Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie. Muzeologie

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie Muzeologie

Darina Šobová

Průvodce po kapli sv. Václava ve Znojmě Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch

2009

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

................................................................................. Podpis autora práce

3

Zde bych chtěla poděkovat především Mgr. Otakaru Kirschovi za jeho ochotu, cenné rady a připomínky, které pomáhaly vzniku této práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za trpělivost a podporu, kterou mi prokázali během psaní práce, ale i během celého studia.

4

Obsah

1. Úvod..............................................................................................................5 2. Poslání a funkce muzejního průvodce...........................................................7 2.1 Průvodce jako informační dokument v rámci muzejní prezentace....7 2.2 Průvodce jako prvek vědeckého a výchovného působení muzeí...12 2.3 Průvodce ve sféře muzejního marketingu.......................................14 2.3.1 Význam průvodce v propagaci muzeálních institucí..........17 2.4 Průvodce a jeho funkce v muzeu....................................................17 3. Výzkum historie a současnosti kaple sv. Václava ve Znojmě......................19 3.1 Historie kaple sv. Václava...............................................................19 3.1.1 Městská památková rezervace a kaple sv. Václava..........20 3.1.2 Kostel sv. Mikuláše............................................................21 3.1.3 Znojemský karner .............................................................23 3.1.4 Kaple sv. Václava..............................................................25 4. Aplikace zjištěných poznatků na problematiku kaple sv. Václava ve Znojmě........................................................................................................32 4.1

Specifikace

poznatků

aplikovaných

na

problematiku

kaple

sv. Václav..............................................................................................32 4.2 Průvodce po kapli sv. Václava ve Znojmě......................................34 5. Závěr............................................................................................................37 Literatura..........................................................................................................39 Přílohy – fotografie...........................................................................................41

5

1. Úvod

Při návštěvě muzea můţeme vyuţít mnoha sluţeb, zakoupit mnoho suvenýrů,

ale

i

publikací,

které

muzeum

nabízí.

Tímto

způsobem

se setkáváme i s publikací typu průvodce po muzeu. Ta můţe náš celkový dojem z návštěvy umocnit nebo naopak poškodit, v závislosti na kvalitě zpracování a na našich očekáváních. Čekáváme, ţe průvodce odpoví na veškeré naše otázky, které s návštěvou muzea souvisí. Nestane-li se tak, jsme zklamáni. Ačkoli se jeví průvodce jako důleţitá součást nabídky muzejních institucí, není mu věnována dostatečná pozornost po stránce teoretické, coţ se projevuje i v praxi. V praxi se můţeme setkat s rozsáhlými průvodci, jejichţ objemnost téměř neumoţňuje pouţití během návštěvy muzea, nemluvě o cenové náročnosti takovéto publikace. Z těchto důvodů je nezbytné věnovat se průvodci po muzeu po stránce teoretické a následně během jeho zpracování. Je třeba kvalitně zpracovat podklady a uvědomit si, komu je průvodce určen a přizpůsobit ho jeho potřebám. Z těchto příčin je práce rozdělena na tři části, v těch se budeme věnovat průvodci, který je určen laickému návštěvníkovi, jenţ můţe do muzea zavítat za expozicemi, výstavami nebo pro jeho historii či architekturu. První část se po teoretické stránce bude zabývat způsobem, jakým průvodce sděluje informace oproti ostatním komunikačním formám jako jsou expozice výstavy. Jak se liší po obsahové stránce od ostatních textů pouţívaných v rámci muzejní prezentace. Bude si klást otázku, zda je průvodce nositelem vědeckého a výchovného působení. Dále pak bude zkoumat úlohu průvodce v rámci muzejního marketingu a pokusí se zjistit, jaký je jeho význam pro propagaci muzea. Další část bude věnována historickému výzkumu, ten bude podkladem pro zpracování průvodce po kapli sv. Václava ve Znojmě. Zpracovat historii kaple se jeví jako nezbytné vzhledem k tomu, ţe tak nebylo ještě učiněno. Výzkum můţe také poslouţit jako zdroj informací pro osobní provázení po kapli anebo jako vodítko při výběru tématu výstav, které se tu pravidelně pořádají. V rámci výzkumu se budeme zabývat kaplí sv. Václava, středověkým

6

karnerem, který je s ní stavebně spojen, a kostelem sv. Mikuláše, který stojí v bezprostřední blízkosti. Cílem třetí části je vypracovat samotného průvodce po kapli sv. Václava. V rámci zpracování průvodce bude uţito poznatků z předchozích kapitol. Ty jsou aplikovány na problematiku kaple sv. Václava a na specifické prostředí ve městě Znojmě. Průvodce bude určen laickému návštěvníkovi, který můţe do kaple zavítat pro její historii, architekturu nebo na některou z krátkodobých výstav.

7

2. Poslání a funkce muzejního průvodce

Fenomén průvodce je v našich muzeích poměrně rozšířen, ale nemůţeme říci, ţe by všechna muzea nabízela nějakou publikací typu průvodce. Setkáváme se s ní především u okresních a větších muzejních institucí, i kdyţ to zdaleka není pravidlem. K vydání průvodce často dochází při vzniku nové expozice v muzeu, protoţe jako takový jí můţe dělat reklamu a tím i celému muzeu. Kvalitu průvodce můţeme označit za nesourodou. Naráţíme na kvalitně a čtivě zpracované broţurky, ale také na nesmyslně rozsáhlé a přespříliš odbornou terminologií zatíţené publikace. Právě z těchto příčin je důleţité se věnovat průvodci po stránce teoretické. Publikace typu průvodce by měla mít své nezastupitelné místo v nabídce

kaţdé

muzejní

instituce,

nicméně

této

problematice

není

v teoretické rovině, a to ani v muzeologii, věnována dostatečná pozornost. Tato část práce bude usilovat o zodpovězení určitých otázek spojených s problematikou průvodce po muzeu. Pokusí se analyzovat specifický způsob sdělení informace průvodcem, a to oproti jiným komunikačním formám v muzeu (výstava, expozice). Průvodce bude sledován jako informační dokument v rámci muzejní prezentace a vymezit ho po stránce obsahové oproti jiným textům pouţívaným v muzejní prezentaci. Zodpovědět otázku zda je průvodce prostředek vědeckého a výchovného působení. Charakterizovat jeho úlohu ve vztahu k muzejnímu marketingu a také specifikovat jeho funkci v propagaci muzejních institucí. Na závěr určíme pozici průvodce ve sféře muzejní činnosti. Poznatky v této části získané zamýšlím aplikovat v třetí části na památkově chráněný objekt kaple sv. Václava ve Znojmě.

2.1 Průvodce jako informační dokument v rámci muzejní prezentace

Texty v rámci muzejní prezentace si vyţadují zvláštní pozornost, je to dáno jejich abstrakcí na rozdíl od autentických předmětů. Při zacházení s texty musíme brát do úvahy jednak obsahovou stránku, tedy argumentaci,

8

dramaturgii, tak i vnější vzhled, to znamená poznatelnost, dále pak čtivost, srozumitelnost.1 Ochotu a pohotovost návštěvníků číst a schopnost porozumět textu musíme brát v úvahu při jeho sestavovaní. Doporučuje se, aby texty byly podrobeny měřením čtivosti, neţ se předloţí návštěvníkovi. Jako příklad můţeme uvést Fogův index, který předpovídá potíţe při čtení, Fleschovu formuli, jenţ dává do vzájemného vztahu počet slov, vět a slabik - výsledkem je pak index srozumitelnosti a nakonec Fryův test, který uvádí věk čtenáře pro určitý text.2 Text v rámci muzejní prezentace můţe být exponátem anebo doplňkovým materiálem. Jako exponát je dokladem dané skutečnosti a obsahová i materiální stránka dokumentu jsou nerozlučitelné. Znamená to, ţe textem se můţe prezentovat obsah dokumentu jako hmatatelné svědectví v rámci výstavního obrazu, při čem vstřebání obsaţených informací je jeho záměrem. Forma textu (kniha, dopis, noviny…) je tedy nepodstatná. Textem se dále prezentuje forma záznamu jako typické svědectví dané doby, prostředí, osobnosti. Podstatná je v tomto případě podoba písma, podloţky jakoţto i úprava, informace v dokumentu obsaţené jsou vedlejší. V některých případech jsou obsah i forma stejně důleţité pro pochopení výstavního obrazu.3 Text jako doplňkový materiál je výkladem prezentované skutečnosti, který má návštěvníkovi ozřejmit procesy, jevy, fakta prezentovaná ve výstavě, expozici.4 Ţádný text, panel, průvodce, popiska nemůţe nahradit setkání s autentickými předměty. Ve všech případech se jedná „pouze“ o doplňkový materiál, který návštěvníkům přináší informaci, kontext ke skutečnosti

1

WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeologie. Bratislava : Slovenské národné

muzeum, 1999. s. 163. ISBN 80-8060-015-5. 2

tamtéţ, s. 163.

3

BENEŠ, Josef. Muzejní prezentace. Praha : Národní muzeum, 1981. s. 60. Muzejní práce ;

sv. 19. 4

tamteţ, s .60.

