Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Klára Čechlovská Posluchačka druhého ročníku magisterského kombinovaného studia muzeologie

Zhodnocení vybraného souboru sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze z hlediska odlišných výsledků materiálového průzkumu slitin stříbra a údajů zjištěných z puncovních značek jako podkladů pro restaurátorské práce Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman

Brno 2015

Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů. V Praze 30.04.2015

………………………………………………….. Klára Čechlovská

Děkuji Mgr. Pavlu Holmanovi za vedení diplomové práce. Mé poděkování patří též Ing. Aleně Selucké za odborné konzultace.

Obsah 1

Úvod .................................................................................................................................. 3

2

Teoretická část .............................................................................................................. 5 2.1

Výchozí situace .................................................................................................... 5

2.1.1 Výsledky vstupního průzkumu ................................................................ 6 2.1.2 Navrhovaný postup .....................................................................................10 2.2

Sbírka Židovského muzea v Praze .............................................................11

2.2.1 Historické souvislosti sbírky ...................................................................14 2.3

Štíty na Tóru .......................................................................................................16

2.3.1 Používání štítů na Tóru .............................................................................16 2.3.2 Popis štítů na Tóru ......................................................................................18 2.3.3 Výroba štítů na Tóru ...................................................................................21 2.4

Puncovnictví a puncovní značky ................................................................24

2.4.1 Historie puncovnictví .................................................................................25 2.4.2 Židovští zlatníci ............................................................................................33 2.5

Konzervátorská a restaurátorská péče o předměty v muzeích ......35

2.5.1 Konzervování-restaurování sbírkových předmětů ........................37 2.5.2 Metody průzkumu kovových materiálů sbírkových předmětů .39 2.6

Stříbro ...................................................................................................................46

2.6.1 Vlastnosti stříbra a jeho slitin .................................................................46 2.6.2 Korozní vlastnosti stříbra .........................................................................48 2.6.3 Historické způsoby výroby stříbra .......................................................49 3

Praktická část ..............................................................................................................52 3.1

Výběr předmětů ze sbírky k průzkumu ...................................................52

3.1.1 Postup výběru ...............................................................................................54 3.2

Analýza prvkového složení slitin stříbra .................................................55

3.2.1 Rentgenová fluorescenční spektrometrie ..........................................55 3.2.2 Vyhodnocení výsledků měření ...............................................................58 3.3

Další analyzační metody použité pro srovnání .....................................59

3.3.1 SEM/EDS energiově disperzní spektrometrie..................................59 3.3.2 Hydrostatická zkouška ..............................................................................62 1

3.4

Srovnání výsledků použitých metod .........................................................65

3.4.1 Porovnání s výsledky analýz provedených na mincích ................67 3.4.2 Závěr z porovnání s výsledky analýz provedených na mincích.69 3.5

Experiment provedený k doložení hypotézy .........................................71

3.5.1 Vyhodnocení experimentu .......................................................................73 3.6

Diskuze .................................................................................................................74

4

Závěr ...............................................................................................................................78

5

Resumé ...........................................................................................................................81

6

Literatura ......................................................................................................................82

7

Seznam použitých zkratek ......................................................................................87

8

Přílohy ............................................................................................................................88 8.1

Obrazová příloha ..............................................................................................88

8.1.1 Puncovní značky ..........................................................................................88 8.1.2 Štíty na Tóru ..................................................................................................92 8.2

Tabulky .................................................................................................................97

2

1 Úvod Ochrana kulturního dědictví patří mezi jedno ze základních poslání muzeí. Ochrana muzejních sbírek a péče o sbírkové předměty je zakotvena v příslušném zákoně a vázána etickými kodexy. Na péči o sbírky se již několik let podílím jako konzervátor-restaurátor sbírkových předmětů z kovů v Židovském muzeu v Praze (dále jako ŽMP). Má předchozí studia byla zaměřena na konzervování-restaurování a řemeslné zpracování kovů. Předmětem mého zájmu i mého profesního zaměření jsou tak již po řadu let kovové artefakty a jejich muzealita. Téma mé diplomové práce jsem zvolila z oboru, kterým se již dlouho zabývám. Péče o sbírkové předměty ŽMP vykazuje jistá specifika daná historickými souvislostmi nabytí předmětů do sbírky a zároveň původním účelem předmětů. Sbírka ŽMP je tvořena předměty, které používala náboženská společnost. Během druhé světové války byl nařízen svoz předmětů ze všech židovských náboženských obcí Protektorátu Čech a Morava do Ústředního židovského muzea v Praze. Převážná část sbírkových předmětů se do sbírek ŽMP dostala násilným přerušením kontinuity používání. Sbírkové předměty ŽMP je třeba prezentovat s úctou k tradici a kultuře židovské komunity, která je používala. V péči o sbírkové předměty ŽMP se proto někdy přistupuje k nástrojům restaurování namísto v muzejní praxi upřednostňovaného konzervování. Pro stanovení postupu zásahu je důležité rozpoznání autenticity předmětu a její respektování. Při konzervátorských a restaurátorských postupech v ŽMP bylo v některých případech nutné zjistit, z jakého materiálu je sbírkový předmět vyroben. Při analýzách prvkového složení materiálu sbírkových předmětů ŽMP byla opakovaně zaznamenávána nesrovnalost mezi ryzostí dle výsledku analýzy obsahu drahého kovu ve slitině a ryzostí deklarovanou puncovní značkou umístěnou na předmětu. Dle výsledků analýzy vycházela ryzost vyšší než předpokládaná ryzost dle puncovní značky. K volbě tématu diplomové práce mě přivedl konkrétní jev zaznamenaný při provádění průzkumů materiálu sbírkových předmětů ŽMP.

3

Tento jev mě vedl k úvaze o možnosti využití sbírky jako pramene pro výzkum. Předmětem výzkumu je porovnání ryzosti deklarované puncovní značkou a reálnou hodnotou obsahu drahého kovu ve slitině naměřené analyzační metodou. Každý sbírkový předmět je svědkem minulých dějů a událostí, zvláště sbírka ve své celistvosti je nositelem jedinečných informací, které bychom se za pomoci moderních analytických metod pokusili poodhalit. Sbírka ŽMP by se tak mohla stát zdrojem informací o ekonomické a právní situaci zlatnických dílen či židovských náboženských obcí a synagog. Výše popsaný jev nesrovnalostí mezi výsledky analýzy a ryzostí deklarovanou puncovní značkou činil zároveň výrazné potíže při stanovování postupu konzervování a restaurování. Výsledky výzkumu by mohly pomoci také k ujasnění této problematiky, která nebyla zatím v odborné literatuře podrobněji diskutována. Hlavním cílem diplomové práce je vyhodnotit navržený výzkum pro potřeby konzervátora-restaurátora. Výsledky navrženého výzkumu mohou pomoci rozpoznat autenticitu předmětu jako jednu ze zásadních kvalit muzeality. Na základě stanovení dílčích cílů byla navržená struktura práce. Diplomová práce je členěna do dvou základních kapitol. V úvodu teoretické části jsou detailně popsány situace, při nichž byl zaznamenán jev, který vedl k zvolení tématu diplomové práce. Dále jsou v teoretické části popsány v pěti kapitolách informace, které je důležité uvést pro objasnění navrhovaného výzkumu. V textu teoretické části je nastíněna historie a popsána sbírka ŽMP. Dále jsou představeny štíty na Tóru jako rituální předměty a jejich zařazení do sbírky ŽMP v historických souvislostech. V další kapitole je šířeji pojednána historie puncovnictví jako základní zdroj historických informací o sbírkových předmětech a

jako

důležitý

podklad

pro

stanovení

postupů

konzervátorských

a restaurátorských zásahů. Problematika historie puncovnictví je objasněna také v souvislosti s výběrem předmětů pro výzkum. Pro ucelený náhled do problematiky jsou také popsány základní vlastnosti stříbra, drahého kovu, ze kterého jsou vybrané předměty vyrobeny. Praktická část diplomové práce představuje samotný výzkum. Nejprve je popsán postup výběru předmětů pro výzkum ze sbírky ŽMP a kritéria pro jejich výběr. Následuje podrobný popis provedených analýz a jejich vyhodnocení ve vztahu k navrhovaným hypotézám. 4

2 Teoretická část 2.1 Výchozí situace V restaurátorské dílně Židovského muzea v Praze (dále jako ŽMP) při konzervátorských a restaurátorských pracích na sbírkových předmětech z drahých kovů byly opakovaně zaznamenány nesrovnalosti mezi výsledky analýz a předpokládanou ryzostí podle puncovních značek. Výsledkem analýz obsahu drahého kovu ve slitině byl materiál s vyšší ryzostí než puncovní značkou deklarovaná ryzost. Tento problém, bude obecně popsán v několika následujících odstavcích a konkrétně ilustrován v následující kapitole. Postupně na třech pracovištích bylo provedeno šest analýz materiálu šesti sbírkových předmětů. Na každém z pracovišť byl použit jiný analyzační přístroj. Na prvním pracovišti se ze tří analyzovaných předmětů za stejných podmínek, stejnou analyzační metodou a ve stejnou dobu lišily výsledky analýzy od ryzosti deklarované puncovní značkou ve dvou případech. Výsledky analýzy materiálu byly vyšší než puncem deklarovaná ryzost. V jednom případě se výsledek analýzy shodoval s ryzostí deklarovanou puncovní značkou. Na druhém pracovišti se ze dvou analyzovaných předmětů za stejných podmínek, stejnou analyzační metodou a ve stejnou dobu lišil výsledek analýzy od ryzosti deklarované puncovní značkou v jednom případě. Výsledek analýzy materiálu byl vyšší než puncem deklarovaná ryzost. V jednom případě se výsledek analýzy shodoval s ryzostí deklarovanou puncovní značkou. Na třetím pracovišti se výsledek analýzy lišil od ryzosti deklarované puncovní značkou. Výsledek analýzy materiálu byl vyšší než puncem deklarovaná ryzost. Pokud by výsledkem všech měření byla vyšší ryzost než ryzost deklarovaná puncovní značkou, mohli bychom se domnívat, že jde o chybně zvolenou analyzační metodu, chybnou interpretaci výsledků nebo chybu analyzačního přístroje. Dosažené rozdílné výsledky ze třech pracovišť však tuto možnost zpochybňují.

5

S vědomím uvedených zjištěných nesrovnalostí je konzervátor-restaurátor při stanovení záměru zásahu postaven před otázku, jakou ryzost drahého kovu má zvolit pro výrobu chybějící části či opravu sbírkového předmětu. 1 Zda se má řídit ryzostí danou puncovní značkou nebo ryzostí zjištěnou výsledkem analýzy.

2.1.1 Výsledky vstupního průzkumu V roce 2010 byly provedeny tři materiálové analýzy sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze k identifikaci prvkového složení materiálu na skenovacím

elektronovém

mikroskopu

vybaveném

energiově-disperzním

analyzátorem SEM/EDS Hitachi S450. Analýza byla provedena v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Použití této metody umožnily malé rozměry částí zkoumaných předmětů. Jednalo se tedy o nedestruktivní průzkum vzhledem k materiálu i předmětu. Výsledkem této analyzační metody je kvantitativní identifikace kovů a prvkové složení slitin. Dva nástavce na Tóru, přírůstkové číslo 2007/0075-01,02 Výrobcem obou nástavců je dle výrobní značky Josef Winkler. Puncovní značka udává místo výroby Vídeň, rok výroby 1802, ryzost stříbra 13 lotů, což odpovídá 812,5/1000 stříbra. Protože oba nástavce byly částečně poškozené, bylo nutné provést analýzy materiálu, určit kov či slitiny kovů a případnou povrchovou úpravu jako podklad pro stanovení restaurátorského záměru. Na prvním nástavci se nedochovala část vrcholové florální ozdoby, která se naopak dochovala na druhém nástavci. Na obou nástavcích také chybělo několik matic a šroubů s ozdobnou koncovkou, které slouží k připevnění oblouku koruny nástavce k ostatním částem nástavce. Restaurátorským záměrem bylo určeno, že budou doplněny chybějící části nástavců. Podle dochovaných částí budou vyrobeny kopie dvou matic a dvou šroubů s ozdobnou koncovkou a vrcholová florální ozdoba. Analyzována byla část předmětu – vrcholová florální ozdoba. Výsledkem analýzy byla slitina 95 % stříbra a 5 % mědi. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku.

1

Problematika navržení záměru zásahu je rozebrána v kapitole 2.5.

6

Štít na Tóru, inventární číslo 002.397 Výrobcem předmětu je dle výrobní značky Alfréd Pollak. Puncovní značka udává místo výroby Praha, rok výroby 1872, ryzost stříbra 800/1000. Vzhledem k poškození a neodborné opravě předmětu bylo nutné provést analýzu materiálu, identifikovat kov či slitinu kovů, z nichž je předmět vyroben, případně povrchové úpravy. Vrchní část štítu byla v minulosti poškozena odlomením. Následná nevyhovující a neodborná oprava byla provedena cínovou pájkou. Po provedení analýzy byl navržen restaurátorský záměr. Vzhledem k nutnosti zahřívání materiálu při restaurátorském postupu musí být cínová pájka ze štítu odstraněna.2 Případné chybějící části budou doplněny a obě části předmětu budou spojeny pájením stříbrnou pájkou. Odstraněním cínové pájky došlo k rozdělení předmětu na dvě části. Části materiálu chyběly, mezi oběma částmi byly patrné mezery. Analyzována byla odlomená část štítu, která se svými rozměry vešla do skenovacího elektronového mikroskopu. Výsledkem analýzy byla slitina 97 % stříbra a 3 % mědi. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku. Ukazovátko na Tóru, inventární číslo 013.515 Výrobcem předmětu je dle výrobní značky zlatník s iniciálami I. N. Puncovní značka udává místo výroby Praha, rok výroby 1815, ryzost stříbra 13 lotů, odpovídající 812,5/1000 stříbra. Vzhledem k značnému poškození ukazovátka, pozdější neodborné a neúspěšné opravě a destrukčnímu zpilování materiálu bylo nutné před stanovením restaurátorského záměru provést analýzu materiálu. Ukazovátko se zachovalo rozlomené na dvě části. V místě lomu byla rozpoznána cínová pájka z pozdější nevhodné a patrně neúspěšné opravy. Část středové koule byla zpilována. V rámci restaurátorského záměru bylo stanoveno odstranění cínové pájky z ukazovátka. Před spojením rozlomených částí bude na kouli u uchopovací části přípájen plech ze stejného materiálu, z kterého je vyrobené ukazovátko. Plechem bude zakryt otvor po chybějícím materiálu a zároveň bude vyrovnána osa předmětu vychýlená zpilováním. V místě lomu byl pro analýzu odebrán vzorek o rozměru cca 1mm. Výsledkem analýzy je slitina 83 % stříbra a 17 % mědi. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku.

2

Více k odstraňování cínové pájky ze stříbrných předmětů v kapitole 2.5.1.

7

Ve dvou z těchto tří uváděných příkladů došlo k nesrovnalostem mezi obsahem drahého kovu ve slitině podle výsledku analýzy a podle puncovní značky. Štít na Tóru má mít podle puncovní značky 80 % stříbra ve slitině, výsledkem analýzy je 97 % stříbra ve slitině, tedy o 17 % vyšší obsah drahého kovu ve slitině. Nástavce na Tóru by měly mít podle puncovní značky 81,25 % stříbra ve slitině, výsledkem analýzy je 95 % stříbra ve slitině, tedy o 13,75% vyšší obsah drahého kovu ve slitině. Ukazovátko na Tóru má mít podle puncovní značky 81,25 % stříbra ve slitině, výsledkem analýzy je 83 % stříbra ve slitině, rozdíl je tedy pouze 1,75 %. V roce 2013 byly provedeny dvě materiálové analýzy sbírkových předmětů ŽMP. Prvkové složení materiálu dvou předmětů bylo zkoumáno metodou energiově disperzní rentgenové fluorescence ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Do přístroje byl umístěn celý předmět. Tato metoda je nedestruktivní vzhledem k materiálu i předmětu. Kvantitativní identifikace kovů a prvkové složení slitin bylo určeno na přístroji ElvaX Industrial s detektorem. Štít na Tóru, inventární číslo 012.579 a štít na Tóru, inventární číslo 037.435 Podle puncovních a výrobních značek bylo určeno, že Štít na Tóru, inventární číslo 012.579 vyrobil mistr s iniciálami A. N. v Praze roku 1813 ze stříbra ryzosti 13 lotů, odpovídající 812,5/1000 stříbra. Podle puncovních a výrobních značek bylo určeno, že štít na Tóru, inventární číslo 037.435 vyrobila firma Jindřich Grűnfeld v Praze po roce 1871 ze stříbra ryzosti 800/1000. Některé části předmětů měly nazlátlý povrch. Analýza se prováděla za účelem zjištění, zda jsou předměty povrchově upraveny zlacením, nebo zda se jedná o tenkou vrstvu korozních produktů. Výsledkem analýz bylo, že štít na Tóru, inventární číslo 012.579, byl vyroben ze slitiny stříbra a mědi s obsahem stříbra 95 % a 5 % mědi. Štít na Tóru, inventární číslo 037.435, byl vyroben ze slitiny stříbra a mědi s obsahem stříbra 80 % a 20 % mědi. Závěrem bylo stanoveno, že nažloutlé skvrny na povrchu jsou pravděpodobně způsobeny lokální kontaminací sírou a nejedná se o zbytky zlacení. Záznamy z analýzy jsou na přiloženém kompaktním disku. V jednom z těchto dvou případů došlo k neshodě mezi obsahem drahého kovu ve slitině podle puncovní značky a podle výsledku analýzy. Podle puncovní 8

značky má mít Štít na Tóru, inventární číslo 012.579, obsah stříbra ve slitině 81,25 %. Z výsledku analýzy vyplývá, že má 95 % stříbra ve slitině, což je vyšší obsah drahého kovu ve slitině o 13,75 %. Podle puncovní značky má mít Štít na Tóru, inventární číslo 037.435, obsah stříbra ve slitině 80 %. Z výsledku analýzy vyplývá, že má 80 % stříbra ve slitině, což odpovídá předpokladu podle puncovní značky. V jednom z těchto dvou případů se výsledek měření shodoval s puncovní značkou a v jednom případu ze dvou došlo k neshodě mezi obsahem drahého kovu ve slitině podle puncovní značky a podle výsledků analýzy. Výsledkem analýzy byl vyšší obsah stříbra ve slitině o 13,75 %. Dva nástavce na Tóru, inventární číslo 004.124/01,02 Podobný jev, jako na dvou výše zmíněných pracovištích jsme zaznamenali i na Puncovním úřadě. Pro novou expozici Stříbro českých synagog bylo třeba restaurovat dva nástavce na Tóru včetně doplnění chybějících částí. Z puncovních a výrobních značek lze usuzovat, že nástavce na Tóru vyrobil v Praze roku 1857 Jan Novotný ze stříbra ryzosti 13 lotů. Pro zjištění obsahu stříbra ve slitině byla provedena XRF analýza prvkového složení materiálu na Puncovním úřadě. Formou ústního sdělení bylo uvedeno, že nástavce na Tóru byly vyrobeny ze stříbra velmi vysoké ryzosti, přibližně 95 % stříbra ve slitině. Výsledek analýzy obsahu stříbra ve slitině byl vyšší než předpokládaná ryzost podle puncovní značky. Shrneme-li tedy předchozí poznatky, postupně na třech pracovištích bylo provedeno šest analýz (tři analýzy, dvě analýzy a jedna analýza) materiálu šesti sbírkových předmětů. Na každém z pracovišť byl použit jiný analyzační přístroj. U čtyř zkoumaných předmětů byla zjištěna vyšší ryzost než předpokládaná dle puncovní značky. U dvou zkoumaných předmětů odpovídaly měřené koncentrace stříbra a mědi ryzosti předpokládané dle puncovní značky. Výsledky měření prvkového složení materiálu provedené na pěti sbírkových předmětech, ze kterých byl výstupem i digitální záznam, jsou uvedeny v přehledové tabulce v příloze (Tabulka 1).

9

2.1.2 Navrhovaný postup Přestože z malého počtu provedených analýz není možné vyvozovat relevantní závěry, získané výsledky odlišného chemického složení než očekávaná ryzost stříbrných slitin vyvolávají celou řadu otázek souvisejících s metodikou analýz,

technologií

zhotovování

předmětů,

jejich

způsobem

využívání

a historickými okolnostmi daného období. Navrhovaný postup řešení výše nastíněné situace je následující. Nejprve bude provedena analýza obsahu drahého kovu ve slitině na větším souboru předmětů ze sbírky Židovského muzea v Praze. Po vyhodnocení výsledků bude zjištěno, zda se tento jev vyskytuje plošně, nebo zda se jednalo o náhodné ojedinělé výsledky. Při snaze o vysvětlení jevu by mohlo být zvažováno více hypotéz. 1) Mistři zlatníci používali materiál s vyšší ryzostí, než deklarovali puncovní značkou. Chránili se tak před případnou pokutou za použití materiálu s nižší ryzostí či před odnětím mistrovského práva na základě porušení předpisů. 2) Mistři zlatníci potřebovali v rychlosti zhotovit zakázku, proto použili jediný materiál, který měli v dílně. V dílně měli zrovna jen materiál ryzosti 15 lotů, což byla v té době další zákonem uznaná vyšší ryzost. 3) Zlatnický mistři používali na výrobu rituálních náboženských předmětů drahý kov s vyšší ryzostí jako výraz úcty k Tóře. 4) Nevhodně zvolená analyzační metoda. 5) Nesprávná interpretace výsledků. Výsledek analýzy může být zkreslen faktem, že zkoumaný předmět mohl být dodatečně galvanicky pokoven ryzím stříbrem. Pokud po vyhodnocení výsledků analýzy materiálu většího souboru sbírkových předmětů vyjde nízký počet výsledků s rozdílnou ryzostí drahého kovu podle puncovní značky a podle výsledku analýzy, budeme usuzovat, že se jednalo o náhodný jev vysvětlitelný například hypotézou 1) – 3). Pokud po vyhodnocení výsledků analýzy materiálu většího souboru sbírkových předmětů vyjde vysoký počet předmětů s rozdílnou ryzostí drahého kovu podle puncovní značky a podle výsledku analýzy, budeme uvažovat

10

o hypotézách 4) a 5), tedy o nevhodně zvolené analyzační metodě či nesprávné interpretaci výsledků. Materiál většího souboru předmětů se bude analyzovat mobilním rentgenově fluorescenčním spektrometrem ve spolupráci s Metodickým centrem konzervace Technického muzea v Brně. Vzhledem k možnostem a požadavkům analyzačního přístroje bude pro účely analýzy vybrán ze sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze soubor štítů na Tóru.

2.2 Sbírka Židovského muzea v Praze Sbírka Židovského muzea v Praze je zapsána v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.3 Sbírka je dále členěna do tří oborových částí, tzv. podsbírek: Knihy, Písemnosti a tisky a Judaika. V podsbírce knih je cca 2400 sbírkových předmětů z období 16. – 20. století. Podsbírka se dělí na historický knižní fond a vzácný knižní fond. V historickém knižním fondu jsou staré tisky vydané do roku 1800 a historické tisky vydané do roku 1860. Ve vzácném knižním fondu jsou historicky, kulturně nebo vědecky hodnotné tisky vydané po roce 1860. Ve vzácném fondu jsou hebrejské a nehebrejské tisky, judaika, bohemika, periodika, antisemitika, pragensie, významné a cenné publikace, exempláře významné umělecké hodnoty, tisky významné z hlediska vlastníka, publikace dokumentující činnost Židovského muzea. V podsbírce písemností a tisků jsou sbírkové předměty od přelomu 12. a 13. století až do 20. století. Ve sbírce je více než 2000 sbírkových předmětů. Sbírka obsahuje židovské rukopisy psané hebrejsky, jidiš a německy. Během druhé světové války se do sbírky dostaly rukopisy ze zrušených židovských obcí. Ve sbírce jsou rukopisy náboženského charakteru jako například synagogální i osobní modlitební knihy, svitky Tóry, svitky Ester a kázání, dále nábožensko-právní texty, méně texty mystické, literární či vědecké povahy a texty historické, například

3

Sbírka Židovského muzea v Praze [online]. Praha : Centrální evidence sbírek muzejní povahy (CES)

Ministerstva

kultury

České

republiky,

2002.

