Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Brno 2012

Jan Plocek

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie

Bc. Jan Plocek

Římské knihovny v Malé Asii: Efesu a Nyse Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Dr. Elisabetta Maria Gagetti, Ph.D.

2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………………….

Tímto bych chtěl poděkovat svému vedoucímu práce paní Dr. Elisabettě Marii Gagetti, Ph.D. za cenné rady, odborné vedení a čas, který mi věnovala.

Obsah Obsah ........................................................................................................................... 1 Úvod ............................................................................................................................. 7 Římské knihovny ......................................................................................................... 9 Historie římských knihoven ..................................................................................... 9 Knihovny na území Říma ...................................................................................................9 Knihovny na území Itálie a v provinciích .........................................................................11

Funkce římských knihoven .................................................................................... 12 Architektura římských knihoven ............................................................................ 13 Sochařská výzdoba římských knihoven ................................................................. 15 Celsova knihovna v Efesu .......................................................................................... 17 Geografická poloha města ...................................................................................... 17 Historie města......................................................................................................... 17 Terénní archeologické práce v Efesu ..................................................................... 20 Knihovna ................................................................................................................ 22 Umístění Celsovy knihovny .............................................................................................22 Rekonstrukce Celsovy knihovny ......................................................................................22 Fasáda Celsovy knihovny ................................................................................................24 Dochovaná sochařská výzdoba v průčelí knihovny v Efesu ............................................27 Interiér Celsovy knihovny................................................................................................30

Nápisy na Celsově knihovně ...................................................................................... 32 Tiberius Iulius Celsus Polemaeanus........................................................................... 32 Knihovna v Nyse ........................................................................................................ 34 Geografická poloha města ...................................................................................... 34 Historie města......................................................................................................... 34 Terénní archeologické práce v Nyse ...................................................................... 37 Knihovna ................................................................................................................ 38 Rekonstrukce knihovny v Nyse .......................................................................................38 Venkovní část knihovny ..................................................................................................39 Půdorys ...........................................................................................................................40 Fasáda .............................................................................................................................40 Vnitřní prostor knihovny .................................................................................................42

Pohřeb v prostoru knihovny ....................................................................................... 46

Knihovna jako hrobka ............................................................................................ 46 Sarkofág Tiberia Iulia Celsa Polemaeana .............................................................. 47 Sarkofág knihovny v Nyse ..................................................................................... 48 Neonova knihovna v Sagalassu .............................................................................. 49 Srovnání ..................................................................................................................... 51 Srovnání historie měst ............................................................................................ 51 Srovnání venkovního prostoru knihoven v Efesu a Nyse ...................................... 52 Srovnání vnitřních prostorů knihoven .................................................................... 55 Srovnání sarkofágů................................................................................................. 58 Srovnání rekonstrukcí staveb ................................................................................. 59 Srovnání knihoven s ostatními knihovnami římské říše ........................................ 60 Bibliotheca Ulpia .............................................................................................................60 Hadriánova knihovna v Aténách .....................................................................................61 Srovnání knihoven v Efesu a Nyse s císařskými knihovnami...........................................62

Závěr .......................................................................................................................... 64 Shrnutí/resumé ........................................................................................................... 67 Bibliografie ................................................................................................................ 69 Prameny.................................................................................................................. 69 Odborná literatura .................................................................................................. 69 Časopisy ................................................................................................................. 71 Internetové zdroje................................................................................................... 72 Elektronické publikace ........................................................................................... 72 Obrazová příloha – seznam ........................................................................................ 73 Obrazová příloha ........................................................................................................ 77

Úvod Už od počátků používání písma se lidstvo snažilo najít způsob jak svoje nově zapsané záznamy uskladnit. Proto se společně s evolucí písma, rozvíjí i způsob, jak tyto záznamy skladovat. Historie knihoven a jejich vývoj se samozřejmě liší dle toho, jaký materiál se v nich ukládal, ale i dle tradic daného národa. Velké knihovny pak byly součástí všech velkých národů starověkého světa. Stačí připomenout knihovnu v Ninive, hlavním městě Asýrie, či další knihovny v egyptské Alexandrii, nebo v Pergamu. S rostoucí vzdělaností civilizací v jazycích pak roste i počet knihoven, potřebných k uložení toho, co už bylo napsáno. Tento fakt byl jedním z důvodů, proč jsem si téma knihoven vybral. Ve své práci se zaměřím na římské knihovny v Malé Asii, přesněji v Efesu a ve městě Nysa. Tyto knihovny si nevybírám náhodně, kde totiž o knihovny, které jsou jedny z nejlépe dochovaných knihoven na území římského impéria. Svoji práci bych chtěl vést tak, že nejdříve prostuduji obecnou problematiku římských knihoven, tedy jejich historický vývoj v římské říši a to jak na území Itálie, tak i v provinciích. Následně se zaměřím na vývoj jejich architektury, zvláště pak na prvky, kterými Římané přispěli k architektuře těchto staveb. Pak bych chtěl popsat, i jakou funkci měla knihovna v římské době. Po tomto přehledu přejdu k samotnému popisu památek v Malé Asii. Zde budu postupovat tak, že začnu s knihovnou v Efesu, protože je známější a také lépe popsaná. Nejdříve, ale popíšu historicko – geografickou situaci města. Následně archeologické výzkumy ve městě a až poté se zaměřím na knihovnu samotnou. Jelikož knihovna prošla velkou rekonstrukcí, budu se nejdříve zabývat tímto problémem. Poté teprve přejdu k architektuře stavby. Budu se snažit popsat její vnější prostor tvořený nádhernou fasádou, kde zmíním mimo architektury a architektonických prvků také sochařskou výzdobu a nápisy umístěné na její ploše. Dalším důležitým prostorem, který musím popsat je pak vnitřní část knihovny. A v neposlední řadě se pokusím napsat něco o Celsovi samotném, protože tomu je celá tato stavba věnována a díky němu je i známá. V další části se pak zaměřím na knihovnu v Nyse. Podobně jako u Efesu i u tohoto města uvedu údaje o geografické poloze a jeho historii. Následně zmíním archeologické výzkumy ve městě a teprve po tomto opět přejdu ke stavbě samotné. 7

Budu postupovat podobně jako v případě knihovny v Efesu, tedy tak, že nejdříve shrnu rekonstrukci a nynější podobu knihovny a až následně začnu s popisem venkovní části. Po vylíčení této části pak přejdu k vnitřní části stavby, kde se díky tomu, že je prostor dobře zachovaný, budu snažit vypsat informace, které je možné zjistit. Následující část své práce zaměřím na problematiku s pohřbem uvnitř knihovny, jelikož obě tyto stavby obsahovaly sarkofág. Tuto problematiku nejdříve obecně nastíním a poté popíšu oba sarkofágy. Na tuto kapitolu pak naváži srovnáním obou knihoven, ve kterém budu postupovat tak, že nejdříve pro lepší podvědomí a orientaci porovnám opět historii měst a vyzvednu hlavní rozdíly mezi nimi. Pak přejdu k srovnání staveb. S největší pravděpodobností pak tato činnost vyjde u venkovních prostorů lépe pro knihovnu v Efesu, jelikož její fasáda je zrekonstruována. V případě srovnání vnitřních prostorů bude více informací spíše z knihovny v Nyse. V obou případech se ale spíše budu snažit jen vyzvednout rozdíly, ale nehodnotit dle nich. Dalším tématem tohoto porovnání pak bubou sarkofágy. Zde se díky tomu, že byly nalezené neporušené, zaměřím hlavně na rozdíly v jejich dekoraci. Pak přidám knihovnu v Sagalassu v Malé Asii. Ke srovnání potom ještě doplním kapitolky s jinými knihovnami na území římské říše. Knihovny, které popíšu, budou Trajánova knihovna v Římě, protože bych ji jako příkladný typ římské knihovny rád zmínil a další knihovnou bude Hadriánova knihovna v Aténách, tato je ze skoro stejné doby, ale jde o stavbou spíše připomínající knihovnu řeckou. Po popisu těchto staveb pak zkusím všechny knihovny srovnat dohromady a tím získat rozdíly mezi nimi, ale i zjistit v kterých částech se knihovny shodují. Veškeré úkony, které v mé práci provedu a informace, které získám, pak popíši a shrnu v závěru.

8

Římské knihovny Historie římských knihoven Obsáhlé sbírky knih se dostávají do Říma společně s uměleckými díly jako válečná kořist od počátku 2. století př. n. l. Proto byly budovány první knihovny, ty jsou pro nás ovšem neznámé. První knihovnu, kterou známe, byla knihovna makedonského krále Persea. Do Říma se dostala jako kořist po jeho porážce v roce 168 př. n. l., dovezl ji Lucius Aemilius Paulus. Druhou známou byla knihovna, kterou Sulla zabavil bohatému občanovi Athén Apollikónovi v roce 86 př. n. l. Poslední známá knihovna byla vytvořena Lucullem v jeho vlastní vile v Tuskulu. Ovšem žádná z těchto knihoven nebyla otevřena veřejnosti.1 Dovídáme se poté i o dalších knihovnách, a to ze spisů o cílených nákupech pro soukromé knihovny známých osobností jako jsou Cicero, Varro, Atticus. Veřejnou knihovnu však jako první plánoval postavit až Julius Caesar. Měla v ní být reprezentativní kolekce svazků, a to jak latinských tak řeckých. Bohužel svůj plán nedokončil, jelikož byl zavražděn. První knihovnu tedy zakládá až Asinius Pollios v roce 39 př. n. l.2, jde o tzv. atrium Libertatis.3 Budova musela být umístěna za chrámem Venuše Genetrix, mezi Kapitolem a Quirinálem4, ale jinak nevíme, jak vypadala, nebo jak měla rozdělené prostory pro latinské a řecké texty.

Knihovny na území Říma Nejstarší dochovaná knihovna je na Palatinu. Patřila k chrámu Apollóna Palatinského a nechal ji postavit Augustus. Měl ji tak bezprostředně blízko svého domu. Jeho plán je zachován, na dnes již ztraceném fragmentu desky Forma Urbis. Knihovna měla dva sály zakončené exedrou.5 Skutečnost, že zde byly dva sály, 1

Gros, Pierre. L’architettura romana dagli inizi del III secolo a.C. alla fine dell’alto Impero.

I monumenti pubblici. Milano: Longanesi, 2001, str. 404. 2

Frishert M. Libraries of the Ancient World, 2004.

3

Pliny the Elder, Natural History VII, 115; XXXV, 10.

4




9

potvrzují literární zdroje,6 podle kterých měla knihovna dvě rozdílné sekce – s řeckou a s římskou literaturou. Současný stav je však až po rekonstrukci, která proběhla za Domitianovy doby. Bohužel se nám z ní dochovalo velmi málo: zadní části obou budov a část první budovy. Z toho lze vyvodit, že šlo o dvě portikální stavby, které byly oddělené. Vyznačovali se velkým počtem výklenků ve stěnách pro skříně na texty a v ose každé z budov byla v zadní části apsida, která sloužila jako místo pro sochu. Podél stavby vedlo podium, které umožňovalo dostat se ke skříním. Takováto koncepce knihovny není totožná s žádnou předtím. Jedná se o nový typ stavby vzniklý v Římě a objevující se zde poprvé. Skutečnost, že jsou teď texty uložené ve skříních (scrinia) a ne v regálech a že 1,8 m široké, 3,8 m vysoké a 0,6 m hluboké skříně plně odpovídají potřebám ke skladování svitků, jež v té době měli šířku 60 cm, je výraznou inovací z hlediska knihovní architektury. Další zmínky, kde se nacházely knihovny z této doby, jsou stručné. Víme, že byly v Tiberiově paláci, ve chrámu zbožštělého Augusta (chrám byl slavnostně otevřen za Caliguly v roce 37 n. l.), a v Neronově Zlatém domě. Také na Vespasianově Foru Pacis by měla být knihovna z kořisti ze židovských válek. Celkově je tato oblast málo prozkoumaná, jelikož v podstatě vychází z mramorového plánu města, Forma Urbis. Důležité je ovšem zjištění, že pravděpodobně každé větší fórum nebo chrámový komplex měly veřejnou knihovnu. Mnohem známější je pak dvojitá knihovna na fóru císaře Trajána. Plán Forma Urbis a bohužel i ne moc dobře publikované vykopávky ve 20. letech 20. století nám nedávají dostatek informaci o tomto velkém objektu. Také v lázních se nám poměrně často vyskytují knihovny. 22. června 109 n. l. otevřel Traján lázně, kde se nacházely dvě polokruhové exedry, které byly dlouhou dobu považovány za příklad knihoven. V každém případě lze na nich i dnes vidět 2 patra výklenků pro skříně v západní exedře. Sál se sloupovým portikem a podiem ke skříním na knihy ve stěnách je sice římský design, ale neomezuje se pouze na oblast města. Je zřejmé, že se tento typ stavby používal i na ostatní soukromé či representativní knihovny, jako byla například v Hadriánově vile v Tivoli, kde je téměř čtvercová místnost, která má také tyto prvky: portikus, podium a výklenky na


Suetonius, Life of Augustus 29, 34.

10

skříně, není zde však zcela jasné, jak by to bylo s vynášením textů do skříní v patře. V ose sálu je apsida, obvykle s votivní sochou.

Knihovny na území Itálie a v provinciích Díky epigrafickým památkám víme o knihovnách v dalších městech na území Itálie, nacházely se např. v Comu, Dertoně, Aurunce, Tiburu a nebo ve Vulsiniích. Bohužel se ale stavby samotné nedochovaly. V Centumcaelle je lázeňský komplex (možná patřil k soukromé ville), je zde knihovna, jejíž pozůstatky jsou výklenky pro armaria postavené na podiu, s velkou obdélníkovou příčnou halou. Tento typ příčné haly se bude velkých rozměrů v knihovně Caracallových lázní v Římě. Knihovny se nadále šířily i mimo území Itálie a vycházely ze vzoru, který byl používaný v Římě. V roce 1901 se podařilo francouzskému týmu odkrýt základy knihovny v Timgadu, v římské provincii Numidii. Rozpoznali stavbu díky velice dobře zachovaným základům a hlavně pomocí nápisu, který dokumentoval to, že knihovnu nechal vystavět Flaminus Iulius Quintianus Rogatius. Svému městu nechal vystavět tuto velkolepou knihovnu za 400 000 sesterciů.7 Z tohoto údaje lze usoudit, že se jednalo o velice zámožného občana. Většina knihoven v antickém světě je archeologicky nezjistitelná, ačkoli jich určitě bylo hodně. Ve východní části říše je pak díky gramotnosti Řeků mnohem více literárních památek, a tudíž se i zde začínají stavět knihovny dle římského vzoru. Z těch nejvýznamnějších knihoven je potřeba hlavně zmínit Hadrianovu knihovnu v Aténách, která byla vystavěná v letech 131 až 132 n. l. Tato knihovna je charakteristická svojí sloupovou galerií, kterou zmiňuje i Pausaniás.8 Další dochovaná knihovna je v maloasijském Pergamu Asklepieion (posvátný okrsek Asklépia). Ta byla objevena německými archeology a datovaná je do 2. století n. l. Jedna ze z nejlépe dochovaných se nachází v Efesu, hlavním městě provincie Asia. Tato knihovna byla postavena na počest Tiberia Iulia Celsa Polemaeana jeho synem, který za její stavbu zaplatil 25 000 denárů.9 K této 7

Strocka, Volker Michael: Römische Bibliotheken. Gymnasium 88 (1981) str. 317.

8

Pausaniás I, 18, 9.

9

Strocka, Volker Michael.:The Celsus library in Ephesus. in: Ancient libraries in Anatolia. Libraries

of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, 2003). Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 40

11

stavbě se vrátím později, jelikož se jedná o knihovnu, která je hlavním tématem této diplomové práce. Mezi další knihovny v Malé Asii pak patří knihovna v Sagalassu a poté knihovna v Nyse nad Maeandrem. Knihovnu v Nyse taktéž rozeberu podrobněji později, je totiž druhou knihovnou, na kterou se zaměřím.

Funkce římských knihoven První a také nejdůležitější funkcí římských knihoven bylo jak jinak než uložení a archivování literárních textů. Mezi tyto texty patří vše, co bylo napsáno na papyrový svitek, nebo později na kodex. Nejčastěji se knihovny snažily do svých archivů dostat díla autorů divadelních her, krásné literatury a poezie, která přispívala ke vzdělanosti občanů, stejně tak jako filosofické či matematické texty, které využívali hlavně učenci v daném oboru, nicméně hlavně asi knihovny sloužily jako archivy pro právnické a soudní záznamy, pro politické texty spojující se s vedením říše, jako byly záznamy ze sčítání lidu apod. Dalo by se říci, že vedení jakéhokoli psaného záznamu bylo pro Římany nesmírně důležité. Salvatore Settis10 si všímá tří základních důvodů, proč tomu tak bylo. Za prvé tvrdí, že Římané byli obchodníky, a tudíž si museli vést všechny záznamy související s tímto odvětvím. Druhý důvod byl, že mezi občany bývaly často spory. Právní dokumenty, nebo třeba zákoník jim umožňovaly udržet říši v pořádku a to po několik století. Za třetí Settis píše, že Římané věděli, že když po nich něco zbyde, stanou se nesmrtelnými a tato myšlenka pro ně byla velice důležitá. Jak už je tedy z výše napsaného patrné, muselo jít o stovky tisíc, či snad i o milióny svitků, které musely být někam uloženy, někam kde budou v bezpečí. Tedy do stavby, která byla přímo určena k jejich uložení – knihovny. O důležitosti knihovny pro Římany není pochyb, vždyť jen na plánu Forma Urbis11 se jich nacházelo 28 a to jde jen o plán Říma.

10

Settis Salvatore. La Colonna. In La Colonna Traiana, a cura di S. Settis, Torino: Einaudi, 1988.

11

Forma Urbis – jde o Severovský mramorový plán města Říma umístěný na vnitřní zdi haly

v chrámu míru, Templum Pacis, který, velmi pravděpodobně musel být sídlem praefectura urbis Romae, od vytvoření stavby Templum Pacis Vespasianem.

12

Architektura římských knihoven Na rozdíl od řeckých knihoven, které byly stavěny tak, že čtenáři si četli v menších místnostech, inovovali Římané styl knihovny po svém. Zabrání Řecka a vytvoření z něj provincie způsobilo, že do Říma se začaly dostávat knihy řeckých autorů, bohužel Římané v této době ještě nebyli tak vzděláni v řečtině, a proto začali tyto díla překládat. Díky tomu, že tedy začala díla vycházet dvojjazyčně, a samozřejmě vycházela i vlastní latinská literatura, došlo k tomu, že se potřeboval vyvinout nový typ budovy, která by obsahovala jak řeckou tak latinskou literaturu dostupnou na jednom místě. Architektonická konstrukce knihovny se tedy změnila asi takto. Řecké knihovny vycházely z obdélníkového půdorysu podobného jako u gymnasia, což byl v podstatě obdélníkový prostor obehnaný sloupovým peristylem, v některých případech obehnaný jednodušším portikem, tento prostor navedl návštěvníka přímo do budovy za ním, kde se nacházela teprve knihovna samotná. Toto schéma knihovny se ale Římanům nezamlouvalo, a proto vyvinuli vlastní styl knihovny. Ve většině případů byla knihovna orientovaná k východu. Bylo to z prostého důvodu. Římané totiž rádi četli ráno, a tudíž při otevřených dveřích i oknech byla knihovna dostatečně zahlcena světlem, což umožňovalo dobré čtení. Natočení knihoven však mělo ještě další funkci, protože ve většině oblastí říše se objevoval déšť hnaný z jiných světových stran. Toto mi připadá jako logické řešení, zvláště pokud víme, že Římané byli staviteli jak esteticky založenými, tak hlavně dávali důraz na účelnost stavby jako takové. Základem stavby byla vlastně obdélníková místnost, kolem které obíhalo podium. Podium jako takové, je používáno Římany nejen v architektuře knihoven, ale vlastně skoro všude. Jeho využití je buď jako ochoz kolem budovy, který nese sloupy, nebo jen třeba prvek pro zvýraznění vystavených soch. V architektuře knihoven však mělo jediný a ten nejdůležitější účel. Tím bylo dostat se ke knihám uložených v dřevěných skříních. Toto byl druhý z inovačních kroků Římanů, jelikož Řekové knihy neukládali do skříní, ale měli je na stolech, odkud si je každý mohl odnést do místností určených pro čtení. I tyto místnosti v římské knihovně nenajdeme. Další funkcí podia bylo to, že zabraňovala čtenáři dostat se ke skříním,

13

a tudíž i narušení katalogizace knih. Podávat knihy směl pouze zaměstnanec knihovny a to pouze na vyžádání. Dále je potřeba připomenout, že ve většině případů není knihovna přízemní, jde o několikapatrovou budovu, tudíž zde byla podia i skříně na knihy i v dalších patrech. Podle Makowiecke12 má pak podium ještě funkci jako odkládací či čtecí stůl, u kterého mohl čtenář stát nebo i diskutovat s ostatními návštěvníky knihovny. Dalším architektonickým prvkem důležitým pro římský tip knihovny je exedra v zadní stěně knihovny. Zde byla většinou umístěna socha, a to buď bohyně moudrosti Minervy, nebo císaře. Tím ovšem inovační činnost nekončila. Většinou totiž měla stavba kolem sebe ještě jednu stěnu oddělenou dutým prostorem. Toto bylo charakteristické pro knihovny, které se nacházely v oblastech, kde by životní prostředí mohlo ovlivnit kvalitu knih. Tudíž funkcí této duté stěny bylo zachytávání vlhkosti a prachu, ale i udržování stálé teploty a také sloužila jako ochrana před vnějším požárem. Armaria, jak se latinsky jmenují skříně na knihy, měla také svoje jasně dané rozměry. Byly umístěny ve výklencích stěn. Tyto skříně měly i dveře, aby chránily knihy, nešlo tedy jen o police. Každá z těchto skříní pak dostala svoje evidenční údaje. Knihy ve skříních pak byly seřazeny v abecedním pořadí, pro lepší hledání. Následně pak ještě sepsány na rejstříkový svitek. První takovouto organizaci svitků má na svědomí Varro13, napsal o ní 3 svazky s názvem De Bibliotheca. Vychází však z řeckého stylu, tudíž je možné, že se systém ukládání knih ve skříních poté změnil. V průměru se jejich hloubka pohybovala kolem 64 cm výška pak kolem 3 m a šířka výklenků poté byla asi 1,5 m. To je vlastně délka o něco větší než svitek. Tudíž byla kniha perfektně celá kryta.14

12

Makowiecka, Elžbieta. The origin and evolution of architectural form of Roman library. Warszawa:

Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 1978, str. 109. 13

Terentius Varro, známý také jako Varro Reatinus.