9

prezentované daným předmětem. „Text, který doprovází a vysvětluje, jim musí zodpovědět otázky, spojené s předměty.“5 Doplňkový materiál můţe mít různou podobu, kaţdý má za cíl předat jinou informaci, obsah a zpravidla i forma jsou navzájem odlišné. Můţeme rozlišit orientační text, který usnadňuje orientaci v muzeu, expozici, výstavě. Je to krátký text označující jednotlivé tematické úseky, lze ho vnímat bezděčně pouze pohledem. Měl by být umístěn na zřetelných místech. Na panelech najdeme charakterizační text, jehoţ záměrem je návštěvníka ve zkratce zasvětit do problematiky výstavy, expozice či jejich části. Z těchto důvodů bývá umístěn na začátku. Je moţné ho také téţ situovat na závěr, kde naopak informace z výstavy, expozice či dílčího úseku shrnuje. Je to zpravidla stručné sdělení, které se nachází vţdy na stejném místě panelu, vitríny a mělo by mít stejnou formu. Dále se setkáváme s vysvětlovacím textem, jenţ je stručným výkladem procesů, jevů, událostí, hodnotí je nebo také uvádí do širšího kontextu. Určovací text má identifikační úlohu, to znamená, ţe nám poskytuje informace o názvu předmětu, autorovi, dataci, lokaci, materiálu atd. Jedná se tedy o popisku umístěnou u jednotlivých předmětů. Text popisek bývá nejstručnější, zpravidla nebývá doplněn podrobnějšími informacemi.6 Je jednoznačné, ţe se bez textu v muzejní prezentaci neobejdeme, ale jak velkou úlohu ve skutečnosti hraje? Záměrně klademe důraz na původní, originální předměty, jejichţ sdělení je z hlediska účinku na návštěvníka postaveno výše. Přesto určitá sdělení nelze v muzejním výstavním projevu vyjádřit jinak neţ formou textu. Nemůţeme čekat, ţe návštěvník bude historikem umění, který jediným pohledem na obraz nebo sochu zjistí autora či dobu vzniku. Taktéţ se z vystaveného lisu a sudu nedovtípí, jakým způsobem se vyrábí víno. Ţádná muzejní instituce nedisponuje takovým personálním obsazením, aby si návštěvník mohl projít expozici, výstavu s průvodcem, který by mu veškeré ţádoucí informace poskytl orální formou. V tomto případě můţe být 5

Storyline and text development. In DEAN, David. Museum Exhibition : Theory and Practice.

London, New York : Routledge, 1996, s. 116. ISBN 0-415-08017-7. 6

BENEŠ, Josef. Muzejní prezentace. Praha : Národní muzeum, 1981. s .71-72. Muzejní práce

; sv. 19

10

náhradou audio průvodce, od kterého ale nemůţe čekat zasvěcení do detailů problematiky. Některé informace není moţné v muzejní prezentaci vyjádřit jinak neţ textem a nejedná se zdaleka jen o holá fakta, ale i o myšlenky, procesy, jevy. Je to právě text, který nám předměty umísťuje do kontextu vzhledem k ostatním předmětům a k prezentované skutečnosti. Nelze ho tedy ničím nahradit. Jaké informace bychom prostřednictvím průvodce měli návštěvníkovi poskytnout? Jak se obsah liší od ostatních textů? Co si návštěvník odnese z návštěvy muzea, bude-li mít k dispozici průvodce? Poslouţí mu průvodce i po odchodu z muzea? Průvodce po muzeu, jiţ ze samotného smyslu slova, nám napovídá něco o svém poslání. Jeho úkolem je návštěvníka provést budovou muzea, jeho expozicemi, ale i jejich historií. Měli bychom se pokusit návštěvníka seznámit s minulostí muzea jako instituce, zároveň bychom neměli opomenout ani budovu muzea, jelikoţ bývá často umístěno v památkově chráněné budově. Bohuţel se u nás dnes jen ojediněle setkáváme s muzejní budovou, která byla pro potřeby muzea přímo navrţena, ale je-li tomu tak, uděláme také prostor zmínce o architektovi a jeho návrhu. Měli bychom počítat s tím, ţe do muzea zavítají i takoví návštěvníci, jejichţ primárním cílem nemusí být sbírky samotné, ale právě architektura budovy. Co se týče expozic a výstav neměli bychom konkurovat katalogu a popisovat dopodrobna kaţdý předmět, který je v nich prezentován. Je spíše vhodné ve stručnosti nastínit minulost sbírky. Například byla-li původně soukromou a do muzea se dostala jako odkaz po sběrateli, nebo jedná-li se původně o sbírku amatérských archeologů, či z jakých předmětů je výstava utvořena a odkud byly zapůjčeny a podobně. Následně populární formou zasvětit návštěvníka do expozice či výstavy a vyzdvihnout několik stěţejních předmětů z nich. Bylo by téţ na místě přiblíţit jednotlivá pracoviště nacházející se v muzeu, včetně knihovny či badatelny, které můţe návštěvník sám vyuţít. Pro lepší orientaci poslouţí plánek, obsaţený v průvodci, který umoţní nalézt i sociální zařízení či stánek se suvenýry.

11

Po odchodu z muzea se průvodce stává trvalou připomínkou návštěvy a je pouţíván k oţivení dojmů z expozice či výstavy.7 Muzeu můţe poslouţit jako propagace a zdroj prestiţe. Aby bylo moţné mluvit o průvodci v rámci muzejní prezentace je nutné nejprve charakterizovat prezentaci samotnou a její pozici ve sféře muzejních funkcí. Cílem

muzea

je

uchovávat

vybrané

doklady

vývoje

přírody

a společnosti, vyuţívat je pro rozvoj kultury vědy a výchovy.8 Toto poslání se realizuje podle Beneše čtyřmi funkcemi jako je „záchrana dokladů, jejich uchování, využití pro vědu a využití pro výchovu,“9 přičemţ funkce postupují za sebou v tomto přesném pořadí, jelikoţ funkce předcházející jsou předpokladem té následující.10 Funkce vyuţívající dokladů pro výchovu se uskutečňuje právě prostřednictvím prezentace. „Prezentace není tedy sama o sobě cílem, ale je prostředkem,

základnou

pro

kulturně

výchovné

působení

muzea

na veřejnost.“11 Prezentační činnost zahrnuje expozice, výstavy a doplňkový materiál, které musí „především sloužit svému účelu, musí působivě informovat a formovat vědomí člověka, podněcovat jeho imaginaci a fantazii, vzbuzovat žádoucí asociace a aktivizovat všechny jeho pozitivní schopnosti ve prospěch jeho osobního rozvoje.“12 Je-li toto cílem prezentace, tak můţeme hovořit o průvodci jako součásti muzejní prezentace, protoţe jako takový informuje, pomáhá k osvojení poznatků nových a specifikování těch dříve získaných. Lze se domnívat, ţe návštěva muzea a prohlídka jeho expozic, výstav ve spojení s uţitím průvodce, vede k osvojení si a doplnění poznatků v daleko větší míře.

7

BENEŠ, Josef. Muzejní prezentace. Praha : Národní muzeum, 1981. s .85. Muzejní práce ;

sv. 19. 8

tamtéţ, s. 22.

9

tamtéţ, s. 22.

10

tamtéţ, s. 22.

11

tamtéţ, s. 25.

12


sv. 19.

12

V tomto případě nemusíme hovořit pouze o sčítání jednotlivých působností průvodce a výstav či expozic. Pokud je kvalitní průvodce skutečně během návštěvy uţit, dojem z návštěvy muzea můţe být daleko více umocněn.

2.2 Průvodce jako prvek vědeckého a výchovného působení muzeí

Výchovné působení muzeí je součástí kulturně výchovné činnosti, stejně jako působení například knihoven a jiných kulturních institucí. Co se týče muzejní výchovy můţeme hovořit o společenském procesu, v kterém muzeum má roli nositele poslání a veřejnost jako cíl jeho působení. Výchovným působením se rozumí ovlivňování veřejnosti i výsledky, jichţ muzeum dosahuje v přetváření lidského vědomí. 13 Lze rozlišit informativní, formativní a rekreativní působení muzea na návštěvníka.

Z hlediska

průvodce

budeme

mluvit

především

o informativním působení, které dopadá na racionální oblast vědomí.14 Na návštěvníka

působíme

informacemi,

které

mu

předkládáme,

dochází

k „obohacování vědomí novými poznatky, resp. upřesňování a doplňování poznatků, získaných z jiných zdrojů.“15 Cílem je, aby si návštěvník osvojil informace obsaţené v průvodci, ale aby mu také průvodce dopomohl k osvojení si informací z expozic či výstav. „Vědecký aspekt se týká obsahu poselství a vyžaduje správnost podávaných informací v rámci svědectví i výkladu.“16 Nemělo by se jednat o oborově úzce vymezenou myšlenkovou oblast, ale zařazení tématu do vývojových zákonitostí a uplatnění mezioborových přístupů.17 Jelikoţ si vědecký text ţádá mezioborové souvislosti, stále zůstává příliš úzce vymezený, zatěţkaný náročnou terminologií a zaměřený do hloubky. Takovýto 13

BENEŠ, Josef. Muzeum a výchova. Praha : Ústav pro informace a řízení v kultuře,1980. s.

16-17. 14

tamtéţ, s. 60.

15

tamtéţ, s. 60.

16


sv. 19. 17

tamtéţ, s. 137.

