Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav archeologie a muzeologie Obor muzeologie
Farní muzeum Zábřeh MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Autor práce: Alena Janků Vedoucí práce: Mgr. Václav Rutar Brno 2015
-2-
Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. ……………………….. Podpis autora práce
-3-
Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Václavu Rutarovi za vedení mé práce. Také bych velmi ráda poděkovala Mgr. Petru Krňávkovi za jeho pomoc při evidenci, tvorbě nové stálé expozice a závěrečné korektuře práce a také panu Jiřímu Smékalovi pomoc s realizací vitrín pro novou stálou expozici Farního muzea.
-4-
Obsah 1.
Úvod ................................................................................................................................................. - 7 -
1.
Farní muzeum Zábřeh ...................................................................................................................... - 9 -
2.
3.
4.
1.1.
Kostel sv. Bartoloměje.............................................................................................................. - 9 -
1.2.
Filiální kostel sv. Barbory ........................................................................................................ - 10 -
1.3.
Zvonice ................................................................................................................................... - 11 -
1.4.
Jak vznikají zvony.................................................................................................................... - 12 -
1.5.
Zvony v kostele sv. Bartoloměje v Zábřehu na Moravě ......................................................... - 13 -
1.6.
Historie Farního muzea .......................................................................................................... - 13 -
1.7.
Současná stálá expozice Farního muzea ................................................................................ - 15 -
1.7.1.
První část – Lapidárium ...................................................................................................... - 16 -
1.7.2.
Druhá část - Depositum Liturgiae ....................................................................................... - 17 -
1.7.3.
Třetí část – Předměty nalezené při renovaci kostelních lavic ............................................ - 18 -
1.7.4.
Čtvrtá část – Expozice historie zvonů ................................................................................. - 18 -
1.7.5.
Pátá část – Římsa ................................................................................................................ - 18 -
1.7.6.
Šestá část – Prostor pro výstavy ......................................................................................... - 19 -
1.8.
Otevírací doba ........................................................................................................................ - 19 -
1.9.
Spolek Farního muzea a zvoníci Zábřeh ................................................................................. - 19 -
Sbírkotvorná činnost a evidence .................................................................................................... - 21 2.1.
Depozitář ................................................................................................................................ - 21 -
2.2.
Selekce.................................................................................................................................... - 22 -
2.3.
Evidence ................................................................................................................................. - 23 -
2.4.
Práce na evidenci ................................................................................................................... - 28 -
Hledání inspirace a srovnání s podobnými muzei .......................................................................... - 30 3.1.
Katedrála v Utrechtu .............................................................................................................. - 30 -
3.2.
Nádražní věž ve Stuttgartu ..................................................................................................... - 33 -
3.3.
Bílá věž v Soluni ...................................................................................................................... - 35 -
3.4.
Jindřišská věž .......................................................................................................................... - 36 -
3.5.
Chrám sv. Štěpána Vídeň ....................................................................................................... - 39 -
3.6.
Katedrála sv. Petra a Pavla v Brně .......................................................................................... - 43 -
3.7.
Muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov .................................................................................. - 45 -
3.8.
Muzeum Zábřeh - Pobočka Vlastivědného muzea v Šumperku ............................................. - 49 -
Nová stálá expozice Farního muzea ............................................................................................... - 53 -
-5-
5.
6.
4.1.
Lapidárium.............................................................................................................................. - 53 -
4.2.
Liturgická část ......................................................................................................................... - 54 -
4.3.
Poklady pod lavicemi .............................................................................................................. - 56 -
4.4.
Zvonictví ................................................................................................................................. - 56 -
4.5.
Výstavní fundus ...................................................................................................................... - 57 -
4.6.
Texty a popisky ....................................................................................................................... - 59 -
4.7.
Doplňující panely .................................................................................................................... - 59 -
4.8.
Interaktivní prvky ................................................................................................................... - 60 -
Propagace muzea ........................................................................................................................... - 61 5.1.
Internetová propagace Farního muzea .................................................................................. - 61 -
5.2.
Propagační předměty a suvenýry ........................................................................................... - 62 -
5.2.1.
Turistické známky ............................................................................................................... - 63 -
5.2.2.
Magnetická místa ............................................................................................................... - 63 -
5.2.3.
Turistické vizitky ................................................................................................................. - 64 -
5.3.
Členství v AMG ....................................................................................................................... - 65 -
5.4.
Publikační činnost................................................................................................................... - 66 -
Návrh na pedagogickou činnost v muzeu a další programy pro veřejnost .................................... - 68 6.1.
Program pro širokou veřejnost - Lití zvonu ............................................................................ - 69 -
6.2.
Aktivity pro školy .................................................................................................................... - 70 -
6.2.1.
Výšivky ................................................................................................................................ - 70 -
6.2.2.
Poznávačka ......................................................................................................................... - 70 -
6.3.
Pracovní listy .......................................................................................................................... - 71 -
6.3.1.
Pracovní list pana Františka Johna ..................................................................................... - 71 -
6.3.2.
Návrh nového pracovního listu .......................................................................................... - 72 -
6.3.3.
Úkoly pracovního listu pro 1. stupeň ................................................................................. - 73 -
6.3.4.
Úkoly pracovního listu pro 2. stupeň ................................................................................. - 73 -
6.4.
Aktivity pro dospělé ............................................................................................................... - 74 -
6.5.
Aktivity pro seniory a zdravotně handicapované ................................................................... - 74 -
7.
Závěr ............................................................................................................................................... - 76 -
8.
Resumé ........................................................................................................................................... - 77 -
9.
Seznam pramenů a literatury ......................................................................................................... - 78 9.1.
Monografie ............................................................................................................................. - 78 -
9.2.
Propagační letáky ................................................................................................................... - 79 -
9.3.
Rozhovory ............................................................................................................................... - 80 -
9.4.
Internetové zdroje .................................................................................................................. - 80 -
-69.5. 10.
Ostatní dokumenty................................................................................................................. - 82 Seznam příloh: ............................................................................................................................ - 83 -
10.1.
Příloha č. 1: Fotografie současného stavu muzea .............................................................. - 84 -
10.2.
Příloha č. 2: Návrhy nového výstavního fundusu ............................................................... - 89 -
10.3.
Příloha č. 3: Pracovní listy................................................................................................... - 92 -
-7-
1. Úvod Farní muzeum v Zábřehu autorka práce poprvé navštívila po jeho rozšíření, tedy před více neţ deseti lety. Muzeum tehdy navštívila v rámci zábřeţského jarmarku a velmi na ni zapůsobilo. Od té doby zde byla pravidelným hostem téměř na všech výstavách a jednu z výstav také pořádala. Muzeum je vedeno "Spolkem Farního muzea a zvoníků Zábřeh." Jde o spolek dobrovolníků, kteří muzeum vytvořili a nyní se o něj starají. K této skupině patří také starosta města Zábřehu, RNDr. Mgr. František JOHN, Ph.D, který se nadšeně zabývá historií Zábřeţska a spolu s dalším členem, novinářem Mgr. Petrem Krňávkem, vytváří odborné historické publikace. Po stránce historické tedy muzeum disponuje odborníky, ale po stránce muzeologické nikoli. Ve stálé expozici existuje velké mnoţství nedostatků. Navíc je stálá expozice jiţ více neţ 10 let stará. Tyto poznatky autorku této práce dovedly k myšlence na vytvoření nové stálé expozice, která by byla pro muzeum reprezentativnější a byly by v ní zapojeny i některé obohacující interaktivní prvky, které muzeum doposud nemá. Autorka práce se rozhodla navštívit jiná podobná muzea, aby zde našla inspiraci. Prošla velké mnoţství kostelních i jiných věţí. Ne ve všech těchto věţích byly muzejní expozice, některé byly omezeny pouze na vyhlídku a zvonové patro. Autorka se tedy zaměřila hlavně na ty věţe, kde muzejní expozice byla. Tuto expozici vţdy zhodnotila a vybrala prvky, které by se daly pouţít pro Farní muzeum. Inspiraci také hledala u nejbliţšího souseda Farního muzea, u muzea v Zábřehu. Tato dvě muzea jsou v Zábřehu jediná, proto je důleţité zjistit, jak zde vypadá stálá expozice, jaká je návštěvnost a jak probíhají krátkodobé výstavy. Poté, co autorka práce zjistila, jak vypadají i jiné expozice v atypickém věţním prostoru, se pustila do tvorby nové stálé expozice ve Farním muzeu. Toto však nebylo jednoduché, protoţe předměty nebyly evidované a není zde ani ucelený depozitář. Ani u samotných vystavených předmětů nebylo konkrétně jasné, co patří muzeu a co je ve správě farnosti. Proto bylo nejprve důleţité prozkoumat provizorní depozitáře a vypracovat evidenci předmětů, aby bylo jasné, co lze bez problémů pouţít do nové stálé expozice a na uţívání kterých předmětů je nutné se dále domluvit s farností. Teprve po zaevidování předmětů mohlo začít samotné přetváření stálé expozice. Muzeum má nezapomenutelnou atmosféru hlavně díky neobvyklým výstavním prostorám. Těm se musela přizpůsobit i stálá expozice. Není zde prostoru nazbyt, proto bylo rozhodnuto zachovat rozmístění starých vitrín a doplnit je o nové prvky, které návštěvníka více vtáhnou do výstavy a přimějí ho k aktivitě a přemýšlení.
-8-
Hlavními návštěvníky jsou v muzeu školní skupiny. Tento fakt vedl k vymyšlení návrhů na vytvoření pedagogických programů, které budou podpořeny pracovními listy. Další moţností, jak muzeum zapojit do kulturního dění jsou také doprovodné programy při Dnech kulturního dědictví a zábřeţských jarmarcích. Na jejich návrh se autorka práce zaměřila také. Zároveň i vymýšlela, jak spojit činnost muzea s dalšími akcemi ve městě, nejenom s jarmarkem, Dny kulturního dědictví a Nocí kostelů. V Zábřehu se koná mnoho dalších aktivit pro veřejnost a činnost muzea by se s nimi dala velmi dobře propojit.
-9-
1. Farní muzeum Zábřeh 1.1.Kostel sv. Bartoloměje První zmínka o kostele sv. Bartoloměje pochází z roku 1351. Kostel vţdy úzce souvisel s historií města Zábřehu, které bylo zaloţeno v polovině 13. století.1 V písemných pramenech z této doby byl kostel uváděn jako farní. První vyobrazení kostela pochází z roku 1623. Na této vedutě měl kostel pouze takzvaný sanktusník, který umoţňoval zavěšení pouze menších zvonů. Větší zvony byly v té době zavěšeny v samostatné zvonici, ta stála na náměstí nedaleko kostela. Nejstarší zvon byl v Zábřehu pořízen jiţ pravděpodobně v 13. století2. Podrobněji můţeme stavbu dokumentovat na další vedutě z roku 1727. Původní kostel byl na začátku 18. století ve špatném stavu, proto bylo rozhodnuto o jeho radikální přestavbě, která započala roku 1751. Bourání původního kostela započalo v témţe roce a zvony byly přeneseny do dřevěné věţe na rynku. V této době byl kostel zcela uzavřen a mše se slouţili na radnici. Plány na zrekonstruování kostela vypracoval italský architekt Domenico Martinelli (1650 – 1718), tento architekt na severní Moravě působil ve sluţbách Lichtenštějnů. Stavba chrámu byla dokončena roku 1754. Autorem návrhů na současnou věţ byl Klement z Krnova.3 Kostelní věţ byla dokončena roku 1756. O čtyři roky později, díky malé únosnosti základové zeminy, začala praskat klenba. Ta byla staţena ocelovými ankry, které jsou na věţi vidět do dnes. V roce 1793 kostel zasáhl poţár a byly roztaveny i zvony. Věţ kostela byla zrekonstruována aţ v roce 1862.4 Současná věţ je 47 metrů vysoká, ve spodní části se nachází muzeum o patro výše poté zvony. Poslední úprava kostela proběhla v roce 1998, kdy byl vytvořen nový liturgický prostor, jehoţ středem je obětní stůl od akademického sochaře Petra Váni. Do něj vloţil biskup Josef Hrdlička ostatky mučedníků sv. Pavla a sv. Theodora.5 V současné době je sádrový odlitek dřevěné plastiky z obětního stolu umístěn jako exponát ve Farním muzeu.
1
JOHN, František a Aleš PÁTEK. Drobné sakrální památky Zábřeha a okolí. Zábřeh: Město Zábřeh, 2005, 63 s. ISBN 80-239-6148-9, s. 1. 2
JOHN, František, Petr KRŇÁVEK a Aleš PÁTEK. Zábřežské zvony. 1. vyd. Zábřeh: Farní muzeum, 2008. ISBN 978-80-254-3452-9, s. 11 3 JOHN, František. Farní chrám sv. Bartoloměje v Zábřeze: 1754. [Propagační leták] Zábřeh: Farní muzeum Zábřeh, 2004. 4 BARTOŠ, Josef a kol. Zábřeh - 750 let. 1. vyd. Zábřeh: Město Zábřeh, 2004, 161 s, s.71. 5 JOHN, František a Aleš PÁTEK. Drobné sakrální památky Zábřeha a okolí. Zábřeh: Město Zábřeh, 2005, 63 s. ISBN 80-239-6148-9, s. 2.
- 10 -
1.2.Filiální kostel sv. Barbory Dle pověsti zaloţili kostel za hradbami města Zábřehu příslušníci řádu Templářů. První písemná zmínka však pochází z 15. století, kdy zábřeţskému panství vládl Beneš z Kravař6. Připomínkou toho, ţe chrám lze datovat do středověku je gotický presbytář7. V období reformace řídila kostel církev českobratrská, tu velmi podporoval tehdejší majitel panství Jan z Boskovic. Jeho synovec, který po něm panství zdědil, nechal v kostele roku 1614 ulít dva zvony. Jeden z těchto zvonů visí ve věţi do dnes a je jednou z nejvýznamnějších zvonařských památek na severní Moravě. Roku 1620 byl kostel znovu navrácen katolíkům a vysvěcen na Narození Panny Marie. Bohosluţby se v něm však pro nedostatek kněţí nekonaly. Finanční prostředky byly vţdy potřebnější na farní chrám sv. Bartoloměje, proto kostel svaté Barbory chátral. V roce 1750 jiţ více neţ chrám připomínal zříceninu. Klenba lodi se propadla a na obvodovém zdivu rostla tráva. Nejvíce zachovaná zůstala věţ. V této době probíhala také stavba farního kostela a bylo potřeba více materiálu, proto bylo kníţetem Lichtenštějnem rozhodnuto kostel zbourat. Farníci však byli proti. Padlo tedy smírčí rozhodnutí o zachování presbytáře, který měl nadále slouţit jako kaple. V roce 1752 začalo s bouráním zbytků kostela, ale díky faráři Antonínu Cyrilu Ambroţovi bylo zastaveno. Kostel se místo bourání začal znovu obnovovat za pomoci dobrovolníků. Roku 1772 byl kostel znovu vysvěcen, tentokrát ve jménu sv. Barbory, patronky zesnulých, té je zasvěcen do dnes8. Kolem kostela byl původně hřbitov, první zmínka o něm pochází z roku 17089, ten se postupně začal rušit a kostel tímto nabyl nového významu jako kostel hřbitovní. Nový mobiliář byl opatřen v následujících letech po jeho obnově.10 Od 90. let 20. století byl kostel opět ve špatném stavu. Proto se rozhodlo o jeho uzavření a mobiliář byl deponován a postupně restaurován. V roce 1999 zde dokonce proběhl restaurátorský průzkum vedený akademickým sochařem a restaurátorem, Mgr. Vítem Mudruňkou11. Velké problémy zde byly se střechou, kterou zatékalo. V kostele zůstala část vybavení, to bylo zatékající vodou prakticky zničeno. Zásluhou zvoníků započala obnova kostela a zprovozněn byl opět před třemi lety.
6
BARTOŠ, Josef a kol. Zábřeh - 750 let. 1. vyd. Zábřeh: Město Zábřeh, 2004, 161 s, s.80. Presbytář neboli kněţiště či také chór je prostor v kostele, který je vyhrazen kněţím. 8 JOHN, František a Aleš PÁTEK. Drobné sakrální památky Zábřeha a okolí. Zábřeh: Město Zábřeh, 2005, 63 s. ISBN 80-239-6148-9, s. 4. 9 BARTOŠ, Josef a kol. Zábřeh - 750 let. 1. vyd. Zábřeh: Město Zábřeh, 2004, 161 s, s.80. 10 JOHN, František a Aleš PÁTEK. Drobné sakrální památky Zábřeha a okolí. Zábřeh: Město Zábřeh, 2005, 63 s. ISBN 80-239-6148-9, s. 5. 11 BARTOŠ, Josef a kol. Zábřeh - 750 let. 1. vyd. Zábřeh: Město Zábřeh, 2004, 161 s, s.81. 7
- 11 -
1.3.Zvonice I v současné době se stále staví nové kostely a s nimi i zvonice. Od roku 1989 do roku 2009 jich v České Republice bylo postaveno více neţ sto12. Ať uţ u nových věţí, nebo u těch historických, bylo vţdy důleţité při stavbě dodrţet několik podmínek. Muselo se například zohlednit dynamické zatíţení zvonice zvony, tlak větru a okolní doprava. Doprava musí být zohledňována obzvláště v této době a to nejen u nových zvonic, ale především je nutné sledovat ty staré, které na náš současný nápor dopravy nebyly připraveny. Automobilová doprava přitom statiku věţe neovlivňuje do takové míry, jako například metro, které svými otřesy v častých případech otřásá celou budovou a můţe tak i narušit statiku celé věţe a zapříčinit její sesuv. Důleţité je proto zajištění stability věţe ať uţ proti výše zmiňovaných otřesům z dopravy, poryvům větru či vibraci samotných zvonů. Jedním z hlavních problémů poškození věţí jsou dynamické účinky právě při zvonění, kdy se věţ nadměrně rozvibruje. Projevují se hlavně trhlinami ve zdivu věţe a nadměrným kmitáním věţe. U zvonice se také zohledňuje akustické hledisko – zvony musely být vţdy v dané krajině výrazně slyšitelné, toto souviselo i s okny, která musela zvuk dobře odvádět do okolí. Pokud je jiţ zvonice postavena, je nutné ji osadit zvony. Ty se zpravidla do zvonice instalují zvukovými okny, coţ znamená, ţe dolní průměr zvonu by neměl být širší neţ okno, pokud je zvon větší, řeší se tento problém různým pootáčením zvonu. Tento postup je pravděpodobně nejčastější. Další způsob umoţňuje taţení zvonů vzhůru vnitřkem věţe, k tomu ale musí být věţ uţ od začátku stavby uzpůsobena. V současné době se k vytaţení zvonů do zvonice pouţívají jeřáby, dříve se zvony vytahovaly pomocí ruční mechanizace13. Zvony se na věţi usazují do tzv. zvonové stolice. Jedná se o konstrukci, která slouţí pro zavěšení zvonů a přenos zatíţení od zvonů buď do stropní konstrukce zvonového patra, či přímo do zdiva věţe nebo zvonice, popřípadě do terénu. Zřizuje se zpravidla ve zvonové komoře, kde je z důvodu zmírnění přenosu svislých a vodorovných sil zdiva uloţena na stropních trámech zvonového patra. Není vhodné, aby byla zvonová stolice pevně spojena s nosnou konstrukcí věţe. Můţe nést jeden nebo více zvonů, které jsou umístěny buď vedle sebe, za sebou, popřípadě také nad sebou, tak, ţe větší zvony jsou umístěny dole a menší nahoře. Zvonové stolice se konstruují nejčastěji ze dřeva nebo z oceli.14 V Zábřehu je v takovéto zvonové stolici usazeno pět zvonů. Dva největší (sv. Bartoloměj a Salvátor) jsou zavěšeny vedle sebe, dále jsou vedle nich za
12
LUNGA, Radek a Jaroslav SOLAŘ. Kostelní věže a zvonice: kampanologie, navrhování, poruchy, rekonstrukce a sanace. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 172 s. Stavitel. ISBN 978-80-247-1236-9, s 21 13 14
Tamtéţ s. 54-55 Tamtéţ s. 60
- 12 -
sebou řazené další dva zvony (sv. Josef a sv. Maria) a nad těmito dvěma zvony se nachází nejstarší ze zvonů umíráček. Pravděpodobně nejčastějším typem jsou zvonice dřevěné, stejně jako v Zábřehu. Zhotovovaly se zpravidla z dubového dřeva, dnes je moţné vyuţít i dřevo modřínové. Pro opravy konstrukce je nutné vţdy vyuţívat vysušené dřevo na hodnotu vlhkosti, která odpovídá relativní vlhkosti v místě, kde bude umístěno. Důleţité je, aby bylo vyloučeno další sesychání a tím pádem i kroucení dřeva. Velkou výhodou dřeva je také to, ţe tlumí nárazy zvonu a díky tomu alespoň částečně chrání konstrukci zvonice.
1.4.Jak vznikají zvony Křesťanská legenda vypráví, ţe roku 406 n. l. biskup Paulinus z italské Kampanie šel lesem a jeho pohled upoutala květina ve tvaru zvonku. Napadla jej myšlenka, zhotovit zvonky kovové. Ty pak jako rolničky zdobily oděv nebo se staly součástí šperků. O velkých zvonech slouţících církevním účelům jsou zmínky z konce 6. století.15 Technologický postup výroby zvonu je prakticky stejný jiţ od středověku, kde k prvním zvonařům patřili mniši. Poté se zvony začaly ulévat v jednotlivých zvonařských dílnách a kaţdá z těchto dílen si chrání svůj „rodinný recept“ na jejich výrobu. Zvonař musí vţdy vytvořit dvě šablony. První je šablona vnitřního tvaru zvonového ţebra, pomocí které se modeluje jádro, druhou je šablona vnějšího tvaru zvonového ţebra, pomocí které se formuje falešný zvon. Dobře zpracovaná hlína na formování zvonu obsahuje i méně typické přísady jako například pivo, pazdeří a kravské chlupy. Pro odlévání zvonu se pouţívá metoda ztraceného vosku. Aţ je forma připravena, umístí se do licí jámy, zahrne se pískem a nechá se vyčnívat pouze licí otvor, do něhoţ se nalije roztavená zvonovina. Tuhnutí zvonoviny můţe trvat u některých zvonů i několik týdnů. Poté co je zvon ztuhlý, můţe být vytaţen ze země a následuje jeho úprava ciselováním. Nejdůleţitější je provedení závěrečné akustické zkoušky, která zjistí, zda celá práce byla úspěšná či nikoli.16
15
Zvonařská dílna: Tomášková-Dytrychová s.r.o. [online]. [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.zvonytomaskova.cz/ 16 JOHN, František, Petr KRŇÁVEK a Aleš PÁTEK. Zábřežské zvony. 1. vyd. Zábřeh: Farní muzeum, 2008. ISBN 978-80-254-3452-9
- 13 -
1.5. Zvony v kostele sv. Bartoloměje v Zábřehu na Moravě Zvony v kostele sv. Bartoloměje jsou všechny relativně nové, původní byly v roce 1942 zrekvírovány. Proto je, s výjimkou umíráčku, nemůţeme zařadit mezi zvony historické. Do kategorie historických zvonů se řadí pouze zvony ulité do roku 1900 a zvony ulité do roku 1939 jsou označovány jako zvony se zvláštní kulturní a církevně dějinnou hodnotou.17 Nejstarším zábřeţským zvonem je umíráček z roku 1781. Tento zvon byl ulit ve zvonařské dílně Valeriuse Oblettera a má hmotnost 120 kg. Druhým nejstarším zvonem je zvon z roku 1957, zasvěcený sv. Josefovi. Tento zvon byl původně ulit firmou Kovolit pro kostel v Novém Městě na Moravě, avšak jejich poţadavkům nevyhovoval, proto byl odkoupen zábřeţskou farností a v roce 1958 umístěn na věţ kostela sv. Bartoloměje. Poslední tři zvony pocházejí z let 1999 a 2000, všechny tři pocházejí z dílny Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova. Největším z těchto zvonů je sv. Bartoloměj o hmotnosti 1070 kg, dále Salvátor o hmotnosti 560 kg a sv. Maria o hmotnosti 293 kg.18 Na všech těchto pět zvonů se ručně stále pravidelně zvoní. Výjimkou je sv. Josef, ten je napojen na digitální zařízení, které zajišťuje pravidelné zvonění. Výlučně elektrickým pohonem disponuje téţ zvon umíráček.
1.6. Historie Farního muzea Farní muzeum se nachází v Zábřehu na Moravě ve věţi kostela sv. Bartoloměje. Počátek muzea sahá k zábřeţským skautům, kteří chodili, pod vedením vedoucího Stanislava Krieglera, vţdy kaţdý pátek ve tři hodiny zvonit na kostelní věţ. Toto jejich pravidelné zvonění započalo v roce 1992. V této době se na zvonici nacházely pouze tři zvony, umíráček, sv. Josef a sv. Barbora, která byla později převěšena zpět na své původní místo, na kostel sv. Barbory. Skauti si začali všímat zvonů a okolí zvonice. Postupně započali s opravou starých závěsů zvonů a zároveň začali přemýšlet o doplnění dalších zvonů do věţe, která byla v té době téměř prázdná. Doplnění nových zvonů do věţe ale zároveň znamenalo opravu celé zvonice. Při té příleţitosti přišli s myšlenkou zde otevřít Farní muzeum. Prvotní účel tohoto muzea byl přivést lidi na věţ, ukázat jim zvony, věci s nimi související a také získat peníze na koupi dalších zvonů do zvonice19. Díky myšlence otevření muzea se z původních skautů stal spolek mladých lidí, kteří se začali označovat jako Zvoníci. Na počátku jich bylo šest. 17
LUNGA, Radek a Jaroslav SOLAŘ. Kostelní věže a zvonice: kampanologie, navrhování, poruchy, rekonstrukce a sanace. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 172 s. Stavitel. ISBN 978-80-247-1236-9 18 JOHN, František, Petr KRŇÁVEK a Aleš PÁTEK. Zábřežské zvony. 1. vyd. Zábřeh: Farní muzeum, 2008. ISBN 978-80-254-3452-9, s. 38. 19 PÁTEK, ALEŠ, Člen spolu farního muzea, Zábřeh 25. 10. 2014
- 14 -
Farní muzeum vzniklo v roce 1996. Velkou podporu muzeum získalo u děkana, působícího v kostele sv. Bartoloměje, P. Františka Eliáše. Samotnému zřízení muzea předcházely přípravné práce ve věţi kostela, nejprve vyčištění zvonového patra, poté konzervace trámů a zvonové stolice, také odborné ošetření zvonů a jejich příslušenství. Pro veřejnost se tímto otevřely běţně nepřístupné prostory20. Jako první muzejní předměty slouţily závěsy zvonů a věci nalezené na zvonici patřící ke zvonům, poté byla sbírka rozšířena o předměty nalezené pod podlahou kostela, ta byla odkryta při renovaci kostelních lavic a zavádění topení do kostela. Rekonstrukce podlahy kostela proběhla v roce 1996, tedy ve stejném roce, ve kterém bylo muzeum zaloţeno. Pod podlahou byly nalezeny drobné předměty jako mince, náušnice, knoflíky a další. Prvním velkým úspěchem uskupení zvoníků bylo osazení nových zvonů. První v roce 1999 sv. Maria a následně v roce 2000 sv. Bartoloměj a sv. Salvátor. Finance na ulití nových zvonů pocházely jednak z činnosti zvoníků ve Farním muzeu, jednak z darů lidí. Největší ze zvonů, sv. Bartoloměj, byl darován městem.21 Jiţ dříve bývalo tradicí, ţe jeden ze zvonů vţdy býval darem obce. V roce 1999 začala jednání mezi děkanem P. Františkem Eliášem a tehdejším starostou města Zábřehu Mgr. Karlem Berkou. Příspěvek poté odsouhlasilo zastupitelstvo města a na pořízení přispěli jednotliví občané i organizace.22 Dne 5. května 2001 udělil olomoucký arcibiskup a metropolita moravský, Jan Graubner, medaili svatého Jana Sarkandra jako projev uznání a vděčnosti za aktivní a nezištnou práci pro církev a zaloţení Farního muzea, renovaci věţe a zvonů ve farnosti Zábřeh Alešovi Pátkovi a Františku Johnovi. Tito dva byli hlavními iniciátory snahy o obnovu zvonů a zpřístupnění věţe veřejnosti. Autorem medaile je akademický sochař Otmar Oliva. Medaile měří v průměru 5cm, vytvořena byla v roce 1995 při příleţitosti svatořečení sv. Jana Sarkandra. Ocenění patří nejen Aleši Pátkovi a Františku Johnovi, ale také všem zvoníkům, kteří se na obnově podíleli. Od té doby se navíc do těchto aktivit zapojila také celá řada dalších, dlouhodobě především Petr Krňávek, Stanislav Badal, František Friedl, Marek Hackenberger, Jaromír Herzig a další23. Zpočátku bylo muzeum velmi skromné. Jednalo se pouze o 6 vitrín, ty si zvoníci dovezli z Katedrály sv. Václava v Olomouci, kde byly původně umístěny ve vstupních prostorách.