14

Spoon, J. C. (1999). Ancient Libraries of Greece and Rome: A Summary of Research Findings.

Retrieved October 1, 2008. Dostupné z: [cit. 27. března 2012].

14

Sochařská výzdoba římských knihoven Sochařskou výzdobu v knihovnách zavádí jako první Asinius Pollio, zakladatel první veřejné knihovny na území Říma.15 Předlohou mu byly knihovny na území Řecka a pak také knihovny v Pergamu a Alexandrii. Zde se knihovny totiž chlubily bohatou sochařskou výzdobou, která zahrnovala hlavně bohyni moudrosti Athénu a pak také boha umění Apollóna a jeho 9 Múz.16 Plinius starší ve své 36. knize poukazuje na to, že v době raného císařství se knihovny také zdobily bustami uznávaných autorů, ale jen těch mrtvých. Jediným žijícím autorem této doby, který měl bustu umístěnou v knihovně, byl Varro.17 Postupem času se i tento trend změnil a busty žijících autorů se začaly v halách knihoven objevovat. Tyto pak byly vybírány císařem, který sám určil, zda-li má daný autor právo na to, být takto poctěn.18 V době císařství pak přichází další inovace ve výzdobě soch a tou je socha samotného císaře, ve většině případů umístěná v polokruhové exedře budovy, umístěné ve stěně naproti vchodu tak, aby hned zaujmula. Ví se, že sochařská výzdoba knihoven se často měnila a to asi proto, aby se čtenářům moc neokoukala. Někdy tato změna proběhla i několikrát do roka. Jednou z nejhonosněji uměním vybavenou knihovnou prý byla Hadrianova knihovna v Aténách, kde prý císař nechal navést ty nejhezčí sochy, které nalezl. Pausaniás dokonce mluví i o zlaté střeše a alabastrových stěnách a také o tom, že stavba je vyzdobena sochami a malbami, teprve potom si až vzpomene, že tato stavba je knihovnou a že jsou v ní umístěny knihy. Už jen tato zmínka ukazuje, jaký to na něj udělalo dojem.19 Je tedy jasné, že knihovny sloužily i jako výstavní síně. Další výzdobou pak byly mramorové

15

Isidor ze Sevilly. O významu slov VI. 5. 2. Primum autem Romae bibliothecas publicavit Pollio,

Graecas simul atque. Latinas,additis auctorum imag inibus, in atrio [Liber tatis] quod de manubiis magniWcentissimum instruxerat“ 16

Too, Yun Lee. The Idea of Library in the Ancient World. Oxford, Oxford University Press, 2010,

str. 194. 17

Plinius starší. Natural History VII. 30. 115. M. Varronis in bibliotheca, quae prima in orbe ab

Asinio Pollione ex manubiis. publicata Romae est, unius viventis posita imago est“ 18


str. 195. 19

Pausaniás I. 18. 9.

15

obklady. V případě velkých honosných knihoven byl většinou použit mramor co nejvyšší jakosti. Podlaha byla zdobena mozaikou, či velkými mramorovými kachlemi. Důležitou výzdobou pak byly obrazy. Ty byly spojovány s pamětí. Římané v nich viděli něco jako živou vzpomínku. Jednodušeji řečeno, spojovaly pozorovatele s minulostí.20

20


str. 205.

16

Celsova knihovna v Efesu Geografická poloha města Archeologická lokalita města se dnes nachází v tureckém městě Selcuk. Toto město se nachází v provincii Izmir, která leží na západním pobřeží Malé Asie. Hlavním městem provincie je výše zmiňovaný Izmir. Odtud je to do Selcuku asi 50 km. Nejbližší větší město je od Selcuku vzdálené asi 19 km a jmenuje se Kusadasi. Lokace antického města je docela obtížná, už jen proto, že město se za svoji historii asi pětkrát přesunovalo. Původní antické město se nacházelo na břehu Egejského moře, ale v průběhu století se přesunulo asi 8 km od pobřeží. Může za to jak člověk, tak i příroda. Zbytky stavebních sutí a bahna sem totiž naplavila řeka Malý Meandr, turecky Kucuk Menderes, která zde ústí do Egejského moře.21 V římských dobách je město situováno k severnímu úpatí kopců Coressus a Pion a jižně od řeky. Už v této době bylo obtížné udržovat říční cestu k moři, neboť se město neustále oddalovalo od moře. V byzantské době už se udržování stalo zbytečným a od poloviny 20. století je délka k moři již asi výše zmiňovaných 8 km.

Historie města Okolí Efesu bylo osídleno už kolem roku 6000 př. n. l. Dokazují nám to vykopávky nedalekých tellů22 v Arvalii a Cukurici. Další důležitou datační informaci nám dávají osídlení z doby bronzové z lokality poblíž Ayasaluckého kopce. A poté také odkrytý hřbitov z mykénského období s keramikou objevený při vykopávkách v roce 1954 nedaleko baziliky sv. Jana. Datace odpovídá mykénské expanzi, kterou zmiňuje Homér, kdy se Achájové usazují v oblasti Ahhiyawa, někdy kolem 14. až 15. století př. n. l. Vědci si také myslí, že Efesos by mohla být i Apasa, nebo Abasa, datovaná do 14. století př. n. l. a zmíněná v Chetitských zápiscích po jejím dobytí.23

21

< http://www.ephesus.us/ephesus/ephesus_location.htm> [cit. 24. března 2012]

22

Uměle mohylové vytvořené kopce, v této oblasti nazývané hoyuk.

23

[cit. 24. března 2012]

17

Podle tradice se založení Efesu datuje do 10 století př. n. l. iónskými kmeny vedenými aténským princem Androclem, který byl z Atiky vykázán.24 Vyhnal odtud původní kmeny Kárů a Lelegů a než zemřel v boji s nimi, spojil 12 ionských měst do ionské ligy a vybudoval z Efesu prosperující město. V polovině 7 století př. n. l. vyplenili město i s chrámem Artemis Kimerové, kočovný národ ze Zakavkazska.25 Poté co byli Kimeřané z města vypuzeni, nastala vláda tyranů, které ale lid svrhl a v čele vlády města začala být rada, tzv. Kuretes. Město nadále prosperuje. Narodí se tu nebo zde tvoří spousta umělců této doby, jako jsou například filosof Heracleitos z Efesu, jambický básník Hipponax, malíř Parrhasius, fyzikové Rufus a Soranus atd. V roce 560 př. n. l. byl Efesos dobyt lýdským králem Croesem. Ten, i když byl krutým vládcem, zacházel s původními obyvateli s úctou a dokonce přispíval na dokončení Artemisia. Jeho jméno se dochovalo na jednom ze základních kamenů a ten je teď v Britském museu. V roce 547 př. n. l. 26 se město dostalo pod nadvládu Peršanů a Kýros Veliký z něj dělá město Achajmenovské říše, které je řízeno satrapou. Perská nadvláda trvá až do roku 334 př. n. l. a to i přes to, že se Efesos účastní povstání proti Persii.27 V roce 478 př. n. l. se sice připojuje do Delského spolku, ale jen jako finanční sponzor. V roce 356 vyhoří Artemidin chrám. Podle legendy založí požár blázen Herostratus. Tato událost vyprovokuje místní obyvatele k vybudování ještě hezčího a většího chrámu, než jaký byl ten starý. V roce 334 př. n. l. jak bylo zmíněno výše je tedy Efesos osvobozen Alexandrem Velikým, který sem vítězně přijíždí po bitvě u řeky Gronikos. Ten si všimne, že chrám Artemis ještě stále není dokončen a tak se rozhodne ho financovat. Ve 3. století př. n. l. se Efesos dostává pod nadvládu Seleukovké a později Ptolemaiovské říše. Efesos je i nadále prosperující město. Ve 2. Století př. n. l. se pak dostává pod nadvládu Pergamského království. V roce 133 př. n. l. se tak město připojuje k římské republice, jelikož je jí odkázáno v závěti krále Attala III., který umírá bez potomků. Efesos, který byl tradičně řeckým městem, pocítil v tomto období římskou vládu. Zvedly se tu daně a městské pokladny byly neustále plundrovány. Toto vše vedlo k povstání proti Římu a připojení se na stranu pontského krále Mithridata, který v té době dobyl téměř celou Malou Asii a byl ve 24

Strabon 14. 1. 21

25

Burian, J., Oliva, P., Civilizace starověkého středomoří, Praha 1984, str. 264

26

Poraženi velitelem Harpagem

27

Povstání maloasijských Řeků 500 – 494 BC

18

válečném stavu s Římem.28 Ale už v roku 86 př. n. l. římský konzul Lucius Cornelius Sulla Efesos osvobozuje a následně mu stejně jako ostatním maloasijským městům uděluje trest, kterým nařizuje zaplatit najednou daně za 5 let. Tento trest uvrhne Efesos i ostatní města do dluhů na několik let. Když se v roce 27 př. n. l. stává císařem Augustus, dělá z Efesu hlavní město provincie Asie namísto Pergamu. Městu začíná prosperující období a stává se i sídlem guvernéra provincie, roste z něj metropole a stává se hlavním obchodním centrem v Malé Asii. Ve velikosti a důležitosti jej předčí v této době jen Řím. V roce 23 n. l. je město postiženo zemětřesením a je hodně poničeno. Na rekonstrukci se finančně podílí i Řím. Mezi lety 52 – 55 n. l. do Efesu přichází apoštol Pavel a obrací zde místní na křesťanskou víru.29 Tento čin potvrzuje značnou křesťanskou tradici v této oblasti. V roce 42 n. l. měla totiž Efesos navštívit a usadit se zde Panna Marie a Sv. Jan. V roce 82 n. l. je zde postaven flaviovský císařský palác (Neocuros), což byla pro město ohromná čest. V roce 96 n. l. se tento chrám přejmenovává z Domitianova na Vespasianův, jemuž je i zasvěcen.30 Kolem roku 100 n. l. ve městě bydlí skoro 500 tisíc obyvatel. V letech 113 – 114 n. l. navštěvuje město císař Traján, asi při tažení proti Parthům a v roce 124 n. l. přesněji 29. srpna císař Hadrian. O tom že se z Efesu stává opravdové centrum Malé Asie, svědčí i promyšlený vodovodní systém akvaductů, dále pak výstavba několika lázní, předělání hippodromu na arénu pro gladiátorské zápasy a zápasy divoké zvěře a v neposlední řadě výstavba Celsovy knihovny. V roce 262 n. l. je Efesos znovu postižen zemětřesením a následně v roce 263 n. l. vypleněn při nájezdu Gótů. I z tohoto se ale město vzpamatuje a v roce 431 n. l. se zde uskuteční čtvrtý ekumenický koncil, který udělí Panně Marii přízvisko Theotokos31. Kolem roku 530 n. l. se poutníci zmiňují císaři východořímské říše Theodosiovi o svatyni Sedmi spáčů.32 V polovině 6. Století n. l. pak nechává císař Justinián postavit velkou baziliku zasvěcenou Sv. Janovi.

28

Války s Mithirdatem 88 – 84 BC

29

Bible Nový zákon, Pavel List Efezským, Praha 1985, str. 183

30


31

Thetokos = Matka boží

32

Podle legendy měli prchnout před pronásledovateli křesťunů do jeskyně, kde usnuli a probudit se

měli až do křesťanského světa.

19

Roku 654 – 655 n. l. je Efesos dobyt a poničen Araby. V době, kdy patří pod tureckou nadvládu, je asi kolem roku 1090 n. l. částečně znovu vystavěn.

Terénní archeologické práce v Efesu V průběhu 17. – 19. století byly zbytky antického města cílem mnoha cestovatelů, kteří těmito návštěvami a následnými skicami a napsanými zprávami dali moderní společnosti obraz o tom, jak město vypadá. Tito návštěvníci byli převážně Francouzi a Angličané.33 Hlavní výkopové práce antického Efesu začínají až v druhé polovině 19. století, kdy v roce 1863 britský železniční inženýr John Turtle Wood provedl několik archeologických výkopů ve snaze najít slavný efeský Artemidin chrám.34 Jeho cíl, najít jeden ze sedmi divů světa, zaštítilo a financovalo British Museum. Woodovi se povedlo lokalizovat chrám, stalo se tak na Nový rok 1869. Dosáhl tedy svého cíle, ale radosti si moc dlouho neužíval. Nuzné podmínky a nedostatek významných nálezů mělo za následek ukončení financování výzkumu sponzorem, a tudíž byl Wood nucen opustit Efesos.35 Řada tedy přišla na profesora klasické archeologie z univerzity ve Vídni, Otto Benndorfa.36 Navrhl v roce 1893 ministerstvu kultury plán, že vykope město během pěti let. Dostal povolení a s finanční podporou od bohatého sponzora začal pracovat na jednom z největších archeologických podniků v Turecku. Zpočátku výkopové práce navázaly na Woodovu činnost, ale následně se také přenesly na jiné lokality, například na Ayasoluk, kopec v Selcuku. Takto se poté archeologický výzkum pomalu rozšiřoval i na další lokality antického Efesu, zejména na lokality, kde byl přístav, agora, Celsova knihovna a třeba také na kostel Panny Marie.37 Postup těchto 33 34

< http://www.oeai.at/index.php/excavation-history.html> [cit. 26. března 2012]. Wood, J. T. Discoveries at Ephesus. Including the site and remains of the great temple of Diana.

Boston: James R. Osgood & Co., 1877. 35

[cit. 26. března

2012]. 36

Gassner, V. Zur Geschichte des Instituts für Klassische Archäologie der Universität Wien. Forum

Archaeologiae [online] 17/XII/2000 (dostupné z: http://homepage.univie.ac.at/elisabeth.trinkl/forum/forum1200/17ika.htm; [cit. 26. března 2012], v čele ÖAI v letech 1898 - 1907. 37


20

vykopávek byl velmi moderní, jelikož bylo důležité si ujasnit topografii a vývoj města skrze staletí. Byly zde totiž památky nejenom řecko – římské. První publikace z výzkumu tedy popisovaly vývoj Selcuku a jeho památek. Bohužel s příchodem ¨ 1. světové války se terénní práce přerušily na více jak deset let (1914 – 1925). V tomto roce začal výzkum nanovo a v návaznosti na předešle zjištěné informace se rozdělil na dvě hlavní linie. První na lázně a gymnasion a druhá na křesťanské památky, jako byly výše zmiňovaný kostel Panny Marie, bazilika sv. Jana a svatyně Sedmi spáčů. Jenže tyto práce, stejně tak jako předešlé, přerušila válka. Od roku 1936 se výzkum přerušil na dlouhou dobu. Tentokrát byla pauza ještě delší a začalo se tedy kopat až v roce 1953. Od roku 1956 se už jedná o systematický výzkum, který trvá dodnes. Za pomocí úsilí lidí a strojů se podařilo od této doby vykopat asi 10 až 15 % plochy antického města. V roce 1960 byl zformován nový archeologický tým pod vedením Fritze Eichlera38, jehož cílem bylo odkrytí terasovitých domů a Artemidina chrámu. V roce 1969 jeho následovník Hermann Vetters39 dále pokračoval na terasovitých domech 1 a 2 a v době jeho vedení byla zrekonstruována Celsova knihovna. Pod následným vedením Gerholda Langmanna40 a Stefana Karwiese začal výzkum v oblasti agory a divadla, pokračovalo se na pracích na Artemidině chrámu a dokončil se výzkum kostela Panny Marie a Stadia. Od roku 1998 vede výzkum Friedrich Krinzinger41.

38

V čele ÖAI v letech 1953 – 1969.

Zdroj: < http://homepage.univie.ac.at/elisabeth.trinkl/forum/forum1200/17ika.htm> [cit. 26. března 2012] 39

Gassner, V. Zur Geschichte des Instituts für Klassische Archäologie der Universität Wien. Forum

Archaeologiae [online] 17/XII/2000 Zdroj: [cit. 22. června 2012], v čele ÖAI 1969 - 1985. 40

V čele ÖAI 1986 – 1994

Zdroj: [cit. 26. března 2012] 41

V čele ÖAI 1994 – 2006

Zdroj: [cit. 26. března 2012]

21

Knihovna Umístění Celsovy knihovny Náměstí, na kterém se knihovna nachází, se nazývá agora tetragonos42. Zde je stavba umístěná v jižním rohu. Severně knihovna sousedila se slavnou bránou Mazaea a Mithridata43, kterou se dalo dostat na sousední agoru. Druhou cestou od knihovny byla tzv. cesta Kuretů, její název je odvozen od kněží Artemidina chrámu: tato cesta je charakteristická svým jónským sloupovým. Vzhledem k tomu, že Celsova knihovna má holé, nezdobené boční stěny, tak se počítá s tím, že byla z obou stran zasazena do tehdejší zástavby. Tím se také odůvodňuje monumentálnost fasády, která proto musela zaujmout procházejícího, či nově příchozího čtenáře. Dle nápisů na knihovně víme, že stavbu nechal vystavět Celsův syn, Tiberius Iulius Aquila Polemaeanus. Stavba začala někdy kolem roku 114 n. l. Je možné, že stavba začala dříve, nejspíše za guvernatury Tacita, tedy v letech 112 až 113. n. l. Nicméně jemu se podařila velkolepá věc, a to, že získal povolení svého otce uvnitř stavby pohřbít. Tímto ze stavby vlastně vybudoval heroon, a dal tím tedy stavbě velikou čest a slávu. Nicméně i Aquila se dokončení knihovny nedožil, stavbu tedy dokončuje až Tiberius Claudius Ariston.44

Rekonstrukce Celsovy knihovny Rekonstrukce, která převážně zahrnovala opravu fasády knihovny, byla vedena dle návrhu Wilhelma Wilberga, který ho zveřejnil už v roce 1908 ve svém

42

Aristodemou ,Georgia. Ephesus (Antiquity), Library of Celsus. In Εγκυκλοπαίδεια Μείζονος

Ελληνισµού, Μικρά Ασία. Dostupné z: [cit. 30. 05. 2012]. 43

Laale, Hans Willer. Ephesus (Ephesos): An Abbreviated History From Androclus to Constantine XI.

Bloomington, 2007, str. 226. 44

Strocka, Volker Michael. The Celsus library in Ephesus. In: Ancient libraries in Anatolia. Libraries

of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003. Str. 39.

