Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie. Simona Mikšovská

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Simona Mikšovská posluchačka třetího ročníku bakalářského prezenčního studia muzeologie

Počátky Středočeské galerie v kontextu vzniku krajských galerií Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch, Ph.D. Brno 2015

Prohlášení: „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Počátky Středočeské galerie v kontextu vzniku krajských galerií vypracovala samostatně s využitím uvedených zdrojů a literatury.“

V Brně dne 10. 7. 2015

………………… Simona Mikšovská

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Otakaru Kirschovi, Ph.D. za vedení této práce, cenné rady a pomoc při jejím zpracování. Mé poděkování také patří pracovníkům Státního oblastního archivu v Praze a kanceláře registru sbírek Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře za možnost nahlédnout

do

archivních

materiálů

z dosud

nezpracovaných

fondů.

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 6 1.

Vývoj sběratelství umění v českých zemích ........................................................ 8 1.1

Soukromé a institucionální sběratelství ......................................................... 8

1.2 Stručný nástin vývoje soukromého sběratelství umění v českých zemích do 50. let 20. století ..................................................................................................... 11 1.3 Stručný nástin vývoje institucionálního sběratelství umění do 50. let 20. století ................................................................................................................ 16 1.3.1

Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění ............................. 16

1.3.2

Moderní galerie Království českého .................................................... 19

1.3.3

Další instituce zabývající se sběratelstvím umění ................................ 22

2.

Vývoj v oblasti muzeí a galerií v období 1959–1972 ........................................ 25

3.

Krajské galerie ................................................................................................... 29 3.1

4.

Přípravy na vznik Středočeské galerie ............................................................... 32 4.1

5.

Vznik a vývoj krajských galerií ................................................................... 29 Počátky galerie v letech 1960–1963 ............................................................ 32

Středočeská galerie v Praze v letech 1963–1972 ............................................... 37 5.1

Správní vývoj galerie ................................................................................... 37

5.2

Personální politika galerie ........................................................................... 40

5.3

Organizační vývoj galerie............................................................................ 41

5.4

Akviziční činnost ......................................................................................... 43

5.5

Komunikační a prezentační činnost v období 1963–1972 .......................... 48

5.5.1

Expozice ............................................................................................... 49

5.5.2

Výstavy ................................................................................................ 53

5.5.3 Akce prezentačního charakteru pořádané v kooperaci s dalšími institucemi .......................................................................................................... 54 5.6

Závěry, zhodnocení činnosti ........................................................................ 56

Závěr .......................................................................................................................... 57 Summary .................................................................................................................... 60 Seznam použitých pramenů a literatury ..................................................................... 62 Seznam zkratek .......................................................................................................... 70 Seznam příloh............................................................................................................. 71 4

Přílohy ........................................................................................................................ 72

5

Úvod

Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou institucionálního sběratelství umění. Jako hlavní téma jsem se rozhodla zpracovat počátky jednoho z těchto významných kulturních center – Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, jejíž počátky nalézáme již na konci 50. let ve Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, v rámci kterého byly vytvořeny základní předpoklady pro vznik galerie. Ve své práci pak sleduji vývoj této instituce v období let 1963–1972, tedy od jejího založení po nástup normalizace. Právě rok 1972 se pro ni stal významným mezníkem. Z funkce ředitele byl odvolán dosavadní ředitel Jiří Kohoutek, který se významnou měrou zasloužil o podobu dnešního sbírkového fondu galerie. S nástupem nového ředitele Vladimíra Brehovszkého můžeme pozorovat výraznou změnu v prezentační činnosti a sbírkovém plánu Středočeské galerie. Práce je zaměřená hlavně na okolnosti vzniku a důvody, které vedly k založení Středočeské galerie v Praze v kontextu tehdejší kulturní politiky. Kladu si za cíl podat ucelený přehled o počátcích a vývoji Středočeské galerie do roku 1972. V prvé řadě zkoumám správní, organizační a personální rozvoj instituce. Analyzuji vliv

kulturní

politiky

výstav a prezentačních

na

složení

akcí

sbírek

pořádaných

a

obsahovou ve

náplň

spolupráci

expozic, s dalšími

muzejními a galerijními organizacemi. Tyto

cíle

se pokouším

realizovat

v pěti

kapitolách. První z nich

pojednává o vývoji sběratelství umění v českých zemích a dělí se dále na tři podkapitoly.

V první

muzeum a galerie

a

podkapitole zabývám

charakterizuji se

obecným

základní popsáním

pojmy

jako

fenoménu

soukromého a institucionálního sběratelství a jejich odlišnostmi. Druhá podkapitola zachycuje stručný nástin vývoje soukromého sběratelství umění v českých zemích do 50. let 20. století. O institucích sbírajících vysoké umění pojednává podkapitola tři, která se dále dělí na tři části. Jejich tématem jsou stručné dějiny Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, Moderní galerie Království českého a dalších muzejních organizací, v jejichž sbírkách se nacházely umělecké 6

kolekce.

Druhá kapitola charakterizuje vývoj v oblasti muzeí a galerií v letech

1959–1972. Vznik a legislativa spojená s krajskými galeriemi je popsána v kapitole tři. Kapitola čtyři obsahuje informace týkající se příprav pro vznik budoucí krajské galerie. Kapitola pět se věnuje vlastním dějinám Středočeské galerie, je strukturovaná na šest podkapitol, pátá podkapitola se dále dělí na tři části. Tématem jednotlivých kapitol je – správní, organizační a personální vývoj galerie. Dále pak sleduji akviziční, komunikační a prezentační činnost (expozice, výstavy, akce prezentačního charakteru pořádané v kooperaci s dalšími institucemi) Středočeské galerie. A v závěrečné kapitole pojednávající o vývoji galerie v letech 1963–1972 hodnotím její činnost a kulturní přínos. Vymezená témata jsem analyzovala především na základě prostudování archivních materiálů z fondu Středočeské galerie v Praze uložených ve Státním oblastním archivu v Praze, zápisů z jednání nákupních komisí a přírůstkových knih nacházejících se v kanceláři registru sbírek Galerie Středočeského kraje. Informace jsem také čerpala z katalogů k výstavám, z odborné literatury, legislativních dokumentů a seriálových publikací. Důležitými zdroji k popsání historie galerie se pro mě stal katalog Marie Bergmanové1 ke stálé expozici konané v Galerii Středočeského kraje v letech 2010–2014 a studie Mgr. et Bc. Tomáše Zapletala pojednávající o normalizaci Středočeské galerie.2

1

BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010. 301 s. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4. 2 ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno: Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 40–47.

7

1. Vývoj sběratelství umění v českých zemích

Založení a počáteční rozvoj Středočeské galerie je třeba chápat v kontextu celkového vývoje sběratelství umění v českých zemích. Následující kapitola proto tento fenomén stručně přibližuje ve třech podkapitolách. V první části popisuji fenomén soukromého a institucionálního sběratelství a jejich rozdíly. Ve druhé podkapitole potom sleduji genezi soukromého sběratelství a jeho nejdůležitější představitele. Třetí podkapitola pojednává o vzniku a rozvoji předních galerijních organizací v českých zemích a je dále rozčleněna na tři části popisující historii Společnosti vlasteneckých přátel umění a její Obrazárny, Moderní galerie Království českého a dalších organizací zabývajících se sběratelstvím umění.

1.1

Soukromé a institucionální sběratelství

„Sběratelství je jednou ze standardních technologií poznání, stejně jako třeba experiment nebo dedukce. Bez sběratelství by řada vědních oborů nemohla existovat, nebo jen hodně těžce“.3 Touha vlastnit a schraňovat věci a předměty provází lidstvo odedávna. Sigmund Freud tvrdil, že sbírání patří mezi základní lidské instinkty a pudy. 4 Motivací pro sběr bylo v minulosti více, nejprve převládaly především důvody existenční, později dominovaly pohnutky politické, náboženské či ekonomické. Kolekce však byly budovány také jako vědecké soubory předmětů sloužící k prohlubování znalostí nebo byli majitelé při jejich získávání podněcováni nadšením pro krásné věci. V samotných sbírkách se pak odráží historický i soudobý vývoj

3

TŘEŠTÍK, Michael. Umění sbírat umění. 2. vyd. Praha : Gasset, 2013, s. 21. ISBN 978-80-8707930-0 4 FREUD, Sigmund, STROMŠÍK, Jiří (ed.). O člověku a kultuře. 1. vyd. Praha : Odeon, 1990. 444 s. ISBN 80-207-0109-5.

8

společnosti, jsou jakýmsi „zrcadlem kultury“.5 Se sběratelstvím, tvorbou, ukládáním a prezentováním sbírek pak většina odborníků spojuje i samotný muzejní fenomén.6 Sběratelství je tedy možné rozčlenit do dvou, často významně propojených základních skupin, a to na kolekce soukromé a institucionální. Sbírky vytvořené soukromými osobami mají delší historii. Soukromé sběratelství je ovlivněno nejen osobou samotného sběratele, jeho vkusem, smýšlením, ale také způsobem financování sbírek. Na rozdíl od muzejních a galerijních institucí má soukromník větší svobodu při rozhodování, jak své peníze investuje. Na institucionální sběratelství má zásadní vliv zřizovatel. Sbírky jsou tvořeny na základě jasného plánu a dbá se o jejich uchování dalším generacím. Fungování galerií a muzeí je také upraveno řadou zákonů, které vymezují jejich činnost a jsou v nich charakterizovány také základní pojmy z této oblasti. Pregnantně

rozdíly

mezi

oběma

fenomény

ve

svém

díle

Archeologie a muzeologie7 postihuje Zbyněk Zbyslav Stránský. Jako zásadní vidí problém přístupu ke skutečnosti a motivaci k akvizicím sbírek. Soukromý sběratel je zaměřen především na materiální kulturu, motivace sběru je u něj navíc vázána na uměleckou stránku, stáří, unikátnost, pozoruhodnost či například spekulaci s vidinou budoucího zhodnocení nebo zpeněžení.8 Oproti tomu institucionální sběratelství klade důraz na selekci hmotných dokladů skutečnosti, které slouží k výkladu přírodního či společenského vývoje.9 Jde tady hlavně o vypovídající hodnotu, autentičnost a reprezentativnost daného faktu. Sbírka by měla být kompletním svědectvím popisované reality.10 Podstatné také je vylíčení nálezové situace a průvodní dokumentace k předmětu, bez které daný doklad ztrácí na své hodnotě. Tyto okolnosti nejsou pro soukromého vlastníka sbírek natolik důležité. Privátní sběratelství je subjektivní záležitostí – význam, hodnota předmětu je pro každého sběratele jiná. Jeho ctižádostí není vytvořit kolekci, která by

5

SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 8. ISBN 978-80-87029-22-0. 6 STRÁNSKÝ, Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 19. ISBN 80-210-3861-6. 7 STRÁNSKÝ, Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. 315 s. ISBN 80-210-3861-6. 8 Tamtéž, s. 76. 9 Tamtéž. 10 Tamtéž, s. 76–77.

9

dokumentovala vývoj skutečnosti ve všech souvislostech a kontextu doby. Sbírá objekty jako jednotliviny, které vnímá v jejich původní funkci. Sběratelství umění je předmětem zájmu především dvou typů institucí – muzeí a galerií. I když řadou odborníků jsou galerie chápány jako muzea umění, zvláště v českém prostředí jsou vnímány jako samostatné a autonomní ústavy. Samotné slovo muzeum pochází z řecké mytologie. Výraz mouseion označoval chrám, v němž sídlily Múzy, což byly dcery boha Dia a bohyně Mnémosyny.11 Múzy byly popisovány jako patronky umění, věd a poskytovaly umělcům inspiraci. Pojem galerie charakterizoval spojovací chodbu, která mohla také sloužit k vystavování uměleckých děl.12 Chápání významu slov muzeum a galerie se však nadále vyvíjelo. V dnešní době je muzeum definováno Mezinárodní radou muzeí ICOM 13 jako „stálá nevýdělečná instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která

získává,

uchovává,

zkoumá,

zprostředkuje

a

vystavuje

hmotné

doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, vzdělání, výchovy a potěšení“.14 Ve zkoumaném období 60. a počátku 70. let byla muzea a galerie vymezena v zákonu č. 54/1959 Sb. o muzeích a galeriích jako „jako ústavy, které na základě průzkumu, popřípadě vědeckého výzkumu plánovitě shromažďují, odborně spravují a vědeckými metodami zpracovávají sbírky hmotného dokladového materiálu o vývoji přírody a společnosti, o uměleckém tvoření nebo jiném druhu lidské činnosti a využívají těchto sbírek ke kulturní a osvětové činnosti“.15 V současnosti je instituce galerie definována v zákonu č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů charakterizována jako „muzeum specializované na sbírky výtvarného umění“.16

11

STRÁNSKÝ, Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 64. ISBN 80-210-3861-6. 12 Tamtéž, s. 65. 13 ICOM (International Council of Museums) je mezinárodní nevládní, nezisková, profesní organizace, která vznikla v roce 1946. 14 Profesní etický kodex ICOM byl přijat 4. 11. 1986, jeho změny schválilo valné shromáždění ICOM 6. 7. 2001. Profesní etický kodex [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií, 2011, 73 s. [cit. 2015-0626]. Dostupné z WWW: http://www.cz-museums.cz/web/deni_v_oboru/eticky-kodex-muzei. 15 Zákon č. 54/1959 Sb. o muzeích a galeriích [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=54&r=1959. 16 Zákon č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů [online]. Praha : Ministerstvo kultury, 2007. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-a-ochrana-moviteho-kulturnihodedictvi/pravni-predpisy-a-metodicke-pokyny/zakon-c--122_2002.pdf.

10

Josef Beneš charakterizuje galerie jako instituce zaměřující se na estetickou hodnotu výtvarných děl.17 „Galerie dokládají uměleckou tvorbu autentickými výtvory v pojetí, které je absolutizuje jako estetickou hodnotu bez vazby na fungování v prostředí, kde se vyskytují“.18 Tato instituce tedy do sbírek získává tzv. vysoké umění, především pak obrazy, plastiky, grafiky, kresby nebo umělecké fotografie. Svými kolekcemi se snaží dokumentovat vývoj umělecké scény v zemi nebo daném regionu, popřípadě charakterizovat tvorbu významných výtvarníků.19 Není pro ni podstatné, na rozdíl od většiny ostatních muzeí, aby postihla nálezovou situaci či působení děl v jejich původním prostředí.20

1.2

Stručný nástin vývoje soukromého sběratelství umění v českých zemích do 50. let 20. století

Sběratelství v českých zemích má dlouhou tradici. Zpočátku se sbírky umění utvářely hlavně na dvorech panovníků, později i šlechticů. Významnou roli od počátku hrály také církevní sbírky, které byly zakládány především u kostelů, klášterů a kapitul.21 Jedním z nejdůležitějších sběratelů středověku byl Karel IV., který obohatil množstvím relikvií, rukopisů a předmětů z drahých kovů Svatovítskou pokladovou sbírku. Předměty v této kolekci měly nejen uměleckou a kultovní hodnotu, ale byly hlavně výrazem politického a kulturního renomé panovníka. Pro renesanční sběratelství je charakteristická změna v motivaci získávání uměleckých předmětů. Díky rozvoji vědy byl větší důraz přikládán lidskému rozumu, poznání a pozemské existenci – „…humanismus a renesanční umění rozrušily středověký univerzalizmus a zpochybnily nadvládu církve“.22 S tím také

17

BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences pro Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, 1997, s. 49. ISBN 80901974-3-4. 18 Tamtéž, s. 59. 19 Tamtéž. 20 Toto tvrzení se netýká galerií specializujících se na tvorbu jednoho umělce př. Ateliér malířky Zdenky Braunerové v Roztokách u Prahy. V takovýchto institucích se můžeme seznámit i s autentickým prostředím, ve kterém malíř působil, představuje nám i povahu výtvarníka nebo např. jeho soukromou korespondenci a skici. 21 ŠPÉT, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. : (do roku 1945). 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2003, s. 10. ISBN 80-210-3206-5. 22 BROŽKOVÁ, Helena a kol. Sběratelství. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1983, s. 38.

11

souvisel zvýšený zájem o knihy. Vzdělanci z řad šlechty a nově i měšťanstva začínali budovat své rozsáhlé knihovny.23 Docházelo k „zesvětštění“ sbírek po obsahové stránce, přičemž se uplatňovala zásada „ars auro prior“.24 Důležitější než materiál, ze kterého byl předmět vytvořen, se stávala jeho výtvarná a estetická hodnota. Tvořily se rodové sbírky, z nichž některé se později stávaly základem sbírek institucionálních. V této době se rodí i některé významné kabinety, které měly, podle některých teoretiků sběratelství, představovat zmenšený obraz světa.25 Celoevropsky uznávaný kabinet nacházející se v českých zemích představovala sbírka Rudolfa II., jenž si na svůj dvůr do Prahy zval význačné umělce jako třeba Giuseppe Arcimbolda, Bartolomea Sprangera, Aegidia Sadelera, Hanse von Aachena a mnoho dalších. Císař navíc vysílal kupce do řady evropských zemí, kteří zde získávali díla ceněných mistrů.26 Sběratelství v 17. a 18. století bylo převážně doménou aristokracie. Prostřednictvím svých sbírek majitelé do značné míry ukazovali své sociální postavení a bohatství. Postupně se však stále více projevoval osobní vkus, smysl pro hodnotná

umělecká

díla

a

všeobecná

znalost

výtvarného

umění. Mezi odborníky a mecenáše umění označované též jako „ars pictoria amator“27 můžeme řadit v českých zemích například Karla Eusebia z Lichtenštejna, který zastával názor, že „aristokratický sběratel musí oceňovat především vše pěkné,

23

Mezi významné bibliofily patřil již Václav IV., v období humanizmu pak například Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Nejznámějšími měšťanskými sběrateli knih byli Řehoř Hrubý z Jelení, Alexius Třeboňský nebo Viktorín Kornel ze Všehrd. BROŽKOVÁ, Helena a kol. Sběratelství. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1983, s. 38–45. 24 Význam „ars auro prior“ znamená – Umění může být hodnotnější než zlato. Rčení vzniklo na základě příběhu, který zaznamenal Plinius Starší. Římský císař Nero si nechal pozlatit svou oblíbenou sochu, aby byla ještě dokonalejší. Tímto počinem ji ale znehodnotil a zlato bylo odstraněno. Viz KNAPÍK, Jiří a kol. Vademecum muzeologie. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2012, s. 36–48. ISBN 978-80-7248-811-7. 25 Tamtéž. Kabinety se dělily zpravidla na dvě části, artificialia (umělecké předměty) a naturalia (přírodniny), často také obsahovaly scientifica. DVOŘÁKOVÁ, Valérie. Sběratelství moderního a současného umění v České republice : jeho charakteristika a vliv na trh s uměním. Praha : Vysoká škola ekonomická, Fakulta podnikohospodářská, 2014, s. 10. Diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Anna Janištinová. 26 Po smrti císaře byla sbírka rozdělena v habsburském rodě, část rozkradena za třicetileté války a velký díl rozprodán za Josefa II. Její torzo se stalo v 18. století jádrem pro Obrazárnu Pražského hradu. DVOŘÁKOVÁ, Valérie. Sběratelství moderního a současného umění v České republice : jeho charakteristika a vliv na trh s uměním. Praha : Vysoká škola ekonomická, Fakulta podnikohospodářská, 2014, s. 11. Diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Anna Janištinová. 27 „Ars pictoria amator“ – tzv. milovník umění, člověk všeobecně vzdělaný, znalec a mecenáš výtvarného umění. SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 14. ISBN 978-80-87029-22-0.