20
JOHN, František a Petr KRŇÁVEK. Farní muzeum Zábřeh věž chrámu sv. Bartoloměje. [Propagační leták] 2007. vyd. Zábřeh: Farní muzeum Zábřeh. 21 KRŇÁVEK, PETR, Člen spolu farního muzea, Zábřeh 27. 10. 2014 22 JOHN, František, Petr KRŇÁVEK a Aleš PÁTEK. Zábřežské zvony. 1. vyd. Zábřeh: Farní muzeum, 2008. ISBN 978-80-254-3452-9, s. 38. 23 Medaile sv. Jana Sarkandra. Římskokatolická farnost Zábřeh: Děkanát Zábřeh [online]. Farnost Zábřeh, 2003 [cit. 2015-04-23].
- 15 -
Muzeum mělo také oproti dnešku zhruba poloviční rozlohu. Teprve v roce 2004 bylo rozšířeno na část trámů nad klenbou kostela. V této části se nyní konají krátkodobé výstavy. Současná stálá expozice pochází z roku 2004, coţ znamená, ţe je nyní přes 10 let stará. Je tvořena šesti původními vitrínami. Ostatní předměty, tvz. lapidárium, jsou naskládány v prostoru pod střechou kolem točitého schodiště, kterým se přichází a na ochozu středového sloupu věţe. Lapidárium nebylo součástí předchozí stálé expozice. Tvorbě této stálé expozice předcházela rekonstrukce celého muzea. Byla zde vytvořena nová podlaha, ta byla rozšířena částečně i do prostorů nad klenbu. Veškerou práci si zvoníci zajišťovali vlastními silami. Materiál na rozšíření muzea daroval děkan František Eliáš, práce poté vedl truhlář Stanislav Badal. Ostatní spojovací materiály jako například hřebíky, vinkle a vruty si zvoníci nakupovali sami, ale zábřeţský děkan jim veškerý materiál později proplatil.24 Většina předmětů, které dnes tvoří lapidárium, byla nahrnuta na hromadě na klenbě, zvoníci tehdy všechny tyto předměty vyčistili, zajistili a nainstalovali do nové expozice. V roce 2004 byla zpřístupněna i věţ filiálního kostela sv. Barbory, kde byly aţ do rekonstrukce kostela umístěny dvě expozice.25 V roce 2010 se ve stálé expozici odehrála malá změna. Jednalo se o výměnu některých ornátů. Vitríny zůstaly na pohled stejné, pouze byly vyměněny ornáty a některé drobné liturgické předměty. Jednalo se zde o farní majetek, který si zábřeţský děkan vyţádal, místo něho zapůjčil předměty jiné. Také v tomto roce došlo k výměně některých podlahových prken v patře s muzejní expozicí a také v patře se zvony. Problémy se zatékáním vody ze zvonového patra do patra muzejního se tímto ale nevyřešily. Poslední velkou aktivitou pro muzeum byla, v roce 2013, výměna pohonu pro zvon sv. Josef. Tento zvon je jako jediný, společně s umíráčkem, poháněn elektřinou.
1.7.Současná stálá expozice Farního muzea Vchod do muzea se nachází na levé straně kostela (z pohledu od hlavních kostelních dveří). Nejprve návštěvník musí projít dveřmi a mříţovou bránou, poté stoupá několik schodů. Po levé straně uvidí cestou vzhůru dveře na kůr. Ten součástí muzea není, nachází se zde však menší depozitář. Stálá expozice muzea začíná aţ za dveřmi, které jsou vzdálené přibliţně jeden metr dále po schodech od dveří na kůr. Tyto dveře zabraňují lidem, chodícím na kůr, aby bez dovolení vystupovali na věţ. Zde najdeme na stěnách několik zalaminovaných informačních 24
KRŇÁVEK, PETR, Člen spolu farního muzea, Zábřeh 27. 10. 2014 Farní muzeum Zábřeh. Římskokatolická farnost Zábřeh: Děkanát zábřeh [online]. Zábřeh: Farnost Zábřeh, 2003 [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://rkfzabreh.rps.cz/muzeum.html 25
- 16 -
listů formátu A4. Uvedené jsou na nich informace o historii věţe a farního muzea. Tyto informační listy obsahují velké mnoţství textu a návštěvník se u nich většinou ani nezastaví. Cestou nahoru po schodech u jednoho z oken narazí na vitráţ dvou andělů z korálků. Pochází z Boţího hrobu z nedaleké vesnice Rovensko. Obličeje andělů jsou malované. Umístěny jsou zde kvůli světlu, proudícímu z okna. Mozaika je díky tomu velmi dobře viditelná.
1.7.1. První část – Lapidárium Při výstupu na věţ jsou první vystavené předměty k vidění jiţ ze schodiště. Jedná se o předměty, které byly nalezeny při rekonstrukci kostela. Z nich je vytvořeno malé lapidárium (viz příloha č. 1). Rozkládá se po levé i pravé straně vstupu ze schodiště. Po pravé straně od vstupu nalezneme předměty, jako například pískovcovou sošku panenky Marie, dále fragmenty soch, fragmenty kříţe, různé úlomky kamenných kvádrů z kostela. Některé mají i otesávané zdobené části, ty slouţily pravděpodobně jako části zábradlí. Návštěvník také uvidí kouli, původně uţívanou jako závaţí k vytahování lustrů při výměně svící. Doplněna je o dvě kladky. Popisky jsou ve velmi špatném stavu, některé nejdou, kvůli vzdálenosti, ani přečíst a bylo by potřeba více ujasnit funkčnost některých předmětů. U některých předmětů není přesně jasné, jaká konkrétní popiska k nim patří. Druhá polovina lapidária se nachází na levé straně od schodů. Této části dominuje fragment původního chrámového schodiště, ten se skládal z pískovcových bloků. V muzeu jsou umístěny čtyři tyto bloky a je z nich poskládáno malé schodiště. Vedle něj jsou uloţeny opracované kameny, nalezené v okolí kostela sv. Bartoloměje. Umístěny jsou zde také litinové kříţe s postavou Jeţíše Krista, ty byly hojně pouţívány mezi věřícími v 19. a 20. století. Vyrobeny byly pravděpodobně ve slévárně rodu Kleinů v Sobotíně. Nad nimi je zavěšený sádrový odlitek dřevěné plastiky, umístěné na obětním stole v kostele sv. Bartoloměje, představující roušku nalezenou v Kristově hrobě. Tento exponát je sám o sobě nevypovídající. Je sice doplněn i o fotografii a doplňující text, ale tato fotografie s textem je poloţena mezi ostatními exponáty pod odlitkem, takţe na první pohled nemá návštěvník snahu mezi nimi hledat souvislost. Stejný problém je i na protější straně schodů, kde je umístěn podstavec z kříţe a vedle něj fotografie. Ta je bohuţel tak malá, ţe návštěvník si ji se zbytky po podstavci nespojí. Na trámu za odlitkem leţí ukázky bývalé krytiny střechy kostela. Jedná se o břidlici a šindele. Doplněny jsou o několik dalších předmětů bez popisek. Samy tyto krytiny střechy nejsou dobře viditelné, protoţe splývají s pozadím, na němţ jsou poloţeny.
- 17 -
U vstupu do muzea je postaven dřevěný sud na vstupné. To je zde dobrovolné. Je zde pouze doporučený příspěvek 10 Kč, ten ovšem není po návštěvnících vyţadován.
1.7.2. Druhá část - Depositum Liturgiae Na zdi, hned proti vstupu, visí velký kříţ s Jeţíšem, který je zápůjčkou od jednoho z farníků. Po pravé straně v průchodu pod klenbou se nachází první vitrína (viz příloha č. 1), v té jsou umístěny dvě ozdobné amfory, ty byly nalezeny na půdě kostela. Doplněny jsou o svícen a palmové listy. Vedle vitríny je o schody opřena velká hrkačka26. Umístěna je na tomto místě jen proto, ţe nikdo, vzhledem k jejím rozměrům, nevěděl kam jinam ji dát. Působí jako prvek narušující liturgickou expozici. Vlevo jsou umístěny čtyři vitríny s liturgickými předměty, jako jsou ornáty, misály a drobné předměty pouţívané při slouţení bohosluţby. Tyto vitríny mají provázet návštěvníka průběhem bohosluţby. První vitrína je zaměřena na bohosluţbu slova, tu tvoří čtení z Bible, proloţené mezizpěvy, kázáním, vyznáním víry a přímluvami. Vitrína je skleněnou policí rozdělena na dvě části. Návštěvník zde můţe vidět kancionál, ukazovátko k řízení bohosluţby, obraz s úryvky evangelia a některé další knihy, přímo se netýkající liturgie. Takovéto knihy byly známy pod názvem Agenda. V dolní části je rozloţen velký misál, ten je jednou z hlavních bohosluţebných knih, doplněný o kropenku. Druhé vitríně dominuje zavěšený fialový ornát. Je doplněn o červený a fialový biret, kolárek a dvě štoly. Třetí vitrína obsahuje dalmatiku, coţ je roucho jáhna. Ve spodní části je rozloţeno historické ministrantské oblečení. Kompozice je doplněna svícnem, kropenkou a zavěšenou kadidelnicí. Čtvrtá vitrína je opět rozdělena sklem na dvě části. Věnuje se samotné bohosluţbě a předmětům při ní pouţívaných. Jedná se o tři nádoby na svaté oleje, kalich a misku na proměňování Kristovy krve a těla, burzu, patenu a roušky pouţívané při bohosluţbě oběti. Předměty jsou doplněny o malý závěsný kříţek. Spodní část obsahuje palu a velum, oba předměty slouţí pro zakrývání kalicha při bohosluţbě. Vedle nich je poloţen míšek na vybírání peněz, kadidelnice a loďka na kadidlo. Poslední vitrína patřící k liturgii se nachází na protější straně. Umístěny jsou v ní tři formy na výrobu hostií. 26
Muzeum má sbírku velikonočních hrkaček v souvislosti s vesnickou tradicí, kdy děti chodily s hrkačkami po celé vsi a zastupovaly jejich zvuky zvony, na které se tři dny před Velikonocemi nezvoní.
- 18 -
1.7.3. Třetí část – Předměty nalezené při renovaci kostelních lavic Naproti vitrínám s liturgickými předměty je umístěna vitrína s předměty nalezenými pod lavicemi při přestavbě kostela. Jedná se především o mince. Vitrína je rozdělena do tří částí skleněnými policemi. Ve dvou horních částech jsou umístěny mince. Ve spodní části jsou další nalezené předměty, mezi nimiţ nalezneme knoflíky, náušnice, prstýnky, korálky a drobné hračky. Doplněny jsou o svaté obrázky, taktéţ nalezeny pod lavicemi. U této vitríny je však velký problém, protoţe menší lidé či děti nemohou vidět předměty, které jsou umístěny v horní polici, protoţe je poloţena příliš vysoko.
1.7.4. Čtvrtá část – Expozice historie zvonů Celý prostor muzea se nachází na vyvýšené podlaze oproti kostelním klenbám, na nichţ jsou nainstalovány další předměty přímo pod střechou. Nalezneme zde konkrétně zvonové hlavice, motory na automatický provoz zvonu a další malé části upevňovacího mechanismu. Doplněny jsou o hoblíky a pilu, které byly pouţity při rekonstrukci trámů střechy kostela27. K této části patří také dva malé zvony. Nikdy nebyly součástí zvonice, muzeum je získalo darem. Popisky jsou naprosto nedostačující. Nevysvětlují ani polovinu vystavených předmětů. Na začátku tohoto lapidária je k vidění velká informační tabule, kde je nakreslen zvon a pojmenovány všechny jeho součásti. Bylo by však lepší, kdyby byly doplněny čísly, která by návštěvník mohl nalézt také u vystavených exponátů.
1.7.5. Pátá část – Římsa Ke stálé expozici patří i několik zarámovaných pamětních listů, které byly dávány dětem při křtu. Pověšeny jsou na středovém sloupu věţe v prostoru proti místu určenému krátkodobým výstavám. Kromě nich je zde umístěna stará tabule na číslice z kostela, ta ukazovala věřícím čísla mešních písní, starý hodinový strojek a několik malých zvonků a kříţů. O římsu jsou také opřeny dva informační panely o zábřeţských zvonech. Římsu středem protíná trám, na něm je zavěšena korouhev s motivem sv. Sebastiana.
27
Rekonstrukce trámů probíhala v 50. letech 20. století
- 19 -
1.7.6. Šestá část – Prostor pro výstavy Muzeum má prostor pro výstavy na levé straně od vstupu na plošině v prostorách půdy kostela, zhotovené v roce 2004. Je 6 metrů dlouhá a 1 metr široká. Prostor pro dočasné vitríny v této části není, takţe všechny předměty instalované v krátkodobých výstavách musí být instalovány zde.
1.8.Otevírací doba Muzeum je otevřeno při zábřeţských jarmarcích a hodech, ve Dnech kulturního dědictví, na Noc kostelů a vánočních svátcích. Pravidelně je také moţné muzeum navštívit kaţdou neděli, při příleţitosti ručního zvonění. Sraz k prohlídce je v 8:00 hodin před vchodem na věţ. Moţné jsou také individuální návštěvy po předchozí domluvě. Průvodcovskou sluţbu spolu s péčí o muzeum zajišťuje Spolek farního muzea a zvoníci Zábřeh28.
1.9. Spolek Farního muzea a zvoníci Zábřeh Spolek zvoníků začal neoficiálně fungovat jiţ při stavbě muzea v roce 1996. Avšak aţ do roku 2007 nebylo toto sdruţení oficiální. Zvoníci se chtěli nadále starat o muzeum a rozšiřovat ho, proto bylo zapotřebí získat další finance. V roce 2007 se objevila moţnost dotací na činnost muzea od města Zábřeha. Spolek zvoníků se proto musel zoficiálnit a díky tomuto vzniklo Občanské sdruţení „Farní muzeum Zábřeh.“ Dne 21. listopadu 2007 byly stanovy schváleny ministerstvem vnitra a zvoníci od té doby začali fungovat jako občanské sdruţení. Cíle, které si ve stanovách určili, zněly takto: „Přispívání k ochraně a propagaci kulturního dědictví, se zaměřením na křesťanské kulturní hodnoty, dokumentace a propagace památek v regionu, podpora turistického ruchu, podpora evropského kulturního dědictví, prosazovat trvale udržitelný všestranný rozvoj regionu respektující jeho přírodní a kulturní bohatství, propagace a prosazování principů občanské společnosti.“ Jako formy činnosti určili: „Mapování a dokumentaci památek, pomoc při obnově památek, propagaci památek a osvětu.“29 Členem sdruţení můţe být fyzická osoba starší 15 let. Členství musí schválit členská schůze na svém nejbliţším jednání. Byly také určeny práva a povinnosti jednotlivých členů. Struktura sdruţení je tvořena členskou schůzí, výborem a dozorčí 28
JOHN, František a Petr KRŇÁVEK. Farní muzeum Zábřeh věž chrámu sv. Bartoloměje. [Propagační leták] 2007. vyd. Zábřeh: Farní muzeum Zábřeh. 29 Stanovy občanského sdružení: Farní muzeum Zábřeh, občanské sdružení [Stanovy občanského sdruţení]. Zábřeh, 2007, 7 s.
- 20 -
radou. Členská schůze je nejvyšším orgánem, členové se musí scházet nejméně jedenkrát ročně za účelem: „Schválení nebo změny stanov, zvolení výboru sdružení a dozorčí rady, případně jejich odvolání, schválení rozpočtu, schválení zprávy o činnosti sdružení předkládané výborem a účetní závěrku za předešlý rok, určení koncepce sdružení a jeho cíle na příští období, schválení přihlášek nových členů, rozhodnutí o vyloučení členů, zvolení členů sdružení, rozhodnutí o zániku sdružení.“30 Členskou chůzi svolává výbor, ten je výkonným orgánem sdruţení. Řídí jeho činnost mezi zasedáními členské schůze a plní úkoly uloţené členskou schůzí. Zároveň také řídí hospodaření. Třetím orgánem je dozorčí rada, ta má tři členy a je kontrolním orgánem sdruţení. Tyto stanovy pouţíval spolek aţ do roku 2014. Vzhledem k novému občanskému zákoníku, bylo ale nutno stanovy přepracovat a nechat je znovu schválit ministerstvem. Této práce se ujala autorka této diplomové práce. Jí přepracované stanovy se schvalovaly a upravovaly na členské schůzi dne 13. 9. 2014. Rozhodování se účastnilo sedm členů z celkového počtu třinácti. Hlavní změnou byla pro spolek změna názvu. Z dosavadního „Farní muzeum Zábřeh, občanské sdruţení“ se název změnil na „Spolek Farního muzea a zvoníci Zábřeh.“ Na této schůzi se také řešili nový členové výboru a kontrolní komise. Bylo také rozhodnuto o dalším postupu lití nového zvonu a schválena nová koncepce rekonstrukce muzea, kterou autorka této práce navrhla.31 V nových stanovách bylo změněno několik věcí. U cílů se změny týkaly jejich zaměření, které jiţ není pouze na křesťanské hodnoty. Zařazen byl také cíl nový a to: „Podpora mladých umělců.“32 Přidány byly také nové činnosti spolku, jedná se o: „Tvorbu a realizaci výstav a publikační činnost.33“ Změněn byl také věk pro vstup do Spolku na 18 let z dřívějších 15 let. První dva orgány spolku, „Členská schůze“ a „Výbor“, zůstaly stejné, dozorčí rada se však přejmenovala na „Kontrolní komisi“. Nové stanovy byly poslány na krajský soud, kde čekají na schválení.
30
Stanovy občanského sdružení: Farní muzeum Zábřeh, občanské sdružení [Stanovy občanského sdruţení]. Zábřeh, 2007 s. 5. 31 KRŇÁVEK, Petr. Zápis členské schůze: Farní muzeum Zábřeh. Zábřeh, 13. 9. 2014, 1 s. 32 Stanovy spolku: Spolek Farního muzea a zvoníci Zábřeh [Stanovy spolku]. Zábřeh, 2014, 7 s. [cit. 22. 4. 2015], s. 1. 33
Tamtéţ s. 2.
- 21 -
2. Sbírkotvorná činnost a evidence 2.1.Depozitář Jednou ze zásadních věcí, s kterou autorka práce chtěla být při sestavování nové stálé expozice seznámena, byl depozitář. Dozvěděla se však, ţe prakticky ţádný neexistuje. Existovala pouze tři místa, kde byly předměty uloţeny ve skříních a další předměty, které nebyly vyuţity ve stálé expozici, byly rozmístěny v zákoutích na klenbě kostela. Navíc také zjistila, ţe muzeum ani přesně neví, v jakém jsou předměty stavu. S členem Farního muzea, Petrem Krňávkem, autorka práce procházela místa, kde byly předměty uloţeny. Prvním místem, kde byly předměty uloţeny, byla stará skříň na kůru. Do kůru se vstupuje také z bočního vstupu pro věţ. Je zde nutné projít celou místnost s varhanami a lavicemi. Na jejím konci je malá místnost, kde jsou uloţeny historické hudební nástroje.34 Vedle těchto nástrojů je několik skříní, z nichţ jednu vyuţívá farnímu muzeum. Po jejím otevření přišel šok, protoţe tíhou předmětů povolila nejvyšší police a sesunula se na ostatní police pod sebou. Tyto police tíhu také nevydrţely, takţe všechny předměty byly sesypány v jedné hromadě. Bylo tedy nutné všechny předměty vytáhnout a alespoň provizorně skříň opravit. V této skříni se nacházela především církevní literatura a notové zápisy, ty původně pravděpodobně patřily ke sbírce hudebních nástrojů, ale byly darovány muzeu. Dále zde byly uloţeny kříţe a několik sošek svatých. Jeden z kříţů byl bohuţel kvůli pádu rozlámaný, proto bylo nutné jeho vyřazení. Všechny předměty bylo nutné po vytaţení alespoň provizorně štětečky očistit od prachu a dalších nečistot a poté znovu narovnat do opravené skříně. Tato skříň je pro další uskladnění předmětů nevhodná, protoţe vzhledem k její přeplněnosti a stáří opět hrozí její zborcení. Co však bylo ještě horší, bylo druhé úloţiště předmětů, to se nacházelo ve vnitřních v prostorách za kazatelnou. Autorka práce společně s Mgr. Petrem Krňávkem zjistila, ţe zábřeţský děkan zadal opravu kazatelny a přilehlých prostor zednické firmě. Předměty tedy byly naskládané na jedné hromadě a dle zběţného pohledu nebyly pravděpodobně ani všechny. Zbylé předměty byly tedy odneseny zpět do věţe a provizorně ponechány v banánových krabicích pod lavicí. Třetí, nejspolehlivější depozitář byl u pana Krňávka doma. Zde měl ve skříni uloţené knihy, které muzeu postupně darovali farníci z kostela sv. Bartoloměje. Byly ve velmi dobrém stavu. Hlavně, na rozdíl od všech předchozích předmětů, nebyly zaprášené. Ostatní, právě nevyuţívané předměty, se nacházely rozloţené po klenbě kostela v jejích zákrytech, aby návštěvníkovi nebyly na první pohled nápadné. Opět zde byly krabice s knihami, 34
Tyto nástroje jiţ byly jednou vystavovány, ale nejsou v majetku Farního muzea. Bylo by však moţné z nich udělat novou výstavu, protoţe od té předchozí uběhlo jiţ minimálně 10 let.
- 22 -
sochy a hlavně několik desítek hrkaček. Některé z předmětů musely být vyřazeny. Například obraz Panny Marie. Jednalo s o zarámovaný tištěný plakát. Umělecky bez ţádné hodnoty, navíc sklo, kterým byl obraz zarámován, bylo rozbité a poškozený byl i samotný plakát. Různých poškozených plakátů bylo ve sbírce několik, proto z nich byly vytříděny jen ty, které se do sbírky hodí a nejsou extrémně poškozené, zbylé byly vyřazeny. Tento ţalostný stav sbírkových předmětů autorku diplomové práce vedl k myšlence zaloţení nového depozitáře. Na ten však nejsou prostory ani peníze. Proto se s muzeem rozhodla, ţe předměty alespoň budou umístěny na jednom místě, tedy ve věţi. Dále autorka práce ve spolupráci s muzeem řešila, kde předměty uloţí, aby se zabránilo ulpívání prachu a zajistila jejich alespoň základní ochrana. Navrhla tedy řešení v podobě nových vitrín, které budou mít ve spodní části uzamykatelnou skříň, do které bude moţné předměty uloţit. Co se knih týče, muzeum jich má ve sbírce několik stovek, pro ty autorka této práce vymyslela zasklenou knihovnu, ta bude zavěšena nad římsou v části krátkodobých výstav. Římsa se k vystavování pouţívá minimálně, proto bylo rozhodnuto na ni raději postavit knihovnu, která bude jednak slouţit jako depozitář k uloţení knih, jednak bude novým prvkem pro návštěvníky, protoţe knihy v muzeu ještě doposud v takové šíři vystaveny nebyly.
2.2.Selekce „Sbírka je živým organismem, který musí být uchováván ve své celistvosti, ale zároveň neustále narůstá, ubývá jí a jednotlivé předměty mohou být vyměňovány za jiné.“35 Sbírka by neměla mít pouze předměty, které se na daném místě shromáţdily za desetiletí. Měla by být systematicky budována, předměty by do ní měly být zařazovány na základě určitého záměru a výběru. Dle zákona je sbírka muzejní povahy taková, která: „je ve své celistvosti významná pro prehistorii, historii, umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy, tvoří ji soubor sbírkových předmětů, shromážděných lidskou činností.“36 Do sbírky patří pouze předměty, které ji skutečně zhodnocují. U Farního muzea je s tímto stále velký problém.
35
ŢALMAN, Jiří. Příručka muzejníkova I.: Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích. 1. vyd. Brno: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, 75 s. ISBN 80-7028-179-0, s. 12. 36 Zákon č. 122/2000 Sb.: o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů [zákon o ochraně sbírek muzejní povahy] 7. dubna 2000, s. 1.
- 23 -
Základem přijímání předmětů do sbírky by měla být selekce, ta můţe být trojí: -
„Selekce při zařazování předmětů a jejich zapisování do chronologické evidence.“ U Farního muzea se ţádné zapisování do evidence nekonalo, prakticky zde ţádná evidence, po celých skoro dvacet let fungování muzea, neexistovala.
-
„Selekce při podrobnějším posuzování předmětů a jejich zapisování do systematické evidence“ Vzhledem k neexistující evidenci se nekonalo ani posuzování předmětů.
-
„Selekce při pravidelných inventarizacích (revizích sbírek), kdy jsou zohledňovány vývoj poznání v tom kterém oboru, zjištění nových skutečností, které při zápisu do systematické evidence nebyly znám, a fyzický stav předmětu.“37 U tohoto bodu se vţdy řešil pouze fyzický stav předmětu. Vzhledem ke špatným depozitářům muselo být několik předmětů vyřazeno.