˂http://ces.mkcr.cz/cz/psb.php?idpsb=484˃.

11

[cit.

2015-04-06].

Dostupné

z WWW:

rodinné kroniky. Kromě kodexů a svitků sbírka obsahuje i jednotlivé rukopisy, např. synagogální tabulky a fragmenty středověkých hebrejských rukopisů. Rukopisy jsou buď na pergamenu, nebo na papíře. Podsbírka Judaik čítá cca 38500 sbírkových předmětů a je pro potřeby muzea dále členěna na předměty z textilu, předměty z kovů a trojrozměrné předměty a vizuální umění. Ve sbírce textilu je více než 12000 sbírkových předmětů. Základem sbírky jsou textilie sloužící v synagoze k náboženským účelům nebo k dekoraci. Ve sbírce jsou pláštíky na Tóru, synagogální opony, draperie, synagogální pokrývky, polštáře, baldachýny a povijany na Tóru. Další skupinou jsou osobní textilie sloužící v domácnosti, jako například sáčky na modlitební řemínky, sáčky na talit, pokrývky hlavy, oděvy jako rabínské pláště a kitly, tality, sváteční pokrývky, vlajky, prapory, zednářské textilie, koberce apod. Ve sbírce vizuálního umění je cca 18000 sbírkových předmětů. Ve sbírce jsou soubory malby, kresby a grafiky, fotografie a nových médií a plastiky. 4 Ve sbírce kovů a trojrozměrných předmětů je více než 8000 sbírkových předmětů. Ve sbírce jsou nejvíce zastoupeny předměty vyrobené z drahých a obecných kovů. Sbírka zahrnuje předměty ze stříbra, pozlaceného stříbra, mosazi, mědi, bronzu, cínu a oceli. Ve sbírce jsou také předměty vyrobené ze dřeva, skla, keramiky a dalších materiálů. Největší část sbírky tvoří soubory jednotlivých ozdob svitků Tóry vyrobených ze stříbra. Podle funkce lze sbírkové předměty z kovů dělit do několika skupin. První skupinu tvoří obsáhlý soubor synagogálních předmětů, používaných při bohoslužbách a k ozdobě Tóry (štíty, koruny, nástavce a ukazovátka) a další předměty sloužící jako vybavení synagogy (například věčná světla, svícny, tabulky s texty požehnání, misky a schránky na etrog, levitské soupravy, poháry na rituální přípitek, rolničky na synagogální opony). Ve spolkovém životě v synagoze i v domácnostech byly také využívány pokladničky5 a misky na milodary. Na jejich 4

Sbírka Židovského muzea v Praze [online]. Praha : Centrální evidence sbírek muzejní povahy (CES)

Ministerstva

kultury

České

republiky,

2002.

[cit.

2015-04-06].

Dostupné

z WWW:

˂http://ces.mkcr.cz/cz/psb.php?idpsb=484˃. 5

PUTÍK, Alexandr, KOSÁKOVÁ, Eva, CABANOVÁ, Dana. Židovské tradice a zvyky : svátky, synagoga a

běh života. Praha, Židovské muzeum v Praze, 2005, s. 36. ISBN 80-86889-01-7.

12

výrobu se obvykle používalo stříbro, někdy částečně zlacené. Nástěnné svícny s odraznou deskou a lavaba bývají vyrobeny z mědi, případně z cínovaného železa a ze slitin cínu. Mezi synagogální předměty patří také stříbrné obřízkové soupravy. Další

skupiny

tvoří

předměty

užívané

k obřadům

svěceným

v domácnosti, jako jsou kořenky, často vyráběné technikou stříbrného filigránu, nejrůznější poháry, (pro havdalu, kiduš, Pesach, šabat), svícny pro havdalu a chanukové svícny. K obřadům svěceným v domácnostech se používalo množství předmětů vyrobených ze stříbra: mezuzy, schránky na etrog, pouzdra na svitky Ester, sobotní talíře, svatební prsteny, pohár k obřízce. Kuchyňské náčiní bývá vyrobeno z mědi, sederové mísy, svatební talíře a drejdly ze slitin cínu. Dále se jedná o předměty spojené s činností židovských spolků, organizací a firem. Příkladem jsou předměty, které používalo pohřební bratrstvo, mezi něž se řadí misky pohřebního bratrstva, jídelní náčiní, pokladničky, hřebeny, čistítka a holby, vyrobené nejčastěji ze stříbra či z postříbřených slitin mědi. Ve sbírce kovů jsou také architektonické prvky pocházející ze zrušených synagog. Jedná se například o mříže, lustry nebo korouhvičky, často vyrobené z obecných kovů. Nejpočetněji jsou ve sbírce kovů zastoupeny sbírkové předměty vyrobené ze stříbra. Dobu výroby, výrobce a místo nebo dílnu, v níž byl sbírkový předmět vyroben, můžeme určit z puncovních a výrobních značek na předmětech. Sbírka zahrnuje předměty vyrobené od konce 16. století do třicátých let 20. století. Nejstarším předmětem s puncovní značkou ve sbírce kovů ŽMP je holba pohřebního bratrstva vyrobená mezi lety 1595 – 1600.6 Několik stříbrných předmětů ve sbírce pochází ze století sedmnáctého, dle Jaroslava Kuntoše se však většinou nejedná o předměty primárně rituální. Předměty z 18. století byly již primárně vyrobeny k rituálním účelům, více jich pochází z jeho druhé poloviny. Velké množství stříbrných rituálních judaik pochází z prvních dvou desetiletí 19. století, množství sbírkových předmětů je datováno do poloviny 19. století. Průmyslově vyráběné předměty, které se ve sbírce objevují, jsou datovány

6

Státní židovské muzeum v Praze. Praha : Olympia, 1979, s. 26.

13

do poslední třetiny 19. století. Z konce třicátých let 20. století pochází menší počet stříbrných rituálních judaik.7 Ve sbírce stříbrnického uměleckého řemesla se z hlediska provenience lze setkat převážně s výrobky mistrů pražských, brněnských a vídeňských. Vzácněji jsou zastoupeny výrobky německých, slovenských a polských mistrů.8 Početněji jsou v této skupině zastoupeny sbírkové předměty vyrobené na území Německa.9 Předměty vyrobené v jiných městech na území Čech a Moravy jsou ve sbírce zastoupeny v malém počtu.

2.2.1 Historické souvislosti sbírky Historie sběratelství židovských artefaktů se datuje do poloviny devatenáctého století. Veřejnost měla poprvé možnost seznámit se s židovskými rituálními předměty ze synagogálních i soukromých sbírek na výstavách v Paříži a v Londýně v letech 1878 a 1887.10 Významným mezníkem byla asanace pražského židovského města na počátku 20. století. Během asanace byly rušeny a bořeny synagogy, mezi nimi Cikánská synagoga, Stará synagoga a Velkodvorská synagoga. Dr. Salomon Hugo Lieben dal podnět ke vzniku Spolku k založení a udržování židovského muzea. V letech 1906 – 1938 ho také vedl. Hlavním posláním Spolku k založení a udržování židovského muzea bylo zachránit vybavení rušených synagog. Založení Židovského muzea v Praze se tedy datuje do roku 1906. Předměty ze zrušených synagog tvořily první sbírkové předměty nově vzniklého muzea. Další přírůstky do sbírky tvořily předměty získané sběrem a koupí v domácnostech a starožitnostech11 a předměty darované jednotlivci a spolky.

7

KUNTOŠ, Jaroslav. Silver judaica from the Collection of the Jewish Museum in Prague. 1. vyd. Praha :

Jewish Museum in Prague, 2012, s. 15. ISBN 978-80-87366-12-7. 8

Státní židovské muzeum v Praze. Praha : Olympia, 1979, s. 29.

9


Jewish Museum in Prague, 2012, s. 13-14. ISBN 978-80-87366-12-7. 10

VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966, s. 71.

11


14

V době druhé světové války byl konfiskován židovský majetek. Z důvodu obav o židovské památky bylo založeno válečné Ústřední židovské muzeum v Praze

(Das

shromažďování

jüdische

Zentralmuseum in Prag).12

židovských

historických

Úkolem muzea

a uměleckých

památek

bylo

z území

protektorátu Čechy a Morava, jejich následné třídění, zpracovávání a uchovávání. Němcům šlo spíše o soustředění židovského majetku než o sběr předmětů do sbírky.13 Ústřední židovské muzeum v Praze obeslalo na počátku roku 1942 všechny židovské náboženské obce Čech a Moravy oběžníkem s výzvou k odeslání všeho movitého majetku. Do Prahy byly zaslány předměty ze 153 židovských náboženských obcí Čech a Moravy.14 Došlo tak k přerušení kontinuity používání bohoslužebných předmětů v synagogách k rituálním účelům a jejich přeměně na předměty sbírkové.15 Do Ústředního židovského muzea v Praze byly také shromážděny předměty zkonfiskované v domácnostech a spolcích. Do Ústředního židovského muzea v Praze byly také přesunuty sbírky z již existujících židovských muzeí v Praze, Mladé Boleslavi, Mikulově a Prešově.16 Shromážděné předměty byly uskladněny na více místech pražského židovského města. Činnost válečného muzea zahrnovala kromě inventarizace a katalogizace dokonce i vystavování.17 Povalečná historie muzea zahrnuje státem dosazenou národní správu. Stát znemožnil Radě židovských náboženských obcí v zemích České a Moravskoslezské ujmout se správy muzea.18 Od roku 1950 byl vlastníkem muzea stát. Činnost muzea byla během komunistického režimu v útlumu. Liturgické předměty z muzejních sbírek byly

12


13


14


15


16


17


18

Historie [online]. Praha : Židovské muzeum v Praze, 2015.[cit. 2015-04-06]. Dostupné z WWW:

˂http://www.jewishmuseum.cz/informace/o-nas/historie/˃.

15

zapůjčovány obnoveným židovským náboženským obcím a často se již do sbírek nevrátily.19 V roce 1994 byly muzejní budovy vráceny pražské židovské obci. Sbírky převzala zpět od státu Federace židovských obcí v České republice. Následně bylo založeno Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce. Od této doby je vlastníkem i správcem sbírky Židovské muzeum v Praze, zájmové sdružení právnických osob. Po roce 1994 se Židovské muzeum v Praze opět soustředí na rozšiřování muzejní sbírky. Sbírka muzea je rozšiřována nejčastěji nákupem a dary.

2.3 Štíty na Tóru Tóra znamená učení. Je to soubor tradičních etických a rituálních pravidel, kterým se řídí život Židů. V užším slova smyslu je Tóra také nazývána Pentateuch (z řeckého pět knih). Je tvořena Pěti knihami Mojžíšovými (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Pentateuch spolu s Proroky a Spisy tvoří Hebrejský kánon – Tanach, nazývaný někdy také hebrejskou Biblí. Tóra má mimořádné postavení v synagogální liturgii a je jí prokazována mimořádná úcta. Tóra se při bohoslužbě přednáší z pergamenových svitků. Tradiční interpretace textu, má dvě základní oblasti – souhrn židovského náboženského práva Halacha, a druhou část, věnovanou především etickým a filozofickým otázkám, nazývanou Hagada.20

2.3.1 Používání štítů na Tóru Synagoga vznikla v babylonském exilu jako institut po zboření prvního Jeruzalémského chrámu v roce 586 před naším letopočtem. Židovská bohoslužba musela být přenesena na shromáždění (z řeckého synagogé – shromáždění),

19

Sbírka Židovského muzea v Praze [online]. Praha : Centrální evidence sbírek muzejní povahy

(CES) Ministerstva kultury České republiky, 2002. [cit. 2015-04-06]. Dostupné z WWW: ˂http://ces.mkcr.cz/cz/psb.php?idpsb=484˃. 20

PUTÍK, Alexandr, ŠEDINOVÁ, Jiřina, DOLEŽELOVÁ, Jana. Židovské tradice a zvyky. Praha : Židovské

muzeum v Praze, 1992, s. 7-9. ISBN 80-900750-9-6.

16

později se toto označení začalo používat také pro budovy, v nichž se židovská náboženská komunita scházela. Synagoga je zároveň symbolem veřejného náboženského života židovské obce a ústředním místem jejího shromáždění. Synagoga slouží nejen k modlitbám, ale po celou svou historii plní i funkce výchovné a studijní a je také místem pro další, zvláště společenské potřeby obce. Duchovním představitelem židovské obce je rabín. Kantor řídí bohoslužbu v synagoze. Synagogy jsou tradičně orientovány na východ, k Izraeli. U nebo ve východní zdi synagogy má své místo svatostánek v podobě bohatě umělecky zdobené dřevěné skříně. Svatostánek je obvykle zakryt oponou, která připomíná chrámovou oponu Jeruzalémského chrámu, která oddělovala svatyni od velesvatyně. Výzdoba a rituální předměty používané při bohoslužbě ve většině případů pocházejí z darů věřících. Nejdůležitějším okamžikem bohoslužby je čtení týdenního úseku Tóry. Pro synagogální bohoslužebné účely má Tóra podobu antického svitku pergamenu, navinutého na dvou tyčích. Svitky Tóry jsou uchovávány ve svatostánku, který je připomínkou archy úmluvy, a původně byl přenosnou schránkou. Architektonickému řešení opon, stejně jako pláštíků používaných k oblečení Tóry, dominují dva sloupy, připomínající vchodové sloupy Šalamounova chrámu. Kromě nápisů donátorů zdobí oponu, vyrobenou z drahého materiálu, židovské náboženské symboly – koruna, vinná réva, granátová jablka, zvířecí figury a další. Před svatostánkem hoří věčné světlo, které symbolizuje nepřetržitě hořící svícen (menoru) jeruzalémského chrámu a přítomnost Boží. Ozdoby a oblečení z drahého kovu, v kterých jsou svitky Tóry ukládány do svatostánku (Obrázek 11), symbolizují její význam a jsou vyjádřením úcty. Součástí bohoslužby jsou obřadní svlékání Tóry a její oblékání, včetně pevného navinutí svitků. Tóra je oblékána do zdobného pláštíku, vyrobeného z drahého materiálu (svitek je nejprve zavázán povijanem. Jedná se často o dar, přinesený chlapci při jejich první návštěvě synagogy, symbolizující pouto mezi synagogou a rodinou). Svitek je navíjen na tyče, které jsou na koncích zdobeny nástavci nebo korunou, která bývá někdy nasazovaná na nástavce. Bohatě zdobený štít na Tóru, který symbolizuje náprsní štít jeruzalémského velekněze, může nést hebrejské jméno 17

svátku, při němž se používá. Při čtení Tóry se používá speciálního ukazovátka, nejčastěji ve tvaru ruky s nataženým ukazovákem.21 Tóry je zakázáno se při čtení dotýkat rukou.

2.3.2 Popis štítů na Tóru Následující kapitola se bude zabývat podobou štítů na Tóru. Štíty vyrobené v Českých zemích jsou si povětšinou podobné. Uzavřený čtvercový nebo obdélný tvar je nahoře ukončený obloukem. Plochu zdobí tepaný reliéf. Schránka, do které se vkládají výměnné destičky s vyrytými názvy svátků v hebrejštině, je připájená uprostřed plochy štítu. Na ní se umisťuje destička se jménem aktuálního svátku. Nad schránkou na destičky jsou zobrazeny desky desatera. Na obou stranách štítu jsou sloupy, na nich stojí dva lvi a ti přidržují korunu. Na spodní straně štítu mohou být zavěšeny štítky s vyrytými dedikačními nápisy. Jaroslav Kuntoš si povšiml, že štíty na Tóru z Moravské provenience jsou mnohem rozmanitější. Mimo typické znaky, které se vyskytují na štítech na Tóru vyrobených v Čechách, mohou na štítech být místo lvů postavy Mojžíše a Árona, ptáci nebo vázy. Na štítech vyrobených na Moravě se také vyskytují nejen lvi vytepávaní ze základní plochy stříbrného plechu, ale i k desce přichycení lvi odlévaní.22 Symboly nacházející se na štítech na Tóru jako výzdobný prvek Lev je v mnoha kulturách královským symbolem síly a moci. V bibli je lev často zmiňován. Lvi stojící na zadních nohou jsou častou ozdobou svatostánků i štítů na Tóru. Může se jednat i o připomenutí cherubínů, zdobících kdysi archu úmluvy v Jeruzalémském chrámu. Lví odvaha je také zmiňována v Mišně jako jedna z kvalit

potřebných

k splnění

boží

vůle.

Lev

je

v židovském

umění

nejpopulárnějším a nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Vypodobněn bývá pár lvů stojících bokem a držících korunu nebo desky zákona. Heraldičtí lvi jsou často silně

21


muzeum v Praze, 1992, s. 23. ISBN 80-900750-9-6. 22


Jewish Museum in Prague, 2012, s. 24-26. ISBN 978-80-87366-12-7.

18

stylizovaní, se svalnatými trupy, nadsazenými hřívami a ocasy. Vertikální postoj připomíná spíše lidskou než zvířecí anatomii.23 Davidova hvězda (nebo také hexagram, šalamounova pečeť, židovská hvězda, hebrejsky magen david - davidův štít). Vývoj tohoto symbolu v nejběžnější a univerzálně rozpoznatelný znak židovské identity a judaismu byl dlouhý a svého postavení dosáhl teprve v posledních dvou stech letech. Hexagram byl dříve hlavně symbolem magickým, populárním v mnoha kulturách. V období středověku byly hexagramy zobrazovány častěji v kostelích než v synagogách či na židovských rituálních předmětech. Židovské legendy z období středověku mluví o magickém štítu krále Davida, na němž byl vyobrazen hexagram a který ho chránil před nepřáteli.24 Koruna je symbol království, síly a také cti. Koruna jako ozdoba svitků Tóry, mitra nejvyššího kněze a diadém královské moci - tyto tři koruny bývají často zobrazovány na oponě zakrývající svatostánek s Tórou. Zdobné koruny na Tóru, bývají umisťovány na dvě dřevěné tyče se svitky Tóry. Koruny Tóry symbolizují, že Tóra představuje Boha, krále králů. Koruna je velmi často zobrazována na štítech i na pláštích na Tóru. Obraz Boží koruny může navazovat na starověké zobrazování slunce, zdroje světla a síly, jako čelenky ze zlatých paprsků.25 Desky desatera jsou jedním ze symbolů židovského náboženství. Kamenné desky s desaterem přikázání Bůh předal Mojžíšovi na hoře Sinaj. Kamenné desky byly umístěny ve svaté schráně ve velesvatyni, nejvýznamnějším místě Jeruzalémského chrámu. Desky desatera symbolizují Tóru a smlouvu s Bohem. Znázornění desek desatera se často objevuje na rituálních synagogálních předmětech. Na deskách bývá desatero přikázání zobrazováno buď prvními slovy

23

FRANKEL, Ellen, TEUTSCH, Betsy Platkin. The encyclopedia of jewish symbols. 1. vyd. Northvale :

Jason Aronson, 1995, s. 98-100. ISBN 1-56821-742-0. 24


Jason Aronson, 1995, s. 116-162. ISBN 1-56821-742-0. 25


Jason Aronson, 1995, s. 37-38. ISBN 1-56821-742-0.

19

jednotlivých přikázání, nebo prvními deseti písmeny hebrejské abecedy či římskými číslicemi.26 Svátky napsané na výměnných štítcích na schránce na štítech na Tóru Rytmus života židovské náboženské obce a jejích bohoslužeb pevně určuje střídání dne a noci, šabatu se všedními dny a také mnoho svátků v průběhu roku. Šabat Nejdůležitějším židovským svátkem po Dni smíření je Šabat kodeš (z hebrejštiny Svatý den). Podle přikázání v Desateru se slaví sedmý den v týdnu, v období od pátečního do sobotního soumraku. Jeho účelem je odpočinek a duševní obroda prostřednictvím modlitby, studia Tóry a účasti na bohoslužbě. V tuto dobu Židé nesmějí vykonávat žádné práce, nesmějí cestovat ani vykonávat obchodní transakce. Svátky Židovský rok se řídí lunárním kalendářem. Ten je založen na lunárním cyklu, délka jednotlivých měsíců odpovídá přibližně délce měsíčního cyklu. Nový měsíc začíná vždy novoluním. První jarní měsíc, který připadá obvykle na druhou polovinu března, je prvním měsícem roku. Větší význam je ale přikládán náboženskému kalendáři, který začíná prvního dne měsíce Tišri. Židovské svátky lze rozdělit na svátky historické, které připomínají důležité historické události a byly zavedeny v pozdější době, a v Tóře stanovené svátky náboženské. Náboženské svátky zahrnují svátky Vysoké a svátky Poutnické. Mezi tzv. Vysoké svátky patří Roš ha-šana (Nový rok) připadající na první dny měsíce Tišri, (zpravidla na konci září), Jom Kipur (Den smíření) připadající na desátý den měsíce Tišri a dny mezi těmito svátky, nazývané dny pokání. Oslavy Vysokých svátků jsou kontemplativní, slavnostní, vážné. V kontrastu k oslavám Vysokých svátků jsou oslavy Poutnických svátků radostné, sváteční. Patří mezi ně Sukot (Svátek stánků) - mezi 15. a 23. Tišri a bezprostředně navazující dny Šemini aceret - Osmý den svatého shromáždění a Simchat tóra (Radost z Tóry). Dalšími Poutnickými svátky jsou Pesach (Svátek

26

KOSÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník judaik. 2. vyd. Praha : Židovské muzeum v Praze, 2006, s. 110. ISBN

80-86889-39-4.

20

překročení), slavený v měsíci Nisanu a Šavuot (Svátek týdnů), připadající na začátek měsíce Sivanu.27 Vývoj štítu na Tóru v z pohledu historie V Tóře je detailně popsán obřadní oblek velekněze, který nosil na znamení svého svatého úřadu v Jeruzalémském chrámu. Jednou z jeho součástí byl náprsník, zdobený dvanácti polodrahokamy s vyrytými jmény dvanácti rodových kmenů. Náprsník byl vyroben ze zlata a směsi lnu a vlny a měl tvar čtvercové destičky. Jako stálou připomínkou starodávného veleknězova oblečení jsou svitky Tóry zdobeny kovovým náprsníkem, nazývaným štít. Štít visí přes plášť kryjící svitek Tóry. Postupně se štíty na Tóru staly výstavními předměty židovského rituálního umění. Často je jako připomínka veleknězova náprsníku zdobí dvanáct polodrahokamů a další populární symboly. Synagogy, které vlastnily několik Tór, začaly v období středověku vyrývat do desek umístěných na náprsníku událost nebo slavnost, při nichž mají být jednotlivé svitky Tóry použity.28

2.3.3 Výroba štítů na Tóru Obvyklý postup výroby štítů na Tóru lze popsat následujícím způsobem. Z plochy stříbrného plechu je cizelován a tepán reliéfní vzor. Následuje vyříznutí přesného tvaru štítu. K tělu štítu jsou připojeny pájením další ozdoby a funkční součásti (schránka na destičky se jmény svátků a kroužky na zavěšení řetězu či přívěsných štítků s údaji o donátorech). K tělu štítu mohou být také připojeny pájením či mechanicky ozdoby zhotovené technologií odlévání. K výrobě schránky na destičky se jmény svátků se používá technologie montování. Povrch štítu na Tóru může být zdoben rytím ornamentů a symbolů nebo nápisů v latince či hebrejském písmu. K rytí se používá ocelových rydel různých tvarů. Na závěr je 27


muzeum v Praze, 1992, s. 35-57. ISBN 80-900750-9-6. 28


Jason Aronson, 1995, s. 25-26. ISBN 1-56821-742-0.

