MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav archeologie a muzeologie Muzeologie. Kateřina Olivová

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav archeologie a muzeologie Muzeologie

Kateřina Olivová

Libreto k výstavě Zatoulaná vařečka Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Irena Loskotová, Ph.D.

Brno 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne ……………………………………

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí diplomové bakalářské práce PhDr. Ireně Loskotové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a dále také za pomoc historickému oddělení Muzea města Brna.

-3-

Obsah 1.

Úvod ..................................................................................................................... - 5 -

2.

Stav řešení dané problematiky.............................................................................. - 7 2.1. Stručný přehled nejdůležitějších výstav o gastronomii za posledních deset let v České republice ........................................................................................................ - 7 -

3.

Materiálová základna výstavy ............................................................................ - 22 3.1. Charakteristika sbírkového fondu Domácnost Muzea města Brna ................. - 22 -

4.

Teoretická základna ............................................................................................ - 24 4.1. Krátký průřez historií gastronomie s důrazem na 19. až počátek 20. století .. - 24 4.2. Pravěk ............................................................................................................. - 24 4.3. Starověk .......................................................................................................... - 25 4.4. Středověk ........................................................................................................ - 27 4.5. Novověk .......................................................................................................... - 29 4.6. Období 16. – 18. století ................................................................................... - 29 4.7. Období 19. století ............................................................................................ - 33 4.8. Období 1900 - 1945 ........................................................................................ - 37 4.9. Období 1945 – 1989 ....................................................................................... - 39 4.10.

5.

Současnost ................................................................................................... - 42 -

Libreto k výstavě „Zatoulaná vařečka“ .............................................................. - 43 5.1. Charakteristika výstavy................................................................................... - 43 5.2. První místnost – část A ................................................................................... - 44 5.3. Druhá místnost – část B .................................................................................. - 46 5.4. Třetí místnost – část C .................................................................................... - 47 5.5. Čtvrtá místnost – část D .................................................................................. - 48 5.6. Pátá místnost – část E ..................................................................................... - 49 5.7. Prostorové řešení výstavy, osvětlení ............................................................... - 49 5.8. Výstavní fundus .............................................................................................. - 50 -

-45.9. Texty, popisky, panely .................................................................................... - 50 5.10.

Způsob nabytí předmětů .............................................................................. - 51 -

5.11.

Údržba výstavy............................................................................................ - 51 -

5.12.

Návrh personálního zajištění výstavy ......................................................... - 52 -

5.13.

Cílová skupina ............................................................................................. - 52 -

5.14.

Doprovodné programy ................................................................................ - 52 -

5.15.

Propagace výstavy ....................................................................................... - 53 -

5.16.

Předběžný rozpočet výstavy ........................................................................ - 54 -

6.

Závěr ................................................................................................................... - 56 -

7.

Resumé ............................................................................................................... - 57 -

8.

Seznam pramenů a literatury .............................................................................. - 58 8.1. Diplomové práce ............................................................................................. - 60 8.2. Sborníky .......................................................................................................... - 60 8.3. Seriálové publikace ......................................................................................... - 60 8.4. Elektronická komunikace................................................................................ - 62 8.5. Elektronické zdroje ......................................................................................... - 63 8.6. Scénáře výstav, libreta, firemní materiály ...................................................... - 63 8.7. Televizní pořady ............................................................................................. - 64 -

9.

Seznam příloh ..................................................................................................... - 65 9.1. Příloha č. 1 – tabulkové zpracování výsledků průzkumu ............................... - 66 9.2. Příloha č. 2 - seznam výstavního mobiliáře .................................................... - 68 9.3. Příloha č. 3 - plán výstavních prostor s předběžným umístěním výstavního zařízení ...................................................................................................................... - 69 9.4. Příloha č. 4 - návrh Pana Vařečky .................................................................. - 70 9.5. Příloha č. 5 – návrh do interaktivní dílny pro děti – skládačka ...................... - 71 9.6. Příloha č. 6 – návrh do interaktivní dílny pro děti – přesmyčky .................... - 72 -

-5-

1. Úvod „Ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu.“ George Bernard Shaw (1856 – 1950)1 Strava, její příprava a následná konzumace patří neodmyslitelně k lidstvu již od jeho počátků. Téma této bakalářské práce se dotýká stravování, vaření a tedy gastronomie celkově. Jejím cílem je zpracování libreta k výstavě „Zatoulaná vařečka“, která představí stravování v období 40. – 80. let 20. století. Výstava je koncipována především pro dětské návštěvníky a na výstavní prostory a sbírkový fond Muzea města Brna. Libreto je uvedeno v teoretické rovině a podává návrhy k případnému realizování výstavy. Téma bakalářské práce bylo zvoleno zcela záměrně tak, aby přispělo k vyplnění mezery ve výstavních projektech gastronomického zaměření. Většina českých muzeí se ve svých výstavách zaměřuje spíše na kuchyně a stolování převážně 19. století, případně počátku 20. století. V objektech památkově chráněných, jako jsou např. hrady a zámky se často pořádají různé víkendové akce pro rodiny s dětmi se zaměřením na tematiku středověkou. Cílem této bakalářské práce je dětem přiblížit vaření a stravování doby minulé, vaření našich babiček a maminek. Název práce „Zatoulaná vařečka“ vychází z inspirace z městského muzea v Kingsbridge v Anglii. Zde pro děti ozvláštnili expozice hravou formou, a to schováním malého pleteného káčátka v instalovaných exponátech. Na konci expozic si děti tuto hračku mohly zakoupit za symbolickou cenu. Pro tuto výstavu byla zvolena vařečka, jako symbol kuchyně. Pan Vařečka, jak autorka práce tuto pomůcku pojmenovala, se bude dětem nejen schovávat, ale také je bude provázet výstavou na jednotlivých popiscích u zajímavých exponátů. Bakalářská práce je členěna na čtyři části. První kapitola se zabývá výzkumem výstav v českých muzeích týkajících se vaření, kuchyně a stravování za posledních deset let v České republice (od roku 2002 do roku 2012). Druhá část nastíní sbírkový fond Domácnost Muzea města Brna, ze kterého výstava „Zatoulaná vařečka“ vychází. Třetí, teoretický oddíl stručně shrnuje vývoj vaření, stravování a stolování od dob pravěku až po současnost. Důraz je kladen především na 19. století, které bylo plné změn v oblasti gastronomie, a také na století 20., které je důležité pro tuto práci. Ve čtvrté závěrečné kapitole je představeno libreto výstavy, tedy cíl této práce. I přesto, že výstava nebyla a prozatím nebude realizována, předkládá příloha práce nástin výstavních prostor s rozmístění výstavního fundusu, a též seznam výstavního mobiliáře.

1

Azcitaty.cz [online]. [cit. 10. 4. 2013]. Dostupný z WWW: http://azcitaty.cz/george-bernard-shaw/29031/.

-6Pro diplomovou bakalářskou práci byly důležitým zdrojem informací sborníky ze seminářů pořádaných v Moravském zemském muzeu v Brně (1995) a v Masarykově muzeu v Hodoníně (1996) zaměřené na výstavní problematiku, a také publikace o gastronomii, odborné i populárně naučné. Velkým přínosem pro první kapitolu práce byla rovněž elektronická komunikace s jednotlivými českými muzei.

-7-

2. Stav řešení dané problematiky 2.1. Stručný přehled nejdůležitějších výstav o gastronomii za posledních deset let v České republice Pro vyhledávání realizovaných výstav o gastronomii v České republice autorka této bakalářské práce stanovila několik kritérií. Prvním z nich bylo časové vymezení, a to deset let z důvodu relevance a aktuálnosti dat. Vybrané výstavy zahrnuté v tomto průzkumu se rovněž měly zaměřovat na téma kuchyně a její vybavení, nebo na historii gastronomie. Záměrně nebylo zvoleno kritérium surovin používaných při vaření, jako např. perník, čokoláda, med… z důvodu příliš častého opakování tohoto typu výstav v regionálních muzeích. Cílem první kapitoly je přiblížit výstavy dotýkající se tématu této práce, tedy kuchyně, vaření, stolování. Uskutečněné výstavy byly vyhledávány v jednotlivých číslech Věstníku Asociací muzeí a galerií České republiky v rubrice Kalendárium, a také v článcích denního regionálního tisku. Pozornost byla soustředěna na články dostupné online např. regionu Kroměřížsko a okresu Příbram. Po provedení tohoto průzkumu autorka zahájila kontaktování muzeí prostřednictvím elektronické komunikace, případně pomocí telefonátů s prosbou o zaslání informací k výstavám. Cílem bylo získat poznatky o obsahové stránce výstav, o doprovodných programech k výstavám (především o dětských doprovodných programech) a o úspěšnosti či ohlasech návštěvníků na dané výstavy. Některé informace o výstavách byly zjištěny také osobně, a to v tom případě, pokud se dané výstavy konaly v letech 2012 či 2013. Při tomto typu průzkumu proběhla schůzka s kurátory a následně návštěva daných výstav. Jako jediné svého druhu v České republice existuje Muzeum gastronomie v Praze, které je členem Asociace muzeí a galerií, a z tohoto důvodu by mělo být v této práci zmíněno. Bylo rovněž osobně navštíveno autorkou práce. Výzkum prokázal, že česká muzea se spíše zaměřují na výstavy s potravinářskými produkty, např. během vánočního období se velmi často opakují výstavy s perníkem (celkem zjištěno třináct uskutečněných výstav, konajících se, jak již výše uvedeno pravidelně o Vánocích), dále jsou oblíbeny výstavy o čokoládě (dle Věstníku muzeí a galerií České republiky realizováno celkem deset výstav konajících se především od roku 2006 do roku 2012). O čaji či kávě bylo uskutečněno celkem deset výstav, a to ve stanoveném časovém rozmezí. Méně frekventovaně se realizovaly výstavy o koření (realizovány čtyři výstavy), o cukru byly napočítány výstavy dvě a o medu vzniklo výstav celkem pět, avšak pouze tři se týkaly samotné suroviny, zbylé dvě zahrnovaly i perníkářství či koření. Poměrně častým výrazem v názvech výstav bylo slovo babička. Lze uvést např. tyto názvy výstav: „Poklady z kuchyně našich babiček“ (Prachatické muzeum, 2002), „Z babiččiny kuchyně“ (Skuteč, Městské muzeum 2003), „Z kuchyně našich babiček“

-8(Krkonošské muzeum Jilemnice, 2005), „Hrnky a hrníčky od naší babičky“ (Muzeum regionu Valašsko, 2006), „Formičky naší babičky“ (Milevské muzeum, 2007), „Kuchyň – Království našich babiček“ (Kutná Hora, Tylův dům, 2012), „Kuchyň naší babičky“ (Městské muzeum v Ústí nad Orlicí, 2012), „S trochou nostalgie aneb Jak vařily naše babičky“ (Dům historie Přešticka) či „Prababička v kuchyni“ (Muzeum regionu Valašsko, 2012/ 2013). V průzkumu bylo osloveno celkem devatenáct muzeí z celé České republiky. Prostřednictvím elektronické komunikace odpovědělo sedmnáct muzeí, zasílána byla především libreta k výstavám a fotografie. Jako zdroj informací pro tuto práci taktéž posloužily katalogy jednotlivých výstav. Osobně navštívená muzea byla tři, a to Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, Národopisné muzeum v Praze, které je součástí Národního muzea a současně i pobočkou Historického muzea a Muzeum gastronomie v Praze. V uvedeném výčtu výstav konajících se od roku 2002 do roku 2012 je z každého roku vybrána alespoň jedna výstava podstatná pro tuto práci. Výsledky průzkumu jsou tabulkově zpracovány v příloze této práce (viz. příloha číslo 1). Prvním z oslovených muzeí bylo Muzeum a galerie v Litomyšli, kde roku 2002 proběhla reinstalace výstavy „Víš, co jíš, aneb Co a jak se dříve jedlo“, která se o rok dříve (2001) konala v Dětském muzeu v Brně.2 Námět a scénář výstavy zpracovala PaedDr. Zdena Poláková. Výstava probíhala od 4. 5. – 1. 9. 2002. Posláním výstavy bylo přiblížit veřejnosti vývoj jídelníčku od pravěkého období po 1. polovinu 20. století. Návštěvníci se tedy mohli seznámit s historií plodin, potravin a úpravou pokrmů. Výstavu doplňovaly vzorky rostlin, plodů i jejich modelů a exponáty týkající se kuchyňského náčiní a nádobí. K výstavě se konaly i četné doprovodné programy, jako např. výklad pro školy a skupiny, individuálním návštěvníkům byl o víkendu taktéž nabídnut výklad od dozorců Muzea v Litomyšli. Výstava obsahovala i velké množství interaktivních prvků. Děti mohly zkusit mlít obilí na pravěké zrnotěrce a středověkém ručním mlýnku, dále byla pro ně připravena možnost hmatem, zrakem a čichem rozlišit jednotlivé potraviny nebo si vyzkoušet tvarování pečiva, vážení plodin na dobových vahách či poznávání různých druhů sýrů. Pro návštěvníky a další zájemce byl vydán i katalog k výstavě, v němž kromě historie pravěkého, slovanského a středověkého stravování byly uvedeny staročeské recepty a různé zajímavosti z oblasti gastronomie a stolování. Výstava byla kladně hodnocena jak návštěvníky, tak i médii.3

2

Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, č. 3. 28 s. ISSN 1213-2152. 3 KMOŠKOVÁ, Renata. Dotaz k výstavě z roku 2002 Víš, co jíš [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ 17. 2. 2013 [cit. 2013-02-27]. Osobní komunikace.

-9Téhož roku (2002) se konala i výstava v Prachatickém muzeu „Poklady z kuchyně našich babiček“.4 Jelikož však v muzeu došlo ke generační výměně a současní zaměstnanci si výstavu již nepamatují, je nemožné se dozvědět o této výstavě více informací.5 Roku 2003 se od 15. 5. 2003 do 25. 1. 2004 uskutečnila výstava pod názvem „Dobrou chuť!“ v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.6 V muzeu nyní probíhá rekonstrukce, a tak získání bližších informací k výstavě bylo obtížné, jelikož většina materiálu se nachází v archivu muzea. Autory výstavy byli Mgr. Leoš Nikrmajer a Mgr. Jiří Petráš, kteří vydali i stejnojmenný katalog k této výstavě. Zájemci se zde mohou např. dočíst o veřejném stravování v Kutné Hoře, o historii čokolády a čokoládoven v českých zemích, o tradiční lidově stravě či o dřívější klášterní kuchyni. Ideovým záměrem výstavy bylo zachytit vývoj stolování a kuchyně v základních časových horizontech (pravěk – středověk – novověk – přelom 19. /20. století, nástup elektrické energie do domácnosti 20. /30. roky 20. století).7 Ve vstupní chodbě byly instalovány archeologické, středověké nálezy kuchyňského náčiní a z období raného novověku kuchařské knihy a taktéž dobové nádobí. V prvním sále byly umístěny exponáty týkající se kuchyně, stolování a přípravy jídla šlechtické, měšťanské a lidové domácnosti od počátku 18. století do přelomu 19. /20. století. V následující místnosti byla představena vězeňská kuchyně a stolování, v posledním sále byly předvedeny stylizované ukázky stolování v šlechtické, měšťanské a lidové domácnosti na přelomu 19. /20. století a prezentace produktů výrobců čokolády od 19. /20. století do 30. let 20. století.8 Následujícího roku 2004 byla výstava „Dobrou chuť!“ zapůjčena do Prácheňského muzea v Písku, kde se konala od 2. března do 16. května.9 Výstava byla koncipována podobně jako v Českých Budějovicích, avšak zde máme k dispozici i výčet doprovodných programů pro veřejnost. V rámci výstavy se uskutečnila řada přednášek, např. Petra Stupky „Cesty jídla v prostoru a čase“, při níž firma Natural připravila ochutnávku z jídelníčků našich předků, dále proběhlo povídání o čaji spojené s ochutnávkou a přednáška nestora českých kuchařů Ladislava Nodla s názvem „Jak Vám chutná, Excelence“ spojená s autogramiádou jeho knih.10

4

Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, č. 4 - 5. 27 s. ISSN 1213-2152. 5 ŠKOPKOVÁ, V. Dotaz k výstavě Poklady z kuchyně našich babiček [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 17. 2. 2013 [cit. 2013-02-27]. Osobní komunikace. 6 Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2003, č. 3. 36 s. ISSN 1213-2152. 7 Jihočeské muzeum v Budějovicích : Dobrou chuť. České Budějovice : Jihočeské muzeum. [2003] 8 s. Libreto. 8 Tamtéž. 9 Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2004, č. 2. 22 s. ISSN 1213-2152. 10 PETRÁŠ, J. Výstava Dobrou chuť z roku 2004 [online].Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 27. 2. 2013 [cit. 2013 02-27]. Osobní komunikace.

- 10 V Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích byla dne 25. 3. 2004 představena dlouhodobá (pětiletá) expozice s názvem „Kuchyně I. poloviny minulého století“.11 Kromě tehdejší kuchyně a jejího dobového vybavení zde byla představena i krejčovská dílna, která byla v dřívějších dobách často součástí kuchyně. V kuchyni se nejen jedlo, ale i pralo, žehlilo či učilo. K expozici nebyly zpracovány žádné doprovodné akce či edukační programy. Při velikonočním jarmarku a adventním trhu se však členky ze Svazu žen v Blovicích podíleli na „oživlé expozici“, oblečeny do dobových šatů. Expozice byla návštěvníky hodnocena velmi pozitivně.12 Rok 2005 byl co do počtu výstav (dle Věstníku Asociací muzeí a galerií)13 o vaření či o zemědělských surovinách poměrně chudý. V Národopisném muzeu Slánska v Třebízi se konala výstava „Kuchařky a kuchařky“ (1. 5. – 30. 9. 2005), avšak autorce práce se toto muzeum nezdařilo zkontaktovat, a získat tak potřebné podklady. Muzeum v Bruntále nabídlo výstavu „Je libo čaj?“ (prosinec 2005) či v Rakovníku v muzeu TGM se uskutečnila výstava „Včely, včelařství, med a perníky“ (22. 6. – 14. 9. 2005). Úspěšnou výstavu uspořádalo i Národní zemědělské muzeum, a to „Kde se pivo vaří…“ s podtitulem „Výstava o historii českého pivovarnictví“ (27. 9. 2005 – 31. 3. 2006). Výstava připomněla mnohaletou tradici vaření piva v českých zemích, technologii a způsob vaření piva, ale i příbuzné obory, které s vařením piva souvisejí.14 Naproti tomu roku 2006 se konaly hned dvě důležité výstavy, a to v Krkonošském muzeu v Jilemnici a ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. V Jilemnici byla uskutečněna výstava s názvem „Z kuchyně našich babiček“, která trvala od 10. 6. - 30. 9. 2006. Bohužel však se nepodařilo získat materiál o této výstavě. V České Lípě se od 12. 9. do 29. 10. 2006 konala výstava s názvem „Kuchyňské tango aneb jak vařili naši předkové.“15 Cílem výstavy bylo návštěvníkům představit chronologický vývoj přípravy jídla a jeho konzumace od pravěku po 70. léta 20. století. V textové části se autorka výstavy paní Eva Schmidová zaměřila na to, jak se dříve vařilo a jedlo za vlády konkrétních panovníků, jak stolovala šlechta i prostí lidé, kdy se k nám z ciziny dostaly nové plodiny, kdy začaly vycházet kuchařky apod. V části expoziční byly vystaveny archeologické nálezy týkající se tehdejšího kuchyňského náčiní a nádobí, ale také předměty ze skla, porcelánu či formy na perník, máslo… Ovšem největší ohlas u návštěvníků měla kolekce zapůjčená od soukromého sběratele. Byla k vidění historická lednice, zmrzlinovač, lihový vařič, 11

Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2004, č. 2. 22 s. ISSN 1213-2152. 12 SYNÁČOVÁ, D. Dotaz k expozici Kuchyně 1. pol. 20. stol. [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 6. 2. 2013 [cit 2013-02-28]. Osobní komunikace. 13 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2005. ISSN 1213-2152. 14 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2005, č. 5. 22 s. ISSN 12132152. 15 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2006, č. 4. 22 s. ISSN 12132152.

- 11 různé mlýnky a kuchyňské pomůcky především z období první republiky. Návštěvníci si také mohli prohlédnout kuchyňské textilie, nebo „retro část“ s ukázkami mixéru Eta, hliníkovými příbory a tlakovými hrnci. Z doprovodných programů byla velmi úspěšná ochutnávka staročeských jídel připravených a podávaných v „babiččině kuchyni“. Na dalších doprovodných akcích spolupracovala místní Základní umělecká škola a Taneční škola DUHA, jejíž žáci zatančili návštěvníkům výstavy argentinské tango. Pracovní listy nebyly pro školy a děti vytvořeny, místo nich byla zvolena forma komentované prohlídky. V plánu bylo i vydání malé kuchařky s historickými recepty a rytinami, avšak z finančních důvodů se tento záměr neuskutečnil. Výstava byla návštěvníky hodnocena velmi pochvalně. Řada z nich po skončení výstavy dokonce darovala různé kuchyňské vybavení do sbírek muzea.16 Roku 2007 se konaly výstavy spíše o surovinách: v Domě Historie Přeštička– „Káva, kafe, culifinda“ (10. 2. – 9. 4.), ve Vlastivědném muzeu v Šumperku „Historie perníku a perníkářství“ (listopad – prosinec), v Malém máslovickém muzeu másla výstava s názvem „Láda, láda, čokoláda“ (3. 3. – 8. 9.) či výstavy typu „Pojďte s námi do pekárny“ (Krkonošské muzeum v Jilemnici, 10. 6. – 30. 9.), „Pojďte s námi do cukrárny“ (Regionální muzeum a galerie v Jičíně 29. 6. – 16. 9.) a „Formičky naší babičky“ (v Milevském muzeu v Klášteře od listopadu do prosince).17 Z tohoto důvodu byla pro zajímavost do této práce zvolena výstava „Jídelníček zvířat“, která proběhla v období 17. 4. – 3. 6. 2007 v Severočeském muzeu v Liberci. Obsahem výstavy byla potravní strategie různých skupin živočichů od savců až po drobné bezobratlé, typy zubů, typy žaludků apod. Byly zde uvedeny také různé zajímavosti a výjimky, jako např. koprofágie (pojídání trusu). Vše bylo prezentováno pomocí dermoplastických preparátů a bohatě doprovázeno fotografiemi. K výstavě neproběhly žádné doprovodné programy a nebyly vytvořeny ani pracovní listy. Návštěvníkům však byl rozdáván velmi zábavný a zajímavý jídelníček, který zajistil „personál restaurace příroda“ a jako předkrmy byly např. servírovány: leklá ryba na slunci pěkně provoněná, jemná kaše z mladých žížal či tlející listí. Jako hlavní chod lze uvést zdechlinu srny pěkně uleželé (ročník 2006), ještě kouřící lejno nosorožce, člověčí kožich silně obnošený či větve topolu s bohatou listovou oblohou. Byly zde zmíněny i teplé a studené nápoje – čaj z řas v louži na slunci uvařený, zbytek piva v odhozené láhvi, nektar z květu kakostu smrdutého… Jako dezert byla např. podávána včelí plástev s larvou a medovým krémem.18

16

SCHMIDOVÁ, Eva. Dotaz k výstavě Kuchyňské tango z roku 2006 [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ.. 7. 2. 2013 [cit. 2013 – 02- 07]. Osobní komunikace. 17 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2007. ISSN 1213-2152. 18 PUDIL, M. Výstava Jídelníček zvířat z roku 2007 [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 18. 2 2013. [cit. 2013 – 02 - 18]. Osobní komunikace.

