Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Ústav archeologie a muzeologie. Petra Dohnalová

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav archeologie a muzeologie

Petra Dohnalová Středověké sakrální stavby a jejich doklady na moravských hradech

Diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Brno 2006

1 PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a v seznamu pramenů a literatury jsem uvedla veškeré použité informační zdroje.

V Brně dne 12. srpna 2006


OBSAH

ÚVOD …………………………………………………………………………………….…1

11

1. PŘEHLED DODAVADNÍHO STUDIA ……………………………………………..

3

2. PŘEDPOKLADY VZNIKU ZEMĚPANSKÝCH HRADŮ NA MORAVĚ ………..

5

3. HRAD BRUMOV ………………………………………………………………………

9

3. 1. DĚJINY BÁDÁNÍ ..………………………………………………………….

9

3. 2. HISTORIE …………………………………………………………………...

10

3. 3. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM

17

…………………………………………...

3. 4. TYMPANON Z HRADU BRUMOVA

…………………………………….

19

………………………………………………………………...

21

3. 6. IKONOGRAFIE …………………………………………………………….

25

3. 7. ZÁVĚR

……………………………………………………………………...

29

4. HRAD BUCHLOV ……………………………………………………………………...

32

4. 1. HISTORIE …………………………………………………………………..

32

4. 2. HRAD BUCHLOV

………………………………………………………….

35

4. 3. ARCHITEKTONICKÉ ČLÁNKY ………………………………………….

37

4. 4. KAPLE – POPIS

……………………………………………………………

38

4. 5. KAPLE – LITERATURA …………………………………………………..

40

4. 6. ZÁVĚR

……………………………………………………………………...

42

5. HRAD CIMBURK ………………………………………………………………………

45

5. 1. HISTORIE …………………………………………………………………..

45

5. 2. HRAD CIMBURK …………………………………………………………..

47

5. 2. KAPLE – POPIS

……………………………………………………………

49


50

5. 4. ZÁVĚR ………………………………………………………………………

50

6. HRAD FREJŠTEJN ……………………………………………………………………

52

6. 1. HISTORIE ……… …………………………………………………………..

52

6. 2. HRAD FREJŠTEJN ………………………………………………………….

53

6. 3. KAPLE – POPIS ……………………………………………………………..

54

6. 4. KAPLE – LITERATURA ……………………………………………………

54

6. 5. ZÁVĚR ………………………………………………………………………

55

7. LOMNICE……………………………………………………………………………….

56

7. 1. HISTORIE …………………………………………………………………….

56

7. 2. ZÁMEK LOMNICE ………………………………………………………...

57

7. 3. KAPLE – POPIS …………………………………………………………….

58

3. 5. ANALOGIE


7. 4. KAPLE – LITERATURA …………………………………………………...

61

7. 5. ZÁVĚR ………………………………………………………………………

62

8. HRAD LUKOV …………………………………………………………………………

65

8. 1. DĚJINY BÁDÁNÍ …………………………………………………………...

65

8. 2. HISTORIE ……………………………………………………………………

66

8. 3. ARCHEOLOGICKÝ A STAVEBNĚ HISTORICKÝ VÝZKUM

………....

71

8. 4. ARCHITEKTONICKÉ ČLÁNKY – POZDNĚ ROMÁNSKÉ .……………..

73

8. 5. ARCHITEKTONICKÉ ČLÁNKY – GOTICKÉ …………………………….

74

8. 6. ZÁVĚR ………………………………………………………………………..

78

9. HRAD MELICE ………………………………………………………………………...

79

9. 1. HISTORIE …………………………………………………………………….

79

9. 2. VÝZKUM HRADU …………………………………………………………..

83

9. 3. ARCHITEKTONICKÉ ČLÁNKY ……………………………………………

84

9. 4. HRADNÍ KAPLE …………………………………………………………….

85

9. 5. ZÁVĚR …………………………………………………………………...…..

86

10. MIKULOV ……………………………………………………………………………..

88

10. 1. HISTORIE ……………………………………………………………….…

88

10. 2. HRAD MIKULOV …………………………………………………………..

91

10. 2. KAPLE – POPIS …………………………………………………………….

93

10. 3. KAPLE – LITERATURA ……………………………………………...…...

94

10. 4. ZÁVĚR ……………………………………………………………………..

95

11. HRAD PERNŠTEJN …………………………………………………………………..

97

11. 1. HISTORIE …………………………………………………………………..

97

11. 2. HRAD PERNŠTEJN ………………………………………………………..

98

11. 3. KAPLE – POPIS …………………………………………………………....

100

11. 4. ZÁVĚR ……………………………………………………………………..

101

12. HRAD ROKŠTEJN ……………………………………………………………………

102

12. 1. HISTORIE ……………………………………………………………….…

102

12. 2. HRAD ROKŠTEJN A ARCHEOLOGICKÉ VÝZKUMY ………………….

106

12. 3.SANKTUÁRIUM ……………………………………………………………

108

13. HRAD ŠPILBERK …………………………………………………………………….

110

13. 1. HISTORIE …………………………………………………………………..

110

13. 2. HRAD ŠPILBERK ………………………………………………………….

113


118

14. HRAD ŠTERNBERK …………………………………………………………………

122

14. 1. HISTORIE …………………………………………………………………..

122


14. 2. HRAD ŠTERNBERK ………………………………………………………

125

14. 2. KAPLE – POPIS ……………………………………………………………

126


130

14. 4. ZÁVĚR ……………………………………………………………………...

133

15. TELČ …………………………………………………………………………………...

138

15. 1. DĚJINY BÁDÁNÍ …………………………………………………………..

138

15. 2. HISTORIE …………………………………………………………………..

138

15. 2. HRAD V TELČÍ …………………………………………………………….

142

15. 2. KAPLE SV. JIŘÍ – POPIS ………………………………………………….

143


144

15. 4. ZÁVĚR ……………………………………………………………………..

144

16. HRAD VEVEŘÍ ……………………………………………………………………….

146

16. 1. HISTORIE …………………………………………………………………..

146

16. 2. HRAD VEVEŘÍ …………………………………………………………….

152

16. 2. KAPLE – POPIS …………………………………………………………….

154

16. 4. ARCHITEKTONICKÉ ČLÁNKY ………………………………………….

155


155

16. 4. ZÁVĚR ……………………………………………………………………...

158

17. ZNOJMO ………………………………………………………………………………

161

17. 1. HISTORIE …………………………………………………………………..

161

17. 2. HRAD ………………………………………………………………………..

162

17. 2. KAPLE ……………………………………………………………………...

163

17. 4. ZÁVĚR ……………………………………………………………………...

165

18. NEDOCHOVANÉ A PŘEDPOKLÁDANÉ HRADNÍ KAPLE……………………..

167

ZÁVĚR…………………………………………………………………………………..….

170

POUŽITÉ ZKRATKY……………………………………………………………………..

178

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ………………………………………………..

179

PRAMENY …………………………………………………………………………………

179

NEVYDANÉ ………………………………………………………………………………..

179

VYDANÉ …………………………………………………………………………………..

179

LITERATURA ……………………………………………………………………………..

180

SEZNAM PŘÍLOH….……………………………………………………………………..

200

OBRAZOVÉ PŘÍLOHY …………………………………………………………………...

200


Úvod Hrady bezesporu patří mezi naše nejcennější středověké památky a měla by jim být nejen z tohoto důvodu věnována náležitá pozornost. Mezi objekty, které byly dosud mnohdy na okraji odborného zájmu, patří hradní kaple na území Moravy. Ve většině případů se dochovaly pouze ve fragmentárním stavu, často o jejich existenci svědčí pouze sekundárně uložené architektonické články. Je třeba vymezit funkce kaple jako stavby a to i z hlediska neliturgického. Ve středověku byl život člověka neodmyslitelně spjat s vírou v Boha a k povinnostem patřila účast na bohoslužbách. S počátkem budování hradů, většinou na těžko přístupných místech, se navštěvování bohoslužeb v kostelech stalo obtížným, což vedlo ke zřizování soukromých kaplí, jejichž velikost a vzhled se

odvíjely od

prostředků stavebníka. Tyto kaple byly určeny především pro hradního pána a jeho rodinu, popřípadě pro osazenstvo hradu. V kaplích probíhaly bohoslužby a další náboženské úkony, ale také mohly sloužit jako skriptoria a pokladnice. Hradní kaple byla

symbolem

společenského

postavení

stavebníka

hradu.

Patřila

k nejreprezentativnějším částem hradu, co do výstavnosti a kvality architektonického provedení se s ní mohl měřit jen hlavní hradní sál. Kaple se v průběhu 13. století stala jedním z atributů většiny zeměpanských hradů, zatímco na šlechtických hradech je v této době spíše ojedinělým jevem a častěji se zde vyskytuje až od 14. století. Kaple nelze pojednat samostatně, vytržené z kontextu hradního celku, proto je ke každému objektu přiřazen nástin historického vývoje hradu na základě písemných pramenů a stručný přehled stavebního vývoje hradu. Podrobněji jsou zpracovány písemné prameny vztahující se k období vzniku kaple, popřípadě přímo ke kapli. Následuje popis současného stavu kaple, popřípadě architektonických článků ke kapli náležejících. Do jednotlivých kapitol je také zahrnut přehled literatury a vývoje názorů vztahujících se k dané kapli. V závěrečném zhodnocení se autorka snažila alespoň rámcově vymezit původní stav objektu a jeho pozdější úpravy. Vzhledem k tomu, že se většina hradních kaplí na Moravě dochovala jen fragmentárně, popřípadě byla radikálně přestavěna, lze jen obtížně dané objekty časově zařadit, případně k nim přiřadit konkrétního stavebníka. Obtížnost slohového zařazení těchto památek do širšího kontextu se odráží i v rozdílnosti názorů badatelů na jejich stavební a stylový vývoj. Týká se to především objektů ze 13. a 14. století,


kde dochází ke kolísání datace v rozmezí více než jednoho století (kaple na hradě Veveří). K upřesnění datace a zařazení do užšího okruhu stavebního vývoje by jistě přispělo poznání technických postupů výstavby, petrografická analýza stavebního materiálu, rozbor omítek a maltovin nebo dendrochronologie dochovaných dřevěných částí stavby. Ve většině případů však dosud nejsou zpracovány ani architektonické články, umístěné v těžko přístupných depositech, v horším případě dokonce bez hlubšího zkoumání ponechané venku napospas povětrnostním vlivům. Často nejsou ani náležitě zajištěny proti zcizení či vandalismu. Tato práce si neklade za cíl úplné vytěžení tématu, což vzhledem k jejímu charakteru a rozsáhlosti tématu ani není možné. Má být alespoň částečným shrnutím známých

faktů

a

názorů

i

nových,

dosud

nepublikovaných

poznatků,

konfrontovaných s osobním průzkumem na místě a snahou o podrobný rozbor dochovaných staveb a jednotlivých článků. Práce je doprovázena rozsáhlou fotografickou dokumentací, která byla často pořizována za obtížných podmínek a nemůže proto nahradit profesionální dokumentaci, která však často nebyla dosud provedena. Na tomto místě bych ráda poděkovala osobám, bez nichž by tato práce vznikala podstatně obtížněji, za řadu cenných připomínek a trpělivost vedoucímu své práce Prof. PhDr. Zdeňku Měřínskému CSc. Dále chci poděkovat za odborné konzultace a připomínky Ing. PhDr. Miroslavu Plačkovi, PhDr. Lubomíru Konečnému, PhDr. Pavlu Borskému, Mgr. Aleši Flídrovi, Radimu Vrlovi a Janu Štětinovi, za vstřícný postoj k mým přáním vidět kaple a architektonické články děkuji především PhDr. Petru Kroupovi a dalším pracovníkům NPÚ Brno a Olomouc a v neposlední řadě také kastelánům dotčených hradů a zámků.


1. Přehled dosavadního studia V úvodní pasáži jsem se zmínila o naprosto nedostatečném množství literatury a pramenů, vztahujících se k hradním kaplím na Moravě, jenž v minulých sto letech o těchto památkách vznikly. V následujících řádcích uvedu pouze nejdůležitější tituly, a to jen ve stručné formě, neboť na jejich obsah bohatě odkazuji v dalším textu. První soubornější pojednání zabývající se hradními kaplemi na území Moravy pochází z pera A. Prokopa a je obsaženo v druhém dílu rozsáhlého, čtyřsvazkového díla Die Markgraafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung z roku 1904 (PROKOP 1904, 463-474). Vzhledem k době vzniku tohoto díla je sice nutno brát je určitou rezervou, neboť se jako každá takto obsáhlá práce nevyhnulo řadě nepřesností, daných jednak stavem poznání v době svého vzniku (druhá polovina 19 a přelom 19. a 20. století) a jednak nemožností osobního poznání všech lokalit autorem. Na druhou stranu je toto dílo dosud jediným zdrojem poznání již zaniklých nebo pouze fragmentárně dochovaných kaplí, v 19. století ještě existujících (Veveří). Zachyceny jsou zde i některé kaple před novogotickou přestavbou a většinou se jedná o jedinou, i když ne naprosto přesnou dokumentaci tohoto stavu (Šternberk, Mikulov). V roce 1986 vyšla studie Královské kaple 13. století v českých zemích od J. Kuthana, v níž do kontextu českých královských kaplí uvedl kapli na hradě Buchlově a pouze zmínil existenci kaple na Špilberku (KUTHAN 1986, 35-47). J. Kuthan také zařadil jednotlivé kaple pojednané v rámci dochované architektury hradů (Buchlov, Špilberk, Veveří) do katalogu architektury v době posledních Přemyslovců (KUTHAN 1982, 183-351; 1994, 75-79; 83-86; 444-446). Typologií a morfologií hradních kaplí v Čechách a na Moravě se zabývala studie T. Durdíka a P. Boliny z roku 1991, jejíž pozměněná verze je obsažena v knize Středověké hrady v Čechách a na Moravě (DURDÍK – BOLINA 1991, 9-22; 2001, 52-62). Autoři zde dělí kaple na samostatné objekty, samostatně řešené kaple v útvaru srostlém s palácem nebo palácovým komplexem, kaple zapojené do hradeb, kaple tvořící součást jiného objektu, kaple v síle zdiva a řadu dalších možností. Upozorňují, že toto rozdělení není možno užívat bezvýhradně, neboť kaple může zároveň příslušet k více způsobům řešení.


Poslední souborná práce D. Líbala pojednávající o rezidenčních kaplích vyšla v roce 2003. Vzhledem k jejímu rozsahu jsou kaple na Buchlově, Špilberku a na Veveří pojednány pouze stručně (LÍBAL 2003, 409-412). Z jednotlivých kaplí byla pozornost věnována kapli na hradě Buchlově a to především v souvislosti se sondážními pracemi provedenými před statickým zajištěním objektu věže a následně v souvislosti s přípravou rekonstrukce kaple. Bylo vypracováno několik studií objektu věže s kaplí, jejichž výsledky se mnohdy diametrálně odlišují (srovnej MENCLOVÁ nedat. opis; PETRŮ 1969, 343-352; GARDAVSKÝ 1976). Kapli na hradě Špilberku byla v souvislosti s průzkumem a zhodnocením hradu věnována pozornost již za druhé světové války, kdy byla lokalizována do prostoru nad průjezdem vedle východní hranolové věže (KÜHN 1940, 57-59). V dalších letech se lokalizací kaple a její interpretací v rámci poznání architektury hradu zabývala řada autorů (MENCL 1964, 102-114; LÍBAL 2003, 410; KONEČNÝ nedat. rukopis) i stavebně historických průzkumů (LÍBAL-HEROUTOVÁHOLANOVÁ 1964; KONEČNÝ-HERINKOVÁ-SURMOVÁ 1988). Kaple byla interpretována jako patrová a lokalizována do východního křídla hradu. Přesto a nebo právě proto však je některými badateli tato lokalizace zpochybňována či přímo odmítána (PLAČEK 2001, 613). Stranou zájmu nezůstala ani kaple na hradě Veveří, datovaná různými badateli v rozsahu více než jednoho století (srovnej MENCLOVÁ 1971, 118-119; KUTHAN 1994, 444-446; DURDÍK-BOLINA 1991, 12; BOLINA 1998, 482; DURDÍK-BOLINA 2001, 54; BOLINA-DOLEŽEL-FEDOR-SADÍLEK 2002, 315338). V posledních deseti letech se stala kaple na hradě Šternberku součástí několika studentských prací. Jako první se tohoto tématu v rámci diplomové práce dotkl T. Vítek v roce 1995, následovala seminární práce L. Škardové a ročníková práce E. Richtrové (VÍTEK 1995; DOLEŽALOVÁ (ŠKARDOVÁ) 2004; RICHTROVÁ 2005). Další práce pojednávají o kaplích v rámci hradní architektury spíše okrajově (např. RICHTER 1976; KOHOUTEK 1995; VRLA 1996, 163-202; PLAČEK 2001). Mimo výše uvedené literatury a ojedinělých dílčích studií zabývajících se jednotlivými kaplemi, většinou vytrženými z kontextu hradní architektury (např.


JOSEFÍK-SYSEL-TOGNER 1976, 243-255) zůstalo toto téma dosud na Moravě v podstatě nezpracováno.


2. Předpoklady vzniku zeměpanských hradů Na přelomu 12. a 13. století dochází k zásadnímu zvratu ve strukturálním uspořádání Moravy. Zanikají původní úděly Olomouc, Brno a Znojmo a země je sjednocena pod vládu jednoho panovníka. Nástupem markraběte Vladislava Jindřicha1 dochází ke vzniku nových územně správních celků, označovaných někdy v písemných pramenech jako provincie. Tyto celky nerespektují vždy původní hradské obvody. Správním centrem provincie mohl být původní kastelánský hrad, respektive hradisko, nebo nově založený hrad, popřípadě i jen opevněný románský dvorec (KOHOUTEK 1994, 153-175; JAN 2000; JANIŠ 1999). V první polovině 13. století dochází k výstavbě zeměpanských kamenných fortifikací v dřívějších hradských centrech a také k zakládání nových kamenných hradů. Na kamenné hrady byly postupně přestavěny staré zeměpanské hrady, které rozpadem hradské soustavy neztratily na významu – Bítov, Břeclav, Hodonín, Hradec nad Moravicí, Olomouc, Přerov, Znojmo a pravděpodobně i Mikulov (MĚŘÍNSKÝ 1981, 147-197; MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1988, 221-224; KOUŘILMĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1990, 229-232; PLAČEK 1991, 247-250; KOUŘILMĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1994, 125-126, 131- 142; PLAČEK 2001). Nové kamenné hrady, které převzaly některé funkce od starších zaniklých fortifikací, vznikaly také již v první polovině 13. století. Mezi tyto hrady můžeme zařadit Brumov, Buchlov, Cvilín, Děvičky, Lukov, Úsov a pravděpodobně také Moravský Krumlov, Strážnici a Špilberk

(MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK

1988,

221-225;

1991,

85-93;

PLAČEK-

PROCHÁZKA 1986, 159-164; PLAČEK 1991, 146; CEJNKOVÁ-LOSKOTOVÁPLAČEK 199, 150-163; PLAČEK 2001). Již v první polovině 13. století jsou doloženy první hrady šlechtického založení, uvést můžeme například Bukov (KUDĚLKA 1983, 80-81; 1985, 29-31; 1989, 64-66; 1992, 184-185), Šenkenberk (KUDĚLKA 1985, 29-31; MĚŘÍNSKÝPLAČEK 1988, 225-227), Velké Meziříčí (ELIÁŠ 1994, 38-40; PLAČEK 2001, 677-679), okolo poloviny 13. století pak Frejštejn (PLAČEK 1991a, 249-250; 2001, 207), V oblasti jihovýchodní Moravy byla dosud výstavba kamenných, respektive zděných hradů spojována se stavební aktivitou královny Konstancie Uherské,

1

Vladislav Jindřich byl moravským markrabětem v letech 1192-1193 a 1197-1222 ( JANIŠ 2003, 276-277).


manželky českého krále Přemysla Otakara I. Podle kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína královna vybudovala hrady v Břeclavi, Bzenci a Hodoníně (FRB V, 137; KRONIKY 356). Podoba bzeneckého a hodonínského hradu z tohoto období zůstává dosud neznámá a donjon z Břeclavi byl datován až po polovině 13. století (DVORSKÁ 2001, 131-133). Kronikářův údaj může mít přesto reálné jádro, v listině královny Konstancie z roku 1235 se ve výčtu svědků objevují vedle dvorního kaplana Lambertus plebanus de Lukov i další boží služebníci Bartholomeus plebanus in Cunowiz,…Absalon plebanus in Bizence… (CDB III/I, 121-124, č. 103) a to v souvislosti s lokalitami, kde lze existenci opevněných sídel předpokládat – Kunovice a Bzenec (KOHOUTEK 1992, 212). Hrad Brumov patří spolu s Buchlovem a Lukovem mezi nejstarší zeměpanské hrady na jihovýchodní Moravě, jejich vznik souvisí s rozsáhlou zakladatelskou aktivitou Přemysla Otakara I. a především jeho bratra, moravského markraběte Vladislava Jindřicha2. Tato činnost spadá již do prvních desetiletí 13. století. V tomto období se stejně jako i později dostala na Moravu ve službách krále Přemysla řada českých šlechticů, mezi nimi i pozdější brumovský purkrabí Svéslav a jeho bratr Holas z Plaňan. Výstavba hradu Brumova, Buchlova a Lukova je již delší dobu spojována se stavební aktivitou společenství kameníků cisterciáckého kláštera ve Velehradě3. Jedním z bezprostředních motivů vzniku velehradského kláštera bylo zřízení hrobky moravských markrabat na místě s bohatou křesťanskou tradicí. Založení tohoto kláštera, jehož fundátorem je markrabě Vladislav Jindřich a olomoucký biskup Robert, je dáváno do souvislosti s příchodem cisterciáků z plaského kláštera 11. listopadu 1205, zahájení výstavby kláštera je kladeno do druhého desetiletí 13. století, a to na jeho počátek (HURT 1934, 33-54), popřípadě do období po roce 1215 (POJSL 1984, 229-232; 1990, 44-45). Přesnější určení data nemá zatím oporu v historickém ani umělecko-historickém materiálu. Po příchodu cisterciáků v roce 1205 se musela nejprve stabilizovat nová klášterní komunita a zabezpečit její organizační, ekonomický a právní rozvoj. Teprve postupně se vytvářely předpoklady pro zahájení stavebních prací na vlastním klášteru. 2

Přemysl Otakar I. si po smrti posledních údělníků ponechal Olomoucko, Vladislav Jindřich získal vládu nad celou Moravu až někdy mezi léty 1209-1213 (WIHODA 1994, 224-226; 1999, 463-468).


V písemných pramenech se o počátcích výstavby kláštera ani o jejím průběhu nic nedozvíme. Důležitá je listina vydaná 27. listopadu 1228 králem Přemyslem Otakarem I., v niž byly potvrzeny výsady kláštera a jeho majetek. Vydána byla u příležitosti vysvěcení konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie, které provedl olomoucký biskup Robert, jako svědkové listiny vystupují významní světští i církevní hodnostáři, kteří se svěcení zúčastnily. Vedle Přemysla Otakara I. a jeho manželky Kunhuty s markrabím Přemyslem byly přítomni nitranský biskup Jakub, opat kláštera v rakouském Zwettlu Heinrich, patter-abbas a vizitátor velehradského kláštera, plaský opat Sigibert, třebíčský opat Arnold a celá řada dalších (CDB II, 319-323, č. 321). Většina badatelů předpokládala, že konsekrace se netýkala celého chrámu, ale pouze presbyteria, eventuelně ještě transeptu (HURT 1934, 46-48; RICHTER 1951, 1 n.). Dnes převládá názor, že v roce 1228 mohl být vysvěcen celý klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie4, ačkoli některé stavební práce ještě mohly pokračovat5. Stavební činnost na dokončení klášterních budov s ambitem pokračovala ještě v letech 1235-1240 (POJSL 1990, 45). Podíl kameníků činných při stavbě velehradského kláštera se netýkal pouze architektonické výzdoby sakrálních staveb na zeměpanských hradech Brumově (půlkruhový tympanon s obloučkovým vlysem a reliéfní ornamentikou vinné révy, kalichovitá hlavice s talířovitým prstencem a s jazykovitými listy s bobulemi …), Buchlově (druhotně osazené torzo půlkruhového záklenku, zdobené plynulým obloučkovým vlysem) a Lukově (zlomky ostění portálu zdobené diamantováním a členěné oblounem vybíhajícím do drápku). Stavbu hradů nelze považovat za vedlejší produkt stavební aktivity tohoto sdružení kameníků, je pravděpodobnější, že založení cisterciáckého kláštera přímo souviselo s plány na vybudování těchto hradů (JANIŠKOHOUTEK 2003, 371-372). Vliv velehradské „huti“ se projevil i na dalších stavbách - farní kostel ve Vracově, Kostelci u Kyjova a zřejmě i další stavby vzniklé na statcích olomouckého biskupství (KUTHAN 1994, 441; ).

3

POJSL 1984, 233-234; 1990, 43-44; KUTHAN 1994, 80, 441, 457; JANIŠ -KOHOUTEK 2003, 371-372. 4 KUTHAN 1982, 319-322. Tento názor je založen např. na analogii s dobou výstavby klášterů v Oseku a Tišnově (ČECHURA 1981, 133-136). 5 M. Pojsl souhlasí, že stavba klášterního kostela a konventu nemohla trvat tak dlouho, jak uváděla starší literatura a odvolává se na kamenické značky patřící jedné generaci stavebníků, což je asi 20-25 let (POJSL 1984, 232).


3. Hrad Brumov 3. 1. Dějiny bádání První zmínky týkající se hradu Brumova nalezneme již koncem 18. století ve vlastivědných příručkách F. J. Schwoye (SCHWOY 1786, 260; 1794, 494), jedná se však pouze o pověsti. Moravský topograf G. Wolny pověsti také zmiňuje, ale vlastní výklad má již založen na listinných dokladech, Brumov uvádí jako královský hrad spravovaný purkrabími, z nichž zvlášť významný byl Smil z Kunštátu, připomínaný od 50. let 13. století (WOLNY 1838, 120-129). Shodné údaje uvádí o Smilovi i F. Palacký (PALACKÝ 1854, 434) a místní vlastivědný autor F. S. Pluskal, který také popsal stav hradu po roce 1760. Tento popis má i přes nepřesnosti velkou hodnotu, popisuje pokles významu hradu ve druhé polovině 18. století (PLUSKAL 1878, 1229). Na začátku minulého století se zabýval historií hradu Brumova F. V. Peřinka, za nejstarší doklad existence hradu pokládal nadační listinu opavskou, kde je k roku 1224 mezi svědky uveden „Zuezlaus, camerarius de Brumov“ (PEŘINKA 1905, 121). A. Prokop publikoval popis částí hradního areálu znatelných ještě koncem 19. století a jejich nepřesný plánek. Uvedl také Svéslava, avšak spojovaného s rokem 1223 - Zweslav Kämmerer von Brumow (PROKOP 1904, 227-228). S tímto názorem nesouhlasil J. Válek, za nejstarší považoval spojení hradu Brumova s purkrabím Smilem v 50. letech 13. století a první věrohodnou zprávu o existenci hradu určil k roku 1256. Poprvé také vyjádřil možnost pojmenování hradu Brumova podle olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburka (VÁLEK 1908, 115-116). Ve 30. letech 20. století potvrdil L. Hosák závěr, že nejstarší zpráva pochází z roku 1256 a později, v 50. letech dokončil výzkum dostupných písemných pramenů. Dospěl k závěru, že hrad Brumov byl vystavěn za Přemysla Otakara II., počátkem druhé poloviny 13. století a jeho název odvodil stejně jako J. Válek od jména biskupa Bruna ze Šaumburka (HOSÁK 1938, 436; 1943, 60-64; 1957, 4-5; 1967, 205; HOSÁK-ŠRÁMEK 1970, 115). Stejný výklad podal i B. Havlíček (HAVLÍČEK 1959, 4). Koncem 50. let se o typologické zařazení hradu a jeho architektonické hodnocení pokusil K. Svoboda. Vycházel však z Prokopova


nepřesného plánu a nízká úroveň poznání hradní architektury na Moravě ho vedla k nesprávným závěrům (SVOBODA 1948, 114-124). Pochybnosti historiků nevzbuzovalo spojení hradu Brumova s purkrabím Smilem, ale nejstarší datum, kdy na hradě působil. Největší význam má v tomto případě určení data královské listiny pro tišnovský klášter. Vydavatel moravského kodexu A. Boček zařadil tišnovskou listinu k lednu 1259, později tuto listinu J. Emler datoval k lednu 1255, mylně však spojil purkrabího Smila s Brnem místo s Brumovem (POKLUDA 1999, 5-11). J. Šebánek ve svých pracích datoval tišnovskou listinu k 2. lednu 1255 a tím časově určil nejstarší historickou zprávu o brumovském purkrabím Smilovi – Zmilo purchgravius Brumoensis. Takto upřesněná datace byla publikovaná J. Šebánkem a S. Duškovou v českém kodexu (ŠEBÁNEK 1932, 127; ŠEBÁNEK- DUŠKOVÁ 1952, 238-245; CDB V/I, 79-81, č. 38). Od 70. let se historií hradu Brumova zabývá archeolog J. Kohoutek, v letech 1978 až 1982 provedl na hradě rozsáhlý archeologický výzkum, jehož výsledky shrnul v několika článcích. Při tomto výzkumu byl v roce 1981 nalezen půlkruhový tympanon s obloučkovým vlysem a reliéfní ornamentikou vinné révy a další architektonické články (KOHOUTEK 1979,

141-147).

Hrad Brumov

je rovněž zmíněn

v encyklopedii Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku od M. Plačka (PLAČEK 1999, 99-100). V roce 1999 publikoval Z. Pokluda obsáhlý článek Držitelé hradu Brumova, ve kterém shrnul dosavadní výsledky bádání historiků (POKLUDA 1999, 5-11). Nové poznatky publikoval ve své práci L. Jan a další přinesla revize dostupných písemných pramenů za účelem zpracování zeměpanských úředníků na Moravě, provedená D. Janišem. Tyto poznatky byly publikovány D. Janišem a J. Kohoutkem. Za nejstarší zprávu o hradě Brumově považují údaj v listině krále Přemysla Otakara I. vydané v roce 1224 v Hulíně pro město Opavu, kde v závěru svědečné řady je uveden Sueslaus camerarius de Brumov (JAN 2000, 71, pozn. 138; JANIŠ 1999, 236-239; JANIŠ-KOHOUTEK 2003, 363-368; CDB II, 256-257, č. 265). Tympanon z hradu Brumova byl spolu s ostatními architektonickými články nalezenými při archeologickém výzkumu poprvé popsán Jiřím Kohoutkem v roce 1982. Další zmínky nalezneme od téhož autora především v souvislosti s hradem Brumovem a to jednak v díle Hrady jihovýchodní Moravy, dále v celé řadě článků


publikovaných ve sborníku Archaeologia historica a v dalších odborných časopisech (KOHOUTEK 1982, 202; 1994, 167; 1995, 12; 2003, 359). Roku 1994 popsal tympanon Bohumil Samek v Uměleckých památkách Moravy a Slezska (SAMEK 1994, 264-263). Ve stejném roce se Jiří Kuthan v knize Česká architektura v době posledních Přemyslovců poprvé podrobněji zabýval tympanonem a jeho ikonografií a datoval jej do druhé čtvrtiny 13. století (KUTHAN 1994, 80-81).

3. 2. Historie hradu Za nejstarší písemnou zprávu o hradě Brumově můžeme považovat údaj v listině krále Přemysla Otakara I. vydané v roce 1224 v Hulíně pro město Opavu, kde je v závěru svědečné řady uveden Sueslaus camerarius de Brumow (CDB II, 256-257, č. 265). Tato listina se dochovala pouze v opisu z počátku 17. století v knize privilegií města Opavy, ale o její pravosti nejsou pochybnosti a opis je bez větších chyb a zkomolenin (JANIŠ 1999, 236-239). Svéslav je uveden s titulem komorníka znovu a to v roce 1235, kdy je jmenován spolu s dalšími úředníky ve svědečné řadě v listině vydané markrabětem Přemyslem pro zábrdovický klášter jako Zwezlaus camerarius Brunnensis (CDB III/I, 129-133, č. 107). Není tedy pochyb, že Svéslav byl skutečně brněnským komorníkem. Na základě tohoto údaje se většina badatelů domnívala, že v opisu listiny z roku 1224 se jedná o zkomoleninu názvu Brna, neboť k hradu Brumovu nemohl v této době náležet úřad komorníka6. V dochovaných pramenech se velmož Svéslav poprvé objevuje mezi svědky v listinách Přemysla Otakara I. vydaných v letech 1220 a 1222 v Brně (CDB II, 184185, č. 199; 220-221, č. 232). V listině z roku 1222 je jmenován spolu s bratrem Holasem mezi českými velmoži z králova doprovodu. Znovu je Svéslav uveden v panovníkově listině z roku 1226 pro litomyšlský klášter, ve svědečné řadě jsou uvedeni šlechtici z Čech a Moravy, mezi nimi je také olomoucký kastelán Holas a jeho bratr Svéslav z Plaňan – Zueslav de Planan (CDB II, 289-290, č. 289).

6

Moravské komornické úřady jsou na počátku 13. století bezpečně doloženy jen pro hlavní provincie

(Brno, Olomouc, Znojmo). Skladatel listiny pouze užil zvláštní dikci, kdy vsunul slovo camerarius mezi křestní jméno a predikát, který se přitom k tomuto slovu označujícímu úřad v jiném místě nevázal (JAN 2000, 71, pozn. 138)


Poprvé nalezneme Holase v roce 1218 mezi svědky na listině Přemysla Otakara I., je zde uveden jako královnin podkomoří Holatz subcamerarius regine (CDB II, 142-144, č. 153). Na další Přemyslově listině z roku 1221 jej nalezneme mezi barones Bohemie, spolu s bratrem Svéslavem se uvádí o rok později jako královský podčeší a ve stejné době se objevuje i s predikátem de Planan (CDB II, 203-205, č. 217; 223-225, č. 234; 229-232, č. 239; 219-220, č. 231). V listině Přemysla I. z roku 1225 vydané v Hradci Králové je také uveden Holac de Planas, v letech 1223 až 1233 Holas z Plaňan zastával úřad olomouckého purkrabího (CDB II, 272, č. 278; 236-237, č. 245; CDB III/1, 27-28, č. 29; 50-51, č. 50). V letech 1255-1273 byl brumovským purkrabím Smil, syn Bernarda ze Zbraslavi, z pozdějšího rodu pánů z Obřan (později z Kunštátu), spolu se svými bratry patřil mezi přední a nejbohatší muže v zemi. Smilův bratr Boček zastával úřad znojemského purkrabího (1238-1255), Kuna byl purkrabím na hradě Veveří (12531261), moravským maršálkem (1261) a pánem hradu Kunštátu, který dal jméno dalším generacím rodu (HOSÁK 1948, 48-52). Poprvé se Smil připomíná roku 1247, v roce 1251 byl v posádce na pohraničním hradě Znojmě, který byl pod správou jeho bratra Bočka, je také doložen jako svědek při vydávání Bočkových listin (CDB II, 223-225, č. 234; CDB IV, 200-201, č. 107; 363-364, č. 102; 439- 440, č. 259; V/II, 73-74, č. 1050). V roce 1254 svědčil Smil společně s bratry při vydávání panovníkových listin a to v Brně 31. května a v Praze 9. července (CDB V/I, 30, č. 29). Poprvé je Smil uveden v souvislosti s hradem Brumovem v královské listině pro tišnovský klášter z 2. ledna 1255 mezi svědky panovníkova pořízení Zmilo purchgravius Brumoensis (CDB V/I, 79-80, č. 38). Další záznam najdeme v královské listině pro Přerov z 28. ledna 1256 Smylo purgravius de Brumowe (CDB V/I, 103-105, č. 50). Smil byl králem Přemyslem Otakarem II. pověřen správou hradu Brumova, hodnost purkrabího či jinak kastelána (purgravius, castellanus) byla spojena s rozsáhlými pravomocemi. Purkrabímu podléhala posádka hradu, odpovídal za vojenské zabezpečení strategické pohraniční pevnosti a zároveň spravoval území, které náleželo k hradu Brumovu ve vnitrozemí. V listině z 12. srpna 1255 je Smil zapsán jako kastelán přerovský (doložen také 1256), vazbu na Přerov měl již jeho otec Gerhard ze Zbraslavi (CDB V/I, 103-105, č. 50; 153-158, č. 84). Smil je také často uváděn jako svědek při vydávání panovníkových listin. Můžeme tedy soudit, že


Smil patřil k předním velmožům v zemi a měl blízko ke královskému dvoru (POKLUDA 1999, 9). Koncem padesátých let založil Smil hrad Střílky, podle kterého se poprvé píše roku 1258 (CDB V/I, 261-262, č. 164). V lednu roku 1261 vydal papež souhlas se Smilovým úmyslem založit nový klášter ve Vizovicích a s předběžným svolením krále a biskupa mohla stavba začít. V srpnu 1261 byla v Olomouci vydána zakládací listina vizovického kláštera, v níž Smil spolu se svojí manželkou Bohuvlastou daroval klášteru rozsáhlé majetky na východní Moravě (CDB V/I, 431-436, č. 290), tuto fundaci potvrdil v roce 1263 i král Přemysl Otakar II. (CDB V/I, 396-397, č. 263; 431-436, č. 290; 541-545, č. 366; ŠEBÁNEK 1959-61, 29-39). O zvláštním postavení Smila k zeměpanskému Brumovu svědčí vlastní titulatura v zakládací listině vizovického kláštera – castellanus perpetuus Brunowensis (CDB V/I, 431-436, č. 290), pravděpodobně se jedná o doživotní držbu. Listinou z roku 1267 udělil panovník Smilovi souhlas k volnému nakládání s dědičným jměním (CDB V/II, 73-75, č. 525). Na počátku česko-uherské války roku 1271 najdeme Smila v panovníkově průvodu poblíž Brna (CDB V/II, 242-243, č. 633), odkud zamířil král Přemysl s vojskem do Uher. Válečné tažení skončilo mírovou dohodou sjednanou v červenci téhož roku, bylo ustanoveno, že na klid v pohraničí mají dohlížet dvojice pověřených hodnostářů, na uherské straně bratislavský a nitranský župan, na moravské straně komorník moravský a purkrabí brumovský – camerarius Morauie et purcravius de Brumowe (CDB V/II, 247-260, č. 636, 637). Přestože zde není Smil uveden jménem, není pochyb, že se jedná o jeho osobu. Jak významnou úlohu měl purkrabí Smil a jím spravovaný hrad Brumov v této době, vyplývá i z dalších pramenů. Listina uherského krále Štěpána z roku 1271 se zmiňuje o bojích proti českému králi, a to o událostech pod hradem Brumovem – sub castro Bruno (VÁLEK 1908, 115-116). Ve starší literatuře byla tato zpráva spojována s městem Brnem (NOVOTNÝ 1937, 238), dnes badatelé dávají tyto události do souvislosti s hradem Brumovem (VÁLEK 1908, 115-116). Poslední zprávy týkající se Smila jsou z roku 1273 (CDB V/II, 340-344, č. 701; 344-345, č. 702; CDB V/III, 370, č. 1581; 377, č. 1594), poté se prameny odmlčely i pokud jde o hrad Brumov. V písemných pramenech je hrad Brumov znovu uveden až v roce 1294, kdy byl v držení Oldřicha z Hradce, jihočeského velmože z rodu Vítkovců. Vazby na jihovýchodní Moravu měli již jeho předkové. Jindřich, praděd Oldřicha, zemřel


někdy po roce 1237 a byl pohřben ve velehradském klášteře (CDM V, 108-109, č. 105; HURT 1934, 64). Oldřichův děd Vítek zastával úřad olomouckého kastelána (1247 a 1249) a jeho syn Oldřich postoupil v roce 1270 velehradskému klášteru vesnici na Znojemsku (CDB IV/I, 198-199, č. 105; 277-281, č. 171; CDB V/II, 204206, č. 606). V listině Oldřicha z Hradce, vydané 25. července 1294 v Praze je uvedeno, že obdržel od krále Václava II. k doživotnímu užívání - per tempera vitae meae - hrad Brumov s vesnicemi, provincionálním soudem a další statky na východní Moravě, mimo jiné i Uherský Brod a dvě vesnice v Lucké provincii castrum suum Bronowire cum villis suis et iudicio provinciali ibidem, oppidum quoque dictum Brod Ungaricale cum pertinentiis et villis eius, … ac duas villias in discrictu Lunensi, videlicet Hluk et Topel7 (CDM V, 9-12, č. 11). Tyto statky měly po Oldřichově smrti připadnout zpět králi, a to bez ohledu na případné potomky, podmínky doživotní držby byly zřejmě stejné i v případě Smila ze Střílek. Z dané listiny také vyplývá, že Oldřich měl na Moravě i jiné državy, kupříkladu hrad Bánov s vesnicemi a příslušenstvím – Banoue castrum cum villis et omnibus attinentiis suis. Je pravděpodobné, že hrad Bánov držel již Oldřichův děd Vítek z Hradce8. V listině datované v Jindřichově Hradci 9. srpna 1296 se Oldřich zavázal respektovat práva velehradského kláštera k vybírání cla v Uherském Brodě (CDM V, 53-54, č. 52). Roku 1298 vystupuje jako gubernátor Lucké provincie - in Jam dicta Lucensi Provincia, Bonorum et Hominum possessores seu Gubernatores existimus…(CDM V, 83-84, č. 83). Na základě zpráv z roku 1294 a 1298 můžeme dospět k závěru, že na hradě Brumově, jako sídle provincionálního soudu byly soustředěny určité správní pravomoci pro širší území. Neobvyklá hodnost gubernátora je zřejmě svědectvím o přetrvávající vojenské organizaci neklidné pohraniční oblasti. Podle údajů v obou listinách lze do Lucké provincie9 zahrnout území kolem řeky Olšavy ohraničené na severu tokem Dřevnice, řekou Moravou na západě a na jihu Bílými Karpaty. Na hrad 7

K hradu Brumovu se vztahovala kromě správní také soudní pravomoc v podobě trestní jurisdikce vykonávané ex officio v rámci panovnického regálu a v souladu se zněním tzv. Statut Konráda Oty náležela úředníkovi označovanému jako villicus a od poloviny 13. století často jako iudex provincialis či německy lantrichter. Tento úřad a s ním spojená soudní pravomoc byly často vázány ke královským hradům a úřadům purkrabích (JANIŠ-KOHOUTEK 2003, 370). 8 Kolem roku 1250 se na východní Moravě objevila celá skupina šlechticů z Čech, král Přemysl II. usiloval o lepší zajištění pohraničního území po kumánském vpádu a zřejmě těmto šlechticům přiděloval majetky v pomezním pásmu. Je pravděpodobné, že tímto způsobem získal hrad Bánov mezi roky 1250-1260 i Vítek z Hradce (POKLUDA 1999,.12).


Brumov byla funkce vojensko-správního střediska oblasti přenesena pravděpodobně z Kunovic a to snad někdy těsně po polovině 13. století. V tomto období se přemyslovská moc v hraničním území upevnila natolik, že jeho správa mohla být umístěna až k uherské hranici – na hrad Brumov. Oldřich z Hradce jako královský purkrabí na hradě Brumově a gubernátor Lucké provincie vládl správními, soudními a vojenskými pravomocemi v celém pohraničním pásmu od řeky Moravy až po Horní Vláru. To je nesporně důkazem, že ve druhé polovině 13. století význam hradu Brumova rychle rostl a na přelomu 13. a 14. století hrad plnil hned několik funkcí – hospodářské a správní centrum brumovského panství, strategická pohraniční pevnost a vojensko-správní středisko širšího pomezního území (HOSÁK 1968-1969, 128-129; ZEMEK 1972, 103-106; KOHOUTEK 1982, 210). Oldřich z Hradce se jako broumovský purkrabí uvádí naposledy v listině vydané v Brně 8. prosince roku 1303, kde je mezi svědky zapsán Vlricus de noua domo, purchrauius de Brunow (CDM V, 166-167, č. 158). Po smrti Oldřicha, zemřel před rokem 1312, můžeme očekávat, že se hrad Brumov na základě listiny z roku 1294 vrátil zpět do rukou krále (CDM VII, Supp.,186, č. 800). Během konfliktu Jana Lucemburského s Matoušem Čákem Trenčanským kolem roku 1315 se hrad Brumov jistě také vojensky uplatnil, ale nemáme o tom žádné písemné zprávy. Nejpozději od 14. století existovala v rámci brumovského panství soustava manských statků, v některých vesnicích držely lénem majetky drobní šlechtici, vázaní k hradu Brumovu vojenskou službou a dalšími povinnostmi (HOSÁK 1943, 62-63; TUREK 1948, 3-12; KOHOUTEK 1982, 210-211; POKLUDA 1999, 17). O významu hradu Brumova ve 14. století také svědčí fakt, že zůstával převážně v rukou panovnické dynastie. Moravský markrabě Karel vydal 19. dubna 1342 na Brumově dvě listiny, datovací formule na jedné z nich nasvědčuje, že hrad byl v této době v majetku panovníka – Actum et datum in castro nostro Brumow (CDM VII, 294-295, č. 405; 295-296, č. 406; RBM IV, 447-448, č. 1115; 448, č. 1116). Moravská markrabata vydala mezi roky 1341 a 1407 řadu listin a privilegií upravujících vnitřní poměry ve městě Valašských Kloboukách (rychta, platy z domů), což znamená, že zde byla přímou vrchností. Valašské Klobouky byly hospodářským střediskem celého brumovského panství a péče o jeho rozvoj značí 9

Název Lucká provincie má původ v tzv. luckém poli připomínaném již k roku 1099 a 1116


zájem lucemburské dynastie o toto panství. Rozbor archeologických nálezů z hradu Brumova dokládá oživení stavební aktivity někdy ve druhé polovině 14. století, nelze však určit zda tato aktivita patřila Lucemburkům nebo zda byl hrad někomu zastaven10. Roku 1409 je doložen brumovský purkrabí Jan z Popůvek, kdo byl držitelem hradu Brumova však nevíme (CDM XIV, 87, č. 82). Z Brumova byl ve 14. století spravován také Bánov (získaný králem 1339) s přilehlými vesnicemi. Bánov měl kolem roku 1406 v držení Petr z Kravař, který zde byl zřejmě zástavním držitelem a mohl mít také v zástavě hrad Brumov11. Za husitských válek jsou osudy hradu Brumova nejasné, jisté je, že pod hradem vedla jedna z důležitých cest z Uher na Moravu a Brumov byl pevností strategického významu12. Názory badatelů na obléhání hradu králem Zikmundem a jeho pobyt na hradě se liší13. Před rokem 1424 král zastavuje část brumovského panství s osadami v těsné blízkosti hradu Miroslavovi z Cimburka a listinou z 11. června 1426 odevzdal hrad s celým zbožím jako věnnou zástavu své manželce Barboře Celské (SEDLÁČEK 1914, 1265). Ve službách královny byl na Brumově purkrabím v letech 1426-1432 válečník Pankrác ze Sv. Mikuláše, který byl za své služby odměněn získáním hradu Vršatce (KOHOUTEK 1995, 10). Ve čtyřicátých letech 15. století získaly hrad Brumov páni z Cimburka, jejich dílem je pravděpodobně fortifikační soustava odkrytá archeologickým výzkumem14. Cimburkové drželi hrad ještě v 60. letech, král Jiří z Poděbrad potvrdil roku 1468 zástavu Brumova Janovi z Cimburka. Za česko-uherské války byl hrad Brumov zřejmě roku 1468 dobyt vojskem Matyáše Korvína a zástava přešla do rukou uherského rodu Podmanických, Ladislav Podmanický se zde připomíná již 1474 (SEDLÁČEK

1914,

1815).

Za

těchto

držitelů

došlo

k důležité

změně

majetkoprávního charakteru hradu i celého panství. Po roce 1500 se král Vladislav II.

(HOSÁK 1968-69, 128-129; ZEMEK 1972; JANIŠ-KOHOUTEK 2003, 370). 10 Hrad Brumov není uveden ve výčtu zeměpanských majetků v testamentech markraběte Jana Jindřicha, L. Hosák soudí, že byl v 60. letech 14. století zastaven zřejmě pánům ze Šternberka, nelze to však doložit (HOSÁK 1943, 62). 11 Brumovský purkrabí Jan z Popůvek vystupuje roku 1409 jako ručitel za Petra z Kravař spolu s purkrabími sloužícími na čtyřech dalších hradech tohoto velmože (POKLUDA 1999, 17-18). 12 Při tažení směrem od Trenčína v říjnu 1421 král Zikmund pobýval na Brumově, svědčí o tom datování listiny „geben zu Brumaw“ 18. října 1421 (PALACKÝ 1873, 162-163; POKLUDA 1999, 18). 13 Například L. Hosák se domnívá, že Zikmund neúspěšně obléhal na Brumově Bočka z Kunštátu (HOSÁK 1955, 7-8); J. Mezník soudí, že královo tažení proti Kunštátům bylo úspěšné (MEZNÍK 1999, 420). 14 Čelní štítová zeď s vysunutou baštou (KOHOUTEK 1982, 212).


vzdal svého vrchního vlastnického práva ve prospěch Jana z Lomnice, od něhož Podmaničtí tato práva odkoupili. Roku 1503 vydal král listinu, podle které Brumov přestal být královským majetkem a stal se vlastnictvím Podmanických. Jan Meziříčský z Lomnice odkoupil Brumov někdy mezi roky 1516-1519, jeho rod se zde udržel až do druhé poloviny 16. století a velkorysou renesanční přestavbou dovršil staletý stavební vývoj hradu (KOHOUTEK 1995, 10; POKLUDA 1999, 2024). V roce 1574 získal hrad i panství rod Kavků z Říčan, za stavovského povstání bylo panství zkonfiskováno a v roce 1621 byl hrad dobyt vzbouřenými Valachy. Jan Kavka v roce 1622 prodal brumovské panství uherské šlechtě Aponyiům, dalšími majiteli se stali v roce 1626 Forgáchové z Ghymeše. Hrad i v této době představoval důležitou pomezní, vojenskou a strategicky významnou pevnost. V 18. století hrad plnil funkci správního střediska panství a po požáru v roce 1760 byl již jen nouzově opraven. K dalšímu velkému požáru došlo v roce 1820 přímo v Brumově a hrad byl zřejmě také poškozen. Trvale opuštěn byl mezi roky 1826-1827 a poté sloužil jako zdroj stavebního kamene. Počátkem minulého století byl ještě zhruba znatelný jeho půdorys, ale již v 50. letech se z hradu uchovala jen jedna bašta a to pouze díky romantizující úpravě z přelomu 19. a 20. století (KOHOUTEK 1995, 10; POKLUDA 1999, 85-90).

3. 3. Archeologický výzkum V letech 1977-1982 proběhl na hradě Brumově rozsáhlý archeologický výzkum pod vedením J. Kohoutka. Cílem výzkumu bylo zjistit jednotlivé etapy stavebního vývoje hradu, jeho nejstarší půdorys a dispoziční členění, případně stopy staršího osídlení. Archeologický výzkum přinesl nové poznatky, které byly publikovány J. Kohoutkem (KOHOUTEK 1982, 200-206; 1995, 154; 1995, 11-12; 2003, 358-359). Hrad byl vystavěn na skalní ostrožně, na jejím nejvzdálenějším konci, který původně výrazně převyšoval okolní terén. Horní plocha hradního jádra měla tvar nepravidelného lichoběžníku s delší osou ve směru sever-jih o délce 60-70 m a šířce 20-25 m. Nejstarší doklady osídlení ostrožny pocházejí z přelomu letopočtu a patří púchovské kultuře, doloženy jsou nálezy keramiky ve vrstvě tzv. předzákladového horizontu dosedající na skalní podloží, dále zde byly zachyceny vrstvy


s mladohradištní keramikou ze druhé poloviny 12.

století. V obou případech se

zřejmě jednalo o výšinné opevněné sídliště, ve druhé polovině 12. století nemůžeme vyloučit ani strážní a vojenskou funkci. Na horizont z 12. století navazovaly vrstvy s nálezy keramiky z první poloviny 13. století, související již se stavební aktivitou budovaného pozdně románského hradu. Tyto vrstvy překrývaly základovou spáru některých stavebních reliktů v areálu hradního jádra. Především se jednalo o jihovýchodní nároží velké hranolové věže na severním okraji hradního jádra a také východní stranu jejího základu, místy dochovaného do výšky až 0,8 m. Jádro věže bylo vystavěno z kompaktního lomového kamene a to zřejmě až do výše prvního patra. Ve zdivu byly otvory po trámech, vložených do hmoty stavby, pravděpodobně pro zpevnění stavební konstrukce (KOHOUTEK 1982, 200-205; 1994, 154; JANIŠKOHOUTEK 2003, 358). Zevní plášť věže byl vystavěn z větších hranolových bosovaných kvádrů. Jeden kamenný článek se zachovalou bosáží byl objeven přímo v destrukčním kuželu suti věže, další čtyři podobné fragmenty se našly druhotně použité ve zdivu jižního palácového traktu, vystavěného v první polovině 16. století. V sondách v jihozápadní části nádvoří hradu byly nalezeny také fragmenty původní obvodové hradby, tvořící širší základové zdivo severní stěny mladšího palácového traktu na jižní straně hradního jádra. Stavební

aktivitu

v pozdně

románském období

dokládají

i

nálezy

architektonických článků: půlkruhový tympanon s obloučkovým vlysem a reliéfní ornamentikou

vinné

révy,

kalichovitá

hlavice

s talířovitým

prstencem

a

s jazykovitými listy s bobulemi, zlomek horní části dvakrát odstupňovaného ostění s válcovými archivoltami. Archeologický výzkum prokázal existenci pozdně románského kamenného hradu již v první polovině 13. století. Jeho nejdůležitější částí byla velká hranolová věž v čele, na níž navazovalo obvodové opevnění o síle zhruba 2 metrů, uzavírající plochu původního hradního jádra. Zástavba uvnitř areálu je doložena nálezem jednoduchých zahloubených obydlí (zemnic). Umístění původního hradního paláce a sakrální stavby se prozatím nepodařilo uspokojivě vyřešit, jejich výskyt lze předpokládat v dosud neprozkoumané východní části hradního jádra. Tento nejstarší hrad byl vystavěn na úzkém vrcholu ostrožny, v místech, kde později vzniklo jádro gotického hradu (KOHOUTEK 1982, 205; JANIŠ-KOHOUTEK 2003, 358).


Na počátku 14. století byl hrad Brumov poškozen, o čemž svědčí požárová vrstva. Tuto událost můžeme snad dávat do souvislosti s válečným konfliktem mezi Janem Lucemburským a Matoušem Čákem Trenčanským. Ve druhé polovině 14. století došlo na Brumově k další stavební činnosti, během níž byla rozšířena obvodová fortifikace hradu a přestavěn jižní palácový trakt, k němuž bylo připojeno východní křídlo obvodové zástavby, vystavěné snad na starších základech. Kolem poloviny 15. století navázala výstavba mohutné fortifikační soustavy v čele vlastního hradu. Před vstup do hradu vedle hranolové věže, jež postupně ztrácela na významu, byla vystavěna mohutná štítová zeď s vysunutou půlkruhovou baštou, postavenou na zděném základu. K ochraně vstupu byla ještě za štítovou zdí zbudována další válcová věž se šnekovitým schodištěm. Současně došlo také k přestavbě severovýchodní části hradního areálu (KOHOUTEK 1982, 205). V první polovině 16. století došlo k radikální přestavbě celého hradu, jenž byl za Meziříčských z Lomnice přeměněn na pohodlné panské sídlo. Jádro hradu bylo rozšířeno o rozsáhlé předhradí, zbudováním západního křídla došlo k uzavření vnitřní obvodové zástavby vlastního hradu a pod vlivem tureckého nebezpečí bylo podle nových poznatků vybudováno opevnění. Z brumovského hradu se tak stala impozantní pevnost. Bez větších změn přetrval hrad v této podobě až do požáru v roce 1760, kdy byla snesena horní patra zástavby, byla zde zřízena sýpka a v přízemí konírny. K definitivnímu zániku hradu došlo na počátku 19. století, kdy byl postupně rozebírán na stavební kámen (KOHOUTEK 1982, 205, 212). Po ukončení archeologického výzkumu došlo k částečné rekonstrukci odkrytých částí hradního areálu, která však nebyla dokončena.

3. 4. Tympanon z hradu Brumova Nejvýznamnějším nálezem z hradu Brumova je bezesporu tympanon objevený při archeologickém výzkumu v roce 1981. Výška tympanonu je 59, 5 cm, šířka 119 cm a hloubka 23 cm. Tympanon byl nalezen v pěti částech, zhotoven je z místního jemnozrnného flyšového pískovce. V současné době je tympanon uložen v expozici Muzea jihovýchodní Moravy na hradě Malenovice, kopie se nachází v expozici na hradě Brumově. Půlkruhový tympanon má po obvodu vlys složený z konkávních obloučků, přecházejících plynule jeden do druhého, na vnitřní straně jemně profilovaných,


v dolní části je ukončen rovnou, profilovanou římsou. Ve středu tympanonu se nachází nízký reliéf se stylizovanými listy vinné révy a hrozny. Vlastní reliéf je silně zapuštěn do plochy kamene, nad níž vystupuje pouze vlys a římsa. Listy se zvýrazněným žilkováním jsou podány čelně, jen v obloučcích vlysu kopírují půlkruh a zalamují se. Listy jsou zobrazeny ve dvou symetrických řadách, z nichž spodní jakoby vyrůstala z hlavního kmene (větve), na okrajích zakončeného zalomenými listy s mohutnými řapíky dělenými dvěma žlábky. Listy druhé řady mají delší řapíky se stylizovanými úponkami vinné révy a jsou jimi spojeny s řadou první, celek je doplněn třemi nepravidelně rozmístěnými hrozny na stopkách. V horních obloučcích je vždy po jednom zalomeném listu, ve středovém a v pravém jsou další dva asymetricky umístěné listy. Celkem je na tympanonu zobrazeno jedenáct čelně zobrazených listů, pět zalomených listů a tři hrozny. Reliéf působí plošně, je proveden v jedné výškové úrovni, pouze žilkování listů výrazněji vystupuje. Plastické ztvárnění zalomených listů kontrastuje s plochostí silně stylizovaných hroznů a frontálně podaných listů, jejichž okraje jsou tvořeny plynule na sebe navazujícími obloučky. Celek působí nevyrovnaným dojmem, proti dvěma symetrickým řadám listů jsou zde nahodile rozmístěny hrozny, s rozmístěním listů v horních obloučcích vlysu jakoby si kameník nevěděl rady. Obloučkový vlys je na portálech na našem území poměrně častý zhruba od třicátých let 13. století. Nalezneme jej například na západním portále klášterního kostela v Oslavanech, na hlavním portále kostela sv. Prokopa benediktinského kláštera v Třebíči, zde je také na protilehlých portálcích do přilehlých kaplí ve východním poli chóru. S obloučkovým vlysem podobného charakteru jako na brumovském tympanonu se setkáme na portálu refektáře velehradského kláštera. Ostění portálu ukončené půlkruhovým záklenkem člení výžlabky, subtilní profily a řada drobných jehlanců. Složitá profilace je dole ukončena drápkem a v záklenku plynule přechází do obloučkového vlysu, vlnícího se v plynulé křivce. Vnější okraj ostění lemuje pás s motivem negativně vyhloubených kosočtverců. Portál je datován kolem 1230 (POJSL 1990, 149-150; KUTHAN 1994, 431-442). Také na hradě Buchlově nalezneme oblouk sestavený z klenáků, jejichž část je zdobena v kameni tesaným obloučkovým vlysem. Oblouk je sekundárně umístěný v prostoru hradní kuchyně, na severní straně západní věže.


Zobrazení vinné révy je v 13. století poměrně četné, setkáme se s ním na portálech, hlavicích, svornících, ale také např. na záklencích. Tvarově podobné pojetí vinného dekoru jako na tympanonu z Brumova nalezneme v cisterciáckém klášteře na Velehradě. Jedná se především o půlkruhové záklenky, zdobené plastickým pásem reliéfní dekorace – vinných listů s hrozny. Listy jsou pravidelné, působí plastickým dojmem, tvořeny jsou třemi trojlisty se zvýrazněným žilkováním, zavěšeny jsou na silných, obloukovitě prohnutých řapících. Vytvořeny byly technikou s použitím vrtáku. Záklenky pocházejí pravděpodobně z polygonální stavby lavatoria nad studnou, v současné době se nacházejí v lapidáriu (POJSL 1990, 150). Jejich datování spadá zhruba do třicátých let 13. století. Vinný dekor dále nalezneme na některých hlavicích a klenebních konzolách z klášterního ambitu. V tišnovském klášteře cisterciaček se setkáme s motivem vinné révy na západním portálu, kde jsou v dolní části ostění tři vnitřní z pěti oblounů mezi sloupky zdobeny úponkami vinné révy s hrozny. S tímto motivem se setkáme také na záklenku za hlavou druhého a čtvrtého apoštola na pravé straně portálu. Na spirálovitě svinutých úponkách vinné révy jsou zavěšeny hrozny a listy na řapících. Listy jsou tvořeny třemi trojlisty, za hlavou čtvrtého apoštola se zaoblenými konci, v ostatních případech spíše trojúhelníkovými, na prostředním oblounu na pravé straně silně stylizovanými. Listoví má zvýrazněné žilkování, působí plastickým, vzdušným dojmem, bylo vytvořeno prolamovanou technikou s použitím vrtáku. Nadpražní překlad, podepřený figurálními konzolami, na němž stojí tympanon, je spolu se zaoblenými hranami dveřního ostění lemován listovím (akantem) s vinným hroznem. Druhá archivolta na levé straně v horní části portálu je také zdobena akantem s vinným hroznem. Na souvislé římse jsou blíže ke středu stylizované vinné listy s hrozny a dále od středu palmetové listy s hrozny, tento motiv nalezneme i na tympanonu s královnou Konstancií z MG. Západní portál klášterního kostela je datován před 1240, do stejného období spadá i tympanon z MG (KUTAL 1984, 217-219).

3. 5. Analogie Motiv a způsob provedení reliéfu s vinnou révou na tympanonu z Brumova nemá v románském umění na našem území obdoby. Vzhledem k nízkému počtu


dochovaných památek z tohoto období bylo nezbytně nutné hledat analogie v celé střední Evropě. Na tympanonech se setkáváme se stylizovanou vinnou révou ve formě ratolesti např. na Ukřižování z Aue-Aylsdorfu. Na tympanonu jižního portálu kostela je zobrazen ukřižovaný Kristus stojící na hoře Golgotě. Nad horizontálním břevnem kříže jsou symboly slunce a měsíce, lilie-stromy po stranách kříže znázorňují strom života a strom smrti. Stylizovaná vinná réva v levé části tympanonu symbolizuje Kristovo učení15 a poukazuje současně na ráj. Květina vpravo může být symbolem života. Tympanon je datován kolem 1170/80 (NEUBAUER 1972, 51-52). Stejný motiv nalezneme i na tympanonu severního portálu kostela v Hasselu. Ukřižovaný Kristus stojí na hoře Golgotě. Lilie-stromy po stranách kříže představují strom života a strom smrti. Stylizovaná vinná réva po stranách reliéfu symbolizuje Kristovo učení a poukazuje současně na ráj. Tympanon je datován kolem 1170/80 (NEUBAUER 1972, 114-115). Poměrně časté je zobrazení vinné révy pohlcované draky, např. na jižním portálu kolegiátního kostela sv. Pankráce v Hamerslebenu. Uprostřed obloukového pole jsou znázornění z profilu dva draci, z jejichž tlam pučí úponky vinné révy, která celý reliéf rámuje. Na jižním portálu křížové lodi jsou zobrazeni lvi. Lvi a draci, stojící proti sobě, mohou znamenat boj dobra proti zlu. Lev symbolizuje Krista, drak je zosobněním moci, která tísní křesťanství. Výskyt lvů a draků na tympanonech jedné stavby je pochopitelný, draci jsou chápáni jako soupeři lvů, ohrožují vinnou révu, symbol učení Krista. Tympanon je datován před 1129 (NEUBAUER 1972, 110-115). Vinná réva může také doplňovat složitý ikonografický program, např. na tympanonu jižního a severního portálu kostela v Gumperdě. Na jižním portálu je zobrazen prvotní hřích. V ústředním poli je strom s listy a ovocem, kolem něhož se vine had, vpravo je ženská a vlevo mužská neoděná postava. Ženskou postavu charakterizují dlouhé vlasy. Šlahoun vinné révy s hrozny se pne v ohraničeném 15

V německy psané literatuře se setkáme pro románské umění s výkladem vinné révy jako symbolu

učení Krista. V dostupné literatuře ani v Bibli pro tento příměr odpovídající odkaz autorka nenalezla. Vinnou révu můžeme přirovnat ke Kristovi, jenž je Boží moudrostí, z níž veškeré učení vychází jako ratolesti vinné révy. Zda je možné tento příměr aplikovat pro románské umění, nedokáže autorka posoudit. V textu uvedená symbolika vinné révy jako učení Krista pochází z katalogu E. Neubauer 1972.


oblouku kolem celého hlavního reliéfu. Pučí z tlamy zvířete-masky, obráceně znázorněné v pravém dolním rohu. Vlevo vně obloukového pole je mužská postava v krátkém oděvu se sekerou v ruce, nad ní jsou dva vinné hrozny. Napravo je věžovitá architektura, nad ní nahá ženská postava s rozevlátými vlasy. Věžovitá architektura může být bránou do ráje nebo znamenat dům. Zvířecí maska (obličej) bývá vykládána jako hlava lva, ve spojení s vinnou révou, symbolem učení Krista, představuje princip dobra. Tympanon je datován do poslední čtvrtiny 12. století (NEUBAUER 1972, 103-105). Tympanon severního portálu je rozdělen na dvě pole, je zde zobrazeno kolo, kříž a několik rostlinných motivů. Kříž je znamením vítězství, kolo je sluneční symbol, může také symbolizovat Krista. Pro výklad rostlinných motivů není možná jediná spolehlivá interpretace. Jedná se o symboliku stromu života a ráje. Tympanon severního portálu se stává srozumitelným teprve v souvislosti s jižním portálem. Proti hříchu stojí vykoupení a otevřený ráj. Tympanon je datován do poslední čtvrtiny 12. století (NEUBAUER 1972, 103-105). V první polovině 13. století bylo rozšířené zobrazení rostlinného kříže, navazujícího na stylizovaný motiv stromu života. Také tento rostlinný kříž může mít podobu vinné révy nebo stylizovaných úponek. Setkáme se s ním například na tympanonu ze zaniklého kostela z fundace biskupa Iwona Odrowąża, nyní druhotně osazeného v nadpraží jižního portálu kostela sv. Nikolaje v Końskiem. Je zde zobrazen kříž, po jehož stranách jsou symboly slunce a měsíce, což symbolizuje Ukřižování. Pletence palmetám podobných ornamentů tvoří dvě fantastické rostliny, které obklopující kříž a symbolizují rajskou zahradu, kříži pak dávají smysl stromu života. Tympanon je datován na počátek 13. století (ŚWIECHOVSKI 1984, 256; 2000, 102). Dalším příkladem je tympanon portálu kostela sv. Jana Křtitele ze Sędziszowa-Świerzawy. Zobrazen je zde rostlinný kříž na pozadí z rostlinných úponek, jedná se o motiv stylizovaného stromu života. Tympanon je datován do druhé čtvrtiny 13. století (ŚWIECHOVSKI 1984, 249; 2000, 217-218). Na tympanonu umístěném v kostele sv. Michala ve Vídni nalezneme také vinnou révu. Je zde zobrazen kříž obklopený úponkami vinné révy s hrozny. Jedná se o crux gemmata, rostlinný kříž (FILLITZ 1997, 307). Tympanon je datován kolem roku 1240.