Ve Farním muzeu se ţádná selekce prakticky neuskutečňovala. Předměty, které byly původně nalezené při rekonstrukci kostela, věţe a součásti zvonů tvořily hlavní sbírkový fond. Liturgické předměty byly některé ve vlastnictví muzea, některé zápůjčka od farnosti, nikde však neexistoval seznam o zápůjčce. S Mgr. Petrem Krňávkem jsme začali nejprve třídit předměty, patřící do sbírky muzea. Zjistili jsme tak, ţe veškeré církevní oděvy, coţ znamená ornát, dalmatika, ministrantský oděv, štoly a birety patří farnosti. Stejně tak jako jedna z kadidelnic, burza, kalich, pala a další předměty z vitrín zabývající se liturgií. Naopak formy na hostie a všechny mešní knihy jsou v majetku Farního muzea. Zápůjčka od farnosti je na dobu neurčitou, proto je s předměty počítáno i do nové stálé expozice.
2.3.Evidence Hlavním účelem evidenčního záznamu je identifikovat sbírkový předmět a uchovat k němu základní dokumentaci. Bez této dokumentace je vypovídací schopnost předmětu daleko niţší. Evidenční záznam by měl mít tyto náleţitosti: -
„Název a stručný popis sbírkového předmětu.“ Popřípadě zde mohou být další, doplňující údaje.
37
ŢALMAN, Jiří. Příručka muzejníkova I.: Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích. 1. vyd. Brno: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, 75 s. ISBN 80-7028-179-0, s. 12.
- 24 -
-
„Označení území, z něhož sbírkový předmět pochází.“ Pokud je tedy toto území známo. Uvedena by měla být lokalita nálezu, místa, kde byl předmět vyroben, kde byl uţíván. Místa by měla být pro identifikaci předmětu důleţitá.
-
„Způsob a okolnosti nabytí sbírkového předmětu.“ Uvedeme datum nabytí, dále informaci o tom, jak se předmět do sbírky dostal (vlastní sběr, dar, koupě a další). Doplněny by měly být o doklad o nabytí předmětu.
-
„Stav sbírkového předmětu.“ Zde jsou uvedeny takové údaje, které jednoznačně nevyplývají z popisu sbírkového předmětu (např. charakteristické poškození, neúplnost a další)
-
„Evidenční číslo sbírkového předmětu.“ Tímto číslem můţe být buď číslo přírůstkové, kterým je sbírkový předmět označen při jeho zařazení do chronologické evidence, nebo číslo inventární, toto číslo předmět získává při zařazení do evidence systematické. Pokud je evidence dvoustupňová, mohou být na předmětu uvedena čísla obě.
-
„Označení archiválií.“ Archiválie nemůţe být dle zákona sbírkovým předmětem. Můţe však být součástí sbírkového předmětu.
-
„Evidenční záznam ke sbírkovému předmětu, jehož částmi je více věcí movitých nebo nemovitých.“ V případě, ţe všechny údaje nejsou shodné pro některé části, musí být tyto různé údaje uvedeny u samostatného předmětu.38
Zprvu autorka diplomové práce přemýšlela o zařazení sbírky farního muzea do CES (Centrální evidence sbírek). Jedná se o centrální evidenci, vedenou ministerstvem. Prioritně je CES určen pro sbírky, jejichţ vlastníkem je Česká republika, ale je moţné do evidence zapsat i sbírky soukromých vlastníků na základě jejich ţádosti schválené ministerstvem. Podmínkou pro zapsání sbírky je její trvalé nacházení se na území České republiky a obsah nejméně 5 sbírkových předmětů.
38
ŢALMAN, Jiří. Příručka muzejníkova I.: Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích. 1. vyd. Brno: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, 75 s. ISBN 80-7028-179-0, s. 29 – 30.
- 25 -
Do centrální evidence sbírek se zapisuje: -
Název sbírky
-
Popis sbírky, který obsahuje její charakteristiku, obor, který dokumentuje, označení území, z něhož jsou jednotlivé sbírkové předměty převážně získávány, časové období, které převážně dokumentuje, a výčet charakteristických druhů sbírkových předmětů.
-
Seznam sbírkových předmětů nebo výčet evidenčních čísel jednotlivých sbírkových předmětů, které sbírku tvoří ke dni zápisu do centrální evidence
-
Místo uložení sbírky
-
Vlastník sbírky, a sice Česká republika nebo příslušný územní samosprávný celek, nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu fyzické osoby, a jde-li o občana České republiky, i jeho rodné číslo, nebo název a sídlo právnické osoby, včetně organizační složky na území České republiky, patřící právnické osobě se sídlem v zahraničí, a identifikační číslo osoby.
-
Správce sbírky, jde-li o sbírku ve vlastnictví České republiky nebo územního samosprávného celku nebo o sbírku, kterou fyzická nebo právnická osoba spravuje na základě smlouvy s vlastníkem sbírky.
-
Evidenční číslo sbírky přidělené ministerstvem.
-
Datum zápisu sbírky do centrální evidence.39
Motivací pro zařazení sbírky do Centrální evidence sbírek byly pro muzeum hlavně výhody z členství plynoucí. Vlastníku sbírky, zapsané do centrální evidence, mohou být poskytnuty z veřejných prostředků účelově určené příspěvky na: -
Vybavení objektů, kde je sbírka umístěna, zabezpečovacími a protipožárními systémy. Elektronický zabezpečovací systém má muzeum pouze u hlavních dveří, ty však vedou zároveň i na kůr. Protipoţární ochrana je zajištěna pouze ručními hasicími přístroji.
-
Preparaci, konzervování a restaurování sbírkových předmětů. Velké mnoţství předmětů v muzeu by potřebovalo konzervátorský zásah.
-
Pořizování registru ohrožených sbírkových předmětů a dalších registrů sloužících ke zmírnění následků krádeží a k operativní evidenci sbírkových předmětů.
39
Zákon č. 122/2000 Sb.: o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů [zákon o ochraně sbírek muzejní povahy] 7. dubna 2000 s. 2.
- 26 -
-
Instalaci expozic a výstav. Příspěvek by bylo moţné vyuţít na obnovu stálé expozice, popřípadě na častější a propracovanější pořádání výstav.
-
Zpřístupnění expozic a výstav osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Tento bod je ve Farním muzeu velmi problémový.
-
Plnění opatření vyplývajících z mezinárodních smluvních závazků České republiky, které se týkají ochrany, uchovávání a prezentace sbírek.40
Jsou zde však také povinnosti, které při současném provozu není, pro Farní muzeum, moţné splnit. Jedná se o tyto: -
„Zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním.“ Zabezpečovací systém je v současné chvíli nedostatečný.
-
„Zajistit ochranu sbírky před poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí.“ Do muzea zatékalo skrz podlahu ve zvonovém patře. S instalací nových vitrín by se měla rekonstruovat i podlaha. Není však jasné, do jaké míry tento zásah zabrání zatékání a prolétání sněhu do expozice.
-
„Zajistit preparaci, konzervování a restaurování sbírky, je-li to třeba k jejímu trvalému uchování.“ S tímto bodem by muzeu musela pomoci jiná instituce, muzeum na preparaci, konzervování ani restaurování nemá prostředky ani odborníky.
-
„Vést sbírkovou evidenci, která obsahuje tyto záznamy: o Název a stručný popis jednotlivých sbírkových předmětů, popřípadě materiál, z něhož jsou vyrobeny, rozměry, hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce a další identifikační znaky. o Označení území, z něhož sbírkové předměty pocházejí, je-li známo. o Způsob a okolnosti nabytí jednotlivých sbírkových předmětů (například sběr, dar, dědictví, koupě). o Stav sbírkových předmětů. o Evidenční čísla jednotlivých sbírkových předmětů. o Označení archiválií.“
-
„Uchovávat sbírku v její celistvosti tak, jak byla zapsána do centrální evidence, s výjimkou vyřazení sbírkových předmětů ze sbírky nebo zařazení nových sbírkových předmětů do sbírky za podmínek stanovených tímto zákonem“
40
Zákon č. 122/2000 Sb.: o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů [zákon o ochraně sbírek muzejní povahy] 7. dubna 2000 s. 4.
- 27 -
-
„Umožnit zpřístupnění sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů veřejnosti pro studijní a vědecké účely vystavováním, veřejným předváděním jejich vzhledu, popřípadě funkce nebo zapůjčováním k dočasnému vystavování nebo veřejnému předvádění jejich vzhledu, popřípadě funkce v tuzemsku nebo v zahraničí“ Zpřístupnění sbírky je v muzeu problém. Muzeum nemá zaměstnance, vedou jej pouze dobrovolníci, kteří z časových důvodů nemohou muzeum zpřístupňovat kdykoli.
-
„Stanovit režim zacházení se sbírkou nebo jednotlivými sbírkovými předměty a dbát na jeho dodržování.“
-
„Provést mimořádnou inventarizaci sbírky nebo její určené části na základě rozhodnutí ministerstva.“
-
„Provádět každoroční inventarizaci sbírek nebo jejich určených částí, s výjimkou sbírky nebo její části, u níž byla v předchozím roce provedena inventarizace mimořádná.“
-
„Vyřazovat sbírkové předměty ze sbírky z důvodů jejich neupotřebitelnosti, přebytečnosti, výměny nebo ztráty a dbát, aby údaje ve sbírkové evidenci byly v souladu se skutečným stavem a s údaji v centrální evidenci.“
-
„Umožnit zaměstnanci ministerstva provést kontrolu plnění ustanovení tohoto zákona.“
-
„Strpět označení budovy, v níž je sbírka umístěna, předepsaným mezinárodním znakem, a to již v době míru tak, aby byla sbírka chráněna pro případ ozbrojeného konfliktu.“ V případě Farního muzea je muzejní budovou kostel, ten není ve vlastnictví muzea, proto by se o něco takového muselo sloţitě ţádat na diecézi.
-
„Při převodu vlastnictví ke sbírce upozornit nabyvatele na skutečnost, že tato sbírka je zapsána v centrální evidenci.“
-
„Oznámit ministerstvu zničení nebo odcizení sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů, a to do 30 dnů ode dne, kdy se o tomto zničení nebo odcizení dozvěděl, a poskytnout Policii České republiky evidenční, popřípadě obrazové záznamy odcizených sbírkových předmětů.“41
41
Zákon č. 122/2000 Sb.: o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů [zákon o ochraně sbírek muzejní povahy] 7. dubna 2000, s.3.
- 28 -
Po zhodnocení všech pozitiv i negativ bylo rozhodnuto, ţe zápis sbírky do CES bude odloţen. Muzeum zatím nesplňuje všechny povinnosti, které by splňovat mělo a jejich splnění je zatím vizí budoucnosti. Z počátku také autorka diplomové práce chtěla k evidenci vyuţít evidenční program Demus, který vytváří Metodické centrum pro informační technologie v muzejnictví. „Demus je počítačový systém pro evidenci a dokumentaci sbírek v muzeích a galeriích. Je to kvalitativně vyšší alternativa k přírůstkové knize a ke kartotékám inventárních (katalogizačních) karet, jinak řečeno ke chronologické i systematické evidenci a k odborné dokumentaci sbírkových předmětů.“42 Evidence předmětů v programu Demus nakonec nemohla být realizovaná z finančních důvodů. Muzeum nevlastní počítač, ten by se kvůli programu musel pořídit. Do počítače by bylo nutno nainstalovat program MS Access 97. Bylo by také nutné zakoupit licenci programu Demus. Na webových stránkách programu je sice uvedeno, ţe Demus evidence je vţdy zdarma, ale je zde podmínkou dokoupení dalších modulů, kde kaţdý další stojí 2000 Kč pro malé instituce. Celkové náklady na evidenční program by tedy byly v rozmezí 6500 – 8000 Kč. Takovou částku si muzeum v současné chvíli nemůţe dovolit. Evidenční zápisy byly psány dokumentačním inkoustem do papírových formulářů. Tyto formuláře budou, po dokončení evidence, uchovány v sídle spolku.
2.4.Práce na evidenci Prvním evidenčním úkolem autorky diplomové práce byly knihy a svaté obrázky. Knihy se svatými obrázky byly úzce spojeny, protoţe v některých knihách jich bylo hned několik. Bylo tedy rozhodnuto je vytáhnout a neponechávat je v knihách. Pro svaté obrázky je záměrem vytvořit samostatnou vitrínu. Muzeum vlastní velkou sbírku obrázků. Ta je rozdělena na dvě části. Obrázky, které byly nalezeny v knihách či darovány farníky a obrázky, které byly nalezeny pod lavicemi kostela při jeho rekonstrukci. Následně se autorka věnovala mincím a dalším malým předmětům nalezeným pod lavicemi při rekonstrukci kostela. Zde také vytřídila ty nejzachovalejší exponáty, které budou vyuţity v nové stálé expozici jako reprezentativní zástupci. Mincí bylo od kaţdého druhu několik desítek, takţe z tohoto mnoţství bylo moţné bez problémů vybírat. Nejedná se o vzácné kusy, ale spíše o doklad toho, kolik peněz lidé v kostelních lavicích ztratili prakticky od dostavby 42
Demus. CIT(e)M: Metodické centrum pro informační technologie v muzejnictví [online]. 2005-2009 [cit. 2015-0425]. Dostupné z: http://www.citem.cz/projekty/demus/
- 29 -
kostela v 18. století. Nejvíce mincí ale pocházelo ze staletí dvacátého. Ve sbírce se prý nacházela i mince z období Marie Terezie, ta však zmizela neznámo kam. Zevidovány jsou pouze tyto dvě části sbírky, ostatní předměty jsou pouze spočítány, na jejich evidenci se stále pracuje.
Sbírka Farního muzea byla rozdělena na 7 částí, za pomlčkou jsou uvedeny počty předmětů přiřazených k jednotlivé skupině. -
Poklady pod lavicemi o Mince – 1263 ks o Svaté obrázky – 29 ks o Ostatní předměty – 104 ks
-
Knihy – 976 ks
-
Notové záznamy – 878 ks
-
Svaté obrázky – 413 ks
-
Lapidárium – 63 ks
-
Zvonictví – 58 ks
-
Rekonstrukce kostela – 35 ks
-
Církevní předměty – 8 ks
- 30 -
3. Hledání inspirace a srovnání s podobnými muzei K obnově stálé expozice hledala autorka práce inspiraci nejen v českých věţích, ale také v zahraničí v Německu, Rakousku, Řecku a Holandsku. Srovnávala muzejní instalace nejen v kostelních věţích, ale i v jiných netypických věţích, jako například v nádraţní věţi ve Stuttgartu nebo v Bílé věţi v Soluni, která dříve slouţila například jako vězení. Při svém srovnávání zjistila, ţe ne kaţdá věţ, která hlásá, ţe se v ní nachází muzeum, se muzeem také můţe nazývat. Takto překvapená byla autorka například v Indii v městečku Mamallapuram, kde v chrámovém komplexu objevila maják, na kterém stál nápis: „Muzeum námořnictva“. Po návštěvě zjistila, ţe jejich „muzeum“ spočívalo pouze v jedné staré, špinavé vitríně, která se nacházela v mezipatře, a byly v ní nepřehledně naházeny nějaké blíţe neurčitelné předměty s popiskami. Kaţdá věţ má svá specifika, hlavně kvůli tomu, ţe je při instalaci nutné přizpůsobovat prostor, kterého se ve věţích spíše nedostává. Prostor zde také není tak tvárný, jako při instalaci v klasické budově. Proto zde jsou tyto vybrané věţe popsané, zhodnocené a zároveň také uvedeny prvky, které lze pouţít ve Farním muzeu v Zábřehu.
3.1. Katedrála v Utrechtu Nejvíce autorku práce inspirovala věţ u katedrály v Utrechtu. Expozice zde byla velmi dobře zpracovaná a průvodcovský systém byl na vysoké úrovni. Základní kámen katedrály byl poloţen biskupem Hendrikem van Viandenem v roce 1254. Katedrála byla vystavěna v gotickém stylu. Této katedrále předcházela starší románská stavba. Kvůli nedostatku peněz byla stavba katedrály velmi pomalá, proto byla tato starší stavba uţívána aţ do roku 1475, kdy byla následně zbořena. Katedrála byla poté finálně dostavěna aţ roku 1517. Zasvěcena byla sv. Martinovi.43 Roku 1674 došlo ve městě k velké katastrofě, která postihla i katedrálu. Jednalo se o obrovský hurikán, díky němuţ se zbortila jedna z lodí katedrály, téměř polovina katedrály byla díky tomuto zničena a druhá polovina váţně poškozena. Obyvatelé Utrechtu dlouho zvaţovali, co s rozbořenou katedrálou udělat dál, protoţe na její opravu nebyly peníze. Rozhodli se tedy pro nejlevnější řešení. Část katedrály, která hurikán
43
VAN SCHAIK, Ton H.M. a Carien DE BOER-VAN HOOGEVEST. The Gothic Cathedral of Utrecht. 1. vyd. Utrecht: Het Utrechts Archief [etc.], 2004. ISBN 90-547-9062-8, s. 6.
- 31 -
přeţila, byla zazděna a byl do ní udělán nový vchod a na místě zbytku katedrály bylo zřízeno náměstí, kde je černými kostkami označen původní půdorys celé katedrály. Vstup do kostela je volný, u vstupních dveří jsem zastihla sympatickou paní, od které jsem hned dostala informační letáček o katedrále. Ten zde mají k dispozici v několika jazycích, čeština mezi nimi bohuţel není. Se vstupem na věţ je to však trochu sloţitější. Vzhledem k tomu, ţe katedrála s věţí jiţ nejsou propojeny, tak je trošku obtíţnější najít samotný vstup na věţ. Na samotném úpatí věţe je umístěna pouze cedulka, ţe informace a vstupenky můţeme získat v informačním centru, které nalezneme hned vedle katedrály. Prohlídky probíhají pouze v organizovaných skupinkách s výkladem průvodce. Konají se v kaţdou celou hodinu od jedenácté do třetí odpoledne. V létě je prohlídek ještě o něco více. Kaţdá prohlídka trvá přes hodinu. Průvodci mají svůj vklad velmi dobře připravený a je na nich vidět, ţe jsou ve svém oboru profesionálové. Výklad na prohlídce je buď v holandštině, angličtině nebo němčině, průvodce se přizpůsobuje většině skupiny, popřípadě těm, co nerozumí, se snaţí výklad doplnit v jiném jazyce neţ je prohlídka. Věţ katedrály v Utrechtu je nejvyšší v Nizozemsku. Se stavbou se započalo roku 1320 a to kaplí sv. Michaela. Kaple byla dokončena o osm let později a byla základnou pro budoucí věţ. Samotná stavba věţe pak postupně pokračovala několik dalších let. Roku 1342 byla dostavěna do výšky zhruba 60 metrů, byla provizorně zastřešena a byly do ní umístěny první zvony. Stavba však pokračovala i nadále, aţ byla, i přes konstrukční problémy, v roce 1382 dokončena. Celá věţ má 112 metrů a její základy jsou 8 metrů hluboké.44 V původním plánu však měla být věţ ještě o 4 metry vyšší.
Po dostavění se okamţiţe stala symbolem města. Navrhnuta byla
architektem Janem van Henegouwenem, známým také jako Jan van den Doem. Za inspiraci mu souţily francouzské gotické katedrály jako například katedrála v Remeši, v Paříţi a v Chartres.45 Věţ byla stavěna z mnoha materiálů, hlavní zastoupení však měly cihly a kámen. Vstupné na věţ je o něco vyšší, pro dospělého 9 eur, pro studenty 7, 5 eur a pro děti do dvanácti let 5 eur. Vzhledem k záţitku není vstupné příliš vysoké. Ještě je moţné si také koupit kombinované vstupenky, kde je zahrnuta prohlídka věţe a zároveň i prohlídka podzemí pod věţí a náměstím, tedy bývalým kostelem.46 Celá prohlídka i s výkladem trvá přes hodinu. Prohlídka začíná ve vstupních prostorách, které byly k věţi dostavěny a je zde zázemí pro průvodce, toalety a skříňky na odkládání věcí. Vzhledem k bezpečnosti je zde vyţadováno, aby
44
VAN SCHAIK, Ton H.M. a Carien DE BOER-VAN HOOGEVEST. The Gothic Cathedral of Utrecht. 1. vyd. Utrecht: Het Utrechts Archief [etc.], 2004. ISBN 90-547-9062-8, s. 14. 45
DE KAM, René. Utrecht, the Cathedral Tower. 1. vydání. Regensburg: Schnell, 2007, 22 s. ISBN 978-379-5466398 s. 6. 46 Utrecht Domtoren [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://www.domtoren.nl/en/page/tarieven-domtoren
- 32 -
si kaţdý odloţil všechny věci do skříňky. K výstupu na věţ není povolena ani malá taška. Fotoaparáty a kamery dovoleny jsou a není za ně navíc účtován ţádný poplatek. První zastávka ve výstupu vzhůru je biskupská kaple sv. Michaela, postavená mezi lety 1320-1328. V současné době se zde konají velmi často svatby, ale také různé jiné události. Asi nejvíc originální akcí zde byla diskotéka. Kaple je těmto událostem uzpůsobena a je do ní také zavedeno topení. Vidět zde můţete několik kopií ţidlí, které byly v uţívání biskupů. Protoţe je kaple uţívána ke komerčním účelům, tak zde ţádné muzejní předměty nejsou. Uprostřed místnosti je v podlaze otvor, zakrytý dřevěnými padacími dveřmi, který nám ukazuje, jak se na věţ postupně dostával materiál. Tyto otvory má věţ v kaţdém patře, a kdyby byly otevřené, dá se s ním aţ nahoru vytahovat stavební materiál na úpravy nebo malé zvony. V dalším patře nalezneme velmi dobře propracovanou muzejní expozici. Dominuje jí velký kladkostroj, z kterého jsou vyvedeny desky na tři strany, na kterých jsou připevněny obrazovky, ty vypadají jako papíry pro návrhy stavby. Okolí těchto obrazovek je doplněno o stavební nástroje. Průvodkyně na ně promítá obrázky k výkladu o historii katedrály a věţe. Ovládání těchto obrazovek je přes "tajný" šuplík, kde jsou schovány ovládací prvky, takţe po jeho zasunutí nám ţádná technika nekazí pohled na historický model. Také při pohledu na obrazovky si ani neuvědomíte, ţe se jedná o moderní techniku. Dále jsou zde umístěny nízké vitríny s historickými texty, model věţe a lis, ke kterému zde bohuţel nebyly ţádné informace. V další části je pak malé lapidárium, kterému vévodí rozličné chrliče, ty jsou zavěšeny nad ostatními předměty. Naproti chrličům nalezneme model zvonkohry, která je o několik pater výše nad námi. Průvodkyně na modelu popisuje, jak zvonkohra funguje a návštěvníci mají také moţnost si na model zahrát a zkusit si tak, jak funguje skutečná zvonkohra pár pater nad nimi. Třetí zastávkou je zvonové patro. Dnes je zde umístěno celkem 75 zvonů. První zvony ve věţi pravděpodobně mohly být jiţ v roce 1328, není to však potvrzeno. Roku 1505 bylo na věţ přidáno 13 malých zvonů. Tyto zvony zde vydrţely aţ do roku 1664, kdy bylo 7 z nich roztaveno.47 V tomtéţ roce byla vytvořena i samotná zvonkohra, která měla v té době 35 zvonů. Dnes jich má 50, z nichţ je 34 původních. Na ostatní zvony, které nejsou součástí zvonkohry, se stále dá ručně zvonit. Jsou však tak veliké, ţe člověk, který na ně zvoní, musí stát o jedno patro níţe pod nimi, aby byl hluk alespoň trochu mírněn. Největší z těchto zvonů je Salvator. Váţí 8227 kg a pochází z roku 1505. Na zvony zde kaţdou neděli manuálně zvoní městský zvoník Malgosia Fiebig.48
47
DE KAM, René. Utrecht, the Cathedral Tower. 1. vydání. Regensburg: Schnell, 2007, 22 s. ISBN 978-379-5466398, s. 17. 48 Utrecht Domtoren [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://www.domtoren.nl/en/page/klokken-van-dedomtoren
- 33 -
Posledním přístupnějším patrem je patro s menší vyhlídkou a vstupem do zvonkohry. Zvonkohra hraje kaţdých 15 minut melodie, které jsou měněny čtyřikrát do roka. Na zvonkohru je také moţné hrát manuálně přes klaviaturu, které je umístěna nad samotnou zvonkohrou. Běţný návštěvník se ke klaviatuře nedostane, protoţe je k ní přístup pouze po ţebříku. Poté uţ se stoupá po opravdu příkrých schodech na nejvyšší vyhlídku. Celkem návštěvník zdolá 465 schodů. Z věţe jsou za dobrého počasí viditelná města Rotterdam i Amsterdam. Instalace předmětů byla velmi vydařená. Ve Farním muzeu by bylo moţné vyuţít podobné vitríny, které zde byly na texty a na mince. Je zde také moţné se inspirovat lapidáriem, a pokud by to bylo moţné, vyuţít v Zábřehu nějakou závěsnou instalaci. Velmi dobře také působí obrazovky s obrázky k historii katedrály a věţe, v případě Farního muzea by se toto dalo vyuţít jako dotykově ovládaný panel, popřípadě alespoň jako zalaminované stránky, ve kterých by bylo moţné listovat jako v knize. Tyto panely by se mohly věnovat nejen historii věţe, ale také historii města.