22

článku45. V něm uvádí, jak podle něj vypadala fasáda knihovny. Z toho návrhu pak vycházeli rakouští vědci. Vedení této rekonstrukce se později ujal architekt Friedmund Hueber a archeolog Volker Michael Strocka. Ti popisují, jak byla rekonstrukce provedena. Ze zbytků fasády, které se našly všude kolem knihovny, hlavně pak na nedaleké agoře, kde se těchto jednotlivých kusů našlo několik stovek, se zjistilo, že rekonstrukce je opravdu proveditelná.46 Tyto kusy zde do této doby byly většinou jen tak položeny okolo turistické trasy, která tu probíhala. Na přijatý návrh Volkera Michaela Strocky se tedy začalo s rekonstrukcí a díky němu se nejenom z Efesu, ale i z Celsovy knihovny stala památka světového významu, která se například objevuje na tureckých bankovkách47, ale i na pohlednicích a ročně tuto památku navštíví až půl milionu lidí. Bylo však jasné, že kompletní rekonstrukce knihovny není možná. Bylo zde několik důvodů. Zaprvé se nedochoval všechen materiál, zadruhé by pak znovu postavení knihovny celkově změnilo nynější ráz krajiny a to hlavně kolem knihovny dalšími výkopovými pracemi, které by měly za úkol najít zbylé kusy. Bylo tedy rozhodnuto, že fasáda se zrekonstruuje celá, ale ostatní části knihovny budou opět postaveny jen do 1/3 výšky knihovny. Dále pak chybějící materiál bude nahrazen moderními materiály, což je nyní i patrné. Rekonstrukce byla provedena v letech 1970–1978 (Obr. 1.). Na jejím financování se muselo podílet několik institucí a fyzických osob. Mimo Deutsches Archäologisches Institut, vedený v té době Dr. H. Vettersem, to dále byli Senátor Dipl. Ing. Adalbert Kallinger Perskawetz, a také město Vídeň. V první fázi rekonstrukce se muselo zdokumentovat asi 700 různých typů dochovaného materiálu, přesně je popsat a hlavně určit, kde se nacházely na stavbě.48 Poté se vyklidila část agory, aby se zde daly naskládat kamenné bloky tak, aby tvořily jednotlivé vrstvy fasády. V některých vrstvách bylo jen několik kusů. Tato místa pak musela být nahrazena novými. Tyto 45

Wilberg, Wilhelm. Die Fassade der Bibliothek in Ephesus,. Jahresheften des Österreichischen

Archäologischen Institutes, 11, 1908, str. 118-135. 46

Hueber, Friedmund, Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek des Celsus. Eine Prachtfassade in

Ephesos und das Problem ihrer Wiederaufrichtung.. Antike Welt, 6, 1975, č. 4: str. 8 47

Bankovka 20 milionů lir: Strocka, Volker Michael. The Celsus Library in Ephesus. In Ancient

libraries in Anatolia. Libraries of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 33 48 48


Ephesos und das Problem ihrer Wiederaufrichtung. Antike Welt, 6, 1975, č. 4, str. 11

23

dodělávané části musely být na milimetr přesné, aby nedošlo k nepřesnostem při stavbě samotné. Kusy, co do sebe zapadaly, k sobě byly přidělány tak, že do nich byly navrtány železné hmoždinky a pak spojovány a lepeny syntetickou gumou. Při následném vztyčení pak byla nutnost zachovat to, aby stavba byla samopodpůrná, a také aby byla odolná vůči zemětřesení. To bylo zajištěno železobetonovou konstrukcí. Že je zde použit náhradní materiál je dobře vidět. Není to sice asi nejlepší řešení, ale i laik zde uvidí, které kameny jsou původní a které ne a tudíž si i pak uvědomí stáří a historickou hodnotu budovy.

Fasáda Celsovy knihovny K průčelí knihovny vede 9 schodů. Samotná stavba knihovny je vysoká 17 m a její šířka je na východní straně 21 m.49 V přízemí fasády se nachází čtyři páry sloupů. Sloupy jsou vysoké 6,4 m a jsou monolitické. Jejich základna je vysoká asi 0,6 m. Odhadem asi 0,33 m z této výšky pak odpovídá atické bázi. Dolní průměr sloupů je 0,70 m a u hlavice 0,63 m. Na sloupech stojí kompozitní hlavice vysoká 0,79 m.50 Hlavice je zdobená dvěma řadami po osmi akantových listech. Jejich spodní řada spíše připomíná rostoucí stonky s lístky jakoby vyrůstající ze sloupu, druhá řada pak plasticky vychází z volných míst mezi listy spodní řady. Mezi silně vyčnívajícími volutami je pod abakem perlovec a vejcovec. Celá tato kompozice je velice zdařile udělána z lesklého mramoru. Na hlavicích pak je bohaté kladí, které však není ledajaké. Nad sloupy se láme pod úhlem 90 ° směrem k budově, čímž vytváří jakoby portály vstupů do knihovny (Obr. 2). Prostřední z těchto vstupů je vyšší a širší než zbývající. Je také zdobnější. Nad těmito vstupy jsou okna, tvořená mramorovanou mřížkou.51 Nad nejvyšším vstupem uprostřed je okno menší, než okna nad zbývajícími dvěma vstupy po stranách. Kladí je pak celkově vysoké

49

Strocka, V. M.:The Celsus library in Ephesus. - in: Ancient libraries in Anatolia. Libraries of

Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked environment",(Ankara, Turkey, June 2 - 5, 2003). Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 33. 50

Wilberg, Wilhelm. Die Fassade der Bibliothek in Ephesus. Jahresheften des Österreichischen

Archäologischen Institutes, 11, 1908, str. 119. 51

Cabezas, Javier Rodriguez. La biblioteca de Éfeso. Espacio, Tiempo y Forma, Serie II, Historia

Antigua 13, 2000, str. 148.

24

1,485 m. Z této míry pak 0,53 m náleží architrávu. Ten se skládá ze tří fascií oddělených perlovcem. Na nejvrchnější fascii je pak nápis v řečtině, který odkazuje na donátora stavby. Vrchní část je zakončená perlovcem a vejcovcem, ty jsou zdobeny palmetami. Šířka architrávu je ve spodní části 0,64 m a svým uspořádáním, tvoří obvod pro kazetový strop (Obr.3), který je složený ze 4 kazet, kazety jsou po celém svém obvodu zdobeny lístky, uvnitř mají pak rozetu a obvod každé kazety je zevnitř tvořen vejcovcem. Celková šířka těchto, dalo by se říct malých chrámků připojených ke stavbě, se pohybuje od 2,32 m po 3,28 m.52 Ve výklencích zdi hlavní stavby jsou umístěny sochy, které mají představovat personifikace cností. Tyto sochy vzpomenu později. Na architráv navazuje vlys, ten je vysoký 0,46 m. V jeho reliéfu se objevuje orel s roztaženými křídly. Po stranách má palmety, které jsou ověnčeny listy vinné révy. Motiv orla se v tomto patře fasády objevuje celkem sedmkrát.53 S největší pravděpodobností odkazuje na senátorský stav Tiberia Iulia Aquily. Na tento vlys navazuje kyma, velmi umně zhotovené s velkými zářezy do hloubky a nad ním pak zubořez. Obojí výzdoba je pak ovlivněná přírodními motivy. A to například dubovými lístky, vinnou révou a palmetou, ta převažuje u sima. Dále pak zubořez přechází do základny, na které stojí druhé patro sloupů. Sloupy druhého patra stojí na atické bázi vysoké asi 0,29 m. Samotné sloupy mají výšku kolem 4,08 m. Tento údaj je brán sice z rozlomeného, ale jinak v perfektním stavu nalezeného sloupu. Stejně jako dolní sloupy byly i horní monolitické a bez kanelurování. Na dochovaném sloupu je pak poznat, že je z lesklého bílého mramoru s jemným, tmavým žilkováním. Průměr sloupu je u báze 0,56 m a nahoře u hlavice 0,47 m. Hlavice sloupu je korintská, vysoká 0,59 m. Motiv akantových lístků se pak na ní opakuje podle kompozitních hlavic sloupů přízemního patra.54 Kladí těchto sloupů vytváří jakýsi negativ pro kladí sloupů dolních a tím dotváří velkolepost fasády. Krajní sloupy totiž zůstali samotné a ostatní sloupy jsou v párech spojeny kladím a zvláště pak tympanonem. Architráv a vlys vrchních sloupů je vysoký 0,75 m. Fascie jsou odděleny perlovcem. Šířka nejnižší fascie ležící na sloupu je 0,47 m a je ze spodu 52

Wilberg, Wilhelm., Die Fassade der Bibliothek in Ephesus., Jahresheften des Österreichischen


Wilberg, Wilhelm., Die Fassade der Bibliothek in Ephesus., Jahresheften des Österreichischen


Wilberg, Wilhelm, Die Fassade der Bibliothek in Ephesus, Jahresheften des Österreichischen

Archäologischen Institutes, 11, 1908, str. 129.

25

dekorativně zdobená vavřínovými listy vloženými do středu fascie. Vlys, který navazuje na vrchní fascii je tvořen píšťalovitým reliéfem55. Ten přes hluboce vyřezaný vejcovec přechází do kýma. To je zdobené palmetami a kalichy květů. Římsa, navazující na vlys, je 0,48 m vysoká. Opět se tu oběvuje vejcovec, který nad zubořezem přechází na volnou plochu. Zde jsou menší výběžky ze stěny, které jsou ve tvaru volut, přes ně je pak umístěn akantový list. Podhled je tvořen kazetami (Obr.4.), v jejichž středu jsou rozety a obvod těchto kazet je tvořen listy ve tvaru srdce. Podobná dekorace se objevuje na vlysu tympanonu a jeho síma. Tympanony byly tři, uprostřed stavby šikmý a po stranách zaoblené (Obr. 5). Bylo velikým štěstím, že se jejich vlysy našli, a proto víme, jak byly zdobeny. Síma se našlo jen v částech, ale i tak je vidět, že bylo zdobeno opět přírodním motivem vinné révy a vejcovcem. Vlysy jsou pak zdobené rozetami a hlavou Medúzy.56 Na rekonstrukci nejsou použity, ale na krajích římsy by měla být akroteria. Takto vytvořené horní patro mělo nejen ukazovat na krásu stavby, ale i na její účelnost. Tímto totiž architekt stavby vytvořil de facto vysoké portály pro vchody a zároveň tím i zastřešil okna proti dešti. Jak už jsem výše zmínil, v čelní stěně budovy jsou troje dveře, prostřední jsou širší a vyšší, než ty po stranách. Pilastry, které jsou po stranách dveří, jsou zdobeny reliéfní přírodní výzdobou s motivem vinné révy. Menší pilastry na stěně jsou zároveň i zárubněmi výklenků pro sochy, ale nesou i na svých hlavicích architráv spodního patra. Výška těchto pilastrů byla i s bází a hlavicí 2,88 m. Hlavice byla zdobená kombinací vejcovce a dvou volut, které vycházeli z velice umně vypracovaných akantových lístků, které navíc překrývala palmeta. I ve výklenku je menší pilastr, který je stejně zdobený, zbytek stěn výklenků je ale hladký. Výklenky mají rozměry 1 m na šířku a 45 cm, na hloubku a na výšku pak zmíněných 2,88 m.57 Na svém vrcholu jsou přeloženy dvoufasciovým architrávem, který je zdobený listy

55 56

Pfeifenrelief. Strocka, Volkers Michael. The Celsus library in Ephesus. - in: Ancient libraries in Anatolia.

Libraries of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked environment",(Ankara, Turkey, June 2 - 5, 2003). Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 42. 57



26

a tudíž dotváří ornamentálnost zárubně. Stejné zdobení se nachází i u dveří. Ty jsou zdobené navíc kombinací konkávního a konvexního kymatia.58 Vzdálenost mezi jednotlivými dveřmi a výklenky je průměrně asi 1,7 m, a i tento prostor je vyzdoben. Nad těmito dveřmi jsou okna. Zde je situace s velikostmi otočená. Nad centrálními dveřmi je okno menší, než nad dveřmi po stranách. Tyto okna jsou orámovány 0,21 – 0,27 m širokou dvoufascií, která je zdobená žlábkováním a vejcovcem. Nad výklenky pro sochy je zdobený mramorový plát, jehož reliéf tvoří dva, ke středu, svinuté pásy, z jejichž středu vyrůstá palmeta. Pod těmito volutami je opět listová výzdoba. Zbytek výplně architrávu je tvořen velkými kvádrovými bloky. Na těchto blocích je u pravého výklenku napsán nápis. Prostor mezi pilastry je zdoben opět přírodní tematikou. Ta je vlastně použita na pilastrech celé fasády. Dále je použita výzdoba mytologická, ovšem i ta je spojena s přírodou. Je zde Bellerofontés jedoucí na Pegasovi. Také Erós, či Psyché sedící na akantových listech. Samozřejmě není opomenut ani motiv orla. Ve druhém patře objevují další tři okna, prostřední větší, po krajích okna menší. Výzdoba pokračuje opět v přírodním stylu. Pilastry horního patra jsou totiž zdobeny do sebe navzájem propletenými úponky vinné révy a ve volných místech, které toto vinutí nabídlo, je vždy velký list, asi břečťanu. Hlavice tohoto polosloupu je korintská. Stěny mezi pilastry byly hladké. Orámování oken v tomto prostoru je 0,3 m široké a má dvě fascie. Jejich zdobení však není stejné jako u oken v dolním patře. Jsou jen lamelované a mají kýma. Díky zachovanému sloupu se vypočítala výška okna na 2,1 m. Šířka pak de facto vychází z nalezeného nápisu, který je umístěn nad jedním z oken. Ten je 1,77 m široký a 0,6 m vysoký, napsán je v řečtině.59

Dochovaná sochařská výzdoba v průčelí knihovny v Efesu První patro průčelí efeské knihovny bylo zdobeno sochami. Budu je popisovat podle toho, v jaké se našly poloze k průčelí knihovny. Jsou to sochy, představující cnosti: Sofia, představující moudrost; Areté mužnost; Ennoia vhled; 58


Ελληνισµού, Μικρά Ασία. Dostupné z: [cit. 30. 05. 2012]. 59



27

Episthemé vědění. Tyto sochy měly personifikovat vlastnosti nejen Tiberia Iulia Celsa, ale zvláště pak i správného Římana. Na nynější zrekonstruované fasádě jsou kopie těchto soch, originály se nacházejí v muzeu ve Vídni v Kunsthistorisches Museum, v sekci zaměřené na město Efesos. První sochou, při pohledu z jihu na sever, je tedy Sofia.60 Její postava je uvolněná a má pohled upřený dopředu (Obr. 6). V oblasti trupu je poté mírně prohnutá tak, že její váha je převážně na pravé noze, zatímco levá noha je mírně pokrčená a otevřená do strany, jako by simulovala pohyb nohy dozadu. Hlava je mírně natočená doleva. Socha Sofie má oblečený peplos velmi bohatě zdobenou draperií a dlouhé apostygmy. Přes ramena a záda má přehozený himation, jehož okraje si asi držela rukama, ty se však dodnes nedochovaly. Sandály mají jemně tesané proužky. Datování této sochy odpovídá asi polovině 2. století n. l. Koresponduje s typem sochy Héra Campana Altemps z muzea v Louvru.61 Originální předloha bude pak asi socha z pozdně helenistického období.62 Socha Areté (Obr. 7) byla nalezena před třetím výklenkem. Stojí čelem dopředu. Některé části sochy chybí. Hlavně v obličeji, kterému chybí nos, rty a brada. Dále pak velká chybějící část předku postavy, která je jakoby uříznutá a to od pasu dolů. Postava má na sobě ionský chitón a himation, který pokrývá i hlavu. Pravou ruku má Areté pokrčenou, v níž držela pravděpodobně himation, druhou ruku má volnou. I tato socha je částečně prohnutá, simulující chůzi, i když polohu nohou nelze určit přesně kvůli poškození. Socha je nepochybně římskou kopií pozdně helenistické sochy z 2 století př. n. l. a byla vyrobena v době Antoninovké.63 Další sochou je Ennoia. Byla nalezena i se svým podstavcem nedaleko fasády. Bohužel je i tato socha poškozená (Obr. 8). Chybí celá její hlava společně 60

Eichler, Fritz. Die Skulpturen. In Forschungen in Ephesos. V.1. Die Bibliothek. Wien:

Österreichischen Archäologischen Institut Wien, 1953, str. 48, č. 1, obr. 95-96. 61


Österreichischen Archäologischen Institut Wien, 1953, str. 49, pozn. 5. 62


Ελληνισµού, Μικρά Ασία. Dostupné z:

[cit.

11.

června.

2012]. 63


Ελληνισµού, Μικρά Ασία. Dostupné z: [cit. 11. června. 2012].

28

s celým pravým ramenem. Dále je pak i vidět, že socha byla rozlomená v oblasti kolen. Jinak je i tato figura v uvolněném postoji a „čelem“ dopředu. Stojí stejně jako předchozí na pravé noze a levou má volnou vytočenou dozadu. Je oblečená do chitonu a himationu. Pravá ruka držela himation u ramen a levá jej držela volně v oblasti levého stehna. Jde také o římskou kopii sochy z helenistické doby. Socha Episthemé byla nalezena vedle podstavce sochy Polemaneia, před výklenkem, kde se našel i její podstavec, nesoucí nápis ΕΠΙΣΤ[ήµη] ΚΕΛΣΟΥ („Celsovy znalosti“) Hlava sochy se opět nedochovala. Tato socha je trochu jiná než ostatní, díky svému postoji. Svoji váhu má totiž na rozdíl od předchozích tří soch na levé noze a pravou nohu má vytočenou (Obr. 9). Jinak je znova vidět uvolněnost postavy. U oblečení se opět objevuje kombinace chitonu a hemationu, který má v oblasti pasu obtočen kolem těla a pevně držen levou rukou. Podle toho jak zbytek sochy vypadá lze říct, že himation pokračoval i v oblasti hlavy. I na této soše jsou vidět sandály, pevně připevněné k nohám. Kromě těchto čtyř personifikací se dále našlo i torzo další sochy. Jde o muže v pancíři.64 To bylo nalezeno na jižní straně schodů. Hlava této sochy byla nalezena na agoře nedaleko brány Mazaia a Mithridata. Několik částí soše chybí, ale jinak je ve velmi dobrém stavu. Socha má váhu na levé noze. Obličej je natočen mírně doprava. Levá ruka zůstává klidná na plášti, v druhé, nedochované ruce, nejspíš držela žezlo. Postava má na sobě chiton a pancíř vyzdobený dvěma zády k sobě stojícími grify. Nad nimi je v centrální části hlava Medusy. Na rameni je vyobrazen symbol blesku. Kolem pasu má socha cingulum. Polokruhový pteryges na horní části jsou vyzdobeny lví hlavou uprostřed a růžemi a hvězdami po jejích stranách. Sukně je tvořená koženými pásky, které jsou zakončeny třásněmi. Postava nosí chlamis, patrné je jeho přehození přes levé rameno (Schulterbausch). Na nohou má socha senátorské sandály, tzv. calcei senatorii. U levé nohy leží korintská přilbice s hřebenem. Tato socha (Obr. 10) byla považována za vyobrazení Tiberia Iulia Celsa Polemaeana, ale mohlo by jít i o sochu jeho syna.

64


Österreichischen Archäologischen Institut Wien, 1953, str. 57-59, obr. 101. İstanbul Arkeoloji Müzeleri - Arkeoloji Müzesi, č. 2453.

29

Poslední sochou z výzdoby fasády je socha múzy Melpomené.65 Její socha se našla před knihovnou. Stála na nepravidelném podstavci, jakoby hrubě otesaném, možná měl připomínat skálu. Postava se dívá dopředu. Na sobě má chiton, vysoko ovázaný kolem těla až těsně pod prsa. Dále má široký zdobený pásek. Pravá ruka spočívá na obušku či palcátu. V levé ruce pak drží divadelní masku. Melpomené je totiž patronkou tragédie. Nakonec se našla i další malá torza, která z největší pravděpodobností sloužila jako akroteria.

Interiér Celsovy knihovny Hlavní hala knihovny měla rozměry 16,72 m na šířku a 10,92 m na délku (Obr. 11). Vcházelo se do ní hlavními středovými dveřmi. Dveře po stranách asi nebyly moc používané. Hala je tudíž menší než obvodové rozměry knihovny, které jsem zmínil výše, ty totiž činí 21 m, šířka knihovny a její délka je také větší, bohužel se mi nepodařilo zjistit přesnou cifru a tak vycházím jen z půdorysu knihovny, který uvádí Volker Michael Strocka.66 Tento nepoměr je vlastně kvůli dvojitým stěnám. Tento prostor mezi stěnou obvodovou a stěnou vnitřní je široký 1 m67 a obíhá celou budovu až k místu apsidy v západní části budovy. Většina autorů se shoduje v tom, že se jedná o ochranný prostor, zvláště pak proti vlhkosti a požáru, zajišťující ovšem i cirkulaci vzduchu v budově. V obvodové stěně haly, která na západní straně má apsidu, se nachází 10 výklenků pro skříně na svitky. Hloubka této stěny je asi 1,14 až 1,17 m.68 Výklenky jsou ve stěnách rozmístěny po třech na severní a jižní straně a v západní straně po dvou po každé straně apsidy. Rozměry výklenků jsou potom od 0,57 m. až 0,6 m. na hloubku, což je vlastně polovina celkové tloušťky stěny, a dále pak 2,55 m na výšku. Jejich hloubka se poté liší, ne ale kvůli nedbalosti stavitele, ale kvůli jeho mazanosti, jak uvádí Volker Michael Strocka.69 Prostřední výklenky na 65


Österreichischen Archäologischen Institut Wien, 1953, str. 59, č. C, obr. 102. 66

Strocka, Volker Michael. Römische Bibliotheken. Gymnasium 88 (1981), str. 323, obr. 13.

67

Cabezas, Javier Rodgríguez. La biblioteca de Éfeso. Espacio, Tiempo y Forma, Serie II, Historia

Antigua, 13, 2000, str. 151. 68

Strocka, Volker Michael. Römische Bibliotheken. Gymnasium 88 (1981), str. 323, obr. 13.