Z našeho území máme dochované zobrazení vinné révy na tympanonech až z druhé poloviny 13. století. Na hradě Českém Šternberku se nachází tympanon s trůnící Madonou sekundárně osazený v portálu novodobé kaple, zřízené v jižní okrouhlé věži. Z trůnu vyrůstající úponky vinné révy s listy a hrozny vyplňují celé obloukové pole kolem Madony. Naturalisticky provedené listoví je silně podebráno, vytváří kontrasty mezi osvětlenými partiemi a hloubkami stínů. Není zde ještě zřejmý abstrahující proces, můžeme tedy reliéf datovat nejpozději do třetí čtvrtiny 13. století. Tympanon pochází pravděpodobně z hradní kaple s polygonálním závěrem, jenž byla součástí původního jednotraktového paláce (KUTAL 1984, 219; KUTHAN 1994, 99-101; DURDÍK 1996, 75-76). Na pražské Staronové synagoze, v jižní zdi dvoulodí je v západním klenebním poli osazen vstupní portál s hrotitým záklenkem. Jeho ostění člení souběžně probíhající profily vyrůstající ze zešikmené plochy trnože. Na oblounových profilech po stranách portálového ostění jsou v místě, kde začíná záklenek, osazeny válečkovité hlavice, zdobené úponkami vinné révy. Plochu tympanonu pokrývá reliéf vinného keře, jehož kmen vyrůstá z dvanácti kořenů. Ze čtyř spirálovitě svinutých úponek vinné révy vyrůstají listy a hrozny. Listy jsou do hloubky podsekány, výsledný obrazec je opticky změkčen a obohacen působením světla a stínu. Listy jsou naturalistické, pěticípé, mají jemnou, ostrou okrajovou linii, lehce se prohýbají směrem k řapíkům. Hrozny jsou vytvořeny paralelním, schematickým rýhováním základního tvaru. Celek je pravidelný, vyniká křehkostí tvarů a plošností. Členění portálu se svou subtilní profilací, dynamickým utvářením, zabíháním profilů do okosených trnoží, vypjatějším a ostřeji zahroceným záklenkem i protáhlejšími válečkovitými hlavicemi hlásí již k poklasické fázi gotiky. Motiv vinné révy je zde symbolický, značí dvanáct kmenů izraelských. Tympanon je datován na přelom třetí a čtvrté čtvrtiny 13. století, popřípadě kolem roku 1270 (HOMOLKA 1982, 103; KUTHAN 1994, 347-352). V bývalém cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě je sakristie přístupná portálem obráceným do jižního křídla klášterního kostela. Ostění portálu člení pravoúhlý ústupek, po stranách má vsazené sloupky s válcovými dříky a kalichovitými bobulovými hlavicemi. Na nich spočívá masivní obloun vložený do záklenku, členěného po obvodu výžlabkem posázeným plastickými stylizovanými listy. Do plochy tympanonu je vložen trojlist vyplněný nízkým reliéfem. Trojlist je


rámován vegetabilním dekorem, vpravo drobnými trojlístky, vlevo květy růže. Dole uprostřed vyrůstá z kořenů vinný keř, tvořený stylizovanými větvemi s naturalisticky zobrazenými listy a hrozny. Listy jsou pravidelně rozloženy, původní naturalistický tvar jakoby ztuhnul. V horní části trojlistu vystupuje ze stylizovaného oblaku žehnající Boží ruka, po stranách jsou dvě zvířecí, pravděpodobně liščí hlavičky. Tento motiv ikonograficky vychází z rozšířeného zobrazení vinné révy jako symbolu vinice Páně, v tomto případě rozšířeného o motiv lišek, škůdců na vinici, což vychází z Písně Šalamounovi (2, 15) a z proslulého komentáře Bernarda z Clairvaux k Písni Písní. Portál je datován kolem 1260 (HOMOLKA 1982, 104; KUTHAN 1994, 464475). Vstupní portál kaple Andělů strážných v bývalém cisterciáckém klášteře ve Zlaté Koruně je po stranách členěn ústupky se subtilními profily na hranách. Do ústupků vložené dříky sloupků jsou štíhlé a jejich patky spočívají na konzolách ve tvaru obrácených jehlanců. Sloupky jsou ukončeny kalichovitými hlavicemi s prolamovanými dubovými listy, jež působí kovově ztuhlým dojmem. Na konzolách ve tvaru mužských postav je v záklenku umístěn tympanon s nízkým reliéfem vinného keře. Původně naturalistické listy jsou již značně stylizované. Ve výškově dimenzované proporcionalitě portálu je zřejmá proměna slohového cítění. Vinná réva zde může mít význam eucharistický, popřípadě se může jednat o vinici Páně. Portál je datován do poslední třetiny 13. století (HOMOLKA 1982, 104; KUTHAN 1994, 482-494).

3. 6. Ikonografie Vzhledem k nedostatku analogií pro zobrazení vinné révy na tympanonu z Brumova je nezbytné alespoň stručně objasnit symboliku vinné révy ve středověku. Vinná réva patří mezi nejdéle pěstované kulturní rostliny, původní oblastí výskytu je pravděpodobně západní Asie. Víno mělo význam nejen jako nápoj, ale i při náboženských

obřadech.

v mezopotámských

Nejstarší

spojení

vinné

révy

s kultem

najdeme

eposech, kde je uváděna jako strom bohyně Silury. Za

„kosmický strom“- střed světa, považovali vinný keř staří Asyřané. Na reliéfech bývá často zobrazen vinný keř střežený bájnými tvory. Vinařstvím proslul také Egypt, odkud máme četné doklady o způsobu pěstování, sklizni a výrobě vína. V období


antiky je vinná réva spojována hlavně s bohem Dionýsem a jeho kultem, byla také symbolem nespoutanosti pro svůj bujný vzrůst a opojný nápoj. Ve Starém zákoně se dozvíme o vinicích v Jezreel, v kopcovitých krajích kolem Hebronu, Siloe a Sichem. Proslulé byly hrozny v údolí Eškol a na vinicích v Engady u Mrtvého moře. Vinice byly zakládány na úbočích nebo vrcholcích kopců, většinou terasovité, obehnané zídkou nebo živým plotem proti liškám a jiným škůdcům. Pro hlídače zde byly chýše, případně nízké věže, odkud byl dobrý rozhled, přímo na vinici se stavěly vinné lisy s nádrží na víno vytesanou ve skále. Na práci se najímali dělníci, kteří čistili půdu od plevele, okopávali a prořezávali révu. Na rozdíl od našich vinic nebyla réva podpírána, ale nechávala se plazit a růst po zemi. Na vinicích se často sázely fíkovníky, mohly sloužit i jako opora vinné révy. Sklizeň hroznů byla spojena s tzv. slavností stánků. Po sklizni se vinice otevřely chudým, aby si posbírali zbylé hrozny. Každý sedmý rok zůstávaly vinice ladem. Když přestaly nést úrodu, byly opuštěny a suchá réva se používala jako palivo. Mezi starověkými Hebrejci symbolizovala vinná réva prosperitu a mír, chléb a víno byly obrazem klidného a spokojeného života, těmito dary země byli uctíváni hosté. Vinnou révu symbolizující Izrael najdeme již na makabejských mincích, v syrské Baruchově apokalypse je zobrazením Mesiáše. V mandejské literatuře je vinný keř obrazem nebeských bytostí a v rabínských spekulacích byl považována za strom poznání či rajský strom života. Ve Starém zákoně je Izrael často přirovnáván k vinnému keři a jeho ratolesti k izraelským kmenům (Iz 27,2nn; Jr 2,21; 12,10; Ez 15,1-6; 17,5nn; 19,10; Oz 10,1). „Vinnou révu z Egypta jsi vyňal, vypudil jsi pronárody a ji jsi zasadil. Připravil jsi pro ni všechno, zapustila kořeny a rozrostla se v zemi. Hory přikryla svým stínem, její ratolesti jsou jak Boží cedry, rozložila výhonky až k moři a své úponky až k Řece.“ (Ž 80,8-12). Nalezneme zde také přirovnání k vinici: „Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení.“ (Iz 5,7). Jako znamení bohatství zaslíbené země přinesli zvědové z kenaánské země obří hrozen „Přišli až k úvalu Eškolu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru“ (Nu 13,23). V Novém zákoně se také často setkáme s vinnou révou a vinicí, která zde symbolizuje samotného Krista a společenství křesťanů, např. Podobenství o zlých vinařích (Mt 21,33-44; Mk 12,1-11; L 20,9-18). Apokalyptické podobenství sklizně


na vinici Páně (Zj 14,17-20) nalezlo odezvu již ranně křesťanském umění. V synoptických evangeliích užívá Ježíš obrazu vinice jako podobenství Božího království (Mt 20,1-16; 21,28-31), v evangeliu podle Jana se připodobňuje k vinnému keři: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“ (J 15,1-8). Toto podobenství bylo církevními autory16 vykládáno jako znázornění Kristova společenství, konstituujícího se na podkladě křtu. K vinné révě je Kristus přirovnáván i v některých hymnech …salve auctor nostre vite/ existens botrum (Cant. Boh. 135), nebo …culus ecclesiae Christus est vitis sive botrus. Vinná réva a její hrozny mají také eucharistický význam, což jednoznačně vyplývá z ustanovení večeře Páně samotným Kristem. Symbolika vinné révy jako církve je častá především ve středověkém umění a to hlavně na portálech chrámů a kaplí. Vinná réva zdobila již v ranném křesťanství také liturgické nádoby a časté je její spojení s obilnými klasy. Motiv vinného listu jako symbol eucharistie byl oblíbený především u cisterciáckého a benediktinského řádu, nejčastěji byl užíván především při výzdobě ambitů klášterů. U zakladatele řádu cisterciáků, Bernarda z Clairvaux (asi 1090-1153) najdeme ve výkladu Písně písní (Serm. Super cant.) např. symboliku vinného keře ohrožovaného liškami - klášterní komunita je ohrožována hříchem či heretiky17. Od 13. století se setkáváme s vyobrazením Krista ukřižovaného na stromě života či poznání. Jedná se o složité legendické spojení stromu života či poznání s Kristovým křížem, podle tzv. křížových legend zasadil anděl (nebo Adamův syn Seth) do Adamovy lebky na Golgotě semeno ze stromu života. Dřevo z tohoto stromu použili Židé na stavbu jeruzalémského chrámu, ale když vsadili trám do stavby, tak se chrám zřítil, proto z něj postavili lávku přes řeku Cedron, u této lávky

16

Například Klement Alexandrijský, Hippolyt Římský, Origen, Zenom, Beda Ctihodný (ROYT 1998, 107). 17 Vychází z Písně Šalamounovy (Pís 2,15 ) „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plení vinice, vinice naše, když kvetou!“. Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, portál do sakristie, před rokem 1259.


se setkala královna ze Sáby se Šalamounem. Ze dřeva lávky byl poté zhotoven Kristův kříž. Ve středověku byl Kristus zobrazován ukřižovaný na kříži, jenž má podobu větvového zeleného kříže - Astkreuz18, nebo stromu - Baumkreuz19 či keře, nejčastěji vinné révy20. Symbolika vinného kříže byla rozvinuta v díle Vitis Mystica, za jehož autora je považován sv. Bernard nebo sv. Bonaventura (1221-1274), Kristův život je zde přirovnáván k pěstování vinné révy „Já jsem vinný kmen pravý. Vizme s pomocí Pána Ježíše Krista některé vlastnosti pozemské révy, na nichž bychom mohli poznati také vlastnosti révy nebeské. Nevšímejme si však pouze těch, jež přirozeně náležejí révě, nýbrž i těch, jež patří k jejímu vnějšímu pěstění. Nejdříve přichází v úvahu, že réva se neseje, nýbrž štěpuje: odejme se od svého kmene a naštěpuje se, což se mi zdá, že poukazuje na vtělení Ježíšovo. Réva totiž nejdříve zrozená z vinného kmene je Bůh zrozený z Boha a Syn z Otce, souvěčný a soupodstatný s ním…Listy révy jsou vzácnější než listy všech téměř stromů. Co však jiného jsou listy pravé révy, nejdobrotivějšího Ježíše, než jeho slova? Ale poněvadž stín listů révy bývá milejší, pne-li se réva po tyčích a sem tam rozkládá své větve, vizme, zda i naše pravá réva byla kdy vyzdvižena a rozpjata, a uvažujme pak o listech sladkých slov, jež spadly k naší záchraně. O tom, že byla zdvižena naše réva, svědčí o sobě sám Pán Ježíš řka: A já až budu pozdvižen se země, všechno potáhnu za sebou. Je zřejmo, že toto zdvižení platí o kříži. A pohleď, jak jasně tyče, k nimž se uvazuje réva, označují kříž. Svazují se, totiž kladou se napříč a na ně se rozkládá réva. Co může být vhodnějšího? Spojují se dřeva kříže, je zdvižen na něm, rozpínají paže a celé tělo naší révě, dobrému Ježíši… Sedm je slov, jež jako sedm listů vždy svěžích, vydala naše réva, když byla vyzdvižena na kříži.“21 Vinná réva je také spojována s Pannou Marií, což vychází z mariologického výkladu verše knihy Sírachovcovy „Jako vinná réva jsem se zazelenala milostí a mé květy přinesly ovoce slávy a bohatství.“ Vinnou révu v souvislosti s Pannou Marií

18

Např. tzv. Jihlavský krucifix, kolem roku 1300. Např. mozaika v apsidě baziliky S. Klementa v Římě, 11. století. 20 Např. nástěnná malba v ambitu kláštera augustiniánských kanovníků v Roudnici nad Labem, kol. 1345, Bad Doberan, klášterní kostel, 1360-70; Norimberk, kostel sv. Vavřince, kolem roku 1450. 21 Po cestách mystiků k lásce Boží (1937), s. 48-84.

19


nalezneme také v latinských hymnech: tu gemma virginea, tu botrus et vinea (Cant. Boh. 88). Vinný keř nalezneme nejčastěji na reliéfech s vyobrazením Madony22. Tympanon z Brumova může být odkazem na Krista „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař“ (J. 15, 1) jak uvádí Kuthan (Kuthan 1994, s. 80), popřípadě symbolizovat samotnou církev jako všeobecný symbol eucharistie.

3. 7. Závěr Tympanon z Brumova datoval J. Kuthan (KUTHAN 1994, 80-81) do druhé čtvrtiny 13. století, uvedl: „listoví působí dojmem, že bylo na svou podložku vyskládáno jako v herbáři, nemá ještě naturalistický ráz příznačný pro třetí čtvrtinu 13. století“. Shodnou dataci nalezneme i u B. Samka (SAMEK 1994, 263-265). Na základě mírně profilovaného obloučkového vlysu můžeme tympanon datovat zhruba do třicátých až padesátých let 13. století. Reliéf se zobrazením vinné révy je proveden technikou bez použití vrtáku, pokud budeme předpokládat, že byl vytvořen kameníky z okruhu velehradského kláštera, kteří tuto techniku ovládali23, zřejmě ji záměrně nepoužili. Nejednotnost provedení reliéfu na tympanonu z Brumova si lze vysvětlit několika způsoby. Může se například jednat o záměrný archaismus – vyšší sochařská kvalita některých částí (plastické podání zalomených listů a profilování obloučkového vlysu) kontrastuje se snad záměrnou plochostí frontálně podaných listů a opracováním jejich okrajů a se schematizovaným provedením hroznů. Nevíme však, do jaké míry je reliéf poškozen povětrnostními vlivy. Nevyrovnanost provedení reliéfu může být také způsobena účastí více kameníků při jeho vytváření. Při archeologickém výzkumu na hradě Brumově byla nalezena kalichovitá hlavice s talířovitým prstencem a s jazykovitými listy zavinutými ve vrcholu do bobulí. Tento typ hlavic je na našem území běžný zhruba od konce třicátých let 13. století (MENCL 1950, 1-33). Setkáme se s ním například v cisterciáckém klášteře v Oslavanech, v tišnovském klášteře Porta Coeli, v benediktinském klášteře v Třebíči a ve velehradském klášteře. 22

Např. portál kostela sv. Alžběty v Marburku, 13. st.; tympanon portálu hradní kaple na Českém Šternberku, poslední třetina 13. st. 23 Například záklenky ze stavby lavatoria, velehradský klášter.


Dále zde byl nalezen zlomek horní části dvakrát odstupňovaného ostění portálu s válcovými archivoltami. Tento fragment bližší dataci než konec 12. až první polovina 13. století neposkytuje (MENCL 1960b, 8-26). Sochařské výzdobě portálů sakrálních staveb, ať již kostelů či hradních kaplí, byla v období středověku věnována značná pozornost, a to nejen vzhledem k jejich funkci vymezení profánního a sakrálního prostoru, symbolické ochraně sakrálního prostoru, ale i jako zprostředkovateli všeobecně srozumitelné křesťanské symboliky. O tom svědčí nejen kvalita provedení reliéfů na jednotlivých tympanonech, ale také ikonografické motivy a symboly křesťanství, s jejichž pomocí se snažila církev umocnit účinky kázání a zprostředkovat je v každodenním životě. Jeho smyslem v podstatě bylo vyučování věřících, středověké sochařské umění je svým způsobem biblia pauperum. Nemůžeme ovšem s jistotou tvrdit, že pro středověkého člověka naprosto běžné a srozumitelné symboly vysvětlujeme správným způsobem, byť na základě použití textu bible, či středověkých církevních autorů. Zobrazení vinné révy na portálech bylo ve 13. století jedním z nejčastěji používaných symbolů, ať již samostatně nebo ve složitější ikonografii. Také výklad zobrazení vinné révy jako odkazu na Krista, založený na citátu z Bible „„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař“ (J. 15, 1), popřípadě jako všeobecného symbolu eucharistie, není ojedinělý. Použití vinné révy na brumovském tympanonu je však ojedinělé nejen svou kompozicí, ale i archaickým či archaizujícím způsobem zpracování. Tympanon pochází s největší pravděpodobností z hradní kaple zeměpanského hradu, založeného moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, na jehož místě je archeologickým výzkumem prokázána existence staršího výšinného sídliště ve druhé polovině 12. století, u něhož nelze vyloučit ani strážní a vojenskou funkci. Na přelomu 12. a 13. století můžeme již počítat se stavební aktivitou související s budováním pozdně románského hradu. Tympanon z Brumova můžeme datovat zhruba na konec první, popřípadě na začátek druhé čtvrtiny 13. století, a to na základě snahy o realistické zobrazení vinných listů (zvýrazněné žilkování, úponky na řapících), ale zároveň jejich nepřirozeného rozložení a dále pak poněkud archaického provedení. Do tohoto období můžeme vložit i dataci dalších architektonických článků - kalichovité hlavice s talířovitým prstencem a s jazykovitými listy zavinutými ve vrcholu do bobulí a zlomku horní části dvakrát odstupňovaného ostění portálu s válcovými archivoltami,


nalezenými společně s tympanonem. Tuto dataci můžeme podpořit nejnovějšími historickými poznatky, k roku 1224 se váže pravděpodobně nejstarší písemná zpráva o hradě Brumově, na jejím základě a zároveň na základě výsledků archeologického výzkumu je možno posunout počátek výstavby nejstaršího románského hradu do první čtvrtiny 13. století. První fáze výstavby hradu včetně hradní kaple skončila nejpozději mezi léty 1230-40. Polohu pozdně románského paláce a sakrální stavby se prozatím nepodařilo uspokojivě vyřešit, lze předpokládat jejich umístění v dosud neprozkoumané východní části hradního jádra, což může potvrdit nebo vyvrátit jen další archeologický výzkum.


4. Hrad Buchlov 4. 1. Historie hradu Jméno Buchlov nalezneme v listině Gertrudy z Deblína z 1. čevence 1299, kde se mezi svědky objevuje dominus Albertus de Buclaw, camerarius Morauie, tedy moravský podkomoří (JAN 2000, 199). 19. května roku 1300 je zapsán na konci svědecké řady listiny Velislava z Ořechova Protiwa de Buchlow, jednalo se patrně o nižšího úředníka (CDM VI, 121-122, č. 117). Hrad je poprvé uveden v roce 1320 a to jako castrum regium in Buchlaw, v roce 1321 pak castrum Buchlawicz (CDM VI, 127, č. 162; 134-135, č. 177). Je zřejmé, že se pro označení hradu používal i tvar Buchlovice24 a hrad se jmenoval podle osady pod ním a nikoli naopak (JAN 2000, 199). Z těchto listin datovaných do let 1301, 1320 a 1321 také vyplývá, že Albert ze Zdounek zastával úřad královského purkrabího a nejpozději od roku 1277 držel z tohoto titulu hrad Buchlov. Funkce královského purkrabího byla zřejmě spojena s úřadem vrchního lovčího (JAN 2000, 199). V roce 1320 je Albert uváděn jako magister siluarum regiarum, v roce 1321 pak jako bývalý královský lovčí lesů kolem Buchlova a nejvyšší lovčí na Moravě – magister siluarum regiarum, forestarius siluarum Greczne et siluarum super Morauam (CDM V, 128, č. 123; VI, 126-127, č. 162; VI, 134-135, č. 177). V letech 1297 až 1300 a 1301 zastával také úřad královského podkomořího na Moravě. K hradu Buchlovu se vztahovala kromě správní také soudní pravomoc, jejíž vznik můžeme klást do přibližně do poloviny 13. století, kdy dostal purkrabí nově vzniklého hradu od panovníka výkon hrdelního regálu, tedy povinnost stíhat a soudit

24

V letech 1270 a 1278 jsou uváděni jako svědci bratři Ondřej a Jeroným de Buchlawitz a Jarohněv de Buchlowicz (CDB V/2, 606, č. 875). L. Jan uvádí jako pravděpodobné, že tato rodina sídlila v tvzi či dvorci v Buchlovicích a její členové tradičně drželi některé úřady a službu na hradě Buchtově a podle obou míst se také psali (JAN 2000, pozn. 45).


ex officio na území hvozdu hrdelní skutky (JAN 2000, 202). Tato tradice přetrvávala až do 18. století v podobě buchlovského loveckého práva (VERBÍK 1976). Další zprávy týkající se hradu Buchlova ve 14. století nejsou příliš četné. V listinách moravských markrabat je několik zmínek o hradě a purkrabích, plným jménem a titulem je uveden až v roce 1398 Hartman ze Stříteže, purchravius in Buchlaw (CDM XV, 334-335, č. 379; POKLUDA 1991-1992, 55-56). Hrad Buchlov zůstal patrně po celé 14. století v držení moravských markrabat. Na přelomu 14. a 15. století se situace změnila a někdy před rokem 1406 získali od markraběte Jošta Buchlov do zástavy Hanuš a Jindřich z Lichtenštejna, kteří zde měli purkrabího Ctibora (LC II, 54, č. 272). Roku 1407 lichtenštejnská posádka z Buchlova způsobila škody na sousedním panství Janu Puškovi z Kunštatu a další potyčky následovaly i později (LC I, 243, č. 593; II, 54, č. 272, 429, č. 329). Ve druhém desetiletí 15. století převzali zástavní právo bratři Hartneid, Jiří, Jan a Kryštof z Lichtenštejna spolu se synovcem Oldřichem (POKLUDA 1991-1992, 5657). Na počátku husitských válek stoupl strategický význam Buchlova a král Zikmund se snažil získat hrad do své moci. Jednání skončila v únoru 1422, kdy Zikmund odstoupil Lichtenštejnům dědičně Podivín a solná mýta v Břeclavi, Dolních Věstonicích a Drnholci. Lichtenštejnové odevzdali králi hrad Buchlov a zřekli se svých pohledávek a nároků na náhradu škod utrpěných během bojů (ZEMEKTUREK 1983, 252, 310). Kromě Buchlova převzal Zikmund i hrady Světlov a Veselí nad Moravou a pravděpodobně i Střílky a Cimburk (ZDB XII (I), 349, č. 326). Na strategická místa umístil Zikmund své uherské oddíly a velitele. Mezi přední válečníky patřil velmož Stibor ze Stibořic, jenž měl hájit hrady Veselí, Bzenec, Buchlov a opevnění Blatničku, na své náklady pak najal a platil ozbrojence, jako posilu posádkám pevností. Zikmund nemohl náklady uhradit a listinou vydanou v listopadu 1422 odevzdal Stiborovi ze Stibořic do zástavy hrady a panství Veselí nad Moravou, Bzenec a Buchlov. Purkrabím na Buchlově byl v roce 1423 Tymon z Grimberka, jenž zastával tuto funkci dříve pro Stibora na Plaveckém hradě (SEDLÁČEK 1914, 1230; POKLUDA 1991-1992, 57-58). Před rokem 1431 odstoupil Stibor hrad Buchlov jako formální zástavu Divovi z Lilče, který zřejmě zastával

funkce purkrabího a vojenského velitele. Podle

královských listin zůstal skutečným zástavním pánem Stibor ze Stibořic, který se ve svém testamentu z 4. září 1431 zmiňuje o svých moravských hradech a o


královských zástavních listinách. Stibor zemřel v březnu roku 1434 (SEDLÁČEK 1914, 1006; POKLUDA 1991-1992, 58). V listině datované 9. září 1434 je uveden Petr Roman z Vítovic a na Buchlově, který zde nepochybně vládl jako zástavní držitel (ŠVÁBENSKÝ 1965, 361). Dalším zástavním pánem na Buchlově se stal Čeněk z Mošnova, přívrženec Zikmunda a Albrechta Rakouského. V roce 1426 bojoval proti husitům u hradu Týnce a již roku 1434 se uvádí jako jeho držitel, v roce 1436 pak jako zástavní pán hradu Hodonína (LC III, 119, č. 606). Hrad Buchlov držel od roku 1437, kdy mu také zástavu hradů Buchlova, Hodonína a Týnce potvrdil moravský markrabě Albrecht (POKLUDA 1991-1992, 59). Naposledy je Čeněk uváděn roku 1449, v roce 1454 se připomíná vdova Anna z Herultic (ZEMEKTUREK 367). Zástavní právo na Buchlov a Týnec zdědili po Čeňkovi synové Jan, Jiřík a Oldřich. Po smrti Oldřicha v roce 1459 připadl Buchlov Jiříkovi, který od roku 1460 vystupuje jako zástavní pán na Buchlově (LC IV, 291č. 145), v roce 1461 mu tuto držbu stvrdil král Jiří (SEDLÁČEK 1914, 1742). V lednu roku 1465 vydal král Jiří novou listinu, kterou zapsal hrad Buchlov do zástavy bratrům Beneši a Ludvíkovi z Vajtmile (SEDLÁČEK 1914, 1758). V listině datované 9. dubna 1466 je uveden jako svědek Jan Hrozek z Prošovic, purkrabí na Buchlově (ŠEBÁNEK 1932, 316, 1491). Koncem roku 1466 nebo roku 1467 odstoupili bratři z Vajtmile zástavní právo na Buchlov Jiříkovi z Landštejna, který se připomíná ještě v květnu 1467 a brzy na to zemřel (LC V, 12, č. 57, 24-25, č. 136, 138, 139; 207, 360, č. 539, 541, 542). Veškerý majetek zdědila dcera Alžběta, Buchlov krátce spravoval Jan Kropáč a poté Jiříkův bratranec Smil z Landštejna (LC V, 207, č. 817, 215, č. 841). V roce 1468 vydal král Jiří zástavní listinu na Buchlov bratřím Smilovi, Vilémovi, Zbyňkovi, Jaroslavovi a jejich strýci Mikuláši z Landštejna (LC VI, 25, č. 132; 123, č. 729). Krátkou dobu držel Buchlov Albrecht Kostka z Postupic (LC VI, 85, č. 518, 519), Jan Boček z Kunštátu (LC VI, 212, č. 1269) a Jiřík Hrabiš Kostka z Postupic (podrobně POKLUDA 1991-1992, 62). Výrazněji se zapsal do dějin hradu Buchlova moravský zemský hejtman Ctibor Tovačovský z Cimburka. Rod pánů z Cimburka držel Buchlov v letech 1484 až 1495 (POKLUDA 1991-1992, 63). Kolem roku 1497 držel hrad Bohuš z Postupic a v letech 1499 až 1517 bratři ze Zahrádky


V roce 1511 podepsal král Vladislav II. Jagellonský darovací listinu, jíž měl hrad přejít do majetku Arkleba Trnavského z Boskovic se všemi právy včetně práva loveckého, ovšem pokud se dohodne se zástavními držiteli, což se nestalo. Za Václava ze Žerotína a jeho ženy Anny ze Zahrádky se stal v roce 1520 hrad Buchlov spolu s panstvím alodním statkem zapsaným do zemských desek (ZDO XVIII (II), 211-212, 84-85). V dubnu roku 1543 byl již držitelem Buchlova Jan Ždánský ze Zástřizl, jehož rod držel hrad více než jedno století (POKLUDA 1991-1992, 67-68). Od roku 1644 držel Buchlov rod Petřvaldů, po vymření tohoto rodu v mužské linii roku 1800, přešel hrad do majetku rodu Berchtoldů.

4. 2. Hrad Buchlov Hrad Buchlov se nachází na nejnižším ze tří vrcholů tvořících dominantu východní části pohoří Chřibů. Roku 1976 se uskutečnil komplexní průzkum průjezdní hranolové věže s kaplí. V roce 1986 proběhl na Buchlově archeologický výzkum a na nějž navázal stavebně-historický průzkum celého hradního areálu. Při výzkumu byly použity poznatky získané při geologickém průzkumu v roce 1973. Dvě sondy byly položeny v prostoru jižního parkánu na ose původní přístupové komunikace, v obou byla zachycena téměř shodná stratigrafická situace. V hloubce 2,2-2,3 m se podařilo v nerovnostech skalního podloží zajistit keramické fragmenty z hrubšího hlinitopísčitého materiálu s vysokým obsahem tuhy, na povrchu opatřené hnědou engobou, v několika případech s motivem šroubovice. Tyto nálezy jsou datovány do první poloviny 13. století (KOHOUTEK 1995, 23; JANIŠKOHOUTEK 2002, 167; 2003, 359). Další vrstva o mocnosti 0,5 m obsahovala keramické nálezy z konce 13. a z průběhu 14. století, následovala vrstva s nálezy keramiky z 15. století, v níž byl objeven architektonický fragment (hlavice) datovaný do druhé poloviny 13. století. Následoval horizont s výraznou vrstvou stavební destrukce s nálezy z 16. a 17. století. Obdobná situace byla zachycena v sondě položené v severovýchodní části parkánu, kde byl pod vrstvou s nálezy z přelomu 15. a 16. století částečně zachycen průběh základového zdiva původní parkánové hradby a zároveň výrazná požárová vrstva. Archeologický výzkum byl také proveden v přízemí obou hranolových věží. Ve východní věži byly nalezeny keramické fragmenty z druhé poloviny 15. století. Na základě archeologického a stavebně-historického průzkumu byly zjištěny


jednotlivé fáze výstavby hradu (KOHOUTEK 1995, 23; JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 167; 2003, 359). Na vrcholu skalního hřebene s delší osou západ-východ byly vybudovány dvě hranolové věže, západní o rozměrech 10 x 10 m a východní o rozměrech 10 x 8,8 m. Východní věž byla hranou natočena na osu přístupové komunikace, západní věž měla zdi silné více než 3 metry, přízemí bylo sklenuto valenou klenbou, patro bylo plochostropé a přístupné v úrovni prvního patra. Na jižní straně byl vystavěn plochostropý palác, v jehož jižní stěně se dochovala segmentovitě zaklenutá ostění oken. Na severní straně paláce je stavební spára zakončená armovaným nárožím a na jižní straně bylo objeveno zešikmené nároží armované velkými kvádry, což svědčí o původním ukončení paláce. Palác byl původně spojen se západní věží obvodovou hradbou. Původní vstup do hradního jádra se pravděpodobně nacházel vedle západní hranolové věže (KOHOUTEK 1995, 23; JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168; 2003, 359; PLAČEK 2001, 142-143). Do této stavební etapy jsou řazeny také některé architektonické fragmenty, například oblouk sestavený z klenáků, jejichž část je zdobena obloučkovým vlysem. Tento oblouk je sekundárně umístěný v prostoru hradní kuchyně, na severní straně západní věže. Nalezeny byly také fragmenty žeber klínové profilace, sekundárně užité v armování východní hranolové věže. V průběhu další stavební fáze byla na ose příjezdové komunikace postavena hranolová věž o rozměrech 12 x 12 m s průjezdní bránou. Portály jsou ukončeny mírně hrotitým záklenkem, ostění portálů je tvořeno průběžným žlábkem a prutem, ukončeným přízemním zahnutým drápkem. V patře nad průjezdem přízemí věže byla situována dnes jen fragmentárně dochovaná hradní kaple. Stavba věže je kladena do poloviny 13. století (KUTHAN 1982, 205; 1986, 36; 1994, 83-85; PETRŮ 1969, 341-352). Doba výstavby hradního paláce není dosud jednoznačně vyřešena, je možné, že v době výstavby věže s kaplí došlo k přestavbě paláce (hrotitě ukončená okna s motivem drápku), ale není vyloučena ani možnost celé realizace paláce v této stavební fázi (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 172-173). V druhé polovině 15. století byl hrad poškozen požárem, pravděpodobně během válečných operací uherského krále Matyáše Korvína (KOHOUTEK 1995, 20). Na konci 15. století došlo k rozsáhlé stavební činnosti, během níž byla přestavěna východní hranolová věž (sekundárně použité architektonické články při armování nároží), postavena plná válcová věž a vznikl nový vstup do hradního jádra


mezi starým palácem a západní hranolovou věží (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 173). Nejdůležitější byla výstavba paláce na severovýchodní straně hradního jádra. Patro paláce bylo zaklenuto žebrovými křížovými a síťovými klenbami bez patek. Klenební žebra jsou provedena z cihelných tvarovek, kamenné svorníky nesou znaky rodu Cimburků a erby významných moravských rodů. Křížovou klenbou byla sklenuta také patra východní věže. Sedlové portály sálu a arkýř střední síně (snad presbytář kaple), které završily tuto stavební etapu, pravděpodobně náleží bratřím ze Zahrádky (PLAČEK 1999, 156-157; 2001, 143-144). Za pánů ze Zástřizl byla provedena v letech 1543 až 1602 další rozsáhlá přestavba hradu. Vystavěna byla tzv. hodinová věž, došlo k přestavbě starého paláce, k výstavbě tzv. tanečního sálu a dalším přístavbám v prostoru severozápadního parkánu. Jižní parkán byl zavezen a do hradu byl umožněn přístup pouze pěším. Barokní přestavba Buchlova za Petřvaldských z Petřvaldu vtiskla hradu konečnou podobu. Po dostavbě zámku v Bučovicích, kam přesídlili Petřvaldové, byla na hradě prováděna jen nezbytná údržba. Poslední majitelé hradu a panství byl až do roku 1945, kdy hrad přešel pod správu státu, rod Berchtoldů (PETRŮ 1982; PLAČEK 2002). 4. 3. Architektonické články V průběhu výzkumů bylo na hradě Buchlově nalezeno větší množství architektonických článků, z nichž některé bezesporu náleží k sakrálním stavbám. Jedná se

především o oblouk sestavený z klenáků, jejichž část je zdobena v kameni

tesaným obloučkovým vlysem. Oblouk je sekundárně umístěný v prostoru hradní kuchyně, na severní straně západní věže. Původní umístění tohoto oblouku neznáme, D. Menclová se domnívala, že jde o portál brány, další badatelé uvádějí, že se jedná o střední oblouk z tribuny do lodi sakrální stavby, jejíž existenci předpokládají na hradě v první polovině 13. století (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168-171; 2003, 359362). K této dosud nelokalizované stavbě řadí i nálezy těchto článků zhotovených z krystalického vápence: -svorník se zoomorfním motivem – dva pávi nebo plameňáci ? -svorník s poprsím Krista -fragment vlysu se zoomorfním motivem – pravděpodobně drak


Dalšími architektonickými články jsou dva klenební svorníky. V obou případech se jedná se o svorníky kruhového tvaru pocházející z proniku dvou navzájem nekolmých klenebních žeber, tedy z obdélného klenebního pole. Profilace žeber je tvořena hruškovcem, plynule přecházejícím do postranních výžlabků, jejichž vnější hrany jsou zkosené. Žebra mají průměrnou výšku 31 cm a šířku 23 cm. Svorník č. 1 má výšku kolmo k rovině terče 42 cm. Diagonální rozměr svorníku přes hrany vystupujících náběhů žeber je 60 cm a průměr terče svorníku je 48 cm. Spodní plocha svorníku je tvořena reliéfem sedmi do kruhu rozmístěných vinných listů s hrozny, ve středu je kruh, v němž je umístěn další vinný list. Svorník č. 2 má výšku kolmo k rovině terče 40 cm. Diagonální rozměr svorníku přes hrany vystupujících náběhů žeber je 62 cm a průměr terče svorníku je 49 cm. Spodní plocha svorníku je tvořena reliéfem rotujících ratolestí, ve středu je umístěn list. Reliéfy mají výšku zhruba 5 cm a jsou vytvořeny prolamovanou technikou. Svorníky jsou zhotoveny z pískovce světle hnědé barvy, modelace povrchu je poškozena mechanicky (chybí části reliéfu) a patrně také povětrnostními vlivy. Svorníky jsou v současné době umístěny v prostoru hradní kaple na Buchlově. V hradním lapidáriu se nacházejí architektonické články vyjmuté jednak ze zazdívek v oknech kaple a dále nalezené v průběhu výzkumů. Jedná je o fragmenty klenebních žeber, jejichž profilace je tvořena hruškovcem, plynule přecházejícím do postranních výžlabků, jejichž vnější hrany jsou zkosené. Tento profil je shodný s profilem výběhů žeber na svornících uložených v kapli. Žebra mají průměrnou výšku 35 až 36 cm a šířku 24 cm, výška hruškovce je 13 cm. Na ložné ploše žeber jsou zřetelné stopy opracování plochým dlátem. Zbytky omítek na žebrech pocházejí patrně ze sekundárního uložení, stopy líček mohou být původní. Dvě jehlancovité vějířovitě členěné konzoly (podobné jsou na tribuně hradní kaple na Bezdězu - Kuthan 1994, 84) – patří bezesporu do stejné stavební fáze jako kaple, jejich umístění nelze v současné době určit. Kalichovitá hlavice zdobená naturalistickým dekorem (dubové listy se žaludy, vinná réva s hrozny) pochází z okenního ostění, patrně z kaple. Fragment kalichovité hlavice pochází pravděpodobně také z okenního ostění.

4. 4. Kaple - popis


Hradní kaple je situovaná v patře hranolové věže s průjezdní bránou v jihovýchodní části hradu Buchlova. Věž má rozměry 9,6 m x 9,4 m v úrovni přízemí až druhého patra, v úrovni třetího až pátého patra má rozměry 9,6 x 15,9 m. Na východní fasádě věže je v úrovni přízemí průjezdní portál ukončený mírně hrotitým záklenkem, ostění portálu je tvořeno průběžným žlábkem a prutem, ukončeným přízemním zahnutým drápkem. V úrovni prvního patra je fasáda prolomena částečně zazděným oknem s lištou a půlkruhovým záklenkem a malým čtvercovým oknem, v úrovni druhého patra pak malým okénkem v rohu. První a druhé patro je prolomeno vysokým hrotitým oknem s profilovaným kamenným ostěním. V úrovni parapetu je viditelná část kordonové římsy nad přízemím. Třetí patro je členěno obdélným oknem s oběžnou lištou a zazděným oknem se zkoseným ostěním, poslední patro pak malým oknem se zkoseným ostěním a dalším oknem s půlkruhovým záklenkem. Hmota západní fasády je doplněna z líce vystupujícím pilířem a nárožním pilířem. V úrovni přízemí se nachází lomený průjezdní portál, v úrovni prvního patra pak malé okno se zkoseným ostěním. První a druhé patro je prolomeno vysokým hrotitým oknem s profilovaným kamenným ostěním. V úrovni třetího patra se nachází obdélné okno s oběžnou lištou a zazděné okno se zkoseným ostěním, ve čtvrtém patře pak tři malá okna se zkoseným ostěním. Jižní fasáda je členěna po stranách dvěmi stupňovitými pilíři do úrovně prvního patra a dále třemi řadami obdélných oken s oběžnou lištou v úrovni prvního až třetího patra. Ve čtvrtém patře se nacházejí dvě okna se zkoseným ostěním. Vstup do kaple vede z vnitřního nádvoří hradu po schodišti do jižního paláce přes dvě místnosti. Do kaple se vstupuje na severní straně portálem s hrotitým záklenkem. Ostění portálu je členěno pravoúhlým ústupkem, na němž původně spočívaly sloupky, z nichž se dochovaly jen kalichovité hlavice zdobené rostlinnými motivy. Na hlavici po levé straně portálu jsou ztvárněny tři dubové listy s žaludy, vyrůstající ze společné stopky, na protější hlavici pak tři listy vinné révy s hrozny, rovněž vyrůstající ze společné stopky. Profilace ostění portálu je symetrická, v ose profilace je tupý hruškovec s postranními oblouny plynule přecházejícími do výžlabků ukončených vejcovci. Profilace je ukončena bez soklu do roviny ostění šikmo k rohu ukloněnou plochou. Na pravé straně pod zakončením profilace je kamenická značka. Ostění portálu je mechanicky poškozeno, na hlavicích je částečně


odlomeno listoví. Úroveň podlahy kaple je oproti prostoře před kaplí zvýšena o dva schodové stupně. Půdorys kaple je přibližně obdélný o rozměrech 5,3 x 7,25 m s mírně lomenou jižní i severní stranou. Při severní stěně se nacházejí dvě koutové a jedna středová přípora, při jižní stěně pak jedna středová přípora. Přípory jsou svazkové, válcové, s patkou a polygonálním soklem. Obvodové stěny kaple jsou členěny lichými arkádami přiléhajícími k přízedním žebrům klenby. Profilované ostění arkád vychází přímo ze zkosené plochy nároží. Ostění arkád je mechanicky poškozeno, místy dochováno jen fragmentárně a nově doplněno. Ve středních arkádách východní a západní stěny jsou prolomena vysoká hrotitá okna. Okenní ostění je profilované a vychází ze skosených ploch nároží nad bankálovou římsou. Okenní ostění je dochováno jen částečně, fragmenty kružby se nacházejí jen v horní části západního okna. Severní stěna je členěna dvěma lichými arkádami, v levé je prolomen vstupní portál, v pravé je hrotité ostění vysokého slepého okna. Na jižní straně ke kapli přiléhají dvě obdélné, vzájemně oddělené prostory sklenuté křížovou klenbou s hřebínky, oddělené od kaple půlkruhovými segmentovými pasy. Prostory jsou s kaplí propojeny volnými průchody, v obou místnostech je po jednom obdélném okně (první patro věže). Nad místnostmi se nachází galerie, od kaple oddělená segmentovým pasem v líci předpokládané původní, nedochované arkády. Galerie je osvětlena rovněž dvěma obdélnými okny (druhé patro). Kaple a galerie je zastropena trámovým stropem. V kapli se nacházejí čtyři konsekrační kříže.

4. 5. Kaple - literatura Literatura zabývající se hradní kaplí na Buchlově je poměrně četná. Jako první se o kapli zmiňuje J. Müller, přisuzoval ji však řádu templářů (MÜLLER 1837, 54 n.). Toto tvrzení bylo odmítnuto již koncem 19. století L. Berchtoldem, který upozornil na dochované architektonické fragmenty z kaple, ale nepokusil se o její dataci (BERCHTOLD 1893). A. Prokop kapli datoval do let 1210 až 1220 a pokusil se o rekonstrukci půdorysu kaple (PROKOP 1904, 467). V souborných pracích byl hrad zmiňován jen okrajově (LÍBAL 1948, 283). Podrobněji se kaplí v kontextu hradního celku zabýval K. Svoboda, na základě jehož poznatků byl v letech 1955 až 1957 zahájen sondážní průzkum (SVOBODA 1934, 1949). Výsledky tohoto průzkumu stručně shrnula E. Charvátová (CHARVÁTOVÁ 1962).


V roce 1959 byl zpracován projekt na rekonstrukci kaple (ADAMEC 1959). Podrobně zpracoval výsledky průzkumu kaple J. Petrů, kresebně zrekonstruoval půdorys kaple a jejích obvodových stěn. Navrhl také rekonstrukci kaple metodou tzv. anastylosy25 a shrnul dosavadní poznatky týkající se kaple. V případě jižní stěny kaple uvažoval o dvou arkádách a dvou hrotitých oknech. Věž s průjezdní bránou datoval kolem poloviny 13. století a kapli pak do sedmdesátých let 13. století. Pro způsob pojetí prostoru kaple v našem prostředí nenachází analogie a vzor hledá „ve francouzském ohnisku gotiky v legendární St. Chapelle královského hradu v Paříži“ (PETRŮ 1964; 1968a; 1969, 343-352; 1982). Nález architektonických prvků v průběhu výzkumu se odrazil i v odborné literatuře. V. Mencl popsal a zařadil v kontextu gotické architektury portál kaple do sedmdesátých let 13. století (MENCL 1960, 119). D. Menclová provedla zhodnocení stavebního vývoje hradu patrně v šedesátých letech 20. století. Vznik původního raně gotického hradu, skládajícího se z východní a západní věže, paláce, věže brány s kaplí a obvodní zdi nádvoří s vnitřní bránou a mezibraním na J straně, klade do doby kolem roku 1270 (MENCLOVÁ nedat., 1). V jižní zdi kaple uvádí tři opěrné pilíře, z nichž střední je kratší. Jižní zeď kaple ležela hned za jižními příporami klenby a později byla rozšířena o dva výklenky tím, že prostora mezi pilíři byla probourána a nová zeď založena v čele středního opěrného pilíře, k čemuž došlo kolem roku 1546 (MENCLOVÁ nedat., 2). D. Menclová předpokládá slepé arkády a hrotitá okna v původní jižní zdi, vstup do kaple uvádí z dřevěné pavlače. V době, kdy přestala kaple plnit funkci sakrálního prostoru byla rozšířena na jih o dva arkýřové prostory s okny a v Z a V zdi s otvory v průčelích s pozdně gotickým ostěním (MENCLOVÁ nedat. 16). V sedmdesátých letech minulého století byl vypracován podrobný stavebněhistorický průzkum věže s kaplí (GARDAVSKÝ 1976), na jehož základě se uskutečnily dílčí úpravy projektu, realizovaného až na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Stavba věže je kladena do čtyřicátých let 13. století a výstavba kaple je zařazena do další stavební fáze probíhající ve třetí čtvrtině 13. století. z. Gardavský uvádí dvanáct fází výstavby věže, do první fáze řádí výstavbu věže, do

25

Rekonstrukce s použitím původních architektonických prvků.


druhé vybudování přístavby jižní zdi a do třetí vložení kaple26 (GARDAVSKÝ 1976, 1). V novější literatuře pak došlo pouze ke shrnutí již dříve publikovaných poznatků. J. Kuthan datuje kapli kolem roku 1270, popřípadě do sedmdesátých let 13. století. Inspiraci pro vnitřní členění prostoru a naturalistický dekor kaple nachází v severofrancouzské klasické gotice (KUTHAN 1982, 181-351; 1986, 39-40; 1994, 83-85). D. Líbal kapli datuje do „ranější doby krále Václava II.“ (LÍBAL 2003, 411).

4. 6. Závěr Kaple byla původně sklenuta dvěma poli obdélných křížových kleneb. Profilace žeber je tvořena hruškovcem, plynule přecházejícím do postranních výžlabků, jejichž vnější hrany jsou zkosené, jak lze odvodit z výběhů žeber na svornících a což také potvrzují fragmenty žeber umístěných v lapidáriu. Žebra vybíhala z šesti válcových přípor, profilace koutových přípor je tvořena třemi pruty, profilace středových přípor pěti pruty. Ze svazkových přípor vybíhaly klenební, meziklenební a přístěnná žebra. Svorníky klenby byly popsány výše. Přípory nemají původní profilaci, byly druhotně upraveny. Lomené arkády byly v kapli prokazatelně čtyři, dvě v severní stěně a po jedné ve východní a západní stěně. Arkády v jižní stěně můžeme pouze předpokládat. Hrotitá okna se nacházela v kapli v počtu tří a to po jednom v severní, východní a západní stěně. V zazdívkách hrotitých okem provedených při renesanční přestavbě byly nalezeny sekundárně použité fragmenty z klenby kaple. Tyto zazdívky byly vybourány při rekonstrukci kaple a nalezené fragmenty jsou uloženy v hradním lapidáriu. V záklenku západního okna se nachází části kružby, při pokusu o rekonstrukci kružbového obrazce bylo zjištěno, že fragment kružby na levé straně okna se neshoduje s fragmentem na pravé straně okna27. V obou případech se jedná o fragment kružby polygonální profilace, k němuž se na vnitřní i vnější straně pojí oblouny, na nichž byly v místě přechodu do záklenku subtilní hlavice zdobené 26

Z. Gardavský v případě jižní dělící zdi kaple předpokládá, že „nebyla prolomena okny, jak vylučuje průkazně kompaktní zdivo, nýbrž ponechána plná, pravděpodobně se střílnami ve dvou výklencích, oddělených od sebe ponechaným zdivem středního pilíře původní stavby. K tomuto pilíři však byla přisazena střední stěnová přípora, částečně přečnívající do volného prostoru svou patkou a k ní byla přizděna pravděpodobně úzká dělící příčka, s dvěma průchody do dvou přístěnků, sloužících snad úschovným a pomocným kultovním funkcím“ (GARDAVSKÝ 1976, 2).


rostlinným dekorem. Jedna z těchto hlavic je umístěna v hradní expozici. Kružbový vzorec na levé straně (pokud pochází z okna kaple) se skládal ze tří svislých částí ukončených jeptiškami, nesoucími v záklenku trojlisty. Při rekonstrukci kaple byly do okna patrně vloženy fragmenty ze dvou různých oken. Vzhledem k naprosté absenci (popřípadě nedostupnosti) jakékoliv dokumentace vztahující se k provedení rekonstrukce kaple nelze určit bez detailního rozboru (například analýza maltoviny) původní části a části doplněné fragmenty ze zazdívek. Kapli je možno datovat na základě architektonických forem nejdříve do poslední čtvrtiny 13. století, spíše až do její druhé poloviny. Kaple je vložena do průjezdní věže s jejímž poměrně složitým vývojem úzce souvisí. Věž byla vybudována na šikmé skalní plošině sklánějící se pod úhlem zhruba 40 stupňů k jihu, jižní zeď věže byla zajištěna proti posunu třemi pilíři. Síla zdí v suterénu na jižní straně byla 160 cm, v přízemí 110 cm, na východní straně pak 125 cm v obou úrovních (GARDAVSKÝ 1976, 1). Průjezd věže byl původně klenutý, pravděpodobně žebrovou křížovou klenbou, v SZ koutě se dochovala raně gotická konzola (MENCLOVÁ nedat., 3). Na dobu přístavby jižní zdi jsou rozporuplné názory, jak bylo uvedeno výše. Můžeme předpokládat, že k její výstavbě došlo až po zrušení kaple. Kolem poloviny 16. století došlo k rozsáhlým stavebním aktivitám v areálu celého hradu, přičemž bylo provedeno přepatrování jižního paláce, jeho zvýšení a také rozšíření věže. Nové zdi věže byly založeny na okrajových zdech jižního paláce a východní věže a tento rozšířený půdorys byl zvýšen o dvě podlaží. Síla zdí těchto podlaží se pohybuje mezi 60 až 70 cm. Kaple byla při této přestavbě zrušena, klenba stržena a okenní otvory zazděny. Prostor kaple byl přepatrován a patrně vznikly i výklenky pro střílnová okénka. V první polovině 17. století byla zrušena fortifikační funkce věže a došlo k dalším přestavbám. V prostoru jižního paláce bylo vybudováno centrální schodiště, které propojilo palác s věží, východním palácem a východní věží. V tomto stavu přetrvala věž s kaplí až do roku 1958, kdy byly provedeny první sondy v kapli a byly odhaleny části lichých arkád a okenních ostění. Následně byl vypracován projekt rekonstrukce hradní kaple. Tento projekt byl několikrát upraven a v pozměněné

27

Na tuto skutečnost upozornil i P. Bolina (BOLINA 1994, 210).


formě realizován v letech 1989 až 1991 (ADAMEC 1959; GARDAVSKÝ 1976, PETRŮ 1969). Pro existenci starší sakrální stavby, jíž na Buchlově předpokládají Janiš a Kohoutek (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168-171; 2003, 359-362) nemáme v současné době žádné doklady. Je třeba prověřit funkci starého paláce vzhledem k neobyčejně rozměrným segmentovitě klenutým oknům s drápky, jejichž výskyt u profánní stavby je poměrně neobvyklý. Oblouk z klenáků zdobených obloučkovým vlysem sekundárně umístěný v hradní kuchyni sice vzhledem ke svým rozměrům (průměr oblouku více než 4,5 metrů) pravděpodobně nepochází z portálu brány, ale nemáme žádné doklady ani pro jeho umístění jako středního oblouku tribuny do lodi sakrální stavby (JANIŠ-KOHOUTEK 2002, 168-171; 2003, 359-362). V případě tří nalezených článků z krystalického vápence bezesporu nelze uvažovat o jejich pozdně románském nebo gotickém původu a lze také vyloučit, že se jedná o svorníky – absence výběhů žeber, miniaturní rozměry a způsob provedení. Vzhledem k rozsáhlé sběratelské činnosti jednoho z posledních majitelů hradu je více než pravděpodobné, že tyto články pocházejí ze sbírek nesouvisejících s hradem Buchlovem.


5. Hrad Cimburk 5. 1. Historie hradu Za stavebníka hradu je považován Bernard z Cimburka, který získal část území nad Horní Stupavou, patrně sňatkem se Sabinou z Koryčan (RBM II, 947, 1308). Další část území nabyl výměnou za hrad a panství Cimburk u Trnávky, které postoupil pánům z Lipé ve třicátých letech 14. století (CDM VII, 461-463, č. 633). Hrad se poprvé připomíná v pramenech v roce 1358, kdy prodal Ctibor z Cimburka markraběti Janu Jindřichovi hrad Cimburk u Koryčan spolu s městečky Střílkami a Koryčanami za 3 600 kop grošů. Hrad je v pramenech označen jako nový, tedy nedávno postavený (CDM IX, 101, č. 81). Ve stejném roce udělil markrabě Jan Jindřich Ctiborovi z Cimburka lénem tvrz a městečko Tovačov s patronátním právem, s dvorem, mlýnem, sedmi vesnicemi a dalšími majetky (CDM IX, 80, č. 100). J. Mezník uvádí, že se jednalo na poměry 14. století o rozsáhlé zboží a zmiňuje také neobvyklí způsob, jakým je Ctibor z Cimburka získal (MEZNÍK 1999, 186187). Markraběti zaplatil Ctibor 1 800 hřiven, markrabě mu jakoby přidal třetinu této částky a za těchto podmínek Ctibor přijal zboží jako markraběcí léno. Tovačov patřil k starému markraběcímu majetku, v roce 1321 dal Jan Lucemburský věnem příbuzné Anežce z Blankenheimu 3000 hřiven pražských grošů zapsaných na hrazeném městečku Tovačov a několika vesnicích (RBM III, 286, č. 688; CDM VII, 811-812, č. 205). Manželem Anežky se stal Jindřich mladší z Lipé a Tovačov byl někdy před rokem 1346 vyměněn za Moravskou Třebovou (SOVADINA 2005, 53, 56). Později byl Tovačov pravděpodobně zastaven pánům z Cimburka (MEZNÍK 1999, 186-187). Z roku 1350 se dochovala zpráva o obléhání hradu pána z Cimburka markraběcími vojsky, J. Mezník předpokládá, že příčinou


těchto bojů byla snaha markraběte získat zpět zastavené tovačovské zboží. Patrně došlo k dohodě, jejímž výsledkem byla uvedená směna, uspokojivá pro obě strany, neboť v dalších letech se Ctibor z Cimburka pohyboval poměrně často v blízkosti markraběte a v roce 1373 přijal od Jana Jindřicha lénem poloviny tří vesnic u Klobouk (CDM X, 207-208, č. 185; MEZNÍK 1999, 186-187). Patrně v roce 1372 Jošt zapsal věno své manželce Alžbětě z Opolí do výše 6 000 kop grošů na hradech Cimburku, Napajedlích a Bzenci, což potvrdil král Karel IV. 22. října 1372 (CDM X, 191, č. 168). Po smrti Jana Jindřicha přešel hrad na Jošta, který jej zastavil Zikmundovi z Letovic. V roce 1398 zastavil markrabě Jošt hrad Cimburk, městečko Koryčany a několik vesnic Čeňkovi z Drahotuš, od kterého si markrabě vypůjčil na hrad 650 hřiven grošů a zároveň mu uložil opravy stavení, dvorů a rybníků nákladem 100 hřiven (CDM XII, 418-419, č. 473). V roce 1406 obvinil Čeněk z Drahotuš Viléma, řečeného Sudlice z Litovan z vpádu na hrad a škody, kterou způsobil uvedl 1 000 hřiven (LC II, 10, č. 27). Rokem 1407 počínají žaloby Čeňka z Drahotuš u zemského soudu na Voka mladšího z Holštejna a Lipovce, který mu vpadl na hrad a drží jej neprávem (LC I, 298-299, č. 298-299; 372, č. 1151; II, 389, č. 86). Roku 1406 se Vok psal s predikátem z Lipovce, ale již na jaře následujícího roku užíval predikát z Cimburka (LC I, 168, č. 272; 227, č. 489). V roce 1408 byl Cimburk Vokovi udělen dědičně a držel jej až do své smrti v roce 1420, kdy jej zdědil jeho syn Vok . Král Zikmund listinou z 1. října roku 1423 daroval Albrechtovi Habsburskému, jeho ženě Elišce a jejich potomkům Markrabství moravské se vším příslušenstvím a právy. Zikmund si ponechal hrady Světlov, Brumov (MEZNÍK 1999, 426) a některé části východní Moravy spolu s hradem Cimburkem (SEDLÁČEK 1914, 1230; HURT-SVOBODA 1940, 16). V roce 1429 postoupil Vok za 1000 kop grošů Cimburk Štěpánovi z Vartnova (HURT-SVOBODA 1940, 16). Souhlas k převodu dal 10. září 1429 král Zikmund, který odškodnil Štěpána, za škody, které utrpěl jako jeho stoupenec na tvrzi Zdounky a za služby které prokázal, ve výši 550 kop grošů. Zároveň povolil vynaložit 100 kop grošů na opravy a stavení hradu (HURT-SVOBODA 1940, 16).

R. Hurt předpokládal, že Cimburk byl

v průběhu husitských válek poškozen (HURT-SVOBODA 1940, 16). Štěpán z Vartnova je uváděn s predikátem na Cimburku a v roce 1436 je výslovně uvedeno, že zde sídlí (LC III, 155, č. 719). Z roku 1437 pochází žaloba


Jošta Hechta z Rosic držitele panství Střílky na Štěpána z Vartnova, který „vpadl v lesy a ty prodává a v mé hranice, v rybníky i v lúky, ježto k mému hradu k Střílkám sluší“ (LC III, 439, č. 3). Obdobná žaloba pochází z roku 1447, kdy syn Jošta, Václav Hecht žaluje Štěpána z Vartnova, že vpadl do stříleckých lesů a rybníků a také, že opomenul vytyčit hranice panství (LC III, 603, č. 971). Štěpán z Vartnova zemřel na začátku roku 1448 a byl poslední mužský potomek linie rodu pánů z Holštejna-Vartnova (HURT-SVOBODA 1940, 17). Cimburk zdědily sestry Štěpánova otce, Žofie, Zuzana, Eliška a Jitka, s nimiž je zde doložen manžel Žofie, Jaroslav z Lomnice (zemřel roku 1475). Během válek krále Jiřího s Matyášem Korvínem byl hrad obsazen českým vojskem a koncem roku 1468 dobyt vojskem Matyáše (HURT-SVOBODA 1940, 18). Král Vladislav zapsal Cimburk roku 1476 Ctiborovi z Cimburka (SEDLÁČEK 1914, 1899). Následně Matyáš Korvín pojistil Vilémovi z Perštejna na Cimburku 1700 kop grošů. Kolem roku 1480 došlo k vypořádání a Cimburk připadl Zuzaně a jejímu manželovi Janu z Kralic, který až do roku 1490 užívá predikátu z Cimburka (LC VI, 184, č. 1089; 209, č. 1249; 224, č. 1340; VII, 7, č. 37, 30, č. 177). Někdy po roce 1490 přešel Cimburk na syna Žofie, Štěpána z Lomnice, který jej postoupil za 1700 kop grošů Mikuláši Franci z Háje, v jehož držení je hrad doložen v roce 1493 (HURTSVOBODA 1940, 19). Od roku 1523 držel hrad Vilém z Víckova (ZDO XX, 6). V držení tohoto rodu byl hrad do roku 1568, někdy před 22. lednem 1569 byla uzavřena smlouva o prodeji a novým majitelem se stal Gabriel Majláth (HURTSVOBODA 1940, 28). K vkladu do zemských desek došlo až v roce 1576 (ZDO (III) XXIX, 65). V roce 1611 bylo limburské zboží prodáno Gabrielu Horeckému (ZDO (III) XXIII, 98-100). Poslední majitelé hradu, pani z Horky se přestěhovali na zámek v Koryčanech a hrad od poloviny 18. chátral (HURT-SVOBODA 1940). P. J. Schwoy uvádí v roce 1793 starý rozpadlý horský zámek (SCHWOY 1793, 511) a Wolný ve třicátých letech 19. století zpustlý hrad (WOLNY 1838, 511).

5. 2. Hrad Cimburk Zřícenina hradu Cimburk se nachází v jihozápadní části Chřibů na skalní ostrožně vybíhající do údolí říčky Stupavy. Hradní jádro má tvar zhruba lichoběžníku o rozměrech 37 x 20 metrů, v západním nároží se nachází okrouhlá věž o průměru 7 metrů a na východní straně je několikrát přestavovaný dvoukřídlý palác.


Tato dispozice byla odbornou literaturou považována za bergfritovou (HURTSVOBODA 1940; MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1988, 235; PLAČEK 2001, 154), v poslední době se objevil názor, který charakterizuje původní stavbu jako plášťový hrad (SVOBODA 1995, 355-388; VRLA 1996, 177-178). Jádro hradu je na JV a SV boku chráněno parkánem, směrem na JZ vybíhá přes 2,5 metru silná a 40 dlouhá hradba ukončená polygonální podnoží s ochozem na níž stojí vysunutá válcová věž. Do věže se vstupovalo portálem v patře, k němuž byl později přístup přizděným šnekovitým schodištěm. K věži vedl po koruně hradby přístupový koridor. Zachovaná zůstala část portálu brány, jíž se vstupovalo do přihrádku a dále na plošinu parkánu před čelem hradního jádra a původně asi parkánem k bráně v jižní části zbořené hradby. M. Plaček uvádí další stavební fázi, vyznačující se hojným užitím kamenických článků odpovídajících produkci dvorské huti Václava IV. a klade ji do doby po roce 1421 až 1423, kdy byl hrad dobyt husity a následně obnoven. Do této fáze řadí okna se širokými špaletami, profilovaný vstupní portál a pozůstatky arkýřové kaple. Sedlový portál hlavního vstupu datuje až do doby okolo poloviny 15. století, shodnou profilaci a vykroužení přechodu do nadpraží vidí na torzu krbové konzoly a spatřuje v něm uherské vlivy (PLAČEK 2001, 154-155). V průběhu přestaveb byla dispozice dvoutraktového paláce změněna vybouráním dělící zdi, čímž ve druhém podlaží vznikl asi 20 metrů dlouhý a 7 metrů široký sál se čtyřmi okny se široce rozevřenými špaletami na JV a SV straně, ve třetím podlaží byl sál osvětlen pěti obdélnými okny se svislými dělícími sloupky. Okna se středovým sloupkem odvozuje R. Vrla od některých profilů karlštejnských, okna se široce rozevřenými špaletami klade až do doby před vypuknutím husitských válek (VRLA 1996, 182). Po roce 1429 uvádí další stavební etapu, která se vyznačuje precizně provedenými architektonickými detaily. Do této etapy řadí torzo arkýře, patrně hradní kaple, příčku v JV palácovém traktu, krb a výměnu ostění vstupu do hradního jádra (VRLA 1996, 185). Hrad Cimburk byl znovu poškozen při dobytí uherskými vojsky Matyáše Korvína kolem roku 1468. Následovalo modernější opevnění hradu dokončené za Mikuláše France z Háje – okruh hradeb s baštami pro palné zbraně. Další stavební úpravy byly provedeny v průběhu 16. století, což dokládají sekundárně použité architektonické články v zazdívkách paláce. Ve čtvrtém patře paláce byl vybudován


arkýř na třech krakorcích, vystavěných také ze sekundárně užitých článků (VRLA 1996, 186). Vystavěna byla polygonální bašta, chránící první bránu a severní bašta byla zvýšena, došlo k zastropení předbraní. Roku 1623 byl hrad dobyt vojskem Bethena Gábora. V polovině 17. století došlo k posledním stavebním úpravám, nástavbě paláce a úpravám interiérů. Na počátku 18. století hrad již nebyl obydlen a docházelo jen k postupnému chátrání (HURT-SVOBODA 1940; MENCLOVÁ 1971, 112; VRLA 1996, 163-202; SAMEK 1999, 173-174; PLAČEK 2001, 153-156). V poslední době jsou na hradě prováděny záchranné práce, které snad povedou k jeho alespoň částečnému zachování pro příští generace.