- 12 V následujícím roce 2008 se dle provedeného průzkumu ve Věstníku Asociací muzeí a galerií České republiky taktéž nekonaly žádné výstavy zaměřené přímo na historii kuchyně či vaření. Bylo uskutečněno opět několik výstav s plodinami, jako med, perník, čokoláda… (např. v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí „Království medu“ (4. 6. – 30. 9.), v Muzeu Těšínska „Sladký život čokolády“ (25. 9. – 31. 1.), v Městském muzeu a galerii v Dačicích „Vánoce s vůní perníku“ (30. 11. – 6. 1.) či v Městském muzeu a knihovně v Čáslavi „Vůně kávy“ (2. 2. – 8. 3.).19 Z tohoto důvodu byla vybrána alespoň jedna výstava částečně se dotýkající tématu gastronomie a to „Na zdraví! … aneb vše o pití“ realizovaná ve Vlastivědném muzeu v Šumperku od 13. 6. – 14. 9. 2008.20 Autorkou výstavy byla paní A. Turková, která v současné době již v muzeu nepracuje. Výstavu muzeum zahájilo v rámci festivalu Muzejních nocí. Zájemcům byly představeny zajímavosti spojené s přípravou a konzumací nápojů a především popsány typické nápoje některých vybraných evropských zemí, které mohli návštěvníci ochutnat. Součástí výstavy byly i tvořivé dílny pro děti konané v rámci místního Domu dětí a mládeže. V dílnách si děti mohly vyzkoušet výrobu keramického hrníčku či malování na skleničky. Výstava „Na zdraví! … aneb vše o pití“ se setkala s velkým ohlasem a byla kladně hodnocena i v médiích.21 V Kroměřížském denním tisku dostupném online byla uveřejněna informace o krátkodobé výstavě „Hrnečku vař“ uskutečněná v Babicích u Uherského Hradiště. Tato výstava trvala pouze od 9. 11. do 15. 11. 2008 v místním Domě kultury. Výstavu uspořádal Český zahrádkářský svaz a představitelé babického obecního úřadu, jež také zapůjčili dané exponáty. Výstava „Hrnečku vař“ byla zaměřena na vybavení kuchyní z období 20. až 60. let 20. století. K vidění tedy bylo dobové vybavení kuchyně (hrnečky, hrnce, sádelňáky, konvice, vařečky, máslenky, mlýnky na kávu…), ale také kuchařské knihy. Dále se zde mohl návštěvník seznámit s keramickými výrobky, s ukázkou vypěstovaného ovoce a zeleniny, s vazbou květin, pletením ošatek či pletením ze šustí. K výstavě bylo taktéž zajištěno občerstvení pro návštěvníky.22 V roce 2009 se konalo hned několik výstav zaměřených na kuchyni, stravu či stolování, které si zaslouží být v této práci zmíněny. První z nich byla výstava pojmenovaná „Jak se dříve jedlo, pilo, stolovalo“ uspořádaná v Muzeu Kouřimska v Kouřimi 28. 3. – 7. 6. 2009.23 Jako do-

19

Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2008. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2008, roč. 08, č. 4. 28 s. ISSN 1213-2152. 21 VLÁČELOVÁ, D. Výstava Na zdraví z roku 2008 [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 27. 2. 2013. [cit. 2013 – 02 - 27]. Osobní komunikace. 22 ČERVINKA, Michal. Výstava představí kuchyně našich babiček. Kroměřížský deník [online]. 4. 11. 2008. [cit. 2013-02-27]. Dostupný z WWW: http://kromerizsky.denik.cz/kultura_region/vystava-predstavi-kuchyne-nasichbabicek20081104.html?reakce=nova. 23 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 2. 34 s. ISSN 1213-2152. 20

- 13 provodná akce pro návštěvníky byla zvolena soutěž o nejlepší bábovku a koláče, a také burza kuchařských receptů. Muzeum Kouřimska tuto výstavu také prezentovalo v rámci festivalu Muzejních nocí. Pro děti byl připraven bohatý program: mohly zkusit tvořit předměty z keramické hlíny na téma vizovické pečivo nebo vyzkoušet hmatovou soutěž, při níž měly poznat různé suroviny ukryté v neprůhledných sáčcích. Muzejní noc byla spojena s ochutnávkou bramborových placek. Mimo jiné se návštěvníci dozvěděli také zajímavosti z historie jídla a pití. Samotná výstava pak byla zaměřena na doby minulé, tedy jak se dříve stolovalo, jaké bylo používáno stolní nádobí apod.24 Byť další výstava úplně nespadá do oblasti kuchyně a jejího vybavení, nelze ji opomenout z důvodu velké návštěvnické úspěšnosti. Kladně byla hodnocena i v médiích. Jedná se o výstavu s názvem „Knedlík – Kloss – Knödel aneb knedlíkové nebe“ uskutečněnou v Chebu, v Krajském muzeu Karlovarského kraje od 28. 8. 2009 – 11. 1. 2010.25 Jde o výstavu převzatou, jelikož již roku 2007 byla představena v Deggendorfu v Německu a o rok později (2008) na hradě Abbenberg. Českému prostředí ji poté přizpůsobila tehdejší ředitelka a autorka výstavy, PhDr. Eva Dittertová. Cílem výstavy bylo představit historii tohoto pokrmu v českém a německém prostředí, zmíněny byly i celoevropské souvislosti. Na výstavě byl taktéž zachycen rozdílný pohled na knedlíky v Bavorsku a v České republice a prezentováno kuchyňské vybavení pro výrobu knedlíků. Celou výstavu doprovázel bohatý doprovodný program, a to např. akce s názvem „Knedlíkový den“, kde pro návštěvníky byla připravena soutěžní přehlídka a degustace knedlíkových výrobků. Děti mohly shlédnout divadelní představení, poskládat si puzzle či zahrát si obří pexeso. Dalším programem bylo „Knihobraní“, kde si mohli návštěvníci zakoupit publikace a nechat si je podepsat od autorů, proběhla i burza knih s názvem „Chcete mě?“, pro děti byla připravena výtvarná dílna a řada soutěží. Před Vánoci muzeum uspořádalo program s názvem „Knedlíkový advent v muzeu“, kde proběhla ochutnávka cukrových knedlíčků, vánoční hry a soutěže pro děti a na závěr dne adventní koncert v podání komorního orchestru. K výstavě byl vydán i stejnojmenný katalog s příspěvky od německých a českých autorů výstavy, kde byla představena historie knedlíku, knedlíkový den v Karlových Varech 1866, Deggendorfská pověst o knedlících apod. Součástí byly i recepty na různé druhy knedlíků.26

24

Kolektiv RMK. Vůně a prostřené stoly budou letos lákat do kouřimského muzea. Kouřimský zpravodaj [online]. duben 2009, č. 4 [cit. 2013-27-02]. Dostupný z WWW: http://www.kourimradnice.cz/data/kultura/zpravodaj/cisla/09/kz04-2009.pdf 25 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 4. 31 s. ISSN 1213-2152. 26 Knedlík – Kloss - Knödel aneb knedlíkové nebe [online]. Cheb: Krajské muzeum karlovarského kraje, [2009]. [cit. 2013 – 03 - 08]. Dostupný z WWW: http://www.muzeumcheb.cz/odbor/knedlik/index.html.

- 14 Následující výstava „Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí“ byla realizována v Národním zemědělském muzeu v Praze od 18. 9. do 30. 6. 2010.27 Výstavu poté reinstalovalo muzeum ve svých pobočkách na zámku Kačina v tamním Muzeu českého venkova a ve Valticích v Muzeu vinařství, zahradnictví a životního prostředí. Kurátorkou výstavy byla Mgr. Klára Linhartová. Výstava byla zaměřena na historii jídla, stravování a stolování v českých zemích. Zabývala se vývojem stravovacích zvyklostí našich předků, ale i proměnami míst, kde docházelo a dochází ke konzumaci jídla. Výstava přinesla i řadu ukázek textů, obrázků z historie kuchařství nejen starověkého, ale i současného, domácího a veřejného stolování a stravování. Návštěvníci si také mohli prohlédnout středověkou krčmu i ukázku podoby hostince z počátku minulého století a kuchyň z přelomu 19. a 20. století. Seznámili se také s různými druhy potravin a způsobem jejich konzumace, poznali, jak a k čemu sloužilo koření či si mohli prohlédnout staré kuchařské knihy. Nacházelo se zde i mnoho zajímavých exponátů, např. jeden z prvních strojků na zmrzlinu, mosazná naběračka na zmrzlinu, a nebo papinův hrnec z 1. poloviny 20. století. Celou výstavu doprovázely edukativní programy pro školy28 a rovněž byl vydán i katalog k výstavě, v němž čtenář může nalézt podrobnější informace o historii stravování a stolování v českých zemích, veřejném stravování, o stolování během svátečních dní, vybavení kuchyně, uchovávání potravin atd. Poslední výstavou z roku 2009 zde zmíněnou je „V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc“ uskutečněnou v Muzeu České ráje v Turnově 12. 11. 2009 – 28. 2. 2010.29 Výstavu lze považovat za velmi úspěšnou, během dvou měsíců ji navštívilo více než dva tisíce lidí. Cílem výstavy bylo návštěvníkům přiblížit, co místní lidé jedli před sto lety po celý rok. Byla zde předvedena kuchyně z konce 19. a z 1. poloviny 20. století z vesnického i městského prostředí, dobové kuchyňské náčiní, nádobí a nástroje z počátku 20. století, kupecký krám z počátku 20. století, dobové cukrovinky, ukázka zavařování ovoce a zeleniny, ale i tradiční vesnické obyčeje, které provázejí obyvatele Pojizeří po celý rok či recepty a kuchařské knihy. V rámci konání výstavy proběhly také tvůrčí dílny pod názvem „Týden lidové kuchyně Pojizeří“, kde si děti mohly vyzkoušet přípravu tradičních pokrmů, anebo výrobu zvykoslovných předmětů. Celou výstavu doplnila publikace s názvem „V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc“, která se věnuje lidové

27

Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 5. 26 s. ISSN 1213-2152. 28 Národní zemědělské muzeum. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2009. Tisková zpráva. 29 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 6. 31 s. ISSN 1213-2152.

- 15 stravě v regionu Pojizeří. Kniha obsahuje více jak 300 receptů od místních pamětníků a také zvláštní oddíl plný receptů na přípravu perníků a tradičního regionálního pečiva.30 Roku 2010 se v Muzeu českého venkova, v Kačině u Kutné Hory (spadajícího pod Národní zemědělské muzeum) měla konat výstava „Noste na stůl“. Bohužel však z nedostatku financí nedošlo k realizaci výstavy. Další výstavy uvedené v tomto roce 2010 se spíše týkaly opět surovin (Kutná Hora – Kamenný dům – „Od obilí ke chlebu“ 1. 4. – 30. 11, Regionální muzeum v Chrudimi – „To pivečko je boží dar“ 10. 6. – 29. 8., Muzeum v Prachaticích – „Sůl nad zlato“ 4. 6. – 30. 12, Městské muzeum Chotěboř – „Vánoční pečení“ 25. 11. – 30. 1. apod.).31 Proto byla záměrně do tohoto průzkumu vybrána výstava Národopisného oddělení západočeského muzea v Plzni s názvem „Snídaně v trávě aneb Jak jíme pod širým nebem“ trvající od 16. 7. do 5. 9. 2010.32 Výstavu zorganizoval Mgr. Daniel Bechný. Výstava si dala za úkol přiblížit na základě dochovaných dokumentů a předmětů různé způsoby stravování v přírodě. Autorem výstavy byly zvoleny tři tematické oblasti. První sledovanou oblastí bylo stravování při volnočasových aktivitách, dalším tématem bylo zajištění stravování během pracovní činnosti. Poslední tematický celek mapoval povahu jídla při cyklických výročních obyčejích. Na výstavě byly představeny počátky turismu a jiných sportů jako odrazových můstků pro vznik sítě restauračních zařízení, rozšiřování oblíbeného kempování a zdokonalování pomůcek pro pobyt v přírodě, rozvoj skautingu a trampingu atd. Výstava zmínila i některé vynálezy, které nám dnes již běžně usnadňují přepravu jídla a pití do přírody, a přiblížila podoby a proměny tohoto společenského fenoménu od konce 19. století do konce 2. poloviny 20. století Výstava přinesla i řadu doprovodných programů pro návštěvníky různého věku: soutěž o nejlepší recept na téma „Vaříme v kotlíku“, výtvarnou soutěž pro děti do 12 let „Moje poslední snídaně v trávě“ či přednášky o trampingu a skautingu na Plzeňsku. Samozřejmostí byla i komentovaná prohlídka výstavy.33 Téhož roku (2010) se konala i výstava v Hornickém muzeu Příbrami, jež nebyla uvedena ve Věstníku Asociací muzeí a galerií České republiky, nýbrž pouze na webových stránkách muzea. Výstava se uskutečnila 20. 4. – 29. 8. 2010 v cáchovně dolu Vojtěch a byla nazvána „Havířská bašta - Tradiční hornická kuchyně 19. století“. Kromě hornické kuchyně výstava přinesla i ukázku kuchyně měšťanské, typická jídla příbramského kraje a jejich přípravu, kuchyňské nádobí a náčiní, ukázku stolování z přelomu 19. a 20. století. Součástí výstavy byl i cyklus tema30

JAKOUBĚOVÁ, Vladimíra. Dotaz k výstavě V babiččině kuchyni od Tří králů… [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 22. 2. 2013[cit. 2013-02-28]. Osobní komunikace. 31 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010. ISSN 1213-2152. 32 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010, roč. 10, č. 3. 32 s. ISSN 1213-2152. 33 BECHNÝ, Daniel. Snídaně v trávě aneb jak se kdysi jedlo : libreto. Plzeň: Národopisné oddělení západočeského muzea v Plzni, [2010]. 29 s.

- 16 tických přednášek týkajících se stravy a její přípravy. Např.: „Produkty z kozího mléka“, „Včelí med“ či „Tradiční vaření piva“. Pro dětské návštěvníky byl připraven dětský koutek, kde si děti mohly vyzkoušet modelaci pečiva či poznávání zemědělských plodin pomocí hmatu a čichu. K dispozici byly i pracovní listy pro školy.34 I v roce 2011 se výstavy zaměřovaly spíše na téma surovin (Krkonošské muzeum Jilemnice – „Příběh čokolády aneb Sladké pokušení“ 13. 5. – 30. 9., Severočeské muzeum v Liberci – „Letem světem piva“ 24. 3. – 22. 5., Národní zemědělské muzeum – „Kukuřice – Dar nového světa“ 15. 9. – 1. 1., Vlastivědné muzeum v Mohelnici – „Výstava o perníku“ 23. 11. – 30. 1. či v Horáckém muzeu na Moravě „Vůně medu“ 4. 11. – 13. 11.).35 I přesto bylo v tomto roce realizováno několik zajímavých výstav a i jeden pozoruhodný mezinárodní projekt „A taste of Europe“ („Chuť Evropy“). Na tomto projektu se od roku 2009 do roku 2011 podílelo devět evropských muzeí a institucí a každá ze zemí představila jednu potravinu, která je pro ni typická. Celý tento projekt poté vyvrcholil stejnými tematickými výstavami zaměřenými na danou surovinu, které byly zahájeny ve stejný den a čas v participujících muzeích. Česká republika si jako svůj typický produkt zvolila pivo, Švédsko mléko, Estonsko brambory, Portugalsko olivový olej, Finsko chléb, Maďarsko obilí, Skotsko ryby, Slovinsko med a Dánsko vepřové maso. Přípravy na projekt „A taste of Europe“ („Chuť Evropy“) byly zahájeny již roku 2005 a to ve švédském Arbetets museu sídlícím v Norrköpingu. Cílem výstav bylo představit typickou evropskou produkci potravin a jejich výrobu, zpracování a následnou konzumaci. Výstava v Praze byla doplněna řadou doprovodných akcí o stravovacích zvyklostech, rozdílech i shodách v Evropě i v jednotlivých zemích v kontextu historie, změn klimatu a životního prostředí.36 Od 16. 6. do 23. 10. 2011 se uskutečnila výstava „ Kultura stolování aneb Jak se kdysi hodovalo“ v Muzeu Těšínska, pobočce v Havířově.37 Autorkou výstavy byla Mgr. Petra Blažejová. Výstava se zaměřila převážně na stolování vyšších společenských vrstev - šlechty 16. – 19. století a její jídelníček. Byla rozdělena do několika částí: hostiny a stolování (stolování jako kulturní projev, chronologické vymezení, podoba a průběh hostin, pravidla stolování a jejich vývoj, nábytek užívaný při stolování…), příbory a nádobí (jejich historický vývoj, stříbrné a cínové nádobí…), zámecké kuchyně a kuchyňský personál (vybavení kuchyně, její umístění v rámci šlechtického sídla, související místnosti jako komory, lednice, sklepy, pekárny…), co se jedlo 34

Havířská bašta [online]. Příbram : Hornické muzeum Příbram, 2010. cit. [2013-03-04]. Dostupný z WWW: http://www.muzeum-pribram.cz/akce/10akce/10havbasta/10havbasta.html. 35 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2011. ISSN 1213-2152. 36 Chuť Evropy/ a taste of Europe. [online archiv výstav]. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010. [cit 2013-0304]. Dostupný z WWW: http://www.nzm.cz/praha/vystavy/?id=109&t=archive 37 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2011, roč. 11, č. 5. 31 s. ISSN 1213-2152.

- 17 a pilo? (skladba jídelníčku, jednotlivé suroviny a plodiny, jejich původ, nápoje…), kuchařské knihy 16. – 19. století. Výstavu doprovázely i četné doprovodné akce určené především pro mateřské a základní školy – „Jak správně prostřít“, „Vůně kuchyně – poznávání koření a potravin pouze čichem“, „Jak se stoluje v Asii, Jižní Americe nebo Africe“, „Inspirace Arcimboldem“ – tvorba portrétů z potravin.38 V Brně, V Etnografickém ústavu MZM v Paláci šlechtičen byla 15. 6. 2011 zahájena putovní výstava „Sousedé na talíři“, jež trvala až do 31. 8. 2011. Výstava vznikla na popud Centrály cestovního ruchu - Jižní Morava, která Etnografický ústav pozvala ke spolupráci na tomto projektu. Výstava se zaměřila na jihomoravskou a dolnorakouskou kuchyni, cílem bylo ukázat odlišnost, ale i podobnost tradiční lidové a městské kuchyně od 2. poloviny 19. století po současnost. Tato výstava byla poté představena v rakouském Wilfersdorfu a následně v Telči. K výstavě byl vydán i stejnojmenný dvojjazyčný katalog.39 Následující rok 2012 byl naopak na výstavy o kuchyních, stravě či stolování poměrně bohatý. V Tylově domě v Kutné Hoře se od 2. 4. – 2. 6. 2012 uskutečnila výstava „Kuchyň – království našich babiček“.40 Autorkou výstavy byla vedoucí etnografického oddělení PhDr. Zdeňka Kubíková. Výstava si dala za cíl představit vybavení kuchyně 50. let 20. století. Návštěvníci si zde tak mohli prohlédnout kredenc s typickým hliníkovým nádobím, porcelánový jídelní servis, malá kamna, jídelní kout nebo staré kuchyňské spotřebiče… Výstava nebyla obohacena doprovodnými programy, ani pracovními listy. Po skončení výstavy získalo muzeum od návštěvníků do svých sbírek i řadu předmětů převážně z poloviny minulého století.41 Další zde zmíněná výstava plně nespadá do konceptu této práce, avšak z důvodu její úspěšnosti sem byla zařazena. Jedná se o výstavu v Muzeu Českého ráje v Turnově – „Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku aneb bylinkami a ovocem proti nemocem“, od 12. 10. – 27. 1. 2013.42 Jejími autory byla PhDr. Vladimíra Jakouběová, současná ředitelka muzea a PhDr. Jan Prostředník, zástupce ředitelky a kurátor sbírkových fondů archeologie. Tato výstava volně navazovala na výstavu „V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc“ z roku 2007. Výstava návštěvníkům přiblížila způsob domácké přípravy nápojů z ovoce a bylin, které naši předkové užívali k léčení různých nemocí i k potěšení srdce a mysli, ale zároveň je seznámila s historií lido38

Muzeum Těšínska. Jak se kdysi hodovalo. [1. vyd]. Těšín : Muzeum Těšínska, 2011. 1 leták. Sousedé na talíři [online]. Brno : Moravské zemské muzeum. [cit. 2013-03-05]. Dostupný z WWW: http://www.mzm.cz/stary-zamek-v-jevisovicich/sousede-na-taliri/. 40 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2012, roč. 12, č. 2. 32 s. ISSN 1213-2152. 41 KUBÍKOVÁ, Zdeňka. Dotaz k výstavě Kuchyň království našich babiček [online]. Message to Kateřina OLIVOVÁ. 19. 02 2013[cit 2013-03-04]. Osobní komunikace. 42 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2012, roč. 12, č. 5. 33 s. ISSN 1213-2152. 39

- 18 vého léčitelství a s jeho kořeny ve starověkých kulturách. K výstavě byla taktéž vydána publikace „Z babiččiny zahrádky do dědečkova sklípku“ s podtitulem „podomácká výroba léčivých a ovocných nápojů,“ jež je také volným pokračováním výstavy „V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc.“ Publikace přináší informace o způsobu přípravy nápojů a léčebných prostředků v návaznosti na lidové léčitelství a rodinné obřady a obyčeje v oblasti Pojizeří. Kniha je doplněna o receptury z této oblasti na přípravu nápojů a také o kresby a barevné fotografie. Autorkou je rovněž Vladimír Jakouběová. Jako doprovodný program pro školy a širokou veřejnost byla připravena akce s názvem „Babiččiny bylinky – výroba mýdel“, kde se zájemci mohli seznámit s postupem ruční tvorby mýdel a také si vyrobit váček na bylinková mýdla.43 K osobně navštívené výstavě se řadí „Krmě - jídlo - žrádlo“ v Národopisném muzeu v Letohrádku Kinských v Praze. Výstava probíhá od 5. 10. 2012 – 28. 7. 2013 a řadí se do výstavního cyklu Monarchie, který zahájilo Národní muzeum. Jednotlivé výstavy z tohoto cyklu jsou: Kouzelné hrací strojky (29. 6. – 18. 3. 2013), Sportsmeni v zemích českých (7. 9. 2012 – 5. 5. 2013), Po stopě Karla Maye (25. 10. 2012 – 27. 10. 2013), Monarchie (13. 12. 2012 – 9. 6. 2013), Dětský svět za císaře pána (13. 12. 2013 – 9. 6. 2013), Člověk ve fotografii (13. 12 2012 – 9. 6. 2013), Století valčíku a polky (19. 4. 2013 – 17. 3. 2014) a samozřejmě již zmíněná Krmě jídlo žrádlo. Hlavním autorem této výstavy byl PhDr. Luboš Kafka, jako další autoři jsou uvedeni: PhDr. Dana Stehlíková, CSc., PhDr. Helena Mevaldová, PhDr. Alena Voříšková a PhDr. Petr Janeček. Kromě etnografického oddělení pracovalo na výstavě i Oddělení starších českých dějin a knihovna Národního muzea. Výstava představuje fenomén stravování – přípravu, úpravu a konzumaci potravin a nápojů v 2. polovině 19. století za vlády císaře Františka Josefa I. V úvodní části výstavy v empírovém salonku je návštěvníkům přiblíženo stolování a stravování šlechty – rodiny Kinských (vystaveny jsou stříbrné mísy, podnosy a jídelní náčiní, ale také nápojové soupravy na různé druhy alkoholických i nealkoholických nápojů, keramické a porcelánové nádobí…). Kromě stolování lze v této místnosti shlédnout i předměty určené pro zábavu šlechty, které holdovala před jídlem či po jídle (např. hrací stolek s kartami či pro dámy předměty určené k vyšívání). Další část výstavy se věnuje stolování a stravě měšťanů, návštěvník zde může shlédnout dobové kuchařky a recepty, exponáty týkající se vaření a pečení (mosazné formy na kremrole, lívance, porcelánové soubory…), ale také je zmíněn i fenomén pití kávy, čokolády a cukráren či cukrovinek. Velká pozornost je věnována osobnosti Magdaleny Dobromily Rettigové - jejím receptům, kuchařským knihám a předmětům osobního charakteru. Třetí a největší

43

JAKOUBĚOVÁ, Vladimíra. Dotaz k výstavě Z babiččiny zahrádky [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 22. 2. 2013[cit. 2013-02-28]. Osobní komunikace.