12

vznešené a umělecké, a v důsledku toho i vzácné“.28 Mezi další významné rody té doby

patřili

Nosticové,

Šternberkové,

Černínové,

Colloredo-Mansfeldové,

Kolovratové, Lobkovicové nebo Thunové. Již ze svých studijních cest si zástupci šlechty přiváželi vzácné objekty, kterými doplňovali své rodové sbírky. Ve sbírkách se však stále v mnoha případech nacházely spíše jednotliviny nejrůznější hodnoty, jež netvořily komplexní ucelené soubory. V 18. století vzrůstal zájem také o přírodní vědy, do sbírek pronikaly „rysy vědeckosti, ale i programovosti“.29 Byly zakládány učené společnosti, které se snažily zpřístupňovat objekty nejen badatelům, ale i laikům. K popularizátorům snah směřujících k veřejnému využití sbírek a jejich systematizaci se řadili třeba František Josef Kinský, Ignác Born a Kašpar Šternberk.30 Šlechtické sbírky konce 18. a počátku 19. století tak nabývaly ucelenější charakter a byly systematicky doplňovány a tříděny na základě vědeckých poznatků.31 Muzejní povahu získaly ve chvíli, když bylo umožněno širšímu publiku je vidět, studovat a dosáhly i naukověvzdělávací ráz.32 Vedle šlechtických kolekcí uměleckých děl se rozvíjely po roce 1800 i měšťanské sbírky. Vytvářela je nová společenská vrstva obyvatelstva, která se stále více prosazovala v kulturním životě tehdejší společnosti. Nacházeli se mezi nimi opravdoví milovníci umění, kteří se snažili zlepšovat svůj rozhled a tříbit vkus studiem knih, návštěvami umělců, sběratelů a muzeí umění. Mezi výrazné osobnosti měšťanského sběratelství 19. století patřili lékař Václav Karel Ambrozi, dvorní rada Václav Mrkos, Josef Vincenc Novák33 nebo Vojtěch Lanna.34 Ve druhé polovině 19. století začal u některých z těchto sběratelů převažovat zájem o soudobou uměleckou scénu. Mecenáši z jejich řad se zaměřovali na pomoc výtvarníkům, často

28

SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 14. ISBN 978-80-87029-22-0. 29 ŠPÉT, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. : (do roku 1945). 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2003, s. 11. ISBN 80-210-3206-5. 30 Tamtéž, s. 11–14. 31 Tamtéž, s. 12. 32 Tamtéž. 33 Josef Vincenc Novák prezentoval svou sbírku v proskleném sále domu na Florenci a zpřístupnil jí veřejnosti. SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 236. ISBN 978-80-87029-22-0. 34 Tamtéž, s. 169–191.

13

pak své léta budované sbírky věnovali muzeím či galeriím.35 Na základě podpory žijících umělců vznikly i další sbírky mimo jiné např. podnikatele Josefa Hlávky, obchodníka Heliodora Heidla a Josefa Osvalda II. Thun-Hohensteina.36 Všeobecný

rozkvět

sběratelství

a

trhu

s uměním

vzbudil

potřebu

charakterizovat význam a důležitost, kterou přinášelo budování obrazových kolekcí. V časopisech s uměleckou tématikou37 se kritici umění často zaobírali otázkou, kdy lze vůbec soubor předmětů považovat za sbírku, rolí sběratele při budování sbírky a zaměřením akvizic.38 Shodovali se na tom, že důležitější než kvantita je umělecká kvalita objektů. Na začátku 20. století se stále více začíná prosazovat zájem o aktuální uměleckou scénu. Vynikající obrazovou kolekci moderního umění vlastnil Armando Grosz39 nebo Vincenc Kramář.40 V červnu roku 1908 vznikl Kroužek přátel staršího umění malířského (dále také jako Kroužek).41 Jeho členové42 vytvořili tematicky rozmanitou sbírku především domácího malířství 19. století. První světová válka přerušila činnost Kroužku. Až od roku 1922 se příslušníci spolku opět začali scházet. V roce 1923 vytvořili Společnost sběratelů a přátel umění.43 I další soukromí sběratelé usilovali o zpřístupnění svých kolekcí veřejnosti a nechávali si historiky umění vytvářet katalogy svých sbírkových souborů.

35

Například lékárník August Řehoř odkázal svou kolekci výtvarných děl Obrazárně společnosti vlasteneckých přátel umění. Obrazárna získala jeho sbírku v 90. letech 20. století. SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 236. ISBN 978-8087029-22-0. 36 Tamtéž, s. 236–237. 37 Např. Český sběratel (1913–1914), Die Internationale Kunstwelt (1934–1936), Národní listy (příloha Sběratelství starých a nových vzácných věcí, vycházela od roku 1929). SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 315. ISBN 978-8087029-22-0. 38 Tamtéž, s. 233. 39 V jeho sbírce se nacházela díla umělců ze skupiny Tvrdošíjní, Osma nebo Skupiny výtvarných umělců. Obrazárna získala sbírku Armanda Grosze před rokem 1894. Tamtéž, s. 240. 40 Vincenc Kramář byl v červnu 1919 dosazen do funkce ředitele Obrazárny společnosti vlasteneckých přátel umění, zasloužil se o zestátnění jejích sbírek. 41 Hlavní zásluhu na ustavení spolku měl Prokop Toman. Tamtéž, s. 245. 42 Mj. MUDr. Alois Engelbrecht, Eduard Ulrich, Rudolf Kuchynka a další. 43 Členové se snažili být aktivní, uspořádali dvě výstavy v roce 1923 a 1932 v prostorách Krasoumné jednoty. Viz SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 247. ISBN 978-80-87029-22-0.

14

Po 1. světové válce se sběratelé zaměřili na časem prověřená starší díla. Tehdejší avantgardní umění předstihlo svou dobu a mnohdy bylo nepochopeno. Znalci umění chtěli tuto situaci změnit a přiblížit avantgardní umění sběratelům. Vznikla řada článků v odborných periodicích a také výstav. V roce 1933 se ustavilo Sdružení přátel Moderní galerie,44 jejímiž členy byli třeba Antonín Starý a František Čeřovský nebo Joe Hartmann a Ing. Václav Butta.45 Ve 30.–40. letech se sběratelství ocitá v krizi kvůli napjaté politické situaci. Mnoho sbírek bylo rozptýleno, násilně zabaveno,46 ztraceno nebo soustřeďováno do veřejných institucí. Po skončení 2. světové války vydal prezident Edvard Beneš dekrety č. 5/1945 Sb.,47 č. 12/1945 Sb.48 a č. 108/1945 Sb.,49 na jejichž základě došlo k dalšímu zabavování nepřátelského majetku a půdy. Také po únoru 1948 bylo mnoho sbírek konfiskováno. Politická situace a úřední intervence nové vlády ve 40. a 50. letech nedovolovala sběratelům rozvíjet svoji činnost a narušila důvěru mezi soukromým a institucionálním sběratelstvím.

44

Kladlo si za cíl podporu Moderní galerie a současného uměleckého života. Sdružení fungovalo i po zrušení Moderní galerie (1942) a v roce 1947 bylo přeměněno ve Společnost přátel Národní galerie, po čase ve Společnost přátel sbírek a muzeí československých, jež působilo do roku 1951. SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 254. ISBN 978-80-87029-22-0. 45 Tamtéž, s. 252–253. 46 Kupříkladu sbírka Jindřicha Waldese, JUDr. Vladimíra Horáka nebo Vlastimila Zátky. Tamtéž, s. 261. 47 Dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/hledani?text=z%C3%A1kon+%C4%8D.+5%2F194 5. Správou tohoto majetku byly pověřeny zemské, okresní a místní národní výbory 48 Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/hledani?text=z%C3%A1kon+%C4%8D.+12%2F1945. Majetek (asi 496 hradů a zámků i s interiérem) zabavený tímto dekretem spadal pod Národní pozemkový fond, jenž byl podřízen Ministerstvu zemědělství. Národní pozemkový fond spravoval majetek do doby, než byl přerozdělen novým správcům, institucím a spolkům. Ty podávaly žádosti, které posuzovala Památková komise. Následně pak byla předána správa objektu nejvhodnějšímu žadateli. 49 Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: www.zakonyprolidi.cz/hledani?text=zákon+č.+108%2F1945. Po vydání dekretu č. 108/1945 Sb. připadlo státu asi jeden milion bytů včetně jejich interiérů, mnohdy vybavených hodnotnými předměty a kvalitními uměleckými díly. Mezi tzv. nepřátelský majetek patřily také průmyslové podniky a ateliéry. Péčí o majetek zestátněný dekretem č. 108/1945 Sb. a jeho přerozdělováním byl pověřen Fond národní obnovy. UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise 1947–1951. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2004, s. 26. ISBN 80-903230-8-1.

15

1.3

Stručný nástin vývoje institucionálního sběratelství umění do 50. let 20. století

Ve vývoji institucionálního sběratelství sehráli důležitou roli soukromí sběratelé a mecenáši umění. Jejich kolekce děl vytvářely často základ pozdějších muzeí umění. Mnohdy odkazovali darem nebo zapůjčovali spolkům a institucím svoje obrazy a plastiky. Usilovali o to, aby sbírky sloužily pro potěšení a vzdělávání širšího publika a plnily své „kulturotvorné poslání“.50

1.3.1 Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění

K první významné instituci galerijního typu v českých zemích patřila Obrazárna společnosti vlasteneckých přátel umění (dále také jako OSVPU), která vznikla zásluhou Společnosti vlasteneckých přátel umění (dále také jako SVPU, Společnost), a to na návrh hraběte Františka Šternberka-Manderscheida51 dne 5. 2. 1796. Na jejím vzniku a formování se odráží tehdejší stav výtvarné kultury a vývoje společnosti ovlivněné tereziánskými a josefínskými reformami. Jako hlavní úkoly si Společnost kladla „…znovuvyzdvižení umění a vkusu“52 v Čechách a zabránění vývozu uměleckých děl do zahraničí. Toho chtěli členové Společnosti docílit vybudováním veřejné galerie a umělecké školy.53 Již v roce 1796 založila Společnost Galerii žijících umělců, jež měla domácím výtvarníkům zajistit věhlas u veřejnosti. Kapitál Galerie vytvářelo deset až

50

STRÁNSKÝ, Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 77. ISBN 80-210-3861-6. 51 Mezi zakládající členy Společnosti se řadil také hrabě Fridrich Jan Nostic, František Josef z Vrtby, Karel Clam-Martinic, František Josef Čejka z Olbramovic a abbé Tobiáš Gruber. Viz SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 151. ISBN 978-8087029-22-0. 52 VLNAS, Vít a kol. Obrazárna v Čechách 1796–1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. 1. vyd. Praha : Gallery, 1996, s. 26. ISBN 80-7035-106-3. 53 Umělecká škola byla založena císařským dekretem 10. 9. 1799 nejprve jako kreslířská škola. O rok později zahájila svoji činnost.

16

dvanáct členů, kteří darovali do fondu deset dukátů za rok.54 Za tyto peníze se pak nakupovaly obrazy, které byly vystaveny v rámci OSVPU.55 Po roce 1813 sbírka ve svém rozvoji stagnovala. Finance k jejímu rozšiřování byly nicméně použity na zakoupení Šternberského paláce, v němž OSVPU našla své sídlo.56 Též založení Krasoumné jednoty57 (vznik 1835) snížilo význam Galerie žijících umělců. Mimo jiné se ukázalo, že způsobem, jakým byla budována Galerie žijících umělců, nelze vytvořit dostatečně rozsáhlou sbírku prezentující soudobé umění.58 Hlavním problémem Obrazárny však bylo to, že neměla stálý sbírkový fond. Soubor výtvarných děl byl tvořen hlavně z darů a zápůjček. Díla zakoupená za peníze z členských příspěvků, byla v pravidelných aukcích nabízena příslušníkům Společnosti. Ti je pak museli po deset let nechat v užívání Obrazárny. Po uplynutí stanovené lhůty mohli majitelé s předměty nakládat dle svého uvážení. Někteří je darovali SVPU, jiní se je rozhodli prodat.59 Po roce 1835 došlo ke změně stanov spolku. Získaná díla se mohla natrvalo zařadit do stálého majetku galerie.60 Postupně došlo k nárůstu podporovatelů OSVPU, a to hlavně z řad zámožných měšťanů.61

54

SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 163. ISBN 978-80-87029-22-0. 55 Od května 1806 do ledna 1807 proběhlo slosování uměleckých děl mezi akcionáře, kteří pak obrazy zanechali Galerii jako dlouhodobou zápůjčku. K další licitaci došlo až v letech 1830, 1835 a 1836. Tamtéž, s. 168. 56 Tamtéž. 57 Krasoumná jednota měla povznést úroveň výtvarného umění v českých zemích pořádáním výstav, tištěním grafických listů, objednávkami děl atd. 58 VLNAS, Vít a kol. Obrazárna v Čechách 1796–1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. 1. vyd. Praha : Gallery, 1996, s. 31. ISBN 80-7035-106-3. 59 Např. dědicové kolekce dvorního rady nabídli díla do veřejné dražby, která se konala 27. 1. 1831. Aukce se účastnili i zástupci SVPU, ale nepodařilo se jim zakoupit všechna vybraná díla. Tento akt znamenal podstatnou změnu v přístupu k akviziční politice a tvorbě stálého sbírkového fondu. Byla připravována změna stanov spolku. SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 160–161. ISBN 978-80-87029-22-0. 60 KOTALÍK, Jiří a kol. Národná galéria v Prahe I. : Zbierka starého európskeho genia : Zbierka starého českého umenia. 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1987, s. 7. Též SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 162–163. ISBN 978-80-8702922-0. 61 Díla, která se staly později základem sbírky starého umění Národní galerie, věnoval Obrazárně například lékař arcivévody Karla doktor Josef Karel Eduard Hoser. Významná byla také pozůstalost Václava Verniera, sbírka obrazů rodu Kolovratů-Libštejnských nebo pražského advokáta Jana Nepomuka Kaňky. SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939, 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 193. ISBN 978-80-87029-22-0.

17

Členové také dlouho řešili otázku umístění sbírek. Od roku 1796 sídlila Obrazárna v Černínském paláci v Malé galerii.62 Později v roce 1809 se OSVPU musela přestěhovat, jelikož do Černínského paláce byl umístěn vojenský lazaret. Jako provizorní sídlo OSVPU sloužil Šternberský palác na Malé Straně a Martinský palác v Loretánské ulici. Společnost zvažovala možnost zbudování nové účelové budovy pro galerii, ale v roce 1811 přijala výhodnou nabídku Leopolda Šternberka a zakoupila jeho Šternberský palác na Hradčanech.63 Po stavebních úpravách mohli palác navštívit v průběhu roku 1814 první návštěvníci. V roce 1885 dostala Společnost darem od České spořitelny prostory v prvním patře budovy Rudolfina64. Správcem se stal Viktor Barvitius, který „…se zasloužil o systematické utřídění

sbírky“65

a

také

o

vydání

prvního

katalogu,

jenž

pojednával o dějinách a sbírkách Obrazárny. Etapa od přesídlení sbírek do Rudolfina66 byla považována za vrcholnou fázi vývoje sbírky. Na přelomu století se nicméně galerie ocitá ve vnitřní krizi. Česká veřejnost diskutuje, co bude s institucí v dalších letech. Poukazuje na to, že Společnost je spíše nositelkou „německého kulturního nacionalismu“67 a není dostatečně vlastenecká, alespoň co se týká pořizovaných sbírkových předmětů. Polemika na toto téma ale nebyla oprávněná. OSVPU byla na počátku 20. století konzervativní institucí, jež vyřizovala vnitřní administrativu v němčině, ale usilovala vždy o rovnoprávné postavení obou zemských etnik. V období 1. světové války vyjadřovali někteří členové Společnosti oddanost císaři a mimo jiné uspořádali také výstavu, oslavující rakouská vojska a bitvy.68 Na 62

Prostory jí bezplatně poskytl Jan Rudolf Černín. Expozice byla tehdy tvořena převážně kolekcí maleb zapůjčených Františkem Šternberkem-Manderscheidem. 63 VLNAS, Vít a kol. Obrazárna v Čechách 1796–1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. 1. vyd. Praha : Gallery, 1996, s. 26. ISBN 80-7035-106-3. 64 Nová expozice v tzv. Domě umělců byla otevřena 7. 2. 1885 a setkala se s pozitivním ohlasem veřejnosti. Negativní recenze si vysloužila pouze část expozice mapující tvorbu malířů 19. století, a to z toho důvodu, že nedostatečně reprezentovala dané období. VLNAS, Vít a kol. Obrazárna v Čechách 1796–1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. 1. vyd. Praha : Gallery, 1996, s. 92. ISBN 80-7035-106-3. 65 KOTALÍK, Jiří a kol. Národná galéria v Prahe I. : Zbierka starého európskeho genia : Zbierka starého českého umenia. 1. vyd. Bratislava : Tatran, 1987, s. 8. 66 Sbírky SVPU byly umístěny v budově Rudolfina v letech 1885–1918. 67 VLNAS, Vít a kol. Obrazárna v Čechách 1796–1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. 1. vyd. Praha : Gallery, 1996, s. 98. ISBN 80-7035-106-3. 68 Mj. též propagační výstavu c. k. hlavního tiskového stanu. Tamtéž.

18

základě toho mnozí sběratelé a instituce stáhli z Obrazárny své dlouhodobé zápůjčky uměleckých předmětů. Tyto okolnosti vyvolaly debaty o nutné restrukturalizaci sbírky. S návrhem předstoupil předseda Ervín Nostic roku 1917. Novou organizaci kolekce SVPU měl na starost inspektor Paul Bergner. Plánoval vytvoření nové expozice, inventarizaci sbírek a jejich zrestaurování. Záměr však přerušila Bergnerova smrt a plány se podařilo realizovat až v roce 1919 Vincenci Kramářovi.69 Po vzniku republiky v roce 1918 získal stát větší vliv na fungování Obrazárny, ačkoliv ta byla stále majetkem SVPU. Obrazárna reprezentovala v nové republice prozatím neexistující státní sbírku. Stát získal do svého vlastnictví kolekci SVPU na základě zákona č. 127/1936 Sb. vydaného 8. 5. 1936. Dne 1. 1. 193770 došlo k převedení fondů pod stát, přičemž kolekce nyní nesla název Státní sbírka starého umění. Pojmenování se opět změnilo v roce 1939, a to na Národní galerii, roku 1941 pak na Českomoravskou zemskou galerii. Dne 28. 10. 1942 byla k Českomoravské zemské galerii přičleněna Moderní galerie. V tomto roce vznikla též grafická kolekce galerie. Skládala se z grafických sbírek Českomoravské zemské galerie, Moderní galerie a grafiky Zemského muzea v Praze včetně tzv. Hollarea.71 Sloučení sbírek vyhovovalo i představám českých kulturních pracovníků. Pomohlo k vytvoření centrální galerijní instituce, kterou stát zamýšlel zbudovat již dříve.

1.3.2 Moderní galerie Království českého

Další významnou veřejnou instituci věnující se umění se stala tzv. Moderní galerie Království českého. Na přelomu 19. a 20. století se SVPU a Krasoumná jednota nacházely v krizi. Obě společnosti „…uvízly v konzervativizmu a jejich stereotypní činnost jen potvrzovala provinciální ráz pražského výtvarného života“.72 69

VLNAS, Vít a kol. Obrazárna v Čechách 1796–1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. 1. vyd. Praha : Gallery, 1996, s. 100. ISBN 80-7035-106-3. 70 Na základě zákona č. 127/1936 Sb., kterým Československý stát získal sbírky SVPU v Čechách [online]. Stejnopis sbírky zákonů České republiky : ročník 1936. [cit-2015-06-24]. Dostupný z WWW: http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/1936.html. 71 Viz Zákon č. 148/1949 Sb. o Národní galerii, důvodová zpráva z 15. 3. 1949 [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-26]. Dostupné z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0264_00.htm. 72 KOTALÍK, Jiří a kol. Národná galéria v Prahe I. : Zbierka starého európskeho genia : Zbierka starého českého umenia. 1. vyd. Bratislava : Tatran, 1987, s. 8.

19

Mladá generace začínajících umělců kritizovala zaostávání SVPU a Krasoumné jednoty vůči světovému dění. Příslovečným trnem v oku jí byla především neutříděná a fragmentární sbírka Galerie žijících umělců. Už v roce 1863, při založení Umělecké besedy, bylo zvažováno, jak tuto situaci řešit.73 Odborná veřejnost trvala na založení galerie specializující se na současnou výtvarnou scénu. Její snahy vyvrcholily 6. 8. 1902, kdy císař František Josef I. vydal reskript, na jehož základě vznikla Moderní galerie Království českého74 (dále také jako MGKČ).75 Jako hlavní cíle si kladla doplňovat sbírky 19. století a získávat díla současných českých a německých domácích autorů.76 V roce 1905 došlo k slavnostnímu otevření MGKČ veřejnosti retrospektivní výstavou obrazů z 19. století. Expozice byla umístěna ve Wiehlově pavilonu vybudovaném pro Jubilejní výstavu. 77 Císař věnoval na fungování instituce nadační jistinu ve výši dvou milionů korun, správcem byl ustanoven Královský zemský výbor (později zemský výbor Země české). Galerii řídilo 24 členné kuratorium, které se dělilo na český a německý odbor.78 Již od počátku galerie nesplňovala úkoly, které jí byly vytyčeny. Celý její vývoj provázely pře a diskuze.79 I přes propracované stanovy, jež měly zamezit „machinacím a protekcionářství při nákupech“,80 k tomuto jednání docházelo. Umělečtí kritici se o instituci vyjadřovali spíše v negativním smyslu, označovali jí

73

KOTALÍK, Jiří a kol. Národná galéria v Prahe I. : Zbierka starého európskeho genia : Zbierka starého českého umenia. 1. vyd. Bratislava : Tatran, 1987, s. 9. 74 MGKČ byla zřízena jako ústupek vídeňské vlády Čechům. Ta potřebovala dosáhnout větší podpory Mladočechů a jejich představitele Karla Kramáře. 75 MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992, s. 4. 76 Dle dodatku k stanovám bylo možné kupovat i zahraniční díla. KRAMÁŘ, Vincenc. O obrazech a galeriích. Praha : Odeon, 1983, s. 403. 77 MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha: Národní galerie, 1992, s. 7. Též KOTALÍK, Jiří a kol. Národná galéria v Prahe I. : Zbierka starého európskeho genia : Zbierka starého českého genia. 1. vyd. Bratislava : Tatran, 1987, s. 9. 78 Jeho jedna polovina byla jmenovaná Zemským výborem, druhá vídeňskou vládou. Nákupy sbírek schvalovaly dvě pětičlenné komise, ve kterých byli zastoupeni převážně umělci. MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát: 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992, s. 7. Též KOTALÍK, Jiří a kol. Národná galéria v Prahe I. : Zbierka starého európskeho genia : Zbierka starého českého genia. 1. vyd. Bratislava : Tatran, 1987, s. 7. 79 Kulturní veřejnosti vadil také název instituce, který připomínal označení vídeňské galerie a umístění v nevyhovujícím Wiehlově pavilonu. Z důvodu nesouhlasu s vedením galerie ji ještě před zpřístupněním širokému publiku opustili odborníci z řad kuratoria Josef Václav Myslbek a Karel Adámek, následováni po čase Františkem Ženíškem a Vojtěchem Hynaisem. MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992, s. 7. 80 Tamtéž.