3.2.Nádražní věž ve Stuttgartu Dalším muzeem ve věţi, které autorka práce navštívila, bylo muzeum v nádraţní věţi ve Stuttgartu v Německu. Nejedná se sice o církevní sbírku, ale je inspirativní, jak je moţné do historické věţe nádraţí zasadit nové moderní prvky expozice. Celá expozice se věnuje stavebnímu projektu nového nádraţí a rychlodráhy. Nádraţní věţe nemají tak bohatou historii jako ty kostelní, ale právě díky tomu, ţe tento prostor není tak starý se dá lépe přizpůsobit výstavám. Proto je zde moţné nalézt jiný pohled na zábřeţskou věţ. Současná nádraţní budova s věţí byla postavena mezi lety 1914 a 1928. Architekty této stavby byly Paul Bonatz a Friedrich Eugen Scholer. Poprvé byla budova otevřena pro veřejnost ještě před dostavbou v roce 1922. Za druhé světové války byla budova silně poškozena, rekonstrukce započala po skončení války a trvala několik let. Dne 20. srpna 1987 byla budova označena za kulturní památku zvláštního významu. Nyní se budova připravuje na rekonstrukci, po níţ by z ní měla vést vysokorychlostní dráha do Ulmu. Celé muzeum v této nádraţní věţi se tedy věnuje projektu stavby ţeleznice mezi Stuttgartem a Ulmem, výstava nese název Stuttgart 21. Vstup do věţe se nachází v přímo v nádraţní budově. Je dobře označen, takţe není problém ho najít. Ve vstupních prostorách si můţete zdarma vzít letáčky v němčině a angličtině týkající se věţe a výstavy v ní. Tištěné materiály o projektu jsou pak pouze v němčině. Vstup do
- 34 -
věţe je zdarma. U „recepčního pultu“, kde jsou k dispozici dva zaměstnanci, si můţete objednat také komentovanou prohlídku. Věţ je 56 metrů vysoká a na jejím vrcholu, v desátém patře, se nachází vyhlídka. Do výstavních expozic a na vyhlídku se dostanete buď po točitém schodišti, nebo výtahem. Prohlídka muzea začíná aţ ve třetím patře. Kaţdé z pater výstavy má svůj název, toto se jmenuje „Přehled projektu“. Je zde představen projekt dostavby nádraţí a stavby rychlodráhy. Veškeré informace zde naleznete na panelech po stěnách nebo můţete vyuţít dotykové obrazovky s dalšími informacemi. Texty jsou vţdy v němčině a angličtině. V kaţdé z místností je dostatek míst na sezení, coţ u kostelních věţí většinou není moţné. Také celý prostor sálů je o něco větší neţ na klasických kostelních věţích. Výstava dále pokračuje v pátém patře, které nazvali „Infrastruktura“. Toto patro se zabývá konkrétní stavbou ţeleznice ze Stuttgartu do Ulmu. Jsou zde ukázány budoucí trasy rychlodráhy. Celá místnost je v přítmí, na skleněné podlaze je zobrazeno centrum města Stuttgart s novými trasami.49 Místnost je podsvětlena červenou barvou a po stranách můţeme vidět svítící panely s texty. Texty jsou ve všech místnostech dvojjazyčné, v němčině a angličtině. Šesté patro se nazývá „Stanice“. Je zde vybudovaný model nového nádraţí tak, jak by měl vypadat po jeho rekonstrukci. Novým architektem této budovy je Christoph Ingenhoven.50 Jsou zde také ukázány některé detaily inţenýrské práce. Model se nachází v centru místnosti, na okolních stěnách je opět doprovodný text s fotografiemi nádraţí a také je zde několik her, mezi něţ patří například puzzle z fotografií. Sedmé patro nese název „Město“. Uprostřed místnosti zde můţeme nalézt model údolí, kde trasa povede. U modelu je místo na sednutí, popřípadě můţe lavice slouţit jako klekátko pro malé děti, aby na model lépe viděly. Vedle modelu je také přihrádka s pastelkami a papíry formátu A5, na které si děti mohou navrhnout své vlastní budoucí nádraţí. Na okolních stěnách jsou opět zavěšeny panely s texty. V osmém patře se nachází restaurace, která byla jiţ v původním konceptu architekta Paula Bonatze. V devátém patře nalezneme konferenční sál a v posledním desátém patře je vyhlídka na celé město. Muzeum v nádraţní věţi se pravidelně kaţdým rokem zapojuje do akce muzejních nocí a dalších programů, zaměřených převáţně na děti. Toto muzeum je velmi zajímavé díky vyuţití nových technologií, v kaţdém patře byly interaktivní prvky. Tematiku měli také dobře a dopodrobna zpracovanou a nezapomínali ani na 49
Turmforum, Bahnprojekt Stuttgart-Ulm: Come with us on a journey through the Stuttgart-Ulm rail project [Propagační leták]. Stuttgart: Bahnprojekt Stuttgart-Ulm e. V., 2014, 23 s, s. 9. 50 tamtéž s. 11.
- 35 -
místa k sezení a aktivity pro děti. Toto muzeum autorku diplomové práce také přivedlo na myšlenku zařazení materiálů o nádraţí do věţe Farního muzea, protoţe o Zábřehu se říká, ţe je křiţovatkou ţelezničních cest, protoţe přes něj vedou trasy z Prahy do Olomouce, do Ostravy a dále do Polska či na Slovensko. Určitě by se toto téma mohlo vyuţít na další výstavu, popřípadě do nějakého doprovodného materiálu ke stále expozici týkající se historie.
3.3.Bílá věž v Soluni Bílá věţ byla původně součástí městského opevnění v řecké Soluni. Nejedná se tedy o kostelní věţ, v práci je uvedena, jako příklad přetechnizované expozice v historické věţi. Věţ se nachází poblíţ přístavu, na nábřeţní promenádě. Je kruhového půdorysu a výška dosahuje 30 metrů. Zbudována byla pravděpodobně v 15. století, kdy na tomto místě nahradila původní stavbu pravděpodobně z 11. století. Přídomek bílá si získala v roce 1912, kdy byla natřena na bílo, jako symbol vyčištění od starých tureckých pořádků. Řekové jsou n věţ patřičně hrdí, protoţe ji povaţují za symbol své suverenity nad oblastí. Nyní zde sídlí muzeum města, ale dříve zde bylo například vězení, které bylo vyuţíváno hlavně za Osmanské říše. Je součástí muzea Byzantské kultury v Soluni. Bílá věţ má však také samostatné stránky, kde si můţete online projít jednotlivá podlaţí stálé expozice.51 Další informace o věţi lze také nalézt na stránkách muzea Byzantské kultury. Vstupné do věţe je pro dospělého 3 eura, pro seniory a studenty mimo EU 2 eura a pro studenty z EU, novináře, vojáky a průvodce je vstup zdarma. Vstupné mi je zde, dle mého názoru, přiměřené záţitku z věţe a expozice. Ve věţi se nachází pouze stálá expozice, doprovodné výstavy se zde nekonají. Prvnímu patru expozice dominuje velký sloup s obrazy historických staveb, pod ním, je umístěna velká digitální obrazovka, kde ve smyčce běţí několik záběrů týkajících se historie osídlení. V druhém patře nalezneme několik sloupků, na nichţ jsou připevněny dotykové obrazovky, veškeré informace na nich jsou však pouze v řečtině. Třetí patro je téměř celé určené pro promítání historických záběrů. Téměř přes celou místnost je umístěné velké plátno. Čtvrté patro bylo nejzajímavější, protoţe zde byly vystaveny reálné předměty, jednalo se především o mince. Ty byly umístěny do kruhu kolem středového sloupu. 51
White Tower Thessaloniki [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://mbp.gr/html/en/pirgos.htm
- 36 -
Z pátého patra je vytvořen malý amfiteátr a na místě, kde by měli hrát herci je opět obrazovka s filmem. Za ní je na upevňujícím sloupu několik informačních tabulí. Po stěnách je nainstalována několik fotografií. V šestém patře jsou malé suvenýry a vstup na vyhlídku. Velmi zvláštní mi také připadaly stolky, kaţdý z nich měl u sebe dvě ţidle a přímo ve stolku byla opět zabudována obrazovka, na té se promítaly záběry jídla. Moţná měly obrazovky za úkol evokovat dojem kavárny, kaţdopádně pro autorku této diplomové práce tato část zůstala nepochopena. Muzeum v Bílé věţi, ač se všemi technologickými vymoţenostmi, bylo jedno z nejhorších muzeí ve věţi, které autorka navštívila. Zde se přesvědčila, ţe méně je někdy více a dobrou expozici zle vytvořit i s velmi malým počtem interaktivních prvků. Ty by návštěvníka neměly zahlcovat. Navíc pokud jsou všechny ovládací prvky pouze v jazyce dané země a dorazí vám do muzea cizinec, tak odejde spíše znechucen, neţ s příjemným záţitkem.
3.4.Jindřišská věž Tuto věţ nalezneme v Praze. Původně patřila pod kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty. Není však přímo připojena ke kostelu, ale stojí vedle něj. Unikátem také je, ţe v samotné věţi je zhotovena konstrukce, která drţí současné schodiště, výtahy a další moderní zázemí, autoři sami nazývají konstrukci věţí ve věţi. Kostel sv. Jindřich a sv. Kunhuty byl zaloţen v roce 135152, jako jeden ze dvou farních kostelů Nového Města praţského. Kostel měl titul hlavního farního kostela a byl tedy po chrámu Matky Boţí před Týnem druhým nejvýznamnějším praţským kostelem53. Původně byl obklopen hřbitovem, na jehoţ místě je dnes park. Kostel byl jiţ při svém vzniku postaven včetně věţe o výšce 46 metrů, které se nacházela na jihozápadním nároţí. Tato věţ však neunesla těţké zvony, proto musela být vedle kostela dostavěna věţ druhá. V 17. století byl kostel přestavěn do barokního stylu. V 19. století byl regotizován Josefem Mockerem.54 Zpočátku byly zvony zavěšeny na provizorní dřevěné zvonici. O stavbu kamenné zvonice, která ji měla nahradit, se započalo usilovat na konci 14. nebo 15. století55. Dostavěna poté byla o století později. Zvonice je postavena z pískovcových kvádrů. Původní střecha věţe 52
JINDŘIŠSKÁ VĚŢ S.R.O. Jindřišská věž ve věži [Propagační leták]. Praha, s. 3. Tamtéţ s. 2. 54 JIRÁNEK, Aleš a Jana JŮZLOVÁ. Pražské věže. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Kniţní klub, 2013, 128 s. ISBN 978-80-242-3747-3, str. 88. 55 Započetí stavby v 15. století je uvedeno v propagačním letáku k Jindřišské věţi, avšak v knize Praţské věţe je uvedeno, ţe stavba započala jiţ v době vlády Václava IV., tedy mezi lety (1378-1419) a dokončena byla aţ po husitských válkách na konci 15. století. 53
- 37 -
byla stanová, nároţní víţky spočívaly na obvodovém zdivu. Mezi lety 1658 - 1686 byla zvýšena střecha o lucernu s makovicí. V roce 1757 zvonici váţně poškodila pruská dělostřelba při obléhání Prahy. Opravy trvaly téměř dvě století. Nejprve byl opraven hodinový stroj. Ten původně pocházel pravděpodobně z roku 1577. Střecha se dočkala opravy aţ v roce 1767. Bohuţel hned v roce 1801 byla vichřicí opět zničena a místo ní zde byl dostavěn pouze nízký provizorní přístřešek.56 V 60. letech 19. století se začala řešit obnova původní špičaté střechy, ale aţ v roce 1875 byla stavba zadána Josefu Mockerovi, realizována byla poté mezi lety 1877-1878. Josef Mocker zde navrhl vysokou novogotickou dlátovou střechu s vrcholovou víţkou. Věţní hodiny se obracejí ciferníky do všech čtyř světových stran. Po rekonstrukci zvonice dosáhla výšky 65,7 metru a stala se tak nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze.57 Zvonice byla postupně osazena deseti zvony. Z historie se dochoval pouze jediný, zároveň však ten nejstarší. Tímto zvonem je sv. Maria, váţící 597 Kg a pocházející z roku 1518 z dílny zvonaře Bartoloměje z Nového Města. Druhým nejstarším zvonem byl sv. Jan, vyrobený v roce 1571, který je momentálně nezvěstný. Třetím byl sv. Jindřich, ulitý roku 1681 v dílně bratří Princqueyů. Zvon váţil 5614 Kg. V roce 1804 pukl, ale záhy byl přelit v dílně Anny Kuhnerové. Za 1. světové války byl zvon zrekvírován. Stejný osud měl i pátý zvon sv. Dominik, který váţil 1090 Kg. Pocházel z dílny Mikoláše Löwa, pořízen byl v roce 1707, roku 1816 pukl a byl přelit zvonařem Karlem Bellmannem, který ho zvonu přelil ještě o 34 let později. V roce 1927 byly na věţ osazeny další dva nové zvony se jmény Kristus Král, sv. Jindřich a sv. Václav. Tyto tři byly opět zrekvírovány a to v průběhu 2. světové války, v roce 1942. Zrekvírovány s nimi byly také oba hodinové cimbály a poškozena zvonová stolice. Na zvonici tedy zůstal z původních zvonů pouze jediný, sv. Maria. Aţ v roce 2003 byla do unikátního krovu věţe instalována zvonkohra, o deseti zvonech, z dílny zvonaře Petra R. Manouška. Zvonkohra má naprogramovaných 1152 melodií a je koncipována i pro ruční hru na klaviatuře. Vestavba nové věţe do původní probíhala od roku 2000. Nové vyuţívání věţe poté započalo roku 2002, kdy byla vestavba do historické věţe dokončena. Projekt byl zpracován dle návrhu architekta Jiřího Vrzala. Uvnitř původní věţe se nyní nachází ţelezobetonová konstrukce, která se vůbec nedotýká původního historického zdiva.58 Díky této konstrukci zde můţe fungovat klasické turistické zázemí jako například restaurace, kavárna, rychlovýtah a klimatizace. Do věţe se vstupuje z malého náměstíčka a vstup je zvýrazněn velkými, dobře viditelnými plakáty, takţe láká návštěvníky jiţ z dálky. Hned za dveřmi se nachází pokladna s 56
Jindříšská věž ve věži [propagační leták]. Jindřišská věţ s.r.o. Praha, 10 s. [cit. 23.2.2015]. s. 4. Tamtéţ. s. 5. 58 Jindříšská věž: "vež ve věži" světový unikát [propagační leták]. Jindřišská věţ. Praha [cit. 23.2.2015] 57
- 38 -
prodejem suvenýrů, mezi které můţeme například zařadit i pamětní mince s Jindřišskou věţí, dále pak převáţně knihy hlavně o praţských věţích, kterým se muzeum věnuje. Na vstup do vyšších pater si můţete opět vybrat mezi schody nebo výtahem. Ve věţi jsou dvě patra věnována stálé expozici, kterou pořádá Jindřišská věţ s.r.o. společně s hlavním městem Prahou. Jedno patro je věnováno krátkodobým výstavám, které se zde mění zhruba kaţdé tři měsíce. Součástí věţe jsou také komerční prostory. V prvním patře se jedná o kavárnu, ve druhém whisky koutek. Ve třetím patře se nachází jiţ zmíněná galerie a teprve čtvrté a šesté patro jsou věnovány stálé expozici. V mezipatře mezi stálou expozicí se nacházejí toalety. Následující dvě patra, tedy sedmé a osmé, jsou věnována restauraci. V devátém patře je vstup pouze pro zaměstnance a desáté patro je vyhlídka se zvonkohrou. Vstupné je zde průměrné. Pro dospělého 90 Kč, pro studenty a seniory 60 Kč a pro děti 40 Kč. Je zde také moţnost rodinného vstupného za 220 Kč. Jindřišská věţ je pro veřejnost otevřena kaţdý den od 10:00 – 18:00. Prostory galerie autorka práce bohuţel nezastihla otevřené. Stálá expozice má několik pater. První patro stálé expozice je nazvané „Muzeum praţských věţí“. Představuje nám zde všechny praţské věţe, kterých je více neţ sto. Na podlaze je místo podlahy poloţena mapa Prahy, na které jsou čísly vyznačeny jednotlivé věţe. Po levé straně od vstupu najdete zavěšené historické pohledy na Prahu s doprovodným textem. Na pravé straně návštěvník uvidí velkou obrazovku, která promítá smyčku o věţích. Velmi dobře je zde řešena provázanost obrazovky s mapou na podlaze. Na obrazovce se u kaţdé věţe zobrazí i její číslo, které odpovídá číslu na mapě, tudíţ si můţete dohledat i místo, kde se věţ nachází. Pod obrazovkou je ještě nějaký interaktivní prvek, bohuţel bez návodu a většinou návštěvníků zůstává nepochopen. Přímo proti vstupu se nacházejí obrazy a papírové modely těch nejznámějších praţských věţí, jako například věţ katedrály sv. Víta, Prašná brána a další. Mezi modely je také umístěn průřez jindřišskou věţí, který ukazuje, jak přesně je ve věţi zasazena druhá věţní konstrukce. Modely jsou umístěné v malých vitrínkách, ty jsou uchycené na ţelezné tyči směřující od podlahy ke stropu. Modely jsou opět očíslované, takţe zde funguje stejné propojení s obrazovkou jako u mapy na podlaze. Doprovodné texty jsou vţdy ve třech jazycích, v češtině, angličtině a ruštině. Druhé patro stálé expozice nese název „Pocta jindřišské věţi“. Jelikoţ uţ věţ neslouţí svému původnímu účelu, tak zde můţeme najít vystavené předměty, které ve věţi původně běţně fungovaly, příkladem jsou součásti hodinového stroje. K vidění jsou zde také dva malé zvony. Předměty nejsou umístěny v klasických vitrínách, ale ve vytesaných výklencích ve
- 39 -
stěnách a překryté sklem, na kterém se nacházejí popisky opět ve třech jazycích. Místnosti dominuje panel s fotografiemi a texty týkajícími se věţe. Na stěnách jsou opět panely s texty a jsou zde také ukázány pamětní listy, které byly sepsány k 10. výročí obnovení Jindřišské věţe. Ve vitríně v prostoru místnosti je zde opět model Jindřišské věţe, tentokrát plastový a větší neţ v předešlém patře. Pro návštěvníky muzea je dostupné ještě nejvyšší patro s vyhlídkou a zvonkohrou. Vyhlídka není otevřená, ale je krytá a výhled je pouze z oken. Okna jsou rozmístěna na tři strany a kolem kaţdého okna jsou nalepeny zeţloutlé fotografie míst, které jsou z okna vidět. Nápad je to dobrý, ovšem fotografie by jiţ potřebovaly vyměnit. Zvonkohru si můţe návštěvník sám pustit vhozením desetikoruny, nebo padesáti euro centy. Hudbu přehrává počítač a výběr skladby je náhodný. Ostatní vybavení místnosti nedává návštěvníkovi nějaké vyšší souvislosti. Uprostřed místnosti je starý, zašlý koberec, po stranách jsou rozestavěny věšáky na oblečení, ţidle a truhla. Ţádný hlubší koncept v tomto umístění předmětů autorka práce nenašla. Tato místnost také slouţí pro pořádání kulturních akcí.
3.5.Chrám sv. Štěpána Vídeň Katedrála sv. Štěpána se nachází v historickém centru Vídně. Má dvě přístupné věţe. Vyšší věţ je vyhlídková s malým lapidáriem, v niţší věţi je zavěšený zvon. O mnoho zajímavější neţ věţe je ale pokladnice, která je situována v nejstarší části katedrály, tedy v prostoru kolem varhan a ve dvou prostorách nad varhanami, pravděpodobně se jedná o dvě původní kaple. Na místě dnešní katedrály stával dříve románský kostel, pocházející z roku 1137, částečně zasvěcen aţ o 10 let později, tedy v roce 1147. Původně se nacházel za hradbami města.59 O století později byl kostel výrazně přestavěn. Mezi lety 1304 - 1340, za vlády Albrechta II., byl kostel goticky přestavěn. V průběhu celého 17. století byl kostel průběţně vybavován v barokním stylu. Roku 1683 byl chrám za druhého tureckého obléhání Vídně ostřelován, bylo na něj vypáleno přes 1000 kanonových koulí, z nichţ některé jsou zazděné do stěn Jiţní věţe a hlavní lodi.60 Roku 1723 byla Vídeň povýšena na arcidiecézi a sv. Štěpán se stal metropolitním kostelem. Během francouzských válek, bylo roku 1809 poškozeno vnitřní vybavení chrámu. Století 18. provázely restaurátorské práce na chrámu a jeho drobné úpravy. 59
GRUBER, Reinhard. Velechrám svatého Štěpána ve Vídni. 1. vyd. Vídeň: Kirchenmeisteramt der Demkirche St. Stephan, 1998, 96 s, s. 6 60 Tamtéţ s. 11
- 40 -
Nejdrtivější dopad měla na chrám druhá světová válka, za které byl téměř do poloviny zničen, kdyţ ho v dubnu 1945 zachvátil poţár. Tomuto poţáru padly za oběť všechny zvony, včetně Pummerinu.61 Vstupenky lze zakoupit buď jednotlivě, nebo zvlášť na kaţdou věţ, do klenotnice a do podzemí. Tyto lístky jsou předraţené. Na vyhlídkovou věţ 4,50 euro, na zvonovou 5,50 euro, do pokladnice 5,50 euro a do katakomb dalších 5,50 euro. Naštěstí zde mají lístek „All inklusive“, který prodávají za 13,90 euro. Na české poměry je i toto vstupné draţší, ale na to, co se zde dá vidět a na to, kde se katedrála nachází, je vstupné přiměřené. Bohuţel však v ceně vstupného nejsou zahrnuty prakticky ţádné informace. Ty si musíte získat sami v automatech, do kterých vhodíte jedno euro a za to si můţete poslechnout krátký výklad o konkrétním místu, kde je automat umístěn. Vybrat si zde můţete z deseti jazyků, mezi nimiţ je i čeština, ale s naprosto příšerným slovosledem, takţe pokud se na výklad opravdu nesoustředíte, tak mu prakticky není moc rozumět. Dle průvodců neseţenete ţádné informace v tištěné podobě, k dispozici je pouze kniha, kde informace sice jsou, ale nejdou moc dopodrobna, takţe pokud se opravdu návštěvník chce něco dozvědět, tak mu nezbývá neţ si připlatit. Vstup do vyšší, vyhlídkové věţe je z boční strany kostela. Tato věţ je označována jako „Jiţní“. Její základní kámen poloţil Rudolf IV, stavba byla dokončena roku 1433.62 Ve vstupním prostoru se nachází pouze pokladna a vstup na schody. Jediné dvě zastávky na cestě jsou aţ těsně před vrcholem. První upozorňuje na původní gotickou klenbu z roku 1420, popiska je zde však pouze v němčině. Druhá zastávka je místnost, kde byl dříve zavěšen zvon Pummerin. Zvony v této věţi jiţ nejsou. Jsou zde pouze dvě informační tabule. Bohuţel veškeré informace jsou v němčině. Místnost je zařízena jako malé lapidárium. V dolní části jsou nainstalovány zakončení sloupů a několik špiček věţe. Tyto špičky věţe byly roku 1838 a 1860 odstraněny a místo nich byly dostavěny nové.63 V horní části u oken jsou zavěšeny chrliče. Finální zastávkou je poté vyhlídka, která je zde uzavřená a výhled je pouze z oken. V místnosti se opět nachází informační automat. Uprostřed nalezneme stánek se suvenýry, kde je k zapůjčení i kniha o historii katedrály a místní dozorce vás přímo vybízí k tomu, aby jste se posadili, a přečetli si něco o historii. Osobní výklad vám bohuţel nepodá. Kniha byla k půjčení ve čtyřech jazycích. Autorce diplomové práce se nakonec povedlo zjistit, ţe kromě angličtiny, němčiny, ruštiny a čínštiny mají knihu i v češtině, polštině, slovenštině a dalších jazycích. Překlad knihy je na rozdíl od informačních automatů velmi dobrý, bohuţel zde není tolik informací, jako jiţ ve zmíněném 61
GRUBER, Reinhard. Velechrám svatého Štěpána ve Vídni. 1. vyd. Vídeň: Kirchenmeisteramt der Demkirche St. Stephan, 1998, 96 s, s. 13 62 Tamtéţ s. 10 63 Tamtéţ s. 12
- 41 -
automatu. Průvodci zde byli velmi příjemní a ochotně odpovídali na dotazy, bohuţel o historii věţe nevěděli prakticky nic. Druhá věţ, nazývána „Severní“, je přístupná přímo z chrámu. Její základní kámen byl poloţen roku 1450 císařem Fridrichem III., se stavbou se započalo aţ roku 1467. Dle legendy bylo na stavbu základů věţe pouţito víno, které bylo v tom roce obzvláště kyselé. Na počátku 16. století byla stavba věţe zastavena. Poslední stavební kameny byly poloţeny v roce 1511, poté byla stavba přerušena a provizorně dokončena v roce 1578, kdy byla na věţní torzo posazena renesanční helmice.64 Na věţ se návštěvník dostane pouze starým výtahem, který je ovládán zaměstnancem. Schody na věţ slouţí pouze jako únikový východ. Výtah návštěvníka během půl minuty vyveze aţ nahoru na věţ. Zde se za ním dveře výtahu zavřou a paní zase odjede, toto můţe některým lidem připadat velmi zvláštní. Zaměstnanci také nepodávají ţádný výklad o věţi. Po otevření dveří výtahu se návštěvník dostává do otevřeného prostoru, ohraničeného pletivem proti propadnutí. Po několika dalších schodech dojde k prostoru, kde se nachází zvon. Bohuţel tento prostor je zasklený, proto se ke zvonu nedostane. Pokud zrovna svítí slunce a sklo se leskne, tak zvon ani pořádně není vidět. Zvon nese název Pummerin, byl ulit v roce 1711 z ukořistěných tureckých kanonů, které zůstaly po druhém tureckém obléhání rozesety kolem Vídně. Původně byl tento zvon zavěšen v Jiţní věţi.65 Nikde bohuţel není uvedeno, jestli byl z původní věţe při poţáru zachráněn, nebo se jedná o novodobou kopii. Vedle Pummerinu jsou za sklem ještě další tři menší zvony. Nezavěšené, pouze postaveny v řadě vedle velkého zvonu. Zvonový prostor můţete obejít, kolem jsou opět zavěšené informační automaty a také několik dalekohledů, funkčních pouze po vhození mincí. Pokud chce návštěvník sjet opět dolů, musít přivolat zaměstnance stiskem černého tlačítka u výtahu. Tato informace je zde napsána pouze v němčině a angličtině. Třetí, pro autorku práce velmi zajímavou částí, byla pokladnice. Ta se nachází v jedné z nejstarších částí chrámu. Stavba této vévodské kaple započala roku 1359 a sám vévoda Rudolf IV. poloţil její základní kámen.66 Vstupuje se sem také z chrámu a musíte do ní vyjet výtahem, který je opět obsluhován zaměstnancem. Zde byly zaměstnanci daleko příjemnější neţ ve věţích. Dozorce ve výtahu návštěvníkovi podá menší výklad k tomu, co ho v pokladnici čeká. Poté jsem od druhého dozorce získá audioprůvodce, kterého zde mají k dispozici v šesti jazycích. Čeština mezi nimi není, ale mají k dispozici němčinu, angličtinu, španělštinu, ruštinu, francouzštinu a italštinu. Začátek výstavy je věnován Rudolfovi Habsburskému. Je zde k vidění jeho portrét a 64
GRUBER, Reinhard. Velechrám svatého Štěpána ve Vídni. 1. vyd. Vídeň: Kirchenmeisteramt der Demkirche St. Stephan, 1998, 96 s, s. 11 65 Tamtéţ s. 11 66 Tamtéţ, s. 10
- 42 -
pohřební plášť. Dále je sbírka spíše církevního rázu. Nejvíce jsou v expozici zastoupeny relikviáře, kalichy, sochy, obrazy a církevní roucha. První dvě místnosti jsou v patře, poté se sestupuje dolů na kůr, do prostor pro varhany. Zde je několik dalších vitrín. Na varhany zde není moc upozorňováno, protoţe momentálně nejsou funkční. Na konci této místnosti, uţ vypadá, ţe prohlídka končí a je zde krabice na vrácení audioprůvodců. Dozorce návštěvníka však ještě nasměruje do druhé vyvýšené kaple, do které se jde opět po schodech. Tato kaple je zrcadlovou kopií té, kterou se do výstavy přichází. Zde expozice pokračuje. K vidění jsou hlavně relikviáře a knihy, první z místností pak vévodí poloprosklená rakev s ostatky. Do druhé místnosti se dostanete po točitých kovových schodech. Tato kaple jiţ není průchozí, proto se musíte opět vrátit do místnosti s varhanami. Z této místnosti teprve můţete sestoupit po schodech k východu. Celá tato expozice je necelé tři roky stará. Je přesunuta z muzea vedle katedrály. Toto muzeum je momentálně v rekonstrukci. Prostory zde byly vyuţity hlavně kvůli nefunkčnosti varhan, jejich rekonstrukce se zatím z finančních důvodů nezvaţuje. Prostor pro tuto stálou expozici se mi velmi líbí, do budoucna se však zvaţuje jeho opuštění a návrat k původnímu muzeu. Ovšem z hlediska návštěvnosti by tento krok nebyl moc dobrý, protoţe díky tomu, ţe muzeum nyní sídlí přímo v katedrále, návštěvnost vzrostla několikanásobně.67 Velkou výhodou je zde také zavedení lístku „All inklusive.“ Tento lístek sem přiláká i ty, kteří by výstavu církevního umění běţně nenavštívili. Toto muzeum autorku práce velmi inspirovalo ve vytváření návrhu vitrín pro Farní muzeum. Vitríny jsou zde pravděpodobně vyrobeny pro kaţdý předmět na míru, tedy aţ na pozlacené skříně na relikviáře, ty na míru dělány být mohly, ale rozhodně ne pro tuto expozici. Pro sochy byly vytvořeny dřevěné podstavce na kovové konstrukci. Tyto dřevěné podstavce by bylo moţné ve Farním muzeu také uplatnit, ale vzhledem k prostoru věţe, by bylo lepší tyto podstavce připevnit přímo do stěny, tedy do vnitřní zděné věţe. Dále by se v muzeu dala vyuţít vitrína pro knihy, tato vitrína byla nainstalovaná uprostřed místnosti, opět připevněna na kovové konstrukci, na ní poloţená dřevěná deska a horní část celá prosklená. Prostor pod prosklenou částí byl zkosený a díky tomu se na něj mohly instalovat knihy z obou stran. V případě farního muzea bych toto mohla vyuţít z jedné poloviny na knihy a z druhé například na mince či jiné předměty drobnějšího charakteru. Co se týče vitrín na ostatní předměty, jako například kalichy, tak zde by byla moţná inspirovala tím, ţe by se vyuţila horní celoprosklenou část, pod kterou by místo ţelezné konstrukce byly uzamykatelné skříně, které by se ve Farním muzeu vyuţívali jako depozitáře, protoţe zde není prostor pro jiný, klasický depozitář. Také se zde nacházela velmi zajímavá vitrína na církevní roucha. Ta byla opět dělána přesně na míru, aby v ní roucho mohlo 67
Vojtech Janček, zaměstnanec chrámu svatého Štěpána, Vídeň 24. 2. 2015
- 43 -
být rozloţené. Jednalo se pouze o dřevěný rám, který byl překrytý sklem. Takto by bylo moţné roucho pověsit jako obraz, aniţ by hrozilo jeho poškození.