5. 3. Kaple - popis Dochovaná část předpokládané kaple je situována v třetím podlaží jihovýchodní obvodové zdi paláce a nachází se mezi dvěma dochovanými obdélnými okny s kamennými sedátky. Okna měla původně střední prut, záklenky oken jsou cihlové a jejich vnitřní i vnější vyústění je provedeno z tesaných kvádrů. Na vnější straně palácové zdi je v zazdívce patrný hrotitý oblouk, po jehož stranách se dochovaly náběhy cihelného zdiva původního arkýře, nesené kamennými konzolami. V místě přechodu svislého ostění do záklenku oblouku jsou patrné koutové náběhy žeber klenby arkýře. Pod ostěním hrotitého oblouku se zachovaly fragmenty vystupujícího kamenného zdiva, patrně se jedná o vázací kameny. Po stranách arkýře se nacházejí vystupující symetrické rizality z cihelného zdiva vyložené na profilovaných kamenných římsách. Na vnějších stranách rizalitů je zešikmení římsy zvýrazněno cihlovými pilířky, vynášenými kamennými konzolami. Na interiérové straně paláce se dochovala trojice portálů, na něž dosedá vynášecí pas z cihelného zdiva. Střední portál, převyšující oba postranní, je ukončen hrotitým záklenkem, profilované kamenné ostění portálu se dochovalo pouze částečně a je značně poškozeno. V místě přechodu svislé části ostění do záklenku jsou patrné stopy osekání. Nad záklenkem je na pravé straně pod vynášecím pasem patrné vystupující cihelné zdivo. Po stranách hrotitého portálu jsou umístěny dva sedlové portálky z kamenným ostěním, z nichž levý má projmuté konzolky nadpraží a vyžlabené vpadliny. Na levé straně tohoto portálku jsou patrné stopy osekání (ve stejné výší jako u hrotitého portálku). V místě vypadlé zazdívky v nadpraží levého


portálku je viditelná tesaná, do vnitř se mírně zužující špaleta, zakončená oblým nárožním pilastrem s náběhy klenebních žeber (VRLA 1996, 167, obr. 23). Profilaci pravého portálku zakrývá zazdívka. V líci zdiva nad portálky na vnitřní straně a ve stejné úrovni na vnější straně probíhá mohutný vylehčovací pas, zasahující až nad parapety oken horního patra. Pas je z cihelného zdiva, pouze jihozápadní část je kamenná. Na spodním líci zdiva pasu se dochovalo deskové bednění, R. Vrla uvádí jeho možnou souvislost s prvotním zajištěním zdiva při vybourání otvoru pro vsazení útvaru kaple (VRLA 1996, 167). Celá výše popsaná část byla sekundárně vložena do staršího zdiva paláce, vyzděného z lomového kamene. Prostor v síle zdi vzniklý vybouráním zdiva je v současné době zaplněn zazdívkou. Na vnější palácové zdi jsou ve spodní části, v ose triumfálního oblouku, zřetelné čtvercové kapsy umístěné ve dvou řadách. Některé z těchto kapes byly zazděny, zřejmě v době zrušení kaple. Tyto kapsy patrně sloužily k upevnění šmorců na ukotvení soklu arkýře28. Tato varianta by připouštěla i možnost polygonálního arkýře.

5. 4. Kaple - literatura Hradní palác včetně torza arkýře předpokládané kaple byl podrobně popsán již K. Svobodou v roce 1940. K. Svoboda uvádí předsíňku původního arkýře s ostěním tří vchodů, jejíž prostor v síle zdi vznikl zvětšením dosavadní okenní špalety a vybouráním zdiva hlavní obvodové zdi paláce. Předpokládá segmentové zaklenutí prostoru, stejné jako u okenních špalet přízemí. Uvádí výplňkové zdi z cihel, vázaných gotickou technikou a vyložení vnější výplňkové zdi na konzolách. Vznik arkýře klade do doby po husitských válkách (HURT-SVOBODA 1940, 6668). V roce 1996 byl R. Vrlou publikován článek podrobně se zabývající stavebním vývojem hradu, včetně podrobné dokumentace. Výstavba arkýře je kladena do doby po roce 1429, spolu s vybudováním příčky v JZ palácovém traktu a výměnou ostění vstupu do jádra (VRLA 1996, 185). M. Plaček arkýř spolu s okny se široce rozevřenými špaletami datuje do období po husitských válkách a uvádí, že profilací se tyto články řadí do okruhu 28

Na tuto možnost byla autorka upozorněna Radimem Vrlou.


dvorské huti Václava IV. Vstupní portál datuje do doby okolo poloviny 15. století a v jeho profilaci spatřuje uherské vlivy (PLAČEK 1999, 158-159; 2001, 154-155).

5. 5. Závěr Kaplový arkýř byl vložen do vnější zdi třetího podlaží paláce. Kaple byla přístupná z delší strany sálu paláce hrotitým portálem, po jehož stranách byly dva sedlové portálky ústící patrně do téhož prostoru. Vzhledem k rozměrům portálků – vnitřní rozměr zhruba 80 cm, vnější rozměr asi 140 cm, výška asi 160 cm, je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o oddělené prostory po stranách kaple. Prostřední portál má vnitřní šířku zhruba 75 cm, vnější asi 160 cm a výšku 210 cm. Celý prostor měl rozměry zhruba 375 x 200 cm. Do arkýře se vstupovalo z tohoto prostoru v síle zdiva hrotitým triumfálním obloukem o šířce zhruba 210 cm a výšce 375 cm. Vstupní prostor byl pravděpodobně zaklenut segmentově, arkýř pak žebrovou křížovou klenbou, jejíž náběhy jsou dosud patrné (HURT-SVOBODA 1940, 67). Prostor sálu v místě před kaplí byl patrně klenutý, pro tuto možnost by svědčilo osekané ostění středního a pravé části levého portálu v místě přechodu do záklenku a výše uvedené vystupující cihelné zdivo pod vynášecím pasem. Otázkou zůstává, zda došlo k dokončení kaple a především, kdy zanikla. Stopy kletované omítky na ostění triumfálního oblouku29 mohou pocházet ze stejné stavební fáze jako torzo arkýře, ale tuto variantu bude nutno prověřit. Zrušení kaple je udáváno v průběhu 16. století, zřejmě po poškození v průběhu válečných operací v druhé polovině 15. století (VRLA 1996, 186, pozn. 35). Architektonické články z kaple byly sekundárně užity v zazdívkách a vysprávkách provedených v průběhu 16. století30.

29

30

Ústní sdělení Jana Štětiny. Fragmenty ostění spojované K. Svobodou s kaplovým arkýřem se nacházejí ve spodní části

okenního výklenku ve třetím podlaží paláce po JZ straně arkýře, ve čtvrtém podlaží v SV zdi po straně meziokenního pilíře, v krakorcích arkýře v JV zdi a v nárožní armatuře polygonální bašty (HURTSVOBODA 1940, 68; VRLA 1996, pozn. 34).


6. Hrad Frejštejn 6. 1. Historie hradu Nejstarší písemná zpráva vztahující se k hradu pochází z roku 1251, kdy Vikard z Trnavy - Vichardus de Thern daroval jerušskému klášteru patronát kostela, popluží a dva lány ve Vratěníně. Mezi svědky je uveden Gaytmar, syn Ulricha Libera. V opise listiny vzniklé po roce 1261 je uváděn Gaytmar již z predikátem z Frejštejna - Gaytmarus de Vreyensteyne (CDB IV, 395-398, č. 227, 228). V případě hradu Frejštejna se tedy jednalo o založení šlechtické, příslušníky rakouské šlechty, kolem poloviny 13. století. Vikard z Trnavy, který v roce 1251 vlastnil Vratěnín nedaleko Frejštejna, je uváděn v roce 1256 jako vranovský purkrabí (CDB V/I, 69, č. 132). Roku 1286 držel hrad Oldřich Frej z Frejštejna, jehož bez uvedení pramene uvádí Sedláček (SEDLÁČEK 1925, 305). Z letopisu Jindřicha Heimburského se dozvíme o trestné výpravě rakouského vojska v roce 1286 proti loupeživé družině usazené na Frejštejně, během níž byl hrad dobyt a pobořen (FRB III, 320). K této výpravě dal souhlas král Václav II, který se měl ve stejné době zúčastnit tažení na Moravu a dobývání dalších hradů (FRB IV, 30). Jako svědek v listině datované v Oslavanech roku 1310 je uváděn Wilhelmi dicti Vrey, bez predikátu, zda se jedná o stejnou osobu jako v roce 1386 není jisté (RBM II, 968, č. 2 232). M. Plaček uvádí, že Vilém již nebyl v roce 1310 držitelem Frejštejna, neboť na opise pečeti stojí + S WILHALMI DE VRELITARF (PLAČEK 82, 1997; CDM VI, 30, č. 38; 31, č. 40). 10. května 1317 je Vilém von Freue uváděn jako služebník Jindřicha z Lipé a jeho syna Čeňka (RBM III, 149, č. 360). P. Zaoralem je Vilém považován za purkrabího hradu Vranov, tento hrad však v letech 1315 až 1318 pravděpodobně držel Raimund z Lichtenburka, což nevylučuje přítomnost mana pánů z Lipé (ZAORAL 1978, 89; SOVADINA 2005, 47).


Další zprávy o Frejštejnu pocházejí až z roku 1331, kdy Smil a Čeněk z Lichtenburka a na Bítově vyznávají, že jejich purkrabí hradu Bítova Bonek, prodal s jejich vědomím purkrabímu na Frejštejně, Konrádovi z Bítova a jeho ženě Budislavě tři lány v Lubnici, které mu darovali (CDM VI, 318-319, č. 414). V roce 1347 jednal Karel IV o beneficium pro svého kaplana Mikuláše z Netolic ve farním kostele v Michelstettenu, diecéze pasovské a v kapli ve Frejštejně, diecéze olomoucké. Je zde uvedeno „quod ecclesiam parrochialem in Michelsteten et capellam in Wreynstein, Patauiensis et Olomucensis diocesium...“ (MVB I, 530, č. 910). Pravděpodobně se jednalo o kapli na hradě Frejštejně. V době nástupu markraběte Jana Jindřicha patřil Frejštejn mezi zeměpanské hrady (MEZNÍK 1999, 182-183). V roce 1354 je uváděn markraběcí purkrabí Petr Hecht z Rosic, jenž současně spravoval i hrad Vranov. Po smrti Jana Jindřicha zdědil Frejštejn jeho nejstarší syn Jošt (MEZNÍK 1999, 217). Z 27. prosince roku 1390 byla vydaná listina vztahující se přímo k hradní kapli. Jedná se o odpustkovou listinu vydanou papežem Bonifácem X., v níž jsou uděleny odpustky všem, kteří kapli sv. Kateřiny na hradě Frejštejně o jistých dnech roku navštěvovali (svátcích), a kteří k její stavbě nabídli pomocnou ruku „Omnibus, qui capellam s. Catherinae in castro Freienstein Olomucensis dioc. certis diebus anni (in nro. 366 nominatis) visitaverint et ad cius fabricam manus adiutrices porrexerint, duo anni et duae quadragenae, resp. Centum dies de iniunctis eis poenitentiis relaxantur, praesentibus post decennium minime valituris.“ (MVB V/I, 224, č. 436). Je pravděpodobné, že kaple na hradě byla před tímto datem buď opravena nebo přestavěna, popřípadě byla vystavěna nová kaple Na konci 14. nebo na počátku 15. století zastavil markrabě Jošt Frejštejn neznámému šlechtici, jemuž držbu hradu potvrdil král Václav IV. v roce 1413 a znovu roku 1417 (SEDLÁČEK 1914, 95, 672; 114, 788). V roce 1422 král Zikmund zapsal hrad Litoldovi Krajířovi z Krajku (SEDLÁČEK 1914, 120, 843). Mezi roky 1436 až 1440 se jako držitel Frejštejna uvádí Jan Krajíř z Krajku, který z hradu podnikal loupežné výpravy do okolí i do Rakouska (LC III, 100, č. 480). Roku 1440 byl Frejštejn vykoupen stavy z rukou Jana Krajíře a měl být pobořen (PELIKÁN 1927, 133 n.). V roce 1450 byla vydána listina v níž byl uveden mezi svědky Jan Starší ze Stadenbürgu, správce ve Frejštejně (LÍBAL-ELIÁŠ 1971). V roce 1487 dal


Volfgang Krajíř z Krajku zbořený hrad Frejštejn s příslušenstvím svým synům Lipoldovi a Jindřichovi (PELIKÁN 1927, 133 n.)

6. 2. Hrad Frejštejn Zřícenina hradu se nachází na skalním ostrohu na pravém břehu řeky Dyje, nad obcí Podhradí. Hradní jádro o rozměrech 30 x 17 metrů mělo bergfritovou dispozici. Uvnitř nádvoří stál dvouprostorový palác, ohraničený zkoseným oválem hradby na jedné straně a na druhé pak válcovým bergfritem o průměru 9 metrů, z něhož se dochovaly jen základy. Hradní jádro bylo během další výstavby obehnáno masivní polygonální hradbou, v jejímž severovýchodním zlomu stála hradní kaple. Stavba byla přerušena a patrně až ve dvacátých až třicátých letech 14. století navázal na kapli palác o rozměrech 30 x 9 metrů (MENCLOVÁ 1971), P. Bolina uvádí délku paláce asi 45 metrů (BOLINA 1994, 203). Palác byl trojpodlažní, plochostropý, suterén je dnes zasypaný, v přízemí a v patře byly dvě nestejně velké místnosti. Přízemí mělo směrem do nádvoří štěrbinová okna se stoupajícími bankály, v patře byla na severní straně čtyři velká obdélná dvojdílná okna se zkoseným ostěním. Ve výklencích oken byla kamenná sedátka. Mezi roky 1422 a 1440 došlo k zesílení opevnění výstavbou parkánové zdi s hranolovými baštami téměř po celém obvodu hradu. Po polovině 15. století byla k hradbě přistavěna polygonální bašta a mohutné pilířové věžice. Ve stejné době patrně došlo k rozdělení dolního hradu hradbou na dvě části. V roce 1487 je hrad uváděn jako pustý (MENCLOVÁ 1971, PLAČEK 2001, 207-208).

6. 3. Kaple - popis Kaple byla situována v prodloužení osy paláce, na jeho výhodní straně. Vnější, severní stěnu kaple tvořila obvodová hradba stejně jako navazující část polygonálního závěru, který je do ní vevázán. Z kaple se dochovala část okenní kružby zazděné v okenní špaletě31. Jedná se o jeden díl kružby pocházející z hrotitého okna, a to v místě přechodu svislé špalety do záklenku. Ve spodní části je dochovaná více než polovina horní části jeptišky, v horní části pak spodní část jednoho a nepatrný fragment druhého oblouku patrně náležejícího trojlistu.


6. 4. Kaple - literatura Literatura vztahující se ke kapli sv. Kateřiny je velice skromná. V monografii o hradu Frejštejně D. Menclové je kaple uvedena, ale vzhledem k rozsahu publikace se jedná jen o stručné informace. D. Menclová soudí, že kaple byla pravděpodobně patrová s tribunou v západní části a snad i zaklenuta, s protáhlým polygonálním závěrem. Kapli datuje na základě dochovaného fragmentu okenní kružby přibližně do třetí čtvrtiny 13. století a uvádí její podobnost s okenní kružbou v kapli na Zvíkově. Stavbu paláce souvisejícího s kaplí pak považuje za mladší a sdružená okna v prvním patře datuje na počátek 14. století. Analogie nachází v oknech brány v patře nad průjezdem v Jihlavě a v oknech paláce na hradě Lipnici. D. Menclová usuzuje na zeměpanské založení hradu a dokončení kaple klade před rok 1278. Palác měl být dokončen až po roce 1298, kdy se stal pánem na Bítově Raimund z Lichtenburka, což by vysvětlovalo slohovou souvislost mezi tímto palácem a palácem na Lipnici, kterou držel Raimund z Lichtenburka do roku 1319 (MENCLOVÁ 1971). V článku z roku 1994 publikovaném P. Bolinou je kaple spolu s palácem zahrnuta do jedné stavební fáze, která je datována do prvního desetiletí 14. století. P. Bolina tuto dataci stanovil na základě fragmentu kružby z okna kaple a obdélných oken prvního patra paláce, pro která nalezl analogii mimo jiné v oknech paláce hradu Cimburka. Tato okna v přízemí paláce Cimburka nesprávně zařadil do nejstarší fáze výstavby hradu, do druhé čtvrtiny 14. století32 (BOLINA 1994, 213). K. Svoboda, jehož cituje je řadí do doby po roce 1429 (HURT-SVOBODA 1940, 49-52), shodně je datuje i M. Plaček (PLAČEK 2001, 154-155) a R. Vrla je klade do doby před vypuknutím husitských bouří (VRLA 1996, 183). P. Bolina uvádí jako možného stavebníka kaple a paláce hradu Frejštejna Raimunda z Lichtenburka, ale nevylučuje ani Jindřicha z Lipé, v jehož případě uvažuje o možném posunu výstavby až na počátek druhého desetiletí 14. století (BOLINA 1994, 214). M. Plaček uvádí založení hradu šlechtickým rodem pánů z Thürnau (Trnavy) v polovině 13. století. Kapli považuje za starší než palác, který na ni navázal ve druhém nebo třetím desetiletí 14. století (PLAČEK 2001, 207-208).

6. 5. Závěr 31

Někdy po roce 2001 byla kružba vyjmuta, kde se v současné době nachází se nepodařilo autorce zjistit. 32 Na tuto skutečnost upozornil již R. Vrla (VRLA 1996, pozn. 29).


Vzhledem k fragmentárnímu dochování kaple a absenci archeologického, popřípadě stavebně historického průzkumu nelze v současné době upřesnit dataci kaple na hradě Frejštejně. Fragment dochované kružby lze na základě analogií datovat v rozmezí poslední čtvrtiny 13. století až počátku 14. století. Jindřicha z Lipé, jehož uvádí jako možného stavebníka kaple P. Bolina můžeme s největší pravděpodobností vyloučit, neboť první statky získal na Moravě teprve mezi léty 1313 až 1315. Jednalo se o statky pánů z Obřan, jejichž rod v mužské linii vymřel a statky přešly na Jana Lucemburského, který je předal Jindřichovi z Lipé (RBM III, 122, č. 305; 189, č. 458; RBM IV, 652, č. 1644; CDM 461, č. 633; RBM III, 287, č. 688; CDM VII, 811, č. 205; BOROVSKÝ 1998, 327-328; SOVADINA 2005, 45). 7. Hrad Lomnice 7. 1. Historie hradu V roce 1281 je v listině tišnovského kláštera uveden Vznata z Lomnice, tento predikát se patrně vztahoval k hradu (RBM II, 537-538, č. 1242). Vznata z Tasova je v písemných pramenech uváděn od roku 1240. Vznata měl dva syny, Tase a Jana, který je spolu s otcem poprvé uveden v roce 1277. Tas měl tři syny, Jana, Tase a Vznatu, spolu s nimiž vyměnil v roce 1293 dva lány v Šerkovicích za ves Iváň, kterou dříve obdržel tišnovský klášter (RBM II, 669-670, č. 1630; CDM IV, 321, č. 410). Někdy po tomto roce Tas zemřel a zůstala po něm vdova Kateřina. V roce 1312 pověřil král Jan Lucemburský řízením nově založeného dominikánského kláštera33 Kateřinu, vdovu po Tasovi a její příbuzné (CDM VI, 42-43, 58), věnoval také Kateřině a jejím sestrám na klášter sad, dvůr a zahradu. Kateřina klášter nadala několika vesnicemi, Markéta, vdova po Tasovi mladším z Lomnice, darovala klášteru v roce 1317 ves Hvozdec a tři lány v Otnicích (CDM VI, 80- 82, č. 100). Hrad Lomnice se poprvé výslovně uvádí v roce 1361, kdy se bratři Tas a Vznata z Lomnice dohodli na společném držení hradu a všeho co k hradu přísluší (ZDB (I) IV, 46, č. 28). Vznata na tomto zboží zapsal své manželce Kunce věno ve výši 500 kop grošů (ZDB (I) IV, 46, č. 29). V roce 1369 stanovil Znata svého strýce Pročka z Lomnice za poručníka svých dědiců a celého zboží (ZDB (I) V, 82, č. 243). Pravděpodobně ve stejné době odstoupil část zboží Lomnice svému bratru Janovi, který je držel v roce 1377 spolu se svým strýcem Janem z Deblína (ZDB (I) VI, 129,

33

Jednalo se o klášter dominikánek u sv. Anny na brněnském předměstí (dnešní ulice Pekařská).


č. 527). Roku 1414 se stal Jan z Lomnice brněnským komorníkem a tím začal vzestup pánů z Lomnice (OHAREK 1923, 306-320; SAMEK 1999, 403-407). Správcem hradu a přilehlého panství se stal v roce 1447 Markvart z Lomnice, v roce 1451 panství zdědil a držel až do své smrti kolem roku 1482. Markvart měl postupně čtyři manželky, první Machnu z Letovic, která zemřela před rokem 1446, druhá manželka Markéta z Boskovic je doložena v letech 1464 a 1466. Třetí manželkou Markvarta byla Jitka z Vartnova, doložená před rokem 1380 a poslední, čtvrtou manželkou mu byla od roku 1381 Markéta z Vranova, která jej přežila. Markéta z Boskovic byla nejstarší dcerou Vaňka Černohorského z Boskovic a na Letovicích a Johanky z Vlašimi. Vaněk byl špilberským hejtmanem a od roku 1458 držel hrad Špilberk v zástavě, v letech 1455 až 1464 byl nejvyšším komorníkem cůdy brněnské a zemřel v roce 1466. Johanka z Vlašimi je doložena v letech 1446 a 1481, pocházela z rodu Jana Očka z Vlašimi, olomouckého biskupa a pražského arcibiskupa, jejím bratrem byl Karel z Vlašimi a na Úsově, zemský podkomoří (KROUPA 1999, 122).. Rod pánů z Lomnice držel lomnický statek až do roku 1566, kdy jej Oldřich z Lomnice prodal spolu s Náměští Janu st. ze Žerotína. Tento prodej byl napaden a Oldřich se musel vyrovnat s Janem z Lomnice ve výši 5 000 zlatých (ZDB, (III) XXVI, 57, č. 14). Majetek včetně Lomnice zdědil Karel ze Žerotína, který prodal v roce 1601 hrad s městečkem Lomnicí a dalším zbožím za 50 000 zlatých Oldřichovi z Kounic (ZDB (III) XXIX, 329, č. 30). Majetek zdědil kolem roku 1616 Bedřich z Kounic, kterému byl po bitvě na Bílé hoře zabaven. Ferdinand II. odstoupil lomnické zboží v roce 1623 Kryštofu Breunerovi, svobodnému pánu ze Stubingu za 44000 zlatých rýnských. Majetek zdědil syn Kryštof, který jej prodal roce 1656 Markétě, hraběnce z Mansdorfu. V roce 1662 prodala Kateřina statek Gabrieli, hraběti Serényimu de Kis-Serény za 43 000 zlatých. V roce 1755 byla hradní, nyní již zámecká kaple prohlášena za veřejnou a patrně v této době byla zasvěcena Františkovi Serafínskému. V držení rodu Serényiů zůstala Lomnice až do roku 1945 (OHAREK 1923, 306-320; SAMEK 1999, 403-407; PLAČEK 2001, 355-356).

7. 2. Zámek Lomnice Zámek je situován na vrcholu ostrožny, jejíž čelo spadá příkrými srázy do údolí toku Besénku. V dvoudílné dispozici zámku se zachoval rozvrh středověkého


hradu založeného někdy po polovině 13. století. Hradní jádro bylo zhruba obdélného půdorysu o rozměrech 44 x 38 metrů a nacházelo se v místech kolem dnešního druhého zámeckého nádvoří. Jádro bylo ohraničeno masivní hradbou a v jeho severním a zřejmě i západním nároží stály hranolové věže. Na základě způsobu utváření sklepů v jihovýchodním nároží není vyloučena možnost existence třetí věže (SAMEK 1999, 403; PLAČEK 2001, 355). V příčném křídle zámku oddělujícím obě nádvoří se dochoval hradní palác vestavěný mezi tyto hranolové věže. Palác byl průjezdní s úzkými lomenými okny v přízemí, v patře obráceném do nádvoří je arkýř pozdně gotické kaple. Čtvercové východní nádvoří zámku uzavírá část původní hradební zdi. Jihovýchodní a část jihozápadního křídla paláce, tvořící zadní hrad, vznikly až v renesanci. Dochovaná zůstala nepravidelná obvodní hradba předhradí, při jehož severním nároží stála průjezdní vstupní hranolová věž, na niž na jižní straně navazovalo dlouhé stavení. Na vznik předhradí spolu s hradem odkazuje umístění paláce v čele zadního hradu (PLAČEK 2001, 355). B. Samek klade vznik předhradí snad do druhé poloviny 15. století (SAMEK 1999, 403). Na počátku 17. století byla zastavěna plocha při severní zdi a nádvoří bylo ze tří stran obklopeno arkádovým ochozem. Do této doby klade B. Samek i uzavření západní průjezdní věže a vznik nového vstupu do zámku průjezdem v jihozápadním křídle, který byl chráněn předbraním a čtyřbokým barbakánem. Nejpozději za třicetileté války došlo k přestavbě parkánu a výstavbě bastionů v jeho nárožích a exponovaných místech hradby. V poslední čtvrtině 17. století byl v rámci úprav příčního křídla vybudován v prvním patře paláce velký sál (SAMEK 1999, 403; PLAČEK 2001, 355).

7. 3. Kaple - popis Kaple se nachází v patře hradního paláce nad průjezdem vedle severní hranolové věže. Palác je obsažen v příčném křídle zámku oddělujícím obě nádvoří, zhruba na ose severovýchod-jihozápad. Zastřešení křídla zámku je sedlové, arkýř má jehlancovou střechu. Jihovýchodní průčelí křídla zámku je obráceno do nádvoří a sevřeno křídly zámku. V úrovni prvního podlaží v severovýchodním rohu křídla je průjezd a v jižní polovině jihovýchodní fasády (vnitřní fasády hradního paláce) vstupní portál. Nad průjezdem je znak Serenyiů s letopočtem 167 (poslední číslice již


není znatelná) a iniciálami jména F. G. Serényiho. V úrovni druhého podlaží je fasáda členěna třemi obdélnými okny, nad průjezdem je okno patrně zazděno. V úrovni třetího nadzemního podlaží je tato fasáda v jižní části prolomena třemi okny s hrotitým záklenkem a oboustranně rozevřenými profilovanými špaletami. Třetí okno je již nad střechou jihozápadního křídla zámku. Tato okna osvětlují obdélný sál. V severní polovině, v místě kaple, je fasáda symetrická, vertikálně členěná pětibokým arkýřem, po jehož stranách jsou dvě vysoká hrotitá okna. Okna mají kamennou, oboustranně rozevřenou špaletu a jsou bez kružby. Horizontálně je fasáda členěna kordonovou římsou v úrovni okenních bankálů, v místě arkýře sníženou a pásem podnože vyzděným z velkých, hladce opracovaných kamenných kvádrů ponechaných v režném stavu. V levém dolním rohu se podnože dotýká torzo kamenného štítu s reliéfně ztvárněným křídlem pánů z Lomnice, pod hrotem štítu je drobná lidská hlava se šklebící se tváří. Polygonální arkýř, vystavěný z kamenných kvádrů, má zkrácené boční stěny a jeho tělo je redukováno na úzké nárožní pilíře s přisazenými subtilními opěráky. Opěráky mají panelované čelní stěny a jsou zakončeny v horní části arkýře pultovou stříškou s fragmentárně dochovanými chrliči. Opěráky jsou neseny vysutými odstupňovanými konzolkami. Mezi opěráky jsou vysoká hrotitá okna s rozevřenými profilovanými špaletami, dělená středním prutem. Okna zabírající celou šířku stěn arkýře. Kružba oken je tvořena dvěma jeptiškami a vrcholí čtyřlistem vepsaným do kruhu, pouze v jednom případě je ve vrcholu plaménkový motiv. Okenní záklenky jsou lemovány archivoltami tvořenými arkádami ve tvaru oslích hřbetů s kraby, jež přecházejí ve vrcholu do křížových kytek. V horní části je arkýř členěn panelováním a zakončen korunní římsou. Spodní část arkýře tvoří panelovaný sokl, ukončený bankálovou římsou. Arkýř je podepřen projmutou kamennou polygonální konzolovou podnoží zakončenou skulpturou kráčejícího lva. V severozápadní fasádě zámeckého křídla (vnější fasáda hradního paláce) je v úrovni prvního podlaží v severovýchodním rohu průjezd a v západní části vstupní portál. Nad průjezdem je znak Serenyiů s iniciálami jména F. G. Serényiho. V úrovni druhého podlaží je zhruba ve středu fasády vysoké okno s hrotitým záklenkem a oboustranně rozevřenou profilovanou špaletou. V úrovni třetího podlaží jsou prolomena čtyři vysoká okna s hrotitými záklenky a rozevřenými profilovanými špaletami, bez kružeb. Tři okna osvětlují sál, čtvrté, severní okno vede do kaple.


Kaple je tvořena obdélnou lodí a presbytářem umístěným v polygonálním arkýři. Do kaple se vstupuje z patra severní věže portálem umístěným ve středu severní stěny. Loď je osvětlena dvěma okny prolomenými po stranách arkýře ve východní stěně a jedním oknem v západní stěně. Toto okno v horní polovině osvětluje oratoř, ve spodní polovině je za sklem masiv středověkého zdiva. Okna jsou bez kružeb. Ve východních jsou barevné vitráže - jedná se o postavu sv. Leopolda (zn. Maxmilian TATÁR – Brünn) a trůnící Madonu s dítětem (zn. C REISS pinxit Paris 1852), ve spodní části je rodový znak Serényiů. Loď kaple má na západní straně zeď o síle 230 cm ve spodní části (SAMEK 1999, 406). Jedná se o vnější obvodovou zeď paláce, v její severní čtvrtině se nachází drobná sakristie, s výklenkem v severní stěně. Do sakristie vede hrotitý portálek. Nad západní zdí vede v horní části kaple spojovací chodba (oratoř) otevřená do lodi hrotitými arkádami. Oratoř je zaklenuta valenou klenbou se styčnými výsečemi, arkády zabírají celou šíři klenebních kápí. Horní část západní stěny je redukována na kamenné polygonální pilíře, do nichž jsou ukotveny masivní pasy hruškové profilace. Vstup na oratoř vede úzkým průchodem z patra severní věže, na straně kaple je portálek s půlkruhovým záklenkem a kamenným ostěním s drobným výžlabkem po celém obvodu. Oratoř nemá zábradlí a nejsou zde ani žádné doklady jeho dřívějšího umístění. Loď je zaklenuta síťovou žebrovou klenbou tvořenou subtilními žebry o profilu hruškovce, plynule přecházejícího velkým výžlabkem do okosené hranolové podložky. Žebra se protínají ve vrcholu křížení ve svornících s krčkem shodné profilace, ukončených prstencem ve tvaru kvadrilobu. Jeho spodní plocha je pokryta reliéfní výzdobou, lemovanou profilovanou obrubou se shluky listů. Na svornících jsou ztvárněny (od severu) monogram Kristova jména IHC, štít s křídlem – znak pánů z Lomnice a štít se sedmizubým hřebenem – znak pánů z Boskovic. Při souběhu žeber ve vrcholu klenby při severní a jižní stěně se nacházejí části dvou svorníků s profilovanými krčky a lidskými hlavičkami s pohledem směřujícím proti sobě do prostoru lodi. Při severní stěně je mužská hlava, při jižní pak ženská, v literatuře se hovoří o spodobnění stavebníků kaple (KROUPA 1999, 122). Ostatní křížení žeber jsou překryta plastickými osmicípými hvězdami. Na podélných stranách lodi vybíhají žebra ze svazkových přípor, tvořených třemi subtilními oblouny, z nichž postranní jsou v horní části přerušeny drobnými


hlavicemi s vegetabilní výzdobou. Pod vrstvami nátěrů lze rozeznat dlouhé, úzké, zkrabatělé listy. Hlavice mají výrazné polygonální krycí desky s konkávně projmutými hranami. Svazkové přípory jsou zakončeny dvojím ostruhovým podseknutím, na východní straně prostupujícím podbrádkovou římsou, která zde zároveň tvoří okenní parapet. Na západní straně ostruhové podseknutí běží přes tuto římsu. Západní zeď se směrem k jihu mírně rozevírá a aby bylo dodrženo pravidelné nasazení přípor a klenebních kápí, tak zatímco žebra severního arkádového pilíře sbíhají do hlavic plynule, u středního pilíře již sbíhají pomocí drobného ostruhového podseknutí a u jižního pilíře je toto podseknutí již výrazné. Vrchol záklenku portálku do sakristie je respektován římsou, která je v tomto místě přerušena a zakončena hrotem. Římsa při pohledu z lodi působí dojmem, že vymezuje spodní okraj parapetu oratoře, parapet je však, stejně jako římsa, proveden ze štuku a cihel a nesouvisí s obvodovou zdí. V klenebních polích lodi je bohatá fresková výzdoba. V centrálních polích jsou zobrazeni čtyři církevní otcové: sv. Augustin, Ambrož, Jeroným a Řehoř. Na dalších polích klenby jsou zobrazeny apokalyptické bytosti, symboly čtyř evangelistů s nápisovými páskami. Zbylá klenební pole a křížení žeber vyplňují akantové rozviliny. Ve vrcholu jižní kápě se nachází malovaný štít se znakem dvou supích hlav (dvě červené supí hlavy se zlatými zobáky ve stříbrném poli) – erb Úsovských z Vlašimi (VÍTOVSKÝ 1999, 205). Hrotitý triumfální oblouk, jímž se vstupuje do arkýře, má jednoduchý sokl, z něhož vybíhají ve vrcholu přetínající se pruty. Arkýř má půdorys pěti stran osmiúhelníku a osvětlen je třemi okny s výše popsanými kružbami a vitrážemi. Nad výjevy s postavami je ztvárněna gotická architektura – baldachýny zakončené štíhlými fiálami s kraby a zakončenými křížovými kytkami. V šesti polích jsou znázorněny postavy směrem zleva doprava: sv. Václav s donátorem, světice bez atributů, Uvedení Panny Marie do chrámu, Smrt Panny Marie, představení Krista v chrámě, sv. Jakub. V prostředním okně jsou nad těmito výjevy spodobněny tříčtvrtní postavy řemeslníků držících nápisovou pásku se signaturami tvůrců: vlevo david perta 1537, vpravo B. Škarda Brünn 1892 (SAMEK 1999, 406; VÍTOVSKÝ 1999, 205). Arkýř je sklenut žebrovou hvězdicovou klenbou s vysutým svorníkem ve tvaru baldachýnu s hvězdicovou klenbou, jejíž cípy končí na vysutých rozetách.


Svorník je jakoby zavěšený na osmi miniaturních fiálách zdobených prstenci a lístky. Klenební žebra mají shodnou profilaci hruškovce jako v lodi, jsou však subtilnější a ve formě svazkových přípor, tvořených oblouny, sbíhají bez přerušení do soklů. Na parapetu arkýře je torzo malované červené drapérie s šablonovým dekorem.

7. 4. Kaple - literatura Nejstarší zmínka o kapli pochází z pera A. Prokopa z roku 1892 a následně i popis kaple z roku 1904 (PROKOP 1892, 119-120; 1904, 472-473). Prokop uvádí původně dvoulodní kapli s hlavní lodí a užší boční lodí, jež byla druhotně změněna na dnešní oratoř, a to zazděním spodní části arkád. V knize A. Prokopa z roku 1904 je publikována fotografie zachycující stav vitráží před jejich renovací v roce 1891. Prokop uvádí i některé cenné detaily, například podobu chrličů, z nichž se do dnešní doby dochovaly ve špatně rozeznatelném stavu pouze tři. Původně měly tvar medvědí, kančí a jiných zvířecích hlav. Stejně tak zmizely Prokopem uváděné fiály na pultových stříškách opěráků. A. Prokop datuje vznik kaple do druhé poloviny 14. století, popřípadě na počátek 15. století a její předobrazy hledá v pražském prostředí Karla IV. a Václava IV. (PROKOP 1904, 469). Pouhou zmínku o kapli najdeme ve Vlastivědě moravské (OHAREK 1923, 321). K. Krejčí připouštěl na základě znaků na svornících i pozdější dataci než počátek 15. století (KREJČÍ 1927, 33). Lomnickou kapli považuje za příbuznou s kaplí staroměstské radnice D. Líbal a odvozuje ji od předhusitské architektury, její vznik klade na základě slohového rozboru do doby po polovině 15. století (LÍBAL 1948, 282-283). Nověji se zabýval kaplí B. Samek, uvedl podrobný popis kaple a zařadil ji do poloviny 15. století, v případě potvrzení erbu na svorníku Markétě z Boskovic připouští vznik kaple ve třetí čtvrtině 15. století (SAMEK 1999, 403, 405-407). V rámci výstavy Od gotiky k renesanci sepsal heslo k architektuře hradní kaple P. Kroupa a heslo pojednávající o nástěnných malbami v kapli zpracoval J. Vítovský. Pro dataci kaple je určující přiřazení reliéfního erbu na svorníku klenby rodu Boskoviců a hlavně malovaného erbu rodu Úsovských. Toto přiřazení eliminuje dobu vzniku kaple do šedesátých let 15. století za Markvarta z Lomnice a jeho ženy Markéty z Boskovic. Jako autor genealogické rešerše je uveden D. Hodeček. P. Kroupa stylově řadí kapli k dobové švábské, eventuálně podunajské architektuře a za


prostředníka považuje brněnskou svatojakubskou huť (KROUPA 1999, 120-122; VÍTOVSKÝ 1999, 203-205). Nejnověji se hradní kaplí zabýval A. Flídr, který kriticky zhodnotil dosavadní odbornou literaturu zabývající se kaplí. Podrobně kapli popsal a zhodnotil její architektonický prostor a tvarosloví, do kontextu zařadil také nástěnné malby v kapli (FLÍDR 2006 v tisku).

7. 5. Závěr Kaple

byla bezesporu vložena do prostoru starší stavby, o čemž svědčí

nutnost přizpůsobit se již danému prostoru, jak bylo uvedeno výše. Stavebníkem kaple byl Markvart z Lomnice a jeho manželka Markéta z Boskovic. K výstavbě kaple došlo v 60. letech 15. století, kdy je v pramenech doložena Markéta, jako manželka Markvarta. Oba stavebníci pocházeli ze starých panských rodů, hlásících se ke katolické straně i v době po husitských válkách. Rod Boskoviců se sice hlásil k ultrakvismu, ale Markétin strýc, Beneš z Boskovic a na Černé hoře, moravský zemský podkomoří, se veřejně i s celou rodinou obrátil 1. srpna 1451 na římskokatolickou víru (KROUPA 1999, 122). Benešův syn Tas, Markétin bratranec byl v letech 1457 až 1482 olomouckým biskupem. Honosná architektonická výzdoba kaple okázale symbolizuje postavení významného katolického rodu, fresky na klenbě kaple pak znázorňují základní pilíře křesťanského učení. Lidské hlavičky, symbolizující stavebníky kaple, shlížejí na své rodové erby vložené mezi Kristův monogram a postavy čtyř evangelistů. V odborné literatuře je za předobraz arkýře kaple v Lomnici považováno pražské prostředí doby Karla IV. a Václava IV. (PROKOP 1904, 471; LÍBAL 1948, 282; KROUPA 1999, 81). Z tohoto období se dochoval triumfální oblouk arkýře Karlova paláce na Pražském hradě datovaný do doby po roce 1333, arkýř kaple Staroměstské radnice vysvěcené v roce 1381 a arkýř kaple Karolina datovaný 1383 až 1386. Daleko více však ve druhé polovině 15. století na Moravu působilo rakouské prostředí a také jihoněmecká oblast, především Švábsko. Prostředníkem těchto vlivů mohla být brněnská svatojakubská huť. Výstavba kostela sv. Jakuba začala někdy před rokem 1446 a presbytář s ochozem byl dokončen nejpozději v roce 1473 (KROUPA 1999, 83, 122).


Při hledání analogií pro architektonické prvky kaple v Lomnici nalezneme řadu společných rysů v presbytáři kostela sv. Jakuba v Brně. Jedná se například o hruškovitou profilaci klenebních žeber s výrazným výžlabkem, jímž plynule přecházejí do okosené hranolové podložky, či žebra vybíhající ze svazkových přípor tvořených třemi pruty, jež jsou ukončena dvojitým ostruhovým podseknutím přetínajícím podokenní římsu. Bohatost vnitřního prostoru a především exteriéru arkýře kaple v Lomnici souvisí s výjimečnou

úlohou, již tato kaple zastávala –

demonstraci katolického vyznání významného starého panského rodu, čemuž také odpovídají zvolené výrazové prvky čerpající z architektonických invencí 14. století (KROUPA 1999, 82). Kaple v Lomnici se stala pravděpodobně vzorem pro kapli sv. Jeronýma na olomoucké radnici. Ve třetí čtvrtině 17. století došlo k stavebním úpravám zámku, při nichž byl mimo jiné v jižním sousedství kaple zaklenut a vyzdoben štukovou výzdobou hlavní zámecký sál. Došlo také ke stavebním úpravám kaple, o čemž svědčí, že kaple byla nově zasvěcena sv. Františku Serafínskému. Oratoř byla buď nově zřízena či upravena a sklenuta valenou klenbou s výsečemi. Zřízena byla patrně sakristie (SAMEK 1999, 405; KROUPA 1999, 122). V rámci novogotických úprav zámku v druhé polovině 19. století došlo i ke změnám v exteriéru kaple. Okenní ostění gotických oken ve východní zdi kaple bylo obnoveno a došlo k pravidelnému rozmístění okenních otvorů v západní zdi paláce (provedených ze štuku), v důsledku čehož horní část okna kaple osvětluje oratoř a jeho spodní část vede do masivu zdiva. V interiéru kaple byla provedena výmalba stěn, vytvořen byl lomený oblouk v jižní zdi a pravděpodobně i římsa na západní stěně lodi. Dřevěnými špaletami s lomeným záklenkem a jednoduše členěnými dveřmi byl opatřen vstup do kaple i do sakristie. Proběhla také neodborná renovace freskové výzdoby. Na mluvící pásce u sv. Marka je vyznačena signatura malíře, který tuto renovaci provedl. A. Prokop uvádí k roku 1847 podpis Adolf Gersch či Gerisch (PROKOP 1892, 120; 1904, 635). Stejnou signaturu uvádí i J. Vítovský (1999, 205, pozn.1). V odborné literatuře je uváděno i jméno Adolf Serž a renovace fresek je kladena na konec 19. století (SAMEK 1999, 406; KROUPA 1999, 122). Patrně v 90. letech 19. století došlo k očištění interiérové výmalby a štukové výzdoby. V roce 1891 došlo k renovaci vitráží, A. Prokop publikoval fotografii, na


níž je zachycen stav vitráží před renovací34 (PROKOP 1904, 469, Fig. 671). Na základě uvedené fotografie

je patrné, že došlo k doplnění chybějících částí,

k přesunu jednotlivých tabulek a k očištění, popřípadě přemalbě původních tabulek. Nové jsou spodní části všech tří oken a skla ve vrcholech kružeb a došlo také k přemístění výjevů se svatými. Architektura s fiálami v horní části oken byla na některých místech doplněna, včetně dvou řemeslníků s nápisovými páskami. Nově byly osazeny i výplně oken ve východní stěně lodi.

8. Hrad Lukov 8. 1. Dějiny bádání První plánek hradního areálu Lukova nakreslil již v roce 1890 lukovský učitel Augustin Kratochvíl. Na počátku čtyřicátých let se Karel Svoboda pokusil o komplexní architektonický rozbor hradního areálu, jeho práce však zůstala dlouho pouze v rukopise a publikována byla až v roce 1983 (SVOBODA 1983, 207). Podrobný plán hradního komplexu zhotovil J. Dvořák. V rukopise Dějiny Lukova shromáždil Rudolf Hurt historické zprávy týkající se panství a hradu Lukova, částečně publikované v roce 1983 (HURT 1983). Další výzkum hradního areálu proběhl na počátku 60. let, jeho výsledky byly částečně publikovány Zdeňkem Gardavským (GARDAVSKÝ 1962, 89-95). Zásluhu na záchraně dokladů k historii lukovského hradu má především lukovský kronikář R. Matouš. Pod názvem Hrad Lukov byla vydaná brněnským památkovým střediskem roku 1968 drobná publikace sepsaná J. Petrů (PETRŮ 1968). V roce 1978 byl proveden stavebně-historický průzkum hradu pracovníky Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, jeho výsledky nebyly dosud publikovány (LÍBAL-ELIÁŠ 1978). Zmínku týkající se Lukova nalezneme i v článku D. Menclové z roku 1971 (MENCLOVÁ 1971, 106). Také v souborných či speciálních dílech o středověké architektuře nalezneme kratší či delší statě o Lukově (HOSÁK-ZEMEK 1981, 146-147; KUTHAN 1982, 256). V roce 1983 provedl Z. Hartl a J. Kohoutek revizi dosavadního bádání týkajícího se hradu (HARTL-KOHOUTEK 1983, 207-213). 34

Originál fotografie je uložen na NPÚ v Brně.


V letech 1983 až 1984 a 1988 až 1991 probíhal na hradě archeologický výzkum a zároveň zabezpečovací práce realizované s ohledem na nedostatek finančních prostředků pomocí členů hnutí Brontosaurus. Výsledky výzkumu byly publikovány J. Kohoutkem v odborném tisku a v souborné publikaci Hrady jihovýchodní Moravy (KOHOUTEK 1985, 309-321; 1992, 205-223; 1995, 54-56; 2005, 227-233). Od roku 1993 zajišťuje archeologický výzkum Muzeum jihovýchodní Moravy pod vedením J. Langové. Soupis písemných pramenů týkajících se rodu Šternberků na Moravě a tím i částečně hradu Lukova, jehož byly Šternberkové držiteli provedl Z. Pokluda (POKLUDA 1990, 33-54; 1991, 117-158). Revizi písemných pramenů týkajících se nejstarších dějin Lukova provedl D. Janiš a její výsledky publikoval spolu s J. Kohoutkem v odborném tisku (JANIŠKOHOUTEK 2003, 357-373). Své místo nalezl hrad Lukov také v publikaci Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, a později i v Ilustrované encyklopedii moravských hradů, hrádků a tvrzí od M. Plačka (PLAČEK 1999, 227-229; 2001, 361-365). Z novějších prací pak můžeme uvést výzkum R. Vrly a revizi románských nálezů z hradu (VRLA 2003, 68-79; KOHOUTEK-VRLA-VÁCHA 2006, 235-248). Od roku 1990 zajišťuje veškerou činnost na Lukově Spolek přátel hradu Lukova pod vedením J. Holíka (HOLÍK 2000). Veškeré stavební práce v areálu hradu proběhly podle projektové dokumentace P. Šimečka, který je také autorem kresebných rekonstrukcí hradu.

8. 2. Historie hradu Donedávna byl za nejstarší zmínku týkající se hradu Lukova považován údaj z roku 1332, kdy hrad drželi Šternberkové (RBM IV, 846-847, č. 2173). Při revizi písemných pramenů byl zjištěn starší údaj, přijímaný však s jistými výhradami. V listině Přemysla Otakara I. vydané v prosinci 1219 v Praze se mezi svědky objevuje šlechtic Bun de Lucowe, tedy Buň z Lukova, zřejmě královský purkrabí (CDB II, 172-174, č. 187), náležející patrně k rodu psanému podle Tečovic na Zlínsku, v němž se jméno Buň vyskytuje po několik generací (JANIŠ-KOHOUTEK 2003, 368). Další zmínkou potvrzující existenci hradu je zpráva z roku 1235, kdy je v listině královny Konstancie uveden mezi svědky spolu s plebány dalších královských hradů také dvorní kaplan lukovský „Lambertus plebanus de Lukov, Bartholomeus plebanus in Cunowitz, ...Absalon plebanus in Bizence“ (CDB III/I, 121-122, č. 103). V listině


markraběte Přemysla vydané roku 1238 na Velehradě je mezi svědky uveden Sdebor de Luchoe, tedy Zdebor z Lukova, pravděpodobně lukovský purkrabí (CDB III/2, 246-248, č. 194). Další údaje týkající se hradu dosud chybí. Kdy a za jakých okolností získal Lukov rod Šternberků je dosud nejasné. Z darovací listiny pro olomoucký klášter sv. Kláry, datované in Luckow, tedy na Lukově (RBM IV, 846-847, č. 2173), vdovou po Zdislavu st. Markétou, 1. listopadu roku 1332, jsou známi jeho zástavní držitelé páni ze Šternberka. Hrad v té době patřil bratřím Štěpánovi, Jaroslavovi, Albrechtovi a Matoušovi ze Šternberka. Nepřímo lze z rodových vztahů doložit, že držitelem hradu byl již jejich otec, Zdislav st. ze Šternberka. Původně snad držel Lukov z titulu královského purkrabího a později jej zřejmě nabyl do zástavní držby. Dokládá to i fakt, že na lukovském panství stávala ves Zdislavov či Zdislavova (Lhota), tento název svědčí o tom, že Zdislav ze Šternberka držel lukovské panství a zakládal zde vesnice (ZDO (II) XX, č. 123), zda se název vztahuje ke Zdislavovi st., či jeho synovi Zdislavovi ml., není rozhodující, protože oba se připomínají naposledy roku 1322 a zemřeli před rokem 1332. Zdislav st. ze Šternberka je uváděný v písemných pramenech v letech 1281-1322 (CDM IV, 242-244, č. 179; CDM VI, 155-156, č. 207). Šternberkové se dostali na Moravu pravděpodobně již před polovinou 13. století v souvislosti s nástupem markraběte Přemysla. Za účast ve válce s uherským králem Belou IV. získali území severně od Olomouce, kde byl později vybudován hrad Šternberk (MENCLOVÁ 1972, 301). Významné postavení Šternberků na Moravě dokládají i důležité úřady, často spojené s královskými hrady, například purkrabí bítovský, purkrabí na Maidburgu a další (HURT 1983, 25). Hrad Lukov, který se později stal hlavním rodovým sídlem moravských Šternberků, získali pravděpodobně již ve druhé polovině 13. století, snad krátce po bitvě na Moravském poli, kdy lze sledovat pozvolný přesun mocenských zájmů rodu ze severní na jihovýchodní Moravu (HURT 1983, 26). Za současného stavu poznání nelze přesně vymezit původní rozsah a velikost území, náležejícího pod správu lukovského hradu. Na začátku 14. století můžeme předpokládat, že Šternberkové drželi rozsáhlou doménu, k níž kromě území bezprostředně kolem hradu, sahajícího na východě k toku Dřevnice, náležely také vladycké statky Slušovice a později připomínaná Trnava. Na západě bylo lukovské


panství ohraničeno linií starého sídelního území s feudální držbou rozdrobenou již ve 13. století v rukou církevních institucí nebo nižší šlechty (DOLÁKOVÁ-HOSÁK 1980, 15; POKLUDA 1990, 38; KOHOUTEK 1992, 213-216). Před polovinou 14. století byla šternberská držba načas přerušena. Roku 1334, nebo těsně předtím převzal markrabě Karel ve snaze posílit panovnickou moc vůči šlechtě některé významné hrady do svých rukou, mezi nimi i Lukov „Tehdy jsme znovu nabyli s velikými náklady a úsilím hrady Křivoklát, ...na Moravě pak Lukov, Telč, Veveří, hrad olomoucký, brněnský a znojemský a mnoho jiných statků, zastavených a zcizených koruně.“ (KRONIKY 1987, 28; RBM IV, 846-847, č. 2173). Markrabě Karel původně zamýšlel ponechat hrad s panstvím mezi zeměpanskými statky (CDM VII, 295-296, č. 406), neboť roku 1342 odkoupil od vladyků ze Žeranovic celý jejich statek. Koupě celistvého statku o několika vesnicích sousedících s Lukovskem mohla mít jediný účel a to rozšířit a posílit markraběcí držbu v okolí hradu. Zeměpanská vláda na Lukově však netrvala dlouho, Šternberkové si zřejmě brzy získali přízeň markraběte a ten jim odevzdal Lukov i s žeranovickým statkem. Kdy k tomu došlo nevíme přesně, ale muselo to být po roce 1342 (koupě žeranovického statku), ale zřejmě před rokem 1349, protože od tohoto roku existuje řada dokladů o vládě Šternberků na tomto území (ZDO (I) I, 3, č. 53; ZDB (I) IV, 48-49, č. 78; POKLUDA 1988-1991, 122-123). Z pramenů víme, že k podobné situaci došlo v roce 1343 nebo 1344, kdy markrabě Karel postoupil hrad Úsov synům Zdislava ze Šternberka, Jaroslavovi a Albrechtovi. Nemusí nás tedy překvapit převod Lukovska do rukou dalších Zdislavových synů Štěpána a Matouše. Hrad Lukov s panstvím byl Matoušovým hlavním majetkem, dále mu patřily například některé vesnice na Holešovsku, Holešov a díl zboží Bystřice pod Hostýnem (POKLUDA 1991, 133-134). 15 března 1371 je datovaná listina vyhlašující tresty násilníkům, kteří v únoru tohoto roku vpadli do Zahnašovic, vsi patřící olomoucké kapitule. Mezi účastníky vpádu jsou služebníci lukovského pána Matouše a jeho syna Zdeňka „Pawlico lantfoit de Luccow, ...Cunescho seruiens in Luccow, Przibco purgrauius de Luccow,...“(CDM X, 135-136, č. 116). V letech 1368-1371 zastával Matouš hodnost brněnského komorníka, naposledy se připomíná roku 1371 a téhož roku zemřel (CDM X, 137142, č. 118; ZDO (I) II, 64, č. 108).


Matouš měl šest dětí, z nichž dva synové Zdeněk a Ješek zpočátku drželi zděděný majetek společně, ale již roku 1373 byly majetkově odděleni, každému z nich připadla polovina hradu Lukova s polovinou lukovského panství (ZDO (I) II, 76, č. 335), také Holešov a ostatní statky byly rozděleny (POKLUDA 1991, 134135). Na rozdělených majetcích vládly bratři samostatně, zvláštní postavení měl hrad Lukov s nejbližším okolím. Dispoziční práva držitelů byla omezena, případný prodej jednoho dílu byl vázán souhlasem držitele druhé poloviny, aby nedošlo k situaci, že by jedna polovina hradu s bezprostředním okolím přešla do rukou cizího rodu (ZDO (I) III, 116, č. 481, 482). Toto původně nehrozilo, neboť roku 1373 bratři uzavřeli spolek o vzájemném dědění majetku (ZDO (I) II, 76, č. 335), ten však byl roku 1379 zrušen a znovu obnoven roku 1381, i když jen částečně, a to na statky získané po otci (ZDO (I) IV, 126, č. 18). Na konci 14. století téměř současně vymřely ostatní rodové větve Šternberků a do rukou Zdeňka a Ješka se tak soustředila značná část šternberských statků na Moravě. Oba bratři, mající zázemí v rodových hradech a rozsáhlých majetcích a příbuzensky spřízněni s předními šlechtickými rody, měli významnou roli v politických a vojenských událostech na sklonku 14. století. Jejich potomci se později rozdělili na rodovou větev lukovskou a holešovskou (POKLUDA 1991, 117-158). Během bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem stál Zdeněk na straně Jošta a měl blízko i k jeho spojenci uherskému králi Zikmundovi. Tyto vztahy jej přivedly i k tažení do Uher, kterého se účastnil spolu se svým bratrancem Vilémem ze Šternberka (CDM XI, 327, č. 357; 369, č. 412). Od Jošta koupil Zdeněk velkou část majetku zlínských Šternberků a to panství Zlín a Čejkovice. Hlavním sídlem Zdeňka byl zřejmě hrad Lukov, i když po koupi Zlína pobýval často na tamní tvrzi, kde datoval již roku 1398 několik listin (CDM XV, 330-331, č. 375; 332, č. 376; 336337, č. 383). V roce 1382 dovolil olomoucký biskup Petr Jelito Zdeňkovi ze Šternberka a na Lukově chovat v kapli hradu Lukova svátost oltářní a svaté oleje, protože byl v zemi mor a hrad byl daleko od farního kostela (JANIŠ-KOHOUTEK 2003, 363). V listině papeže Bonifáce X. z 10. prosince roku 1392 se připomíná kaple sv. Jana na hradě Lukově, ve které jsou uloženy zlomky svatého kříže „Ecclesiam s. Johannis sitam in castro Lukov Olomucensis dioc., „in qua, ut asseritur, de ligno vivifice crucis quedam particula solemniter reservatur“...(MVB


V/I, 372, č. 661). Naposledy se Zdeněk připomíná roku 1405 a v tomto roce i zemřel (LC I, 117). Polovinu hradu a panství Lukova spolu s dalším majetkem zdědil syn Albrecht, který se poprvé uvádí roku 1397 (ZDO (I) VI, 213, č. 650). Zpočátku žil Albrecht ve schodě se strýcem Ješkem, spoludržitelem Lukova a Holešova, vzájemné vztahy se však brzy zkomplikovaly. Někdy před rokem 1412 se Albrecht zmocnil hradu Lukova (LC II, 398), jak si tuto zprávu vyložit nevíme. Albrech se připomíná ještě roku 1412, kdy pravděpodobně zemřel. Za Albrechtovi nezletilé syny Jiříka a Lacka vedl zprávu rozsáhlého dědictví jejich poručník Lacek z Kravař. Jiřík dosáhl zletilosti roku 1419 a převzal statky, které pak držel spolu s bratrem. V roce 1425 byla uzavřena dohoda, která ukončila spory o Lukov a Holešov. Došlo k výměně statků mezi oběma rodovými liniemi - Jiřík s Lackem převzali od Ješkova syna Albrechta polovinu panství a hradu Lukova a vrátili mu holešovické zboží, které měli v užívání. Majetkové převody byly provedeny dodatečně až roku 1446 (ZDO I-X, 385, č. 415, 416), ale již v roce 1440 držel Lacek celé lukovské panství, včetně poloviny patřící dříve Ješkově rodové linii. Ješek je poprvé doložen roku 1368 (ZDO (I) I, 52, č. 1057). Aktivně se účastnil politického života, zpočátku byl příznivcem markraběte Jošta, od něhož dostal mezi roky 1381 a 1392 několik statků. Ve správě země zastával významné funkce, hodnost brněnského komorníka v letech 1373 až 1384, olomouckým komorníkem byl roku 1386 a 1387. V dalších letech již tyto úřady nezastával a nalezneme jej mezi stoupenci markraběte Prokopa, kterého podporoval v boji proti Joštově straně (CDM XII, 455-464, č. 524). V devadesátých letech 14. století Jan se synem Albertem plenili církevní majetky, v důsledku čehož byli exkomunikováni listinou papeže Bonifáce IX. z 1. července 1399. Jan s Albertem jsou uvedeni v čele exkomunikovaných škůdců majetku olomoucké kapituly (MVB V, 803-806, č. 1476). Válečné akce a vleklé spory přispěly k rozkladu Ješkova jmění a někdy před rokem 1412 dobyl Ješkův zlínský synovec Albrecht hrad Lukov. Poslední zprávy o Ješkovi jsou z let 1412 a 1413, téhož roku také zemřel (LC II, 386). Ješkův syn Albrecht poprvé vystupuje roku 1397 (CDM XII, 374-375, č. 414), v politické orientaci následoval svého otce a patřil k protivníkům markraběte Jošta, proti kterému bojoval od roku 1407 ve službách vévody Leopolda Rakouského (CDM XIII, 243-244, č. 232; 295, č. 486). Po otcově smrti zdědil veškerý majetek


včetně poloviny hradu a panství Lukova, většinou se však jednalo pouze o formální práva, neboť majetek byl zastaven. Dohodou z roku 1425 se vzdal poloviny hradu a panství Lukova výměnou za část Holešovska. Albrecht se naposledy uvádí 1448 (LC III, 640) a krátce nato zemřel. Albrechtův syn Matouš se poprvé připomíná roku 1446 a po otcově smrti převzal panství Holešov spolu s dalšími statky. Ještě roku 1466 byl pánem na Holešově (LC IV, 502-503, 506, 532), ale brzy nato ho podstoupil svému příbuznému Albrechtovi st. ze Šternberka, od něhož získal hrad Lukov s celým panstvím. Kdy přesně k převodu došlo nevíme, ale zřejmě se tak stalo mezi roky 1467 a 1475. Zpráva o této transakci pochází až z roku 1480 a zápis do zemských desek byl proveden teprve roku 1481 Matoušovu synovi Albrechtu ml. ze Šternberka (ZDO (II), XX, č. 122-124). Matouš je naposledy připomínán roku 1467 a zemřel před rokem 1475 (POKLUDA 1991, 117-158). . Albrecht ml. je poprvé připomínán roku 1475, zdědil lukovské panství a vládl na něm až do své smrti roku 1498. Lukov zdědila dcera Ludmila, do její zletilosti ho spravoval její poručník Albrecht st. ze Šternberka a ještě toku 1510 vládl na tomto panství. Na jaře roku 1511 již Lukov drželi Kunštátové, převod panství můžeme předpokládat snad někdy koncem roku 1510. Předávací smlouvy dohodli nejvyšší hodnostáři zemský hejtman, komorník, ale také olomoucký biskup. Ludmile bylo vyplaceno peněžní odstupné, ale i tak soudní spory probíhaly ještě několik let. Dodatečný zápis do zemských desek proběhl roku 1516 (ZDO II, 191, č. 166; POKLUDA 1991, 148). Od pánů z Kunštátu získali Lukovské panství před polovinou 16. století Nekšové z Landeka. Sňatkem s dědičkou panství Lukrécií získal hrad Albrecht z Valdštejna, který se dostal kvůli panství do sporu s Janem Adamem z Víckova. Po bitvě na Bílé hoře se lukovského hradu zmocnili vzbouření Valaši vedení právě Janem Adamem z Víckova, který se stal jedním z hlavních představitelů pobělohorské emigrace. Hrad Lukov byl až do roku 1627 předním centrem protihabsburského odporu na Moravě. V letech 1642-1644 při třetí fázi valašského povstání Valaši spolupracovali se švédským vojskem a na Lukově byla umístěna švédská posádka. 1 října 1443 byl při odchodu Švédů hrad vypálen a pobořen. Ve druhé polovině 17. století patřil hrad Minkvicům z Minkvicburku, kteří zde prováděli


již jen provizorní opravy především hradního jádra. Na počátku 18. za Rottalů a později za Seilernů hrad postupně chátral a po přenesení vrchnostenských úřadů roku 1773 ztratil svůj význam i jako centrum panství. Na počátku 19. století se Lukov uvádí jako pustý a neobývaný zámek a později se stal zdrojem stavebního materiálu pro okolní obce (HURT 1983; KOHOUTEK 1995, 55-56) .

8. 3. Archeologický a stavebně-historický výzkum Dispozice nejstarší stavební fáze hradu Lukova byla zjištěna během archeologického a stavebně-historického výzkumu. V západní polovině dnešního horního hradu se nachází původní vstup do pozdně románského hradu, nad vstupem je plná okrouhlá věžice s břitem, vevázaná do hradby, jako fortifikační prvek k zajištění obrany vstupu. Hranolová věžice předsunutá před vnitřní hradbu má rozměry 4 x 4 m a je zachovaná do výše 3,8 m. Jádro stavby je plné, z drobného lomového kamene, spojované kvalitní vápennou maltou, vnější plášť věžice je oplentován pečlivě opracovanými pískovcovými kvádry o rozměrech 60 x 45 cm. Kvádrové zdivo se dochovalo v osmi vrstvách, ve výšce zhruba 100 cm nad základy stavby se po celém jejím obvodu dochoval skosený sokl, tvořený jednou řadou pískovcových kvádrů. Věžice se nachází na jižní straně západního paláce (v roce 2003 byl zachycen analogický objekt na západní straně). Při stavbě okrouhlé věžice byla použita shodná stavební technika jako u hranolové věžice. Vlastní hradní jádro (tzv. horní hrad) má půdorys nepravidelného čtyřúhelníka o délce přes 85 metrů a šířce 35 metrů. Západní palác zřejmě dvojtraktový, o rozměrech 14-16 x 14 metrů byl původně plochostropý, jeho výstavba spadá do konce 14. století a dává se do souvislosti s rozdělením hradu po roce 1373. Západní palác byl radikálně přestavěn pravděpodobně v důsledku poškození v průběhu česko-uherských válek. Současný rozsah západního paláce je dán přestavbou ve druhé polovině 16. a na počátku následujícího století, při které došlo k jeho rozšíření jižním směrem (jižní palác). Východní palác se dochoval pouze v základech, datován je do druhé poloviny, nebo spíše konce 14. století. Jeho výstavba je dávána do souvislost s rozdělením hradu po roce 1373, není vyloučeno, že Lukov v tomto období představoval typ tzv. dvojhradu (Ganerbenburgu). Opěrné pilíře pocházejí z doby po 30. leté válce. Jižní palác navazuje v pravém úhlu na


západní palác, spojoval západní a východní palác, vybudován byl v druhé polovině 16. století. Obvodové hradby horního hradu se dochovaly nejlépe na východní a severní straně, místy až do výšky 12 metrů. Původní zdivo se uchovalo jen na východní straně, ze severní strany byla obvodová hradba vlastního hradu zpevněna sedmi opěrnými pilíři, při jejichž stavbě byly použity architektonické články z původního hradu. Obvodová hradba na jižní a západní straně se dochovala jen místy, jihozápadní a severozápadní nároží zpevňovaly dvě dělostřelecké bašty. Torzo hranolové průjezdní věže – dochována západní strana se široce rozevřenou bránou, zaklenutou hrotitým portálem, je datováno do druhé poloviny 13. století, hrad již v této době zaujímal plochu celého dnešního hradního jádra. Předhradí tzv.dolní hrad se nachází jihovýchodně od hradu, rozměry má zhruba 100 x 100 metrů, vybudováno bylo na konci 15. století (HARTL-KOHOUTEK 1983, 207-213; KOHOUTEK 1985, 309-321; 1992, 205-223; 1995, 54-56; 2005, 227-233). 8. 4. Architektonické články - pozdně románské Na hradě Lukově bylo v průběhu archeologických a stavebně-historických výzkumů nalezeno větší množství architektonických článků35, jedná se především o pět fragmentů ostění pravděpodobně dvou portálů (trnože, stojky). Tři z těchto článků byly známy již ve čtyřicátých letech Karlu Svobodovi (SVOBODA, nedatovaný rukopis uložený na NPÚ). První z těchto článků byl sekundárně použit ve střední dělící zdi klenuté přízemní místnosti Z paláce a vyzvednut počátkem 40. let 19. století K. Svobodou (SVOBODA 1983, 185). Jedná se o pískovcový blok vysoký 30 cm s dochovanými ložnými hranami. Povrch článku je poškozen, na hraně došlo k odlomení hruškového prutu. Dochovaly se zbytky vápenných líček. Článek je interpretován jako trnož kamenného ostění a nachází se v expozici muzea Jihovýchodní Moravy na hradě Malenovice. Zde se nachází i další blok vysoký 45 cm. Ložné hrany jsou zde dochovány, povrch je poškozen, došlo k odlomení honí části hruškového prutu. Na ložné hraně je kamenická značka ve tvaru písmene S. Tento blok byl sekundárně užit v armování SZ nároží opěrného pilíře, umístěného zhruba uprostřed západního průčelí Z paláce, umístěn byl vně profilací, vyjmut byl v roce 1995. Článek je interpretován jako trnož kamenného ostění.