- 19 část výstavy „Krmě jídlo žrádlo“ se zabývá stolováním a stravováním venkovského obyvatelstva od poloviny 19. století do konce 1. světové války. Pro návštěvníka je k vidění několik dioramat – černá kuchyně, obytná jizba bohatší selské vrstvy či ukázka zabíjačky. Mimo jiné je zde představena i sváteční a obřadní strava, vývoj přípravy jídel, kuchyňské nádobí a či stravování v období 1. světové války a dělnická strava. Výstavu doplňuje i bohatý doprovodný program. Návštěvníci mohli v listopadu navštívit Svatomartinské hody, během vánočního období se mohli dozvědět informace o tehdejší štědrovečerní večeři a v březnu by měla proběhnout ukázka postní stravy… Návštěvník má také možnost zakoupením vstupenky získat 50% slevu na další výstavu v rámci cyklu Monarchie nebo 10% slevy na vybrané zboží v obchodech Národního muzea či 10 % slevy na vybrané produkty v kavárnách Národního muzea. Výstava je velmi kladně hodnocena, řadí se mezi nejnavštěvovanější výstavy Národního muzea. Katalog k výstavě však bohužel nebyl vydán z důvodu nedostatku financí.44 Námět výstavy je velmi dobře zpracovaný, díky použitým dioramatům se návštěvník může navíc cítit, jakoby se vrátil v čase zpět, do 19. století, čemuž dopomáhají i vhodně zvolené doprovodné programy. Druhá navštívená výstava „Prababička v kuchyni“ byla realizována v Muzeu regionu Valašsko na zámku Vsetín. Tato výstava probíhá od 2. 12. 2012 – 15. 5. 2013. Jedná se o výstavu převzatou, neboť již v roce 2011 (2. 6. – 1. 1. 2012) byla instalována na zámku Kinských ve Valašském Meziříčí, jež taktéž náleží pod Muzeum regionu Valašsko. Autorkou obou výstav byla Mgr. Jiřina Fabiánová, historička a kurátorka muzea. Výstava zachycuje vývoj kuchyně od konce 1. světové války do počátku 60. let 20. století. Jelikož ženy dříve v kuchyni i žehlily, praly či šily, jsou na výstavě prezentovány různé druhy žehliček, šicích strojů nebo vysavač. První část výstavy je pojata interaktivně, mladší návštěvníci si zde mohou vybarvit omalovánky, vytvořit koláže, jsou pro ně také připraveny ukázky starých, dnes již nepoužívaných předmětů, u kterých děti mohou hádat, k čemu sloužily. Starší návštěvníci si mohou prohlédnout devatenáct kuchařských knih, nejstarší z nich z roku 1920. V první místnosti výstavy se nachází instalace kuchyně z 20. let 20. století. Vévodí jí plně vybavená kredenc s prosklenými horními dvířky z roku 1918. Je zde také vystaven pražič kávy či mlýnky na kávu, formičky na pečivo a máslo. Druhá místnost nabízí nahlédnutí do kuchyně z 30. – 40 let 20. století. Vedle kredence si návštěvník může povšimnout sporáku značky Mora a kuchyňského umývacího stolu na nádobí. Třetí místnost předvádí instalaci kuchyně 50. let 20. století, již nově doplňuje lednička a elektrická trouba. Výstava „Prababička v kuchyni“ se řadí mezi návštěvnicky velmi úspěšné, během dvou měsíců ji navštívilo téměř dva tisíce zájemců. Pro návštěvníky je připravena i řada lektorských programů.

44

Monarchie Krmě – jídlo – žrádlo : scénář výstavy. Praha : Národní muzeum, 2012. 145 s.

- 20 Pro mateřské školy a první stupeň základních škol je přichystán program „Pejsek a kočička v kuchyni: pečení s pejskem a kočičkou“, kde děti mohou shlédnout loutkové představení na toto téma, na nějž je poté ve výstavě navázáno (děti v jednotlivých vystavených kuchyních napravují to, co kočička s pejskem během pečení pokazili). Kromě tohoto programu nabízí Muzeum regionu Valašsko i akci pro seniory, kdy v rámci vstupného je pro ně připraveno malé občerstvení, prohlídka výstavy „Prababička v kuchyni“ s průvodcem a také prohlídka stálých expozic muzea. Výstava je taktéž výborně propagována, v obchodech s kuchyněmi značky Oresi zákazníci dostanou ke každé zakoupené kuchyni vstupenku na výstavu zdarma.45 Výstava přináší nahlédnutí do dřívějších kuchyní velmi poutavým způsobem. Byť ne všechny vystavené exponáty vždy odpovídají danému období, vhodně dokreslují představu tehdejšího vybavení této důležité místnosti. Pracovníci muzea se navíc snaží i z mála finančních prostředků, které mají k dispozici, vytvořit zajímavé doprovodné programy pro děti a udělat tak výstavu ještě přitažlivější, než je. Jako poslední uvedené v této kapitole bude Muzeum gastronomie v Praze, nacházející se v měšťanském domě ze 14. století, který je pro toto muzeum ideálním prostorem. Muzeum bylo otevřeno v květnu roku 2012 a je ve své podstatě opravdu jedinečné. V dnešní době totiž stále neexistuje dostatek muzeí věnujících se tomuto tématu, tedy historii gastronomie. S nápadem založit takové muzeum přišel pan Ladislav Provaan. Muzeum je rozděleno do několika celků. Návštěvník se nejdříve seznámí s vývojem stravy a úpravou pokrmů od pravěkého období, přes středověkou, tedy černou kuchyni až po moderní kuchyni se spotřebiči, které jsou prozatím pouze prototypy. V další části – stolování, se návštěvník může dozvědět o vývoji stolního náčiní a také o základních pravidlech stolování. Ve třetím úseku jsou zmíněni věhlasní kuchaři a jejich přínos pro gastronomii, poslední část se věnuje českým kuchařům, hoteliérům či cukrářům. Návštěvník se mimo jiné může dozvědět i o historii piva, vína či alkoholických nápojů a prohlédnout si prvorepublikovou hospůdku či naopak kupecký krám z konce 19. století. Děti se v Muzeu gastronomie taktéž rozhodně nudit nebudou, v expozicích je pro ně ukryto několik bílých myšek s kuchařskou čepicí. Ty děti, které najdou všechny myšky, budou odměněny malým dárkem. Pro starší návštěvníky muzeum pořádá tematicky zaměřené gastronomické večery. Muzeum taktéž nabízí řadu pracovních listů pro základní i střední školy, které mohou prohloubit jejich vzdělání v oblasti stolování či stravování.46 Expozice muzea mají tendenci vtáhnout ná-

45

Prababička v kuchyni : ukázka kuchyní z dvacátých až padesátých let 20. století. Vsetín : Muzeum regionu Valašsko, 2012. 5 s. Libreto. 46 Muzeum gastronomie [online]. Praha : Muzeum gastronomie. [cit. 2013-03-07]. Dostupný z WWW: http://www.muzeumgastronomie.cz/

- 21 vštěvníka přímo do historie vaření a stolování, a to především díky použití historických interiérů, zajímavých exponátů a audiovizuální techniky, která vše doplňuje. Průzkum byl proveden (u většiny uvedených výstav) pouze v rámci Věstníku Asociací muzeí a galerií České republiky – rubriky Kalendárium, nebyly do něj zahrnuty památkové ústavy, hrady, zámky. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že muzea se spíše zaměřují na výstavy s potravinářskými produkty, méně často na vývoj, historii kuchyní či stolování. Regionální muzea v rámci výstav často volí pro děti tyto interaktivní prvky: poznávání čichem, hmatem či zrakem o jakou jde surovinu/ koření, omalovánky, puzzle, vyhledávání předmětů ve výstavě a následně hádání k čemu dané předměty sloužily. Poměrně častým jevem je i tvarování pečiva nebo výroba předmětů z keramiky. Většina muzeí se také snaží vytvářet doprovodné programy k výstavám spojených s malou ochutnávkou. Katalogy k výstavám nejsou vydávány ke všem projektům, především z důvodu omezeného finančního rozpočtu muzeí.

- 22 -

3. Materiálová základna výstavy 3.1. Charakteristika sbírkového fondu Domácnost Muzea města Brna Tento fond shromažďuje a doplňuje sbírkové předměty z oblasti dnešního města Brna, méně často i z celé České republiky. Ve fondu Domácnost se nachází nádobí, vybavení kuchyně a domácnosti, toaletní a šicí potřeby, svítidla. Jsou sem tedy začleněny předměty dokumentující sféru soukromého života, avšak v některých případech dochází k jejímu prolínání se sférou veřejnou. Základ současného fondu Domácnost Muzea města Brna tvoří vybavení měšťanské kuchyně, respektive nádobí z 18. a 19. století. Tento celek patří mezi nejstarší kolekce muzea a byl poprvé vystaven v roce 1908 při rozšiřování expozic Městského muzea ve starém Zemském domě. Z dochované fotodokumentace je patrné, že při pozdějším odborném zpracování sbírkových předmětů v 60. letech 20. století bylo z původní kolekce vyčleněno a přeřazeno nádobí, které svým charakterem odpovídalo archeologickým nálezům (keramické džbány, talíře, mísy, trojnožky apod.). Na historickém oddělení zůstalo nádobí měděné, mosazné, železné. Ve vybavení kuchyně se nacházely v širším zastoupení předměty pro vaření kávy (pražiče kávy, kávovary a mlýnky na kávu, hmoždíře různých velikostí a různé provenience, dále pak jednotlivé druhy nádobí a načiní např. pekáče, lívanečníky, mlýnky, formy na pečení, formy na rosol, konvice, nejrůznější dřevěné měchačky a kvedlačky, síta, struhadla, košíky, podnosy, pohárky, menší soubory i jednotliviny určené ke stolování – příbory, včetně cestovních, také stojánky na příbory, cukřenky, misky na kosti, servírovací misky atd.). Do výbavy kuchyně byla však začleněna také např. kolekce lidových črpáků, mělké pohárky z kašen na brněnském Kolišti, a v menší míře rovněž exotické předměty (velké podnosy, vázičky). V 80. letech 20. století bylo rozhodnuto pokračovat v doplňování předmětů podle stávajících podskupin, cílem byla dokumentace brněnské domácnosti v co největší šíři a také možnost zachycení určitého charakteru a koloritu domácnosti v různých časových obdobích. Fond byl rozšířen o charakteristické technické prvky domácnosti 2. poloviny 20. století – rádia, tranzistory, gramofon, magnetofon, telefony, vysavače, z vybavení kuchyně o ruční šlehače, elektrické šlehače, mixer. Přibyla také kredenc, ze 40. let 20. století – jedná se o praktickou víceúčelovou kredenc se zabudovanou lednicí, prostorem pro ukládání potravin a boční skříňkou pro žehlicí prkno. Hlavním záměrem sbírkotvorné činnosti fondu Domácnost je doplňování nádobí a vybavení domácností z chybějících období, doplňování kuchařských knih, případně dobových

- 23 časopisů, které poskytují přehled o praktickém používání nádobí a domácího načiní a doplňování tištěné dokumentace k jednotlivým předmětům. Do fondu jsou přidávány i předměty pomocné evidence, které tvoří potraviny v původním balení, případně autentické obaly – od koření, cukru, rýže, luštěnin, pudinku, mléka. Fond je rozšiřován především prostřednictvím darů, podle finančních možností také nákupy zajímavých předmětů. Byla vytvořena i malá kolekce brněnské firmy Lamplota, která vyráběla konvice na kávu zn. Lamka. Dokumentována je rovněž brněnská firma s výrobou prášku do pečiva značky „Pravá ruka“.1

1

Muzeum města Brna. Příprava výstavy ke 100. výročí Muzea města Brna. Brno : Muzeum města Brna, 2003. 2 s. Interní materiál.

- 24 -

4. Teoretická základna 4.1. Krátký průřez historií gastronomie s důrazem na 19. až počátek 20. století „Slovo gastronomie vzniklo jako složenina dvou řeckých slov „gaster“ – žaludek a „nomos“ – mrav či zvyk. Gastronomii lze chápat jako disciplínu spojující tři složky: výživu (fyziologie jídla a pití), stravu (vazby mezi jídlem a pitím) a odbytové místo (technika a technologie stravování. Od gastronomie se odlišuje gurmánství (záliba v jídle) a kulinářství (kuchyňské umění).“1 Termín gastronomie se začal používat až od 19. století, kdy začaly vycházet publikace o tom, jak se dobře najíst.2 Avšak dobré jídlo a pití lidstvo doprovází již odedávna. Strava je totiž jednou z podmínek pro lidskou existenci.

4.2. Pravěk Pro období pravěku neexistují písemné prameny, a je tak složité určit typ stravy. Pro to, co lidé vařili a jaké užívali nádoby k vaření, nám slouží archeologické nálezy.3 Již Australopithecus, který je považován za nejstaršího hominida, znal oheň a nástroje z kostí, parohů, zubů a kamene. Živil se sběrem plodů (listy, ovocem, bobulemi, kořeny, výhonky…) a také masitou stravou získávanou lovem a sběrem čerstvých mršin. Takto se také stravovali v období paleolitu Homo habilis (člověk zručný) a Homo erectus (člověk vzpřímený). Homo erectus však již při lovu používal i různé pasti a triky, a dokázal tak ulovit větší druhy zvířat, jako např. slony, nosorožce či vlky. Ve středním období paleolitu uměl již Homo sapiens rozdělat oheň a připravit na něm stravu. V následujícím údobí mladšího paleolitu stále převládal lov a sběr, avšak techniky lovu byly neustále zdokonalovány a rozvinulo se také využívání ohnišť. Je dokonce možné, že lidé maso již jen neopékali, ale i dusili ve varných jamkách a v kožených vacích s rozpálenými kameny. V pozdním paleolitu se na Předním východě již objevil planý oves, ječmen, čočka, hrách, len, mák a boby. V období mezolitu, kdy ledovce ustoupily k severu, začal hrát velkou roli rybolov a lov ptáků pomocí luku a oštěpu. V neolitu nastává zlom - lidé přestávají potravu hledat a sbírat, a začínají ji sami produkovat. V době bronzové se nadále rozvíjelo zemědělství, nově se rozšířil hrách žlutý a bob koňský. Je taktéž možné, že lidé již znali tvaroh a sýr.

1

LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 29. 2 FREEDMAN, Paul. Jídlo: dějiny chuti. Praha : Mladá fronta, 2008, s. 227. 3 Tamtéž, s. 35 s.

- 25 Z hospodářských zvířat se nejvíce objevuje kůň. Ve starší době železné se začíná pěstovat vikev a objevuje se i chov kura domácího. Během mladší doby železné pobývají na našem území Keltové, jež zde pěstují pšenici, proso, žito, oves, ječmen, boby, hrách, čočku, ale také konopí, len, cibuli a česnek. Ječmen se využíval především na výrobu kaše, chleba a piva. Jako domácí zvěř chovali vepře, hovězí dobytek, ovce a koně. Základem stravy byl chléb a maso, které se vařilo či peklo.4 Typickým jídlem v pravěkém období tedy byly kaše, husté polévky, pečené placky, maso, zelenina a ovoce. Pokrmy se sladily medem nebo mízou z javorů. Pravěcí lidé však používali i koření, např. kopr, sůl, pepř. Nejprve se k vaření používaly nádoby z kůry, od 6. – 5. tisíciletí př. n. l. máme však již doloženo používání keramiky. Postupně se rozšířily mísy, podnosy, talíře, nádoby i džbány na víno, medovinu. Od doby bronzové nacházíme bronzové i stříbrné nádobí. Vařilo se v jedné místnosti – chýši, kde oheň kromě vaření sloužil i pro vyhřátí místnosti. Potraviny uchovávali v zahloubených jamách, tzv. obilnicích.5

4.3. Starověk Tato epocha je časově vymezena mezi léty 3000 př. n. l. - 5. stol. n. l. Zahrnuje oblasti Předního východu a starého Egypta, Indie a Číny, které jsou považovány za kolébku zemědělství. Nejvíce se zde uplatnily plodiny jako ječmen a pšenice dvouzrnka, čočka, vikev, pistácie, mandle. V jihovýchodní části Asie a v Indii se ujalo pěstování rýže. V tropech se postupně rozšířilo pěstování cukrové třtiny, oliv, palem, fíků…6 Typickým jídlem v Řecku byly usušené placky z ječné mouky. Řekové i Římané dokonce znali i kvašený chléb. Zpočátku tuto potravinu pekly ženy doma, od 2. stol. př. n. l. začaly existovat pekárny, které prodávaly několik druhů této potraviny. Chléb se často namáčel ve víně. Také Egypťané zpočátku pekli chléb na otevřeném ohni nebo v popelu, ale od pol. 2. tisíciletí př. n. l. vznikaly i zde ve větších městech pekárny, které produkovaly chléb pro nejširší zákazníky a chléb zde sloužil dokonce i jako platidlo. Chléb samozřejmě pekli i lidé v Mezopotámii. Od dob starověku se peklo také sladké pečivo.7 Jelikož cukr nebyl rozšířen, jako sladidlo se používalo sladké mléko nebo ovoce. Kromě pečiva byla oblíbeným pokrmem i kaše, k níž se jedla zelenina, ovoce, luštěniny nebo sýr.8

4

BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 19 - 33. BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s. 910. 6 BERANOVÁ, Magdalena. Zemědělství starých Slovanů. Praha : Academia, 1980, s. 12 – 16. 7 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 51 – 55. 8 Tamtéž, s. 65. 5

- 26 Další důležitou součástí starověkého jídelníčku bylo maso. Ve starověku spíše převažoval chov ovcí, koz a především drůbeže. Řekové a Římané jedli také plameňáky, pštrosy a různé jiné druhy ptáků. Oblíbené bylo i hovězí maso, avšak v Římě se jedlo poměrně málo. Pro Římany bylo typické nadívání selat a kuřat. 9 Velmi oblíbený byl i rybolov, největší oblibě se těšil úhoř, pražma, tuňák, sardel… Obzvlášť velkou lahůdkou byla rybí omáčka zvaná „garum“, jež byla připravovaná z nasolených ryb a jejich vnitřností, které prošly dlouhodobým kvašením.10 Důležité bylo také kyselé mléko, ze kterého se vyráběl tvaroh a sýr. Již koncem 4. tisíciletí př. n. l. vyráběli sýr Egypťané.11 Významnou složkou stravy byla i zelenina (tykve, okurky, listy celeru, chřest, artyčoky, cibule, hlávkový salát, řepa, brokolice, pórek, ředkev, pažitka…).12 Z ovoce byly oblíbené v Řecku a Římě třešně, v Mezopotámii jablka, vzácněji se objevila meruňka a broskev.13 Ve starověku také hojně používali různé druhy koření. Ve starém Řecku a Římě byly položeny základy vytříbenému stravování. Pořádaly se dokonce velké večerní hostiny, v Řecku tzv. symposion. Hosté neseděli, nýbrž leželi na lehátkách, jako první chod obvykle jedli ústřice, mlže, sépie či paví vejce a poté různé druhy ryb dochucené omáčkou a kořením. Maso bylo pečlivě rozřezáno na kousky, tyto kousky byly nabírány na chlebovou střídku a jedlo se rukama. Jako poslední chod bylo obyčejně zvoleno ovoce. Po této hostině začal symposion, což byla, dá se říci, pitka. Také bohatí Římané pořádali tyto hostiny, zvané caena, konající se večer. Na rozdíl od Řeků se těchto hostin účastnily i ženy. Obyčejný člověk měl však jednoduchý jídelníček- chléb, sýr, kaše, čočka, datle, fíky…14 V Egyptě se taktéž pořádaly hostiny, každý jejich účastník seděl na rohoži či stoličce a měl před sebou malý stolek s vlastním nádobím. Při hostinách hrála hudba. I v Mezopotámii byly hostiny a hodování velmi oblíbené.15 Římští kuchaři připravovali pokrmy v krbech na dřevo, v pánvích na žhavé uhlí, na grilovacích roštech nebo v kameninových či cihlových pecích. Původní nádobí z hlíny brzy nahradily bronzové, skleněné či mramorové mísy. Potraviny byly uchovávány v hlubokých jamách. 16 Alexandr Veliký však zjistil, že led konzervuje a aby potraviny uchránil před žhavým sluncem, vyhloubil jámy, které plnil ledem.17 Tímto byly potraviny zakonzervovány.

