţ bylo Jeţíšovi dvanáct let, šla celá rodina, jak bývalo zvykem, o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Kdyţ Jeţíšovi rodiče vykonali v Jeruzalémě všechno, co měli, tak se vraceli do Nazaretu, aniţ by tušili, ţe jejich syn zůstal v Jeruzalémě. Domnívali se totiţ, ţe je někde s ostatními poutníky, kteří odchází z Jeruzaléma. Kdyţ zjistili, ţe to není pravda, vydali se Jeţíše hledat. Nalezli ho v Jeruzalémském chrámě, jak sedí mezi učiteli, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho v chrámě viděli a slyšeli, podivovali se nad jeho moudrostí a rozumem.

6

TRILLING, W.: Hledání historického Ježíše. Vyšehrad 1993, str. 54-61. KROLL, J.: Po stopách Ježíšových. Kostelní Vydří 2002, str. 70. 8 Dary, které přinesli, nesly v průběhu dějin různé významy. Např: zlato bylo dáno Jeţíši jako králi, kadidlo jako rekvizita náboţenských rituálů Jeţíši jako veleknězi, a balzám, uţívaný při pohřbech, byl Jeţíšovi dán jako znamení oběti na kříţi. 9 Mt 2,1 – 23. 7

9

Po tomto výstupu mezi učenci v chrámě se následně Jeţíš se svými rodiči vrátil do Nazareta.10

1.3. Ježíšovo působení Jeţíš se před svým působením nechal pokřtít v řece Jordánu od Jana Křtitele, který byl jeho příbuzný, ale Jeţíše neznal. Ţe je to skutečně on, poznal aţ podle znamení, které na svého syna poslal Bůh, v podobě holubice. Po křestním obřadu navázal Jeţíš na působení Jana Křtitele a zahájil svou vlastní učitelskou činnost. Bylo zvykem, ţe kaţdá činnost vyţaduje jistou dobu přípravy a tak i Jeţíš si před svým veřejným působením vyhradil čtyřicet dní samoty a půstu na poušti.11 Při svém pobytu na poušti byl Jeţíš třikrát pokoušen Satanem. Přes všechna tato pokušení se však nenechal zlomit.12 Po návratu z pouště započal Jeţíš v Galileji své učení. Jako kaţdý učitel i on měl kolem sebe své ţáky. Tito ţáci byli nazýváni apoštoly, které si Jeţíš zvolil a jenţ označil za rybáře lidí. Vyvolil si celkem dvanáct apoštolů. První velkou událostí, kde Jeţíš ukázal svou slávu, byla svatba v Káni Galilejské, kde byl Jeţíš čestným hostem. Na popud své matky Marie zde Jeţíš proměnil vodu ve víno.13 Průběh Jeţíšova veřejného učení a činností, které při něm vykonal je velice široký. Jeţíš učil skrze vyprávění podobenství. Pomocí příkladu přibliţoval skutečnost, která dosud byla mimo zorné pole oslovených posluchačů, mimo jejich myšlení. Skrze podobenství chtěl ukázat, jak skutečností, která patří do oblasti jejich zkušeností, prosvítá něco, co dosud nepostřehli. Chtěl jim přiblíţit to, co je daleko. Vyučování skrze podobenství mělo dvojí smysl. Jednak přenést vzdálené do blízkosti naslouchajících a uvaţujících, a také je jím sám posluchač přiváděn na cestu pochopení. Dynamika podobenství, sebe-překračování zvoleného obrazu, zve posluchače k tomu, aby se učil chápat to, co mu doposud bylo neznámé a skryté. V učení Jeţíše je moţno nalézt tři

taková

velká

podobenství,

která

ve

10

svém

evangeliu

zmiňuje

Lukáš.

Lk 2,21 – 50. Číslo čtyřicet je typickým číslem Starého zákona. V Bibli je často opakováno při udávání dnů nebo roků. Největší podobnost je s Mojţíšem, který byl na hoře Sinaj, kde obdrţel desatero, čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Po tuto dobu nic nejedl a nepil. 12 RICCIOTTI, G.: Život Ježíše Krista. Praha 1948, str. 247-254. 13 KROLL, J.: Po stopách Ježíšových. Kostelní Vydří 2002, str. 181-185. 11

10

Ta svou hloubkou a krásou spontánně působí i na nevěřící: o Samaritánovi, o dvou bratřích a o boháči a chudáku Lazarovi.14 Jeţíš také získal velkou slávu, protoţe uzdravoval nemocné a slabé. Ve všech čtyřech evangeliích se můţeme dopátrat ke zmínkám o nějakém zázraku uzdravení.15 Jeho zázraky měli charakter regenerace. Měl moc obnovit to, co bylo nemocné. Dát formu tomu, co bylo deformované, upravit to, co bylo poničeno nějakou nemocí. Zázraky v evangeliích, a to nejen zázraky uzdravení, jsou ale především formou učení, jazykem, poselstvím. Jeţíš jako učitel

je pouţívá, aby doplnil a potvrdil svá kázání,

jejichţ cílem je ukázat a vysvětlit, co je království Boţí a kdo je ten, který ho zjevuje.16 Je třeba také říci, ţe Jeţíšovi součastníci, a dokonce i samotní učedníci, ho nepochopili. Všichni byli vyvedeni z míry osobností tohoto člověka. Tehdejší lidé nevěděli, kam ho zařadit. Byl to kouzelník, učitel, prorok, mesiáš? Jeţíš totiţ pravděpodobně neřekl kým vlastně doopravdy je. Tématem jeho kázání nebyla jeho vlastní osoba, ale Boţí království, jak uţ jsem výše uvedl. On také nehovořil o své moci, ale vykonával ji. Jeţíš byl pro lidi své doby skutečně velkou neznámou. Před velikonočními událostmi asi jen sotva tušili, ţe skrze tohoto člověka je mezi nimi přítomen samotný Bůh.17

1.4. Velikonoční události a Ježíšovo ukřižování Samotný vrchol Jeţíšova působení nastává o velikonocích. Sám Jeţíš ještě před velikonočními svátky řekl učedníkům, ţe bude ukřiţován. Také veleknězové se v tento čas sešli a rozhodli se zmocnit Jeţíše, zabít ho. Jeţíšův učedník Jidáš se sám nabídl, ţe Jeţíše zradí. Za tuto zradu mu bylo přislíbeno třicet stříbrných. O svátcích nekvašených chlebů uspořádali učedníci spolu s Jeţíšem večeři. Tam Jeţíš ohlásil zradu jednoho z učedníků a také ustanovil eucharistii.18 V Janově evangeliu se můţeme dočíst, ţe po večeři umyl Jeţíš apoštolům nohy na znamení toho, aby apoštolé následovali jeho příkladu.19 14

RATZINGER, J.: Ježíš Nazaretský. Brno 2007, str. 138-140. se slovem zázrak se však v evangeliích nesetkáme. Slovo zázrak je zde nahrazeno takovými výrazy jako: mocné činy či znamení. 16 LACOURT, J.: Odvaha k víře. Praha 1992, str. 52-53. 17 Tamtéţ, str. 60. 18 Mt 26,1 – 30. 19 Jan 13,1 – 15. 15

11

Po večeři šel Jeţíš a jeho učedníci na Olivovou horu, kde bylo místo zvané Getsemane. Tam se Jeţíš modlil ke svému otci. Po Jeţíšově rozmluvě s otcem přišel Jidáš a políbením svého mistra zradil. Tu se ho chopili vojáci, dovedli Jeţíše k nejvyššímu veleknězi Kaifášovi a před velekněţskou radu, kde byl Jeţíš vyslýchán a obviněn. Po dobu výslechu byl bit, tupen a zesměšňován. Následně byl Jeţíš předveden před Piláta Pontského, který tuto územní oblast spravoval. Ten dal lidu na výběr, zda chtějí propustit Jeţíše a nebo známého vězně Barabáše. Lid si však vybral propuštění Barabáše a Jeţíše poţadoval ukřiţovat. Pilát tedy vydal ţidům Jeţíše, ačkoliv ho povaţoval za nevinného.20 Pak vyvedli Jeţíše ven, nasadili mu na ramena velký kříţ, na kterém měl být ukřiţován. Cestou pak vojáci přinutili Šimona z Kyrény, který šel z venkova, aby mu nesl kříţ. Kdyţ došli na místo zvané Golgota, ukřiţovali ho a rozdělili si jeho oděv. S ním ukřiţovali i dva povstalce. Jeden byl ukřiţován po Jeţíšově pravici a druhý po levici. Po třetí hodině odpolední pak Jeţíš skonal. Večer po Jeţíšově smrti přišel za Pilátem Josef z Arimatie, který byl váţeným členem rady, a poţádal o Jeţíšovo tělo, aby ho mohl nechat pohřbít. Pilát svolil a Josef tedy nechal Jeţíšovo tělo zavinout do plátna a poloţil ho do kamenného hrobu, který byl vytesán ve skále. Vchod pak zabezpečil velkým balvanem.21

1.5. Ježíšovo zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Následný druhý ţivot Jeţíše po jeho ukřiţování a pohřbení popisují čtyři evangelia podle svých vlastních metod. Neřídí se ani přísným časovým pořadem a nemají snahu zacházet do podrobností a detailů. Z mnoţství událostí si vybírají, jen tu část, která se jim zdá nejvhodnější. Synoptikové Matouš a Marek shodně souhlasí, ţe Jeţíšův hrob byl nalezen prázdný. Lukáš je poněkud skromnější, co se týká jmen, ale váţněji se neodchyluje od Markova vyprávění. Jan je stručný. Předpokládá totiţ vysvětlení událostí synoptiky a sám dává důraz na některé body zvláštní důleţitosti, očitého svědka událostí. Je nutno říci, ţe Jeţíše, kdyţ vstal z mrtvých, nikdo neviděl. Jen Matouš poukazuje na to, ţe kámen od hrobu odvalil anděl. Hrob však byl uţ v tu dobu prázdný. 20 21

Mt 26,30 – 27,26. Mk 15,20 – 46.

12

První spatřily prázdný hrob ţeny, a to v neděli v ranních hodinách. Nalezli zde pouze mladého jinocha, který jim řekl, ţe zde Jeţíše nenaleznou a ať řeknou učedníkům a Petrovi, ţe ho uvidí v Galileji. Podle Lukášova evangelia se ţenám zjevily dvě osoby. Jan zase upřednostnil Marii Magdalskou jako tu, která objevila hrob Jeţíšův první. Kdyţ učedníci Petr a Jan přiběhli ke hrobu a ujistili se, ţe hrob nebyl vykraden, vrátili se zpátky do města, aby se poradili s ostatními učedníky. Maria Magdalská se pak vrátila zpátky k hrobu a uviděla muţe, o kterém si myslela, ţe je zahradník, ale byl to Kristus. Marie Magdalská tak byla první smrtelná bytost, která Jeţíše viděla a poznala.22 Zmrtvýchvstalý Jeţíš se dal poznat i svým učedníkům. Se dvěma učedníky, z nichţ jeden se jmenoval Kleofáš, rozmlouval při cestě do Emauz. Z počátku jej nemohli poznat, aţ při večeři ve vesnici, kdy lámal chléb a rozdával jim ho, se jim otevřely oči. Jeţíš ale v zápětí zmizel. Pak se tito dva učedníci vrátili do Jeruzaléma, kde nalezli ostatní učedníky, se kterými o jeho vzkříšení rozmlouvali. Tu se zjevil opět mezi nimi a povečeřel s nimi.23 Jan ve svém evangeliu zase popisuje, jak se Jeţíš dvakrát zjevil učedníkům v Jeruzalémě. Osmého dne pak spatřil Jeţíše učedník Tomáš, který vzápětí v něho uvěřil. Další, v pořadí jiţ třetí, zjevení Jeţíše učedníkům podle Janova evangelia bylo u Tiberiadského jezera, kde se Jeţíš zeptal třikrát apoštola Petra, zda ho miluje.24 O nanebevstoupení Jeţíše se dozvídáme aţ ze Skutků apoštolů. Skutky apoštolů jsou totiţ popisem vývoje prvotní církve a proto začínají tím, ţe opakují Jeţíšovo nanebevstoupení, kterým končí evangelium. Jeţíš vstoupil na nebe na Olivové hoře u Jeruzaléma, v blízkosti Bethánie, čtyřicet dní po svém zmrtvýchvstání. Ještě neţ Jeţíš vstoupil na nebesa, přislíbil učedníkům seslání Ducha svatého, které se událo v den ţidovských letnic, neboť jim řekl, ţe tak jako Jan Křtitel křtil vodou, tak oni budou pokřtěni Duchem svatým.25

22

RICCIOTTI, G.: Život Ježíše Krista. Praha 1948, str. 580-583. Lk 24,13 – 49. 24 Jan 20,19 – 21,19. 25 RICCIOTTI, G.: Život Ježíše Krista. Praha 1948, str. 594-595. 23

13

2. Didaktická východiska K tomu, abychom mohli vytvořit smysluplný materiál pro vyučovací hodinu, musíme znát teorii, která se vyučováním zabývá. Tato teorie se nazývá didaktika. Didaktiku můţeme chápat jako teorii, která se zaměřuje na vzdělávací procesy. Tyto procesy mohou probíhat ve škole, zaměstnání, zájmovém krouţku i v sebevzdělávání kaţdého jedince. V této diplomové práci se budu zabývat didaktikou ve školním vyučovacím procesu, konkrétně v hodinách náboţenství. Ve výuce náboţenství se didaktika věnuje podstatě výchovně vzdělávacího procesu, otázkám obsahu, metod a forem vyučování. Řeší také didaktické prostředky a principy.26

2.1. Didaktické principy „Didaktické principy jsou v podstatě zásady, podle nichţ je utvářeno vyučování. Nemůţeme je pozorovat přímo, ale můţeme jejich působení z průběhu vyučování odvodit. Učitel jich pouţívá ke zdůvodnění didaktických opatření, aby bylo setkání ţáků s obsahem vyučování co nejintenzivnější a nejefektivnější.“ 27 Nejucelenější systém didaktických principů vytvořil učitel národů Jan Ámos Komenský. Ten ve svém díle uvaţuje o celkem 187 pravidlech a poučkách, které odráţejí zákonitosti vyučovacího procesu. Pro potřebu této diplomové práce, zabývající se problematikou hraného filmu a jeho vyuţitím ve výuce, uvedu ty nejdůleţitější zásady, které budou ve vyučování ţáků pouţity. Zejména se jedná o princip aktivity, kdy ţák není chápán pouze jako pasivní člen výuky, ale aktivně se do ní zapojuje. Své zde musí odvést i učitel, který ţáky vhodně podnětně motivuje a podněcuje k aktivitě a vlastnímu tvořivému myšlení. Ruku v ruce s principem aktivity jde i zásada výchovnosti vyučování. Učitel si musí uvědomit, ţe ţáci si při vyučování osvojují nejen vědomosti, postoje a dovednosti, ale také se formuje celá jejich osobnost. Od učitele se nepoţaduje jen suché předávání poznatků, hlavní důraz je kladen na formaci ţáka v problematice morálních kvalit, osobnostního růstu a hodnotového systému. Jde tedy hlavně o komplexní působení

26 27

SVOBODOVÁ, J.: Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno 2007, str. 14. MUCHOVÁ, L.: Cíle a cesty. Olomouc 1996, str. 97.

14

na ţáka samotného.28 Velmi důleţitým principem je princip názornosti. Názornost můţe být buď přímá, kdy se ţák přímo setkává s nějakým problémem ve skutečnosti, názornost zprostředkovaná skrze média a názornost nepřímá, při které pomáháme rozvíjet ţákovi jeho představy o nabízené skutečnosti. Kvalita názornosti je ovlivněna přiřazením vhodných symbolů, znaků a pojmů ke smyslovým zkušenostem ţáka. Akty názornosti neprobíhají jen tak samy pro sebe, ale jejich správným nasměrováním umoţňujeme dětem formulovat skutečnost a tím jim umoţnit přiměřeně jednat.29 Posledními a neméně důleţitými principy jsou princip trvalosti, kde se jedná hlavně o udrţení získaných poznatků, postojů, zájmů. Je zde snaha o jejich fixaci a trvalou udrţitelnost. S tím souvisí samozřejmě i počet opakování a procvičování látky, ale také její přiměřenost a ohleduplnost vzhledem k vychovávanému jedinci. Princip emocionálnosti je pak spojen s radostnou náladou ve vyučování. Radostná nálada při vyučování zvyšuje výkon a pozitivně ovlivňuje výsledek ţákovy a učitelovi práce. Obecně by měl vyučující vytvářet poutavou, přitaţlivou a příznivou atmosféru, jenţ tuto pozitivní náladu vytváří.30

2.2. Vyučovací metody „Pojmem vyučovací metoda rozumíme zpravidla způsob, jakým učitel organizuje proces osvojování nových vědomostí a dovedností ţáků.“31 Vyučovací metody můţe dělit podle různých kritérií. Například podle zdroje poznání, kde uvaţujeme o metodách slovních, názorných a praktických prací. Metody můţeme dělit i podle fáze vyučovací hodiny. Zde odlišujeme metody motivační, expoziční, fixační, diagnostické a v neposlední řadě samozřejmě hodnotící metody. V této kapitole se budu konkrétněji zabývat pouze vyučovacími metodami, které budou pouţity v mém vytvořeném didaktickém materiálu na základě hraného filmu Jeţíš. Metoda

výkladu

patří

k monologickým

metodám.

Je

nejstarší

a nejpropracovanější vyučovací metodou, jejíţ podstatou je učitelův mluvený projev. Ten se zaměřuje především na prezentaci a vysvětlení nového učiva. Výklad by měl 28

ŠIMONÍK, O.: Úvod do didaktiky základní školy. Brno 2005, str. 69-71. MUCHOVÁ, L.: Cíle a cesty. Olomouc 1996, str. 101. 30 SVOBODOVÁ, J.: Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno 2007, str. 124. 31 ŠIMONÍK, O.: Úvod do didaktiky základní školy. Brno 2005, str. 78. 29

15

probíhat podle připravené a promyšlené osnovy, měl by být přiměřený věku a moţnostem posluchačů, tedy ţáků. Důleţitá je i efektivita pouţívání této metody. Učitel by měl mluvit dostatečně jasně, hlasitě, volit přiměřené tempo a kulturní slovník. Jednou z forem výkladu je vysvětlování, kdy se učitel snaţí objasnit něco pro ţáky nového. Učitel své vysvětlování často přerušuje z důvodu poskytnutí zpětné vazby od ţáků, jak tomu rozumí, zda to pochopili a ví si s novou problematikou rady. Další formou výkladu je popis. Učitel se tak snaţí ţákům vybrat typické znaky popisovaného objektu a seřadit je do určitého pořadí a systému. Popis bývá pouţit ve spojitosti s vysvětlováním. Při popisu je také vhodné pouţít model, náčrt nebo obraz pro lepší přiblíţení. Po metodách monologických následují metody dialogické, zde bude pro naše účely vyuţíváno rozhovoru. Rozhovor je charakterizován střídáním otázek učitele a ţákových odpovědí. Je to univerzální metoda, kterou je moţno pouţít ve všech fázích vyučovací hodiny. Mezi největší přednosti rozhovoru patří neustálá zpětná vazba mezi ţáky a učitelem. Pro prezentaci nového učiva bude vhodné pouţít motivační rozhovor, kde si učitel osvojí dosavadní zkušenosti a znalosti ţáků a vhodně na ně naváţe. Své místo ve výuce jistě zaujme i rozhovor objevný nebo také heuristický, který klade důraz na badatelskou aktivitu ţáka v zadané problematice. Ţák je tak prostřednictvím otázek veden k pozorování, experimentu a objevování nových jevů a souvislostí. Nezbytnou

součástí

dialogických

metod

je

metoda

diskuze,

která

je charakteristická skupinovým zapojením do problematiky. Ţáci si navzájem kladou otázky a odpovídají si na ně. Smyslem diskuze není jen výměna názorů a společné uvaţování nad problémem, ale také schopnost vyjádřit vlastní myšlenky, obhajovat svoje postoje a naučit se přijímat kritiku. Je proto škoda, ţe se s touto metodou ve výuce setkáváme minimálně. Další skupinou vyučovacích metod jsou metody práce s textem, kde nás zajímá hlavně samostatná práce s textem. Ta je obvykle vázána na učitelův návod a pokyny a je korigována zadanými úkoly, které souvisejí s prostudovaným textem. Důleţité jsou také názorné vyučovací metody, které se opírají o vnímání jevů, obrazů a skutečností. Zde je moţné přiřadit ukázku, pozorování a pokus.32 Při pouţití svého didaktického materiálu ve výuce náboţenství se nevyhnu ani metodám situačním a inscenačním. Situační metoda se zaměřuje na řešení

32

ŠIMONÍK, O.: Úvod do didaktiky základní školy. Brno 2005, str. 78-91.