Další článek byl nalezen v severní zdi východní přízemní místnosti Z paláce a vyjmut byl při výzkumu v roce 1988. Jedná se o pískovcový blok vysoký 42 cm se znatelnými ložnými hranami. Povrch je z velké části poškozen, dochovala se pouze část vlysu zdobeného diamantováním a zlomek oblounu. Článek je interpretován jako stojka kamenného ostění a nachází se v expozici Obecního úřadu v Lukově. V roce 2003 byl nalezen další kamenný blok, nachází se v jádru JV nároží obvodového zdiva hradního jádra. Článek není přístupný, patrná je pouze jedna pohledová hrana s diamantováním, oblounem a patrně hruškovcem, povrch je načervenalý. Článek je interpretován jako stojka kamenného ostění a nachází se na původním místě (KOHOUTEK-VRLA-VÁCHA 2006, 235-248). V suti při JZ nároží Z paláce byl nalezen zatím poslední architektonický článek, pískovcový blok vysoký 40 cm s dochovanými ložnými hranami. Článek je dobře zachovaný, jsou patrné stopy po opracování plochým dlátem a na čelní ploše je kamenická značka ve tvaru písmene Z. Článek je interpretován jako trnož kamenného ostění a nachází se na hradě Lukově (KOHOUTEK-VRLA-VÁCHA 2006, 235-248). U všech prvků se jedná o zhruba stejnou profilaci, prut na hraně má hruškovitou profilaci, je vložen mezi výžlabky přecházející v podobě drápků do trnože a vnější výžlabek je na lícní straně lemován diamantováním. Na základě počtu dochovaných trnoží, a to tří, můžeme předpokládat existenci minimálně dvou ostění portálů. Vzhledem k rozměrům fragmentů lze předpokládat řešení portálu bez sloupků. Tyto architektonické články jsou datovány do pozdně románského období. Na souvislost lukovských článků s velehradskou hutí upozornil již Svoboda, na základě analogií považoval velehradské články za pokročilejší. Dále byly nalezeny dva fragmenty segmentovitě zaklenutého úzkého okénka taktéž datované do pozdně románského období. Jeden z těchto článků byl vyzvednut z nároží špalety drobné branky v hradební zdi při patě severozápadního nároží hradního paláce. Výstavba této hradební zdi je uvažována nejpozději v pokročilém 14. století. Výše uvedené architektonické články byly nalezeny v organismu západního paláce nebo v jeho blízkém okolí, což souvisí se stavem jeho dochování a tím, že tato část hradu je nejlépe prozkoumána. V současné době není známa stavba ze které by 35

Tyto články byly v současné době publikovány, proto autorka svůj rozbor nezařadila s odkazem na


tyto články mohly pocházet, můžeme eventuelně předpokládat, že byla součástí zástavby při severní zdi hradního jádra, archeologickým výzkumem předběžně datované do 13. století (KOHOUTEK 1985, 318; JANIŠ–KOHOUTEK 2003, 362; KOHOUTEK-VRLA-VÁCHA 2006, 235-248). Pravděpodobně se jednalo o sakrální stavbu, která byla rozebrána nejpozději při přestavbě hradu v 16. století a její součásti byly druhotně použity jako stavební kámen. 8. 5. Architektonické články - gotické Dalším nalezeným architektonickým článkem je část okenní kružby datovaná do druhé poloviny 13. století. Do stejného období je možno zařadit i fragmenty klenebních žeber klínového profilu. Druhotně osazená část kamenné schránky byla nalezena na konci osmdesátých let ve spodní části severní zdi západního paláce. Jedná se o fragment o rozměrech 65 x 55 cm zhotovený z jednoho bloku pískovce, vnější vyústění má drážku po dvířkách. Tento prvek byl J. Kohoutkem interpretován jako sanktuárium (KOHOUTEK 1992, 209). Mezi nejvýznamnější nálezy patří dva fragmenty fiál a klenební svorník se znakem rodu Kunštátů. Menší fragment fiály byl nalezen v roce 1984 v destrukční vrstvě v sondě položené v jihozápadním nároží západního paláce. Dochovaná výška fiály je 24,5 cm a velikost základny 17 x 17 cm, na hranách jsou zachovány části dvou krabů. Větší fragment fiály byl nalezen v roce 1958. Dochovaná výška je 50 cm, rozměry základny 25 x 25 cm. Jedná se o fiálu čtvercového půdorysu na bocích členěnou trojúhelníkovými vimperky zdobenými motivem lichých kružeb a ukončenými křížovou kytkou, na třech hranách jsou umístěny kraby. Jedna hrana fiály je pouze hrubě osekána a není reliéfně ztvárněna, je tedy pravděpodobné, že fiála přiléhala touto hranou ke zdivu, popřípadě hrana byla umístěna přímo v hmotě zdiva. Způsobů, jakým mohly být fiály použity, je několik. Pokud budeme předpokládat, že fiály pocházejí z hradní kaple, můžeme s jistotou vyloučit jejich umístění v opěrném systému bočních nebo hlavní lodi sakrální stavby, tomu by nasvědčovalo i hrubé opracování jedné hrany fiály. V úvahu tedy přichází umístění na portálu nebo na opěráku polygonálního závěru kaple. Opěráky ukončené fiálami podrobnější zpracování (KOHOUTEK-VRLA-VÁCHA 2006, v tisku).


se ve střední Evropě šířily zhruba od poloviny 13. století. Užívaly se pouze u polygonálních závěrů. Můžeme uvést například fiály zakončují opěráky zpevňující boky a nároží presbytáře dominikánského kostela v Řezně. V cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna opěráky členící korpus presbytáře vybíhají až nad úroveň korunní římsy, jejich boky končí ve vimpercích a jsou završeny fiálami (KUTHAN 1975, 156; 1994, 482-494). V poslední čtvrtině 14. století vznikla kaple sv. Anny při kostele bývalého cisterciáckého kláštera v Sezemicích. Polygonální presbytář kaple má osazeny na nárožích subtilní opěráky, které jsou výrazným členícím prvkem. Opěráky jsou ukončeny zhruba v třetině výšky oken pultovými stříškami, z nichž vyrůstají předsazené dvojboké nástavce opěráků, diagonálně pootočené čelní hranou. Vrcholí fiálami přitisknutými k nárožím presbytáře, završenými kytkami. Závěr kaple sv. Anny se výrazně hlásí k dílům pražské dvorské huti, pro něž bylo příznačné obohacení tvarosloví o panelaci, vimperky, kružboví, opěráky s čelním břitem a fiály (MENCL 1948, 124-127; KUTHAN 1983, 207-217). Způsobem ztvárnění připomene presbytář kaple v Sezemicích arkýř kaple Staroměstské radnice a také arkýř univerzitní kaple pražského Karolina. V obou případech se jedná o stavby připisované kameníkům dvorské huti a datované do osmdesátých let 14. století. V této souvislosti můžeme také uvést arkýř královské kaple sv. Václava a Vladislava ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře z konce 14. století . Kolem roku 1340 se na našem území objevuje nový typ portálu vyznačující se lineární výrazností. Nově se zde objevují architektonické prvky, jež mají zvýraznit jednotlivé základní linie portálu a zdůraznit jejich kresebný tvar. Do vrcholu portálu se dostává křížová kytka a záklenek lemuje plastická stříškovitá lišta, osazená na konzoly nebo opřená o postranní sloupky. Sloupky nesou fiály ukončené křížovými kytkami. Fiály i lištu pokrývají listové kraby. Nejedná se však o samostatné prvky, ale o mělké reliéfy ležící na ploše průčelí. Tyto portály vznikaly na stavbách okruhu biskupa Jana z Dražic za účasti francouzských kameníků působících v jeho službách. Jednalo se například o portál vedoucí do kaple na hradě Dražicích. Vysoký, hrotitý portál měl lineární profilaci, v níž se střídaly hruškovec a oblý prut, oddělené výžlabkem a dosedající štíhlými sokly na rovnou plochu trnože. Vnitřní, patrně obdélný výřez vstupu ukončoval pravděpodobně tympanon. Na bocích archivolty portálu byly diagonálně umístěné fiály, svírající v nadpraží hrotitý oblouk plastické


římsy, osázené kraby, jenž na vrcholu vybíhal v křížovou kytku (MENCL 1960, 122132; MENCLOVÁ 1962, 34-42). V poslední čtvrtině 14. století nalezneme fiály podobné lukovské na jižní věži děkanského kostela v Nymburce z let 1375 až 1380 a také na severním portálu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi z konce 14. století. Fiály nalezené na hradě Lukově pocházejí s největší pravděpodobností z hradní kaple. Vzhledem ke způsobu opracování většího fragmentu fiály, kdy jedna hrana je pouze hrubě osekána, pak fiála touto hranou přiléhala ke zdivu, popřípadě byla částečně zapuštěna přímo do hmoty zdiva. Můžeme tedy předpokládat, že fiála byla umístěna diagonálně, hranou obrácenou vůči čelnímu pohledu. Velikost fiály – dochovaná výška 50 cm a rozměry základny 25 x 25 cm dokládají, že byla součástí menší stavby. Pro její umístění na portálu hradní kaple nemáme žádné doklady, dosud nebyly nalezeny ani architektonické prvky předpokládaného portálu. Na základě výše uvedených analogií můžeme fragment fiály z hradu Lukova datovat zhruba do poslední čtvrtiny 14. století. Lze také předpokládat umístění fiály na opěráku polygonálního závěru kaple nebo na arkýři kaple. V poslední čtvrtině 14. století vzniklo několik kaplí s polygonálním závěrem umístěným v arkýři. Jedná se především o kapli na hradě Krakovci. Kaple byla umístěna v prvním patře jižního křídla paláce v rohové místnosti, ukončena byla presbyteriem tvořeným čtyřmi stranami osmiúhelníku a umístěným v arkýři spočívajícím na vysokém hranolovém pilíři. Kaple je datovaná před rok 1383, kdy byla vysvěcena. Stavebníkem byl Jíra z Roztok, který již v době vlády Karla IV. zastával významné funkce u dvora. Stavba hradu Krakovce náleží do okruhu dvorské huti krále Václava IV. Jako další příklad můžeme uvést již zmíněnou kapli Staroměstské radnice nebo pražského Karolina. Na Moravě nenacházíme žádné analogie k lukovským fiálám v druhé polovině 14. století. Dalším architektonickým článkem nalezeným na hradě Lukově je klenební svorník se znakem rodu Kunštátů. Jedná se o svorník kruhového tvaru pocházející z proniku dvou navzájem kolmých klenebních žeber, tedy ze čtvercového klenebního pole. Žebra mají hruškový profil plynule přecházející do postranních výžlabků, jejichž vnější hrany jsou zkosené. Na ložné ploše žeber jsou málo znatelné stopy opracování. Spodní plocha svorníku je tvořena reliéfně ztvárněným erbem, jehož vnější hrana je mírně vyčnělá. V horní části znakového pole erbu jsou tři plasticky


vystupující břevna. Hrana erbu a břevna jsou zbarveny černě, jedná se pravděpodobně o uhel. Na erbu jsou stopy bílé, zřejmě vápenné linky. Profilace žeber s plynulým přechodem z oblounu do výžlabku se běžně používala od konce 13. století až do poloviny 15. století, nejrozšířenější byla ve 14. století, tvar a proporce svorníku svědčí spíše pro jeho druhou polovinu. Tvar štítu bližší dataci neposkytuje, vyskytuje se v průběhu 14. století, ale i později. Znak rodu Kunštátů – tři černá břevna na stříbrném štítě byla ve 13. století na ploše štítu rozložena rovnoměrně, až koncem téhož století došlo k jejich posunutí do horní části, stejně jako na lukovském svorníku. Stříbrná barva štítu mohla být nahrazena bílou. Hrad Lukov byl po roce 1371 v držení Zdeňka a Ješka z rodu Šternberků. Zdeněk měl za manželku Kunku z Kunštátu, připomínanou mezi roky 1374 a 1391 (ZDO I-II, 555; I-IV, 89, 189). Svorník s erbem Kunštátů tedy můžeme na základě uvedených skutečností datovat do poslední čtvrtiny 14. století. Pro použití klenebního svorníku se znakem rodu Kunštátů v hradní kapli nemáme v současné době žádné důkazy, ale nemůžeme tvrdit ani opak. Analogie nalezneme například v hradní kapli na Šternberku, kde na svornících klenby presbytáře jsou znakové štítky náležející Albertu II. ze Šternberka, který inicioval založení kaple. Jedná se o šternberský rodový znak a o znak litomyšlského biskupství.

8. 6. Závěr Na hradě Lukově byla z největší pravděpodobností sakrální stavba již v první polovině 13. století, jak dokládají nalezené architektonické články s diamantováním druhotně použité ve zdivu západního paláce a také písemné prameny vztahující se k roku 1235, kdy je v listině královny Konstancie uveden mezi svědky dvorní kaplan lukovský Lambertus plebanus de Lukov (CDB III/I, 121-122, č. 103). Lze tedy předpokládat, že tato sakrální stavba byla radikálně přestavěna, popřípadě nahrazena novou sakrální stavbou v poslední čtvrtině 14. století, z níž pocházejí zlomky fiál. Starší kapli nahradila nová stavba například na hradě Veveří aj. Nově zbudovaná kaple na hradě Lukově mohla být samostatně stojící, s větší pravděpodobností však byla součástí západního paláce. Z druhé poloviny 14. století neznáme na našem území dosud žádnou samostatně stojící sakrální stavbu ať již na hradech zeměpanského založení nebo na hradech šlechtických. Kaplí s polygonálním


závěrem vsazeným do arkýře můžeme v poslední čtvrtině 14. století uvést několik, například kapli na hradě Šternberku, kapli Staroměstské radnice, kapli pražského Karolina, kapli na hradě Krakovci nebo kapli sv. Václava a sv. Vladislava ve Vlašském dvoře. Existenci hradní kaple na Lukově v poslední čtvrtině 14. století potvrzují také písemné prameny datované 1382 a 1392, jak je uvedeno výše. O významu této kaple zasvěcené sv. Janu svědčí, že je uvedena v listině papeže Bonifáce X., který se zmiňuje o uložení zlomků sv. Kříže v kapli. Hrad Lukov náležel od čtyřicátých let 14. století rodu Šternberků, Zdeněk ze Šternberka patřil na konci 14. století k nejvýznamnějším šlechticům na Moravě. Bratrancem Zdeňka byl Albert II. ze Šternberka, zakladatel kaple na hradě Šternberku, datované před rok 1376. Souvislost mezi těmito stavbami není v současné době zřejmá a bez dalších výzkumů není možné architektonické články z kaple na hradě Lukově připsat konkrétní huti.

9. Hrad Melice 9. 1. Historie hradu Melice Hrad Melice je v písemných pramenech uveden poprvé 17. července roku 1339, kdy zde proběhla obchodní transakce za osobní účasti biskupa Jana VII. Gertruda z Kurovic spolu se synem Benešem prodali své statky v Kurovicích a Třeběticích biskupovi Janu VII. Mezi svědky je uveden hradní v Melicích Přešek, Konrád zv. Feuron a purkrabí Beneš z Melic (CDM VII, 178-179, č. 245; RBM IV, 278-279, č. 712). Listinou sepsanou 30. září 1349 v Olomouci vyjímá biskup Jan VII. poddané kláštera v Pustiměři, bydlící na biskupském majetku, ze soudní pravomoci biskupského hradu Melic (CDM VII, 671-672, č. 962). Téhož roku biskup Jan VII. směnil dva lány ležící u kláštera, které Přešek, hradní z Melic držel lénem za střežení hradu v Melicích, za jiné dva lány klášterní a učinil je lénem melickým (CDM VII, 642-643, č. 903). Na základě uvedených písemných pramenů můžeme za zakladatele hradu Melice považovat Jana Volka, nevlastního strýce Karla IV., který byl v letech 13341351 olomouckým biskupem. Hrad Melice byl majetkem olomouckých biskupů, je uváděn jako nové středisko správy a manského obvodu v kraji, byla z něj vykonávána biskupská soudní moc. Nepochybně se jednalo již od počátku o


reprezentativní venkovské sídlo nejpřednějšího církevního hodnostáře té doby. Svědčí o tom i nálezy z výzkumů – fragmenty malovaných vitrají vykládaných do olova, zlomky mozaikových dlažeb, zlomky štukové omítky a části desek barevného mramoru (ZHÁNĚL 1967; 1967a; 1971; MICHNA 1980, 148-152). Nástupcem Jana Volka na biskupském stolci se stal roku 1351 Jan Očko z Vlašimi, od roku 1364 arcibiskup pražský. Nebyla dosud nalezena žádná listina, datovaná Janem Očkem na hradě Melicích. Účast Jana Očka z Vlašimi na výstavbě hradu potvrzuje nález erbu se dvěma supími hlavami, připisuje se mu také dokončení hradní kaple, k níž se vztahuje zpráva z roku 1363. Hrad Melice, případně osoby s ním spojené nalezneme v písemných pramenech poměrně často. Na listině z roku 1356 je uveden mezi svědky Bušek z Melic (CDM IX, 30-31, č. 39). Roku 1358 věnoval Ješek Šrám, purkrabí na Melicích burgherr von Maylicz, klášteru v Pustiměři jednu hřivnu stříbra. Mezi svědky jsou uvedeni Mikuláš z Melic, starý probošt a Bušek z Melic (CDM IX, 89, č. 113). V pěti listinách datovaných mezi roky 1359 až 1370 jsou uváděny dva hrady v Melicích – horní a dolní a to vždy v souvislosti se jménem Bušek. V roce 1359 prodal Bušek z dolního hradu Melic „Busco de inferiori castro de Maylicz“ se souhlasem svých synů Smila, Vojtěcha a Radslava půllán v Prusicích klášteru v Pustiměři. Mezi rukojmími je uveden Bušek z horního hradu Melic „Busco de superiori castro de Maylicz“ (CDM IX, 102, č. 126). S největší pravděpodobností se jedná o rozdělení hradu mezi leníky stejného jména. Roku 1363 se připomíná Petr, bývalý kaplan hradu v Melicích (CDM IX, 219-220, č. 300). Olomouckým biskupem se stal v roce 1364 Jan ze Středy, v letech 1353 až 1374 kancléř Karla IV. Pobyt Jana ze Středy na hradě Melicích je doložen celou řadou listin. 4. září roku 1365 potvrdil na hradě Melicích, klášteru cisterciaček na Starém Brně všechna privilegia a práva, jež byla klášteru udělena (CDM IX, 298, č. 401). V listině z roku 1370 je uveden jako rukojmí Bušek z hradu dolních Melic Busco de castro Maylicz inferiori a mezi svědky Kerhart purkrabí a Bušek na horním hradě Busconuis in superiori Castro (CDM X, 118-119, č. 97). Roku 1376 datoval biskup Jan IX. na hradě Melicích listinu potvrzující založení kaple sv. Felixe a Adaukta v kostele sv. Mořice v Olomouci (CDM XI, 39, č. 47). Listinou datovanou roku 1377 na hradě Melicích rozhodl biskup Jan IX. spor mezi poddanými olomoucké kapituly v Ratajích a poddanými kláštera hradišťského v Těšeticích. Mezi


svědky jsou uvedeni Mejnuš z Mlékovic, purkrabí na Melicích a hradní Vojtěch, rovněž na Melicích - Meynussio de Mlecowicz burggravius in Meylicz, Woyczichone castrensi ibidem in Meylicz (CDM XI, 76-78, č. 86). Po smrti markraběte Jana Jindřicha se vlády na Moravě ujal jeho nejstarší syn Jošt. Podle testamentu svého otce a lucemburských dynastických dohod se stal pánem dominus markraběcí části Moravy. Jeho bratři Jan Soběslav a Prokop dostali v zemi apanáže, ale i přes vypracovaný nástupnický řád vznikla řada konfliktů. Jošt měl jasnou koncepci své vlády na Moravě, chtěl z ní vytvořit správně jednotné a markrabětem ovládané území. Jednou z překážek se stalo zvláštní postavení olomouckého biskupství, které bylo přímým lénem českého krále a Joštovi pravomoci nad biskupskými statky byly nejasné především v otázce zemské berně. Kapitula, zastupující zájmy biskupství odmítla platit zemskou berni ve výši stanovené Joštem. Vznikl vleklý spor, který ze strany Jošta vyvrcholil vyhlášením „zemského achtu“ nad kanovníky a kapitula se obrátila se žalobou na markraběte k papežské stolici. Po delších jednáních bylo dosaženo smíru, Jošt potvrdil kapitule privilegia, vrátil jí okupované statky a odvolal acht, kapitula se zavázala platit berni. V roce 1380 uzavřel Jošt dohodu s biskupem Janem ze Středy, který stál stranou sporů. Jošt potvrdil práva moravské církve a zavázal se, že je bude hájit. Zavázal se také, že bude respektovat manská práva biskupství a úřad hejtmana biskupských statků (VÁLKA 1991, 114). Během války mezi markrabětem Joštem a Prokopem se olomoučtí biskupové přiklonili na stranu Jošta. Z písemných pramenů se dozvídáme o ničení biskupských majetků Prokopem a jeho společníky a o následném vyhlášení klatby pro tyto činy (CDM XII, 452-455, č. 523; 455-464, č. 524). Se jménem nového olomouckého biskupa Petra se setkáme až v intitulaci listiny z 9. října 1381 (CDM XI, 207, č. 233), tedy tři čtvrtě roku po smrti Jana ze Středy. Vysvětlení nám poskytne volební či postulační dekret olomoucké kapituly z 28. ledna 1381, kde se uvádí, že byl na biskupský stolec kapitulou dožádán dosavadní biskup litomyšlský Jan Soběslav (KOPIČKOVÁ 1980, 21-29; 1980a, 95107), podporovaný svými bratry, markrabaty Prokopem a Joštem. Pražský dvůr prosadil svého kandidáta, vzdělaného dvořana a diplomata Petra, zvaného Jelito. Olomouckým biskupem byl v letech 1380 až 1387. Jeho pobyt na hradě Melicích dokládá listina datovaná roku 1383 v klášteře v Pustiměři a potvrzená biskupem Petrem III. na hradě Melicích, jíž abatyše Kunhuta a konvent kláštera v Pustiměři


potvrzují, že Klára, vdova po Jenčovi z Arnoltovic, věnovala své patronátní a presenční právo k oltáři sv. Petra a Pavla v Pustiměři Vojtěchovi a Juříkovi z Melic (CDM XI, 278-279, č. 305). Po smrti Petra III. roku 1387 nastává téměř dvouleté období do zvolení nového biskupa (CDM XI, 371, č. 416). V prosinci 1388 papež Urban VI. prosadil na biskupský stolec kandidáta dvora Mikuláše Riesenburka a Jana Soběslava odškodnil patriarchátem akvilejským. Již 20. prosince 1388 byla v Olomouci vystavena zástavní listina olomouckého biskupa Mikuláše, kterou zastavuje markraběti Joštovi hrad Melice, město Vyškov, biskupskou část Pustiměře, Drysice, Želeč, Brňany, tvrz Modřice atd. se vším panstvím, lidmi, leníky, soudy, činžemi, vinohrady a ostatním příslušenstvím za 5.050 hřiven grošů pražských moravského počtu (CDM XI, 443444, č. 527). Tato zástava netrvala dlouho, neboť již roku 1393 nacházíme biskupa Mikuláše na hradě Melicích (CDM XII, 103, č. 119). Z písemných pramenů se dozvíme i o vojenské funkci hradu Melic. Z roku 1389 pochází seznam biskupských leníků, k Melicím náleželo pět hradních lén, k nimž patřila povinnost leníků bydlet na hradě a bránit jej (LECHNER I. 11). Dne 8. prosince 1396 jmenoval biskup Mikuláš Jana Steppka purkrabím hradu Melice, městečka Vyškova a Pustiměře s osadami a příslušenstvím téhož distriktu. Steppek má pobírat všechny příjmy a hradit z nich vydání na udržování a střežení hradu a na vydržování osazenstva - služebníků, holomků, strážných, vrátných aj. videlicet familiarium, holomkonum, vigilum, portulaorui et aliorum (CDM XII, 225-226, č. 356). Roku 1405 nacházíme na hradě i rychlé posly- běžce (LECHNER I, 23). Na přelomu 14. a 15. století byla situace na Moravě stále neklidná, biskupské statky byly pustošeny vojsky obou bojujících stran a mnohé z nich byly markrabětem Prokopem obsazeny. Olomoučtí biskupové byli nuceni si vydržovat vlastní vojsko, čímž se ještě zhoršila jejich složitá finanční situace a docházelo k zastavování a zadlužování biskupského majetku.V listině vydané roku 1400 biskup Jan X. slíbil, že nebude soudně uplatňovat nárok proti Erhartovi z Kunštátu na příjmy, které pobíral z hradů a měst Melic, Vyškova a Modřic v době, kdy byly tyto statky, zastavené biskupem Mikulášem, jemu postoupeny markrabětem Joštem a vráceny biskupovi prostřednictvím uherského krále Zikmunda (CDM XIII, 36-37, č. 26). V letech 1397 až 1403 byl olomouckým biskupem Jan X. Mráz, úspěšný diplomat, rádce a oblíbenec krále Václava IV., který jej prosadil na stolec proti vůli


kapituly, jejímž kandidátem byl Lacek z Kravař (KOPIČKOVÁ 1980a, 100, pozn. 43). Jan X. pobýval na Melicích roku 1400 a 1401, kdy byl melickým purkrabím jeho příbuzný Jakeš z Klatov (CDM XIII, 53-54, č. 37; 69, č. 48; 96-97, č. 82; 99100, č. 84; 103, č. 89; 104, č. 91; 105-106, č. 94). Nástupce Jana X. na biskupském stolci byl v letech 1403 až 1408 Ladislav z Kravař zv. Lacek. Na hradě Melicích doložen není, přestože pobýval v roce 1405 v klášteře v Pustiměři (CDM XIII, 431, č. 392). Roku 1404 se připomíná Petr Coligar, kaplan na hradě Melicích (CDM XIII, 330-331. č. 319). Purkrabím na Melicích byl roku 1406 Blažek z rodu Šrámů (LECHNER I, 24). Konrád II. z Vechty byl olomouckým biskupem v letech 1408 až 1413, kdy se stal arcibiskupem pražským. Roku 1410 dal Konrád II. z Vechty souhlas převoru dolanskému Štěpánovi k prodeji zboží, ležícího pod hradem Melicemi, které dostal od biskupa lénem (CDM XIV, 117, č. 128). Václav Králík z Buřenic, olomoucký biskup v letech 1413 až 1416, přijímal na hradě Melicích roku 1413 a 1414 přísahu leníků (LECHNER I, 33).

Po jeho smrti vznikl spor o nástupnictví mezi

litomyšlským biskupem Janem Železným a vyšehradským kanovníkem Alšem z Březí. Roku 1418 ukončil spor papež Martin V. a jmenoval olomouckým biskupem Jana zv. Železný (1416-1430). V závěru listiny psané mezi 2. a 7. únorem roku 1425 olomouckou městskou radou Albrechtu Rakouskému je zpráva o zajetí jízdního posla s listem od Albrechta Rakouského na hradě Melicích. Na podzim roku 1426 se z pramenů dovídáme o poboření a vyloupení kláštera v Pustiměři, nacházejícího se nedaleko Melic. Další zprávy již hovoří o hradě Melicích jako o pobořeném a vypáleném, kdy k této události došlo, přesně nevíme, ale bylo to mezi roky 1425 až 1439. V listině biskupa Pavla z Miličína datované 23. 2. 1439 je uváděn hrad Melice již jako pobořený a vypálený. Další zpráva o poboření hradu pochází z listiny datované 21. dubna 1441 biskupem Pavlem z Miličína „Když však hrad náš Melice vpádem nepřátel byl rozbořen a opuštěn“. 13. června roku 1448 biskup Pavel z Miličína přenesl dotaci kaple z rozbořeného hradu Melice do kaple sv. Jana Evangelisty ve Vyškově (ZHÁNĚL 1967, 6-30).

9. 2. Výzkum hradu


První výzkum provedl na hradě Melicích v roce 1891 František Vaculík, když předtím odkryl v roce 1891 půdorys rotundy v Pustiměři. Během výzkumu hradu nalezl mimo jiné kamenný erb Jana Očka z Vlašimi, dnes nezvěstný. Od roku 1931 probíhal sezónní výzkum hradu pod vedením Vojtěcha Procházky pod záštitou Státního památkového úřadu v Brně. Později převzal výzkum Krajinský musejní spolek ve Vyškově a od roku 1935 vedl výzkum Jan Zháněl, který jej také financoval. Výzkum byl ukončen v roce 1938. Pozůstatky hradu se nacházejí na úzké ostrožně asi 1,5 km východně od Drysic na okraji Drahanské vrchoviny. Výzkumy byla odkryta většina přízemí hradu, jedná se o pravidelnou obdélnou čtyřkřídlou dispozici o rozměrech 54 x 31 metrů, s protáhlým intimním dvorem, ohrazenou hradbou silnou až 2,5 metru. Do hradu se vstupovalo branou v jihovýchodním průčelí, po levé straně průjezdu se nacházela budova strážnice. Hradní jádro bylo na severní straně odděleno 18 metrů širokým příkopem od zvyšující se ostrožny. Před branou byl další příkop široký až 25 metrů, který přerušil klesající ostrožnu a oddělil hrad od předhradí. Předhradí bylo dlouhé více než 120 metrů a široké místy až 35 metrů. Rozděleno bylo na dvě popřípadě tři části a podle dochovaných zbytků zdiva bylo bezesporu kamenné. Na západní straně je asi 8 metrů široký parkán, jímž zřejmě procházela přístupová komunikace. Autor výzkumu J. Zháněl usuzoval na základě odkryté dispozice na nečleněné průčelí hradu, absenci věží a jednotnou výšku vlastního hradu. Domníval se také, že hradba splynula s palácem. Za nejvýznamnější pokládal formální pravidelnost půdorysu a uzavřené nádvoří. Melice srovnával na základě pravidelného půdorysu s hrady Karla IV. Kašperkem a Radyní, uzavřené nádvoří pak nalezl na Menštejně, Helfenburku, Krakovci a Malenovicích. Hrad Melice datoval do druhé poloviny 14. století a za zakladatele považoval Jana Volka, dokončení hradu pak klade do 60. let, kdy byl olomouckým biskupem Jan Očko z Vlašimi (ZHÁNĚL 1967, 1971). Hrad Melice dává do souvislosti s prostředím panovnického dvora D. Menclová a to na základě dedikace kaple, zasvěcené před rokem 1358, kdy se na hradě poprvé připomíná kaplan, ke cti „Životodárného kříže“, podobně jako na Karlštejně. Zahájení stavby hradu Melice na základě nalezených architektonických artefaktů, mezi nimiž uvádí i četná okenní ostění karlštejnského profilu, klade před polovinou 14. století, její dokončení pak až na jeho sklonek (MENCLOVÁ 1972, 193-194).


M. Plaček nevylučuje možnou existenci hranolových věží v jižním a západním nároží. Uvádí, že pravidelný půdorys Melic předchází hrady Karla IV., ale zároveň se jedná o reminiscenci na některé hrady Přemysla Otakara II., např. Kamýk nad Vltavou. Za zakladatele hradu Melice považuje biskupa Jana Volka a dokončení stavby připisuje Janu Očkovi z Vlašimi (PLAČEK 2001, 377-379). 9. 3. Architektonické články Při výzkumu hradu Melice v letech 1931 až 1938 bylo nalezeno přes 350 architektonických článků. Autor výzkumu Jan Zháněl nalezené články zaměřoval a zakresloval a několik jich bylo publikováno. Převážná většina architektonických článků zůstala na hradě Melice, pouze několik je jich uloženo v expozici a depozitáři vyškovského muzea, převážně se jedná o pozdně románské články z organogenního lasturnatého vápence sekundárně použité na hradě Melice. Gotické články jsou zhotoveny z pískovce a v muzeu je jich uloženo celkem 48. Nejhojněji jsou zastoupeny fragmenty okenního a dveřního ostění a dále pak fragmenty klenebních žeber hruškového profilu.

9. 4. Hradní kaple Kaple se nacházela v průčelí hradního jádra na severní straně nádvoří, o čemž svědčí obdélný výstupek zdiva o rozměrech 4,20 x 2,45 metrů – pravděpodobně pilíř podpírající arkýřové presbyterium. V bezprostředním okolí tohoto výstupku tj. v místnosti označené J. Zhánělem jako I. a II. byly při výkopech nalezeny architektonické články, které se jinde na hradě nenašly. Jedná se především o malovaná klenební žebra, klenební svorník, fragmenty okenních kružeb, kamenný roh polygonu a fragmenty bohatě profilovaného portálu. Dále zde byly nalezeny fragmenty malovaného a barevného skla, kousky olova, části malovaných omítek se zbytky písma a úlomky mramoru a štuku (ZHÁNĚL 1967, 46). Tyto nálezy bezesporu pocházející z hradní kaple sv. Kříže, zmiňované v písemných pramenech. Klenební svorník kruhového tvaru je zhotoven ze dvou částí a pochází z proniku šesti klenebních žeber, tvořících paprsčitou klenbu, z nichž první dvě svírají na svorníku úhel přibližně 120 stupňů. Průměr terče svorníku 26 cm, výška svorníku kolmo k rovině terče 28 cm a diagonální rozměr svorníku přes hrany vystupujících náběhů žeber 39 cm. Spodní strana svorníku je tvořena plasticky


zdobeným terčem. Boky svorníku jsou tvořeny profilem shodným s profilací nalezených žeber. Žebra mají profil hruškovce s vyžlabeními ve zkoseních profilu. Svorník je zhotoven z pískovce světle okrové barvy, nalezeny byly zbytky červeného,

zeleného

a

šedého

nátěru.

Svorník

pochází

pravděpodobně

z polygonálního pětibokého závěru kaple. Dále byly nalezeny fragmenty klenebních žeber hruškového profilu. Profilace žeber je tvořena drobným hruškovcem, přecházejícím plynule do mělkých výžlabků, jejichž vnější hrany jsou zkosené. Na lícních plochách několika fragmentů žeber byly nalezeny stopy červeného a zeleného nátěru, na ložných plochách byly v několika případech vysekány křížky. Žebra hruškové profilace se na Moravě vyskytují v poměrně dlouhém časovém úseku, v tomto případě se již nejedná o žebra široká a hmotná na čtvercovém jádru, můžeme je tedy rámcově datovat do 14. století. Vzhledem k subtilnosti žeber - výška profilu 17-18 cm, lze usuzovat na použití v menším prostoru, čemuž by odpovídal polygonální závěr kaple. Z kaple pravděpodobně pochází i fragment subtilně členěného nízkého dílu klenebního pasu klínového profilu. Profilace pasu je symetrická, ve středu má hruškový prut lemovaný po obou stranách drobnými oblouny plynule přecházejícími do čtvrtvýžlabků, za nimiž následují ostře nasazené oblouny střední velikosti s nosy lomeně

přecházejícími

v mělké

výžlabky

přerušené

drobnými

oblounky

následovanými výžlabky. Náročnost profilace a tvar tohoto článku nasvědčuje, že byl s největší pravděpodobností součástí triumfálního oblouku kaple. Důležitým architektonickým článkem je rohová část polygonálního závěru, která bohužel nebyla autorkou ve Vyškovském muzeu nalezena. Publikována byla pouze kresba a popis J. Zháněla, který se domnívá, že drobná profilace postranních křídel článku patří okenním ostěním. Na základě vychýlení těchto ostění a sklonu bočních stěn článku usuzuje na rohovou část polygonu. Hranatý výstupek považuje za zevní příporu, zaoblený výstupek za vnitřní žebrovou příporu. Uvádí také nález fragmentu okenního prutu se shodnou profilací jakou má okenní ostění článku a zlomky okenní kružby pocházející z hrotitých oken. Zajímavý je postřeh J. Zháněla týkající se umístění drážky pro vložení okenního rámu, u ostění a prutů oken pocházejících pravděpodobně z presbyteria uvádí na základě profilace umístění drážky na vnitřní straně článku. Toto umístění drážky znamená, že rám byl uložen uvnitř okenního ostění a neplnil tak svou funkci.


Stejné umístění uvádí u okenních ostění na hradě Kosti a v kapli na Krakovci. V případě Melic není možné tuto informaci ověřit, neboť zmíněné články nejsou dostupné. Fragmenty těchto článků byly převážně nalezeny v zadní části nádvoří a v místnostech I a II, tedy na místě předpokládané kaple (ZHÁNĚL 1967, 47-57). V místnosti označované J. Zhánělem jako č. I. byl v roce 1898 nalezen kamenný reliéfní znak Jana Očka z Vlašimi. Na erbu byly znázorněny dvě supí hlavy hledící doprava. Tento erb je dnes nezvěstný. Shodný erb nalezneme v triforiu katedrály sv. Víta u portrétu Jana Očka a na svorníku střední lodi děkanského kostela v Nymburce.

9. 5. Závěr Architektonické články pocházející z kaple svědčí o neobyčejné výstavnosti této prostory. Přibližnou představu o vzhledu kaple si můžeme vytvořit na základě půdorysu

hradu,

dochovaných

fragmentů

článků

a

zdokumentovaných

architektonických článků zakreslených J. Zhánělem. Kaple byla situována v nádvorním průčelí paláce, do něhož vystupovala presbytářem. Sestávala z obdélné lodi a polygonálního presbytáře o pěti stranách osmiúhelníku, pravděpodobně umístěného v arkýři (obdélný výstupek zdiva o rozměrech 4,20 x 2,45). Do presbytáře se vstupovalo bohatě profilovaným triumfálním obloukem a zaklenut byl paprsčitou klenbou, tvořenou subtilními žebry, protínajícími se ve vrcholu v reliéfně zdobeném svorníku. Žebra i svorník byly barevně malovány. Presbytář byl osvětlen hrotitými okny s kružbou, jejíž nález uvádí J. Zháněl (1967, 46). Okenní sklo bylo malované a zdobené rostlinnými motivy, v jednom případě se dochoval fragment s částí lidské tváře (ZHÁNĚL 1970, 6). V interiéru kaple byly omítky s barevnými malbami a nápisy. Dokončení kaple je možno datovat zhruba do šedesátých let 14. století za biskupa Jana Očka z Vlašimi.


10. Hrad Mikulov 10. 1. Historie hradu Nejstarší zpráva týkající se hradu Mikulova je falzum ze 13. století, které uvádí k roku 1218 purkrabího Štěpána z Medlova - Stephani, burgravi de Micolau (CDB II, 407-409, č. 373; RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971, 56). Štěpán z Medlova zemřel před rokem 1235, je tedy pravděpodobné, že údaj v listině pochází z této doby. Jméno Nikolsburg (Niclaspurch) se v pramenech vyskytuje poprvé v roce 1249 (HOSÁK 1956, 27; RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971, 56). Tyto doklady svědčí pro existenci nesporně zeměpanského hradu již před polovinou 13. století. Za válek Přemyslovců s Babenberky byl Jindřich z Lichtenštejna na straně krále Václava I. a markraběte Přemysla. 14. ledna roku 1249 markrabě Přemysl Otakar daroval Jindřichu z Lichtenštejna za věrné služby ves villa Nikolsburch v dědičné držení a to tehdy, až se dosavadní majitel Vilém z Drnholce a jeho bratr Heřman dobrovolně této vsi zřeknou (CDB IV, 258, č. 157; RBM I, 589, č. 1226). Vilém odstoupil od svých nároků a 17. listopadu téhož roku markrabě Přemysl Otakar léno Jindřichu z Lichtenštejna udělil (CDB IV, 285, č. 174; RBM II, 577, č. 1240). Roku 1262 bylo potvrzeno králem Přemyslem Otakarem II. panství Lichtenštejnů - super predio in Nycolspurch et suis attinenciis universis (CDB V/I, 489, č. 330; RBM II, 139, č. 363). Během války Přemysla Otakara II. s Rudolfem


Habsburským se Jindřich z Lichtenštejna přiklonil na stranu Rudolfa a v roce 1278 se účastnil bitvy na Moravském poli. Při mírových jednáních v roce 1277 ve Vídni bylo navrženo, aby na moravsko-rakouských hranicích zůstal stav jaký byl za vévodů Leopolda a Bedřicha Babenberků, s výjimkou Nicolspurchu, jenž má zůstat v lénu Jindřicha z Lichtenštejna. V roce 1279 dostal Jindřich od Rudolfa Habsburského pro Mikulov in villa Nicolsburch právo týdenního trhu a Mikulov mu byl udělen v léno (CDM IV, 139, č. 145). Jindřich zemřel v roce 1312 a Mikulova se ujal jeho syn Hartneid. Během nového válečného sporu v roce 1331 na moravsko-rakouských hranicích se Hartneid přidal na stranu Jana Lucemburského a Mikulovsko bylo Rakušany značně zpustošeno. Hartneid byl odškodněn 11. března roku 1332, kdy mu král Jan udělil privilegium, kterým osvobodil jeho moravské statky od zemské berně a zároveň stanovil, že nemá být poháněn k zemskému soudu. Lichtenštejnové se tím vymanili z pravomoci zemského soudu a mohli být souzeni pouze králem. (CDM VI, 334, č. 438). V této listině je léno poprvé vypočítáno - hrad Mikulov a to, co k němu patří – hous ze Nicolspurch.... Tato výsada byla konfirmována králem Karlem IV. 25. července 1348 (CDM VII, 596, č. 826) a později 10. března 1411 byla znovu potvrzena. 13. ledna roku 1334 zapsal král Jan Hartneidovi náhradou za škody utrpěné ve válkách mezi ním a králi uherským, krakovským a rakouskými vévody jako dědičné léno hrad hous zu dem Maydberch a další statky (CDM VII, 1, č. 1). Listina byla konfirmována 20. dubna 1377. Markrabě Karel se 24. srpna 1335 zavázal

k dodržovaní

smlouvy

na

hrad

Děvičky

(BISTŘICKÝ-SPURNÝ-

VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 107, č. 64) Udělenými výsadami a sloučením statků náležejících k několika hradům bylo vytvořeno rozsáhlé panství s centrem v Mikulově. Nástupcem Hartneida se stal v roce 1350 jeho syn Jan, hofmistr rakouského vévody Albrechta III. Značně rozšířil majetek mikulovské větve Lichtenštejnů a zasloužil se také o rozvoj města a hradu. V roce 1366 povolil markrabě Jan Jindřich na žádost Jana z Lichtenštejna v Mikulově výroční trh na den sv. Markéty (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 150, č. 94). Roku 1380 žádají bratři Jan, Hartneid a Jiří z Lichtenštejna biskupa a kounického probošta o povolení založit na hradě Mikulově kapli Panny Marie a sv. Jana Evangelisty a k ní zvláštního kaplana, jenž by v ní denně sloužil mši. Jako


důvod uvádějí, že nemohou pohodlně navštěvovat farní kostel. V listině z 9. června 1380 souhlasí Matouš, farář v Mikulově se zřízením kaple na mikulovském hradě za náhradu 12 šilinků ročního platu z mlýna zvaného Velermul (Fellermüh) u Bohumilic (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 224-226, č. 133; ZEMEK-TUREK 1983, 206-207, č. 147). Z 11. listopadu 1380 pochází listina v níž uděluje Jan z Lichtenštejna „...kapli, ležící na hradě v Mikulově, která má být zasvěcena ke cti Panny Marie a svatého Jana, apoštola a evangelisty, ze svého právoplatného majetku 19 liber a 21 feniků...“, váznoucí na vesnici a mlýně v Bohumilicích (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 228-233, č. 135; ZEMEK-TUREK 1983, 207, č. 149). V roce 1381 věnoval Jan z Lichtenštejna kapli desátek ze Staré Hory a téhož roku se uvádí Mikuláš z Vyškova, kaplan hradní kaple (ZEMEK-TUREK 1983, 209, č. 153, 154). 11 ledna roku 1384 svědčí Jan, Hartneid a Jiří z Lichtenštejna, že vybudovali kapli a dotovali kaplanské místo jen pro potřeby hradu (ZEMEK-TUREK 1983, 210, č. 163). Již 6. února kounický probošt Václav nadání potvrzuje a souhlasí se zřízením kaple (ZEMEK-TUREK 1983, 212, č. 164). Kaple byla vysvěcena se souhlasem olomouckého biskupa Petra (1380-1387), který také udělil kapli Panny Marie a sv. Jana evangelisty v roce 1386 odpustky (ZEMEK-TUREK 1983, 215, č. 174). Římským papežem Bonifácem IX. byly uděleny kapli odpustky na svátek dedikace v roce 1391 (MVB V/I, 281, č. 504). V roce 1396 odkázal Jan svým synovcům Matěji, Janovi, Jindřichovi a Hartneidovi z Lichtenštejna své alodní a lenní zboží na Moravě a v Rakousích. Dále mají proplatit jeho dluhy, pokud je nevyrovná, a to 200 hřiven kapli v Mikulově a část dluhu kapli ve Valticích, dále mají nechat zhotovit dva kalichy, jeden pro farní kostel v Mikulově a druhý pro kapli na mikulovském hradě (ZEMEK-TUREK 1983, 226-227, č. 214). Jan zemřel v roce 1399 bez mužských potomků, ale již roku 1386 se dohodl se svými bratry a synovci ohledně pozůstalosti. V roce 1399 se panství ujal Hartneidův synovec Jan II. Ve sporu krále Václava IV. s císařem Zikmundem stáli Lichtenštejnové na straně Václava. Věrnost prokázal Jan králi při útěku ze zajetí ve Vídni v roce 1402. Roku 1411 se připomíná kaplan Hans Ammelprecht, kaple Panny Marie na mikulovském hradě. Jan zemřel v roce 1418 a jeho nástupcem se stal bratr Jindřich, znojemský purkrabí. Po smrti Jindřicha se majetku ujal Hartneid (1418 až 1427). Během husitských válek stáli Lichtenštejnové na straně císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského.


Lichtenštejnské hrady Mikulov, Břeclav a Drnholec měly v této době silné posádky. Císař Zikmund Mikulov několikrát navštívil, 21. března 1422 se zde setkal s vévodou Albrechtem. V listině datované 6. června 1422 se císař zavazuje nahradit Hartneidovi škody, které utrpěl při křižácké výpravě proti Praze. V roce 1426 byl Mikulov i s okolím vypálen husitskými vojsky. Po smrti Hartneida roku 1427 zdědil mikulovské zboží jeho syn Matouš, který však brzy zemřel. Jeho nástupcem se stal syn Jana II. Oldřich, následoval Kryštof a poté jeho syn Vilém (1447-1459). Kryštof a Vilém se účastnili ve službách Ladislava Pohrobka válečného tažení proti Turkům. Králem byla Vilémovi potvrzena všechna léna na moravské statky a o dva roky později mu král konfirmoval i všechna privilegia nabytá od Přemysla Otakara II., Václava IV. a dalších panovníků (RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971). Jan z Lichtenštejna spravoval panství v letech 1457 až 1474. V bojích o českou korunu stál na straně Jiřího z Poděbrad a účastnil se roku 1458 výpravy do Rakous. Při návratu vojsk byl Mikulov opět vypleněn. V roce 1468 odrazili Lichtenštejni útok na město a hrad, ale nepodařilo se zabránit vypálení města. Jan nezanechal dědice a po jeho smrti roku 1474 vládli jeho bratři Kryštof (1406) a Jindřich (1483). Jindřich byl za Matyáše moravským zemským hejtmanem. Listinou datovanou 30. října 1486 na Retzu jim byla Matyášem udělena za prokázané služby Břeclav v léno a Kryštof byl jmenován zemským maršálkem Rakous. Matyáš také potvrdil Lichtenštejnům držbu všech markraběcích lén: Mikulova, Sirotčího hradu, Děviček, Drnholce, Břeclavi, Podivína a Týnce a konfirmoval všechny zápisy a privilegia na toto zboží. 10. února 1504 došlo k rozdělení Lichtenštejnských držav, rodové panství si podržel Kryštof a to Mikulov s hradem a s městem, hrady Rosenstein, Sirotčí hrádek, Děvičky, Břeclav s příslušenstvím a některé zboží v Rakousku (RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971). Synové Jana Wolfgang a Leonhard drželi mikulovské zboží nejprve v nedílu, k rozdělení došlo asi až v roce 1538, a to na dvě poloviny. Jednu polovinu převzali synové Wolfganga Jan a Wolf Kryštof, druhou synové Leonharda Kryštof a Leonhard II. V roce 1560 prodal Kryštof svůj díl uherskému šlechtici Ladislavu Kerecsényimu z Kanyaföldu za 60 000 českých tolarů. Syn Ladislava Kryštof Kerecsényi získal v letech 1568 a 1571 další části Lichtenštejnského panství a stal se tak majitelem téměř celého Mikulovska36. Kryštof Kerecsényi zemřel v roce 1572 36

Tzv. valtická větev Lichtenštejnů vlastnila Pouzdřany, Popice, Šakvice, Zaječí, Lednici a Valtice.


bez dědiců a celý jeho majetek připadl odúmrtí císaři Maxmiliánu II. V roce 1575 odprodal císař mikulovský statek Adamu z Dietrichštejna dědičně s lenními a manskými povinnostmi. Zápis do zemských desek byl vložen v roce 1576. císař Rudof II. zprostil Adama lenního závazku již v roce 1577. Roku 1719 vypukl v Mikulově požár, zasáhl i zámek, který téměř celý vyhořel. Valtr Xaver Dietrichštejn povolal do Mikulova architekta Gustava Alexandra Oedtla z Vídně, který pořídil plány přestavby zámku. V držení Dietrichštejnů byl Mikulov až do roku 1945. Na konci války vznikl 22. dubna 1945 v průběhu osvobozování na zámku požár a došlo k vyhoření zámku (RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971; SAMEK 1999, 484-487). 10. 2. Hrad Mikulov Původní hrad se nacházel na vrcholu vápencového skalního hřebene nad městem. Při záchranném archeologickém výzkumu provedeném B. Novotným v roce 1956 zde bylo zjištěno slovanské osídlení a pozůstatky dřevěných staveb z 11. a 12. století. Je pravděpodobné, že zde existovalo slovanské opevněné hradisko, které zaniklo při požáru ve 12. století (NOVOTNÝ 1977, 212-219). Počátky kamenného hradu jsou spojovány s písemnými prameny datovanými 1218 a 1249. Na základě archeologického průzkumu provedeného J. Hyzlerem po požáru v roce 1945 je za nejstarší jádro hradu považovaná hlavní válcová věž a palác nepravidelného čtyřbokého půdorysu, jehož obvodové zdivo, dnes zachované v pozdějších přestavbách, dosahuje do úrovně prvního patra. Přístup do hradu byl po pravotočivé cestě ústící do brány při dnešní tzv. Udírenské věži. Za zakladatele hradu je považován král Přemysl Otakar I. a moravský markrabě Vladislav Jindřich (RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971, 93; SAMEK 1999, 484). V. Richter mylně datoval na základě analogií válcovou věž do první třetiny 13. století, před rok 1218. Argumentoval výskytem románské válcové věže na hradě v Olomouci a válcové věže královského hradu v Jemnici, pocházejících z období vlády Přemysla Otakara I. a markraběte Vladislava Jindřicha. Věž v Mikulově považoval za dílo stavební huti související s českým prostředím (RICHTER-KRSEK-STEHLÍKZEMEK 1971, 92-93). J. Kostka považuje za zakladatele hradu Jindřicha z Lichtenštejna a popisuje dispozici hradu mezi léty 1260 až 1280 jako obytný palác na čtvercovém půdorysu s válcovou věží s břitem. Hrad považuje za jednu z nejrozsáhlejších pevnostních


staveb 13. století. Na základě půdorysu ji řadí mezi podélné typy charakteristické pro druhou polovinu 13. století. Tento typ odvozuje z německého prostředí a uvádí, že kolem poloviny 13. století byl přejat v Rakousích a u nás, jak ukazují Strakonice, Zvíkov a na Moravě Bítov (KOSTKA 1962, 5-6). M. Plaček považuje za nejstarší část hradu věžovitý palác – donjon, na půdoryse lichoběžníku o rozměrech 11 x 16,5 metrů, který objevil v padesátých letech J. Hyzler. Válcovou věž s břitem o průměru 9,5 metrů považuje za raně gotickou a uvažuje o její výstavbě snad kolem roku 1249. Do konce 13. století uvažuje o dokončení hradu Lichtenštejny (PLAČEK 2001, 382). Stavební aktivitu ve 14. století připisuje Richter Harneidovi (1312-1350) a Janovi z Lichtenštejna (1350-1399). Do tohoto období klade výstavbu břitové věže se sousední branou a vnějšího předhradí s hranolovou branou na severu. Areál vnitřního hradu byl ohraničen zhruba dva metry silnou zdí táhnoucí se po hraně svahu a uzavírající jižní cíp návrší. Na východní straně byl vybudován nový, snad trojpodlažní hradní palác. Po roce 1380 byla do hlavní věže vestavěna hradní kaple (RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971, 93-94). M. Plaček uvádí na hradě několik paláců a soudí, že se jednalo o tzv. Ganerbenburg. Předhradí s hranolovou věží klade před polovinu 15. století, na přelomu století byla vystavěna další věž zv. Udírenská. Do 16. století spadá další přestavba hradu, která souvisela jednak s tureckými vpády, ale také s novým způsobem pevnostního stavitelství. Jedná se o nárožní věž pod okrouhlou věží, kladenou M. Plačkem do první třetiny 16. století a o opevnění hradu čtyřmi bastiony klínového půdorysu se zaoblenými čely, jež byly vloženy do nároží okolo roku 1540 (PLAČEK 2001, 383). Tím byla započata přeměna středověkého hradu v centrální renesanční zámek, který je však až dílem pozdního 17. století. Za vlády Dietrichštejnů došlo k dalším výrazným přestavbám. Kardinál František Dietrichštejn nechal na počátku 17. století přestavět severní bastion na sál předků a upravit nový přímý přístup do zámku po úbočí kopce, uzavřený kamenným portálem s bosovaným ostěním, dnes součást tzv. Temné brány. Velkolepé manýristické úpravy zámku, dokončené zřejmě brněnským stavitelem A. Ernem byly poničeny Švédy, kteří v roce 1645 obsadili a vyrabovali zámek. Barokní přestavby z konce 17. století byly poničeny požárem v roce 1719. Zámek byl přestavěn podle projektů vídeňského architekta Gustava Alexandra Oedtla. Do roku 1730 získal zámek dnešní podobu. V roce 1945 vznikl na zámku požár, během něhož byly


zničeny nejen sbírky, ale také interiéry zámku, který vyhořel téměř do základů. Po požáru zámek dále chátral až do roku 1948, kdy byla z iniciativy Spolku pro obnovu mikulovského zámku zahájena adaptace předzámčí a v roce 1951 pak sanace a rekonstrukce vlastního zámku. Obnova zámku trvala až počátku 60. let 20. století (RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971).

10. 3. Kaple - popis Kaple Panny Marie a sv. Jana Evangelisty je situována v prvním patře válcové věže ležící východně od průjezdu do jižního dvora. Průměr věže je 9 metrů a síla zdiva 1,5 metru. Nad kaplí jsou dvě patra, věž je zastřešena cibulovitou bání s lucernou zakončenou dvojitou cibulí. Kaple má osmiboký půdorys, výšku 9,12 metrů a přístupná je segmentovitě zaklenutým, půdorysně zalomeným portálkem širokým 134 cm, do něhož jsou osazeny železné plátové dveře, zpevněné roštem diagonálně položených pásů. Kamenné ostění portálku je tvořeno hruškovým profilem se zkosenou čelní hranou. Kaple je zaklenuta osmidílnou paprsčitou klenbou tvořenou žebry hruškové profilace. Žebra vybíhají z profilovaných krycích desek konzol, zdobených drobnými, bohatě zkadeřenými listy, v několika případech i vinnými hrozny. Konzoly jsou překryty silnou vrstvou líček. Šířka čelní hrany měřené konzoly je 16,5 cm a boční hrany 17 cm, výška listový je 35 cm a výška celé konzoly 38 cm. Konzoly jsou umístěny zhruba 5,23 metrů nad stávající podlahou. Žebra se sbíhají v terčovitém svorníku na němž je umístěno reliéfní zobrazení Kristovy hlavy, lemované vlnitými vlasy a vousem. Tento načervenale zbarvený reliéf má výšku 7 cm a je pravděpodobně proveden v terakotě. Kolem interiéru kaple obíhá vysoká podnož. Kaple je osvětlena vysokým dvoudílným oknem prolomeným v oltářním výklenku. Okno má lomený záklenek, široce rozevřenou špaletu a zkosený bankál. Profilace ostění je jednou odstupňovaná. Výklenek má výšku 6,76 metrů, šířka okna je 135 cm. Lomený záklenek okna je vyplněn kružbou vrcholně gotického tvaru s jeptiškami a trojlistem ve vrcholu. Okno je pak vyplněno mozaikou, v levé části je znázorněna Madona s dítětem, v pravé sv. Josef. Postavy jsou umístěny v iluzivní architektuře tvořené sloupky zakončenými fiálami s křížovými kytkami a vimperky. Na levé straně je ve spodní části mozaiky erb rodu Dietrichštejnů. Na vnější straně je okenní ostění tvořeno profilem hruškovce. Proti oltářnímu výklenku se nachází další


výklenek v síle zdi, v jehož horní části se nachází reliéfní papežský znak. Proti vstupu je výklenek, v němž je umístěn schránka na ostatky. V kapli je zasazena pamětní deska Siegfrieda Kryštofa Breinera a jeho ženy o donaci na věčné světlo datovaná 1630. Pamětní nápis vyrytý na mramorové krycí desce umístěné v podlaze nám sděluje, že v roce 1672, popřípadě 1675 zřídil Ferdinand z Dietrichštejna rodinnou hrobku37. Nalézají se zde také náhrobní kameny Valtra z Dietrichštejna (1738) a jeho manželky Maxmiliány (1734). Rokem 1871 je datována deska vložená do kaple Alexandrou z Ditrichštejna při rekonstrukci kaple.

10. 4. Kaple - literatura Literatura zabývající se mikulovskou hradní kaplí je velmi skromná. Jedna z nejstarších zmínek pochází od A. Prokopa. Uvádí založení kaple roku 1380 Janem a Jiřím z Lichtenštejna. Kaple byla vybudována při rozšíření hradu ve věži, jenž byla dole pětiboká a nahoře osmiúhlá. Na půdorysném plánu má Prokop zakreslena dvě okna, pod písmenem „i“ udává oratoriumfenster z pozdější doby. V současné době je kaple osvětlena jedním oknem, ale nelze vyloučit, že okno uváděné Prokopem bylo zazděno při přestavbě v 19. nebo počátkem 20. století (PROKOP 1904, 466). V monografii J. Kostky se dozvíme o potvrzení založení kaple proboštem a převorem kounického kláštera v roce 1384, za Hanuše z Lichtenštejna. Kaple byla zbudována ve věži jihovýchodně od paláce a zaklenuta osmidílnou klenbou. Kostka se domníval, že „Zcela v přežívající tradici 13. století, spojením obranné a sakrální funkce byl hrad rozšířen o další individuální stavební článek – věž, která s hradním palácem, na společné skalní šíji, přímo vytvářela obrannou hráz.“ (KOSTKA 1962, 7-8). V. Richter klade stavbu válcové věže před rok 1218, jak již bylo uvedeno výše. Vestavbu kaple s vnitřním osmibokým prostorem do válcového pláště věže datuje po roce 1380 a srovnává ji se zbořenou hradní věží ve Znojmě (válcový prostor v osmibokém hranolu). Při popisu kaple uvádí vrcholně gotickou okenní kružbu, snad restaurovanou. (RICHTER-KRSEK-STEHLÍK-ZEMEK 1971, 92-93). Nověji se kaplí zabýval B. Samek, na základě písemných pramenů ji datuje do roku 1380. Válcovou věž spojuje s počátky hradu založeného před rokem 1218 (podle Richtera). Okenní kružbu vrcholně gotického tvaru považuje za obnovenou


nebo zcela novou výplň z pozdního 19. století, do této doby řadí i okenní mozaiku. O možné regotizační úpravě uvažuje i v případě konzol. Na základě pamětního nápisu v kapli, uvádí, že roku 1672 zřídil Ferdinand z Ditrichštejna v kapli hrobku (SAMEK 1999, 484-485).

10. 5. Závěr V případě mikulovské hradní kaple Manny Marie a sv. Jana evangelisty nejsou pochybnosti týkající se doby jejího vzniku. Klenební žebra hruškové profilace, terčovitý svorník s reliéfním vyobrazením tváře Krista i osmidílná klenba, to vše můžeme datovat do 80. let 14. století, kdy je potvrzeno založení kaple písemnými prameny. Způsob provedení klenby a vstupního portálu však vyvolává jisté pochybnosti, zvláště pokud se zaměříme na některé detaily. Například vstupní portál, jehož ostění je tvořeno prutem hruškového profilu – spodní část ostění je provedena v kameni, záklenek ve štuku. Záklenek tohoto portálu nemá vzhledem ke svému půdorysnému zalomení nosnou funkci a jedná se tedy o čistě dekorativní prvek vytvořený v 19. století. Spodní část ostění portálu je sice obroušená a tudíž bez zřetelných stop opracování, ale přesto se patrně jedná o původní prvek. Tvář Krista na svorníku – zapadlé oči, pootevřená ústa, modelace vousů, tento způsob zobrazení je pro druhou polovinu 14. století spíše netypický, ale vzhledem k určitým nepravidelnostem tvaru nelze vyloučit jeho gotický původ. Otázkou zůstává, zda se jedná o reliéf provedený v terakotě, nebo kamenný reliéf, který je barevně proveden. Také způsob ztvárnění listoví na konzolách je pro 14. století příliš nepravidelný a toto listoví je u dvou hlavic provedeno ze štuku. V případě ostatních hlavic se z největší pravděpodobností jedná také o štuk, ale nelze vyloučit ani možnost provedení z velmi nekvalitního pískovce. S jistotou můžeme tvrdit, že v případě vnitřního okenního ostění (štuk), kružby a vitráže jde bezesporu o novogotické provedení. Vnější okenní ostění, tvořené prutem hruškové profilace, je kamenné a hladce obroušené, ale jeví se jako pravděpodobné, že spodní poněkud hrubší část ostění je původní a zbytek byl podle ní vytvořen v 19. století. V případě klenby kaple a dalších architektonických prvků je tato varianta také pravděpodobná, ale z jistotou ji lze potvrdit jen stavebněhistorickým průzkumem. 37

Na možnost jiné datace nápisu na základě neúplné číslice upozornil autorku historik muzea Petr


Hrad a následně zámek několikrát vyhořel a z archivních pramenů víme o stavebních úpravách po požáru v chodbě před kaplí (1720) a v kapli (1683)38. Z pramenů také víme, že v roce 1871 byla kaple restaurovaná Alexandrou z Ditrichštejnu, o čemž svědčí i kamenná deska na stěně kaple39. Na této desce je letopočet 1871 a je zde uvedeno, že deska byla do kaple vsazena během její obnovy provedené Alexandrou. Ostatní kamenné desky se pravděpodobně ke kapli nevztahují a byly zde osazeny v průběhu těchto úprav. Je velmi nepravděpodobné zřízení pohřební kaple v prostoru kaple, zvláště když rod Dietrichštejnů měl v Mikulově nákladně zbudovanou pohřební kapli. Také deska vztahující se k donaci o věčné světlo se jistě nevztahuje k rodové kapli na hradě.