13

neupravený akademický text můţe informacemi návštěvníka zastrašit nebo nudit.18 Z toho vyplývá, ţe není velmi vhodný pro publikaci typu průvodce. Průvodce jako takový je určen pro širokou veřejnost, nikoli jen pro úzce vymezenou skupinu odborníků. Vědecké společnosti slouţí jiné publikace – monografie, odborná periodika, sborníky a podobně. Do této skupiny můţeme zařadit i katalog výstavy či expozice. Ten právě narozdíl od průvodce je podrobnější, obsahuje velké mnoţství obrazového materiálu i informací. V rámci katalogu je tedy daleko větší prostor pro hlubší zasvěcení do dané problematiky a především do detailů samotných exponátů. Individuální návštěvníci bývají „rozdílní v nárocích na poznávání a prožívání podnětu v muzeu“.19 Je rozdíl mezi dětským návštěvníkem, laikem a odborníkem, ale je důleţité si uvědomit, ţe „muzejní spotřebitelé mají různé potřeby a muzeum nemůže plnit všechny z nich. Dokonce i když se muzea snaží přilákat každého, často se víc zaměřují na určité skupiny a na přilákání každé skupiny věnují jiné množství úsilí“20 Musíme si uvědomit, ţe nikdy nevyjdeme kaţdému vstříc a zaměřit se na určitou skupinu či skupiny návštěvníků. Zamysleme se nad tím, jaké skupině bude průvodce určen a jestli je dobré mít v nabídce muzea více druhů průvodců, určených pro různé skupiny návštěvníků. Je vhodné mít průvodce pro děti? Nejsou jim určeny jiné materiály? Dětským návštěvníkům můţeme adresovat pracovní sešity, které jsou zpravidla rozděleny na první a druhý stupeň základní školy. Ty jsou zpracovány tak, aby dětem umoţnili osvojení si co nejvíce informací z expozice či výstavy. Z těchto důvodů je lepší investovat úsilí do vytvoření pracovního sešitu neţ do průvodce pro děti, protoţe ten více zohledňuje charakter dětského návštěvníka. 18

Storyline and text development. In DEAN, David. Museum Exhibition : Theory and Practice.

London, New York : Routledge, 1996, s. 109. ISBN 0-415-08017-7. 19

BENEŠ, Josef. Muzeum a výchova. Praha : Ústav pro informace a řízení v kultuře,1980.

s. 233. 20

KOTLER, Neil G., KOTLER, Philip, KOTLER, Wendy I. Museum marketing and strategy

: designing missions, building audiences, generating revenue and resources. San Francisco : Jossey-Bass, 2008. s. 23. ISBN 978-0-7879-9691-8.

14

Komu by měl být průvodce určen, kdyţ jsme vyloučili odbornou veřejnost i děti? Skupinu, které je průvodce adresován, tvoří dospělí laici s jistou mírou zájmu o muzeum, expozice či výstavy. Při zpracování průvodce bychom měli brát v potaz specifické potřeby této skupiny, proto průvodce jako takový nesmí být příliš rozsáhlý, aby neodradil cenou a mnoţstvím informací v něm obsaţených. Cena je do jisté míry určující, proto je nesmyslné nabízet komfortně zpracovaného průvodce s mnoţstvím fotografií na křídovém papíře, kdyţ riskujeme jeho neprodejnost. Text by měl být srozumitelný, čitelný a nezatíţený odbornou terminologií.

2.3 Průvodce ve sféře muzejního marketingu

Po roce 1989 se setkáváme se změnami ve formě vnější prezentace kulturních organizací a s tím je spojený růst obliby pojmů marketing a management. Můţeme si všimnout viditelného pokroku ve způsobu komunikace s veřejností. Instituce oslovují publikum pomocí billboardů, televizních a rozhlasových spotů i prostřednictvím jiných medií. Internetové stránky vlastní majorita kulturních institucí. Vznikla speciální oddělení pro public-relations

či

marketingová

oddělení.

Dochází

k rozšiřování

a zkvalitnění nabídky pro veřejnost v podobě nových expozic, výstav, nově zpřístupněných objektů, workshopů, dílen, představení ale i publikací. Přesto nelze hovořit o nárůstu návštěvnosti, ale spíše o její stagnaci.21 Proč je tomu tak? I kdyţ je veřejnost masírována na kaţdém kroku prostřednictvím medií, nedochází k pozitivní odezvě. Důvodem můţe být, ţe mnoho lidí si stále pod pojmem marketing představí pouze reklamu, ale to je opravdu velmi jednoduchá zkratka. Jak máme tedy správně porozumět pojmu marketing, a to především ve spojitosti s muzejní činností?

21

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek.1. vyd. Praha : Grada,

2005. s. 12. ISBN 80–247–1104-4.

15

„Marketing není ničím více než nástrojem pro naplňování základních cílů a poslání kulturní organizace vůči veřejnosti.“22 Účelem je pěstovat takový vztah muzea s veřejností, jenţ přináší prospěch oběma stranám.23 Neboli jak poznamenává Philip Kotler, základem marketingu je „reciproční myšlení. Co musím poskytnout, abych něco dostal? Jak poskytnout hodnotu někomu, od koho také hodnotu očekávám? Reciprocita a výměna, to je marketingové myšlení.“24 Abychom mohli poskytovat hodnotu, za kterou lze očekávat protihodnotu, musím znát návštěvníka a jeho potřeby. Forma produktu muzea můţe být velmi rozmanitá, od stálých expozic a krátkodobých výstav, edukačních a kulturních programů, přes architektonické kvality budovy po občerstvení, publikace a suvenýry. „Základním produktem jakéhokoli muzea či památkového objektu je uchování svěřeného kulturního dědictví.“25 Z tohoto vyplývá, ţe péče o historický objekt, restaurování, konzervování děl, vědecké zpracování fondů, odborné

expertizy,

pořádání

historických,

kulturních

slavností,

účast

na archeologickém či jiném výzkumu atd. lze povaţovat za produkt.26 Základním

produktem

z

pozice

návštěvníka

kulturních

institucí

je proţitek, který návštěvou získá. Můţe mít podobu relaxace, zábavy v prostoru muzea, památkového objektu a můţe vést i k získávání nových vědomostí.27 Návštěvníkovi muzeum tedy poskytuje sluţbu, tou se rozumí jakákoli aktivita nebo výhoda, kterou může jedna strana nabídnout druhé, je v zásadě nehmotná a nepřináší vlastnictví.28 Mezi jednotlivými sluţbami se dá tato sluţba označit jako sluţba doprovázená drobným zboţím. Tvoří ji hlavní 22

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek.1. vyd. Praha : Grada,

2005. s. 12. ISBN 80–247–1104-4. 23

tamtéţ, s. 12.

24

KOTLER, Philip. Definice trhu. In DRUCKER, Petr. Řízení neziskových organizací : praxe a

principy. 1. Vyd. Praha : Management press, 1994. s. 74. ISBN 80-85603-38-1. 25

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek.1. vyd. Praha : Grada

Publishing, 2005. s. 161. ISBN 80–247–1104-4. 26

tamtéţ, s. 161.

27

tamtéţ, s. 161.

28

KOTLER, Philip a kol. Moderní marketing : 4. evropské vydání. 1.vyd. Praha:Grada, 2007.

s. 710. ISBN 978-80-247-1545-2.

16

sluţba, v našem případě expozice a výstavy, doprovodné sluţby (například edukační a jiné programy) a podpůrné zboţí jako letáky a upomínkové předměty.29 Základní

produkt

v případě

muzea

nebo

památkového

objektu

je v rozhodující míře jiţ dán péčí o svěřenou sbírku anebo památkový objekt. Cílem kaţdého muzea, památkového objektu by měl být co nejhodnotnější základní produkt ve formě expozic, výstav, architektury památkového objektu, instalovaných památkových interiérů, edukačních programů a podobně. Základní produkt kaţdé kulturní organizace se můţe mírně lišit, co se někde povaţuje za přídavnou hodnotu můţe jinde tvořit základní pilíř (například keramická dílna s edukačním programem).30 Pro současného spotřebitele kulturního dědictví je charakteristický zájem o rozšířený produkt, tedy o doplňkové aktivity a sluţby v podobě kulturních a zábavných programů, muzejních (nebo hradních) restaurací, kaváren, zahrad, obchodů, publikací, dětských koutků. Poptávka po těchto sluţbách je tak značná, ţe snaha po jejím uspokojení muţe vést k extrému, tedy k posílení rozšířeného produktu (doplňkových sluţeb) na úkor základního produktu. 31 Publikace typu průvodce by měla být ve výbavě kaţdé muzejní instituce, lze ho zařadit do rozšířeného produktu muzea stejně jako jiné publikace, které obsahují všechny písemné a obrazové vyjádření určené veřejnosti například příručky, monografie, časopisy, katalogy, plakáty. Jako kaţdý rozšířený produkt i průvodce představuje jakousi přídavnou hodnotu, která je návštěvníkovi předkládána. Tato hodnota by neměla představovat konkurenci pro základní produkt, ale naopak by ho měla podpořit a více zpřístupnit veřejnosti. Z tohoto důvodu je vhodné se při zpracování průvodce zaměřit i na různé skupiny návštěvníků. 2.3.1 Význam průvodce v propagaci muzeálních institucí 29

KOTLER, Philip a kol. Moderní marketing : 4. evropské vydání. 1.vyd. Praha:Grada, 2007.

s. 711. ISBN 978-80-247-1545-2. 30

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek.1. vyd. Praha : Grada

Publishing, 2005. s. 163-165. ISBN 80–247–1104-4. 31

tamtéţ, s. 162.

17

Propagace je souhrn činností, jejichţ cílem je prosadit muzeum v podvědomí veřejnosti, a to s ohledem na různé skupiny návštěvníků. Propagace bývá zajištěna články v tisku, relacemi v rozhlase, šoty v televizi, uváděním programů v kulturním kalendáři, propagačními předměty (hrnky, propisky, igelitové tašky, odznaky a podobně), ale i speciálními tiskovinami vydávanými muzeem jako třeba letáky, plakáty, nástěnkami, ale i katalogy, monografiemi a průvodci.32 Z průzkumů vyplývá, ţe hlavním faktorem, který přispívá k návštěvnosti muzea, je doporučení známých. Aţ za ním leţí informace v mediích, po ní následují plakáty a reklamní tabule, jejichţ vliv je relativně malý.33 Doporučí-li někdo návštěvu muzea a toto doporučení navíc podpoří ukázkou kvalitního průvodce, kterého si návštěvník z předešlé návštěvy odnesl, tím spíš můţeme očekávat dalšího návštěvníka muzea. Průvodce můţe být nabízen i mimo budovu samotného muzea. Prostor k této propagaci lze naleznout ve spřátelených kulturních institucích, dále pak v turistických centrech.