69

Strocka, Volker Michael. The Celsus library in Ephesus. In Ancient libraries in Anatolia. Libraries

of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the

30

severní a jižní straně jsou široké 1,2 m, ty po jejích stranách 1,15 m. Čtyři výklenky v západní stěně jsou pak široké 1,07 m. Rozdíly jsou tedy tak malé, že pro návštěvníka téměř nerozeznatelné a tudíž si myslí, že jsou všechny stejné a to na něj udělá dojem. Podél stěn s výklenky pro skříně jde kontinuálně podium, které je 0,94 m. vysoké a 1,02 m. široké. Vzhledem k tomu, že k podiu nevedou žádné schody, bylo přístupné pouze zaměstnancům knihovny, kteří se ke skříním dostávali asi dřevěnými žebříky a následně podávali vybrané svitky návštěvníkům knihovny. Toto podium, které zároveň tvoří i podlahu apsidy v západní stěně, slouží i jako pevná podpora pro tenké sloupy, které stály podél celé galerie. Na severní a jižní straně jich bylo šest a po stranách apsidy tři. Jejich rozestupy pak byly od 1,31 m do 1,80 m.70 Tyto rozměry se logicky zvětšovaly v místech, kde byly umístěny ve stěnách skříně na svitky. Samotnou apsidu pak měla další čtyři sloupy. Její poloměr byl 2,19 m. a průměr pak dvojnásobný, tedy 4,38 m, tvořila tedy dokonalý půlkruh. Bohužel z těchto sloupů se nedochoval ani jeden. Máme jen dvě báze, takže nemůžeme říct, jak vypadaly. V části dochované zadní stěny jsou patrné ve výšce 4,3 m. stopy po druhém patře. Tudíž můžeme s jistotou říct, že tyto sloupy nesly další podium a to pak s největší pravděpodobností ještě jedno další. V těchto dvou dalších patrech pak byly obdobné výklenky pro skříně na svitky. Dohromady měla Celsova knihovna tedy třicet těchto skříní. Strop budovy pak měl být ve výšce 12,15 m.71 Měl být bohatě reliéfně zdobený. Bohužel, se nám z něj moc nedochovalo. Dle jeho výšky lze tedy usoudit, že zbývající patra nebyla tak vysoká jako to první. Samotná výzdoba byla impozantní. Stěny i podlaha byly pokryty mramorem, který byl několikabarevný. Část podlahy se dokonce dochovala do dnešní doby. Byla odkryta při výzkumu v letech 1903 až 1904.72 A snad na základě v té době pořízených fotografií i zrestaurována. networked information environment", (Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 36. 70

Strocka, Volker Michel. Römische Bibliotheken. Gymnasium 88 (1981), str. 323, obr. 13.

71


of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment", (Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 36. 72

Aristodemou Georgia. Ephesus (Antiquity), Library of Celsus. In Εγκυκλοπαίδεια Μείζονος

Ελληνισµού, Μικρά Ασία, 2005. [online]. Dostupné z: http://asiaminor.ehw.gr/Forms/fLemmaBodyExtended.aspx?lemmaID=7003 [cit. 27.června.2012].

31

Nápisy na Celsově knihovně Na průčelí Celsovy knihovny se objevují nápisy téměř na všech volných místech. Ve většině případů jde o texty, které vypovídají o Celsovi samotném (Obr. 12), jeho cursus honorum je zde popsaný hned ve dvou jazycích, a to jak v latině, tak v řečtině. Dále jsou zde nápisy související s podmínkami daru. Je tu však několik zvláštností, které by se měly připomenout. Na nejvyšší ze tří fascií architrávu se objevuje Celsovo plné jméno napsáno v řečtině. Tento nápis je dobře čitelný z agory před knihovnou. Zvláštní na něm je to, že je napsán v akuzativu a ne v dativu. Akuzativ se totiž převážně používá na bázích soch. Napravo od středových dveří je pak další řecký nápis, na kterém stojí, za jakých podmínek byla stavba postavena. Zde je pak Celsovo jméno napsáno v dativu. Dalšími nápisy, které stojí za zmínku, jsou ty ze schodiště. Jde o velice podobné nápisy. Mají totiž velmi totožný styl zaoblených písmen a stejně tak mezery mají podobně úzké. Navíc jejich slova jsou zakončena linkou. Tento text na schodišti je určen pro hoi polloi, tedy pro „obyčejný lid“. Je výraznější a jednoduchý na čtení, na rozdíl od ostatních textů, na nichž se popisují např. náklady na stavbu. Tyto texty jsou složitější, jednak kvůli tomu, že jsou přeplněné, ale i kvůli tomu, že jde o odborné texty. Jak už jsem tedy napsal, texty na fasádě knihovny jsou hlavně souborem osobních, politických a náboženských textů. Ve většině případů jsou dobře viditelné a tesané tak, aby diváka ihned zaujaly a byly pro něj srozumitelné. Dle mého mínění, je pro stavbu nejvíce důležité právě cursus honorum, který popisuji v podkapitole zaměřené na samotného Tiberia Iulia Celsa Polemaeana.

Tiberius Iulius Celsus Polemaeanus Jeho dlouhý život v civilních službách Římu je popsán na fasádě knihovny hned dvakrát.73 Poprvé na levé, tedy jižní straně řecky a poté i na pravé, severní straně latinsky. Oba nápisy se nachází na podstavcích pro jezdecké sochy, které byly

73

Strocka, Volker Michael: Zur Datierung des Celsusbibliothek. In: The proceedings of the Xth

International Congress of Classical Archaeology (Ankara-Izmir), Ankara, 1978, str. 893.

32

určeny pro patrony budovy. Jeho cursus honorum74 jen následně shrnu jednotlivými daty jeho kariéry. Ty uvádí Cabezas75. Tiberius Iulius Celsus Polemaeanus pocházel ze Sard. Jeho otec byl asi významný a bohatý jezdec v římské armádě. Sám Celsus začal s vojenskou kariérou také, a to v roce 68 n. l. funkcí vojenského tribuna v Alexandrii, shodou okolností v legii, která o rok později prohlásila za nového císaře Tita Flavia Vespasiána. V roce 70 n. l. se pak dostává do senátorského stavu, poté co Vespasiánus triumfuje nad svým rivalem Vitelliem. Kolem roku 72 n. l. pak plní svojí první civilní funkci jako aedilis76 v Římě. Okolo roku 75 n. l. se pak z něj stává praetor.77 V letech 78 až 85 n. l. byl vyslán mimo město Řím a plnil tyto funkce: nejdříve byl iuridicus legatus v Cappadocii, poté byl velitelem legie v Sýrii a následně plnil funkci guvernéra v Bithinii a Pontu. Mezi lety 85 až 87 n. l. měl na starosti důchodový fond pro římské veterány. Od roku 89 do roku 91. n. l. byl legatem v Cilicii. Císař Domitianus mu v roce 92 n. l. udělil titul consul sufflectus78. Po tomto vyznamenání byl následně zvolen do šlechtické rady kněží, quindecimviri sacris faciundis79. V následujícím období, které nevíme, jak dlouhé bylo, plnil v Římě funkci curator aedium sacrarum et operum locorumque publicorum populi Romani80. Na sklonku své kariéry se pak stává guvernérem provincie Asia se sídlem v Efesu a to v letech 105 až 106 n. l. V roce 114 n. l. zde umírá.

74

Pojem, označující služební postup jednotlivých úřadů v antickém Římě.

75

Cabezas, J. R., La biblioteca de Efeso, Historia Antigua, t. 13, 2000, str. 153.

76

Do kompetence těchto úředníků spadala péče o město Řím (cura urbis), o náboženské slavnosti

a hry (cura ludorum) a o zásobování Říma obilím (cura annonae). 77

Vyšší soudní funkce s impériem, jejíž náplní byl dohled nad soudy.

78

Náhradník stávajícího konsula.

79

Měli v Římě funkci dohledu nad náboženstvími cizího původu.

80

Osoba zodpovídající za výstavbu státních budov v hlavním městě.

33

Knihovna v Nyse Geografická poloha města Město Nysa bylo jedním z nejvýznamnějších měst v Malé Asii v oblasti Karie. Pozůstatky tohoto města se nachází asi 3km od dnešního města Sultanhizar, které leží asi na 30 km silnice vedoucí z města Aydin, dnešní Tralleis do města Denizli, na úpatí pohoří Messogis, dnešní Aydin Dağlari a severně od řeky Meandr, dnešní Büyük Mender, naproti města Orthosie, dnešní Yenipazar.81 Strabón, který zde nějakou dobu žil a studoval, popisuje cestu do Nysy nepříliš přesně a udává, že město se nachází mezi Karii, Lydií a Ionií: „Z Magnesia vede cesta k Tarlleis s pohořím Messagos na levé straně a řekou Meandr na pravé. Zde žijí Lydové, Karove a Ionové.“ To stejné platí jak pro Nysu, tak pro Antiochii.

82

Dále pak

popisuje Nysu jako vlastně dvě města oddělená řekou, přes kterou je most, jenž je spojuje v místě, kde řeka vymílá rokli.83

Historie města Nysa byla založena seleukovskými králi ve 3. století př. n. l. Přesné jméno zakladatele však není známo. Strabón, který detailně popisuje svůj život ve městě, měl svoji tezi, že město bylo založeno spartskými králi, bratry. Původně tři města, založená každým z nich, Athymbrem, Athymbradem, a Hydrelem, byla pojmenována po nich.84 Tyto města se posléze spojila do jednoho města pod názvem Athymbra a dala tím základ pro pozdější Nysu. Tuto myšlenku asi sdílí s místními lidmi, kteří v ní věřili, protože sami o sobě tvrdili, že jsou tzv. Althymbrianoi. Nicméně důkazy naznačují, že seleukovští osadníci byli původními obyvateli Nysy. Stephanos z Byzance souhlasí s tvrzením Strabóna, že město mělo původní název Athymbra

81

Kadıoğlu, Musa. Die Scaenae Frons des Theaters von Nysa am Mäander. Mainz: von Zabern, 2006,

str. 4 82

Strabón. 14. I. 42

83

Strabón. 14. I. 43

84

Strabón. 14. I. 46

34

a teprve později se přejmenovalo na Nysa. Důkazem k tomu jsou mince s nápisy ΑΘΥΜΒΡΟC z doby Marka Aurelia a Maximiana.85 Podle Stephana z Byzance ale nicméně bylo město Nysa založeno králem Antiochem I., který prý měl sen o tom, že založí tři města. To také udělal a pojmenoval je podle své ženy: Nysa, podle své matky: Antiochie a podle její sestry Laodike.86 Ale toto tradiční pojmenování není asi správné, neboť jeho matka se jmenovala Apama, jeho žena Stratonike a jméno Nysa není s jeho rodinou známé. Toto tvrzení tedy nebude příliš historicky podložené. Stejně tak přítomnost Seleukovců v Nyse, i když se pohybujeme v době, kdy tu jsou doloženi. Tvrzení Stephana z Byzance je tedy nepravděpodobné, jelikož můžeme s určitostí říct, že Strabo mluví ve svých spisech pravdu a nezmiňuje se o Seleukovcích. Tuto informaci by ve svém díle určitě nevynechal, pokud by byla pravdivá. Jinde zase Stephanos z Byzance tvrdí, že Nysa měla ve starověku název Pythopolis. Stejně jako Antiochie. Tvrdí, že toto jméno ji dal Xerxés a to podle bohatého muže jménem Pytha. Nic to ale nedokazuje, protože před třetím stoletím př. n. l. nejsou žádné zmínky o městě. Mnohem pravděpodobnější je, že jméno Nysa přichází až po roce 200 př. n. l. jako pojmenovaní po seleukovské ženě. Ale rovněž není známo, kdo tato žena byla a proč zrovna její jméno. V jiném zdroji je zase uvedeno, že zakladatelem je Methodios, nebo, že Kréťan Athymbros založil město Akara, které bylo později přejmenováno na Nysa. Další historická zmínka o Nyse pochází z římských válek proti králi Mithridatovi. Většina Karie vítala Mithridata jako osvoboditele. Bohatá Nysa ale podporovala Římany. Je doloženo, že muž jménem Chaerimon věnoval 60 000 bašlů pšenice87 veliteli římských jednotek, aby s nimi nakrmil své vojáky. Krále Mithridata to rozčílilo natolik, že na něj nechal vypsat odměnu: 40 talentů za živého a 20 talentů za mrtvého. Chaerimona nezachránilo ani to, že se ukryl na posvátné půdě Artemidina chrámu v Efesu, kde byl nakonec nalezen a zabit. V roce 81 př. n. l. je město uvedeno v nápise Lagina. Dále Strabo zmiňuje, že ve městě žila a tvořila spousta dalších filozofů, např. Panaeticus a Menecrates, kteří byli žáky Aristarcha, jehož syn učil samotného Strabóna. Dále pak Sostratus, bratr 85


str. 5. 86


str. 6. 87

1 bušl je asi 52,5 l, tudíž 60 000 bušlů vychází asi na 3150 tun.

35

Aristodemuv a další Aristodemos, jeho bratranec, který učil Pompeia. Popisuje majetek a výuku svého učitele, a také to, že učil i syny Pompeia.88 V roce 51 př. n. l. se Tiberius Claudius Nero, otec pozdějšího císaře Tiberia, velmi zajímá o problematiku města. Dobré vztahy s Římem nereprezentují jen nápisy z divadla, které nesou jména propraetora Gnaia Domitia Calvina a prokonzula M. Vinicia, ale i další věnovaný P. Liciniovi Crassovi, který byl současníkem Caesara a Cicera. Dále pak na tyto vztahy ukazuje výstavba nových staveb, zvláště pak agory, divadla a bouleuteria.89 V roce 1 př. n. l. je zde zmínka o jistém Artemidorovi synovi Demetria, který obnovil výsady udělené místnímu chrámu a zasílá o tom zprávu guvernérovi provincie Asie, kterým byl Cn. Cornelius Lentulus.90 Následně Augustus povoluje ražbu mincí ve městě.91 Z této události těží i nedaleké město Acharaku, ve kterém bylo jedno z nejznámějších Plutonií v antickém světě.92To bylo ale později trnem v oku císaři Tiberiovi, jelikož se zde ve svatyni ukrývali zločinci a dlužníci před spravedlností. Nicméně tato svatyně byla velice důležitá z hlediska prosperity Nysy už v helenistické době a tato důležitost trvala i v římské době. Prestiž, jakou měla, udělala z Nysy šesté nejvýznamnější město provincie Asie.93 Ve 2. Století n. l. zažívá Nysa největší rozkvět. Hadriánova druhá cesta po Malé Asii začíná v Efesu a končí v Antiochii. Jeho pobyt v Efesu a Laodikei je jistý, což dokazuje jeho dopis psaný z Laodikei, ve kterém píše, že navštívil Karii . Jeho cesta v roce 129 n. l. z Efesu přes Magnesii a Tralleispravděpodobně vedla i přes Nysu. Neexistuje o tom žádný důkaz, ale směřování cesty tomu nasvědčuje. To stejné platí i pro ostatní města v Karii , které měl po cestě, např. Afrodisias. V pozdně Hadrianovské době se zde začíná stavět knihovna. 88

Strabón. 14 I. 48.

89


str. 7. 90

SHERK, R. K.: The Eponymous Officials of Greek cities IV. The Register Part III: Thrace, Black

Sea Area, Asia Minor (Continued), Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik 93 (1992) 223–272 91


str. 8. 92

Jayne, W. A.: Healing gods of Ancient civilization, New Haven: Yele University Press 1925, str.

325. 93


str. 8.

36

Nysa byla také společně s Laodikeiou jedním z prvních měst, kromě Pergamu, kde žili senátoři. Z nápisu víme o Sextu Iuliovi Maiorovi a Sextu Iuliovi Maiorovi Antoninovi Pythedorovi. Druhý zmiňovaný při renovaci Bouleuteria věnoval sochy rodiny císaře Antonina Pia, Sochy adoptivních synů Marca Aurelia a Lucia Vera, jeho manželky Faustiny mladší a jeho dcery Faustiny III. Dalším důležitým bodem je přestavba fasády divadla na konci 2. století a začátku 3 století n. l. Toto ukazuje na to, že město muselo být bohaté a mělo i dobré vztahy s Římem. Jako první důkaz křesťanství slouží nápis z přelomu 4. a 5. století. Nysa se objevuje v listinách biskupů v Efesu. Kromě toho víme o vytesaných křížích v divadle na portě regii a na jednom ze sloupů proskené. Vyřezávané nápisy a drobné nálezy dokazují, že divadlo bylo ještě používáno v raně byzantském období, tedy v 6. až 7. Století. Poté už o Nyse nejsou téměř žádné zmínky. I přes jen malé množství informací, které o Nyse máme, se předpokládá, že ve starověku měla velký význam.

Terénní archeologické práce v Nyse Počátky archeologických výzkumů v Nyse jsou sice až z přelomu 19. a 20. století, ale město se do podvědomí cestovatelů a vědců dostává už mnohem dříve. Trosky města byly poprvé popsány ve 30. letech 18. Století. Zasloužil se o to cestovatel R. Pacocke. Ve svém popisu zaměňuje moderní město s antickým a také jeho polohu. V roce 1765 navštíví místo anglický cestovatel Chandler, který se i přes svůj podrobný popis nevyvaruje záměnám v geografii a v názvech. Tyto práce však výrazně zvýší zájem o město a to je pak v 19. století cílem několika významných návštěvníků, kteří jsou známí svými popisy z prostředí Malé Asie. Jsou to např.: C. P. Cockerell, W. M. Leake, Ch. Taxier, J. A. Kramer, L. De Laborde a C. Fellows.94 Na Theodora Wieganda je pak pozván v roce 1907 a 1909 plukovník a kartograf Walther von Diest (1851 – 1932) a jeho tým. Ten pak vydává v roce 1913 první a stále zásadní popis města v díle Nysa ad Maeandrum.95 94

Kadıoğlu, Musa. Die Scaenae Frons des Theaters von Nysa am Mäander. Mainz: von Zabern,

2006, str. 13. 95

Hiesel, Gerhard, Strocka, Volker Michael, Die Bibliothek von Nysa am Mäander. Vorläufiger

Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. Archäologischer Anzeiger, 2006, 2, str. 81.

37

Archeolog Heinrich Pringsheim (1882 – 1974), mimo jiné švagr spisovatele Thomase Manna, rozpoznal v ruinách severně od gymnasia a západně od divadla knihovnu. Bohužel bez možnosti výkopových prací popsal knihovnu jen povrchově. Správně však rozpoznal podobnost s Celsovou knihovnou v Efesu, když viděl v západní stěně dveře do sálu. Nesprávně však tvrdil, že knihovna měla tři podlaží a apsidu v severní stěně. Bohužel toto tvrzení není pravdivě, i když je mnohokrát opakované, a v dnešní době už vyvrácené. 96 Řecké vykopávky v letech 1921 – 1922 a turecké práce na divadle z roku 1960 a později v letech 1982 – 1988 vedené muzeem v Aydinu neměly vliv na knihovnu. Od roku 1990 vede terénní práce prof. Vedat Idil z filozofické fakulty university v Ankaře. V roce 1995 se opatrně odebraly vzorky ze severní a jižní strany knihovny a následně ještě v témže roce začíná knihovnu zkoumat DAI.97 Wolfram Hoepfner vydává knihu, ve které se zabývá knihovnou v Nyse.98 V letech 2002 – 2006 pozval prof. Vedat Idil do Nysy pracovní skupinu z Archeologického institutu ve Freiburgu vedenou V. M. Strockou a G. Hieselem, aby zde řídili vykopávky knihovny, a ti svoji práci popisují ve svém článku.99

Knihovna Rekonstrukce knihovny v Nyse Jelikož se hlavní výzkum rozeběhl teprve nedávno, v roce 2002, nelze zatím nějak mluvit o příliš velké restaurační činnosti a už vůbec ne o rekonstrukci. Tým prof. Strocky se každopádně snaží nově vykopané části budovy co nejdříve zrenovovat a to minimálně do stavu takového, aby stavbu zabezpečili z hlediska statiky. Restaurační činnost tedy prováděli v roce 2003, kdy se zaměřili na exedru, a poté i na druhé patro budovy, ve kterém si mysleli, že by mohl být archiv knihovny i soudních spisů. V roce 2005 pak odkryli celkově halu knihovny tak, že zůstaly jen 96


Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. Archäologischer Anzeiger, 2006, 2, str. 82. 97

Deutsches archeologische Institut.

98

Hoepfner Wilhelm, Antike Bibliotheken. Mainz am Rhein: von Zabern, 2002.

99


Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. Archäologischer Anzeiger, 2006, 2, str. 81 – 97.

38

obvodové zdi knihovny, v těchto zdech pak doplnili použitím původních materiálů díry, které se tu objevily, a zajistili statiku stěn. V neposlední řadě pak proběhl odkryv portiku a jeho následná rekonstrukce. Tento výzkum potvrdil datování knihovny do období brzkého 2. století n. l. V roce 2006 pak byl vyčištěn od suti prostor číslo 8 a celkově zrekonstruován.100 Prostory 4 a 5 musely zůstat nevyčištěny, protože by ohrozili statiku stavby. Jak je tomu, ale dnes u většiny archeologických výzkumů i zde snaží jít prof. Strocka s dobou a využívá k rekonstrukci počítačovou grafiku. Ne tedy přímo on, ale vědecký tým z Georgia Institute of Technology se pokouší o rekonstrukci. Tento tým už i vydal článek, kde uvádí, jak by mohl prostor knihovny vypadat.101 Z fotografií vytvořených přímo na místě a z velmi přesného měření poté dokázali vytvořit model interiéru knihovny (Obr. 13). Snad bude spolupráce Archeologického Institutu z Freiburg University a Georgia Institute of Technology fungovat i nadále a jednou bude vytvořen kompletní model knihovny, dle kterého

bude možno knihovnu celkově

zrekonstruovat.