21

předmět vyleštěn. Dále budou v této kapitole podrobněji popsány jednotlivé technologie používané při výrobě. Tepání a cizelování Tepání a cizelování štítu probíhá ve zlatnické praxi tak, že se plech položí na tmel a pomocí nástrojů se vytváří motiv. Jestliže kov či jeho slitinu tváříme za studena, dochází k deformačnímu zpevnění. Při tváření materiálu za studena dochází k protažení zrn a částic fází.29 Deformačně zpevněný materiál je tvrdý, pružný, a pokud ho chceme dále tvářet, může dojít k jeho prasknutí. Proto musí dojít k odpevnění materiálu žíháním. Plech je sejmut z tmelu a vyžíhán při dostatečně vysoké teplotě, kdy dochází ke snížení koncentrací poruch a rekrystalizaci. Rekrystalizace začíná při teplotách přibližně 0,4 teploty tání kovu. Při rekrystalizaci zaniká deformační textura, z původně deformovaných zrn vznikají nová nedeformovaná zrna polyedrických tvarů s nízkou koncentrací poruch. Po rekrystalizaci má materiál znovu vyšší plastické vlastnosti. Volbou teploty a doby žíhání lze regulovat výslednou velikost zrn v materiálu.30 Oxidy kovů vzniklé během žíhání se odstraní v roztoku 10% kyseliny sírové31 a měkký materiál se může dále tvářet až do ztvrdnutí. Ve zlatnické praxi se celý proces při výrobě předmětu může i několikrát opakovat až do dosažení požadovaného tvaru. Podle Dany Stehlíkové32 se technikou cizelování opracovává povrch kovového odlitku. Po odlití předmětu se pomocí různých nástrojů odstraňují stopy lití a zjemňuje se povrch. K cizelování se používají různě tvarovaná cizelérská kladívka, čakany, cizelérská rydla, pilníky, jehly drátěné kartáče a další nástroje. Stehlíková dále uvádí, že termín cizelování v širším slova smyslu někdy zahrnuje

29

Deformační zpevnění souvisí také s nárůstem hustoty dislokací, které jsou poruchou krystalové

struktury kovů. Podrobněji v publikaci VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006, s. 48. ISBN 80-7080-600-1. 30

VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006, s. 49. ISBN

80-7080-600-1. 31 32

Ve zlatnickém slangu se tento roztok nazývá pajc nebo mořidlo STEHLÍKOVÁ, Dana. Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. 1. vyd. Praha :

Libri, 2003, s. 84. ISBN 80-85983-90-7.

22

také tepání kovového plechu. Podle Romana Kubičky a Jiřího Zelingera33 je cizelování technika zhotovování ornamentů v ploše pomocí čakanů různých tvarů na cizelérském tmelu. Cizelérský tmel je většinou utavená směs kalafuny, sádry a oleje odlitá do nádoby tvaru polokoule, která je pro snadné otáčení položená na filcovém kruhu. Při cizelérském zhotovování ornamentu, na rozdíl od techniky tepání, se postupuje z lícové strany materiálu. Zhotovování reliéfů může být prováděno také na podložce z olova. Tepáním se dosahuje požadovaného tvaru z výchozího rovného plechu. Jedná se o úpravu plechu do větších tvarů. Tepáním se neprovádí výzdoba povrchu ornamenty a jinými motivy jako cizelováním. Tepáním je dosahováno úpravy plechu do výšky, hloubky i do oblých nebo ostrých záhybů pro dosažení požadovaného tvaru pomocí prohýbání, vytahování a stahování.34 Spojování jednotlivých částí předmětu může být provedeno více způsoby: nýtováním, šroubováním, svařováním a pájením. Spojování kovových materiálů pájením se provádí za pomocí přídavné slitiny kovů - pájky. Teplota tání pájky je nižší než teplota tání spojovaných materiálů, nedojde tedy k roztavení spojovaných částí předmětu. Difúzí pájky do spojovaných materiálů vznikne spoj. Okolí spoje se proti oxidaci kovu při pájení chrání použitím tavidla (například borax tetraboritan sodný).35 Technologie montování je zhotovování požadovaných tvarů předmětů spojováním jednotlivých částí nejčastěji pájením či nýtováním. Jednotlivé části mohou být vyrobeny kteroukoliv technikou výroby (například stříhání, řezání, pilování, lisování a odlévání). Při odlévání je roztavený materiál naléván do formy příslušného tvaru, ve které slitina kovu ztuhne. K pozlacování a postříbřování kovů se používal amalgam. Amalgam je chemická sloučenina rtuti se stříbrem nebo se zlatem. Má podobu tekuté emulze,

33

KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří. Výkladový slovník : malířství, grafika, restaurátorství. 1. vyd.

Praha : Grada, 2004, s. 43. ISBN 80-247-9046-7. 34

BRANIŠ, Antonín. Technologie pro I. až III. ročník SOU učební obor zlatník a klenotník. 1. vyd. Praha

: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 34. ISBN 14-334-85. 35

VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006, s. 80-82.

ISBN 80-7080-600-1.

23

těstovité sloučeniny nebo tuhé slitiny. Na povrch předmětu se štětcem nanesla vrstva amalgamu. Zahříváním v peci nebo nad ohněm poté došlo k vypaření rtuti. Proto se tomuto technologickému postupu také říká zlacení či stříbření v ohni.36

2.4 Puncovnictví a puncovní značky Předměty z drahých kovů byly a jsou označovány puncovní značkou z důvodu ochrany spotřebitele a z důvodu sledování pohybu drahých kovů. V průběhu historie byla vydávána pravidla, podle kterých se drahé kovy legovaly37. Umístěním puncu na předmět pak zlatník stvrzoval, že předmět vyrobil z povolené slitiny. Zákazník podle puncu poznal, z jaké slitiny je předmět vyroben a zároveň byl chráněn před podvodníky. Tyto značky dnes usnadňují práci historikům, neboť z nich lze určit provenienci a identifikovat zlatnického mistra. Puncovní značky pomáhají k pochopení příběhu artefaktu kulturní a historické hodnoty.38 Až do roku 1866 se ryzost stříbra udávala v lotech.39 Ryzí stříbro má 16 lotů a 16 lotů se rovná jedna hřivna.40 Jeden lot je 62,5/1000 (6,25 % stříbra ve slitině). V historii se používalo nejvíce patnáctilotové stříbro, které má ryzost 937,5/1000 (93,75% stříbra ve slitině) a třináctilotové stříbro, které má ryzost 812,5/1000, (81,25% stříbra ve slitině). Na všech sbírkových předmětech vybraných pro účely této práce se nalézají puncovní značky značící stříbro třináctilotové.

36

STEHLÍKOVÁ, Dana. Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. 1. vyd. Praha :

Libri, 2003, s. 25. ISBN 80-85983-90-7. 37

Legování (z německého slova Legierung, které znamená slitina) je ve zlatnickém oboru termín

používaný pro poměr slitiny drahého kovu s mědí a dalšími kovy. Termín, který vyjadřuje ryzost drahého kovu. STEHLÍKOVÁ, Dana. Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. 1. vyd. Praha : Libri, 2003, s. 275. ISBN 80-85983-90-7. 38

HRÁSKÝ, Josef. Značkování výrobků z drahých kovů: Příspěvek k dějinám pražských zlatnických

cechů. Pražský sborník historický, 1973, roč. VIII, s. 29. ISSN 0555-0238. 39

TÄUBEL, Karel a kol. Vývoj českého puncovnictví. 2. vyd. Praha : Státní zkušebna pro drahé kovy,

1990, s. 31. 40


1990, s. 11.

24

Dnes se předměty označují výrobní a puncovní značkou. Ryzost stříbra se udává v tisícinách.41 V této kapitole je popsána historie puncovnictví, tedy způsob a důvody umisťování puncovních a výrobních značek na předměty z drahých kovů. Na sbírkových předmětech ŽMP vyrobených z drahých kovů se nalézají různé druhy značek. Pochopení historie puncování dopomůže k pochopení příběhu předmětu a jeho jedinečnosti. Nejprve bude popsána historie puncovnictví stručně od středověku až do 18. století a poté bude popsáno podrobně období, ze kterého jsou vybrány předměty k výzkumu. Budou popsány všechny druhy značek, které se nacházejí na předmětech vybraných k výzkumu.

2.4.1 Historie puncovnictví Nejstarší období První zlatnické bratrstvo je doloženo roku 1324 v Praze.42 Dochoval se Pořádek bratrstva zlatnického v Praze a jeho stanovy - přečíst si je lze v publikaci od Karla Täubla Vývoj českého puncovnictví.43 Od roku 1378 prováděla kontrolu zlatnických výrobků mincovna. Dodržování ryzosti kontroloval mistr bratrstva, který podléhal královskému mincmistrovi. Z bratrstva se stal cech s vlastními stanovami. Kdo chtěl provozovat zlatnické řemeslo, musel se vyučit a složit tovaryšské a mistrovské zkoušky. Bez povolení cechu se nesmělo zlatnické zboží vyrábět a prodávat.44 Kontrolu měla na starosti mincovna, která hlídala ryzost slitin drahých kovů, ze kterých se razily mince stejně, jako se hlídala ryzost slitin drahých kovů, ze kterých pak byly vyráběny šperky a liturgické předměty či předměty pro běžné denní užívání. Mincmistr určoval pracovníky, kteří zkoušeli

41

Česká republika. Zákon č. 539 ze dne 31. prosince 1992 o puncovnictví a zkoušení drahých kovů

(puncovní zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 19/1993 Sb., zákonem č. 127/2003 Sb. a zákonem č.157/2006 Sb. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1992, částka 109, s. 3234 – 3243. 42

BOUŠA, Dušan a kol. Vývoj českého puncovnictví. 1. vyd. Praha : Puncovní úřad, 2001, s. 10.

43


1990, s. 58. 44

BOUŠA, Dušan a kol. Vývoj českého puncovnictví. 1. vyd. Praha : Puncovní úřad, 2001, s. 10.

25

ryzost materiálu. Ryzost výrobků byla kontrolována tak, že zlatník předložil pracovníkům určeným mincmistrem před prodejem své hotové výrobky a zkoušející z každého předmětu odryl rydlem šponu ve tvaru klikaté čáry. Tyto špony se od každého zlatníka zvlášť shromažďovaly a jednou do roka ztavily. Na této slitině byla zjištěna průměrná ryzost výrobků v daném roce. Pokud byla průměrná ryzost nižší než předepsaná, musel mistr zlatník zaplatit pokutu do cechovní pokladny. Tyto zkoušky se na Moravě prováděly do roku 1790 a v Čechách do roku 1806.45 Zároveň byly ještě známy zkoušky na prubířském kameni, také nazývaném buližník. Výrobky z drahých kovů se musely označovat puncovní značkou. Z výsadního listu Albrechta a Leopolda Rakouského z roku 1366 je zřejmé, že bylo zakázáno padělání puncovních značek, prodávání neoznačených výrobků a pozlacování nebo postříbřování předmětů z obecných kovů bez zřetelného označení, že se nejedná o drahý kov. Podobnými předpisy se puncovnictví řídilo v průběhu 14. – 17. století. Pro stříbrné výrobky byla nařízena ryzost 15 lotů. Předměty se směly vyrábět pouze ze slitin dodávaných nebo vyzkoušených mincovnou.46 Cechy vydávaly svoje pravidla a ta byla potvrzována konšely nebo vrchnostenskými úřady. Od 16. století cechy v královských městech žádaly o potvrzení svých předpisů a pravidel české panovníky.47 Císař Leopold I. nařídil roku 1659 nejnižší ryzost stříbra 14 lotů. Roku 1696 byly založeny zemské mincovní úřady, které měly za úkol zkoušení a označování výrobků z drahých kovů a dozorování výroby a prodeje zlatých a stříbrných předmětů. Roku 1737 byla patentem císaře Karla VI. ryzost stříbra opět zvýšena na 15 lotů.

45


1990, s. 8-9. 46


1990, s. 9-10. 47

HRÁSKÝ, Josef. Značkování výrobků z drahých kovů: Příspěvek k dějinám pražských zlatnických

cechů. Pražský sborník historický, 1973, roč. VIII, s. 30. ISSN 0555-0238.

26

Historie puncovnictví od druhé poloviny 18. století Roku 1767 Marie Terezie vydala císařský patent a pro stříbrné výrobky byly povoleny dvě ryzosti - 15 a 13 lotů. Roku 1774 vydala Marie Terezie puncovní patent, ve kterém se znovu důrazně připomíná, že ani vyučený zlatník nesmí vyrábět ze zlata a stříbra bez povolení mincovny. Na základě tohoto patentu byly vydány výnosy a směrnice k přesnému provádění puncovní kontroly. Stříbrné výrobky musely být označeny začátečními písmeny jména výrobce a příslušnou puncovní značkou buď patnácti nebo třináctilotového stříbra. Puncovní značku pro patnáctilotové stříbro tvoří ovál, který je uprostřed rozdělen linkami na čtyři díly a v horních dvou dílech je číslice 15 značící ryzost. Po stranách oválu býval uváděn letopočet puncování. Písmeno nad oválem znamená město, kde bylo puncování prováděno. Zde je například W znamenající Vídeň. Puncovní značku pro třináctilotové stříbro (Obrázek 1) tvoří ovál rozdělený na čtyři díly a nad ním je uvedena ryzost 13 lotů a po stranách oválu letopočet puncování. Těmito puncovními předpisy se řídily všechny země habsburské monarchie.48 Výrobky jednotlivých zemí byly označeny znakem příslušné země. V českých zemích se na předmět vyrazil český zemský znak (Obrázek 2). Dále byly předměty označeny znakem města, v němž byly předměty puncovány (Obrázek 3). Pro lepší pochopení historie puncovnictví na začátku 19. století je třeba nastínit politické dění v habsburské monarchii ve vztahu k Evropě a také ekonomický vývoj v českých zemích a v habsburské monarchii. Historie zemí habsburské monarchie Roku 1792 vyhlásila Francie válku habsburské monarchii. První koaliční válka proti revoluční Francii trvala od roku 1792 do roku 1797, druhá koaliční válka proti Francii začala roku 1799 a skončila 1802. Napoleonovo tažení započalo roku 1804 a skončilo 1805 bitvou u Slavkova. Politické, vojenské a ekonomické

48


1990, s. 11–15.

27

důsledky porážky z roku 1805 byly pro habsburskou monarchii drtivé.49 Válka mezi habsburskou monarchií a francouzským císařstvím roku 1809 skočila také porážkou Rakouska, které utrpělo územní ztráty. Velikost rakouské armády byla omezena na určitý počet mužů a habsburské monarchii byly vyměřeny vysoké válečné reparace.50 Po roce 1809 spěla habsburská monarchie k bankrotu. Aby mohla splácet válečné reparace Francii, dala Vídeň příkaz k zabavení církevního majetku. Stát jmenoval komisaře a ti zabavovali předměty z drahých kovů při inspekcích kostelů a klášterů. Bohoslužebné předměty byly roztaveny a jako surový kov odevzdány do Paříže. Toto opatření přesto rakouskou monarchii nezachránilo a 15. 3. 1811 byl vyhlášen státní bankrot. Přestaly platit všechny bankocetle i všechny typy měděných mincí. Svou hodnotu si ponechaly pouze mince s obsahem drahého kovu, stříbrné tolary, zlaté a krejcary a zlaté dukáty. Bankovky a měďáky bylo možné vyměnit za nové papírové peníze v poměru 5:1.51 Měna zemí habsburské monarchie Konvenční měna52 platila v zemích habsburské monarchie od roku 1750 do roku 1857. Základní mincovní jednotkou byl jeden zlatý. Dva zlatý měli hodnotu jednoho tolaru. Z jedné kolínské hřivny stříbra (233,855 gramů) se razilo 20 zlatých (10 tolarů). Jeden zlatý konvenční měny se dělil na 60 krejcarů. Reálná hodnota mincí byla odvozena od skutečné kupní síly v nich obsaženého stříbra. Pokud nepadla cena drahého kovu, nebylo možné je devalvovat. Zlatý a tolary byly vyráběny ze slitiny o ryzosti 833/1000, slitina tedy obsahovala 83,3% stříbra ve slitině. Jeden tolar je hodnotově možné srovnat se čtyřmi nebo pěti dnešními

49

VONDRA, Roman. České země v letech 1792-1848 : formování novodobého českého národa ve věku

cylindrů, krinolín a nástupu páry. 1. vyd. Praha : Libri, 2013, s. 21-46. ISBN 978-80-7277-503-3. 50

VONDRA, Roman. České země v letech 1792-1848 : formování novodobého českého národa ve

věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. 1. vyd. Praha : Libri, 2013, s. 52-56. ISBN 978-80-7277-5033. 51


věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. 1. vyd. Praha : Libri, 2013, s. 57-59. ISBN 978-80-7277-5033. 52


věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. 1. vyd. Praha : Libri, 2013, s. 174. ISBN 978-80-7277-503-3.

28

tisícikorunami.53 Dalšími mincemi byly zlaté dukáty, ty se však běžně v oběhu nevyskytovaly. Sloužily k transakcím s vysokými sumami, například ke koupi statku nebo vyplacení věna. Roku 1750 měl dukát hodnotu 250 krejcarů. Od roku 1760 byly raženy také kreditní mince. Protože byly raženy z mědi, samy o sobě neměly téměř žádnou hodnotu. Měděné kreditní mince byly vindry (čtvrtkrejcary), troníky (půlkrejcary) a krejcary a grešle s hodnotou 3/4 krejcaru. Roku 1762 vydala Vídeňská městská banka první papírové peníze v habsburské monarchii. Říkalo se jim bankocetle. Tento název vznikl z nápisu na bankovce Wiener-StadtBanco-Zettel, což v překladu znamená lístky Vídeňské městské banky. (str. 179). Postupem doby vydával rakouskouherský stát více bankocetlí, než byla státní rezerva drahých kovů. Lidé neměli k bankocetlím přílišnou důvěru. V období válek si lidé bankocetle vyměňovali za konvenční měnu, která nemohla ztratit svoji hodnotu. Postupně docházelo k vyčerpání zásob drahých kovů a tím také k inflaci bankocetlí. Vysoké válečné reparace požadovala Francie platit v drahých kovech, v habsburské monarchii bylo stále méně konvenční měny. Lidé papírovým bankovkám přestávali zcela věřit, a pokud je museli přijmout, směňovali je mezi sebou v kurzu nižším, než byla hodnota peněz stříbrných. Začátkem roku 1811 dosáhl kurz papírových bankovek ke konvenční měně 1:10. (až do strany 182) Státní puncování a přepuncování Roku 1806 vydal císař František II. Manifest. Tímto manifestem bylo nařízeno povinné puncování a byla nařízena přepuncovací akce (německy Repunzierung) všech předmětů z drahých kovů. Při přepuncovací akci byla vyhlášena daň 12 krejcarů za váhu jednoho lotu stříbra bez ohledu na ryzost. Do této doby se platila daň za opuncování za hřivnu stříbra 4 krejcary. Vídeňská hřivna je 280,888 g a dělí se na 16 lotů, 1 lot je 17,55 g. Před rokem 1806 se tedy platila daň 4 krejcary za 280,888 g, po roce 1806 se platila daň 12 krejcarů za jeden lot, tedy za 17,55 g stříbra. Znamená to 192 krejcarů za 280,888 g, tedy za

53

Roman Vondra tento odhad udává v publikaci vydané roku 2013 a vztahuje se zhruba k druhé

polovině 18. Století. VONDRA, Roman. České země v letech 1792-1848 : formování novodobého českého národa ve věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. 1. vyd. Praha : Libri, 2013, s. 175. ISBN 978-80-7277-503-3.

29

jednu hřivnu stříbra, čtyřicetosmkrát více nežli před rokem 1806. Tyto vybrané daně z drahých kovů měly pomoci státním financím Rakouského císařství. Jako příklad, vztahující se k majetku synagog, můžeme uvést příklad štítu na Tóru. Štít na Tóru váží cca 600 g, musela z něho tedy být odvedena při přepuncování daň 410 krejcarů.54 Hlavní puncovní úřad byl ve Vídni. K provádění nových nařízení byly zřízeny další (filiální) puncovní úřady v Praze, Brně a dalších městech RakouskaUherska. Každé město mělo určené písmeno A-L.55 Toto písmeno se uvádělo do přepuncovací značky. Na těchto puncovních úřadech byly sestaveny komise, které v předem určené době prováděly přepuncování v krajských městech. Nařízení přepuncování a odvedení daně platilo na všechny předměty z drahých kovů u zlatníků, obchodníků, na předměty v soukromém vlastnictví, v domácnostech a církevní bohoslužebné předměty i na předměty dovezené ze zahraničí. Daň musela být zaplacena mincemi, kterých bylo oproti papírovým bankovkám nedostatek. Proto často docházelo k roztavení předmětů za účelem získání drahého kovu pro výrobu mincí. Docházelo tak k ničení předmětů umělecké hodnoty.

54

To přibližně odpovídá dnešním 17 000 Kč. Jeden tolar je hodnotově možné srovnat se čtyřmi

nebo pěti dnešními tisícikorunami. 1 tolar = 2 zlatý = 120 krejcarů. VONDRA, Roman. České země v letech 1792-1848 : formování novodobého českého národa ve věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. 1. vyd. Praha : Libri, 2013, s. 175. ISBN 978-80-7277-503-3. 55

Přehled měst podle písmen pro přepuncování.

Hlavní puncovní úřad Vídeň

-A

filiální puncovní úřad Praha

-B

filiální puncovní úřad Salzburg

-C

filiální puncovní úřad Lvov

-D

filiální puncovní úřad Krakov

-E

filiální puncovní úřad Brno

-F

filiální puncovní úřad Linec

-G

filiální puncovní úřad Štýrský Hradec

-H

filiální puncovní úřad Celovec

-I

filiální puncovní úřad Lublaň

-K

filiální puncovní úřad Terst

-L

30

Přepuncování probíhalo od 1. 9. 1806 do 1. 8. 1807. Po této době nesměly být žádné staré předměty přepuncovány. Od této doby se na všechny nově vyrobené předměty vyrážela značka ryzosti a repunc (Obrázek 4). Předměty, které byly objeveny bez repuncu, byly zabaveny. Na sbírkových předmětech ŽMP se tyto značky nacházejí. Pokud tedy je na předmětu značka repuncu, znamená to, že byla z drahého kovu, použitého na výrobu předmětu, zaplacena daň. Písmeno značí puncovní úřad, který přepuncování provedl. Výjimku měli udělenou obchodníci s velkými sklady stříbrného zboží. Předměty ve skladu byly označeny zásobní značkou VR (Obrázek 5). VR je zkratka německého slova Vorrat, zásoba. Daň z drahého kovu se platila až po prodání zboží a puncovní úřad poté tento předmět označil repuncem. Značka VR se používala ve Vídni od roku 1807. V Praze a Brně se začala používat až od roku 1811. Značka VR se používala do roku 1824.56 Od roku 1806 byly tedy na území Čech dva c. k. Filiální puncovní úřady, a to v Praze a v Brně. V ostatních menších městech působily c. k. Puncovní substituce, které byly podřízeny Filiálním puncovním úřadům. Každá substituce měla přiřazenu číslici, která se pak spolu s písmenem filiálního puncovního úřadu uváděla do puncovní značky. Na puncovní značce byl tedy pak uveden letopočet, ryzost a písmeno značící filiální puncovní úřad s přiřazenou arabskou číslicí značící substituci. Úřední puncovní značky s letopočtem 1807 se používaly 3 roky, v letech 1807, 1808 a 1809. Například Filiální puncovní úřad v Brně měl přiřazené písmeno F, přiřazené arabské číslice C. k. puncovních substitucí spadající pod krajský úřad v Brně pak byly následující: Olomouc F1, Opava F2 (Obrázek 6), Znojmo F3, Jihlava F4 a Těšín F5.57 Do roku 1806 se předměty značily městským znakem a jmennou značkou mistra. Od roku 1806 se předměty značily úředními a jmennými značkami.