9

BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 85 – 87, 92 – 95. PLESKOTOVÁ, Petra. 20 000 let vaření : o kuchyni a kuchařích. Praha : Albatros, 1976, s. 28. 11 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, Praha : Academia, 2012, s. 136. 12 PLESKOTOVÁ, Petra. 20 000 let vaření : o kuchyni a kuchařích. Praha : Albatros, 1976, s. 29 13 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 214 – 222. 14 PLESKOTOVÁ, Petra. 20 000 let vaření : o kuchyni a kuchařích. Praha : Albatros, 1976, s. 24 – 28. 15 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 282 – 283. 16 FREEDMAN, Paul. Jídlo : dějiny chuti. Mladá fronta, 2008, s. 93. 17 BAUER, Hans. Tisch und Tafel in alten Zeiten : aus der Kulturgeschichte der Gastronomie. Leipzig : Koehler und Amelang, 1967, 164 s. 10

- 27 Dochoval se i soubor receptů „De re coquinaria“ („O umění kuchařském“) pořízený římským labužníkem M. Gaviem Apiciem z počátku 1. stol. n. l. Představuje sbírku více než pěti set receptů.18

4.4. Středověk Během období stěhování národů naše území obývaly kočovné kmeny, které do našich zemí přinesly dočasný hospodářský útlum, i přesto však umožnily poznání nových produktů, plodin a řemeslných technik. Slované během nejstaršího období pěstovali proso, pšenici, ječmen, oves, žito, boby, hrách, čočku, mák a řepu. Během 10. století se začalo rozvíjet ovocnářství a vinařství, a také pěstování cibule, česneku, mrkve, okurek, dýně, kapusty a zelí. Z ovoce se u nás vyskytovaly broskve, švestky, třešně, jablka a hrušky. Slované chovali hovězí dobytek, vepře, ovce a slepice. Z hovězího dobytka kromě masa získávali i mléko a mléčné výrobky. Obzvláště důležité byly ovce, které majiteli přinášely maso, mléko, vlnu a kůže. Rybolov byl pouze doplňkový. Z nápojů byla nejoblíbenější medovina.19 Přijetí křesťanství v našich zemích částečně ovlivnilo i složení stravy omezováním konzumace masa a zřeknutím se mléčných tuků, jejichž odříkání napomáhalo na cestě ke spáse duše. Lidé dodržovali postní dny, ve kterých směli jíst pouze pokrmy pocházející z rybníků či řek. Středověký jídelníček byl dále ovlivněn teorií tělesných šťáv. Ve středověké Evropě se věřilo, že všechny věci sestávají ze čtyř prvků. Na základě jim odpovídajících tělních tekutin a jejich kombinací vznikaly lidské typy: melancholik, sangvinik, flegmatik a cholerik. Rovnováha elementů pak určovala nejvhodnější podobu jídelníčku.20 Hlavní složkou potravy zůstaly nadále obilniny a především chléb. Běžný kvašený chléb se pekl ze žita či ječmene a byla mu prokazována velká úcta, hrál důležitou roli při různých obřadech a lidových zvycích.21 Oblíbené byly i chlebové placky či topinky. Mezi další velmi časté pokrmy se řadila kaše. „Vařená kaše se často používala jako základ pro další jídla. Slané i sladké kaše se míchaly s různými přísadami a zapékaly. Zapečené se podávaly teplé i za studena. Sladké kaše byly ve středověku vzácnější než kaše slané, a někdy dokonce představovaly slavnostní jídlo. Do sladké kaše se dávalo nejen mléko nebo smetana; do mléka se ještě rozkvedlovala vajíčka. Sladidlem byl především med.“22

18

FREEDMAN, Paul. Jídlo : dějiny chuti. Mladá fronta, 2008, s. 90. BERANOVÁ, Magdalena. Zemědělství starých Slovanů. Praha : Academia, 1980, s. 217 – 246 s. 20 FREEDMAN, Paul. Jídlo : dějiny chuti. Praha : Mladá fronta, 2008, 165 – 167. 21 POLÁKOVÁ, Zden. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 10, 11. 22 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. 2. Praha : Academia, 2012, s. 66. 19

- 28 Další důležitou složkou stravy bylo mléko, které se pilo sladké, často ještě teplé po dojení. Ze sladkého mléka se sbírala smetana a z ní se stloukalo máslo. Daleko větší využití však mělo mléko kyselé. Vyráběly se z něj tvaroh a sýry. Ze smetany nebo z mléka se připravovaly omáčky k masu, případně se maso v mléce dusilo.23 Populární byly i luštěniny, především hrách. V lidové stravě nebyly pouze příkrmem k masu, ale i samostatným pokrmem. Kromě hrachu se pěstovala i čočka, boby a cizrna. Velmi oblíbenou krmí byla „pučálka“, což byla naklíčená a opražená hrachová zrna. Kromě luštěnin naši předci hojně jedli i zeleninu, především zelí a tuřín, dále cibuli, česnek, řepu, celer, hořčici, dýni, tykev, petržel, pórek a mrkev. Zelí se jedlo především nakládané. Oblíbené byly i houby.24 „Dříve ovoce nebývalo jen pestrým doplňkem jídelního lístku nebo pouhým pamlskem pro děti, nýbrž bylo skutečnou a vydatnou potravou, a to právě v nejširších vrstvách.“25 Jedla se především jablka, hrušky, slívy, třešně, višně, broskve, kdoule, lískové a vlašské ořechy. Ovoce se často přidávalo i do masitých a moučných pokrmů. Vyšší vrstvy si mohli dovolit i dovezené ovoce, jako fíky, rozinky či mandle. Ke slazení se používal med a sušené ovoce, roztlučené na prášek. Sladkou chuť dodávala jídlu i mrkev, perník nebo potočnice (řeřicha).26 Maso se objevovalo především v jídelníčku vyšších vrstev. U prostého obyvatelstva se konzumovalo pouze o svátcích. Nejčastěji se jedlo maso vepřové, dále bylo oblíbené hovězí, telecí maso a samozřejmě zvěřina.27 „Ve staročeské kuchyni se páv hodil jako tzv. jídlo na podívanou. Protože se musela zachovat hlava s korunkou a ocas, páv se nepodřezával, nýbrž se zapichoval do hlavy a před pečením se ocas i hlava ovinovaly čistým plátnem a pomazávaly se řídkým těstem. Před podáváním se vše očistilo, připevnila se pozlacená křidélka a vše se pečlivě ozdobilo.“28 Jídelníček doplňovali také raci, žáby, sysli, veverky, hlemýždi, ježci a řada ptáků.29 Konzumovalo velké množství ryb – čerstvě ulovené, sušené či solené.30 Běžné bylo pokrmy silně kořenit. Kromě soli se používal hojně i šafrán, dále kmín, tymián, majoránka, chmel, šalvěj, kopr, máta, saturejka. Bohaté domácnosti si mohly dovolit koření dovážené, např. pepř, zázvor, hřebíček, muškátový ořech, skořici, kardamom.31

23

ÚLEHLOVÁ – TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Praha : Triton, 2011, s. 134 – 137. POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 11. 25 ÚLEHLOVÁ – TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Praha : Triton, 2011, s. 203. 26 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 11. 27 PLESKOTOVÁ, Petra. 20 000 let vaření : o kuchyni a kuchařích. Praha : Albatros, 1976, s. 83. 28 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 117. 29 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 11. 30 BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Academia, 2012, s. 13. 31 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 11. 24

- 29 Staročeskou kuchyni tvořil chléb, hrách, maso, případně ryby, sýr, kaše, ovoce a pivo.32 Velmi oblíbené byly také hutné polévky, které se připravovaly z piva, ale existovaly např. i polévky sladké, vařené z cibule, vína, octu, medu a rozinek.33 Stravování vyšších vrstev bylo však výrazně jiné. Časté bylo maso podávané s mnoha druhy omáček silně kořeněných. U bohatých stolů se během hostiny podávalo pět, nebo šest různých jídel.34 Během hostiny stála uprostřed stolu mísa, ze které si stolovníci rukama nabírali pokrmy a dávali si je na chlebové placky, ty se pak snědly nebo hodily psům. Nože se používaly především ke krájení mas, vidličky se uplatňovaly pouze k napichování masa. Při hostinách se využívalo bohaté drahé nádobí, důležitá byla také jídla na podívání. Ubrusy bývaly velké, bílé a řasené. Do spodní strany bylo povoleno utírat si lžíce. Od 15. století se na stoly kladly slánky a oblíbená také byla párátka, která si každý host nosil sebou. Zakázáno bylo pít s plnými ústy a po pití přežvykovat. Kolem stolů bývala umyvadélka sloužící k umytí rukou.35 K vaření se uplatňovalo především nádobí z keramiky. K pečení velkých kusů masa se užíval rožeň, pro menší kousky (např. ryby) rošt. Nejčastěji se však jedly pokrmy vařené. Raně středověké kuchyně využívaly k vaření otevřený oheň, jehož kouř místo tehdy neexistujícího komína unikal otvorem ve střeše. Později se nad ohništěm umístěným na vyvýšeném soklu začal objevovat trychtýřovitý dýmník. Při vaření visel nad ohništěm neustále kotlík na teplou vodu.36 K dalšímu vybavení podobně jako ve starověku a novověku patřil stůl, špalek na dříví, nádoba na mytí nádobí, vařečky, lopatky, soudky na ocet, máslo a zelí, různé kratší a delší tyče na tlučení a míchání, cedníky, nože, sekyrky a hmoždíř… Vařilo se v trojnožkách či kotlících. Nádobí bylo většinou zavěšeno na stěnách kolem komína.37

4.5. Novověk 4.6. Období 16. – 18. století Velkou roli v tomto období sehrál vynález knihtisku - nejstarší českou kuchařku, dnes uloženou v Národním muzeu v Praze, vydal Severin Mladší na začátku 16. století. Roku 1535 vydal Pavel Severin z Kapí hory druhou staročeskou kuchařskou knihu, a to „Kuchařství, o rozličných krměch, která se užitečně s chutí strojiti mají. Jakožto zvěřina, ptáci, ryby, a jiné mnohé krmě všelikému kuchaři aneb hospodáři. Knížka tato potřebná i užitečná a ocet, jak se dělá, také

32

BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 327. PLESKOTOVÁ, Petra. 20 00 let vaření : o kuchyni a kuchařích. Praha : Albatros, 1976, s. 76. 34 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 297. 35 Tamtéž, s. 297 – 300. 36 Gotická kuchyně. UM : magazín zájmů a zálib, 1988, léto 1988, s. 31. 37 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 360 – 361. 33

- 30 vzadu najdeš“. Nachází se taktéž v knihovně Národního muzea. V polovině 16. století byla přetištěna Janem Kantorem další kuchařka, jež vyšla roku 1591 – „Kniha kuchmisterská“ od alchymisty Bavora mladšího Rodovského z Hustiřan, která se stala nejvýznamnější kuchařskou knihou renesančního období.38 Lze říci, že i další převratný vynález - kompas, přispěl k rozvoji gastronomie. Díky tomuto objevu byly objeveny nové země a tedy i potraviny.39 Během 16. století je česká strava obohacována novými pokrmy. K velkému rozvoji dochází i za Rudolfa II., kdy do českých zemí přichází kuchaři, pekaři, cukráři obohacující české země o nové způsoby vaření, potraviny a pokrmy.40 17. století se vyznačuje diferenciací stravy mezi společenskými vrstvami. Zatímco se venkované vraceli k nejprostší rostlinné stravě, zpestřované jen při výjimečných příležitostech masem, v zámeckých kuchyních si kuchaři lámali hlavu nad vymýšlením lahůdek pro rozmařilé panstvo. Formování české kuchyně od konce 18. století až po 1. světovou válku zahájily kuchařské knihy z přelomu století.41 V 16. – 18. století se také do popředí dostává správná výživa a léčebné diety. Zámořské objevy přinesly do Evropy 16. století především brambory, které zcela změnily tehdejší stravování. Do Evropy se dostaly kolem roku 1565 či 1570, do Čech roku 1631. Zpočátku byly brány pouze jako okrasná rostlina na šlechtických zahradách. Více se u nás rozšířily až po sedmileté válce, při následném hladomoru roku 1763. Staly se základní potravinou převážně lidové kuchyně. Lidé z nich dokázali vytvořit nespočet sladkých i slaných receptů. Jedly se vařené, pečené, opékané, smažené.42 Dalšími novými surovinami byla kukuřice a rajčata, které do Evropy byly přivezeny již v 16. století. Ve větší míře však začaly být konzumovány až během 19. století. Pokrmy z fazolí se staly oblíbenými také poměrně pozdě, a to v 18. století, kdy začínají vstupovat do lidového jídelníčku. Během století 18. se do českého jídelníčku začala opět vracet čočka, nově se objevil chřest a brokolice. Z ovoce se k nám započaly dovážet citrony a pomeranče od 16. století, během století 17. se poprvé objevuje rybíz a angrešt.43 Třtinový cukr byl znám ve střední Evropě již v 15. století, kdy se doporučoval i k masu a rybám. Vařily se sladké omáčky a sladila se i rýže, známá v českých zemích od 15. století. Během 18. století se od slazení těchto pokrmů pomalu opouštělo. Na pečení sladkých pokrmů se

38

ZÍBRT, Čeněk. Staročeské umění kuchařské. Praha : Stará garda mistrů kuchařů, 1927, s. 151 – 256. FREEDMAN, Paul. Jídlo : dějiny chuti. Praha : Mladá fronta, 2008, s. 197. 40 WINTER, Zikmund. Kuchyně a stůl našich předků. Praha : F. Bačkovský, 1926, s. 16. 41 LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2009, s. 3. 42 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 14. 43 BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s. 31, 52. 39

- 31 cukr začal používat až ke konci 16. století, během století 17. se ve vyšší společnosti dokonce začalo zavařovat ovoce s cukrem, vyráběly se sirupy a začaly se objevovat první předpisy na dorty. Během 16. století se jídelníček rozšířil o nové sladké pokrmy – pečivo pečené ve formách, kynuté knedlíky, koláče a buchty. V 18. století se rozšířilo pečení dortů, začaly se též připravovat sladké rosoly s cukrem. Ve stejné době se zvýšila i konzumace zmrzliny a krémů, které se podávaly jako samostatný moučník.44 Velkou změnu v naší kuchyni znamenal příchod kávy, která se k nám dostává na konci 17. století, v lidových vrstvách zdomácněla až v průběhu 19. století45. Přibližně ve stejné době jako kávu poznala Evropa také kakao a čaj. Čokoláda se v našich zemích ujala až ke konci 18. století a čaj v polovině 19. století.46 Ve velkém se také rozšířilo používání nového koření, v 17. století se začíná objevovat majoránka, bedrník, řeřicha, více se rozšířil pepř, skořice, zázvor.47 Z masa bylo oblíbené nadále hovězí vařené maso, hovězí polévka, vepřové maso labužnická kuchyně nepreferovala. V 17. století se v kuchařských předpisech začínají objevovat jelítka, klobásy, a také krocani, označováni jako „indiánské slepice“. Zvěřina se nadále vařila, často s vínem a pivem. Velmi oblíbené byly ryby, 16. století je označováno jako zlatý věk českého rybníkářství.48 Stolování v 16. století nedoznalo u měšťanů či prostých lidí výrazných změn. Avšak stolování vyšších vrstev bylo jiné. Cílem hostitele bylo hosty překvapit. „Zcela běžně přicházela tehdy na stůl celá jehňata či telata. Jídla se malovala a zlatila; vytvářely se celé pozlacené věže, domy, i potoky, v nichž plavaly skutečné ryby. Na hostiny od 16. století patřily i cukr a cukrovinky a zavařeniny či zavařené ovoce s cukrem, které bylo známkou vybrané kuchyně.“49 Pro vývoj mravů v 16. a 17. století se stal přímo převratným dílem spis věhlasného Erasma Rotterdamského „De Civilitate morum puerilium“ 1530), volně přeloženo „Návod pro chlapce, kterak se společensky chovati.“ Erasmus ve svém spise počíná výchovou pojednáním o zevnějšku, jak vzhledem k postoji, pohledu a mimice mladíka, tak s přihlédnutím k upravenosti a čistotě jeho těla i oděvu. U stolu zdůrazňuje Erasmus vzájemný respekt mezi stolovníky a individualizaci příboru.50

44

BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 242 – 246. POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co, a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 15. 46 PLESKOTOVÁ, Petra. 20 000 let vaření : o kuchyni a kuchařích. Praha : Albatros, 1976, s. 54, 60. 47 BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s. 75. 48 Tamtéž, s. 39 – 48. 49 Beranová, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 291. 50 HOLUB, K., BURIAN, J. Prostřené stoly v době císaře Rudolfa II. : česká kuchařka alchymisty rytíře Bavora mladšího Rodovského z Hustiřan 1591. Praha : Ars Bohemica, 1997, s. 21 – 22. 45

- 32 Od pozdního středověku bylo zvykem na prostřený stůl stavět i honosné, často nefunkční kusy nádobí. Jimi se prezentovala majetnost hostitele a jeho touha uctít hosta krom sousta i vybranou podívanou. Renesance tento obyčej rozvedla do důmyslných dekorativních sestavumělého jídla, stolních ozdob i kuchařských či cukrářských kreací, z nichž po nakrojení vystupovali trpaslíci, vylétaly holubice apod.51 Hostiny mohly mít až osm chodů. V 17. století se upouštělo od nadívaných pávů či labutí, v pokrmech ubývalo koření a zelenina a maso se začínají připravovat odděleně. U renesanční kuchyně se mnohdy jídlem šetřilo, zatímco pro kuchyni barokní bylo typické přejídání. Večeře mívaly až 27 chodů ve třech várkách a trvaly několik hodin.52 V 16. století se rozšířily talíře dnešního tvaru, stále však především ze dřeva, poté se stal dominantní cín. Na venkov se talíře dostaly až v 19. století. Z přelomu 16. a 17. století jsou známy talíře i z keramiky. K odkrajování masa se užívaly nože. Během 17. století se k nožům přidaly i vidličky, které byly nejčastěji dvouzubé. Pití se rozlévalo z tzv. kredenců, což byly velké stříbrné nádoby. Mohly mít i čtyři patra. Pokrmy byly přinášeny na mísách, ze kterých si každý host nabral sám.53 V 16. století se v kuchyních setkáváme s otevřeným ohništěm, jehož kouř odcházel do komína. Luxusnější nádobí bylo umístěno v otevřené kredenci. Kuchyně se ve městech a na hradech začaly oddělovat od dalších prostor.54 „17. století vedlo k významným změnám, inspirovaným snahou o zlepšení techniky vaření. Výrazně se změnilo pojetí krbů a kamen. Staly se z nich tak zvané „sporáky“, jež měly uspořit palivo. Také se zvětšila plotna, pečící prostor, a sporák se zvýšil, aby se hospodyním lépe obsluhovaly nádoby s jídlem.“55 Během 18. století se místo otevřených ohnišť začala jídla běžně připravovat na sporácích a troubách a kuchyně jsou prosvětlené. Objevují se nové formy na pečivo, kaše, nákypy, konvice na mléko či vodu, vše cínové či měděné. Nádobí bylo umístěno na policích kolem stěn kuchyně. Kromě mědi a cínu se pomalu do popředí dostávalo i sklo či porcelán.56 Do 16. století se převážně jedlo dvakrát denně, platilo, že čeládka měla mít třikrát denně vaření, tj. hrách, kroupy, kus masa a kus chleba. Pro měšťany v 15. a 16. století se považovalo za přiměřené jedno jídlo vařené, jedno pečené, poté ještě jeden chod a na závěr sýr nebo zákusek.57

51

Tamtéž, s. 24. POKORNÝ, Karel. Nablýskaná krása v kuchyních našich prababiček. Praha : ARSCI 2009, s. 90. 53 BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2012, s. 299, 300. 54 Pozdně renesanční kuchyně. UM : magazín zájmů a zálib, léto 1988, s. 33. 55 DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 67. 56 Tamtéž, s. 79. 57 LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 15. 52

- 33 16. století je považováno za největší rozkvět měšťanské kuchyně, která se snažila napodobovat kuchyni aristokratickou.58 Od 18. století se ustálil zvyk jíst třikrát denně. Nejvydatnější bývala snídaně a večeře.59

4.7. Období 19. století 19. století přineslo do českých zemí mnoho změn v oblasti stravování a vybavení kuchyní. Bylo také stoletím nových technologií, které usnadnily práci hospodyňkám.60 Roku 1825 byla vydána jedna z velmi podstatných knih o gurmánství, a to od Jeana Anthelma Brillata Savarina – „Fyziologie chuti“ („La Physiologie du gout“). „Brillat- Savarin sestavil v knize základy vědecké gastronomie, osvětlené hojnými příklady a návody z kuchyní všech národů a věku. Hojné příklady ze života slavných mužů, rozprávky (anekdoty) a praktické recepty kuchařské a úvahy o vlastnostech jednotlivých pokrmů, nápojů (káva, čokoláda) osvěžují četbu zajímavé, duchaplné knihy.“61 V českých zemích byla vydána řada kuchařských knih přeložených z německého jazyka. Např. „Bavorská kuchařka v Čechách, pro panskou i domácí kuchyni“ (1810) a „Nejnovější kuchařka pražská, nebo kniha umění v připravování rozličných krmí a pamlsků, jak pro panskou tak pro domácí kuchyni, zřízená dle vydání zvláštní kuchařky“ (1816) obě od Marie Anny Neudekerové.62 Další význačná kuchařská kniha byla napsána Václavem Pacovským – „Kuchařka česká - ouplné umění kuchařské, aneb spravedlivý rádce kterak se rozličné pokrmy, jak masité, tak postní správně, chutně a lacině strojiti mají.“63 Roku 1826 pak vyšla jedna z nejslavnějších českých kuchařských knih, a to od Magdaleny Dobromily Rettigové – „Kuchařka, aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské.“ Kniha se okamžitě stala bestsellerem, neboť podobné vydání na českém trhu chybělo. Autorka ve své kuchařské knize poskytovala nejen recepty, ale také rady o stolování, úpravě jídel a také přinášela informace o výživné hodnotě potravy. Další vydání vycházela brzy po sobě od 30. let až do počátku 20. století. Kuchařka odpovídala slavným kuchařkám rakouské monarchie, částečně navazovala i na Václava Pacovského. Kuchařka přispěla k rozšíření českého jazyka v měšťanském prostředí. Kromě této publikace vydala Rettigová i knihy „Mladá hospodyňka v domácnosti“ (1840), „Pojednání o telecím mase“ (1843) a „Kafíčka a vše, co je sladkého“ (1845)… Roku 1890 pak byla vydána

58

LINHARTOVÁ, Klára. Vývoj kuchyní a uchovávání potravin od středověku po současnost. In Alchymie v kuchyni. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 53. 59 DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 48. 60 LENDEROVÁ, Milena. Z dějin české každodennosti : život v 19. století. Praha : Karolinum, 2009, s. 118 – 120. 61 ZÍBRT, Čeněk. Staročeské umění kuchařské. Praha : Stará garda mistrů kuchařů, 1927, s. 14. 62 BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s. 17. 63 MIKLOVIČOVÁ, Lucie. Edice vybraných kuchařských receptů Filipiny Schlikové z let 1790-1843. Pardubice : Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2009. [75 s]. Bakalářská práce. Vedoucí práce Milena Lenderová.