Venkovní část knihovny Knihovna v Nyse je společně s Celsovou knihovnou v Efesu patrně nejlépe zachovanou stavbou svého typu na území Malé Asie. Díky svým dochovaným stěnám západní a východní zdi nám dává jakýsi příklad toho, jak stavba vypadala. Existují však už tři studie, které se zabývají konkrétní podobou knihovny jako takové. Už v roce 1913 navrhl první podobu Diest102, s dost velkým zpožděním se o další návrh pokusil v roce 2002 Hoepfner103 a jako poslední přispěl Idil104 v roce 2003. Je však stále možné, že ani tento návrh nebude posledním, jelikož na této lokalitě stále probíhá výzkum pod vedením Prof. Strocky z Freiburgské university, 100

[cit. 29. června. 2012].

101

Myrsini, Mamoli, Swards, Matthew, Economou, Athanassios. Paper Space: The Library of Nysa

Revisited. In SIGraDi 2007. Proceedings of the 11th Iberoamerican Congress of Digital Graphics]. México D. F.: SIGraDi 2007, str. 409 – 412. 102

von Diest W., Nysa ad Maeandrum, nach Forschungen und Aufnahmen in den Jahren 1907 und

1909. Berlin: Reimer, 1913. 103

Hoepfner W., Antike Bibliotheken. Mainz am Rhein:von Zabern, 2002.

39

a i on bude chtít přispět k obeznámení veřejnosti o podobě této stavby.

Půdorys Půdorys stavby je takřka obdélníkovitý (Obr. 14). Stěny knihovny nejsou totiž stejně dlouhé, liší se sice jen v řádech několika centimetrů, ale tím pádem nemůžeme mluvit o obdélníkové, natož o pravoúhlé stavbě. Stavba je orientována sever – jih. Její severní stěna má délku 24,79 m a jižní protilehlá stěna, kterou se vcházelo, má délku 24,92 m. Západní stěna je pak dlouhá 14,02 m a východní 14,18 m. Z dochovaných částí západní (Obr. 15) a východní stěny (Obr. 16) víme, že stavba byla stavěna z místních materiálů a to převážně z vápence, žuly a břidlice, které jsou zastoupeny na stavbě nejvíce. Tyto materiály byly spojovány k sobě maltou.

Fasáda Jižní stěna dřív sloužila jako vchod do knihovny. Ve stěně se nacházely troje dveře z mramoru. Středové dveře byly 2,11 m široké a jako hlavní vstupové měly tedy největší rozměr. Volný prosto k západním dveřím tvořila opět zeď se šířkou 1,73 m. Tyto dveře se nám jen částečně dochovaly a chybí jim z jedné strany zárubně. Mají šířku 2,18 m. Stejná situace nastává i u dveří na východní straně, kde prostor oddělující dveře je široký 1,4 m a prostor dveří pak má šířku 2,36 m. Jde tedy o nestejné rozměry vchodů. Nicméně tu je i jeden další trik architekta stavby a to je ten, že dveře nejsou ve středu stavby, ale naopak jsou posunuty asi o 15 cm směrem k západní stěně. Toto je právě viditelné při porovnání se středem severní stěny. V jižní stěně se pak ještě nachází další dva menší obdélníkové výklenky. Tyto výklenky jsou umístěné po jednom z každé strany okrajových dveří. Jsou odsazené pomocí zdi a to v případě západního výklenku o 4,1 m a u východního pak 3,6 m. Šířka výklenků je pak 2,13 m u západního a 2,1 m u východního. Zbývající prostor 104

İdil, Vedat. The Roman library at Nysa on the Meander. In Ancient libraries in Anatolia. Libraries

of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003.

40

fasády tvoří opět zeď a to na západě 1,32 m a na východě 1,07 m. Odhadovaná výška centrálních dveří je 4,5 m105, ale samozřejmě s tímto můžeme počítat, jen pokud by dveře kopírovaly např. styl Efeské knihovny. Potom by byly dveře po stranách nižší a užší a nad nimi by byla okna. Velkým přínosem pak je nález částí zárubní ze západních a středových dveří. Jak Strocka uvádí, jsou velice důležité pro datování celé stavby.106 Západní zárubeň (Obr. 17) je tvořena architrávem se třemi fasciemi a nad ním je zdobená perlovcem, vejcovcem a poslední vrstva palmetami. U dochovaných kusů ze středových dveří jsou jen dvě opracované fascie a jedna zůstává neopracovaná a přechází do kýma (Obr. 18). Ornamenty použité na rámech jsou charakteristické pro dobu vlády Hadriána a Trajána. Obruba se totiž skládá z oválných perel, které jsou od sebe odděleny párem perel přeslenu (Wirtelperlen). U zárubně hlavních středových dveří je pak jasně viditelná palmetová výzdoba, která je uspořádána tak, že každá z palmet leží na pěti listech, které střídavě mění své ohnutí k vnitřní, či vnější straně. Listy pak vyrůstají jako malé kalíšky a tvoří jakoby háčky. Středový list každé palmety pak sedí v ose vejcovce. Palmety pak jemně přechází na hranu dveří. Když však porovnáme tyto dochované části vzájemně, zjistíme, že je každá dělaná jiným člověkem, jelikož sobě neodpovídají. Jsou zde rozdíly, které jsou vidět, a to u středových dveří je reliéf těsnější a rozpláclejší, ale u západních dveří je ostrý a tudíž lépe viditelný. Toto schéma ornamentů se pak opakuje u několika dalších staveb v Malé Asii z doby Hadriána a Trajána. Je to charakteristický styl, který vychází z přísného dodržování osové symetrie, kde kolem této osy jsou prvky, které mají různé variace. Podobné ornamenty se totiž objevují i na architrávu z Hadrianových lázní v Afrodisias, nebo i na dveřích obchodu v Milétu.107 Po celé délce jižní fasády byl 5,25m široký portikus. Na něm se pak našly zbytky sloupů dórského slohu. Nejenom báze, ale i hlavice a také kanelované bubny sloupů, některé dokonce s držáky. Sloupy byly vyrobeny ze štukou upraveného

105

Hiesel, Gerhard, Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek von Nysa am Mäander. Vorläufiger

Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. Archäologischer Anzeiger, 2006, str. 88. 106


Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. Archäologischer Anzeiger, 2006, str. 89. 107


Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. Archäologischer Anzeige , 2006, str. 90.

41

vápence. Taktéž máme dochovaný portikus na východní i západní straně. Ten však končí u stěn stavby, proto asi zastával funkci spíše ochozovou.

Vnitřní prostor knihovny Vchod do sálu umožnovaly tři hlavní vchody jižní strany budovy. Vnitřní sál byl široký 8,86 m a dlouhý na severní straně 13,38 m a na jižní straně pak 13,55 m.108 Díky tomu, že se z velké části dochovaly západní i východní stěna, můžeme jasně říci, že budova byla dvoupodlažní (Obr. 19). Výška těchto stěn byla 8,57 m. V těchto dvou dochovaných stěnách se nám zachovaly tři výklenky pro skříně na knihy.109 Stěny byly stavěny z místního materiálu a byly lepeny maltou. U výklenku pro skříně pak bylo využito vápence, který tak vytvořil krásně opracované zárubně. Rozměry těchto výklenků nejsou jednotné, ale liší se jen v řádech několika centimetrů a to při délce je to 110 cm až 115 cm, při šířce 65 cm až 90 cm a výška už má trochu větší rozestup, jelikož mohla být zasazena do stěny, tudíž se asi na její rozměr moc nedalo, zde se tedy výška kvádrů pohybuje od 25 cm po 60 cm.110 V některých nechráněných částech se podařilo narazit i na původní maltu, která po rozboru vykazovala přítomnosti menších kamínků, ale také kousků cihel. Celková tloušťka stěn pak také není jednotná. Zatímco jižní stěna je široká pouze 86 cm, v severní stěně se šířka pohybuje od 102 cm po 105 cm, přičemž stěna je přerušena exedrou, a zde je šířka stěny ve východním rohu 112 cm a v západním je to 103 cm. Charakteristický architektonický prvek pro knihovnu, podium, je zde podél tří stěn. Šířka podia se pohybuje od 80 cm po 82 cm, jinou šířku má potom u stěny severní, kde je široké 87 cm. Také jeho výška zde je 87 cm od mramorové podlahy sálu. Nejzachovalejší část podia je u východní stěny, zde je vidět, že podium bylo tvořeno velkými vápencovými bloky, které byly cca. 36 až 40 cm vysoké

108

Hiesel, Gerhard; Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek von Nysa am Mäander. Vorläufiger

Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. - Archäologischer Anzeiger 2006, str. 82. 109

Myrsini, Mamoli, Swards, Mathew, Economou, Athanassios, Paper Space: The Library of Nysa

Revisited. In SIGraDi 2007. Proceedings of the 11th Iberoamerican Congress of Digital Graphics]. México D.F..: SIGraDi, 2007, str 410. 110


Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. - Archäologischer Anzeiger 2006, str. 82.

42

a některé zasahovaly až do zdí za podiem, měly tedy odhadem rozměry kolem 90 cm na hloubku podia. Podium pak překvapivě nekončí, ale nechává zde mezeru o velikosti 65 cm u podia východní stěny. Totéž pak platí i o podiu u západní stěny, které končí 69 cm od jižní stěny. Tato inovace, ale s největší pravděpodobností nastala až později, jelikož se zde našly zbytky mramorových desek širokých od 3 cm po 3,3 cm, tyto zbytky pak byly nalezeny i u severní stěny, jde tedy asi o původní obkladové desky podia. To že byl celý sál obložen takovýmito deskami, nám dovoluje podotknout 10 cm vysoká vrstva omítky či malty, která obsahuje kusy rozbitých cihel, na které se asi tyto kvádry lepily.111 Toto se nachází nad podiem u severní, ale i u východní stěny. Tuto teorii nadále potvrzuje i fakt, že se v severní stěně našly otvory pro úchyty těchto obkladů. V sále pak máme četné doklady mramorové podlahy, která byla tvořena bloky, které byly poskládány do širokých pruhů dle barvy. Tyto pruhy se od stěn zmenšují ke středu místnosti. U středu místnosti pak vytváří čtverec, jehož šířka odpovídá otevření exedry v severní stěně. Výklenky skříní se pak nachází asi 44 cm nad podiem. V druhém patře se pak velikostně neliší od těch spodních. Šířka výklenků je zhruba 118 až 120 cm a jejich hloubka se pak pohybuje v rozmezí 65 až 67 cm. Výška jek také velice podobná, výklenky dosahují výšky od 187 do 190 cm. Jednotlivé mezery mezi těmito výklenky jsou podobné jako šířka výklenků samotných. Pohybuje se tedy kolem 118 cm. V rozích u severní stěny je tato pomlka 130 cm a u jižní stěny pak 150 cm.112 Výplň výklenků pak netvoří vápenec, ten je použit pouze na jejich zárubně, jak už jsem zmiňoval, ale je cihlová. Také tvar není klasicky obdélníkový, ale vrchní část výklenku tvoří klenbu. Ta je poskládána z cihel o rozměrech 5,5 až 6,5 cm ku 16 cm ku 32 až 34 cm113, myšleno výška ku šířce ku délce. Prostor mezi jednotlivými oblouky výklenků byl vyskládán dalšími cihlami do roviny. Na této vrstvě pak stál další rám vrchních výklenků. Ne však rovnou na těchto cihlách, byl zde ještě překlad

111



İdil, Vedat. The Roman library at Nysa on the Meander. In Ancient libraries in Anatolia. Libraries

of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment“ Ankara, June 2 - 5, 2003, Ankara, Middle East Technical University Library, 2003. 113


Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. - Archäologischer Anzeiger 2006, str. 86.

43

tvořený vápencovým kvádrem. Je to patrné na zachovalých částech východní a západní stěny knihovny. Nad klenbou druhého patra výklenků je potom ještě jedna vrstva těchto vápencových kvádrů, vysokých od 36 cm do 40 cm, které jsou zde umístěny proto, aby fungovaly jako podpěra střešní konstrukce. Nejinak je tomu u východního konce severní stěny, kde je ovšem tento kvádr vysoký asi 70 cm. Ve středu severní stěny se potom nacházela exedra.114 Byla obdélníkové základny, široká 5,92 m a hluboká 3,49 m až 3,54 m. Ve zbytku severní stěny jsou symetricky umístěny ještě dva výklenky pro skříně, každý po jedné straně exedry. Jejich šířka je kolem 120 cm a vzdálenost od rohů k zárubním výklenků se pohybuje u východního kolem 130 cm a u západního je to 125 cm. Podium exedry pak je v jedné rovině s podiem severní stěny. Prostor exedry pak ohraničuje vlastně venkovní severní zeď postavená technikou opus africanum115. Její okolní zdi, tedy východní a západní, jsou široké asi 150 cm resp. 155 cm a jsou v nich umístěny průchody do prostorů, které Gerhard Hiesel116 označuje na svém plánku jako R5 a R7. Samotná část exedry měla mít výšku kolem 7,2 m a z toho mělo být asi 4,2 m tvořeno stěnou, zbytek tvořila již střecha. V prostorech R5 a R7 se nacházelo schodiště do druhého patra budovy. Dokládají to právě pozůstatky schodiště v zachovaných stěnách těchto prostorů. Z vnější strany pak do interiéru stavby zasahují další výklenky. Tyto výklenky jsou zaklenbené a jsou přístupné z východní a západní strany budovy. Hiesel je označuje taktéž písmenem R117 a pořadovou číslicí. Na západní straně budovy jsou pak tyto výklenky hluboké kolem 4m a široké kolem 2,3 m, ve východní stěně jsou pak výklenky o něco širší, asi 2,5 m, ale zase méně hluboké, a to jen 2,9 m.118 Neví se přesně, k čemu tyto prostory byly využity, možná jako archivy.119 Centrální místnost má pak jasné prvky, které určují její účel, 114

Freiburger Uni Magazine, Ausgrabung der römischen Bibliothek von Nysa am Mäander, Freiburg,

2008/2. 115

Jde o typ zdiva, vyznačující se skládanými kvádry horizontálně i vertikálně, kde prostor mezi nimi

je vyplněn menšími cihlami. 116


Bericht über die Kampagnen 2002 - 2006. - Archäologischer Anzeiger 2006, str. 81 – 97. 117

Zkratka vychází z německého slova Raum, které znamená „prostor“.

118 118



Freiburger Uni Magazine, Ausgrabung der römischen Bibliothek von Nysa am Mäander, Freiburg,

2008/2.

44

ale je také možné, že mohla být využívána jako soudní síň. Často spolu totiž soudní síň a knihovny spolupracovaly, je tedy nasnadě, že by mohly být spojené v jednu budovu.

45

Pohřeb v prostoru knihovny Knihovna jako hrobka Je známo pouze málo případů toho, že knihovny byly použity jako hrobky. Asi je to dané tím, že v této době, tedy v 2. století n. l. se už nepohřbívalo ve městech.120 Pokud ovšem nešlo o nějakého důležitého občana, ale ti si většinou stavěli honosná mauzolea. Stavění těchto hrobek ve městě vycházelo z helenistické tradice. Nicméně, pohřeb v knihovně měl mnohem větší váhu, nemohl si ho totiž dovolit kdokoli. Ve většině případů šlo o velice sečtělého, civilní službou vyzkoušeného občana, který byl i majetný. V dalším případě šlo jen o císaře. Ale i když šlo o takovouto vysoce postavenou osobu, nesměl tento akt narušit stavební projekt knihovny. V Římě je příkladem uložení ostatků mrtvého sám císař Trajánus, který je pohřbený v basi svého mramorového sloupu, který je umístěn mezi dvěma knihovnami na Trajánově fóru. Tyto knihovny potom zdědily jeho jméno, Bibliotheca divi Traiani. Z knihoven se nám téměř nic nedochovalo, ale sloup zůstal celý. Dalším případem je pak pohřeb Tiberia Iulia Celsa Polemaeana. Ten je pohřbený v knihovně v Efesu. V případě císaře je jasné, že stavbě přinesl slávu, ale v případě knihovny, kde spočinul Celsus, jde o slávu, která překonala významnost osoby Celsa samotného. Účel pohřbu v knihovně je asi tento: Římané věřili tomu, že se zemřelý vrátí zpátky na místo, které měl rád.121 V případě Trajánova pohřbu tedy ostatky byly dané senátem do jeho sloupu u knihoven. V případě Celsa, sem nechal umístit a celou stavbu zafinancoval jeho syn Aquila.122 Z historie je však známý ještě jeden případ s pohřbem v knihovně. Tím je příběh Dióna z Průsy123. Dión byl městem Průsa pověřen, aby se postaral o stavbu monumentální budovy – která bývá obecně nazývána opus či ergon – do níž umístil jednak sochu císaře Trajána, ale

120 121

Dle tradice se v celé římské říši pochovávalo za hranicemi města. Salvatore., Settis, Salvatore. La Colonna. In La Colonna Traiana, a cura di S. Settis, Torino:

Einaudi, 1988, str. 66. 122


of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 43. 123

Dion zvaný Zlatoústý byl, řecký spisovatel, řečník a politik; zachovalo se po něm 80 jeho řečí.

46

i hroby své manželky a syna. Město Dióna obvinilo a Traján vyslal Plinia mladšího, aby vedl vyšetřování. Město mělo podezření, že Dión chtěl použít veřejnou budovu k povýšení vlastní rodiny a sebe samého. Je totiž velmi pravděpodobné, že i Dión se chtěl nechat pohřbít na stejném místě jako jeho žena a syn, jak to tehdy bývalo zvykem.124

Sarkofág Tiberia Iulia Celsa Polemaeana Pod apsidou knihovny se nacházela pohřební komora, v níž se nacházel sarkofág Tiberia Iulia Celsa Polemaeana (Obr. 20). Místnost je vcelku malá, zaklenutá valenou klenbou. Je jasné, že zde musel být sarkofág umístěn ještě při výstavbě knihovny, protože po jejím dokončení by tu nebyl prostor pro manipulaci s takovýmto předmětem. Sarkofág je vyrobený z jednoho kusu mramorového bloku a jeho rozměry jsou 2,68 m na délku, 1,1 m na šířku a 1,75 m na hloubku.125 Zdobený je pak po celém svém obvodu girlandami, které jsou neseny Eróty a Niké. Tyto girlandy tvoří vlny, v jejichž středech jsou vždy rozety. V rozích pak nesou girlandy postavy vypadající jako karyatidy. Jak píše Strocka126, tento typ sarkofágu je charakteristický pro Malou Asii od přelomu 1. století do první čtvrtiny 2. století n. l. Víko, které kryje sarkofág, má pak tvar kladí a tympanonu, který je reliéfně zdoben Medúzou. Podle tohoto tvaru a zdobení jde o sarkofágu říci, že připomíná malý chrám. Tento typ sarkofágů není ojedinělý. Když byl v roce 1904 uveřejněn objev toho sarkofágu, zjistilo se, že sarkofág i komora neobsahovaly žádné pohřební dary.127 Sarkofág sám nebyl ani příliš poškozen zemětřesením, které tuto oblast několikrát za jeho existence zasáhlo. Jde tedy o unikátní artefakt ve všech směrech. 124

Salvatore., Settis, Salvatore. La Colonna. In La Colonna Traiana, a cura di S. Settis, Torino:

Einaudi, 1988, str. 70 – 71. 125


of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 28. 126

Strocka,

Volker

Michael.

Datierungskriterien

kleinasiatischer

Girlandensarkophage.

Archäologischer Anzeiger, 1996, str. 455 – 473. 127


Ephesos und das Problem ihrer Wiederaufrichtung. Antike Welt, č. 4, str. 3.

47

Sarkofág knihovny v Nyse Po odkrytí dlažby portiku před jižní fasádou knihovny byl objeven sarkofág orientovaný sever – jih. Rozměry rakve jsou 2,68 m na délku, 1,27 m na šířku a na výšku bez víka 1,03 m. Víko samotné má 2,96 m na délku a na výšku má 45 cm.128 Je dostatečně široké, aby zakrylo celou rakev. Samotný sarkofág není po celém obvodu zdobený (Obr. 21 a 22). Pouze jeho víko je zdobené, ale to po celém svém obvodu. Reliéfní výzdoba kopíruje zdobnost zárubní, je jí velice podobná, hlavně pak té z centrálních dveří.129 Perlovec je nižší než ten na dveřích, ale to je dáno zachováním úměrnosti k velikosti víka. Na vrcholu je víko zdobeno širokým dubovým věncem po všech čtyřech stranách a v rozích má pak voluty.130 Sarkofág zde musel být umístěn v době výstavby knihovny, nebo těsně po ní. Je tu totiž možnost, že se jedná podobně jako u Celsova sarkofágu v Efesu o to, že zde je pohřben donátor stavby, protože se uvnitř sarkofágu našly dvě kostry a to muže a ženy. Nejdříve se myslelo, že jde o manželský pár131, ale potom se zjistilo, že mezi kostrami je biologická spojitost, tudíž tato teorie padá. Rodová spojitost byla zjištěna při porovnávání čelistí obou jedinců. Teorie s manželským párem byla tedy zavrhnuta a spíše se teď odborníci shodují, že jde o matku a syna.132 Neví se jistě, zda byly sponzory výstavby knihovny, ale o jejich bohatství svědčí to, že v sarkofágu bylo nalezeno zlaté vlákno.

128


Bericht über die Kampagnen 2002-2006. Archäologischer Anzeiger, 2006, 2, str. 90. 129

[cit. 27. června. 2012].