20

jako „umělecké pohřebiště“.81 Dojem nezlepšila ani nová instalace předmětů provedená v roce 1910. Komise pro nákup sbírek byla negativně posuzována za výběr děl. Dle kritiků kladly důraz spíše na „dokumentární úplnost“.82 MGKČ získávala díla do fondu také darem od soukromých sběratelů. 83 Občas ale instituce nabízený dar odmítla, jako tomu bylo v případě obrazu Jaro od Bohumila Kubišty.84 Toto rozhodnutí podnítilo debatu o tom, že MGKČ je konzervativní ve své akviziční politice a téměř nepřijímá do sbírek představitele české avantgardy. Historici umění se také zabývali směřováním galerie v budoucnosti. Uspořádali u této příležitosti anketu ve sborníku Život.85 Kladli si zejména otázku, zda vytvořit galerii jako „archiv“ nebo „chrám umění“.86 Vincenc Kramář na základě ankety navrhl zrušit početné a laické kuratorium a nahradit ho erudovaným ředitelem, který by spadal pod ředitele OSVPU (tedy samotného Kramáře).87 V roce 1926 byly prezentovány nové přírůstky galerie. Následovalo nařčení českého odboru MGKČ z protěžování určitých umělců, například ze Spolku výtvarných umělců Mánes i samotných členů kuratoria,88 jejichž díla byla hojně vykupována za vysoké ceny. Vypukla další debata o dalším rozvoji galerie.89 Na počátku třicátých let se situace uklidnila. Následující výstavní počin z roku 1934 ale vyvolal u veřejnosti další rozhořčení. Mladí umělci, zastoupení Jindřichem Chalupeckým a Karlem Šourkem odsuzovali konzervativizmus kuratoria, pořizovací ceny uměleckých děl a neplnění cílů. Na základě těchto okolností žádali reorganizaci a převedení galerie do státní správy. Snahy o postátnění, ale postupně utichaly. Nedlouho po vypuknutí druhé světové války byla galerie uzavřena. Německá část 81

MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992, s. 7. 82 Nejednalo se vždy o nákup obrazů umělecky hodnotných. Tamtéž, s. 8. 83 Příkladem je například pozůstalost profesora Josefa Stupeckého. 84 SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 198. ISBN 978-80-87029-22-0. 85 Historici umění navrhovali, aby galerii řídil zkušený ředitel s uměleckým rozhledem, který zformuje sbírku vysoké estetické hodnoty, jenž bude zastupovat všechny národy žijící v zemi. Vedení galerie se pokusilo odstranit některé výtky a vytvořilo mimo jiné obsáhlou knihovnu. 86 MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992, s. 8. 87 KRAMÁŘ, Vincenc. O obrazech a galeriích. Praha : Odeon, 1983, s. 406–407. 88 Jmenovitě například Max Švabinský nebo Tavík František Šimon. Jejich obrazy pořizovala komise bez větší selekce. Viz MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha: Národní galerie, 1992, s. 10. 89 Situaci shrnul ve své stati „Dnešní kulturní reakce a Moderní galerie“ Vincenc Kramář. Jediné řešení viděl v převedení galerie pod státní správu. Viz KRAMÁŘ, Vincenc. Dnešní kulturní reakce a Moderní galerie. Praha : Miloš Procházka, 1927, s. 64.

21

odboru navíc odmítla „rozšiřovat svou expozici na úkor českých umělců“.90 Fondy MGKČ přešly roku 1942 pod správu Českomoravské zemské galerie.91 Byl tak uzavřen vývoj jedné z nejrozporuplnějších kulturních organizací českých zemí 20. století.

V letech 1949–1951 došlo k zestátnění všech velkých muzeí v zemi. Do správy Ministerstva školství, věd a umění přešla také nově vytvořená Národní galerie. Zákon č. 148/1949 Sb.92 vlastně kodifikoval situaci z roku 1942. Tedy do správy státu přešly fondy Moderní galerie v Praze a grafické sbírky Národního muzea (včetně tzv. Hollarea).

1.3.3 Další instituce zabývající se sběratelstvím umění

Vedle

obou

zmíněných

galerií

hrála

při

shromažďování,

uchovávání a prezentaci umění důležitou roli i další muzea, zvláště pak uměleckoprůmyslová, zemská a vlastivědná. Významným představitelem prvního typu

bylo

Uměleckoprůmyslové

muzeum

v Praze,

založené

roku

1885

Obchodní a živnostenskou komorou.93 Motivací jeho vzniku se stalo zvýšení estetické kvality a produkce průmyslových výrobků.94

90

MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát : 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992, s. 13. 91 Fungovala v období 1941–1945, nacházely se zde sbírky SVPU a grafiky. 92 Zákon č. 148/1949 Sb. o Národní galerii, vydaný dne 11. 5. 1949 [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1949-148. 93 Roku 1949 byly sbírky muzea zestátněny. V období 1959–1969 instituce spadala pod správu Národní galerie, až v roce 1970 se opět osamostatnilo. Viz PUBAL, Václav a kol. Muzea, galerie a památkové objekty v ČSR. Praha : Národní muzeum, 1973, s. 235. 94 Mimo užité umění, soustřeďovala instituce i sbírku grafiky a fotografie, kde se nacházely i obrazy a nástěnné malby, plakáty, knihy a miniatury. Fond obrazů tvořily malby dobových interiérů, nástěnné malby z Mezinárodní výstavy v Paříži (1900) a portréty z 19. století, na kterých byl zdokumentován vývoj způsobu oblékání. Grafika a fotografie, miniatury [online]. Praha : Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 2004. [cit. 2015-05-31]. Dostupný z WWW: www.upm.cz/index.php?language=cz&page=186.

22

Cenné kolekce umění byly soustředěny také v Opavě. Sbírat je začalo již Opavské gymnaziální muzeum, jež bylo založeno 20. 10. 1818.95 Ke konci 19. století vznikly v Opavě další muzejní organizace, a to Slezské zemské muzeum pro umění a průmysl (1882) a Muzeum Matice opavské (1884). První z nich prodělalo výrazný rozvoj za působení kustoda Edmunda Wilhelma Brauna (1870–1957), který soustřeďoval do muzea hlavně uměleckohistorické předměty a malby významných domácích i zahraničních umělců. Roku 1921 pak vzniklo Slezské zemské muzeum sloučením výše jmenovaného muzea průmyslového a Muzea Matice opavské. Sbírky, z nichž velká část byla tvořena uměleckými předměty, se dostaly do správy země. Mezi nejstarší muzejní instituce v českých zemích se řadí Moravské zemské muzeum v Brně.96 Velký podíl na jeho vzniku měla Moravsko-slezská společnost pro podporu zemědělství, přírodovědy a vlastivědy. Členové97 Společnosti předali muzeu darem své soukromé umělecké soubory, vznikly tak základy tamní obrazárny. Stejně jako u pražské OSVPU došlo k znatelnému rozšíření sbírek ve 30. letech 19. století. František Xaver Braumüller se zasloužil o zřízení Uměleckého spolku (1829–1942), který si jako hlavní cíle kladl podporu umělců a umění. Spolek jako odbor společnosti nakupoval obrazy starých mistrů i současníků, pořádal výstavy nových akvizic98 a také vydával katalogy sbírek brněnských sběratelů. Po rozpuštění Uměleckého spolku roku 1842 na něj navázal po čtyřiceti letech svou činností Moravský umělecký spolek. O rozvoj galerie se také významnou měrou zasloužil kustod Moritz Wilhelm Trapp. Upravil expozice Františkova muzea v komplexu Biskupského dvora. Významné postavení zde měl soubor italských obrazů od knížete Liechtenštejna.99 V roce 1923 byl publikován nový statut muzea, který umožnil 95

Pro veřejnost bylo muzeum přístupné již od května 1814. ŠPÉT, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. : (do roku 1945). 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2003, s. 17. ISBN 80-2103206-5. 96 Moravské zemské muzeum (respektive Františkovo muzeum) bylo založeno na základě dekretu Františka I. 29. 7. 1817. 97 Mezi nimi hrabě František Salm-Reiferscheidt, kníže Eduard Collalt, hrabě Josef von Nimptsche, prelát Benedikt Eder a měšťané brněnští Arnošt Hawlik, Josef Karel Lauer, František Jiří Eberl, Vincenc Gerstbauer a další. Viz SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 193. ISBN 978-80-87029-22-0. 98 Př. malby Natala Schiavoneho, Allaerta van Everdingena a Davida II. Tenierse. Viz SLAVÍČEK, Lubomír. "Sobě, umění, přátelům" : kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, 2007, s. 194. ISBN 978-8087029-22-0. 99 Umění od gotiky po 19. století [online]. Brno : Moravská galerie v Brně, 2010. [cit. 2015-05-31].

23

systematické budování fondu obrazárny, jenž se rozrostl o sbírku Arnolda Skutezkého.100 Působení tehdejšího ředitele Jaroslava Helferta je spojeno také s obohacením

souboru

o umění české moderny.

Ze sbírek

Moravského

muzea a Uměleckoprůmyslového muzea pak v roce 1961 vznikla Moravská galerie v Brně. Vysoké umění získávala do svých sbírek i vlastivědná muzea, která vznikala v českých zemích od 60. let 19. století. Akvizice uměleckých předmětů byly většinou nahodilé. Přesto však řada z muzeí v regionech soustředila zajímavé komplety (např. Jihlava, Nový Jičín). Na přelomu 19. a 20. století se konstituovaly také městské obrazárny. Základ sbírek reprezentovaly předměty, které městům věnovali soukromí sběratelé. Tyto obrazárny zpravidla tvořily součást městských muzeí, od kterých se později oddělovaly.101

Dostupný z WWW: http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/o-galerii/sbirky/umeni-odgotiky-po-19-stoleti.aspx. 100 Tamtéž. 101 Např. Oblastní galerie v Liberci nebo Muzeum umění Olomouc.

24

2. Vývoj v oblasti muzeí a galerií v období 1959–1972

V roce 1959 vydalo Národní shromáždění Československé republiky jeden z nejdůležitějších zákonů té doby týkající se muzeí a galerií č. 54/1959 Sb. o muzeích

a

galeriích.102

Zákon

vyšel

po

předchozím

mnohaletém

snažení o uspořádání muzejní a galerijní sítě 9. 7. 1959 a vyřešil existující nedostatky, s kterými se oblast kultury, zabývala od dvacátých let dvacátého století.103 Návrh zákona předkládal poslanec Palas, který ve svém proslovu zdůraznil nepostradatelnou funkci muzeí jako „politickovýchovných a vzdělávacích center“, kterým tento legislativní počin zabezpečí odpovídající postavení v kulturním světě.104 Zákon vstoupil v platnost 1. 8. 1959.105 „Zákon o muzeích a galeriích se projednával a schvaloval v době, kdy celá kulturní fronta hodnotila své dosavadní úsilí při uskutečňování kulturní revoluce, a chystala se k rozhodnému nástupu za dovršení socialistické výchovy lidu“.106 Zabýval se postavením muzeí, kterým vymezil jejich působení a organizační strukturu. A blíže také galeriemi, které ve své důvodové zprávě označuje jako instituce, jež „…vedou občanstvo ke správnému chápání umění a podílejí se aktivně na rozvoji současného výtvarného umění“.107 Muzea a galerie měla za úkol hlavně prezentovat „vysokou kulturní úroveň našeho lidu“,108 přispívat k hospodářskému a kulturnímu rozvoji, provádět systematický průzkum a sběr, vést evidenci sbírek a pečovat o ně, své sbírkové fondy využívat zejména k výstavám, publikační činnosti a přednáškám (§ 3). Muzejní síť byla tvořena ústředními, krajskými, okresními a místními muzei. Dle typu sbírek a zaměření se muzea dělila na vlastivědná a specializovaná. V čele galerií byla Národní galerie v Praze s celostátním dosahem, pod níž spadaly galerie krajské popřípadě okresní (§ 4, § 6). Galerie shromažďovaly výtvarná díla, působily na 102

Zákon č. 54/1959 Sb. o muzeích a galeriích [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=54&r=1959. 103 ŠPÉT, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. : (do roku 1945). 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2003, s. 76–77. ISBN 80-210-3206-5. 104 ŠPÉT, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR (1945-1985). 1. vyd. Praha : Národní muzeum v Praze, 1988, s. 139–140. 105 Tamtéž, s. 140. 106 Tamtéž. 107 Tamtéž, s. 141. 108 Zákon č. 54/1959 Sb. o muzeích a galeriích [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=54&r=1959.

25

dobovou

uměleckou

scénu

a

estetickou

výchovu.109

Okruh

působení

krajských a okresních galerií byl většinou totožný s okruhem působnosti daného národního výboru (§ 4), jež řídil jejich funkci a měl pravomoc je zřizovat a rušit. Zákon např. také obecně popisoval sbírky muzeí a galerií (§ 7) a okolnosti vývozu předmětů (§ 8). Zákon č. 54/1959 přinesl především pozitiva legislativního postavení muzeí a galerií ve státě. Ovšem centralizace institucí byla spíše negativním jevem, jak se můžeme dočíst ve sborníku z mezinárodní konference v Brně, konané v roce 2003: „Z nejvýznamnějších připomeňme např. mnohdy velmi reálná rizika určitého odtržení řady muzeí od svého přirozeného zázemí tvořeného dobrovolnými spolupracovníky, ztrátu jisté míry sebeidentifikace města či obce s muzeem po jeho přeměně v pobočku okresního muzea, přesuny sbírkových fondů, preference výstav a expozic v regionálních centrech“.110 Zákon řešil také ideologické otázky – galerie měly socialisticky vzdělávat společnost, prezentovat v expozicích politická témata jako vítězný únor a výročí založení KSČ. Některé muzejní a galerijní instalace byly přestavovány a předměty, které nevyhovovaly ideologii zlikvidovány. Zákon přinesl po letitých snahách profesionalizaci celé muzejní sféry a pozvednutí její úrovně, ať už na poli pracovníků nebo ochrany a evidence sbírek, sjednotil a právně zakotvil muzejní síť.111 V průběhu 60. let dochází k postupnému uvolňování komunistického režimu. Spolky,

které

byly

v poválečných

letech

výrazně

omezeny

především

zákonem č. 68/1951 Sb. se snažily o větší nezávislost a autonomii na státu.112 Odborníci zainteresovaní v oblasti kultury a umělci diskutovali o směřování kultury v budoucích letech. Ve výstavách a expozicích už nebyl tolik propagován socialistický realismus. Začínali se prosazovat představitelé moderního umění a avantgardních směrů. V 60. letech se také zlepšilo zastoupení odborných pracovníků 109

Zákon č. 54/1959 Sb. o muzeích a galeriích [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=54&r=1959. 110 JIRÁSEK, Zdeněk, KORBELÁŘOVÁ, Irena, ŽÁČEK, Rudolf. České muzejnictví pod vlivem politických změn po roce 1945. In DOLÁK, Jan. In Muzea v procesu transformace : mezinárodní konference, 24.-26. listopadu 2003, Brno, Technické muzeum, Česká republika = Museums in Transformation Process : international conference, November 24-26, 2003, Brno, Technical Museum, Czech Republic. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004, s. 36. ISBN 80-210-3594-3 111 ŠPÉT, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR (1945-1985). 1. vyd. Praha : Národní muzeum v Praze, 1988, s. 141–145. 112 KAPLAN, Karel. Československo v letech 1953–1966. 1. vyd. Praha : SPN, 1992, s. 130–131. ISBN 80-04-25745-3.

26

v muzeích, což také souviselo se založením externí katedry muzeologie v Brně (1963). Rozvíjela se vědecká a výzkumná práce v jednotlivých ústavech.113 Pracovníci muzeí se snažili sbírkové kolekce odborně utřídit – „Muzea byla pevně včleněna do soustavy kulturních zařízení, spravovaných centrálními úřady nebo národními výbory“.114 Vláda

řešila

další

muzejnictví a ideologické

směřování politiky.

socialistické

V koncepcích

kultury,

zabývajících

českého se

touto

problematikou se řešily konkrétní cíle, především muzejní síť, akviziční činnosti, obsah výstav a expozic, kronikářství a vzdělávání muzejních pracovníků.115 Od začátku 60. let vznikají i nová muzea a to hlavně podniková, která dokládala vývoj určitých podniků.

V roce 1968 proběhla v Praze celorepubliková muzejní

konference, na které pracovníci muzeí negativně hodnotili působení Ministerstva kultury a informací116 a národních výborů.117 Ještě do konce roku plánovali zpracovat návrhy týkající se rozvoje a budoucnosti oboru, ovšem následkem vpádu vojsk Varšavské smlouvy se situace změnila.118 Stát zvýšil svůj vliv na řízení kulturních institucí. V mnohých z nich došlo ke kádrovým změnám, především na vedoucích postech. Ústřední výbor KSČ nařídil provést celostátní prověrku muzejních expozic a výstav, hlavně těch představujících vývoj po roce 1918.119 Ty, které nesplňovaly ideologické požadavky, jejich pracovníci přepracovali nebo zrušili.120 V roce 1972 byly vydány Zásady rozvoje českého muzejnictví, na jejichž přípravě se podílel Muzeologický kabinet.121 V tomto roce došlo také k publikování Obecných zásad jednotné sítě a ústřední sítě zařízení, ústavů a kulturně výchovných a uměleckých institucí spadajících do oboru působnosti Ministerstva kultury.122 Obecné zásady dělily muzea a galerie na ústřední (spadaly do správy Ministerstva 113

DOUŠA, Pavel. Organizace českého muzejnictví 1945–1989 : Systém řízení muzeí v zajetí politické ideologie. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, 2005, s. 154. Dizertační práce. Vedoucí práce Doc. PhDr. Karel Boženek, Ph.D. 114 Tamtéž, s. 125. 115 Tamtéž, s. 126–127. 116 Ministerstvo kultury a informací vzniklo 20. 1. 1967 z původního Ministerstva školství a kultury. 8. 1. 1969 nahrazeno Ministerstvem kultury. 117 DOUŠA, Pavel. Organizace českého muzejnictví 1945-1989 : Systém řízení muzeí v zajetí politické ideologie. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, 2005, s. 157. Dizertační práce. Vedoucí práce Doc. PhDr. Karel Boženek, Ph.D. 118 Tamtéž. 119 Tamtéž, s. 206. 120 Tamtéž. 121 Muzejní kabinet vznikl v roce 1969 přejmenováním z Kabinetu muzejní a vlastivědné práce. 122 Ministerstvo kultury vydalo tento dokument 1. 1. 1972. Věstník Ministerstva školství a Ministerstva kultury ČSR, 28, seš. 3, 20. 3. 1972.

27

kultury), krajské (řídily Krajské národní výbory) a základní (spravovaly okresní, městské a místní národní výbory).123

123

DOUŠA, Pavel. Organizace českého muzejnictví 1945–1989 : Systém řízení muzeí v zajetí politické ideologie. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, 2005, s. 170. Dizertační práce. Vedoucí práce Doc. PhDr. Karel Boženek, Ph.D.