16

problémových situací ţákem. Úkolem ţáka je najít a navrhnout postupy, jak danou situaci efektivně a uspokojivě řešit. Důraz je kladen především na analýzu, vyhledání potřebných informací a rozhodnost ţáka při řešení problému. Inscenační metodou pak rozumíme samotné ztvárňování situace ţáky. V této metodě jsou ţáci vtaţeni do děje a stávají se jeho aktéry, představují osoby, jejich vlastnosti nebo různé činnosti. Při inscenační metodě se do výuky zapojují prvky dramatického umění, které ovlivňuje ţáky především z hlediska osobnostního a sociálního. Samostatnou kapitolu pak v metodách vyučování tvoří didaktická hra. Hra je jedna z nejzákladnějších lidských činností. Důraz je v této metodě kladen na přirozenost a spontaneitu. Hra slouţí jako prostředek pro rozvoj poznávacích, volných a citových procesů. Můţe slouţit i jako pohybová aktivita, prostředek pro sociální interakci a komunikaci. Pokud mluvíme o didaktické hře, jedná se o hru, kterou podnítil pedagog a sleduje v ní své záměry, aby dosáhl určitých cílů. Hra jako vyučovací metoda obohacuje školní práci a můţe slouţit jako významný činitel všestranného rozvoje ţáka.33

2.3. Didaktické prostředky v procesu vyučování Výchovné prostředky chápeme jako všechny aspekty, které nám napomáhají zvládat výchovně vzdělávací proces, a pomáhají nám tak dosahovat poţadovaných výchovných cílů. Jsou to nejrůznější programy, zařízení, vlastnosti, obsahy, předměty, vztahy a procesy, které učitel pouţívá, aby dosáhl svého vytyčeného výchovného cíle. Didaktický prostředek tak slouţí jako spojovací článek mezi ţákem a učitelem.34 Didaktické prostředky můţeme posuzovat ze dvou hledisek. Zaprvé jako prostředky nemateriální povahy, kde lze zařadit školní výchovu, mimoškolní výchovu, ale také sebevýchovu, rodinnou výchovu, výchovné prostředí a například i vzdělávací obsahy. Nás však bude zajímat druhé hledisko didaktických prostředků, a to prostředky materiální povahy. Mezi tyto prostředky patří zejména výukové pomůcky, kam můţeme zařadit učebnice, sešity, schémata, obrazy, přehledy, pokusné a laboratorní vybavení, tabule, křídy, videokazety, filmy, počítačové programy a mnoho dalších pomůcek. Zařadit sem však musíme i didaktickou techniku. Didaktickou technikou rozumíme 33 34

ŠIMONÍK, O.: Úvod do didaktiky základní školy. Brno 2005, str. 108-110. SVOBODOVÁ, J.: Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno 2007, str. 101.

17

především přístroje a zařízení, které pouţíváme ve výuce. Patří sem projektor, počítač, přehrávače, promítací zařízení, kamera, televize a různá multifunkční zařízení.35

2.4. Dramatická a mediální výchova Při tvorbě didaktického materiálu musíme myslet samozřejmě ponejvíce na to, jak děti vhodně motivovat a zapojit, aby se učily a pracovaly s radostí a ochotou. K tomu nám vhodně poslouţí dramatické a mediální prvky, které pouţijeme v našem vyučování. „Dramatická

výchova

je

učení

zkušeností,

tj.

jednáním,

osobním,

nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících

aktuální

reálnou praxi zúčastněného jedince. Je zaloţena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního ţivota lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených. Toto prozkoumávání a poznávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci. Je to proces, který můţe, ale nemusí, vyústit v produkt (představení). Cíle dramatické výchovy jsou pedagogické, prostředky dramatické.“36 Cíle dramatické výchovy jsou pro nejrůznější typy škol a organizace vymezeny pouze rámcově, protoţe při formulování cílů dramatické výchovy záleţí na mnoha okolnostech. Musíme se ohlíţet na skladbu třídy, skupiny ţáků, na jejich věk a fyzické moţnosti. Je tedy

na učiteli, aby všechny okolnosti sám vhodně posoudil a zvolil

takové téma a obsah učiva, které budou skupinu zajímat, bavit, ale zároveň pro ni budou potřebná. Je však moţné říci, ţe v dramatické výchově jde především o to, aby byl ţák schopen orientovat se v sobě, vnímal skutečnost kolem sebe a rozuměl jí, tvořivě řešil problémy, aktivně a zodpovědně pouţíval získané poznatky a dovednosti, jasně a zřetelně formuloval své myšlenky a bez strachu je prezentoval. Ţák by také měl respektovat názory druhých, soucítit s lidmi a spolupracovat na společném díle. Při uplatňování dramatického vyučování jsou také důleţité předpoklady učitele, který by měl umět komunikovat s lidmi a mít k nim pozitivní vztah. Měl by vytvářet příjemnou pracovní atmosféru, být tvořivý, hravý, empatický a s jistým dramatickým talentem. Nezbytný je i všeobecný přehled v oblasti kultury, politiky a jiných oblastech 35 36

SVOBODOVÁ, J.: Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno 2007, str. 102-103. STŘELEC, S.: Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno 2004, str. 102.

18

ţivota. Samozřejmostí je schopnost improvizace v průběhu vyučovací hodiny, kdy učitel musí umět reagovat na vzniklé spontánní situace, dokázat se odpoutat od svého scénáře a nenápadnými kroky k němu zase na konci hodiny dojít.37 Mediální výchova má své místo ve vyučování jako jedno z průřezových témat, které jsou uvedeny v rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělání. Tato průřezová témata jsou zde zařazena pro prezentaci aktuálních problémů moderního světa ţákům na školách. Média a komunikace v dnešní době představují velice významný zdroj poznatků, proţitků a zkušeností pro stále větší skupinu lidí. Je proto důleţité umět správně zpracovat, vyhodnotit a vyuţít podněty pocházející z médií. Média se tak stávají velmi důleţitou součástí našeho ţivota. Mají výrazný vliv na chování jedince, na utváření ţivotního stylu, a ovlivňují kvalitu ţivota člověka.38 V mediální výchově můţeme rozlišit širší a uţší pojetí. „V uţším pojetí je de facto hlavním tématem rámcových vzdělávacích programů. Sociologickým prizmatem nahlíţená mediální edukace přistupuje skrze pojem mediální gramotnosti k problematice tisku, rozhlasu, televize a Internetu, jejichţ obsahy učí číst. V širším pojetí zohledňuje témata tisku, rozhlasu, televize a Internetu a přidává k nim čtení audiovizuálních obrazů včetně přístupu k filmu jako zábavě a umění.“39 Mediální výchova přispívá ke schopnosti úspěšně a samostatně se zapojit do mediální komunikace, umoţňuje rozvíjet schopnost analytického přístupu a odstupu k mediálním obsahům. Učí vyuţívat potenciál medií jako zdroje informací, kvalitní zábavy i naplnění volného času, a v neposlední řadě rozvíjí i komunikační schopnosti.40 V této diplomové práci půjde především o vyuţívání média, konkrétně hraného filmu, jako moţnosti pro jeho další uplatnění ve výuce. Tedy především k tvorbě didaktického materiálu, skrze který budou ţáci vzděláváni. Některé scény ze zvolených filmů však poslouţí i jako diskusní a dramatický podklad pro další práci s ţáky v hodině.

37

STŘELEC, S.: Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno 2004, str. 105-108. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání. Praha 2005, str. 93. 39 KRÁTKÁ, J.-Vacek, P.: Audiovizuální edukace jako součást mediální výchovy. Brno 2008, str. 11-12. 40 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání. Praha 2005, str. 94. 38

19

3. Oborová východiska 3.1. Výuka náboženské výchovy na základních školách Podle metodického pokynu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy k organizování a realizaci náboţenské výchovy v základních, středních a speciálních školách, vycházející z Listiny základních práv a svobod, kde je zakotveno svobodné náboţenské vyznání, je náboţenská výchova v základních, středních a speciálních školách organizována ve formě nepovinného předmětu náboţenské výchovy. Výuku tohoto nepovinného předmětu vykonávají pověření zástupci registrovaných církví a náboţenských společností, které mají oprávnění vyučovat náboţenství ve státních školách. Výuka náboţenství se uskutečňuje ve shodě s mravními a humánními zásadami vzdělávání a na základě principu náboţenské plurality a tolerance. Takto vyučováni mohou být v jedné třídě při malém počtu ţáku z příslušného ročníku i ţáci dalších ročníků dohromady. Vhodné podmínky pro výuku náboţenství vytváří ředitel školy a to v učebních prostorách školy. Ţáci jsou v tomto nepovinném předmětu klasifikováni na vysvědčení dvěma stupni: pracoval úspěšně a pracoval.41

3.2. Předmět a cíle náboženské pedagogiky „Náboţenství je ţivá , v tradici a společenství se rozvíjející sociálně individuální realizace (v učení, ethosu a většinou také v ritu) vztahu k něčemu, co člověka a jeho svět přesahuje nebo obklopuje: k nějaké jako vţdy chápané poslední opravdové skutečnosti (Bůh, absolutno, nirvána, Shunyata, tao). Tradice a společenství jsou pro všechna velká náboţenství základními dimenzemi, učení ethos a ritus jsou jejich základními funkcemi, transcedence (směrem vzhůru nebo dovnitř, v prostoru a nebo v čase, jako spása, osvícení nebo osvobození) je jejich základní potřebou.“42 Předmětem náboţenského vzdělávání je ţák, který je chápán jako její materiální objekt. Formálním objektem je pak úhel pohledu, kterým je ţák zkoumán. 41

Společnost pro církevní právo [online]. c1999, poslední revize 20. 3. 2014 [cit. 23-3-2014]. Dostupný z www: . 42 MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. České Budějovice 1992, str. 13.

20

Zkoumají se jeho otázky o hledání smyslu ţivota a existence a potřeba zaţít v transcendentnu výchovnou pomoc.43 Vzdělávací cíle můţeme pochopit jako něco, čeho chceme dosáhnout ve výchovném a vzdělávacím procesu skrze naše pedagogické působení. Jedná se o předem určený výstup, který si jako pedagog stanovím na začátku svého vzdělávacího procesu. Cíle jsou ovlivňovány mnoha faktory jako jsou zájmy, záměry a motivace účastníků výchovně vzdělávacího procesu, důleţitou roli zde hraje i věk a předpoklady ţáka. Zahrnout zde můţeme také

ideologické pozadí doby a chápání identity těch,

kdo výchovu zprostředkovávají. Cíle křesťanské výchovy nejsou stálé, ale byly vţdy ovlivněny dobou ve které se zrovna vychovávaný jedinec nacházel. Trend dřívějšího mučednictví, zasvěcení se Bohu v řeholnictví a snaha o dokonalý ţivot v Kristu vystřídal po Tridentském koncilu důraz na církevní vzdělání, kdy jednou z největších motivací bylo čelit pomocí vědomostí protestantismu. Pod vlivem reformní pedagogiky ve dvacátém století nastala v katolické církvi snaha o sjednocení zprostředkovaných náboţenských vědomostí s utvářením osobnosti. Cílem bylo vychovat “pravého křesťana“ nebo také “křesťanskou osobnost“. V našich zemích se o cílech křesťanské výchovy ve čtyřicátých letech hovoří v souvislosti s osobou náboţenského pedagoga, kardinála a primase českého ThDr. Františka Tomáška. Ten je rozdělil do tří částí. Nejprve to je osobnost mravní, dále osobnost křesťanskou a třetí část pojímá jako přímé východisko a cíl křesťanské výchovy. V současné době se v České republice cíl křesťanské výchovy neboli také katecheze chápe jako: „Příprava dětí na to, aby dovedly svou víru uvědoměle ţít v pluralistické společnosti, ve které by se měly stát kvasem a solí země.“44 Co tedy chápeme jako cíle křesťanské výchovy? V první řadě jde o rozvoj našeho lidství, kdy je důraz kladen hlavně na duševní stránku člověka. Náboţenský aspekt výchovy odpovídá člověku na otázku, kde najít sílu a energii pro vlastní rozvoj. Dalším nezbytným cílem je vytvořit si svůj jedinečný postoj, své jedinečné chápání víry, které je neokopírované a pravé. Správný křesťan by měl být také schopen dialogu. Vést dialog znamená naslouchat a odpovídat. Zavolání, výzva a odpověď na tuto výzvu provází člověka od jeho počátků bytí. Je to model, který se uplatňuje 43 44

MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. České Budějovice 1992, str. 22-26. NOVÁKOVÁ, C.: Katechetika. Olomouc 1997, str. 80-81.

21

mezi matkou a dítětem, partnery, přáteli, ale i mezi člověkem a Bohem. Zvláště dialog mezi člověkem a Bohem tvoří linii křesťanských dějin. Mezi další cíle pak můţeme zařadit člověka, který je schopen oběti a lásky pro druhého. S tím souvisí i projevení milosti a solidarity, kdy vzor můţeme hledat u sv. Františka. V neposlední řadě by pak cílem křesťanské výchovy měl být člověk, který umí vyjádřit oslavu i bolest a má schopnost hovořit o naději, ze které ţije, čerpá sílu, a tou je moţnost setkat se s Bohem.45 O cílech v křesťanské výchově, kterých se má dosáhnout, se podrobněji věnuje i Všeobecné direktorium pro katechizaci. Je to pokrok ve víře, křesťanské etice a prohloubení vztahů k Bohu a bliţnímu. Při plánování katecheze tak můţeme vytyčit dva praktické cíle a to cíl poznávací, který rozlišuje vědomosti, a duchovní, který sleduje prohlubování vztahu dětí k Bohu a k bliţnímu.46

3.3. Osobnost učitele náboženství Asi neexistuje ţádná učitelská osobnost, jejíţ charakterové vlastnosti bychom mohly normativně popsat. Jako má kaţdá mince dvě strany, tak i učitelé jsou špatní a dobří. Je pravdou, ţe dobrého a zajímavého učitele si budou děti pamatovat a dlouho na něj vzpomínat. Pro některé se můţe stát vzorem. Neexistují však ţádné návody, jak se člověk skvělým učitelem stane. Kdyţ vezmeme v úvahu ţivotní podmínky, situace, příběhy, osobní motivace, podmínky na různých školách, tak musíme chtě nechtě dospět k závěru, ţe všechny výše zmíněné aspekty jsou natolik rozdílné, ţe na tuto problematiku nelze aplikovat ţádný univerzální recept.47 Můţeme však s jistotou říci, ţe osobnost pedagoga vyučujícího náboţenskou výchovu je pro formaci jeho ţáků naprosto nezbytná. Vhodnou osobnost učitele vytvářejí především tři předpoklady. Náboţenský, intelektuální a církevně právní. Moc silného a svérázného učitele spočívá právě v jeho náboţenské osobnosti. Díky své zboţnosti a pevné víře si do svého povolání přináší radost, lásku a zálibu. Protoţe podstata křesťanské výchovy je vést ţáky ke Kristu, měl by být učitel sám věřící člověk. Jen tak bude bezpečným vůdcem ke Kristu. Také by se měl vyznačovat

45

MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc 1994, str. 36-41. NOVÁKOVÁ, C.: Katechetika. Olomouc 1997, str. 82. 47 MUCHOVÁ, L.: c. d., str. 203. 46

22

láskou k církvi a být upřímně církevně smýšlející. Pravá oddanost Bohu a církevní smýšlení musí prozařovat veškerým jeho konáním ve výchovném a vzdělávacím procesu. „V tom je právě ona “virtus magna“ s jakou se získávají děti pro Krista.“48 I přes absenci náboţenské osobnosti sice zůstává zachován mechanismus křesťanského vyučování, avšak tento mechanismus můţe být sebelepší, ale přece jen je mrtvý. Náboţenský předpoklad učitele také zahrnuje jeho pevný mravní charakter, který v sobě snoubí sebeovládání, rozvahu a důslednost v jeho konání. Důleţitá je pak i pedagogova láska k dětem. Ta by neměla být jen přirozená, ale i nadpřirozeně motivovaná k nesmrtelným duším jeho ţáků. Tato láska však nesmí přejít ve slabost a přílišnou shovívavost. Po stránce intelektuální musí být učitel náboţenství vyspělý v teoretické znalosti svého oboru. Tyto znalosti ale musí neustále rozšiřovat a zdokonalovat samostudiem. Musí ovládat problematiku vyučovacích metod, forem, principů a zásad, kterým jsem se věnoval

ve druhé kapitole své práce. Měl by znalosti předávat ţákům

plynule, věcně, hravě a úměrně jejich věku. Přílišné přetěţování intelektuálními pojmy vede k nezájmu o výuku ze strany ţáků. Správný učitel by také neměl vnášet do školy politické, náboţenské a třídní spory. Poslední, církevně právní předpoklad učitele křesťanství, pak souvisí především s oprávněním vyučovat katolické náboţenství na školách.49 Fakt, ţe vystuduji pedagogickou fakultu ještě neznamená jisté místo za školní katedrou, proto je nutné, i přes odlišné zaměstnání, se neustále udrţovat v pedagogické kondici. To znamená vědomě pozorovat děti při hře, vést nějaký zájmový krouţek do kterého děti docházejí (skaut, ministranti, sportovky atd.), zajímat se o učebnice a domácí úkoly dětí v rodinách přátel, studovat další aprobaci, kaţdý měsíc přečíst alespoň jednu náboţenskou knihu a účastnit se například vzdělávacích seminářů.50

3.4. Osobnost žáka náboženské výchovy Stejně jako ovlivňuje osobnost učitele výuku náboţenské výchovy, má i ţák na její průběh nemalý vliv. Druhý stupeň základní školy je ohraničen obdobím staršího školního věku, kdy u většiny ţáků nastává období prepuberty a puberty.

48

HRONEK, J.: Katechetika. Praha 1946, str. 50. Tamtéţ, str. 50-56. 50 MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc 1994, str. 204-205. 49

23

Prepuberta se objevuje okolo 10. – 12. roku ţivota dětí. V některých případech se můţe objevit i dříve. Jedná se o počátek přípravných změn, které se odehrávají v organismu mladého člověka. V prepubertě je dítě orientováno převáţně na svět s extrovertním vystupováním. „Je to realista s tendencí mít ve všem jasno na základě jednoznačných a hmatatelných důkazů, to ovlivňuje i jeho proţívání, je to tedy doba relativního klidu.“51 Změny u dětí jsou patrné jak v duševních procesech, tak poznávacích. Poznávací procesy jsou totiţ stále ještě vázány na názorné operace. Ţáci jsou však díky větším zkušenostem a poznatkům schopni pracovat i se sloţitými problémy. V emoční rovině jsou děti v prepubertě citově vzrušivější s romanticko – dobrodruţnou orientací. Hodnocení situací je pro ně zatím však stále černobíle. Na autority začínají nahlíţet uţ poněkud kriticky, a to hlavně kvůli tlakům okolí (kamarádi, rodina, spoluţáci).52 Na toto předpřípravné období navazuje mezi 11. – 15. rokem období puberty. „Jde o bouřlivé období, kdy dochází k nápadným změnám v oblasti tělesného vzrůstu, k pohlavnímu dozrávání i ke změnám psychickým. Typický dětský vzhled se mění, dítě rychleji roste, více připomíná postavu dospělého člověka. Individuální rozdíly mezi dětmi a dospívajícími jsou velké, stejně staří jedinci se od sebe značně liší.“53 Puberta ještě více zdůrazní odlišné znaky a změny z období prepuberty. Do popředí se dere zájem o vzhled, větší produkce hormonů má za následek citovou nestálost. Radost a smích střídá v mţiku pláč a zmar. V oblasti myšlení se děje velký skok od konkrétních operací k formálním logickým operacím. Ţáci začínají kriticky přemýšlet, utvářet si svůj názor, kombinovat a vytvářet si ve svých myšlenkách systém. Nezanedbatelný vliv má síla vrstevnické skupiny, s jejíţ ideologií se chce ţák ztotoţňovat. Rodiče v jeho rozhodování uţ nemají takovou váhu, ale závislost na rodině je stále patrná. Vzrůstá také potřeba mít někoho rád, vznikají první krátké vztahy, platonické lásky. Škola uţ pro ţáky neznamená to, co dřív. Ţáci se učí spíše chaoticky, nárazově. Jsou velmi kritičtí k učitelům, ale zároveň si váţí takových pedagogů, kteří jsou ochotní s nimi diskutovat, mají smysl pro humor a spravedlnost. Zároveň se odmítají učit něco, čemu nerozumí, neboť to zvyšuje jejich osobní nejistotu.54 Z pohledu náboţenské výchovy existuje v tomto věku nemalý počet ţáků, kterým

chybí

přirozená

náboţenská

51

podpora

rodinného

ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno 2000, str. 107. 52 Tamtéţ, str. 107-108. 53 ČECHOVÁ, V a kol.: Psychologie a pedagogika II.. Praha 2004, str. 27. 54 Tamtéţ, str. 27-28.

24

charakteru.