3.6.Katedrála sv. Petra a Pavla v Brně Katedrála je dominantou města Brna. Nachází v jeho samém centru na kopci nazývaném Petrov. První osídlení tohoto pahorku je doloţeno jiţ v pozdní době kamenné. Je také pravděpodobné, ţe zde původně stával brněnský hrad. První kostel byl zaloţen pravděpodobně v 70. letech 12. století prvním moravským markrabětem Konrádem Otou. První písemná zmínka o něm je však doloţena aţ z roku 1222.68 V této době kostel slouţil i k jiným účelům, například zde zasedal soud brněnské provincie. Ke konci 13. století byl tento kostel téměř celý zbořen a nahrazen trojlodní bazilikou. Původní krypta byla prodlouţena a k východu zaklenuta.69 Tento raně gotický kostel byl obklopen ze všech stran hřbitovem a také obkrouţen městskou hradbou. Jiţ v této době měl kostel dvě věţe. Dle dochovaných zpráv byly roku 1350 dokonce zvyšovány.70 Roku 1378 se poprvé objevuje zdvojené patrocinium chrámu - sv. Petra a Pavla. Na přelomu 14. a 15. století nahradil raně gotický kostel další chrám, který je nyní součástí zdiva dnešní katedrály, zároveň byl poloţen základ dnešních věţí. Do dnešní doby se z této části kostela dochoval interiér sakristie a klenby pod věţí. Ke stavbě vlastních věţí v tomto období pravděpodobně ještě nedošlo. V 17. století kostel zaţil dvě tragédie. Roku 1643 vyhořel a o dva roky později jej poškodila švédská dělostřelba. Po těchto neštěstích byl kostel pouze zajištěn, jeho oprava proběhla aţ v 60. letech 17. století. Do této doby se také datuje barokizace kostela podle projektu Mořice Grima.71 První regotizace kostela proběhla mezi lety 1889 - 1891. Na počátku 20. století poté byla uspořádána soutěţ o dostavbu kostela, kterou roku 1901 vyhrál rakouský architekt August Kirstein. Podle jeho projektu byly mezi lety 1904 - 1905 vystavěny štíhlé věţe na středověkých základech vysoké 81 metrů. V rámci těchto prací byla zčásti snesena pozdně gotická věţ, obnaţeno obvodové zdivo kostela a jeho cihlové části nahrazeny lomovým
68
KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vyd. 1. Praha: Baset, 2000, 644 s. ISBN 80862-2311-6, s. 19. 69 SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska: 2. J - N. 1. vyd. Praha: Academia, 1999, 780 s. ISBN 80-200-0473-4, s. 160. 70 KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vyd. 1. Praha: Baset, 2000, 644 s. ISBN 80862-2311-6, s. 34. 71 Tamtéţ s. 75.
- 44 -
kamenem. Četné architektonické články byly nahrazeny kopiemi či novotvary. Kameny byly vyspárovány a ponechány neomítnuté.72 Současné věţe pocházejí aţ z 20. století a byly postaveny na starověkém základě. Ale kromě tohoto základu měly věţe i své předchůdce. V 19. století byla součástí katedrály jiná věţ, na severní straně chrámu. Tato věţ byla nadstavena nad pozdně gotickou předsíň z roku 1500 a kvůli své nízké výšce získala přezdívku „Propitá“. Při regotizaci byla ještě více sníţena, aby nekonkurovala novým věţím. Vchod do věţe nalezneme na pravé straně od vstupu do katedrály. Je na něj upozorněno vývěsní tabulí, kde jsou informace o vstupném. První, co po vstupu uvidíte, je kaple zvěstování panně Marii. Tato pozdně gotická kaple byla přistavěna k jiţní straně presbytáře ve 2. čtvrtině 15. století. Dále musíte vystoupat téměř do poloviny věţe, kde se nachází pokladna. Vstupné zde není moc vysoké. Dospělí zaplatí a prohlídku 40 Kč, děti a studenti 30 Kč. Mají zde také moţnost rodinného vstupného za 80 Kč. Z patra, kde se prodává vstupné, můţete vstoupit do pokladnice. Ta byla otevřena v roce 2005. Zde se nachází nejen církevní sbírky, ale také předměty nalezené při archeologickém výzkumu katedrály v letech 1991 - 1992. Těmto předmětům je však věnována pouze jedna vitrína, coţ mi přijde málo. V ostatních vitrínách jsou církevní předměty jako kasule, relikviáře, kalichy a kříţe. Jedná se hlavně o předměty spojenými s brněnskou farností převáţně z 16 - 19. století. Po prohlídce těchto dvou malých místností se opět vracíte k pokladně a postupujete dále po chodech směrem ke zvonům. Cestou se můţete zastavit a pročíst si několik informačních tabulí o katedrále, zvonech a zvonění, které jsou přeloţeny do třech jazyků. Celkem musíte vystoupat 124 schodů. Zvony jsou umístěny v obou věţích, do kterých se dá vzájemně procházet pod ţelezným krovem katedrály. Procházíte pod nimi a vidíte je pouze skulinkami v mříţích. Po průchodu zvonovým patrem vás čeká na jeho konci vyhlídka z malého balkonu. Návrat dolů je opět stejnou cestou. Ve věţi katedrály je zavěšeno celkem 5 zvonů. Největší a nejstarší zvon je zavěšen na jiţní věţi. Pochází z roku 1649 a nese název Biskupský. Byl ulit zvonařem Janem Knauffem z Opavy. Dvakrát byl přelit, poprvé v roce 1669 a po druhé v roce 1852. Zvon váţí 40 centů a na svém plášti nese reliéfy Madony s dítětem a sv. Petra a Pavla. V severní věţi nalezneme čtyři menší zvony. Dva z nich pochází z roku 1658. Další dva poté z roku 1970 zasvěceny jsou sv. Cyrilu a Metodějovi a sv. Karlu Boromejskému.
72
SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska: 2. J - N. 1. vyd. Praha: Academia, 1999, 780 s. ISBN 80-200-0473-4, s. 161
- 45 -
Pro Petrov je specifické zvonění poledne jiţ v 11 hodin. Toto nám připomíná vítězství obránců města nad švédskými vojsky v roce 1645. Švédové tehdy naposledy zkoušeli dobýt Brno. Byli dohodnuti, ţe pokud se jim to nepodaří do poledne, tak odtáhnou pryč. Město poté zachránil chytrý zvoník, který odzvonil poledne o hodinu dříve. V současné době se zde jiţ nezvoní ručně, ale zvony jsou ovládány elektronicky ze sakristie. Co autorku práce na této věţi inspirovalo nejvíce, byly vitríny. Jsou velmi jednoduché. Dřevěný podstavec, prosklená přední část a zadní část pokrytá červeným sametem. V horní části jsou umístěna světla. Jsou ve tvaru pětiúhelníku, ale pro Farní muzeum by bylo lepší vyuţít klasický obdélník. Dobré také bylo, ţe jsou jednoduché na smontování a na následnou výměnu předmětů ve vitrínách. Inspirací také bylo zavěšení kasulí na jednotlivé dřevěné stojany, vypadalo to daleko lépe, neţ obyčejné zavěšení ve vitríně. Také zdejší systém světel, by mohl být vyuţit v připravovaných vitrínách pro Farní muzeum v Zábřehu. Předměty zde byly velmi podobné sbírce zábřeţského muzea, proto by bylo dobré se inspirovat i instalací. Jediným zklamáním byly popisky, které, vzhledem k zahraničním studentům a turistům, mohly být alespoň dvojjazyčné. Všechny ostatní informační tabule cestou nahoru na věţ byly ve třech jazycích, avšak popisky u exponátů byly bohuţel jen v češtině.
3.7.Muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov Toto muzeum je velmi specifické, nachází se ve věţi, které byla dříve součástí městského opevnění, nese název Jihlavská brána nebo také Dolní brána. Jedná se o pětipatrovou věţ, která v sobě skrývá muzeum rekordů a kuriozit. Pravděpodobně od svého počátku bylo město Pelhřimov hrazeno příkopem a kolovou hradbou. Někdy v dobách husitských válek pak byla tato jednoduchá hradba nahrazena kamennou zdí. Součástí této zdi byly také dvě brány s padacími posty. Věţe byly nazývány Horní (Rynárecká) a Dolní (Jihlavská), postaveny byly současně v roce 1554 v pozdně gotickém slohu. Dolní (Jihlavská) brána, byla v 18. století zvýšena o patro a údajně opatřena dřevěným ochozem. V 2. polovině 18. století byly na věţ nainstalovány nové hodiny, zhotoveny hodinářem Procházkou z Pelhřimova. Gotická stavba je vysoká 34,6 m a má 5 pater. Zakončena je renesanční římsou. Dříve brána slouţila nejen jako stráţní a hlásná věţ, ale také jako sýpka. V 60. letech 20. století fungovalo první patro jako klub, kde se konaly koncerty a divadelní představení. Muzeum rekordů a kuriozit zde bylo otevřeno 30. června 1994 nejprve ve třech
- 46 -
podlaţích. Mezi lety 1998 a 1999 poté proběhla rekonstrukce zbývajících dvou pater a muzeum bylo rozšířeno i o ně. V roce 2014 byly zrestaurovány dobové fresky ve 4. patře.73 Muzeum bylo zaloţeno roku 1994, vede jej Agentura dobrý den, která je zároveň autorem a vydavatelem České knihy rekordů. Prezidentem agentury je pan Miroslav Marek. Ke vzniku muzea přispěl první světový rekord v Pelhřimově v roce 1990, o který se postaral právě tehdejší klub „Dobrý den“, který byl předchůdcem dnešní agentury. Od roku 1995 se Agentura a muzeum starají o českou databanku rekordů.74 Po zdolání prvních několika schodů se návštěvník dostává do první místnosti expozice, která slouţí zároveň jako pokladna a prodejna suvenýrů. Personál je zde velmi příjemný. Vstupné do muzea je trošku vyšší, pro dospělého 90 Kč, pro děti od 7 do 15 let 60 Kč a pro seniory 70 Kč. Studentské vstupné zde nemají, ale v poznámce mají uvedenu slevu na ISIC 20%, stejně tak jako na průkazy ZTP, ALIVE, ITIC, STAFF, EYCA, Eurobeds a Dětské domovy. Dobré je naopak vstupné zdarma pro děti do 6 let a také rodinné vstupné za 240 Kč. Další moţností je také si zakoupit kombinované vstupné do Muzea kuriozit a druhé části Zlaté české ručičky, zde se vstupné jen mírně navyšuje – dospělý 120 Kč, dítě 80 Kč, senior 90 Kč a rodinné 300 Kč. Je tedy výhodnější navštívit obě instituce zároveň, protoţe cestou mezi nimi je vytvořena po městě naučná stezka věnovaná rekordům, okruh prochází středem města a je dlouhý asi 1,5 km.75 Její začátek je právě z Jihlavské brány a konec v muzeu Zlaté české ručičky. Co mne na vstupném velmi překvapilo, byly bonusy, ty jsem snad ještě u ţádného jiného muzea neviděla. Skupiny nad 20 účastníků získají zdarma Českou knihu rekordů v hodnotě 399 Kč. Co se mi ovšem líbilo ještě víc, byl bonus k rodinnému vstupnému, který je určen primárně pro děti. Při zakoupení rodinného vstupného do obou expozic získá rodina balíček, ve kterém je pexeso, vystřihovánka a magnetka. Velmi vtipně mají také řešené vstupné zdarma, které obdrţí: „Obři nad 205 cm výšky, dospělí trpaslíci pod 135 cm a tlouštíci s obvodem pasu nad 145 cm. První letní prázdninový týden děti, které přinesou ukázat své vysvědčení se samými jedničkami.“76 V muzeu je ještě stanoven malý příplatek za fotografování (10 Kč) a za natáčení (20 Kč). Muzeum je otevřeno kaţdý den po celý rok od 9 do 17 hodin, ale je moţné si, s menším příplatkem, zajistit i prohlídku mimo otevírací dobu. Muzeum pořádá také neobvyklou akci pro novomanţele a svatebčany, ti si zde mohou nafotit originální svatební fotografie. Poplatek za svatební fotografování činí 2000 Kč a do 73
MAREK, Miroslav. Muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov. Agentura Dobrý den, s. r. o. 30 s, s. 19. Tamtéţ s. 20. 75 Tamtéţ s. 15. 76 Otevírací doba a vstupné. Muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov [online]. Muzeum rekordů a kuriozit. 2010 [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.muzeumrekorduakuriozit.cz/muzeum-rekordu-a-kuriozit/oteviraci-doba-avstupne/ 74
- 47 -
muzea je zároveň dovolen vstup zdarma čtyřiceti svatebčanům. Jako pozornost od muzea také získají Českou knihu rekordů.77 V prvním patře se suvenýry a vstupenkami jsou také k vidění i první vystavené předměty ve dvou vitrínách. Tato místnost je spíše taková interaktivní, protoţe si zde můţete vyzkoušet obří tuţku, vyfotit se s obří kostkou a lehnout si do Vaňkovi nejmenší galerie na světě. Druhému patru vévodí 6,5 litrový cibulákový hrnek, který je zde vystaven v porovnání s klasickým cibulákovým hrnkem, který se dá běţně koupit. Hrnky jsou uloţeny v celoprosklených vitrínách na světle modrém podstavci. Po pravé straně se nachází velká vitrína s různými předměty týkajícími se rekordů, ke všem předmětům jsou popisky o jednotlivých rekordech. Kaţdá z popisek je vţdy trojjazyčná, v češtině, angličtině a němčině. Vzhledem k velkému mnoţství předmětů jsou zde nainstalovány předměty i nad schody, na schodovém zábradlí. Některé předměty a jejich popisky s rekordy jsou jen zavěšené na zdi, bez vitrín nebo rámů. V tomto patře je také k vidění velký čokoládový hrad. V podstavci jeho vitríny se nachází televize, kde je k vidění výroba takovéhoto unikátu. K instalacím jsou zde hojně vyuţívány i trámy pro různá zavěšení předmětů. Uprostřed třetího patra se nachází velká obdélníková vitrína, která je umístěna přesně ve středu místnosti. Celá je prosklená a předměty jsou zde nainstalovány ze všech čtyř stran. Jedná se především o miniatury. K instalaci je zde opět vyuţit i strop pro zavěšení pomlázek. Je zde také první místo pro odpočinutí ve výklenku. Zde si můţete sednout, zapůjčit a pročíst Českou knihu rekordů. Kromě tohoto odpočinkového místa je zde i umístěna u zábradlí klasická lavice. Ve čtvrtém patře trámy jiţ daleko více omezují prostor pro instalaci předmětů. Proto zde také ubývá vitrín a k instalaci se vyuţívají hlavně jiţ zmíněné trámy. V tomto patře jsou převáţně velké modely, například papírový tank, obří kartáček na zuby, či největší slaměná ozdoba. V pátém patře nás cedulka ihned upozorní, ţe jsme právě zdolali 101 schodů a popřeje nám také, ať si uţijeme krásný výhled na celé město. Výhled na město je zde do všech čtyř stran skrz malá okna. V tomto patře se také nalezneme krátké zastavení k historii samotné věţe s několika historickými fotografiemi. Nezapomíná se zde ani na děti, které si zde mohou postavit hrad z dřevěných kostek.78 Vystaveno je zde také několik samorostů. Ty jsou zde pouze opřeny o jednotlivé trámy. Opět je zde několik lavic k sezení, před nimi je umístěna televize, kde jsou k vidění další a další rekordy. Vedle televize je obrovský model Praţského hradu, sestavený 77 78
Vážení snoubenci: Česká kniha rekordů [Propagační leták]. Muzeum rekordů a kuriozit. 2 s.
Tyto kostky byly pouţity k vytvoření rekordu v roce 1991, kdy z nich na praţském Výstavišti stavěli členové pelhřimovského sdruţení „Dobrý den“ historický hrad. Pouţito bylo tehdy 113 236 těchto kostek.
- 48 -
z více neţ 10 tisíc špejlí. K instalaci předmětů jsou zde opět vyuţity i různé výklenky ve stěně. Problémem zde však bylo umístění tabulek s dalšími rekordy na trámu. Menší člověk zde má problém si tyto informace přečíst, protoţe jsou ve velké výšce a tudíţ pro čtení moc daleko. Velmi dobře má toto muzeum řešený výstavní prostor. Jedná se o věţní prostor se schody a trámy, které byly všechny zařazeny do muzejní instalace. Exponátů je v muzeu mnoho, proto se zde vyuţívá k instalaci úplně vše, dokonce i strop. Vitríny v muzeu jsou, ale není jich zde tolik, spíše jsou předměty různě zavěšeny na trámech, stropu, výklencích. Instalace byla velmi dobrá, i kdyţ z hlediska usazování prachu toto pro předměty moc vhodné není, ale rozhodně je tato instalace velmi hravá a pro děti vstřícná. Rozhodně zde nezapomínají ani na místa k sezení, stačí jen úzká lavice, podobná se dá pouţít i pro Farní muzeum. Také se dá zváţit instalace předmětů na schody a na trámy. Překvapující zde byla velká nabídka muzejních suvenýrů. Vedení muzea si s jejich vytvářením dalo opravdovou práci, protoţe spousta z nich má i další souvislosti, jako například Zázračná záloţka, která slouţí jako kvíz, má odtrhnutelný konec, který můţete v muzeu po vyplnění hodit do slosovací nádoby. Cena záloţky je 5 Kč. Pro vyplňování kvízů a omalovánek je zde také stůl s několika ţidlemi, kde jsou uprostřed na stojanu různé propisky, takţe se nemusíte bát, ţe svůj kvíz nebudete mít kde vyplnit. Dále si zde můţete zakoupit klasické suvenýry jako například turistickou známku, magnetku nebo kartu, pamětní minci a malou broţurku o muzeu. Originální byly další suvenýry, jako například dřevěné klepátko na dveře, sirky s obrázky rekordů79 a píšťalky, ty jsou zmenšeninou té, kterou mají v expozici. Opravdu zde bylo vidět, ţe si se suvenýry pohráli aţ do detailu. Farní muzeum má sice svůj dřevěný turistický suvenýr, ale zde jsem zjistila, kolik turistických předmětů se dá sbírat. Určitě by pro Farní muzeum bylo dobré zařadit se do sběratelských programů těchto suvenýrů.
79
Druhá část muzea – Zlaté české ručičky je specializovaná na předměty vytvořené ze sirek
- 49 -
3.8.Muzeum Zábřeh - Pobočka Vlastivědného muzea v Šumperku Vzdálenostně nejblíţe Farnímu muzeu je zábřeţská pobočka Vlastivědného muzea v Šumperku, která se nachází hned naproti kostelu, stačí pouze přejít silnici. Kromě této pobočky a Farního muzea v Zábřehu jiné muzeum není. Pouze galerie Tunklův dvorec, která je nyní pod správou Základní umělecké školy Zábřeh80. Ke stavbě nové stálé expozice ve Farním muzeu jsem potřebovala vědět, čím přesně se zábřeţská pobočka muzea zabývá, jakou má stálou expozici a jaký je zájem o krátkodobé výstavy. Muzeum se nachází v historické budově, která se nazývá Dům Pod Podloubím. Sklepy tohoto domu pochází jiţ z období gotiky, předsazená věţ domu je renesanční. Dům obývali vţdy ti nejvýznamnější měšťané. Ţila zde také Magdalena Vizovská, která se stala manţelkou Jana Amose Komenského. Muzeum zde sídlí s přestávkami od roku 1953.81 Vstup do muzea je odrazující, protoţe dveře jsou i v otevírací době zamčené a návštěvník se musí dozvonit na zaměstnankyni. Vstupné je zde minimální pro dospělého 20 Kč do výstavy a dalších 20 Kč do stálé expozice. Pro děti, studenty a seniory je zde sníţené vstupné do výstavy a stálé expozice za polovinu. Na stránkách mají také vyjmenované příleţitosti, u kterých je vstupné zdarma, jako například Mezinárodní den památek, Mezinárodní den muzeí a během oslav Dnů evropského kulturního dědictví.82 Muzeum je také partnerem „Olomouc region card“ a jeho drţitelé mají vstup zdarma. Muzeum má dvě patra. Stálá expozice se nachází v horním patře muzea, rozprostírá se do dvou místností a dostavěného mezipatra, které muzeum nazývá "věţí", na něţ se jde z první místnosti po schodech. Expozice není úplně nejnovější, ale snaţí se alespoň mírně zavést něco zajímavého pro děti. Konkrétně se jedná o dvě "hry". Jedna z nich je stavba iglú z dřevěných kostek, druhá je podobná hře "Člověče nezlob se", ale tematicky zaměřená na nejznámějšího rodáka Jana Eskymo Welzla. V první místnosti, nazvané "Z historie města a okolí", se nacházejí převáţně vitríny a pár dalších předmětů. Vitríny jsou obyčejné dřevěné a ze všech čtyř stran prosklené. Jsou rozděleny na dvě části, menší spodní část není na rozdíl od té vrchní osvětlená. Předmětů v dolní části vitríny se návštěvník buď nevšimne, nebo vzhledem k tomu, ţe ani nejsou osvětlené, nebude mít
80
Galerie vznikla roku 1993 zásluhou pana Antonína Hýbla, který uzpůsobil prostory původního měšťanského domu pro pořádání výstav, koncertů a přednášek. Od roku 2009 převzala její správu Základní umělecká škola Zábřeh. Galerie má otevřeno kaţdý den od pondělí do pátku vţdy mezi třináctou a sedmnáctou hodinou. Ročně se zde koná 12 výstav, tedy kaţdý měsíc jedna. 81 Dům Pod Podloubím: Muzeum Zábřeh. KRŇÁVEK, Petr. Dny evropského dědictví na Zábřežsku [online]. 2008 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://ehdzabreh.wz.cz/pamatky_dum_pod_podloubim.html 82 Ceník - Muzeum Zábřeh. Vlastivědné muzeum v Šumperku [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://www.muzeum-sumperk.cz/zarizeni/muzeum-zabreh/cenik/
- 50 -
potřebu se k nim shýbat. Předměty umístěné v jednotlivých vitrínách nepůsobí uceleným dojmem, jedná se většinou buď o náhledy do historie města, nebo pozůstalostí jednotlivých významných občanů. Nalezneme zde například kolovrat, stříbrné nádobí, ale také zbraně a několik papírových bankovek. Muzeum samo popisuje svoji stálou expozici takto:" Úvod je věnován nejstaršímu úseku dějin – pravěku zdejší oblasti. Následují doklady prvních písemných zmínek o Zábřehu z 2. poloviny 13. století. Nechybějí středověké nálezy z hradu Hoštejna, doplněné plánem půdorysu hradu v Zábřehu. V chronologickém pořadí je možné zhlédnout plastické erby jednotlivých vlastníků města. Zajímavými exponáty jsou výtisk Bible kralické, připomínající zábřežský bratrský sbor nebo plán Zábřehu z r.1793 s označením vyhořelých domů zničených během požáru, který vypukl ve městě 19.července téhož roku. Samostatná část je věnována cechům a řemeslné výrobě. Na ni navazuje připomínka výstavby silniční a železniční sítě."83 Poslední vitrína mi přišla nejzajímavější, je věnována průmyslnickému rodu Kleinů, kteří ţili v Šumperku, ale podíleli se na stavbě zábřeţských komunikací. Vedle vitrín jsou postaveny dvě truhly, u kterých není uvedena ţádná popiska. Veškeré popisky jsou pouze v češtině, je ale pro město významu Zábřehu dostačující. Kromě vitrín je zde i panel s fotografiemi nejznámějších osobností Zábřehu s popiskami, které nám sdělují základní informace o těchto lidech. Na stěně vedle panelu jsou dva malované obrazy opět zábřeţských rodáků, tentokrát však bez podrobnějších popisek. Mezipatro je věnováno Janu Eskymo Welzlovi (1868 - 1948). Tento zábřeţský rodák opustil Evropu a podnikl velkou cestu do Kanady, kde ţil mezi Eskymáky. Z této cesty zasílal zpět do své domoviny dopisy, na jejichţ základě začal Rudolf Těsnohlídek sepisovat články do novin a později z nich vzniklo i několik knih.84 Zvětšené dopisy jsou potom pouţity jako"tapeta" na stěnách v pravém rohu expozice. Na této "tapetě" je umístěna také mapa jeho cesty a několik doplňujících fotografií a textů. V levém rohu je pak umístěno pár předmětů, které mají symbolizovat lovecký srub, ten je doplněn o několik dalších fotografií. Je zde také umístěna jedna ze dvou her v muzeu. Tato část stálé expozice je novější, ovšem informační stránka zde není příliš obsáhlá. Chybí mi zde podrobnější informace o jeho ţivotě, o tradicích v Zábřehu, které jsou s Welzlem spojeny. Prostor ve "věţi" také není úplně ideální. K tématu Welzl by se jistě dalo udělat spoustu doprovodných programů a akcí pro děti, které jsou hlavními návštěvníky tohoto muzea, ale bohuţel na nic takového zde není místo.