28

3. Krajské galerie

V následující

kapitole

se

zabývám

vznikem

a

vývojem

krajských

galerií a legislativními kroky, které předcházely jejich založení. Předmětem částečné analýzy se stanou i instituce, jež vytvářely předpoklady k jejich rozvoji. V této části práce také všeobecně popisuji poslání regionálních galerií, jejich činnost a složení sbírkového fondu.

3.1

Vznik a vývoj krajských galerií

Činnost kulturních institucí vždy úzce souvisela a souvisí s politikou státu. Také vznik státních galerií byl spojen s programem vyhlášeným na Sjezdu národní kultury v roce 1948.124 Galerie a socialistické umění v nich vystavené mělo sloužit jako edukační centrum pracujícího lidu, přičemž návštěvníky měli tvořit mj. i dělníci z továrních závodů.125 Ke konci 40. let se začínají na základě krajského zřízení č. 280/1948 Sb.126 a předpisu č. 14/1949 Sb.127 rozvíjet nové instituce muzejního typu – krajské galerie. Rodily se především z uměleckých sbírek, jež byly předtím velmi často součástí

muzejních

fondů,

z nichž

se

zásahem

státu

postupně

začaly

osamostatňovat.128 Dne 10. 6. 1951 vznikla Nákupní komise při Ministerstvu školství a osvěty, která prováděla výběr děl, jež měla později sloužit těmto galeriím. Klíčovým mezníkem pro rozvoj galerií se však stal rok 1952, kdy „Ministerstvo

124

Viz KOUŘIL, Miroslav (ed.). Sjezd národní kultury 1948 : sbírka dokumentů. 1. vyd. Praha : Orbis, 1948. 340 s. 125 ČERNÁ, Kateřina. Nová totalita? : krajské galerie a politika. Art & antiques, 2009, roč. 2009, č. 4, s. 36–40. ISSN 1213-8398. 126 Zákon č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení [online]. Praha : Ministerstvo kultury, 2007. [cit. 201506-07]. Dostupný z WWW: . 127 Předpis č. 14/1949 Sb. o referátech krajských národních výborů pro školství, osvětu a tělesnou výchovu [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1949-14. 128 ŠPÉT, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR (1945-1985). 1. vyd. Praha : Národní muzeum v Praze, 1988, s. 141.

29

školství věd a umění“ vydalo směrnici o krajských galeriích (28. 7. 1952).129 Jejich konstituování bylo ale složité, poněvadž Svaz československých muzeí ani Kabinet muzejní a vlastivědné práce je do „svého organizačního a metodického působení nezahrnovaly a Národní galerie svůj program teprve formovala“.130 Až zákon o muzeích a galeriích ji však postavil na úroveň ústředních organizací stejných jako Národní nebo Technické muzeum a stala se ústředím pro krajské galerie.131 Směrnice o krajských galeriích stanovila, že tyto nově zřizované instituce budou spravovat a zřizovat Krajské národní výbory (dále také jako KNV). Jako nadřízený orgán pak působila právě Národní galerie v Praze, která dohlížela na jí podřízené krajské a okresní galerie. Rozpočet těchto „menších“ galerií, vznikajících v průběhu padesátých a šedesátých let, měl na starost příslušný úřad. Pro krajské galerie to byl vždy krajský národní výbor, finance pro okresní a místní instituce spravoval okresní nebo městský národní výbor. Sídlem krajských galerií se mělo stát krajské město nebo obec, jež splňovala předpoklady pro zřízení dané organizace (vhodné místo pro uložení a prezentování sbírek). Krajské galerie měly především veřejnost seznamovat s malířskými a sochařskými díly. Směrnice jim ukládala také pečovat o vlastní sbírkové fondy, poskytovat odbornou pomoc veřejným galeriím v regionu, provádět publikační a přednáškovou činnost. Jádro sbírek regionálních galerií tvořily umělecké konfiskáty, zápůjčky výtvarných děl od Národní galerie v Praze (dále také jako NG) či Ministerstva školství, věd a umění a také kolekce vysokého umění z majetku muzeí a galerií již existujících v daném kraji. Nákupy děl do sbírek schvalovaly nákupní komise, složené z kunsthistoriků, umělců, zástupce NG, Krajského národního výboru a dalších pracovníků z kulturní oblasti.132 Před jejich získáním musel umělecké předměty schválit příslušný KNV. V návaznosti na již zmíněnou směrnici o krajských galeriích vznikla kupř. galerie v Jihlavě (1950), o rok později v Ústí nad Labem, Teplicích (později přesídlena do Litoměřic). V roce 1952 má svůj počátek Alšova Jihočeská galerie na 129

Směrnice o krajských galeriích č. 67 392/52-VIII/7. Věstník ministerstva školství, věd a umění, 1952, roč. VIII, sešit 22, s. 287-288. 130 ŠPÉT, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR (1945-1985). 1. vyd. Praha : Národní muzeum v Praze, 1988, s. 142. 131 Tamtéž. 132 V průběhu 60. let byli do nákupních komisí dosazováni také zpolitizovaní členové kupř. zástupci z Krajského výboru KSČ v Praze nebo Svazu českých výtvarných umělců. Viz BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Katalog výstavy, Galerie Středočeského kraje. Kutná Hora, 2010, s. 21. ISBN 978-80-7056-161-4.

30

zámku Hluboká, galerie v Liberci, Olomouci a Ostravě. Roku 1953 vznikla Státní galerie v Hradci Králové (dřívější sídlo Rychnov nad Kněžnou), Gottwaldově, Karlových Varech a 1954 krajská galerie v Plzni a Pardubicích.133 Do poloviny 60. let měla svou regionální galerii také města Havlíčkův Brod, Hodonín, Cheb (1961), Klatovy, Louny (1966), Most, Náchod, Nelahozeves (Středočeská galerie v Praze zřízená v roce 1963), Nové Město na Moravě, Roudnice nad Labem (1966) a jako poslední Náchod (1966).134 Krajské galerie měly nadále působit hlavně jako lidovýchovné instituce. Měly pořádat především tzv. „putovní výstavy“, přičemž některé z nich připravovala Národní galerie nebo tehdejší Ministerstvo školství a kultury.135 Regionální galerie se pak postarala o jejich instalaci a následně je předala dalším galeriím.136 V průběhu 50. a 60. let se instituce zastupující kraje v oblasti umění stávaly čím dál důležitější, dostávaly větší prostory ke své činnosti a přibývalo v nich odborných pracovníků.137 Postupně se jim dařilo své umělecké kolekce rozšiřovat. Jako ústřední orgán vědecké a metodické práce, zajišťující regionálním galeriím odbornou pomoc, působila dle zákona č. 54/1959 Sb. o muzeích a galeriích Národní galerie v Praze resp. oddělení regionálních galerií.138 Mimo jiné umožňovala převody a zápůjčky ze svých sbírek, její zástupce se účastnil jednání nákupních komisí, spolupracovala na vytváření výstav, pomáhala také při organizaci přednáškové činnosti.139

133

DOUŠA, Pavel. Organizace českého muzejnictví 1945–1989 : Systém řízení muzeí v zajetí politické ideologie. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, 2005, s. 71. Dizertační práce. Vedoucí práce Doc. PhDr. Karel Boženek, Ph.D. 134 ČERNÁ, Kateřina. Nová totalita?: krajské galerie a politika. Art & antiques, 2009, roč. 2009, č. 4, s. 36–40. ISSN 1213-8398. 135 Ministerstvo školství a kultury vzniklo 16. 6. 1956 sloučením Ministerstva kultury a rezortu školství. 20. 1. 1967 se přejmenovalo na Ministerstvo kultury a informací. Pod tímto názvem fungovalo do 7. 1. 1969, kdy ho nahradilo Ministerstvo kultury. Viz KUDLÁČ, Antonín. Historie ministerstva : dějiny ministerstva kultury [online]. Praha : Ministerstvo kultury, 2007. [cit. 2015-0607]. Dostupný z WWW: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=1839. 136 Viz ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno : Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 40. 137 Tamtéž, s. 41. 138 Státní oblastní archiv (SOA) Praha , Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 13 – Úkoly Národní galerie v Praze při spolupráci s regionálními galeriemi. 139 Tamtéž.

31

4. Přípravy na vznik Středočeské galerie

V této kapitole popisuji přípravnou etapu, která předcházela vzniku Středočeské galerie v Praze a stala se důležitým obdobím pro její konstituování. Rozebírám zde především činnost pracovní skupiny působící v rámci Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, která určila podobu sbírkového fondu budoucí galerie.

4.1

Počátky galerie v letech 1960–1963

Období 1960–1963 je nutné chápat jako naprosto stěžejní pro vznik Středočeské galerie v Praze (dále také jako SG). Na půdě Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (dále také jako SSPPOP) se konstituovala pracovní skupina, která vytvořila základní předpoklady pro její založení. Podílela se na shromažďování budoucího fondu instituce, hledala její nejvhodnější sídlo a v závěru svého působení vyvíjela také expoziční činnost. Galerie pro Středočeský kraj vznikla jako jedna z posledních krajských galerií, na rozdíl od většiny ostatních, jež byly založeny již na počátku 50. let. Podmínky pro jejich vznik vytvořil zákon o krajském zřízení č. 280/1948 Sb., na jehož základě bylo území republiky rozděleno do celkem devatenácti krajů. Šest z nich se nacházelo na Slovensku, zbylých třináct s hlavním městem Prahou pak v českých zemích. Praha zpočátku spadala pod kraj Pražský a teprve dne 17. 5. 1954 vytvořila samostatnou územní jednotkou, což kodifikoval předpis č. 13/1954 Sb.140 Funkci krajské galerie pro tento kraj tak poměrně dlouhou dobu vykonávala Národní galerie v Praze.141 V roce 1960 dochází k novému územnímu členění státu,142 který

140

Předpis č. 13/1954 Sb. o národních výborech, vydaný dne 17. 5. 1954 [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=13&r=1954. 141 „Protože Národní galerie v Praze vedle svých celostátních úkolů plní také úkoly připadající krajským galeriím, nevztahuje se tento oběžník na hlavní město Prahu ani na kraj Pražský.“ Zákon č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení online]. Praha : Ministerstvo kultury, 2007. [cit. 2015-06-07]. Dostupný z WWW: . Také otištěn ve sbírce oběžníků KNV s poř. č. 388/1952.

32

Československo rozdělil na deset krajů (Středočeský se sídlem v Praze, Jihočeský, Severočeský,

Východočeský,

Západočeský,

Jihomoravský,

Severomoravský,

Západoslovenský, Východoslovenský a Středoslovenský).143 Praha se skládala z deseti obvodů a měla také statut kraje.144 Správní změny byly také jedním z důležitých důvodů, proč zástupci Středočeského kraje začali uvažovat o potřebě a zřízení vlastní galerie, jež by reprezentovala středočeský region.145 Přípravy vedoucí k jeho založení probíhaly ve Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, které vzniklo v roce 1958.146 V rámci SSPPOP pracovali promovaní historici umění, kteří se orientovali v dějinách umění i na poli současné výtvarné scény, a měli tak dobré předpoklady vytvořit kvalitní sbírkový fond pro galerii.147 V SSPPOP vznikla již v roce 1960 pracovní skupina, která měla získávat umělecká díla do fondu zamýšlené Středočeské galerie. V jejím čele stanul Miloš Suchomel, pozdější první ředitel SG. Pracovní tým se postupně rozrůstal o nové členy, např. historičku Olgu Preisnerovou, kritika a kunsthistorika Miroslava Lamače, malíře Richarda Weisnera, výtvarníka Františka Jiroudka a akademického sochaře Karla Hladíka.148 Jelikož SSPPOP spravovalo řadu památkových objektů, plánovalo umožnit užívání prostor některého z nich Středočeské galerii.149 Skupina také navštěvovala ateliéry umělců a snažila se vybírat a získávat výtvarná díla do

142

Nové rozčlenění státu upravil zákon č. 36/1960 Sb. o územním členění státu [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1960-36#p1. 143 HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan, DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : od počátků státu po současnost. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005, s. 450–451. ISBN 80-7106709-1. 144 Tamtéž, s. 451. 145 Viz ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno: Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 41. 146 Státní památková péče byla upravena předpisem č. 22/1958 Sb. o kulturních památkách ze dne 17. 4. 1958. Ústředním orgánem pro řízení památkové péče se stal Státní ústav památkové péče a ochrany přírody. V krajích vykonávaly správu krajské a v okresech okresní památkové orgány. Instituce měly za úkol evidovat, spravovat památky a dbát o jejich zpřístupnění veřejnosti. Předpis č. 22/1958 Sb. o kulturních památkách, vydaný dne 17. 4. 1958 [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-27]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=22&r=1958. 147 ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno: Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 41. 148 SUCHOMEL, Miloš. Počátky Středočeské galerie. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění. 1995, roč. 8, č. 23, s. 2. ISSN 1210-5236. 149 Tamtéž.

33

sbírkového fondu budoucí galerie.150 Tato činnost byla velmi náročná, jelikož na počátku 60. let se členové museli snažit u nadřízených orgánů (KNV) obhájit nákup děl

ve

světě

již

uznávaných

českých

autorů,

především

expresionistů,

impresionistů a tvůrců abstraktního a avantgardního umění. V 50. a 60. letech byl totiž uplatňován hlavní umělecký směr – socialistický realismus, prosazující komunistickou ideologii a oslavující tehdejší režim. Abstraktní a nefigurativní umění bylo zpravidla upozaděno.151 Miloš Suchomel si ale uvědomoval, že pokud chce vytvořit opravdu kvalitní sbírku obrazů nezaujatě vystihující moderní umění 20. století českých zemí, musí nashromáždit i díla tehdy opomíjená (např. ze Skupiny 42, Osmy, Tvrdošíjní a Skupiny D).152 První nákupní komise se sešla 9. 12. 1960 a schválila koupi dvaceti dvou obrazů153 a některé plastiky od členů SKUPINY 58.154 Z ateliérů tehdejších umělců se podařilo získat obrazy od Mikuláše Medka, Roberta Piesena, Václava Boštíka, Jiřího Balcara,

Čestmíra

Janoška,

Richarda

Fremunda,

Josefa

Istlera,

Jana

Koblasy a dalších.155 Fond byl obohacen také o plátna nežijících výtvarníků Václava

150

První nákupní komise se konala v prosinci roku 1960. Viz JELÍNKOVÁ, Dagmar. Od Středočeské galerie po GASK. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2010, roč. 23, č. 18, s. 2, 6. ISSN 1210-5236. 151 Více k tomuto tématu. Za vědecké dějiny umění a novou kritiku : Projevy z prac. konf. čs. historiků um. a výtvarných kritiků v Bechyni ve dnech 31.5.-3.6.1951. Praha : Orbis, 1951. 111 s. 3. sv. 152 SUCHOMEL, Miloš. Počátky Středočeské galerie. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění, 1995, roč. 8, č. 23, s. 2. ISSN 1210-5236. 153 Předsedou první nákupní komise byl tehdy Rudolf Petráň, zástupcem Václav Formánek, delegátkou NG Marie Hovorková, jako další člen působil ak. mal. Jaroslav Grus, ak. sochař Jaroslav Janoušek, Ludmila Karlíková, Miroslav Lamač, historik Jaroslav Langr, historik a tajemník nákupní komise Miloš Suchomel a J. Skalický. Jednání zahájil Miloš Suchomel a popsal členům plánovanou organizaci krajské galerie původně zamýšlené na Konopišti. Dále vedl schůzi Rudolf Petráň. Komise si kladla za cíl vytřídit díla nevhodná pro galerii a zakoupení a ocenění děl vhodných. Schválila mj. díla od Františka Grosse, Stalinovy závody a Složitý jeřáb, Pravoslava Kotíka, Při lampě a Žebrák, Františka Tichého, Paganini. Kancelář registru sbírek Galerie Středočeského kraje (GASK) (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání nákupní komise pro nákup obrazů určených oblastní galerii na Konopišti, 9. 12. 1960. 154 Členy nákupní komise byli tentokrát Blahoslav Černý, Marie Hovorková, Ludmila Karlíková, Jaroslav Kaizler, historik Jaroslav Langr a historik Miloš Suchomel. Komise nakoupila sedmnáct obrazů a pět plastik mezi nimi významná díla od Josefa Čapka (Kolovrátkář, Bolavá ruka, Česání), Emila Filly (Čtenář, Zátiší z r. 1931), Václava Špály (Koupání na Otavě, Portrét J. Š.), Vincence Vinglera (Perlička) atd. Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání komise pro nákup výtvarných děl určených oblastní galerii na Konopišti, 16. 12. 1960. Viz též BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 21. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4. 155 Mj. také Stanislava Podhrázského, Jiřího Valenty, Čestmíra Kafky, Huga Demartiniho, Jiřího Johna, Františka Muziky, Pravoslava, Kotíka, Františka Ronovského, Zdeňka Sýkory, Jiřího Koláře, Aloise Wachsmana, Václava Tikala a Karla Černého. SUCHOMEL, Miloš. Počátky Středočeské galerie. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění, 1995, roč. 8, č. 23, s. 2. ISSN 12105236.

34

Špály, Rudolfa Kremličky, Josefa Čapka a Emila Filly.156 Pracovní skupina (především Miloš Suchomel a Olga Preisnerová) se snažila kolekci rozšiřovat i o díla staršího umění. Avšak oproti ostatním regionálním galeriím vzniklým v 50. letech, jež dostaly do sbírkového fondu i kolekce svých předchůdců, se Středočeská galerie musela spolehnout jen na konfiskáty zprostředkované NG v Praze.157 Při

dalším

jednání

(18.

12.

1961)

navrhovala

komise

získávat i obrazy a plastiky od mladých a progresivních představitelů umělecké scény.158 Navrhovala navštěvovat jejich ateliéry a výstavy. Komise si kladla za cíl postihnout ve sbírce zamýšlené galerie také vývoj české plastiky 20. století.159 Např. již v roce 1963 (26. 11.)160 schválila získání několika plastik mj. Vincence Vinglera (Sova), Martina Reinera (Spoutaná žena), Jana Kodeta (Muž s balvanem), představitelů nejmladší generace Františka Pacíka (Hlava muže) a členů skupiny Máj Miroslava Chlupáče (Dvojice), Zdeňka Palcra (Sedící žena).161 Rostoucí uměleckou kolekci budoucí Středočeské galerie významně obohatil také převod NG v Praze (1963). Ta roztřídila své fondy a poskytla k dispozici krajským galeriím vyřazená díla tzv. třetí a čtvrté kategorie. Jiřímu Kohoutkovi (pracovník SSPPOP) se z vyřazených děl podařilo vybrat i umělecky hodnotná díla. Pracovní skupina pod vedením Miloše Suchomela zvažovala, kam stále rostoucí kolekci umístí. Jednou z možností byl zámek Konopiště, jako další lokality připadaly v úvahu zámek v Lysé nad Labem nebo Mělníku.162 Nakonec byla sbírka

156

SUCHOMEL, Miloš. Počátky Středočeské galerie. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění, 1995, roč. 8, č. 23, s. 2. ISSN 1210-5236. 157 ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno : Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 41. V roce 1973 jednali zástupci Středočeského kraje o převodu tzv. Roudnické sbírky do fondů SG. Převod plánovali provést do r. 1976. Úkon byl zdůvodněn tak, že Roudnická sbírka původně byla umístěna v SG a pozdně renesanční nelahozeveský zámek je vhodný pro uložení této kolekce. Státní oblastní archiv (SOA) Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 1 – Zdůvodnění převodu správy tzv. Roudnické sbírky do SG, 24. 9. 1974. 158 Komise se zajímala o díla Čestmíra Kafky, Rudolfa Kimla, Miloslava Chlupáče, Běly Čermákové, Jiřího Rady, Bohumíra Matala, Václava Bartovského a dalších. Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání nákupní komise oblastních galerií Středočeského kraje, 18. 12. 1961. 159 Tyto cíle byly předneseny na nákupní komisi konané 28. 12. 1961. Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání nákupní komise oblastních galerií Středočeského kraje, 28. 12. 1961. 160 Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání nákupní komise pro sbírky Středočeské galerie, 26. 11. 1963. 161 Tamtéž. 162 BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 21. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4.