2.4 Průvodce a jeho funkce v muzeu

Průvodce je jedna z publikací, které by mělo muzeum vydávat pro potřeby návštěvníků. Je prostředkem výchovného působení muzea a součástí muzejní prezentace. Umoţňuje si osvojit mnoţství poznatků nejen ze samotného průvodce, ale i podpořit osvojení si informací z expozic či výstav. Po obsahové stránce lze průvodce charakterizovat jako informační dokument, který návštěvníka seznamuje s historií muzea, jako objektu a instituce, dále pak s jeho expozicemi, výstavami a v neposlední řadě s odbornými pracovišti. V lepším případě umoţňuje i snadnější orientaci například přiloţeným plánkem. Jeho text by neměl aspirovat na text vědecký, 32

BENEŠ, Josef. Muzeum a výchova. Praha : Ústav pro informace a řízení v kultuře,1980.

s. 247. 33

tamtéţ, s. 248.

18

zatíţený terminologii a přehnaným mnoţstvím informací, ale být svou formou přiblíţen návštěvníkovi. Z tohoto pohledu se stručná a populárně naučná broţura jeví jako ideální podoba. Lze ho zařadit do rozšířeného produktu muzea, který hraje nemalou roli na poli propagace muzea. Muţe být zdrojem prestiţe a jako takový můţe poslouţit jako inspirace k návštěvě. Jelikoţ je pro návštěvníka důleţitý především proţitek, který návštěvou získá, měl by být průvodce především kvalitně zpracovaný, aby tento proţitek nepoškodil, ale naopak ho umocnil.

3. Výzkum historie a současnosti kaple sv. Václava ve Znojmě

19

Přínos průvodce do sféry muzejních aktivit je neoddiskutovatelný. Broţura typu průvodce má svůj přínos i v památkově chráněných objektech a nemusí jít zdaleka jen o hrady či zámky, ale i o stavby sakrálního rázu. Podmínkou kvalitního průvodce po kapli sv. Václava je kvalitní zpracování její historie. Doposud jsme se mohli setkat jen s povrchním zpracováním, proto je nutné zabývat se vlastním historickým výzkumem. Sepsání historie objektu se jeví jako nezbytné, i z důvodů poskytování kvalitních informací během osobní prohlídky s průvodcem, a můţe také poslouţit jako vodítko při plánování výstavních projektů. Z těchto důvodu je tato kapitola věnována právě historickému vývoji kaple, ale i památkám, které s ní mají bezprostřední spojitost. V případě průvodce po kapli sv. Václava, nemůţeme hovořit o průvodci po muzeu. Ačkoli kaple v současné době slouţí jako výstavní prostora a narazíme zde na řadu výstav, jedná se pouze o krátkodobé projekty, proto nebudou akceptovány při zpracování průvodce. Z toho vyplývá, ţe se náš průvodce bude podobat průvodci po památkových objektech. Bude se zabývat historií kaple a její architekturou, nikoli krátkodobými výstavami a expozicemi, jak je to v případě muzea.

3.1 Historie kaple sv. Václava

Podkladem pro zpracování průvodce po kapli sv. Václava bude vlastní historický výzkum. Ten bude zaměřený na historii nejen kaple samotné, ale i památek stojících v bezprostřední blízkosti - kostel sv. Mikuláše a středověký karner. Tyto objekty mají s kaplí sv. Václava společnou nejen lokaci v rámci městské památkové rezervace. Kaple sv. Václava je jednou ze zachovalých zádušních kaplí kostela sv. Mikuláše. Ty byly společně se středověkým karnerem situovány na někdejším hřbitově, který se rozkládal kolem kostela sv. Mikuláše. Výzkum se odehrával především prostřednictvím práce s prameny a literaturou ve Státním okresním archivu Znojmo, v místní Městské knihovně Znojmo, v Moravské zemské knihovně a v Jihomoravském muzeu ve Znojmě.

20

3.1.1 Městská památková rezervace a kaple sv. Václava

Kulturní památka kaple tak zvaná Svatováclavská se nachází v těsné blízkosti chrámu sv. Mikuláše na Mikulášském náměstí. Spolu s ostatními církevními stavbami, měšťanskými domy i se souvislými pásmy hradeb městského opevnění tvoří městskou památkovou rezervaci ve městě Znojmě. Historické jádro je jedinečným urbanistickým souborem, který představuje rozkvět sídlištní aglomerace jiţ od 11. století. Historické jádro města bylo prohlášeno za městskou památkovou rezervaci v roce 1971.34 Historie kaple sv. Václava není jen historií jedné stavby, naopak můţe poslouţit jako ilustrace celkového společenského vývoje města a regionu, protoţe pravděpodobně není doby, která by tuto památku nezasáhla. To platí pro dobu dávno minulou, ale i současnou. Důleţitou roli během vývoje města Znojma hrál německý prvek. Hlavní vlna německých imigrantů přišla pravděpodobně v souvislosti s městskou lokací ve dvacátých letech 13. století a obsadila hlavně jiţní část dnešní městské osnovy.35 Po době husitské v polovině 16. století se především mezi těmito Němci šíří protestantské (Lutherovo) učení, kterému propadá celé město.36 Díky tomuto učení je zastavena stavební činnost na kostele sv. Mikuláše. Protestanti po léta obsazují celý kostel.37

3.1.2 Kostel sv. Mikuláše

34

Městská památková rezervace Znojmo : přehled objektů zapsaných v seznamu nemovitých

kulturních památek ČR. Znojmo : Znojemská regionální rozvoj, s. 1. 35

KONEČNÝ, Lubomír. Znojemský karner. In Jižní Morava: Vlastivědný sborník. Brno :

Muzejní a vlastivědná společnost, 1989. s. 109. 36

VILDOMEC, Vědomil. 750 let města Znojma : stručná historie a výběrová bibliografie.

Znojmo : Vzorná okresní knihovna, 1976. s. 9 37

FILA, Karel. Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Znojmo : Nadace pro obnovu církevních

památek děkanství znojemského, 1995. s. 9-10.

21

Právě tento kostel, umístěn spolu s kaplí sv. Václava na tak zvané mikulášské ostroţně, je velmi často dáván do souvislostí s jejím vznikem i historií. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, na němţ se nacházely také zádušní kaple. Jednou z nich byla pravděpodobně i kaple sv. Václava. Proto je důleţité se seznámit s historii kostela sv. Mikuláše můţe nám tak poskytnout i moţnost srovnání s jinou sakrální stavbou ve stejné lokalitě. „Kostel sv. Mikuláše byl románskou stavbou, připomínanou poprvé roku 1190, jako zeměpanská donace zakládanému louckému klášteru.“38 Kostel je však patrně starší, jak lze usuzovat podle mincí, které byly raţeny na Znojemském hradě za údělného kníţete Lutolda (Litolda), který zde panoval v letech 1092-1097 a 1100-1102. Lutoldovy denáry měly na rubu nápis: „S NICOLAVS“, stejně jako brněnské mince „S PETRVS“.39 Stáří kostela potvrzuje i pamětní spis z roku 1642, který byl nalezen ve věţi chrámu. Ten uvádí dobu okolo roku 1103 jako dobu vzniku.40 Není také vyloučeno, ţe kostel byl uţ fundací znojemského údělného kníţectví kníţete Litolda.41 V roce 1226, kdy se stává Znojmo královským městem, vychází kostel sv. Mikuláše ze sporu o farní status s kostelem sv. Michala vítězně a stává se tedy hlavním městským chrámem.42 Původní kostel, který byl vystavěn v románském slohu a určitě menší neţ dnes, zanikl v roce 1335 při velkém poţáru, který vypukl v době slavností zásnub princezny Anny, sestry Karla IV., s rakouským hrabětem Otou. Nový chrám se začal budovat v roce 1338, to dosvědčuje nápis na jednom z pilířů: „A.D.MCCCXXXVIII INCEPTUM EST HOC OPUS Z/ZNOJMAE/“ - „ L.P. 1338 bylo toto dílo započato ve Z/Znojmě/“. Často je se stavbou nového chrámu spojován právě Karel IV., ale zakládací listina, která by mohla více napovědět, se nedochovala. V roce 1354 došlo ke strţení čtyř domů pro rozšíření 38




památek děkanství znojemského, 1995. s. 4. 40

tamtéţ, s. 4.

41

KONEČNÝ, Lubomír. Znojemský karner. In Jižní Morava : Vlastivědný sborník. Brno :


tamtéţ, s. 108.