„Ta schází buď proto, ţe tyto děti nemají skutečnou rodinu, nebo protoţe nechodí do školy, nebo protoţe trpí společensko nestabilními podmínkami, nepřizpůsobivostí, nebo jinými důvody vyplývajícími z prostředí.“55 Je proto důleţité, aby se učitelé snaţili vést dialog se samotným ţákem, jeho rodiči, a pomohli ţákovi v jeho nejistém období získat jistotu. Musíme si uvědomit, ţe krize duchovních, morálních a kulturních hodnot, která ohroţuje dnešní svět, má své počátky a oběti v mladých generacích. Na druhou stranu je mladá generace nadějí, která můţe pomoci zlepšit svět a společnost.56

3.5. Role předmětu náboženské výchovy na základní škole Nabízí se otázka, zda-li by neměla náboţenská výchova ve škole plnit úlohu etické a mravní výchovy. Vţdyť právě mravní výchova je jednou z pěti obsahových sloţek výchovy. Jde o nesmírně sloţitý proces, do nějţ vstupuje mnoho vlivů, situací a činitelů, prostupující veškerým výchovně vzdělávacím působením. V podstatě nám jde o výchovu charakteru, vůle a hodnotové stránky našich dětí. Mravnost je chápána jako shoda jednání člověka s mravními normami, především se svým svědomím. Nauka o morálce se pak nazývá etika. Předmětem etiky je lidské jednání. Obsahem mravní výchovy rozumíme všechny struktury, které tvoří náplň této výchovy v procesu formování osobnosti. Tyto struktury se pak utvářejí a fungují v několika rovinách. V rovině osobně – sociální jsou to mravní normy, tedy pravidla a způsoby hodnocení, společenské návyky jako poprosit, poděkovat, respektovat autority a ostatní lidi, mravní vztahy a postoje, vlastnosti, kdy rozvíjím svoji zodpovědnost, cílevědomost, sebeovládání a vytrvalost, vzorce chování a konečně hodnotový systém, kde rozlišujeme hodnoty sociální, etické, ekonomické, estetické a sociální. V rovině psychologické struktury osobnosti je to především mravní vědomí, mravní cítění (láska k dobru, skromnost, empatie, sebeúcta atd.), mravní přesvědčení a mravní jednání a chování. V poslední rovině filozofické jsou to morální kodexy, pravidla, mravní normy a zákony.57 Právě předmět náboţenské výchovy by v sobě výše zmíněné aspekty etiky a mravní výchovy mohl skloubit. Vţdyť náboţenství disponuje etickou dimenzí, která v sobě zahrnuje desatero přikázání, lásku k Bohu a k bliţnímu. Samozřejmě nesmíme 55

Všeobecné direktorium pro katechizaci. Praha 1998, str. 143. Tamtéţ, str. 143. 57 STŘELEC, S.: Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno 2005, str. 59-62. 56

25

náboţenství redukovat pouze na etiku, protoţe náboţenství je to, co nese ţivot a dává naději. V náboţenské výchově je obsaţeno i morální jednání. Můţeme se naučit jak vycházet s lidmi, být ohleduplný a respektovat druhé. Náboţenství tedy vlastně člověku ukazuje cestu, jak se má chovat a jaké hodnoty má zastávat. Říká, co je dobré a co špatné, a to je přece obsahem etické a mravní výchovy.58 Proto jsem zastáncem toho, aby role náboţenské výchovy na základních školách byla spojena s předměty jako je právě etika nebo mravní výchova a tyto předměty byly pro ţáky navštěvující základní školu povinné.

3.6. Hraný film ve výuce náboženské výchovy Moderní doba dnes nabízí spoustu technologických vymoţeností, které lze s úspěchem aplikovat i v pedagogické práci učitele. Ţijeme v mediální době, kdy jsme ovlivňováni televizí, internetem a reklamou. Díky modernizaci škol se ve třídách běţně nacházejí počítače s projektory, interaktivní tabule a promítací plátna. Všechny tyto vymoţenosti nám mají usnadnit výuku a zajistit dostatečnou pozornost ţáků, kteří jsou těmto věcem nakloněni. Jedna z moţností jak usnadnit nebo zcela jinak obohatit výuku je moţnost vyuţití filmu v učitelově vyučovací hodině. K metodice vyučovacího filmu je třeba říci, ţe dobrý, jasný a věku přiměřený film se vysvětluje sám, proto by bylo chybou do něj jakýmikoli komentáři zasahovat. Mnohem lepší je nechat ţáky, ať pozorují a diskutují, vzájemně se doplňují a vyvozují závěry z viděného filmu, pořadu, dokumentu nebo spotu. Na niţším stupni je hlavním posláním filmu pozorování pohyblivého objektu a slovní formulace viděného. Na vyšším stupni základní školy pak můţe film vhodně poslouţit jako zdroj vědomostí.59 Film patří mezi moderní vyučovací prostředky, které svým obsahem a zvukem velice vhodně přibliţují nejrůznější události a fakta. Film do značné míry přibliţuje bezprostřední poznávání jevu ve skutečnosti. Při pozorování filmu je u ţáka zapojen sluch, zrak a pohybový vjem. Ţák tak můţe získat spoustu poznatků a zkušeností, které by mu jinak nebyly přístupny. Film je nejen skvělým zdrojem poznání, ale má i velký význam z hlediska vzdělávání a výchovy ţáka. Totiţ tím, ţe 58 59

ţákovi

promítáme

film

nesledujeme

většinou

jen

MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc 1994, str. 169-170. HRONEK, J.: Katechetika. Praha 1946, str. 101.

26

výukové

cíle,

ale působíme na něj i z hlediska uměleckého a estetického. Filmy, které pouţíváme ve vyučování náboţenství, můţeme rozdělit na filmy dokumentární, vědecko-populární a na celovečerní hrané filmy, které můţeme rozdělit dále na společenské, kdy se jedná o díla vytvořená v dané době obsahující soudobou tématiku, a na historické, coţ jsou filmová díla s historickou tématikou, která byla vytvořena v různé době. Celovečerní filmy mají své největší uplatnění především mimo vyučovací dobu, ale lze je zařadit i do výuky, kde můţe učitel z tohoto filmu promítnout ţákům krátké úseky a ty poté dále v hodině rozebrat. Vyučovací hodina náboţenské výchovy s pouţitím filmu by měla nejprve obsahovat motivační rozhovor, kdy upozorním ţáky na poznatky a zkušenosti o které se mají při sledování filmu opřít, krátce bych měl film nebo jeho promítaný úsek charakterizovat. Mohu také ţákům zadat úkoly, které mají splnit po dobu sledování filmu. Po motivačním rozhovoru následuje samotné promítání filmu. Zde je důleţité, aby se uplatnila tvůrčí myšlenková činnost ţáků. Té lze dosáhnout předem zadanými a jasně formulovanými úkoly. Ty mohu prezentovat buď celé třídě, skupinkám nebo jednotlivcům. Po zhlédnutí filmu nebo jeho úseku je nezbytné provést shrnující rozhovor, díky němuţ se učiteli dostane zpětná vazba o práci ţáků v hodině a o vhodnosti zařazeného vyučovacího prostředku. S promítáním filmů ve výuce musí samozřejmě učitel počítat i při konstrukci celoročního tématického plánu.60 Při uplatňování hraného filmu nebo jeho sekvencí ve výuce náboţenství musíme mít stále na paměti, ţe hraný film je historická realita přetvořená rukou reţiséra či spisovatele jako autora námětu v realitu uměleckou, nejčastěji v podobě symbolického vyjádření současných společenských problémů. Problém však bývá sloţitější, protoţe k zamlţení reality dochází nejen z důvodů uměleckých, ale také ideologických. Jinak bude vypadat například film o Jeţíši, který tvořil hluboce věřící umělec a jinak, pokud ho vytvářel zarputilý ateista. Brát ohled je třeba také na ţánr filmu. Ve filmovém námětu je vţdycky potencionálně skrytá romantika, humor nebo dobrodruţství a stává se běţnou skutečností, ţe se reţisér velice často uchýlí kvůli spádu děje k tendenční nadsázce.61 I přes výše zmíněná negativa má film ve výuce své místo. Jednak ţák, díky zapojení více smyslů, lépe přes film pochopí probíranou problematiku a navíc 60 61

ČAPEK, V.: Teoretické a metodologické základy didaktiky dějepisu. Praha 1976, str. 349-350. JULÍNEK, S.: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno 2004, str. 204-205.

27

pochopí i ovzduší doby jemu dnes jiţ neznámé, například období prvních církevních otců nebo ţivot za působení Jeţíše Krista. Další výhodou hraného filmu je, ţe můţe učiteli poskytnou jakousi osnovu, podle které si můţe uzpůsobit vyučovací hodinu, ale i více vyučovacích hodin a právě moţností, jak vyuţít osnovu s velikonoční tématikou pro více hodin ţákům na druhém stupni základní školy se zabývá i tato diplomová práce.

28

4. Hrané filmy a vybrané sekvence s motivy 4.1. Popis děje filmu Ježíš Nazaretský (1977) Film Jeţíš Nazaretský je dílem známého reţiséra Franca Zeffirelliho z roku 1977. Tento poměrně dlouhý film, jehoţ děj trvá okolo 380 minut, je rozdělen na čtyři díly, které velice krásným, pomalým a emotivním způsobem popisují události od zasnoubení Jeţíšových rodičů aţ po příslib seslání ducha Svatého apoštolům. Děj prvního dílu vykresluje zasnoubení tesaře Josefa s dívkou Marií, která dostane od Boţího posla příslib, ţe počne budoucího vykupitele. Na popud tohoto posla navštíví Marie Alţbětu, která ač neplodná, čeká v pokročilém věku dítě, aby jí pomohla a starala se o ni. Císař Augustus nařizuje sčítání všeho lidu a tak se Josef s manţelkou vydávají do Judského městečka Betléma, kde se musí zapsat, neboť odtamtud pochází Josefův rod. V Betlémě Marie porodí svého syna Jeţíše ve stáji za městem. Jinde totiţ nesehnali nocleh. Ihned po narození se přišli právě narozenému synovi poklonit pastýři, kterým toto narození zvěstoval Anděl. Jeţíš se setkává také se starcem Simonem. Ten mu prorokuje mučednickou smrt. Herodes, který se dozvídá o narození budoucího krále je rozladěn a nechává si vytvořit seznam jmen všech novorozenců. Nakonec se pro jistotu rozhodne zahubit všechny novorozené chlapce do věku dvou let. Svatá rodina se potkává se třemi mudrci, kteří se přišli Jeţíšovi poklonit. K němu je dovedla Davidova hvězda a četné astrologické výpočty. Narozenému Jeţíši donesli tři vzácné dary - zlato, kadidlo a myrhu. Zároveň rodinu varují, aby uprchla do Egypta, protoţe tady není v bezpečí. Mudrci rodině předpovídají, ţe tento útěk nebude trvat dlouho, neboť Herodes jiţ brzy zemře. Díl končí návratem rodiny z Egypta, příchodem do města Nazaretu a poutí o svátcích do Jeruzaléma, kde Jeţíš udivuje v chrámě svými znalostmi místní učence. V samotném závěru se setkáváme s prorokem Janem Křtitelem, který hlásá příchod Jeţíše a křtí lidi v řece Jordánu. Jeţíšovým křtem v řece Jordánu začíná druhá část filmu o Jeţíši z Nazaretu. Po křtu Jeţíš začíná učit v chrámě a najímá si první učedníky, které za ním poslal Jan Křtitel. Jsou to Ondřej a Filip. Ti mu zároveň řekli o uvěznění Jana Křtitele. Děj pokračuje příchodem Jeţíše do Kafarna a zde káţe o Hospodinových zákonech a vyhání zlého ducha z posedlého chlapce. Postupně se k němu přidávají další učedníci. Rybář Šimon Petr, Jan, syn Zebedeův, a Jakub. Po neúspěšném Petrově 29

úlovku s nimi Jeţíš vyplouvá na moře, kde činí zázrak a rybáři vytahují plné sítě ryb. Jeţíš pak koná další zázraky, káţe skrze podobenství o Boţím království, navštěvuje dům farizeje Matouše, kde hovoří v podobenství o marnotratném synu. V tomto díle je zároveň zpečetěn osud Jana Křtitele, jehoţ hlavu si přála princezna Salome za tanec pro krále Heroda Antipa, který se oţenil s manţelkou svého bratra. Třetí díl nám ve svém počátku ukazuje, jak za Jeţíšem přichází stále více lidí a poslouchají jeho kázání nebo chtějí uzdravení, odpuštění hříchů pro sebe a své příbuzné. Při jednom ze svých kázání koná Jeţíš zázrak, kdy rozmnoţuje pět chlebů a dvě ryby, aby tak mohl nasytit tisíce hladových lidí. Jeţíš se dále ve svém kázání konfrontuje s učenci a některými členy velerady, kteří navštěvují jeho kázání a obviňují ho z přílišné benevolence výkladu ţidovských zákonů. Mezi nimi jsou například Nikodém a Josef z Arimatie. Přesto, ţe s Jeţíšem v mnohém nesouhlasí, jsou uchváceni jeho kázáním. Jeţíš nabádá své učedníky, aby chodili mezi lidi, odpouštěli křivdy a uzdravovali nemocné. Učedníků se také ptá, za koho ho pokládají, ti však mlčí. Jediný Petr mu říká, ţe je Mesiáš. Zde v této emotivní části dílu, dává Jeţíš Petrovi primát v církvi, kdyţ ho povaţuje za skálu, na které zbuduje svou církev. Zároveň ohlašuje příchod své smrti v Jeruzalémě, kam se také vydává spolu s učedníky a dalšími následovateli, aby zde oslavil velikonoční svátky. Při cestě do Jeruzaléma se Jeţíš zastavuje v Betánii u Marie a Marty. Tady vzkřísí z mrtvých jejich bratra a svého přítele Lazara. Díky tomuto aktu vzkříšení prokazuje, ţe je skutečně vzkříšení a ţivot. Do Jeruzaléma vjíţdí Jeţíš na oslu ve slavnostním průvodu, kdy ho lidé vítají olivovými ratolestmi. U Jeruzalémského chrámu se rozhořčí na obchodníky a kupce, kteří si z místa jeho domova činí trţiště a místo hříchů. Setkává se zde s členem velerady, archivářem chrámu Zerachem, kterému říká, ţe zboří tento chrám a ve třech dnech ho postaví. Ten však jeho slova nepochopil. Jeţíš vstupuje do chrámu, kde znovu učí, ţehná lidem a zejména dětem, kterým prozrazuje podobenství o dvou synech a práci na vinici. Zachraňuje zde také nečistou ţenu před ukamenováním, uzdravuje sluhu římského hodnostáře Bethiuse pouhým slovem, navrací zrak ţebrákovi. Všechny tyto Jeţíšovy divy vyvolávají u veleknězů a zákoníků strach i hněv. V jejich myslích vyvstává potřeba se Jeţíše zbavit. Třetí díl filmu končí rozhovorem Jeţíše a Nikodéma z velerady, ve kterém Nikodém Jeţíše prosí, aby mu pomohl nalézt pravdu. Na to mu Jeţíš říká, ţe Bůh posílá syna kvůli spasení světa. Poslední část čtyřdílného filmu o Jeţíši z

Nazaretu se zabývá tím

nejdůleţitějším. Děj se zaměřuje na Jeţíšovo odsouzení, smrt a zmrtvýchvstání. 30

Velerada se po bouřlivé debatě dohodne, ţe Jeţíš musí být předveden před Kaifáše, aby se obhájil. Zerach se pak dohodne s Jidášem, který je k Jeţíši dovede. Při poslední večeři Jeţíš sděluje Petrovi, ţe ho třikrát zapře, to však Petr odmítá. Zároveň označí jednoho z apoštolů, který si s ním namáčí v misce, za zrádce. Neuvádí však jeho jméno. Nato se otáčí k Jidášovi a říká mu, aby to, co chce udělat, udělal rychle. Po večeři se odebírá do Getsemanské zahrady, kde se modlí a prosí Boha, ať od něj odvrátí tento hořký kalich, ale pouze jestli on chce. V tom jiţ přichází Jidáš a líbá Jeţíše. Ten je odvlečen před veleradu, označen za rouhače. Mezitím Petr Jeţíše skutečně třikrát zapírá. Veleknězové ho však nemohli odsoudit a proto se vydávají za Pilátem, který o tom nechce ani slyšet, ale nakonec svolí a s Jeţíšem se setká. Místodrţitel Pilát však nemá Jeţíše za co odsoudit, a tak ho nechá “jen zbičovat“. Pilát přesvědčen stále o Jeţíšově nevinně dal podle starého zvyku lidem na výběr, zda má o svátcích propustit vraha Barabáše a nebo nevinného Jeţíše. Podplacený dav se však doţaduje propuštění Barabáše a Jeţíše chce nechat ukřiţovat. Pilát se zalekne reakce radikalizovaného lidu a zároveň na nátlak velerady svoluje ke strašlivému rozsudku ukřiţování. Jeţíš je pak za posměchu lidí ukřiţován spolu se dvěma zločinci. Po slovech: „Otče, do tvých rukou poroučím svůj ţivot“ skonává na kříţi. Po Jeţíšově smrti dovoluje Pilát nejmenovanému bohatému muţi, aby Jeţíše pohřbil. Zerach má však obavu, aby se tělo neukradlo, a tak přemluví římského úředníka v době Pilátovy nepřítomnosti, aby se hrob hlídal. Druhý den se vydávají ţeny ke hrobu a potkávají muţe s mládencem u prázdného hrobu. Muţ jim říká, ať nehledají ţivého mezi mrtvými. Učedníci se mezitím ze strachu a bázně schovávali. Nato k nim přišla Marie Magdalská a řekla jim, ţe viděla Jeţíše u hrobu, který byl prázdný. Tomu uvěřili všichni apoštolé kromě jednoho. Čtvrtý díl a zároveň celý film končí emotivní řečí Jeţíše s apoštoly, kdy je nabádá, aby přijali ducha Svatého, chodili mezi lidi jako beránci mezi vlky a křtili je. V úplném závěru říká Jeţíš apoštolům: „Nemusíte se bát, neboť já budu s vámi po všechny dny, aţ do konce světa“. Děj celého filmu vychází z pramenů všech čtyř evangelií a několika apokryfních prvků. Vatikán pak tento film doporučuje jako pátý v pořadí na svém seznamu 45 doporučovaných filmů podporujících víru. Historická přesnost filmu byla konzultována s experty Vatikánu, londýnskou školou rabínů a školou koránu v Maroku.

31

Tento film je zároveň jedinou adaptací o Jeţíši, kterou Vatikán nejen schválil, ale také ji inicioval a aktivně se podílel na její realizaci.62

4.1.1. Franco Zeffirelli Narodil se ve Florencii 12. prosince 1923. V mládí studoval architekturu. Po válce se přestěhoval do Milána, kde se věnoval občasnému divadelnímu herectví. Ovšem pravou divadelní a reţisérskou školu mu poskytl aţ Luchino Visconti. Od roku 1950 působil jako divadelní reţisér, proslulý originálním pojetím her soudobých dramatiků a moderními inscenacemi klasických oper. Zeffirelliho pověst průbojného, talentovaného reţiséra se rozšířila nejen po celé Itálii, ale doneslo se jí také do Anglie. Tam se Zeffirelli záhy stává odborníkem na Shakespeara, kdyţ jeho inscenace Romeo a Julie zaznamenává na prknech londýnského divadla Old Vic velkolepý úspěch. Od 60. let začíná působit jako filmový reţisér, přesto však na divadlo nikdy nezanevřel. Od 70. let se začíná ve svých filmech věnovat náboţenské tématice. Jeho nejrozsáhlejším dílem se stal projekt pro italskou a anglickou televizi, vícedílný výpravný film Jeţíš Nazaretský. Toto dílo z let 1975-1977 bylo hvězdně obsazeno, velkolepě pojato a vyvolalo spokojenost i ve Vatikánu. I kdyţ se o této filmové sérii hovoří jako o zdlouhavé a nudné, dokázal reţisér jako nikdo jiný zobrazit všemoţné aspekty Jeţíšovi lidské osobnosti. V 80. letech se Zeffirelli snaţí o natáčení filmů bez náboţenských a divadelních motivů. Na tomto poli se mu ale jiţ tolik nedaří, a proto se vrací zpátky k divadelním počátkům. V nedávné době se o Zeffirellim hovořilo především v souvislosti s papeţem Benediktem XVI., který chtěl aby se tento reţisér stal vatikánským poradcem zodpovědným za „obranu víry“ v kinematografii. Mezi jeho slavné filmy patří například: Jana Eyrová, Cavalleria rusticana nebo Čaj s Mussolinim. I přes svůj pokročilý věk je Franco Zeffirelli jako reţisér stále na roztrhání.63

62

Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 16-2-2014]. Dostupný z www: . 63 Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 16-2-2014]. Dostupný z www: .