11. Hrad Pernštejn 11. 1. Historie hradu Jméno

Pernštejn

se

poprvé

vyskytuje

v predikátu

Štěpána

III.40,

připomínaného poprvé v roce 1270, kdy se psal po Medlově (CDB V/I, 196, č. 600; 198, č. 601; 222, č. 618). V listině vydané Demeterem z Bukova pro doubravnický klášter 15. února roku 1285 je Štěpán již uváděn s predikátem z Pernštejna (CDM IV, 296, č. 226). Dne 28. února 1286 přísahal Gerhard z Obřan věrnost králi Václavu II. na hradě Špilberku, což bylo potvrzeno listinou, v níž vystupuje jako svědek Štěpán z Pernštejna (CDM IV, 299, č. 227). Naposledy je Štěpán uváděn v roce 1292 (RBM II, 674-675, 1570). Otázkou zůstává, zda se jednalo o jednu osobu, jak soudí P. Sedláček (SEDLÁČEK 1992, 48; 1995, 375) nebo se jednalo o otce a syna, jak soudí M. Plaček, (PLAČEK 1994, 217; 1995, 120-121; 1996, 6-7). Syny Štěpana IV. byly pravděpodobně Jimram III. A Filip I. z Jakubova (PLAČEK 1995, 123). V roce 1292 je mezi svědky uváděn Štěpán IV. s predikátem z Medlova a to bez souvislosti s dalšími příslušníky rodu zde uvedenými - Filipem II. z Pernštejna, který zastával úřad moravského komorníka a jeho bratrem Bohuslavem I. (CDM IV, 387, č. 304). O rok později je Bohuslav I., komorník vracovské provincie, uváděn spolu s bratry Filipem II. a Jimramem (CDM IV, 396, č. 311). Bohuslav I. Koudela. 38 Moravský zemský archiv Brno, fond F 18 (Hlavní registratura Dietrichštejnů Mikulov), karton 1501, inv. č. 8364. 39 Moravský zemský archiv Brno Brno, fond G 140 (Rodinný archiv Dietrichštejnů), karton č. 613, inv. č. 2597, sign. 1403: Výpisky knížete Huga Dietrichštejn-Mensdorf-Pouilly k vnitřní topografii mikulovského zámku z let 1912 až 1917.


z Pernštejna měl patrně syny Filipa III. a Jimrama IV. Po Pernštejnu se ve 13. století píše celá řada osob, jejichž příbuzenské vztahy lze jen ztěží určit, podrobně se touto problematikou zabýval M. Plaček (PLAČEK 1995, 117-124). V první polovině 14. století došlo k rozdělení rodu Pernštejnů na několik větví, z nichž dvě zůstaly sídlit na Pernštejně. Dle predikátů lze usuzovat na usazení jednotlivých větví v Jakubově, Medlově, na Zubštejně a Aueršperku (PLAČEK 1994, 219). V roce 1350 Filip mladší z Pernštejna41 prodal svému strýci Jimramovi jednu třetinu Pernštejna (ZDB I, 151, 197). Po polovině 14. století došlo k územním ztrátám a poklesu významu rodu v důsledku rozdrobení panství a rozdílné úspěšnosti v hospodaření (PLAČEK 1996, 8-9). Panství Pernštejnů bylo omezeno na bezprostřední okolí hradu Pernštejna, který však byl kolem roku 1380 na čas zastaven markraběti Joštovi. Zástavní suma byla markraběti Joštovi vrácena v roce 1383, jako svědci uvedeni jsou zde Jimram, Bohuš, Smil a Vilém z Pernštejna (ZDB VI, 765; CDM XI, 256, č. 199). G. Wolny uvádí zástavní listinu z roku 1378, kterou stvrdili bratři Štěpán, Bohuslav, Erhart, Smil a Vilém (WOLNY 1837, 286; PLAČEK 1995, 129). V roce 1385 byla vydána listina, v níž Bohuslav, Jimram, Smil a Vilém, bratři z Pernštejna darovali půllán kostelu v Dalečíně (CDM XI, 339, č. 372). Okolo poloviny 14. století se na rodovém zboží podílelo asi patnáct mužských příslušníků rodu, v roce 1390 jsou doloženi ve spolku na rodové dominium na horní Svratce pouze tři – Vilém I., Jimram VI. a Štěpán VIII. (PLAČEK 1995, 130-131). V roce 1398 je uváděn již jen Vilém I., který se stal po smrti svých bratrů a vymření některých vedlejších rodových linií jediným dědicem většiny rodového majetku a podařilo se mu jej výrazně zvětšit (PLAČEK 1996, 9-10). Vilém zastával v roce 1398 hodnost zemského hejtmana, v letech 1408 až 1409 hodnost nejvyššího komorníka brněnské cůdy a od roku 1417 pak nejvyššího komorníka olomoucké cůdy (MEZNÍK 1999, 287). Vilém na pernštejnském panství vydržoval a ochraňoval bojovou družinu, která mu musela odevzdávat část ze svého lupu (HOFFMANN 1968, 163-186). Vilém I. je spolu s Janem z Pernštejna a Janem Žibřidem z Kornštejna uváděn ještě v roce 1430, kdy pravděpodobně ještě žil (PLAČEK 1995, 131, pozn. 85). Synové Viléma I. Bavor a Jan vystupovali aktivně 40

Číslování stejnojmenných Pernštejnů je převzato od M. Plačka (1995, 117-134). Patrně jej můžeme ztotožnit s Filipem II. z Jakubova, píšícím se ojediněle i po Pernštejnu (PLAČEK 1995, 126). 41


na husitské straně. Hrad Pernštejn se pokusil neúspěšně dobýt olomoucký biskup Jan Železný. Jan I. z Pernštejna rozmnožil v roce 1445 rodový majetek o hrad Víckov a v roce 1450 přikoupil Křižanov s příslušenstvím. V listině Jiřího z Poděbrad z roku 1460 je zmíněn velký požár hradu (PLAČEK 1996, 9-16).

11. 2. Hrad Pernštejn Hrad Pernštejn je situován na skalním výběžku náhorní plošiny západně od Nedvědice. Na vrcholu výběžku je skalní bradlo, po jehož hranách běžela dva metry silná obvodní hradba, vymezující protáhlý, k severu se rozšiřující půdorys hradního jádra ze 13. století. Hradní jádro sestávalo z okrouhlé věže s břitem umístěné v severozápadním nároží areálu a z dvoutraktového paláce v jeho jižním cípu. Hradba se přizpůsobila břitu věže a zůstala zde přes metr široká mezera, přezděná v polovině 15. století. Věž má průměr více než 10 metrů a vysoká je 24 metrů. Z paláce se dochovaly úzké místnosti prvního podlaží, částečně zasekané do skály, místnosti druhého podlaží a obvodové zdivo prvního patra. Místnosti prvních dvou podlaží byly původně plochostropé, sklenuty byly až v polovině 15. století. Mezi palácem a hradbou zůstala 1,7 metru široká ulička (soudka), jíž vedl od jihu původní vstup do hradu (PLAČEK 1996, 17-35; PLAČEK 2001, 473-474). V první polovině 14. století byl do severovýchodního zlomu hradby vložen dvouprostorový palác (východní) lichoběžníkového půdorysu, oddělený od stávajícího paláce. M. Plaček uvádí v této době tzv. Ganerbenburg, hrad více majitelů (PLAČEK 1996, 33; PLAČEK 2001, 474). V polovině 14. století došlo k výstavbě kamenného opevnění předhradí okolo hradního jádra. Starý palác byl rozšířen severním směrem ještě na sklonku 14. století. Další stavební práce proběhly před husitskými válkami, kdy byl k starému paláci přistavěn úzký trakt se schodištěm a s chodbou spojující nádvoří s druhým podlažím tohoto paláce. U severovýchodního nároží hradního jádra byl vystavěn čtverhranný přístavek, čímž začala výstavba pláště na obvodu severní hradby hradního jádra. Postupný nárůst pláště směrem k západu dokládají stavební spáry a rozdílná úroveň podlah místností. Patrně v této době vzniklo ještě druhé předhradí (PLAČEK 1996, 33-39; PLAČEK 2001, 476481). Za Jana I. z Pernštejna (1424-1475) došlo k největší přestavbě hradu, první etapa spadá do doby před požárem roku 1460, kdy byl přeložen vstup do hradu a


postaven most. Vystavěna byla současně východní obytná věž a po zrušení staré brány mohlo dojít k překlenutí původního průchodu k paláci. Došlo k dostavbě pláště, v jehož prvním patře vznikly úzké místnosti tzv. klauzury. Komunikační propojení starých a nových prostor bylo vyřešeno spojovací chodbou vedenou po koruně ranně gotické hradby. Chodba má lomenou valenou klenbu a s přilehlými prostorami je propojena jednotlivými portály. V druhém patře pláště vzniklo šest arkýřů a dvě klenuté místnosti s profilovanými portály, z nichž východní bývá uváděna jako hradní kaple. Ve druhém patře chybí komunikační chodba, došlo tím k zvětšení hloubky místnosti. Ke spojení patrně sloužil starší ochoz vysazený na konzolách. Třetí patro bylo dokončeno až Vratislavem I. (1475-1496) a Vilémem II. (1475-1521), kdy došlo k osazení profilovaných oken a sedlového portálu v přijímacím sále (PLAČEK 1996, 33-41; PLAČEK 2001, 474-481). Vertikální komunikaci zajišťovalo točité schodiště u věže a schodiště v přízemí vstupní síně Vilémova paláce, vzniklého vybouráním příček a stropů, sklípková klenba vznikla až za Viléma II. V patře paláce je na celé ploše přijímací sál, s bohatým portálem osazeným na počátku 16. století a s renesanční klenbou. Nad prostorem soudky vznikla černá kuchyně, kde zřejmě vznikl zmíněný požár. Za Jana I. došlo také k nahrazení pískovcových ostění články z nedvědického mramoru. Ze čtvrtého patra se dochovala pouze komunikační chodba a místnost na klenutém pasu vložená mezi bergfrit a východní palác (PLAČEK 1996, 17-40; 2001, 480-481). Ve druhé čtvrtině 16. století, za Jana zv. Bohatý (1521-1548) došlo na jihovýchodě k výstavbě paláce, který se připojil k hradnímu jádru a věži. Za dalších majitelů docházelo již jen k nevýrazným stavebním zásahům. Před rokem 1716, za knížat z Lichtenštejna-Kastelcornu (1623-1710), došlo k úpravě kaple Obrácení sv. Pavla, snad z roku 1570. Na počátku 19. století byly sneseny zchátralé ochozy a zastřešení hradu bylo přeorganizováno a provedeno včetně nových krovů a krytiny. V 19. století byla přistavěna nová budova k bývalému purkrabství a vzniklo nové arkádové schodiště (PLAČEK 1996, 40-43; 2001, 481) Na konci osmdesátých let 19. století byly vypracovány architektem Augustem Prokopem projekty na puristickou „slohově přiměřenou restauraci“ hradu. K jejich realizaci nedošlo a Pernštejn si zachoval svou historickou vypovídací hodnotu (PLAČEK 1996, 43-44; SAMEK 1999, 648-657; PLAČEK 2001, 481).


11. 3. Kaple - popis Prostor označovaný za hradní kapli je situován v druhém patře paláce na plášti. Západní, menší místnost je zaklenuta křížovou klenbou bez žeber, v jejímž křížení jsou svorníky s erbem Jana I. a jeho manželky Bohunky z Lomnice. Východní místnost má tvar nepravidelného obdélníka o délce 8,76 metrů a šířce 4,5 metrů na SZ straně a 3,68 m na JV straně. Vstup do místnosti je ze SZ strany hrotitým portálem s profilovaným ostěním tvořeným hruškovým prutem s postranními výžlabky a oblouny. Další vstup je z místností severovýchodního paláce. Prostora je osvětlena na SV a na JV straně obdélnými okny vyloženými do arkýřů na krakorcích. Před těmito okny jsou v síle zdi po obou stranách kamenná sedátka. Místnost je sklenuta dvěmi poli žebrové křížové klenby s talířovými svorníky ve vrcholech křížení. Žebra vybíhají z koutových přípor zaseknutých do stěny bez konzol, uprostřed delších stěn pak ze svazkových přípor, nesených mohutnými profilovanými konzolami. Žebra mají profil hruškovce přecházejícího mírným zalomením do okosené hranolové podložky. Svorníky jsou zdobeny malovanými erby. Architektonické články jsou vyrobeny z nedvědického mramoru. Ve prvním patře je na arkýři pod výše popsanou prostorou patrná zazdívka hrotitého okna. Tato zazdívka je cihelná a vertikálně v její levé horní části vede trhlina prostupující i zdivem nad touto zazdívkou.

11. 4. Závěr Za hradní kapli je považována východní místnost ve druhém patře pláště a je pravděpodobné, že tato kaple původně prostupovala oběma podlažími. Dokladem je zazděné hrotité okno na arkýři v patře pod touto místností (PLAČEK 1994, 226; PLAČEK 1996, 38; PLAČEK 2001, 480). Výstavba druhého patra pláště je kladena do období Jana I. z Pernštejna, před rok 1475 a do této doby můžeme zařadit i architektonické prvky kaple.


12. Hrad Rokštejn 12. 1. Historie hradu Hrad se poprvé připomíná v písemných pramenech v roce 1289, a to v listině, jíž Dětřich z Kněžic daroval patronát kostela v Opatově faráři Jindřichovi a želivským premonstrátům. Na této listině je také pečeť Rutha z Rutenštejna a mezi svědky jsou na listině uvedeni Bernard z Rutenštejna a jeho bratři Zdislav a Vrš (CDM VII, 776-777, č. 147; RBM II, 640, č. 1485).

Za pravděpodobného

zakladatele hradu bývá považován Rutho z Rutenštejna a k založení hradu došlo někdy ve druhé polovině 13. století, snad po roce 1270 (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 5; PLAČEK 2001, 539). V roce 1325 potvrdil král Jan Lucemburský Hrutovi z Rutenštejna povolení k prodeji vsi Chlupice Jindřichovi ze Šenkenberka (CDM VI, 221, č. 285; RBM III, 420, č. 1078). V písemných pramenech se připomíná v roce 1332 Ota z Rutenštejna (WOLNY 1842, 368; MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 5). Někdy kolem roku 1359 získal hrad markrabě Jan Jindřich a připojil jej ke svému zboží. Na tuto dobu lze usuzovat z listiny, jíž dává Ješek ze Střížova do zástavy v roce 1359 dvůr v Ozřetíně (CDM IX, 103, č. 127; RBM VII/1, 133, č. 205). Ješek, uváděný s predikátem ze Střížova, stvrdil tuto listinu pečetí s leknínovým listem a opisem S. IESCHONIS. DE. RVTN//////, což lze doplnit z Rutenštejna. Leknínový list byl erbovním


znamením Hrutoviců-Střížovců a Ješek, píšící se již po Střížovu, ještě koncem šedesátých letech pečetí typářem DE. RVTN////// (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 5-6). Poprvé je uveden kastelán na Rutenštejně a purkrabí z Rutenštejna v roce 1362, pravděpodobně se jedná o stejnou osobu (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 6). V roce 1367 je uveden jako svědek Heynlina z Brtnice purkrabí Pluler nebo Plumler (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 6). Hrad Rokštejn se stal centrem zeměpanského zboží, k němuž příslušely v roce 1371 městečko Brtnice a vsi Lhota (Panská), polovina (Dolního) Smačného, Malé, Uhřínovice, Jestřebí, Přibyslavice, Číchov (pravděpodobně pouze část na pravém břehu řeky Jihlavy), Petroviče, Okříšky a dále Římov, Slavice a Stařeč na Třebíčsku (CDM X, 138, č. 118; ZDB VI, 99, č. 4). Markrabě Jan Jindřich odkázal ve svém druhém testamentu z roku 1366 Rokštejn spolu s dalším zbožím svému synovi Prokopovi42 (CDM IX, 324, č. 420). Ve třetím testamentu z roku 1371 odkázal Jan Jindřich majetky většinou v jižní polovině Moravy Janu Soběslavovi. Jednalo se o hrady Bzenec, Rabštejn (u Mohelna), Rokštejn (u Jihlavy) a Karlsburg (Tepenec), města Ivančice, Pohořelice, Uherský Brod a Ostroh, městečka Brtnici, Rouchovany a Bzenec a třicet dva vesnic (CDM X, 118, č. 138; ZDB VI, 98-101, č. 4, 12; MEZNÍK 1999, 201). Brzy po smrti Jana Jindřicha 12. listopadu roku 1375 došlo ke sporu mezi Joštem a Janem Soběslavem. O tomto sporu víme z rozhodčího výroku Jana purkrabího magdeburského a hraběte z Hardeggu, který byl vydán 12. ledna 1376 v Praze (CDM XI, 16). Podle výroku měl Jošt Janu Soběslavovi vydat majetky Bzenec, Hodonín, Ostroh zvaný Stanic a Drnholec (s výjimkou Nového Hradu a vesnice Purkmanice), kromě toho měl vyplatit ve dvou splátkách 2 000 kop a navíc týdně 20 kop. Majetky uvedené v této listině neodpovídají zcela těm, které odkázal v testamentu z roku 1371 Jan Jindřich Janu Soběslavovi, a to přesto, že tento výrok potvrdil dosavadní práva a listiny. Podle testamentu neměl Jan Soběslav dostat Hodonín a Drnholec a naopak některé statky v testamentu uvedené v dohodě nejsou uvedeny. Jedná se o města Ivančice, Uherský Ostroh, a Pohořelice a hrady Tepenec, Rokštejn a Rabštejn s vesnicemi a městečkem Brtnicí (MEZNÍK 1999, 217-218). V roce 1374 je v pramenech uveden Jan z Rutenštejna a pán z Rutenštejna (MĚŘÍNSKÝ 1988, 77). Pán z Rutenštejna, připomínaný roku 1385 určil ručitele


sirotkům po Joklikovi z Uhřínovic (MĚŘÍNSKÝ 1988, 77). Můžeme předpokládat, že se jednalo o markraběcího úředníka, stejně jako v roce 1374 (MĚŘÍNSKÝPLAČEK 1989, 6). Brtnické zboží patrně spravoval markrabě Jošt, který v roce 1384 oddělil Brtnici od panství a postoupil ji lénem Heraltovi z Kunštátu (AČ XIV, 515, č. 27). Rokštejn zůstal pravděpodobně v přímém držení markraběte, o čemž svědčí v roce 1385 v pramenech uvedený pán z Rutenštejna, patrně purkrabí hradu (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 6). Po smrti Jana Soběslava roku 1394 došlo k vyrovnání mezi Joštem a Prokopem, přičemž Prokopovi patrně připadlo mimo jiné i rokštejnské zboží (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 8). Dne 25. května 1396 vydal v Uherském Brodě Prokop listinu, v níž vyznává, že dluží Hynkovi z Valdštejna 1 000 kop grošů pražských (ŠVÁBENSKÝ 1965, 357, 1537). V roce 1398 se ve smlouvě o rozdělení hradu Jevišovic jmenuje jako jeden z účastníků Jan Střížovec z Rukštejna (CDM XII, 435-436, č. 491). Z listiny nevyplývá jeho postavení ani vztah k hradu, pravděpodobně se jednalo o nižšího šlechtice podřízeném postavení k pánovi hradu, popřípadě se mohlo jednat o markraběcího úředníka nebo příslušníka rodu píšícího se po Střížově (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 8). V roce 1437 potvrdil Albrecht Rakouský Zdeňkovi z Valdštejna listinu, jíž markrabě Prokop svědčí Hynkovi z Valdštejna, jeho dědicům i potomkům na hrad Rokštejn a jeho příslušenství (AČ VII, 579, č. 23). V roce 1399 koupil Hynek z Valdštejna několik vesnic v okolí Rokštejna, jednalo se například o Jestřebí s pustou Lhotkou (ZDB VIII, 229, č. 232), Střížov, polovinu (Dolního) Smrčného a Přímělkov (ZDB VIII, 229, č. 238). Dobu získání hradu Rokštejna s jádrem panství a okolními vesnicemi Valdštejny můžeme vymezit léty 1396 až 1399 (MĚŘÍNSKÝ 1988, 80; MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 8). Po smrti Hynka z Valdštejna, pravděpodobně na počátku 15. století držel Rokštejn jeho nejstarší syn Jindřich a také se po něm psal (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 9). Heník z Valtštejna se psal po Židlochovicích a mimo jiné statky držel Drahotuše a Holštejn. Nejmladší syn Zdeněk držel Brtnici a sídlil na Sádku. Po smrti Jindřicha, při dělení panství v roce 1444, připadly Zdeňkovi hrady Rokštejn a Brtnice s příslušnými vesnicemi (MĚŘÍNSKÝ 1988, 80). Hynek z Valdštejna měl tři dcery, z nichž Markéta měla za manžela Zikmunda z Křižanova (AČ IX, 273-275, č. 32).

42

Tento testament se nedochoval, jeho znění známe pouze z listiny Karla IV., jíž testament schválil (CDM IX, 324, č. 420).


Na přelomu 14. a 15. století se situace na Moravě příliš neuklidnila, již v lednu roku 1399 začala další fáze domácí války mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Po smrti Prokopa v roce 1405 se situace částečně zlepšila, ale klidná rozhodně nebyla. Na Moravě působily vojenské družiny, které vyvíjely bojovou činnost, někdy se jednalo o činnost kořistnickou. Některé bojové družiny sloužily šlechticům, kteří je živili a jejich základem se stávaly hradní posádky. Hlavními středisky bojových družin se staly některé hrady, např. Bítov, Jevišovice, Rabštejn, Lamberk, Pernštejn, Rokštejn a Brtnice (MEZNÍK 1999, 295-297). Na Rokštejně sídlil Zikmund Křižanovský, manžel Markéty, dcery Hynka z Valdštejna. V písemných pramenech se dovídáme o účasti Zikmunda a členů jeho posádky na akcích proti pánům z Rožmberka v roce 1401 (MAREŠ 1878, 15-19). V následujícím roce došlo v noci z 19. na 20. února k přepadení Jihlavy, vůdci ataku byli Jan Sokol z Lamberka a Zikmund Křižanovský se svými družinami. Jihlavští měšťané útočníky zahnali, několik jich zabili a další zajali (MEZNÍK 1999, 280; ŠTĚPÁN 1992, 7-22). Zikmund z Křižanova byl v průběhu prvního desetiletí 15. století několikrát poháněn za násilné činy, rabování, neplacení dluhů či zadržování peněz (LC II, 198-199, č. 201). Jindřich, syn Hynka z Valdštejna, se po dosažení dospělosti někdy koncem prvního desetiletí 15. století ujímá rokštejnského zboží. V pramenech se poprvé uvádí v roce 1409, kdy je pohnán Vznatou z Rosic za zemřelého otce, který mu zbořil tvrz a zmocnil se jeho zboží v Štěměchách (LC II, 68, č. 674). V roce 1410 je opět poháněn za otcovy dluhy a za půjčený pancíř (LC II, 194, č. 832). Markéta (Machna), dcera Hynka z Valdštejna, pohnala Onše Tluxu, sedícího na Rokštejně a Heníka ze Štěpánic a Valdštejna kvůli věnu, které dostala od otce na zboží v Sádku (LC II, 181-182, č. 754; 181, č. 753). Na Rokštejně je v této době doložen Zikmund z Křižanova s manželkou Markétou, její bratr Jindřich z Rukštejna a Onš Tluxa, sezením na Rukštajně. Dne 2. února 1412 byl v Brně uzavřen králem Václavem IV. a moravskými stavy nový landfrýd, ke kterému přivěsili své pečeti král Václav IV., olomoucký biskup Konrád z Vechty a 56 šlechticů, mezi nimiž byl i Jindřich z Valdštejna, odjinud z Rukštejna (MEZNÍK 1999, 405-406; ŠVÁBENSKÝ 1965, 96-97, 314). Jindřich z Valdštejna pokračoval v loupežné činnosti organizované z Rokštejna, o čemž svědčí např. v roce 1417 pořádaná jízda na Zhořelec, o níž vypověděl při


výslechu Michálek ze vsi Koutů a Bohuš, služebník pana Jindřicha (HOFFMANN 1986, 74).Stížný list proti dekretům kostnického koncilu z 2. a 5. září 1415 pečetil i Zikmund a Milota z Křižanova a Jindřich z Valdštejna (AČ III, 187-193, č. 6; 193195, č. 7). Dne 17. listopadu 1421 Jindřich z Valdštejna, odjinud ze Sádku a Heník mladší z Valdštejna pečetili závěrečný landfrýd, jímž přijala moravská šlechta Zikmunda za pána Moravy (AČ X, 246-250). V roce 1422 vydal Zikmund Jindřichovi z Valdštejna a z Rukštejna listinu na vybírání berně kláštera v Třebíči 80 hřiven grošů ročně do celkové výše 1 300 kop grošů (AČ I, 198, 19). V roce 1423 si Zdeněk z Valdštejna půjčil v Jihlavě od Frenczlina Holcze 11 kop grošů (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 13). Jindřich z Valdštejna zemřel mezi léty 1422 až 1436, pravděpodobně brzy po roce 1422 (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 13). Koncem dvacátých a na počátku třicátých let 15. století zesílily akce Zdeňka z Valdštejna proti Jihlavě, středisko družiny se však pravděpodobně přesunulo z Rokštejna do Brtnice (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 13). V roce 1429 je v pramenech doklad o loupežné činnosti Fridla z Ruchštajna a v roce 1432 zmínka o rokštejnském pánovi při přepadu kupeckých vozů u Henčova (MĚŘÍNSKÝPLAČEK 1989, 13-14; HOFFMANN 1986, 76). V roce 1432 došlo ještě ke dvěma pokusům o přepad Jihlavy, které však nebyly úspěšné (HOFFMANN 1986, 76). Dne 2. srpna 1433 bylo v Brně uzavřeno příměří s markrabím Albrechtem, ke kterému přistoupil i Zdeněk z Valdštejna, svou pečeť připojil i k landfrýdu z 9. září 1434 (HOFFMANN 1974, 166; AČ X, 250-254, č. 6). V průběhu husitských válek se centrum panství přesunulo z Rokštejna na Brtnici. Hrad Rokštejn byl jako centrum husitské šlechty ohrožující Jihlavu pobořen někdy mezi léty 1423 až 1436 (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 15; PLAČEK 2001, 539).

12.2. Hrad Rokštejn a archeologické výzkumy Zřícenina hradu Rokštejna se nachází na pravém břehu říčky Brtnice, asi 2 km od obce Střížova. Jedná se o nejlépe systematicky prozkoumaný hrad na Moravě. Od roku 1981 probíhají na Rokštejně v průběhu letních měsíců systematické archeologické výzkumy pod vedením Z. Měřínského. Těmito výzkumy se podařilo zjistit podobu nejstaršího raně gotického hradu. Vrcholovou plošinu uzavírala mohutná zeď se zaoblenými rohy o rozměrech přibližně 19 x 21 m, z níž se


dochovaly základy. Tato zeď částečně zabíhala pod lucemburský palác, při jehož výstavbě byla rozebrána až na skalní podloží. Na jihovýchodní straně byla z vnitřní strany k hradbě přiložena

hranolová

věž na podstavě o rozměrech 6,5 x 6,6 metrů. Věž byla v úrovni prvního patra přístupná portálem z vnějšího dřevěného schodiště. Osvětlení patra zajišťovalo jedno střílnovité okénko. Obytné druhé patro bylo osvětleno z jihu oknem, v jehož výklenku byla kamenná lavice. Místnost měla rozměry zhruba 2,4 x 2,4 metrů a vytápěna byla krbem, z nějž zůstaly kamenné konzoly nesoucí plášť. Stropy byly trámové, dochovaly se kapsy zhlaví trámů. Na ploše nádvoří byla severně od věže odkryta zemnice. Západně od věže bylo stavení o rozměrech zhruba 9,5 x 4,5 m, na úrovni suterénu zasekané do skály a s maltovou podlahou. V severní části se nacházela okrouhlá cisterna na vodu. Kamenný palác nejstarší hrad neměl. Vstup do hradu byl od východu přes příkop po dřevěném šikmém mostě. Příkop byl kolem hradního skaliska na jihu a východě vylámán do skály a měl šířku 7 m. Část plochy hradní výšiny zabíralo předhradí, chráněné hradbou o síle téměř 2 m, jež byla odkryta na jihovýchodě a východě. V těchto místech bylo její předpolí zesíleno dřevěným plotem. Na východě se v úskoku hradby předpokládá umístění brány do předhradí (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 18-20; PLAČEK 2001, 539). Po polovině 14. století získal hrad markrabě Jan Jindřich a Rokštejn se stal střediskem rozsáhlého zboží a nejvýznamnějším opěrným bodem zeměpanské moci na jihozápadní Moravě. Markrabě přistoupil k rozsáhlé přestavbě, z původního hradu se dochovala pouze věž, jež byla o jedno patro zvýšena, ostatní části hradu byly strženy. Rozsah horního hradu byl rozšířen posunutím hradby na okraje skalního suku, čímž dosáhl půdorysu lichoběžníku o rozměrech 23 x 29 m. Severně od věže byl vystavěn trojpodlažní plochostropý palác o rozměrech 10,5 x 23 m. Ve sníženém přízemí paláce podpíral strop obloukový pas nesoucí i dělící zeď pater. Osvětlení bylo zprostředkováno střílnovými okénky, z nichž se dochovalo pouze jedno. Zvýšené přízemí bylo patrně přístupné po dřevěném schodišti portálem nad vchodem do suterénu a obsahovalo tři místnosti a bylo obytné. Osvětleno bylo většími okny, z nichž některá měla ve výklencích kamenná sedátka. Patra byla vybavena okny s kamennými sedátky již důsledně. Ve zvýšeném přízemí a v patrech byly vestavěny do jižní zdi krby a v jihozápadní části záchodové arkýře. Na základě nálezů komorových kachlů lze soudit na vybavení paláce kachlovými kamny již


v předhusitském období. Sanktuář v západní stěně třetího podlaží paláce svědčí o existenci domácí kaple, s oltářem patrně přenosného charakteru (MĚŘÍNSKÝPLAČEK 1989, 20-21; PLAČEK 2001, 539-540). Nově byl postaven také dolní hrad ze tří stran ohrazený zalamující se hradbou. Ohrazená plocha byla zhruba ve tvaru trojúhelníku o rozměrech 58 x 74 m a do východního průběhu hradby byla vetknuta druhá hranolová věž o rozměrech 6,4 x 6,4 m. Tato věž kontrolovala průchod parkánem, jímž procházela cesta od Panské Lhoty. Největším objektem dolního hradu byl tzv. dolní palác přistavěný na jihozápadě k obvodové hradbě. Polozapuštěný suterén paláce byl předělen dvěma klenutými pasy, původně nesoucími příčky pater. V jižní části byla nalezena koryta se zuhelnatělými zbytky krmiva, což svědčí o ustájení koní. Palác byl plochostropý, v patře byly tři místnosti osvětlené širokými okny prolomenými do nádvoří. Střední prostor byl přístupný portálem z vnějšího dřevěného schodiště a pavlače. Pavlač a schodiště na obou stranách jsou doloženy trámovými otvory ve fasádě. Další patro paláce obsahovalo také tři místnosti, z nichž severní byla vybavena konzolovým krbem. Podlahy vyšších podlaží byly pokryty pálenými dlaždicemi a střecha paláce byla kryta prejzou. Objekt dolního paláce byl patrně sídlem hradního purkrabství a správní administrativy panského dominia (MĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1989, 22; PLAČEK 2001, 540). Vystavěn byl také další okruh hradeb, jehož fragmenty se dochovaly kolem dolního hradu. Vzniklý parkán byl využit pro vedení komunikace a na severní straně v místě brány se rozšiřoval. Roubené stavení hradní kuchyně bylo zřízeno mezi palácem a dolním hradem. Na počátku 15. století došlo k rozdělení hradu mezi dva držitele a to tak, že jižní část dolního hradu s věží a dolním palácem tvořila jednu část a horní hrad druhou část. Nádvoří bylo rozděleno masivním plotem. Současně byl palác horního hradu zvýšen o další patro. Dolní palác byl vybaven teplovzdušným topením, jehož topeniště bylo v suterénu. K jihovýchodní hradbě byly přistavěny objekty hospodářského charakteru. Došlo také k modernizaci hradeb, spočívající v zazdění cimbuří a vytvoření poprsní zdi se střílnami a dřevěným ochozem. Za husitských válek byl hrad někdy po roce 1423 obležen a posádka byla donucena k odchodu. Poškozený dolní hrad byl ještě před polovinou 15. století nouzově využíván, ale po polovině století byl již definitivně opuštěn.


12. 3. Sanktuárium Kamenné sanktuárium se nachází v západní stěně třetího podlaží paláce. Je umístěno zhruba ve středu jižní části stěny, asi 206 cm od jejího levé koutu a 159 cm od vstupního portálu, zhruba ve výšce 130 cm. Sanktuárium se skládá ze čtyř částí, má maximální rozměry 73 x 104 cm a hloubku 54,5 cm. Horní trojúhelníková část je zdobena reliéfem trojlistu – jeptišky, rámovaného půlkruhově ukončeným oblounem. Dle tvaru trojlistu můžeme rámcově usuzovat na vznik sanktuária v průběhu 14. století, užší datace není zatím možná. Sanktuárium bylo opatřeno dvířky, o čemž svědčí drážky na obou stranách a dva otvory po pantech v levé části a otvor po petlici v pravé části. Vzhledem k materiálu (durbachit), z něhož je sanktuárium vyrobeno a který se vzhledem k značné tvrdosti obtížně opracovává, nás nepřekvapí poměrně rudimentální charakter provedení. Sanktuárium bylo pravděpodobně omítnuto a překryto líčkou, jejíž stopy se nedochovaly. Můžeme předpokládat také malířskou výzdobu v okolí sanktuária. Vzhledem k absenci konstrukčních prvků, svědčících o rozdělení sálu paláce, nelze předpokládat samostatný prostor kaple. Spíše se jednalo o formu domácí kaple s přenosným oltářem.


13. Hrad Špilberk 13. 1. Historie hradu První dochovaná listina týkající se hradu pochází ze 4. září 1277 a jedná se o nadační listinu vydanou Přemyslem Otakarem II. pro kapli v Brně zasvěcenou sv. Janu Křtiteli „...ut cappela nostra Brunnensis, quam in honore beati Iohannis Baptiste construi fecimus et procuravimus consecrari...“ (CDB V/II, 555-556, č. 844). Ke kapli byly určeny příjmy ze dvora v Řečkovicích a ze vsi Jundrov, s tím, co k ní přísluší a majitelem a správcem kaple byl ustanoven Jindřich, probošt doubravnického kláštera a jeho následovníci. Jindřich je v pramenech uváděn jako kaplan krále Přemysla a je pravděpodobně totožný s Jindřichem, olomouckým kanovníkem, uvedeným v listině z 27. září 1287. V textu listiny není sice výslovně uvedeno, že se jedná o kapli na hradě Špilberku, ale z písemných pramenů vyplývá, že označení Brněnský hrad se užívalo stejně jako označení dalších královských hradů- Pražský, Olomoucký nebo Znojemský hrad- bez bližšího určení43. L. Jan spojuje brněnské purkrabí, doložené od čtyřicátých let 13. století, s hradem Špilberkem. Zda můžeme ke Špilberku přiřadit již Hartleba, uvedeného v roce 1240, je otázkou (JAN 2000, 105, pozn. 310).44

43 44

Srovnej např. Flodrová 1988, 11. Pravděpodobně na základě interpretace výsledků archeologických výzkumů.


Na brněnském hradě se v lednu roku 1278 konal bez účasti krále stavovský sněm (CDB V, 576, č. 857). Jednání sněmu popisuje listina vydaná 21. ledna téhož roku (CDB V, 576, č. 858). V listině pro brněnské johanity z roku 1279 je poprvé uveden název kopce, na němž hrad stál jako spilberch (CDM IV, 223, č. 162). Dne 18. února roku 1286 vydal král Václav II. listinu, jejíž datovací formule zní Actum Brune in castro nostro. Mezi svědky je uveden Hartleb starší z Dubna, purkrabí brněnský (CDM IV, 234). V listině datované 27. září 1287, vydané Václavem II., je uveden králův kaplan Jindřich, olomoucký kanovník a rektor kaple brněnského hradu „...quod nos dilekti cappelani nostri Henrici, Olomucensis canonici ac rectoris cappele Brunnensis Castri...“ (RBM II, 612, č. 1419; CDM IV, 223, č. 162; 338-339, č. 260). Listinou vydanou 23. března 1300 udělil král Václav II. patronátní právo ke kapli na Špilberku řádu německých rytířů v Chelmmu „...ius patronatus cappele nostre in castro nostro Spilberch ante Brunnam, in Olomucensi dyocessi in honore s. Johannis Baptiste dedicate...“ (RBM IV, 754, č. 1916; 754, č. 1917). V této listině je také uveden majetek náležející ke kapli a hrad je lokalizován mimo hradby Brna. Dne 8. prosince 1303 je ve funkci brněnského purkrabího doložen Vikard z Polné (CDM V, č. 158). V listině Jana Lucemburského z roku 1321 je uvedena ves Rousínov, příslušející ke Špilberku (RBM IV, 643). Listinou z 30. listopadu 1331 daroval král Jan Lucemburský hradní kapli na Špilberku klášteru cisterciaček na Starém Brně a užitky z ní plynoucí ve prospěch klášterního špitálu (RBM III, 723, č. 1859; CDM VI, 332, č. 435). 22. září 1322 přenesl Hynek, biskup olomoucký, patronátní právo hradní kaple na Špilberku, darované Janem špitálu při klášteře cisterciaček na Starém Brně, na řečený špitál a kapli tu mu inkorporoval (RBM III, 758, č. 1951; CDM VI, 340, č. 444). V roce 1337 se odebrala na Moravu Blanka z Valois „a bydlila na rozkaz králův na brněnském hradě“ (FRB IV, 335; ZBRASLAVSKÁ KRONIKA, 416). 5. listopadu 1354 nařídil papež Inocenc VI. Adamovi, opatu třebíčskému, Hostislavovi, proboštu novoříšskému a Bořitovi, arcijáhnovi znojemskému, aby rozhodli o žalobě Vojslava, správce kaple na Špilberku, proti klášteru cisterciaček na Starém Brně, který dle žaloby zasahuje do majetku jeho kaple (MVB V/II, 120, č. 292). 31. ledna 1358 byla vydána listina, týkající se rozsudku ve sporu Vojslava


s klášterem cisterciaček na Starém Brně o dvůr se čtyřmi lány v Řečkovicích (CDM IX, 67, č. 87). Existenci královského hrdelního soudu na hradě Špilberku dokládá listina markraběte Jana Jindřicha z 6. prosince 1351, která je ve věci poddaných velehradského kláštera určena in Olomucz, in Aichorns, in Snoym, in Spilberch, in Bisencz, in Göding, in Buchlow et in Prerowia castorum purchrauiis ceterisque justiciariis ac prouincialibus per nostrum marchionatum constitutis (CDM VIII, 96, č. 130; JAN 2000, 130-131). V roce 1365 si vyžádal markrabě Jan Jindřich prostřednictvím svého bratra Karla IV. od papeže Urbana V. odpustky pro kapli sv. Václava na Špilberku, kde sídlil (MBV III, 530). Listinou vydanou 17. prosince 1365 zbavil Hugo, auditor papežský, klášter cisterciaček na Starém Brně, na které vznesl pro nestání ve sporu s Vojslavem, správcem kaple na Špilberku, tresty exkomunikace a suspense, uvedených trestů45 (CDM IX, 304, č. 407). 26. února 136646 byl publikován rozsudek ve sporu mezi klášterem a Vojslavem, vynesený papežským auditorem Hugonem (CDM IX, 315, č. 418). 25. června 1369 byl potvrzen rozsudek ve sporu mezi klášterem a Vojslavem (ARCHIVY 169, č. 838). 10. prosince 1369 potvrdil papež Urban V. rozsudky papežských auditorů a nařídil jejich publikování (CDM X, 96, č. 75). Po smrti Jana Jindřicha v roce 1375 připadlo Brno spolu se Špilberkem Joštovi (CDM X, 118, č. 138; ZDB VI, 98-101, č. 4, 12). Hlavním sídlem markraběte Jošta zůstal Špilberk a v Brně podle výpočtů T. Babetky strávil v letech 1375 až 1388 přibližně dvě třetiny veškeré doby (BABETKA 1996, 283-285). V létě roku 1380 se sešel markrabě Jošt na Špilberku s představiteli většiny panských rodů a společně vydali usnesení o stěhování poddaných z 26. července 1380 (ZDB VI, 766; CDM XI, 197). V roce 1418 Vít z Lomnice, kanovník, vikář a oficiál biskupství olomouckého, ustanovil a potvrdil na presentaci kláštera cisterciaček na Starém Brně za správce kaple na Špilberku kněze Jana z Brumova (ARCHIVY 251, č. 1206). Podle svědectví listiny krále Zikmunda z 22. února 1422 byl výkon hrdelního soudnictví na Špilberku i na hradě Veveří před vydáním této listiny v rukou jednoho úředníka (SEDLÁČEK 1914, 166, 1191, 1193; JAN 2000, 129, pozn. 435). Dne 23. března 1422 jmenoval Zikmund vévodu Albrechta místodržícím na Moravě a přímo 45

V listině je inzerován text supliky Vojslava k papeži i její vyřízení. Datum označuje den, kdy byl rozsudek čten na soudě auditorem Hugonem, k zlistinění došlo patrně později. 46


mu podřídil hrady a města Špilberk, Brno, Veveří, Ivančice a Třebíč (MEZNÍK 1999, 422-423). 1. ledna 1423 vydal král Zikmund listinu, v níž děkuje Hartneidovi z Lichtenštejna a na Mikulově za opatrování a udržování stavebních prací na hradě Špilberku s příslušenstvím; na jeho žádost jej zprošťuje této funkce a uděluje ji i toto zboží Václavu z Dubé a na Lešanech (ZEMEK-TUREK 1983, 253, č. 314). Vilém Ebser, hejtman na Špilberku, je jmenován v listině vydané v roce 1434 Janem, řečeným Hauenschilt z Chebu, někdy jeho prokurátorem (ARCHIVY 270, č. 1288). Hrad spravovalo v letech 1440 až 1453 město Brno a v dalších letech byl hrad téměř nepřetržitě zastavován. Z roku 1443 se dochovala zpráva, v níž se uvádí, že hrad byl zanedbaný a hradby hrozily zřícením. V letech 1453 až 1458 držel Špilberk Vaněk z Boskovic a v roce 1458 je uveden špilberský purkrabí Vaněk z Králova Pole (ARCHIVY 305, 1439). V letech 1469 až 1490 držel hrad Petr Herzog. V roce 1498 zastavil král Vladislav hrad spolu s jiným zbožím za 21 150 dukátů Janu z Lomnice. V následujícím roce král upsal Janu z Lomnice náhradu 140 zl., které vydal na opravu krovů a střech (AČ XVIII, 51, č. 290). Páni z Mezičíčí a z Lomnice drželi hrad v letech 1498 až 1548. 16. ledna 1542 se sešly zemské stavy na sněmu ve Znojmě, kde mimo jiné bylo ustanoveno, aby Špilberk a několik dalších hradů bylo opraveno, opatřeno posádkou a válečnými zásobami (KAMENÍČEK 1900-1905, II, 251). 15. července 1543 na moravském sněmu svolaném do Brna přednesl Václav z Ludanic zprávu o stavu Špilberku – hrad byl sešlý, zanedbaný a střeliva tam bylo málo. Zámek byl celý zpustlý a zdi na spadnutí, protože nic nebylo kryto. Posádka hradu se skládala z Hanuše Olsdorfa z Němčího, šesti pacholků a dvou pacholat (KAMENÍČEK 19001905, II, 258). V roce 1547 byli páni z Lomnice pohnáni k vrácení hradu a o hradní listiny moravským podkomořím Přemkem z Víckova. Podkomoří hrad vysoudil, ale spor o náhradu investic, které vymáhali na české komoře páni z Lomnice, trval až do roku 1553 (KAMENÍČEK 1900-1905, III, 263). 13. září roku 1560 se moravští stavové dohodli na odkoupení Špilberku od Ferdinanda za 35 000 kop grošů. Vklad do zemských desek proběhl 20. září 1560 (ZDB II, 397-398). Město Brno vlastnilo Špilberk až do roku 1621, kdy mu byl hrad zkonfiskován za účast v protihabsburském odboji. Hrad se stal vojenskou pevností a byl využíván jako vězení. Za císaře Leopolda byl Špilberk přestavěn na moderní


pevnost a v letech 1820 až 1857 využíván jako státní vězení. Během druhé světové války sloužil Špilberk jako sídlo německého vojenského útvaru. V současné době je hrad spravován magistrátem města Brna a sídlí zde Muzeum města Brna (SAMEK 1994, 130-135; PLAČEK 2001, 611-615).

12. 2. Hrad Špilberk Hrad Špilberk, obsažený v barokní citadele, se nachází na skalním hřebeni západně nad centrem Brna. Za zakladatele hradu je na základě nejnovějších výzkumů považován již Václav I., vznik hradu je kladen do doby okolo roku 1240 (PLAČEK 2001, 611). Stavba nebyla patrně dokončena a po zhruba 20 až 25 letech v ní pokračoval Přemysl Otakar II., o čemž svědčí mimo jiné nadání kaple připomínané v roce 1277 (CDB V/II, 555-556, č. 844). Původní hrad měl přibližně obdélnou dispozici o rozměrech 90 x 55 metrů vymezenou hradbou o síle 2,5 metrů a orientován byl na podélné ose JV – SZ, dané polohou skalního hřebene. Uprostřed kratších stran byly dvě mohutné věže, západní válcová a východní hranolová. Válcová věž, doložená archeologickým výzkumem, měla průměr 15 m, sílu zdi 3,5 m a její vnitřní prostor o průměru 8 m byl nepochybně obytný (CEJNKOVÁ-LOSKOTOVÁ-PLAČEK 1995, 152). Východní hranolová věž o rozměrech 14.2 x 13,2 se dochovala do výše prvního patra a původně byla patrně také obytná. Přízemí věže má rozměry 7,2 x 6,8 a je zaklenuto křížovou klenbou, tvořenou pětibokými klínovými žebry s okosenými hranami a kápěmi vyzděnými z cihel. Žebra vybíhající v koutech z jednoduchých náběžných štítků se sbíhají v terčovém svorníku. Prostora byla osvětlena dvěma okny v SZ zdi (LÍBAL-HEROUTOVÁ-HOLANOVÁ 1964). Vedle obou věží byly průjezdy, západní bránu dokládají kvádrové špalety o rozpětí 3 m, jež se částečně dochovaly ve zdivu. Původně plochostropý raně gotický průjezd vedle hranolové věže zůstal zachovaný. Jižní stěna průjezdu je členěna lichými arkádami sedilí, rozdělenými na dvě části. Obě tyto sedile mají trojlisté, bohatě profilované záklenky, jež ve východním sedile spočívají na vějířovitě členěných jehlancových konzolách a v západním na nečleněných jehlancových konzolách. Profil ostění výklenků je tvořen rovnou plochou přecházející mírným zalomením do oblounu, jenž plynule přechází do výrazného výžlabku. Ostění je dole ukončeno drápkem. Střední pilíř má shodnou profilaci. Pozdější valené klenby


průjezdu jsou vyzděny z vysokých cihel s pravidelně lícovanými spárami. Nad klenbou se dochovaly zbytky krakorců a trámová zhlaví. Nad průjezdem je situována prostora, původně prostupující dvě patra, v jejímž jihovýchodním koutě se dochoval osekaný náběh klenebního žebra s ostruhovou patkou. Prostor byl pravděpodobně zaklenut třemi poli křížové žebrové klenby a osvětlen byl dvěma okny umístěnými v jižní a západní stěně. Okna byla prolomena téměř v celé šířce stěn, dochovaly se části kamenných ostění shodných s dochovanou profilací oken v sále v patře. Pod západním oknem se dochovala část sedile shodná se sedilemi v sousedním sále. Jižně od hranolové věže navazuje na průjezd palác dochovaný do výše prvního patra. Do přízemí paláce se vstupovalo z nádvoří lomeným ústupkovým portálem, jehož ostění se částečně dochovalo. Profilace ostění je tvořena výraznými výžlabky a oblouny, jenž jsou ukončeny v patce drápkem. V přízemí se nachází nízký sál obdélného půdorysu, sklenutý třemi obdélnými poli žebrové klenby. V severním poli je klenba pětidílná, v dalších dvou jsou křížové žebrové klenby rychlého sledu. Kápě kleneb jsou vyzděny z maloformátových cihel o rozměrech 10,5 x 22,5 x 5 cm (KÜHN 1943). Žebra hranolové profilace s oblým prutem s postranními výžlabky vybíhají z hranolových polygonálních konzol zakončených ve tvaru obrácených projmutých jehlanců47. Profilace žeber je na konzolách ukončena půlkruhovými (srdčitými) štítky nebo drápkem. V severní stěně sálu je napravo čtvercový výklenek s kamenným ostěním. Terčovité svorníky v průniku žeber jsou zdobeny reliéfním rostlinným dekorem, v pětidílném poli jsou na svorníku čtyři listy vinné révy, po jejichž obvodu jsou vinné hrozny. V sousedním poli je svorník se čtyřmi trojicemi dubových listů s žaludy po obvodu a v posledním poli je sedm pětilistů do kruhu sestavenými kolem květu. Na východní straně sálu jsou na celou šířku jednotlivých polí vybrány pravoúhlé niky armované kamennými kvádry. Sál byl pravděpodobně osvětlen z nádvoří dvěma okny s lomenými záklenky (dochoval se náznak špalety)48. Sál se 47

Původní konzoly se nacházejí v severních koutech, uprostřed SV stěny a v JV koutě, ostatní konzoly jsou doplněny 48 Dle V. Mencla se sál otvíral směrem do nádvoří třemi vysokými a štíhlými arkádami s lomenými pasy. Intervalům arkád mají odpovídat slepé arkády v protilehlé východní stěně a členění klenby. Ostění arkád sbíhající až k zemi se dochovala v dvorním průčelí paláce (MENCL 1964, 103). Arkády v dvorním průčelí předpokládá i J. Kuthan (KUTHAN 1982, 202; 1994, 76). B. Samek uvádí v bočních stěnách niky, na východní straně dodatečně prohloubené. Na straně z nádvoří uvádí dvě hrotitá okna (SAMEK 1994, 134).


otvíral do sousední klenuté místnosti dvěma půlkruhovými oblouky arkád se středním hranolovým pilířem. Tato prostora je rozdělena na dvě čtvercová pole pětibokým klenebním pasem a zaklenuta je dvěma poli křížové klenby bez žeber49. Osvětlena byla ze strany parkánu pravoúhlým oknem s oboustranně rozevřenou špaletou. Pod podlahou sálu byly při archeologickém výzkumu zachyceny zbytky barokní kuchyně. V patře nad sálem se nacházela prostora osvětlená třemi hrotitými okny, z nichž se dochovaly části ostění. Na nádvorní straně se dochoval vstupní portál s hrotitým záklenkem ústící do prostoru nad třetím klenebním polem sálu v přízemí. Archivolta portálu je lineárně pojata a pruty hruškovité profilace se střídají s výraznými výžlabky. Ke skoseným, nálevkovitě rozevřeným bokům ostění portálu jsou dole přiloženy sokly, na nichž zůstaly zachovány předložené patky sloupků, dříky se nedochovaly. Kalichovité hlavice sloupků jsou zdobeny bohatým rostlinným dekorem, jenž přerůstá hlavice a pokrývá i stěnu za nimi. Na pravé straně portálu jsou znázorněny listy a plody fíkovníku (vnější hlavice) a listy vinné révy. Na levé straně portálu jsou trojlisty. Dochovala se také průběžná krycí deska. Sedlový portálek a výplň tympanonu jsou novodobé. Přístup byl patrně z nádvorní dřevěné pavlače, pro existenci předloženého ochozu nejsou dosud důkazy (KONEČNÝ-HERYNKOVÁ-SURMOVÁ 1988). D. Líbal považoval stopy šesti opěrných pilířů uváděných M. Trappem (TRAPP-Elvert 1860, 115) za pozůstatky podklenutého ochozu o sedmi polích (LÍBALHEROUTOVÁ-HOLANOVÁ 1964, 158-160). Prostora byla zřejmě zaklenuta dvěma nestejně velkými poli křížové klenby, z níž se ve východní stěně dochovaly pouze osekané profily válcových přípor a patky. Žebra měla pravděpodobně shodnou profilaci jako žebra v přízemním sálu, dochovaly se fragmenty v zazdívkách. Na delších stranách byly stěny členěny lichými arkádami se sedilemi, nad nimiž byla ve východní stěně prolomena dvě vysoká okna. Dochovaly se fragmenty bankálu a profilace ostění špalet. Nalezeny byly fragmenty okenní kružby, která však nemusí pocházet z tohoto prostoru.

49

V. Mencl zde předpokládal sklenutí na střední pilíř, patrně na základě de Rochepinova plánu z roku 1756 (MENCL 1964, 104). Tuto možnost připouští i autoři archeologického výzkumu (CEJNKOVÁLOSKOTOVÁ-PLAČEK 1995, 150).


Na jižní straně se k sálu připojovala na půdorysu přízemí malá prostora, v jejíž východní stěně se dochovalo raně gotické okno se sedátky v síle zdiva. Okno je oproti sousedním oknům sálu umístěno výrazně níž. Také původní podlaha prostoru, litá malta s červeným nátěrem, byla o 85 cm níže než podlaha sálu. L. Konečný předpokládá zastropení prostory v úrovni nad záklenkem okna, čemuž by nasvědčovalo užití maloformátových cihel. V tom případě usuzuje na původní funkci prostoru jako podkruchtí, čemuž by odpovídal i laický charakter okna se sedátky (KONEČNÝ-HERYNKOVÁ-SURMOVÁ 1988). V horní části (v úrovní dalšího patra) se dochovala ostění dvou oken. L. Konečný zde předpokládá existenci kruchty, konstruované nad dochovaným pasem arkády přízemí. Způsob, jakým byla prostora nedávno upravena na tzv. královskou kapli, znemožnil revizi těchto závěrů a případné další výzkumy50. V jihovýchodním

nároží

paláce

byla

situována

obdélná,

původně

plochostropá místnost, v jejíž dvorní části se dochoval fragment dveřního ostění a ostění okénka. Na západní straně na ni navazoval sklep s cihelnou lomenou valenou klenbou, který určoval šířku tohoto křídla (během poslední rekonstrukce hradu byl zničen). Východní část zástavby byla vystavěna z lomového kamene, ale použity byly i maloformátové gotické cihly, doložené nejnovějšími výzkumy v Brně v průběhu 13. století51. Do severovýchodního kouta dispozice byla v baroku vložena kaple. M. Plaček uvádí gotický původ konstrukcí, o čemž svědčí arkády boční panské oratoře a gotický původ můžeme předpokládat i u oltářní niky (PLAČEK 2001, 613). Původní členění tohoto

prostoru se

archeologickým

výzkumem

nepodařilo

zjistit.

(CEJNKOVÁ-LOSKOTOVÁ-PLAČEK 1995, 150). Pod severní stranou hranolové věže byla vytesána ve skále zhruba čtvercová prostora o rozměrech 3 x 2,9 m a hloubce 6,45 m, vyzděná zhruba do 5 m od okraje cihelnou plentou. Původně byla prostora sklenuta valenou klenbou a patrně se jednalo o cisternu. Západně od této prostory byl zjištěn další původně plochostropý sklep, jehož výstavba spadá až do vrcholného středověku. Na severovýchodním nároží byla vystavěna ve stejné době opěrná nárožní věžice, při jejím odkryvu byla odkryta část vstupu do barokní sakristie, vložené mezi vnější gotickou zeď hradu a barokní 50

Rekonstrukce královské kaple realizovaná na základě projektu arch. Zdeňka Chudárka. Tato rekonstrukce je velmi rozporuplně hodnocena jak odbornou, tak i laickou veřejností. 51 Ústní sdělení pracovníků ARCHAIA Brno.


opevnění. V základech severního křídla hradu se dochovala jeho původní obvodová zeď (v délce 90 metrů) vyzděná z lomového kamene na hlinitou maltu. Byl také odkryt průběh základů severního křídla a prokázána byla obvodová zástavba včetně členění místností. Tato zástavba vznikala patrně postupně a dodatečnou přístavbu představuje výše uvedená věžice, která přerušila 2,5 m široký parkán, vzniklý asi na přelomu 14. a 15. století (PLAČEK 2001, 613). Výzkumy je tedy potvrzena dostavba původní hradu za Přemysla Otakara II., který byl také hlavním stavebníkem východní zástavby, jež měla reprezentační a obytný charakter. V západních dvou třetinách plochy nelze vyloučit vydělení provozní a hospodářské části (PLAČEK 2001, 611). Přestavby hradu proběhly i ve 14. a 15.století, o čemž svědčí sekundárně použité kamenické články. V roce 1578 hrad vyhořel a přestavby na konci 16. století řídil městský architekt Antonio Paris. Na počátku baroka byla vylepšena fortifikace, díky čemuž Brno odolalo švédskému obležení v roce 1645. Za císaře Leopolda byl Špilberk přestavěn na moderní pevnost, od roku 1820 sloužil jako státní vězení. Úpravy a opevňování hradu pokračovaly až do zrušení funkce pevnosti v polovině 19. století. Během druhé světové války, v letech 1940 až 1941, byl Špilberk přestavěn na kasárna německé armády. Od počátku šedesátých let 20. století probíhaly úpravy hradu, které byly od osmdesátých let rozsáhlejšího charakteru a provázené archeologickými výzkumy (CEJNKOVÁ-LOSKOTOVÁ 1986, 171-173; CEJNKOVÁ-LOSKOTOVÁ-PLAČEK 1995). Současně proběhl i průzkum omítek provedený P. Hoftichovou ze Státních restaurátorských ateliérů. V roce 1986 byl zahájen hloubkový stavebně historický výzkum prováděný nejprve P. Kroupou a následně L. Konečným a Z. Chudárkem, jehož výsledky dosud nebyly v odborné literatuře publikovány. Od roku 1994 provádí stavebně historický výzkum hradu L. Konečný, výsledky výzkumu jsou stručně shrnuty v libretu expozice hradu a nebyly dosud publikovány. Restaurátorský průzkum zaměřený především na rozbor původních omítek a maltovin byl proveden v roce 1994 J. Knorem.

Jediným

výstupem

stavebně

historických

výzkumů

prováděných

v posledních dvaceti letech je propagačně zaměřená publikace. V současné době je hrad spravován magistrátem města Brna a sídlí zde Muzeum města Brna (KONEČNÝ-HERYNKOVÁ-SURMOVÁ 1988).


12. 3. Kaple – literatura Jako první se zabýval stavebně historickým vývojem hradu A. Prokop. Popsal v té době známé prostory hradu a publikoval jeho půdorys. Problematikou existence kaple na hradě se nezabýval (PROKOP 1994, 111-116). Podrobný výzkum provedl a stavebně historickým vývojem hradu včetně lokalizace hradní kaple se zabýval K. Kühn (1943). Během výzkumu odkryl a částečně zakonzervoval celou řadu architektonických prvků, jejichž část také zakreslil a publikoval. V sondách nalezené fragmenty architektonických článků v patře paláce překryl cihelnými přizdívkami. Hrad považoval za markrabskou falc a za kapli (Torkapelle) určil prostor nad průjezdem jižně od hranolové věže. Sál v přízemí považoval za germánskou soudní síň a prostor nad ním za palác hradu. V roce 1964 byla publikována studie V. Mencla, v níž přehodnotil stavební vývoj hradu a za kapli určil prostor sálu v přízemí a patře východního paláce. Vstup do kaple vedl po předložené arkádě či peronu z nádvoří bohatým portálem. Orientaci horní kaple přibližně východním směrem odvozuje V. Mencl od uspořádání prostory v přízemí, kde je netypické pětidílné uspořádání klenby. Na existenci zeměpanské tribuny usuzuje v prostoru kaple mezi portálem a západní zdí, čemuž odpovídá v přízemí podobná konstrukce, která tvořila její nosný základ. Prostor nad průjezdem označil za možnou sakristii. Kapli datuje na základě slohového rozboru architektonických článků do doby kolem roku 1270 a analogie nachází například v kapli na hradě Bezdězu, v pozdních stavbách na Zvíkově a v pražské Staronové synagoze (MENCL 1964, 105-107). V rámci pasportizace památek provedlo SÚRPMO v roce 1964 stavebně historický průzkum hradu (LÍBAL-HEROUTOVÁ-HOLANOVÁ 1964). Kaple byla D. Líbalem lokalizována do přízemí a prvního poschodí jihovýchodního křídla hradu vedle průjezdu, kde uvádí fragmentárně dochované svazky přípor klenebního nosného systému s náběhem k výraznému linearismu forem. Vstup do kaple uvádí portálem, patrně z patra arkádové chodby (LÍBAL 1984, 163). V roce 1988 byl zpracován SÚRPMO v rámci probíhající rekonstrukce stavebně historický výzkum historického jádra (KONEČNÝ-HERYNKOVÁSURMOVÁ 1988). L. Konečný uvádí patrovou kapli pravděpodobně s kruchtou v prostoru jihovýchodního křídla. Na základě architektonických forem klade kapli do 70. let 13. století a dispozici hradu odvozuje ze schématu městských domů v Řezně


s obytnou věží a čelním průjezdním traktem. Tyto severovýchodní

italské

románské

architektury

domy vycházejí ze

(KONEČNÝ-HERYNKOVÁ-

SURMOVÁ 1988). Umístění kaple za portálem, jimž se bezesporu vstupovalo do výjimečného prostoru, nevylučuje ani J. Kuthan. V architektuře Špilberku spatřuje ohlasy západoevropské klasické gotiky, příznačné pro česko-moravskou architekturu v době od poloviny 13. století. Za zvláště typický považuje portál v nádvorní zdi východního křídla a ke stejné stylové vrstvě klasické gotiky řadí i fragment okenní kružby umístěný v lapidáriu (dvě dráhy ukončené trojlistými obloučky nesoucími v záklenku umístěný trojlist) (KUTHAN 1994, 75-79). Nověji D. Líbal kapli popisuje na základě dochovaných fragmentů jako prostor „dosti rozvinuté vertikální tendence“. Jemné a útlé architektonické detaily interiéru podle D. Líbala jakoby předjímaly za čtvrt století nastupující linearismus. Návrh architekta Zdeňka Chudárka na „architektonickou rehabilitaci kaple“ i následnou realizaci projektu považuje D. Líbal za „jednu z nejpozoruhodnějších architektonicko-památkových hodnot 20. století“ (LÍBAL 2003, 410). V populárně zaměřené publikaci je za zakladatele hradu označen Otakar Přemysl II. a dispozice hradu je popisována jako východní křídlo s věží, průjezdem a patrovou kaplí, na než po stranách navazovaly paláce situované při jižním a severním vnitřním hrazení hradu. Prostora v patře je označována jako královská kaple a její dokončení je kladeno před rok 1277, kdy byla vysvěcena kaple sv. Jana Křtitele, s níž je ztotožňována. Uváděna je formální odlišnost dolní a horní kaple, obě kaple mají shodný půdorys a polohu vstupů. Odlišnost spočívá v rytmu klenebních polí v přízemí, který neodpovídá rekonstruovaným klenebním polím v patře (klenba se nedochovala). V horní kapli jsou uváděna na základě pozice fragmentárně dochovaných přípor tři pole šestidílné klenby, ale autor stati nevylučuje ani možnost vícedílné klenby v severním závěru, vzhledem k možnosti krácených přípor, jež předpokládá i nad tribunou, původně zřejmě klenutou. Kaple je srovnávána s patrovými královskými kaplemi v Paříži a v Remeši, dolní kaple výškově stlačená, hmotná a nedostatečně osvětlená a horní, jež vyniká výškovou dimenzí, odlehčením stěn nad pásy sedilí. Kaple na Špilberku se odlišuje existencí tribuny a situováním vstupu. Přístup do horní kaple byl portálem z pavlače, z níž byla přístupná i obranná komora nad průjezdem. Z. Chudárek předpokládá jako


příčinou destrukce kaple nedostatečně staticky dimenzovanou západní obvodovou zeď, k destrukci mělo dojít záhy po její výstavbě, pravděpodobně již v první polovině 14. století. Po zániku královské kaple předpokládá Z. Chudárek vznik sakrálního prostoru v obranné komoře nad průjezdem, patrně za Václava II. Uvádí rozšíření tohoto prostoru východním směrem, kde bylo v nové zdi vyzdviženo monumentální okno shodné profilace s okny královské kaple. Shodné okno bylo prolomeno v západní stěně (Znovuzrození hradu 2000). Stavebně historický průzkum L. Konečného prováděný od roku 1995 v rámci MMB nebyl dosud publikován, jeho výsledky jsou částečně obsaženy v libretu expozice. Uvádí vznik hradu ve třetí čtvrtině 13. století jako nového ústředí zeměpanské správy a markraběcí rezidence. Dispozici hradu považuje za dvojdílnou (Doppelburganlage) s dvěma raně gotickými hradními jádry – purkrabským hradem a markraběcím sídlem – falcí. Hradní kapli lokalizuje do východního křídla a její dvouetážovou dispozici odvozuje z románských kaplí francouzských hradů. Dále uvádí, že raně gotické konstrukční principy kaple již reflektují francouzské palácové kaple tohoto typu ze druhé čtvrtiny 13. století. Sakrální prostory východního křídla falce dle L. Konečného funkčně souvisely s institucí panovníkovy dvorské kaple capella regia. Prostoru nad průjezdem přižazuje specifický sakrální význam. Nejednalo se pouze o sakristii, ale též o samostatnou kapli a relikvijní komoru, kde byly uchovávány také vladařské insignie, písemnosti a knihy. Kaple zanikla asi před rokem 1331, kdy král Jan daroval zdejší patronát špitálu kláštera cisterciaček na Starém Brně. V průběhu přestavby falce byla do severovýchodního nároží hradu vložena orientovaná gotická kaple (KONEČNÝ, libreto expozice hradu Špilberk).


14. Hrad Šternberk 14.1 Historie hradu Šternberka Hrad Šternberk je poprvé uveden v písemných pramenech k roku 1269, jedná se však o falzum patřící do skupiny falzifikátorů kláštera Hradiska z počátku 14. století, což ovšem nevylučuje pravdivost tohoto údaje (HOSÁK 1977, 95). Za zakladatele hradu je považován Zdislav ze Šternberka, který založil před rokem 1241 hrad Český Šternberk (DURDÍK 1996, 75-76). Souvislost Zdislava s Moravou je doložena až v roce 1249, kdy je uveden v družině moravského markraběte Přemysla (CDB IV, 258-259, č. 157). V listině z 25. dubna 1253 je Zdislav jmenován mezi moravskou šlechtou v Přemyslově táboře (CDB IV, 583-584, č. 465), což znamená, že v tomto období již vlastnil majetek na Moravě a to nesporně šternberské zboží. Přesně určit dobu, kdy získal od markraběte území na hraně Jeseníků nelze, ale bylo to mezi roky 1248 až 1253 (HOSÁK 1977, 94; POKLUDA 1991, 119). V listině datované 5. srpna 1253 je Zdislav uveden jako moravský číšník /stolník – dapifer/ (CDB IV, 480-481, č. 287). V roce 1262 Zdislav vystupuje opět mezi českou šlechtou, je tedy pravděpodobné, že se před tímto datem vzdal moravských statků ve prospěch svých synů (HOSÁK 1977, 94-95).