83
Stálá expozice: Muzeum Zábřeh. Vlastivědné muzeum v Šumperku [online]. [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://www.muzeum-sumperk.cz/zarizeni/muzeum-zabreh/stale-expozice/ 84
Welzlovy dopisy. Jan Eskymo Welzl [online]. 2010-2014 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://www.eskymowelzl.cz/welzlovy-dopisy
- 51 -
Druhá místnost stálé expozice je umělečtější a nese název "Z pokladů zábřeţského muzea." Nejvíce mne zde zaujal obraz Rudolfa Kremličky a grafiky od Václava Hollara. Ty do muzea daroval čestný občan Zábřehu plukovník Karel Lukas. Jsou zde vystaveny pouze tři kopie grafik, coţ mi přijde jako velká chyba, protoţe muzeum vlastní druhou největší sbírku jeho grafik v České Republice a třetí největší sbírku na světě. Na takovýto unikát zde není ani dostatečně upozorněno. Kolem jedné ze stěn je opět umístěno několik vitrín se zbraněmi a stříbrným nádobím. Uprostřed místnosti stojí historický nábytek, který je také postaven kolem zbývajících stěn. Je zde umístěna také prosklená historická skříň na nádobí, ve které nalezneme míšenský cibulák.85 Opět zde není vhodná popiska. U dveří je několik předmětů, které mi do konceptu expozice moc nezapadají, těmito předměty je kroj, čtyři dřevěné sochy a několik náboţenských obrazů. Krátkodobé výstavy trvají vţdy jen něco málo přes měsíc. Prostory pro výstavy jsou dva, první je ve dvou místnostech v prvním patře a druhý je malé chodbičce mezi schody a vstupem do stálé expozice, je označován za tzv. „minigalerii“. Ve spodním patře jsem zastihla výstavu „Zkameněliny severní Moravy.“ „Výstava s geologickou tematikou představuje zkameněliny severní Moravy pomocí geologických předmětů z depozitářů Muzea v Šumperku a Loveckolesnického muzea na zámku v Úsově. Interaktivnost výstavy je podtržena praktickými aktivitami zaměřenými na doplnění znalostí žáků základních a středních škol.“86 Výstava je docela dobře vytvořená. Jsou zde nové vitríny a v nich nalezneme geologické předměty s popisky. Po stranách jsou poté panely s vysvětlujícími texty. Jestli zde jsou ještě nějaké jiné interaktivní prvky, neţ klasické archeologické pískoviště v průchodu do druhé místnosti jsem bohuţel, k nevstřícnosti paní průvodkyně, nezjistila. Druhá z krátkodobých výstav je daleko prostší. Nese název „Obrazy - Marie Němečková“ a jde o klasickou instalaci asi patnácti obrazů kreslených převáţně tuţkou, pastelem, uhlem a jejich kombinací. Co se stálé expozice týče, muzeum má rozhodně větší potenciál, neţ jaký je zde prezentován. Výstavy jsou zde docela kvalitní, ale mohly by mít o něco delší dobu trvání, protoţe měsíc na jednu výstavu mi přijde málo. Do muzea chodí převáţně školní skupiny, coţ je stejné, jako u našeho Farního muzea. Vyvstává zde tedy otázka, jestli obě muzea dělají něco špatně, nebo je problém s malou návštěvností ukryt někde jinde? Hlubší spolupráce s oběma muzei je téměř vyloučená, protoţe zástupci Farního muzea si chtějí udrţet svoji nezávislost a zábřeţské muzeum naopak nemá potřebu s Farním muzeem nějak kooperovat. Muzea mají
85
Porcelán, doplňovaný ruční malbou s cibulovým vzorem, který byl původně vyráběn v Míšni podle čínských předloh v 1. polovině 18. století. V Čechách byl vyráběn od roku 1885 v porcelánce v Dubí, kde je vyráběn do dnes. 86 Výstavy - Muzeum Zábřeh. Vlastivědné muzeum v Šumperku [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://www.muzeum-sumperk.cz/zarizeni/muzeum-zabreh/vystavy/
- 52 -
naprosto rozdílná témata. Jediné, v čem by si mohli vzájemně pomoci, je návštěvnost. Například na stránkách by si mohli sdílet vzájemně informace. I kdyţ nevím, jestli toto bude ze strany zábřeţského muzea moţné, protoţe jeho stránky vytváří muzeum v Šumperku. Druhou moţností jsou letáčky umístěné v obou muzeích. Farní muzeum je má docela dobře zpracované, zábřeţské muzeum má letáček pouze na krátkodobé výstavy, ale i to by oběma určitě pomohlo. Muzeum je také zařazeno do programu „Olomouc region Card“, coţ je vlastně „turistická karta, která vás opravňuje v Olomouci, na Střední Moravě a v Jeseníkách navštívit zdarma 78 nejzajímavějších míst (hrady, zámky, muzea, zoo a další místa) a dále vám umožňuje čerpat atraktivní slevy na 101 místech87.“ Internetové stránky jsou velmi pěkně vytvořené a disponují třemi jazykovými mutacemi, coţ je pro rozvoj turistického ruchu velmi přínosné. Karta je na dva, nebo na pět dní, pokud by se Farnímu muzeu povedlo zařadit do jejího programu, určitě by to Farnímu muzeu přivedlo několik dalších návštěvníků.
87
Olomouc region card [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.olomoucregioncard.cz/
- 53 -
4. Nová stálá expozice Farního muzea Novou stálou expozici autorka práce připravovala s Mgr. Petrem Krňávkem, který je spolutvůrcem současné stálé expozice a panem Jiřím Smékalem, který zajišťuje nové vitríny. Měla tedy k dispozici pohled člověka, který muzeum zná dokonale a také toho, kdo bude zajišťovat technickou stránku realizace. Díky tomu hned od začátku věděla, co je v muzeu moţné uskutečnit a co není. Nová stálá expozice bude mít čtyři části (viz příloha č. 2). První částí zůstane lapidárium u vchodu. Některé předměty zde budou vyměněny či odebrány a změní se zde způsob instalace. Druhá část bude věnována bohosluţbě, označena bude názvem „Liturgie“. Bude se věnovat nejprve přípravě bohosluţby, do níţ je zařazeno oblečení kněze, jáhna a ministranta. Bude pokračovat bohosluţbou slova, to znamená instalaci knih, které se pouţívají při mši svaté a pokračovat předměty pouţívanými při mši svaté a poslední vitrína s kleštěmi na hostie. Předměty budou nainstalovány celkem v šesti vitrínách. Třetí část se zaměří na „Poklady pod lavicemi.“ Jedná se o sbírku předmětů nalezenou při rekonstrukci kostela. Budou ji tvořit dvě nízké vitríny. Jedna na mince a druhá na drobné předměty. Třetí částí zde bude závěsná vitrína, ve které budou uloţeny svaté obrázky. Poslední část se bude věnovat tomu, co je pro muzeum nejtypičtější, zvonictví. Zde bude pouze jedna vitrína. Té budou nové předměty z ulévání zvonu. Bude tak návštěvníka provázet celým vznikem zvonu. Za ní budou ostatní předměty nainstalovány v expozici historie zvonů na podlaze v prostoru pod střechou kostela. Předměty opět zůstanou stejné jako doposud, změní se však způsob jejich instalace a systém popisek. K této části bude připravena také nová informační tabule.
4.1.Lapidárium Hlavní změnou v lapidáriu bude nataţení textilie pod současné předměty. Vzhledem k barevné podobnosti předmětů a podlahy nejsou některé předměty dostatečně rozeznatelné. Lépe zde také budou vyřešeny popisky a instalace sádrového odlitku z oltáře. Den bude doplněn o fotografii ve výšce očí, aby ji nikdo nemohl přehlédnout, pod fotografií bude zavěšen doplňující text, vysvětlující, původ odlitku. Z lapidária budou odstraněny sochy, ty budou instalovány na policích vedle nové knihovny.
- 54 -
4.2.Liturgická část Nejmenší změny se dočkala část expozice věnovaná bohosluţbě. První, uvítací, vitrína s vázami, nalezenými na půdě kostela, palmovými ratolestmi pouţitými při vítání ostatků sv. Vojtěcha a svícnem zůstane prakticky beze změny. Instalace těchto tří předmětů bude pouze přesunuta do nové vitríny. Úkolem této vitríny je navodit atmosféru a vtáhnout návštěvníka do posvátného obřadu, kterým je mše svatá. Proto jiţ na této úvodní vitríně bude připevněn doprovodný text, ten bude návštěvníkům vysvětlovat, co přesně mše svatá je88. V konceptu výstavy je jiţ počínáno s ubývajícím počtem věřících v populaci, proto je třeba v doprovodných textech vysvětlovat i takové věci, které se starším ročníkům zdají samozřejmé. Výstava je směřována tak, aby návštěvník jejím procházením poznal celý průběh bohosluţby. Vedle této vitríny se bude nacházet v muzeu zcela nová vitrína, která bude rohová. V této vitríně budou na dvou dřevěných stojanech zavěšeny ornát89 a dalmatika90. Dřevěné stojany budou vyrobeny na míru podle současných ramínek (viz příloha), na kterých jsou oba předměty zavěšeny. Jako inspirace k návrhu stojanů slouţily stojany v Katedrále sv. Petra a Pavla. Ornát a dalmatika budou v zadní části vitríny, v přední se budou nacházet další části kněţského oblečení. Jedná se o biret, pouţívaný jako pokrývka hlavy kněze, kolárek, symbolizující kněţský stav a štolu slouţící jakoţto znamení kněţského úřadu. U kaţdého z předmětů bude samostatná popiska vysvětlující, k čemu se konkrétní předmět vyuţíval. V rohu vitríny bude úvodní text, vysvětlující kdo jsou kněz a jáhen91. Naproti těmto dvěma vitrínám návštěvník spatří řadu čtyř vitrín. V první bude zavěšeno historické oblečení ministranta, které se skládá z límce, superpelice92, černé sukně a biretu, který ministranti pouţívají hlavně na pohřbech. Do rohu vitríny bude umístěn text objasňující postavu ministranta.93 Vitrína bude doplněna o předměty běţně pouţívané ministranty při bohosluţbě.
88
Doprovodný text: Mše svatá (neboli Večeře Páně) je shromáţděním věřících za přítomnosti kněze zosobňujícího přítomnost Krista, k slavení připomínky Jeţíšovi poslední večeře. Samotná mše se skládá ze dvou hlavních částí, bohosluţby slova a slavení eucharistie, které doplňují vstupní a závěrečné obřady. 89 Ornát je svrchním rouchem kněze. Především v minulosti byl bohatě zdobený. Jeho barva odpovídala obdobím liturgického roku. Ve Farním muzeu je umístěn ornát fialový, který se pouţíval v době adventní a postní. 90 Dalmatika je oděvem jáhna. V současnosti jáhni uţívají albu a štolu. Pokud by bylo ve sbírce více předmětů, tak by bylo dobré udělat zvlášť kněţskou vitrínu, jáhenskou a ministrantskou. Bohuţel muzeum zatím nemá dostatek vhodných předmětů, proto jsou kněţské a jáhenské oděvy sjednoceny do jedné vitríny. 91 Doprovodný text: Kněz je osoba, která je oprávněna konat náboţenské obřady. Kněţství je celoţivotní poslání, to vyţaduje dlouhou přípravu. Kněz v době této přípravy se nazývá jáhen. Ten se aktivní podílí na bohosluţbách a předčítá posvátné texty. Jáhenství je prvním stupněm svátosti kněţí. Druhým stupněm je kněz a třetím biskup. 92 Jedná se o neopásané bílé liturgické roucho sahající aţ ke kolenům. Má širší rukávy neţ rocheta, kterou ministranti vyuţívají v současné době. 93 Doprovodný text: Ministrant je na rozdíl od kněze a jáhna světským sluţebníkem. Je pomocníkem kněze při slouţení mše svaté. Ministranty se stávají nejčastěji chlapci ve věku od šesti let. Výjimkou v dnešní době jiţ nejsou ani dívky ministrantky.
- 55 -
Jedná se o kadidelnici,94 zvonek95 a váček na peníze. Ty se vybírají jako dobrovolné dary vţdy na konci mše. Vitrína se bude nacházet přesně naproti vitríně zaměřené na kněze a jáhna. Kaţdý z předmětů bude doplněn o popisku. Druhé z těchto čtyř vitrín zůstane původní pojmenovaní „Bohosluţba slova“, rozdělena bude na dvě části skleněnou policí. Instalovány zde budou mešní knihy. Horní část bude obsahovat tři kancionály96 a malé modlicí kníţky. Dolní části bude dominovat velký misál, který je jednou z hlavních bohosluţebných knih. Na něm bude poloţeno ukazovátko. Tímto ukazovátkem hlavní celebrant řídil mši. Instalace bude doplněna o dvě bible a svaté obrázky, které se do biblí často ukládaly. V horním rohu si návštěvníci opět budou moci přečíst doplňující text.97 Třetí z těchto vitrín bude nejobsáhlejší. Bude se věnovat eucharistii, tedy závěru mše. Termín eucharistii i její průběh bude opět upřesněn v doplňujícím textu98. Vitrína bude opět rozdělena skleněnou policí na dvě části tak, ţe spodní část bude vyšší neţ horní. V horní části budou nainstalovány malé předměty. Jedná se o tři nádoby na svaté oleje, konvičky na víno a vodu, kalich a miska, v nichţ se proměňuje víno v Kristovu krev a hostie v tělo Kristovo, burza, ta je schránkou na tyto hostie, paletina, která zachycuje zlomky posvátných hostií při podávání věřícím a roušky pouţívané při bohosluţbě oběti, lavabo, purifikatorium a korporál, na němţ stojí kalich a miska. V dolní části bude umístěn svícen, ten je umístěn také v první vitríně a má symbolizovat jeho přítomnost na začátku i konci bohosluţby, tedy jeho přítomnost po celou dobu mše svaté. Vedle svícnu se budou nacházet dvě textilie, slouţící k zakrývání kalicha, kadidelnice, loďka na umístění kadidla a kropenka, kterou se kropí lid svěcenou vodou99.
94
Kadidelnice je nádoba s víčkem na řetízcích, do které se vkládá kovová nádobka se ţhavým dřevěným uhlím, na které se sype kadidlo. 95 Slouţí ke zvonění při mši. Bývá zavěšen na zdi u vchodu ze sakristie do kostela. 96 Kancionál je soubor duchovních písní, určených pro modlitbu. 97 Doprovodný text: Bohosluţbu slova tvoří čtení z Bible, proloţené mezizpěvy, homilie (kázání), vyznání víry a přímluvy. Čtení přednášejí lektoři, ve všedních dnech je čteno jedno, o nedělích nebo slavnostech dvě. Evangelium, které je vyvrcholením bohosluţby slova přednáší jáhen nebo kněz. Při homilii kněz převypráví přečtené úryvky. Cílem vyznání víry je odpověď lidu na Boţí slovo zvěstované ve čteních a připomenutí základu víry dříve neţ je začne slavit v eucharistii, kterou bohosluţba dále pokračuje. 98 Doprovodný text: Eucharistie (neboli bohosluţba oběti) je zpřítomněním Kristovy poslední večeře, kdy vzal chléb a kalich, vzdal díky, lámal a dal svým učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, pijte, toto je moje tělo, toto je kalich mé krve, to čiňte na mou památku.“ Eucharistie je proto uspořádána tak, aby těmto Kristovým slovům odpovídala. Skládá se z přípravy darů, modlitby za dary, eucharistické modlitby, modlitby Páně, pozdravení pokoje, lámání chleba a přijímání. 99 Kropení svěcenou vodou probíhá nejčastěji o velkých svátcích jako například Velikonoce.
- 56 -
Čtvrtá vitrína zůstane jednoduchá jako doposud. Nebude rozdělena sklem na dvě části. Umístěny v ní budou tři kleště na pečení hostií. Doplněny budou o několik hostií pečených přímo v těchto kleštích. V rohu bude opět umístěn doprovodný text100.
4.3.Poklady pod lavicemi Na poklady pod lavicemi budou vytvořeny dvě nové nízké vitríny. Obě tyto vitríny budou mít ve spodní části skříňku slouţící jako depozitář. V první vitríně nalezneme mince. V popředí bude vţdy dvě nejhezčí ze souboru jedna z rubu, druhá z lícu, za nimi bude hromádka stejných mincí, ta má návštěvníkovi dát představu o tom, jak velké mnoţství bylo nalezeno pod lavicemi. Nad vitrínou s mincemi bude zavěšen rám, ve kterém budou zarámovány svaté obrázky, které byly také nalezeny pod lavicemi. Ve druhé vitríně budou zbývající předměty nalezené pod lavicemi. Jedná se o prstýnky, náušnice, knoflíky a další drobné předměty.
4.4.Zvonictví Zvonictví bude věnována jedna vitrína. Ostatní předměty budou nainstalovány v expozici historie zvonů na podlaze v prostoru pod střechou kostela. Vitrína bude obsahovat předměty ze současného lití zvonu. Vzhledem k tomu, ţe lití ještě není dokončeno, tak se ještě přesně neví, jaké předměty budou ve vitríně uloţeny. Pravděpodobně se bude jednat o úlomky zvonové formy, reliéfy, kousek zvonoviny a fotografie. Doprovodný text se bude týkat výroby zvonu. Expozice historie zvonů bude obsahovat současné předměty, coţ znamená hlavně předměty pro elektrický pohon zvonu, malé součástky fungující k upevňování zvonu a zvonové hlavice. Hlavní, co se na této instalaci změní, budou větší a konkrétnější popisky a změna povrchu podlahy, na které bude nyní poloţena textilie a teprve na ní budou předměty nainstalovány. Tato část bude doplněna o „knihu“ v krouţkové vazbě, kde budou všechny doplňující informace k jednotlivým vystaveným předmětům.
100
Hostie jsou v křesťanské tradici chléb, připravený ke slavení eucharistie. Nesou označení „tělo Kristovo.“ Výroba: Těsto se nalilo na kleště, ty se pak strčily do pece. Z upečeného těsta se poté vykrajovaly hostie.
- 57 -
4.5.Výstavní fundus Poprvé, kdyţ autorka diplomové práce přišla s myšlenkou na reinstalaci stálé expozice, muzeum počítalo se stávajícími vitrínami. Tyto vitríny Farní muzeum získalo ve svém začátku, tedy v roce 1996, od katedrály svatého Václava v Olomouci. Tyto vitríny byly jiţ vyřazené, proto si je mohlo Farní muzeum odvést a pouţít pro svoji instalaci. Vitríny zůstaly po celou dobu v původním stavu, nic se na nich neměnilo. V úvodu bylo nutné vyřešit, zda nadále pouţívat staré vitríny i v nové stále expozici, upravit je, nebo nechat udělat nové. Vzhledem ke špatnému řešení depozitáře, bylo rozhodnuto, ţe spodní části vitrín budou slouţit jako malé úloţné prostory pro nevystavované předměty. Tudíţ byla potřeba buď pod současné vitríny přidělat skříňky, nebo nechat vyrobit nové. Na nové vitríny ovšem nebyly peníze, takţe se vše mělo řešit provizorně přimontováním skříněk k současným vitrínám. Naštěstí se autorce diplomové práce povedlo sehnat sponzora, Jiřího Smékala, který se rozhodl, ţe nové vitríny a menší úpravy ve věţi, jako například vymalování a opravu bortících se částí, bude financovat. Jako poděkování mu v muzeu bude umístěna pamětní plaketa s jeho jménem101. Financování vitrín bylo vyřešeno, poté se mohlo začít s jejich tvorbou. Ještě před vlastním vymýšlením autorka práce prošla několik muzeí s podobnými sbírkami, kde se snaţila inspirovat a najít nejlepší řešení skladby vitrín pro Farní muzeum. Vitríny budou řešené předmětům přímo na míru, proto je nutné mít nejprve představu o tom, jak bude vypadat nová stálá expozice a které předměty v ní budou vyuţity. Autorka vycházela hlavně z jiţ vystavených předmětů a současného rozmístění vitrín. Toto rozmístění se jeví jako nejideálnější, protoţe nejlépe vyplňuje prostor věţe. Co bylo ovšem nového, byl tvar vitrín, odvozený od nového rozestavění předmětů. Jak jiţ bylo zmíněno, vzhledem k problémům s depozitářem muzeum potřebovalo mít ve spodních částech vitrín skříňky. Čtyři vitríny, které byly původně vedle sebe, tak měly zůstat i nadále, změnou však bylo umístění skříněk pod tyto vitríny. Spodní skříň je dřevěná, má výšku 70 cm, šířku 105 cm a hloubku 85 cm. Nad ní je z přední a bočních stran sklo a zadní strana je opět ze dřeva potaţená tmavě červenou sametovou látkou. Moţností vitrín bude i určitá variabilita, kterou zajišťuje flexibilní umístění skleněných polic do různých výšek. Skleněná část má na výšku 110 cm. Zakončená je opět dřevěnou částí, ve které jsou umístěna světla. Zvoleno bylo osvětlení led ţárovkami, které budou zabudované v dřevěném stropě vitríny. Ostatní vitríny byly řešeny se stejným osvětlením a stejným pozadím za předměty. Rozměrově a tvarově však uţ byly jiné. 101
Seznam oprav se poté rozrostl i na výměnu starých prken v podlaze a opravu zvonového patra tak, aby nezatíkalo do stálé expozice.
- 58 -
Velmi dobrá byla instalace kasulí v pokladnici v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Měli je zde ve velké pětihranné vitríně. Jednotlivé kasule zde byly umístěny na speciálních dřevěných drţácích. Ve Farním muzeu jsou kasule pouze dvě, proto vitrína nemusela být tak velká jako na Petrově. Autorka práce ji proto nenavrhla jako pětihran, ale pouze jako trojúhelník o stranách 100 cm, 150 cm a 150 cm, výška vitríny je poté 175 cm. Bylo zde nutné brát ohledy na výklenek, který se zde nachází. K této vitríně budou patřit i dva dřevěné stojany na kasule. Spodní skříň zde nebude. Další speciální vitrínu navrhla do průchodu, který vede do stálé expozice. Opět se jedná o stejný výklenek jako u předchozí vitríny. Zde je podlaha zpevněná a zabudovaná ţeleznými popruhy do stěny, proto vitrína opět nemohla mít spodní skříňku. Navíc se jedná o prostor vyvýšenou podlahou, proto jsem nemohla skleněnou část umístit moc nízko, aby návštěvníci na předměty viděli. Proto jsem navrhla vitrínu na dlouhých dřevěných nohou. Skleněná část zde začíná aţ ve výšce 130 cm. Vitrína měří na šířku 125 cm, na výšku celkem 190 cm a hloubka je 60 cm. Rozměrově je tedy o pár centimetrů jiná, neţ první čtyři vitríny. Osvětlení je opět řešeno stejným způsobem jako u předchozích vitrín. Poslední částí je přeměna vitríny, která slouţila na mince a předměty nalezené při přestavbě kostela. Vitrína na mince byla oproti původní velmi sníţena a opět jsem jí byla přidána spodní úloţnou část. Vitrína je tedy 105 cm široká, 55 cm hluboká. Úloţná část je do výšky 8085 cm, protoţe vitrína je, pro větší viditelnost mincí, mírně zkosená směrem dolů k návštěvníkovi. Nad ní následuje skleněná část, která je vysoká 15 cm. Podklad pro mince je opět dřevěný, potaţený tmavě červenou sametovou látkou. Tato vitrína má i z horní části skleněnou výplň. Nad vitrínou je zavěšená další vitrína, která bude připomínat obraz. Jedná se o dřevěný rám, se zadní stěnou opět pokrytou tmavě červeným sametem a překrytým sklem, kde budou zarámovány svaté obrázky. Vitrína bude mít v horní části předsazenou část, ve které budou napojena stejně řešená světla, jako u předchozích vitrín. Prostor pro výstavy a prostory pro lapidárium zůstanou v původní podobě, pouze s malými změnami v instalaci předmětů. Poslední změnou je ještě vytvoření knihovny, která bude zavěšena na středové zdi ze strany, kde jsou pořádány výstavy. Tato knihovna bude opět dřevěná a zasklená. Knihy doposud vystaveny ve stálé expozici nebyly, aţ na několik výjimek ve vitríně bohosluţby slova. Muzeum jich vlastní několik stovek, proto je vhodné zprostředkovat je také návštěvníkům alespoň formou této knihovny. Po druhém přeměření vitrín a po konzultacích se zvoníky došlo k malým úpravám. Jednalo se pouze o mírné poupravení rozměrů vitrín, zároveň jsme se také rozhodli pro vytvoření jedné další vitríny, která bude tvořit úvod k předmětům ze zvonictví, ty budou umístěny
- 59 -
v lapidáriu za touto vitrínou (v pokračování směru prohlídky). Rozhodlo se také o nové instalaci soch na dřevěné police vedle závěsné knihovny tak, ţe půlku stěny zaplní knihovna a druhou půlku několik zavěšených polic pro jednotlivé sochy v různých výškách.
4.6.Texty a popisky Pro texty a popisky bylo zvoleno písmo Book Antiqua. Jedná se o patkové písmo, takţe je velmi dobře čitelné a při delším čtení návštěvníka tolik neunavuje. Autorka se snaţila, aby texty nebyly příliš dlouhé a aby v nich bylo jen to podstatné. Pro další informace slouţí knihy v krouţkových vazbách. Ty v muzeu budou celkem dvě, jedna se bude týkat liturgie a druhá zvonictví. Vitríny budou mít v rozích umístěné texty obsahující vysvětlení k dané části stálé expozice. Tyto texty budou na zalaminovaném béţovém papíře o rozměrech 20 x 15 cm. Písmo bude černé o velikosti 16 bodů, řádkování 1,5 řádku. Texty popisek budou dvojí. Jedny budou určeny pro předměty ve vitríně. Ty budou taktéţ černé na béţovém podkladě o velikosti 18 bodů s řádkováním 1,5 řádku. Kartičky, na kterých budou natištěny, budou mít rozměry 10 x 5 cm. Druhé popisky budou ty v lapidáriích. Text v nich bude vzhledem ke vzdálenosti od návštěvníka o něco větší, jeho velikost bude 22 bodů. Řádkování bude i zde 1,5 řádku. Kartičky popisek budou také větší a to 15 x 10 cm.
4.7. Doplňující panely Instalace stálé expozice bude doplněna o informační panely, ty budou připevněny na zábradlí nad lapidáriem a budou formou zalaminované knihy v krouţkové vazbě. Tyto panely budou zatím dva, v budoucnu se plánuje rozšíření o třetí panel, který se bude týkat církevní části sbírky. První z panelů se bude zabývat zvonařstvím. Na fotografiích zde bude zveřejněn celý postup odlévání zvonu. Také zde budou nafoceny jednotlivé zvonařské předměty v muzeu a budou doplněny o další texty, které nejsou na popiskách. Součástí tohoto panelu bude popis částí zvonu a typu jejich zavěšení. Druhý panel se bude věnovat historii kostela sv. Bartoloměje a města Zábřeha. Historie kostela i města je velmi propojena. Nedávno se jí dokonce věnovala jedna z výstav. Jednalo se o
- 60 -
dlouhou časovou osu, na které byly vyznačeny zásadní události z dějin města i kostela. Tuto časovou osu by autorka práce chtěla vyuţít i na informačním panelu.