22

hřbitova, který se nacházel od počátku v okolí kostela. Stalo se tak pravděpodobně následkem gotické přestavby, která zabrala velkou část starého hřbitova.43 Kostel dovoloval konání bohosluţeb jiţ roku 1390, coţ dokazují záznamy o darech a o zakládání několika oltářů. Na počátku 15. století se stavební činnost velmi zpomalila, na vině jsou morové epidemie, doba husitských válek a v neposlední řadě i poţár kostela v roce 1422, při němţ se zřítila severní věţ. Do jaké míry došlo k poškození kostela nevíme, ale i přesto byl katafalk císaře Zikmunda, který zemřel ve Znojmě 9. prosince roku 1437, umístěn právě zde.44 Za autora přestavby kolem roku 1450 je povaţován Mikuláš ze Sedlešovic, a to na základě odborného čtení stavitelského rukopisu. Mikuláš nejprve pracoval na obnově husity poničeného Louckého kláštera a proslavil se mimo jiné stavbou znojemské radniční věţe. V tomto období byla hlavní loď i presbytář zaklenuta parléřovskou síťovou klenbou, na níţ se snad podílel i vedoucí mistr vídeňské hutě dómu sv. Štěpána Lorenc Spenning. Před rokem 1470 byl postaven před západní stěnou nádherný kůr, který připomíná kruchtu dómu sv. Štěpána ve Vídni. Na jiţní straně kněţiště byla vystavěna věţ, která zde stála aţ do roku 1838.45 Kolem poloviny 16. století se do Znojma šíří protestantské hnutí a pomalu ovládá město a proto ustává veškerá stavební činnost. Po léta byl protestanty obsazen i kostel sv. Mikuláše.46 Jako většina kostelů byl i kostel sv. Mikuláše obklopen hřbitovem, na kterém se pohřbívalo od počátku královského města roku 1226 aţ do josefínských reforem, kdy bylo zakázáno pohřbívání v centrech měst. Tento hřbitov byl obklopen celou řadou kaplí, z nichţ se zachovaly jen dvě, kaple

43


památek děkanství znojemského, 1995. s. 4-5. 44

tamtéţ, s. 6-7.

45

tamtéţ, s. 8-9.

46

tamtéţ, s.9-10.

23

Vzkříšení typu poklony, za další hřbitovní kapli je povaţována dvoupatrová kaple sv. Václava.47

3.1.3 Znojemský karner

Karner, který v minulosti stál na hřbitově sv. Mikuláše, je spojen s kaplí nejen tělesem své stavby, ale i jeho (ne)existence je s ní neodmyslitelně spjata. Právě výstavba kaple podmínila zánik této středověké památky. Dnes je kostnice (osárium) karneru přístupná v rámci prohlídkové trasy v objektu kaple sv. Václava. O tom, ţe se zde nacházel zřejmě pozůstatek nějaké stavby, se zmiňuje jiţ V. Houdek, kterého zaujala vydutá zeď ve spodní části kaple. Popisuje i pískovcovou desku (75 cm dlouhou, 35 cm vysokou) zasazenou do venkovní zdi schodiště s románským nápisem: „HIC EST CARNARI ORATE PRO ANIMABUS“ - „zde je karner, modlete se za duše“. Ovšem Houdek nedává tyto údaje do ţádné souvislosti, nevyslovuje ţádnou teorii, dozvídáme se jen stručný popis.48 Pískovcová deska, především její nápis, a vydutá zeď daleko více zaujaly V. Kadlece. Ten označuje zeď jako součást základního zdiva nějaké stavby, která se dnes nachází hluboko pod úrovní terénu mikulášské ostroţny. Dochází k závěru, ţe tou stavbou mohla být jedině právě rotunda karneru. Této části zdiva předtím nikdo nevěnoval pozornost, a to i přesto ţe byla jiţ zaměřena a popsána.49 Karnery, na rozdíl od podobných rotund, byly dvoupodlaţní hřbitovní kaple. Horní kaple slouţila k bohosluţbám, spodní část byla kostnicí (ossarium

47


památek děkanství znojemského, 1995. s. 39-42. 48

HOUDEK, V. Dvojitá kaple Znojemská. Časopis Vlasteneckého spolku musejního

v Olomouci, 1899, roč. 16, s. 109. 49

KADLEC, V. Znojemský karner. In Od Horácka k Podyjí : vlastivědný sborník západní

Moravy. Znojmo : Okresní a městský osvětový sbor, 1935/36, roč. 12. s. 13.

24

z latinského ossis).50 Stavěly se na jiţ zaloţených hřbitovech kolem větších kostelů. Umístění všech karnerů je prakticky stejné, nachází se na kraji hřbitova ve svaţitém terénu. Kde chyběl přirozený svah, byl uměle vytvořen. Horní kaple byla v úrovni terénu hřbitova, spodní kaple, tedy kostnice, byla přístupná po schodech nízkým vchodem. Stará mikulášská ostroţna byla tedy ideálním místem pro zaloţení karneru. Znojemský karner je datován, stejně jako ostatní moravské karnery, do 13. století, mezi nimi je povaţován za nejstarší.51 V roce 1982 došlo k archeologicko-stavebně-historickému průzkumu karneru v souvislosti s probíhající opravou znojemských městských hradeb. Tento průzkum podal informace, které z velké části potvrdily Kadlecovy domněnky, ten však veškeré své teorie nemohl opřít o ţádný výzkum. Průzkumem bylo nalezeno válcovité torzo stavby v hloubce 160 cm pod úrovní terénu, nepravidelného půdorysu, jeho vnitřní průměr fluktuuje mezi 440 aţ 500 cm, síla obvodového zdiva je 145 aţ 180 cm. Karner byl zaloţen ve

strmém

svahu,

to

ovlivnilo

jeho

nepravidelnost.

Podloţí

bylo

pravděpodobně pro stavbu upraveno. Zdivo sestává z drobnějších i větších lomových kamenů horizontálně kladených na maltu s docela velmi malým obsahem vápna, ale o vysokém obsahu kyselých rozpustných látek. Bylo zděno pozorně ve vodorovných řadách. Vnitřní líc válcového zdiva nese známky omítnutí. Asi 5 m nad úrovní dna objektu byla konstrukce stavby ukončena pro nasazení klenby osmihranného jehlanu. Pro zhotovení klenby byl pouţit ramenát, jeho osmero záhlaví bylo připevněno do zřetelných kapes v koruně zdiva. S konstrukcí ramenátu souvisela i přítomnost zbytku zašpičatělého kůlu uprostřed dna stavby. Osmihranná klenba sestávala nejprve z vrstvy kamenů kladených na deštění ramenátu a další hmota klenby

50

HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek . 3. vyd. Praha : Tvorba, 2001. s. 164.

ISBN: 80-85386-92-5. 51


Moravy. Znojmo : Okresní a městský osvětový sbor, 1935/36, roč. 12. s. 40-41.

25

byla jiţ litá z kamene do malty. V torzu stavby nebyly stopy po ţádném dveřním či okenním otvoru.52 Výplň objektu tvořil v horní části hlinitý zásyp s úlomky kostí, ve zbývajících dvou třetinách to byly shnilé kosti, které nenesly známky nějakého systematického skládání. Zajímavé je, ţe se tu nenašla ţádná lebka. Střepový materiál nalezený v zásypu je z období od 13. - 16. století. Velké mnoţství materiálu pochází z druhé poloviny 13. století.53 Tento objekt lze s přihlédnutím k nálezové situaci označit za ossarium středověkého karneru, jehoţ horní část byla asanována. Tomu odpovídá válcový půdorys stavby, z lomového kamene, coţ je charakteristické pro pozdně románské jihomoravské karnery. Samotné umístění na okraji hřbitova odpovídá lokaci karnerů. Zvláštností je netypická výška kostnice, která nebyla přístupná samostatně, ale pouze otvorem v klenbě. Toto lze vysvětlit pouze zapojením objektu do obvodové hradby mikulášské ostroţny. Téţ litá osmiboká klenba není typická pro naše prostředí.54 Karnery nalézáme především v bavorském Podunají od 12. do 15. století, odtud se infiltrovaly do Rakouska a dále pak na Moravu. Dr. Guth přisuzuje karnery na Moravě německé kolonizaci, coţ platí i pro ten znojemský.55

3.1.4 Kaple sv. Václava

Ve svahu spadajícímu k řece Dyji a protilehlém rotundě sv. Kateřiny a znojemskému hradu, vyrůstá kaple sv. Václava. Z velké části tvoří aktivní součást hradeb, byla tak začleněna do fortifikačního systému města.

52



tamtéţ, s. 104.

54

tamtéţ, s. 106.

55


Moravy. Znojmo : Okresní a městský osvětový sbor, 1935/36, roč. 12. s. 41.

26

Svatováclavskou se nazývá, protoţe na jejím průčelí je umístěna socha rytíře, který je povaţován za sv. Václava. Kaple ale podle všeho byla tomuto patronovi zasvěcena aţ v roce 1947. Na přilehlém hřbitově se měla kdysi nacházet jiná kaple zasvěcená sv. Václavu.56 Ţe tato kaple nebyla s nynější kaplí totoţná, se domnívá jiţ A. Hübner.57 To opravňuje alespoň k domněnce, ţe po jejím zániku zdědila název jiná blízko stojící kaple. Kapli se také říká dvojitá, jelikoţ má nezvykle dvě podlaţí. Spodní podlaţí je zapuštěno asi z jedné poloviny v zemi, nachází se tedy pod úrovní terénu, který musel být pro stavbu uměle navýšen. Druhé podlaţí je nadstavěno nad ním. Vnější ochoz opticky rozděluje obě kaple. Ten v době ohroţení mohl slouţit a pravděpodobně i slouţil k obraně. O původu a především stáří této stavby se i nadále vedou polemiky. A. Hübner tvrdil, ţe spodní kaple je nejstarším chrámem na Moravě, zároveň se domníval, ţe je stavěna byzantským slohem. Usuzoval tak podle omylu, ţe oltář ve spodní části stojí volně ze všech stran tak, ţe kněz slouţící mši mohl být obrácen k lidem tváří, jak tomu bylo u starokřesťanské liturgie. Z toho odvozoval i stáří kaple.58 Hübnerova tvrzení vyvrací v roce 1899 V. Houdek a zároveň poskytuje podrobný popis spodní kaple, kterou shledává dokonce odpudivou, a to díky hrubosti

forem

a

nepřítomností

jakékoli

architektonické

výzdoby.