56


1990, s. 21–24. 57


1990, s. 25.

31

Peněžní bankrot a povinné odevzdání stříbra Rakouská monarchie byla stále ve špatném finančním stavu. Roku 1809 bylo nařízeno odevzdání všech stříbrných předmětů v soukromém vlastnictví mincovním úřadům k roztavení výměnou za papírové bankovky. Drobné stříbrné předměty osobní hodnoty se odevzdávat nemusely. Namísto odevzdání stříbrného předmětu bylo možné zaplatit cenu stříbra kovovými mincemi, trojnásobným obnosem v papírových bankovkách nebo odevzdání stejného množství jiného stříbra. Tímto způsobem zaplacené předměty byly označeny osvobozovací značkou FR ve čtvercovém rámečku (Obrázek 7). FR je zkratka německého slova frei, volné. Předměty ze stříbra ve skladech zlatníků a obchodů se nemusely odevzdávat, ale musela být vedena jejich přesná evidence pod kontrolou puncovního úřadu. Po zaplacení již dříve zavedené daně byly nově vyrobené předměty označeny přepuncovací značkou a navíc také značkou osvobozovací. Tímto opatřením byla chráněna nová výroba zlatníků. Roku 1810 bylo nařízeno odevzdání stříbrných předmětů i kostelům. Církev se mohla z odevzdání také vykoupit výše uvedenými třemi způsoby. Značka FR se na předměty razila od prosince 1809 do května 1810, akce odevzdávání všech stříbrných předmětů tedy trvala necelých pět měsíců. Od této doby se nově vyrobené stříbrné předměty značily taxovací značkou TF s úředním znaménkem puncovního úřadu ohraničenou v oválu (Obrázek 8). TF je zkratka německého slova taxafrei, osvobozeno od taxy. Tato značka se používala 14 let od roku 1810 do roku 1824. Stříbro ryzosti 13 lotů se v průběhu let značilo odlišnými značkami. V letech 1807, 1808 a 1809 se značilo puncovní značkou vždy s letopočtem 1807 (Obrázek 6). V letech 1810, 1811 a 1812 se používala stejná značka, ale již s aktuálním rokem. Roku 1813 se vnější tvar značky změnil (Obrázek 9) a roku 1814 byl vnější tvar značky zjednodušen (Obrázek 10). Tato podoba puncovní značky se používala až do roku 1866, vždy s uvedeným aktuálním rokem označení předmětu. Roku 1824 se zrušila povinnost přepuncování, označování a danění zásob, značení předmětů taxovacími a osvobozovacími značkami. Poplatky za opuncování 32

byly sníženy na polovinu, to znamenalo 6 krejcarů za 1 lot hmotnosti stříbra. Stříbrné slitiny se směly dále legovat pouze mědí a to na ryzosti 13 a 15 lotů. Byly také zavedeny různé tvary obrysů výrobních značek s iniciálami, aby byla vyloučena záměna autorů se stejnými počátečními písmeny jména a příjmení. Nově vyrobené předměty tedy již byly opět označovány pouze dvěma značkami, a to výrobní značkou s iniciálami autora a úřední puncovní značkou s ryzostí, rokem a písmenem značícím místo puncovního úřadu.

2.4.2 Židovští zlatníci Přestože bychom mohli vycházet ze všeobecně rozšířeného předpokladu, že židovské bohoslužebné předměty vyráběli židovští zlatníci, podle výrobních značek na sbírkových předmětech ŽMP víme, že předměty vyráběli převážně zlatníci křesťanští. Je tedy třeba přiblížit dějiny židovských řemesel. Řemeslné cechy vznikly ve 14. století. V cechovních řádech se uvádí, že se židé nemohli stát členy cechovních organizací. To znamená, že se nemohli řemeslu vyučit u cechovních mistrů, ani nemohli být prohlášení za mistry a provozovat řemeslnou živnost. Židé byli těmito nařízeními nuceni provozovat živnost tajně, nebo zaměstnávat nedoučené tovaryše. Židé si tedy předměty vyráběli, ale nemohli je oficiálně puncovat. Pokud byli při této činnosti přistiženi, byli cechem trestáni. Bylo jim zabaveno nářadí, výrobky i materiál. Židům bylo zakázáno obchodovat s drahými kameny a zpracovávat drahé kovy. Přesto se zdá, že se židé v tomto oboru již koncem 16. století pohybovali. Císař Rudolf II. roku 1586 dal zlatníkovi ze Starého Města pražského Jakobovi Goldschneiderovi výsadu provozovat zlatnické řemeslo v Praze i jiných královských městech, ve kterých žili židé. Tato výsada platila i pro jeho otce Isaka a jeho bratry. Bylo jim také povoleno zaměstnávat tovaryše. Na základě tohoto lze usuzovat, že řemeslo provozovali nelegálně již před vydáním povolení. Zlatnický cech Starého města pražského, který byl zemským cechem, však židovské zlatníky odmítal i přes tato nadřazená panovnická ustanovení.

33

Josef Hráský dělí dějiny židovských zlatníků do 4 období. 1. období - do roku 1627 židovští zlatníci provozovali zlatnické řemeslo tajně i přes všechny zákazy. Na to lze usuzovat z dochovaných žalob podaných zlatnickými cechovními mistry na židovské zlatníky. 2. období - Ferdinand II. vydal roku 1627 privilegium, kterým dovoluje židům provozovat řemesla, kterým se vyučili. Ferdinand II. se tím odměnil židům za jejich velkou finanční pomoc na počátku třicetileté války. Privilegium odporovalo cechovním předpisům staroměstských zlatníků, které schválil také panovník. 1648 Ferdinand III. potvrdil privilegia židů, které vydal jeho otec. Docházelo k mnohým sporům mezi židovskými staršími a pražským zlatnickým cechem, cechovní mistři neuznávali Ferdinandovo privilegium. Podle cechovního řádu byli v právu, neboť židovští zlatníci se nikdy nevyučili řemeslu a tudíž se ani nemohli stát mistry zlatnickými a řemeslo provozovat. Význam privilegia měl tedy díky cechovním předpisům malý význam. Židovští zlatníci přesto zlatnické a stříbrnické předměty vyráběli a židovští starší se zase vždy dovolávali svých výsad. 3. období - v prosinci roku 1744 bylo nařízeno, aby se židé do konce ledna vystěhovali z Prahy a do konce června 1745 z Čech. Po vysídlení židé obchodují se stříbrem mimo české země, a tak se pražským cechům nedostává stříbra na výrobu nových předmětů. Již dva roky po vystěhování židů z Prahy a Čech si cechovní mistři stěžují, že nemají dostatek stříbra, neboť jim židé dříve prodávali zlomkové a krušné stříbro. Židům bylo prokázáno, že stříbro tavili, legovali, prodávali a částečně také sami zpracovávali k výrobě nových kultovních předmětů. Z tohoto stříbra neodváděli daně. Proto bylo roku 1767 židům zakázáno pod trestem konfiskace tavit stříbro. Souvisí to také s vydáním zákazu zpracování méně hodnotného stříbra z roku 1774. Tento rok byl opět židům vydán zákaz provozovat zlatnické řemeslo a zpracovávat zlato a stříbro. 4. období - roku 1776 byl vydán nový cechovní řád, ve kterém židovským zlatníkům v Praze i v ostatních českých městech bylo povoleno provozovat zlatnické řemeslo po celý jejich život. Museli splňovat obecné podmínky, vyučení řemeslu a přihlášení se u mincovního úřadu, stále však nesměli přijímat učně. Od roku 1781 bylo dovoleno židovským chlapcům po ukončení školní docházky vstoupit do učení ke křesťanským cechovním mistrům. 34

Roku 1805 byl v Praze založen samostatný židovský zlatnický cech. Mistrovské zkoušky musel však židovský učeň provádět v dílně křesťanského mistra a zhotovený výrobek musel být schválen na společném zasedání židovských i křesťanských cechovních mistrů. Cech židovských zlatníků měl vlastní korouhev, mistrovskou i tovaryšskou pokladnu. Předměty ze stříbra ve sbírce ŽMP lze rozdělit do několika skupin: -

Předměty označené puncem a výrobní značkou podle puncovních předpisů, které vyrobili křesťanští cechovní mistři a od roku 1776 i židovští zlatníci.

-

Předměty, na kterých je vyrytý hebrejský nápis, ze kterého se lze dočíst rok výroby a jméno židovského zlatníka, který předmět vyrobil.

-

Předměty, které nemají úřední ani výrobní značku. Josef Hráský se domnívá, že pokud předmět nemá puncovní značení, může

to znamenat, že předmět určený k bohoslužebným úkonům vyrobil židovský zlatník nelegálně i přes zákazy činnosti. Z určení předmětu pro rituální účely bylo jasné, že se předmět nebude prodávat, ale stane se darem, nemusí se tedy puncovat a ani předmět nemusí být vyroben z nejnižší povolené ryzosti.58

2.5 Konzervátorská a restaurátorská péče o předměty v muzeích Péče o sbírkové předměty je jednou ze základních úloh muzeí. Péče o sbírkové předměty zahrnuje preventivní opatření i aktivní zásahy na předmětech. K preventivním opatřením patří volba vhodných fyzikálních a chemických podmínek k ukládání a uchovávání sbírkových předmětů v depozitářích a k prezentování sbírkových předmětů v expozicích a výstavách. Sbírky je třeba chránit před mechanickým poškozením, nevhodným uložením, nevhodnou instalací či nevhodnou manipulací s předmětem. K aktivním zásahům na sbírkových předmětech patří sanační konzervování a restaurování. Židovské muzeum v Praze je vlastníkem sbírky zapsané v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky. Sbírka je sbírkou muzejní povahy 58

HRÁSKÝ, Josef. Židovští zlatníci v Praze. Umění a řemesla, 1968, č. 4, s. 128 – 134.

35

a řídí se zákonem č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy.59 ŽMP je při naplňování legislativně určené ochraně sbírek mimo jiné povinno zajistit konzervování a restaurování sbírkových předmětů. Naplňování těchto povinností je především úkolem konzervátora-restaurátora. Židovské muzeum v Praze je institucionálním členem Mezinárodní rady muzeí ICOM (International Council of Museums) a Asociace muzeí a galeriií České republiky. Konzervátor-restaurátor muzea se proto řídí Dokumentem o profesi konzervátora-restaurátora.60 Pracovník muzea je v mezinárodním kontextu vázán dokumentem Profesní etický kodex muzeí.61 V Dokumentu o profesi konzervátora-restaurátora jsou zásahy rozděleny na preventivní

konzervaci,

sanační

konzervaci

a

restaurování.62

V publikaci

Konzervování a restaurování kovů se pro činnost restaurátora zavádí pojem zásah, který zahrnuje veškerá opatření prováděná k ochraně předmětů kulturního dědictví.63 V muzeích se konzervátor-restaurátor řídí Dokumentem o profesi konzervátora-restaurátora, podle kterého se upřednostňují postupy konzervace před restaurováním. Konzervátor-restaurátor v ŽMP se však musí řídit také dalšími požadavky, které plynou ze specifického kontextu historického i tradicemi a zvyky židovského národa. Židé vyjadřují úctu k Tóře používáním bohatě zdobených

59

bohoslužebných

předmětů

vyrobených

z

drahých

kovů.

Česká republika. Zákon č. 122 ze dne 7. dubna 2000 o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně

některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36, s. 1657 – 1720. 60

Dokument o profesi konzervátora-restaurátora [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České

republiky,

2011.

[cit.

2015-04-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://www.cz-

museums.cz/web/amg/zakladni-dokumenty/dokument-o-profesi-konzervatora-restauratora˃. 61

Profesní etický kodex muzeí [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2011. [cit.

2015-04-06]. Dostupný z WWW: ˂http://www.cz-museums.cz/web/deni_v_oboru/eticky-kodexmuzei˃. 62

Dokument o profesi konzervátora-restaurátora [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České

republiky,

2011.

[cit.

2015-04-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://www.cz-


Konzervování a restaurování kovů : ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. 1.

vyd. Brno : Technické muzeum v Brně - Metodické centrum konzervace, 2011, s. 22. ISBN 978-8086611-38-9.

36

V reprezentativním stavu mají být předměty prezentovány. Z těchto důvodů se přistupuje k postupům restaurování. Korozní produkty z povrchu předmětů se odstraňují, jsou napravovány mechanické deformace a doplňovány chybějící části. Židovské muzeum v Praze má jedinečnou sbírku židovských náboženských a užitkových předmětů. Způsoby zpřístupňování sbírkových předmětů ŽMP veřejnosti jsou následující. Sbírkové předměty jsou vystavovány ve stálých expozicích i krátkodobých výstavách ŽMP, zapůjčovány na krátkodobé výstavy jiným institucím v České republice i v zahraničí. Sbírkové předměty, a to jmenovitě synagogální předměty používané k bohoslužbě a k ozdobě Tóry, jsou také zapůjčovány židovským náboženským obcím64 k liturgickým účelům.65

2.5.1 Konzervování-restaurování sbírkových předmětů V této

kapitole

budou

vysvětleny

postupy

související

s ošetřením

sbírkových předmětů ze slitin stříbra. Podkladem pro stanovení záměru zásahu je provedení průzkumu předmětu z drahých kovů. Jsou zjišťovány veškeré dostupné informace s využitím humanitních i přírodních věd. Zjistí se základní dostupné archivní údaje o předmětu. Pokud jsou na předmětu puncovní a výrobní značky, je určen výrobce, místo a rok vzniku. Zjišťován je také účel předmětu, tedy pro koho a pro jaké užití byl předmět vyroben. Je zkoumán vznik, technologie zhotovení, historie používání či uložení a současný stav předmětu. Je určen druh materiálu a jeho struktura. Je popsán stav předmětu, rozsah a příčiny jeho degradace, změny, ztráty a chybějící části, předchozí zásahy, náhrady nepůvodním materiálem. Je stanoven druh povrchové úpravy. Je zkoumán mechanismus a příčiny poškození. Předmět je zdokumentován fotograficky, nebo jinými technologiemi.

64

V České republice existuje v současnosti deset samostatných židovských náboženských obcí ve

městech Praha, Brno, Karlovy Vary, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem, Teplice a Děčín. Pokud se zachovaly informace o původu, do příslušných obcí jsou k zápůjčce vybírány předměty, které se tam již před druhou světovou válkou používaly. 65

Důvody pro konzervování či restaurování sbírkových předmětů ŽMP mohou být i jiné než výše

uvedené. Předměty se například konzervují a restaurují pro účely publikační a badatelské.

37

Výsledky průzkumu jsou detailně dokumentovány a zaneseny do konzervátorsko-restaurátorské zprávy. Záměr zásahu je stanoven na základě vyhodnocení průzkumu při zohlednění komplexní hodnoty66 předmětu. V rámci sanační konzervace jsou zásahy na předmětech následující. Předmět je nejprve odmaštěn za použití roztoku detergentu nebo organických rozpouštědel. Korozní produkty z povrchu jsou odstraněny vhodnou metodou. Povrch předmětu je chráněn aplikací organického povlaku. Všechny kroky postupů zásahů na předmětech jsou dokumentovány. V některých

případech

stav

předmětu

vyžaduje

použití

postupů

restaurování. Sbírkové předměty ŽMP zapůjčované náboženským obcím jsou používány k liturgickým účelům. Restaurováním předmětů dochází k obnově jejich funkčnosti pro používání a k obnově estetické hodnoty pro vystavování. K restaurování se přistupuje, pokud je předmět rozlomen na více částí a je třeba zajistit jeho trvalé uchování v celistvosti, v případě výskytu nevhodných dodatečných oprav a v případě potřeby doplnění chybějících částí. Jednotlivé části rozlomeného předmětu jsou spojeny. Přednostně je používána reversibilní metoda lepení před pájením. Pokud byly při průzkumu předmětu zjištěny neodborné dodatečné opravy ohrožující stav předmětu a znehodnocující jeho estetickou hodnotu, přistoupí se k jejich odstranění. Neodborné opravy byly obvykle prováděny za použití cínoolověné pájky, kterou je nutné z předmětu odstranit. V rámci restaurátorského zásahu se předmět spojuje pájkou ze slitiny stříbra. Cíno-olověná pájka má výrazně nižší teplotu tání než pájka ze slitiny stříbra. V případě výskytu cíno-olověné pájky na povrchu předmětu při zahřívání předmětu na vysoké teploty by došlo k rozpuštění stříbrné slitiny v roztavené cíno-olověné pájce a tím k destrukci předmětu.67

66

„Komplexní hodnota předmětu vyjadřuje jeho kvalitu jako nositele souboru všech autentických

informací, racionálních i emocionálních. Je hlavním předmětem ochrany u muzejních sbírkových předmětů.“ Dokument o profesi konzervátora-restaurátora [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České

republiky,

2011.

[cit.

2015-04-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://www.cz-


SELWYN, Lyndsie. Metals and corrosion : a handbook for the conservation professional. Ottawa :

Canadian Conservation Institute, 2004, s. 140. ISBN 0-662-37984-5.

38

K doplnění chybějící části předmětu se přistupuje v případě, kdy tímto zásahem je zajištěna funkčnost předmětu pro liturgické účely a navrácena estetická hodnota pro prezentaci s potřebami židovské náboženské komunity. Pokud je známá podoba chybějící části, například u párových předmětů, je vyrobena nově dle tohoto vzoru. Tento zásah je zanesen do restaurátorské dokumentace. Při doplňování chybějících částí je dávána přednost reversibilitě zásahu. Nedílnou součástí konzervátorského a restaurátorského zásahu je doporučení ochranného režimu předmětu a stanovení podmínek uchovávání, manipulace, prezentování a transportování.

2.5.2 Metody

průzkumu

kovových

materiálů

sbírkových

předmětů Pro vypracování postupu konzervování-restaurování je nutné stanovit prvkové složení kovů či slitin, ze kterých je předmět vyroben. Pro výrobu chybějící části sbírkového předmětu či opravu předmětu se použije materiál se stejným složením jako materiál použitý na sbírkový předmět. V kapitole s názvem Zásahy na předmětech68 byly popsány případy, ve kterých je třeba identifikovat, z jakého materiálu je historický sbírkový předmět vyroben. K identifikaci kovů a složení slitin se používá více metod. Vizuálním posouzením lze získat základní informaci o tom, z jakého kovu či slitiny je předmět vyroben. Metody analýz materiálu lze dělit na destruktivní, které vyžadují odběr vzorku a nedestruktivní, při nichž nedojde k poškození materiálu artefaktu. Při zkoumání materiálu historických předmětů, sbírkových předmětů a památek jsou upřednostňovány nedestruktivní metody, které nevyžadují odběr vzorku. Kovy můžeme identifikovat podle fyzikálních a chemických vlastností. Mezi fyzikální vlastnosti patří barva, magnetické vlastnosti, mechanické vlastnosti, teplota tání a hustota. Na základě vizuálního posouzení je zjištěna barva kovu, podle ní lze určit, o jaký druh kovu či slitiny se jedná. Červená je měď, žluté je zlato

68

Viz kapitola 2.5.1.

39

a některé slitiny mědi. Ostatní kovy jsou šedé, podle dalších vizuálních znaků lze určit, zda se jedná o stříbro, cín, olovo či železo. Kovy a jejich slitiny se ve vlhké atmosféře pokrývají vrstvou korozních produktů. Barva a charakter korozních produktů je také pro každý kov specifická. Zelené korozní produkty napovídají, že se může jednat o měď. Rezavě hnědé korozní produkty poukazují na železo. Bílé korozní produkty se nalézají například na cínu a zinku. Na kovové materiály jsou nanášeny povlaky jiných kovů za účelem ochrany nebo vzhledu. Vizuální posouzení tedy vždy vypovídá pouze o povrchu. Dalším identifikátorem mohou být magnetické vlastnosti. Feromagnetické materiály jsou silou vtahovány do magnetického pole magnetu. Odlišíme tak například feromagnetické slitiny železa oceli a litiny od korozivzdorných ocelí. Dalším vodítkem při určování materiálu jsou i mechanické vlastnosti jako tvrdost a pevnost. Se znalostí mechanických vlastností kovů můžeme například určit, zda je předmět spojen pájením cínoolověnou či stříbrnou pájkou. Druh kovu lze také určit pomocí teploty tání. Pro každý kov je charakteristický bod teploty tání. Například cín taje při teplotě 232 °C a stříbro taje při teplotě 962 °C. U slitin se neměří bod teploty tání, ale krystalizační interval. Nevýhodou této metody je, že je třeba odebrat vzorek, aby mohlo být provedeno zahřívání a měření teploty tání a proto se pro průzkum historických materiálů coby destruktivní metoda nehodí. Podobně jako teplota tání, je i hustota charakteristickou vlastností každého kovu. Na zjišťování hustoty materiálu je založena hydrostatická zkouška, popsaná v samostatném odstavci této kapitoly a podrobněji rozebraná v kapitole s názvem Hydrostatická zkouška69 v souvislosti se zkoušením vybraných sbírkových předmětů. Kovy a jejich slitiny můžeme také identifikovat na základě jejich chemických vlastností. Vyhodnocuje se viditelné chování materiálu v kyselém a zásaditém prostředí. Ke zkouškám se používají koncentrované a zředěné kyseliny (například kyselina sírová, kyselina dusičná a kyselina chlorovodíková) a koncentrované nebo ředěné zásady (například hydroxid sodný nebo amoniak). V těchto prostředích každý kov reaguje specificky, na základě této reakce je možné kov určit.70 Kromě chování v kyselém a zásaditém 69

Viz kapitola 3.3.2.