32

4.2. Popis děje filmu Umučení Krista (2004) Umučení Krista je něco málo přes 120 minut trvající film, který je zahalen do velice pochmurné atmosféry posledních Kristových hodin před jeho smrtí. Velký důraz je kladen na bití a mučení samotného Jeţíše, tečou zde potoky krve a místy se objevují aţ hororové scény. Děj filmu začíná v Getsemanské zahradě, kde Jeţíš rozmlouvá s Bohem o svém budoucím údělu. Je plný strachu a obav. Při rozmluvě je pokoušen satanem, který mu říká, ţe není moţné nést na svých bedrech všechny hříchy světa. V zahradě vidíme, jak Jeţíš nabádá své učedníky, aby se s ním modlili a bděli. Náhle se děj přesouvá do chrámu, kde velekněz dává měšec 30 stříbrných mincí Jidášovi za označení Jeţíše, ten se pak vydává s vojáky velekněze do zahrady a polibkem zrazuje Syna člověka. Vojáci se Jeţíše zmocňují. Apoštol Petr se ho snaţí bránit a jednomu vojákovi utne ucho. Kristus ho však pokárá a vojákovo zranění uzdraví. Následně je Jeţíš spoután a odvlečen v řetězech před veleradu. Cestou je surově bit a mučen. Před chrámem, kde sídlí velerada, je shromáţděn lid. Ten je zvědavý, jak všechno dopadne. Je zde přítomná i Jeţíšova matka Marie, které je nablízku jeden z apoštolů. Jeţíše v chrámu vyslýchají. Je obviněn z toho, ţe se nazývá synem Boţím a spolčuje se s démony skrze které uzdravuje lid. Po celou dobu výslechu se mu veleknězové a jejich stráţci smějí a bijí ho. Rada pak rozhoduje o Jeţíšově smrti. Následně apoštol Petr svého učitele třikrát zrazuje a se slzami v očích to oznamuje jeho matce Marii. Jidáš, který si uvědomil, co udělal, chce po Kaifášovi, aby Jeţíše propustil kvůli jeho nevině, a vrací mu 30 stříbrných. Uţ je však příliš pozdě. O Jeţíšově osudu je rozhodnuto, stejně jako o osudu Jidáše, který se v hluboké beznaději a marnosti za hradbami Jeruzaléma oběsí. Jeţíše přivádějí před Piláta. Jeho ţena Claudie ho prosí, aby toho člověka neodsuzoval, neboť je svatý. Pilát se ptá veleknězů, co tento muţ udělal. Po obviněních vznesených veleradou si s Jeţíšem promluví. Pak předstoupí před lid a velekněze a říká, ţe na něm ţádné viny neshledává, ale

ať ho soudí Herodes, kdyţ je to Galilejec. Ten ho však označí za blázna,

a ne zločince. Následuje rozmluva Piláta s Claudií, kdy jí její muţ říká, ţe pokud Jeţíše nepopraví, vyvolá to povstání a on se z tohoto bude muset zodpovídat. Navíc byl jiţ císařem dvakrát varován. Snaţí se však Jeţíše stále osvobodit, a proto dává lidu na výběr, zda chce, jak bývá kaţdým rokem o svátcích zvykem osvobodit jednoho ze zločinců, propustit vraha Barabáše, nebo nevinného Jeţíše. Lid volá po propuštění

33

Barabáše a Jeţíše chce nechat ukřiţovat. Toho se Pilát zalekne, ale dá Krista pouze zbičovat a poté ho chce znovu propustit. Veleknězové mu však vyhroţují, ţe pokud tak učiní, není přítel císaře. Nato si Pilát umyje ruce a svolí k jeho ukřiţování. Na Jeţíše je vloţen kříţ, za posměchu davu a bití od vojáků se vydává spolu s dalšími dvěma lotry za město, kde má být ukřiţován. Při své cestě s kříţem za město několikrát pod tíhou kříţe a bití padá, setkává se s matkou, mladá ţena mu otírá tvář od krve a nějaký muţ je donucen pomoci mu s kříţem, který se pro něj stává čím dál těţší. Za městem Jeţíše na zemi přibijí na kříţ a spolu s kříţem ho na lanech zvednou. Posměchu se neubrání ani na kříţi. Jeden z lotrů ho prosí, aby na něj pamatoval, aţ bude v Boţím království. Jeţíš ho ubezpečuje, ţe ještě dnes s ním bude v ráji. Ke kříţi přistupuje i Marie a jeden z učedníků, kterému Jeţíš říká: „To je tvoje matka“ a své matce: „To je tvůj syn.“ Následně dostane ţízeň a voják mu na bodci kopí podá houbu namočenou v octě. Po Jeţíšových slovech-dokonáno jest-propukne zemětřesení. Vojáci ostatním lotrům na kříţi zpřeráţí nohy a Jeţíšovi probodnou hruď. Z rány vytryskne voda a krev. Následkem zemětřesení je poškozen i Jeruzalémský chrám. Kdyţ se počasí uklidní, je mrtvý Jeţíš sňat z kříţe a poloţen do náruče své matky. Film končí scénou v hrobě, kdy nahý Jeţíš vstává a odchází pryč. Celý děj filmu je prostoupen retrospektivními událostmi z Jeţíšova ţivota, na které se postupně sám Jeţíš rozpomíná. Spatřit tak můţeme děj horského kázání, poslední večeři, slavnostní vjezd do Jeruzaléma, ale i záběry z Jeţíšova mládí a dětství. Ve filmu se mluví latinsky a aramejsky, můţeme tam také narazit na hebrejštinu. Jako nejkontroverznější snímek všech dob označil toto dílo Mel Gibsona časopis Entertainment Weekly. Při tvorbě filmu vycházel Gibbon ze čtyř evangelií a vizí blahořečené Anny Kateřiny Emerichové, které jsou popsány v knize: “Trpké umučení našeho pána Jeţíše Krista.“ Jde rovněţ o první film, kde se po boku Piláta objevuje jeho ţena Claudie, která byla mezi prvními nevěřícími, co v Jeţíše uvěřili. Mnoho lidí a herců, kteří se na tomto filmu podílelo, přestoupilo po jeho dokončení na katolickou víru.64

64

Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 18-2-2014]. Dostupný z www: .

34

4.2.1. Mel Gibson Narodil se jako jedno z jedenácti dětí v římsko-katolické rodině původem z Irska. Po vypuknutí války ve Vietnamu se přestěhoval z celou rodinou do Austrálie, protoţe rodina měla strach, ţe by musel narukovat do války. V Sydney navštěvoval katolickou střední školu. Po jejím dokončení přemýšlel, ţe se stane kuchařem nebo novinářem. Nakonec vystudoval Národní institut divadelního umění v Sydney, kam mu podala přihlášku jeho sestra, a stává se členem Jiţní australské divadelní společnosti, kde se objevuje v několika různých rolích klasických her jako Oidipus a Jindřich IV. V roce 1979 přišla jeho první velká filmová role futuristického válečníka “Mad

Max“.

Velký

úspěch

mu

přinesla

role

v úspěšné

sérii

s Dannym

Gloversem – Smrtonosná zbraň 1,2,3,4 (1987-1998). Mezi jeho další úspěšné počiny patří filmy jako Statečné srdce, Věčně mladý, Muţ bez tváře, Výkupné, Odplata, Po čem ţeny touţí a Patriot. Mel Gibson je sedminásobným otcem. S manţelkou Robyn Moore se oţenil v roce 1980.65

4.3. Popis děje filmu Umučení (2008) Tento dvoudílný film z produkce HBO je dílem reţiséra Michaela Offera. Film velice podrobně, barvitě a emotivně líčí děj od vjezdu Jeţíše do Jeruzaléma aţ po jeho vzkříšení a následné zjevení se učedníkům. Film trvá okolo 350 minut a na autentičnosti mu přidává jeho dokumentární nádech. Z děje filmu lze vyčíst, ţe se scénárista chtěl vydat při líčení Jeţíšových posledních dní malinko jinou cestou neţ ostatní tvůrci podobných filmů s tématikou Jeţíšova umučení. První díl filmu začíná scénou, kdy obchodník mající osla poznává Jeţíše Nazaretského a prodává mu ho za dvacet denárů. Dva učedníci odcházejí napřed, aby oznámili Jeruzalémskému lidu, ţe do jejich města vjede východní branou Jeţíš z Nazaretu. Apoštol Matouš, bývalý výběrčí daní, má obavu, ţe Jeţíšův příjezd bude přes probíhající ţidovský svátek Pesach označen veleknězi za pobuřující. Do města také přijíţdí římský prefekt Pilát Pontský se svými muţi. Při příjezdu Jeţíše do města ho vítají stovky lidí s olivovými ratolestmi. Mezitím má nejvyšší velekněz Kaifáš obavu 65

Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 18-2-2014]. Dostupný z www: .

35

z Jeţíšova příchodu a rozhoduje se tedy zdvojnásobit stráţ chrámu. Nechce totiţ, aby něco narušilo oslavu svátku Pesach. Po zaplacení chrámové daně přichází do chrámu Jeţíš. Zde vypouští holubici, kterou mu koupil učedník Jidáš. Pilát si nechává zavolat velekněze. Jednat s nimi ale musí venku před svým domem, protoţe je Říman, který je pro Ţidy nečistý, a ti proto na půdu Římanova pozemku nesmějí vstoupit. Jeţíš mezitím navštěvuje v Jeruzalémě nemocné a odpouští jim hříchy. Přitom káţe o svém Otci a Boţím království. Pilát se tedy setkává z veleknězi a ti mu předávají daně. Druhý den se po ulicích Jeruzaléma projíţdějí výběrčí daní a lupič jménem Jeţíš Barabáš jednoho z nich usmrcuje. Jeţíš, který znovu přichází do chrámu, je rozhořčen, kdyţ vidí, ţe v domě jeho Otce se obchoduje. Rozhazuje tedy obchodníkům jejich stánky. To vyvolá pozornost Kaifáše. Ten má stále strach, aby rebelství lidu nerozhněvalo Piláta, jenţ by proti němu zakročil. Pilát se dovídá o smrti svého výběrčího daní a rozhoduje, aby byl okamţitě nalezen viník. Ten je také římskými vojáky záhy dopaden. Večer, kdyţ je Jeţíš s učedníky, za ním přichází jeho matka Marie a vyčítá mu jeho chování v Jeruzalémském chrámě. Ten se jí ospravedlňuje a říká, ţe musí vyplnit Otcovu vůli. Jidáš se setkává s Kaifášem, jenţ po Jidášovi chce, aby ho informoval o všem, co Jeţíš zamýšlí, a zároveň mu prozrazuje, ţe si nemyslí o Jeţíšovi nic špatného. Pilát při odsuzování zajatců, vynáší rozsudek ukřiţování nad Jeţíšem Barabášem. Jeţíš u chrámu konverzuje s učedníky a předpovídá jeho zničení. To náhodou zaslechne Kaifášův sluha a spěchá mu to oznámit. Kdyţ se to Kaifáš dozví, rozčílí se. Učedníci se zatím bojí o svůj ţivot a chtějí se vrátit do Galileje. Jeţíš říká, ţe jim ublíţeno nebude, ale jemu, a prorokuje svoji smrt a vzkříšení. Kaifáš svolává na večer v době Pesachu radu velerady. Zde se pře s Josefem z Arimatie ohledně Jeţíšova osudu. Nakonec rozhoduje o Jeţíšově smrti, pokud neodvolá to, co káţe. Josef z Arimatie však tento Kaifášův rozsudek odmítá. Druhý díl začíná v domě, který byl Jeţíšem předurčen k večeři na oslavu svátku Pesach. Jidáš se ještě před touto večeří setkává s Kaifášem. Ten po něm chce, aby Jeţíše označil a za to mu slibuje odměnu. Jidáš se tomu zprvu brání, ale nakonec se podvolí Kaifášově vůli. Před večeří Jeţíš umyje apoštolům nohy a předpoví Petrovi, ţe ho třikrát zapře. Poté nabádá Jidáše, ať učiní, co má. Ten odchází. Po večeři se Jeţíš s učedníky vydává na Olivovou horu do Getsemanské zahrady, kde se modlí. Mezitím se Jidáš setkává s vojáky velerady. Dostává svou odměnu, kterou se zdráhá přijmout. Nato odvádí vojáky do zahrady, kde nalézá Jeţíše, kterého políbí. Na toto znamení se Jeţíše chápou vojáci, jeţ přišli s Jidášem. Pilátově ţeně 36

se zdá během noci

sen o Jeţíši a říká Pilátovi, ţe Judejec, který mu bude vydán, nesmí být odsouzen a zabit. Po svém zatčení je Jeţíš předveden před Kaifáše. Ten ho obviňuje z rouhání a falešných proroctví. Po své obhajobě před veleradou je Jeţíš uvrţen do vězení. Petr ho následně třikrát zapírá. Kaifáš se rozhodne jednat rychle. Chce, aby byl Jeţíš Pilátem obviněn co nejdříve kvůli strachu z povstání. Kaifáš ţádá Piláta, ať Jeţíše ukřiţuje. Pilát ho chce nechat propustit, ale Kaifáš nutí prefekta, aby Jeţíše nepropouštěl. Ten tedy dává lidu na výběr, zda chce propustit Jeţíše a nebo Jeţíše Barabáše. Lid si vybírá Jeţíše Barabáše. Pilát chce přesto nechat Jeţíše jen zbičovat. Kaifáš mu však říká, ţe pokud ho propustí, bude to znamenat jeho negativní postoj vůči císaři Tibériovi. Toho se Pilát zalekne a nechá Jeţíše odsoudit k smrti na kříţi. Aby naštval Pilát Kaifáše nechává Jeţíši na kříţ zhotovit tabulku, kde píše: „Jeţíš Nazaretský, král ţidovský.“ Jidáš neunese zradu svého učitele a oběsí se na laně v městské studni. Jeţíš s kříţem zatím postupuje městem směrem ke Golgotě, kde je spolu s dalšími dvěma lotry ukřiţován. Na kříţi pak dává Marii svého učedníka Jana za syna a Janovi Marii za matku. Zanedlouho poté Jeţíš umírá. Josef z Arimatie navštěvuje Piláta a prosí o vydání Jeţíšova těla pro jeho uctivý pohřeb. Pilát k tomu svoluje. Učedníci jsou bez svého učitele v rozpacích, pochybují, mají strach o svůj ţivot, a proto se ani neúčastní Jeţíšova pohřbu. Na druhý den jde k Jeţíšovu hrobu Marie Magdalská, ale nalézá ho prázdný. Řekne o tom učedníkům, kteří se na hrob běţí podívat. V něm nalézají pouze plátno a myslí si, ţe Jeţíšovo tělo bylo ukradeno. Marie Magdalská pak u hrobu potkává muţe, který jí říká, ţe zde Jeţíše nenajde. Marie to spěchá oznámit učedníkům. Dva učedníci, jeţ se vydali do Emauz, potkávají cestou muţe a při společné večeři v hostinci poznávají, ţe je to Jeţíš. Jeţíš se také zjevuje ostatním učedníkům a nabádá je, aby se nebáli. Druhý díl a zároveň celý film končí trojí otázkou Jeţíše na Šimona Petra, zda ho miluje. Po Petrově kladné odpovědi mu Jeţíš sděluje, ţe bude pastýřem jeho ovcí.

4.3.1. Michael Offer Michael Offer je australský filmový a televizní reţisér. Je zároveň absolventem australské filmové a rozhlasové školy. Je reţisérem mnoha seriálů a filmů nejen ve své zemi, ale také v Anglii a Spojených státech amerických. Mezi jeho známá díla patří

37

například seriály Vodní krysy, Ztracený svět a filmy Umučení, Mojţíš Jones nebo McLeodovy dcery.66

4.4. Vybrané sekvence z filmů Sekvence 1) film: Umučení Krista, časový úsek: 00:00:30 – 00:03:14, 00:04:26 – 00:08:51. Je ponurá noc v Getsemanské zahradě, kde vidíme stát postavu Jeţíše, který se třese a poté odchází ke svým učedníkům, kteří spí opřeni o strom. Jeţíš je viditelně otřesen a z jeho tváře lze vyčíst strach. Přistupuje ke spícím učedníkům s hlavou v dlaních. JEŢÍŠ: „Petře.“ Petr se probudí a s ním i další dva učedníci. Všichni tři učedníci napjatě sledují Jeţíše. JEŢÍŠ: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?“ UČEDNÍK: „Mistře, co se ti stalo?“ JAN: „Mám zavolat ostatní, Pane?“ JEŢÍŠ: „Ne Jane! Nechci, aby mě takto viděli.“ UČEDNÍK: „Jsi v nebezpečí? Máme utéci, Mistře?“ JEŢÍŠ: „Zůstaňte tu. Bděte, modlete se.“ Jeţíš odchází od učedníků, kteří nechápou, co se děje, a sledují Jeţíše zpovzdálí. JAN: „Co se mu stalo?“ PETR: „Zdá se, ţe má strach. Při večeři mluvil o nebezpečí, zmínil se i o zradě a…“ Učedníci přichází o něco blíţe k Jeţíšovi a pozorují ho. Ten pokleká na zem a hledí směrem k nebi. JEŢÍŠ: „Vyslyš mě, Otče. Povstaň a zachraň mně. Vyvleč mě z té sítě, jeţ mi nastraţili.“ Na scéně se objevuje satan, který se snaţí Jeţíše pokoušet. SATAN: „Skutečně jsi přesvědčen o tom, ţe jeden člověk dokáţe unést celé to břímě hříchu?“ JEŢÍŠ: „Hospodine, utíkám se k tobě. V tebe věřím. Ty jsi moje útočiště.“

66

Wikipedia-The free encyclopedia [online]. c2001, poslední revize 6. 12. 2012 [cit. 24-2-2014]. Dostupný z www: .

38

SATAN: „Říkám ti, ţe toto břímě nedokáţe nikdo unést. Je příliš těţké. Cena za záchranu jejich duší je příliš vysoká. Nikdo. Nikdy. Ne. Nikdy.“ JEŢÍŠ: „Otče, u tebe je všechno moţné. Chceš-li, odejmi tento kalich ode mne. Ale ne má, nýbrţ tvá vůle se staň.“ Poté Jeţíš zavře oči a znovu padá k zemi. Satan ho pozoruje. SATAN: „Kdo je tvůj Otec? A kdo jsi ty?“ Jeţíš leţí na zemi. Satan vypouští hada, který se plazí k Jeţíši a omotává se mu kolem rukou. Náhle Jeţíš vstane a před satanovými zraky hada zašlápne. Sekvence 2) film: Umučení Krista, časový úsek: 00:03:15 – 00:04:25, 00:09:02 – 00:10:55. Jidáš, jeden z dvanácti učedníků Jeţíše, stojí v chrámě před veleknězem Kaifášem, celou veleradou a jejich vojáky. Jidáš vypadá vystrašeně. Kaifáš jej pozoruje. KAIFÁŠ: „Třicet. Třicet, Jidáši. Zněla tak dohoda mezi námi dvěma?“ JIDÁŠ: „Ano.“ Jeden z veleknězů vytáhne měšec a hází jej Jidášovi. Ten ho chytá, ale velice neobratně. Měšec se rozváţe a mince se vysypou na zem. Jidáš je začne rychle schraňovat a zároveň se dívá kolem sebe, jako by měl strach, ţe ho někdo sleduje. Mezitím Kaifáš s dalšími

veleknězi

odchází.

Za

Jidášem

přicházejí

vojáci

velerady.

Hledí

na Jidáše, jak sbírá mince ze země. VOJÁK: „Kde? Kde je?“ Za Jeţíšem do Getsemanské zahrady přicházejí, za světel pochodní, vojáci velerady společně s Jidášem. Přicházejí aţ před Jeţíše. Celé toto dění pozorují zblízka i Jeţíšovi učedníci. JEŢÍŠ: „Koho hledáte?“ VOJÁK: „Jeţíše Nazaretského.“ JEŢÍŠ: „To jsem já!“ Jidáš se snaţí uprchnout, ale vojáci mu v tom zbraňují a vrhají ho zpátky před Jeţíše. Jidáše sledují s údivem i tři Jeţíšovi učedníci, kteří s ním jsou v zahradě. Jidáš přistoupí k Jeţíši a pohledne mu do tváře. JIDÁŠ: „Buď zdráv, Mistře.“ Po těchto slovech políbí Jidáš Jeţíše na tvář. JEŢÍŠ: „Políbením zrazuješ syna člověka? Po těchto Jeţíšových slovech se vojáci velerady chopí Jeţíše. 39

Sekvence 3) film: Umučení Krista, časový úsek: 00:27:57 – 00:30:23. U Jeruzalémského chrámu vojáci velerady a lidé bijí Jeţíše, plivají na něj a posmívají se mu. Vše to zdálky pozoruje Jeţíšův učedník Petr, který se snaţí z tohoto místa přes rozvášněný dav uprchnout. Je však zastaven jedním muţem v davu. MUŢ: „Neviděl jsem tě ve společnosti toho Galilejce? Ano! Jsi jeden z jeho učeníků! Poznávám tě!“ Muţ drţí vystrašeného Petra za límec jeho pláště. Petrovi oči jsou neustále upřeny na Jeţíše, kterému je ubliţováno. PETR: „Buď zticha! Nikdy jsem se s ním nesetkal. Neznám ho.“ DRUHÝ MUŢ: „Ty jsi Petr. Jeden z Jeţíšových učedníků.“ PETR: „Neznám toho člověka! Mýlíte se!“ Petr se stále snaţí vytrhnout z rozbouřeného davu a utéct. Zastavuje ho však jedna ţena. ŢENA: „Tebe uţ jsem viděla! Zadrţte ho! Je to jeden z nich!“ PETR: „To se mýlíš! Přísahám, ţe toho člověka neznám. Nikdy jsem ho neviděl.“ Pohledy tupeného Jeţíše u chrámu a utíkajícího Petra se protnou. V tom si Petr vzpomene na svá slova, která nedávno Jeţíši řekl. PETR: „Ať půjdeš kamkoliv, Pane, já půjdu s tebou. Do vězení i na smrt. JEŢÍŠ: „Amen, pravím ti, dřív neţ kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ Po této vzpomínce se Petr rozpláče a utíká pryč z davu. Zastavuje ho Jan, se kterým je i Jeţíšova matka Marie a ještě další ţena. JAN: „Petře.“ Petr poklekne před Marii, se slzami v očích a pláče. PETR: „Ne, ne …. Zklamal jsem! Zapřel jsem ho, matko. Třikrát jsem ho zapřel.“ Pak Petr uteče pryč. Sekvence 4) film: Umučení Krista, časový úsek: 00:39:30 – 00:41:15. Pilát si nechává Jeţíše spoutaného v řetězech přivést k sobě, aby si s ním mohl důvěrně promluvit o obviněních, jeţ proti němu byla vznesena. Zároveň posílá pryč svou stráţ. PILÁT: „Jděte!“ Jeţíš je tak před Pilátem téměř sám. Kromě něj a místodrţícího Piláta se zde ještě nacházejí Pilátův osobní stráţce a sluha, který mu podává nalitou číši. Ten si číši bere a nabízí ji Jeţíšovi. 40