130


Bericht über die Kampagnen 2002-2006. Archäologischer Anzeiger, 2006, 2, str. 90. 131

Bibliotheksstifter von Nysa. Freiburger Uni Magazin, 2005/1, str. 10-11. Dostupné z:

[cit. 27. června. 2012]. 132

Ausgrabung der römischen Bibliothek von Nysa am Mäander. Freiburger Uni Magazin, 2008/2,

str. 10

48

Neonova knihovna v Sagalassu Je důležité zmínit, že na území Malé Asie se nachází i jiné knihovny spojené s váženými občany římské říše, i když ne těch z úplně nejvyšších vrstev. Jedna z takových knihoven je umístěna v Sagalassu a i když se o ní dlouho myslelo, že i zde byl proveden pohřeb, tak nakonec nebylo nic zjištěno. Zbytky této knihovny se našly v roce 1990 severně od helénistické fontány.133 U stavby o půdorysu 11,8 m na 9,9 m se nejdříve nevědělo, o jakou budovu jde, ale později byla identifikovaná jako knihovna díky části zachovaného pódia, výklenkům a také třem vstupním dveřím. Na dochované zadní zdi bylo ve výšce 2,35 m podium obsahující osm polokruhových výklenků, které sloužily pro umístění menších sošek.134 Tato zadní stěna, o výšce 6 m, byla dělaná z cihel, vnější stranu pak měla omítnutou hrubou omítkou. V této zdi byl navíc ještě velký výklenek polokruhové apsidy a v něm se měla nacházet až 4 m vysoká bronzová socha. Nejnižší patro dostupné z podia, tvořily ve stěnách výklenky pro sošky patřící rodině (Obr. 23). V dalších patrech pak byly výklenky pro dřevěné skříně na knihy. V horní části podia se nadále našlo sedm nápisů věnovaných zakladateli budovy Tiberiu Flaviu Severianovi

Neonovi,

dalších

šest

nápisů

bylo

věnováno

jeho

rodině.

Nejvýznamnější je věnován Neonovu otci, kterému je knihovna věnovaná. Výstavba budovy je datována krátce po roce 120 n. l.135 a je zde možné, že se stavba inspirovala Celsovou knihovnou v Efesu. Proto se také myslelo, že pod výklenkem, kde byla umístěna socha, by měla být pohřební komora se sarkofágem patřícímu Neonovu otci. Doposud se ale nic nenašlo.136 V pozdním 2. století byla stavba několikrát upravována. Důležitou součástí knihovny je pak dodnes zachovaná mozaika v hale knihovny. Je tvořena bílými a černými kamínky a uprostřed je barevný výjev Achillea odjíždějícího do Tróje. Tato část mozaiky je také podepsána

133 134

< http://www.sagalassos.be/en/sagalassos/historical_setting> [cit. 3. července. 2012]. Waelkens, Marc. The 1993 excavation in the fountain house – library area, v Sagalassos, 3. Report

on the fourth excavation campaign of 1993. (Acta Archaeologica Lovaniensia. Monographiae, 7). Leuven: Leuven University Press, 1995, str. 53. 135 136

< http://www.sagalassos.be/en/research/excavation_programme> [cit. 3. července. 2012]. Waelkens, Marc. The 1993 excavation in the fountain house – library area. In Sagalassos 3. Report

on the fourth excavation campaign of 1993 (Acta Archaeologica Lovaniensia. Monographiae, 7). Leuven: Leuven University Press, 1995, str. 54.

49

autorem. Jmenoval se Dioskoros. Ve 4. Století n. l. pak podléhá knihovna požáru, poté je ještě několikrát přestavěna.

50

Srovnání Srovnání historie měst Pro lepší strukturu mé práce a komplexnější náhled na situaci, jsem se rozhodl, že předtím, než se pustím do srovnání budov obou knihoven, tak srovnám i ony dvě města, v nichž se tyto stavby nacházely. Z tohoto pak dle mého názoru vyjde lepší orientace v mé práci. Z historického hlediska víme, že Efesos je podstatně starší město, než byla Nysa. Byl založen kolem 10. století př. n. l.137, na rozdíl od Nysy, která svoji historii může počítat až od 3. století př. n. l. Vše je dle mého názoru dáno oblastí, ve které se tyto dvě města nacházejí. Pokud se podíváme na historickou mapu, zjistíme, že města na pobřeží se zakládala mnohem dříve, než tomu bylo u měst vnitrozemských. Příkladů, které toto potvrzují, máme opravdu hodně. Je tomu totiž z jednoho prostého důvodu a tím je zásobování města a lepší obchod, než jaký mohlo nabídnout město ve vnitrozemí. Tento fakt se poté ukazuje i na tradicích města. Efesos, jako přímořské město, byl bohatý, a tudíž neměl problém se svojí výstavbou. Bohaté město plus bohatí lidé, kteří zde žijí, znamená prosperitu města. Tito lidé totiž nechávají vystavovat nové a nové budovy, protože chtějí žít v pěkném městě. Logickým vyústěním je v této době výstavba nějakého chrámu, jehož stavba pak reprezentuje celé město. V případě Efesu to bylo např. slavné Artemision, postavené v 6. století př. n. l. (vystavěné bylo na základech staršího chrámu z 8. století př. n. l., které bylo poničeno záplavami) a stalo se díky své slávě a velkoleposti jedním ze sedmi divů světa. Nysa v porovnání s tímto nemohla konkurovat, nejenom, že v tuto dobu ještě ani neexistovala, ale ani později její nejslavnější památka nedosáhla takovéto úrovně. Jediným místem v Nyse, které mělo delší tradici, byla poutníky vyhledávaná svatyně boha Plutona, která fungovala jako léčebný okrsek. Součástí tohoto léčivého okrsku byl chrám Pluto a Kore a významná jeskyně zvaná Charonion; Strabon nám popisuje detailnější výčet léčebných metod.138

137

Začíná osídlení řeckými Jóny.

138

Stillwell, Richard. MacDonald, William L. McAlister, Marian Holland. The Princeton

encyclopedia of classical sites. Princeton (N.J.): Princeton University Press, 1976

51

Z tohoto tedy můžeme říct, že Efesos měl mnohem lepší podmínky pro to, aby se stal velkoměstem a de facto po konci Pergamského království139 se jím v rukou Říma i stal. Na rozdíl od Nysy, která sice byla také prořímským městem, ale Římané si ji spíše vybírali jako letní sídlo. Vše se ale mění kolem přelomu letopočtů. V tuto dobu žil v Nyse slavný Strabón140. Jednu dobu tu i učil a tím z Nysy udělal pro Římany zajímavé centrum. Samozřejmě, že s Efesem se to nedá moc srovnávat, protože ten do této doby vychoval osobnosti, jakými byli například Hérakleitos141 či Xenofón142, ale taky nechvalně proslulý Hérostratus143. Nysa ale v tomto období začala prosperovat a začínají se sem v této době stěhovat bohatí římští občané. V době pronikání křesťanství do této oblasti pak v Efesu, hlavním městě provincie Asie144, sídlil i biskup. Není se čemu divit, že si za své sídlo vybral právě Efesos. Vždyť tu jednu dobu působil i Pavel z Tarsu145 a prý tu i procházela a chvíli žila Panna Maria. V Nyse se křesťanství také brzo rozmohlo, ale oproti Efesu později a hlavně právě za jeho pomoci. Z tohoto výčtu lze tedy vyčíst, že obě města se spolu moc srovnávat nedají, nicméně v této práci nejde o to ukázat na to, které město je lepší, ale o to, aby toto srovnání historických událostí bylo podnětné ke srovnání dvou knihoven zde umístěných. Z mého hlediska tedy můžu říct, že obě města byla vhodná k tomu, aby se zde umístila knihovna a tím se podpořila vzdělanost obou měst.

Srovnání venkovního prostoru knihoven v Efesu a Nyse Porovnání vnějšího prostoru knihovny je velice komplikované. Nejenom, že jde o dvě budovy, které mají odlišné rozměry, ale hlavním odlišovacím znakem už se může zdát to, že Celsova knihovna je stavbou zasazenou do městské zástavby, a tudíž jde o stavbu, která je viditelná pouze z předního pohledu. Knihovna v Nyse je naopak stavbou volnou, není zastavěná. Takto řešená stavba musela mít tedy jiné 139

V roce 133 př. n. l. dědí Pergamské království Řím.

140

Strabón (64 př. n. l. – 19 až 24 n. l.), řecký filosof, stoik, autor text Geografika

141

Hérakleitoz z Efesu (cca. 540 – 480 př. n . l.), řecký filosof a politik, autor textu O přirozenosti.

142

Xenofón z Efesu (přelom 3. a 2. století př. n. l.), řecký spisovatel, autor textu Ephesiaka.

143

V roce 356 př. n . l. zapálil Artemidin chrám.

144

Stává se jím za vlády císaře Augusta.

145

O jeho přítomnosti se píše v Novém zákoně.

52

členění venkovního prostoru. Své srovnání začnu prostorem před vchodem do knihoven. K Celsově knihovně vedlo 9 schodů, tento prostor je jediným možným vchodem do knihovny, zatímco v Nyse je tento prostor tvořen dlážděným portikem, který se nacházel před budovou a ve vchodové části má tento chodník šířku 5,25m. Poté co se po těchto přístupových cestách dostaneme k samotnému průčelí knihoven, zjistíme další rozdíly. Tím nejzákladnějším je asi tento. Stačí se totiž podívat na kompas. Střelka kompasu totiž neukáže u obou knihoven stejný směr. U efezské knihovny zamíří střelka doprava od budovy, a to protože je stavba orientovaná východ-západ, kde vchod do knihovny je ve východní stěně budovy. V případě knihovny v Nyse pak střelka kompasu ukáže směr, který prochází knihovnou. Budova je v tomto případě orientovaná sever-jih a její vchod se nachází v jižní stěně. Toto je velice nezvyklá věc, protože Celsova knihovna se drží příkladu římských knihoven, kde vchod do budovy je z východu, a to proto, aby vnitřní prostor knihovny byl osvětlen už od ranních hodin. V Nyse je tomu ale jinak. Další odlišnosti fasády na sebe nenechají dlouho čekat. Průčelí knihovny v Efesu je široké 21 m. Tento údaj se zdá ale malicherným, a to když zjistíme, že průčelí knihovny v Nyse je téměř o 4 metry delší, jeho šířka je totiž 24,92 m. Je zde vidět, jak byla obě města bohatá, nebo respektive jejich zadavatelé. Tuto otázku jsem ale nastínil v kapitole o historickém srovnání měst. Zatímco v Efesu je fasáda knihovny téměř celá z mramoru nebo vápence, v případě knihovny v Nyse je stavba postavená zcela výlučně z místních materiálů, tedy z vápence, žuly a břidlice, které jsou k sobě lepeny maltou. I tuto stavební složku v Efesu nenajdeme, protože mramorové a vápencové bloky jsou zde spojeny pomocí kolíků. V průčelí obou knihoven pak byly sloupy. V tomto případě je opět bohatší inventář knihovny v Efesu. Při pohledu na její fasádu napočítáme celkem 16 sloupů, a to ve dvou patrech po osmi sloupech a to jsou ještě v každém patře v jiném architektonickém slohu. Ve spodním jsou sloupy ve slohu kompozitním, ve vrchním patře jsou pak v korintském slohu. V Nyse je situace taková, že se zatím neví přesný počet sloupů použitých v průčelí. Z nalezených částí sloupů víme, že byly vedeny v dórském slohu, dochovaly se totiž jak hlavice, tak i base sloupů. V okolnostech kolem sloupů je ještě potřeba zdůraznit, že v Efesu jsou sloupy monolitické a překvapivě bez kanelurování, u druhé knihovny jsou pak sloupy složené z bubnů. Ty se nám také některé dochovaly a dokonce pár z nich i s držáky. Dalším charakteristickým prvkem obou průčelí jsou pak výklenky. V případě efezské knihovny víme, že tyto výklenky byly použity pro sochy, jelikož 53

se nám tyto sochy dochovaly. U nysské knihovny není jisté, zda zde sochy byly. Bohužel i na počet těchto výklenků Nysa prohrává. Celsova knihovna měla výklenky čtyři, knihovna v Nyse pouze dva. Velikostně jsou ale tyto výklenky větší. Na šířku mají kolem 2,1 m, zatímco ty v Efesu jen 1 m. U výklenku knihovny v Nyse prozatím neznáme ostatní rozměry těchto výklenků, tedy výšku a hloubku. Ta je oproti Nyse v Efesu známá. Architektonickou částí, ve které se obě knihovny shodují, je pak počet dveří. Obě stavby vychází z římského příkladu tří velkých dveří, kde postranní dveře slouží jako světlíky a prostřední jako vchod do budovy. V Nyse jsou tyto dveře členěné tak, že nejsou osově symetrické, a to jak sami k sobě, tak ani s osou stavby, nebo řekněme se středem stěny. V Efesu máme pak precizní provedení této osové dispozice. Velikostně si dveře také odpovídají, středové dveře jsou širší a vyšší, boční dveře užší a nižší a hlavně jsou stejných rozměrů. V Nyse jsou také středové dveře vyšší než boční, ale z hlediska naměřených rozměrů byly široké všechny dveře podobně. V tomto se tedy odlišují od efezské knihovny. Odlišnost je u dveří i ve zdobení. U knihovny v Nyse jde o zdobené zárubně připomínající spíše kladí, v případě dveří Celsovy knihovny jsou pak tyto zárubně tvořeny zdobenými pilastry, které ale nedodržují výšku dveří, ale jsou stejně vysoké jako sloupy nacházející se v prvním patře průčelí. Je veliká škoda, že z knihovny v Nyse se nám nedochovala žádná výzdoba, kromě té ze zdobených zárubní dveří. Bylo by totiž zajímavé vědět, zda byla knihovna také tak honosně zdobená jako Celsova knihovna. Její průčelí nabízí pro diváka až nebývale nádhernou podívanou. Je mi jasné, že na základě těchto několika fragmentů z knihovny v Nyse, tyto dvě nelze porovnávat. Nicméně i na těchto pár fragmentech můžeme pozorovat, jak mohla být knihovna zdobená, pokud by teda výzdoba zárubní byla použita na celé stavbě. V tomto případě by pak mohlo jít o velice honosnou budovu, která by srovnání s knihovnou v Efesu snesla. Pokud by pak ještě byla nysská knihovna zdobená ze všech čtyř stran, tak by kráse Celsovy knihovny velice zdatně konkurovala. Zdobnost, ze které totiž vychází zdobení knihovny, tedy alespoň zárubně dveří, je velice podobná stylu použitému na Hadriánových lázních v Afrodisias. Oproti tomuto přísně osově vedenému slohu ale pro mě výzdoba efezské knihovny vypadá uvolněněji. A to díky použitým přírodním motivům, které nepochybně mají v Malé Asii velkou tradici, a také mytologické i alegorické výzdobě. Dalším prvkem, který se nachází jen na jedné stavbě a to opět na Celsově knihovně v Efesu, je obsáhlá epigrafická výzdoba. Nápisů, které se zde dochovaly, je 54

opravdu velké množství, a když se pak podíváme na knihovnu v Nyse, kde se žádný nápis nedochoval, je to při srovnání do očí bijící. I tyto se ale dle mého názoru na stavbě určitě nacházely, jen se opět nedochovaly. Z nápisů na Celsově knihovně je jasné kdo byl objednavatelem stavby a kolik za ní zaplatil, tyto důležité informace se u knihovny v Nyse nikde nenachází, dokonce ani uvnitř stavby. Z hlediska srovnání obou venkovních prostorů by nemělo být vynecháno, že v případě obou knihoven jde o stavby vícepodlažní. Celsova knihovna měla fasádu dvojpodlažní a uvnitř budovy byla patra tři. U knihovny v Nyse je fasáda dvoupatrová a stejný počet poschodí má i prostor uvnitř. Srovnáním řešení vnitřních prostorů knihoven se budu zabývat v následující podkapitole.

Srovnání vnitřních prostorů knihoven Tato část srovnání bude opět komplikovanější. Ne že by se mi nepodařilo sehnat dostatečné množství informací. Jde spíše o to, že k vnitřnímu prostoru knihovny v Nyse je mnohem více informací, než ke knihovně v Efesu. Je to dané tím, že rekonstrukce Celsovy knihovny se zaměřila na fasádu knihovny, protože materiál ze stavby samotné se nám nedochoval, nebo byl použit jinde po zřícení knihovny po zemětřesení. Tudíž se zde vychází pouze z malého množství nalezeného materiálu, z kterého je vystavěna jen nízká část zdi tak, aby si návštěvník udělal vlastní dojem o prostoru knihovny. Naopak vnitřní prostor knihovny v Nyse je daleko více zdokumentovaný. Vše je to dané tím, že se velká část původní stavby zachovala. Máme zde tedy velké štěstím, můžeme totiž vidět knihovnu alespoň v částečném stavu. Srovnání zaměřím ale na ty údaje, které mám u obou knihoven získané. Porovnávání začneme u rozměrů haly a jejich stěn. V Celsově knihovně, která má tento prostor větší, jsou následující rozměry: 16,72 m má hala knihovny na šířku, a 10,92 m má na délku. U knihovny v Nyse jsou pak tyto rozměry trochu různorodější, protože kvůli nejednotným rozměrům protilehlých stěn není stavba přesně pravoúhlá. Severní stěna má tedy 13,38 m a její protější jižní strana 13,55 m, šířka západní se v obou případech pohybuje kolem 8,9 m. Z tohoto výčtu jde vidět, jak velký je rozdíl v prostorech obou knihoven. Pří šířce je to téměř 3,4 m, v délce pak kolem 2 m. Když si pak jednoduchým výpočtem spočítáme velikost prostorů,

55

zjistíme, že celková plocha Celsovy knihovny má asi 182,6 m2 a plocha knihovny v Nyse je jen asi 120 m2. Je zde tedy rozdíl 60 m2. Tloušťka stěn haly u obou knihoven kolísá. V knihovně v Efesu jsou tyto stěny tlusté 1,14 m až 1,17 m. V případě knihovny v Nyse je opět rozměr každé stěny jiný. V jižní 0,86 m, v severní je v průměru kolem 1 m a v západní a východní stěně je to 1,03 m resp. 1,12 m. Můj názor na tyto rozdíly je takový, že stěna knihovny v Efesu je skládaná z vápencových bloků, na rozdíl od zděných stěn knihovny v Nyse, a tudíž takto dělaná stěna drží mnohem lépe rozměry. Okolo těchto stěn se v obou knihovnách objevuje charakteristický prvek římské knihovny a tím je podium. V případě jeho výšky se od sebe liší obě podia jen v rámci několika centimetrů. V Celsově knihovně je výška podia 94 cm a v Nyse potom 87 cm. Šířka je pak už odlišná. Zde se dle mého názoru podepisuje na knihovně v Nyse to, že její prostor je o oněch 60 m2 menší. Snaží se tedy tento svůj prostor ušetřit. Její podia jsou tedy široká jen kolem 82 cm a to je o 20 cm méně než mají podia v efezské knihovně. Zde je jejich šířka v průměru 102 cm. Dalším rozdílem v obou podiích je jejich kontinuálnost. V Efesu obíhá podélně všechny tři stěny a končí vždy u stěny východní, u knihovny v Nyse pak je podium podobné, ale nekončí u stěny jižní, která je vchodová. Tato inovace je ale podstatně pozdější ¨ a v zásadě se myslí, že podium u stěny končilo. Dalším prvkem vnitřku knihoven jsou samozřejmě výklenky pro skříně na knihy. Zde je první odlišnost daná už počtem výklenků. V efezské knihovně se v postranních stěnách nacházely vždy tři výklenky a v zadní stěně výklenky čtyři, po dvou výklencích z každé strany apsidy. Knihovna v Nyse má také v postranních stěnách po třech výklencích, ale po stranách apsidy jen dva. Jejich srovnání je tedy 10 ku 8, připočteme-li k tomu, že Celsova knihovna byla trojpodlažní a ta v Nyse měla jen patra dvě, tak nám celkové srovnání počtů výklenků vychází na 30 ku 16. Rozměry jednotlivých výklenků mají také určité rozdíly. V hloubce výklenků kopírují římský mustr v obou knihovnách, tedy jsou hluboké kolem 60 cm; v Nyse asi 65 – 67cm a v Efesu od 57 do 60 cm. Šířka výklenků je potom odlišná. V efezské knihovně pak navíc i kolísá dle umístění výklenků ve stěně. V severní a jižní stěně 115 – 120 cm a v západní pak jen 107 cm. Výklenky knihovny v Nyse jsou široké 118 – 120 cm. Výška výklenků je potom zcela odlišná: 255 cm vysoké výklenky Celsovy knihovny jsou oproti 187 – 190 cm výšky výklenku v Nyse opravdu vidět. Výklenky v Nyse ale mají svoji specifičnost, a tím jsou pro ně malé klenby, které 56

jsou nad těmito volnými prostory. Můj názor je ten, že takto výklenky vypadají velice pěkně, ve srovnání s přísně obdélníkovými rámy výklenků Celsovy knihovny, které se důsledně drží římského vzoru. Ve stěnách naproti vchodům se nacházela u obou knihoven apsida. V obou případech navazovala na podium. Nejzákladnějším rozdílem obou apsid byl jejich tvar. V knihovně v Efesu je tvar apsidy téměř přesně půlkruhový, její rozměry jsou v poloměru 2,19 m a v průměru 4,38 m. Apsida knihovny se tedy přesně držela římského příkladu. Zatímco apsida, která se nacházela v knihovně v Nyse, byla tvaru obdélníkového, o rozměrech 5,92 m na šířku a 3,49 – 3,54 m na hloubku. Dalším rozdílem pak kromě tvaru bylo to, že z apsidy se dalo vycházet dvěma průchody v jejích bočních stěnách, tento prvek se v Efesu nevyskytuje. Stěny i podlaha knihoven jsou v obou případech obložené a vydlážděné mramorovými bloky, které jsou různých barev. V obou případech se nám také tato výzdoba dochovala, sice jen v malém množství, ale i tak ji díky tomu můžeme pozorovat. Další věcí je pak srovnání dostupnosti do druhého, resp. u knihovny v Efesu až do třetího patra. V knihovně v Nyse se do tohoto prostoru vrchního patra dostávalo právě výše zmíněnými prostory, jež jsou po stranách apsidy. Tyto prostory mají po stěnách zbytky po schodech. V efezské Celsově knihovně se pak nejspíše pro přístup na podia využívalo dřevěných žebříků. Pokud bychom chtěli srovnat i druhé poschodí knihoven, tak v obou případech bylo opět podium, ale knihovna v Nyse má ve druhém patře něco, co knihovna v Efesu nemá, a tím je vnitřní využívatelný prostor ve stěnách. Knihovna v Efesu má samozřejmě ve své stavbě tzv. dutou zeď, ale do té je přístup pouze ze zdola, a její prostor pak nadále není využit. V případě knihovny v Nyse jde o prostory, které měly sloužit jako archivy pro soud, který v prostorách knihovny jednou za čas zasedal. Obě stavby pak samozřejmě měly podium zdobené sloupy, které zároveň podpíraly podium v dalším patře. V případě knihovny v Nyse se nám tyto sloupy bohužel nedochovaly. Nedochovaly se ani v Efesu, zde se ale našly báze sloupů z přízemního podia, a tak známe i počet těchto sloupů. Ten čítá šest sloupů po obou stranách knihovny a tři po obou stranách apsidy. Ta také měla další čtyři sloupy. Knihovna tedy dohromady měla osmnáct sloupů, které se v jednotlivých patrech opakovaly.