70

U málo ušlechtilých kovů dochází k vývoji vodíku a jsou pozorovatelné stoupající bubliny vodíku,

nebo se vzorek intenzivně rozpouští. V některých případech se roztok zbarví. Ušlechtilé kovy se naopak v roztoku chovají bez viditelných projevů. Amfoterní kovy, jako například zinek, se

40

prostředí lze kovy identifikovat podle některých specifických reakcí. Jako příklad lze uvést rozpouštění zlata v lučavce královské (1 díl kyseliny dusičné a 2 díly kyseliny chlorovodíkové) za vzniku žlutého zbarvení roztoku. Dalším příkladem je, že když se na měď nanese kapka kyseliny dusičné, kapka se zbarví modře. 71 Na specifické reakci je také založeno zkoušení stříbra na buližníku. Zkoušení na kameni je založeno na vizuálním porovnávání působení kyseliny na črty zkoumaným předmětem a na črty zkušebních jehel na zkušebním kameni. Pouze na základě zkušenosti lze určit obsah drahého kovu ve slitině. Zkušební kámen je černá odrůda křemene nazývaná buližník. Zkušební jehly jsou vyrobeny ze slitin s přesným známým obsahem drahého kovu ve slitině. Jako zkušební kyselina se na stříbro používá roztok dvojchromanu draselného rozpuštěného v kyselině sírové (60 g K2Cr2O7, 43,5 ml H2SO4, 640 ml destilované vody). Na zkušební kámen se udělá zkoumaným předmětem silný črt. Vedle se udělají črty zkušebními jehlami. Na tyto črty se nanese zkušební kyselina. Objeví se krvavě červené zabarvení rozpuštěného stříbra. Čím je zabarvení sytější a světlejší, tím je obsah stříbra ve slitině vyšší. Porovnává se tedy sytost a světlost zabarvení. Které zabarvení jehly se shoduje se zkoumaným předmětem, taková je ryzost slitiny.72 Zkoušky chemických vlastností vyžadují odběr vzorků materiálu, proto nejsou považovány za vhodné pro průzkum historických předmětů. Předměty byly a jsou vyráběny častěji ze slitin než z chemicky čistých kovů. Čisté kovy mají většinou horší mechanické vlastnosti, slitiny dosahují lepších vlastností. Jedná se například o vyšší tvrdost, vyšší otěruvzdornost, lepší tažnost, nižší bod tání, dobré slévárenské vlastnosti.

rozpouští jak v kyselém, tak v zásaditém prostředí. Železo odolává v zásaditém prostředí, v kyselém prostředí se rozpouští. 71

Identifikace kovů [online]. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 20XX. [cit. 2015-

04-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://old.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/labor/fm_identifikace_kovu/index.htm˃. 72

BRANIŠ, Antonín. Materiály pro 1., 2. a 3. ročník OU a UŠ, učební obor zlatník a klenotník. 2. vyd.

Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973, s 96-100.

41

Hydrostatická zkouška Princip hydrostatické metody je založen na využití Archimédova zákona.73 Měření pomocí hydrostatické metody je známé a používané. Na stránkách puncovního úřadu jsou popsány dvě zjednodušené varianty určování hustoty materiálu metodou hydrostatického měření.74 Postup první varianty je následující: zkoumaný předmět je zvážen na váze, poté je na ní umístěna nádoba s vodou a váha je vynulována. Následně je ve vodě zvážen předmět, zavěšený na niti tak, aby se nedotýkal stěn ani dna nádoby. Tím se zjistí jeho objem. Hustota je definována jako podíl hmotnosti a objemu. Hmotnost předmětu se vydělí objemem předmětu a výsledkem je hustota materiálu, ze kterého je předmět vyroben. Složitější varianta spočívá v tom, že se předmět postupně zváží zavěšený na vzduchu a ve vodě. Od hmotnosti předmětu na vzduchu se odečte hmotnost předmětu ve vodě, výsledkem je objem předmětu. Hmotnost předmětu se vydělí objemem předmětu a výsledkem je hustota materiálu. V dokumentu puncovního úřadu je tabulka hustoty některých běžných prvků a slitin. Srovnáním výsledku zkoušky s tabulkou je možno zjistit ryzost materiálu. Puncovní úřad uvádí, že stačí použít vodu z vodovodu s předpokladem, že hustota vody je 1 g/cm3. Přesnou identifikaci kovů a jejich slitin lze provést za použití metod instrumentální

analýzy.

Metody

instrumentální

analýzy,

které

jsou

nedestruktivní vůči materiálu, jsou: XRF - rentgenová fluorescenční analýza, EDS energiově disperzní analýza, nebo XPS analýza – elektronová spektroskopie pro chemickou analýzu, nazývaná také ESCA. Metody RFA, EDS i XPS analyzují pouze povrchy materiálů. To může někdy vést k milným interpretacím, například když je předmět pokoven jiným kovem.

73

Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno vztlakovou silou, jejíž velikost se rovná hmotnosti

kapaliny stejného objemu, jako je objem ponořeného tělesa. 74

Určování hustoty materiálů [online]. Praha : Puncovní úřad, 2008. [cit. 2015-04-06]. Dostupný

z WWW: ˂ http://www.puncovniurad.cz/cz/doc/31_Urcovani_hustoty_materialu_verej.pdf˃.

42

Rentgenová fluorescenční spektroskopie XRF Pro tuto metodu se používá více zkratek, RFA, RTG-f, XRF. Na zkoumaný materiál dopadá rentgenové záření, které vyrazí elektrony z vnitřních slupek atomu. Elektron z vyšší energetické hladiny atomu zaplní vzniklou vakanci. Tento přesun elektronu z vnějších slupek atomu do vnitřních způsobí vyzáření přebytečné energie, tj. fluorescenci.75 Fluorescenční záření se analyzuje kvalitativně i kvantitativně. Hloubka interakčního objemu materiálu je v případě stříbrných slitin (Ag-Cu) okolo 30 µm.76 Existují i mobilní XRF přístroje, díky nimž lze analyzovat povrch předmětů jakýchkoliv rozměrů. Mobilní XRF analyzátory také umožňují analýzu sbírkových předmětů přímo v depozitáři muzea, bez nutnosti odebrání vzorku nebo převezení předmětu do laboratoře. 77 Je to metoda nedestruktivní. Mobilní XRF analyzátor použitý k průzkumu pro potřeby této diplomové práce načítá prvkové složení z plochy 3 nebo 5 mm2. Nelze s ním proto měřit hranu předmětu vyrobeného z plechu síly nižší než 3 mm2. Pokud je materiál zkoumaného předmětu nehomogenní, může být měření z větší plochy výhodou, protože vypočítá průměr zastoupení prvků v materiálu. Optické metody Optické metody průzkumu sbírkových předmětů zahrnují vizuální průzkum, světelnou mikroskopii a elektronovou mikroskopii. Vizuální průzkum se provádí lupou nebo pomocí stereomikroskopu. Světelná mikroskopie se dělí na pozorování v procházejícím světle nebo v odraženém světle. Pro světelnou mikroskopii

75

můžeme

použít

metalografický

mikroskop

nebo

pozorovat

KOPECKÁ, Ivana, NEJEDLÝ, Vratislav. Průzkum historických materiálů : analytické metody pro

restaurování a památkovou péči. 1. vyd. Praha : Grada, 2005, s. 30. ISBN 80-247-1060-9. 76

RICHTERA, Lukáš, ZMRZLÝ, Martin. Identifikace způsobů pokovení mincovních falz a možnosti

jejich citlivého ošetření. In SELUCKÁ, Alena (ed.). Ochrana mincí a medailí v muzejních sbírkách. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně, 2013, s. 26. ISBN 978-80-87896-00-6. 77

Možnost využití mobilního XRF spektrometru přímo na památce bez nutnosti demontáže je

popsáno v příspěvku: DĚD, Jiří, FUKSOVÁ, Tereza, BLAHOVEC, František. Použití mobilního XRF analyzátoru při průzkumu architektonických památek. In ŘEZÁČOVÁ, Eva (ed.). Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů ̊ : Cheb, 5.-7. září 2006. 1. vyd. Brno : Technicke muzeum v Brně̌ , 2006, s. 33-35. ISBN 8086413357ISSN 1801-1179.

43

v polarizovaném světle. Elektronová mikroskopie se dělí na transmisní elektronovou mikroskopii a skenovací (rastrovací) elektronovou mikroskopii. Skenovací elektronová mikroskopie SEM Tato metoda bývá také nazývána rastrovací elektronová mikroskopie, pak se užívá zkratky REM. Povrch kovů a kovových slitin lze některými rastrovacími elektronovými mikroskopy pozorovat až s 100 000 násobným zvětšením. Úzký svazek urychlených elektronů ve vakuu dopadá na povrch vzorku. Vychylovací cívky zajišťují rastrování po řádcích svazkem elektronů obdélníkové plochy na povrchu vzorku. Při interakci se vzorkem vznikají signály sekundárních a odražených elektronů, které jsou zachycovány detektory a díky nimž jsme schopni na obrazovce pozorovat mikrostrukturu povrchu materiálu. Kromě emitovaných elektronů lze skenovacím elektronovým mikroskopem vyhodnocovat také

rentgenové

záření

charakteristické

pro

každý

prvek.78

Vznikající

charakteristické záření je analyzováno buď podle své energie energiově disperzním analyzátorem (EDS) nebo podle své vlnové délky vlnově disperzním analyzátorem (WDS). Lze tak provádět chemickou mikroanalýzu materiálu. Je možné určit například prvkové složení povrchu předmětu v určeném místě a při srovnání se standardem určit i kvantitativní zastoupení jednotlivých prvků. Energiově disperzní analýza (EDS, EDX) umožňuje kvantitativní analýzu prvkového složení plochy do velikosti několika mikrometrů.79 Hloubka interakčního objemu materiálu je u SEM/EDS v případě stříbrných slitin (Ag-Cu) okolo 3 µm.80 EDS analyzátor má tu výhodu, že může měřit z menší plochy než XRF analyzátor a lze tedy měřit například plochu hrany předmětu. Další výhodou je, že skenovací elektronovým mikroskopem lze pozorovat mikrostrukturu materiálu. Rozlišovací schopnost mikroskopu je dána ve vakuu urychleným úzkým svazkem

78


ISBN 80-7080-600-1. 79

Konzervování a restaurování kovů : ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. 1.

vyd. Brno : Technické muzeum v Brně - Metodické centrum konzervace, 2011, s. 38-39. ISBN 97880-86611-38-9. 80

RICHTERA, Lukáš, ZMRZLÝ, Martin. Identifikace způsobů pokovení mincovních falz a možnosti

jejich citlivého ošetření. In SELUCKÁ, Alena (ed.). Ochrana mincí a medailí v muzejních sbírkách. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně, 2013, s. 26. ISBN 978-80-87896-00-6.

44

elektronů. Jsme tak schopni pozorovat mikrostrukturu materiálu a k EDS analýze si vybrat konkrétní fázi. Nevýhodu je, že pokud měříme plochu předmětu a materiál zkoumaného předmětu je nehomogenní, může být výsledek ovlivněn volbou místa měření. Některé EDS analyzátory umožňují kormě klasické mikroanalýzy také například mapovat rozložení vybraných prvků na ploše, na linii, atd.81 Metoda EDS se používá pro analyzování vzorků v metalografickém výbrusu. Metoda EDS je nedestruktivní vůči materiálu. Pokud se předmět nebo jeho část vejde svými rozměry do přístroje, je nedestruktivní i vůči předmětům. Využitelnost této metody pro měření prvkového složení sbírkových předmětu je omezena velikostí komory ve skenovacím elektronovém mikroskopu. Dalšími metodami využívajícími analytické instrumentace jsou atomová absorpční spektrometrie AAS, atomová emisní spektrometrie AES, PIXE (proton induced X-ray emission) a neutronová aktivační analýza (NAA), hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem a laserovou ablací LA-ICP_MS) a rentgenová difrakční analýza (XRD). Protože se jedná o velmi citlivé a přesné metody, ale také relativně drahé a destruktivní metody, pro potřeby této práce se o nich nebudeme zmiňovat.82 Dalšími metodami průzkumu materiálu historických předmětů, které však neslouží k analýze prvkového složení zkoumaného předmětu, ale k jeho diagnostice, jsou rentgenografie, emisiografie a tomografie, dále neutronová radiografie a zkoušení ultrazvukem.

81


80-7080-600-1. 82

KOPECKÁ, Ivana, NEJEDLÝ, Vratislav. Průzkum historických materiálů : analytické metody pro

restaurování a památkovou péči. 1. vyd. Praha : Grada, 2005, s. 30-32. ISBN 80-247-1060-9.

45

2.6 Stříbro 2.6.1 Vlastnosti stříbra a jeho slitin Stříbro se řadí mezi drahé kovy, je bílé barvy a lesklého vzhledu. Stříbro je kov měkký (stupeň tvrdosti 383), kujný, tažný a tvárný. Teplota tání stříbra je 960 C a hustota je 10,5 g/cm3. Krystalová mřížka stříbra je kubická plošně centrovaná (typu fcc z anglického face center cubic). Ze všech kovů je stříbro nejlepším elektrickým a tepelným vodičem.84 V přírodě se stříbro vyskytuje buď v ryzí podobě, nebo obsaženo v rudách. Pro zvýšení tvrdosti se stříbro leguje mědí. Stříbro je náchylné ke korozi působením atmosféry, obsahující sloučeniny síry.85 Pro pochopení vlastností slitiny stříbra a mědi je třeba objasnit její strukturu.86 Kovy a jejich slitiny mají krystalovou strukturu, která je tvořena v prostoru pravidelně uspořádaných atomů. Atomy tvoří útvary zvané fáze. Fáze je homogenní část slitiny. Fáze se mohou lišit svojí krystalovou strukturou, chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi. Různými způsoby výroby a zpracování slitin vzniká různá mikrostruktura materiálu. Materiál se stejným chemickým složením může mít proto různé vlastnosti. Vlivem teploty může dojít k přeměně fáze. V případě slitiny mědi a stříbra se budeme zabývat mikrostrukturou materiálu, budeme pozorovat druhy fází, jejich velikost, tvar a rozložení. Pod mikroskopem jsou sledovatelné nejen fáze, ale také poruchy struktury jako například mikrotrhliny, póry a vměstky. Jaké fáze (složení,

83


Libri, 2003, s. 478. ISBN 80-85983-90-7. 84


ISBN 80-7080-600-1. 85


Canadian Conservation Institute, 2004, s. 131-137. ISBN 0-662-37984-5. 86

Pojem struktura je uspořádání určitých stavebních jednotek v prostoru. VOJTĚCH, Dalibor.

Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006, s. 12. ISBN 80-7080-600-1.

46

morfologie, množství) má slitina v závislosti na jejím celkovém složení popisuje rovnovážný stavový diagram.87 V příloze je uveden rovnovážný stavový diagram pro systém Ag-Cu (Obrázek 16). Jedná se o dvousložkový systém s omezenou vzájemnou rozpustností složek v tuhém stavu a s eutektickou přeměnou. Na ose x je vyneseno chemické složení a na ose y je vynesena teplota. Jednotlivé křivky v diagramu oddělují teplotní a koncentrační oblasti jednotlivých fází. Křivky rozdělují diagram na tři jednofázové a tři dvoufázové oblasti. Křivka likvidu charakterizuje začátek tuhnutí slitiny při ochlazování. Křivka solidu charakterizuje konec tuhnutí slitiny při ochlazování. Jednofázová oblast β je tuhý roztok na bázi prvku Ag. Tuhý roztok je zde charakterizován jako rozpuštěná měď ve stříbře v tuhém stavu. Oblast α + β má dvě fáze. Maximální rozpustnost mědi v tuhém roztoku stříbra při eutektické teplotě 779 °C je 8 %. Eutektická koncentrace je 71,8 % Ag. Při ochlazování se slitina s tímto složením při eutektické teplotě přemění tavenina přímo na směs dvou tuhých fází α + β. Mikrostrukturu slitiny s 81,25 % Ag a 18,75 % Cu lze odhadnout tak, že v diagramu sledujeme fázové přeměny probíhající při jejím ochlazování z kapalné do pevné fáze. V kapalném stavu jsou oba kovy plně mísitelné. Měď taje při 1083 °C a stříbro při 960 °C. Oba kovy mají strukturu fcc. Slitina začíná tuhnout při teplotě likvidu. Úměrně tomu, jak teplota klesá, zvyšuje se podíl tuhé fáze β tuhého roztoku stříbra. Těsně nad eutektickou teplotou jsou ve slitině krystaly tuhého roztoku β o složení přibližně 91,2 % Ag a taveninou o složení přibližně 71,9 % Ag. Při překročení eutektické teploty do oblasti solidu se tavenina přemění na eutektikum. Eutektikum je tvořeno směsí dvou fází α + β, které mají výrazně odlišné chemické složení. Eutektikum má jemnou strukturu tvořenou jemnými částicemi obou fází. Mikrostruktura slitiny s 81,25 % Ag a 18,75 % Cu je tvořena krystaly β s vyšším obsahem stříbra a eutektikem s nižším obsahem stříbra. Krystaly (zrna) i eutektikum jsou tím jemnější, čím je ochlazovací rychlost slitiny vyšší.88 87


80-7080-600-1. 88


ISBN 80-7080-600-1.

47

2.6.2 Korozní vlastnosti stříbra Ke korozi slitin stříbra dochází, pokud je předmět vystaven atmosféře s vyšší relativní vlhkostí. V atmosféře s vyšší relativní vlhkostí se na povrchu slitiny vytvoří film elektrolytu, ve kterém probíhají korozní reakce založené na oxidačně redukčních dějích. Relativní vlhkost (RH relative humidity) atmosféry, ve které jsou uloženy sbírkové předměty z kovů, by neměla překročit 60 %, aby nedocházelo k tvorbě vodného filmu elektrolytu.89 Druhy koroze mohou být děleny na korozi rovnoměrnou, která probíhá po celém povrchu vystavenému koroznímu prostředí a korozi nerovnoměrnou, která probíhá v některých částech povrchu kovu intenzivněji. Nerovnoměrné druhy koroze jsou koroze působením galvanického a koncentračního článku, štěrbinová koroze, bodová koroze, mezikrystalová koroze, selektivní koroze, prostředím vyvolané praskání, erozní koroze a poškození vodíkem. Pro potřeby této práce bude objasněna selektivní koroze. Při selektivním korodování povrchu kovu dochází k odstranění jedné složky ze slitiny. Typickými příklady selektivní koroze jsou odzinkování mosazí, odcínování bronzů a odměďování slitin zlata.90 Stříbro je náchylné ke korozi vedoucí k následnému zčernání povrchu, je-li vystaveno atmosféře obsahující sloučeniny síry nebo elementární síru. V atmosféře se přirozeně vyskytují těkavé organické sulfidy. Mohou pocházet z různých zdrojů: potraviny, guma vulkanizovaná sírou (například latexové rukavice), lepidla na bázi proteinů, vlna, modelářská hlína, některé přírodní vody, papírenský průmysl, topiva na bázi uhlí atd. Elektrochemická reakce stříbra a síry může nastat v přítomnosti koncentrací sulfanu v řádech ppt (parts per trilion). Obvyklá koncentrace sulfanu ve vnitřní atmosféře je cca 50-100 ppt. Dalším polutantem způsobujícím korozi stříbra jsou chloridové ionty. Například chlorid sodný je obsažen v lidském potu i v nedestilované vodě.

89

NOVÁK, Pavel. Koroze kovů [online]. Praha : Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství,

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 20XX, s. 40. [cit. 2015-04-06]. Dostupný z WWW: ˂http://old.vscht.cz/homepage/met/index/Studium/Studijni_materialy>. 90

NOVÁK, Pavel. Koroze kovů [online]. Praha : Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství,

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 20XX, s. 33-34. [cit. 2015-04-06]. Dostupný z WWW: ˂http://old.vscht.cz/homepage/met/index/Studium/Studijni_materialy>.

48

V kontaktu s lidským potem reaguje chlorid sodný se stříbrem za vzniku chloridu stříbrného. Vrstva korozních produktů chloridů stříbra je citlivá na světlo a časem zčerná, takže povrchu jsou pozorovatelné otisky prstů.91 Rychlost koroze se zvyšuje úměrně se stoupáním relativní vlhkosti a hladiny ostatních polutantů (O3, NO2, Cl2).92 Rychlost koroze povrchu se zvyšuje se zvyšujícím se obsahem mědi ve slitině. Pro ochranu sbírkových předmětů vyrobených se stříbra a jeho slitin je důležité zajistit uložení v neprašném prostředí. Prach je hygroskopický a sorbuje vlhkost z ovzduší. Pevné polutanty obsažené v prachu způsobují za přítomnosti vlhkosti korozi stříbra a jeho slitin. Povrch nezkorodovaného stříbra je lesklý a má bílou barvu. Počínající vrstva korozních produktů je nepozorovatelná do síly cca 10 nm. Postupně s nabýváním na síle od 10 nm do 100 nm se vrstva korozních produktů na povrchu stříbra zbarvuje žlutě, červeně a modře vlivem interferenčního jevu. Interference nastává mezi světlem odraženým zvenku a vnitřním povrchem vrstvy korozních produktů. Slabé rozdíly v síle vrstvy korozních produktů způsobují vznik měňavých (duhových) barev. Jestliže vrstva korozních produktů přesáhne sílu více než 100 nm, barevný povrch zčerná.93

2.6.3 Historické způsoby výroby stříbra Používání stříbra ve starověkých kulturách dokládají dochované řemeslně zpracované výrobky. Bylo využíváno stříbro nacházené v ryzím stavu v podobě dendritů a valounků. Stříbro se používalo k výrobě předmětů, jako například šperků, kultovního náčiní i předmětů denní potřeby.

91


Canadian Conservation Institute, 2004, s. 138. ISBN 0-662-37984-5. 92


Canadian Conservation Institute, 2004. 223 s. 137. ISBN 0-662-37984-5. 93


Canadian Conservation Institute, 2004, s. 137-138. ISBN 0-662-37984-5.

49

Ve středověku byla největší a nejbohatší naleziště stříbrných rud Evropy v Čechách. Od druhé poloviny 13. století a ve 14. století byla těžba rud bohatých na stříbro významným přínosem pro hospodářskou prosperitu českých zemí.94 Naleziště stříbrných rud byla v Čechách v okolí Stříbra, na Havlíčkobrodsku, v Jihlavě, Kutné Hoře, Jáchymově a v Příbrami. Až do objevení Ameriky (s nalezišti stříbra například v Peru, Bolívii a Mexiku) byla evropskou doménou naleziště stříbrných rud v Čechách. Historický způsob zpracování sulfidických rud s obsahem stříbra měl čtyři fáze. V první fázi probíhalo třídění rudy a další úpravy na vstupní sulfidický koncentrát. V druhé fázi se sulfidy oxidovaly pražením. Třetí fází byla redukce oxidů na slitinu stříbra s dalšími kovy. Čtvrtou fází bylo oddělování stříbra od slitiny a jeho přečišťování. Sulfidické rudy s obsahem stříbra lze rozdělit do tří skupin. První skupinou jsou komplexní sulfidické rudy, které jsou směsí obecných sulfidů galenitu PbS, sfaleritu ZnS, chalkopyritu CuFeS2, pyritu FeS2 a arsenopyritu FeAsS s obsahem stříbra v řádech setin až desetin procent. Druhou skupinou jsou galenitové rudy, s průměrným obsahem stříbra řádově v desetinách procent. Třetí skupinou jsou ušlechtilé rudy stříbra jako argentit a akantit Ag2S , proustit Ag3AsS3, pyrargyrit Ag3SbS3 aj. s obsahem stříbra řádově v desítkách procent.95 Další minerály, ve kterých se stříbro vyskytuje ve sloučenině, jsou chloridy stříbra (chlorargyrit, kerargyrit) a dále například kongsbergit, ve kterém je i rtuť. Hlavním zdrojem stříbra byly olověné rudy, především sulfid stříbrný. Sulfidy stříbra bývají průvodcem galenitu, sulfidu olovnatého. Pro příklad bude uveden způsob zpracování rudy, obsahující například Ag2S a PbS. Ruda se pražila, tím se získal oxid olovnatý za současného uvolňování oxidu siřičitého. V šachtových píckách proběhla tavná redukce. Do pícky se nasypalo dřevěné uhlí a vypražený minerál. Měchy byl do pícky vháněn vzduch. Oxid

94


Libri, 2003, s. 479. ISBN 80-85983-90-7. 95

VANĚK, Václav, VELEBIL, Dalibor. Staré hutnictví stříbra. In Stříbrná Jihlava 2007: studie k

dějinám hornictví a důlních prací: příspěvky z konference Stříbrná Jihlava 04.-07.10.2007 v Jihlavě: věnováno Pavlu Rousovi k 60. narozeninám. Brno : Archaia, 2007, s. 190 - 191. ISBN 978-80-9035884-3.