PILÁT: „Napij se!“ Jeţíš na Pilátovu nabídku nereaguje a jen místodrţícího pozoruje. Ten Jeţíše obchází a prohlíţí si ho. PILÁT: „Ty jsi král ţidovský?“ JEŢÍŠ: „Ptáš se sám od sebe? Nebo se mě ptáš proto, ţe ti to o mně řekli jiní?“ PILÁT: „Proč bych se tě na to ptal sám? Jsem snad Ţid? Tví veleknězové a tvůj vlastní národ mi tě vydali. Chtějí, abych tě nechal popravit. Proč? Co jsi udělal? Jsi král?“ JEŢÍŠ: „Moje království není z tohoto světa. Myslíš, ţe jinak by mí stoupenci dopustili, abych ti byl vydán?“ PILÁT: „Takţe jsi král?“ JEŢÍŠ: „Proto jsem se narodil. Abych vydal svědectví pravdě. Kaţdý, kdo slyší pravdu, slyší můj hlas.“ PILÁT: „Pravda! Co je pravda?“ Sekvence 5) film: Umučení Krista, časový úsek: 01:39:16 – 01:42:00. Jeţíš je ukřiţovaný na kříţi. Lid shromáţděný pod kříţem ho sleduje a zesměšňuje ho. Kolem kříţe prochází jeden z veleknězů a hledí na Jeţíše. VELEKNĚZ: „Říkal jsi, ţe dokáţeš zbořit chrám a ve třech dnech ho postavit, a zatím ani nedokáţeš sestoupit z kříţe (mluví k Jeţíši). Jestli je to Mesiáš, ať tedy sestoupí z kříţe, abychom to viděli a uvěřili (mluví k lidem).“ Někteří z lidí a velekněţí se Jeţíši znovu smějí a pokřikují na něj. Jeţíš zvedá hlavu k nebi. JEŢÍŠ: „Otče, odpusť jim, nevědí, co činí.“ Velekněz stojící pod kříţem na tato Jeţíšova slova nereaguje. Lotr, který je ukřiţován spolu s Jeţíšem, shlíţí z kříţe na velekněze a nabádá ho. LOTR: „Poslouchej, on se za tebe modlí.“ Pak se tento lotr obrací na toho druhého, který je rovněţ ukřiţován spolu s nimi. LOTR: „My si to zasluhujeme, Gesmasi, ale on ne (mluví k druhému lotrovi). Zhřešil jsem a můj trest je spravedlivý. Budeš v právu, kdyţ mne odsoudíš. Prosím tě, abys na mne pamatoval, aţ přijdeš do svého království (mluví k Jeţíši).“ JEŢÍŠ: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

41

Na tato slova se ten lotr, který prosí Jeţíše o odpuštění, rozpláče. Druhý lotr, kdyţ toto uslyší, se strašivě rozesměje, ale ne na dlouho. Přiletí k němu totiţ pták a vyklove mu oko. Sekvence 6) film: Ježíš Nazaretský (díl 3-4), časový úsek: 01:11:35 – 01:16:23. Jeruzalémský lid pronásleduje nečistou ţenu a působí tím velký rozruch, který zaznamenávají i někteří z Jeţíšových učedníků a kněţí. KNĚZ: „Co se stalo?“ ČLOVĚK Z DAVU: „Zhřešila, má těţký hřích! Cizoloţila! Mojţíš nám přikázal v zákoně za takovéto jednání ukamenovat.“ KNĚZ: „Zaveďte ji k učiteli.“ Dav se rozběhne a zuřivě nahání ţenu k hradbám, aby ji mohl ukamenovat. Ţena se dotkne hradeb a padá na kolena k zemi. Lidé, co ji sledovali a pronásledovali, si berou do ruky kámen a jsou připraveni ji kamenovat. Opodál sedí u hradeb Jeţíš a kreslí si do písku. Vyruší ho jeden z kněţí. KNĚZ: „Učiteli, co mám dělat? Tato ţena je obţalovaná z cizoloţství. Měli bychom ji potrestat, jak káţe zákon? Co ty na to?“ KNĚZ 2: „Odpověz, učiteli, chceme slyšet tvůj názor!“ KNĚZ: „Pověz nám, není správné, kdyţ ji zabijeme?“ JEŢÍŠ: „Nechť ten, kdo je bez hříchu, po ní první hodí kamenem.“ Na tato Jeţíšova slova pohlédnou učedníci na kněze, kteří jsou v údivu. Lidé z davu, kteří mají v ruce kámen a chystali se ţenu kamenovat ho zahazují, odcházejí pryč. Ţena stále klečí u hradeb. Jeţíš vstává a přichází k ní. JEŢÍŠ: „A kde jsou ţalobci? Je tu někdo, kdo tě odsoudil?“ ŢENA: „Ne, nikdo, Pane.“ JEŢÍŠ: „Ani já tě neodsuzuji. Běţ a jiţ víc nehřeš!“ Po těchto Jeţíšových slovech se ţena zahaluje, chvíli se dívá na Jeţíše a pak s bázní a studem odchází. Jeţíš se na ni při jejím odchodu stále upřeně dívá. Sekvence 7) film: Ježíš Nazaretský (díl 3-4), časový úsek: 02:04:00 – 02:09:00. Jeţíš je předveden před veleradu. Má spoutané ruce a je postaven před Kaifáše. VELEKNĚZ 1: „Druhové, utište se, ticho!“ VELEKNĚZ 2: „Oni ho svázali jako nějakého lumpa, to jsi neměl dovolit!“

42

KAIFÁŠ: „Jeţíši, nechceme tě soudit, jako ty, kteří páchají zločiny. Přivedli tě, abys tomuto shromáţdění objasnil, co je podstatou tvého učení. Jak máme chápat, co káţeš ty a tvoji učedníci po celé Judeji.“ JEŢÍŠ: „Kázal jsem otevřeně. Na veřejných místech. Učil jsem v synagogách i chrámě, nic jsem neříkal tajně. Tedy, proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří mě slyšeli. Ti ať o mně svědčí.“ VELEKNĚZ 3: „Kaifáši, i já jsem ho slyšel a nezdá se, ţe by se ve svém učení rozcházel se základními principy naší víry.“ VELEKNĚZ 4: „Učiteli, povídal jsi několik věcí, které jsou pro nás nepochopitelné.“ VELEKNĚZ 5: „Uvedu příklad. Mám pár svědků, kteří slyšeli, ţe by jsi mohl zbořit chrám a znovu jej postavit za tři dny.“ NIKODÉM: „Není moţné, aby někdo postavil chrám za tři dny. Kdyţ pouţil tato slova, jistě to myslel symbolicky.“ Velekněţí se začínají dohadovat, zda Jeţíš řekl, ţe chrám postaví za tři nebo dva dny. Také se znepokojují, ţe Jeţíš způsobí svým učením nepokoje a tím poskytne Římanům záminku k útoku. Slovo si bere Josef z Arimatie, který hovoří o mnoha obětech z řad Ţidů, jeţ padli do rukou Římanů, a nechce dovolit, aby v jejich rukou skončil další ţivot, ten Jeţíšův. Velerada je očividně rozdělena na dva tábory. Jeţíš a Kaifáš jen mlčky sledují diskuzi velekněţích. Pak se Kaifáš zadívá na Jeţíše. KAIFÁŠ: „Mlčíš. Mluví se o tobě, ţe se prohlašuješ za Boţího syna! Proto se tě ptám a zapřísahávám tě při ţivém Bohu. Pověz nám, jsi ty mesiáš, syn poţehnaného?“ Kaifáš na Jeţíše ukazuje prstem a ve tváři má výraz hněvu. Jeţíš se na něj dlouze dívá. JEŢÍŠ: „Já jsem!“ Velekněţí jsou rozhořčení, někteří jsou v údivu. Kaifáš se tváří velmi uraţeně. JEŢÍŠ: „A pravím vám, ţe syna člověka uvidíte sedět po pravici Boţí moci.“ KAIFÁŠ: „Náš Bůh a Pán je jeden!“ Po těchto slovech Kaifáš trhá svůj plášť. ZERACH: „Soud skončil. Postavíme tě před prokurátora Pontia Piláta, ale on jenom potvrdí náš rozsudek. Potrestá tě podle práva.“ Jeţíše následně odvádí pryč od velerady. Během jeho odvodu z chrámu lidé křičí, ať jej ukamenují, zabijí, ţe je to rouhač.

43

Sekvence 8) film: Ježíš Nazaretský (díl 3-4), časový úsek: 02:26:25 – 02:32:38. Pilát si po rozmluvě se zbičovaným Jeţíšem k sobě volá svého pobočníka. PILÁT: „Quintiliusi, ještě platí ten starý zvyk, ţe k velikonočním svátkům můţe prokurátor propustit jednoho vězně a na znak milosti odpustit trest smrti?“ QUINTILIUS: „Ano. Ten zvyk stále platí.“ PILÁT: „Přichází v úvahu dva.“ QUINTILIUS: „Barabáš…“ PILÁT: „… a Jeţíš. Tak ať rozhodne lid.“ Pilát přichází k Zerachovi, který sledoval hovor obou Římanů z povzdálí. PILÁT: „Uţ jsem rozhodl, ať si vybere lid.“ QUINTILIUS: „Počkejte s ním venku. Bude potřeba přivést i Barabáše.“ Před Pilátovým domem jsou shromáţděny davy lidí. Sluţebníci velekněţí nabádají a podplácí lid, aby provolávali při dotazu na propuštění Barabášovo jméno. Přitom Barabáše proklamují jako hrdinu. Za zvuku famfár přichází Pilát na balkón před lid a sedá si do křesla. Quintilius pozvednutím rukou utišuje lid. PILÁT: „Na znamení své dobré vůle a laskavosti náš boţský císař rozhodl, ţe k vaší velké noci jeden vězeň odsouzený na smrt můţe podle starého zvyku dostat svobodu. Jsou tu dva vězni. První Jeţíš Nazaretský je obviněn ze zrady, protoţe se prohlašoval za ţidovského krále.“ Jeţíš vstupuje na balkón před lid. Je zbičovaný a na hlavě má trnovou korunu. V davu ho uvidí i jeho matka Marie, která je z toho, jak Jeţíš vypadá, v šoku. PILÁT: „Druhý Barabáš. Byl odsouzený za vzpouru a zabití římského stráţníka.“ Lid začíná křičet, ţe Barabáš je jejich člověk a ať ho Pilát propustí. Jeţíše naproti tomu propustit nechtějí, chtějí ho ukřiţovat. PILÁT: „Kterého z těchto dvou mám propustit? Jeţíše Nazaretského, který se prohlásil králem ţidů, a nebo Barabáše?“ Lid bouřlivě volá po propuštění Barabáše a zároveň fanaticky prahne po Jeţíšově ukřiţování. Pilát je reakcí lidu zaskočen, stejně jako Quintilius. QUINTILIUS: „Piláte, nesmíš propustit Barabáše, vţdyť je to vrah a nepřítel Říma!“ PILÁT: „Je třeba zváţit, kdo je větší nepřítel.“ Pilát tiší rozběsněné davy lidí pozvednutím rukou. PILÁT: „Nechť je napsáno, ţe Jeţíš Nazaretský se prohlásil ţidovským králem. Rozsudek zní: Ukřiţovat ho!“

44

Sekvence 9) film: Ježíš Nazaretský (díl 3-4), časový úsek: 02:53:18 – 02:55:37. Dvě ţeny společně s Marií Magdalskou kráčejí k Jeţíšovu hrobu, kdyţ je zastavuje římská hlídka, která střeţí tuto oblast. HLÍDAČ: „Hej! Stůjte! Kdo jste? Kam jdete?“ MARIE MAGDALSKÁ: „Jsme rodina Jeţíše Nazaretského, který tu leţí.“ HLÍDAČ: „A co chcete?“ MARIE MAGDALSKÁ: „Jdeme ke hrobu.“ HLÍDAČ: „Na co?“ MARIE MAGDALSKÁ: „Tady mám vonnou mast, tady je plátno, do kterého zavineme Tělo. Takové jsou naše zvyky.“ HLÍDAČ: „Proč jste tak neučinily, kdyţ ho přinesli?“ ŢENA 2: „Protoţe byl Sabat a nedalo se nic koupit.“ Hlídač nakonec ţeny ke hrobu pouští, ale volá si na pomoc ještě další dva stráţné, protoţe před hrobem je kámen a musí se nejprve odvalit. Hlídač a stráţci jdou napřed. Ţeny kráčí za nimi. Po cestě k Jeţíšově hrobu spatří ţeny dvě zahalené postavy. Jednoho mládence a muţe. MUŢ: „Kam jdete? Proč hledáte ţivého mezi mrtvými? Jeţíš tu není!“ Ţeny přicházejí ke hrobu a vidí, jak římský hlídač vynáší z hrobu kus plátna. Kámen je dávno odvalen. Hrob je prázdný. Vojáci tedy spěchají tuto zprávu o prázdném hrobu oznámit nadřízenému. Ţeny si prohlíţí okolí hrobky, berou do ruky plátno, které vynesl hlídač z hrobky. MARIE MAGDALSKÁ: „Jeţíš tu není!“ Nato ţeny spěchají zpátky směrem k Jeruzalému, ale cestou zpět se jiţ nesetkávají s mládencem a muţem, které potkaly cestou ke hrobu. Jsou pryč. Sekvence 10) film: Ježíš Nazaretský (díl 3-4), časový úsek: 02:55:54 – 03:01:30. Učedník Filip přichází do obydlí, kde se schovávají další Jeţíšovi učedníci. Majíce strach o svůj ţivot se Filipa vyptávají, zda-li ho nikdo nesledoval, protoţe chrámová stráţ a římští ţoldnéři je hledají. Učedníci se shodují, ţe je to v Jeruzalémě nebezpečné a řeší svojí budoucí situaci. JAN: „Petře! Petře! Pověz, co uděláme.“ PETR: „Musíme udělat to, co po nás chtěl učitel.“ UČEDNÍK 1: „Učitel je mrtvý, Petře.“

45

Najednou se ozývá klepání na dveře. Učedníci mají strach, ţe Filipa někdo opravdu sledoval. Petr jde otevřít dveře. Vchází Marie Magdalská a zdraví se s Petrem. MARIE MAGDALSKÁ: „Poslyšte! Já jsem ho viděla!“ UČEDNÍCI: „Koho?“ MARIE MAGDALSKÁ: „Učitele!“ UČEDNÍCI: „Viděla jsi ho?“ MARIE MAGDALSKÁ: „Vstal z mrtvých!“ Petr chytá Marii Magdalskou a přivádí jí blíţe k učedníkům. MARIE MAGDALSKÁ: „Já jsem ho viděla! Dnes ráno jsme šly ke hrobu. Byl tam jeden muţ a i mládenec. Ten muţ mi řekl, ať nehledám ţivého mezi mrtvými, ţe tu Jeţíš uţ není. Přišly jsme na místo a našly odvalený kámen a plátno. Hrob byl prázdný. Hledaly jsme ho v okolí, ale nebyl tam.“ UČEDNÍK 1: „Říkáš, ţe učitelovo tělo tam nebylo?“ UČEDNÍK 2: „Ţe by ho ukradli?“ MARIE MAGDALSKÁ: „To není konec. Kdyţ jsme odcházely od hrobu, byl tam další muţ. Kdyţ viděl, jak jsem zarmoucená, zeptal se mne, proč naříkám, a oslovil mě jménem Marie, Marie! A tehdy jsem pochopila, ţe je to Jeţíš. Klekla jsem si před ním a chtěla ho zadrţet, ale on mi řekl, ať ho nedrţím, protoţe ještě nevystoupil k Otci. Pak mi řekl, ať jdu k jeho bratřím a řeknu jim.“ Učedníci se na Marii Magdalskou dívají s nedůvěrou, ale zároveň s údivem. MARIE MAGDALSKÁ: „Vy mi nevěříte? Říkám vám, ţe jsem ho viděla. Byl to on, náš Pán!“ JAN: „Marie, Marie!“ MARIE MAGDALSKÁ: „Jane! Ó Jane, ani ty mi nevěříš? Ani ty.“ JAN: „Marie. Jsi unavená, odpočiň si. Běţ domů.“ MARIE MAGDALSKÁ: „Viděla jsem ho, Jane, viděla!“ UČEDNÍK 3: „Ţeny si vymýšlejí.“ MARIE MAGDALSKÁ: „Vymýšlím si? Vymyslela jsem si snad jeho smrt? Viděla jsem, jak umírá, stála jsem tam a plakala mu u nohou. Řekněte, proč by se mi neobjevil? Vstal z mrtvých. Poslal mě za vámi a já ho poslechla!“ 46

Poté Marie Magdalská odchází a nastává hádka mezi učedníky, kdo z nich Marii Magdalské věří. Sekvence 11) film: Umučení (díl 1), časový úsek: 00:01:11 – 00:02:47, 00:04:07 – 00:04:34, 00:11:00 – 00:12:07. Jeţíš s učedníky je blízko Jeruzaléma. Najednou potkávají dva poutníky s osly, kteří cestují na jarní svátky do Jeruzaléma. Poutníci jsou na cestě jiţ dva dny a v noci projeli kolem Piláta a jeho vojska. Učedníci poutníkovi říkají, ţe jsou na cestě jiţ dva roky a putují z Galileje. Jeţíš si hladí poutníkovo oslátko. JEŢÍŠ: „Potřebuji osla.“ POUTNÍK: „Jeruzalém není daleko.“ JAKUB: „Proto ne.“ PETR: „Oslátko.“ POUTNÍK: „Oslátko není na prodej, ale do chovu.“ JEŢÍŠ: „Jidáši!“ JIDÁŠ: „Rabi!“ JEŢÍŠ: „Dej tomu muţi, oč poţádá.“ POUTNÍK: „Váţně? Deset! Ne, dvacet! Dvacet denárů!“ Poutník si udiveně prohlédne Jeţíše. POUTNÍK: „Já vím, kdo jsi. Jsi Jeţíš Nazaretský!“ JEŢÍŠ: „Co o něm víš?“ POUTNÍK: „Lidi říkají, ţe je našim vysněným vůdcem, ţe porazí Římany.“ JEŢÍŠ: „Vypadá tohle jako armáda, kromě Jana a Jakuba?“ Poutník se otáčí a prohlíţí si Jeţíše a učedníky. POUTNÍK: „Kdyţ ne on, tak kdo jsi?“ Jeţíš s učedníky pokračují v cestě k Jeruzalému. Jeden z učedníků se diví, k čemu potřebuje Jeţíš osla. JEŢÍŠ: „Ne kaţdý přečetl tolik knih jako ty Matouši.“ NĚKDO Z UČEDNÍKŮ: „Významní lidé ano!“ PETR: „Prorok Zachariáš pravil: ´Ó dcero jeruzalémská tvůj král se blíţí vítězný, ale pokorný. Přijíţdí do města na oslátku.´ “ JEŢÍŠ: „Jane, někteří naši lidé jsou uţ ve městě. Běţ napřed a oznam, ţe přicházím východní branou.“ PETR: „Sláva Boţí vstupuje do domu od brány obrácené k východu.“ 47

Jeţíš usedá na oslátko. Za doprovodu svých učedníků přijíţdí k Jeruzalémské východní bráně. Stovky lidí ho vítají olivovými ratolestmi. S Jeţíšem jde i Marie Magdalská. MARIE MAGDALSKÁ: „Nevstoupíme jinou branou?“ JEŢÍŠ: „Ne, brána je důleţitá. Můj otec mě nikdy neopustí.“ Po těchto slovech Jeţíš projíţdí východní branou, skrze vítající dav, do Jeruzaléma. Lidé se Jeţíše dotýkají, plácají ho po ramenou, dotýkají se ho. Dívky z městských hradeb na něj sypou květy. Sekvence 12) film: Umučení (díl 2), časový úsek: 00:06:30 – 00:07:37. Jeţíš je večer s učedníky v domě, který byl jím určen jako ten, kde společnou večeří oslaví svátek Pesach. Bere do rukou dva talíře z pálené hlíny, na kterých je na kousky nalámaný nekvašený chléb. Jeden talíř posílá na pravou stranu a druhý na levou. JEŢÍŠ: „Vezměte a jezte.“ Učedníci si posílají talíře s nekvašeným chlebem. Kaţdý učedník si vezme kousek chleba a pošle talíř dalšímu učedníkovi. JEŢÍŠ: „Toto je moje tělo, které za vás obětuji.“ Učedníci se nechápavě dívají na Jeţíše. JEŢÍŠ: „No tak, jezte!“ PETR: „Nerozumím.“ JEŢÍŠ: „Toto je mé tělo, jezte.“ Učedníci snědí chléb podaný Jeţíšem. Nyní Jeţíš bere do rukou zelený kalich a nalévá do něj víno. JEŢÍŠ: „Toto víno je má krev, která bude prolita za uzdravení mnohých. Vezměte kalich a pijte.“ Jeţíš posílá kalich učedníkům. Ti jej berou a postupně z něj kaţdý pije. JEŢÍŠ: „To bude vaše svátost. Odcházím, ale tím mne navrátíte.“ Sekvence 13) film: Umučení (díl 2), časový úsek: 00:10:15 – 00:11:47, 00:13:45 – 00:17:30. Jeţíš přichází s Petrem, Janem a Jakubem do Getsemanské zahrady na Olivovou horu

za Jeruzalémem. Náhle se zastavuje, vypadá vystrašeně, v rozpacích. Otáčí

se na učedníky. JEŢÍŠ: „Počkejte chvíli tady.“ 48

JAKUB: „Copak je?“ JEŢÍŠ: „Já cítil jsem mír, ale teď...“ JAN: „Můţeme jít dál, ráno můţeme být na cestě do Galileje.“ JEŢÍŠ: „Vím, já vím. Měl jsem tak málo času.“ JAN: „Nikdo nás nezastaví.“ JEŢÍŠ: „Musím se modlit. Musím se odhodlat. Je to tak?“ Jeţíš se dívá na Petra, ten mu pokládá ruku na rameno a dívá se mu přímo do očí. JEŢÍŠ: „Bděte se mnou!“ Po těchto slovech se Jeţíš od svých učedníků vzdaluje. Přichází ke stromu v zahradě, chytá se jedné z jeho větví a zároveň padá na kolena k zemi. V jeho tváři lze rozpoznat strach. JEŢÍŠ: „Otče! Otče! Není jiné cesty? Má duše chce naplnit tvou vůli, ale jsem slabý. Můţeš mi ulevit od bolesti. Jsem tvůj jediný syn! Odpustil bys mi, kdybych odmítl? Chceš, abych splnil tvou vůli, ale nic mi nedáváš, ţádné znamení, mlčíš! Promluv! Sejmi ze mne prosím to břímě.“ Jeţíš se zvedá a jde za učedníky, kteří spí. Prudce probudí Petra. JEŢÍŠ: „Říkal jsem, abyste nade mnou bděli!“ PETR: „Hlídal jsem!“ JEŢÍŠ: „Nemůţete nade mnou hodinu bdít?“ JAN: „Odpusť nám, všichni jsem unavení.“ Jeţíš se na Jana dlouze zadívá. Pak odchází znovu na to místo, kde se před chvílí modlil, a lehá si na zem. JEŢÍŠ: „Vrátím se sem mezi tyhle stromy nebo je konec? Čeká mě věčná tma? Necháváš na mně, abych si zvolil cestu? Otče! Dej mi sílu, ať konám tvou vůli. Pomoc mi být tvým světlem na zemi.“ Jeţíš leţí v Getsemanské zahradě a dlouze se dívá do země. Sekvence 14) film: Umučení (díl 2), časový úsek: 00:45:20 – 00:48:17, 00:52:20 – 00:56:10. Jeţíš za doprovodu vojáků přichází s trámem na ramenou (horní část kříţe) na Golgotu. Síly ho jiţ zcela opouštějí. Na Golgotě jsou ukřiţovaní také oba lotři, kteří Jeţíše sledují. Vojáci z Jeţíše sundávají trám, zdvihají ho ze země a trhají z něho spodní šat. Jeden z vojáků namáčí hadr do nádoby a přikládá ji Jeţíši k ústům. VOJÁK: „Věř mi! Je to snazší, kdyţ se opiješ.“ 49