35

deponována v zámku Nelahozeves.163 Pracovník SSPPOP B. Černý nejprve plánoval umístit sbírky do Nelahozevsi pouze dočasně164 a po stavebních úpravách mělnického zámku je přemístit tam.165 Kolekce SG ale nakonec zůstaly v Nelahozevsi.166 V rámci galerijního oddělení SSPOP, působila skupina čtyř pracovníků, kteří se zaměřovali pouze na tvorbu výstav a expozic. Vedením tohoto kolektivu byl pověřen Jiří Kohoutek.167 Již v roce 1963

začala skupina některá díla

vystavovat, i přesto, že k oficiálnímu založení galerie ještě nedošlo. Autorské kolekce byly k vidění v některých kulturních domech a okresních galeriích, které později SG spravovala.168 V říjnu roku 1963 pracovníci poprvé zpřístupnili výstavu některých obrazů a plastik, které se jí prozatím podařilo získat také na zámku v Nelahozevsi (od r. 1964 oficiální sídlo SG).169

163

Nelahozeveský zámek si nechal postavit v 16. století Florián Griepek z Griespachu. Zámek měl arkádový dvůr s nárožními bastiony. Jednalo se o architektonicky čistou stavbu s bohatou sgrafitovou výzdobou na fasádě. Více ŠTĚPÁNEK, Pavel, VLK, Miloslav. Sbírky starého umění 15. –19. století, zámek v Nelahozevsi : Středočeská galerie : průvodce a seznam exponátů. Praha : Středočeská galerie, 1978. 56 s. VAŇKOVÁ-FREJKOVÁ, Olga. Zámek Nelahozeves. 1. vyd. Praha : Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1944, nestr. ROKYTA, Hugo, MIKYSA, Karel, SEDLÁČKOVÁ, Ema. Dvořákova Nelahozeves. Praha : Čedok, 1951. 19 s. 164 B. Černý přednesl plány na jednání 16. 11. 1962. Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis ze zasedání nákupní komise pro sbírky oblastní galerie Středočeského kraje, 16. 11. 1962. 165 V zámku Nelahozeves byly sbírky umístěny roku 1962. SG a SKNV se nakonec rozhodly, že na zámku v Mělníku zbudují expozici renesančních a barokních výtvarných děl. 166 Zámek Nelahozeves sloužil jako sídlo Středočeské galerie až do roku 1992, kdy proběhlo restituční řízení a objekt se navrátil do správy původních majitelů. BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 31. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4. 167 SOA Praha, Fond Středočeská galerie, kart. 24 – Stručný přehled činnosti SG (1964–1971), 26. 10. 1971. 168 Galerijní skupina provedla např. reinstalaci expozice Jiřího Karse ve Velvarech, vytvořila výstavu obrazů Ludvíka Kuby, Jaroslava Gruse nebo kreseb Otto Gutfreunda a dalších. SOA Praha, Fond Středočeská galerie, kart. 24 – Stručný přehled činnosti SG (1964–1971), 26. 10. 1971. 169 JELÍNKOVÁ, Dagmar. Od Středočeské galerie po GASK. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2010, roč. 23, č. 18, s. 2, 6. ISSN 1210-5236.

36

5. Středočeská galerie v Praze v letech 1963–1972

V této kapitole popisuji vývoj Středočeské galerie v letech 1963–1972. První kapitola pojednává o správním vývoji galerie, druhá část podává stručný obraz personální situace v SG. Charakterizace organizačního vývoje instituce je obsahem kapitoly tři. Ve čtvrté a páté kapitole se zaměřuji na analýzu akviziční, komunikační a prezentační činnosti. Poslední část je věnována zhodnocení činnosti a přínosu galerie.

5.1

Správní vývoj galerie

Plénum Středočeského krajského národního výboru se usneslo 5. 12. 1963 na založení Středočeské galerie (dále také jako SG) s platností od 1. 12. 1963.170 Zřizovací listina uvádí, že SG „je samostatnou rozpočtovou organizací Středočeského KNV, která vzniká delimitací ze Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje v Praze“.171 Instituce měla za úkol shromažďovat, pečovat, prezentovat, vědecky zpracovávat sbírky uměleckých děl, užívat je k osvětové, kulturní a lidovýchovné funkci, působit na rozvoj umělecké činnosti v regionu a pomáhat při řešení vědeckých a uměleckých otázek. SG v Praze byla regionální galerií reprezentující Středočeský kraj. Jednalo se o rozpočtovou organizaci (od 1. 1. 1966 byl statut galerie změněn na příspěvkovou organizaci).172

Galerie

se

zaměřovala

na

české

moderní

umění,

díla

malířská i sochařská. Sídlo ředitelství SG se nacházelo ve Zborovské ulici č. 11 v Praze 5, v budově Středočeského krajského národního výboru (dále také jako SKNV).173 Stálé expozice českého umění 20. století pak byly umístěny na zámku

170

SOA Praha, fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 15a – Zřizovací listina, 5. 12. 1963. Tamtéž. 172 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Revize SG v Praze, 1966. 173 Pracovníci zde měli k dispozici pouze jednu místnost, která byla zcela nevyhovující pro jejich potřeby. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 16 – Korespondence 1970–1972, popis SG. O nevhodných a nedostačujících prostorách pojednává např. článek Zdeňka Provazníka. PROVAZNÍK, Zdeňek. Galerie nikoliv zasutá. Rudé právo : orgán ústředního výboru Komunistické strany Československa, 17. 4. 1966, roč. 46, č. 105, s. 2. Více o sídle v Praze a zámku v Nelahozevsi 171

37

v Nelahozevsi. Instituce přesto měla značně omezené výstavní a expoziční plochy174, jelikož celé první patro zámku zaplňovala kolekce hudebních nástrojů Národního muzea.175 Postupem času se dařilo výstavní prostory SG rozšiřovat. K 1. 1. 1964176 jmenoval odbor školství a kultury SKNV prvního ředitele, jímž se stal promovaný historik Miloš Suchomel. Ve své funkci ovšem setrval velmi krátkou dobu. Jeho odchod souvisel s přípravou výstavy Roberta Piesena a jejím katalogem.177 Ten se jevil Hlavní správě tiskového dohledu ministerstva vnitra jako nesrozumitelný a předal jej k dalšímu prošetření. Odbor školství a kultury SKNV vyhodnotil katalog jako nevyhovující z důvodu přílišné abstraktnosti a nejasnosti zobrazených uměleckých děl.178 Tato okolnost se stala oficiálním důvodem pro odvolání ředitele Miloše Suchomela a odborné pracovnice Olgy Preisnerové (podílela se na přípravě výstavy) ze svých funkcí ke dni 1. 8. 1964.179 Po odchodu z pozice ředitele se Suchomel opět vrátil do SSPPOP a pracoval po zbytek profesního života v oblasti památkové péče.180 Od 1. 8. 1964181 zastával funkci

též KOMENDOVÁ, N. Galerie bez galerie? Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ. 10. 3. 1966, roč. LXXV, č. 59, s. 3. 174 SG měla v Praze k dispozici také dvě skladiště pro umístění obrazů. Nacházely se na adrese na adrese Praha 6, Veleslavínská ulice č. 17 a Praha 2, Koubkova 3. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 13 – Výměr Středočeská galerie Praha, 24. 5. 1965. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 14 – Korespondence 1966–1967, č. j. 582/66, 22. 9. 1966. 175 Národní muzeum mělo možnost přestěhovat své sbírkové předměty do Bečvár, ale odmítalo tak učinit. Viz PROVAZNÍK, Zdeněk. Galerie nikoliv zasutá. Rudé právo : orgán ústředního výboru Komunistické strany Československa, 17. 4. 1966, roč. 46, č. 105, s. 2. Galerie též plánovala vystavit do roku 1969 v přízemí zámku samostatnou instalaci plastik. To se, ale nepovedlo, jelikož prostory nebyly vyklizeny. Viz SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Přehled plnění plánu a rozpočtu SG za prvá tři čtvrtletí roku 1968, č. j. 600, 1968. 176 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 13 – Vyřízené spisy 1964, č. j. 1088/64, 20. 1. 1964. 177 SUCHOMEL, Miloš. Počátky Středočeské galerie. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění, 1995, roč. 8, č. 23, s. 2. ISSN 1210-5236. 178 Text zmíněného katalogu byl uveřejněn v roce 1991 v katalogu k výstavě českého informelu. Český informel: průkopníci abstrakce z let 1957–1964: Staroměstská radnice a Galerie Václava Špály únor-březen 1991. Praha : Galerie hlavního města Prahy, 1991. 266 s. 179 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 13 – Vyřízené spisy 1964 č. j. 260, 31. 7. 1964. 180 Více o Miloši Suchomelovi např. NEJEDLÝ, Vratislav. Historik umění a památkář Miloš Suchomel sedmdesátiletý. Zprávy památkové péče, 2000, roč. 60, č. 6. s. 141–143. ISSN 1210-5538. BRADNA, Jan. Bibliografie prací Miloše Suchomela z let 1990-1999. Zprávy památkové péče, 2000, roč. 60, č. 6. s. 141–143. ISSN 1210-5538. NEJEDLÝ, Vratislav. Historik umění a památkář Miloš Suchomel pětasedmdesátiletý. Zprávy památkové péče, 2005, roč. 65, č. 1. s. 73–78. ISSN 1210-5538. KIBIC, Karel. Miloš Suchomel, prom. hist. Výběrová bibliografie za léta 2000-2005. Zprávy památkové péče, 2005, roč. 65, č. 1. s. 73-78. ISSN 1210-5538. 181 SOA Praha, Fond Středočeská galerie, kart. 13 – Vyřízené spisy 1964 č. j. 262, 7. 7. 1964.

38

ředitele promovaný historik Jiří Kohoutek,182 bývalý spolupracovník Miloše Suchomela ze SSPPOP.183 Na základě usnesení ideologické komise KSČ ze dne 29. 6. 1965 o estetické výchově v kraji vytvořila SG plán pro rozvoj v následujících pěti letech. Chtěla vytvořit

specializovanou

stálou

galerijní

expozici

na Křivoklátě

(instalace

středověkého umění), v Mělníku (renesanční a barokní díla) a Nelahozevsi (moderní umění). Její představitelé plánovali též zřídit výstavní síně v Kladně, Kolíně, Mladé Boleslavi a Příbrami, které by byly pod přímou správou SG. 184 Instituce se měla starat také o vytváření památníků, pomníků a pamětních desek v regionu. Usilovala o celkový rozvoj výstavní činnosti v okresech. Galerie měla v úmyslu také pořádat komentované prohlídky a přednášky v rámci výstav a expozic. Tento plán již v roce 1968 nebyl v mnohých bodech zřizovatelem (odbor školství a kultury SKNV) SG zohledněn.185 Po příznivější a uvolněnější atmosféře let šedesátých nastává po okupaci vojsk Varšavské smlouvy a v následujících letech tvrdá normalizace. Docházelo k prověřování řady kádrů, což se dotklo i Středočeské galerie.186 Na XIV. sjezdu KSČ v roce 1971 (konaný ve dnech 25.–29. 5.) se projednávalo také její ideové zaměření. Delegáti KSČ se shodli na tom, že koncepční zaměření galerie na umění 20.

století

není

vhodné.

Vadily

jim

především

nákupy

soudobých

malířských a sochařských děl, která ne vždy odpovídala ideovým požadavkům. Chtěli, aby se galerie zaměřila i na starší umění.

182

Jiří Kohoutek setrval ve funkci ředitele do 31. 8. 1972, kdy byl odvolán z funkce. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 16 – Korespondence 1970–1972, č. j. kult/838/1973, 23. 4. 1973. 183 Jiří Kohoutek i Miloš Suchomel působili v 50. letech též v Krajském domě osvěty. Odtud přešli ke konci 50. let do SSPPOPSK. Viz BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 23. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4. Zástupcem ředitele Jiřího Kohoutka byl prom. historik Jiří Nováček, výstavní činnost zajišťovala prom. historička Anna Bauerová, jako účetní působila Miroslava Morávková a funkci správce depozitáře vykonával Miroslav Brožovský. SOA Praha, Fond Středočeská galerie, kart. 24 – Revize SG v Praze, 1966. 184 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Zpráva o SG perspektivách jejího rozvoje, 27. 10. 1965. 185 Hlavně vytvoření výstavních síní ve větších městech kraje (Kolín, Kladno, Mladá Boleslav, Příbram). SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Zpráva o SG perspektivách jejího rozvoje, 27. 10. 1965. 186 Po prozkoumání kádrové situace v SG, nebyl žádný pracovník propuštěn. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 6 – Korespondence 1966–1971, č. j. 283/71, 1. 6. 1971.

39

Ve zprávě o činnosti galerie za rok 1970 je zřetelná kritika ředitele Jiřího Kouhoutka, který negativně hodnotil pasivitu SKNV. Nelíbilo se mu zvyšování pravomoci odboru kultury SKNV na úkor jeho ředitelských kompetencí. Dával najevo nesouhlas s vyjádřením SKNV, které se týkalo seznamu děl předložených nákupní komisí v roce 1970.187 Poukazoval na to, že nečinnost odboru kultury nepříznivě ovlivňuje celkový chod instituce. „Veškerá práce, i když je zřetelně politicky angažovaná a odborně fundovaná stává se pro nevyzpytatelnost a utajování stanoviska řídícího orgánu vysloveně činností risikovou“.188 Ředitel se stával režimu čím dál více nepohodlný. Byl dokonce nucen čelit trestnímu oznámení týkající se nedovolené manipulace s financemi určenými na nákupy sbírkových děl.189 Vzniklé spory vyústily v odvolání ředitele z funkce ke dni 1. 12. 1971. Kohoutek posléze nějakou dobu působil v SG ještě jako řadový pracovník a k 31. 8. 1972190 byl nucen zcela odejít.191

5.2

Personální politika galerie

Instituce zaměstnávala k 1. 1. 1965 pět pracovníků.192 Ředitel Jiří Kohoutek se po celou dobu ve své funkci snažil rozšířit kolektiv odborných pracovníků v SG, což se mu částečně podařilo. Počet pracovníků každým rokem vzrůstal, v roce 1967 jich galerie zaměstnávala dokonce patnáct. Kohoutek žádal vzhledem k plánovanému zařazení velvarské galerie do správy SG (začleněna pod SG v roce 1969) o další navýšení odborných sil. Ovšem od roku 1968 byl orgánem SKNV snižován rozpočet a finance postačovaly pouze na 13,5 úvazku.193 Situace se dále nezlepšovala. Na

187

Odbor kultury SKNV kritizoval některá díla a odmítal schválit jejich koupi. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 6 – Komplexní rozbor činnosti SG na rok 1970, 22. 2. 1971. 189 SKNV ho také později nařkl z nedovoleného použití finančních prostředků na právní poradenství ve věci sporu s bývalými zaměstnanci SG. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 1 – Spis č. j. 215/1973, 23. 4. 1973. 190 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 16 – Spis č. j. 215/1973, 23. 4. 1973. 191 ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno: Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 43. 192 V SG pracoval v roce 1965 Jiří Kohoutek (ředitel), Jiří Nováček (zástupce ředitele), Anna Bauerová (kurátorka), Miroslava Morávková (účetní), Miroslav Brožovský (správce depozitáře). SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Revize SG v Praze, 1965. 193 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Přehled plnění plánu a rozpočtu SG za prvé tři čtvrtletí 1968, č. j. 600, 1968. V galerii pracovali v letech 1964–1971 tito odborní pracovníci Olga Preisnerová, Čestmír Berka, Anna Bauerová, Dagmar Šefčíková a Jan Dvořák. 188

40

základě politických událostí v roce 1968 následovalo prověřování kádrů. Šetřením nebylo zjištěno žádné závadné jednání vůči režimu.

5.3

Organizační vývoj galerie

Galerie řešila po celé sledované období (1963–1972) nevyhovující prostory a podmínky pro konání výstav. Také se snažila o získání větších prostor v budově SKNV, kde sídlili odborní pracovníci SG. V druhé polovině roku 1964 byly na zámku pro galerii k dispozici dvě výstavní místnosti (k umístění asi sta obrazů a soch). Budovu zámku byla majetkem SSPPOP, se kterým se SG dne 24. 11. 1965 dohodla na užívání několika dalších místností.194 Galerie ale potřebovala více místností. V průběhu roku 1966 se situace téměř nezměnila, instituce měla nedostačující zázemí a z velkého počtu sbírkových předmětů bylo jen málo použitelných pro galerijní účely.195 V následujících letech galerie stále řešila nedostatečné a nevyhovující výstavní prostory na zámku v Nelahozevsi a budově SKNV ve Zborovské ulici. Díky převzetí zámku Nelahozeves do správy Středočeské galerie však přece jen došlo v roce 1967196 ke značnému rozšíření výstavních ploch.197 Z druhého patra objektu se přestěhovala expozice hudebních nástrojů, část roudnické sbírky (deponována v SG) se přemístila do Mělníku. V důsledku rozšíření expozice stoupla také celková návštěvnost galerie.198 Zámek se nacházel ve velmi špatném stavu, bylo nutné provést rozsáhlou rekonstrukci. Opravy začaly již v roce 1964, tedy v době, kdy zámek spravovalo ještě SSPPOP. Jednalo se však spíše o dílčí práce a termín BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 26. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4. 194 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Dohoda o užívání části prostor areálu zámek Nelahozeves okres Mělník, 24. 11. 1965. 195 V roce 1965 (29. 6.) řešil Středočeský krajský výbor KSČ reálné možnosti rozšíření výstavních prostor. Jako první připadalo v úvahu, přemístit expozice hudebních nástrojů Národního muzea. Další možností bylo vystěhovat přízemní prostory od nepotřebných předmětů. Též přizpůsobení místností dostavovaného rizalitu nebo upravení zámecké zahrady pro výstavy v exteriéru. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Korespondence 1965–1967. 196 Zámek Nelahozeves přešel do správy SG od SSPPOP ke dni 1. 4. 1967. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Komplexní rozbor za rok 1967, 1968. 197 Tamtéž. 198 V roce 1966 navštívilo galerii 30 394 návštěvníků, roku 1967–35 916 lidí a 1968–34 293. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Stručný přehled činnosti SG (1964–1971), 26. 10. 1971.

41

dokončení byl v nedohlednu. Ředitel Jiří Kohoutek po převzetí zámku informoval Středočeský podnik pro konzervaci a ochranu kulturních památek o jeho stavu a chtěl, aby co nejrychleji došlo k celkové rekonstrukci budovy. Kvůli narušené statice dokonce hrozilo uzavření objektu.199 Nadřízený orgán řediteli vyhověl a již v roce 1967 začali rozsáhlejší stavební úpravy. Havarijní stav zámku byl zajištěn do roku 1970. V tomtéž roce se také podařilo získat rozsáhlejší prostory v budově SKNV v Praze. Administrativní sídlo galerie se přestěhovalo do větší kanceláře, která byla upravena pro potřeby zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že se do správy SG dostala tzv. Lidická sbírka, která se stále rozrůstala o díla zahraničních i českých autorů, uvažovala galerie o zbudování účelové budovy. Vypsala proto roku 1968 veřejnou architektonickou soutěž, z níž měl vzejít vítězný návrh na budovu galerie v Lidicích. O rok později došlo k vyhodnocení všech návrhů přijatých do soutěže. Jako nejlepší vybrala porota projekt Ing. arch. Vladimíra Langra.200 Základní kámen ke stavbě budovy měl být položen v roce 1972. Nakonec se stavba samostatného galerijního objektu nerealizovala. V roce 1968 dostala SG k dispozici dva domy v Praze v Husově ulici č. p. 156 a 229. Převod upravovala hospodářská smlouva č. j. 729/68 z 1. 12. 1968.201 Obvodní podnik bytového hospodářství uložil galerii podmínku zaplatit za ně 100 000 Kč, což splnila. SKNV financoval rekonstrukce provedené na domech, přičemž náklady na opravu dosáhly 7 500 000 Kčs.202 V domech mělo být umístěné Středočeské kulturní centrum, jež by dokumentovalo důležité kulturní události v kraji (filmové, muzejní, divadelní atd.), poskytovalo pomoc badatelům, pořádalo výstavy, přednášky pro odbornou i laickou veřejnost. V domech měl být umístěn i depozitář, technické zázemí, kanceláře a dílny.203 Vedení plánováno centrum otevřít v roce 1971, ale stavební práce se protáhly až do 1. čtvrtletí 1973.204

199

SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Stručný přehled činnosti SG (1964– 1971), 26. 10. 1971. 200 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Důvodová zpráva, 1969. 201 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Převod domů v Husově ulici, 9. 12. 1968. 202 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 15 – Korespondence 1968, 9. 4. 1968. 203 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 6 – Návrh na využití prostoru v objektech SG v Husově ulici v Praze č. p. 156 a 229. 204 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 16 – Žádost o změnu dislokačního příslibu na prostory objektu v Praze 1, č. p. 156 a 229, 19. 3. 1973.