50

uhelnatý redukuje oxid olovnatý a vytéká olovo, ve kterém je rozpuštěno také stříbro. Následoval proces kupelace – shánění olova. Olovo se rozpustilo v kupelační peci. Kupelační pec byla nízká pec s dvěma měchy, vyzděná kostním popelem. K dosažení teploty se používalo dřevěné uhlí. Při 900 – 1000 °C docházelo k oxidaci olova. Oxid olovnatý, zvaný klejt, je lehčí než stříbro a drží se nahoře u hladiny, u níž byla umístěna trubička, kterou klejt odtékal, a část se ho také odpařila. Zbytky klejtu jsou součástí archeologických nálezů. Odpad z hutí tvořila struska, která byla tvořena hlavně Fe2SiO4 a v menší míře také křemičitany Na, Mg, Al aj.96 Vedlejším produktem hutnění rud s vyšším obsahem arsenu jsou arsenidy různých kovů, hlavně Fe, dále také Pb, Cu, Ni, Co, Sb aj.97 Dalším hutním procesem, kterým se získávalo stříbro i zlato z rud, byla amalgamace pomocí rtuti.98

96


dějinám hornictví a důlních prací: příspěvky z konference Stříbrná Jihlava 04.-07.10.2007 v Jihlavě: věnováno Pavlu Rousovi k 60. narozeninám. Brno : Archaia, 2007, s. 201. ISBN 978-80-903588-4-3. 97


dějinám hornictví a důlních prací: příspěvky z konference Stříbrná Jihlava 04.-07.10.2007 v Jihlavě: věnováno Pavlu Rousovi k 60. narozeninám. Brno : Archaia, 2007, s. 196. ISBN 978-80-903588-4-3. 98


Libri, 2003, s. 25. ISBN 80-85983-90-7.

51

3 Praktická část 3.1 Výběr předmětů ze sbírky k průzkumu Při výběru předmětů byla zvažována následující kritéria. Kritérium výběru dané analyzační metodou a přístrojem Základním vodítkem pro výběr předmětů pro účely této práce byla zvolená analyzační metoda. Jak již bylo výše popsáno, k analýze bude použit mobilní rentgenově fluorescenční spektrometr Metodického centra konzervace. Metodické centrum konzervace je organizační složkou Technického muzea v Brně. Vnější tvar přístroje, který se přikládá těsně k předmětu je 70 x 20 mm. Měřící plocha přístroje je 3 nebo 5 mm2. Plocha se zobrazuje přes CCD kameru na monitor pomocí kontrolního červeného světla kruhového tvaru. Povrch předmětu pro tuto analýzu by pro výsledky nezatížené chybou měl být rovný, lesklý a bez vrstvy korozních produktů. Chemické složení materiálu předmětu musí být správně interpretováno s ohledem na možnosti různých povrchových úprav kovů. Například povrchy mnoha sbírkových předmětů upravené tepáním, cizelováním nebo rytím nejsou pro tuto metodu analýzy zcela optimální. Výchozím kritériem pro výběr předmětů k analýze mobilním spektrometrem je, že předmět musí mít rovnou a lesklou plochu o rozměru 3 nebo 5 mm2 a tvar předmětu umožní přístup pracovní plochy přístroje přímo k povrchu, což vyžaduje rovnou plochu nejméně 70 x 20 mm. Uplatněním těchto požadavků byl jako nejvhodnější druh sbírkových předmětů z drahých kovů vybrán soubor štítů na Tóru. Ostatní druhy předmětů nesplňují rozměrové požadavky, nevyhovují tvarově, nemají rovný povrch, nebo mají povrch upravený různými výzdobnými technikami. Také ze souboru štítů na Tóru byly vybírány pouze štíty s rovným hladkým povrchem, které nemají upravený povrch zdobením. Kritéria výběru dle údajů z puncovních a výrobních značek Z puncovních a výrobních značek se dozvídáme údaje o ryzosti materiálu a dále informace o autorovi, místě vzniku a roku vzniku. Ve výběru předmětů byl brán ohled na to, že by jeden z těchto historických údajů mohl ovlivňovat ryzost 52

materiálu předmětu. Zvoleny byly tedy předměty vyrobené v různých obdobích, v různých městech a v různých mistrovských dílnách. Byly zvažovány možné následující vlivy historických souvislostí. Kritérium ryzosti Pro účely této práce byly vybrány předměty se stejnou ryzostí a to štíty na Tóru s třináctilotovou puncovní značkou. Většina stříbrných sbírkových předmětů sbírky judaik Židovského muzea v Praze označených puncovní značkou je vyrobena ze stříbra ryzosti 13 lotů (81,25 % Ag ve slitině). Stejná ryzost materiálu zkoumaných

předmětů

byla

zvolena

také

s ohledem

na

přehlednost

vyhodnocování výsledků. Kritérium období vzniku Ryzost materiálu by mohla být ovlivněna rokem vzniku, ekonomickou situací země v daném období (například ekonomickou krizí v období válek) nebo změnou a zpřísňováním puncovních předpisů. Časové rozmezí pro výběr předmětů bylo stanoveno na léta 1760 – 1840 s ohledem na znalost historie daného období a historie puncovnictví.99 Kritérium místa vzniku Dodržování ryzosti drahého kovu mohlo být ovlivněno také místní ekonomickou situací a poměry v jednotlivých městech. Pro tuto práci byly vybrány štíty na Tóru vyrobené na území Čech a Moravy. Kritérium autorství Jednotlivé mistrovské dílny mohly mít rozdílný přístup k dodržování puncovních předpisů.

99

Viz kapitola 2.4.

53

3.1.1 Postup výběru Ze sbírky kovů Židovského muzea v Praze byly vybírány stříbrné štíty na Tóru. V depozitáři ŽMP byl proveden průzkum a bylo zjištěno, že se zde nalézá 116 štítů na Tóru vhodných k analýze.100 Jednalo se tedy o předměty označené výrobní značkou, puncovní značkou 13 lotů, které byly vyrobeny na území Čech a Moravy. Předměty dále splňovaly kritéria pro analýzu mobilním spektrometrem. Z vybraných 116 štítů na Tóru bylo 75 štítů z Prahy, 35 štítů z Brna, 2 z Jihlavy, 2 z Mikulova, 1 z Olomouce a 1 ze Znojma. Poměrné početní zastoupení podle místa výroby v tomto počátečním výběru koresponduje se zastoupením předmětů podle místa výroby v celé sbírce stříbrných judaik, kde největší podíl patří pražským a brněnským mistrům. Vzhledem k finanční a časové náročnosti zvolené analyzační metody bylo s vedoucím práce stanoveno, že se analýza bude provádět na přibližně padesáti předmětech. Kritérii pro užší výběr bylo období vzniku předmětu, autorství a místo vzniku, tak, aby zkoumaný soubor zahrnoval předměty s co nejvíce různými údaji získanými z puncovních značek. V užším výběru bylo pro potřeby této práce vybráno 49 štítů na Tóru, z toho 33 předmětů označených puncovní značkou v Praze, 11 předmětů označených puncovní značkou v Brně, 2 předměty označené puncovní značkou v Jihlavě, 1 předmět v Mikulově, 1 předmět v Olomouci a 1 předmět ve Znojmě. Podle puncovních značek bylo určeno, v jakých letech byly předměty vyrobeny. Časové rozmezí výroby vybraných předmětů je mezi lety 1760 – 1840. Čtyři vybrané předměty pocházejí z období před rokem 1774, kdy byl vydán císařský patent Marie Terezie. Z období platnosti císařského patentu Marie Terezie bylo vybráno šest předmětů. Tři předměty byly vyrobeny roku 1807, tedy rok po vyhlášení povinného přepuncování. Dvacet devět předmětů z období mezi lety 1810 a 1824 je kromě puncovní a výrobní značky označeno také daňovou značkou. Sedm předmětů je z doby po roce 1824, kdy se již předměty značily opět pouze puncovní a výrobní značkou. Důvodem menšího početního zastoupení předmětů 100

Ve sbírkách Židovského muzea v Praze je více štítů na Tóru, které odpovídají kritériím výběru

pro tuto práci, tyto štíty jsou však vystaveny ve stálých expozicích nebo zapůjčeny jiným institucím a nebylo tedy možné je pro výzkum použít.

54

ve výběru ze starších období je, že roku 1809 bylo nařízeno povinné odevzdání stříbrných předmětů.101 Tato situace koresponduje se zastoupením stříbrných judaik z tohoto období ve sbírce ŽMP. Ze širšího výběru 116 štítů na Tóru byly štíty z tohoto období ponechány téměř všechny. V tabulce (Tabulka 2) jsou uvedeny všechny vybrané štíty na Tóru, s přiřazeným inventárním číslem, seřazené vzestupně podle roku výroby. Dále je v tabulce uvedeno město, kde byl štít značen puncovní značkou a údaj o autorství. V tabulce (Tabulka 3) jsou přehledně ve vztahu k roku výroby vypsány všechny puncovní, výrobní a ostatní značky, které byly na předmětu nalezeny.

3.2 Analýza prvkového složení slitin stříbra 3.2.1 Rentgenová fluorescenční spektrometrie Metodou rentgenové fluorescenční spektrometrie (dále jako XRF) bylo analyzováno 49 štítů na Tóru. Celkem bylo provedeno 135 měření. Na některých štítech se provádělo měření na více místech povrchu. Každé místo na povrchu předmětu, ke kterému byl přikládán analyzační přístroj, bylo dokumentováno fotograficky. Analýzu provedla Ing. Alena Selucká ručním spektrometrem Delta Premium (výrobce Innov-X Systems). V tomto odstavci jsou popsány parametry přístroje. Načítací čas měření je 15 sekund. Velikost snímané plochy je buď 3 mm2, nebo 5mm2. Měření prvkového složení materiálu sbírkových předmětů probíhalo z plochy 3 mm2. Napětí rentgenky je maximálně 40kV. Výkon rentgenky je 4 W. Budící proud rentgenky je 200μA. Pro lokalizaci analýzy bylo použito CCD kamery. Nebylo použito stativu. Stav analyzovaného povrchu byl neupravený. Primární kalibrace SDD (Silicon drift detektor) byla do bodu o průměru 3mm2 s proudem rentgenky 200μA pro kvalitativně-kvantitativní analýzu prvků: Ti, V, Cr, Mn, Fe, Co, Ni, Cu, Zn, Zr, Nb, Ag, Sn, Bi, Sb, Hg, Au, Mg, Al, Si, P, S. Sekundární kalibrace probíhá na K α Fe každých 24 hodin. 101

Viz kapitola 2.4.

55

Výsledky měření jsou uvedeny v tabulce (Tabulka 4). Analyzačním přístrojem byly kromě stříbra a mědi detekovány i další prvky. Podle platných předpisů v době vzniku předmětů se slitiny stříbra mohly legovat pouze mědí. Výsledky měření jsou také další prvky - železo, zinek, wolfram, zlato, olovo, bismut, rtuť a chrom. Tyto další prvky je nutné v tabulce výsledků ponechat z důvodu poměrné části procent obsahu stříbra ve slitině, nejsou však pro tuto práci relevantní. Výskyt těchto prvků ve výsledcích mohou vysvětlovat následující skutečnosti. Výskyt některých prvků může být chybou způsobenou kalibrací přístroje. Spektrální čára wolframu leží v blízkosti železa a může tak dojít k překryvu linií. Wolfram se vyskytuje v 11 měřeních, nejnižší hodnota výskytu je 0,26 % a nejvyšší hodnota výskytu je 1,62 %. Bismut se vyskytuje ve 13 měřeních, nejnižší hodnota výskytu je 0,056 % a nejvyšší hodnota výskytu je 0,21 %. Chrom se vyskytuje ve 2 měřeních, nejnižší hodnota výskytu je 0,17 % a nejvyšší hodnota výskytu je 0,22 %. Železo se vyskytuje ve 14 měřeních, nejnižší hodnota výskytu je 0,09 % a nejvyšší hodnota výskytu je 0,76 %. Výskyt malého množství chromu a železa může být způsoben zbytky neodstraněných leštících past, které se běžně používají ve zlatnické praxi. V zelené leštící pastě je obsažen oxid chromitý Cr2O3 a základem červené leštící pasty je oxid železitý Fe2O3.102 Olovo se vyskytuje v počtu 132 měření, průměrná hodnota obsahu olova je 0,308 %, nejnižší hodnota výskytu je 0,15 % a nejvyšší hodnota výskytu je 0,59 %. Výskyt olova ve výsledcích analýz může souviset s historickým způsobem výroby stříbra z rud, neboť stříbro se získávalo ze sulfidických rud, ve kterých byly sulfidy olova (galenit) hlavní složkou.103 Ke kontaminaci povrchu předmětu olovem mohlo dojít během výroby předmětu ve zlatnické dílně. Technologie zhotovování reliéfu cizelováním se může provádět na olověné podložce. Zlato se vyskytuje v počtu 103 měření, průměrná hodnota obsahu zlata je 0,499 %, nejnižší hodnota výskytu je 0,17 % a nejvyšší hodnota výskytu je 2,92 %. 102

BRANIŠ, Antonín. Materiály pro 1., 2. a 3. ročník OU a UŠ, učební obor zlatník a klenotník. 2. vyd.

Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973, s. 107-108. 103

Viz kapitola 2.6.3.

56

Zlato ve výsledcích může znamenat, že byl předmět povrchově upraven zlacením, používáním bylo zlato setřeno a analyzační přístroj rozeznal jeho zbytky. Nízký obsah zlata také může být obsažen přímo ve slitině už od historického způsobu získávání stříbra z rudy nebo mohla být slitina stříbra kontaminovaná zlatem při výrobě předmětu ve zlatnické dílně. Rtuť se vyskytuje ve 3 měřeních, nejnižší hodnota výskytu je 0,14 % a nejvyšší hodnota výskytu je 0,74 %. Rtuť se používala k pozlacování předmětů amalgámem zlata. Nízký výskyt tohoto prvku ve výsledcích analýz může být tedy ukazatelem toho, že předmět byl pozlacen v ohni pomocí sloučeniny zlata a rtuti. Rtuť se také používala k získávání kovů z rud amalgamací. Výskyt rtuti ve výsledcích může tedy také znamenat, že slitina použitá na výrobu tohoto předmětu byla z rudy získána amalgamací. Zinek se vyskytuje v 89 měřeních, průměrná hodnota obsahu zinku je 0,219 %, nejnižší hodnota výskytu je 0,1 % a nejvyšší hodnota výskytu je 0,5 %. Nízký obsah zinku může být obsažen přímo ve slitině už od historického způsobu získávání stříbra z rudy. Slitina stříbra mohla být kontaminovaná zinkem při výrobě předmětu ve zlatnické dílně, kde se běžně vyskytovala také mosaz (mosaz je slitina mědi a zinku). Obecně lze tedy říci, že výskyt dalších prvků ve výsledcích analýz XRF lze vysvětlit několika důvody. Prvky kovů Fe, Zn, Au, Pb, Bi a Hg můžou být vzhledem k polymetalickému charakteru rud obsaženy přímo ve slitině už od historického způsobu získávání stříbra z rudy. Prvky Au a Hg můžou být zbytky povrchové vrstvy zlacení zhotovené amalgamem (sloučenina rtuti a zlata). Prvky kovů Zn, Au a Pb mohly kontaminovat slitinu stříbra při výrobě předmětu ve zlatnické dílně, kde se běžně vyskytovaly. Prvky Fe a Cr můžou být zdůvodněny zbytky neodstraněných leštících past. Procentuální výskyt výše popsaných prvků ve slitině je velmi nízký (pod 0,8%), s výjimkou zlata. Výsledky obsahu stříbra ve slitině tedy příliš neovlivňují. Pro tento výzkum je důležité sledovat a porovnávat výsledky obsahu stříbra a mědi ve slitině. Měď se vyskytuje ve všech 135 měřeních, její přítomnost ve slitině se tedy potvrdila u všech zkoumaných předmětů. Průměrná hodnota obsahu mědi je 5,64 %, nejnižší hodnota výskytu je 1,5 % a nejvyšší hodnota výskytu je 14,73 %.

57

Stříbro se vyskytuje ve všech 135 měřeních, jeho přítomnost ve slitině se tedy potvrdila u všech zkoumaných předmětů. Průměrná hodnota obsahu stříbra je 93,42 %, nejnižší hodnota výskytu je 84,17 % a nejvyšší hodnota výskytu je 98,22 %. Všechny předměty mají na svém povrchu vyraženou třináctilotovou puncovní značku, což znamená, že by měly být vyrobeny ze slitiny stříbra a mědi s obsahem stříbra 81,25%. Všechny výsledky obsahu stříbra ve slitině jsou vyšší, než by měly být podle puncovní značky. Průměrný obsah stříbra ve slitině je o více než 10% vyšší než puncovní značkou deklarovaná ryzost.

3.2.2 Vyhodnocení výsledků měření Při porovnávání výsledků měření obsahu stříbra ve slitině ve vztahu k autorství, místu vzniku a roku vzniku zkoumaných předmětů nebyly zaznamenány žádné pravidelnosti a prokázány žádné vztahy k ostatním údajům. V tabulce (Tabulka 5) je uveden přehled výsledků měření obsahu stříbra ve slitině zkoumaných předmětů identifikovaných inventárním číslem. Údaje v tabulce jsou seřazeny vzestupně podle obsahu stříbra ve slitině. U každého předmětu jsou pro porovnání vztahů uvedeny jméno výrobce, místo a rok zjištěné z puncovních a výrobních značek. Všechny výsledky obsahu stříbra ve slitině jsou vyšší než předpokládaná ryzost podle puncovní značky. Z tohoto důvodu byly vyloučeny hypotézy 1, 2 a 3, popsané v úvodu tohoto dokumentu,104 v nichž byla zvažována možnost náhodného použití materiálu s vyšší ryzostí k výrobě předmětů. Dále se v této práci budeme zabývat hypotézami 3 a 4, zvažujícími nesprávně zvolenou analyzační metodu a nesprávnou interpretaci výsledků. Výsledky měření metodou XRF se ukázaly jako neinterpretovatelné. Bylo rozhodnuto, že pro porovnání budou provedeny další dvě analyzační metody.

104

Viz kapitola 2.1.2.

58

3.3 Další analyzační metody použité pro srovnání 3.3.1 SEM/EDS energiově disperzní spektrometrie Ve spolupráci s Fakultou chemickou Vysokého učení chemického v Brně budou srovnávací analýzy provedeny na skenovacím elektronovém mikroskopu vybaveném energiově disperzním analyzátorem (dále jako SEM/EDS). Výsledkem měření jsou i obrazové záznamy analyzovaných míst. Díky zpětně odraženým elektronům lze sestavit obraz povrchu předmětu. Díky vzniku sekundárních elektronů lze sestavit elektronový obraz reliéfu na povrchu předmětu. Měření probíhá v komoře ve vysokém vakuu. Komora pro vložení vzorku je malých rozměrů. Není možné do ní umístit celý štít na Tóru. Odebrání vzorku ze sbírkových předmětů je nepřípustné pro destruktivnost. Proto bylo rozhodnuto, že budou analyzovány štítky, které bývají přivěšeny ke spodnímu okraji některých štítů na Tóru. Na některých štítcích bývá dedikační nápis. Rozměry těchto štítků umožňují jejich umístění do skenovacího elektronového mikroskopu. K porovnávací analýze byly vybrány takové předměty, kde se shodovaly puncovní a výrobní značky na základním těle štítu i na přívěsném štítku na Tóru. Z pěti štítů na Tóru bylo mechanickým povolením očka svěšeno pět přívěsných štítků. Inventární čísla zvolených předmětů jsou: inv. č. 009.548, inv. č. 010.731, inv. č. 004.495, inv. č. 017.840, inv. č. 010.891. Na přiloženém kompaktním disku jsou záznamy měření a obrazové záznamy analyzovaných míst ze SEM/EDS. V tabulce (Tabulka 6) jsou uvedeny výsledky ze SEM/EDS. V tabulce (Tabulka 7) jsou výsledky ze SEM/EDS přepočítány na obsah pouze stříbra a mědi ve slitině. Měření byla provedena na přístroji FEG SEM Jeol 7600F + Oxford Xmax 20 mm. Analýza byla prováděna při urychlovacím napětí 15 kV a při pracovní vzdálenosti 15 mm. Mrtvý čas detektoru byl udržován pod 20 %, čas efektivní akvizice činil 50 s (průměrná rychlost načítání = 20000 cps, Kα (Co) FWHM = 135 eV, přibližný proud svazku = 7,5 n A). Kalibrace proudu svazku byla provedena na 99,99 % standardu kobaltu. Naměřená data byla vyhodnocena pomocí softwaru Oxford INCA, přičemž kvantitativní vyhodnocení bylo provedeno standardizací na čisté kovy.