JEŢÍŠ: „Ne!“ VOJÁK : „Všichni si zavdají.“ JEŢÍŠ: „Ne! Nepodstoupím to opilý.“ VOJÁK: „Ještě o to budeš prosit!“ Vojáci shazují Jeţíše na zem. Ten se v kleče chytá trámu, který si přinesl na Golgotu. JEŢÍŠ: „Otče! Odevzdávám se ti! Odevzdávám se tobě!“ Vojáci Jeţíše chytají, otáčejí a pokládají ho na trám, kde jej přibíjejí. Jeţíš v bolestech hlasitě sténá. VOJÁK: „Zvedněte ho!“ Vojáci zvedají Jeţíše i s kříţem ze země. Jeţíš stále trpí bolestí a sténá. Vojáci se na něj dívají. VOJÁK: „Já ti to říkal, Synu Boţí.“ Ke kříţi přibíhá spolu s učedníkem Janem a Marii Magdalskou Jeţíšova matka Marie. Ta Jeţíši na kříţi líbá zkrvavené nohy. Jeţíš si ji prohlíţí z kříţe. JEŢÍŠ: „Jene! Postaráš se o ni? Jako o vlastní matku?“ JAN: „Ovšem.“ JEŢÍŠ: „Matko! Toto je tvůj syn! Milujte se!“ VOJÁK: „Musíme mu zlámat nohy.“ JAN: „Coţe?“ VOJÁK: „Takhle neumře před setměním. Tím se to urychlí.“ Voják si bere ţebřík, opírá ho o kříţ a vylézá nahoru k Jeţíšovi. Chytá ho za tvář a prohlíţí si jej. JEŢÍŠ: „Nech mě, uţ ne! MARIE: „Přestaňte! Dost!“ JEŢÍŠ: „Boţe! Proč jsi mě opustil?!“ MARIE: „Ne! Jeţíši! Ne!“ VOJÁK: „Dodělává.“ Voják slézá ze ţebříku a sundává ho z kříţe. Na Golgotu přibíhá Josef z Arimatie se svými druhy a zpovzdálí sleduje dění u Jeţíšova kříţe. Přitom jen těţko zadrţuje pláč. Jeţíš hledí pod kříţ. JEŢÍŠ: „Otče, odevzdávám ti svou duši! Miluji tě z celého srdce.“ Po těchto svých slovech Jeţíš skonal.

50

Sekvence 15) film: Umučení (díl 2), časový úsek: 00:56:34 – 00:58:33, 01:00:18 – 01:02:31. Za Pilátem, který sedí na nádvoří svého paláce, přichází za doprovodu římského vojáka Josef z Arimatie a klaní se mu. PILÁT: „Překvapuje mě, ţe tu vidím někoho z vás. Co vaše zákony čistoty?“ JOSEF: „Celý den jsem byl s umírajícím a smrtí, s Jeţíšem Nazaretským.“ PILÁT: „Aha.“ JOSEF: „Buď tak laskav Prefekte a svol, abych ho sňal z kříţe a pohřbil.“ PILÁT: „Uţ zemřel?“ VOJÁK: „Muţi se vrátili.“ JOSEF: „My, chtěli bychom ho pohřbít ještě před Sabatem.“ PILÁT: „Jsi jeden ze starších chrámu a váţený muţ a chceš vzdát čest ukřiţovanému zločinci? Ví Kaifáš, ţe jsi tady?“ JOSEF: „Ne Prefekte.“ PILÁT: „Pochopitelně. Ráno jsi tu nebyl, aby ses přimluvil.“ JOSEF: „Ke své hanbě Prefekte!“ PILÁT: „Byl to dobrý muţ?“ JOSEF: „Věřím, ţe Jeţíš byl prorok seslaný Bohem!“ PILÁT: „A skončil jako všichni proroci. Zemřel. Dobrá, vyhovuji ti!“ JOSEF: „Děkuji Prefekte!“ Po těchto slovech Josef opouští Pilátův palác. Pilát se dívá na vojáka, který dovedl Josefa. PILÁT: „Seslaný Bohem a přitom se nechal ukřiţovat?“ Jeţíše sundávají z kříţe a pokládají na nosítka. Zabalují ho do plátna. Marie, Jeţíšova matka se s ním chce ještě jednou rozloučit. Josef z Arimatie ji však zastavuje. JOSEF: „Brzy bude tma nemáme čas!“ Po zahalení Jeţíšova těla Josef a jeho druhové zvedají nosítka a s Jeţíšovým mrtvým tělem opouštějí Golgotu. Z Golgoty přicházejí aţ k hrobce, určené pro Jeţíšovo tělo. JOSEF: „Pojďte! Rychle! Je skoro Sabat.“ MARIE: „Můj syn!“ JOSEF: „Musíme spěchat!“ Josef a jeho druhové vkládají Jeţíšovo mrtvé a zabalené tělo do hrobky. JOSEF: „Odpočívej v pokoji.“ Poté Josef chytá Marii přátelsky za ruce. 51

JOSEF: „Uţ mu nikdo neublíţí. Moji lidé budou s vámi.“ MARIE: „Uţ jsi udělal dost! Děkuji Josefe!“ Josefovy druhové pak zavalí velkým, kulatým kamenem vchod do Jeţíšovy hrobky.

4.5. Vybrané motivy z jednotlivých filmových sekvencí Sekvence 1) Motiv pokušení Sekvence 2) Motiv: zrady Sekvence 3) Motiv: zapření Sekvence 4) Motiv: pravdy Sekvence 5) Motiv: obrácení Sekvence 6) Motiv: odpuštění Sekvence 7) Motiv: odsouzení Sekvence 8) Motiv: volby Sekvence 9) Motiv: vzkříšení Sekvence 10) Motiv: nepochopení Sekvence 11) Motiv: radosti Sekvence 12) Motiv: rozdělení a přátelství Sekvence 13) Motiv: rozjímání Sekvence 14) Motiv: utrpení Sekvence 15) Motiv: pomoci

52

5. Tvorba didaktického materiálu na jednotlivé motivy Na motivy z jednotlivých filmových sekvencí, vybraných v předcházející kapitole práce se v páté kapitole zaměřím na tvorbu didaktického, respektive výukového materiálu, který se bude dále vyuţívat v hodinách náboţenské výchovy na druhém stupni základních škol. Při tvorbě výukových materiálů se mi nabízí několik moţností a postupů, jak tyto motivy do hodin výuky náboţenské výchovy integrovat. První moţností je drţet se zvoleného motivu celou vyučovací hodinu. To znamená, ţe konkrétním motivem odsouzení z vybrané sekvence 7, prostoupím celou vyučovací jednotku. Motiv se tedy bude prolínat jak probíranou látkou, tak i nejrůznějšími aktivitami a hrami v hodině. Další moţností je vyuţití několika vybraných motivů v jedné vyučovací hodině, kdy mohu například vhodně zvolenými motivy jako přátelství a rozdělení, radosti, vzkříšení a pravdy, ze sekvencí 11, 15, 9 a 4 prostoupit celou jednu vyučovací jednotku. Tak můţe být motivační aktivita na začátku hodiny na motiv radosti, probírané téma by obsahovalo motiv vzkříšení, fixační část hodiny se nesla v duchu pravdy a konečně závěrečná část by obsahovala motiv přátelství a rozdělení. Třetí moţnou cestou při tvorbě výukového materiálu je vytvoření jedné konkrétní hry, aktivity, tvůrčí ţákovské práce a diskuze na jeden motiv, a to vţdy do jedné hodiny náboţenské výchovy.A právě touto cestou se chci v této kapitole vydat. Vytvořený didaktický materiál z jednotlivých motivů nemusí být zapojen do hodin náboţenské výchovy jen v postní době a o Velikonocích, ale můţe se pouţít kdykoliv po celý školní rok. Je totiţ na samotném učiteli, jak a kdy s vytvořeným didaktickým materiálem vyrukuje, tak aby mu vhodně zapadl do jeho vyučovací hodiny. Osnova vytvářeného výukového materiálu na jednotlivé motivy bude vypadat následovně: 1) úvodní slovo o motivu pouţitém při aktivitě ve vyučovací jednotce, které můţe učitel vyuţít při vysvětlování aktivity ţákům, ale také nemusí. Můţe si ho i přeformulovat podle sebe tak, jak to pro něj bude v konkrétní hodině vhodné. 2) pomůcky, které si bude muset učitel nebo ţáci na konkrétní aktivitu připravit. 3) konkrétní postup, vysvětlení aktivity. 4) závěr, zhodnocení a cíle aktivity. 53

5.1. Motiv radosti Úvodní slovo: Stejně jako lidé v Jeruzalémě měli radost, kdyţ k nim Jeţíš přijíţděl na oslátku, tak i my bychom měli ve svém ţivotě proţívat radost. Radost nám můţe udělat dobrá známka, výtečná večeře, školní prázdniny, výborný film, ale i pomoc rodičům, kamarádovi, starým lidem, dobrý skutek, návštěva mše svaté a zpovědi. Především bychom se měli radovat, ţe je nám stále nablízku náš největší kamarád a to je Jeţíš Kristus, který nás vede, posiluje a dává nám smysl ţivota. Pomůcky: Starověké oblečení (jaké nosili lidé v době Jeţíšova působení) pro kaţdého ţáka i učitele, rozkvetlé vrbové proutky, nosítka, přikrývka na nosítka (dosti velká, aby nebyli vidět nosiči), kousek provazu (slouţícího jako vodítko pro osla), vlastnoručně vyrobená maska oslátka. Postup: Tato aktivita se bude zaobírat dramatickým podáním, z řad ţáků a učitele, Jeţíšova příjezdu do Jeruzaléma na oslátku. Dva, případně čtyři ţáci budou obsluhovat nosítka pokrytá přikrývkou tak, aby nosiči nebyli vidět. Ţáci drţící nosítka vpředu budou mít na sobě masku oslátka. Tedy nosítka, které ponesou takto namaskovaní ţáci budou představovat oslátko. Na něm bude sedět jeden z ţáků, představující Jeţíše. Další ţák bude znázorňovat Jeţíšova učedníka, který osla vede za provaz přivázaný k nosítkům. Ostatní ţáci společně s učitelem pak budou představovat jeruzalémský lid, který nadšeně vítá máváním rozkvetlých vrbových proutků (náhrada za olivové ratolesti) projíţdějícího Jeţíše. Zároveň budou ţáci Jeţíše poplácávat po ramenou. Kaţdý ţák, který Jeţíše plácne po rameni, řekne nahlas před celou třídou: „Jeţíši mám takovou radost, ţe ……….!“ Za spojku ţe pak ţák doplní z čeho má radost. Postupně objede Jeţíš s oslátkem kolečko kolem třídy a zde svou pouť skončí. V případě nadšení a pozitivní reakce ţáků můţe Jeţíš s oslátkem projet kolem davu ţáků vícekrát.

54

Závěr: Tato aktivita má za úkol zjistit, z čeho mají ţáci radost a proč se radují. Zároveň by měla ţáky motivovat do další fáze hodiny. Pouţití této aktivity se jeví jako zvláště vhodné v období Velikonoc, ale i zařazení v průběhu dalších částí liturgického roku se nevylučuje, pokud to učiteli přijde vhodné. Jelikoţ se jedná o dramatické ztvárnění situace Jeţíšova příjezdu do Jeruzaléma, měl by učitel získat od svých ţáků zpětnou vazbu v podobě jejich pocitů, které zaţívali při hraní své role. Vhodná je také diskuze učitele s ţáky ohledně provedené aktivity, která poskytne v budoucnu moţnost nejrůznějších úprav a doplňků.

5.2. Motiv volby Úvodní slovo: Rozhodování nás v ţivotě provází na kaţdém kroku. Musíme se rozhodovat, zda půjdeme ráno do školy a nebo raději zůstaneme doma, jestli pomůţeme mamince, kdyţ přijde z práce unavená domů či raději poběţíme ven hrát si s kamarády. Kaţdé naše rozhodnutí nás, spolu s ostatními lidmi, můţe v ţivotě velmi ovlivnit, proto bychom se měli rozhodovat správně, k čemuţ nás skrze svědomí vede Pán Jeţíš Kristus. Ten nás při těţkých chvílích rozhodování vede, ukazuje cestu a je neustále s námi. Pomůcky: Výkres A3, nůţky, pastelky a fixy, lepidlo, časopisy a noviny se spoustou obrázků, fotografie, letáky, plakáty a jiné další tištěné materiály se spoustou obrázků. Postup: Učitel nejprve výše uvedeným úvodním slovem nebo svými vlastními slovy uvede tématiku volby. Potom ţáky rozdělí do skupinek, a to nejlépe tak, aby získal počet skupinek v rozmezí od 3 do 6. Kaţdá skupinka ţáků zhotoví vystřihováním obrázků z novin, časopisů, fotografií, kalendářů a plakátů koláţ s tématem volby. Ţáci mohou jednotlivé výstřiţky dokreslit ručně, přidat k nim vlastní hesla a tvary, učitel by jim v tomto měl nechat volné ruce. Po dokončení koláţe by měla kaţdá skupina

55

svůj výtvor představit a drobně o něm pohovořit, nevylučuje se ani rozvinutí diskuze.67 Odměna pro skupinku nechť je pak síla aplausu ostatních přihlíţejících. Závěr: Cílem této aktivity je připomenout ţákům smysl volby pomocí koláţe. Zároveň se zde rozvíjí jejich kreativita, fantazie a kolektivní tvůrčí duch. Ţáci se učí obhajobě svých názorů před ostatními, učí se vystupování a mluvenému projevu. Vhodné je jejich práce vystavit ve třídě, ať je mají ţáci stále na očích, a tím si téma volby neustále připomínají.

5.3. Motiv odpuštění Úvodní slovo: Odpuštění je základní lidská schopnost. Umět někomu odpustit by pro nás mělo být stejnou samozřejmostí jako někoho pochválit a povzbudit. Díky schopnosti odpouštět

se

stáváme

lidštějšími

a

prokazujeme

schopnost

sebereflexe.

To, ţe odpouštění je důleţitá věc nám ukázal Jeţíš Kristus, který na to při svém veřejném působení kladl velký důraz. On dal také moc svým učedníkům odpouštět hříchy. Skrze lásku a odpuštění svým bliţním se díky Jeţíšově oběti, kterou pro nás vykonal na kříţi, přibliţujeme k Boţímu království, kde nalezneme po své smrti věčný ţivot. Pomůcky: Učitel si nachystá nějaký symbol, který bude představovat naše svědomí obtěţkané špatným skutkem, hříchem, myšlenkou. Já jsem si jako symbol zatíţeného svědomí zvolil kámen. Postup: Ve třídě před tabulí uděláme místo a připravíme kruh z ţidlí. Na místo kruhu se nabízí i moţnost stoupnout si s ţáky do řady před tabuli. Učitel vezme do rukou kámen a řekne upřímnou větu, ve které by chtěl, aby mu 67

bylo

odpuštěno

za

něco,

co

SMAHEL, R.: Katechetické metody. Olomouc 1992, str. 37.

56

nedávno

udělal

špatného.

Například: „Jeţíši, prosím tě, odpusť mi, ţe jsem včera záviděl sousedovi jeho nové auto.“ Pak vezme kámen a poloţí ho buď doprostřed kruhu a nebo před stojící řadu ţáků. Následně si pro kámen chodí ţáci postupně po jednom. Vţdy uchopí kámen, pronesou svoji větu, ve které by chtěli od Jeţíše odpuštění za něco, co udělali špatně, a kámen pak poloţí zpátky, kde ho vzali. Aţ tento rituál dokončí poslední ţák, můţe se třída pomodlit modlitbu Věřím v Boha. Při této aktivitě se nabízí i alternativa, kdy ţák poţádá o odpuštění konkrétní osobu ve třídě. Například ţákyně Jarka bude chtít odpuštění od svého spoluţáka Mirka za to, ţe se mu o přestávce posmívala. Situace bude tedy vypadat následovně. Jarka vezme kámen a přijde za Mirkem se slovy: „Mirku, prosím tě, odpusť mi, ţe jsem se ti posmívala o přestávce!“ Mirek na znamení toho, ţe Jarce odpouští, vezme kámen z jejích rukou a poloţí ho zpátky tam, kde ho Jarka vzala. Závěr: V této aktivitě jde o to, aby se ţáci naučili projevovat lítost a díky tomu se jim dostalo následného odpuštění hříchu Jeţíšem nebo konkrétní osobou ve třídě. Je zde pouţito symbolu, kterým je kámen. Ten představuje naše svědomí obtěţkané nějakým prohřeškem. Pokud projevíme patřičnou lítost, tak nám Jeţíš odpustí náš prohřešek a na znamení toho z nás symbolicky odejme tíţivé břemeno hříchu, tedy kámen, který osoba na znamení toho, ţe jí bylo odpuštěno, poloţí zpět na zemi. Pouţívání symbolů nám jitří smysly, které nám následně umoţňují správně poznávat a vidět, probouzejí v nás individuální kreativitu. Proţívat svět jako symbol, pochopit funkci a význam symbolu ve světě, schopnost vytvářet nový symbol jsou dovednosti, s kterými přicházíme na svět a postupně, jak stárneme je rozvíjíme a zdokonalujeme na všech úrovních, aspektech našeho ţivota.68 Stejně jako kámen můţe symbolizovat tíhu hříchu, tak voda zase smytí hříchu. Kaţdý symbol nabývá zároveň pozitivní a negativní hodnoty. Například kámen jako symbol tíhy – negativní hodnota a kámen jako symbol materiálu, ze kterého vzejde uţitečná věc – pozitivní hodnota.69 Učitel by měl při této výukové aktivitě klást důraz na objasnění a pečlivé vysvětlení smyslu projevené lítosti, skrze které se ţákům dostane odpuštění.

68 69

MUCHOVÁ, L.: Vyslovit nevyslovitelné: didaktika uvádění do světa symbolů. Brno 2005, str. 55. MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc 1994, str. 198-201.

57

5.4. Motiv pokušení Úvodní slovo: Pokušení proţíváme v průběhu svého ţivota kaţdý den. Uţ od rána nás pokoušejí myšlenky celý den nic nedělat a jen leţet v posteli. Během dne nás pokoušejí spoluţáci nebo ostatní lidé, k činnostem, které nejsou vţdycky správné. Těmto myšlenkám a hlasům bychom se měli naučit odolávat a bránit se jim stejně jako Jeţíš, který byl při svém veřejném působení satanem sám několikrát pokoušen. Spolehlivým pomocníkem proti pokušení se pro nás stává modlitba, víra a následování příkladu Jeţíše Krista. Pomůcky: První možnost: tabule a křída. Druhá možnost: velký bílý papír a barevné fixy. Postup: Učitel rozevře tabuli, aby měli ţáci více prostoru pro svoji tvůrčí činnost a napíše na tabuli velkým písmem slovo POKUŠENÍ. Nato vyzve ţáky, aby postupně chodili ve třídě k tabuli a na ni jakkoli zaznamenávali křídou, co je napadne, kdyţ se řekne pokušení. Své nápady mohou ţáci zaznamenávat, jak je napadne. Mohou kreslit, psát, vytvářet nejrůznější obrazce, znaky a symboly. Nezáleţí ani na formě textu nebo sledu. Psát tak mohou od shora dolů, zešikma, do spirály. Kreslit mohou vzhůru nohama, zrcadlově obráceně, kdyţ to dovedou. Zkrátka dobrovolnosti se u této aktivity meze nekladou. Druhou moţností je pouţití velkého papíru nebo papundeklu na zemi, který ţáci popisují barevnými fixy. Po časovém limitu nebo aţ dojdou ţákům nápady, učitel aktivitu zastaví. Pak postupně s ţáky prochází jednotlivé obrázky, nápisy, náčrty, znaky a ptá se ţáků, jak to, co vytvořili by mohlo či jak to souvisí s tématem pokušení. Odpovídat nemusí vţdy jen autor své kresby či textu, ale kaţdý ţák, který k tomu má co říci. Závěr: Ţáci společně s učitelem by si pomocí této výukové aktivity měli objasnit význam slova pokušení. Díky metodě brainstormingu, který je u této aktivity pouţit, vyjadřují ţáci volně svůj názor a myšlenky na zadané téma. Hlavní důraz je kladen

58

na největší počet nenucených informací o zadaném tématu.70 Aktivitu je vhodné pouţít na začátku hodiny, kde má úvodní, motivační charakter, ale i ke konci hodiny, kdy můţe velice dobře poslouţit k opakování. Učitel by měl při této aktivitě poskytnout co největší prostor ţákovu vyjádření. Sám by měl pak zastávat funkci jen jakéhosi korekčního činitele, popřípadě vysvětlit drobné přestřelky a nejasnosti. Pozor si musí při realizaci této metody dávat i na moţnou zvýšenou pohybovou aktivitu ţáků a hluk, který ji doprovází.