K nevzhlednosti prostoru přispívá i to, ţe je v této době (konec 19. století) uţívaná městem jako skladiště. Půdorys kaple, do které se dostaneme točitým schodištěm, označuje jako sešoupnutý obdélník, na jedné straně uzavřený třemi stěnami osmiúhelníku. Je 12 m dlouhý, 9,70 m široký a asi 8 m vysoký. Valená klenba je zakončena na uţší straně konchou (půlkruhovou klenbou), zároveň ji na kaţdé podélné straně prostupují dva větší výklenky, v konše tři menší. Do prostoru vybíhá ze stěny šest 1,60 - 1,75 m širokých čtyřhranných pilířů, prostor mezi nimi je sklenut ve výšce klenby zmíněných sedmi výklenků. 56

PEŘINKA, František. Václav. Vlastivěda moravská. Brno : Musejní spolek, 1904. s. 110.

57

HÜBNER, A. In PEŘINKA, František. Václav. Vlastivěda moravská. Brno : Musejní

spolek, 1904. s. 110. 58

HÜBNER, A. In HOUDEK, V. Dvojitá kaple Znojemská. Časopis Vlasteneckého spolku

musejního v Olomouci, 1899, roč. 16, s. 111.

27

Průlomy v pilířích zároveň spojují jednotlivé části galerie obíhající kolem kaple. Zděná oltářní menza je přiraţena ke dvěma pilířům, zahrazuje tedy vchod do jednoho z těchto výklenků a zároveň to vyvrací veškeré Hübnerovy teorie. Podlaha je cihlová a stěny jsou čistě obílené. Z přízemí se lze dostat ještě do dvou menších vedlejších místností, z nichţ přední má tvar pravidelného obdélníku (4,35 m dlouhý a 3,35 m široký), kdeţto půdorys zadní místnosti je velmi nepravidelný. Zadní stěna není rovná, ale tvoří oblouk, vydutý směrem do místnosti.59 Za touto zdí, jak později dokazuje archeologický výzkum, se nachází kostnice středověkého karneru. Aby byl zajištěn i po výzkumu přístup, byl v této masivní zdi vytvořen otvor, kterým dnes vstupujeme do prostoru kostnice karneru. Důleţitým dokumentem pro naše pátrání je bezpochyby listina z roku 1521. Jedná se testament vdovy po znojemském měšťanu Martinu Bučickém, Kateřiny Bučické. Ta kupuje část hřbitova u kostela sv. Mikuláše a ustanovuje, ţe zde mají být postaveny dvě kaple vzájemně spojené a související „capellas duas, sibi invicem continuas et connexas“60, dolní zasvěcena Bohu, Panně Marii a všem svatým, především sv. Martinu, horní zasvěcená sv. Anně a sv. Kateřině. Podle této závěti by měly být obě kaple vystavěny krátce před rokem 1521. Ale jak poukazuje Houdek, staré listiny příliš nerozlišovaly, jedná-li se o stavbu nebo obnovu stavby jiţ stojící. Proto připouští tvrzení Volného, ţe spodní část pochází z konce 14. století. Naopak s ním nesouhlasí v jeho teorii, ţe slouţila jako kostnice kostela sv. Mikuláše. Tomu by nasvědčovala jen naprostá jednoduchost a poloha částečně v podzemí. V opozici tomu stojí půdorys a velikost této kaple. O době vzniku horní části vypovídá sloh i listina dostatečně, zde si můţeme být jisti, ţe vznikla na počátku 16. století jako poslední ukázka doznívající gotiky ve městě Znojmě.61 Tyto

slohové

nepravidelnosti

a

nesrovnalosti

přispěly

spolu

s nekritickými badateli k tomu, ţe je stavba dodnes obestřena řadou pověstí. 59


v Olomouci, 1899, roč. 16, s. 110. 60

BUČICKÁ, Kateřina. In HOUDEK, V. Dvojitá kaple Znojemská. Časopis Vlasteneckého

spolku musejního v Olomouci, 1899, roč. 16, s. 111. 61


v Olomouci, 1899, roč. 16, s. 112-113.

28

I dnes se sem vypravují lidé hledat hrob sv. Metoděje, který měl na těchto místech údajně působit. A. Merten, tajemník města Znojma, mluví ve svém průvodci o donačních listinách, které dala sepsat Kateřina Bučická se svolením Louckého kláštera a mikulášské fary a které potvrdil právě roku 1521 olomoucký biskup Stanislav. Uvádí, ţe se v nich mluví o opravě spodní a postavení horní kaple.62 Bezpochyby se jedná o stejné listiny, o kterých se zmiňují i ostatní. Proč tedy Merten uvádí jiný výklad textu? Bohuţel, jak to tak bývá u těchto kratičkých průvodců, chybí zcela jakýkoli odkaz na literaturu nebo prameny. Nevíme tedy z čeho Merten vycházel. L. Konečný zastává názor, ţe slohová kritika i historické prameny, především závěť Kateřiny Bučické, vypovídají o vzniku obou kaplí na počátku 16. století. Nesouhlasí s názory na dvojí původ těchto kaplí ani na dvojí funkci (kostnice a kaple).63 Jiné prameny uvádějí různou dobu vzniku, jako 12. století64 nebo období vlády Václava I.65 Tyto informace nelze povaţovat za věrohodné, chybí jakékoli potvrzení těchto domněnek. Horní kaple je vystavěna v pozdní vladislavské gotice a zaklenuta pozdně gotickou krouţenou klenbou ţebrovou, která připomíná styl Beneše z Loun. Můţeme pozorovat podobnost s klenbou ve Vladislavském sále na Praţském hradě.66 Na stropě vidíme šest kamenných bust starozákonných proroků (Jeremiáše, Davida, Jonáše, Zachariáše, Joela a Daniela) umístěných mezi ţebry v oblouku kolem byst Jeţíše Krista, sv. Kateřiny a sv. Anny. Ostění dveří vedoucích do horní kaple je sklenuto plochým jetelovým obloukem. Štít nese osmihrannou věţičku, která třemi stranami vyčnívá na průčelí jako arkýř. 62

MERTEN, Adolf. Průvodce královským městem Znojmem. Znojmo : Místní národní výbor,

1947. s. 36. 63



PIPEK, Bohumil Miloš. Znojemsko. Znojmo : Knihkupectví Klouda a Oliva, 1925. s. 21.

65

Historické rozhledy : poučné čtení pro mládež českoslovanskou. Telč : Emil Šolc, 1900. roč.

3. s. 243. 66

HAVLÍk, Lubomír Emil. Znojmo : z minulosti města a jeho památek. Brno : Krajské

nakladatelství, 1956. s. 67.

29

Ostatní strany jsou posazeny na lomené strmé šindelové střeše. Věţička má po čtyřech oknech s gotickou kruţbou, stěna s oknem se střídá s plnou stěnou bez okna.67 Vpravo od vchodu do horní kaple je přistavěno schodiště, které vede jednak do spodní kaple, ale i na kůr kaple horní. Dveře vedoucí k tomuto točitému schodišti jsou také sklenuty plochým obloukem jetelovým, stejně jako třetí dveře vedoucí na vnější ochoz, který obíhá kolem horní kaple v šířce kaple dolní. Tento ochoz je krytý pultovou šindelovou střechou.68 V dobách

náboţenských

zmatků,

kdy

celé

město

ovládalo

protestantské učení, se pouze v této kapli konaly katolické bohosluţby.69 Roku 1785 byla kaple díky josefínským reformám uzavřena a prodána městu za 90 zlatých70, majetkem města je kaple dodnes. Kolem roku 1824 byl v kapli nalezen gotický deskový oltář pocházející z 16. století. Oltář byl záhy darován císařskému zámku v Laxenburgu v Rakousku a jiţ nebyl nevrácen.71 Oltář měl tři díly, byl 2,2 m vysoký a 5 m široký. V první části jsme mohli vidět Kristovo zatčení, uprostřed ukřiţování a ve třetí části přivedení do soudní síně. Sestával ze zhruba 50 vyřezávaných osob, koní a velbloudů. Zadní strana zobrazovala jednotlivé části ţivota Jeţíše Krista. Znojemská městská rada podala 27. dubna 1921 ţádost ministerstvu zahraničních věcí o navrácení oltáře z kaple sv. Václava. Bohuţel nevíme, jak ministerstvo ţádost vyřídilo. Oltář se do Znojma nikdy nevrátil. Zajímavé ale zůstává, ţe i během okupace usilovali znojemští Němci o jeho vrácení.72 Nyní se oltář nachází ve sbírkách Národní galerie v Dolním Belvedéru ve Vídni.73 67


v Olomouci, 1899, roč. 16, s. 110. 68

tamtéţ, s. 109.

69

MERTEN, Adolf. Průvodce královským městem Znojmem. Znojmo : Místní národní výbor,

1947. s. 36. 70

tamtéţ, s. 36.

71

Stráž na Dyji: památník Sokola znojemského ke dnům 28. a 29. června 1925 : na paměť

otevření sokolovny ve Znojmě. Znojmo : Nákladem Sletového výboru, 1925. s. 16. 72

DRLÍK, Vratislav. 70 let musea královského města Znojma. Znojmo : Museum, 1948. s. 37.

73

FILA, Karel. Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Znojmo:Nadace pro obnovu církevních

památek děkanství znojemského, 1995. s. 41.