4.8.Interaktivní prvky Do nové stálé expozice by autorka práce ráda zařadila pro návštěvníky několik interaktivních prvků. Vzhledem k tomu, ţe muzeum nemá dostatečné finance na moderní techniku, jsem zvolila finančně dostupnější prvky. První budu „spojovačka“. Jednalo by se o tvrdý karton, ke kterému by byl připojený provázek. Po stranách kartonu budou zářezy na provázek a u kaţdého zářezu jedno slovo nebo sousloví. Úkolem dítěte bude související slova spojit pomocí provázku. Na druhé straně kartonu bude mít dítě řešení, takţe po spojení všech slov samo pozná, jestli jeho řešení bylo správné či nikoli. Pro děti i dospělé zde bude zařazeno fotografování se ve zvonických hábitech. Muzeum jich v současné době vlastní osm, jsou vyrobeny z reţného plátna a zvoníci si je oblékají například při Dnech evropského dědictví. Jedná se pouze o kopie historického oblečení, ale děti i dospělé bude jejich zkoušení a focení se s nimi určitě bavit. Dalším interaktivním prvkem bude skládanka. Bude hlavně pro mladší děti, které budou mít za úkol podle historických obrázků seřadit vývoj kostela. Obrázky pochází z jednotlivých vedut, na kterých byl kostel zaznamenán. Na desce dlouhé 100 cm budou umístěny letopočty a k nim poté děti přiřadí obrázky od nejstaršího po nejnovější. Data slouţí pro kontrolu a budou napsána na zadních částech jednotlivých vyobrazení.
- 61 -
5. Propagace muzea 5.1.Internetová propagace Farního muzea Muzeum nemá vlastní internetové stránky. Pouţívá stránky Římskokatolické farnosti Zábřeh. Zde Farní muzeum nalezneme pod záloţkou památky a historie. Aktualizace stránek je velmi obtíţná, protoţe si je muzeum nespravuje samo, ale musí vţdy o aktualizaci ţádat farnost. Stránka obsahuje dalších 8 odkazů. První z nich má název „O muzeu.“ Zde jsou uvedeny základní informace o historii muzea. Dále jsou na této stránce výroční zprávy z roku 2011 a 2012. Novější zde nejsou, coţ dělá stránky dost neaktuální. Ke staţení je zde také letáček „Farní muzeum Zábřeh.“ V dolní části je upozornění na ocenění, získané v roce 2001. Tímto oceněním je medaile Jana Sarkandra. Na první pohled si návštěvník stránek tohoto odkazu nevšimne. Druhý odkaz se nazývá „Věţ kostela sv. Bartoloměje.“ Informuje nás o prohlídkové trase muzea a tom, co všechno můţeme v muzeu vidět. Opět je zde ke staţení letáček. V dolní části jsou informace o otevírací době. Třetí odkaz, „Věţ chrámu sv. Barbory,“ nás informuje o kostelu sv. Barbory a o jeho dvou výstavních expozicích. Stejně tak o otevírací době a dobrovolném vstupném. Čtvrtým odkazem jsou „Kontakty a prohlídky.“ Rekapitulují se zde otevírací doby muzea v chrámu sv. Bartoloměje a sv. Barbory, jsou zde uvedeny kontakty na občanské sdruţení, coţ je opět neaktuální informace. Zároveň se s novými stanovami změnilo i sídlo muzea, takţe je taktéţ neaktuální. Pátý odkaz je „Virtuální prohlídka“. Tento odkaz je přínosný, avšak záběry jsou taktéţ neaktuální. Na Farní muzeum jsou zde dva záběry, třetí záběr je na kostel. Jeden z nadpisů obsahuje dokonce překlep v písmenech. V šestém odkazu, „Média,“ jsou uvedeny čtyři zvukové odkazy, které si můţete přehrát přímo na stránkách a jeden odkaz na video, který si můţete stáhnout. Přehrátím těchto souborů lze zjistit další informace o Farním muzeu, věţi, zvonech a kostel sv. Bartoloměje. Sedmý odkaz nese název „Publikace“ a jsou zde zobrazeny fotografie všech publikací, které muzeum vydalo nebo se na jejich vydání podílelo. Bohuţel jsou zde pouze názvy a roky vydání, další informace k publikacím chybí. Posledním, osmým odkazem, jsou „Projekty.“ Na této stránce nalezneme další dva odkazy. První odkazuje na „Dny evropského dědictví“ a druhý „Zvony v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.“ Tento poslední odkaz je velmi zajímavý, můţete si stáhnout velké mnoţství pdf souborů, které se zabývají zvony a zvonařstvím.
- 62 -
Do budoucna je nutné vytvořit vlastní stránky Farního muzea, s novou, atraktivnější grafikou. Musí na nich být také informace o aktuálních výstavách, coţ na současných stránkách není. Také informace o tom, ţe muzeum získalo nějaké ocenění, musí být na viditelném místě. Farní muzeum kromě internetových stránek také své Facebookové stránky. Na nich má 96 fanoušků, coţ není mnoho. Tyto stránky jsou sice aktualizovány častěji o různé zajímavosti, ale aktualizace nejsou moc časté, průměrně jedna aktualizace za 3 – 4 měsíce. Muzeum by mělo své příspěvky psát daleko častěji, aby se svým fanouškům zviditelnilo a bylo stále v povědomí. Například Muzeum města Brna aktualizuje své stránky téměř kaţdý den.102 Farní muzeum by se tedy mělo zaměřit na větší rozšíření svých stránek jednotlivým fanouškům a také na častější příspěvky na tyto stránky.
5.2.Propagační předměty a suvenýry Muzeum má v současné době pouze jeden suvenýr. Tím je pamětní známka. Ta vypadá jako turistická známka, ale nemá číslo. Muzeum o číslo sice ţádalo, ale neuspělo ze dvou důvodů. Jedním byla otevírací doba, druhým byla nedostatečná atraktivita muzea pro tvůrce seznamu. Ráda bych se pokusila o číslo zaţádat znovu. Kromě turistických známek jsou zde ještě moţnosti turistických magnetek, nálepek a vizitek. Zařazení do těchto programů by muzeu velmi pomohlo se zviditelnit. Kromě pamětní známky si v současné době můţete z muzea odnést také letáčky. Jeden letáček se týká kostela a druhý samotného muzea. Oba dva se v brzké době dočkají svého přepracování, protoţe jsou jiţ neaktuální. Muzeum nabízí kromě svých dvou letáčků také letáčky týkající se města Zábřeh a obce Postřelmov. K zakoupení jsou v muzeu také čtyři druhy pohledů. Ty jsou ovšem jiţ dost staré a určitě by bylo dobré nafotit a vydat nové. Bohuţel těchto starých pohledů je ještě velká zásoba. Mohly by se třeba rozdávat všem, kdo zaplatí vstupné, popřípadě školním skupinám jako suvenýr z návštěvy muzea.
102
Muzeum města Brna. Facebook [online]. [cit. 2015-04-22]. Dostupné z: https://www.facebook.com/Muzeum.mesta.Brna?fref=ts
- 63 -
5.2.1. Turistické známky Systém turistických známek je rozšířen po devatenácti zemích Evropy. Jedná se o: „kulaté, dřevěné, vypalované plakety, které jsou suvenýrem a zároveň "potvrzením" o dosažení turisticky atraktivního místa. Jinde je nelze koupit.103“ Výhodou turistických známek je to, ţe jsou číslované a celý jejich seznam je zveřejněný na jejich oficiálních stránkách. Navíc sběratelů turistických známek je velké mnoţství, třeba například i díky soutěţi, kterou tvůrci pořádají. Největší sběratelé díky ní získají bronzové, stříbrné a zlaté odznaky. Na stránkách je k zobrazení i seznam nejlepších sběratelů s jejich fotografiemi a počty nasbíraných známek. Doporučená cena jedné turistické známky je 30 Kč. V Zábřehu je moţné získat pouze jednu turistickou známku. Lze ji zakoupit v informačním centru a je věnovaná přímo městu. Zobrazen je na ní nejznámější rodák Jan Eskymo Welzl. Druhá nejbliţší známka se dá pořídit aţ v Brníčku. Je věnována zřícenině hradu. Vzhledem k tomu, ţe hrad je pouze zřícenina, tak je moţné zakoupit známku v místní prodejně potravin a v hospodě. Výrobci turistických známek mají ještě druhý sběratelský projekt. Tím jsou turistické nálepky. S turistickými známkami jsou shodně číslované. Cena nálepky je o něco niţší neţ u známky, jedná se o 12 Kč. „Také s Turistickými nálepkami se hraje sběratelská hra, jejíţ prémií jsou jednotlivé puzzle dílky, tvořící mapu České Republiky. Mapa má rozměry 97 x 56 centimetrů, a skládá se z dílků, které do sebe zapadají.“104 Na realizaci turistických známek pro muzeum nyní pracuje pan Jiří Smékal.
5.2.2. Magnetická místa Druhým cestovatelským sběratelským programem, který by se mohl upotřebit ve Farním muzeu, jsou turistické magnetky. Tyto magnetky se oficiálně nazývají Magnetická místa a jedná se o: „turisticky zajímavá místa po celé České republice (hrady a zámky, rozhledny, kláštery, poutní místa, historická města apod.). Na těchto místech nebo v jejich těsné blízkosti můžete koupit magnetky (magnetické obrázky) s vyobrazením konkrétní památky nebo atrakce. Magnetky slouží jako suvenýr a doklad o návštěvě turistické atrakce.“105 Opět jsou číslovány a na stránkách je vytvořen jejich seznam. Číslování je zde jiné neţ u turistických známek. Cena 103
TURISTICKÉ ZNÁMKY [online]. TURISTICKÉ ZNÁMKY s.r.o., 1999 - 2015 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z:http://www.turisticke-znamky.cz/ 104 TURISTICKÉ ZNÁMKY [online]. TURISTICKÉ ZNÁMKY s.r.o., 1999 - 2015 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z:http://www.turisticke-znamky.cz/ 105 Magnetická místa: Vyzdobte si lednici suvenýrem z cest! [online]. Studio Black Queen, 2008 – 2015 [cit. 201504-18]. Dostupné z: http://www.magneticka-mista.cz/
- 64 -
jedné magnetky je 25 Kč a je k ní v balíčku přibalena i samolepka se stejným motivem, jaký je na magnetce. Tematicky jsou magnetky rozděleny na několik okruhů. Farního muzea by se týkal okruh církevní památky. Nejbliţší církevní památka, zařazená na seznam magnetek se nachází u Olomouce a jedná se o poutní místo Svatý Kopeček.
5.2.3. Turistické vizitky Turistické vizitky a Wander Cards jsou opět seznamem turistických míst. Jsou číslované a kromě České Republiky je můţete zakoupit také v Polsku, na Slovensku a v Německu. Jedná se o nálepky s kupony, které lze nalepit do turistického deníku. Turistický deník lze zakoupit za 50 Kč, kaţdou vizitku poté za 12 Kč. Turistický deník je malý deníček v krouţkové vazbě, kde je levá strana určena k lepení vizitek a pravá poté k dalším poznámkám či razítkům z navštívených míst. Kaţdá z vizitek má tři části kupon s čárovým kódem je určený k zaslání zpět na vydavatele, samotná vizitka a ústřiţek s obrázkem určeným k nalepení do levé části přehledu navštívených míst. Wander Card má navíc oproti turistické vizitce dvě další části a to: ústřiţek s překladem do angličtiny, ten se lepí do pravé části přehledu navštívených míst a Wander Stamp, která se lepí na pravou stránku deníku těsně k levému okraji. Opět zde mají sběratelskou soutěţ. Sběratel můţe získat za kaţdých 100 zaslaných kuponů nový sběratelský deník a také odznaky, které oceňují několik kategorií například odznak Celkové znalosti, Znalce kategorie, Znalce regionu, Znalce státu a další.106
Kromě turistických zámek, magnetek a vizitek by se na věţi daly uplatnit další suvenýry jako například omalovánky, záloţky do knih či malé zvonečky. Záloţka by mohla být podobná té, kterou autorka práce viděla v Pelhřimově. Na jedné straně obrázky a na druhé slosovatelný kvíz. Výherce by pak mohl být zveřejněn v místních informačních novinách, coţ by muzeu určitě přineslo další publicitu.
106
Turistický deník: Wander Book [online]. [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://turisticky-denik.cz/
- 65 -
5.3.Členství v AMG Pod zkratkou AMG si představíme Asociace muzeí a galerií České Republiky. Jedná se o nevládní neziskové sdruţení, dobrovolný svaz muzejních institucí a osob činných v oboru. Základním posláním Asociace je: „usilovat o všestranný rozvoj muzejnictví a o zajištění svobodné tvůrčí práce v muzeích, hájit společné zájmy a práva muzeí sdružených v AMG v duchu principů stanovených Etickým kodexem Mezinárodní rady muzeí ICOM“107 Členy Asociace se mohou stát muzea, galerie nebo jiné právnické osoby působící v muzejnictví, a to formou řádného členství. Členy Asociace se rovněţ mohou stát fyzické osoby jako individuální nebo čestní členové. Řádným členem Asociace se můţe stát: „muzeum a galerie nebo jiná právnická osoba působící v muzejnictví na základě písemné přihlášky podepsané statutárním orgánem. K přihlášce muzea nebo galerie, které nemají právní subjektivitu, je třeba přiložit souhlas zřizovatele. Výkon práv a povinností řádného člena se realizuje prostřednictvím statutárního orgánu nebo jím zplnomocněného zástupce.“108 Farní muzeum není řádným členem. Jedním z důvodů, proč o členství neměli zájem, byly finance. Je moţné ho však dohledat v „Adresáři muzeí a galerií,“ který je zveřejněn na stránkách asociace. O zápis do adresáře se postaral pan František John. Muzeum se zde prezentuje svým logem a dvěma fotografiemi sbírkových předmětů a jednou fotografií zvonu. Uvedena je zde také adresa muzea GPS souřadnice, otevírací doba, vstupné, služby návštěvníkům, internetové stránky a email. Muzeum se zde prezentuje takto: „Depositum Liturgiae – liturgické předměty z chrámového depozitáře. Historie a mobiliář chrámu sv. Bartoloměje – výstava interaktivně propojená s budovou kostela. Poklad mincí pod lavicemi – soubor 1200 mincí dokumentující měnová období na našem území. Historie zvonů v Zábřeze – foto a dokumenty válečných rekvizic, historie poválečné obnovy a popis současného zvonového souboru. Lapidárium.“109 Pro muzeum je velmi dobré, ţe i kdyţ není členem Asociace, je zařazeno alespoň do vyhledávače, ale vzhledem k novým stanovám, změně názvu, sídla a budoucí změny stálé expozice bude nutné informace brzy aktualizovat. Do budoucna by bylo vhodné zváţit aktivní členství v Asociaci muzeí a galerií České Republiky.
107
AMG se představuje. Asociace muzeí a galerií České Republiky [online]. AMG, 2011 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z:http://www.cz-museums.cz/web/amg/amg-se-predstavuje 108 Jak se přihlásit: Členství v AMG. Asociace muzeí a galerií České Republiky [online]. AMG, 2011 [cit. 2015-0425]. Dostupné z: http://www.cz-museums.cz/web/amg/jak-se-prihlasit 109 Farní muzeum Zábřeh. Asociace muzeí a galerií České Republiky [online]. AMG, 2011 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z:http://www.cz-museums.cz/adresar/olomoucky-kraj/sumperk/zabreh/farni-muzeum-zabreh/
- 66 -
5.4.Publikační činnost Muzeum vydalo několik publikací. Autory jsou nejčastěji sami členové spolku zvoníků. Jmenovitě Aleš Pátek, František John a Petr Krňávek. Pod hlavičkou muzea vydali tři publikace. Čtvrtou, „Drobné sakrální památky Zábřeha a okolí“, vydali za podpory města Zábřehu. Bohuţel při jejich prodeji v muzeu, o ně nebyl velký zájem. To stejné platí i pro pátou publikaci, kterou muzeum vydalo. Tato publikace nese název „Altajské hrátky: úryvky z deníku“. Napsal ji kněz Pavel Vichlenda a taktéţ byla k prodeji v muzeu. Opět se prodalo pouze pár kusů. První dvě zmíněné publikace byly vydány v roce 2008. Jedna nese název „Zábřeţské zvony“ a druhá „Památky mikroregionu Zábřeţsko ve Dnech evropského dědictví“. Publikaci „Zábřeţské zvony“ napsal kolektiv autorů František John, Petr Krňávek a Aleš Pátek. Vydána byla nákladem 500 ks a vydalo ji Farní muzeum Zábřeh. Na vydání se také finančně podílel Olomoucký kraj. Publikace má 60 stran a zabývá se zvony nejprve z všeobecného hlediska, jejich historií a výrobou, poté přechází k historii konkrétních zvonů ve věţi kostela sv. Bartoloměje. Je doplněna o přílohu deseti stran barevných fotografií. Texty jsou doplněny černobílými ilustracemi. Kniha se prodávala ve Farním muzeu v protější prodejně Ledňáček za 80 Kč. Část publikace je také moţné si stáhnout v PDF formátu ze stránek Římskokatolické farnosti Zábřeh – Farní muzeum. Publikace „Památky mikroregionu Zábřeţsko ve Dnech evropského dědictví“ byla také vydána v roce 2008. Jejími autory jsou Aleš Pátek, František John, Jaromír Schoffer, Kamil Pilka, Milan Kratochvíl, Patrik Petrík, Petr Krňávek a Zdeněk Doubravský. Kaţdý z autorů napsal jednu nebo více kapitol. Kaţdá z kapitol se věnuje jedné z památek Zábřeţska. Zařazeny mezi nimi jsou například Farní kostel sv. Bartoloměje, Mariánský morový sloup, kostel Církve československé husitské a další. Publikace má 28 stran a text je doplněn o černobílé fotografie. Jedná se o první vydání, které vyšlo za finanční podpory města Zábřehu. Kniha byla k dispozici zdarma na památkách zapojených do Dnů evropského dědictví. Vzhledem k tomu, ţe si ji někteří lidé brali a vzápětí ji o pár metrů dále házeli do koše, byla publikace zpoplatněna. Nyní se prodává za symbolických 10 Kč, díky tomu si knihu berou jiţ jen ti návštěvníci, které další informace o památkách zajímají. V roce 2012 autoři publikaci aktualizovali a znovu vydali s jiným přebalem. Na rok 2015 se plánuje jiţ třetí vydání této publikace. Finance na ni byly získány díky grantu města Zábřehu. Třetí publikace byla vydána v roce 2009 a vyšla v rámci projektu „Památky zvonařství“ za podpory města Zábřeha. Autory jsou František John a Petr Krňávek. Publikace má pouze 8 stran, text je doplněn o černobílé fotografie. Text se zabývá zvony, jejich údrţbou, péčí o ně a
- 67 -
také tradicí zvonění. Publikace je k dispozici zdarma ve Farním muzeu a pro zájemce o ruční zvonění je téţ ke staţení v elektronické podobě na webových stránkách muzea. Bylo by dobré vydat publikaci přímo o historii muzea a jeho sbírkách, protoţe takovouto publikaci má téměř kaţdé muzeum. Dala by se uplatnit i jako suvenýr. Návštěvníci by v ní našli informace, které si několik měsíců po návštěvě muzea jiţ nebudou pamatovat a díky publikaci si je mohou osvěţit.
- 68 -
6. Návrh na pedagogickou činnost v muzeu a další programy pro veřejnost „Sociální a edukační funkce představuje jeden z hlavních úkolů práce muzea. Jejím cílem je seznámit všechny věkové i sociální skupiny s muzejními sbírkami a umožnit jim účast na poznávání a rozvoji kultury.“110
V muzeu nemá smysl zaměstnávat muzejního pedagoga,
protoţe je příliš maličké a takový to pracovník by se zde neuţivil. Další moţností by byla spolupráce s vedlejším městským muzeem v Zábřehu, ale té se Farní muzeum brání, protoţe si chce stále udrţet svoji samostatnost. Nejjednodušším řešením jak alespoň částečně zapojit muzejní pedagogiku jsou pracovní listy. Autorka by se tedy ráda zaměřila na ţáky základní školy a navrhla pro ně konkrétní pracovní listy, dle kterých by mohli při návštěvě muzea pracovat. Nedávno byla v muzeu výstava, která se týkala propojení historie města s historií kostela, kostelní věţe a muzea, toto propojení by mohlo být pro ţáky velmi přínosné, protoţe je to i tématem jejich výuky a takto by si učivo mohli prohloubit a upevnit. S tímto tématem by se dalo v budoucnosti ve spolupráci se školami dále pracovat. V tomto muzeu se nedají dělat s dětmi moc velké pohybové aktivity, které jsem zaţila například na Špilberku111, protoţe prostor pro muzeum vyhrazený je poměrně malý a vstup na klenby není povolený, protoţe by se při větších otřesech mohly staticky narušit. Proto je lepší pro toto muzeum volit umírněnější aktivity, jako například jednochodé pracovní listy, kde dítě pracuje s tím, co vidí v muzeu a zároveň si to doplňuje do svého pracovního listu. Toto se dá také pojmout jako malá soutěţ a ti, co budou mít plný počet bodů, mohou získat malé ocenění. V muzeu jsou jiţ zaběhlé dny kulturního dědictví, které kaţdoročně přilákají řadu nových návštěvníků. Věţ je totiţ finálním místem, kam si děti mohou přijít pro svůj diplom, který získají za sběr razítek do speciálního dvojlistu. Tato razítka získávají návštěvou památek Zábřeţska, jsou mezi nimi Dům pod Podloubím (Muzeum Zábřeh), Farní kostel sv. Bartoloměje, Farní muzeum Zábřeh, Filiální kostel sv. Barbory, hrad a zámek Zábřeh, kašna na náměstí, kostel Církve československé husitské, Morový sloup, renesanční hrobka rodu Bukůvků v Postřelmově, renesanční tvrz v Nemili, zámek Skalička, Ţelezniční skanzen v Lupěném. Poslední tři zmiňované památky jsou ve vzdálenosti do pěti kilometrů od města Zábřeh. Tato akce je pro muzeum vţdy úspěšná, bohuţel často je problém s personálním zajištěním., protoţe dobrovolníků stále ubývá. Pomáhat s touto akcí má za úkol zábřeţský skautský oddíl. Jelikoţ hlavními návštěvníky v muzeu jsou převáţně školní skupiny, autorka práce by ráda koncipovala doprovodný program primárně pro ně. Co je však velkým problémem, je 110
JAGOŠOVÁ, Lucie, Vladimír JŮVA a Lenka MRÁZOVÁ KRAJÍČKOVÁ. Muzejní pedagogika: metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, 298 s. Kultura a edukace, sv. 1. ISBN 978-8073152-079, str. 72. 111 Například u výstavy Tajemná zahrada pohádek děti hrály divadlo.
- 69 -
nedostatek prostoru v samotné expozici a také nemoţnost větších aktivit z bezpečnostních důvodů. Vstup na klenby je sice zabráněn zábradlím, ale i přesto by při rychlejším pohybu větší skupiny dětí mohlo nějaké dítě propadnout mezi mříţemi zábradlí. Proto je zde třeba volit umírněnější aktivity, popřípadě se s dalšími aktivitami přesunout mimo muzeum, například ven, do fary nebo do samotného kostela.
6.1.Program pro širokou veřejnost - Lití zvonu Na podzim roku 2014 zvoníci připravovali ulévání zvonu pro kostel sv. Barbory. Akce bohuţel nebyla veřejnosti přístupná. Vznik nového zvonu byl však detailně dokumentován a z této dokumentace se bude připravovat nová výstava. Ovšem je zde moţnost udělat ještě jeden zvon pro kostel sv. Barbory, protoţe zbylo mnoho materiálu, hlavně tedy kovu, zvonoviny112, která je na výrobě zvonu to nejdraţší. Do tohoto ulévání zvonu by se dala zapojit školní třída, například v rámci hodin výtvarné výchovy by bylo moţné udělat celoroční program. V první hodině by si děti prohlédly Farní muzeum. Hlavní pozornost by byla zaměřena na zvony a jejich reliéfy. Kaţdý zvon jich má několik. Velmi zajímavé je také vzít si papír a zkusit si na zvonu tzv. frotáţ113, touto technikou děti ve škole nejčastěji kopírují listy, ale vyzkoušet si ji na samotném zvonu je daleko zajímavější. Dítě dostane bílý papír a černý uhel nebo hnědou rudku, za pomoci učitele vyleze na stoličku u zvonu. Poté papír přiloţí ke zvonovému reliéfu a jemnými tahy, nejlépe plochou stranou uhlu nebo rudky si otiskne reliéf na svůj papír. Kaţdé dítě, které si nejprve udělá otisk zvonového reliéfu, začne dle něj kreslit svůj vlastní. Reliéf si také děti mohou zkusit vymodelovat z drátků, popřípadě z hlíny (záleţí na moţnostech dané školy). K ulití zvonu je také potřeba vytvořit zvonovou formu. Zvonař musí vţdy vytvořit dvě šablony. První je šablona vnitřního tvaru zvonového ţebra, pomocí které se modeluje jádro, druhou je šablona vnějšího tvaru zvonového ţebra, pomocí které se formuje falešný zvon. Pro odlévání zvonu se pouţívá metoda ztraceného vosku. Aţ je forma připravena, umístí se do licí jámy, zahrne se pískem a nechá se vyčnívat pouze licí otvor, do něhoţ se nalije roztavená zvonovina. Děti budou vyzvány, aby doma sbíraly zbytky svíček, které se poté roztaví a budou se pouţívat při tvorbě reliéfů do falešného zvonu.
112
Zvonovina je směs mědi a cínu, z čehoţ měď tvoří 78% a cín 22%. Frotáţ je umělecká technika, která kopírováním přenáší reliéfní struktury na papír, nejčastěji pomocí uhlů, pastelů či tuţky. 113
- 70 -
Do lití zvonu můţe být samozřejmě zapojena i veřejnost. V loňském roce to bylo částečné. Zapojilo se několik farníků sběrem svíček a předmětů z mědi a cínů. Tyto kovy se poté míchaly na zvonovinu. Ulévání zvonu je velmi nákladné, ale zároveň je to nezapomenutelný záţitek, pokud si projdete celým tímto procesem. Tento program by mohl být nezapomenutelným záţitkem pro všechny věkové kategorie návštěvníků muzea.
6.2.Aktivity pro školy 6.2.1. Výšivky Ornáty jsou bohatě vyšívané. Děti by se těmito výšivkami mohly inspirovat. Ty mladší by mohly na papír navrhnout, jak taková výšivka ornátu bude vypadat. Starší děti by mohly vlastní výšivky i vytvářet. Vyšívání ve školách jiţ není moc časté, tak by tato zkušenost mohla být pro děti opravdu originální.