5.5. Motiv vzkříšení Úvodní slovo: Vzkříšení je pro nás křesťany velice důleţité slovo. Skrze Jeţíšovo odsouzení, následné utrpení a smrt, přichází jeho zmrtvýchvstání. On zbořil tento chrám a ve třech dnech jej znovu postavil.71 Skrze svoji oběť, kdy zemřel za naše hříchy a Bůh ho třetího dne vzkřísil, nám umoţnil mít podíl na nebeském království. Jeţíš nám tedy ukazuje, ţe smrtí nic nekončí. Pomůcky: Tabule, křída (učitel), papír, tuţka (ţáci). Postup: Učitel sdělí ţákům otázku: „Co byste dělali, kdybyste byli právě vzkříšený Jeţíš tehdy (myslí se v dřívějším Jeruzalémě) dnes (tady a teď; například v Brně 12.1. 2014)?“ Po předloţení této otázky ţákům ji učitel napíše srozumitelně a viditelně na tabuli, aby ji měli ţáci neustále na očích. Ti pak mají v časovém limitu, který učitel na základě znalostí třídy a jejich poměrů zadá, vypracovat krátkou úvahu o tom, co by jako Jeţíš dělali, kam by šli, o čem by mluvili, případně s kým. Po uplynutí časového limitu dobrovolníci z řad ţáků nebo ti určení učitelem svůj dopis přečtou. Nad kaţdým přečteným dopisem je pak moţná diskuze.

70

71

SMAHEL, R.: Katechetické metody. Olomouc 1992, str. 10-11. Jan 2,19.

59

Závěr: U této aktivity nám jde hlavně o to, jak ţáci pochopili smysl Jeţíšova vzkříšení a jeho následného působení. Je vhodné proto tuto aktivitu zařadit do fixační části vyučovací hodiny, ve které se budeme věnovat tématu Jeţíšova vzkříšení. Z úvahy ţáků, jak by se zachovali jako vzkříšený Jeţíš v tehdejším Jeruzalémě můţeme vypozorovat, zda by se zachovali stejně jako on a nebo by postupovali úplně jinak. To nám můţe poskytnout obrázek o jejich chápání situace, ve které se tehdy Jeţíš nacházel a také to, jak pochopili, co chtěl vzkříšený Jeţíš lidem zvěstovat. Zajímavý bude i pohled ţáků do současnosti. Kdyby teď byli vzkříšeným Jeţíšem, koho by navštívili, komu se zjevili a co by řekli. To vše nám můţe napovědět, jak chápou svou víru dnes, komu nejvíce důvěřují, koho nejvíce milují a jak jsou ve své víře pevní. Tuto aktivitu je vhodné zařadit u vyšších ročníků druhého stupně základní školy, jelikoţ například ţáci 9. třídy mají jiţ ucelenější a kultivovanější názor. Není to ovšem podmínkou. Při pouţití této aktivity v niţších ročnících jako je například 6. třída se ale moţná nevyhneme kontroverzním úvahám typu: „Kdybych byl právě vzkříšený Jeţíš, šel bych zastřelit Piláta.“ Jako nejvhodnější období pro pouţití této výukové aktivity se jeví období Velikonoc, kdy jsou většinou ţáci o problematice vzkříšení lépe a čerstvě informovaní.

5.6. Motiv obrácení Úvodní slovo: K tomu, abychom mohli následovat Jeţíše, musíme změnit svůj dosavadní hříšný ţivot a ţít podle pravidel, které nám on sám ve svém učení předává. Takovouto ţivotní změnu můţeme chápat jako obrácení. I my samotní se v ţivotě nechováme zrovna tak, jak bychom měli. Máme nepořádek v pokoji, neposloucháme rodiče, mluvíme sprostě, ţalujeme a posmíváme se druhým. Proto se zkusme po malých krůčcích obracet na správnou cestu. Snaţit se zpočátku o malinko více pomáhat rodičům, omezit sprostá slova a více si po sobě uklízet věci. Po čase si třeba všimneme, jak nové chování prospívá nám i našemu okolí.

60

Pomůcky: Papíry s nachystanými biblickými odkazy (podle mnoţství ţáků ve třídě), bible (do kaţdé lavice alespoň jedna), kterou si s sebou nosí ţáci do hodiny. Pokud si je nenosí, obstará bible učitel. Postup: Učitel rozdá ţákům papíry na kterých jsou tři biblické odkazy na téma obrácení. Počet tří není pevně daný. Podle času a chuti můţe být odkazů i více. Nejméně by však měly být dva. Já jsem si vybral odkazy: Jon 1-4,11, Sk 9 – 9,22, 2 Sam 12 – 12,25. Ţáci mají za úkol najít na papíře zadané odkazy v bibli, nalezené úryvky si přečíst a pod kaţdý, učitelem zadaný, odkaz stručně objasnit, o čem příběh pojednává, kdo v něm vystupuje a jak se zde projevuje motiv obrácení. Dobu práce ţáků je vhodné ohraničit časovým limitem. Jakmile ţáci s prací skončí, vybere si učitel tři dobrovolníky a kaţdý přednese, jak příběh o obrácení pochopil. Učitel a ostatní ţáci pak vhodně doplňují další informace a nad příběhem diskutují. Závěr: Ţáci by při této výukové aktivitě měli pochopit v čem vězí smysl obrácení, jaké motivy k němu člověka vedou a případně jak se člověk po svém obrácení změní. Tuto aktivitu je vhodné zařadit do výuky náboţenství kdykoliv během liturgického roku. Je dobré ji zařadit do fixační části hodiny, například s tématem: „práce s biblí“, kdy se ţáci učí hledat jednotlivé úryvky v bibli pomocí zkratek. Po diskuzích nad příběhy se můţe učitel zeptat ţáků, zda některý z nich takovéto obrácení ve svém ţivotě uţ nezaţil. Pokud se někdo takový objeví, můţe o svém záţitku třídě pohovořit.

5.7. Motiv pravdy Úvodní slovo: Jeţíš sám o sobě říká: „Já jsem cesta, pravda a ţivot.“72 I my bychom se měli snaţit o to, abychom ţili v pravdě. Jak toho dosáhnout? Odpověď můţeme dostat skrze Janovo evangelium. Kdyţ se Pilát zeptal Jeţíše, zda je přece král, Jeţíš 72

Jan 14,6.

61

mu odpověděl: „Ty sám říkáš, ţe jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Kaţdý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“73 Ţít v pravdě a vyznávat pravdu tedy znamená ţít podle Jeţíšova učení. Snaţme se tedy vést příkladem Jeţíšova učení, abychom nedopadli jako Pilát, který pravdu neznal. V tomto příběhu můţeme objevit náznak srovnání. Pilát představen jako pohan, tedy nevěřící, nepoznal pravdu. Naproti tomu ten, kdo uvěřil v Jeţíše, tedy křesťan, věřící, objevil pravdu a ţije podle ní. Pomůcky: Učitel si do hodiny donese kalich nebo pohár. Kaţdý ţák si nachystá malý lísteček, psací potřeby. Postup: Kaţdý ţák si na svůj lísteček napíše otázku z probíraných témat v náboţenské výchově v tomto školním roce, na kterou sám zná odpověď. Zároveň se však snaţí vymyslet takovou otázku, která bude pro ostatní spoluţáky velmi sloţitá. Kdyţ otázku vymyslí, napíše ji na lísteček, ten poskládá a vhodí do připraveného učitelova “kalichu Pravdy“. Učitel sloţené lístečky v kalichu zamíchá a postupně obchází ţáky. Ti si vţdy vytáhnou jeden lísteček a musí správně zodpovědět zadanou otázku. Nesmí se ani jednou splést. Limit na přemýšlení je 10 sekund. Ţák, který si vytáhne svou otázku, vrátí lísteček zpátky do kalichu a vytáhne si druhý. V průběhu hry nám ţáci postupně odpadávají, aţ zůstanou poslední dva a nakonec pouze vítěz. Závěr: Cílem této aktivity je odpovědět pravdivě na zadanou otázku. Správná odpověď nás pošle do dalšího klání a špatná zaviní náš konec. Název této aktivity můţe být například “Kalich Pravdy“ nebo “Pohár plný Pravdy“. Záleţí na vyučujícím, ale bylo by dobré, aby se slovo pravda v názvu objevilo. Aktivitu je vhodné pouţít

jako

opakování učiva na konci hodiny nebo tématického celku. Lze ji zařadit i jako opakování před písemkou či testem.

73

Jan 18,37 – 38.

62

5.8. Motiv rozjímání Úvodní slovo: Jeţíš se před kaţdým svým činem, zázrakem, divem a rozhodnutím modlil. Modlitbu pouţíval jako způsob komunikace se svým Otcem. Modlitba Jeţíše posilovala, kdyţ byl slabý a pochyboval o svém údělu v Getsemanské zahradě, před svým utrpením na kříţi. Také my máme moţnost být posilováni skrze naši modlitbu, tedy náš rozhovor s Bohem. Snaţme se modlit co nejčastěji nebo alespoň ráno, abychom poděkovali za nový den, který nám Pán daroval, v poledne při jídle za to, ţe máme co jíst a večer, abychom poděkovali za celý uplynulý den. Pomůcky: Rádio přehrávač, kazeta nebo CD s nejrůznějšími zvuky (zvuky ptáků, tekoucí vody, kroků, hudebních nástrojů, dunících koní, motorů aut atd.). Postup: Společně s ţáky provedeme meditativní cvičení. Nejprve se ţáci pohodlně a zpříma usadí na ţidli. Zavřou oči a na 1 – 3 minuty se pokusí naslouchat všem zvukům, které je obklopují. Po provedení této krátké meditace pak s ţáky diskutujeme o jejich pocitech. Nato provedeme další, malinko odlišné cvičení. Znovu se ţáci pohodlně a zpříma usadí, zavřou na 1 – 3 minuty oči, ale tentokrát poslouchají zvuky, které učitel pouští na kazetě nebo digitálním disku. Postupně učitel pouští v přehrávači zvuky od lehce poznatelných, aţ po ty, které vyţadují jemnější rozeznávací schopnosti. Po ukončení kaţdého zvuku otevřou ţáci oči a popisují, jak zvuk vnímali a jak se jim jevil.74 Závěr: Cílem aktivity pro rozjímání je naučit ţáky ztišit se, usebrat a připravit si tak klid a čas na své vlastní rozjímaní a modlitbu, neboť se zdá, ţe klid a ticho je dnes v moderní době obrovský luxus. Zkušenosti ukazují, ţe ţáci meditativní prvky ve výuce vítají. Původ slova meditace je z latinského slova meditatio, které znamená přemýšlení, rozjímání, promýšlení, cvičení a zacvičování. Meditace je způsob navázání kontaktu 74

MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc 1994, str. 182-183.

63

s transcedencí, tedy Bohem. Skrze ni můţeme poznat sami sebe, svou vnitřní sílu a naučit se trpělivosti. Tuto meditační aktivitu je vhodné provádět ve výuce pravidelně, například 2x měsíčně, ale klidně i kaţdou hodinu, protoţe tato meditace je časově nenáročná a zabere jen pár minut . Měli bychom se ji snaţit zařadit buďto na začátku a nebo konci vyučovací jednotky. Důleţité je při této činnosti vytvořit uvolněnou a přátelskou atmosféru.75

5.9. Motiv nepochopení Úvodní slovo: Stejně jako velekněţí nechápali Jeţíšova slova o chrámu, který zboří a ve třech dnech postaví, tak ani učedníci nepochopili slova jejich Učitele, kdyţ hovořil o svém utrpení, smrti a vzkříšení. My jsme na tom podobně. Mnohdy, stejně jako Jeţíšovi učedníci, nerozumíme jeho záměrům a plánům, nevíme kam směřují naše kroky, jimiţ nás Jeţíš vede. Ale on je ten, kdo má s námi jen ty nejlepší úmysly, a proto i kdyţ zcela nechápeme to, co po nás chce, musíme věřit, ţe jeho vůle, kterou plníme, je pro nás ta nejlepší. Pomůcky: Papír, psací potřeby (pro poznámky ţáků), televize s DVD přehrávačem nebo počítač s projektorem, DVD nebo CD s nachystanou sekvencí 10 z filmu Jeţíš Nazaretský. Postup: Učitel nejprve krátce uvede film Jeţíš Nazaretský, z něhoţ pochází vybraná sekvence a prozradí hrubý nástin děje snímku do jím vybrané sekvence, kterou hodlá promítat. Vhodné je, aby se učitel zeptal svých ţáků, zda-li jiţ tento film viděli. Pokud se někdo takový objeví, není na škodu, pokud vlastními slovy prezentuje děj filmu. Po vylíčení úvodu filmu promítne učitel ţákům vybranou sekvenci. Můţe ji promítnout i vícekrát, pokud je pro ţáky rozšifrování filmové ukázky sloţité. Ţáci si v průběhu promítání mohou dělat z prohlíţené sekvence poznámky na papír. Po úspěšném a pro ţáky srozumitelném promítnutí vybrané části filmu nastává rozhovor o viděném. 75

MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. Olomouc 1994, str. 180-182.

64

Tento rozhovor má tři části. V první části se musí učitel pídit potom, co ţákům vybraná filmová sekvence ukázala. Vhodné je, aby některý z ţáků popsal děj filmového úryvku, postavy, předměty a situace, které v promítané části nalezl. Pokud se objeví při ţákově výkladu sledovaného děje nějaké nejasnosti, můţe učitel sekvenci promítnout znovu. Druhá část rozhovoru se týká významu promítaného filmového úseku. Učitel se ţáků ptá, co viděli, jaký zde zachytili problém a jak ho mohou interpretovat. Můţe se rovněţ zeptat, zda zaţili ve svém ţivotě něco podobného jako postavy z promítaného snímku. V závěrečné, třetí fázi rozhovoru se jedná o zhodnocení daného snímku, učitel s ţáky diskutuje nad závěry a smyslem promítané filmové sekvence.76 Závěr: Záměr této výukové aktivity je zcela zřejmý. Přes promítnutí vybrané filmové sekvence a následným rozhovorem či diskuzí nad jejím obsahem chceme představit ţákům motiv nepochopení, který vybraná sekvence z filmu Jeţíš Nazaretský obsahuje. Mezi výhody této výukové aktivity patří rozvíjení diskuze, povzbuzování ţáka k rolovým hrám, kde se uskutečňuje tzv. zvnitřnění, rozvíjení kritického a kreativního myšlení. Ţák se také učí vytvářet závěry.77 Tato aktivita ve vyučovací hodině splňuje jak funkci objevnou, fixační a motivační, tak také poučnou, opakovací. Při pouţití této aktivity ve vyučovací jednotce musí učitel počítat s větším časovým prostorem pro její realizaci.

5.10. Motiv zrady Úvodní slovo: Zrada našich nejlepších přátel a lidí, které máme rádi a váţíme si jich, vţdy velice bolí. Také Jeţíš byl smutný, kdyţ ho zradil jeho učedník Jidáš. Měli bychom si uvědomit, ţe i my svým špatným chováním vůči druhým lidem a pácháním hříchu zrazujeme našeho Spasitele Jeţíše Krista, který nás má rád. Zrada se neblaze podepisuje nejen na lidech, kteří zrazeni byli, ale také na těch, co zradili. Stačí si vzpomenout na Jidáše, jenţ se nedokázal vyrovnat se zradou svého Učitele a vzal si ţivot.

76 77

MUCHOVÁ, L.: Cíle a cesty. Olomouc 1996, str. 130-131. Tamtéţ, str. 122.

65

Proto se snaţme chovat tak, abychom nezrazovali svým jednáním sebe, své přátelé, rodiče, lidi kolem nás a Jeţíše, který nám dal moţnost být s ním v nebeském království. Pomůcky: Sešit, psací potřeby (ţáci), připravená kříţovka s tajenkou ZRADA (učitel). Postup: Učitel má na papíře napsané otázky, které postupně diktuje svým ţákům. Vţdy nadiktuje jednu otázku, počká aţ si odpověď na ni ţáci zapíší do sešitu a pokračuje otázkou druhou. Jakmile nadiktuje všechny otázky, které jsou potřebné pro správné vyřešení tajenky, začne ţákům diktovat, jaká písmenka si mají ve svých odpovědích zakrouţkovat, aby dostali výsledné slovo. Učitel pak můţe tři nejrychlejší řešitele tajenky ohodnotit. Zde uvádím svoji verzi křížovky s výslednou tajenkou ZRADA: 1) Jak se jmenovalo město, do kterého vjel Jeţíš na oslátku? Správná odpověď je JERUZALÉM. Ţáci si zakrouţkují páté písmenko ze své odpovědi. 2) Odkud pocházel tajný učedník Jeţíše a člen velerady jménem Josef? Správná odpověď je ARIMATIE. Ţáci si zakrouţkují druhé písmenko ze své odpovědi. 3) Jak se jmenoval římský prefekt z Pontu, který odsoudil Jeţíše na smrt? Správná odpověď je PILÁT. Ţáci si zakrouţkují čtvrté písmenko ze své odpovědi, bez diakritiky (tedy bez čárky nad písmenem A). 4) Jeden z darů tří mudrců pro narozeného Jeţíška pouţívající se v kostele pro okuřování. Správná odpověď je KADIDLO. Ţáci si zakrouţkují třetí a nebo páté písmenko ve své odpovědi. 5) Jak se jmenuje Jeţíšova matka? Správná odpověď je MARIE. Ţáci si zakrouţkují druhé písmenko ze své odpovědi. Výsledná tajenka, která by měla všem ţákům vyjít, je ZRADA. Po úspěšném vyřešení tajenky a odměnění nejlepších si učitel s ţáky projde správné odpovědi. Závěr: Tato výuková aktivita ve formě kříţovky má ţákům hravou formou pouze naťuknout motiv zrady. Jedná se o aktivitu, která je rychlá, motivační, uvádějící do tématu a nejlepší vyuţití se jí dostane na začátku hodiny. Kříţovka sama od sebe motiv zrady nevysvětlí, ale lze ji do hodiny s touto problematikou úspěšně zapracovat. 66

Učitel nemusí pouţít ve výsledné tajence pouze slovo ZRADA, ale můţe si vymyslet i jiné slovo a udělat tak kříţovku třeba delší. Tajenka tedy můţe být “ZRADA JEŢÍŠE“ nebo “JIDÁŠOVO ZRAZENÍ“. Je však důleţité, aby se slovo zrada v tajence objevilo. Jinak tato aktivita postrádá svůj smysl. Takováto forma aktivity podporuje ve třídě soutěţivost a hravost. Zároveň nutí ţáka přemýšlet a rychle se rozhodovat, protoţe po poloţené otázce má jen krátký časový úsek na její zodpovězení.

5.11. Motiv utrpení Úvodní slovo: S trápením, utrpením, bolestí a smrtí se jistě setkal kaţdý z nás. Denně kolem sebe nebo skrze média vidíme nemocné, hladovějící, umírající a trpící lidi. Kaţdý, kdo nějakým způsobem trpí, nese si svůj kříţ. Také Jeţíš Kristus nesl kříţ. Jeho kříţ byl obtěţkaný naší vinou a hříchem. Aby nás zachránil a dal nám tak moţnost mít ţivot věčný, nakonec pro naše viny a hříchy na tom kříţi zemřel. Jeţíš, kdyţ nesl svůj kříţ, padal, byl unavený, trpěl bolestí, ale nestěţoval si. Přijal toto utrpení jako svůj úděl, skrze který nás osvobodil. Také my kdyţ trpíme, proţíváme bolest, ztrátu blízké osoby, bychom si neměli stěţovat, ale spolehnout se na Jeţíše, který nám při nesení našeho kříţe dodá odvahu, sílu a zmírní tak naše utrpení. Pomůcky: Dřevěný kříţ, barvy, štětce, fixy, voskovky, pastelky, výkres A4, připínáčky, obrázek Jeţíše Krista. Postup: Učitel zhotoví doma z desek dřevěný kříţ a přinese ho do vyučování. Kříţ by měl být dostatečně velký, jelikoţ bude slouţit jako nástěnka pro zhotovené práce ţáků s tématikou utrpení. Kříţ můţou zhotovit i samotní ţáci či ţák, pokud k tomu mají chuť a učiteli se nabídnou. Do středu kříţe připevní učitel připínáčky obrázek Jeţíše Krista. Po úvodním slově o utrpení zadá ţákům úkol nakreslit na výkres A4 obrázek s tématem “Utrpení v dnešním světě“! Po dokončení svých prací ţáci jeden po druhém představí zbytku třídy svůj obrázek a předloţí vlastní nápad řešení nakresleného utrpení.

67

Po dokončení výkladu připnou svůj obrázek na kříţ. Kříţ s ţákovskými výtvory vystaví učitel na volném místě ve třídě. Závěr: Cílem výukové aktivity je formou kreativního vyjádření ţáka pochopit, oţivit a ujasnit si, co znamená utrpení, kde všude se s ním dnes můţeme setkat, případně jaká jsou moţná řešení k jejich eliminaci. Učitel musí počítat s delší časovou dispozicí ve vyučovací hodině pro tuto aktivitu. Je vhodné ji zařadit do fixační části hodiny, kdy si ţáci pomocí kresby a následného komentování svých prací vrývají tématiku utrpení do paměti. Je také moţné její pouţití v rámci opakování, zde se však musí počítat s větší časovou náročností. Ţák má díky této aktivitě moţnost prezentovat svoji kreativitu, emoce, empatii a kulturu mluveného projevu.