59

Měření číslo 1 a 2 přívěsku štítu na Tóru inv. č. 004.495 probíhala na hraně předmětu. Měření číslo jedna bylo definováno pouze na Ag a Cu a výsledkem měření je slitina s obsahem 81,73 % Ag, což odpovídá puncem deklarované ryzosti. U měření číslo 2 jsou ponechány všechny prvky, které analyzátor detekoval, proto je pak obsah stříbra o tyto obsahy dalších prvků nižší. Měření číslo 3 a 4 přívěsku štítu na Tóru inv. č. 009.548 probíhala na hraně předmětu. Měření číslo 3 bylo definováno pouze na Ag a Cu a výsledkem je slitina s obsahem 83,08 % Ag, což se liší od puncem deklarované ryzosti o 1,8 % Ag. U měření číslo 4 jsou ponechány všechny prvky, které analyzátor detekoval, proto je pak obsah stříbra o tyto obsahy dalších prvků nižší. Měření číslo 5 u stejného přívěsku probíhalo z plochy přívěsku a obsah stříbra ve slitině vyšel vyšší než z hrany předmětu, výsledkem měření je 89,76 % Ag. Měření číslo 6 a 7 přívěsku štítu na Tóru inv. č. 010.731 probíhala na hraně předmětu. Měření číslo 6 bylo definováno pouze na Ag a Cu a výsledkem je slitina s obsahem 83,27 % Ag, což se liší od puncem deklarované ryzosti o 2 % Ag. U měření číslo 7 jsou ponechány všechny prvky, které analyzátor detekoval, proto je pak obsah stříbra o tyto obsahy dalších prvků nižší. Měření číslo 8, 9 a 10 přívěsku štítu na Tóru inv. č. 010.891 probíhala na hraně předmětu. Měření číslo 11, 12 a 13 od stejného předmětu probíhala z plochy předmětu. Měření číslo 9 a 11 byla definována pouze na Ag a Cu a výsledkem měření je slitina s obsahem 73,8 % Ag při měření z hrany a 97,8 % Ag při měření z plochy. U měření číslo 10 a 13 jsou ponechány všechny prvky, které analyzátor detekoval. U měření číslo 8 a 12 jsou ponechány všechny kovy, které analyzátor detekoval. Výsledky měření tohoto předmětu se značně liší obsahem stříbra ve slitině od puncem deklarované ryzosti v rozsahu od 73,8 % do 97,8 % Ag. Měření číslo 14 a 15 přívěsku štítu na Tóru inv. č. 017.840 probíhala na hraně předmětu. Měření číslo 14 bylo definováno pouze na Ag a Cu a výsledkem je slitina s obsahem 78,77 % Ag, což je o 2,48 % Ag méně než puncem deklarovaná ryzost. U měření číslo 15 jsou ponechány všechny prvky, které analyzátor detekoval, proto je pak procentuální obsah stříbra o tyto obsahy dalších prvků nižší. Pro porovnání byla provedena analýza současného materiálu, stříbrného plechu zakoupeného od společnosti Safina, s garantovanou ryzostí 800/1000 Ag ve 60

slitině. Výsledkem analýzy tohoto referenčního vzorku je 80,22 % Ag ve slitině (záznam měření je na přiloženém kompaktním disku). Analyzačním přístrojem byly kromě stříbra a mědi detekovány i další prvky – hořčík, kyslík, křemík, hliník, uhlík, nikl, síra, chlor, zinek a olovo. Tyto další prvky je nutné v tabulce výsledků ponechat z důvodu poměrné části procent obsahu stříbra ve slitině, nejsou však pro tuto práci relevantní. Výskyt těchto prvků ve výsledcích mohou vysvětlovat následující skutečnosti. Obecně lze říci, že výskyt dalších prvků ve výsledcích analýz SEM/EDS lze vysvětlit několika důvody. Prvky kovů Zn, Pb, Ni, můžou být vzhledem k polymetalickému charakteru rud obsaženy přímo ve slitině už od historického způsobu získávání stříbra z rudy. Prvky jako Mg, Si a Al byly obsaženy ve strusce, která byla odpadem při získávání kovů z rud. Prvky kovů Zn, a Pb mohly kontaminovat slitinu stříbra při výrobě předmětu ve zlatnické dílně, kde se běžně vyskytovaly. Prvky O, S a Cl můžou být obsaženy v korozních produktech na povrchu předmětu jako oxidy, sulfidy a chloridy stříbra a mědi. Prvek uhlík C poukazuje na zbytky organických látek na povrchu, například zbytky povrchových úprav používaných ke konzervaci. Pro tento výzkum je důležité sledovat a porovnávat výsledky obsahu stříbra a mědi ve slitině. Výsledky měření obsahu stříbra ve slitině zkoumaných přívěsků srovnávací metodou SEM/EDS byly přibližně podobné puncem deklarované ryzosti 81,25 % Ag, pokud se měřilo na hraně předmětu. Naměřené hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 78,77 – 83,27 % Ag ve slitině. Výjimkou byly výsledky měření obsahu stříbra ve slitině přívěsku inv. č. 010.891, které vyšly značně rozdílně. Rozdílnost výsledků může být způsobena nehomogenitou slitiny. Pokud se měřilo na povrchu předmětu, byly hodnoty obsahu stříbra ve slitině také vyšší stejně jako u výsledků měřených metodou XRF. Hodnoty naměřené z plochy předmětu se pohybují v rozmezí od 96,2 do 97,8 % Ag ve slitině.

61

3.3.2 Hydrostatická zkouška Ve spolupráci s Fakultou chemickou Vysokého učení chemického v Brně byla jako druhá srovnávací metoda provedena hydrostatická zkouška. Vychází z metodiky, kterou ve své práci popisují Jan Cihlář a Lukáš Richtera.105 V jejich práci je popis metody následující. Za ideálních podmínek lze zjistit hustotu předmětu a z ní lze nepřímo usuzovat na složení slitiny.106 Tato metoda se dá aplikovat pouze na binární slitiny. V případě slitin stříbra musíme předpokládat, že je ve slitině obsaženo pouze stříbro a měď. Jak víme, materiály historických předmětů bývají pórovité, slitiny obsahují více kovů a povrch předmětů bývá pokryt vrstvou korozních produktů. Tyto aspekty při měření hustoty celého předmětu ovlivňují výsledky. Pórovitý materiál má větší objem a tedy hustota vyjde nižší, než materiál použitý na výrobu předmětu. Také předměty s vrstvou korozních produktů na povrchu mají vyšší objem. V minulosti vyráběné slitiny mohou obsahovat také například olovo. Metodu dále nelze použít k měření hustoty dutých předmětů. Ideální předmět na měření touto metodou je kompaktní homogenní binární slitina bez pórů v materiálu a korozních produktů na svém povrchu. Tyto předpoklady však historické materiály většinou nesplňují. Proto Jan Cihlář a Lukáš Richtera uvádějí, že výsledky z této metody se dají brát pouze jako orientační.107 Postup autoři popisují takto: Předmět se zváží 105

CIHLÁŘ, Jan, RICHTERA, Lukáš. Pražské groše Jana Lucemburského s rubním rozdělovacím

znaménkem pětilistou růžicí. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času VII : středověké mincovnictví a peněžní oběh v Čechách, na Moravě a v okolních zemích. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2010, s. 89-104. ISBN 978-80-86840-49-9. 106

Vzorec, podle kterého lze vypočítat hustotu slitiny a vzorec, podle kterého lze vypočítat poměr

jedné ze složek, v tomto případě poměr stříbra ve slitině, je uveden textu: HÁNA, Jiří. K otázce zjišťování ryzosti mincovní slitiny Ag-Cu středověkých mincí : Poznámka k možnostem nedestruktivního zkoušení chemického složení. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času IV : sborník abstraktů mezinárodní konference, Olomouc, 7.-9. října 2003. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2003, s. 9. ISBN 80-85988-89-5. 107


znaménkem pětilistou růžicí. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času VII : středověké mincovnictví a peněžní oběh v Čechách, na Moravě a v okolních zemích. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2010, s. 94. ISBN 978-80-86840-49-9.

62

nejprve na vzduchu a potom v kapalině o známé hustotě, tím se určí hmotnost kapaliny, kterou předmět vytlačil. Na základě znalosti hustoty kapaliny se určí objem předmětu a z toho i jeho hustota. Jako kapalina bývá použita destilovaná voda. Jan Cihlář a Lukáš Richtera zpřesňují několik okolností měření. Upozorňují na to, že považovat hustotu destilované vody rovnu jedné, jak se často pro zjednodušení stává, je chybné. Hustota destilované vody je závislá na teplotě. Například při teplotě 20 °C je hustota destilované vody rovna 0,9982 g*cm-3, tento malý rozdíl vede k výsledku s rozdílem přibližně o 0,7% obsahu stříbra ve slitině. Také hustota vzduchu ovlivňuje výsledky přibližně o 0,1% obsahu stříbra ve slitině. Hustota vzduchu je závislá na teplotě vzduchu, jeho tlaku a vlhkosti, což se často při výpočtech pro zjednodušení zanedbává.108 Autoři v současné době zkoumají také vliv teplotní objemové roztažnosti slitiny na přesnost stanovení hustoty. Z takto co nejpřesněji stanovené hustoty předmětu se určí zastoupení jednotlivých kovů ve slitině. K závislosti hustoty materiálu na složení binární slitiny Ag-Cu existují dva přístupy. Jakub Vlček109 navrhl definici vztahu za pomoci rovnice a tento vztah byl upřesněn v textu Jiřího Hány110. Jürgen Kraut111 navrhl vztah mezi složením a hustotou slitiny pomocí jiné rovnice. Jan Cihlář a Lukáš

108

Podrobněji v: CIHLÁŘ, Jan, RICHTERA, Lukáš. Pražské groše Jana Lucemburského s rubním

rozdělovacím znaménkem pětilistou růžicí. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času VII : středověké mincovnictví a peněžní oběh v Čechách, na Moravě a v okolních zemích. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2010, s. 94. ISBN 978-80-86840-49-9. 109


znaménkem pětilistou růžicí. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času VII : středověké mincovnictví a peněžní oběh v Čechách, na Moravě a v okolních zemích. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2010, s. 89-104. ISBN 978-80-86840-49-9. 110

HÁNA, Jiří. Úvahy o typologii a chronologii pražských grošů Jana Lucemburského. In MILITKÝ,

Jiří (ed.). Numismatický sborník 22. Praha : Česká numismatická společnost, 2007, s. 107-114. ISBN 978-80-7007-271-4. 111

KRAUT, Jürgen, STERN, Willem. The density of gold-silver-copper alloys and its calculation from

the chemical composition [online]. Basel : Geochemical laboratory, Institute of Mineralogy and Petrography,

2000,

s.

1-4.

[cit.

2015-02-11].

˂http://link.springer.com/article/10.1007%2FBF03216580>.

63

Dostupný

z WWW:

Richtera112 se ve své práci zabývají rozdílností obou těchto přístupů a uvádějí, že maximální rozdíl mezi oběma přístupy činí až 2,7%, přičemž Jürgenova Krautova závislost je popsána matematicky složitější funkcí. Pro provedení srovnávací analýzy hydrostatickou metodou bylo vybráno pět stejných přívěsků jako na zkoušku SEM/EDS. Menší rozměry přívěsků byly vhodnější k použití této metody v porovnání s rozměry celých štítů na Tóru. Hydrostatické měření provedl RNDr. Lukáš Richtera, Ph.D. na ověřeném zařízení vlastní konstrukce. Váženo bylo na analytických vahách Denver Instrument TP-214 (maximální zatížení 210 g, minimální zatížení 10 mg, přesnost 1 mg, citlivost 0,1mg). Měření bylo provedeno třikrát a výsledná hodnota je aritmetickým průměrem z naměřených hodnot. Zjištěná hustota byla použita k výpočtu slitiny (za předpokladu binární slitiny Ag-Cu), přičemž byly využity zpřesněné přístupy publikované Jakubem Vlčkem a Jürgenem Krautem. Takto zjištěné ryzosti vypovídají o celkové ryzosti zkoumaného materiálu a nejsou ovlivněny případnou nehomogenní distribucí stříbra a mědi nebo povrchovým obohacením a podobně. Metoda může být ovlivněna přítomností většího množství dalších kovů (například, kdyby vzorky obsahovaly 2 % olova, byla by ryzost o přibližně 1,4% nižší). Hydrostatické stanovení dále ovlivňují korozní produkty, porozita, vměstky (nekovové nečistoty) či povrchové úpravy. V takovém případě vychází ryzost úměrně rozsahu uvedených faktorů obecně nižší. Pro porovnání bylo provedeno měření v současnosti vyrobeného materiálu, stříbrného plechu, zakoupeného od společnosti Safina, s garantovanou ryzostí 800/1000. Výsledkem měření tohoto referenčního vzorku je 80,7 ± 0,4 Ag vypočteno podle Jakuba Vlčka a 79,8 ± 0,4 % Ag vypočteno podle Jürgena Krauta. Dále byly pro porovnání měřeny: dvě rakouskouherské mince s oficiálně deklarovanou ryzostí 835/1000 a dva standardy s ryzostí 925/1000 a 500/1000.

112


znaménkem pětilistou růžicí. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času VII : středověké mincovnictví a peněžní oběh v Čechách, na Moravě a v okolních zemích. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2010, s. 95-100. ISBN 978-80-86840-49-9.

64

U složení určeného na základě Jakubova Vlčkova přístupu je uvedena i korekce na obsah 2% olova.113 Všechny výsledky měření a podmínky měření jsou zaneseny v tabulce na přiloženém kompaktním disku. V tabulce (Tabulka 8) jsou výsledky obou zpřesněných přístupů. Výsledky se pohybují od 71,6 do 81,3 % Ag ve slitině. Výsledkem měření přívěsku inv. č. 004.495 je stejný obsah stříbra ve slitině jako puncovní značkou deklarovaná ryzost. Výsledky měření čtyř přívěsků vyšly nižší o přibližně 4 - 10 % Ag méně než puncovní značkou deklarovaná ryzost.

3.4 Srovnání výsledků použitých metod Všechny předměty mají na svém povrchu vyraženou třináctilotovou puncovní značku. To znamená, že by měly být vyrobeny ze slitiny stříbra a mědi s obsahem stříbra 81,25%. Z měření metodou XRF je zřejmé, že všechny výsledky obsahu stříbra ve slitině jsou vyšší, než by měly být podle puncovní značky. Průměrná hodnota obsahu stříbra je 93,42 %, nejnižší hodnota výskytu je 84,17 % a nejvyšší hodnota výskytu je 98,22 %. Průměrný obsah stříbra ve slitině je dokonce o více než o 10% vyšší než podle puncovní značky. Z analýzy SEM/EDS je zřejmé, že pokud se měřilo na hraně předmětu, u čtyř přívěsků byl výsledkem obsah stříbra ve slitině přibližně podobný puncem deklarované ryzosti 81,25 % Ag. Naměřené hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 78,77 – 83,27 % Ag ve slitině. U jednoho přívěsku 010.891 výsledky vychází značně rozdílně. Rozdílnost výsledků může být způsobena nehomogenitou slitiny. Pokud se měřilo na povrchu předmětu, byly hodnoty obsahu stříbra ve slitině také vyšší než předpokládaná ryzost podle puncovní značky, stejně jako u výsledků měřených metodou XRF. Hodnoty naměřené z plochy předmětu se pohybují v rozmezí od 96,2 do 97,8 % Ag ve slitině.

113


znaménkem pětilistou růžicí. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času VII : středověké mincovnictví a peněžní oběh v Čechách, na Moravě a v okolních zemích. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2010, s. 89-104. ISBN 978-80-86840-49-9.

65

Z měření hydrostatickou metodou se výsledky pohybují v rozmezí od 71,6 do 81,3 % Ag ve slitině. Výsledkem analýzy prvkového složení materiálu jednoho přívěsku ke Štítu na Tóru je obsah stříbra ve slitině přibližně podobný, jako puncem deklarovaná ryzost. U ostatních čtyř přívěsků vyšly výsledky měření hydrostatickou metodou nižší než puncem deklarovaná ryzost. V přehledové tabulce (Tabulka 11) jsou uvedeny výsledky měření všech tří metod u pěti vybraných předmětů. Ve sloupci s výsledky obsahu stříbra ve slitině analyzované metodou SEM/EDS jsou uvedeny výsledky měřené z hrany předmětu, pokud bylo provedeno více měření na hraně, je uvedena průměrná hodnota zjištěná z přepočtu na obsah stříbra a mědi. Ve sloupci s výsledky obsahu stříbra ve slitině měřené hydrostatickou metodou jsou uvedeny průměrné hodnoty ze dvou navržených přístupů. Ve sloupci s výsledky obsahu stříbra ve slitině analyzované metodou XRF jsou uvedeny výsledky vypočítané jako průměrná hodnota z více měření. V porovnání s puncem deklarovanou ryzostí vyšly výsledky měření metodou XRF vyšší, výsledky měření z hrany předmětu metodou SEM/EDS se přibližně rovnaly předpokládané ryzosti, přičemž výsledky měření z plochy předmětu metodou SEM/EDS byly vyšší než předpokládaná ryzost a výsledky hydrostatického měření vyšly nižší než předpokládaná ryzost. Výsledky nelze zcela přesně srovnávat, protože měření XRF probíhalo na hlavní části štítu, měření SEM/EDS a hydrostatickou metodou probíhalo na malých přívěsných štítcích. Metodou XRF byl analyzován povrch předmětu. Metodou SEM/EDS byl analyzován povrch předmětu a povrch hrany předmětu. Hydrostatickou metodou bylo po vypočítání hustoty celého objemu materiálu předmětu usuzováno na prvkové složení binární slitiny. V tabulce (Tabulka 12) jsou výsledky měření všech tří metod u pěti vybraných předmětů dány do souvislostí s údaji zjištěnými z puncovních a výrobních značek. Tabulka je seřazena podle datace. Žádné pravidelnosti v obsahu stříbra ve slitině podle údajů zjištěných z puncovních a výrobních značek nejsou pozorovány. Všemi třemi metodami byl analyzován povrch zkušebního vzorku. Zkušebním vzorkem byl stříbrných plech zakoupený od společnosti Safina, standard 800/1000. Výsledky jsou uvedeny v tabulce v příloze (Tabulka 10). 66

Obsah stříbra ve slitině měřený metodou XRF vyšel 80 % Ag, obsah stříbra ve slitině měřený metodou SEM/EDS vyšel 80,22 % Ag a obsah stříbra ve slitině měřený hydrostatickou metodou vyšel 80,2 % Ag. Výsledky měření všech tří metod jsou téměř shodné. Na tomto vzorku se známou ryzostí se prokázalo, že všechny tři analyzační metody jsou přesné. Využitím těchto tři analyzačních metod se prokázal předpokládaný obsah stříbra v současnosti vyrobené slitině s garantovanou ryzostí. Výsledky těchto tří analýz prvkového složení materiálu sbírkových předmětů nevyšly podle předpokládané ryzosti. Historický materiál slitin kovů sbírkových předmětů se odlišuje od zkoumaného vzorku současného materiálu ve způsobu zpracování rud, v technologickém zpracování slitiny za účelem výroby předmětu a v časovém úseku, kdy byl materiál historického předmětu vystaven korozivní atmosféře. Porovnáním

výsledků

analýzy

měření

standardizovaného

vzorku

a materiálu sbírkových předmětů byla vyloučena hypotéza číslo 4, uvedená na začátku dokumentu v úvodu,114 která zvažovala zvolení nesprávné analyzační metody. Při snaze o vysvětlení zjištěného jevu výsledků analýz vyšších než předpokládaná ryzost slitiny kovů budeme muset dále zvažovat hypotézu číslo 5. V ní je zvažována možnost nesprávné interpretace výsledků. Výsledky měření obsahu stříbra ve slitině historických předmětů třemi metodami, zvolenými v této práci, jsou přesné. Rozdíl od předpokládané ryzosti souvisí s dalšími okolnostmi, které budou probrány v následujícím textu.

3.4.1 Porovnání s výsledky analýz provedených na mincích Měření prováděné metodou XRF zkoumá prvkové složení materiálu na povrchu do hloubky několik desítek µm (cca 30 µm). Měřením prováděným hydrostatickou zkouškou zjišťujeme hustotu materiálu a z ní nepřímo usuzujeme prvkové složení materiálu v objemu celého předmětu. Z porovnání vyšších hodnot výsledků obsahu stříbra ve slitině získaných měřením povrchu metodou XRF, s výsledky nižších hodnot obsahu stříbra ve slitině z hydrostatické zkoušky,

114

Viz kapitola 2.1.2.

67

vypovídajících o složení materiálu v objemu celého předmětu, můžeme usuzovat, že složení povrchu materiálu je výrazně odlišné od složení celé slitiny. Výsledky ukazují větší obsah stříbra na povrchu předmětu než v jádru materiálu. Vzhledem k většímu počtu provedených analýz byla vyloučena možnost, že by všechny zkoumané předměty, vyrobené z materiálu ryzosti 13 lotů, byly povrchově pokoveny materiálem o vyšší ryzosti. V době vzniku zkoumaných předmětů probíhalo pokovování stříbrem amalgámem. Výsledky analýz však neprokázaly přítomnost rtuti, která by dokládala tento postup. Nelze předpokládat, že by všechny vybrané štíty na Tóru byly dodatečně galvanicky pokoveny. Následným studiem literatury bylo zjištěno, že touto problematikou se zabývá Jiří Hána ve svém článku.115 V článku o zjišťování ryzosti mincovní slitiny Ag-Cu

středověkých

mincí

se

zamýšlí

nad

otázkou,

proč

současnými

nedestruktivními metodami pro zjištění chemického složení kovových slitin dochází k neočekávaně vysokým výsledkům ryzosti oproti výsledkům dříve používaných destruktivních metod. Pokládá si otázku, zda je chyba v minulosti používaných destruktivních metodách, nebo v současnosti používaných metodách založených na fyzikálních a fyzikálně chemických principech. Hána na dvou zlomcích pražského groše provedl sérii analýz pro objasnění problému,

přičemž byly

použity

i

analýzy

destruktivní.

Byl

proveden

metalografický výbrus a vyleptána mikrostruktura. Na snímcích metalografického výbrusu lze pozorovat tenkou stříbrnou vrstvu na povrchu. Optická emisní spektroskopie (dále jako GDOES) byla použita ke kvantitativnímu měření obsahu mědi s hloubkovým profilem. Výsledkem destruktivní metody GDOES bylo, že těsně pod povrchem bylo analyzováno 5,2 % mědi, v hloubce 0,057 mm bylo 16,6 % mědi a v hloubce 0,18 mm bylo 31,5 % mědi. Toto měření potvrdilo domněnku, že porozita povrchové vrstvy je následkem napadení selektivní korozí. Hána dále provedl rentgen fluorescenční spektroskopií v ploše mince, v kráteru po GDOES a v jeho okolí. Výsledky ukázaly vyšší ryzost na povrchu než v jádru mince. Hána upozorňuje na obtížnou použitelnost rentgen fluorescenční spektroskopie ke 115

HÁNA, Jiří. K otázce zjišťování ryzosti mincovní slitiny Ag-Cu středověkých mincí : Poznámka k

možnostem nedestruktivního zkoušení chemického složení. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času IV : sborník abstraktů mezinárodní konference, Olomouc, 7.-9. října 2003. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2003, s. 1-9. ISBN 80-85988-89-5.

68

zjišťování ryzosti středověkých mincí. Na metalografickém výbrusu byla dále provedena kvantitativní liniová SEM/EDS analýza, která prokázala vyšší obsah stříbra

v povrchové

vrstvě

než

v jádru

mince.

Destruktivní

metodou

potenciometrické titrace bylo dosaženo podobného výsledku jako metodou GDOES. Hána uvádí více důvodů výskytu vrstvy s vysokým obsahem stříbra na povrchu mince. Jsou jimi výrobní technologie, působení koroze a čištění. Pří výrobě mincí se používala technologie bělení. Z povrchu polotovarů určených pro ražbu mince byla odleptána měď v roztoku vínanu draselného a kuchyňské soli.116 Bylo tak dosahováno stříbrnějšího vzhledu. Další ochuzení povrchové vrstvy o měď docházelo u archeologických nálezů během uložení mince v půdě. Protože má měď nižší standardní rovnovážný potenciál než stříbro (je tedy méně ušlechtilá) přechází do korozních produktů přednostně před stříbrem. Po vyzdvižení mince ze země bývají z povrchu mince korozní produkty odstraněny a tím dojde i k odstranění mědi z povrchu slitiny. Hána za pomoci více analyzačních metod poukázal na velmi obtížnou interpretaci výsledků nedestruktivních zkoušek chemického složení mincí. Důvodem je tenká vrstva na povrchu ochuzená o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi.

3.4.2 Závěr z porovnání s výsledky analýz provedených na mincích Přestože v technologii výroby stříbrných judaik nedochází k záměrnému bělení povrchu a sbírkové předměty ŽMP nepocházejí z archeologických nálezů jako historické mince, korespondují Hánovy závěry s výsledky tohoto průzkumu. Můžeme

předpokládat,

že

stříbrný materiál štítů na Tóru působením

atmosférických vlivů korodoval a byl vystaven opakovanému čištění. Při 116

Jaroslav Jelínek provedl experiment výroby této povrchové vrstvy, jež byla používána

k postříbřování mincí ze slitiny s nízkým obsahem stříbra. JELÍNEK, Jaroslav. Postříbřování antických římských mincí pomocí redukce. In ŘEZÁČOVÁ, Eva. Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů ̊ : Znojmo, 4.-6. září 2007. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně̌ , 2007, s. 96-99. ISBN 80-86413-41-1ISSN 1801-1179.