V listině krále Přemysla Otakara II. z konce roku 1269 se jmenují poprvé Albrecht a Jaroslav, synové Zdeslava ze Šternberka, v roce 1295 je uváděn Albrecht spolu s bratrem Zdeňkem (CDM IV, 27-28, č. 22; 35-36, č. 29). Albrecht držel Šternberk patrně již před rokem 1262, v roce 1296 určil desátky šternberskému kostelu (CDM V, 54-55, 54). V letech 1286 a 1287 byl Albrecht olomouckým purkrabím v letech 1296 až 1298 olomouckým komorníkem (CDM IV, 312-313, č. 239; 326-327, č. 249; 327-328, č. 250; V, 51, č. 77; 90, č. 107). V roce 1281 vystupuje Albrecht se svým synem Zdislavem (CDM IV, 242-244, 179), ale Šternberk držel již v první třetině 14. století Diviš, nepochybně jiný syn Albrechta. Diviš ze Šternbeka vystupuje poprvé roku 1307, v letech 1314 až 1322 byl olomouckým purkrabím a v roce 1323 olomouckým sudím. Zemřel v roce 1329, kdy se připomíná jeho příbuzná, jeptiška Kateřina. Šternberk zdědil Divišův nejbližší příbuzný, syn bratra Zdislava, Štěpán (CDM VI, 1, č. 1, 13-15, č. 17). Štěpán vystupuje spolu se svým otcem roku 1316 jako svědek v listině Matouše Čáka, v jehož blízkosti jej nalézáme i v dalších letech. Na Slovensku držel i statek Velké Uherce a později hrady Holíč a Branč (POKLUDA 1991, 127). Štěpán vystupuje v moravských pramenech v roce 1322 společně s otcem a bratrem jako comes in Holicz ac dominus in Ungaria (CDM VI, 155, č. 207). V dalších letech se již v na Slovensku neuvádí, zato získal majetek v Čechách, někdy kolem roku 1334 držel Poděbrady a okolo roku 1340 získal Bechyni (POKLUDA 1991, 127). Na Moravě držel kromě Šternberka, který mu připadl po strýci i Veselí nad Moravou, slezské Odry (HOSÁK 1938, 771) a Količín u Holešova (ZDO (I) I, 53). Štěpán ze Šternberka se naposledy připomíná roku 1356 (ZDO (I) I, 433). Štěpán měl šest dětí, po jeho smrti drželi statky společně synové Albert a Zdeněk. K majetku patřila Bechyně, slezské Odry a především statky na Moravě, z nichž nejvýznamnější byl Šternberk (CDM IX, 229-230, č. 313), dále pak Količín, Veselí nad Moravou, Rohatec, Sudoměřice (CDM X, 257, č. 245) a zřejmě i polovina Bystřice pod Hostýnem (ZDO I-I, 956). Albert ze Šternberka zastával vysoké církevní hodnosti a patřil mezi osoby blízké královskému dvoru Karla IV. Od roku 1352 byl děkanem olomoucké kapituly, v letech 1356 až 1364 zastával hodnost biskupa zvěřinského, v letech 1364 až 1368 pak hodnost biskupa v Litomyšli, 1368 až 1371 byl arcibiskupem v Magdeburku a od roku 1371 až do své smrti byl opět biskupem v Litomyšli (PRUCEK 1973, 22-26).


V roce 1371 založil Albert klášter augustiniánů kanovníků ve Šternberku (CDM X, 129, č. 111; 131, č. 112) a o něco později kartuziánský klášter v Tržku u Litomyšle. Albert štědře dotoval klášter ve Šternberku, kterému daroval Výšovice, Stádlo, Tvorovice, Roštění, Kladeruby, Všetuly a díly v Hostkovicích a Moravské Huzové. Kartuziánskému klášteru v Tržku daroval Dolany, Toveř, Moravičany a Palonín (CDM XI, 123, č. 151, 163, č. 168). Dotoval také další církevní instituce a daroval jim řadu majetků, např. olomoucké kapitule daroval ves Postřelmov pro mariánský oltář jím zřízený v katedrále sv. Václava v Olomouci (CDM IX, 194-195, č. 264; ŘEZANINA 1981, 211-212). Za Alberta ze Šternberka došlo také k přestavbě šternberského hradu a výstavbě hradní kaple. Albertův bratr Zdeněk se připomíná v letech 1358 až 1359, a to při majetkových převodech, kde vystupuje jako spoluvlastník spolu s Albertem (ZDO (I) I, 531, 534, 565-569, 614). Zdeněk zemřel před rokem 1360, měl tři děti, z nichž syn Petr se poprvé připomíná v roce 1360 spolu se strýcem Albertem (CDM IX, 150, č. 204). Albert držel společně s Petrem rodové statky až do roku 1375, kdy Albert převedl na Petra Bechyni a Račice (ZDO (I) III, 3, 4). Albert zemřel 14. ledna 1380 a synovec Petr zdědil veškeré jeho statky Šternberk, Količín, Odry a Veselí nad Moravou. Petr zůstal bez potomků a tak uzavřel v roce 1383 a 1385 dohodu o vzájemném dědění majetku se svým švagrem Petrem z Kravař a s nejbližším příbuzným Markvartem ze Šternberka (ZDO (I) IV, 343; ZDB (I) VII, 3). Po smrti Petra, posledního člena z této větve Šternberků, v roce 1397 byl rozdělen majetek na několik částí (CDM XII, 382, 414). Markvartovi ze Šternberka připadlo Veselí nad Moravou, Petrovi z Kravař pak Račice a Dědice, Zdeněk a Ješek, z lukovské větve Šternberků získali Količín (CDM XII, 347, č. 382). Anně, vdově po Petrovi zůstal v užívání Šternberk, po její smrti po roce 1398 připadl Petrovi z Kravař (CDM XII, 422-423, č. 481). V roce 1406 pohnal Petr z Kravař před soud Lacka z Kravař, který držel hrad a město Šternberk, Dvorce a Beroun (LC I, 159). Tento spor se vyřešil v roce 1407 ve prospěch Petra, kterému byl majetek navrácen (LC I, 146). Po Petrově smrti v roce 1411 zdědily šternberské panství společně jeho synové Jindřich a Beneš z Kravař. Roku 1418 již držela panství jejich nevlastní sestra Eliška z Kravař, manželka Jindřicha z Rožmberka. V roce 1430 byl Šternberk dobyt a obsazen husity, kteří jej drželi až do roku 1432, během bojů došlo patrně i k poškození hradu.


Majitelkou panství byla Eliška z Kravař až do své smrti v roce 1444 (LC II, 510). Od čtyřicátých let 15. století vlastnil panství Jiří z Kravař, v jehož majetku je poprvé uvedeno 1447 (LC III, 611; POKLUDA 1991, 127-138). V roce 1466, po smrti Jiřího, zdědila panství jeho dcera Ludmila s manželem Albrechtem Kostkou z Postupic (1466-1480). Druhým manželem Ludmily byl Jan Berka z Dubé a Lipé. Roku 1538 požár poškodil město i hrad, k obnově došlo po roce 1544 za Jana Václava Berky. V držení Berků zůstal Šternberk do roku 1570, kdy hrad spolu s městem a celým panstvím přešel do rukou potomků krále Jiřího z Poděbrad, slezských knížat z Minstrberka. Za třicetileté války byly město i hrad Šternberk značně poškozeny. V roce 1678 zničil požár horní část válcové hradní věže. V roce 1705 koupil panství Jan Adam z Lichtenštejna, který chtěl provést přestavbu hradu, k níž však nedošlo. Jan II. z Lichtenštejna zahájil v roce 1886 rekonstrukci hradu podle projektu vídeňského architekta Karla Kaisera. Rod Lichtenštejnů držel hrad až do roku 1945 (BARTUŠEK-KUBÁTOVÁ 1951, 4).

14. 2. Hrad Šternberk Hrad se nachází na výběžku pohoří Nízkého Jeseníku, severovýchodně od středu města Šternberka. Po polovině 13. století byla ve zlomu hradby vystavěna na západní straně výběžku okrouhlá věž z lomového zdiva o průměru více než 10 metrů a síle zdí 4 metry. Věž byla přístupná v úrovni patra. Hradní palác o délce zhruba 26 metrů byl umístěn v jihozápadní části nádvoří, jak dosvědčují plány z vídeňského lichtenštejnského archívu. Na jejich základě bylo možno určit i umístění původní vstupní brány, jež se nacházela pod věží v místě dnešní brány. Brána byla chráněna mohutnou hranolovou stavbou vystupující na východě z obrysu hradeb obdélného půdorysu o rozměrech 31 x 42 metrů. Ve 13. století je na hradě, na základě nálezu raně gotické kružby, předpokládán výskyt kaple (BARTUŠEK-KUBÁTOVÁ 1951, 2; PLAČEK 2001, 617-618). Za Alberta ze Šternberka proběhla letech 1360 až 1380 přestavba hradu, z níž se dochovala pouze novogoticky upravená kaple. Připsání výstavby jižního paláce hradu, v němž se kaple nachází, Albertovi ze Šternberka je dosud sporné. Stavba parkánové zdi kolem hradu pochází pravděpodobně z konce 14. nebo z počátku 15.


století. V letech 1430 až 1432 byl hrad obsazen husity a během bojů poškozen V polovině 15. století, za Jiřího z Kravař popřípadě za jeho dcery Ludmily byly provedeny další stavební úpravy, o čemž svědčí znaková deska rodu Kravařů (zavinutá střela) na mohutném opěrném pilíři na západním nároží hradního křídla. Do stejného období spadá i výstavba západní hranolové věže s mohutnými opěrnými pilíři vložené do parkánové zdi. Došlo patrně také k prodloužení severního paláce (PLAČEK 2001, 618). Na přelomu 15. a 16. století, za Berků z Dubé a Lipé došlo k úpravám dvoukřídlého paláce, jak dokládá letopočet 1507 spolu se znakem Berků a Boskoviců v nadpraží pozdně gotického portálu. Při této stavební úpravě byly vybudovány arkýře a některá okna v jihovýchodním průčelí, dnes novogoticky upravena. V roce 1526 byla také posunuta severní parkánová zeď, o čemž svědčí letopočty na nárožích. Následovala výstavba předhradí v poloze pod hradem na jihovýchodní straně směrem k městu. Dochoval se půlkruhový portál brány s brankou a letopočtem 1536 (PLAČEK 2001, 618-620). Požár Šternberka v roce 1538 poškodil i hrad, jehož následná raně renesanční obnova a rozšíření spadá do let 1544 až 1560, za Jana Václava Berky. Vestavěn byl dvoupatrový trakt k severozápadní zdi hradního tělesa, mezi západní opěrný pilíř a čtvercovou parkánovou věž. Stavba má nepravidelný půdorys, v patře se dochovaly bohaté hráněné klenby a četné kamenické detaily. Severozápadní průčelí je členěno dvoudílnou arkádou lodžie. Stejné klenby a kamenické prvky se dochovaly i v patrové budově vložené do jižního parkánu. Tato budova patří k předhradí, komunikačně je však spojena schodištěm s hradem. Za třicetileté války byl hrad poškozen a dvakrát vyhořel. Při požáru způsobeném bleskem v roce 1678 bylo zničeno zastřešení okrouhlé věže a roku 1681 byla věž znovu poškozena požárem. Podoba věže s ochozem a kuželovitou střechou z doby před požárem je zachycena v kronice Mikuláše Františka Kerneria. Stavební úpravy hradu měly jen záchranný charakter (PLAČEK 2001, 618-620). Roku 1705 koupil hrad Adam z Lichtenštejna, který provedl jen dílčí úpravy. Během pruských válek došlo k dalšímu poškození hradu a v polovině 19. století chátrající hrad připomínal spíše zříceninu. Jan II. z Lichtenštejna nechal hrad v letech 1886 až 1913 obnovit vídeňským architektem Karlem Kaiserem v duchu puristické rekonstrukce. Vznikla přístavba budovy s hlavním schodištěm v sousedství kaple,


spojovací arkádová chodba vedoucí do rytířského sálu v západním křídle a do dalších prostor patra včetně kaple. Byla provedena přestavba nádvoří a opevnění a řada dalších úprav. Novogotickou přestavbou došlo k obnovení hradu, do značné míry však zabránila poznání jeho stavebního vývoje a nenávratně poškodila gotickou a renesanční architekturu hradu (PLAČEK 2001, 619-621).

14. 3. Kaple - popis Hradní kaple se nachází v prvním patře východního konce jižního křídla paláce. Jednolodní kaple je ukončena polygonálním presbytářem vysazeným do arkýře a směřujícím k jihozápadu. Zastřešení kaple je sedlové s polovalbou a sanktusovou vížkou, střecha arkýře je jehlancová. Vnější plášť zdiva arkýře je oplentován kamenným obkladem, jihovýchodní nároží paláce je armováno. Mohutná noha arkýře je tvořena třemi stranami šestiúhelníku, shodně s půdorysem presbytáře. Plášť arkýře je horizontálně členěn dvěma římsami, první obíhá v úrovni konzol nesoucích opěráky, druhá pak v úrovni bankálu oken. Arkýř je ukončen profilovanou korunní římsou. Na nárožích arkýře se nacházejí dvakrát odstupňované subtilní opěráky, nesené římsovými konzolami s drobnými baldachýny zdobenými kružbami s jeptiškami a podklenutými pětidílnou paprsčitou klenbou. Profilované konzoly mají tvar čtyř stran osmiúhelníku, což respektují opěráky pouze do výše bankálové římsy, kde je arkýř uskočen a středové opěráky mají tvar čtyřhranu, koutové pak trojhranu. Opěráky jsou zakončeny jehlancovou stříškou a nepřiléhají až ke korunní římse. Po levé straně nohy arkýře se nachází vstupní portál s lomeným záklenkem a profilovaným ostěním. Nad tímto portálem jsou osazeny dva reliéfní erby, šternberská osmicípá hvězda a heroldský kříž, znak litomyšlského biskupství. V ose portálu se nachází lomené okno s rozevřenými špaletami a profilovaným ostěním v záklenku ukončeným jeptiškou. Na levé straně portálu, tedy při západním nároží kaple se nachází v řadě nad sebou pět malých hrotitých oken s mírně rozevřenými špaletami. Tato okna osvětlují šnekové schodiště vedoucí až na půdu nad kaplí. Schodiště v síle zdi spojuje všechna patra paláce, je ukončeno válcovou věžičkou osvětlenou hrotitým oknem a zastřešenou kuželovou střechou. Po pravé straně arkýře je půlkruhové úzké okno. Ve štítové zdi jižního křídla paláce po stranách vrcholu jehlancové střechy arkýře jsou dvě střílnová okna s kamenným ostěním.


Na východní stěně kaple jsou umístěny dva štíhlé opěráky, odstupňované zhruba ve dvou třetinách výšky a zakončené pultovou stříškou. Tyto opěráky jsou omítnuty a sahají až ke korunní římse. Východní stěna je prolomena celkem šesti okny, z nichž dvě hrotitá, oddělená opěrákem, osvětlují loď kaple. U jižního nároží zdi jsou dvě okna s rozevřenými špaletami a jeptiškou, v ose nad nimi je malé okno s kamenným ostěním a půlkruhovým záklenkem a nad ním je další okno shodné s dvěma níže umístěnými. K severovýchodnímu nároží kaple je ze severu přistavěno těleso pravoúhlého novogotického schodiště, vysunuté před východní fasádu a tvořící současný přístup do prvního a druhého patra jižního křídla hradu. Jižní stěna schodiště je prolomená kružbovým oknem shodným s okny lodi kaple. Jižní stěnu zčásti zakrývá fragment dalšího opěrného pilíře, v jehož jižní stěně se nachází úzké lomené okno s kamenným ostěním. Do kaple se vstupuje od severu portálem s půlkruhovým záklenkem opatřeným dvoukřídlými dveřmi, z prvního patra chodby přiléhající k jižnímu křídlu paláce a navazující na novogotické schodiště. Portál je umístěn v severozápadním rohu lodi kaple. Kaple sestává z lodi téměř čtvercového půdorysu a polygonálního presbytáře tvořeného třemi stranami šestiúhelníka. Šířka lodi je 6,70 m, délka 7,50 m a délka presbytáře je 5,50 m. Po stranách presbytáře jsou situovány dvě menší prostory obdélného půdorysu, nad nimiž se nacházejí postranní tribuny. Loď je zaklenuta dvěma poli křížové klenby tvořené žebry hruškovité profilace. Žebra dosedají na profilované římsové konzoly umístěné zhruba ve dvou třetinách výšky stěn. Na terčových svornících v proniku žeber se nacházejí erby. Na svorníku prvního klenebního pole je červený kolčí štít s černou lvicí se zlatou korunou ve skoku heraldicky vpravo, vystupující ze tří stříbrných pahorků. Na druhém svorníku je žlutý kolčí štít s dvěma černými zkříženými ostrvemi. Loď je osvětlena dvěma dvoudílnými vysokými okny prolomenými ve východní stěně. Okna jsou kružbová s lomenými záklenky, široce rozevřenými špaletami a zkosenými bankály. Kružba oken je tvořena dvěma trojlisty a vrcholí trojlistem vepsaným do kruhu. Profilace ostění je jednou odstupňovaná. Triumfálním obloukem se loď na jižní straně otvírá do presbytáře sestávajícího z jednoho obdélného klenebního pole a paprsčitě zaklenutého závěru. Lineární profilace triumfálního oblouku je tvořena středovým hruškovcem s výžlabky a oblouny po stranách, sbíhajícími do vlastních patek a dosedajících na


společnou trnož. Úroveň podlahy presbytáře je oproti lodi zvýšena o dva kamenné schodové stupně. Profilace klenebních žeber je tvořena drobným hruškovcem, plynule přecházejícím do postranních výžlabků se zaoblenými hranami. Shodnou profilaci mají i přízední žebra. Žebra sbíhají bez přerušení do lineárních svazkových přípor ukončených nízkými válcovými sokly. Na terčových klenebních svornících se nacházejí reliéfně ztvárněné erby. Na svorníku křížové klenby je zlatá osmicípá hvězda v modrém poli a na svorníku závěru je bílý heroldský kříž v červeném poli štítu. Presbytář je osvětlen třemi dvoudílnými kružbovými okny s lomenými záklenky a rozevřenými špaletami, členěnými velkým výžlabkem. Okenní kružba je tvořena dvěma jeptiškami a čtyřlistem vepsaným do kruhu. Profilace ostění je tvořena dvěmi úzkými výžlabky. Bankály oken jsou zkosené a plynule přecházejí v podokenní římsu obíhající stěny celého presbytáře. Římsa je v místě přípor přerušena. V úrovni podokenní římsy jsou svazkové přípory přerušeny polygonálními římsovými konzolami s baldachýny pro umístění soch. Čelní strany konzol nesou gotické štíty. Konzola na epištolní straně je kamenicky ztvárněna. Na jižní straně konzoly je umístěna čelem k závěru presbytáře mužská postava, opírající se o okraj podokenní římsy. Tato postava je oděna do dlouhého, na kolenou silně zřaseného oděvu, levou rukou si přidržuje spodní cíp oděvu, pravá ruka je v lokti ohnutá a volně spočívá na boku. Postava má pootočenou hlavu směrem do závěru presbytáře a její pohled směřuje za pravé rameno. Hlava je rámovaná hustými vlnitými vlasy a bohatým vousem. Nad pravým ramenem postavy vyrůstají z jedné společné stopky dva velké květy. Na severní straně konzoly se nachází trojlaločný list na mírně zahnuté profilované stopce jakoby vyrůstající z přípory. Vlevo nahoře od postavy, asi 75 cm nad podokenní římsou, je zřetelná 4 cm vysoká kamenická značka ve tvaru majuskulní iniciály I s patkami. Konzola na evangelijní straně nemá žádnou kamenickou výzdobu a nejsou zde ani patrné stopy po jejím případném odstranění. Baldachýny nad konzolami vycházejí z hmoty svazkových přípor. Pětiboké stříšky baldachýnů jsou tvořeny vimperky, zdobenými na hranách kraby a završenými křížovými kytkami. Kružba vimperků je tvořena jeptiškami v lomených obloučcích, zakončených kytkami. Baldachýny jsou podklenuty šestidílnou paprsčitou klenbou. V presbytáři se dochovaly ryté konsekrační kříže, umístěné na stěnách nad římsou. Celkem je zde


pět rytých konsekračních křížů, šestý kříž je obroušen. Na plných bočních zdech závěru presbytáře se v čelech klenby nacházejí fragmenty nástěnných maleb. Na epištolní straně je znázorněna Adorace dítěte a na evangelijní straně Zvěstování Panny Marie. Po obou stranách presbytáře se nacházejí dva pravoúhlé portály se stlačenými segmentovými záklenky. Výška portálů je asi 180 cm. Podokenní bankálová římsa bez přerušení kopíruje tvar portálů. Mírně odsazený portál na epištolní straně je profilován mělkým výžlabkem a ústí do prostory obdélného půdorysu s valenou klenbou o rozměrech zhruba 1,35 x 3,45 m. Síla vnitřní zdi je 48 cm. V jižní zdi prostory je prolomeno okno s jeptiškou, mírně rozevřenými špaletami a zkoseným bankálem. Na šnekové schodiště v síle zdi ústí pravoúhlý portál umístěný v jihozápadním rohu místnosti. Profil ostění portálu je tvořen mohutným oblounem a širokým výžlabkem, zhruba ve výši 38 cm mírně zkoseným. Nad touto prostorou se nachází tribuna, na níž je přístup z místnosti z druhého patra jižního křídla paláce. Tribuna se otevírá do presbytáře mírně hrotitou, široce rozevřenou arkádou, jejíž profilace je tvořena oblounem a výžlabkem. Zábradlí tribuny je zdobeno lichými kružbami s motivem troj a čtyřlistů. V severozápadním rohu tribuny je malý výklenek. V jihozápadním rohu je patrné vystupující těleso šnekového schodiště, ústícího až na půdu. Portál na evangelijní straně má jednoduchou lineární profilaci tvořenou subtilním hruškovcem s výžlabkem, hrany ostění portálu jsou zhruba ve výšce 40 cm zkoseny. Síla zdi je 67 cm. Portálem se vstupuje do prostoru obdélníkového půdorysu o rozměrech 1,25 x 3,65 m. tato místnost je zastropena plochostopě. Místnost je osvětlena dvěma okny ve východní stěně. Jednodílná okna s jeptiškami mají lomené záklenky, rozevřené špalety a zkosené bankály. Severní z obou oken je částečně překryto tělesem šnekového schodiště, vloženého do severního konce místnosti. Schodiště vede na postranní tribunu o rozměrech zhruba 1,30 x 2,70 m, položenou nad popisovanou místností a otevřenou rovněž do presbytáře kaple. Klenba tribuny je valená, s vytaženými hřebínky, arkáda a zábradlí tribuny jsou utvářeny shodně s protější stranou. V jižní stěně tribuny se nachází malé půlkruhové okno, ve východní stěně je shodné okno, jen nepatrně širší.

14. 3. Kaple – literatura


August Prokop se zabýval hradní kaplí jako první a datuje ji do let 1241 až 1247. Uvádí, že kaple byla součástí opevnění a nacházela se za vstupem do hradu, obráncům hradu mělo sloužit šnekovité schodiště v síle zdi a předsazený presbytář. V tomto případě patrně došlo k nepochopení komunikační organizace hradu. Rozměry kaple uvedené A. Prokopem se od skutečného stavu výrazně odlišují, celkovou délku kaple udává 22,21 m, šířku 18,65 m, rozměry lodi udává 12,10 x 12,65 m a presbytáře 7,90 x 10,10 m. Také Prokopův zákres půdorysu kaple se od dnešního stavu liší. V případě rozměrů kaple se patrně jedná o záměnu, snad s kostelem ve Šternberku. O novogotické přestavbě hradu se Prokop zmiňuje jen okrajově (PROKOP 1904, 468). V roce 1973 byl proveden restaurátorský průzkum kaple, zaměřený především na nástěnné malby v presbytáři, jehož výsledky byly částečně publikovány v roce 1976. V této studii, podrobně se zabývající kaplí, byl proveden především rozbor sochařské a malířské výzdoby a její zhodnocení. Architektonický prostor kaple a jeho tvarosloví hodnotí autoři jako projev „poklasického linearismu...s rysy arrasovské gotiky“. Podobně utvářenou profilaci žeber shledávají např. v závěrečné části chóru chrámu sv. Víta, v kapli Karolina, a zvlášť pak v kapli sv. Josefa při kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli a dalších stavbách souvisejících s Matyášem z Arrasu či pozdější hutí, pracující v intencích mistra po jeho smrti. Podobně nacházejí analogie i pro profilaci okenních ostění v kostele P. Marie Sněžné nebo Panny Marie pod Řetězem v Praze (JOSEFÍK-SYSEL-TOGNER 1976, 244). Šternberskou kapli nepovažují za projev konservatismu arrasovského poklasického slohu či jeho reminiscence v první polovině sedmdesátých let 14. století, ale spíše za jeho vyznívání obohacené novými impulsy parléřovského umění. Toto tvrzení dokládají figurálně ztvárněnou konzolou baldachýnu na epištolní straně presbytáře. Na základě objevu ryté iniciály I na stěně vlevo od konzoly autoři vyvozují, že se jedná o signaturu vedoucího mistra stavební huti, jenž je symbolicky znázorněn postavou na konzole baldachýnu. Za vedoucího stavitele huti považují Jakuba, a tuto huť ztotožňují s hutí, která stavěla klášter augustiniánů eremitů s kostelem Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Ukončení této stavby kladou na počátek sedmdesátých let 14. století, předpokládají, že stavební huť s mistrem Jakubem přešla do Šternberka. V případě pramenů týkajících se mistra Jakuba autoři vycházeli ze zpracování dějin Litomyšle Z. Nejedlým (NEJEDLÝ 1903, 130 n.). Nástěnné


malby v presbytáři kaple řadí do okruhu karlštejnsko-emauzské malířské školy a jejich vznik datují do období kolem roku 1375. Výstavbu kaple pak autoři kladou do roku 1372 až na počátek roku 1376. U data dokončení kaple vycházejí z listiny vydané Albertem ze Šternberka pro klášter augustiniánů ve Šternberku z 27. února 1376, v níž stanovil, aby v kapli na hradě byla denně čtena mše (CDM XV, 137-143, 167; JOSEFÍK-SYSEL-TOGNER 1976, 243-255). V knize o dvorském umění Karla IV. uvádí K. Stejskal, že šternberká kaple byla vystavěna přímo hutí Matyáše z Arrasu (STEJSKAL 1978, 76). V roce 1979 se zmiňuje o kapli D. Líbal a datuje ji do 70. let 14. století (LÍBAL 1979, 81-86). Kritický příspěvek publikoval v roce 1981 D. Řezanina, upozornil na nesprávnou interpretaci pramenů autory studie z roku 1976 a vyloučil možnost výstavby kaple ve Šternberku v první polovině 70. let 14. století hutí vedenou mistrem Jakubem52 (ŘEZANINA 1981, 211-213). Zcela nekriticky převzal výsledky studie z roku 1976 J. Sedlák a publikoval je ve stati o architektuře moravských Lucemburků (SEDLÁK 1980, 127-129), později pak ve sborníku Moravští Lucemburkové (SEDLÁK 2000, 177). Diplomovou práci, v níž se mimo jiné podrobně zabývá architekturou hradní kaple, vypracoval v roce 1995 T. Vítek. Pokusil se vymezit úpravy provedené v rámci regotizace a zrekonstruovat původní vzhled kaple. Po architektonické stránce řadí kapli mezi nejryzejší představitele vyznívající lineární gotiky u nás, analogie nachází na Moravě v presbytáři kaple sv. Alexia při ambitu dominikánského kláštera 52

D. Řezanina upozorňuje na nesprávnou interpretaci listu biskupa Jana ze Středy adresovaného

Albertovi ze Šternberka, jehož autoři studie použili jako hlavního pramene pro svou argumentaci. Jan ze Středy žádá tímto listem Alberta ze Šternberka, aby ponechal mistra Jakuba ve vedení litomyšlské klášterní huti. Jan ze Středy odmítá Albertův návrh poukazem, že mistr Jakub řídí stavbu kláštera od samých začátků a jedině on, všestranně obeznalý s intencemi Jana ze Středy, může dílo zdárně dokončit. List Jana za Středy je datován po roce 1375 (s otazníkem), spadá tedy do období druhého působení Alberta ze Šternberka v Litomyšli v letech 1371 až 1380. D. Řezanina dále upozornil na skutečnost, že důvody pro odvolání mistra Jakuba nejsou v odpovědi Jana ze Středy uvedeny a nelze tedy soudit, že „Albert žádá Jana ze Středy o uvolnění mistra Jakuba pro svou zamýšlenou stavbu ... ve Šternberku“. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v roce 1375 nebyla stavba kláštera v Litomyšli dokončena. Na závěr svého příspěvku D. Řezanina shrnul, že litomyšlská huť vedená mistrem Jakubem nemohla pracovat v první polovině 70. let pro Alberta ze Šternberka, neboť stavby v Litomyšli a ve Šternberku probíhaly evidentně současně.


sv. Michala v Olomouci (VÍTEK 1995, 38). Podle autora dosud nebyly zjištěny analogie, které by vedly k bližší identifikaci huti, která kapli vystavěla. Výstavbu kaple hutí při kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli, vedenou mistrem Jakubem nevidí příliš reálnou. Uvádí, že přímou souvislost obou hutí „nelze potvrdit, ale ani zcela vyvrátit, protože jisté příbuzné prvky se vyskytují v obou stavbách.“ (VÍTEK 1995, 40). Na závěr nevylučuje možnost účasti huti z pražského prostředí. Dobu dokončení výstavby kaple klade nejpozději do roku 1375 (VÍTEK 1995). T. Vítek je autorem hesla Hrad Šternberk v katalogu výstavy Od gotiky k renesanci (VÍTEK 1999, 230-231). Vzhled presbytáře kaple považuje i přes radikální novogotické zásahy za relativně autentický. V případě lodi uvádí, že byla později výrazně změněna a u její stávající klenby pak uvažuje o možném vyzdvižení až v rámci regotizace. Postranní tribuny kněžiště považuje pravděpodobně za současné s kaplí. V roce 2001 byl vypracován stavebně historický průzkum hradu Šternberka, na němž se podílel i T. Vítek. Autoři průzkumu se pokusili vymezit zásahy provedené v rámci regotizace hradu probíhající od roku 1886 do 20. let 20. století, přičemž měli k dispozici plány z vídeňského lichtenštejnského archívu vzniklé v souvislosti s těmito úpravami. V případě kaple se pokusili vymezit stavební zásahy provedené v rámci regotizace. Soudí, že loď kaple byla původně plochostropá a současným způsobem byla sklenuta až v průběhu novogotických úprav hradu. Do stejného časového úseku kladou autoři i vznik bočních oratoří a prostor po stranách kněžiště, které i přes tyto zásahy zůstalo nejautentičtěji dochovanou částí kaple. Dále uvádějí, že „Původní arkýř byl přeřešen na trojstěnný se třemi okny“, podle projektu z roku 1913 (KAŠPÁRKOVÁ-RICHTEROVÁ-VÍTEK 2001, 48). Za velmi pravděpodobnou považují možnost výměny gotických oken ve východním průčelí a v presbytáři (KAŠPÁRKOVÁ-RICHTEROVÁ-VÍTEK 2001, 44, 48).. V roce 2004 vypracovala L. Škardová seminární práci, v níž popsala kapli a pokusila se vymezit novogotické úpravy (DOLEŽALOVÁ (ŠKARDOVÁ) 2004). Nejnověji se hradní kaplí zabývala E. Richtrová v ročníkové práci zpracované v roce 2005 (RICHTROVÁ 2005). Podrobně sepsala literaturu zabývající se kaplí a kriticky ji zhodnotila. Shrnula dosavadní poznatky týkající se stavebního vývoje kaple a znovu se pokusila vymezit novogotické úpravy. Upozornila na rozsáhlé stavební úpravy za Berků z Dubé a Lipé, držitelů hradu v letech 1480 až 1565. Za


jednoznačně novogotická pokládá okna lodi a okna arkýře, byť uvažuje o možnosti, že současná podoba kopíruje původní stav. V případě klenby lodi vylučuje možnost jejího vzniku v 19. století, a to „na základě porovnání kamene klenebních žeber i způsobu jeho opracování“. Autorka usuzuje, že klenba vznikla s největší pravděpodobností v 16. století, ale zároveň vylučuje původně plochostropou loď. Erby na svornících lodi považuje za novodobé53.

14. 4. Závěr Šternberská hradní kaple patří bezesporu mezi nejvýznamnější stavby druhé poloviny 14. století na Moravě a to i přes četné novogotické úpravy. Nelze, než souhlasit s poslední výše uvedenou autorkou, že vymezení novogotických a dřívějších úprav je pro poznání kaple zásadní. Je nutno zdůraznit, že hrad byl před regotizací v katastrofálním stavu, o čemž svědčí celá řada kreseb z 18. století a z první poloviny 19. století. Ve stejném stavu se nepochybně nacházela i kaple a přilehlé prostory. Na základě studia výše uvedené literatury a studia kaple, lze dospět k závěru, že původní kaple vystavěná za Alberta ze Šternberka sestávala z lodi a polygonálního presbytáře vysazeného do arkýře, prolomeného třemi hrotitými okny. O existenci arkýře svědčí půdorys publikovaný A. Prokopem a zachycující stav arkýře před regotizací (PROKOP 1904, 468, Fig. 668-669). Je zde znázorněn půdorys kaple s polygonálním arkýřem prolomeným dvěma okny po stranách, na místě dnešního prostředního okna je znázorněn polygonální opěrný pilíř. Zřetelně jsou zde také znázorněny opěráky na nárožích arkýře. Dílo A. Prokopa je sice nutno brát s určitou rezervou, neboť se jako každá takto obsáhlá syntéza nevyhnulo řadě nepřesností, daných jednak stavem poznání v době svého vzniku (druhá polovina 19. a přelom 19. a 20. století) a jednak nemožností osobního poznání všech lokalit autorem. Na druhé straně tomuto půdorysu odpovídají dobové kresby, např. xylografie J. Mánesa z roku 1852, tedy z doby před regotizací. Tyto kresby mají poměrně velkou vypovídací hodnotu, bohužel se však týkají pouze exteriéru hradu a také proporčně nejsou většinou příliš přesné.

53

E. Richtrová uvádí na základě ústního sdělení p. Sedláka, spolupracujícího při restaurátorském průzkumu v roce 1973, že se při tomto průzkumu na svornících nenacházely žádné erby, jakož ani rekonstruovatelné zbytky původní polychromie. Údajně jsou dílem jednoho ze správců v druhé polovině 20. století. Tomu odporuje údaj v monografii o Šternberku, kde jsou uvedeny znaky na svornících v lodi (BARTUŠEK-KUBÁTOVÁ 1951, 3).


Projekt na přestavbu arkýře z roku 1913 patrně řešil havarijní stav, v jakém se arkýř nacházel. Již v roce 1852 byl podepřen opěrákem překrývajícím prostřední okno arkýře a boční okna byla zazděna. Současná podoba exteriéru arkýře včetně baldachýnů nesoucích opěráky je dílem novogotické přestavby. Stejně tak zastřešení arkýře, jižní štítová zeď nad úrovní korunní římsy přilehlé části paláce, vížka nad schodištěm a částečně i východní fasáda, původní zůstaly upravené opěráky. Zastřešení kaple v první polovině 19. století bylo společné s palácem, je doloženo sedlové zastřešení. Interiér kaple působí na první pohled autentickým dojmem, ale při bližším zkoumání jsou patrné některé markantní novogotické zásahy. Především okenní ostění a kružby v lodi i v presbytáři, jak soudila již E. Richtrová pocházejí z přelomu 19. a 20. století. Ve spodní části oken presbytáře byly ponechány fragmenty původních prutů, jejichž profilace je respektována. Novogotické jsou i arkády a zábradlí obou tribun, portál vedoucí do prostoru pod tribunou na epištolní straně, okna ve východní zdi prostory pod tribunou na evangelijní straně a zalomení bankálové římsy nad postranními portály. V horní části oblouku arkád jsou patrny původní články, jež svědčí o respektování původní profilace při přestavbě. Na tuto skutečnost upozornila L. Škardová ve své seminární práci (DOLEŽALOVÁ (ŠKARDOVÁ) 2004). Kamenné kvádry zdiva i ostatní architektonické články v presbytáři byly během regotizace obroušeny, což značně ztěžuje rozpoznání původních částí. Obroušen byl i jeden z konsekračních křížů. Je však patrné, že autoři regotizace zcela záměrně ponechávaly některé původní architektonické články (i poškozené) a další části doplnily novými články při zachování původní profilace. V průběhu restaurátorského průzkumu v roce 1973 byly nalezeny na svornících v presbytáři fragmenty původní polychromie a rozpoznány jako malba erbů – rodu Šternberků, zlatá osmicípá hvězda v modrém poli a litomyšlského biskupství, zlatý kříž v černém poli. V současné době se na svornících nachází zlatá hvězda v modrém poli a bílý kříž v červeném poli, patrně se jedná o novodobé provedení54. Fragmenty původní polychromie byly nalezeny i na klenebních žebrech ve vrcholech křížení, na konsekračních křížích a na štítech na konzolách baldachýnů55. Baldachýny jsou provedeny velmi precizně, ale při bližším pohledu 54

Srovnej pozn. 31. Restaurátor se pokusil na základě fragmentu modrozelené barvy na štítu konzoly na epištolní straně o rekonstrukci podoby erbů, jež se na štítech nacházely – jedná se však o pouhou spekulaci. Na 55


jsou na nich patrné stopy po doplnění. Otázkou je, kdy byly tyto opravy provedeny, zda během regotizace nebo později. Postava muže na konzole na epištolní straně presbytáře, na níž založili autoři studie z roku 1976 celou teorii o mistru Jakubovi, byla patrně spolu s oběma konzolami a baldachýny vložena do kaple až později. Iniciála I nemusela souviset s touto postavou, ale jak naznačila E. Richtrová, je pravděpodobnější její souvislost s nedochovanou sochou původně umístěnou na konzole. Za Alberta ze Šternberka byla patrně vystavěna tribuna na epištolní straně presbytáře, jejíž stav je dnes pozměněn regotizací. L. Škardová předpokládá na základě částečně dochované původní valené křížové klenby prostor přibližně dvojnásobných rozměrů (DOLEŽALOVÁ (ŠKARDOVÁ) 2004). Prostor tribuny je narušen vystupujícím tělesem šnekovitého schodiště. Prostora pod tribunou není původní, ale vznikla jistě dříve něž v 19. století. Prostora na evangelijní straně byla původně sakristií. E. Richterová soudí, že portál pochází pravděpodobně z doby stavebních uprav za Berků z Dubé a Lipé. Záklenek portálu pochází až z novogotické přestavby, stejně jako obě okna ve východní stěně. Dobu, kdy byla kaple již dostavěna, a to včetně nástěnných maleb, můžeme určit na základě písemných pramenů. Albert ze Šternberka vydal dne 27. února roku 1376 listinu, v níž rozšířil nadaci ve prospěch augustiniánského kláštera ve Šternberku a vydal jeho nové stanovy. Mezi jinými povinnostmi probošta je zde uvedeno „probošt a jeho kanovníci mají stále mít dva hodné světské kleriky ve špitále“, kteří „druhou mši budou povinni denně číst v hradní kapli ve Šternberku...“ (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 189-197, 119). Kaple tedy musela být k tomuto datu vysvěcena a bezesporu dokončena. Dobu, kdy byly stavební práce zahájeny, nelze spolehlivě určit, neexistují písemné prameny a nelze ani určit rozsah prací prováděných na hradě za Alberta ze Šternbeka. Dosud nebyl proveden archeologický výzkum, který by mohl přinést nové poznatky. Autoři studie (JOSEFÍK-SYSEL-TOGNER 1976) předpokládají zahájení prací na výstavbě kaple počátkem 70. let 14. století, pokud však odhlédneme od časové návaznosti staveb ve Šternberku a v Litomyšli, což již vyvrátil D. Řezanina (srovnej pozn. č. 29), neexistuje žádný argument pro zahájení stavby v této době. svorníku je uvedena nesprávně barevnost erbu litomyšlského biskupství - zpráva uvádí černý kříž ve zlatém poli (JOSEFÍK-SYSEL-TOGNER 1976, 244; pozn. 49, 255).


Stavba augustiniánského kláštera v Litomyšli byla zahájena roku 1356 a podle autorů soupisu památek okresu litomyšlského trvala stavba dvacet let (MATĚJKAŠTĚPÁNEK-WIRTH 1908, 46). D. Líbal a V. Kotrba uvádí ukončení stavby kláštera na počátku 70. let 14. století (LÍBAL 1948, 131; KOTRBA 1970, 104, kat. č. 121), později datuje D. Líbal konec stavby do 70. let 14. století (LÍBAL 1984, 193). V. Mencl datuje stavbu kláštera s kostelem do let 1356 až 1375 (MENCL 1948, 76, 80). List Jana ze Středy biskupovi Albertovi dokládající nedokončení stavby klade P. Piur k roku 1375, byť s otazníkem, čímž je následnost obou staveb vyloučena (PIUR č. 257; ŘEZANINA 1981, 212). Při srovnání presbytáře a kaple sv. Josefa při kostele Povýšení sv. Kříže lze souhlasit s názorem, že i přes patrné rozdíly se jedná o dosud nejbližší zjištěnou dobovou analogii (VÍTEK 1995; RICHTROVÁ 2005). Stavba kláštera augustiniánů kanovníků ve Šternberku byla zahájena v roce 1371 a dokončena před rokem 1376, tuto stavbu jak již bylo uvedeno výše inicioval Albert ze Šternberka a nepochybně na obou jeho stavbách pracovala stejná stavební huť56. V roce 1380 byla založena při ambitu dominikánského kláštera sv. Michala v Olomouci kaple sv. Alexia57, při jejíž stavbě byla šternberská kaple patrně vzorem (LÍBAL 1948, 154).

56

Z kláštera se dochovala pouze část křížové chodby.


12. Telč 12. 1. Dějiny bádání Jako jedni z prvních se historií telčského hradu zabývali J. Beninger a J. Janoušek, byli však ovlivněni Bočkovými falzy (BENINGER-JANOUŠEK 1891). První plánek telčského hradu pochází od A. Prokopa, který také popsal stavební vývoj hradu (PROKOP 1904, 373-374, 770-772, 801-808). Historií města Telče a jejím stavebním vývojem a také vývojem hradu se podrobně zabýval V. Richter (RICHTER 1941, 1948, 1958). V nepublikovaném rukopise se telčským hradem zabýval také V. Mencl (MENCL, nedatovaný rukopis). V roce 1965 zpracoval v rámci pasportizace památkových objektů jihomoravského kraje studii zámku v Telči kolektiv autorů SÚRPMO Praha (LANCINGER-LÍBAL-PAVLÍK 1965). Od sedmdesátých let se zabývala hradem M. Nováková-Skalická (NOVÁKOVÁSKALICKÁ 1977; 1979). V roce 1992 vyšla souborná publikace zabývající se historií Telče i jejím stavebním vývojem (KRATINOVÁ-SAMEK-STEHLÍK 1992).

12. 2. Historie Telče

57

Z kaple se dochoval pouze presbytář s polygonálním závěrem.


Nejstarší zmínky o opevněném sídle v Telči nalezneme v písemných pramenech pocházejících až ze 14. století, roku 1315 a 1331 je uváděno munitio (CDM VII, 803-804, č. 192; 866, č. 285), 1335 castrum (KRONIKY 1987, 28; RBM IV, 846-847, č. 2173) a v roce 1356 burg. Interpretace těchto pramenů není zcela jednoznačná. Historické jádro dnešního kostela sv. Ducha datované do první poloviny 13. století je nejstarší dochovanou stavbou v Telči, jedná se o pozdně románskou věž, západní štít a zbytky zdiva, na nichž stojí dnešní kostel. Další fáze výstavby věže ve druhé polovině 15. století pravděpodobně souvisela s výstavbou pozdně gotického kostela. Pozdně románská stavba je interpretována jako tribunový kostel s věžní emporou, tento stavební typ úzce souvisel s feudálními sídly. Pozdně románskou věž je možno považovat za pozůstatek kostela zeměpanského dvorce, který bývá považován za sídlo zeměpanského správce – vilika (KRATINOVÁSAMEK-STEHLÍK 1992, 14-20). Analogie můžeme nalézt v pražském Týně – Ungeltu nebo v Olomouci. K opevněnému dvorci můžeme vztahovat zprávu z roku 1315 a podle některých badatelů také z roku 1335, jenž svědčí o strategickém významu Telče „Tunc cum magnis sumplibus et laboribus recuperavimus castra ...Telcz“ (RBM IV, 846-847, č. 2173). Do roku 1356 je datovaná zpráva o obléhání a dobytí Telče během sporů Jindřicha z Hradce s markrabětem Janem Jindřichem „die mein burg und stadt zu Telsch angewunnen haben oder darzu hilf oder rott gereichet haben“. Předpoklad, že uvedený hrad stával na místě dnešního zámku vyslovili již J. Beninger a J. Janoušek (BENINGER-JANOUŠEK 1891). Naproti tomu pro lokalizaci hradu na místo opevněného dvorce při románské věži by nasvědčovala skutečnost, že tehdejší majitel panství Menhart z Hradce v Telči pobýval jen příležitostně a sídlil v Jindřichově Hradci. Spojení pojmu burg s přestavbou opevněného dvorce je však málo pravděpodobné a není dostatečně podloženo. V roce 1339 získal dosud zeměpanskou Telč Oldřich z Hradce. Dne 7. května 1339 byla vydána králem Janem Lucemburským a moravským markrabětem Karlem listina, potvrzující směnu statku v Telči de bonis nostris in Telcz za majetek Oldřicha z Hradce v Bánově. Předmět směny není v listině přesně definován, jistě se však nejednalo o trhovou ves nebo město, jak se dříve usuzovalo se zmínek o městečku, měšťanech a rychtáři ve formulářových listinách z let 1315 a 1331 (CDM VII, 168, č. 233). Tato směna proběhla za podmínek, stanovených po poradě a se souhlasem stavů nobilium ac baronum nostrorum (RBM IV, 267, č. 681; CDM VII, 168, č.


233). Z roku 1366 je znám rozsah telčského statku, kdy se jmenují vsi Sedlejov, Mysliboř, Dyjice, Zvolenovice, Slaviboř, Čerčín, Krahulčí, Hostěnice, Vanov, zaniklý Šiškov a Volevčice, tento soupis až na Dyjici, přikoupenou 1361, pravděpodobně postihuje původní rozsah telčského statku. Páni z Hradce se v následujícím období snažili o zvětšení telčského zboží. Roku 1348 zemřel Oldřich z Hradce a jeho majetek včetně Telče zdědili synové Jindřich, Heřman, Menhart a Oldřich. V roce 1354 byl majetek rozdělen a Menhartovi připadla Telč. Menhart byl pražský kanovník, od roku 1349 tridentský biskup a pohyboval se v nejužších kruzích císařského dvora Karla IV. Menhart měl velmi významnou roli při správě rodového jmění, zvláště po smrti nejstaršího bratra Jindřicha v roce 1366. Na základě Menhartova odkazu z roku 1366, v němž si pouze vymínil doživotní užívání výnosu z Telče (CDM IX, 424, č. 334), byla v roce 1372 Telč opět spojena s Jindřichovým Hradcem v majetku Jindřicha II. z Hradce. K založení města Telče (Nové Telče) došlo krátce po polovině 14. století, pravděpodobně v letech 1354 až 1355 za samostatné vlády Menharta z Hradce. Tomuto založení odpovídá i urbanistická struktura a nejstarší dějiny hmotných památek Telče. Jádrem nového založení bylo velké tržiště, do něhož ústily krátké ulice vycházející z dvou městských bran, středem procházela Humpolecká cesta. Kolem tržiště byly úzké a hluboké domovní parcely sahající až k hradbám, na jihovýchodní straně byla jediná dlouhá ulice souběžná s hradbami (KRATINOVÁSAMEK-STEHLÍK 1992, 21-26). Území původního románského dvorce bylo zahrnuto do nového založení, považovalo se však za samostatnou část a ještě roku 1492 je nazýváno Horní Telčí. Útvar města byl obehnán kamennou hradební zdí; tam, kde voda ze soustavy rybníků dosahovala až k patě zdi, stála zeď jednoduchá, na jihovýchodě nad příkopem napouštěným ze Štěpnického rybníka byly dvě zdi. V severozápadní části byly vybudovány dvě významné stavby – městský kostel a hrad. Nejstarší spolehlivá zpráva o farním kostele sv. Jakuba pochází z roku 1372, založen byl nepochybně již dříve, patrně již před rokem 1366. Nepřímo to dokládá zápis v zemských deskách, kde se hovoří o patronátech kostelů, přestože ve vsích telčského panství se nenacházely žádné sakrální stavby. Patronát se mohl v Telči vtahovat ke kostelu Matky Boží na Starém městě a k nově založenému kostelu ve městě.


Písemné zprávy prokazatelně se vztahující k založení hradu pocházejí až z 15. století. V. Richter pokládal za důkaz existence hradu až zprávu o založení špitálu při kostele sv. Ducha z roku 1414 „Domino hospitalia pauperum infirmorum, unum usque in suburbio civittlis Telcz...“ (BLÁHA-KONEČNÝ 1985, 154, pozn. 87). J. Bláha a L. Konečný se domnívají, že k založení špitálu při románském kostele v areálu otýněného dvorce mohlo dojít snad již v druhé polovině 13. století (BLÁHA-KONEČNÝ 1985, 129-160; 2005, 125-148). Rozpory jsou i v případě doby založení hradu a určení jeho stavebníka. D. Líbal soudí, zřejmě na základě písemných pramenů, že se jednalo o královský hrad existující již před rokem 1334 nebo 1335 (LANCINGER-LÍBAL-PAVLÍK 1965; LÍBAL 2001, 487), naproti tomu V. Mencl uvádí jako stavebníka hradu Oldřicha z Hradce a jeho výstavbu datuje po 1339, kdy Telč získali páni z Hradce (MENCL, nedatovaný rukopis). Další názory spojují výstavbu hradu se založením města za Menharta z Hradce (1354-1377) (NOVÁKOVÁ-SKALICKÁ 1975), popřípadě až s vládou Jindřicha z Hradce (13771398) (RICHTER 1958, 15; KRATINOVÁ-SAMEK-STEHLÍK 1992, 26; PLAČEK 2001, 635-636). Telč v této době nebyla sídlem vrchnosti a centrem panství byl Jindřichův Hradec. Telečský hrad byl sídlem hospodářské zprávy a sloužil pro přechodný pobyt příslušníků rodu. Tato situace se změnila v roce 1404, kdy se samostatné vlády nad telečským panstvím ujal Jan z Hradce. V Telči sídlil také Janův syn Jan Telecký z Hradce, po jeho smrti roku 1452 se rodovým sídlem stal opět Jindřichův Hradec. Na podzim roku 1423 byla Telč dobyta oddíly vedenými husitským hejtmanem Janem Hvězdou z Vícemilic. Do souvislosti s husitským vpádem je dávána listina kardinála Juliana Cesariniho z 24. května roku 1443, jíž povoluje Václavovi, telečskému plebánovi u sv. Jakuba sloužit mše u přenosného oltáře a to do doby, než bude opraven a znovu vysvěcen farní kostel. Zároveň mu ukládá, aby tak bylo provedeno co nejdříve. V této listině je také uvedeno „dodum antiqua ruina“ tedy, že kostel sv. Jakuba je již dlouho starou zříceninou. Přestavba kostela musela být započata před vydáním tohoto privilegia a pravděpodobně se již chýlila ke konci. Kostel znovu vysvětil olomoucký biskup Hanuš ze Zvole (1454-1457). Nejnověji P. Koukal upozornil na privilegium přenosného oltáře udělené kardinálem Cesarinim 23. května 1443 pro Jana z Hradce a na Telči a jeho manželku Kateřinu ze Šternberka (KOUKAL 1996, 35-39). Důležité je v tomto případě


zdůvodnění privilegia „quando ad vestram parochialem ecclesiam seu aliam commode ire non potestis“ - ...neboť nemůžete náležitě chodit do vašeho farního kostela či jiného... znamená to tedy, že nebylo možno sloužit mše v hradní kapli. Zdůvodnění, že při kapli nebyl kaplan vyvrátil již P. Koukal, roku 1417 se připomíná Jan, kaplan u sv. Jiří na hradě (RBV III, 307, č. 779) a později zde sloužili mše kněží od sv. Jakuba. Privilegium udělené Janu Teleckému svědčí o tom, že hradní kaple sv. Jiří byla v této době poškozena. Tyto události dává P. Koukal do souvislosti s neshodami Jana Teleckého se Zdeňkem z Valdštejna, při nichž zřejmě došlo k napadení a poškození města a hradu. V listině datované 19. srpna 1442 píše Zdeněk z Valdštejna o ukončení svého sporu s Janem Teleckým z Hradce (KOUKAL 1996, 35-39). Na konci 15. a počátkem 16. století byly páni z Hradce jedním z nejvýznamnějších a nejbohatších rodů v Čechách. Adam I. z Hradce byl nejvyšším kancléřem krále Ludvíka, jeho syn Jáchym zastával tuto funkci za Ferdinanda I., Zachariáš zastával úřad nejvyššího komorníka a později byl moravským zemským hejtmanem. Od roku 1550 vládl Zachariáš z Hradce na telčském panství, k němuž náležela města Slavonice, Kunžak a Strmilov. Telečské panství Zachariáš rozšířil a v Telči a Slavonicích došlo k významným přestavbám. Po smrti Zachariáše v roce 1598 zdědil veškerý majetek jeho synovec Adam II. z Hradce, pán na Jindřichově Hradci. Jáchym Oldřich z Hradce, syn Adama II., byl posledním mužským potomkem tohoto starobylého rodu, majetek zanechal své sestře Lucii Otýlii, provdané za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Telečské panství držel rod Slavatů do roku 1693, kdy jej získal František Antonín z Lichtenštejna-Kastelkorna, který se usadil na zámku v Telči. Tento rod držel Telč až do roku 1945 (RICHTER 1958; KRATINOVÁ-SAMEK-STEHLÍK 1992).

12. 3. Hrad v Telči Doba výstavby gotického hradu v Telči a určení jeho stavebníka jsou velmi rozporuplné, jak již bylo uvedeno výše. Hrad se nachází na severní straně města, kde úhlopříčně vystupuje z opevnění. V nejstarší fázi se jednalo především o dvojtraktový dvoupatrový hradní palác obdélníkového půdorysu stojící při východní obvodové zdi intimního dvora. Palác se v přízemí otevíral směrem do dvora arkádami s lomenými oblouky spočívajícími na čtyřbokých pilířích se zkosenými


patkami. V patře pak dvůr obíhaly dřevěné ochozy na kamenných krakorcích. Na jihovýchodním nároží paláce se nacházela kaple sv. Jiří. Při severní straně paláce byl věžovitý přístavek vystupující z obrysu hradu. Přízemní prostory paláce podlehly zcela renesanční přestavbě, lze usuzovat, že klenuté bylo podloubí a snad některé další místnosti. V obytném patře byla při statickém zabezpečování hradu v 70. letech nalezena trámová zhlaví, což svědčí o plochostropých síních paláce. Členění budovy se od současného vertikálního odlišovalo, objevené kruhové okno se široce rozevřenou špaletou osvětlovalo síň přes chodbu, ležící nad přízemním loubím. Tato chodba, pravděpodobně otevřená, byla zaklenuta sledem křížových žebrových kleneb. Výběh kamenných žeber klínového profilu byl odkryt v jihovýchodním rohu místnosti při jižní obvodové zdi hradu. Při pozdně gotické přestavbě hradu probíhající patrně za vlády Jindřicha z Hradce (1466-1507) byly vystavěny při severovýchodním a jihovýchodním nároží východního křídla paláce dva věžovité útvary. Severovýchodní hranolová věž se zachovala v původním

stavu,

první patro

je

zaklenuto křížovou

klenbou.

Jihovýchodní hranolová věž přiléhající k východní zdi kaple sv. Jiří podlehla renesanční přestavbě, původní se dochovalo jen obvodové zdivo. Patrně již při výstavbě této věže bylo zazděno vysoké východní okno kaple a prolomeno malé okno otvírající se do patra věže. Na jižní straně intimního dvora byl vystavěn nový palác otevřený v přízemí lomenou arkádou. Renesanční přestavba byla započata roku 1550 za Zachariáše z Hradce. Během přestavby středověkého paláce byly strženy trámové stropy síní a zrušena žebrová klenba kaple sv. Jiří. Zazděny byly gotické arkády, strženo bylo severní křídlo, nahrazené úzkým traktem neseným přízemní lodžií. Během druhé fáze přestavby po roce 1563 bylo vybudováno nádvoří na jihu uzavřené dvoupatrovou budovou, současnou s pravoúhle navazujícím křídlem. Vystavěna byla pohřební kaple Všech svatých. Přestavby hradu na renesanční zámek byly ukončeny v roce 1580, následovaly jen dílčí úpravy bez většího významu (RICHTER 1958; LANCINGER-LÍBAL-PAVLÍK 1965; KRATINOVÁ-SAMEK-STEHLÍK 1992, PLAČEK 2001, 633-637).

12. 3. Kaple sv. Jiří - popis


Kaple sv. Jiří se nachází na jihovýchodním nároží paláce směřujícím k městu. Po levé straně vstupního portálu (renesančního) do kaple byla sondou při stavebně historickém průzkumu

odkryta část profilovaného ostění původního portálu.

Půdorys kaple je zhruba čtvercový o rozměrech 432 x 436 cm, na východní straně je v síle zdiva vybrán pravoúhlý oltářní výklenek o rozměrech 100 x 150 cm. V kamenné desce výklenku je ve středu umístěn čtvercový otvor o rozměrech 18 x 18 cm a hloubce 7 cm, v němž je další otvor o rozměrech 8 x 6,5 cm a hloubce 3, 5 cm. Sondami byly odkryty části původních ornamentálních maleb na stěnách kaple. Do přízemí kaple byla během renesanční přestavby hradu kolem roku 1564 vestavěna křížová klenba členěná bohatým štukem. Kaple je v přízemí a v patře osvětlena obdélným oknem prolomeným v jižní zdi. Dochovala se část profilovaného okenního ostění v patře po levé straně dnešního okna. Převýšený prostor kaple zabíral více než dvě podlaží paláce. Do současné doby se dochovaly lineární svazkové přípory hruškového profilu bez přerušení vybíhající z hranolových patek v koutech kaple. Po stranách oltářního výklenku vybíhají svazkové přípory ze subtilních oblých přípor s válcovými patkami. V přízemí kaple se dochovaly čtyři koutové přípory, dvě přípory se nacházejí po stranách oltářního výklenku a dvě osekané přípory jsou znatelné pod omítkou na severní stěně kaple. Vzhledem k menším rozměrům kaple v přízemí a osekaným příporám pod omítkou lze soudit, že původně byly rozměry místností stejné jako v prvním patře. V prvním patře se v místnosti sklenuté valenou klenbou o rozměrech 442 x 439 cm nachází celkem dvanáct svazkových přípor a to bez znatelných výběhů žeber. Dosud nebyly nalezeny žádné architektonické články pocházející z klenby kaple.

12. 4. Kaple - literatura První zmínky o hradní kapli nalezneme již v díle A. Prokopa, který datuje kapli sv. Jiří do druhé poloviny 14. století a klenbu srovnává se severní předsíní kostela sv. Mikuláše, jíž však datuje do počátku 13 století (PROKOP 1904, 333-334, 427, 468-469). V. Mencl také srovnává klenbu kaple sv. Jiří se zaklenutím severní předsíně kostela sv. Mikuláše ve Znojmě a datuje ji po roce 1335 (MENCL 1974, 55), v jiném díle pak klenbu datuje po roce 1339 a soudí, že se v obou případech jednalo o stejnou huť (MENCL, nedatovaný rukopis). V. Richter uvádí zaklenutí


kaple hvězdicovou klenbou a datuje kapli na základě architektonických forem do poslední čtvrtiny 14. století (RICHTER 1958, 14). D. Líbal popisuje klenbu kaple jako křížovou, doplněnou dvěma díly hvězdy při oltářním výklenku a kapli datuje kolem 1380 (LÍBAL 2001, 487).

12. 5. Závěr Kaple byla původně osvětlena vysokými úzkými okny umístěnými v oltářním výklenku a v jižní zdi. V. Richter uvádí, že se jednalo o vysoká úzká okna s profilovaným ostěním (RICHTER 1958, 14). Tato okna musela prostupovat i dnešní patro podle dochovaného profilovaného ostění v patře po levé straně dnešního okna na jižní straně. Okno prolomené v oltářním výklenku bylo zazděno patrně při výstavbě jihovýchodní hranolové věže. V literatuře jsou uváděna i okna se široce rozevřenou špaletou, obdobná okna se nacházejí ve vnějších zdech obytné části hradu (KRATINOVÁ-SAMEK-STEHLÍK 1992, 26). Vzhledem k absenci výběhů žeber v v prostoru bývalé kaple, můžeme soudit, že původní klenba kaple se nacházela až v úrovni dnešního druhého patra paláce s hodovním sálem a snesena byla nejpozději během renesanční přestavby v letech 1550 až 1553. Výška kaple tedy musela být minimálně sedm až osm metrů. Kaple byla zaklenuta hvězdicovou (osmidílnou) žebrovou klenbou s koutovými žebrovými trompy. Analogii pro tento způsob zaklenutí nalezneme například v severní předsíni kostela sv. Mikuláše ve Znojmě, datované do doby po roce 1338 (MENCL 1974, 55; KROUPA 1996, 73-100). Na základě srovnání dochovaných architektonických článků a shodného způsobu zaklenutí kaple sv. Jiří a severní předsíně kostela sv. Mikuláše ve Znojmě, lze předběžně usuzovat na vznik hradní kaple nejpozději kolem poloviny 14. století. Stavebníkem hradu a kaple by tedy byl již Oldřich z Hradce (1339-1348), popřípadě některý z jeho synů, nejpravděpodobněji Menhart z Hradce. Dataci kaple bude nutno ještě prověřit a není vyloučen ani její případný posun na počátek čtyřicátých let 14. století.


15. Hrad Veveří 15. 1. Historie hradu První věrohodná písemná zpráva vztahující se k Veveří pochází z 31. prosince 1213, kdy je uveden Štěpán – Stephan de Weverin, jako svědek listin markraběte Vladislava Jindřicha a krále Přemysla Otakara I. (CDB II, 103-104, č. 109; 104-106, č. 110). D. Hodeček soudí, že se jedná o téhož Štěpána, uváděného v pramenech v roce 1218 a 1222 pak jako purkrabí na Děvičkách (CDB II, 151-152, č. 161; RBM I, 304, č. 653; HODEČEK 2000, 228-229). V názoru, zda se jednalo o villika románského dvorce nebo již hradu, se badatelé rozcházejí (srovnej KONEČNÝ 1981a, 239; PLAČEK 1993, 109; MENCLOVÁ 1994, 236; HODEČEK 2000, 227-229 a další). V listině markrabího Vladislava Jindřicha z roku 1222 vystupuje jako svědek Vok burgravius de Weweri58 (CDM II, 129-130, č. 125). Dalším purkrabím na hradě Veveří byl Ctibor, uvedený mezi svědky listiny markraběte Přemysla v roce 1234 (CDB III/I, 80-81, č. 74). Ve stejném roce je 58

Pravost této listiny prokázal J. Šebánek (ŠEBÁNEK 1936, 60-61).


uváděn jako prefectus de Weueri na další listině markraběte Přemysla (CDB III/I, 9092, č. 85). V roce 1236 je Ctibor uveden jako purkrabí de Aychorns na listině patřící do skupiny tzv. rudíkovských falz vytvořených v oslavanském skriptoriu v letech 1266 až 1275 (CDB III/I, 174-175, č. 140; DUŠKOVÁ 1948, 258-259). V roce 1238 je uváděn v listině krále Václava purkrabí Přibyslav z Křižanova in Weweri (CDB III/II, 261-262, č. 204), při vydání vlastní listiny o rok později 30. prosince 1239 se již uvádí jako brněnský kastelán (CDB III/II, 296-299, č. 221, 232, 107 opis z pol. 14. st.). Přibyslav byl ve funkci purkrabího vystřídán již před 14. červencem 1240, kdy je uváděn Ratibor. Přibyslav zemřel v roce 1251 (FRB II/II, 528-529), ale ještě roku 1252 je zmíněn v Přemyslově listině jako felicis memorie quondam burchravii de Veueri (CDB IV, 439-441, č. 259). Svědek na listině krále Václava I. vydané 7. prosince 1240 pro klášter v Tišnově Jacobus de Eychorn (CDB III/II, 353-356. č. 260) je považován za veverského plebána nejspíše u kostela Panny Marie v předpolí hradu, neboť je zapsán mezi svědky církevního původu (srovnej PLAČEK 1993, 110; HODEČEK 2000, 230). Někdy před rokem 125359 byla sepsána listina, v níž Václav I. pověřuje veverského purkrabího Ratibora z Deblína urovnáním sporu mezi proboštem doubravnického kláštera Vojtěchem a jeho příbuznými (CDB IV/I, 488-489, č. 293). Dalším purkrabím na Veveří byl Kuno, píšící se také podle Zbraslavi u Brna, bratr Smila ze Střílek, purkrabího na Brumově a Bočka, znojemského purkrabího. Kuno je uváděný v roce 1250 jako Chuno castellanus de Zuzinou60 (CDB IV/I, 335337, č. 184), v roce 1253 pak jako burchravius de Weuerii (CDB IV/I, 479-480, č. 286). Naposledy se připomíná jako veverský purkrabí v listině vydané Přemyslem Otakarem II. 26. srpna 1261 (CDB V/I, 436-438, č. 291). Kuno se uvádí také jako komorník brněnský, olomoucký a nakonec jako komoří moravský (CDB V/I, 84; č. 283; 541-545, č. 366). Ještě v roce 1268 je uvedený Kuno mezi svědky listiny s připomínkou, že se jedná o bývalého veverského purkrabího quondam burgravio in Eychorns (CDB V/II, 106-107, č. 545). Listina byla vydána Hartlebem, purkrabím na Veveří a moravským komorníkem camerarius Moravie et burgravius in Eychorns. Hartleb je doložen jako purkrabí na Veveří i v listinách pro klášter v Oslavanech z let

59

D. Hodeček datuje tuto listinu před rok 1249 a uvádí datace dalších autorů (HODEČEK 2000, 230, pozn. 24). 60 Zda se jedná o zkomolený název hradu Veveří jak uvádí např. D. Hodeček (HODEČEK 2000, 230) nebo Tišnov, popřípadě lokalitu u Osik (PLAČEK 1986, 191), dosud není jednoznačně vyřešeno.