57

Srovnání sarkofágů Vzhledem k tomu, že se nám oba sarkofágy dochovaly celé a ve velice dobrém stavu, je nasnadě, abych srovnal i tyto dva artefakty, které nepochybně patří k oběma stavbám a dotváří tak celkovou podobu knihoven. V rámci toho, že nemůžeme brát knihovny jako hrobky, se proto spíše zaměřím na srovnání sarkofágů samotných. Prvním rozdílem je umístění sarkofágů. V případě sarkofágu z knihovny v Nyse se tento artefakt nalezl pod dlažbou portiku před jižní stěnou budovy knihovny. Nepochybně tedy patří k inventáři knihovny. I druhý sarkofág byl nalezen v prostoru knihovny. Tento efezský je pak raritou, jelikož byl objeven přímo v prostoru knihovny a to pod apsidou stavby, v malé hrobce. Tedy doslova uvnitř knihovny. Ke srovnání by mělo být i připomenuto i to, komu tyto sarkofágy patřili, tedy spíše kdo v nich byl pochován. Z nápisů na efezské knihovně víme, že místní sarkofág patřil Tiberiu Iuliu Celsu Polemaeanovi, bohužel u druhého sarkofágu neznáme jméno pochovaného, či spíše pochovaných, jelikož se v tomto sarkofágu našla těla dvě, ženy a muže. Zda byli tito vlastníci sarkofágů bohatí, je snadné říci. U Celsa o tom nemusíme pochybovat. Neznámí majitelé sarkofágu z Nysy byli určitě také dosti bohatí, důkazem je tomu nalezené zlaté vlákno z oděvů zesnulých. Samotné sarkofágy bude jednoduché srovnat. Rakev Celsova sarkofágu je po obvodu zdobena girlandami, které jsou neseny Eróty. Sarkofág v Nyse má rakev, která je oproti tomu celá holá, bez výzdoby. Důležitější bude tedy srovnání vík obou sarkofágů. Víko Celsova sarkofágu připomíná kladí a tympanon chrámu, sarkofág v Nyse má pak víko po obvodu zdobené podobně jako zárubně dveří knihovny. Vrchní hrana víka je pak zdobená širokým věncem z dubových listů a v rozích má voluty. Jde tedy o zcela odlišné typy sarkofágů. Zatímco u bohatě zdobeného Celsova sarkofágu jde asi o typ předcházející sloupkovým sarkofágů, analogii k sarkofágu z Nysy se mi nepodařilo najít. Mezi sarkofágy jsou samozřejmě ještě odlišnosti ve velikosti rakve samotné, ale jsou jen v rámci několika centimetrů. Z těchto velikostí ovšem víme, že sarkofág z Efesu byl do knihovny umístěn už při výstavbě, protože potom by ho tam kvůli jeho velikosti nedokázali dostat. U sarkofágu v Nyse se zatím ale zdá, že byl pod dlažbu portiku umístěn později, předpokládá se, že těsně po dokončení stavby. 58

Srovnání rekonstrukcí staveb Rekonstrukce obou staveb probíhala zcela odlišně. Už jen pro to, že Celsova knihovna byla zcela zničená a její zbytky buď použity na okolních stavbách, nebo byly roztroušeny po okolních agorách. A také kvůli tomu, že knihovna v Nyse byla pro změnu z velké části zaházena a zakryta navozeným materiálem. Metodika obou rekonstrukcí také vychází z toho, jak se postupovalo při rekonstrukcích antických staveb. V případě Celsovy knihovny, kdy rekonstrukce probíhala v 80. letech 20. století, nebylo nic neobvyklého doplňovat volná místa stavby betonovými odlitky. Jako příklad můžeme uvést třeba podobně vedenou starší rekonstrukci paláce v Knossu. Rekonstrukce, která potkala Celsovu knihovnu v 70. letech, byla tedy podobného rázu. Za touto rekonstrukcí stojí mimo jiné prof. Volker Michael Strocka, shodou okolností stejný archeolog, který nyní vede archeologické a rekonstrukční práce na knihovně v Nyse. Při pohledu na rekonstrukční práce je vidět, že má nyní na rekonstrukce jiný názor než tehdy, protože nynější podoba knihovny v Nyse není doplňovaná žádnými betonovými náhražkami. Po odkrytí částí knihovny je akorát doplňován původní materiál. Některé části dokonce odkryty nejsou, aby neohrozily stavbu samotnou. Nicméně rekonstrukce Celsovy knihovny je z hlediska turistického ruchu nesmírně vyvedenou opravou památky, protože jen za touto památkou jezdí nespočetně mnoho turistů. O její slávě svědčí i výše uvedené vyobrazení na turecké bankovce.

59

Srovnání knihoven s ostatními knihovnami římské říše

Bibliotheca Ulpia Knihovna byla vystavěná za vlády císaře Trajána, a to v rámci výstavby celého jeho fóra, jehož byla součástí (Obr. 24). Architektem nebyl nikdo jiný, než Trajánův oblíbenec Apollódoros z Damašku146. Po knihovnách v Alexandrii a Pergamu byla bibliotheca Ulpia, po Trajánově smrti přejmenovaná na bibliotheca divi Traiani, nejznámější knihovnou ve starověkém světě, a ze všech římských knihoven se jako jediná dožila nejméně poloviny 5. století n. l., kdy ji zmiňuje Sidonius Apollinaris. V návaznosti na tradici předchozích císařských knihoven, byly řecké a latinské sbírky umístěny odděleně. Knihovny tvořily malé kolonádní nádvoří, které obklopovalo a zároveň uzavíralo prostor, kde se nacházel Trajánův sloup (Obr. 25).147 Zachovala se nám část podlahy a podium jedné ze stěn, což nám dovoluje vytvořit rekonstrukci celé knihovny. Packer148 (Obr. 26) a jeho kolegové byli schopni spočítat, že horní patro knihovny mělo výšku tří čtvrtin patra spodního.149 Jak je vidět v rekonstrukci, zdi byly rozděleny korintskými sloupy a protilehlými pilastry, které formovaly výklenky. Ty sloužily jako skříně pro knihy. Přístup mezi sloupy z chodníku tvořily v přední části knihovny tři schody. Na druhém konci haly byly výklenky pro sochy na každém patře, pravděpodobně dole byla socha Trajána a nahoře asi Minervy. Celá hala byla vydlážděná šedou egyptskou žulou, oddělená pruhy žilkovaného giallo antico, v barvě zlato purpurové, z Numidie. Stěny byly pokryty tmavofialovým mramorem z Frýgie. Sloupy byly ze stejného pestrého mramoru, zatímco výklenky na svitky byly zasazeny do bílého mramoru, stejně jako hlavice a base sloupů. Svitky byly uloženy do skříní zapuštěných do zdí, chráněné dřevěnými skříňkami, proti vlhkosti. Vytvořeno bylo sedm výklenků na každé z obou stran 146

Řecký stavitel, sochař a designér.

147

Strocka, Volker Michael. Römische Bibliotheken. Gymnasium 88 (1981), str. 310.

148

Packer,James. The Forum of Trajan in Rome. A study of the monuments (California studies in the

history of art, 31). Berkeley: University of California Press, 1997. 149

Poměry předepsané Vitruviem pro sloupce bazilik (V. 1).

60

a čtyři na zadní stěně, každý ve dvou úrovních. Ty byly doprovázeny sochami. Odhaduje se, že těchto 36 skříní uchovávalo přibližně 10 000 svitků. Stejný počet byl i ve východní (latinské) části knihovny. Dále zde byly archivní materiály, jako edikty praetorů, které zmiňuje Aulus Gellius150, senátorské edikty, stejně jako císařské autobiografie či Trajánovy zápisky z Dáckých válek, z nichž se zachovalo pouze pár slov. Prostor se stoly a knihami byl určen pro čtení a studium. Dále byla knihovna vyzdobena sochami, hlavně pak sochami Múz a Apollóna, ale i bustami slavných autorů, jak žijících, tak mrtvých. Tyto busty pak také vybíral většinou sám císař. A samozřejmě i busty císařů se zde objevovaly, ale měnily se podle toho, jaký císař zrovna vládnul. Sochařská výzdoba tedy byla pro Římany stejně důležitá jako literární texty, které zde byly umístěny.

Hadriánova knihovna v Aténách Knihovna byla postavena v roce 132 n. l. za vlády císaře Hadriána. Nacházela se jen několik metrů od agory. Měla být největší knihovnou v Aténách (Obr. 27), ve které neměly být uskladněny jen filosofické texty, ale i další literatura a také dokumenty. Další její funkcí bylo vzdělávání obyvatel a pak také pořádání jiných volnočasových aktivit.151 Samotná stavba byla obdélníkového půdorysu o rozměrech 122 x 82 metrů. Byla obehnána vápencovou stěnou. (Obr. 28) Hlavní vchod byl v západní stěně a tvořilo jej průčelí se čtyřmi korintskými sloupy (Obr. 29), které byly z frýžského mramoru a neměly drážkování.152 Z této fasády se docela dobře zachovala severní část z pentelského mramoru. Dále pak podstavec, který je ze zeleného mramoru, karyjského. Dochované sloupy mají pak base i hlavice opět z pentelského mramoru.

150

Aulus Gellius. Atické noci XI. 17. 1.

151

Choremi-Spetsieri, Alkestis, Tigginagka, Ioanna. Η βιβλιoθήκη τoυ Aδριανoύ στην Aθήνα. Tα

ανασκαφικά δεδoµένα. v: S. Vlizos, Η Aθήνα κατα τή ρoµαϊκή επoχή. Πρόσφατες ανακαλύψεις νέες έρευνες. Athens during the Roman period. Recent discoveries, new evidence. Aθήνα: publishers, 2008, str. 130. 152

Choremi-Spetsieri, Alkestis,Tigginagka, Ioanna. Η βιβλιoθήκη τoυ Aδριανoύ στην Aθήνα. Tα

ανασκαφικά δεδoµένα. In S. Vlizos, Η Aθήνα κατα τή ρoµαϊκή επoχή. Πρόσφατες ανακαλύψεις νέες έρευνες. Athens during the Roman period. Recent discoveries, new evidence. Aθήνα: Μουσείο Μπεωάκη, 2008, str. 130.

61

Po vstupu do komplexu se venkovní západní pseudoisodomní stěna změnila na sloupovou chodbu, která obíhala celý komplex až k východní části, kde se nacházela samotná knihovna (Obr. 30). O této chodbě se také zmiňuje Pausaniás ve své knize Attika.153 Celý tento dvůr byl symetricky uspořádán. V severní i jižní stěně se uprostřed nacházela obdélníková místnost, oikos, a po stranách této místnosti další dvě zaoblené místnosti, exedry.154 Vše bylo zastřešené a pravděpodobně se zde přednášelo, diskutovalo nebo jen trávilo volný čas. V centru dvora pak byl bazén, který měl zaoblený západní a východní konec. Východní část komplexu pak zahrnovala knihovnu samotnou, která byla uprostřed a vedle ní, z každé strany byly místnosti pro studování a pro přednášení, auditoria. Svitky byly uloženy ve výklencích ve stěnách centrální místnosti v dřevěných skříních s policemi, armaria. Tato část byla dvoupatrová s ochozy po celém svém obvodu, aby se dalo dostat právě k těmto skříním. Patra výklenků byla tři.

Srovnání knihoven v Efesu a Nyse s císařskými knihovnami Pro celkové srovnání jsem si vybral tyto knihovny: z Říma knihovnu císaře Trajána a pak knihovnu císaře Hadriána v Athénách. Spousty společného mají tyto knihovny s oběma knihovnami z Malé Asie, v mnohém se také potom liší. Než začneme srovnávat budovy, je důležité zmínit, kdo byl zadavatelem těchto staveb. V případě římské a athénské knihovny jde o samotné císaře, v případě Celsovy knihovny jde o soukromou osobu a u Nysy se dosud neví. Tyto informace jsou nesmírně důležité, protože u císařů, zvláště pak u, Trajána i Hadriána, lze rozpoznat jejich styl. Každý měl zcela jiný. U Tiberia Iulia Aquila, zadavatele stavby v Efesu je pak zase vidět, že budova kopíruje trend udávaný v Římě. Knihovna v Nyse, jak už jsem zmínil výše, má pak hadriánovskou výzdobu. Když k tomuto srovnání přidáme ještě dataci všech staveb, zjistíme, že knihovna Ulpia a knihovna v Efesu jsou téměř stejně staré, a Hadriánova knihovna a knihovna v Nyse pak taktéž odpovídají stejnému období.

153

Pausaniás, Cesta po Řecku, Kniha Attika, Nakladatelství Svoboda, Praha 1973, str. 58

154

Association of Friends of the Acropolis, Roman Agora – Library of Hadrian, Athens, Hellenic

Ministry of Culture, 2004

62

Architektura, nebo spíše vzhled budov, se shoduje jen u budov z Malé Asie. U Trajánovy knihovny jde o dvě budovy, které mají uprostřed nádvoří. V případě Hadriánovy knihovny jde o typ knihovny vycházející z řeckého vzoru, má velké portikální nádvoří obehnané stěnou. Budova samotné knihovny je pak na druhé straně tohoto areálu, než vchod do něj. Z tohoto jejich uspořádání lze tedy říci, že tyto knihovny mají sice jiný tvar, shodují se v portiku. Trajánova knihovna, nádvoří obklopuje, zatímco Hadriánova knihovna má nádvoří před budovou knihovny samotné, má podobný tvar tedy spíše jako Templum Pacis. Ve srovnání vchodů lze u Trajánovy a Hadriánovy knihovny říct, že měly ve svých průčelích sloupy korintské, v Efesu jsou v průčelí sloupy kompozitní a v Nyse pak dórského slohu. Důležité je i srovnání z hlediska materiálů. Zatímco v Trajánově knihovně jsou sloupy z fryžského mramoru, na Hadrianově pak z pentelského mramoru. Na Efeské knihovně je použit místní mramor a na knihovně v Nyse je použit materiál spojovaný maltou; vápenec, žula a břidlice. Všechny knihovny pak k uskladnění svitků využívaly systém armarií, tedy do výklenku ve stěnách umístěných dřevěných skříní. Toto je zajímavá informace hlavně z hlediska Hadrianovy knihovny. Ta měla být řeckého stylu, a tudíž jsem zde počítal spíše s řeckým typem uskladnění. Další důležitou informací je rozdělení dle textů, zde maloasijské knihovny a Hadriánova knihovna texty nejspíše měly rozděleny jen v rámci jedné budovy, u Trajánovy knihovny měly latinské a řecké texty každý svoji budovu. Z hlediska vybavenosti knihoven lze jasně vidět na obou císařských knihovnách, kdo je nechal stavět. Jejich zdobnost, ale i sochařská výzdoba, či jen dláždění vnitřního prostoru, prostě celkový dojem stavby byl tak velký, že se o těchto knihovnách zmiňují slavní spisovatelé té doby, např. Pausaniás. Takovýmto způsobem nejsou maloasijské knihovny zveřejněny. I když i ony měly určitě stejně kvalitní výbavu a dekoraci, nikdy se nemohly císařským stavbám rovnat, a to i z toho důvodu, že pokud by tak učinily, urazily by císaře. V ještě jedné a velice důležité věci se shodují tři z těchto knihoven, a tím je to, že na jejich území je někdo pohřben. V případě Trajánovy knihovny to je právě sám císař, který byl pohřben do báze mramorového sloupu (Obr. 31) na nádvoří mezi knihovnami. O knihovnách v Efesu a Nyse a jejich pohřbech už jsem psal výše.

63

Závěr Svoji magisterskou práci jsem zaměřil na problematiku římských knihoven, a to speciálně na římské knihovny v Malé Asii ve městech Efesos a Nysa. Abych byl schopen orientovat se v těchto stavbách, musel jsem nejdříve proniknout do historie, architektury a funkcí římských knihoven samotných. Proto je první část mé práce zaměřená právě tímto směrem a objasňuje vývoj těchto staveb. Díky tomuto jsem si potvrdil, že Římané nebyli jen velice dobrými architekty veřejných staveb, což samozřejmě nedokazují jen stavby knihoven, ale i další monumentálnější stavby, zjistil jsem i to, že se velice zajímali o literaturu a hlavně pak o dekoraci knihoven. Na mě to působilo tak, že opravdu chtěli, aby se čtenář v budově knihovny cítil tak, jako kdyby na něj padla tíha veškeré moudrosti napsaná na svitcích uložených v knihovně. Na druhou stranu ale i odlehčení v tom, že výzdoba, zvláště pak sochařská, ukazovala, že je na místě, na kterém se může cítit v bezpečí, jelikož je pod dohledem samotného císaře a zároveň i božstev moudrosti a umění a nejvíce vážených filosofů, historiků, básníků, řečníků a dalších známých spisovatelů. Díky funkčnosti, kterou pak dali Římané tomuto typu stavby, potom bylo vidět, jak si vážili věcí. Jejich katalogizační systémy a umístění svitků ve skříních bylo dle mého názoru velice propracované a hlavně šetrné, a to nemluvě o tom, že přístup ke svitkům měl jen personál knihovny. Po těchto obecných kapitolách jsem začal s popisem samotných knihoven. Nejprve s Celsovou knihovnou v Efesu. Z počátku jsem nastínil historické milníky města, které ukázaly, jak město Efesos vypadalo, a kde bylo umístěno. Tento historicko – geografický úvod jsem zvolil i proto, aby bylo vidět, proč právě zde byla vystavěna knihovna. Letmý popis archeologických činností ve městě pak měl být uvedením k problematice rekonstrukce knihovny samotné, protože kusy fasády knihovny se od počátku archeologických výzkumů v oblasti knihovny nacházely až po dobu, kdy byla rekonstrukce fasády dokončena. V kapitolách o samotné stavbě jsem se snad dobře zorientoval ve vnějším prostoru knihovny, fasádě, její výzdobě a architektuře. Jde totiž o zcela unikátní stavbu. Architektura vnitřní části pak byla o poznání jednodušší, zde se totiž knihovna drží trendů udávaných v Římě. Myslím, že jde i o to, že pokud by byla knihovna originální i uvnitř stavby, byla by stavba dosti tzv. přeplácaná. Další inovací, kterou jsem rozebral, byla ta, že se v knihovně nacházela hrobka se sarkofágem. Tento sarkofág jsem popsal a díky nápisům 64

z fasády i zjistil, komu patřil. Z těchto jsem získal i informace o tom, kdo tuto stavbu nechal postavit a z jakého důvodu. V poslední podkapitole ještě shrnuji, co se mi podařilo zjistit právě o Tiberiu Iuliu Celsu Polemaeanovi, kterému je knihovna věnována a pod jehož jménem je celosvětově známá. Po tomto celkovém přehledu jsem pak od Celsovy knihovny přešel ke knihovně umístěné ve městě Nysa. Toto město, ačkoli nebylo tak známé jako Efesos, má také svoji velmi pestrou minulost a tu popisuji stejně jako v Efesu v podobně zaměřené kapitolce. Jelikož nešlo o tak známé město, tak i archeologické výzkumy zde začínají později. Byly hlavně zaměřené na jiné stavby než knihovnu, ale i na tu došlo a od konce 20. století na ní práce pokračují dodnes. Tyto informace jsem zmínil v kapitole o archeologických výzkumech a následně ještě více doplnil v kapitole o rekonstrukci knihovny, kde také píši i o současném vzhledu knihovny. V popisu samotné stavby pak opět začínám vnějším prostorem, ke kterému se toho moc nedochovalo. Vycházel

jsem

tedy

z dochovaných

informací

v podobě

architektonických

dekorativních prvků stavby. Vnitřní prostor je pak zcela odlišný z hlediska získaných informací. Jelikož se vnitřní část stavby zachovala, bylo jednodušší i tento prostor popsat. Zde jsem zjistil jiné členění stavby z hlediska užitných prostorů budovy. Jedná se o to, že středová místnost knihovny se sice drží vzoru římských knihoven, ale jinak je zde řešen prostor uvnitř stěn. Jsou zde totiž menší místnosti, které mají být archivem města a soudu, který také asi budovu knihovny využíval. I v této knihovně byl umístěn sarkofág, proto jsem tuto podkapitolu, společně s kapitolou o sarkofágu z Celsovy knihovny přesunul do jiného oddílu, ve kterém jsem se zaměřil právě na problematiku pohřbů v prostoru knihoven. Informací bylo sice méně, ale i tak mi přišlo důležité tuto část nevynechat a zmínit ji. Ještě předtím, než jsem se pustil do srovnání obou knihoven, tak jsem ve třech malých kapitolkách alespoň z části popsal některé další knihovny. Přišlo mi totiž důležité zmínit Trajánovu knihovnu, jako příklad pro knihovnu v Římě a Hadriánovu knihovnu v Aténách, jako romanizovanou kopii řecké knihovny. Knihovna v Sagalassu mi pak měla potvrdit, zda i ostatní knihovny v Malé Asii vypadaly podobně. V poslední části práce jsem se pak pustil do porovnání obou knihoven. K lepšímu uvedení do problematiky jsem vložil i kapitolu se srovnáním historie měst. Sám jsem pak vycházel z toho, že jsem porovnal nejdříve venkovní prostor a následně prostor vnitřní. Celkově jsem vše ukončil srovnáním sarkofágů. 65