30

Horní kaple je v roce 1861 městem přenechána k uţívání znojemským protestantům jako modlitebna.74 V letech mezi první a druhou světovou válkou je

kaple

vyuţívána

Československou

církví,

nyní

se

nazývající

Československá církev husitská. Od roku 1947 aţ do konce roku 2007 byla kaple v pronájmu církve pravoslavné,

pronájem

byl

udělen

městem

v souvislosti

s reemigrací

volyňských Čechů po druhé světové válce do Znojma. Právě na šedesáté výročí pravoslavná církev předčasně tento prostor opouští, přestoţe měla nájemní smlouvu ještě na několik následujících let. Důvodem bylo zanedbání objektu ze strany majitele, tedy města, a bezesporu i nabytí jiného vlastního kostela do majetku pravoslavné církevní obce, která nemá dostatek prostředků na financování dvou objektů. Přesto během pronájmu pravoslavné církevní obce se podařilo kapli od roku 2001 zpřístupnit veřejnosti, a to ve spolupráci s Asociací – Iuvenes Znoyem. Byla zde zajištěna průvodcovská sluţba pomocí spolupracovníků a dobrovolníků. Spodní kaple, která je odsvěcena, se započala vyuţívat jako výstavní prostor během turistické sezóny. Za několik let se podařilo navázat řadu kontaktů s jinými organizacemi, institucemi i jednotlivci ve městě Znojmě, kteří se podílí nebo sami reţírují krátkodobé výstavy v tomto prostoru. Jmenovitě zmiňme alespoň Městskou knihovnu ve Znojmě, Denní stacionář pro lidi s mentálním postiţením a kombinovanými vadami sv. Damiána, Atelier Samuel a skupinu asi čtrnácti znojemských výtvarníků. Asociace – Iuvenes Znoyem a Pravoslavná církevní obec ve Znojmě spolupracovaly v rámci Hudebního festivalu Znojmo 2007, kdy umoţnily vystoupení umělců v prostorách kaple sv. Václava. Organizace Mikulášské jízdy městem Znojmem, kdy Mikuláš s druţinou projíţdí městem na voze taţeném koňmi a navštěvuje vybrané kostely a klášter na Hradišti sv. Hipolyta, se stala jiţ tradiční.

74

Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 : okresy: Znojmo, Moravský

Krumlov, Hustopeče, Mikulov. 1.vyd. Ostrava : Profil, 1984. s. 49.

31

V roce 2008 se Asociaci – Iuvenes - Znoyem podařilo, po odchodu pravoslavné církevní obce, získat kapli sv. Václava do pronájmu od města Znojma a pokračovat tak v jiţ započaté činnosti.75

4. Aplikace zjištěných poznatků na problematiku kaple sv. Václava ve Znojmě

75

Asociace - Iuvenes - Znoyem. Výroční zpráva 2008. Znojmo : Asociace-Iuvenes-Znoyem,

2008. s. 1.

32

Kaple sv. Václava, která se díky výstavám, koncertům, ale především samotnou přístupností pro návštěvníky a obdivovatele architektury, stala součástí kulturního ţivota města Znojma, by měla disponovat nejen profesionálním výkladem místních průvodců, ale i jeho tištěným ekvivalentem. Důleţitost tištěného průvodce se projeví v momentech, kdy návštěvník z časových a jiných důvodů (například zdravotních) není schopen objekt si prohlédnout, vyslechnout si výklad a přesto si chce odnést informace o jeho historii. Z pozice průvodkyně si lze povšimnout turistů, kteří dávají přednost samostatné prohlídce, bez průvodce, nebo zahraničních turistů, jenţ bezvýsledně pátrají po hodnotném textu ve své mateřštině. V těchto a jiných situacích se nezbytnost průvodce projeví nadmíru naléhavě. Současný návštěvník má moţnost nahlédnout do úzké broţurky se skromným textem, který je do velké míry náboţensky zabarven a neseznámí nás ani s tím, odkud autor nabyl informace zde předkládané. Z těchto důvodů je nový průvodce, sestavený na základě teoretických a historických poznatků, nutný. Cílem této části je vypracovat zcela nového průvodce po kapli sv. Václava a doplnit ho aktuálními informacemi. Při sestavování průvodce uplatním poznatky z teoretické části a z vlastního historického průzkumu.

4.1 Specifikace poznatků aplikovaných na problematiku kaple sv. Václava

Průvodce po kapli sv. Václava bude formulován jako populárně naučná broţura s informativním působením na návštěvníka. Průvodce je rozšířeným produktem, hlavního produktu, čímţ jsou v našem případě výstavy a prohlídka kaple a karneru s průvodcem. Textový průvodce by měl návštěvníkovi umoţnit vstřebání informací v něm a zároveň zařadit kapli mezi ostatní památky ve Znojmě. Osvojení si poznatků, které budou ve prospěch kaple sv. Václava a které umoţní zapamatovat si tento objekt, je cílem informativního působení na návštěvníka kaple sv. Václava. To je důleţité i z hlediska propagace. Do kaple sv. Václava zavítá řada návštěvníků za výstavami. Kdyţ jim u té příleţitosti nabídneme průvodce, něco s čím se doposud v tomto objektu nesetkali, můţeme čekat pozitivní odezvu, případně i doporučení ostatním

33

k návštěvě. Průvodce bude nabízen i mimo kapli při různých příleţitostech, například setkání a prezentace občanských sdruţení a neziskových organizací a podobně. Průvodce po kapli sv. Václava bude zaměřen na dospělého laického návštěvníka, tomu bude přizpůsoben i rozsah průvodce. Forma textu bude zvolena, tak aby usnadňovala čitelnost, to znamená správně zvolený typ písma, velikost i celkové členění textu. Vlastní výzkum bude podkladem pro průvodce po kapli sv. Václava. Pro jeho potřeby pouţijeme především poznatky o kapli samotné a o přilehlém karneru, jenţ je součástí prohlídkové trasy. Informace o kostelu sv. Mikuláše budou pouţity v první řadě pro zařazení kaple jako zádušní na hřbitově kostela sv. Mikuláše. Předtím, neţ se pokusíme zformulovat samotného průvodce, měla by se sestavit jeho struktura a stručná charakteristika po obsahové stránce. Je důleţité předem si stanovit prioritní informace, o jejichţ osvojení budeme usilovat. V první řadě se pokusíme o vyzvednutí výjimečnosti a jedinečnosti památky kaple sv. Václava ve Znojmě tak, aby byl návštěvník schopen si ji zařadit a díky jejím specifikům vrýt do paměti. To je důleţité i z hlediska propagace. Text bude členěn na několik částí - úvod, dějiny, pak v závislosti na rozdělení prostoru kaple na dvě patra bude kaţdému z nich věnován samostatný prostor. V těchto dvou částech bude zaměřena pozornost vnitřní výzdobě. Následně se zmíníme o karneru a na závěr jen upozorníme, čeho si návštěvník můţe všimnout vně prostoru kaple.

4.2 Průvodce po kapli sv. Václava ve Znojmě

Úvod

34

Vítejte v kapli sv. Václava, právě jste vkročili do jedné z gotických památek města Znojma. Nemůţeme říci, ţe by tato stavba významně zasáhla do historie města. Právě naopak, historie se podepsala na ní. Tak jak kráčely dějiny, jednotlivé události a období na ni zanechaly stopy. Dnes je tato památka vyhledávaným cílem procházek místních obyvatel a těší se i zájmu turistů. Díky městu Znojmu a hlavně Asociaci – Inuvenes – Znoyem zde můţete zhlédnout řadu výstav a kulturních akcí během celého roku.

Dějiny Kaple sv. Václava je spojena s odkazem měšťanky Kateřiny Bučické. Ta kupuje část hřbitova kostela sv. Mikuláše a ve své závěti z roku 1521 ustanovuje, ţe zde mají být vystavěny dvě kaple vzájemně propojené a související. Spodní oltář byl tehdy zasvěcen Bohu, Panně Marii a všem svatým, především sv. Martinu; horní pak sv. Anně a sv. Kateřině. Dnešní název se odvozuje od sochy rytíře sv. Václava v průčelí. Původně katolická zádušní

kaple

slouţila

v průběhu

dějin

protestantům,

evangelíkům,

Československé církvi a na závěr i pravoslavným křesťanům. Bohuţel ji neminula ani smutná role městského skladiště.

Horní kaple Horní kaple je vystavěna v pozdní gotice a je zaklenuta krouţenou ţebrovou klenbou, ta je jediná dochovaná svého druhu na Moravě. V této klenbě si můţeme všimnout bust starozákonných proroků (Jeremiáše, Davida, Jonáše, Zachariáše, Joela a Daniela) umístěných mezi ţebry v oblouku kolem bust Jeţíše Krista, sv. Kateřiny a sv. Anny. Zajímavé je, ţe tyto busty zde byly umístěny pravděpodobně aţ po poţáru roku 1602, coţ připomíná i letopočet v klenbě. Díky josefínským reformám se kaple roku 1785 uzavírá a prodává městu za 90 zlatých, majetkem města je dodnes.