1269 až 1270 (CDB V/II, 106-107, č. 545; 195-197, č. 600; 197-198, č. 601; 233234, 627). Někdy po roce 1265 byli na Veveří uvězněni bývalý znojemský purkrabí Beneš ze Cvilína spolu s bratrem Milotou z Dědic a rakouský zemský sudí Otta z Maissau (JAN 2000, 111). Král Přemysl Otakar II. navštívil Veveří 30. srpna 1275 (CDB V/2, 466-467, č. 789). V roce 1288 byl purkrabím na Veveří Ctibor z Grunberka (CDM IV, 352, č. 274), jehož vystřídal Matouš z Černé Hory, uvedený 23. října 1289 mezi svědky v listině pro olomouckého biskupa a oslavanské cisterciačky (CDM IV, 363, č. 286). Hrad Veveří je v písemných pramenech znovu uveden až v roce 1308. Ve Znojmě byla dne 14. srpna 1308 uzavřena dohoda mezi Jindřichem Korutanským a Fridrichem Sličným, kterou byly ukončeny boje v českých zemích. Fridrich uznal vládu Jindřicha v Čechách a na Moravě a Jindřich Korutanský se zavázal dne 14. srpna 1308 vyplatit Fridrichovi 45 000 hřiven stříbra. Jako zástava byla Fridrichovi předána Jihlava, Znojmo, Veveří, Ivančice, Podivín a Pohořelice a některé majetky v Korutanech, Kraňsku a Vindické marce. Během roku 1309 byla Fridrichovi pravděpodobně část sumy vyplacena, neboť byla vrácena Jihlava, Ivančice a Veveří (MEZNÍK 1999, 13). V roce 1313 získal úřad moravského podkomořího hrabě Walter z Castellu, zda měl kontrolu nad všemi královskými majetky na Moravě a tedy i nad Veveřím, není jisté (SPĚVÁČEK 1979, 43). Jan z Vartenberka převzal v roce 1315 správu komorního majetku na Moravě. Po zatčení Jindřicha z Lipé 26. října 1315 se postavil do čela následné vzpoury. Na Moravě ovládal Jan z Vartenberka královské hrady Veveří, Bzenec a Hradec u Opavy (FRB IV, 230; MEZNÍK 1999, 23). Podle ujednání krále Jana Lucemburského se vzbouřenci z 12. dubna 1316 měl být Jindřich z Lipé propuštěn, ale několik šlechticů se za něj muselo zaručit a dočasně vydat i některé hrady61. Králi měly být vráceny hrady Veveří, Bzenec a Hradec (MEZNÍK 1999, 23-24). V roce 1318 se stal podkomořím Bernard z Cimburka, uváděný ještě roku 1325 jako zástupce krále (MEZNÍK 1999, 27, 32). V říjnu 1323 byla vydána listina, kterou král Jan mimo jiné povolil klášteru cisterciaček na Starém Brně brát dříví z královských lesů (CDM VI, 185-188, č. 249). Je pravděpodobné, že minimálně do 61

Na Moravě to byly Landštejn, Krumlov a Vranov.


roku 1329 nebyl hrad Veveří zastaven prostřednictvím právního pořízení ani zcizen, zřejmě jej užívali moravští úředníci zastupující krále. Moravští páni drželi hrad až do let 1334 – 1335, kdy jej získal markrabě Karel spolu s dalšími hrady (FRB III, 349; KRONIKY 1987, 28; HODEČEK 2000, 232-233). Purkrabím na Veveří byl v roce 1337 Frenclin purchravius et villicus de Aychhorns, jemuž svěřil markrabě Karel výkon ochrany nad oslavanským klášterem (CDM VII, 123-124, č. 176). 14. srpna 1342 udělil markrabě Karel Branislavu Zilovi v léno in feudum se závazkem obvyklé služby dvůr v Habří a jeden lán v Žebětíně příslušející k hradu Veveří, což svědčí o vybudování manského systému kolem hradu (CDM VII, 314, č. 432; KOUŘILMĚŘÍNSKÝ-PLAČEK 1994, 137; ŠTĚPÁNEK-JAN-KOSÍK 1995, 11). Na konci roku 1349 udělil král Karel IV. Moravu svému bratru markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě Jan Jindřich pobýval často na Veveří, o čemž svědčí listiny zde vydané v letech 1357, 1358, 1366 a 1373 (CDM IX, 47, č. 61; 88-89, č. 112; 359, č. 444; CDM X, 226-227, č. 208; 227-228, č. 209; CDM XI, 556, 9). V roce 1351 byla potvrzena trestní pravomoc veverského purkrabího iudex provincialis (CDM VIII, 96, č. 130). Roku 1354 byla odevzdána markraběti na Veveří městem Brnem daň (MENDL 1935, 218, 225). Ve stejném roce je uváděn Jakub Jacobus pro tunc prouincialis in Eychorns (CDM VIII, 231-232, č. 285). V roce 1358 směnil markrabě ves Lažánky za Jinačovice, které mu podstoupil Herš z Lelekovic (ZDB III, 30, č. 214). Purkrabí na Veveří Jan či Ješek Dominus Johannes Burggrauius in Eychhorn zastupoval v roce 1360 při zemském soudu notáře zemských desek (ZDB III, 39-40, č. 466). Augustiniánskému klášteru u sv. Tomáše v Brně daroval markrabě v roce 1370 dva poddané v Žebětíně a listinou vydanou na Veveří v roce 1373 horu Hlubocec u Bystrce patřící k Veveří (CDM X, 116-118, č. 96; 227-228, č. 209). Janem Jindřichem byla mezi léty 1350 až 1375 nadána kaple sv. Prokopa na hradě Veveří, k níž byl ustanoven kaplan. Zdrojem příjmů kaplana se stali zvlášť jmenovaní poplatní lidé z Moravských Knínic (LC IV, 34, č. 202; 84, č. 60; EICHLER 1891, 28; HODEČEK 2000, 235, pozn. 65). V dubnu roku 1375 proběhla na Veveří politická jednání, jímž byli přítomni významní političtí činitelé říše a zemí Koruny české (HODEČEK 2000, 235-236, pozn. 66). Pobyt Karla IV. je v Brně doložen 15. dubna 1375 (CDM X, 264, č. 252). Markrabě Jan Jindřich zemřel 12. listopadu 1375.


Jošt, nejstarší syn Jana Jindřicha, byl potvrzen ve funkci markraběte na počátku roku 1376. Veveří držel Jošt až do roku 1411, jeho přítomnost na hradě je doložena 27. července 1377, kdy přikázal městu Brnu z hradu Veveří, aby vyplatilo Zdeňkovi ze Šternberka a Lukova 60 hřiven grošů z vybrané svatomichalské daně (BABETKA 1996, 475, 505; HODEČEK 2000, 236). V letech 1380 až 1406 markrabě Jošt prodal některé vesnice patřící k veverskému panství, případně odstavoval příjmy z nich plynoucí (HODEČEK 2000, 236-237). Listinou z 5. května roku 1402 je doložen purkrabí na hradě Veveří Bohuněk z Přestavlk, jemuž markrabě Jošt prodal statky ve vsi Říčky (CDM XV, 364, č. 419). Hodeček předpokládá, že se v průběhu druhé poloviny 14. století rozšířila teritoriální působnost veverského purkrabího postupně na značnou část Moravy (HODEČEK 2000, 238). Jošt zemřel 18. ledna 1411 a král Václav IV. je doložen v souvislosti s Veveřím v roce 1413, kdy zapsal 330 kop grošů na vsích Moravské Knínice a Chudčice Mikuláši z Rohozova a jeho manželce (SEDLÁČEK 1914, 94, 668, 206). Král Zikmund zastavil hrad Veveří dne 27 března 1421 Petrovi Kutějovi výměnou za tvrz a městečko Slavkov (SEDLÁČEK 1914, 130, 921, 106). Dne 22. 1422 února pověřil Zikmund purkrabího Petra Kutěje vedením popravy na Veveří (SEDLÁČEK 1914, 166, 1191, 1193). Vzhledem k situaci na Moravě pokládal Zikmund za nutné posílit zde moc vévody Albrechta. 23. března 1422 jmenoval Albrechta místodržícím na Moravě a podřídil mu hrady a města Špilberk, Brno, Veveří, Ivančice a Třebíč (BRETHOLZ 1893, 339-342, 10; MEZNÍK 1999, 422423). Někdy v letech 1433 až 1436 získal Veveří do zástavy Jošt Hecht z Rosic (HODEČEK 2000, 239). Obhájil dědičnou držbu vsí Rozdrojovic, Jinačovic, Kníniček a Tetčic a znovu upevnil manský systém (LC III, 82, č. 375; 138-139, 168, č. 223; 214, č. 964; 225, č. 1032; 143, č. 645; EICHLER 1891,34-35; HODEČEK 2000, 239). Po smrti Jošta Hechta z Rosic někdy po roce 1441 získal zástavní právo Václav Hecht z Rosic, doložený na Veveří roku 1446 (LC III, 226, č. 1034). Ve stejné době se kněz Mikuláš, kaplan při kapli sv. Prokopa na Veveří, soudí s Janem z Lomnice a Meziříčí o desátek z Moravských Knínic. (LC III, 226, č. 1033; EICHLER 1891, 37; LC III, 226, č. 1033). Václav Hecht spolu s Janem z Boskovic vydali 15. července 1449 na Veveří listinu, jíž se připojují k jednotě strakonické (HODEČEK 2000, 239).


Král Jiří z Poděbrad zapsal 7. srpna 1458 hrad Veveří knížeti Přemkovi Těšínskému a k majetku přidal platy z třebíčského a zábrdovického kláštera a z města Ivančic (SEDLÁČEK 1914, 254, 1791; AČ 7, 591, 59). Hodeček uvádí, že v této době došlo k personálnímu rozdělení úřadu purkrabího a výkonu zástavního práva (HODEČEK 2000, 239). V roce 1462 zbavil král Jiří žďárský klášter povinnosti platit k hradu Veveří roční poplatek 30 hřiven grošů (ARCHIVY 311, 1468), který byl odváděn zřejmě již od roku 1353 (BOROVSKÝ 1998, 335). Purkrabím na Veveří byl Petřík z Bystřice doložený v letech 1459, 1460 a zřejmě i 1467 (LC IV, 34, č. 202; 35, č. 210). Kaplanem při kapli sv. Prokopa byl kněz Jiřík, který se v roce 1459 soudil s Jaroslavem z Lomnice o desátek z Moravských Knínic. Zemský soud rozhodl ve prospěch kaplana, který své nároky doložil listinou markraběte Jana Jindřicha „poněvadž kněz Jiřík list okázal od markrabí Jana, v kterémžto listu nadal kaplu na Veveří k věčnosti a v tom listu i lidé se jmenují a panství sobě i svým potomkům markrabí pozůstavil“. Při tomto sporu je uveden jako poručník Petřík z Bystřice, purkrabí veverský (LC IV, 34, č. 202; 35, č. 210; EICHLER 1891, 39; LC IV, 88, 93). Jaroslav z Lomnice žaloval v roce 1464 Přemka Těšínského z Veveří pro porušení smlouvy (LC IV, 144, 709). V letech 1467 a 1468 během česko-uherských válek došlo k bojům v okolí hradu, patrně v roce 1469 Veveří obsadili příznivci Matyáše a v roce 1470 hrad obsadil Jiří z Poděbrad. Panství zůstalo v zástavě Přemka z Těšína, který hrad držel ještě roku 1475 (EICHLER 1891, 42-43; HODEČEK 2000, 240). V roce 1481 je jako zástavní pán uváděn kníže Kazimír Těšínský, ale již před 14. květnem 1482 získal zástavní právo k hradu Václav z Ludanic (LC V, 310, č. 247; VII, 178, č. 892; 209, č. 1017; EICHLER 1891, 43-49; HODEČEK 2000, 240-241). Václav z Ludanic měl patrně až do konce 15. století na Veveří svou rezidenci a vydal zde několik listin (HODEČEK 2000, 241). Listinou vydanou v prosinci 1510 nebo 1511 postoupil král Vladislav II. Veveří do dědičné držby Janovi z Lomnice a na Meziříčí za podmínky, že je od nynějších držitelů vyplatí (ZDB II, 203-204, č. 5). Po smrti Václava z Ludanic přešlo zástavní právo na hrad Veveří na Zikmunda z Ludanic. V roce 1524 se dostalo panství pod správu věřitelů, správou panství byl pověřen Jan Kuna z Kunštátu a na Lukově, ale již roku 1531 byl jádro panství včetně Veveří vráceno Janovi z Ludanic a na Veveří (ZDB II, 208-209, č. 22, 23, 24; HODEČEK 2000, 243). Veveří patřilo


pánům z Ludanic do 23. dubna 1536, kdy je Jan z Ludanic prodal spolu s panstvím za 7 000 kop českých grošů Janovi z Pernštejna a Janovi z Lipé (AČ 10, 389, č. 341; HODEČEK 2000, 243-244, pozn. 138). Jan z Pernštejna se svého podílu na Veveří vzdal již v roce 1537, což bylo potvrzeno 20. září 1538 (ZDB II, 272, č. 16). Po smrti Jana z Lipé roku 1541 připadl majetek jeho synům Pertoldovi, Vilémovi a Čeňkovi z Lipé, jímž byl zapsán v roce 1542 (ZDB II, 306-307, č. 100). V roce 1559 bylo veverské panství zapsáno bratrům Albrechtovi a Janovi Šemberovi Černohorským z Boskovic (ZDB II, 387, č. 15). V roce 1572 Albrecht prodal Veveří Znatovi z Lomnice na Říčanech a jeho manželce (ZDB III, 44-45, č. 5; 45, č. 6; EICHLER 1891, 61). Po smrti Znaty získal Veveří na základě předchozí smlouvy Tas Meziříčský z Lomnice a roku 1595 pak zdědila majetek jeho dcera Kateřina, která jej prodala roku 1609 svému manželovi Zikmundovi z Tiefenbachu (ZDB III, 372-374, č. 12; EICHLER 1891, 85; HODEČEK 2000, 246, pozn. 155, 156). V majetku rodu z Tiefenbachu bylo panství do roku 1653, kdy je zdědila Marie Eva Alžběta, vdova po Rudolfovi z Tiefenbachu, která odkázala majetek svým dětem. Veveří získala Marie Maxmiliána Terezie, která je držela do roku 1689, kdy je zdědil její syn Leopold Rombald Collalto a po jeho smrti pak jeho nevlastní bratr Jan Weikard Michal Václav Sinzendorf (podrobně EICHLER 1891, 86-176; HODEČEK 2000, 248-249). Ke dvoru Weikarda pobývajícím každoročně na Veveří patřil i dvorní kaplan Lambert Mailperk, uváděný roku 1709, 1712 a 1713 (EICHLER 1891, 172-173). K roku 1712 je uváděna kaple sv. Václava na hradě Veveří, pro níž vymohl Weikard 22. srpna roku 1712 právo přechovávat zde svátost oltářní. Tato výsada byla povolena pouze po dobu Weikardova života. Weikard se ve své žádosti odvolával mimo jiné na to, že roku 1710 vymohl pro kapli odpustky k svátku sv. Václava. (EICHLER 1891, 174). V roce 1764 byla kaple na hradě výnosem olomoucké konsistoře ze dne 17. prosince prohlášena za veřejnou (EICHLER 1891, 294). V držení rodu Sinzendorfů bylo Veveří až do roku 1802, kdy je prodal Prosper Sinzendorf Vilému Mundymu, po němž panství zdědil syn Jan. V roce 1830 prodal Jan Mundy Veveří Gustavu Vasovi, který držel panství do roku 1844. V letech 1838 až 1839 se konaly bohoslužby v zámecké kapli (EICHLER 1891, 417). Veveří bylo v roce 1844 prodáno Jiřímu Šimonu Sinovi. V roce 1881 bylo panství prodáno Mořici svobodnému pánu Hirsch-Gereuth. Posledním majitelem panství byl baron


Mořic Arnold Deforest-Bischofsheim, jemuž byla na statek v roce 1921 uvalena v rámci pozemkové reformy vnucená správa. V současné době je hrad pod správou Národního památkového ústavu v Brně (podrobně EICHLER 1891, 176-519; HODEČEK 2000, 250-256).

15. 2. Hrad Veveří Hrad Veveří se nachází na skalním ostrohu mezi tokem říčky Veverky a údolím Svratky, zatopeným Brněnskou přehradou. Původní hrad sestával z hranolové věže o rozměrech 12,5 x 10 metrů, dochované do výše druhého nadzemního podlaží. Hrad stál na konci ostrožny vymezené příkopem a opevněné zdí z lomového kamene o síle téměř 2 metry a o rozměrech 40 x 40 metrů, zjištěné částečně archeologickým výzkumem (KONEČNÝ 1981a; SAMEK 1994, 221; PLAČEK 2001, 683). Patrně kolem poloviny 13. století došlo k další výstavbě. Okrouhlá věž s břitem o průměru téměř 11 metrů stojí vedle brány prolomené v hradbě za mohutným šíjovým příkopem o šířce 30 metrů, v čele předního hradu. Základy původního paláce o délce zhruba 20 a šířce 7,5 metrů odkryl archeologický výzkum. Podobu hradu známe z nástěnných maleb v plochostropém sále severního křídla z doby kolem roku 1760. Druhý palác stejné velikosti stál pravděpodobně při jihozápadní hradbě. V severovýchodním paláci se uvažuje o umístění kaple a to v místě, kde je znázorněno vysoké okno (KAŠIČKA 1966; PLAČEK 2001, 684). Ve vnější obvodové zdi přestavěného objektu, který uzavírá jižní křídlo paláce, se dochovalo úzké okno s kamenným ostěním, ukončené záklenkem ve tvaru trojlistu, tzv. jeptišky. Jako první na ně upozornil J. Kuthan a srovnal je s okny v přízemí královského hradu na Bezdězu (KUTHAN 1982, 323; 1994, 445). Na jeho raně gotický původ odkazuje i M. Plaček (PLAČEK 2001, 684). Odlišný názor zastává P. Bolina a řadí okno i stavbu na jih od břitové věže do období po polovině 14. století (DURDÍK-BOLINA, 2001, 178-179), nověji je řazeno na přelom 13. a 14. století, popřípadě do první poloviny 14. století (BOLINA-DOLEŽEL-FEDOR-SADÍLEK 2002, 315-338). V další fázi výstavby byl zbudován trojprostorový palác s kaplí sv. Prokopa, umístěnou nad svahem při vnějším líci severní hradby. Názory na dobu výstavby


paláce a kaple se opět značně liší62. Část badatelů klade výstavbu paláce s kaplí do poslední čtvrtiny, případně na konec 13. století (např. MENCLOVÁ 1994, 236-247; KUTHAN 1994, 444-446; SAMEK 1994, 222), další pak po polovině 14. století za markraběte Jana Jindřicha (LÍBAL 2003, 411). Do břitové věže byly v druhé polovině 14. století nebo v první polovině 15. století vestavěny dvě místnosti nad sebou, propojené točitým schodištěm. Obě místnosti jsou sklenuty pětidílnou žebrovou klenbou tvořenou žebry klínového profilu s výžlabkem a zkosenými hranami, protínajícími se ve svornících. Rozlehlé předhradí o rozměrech 165 x 40-85 metrů zaujímá plochu před šíjovým příkopem na západ od hradu a propojuje hrad s předsunutým bolverkem, jenž je v podstatě samostatným předsunutým hradem. Má zhruba trojúhelníkový tvar a zalomená čelní strana v předpolí je zesílena dvěma oblými a dvěma hranolovými věžemi a příkopem (původně zdvojeným) o šířce 20 metrů. Vstup byl přes příkop přihrádkem do brány v severní věži a z přihrádku pak věžovitou bránou s lomeným portálem. Na jihovýchodní straně je další branské stavení na cestě z údolí říčky Veverky. Datace jsou i v tomto případě značně rozdílné – od druhé poloviny 14. století až po konec 15. století. Tato patrně pozdně gotická stavba byla za Zikmunda z Tiefenbachu přestavěna (PLAČEK 2001, 684-687). Později bylo výstavbou hranolové věže změněno opevnění zadního hradu a k hranolové věži bylo přistavěno obytné stavení. Vystavěno bylo palácové křídlo východně od průjezdu a lucemburský palác byl spojen s břitovou věží. V roce 1645 byl hrad neúspěšně obléhán Švédy. Po skončení třicetileté války byl vestavěn nový trakt do čelního parkánu předního hradu a v nádvoří byly přistavěny dvoupatrové arkádové ochozy na pilířích. Patrně na počátku 18. století byla mezi předním a zadním hradem vystavěna další budova a také dvě křídla ve vysunutém opevnění. Koncem 18. nebo na počátku 19. století byly strženy zbylé části přemyslovského paláce a hrad byl dále upravován (PLAČEK 2001, 678). V současné době probíhají na hradě rekonstrukční práce pod záštitou NPÚ.

15. 3. Kaple - popis Fragmentárně dochovaná kaple je situovaná ve východní části severního palácového křídla. Z lodi kaple se dochovalo pouze obvodové zdivo, v jehož delších 62

Podrobně se vývojem názorů na hrad Veveří zabývá článek autorů BOLINA-DOLEŽEL-FEDOR-


stěnách jsou proti sobě umístěny dva výklenky se skoseným kamenným ostěním. Výklenky mají rozměry na levé straně 42,5 x 55cm, na pravé straně 41 x 53 cm. Dnešní vstup do prostoru kaple je asi o 1,5 metru výše než původní úroveň podlahy kaple. Do presbytáře se loď otvírala triumfálním obloukem s hrotitým záklenkem. Triumfální oblouk je nečleněný, šířku má 3,6 metrů a výšku zhruba 5,1 metrů. Profilace pasu je symetrická, v ose se nachází hruškovec s postranními předsazenými výžlabky, jež plynule přecházejí do drobných vejcovců s vnitřními boky mírně projmutými. Sokl je půdorysně pravoúhlý, nečleněný, nahoře s rovnou plochou skloněnou pod úhlem asi 30 stupňů směrem do světlosti oblouku. Na povrchu je oblouk pokryt několika nesouvislými vrstvami vápenných nátěrů, pod nimž se v levé horní části dochovaly fragmenty původní červené ornamentální malby. Nalezeny byly stopy opracování plochým dlátem. V presbytáři se na rozhraní obdélného pole a polygonálního závěru dochovaly dvě subtilní válcové přípory vybíhající z talířovitých patek umístěných na polygonálních soklech. V severovýchodním rohu presbytáře je dochovaný ostruhově zakončený klenební náběh. Výškový rozdíl mezi spodní částí konzoly a polygonálním soklem přípory činí zhruba 3,6 metrů, což značí, že výběhy žeber byly umístěny ve značné výšce. Vzdálenost od soklu přípory ke konzole je zhruba 3,2 metrů. Šířka presbyteria na úrovni přípor je asi 3,7 metrů. Na pravé straně závěru je patrná cihelná zazdívka původního okna. Po pravé straně se nachází výklenek o rozměrech 41 x 54,5 cm, profilace ostění a způsob opracování je shodný s výklenky v lodi. Ve východním líci západní stěny kaple je umístěn portál, jímž se patrně vstupovalo na tribunu kaple. Ostění portálu je pravoúhlé, nečleněné, špaleta je otevřena západním směrem a vyzděná z vysokých cihel. V sousedství portálu se v západním líci západní stěny lodi kaple nacházejí ryté obrazce v původní omítce. Jedná se tři kružbové obrazce, z nichž se kompletně dochoval pouze prostřední, skládající se ze dvou jeptišek, nad nimiž jsou umístěny tři asymetrické trojlisty. V patře nad kaplí se nachází portál, jímž se vstupovalo do prostory nad presbytářem. 15. 4. Architektonické články

SADÍLEK 2002, 315-338.


Z kaple s největší pravděpodobností pocházejí klenební žebra nalezená během výzkumů. Díly a fragmenty žeber jsou v současné době uloženy v hradním lapidáriu, jeden díl byl předán k průzkumu doc. Sieglovi63. Profilace žeber je tvořena hruškovcem, jenž přechází mírným zalomením do postranních výžlabků, jejich vnější hrany jsou mírně zkosené. V několika případech je na rubové straně žebra vystupující pero. Na lícních plochách žeber se nacházejí vrstvy vápenných líček, ve třech případech se dochovala červená ornamentální malba pravděpodobně shodná s malbou na triumfálním oblouku. Na ložných plochách žeber jsou zbytky malty. Dobře patrné jsou stopy opracování plochým dlátem, na ložných plochách jsou vytesány různě provedené křížky64. J. Sommer uvádí, že profilace žeber nevykazuje znaky pokročilého slohu lucemburské doby, zalomení plochy v přechodu z hruškovce do výžlabků považuje spíše za archaický znak (SOMMER 2003, 3/4).

15. 5. Kaple – literatura Jako první přinesl cenné poznatky k písemným pramenům týkajícím se kaple a jejího zasvěcení sv. Prokopu Ř. Wolný65. Uvedl také nepříliš podrobný popis kaple a zmínil možnost její výstavby markrabětem Janem Jindřichem (WOLNÝ 1856, 293297; obr. 1, 2). U editora knih půhonných V. Brandla nalezneme zmínku o nadání kaple sv. Prokopa markrabětem Janem Jindřichem (BRANDL 1880, 182-190). Historií panství Veveří včetně hradu se podrobně zabýval K. Eichler. Shromáždil neuvěřitelné množství informací z vydaných edicí a hlavně z archivních pramenů. V případě nadání hradní kaple vycházel stejně jako jeho předchůdci z knih půhonných (EICHLER 1891, 28, 37 a 39). A. Prokop ve svém souborném díle publikoval podrobný popis a kresby hradu včetně kaple ještě před jejím zničením. Délku celého hradního paláce včetně kaple udává 38,5 metrů. Rozměry kaple uvádí: délku 9,8, šířku 6,6 a výšku lodi 8,7 metrů, rozměry presbytáře: délka 4,8, šířka 4,1 a výška 5,7 metrů. Kaple dle Prokopa 63

Výsledky výzkumu jsou uvedeny v příloze, za jejich poskytnutí děkuji paní Jiřině Přikrylové. J. Sommer se domnívá, že se jedná o označení proplacených dílů, které byly také započteny do úhrnné délky oblouků (SOMMER 2003, 3/4). 65 Ř. Wolny se také zabýval historií hradu Veveří a sestavil soupis veverských purkrabí (WOLNÝ 1836, 288-293, 302-304). V církevní topografii se zabýval i historií kaple Matky Boží, dnešního kostela Nanebevzetí Panny Marie v předpolí hradu (WOLNÝ 1856, 293-297). V případě zasvěcení hradní kaple sv. Prokopovi vycházel Ř. Wolny z údajů uvedených v brněnských půhonech, kde je v letech 1446 až 1447 uveden spor veverského kaplana Mikuláše s Janem Meziříčským z Lomnice. V letech 1459 až 1460 došlo k obnovení sporu mezi kaplanem Jiříkem a Jaroslavem z Lomnice (podrobněji v kapitole Historie hradu Veveří). 64


zabírala obě patra paláce a skládala se z lodi o dvou travé a presbytáře také o dvou travé. Na půdorysu je znázorněn presbytář o jednom poli křížové klenby a paprsčitě sklenutý polygonální závěr. V lodi uvádí Prokop dvě gotická okna, nově pravoúhle zakončená, o šířce 1,1 a výšce 4,2 metrů, presbytář osvětlují tři hrotitá okna. Stavbu paláce spolu s kaplí klade Prokop do doby Vladislava Jindřicha, do let 1210 až 1220. S ohledem na současné stavby kláštera v Louce a Třebíči pak dokonce do rozmezí let 1190 až 1210 (PROKOP 1904, 220, Fig. 299-301; 368, Fig. 488-490; 466, Fig. 659663). Ve Vlastivědě moravské se zabýval hradem Veveří V. Oharek, vycházel z Prokopova stavebního vývoje, který však poněkud pozměnil. Hradní palác s kaplí datoval na počátek 14. století (OHAREK 1923, 161, 162, 168, 172). V roce 1971 publikovala D. Menclová studii typologie moravských hradů. Palác ukončený na východní straně kaplí klade spolu s kruhovou břitovou věží a opevněním do poslední čtvrtiny 13. století. Tato datace je mimo jiné založena na tvarosloví hrotitého portálu břitové věže a profilace klenebních žeber kaple (MENCLOVÁ 1971,

118-119).

Z pozůstalosti autorky pochází zpracování

stavebního vývoje hradu Veveří z roku 1967 publikované až v roce 1994. Výstavba paláce s orientovanou kaplí sv. Prokopa v ploše severního parkánu je datována do konce 13. nebo na počátek 14. století. Znalost kaple sv. Prokopa uvádí D. Menclová na základě plánů A. Prokopa (MENCLOVÁ 1994, 236-247). V šedesátých letech proběhl stavebně historický průzkum hradu v rámci pasportizace památkových objektů prováděný SÚRPMO Praha. Výsledky průzkumu F. Kašičky bohužel zůstaly nepublikovány. Jedná se první komplexní podrobné zpracování

stavebního

vývoje

hradu

včetně

plánové

dokumentace.

Jako

pravděpodobnou považuje autor existenci pozdně románského tzv. horního hradu s palácovým obydlím a domácí kaplí. Zbytky paláce předpokládá v substrukci velké hranolové věže (KAŠIČKA 1966). Do období pozdního 13. století klade výstavbu břitové věže a nového paláce o několika

křídlech,

situovaného

v prostoru

dnešního

nádvoří.

Na

základě

dochovaných nástěnných maleb z druhé poloviny 18. století rekonstruuje F. Kašička jeho podobu. Raně gotickou palácovou kapli situuje do prostory s lomenými okny na severní straně paláce. Druhou fázi stavebního vývoje hradu klade autor do období markraběte Jana Jindřicha a považuje ji za ohlas stavební činnosti Karla IV.


v Čechách. Do této fáze řadí jednotraktový palác ukončený na východní straně kaplí a vystavěný na severní straně břitové věže za lící původní hradby. Při popisu kaple vychází Kašička z Prokopových plánů a předpokládá dochování architektonických článků pod úrovní stávající podlahy v kapli a ve štítové zdi v úrovni prvního patra. V tomto období měla být zrušena původní kaple (KAŠIČKA 1966). Had Veveří si za téma diplomové práce v roce 1970 zvolila D. AntošováKramářová, hradní kaple se však dotkla jen okrajově (ANTOŠOVÁ-KRAMÁŘOVÁ 1970). J. Kuthan uvádí trojprostorovou budovu paláce, jejíž východní část zaujímala kaple s tribunu na západní straně lodi. Zmiňuje torzo portálu v západní zdi lodi, jímž se vstupovalo na tribunu a povšimnul si také ostruhového náběhu klenebního žebra, pro nějž hledá analogie v kostele sv. Mořice, v presbytáři kostela v Tečovicích a v královské kapli v Brně. Kapli datuje na základě subtilního architektonického členění a výškově vyvinutého prostoru do posledních let vlády Přemysla Otakara II. popřípadě za Václava II. a srovnává ji s kaplemi na královských hradech Buchlově, Zvíkově, Písku a Bezdězu (KUTHAN 1994, 444-446). Do stejného časového úseku zařadil kapli L. Konečný (KONEČNÝ 1989b, 32-33). Vybudování kaple koncem 13. století uvádí i B. Samek a zmiňuje její zasvěcení sv. Prokopu a později sv. Václavu (SAMEK 1994, 221-223). Do konce 13. století klade výstavbu kaple také M. Plaček, trojprostorový palác datuje pak až po polovině 14. století (PLAČEK 1999, 362-365). Naproti tomu do období markraběte Jana Jindřicha klade výstavbu kaple D. Líbal (LÍBAL 2003, 411) a také T. Durdík a P. Bolina (DURDÍK-BOLINA 1991, 12, obr. 4:1; BOLINA 1998, 482; DURDÍK-BOLINA 2001, 54) a kolektiv autorů (BOLINA-DOLEŽEL-FEDOR-SADÍLEK 2002, 315-338). Nověji se k datování kaple a paláce po polovině 14. století, za Jana Jindřicha přiklání M. Plaček a to na základě srovnání materiálu kamenických článků z kaple a z klenby v břitové věži. Toto srovnání bylo provedeno v rámci probíhajícího stavebně historického výzkumu a dle sdělení P. Kroupy se jedná o shodný materiál (PLAČEK 2001, 684-685). Výsledky tohoto výzkumu, prováděného Národním památkovým ústavem, nejsou bohužel dosud k dispozici, dataci kaple do druhé poloviny 14. století P. Kroupa potvrdil. Architektonické články z kaple a z klenuté komory v břitové

věži

zdokumentoval a publikoval v roce 2003 J. Sommer. Fragment klenebního žebra pocházející pravděpodobně z kaple klade na základě způsobu opracování a vzhledem


k použití ostruhově řešených výběhů žeber v kapli orientačně do doby kolem roku 134066. Do stejné doby datuje i triumfální oblouk a uvádí, že nezná analogie profilu, avšak jeho uspořádání svědčí pro vznik před působením arrasovských a parléřovských vlivů. Zabývá se také obrazci vyrytými na omítce v severním paláci, jejichž vznik předpokládá ve druhé polovině 14. století. Klenební žebra ze spodní komory břitové věže klade do poslední čtvrtiny 14. století (SOMMER 2003).

15. 6. Závěr Kaple sv. Prokopa na hradě Veveří zůstala dochována pouze fragmentárně a tak je neobyčejně cenný popis a nákresy A. Prokopa, i když jejich dokumentační hodnotu musíme přijímat s jistou rezervou (PROKOP 1904, 220, Fig. 299-301; 368, Fig. 488-490; 466, Fig. 659-663). Kaple sestávala z obdélné lodi sklenuté dvěma poli žebrové klenby a presbytáře s jedním polem křížové klenby a polygonálním závěrem sklenutým pětidílnou klenbou. Diagonální i meziklenební žebra subtilní hruškové profilace vybíhala v lodi z ostruhových náběhů. Žebra se protínala ve středových svornících. Loď byla osvětlena dvěma hrotitými okny a otvírala se do presbytáře hrotitým triumfálním obloukem, po jehož stranách v presbytáři vybíhala žebra z ostruhových náběhů. Po stranách triumfálního oblouku

se dochovaly vynášecí

pilíře z cihelného zdiva. Pravděpodobně byly vyzděny z maloformátových cihel o rozměrech zhruba 5,5 x 10 x 21 cm. Vzhledem k nedostupnosti těchto pilířů a jejich částečnému překrytí omítkou to nelze prozatím s naprostou jistotou potvrdit. Na rozhraní obdélného pole a závěru vybíhala žebra z hlavic subtilních válcových přípor osazených na patkách s polygonálními sokly, i zde byla pole oddělena meziklenebními žebry a protínala se ve svornících. Presbytář byl osvětlen třemi hrotitými okny. V západní části lodi byla umístěna tribuna, na niž se z patra paláce vstupovalo portálkem dochovaným ve východní líci západní zdi lodi. Profilace klenebních žeber tvořená hruškovcem, přecházejícím mírným zalomením do postranních výžlabků, jejichž vnější hrany jsou mírně zkosené, má v nejbližším okolí analogie v apsidě královské kaple v Brně. Tato profilace není příliš chronologicky citlivá, vyskytuje se v podstatě v poslední třetině 13. století, v

66

J. Sommer argumentuje v případě datace klenebních žeber z kaple mimo jiné i tím, že pro pokročilejší druhou polovinu 14. století by bylo poněkud netypické použití dláta s rovným břitem, vzápětí však tento způsob opracování uvádí u klenebních žeber v břitové věži, které datuje do poslední čtvrtiny 14. století (SOMMER 2003).


průběhu celého 14. a v první polovině 15. století

(MENCL 1952, 268-281).

Ostruhové zakončení klenebních přípor, jehož dokladem je nalezený ostruhový náběh v severovýchodním koutě presbytáře, odkazuje na úzké vazby moravské architektury na podunajské rakouské prostředí (BENEŠOVSKÁ 2003, 427). Již J. Kuthan upozornil na analogie tohoto prvku v královské kapli v Brně, kde se nacházely dlouhé svazky přípor tvořené sbíhajícími se žebry na nečleněné ploše stěn centrální lodi (KUTHAN 1994, 446). Ostruhově ukončené přípory nalezneme také v chóru kostela sv. Mořice v Kroměříži a v bočních lodích biskupského chrámu sv. Václava, obě stavby jsou datovány po roce 1300 a v chóru kostela minoritů a klarisek ve Znojmě (BENEŠOVSKÁ 2003, 427). Tento prvek nalezneme také v presbytáři kostela v Tečovicích, datovaném kolem roku 1280 (KUTHAN 1994, 386-387). Ryté obrazce v omítce v prostoru před kaplí znázorňující kružbu se dochovaly pouze částečně. Střední obrazec je tvořen dvěma jeptiškami, nad nimiž jsou dva srdčité trojlisty a ve vrcholu kapkovitě zakončený trojlist. Tento poměrně neobvyklý kružbový obrazec má nepochybně analogie v kružbě levého východního okna lodi dnes již nedochované královské kaple v Brně, datované do první čtvrtiny 14. století (KOUDELKOVÁ 1987; BENEŠOVSKÁ 2003, 426-431). J. Sommer předpokládá vytvoření obrazce před kaplí architektem či kameníkem pracujícím na hradě. V rámci analogií uvažuje o využití tohoto typu rytin jako přípravných studií před realizací definitivního nákresu v měřítku 1:1 na rýsovací podlaze (SOMMER 2003, 5/7). Dle ústního sdělení L. Konečného byla během výzkumu v osmdesátých letech 20. století nalezena v kapli dlaždice z původní podlahy. Datace kaple se pohybuje v rozmezí konce 13. století a třetí čtvrtiny 14. století, jak již bylo uvedeno výše. Zda tuto dataci ovlivní nalezení analogie rytých obrazců v kružbě okna královské kaple, ukáže snad další odborná diskuse.


16. Znojmo 16. 1. Historie Znojemského hradu Poprvé je uváděn znojemský purkrabí Jimram v roce 1213 (CDB II, 25-26, č. 28). V roce 1222 je uváděn Jimram ve skupině dalších mužů označovaných jako castellani, jindy je zapsán jako burgravius de Znoym, ale další muži jsou zde označeni jako castellani de Znoyem (CDB II, 221-222, č. 233, 222-225, č. 234). Samostatně je Jimram uváděn jako burgravius (CDB II, 103, č. 109, 104-106, č. 110, 207-208, č. 222). V roce 1225 se o Jimramovi hovoří jako o bývalém kastelánovi (CDB II, 260-261, č. 268; JAN 2000, 110). 19. září 1226 je uveden Vrš (CDB II,


213-214, č. 228), v roce 1227 je uveden mezi svědky společně s Bohušem Wirs purgravius et Bohuse castellanus de Znoym (CDB II, 303-304, č. 305)67. V roce 1228 je uváděn Hartleb (CDB II, 315-319, č. 320), následuje Ben (CDB III/1, 38, 85, 87, 88), znovu Hartleb, Vilém, Hartleb a Hurt (CDB III/1, 129133, č. 107). L. Jan soudí, že v tomto období bylo znojemské purkrabství obsazováno zároveň dvěma muži (JAN 2000, 110). V roce 1238 se stal znojemským purkrabím Boček, který tento úřad zastával až do své smrti v roce 1255 (CDB IV/1, 439-441, č. 259, 572, č. 444; CDB V/1, 14, 29, 90). Od roku 1258 je doložen jako znojemský purkrabí Beneš ze Cvilína, který zároveň zastával úřad královského podkomořího (CDB V/1, 159, 316). V jednom ze dvou originálů královské listiny z 23. května 1261 je Beneš uváděn jako camerarius Znoymensis (CDB V/1, 283)68. Naposledy se Beneš v této funkci připomíná 1. května 1262 (CDB V/1, 330; JAN 2000, 110-111). V letech 1263 až 1269 byl znojemský purkrabí Oldřich z Drnholce (CDB V/1, 366, 432; CDB V/2, 513). Radslav z Heroltic je jako purkrabí uváděn poprvé 5. dubna 1271 a tento úřad zastával patrně až do roku 1378 (CDB V/2, 633, 675, 703). Po bitvě u Suchých Krut (Dürnkrut) dosadil král do Znojma jako purkrabího Bertolda hraběte z Hardeggu, uváděného v roce 1279 (CDM IV, 222, č. 161; JAN 2000, 112). V roce 1286 je doložen Vítek z Krumlova, bratr Záviše z Falkenštejna (CDM IV, 306-308, č. 234). Jako znojemský purkrabí je jmenován v roce 1303 Smil de Gretzeen, pravděpodobně Vítkovec Smil z Nových Hradů (CDM V, 171, č. 158; JAN 2000, 113). V listině vydané 23. května 1287 udělil král Václav II. imunitní privilegium statku kostela sv. Michala ve Znojmě (CDM IV, 333-335, č. 255). Trestání hrdelních skutků na statcích svatomichelského věna měl provádět purkrabí Znojemského hradu (JAN 2000, 54). Na základě smlouvy ze 14. srpna 1308 uzavřené ve Znojmě, dostal rakouský vévoda Friedrich do zástavy od Jindřicha Korutanského některá jihomoravská města a hrady. Součástí této zástavy byl i hrad a město Znojmo (RBM II, 942-945, č. 2183).

67

D. Jan tuto skutečnost vysvětluje tak, že Vrš byl hlavním kastelánem (purkrabím) a uvedení muži zastávali další úřady, protože se tyto úřady vázaly ke starým údělným centrům, hradům, tak byli označováni jako hradčani - castellani, castrenses či beneficiáři beneficiarii (JAN 2000, 38). 68 Jedná se o chybu písaře, který smísil oba Benešovy tituly, moravského podkomořího a znojemského purkrabího a z každého titulu uvedl jen polovinu. V druhém originále stojí správně Benesius camerrius (JAN 2000, 111). Stejná situace nastala v případě výše uvedeného Svéslava, brněnského komorníka a purkrabího na Brumově, uváděného jako Sueslav camerarius de Brumow (CDB II, 265).


V polovině srpna roku 1312 proběhlo ve Znojmě jednání mezi vévodou Fridrichem a králem Janem Lucemburským, završené uzavřením spojenecké smlouvy. Vévoda Fridrich vydal dvě listiny, z nichž vyplývá, že Znojmo, Pohořelice a Podivín nadále zůstalo v držení Habsburků (CDM VI, 46, č. 61; MEZNÍK 1999, 19). K dohodě mezi rakouskými vévody a králem Janem Lucemburským došlo až v polovině září roku 1323, kdy se zavázali mimo jiné navrátit Znojmo (CDM VI, 193, č. 257; MEZNÍK 1999, 29). Z údajů o vykupování zastavených majetků uvedených Karlem IV. vyplývá, že hrad ve Znojmě byl králem Janem Lucemburským zastaven (KRONIKY 1987, 28; RBM IV, 846-847, č. 2173). V únoru 1335 se konal sňatek rakouského vévody Otty s Annou, sestrou markraběte Karla. Ottovi bylo slíbeno věno ve výší 10 000 hřiven a do doby zaplacení mu bylo zastaveno Znojmo. V roce 1336 bylo patrně Znojmo navráceno (MEZNÍK 1999, 36). Jako jeden z hlavních královských hradů zůstalo Znojmo v přímém držení panovníka až do roku 1439, kdy se stal jeho zástavním držitelem Albrecht z Leskovce. Zástavní držitelé hradu se v následujících letech střídali a od konce 15. století již byly zástavy trvalé. Po bitvě na Bílé hoře byl hrad zkonfiskován Zdeňkovi z Roupova a v roce 1710 dostali znojemský hrad bratři z Deblína, kteří jej drželi až do roku 1784 (PLAČEK 2001, 725-726). V současné době jsou na zámku výstavní sály muzea.

16. 2. Hrad Zámek je situován na skalní ostrožně v jihozápadní části středověkého městského jádra. Přemyslovský dřevohlinitý hrad vznikl již někdy na počátku 11. století. Po roce 1092 byl vystavěn hrad, který patrně zabíral celý jihozápadní cíp ostrožny, jeho zástavba byla patrně již kamenná, ale její rozsah a charakter se dosud nepodařilo odkrýt. K tomuto hradu náležela rotunda sv. Kateřiny. Patrně na konci 12. nebo na počátku 13. století došlo k přeměně na vrcholně středověký hrad. Na základě nedávno objevených plánů hradu z doby před barokní přestavbou z let 1710 až 1720 a průzkumných sond je známa půdorysná podoba původního hradu (PLAČEK 2001, 724; KONEČNÝ 2005, 11-12). Hradní jádro se nacházelo v dnešní severovýchodní části zámku a jeho obvodová hradba měla půdorys nepravidelného šestiúhelníku o rozměrech 90 a 55 metrů.


Mohutná čelní zeď obsahovala pravoúhlou bránu s průjezdem, vedle níž stála válcová věž o vnějším průměru 11 metrů, vnitřním průměru téměř 5 metrů a síle zdiva zhruba 3 metry. Na věž podél severovýchodní hradby navazoval obdélný palác o rozměrech 25 x 12 m a síle obvodového zdiva asi 140 cm. Palác byl ukončený příčně orientovanou kaplí, vystupující z hradby jen závěrem apsidy. Od poloviny 13. století byly k hradnímu jádru připojovány další trakty (PLAČEK 2001, 724-725). U vstupu do předhradí vyrostla okolo třetiny 13. století osmiboká tzv. Loupežnická věž, která se zřítila v roce 1892, zachovaly se její fotografie a zaměření. Věž byla vystavěná technikou oboustranně lícovaného románského zdiva, uvnitř zpevňovaného trámovými věnci. Vnější rozměr věže byl 10,3 metrů a vnitřní kruhový půdorys měl průměr 6,7 metrů. Nová hradba byla vybudována kolem předhradí patrně koncem 13. století v souvislosti s výstavbou městských hradeb. Archeologickým výzkumem byly odkryty základy dvoutraktové budovy datované do druhé poloviny 14. století (KLÍMA 1993, 137-154). Barokní přestavba hradu proběhla mezi roky 1710 až 1732, za pánů z Deblína. Zástavba byla sjednocena do tří mírně zalomených křídel s krátkými přístavky na koncích. Střední křídlo bylo zvýšeno na dvě patra a později bylo vloženo krátké schodišťové křídlo do šíjového příkopu (PLAČEK 2001, 726).

16. 3. Kaple Pro poznání podoby románského hradu ve Znojmě měl zásadní význam nález dvou půdorysů hradu v tzv. Nicolaiově sbírce ve Württemberské státní knihovně ve Stuttgartu. Jedná se o lavírované kresby tužkou, přetaženou perem, o rozměrech asi 20 x 25 cm. Tyto kresby vznikly ještě před barokní přestavbou hradu, asi v prvních dvaceti letech 18. století. Zaměření hradu je provedeno ve vídeňských sázích a o jeho přesnosti nelze pochybovat (LORENC 1992, 105 n.). První kresba zachycuje půdorysnou dispozici vnitřního hradu a předhradí, jež jsou vzájemně odděleny příkopem. Tento příkop ohraničuje hrad s předhradím i vůči okolnímu terénu. Na druhé kresbě je zachycen vnitřní hrad od úseku parkánové zdi nad příkopem. Na základě těchto dochovaných plánů a provedeného stavebně historického výzkumu si můžeme utvořit alespoň rámcovou představu o vzhledu kaple znojemského hradu. Kaple přiléhala k severní, zesílené části paláce a byla příčně


orientovaná. Větší část jejího půdorysu zaujala barokní kaple zámku vystavěná v letech 1711 až 1721. Kaple se skládala z úzké, obdélné lodi a protáhlé vnitřně půlkruhové, na vnější straně polygonální apsidy, částečně vystupující z obvodové hradby. Loď svou prodlouženou západní stranou předstupovala zhruba o čtyři metry před průčelí paláce. V místě styku se zdí paláce byla zeď kaple prolomena vstupním portálem s rovnoběžným ostěním, k němuž vedlo předložené schodiště. Tribuna se nacházela v západní třetině kaple, jak naznačují krátké příložky obvodového zdiva (patrně oblouk empory) a byla spojena se západní předstoupenou částí kaple. Přístup na tribunu lze předpokládat přímo z patra paláce. V západním průčelí kaple lze předpokládat okno, čemuž by odpovídal výklenek zobrazený na plánu. Kaple svírala se severním traktem hradu ostrý úhel, který je v plánu naznačen jako zvýšený peron přístupný schodištěm vyrovnávajícím výškový rozdíl mezi nádvořím a skalní terasou s palácem a kaplí. Šikmo vedenou poměrně širokou chodbičkou v síle severní zdi se vstupovalo do pater paláce ze zvýšeného peronu. Zesílené zdivo předstoupené části kaple umožnilo vložení vnitřního schodiště v západním nároží. V rámci stavebně historického průzkumu areálu zámku v letech 1991 až 1993 byla provedena řada ověřovacích sond (KUDĚLKA 1992, 196-202; KONEČNÝ 2005, 11-22). Sondami se podařilo zachytit severozápadní nároží paláce, které zároveň tvořilo vnitřní líc jižní stěny kaple. Zdivo se skládalo z hrubě přitesaných kvádrů a jeho maltovina měla typicky románskou podříznutou spáru. Šířka společné zdi mezi palácem a kaplí byla zhruba 190 cm, tedy přibližně tolik jako rozšířené předložené zdivo západní části kaple. Dále se podařilo zachytit zbytek schodišťového tělesa vedoucího na peron mezi kaplí a severním traktem hradu. Zachován zůstal spodní kamenný stupeň uložený na vrstvě cihel. Předstoupené zdivo průčelí kaple bylo při barokní přestavbě odstraněno. Podařilo se zachytit založení zdiva severovýchodního rohu paláce, dochované pouze v základové bázi. Lité kamenné zdivo severní stěny paláce bylo zachyceno v šíři 50 cm. Plošný odkryv v prostoru apsidy a přilehlé části lodi barokní kaple prokázal středověký původ původní kaple. Sondou byl odkryt cihelný stupeň pod triumfálním obloukem, jenž překryl starší zbytky maltové podlahy. Tato podlaha na jižní straně


přiléhala k řadě lícovaných lomových kamenů vybíhajících zpod triumfálního oblouku. Suťový zásyp zkoumaného prostoru obsahoval zlomky keramiky datované od 13. století až do raného novověku. Pod tímto zásypem, bezprostředně nad podložím,

se

dochovaly

stopy

silně

rozrušené

vrstvy

maltoviny.

Ve

výplni nepravidelných depresích skalního podloží tvořených jilovou spraší se dochovaly zlomky mazanice a několik střepů z pozdněhradištního období (NEKUDA 1989, 137 n.). Obvodové zdivo lodi se na severní straně dochovalo ve třech až čtyřech vrstvách, zhruba do výše 50 cm. Zdivo se skládalo z větších, hrubě opracovaných kamenných kvádříků, podélně kladených, v jednom úseku spodní vrstvy kladených šikmo napříč. Jižní zdivo lodi bylo založeno na klesajícím podloží, zhruba v hloubce 70 až 90 cm. Základový pas asi 30 cm široké novověké cihelné příčky byl zachycen zhruba uprostřed délky původní lodi. Z původní apsidy se dochovala pata kamenného zdiva severního úseku s ústupkem triumfálního oblouku. Skalní lavice pro založení zdiva byla na jižní straně zarovnána maltou. Dochovaly se také fragmenty až 1 cm silné omítky s hlazeným nerovným povrchem. Další fragmenty omítek se stopami červeně a černě malované líčky byly obsaženy v zásypu. Středověká omítka ležela nad základovou spárou obvodového zdiva (KUDĚLKA 1992 196-202; KONEČNÝ 2005, 11-22).

16. 4. Závěr Vzhledem k nedostupnosti dokumentace je nutno vycházet ze závěrů badatelů provádějících výše uvedený výzkum. L. Konečný předpokládá současnou výstavbu dvoupatrového, plochostropého paláce a kaple na zvýšené skalní terase. Kaple se skládala z obdélné, původně plochostropé lodi o šířce 360 cm, dosahující zřejmě výšky paláce, a z apsidy, kónicky protažené do půlkruhového závěru a vyklenuté konchou. Rozpětí triumfálního oblouku bylo asi 270 cm. V západní části lodi byla umístěna tribuna, jejíž poprseň zřejmě vynášel kamenný pas, jehož fragmenty se dochovaly. Vstup na tribunu mohl být ze schodiště v síle zdiva v západní části, případně přímo z patra paláce. Zdivo kaple bylo provedeno z hrubě otesaných kamenných kvádříků a vnitřní omítky byly malovány. L. Konečný považuje za stavebníka hradu s kaplí Konráda I. a typ hradu odvozuje z říšského prostředí nebo z blízkého Podunají (KONEČNÝ 2005, 11-22). M. Plaček uvádí výstavbu hradu za


Konráda (II.) Oty na konci 12. století nebo za markraběte Vladislava Jindřicha na počátku 13. století (PLAČEK 2001, 724).

17. Nedochované hradní kaple Existenci řady sakrálních staveb na moravských hradech máme doloženu pouze písemnými prameny. Pro tento stav je několik důvodů, stavby buď zcela zanikly během pozdějších přestaveb nebo zde dosud nebyl prováděn archeologický výzkum, který by umožnil jejich lokalizaci a bližší poznání. Arnoltovice – v roce 1422 je uváděn kaplan Jindřicha z Arnoltovic (Plaček 2001, 8586). Fulnek – v roce 1389 je uváděna hradní kaple (Plaček 2001, 210).


Hukvaldy – v roce 1466 je uváděna kaple, pravděpodobně jde jedná o prostor arkýře sklenutý valenou klenbou ve druhém patře paláce (Plaček 2001, 258). Jevišovice – v roce 1398 je uváděna kaple (Plaček 2001, 280). Levnov – v roce 1346 je uváděna kaple (Plaček 2001, 348). Moravský Krumlov – v roce 1346 byla hradní kaple obdařena četnými důchody od Berchtolda z Lipé (Plaček 2001, 407). Pouzdřany – v roce 1368 postoupil Hynek z Lipé Pouzdřany Mikuláši zvanému Dítě, který si zde vystavěl sídlo. Listinou datovanou 11. května 1375 zřídil Mikuláš Dítě z Pouzdřan na hradě (spíše tvrzi) v Pouzdřanech kapli Panny Marie a udělil jí věno (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 184-185, č. 115). Listinou z 18. května roku 1375 sděluje markrabě Jan Jindřich olomouckému biskupovi Janovi, že dal souhlas k nadaci, kterou učinil Mikeš Dítě z Pouzdřan ke kapli v Pouzdřanech (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 186, č. 116). Listinou datovanou 5. července 1375 stvrdil olomoucký biskup Jan fundaci ve prospěch kaple Panny Marie na hradě v Pouzdřanech a inzeruje fundační listinu a souhlas markraběte Jana Jindřicha (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 186-188, č. 117). Dne 31. srpna 1375 ustanovil Sander, generální vikář olomouckého biskupa, k oltáři Panny Marie zřízenému na hradě v Pouzdřenech, kněze Mikuláše BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 188-189, č. 118). Pustiměř – v roce 1322 vysvětil biskup Konrád II. kapli na hradě. Archeologickým výzkumem byla zjištěna litá maltová podlaha, o níž se předpokládá, že příslušela k hradní kapli. (Plaček 2001, 521). Valtice – 17. června roku 1377 založil Jindřich z Rauhensteinu kapli a udělil jí věno čtrnáct a půl libry vídeňských feniků a čtyři feniky platu. Kaple byla zasvěcena sv. Mikuláši a Kiliánovi. Jako kaplan je uváděn Jan řečený Kiener (BISTŘICKÝSPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 204-206, č. 124). Téhož dne, 17. června 1377 dal Vítek, farář ve Valticích souhlas k založení kaple a jmenování kaplana Jana Khienera jejím správcem (BISTŘICKÝ-SPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 204-206, č. 125). Kaple byla zbořena roku 1649 (Plaček 2001, 670) Nedochovaná kaple se nacházela také na zámku Moravská Třebová. Kaple byla situována v rizalitu jižního křídla. Dle popisu z roku 1837 před jejím zbořením se zde měly nacházet znaky Boskoviců, pánů z Dubé, Kravařů, z Lomnice, ze Šternberka a pánů z Vlašimi. Měl zde také existovat záznam o dokončení kaple


v roce 149769. Základy přístavku kaple jsou dosud patné v příkopu před jižním křídlem zámku. Kaple byla podle plánu z roku 1787 a nejnovějších výzkumů tvořena polygonálně zakončeným vnitřním prostorem s okoseným jihovýchodním vnějším nárožím. Prostor byl orientován směrem k východu. Interiér kaple byl přístupný portálem z velkého sálu a zřejmě prostupoval obě podlaží jižního křídla. Kaple spočívala na masivní pilířové podnoži, vysunuté před vnější průčelí jižního křídla (J. ŠTĚTINA 2006). Jako další skupinu můžeme uvést kaple, jejichž výskyt je pravděpodobný, ale není průkazně doložen. Na hradě Bítově se předpokládá kaple ve věži nad první branou, jíž pohltilo masivní zdivo před polovinou 14. století. Vnitřní, polygonální utváření prostoru svědčí pro možné umístění kaple (PLAČEK 2001, 98). Kaple se předpokládá také v Přerově. V západní síni v patře jižního paláce se dochovala žebrová křížová klenba sbíhající se ve svorníku s erbem pánů z Pernštejna. Předpokládaná kaple byla vystavěna Vilémem z Pernštejna v letech 1487-1498 (Plaček 2001, 510).

V literatuře je uváděna kaple na hradě Zubštejně, situovaná v patře štítové věže nad průjezdem. Místnost byla zaklenuta cihelnou křížovou klenbou s arkýřem na východní straně. Pozdně gotický charakter má i krakorec arkýře a další fragmenty architektonických článků. K zaklenutí prostory a výstavbě arkýře mělo dojít někdy po roce 1446, za Jana nebo spíše za Jimrama z Pernštejna (PLAČEK 2001, 727-729). Vzhledem k nedostupnosti prostory a architektonických článků nelze v současné době provést bližší průzkum. Mezi hradní kaple doložené obrazovým materiálem můžeme zařadit kapli na hradě Vranově. Na vedutě ze 17. století je zobrazena hranolová věž, v jejímž patře jsou vysoká hrotitá okna s kružbami. M. Plaček uvádí vznik věže v první fázi výstavby hradu, kaple do ní měla být vložena pravděpodobně ve 14. století, za markraběte Jana Jindřicha (PLAČEK 2001, 704).

69

V rámci diplomové práce se v současné době architekturou Boskoviců v pozdní gotice zabývá J.

Štětina.


Závěr V západní a střední Evropě se institut dvorské kaple capella regia konstituoval od merovejsko-karolínského období v podstatě jako stálý sbor duchovních při panovníkově dvoře. Kaplani byli stálými členy panovníkovi družiny a vykonávali pro jeho potřebu nejen liturgické, ale i diplomatické a správní úkony. V průběhu 11. a 12. století se v panovnických kaplích konstituuje dvorská kancelář jako ústřední instituce. Součástí instituce královských kaplí se stávají světské kolegiátní kapituly zakládané u kostelů při panovnických rezidencích. Jako příklad lze uvést Alte Kapelle v Řezně, královskou kapli v Ostřihomi (kolem 1200)


(KUTHAN 1986, 35), palácovou kapli sv. Jana Křtitele v Klosterneuburgu tzv. Capella Speciosa (1218-1222) (KUTHAN 1986, 35; STEVENS 2003, 34), při chrámu sv. Štěpána ve Vídni Capella regia Austriaca. V Praze byla podobnou institucí Capella regia Omnium Sanctorum při paláci Pražského hradu (KONEČNÝ 1996, 333-335). Někteří autoři zpochybňují formální souvislost mezi středoevropskými kaplemi a pařížskou Sainte Chapelle a to na základě odlišného státně ideového obsahu (KUTZNER 1992, 38). Tato kaple královského paláce byla zbudována v letech 1241 až 1248 králem Ludvíkem IX. Byla především tzv. architektonickým relikviářem obsahujícím neobyčejně cenný poklad relikvií, střežený kolegiem kanovníků, kteří zároveň plnili při královském dvoře funkci státní kanceláře (BRANNER 1971, 19-22). Funkce kaplanů, zvaných magister capellanus byla specifikována jako thesauranius popř. custod (strážce relikvijního pokladu a archivu) a canonicus (KONEČNÝ 1996, 334). Kaple se nazývala Capella regia a jejím základním posláním byla legalizace a sakralizace královské vlády a dvorského ceremoniálu. Tyto funkce určily architektonickou

podobu

kaple,

jejíž

předlohou

byl

archetypický

model

monumentálního relikviáře – martyria. Z tohoto důvodu byla Sainte Chapelle vytvořena na základě schématu volně stojící stavby o dvou stejných sakrálních interiérech sdružených do dvou komunikačně propojených pater. Horní část sloužila jako relikviář a odehrávaly se v ní nejdůležitější dvorské slavnosti (KUTZNER 1992, 37-38). Sainte Chapelle se stala vzorem pro řadu rezidenčních kaplí v západní Evropě. M. Kutzner předpokládá, že tento model nebyl přesně napodoben ve feudálních rezidencích střední Evropy. Dále uvádí, že Sainte Chapelle nebyla vzorem pro dvoupodlažní sálové kaple založené na protáhlém půdorysu např. v Herzoghofu v Kremži nebo ve Falkenbergu v Dolních Rakousích. Za problematické považuje také oratoře kurií umístěné v areálu klášterů ve feudálním vlastnictví například v Plasech a Zlaté Koruně. Tyto kaple plnily funkci soukromých relikviářových svatyní a pravděpodobně navazovaly na starší francouzské biskupské kaple. Nebyly nositeli funkce a obsahu „státní kaple“. Tento význam měly ve střední Evropě sakrální objekty navazující na tradici německých císařských staveb, nositeli této funkce byly kanovnické nebo klášterní kostely ve feudálním vlastnictví a zejména empory jejich „westwerku“ například Klosterneuburg, Wiener Neustadt a


Stefanskirche ve Vídni, katedrála v Gurku nebo v Ostřihomi. Trvala také tradice karolinských dvorských kaplí, což se projevilo v reprodukci otonského nebo štaufského modelu tzv. Doppelcapelle (ve 13. a 14. století známé na hradech ve Steinu v Korutanech a ve Freibergu, v Göstingu a v Hochwartu ve Štýrsku) nebo Erzatzdoppelcapelle (ještě po roce 1200 v Trausnitz u Landshutu, Rodeneggu nebo na Bezdězi) (KUTHAN 1996, 35-43; KUTZNER 1992, 37-39; STEVENS 2003). Na počátku 13. století vznikl typ rezidenční státní kaple v sídle Arpádovců v Ostřihomi a Babenberků v Klosterneuburgu. Jednalo se o volně stojící jednopodlažní sálové stavby s velkou západní emporou. Tyto kaple byly nazvány Capella speciosa a nebyly v nich uloženy „státní relikvie“, kolegium kanovníků bylo nahrazeno domácími kaplany, kaple plnily funkci „státních oratoří“. Tyto kaple byly napodobovány ve 13. a 14. století například kaple Lichtenštejnů v Seckau, kaple sv. Achasia v Klosteneuburgu nebo sv. Bernarda v Heiligenkreuzu, kaple Všech svatých na Pražském hradě založená Karlem IV. Tento model byl napodobován i v biskupských dvorech například v kapli sv. Uršuly při dvoře pasovských biskupů v Kremži, biskupů freisingských v Ulmerfeldu v Dolních Rakousech. Tento model přechází i do rytířských dvorních kaplí nebo oratoří klášterních grandií a následně byl adaptován v komplexu hradních interiérů, kde kaple plnily funkci uzavřených domácích oratoří. Jedná se o kaple Göttweigerhof ve Steinu n. Dunajem, Lilienfeldhof ve Wilhelmburgu u St. Pöltenu nebo ve Wiener Neustadt, dále kaple v Jindřichově Hradci, na Zvíkově, na Špilberku a řada dalších. Tyto kaple neztratily základní architektonické rysy typu capella speciosa ani její obsah a symboliku. Například kaple na Zvíkově složila jako uzavřená domácí oratoř, ale uchovala si formální rysy svého vzoru z Klosterneuburgu, jakož i jeho funkci nástroje glorifikace a legalizace vlády Přemysla Otakara II. (KUTHAN 1996, 35-43; KUTZNER 1992, 37-39; STEVENS 2003). Na moravských hradech se do dnešní doby dochovaly stopy po téměř dvou desítkách hradních kaplí. Pro poznání podoby románského hradu a kaple ve Znojmě měl zásadní význam nález dvou půdorysů hradu v tzv. Nicolaiově sbírce ve Württemberské státní knihovně ve Stuttgartu. Tyto kresby vznikly ještě před barokní přestavbou hradu, asi v prvních dvaceti letech 18. století. Na základě těchto dochovaných plánů a sond provedených v rámci stavebně historického průzkumu si můžeme utvořit alespoň rámcovou představu o vzhledu kaple znojemského hradu.


Kaple přiléhala k severní, zesílené části paláce a byla příčně orientovaná. Větší část jejího půdorysu zaujala barokní kaple zámku vystavěná v letech 1711 až 1721. Původní kaple se skládala z úzké, obdélné lodi a polygonální apsidy, částečně vystupující z obvodové hradby. Kaple spolu s románským hradem je datována na konec 12. nebo na začátek 13. století. Za nejstarší hmatatelný doklad hradní kaple můžeme považovat tympanon z hradu Brumova spolu s dalšími architektonickými články zde nalezenými (kalichovitá hlavice s talířovitým prstencem a s jazykovitými listy s bobulemi, zlomek horní části dvakrát odstupňovaného ostění portálu s válcovými archivoltami) datovaný nejpozději do druhé čtvrtiny 13. století. Tuto dataci můžeme podpořit i písemnými prameny, k roku 1224 se váže pravděpodobně nejstarší písemná zpráva o hradě Brumově (CDB II, 256-257, č. 265). Na základě výše uvedených skutečností a výsledků archeologického výzkumu je možno klást počátek výstavby nejstaršího románského hradu do první čtvrtiny 13. století. První fáze výstavby hradu včetně hradní kaple skončila nejpozději mezi léty 1230-40. Polohu pozdně románského paláce a sakrální stavby se prozatím nepodařilo uspokojivě vyřešit, lze předpokládat jejich umístění v dosud neprozkoumané východní části hradního jádra, což může potvrdit nebo vyvrátit jen další archeologický výzkum. Do stejného časového období můžeme vložit i vznik pozdně románských článků s diamantováním z hradu Lukova, sekundárně užitých ve zdivu západního paláce, u nichž se předpokládá, že pocházejí ze sakrální stavby. Dataci těchto článků potvrzují také písemné prameny vztahující se k roku 1235, kdy je v listině královny Konstancie uveden mezi svědky dvorní kaplan lukovský Lambertus plebanus de Lukov (CDB III/I, 121-122, č. 103). O stavbě, z níž tyto články pocházejí, dosud mnoho nevíme a další poznatky může přinést pouze archeologický výzkum. Oba tyto hrady byly zeměpanského (markraběcího) založení a u obou se předpokládá přímá souvislost se stavbou kláštera ve Velehradě. Založení tohoto kláštera, jehož fundátorem byl markrabě Vladislav Jindřich a olomoucký biskup Robert, je dáváno do souvislosti s příchodem cisterciáků z plaského kláštera 11. listopadu 1205, zahájení výstavby kláštera je kladeno do druhého desetiletí 13. století, a to na jeho počátek (HURT 1934, 33-54), popřípadě do období po roce 1215 (POJSL 1984, 229-232; 1990, 44-45).