5.12. Motiv pomoci Úvodní slovo: Ochota pomoci někomu v nouzi nebo jen drobný dobrý skutek má pro nás být samozřejmostí kaţdý den. Pomáhat bychom měli svým rodičům, kamarádů, blízkým, ale i lidem, kteří to zrovna potřebují. Pomoci můţeme například učiteli s pomůckami do hodiny nebo panu faráři na faře. Velkou moţnost pomoci nabízí modlitba, ve které můţeme vyprošovat pomoc konkrétní osobě. Vzorem v nápomocném chování nechť je nám sám Jeţíš. Ten pomáhal trpícím, chudým a nemocným. Hlavně nám ale pomohl skrze svou oběť na kříţi, díky níţ máme podíl spolu s ostatními na věčném ţivotě. Pomůcky: Kousek papíru a psací potřeby. Postup: Kaţdý ţák napíše na kousek papíru své podněty, nápady a názory na téma “POMOC BLIŢNÍM!“. Po sepsání všech myšlenek a asociací, aniţ by dotyčný uváděl pod výtvor své jméno, lísteček poskládá a poloţí na hromádku (místo hromádky určí učitel), kde budou dávat lístečky i ostatní ţáci. Ti pak jednotlivě přicházejí k hromádce, ze které si vyberou vţdy jeden lísteček a názory na něm přečtou ostatním 68

ve třídě. Pokud je přečten názor některého z ţáků, jenţ se k němu chce ještě vyjádřit, případně ho vysvětlit nebo doplnit poskytne mu k tomu učitel prostor. Po přečtení všech lístečků následuje diskuze mezi ţáky a učitelem na téma “POMOC BLIŢNÍM!“. Závěr: Cílem aktivity s názvem: „Kruh posluchačů“ je umoţnit osobní vyjádření a vzájemné porozumění mezi ţáky. Většina ţáků má totiţ obavy své názory, myšlenky a pocity ve třídě volně prezentovat, jelikoţ si myslí, ţe budou trapní nebo k smíchu.78 Tato aktivita má pomoci tuto bariéru rozbít a následně si připravit argumenty do nadcházející diskuze, kde chceme podnítit ţáky, aby k diskutovanému tématu zaujímali stanoviska, vyjadřovali své názory a předkládali závěry. Aktivita má tedy poslouţit jako přípravná fáze do pozdější diskuze a lze ji pouţít jak v motivační, fixní, opakovací, tak i heuristické části vyučovací jednotky.

5.13. Motiv odsouzení Úvodní slovo: Je velice snadné někoho odsoudit. Většinou odsuzujeme druhé, protoţe je neznáme, bojíme se jich, mají odlišné názory neţ my a nebo jim jen závidíme jejich úspěch, ţivotní jiskru, postoje a názory. Také velekněţí se obávali Jeţíše pro jeho jiný pohled na víru, oblíbenost u prostých a zároveň bohatých lidí, nelpění na majetku, celkový odlišný ţivotní názor a postoj. Rozhodli se tedy, ţe se ho zbaví a odsoudili ho k smrti. Proto se snaţme nebýt jako velekněţí a kaţdého člověka, který se nám zdá jiný, zkusme nejprve poznat a pochopit skrze náš dialog s ním. Odsoudit je totiţ lehké, sloţitější je ovšem pochopit. Pomůcky: Psací potřeby (ţáci), papír s nedokončenými věty (učitel).

78

SMAHEL, R.: Katechetické metody. Olomouc 1992, str. 11.

69

Postup: Kaţdému ţákovi rozdá učitel papír, na kterém bude určitý počet vět s tématem: „ODSOUZENÍ“. Ty však nebudou dokončeny a bude na ţácích, aby je vhodně podle svého uváţení dotvořili. Zde nabízím příklad svých vět na téma odsouzení: 1) Odsouzení chápu jako situaci, … 2) Kdyţ chci někoho odsoudit … 3) Ve svém dosavadní ţivotě jsem se s odsouzením … 4) Nechápu, jak někdo můţe někoho odsoudit jenom proto, ţe … 5) Zaţil jsem odsouzení na vlastní kůţi, kdyţ … 6) Při odsouzení můţe člověk zaţívat různé pocity jako… 7) Odsuzování někoho kvůli jinému vyznání ... 8) Kdyby Pilát a velekněţí Jeţíše neodsoudili, zřejmě by … 9) Odsoudit někoho k trestu smrti je … 10) Můţu já vůbec někoho odsoudit, kdyţ … 11) Kdybych byl neprávem odsouzen, tak … 12) Kdyţ vidím někoho, kdo je spravedlivě odsouzený, cítím … Po dokončení práce ţáků nad zadanými větami vyzve učitel jednotlivé ţáky, aby přečetli vlastní výtvory. Ostatní ţáci se pak k předneseným větám vyjadřují a společně s učitelem nad nimi diskutují. Závěr: Výuková aktivita “Dokončování vět“ podněcuje ţáky k tvůrčímu přemýšlení a moţností vyjádřit se na zadané téma. Počet nedokončených vět, které učitel formuluje a v hodině pouţije, závisí pouze na něm. Měl by však formulovat věty tak, aby v nich mohli ţáci vyjádřit jak negativní, tak pozitivní stanovisko. Ţáci nemusí odpovídat na všechny učitelem předloţené věty. Můţou se zabývat jen těmi, které je nejvíce inspirují. Při skončení práce je velice vhodné provést hodnotící rozhovor, při kterém se odpovědi prodiskutují, uspořádají a dojde ke shrnutí různých postojů a zkušeností.79 Pouţití aktivity je moţné jak na začátku hodiny, aby učitel získal od ţáků jejich představu o tématu, které chce probírat, tak také na konci vyučovací jednotky, kde získá zpětnou vazbu ohledně toho, kterak ţáci probíranému tématu, v tomto případě odsouzení, porozuměli.

79

SMAHEL, R.: Katechetické metody. Olomouc 1992, str. 41.

70

5.14. Motiv zapření Úvodní slovo: Slovo zapření má v Novém zákoně ambivalentní význam. Pozitivní význam tohoto

slova

můţeme

najít

v Matoušově

evangeliu,

kdy

Jeţíš

říká

učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříţ a následuj mne.“80 Skrze toto Jeţíšovo prohlášení lze slovo zapření chápat ve smyslu vzdání se svého ţivota pro něj. Negativní význam slova zapření pak lze spatřit v Petrově trojím zapření Pána, které popisují všechny čtyři kanonická evangelia. Petr zde kvůli obavě z moţných následků raději zapírá svého učitele Jeţíše Krista. Nejsme i my jako Petr? Nezapřeme raději u kamarádů svou víru, abychom nemuseli čelit těţkým otázkám, posměškům a nadávkám? Snaţme se proto raději ţít podle Jeţíšovy výzvy a odevzdat svůj ţivot zcela do jeho rukou. Pomůcky: Papír, psací potřeby (ţáci), televize s DVD přehrávačem nebo počítač s projektorem, DVD nebo CD s nachystanou sekvencí 3 z filmu Umučení Krista, nachystané lístečky s otázkami z promítnuté sekvence pro ţáky (učitel). Postup: Učitel ţákům promítne sekvenci 3 z filmu Umučení Krista, aniţ by to dopředu jakkoli komentoval. Po promítnutí vybraného snímku rozdá ţákům na lístečku otázky týkající se promítaného. Ti mají v určeném časovém limitu nalézt jejich správné řešení. Po uplynutí časového limitu si odpovědi ţáků vysbírá a projde si s nimi otázky pouze ústně. Odevzdané odpovědi ţáků na papíře si učitel projde doma nebo po hodině a vyvodí z nich patřičné závěry. Zde pro příklad nabízím své otázky (v závorce správné odpovědi): 1) Co se dělo s Jeţíšem u Jeruzalémského chrámu? (bili ho, posmívali se mu) 2) O co se snaţil Jeţíšův učedník Petr, který to vše pozoroval? (uprchnout z davu) 3) Kolik osob a jakého pohlaví Petr při trojím zapření Jeţíše v davu potkal? (2 muţe a 1 ţenu) 80

Mt 16,24.

71

4) Kam by Petr Jeţíše klidně následoval? (do vězení a na smrt) 5) Co udělal Petr, kdyţ řekl Marii, ţe Jeţíše třikrát zapřel? (utekl) Otázky z promítané sekvence si můţe učitel samozřejmě přeformulovat nebo vymyslet zcela nové. Počet a obtíţnost otázek záleţí pouze na něm. Závěr: Tato aktivita má za cíl získat pro učitele od ţáků zpětnou vazbu v jejich soustředěnosti, postřehu a vnímání vyučovací hodiny jako takové. Nejvhodnější doba pro pouţití této aktivity je na začátku hodiny, kdy jsou ţáci ještě rozproudění předcházející přestávkou a učitel tak můţe při provádění výukové aktivity pozorovat, jak se kdo rychle uklidní a přesune svůj zájem na promítaný snímek. Po promítání je dobré si odpovědi na otázky se ţáky projít, aby byli znalí správných odpovědí. Učiteli však poskytnou opravdovou a smysluplnou zpětnou vazbu aţ odpovědi ţáků na odevzdaných papírech, které si doma, po vyučovací hodině nebo ve své volném čase, projde. Ţáci mohou, v případě, ţe jejich odpovědi se učitel rozhodne neklasifikovat a chce pouze získat obraz o soustředěnosti, připravenosti a pohotovosti třídy, psát anonymně. V případě klasifikace je jméno a příjmení ţáka nezbytné.

5.15. Motiv radosti a přátelství Úvodní slovo: V ţivotě se máme radovat z kaţdé příjemné maličkosti, kterou nám Pán Jeţíš dopřává. To, ţe máme spoustu kamarádů, starostlivé rodiče, pevné zdraví, co jíst a pít, kde spát, to je přeci důvod k radosti. Zejména by nám však měl činit radost náš ţivot ve společenství s ostatními věřícími a víra v Jeţíše Krista, který je naším největším přítelem a kamarádem. Pomůcky: Kaţdý ţák i učitel si nachystají pro druhé do hodiny malé občerstvení (zákusky, chlebíčky, jednohubky, buchty, pití atd.).

72

Postup: Na začátku hodiny se ve třídě připraví hodovní stůl, na něj se nachystají připravené pokrmy ţáků a učitele, kolem kterého se všichni usadí. Po úvodní modlitbě a poděkování se všichni usadí, společně hodují a diskutují nad veselými událostmi a tématy. Závěr: Cílem této výukové aktivity, dá-li se to takto nazvat, je navodit přátelskou atmosféru, prohloubit v ţácích pocit sounáleţitosti a radosti. Zařazení takovéto aktivity s motivem hostiny se hodí například v období Velikonoc, při významných církevních slavnostech nebo například v poslední hodině náboţenství. Občerstvení, které ţáci do hodiny donesou, by si měli doma vytvořit sami. Dílo konané vlastní rukou přináší větší radost a o to pak více potěší pochvala od druhých. V této hodovní hodině se snaţí učitel podnítit ţáky k nějaké příjemné diskuzi, například o tom, co budou dělat o prázdninách, co se jim líbí na Velikonocích nebo v hodinách výuky náboţenství. Díky výše zmíněným skutečnostem se tato hodina můţe stát skutečně příjemným záţitkem.

73

Závěr Cílem diplomové práce bylo vytvořit smysluplný didaktický materiál do hodin výuky náboţenské výchovy na druhém stupni základních škol. Tento didaktický materiál byl vytvořen ve formě výukových aktivit do jednotlivých vyučovacích jednotek náboţenské výchovy. Inspirace pro jednotlivé výukové aktivity byla nalézána ve třech hraných filmech s tématikou velikonočních událostí. Jádrem diplomové práce jsou hlavně dvě závěrečné kapitoly. Ve čtvrté kapitole byly vybrány tři zcela odlišně pojaté, zato tématicky stejné, hrané filmy s velikonoční tématikou, a to Umučení Krista od reţiséra Mela Gibsona, Jeţíš Nazaretský z dílny Franca Zeffirelliho a Umučení, které reţíroval Michael Offer. Výběr filmů byl velice obtíţný, protoţe takto tématicky laděných filmů není na trhu mnoho. Po zhlédnutí filmů, jejich důkladném rozboru, došlo k vyčlenění pěti dějových sekvencí kaţdého z nich. Takto vyčleněné úseky nebo-li sekvence v sobě zahrnovaly skrytý velikonoční motiv, jakési sdělení, inspiraci, poslání, charakteristiku či rys daného úseku filmu. Tento motiv byl následně objasněn. Po pojmenování všech patnácti motivů došlo k následnému vytváření jednotlivých výukových aktivit. Z několika nabízených moţností jak postupovat jsem se rozhodl, ţe vytvořím na jeden motiv z filmu vţdy jednu konkrétní výukovou aktivitu do jedné hodiny náboţenské výchovy. Osnova vytvořené aktivity byla vţdy totoţná. Na počátku kaţdé z nich bylo představeno úvodní slovo, které mělo poskytnout komentář k vybranému motivu a následnému pouţití aktivity v hodině. Šlo vlastně o uvedení tématu aktivity ţákům skrze učitele. Dále zde byly rozepsány pomůcky, postup provádění aktivity v hodině a nechyběl ani závěr, kde došlo k vytyčení cílů, zhodnocení a doplnění vytvořené výukové aktivity. Důraz byl kladen na rozmanitost, originalitu všech aktivit, aby byli ţáci při jejich plnění vhodně motivováni a skrze ně se něčemu novému naučili. Smyslem aktivit bylo také podnítit ţáky ke kritickému a kreativnímu myšlení. Své místo tu měly sehrát i věcné diskuze a moţnost osvojení si dramatických prvků. Jak jsem jiţ uvedl v úvodu své diplomové práce, toto téma jsem si zvolil zejména z důvodu svého zájmu o tuto problematiku a v budoucnu bych se jí chtěl věnovat i nadále. Didaktický materiál vytvořený v této své práci bych chtěl dále podrobit pedagogickému výzkumu, abych získal o moţnostech jeho vyuţitelnosti

74

a vlastním úsilí zpětnou vazbu, díky které bych mohl tuto práci vylepšit, doplnit a dále s ní pracovat. Zvolené téma práce jsem se usilovně snaţil zpracovat co nejlépe. Zároveň bych si přál, aby tato diplomová práce poslouţila učitelům náboţenské výchovy v jejich vřelé a obětavé práci s dětmi k radosti Boţí.

75

Seznam pramenů a literatury A. Seznam literatury: ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2000, 377 s. ISBN 80-7239-060-0. ČAPEK, V.: Teoretické a metodologické základy didaktiky dějepisu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976, 377 s. ČECHOVÁ, V. a kol.: Psychologie a pedagogika II: pro střední zdravotnické školy. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2004, 160 s. ISBN 80-7333-028-8. HRONEK, J.: Katechetika. Praha 1946. JULÍNEK, S.: Základy oborové didaktiky dějepisu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 275 s. ISBN 80-210-3495-5. KRÁTKÁ, J.-Vacek, P.: Audiovizuální edukace jako součást mediální výchovy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 83 s. ISBN 978-80-210-4684-9. KROLL, J.: Po stopách Ježíšových. 2. vyd., v KN 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, 486 s. ISBN 80-7192-711-2. LACOURT, J.: Odvaha k víře. 1. vyd. Praha: Portál, 1992, 111 s. ISBN 80-85282-23-2. MUCHOVÁ, L.: Cíle a cesty: metody, cíle a prostředky vyučování z pohledu obecné didaktiky pro učitele náboženství. Vyd. 1. Olomouc: MCM, 1996, 138 s. MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992, 147 s. ISBN 80-7040-052-8. MUCHOVÁ, L.: Úvod do náboženské pedagogiky. 2. přeprac. vyd. Olomouc: MCM, 1994, 245 s. MUCHOVÁ, L.: Vyslovit nevyslovitelné: didaktika uvádění do světa symbolů. 1. vyd. Brno: CDK, 2005, 243 s. ISBN 80-7325-075-6. NOVÁKOVÁ, C.: Katechetika. 3. dopl. vyd. Olomouc: MCM, 1997, 111 s. RATZINGER, J.: Ježíš Nazaretský. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2007-2011, 2 sv. ISBN 978-80-87029-20-61. RICCIOTTI, G.: Život Ježíše Krista. Praha 1948, 649 s. SMAHEL, R.: Katechetické metody. 1. vyd. Olomouc: MCM, 1992, 111 s. STŘELEC, S.: Studie z teorie a metodiky výchovy I. 2. vyd. Brno: Katedra pedagogiky Pedagogické fakulty MU, 2004, 155 s. ISBN 80-86633-21-7.

76

STŘELEC, S.: Studie z teorie a metodiky výchovy II. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, 214 s. ISBN 80-210-3687-7. SVOBODOVÁ, J.: Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007, 140 s. ISBN 978-80-86633-81-7. ŠIMONÍK, O.: Úvod do didaktiky základní školy. Brno: MSD, 2005, 140 s. ISBN 80-86633-33-0. TRILLING, W.: Hledání historického Ježíše. 1. vyd. ve Vyšehradu. Praha: Vyšehrad, 1993, 195 s. ISBN 80-7021-132-6. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: včetně deuterokanonických knih. Český ekumenický překlad. 6. přeprac. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1995. Všeobecné direktorium pro katechizaci. Praha, Sekretariát ČBK, 1998. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělání. Praha 2005. ISBN 80-87000-02-1.

C. Elektronické zdroje: Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 16-2-2014]. Dostupný z www: . Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 16-2-2014]. Dostupný z www: . Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 18-2-2014]. Dostupný z www: . Česko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001, poslední revize 15. 2. 2014 [cit. 18-2-2014]. Dostupný z www: . Společnost pro církevní právo [online]. c1999, poslední revize 20. 3. 2014 [cit. 23-3-2014]. Dostupný z www: . Wikipedia - The free encyclopedia [online]. c2001, poslední revize 6. 12. 2012 [cit. 24-2-2014]. Dostupný z www: .

77

Resumé Tato diplomová práce se zabývá didaktickou a mediální problematikou. Řeší vyuţití tří hraných filmů s velikonoční tématikou ve výuce náboţenské výchovy na druhém stupni základní školy. Po počáteční objasněním historické osoby Jeţíše Krista, didaktických a oborových východisek následuje praktická část práce. Ta zahrnuje rozbor vybraných filmů a následné vytváření výukových aktivit. Z provedeného rozboru dějů tří filmů je vybráno patnáct krátkých sekvencí. Kaţdá z těchto sekvencí v sobě skrývá jistý velikonoční motiv. Po pojmenování jednotlivých motivů následuje vytvoření výukové aktivity do jedné hodiny náboţenské výuky inspirované jedním zvoleným motivem. Kaţdá vytvořená výuková aktivita obsahuje úvodní slovo, potřebné pomůcky pro její provedení, přesný návod, jak při provádění postupovat a závěr.

Summary This thesis deals with didactic and media issues. It addresses the use of three films with Easter theme in the teaching of religious education in upper primary schools. Despite initial clarification of the historical person of Jesus Christ, teaching and professional bases followed by a practical part. This includes analysis of selected films and the creation of learning activities. The performed analysis of the processes of three films selected fifteen short sequences. Each of these sequences conceals some Easter theme. After naming the individual motifs, followed by creation of educational activities within one hour of religious instruction, inspired by one of the chosen motif. Each learning activity created contains introductory remarks, the necessary instruments for it is implementation, precise instructions on how to proceed with the implementation and conclusion.

78

Anotace Diplomová práce s názvem “Didaktické vyuţití hraných filmů s velikonoční tématikou v náboţenské výchově na druhém stupni základní školy“ se zabývá problematikou vytváření výukových materiálů do hodin náboţenské výchovy. V první části práce je nastíněn ţivotopis historické osoby Jeţíše Krista. Následují dvě kapitoly práce, kde se pojednává o didaktických principech, učebních metodách, dramatické a mediální výchově, osobnosti ţáka a učitele, ale také o roli náboţenské výuky ve školách a moţnosti vyuţití hraných filmů v jejím průběhu. Poslední dvě kapitoly práce obsahují praktickou část, kdy jsou rozebrány děje jednotlivých filmů. Z těchto dějů je vybráno patnáct sekvencí obsahujících konkrétní motiv. Na všech patnáct motivů je pak vytvořen výukový materiál pouţitelný ve výuce náboţenské výchovy.

Annotation The thesis titled "Didactic use of films with Easter theme in religious education at the upper primary school" deals with the creation of teaching materials to religious education lesson. The first part outlines the biography of historical person of Jesus Christ. The following two chapters of this work, which deals with the principles of teaching, teaching methods, drama and media education, the personality of the pupil and the teacher, but also about the role of religious education in schools and the possibility of using films in progress. The last two chapters contain practical part of the work, which are discussed happening each films. For these processes is selected fifteen sequences containing specific theme. In all fifteen motive is then created training material useful in the teaching of religious education.

79

Klíčová slova Hraný film, základní škola, náboţenská výchova, Jeţíš Kristus, didaktické principy, vyučovací metody, dramatická výchova, mediální výchova, Umučení, Umučení Krista, Jeţíš Nazaretský, výukové aktivity, Velikonoce, motiv, sekvence, osobnost učitele, osobnost ţáka.

Keywords Feature film, primary school, religion education, Jesus Christ, teaching principles, teaching methods, drama, media education, Passion, Passion of the Christ, Jesus of Nazareth, educational activities, Easter, motif, sequences, teacher personality, the personality of the student.

Bibliografický záznam HLAVICA, Martin. Didaktické využití hraných filmů s velikonoční tématikou v náboženské výchově na druhém stupni základní školy: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2014. 80 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Mgr. Pavel Konzbul, Dr.

80