- 34 „Česká škola kuchařská,“ jež vyšla ke stému výročí narození Magdaleny Dobromily Rettigové.64 Během 20. století se stává vydávání kuchařských knih již samozřejmostí, vyšla např. velmi známá publikace „Kniha kuchařských rozpočtů a kuchařských předpisů: všem hospodyním k bezpečné přípravě dobrých, chutných a levných pokrmů“ od Marie Janků – Sandtnerové.65 Hlavní složkou potravy zůstaly v 19. století nadále obilniny. Chléb převládal žitný, bílé pečivo se u méně majetných vrstev konzumovalo převážně jen o svátcích či v neděli. Vyšší společenská vrstva preferovala pečivo bílé. Kromě žita se chléb mohl péci i z ovsa či ječmene. Během neúrody obilnin venkovské obyvatelstvo do těsta přidávalo býlí, poupata, mech či dokonce hlínu.66 Kromě chleba se připravovala i moučná jídla, oblíbené byly lívance, koláče, buchty, vdolky, bábovky, ale i palačinky…

67

V 19. století se poprvé knedlíky přestaly jíst samostatně,

a začaly se konzumovat s masem. Zvětšila se obliba dortů a krémů.68 Jídelníček doplňovala samozřejmě ovoce a zelenina. Zelenina se využívala na polévky, jako nádivka, nebo jako samostatný pokrm. Vzrůstala také obliba kapusty, celeru a rajských jablíček. Vyšší vrstvy si nechávaly dovážet vzácné ovoce i zeleninu, oblíbené byly artyčoky, papriky, rajčata nebo chřest.69 Základem jídelníčku zůstávaly nadále luštěniny, a to jak u bohatých vrstev, tak i u chudších. Začalo se rozšiřovat použití fazolí a do obliby se dostalo ságo, které se vyrábí z dřeně ságových palem.70 Z ovoce se především konzumovala jablka, hrušky, švestky.71 V 19. století se také rozšířila výroba uzenin. V jídelníčku převažovalo maso hovězí a vepřové. Hovězí maso se jedlo vařené, dušené, obvykle s omáčkami. K vařenému masu se nepodávala příloha, nejvýše se zbytek omáčky vytřel kouskem chleba. V tomto století se také poprvé objevuje guláš. Vepřové se jedlo převážně na venkově, kde probíhaly zabijačky. Často se připravovalo pečené, méně vařené. Méně se jedlo maso telecí, o Velikonocích převažovalo maso jehněčí. Ryby se nadále konzumovaly během postních dnů, začal převažovat kapr nad štikou a do obliby se dostaly pokrmy z raků a ústřic. Spotřeba ryb však postupně klesala z důvodu postupného rušení rybníků. Z masa se taktéž začaly připravovat různé nákypy, zapékané směsi či se masem plnila žemle, která se poté osmažila. Obliba zvěřiny během 19. století postupně klesa-

64

LENDEROVÁ, M. Historie cs. ČT 24, 10. 2. 2013. 65 O starých kuchařských knihách [online]. 8. 2. 2012. [cit. 2013-03.15]. Dostupný z WWW: http://www.coopclub.cz/o-starych-kucharskych-knihach/1854. 66 LENDEROVÁ, Milena. Z dějin české každodennosti : život v 19. století. Praha : Karolinum, 2009, s. 120. 67 ÚLEHLOVÁ – TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Praha : Triton, 2011, s. 334 – 336. 68 Tamtéž, s. 64. 69 LENDEROVÁ, Milena. Z dějin české každodennosti : život v 19. století. Praha : Karolinum, 2009, s. 122. 70 BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s 59. 71 LENDEROVÁ, Milena. Z dějin české každodennosti : život v 19. století. Praha : Karolinum, 2009, s. 121.

- 35 la.72 I drůbež se již tolik nejedla, na venkově se navíc často prodávala do měst spolu s mlékem, podmáslím a tvarohem.73 Z koření se dovážela skořice, vanilka, zázvor, pepř, hřebíček a rozšířilo se i nové koření. Ve druhé polovině 19. století se však přestalo jídlo tolik kořenit a dochucovat.74 Spotřeba cukru byla malá, jako sladidlo se spíše nadále využíval med či ovoce.75 Jedlo se zpravidla třikrát denně, v zámožnější rodině pětkrát denně. Nejvydatnějším jídlem bývala na venkově snídaně a večeře. Polední jídlo se konzumovalo především během polních prací, jednalo se o jídla jako polévky, placky nebo vdolky. Snídala se polévka nebo kaše. K večeři se často dojídaly zbytky od oběda či brambory. Ve 2. polovině 19. století však přišla změna, polévka ke snídani byla nahrazena chlebem nebo jiným druhem pečiva. K pití se začala podávat káva.76 Jelikož však byla drahá, a nemohl si ji dovolit každý, vyráběly se různé náhražky, a to např. i z hrachu či fíků. V 1. polovině 19. století se stala oblíbenou čekanková káva, tzv. cikorka.77 V měšťanské kuchyni převažovala lehká večeře, často chléb a sýr či uzenina. Při slavnostních večeřích však bylo podáváno několik chodů a byla servírována teplá jídla.78 Koncem 19. století se z pěti jídel denně začalo postupně ustupovat na čtyři a na počátku 20. století již jen na tři – polévku, hlavní chod (většinou maso s omáčkou, knedlík) a moučník.79 Od 17. do 19. století převládal v českých zemích francouzský způsob stolování, kdy jídlo bylo přineseno na mísách, a každý spolustolovník si nabral jídlo sám. Hostina mohla trvat dvě hodiny a mohla se skládat ze dvou až osmi chodů, každý chod z několika pokrmů. Přibližně kolem roku 1850 k nám přichází tzv. ruský způsob stolování, kdy je strava rozporcována v kuchyni a k hostu již přichází jednotlivé porce. Na konci 18. století se ustálil jídelní servis, jenž obsahoval několik druhů talířů, mís a omáčníků. Během 19. století je tento servis rozšířen o šálky na kávu, čokoládu a čaj a příborů na moučníky. Měšťané se jak svým jídelníčkem, tak i způsoby stolování snažili co nejvíce přiblížit šlechtě.80 Nádobí bylo ukládáno do misníku, reprezentativní

72

BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s. 39 – 45. 73 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno . Moravské zemské muzeum, 2001, s. 16. 74 BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s. 76. 75 DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 48. 76 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno . Moravské zemské muzeum, 2001, s. 15. 77 LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 38, 39. 78 BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001, s. 22 – 23. 79 Tamtéž, s. 26. 80 LENDEROVÁ, Milena. Z dějin české každodennosti : život v 19. století. Praha : Karolinum, 2009, s. 132 – 133.

- 36 kusy byly vystaveny na policích.81 Místo keramického nádobí se začíná postupně uplatňovat nádobí smaltované.82 Ve 2. polovině 19. století prodělala významné změny také kuchyně a její vybavení. Pomalu končívala otevřená ohniště a místo nich se začínaly pokrmy připravovat na sporácích a v troubách.83 19. století označujeme jako století sporákové revoluce, ve městech se první sporáky ujaly již v 1. polovině 19. století, na venkově se prosazovaly pomaleji, až kolem 2. poloviny 19. století, někde dokonce až po 1. světové válce.84 Benjamin Thompson (17858 – 1814), americký fyzik, podnítil vývoj nových typ kamen ze železné litiny. Během let 1850 – 1890 se v Čechách začínaly používat železné sporáky na uhlí nazývané „špórherdy“, první sporáky se nazývaly jako sporokrby, zřejmě proto, že spořily teplo a neprodukovaly saze. Umožnily nové způsoby vaření, dušení či pečení menších kousků pečiva. Na venkově se tento způsob vaření nerozšířil. Od 60. let 19. století se také postupně začíná vařit na plynu, který umožnil rychlejší vaření. Podoba sporáku se utvářela až do roku 1930, kdy získal jakousi stolovou podobu. Elektrické sporáky se začaly vyvíjet koncem 19. století, ale jelikož elektrický proud byl velmi drahý, a tyto sporáky často poruchové, trvalo dlouho, než se v kuchyních ujaly. Více se začaly rozšiřovat po 2. světové válce.85 Voda se nadále do kuchyní donášela, nádobí se umývalo v dížích a bývalo ukládáno do kredence, hrnce, pánve, pekáče zůstávají zavěšeny na stěnách.86 Od konce 18. století se začaly používat první lednice, které měly podobu skříně, do níž se vkládal říční led, později led z pitné vody. Roku 1876 vynalezl německý chemik Karl von Linde první absorpční ledničku, která odpovídala dnešním kompresorovým chladničkám. Rozmach lednic však nastává až ve 20. letech 20. století, kdy se začínají vyrábět ledničky takové, jaké známe dnes. V této době byl také čpavek v lednicích nahrazen freonem. Roku 1810 pařížský kuchař Francois Appert přišel na metodu sterilizace potravin teplem. Do Čech se sterilizace dostala v polovině 19. století. Roku 1860 Louis Pasteur dokázal, že zahřátím dochází k usmrcení mikroorganismů, jež způsobují kvasné pochody v potravinách. Tento proces tepelné sterilizace se využívá dodnes, a to u mléčných výrobků a pro uchování mléka.87 Během 2. poloviny 19.

81

LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 19. 82 FREEDMAN, Paul. Jídlo : dějiny chuti. Praha : Mladá fronta, 2008, s. 251. 83 KRCHOVÁ, Božena. Kuchyň. Praha : Práce, 1969, s. 23 – 24. 84 LENDEROVÁ, M. Historie cs. ČT 24, 10. 2. 2013. 85 DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 67 - 68. 86 Kuchyně 19. století. UM : magazín zájmů a zálib, léto 1988, s. 37. 87 LENDEROVÁ, Milena. Z dějin české každodennosti : život v 19. století. Praha : Karolinum, 2009, s. 119.

- 37 století byly vynalezeny různé druhy mlýnků jako např. na kávu, maso, strouhanku, mák, ale i kráječ na nudle, jakési hnětače těsta, které tak usnadnily práci v kuchyních.88

4.8. Období 1900 - 1945 Na konci 19. a začátku 20. století se začínají stírat rozdíly mezi městem a venkovem mimo jiné i ve stravě. Krátce před rozpadem Rakouska Uherska je již známa klasická česká kuchyně. Přestáváme mluvit o kuchyni staročeské, a místo ní nastupuje kuchyně národní, mezinárodní, s určitými specificky českými prvky, jako knedlíky, omáčky, buchty, bramboračka, česnečka…89 Z písemnictví, věnovaného vaření a kuchyni je zřejmé, že na konci 19. století a na počátku 20. století byla řada jídelních zvyklostí vyšších vrstev přejímána vrstvami středními. V mnoha městech Čech a Moravy byly po roce 1918 zřizovány kurzy vaření a vedení domácnosti za podpory měšťanských spolků a podnikatelů. V nich se učily dcery z měšťanských rodin, ale i mladé dělnice. Získávaly znalosti z oblasti vaření, nové způsoby stolování, zacházení s novou technikou pro domácnost (elektrické sporáky, vysavače apod.).90 Roku 1907 vyšla „Domácí kuchařka českoamerická“ od Marie Rosické, byla vydána českými rodáky, kteří přesídlili do Ameriky. Zde se stala velmi populární.91 Nelze opomenout ani Čeňka Zíbrta a jeho knihu „Staročeské umění kuchařské“ (1927), nebo Zikmunda Wintera a jeho publikaci „Kuchyně a stůl našich předků“ (1892). Postupně také začaly vycházet specializované kuchařské knihy, pro vegetariány, pro staré mládence nebo pro děti.92 Na počátku 20. století zůstává jídelníček podobný století předchozímu. Měšťanská kuchyně se pozvolna stala dostupnou i pro venkovské obyvatelstvo a sociálně slabší vrstvy. I přesto však v lidovém prostředí stále dominují jídla jednoduchá a finančně nenákladná. Oblíbenými nadále zůstávají sladké i slané pokrmy z brambor, moučná jídla jako lívance, buchty, vdolky, kaše, ovocné knedlíky, pokrmy ze zeleniny a luštěnin. Z obilnin zůstala na venkově populární pohanka a proso, které ale byly postupně vytlačovány bramborami. K obědu bývaly oblíbené rychlé polévky a o svátcích i maso. K večeři se dojídaly buď zbytky od oběda, nebo se vařila jídla z brambor.93 V měšťanské kuchyni převládal zvyk z 19. století, který se v českých zemích drží dodnes. Na oběd byly servírovány tři chody, polévka, hlavní chod – většinou maso, knedlík/ brambory, omáčka a na závěr sladký dezert. Objevovaly se však i recepty na chudší oběd, a to 88

LINHARTOVÁ, Klára. Vývoj kuchyní a uchovávání potravin od středověku po současnost. In Alchymie v kuchyni. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 57. 89 HODAČ, E., PULEC, M. J., BAJTEK, J. Staročeská kuchyně. Praha : Merkur, 1970, s. 230. 90 DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 87. 91 O starých kuchařských knihách [online]. 8. 2. 2012. [cit. 2013-03.15]. Dostupný z WWW: http://www.coopclub.cz/o-starych-kucharskych-knihach/1854. 92 DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 87. 93 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 15.

- 38 bez dezertu. V některých domácnostech ovšem nebylo maso příliš časté. Z důvodu finanční úspory rodiny mohlo být maso doplněno moučnou nebo bramborovou přílohou. Pokud se nekonaly výjimečné události, večeře byla povětšinou prostá, oblíbený byl chléb se sýrem, mléko, topinka s máslem…94 Zelenina se sice konzumovala, ale důkladně tepelně zpracovaná, „utopená“ v tuku a mouce.95 K pití bylo oblíbené pivo či různá ovocná vína, která si lidé většinou vyráběli doma sami.96 Místnost kuchyně se doporučovala světlá, prostorná. K vybavení patřil plynový sporák, který byl v některých domácnostech postupně nahrazován sporákem elektrickým. V dobových kuchařských knihách bylo doporučováno topení plynem, ne dřevem, které produkovalo velké množství sazí a kouře. V domácnosti nesměl chybět pražič kávy. Do vybavení kuchyně se doporučoval velký stůl z tvrdého lipového dřeva, kredence sloužící k uložení hrnců, pánví a do vrchní prosklené části talířů a sklenic. Větší kuchyně byly vybaveny i umyvadlem, které mělo dvě části, jedna sloužila k mytí nádobí, druhá k jeho opláchnutí. Mimo to bylo doporučováno i nástěnné umyvadlo k mytí rukou. Nádobí bylo nejčastěji ze železa, plechu, mědi a kamene nebo porcelánu. K uchování potravin byla ponejvíce doporučována lednice. Na začátku 20. století se také začínají objevovat první dřezy a zlepšuje se čistota prostor.97 Během 1. světové války se převážně konzumovaly náhražkové plodiny a suroviny. Žitná mouka byla nahrazena moukou z ovsa, pohanky, prosa apod., ale často na venkově i ze žaludů, stromovou kůrou, hlínou, kaštany nebo lišejníky. Byl také zaveden přídělový systém na lístky, za které bylo možno zakoupit jídlo. V českých zemích byly zavedeny roku 1915 na většinu základních potravin, jako např. mouku, chléb, cukr, brambory, maso, mléko…98 Období první republiky je známé především pro prostorné funkcionalistické kavárny a restaurace. Úroveň tehdejší gastronomie byla na vysoké úrovni srovnatelné např. s Vídní. Na jídelníčku se ustálila dnes tak typická jídla – guláš, párky, řízek, štrúdl a další. Kromě tří chodů se začaly preferovat i svačiny mezi jídly, a to dopoledne a odpoledne. Populárním se stal čaj o páté. Tehdejší kuchařské knihy se věnují také řádné výživě člověka a složení potravin. Oblíbené bylo maso hovězí, telecí, vepřové a skopové. Z mléčných produktů se nově objevuje kefír a jogurt. Je taktéž známo mnoho

94

BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. Praha : Libri, 2001,s. 26. 95 LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 16. 96 HODAČ, E., PULEC, M. J., BAJTEK, J. Staročeská kuchyně. Praha : Merkur, 1970, s. 77 – 78. 97 SLAVÍNOVÁ, Milada. Velká ilustrovaná kuchařka. Praha : Alois Hynek [1900], s. 5 – 25. 98 Monarchie Krmě – jídlo – žrádlo : scénář výstavy. Praha : Národní muzeum, 2012. 145 s.

- 39 druhů sýrů, nejenom českých, ale belgických či italských. K masu se kromě brambor objevovala i rýže. Polévky nadále tvořily a také i dnes tvoří základ obědů.99 Během tohoto období doznaly kuchyně mnoha změn – dříve bývaly střediskem rodinného života, kromě vaření se zde i pralo, šilo, žehlilo… Nyní se začala preferovat kuchyně, která je pouze kuchyní a ničím jiným. Doporučovala se malá, účelně zařízená světlá místnost. V kuchyních v činžovních domech se nacházel sporák, nově již i výlevka s přítokem a odtokem vody studené a po případě i teplé. Kuchyňský nábytek byl vyráběn ze dřeva.100 Během 2. světové války se od roku 1939 začaly využívat lístky na potraviny, které u nás byly zrušeny až v 50. letech 20. století v souvislosti s provedenou měnovou reformou.101

4.9. Období 1945 – 1989 Gastronomie tohoto období není vnímána velmi pozitivně, i přesto však proběhlo několik změn - jedná se především o rozvoj zemědělské výroby a potravinářského průmyslu. Vznikají také nové postupy při přípravě a úpravě stravy a její následné konzumaci.102 Tato doba přinesla i spoustu novinek – hotové výrobky, polotovary, nové kuchyňské prostory a mnoho nových domácích přístrojů. Od 50. let 20. století byly otevírány první samoobsluhy společnosti Pramen.103 V 50. letech 20. století se objevují kuchařské knihy zaměřené na zdravou výživu, známou autorkou je např. Joza Břízová a její „Vaříme zdravě, chutně a hospodárně.“ V 70. letech 20. století vznikaly kuchařky věnované dietám, speciální přípravě jídla (makrobiotická kuchařka, ovocná…), ale také kuchařky zaměřené na jednotlivé národní kuchyně, kuchařka pro večeři ve dvou, proti nespavosti…104 V nakladatelství Práce např. vycházely časopisy zaměřené na vaření, lze uvést tyto tituly: Rok v kuchyni, Vánoční pečivo, Vejce, Kuře na sto způsobů…105 Dle dobových kuchařek zjistíme, že nejvíce bylo doporučováno maso hovězí, vepřové a telecí. Je možno zde nalézt mnoho receptů na vařené, dušené nebo pečené hovězí. Z vepřového masa jsou oblíbené jitrnice, ovar, tlačenka, klobásy, ale také kotlety či pečeně. Skopové a jehněčí maso se objevuje méně, avšak jehněčí můžeme povětšinou nalézt v receptech na velikonoční sváteční tabuli. Ze zvěřiny je především oblíbeno srnčí maso nebo zaječí. Jemné drůbeží maso bylo dříve sváteční pochoutkou, ale v tomto období lze nalézt mnoho receptů na husu či kachnu, případně slepici. Pomalu se také prosazovala rychlá úprava masa na rožni a roštu. Z ryb se nej99

STRÁNSKÁ, Olga. Praktická hospodyňka : I. díl. Praha : F. Strnadel a spol., 1923, s. 322 – 374. Tamtéž, s. 35 - 36 101 PLOCHÝ, Pavel. Gastronomie a její vývoj ve společnosti. Zlín : Univerzita Tomáše Bati, Technologická fakulta, 2010. [78 s]. Bakalářská práce. Vedoucí práce Humpolíček, Petr. 102 POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001, s. 16. 103 Vzpomínáme : kuchyně, 17. díl. ČT 1. [1998]. 104 DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 87 – 88. 105 Retro : světová kuchyně. ČT 1, 31. 12. 2010. 100

- 40 častěji objevuje recept na kapra nebo štiku. Masa jsou doplněna typickými omáčkami, které již neodmyslitelně patří k české kuchyni. Omáčky se podávaly tak jako dnes k masu (např. omáčka na svíčkovou pečeni), k moučníkům (angreštová omáčka apod.) či ke knedlíkům. V dobových receptech převažují především krémové omáčky.106 Nejdůležitější zeleninou v české kuchyni nadále zůstává zelí. Kromě této potraviny byla oblíbená kapusta, květák, špenát, salát, okurky, rajčata a papriky. V kuchařkách lze dohledat i recepty na dnes již pozapomenuté brukve či vodnici. K české tradici samozřejmě patří houby, jejichž obliba a především sběr se rozšířil v tomto období. Z luštěnin k čočce a hrachu se objevují recepty na fazole. Nelze opomenout ani pokrmy z brambor, které byly velmi oblíbené jak na slano, tak na sladko. Hlavní chod byl často zakončen moučníkem nebo zeleninovým salátem. Ve 20. století také vzrostla obliba kompotů. Moučníky jsou podobné minulým stoletím. Hospodyňky pečou a smaží koblihy, koláče, vdolky, bábovku, štrůdl… K odpolední kávě nebo čaji často byly podávány ovocné řezy, nebo při slavnostnějších příležitostech dorty sladké i slané. Kromě moučníků vzrostla obliba sladkých pokrmů jako hlavních jídel, např. palačinky, buchtičky s krémem, lívance, rýžové nákypy, vdolky apod. Oblíbené též bylo zavařování ovoce a nakládání zeleniny.107 Většinu potravin bylo ovšem velmi těžké sehnat, často se stály dlouhé fronty na spotřební zboží a na potraviny, které ze zahraničí byly dováženy v omezeném množství. V Tuzexu se dala sehnat především káva, lihoviny, lahůdky a luxusnější zboží, např. bonboniéry. Potraviny Eso nabízely kvalitní uzeniny, které běžně nebyly k sehnání. Televizní programy o vaření taktéž v podstatě neexistovaly, kuchařské knihy sice vycházely, ale uvedené potraviny musely být často nahrazeny podobnými tuzemskými surovinami. V obchodech se povětšinou objevoval jeden druh od každé potraviny. Nadto strava nebyla kvalitní a rozmanitá, od 50. let 20. století byly pro gastronomii předepsány normy a vznikla tak unifikovaná strava, kdy stát měl pod sebou veškerou kontrolu jídel. V 70. a 80. letech 20. století se v Československu začala vařit zahraniční kuchyně, byly otevírány čínské, indické nebo italské restaurace, které zde připravovaly typické pokrmy dané kuchyně. To, že lidé nemohli cestovat na západ, zapříčinilo také omezování české kuchyně, vařilo se pouze z domácích surovin, zahraniční kuchyně se spíše servírovala ve vybraných hotelech a restauracích. Od 70. let 20. století se začínají pomalu prosazovat hotová jídla a zmražené potraviny. Až od 80. let 20. století se začíná hovořit o kvalitě stravy.108

106

FIALOVÁ, Juliana, STYBLÍKOVÁ, Květoslava. Česká kuchyně : tradiční i dnešní, sváteční i všední. Praha : Artia, 1987, s. 44 – 125. 107 Tamtéž, s. 141 – 189. 108 Retro : světová kuchyně. ČT 1, 31. 12. 2010.