Při této práci jsem u porovnání venkovních prostorů zjistil, že z hlediska architektury a zdobnosti Celsovy knihovny se tento prostor nedá s venkovním prostorem knihovny v Nyse srovnat. Nastínil jsem zde ovšem jednu svoji teorii ke zdobnosti knihovny v Nyse, kde si myslím, že pokud by po celé fasádě byla knihovna zdobena v podobném stylu jako, byly ony dochované části, byla by také nebývale krásná. Při tomto srovnání pak byl hlavně problém v oněch dochovaných částech knihovny v Nyse. Stejný problém také nastal při porovnávání vnitřních prostorů knihoven, jelikož je zde situace s dochovanými částmi podobná, ale obráceně. U knihovny v Nyse je mnohem více informací, a proto zde srovnání zase lépe vychází pro ni. Po tomto jsem se ještě pokusil srovnat sarkofágy nalezené v obou knihovnách. Podle mého názoru je tato část srovnání nejobjektivnější v oddílu, protože informací, které jsem zjistil, bylo poměrně stejné množství pro oba sarkofágy. Kvůli tomu, že jsem měl napsané i kapitoly o císařských knihovnách a o Neonově knihovně v Sagalassu jsem se rozhodl, že tyto knihovny také využiji ke srovnání s knihovnami v Nyse a Efesu. Do tohoto porovnání jsem už ale knihovnu v Sagalassu nepoužil, protože ta, i když má hodně společného s Celsovou knihovnou, je jen další knihovnou na území Malé Asie a tudíž i pro srovnání, kde jsou už dvě maloasijské knihovny, není v podstatě důležitá. Zde jsem pak došel k několika závěrům. Prvním je ten, že v porovnání se sochařskou výzdobou, použitým materiálem a celkovým efektem ze stavby, se nemůžou maloasijské knihovny s císařskými knihovnami rovnat a myslím, že ani ve výsledku nechtěly, protože pokud by byly krásnější, byly by neuctivé vůči císaři. Druhým zjištěním pak bylo, že dle datace spolu převážně souvisí Trajánova knihovna v Římě a Celsova knihovna v Efesu a v druhém případě knihovna v Nyse a Hadriánova knihovna v Aténách, rozdělily se tedy takto do dvojic. Posledním je pak umístění hrobky v prostoru knihoven. V tomto směru sem nepatří jen Hadriánova knihovna.

66

Shrnutí/resumé Tato diplomová práce se zabývá problematikou římských knihoven, zvláště pak jejich historií, architekturou, funkčností a sochařskou výzdobou. Je zaměřena na knihovny ze začátku 2. století n. l. v Malé Asii, na knihovnu v Ephesus a knihovnu v Nyse. Neopomíjí také historii a archeologické výzkumy obou měst. Poté se zaměřuje na architekturu a dekoraci obou knihoven. Hlavně zmiňuje známou fasádu knihovny v Efesu a velice dobře popsaný vnitřní prostor knihovny v Nyse. Zaměřuje se i na nápisy, uvedené na knihovně v Efesu, hodnotí je, a dle nich popisuje i život Tib. Iul. Celsa Polemaeana, díky zde napsanému cursus honorum. Dále popisuje sarkofágy, které byly nalezeny uvnitř knihoven. Uvádí i obecné informace o tomto pohřebním ritu uvnitř knihoven. V dalších částech práce je pak provedeno srovnání obou staveb, srovnání sarkofágů a také rekonstrukcí. Následně jsou zmíněny další knihovny na území římské říše a to Trajánova knihovna v Římě, Hadrianova knihovna v Aténách a Neonova knihovna v Sagalassu. Tyto knihovny jsou pak použity ke srovnání s maloasijskými knihovnami. Práce se tedy snaží o vystihnutí hlavních odlišností architektury knihoven a to jak na uvedených knihovnách v Nyse a Efesu, tak i mezi ostatními knihovnami.

This thesis deals with an issue of Roman libraries, especially their history, architecture and sculptural decoration. The issue is focused on the early 2nd century libraries in Asia Minor, library in Ephesos and a library in Nysa It doesn’t also omit history and archaeological researches both cities. Then I focused on architecture and decoration of these libraries. It mainly mentions well-known facade of Ephesos library and well-described inner space of library in Nysa. It is focused on inscriptions mentioned in Ephesos library, it evaluates it and according to them it describes lives of Tiberius Iulius Celsus Polemaeanus, thanks to written cursus honorum. There is also a description of the sarcophaguses which were found inside the libraries. It also presents general information about this funeral rite. There is also a comparison of both the buildings, sarcophaguses and reconstruction. Subsequently there are mentions of next libraries in the Roman Empire territory and Traian library in Roma, Hadrian library in Athens and Neon library in Sagalassos. These libraries are used for a comparison with Minor Asia libraries. 67

The thesis tries to depict main architectural dissimilarities of libraries in Nysa, Ephesus as well as between the other ones.

68

Bibliografie Prameny Pausaniás. Cesta po Řecku I. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1973. Vitruvius. Deset knih o architektuře. Praha, Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953.

Odborná literatura Bowman, Alan, Woolf, Greg. Literacy and Power in the Ancient World. Cambridge: Cambridge University Press, 1994. Boyd, C.E. Public Libraries and Literary Culture in Ancient Rome. Chigago, Illinois: The University of Chicago press, 1915. Burian, J., Oliva, P. Civilizace starověkého středomoří. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. Casson, L. Libraries in the Ancient World. New Haven and London: Yale University Press, 2001. Choremi-Spetsieri, Alkestis, Tigginagka, Ioanna. Η βιβλιoθήκη τoυ Aδριανoύ στην Aθήνα. Tα ανασκαφικά δεδoµένα. In Vlizos, S. H Aθήνα κατα τή ρoµαϊκή επoχή. Πρόσφατες ανακαλύψεις νέες έρευνες. Athens during the Roman period. Recent discoveries, new evidence. Aθήνα: Μουσείο Μπενάκη, 2008. Eichler, Fritz. Die Skulpturen. In Forschungen in Ephesos. V.1. Die Bibliothek. Wien: Österreichischen Archäologischen Institut Wien, 1953. Gros, Pierre. L’architettura romana dagli inizi del III secolo a.C. alla fine dell’alto Impero. I monumenti pubblici. Milano: Longanesi, 2001. Harris, Michael. H. History of Libraries in the Western World. London: Scarecrow Press, 1984. Hoepfner, W. Antike Bibliotheken. Mainz am Rhein: von Zabern, 2002. İdil, Vedat. The Roman library at Nysa on the Meander. In: Ancient libraries in Anatolia. Libraries of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment"

69

(Ankara, June 2 - 5, 2003), Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 45-55. Jayne, W. A. The Healing Gods of Ancient Civilizations. New Haven: Yale University Press, 1925. Kadıoğlu, Musa. Die Scaenae Frons des Theaters von Nysa am Mäander (Forschungen in Nysa am Mäander, 1). Mainz: von Zabern, 2006. Laale, Hans Willer. Ephesus (Ephesos): An Abbreviated History From Androclus to Constantine XI. Bloomington: Westbow press, 2007. Makowiecka, Elżbieta. The origin and evolution of architectural form of Roman library. Warszawa: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 1978. Myrsini, M., Swards, M., Economou, A. Paper Space: The Library of Nysa Revisited. In SIGraDi 2007. [Proceedings of the 11th Iberoamerican Congress of Digital Graphics]. México D.F.: SIGraDi, 2007, str. 409-412. Packer, James, E. Il Foro di Traiano a Roma. Breve Studio dei Monumenti. Roma: Quasar, 2001. Packer, James. The Forum of Trajan in Rome. A study of the monuments (California studies in the history of art, 31). Berkeley: University of California Press, 1997. Settis, Salvatore. La Colonna. In La Colonna Traiana, a cura di S. Settis. Torino: Einaudi, 1988. Strocka, Volker Michael. The Celsus library in Ephesus. In Ancient libraries in Anatolia. Libraries of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, June 2 - 5, 2003). Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 33-43. Thomas, E. „Houses of the dead“? Columnar Sarcophagi as a micro-architecture. In Life, Death and Representation: Some New Work on Roman Sarcophagi. New York: Walter de Gruyter, 2011. Too, Yun Lee. The Idea of Library in the Ancient World. Oxford: Oxford University Press, 2010. Von Diest W. Nysa ad Maeandrum, nach Forschungen und Aufnahmen in den Jahren 1907 und 1909. Berlin: Reimer, 1913. Wiplinger, Gilbert, Wlach, Gudrun. Ephesus. 100 Years of Austrian Research. Vienna: Boehlau Verlag 1996.

70

Časopisy Ausgrabung der römischen Bibliothek von Nysa am Mäander. Freiburger Uni Magazin. Albert-Ludwigs-Universität Freiburg 2008/2, str. 10. Der Bibliotheksstifter von Nysa. Freiburger Uni Magazin. Freiburg: AlbertLudwigs-Universität Freiburg, 2005/1, str. 10-11. Cabezas, Javier Rodríguez. La biblioteca de Éfeso. Espacio, tiempo y forma. Serie II, Historia antigua, 13, Madrid: UNED, 2000. Hellenic Ministry of Culture. Roman Agora – Library of Hadrian. Athens: Hellenic Ministry of Culture, 2004. Hiesel, Gerhard, Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek von Nysa am Mäander. Vorläufiger Bericht über die Kampagnen 2002-2006. Archäologischer Anzeiger. Freiburg: Hirmer Verlag, 2006, 2, str. 81-97. Hueber, Friedmund, Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek des Celsus. Eine Prachtfassade in Ephesos und das Problem ihrer Wiederaufrichtung. Antike Welt, č. 4. Mainz: Philipp von Zabern, str. 3-14. Sherk, R. K. The Eponymous Officials of Greek Cities IV. The Register. Part III: Thrace, Black Sea Area, Asia Minor (Continued). Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik. Koln: Habelt, 1992, 93, str. 223–272. Strocka, Volker Michael. Römische Bibliotheken. Gymnasium, 88. Munchen: Horst Blanck, 1981, str. 298-329. Strocka,

V.

M.

Datierungskritierien

kleinasiatischer

Girlandensarkophage,

Archäologischer Anzeiger. Freiburg: Hirmer Verlag, 1996, str. 455 – 473. Waelkens, Marc. The 1993 Excavations in the Fountain House-Library Area. In Waelkens, Marc. Sagalassos 3. Report on the fourth excavation campaign of 1993 (Acta Archaeologica Lovaniensia. Monographiae, 7). Leuven: Leuven University Press, 1995. Wilberg, Wilhelm. Die Fassade der Bibliothek in Ephesus. Jahresheften des Österreichischen

Archäologischen

Institutes,

11.

Wien:

Verlag

der

Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1908, str. 118-135.

71

Internetové zdroje Ausgrabung der römischen Bibliothek von Nysa am Mäander. [online]. [cit. 27. června 2012]. Dostupné z: .

Elektronické publikace Aristodemou, Georgia. Ephesus (Antiquity), Library of Celsus. In Εγκυκλοπαίδεια Μείζονος Ελληνισµού, Μικρά Ασία. [online]. 2005. [cit. 30. května 2012]. Dostupné z: . Gassner, V. Zur Geschichte des Instituts für Klassische Archäologie der Universität Wien. Forum Archaeologiae [online]. 2000. [cit. 30. června 2012]. Dostupné z: . Jones, Horace Leonard. Strabo Geography. London: William Heinemann, Ltd., 1924. [online]. [cit. 26. Března 2012]. Dostupné z: . Spoon, J. C. Ancient Libraries of Greece and Rome: A Summary of Research Findings. [online]. 1999. [cit. 27. června 2012]. Dostupné z: . Suetonius. The Lives of the Twelve Caesars. [online].[cit. 8. července 2012]. Dostupné z: Wood, J. T. Discoveries at Ephesus. Including the site and remains of the great temple of Diana. [online]. 1877. [cit. 23. června 2012]. Dostupné z: .

72

Obrazová příloha – seznam Obr. 1. Rok 1984, knihovna pár let po rekonstrukci. Zdroj: R~P~M, Flickr. ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 2. Celkový pohled na Celsovu knihovnu. Zdroj: hiverenavril, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 3. Celkový podhled fasády knihovny. Zdroj: huhuguy, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 4. Detail podhledu prostředního tympanonu. Zdroj: EmreKanik, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 5. Detail zaobleného tympanonu. Zdroj: Dean Setvens, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 6. Sofia, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny. Zdroj: xavimarzal, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 7. Arete, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny. Zdroj: xavimarzal, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 8. Ennoia, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny. Zdroj: rolled_trousers, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 9. Episteme, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny. Zdroj: damiandude, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: 73

< http://www.flickr.com/photos/damiavos/5101395101/sizes/l/in/photostream/ >. Obr. 10. Socha Tiberia Iulia Celsa Polemaeana. Zdroj: Giovanni Dall'Orto, Wikipedia:

ONLINE

[Online]. [cit.

5.

Července

2012].

Dostupné z:

. Obr. 11. Plán půdorysu Celsovy knihovny. Zdroj: Strocka, Volker Michael. Römische Bibliotheken. Gymnasium, 88. Munchen: Horst Blanck, 1981, str. 298329. str. 323. Obr. 12. Řecké nápisy patřící Celsovi. Zdroj: Brian McMorrow, pbase: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 13. Počítačové rekonstrukce knihovny v Nyse. Zdroj: Myrsini, M., Swards, M., Economou, A. Paper Space: The Library of Nysa Revisited. In SIGraDi 2007. [Proceedings of the 11th Iberoamerican Congress of Digital Graphics]. México D.F.: SIGraDi, 2007, str. 409-412, str. 441. Obr. 14. Plán půdorysu knihovny v Nyse. Zdroj: Hiesel, Gerhard, Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek von Nysa am Mäander. Vorläufiger Bericht über die Kampagnen 2002-2006. Archäologischer Anzeiger. Freiburg: Hirmer Verlag, 2006, 2, str. 82. Obr. 15 Západní zeď knihovny v Nyse. Zdroj: Nysa ad Meander, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 16. Východní stěna knihovny v Nyse. Zdroj: Nysa ad Meander, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: Obr. 17. Zárubně západních dveří knihovny v Nyse. Zdroj: Hiesel, Gerhard, Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek von Nysa am Mäander. Vorläufiger Bericht über die Kampagnen 2002-2006. Archäologischer Anzeiger. Freiburg: Hirmer Verlag, 2006, 2, str. 89.

74

Obr. 18. Zárubně středových dveří knihovny v Nyse. Zdroj: Hiesel, Gerhard, Strocka, Volker Michael. Die Bibliothek von Nysa am Mäander. Vorläufiger Bericht über die Kampagnen 2002-2006. Archäologischer Anzeiger. Freiburg: Hirmer Verlag, 2006, 2 str. 89. Obr. 19. Pohled z jihu na zachovanou část knihovny v Nyse. Zdroj: Cyclome, Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 20. Sarkofág Tib. Iul. Celsa Polemaeana. Zdroj: Strocka, Volker Michael. The Celsus library in Ephesus. In Ancient libraries in Anatolia. Libraries of Hattusha, Pergamon, Ephesus, Nysa. The 24th Annual Conference "Libraries and education in the networked information environment" (Ankara, June 2 - 5, 2003). Ankara: Middle East Technical University Library, 2003, str. 38. Obr. 21. Sarkofág z Nysy. Zdroj: Prof. Dr. V. M. Strocka, archaeologie-alt.unifreiburg: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 22. Sarkofág z Nysy. Zdroj: Der Bibliotheksstifter von Nysa. Freiburger Uni Magazin. Freiburg: Albert-Ludwigs-Universität Freiburg, 2005/1, str. 10-11. Obr. 23. Dochovaný interiér knihovny v Sagalassu. Zdroj: jgd_photo, Flickr : ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 24. Model Trajánova fóra s knihovnami. Zdroj: Roman Style, lssu: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 25. Plán půdorysu Trajánovy knihovny, zdroj: Strocka, Volker Michael. Römische Bibliotheken. Gymnasium, 88. Munchen: Horst Blanck, 1981, str.319. Obr. 26. Možná podoba vnitřku prostoru Trajánovi knihovny. Zdroj: Packer, James, E. Il Foro di Traiano a Roma. Breve Studio dei Monumenti. Roma: Quasar, 2001. Obr. 27. Předpokládaná podoba Hadrianovy knihovny. Zdroj: Hellenic Ministry of Culture. Roman Agora – Library of Hadrian. Athens: Hellenic Ministry of Culture, 2004, str. 19. Obr. 28. Plán půdorysu Hadrianovy knihovny. Zdroj: Strocka, Volker Michael. Römische Bibliotheken. Gymnasium, 88. Munchen: Horst Blanck, 1981, str. 319.

75

Obr. 29. Původní vchodové sloupy do prostoru Hadrianovy knihovny. Zdroj: FrozenBlueberries , Flickr: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 30. Nynější podoba Hadrianovy knihovny. Zdroj: koorosh.nozad, Flickr : ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: . Obr. 31. Trajánův sloup a zbytky knihoven. Zdroj: Roman Style, lssu: ONLINE [Online]. [cit. 5. Července 2012]. Dostupné z: .

76

Obrazová příloha

Obr. 1. Rok 1984, knihovna pár let po rekonstrukci.

Obr. 2. Celkový pohled na Celsovu knihovnu.

77

Obr. 3. Celkový podhled fasády knihovny.

78

Obr. 4. Detail podhledu prostředního tympanonu.

Obr. 5 Detail zaobleného tympanonu

79

Obr. 6. Sofia, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny.

Obr. 7. Arete, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny.

80

Obr. 8. Ennoia, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny.

Obr. 9. Episteme, kopie sochy umístěné ve výklenku fasády Celsovy knihovny.

81

Obr. 10. Socha Tiberia Iulia Celsa Polemaeana.

Obr. 11. Plán půdorysu Celsovy knihovny.

Obr. 12. Řecké nápisy patřící Celsovy.

82

Obr. 13. Počítačové rekonstrukce knihovny v Nyse.

83

Obr. 14. Plán půdorysu knihovny v Nyse.

Obr. 15. Západní zeď knihovny v Nyse.

Obr. 16. Východní stěna knihovny v Nyse.

84

Obr. 17. Zárubně západních dveří knihovny v Nyse.

Obr. 18. Zárubně středových dveří knihovny v Nyse.

85

Obr. 19. Pohled z jihu na zachovanou část knihovny v Nyse.

Obr. 20. Sarkofág Tib. Iul. Celsa Polemaeana.

86

Obr. 21. Sarkofág z Nysy.

Obr. 22. Sarkofág z Nysy.

87

Obr. 23. Dochovaný interiér knihovny v Sagalassu.

Obr. 24. Model Trajanova fóra s knihovnami.

88

Obr. 25. Plán půdorysu Trajanovy knihovny.

Obr. 26. Možná podoba vnitřku prostoru Trajánovi knihovny.

Obr. 27. Předpokládaná podoba Hadrianovy knihovny.

89

Obr. 28. Plán půdorysu Hadrianovy knihovny.

90

Obr. 29. Původní vchodové sloupy do prostoru Hadrianovy knihovny.

Obr. 30. Nynější podoba Hadrianovy knihovny.

Obr. 31. Trajánuv sloup a zbytky knihoven.

91

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Klasická archeologie MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Recommend Documents