Spodní kaple

35

Spodní kaple s románskou valenou klenbou je někdy povaţována za starší neţ kaple horní. To je dáno i díky velmi netradiční orientaci celé stavby, kdy je oltář situován na jiţní stranu. Obvykle bývá oltář umístěn na východním konci stavby, neboť z této světové strany má přijít mesiáš. V této části kaple je skála, která vystupuje do vnitřního prostoru, s čímţ se u nás nesetkáváme často. Kolbův kříţ, stojící dnes na oltářní menze, byl přemístěn od zrušené kaple na Mariánském náměstí. Nyní tvoří dominantu celého prostoru. Kolem roku 1824 byl zde nalezen gotický deskový oltář pocházející z 16. století. Oltář byl záhy darován císařskému zámku v Laxenburgu v Rakousku a jiţ nevrácen. Karner Z nejspodnější části kaple se krátkou chodbou dostaneme do prostoru kostnice (ossaria) středověkého karneru. Karnery jsou hřbitovní stavby podobné rotundám sloţené ze dvou samostatně přístupných částí. Horní část slouţí k bohosluţbám, část spodní k ukládaní ostatků. Karner pochází ze 13. století a je spojován s německým osídlením. Znojemský karner je neobvyklý tím, ţe kosti byly ukládány otvorem v klenbě, jelikoţ nebyl nalezen ţádný dveřní otvor. Průchod, kterým nyní vstupujeme, je novodobý. Dnes můţeme navštívit pouze spodní část karneru, neboť horní část byla zrušena při stavbě kaple sv. Václava. Místo před vchodem do kaple, kde karner stál, dnes připomíná vydláţděný osmiúhelník. Můţeme si zde povšimnout i pískovcové desky s latinským nápisem „HIC EST CARNARI ORATE PRO ANIMABUS“ „zde je karner, modlete se za duše“. Tento nápis byl pravděpodobně umístěn na dřívějším karneru.

Z venkovního prostoru můţeme vstoupit i na vnější ochoz kaple sv. Václava. Odsud je krásný pohled do údolí řeky Dyje, na hrad s rotundou sv. Kateřiny a v dálce můţeme zahlédnout i Loucký klášter.

Seznam pouţité literatury

36 HOUDEK, V. Dvojitá kaple Znojemská. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 1899, roč. 16, s. 110. Dnes Československá církev husická. HAVLÍk, Lubomír Emil. Znojmo : z minulosti města a jeho památek. Brno : Krajské nakladatelství, 1956. s. 67. Chrám svatého Mikuláše. Znojmo : K-public, 2008. s. 42. ISBN 978-80-87028-04-9. BARÁK, Antonín (Předseda Asociace – Inuvenes – Znoyem). Osobní rozhovor. MERTEN, Adolf. Průvodce královským městem Znojmem. Znojmo : Místní národní výbor, 1947. s. 36. Stráž na Dyji: památník Sokola znojemského ke dnům 28. a 29. června 1925 : na paměť otevření sokolovny ve Znojmě. Znojmo : Nákladem Sletového výboru, 1925. s. 16 HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek . 3. vyd. Praha : Tvorba, 2001. s. 164. ISBN: 80-85386-92-5. KONEČNÝ, Lubomír. Znojemský karner. In Jižní Morava: Vlastivědný sborník. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1989. s. 105 – 106.

5. Závěr

37

Cílem práce bylo vytvořit průvodce po kapli sv. Václava. Toho bylo dosaţeno aplikací teoretických poznatků, jeţ byly formulovány na základě analýzy muzeologické literatury, a také historického výzkumu. První část práce si kladla řadu teoretických otázek, které se týkaly průvodce po muzeu. Pokusila se rozebrat způsob sdělení informace oproti jiným komunikačním formám v muzeu a vymezit ho po stránce obsahové oproti jiným textům pouţívaným v muzejní prezentaci. Podívala se na průvodce z hlediska vědeckého a výchovného působení na návštěvníka a v prostředí muzejního marketingu. Z hlediska obsahové stránky by měl průvodce informovat o muzeu a jeho budově, jedná se spíše o dějiny prostor, v nichţ je umístěno, neţ o samotnou historii. Měl by představit expozice v tomto případě, ale nesmí konkurovat katalogu a předkládat podrobné informace o jednotlivých předmětech. Lepší je nastínit historii sbírky a vyzdvihnout její stěţejní předměty. Dále pak je důleţité seznámit návštěvníka s jednotlivými odděleními, především těmi, které jsou otevřené veřejnosti jako jsou badatelny a knihovny. Průvodce by měl umoţnit osvojení nových poznatků a specifikování těch dříve získaných z jiných zdrojů. Jeho úlohou je dopomoci k osvojení informací z expozic či výstav, díky informativnímu působení na návštěvníka. Z hlediska marketingu lze průvodce zařadit do rozšířeného produktu muzea stejně jako ostatní publikace vydávané muzeem. Svůj význam má i z hlediska propagace. Za tímto účelem můţeme vyuţít spřátelených institucí a nabízet ho i mimo budovu samotného muzea. Tato práce neodpověděla zdaleka na všechny teoretické otázky týkající se průvodce po muzeu. Její smysl spočívá v tom, ţe se začala hlouběji zabývat průvodcem po stránce teoretické a ţe se pokouší si klást a zodpovídat určité otázky spojené s jeho úlohou v rámci muzejní prezentace, výchovného a vědeckého působení a muzejního marketingu. Záměrem bylo vytvořit zcela nového průvodce po objektu kaple sv. Václava, z toho důvodu byl proveden podrobný historický průzkum. Byla mu

38

věnována poměrně velká část této práce, především podkapitole zabývající se kostelem sv. Mikuláše, která, jak se ukázalo z hlediska samotného průvodce, neměla velký význam. Průvodce po kapli byl zpracován za pouţití poznatků z teoretické části a z vlastního historického průzkumu. Byla zvolena forma populárně naučného průvodce, který návštěvníka seznámí se základními informacemi týkajících se objektu kaple sv. Václava. Průvodce je velmi stručný, coţ vychází z předpokladu, ţe dnešní návštěvník nerad čte. Text nemá ţádné vědecké ambice a není určen odborné veřejnosti. Průvodce po kapli sv. Václava nemá z hlediska obsahu zvláštní význam mezi ostatními průvodci po památkových objektech. Význam spočívá v jeho vzniku pro objekt, který takovouto publikaci postrádal. Jelikoţ kaple sv. Václava slouţí jako výstavní prostora, která je otevřená veřejnosti, byl vznik průvodce nutností. Stále zůstává prostor pro další zkoumání, po stránce teoretické, ale i po straně praktického uţití průvodce během prohlídky muzea jeho expozic a výstav.

Literatura

39

Asociace-Iuvenes-Znoyem. Výroční zpráva 2008. Znojmo : Asociace – Iuvenes - Znoyem, 2008. 1 s. BENEŠ, Josef. Muzejní prezentace. Praha : Národní muzeum, 1981. 383 s. Muzejní práce ; sv. 19. BENEŠ, Josef. Muzeum a výchova. Praha : Ústav pro informace a řízení v kultuře,1980. 309 s. DRLÍK, Vratislav. 70 let musea královského města Znojma. Znojmo : Museum, 1948. 73 s. DRUCKER, Petr. Řízení neziskových organizací : praxe a principy. 1. vyd. Praha : Management press, 1994. 184 s. ISBN 80-85603-38-1. FILA, Karel. Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. 1. vyd. Znojmo : Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského,1995. 64 s. HAVLÍk, Lubomír Emil. Znojmo : z minulosti města a jeho památek. Brno : krajské nakladatelství, 1956. 214 s. HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek .3. vyd. [Praha] : Tvorba, [2001]. 326 s. ISBN: 80-85386-92-5. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 9, Okresy: Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov. 1.vyd. Ostrava : Profil, 1984. 345 s. Historické rozhledy : poučné čtení pro mládež českoslovanskou. Telč : Emil Šolc, 1900. roč. 3. HOUDEK, V. Dvojitá kaple Znojemská. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 1899, roč. 16. 108-113 s. Chrám svatého Mikuláše. Znojmo : K-public, 2008. 48 s. ISBN 978-80-87028-04-9. JIRGL, Jaroslav. Znojmo. Znojmo: [B. n.] 1963. KADLEC, V. Znojemský karner. In Od Horácka k Podyjí : vlastivědný sborník západní Moravy. Znojmo : Okresní a městský osvětový sbor, 1935/36, roč. 12. 12-13. 40-41 s.

40

KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek.1. vyd. Praha : Grada, 2005. 304 s. ISBN 80–247–1104-4. KONEČNÝ, Lubomír. Znojemský karner. In Jižní Morava: Vlastivědný sborník. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1989. 103-124 s. KOTLER, Neil G., KOTLER, Philip, KOTLER, Wendy I. Museum marketing and strategy : designing missions, building audiences, generating revenue and resources. San Francisco : Jossey-Bass, 2008. 511 s. ISBN 978-0-78799691-8. KOTLER, Philip a kol. Moderní marketing : 4. evropské vydání. 1.vyd. Praha : Grada, 2007. 1041 s. ISBN 978-80-247-1545-2. MERTEN, Adolf. Průvodce královským městem Znojmem. Znojmo: Místní národní výbor, 1947. 72 s. Městská památková rezervace Znojmo : přehled objektů zapsaných v seznamu nemovitých kulturních památek ČR. Znojmo : Znojemská regionální rozvoj, 16 s. PEŘINKA, František, Václav. Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Dil 2. [část] 10. Brno: Musejní spolek, 1904. 110-112 s. PIPEK, Bohumil Miloš. Znojemsko : ku potřebě žactva a dospělých napsal Bohuslav Pipek. Znojmo : Knihkupectví Klouda a Oliva, 1925. 107 s. Storyline and text development. In DEAN, David. Museum Exhibition : Theory and Practice. London, New York : Routledge, 1996, s. 103-131. ISBN 0-41508017-7. Stráž na Dyji: památník Sokola znojemského ke dnům 28. a 29. června 1925 : na paměť otevření sokolovny ve Znojmě. Znojmo : Nákladem Sletového výboru, 1925. 48 s. VILDOMEC, Vědomil,. 750 let města Znojma : stručná historie a výběrová bibliografie. Znojmo: Vzorná okresní knihovna, 1976. [17] s. WAIDACHER,

Friedrich.

Príručka

všeobecnej

muzeologie.

Slovenské národné muzeum, 1999. 477 s. ISBN 80-8060-015-5.

Bratislava.

Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie. Muzeologie

Recommend Documents