- 41 Během tohoto období také přichází výrazná změna v oblasti stravování a způsobu života vycházející ze společenského postavení ženy. Ženy začaly vařit pouze teplé večeře, oblíbené byly nově vznikající závodní jídelny ve školách a podnicích, ve kterých se stravovaly celé rodiny. Od 50. let 20. století začaly vznikat bufety a samoobslužné restaurace. Bývala dána přednost jídlům nenáročným na přípravu.109 Počet chodů byl zachován ze století předchozího a je tentýž i dnes. Snídaně se obvykle skládaly z pečiva, sýru nebo marmelády, k pití byl podáván čaj či káva. Poté následovala přesnídávka a následně oběd. Z dobového návodu pro kuchařky lze zjistit, že obědy byly šestkrát týdně masité, jednou týdně bylo ženám doporučováno podávat jídlo sladké. Hlavní chod se neobešel bez polévky, nebo moučníku, kompotu. Na obědy se podávaly typické české pokrmy - vepřové řízky, hovězí maso s koprovou omáčkou, flíčky se salámem, vařený jazyk s křenem, pečená kachna se zelím… Na večeři byl doporučován smažený sýr s bramborem, paštikový salám, škvarkové placky, houstičky s paštikou z konzervy, škubánky s mákem…110 Jídla tedy byla těžká a poměrně nezdravá. Stolování měly ženy volit úsporné, na jídelním stole nesměla chybět váza s květinou. Ubrus byl volen damaškový, plátěný, ale i z umělé hmoty. Pro slavnostnější příležitosti byl vybírán bílý ubrus, pro každodenní stolování ubrus pestrý, vzorovaný. Kromě porcelánového nádobí se uplatnilo barevné nádobí z plastu. V domácnostech se tak používaly plastikové lžičky, dózy na pečivo, máslo, ošatky, sklenice, džbány atd. Oblíbené bylo nadále i porcelánové nádobí. Jídelní prostor býval od kuchyně oddělen policemi nebo kuchyňskou linkou, která se v kuchyních začala více prosazovat po 2. světové válce. Kuchyňské linky, především v panelových domech, však bývaly většinou velmi malé. Moderním se také stávalo spojování kuchyňského koutu s obývacím prostorem, nebo malým jídelním koutem.111 Kuchyně bývaly střediskem rodinného života, kromě stolu a židlí, proto ve většině domácností nesměl chybět gauč pro pohodlné sezení. Tyto prostory také zdobily kuchařky, jednalo se o látky s vyšívaným obrázkem a textem, většinou umístěné nad lednicí, nebo sporákem.112 V kuchyni již byl samozřejmostí dřez s přívodem teplé a studené vody, sporák a pracovní stůl, jehož deska byla nejčastěji umakartová. Nad tímto pracovním stolem se nacházely skříňky sloužící k uložení nádobí a stolování. Trvanlivé potraviny jako mouka, cukr, sůl apod. měly být uchovávány v dózách. Ostatní potraviny byly ukládány do chladné spíže, chladničky nebo mraz109

DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Praha : ISV, 1999, s. 87. BŘÍZOVÁ, Joza, FARSKÝ, Roman, TOMÁŠKOVÁ, Jana. Naše domácnost. Kolín : Obchodní tiskárny, 1965, s. 172. 111 FIALOVÁ, Juliana, Anna. Česká kuchařka. Praha : Merkur, 1978, s. 305 – 317. 112 Vzpomínáme : kuchyně, 17. díl. ČT 1. [1998]. 110

- 42 ničky. Po 2. světové válce se začínají v domácnostech objevovat kuchyňské linky vyrobené z dřevotřísky s nástřikem nebo nalepeným umakartem, dýhou, fólií. Kuchyňské linky byly vyráběny i kovové. Nádobí ženy používaly smaltované, hliníkové, případně nerezové, pánve většinou byly vyráběny z teflonu.113 Novinkou se staly kuchyňské mixéry, hnětače těsta a tlakové hrnce zvané papiňáky, pro které se jezdívalo do Maďarska. Některé potraviny (např. mléko) se začaly prodávat v obalech vyrobených z PVC.114

4.10.

Současnost

Od 90. let 20. století se postupně začal zlepšovat dovoz potravin a v obchodech vzrostla také jejich nabídka. Od tohoto období se zvýšil počet asijských bister, restaurací nabízejících zahraniční kuchyni a také narostlo velké množství tzv. fast food restaurací. Asijská bistra urychlila zánik mléčných barů a bufetů oblíbených v minulém období.115 Od konce 80. let do českých zemí začalo pronikat tzv. hnutí slow food, tedy hnutí za pomalou stravu. Jeho hlavním cílem je, aby host v restauraci dostal kvalitní pokrm, který by si mohl náležitě vychutnat. Hnutí také podporuje regionální zemědělce, kteří kladou důraz na tradiční metody zpracování potravin.116 Trendem v dnešním 21. století je otevírání restaurací nabízejících kvalitní, nejlépe regionální pokrmy či nápoje. Oblíbené jsou rovněž nákupy čerstvé zeleniny, ovoce, kvalitních uzenin na farmářských trzích. Dnešní kuchařské knihy a gastronomie se celkově snaží opět navázat na staročeskou tradici, jsou vydávány kuchařské knihy zaměřené na poctivé české jídlo a konají se různé kurzy vaření.

113

FIALOVÁ, Juliana, Anna. Česká kuchařka. Praha : Merkur, 1978, s. 14 – 15. Vzpomínáme : kuchyně, 17. díl. ČT 1. [1998]. 115 DITTERTOVÁ, Eva, KOUDELKOVÁ, Alena. Stolečku, prostři se - strava jako intelektuální fenomén v muzeu . Praha : Asociace muzeí a galerií, 2009, s. 16. 116 LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010, s. 32. 114

- 43 -

5. Libreto k výstavě „Zatoulaná vařečka“ 5.1. Charakteristika výstavy Téma výstavy bylo vybráno zcela záměrně, neboť na základě výsledků provedeného průzkumu (viz. kapitola 1) vyplývá, že gastronomie ze 40. – 80. let 20. století není českými muzei dostatečně reflektována. Jde o dobu poměrně nedávnou a většina muzejních pracovníků si tak zřejmě neuvědomuje nutnost dokumentace tohoto období. Mnozí návštěvníci muzeí navíc éru 40. – 80. let nepovažují za dobu, dá se říci již historickou. Výstavy s tematikou doby nedávno minulé se přitom dle uskutečněného průzkumu setkávají s velkým návštěvnickým ohlasem. Pro muzea mohou být tyto výstavy také přínosné v tom, že návštěvníci si sami uvědomí nutnost dokumentace a uchování předmětů z této doby a posléze je tak muzeu nabídnou. Výstava vychází ze sbírkového fondu Domácnost Muzea města Brna, který byl nastíněn ve druhé kapitole této práce. Výstava nebyla prozatím uskutečněna a v blízké budoucnosti se s její realizací v Muzeu města Brna nepočítá. Libreto je koncipováno do výstavních prostor Muzea města Brna s využitím zdejšího výstavního fundusu. Autorka práce se snaží navrhnout výstavní projekt vycházející z možností uvedeného muzea. Výstava „Zatoulaná vařečka“se dotýká tématu gastronomie 40. – 80. let 20. století. Je rozdělena do pěti sálů a v jejím rámci by mělo být představeno šest úseků dotýkajících se nákupu, přípravy a konzumace stravy. Jednotlivé celky, které budou prezentovány jsou - vaření a pečení; zavařování ovoce a nakládání zeleniny; volný čas – vaření a strava během rodinných dovolených; samoobsluha s ukázkami socialistických reklam na potraviny. V posledním pátém sále by měla být instalována interaktivní herna pro dětské návštěvníky. Tato místnost se obejde bez popisků. Struktura výstavy je tak tematicky velmi pestrá. Místnosti budou rozděleny na část interaktivní, která by se měla nacházet po delší právě straně sálů, a na část naučnou, v níž budou jednotlivé vitríny s exponáty, případně diorama. Cílem výstavy je dětem přiblížit kuchyni a stravování tohoto období hravou formou, tedy pomocí Pana Vařečky a pestrých interaktivních prvků. Výstava bude samozřejmě zajímavá i pro dospělé návštěvníky, kteří si budou moci na minulou dobu zavzpomínat prostřednictvím autentických exponátů a úryvků z kuchařských knih z uvedeného období. Výstava si klade za cíl navrátit návštěvníky do gastronomie za dob socialismu za pomocí dobových textů, fotografií a receptů. Součástí výstavy „Zatoulaná vařečka“ by měla být řada doprovodných programů. Pro větší atraktivnost prezentovaného tématu se bude Pan Vařečka ukrývat ve vitrínách mezi jednotlivými exponáty a bude děti provázet na jednotlivých popiskách u nejzajímavějších

- 44 exponátů. Na konci výstavy, v páté místnosti, sám prozradí, kolikrát a kde se před dětmi schovával a návštěvníkům na závěr popřeje pěkný den. Vlastní výstava začne v prvním patře jižního křídla hradu, v chodbě naproti schodišti bude instalován úvodní panel seznamující návštěvníky s autory výstavy a sponzory. Na druhém vedlejším panelu uvede návštěvníky do kontextu výstavy Pan Vařečka říkankou: „Vařila myška kašičku na zeleným rendlíčku, přijde dětí jako smetí, každýmu dá kousíček, zbyde prázdný rendlíček.“1 V této chodbě nebudou instalovány žádné exponáty, pouze již od pokladny povede návštěvníky až do dané první místnosti výstavy na boční zdi připevněný Pan Vařečka.

5.2. První místnost – část A Jelikož první místnost nabízí nejrozsáhlejší prostory, návštěvník se zde setká se dvěma tématy – vařením a pečením z období 40. – 80. let 20. století. Cílem bude návštěvníkům přiblížit možnosti tehdejšího vaření, nádobí, náčiní na vaření, pečení, vzhled tehdejšího kuchyňského koutu a způsob stolování. Tuto stručnou charakteristiku představí návštěvníkům Pan Vařečka na instalovaném panelu vedle vstupních dveří. Malým návštěvníkům bude vaření přiblíženo hravou formou pomocí aktivního zapojení do prezentovaného tématu. Na úvodní říkanku se naváže ihned při vstupu do místnosti, po pravé užší straně budou na zdi umístěny naskenované a zvětšené obrázky z leporela „Vařila myšička kašičku“ od Heleny Zmatlíkové.2 Pod těmito obrázky se budou nacházet troje kamínka vyrobená z kašírovaného papíru, na něž umístíme barevné rendlíky s vařečkami a např. luštěninami, aby se míchání stalo zábavnějším. Po delší levé straně místnosti se návštěvníci seznámí s dioramatem evokujícím kuchyni ze 40. let 20. století. Dioráma představí bílou dobovou kredenc, na jejíž pravé boční části se nachází rozložené žehlící prkno, dále dřevěnou lednici s vrchním plněním na led, umyvadlo s přiloženým smaltovaným kbelíkem a džbánem. Jelikož součástí kuchyní bývalo štokrle s malou zásuvkou, do které bylo možno ukládat různé nitě, provázky, umístíme jej do dioramatu nalevo před kredenc. Sporák se ve fondu Muzea města Brna prozatím nenachází, tudíž by jej bylo nutné zapůjčit z Technického muzea.3 Na sporáku budou alespoň dva smaltované černé hrnce a čajník, nad nimi zavěšeny metličky, naběračky, cedníky apod. Do spodní části kredence uložíme nádobí na vaření a pečení, ve vrchní prosklené reprezentativnější části budou prezentovány porcelánové talíře, sklenice a porcelánový servis na kávu. Před kredencí by měl být umístěn dřevěný prostřený stůl se dvěma židlemi a váza s květinou. Součástí dioramatu bude iluzivní okno se záclonami. Na procházející 1

FISCHEROVÁ-KVĚTOVÁ, Marie. Pro naše děti a mámy : z lidové poezie pro nejmenší. Praha : Albatros, 1993, s. 52. 2 V případě využití tohoto leporela by bylo nutné vyřešit autorská práva. 3 Zápůjčky nejsou zatím sjednány se žádným technickým muzeem v České republice.

- 45 návštěvníky bude z vázy koukat schovaný Pan Vařečka. Pro oživení celé kuchyně necháme nainstalovat dvě figuríny – ženu a dítě v dobovém domácím oblečení. Celé dioráma bude za plexisklem z důvodu větší ochrany vystavených exponátů. Vedle dioramatu po levé straně naproti oknům se budou uprostřed nacházet čtyři vitríny firmy Lotech navzájem propojené (tzv. průběžná vitrína - typ CM 40), instalace exponátů se bude dotýkat tématu vaření a pečení. Předměty v nich vystavené nebudou časově rozlišeny, bude se jednat o mix exponátů navzájem spolu souvisejících. V první vitríně v dolní části (v tzv. dnu vitríny) se budou směrem zprava doleva nacházet nádoby určené k vaření a pečení a taktéž tehdejší mixéry a hnětače na těsto. Budou prezentovány smaltované hrnce, modrá smaltovaná konvice na čaj/ kávu, hrnec na mléko, tzv. papinův hrnec, formy na pečení, různé druhy pekáčů, dortové formy, mixéry značky Eta a hnětače na těsto. Ve druhé polici budou vystaveny doplňky určené k vaření a kuchyňské náčiní, např. kovová struhadla, hliníkové cedníky, měchačky na těsto, formičky na pečivo, síta na prosívání mouky, mísy na zadělávání těsta, kráječe na knedlíky, mlýnky na maso, plastová sítka, kuchyňské náčiní – příbory, naběračky, šlehačky, metličky, gumové stěrky. Poslední část představí stolní nádobí, porcelánové kávové soubory, kořenky z bílého plastu, plastové stojánky na vejce, plastové ošatky na pečivo a ovoce, solničky a pepřenky, sklenice, džbány, ale i kávovar či toastovač ze 70. let 20. století. Pro lepší viditelnost exponátů u dětských návštěvníků by měly být některé předměty z horní části nainstalovány pomocí zavěšení. Eventuálně by nebylo špatné poskytnout dětem jednoduché plastové schůdky pro lepší viditelnost vystavených exponátů. Mezi exponáty umístíme alespoň dvakrát Pana Vařečku. Vedle vitrín se nebudou nacházet poučné texty o gastronomii dané doby, nýbrž kvůli zdánlivé nenáročnosti pro návštěvníka budou texty nahrazeny citáty a recepty z dobové gastronomické literatury.4 U oken první místnosti bude připravena interaktivní část pro děti, kde se mohou učit vařit pomocí jednoduchých receptů. Tuto část utvoříme z pěti malých stolků (pod každým oknem se bude nacházet jeden stůl) s polštářky na sezení. U jednotlivých stolečků budou z tvrdého kartonu namalovány velké modré hrnce, nad nimiž umístíme názvy pokrmů – zeleninová polévka, rajská omáčka, knedlík, krupičná kaše, palačinky. K těmto jídlům budou připraveny látkové sáčky s namalovanými surovinami na tvrdém papíře vybavené ze spodu suchým zipem. Suroviny se nebudou týkat pouze předložených pokrmů, ale záměrně zde budou umístěny i suroviny jiné, nepatřící k těmto hlavním jídlům. Děti tak budou muset sami vybírat, co do daného hrnce

4

Např. KOŠKOVÁ, H. Stolečku prostři se : kniha kuchařských předpisů, 1947. Nebo BŘÍZOVÁ, Joza : Vaříme dětem, 1979. Dále fotografie např. z: VRABEC, Vilém : Obložené chlebíčky pro každú příležitost. Recepty bychom mohli využít z: LÁNSKÁ, Dagmar. Kuře na sto způsobů apod.

- 46 a k danému pokrmu patří za suroviny a poté, co vyberou správnou surovinu, nalepí ji pomocí suchého zipu do hrnce. K dispozici budou i správné odpovědi. Pro zpestření je možné během výstavy tyto recepty obměňovat.

5.3. Druhá místnost – část B Ve druhé místnosti představíme návštěvníkům tematiku zavařování, kterou uvedeme vhodným úryvkem z dobového časopisu5 a Panem Vařečkou, který stručně vylíčí toto téma. Zavařování je vybráno na výstavu „Zatoulaná vařečka“ zcela záměrně, neboť oblíbeným doplňkem především hlavních jídel a pro zpestření stravy byly v této době kompoty, nakládané zeleniny a džemy. Jelikož trhy s těmito produkty byly za dob socialismu špatně zásobené, rozvinulo se ve velké míře zahrádkářství a s tím související zavařování, jehož obliba plynula z potřeby uchovávat vlastní produkty po celý rok. Uprostřed místnosti by se nacházel interaktivní prvek pro dětské návštěvníky. Jedná se o oboustrannou kulisu stromu, na nějž budou moci dětští návštěvníci věšet plody, které rostou na stromech. Děti budou mít za úkol určit, které ovoce roste na stromech, a které ne. Ovoce by mohli namalovat pracovníci výtvarného oddělení Muzea města Brna6 na tvrdý karton a umístit jej do proutěného košíku ke kmeni stromu. Namalované ovoce bude mít očko na zavěšení do koruny stromu. Na zdi mezi okny bude umístěna tematická říkanka z knihy Povídali, že mu hráli s názvem Lečo – „Sůl a pepř se rozhněvaly na červenou papriku, boj se vede bez milosti na syčícím rendlíku. Rajčata jdou odhodlaně proti dvěma cibulím, ale nikdo nemá zbraně. Jen já lžíci. a už jím.“7 Kromě této hry pro nejmenší bude připraveno i u stolečku papírové zavařování, kdy si děti na vlnitou lepenku ve tvaru velké zavařovací sklenice budou lepit ovoce a zeleninu, kterou si chtějí zavařit. Ovoce si sami namalují nebo vytvoří pomocí papírové koláže. K dispozici tedy musí být dostatečný počet pastelek, fixů, voskovek a barevného papíru. Po pravé a po levé části místnosti budou instalovány vždy dvě vitríny Lotech seznamující návštěvníky s historií zavařování. Ve dnu vitríny si návštěvníci povšimnou zavařovacího hrnce se zavařovacím teploměrem, ve druhé polici se budou nacházet různé typy zavařovacích sklenic na ovoce i zeleninu a víčka ke sklenicím, ve vrchní části budou vystaveny doplňky k zavařování zavařovací gumičky a hlavy, plastové trychtýře a nálevky, vytahovač zavařovacích sklenic. Druhá vitrína na levé straně představí odšťavňovače na ovoce a historický přístroj na zavařování, ve druhé části bude vystaven kráječ na ovoce, různé typy škrabek na ovoce/ zeleninu, vypeckovávač

5

Např. Zavařujeme po celý rok. Praha : ÚV ČSŽ, [1982.] Tato možnost není dojednána. 7 HEJNÁ, Olga. Povídali, že mu hráli. Praha : Albatros, 1969, s. 119. 6

- 47 na ovoce, strojek na ovoce, v poslední části dvě váhy z 50. let 20. století. Do jedné ze sklenic by bylo dobré schovat Pana Vařečku. Po pravé straně umístíme dvě navzájem propojené vitríny Lotech, které návštěvníky seznámí s dobovými prospekty o zavařování, časopisy o zavařování, ale také s nezbytnými lahvemi od octa a obaly od přípravků nutných k zavařování. Mezi nimi se bude schovávat Pan Vařečka. Naproti oknům instalujeme bílou spižní skříňku z počátku 20. století, jejíž police budou zaplněny zavařeným ovocem a nakládanou zeleninou. Spižní skříňka bude chráněna plexisklem nebo ohrazena jednoduchým provazem. Stěny místnosti budou doplněny panelovými stěnami s jednotlivými recepty na zavařeniny.

5.4. Třetí místnost – část C Třetí místnost se zaměří na volný čas. Jelikož nebylo možné vycestovat za hranice a ne všichni občané získali cestovní doložku, která umožňovala nejčastěji výjezd do Jugoslávie, rozmohl se v českých zemích tramping a stanování či kempování v karavanech. Oblíbeným hobby bylo chození na houby a sběr lesních plodů. V obchodech s domácími potřebami byly pro hospodyňky připraveny kempinkové jídelní soupravy. Žena si v této době neodpočinula od vaření často ani na dovolené, běžná byla i příprava jídla na celý pobyt. U oken se bude pro malé návštěvníky nacházet malý nafukovací bazén z PVC, ve kterém necháme plavat ryby z tvrdého kartonu. Úkolem dětí si bude pomocí udice ulovit rybku. Eventuálně místo bazénu vytvoříme malé pískoviště, na němž by si děti mohly uplácat bábovičky. Jako další interaktivní prvek se nabízí sbírání lesních plodů (vyrobených např. z polymerové hmoty) na čas. U tohoto stanoviště by byly stopky a děti by soutěžily, které z nich první naplní plechový hrníček lesním ovocem. Nad touto hrací plochou bude instalován velký plakát/ panel Krtečka s přáteli konzumující letní ovoce a zeleninu. U stolečku podél okna si děti budou moci zkusit poznávání hub a bylin zobrazených na fotografiích. Po levé straně bude návštěvník seznámen s předměty nutnými k táboření, umístěnými ve dvou propojených vitrínách. Do dna vitríny umístíme přenosné vařiče nutné k ohřevu potravy propanbutanové vařiče, tzv. pevný líh zn. Colcot, Vařík – malý turistický vařič a propanbutanové lahve. Druhá police představí nutné nástroje ke stanování – dobové krabičky od zápalek, plastové a hliníkové hrnce, hliníkový ešus, plastikové hrníčky a skleničky, plastikové a hliníkové příbory, zavírací nůž, otvírák na konzervy, otvírák na pivo, konzervy. Poslední část představí nezbytné termosky, lahve na pití a čutory, chlebníky, lahve s patentním uzávěrem a sifonovou láhev. Tyto exponáty budou doplněny tranzistorovým rádiem a hracími kartami, které byly oblíbenou zábavou během volného času a také schovaným Panem Vařečkou.