Do souvislosti se stavební aktivitou společenství kameníků cisterciáckého kláštera ve Velehradě je dávána i výstavba hradu Buchlova70 a to především ve spojitosti s druhotně osazeným torzem půlkruhového záklenku zdobeného obloučkovým vlysem. Dosud však nebyla nalezena stavba, z níž tento prvek pochází a nelze ani vyloučit jeho možný původ mimo hrad. Nejstarší architektonické prvky hradu Buchlova dochované in situ (ostění brány na hraně členěné oblounem s výžlabkem, který přechází drápkem do patky a hrotitě ukončená okna paláce s motivem drápku) pocházejí až doby okolo poloviny 13. století a jejich souvislost se stavbou kláštera na Velehradě není dosud prokázána. Kaple na hradě Buchlově, situovaná do patra průjezdní věže, měla obdélný půdorys a byla sklenuta dvěma poli obdélných křížových kleneb. Klenební žebra vybíhala z šesti válcových přípor, nalezeny byly svorníky klenby s reliéfem rotujících ratolestí. Do kaple se vstupovalo portálem s kalichovitými hlavicemi zdobenými rostlinným motivem. Převýšený prostor kaple byl bohatě členěn subtilními prvky, stěny kaple byly odlehčeny lichými lomenými arkádami a prolomeny hrotitými okny zabírajícími téměř celou plochu stěn. V zazdívkách hrotitých okem provedených při renesanční přestavbě byly nalezeny sekundárně použité architektonické fragmenty z kaple. Tyto zazdívky byly vybourány při rekonstrukci kaple a nalezené fragmenty jsou uloženy v hradním lapidáriu. Kaple byla vystavěna v poslední třetině 13. století, nejpozději na přelomu 13. a 14. století. Do sedmdesátých let 13. století je datována tzv. královská kaple na hradě Špilberku, jejíž „rekonstrukce“ byla nedávno provedena. Původní fragmenty kaple a stav prostoru před rekonstrukcí je možno zkoumat pouze z dokumentace a těžko lze rozlišit její původní vzhled od invence architekta. Problematická je datace fragmentárně dochované kaple na hradě Frejštejně, za pravděpodobný můžeme považovat její vznik v poslední třetině 13. století, popřípadě na počátku 14. století. Za předpokladu, že se potvrdí souvislost mezi fragmentárně dochovanou kaplí na hradě Veveří (výskyt ostruhových náběhů klenebních žeber, válcových přípor s polygonálními sokly, cihlové pilíře po stranách triumfálního oblouku) a architekturou poslední třetiny 13. popřípadě počátku 14. století v Brně (rytý

70

POJSL 1984, 233-234; 1990, 43-44; KUTHAN 1994, 80, 441, 457; JANIŠ -KOHOUTEK 2003, 371-372.


kružbový vzorec), pak bude možno tuto kapli datovat do poslední třetiny 13. století, popřípadě do první čtvrtiny 14. století. Tento předpoklad je však nutno potvrdit dalším terénním výzkumem. Na zámku v Telči se částečně dochovala hradní kaple sv. Jiří. Převýšený prostor kaple zabíral více než dvě podlaží paláce. Z kaple se dochovaly lineární svazkové přípory vybíhající z hranolových patek v koutech kaple, po stranách oltářního výklenku pak vybíhají svazkové přípory ze subtilních oblých přípor s válcovými patkami. V prvním patře se v místnosti dnes sklenuté valenou klenbou nachází celkem dvanáct svazkových přípor a to bez znatelných výběhů žeber. Výška kaple byla tedy minimálně sedm až osm metrů. Kaple byla zaklenuta žebrovou hvězdicovou klenbou (osmidílnou) s koutovými trompy. Analogii pro tento způsob zaklenutí nalezneme například v severní předsíni kostela sv. Mikuláše ve Znojmě, datované do doby po roce 1338 (MENCL 1974, 55; KROUPA 1996, 73-100). Také klenební přípory v hradní kapli mají podobnou profilaci jako přípory v severní předsíni kostela sv. Mikuláše ve Znojmě. Zda jsou naprosto shodné, bude nutno ještě prověřit. Předběžně můžeme kapli sv. Jiří v Telči datovat do druhé čtvrtiny 14. století. Kaple se nacházela také na biskupském hradě Melice. Přibližnou představu o vzhledu kaple si můžeme vytvořit na základě půdorysu hradu, dochovaných fragmentů článků a zdokumentovaných architektonických článků zakreslených J. Zhánělem. Kaple byla situována v nádvorním průčelí paláce, do něhož vystupovala presbytářem pravděpodobně vysazeným do arkýře. Sestávala z obdélné lodi a polygonálního presbytáře o pěti stranách osmiúhelníku, do něhož se vstupovalo bohatě profilovaným triumfálním obloukem. Presbytář byl zaklenut paprsčitou klenbou, žebra i svorník byly barevně malovány. Presbytář byl osvětlen hrotitými okny s kružbou, jejíž nález uvádí J. Zháněl (1967, 46). O neobyčejné výstavnosti této prostory svědčí také zlomky malovaného okenního skla (rostlinné motivy, dochoval se i fragment s částí lidské tváře) a nálezy omítek s barevnými malbami a nápisy. Dokončení kaple je možno datovat zhruba do šedesátých let 14. století za biskupa Jana Očka z Vlašimi. Jednolodní kaple ukončená polygonálním presbytářem vysazeným do arkýře se nachází v patře jižního křídla paláce na hradě Šternberku. Tato kaple byla přestavěna v rámci regotizace. Dobu, kdy byla kaple dostavěna, můžeme na základě


písemných pramenů vztahovat k datu 27. února 1376, kdy Albert ze Šternberka vydal listinu, v níž rozšířil nadaci ve prospěch augustiniánského kláštera ve Šternberku a vydal jeho nové stanovy. Mezi jinými povinnostmi probošta je zde uvedeno „probošt a jeho kanovníci mají stále mít dva hodné světské kleriky ve špitále“, kteří „druhou mši budou povinni denně číst v hradní kapli ve Šternberku...“ (BISTŘICKÝSPURNÝ-VÁCLAVEK-ZEMEK 1992, 189-197, č. 119). Kaple tedy musela být k tomuto datu dokončena a vysvěcena. Počátek výstavby kaple nelze spolehlivě určit, neexistují písemné prameny a nelze vymezit rozsah prací prováděných na hradě za Alberta ze Šternberka. Dosud nebyl na hradě proveden archeologický výzkum, který by mohl přinést nové poznatky. Dokladem sakrálního prostoru je i kamenné sanktuárium z hradu Rokštejna, situované v západní stěně třetího podlaží paláce, vystavěného za Jana Jindřicha po polovině 14. století. Sanktuárium bylo pravděpodobně omítnuto a překryto líčkou, jejíž stopy se nedochovaly, můžeme předpokládat také malířskou výzdobu v jeho okolí. V tomto případě se zřejmě nejednalo o samostatný prostor kaple, pravděpodobně lze předpokládat formu domácí kaple s přenosným oltářem. Sanktuárium můžeme rámcově datovat do 14. století. Kaple Panny Marie a sv. Jana Evangelisty je situována v prvním patře válcové věže hradu v Mikulově. Kaple má osmiboký půdorys a je zaklenuta osmidílnou paprsčitou klenbou. Žebra vybíhají z krycích desek konzol, zdobených rostlinnými motivy a sbíhají se v terčovitém svorníku s reliéfním zobrazení Kristovy hlavy. Písemnými prameny je doloženo založení kaple v roce 1380. V roce 1871 byla kaple restaurována, což dokládají písemné prameny a deska vložená do kaple Alexandrou z Dietrichštejna při její rekonstrukci. Přestože kaple prošla výraznou regotizací, zdá se, že některé původní prvky zůstaly dochovány (například část profilace vnějšího okenního ostění nebo část ostění vstupního portálu). V případě klenby kaple a dalších architektonických prvků je tato varianta také pravděpodobná, ale s jistotou ji lze potvrdit jen stavebně-historickým průzkumem. Do poslední čtvrtiny 14. století můžeme datovat fiály a pravděpodobně i svorník se znakem rodu Kunštátů z hradu Lukova. Lze tedy předpokládat, že možná původní sakrální stavba (pozdně románské články s diamantováním) byla v této době radikálně přestavěna, popřípadě nahrazena novou sakrální stavbou, z níž pocházejí zlomky fiál. Existenci hradní kaple na Lukově v poslední čtvrtině 14. století


potvrzují také písemné prameny datované 1382 a 1392, jak je uvedeno výše. Význam kaple zasvěcené sv. Janu potvrzuje také listina papeže Bonifáce X., v níž se zmiňuje o uložení zlomků sv. Kříže v kapli. Hrad Lukov náležel od čtyřicátých let 14. století rodu Šternberků a po roce 1371 byl v držení Ješka a Zdeňka ze Šternberka, kteří již roku 1373 byly majetkově odděleni a každému z nich připadla polovina hradu Lukova s polovinou lukovského panství. Zdeněk ze Šternberka, jehož byl Lukov hlavním sídlem, patřil na konci 14. století k nejvýznamnějším šlechticům na Moravě. Na hradě Cimburku je pokládán za kapli prostor v síle zdi a torzo arkýře vložené do vnější zdi třetího podlaží paláce. Kaple byla přístupná z delší strany sálu paláce hrotitým portálem, po jehož stranách byly dva sedlové portálky ústící patrně do téhož prostoru. Celý prostor v síle zdi měl rozměry zhruba 375 x 200 cm a do arkýře se z něj vstupovalo hrotitým triumfálním obloukem. Vstupní prostor byl pravděpodobně zaklenut segmentově, arkýř pak žebrovou křížovou klenbou, jejíž náběhy jsou dosud patrné (HURT-SVOBODA 1940, 67). Prostor sálu v místě před kaplí byl patrně klenutý. Kaple je datována do období po husitských válkách. Otázkou zůstává, zda došlo k dokončení kaple a především, kdy zanikla. Zrušení kaple je udáváno v průběhu 16. století, zřejmě po poškození v průběhu válečných operací v druhé polovině 15. století (VRLA 1996, 186, pozn. 35). Architektonické články z kaple byly sekundárně užity v zazdívkách a vysprávkách provedených v průběhu 16. století. Na hradě Lomnici byla kaple vložena do prostoru starší stavby paláce, je tvořena

obdélnou

lodí

a

presbytářem

umístěným

v polygonálním

arkýři.

Stavebníkem této kaple byl Markvart z Lomnice a jeho manželka Markéta z Boskovic, k výstavbě kaple došlo v 60. letech 15. století. Oba stavebníci pocházeli ze starých panských rodů, hlásících se ke katolické straně i v době po husitských válkách. Za předobraz arkýře kaple v Lomnici je považováno pražské prostředí doby Karla IV. a Václava IV. (PROKOP 1904, 471; LÍBAL 1948, 282; KROUPA 1999, 81). Ve větší míře však ve druhé polovině 15. století na Moravu působilo rakouské prostředí a také jihoněmecká oblast, především Švábsko. Prostředníkem těchto vlivů mohla být brněnská svatojakubská huť, jež zahájila výstavbu kostela sv. Jakuba někdy před rokem 1446. Při hledání analogií pro architektonické prvky kaple v Lomnici nalezneme řadu společných rysů v presbytáři kostela sv. Jakuba v Brně, který byl dostavěn nejpozději v roce 1473 (KROUPA 1999, 83, 122). Bohatost


vnitřního prostoru a především exteriéru arkýře kaple v Lomnici souvisí s výjimečnou úlohou, již tato kaple zastávala – demonstraci katolického vyznání významného starého panského rodu, čemuž také odpovídají zvolené výrazové prvky čerpající z architektonických invencí 14. století (KROUPA 1999, 82). Na hradě Pernštejně je označován za kapli prostor situovaný ve druhém patře na plášti. Jedná se o východní místnost na půdorysu nepravidelného obdélníka. Vstup do místnosti je ze severozápadní strany hrotitým portálem s profilovaným ostěním. Místnost je sklenuta dvěma poli žebrové křížové klenby s talířovými svorníky. Architektonické články jsou vyrobeny z nedvědického mramoru. V prvním patře je na arkýři pod výše popsanou prostorou patrná zazdívka hrotitého okna, z čehož lze soudit, že kaple původně prostupovala obě podlaží. (PLAČEK 1994, 226; PLAČEK 1996, 38; PLAČEK 2001, 480). Výstavba druhého patra pláště je kladena do období Jana I. z Pernštejna, před rok 1475 a do této doby můžeme zařadit i architektonické prvky kaple. Je velmi pravděpodobné, že počet výše uvedených kaplí na moravských hradech bude časem rozšířen o další nálezy svědčící o existenci kaplí, popřípadě jejich dokladů. Plošný archeologický ani stavebně historický výzkum nebyl dosud proveden na většině moravských hradů a lze předpokládat další nálezy architektonických článků, popřípadě písemných pramenů. Autorka nepovažuje tuto práci za ukončenou a v budoucnu by se problematikou sakrální architektury na moravských hradech chtěla dále zabývat.

Použité zkratky AČ

Archiv český

AKČ

Archiv Koruny české

AH

Archaeologia historica

BMD

Brno v minulosti a dnes

CaBO

Castellologica bohemica

CDB

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae

CDM

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae

ČMM

Časopis Matice moravské


ČMMZ

Časopis moravského muzea

ČSPS

Časopis Společnosti přátel starožitností

FRB

Fontes rerum Bohemicarum

JM

Jižní Morava

LC

Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové

LCI

Lexikon der christlichen Ikonographie. Allgemeine Ikonographie

MHB

Mediaevalia historice Bohemica

MVB

Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia

PP

Průzkumy památek

PV

Přehledy výzkumů

NPÚ

Národní památkový ústav

RBM

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae

RDK

Reallexikon zur deutschen Kunstgeschichte

SH

Sborník historický

SPFFBU

Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity

SÚRPMO

Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů.

VVM

Vlastivědný věstník moravský

ZDB

Moravské zemské desky, kraj Brněnský

ZDO

Moravské zemské desky, kraj Olomoucký

ZKMG

Zprávy Krajského musea v Gottwaldově

Seznam pramenů a literatury Prameny: A) NEVYDANÉ MORAVSKÝ ZEMSKÝ ARCHIV BRNO Fond F 18 (Hlavní registratura Ditrichštejnů Mikulov), karton 1501, inv. č. 8364. Fond G 140 (Rodinný archiv Ditrichšejnů), karton č. 613, inv. č. 2597, sign. 1403: Výpisky

knížete

Huga

Ditrichštejn-Mensdorf-Pouilly

mikulovského zámku z let 1912 až 1917. B) VYDANÉ


k vnitřní

topografii

AČ: Archív český III.-XIV. (ed. F. Palacký, J. Kalousek). Praha 1844-1895. AKČ: Archiv Koruny české 5 (Katalog listin z let 1378-1537) (ed. A. Haas). Praha 1947. Archivum coronae regni Bohemiae I. –II. (ed. V. Hrubý). Pragae 1928-1935. ARCHIVY: Archivy zrušených klášterů moravských a slezských 1. Itinerář pergamenů z let 1078 – 1471. Vyd. J. Šebánek. Brno 1932. BISTŘICKÝ, J.- SPURNÝ, F. - VÁCLAVEK, L. - ZEMEK, M. 1991: Moravské a slezské listiny liechtenštejnského archivu ve Vaduzu. 1173 – 1380. I. díl. Knižnice Jižní Moravy 13. Brno. CDB: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. (ed. G. Fridrich, Z. Kristen, J. Šebánek, S. Dušková, V. Vašků). Tomus I.-V. Olomucii - Pragae 1904-1993. CDM: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. (ed. A. Boček, J. Chytil, P. V. Chlumecky, V. Brandl, B. Bretholz). IV.-XV. díl (1268-1411). Olomucii 1845, Brünn 1850-1903. FRB: Fontes rerum Bohemicarum V.(ed. J. Emler, J. Gebauer). Praha 1893. KRONIKY: Kroniky doby Karla IV. (ed. M. Bláhová). Praha 1987. LC: Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové I-VII. (ed. V. Brandl, B. Bretholz). Brno 1872-1911. LECHNER, K. (ed.) 1902: Die ältesten Belehnungs – und Lehensgerichstbücher des Bisthums Olmütz. Brünn. MVB: Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia (ed. K. Krofta). Tomus V, pars I. (1378-1396). Praha 1903. RBM: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae I- III (1253-1346). (ed. J. Emler). Pragae 1882 - 1892. SEDLÁČEK, A. 1914: Zbytky register králův římských a českých z let 1361-1450. Praha. ŠVÁBENSKÝ, M. 1965: Stavovské listiny 1212 – 1847. Katalog. Brno. ZBRASLAVSKÁ KRONIKA: Chronicon Aulae regiae. Praha 1976. ZDB: Moravské zemské desky, kraj Brněnský I-III. Brno-Praha 1856-1953. ZDO: Moravské zemské desky, kraj Olomoucký I-III. Brno-Praha 1856-1953. ZEMEK, M.- TUREK, A. 1983: Regesta listin z lichtenštejnského archivu ve Vaduzu z let 1173-1526, Sborník archívních prací, 149-296, 483-527.

Literatura


ADAMEC, V. 1958: Státní hrad Buchlov, rekonstrukce hradní kaple a postupná rekonstrukce fasád hradu (výpisky údajů). In: Gardavský, Hrad Buchlov. Věž brány a kaple I, 22-31. SÚRPMO Brno-Olomouc. Uloženo: NPÚ Brno. ALTRICHTER, H. 1943: Der Ziterzienser in Mähren bis zu Karl IV. Brünn-MünchenWien. ANTOŠOVÁ – KRAMÁŘOVÁ, D. 1970: Hrad Veveří (rkp. diplomové práce) FF MU Brno. BACHMANN, E. 1940: Eine spätstaufische Baugruppe im mittelböhmischen Raum. Brünn. BACHMANN, E. 1941: Sudetenländische Kunstraume im 13. Jahrhundert. Brünn und Leipzig. BÁRTLOVÁ, M. – CHARVÁT, P. 2001: Z počátků křesťanství v Českých zemích. Ikonografie románských tympanonů, Umění XIX., 384- 397. BARTUŠEK, A. 1957: Bítov, státní hrad a okolí. Praha. BARTUŠEK, A.– KUBÁTOVÁ, T. 1951: Šternberk na Moravě. Státní zámek, město a okolí. Praha. BARTUŠEK, A.– SVOBODA, K. 1955: Buchlov. Státní hrad a okolí. Praha. BENEŠOVSKÁ, K. 1998: Klášter minoritů a klarisek ve Znojmě a jeho středověká podoba. In: Česko-rakouské vztahy ve 13. století. Rakousko

(včetně Štýrska,

Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. (ed. M. Bláhová – I. Hlaváček – J. Hrdina - J. Kubín), 217-236. Praha. BENEŠOVSKÁ, K. 2003: Královský dům v Brně a jeho kaple. In: Court chapels of the high and late middle ages and their artistic decoration. (ed. J. Fajt), 426-431. Prague. BENINGER, J.- JANOUŠEK J. 1891: Město a panství Telč. Telč. BERCHTOLD L. 1893: Vergangenheit und Gegenwart der Herrenburg Buchlau im mährischen Marsgebirge. Brünn. BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha 1985. BIRNBAUM, V. 1931: Gotická architektura. In: Dějepis výtvarného umění v Čechách I (ed. V. Birnbaum), 99-180. Praha BISTŘICKÝ, J. 1966: Spor o mikulovský patronát počátkem 14. věku, JM 2, 40-44. BLÁHA, J.- KONEČNÝ, L. 1985: K nejstarší historii města Telče. In: Sedlář J.: Uměleckohistorický sborník, 129-160. Brno. BOČEK, B. 1938: Podzemní Velehrad. Velehrad.


BOLINA, P. 1994: Frejštejn – hrad Jindřicha z Lipé?, CaBo 4, 201-215. BOLINA, P. 1998: Zamyšlení nad některými aspekty publikace M. Plačka Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, CaBo 6/2, 475-484. BOLINA, P. – DOLEŽAL, J. – FEDOR, P. - SADÍLEK, J. 2002: K otázkám stavebního vývoje hradu Veveří ve středověku, CaBo 8, 315-338. BOROVSKÝ, T. 1998: Zakladatelská práva žďárského kláštera do počátku 16. století, ČMM 117, 323-340. BRANDL, V. 1880: Analecta topografova. ČMM XII, 162-190. BRANNER, R. 1971: The Sainthe Chapelle and the Capella Regis in the Thirteenth Century, Gesta 10, 19-22. BURAN, D. a kol. 2003: Gotika. Dejiny slovenského výtvarného umenia. Bratislava. BUREŠ, J. 1960: Středověké stavby brněnských dominikánů, ČMMZ XLV, Vědy společenské, 107-142. BUREŠ, J. 1961: Účast wormsko-řezenského okruhu na stavbě románského Velehradu, SPFFBU X, F5, 157-173. CEJNKOVÁ, D. – LOSKOTOVÁ, I. 1985: Nálezová zpráva průzkumu prvního patra V křídla Špilberku. Uloženo: MMB Brno. CEJNKOVÁ, D. – LOSKOTOVÁ, I. 1986: První etapa archeologického výzkumu Špilberku, AH 11, 171-173. CEJNKOVÁ, D. – LOSKOTOVÁ, I. – PLAČEK, M. 1995: Předběžné výsledky archeologického výzkumu Špilberku, BMD 13, 150-163. ČECHURA, J. 1981: Příspěvek k dějinám velehradského kláštera v éře přemyslovské, ČMM 100, 127-141. Státní hrad Buchlov a památky v okolí. Praha 1962. Court chapels of the high and late middle ages and their artistic decoration: [proceedings from the International symposium: Covent of St. Agnes of Bohemia = Dvorské kaple vrcholného a pozdního středověku a jejich umělecká výzdoba: sborník příspěvků z mezinárodního symposia: Klášter sv. Anežky České: 23.9.-25.9.1998](ed. J. Fajt). Prague: National Gallery, 2003. Dějiny českého výtvarného umění (ed. R. Chadraba). Díl I/1. Praha 1984. DERCSÉNYI, D. 1975: Romanische Baukunst in Ungarn. Budapest. DOLÁKOVÁ, M. – HOSÁK, L. 1980: Dějiny města Bystřice pod Hostýnem. Brno. DOLEJŠEK, B. 1893: Buchlov. Průvodce pro navštěvovatele hradu. Uherské Hradiště.


DOLEŽALOVÁ (ŠKARDOVÁ), L. 2004: Stavebně historický průzkum hradní kaple na Moravském Šternberku (rkp. seminární práce, v osobním držení autorky). FF UP Olomouc. DONIN, R.K. 1915: Romanische Portale in Niederösterreich. Wien. DONIN, R.K. 1944: Die romanische Kunst on Wien, on: Geschichte der Bildenden Kunst on Wien, 145 – 183. DONIN, R. K. (Hrsg.) 1946: Geschichte der Bildenden Kunst in Wien I. Von der Urzeit bis zur Romanik. Wien. DURDÍK, T. 1996: Encyklopedie českých hradů. Praha. DURDÍK, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha. DURDÍK, T. - BOLINA, P. 1991: Kaple vrcholně středověkých hradů, CaBo 2, 9-22. Praha. DURDÍK, T. - BOLINA, P. 2001: Středověké hrady v Čechách a na Moravě. Praha. DUŠKOVÁ, S. 1948: Listiny rudíkovské (pohled do oslavanského skriptoria), ČMM 48, 244-282. DVORSKÁ, J. 2001: Výsledky dendrochronologické analýzy dubového roštu pod věží břeclavského hradu. In: Město Břeclav (ed. E. Kordiovský, E. Klanicová), 131-133. Brno. DVOŘÁK, J. 1996: Kámen středověkých staveb na Moravě, AH XXI, 509-512. DVOŘÁK, J. 1998: Horninový materiál a postup stavebních prací nejstarších klášterů na Moravě, Pravěk NŘ, VIII, 379-393. EICHLER, K. 1891: Paměti panství veverského. Veverská Bitýška (reprint 1995). ELIÁŠ, J. O. - ŘEHOLKA, I.- PAUKERT, J. 1979: Státní hrad Bítov. Brno. ELIÁŠ, J. O. 1994: Pozdně románský hrad ve Velkém Meziříčí, VVM XLVI, 38-44. FILLITZ, H. (Hrsg.) 1998: Geschichte der bildenden Kunst in Österreich. Band 1. Frühund Hoch-mittelalter. München-New York. FLÍDR, A. 2006: v tisku. In: Lomnice. FLORDOVÁ, M. 2002: Hrad Veveří vypráví… Brno. FREY, D. 1926: Das Stift Heiligenkreuz. Österreichische Kunstbücher. Band 51-52. WienAugsburg. FÜRST, F. 1934: Hrad Veveří. Brno a okolí sv. 10. Brno. GARDAVSKÝ, Z. 1962: Úkoly výzkumu a dokumentace hradu Lukova, ZOMG 4, 89-93.


GARDAVSKÝ, Z. 1976: Hrad Buchlov. Věž brány a kaple. SÚPRMO Brno – Olomouc. Uloženo: NPÚ Brno. HARTL, Z.- KOHOUTEK, J. 1983: Poznámky ke stavebnímu vývoji hradu Lukova, Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 5, 207-229. HAVLÍČEK, B. 1959: Hrad Broumov v dějinách našeho kraje. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka 1959/I, 4. HIMMELOVÁ, Z. 2001: Brno (k. ú. Bystrc, okr. Brno –město) – hrad Veveří. PV 42, 42. Historický atlas měst České republiky sv. č. 10. Telč. Praha 2001. HLAVÁČEK, I. 2003: Hradní kaple, kaplani a jejich funkce v pozdním středověku (několik poznámek). In: Court chapels of the high and late middle ages and their artistic decoration. (ed. J. Fajt), 323-325. Prague. HODEČEK, D. 2000: Nástin dějin hradu Veveří, BMD XIV, 227-258. HOFFMANN, F.1925: Městys Brtnice na Moravě. Brtnice. HOFFMANN, F.1958: Listy a obrazy z minulosti Jihlavy. Jihlava. HOFFMANN F. 1968: Vilém z Pernštejna (Pokus o portrét moravského pána husitské doby), ČMM 87, 163-186. HOFFMANN, F.1961: Jihlava za husitské revoluce. Havlíčkův Brod. HOFFMANN, F. 1986: Bojové družiny před husitskou revolucí na západní Moravě. In: Moravský historický sborník I, 72-88. HOLÍK, J. 2000: Hrad Lukov. Lukov. HOLINKOVÁ, J. 1950: Majitelé panství šternberského v době husitské, ČSPS LVIII, 233235. HOMOLKA, J. 1982: Sochařství doby posledních Přemyslovců. In: Umění doby posledních Přemyslovců (ed. J. Kuthan). Roztoky u Prahy, s. 69-120. HORŇANSKÁ, M. 1966: Mikulov. Zámek. Brno. HORŇANSKÁ, M. 1972: Mikulov. Stázní zámek. Brno. HOSÁK, L. 1938: Historický místopis země Moravskoslezské. Brno. HOSÁK, L. 1943: Panství brumovské do válek husitských, Naše Valašsko VIII, 60-64. HOSÁK, L. 1947: Kdy byl pobořen hrad Mejlice. VVM 2, 88. HOSÁK, L. 1948: Dějiny Hustopečska do poloviny 14. století. Praha. HOSÁK, L. 1957: Středověká kolonizace karpatské oblasti, ČSPS, 1-8. HOSÁK, L. 1957: Dějiny Mikulova do konce 15. století. In: Mikulovsko, vlastivědný sborník o historii, geologii a květeně Mikulovska. Brno, 11-72.


HOSÁK, L. 1967: Přehled historického místopisu Moravy a Slezska v období feudalismu do roku 1848 (Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Úvodní svazek). Ostrava. HOSÁK, L. 1968-1969: Hradišťsko do poloviny 14. století. Slovácko, 115-130. HOSÁK, L. 1977: K založení hradu a města Šternberka. In: Středisko, sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 63, 91-97. HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. 1970: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha. HOUŠKOVÁ, D. (red.) 1994: Řád cisterciáků v českých zemích ve středověku. Praha. Hrad Buchlov. Dějiny, průvodce a okolí. Kroměříž 1920. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Jižní Morava (ed. L. Hosák, M. Zemek). Praha 1981. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Severní Morava (ed. E. F. Spurný). Praha 1983. HRUDIČKA, A. 1908: Topografie diecese brněnské. Brno. HURT, R. 1934: Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. (1205-1650). Olomouc. HURT, R. 1967: Počátky velehradského kláštera, ČMMZ 52, 87-115. HURT, R. 1983: Dějiny hradu Lukova. Lukovský zpravodaj. Lukov. HURT, R. – SVOBODA, K. 1940: Hrad Cimburk u Koryčan. Jeho dějiny a stavební vývoj. Přerov. CHARVÁTOVÁ, E. 1962: Památková péče na hradě Buchtově. In: Buchlov, státní hrad a památky v okolí. 17-24, Praha. JAN, L. 1995: Neznámá listina na deblínském panství, ČMM 114, 3-24. JAN, L. 1997: Několik poznámek k nejstarší církevní organizaci na Znojemsku, ČMM 116, 39-51. JAN L. 2000: Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy. Brno. JANIŠ, D. 1999: Institucionální základy zemského práva na Moravě ve 13. a 14. století. (Zeměpanská správa – Zemský soud a sněm – Zemské desky). Dizertační práce na PF MU. Brno. JANIŠ, D. 2003: „Marchionatum Moravie in feudum donamus“ Morava v lenních vztazích ve 13. a 14. století. In: Ad vitam et honorem, 273-289. Brno. JANIŠ, D.- KOHOUTEK, J. 2003: Královské hrady jihovýchodní Moravy a jejich úloha v mocenském a správním systému ve 13. a 14. století, AH 28, 357-374.


JOSEFÍK, J.- SYSEL, F.- TOGNER, F. 1976: Hradní kaple na Moravském Šternberku, Umění 24, 243-255. KAMENÍČEK, F. 1900-1905: Zemské sjezdy a sněmy moravské 1526 – 1628 II. Brno. KARASOVÁ, H.- MĚŘÍNSKÝ, Z. 1983: První sezóna záchranného výzkumu hradu Rokštejna, k. ú. Brtnice v roce 1981 (okr. Jihlava). PV 1981, 51-54. Brno. KAŠIČKA, F. 1966: Veveří – stavebně historický průzkum hradu. (Stavební vývoj podle F. Kašičky) In: P. Kroupa, Hrad Veveří. Stavebně historický průzkum I. etapa. PÚ v Brně 1999. Uloženo: NPÚ Brno. KAŠPÁRKOVÁ, S. - RICHTEROVÁ, H. - VÍTEK, T. 2001: Šternberk na Moravě. Hrad. Stavebně-historický průzkum. Rukopis. Olomouc. Uloženo: NPÚ Olomouc. KASÍK, S. 1999: Znakové svorníky na hradě Buchlově, Slovácko 41, 215-240. KLÍMA, B. 1993: Archeologický výzkum znojemského hradu, VVM XLV, 137-154. KOHOUTEK, J. 1979: Předběžná zpráva o výzkumu hradu Brumova, AH 4, 141-147. KOHOUTEK, J. 1981: Výzkum hradu Brumova v letech 1978-1979, AH 6, 271-275. KOHOUTEK, J. 1982: K nejstarším dějinám hradu Brumova, Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 4, 199-226. KOHOUTEK, J. 1983a: Nové poznatky z archeologického průzkumu brumovského hradu, ZOMG, 1-8. KOHOUTEK, J. 1983b: Zpráva o výsledcích výzkumu hradu Brumova v letech 19781979, ZOMG, 1-7. KOHOUTEK, J. 1985a: Hrad Broumov- výsledky výzkumu v letech 1980-1982, ZOMG, 1-7. KOHOUTEK, J. 1985b: Hrad Lukov – současný stav výzkumu, AH 10, 309-321. KOHOUTEK, J. 1992: Hrad Lukov – jeho význam ve fortifikační architektuře východní Moravy, AH 17, 205-223. KOHOUTEK, J. 1994: Geneze a vývoj hradní architektury jihovýchodní Moravy ve 12.15. stol., AH 19, 153-175. KOHOUTEK, J. 1995: Hrady jihovýchodní Moravy. Zlín. KOHOUTEK, J. 2005: Hrady Brumov a Lukov – výzkum a následná rekonstrukce, AH 30, 227-233. KOHOUTEK, J.- NOVOTNÝ, J. 1989: Průzkumná sondáž v areálu hradu Buchlova (k. ú. Buchlovice, okr. Uherské Hradiště). PV AÚ ČSAV v Brně, 1986, 75. Brno.


KOHOUTEK, J.- VÁCHA, Z. – VRLA, R. 2006: Pozdně románské architektonické články z hradu Lukova, AH 31, 235-248. KOLLMANN, V. 1987: Ikonografie Šternberka. Katalog grafik, kreseb, obrazů, fotografií a pohlednic do roku 1905. Olomouc. KONEČNÝ, L. nedat: Libreto v expozici hradu Špilberk. KONEČNÝ, L. 1978: Brno (kat. úz. Bystrc), hrad Veveří. In: Výzkum románské architektury na Moravě I., SPFFBU XXVI-XXVII, F 21-22, 39. KONEČNÝ, L. 1981a: Brno (kat. úz. Bystrc), kaple Matky Boží u hradu Veveří. In: Výzkum románské architektury na Moravě II., SPFFBU XXX, F 25, 57. KONEČNÝ, L. 1981: Některé novější poznatky ke vztahu románských sakrálních a profánních objektů jižní Moravy, AH 6, 239-243. KONEČNÝ, L. 1989a: Brno (kat. úz. Bystrc), hrad Veveří. In: Výzkum románské architektury na Moravě V., SPFFBU XXXVII-XXXVIII, F 32-33, 64. KONEČNÝ, L. 1989b: Veveří – hrad s areálem. In: Kuča, K. Památky Brna, 30-36. Brno. KONEČNÝ, L. 1992: Znojmo, bývalá tzv. Loupežnická věž. Výzkum románské architektury na Moravě VI., SPFFBU XXXIX-XLI, F 34-36/1990-1992, 202-204. KONEČNÝ, L. J. 1996: Nejstarší krypty a funkce svatopetrského chrámu v Brně, Umění XLIV, 315-344. KONEČNÝ, L. J. 2005: Románská rotunda ve Znojmě. Brno. KONEČNÝ, L. – SURMOVÁ, H. – HERYNKOVÁ, M. 1988: Historické jádro NKP Špilberk. Stavebně historický průzkum IV. SÚRPMO Brno. Uloženo: NPÚ Brno. KOPIČKOVÁ, B. 1980a: Příspěvek k dynastické politice posledních Lucemburků v Olomouci, VVM 32, 21-29. KOPIČKOVÁ, B. 1980: Olomoucké biskupství v zrcadle dynastických sporů posledních Lucemburků, Historická Olomouc a její současné problémy III, 95-107. Olomouc. KOSTKA, J. 1962: Mikulov. Městská památková rezervace, státní zámek a památky v okolí. Praha. KOTRBA, V. 1970: Litomyšl, kostel Povýšení sv. Kříže bývalého kláštera augustiniánůpoustevníků (kat. č. 121). In: České umění gotické 1350 – 1420, 104. Praha. KOUDELKOVÁ, D. 1987: Královská kaple Panny Marie a sv. Václava v Brně (rkp. diplomové práce) FF MU Brno. KOUKAL, P. 1996: Příspěvek k nejstarším dějinám farního kostela sv. Jakuba (a hradu) v Telči, Vlastivědný sborník Vysočiny 10, 35-39.


KOUŘIL-MĚŘÍNSKÝ –PLAČEK 1990: Mährische und schlesische Burgen des 13. Jahrhunderts in mitteleuropäischen Zusammenhängen, CaBe 1989, 229-246. KRAMER, D. 1999: Die Ffalzkapelle St. Thomas in Graz, CaBe 6, 153-164. KRATINOVÁ, V.- SAMEK, B.- STEHLÍK, M. 1992: Telč. Historické město jižní Moravy. Praha. KREJČÍ, K. 1927: UMĚLECKÉ PAMÁTKY TIŠNOVska. In: Katalog Pohorácké výstavy v Tišnově, 24-46. Tišnov KROUPA. P. 1996: Farní kostel svatého Mikuláše ve Znojmě PP II, 73-100. KROUPA. P. 1999: Kostel svatého Mikuláše, Znojmě. Od gotiky...131-135. KUČA, K. 1998: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Kolí-Mi. Praha. KUDĚLKA, Z. 1958: K dějinám hradu v Moravské Třebové, Umění 6, 253-262. KUDĚLKA, Z. 1961: Prameny ke stavebním dějinám Moravské Třebové, Umění 9, 85-88. KUDĚLKA, Z. 1964: Pernštejn. Brno. KUDĚLKA, Z. 1984: Románská architektura na Moravě. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1, 74-91. Praha KUDĚLKA, Z. aj. 1954: Pernštejn, státní hrad a okolí. Praha. KUDĚLKA, Z. a kol. 1978: Výzkum románské architektury na Moravě I., SPFFBU XXIXXII, F 21-22/1977-1978, 39-42. KUDĚLKA, Z. a kol. 1981: Výzkum románské architektury na Moravě II., SPFFBU XXV, F 25/1981, 55-62. KUDĚLKA, Z. a kol. 1983: Výzkum románské architektury na Moravě III., SPFFBU XXVI-XXVII, F 26-27/1982-1983, 79-87. KUDĚLKA, Z. a kol. 1985: Výzkum románské architektury na Moravě IV., SPFFBU XXXIII-XXXIV, F 28-29/1984-1985, 29-41. KUDĚLKA, Z. a kol. 1989: Výzkum románské architektury na Moravě V., SPFFBU XXXVII-XXXVIII, F 32-33/1988-1989, 63-74. KUDĚLKA, Z. a kol. 1992: Výzkum románské architektury na Moravě VI., SPFFBU XXXIX-XLI, F 34-36/1990-1992, 183-204. KÜHN, K. 1943: Der Spielberg in Brünn, eine deutsche markgräfliche Pfalz. Brünn München - Wien. KUTAL, A. 1942: Gotické sochařství v Čechách a na Moravě. Praha.


KUTAL, A. 1949: Příspěvek k dějinám české pozdně románské plastiky. In: Cestami umění (ed. O. J. Blažíček – J. Květ), 67-72. Praha, KUTAL, A. 1984: Gotické sochařství. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1, 216-283. Praha KUTAL, A. – LÍBAL, D. – MATĚJČEK, A. 1949: České umění gotické I. Stavitelství a sochařství. Praha. KUTHAN, J. 1982: Architektura v přemyslovském státě 13. století. In: Umění doby posledních Přemyslovců (ed. J. Kuthan), 181-351. Roztoky u Prahy. KUTHAN, J. 1986: Královské kaple 13. století v českých zemích. Styl, typologie, sociální kořeny a význam, Umění XXXIV, 35-47. KUTHAN, J. 1994: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města –hrady – kláštery – kostely. Vimperk. KUTHAN, J. 2001: Cisterciácké kláštery jako pohřební místa vladařských rodů střední Evropy. In: Historická inspirace (ed. Kubelík, M. – Pavlík, M. – Štulc, J.), 199-214. Praha. KUTZNER, M. 1992: Kaple ratibořského zámku. Slezský svědek umělecké svébytnosti Čech a Moravy ve XIII. století. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 3-4, 35-54. LANCINGER, L. - LÍBAL, D.- PAVLÍK, M. 1965: Státní zámek Telč. Pasportizace památkových objektů Jihomoravského kraje. Rukopis SÚRPMO Praha. Uloženo: NPÚ Brno. LANCINGER, L. – SVOBODA, L. 1995: Hrad Cimburk u městečka Trnávky, PP I, 29-36. LCI: Lexikon der christlichen Ikonographie. Allgemeine Ikonographie (red. K. Laske, O. Holl). Wien 1971. LEGNER, A. 1996: Romanische Kunst in Deutschland. München. LEHNER, F. J. 1905: Dějiny umění národa českého, díl I.,sv. 2., část 2. Praha. LEHNER, F. J. 1907: Dějiny umění národa českého, díl I., sv. 3. Praha. LÍBAL, D. 1948: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha. LÍBAL, D. 1970: Mikulov. Městská památková rezervace. Brno. LÍBAL, D. 1979: Gotická architektura na Moravě v době Karlově a Václavově se zřetelem k Olomouci. In: Historická Olomouc a její současné problémy II, 81-86. LÍBAL, D. 1984: Gotická architektura. In: Dějiny českého výtvarného umění I/1. Od počátků do konce středověku, 145-215. Praha.


LÍBAL, D. - 1999: Karlovská architektura a její postavení v gotické Evropě, ZPP 59, 1999, s. 303-308. LÍBAL, D. - 2001: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha. LÍBAL, D. - 2003: Rezidenční kaple vrcholného a pozdního středověku v Čechách. In: Court chapels of the high and late middle ages and their artistic decoration. (Ed. J. Fajt), 409-412. Prague LÍBAL, D.- ELIÁŠ, J. O. 1971: Státní hrad Frejštejn. Stavebněhistorický průzkum a architektonicko-památkové zhodnocení. SÚRPMO Praha. Uloženo: NPÚ Brno. LÍBAL, D. – HEROUTOVÁ, M. – HOLANOVÁ, E. 1964: Brněnský hrad. Stavebně historický výzkum. SÚRPMO Praha. Uloženo: NPÚ Brno. LORENC, H. 1992: Plumenau – Austerlitz – Seelowiz, unbekannte Darstellungen mährischer Schlossbauten aus frühen 18. Jahrhundert. SPFFBU F 34-36/1990-1992, 106-115. LOSKOTOVÁ, I.- MĚŘÍNSKÝ, Z. 1984: Druhá sezóna záchranného výzkumu hradu Rokštejna., k. ú. Brtnice v roce 1981 (okr. Jihlava), PV 1982, 46-47, Brno. MACHYTKA, L. 1960: Šternberk na Moravě. Olomouc. MAREŠ, F. 1878: Popravčí kniha pánův z Rožmberka. Praha. MATĚJKA, B. – ŠTĚPÁNEK, J. - WIRTH, Z. 1908: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku XIX. století. XXIX. Politický okres litomyšlský. Praha. MEDEK, V. 1971: Osudy moravské církve do konce 14. věku, I. Praha. MEIER, B. 1911: Die romanischen Portale zwischen Weser und Elbe. Heidelberg. MENCL, V. nedat. rukopis: Znojmo, Jihlava, Telč, Mikulov, Kroměříž – pět městských reservací Jihomoravského kraje. Uloženo: NPÚ Brno. MENCL, V. 1937: Stredoveká architektúra na Slovensku. Kniha prvá. Stavebné umenie na Slovensku od najstarších čias až do konce doby románskej. Praha-Prešov. MENCL, V. 1939: Románská architektura v zemích českých, Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1937 a 1938, 19-41. MENCL, V. 1948: Česká architektura doby lucemburské. Praha. MENCL, V. 1950: Románská a gotická hlavice jako prostředek k datování české architektury, ZPP X, 1–24.


MENCL, V. 1952: Tvary klenebních žeber v české gotické architektuře, ZPP XI-XII, 9– 10, 268–281. MENCL, V. 1953: Měšťanský dům českého středověku, ZPP XIII, 6, 161–192. MENCL, V. 1960a: Vývoj okna v architektuře českého středověku, ZPP XX, 181-236. MENCL, V. 1960b: Vývoj středověkého portálu v českých zemích, ZPP XX/1, 3-4, 8-26, 112-153. MENCL, V. 1964: Hrad Špilberk a jeho stavební typ, Památková péče 24, 102-114. MENCL, V. 1969: Podunajská reforma gotické katedrály, Umění XVII, 312-317. MENCL, V. 1974: České středověké klenby. Praha. MENCLOVÁ, D. nedatovaný opis: Hrad Buchlov. Stavební vývoj. In: Gardavský, Hrad Buchlov. Věž brány a kaple II, 122-141. SÚRPMO Brno-Olomouc. Uloženo: NPÚ Brno. MENCLOVÁ, D. 1961: Vliv husitských válek na pozdně gotickou fortifikační architekturu, Umění 9, 433-471. MENCLOVÁ, D. 1971: Beitrag zur Typologie der mährischen Burgen, SPFFBU F 14-15, 97-127. MENCLOVÁ, D. 1971a: Frejštejn. Brno. MENCLOVÁ, D. 1972: České hrady I, II. MENCLOVÁ, D. 1984: Hrad Rokštejn, Památky a příroda 9, 19-21. MENCLOVÁ, D. 1994: Hrad Veveří. Z pozůstalosti autorky Moravských hradů na paměť jejích nedožitých narozenin (redakční poznámka Z. Měřínský), VVM 46, 236-247. MERHAUTOVÁ, A. 1971: Raně středověká architektura v Čechách. Praha. MERHAUTOVÁ, A. 1979: K ikonografii českých raně středověkých portálů, Umění XXIV, 417-428. MERHAUTOVÁ, A. – TŘEŠTÍK, D. 1983: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha. MEZNÍK, J. 1990: Česká a moravská šlechta ve 14. a 15. století, SH 37, 7-36. MEZNÍK, J. 1998: Markraběcí majetek na Moravě za vlády Jana Jindřicha, MHB 5, 49-66. MEZNÍK, J. 1998: Vlastníci a držitelé hradů a měst na Moravě v letech 1350 – 1420, SPFFBU C 45, 51-64. MEZNÍK, J. 1999: Lucemburská Morava 1310 – 1423. Praha. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1980: Morava za husitských válek ve světle archeologických nálezů a výzkumů, AH 5, 31-65.


MĚŘÍNSKÝ, Z. 1981: Přehled dosavadního stavu výzkumu fortifikací 11. až počátku 16. století na Moravě a ve Slezsku (hradiska a hrady), AH 6, 147-197. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1986: Podíl archeologie na výzkumu středověké architektury 11. až 1. poloviny 16. století na Moravě a ve Slezsku, AH 11, 25-38. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1988: Brtnice a její okolí od poloviny 13. století do válek husitských. In: Dějiny Brtnice a připojených obcí, 51-99. Brno-Brtnice. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1989: Století posledních Přemyslovců na Moravě a ve Slezsku ve světle archeologických výzkumů a nálezů, AH 14, 19-42. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1991a: Hrad Rokštejn a jeho úloha v předhusitském a husitském období. In: Sborník příspěvků k 555. výročí vyhlášení basilejských kompaktát v Jihlavě 1436-1991, 65-82. Jihlava 1991. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1991b: Hrad Rokštejn na Jihlavsku. Deset let archeologického výzkumu, VVM 43, 413-427. MĚŘÍNSKÝ, Z.

1994: Rokštejn, mittelalteerliche Burg in Kreis Jihlava (Iglau).

Ergebnisse der archäologische Forschungen in den Jahren 1981-1992. In: Der Burgenforschung und ihre Probleme. Ergrabung-Konservierung-Restaurierung. Fundberichte aus Österreich, Reihe A, Helf 2, 97-104. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1999: Několik poznámek k výzkumům znojemské rotundy a hradu, ČMM 118, 453-463. MĚŘÍNSKÝ, Z. - PLAČEK, M. 1988: Nástin vývoje hradní architektury vrcholného středověku na Moravě a ve Slezsku do období husitských válek, AH 13, 217-249. MĚŘÍNSKÝ, Z. - PLAČEK, M. 1989a: Rokštejn, středověký hrad na Jihlavsku (jeho dějiny, stavební vývoj a archeologický výzkum 1981-1989). Brno-Brtnice. MĚŘÍNSKÝ, Z. - PLAČEK, M. 1989b: K podobě nejstaršího kamenného jádra hradu Bítova (okres Znojmo), CaBo I, 229-244. MĚŘÍNSKÝ, Z. - PLAČEK, M. 1991: Vývoj hradní architektury na Moravě a ve Slezsku od husitských válek do 1. třetiny 16. století, AH 16, 215-232. MĚŘÍNSKÝ, Z. – ZUMPFE, E. 1993: Untersuchungen der Ausgrabungen in der Burg Bítov (Bez. Znaim), AH 18, 199-209. MICHNA, P. 1980: Unikátní doklad uměleckého řemesla z hradu olomouckých biskupů na vyškovsku, Historická Olomouc a její současné problémy III, 148-152. MICHNA, P. 1984: Přehled archeologických výzkumů na Moravě a ve Slezsku za rok 1983, VVM XXXVI, 334-342.


MICHNA, P. 1990: Přehled archeologických výzkumů na Moravě a ve Slezsku za rok 1989, VVM XLII, 420-427. MICHNA, P. 1996: Přehled archeologických výzkumů na Moravě a ve Slezsku za rok 1995, VVM XLVIII, 310. MÜLLER, J. 1937: Die Herrenburg Buchla im gesegneten Marchlande. Prag. MÜNZEROVÁ, Z. 1932: Klášter blahoslavené Anežky na Starém městě Pražském, Památky archeologické XXXVIII (NŘ II), Skupina historická, 3-20. NEJEDLÝ, Z. 1903: Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl I. Dějiny kláštera a biskupství Litomyšlského (do r. 1421). Litomyšl, 158-159 NEJEDLÝ, V. 1983a: Památková péče na Moravě I. (Padesátá až sedmdesátá léta 19. století), Umění XXXI, 269-278. NEJEDLÝ, V. 1983b: Restaurátorské práce na jižní Moravě v roce 1982, Památky a příroda VIII, 402-406. NEJEDLÝ, V. 1988: Památková péče na Moravě II. Vídeňská škola dějin umění a opravy moravských památek v prvních dvou desetiletích 20. století, Umění XXXVI, 543557. NEJEDLÝ, V. 1991: K dějinám památkové péče na Moravě – sedmdesátá léta 19. století až počátek 20. století, Památky a příroda XVI, 449-469. NEJEDLÝ, V. 2002: Obrysy přístupů k památkové péči na Moravě do poloviny 20. Století. In: Památková péče na Moravě. 150 let od vzniku první státní instituce na ochranu památek, 9-110. Brno. NEKUDA, V. 1995: Vlastivěda moravská. Zlínsko. Brno. NEUBAUER, E. 1972: Die romanischen skulptierten Bogenfelder in Sachsen und Thüringen. Berlin. NEUWIRTH, J. 1888: Geschichte der Christtlichen Kunst in Böhmen bis zum Aussterben der Přemysliden. Prag. NOVÁKOVÁ-SKALICKÁ, M. 1977: Obnovené nádvoří nejstarší části zámku v Telči, Památky a příroda 2, 77, 283-284. NOVOTNÝ, 1937: České dějiny I/4. Praha. NOVOTNÝ, B. 1977: Počátky raně středověkého osídlení v prostoru Mikulova na Moravě a jeho hradu, AH 2, 1977, 211-218. NOVOTNÝ, F. 1930: Romanische Bauplastik in Österreich. Wien. NOVOTNÝ, V. 1928: České dějiny, I.3. Praha.


NOVOTNÝ, V.-SEDLÁK, J. 1981: Památkový a uměleckohistorický přínos obnovy interiéru kapitulního chrámu sv. Mořice v Kroměříži, Památky a příroda 6, 1981, 528-537. OHAREK, V. 1923: Tišnovský okres. Vlastivěda moravská. Brno. PALACKÝ, F. 1854: Dějiny národu českého I/2. Praha. PALACKÝ, F. 1873: Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges I. Prag. PEČÍRKA, J. 1931: Gotická plastika. In: Dějepis výtvarného umění v Čechách I (ed. V. Birnbaum), 181-239. Praha. PEŘINKA, F. V. 1905: Vlastivěda moravská. Valašsko Kloboucký okres. Brno PEŘINKA, F. V. 1906: Vlastivěda moravská. Vranovský okras. Brno. PETRŮ, J. 1957: Reinstalace hradu Buchlova. In: ZKMG, 7, 9-11. PETRŮ, J. 1964: Státní hrad Buchlov. Brno. PETRŮ, J. 1968a: Státní hrad Buchlov. Státní zámek Buchlovice. Brno. PETRŮ, J. 1968b: Hrad Lukov. Brno. PETRŮ, J. 1969: Raněgotická kaple na hradě Buchlově, Monumentorum tutela 5, 343-352. Bratislava. PETRŮ, J. 1982: Státní hrad Buchlov. Dějiny, stavební a umělecký vývoj a význam hradního areálu. Brno. PINKAVA, J. 1923: Hrady a zámky župy olomoucké, 2. Hrad Šternberk. Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké 2/1923-24, 49-53. PINKAVA, J. 1927: Hrady, zámky a tvrze moravské 1. Severní Morava (Olomúcko). Brno. PIPER, O. 1905: Burgenkunde. München und Leipzig. PIPER, O. 1909: Österreichische Burgen 7, 12-25. Wien 1909. PLAČEK, M. 1984: K typologii hradů na moravsko – slovenském pomezí, Slovácko 25, 63-89. PLAČEK, M. 1991: Hrady v povodí Jihlavy a Rokytné, VVM XLIII, 145-158. PLAČEK, M. 1991a: Vztahy mezi hradním stavitelstvím moravského a rakouského horního Podyjí. In: XX. Mikulovské symposium 1990, 247-260. Brno. PLAČEK, M. 1993: Počátky hradu Veveří, BMD 11, 109-119. PLAČEK, M. 1994: Upřesnění stavebně historického vývoje jádra hradu Pernštejna ve středověku, CaBo 4, 217-230.


PLAČEK, M. 1995: Rod erbu zubří hlavy do počátku 15. století (Pokus o genealogii moravského rodu), ČMM 114, 117-134. PLAČEK, M. 1995: Nové poznatky o vývoji hradu Bítova a zámku ve Valticích. Regiom 95, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, 21-28. PLAČEK, M. 1996: Pernštejnové – rod a hradní panství. Hrad. In: SAMEK-PLAČEKSTEHLÍK-HOLÍKOVÁ, 1996: Pernštejn. Středověký hrad na Moravě, 5-16, 17-44. Brno. PLAČEK, M. 1996: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha. PLAČEK, M. 1997: Rakouský rod pánů z Trnavy (Thürnau) a jejich vztahy k Moravě, ČMM 116, 79-92. PLAČEK, M. 1998: Upřesnění vývoje palácového jádra hradu Bítova ve středověku, CaBo 6, II, 297-306. PLAČEK, M. 1999: Hrad Bítov. In: Od gotiky...II., 151. Brno. PLAČEK, M. 1999: Hrad Buchlov. In: Od gotiky … II, 156-157. Brno. PLAČEK, M. 1999: Zámek v Telči. In: Od gotiky … II., 175-177. Brno. PLAČEK, M. 1999: Hrad Veveří. In: Od gotiky … II., 180. Brno. PLAČEK, M. 2000: K vývoji hradů v období moravské lucemburské sekundogenitury. In: Moravští Lucemburkové, 198-222. Brno. PLAČEK, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha. PLAČEK, M. – PROCHÁZKA, R. 1986: K problematice opevněných sídel přelomu raného a vrcholného feudalismu na Moravě, AH 11, 159-170. PLUSKAL F. S. 1926: Památky hradu, města a panství Brůmova na Moravě. Brumov. Po cestách mystiků k lásce Boží. Mystická réva neboli Pojednání o umučení Páně, 48-88. Olomouc 1937. POJSL, M. 1973: Hrad Buchlov, Malovaný kraj 9, 3, 18-19. POJSL, M. 1974: Románský Velehrad. Uherské Hradiště. POJSL, M. 1984: Příspěvek k problematice stavebních hutí ve 13. století na Moravě, AH 9, 217-238. POJSL, M. 1990: Velehrad. Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera. Brno. POKLUDA, Z. 1990: Holešovské panství za Šternberků, Studie muzea Kroměřížska 90, 33-54. POKLUDA, Z. 1991: Rod Šternberků na Moravě, Zlínsko od minulosti k současnosti 10, 117-158.


POKLUDA, Z. 1991-1992: Hrad Buchlov za vlády zástavních pánů, Slovácko 33-34, 5573. POKLUDA, Z. 1999: Držitelé hradu Brumova, Zlínsko od minulosti k současnosti 16, 592. PROKOP, A. 1904: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung, I. – IV. Wien. PRUCEK, J. 1974: Albert ze Šternberka – raněhumanistický mecenáš. In: Okresní archiv v Olomouci 1973, 22-27. Olomouc. RAMPULA, J. 1946: Pověsti a názory o vzniku a vývoji Telče v nejstarší době. Telč. RDK: SCHMIDT, O. 1981: Reallexikon zur deuzschen Kunstgeschichte. München. RICHTER, V. 1941: Středověká Telč. Praha. RICHTER, V. 1951: Glosy k velehradským otázkám, Časopis společnosti přátel starožitností českých 59, 1-25. RICHTER, V. 1953: Telč, státní zámek a městská památková reservace. Praha. RICHTER, V. 1957: Raněgotická stavba vracovského kostela. In: Umění a svět I, 1956, 716. Gottwaldov. RICHTER, V. 1958: Telč, městská památková reservace a státní zámek. RICHTER, V. 1976: Telč.státní zámek, město a památky v okolí. Praha. RICHTER, V. 1960: K obnově Oslavan, Umění VIII, 14-24. RICHTER, V. – SAMEK, B. – STEHLÍK, M. 1966: Znojmo. Praha. RICHTER, V. – KRSEK, I.- STEHLÍK, M.- ZEMEK, M. 1971: Mikulov. Brno. RICHTROVÁ, E. 2005: Albert ze Šternberka a jeho umělecké donace (rkp. ročníkové práce, v osobním držení autorky). FF MU Brno. ROJT, J. – ŠEDINOVÁ H. 1998: Slovník symbolů. Praha. ŘEZANINA, D. 1981: Nový pohled na otázku umělecké výzdoby hradu Šternberka u Olomouce, VVM 33, 211-213. ŘEZNÍČEK, Z. 1997: O hradu Veveří. Brno. SAMEK-PLAČEK-STEHLÍK-HOLÍKOVÁ, 1996: Pernštejn. Středověký hrad na Moravě. Brno. SAMEK, B. 1994: Umělecké památky Moravy a Slezska 1 (A/I). Praha. SAMEK, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska 1 (J/N). Praha. SEDLÁČEK, P. 1992: Páni z Medlova, Jižní Morava 28, 37-54.


SEDLÁK, J. 1980: Die Architektur in Mähren in der Zeit der Luxemburger, in: A. Legner (vyd.), Die Parler und der Schöne Stil 1350 - 1400. Europäische Kunst unter den Luxemburgern. Resultatband zur Ausstellung des Schnütgen - Museums in der Kunsthalle Köln, 127-129. Köln SEDLÁK, J. 2000:

Architektura na Moravě a ve Slezsku za vlády lucemburských

markrabat, in: Jiří Vaněk (vyd.), Moravští Lucemburkové. Sborník prací Muzea města Brna FORUM BRUNENSE 2000, 167-187. Brno. SEVERINOVÁ, J. – SEVERIN, K. – STEHLÍK, M. 1997: Královská kaple v Brně 1297 – 1997. Brno. SCHWOY, F. J. 1786: Topographische Schilderung des Markgrafthum Mähren. PragLeipzig 1786. SCHWOY, F. J. 1793: Topographie vom Markgrafthum Mähren, II. Wien. SOJKA, J. 1940: Rokštýn. Z historie Horácka. Kamenice u Jihlavy. SOMMER, J. 1985: Severní předsíň kostela sv. Mikuláše ve Znojmě, Památky a příroda 10, 391-393. SOMMER, J. 2003: Veveří, hrad. Architektonické detaily v bývalé kapli a v břitové věži. Monudet 3. Praha. SOVADINA, M. 2005: Jindřich z Lipé. Brno. SPĚVÁČEK, J. 1979: Karek IV. Život a dílo (1316-1378). Praha. STACH, E. – LÍBAL, D. – HYZLER, J. – ELIÁŠ, J. O. – UHER, V. 1971: Státní hrad Cimburk (SHP, 1. etapa). SÚRPMO Praha. Uloženo: NPÚ Brno. STAŇA, Č. 1993: Pustiměřský hrad, AH 18, 181-197. STEHLÍK, M. 1966: Státní hrad Pernštejn. Brno. STEJSKAL, K. 1978: Umění na dvoře Karla IV., Praha, 76. STEVENS, U. 2003: Burgkapellen. Andacht, Repräsentation und Wehrhaftigkeit im Mittelalter. Darmstadt. STIEF, W. 1934: Geschichte der Stadt Sternberg in Mähren. Thayngen. SVOBODA, K.: Nedat. rukopis, uloženo: NPÚ Brno. SVOBODA, K. 1934: Hrad Buchlov na Moravě. Buchlovice. SVOBODA, K. 1948: Hrad Broumov. Jeho stavební vývoj a význam v dějinách naší hradní architektury, Naše Valašsko 11, 114-124. SVOBODA, K. 1983: Hrad Lukov – jeho stavební vývoj, popis a umělecko-dějinný význam, Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 5, 183-205.


SVOBODA, L. 1995: O plášťových hradech, AH 20, 355-388. ŠEBÁNEK, J. 1929: Falsa slavonická. In: Českou minulostí. Práce věnované …Vyd. O. Odložilík, J. Prokeš, R. Urbánek, 96-110. Praha. ŠEBÁNEK, J. 1936: Moderní padělky v moravském diplomatáři Bočkově do r. 1306, ČMM 60, 27-84, 455-499. ŠEBÁNEK, J. 1961: Vizovická listina Smila ze Střílek z r.1261 jako historický pramen především k otázce osídlení na Valašsku, Valašsko 8, 29-39. ŠEBÁNEK, J. – DUŠKOVÁ, S. 1952: Kritický komentář k moravskému diplomatáři. Praha. ŠILHAN, J. 1981: Kaple a kaplan, AH 6, 248-251. ŠTĚPÁN, V. 1992: Nový pohled na přepadení Jihlavy v roce 1402, Vlastivědný sborník Vysočiny, oddíl společenských věd 8, 7-22. ŠTĚPÁNEK-JAN-KOSÍK 1995: Život a dílo P. ThDr. Karla Eichlera. In: Karel Eichler, Paměti panství veverského, 9-11. Veverská Bitýška (reprint 1995). ŠVÁBENSKÝ, M. 1965: Stavovské listiny. Brno. ŠVASTAL, J. 1987: Geometrická rekonstrukce historické architektury, Památky a příroda XII, 522-530. ŚWIECHOWSKI, Z. 1984: Románske umenie v Polsku. Bratislava. ŚWIECHOWSKI, Z. 2000: Architektura romanska w Polsce. Warszawa. TIRAY, J. 1913: Telecký okres. Vlastivěda moravská II. Brno. ÚLOVEC, J. 1996: Plány jihomoravských měst, hradů a zámků z fondu Reichsstadt Nürnberg, Jižní Morava s. 35, 267-293. VÁLEK J. 1908: Poznámky k mapě moravského Valašska, Časopis Moravského musea zemského, 115-116. VÁLKA, J. 1991: Dějiny Moravy. Díl 1. Středověká Morava. Brno. VANÍČEK, V. 2000: Velké dějiny zemí Koruny české, II. 1197-1250. Praha–Litomyšl. VARHANÍK,. J. 1995: Břitové věže pozdního středověku v Čechách a na Moravě, AH 20, 342. VEČEŘA, J. 1924: Zříceniny hradu Rokštýna. Topograficko-historický náčrt. Jihlava. VERBÍK, A. 1976: Černé knihy práva loveckého na hradě Buchlově. Brno. VÍTEK, T. 1995: Architektura z doby Alberta ze Šternberka (+1380) ve Šternberku (rkp. diplomové práce) FF UP Olomouc.


VÍTEK, T. 1999: Hrad Šternberk. Kat. č. 146. In: I. Hlobil – M. Perůtka (vyd.), Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400 - 1550. III. Olomoucko, 230231. Olomouc. VÍTOVSKÝ, J. 1999, Nástěnné malůby v zámecké kapli v Lonmici. In: Od gotiky...II., 203-205. Brno. . VRLA, R. 1996: „Horský zámek“ Cimburk u Koryčan, Slovácko XXXVIII, 163-202. VRLA, R. 2002: Drobnosti z památkové praxe na Zlínsku (hrad Lukov, hrad Starý Světlov, dům č. p. 7 ve Valašských Kloboukách), Dějiny staveb 189-192. VRLA, R. 2003: Předběžné výsledky průzkumu západního paláce hradu Lukova, Dějiny staveb 68-79. WIHODA, M. 1994: Mocran et Mocran, ČČH 92, 213-227. WIHODA, M. 1999: Vznik moravského markrabství, ČČH 97, 454-473. WIHODA, M. 2000: Itinerář moravského markraběte Vladislava Jindřicha, SPFFBU C 47, 5-45. WOLNY, G. 1837: Die Markgrafschaft Mähren II. Abtheilung, Brünner Kreis, 2. Band. Brünn. WOLNY, G. 1838: Die Markgrafschaf Mähren IV. Hradischer Kreis. Brünn. WOLNY, G. 1856: Kirchliche Topographie von Mähren, meist

nach Urkunden und

Handschriften, II. Abtheilung, Brünner Diöcese, 1. Band. Brünn. ZEMEK, M. 1972: Moravsko – uherská hranice v 10.-13. století. Brno. ZAORAL, P. 1978: Hrad Vranov a jeho zboží do začátku 15. století, Jižní Morava 14, 8695. ZHÁNĚL, J. 1967: Biskupský hrad Melice, ZMV 71, 1-34. ZHÁNĚL, J. 1967a: Biskupský hrad Melice. Část II, ZMV 72, 38-63. ZHÁNĚL, J. 1971: Biskupský hrad Melice. Část III, ZMV 73, 1-24. Znovuzrození hradu. Prezentační publikace stavební společnosti Tocháček, s. r. o. ŽEMLIČKA, J. 2002: Počátky Čech královských 1198-1253. Proměna státu a společnosti. Praha.


Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Ústav archeologie a muzeologie. Petra Dohnalová

Recommend Documents