6.2.2. Poznávačka Pro školáky by se v muzeu mohla udělat také malá poznávačka. Můţe být realizována formou soutěţe, kdy dítě, které správně odpoví, získá bod. Ten, kdo bude mít nejvíce bodů, získá malou cenu pro vítěze. Tato poznávačka by se mohla řešit dvěma způsoby. První by mohla být vizuální. Nakreslené či nafocené obrázky jednotlivých dílů zvonů a církevních předmětů, které se nacházejí v muzeu, by byly vytištěny na kartičky formátu A4. Dětem by se vţdy ukázal jeden obrázek a ten, který by jako první znal správnou odpověď, by získal 1 bod. Takto by se pokračovalo aţ do vyčerpání kartiček. Druhý způsob by byl pouze pro menší skupinku ţáků. Nejlépe do deseti členů. Poznávání by zde bylo hmatové, se zavázanýma očima. Kaţdý by vţdy dostal jeden svůj předmět, pokud uhodne, o jaký předmět se jedná, tak získá bod. Pokud neuhodne, má šanci hádat další spoluţák. Opět by vyhrál ten s nejvíce uhodnutými předměty. Tato poznávačka by se dala praktikovat i pro děti mladší neţ školní věk. Vzhledem k tomu, ţe neumí číst a nepřečtou si popisky u jednotlivých předmětů, by se obrázky či předměty museli zjednodušit.
- 71 -
6.3.Pracovní listy 6.3.1. Pracovní list pana Františka Johna Pracovní listy pro muzeum jiţ jednou zpracovány byly, zpracovával je pan František John někdy mezi lety 2000 - 2002 (viz příloha č. 3). Jednalo se však pouze o jeden list, který vyzýval děti k vyplnění touto větou: „Pokus se během návštěvy kostela a při prohlídce vystavených exponátů odpovědět na uvedené otázky a splnit následující úkoly.“ Na pracovním listu není uvedeno, pro jakou věkovou kategorii je určený. Ale dle skladby otázek by mohl být vyuţíván pro základní školu. Otázek zde bylo šest: -
„Komu je zasvěcen farní kostel?“ Otázka odkazuje na patronát kostela sv. Bartoloměje, kde je muzeum umístěno. Tato otázka je spíše znalostní, protoţe zasvěcení kostela není uvedeno na popiskách. V muzeu ho můţeme najít pouze v letáčcích nebo v některé z publikací. Není zde totiţ oficiální panel o historii kostela, coţ by se do budoucna mělo změnit.
-
„ Ornát je:“ Ţáci dostali na výběr tři moţnosti, mezi kterými si mohli zvolit tu správnou. Moţnosti byly takového: oblečení (roucho) kněze, druh svícnu, jiný název pro kalich.
-
„Z jakého roku pocházela původní dlažba v kostele?“ Zde musel ţák dohledat správnou odpověď dle popisek.
-
„Z jakého roku je nejstarší mince ve sbírce mincí nalezených při opravě kostelních lavic?“ Opět se jedná o dohledávání dle popisek.
-
Kolik váží největší zvon zvonového souboru a jak se jmenuje?“ Odpověď na tuto otázku nikde na popiskách není, je pouze v informačním letáčku nebo v knize „Zábřeţské zvony“
-
„Zkus namalovat exponát, který tě zaujal.“ Malování není pro ţáky druhého stupně příliš atraktivní. Tento poslední bod by měl být spíše zařazen pro ţáky prvního stupně základní školy.
Tento pracovní list jiţ pro potřeby muzea nebyl dostačující. Jednak byl více neţ 10 let starý, tedy i pro školy okoukaný. Navíc otázky byly formulovány strohou formou. Autorka diplomové práce tedy začala přemýšlet nad návrhem nového pracovního listu.
- 72 -
6.3.2. Návrh nového pracovního listu Nový pracovní list, který autorka navrhla, byl určený pro děti 2. - 6. třídy základní školy a úkoly byly rozepsány na dvou stranách formátu A4. Samozřejmě jeden pracovní list není dostatečný, proto by bylo vhodné navrhnout i pracovní listy pro mladší děti, které ještě neumějí pořádně číst a také pro ty starší, které by uţ měly mít hlubší historické znalosti. Všechny otázky do pracovního listu koncipovala tak, aby na ně byla odpověď k nalezení ve stálé expozici muzea.
-
„Koruna je součástí zvonu a stylovým prvkem své doby. Jak bys ty navrhnul(a) zvonovou korunu? Nakresli ji.“ Otázka na úvod měla být oddechová a ţáky připravit na další, sloţitější otázky.
-
„Z jakého materiálu se vyrábí hlava zvonu?“ Odpověď je dohledatelná ve stálé expozici.
-
„Za kterého panovníka byly vyrobeny nejstarší mince v muzeu? Víš, ve kterém roce se začaly vyrábět naše současné mince?“ Na první část otázky lze najít odpověď v expozici, druhá část je znalostní.
-
„V muzeu je zastoupena jedna velikonoční tradice. Poznáš, o jakou tradici se jedná? Znáš ještě jinou velikonoční tradici?“ První část otázky opět směřuje k expozici, druhá část je znalostní.
-
„Vyškrtej v osmisměrce slova související s Farním muzeem a zvony. Zbylá písmena čtená vodorovně dají tajenku.“ Jedná se o slova: bible, čep, job, kalich, klenba, koruna, krovy, kříţ, lapidárium, mince, oko, ornát, trny, výstava, zvon, zvoník. Osmisměrka zajišťuje oddych od náročných otázek a je příjemnou tečkou za vyplněním pracovního listu.
Celé zpracování pracovního listu potrvá dítěti 15-20 minut. Po konzultaci s paní Mgr. Mrázovou se autorka práce rozhodla pro přetvoření tohoto pracovního listu, jelikoţ otázky byly sice spojeny s farním muzeem, ale nenutily dítě dostatečně pracovat s expozicí. Také ve zpětném pohledu zjistila, ţe otázky byly formulovány příliš sloţitě a ţe jsou vhodné spíše pro druhý stupeň, neţ pro první. První návrh dotazníku autorka diplomové práce nepřepracovávala. Rozhodla se pro formulaci zcela nových otázek. Tyto otázky mají za úkol dítě motivovat k hledání informací v expozici. Navíc se zde snaţila úkoly zadávat hravější formou neţ v předchozím pracovním listu. Z těchto podnětů mi vznikly dva pracovní listy. Jeden pro první stupeň základní školy a druhý pro druhý stupeň základní školy. Otázky jsou u obou podobné, rozdílná formulace zohledňuje věk a znalosti dítěte. Kaţdý pracovní list je barevně vytištěný na formát A4 a obsahuje čtyři úkoly.
- 73 -
6.3.3. Úkoly pracovního listu pro 1. stupeň -
„Spoj název předmětu s jeho obrázkem“. Uvedeno je zde pět obrázků, fotografií z expozice, a pět názvů, které dítě má k jednotlivým obrázkům přiřadit. Jedná se o slova kropenka, biret, misál, kadidelnice a burza.
-
„Zjisti, jak se jmenuje největší zvon tady ve věži a napiš jeho název“. Tato otázka je jediná, kde po dětech vyţaduji konkrétní odpověď, ale i ta je v tomto případě velmi jednoduchá.
-
„Nakresli nebo namaluj předmět, který se využíval k výrobě hostií.“ Ve stálé expozici jsou dva předměty, vyuţívané k tomuto účelu, děti si mohou vybrat, jaký z nich budou kreslit či malovat.
-
„Doplň písmena ve slovech. Všechna slova se týkají výroby zvonu.“ Jedná se o tři slova „FORMA, RELIÉF a ZVONOVINA.“ Kaţdé z těchto slov má vynechána dvě a více písmen. Dítě má za úkol doplnit chybějící písmena ve slově.
6.3.4. Úkoly pracovního listu pro 2. stupeň -
„Napiš název předmětu pod jeho obrázek“. Jedná se o stejné fotografie z expozice, jako u pracovního listu pro 1. stupeň. Tedy o předměty: kropenka, biret, misál, kadidelnice a burza. Ţáci zde mají úkol těţší v tom, ţe zde nemají k vyobrazením ţádnou nápovědu, ale musí si správné odpovědi dohledat přímo v expozici a napsat jejich název pod obrázek.
-
„Komu je zasvěcen největší zvon zde na věži?“ Otázka není formulována na jméno zvonu, ale na jeho patronát, coţ ţáky zavádí k myšlence zasvěcení nějakému bohu či patronu. Tato otázka by mohla slouţit jako podnět k další diskusi.
-
„Napiš ke každému obrázku k jakému účelu se předmět využíval/využívá“. Ţáci mají k dispozici obrázky dvou předmětů, tyto předměty mohou dohledat i s popiskami v expozici. Prvním z nich je motor, ten se vyuţívá jako pohon zvonu, v případech, kdy se nezvoní ručně. Druhým obrázkem je zvonová hlava, ta nese zvon a pomáhá dostat zvon do pohybu při zvonění.
-
„Napiš tři slova, které se týkají výroby zvonu.“ V muzeu je jedna z vitrín speciálně zaměřena na výrobu zvonu. Zde mohou ţáci najít jakákoli tři slova týkající se výroby zvonu.
- 74 -
6.4.Aktivity pro dospělé Jako doprovodný program pro dospělé autorka vymyslela procházku po trámech nad klenbami s doplňujícím výkladem o stavbě kostela a o tom, jak se vlastně konstrukčně staví takováto klenba. Tato „procházka po klenbách“ by musela být z bezpečnostních důvodů omezena pouze na maximálně 6 návštěvníků. Prostory jsou úzké a hrozí propadnutí na klenby. Záţitek je to však nezapomenutelný. Návštěvník zde kostel a i samotné muzeum vidí z úplně jiné perspektivy. Pro školní skupiny by tato procházka bohuţel vhodná být nemohla. O to více věřím, ţe se bude líbit dospělým, popřípadě i dětem, které si zde jejich rodiče ohlídají. Kromě procházky po klenbách bude do programu zařazena určitě i stávající aktivita, kterou je zvonění. Vyzkoušet si ruční zvonění mohou zájemci kaţdou neděli v poledne. Jedná se o nezapomenutelný záţitek a není téměř nikde umoţněn, proto by bylo dobré, zvonění rozšířit nejen na neděli, ale i na ostatní dny v týdnu. Hlavně o velkých prázdninách by zvonění mohlo přitáhnout turisty. Zvonit mohou nejen dospělí, ale za jejich pomoci i děti, čímţ se ze zvonění můţe stát událost pro celou rodinu. Vstup do zvonového patra při zvonění je však omezen na maximálně 6 osob.
6.5.Aktivity pro seniory a zdravotně handicapované Program pro seniory a zdravotně handicapované je v muzeu problémový. Do věţe vede mnoho schodů, proto je pro méně pohyblivé seniory problém se dostat aţ do muzea. To stejné platí pro vozíčkáře. Na výtah ve věţi místo není a hlavně by to zničilo její atmosféru. Jindřišská věţ má sice svoji věţ ve věţi a v ní výtah, ale pro malé město je toto finančně náročné a muzeu by se něco takového vzhledem k návštěvnosti nevyplatilo. Určitě by však bylo dobré zapojit seniory do dalších aktivit s muzeem spojených jako například sběr svíček na ulévání zvonu či pomoc při tvorbě sbírkového fondu. V muzeu se jiţ několikrát stalo, ţe starší lidé, chodící do kostela, přinesli několik předmětů ze své domácnosti a chtěli je darovat muzeu. Na této jejich dobročinné aktivitě by se dala zaloţit část sbírkotvorného programu a mohla by se díky nim rozšiřovat konkrétní sbírka. Navíc by senioři mohli být pyšní na zobrazení svého jména v muzeu, protoţe muzeum plánuje vytvořit závěsné plaketky se jmény lidí, kteří se nejvíce zaslouţili o provoz muzea a jeho sbírkový fond. Problém je zde i pro zrakově postiţené. V muzeu je prostor rozšířen i nad klenby, je sice ohraničen zábradlím, ale nevidomí nebo malé dítě mohou při neopatrném pohybu zakopnout nebo dokonce i propadnout na klenbu. Návštěvník není v ohroţení ţivota, ale při neopatrnosti si můţe způsobit zranění. Moţná by však byla prohlídka muzea s osobním průvodcem. Zajímavé
- 75 -
by zde pro ně mohlo být hmatové prozkoumání reliéfů zvonů. Vyzkoušení si zatáhnout za zvonové lano a zjistit, jak je zvon těţký a ohmatání některých menších částí zvonu v lapidáriu.
- 76 -
7. Závěr Cílem magisterské diplomové práce byla příprava realizace nové stálé expozice ve Farním muzeu v Zábřehu na Moravě. Stálá expozice v muzeu pochází z roku 2004, proto jiţ přestává být aktuální a bylo rozhodnuto o zbudování nové stálé expozice. Práce je rozdělena do pěti částí. V první části se autorka věnuje historii a současnosti Farního muzea. Popisuje fungování muzea, současnou stálou expozici a zavádí nás do spolku zvoníků. Poté následuje teoretická část, zabývající se sbírkotvornou činností a evidencí. Důvodem zařazení této kapitoly byly problémy se stavem sbírkového fondu a zápůjček. Chyběla evidence a nebylo jasné, které předměty vlastní muzeum a co jsou zápůjčky. Třetí část práce se věnuje srovnávání a hledání inspirace u jiných institucí. Srovnání proběhlo s celkem osmi muzei. Některé z nich měly podobné zaměření jako Farní muzeum, některé byly zaměřeny spíše na světské hodnoty. Společným znakem pro srovnávaná muzea bylo jejich umístění ve věţi. Poslední srovnávané muzeum bylo výjimkou. Jednalo se o Vlastivědné muzeum v Zábřehu. Do práce bylo zařazeno, protoţe společně s Farním muzeem tvoří jediné dvě muzejní instituce v Zábřehu. Samotnému rozvrţení nové stálé expozice se věnuje část čtvrtá. Rozepisuje obsah jednotlivých vitrín a jejich doplnění o texty a popisky. V páté kapitole je rozebírána propagace muzea směrem k veřejnosti. Nejprve je zde zkoumána internetová propagace jak na webových, tak na facebookových stránkách. Zařazeny do této kapitoly také propagační předměty, suvenýry a publikační činnost. Poslední část se věnuje přípravě pedagogické činnosti a dalším aktivitám, doplňujícím stálou expozici. Tato část je zaměřena nejvíce na školy, ale není z ní vynechána ani široká veřejnost. Pro vytvoření návrhu na realizaci nové stálé expozice bylo stěţejní zevidování sbírkového fondu, které se, za přispění Mgr. Petra Krňávka, povedlo. Teprve poté mol být návrh vytvořen a doplňován o další informace, týkající se například formátu popisek, doprovodných textů, informačních panelů a interaktivních prvků. Důleţitý je k výstavě také doprovodný program, ten je v práci rozpracován především s přihlédnutím ke školním skupinám, které jsou nejčastějšími návštěvníky. Nově navrţené vitríny i stálá expozice jsou nyní připraveny k realizaci. Ta by měla proběhnout v průběhu července a srpna 2015.
- 77 -
8. Resumé Předmětem magisterské diplomové práce je příprava realizace nové stálé expozice ve Farním muzeu v Zábřehu na Moravě. Práce se nejprve zabývá Farním muzeem. Popisuje jeho historii, současný stav stálé expozice a fungování spolku zvoníků. Také se zabývá selekcí a evidencí předmětů. V další části autorka hledá inspiraci pro novou stálou expozici v jiných muzejních institucích podobného charakteru. Poté se věnuje samotnému rozvrţení nové stálé expozice a přípravě výstavního fundusu. Práce je dále zaměřena na propagaci muzea směrem k veřejnosti. Poslední část je věnována doprovodným programům pro veřejnost.
- 78 -
9. Seznam pramenů a literatury 9.1.Monografie BARTOŠ, Josef a kol. Zábřeh - 750 let. 1. vyd. Zábřeh: Město Zábřeh, 2004, 161 s. DE KAM, René. Utrecht, the Cathedral Tower. 1. vydání. Regensburg: Schnell, 2007, 22 s. ISBN 978-379-5466-398. GRUBER, Reinhard. Velechrám svatého Štěpána ve Vídni. 1. vyd. Vídeň: Kirchenmeisteramt der Demkirche St. Stephan, 1998, 96 s. JAGOŠOVÁ, Lucie, Vladimír JŮVA a Lenka MRÁZOVÁ KRAJÍČKOVÁ. Muzejní pedagogika: metodologické a didaktické aspekty muzejní edukace. 1. vyd. Brno: Paido, 2010, 298 s. Kultura a edukace, sv. 1. ISBN 978-807-3152-079 JIRÁNEK, Aleš a Jana JŮZLOVÁ. Pražské věže. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Kniţní klub, 2013, 128 s. ISBN 978-80-242-3747-3 JOHN, František, Aleš PÁTEK. Drobné sakrální památky Zábřeha a okolí. Zábřeh: Město Zábřeh, 2005, 63 s. ISBN 80-239-6148-9. JOHN, František, Petr KRŇÁVEK a Aleš PÁTEK. Zábřežské zvony. 1. vyd. Zábřeh: Farní muzeum, 2008. ISBN 978-80-254-3452-9 KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vyd. 1. Praha: Baset, 2000, 644 s. ISBN 80-862-2311-6. LUNGA, Radek a Jaroslav SOLAŘ. Kostelní věže a zvonice: kampanologie, navrhování, poruchy, rekonstrukce a sanace. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 172 s. Stavitel. ISBN 978-80-2471236-9 MAREK, Miroslav. Muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov. Agentura Dobrý den, s. r. o. 30 s.
- 79 -
PÁTEK, Aleš, František JOHN a Jaromír SCHOFFER. Památky mikroregionu Zábřežsko ve Dnech Evropského dědictví. 1. vyd. Zábřeh: Farní muzeum Zábřeh a Skautské středisko Skalička, 2008, 28 s. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska: 1. A - J. 1. vyd. Praha: Academia, 1999, 780 s. ISBN 80-200-0473-4. VAN SCHAIK, Ton H.M. a Carien DE BOER-VAN HOOGEVEST. The Gothic Cathedral of Utrecht. 1. vyd. Utrecht: Het Utrechts Archief [etc.], 2004. ISBN 90-547-9062-8, s. 14 ŢALMAN, Jiří. Příručka muzejníkova I.: Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích. 1. vyd. Brno: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002, 75 s. ISBN 80-7028-179-0. ŢALMAN, Jiří. Příručka muzejníkova. II., Metodické pokyny pro správu sbírek muzejní povahy, vývoz sbírkových předmětů mimo celní území Evroských společenství, realizaci výpůjček a zápůjček sbírkových předmětů pro výstavní účely : metodické texty, právní normy. Vyd. 1. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2006. 135 s. ISBN Vyd. 1.
9.2.Propagační letáky Jindříšská věž ve věži [propagační leták]. Jindřišská věţ s.r.o. Praha, 10 s. [cit. 23.2.2015] Jindříšská věž: "vež ve věži" světový unikát [propagační leták]. Jindřišská věţ. Praha JOHN, František a Petr KRŇÁVEK. Farní muzeum Zábřeh věž chrámu sv. Bartoloměje. [Propagační leták] 2007. vyd. Zábřeh: Farní muzeum Zábřeh. JOHN, František. Farní chrám sv. Bartoloměje v Zábřeze: 1754. [Propagační leták] Zábřeh: Farní muzeum Zábřeh, 2004.
- 80 -
Turmforum, Bahnprojekt Stuttgart-Ulm: Come with us on a journey through the Stuttgart-Ulm rail project [Propagační leták]. Stuttgart: Bahnprojekt Stuttgart-Ulm e. V., 2014, 23 s, str. 9 Vážení snoubenci: Česká kniha rekordů [Propagační leták]. Muzeum rekordů a kuriozit. 2 s.
9.3.Rozhovory Téma: Historie Farního muzea Zábřeh Informace poskytl: PÁTEK, ALEŠ, Člen spolu farního muzea, Zábřeh 25. 10. 2014 Téma: Historie Farního muzea Zábřeh Informace poskytl: KRŇÁVEK, PETR, Člen spolu farního muzea, Zábřeh 27. 10. 2014 Téma: Historie Farního muzea Zábřeh a jeho současný stav Informace poskytl: Petr Krňávek, Člen spolu farního muzea, Zábřeh 1. 11. 2014 Téma: Pokladnice chrámu svatého Štěpána Informace poskytl: Vojtech Janček, zaměstnanec chrámu svatého Štěpána, Vídeň 24. 2. 2015
9.4.Internetové zdroje Asociace muzeí a galerií České republiky [online]. AMG, 2011 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.cz-museums.cz/web/amg/titulni Demus. CIT(e)M: Metodické centrum pro informační technologie v muzejnictví [online]. 20052009 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.citem.cz/projekty/demus/ Dům Pod Podloubím: Muzeum Zábřeh. KRŇÁVEK, Petr. Dny evropského dědictví na Zábřežsku [online]. 2008 [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://ehdzabreh.wz.cz/pamatky_dum_pod_podloubim.html Farní muzeum Zábřeh. Římskokatolická farnost Zábřeh: Děkanát zábřeh [online]. Zábřeh: Farnost Zábřeh, 2003 [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://rkfzabreh.rps.cz/muzeum.html
- 81 -
Magnetická místa: Vyzdobte si lednici suvenýrem z cest! [online]. Studio Black Queen, 2008 – 2015 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.magneticka-mista.cz/ Muzeum
města
Brna. Facebook [online].
[cit.
2015-04-22].
Dostupné
z:
https://www.facebook.com/Muzeum.mesta.Brna?fref=ts Olomouc region card [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.olomoucregioncard.cz/ Otevírací doba a vstupné. Muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov [online]. Muzeum rekordů a kuriozit. 2010 [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.muzeumrekorduakuriozit.cz/muzeumrekordu-a-kuriozit/oteviraci-doba-a-vstupne/ Stálá expozice: Muzeum Zábřeh. Vlastivědné muzeum v Šumperku [online]. [cit. 2015-02-16]. Dostupné z: http://www.muzeum-sumperk.cz/zarizeni/muzeum-zabreh/stale-expozice/ TURISTICKÉ ZNÁMKY [online]. TURISTICKÉ ZNÁMKY s.r.o., 1999 - 2015 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z:http://www.turisticke-znamky.cz/ Turistický deník: Wander Book [online]. [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://turisticky-denik.cz/ Utrecht Domtoren [online]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné z: http://www.domtoren.nl/en/page/tarieven-domtoren
Welzlovy dopisy. Jan Eskymo Welzl [online]. 2010-2014 [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://www.eskymo-welzl.cz/welzlovy-dopisy Zvonařská dílna: Tomášková-Dytrychová s.r.o. [online]. [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.zvony-tomaskova.cz/
- 82 -
9.5.Ostatní dokumenty KRŇÁVEK, Petr. Zápis členské schůze: Farní muzeum Zábřeh. Zábřeh, 13. 9. 2014, 1 s. Stanovy občanského sdružení: Farní muzeum Zábřeh, občanské sdružení [Stanovy občanského sdruţení]. Zábřeh, 2007, 7 s. Stanovy spolku: Spolek Farního muzea a zvoníci Zábřeh [Stanovy spolku]. Zábřeh, 2014, 7 s. [cit. 22. 4. 2015]. Zákon č. 122/2000 Sb.: o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů [zákon o ochraně sbírek muzejní povahy] 7. dubna 2000.
- 83 -
10.
Seznam příloh:
1) Příloha č. 1 - Fotografie současného stavu muzea 2) Příloha č. 2 - Návrhy nového výstavního fundusu 3) Příloha č. 3 - Pracovní listy
- 84 -
10.1.
Příloha č. 1: Fotografie současného stavu muzea
Obr. 1 – Lapidárium, levá část
Obr. 2 – Lapidárium, pravá část
- 85 -
Obr. 3 – Depositum Liturgiae, úvodní vitrína
Obr. 4 - Depositum Liturgiae, bohosluţba slova a oblečení kněze
- 86 -
Obr. 5 - Depositum Liturgiae, oblečení jáhna, ministranta a eucharistie
Obr. 6 – kleště na výrobu hostií, předměty nalezené pod lavicemi
- 87 -
Obr. 7 – expozice historie zvonů
Obr. 8 – expozice historie zvonů
- 88 -
Obr. 9 – schéma výstavních prostor
Vysvětlivky: 1. Lapidárium 2. Depositum Liturgiae – úvodní vitrína 3. Depositum Liturgiae – bohosluţba slova 4. Depositum Liturgiae – oblečení kněze 5. Depositum Liturgiae – oblečení jáhna a ministranta 6. Depositum Liturgiae – eucharistie 7. Depositum Liturgiae – kleště na hostie 8. Poklady nalezené pod lavicemi 9. Expozice historie zvonů 10. Římsa 11. Prostor pro výstavy
- 89 -
10.2.
Příloha č. 2: Návrhy nového výstavního fundusu
Obr.1 – schéma výstavních prostor pro novou stálou expozici
Vysvětlivky: 1. Lapidárium 2. Depositum Liturgiae – úvodní vitrína 3. Depositum Liturgiae – oblečení kněze a jáhna 4. Depositum Liturgiae – oblečení ministranta 5. Depositum Liturgiae – bohosluţba slova 6. Depositum Liturgiae – eucharistie 7. Depositum Liturgiae – kleště na hostie 8. Poklady nalezené pod lavicemi – mince 9. Poklady nalezené pod lavicemi – drobné předměty 10. Poklady nalezené pod lavicemi – svaté obrázky 11. Expozice historie zvonů – odlévání zvonu 12. Expozice historie zvonů – prostor pod střechou 13. Police pro sochy 14. Knihovna 15. Prostor pro výstavy
- 90 -
Depositum Liturgiae – úvodní vitrína
Depositum Liturgiae – oblečení ministranta
Expozice historie zvonů
Depositum Liturgiae – bohosluţba slova Depositum Liturgiae – eucharistie Depositum Liturgiae – kleště na hostie
Depositum Liturgiae – oblečení kněze a jáhna + stojan pro zavěšení ornátu a dalmatiky
- 91 -
Mince, svaté obrázky, drobné předměty
Knihovna
- 92 -
10.3.
Příloha č. 3: Pracovní listy
Pracovní list č. 1 – návrh Františka Johna
- 93 -
Pracovní list č. 2 – první návrh
- 94 -
Pracovní list č. 3 – pracovní list pro 1. stupeň
Pracovní list pro 1. stupeň základní školy 1) Spoj název předmětu s jeho obrázkem
Kropenka Biret Burza Misál Kadidelnice
2) Zjisti, jak se jmenuje největší zvon tady ve věži a napiš jeho název.
3) Nakresli nebo namaluj předmět, který se využíval k výrobě hostií.
4) Doplň písmena ve slovech. Všechna slova se týkají výroby zvonu. F_R_A R_L__F _V_N_V__A
- 95 -
Pracovní list č. 4 – pracovní list pro 2. stupeň
Pracovní list pro 2. stupeň základní školy 1) Napiš název předmětu pod jeho obrázek.
_________
_________
_________
_________
_________
2) Komu je zasvěcen největší zvon zde na věži?
3) Napiš ke každému obrázku k jakému účelu se předmět využíval/využívá.
4) Napiš tři slova, které se týkají výroby zvonu: ________________________________ ________________________________ ________________________________