42

5.4

Akviziční činnost

Po oficiálním vzniku dostala galerie od SSPPOP sbírkový fond čítající 2 821 kusů205 v celkové hodnotě 6 000 000 Kčs.206 Národní galerie v Praze převedla do správy SG v roce 1965 celkem 1 662 uměleckých předmětů (obrazy, sochy, kresby, grafika),207 které shromáždila na základě nákupů komise pro výkup starožitností. V galerii se tak vytvořil soubor předmětů s neucelenou galerijní hodnotou. Pracovníci SG postupně předměty třídili do tří skupin. V první se nacházela kvalitní umělecká díla, druhá obsahovala majetek, který byl vhodný k dekoračním účelům. Konečně do třetí skupiny byly zařazeny věci, jež měly být v budoucnu prodány nebo vyřazeny.208 Díla do sbírkového fondu vybírala nákupní komise. Na svém jednání vždy vypracovala seznam, se kterým musela souhlasit také školská a kulturní komise SKNV. Teprve poté se mohlo přistoupit k vlastnímu nákupu.209 První nákupní komise právě zřízené Středočeské galerie v Praze se uskutečnila 26. 5. 1964. Jejím předsedou se stal Miroslav Míčko. Ředitel SG Miloš Suchomel zde přednesl koncepci plánované expozice moderního umění v Nelahozevsi. Chtěl vystavovat především díla současných umělců a postihnout vývoj české umělecké scény 20. století.210 Galerie neomezovala svůj výběr jen na umělce, kteří měli nějakou vazbu ke Středočeskému kraji, ale snažila se zachytit komplexní obraz umělecké scény vymezeného období. Nový ředitel Jiří Kohoutek pokračoval ve sbírkotvorné činnosti nastíněné Milošem Suchomelem. Specifikoval zaměření galerie na sbírání děl, ilustrujících tvorbu mladé generace umělců reprezentovanou např. Jiřím Johnem, Stanislavem

205

Předměty byly většinou uloženy v depozitářích památkových objektů nebo vystaveny. Nejednalo se jen o objekty s galerijní hodnotou. SG pak v roce 1964–66 prováděla jejich třídění a nepotřebné z nich předala jiným organizacím, mezi nimi např. Národním výborům. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Komplexní rozbor činnosti SG v roce 1965, 1966. 206 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Revize SG v Praze, 1966. 207 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac), kart. 24 – Revize SG v Praze, 1965. 208 Tamtéž. 209 Nákupní komise získávala díla nejenom pro SG, ale i galerie v kraji, jak dokládá např. zápis ze dne 7. 12. 1965. Počítala s díly Zdeňka Rykra nejen pro stálou expozici SG, ale i kolínské muzeum, konkrétně expozici Z. Rykra. Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání nákupní komise, 7. 12. 1965. 210 Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání nákupní komise Středočeské galerie, 26. 5. 1964.

43

Kolíbalem, Robertem Piesenem, Františkem Ronovským, Jaroslavem Vožniakem, Mikulášem Medkem a Adrienou Šimotovou. Zdůvodňoval tuto koncepci existencí rozsáhlého fondu děl klasiků české výtvarné scény 20. století v Národní galerii v Praze.211 SG nemohla takové sbírce konkurovat. Období 1964–1971, kdy působil v instituci jako ředitel Jiří Kohoutek, je považované za nejvýznamnější etapu rozvoje galerie, co se akvizic týče. V pořadí druhému řediteli se během prvních čtyř let ve funkci podařilo nashromáždit do fondů 1 554 uměleckých děl212 (jednalo se o nákupy, dary, a také převody konfiskátů od Ministerstva kultury nebo Národní galerie). Instituce členila svou sbírku na kolekci obrazů, plastik 20. století, grafiky a kresby, z nichž často sestavovala putovní výstavy pro galerijní síně v regionu. Součástí fondu se od roku 1967 stala také Lidická sbírka. Díky postupnému uvolňování totalitního režimu během 60. let se Jiřímu Kohoutkovi podařilo do sbírek dostat i díla autorů nákupní komisí několikrát odmítnutá, např. od Aleše Veselého a Karla Malicha. Ovšem i v tomto období musela být sbírka doplňována o díla oficiálního umění. Kupříkladu 25. 10. 1966 předložilo Středisko památkové péče ke koupi skupinu obrazů z cesty umělců po SSSR (Svaz sovětských socialistických republik). Doporučila tak obraz Viléma Plocka – Pohled na Zagorsk a Rybářská osada, od Jaromíra Jindry – Moskvavýstaviště a Pomník kosmonautů. Následovalo jednání nákupní komise 9. 12. 1966, která též doporučila získat výtvarná díla z cesty po SSSR a to, Chrám s kupolemi a Náměstí s kioskem od Jiřího Nováka.213 Galerie se snažila ve své sbírce obrazů postihnout vývoj české umělecké scény 20. století v její „strukturované podobě a v souvislostech s dobovým kontextem“.214 Přelom 19. a 20. století a počátky české moderny představovalo např. dílo od Františka Koblihy – Poutníci, získané ze SSPPOP, nebo Jaroslava Panušky –

211

SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Komplexní rozbor činnosti SG v roce 1965, 1966. 212 Konkrétně roku 1964 320 sbírkových předmětů, 1965–874, 1966–345, 1967–127 děl. Viz SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Korespondence 1965–1967. 213 Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis z jednání nákupní komise Středočeské galerie, 9. 12. 1966. 214 POTŮČKOVÁ, Alena. Historie sbírky. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz18c-/historie-sbirky/.

44

Jarní sníh na Sázavě (rovněž převod ze SSPPOP).215 Tvorbu žáků Julia Mařáka zastupovaly krajiny od Antonína Slavíčka (Lesní zátiší, Předjaří na Okoři), Františka Kavána (Zastávka Kováry, Zimní krajina) nebo Otakara Lebedy (Moře, Krajina). Vliv impresionismu lze spatřit na obraze Václava Radimského – Krajina z Polabí. Česká expresivní malba je charakteristická pro členy výtvarné skupiny Osma reprezentující kolekci SG autoportrétem Emila Filly nebo Viléma (též Willy) Nowaka. Galerie získala i další obrazy členů sdružení Osma – Kuřák od Emila Artura Pittermanna-Longena nebo Náměstí Maxe Horba.216 Období 20. let 20. století a kubistickou tvorbu ilustruje např. dílo Kolovrátkář Josefa Čapka nebo raná plátna Emila Filly (Zátiší s rybou, Zátiší s kytarou, Zátiší s dopisem). Nákupy děl z počátku 20. století se konaly spíše až v 70. a 80. letech za působení ředitele Vladimíra Brehovszkého (ve funkci ředitele 1971–1976) a Josefa Schlesingera (1976–1988). V 60. letech SG získala především jednotliviny od různých autorů. Ve výtvarných dílech získaných do kolekce SG ve sledovaném období (1963–1972),

která

vznikla

po

první

světové

válce

je

zřetelně

znát

optimismus a nadšení z příznivé politické situace. Příkladem může být obraz SG ve sledovaném období Pradleny z roku 1919 od Václava Špály. V tomto obraze se spojují kuboexpresionistické a fauvistické tendence. Václav Špála stejně jako Josef Čapek, Jan Zrzavý a Rudolf Kremlička patřili do významné výtvarné skupiny meziválečné generace Tvrdošíjní (1918–1924). SG získala během 60. let do sbírek jejich díla z působení v této skupině. Mezi další představitele poválečné tvorby se řadil Jiří Kars, jehož obrazy SG nakupovala a následně prezentovala v městské galerii ve Velvarech.217 Ve 20. letech se rozvíjelo též sociální umění, zastoupené členy tzv. Sociální skupiny (později Ho Ho Ko Ko).218 Mezi další významné akvizice patřilo zakoupení obrazů od Toyen (Letní den, Z jižních moří) a Jindřicha Štyrského

215

Fotografie děj jsou přístupné online na stránkách Českého muzea výtvarných umění nebo Galerie Středočeského kraje. Průvodce sbírkami online. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://sbirky.cmvu.cz/. Sbírky online [online]. Kutná Hora : GASK, 2014. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://sbirky.gask.cz/apps/#search. 216 POTŮČKOVÁ, Alena. Začátek století : Přelom 19. a 20. století – počátky moderny. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-0629]. Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz19c-/zacatek-stoleti/. 217 Galerie získala za sledované období 1963–1972 pět uměleckých děl tohoto autora, jmenovitě obraz Čtenářka, Sedící muž, Podobizna R. Weinera, Muž s koňmi a Akt v krajině. Sbírky online [online]. Kutná Hora : GASK, 2014. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://sbirky.gask.cz/apps/#search. 218 Ve fondech galerie se nachází obrazy členů Miroslava Holého (Ulice v Libni), Karla Holana (Cirkus), Pravoslava Kotíka (Motiv z Mladé Boleslavi).

45

(Kompozice). Ti, ve druhé polovině 20. let tvořili v duchu nového uměleckého směru artificialismu, který představili na výstavě v Paříži v roce 1926.219 Galerie pořídila také významný soubor děl výtvarníků, jejichž tvorba byla prezentována na výstavě Poesie 1932.220 Jednalo se o umělecká plátna Františka Muziky, Aloise Wachsmana, Vincence Makovského a dalších. Ve 40. letech 20. století výrazně ovlivňovaly uměleckou scénu politické události a hrozba válečného konfliktu, která se námětově a obsahově projevovala do výtvarných děl. Obrazy skrývaly symbolickou výpověď doby, jak je vidět např. u Jana Baucha v jeho díle Ecce Homo a Ukřižovaný. Začínající mladou generaci výtvarníků předválečné doby reprezentovali ve fondu členové tří uměleckých sdružení a to Skupiny 42, Ra a Sedm v říjnu. Skupinu 42 zastupovaly ve fondu obrazy od Kamila Lhotáka, Jana Kotíka, Karla Součka, Františka Grosse, Františka Hudečka a Jana Smetany. Ústředním tématem pro tuto skupinu se stalo město a městská krajina. Členové Ra (Václav Tikal, Josef Istler, Bohdan Lacina a Václav Zykmund), tvořili v surrealistickém duchu. Václav Hejna, Arnošt Paderlík, Josef Liesler a František Jiroudek patřili do seskupení Sedm v říjnu, jejich obrazy obsahovaly převážně figurální motivy. V námětu se též projevovalo expresivní a pochmurné ladění. Po válce se objevily nové výtvarné skupiny, galerii se podařilo shromáždit reprezentativní kolekci jejich děl. Od poloviny 50. let působila skupina Trasa s malíři Čestmírem Kafkou, Jitkou a Květou Válovými. Roku 1957 se vytvořilo umělecké sdružení Máj (Richard Fremund, Zdeňek Palcr, Zbyněk Sekal, Robert Piesen, Andrej Bělocvětov, Stanislav Podhrázský). V roce 1961 se konstituovala skupina UB 12 (zastoupená Václavem Bartovským, Stanislavem Kolíbalem, Adrienou Šimotovou ad.). Téhož roku se Václav Kiml a František Ronovský domluvili na vzniku skupiny Etapa. V duchu informelu, jenž odmítal jakékoliv koncepce a umělecké kompozice, tvořil Mikuláš Medek zastoupený v SG dílem Korálový obraz nebo Robert Piesen a jeho Gehinnom. Galerie získala také

219

POTŮČKOVÁ, Alena. Mezi válkami. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz20c/mezi-valkami/. 220 Výstava se konala v říjnu roku 1932 a na přípravě se podílel Svaz výtvarných umělců Mánes.

46

významnou skupinu děl od členů dadaisticko-surrealistické skupiny Šmidrové – Karla Nepraše, Jaroslava Vožniaka a Bedřicha Dlouhého.221 Mimo obrazy se SG soustředila i na tvorbu českých sochařů 20. století. V kolekci se nalézá např. dílo dekadentního symbolismu počátku století od Františka Bílka – Skryté dějiny, získané převodem ze SSPPOP. Zástupce éry kubistického sochařství představuje Otto Gutfreund a jeho plastiky Vzhlížející, Při toaletě a Na mezi. Skupinou Devětsil, kubismem a purismem ovlivněnou plastiku Harlekýn vytvořil Bedřich Stefan, jehož dílo získala SG v roce 1965 ze soukromé sbírky. Skupinu 42 zastupují např. sochy Ladislava Zívra. Galerie nakupovala do svých sbírkových fondů také grafiky a kresby od představitelů umělecké scény 20. století. Například v roce 1964 a 1965 se jí podařilo získat rozsáhlou kolekci grafických listů z alba Coloured etchings od Vojtěcha Preissiga.

Nákupní

komise

schválila

lepty

z cyklu

Paříž

malíře,

ilustrátora a scénografa Josefa Šímy, autorský soubor linoritů s názvem Fysiognomye Vlastislava Hofmana nebo cyklus Ženy a Časy Emila Filly. V rozsáhlém souboru kresby byli zastoupeni kupř. Adriena Šimotová, Jitka a Květa Válovy, Jiří John, Karel Špillar nebo Karel Čapek. Do Nelahozevsi se soustřeďovaly také dary (obrazy, grafiky, kresby, sochy) pro zničenou obec Lidice. Vytvořila se tzv. Lidická sbírka, které měla své počátky v 50. letech. O největší rozmach sbírky se zasloužil v 60. letech lékař a sběratel sir Barnett Stross. Dozvěděl se o pohnutém osudu Lidic a vyzval umělce z celého světa, aby pomohli rozšířit Lidickou sbírku a zaslali jí svá umělecká díla.222 V kolekci se nacházela různorodá směsice výtvarných děl, jejichž autory byli např. členové britské Royal College, francouzští abstraktivisté, západoberlínští výtvarníci, němečtí avantgardisté a další.223 Sbírka byla svěřena v roce 1967 Středočeské galerii.224 221

POTŮČKOVÁ, Alena. Šedesátá léta : Umění zrychleného času. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz22c-/sedesata-leta/. 222 Sir Barnett Stross pronesl svou výzvu u příležitosti 25. výročí vyhlazení Lidic v roce 1967. Památník a pietní území [online]. Lidice : Památník lidice, 2015. [cit. 2015-06-16]. Dostupný z WWW: http://www.lidice-memorial.cz/pamatnik/pamatnik-a-pietni-uzemi/. 223 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 15a – Korespondence 1968–1970 č. j. 17/70, 7. 1. 1970. V kolekci byli zastoupeni také polští malíři Alfred Lenica, Marian Bogusz, Roman Opalka, němečtí výtvarníci Jubel Bartosch, Lambert Wintersberger, britové Peter Blake, Ruskin Spear atd. 224 Ke slavnostnímu zpřístupnění lidické sbírky došlo 10. 6. 1961. SOA Praha, Fond Středočeská galerie, kart. 15a – Korespondence 1968–1970 č. j. 17/70, 7. 1. 1970.

47

SG a Městský národní výbor Lidice se dohodly, že kolekce bude prozatím umístěna v Kulturním domě v Lidicích.225 V následujících letech se uvažovalo o zbudování účelové budovy určené pro Lidickou sbírku. V období 1960–1968 schvalovala nákupní komise poměrně četné nákupy děl do sbírek.226 K omezení došlo až v první polovině roku 1968,227 kdy místo požadovaných 550 000 Kčs na nové akvizice dostala galerie pouze 150 000 Kč a musela tedy značně omezit plánované nákupy. Tento stav galerii také znemožnil nadále rozšiřovat sbírku skulptur, ze které galerie plánovala nainstalovat v uvolněných přízemních prostorách zámku stálou expozici sochařských děl 20. století. SG pořádala také krajské soutěže, jejichž tématem se stávaly významné jubilejní události jako např. výročí osvobození Československé socialistické republiky Sovětskou armádou, vyhlazení obce Lidice nebo oslavy k narození V. I. Lenina. Umělci se mohli přihlásit do kategorie sochařské, malířské, grafické tvorby nebo knižní ilustrace. Vítězové jednotlivých skupin dostali finanční odměnu. Nákupní komise pak rozhodovala, které soutěžní výtvory koupí do fondu SG.

5.5

Komunikační a prezentační činnost v období 1963–1972

Tato podkapitola se dále dělí na tři podkapitoly, první se zaměřuje na expoziční činnost Středočeské galerie. Ve druhé popisuji významné výstavy, které SG uspořádala v letech 1963–1972. Třetí podkapitola pojednává o akcích prezentačního

charakteru

pořádaných

ve

spolupráci

s dalšími

muzejními a galerijními institucemi v kraji.

225

SOA Praha, Fond Středočeská galerie, kart. 24 – SG Praha SKNV č. j. 401/ Kh–Bl. Komise se scházela dvakrát až čtyřikrát ročně a při každém jednání schválila zhruba 13–59 děl. Viz Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972. 227 K omezení došlo konkrétně 2. 4. 1968. Nákupní komise tehdy schválila koupi 17 děl nepřesahující hodnotu 150 000 Kčs. Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Protokol o nákupní komisi, 2. 4. 1968. 226

48

5.5.1 Expozice

V období 1963–1970 mohli návštěvníci zavítat do galerie v letní sezoně, od května do konce září vždy od 8 do 12 a od 14 do 18 hodin kromě pondělí.228 Po nejnutnějších stavebních úpravách byl vedením galerie od roku 1970 umožněn celoroční provoz. Mezi

úkoly

Středočeské

galerie

nepatřilo

jen

zbudování

stálé

expozice a instalace výstav na zámku v Nelahozevsi. Podílela se i na spolupráci s městskými a okresními galeriemi ve středočeském regionu např. Mladé Boleslavi, Berouně, Čáslavi, Kolíně, Benešově, Slaném, Poděbradech, Lidicích, Mělníce, Kladně, Jemništi, Průhonicích a Příbrami.229 Připravovala výstavy pro památkové objekty v Roztokách u Prahy („Pražské okolí v krajinomalbě 19. a 20. století“)230 a Karlštejně. Poskytovala odbornou péči a pomoc městům, v jejichž výstavních síních byly instalované výtvarné kolekce jako třeba ve Velvarech (nacházela se zde raná díla Jiřího Karse), Rakovníku (disponoval obrazy Václava Rabase), Březnici (díla Ludvíka Kuby) a Galerii Felixe Jeneweina v Kutné Hoře.231 Prezentace děl, nakoupených SG, probíhaly v Nelahozevsi i dalších galerijních institucích v kraji již od roku 1963. Vedení galerie ale chtělo vytvořit na zámku v Nelahozevsi stálou expozici, jež by postihla vývoj české umělecké scény od působení skupiny Osma, Tvrdošíjných a Skupiny 42. Zaměřovala se i na sociální malířství 20. a 30. let, umění z období 2. světové války a nejmladší výtvarníky z českého prostředí.232 SG otevřela svou první expozici v Nelahozevsi v roce 1965.233 Nacházela se v ní i zapůjčená díla z Národní galerie. Jiří Kohoutek v katalogu k expozici zdůraznil

228

SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 16 – Středočeská galerie. Viz BARTOŇ, David. GASK 50. Krásné město, 2013, 3, s. 10–11. 230 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Zpráva o plnění plánu a rozpočtu SG za rok 1969, 20. 3. 1970. 231 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 1 – Zpráva o SG a perspektivách jejího rozvoje, 27. 10. 1965. 232 Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.), kart. Zápisy z jednání nákupní komise 1960–1972 – Zápis ze zasedání nákupní komise pro sbírky oblastní galerie Středočeského kraje, 16. 11. 1962. 233 Expozice nesla název „Česká moderní malba“. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Komplexní rozbor činnosti SG v roce 1965. 229

49

zaměření instituce na uměleckou scénu 20. století.234 Období počátku století, 20. let a současné umělecké scény však byly zastoupeny jen fragmentárně. Vedení plánovalo mezery doplnit a zvětšit expoziční prostory. Interiér prozatím poskytoval možnost vystavení maximálně sto třiceti děl.235 První expozice SG sklidila pozitivní ohlas z řad uměleckých kritiků. Dokonce i výstavní síně v Praze, Brně i Berlíně,236 projevily zájem o prezentování některých zde vystavených výtvarných děl. Tyto veřejné galerie měly možnost si díla zapůjčit v zimní sezoně, kdy byla galerie pro návštěvníky uzavřená. Roku 1966 zpřístupnila galerie veřejnosti na zámku v Nelahozevsi přebudovanou instalaci z roku 1965. Jednalo se o kolekci českého moderního malířství, složenou výhradně z vlastních sbírkových předmětů. Expozice nesla název České umění XX. století.237 Ředitel galerie v katalogu k expozici zdůrazňuje její osobitost, za nejdůležitější nepovažuje „tzv. chef d´oeuevre – exponát nejvyšších uměleckých hodnot – výtvarné dílo ve své individuální jedinečnosti“.238 Prosazoval naopak vytvoření skupiny uměleckých děl, které spojuje jejich historický vývoj a obsahová

jednotnost.