- 48 Zbývající prostor místnosti bude řešen pomocí panelových stěn s dobovými fotografiemi rodinných dovolených zachycující stravování v přírodě. Pod fotografiemi se na pravé straně bude nacházet improvizované ohniště s ešusem lavičkami ze špalků dřeva. Toto malé dioráma zřejmě nebude nutné řešit plexisklem, mohlo by postačit pouze ohrazení jednoduchým provazem.

5.5. Čtvrtá místnost – část D V této místnosti bude instalována tematika nakupování potravin, která s vařením a přípravou pokrmů úzce souvisí. Obchody v této době nabízely sice omezený sortiment, avšak poprvé se začínají objevovat hotové potraviny, polotovary, mražené výrobky apod. Dobovou atmosféru navodíme pomocí citace článku z 50. let 20. století z deníku Rovnost o první samoobsluze společnosti Pramen v Brně.8 Tento panel bude umístěn ihned při vstupu do místnosti, a to po levé straně. Doprovázet jej bude zobrazený Pan Vařečka s krátkým vysvětlením pro děti, co byla samoobsluha, jaké byly k dostání potraviny apod. Vedle tohoto panelu instalujeme dvě navzájem propojené vitríny, které budou prezentovat dobové obaly od potravin dostupné v obchodních sítích od 40. – 80. let 20. století. Ve spodní části vitrín by mohla být představena krabice od stolního margarínu, dřevěná krabice na kypřící prášek zn. Oetker i se souborem kuchařských receptů, papírové (bude dobré je vyplnit) sáčky od rýže, hladké, polohrubé a hrubé mouky, moučkového cukru, cukru krystal, papírové obaly od luštěnin – hrachu, fazolí, čočky, a tři větší plechové krabice od polévky v kostkách Vitana, druhá od sušeného mléka a třetí od bujonových kostek. Druhá část představí obaly od sladkých pokrmů a také obaly od kávy – oblíbené lázeňské oplatky a trojhránky, práškový pudink Amyl – několik příchutí, kakaový prášek Prima, několik druhů plechových krabic na holandské kakao a obaly od žitné kávy. Tato část bude doplněna sáčky s několika druhy koření. V poslední polici budou prezentovány výrobky, které bylo možno zakoupit v Tuzexu – luxusní čokoládové bonboniéry, balení značkové kávy a lahve od alkoholu. Do vystavených obalů schováme nejméně dvakrát Pana Vařečku. Na pravé straně necháme především dospělé návštěvníky odpočinout u audiovizuálního prvku – televize, ve které budou běžet reklamy na socialistické potraviny. Reklamy jsou dostupné na webovém portále youtube, tudíž je nutné před realizací výstavy „Zatoulaná vařečka“ vyřešit případná autorská práva.9 Pro větší pohodlí návštěvníků by k televizi byly připraveny skládací židle, asi šest až osm kusů. Na zdech naproti oknům budou instalovány panelové stěny s plakáty na potraviny z dobových časopisů o vaření.

8 9

Samoobsluha v potravinářském obchodě. Rovnost, 22. října 1955. Youtube. Dostupný z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=9nw9t7TPbUM.

- 49 Děti si budou moci zabalit krabičky od potravin do papíru, který si samy buď vyzdobí podle dobové předlohy, nebo podle vlastní fantazie. K této hře budou nutné alespoň dva stolečky a polštáře na sezení, výtvarné potřeby. Mimo jiné zde budou připraveny i dvoje váhy ze 40. let 20. století, na kterých si děti budou moci vážit své zabalené potraviny, ale také třeba připravené luštěniny umístěné např. v malých plechových hrníčcích.

5.6. Pátá místnost – část E Místnost bude řešena jako herna především pro dětské návštěvníky. Jelikož celá výstava se zaměřuje na potraviny, jejich nákup, přípravu a konzumaci, bude tato místnost taktéž zaměřena na stejné téma. Po pravé straně zdi umístíme panelovou stěnu s Panem Vařečkou, který se s dětmi rozloučí a prozradí jim, kolikrát byl schován v jednotlivých exponátech. Veškeré zdi budou pokryty panelovou stěnou s hádankami a říkankami týkajícími se vaření a potravin. V motivech dětských her se převážně objeví fotografie exponátů, které si malí návštěvníci mohli prohlédnout v předchozích místnostech. Nachystány budou tři nízké stolky s polštářky na sezení, kde si děti mohou skládat jednoduché puzzle, vymalovat omalovánky, sestavit si skládačku z tvrdého papíru s motivem mlýnku na kávu z 50. let 20. století a s motivem plechové odměrky na mléko. Tyto obrázky budou rozstříhané a přeházené, cílem dětí bude najít správné pořadí čísel/ písmen a složit tak obrázek.10 Místnost bude doprovázena i menší pohybovou aktivitou pro děti. Ty budou mít za cíl strefit se např. bramborou do připravené smaltované mísy z určité vzdálenosti. Připravena bude také hra na téma, co si děti zapamatovaly z výstavy. K dispozici bude asi 10 kusů exponátů (které si děti mohly prohlédnout v předchozích místnostech) a u nichž nyní budou moci hádat, k čemu slouží. Pro návštěvníky dospělé bude nachystána možnost prolistovat si dobové kuchařské knihy a asi pět kusů různých natištěných receptů si budou moci poté návštěvnici odnést s sebou domů. Malí návštěvníci si mohou vzít s sebou domů pohádku o Kryštůfkovi, který se schoval v mixéru, nebo o Jirkovi, který hlídal mléko.11

5.7. Prostorové řešení výstavy, osvětlení Jak již bylo řečeno v kapitole Charakteristika výstavy, výstava je navržena do prostor Muzea města Brna, do tzv. jižního křídla. „Zatoulaná vařečka“ se bude konat v prvním patře této budovy, její návštěvníci na ni budou navedeni již při vstupu na hlavní nádvoří, kde budou rozvě-

10 11

Autorka práce se těmito hrami inspirovala v Regionálním muzeu Valašsko, pobočka Vsetín. Obě pohádky: HEJNÁ, Olga. Povídali, že mu hráli. Praha : Albatros, 1969, s. 17, s. 58.

- 50 šeny billboardy (tištěné na síťovině) upozorňující na výstavu. Plakát bude součástí orientačního systému Muzea města Brna, návštěvníci tak snadno naleznou hlavní vstup na výstavu. Jednotlivé výstavní místnosti jsou navzájem propojeny, i přesto má každý sál vlastní vstup z chodby. Otevřeny budou pouze první (vstupní) a poslední dveře, ostatní budou během výstavy zavřeny a skryty pomocí panelových stěn. Sály se liší svými rozměry, první sál je největší, proto v něm budou instalována dvě témata (vaření a pečení), zbylé sály nabízí prostory menší, proto v nich bude prezentováno již pouze jedno téma. Okna sálů budou vyzdobena bílou vyšívanou záclonou pro zvýšení atmosféry výstavy o vaření, stravování. Osvětlení úzce souvisí s architektonickým řešením výstavních prostor. Jako optimální se jeví osvětlení s intenzitou asi 150 – 300 luxů, pro vitríny asi kolem 130 luxů.12 Výstavní prostory jižního křídla jsou osvětleny jednak pomocí denního světla, jednak pomocí závěsného systému s bodovým osvětlením.

5.8. Výstavní fundus Veškerý výstavní fundus pochází z vybavení Muzea města Brna. Použité vitríny ve výstavě jsou vyrobené firmou Lotech, typ CM 40 (rozměry 1 x 1 m, na výšku 2 m). Jednotlivé panely budou použity k zobrazení dobových receptů, citacím z literatury, fotografií ve třetí místnosti, socialistických reklam ve čtvrté místnosti, ale také k vyobrazení dětských hádanek, říkanek, úvodního a závěrečného slova. Např. fotografie by bylo možné instalovat i na klipové rámy (70 x 100 cm). K výstavnímu fundusu můžeme zařadit i doplňkový materiál, a to stolky nutné pro interaktivní část. Seznam výstavního fundusu lze nalézt v příloze této bakalářské práce (viz. příloha číslo 2).

5.9. Texty, popisky, panely Vnímání textů je ovlivňováno jejich obsahem, formou, kvalitou osvětlení, vzdáleností, z níž jsou čteny, umístěním a podkladem a samozřejmě typem písma, typografickou úpravou a podkladovým materiálem. Zásadně je třeba upřednostňovat přesnost sdělení před kvantitou, to znamená odlehčit informaci a užívat formálně co nejjednodušší texty. Struktura vět má být jednoduchá, každá věta by měla vyjadřovat jen jednu myšlenku. Text musí být jasně a přehledně členěn, nadpisy a mezititulky musí být zřetelné a dávat jasný obraz obsahu.13 Pro výstavu by autorka práce zvolila tento informační systém: pro dospělé krátké úvodní texty k jednotlivým částem výstavy a průvodní popisky ke každému exponátu, pro děti popisky 12

BENEŠ, Josef. Muzeum a výchova. Praha : Ústav pro informace a řízení v kultuře, 1987, s. 201. BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny. [Praha] : Český výbor ICOM ve spolupráci s Asociací muzeí a galerií ČR, [2003], s. 28 – 29. 13

- 51 k nejzajímavějším exponátům ve vitrínách. Tyto pozoruhodné exponáty představí Pan Vařečka, který výstavou bude taktéž nejmenší návštěvníky provázet. U zajímavých exponátů proběhne krátký dialog mezi Panem Vařečkou a daným exponátem, vysvětlující k čemu dané předměty sloužily. Rozhovor mezi Panem Vařečkou a jednotlivými exponáty by mohl vypadat přibližně takto: „Ahoj, já jsem Pan Vařečka, a ty?“ „Ahoj, já jsem Pan Rendlík/ Cedník/ Mixér a sloužím k tomuto účelu…“ „Děkuji!“ Pro výstavu „Zatoulaná vařečka“ bude zvolen font Helvetica, která je v současné době jedním z nejpoužívanějších a nejpopulárnějších písem. Bohužel se však jedná o placený font, proto by z finančních důvodů mohl být nahrazen Times New Roman, který je též velmi populární a dobře čitelný. Veškeré texty na výstavě budou černé barvy na světle barevných podkladech. Velikost písma na výstavě: -

nadpis hlavního úvodního panelu s názvem výstavy: 300 bodů, tučné

-

nadpis na panelech v pěti místnostech výstavy: 150 bodů, tučné

-

texty na panelech: 70 bodů

-

popisky u jednotlivých exponátů, fotografií: 20 bodů

Panely v místnostech budou umístěny vždy u vchodu do místnosti. Výstavy pro děti jsou v Muzeu města Brna instalovány v posledních letech na barevných panelech. Toto výtvarné řešení bude využito i na výstavě „Zatoulaná vařečka“. Zvoleny by mohly být příjemné pastelové barvy oranžové, žluté, zelené, modré a fialové. Texty na panelech budou na bílém podkladu, popisky budou mít týž bílý podklad.

5.10.

Způsob nabytí předmětů

Jednotlivé exponáty, fotografie vychází z majetku muzea – historického oddělení, sbírkového fondu Domácnost. Na výstavu „Zatoulaná vařečka“ je nutné pouze zapůjčit sporák ze 40. let 20. století do dioramatu kuchyně v první místnosti.

5.11.

Údržba výstavy

Výstava „Zatoulaná vařečka“ je plánována na dobu tří měsíců, i přesto však bude nutné po její dobu trvání zajistit průběžnou péči, jelikož se jedná o výstavu pro děti s řadou interaktivních prvků. Během výstavy budou muset být doplňovány papíry, pastelky a další výtvarné potřeby, a také jednotlivé doprovodné materiály umístěné v páté místnosti – skládačky, puzzle… Rovněž by měly být kontrolovány ostatní interaktivní prvky pro děti, zda-li se nenachází v jiných místnostech, nejsou přeházeny apod. Důležitá je také kontrola jednotlivých popisků a panelů.

- 52 -

5.12.

Návrh personálního zajištění výstavy

Jelikož výstava nabízí řadu interaktivních prvků pro dětské návštěvníky, je nutné, aby každá místnost byla personálně zajištěna. Z důvodu nedostatku financí by dozor na výstavě mohli zajistit studenti vysokých škol v rámci praxe. Jednalo by se o studenty např. pedagogické fakulty či studenty příbuzných oborů s muzeologií. V případě nedostatku zájemců by výstava byla hlídána běžným způsobem - s pomocí dozorců Muzea města Brna.

5.13.

Cílová skupina

Výstava se zaměřuje na laické publikum, především je koncipována pro dětské návštěvníky. Výstava však neopomíjí ani návštěvníky dospělé a seniory, pro které, kromě předmětů, budou instalovány také dobové recepty a úryvky z gastronomických publikací. Široká veřejnost, nejčastěji se jedná o školní výpravy, prarodiče s vnoučaty apod. očekává od výstavy určitý zážitek. Již v úvodní místnosti by téma mělo být prezentováno tak, aby se vytvořil vztah člověka k výstavě. Nejdůležitější je atmosféra výstavy, a teprve poté by měly být nabídnuty určité informace.14 Autoři výstav pro děti by měly pamatovat na to, že děti do deseti let jsou velmi pohyblivé a mají také velký zájem o věci. Důležité je poskytnout těmto návštěvníkům dostatek zábavných podnětů důležitých k získávání poznatků. V dětských výstavách by tak neměly chybět kvízy, hádanky, pracovní listy s kresebnými úkoly a otázkami, hmatové a smyslové vnímání, filmy… Atmosféra by měla být přátelská, děti by během výstavy měly mít neustále co dělat.15 Proto výstava „Zatoulaná vařečka“ nabídne řadu interaktivních prvků, které vychází z finančních možností Muzea města Brna. Malá herna v každé místnosti je přizpůsobena danému tématu, popisky jsou připraveny s Panem Vařečkou, aby u dětí vzbudily touhu si je přečíst. Celý prostor bude barevně řešen, což jistě celkově přispěje k přátelské atmosféře výstavy. Sbírkové předměty tvoří pouze část výstavy. Důležité je, aby si děti pohrály a něco nového se naučily.

5.14.

Doprovodné programy

Doprovodné programy mohou výstavu ozvláštnit a také doplnit. Mělo by však být pamatováno na strukturu návštěvníků, jejich specifické potřeby, a nastavit tak i organizační

14

FORETOVÁ, Věra. Výstava jako zdroj informací. In Muzea a návštěvníci aneb Je výstava zábava či otrava : Sborník příspěvků muzeologického semináře 16. – 17. květen 1996 Hodonín : Masarykovo muzeum Hodonín, 1997, s. 7- 8. 15 KNUBEL – BRÜNINGHAUS, Cornelia. Děti, volný čas a muzea. In Děti, volný čas a.. muzea? : Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995. Brno : Moravské zemské muzeum, 1995, s. 30 – 31.

- 53 a technické podmínky doprovodných akcí. Jelikož se výstava „Zatoulaná vařečka“ dotýká tématu gastronomie, budou na toto téma samozřejmě zaměřeny i jednotlivé programy: -

přednáška o gastronomii za dob minulého režimu – pro tuto přednášku by bylo nutné sjednat renomovaného českého kuchaře, např. Romana Vaňka, nebo Zdeňka Polreicha, který by rád popovídal o tomto tématu a zároveň jako mediálně známá osobnost by přilákal do muzea, a tedy i na výstavu více návštěvníků. Tento program je vhodný především pro dospělé návštěvníky. Akci by mohl finančně podpořit vhodný sponzor výstavy.

-

workshopy pro dětské návštěvníky – budou realizovány celkem čtyři, ideálně vždy v sobotu odpoledne. Poprvé si dětští návštěvníci budou moci nazdobit skleněnou (průhlednou) vázu pomocí tzv. window colors – barev na sklo. Pro chlapce (případně i dívky) bude připravena možnost nazdobit si touto technikou sklenky. Druhý workshop bude zaměřen na zdobení bílých hrníčků za pomoci window colors. V rámci třetího workshopu si děti budou moci upéct výrobky ze slaného těsta, nebo moduritu a odnést si je poté domů, nebo je nechat vystaveny v páté místnosti výstavy, dětské herně. Poslední workshop by se týkal zdobení vařeček – dětští návštěvníci si budou moci zkrášlit vařečku (dodalo by ji muzeum) pomocí látek, fixů, pastelek apod. K tomuto poslednímu workshopu by bylo vhodné využít publikaci Prima vařečky v kuchyni.16

-

loutkové divadlo – bylo by vhodné dojednání spolupráce mezi muzeem a loutkovým divadlem Radost a uspořádat několik loutkových představení pro děti. Např. pohádky Jak šlo vejce na vandr, Hrnečku vař, Perníková chaloupka, O koblížkovi apod.

-

akce – „Doneste nám předmět do muzea!“ – pro dospělé návštěvníky a seniory by mohla být uspořádána akce s přinesením především kuchyňských předmětů z dob socialismu do muzea. Návštěvníkům by bylo poděkováno formou malého pohoštění a nabídkou projití si výstavy „Zatoulaná vařečka“ zdarma.

Komentované prohlídky na výstavě nebudou realizovány z důvodu spíše interaktivního zaměření výstavy.

5.15.

Propagace výstavy

Propagace hraje důležitou roli pro vybudování a udržování si vztahu s našimi návštěvníky. Nejvíce muzeí spoléhá na propagaci pomocí tištěných materiálů. Jedná se o velmi účinný 16

GÄNSLER, Monika. Prima vařečky v kuchyni. Ostrava : Anagram, 2004.

- 54 způsob, jak přitáhnout své cílové uživatele. Letáky jsou považovány za nejvíce populární a efektivní, měly být barevné s řadou fotografií. Mimo jiné by též měly obsahovat údaje o otevírací době muzea a o poskytovaných službách. Letáčky je vhodné distribuovat do ostatních muzeí, galerií, knihoven, informačních center, hotelů, škol. Jestliže si vybere muzeum propagaci pomocí novin, časopisů nebo pomocí rádia a televize, musí instituce vědět, jaká periodika a masmédia jejich návštěvníci sledují. Účinná je také venkovní reklama - billboardy, avšak jejich využití je pro muzea příliš nákladné.17 Muzeum města Brna propaguje své výstavy pomocí letáčků rozmístěných v městské hromadné dopravě, v informačních centrech a v podobných institucích (v knihovnách, v muzeích a galeriích). Muzeum taktéž využívá propagace prostřednictvím tzv. city light vitrín, billboardů a reklam v regionálním tisku. Propagace výstavy „Zatoulaná vařečka“ bude využívat letáčků a city light vitrín umístěných v centru Brna a v blízkosti mateřských a základních škol. Pozvánku na výstavu by bylo vhodné též posílat emailem mateřským a základním školám. Jelikož je výstava cílena především na mladší publikum, bude propagována také na stránkách sociální sítě Facebook, kde pro ni bude vytvořena samostatná stránka. Zde budou publikovány novinky o výstavě a informace o připravovaných workshopech. Samozřejmostí bude propagace výstavy na webových stránkách Muzea města Brna. Letáčky a city light vitríny na výstavu budou rozmístěny čtrnáct dní před zahájením akce.

5.16.

Předběžný rozpočet výstavy

Jelikož výstavy Muzea města Brna jsou instalovány zaměstnanci tohoto muzea, není nutné započítávat náklady na instalaci. Též není nutné zadávat výrobu nových vitrín. Největší položkou v rozpočtu bude propagace výstavy, která počítá se city light vitrínami a letáčky. Další nákladnou položkou bude tisk textů na panely a tisk fotografií, popisek. Zhruba se počítá s 22 000 Kč, avšak tato cena je pouze orientační, neboť konečnou sumu je možné stanovit až v případě realizace výstavy. Nutné je též připočítat tisk pozvánek na vernisáž a občerstvení. Hádanky, puzzle, přesmyčky a recepty/ pohádky, které si návštěvníci budou odnášet po prohlédnutí výstavy domů, se budou kopírovat v muzeu. Finančně nákladnější bude vybavení jednotlivých interaktivních heren v místnostech výstavy. Důležité bude zakoupit výtvarné potřeby a další pomůcky podstatné pro jejich správné fungování (např. stolky, kterými muzeum nedisponuje) a pomůcky pro dětské workshopy. Autorka práce navrhuje jednotlivé pomůcky zakoupit v IKEA, která vychází cenově nejpřijatelněji.

17

MCLEAN, Fiona. Marketing the museum. London : GBR Routledge, 1996, s. 145 – 150.

- 55 -

10 ks city light vitrín – cenově vychází kolem 5 900,- kus, tzn. celkem 59 000,-

-

500 ks letáčků – přibližně 2 000,-

-

Vernisáž (občerstvení, tisk pozvánek) – 3 000,-

-

Tisk textů na panely a fotografií – 22 000,-

-

Stoly LACK IKEA (asi 12 ks) – 2 388,-

-

Výtvarné potřeby a potřeby do jednotlivých heren – přibližně 7 000,-

-

Potřeby pro workshop – přibližně 2 000,-

-

Celkem – 97 388,-

- 56 -

6. Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zpracování libreta k výstavě „Zatoulaná vařečka“, která by její návštěvníky seznámila s fenoménem gastronomie 40. – 80. let 20. století. Téma této práce bylo zvoleno z toho důvodu, že gastronomie tohoto období není dostatečně reflektována českými muzei. Výstava je především zaměřena na dětské návštěvníky, pro které autorka práce navrhla řadu interaktivních prvků v jednotlivých místnostech výstavy a představila také Pana Vařečku, který děti výstavou provází a schovává se v jednotlivých exponátech. Výstava by však měla být přitažlivá i pro návštěvníky dospělé a seniory, pro něž jsou připraveny kromě dobových exponátů i vybrané citace z kuchařských knih, časopisů. Libreto je koncipováno pro Muzeum města Brna, které disponuje kvalitním sbírkovým fondem zaměřeným na gastronomii nejen ze staršího období, ale též z 20. století. Z tohoto důvodu je libreto výstavy aplikováno na tuto muzejní instituci. Text práce byl rozdělen celkem do čtyř částí. První část je věnována výzkumu výstav o gastronomii, jež se konaly od roku 2002 do roku 2012. Z každého roku bylo snahou uvést alespoň jednu výstavu zaměřenou na toto téma. Druhá kapitola představuje sbírkový fond Domácnost Muzea města Brna, ze kterého libreto výstavy vychází. Třetí část je teoretického charakteru, shrnuje vývoj gastronomie od nejstarších dob – od pravěku až po současnost. Největší důraz při psaní této kapitoly byl kladen na 19. a 20. století. Čtvrtá kapitola popisuje cíl bakalářské práce, libreto k výstavě „Zatoulaná vařečka“. Libreto též obsahuje i všechny prvky důležité pro případnou realizaci výstavy. Pro přípravu libreta byl stěžejní výzkum výstav uskutečněných v České republice. Největší inspirací bylo osobní seznámení se s jednotlivými výstavami zaměřenými na téma gastronomie – vaření a kuchyně v 19. a na počátku 20. století. Důležité též bylo čerpání informací z historických kuchařských knih – odborných i populárně naučných. Nejtěžším úkolem bylo obstarání potřebné literatury týkající se gastronomie 20. století, která byla jednou z podstatných částí třetí kapitoly zaměřené na historii gastronomie. O gastronomii 20. století bylo prozatím napsáno velmi málo publikací, autorka této práce tak bohužel musela čerpat spíše z dobových kuchařek a především z televizních dokumentů zaměřených na tuto dobu. Z metodického hlediska si autorka práce uvědomuje problematičnost tohoto zdroje, a snaží se minimalizovat případné zkreslení konfrontací získaných informací se sbírkovými předměty a dobovými reáliemi. Mnohem jednodušší bylo zjišťování informací týkajících se kuchyně středověké a novověké díky bohaté a dostupné literatuře. Pro tvorbu libreta byly důležitými zdroji i publikace zaměřené na výstavy pro dětské návštěvníky.