Předměty

v jednotlivých

sálech

se

doplňovaly a podporovaly v působení na lidské smysly a ve svém expresivním účinku. Expozice měla ukázat vnitřní vývojovou logiku české výtvarné scény.239 Nejstarší umělecká díla zobrazená v expozici spadala do počátků 20. století.240 V instalaci byli zastoupeni členové skupiny Tvrdošíjní (Zdeněk Rykr, Otakar Marvánek), významná umělecká díla od českých surrealistů první poloviny 30. let Jindřicha Štýrského, Toyen, Aloise Wachsmanna, Františka Janouška. Expozice prezentovala též obrazy z první a druhé poloviny 30. let ovlivněné politickými událostmi a válkou. Náměty těchto děl vyjadřovaly varování a strach

234

KOHOUTEK, Jiří. České moderní malířství : expozice středočeské galerie. Praha, Středočeská galerie v Praze, 1965, nestr. Katalog výstavy. 235 KOHOUTEK, Jiří. České umění XX. století. Praha : Středočeská galerie v Praze, 1967, s. 3. Katalog expozice. 236 Od 20. 2. 1969–25. 3. 1969 probíhala kupř. výstava českého umění 20. století ze sbírek SG v západním Berlíně. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Zpráva o výstavě „České malířství XX. století“. 237 KOHOUTEK, Jiří. České umění XX. století. Praha : Středočeská galerie v Praze, 1967. s. 16. Katalog expozice. 238 Tamtéž, s. 4. 239 Tamtéž. 240 Např. Zátiší s rybou od Emila Filly z roku 1915, Pradleny Václava Špály (1919), Kolovrátkář Josefa Čapka (1913).

50

z nastalé situace.241 Poválečnou tvorbu zastupoval výtvarník J. Smetana, A. Paderlík, F. Jiroudek. Výtvarnou scénu 50. let ztvárňovaly v kolekci obrazy Bedřicha Dlouhého a Františka Ronovského, které ovlivnil modifikovaný expresionismus. Poslední část expozice České umění XX. století ukazovala nefigurativní umění 60. let. Stejně jako Miloš Suchomel musel také Jiří Kohoutek vynaložit značné úsilí na obhájení nákupu a vystavení některých děl. Po zpřístupnění stálé expozice v roce 1966, vyjadřovali zástupci SKNV nesouhlas s prezentováním některých sbírkových předmětů242, ředitel byl donucen vstoupit do KSČ, jinak mu hrozilo odvolání z funkce.243 Odborní pracovníci galerie upravili instalaci obrazů a plastik 20. století z roku 1966. V roce 1968 představili na zámku v Nelahozevsi veřejnosti expozici novou. Ta obsahovala na čtyři sta výtvarných děl (umístěných v druhém poschodí zámku), především od 30. do 60. let 20. století.244 V článku bývalého ředitele Suchomela se setkáváme především s kritikou oné expozice a prostor zámku.245 Odsuzoval tísnivou a deprimující atmosféru obrazů. Negativně hodnotil dle něj provizorní instalaci, v které zanikaly vystavené předměty. Neshledával jako vhodnou Kohoutkovu koncepci expozice – odmítání tzv. chef d´oeuevre, získávání děl jen esteticky vysoce hodnotných.246 Jistou obhajobou galerie a odpovědí Suchomelovi byl článek od Jana Kříže,247 kde autor polemizuje nad skutečností, že Suchomel hodnotí instalaci se „subjektivním traumatem“248

241

Toto období zastupují díla od E. Filly, A. Wachsmana, F. Hudečka a dalších. Mj. díla členů skupiny Sedm v říjnu (Hejna), Skupiny 42 (Souček, Hudeček), skupiny Ra (Lacina, Tikal, Istler). Viz KOHOUTEK, Jiří. České umění XX. století. Praha : Středočeská galerie v Praze, 1967, s. 5. Katalog expozice. 242 Jiří Kohoutek musel vysvětlovat především nákup nefigurativního, abstraktního umění, které v expozici zastupovala díla od mladé progresivní generace umělců např. Čestmíra Janoška, Jaroslava Vožniaka, Jitky a Květoslavy Válových, Adrieny Šimotové, Čestmíra Kafky a Mikuláše Medka. 243 Viz ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno: Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 42. 244 BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 26. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4. 245 SUCHOMEL, Miloš. Některé obrazy nadchnou – instalace méně. Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ. 2. 8. 1968, roč. LXXVII, č. 135, s. 4. 246 Tamtéž. 247

KŘÍŽ, Jan. Znovu o Nelahozevsi. Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ. 18. 8. 1968, roč. LXXVII, č. 199, s. 4. 248 Tamtéž.

51

(odvolání z funkce ředitele SG). Některá díla, zvláště z období 40. let opravdu „na veselejší tón přebarvit nelze“,249 jelikož vystihují depresivní atmosféru té doby. V roce

1969

byla

expozice

rozšířena

do

obou

pater

zámku

v Nelahozevsi a stala se spolu s instalací v Alšově jihočeské galerii největší krajskou galerií

českého

umění

století.250

20.

Instalace

se

rozrostla

hlavně o plastiky z 60. let a díla představitelů nových výtvarných směrů a skupin jako třeba Trasa, UB 12, Máj, Etapa.

251

V tomto roce převzala SG do správy galerii

ve Velvarech a začala pracovat na přebudování stálé expozice kreseb Jiřího Karse, které zde byly prezentovány. Po příznivé atmosféře 60. let nastala na počátku let 70. tvrdá normalizace. Delegáti KSČ vyvíjeli tlak na vedení SG a chtěli, aby galerie co nejrychleji přebudovala stálou expozici na zámku v Nelahozevsi. Požadovali vyřazení děl výtvarníků, kteří emigrovali do zahraničí. Doplnění instalace o zástupce socialistického realismu a „rozšíření zastoupení tvorby umělců, angažovaných v současné etapě kulturní revoluce“.252

Po čase se instalace umění 20. století

přemístila do Průhonického zámku. Místo ní zaměstnanci SG otevřeli v Nelahozevsi v roce 1977 expozici starého umění z roudnicko-lobkovické sbírky.253

249

KŘÍŽ, Jan. Znovu o Nelahozevsi. Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ. 18. 8. 1968, roč. LXXVII, č. 199, s. 4. 250 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac), kart. 24 – Zpráva o plnění plánu a rozpočtu Středočeské galerie za rok 1969, 20. 3. 1970. 251 Reprezentovaných výtvarníky Čestmírem Kafkou, Jitkou a Květou Válovými, Adrienou Šimotovou, Bedřichem Dlouhým atd. 252 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 6 – Rozpracování pracovních pokynů k zabezpečení usnesení krajské konference KSČ a XIV. sjezdu KSČ, 31. 8. 1971. V roce 1973 se do správy galerie dostala tzv. roudnická sbírka obsahující staré umění. Vedení SG chtělo vystavit tuto kolekci v Nelahozevsi. Jejich snahy vyvrcholily v roce 1977, kdy otevřeli veřejnosti expozici evropského umění 16.–18. století. Kolekce uměleckých předmětů 19. a počátku 20. století byla vystavena v Mladé Boleslavi. Obrazy a plastiky z 20. století se dostaly do průhonického zámku. Zde je odborní pracovníci na počátku 80. let zpřístupnili návštěvníkům. BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 28. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4. 253 POTŮČKOVÁ, Alena. Historie muzea. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz8m-/historie-muzea/.

52

5.5.2 Výstavy

Na podzim roku 1965 představila galerie veřejnosti retrospektivní výstavu umělce Františka Janouška v zámku Nelahozeves.254 Tuto výstavu popsal ve své recenzi s názvem „Svědectví Františka Janouška“ Miroslav Lamač.255 Hodnotí kladně první výstavní počiny nové galerie a doufá, že jí budou poskytnuty další podmínky k rozvoji jako celková rekonstrukce, nové osvětlení a prostory. 256 Také Miloš Suchomel zhodnotil výstavu českého surrealisty v článku „Obrazy Františka Janouška v Nelahozevsi“. „Zdá se, že Janouškovou výstavou, o jejíž libreto se zasloužil teoretik umění Jindřich Chalupecký, nastoupila Středočeská galerie konečně cestu pořádání velkých výstav záměrně užší, ale za to jednotnější tématiky, která více prospěje svou přehledností popularizaci moderního českého umění než časovým rozsahem příliš široká expozice malířských děl 20. století, jež v Nelahozevsi zbytečně dublovala celé léto lépe fundovaný soubor Národní galerie v Praze“.257 Galerie v následujících letech plánovala rozvíjet svou činnost především v menších městech a připravovat pro místní výstavní síně a muzea putovní výstavy. V rámci nich též pořádat přednášky a besedy se samotnými umělci i pracovníky SG. Mezi důležité galerijní akce roku 1967 pořádané SG se řadila výstava k 25. výročí vyhlazení Lidic, která obsahovala zahraniční výtvarná díla zaslaná obci Lidice (konala se v Kulturním domě Lidice).258 Dary českých umělců pro lidickou sbírku byly vystaveny v Nelahozevsi. V Kutné Hoře, Mělníku, Poděbradech a Berouně se prezentovaly obrazy z cesty československých výtvarníků po SSSR. Tato kolekce byla následně představena veřejnosti v Moskvě. SG se stále snažila vybudovat v kraji vlastní výstavní síně, výstavy probíhaly v cizích institucích. Pracovníci SG se též snažili rozvíjet přednáškovou činnost, svými výklady doplňovali výstavy. Pořádali 254

V roce 1965 se galerie podílela také na výstavě kreseb terezínských dětí a protiválečných cyklů J. Čapka a E. Filly v Kulturním domě v Lidicích. Představila kolekci skulptur na lázeňské kolonádě v Poděbradech nebo retrospektivní výstavu K. Součka v Kladně. SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Komplexní rozbor činnosti SG v roce 1965. 255 LAMAČ, Miroslav. Svědectví Františka Janouška. Literární noviny : týdeník svazu československých spisovatelů, 2. 10. 1965, roč. XIV, s. 4. 256 Tamtéž. 257 SUCHOMEL, Miloš. Obrazy Františka Janouška v Nelahozevsi. Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ. 2. 9. 1965, roč. LXXIV, č. 210, s. 4. 258 SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Komplexní rozbor za rok 1967.

53

přednáškové cykly pro učitele, školy, skupiny zahraničních umělců nebo zájmové organizace jako Kluby přátel umění.259 Mezi důležité výstavní počiny roku 1968 patřila výstava skupiny Sedm v říjnu260 uspořádaná v prostorách zámku Nelahozeves. K této výstavě vyšel katalog se stejnojmenným názvem.261 Na zámku se konala též výstava grafických děl Skupiny 42, jednalo se o instalaci sestavenou výhradně z grafiky SG. Návštěvníci měli možnost si zakoupit i katalog k akci.262 Kurátoři galerie připravovali na každý rok nové výstavy pro galerijní instituce v kraji i pro zámek Nelahozeves. Instalace se skládaly většinou z grafických listů, kreseb nebo autorských kolekcí. Příkladem může být výstava z díla Otakara Mrkvičky (1970 – zámek v Nelahozevsi), Josefa Holuba (1971 – Nelahozeves) nebo Josefa Schlesingera (1972 – Nelahozeves).263

5.5.3 Akce

prezentačního

charakteru

pořádané

v kooperaci

s dalšími

institucemi

Galerie spolupracovala s kulturními zařízeními v kraji (muzei, galeriemi, památníky umění, výstavními síněmi), kterým poskytovala odbornou pomoc, nabízela jim k také dispozici své výstavní soubory tzv. putovní výstavy, které byly vytvořeny ze sbírek SG a připravovány jejími zaměstnanci. Jednalo se o poměrně rozsáhlé kolekce, ale i menší umělecké celky, které byly vhodné zvláště pro menší výstavní síně v regionu. Muzea a galerie měly též možnost vybrat si pro instalaci některé z objektů nacházejících se ve stálé expozici nelahozeveského zámku, a to mimo letní sezonu, tedy od listopadu do března. SG zasílala galerijním institucím v kraji seznam výstavních souborů, jež měla k dispozici. Galerie si mohly zažádat o kterýkoliv z nich. SG kladla podmínku, aby putovní výstavu navštívilo 259

SOA Praha, Fond Středočeská galerie, kart. 24 – Komplexní rozbor činnosti SG v Praze za rok 1970. 260 Mez členy skupiny Sedm v říjnu patřili Věra Gabrielová Fragnerová, Václav Hejna, František Jiroudek, Pavel Kropáček, Josef Liesler, Jan Rafael Michálek, Arnošt Paderlík, Václav Plátek, Zdeněk Seydl. 261 KROPÁČEK, Pavel, NERAD, I. L. Sedm v říjnu. Praha : Středočeská galerie, 1968. 262 DVOŘÁK, Jan. Výstava grafiky skupiny 42. Praha : Středočeská galerie, 1968. 263 BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010, s. 290. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-161-4

54

minimálně 600 osob za měsíc a z utrženého vstupného se pokryly náklady na instalaci a provoz. Kromě dodání výstavního celku zajišťovala krajská galerie též vytvoření tematických pozvánek a plakátů.264 Výstavy pořádané v kooperaci s dalšími institucemi v kraji sestavovali pracovníci SG na základě doporučení NG. Ředitel SG se účastnil spolu s dalšími vedoucími pracovníky galerijních institucí a zástupci ústřední organizace Národní galerie v Praze jednání, na kterých se diskutovalo o plánech týkajících se vědeckoodborné činnosti galerií v následujících letech. NG předkládala účastníkům návrhy ke zpracování. Pro putovní výstavy měla galerie připraven např. soubor s názvem Malířství 20. století, vytvořila celek podávající obraz kresby nebo grafiky českých umělců 20. století, umění mladé generace, ilustrace dětské knihy. Nabízela instalaci děl Vojtěcha Preisiga, Emila Filly, Rudolfa Kremličky, Františka Hudečka, Pravoslava Kotíka, Josefa Líra, Františka Tichého, Jiřího Karse a dalších.265 Pracovníci SG se každým rokem snažili tyto umělecké celky zdokonalovat díky novým akvizicím. Vedle putovních výstav nabízela SG odbornou pomoc při budování tzv. základních výstav a stálých expozic v muzeích a výstavních síních ve středočeském regionu. Základní výstavy se konaly krátkodobě jen na jednom místě, SG zde doporučovala prezentovat díla osobností soudobého kulturního života spjatých s krajem (př. obrazy Jaroslava Průchy v Čáslavi). Minimální návštěvnost pro tyto výstavy činila 1 500 lidí. 266 Při přípravě kladla galerie důraz na dodržení výtvarných tradic

a

kulturní

historie

regionu.

Stálé

expozice

se

většinou

konaly

v okresních a městských muzeích. Tématem byli slavní rodáci a umělci, kteří zde působili.

264

SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 14 – Záznam z porady č. j. 25/66, 7. 2. 1966. 265 Viz SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Výstavní spolupráce, 4. 11. 1969. 266 Viz SOA Praha, Fond Středočeská galerie (nezprac.), kart. 24 – Výstavní spolupráce, 4. 11. 1969.

55

5.6

Závěry, zhodnocení činnosti

Středočeská galerie se za sledované období potýkala hlavně s nevyhovujícími prostory zámku v Nelahozevsi, nedostatkem odborných pracovníků a financí. Řešila také zkvalitnění vybavení existujících výstavních síní, budování expozic na památkových objektech a rekonstrukci domů v Husově ulici (započala v roce 1969). Ředitel Jiří Kohoutek přispěl ke zlepšení havarijního stavu zámku v Nelahozevsi. Zasloužil se o přestěhování sbírky hudebních nástrojů Národního muzea a dalších deponátů umístěných v přízemí zámku. Díky tomu galerie disponovala rozsáhlými prostory pro konání expozic a výstav v Nelahozevsi. Došlo také k přemístění kanceláře ředitele a odborných pracovníků v Praze do větších prostor budovy SKNV. Značný přínos znamenalo zbudování stálé expozice českého umění 20. století, doplňování fondů SG kvalitními díly současných malířů, ale i získávání grafiky, kreseb, obrazů a skulptur dokumentující vývoj české umělecké scény 20. století. Postupně též získávání tzv. starého umění. Instituce se snažila co nejvíce uplatňovat svoje sbírkové fondy na výstavách, ve výstavních síních kraje, muzeích, knihovnách, divadlech, školách, osvětových organizacích, ale i v zahraničí. Vytvářela stálé expozice tematicky vázané k určitému městu či regionu. Vyhlašovala též výtvarné soutěže, zasadila se o pozvednutí, oživení kulturního života a činnosti galerijních institucí ve středočeském regionu. Působení Středočeské galerie oceňovala odborná kulturní veřejnost i umělecké a vědecké instituce. Mimo jiné také organizovala přednáškové cykly a besedy v krajských centrech umění, vydávala katalogy k výstavám, poskytovala metodickou pomoc ostatním galerijním a muzejním institucím v kraji. Koordinovala galerijní akce a chod v celém středočeském regionu, na každý rok sestavovala celokrajný plán výstav. Nepochybně se svojí činností postarala o vědecký, umělecký a společenský rozvoj v kraji.

56

Závěr

Jako hlavní cíl svojí bakalářské práce jsem si stanovila vylíčit kontext vzniku krajských galerií, především pak Středočeské galerie v Praze. Chtěla jsem také popsat okolnosti a důvody, které vedly ke zřízení této instituce. Jedním z cílů bylo objasnění vlivu kulturní politiky státu na složení sbírkového fondu, tematickou náplň expozic a výstav. Vymezených cílů, které by měly rozšířit dosavadní poznání o počátečním vývoji této významné galerie, jsem se pokusila dosáhnout na základě analýzy archivního materiálu, odborné literatury a legislativních dokumentů. Na vzniku krajských galerií se podílelo několik faktorů. Důležitým předpokladem bylo zřízení krajů a stanovení řídících orgánů jednotlivých územních celků, tedy Krajských národních výborů. Podmínky pro vznik ale vytvořila až směrnice o krajských galeriích, v níž byly tyto instituce legislativně zakotveny. Krajské galerie tvořily jednotnou galerijní síť. Funkci ústředního orgánu vykonávala Národní galerie v Praze. Zajišťovala odbornou a metodickou pomoc galeriím krajským a okresním. O řízení, spravování a přerozdělování financí krajským galeriím rozhodovaly Krajské národní výbory. Směrnice o krajských galeriích také stanovila hlavní náplň činnosti těchto institucí. Měly především sbírat umělecká díla týkající se regionu, pečovat o ně a zprostředkovávat je veřejnosti. Působit jako lidovýchovné instituce v kraji, poskytovat odborné rady a pomoc kulturním organizacím v kraji a veřejnosti. Základy sbírkového fondu tvořily u některých galerií umělecké kolekce, které původně patřily k muzeím. V průběhu 50. a na počátku 60. let je ale dostaly do správy nově vznikající krajské galerie. Sbírky také obsahovaly umělecké konfiskáty přerozdělené Ministerstvem školství a osvěty (Ministerstvem kultury, Ministerstvem školství a kultury) a zápůjčky Národní galerie. Díla do kolekce galerie vybíraly nákupní komise složené z pracovníků v oblasti kultury. Středočeská galerie se konstituovala jako jedna z posledních krajských galerií. Po vytvoření krajského zřízení roku 1948 zastupovala původní Pražský kraj Národní galerie v Praze. Po novém územním členění státu v roce 1960 se země rozdělila na deset krajů. Středočeský kraj neměl prozatím krajskou galerii, jež by ho reprezentovala. Zástupci kraje proto začali uvažovat o jejím zřízení. Odbornou 57

platformou pro přípravy vzniku Středočeské galerie se stalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje. Pracovali zde kvalifikovaní zaměstnanci. Středisko spravovalo památkové objekty v regionu, poskytlo galerii na zámku v Nelahozevsi místnosti k uložení a vystavení sbírek. V rámci Střediska byla roku 1960 jmenována pracovní skupina v čele s Milošem Suchomelem, která se podílela na vytváření sbírkového fondu budoucí galerie. Již v tomto období získává sbírka postupně jasný profil. Zaměřovala se na vylíčení vývoje české umělecké scény 20. století. Miloš Suchomel spolu se svými kolegy navštěvoval umělce v jejich ateliérech a vybíral díla do sbírkového fondu galerie. Vlastní seznam navrhnutých děl pak projednávala nákupní komise. Ta předala seznam ke schválení Středočeskému krajskému národnímu výboru. V pořadí druhý ředitel Jiří Kohoutek pokračoval v profilaci sbírek započaté Milošem Suchomelem. Rozšiřoval soubor o umění 20. století a snažil se v kolekci zachytit vývoj tvorby nejmladší generace výtvarníků. Uvolněnější politická atmosféra, která nastala v průběhu 60. let, umožnila řediteli získat i díla ještě za Miloše Suchomela odmítaných. V období 1964–1967 se sbírka rozrůstala poměrně rychle, galerie měla dostatek finančních prostředků a nákupní komise schvalovala velké množství děl. V průběhu roku 1968 došlo vlivem politických událostí k výraznému omezení rozpočtu instituce. Jiří Kohoutek musel čelit obvinění ze zpronevěry finančních prostředků určených na rozšiřování sbírkového fondu galerie. Roku 1971 byl zbaven funkce. Místo něj nastoupil na místo ředitele akademický malíř Vladimír Brehovszký. Ten prosazoval do sbírek hlavně socialistický realismus a prověřené starší umění. Politika státu výrazně ovlivňovala chod galerie, její akvizice a témata výstav a expozic. Kvůli komunistické ideologii chybí ve sbírce díla dnes již světově uznávaných českých autorů, která se už nyní nedají získat (především z důvodu finanční nedostupnosti). Miloš Suchomel i Jiří Kohoutek museli neustále zdůvodňovat a obhajovat nákupy děl u nadřízených orgánů. Byli nuceni také nakupovat a vystavovat obrazy a plastiky zastupující socialistický realismus. Galerie sestavila v období 1960–1972 výjimečnou kolekci uměleckých děl 20. století, která byla představována v Nelahozevsi a při příležitosti konání výstav v kraji. Svou komunikační činností přispěla SG k zvýšení kulturní úrovně 58

Středočeského kraje. Přičinila se o zlepšení uměleckého povědomí návštěvníků galerie.

59

Summary

The aim of this work is to outline the development of the art collecting in the Czech lands, comprehensively characterize the context of the genesis of the regional gallery and its mission. Due to limited extent, this thesis is mainly focused on the origin and evolution of the Central Bohemian Gallery in Prague until 1972. The main goal is to analyze the impact of cultural policies on the acquisition, communication and presentation. This work describes the definition of topics based on analysis of the archival materials of Central Bohemian Gallery, the exhibition catalogs, expert literature and legislative documents. Analysis of sources and literature provides the following conclusions. Precondition for the creation of regional galleries to create a regions and determine governing institutions for the regions. Legislative legitimize and conditions for the creation of regional galleries brought by the directive about regional galleries. These galleries were part of a united gallery system. Governing institutions was National Gallery of Prague, provided technical and methodical assistance. Regional National Committee was the founder and administrator. The main activity of the regional galleries was the creation of the gallery collection and exhibitions. It’s collections of some galleries form a collections that were originally part of the museums. In the 50s and 60s gradually separated and formed the basic of newly created collections galleries. The collections of regional galleries were also confiscated from National Gallery of Prague and Ministry of Educations and Culture. Since 1960, preparations were made at the Centre of state heritage preservation and conservation of Central Bohemia. There was working group that creating collections for future gallery. Period of preparation for the formation of the gallery and its independent development between 1963 and 1967 can be considered as the most dynamic stage of activities and the growth of the Central Bohemian Gallery collections. Also in this period, activity galleries influenced state politics. The commission for buying of paintings and sculptures, some of the works today renowned Czech artists didn't approved. These works are now unavailable because they are expensive. Gallery 60

directors at that time created a representative collection of artistic works, which serves today as an exceptional example of development of the Czech art scene since the early 20th century to the 60s. Development period was interrupted due to national policy standardization, which also had an impact on culture. The leadership has changed, and the permanent exhibition in chateau Nelahozeves was redesigned. The acquisition activity was aimed to collect art work representing traditionalism and socialist realism.

61

Seznam použitých pramenů a literatury

Archivní materiály Kancelář registru sbírek GASK (nezprac.) SOA Praha, Fond Středočeská galerie v Praze.

Monografie

BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences pro Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědné fakulty Slezské univerzity, 1997. 179 s. ISBN 80-901974-3-4. BROŽKOVÁ, Helena. Sběratelství. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1983. 160 s. FREUD, Sigmund. O člověku a kultuře. 1. vyd. Praha : Odeon, 1990. 444 s. ISBN 80-207-0109-5. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan, DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : od počátků státu po současnost. 1. vyd. Praha : Nakladatelství lidové noviny, 2005. 568 s. ISBN 80-7106-709-1. KAPLAN, Karel. Československo v letech 1953-1966. 1. vyd. Praha : SPN, 1992. 146 s. ISBN 80-04-25745-3. KNAPÍK, Jiří. Vademecum muzeologie. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2012. 163 s. ISBN 978-80-7248-811-7. KOTALÍK, Jiří a kol. Národná galéria v Prahe I. : Zbierka starého európského genia : Zbierka starého českého umenia. 1. vyd. Bratislava : Tatran, 1987. 333 s. KOUŘIL, Miroslav (ed.). Sjezd národní kultury 1948: sbírka dokumentů. 1. vyd. Praha : Orbis, 1948. 340 s. 62

KRAMÁŘ, Vincenc. Dnešní kulturní reakce a Moderní galerie. Praha : Miloš Procházka, 1927. 64 s. KRAMÁŘ, Vincenc. O obrazech a galeriích. Praha : Odeon, 1983. 509 s. MUSIL, Roman a kol. Moderní galerie tenkrát: 1902–1942 : klášter sc. Anežky české únor – duben 1992. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1992. 83 s. PUBAL, Václav a kol. Muzea, galerie a památkové objekty v ČSR. Praha : Národní muzeum, 1973. 302 s. ROKYTA, Hugo, MIKYSA, Karel, SEDLÁČKOVÁ Ema. Dvořákova Nelahozeves. Praha : Čedok, 1951, 19 s. SLAVÍČEK,

Lubomír.

"Sobě,

umění,

přátelům"

:

kapitoly

z

dějin

sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literatutu – Barrister & Principal, 2007. 376 s. ISBN 978-80-87029-22-0. STRÁNSKÝ, Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. 315 s. ISBN 80-210-3861-6. ŠPÉT, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR (1945– 1985). 1. vyd. Praha : Národní muzeum v Praze, 1988. 365 s. ŠPÉT, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. : (do roku 1945). 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita , 2003. 120 s. ISBN 80-210-3206-5. ŠTĚPÁNEK, Pavel, VLK, Miloslav. Sbírky starého umění 15.–19. století, zámek v Nelahozevsi : Středočeská galerie : průvodce a seznam exponátů. Praha : Středočeská galerie, 1978, 56 s. TŘEŠTÍK, Michael. Umění sbírat umění. 2. vyd. Praha : Gasset, 2013. 228 s. ISBN 978-80-87079-30-0. UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise 1947-1951. 1. vyd. Praha : Artefactum, 2004. 254 s. ISBN 80-903230-8-1. VAŇKOVÁ-FREJKOVÁ, Olga. Zámek Nelahozeves. 1. vyd. Praha : Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1944, nestr.

63

Příspěvky ve sbornících

JIRÁSEK, Zdeněk, KORBELÁŘOVÁ, Irena, ŽÁČEK, Rudolf. České muzejnictví pod vlivem politických změn po roce 1945. In DOLÁK, Jan. In Muzea v procesu transformace : mezinárodní konference, 24.–26. listopadu 2003, Brno, Technické muzeum, Česká republika = Museums in Transformation Process : international conference, November 24–26, 2003, Brno, Technical Museum, Czech Republic. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 203 s. ISBN 80-210-3594-3. Za vědecké dějiny umění a novou kritiku : Projevy z prac. konf. čs. historiků um. a výtvarných kritiků v Bechyni ve dnech 31.5.–3.6.1951. Praha : Orbis, 1951. 111 s.

Seriálové publikace

BARTOŇ, David. GASK 50. Krásné město, 2013, č. 3, s. 10–11. BRADNA, Jan. Bibliografie prací Miloše Suchomela z let 1990–1999. Zprávy památkové péče, 2000, roč. 60, č. 6, s. 141–143. ISSN 1210-5538. ČERNÁ, Kateřina. Nová totalita? : krajské galerie a politika. Art & antiques, 2009, roč. 2009, č. 4, s. 36–40. ISSN 1213-8398 JELÍNKOVÁ, Dagmar. Od Středočeské galerie po GASK. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2010, roč. 23, č. 18, s. 2, 6. ISSN 1210-5236 KIBIC, Karel. Miloš Suchomel, prom. hist. : Výběrová bibliografie za léta 20002005. Zprávy památkové péče, 2005, roč. 65, č. 1, s. 73–77. ISSN 1210-5538 KOMENDOVÁ, N. Galerie bez galerie? Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ, 10. 3. 1966, roč. LXXV, č. 59, s. 3. KŘÍŽ, Jan. Znovu o Nelahozevsi. Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ, 18. 8. 1968, roč. LXXVII, č. 199, s. 4. 64

LAMAČ, Miroslav. Svědectví Františka Janouška. Literární noviny : týdeník svazu československých spisovatelů, 2. 10. 1965, roč. XIV, s. 4. NEJEDLÝ, Vratislav. Historik umění a památkář Miloš Suchomel sedmdesátiletý. Zprávy památkové péče, 2000, roč. 60, č. 6, s. 141–143. ISSN 1210-5538. NEJEDLÝ,

Vratislav.

Historik

umění

a

památkář

Miloš

Suchomel

pětasedmdesátiletý. Zprávy památkové péče, 2005, roč. 65, č. 1, s. 73–78. ISSN 1210-5538. PROVAZNÍK, Zdeněk. Galerie nikoliv zasutá. Rudé právo : orgán ústředního výboru Komunistické strany Československa, 17. 4. 1966, roč. 46, č. 105, s. 2. SUCHOMEL, Miloš. Některé obrazy nadchnou – instalace méně. Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ. 2. 8. 1968, roč. LXXVII, č. 135, s. 4. SUCHOMEL, Miloš. Obrazy Františka Janouška v Nelahozevsi. Svoboda : orgán středočeského krajského výboru KSČ. 2. 9. 1965, roč. LXXIV, č. 210, s. 4. SUCHOMEL, Miloš. Počátky Středočeské galerie. Ateliér : čtrnáctideník současného výtvarného umění. 1995, roč. 8, č. 23, s. 2. ISSN 1210-5236. ZAPLETAL, Tomáš. Normalizace Středočeské galerie. In 69. Bulletin Moravské galerie v Brně, Brno: Moravská galerie v Brně, 2013, roč. 69, s. 40–47.

Závěrečné práce DOUŠA, Pavel. Organizace českého muzejnictví 1945-1989 : Systém řízení muzeí v zajetí politické ideologie. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozofickopřírodovědecká fakulta, 2005. 231 s. Dizertační práce. Vedoucí práce Doc. PhDr. Karel Boženek, Ph.D. DVOŘÁKOVÁ, Valérie. Sběratelství moderního a současného umění v České republice : jeho charakteristika a vliv na trh s uměním. Praha : Vysoká škola ekonomická, Fakulta podnikohospodářská, 2014. 80 s. Diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Anna Janištinová.

65

Katalogy BERGMANOVÁ, Marie. Sbírka 1 2 3 (Stopy historie v akvizicích). Kutná Hora : Galerie Středočeského kraje, 2010. 301 s. Katalog výstavy. ISBN 978-80-7056-1614. DVOŘÁK, Jan. Výstava grafiky skupiny 42. Praha : Středočeská galerie, 1968. 8 s. Katalog putovní výstavy. KOHOUTEK, Jiří. České moderní malířství : expozice Středočeské galerie. Praha : Středočeská galerie v Praze, 1965, nestr. Katalog výstavy. KOHOUTEK, Jiří. České umění XX. století. Praha : Středočeská galerie v Praze, 1967. 15 s. Katalog expozice. KROPÁČEK, Pavel, NERAD, I. L. Sedm v říjnu. Praha : Středočeská galerie, 1968, nestr. Katalog výstavy. NEŠLEHOVÁ, Mahulena a kol. Český informel : průkopníci abstrakce z let 19571964 : Staroměstská radnice a Galerie Václava Špály únor-březen 1991. Praha : Galerie hlavního města Prahy, 1991. 266 s. Katalog výstavy. VLNAS, Vít a kol. Obrazárna v Čechách 1796–1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách. 1. vyd. Praha : Gallery, 1996. 278 s. ISBN 80-7035-106-3.

Legislativní dokumenty Dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkověprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů [online]. Zlín : AION, 2011.

Dostupný

[cit.2015-06-26].

z WWW:

http://www.zakonyprolidi.cz/hledani?text=z%C3%A1kon+%C4%8D.+5%2F1945. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského

majetku

Němců,

Maďarů,

jakož

i

zrádců

a

nepřátel 66

českého a slovenského národa [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný

z

WWW:

http://www.zakonyprolidi.cz/hledani?text=z%C3%A1kon+%C4%8D.+12%2F1945. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: www.zakonyprolidi.cz/hledani?text=zákon+č.+108%2F1945. Profesní etický kodex [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií, 2011. 73 s. [cit. Dostupné

2015-06-26].

z WWW:

http://www.cz-

museums.cz/web/deni_v_oboru/eticky-kodex-muzei. Předpis č. 13/1954 Sb. o národních výborech, vydaný dne 17. 5. 1954 [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=13&r=1954. Předpis č. 22/1958 Sb. o kulturních památkách, vydaný dne 17. 4. 1958 [online]. Praha : Parlament České republiky, 2012. [cit. 2015-06-27]. Dostupný z WWW: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=22&r=1958. Předpis č. 3/1949 Sb. o územní organizaci okresů v českých zemích 1949 [online]. Zlín

:

AION,

2011.

[cit.2015-06-26].

Dostupný

z

WWW:

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1949-3#p1. Předpis č. 14/1949 Sb. o referátech krajských národních výborů pro školství, osvětu a tělesnou výchovu [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1949-14. Směrnice o krajských galeriích č. 67 392/52-VIII/7. In Věstník ministerstva školství, věd a umění, 1952, roč. VIII, sešit 22, s. 287-288. Zákon č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení [online]. Praha : Ministerstvo kultury, 2007.

[cit.

2015-06-07].

Dostupný

z

WWW:


zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=381>. Zákon č. 36/1960 Sb. o územním členění státu [online]. Zlín : AION, 2011. [cit.2015-06-26]. Dostupný z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1960-36#p1.

67

Zákon č. 54/1959 Sb. o muzeích a galeriích [online]. Praha : Parlament České republiky,

2012.

[cit.

Dostupný

2015-06-26].

z WWW:

http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=54&r=1959. Zákon č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů

[online].

Praha

:

Ministerstvo

kultury,

2007.

[cit.

2015-06-26].

Dostupný z WWW: http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-dedictvi/muzea-galerie-aochrana-moviteho-kulturniho-dedictvi/pravni-predpisy-a-metodicke-pokyny/zakonc--122_2002.pdf. Zákona č. 127/1936 Sb., jímž Československý stát nabývá sbírek SVPU v Čechách [online]. In Stejnopis sbírky zákonů České republiky,roč. 1936. [cit-2015-06-24]. Dostupný z WWW: http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/1936.html. Zákon č. 148/1949 Sb. o Národní galerii v Praze [online]. Zlín : AION, 2011. [cit. 2015-06-26]. Dostupný z WWW: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1949-148.

Elektronické dokumenty

Grafika

a

fotografie,

muzeum v Praze,

miniatury

2004.

[cit.

[online].

Praha

2015-05-31].

:

Uměleckoprůmyslové Dostupný

z WWW:

www.upm.cz/index.php?language=cz&page=186. KUDLÁČ, Antonín. Historie ministerstva : dějiny ministerstva kultury [online]. Praha : Ministerstvo kultury, 2007. [cit. 2015-06-07]. Dostupný z WWW: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=1839. Památník a pietní území [online]. Lidice : Památník lidice, 2015. [cit. 2015-06-16]. Dostupný

z WWW:

http://www.lidice-memorial.cz/pamatnik/pamatnik-a-pietni-

uzemi/. POTŮČKOVÁ, Alena. Historie muzea. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha

:

České

muzeum

výtvarných

umění,

2007.

[cit.

2015-06-29].

Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz8m-/historie-muzea/.

68

POTŮČKOVÁ, Alena. Historie sbírky. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha

:

České

muzeum

výtvarných

umění,

2007.

[cit.

2015-06-29].

Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz18c-/historie-sbirky/. POTŮČKOVÁ, Alena. Mezi válkami. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha

:

České

muzeum

výtvarných

umění,

2007.

[cit.

2015-06-29].

Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz20c-/mezi-valkami/. POTŮČKOVÁ, Alena. Šedesátá léta : Umění zrychleného času. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz22c-/sedesata-leta/. POTŮČKOVÁ, Alena. Začátek století : Přelom 19. a 20. století – počátky moderny. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://www.cmvu.cz/cz19c/zacatek-stoleti/. Průvodce sbírkami online. In České muzeum výtvarných umění [online]. Praha : České muzeum výtvarných umění, 2007. [cit. 2015-06-29]. Dostupný z WWW: http://sbirky.cmvu.cz/. Sbírky online

[online]. Kutná Hora

:

GASK, 2014. [cit.

2015-06-29].

Dostupný z WWW: http://sbirky.gask.cz/apps/#search. Umění od gotiky po 19. století [online]. Brno : Moravská galerie v Brně, 2010. [cit. 2015-05-31].

Dostupný

z WWW:

http://www.moravska-galerie.cz/moravska-

galerie/o-galerii/sbirky/umeni-od-gotiky-po-19-stoleti.aspx.

69

Seznam zkratek

GASK – Galerie Středočeského kraje ICOM – International Council of Museums KNV – Krajský národní výbor KSČ – Komunistická strana Československa MGKČ – Moderní galerie Království českého NG – Národní galerie v Praze OSVPU – Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění SG – Středočeská galerie SKNV – Středočeský krajský národní výbor SOA – Státní oblastní archiv SSPPOP – Středisko státní památkové péče a ochrany přírody SSSR – Svaz sovětských socialistických republik SVPU – Společnost vlasteneckých přátel umění

70

Seznam příloh

Příloha I. – Česká malba 20. století Příloha II. – Výtvarní umělci Středočeského kraje Příloha III. – České umění XX. století Příloha IV. – České umění XX. století Příloha V. – 7 v říjnu 1937–1947 Příloha VI. – Jubel Bartosch Příloha VII. – Výstava z díla Otakara Mrkvičky Příloha VIII. – Jiří Jelínek Příloha IX. – Hrady a zámky Středních Čech v díle českých umělců 19. století Příloha X. – Rané dílo Václava Hejny Příloha XI. – Josef Holub – Krajiny z let 1896–1954 Příloha XII. – Expozice ze sbírek Středočeské galerie a Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje Příloha XIII. – České umění XX. století Příloha XIV. – Mirko Hanák – Výběr z díla

71

Přílohy Příloha I. – Česká malba 20. století – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1963, Česká malba 20. století, 1963, inv. č. 1.

Fotografie autorky vlastní.

72

Příloha II. – Výtvarní umělci Středočeského kraje – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1966–1968, Výtvarní umělci Středočeského kraje, 1966, inv. č. 2.

Fotografie autorky vlastní.

73

Příloha III. – České umění XX. století – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1966–1968, České umění XX. století, 1967, inv. č. 3.

Fotografie autorky vlastní.

74

Příloha IV. – České umění XX. století – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1966–1968, České umění XX. století, 1967, inv. č. 4.

Fotografie autorky vlastní.

75

Příloha V. – 7 v říjnu 1937–1947 – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1966–1968, Sedm v říjnu 1937–1947, 1968, inv. č. 5.

Fotografie autorky vlastní.

76

Příloha VI. – Jubel Bartosch – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Jubel Bartosch, 1970, inv. č. 6.

Fotografie autorky vlastní.

77

Příloha VII. – Výstava z díla Otakara Mrkvičky – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Výstava z díla Otakara Mrkvičky, 1970, inv. č. 7.

Fotografie autorky vlastní.

78

Příloha VIII. – Jiří Jelínek – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Jiří Jelínek, 1971, inv. č. 8.

Fotografie autorky vlastní.

79

Příloha IX. – Hrady a zámky Středních Čech v díle českých umělců 19. století – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Hrady a zámky Středních Čech v díle českých umělců 19. století, 1971, inv. č. 9.

Fotografie autorky vlastní.

80

Příloha X. – Rané dílo Václava Hejny – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Rané dílo Václava Hejny, 1971, inv. č. 10.

Fotografie autorky vlastní.

81

Příloha XI. – Josef Holub – Krajiny z let 1896–1954 – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Josef Holub – Krajiny z let 1896– 1954,1971, inv. č. 11.

Fotografie autorky vlastní.

82

Příloha XII. – Expozice ze sbírek Středočeské galerie a Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Expozice ze sbírek SG a SSPPOP, 1972, inv. č. 12.

Fotografie autorky vlastní.

83

Příloha XIII. – České umění XX. století – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, České umění XX. století, 1972, inv. č. 13.

Fotografie autorky vlastní.

84

Příloha XIV. – Antonín Strnadel – Výstava z ilustrační tvorby – GASK, Kancelář registru sbírek, fond SG v Praze, složka SG – 1970–1975, Antonín Strnadel – Výstava z ilustrační tvorby, 1972, inv. č. 14.

Fotografie autorky vlastní.

85