- 57 -

7. Resumé Předmětem bakalářské diplomové práce bylo napsání libreta k dosud nerealizované výstavě „Zatoulaná vařečka“, která se dotýká tématu gastronomie v rozmezí 40. – 80. let 20. století. První kapitola prezentuje výsledky výzkumu výstav zaměřených na téma gastronomie z let 2002 – 2012. Druhá část bakalářské práce popisuje fond Domácnost Muzea města Brna, na nějž je libreto aplikováno. Třetí kapitola přináší stručné shrnutí gastronomie od dob pravěkých až po současnost. Čtvrtá část obsahuje stěžejní část bakalářské práce, libreto k této výstavě, jež je navrženo především pro dětské návštěvníky, které výstavou provází Pan Vařečka.

- 58 -

8. Seznam pramenů a literatury BAUER, Hans. Tisch und Tafel in alten Zeiten : aus der Kulturgeschichte der Gastronomie. Leipzig : Koehler und Amelang, 1967. 219 s. BENEŠ, Josef. Muzeum a výchova. Praha : Ústav pro informace a řízení v kultuře, 1987. 309 s. BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. 2. vyd. Praha : Academia, 2012, 511 s. ISBN 978-80-200-1991-2. BERANOVÁ, Magdalena. Tradiční české kuchařky : jak se vařilo před M. D. Rettigovou. 1. vyd. Praha : Libri, 2001. 279 s. ISBN 80-7277-075-6. BERANOVÁ, Magdalena. Zemědělství starých Slovanů. 1. vyd. Praha : Academia, 1980. 395 s. BORTEL, Roman. Alchymie v kuchyni. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010. 140 s. ISBN 978-80-86874-26-5. BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM ve spolupráci s Asociací muzeí a galerií ČR, [2003]. 68 s. BŘÍZOVÁ, Joza, FARSKÝ, Roman, TOMÁŠKOVÁ, Jana. Naše domácnost. Kolín : Obchodní tiskárny, 1965. 172 s. DITTERTOVÁ, Eva, KOUDELKOVÁ, Alena. Stolečku, prostři se - Strava jako intelektuální fenomén v muzeu: 17. mezinárodní konference bavorských, českých a saských muzejních pracovníků s příspěvky kolegů z Horního Rakouska a Slovenska : 8. až 10. října 2008 = Praha : Tischlein deck dich - Nahrung als interkulturelles Phänomen im Museum : 8. bis 10. Oktober 2008. Praha : Asociace muzeí a galerií, 2009. 156 s. ISBN 978-80-86611-29-7. DVOŘÁKOVÁ – JANŮ, Věra. Lidé a jídlo. Vyd. 1. Praha : ISV, 1999. 182 s. ISBN 80-8586641-2. FIALOVÁ, Juliana, Anna. Česká kuchařka. 3. vyd. Praha : Merkur, 1978. 374 s. FIALOVÁ, Juliana, STYBLÍKOVÁ, Květoslava. Česká kuchyně : tradiční i dnešní, sváteční i všední. 2. vyd. Praha : Artia, 1987. 232 s.

- 59 FISCHEROVÁ-KVĚTOVÁ, Marie. Pro naše děti a mámy : z lidové poezie pro nejmenší. 1. vyd. Praha : Albatros, 1993. 207 s. ISBN 80-00-00397-X. FREEDMAN, Paul. Jídlo: dějiny chuti. 1. české vyd. Praha : Mladá fronta, 2008. 368 s. ISBN 978-80-204-1847-0. HEJNÁ, Olga. Povídali, že mu hráli. 1. vyd. Praha : Albatros, 1969. 189 s. HODAČ, E., PULEC, M. J., BAJTEK, J. Staročeská kuchyně. 1. vyd. Praha : Merkur, 1970. 235 s. HOLUB, K., BURIAN, J. Prostřené stoly v době císaře Rudolfa II. : česká kuchařka alchymisty rytíře Bavora mladšího Rodovského z Hustiřan 1591. Vyd. 1. Praha : Ars Bohemica, 1997. 193 s. ISBN 80-902381-0-6. KRCHOVÁ, Božena. Kuchyň. 1. vyd. Praha : Práce, 1969. 122 s. LENDEROVÁ, Milena, JIRÁNEK, Tomáš, MACKOVÁ, Marie. Z dějin české každodennosti : život v 19. století. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2009. 430 s. ISBN 978-80-246-1683-4. LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí : [18. 9. 2009 - 7. 2. 2010 NZM Praha : 6. 4. 2010 - 31. 7. 2010 NZM Kačina, zámek Kačina u Kutné Hory : 7. 9. 2010 -31. 10. 2010 NZM Valtice]. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010. 34 s. ISBN 978-80-8687423-4. MCLEAN, Fiona. Marketing the museum. London : GBR Routledge, 1996. 268 s. ISBN 9780415152938. PLESKOTOVÁ, Petra. 20 000 let vaření : o kuchyni a kuchařích. 1. vyd. Praha : Albatros, 1976. 115 s. POKORNÝ, Karel. Nablýskaná krása v kuchyních našich prababiček. 1. vyd. Praha : ARSCI 2009. 172 s. ISBN 978-80-86078-98-4. POLÁKOVÁ, Zdena. Víš, co jíš, aneb co, a jak se dříve jedlo. Brno : Moravské zemské muzeum, 2001.19 s. ISBN 80-7028-164-2. SLAVÍNOVÁ, Milada. Velká ilustrovaná kuchařka. Praha : Alois Hynek [1900]. 732 s. STRÁNSKÁ, Olga. Praktická hospodyňka : I. díl. Praha : F. Strnadel a spol., [1923]. 614 s.

- 60 ÚLEHLOVÁ – TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. 1. vyd. Praha : Triton, 2011. 444 s. ISBN 978-80-7387-421-6. WINTER, Zikmund. Kuchyně a stůl našich předků : líčení dějepisné ze XVI. století. Praha : F. Bačkovský, 1926. 192 s. ZÍBRT, Čeněk. Staročeské umění kuchařské. Praha : Stará garda mistrů kuchařů, 1927. 660 s.

8.1. Diplomové práce MIKLOVIČOVÁ, Lucie. Edice vybraných kuchařských receptů Filipiny Schlikové z let 17901843. Pardubice : Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2009. [75 s]. Bakalářská práce. Vedoucí práce Milena Lenderová. PLOCHÝ, Pavel. Gastronomie a její vývoj ve společnosti. Zlín : Univerzita Tomáše Bati, Technologická fakulta, 2010. [78 s]. Bakalářská práce. Vedoucí práce Humpolíček, Petr.

8.2. Sborníky Děti, mládež,… a muzea? : [Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. a 13. ledna 1995]. Brno : Moravské zemské muzeum, 1995.136 s. ISBN 80-7028-074-3. Muzea a návštěvníci aneb Je výstava zábava či otrava : [Sborník příspěvků muzeologického semináře 16. – 17. květen 1996 Hodonín]. Hodonín : Masarykovo muzeum, 1997.50 s.

8.3. Seriálové publikace Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, č. 3. 28 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, č. 4 - 5. 27 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2003, č. 3. 36 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2004, č. 2. 22 s. ISSN 1213-2152.

- 61 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2005. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2005, č. 5. 22 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2006, č. 4. 22 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2007. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2008. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2008, roč. 08, č. 4. 28 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 2. 34 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 4. 31 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 5. 26 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2009, roč. 09, č. 6. 31 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010, roč. 10, č. 3. 32 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2011. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2011, roč. 11, č. 5. 31 s. ISSN 1213-2152.

- 62 Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2012, roč. 12, č. 2. 32 s. ISSN 1213-2152. Věstník Asociace muzeí a galerií. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2012, roč. 12, č. 5. 33 s. ISSN 1213-2152. UM : magazín zájmů a zálib. Praha : Panorama, léto, 1988. 80 s.

8.4. Elektronická komunikace JAKOUBĚOVÁ, Vladimíra. Dotaz k výstavě Z babiččiny zahrádky [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 22. 2. 2013[cit. 2013-02-28]. Osobní komunikace. JAKOUBĚOVÁ, Vladimíra. Dotaz k výstavě V babiččině kuchyni od Tří králů… [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 22. 2. 2013[cit. 2013-02-28]. Osobní komunikace. KMOŠKOVÁ, Renata. Dotaz k výstavě z roku 2002 Víš, co jíš [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ 17. 2. KUBÍKOVÁ, Zdeňka. Dotaz k výstavě Kuchyň království našich babiček [online]. Message to Kateřina OLIVOVÁ. 19. 02 2013[cit 2013-03-04]. Osobní komunikace. PETRÁŠ, J. Výstava Dobrou chuť z roku 2004 [online].Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 27. 2. 2013 [cit. 2013 -02-27]. Osobní komunikace. PUDIL, M. Výstava Jídelníček zvířat z roku 2007 [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 18. 2 2013. [cit. 2013 – 02 - 18]. Osobní komunikace. SCHMIDOVÁ, Eva. Dotaz k výstavě Kuchyňské tango z roku 2006 [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ.. 7. 2. 2013 [cit. 2013 – 02- 07]. Osobní komunikace. SYNÁČOVÁ, D. Dotaz k expozici Kuchyně 1. pol. 20. stol. [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 6. 2. 2013 [cit 2013-02-28]. Osobní komunikace. ŠKOPKOVÁ, V. Dotaz k výstavě Poklady z kuchyně našich babiček [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 17. 2. 2013 [cit. 2013-02-27]. Osobní komunikace. VLÁČELOVÁ, D. Výstava Na zdraví z roku 2008 [online]. Message to: Kateřina OLIVOVÁ. 27. 2. 2013. [cit. 2013 – 02 - 27]. Osobní komunikace.

- 63 -

8.5. Elektronické zdroje Azcitaty.cz [online]. [cit. 10. 4. 2013]. Dostupný z WWW: http://azcitaty.cz/george-bernardshaw/29031/. ČERVINKA, Michal. Výstava představí kuchyně našich babiček. Kroměřížský deník [online]. 4. Dostupný

z WWW:

http://kromerizsky.denik.cz/kultura_region/vystava-predstavi-kuchyne-nasich

babi-

11.

2008.

[cit.

2013-02-27].

cek20081104.html?reakce=nova. Kolektiv RMK. Vůně a prostřené stoly budou letos lákat do kouřimského muzea. Kouřimský zpravodaj [online]. Duben 2009, č. 4 [cit. 2013-27-02]. Dostupný z WWW: http://www.kourimradnice.cz/data/kultura/zpravodaj/cisla/09/kz04-2009.pdf Knedlík – Kloss - Knödel aneb knedlíkové nebe [online]. Cheb: Krajské muzeum karlovarského kraje,

[2009].

[cit.

2013

–

03

-

08].

Dostupný

z

WWW:

http://www.muzeumcheb.cz/odbor/knedlik/index.html. Havířská bašta [online]. Příbram : Hornické muzeum Příbram, 2010. cit. [2013-03-04]. Dostupný z WWW: http://www.muzeum-pribram.cz/akce/10akce/10havbasta/10havbasta.html. Chuť Evropy/ a taste of Europe. [online archiv výstav]. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2010.

[cit

2013-03-04].

Dostupný

z WWW:

http://www.nzm.cz/praha/vystavy/?id=109&t=archive Muzeum gastronomie [online]. Praha : Muzeum gastronomie. [cit. 2013-03-07]. Dostupný z WWW: http://www.muzeumgastronomie.cz/ O starých kuchařských knihách [online]. 8. 2. 2012. [cit. 2013-03.15]. Dostupný z WWW: http://www.coopclub.cz/o-starych-kucharskych-knihach/1854. Sousedé na talíři [online]. Brno : Moravské zemské muzeum. [cit. 2013-03-05]. Dostupný z WWW: http://www.mzm.cz/stary-zamek-v-jevisovicich/sousede-na-taliri/.

8.6. Scénáře výstav, libreta, firemní materiály BECHNÝ, Daniel. Snídaně v trávě aneb jak se kdysi jedlo : libreto. Plzeň: Národopisné oddělení západočeského muzea v Plzni, [2010]. 29 s.

- 64 Jihočeské muzeum v Budějovicích : Dobrou chuť. České Budějovice : Jihočeské muzeum, [2003]. 8 s. Libreto. Monarchie Krmě – jídlo – žrádlo : scénář výstavy. Praha : Národní muzeum, 2012. 145 s. Muzeum města Brna. Příprava výstavy ke 100. výročí Muzea města Brna. Brno : Muzeum města Brna, 2003. 2 s. Interní materiál. Muzeum Těšínska. Jak se kdysi hodovalo. [1. vyd]. Těšín : Muzeum Těšínska, 2011. 1 leták. Národní zemědělské muzeum. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí. Praha : Národní zemědělské muzeum, 2009. Tisková zpráva. Prababička v kuchyni : ukázka kuchyní z dvacátých až padesátých let 20. století. Vsetín : Muzeum regionu Valašsko, 2012. 5 s. Libreto.

8.7. Televizní pořady Retro : světová kuchyně. ČT 1, 31. 12. 2010. Vzpomínáme : kuchyně, 17. díl. ČT 1. [1998].

- 65 -

9. Seznam příloh Příloha číslo 1 – tabulkové zpracování výsledků průzkumu uskutečněných výstav v českých muzeích od roku 2002 do roku 2012 Příloha číslo 2 – seznam výstavního mobiliáře Příloha číslo 3 – plán výstavních prostor s předběžným rozmístěním výstavního fundusu a interaktivních prvků Příloha číslo 4 – výtvarný návrh Pana Vařečky Příloha číslo 5 – návrh her pro děti – skládačky Příloha číslo 6 – návrh her pro děti – přesmyčky

- 66 -

9.1. Příloha č. 1 – tabulkové zpracování výsledků průzkumu

Oslovená muzea

Muzeum a galerie v Litomyšli Prachatické muzeum

Název výstavy Víš, co jíš, aneb, Co a jak se dříve jedlo Poklady z kuchyně našich babiček

Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích Dobrou chuť!

Termín výstavy

4. 5. - 1. 9. 2002

Cíloví návštěvníci

Obsahová stránka výstavy

Doprovodné programy

Návštěvnická úspěšnost

Poznámka

Děti, mateřské a základní školy

Přiblížení vývoje jídelníčku od pravěku až po 20. století

Výklad pro školy a skupiny

Velmi úspěšná

Výstava zapůjčena z MZM Materiály nezískány

15. 5. 2003 - 25. 1. 2004

Děti, dospělí, senioři

Vývoj stolování a kuchyně od pravěku po 30. léta 20. století Nezjištěno

Nezjištěno

Výstava zapůjčena z Českých Budějovic

Velmi úspěšná

Expozice

Nezjištěno

Prácheňské muzeum Písek

Dobrou chuť!

2. 3. - 16. 5. Děti, dospělí, 2004 senioři

Vývoj stolování a kuchyně od pravěku po 30. léta 20. století Přednášky

Muzeum jižního Plzeňska, Blovice

Kuchyně 1. pol. 20. stol.

25. 3. 2004 - 2009

Dioráma kuchyně, krejčovské dílny

Národopisné muzeum Slánska, Třebíz

Kuchařky a kuchařky

1. 5. – 30. 9. 2005

Materiály nezískány

Krkonošské muzeum Jilemnice

Z kuchyně našich babiček

10. 6. - 30. 9. 2006

Materiály nezískány

Vlastivědné muzeum v České Lípě

Kuchyňské tango, aneb Jak vařili naši předkové

12. 9. - 29. 10. 2006

Děti, dospělí, senioři

Děti, dospělí, senioři

Děti, dospělí, senioři

Vybavení kuchyní 20. - 60. let 20. stol.

Občerstvení pro návštěvníky

Nezjištěno

Ukázka dřívějšího stolování

Soutěže pro děti, ochutnávky jídel, burza kuchařských receptů...

Velmi úspěšná

Představení historie tohoto pokrmu

Knedlíkový den, Knihobraní, Knedlíkový advent v muzeu

Velmi úspěšná

Vlastivědné muzeum Šumperk

Na zdraví! … aneb vše o pití

13. 6. - 14. 9. 2008

Muzeum Kouřimska v Kouřimi

Krajské muzeum Karlovarského kraje Cheb

Jak se dříve jedlo, pilo, stolovalo

Knedlík - Kloss Knödel aneb knedlíkové nebe

9. 11. - 15. 11. 2008

28. 3. - 7. 6. Děti, dospělí, 2009 senioři

28. 8. 2009 - 11. 1. 2010

Velmi úspěšná

Děti, dospělí, senioři

Jídelníček zvířat

17. 4. - 3. 6. Děti, dospělí, 2007 senioři

Hrnečku vař

Spolupráce se základními školami, komentované prohlídky

Potravní strategie různých druhů živočichů Zajímavosti o přípravě a konzumaci nápojů

Severočeské muzeum v Liberci

Babice u Uherského Hradiště

Vývoj jídla a jeho konzumace od pravěku po 20. léta 20. stol.

Bez programů

Děti, dospělí, senioři

Bez programů

Nezjištěno

Tvořivé dílny pro děti

Velmi úspěšná

Výstava uvedena spíše pro zajímavost, jelikož se v tomto roce konaly výstavy zaměřené na suroviny

Výstavu uspořádal Český zahrádkářský svaz

Spolupráce s muzeem v Deggendorfu

- 67 -

Oslovená muzea

Název výstavy

Dobré jídlo, dobré pití Národní zemědělské prodlužují muzeum Praha živobytí Muzeum Českého ráje, Turnov

V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc

Termín výstavy

Cíloví návštěvníci

Obsahová stránka výstavy

Doprovodné programy

Návštěvnická úspěšnost

Poznámka

18. 9. - 30. 6. 2010

Děti, dospělí, senioři

Historie jídla, stravování a stolování v Českých zemích

Edukativní programy pro školy

Velmi úspěšná

Výstava několikrát prodloužena

12. 11. 2009 - 28. 2. 2010

Děti, dospělí, senioři

Strava místních obyvatel před sto lety

Tvořivé dílny pro děti

Velmi úspěšná

Kačina u Kutné Hory, pobočka NZM

Noste na stůl

Západočeské muzeum v Plzni

Snídaně v trávě, aneb jak jíme pod širým nebem

Hornické muzeum v Příbrami

Havířská bašta tradiční hornická kuchyně 19. 20. 4. - 29. století 8. 2010

Nerealizováno z důvodu nedostatku financí

2010

16.7. - 5. 9. 2010

Děti, dospělí, senioři

Přiblížení stravování v přírodě

Soutěže, přednášky, komentované prohlídky

Děti, dospělí, senioři

Ukázka kuchyně hornické a měšťanské 19. a 20. stol.

Dětský koutek, tematické přednášky

Velmi úspěšná

Nezjištěno

Národní zemědělské A taste of Euromuzeum Praha pe/ Chuť Evropy

26. 1. - 31. 7. 2011

Děti, dospělí, senioři

Výstava zaměřená na českou surovinu Přednášky, - pivo Festival chutí

Kultura stolování, aneb jak se kdysi hodovalo

16. 6. - 23. 10. 2010

Děti, dospělí, senioři

Stolování šlechty v 16. - 19. stol.

Doprovodné programy pro školy

Nezjištěno

15. 6. - 31. 8. 2011

Děti, dospělí, senioři

Představení jihomoravské a dolnorakouské kuchyně

Nezjištěno

Nezjištěno

2. 4. - 2. 6. 2012

Děti, dospělí, senioři

Vybavení kuchyně 50. let 20. stol.

Bez programů

Nezjištěno

12. 10. - 27. Děti, dospělí, 1. 2013 senioři

Přiblížení přípravy domácích léčivých nápojů

Muzeum Těšínska, Havířov

Moravské zemské muzeum, Brno Kutná Hora, Tylův dům

Sousedé na talíři Kuchyň - království našich babiček

Muzeum Českého ráje, Turnov

Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku

Národopisné muzeum, Praha

Muzeum regionu Valašsko, Vsetín

Krmě - jídlo – žrádlo

Prababička v kuchyni

5. 10. - 28. 7. 2013

2. 12. - 15. 5. 2013

Děti, dospělí, senioři

Děti, dospělí, senioři

Strava ve 2. pol. 19. stol.

Kuchyně 20. - 50. let 20. stol.

Tvořivé dílny pro děti Řada tematických doprovodných programů dle ročních období

Tvořivé dílny pro děti, programy pro seniory

Velmi úspěšná

Mezinárodní projekt uskutečněný v 9 městech Evropy

Nezjištěno

Velmi úspěšná

Výstava je součástí výstavního cyklu Monarchie

Velmi úspěšná

Výstava převzata z pobočky muzea ve Valašském Meziříčí

- 68 -

9.2. Příloha č. 2 - seznam výstavního mobiliáře

Přibližný počet výstavního zařízení: Vitríny typ CM 40, firma Lotech – rozměr 1x1x2 m, 12 kusů Panelové stěny – rozměr 1x2 m, celkem 37 m kusů Klipové rámy na fotografie – rozměr 70x100 cm, přibližně 10 kusů Stoly Lack IKEA – 55x55x45 cm, přibližně 12 kusů Stůl černý – 119x74x74cm, 1 kus Police – přibližně 79x39x79 cm, 2 kusy

- 69 -

9.3. Příloha č. 3 - plán výstavních prostor s předběžným umístěním výstavního zařízení

Panelové stěny Stolky Lack IKEA Vitrína Letech, CM 40 Dvě dioramata

Tzv. spižní skříňka Maketa stromu pro děti Bazén malý na chytání ryb Židle pro návštěvníky

Televize - reklamy Police – samoobsluha Poznávání exponátů Stůl velký Interaktivní prvek hod bramborou

- 70 -

9.4. Příloha č. 4 - návrh Pana Vařečky

- 71 -

9.5. Příloha č. 5 – návrh do interaktivní dílny pro děti – skládačka

- 72 -

9.6. Příloha č. 6 – návrh do interaktivní dílny pro děti – přesmyčky