69

korodování povrchu a následném odstraňování korozních produktů z povrchu štítů mohlo docházet k ochuzování povrchové vrstvy o měď. Jak bude pokusem prokázáno,117 k ochuzování povrchové vrstvy o měď dochází také v rámci původní řemeslné výroby předmětu během technologických postupů žíhání a moření.118 Metoda XRF Vysoké hodnoty výsledků měření povrchu materiálu štítů na Tóru metodou XRF poukazují na to, že povrchová vrstva je zřejmě ochuzena o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi. Metoda SEM/EDS Měření metodou SEM/EDS bylo prováděno buď na hraně předmětu, nebo v ploše. Výsledky měření jsou rozdílné. Zacházením s předměty v historii i manipulací s předměty mohlo dojít k mechanickému odření hran. Tím zřejmě došlo k odstranění povrchové vrstvy ochuzené o měď a měření probíhalo na základním materiálu. Zjištěná ryzost z měření na hraně předmětu může nejvíce odpovídat ryzosti materiálu použitého na výrobu. Tomuto předpokladu nasvědčuje i to, že přívěsek inv. č. 009.548 byl měřen na hraně i v ploše a v ploše byl výsledek obsahu stříbra ve slitině vyšší. Přívěsek inv. č. 010.891 byl měřen šestkrát, z toho třikrát na hraně a třikrát v ploše. Dvě měření na hraně a dvě měření v ploše byla definována pouze na kovové prvky. Výsledky dvou měření na hraně na dvou různých místech jednoho předmětu byly rozdílné o více než 20% (97,2 a 73,8 % Ag ve slitině). Vysvětlením by mohlo být, že na jednom měřeném místě byl povrch ochuzený o měď a na druhém měřeném místě došlo k setření této povrchové vrstvy. Výsledky dalších dvou měření z plochy jsou 97,8 a 95,8 % Ag, což odpovídá teorii o povrchové vrstvě ochuzené o měď. Hydrostatická zkouška Jak již bylo uvedeno, výsledky této metody ovlivňuje více okolností přítomnost korozních produktů na povrchu zkoumaného materiálu, porozita v materiálu či povrchové úpravy zkoumaného předmětu. Protože zkoumané předměty, přívěsky štítů na Tóru, jsou historickým materiálem, je pravděpodobné, že povrch předmětu je pokryt vrstvou korozních produktů a je porézní. Na

117

Viz kapitola 3.5.

118

Viz kapitola 2.3.3.

70

povrchu materiálu či v pórech materiálu mohou být zbytky konzervačních povrchových úprav, například vosků či akrylátových laků. Při měření metodou SEM/EDS byly detekovány mimo jiné také prvky jako kyslík, síra a uhlík. Kyslík a síra mohou být obsaženy v korozních produktech jako oxidy a sulfidy stříbra a mědi. Přítomnost uhlíku zase poukazuje na zbytky organických materiálů na povrchu, což můžou být zmiňované zbytky konzervačních povrchových úprav. Všechny tyto faktory, úměrně svému rozsahu, zřejmě výsledky ryzosti ovlivňují. Reálná ryzost materiálu je tedy zřejmě vyšší. V neposlední řadě bude výsledek složení slitiny materiálu celého objemu předmětu provedený hydrostatickým měřením také ovlivňovat povrchová vrstva ochuzená o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi. Z povrchu materiálu byly odstraněny strukturní fáze slitiny. Povrchová vrstva má houbovitý charakter a tudíž i nižší hustotu. Nižší hustota povrchové vrstvy ovlivňuje výslednou hustotu celého materiálu.

3.5 Experiment provedený k doložení hypotézy Ve zmiňovaném Hánově textu byly popsány příčiny ochuzení povrchové vrstvy o měď u mincí z archeologických nálezů ze slitin stříbra a mědi, jako následky korozních procesů a technologických postupů výroby mincí. Je otázkou, zda se stejný jev vyskytuje i u předmětů, které mají jinou historii používání a mají jiný technologický postup výroby než mince. Je možné, že během technologického postupu výroby cizelování výzdobného reliéfu, dochází k ochuzení povrchu materiálu o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi. K dalšímu ochuzování povrchu materiálu o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi mohlo docházet při čištění zkorodovaného povrchu během používání předmětů v synagogách a dále při

konzervátorských

a

restaurátorských

postupech.

V současnosti

se

v restaurátorské dílně ŽMP korozní produkty z povrchu předmětu odstraňují mechanickými pohyby kartáčku s polymerními štětinami za současného působení směsi vodného roztoku amoniaku a chemicky sráženého uhličitanu vápenatého. K podložení hypotézy ochuzování povrchu materiálu Štítů na Tóru o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi byla vytvořena modelová situace. Vzorky

stříbrného

materiálu

byly

podrobeny 71

postupům

ze

zlatnické

a konzervátorské a restaurátorské praxe a následně byl jejich povrch měřen metodou XRF pro zjištění obsahu stříbra ve slitině. Vzorky byly připraveny z materiálu vyrobeného v současné době, ze stříbrného plechu zakoupeného od společnosti Safina, s garantovanou ryzostí 800/1000. Byly vytvořeny čtyři sady vzorků. V každé sadě byly tři vzorky. 1) První sada vzorků byla ponechána v původním stavu. Nebyly provedeny žádné technologické postupy zpracování materiálu. Jedná se o vzorky číslo 1, 2 a 3. 2) Druhá sada vzorků byla jednou vyžíhaná a poté mořená po dobu dvou minut v 10% kyselině sírové. Jedná se o vzorky číslo 4, 5 a 6. 3) Třetí sada vzorků byla jednou vyžíhaná a poté mořená v 10% kyselině sírové. Poté byl zopakován stejný postup, takže tato sada byla dvakrát žíhaná a dvakrát mořená po dobu dvou minut v 10% kyselině sírové. Jedná se o vzorky číslo 7, 8 a 9. 4) Čtvrtá sada vzorků byla dvakrát žíhaná a dvakrát mořená v 10% kyselině sírové po dobu dvou minut. Poté byl na vzorky aplikován běžný konzervátorský a restaurátorský postup odstraňování korozních produktů stříbra a mědi z povrchu předmětu za pomoci kaše ze sráženého uhličitanu vápenatého a vodného roztoku amoniaku. Jedná se o vzorky číslo 10, 11 a 12. Každý vzorek byl měřen na třech místech. Na jednom místě byl vzorek měřen pětkrát po dobu 30 sekund. Z těchto měření byl vypočítán průměr. V tabulce (Tabulka 13) jsou uvedeny výsledky měření. Výsledky třech vzorků v každé sadě se téměř shodují. Průměrný obsah stříbra ve slitině v jednotlivých sadách je uveden v tabulce (Tabulka 14). V první sadě vzorků jsou výsledkem měření obsahy stříbra v rozmezí od 79,91 do 80,1 % Ag ve slitině. Průměrný obsah stříbra ve slitině na povrchu vzorku je 80,00 % Ag. V druhé sadě vzorků jsou výsledkem měření obsahy stříbra v rozmezí od 81,2 do 81,55 % Ag ve slitině. Průměrný obsah stříbra ve slitině na povrchu vzorku je 81,324 % Ag.

72

Ve třetí sadě vzorků jsou výsledkem měření obsahy stříbra v rozmezí od 82,63 do 83,1 % Ag ve slitině. Průměrný obsah stříbra ve slitině na povrchu vzorku je 83,012 % Ag. Ve čtvrté sadě vzorků jsou výsledkem měření obsahy stříbra v rozmezí od 82,63 do 84,11 % Ag ve slitině. Průměrný obsah stříbra ve slitině na povrchu vzorku je 83,56 % Ag. V druhé sadě vzorků, po prvním žíhání a moření bylo v povrchové vrstvě naměřeno o 1,324 % Ag ve slitině více než u vzorků v původním stavu z první sady. Ve třetí sadě vzorků, po druhém žíhání a moření bylo v povrchové vrstvě naměřeno o 3,012 % Ag ve slitině více než u vzorků v původním stavu z první sady. Ve čtvrté sadě vzorků, po aplikaci směsi z uhličitanu vápenatého a vodného roztoku amoniaku bylo v povrchové vrstvě naměřeno o 3,56 % Ag ve slitině více než u vzorků v původním stavu z první sady. Z tohoto pokusu je zřejmé, že po žíhání a moření dochází o ochuzení povrchové vrstvy o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi přibližně o 1,5 % Cu. Po aplikaci směsi z uhličitanu vápenatého a vodného roztoku amoniaku dochází o ochuzení povrchové vrstvy o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi přibližně o 0,5 % Cu.

3.5.1 Vyhodnocení experimentu Technologický postup výroby štítů na Tóru způsobuje ochuzení povrchu materiálu o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi. K dalšímu ochuzování povrchu materiálu o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi mohlo docházet při korodování povrchu a následném odstraňování korozních produktů z povrchu při postupech konzervování-restaurování i při čištění zkorodovaného povrchu během používání předmětů v synagogách. V Hánově textu byly popsány příčiny ochuzení povrchové vrstvy o měď u mincí z archeologických nálezů ze slitin stříbra a mědi, jako následky korozních procesů a technologických postupů výroby mincí. Pokusem bylo prokázáno, že se stejný jev vyskytuje i u předmětů, které mají jinou historii používání a mají jiný technologický postup výroby než mince.

73

3.6 Diskuze Materiál sbírkových předmětů uložených v muzeích je třeba zkoumat nedestruktivními metodami. Nedestruktivní zkoušky kovových materiálů jsou v muzeích většinou prováděny fyzikálními metodami jako XRF či SEM/EDS. Jejich velkou nevýhodou je, že analyzují pouze povrch předmětu. Metoda XRF analyzuje povrch materiálu do hloubky 30 µm a metoda SEM/EDS analyzuje povrch materiálu do hloubky 3 µm. Měření neupraveného povrchu metodou SEM/EDS a XRF má výhodu, že je nedestruktivní vůči materiálu i předmětu, ale lze ho použít pouze pro zjištění kvalitativního i kvantitativního složení. Obě metody jsou přesné, ale pro nedestruktivní zkoušky neupravených povrchů historických materiálů nejsou podle závěrů této diplomové práce dostatečně vypovídající. Historické kovové materiály mívají povrch z pohledu prvkového zastoupení odlišný od jádra. Naměřená data potom dokládají pouze prvkové složení povrchu předmětu a jsou pro konzervátora-restaurátora i kurátora zavádějící. Měření povrchu sbírkových předmětů metodou XRF a SEM/EDS není vhodné pro slitiny stříbra, u kterých dochází k přednostnímu korodování méně ušlechtilého kovu - mědi a povrch má tak jiné složení než jádro předmětu. Mobilní XRF analyzátor použitý k tomuto průzkumu načítá prvkové složení z plochy 3 nebo 5 mm2. Nelze s ním proto měřit hranu předmětu vyrobeného z plechu síly nižší než 3 mm2. Pokud je materiál zkoumaného předmětu nehomogenní, může být měření z větší plochy výhodou, protože vypočítá průměr zastoupení prvků v materiálu. Další výhodou je, že mobilním XRF analyzátorem změříme prvkové složení sbírkových předmětů jakýchkoliv rozměrů. SEM/EDS analyzátor má tu výhodu, že může měřit z menší plochy než XRF analyzátor a lze tedy docílit lepší fokusace paprsku, například plochu hrany předmětu. Další výhodou je, že skenovací elektronovým mikroskopem lze pozorovat mikrostrukturu materiálu a k SEM/EDS analýze si vybrat konkrétní strukturní fázi. Nevýhodu je, že pokud měříme plochu předmětu a materiál zkoumaného předmětu je nehomogenní, může být výsledek ovlivněn volbou místa měření. Některé EDS analyzátory umožňují kormě klasické mikroanalýzy také například mapovat rozložení vybraných prvků na ploše či na linii. Metoda SEM/EDS se používá i pro analyzování vzorků v metalografickém výbrusu. 74

Využitelnost této metody pro měření prvkového složení sbírkových předmětu je omezena velikostí komory ve skenovacím elektronovém mikroskopu. Alternativou k instrumentálním metodám analýzy prvkového složení slitin je hydrostatická zkouška. Výhodou metody hydrostatického měření může být, že zjišťujeme hustotu materiálu a z ní nepřímo usuzujeme pomocí výpočtu na prvkové složení materiálu celého předmětu. Nejedná se tak o výsledek prvkového složení plochy jednoho vybraného místa jako u metod SEM/EDS a XRF. Nevýhodou této metody je, že historické materiály vykazují přítomnost korozních produktů na povrchu, porozitu v materiálu, přítomnost povrchových úprav (pokovení jiným kovem, vosky či akrylátové laky), přítomnost povrchové vrstvy ochuzené o strukturní fáze s vyšším obsahem méně ušlechtilého kovu a všechny tyto faktory, úměrně svému rozsahu, výsledky ryzosti ovlivňují směrem k nižším hodnotám. Využitelnost této metody pro měření prvkového složení sbírkových předmětů je omezena jejich rozměry. Důvodem je způsob provádění zkoušky ponořením do kapaliny ke zjištění hustoty zkoumaného předmětu. Ve třech předchozích odstavcích byly zhodnoceny tři analyzační metody, které byly použity pro analýzu sbírkových předmětů ŽMP. Podle závěrů tohoto výzkumu se pro analýzu historických materiálů ze slitin stříbra nejeví z výše uvedených důvodů vhodnou ani jedna z těchto metod. Pro vypracování metodiky analyzování prvkového složení slitin stříbra použitých k výrobě sbírkových předmětů v muzeích je třeba dalších výzkumů. Jednou z oblastí, které je nutné věnovat pozornost je charakteristika povrchové vrstvy (zejména její tloušťka) ochuzené o strukturní fáze s méně ušlechtilým kovem. Na základě tohoto zjištění bude možné navrhnout postup, jak tuto vrstvu z povrchu sbírkového předmětu v jednom určeném místě odstranit pro potřeby měření. Pro zjištění, do jaké maximální hloubky materiálu se vytvoří vrstva ochuzená o strukturní fáze s méně ušlechtilým kovem, je navržen tento postup. Vzorek plechu slitiny stříbra se známou ryzostí 800/1000 bude postupně žíhán a umisťován do vodného roztoku 10% kyseliny sírové pro odstranění oxidů vzniklých při žíhání na povrchu. Po žíhání a moření bude metodou XRF změřen obsah stříbra ve slitině na povrchu vzorku. Tento postup se bude opakovat, dokud bude měřením XRF zaznamenáván zvyšující se obsah stříbra ve slitině na povrchu. Počet žíhání a moření a změřené hodnoty budou zaznamenávány. Bude také 75

sledováno, zda je nárůst obsahu stříbra ve slitině lineární či klesající. Sledován bude také hmotnostní úbytek vzorku. Z takto připravených vzorků bude vytvořen metalografický výbrus v řezu síly plechu. Metalografický výbrus bude sledován ve skenovacím elektronovém mikroskopu. Síla povrchové vrstvy ochuzené o měď bude změřena. Bude sledován charakter povrchové vrstvy ochuzené o měď. V řezu vzorku v celé síle materiálu se provede SEM/EDS analýza. Vhodné by bylo provést mapování rozložení vybraných prvků Ag a Cu v linii vedoucí přes celou sílu plechu. Další navržený výzkum bude zaměřen na ochuzování povrchové vrstvy slitin stříbra o měď vlivem působení různých chemických látek používaných při konzervování-restaurování předmětů vyrobených ze slitin stříbra. K odstraňování korozních produktů z povrchu stříbrných slitin chemickou cestou se používají roztoky kyseliny sírové, kyseliny citronové, thiomočoviny, vodný roztok amoniaku a komplexotvorné činidlo Chelaton III. Budou připraveny roztoky o různé koncentraci. V praxi konzervování-restaurování se používají roztoky 5 - 10%. Jednotlivé roztoky se nechají působit na vzorky po určitou dobu a poté se metodou XRF změří obsah drahého kovu ve slitině na povrchu. Působení roztoků na vzorky a následné analyzování povrchu se bude opakovat, dokud bude docházet ke snižování obsahu mědi ve slitině. Příčný řez těmito vzorky bude zkoumán na skenovacím elektronovém mikroskopu a vyhodnocen analýzou SEM/EDS. Změří se síla povrchové vrstvy ochuzené o měď. Dále je navrženo zkoumat způsob, kterým lze odstranit povrchovou vrstvu s vyšším obsahem stříbra pro potřeby analýzy prvkového složení slitiny. Vzorkům připraveným podle postupů ve dvou předchozích odstavcích bude vhodnou metodou odstraněna povrchová vrstva ochuzená o strukturní fáze s vysokým obsahem mědi. Jako vhodná metoda se jeví mechanické odstranění povrchové vrstvy. (Pokud je slitina dvou a více kovů vystavena působení chemických látek, vždy dochází k rychlejšímu rozpouštění méně ušlechtilého kovu. Chemickou cestou tedy povrchovou vrstvu s odlišným složením neodstraníme). K mechanickému odstranění povrchové vrstvy navrhujeme použít směs sráženého uhličitanu vápenatého s destilovanou vodou. Použití této kaše je šetrné vůči materiálu sbírkových předmětů (na rozdíl od použití pilníků či smirkových papírů). Sledována bude doba mechanického působení na povrch, která je potřebná k odstranění pozměněné povrchové vrstvy. 76

Výše uvedené návrhy by mohly být použity jako podklad pro vytvoření metodiky analyzování prvkového složení slitin stříbra použitých k výrobě sbírkových předmětů v muzeích.

77

4 Závěr V úvodu teoretické části diplomové práce byl nastíněn jev, který byl zaznamenáván při průzkumu sbírkových předmětů prováděném pro potřeby stanovení konzervátorských a restaurátorských postupů. Při analýzách obsahu drahého kovu ve slitině byla opakovaně zjištěna vyšší ryzost než ryzost deklarovaná puncovní značkou umístěnou na předmětu. Nesrovnalosti mezi výsledky analýzy a ryzostí deklarovanou puncovní značkou činily potíže při stanovování postupu konzervování-restaurování. Tato problematika vedla k navržení výzkumu a k volbě tématu diplomové práce. Pro výzkum byl ze sbírek Židovského muzea v Praze vybrán soubor stříbrných štítů na Tóru. V teoretické části diplomové práce byly popsány štíty na Tóru a byl přiblížen způsob jejich používání k bohoslužebným účelům v synagoze. Jako základ vědomostí pro prováděný výzkum bylo důležité popsat řemeslnou výrobu štítů na Tóru. Nejprve však byla popsána sbírka ŽMP, se zvláštním důrazem na soubor sbírkových předmětů z kovů, do kterého jsou štíty na Tóru řazeny. Pro pochopení specifik přístupu ke konzervátorským a restaurátorským zásahům na sbírkových předmětech ŽMP bylo nutné uvést sbírku do historických souvislostí. Konzervátorská a restaurátorská péče o sbírkové předměty ŽMP a její specifika byla popsána v samostatné kapitole. Diskutovány byly možnosti průzkumu kovových materiálů sbírkových předmětů. V souvislosti s výběrem předmětů pro výzkum byla v další kapitole nastíněna historie puncovnictví. Pro ucelený náhled do problematiky byla také jedna kapitola věnována stříbru a jeho vlastnostem. V praktické části diplomové práce byl představen samotný výzkum. Předmětem výzkumu bylo porovnání ryzosti deklarované puncovní značkou a reálnou hodnotou obsahu drahého kovu ve slitině naměřenou analyzační metodou. Na větším souboru předmětů byla provedena prvková analýza metodou XRF pro účely vyhodnocení většího počtu výsledků. Při vybírání předmětů byl brán ohled na to, že by jeden z historických údajů zjištěných z puncovních značek mohl ovlivňovat ryzost materiálu předmětu. Zvoleny byly tedy předměty vyrobené v různých obdobích, v různých městech a v různých mistrovských dílnách. Všechny výsledky obsahu stříbra ve slitině vyšly vyšší, než by měly být podle puncovní značky. Při porovnávání výsledků měření obsahu stříbra ve slitině ve vztahu 78

k autorství, místu vzniku a roku vzniku zkoumaných předmětů nebyly zaznamenány žádné pravidelnosti ani prokázány žádné vztahy k ostatním údajům. Výsledky měření metodou XRF se ukázaly jako neinterpretovatelné. Pro porovnání byly provedeny další dvě analyzační metody, energiově disperzní analýza a hydrostatická zkouška. Výsledky měření metodou XRF a SEM/EDS vyšly vyšší než ryzost předpokládaná dle puncovní značky a výsledky hydrostatického měření vyšly nižší než předpokládaná ryzost. Po vyhodnocení všech zjištěných i naměřených skutečností bylo konstatováno, že nesrovnalosti mezi výsledky analýz a

puncovní

značkou deklarovanými ryzostmi

nejsou způsobeny

historickými souvislostmi (tedy reálnou vyšší ryzostí materiálu) ani zvolenými analyzačními metodami. Výsledky měření poukazující na vyšší ryzost mohou být způsobeny přítomností tenké vrstvy s vyšším obsahem stříbra na povrchu předmětu. Srovnáním s literaturou byly zjištěny příčiny ochuzení povrchové vrstvy o měď u mincí z archeologických nálezů ze slitin stříbra a mědi, jako následků korozních procesů a technologických postupů výroby mincí. Byl proveden pokus, na základě kterého lze usuzovat, že stejný jev se vyskytuje i u sbírkových předmětů ŽMP vyrobených ze slitin stříbra, přestože mají jiný technologický postup výroby a jinou historii používání než mince. Povrchová vrstva s vyšším obsahem stříbra zkresluje výsledky analýz, které probíhají z povrchu předmětu. V závěrečné kapitole je navrženo další směřování výzkumu sloužící jako podklad pro navržení metodiky analýzy prvkového složení stříbrných slitin sbírkových předmětů. Navrhovaný výzkum provedený na modelových vzorcích by mohl pomoci dalšímu přiblížení se k objektivnějším výsledkům, přestože není jisté, zda bude odpovídat reálným situacím při měření historického materiálu. Teprve po navržení vhodného postupu měření obsahu drahého kovu ve slitině bude možné provést výzkum historických souvislostí sbírkových předmětů. Výsledky práce poskytly podněty a témata k dalšímu výzkumu potřebnému pro optimalizaci a modifikaci současných instrumentálních metod používaných pro identifikaci chemického složení slitin stříbra. Výsledky analýz používají konzervátoři-restaurátoři jako podklad pro stanovování vhodných postupů zásahů na sbírkových předmětech. Výsledky analýz jsou také používány ke stanovení

79

autenticity předmětů a původnosti jejich částí. Stanovení metodiky měření vedoucí k přesnějším výsledkům by proto znamenalo přínos pro více oborů.

80

5 Resumé Diplomová práce představuje výzkum vybraného souboru sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze. K navržení výzkumu vedl jev, který se vyskytoval při průzkumech materiálu sbírkových předmětů prováděných pro stanovení

postupů

konzervování-restaurování.

Při

analýzách

materiálu opakovaně vycházela ryzost drahého kovu vyšší než předpokládaná ryzost podle puncovní značky. Pro výzkum byl ze sbírek Židovského muzea v Praze vybrán soubor stříbrných štítů na Tóru. Štíty na Tóru jsou uvedeny v souvislostech historických a materiálových. Výsledky analýz jsou porovnávány s údaji zjištěnými z puncovních a výrobních značek. Výsledky výzkumu mají být podkladem pro objektivní vyhodnocování

průzkumů

materiálu

sbírkových

předmětů

a v důsledku pro objektivnější stanovování postupů konzervování-restaurování. Zároveň výsledky práce poskytly i podněty a témata k dalšímu výzkumu potřebnému pro optimalizaci a modifikaci současných instrumentálních metod používaných pro identifikaci chemického složení slitin stříbra.

81

6 Literatura Použitá literatura BOUŠA, Dušan a kol. Vývoj českého puncovnictví. 1. vyd. Praha : Puncovní úřad, 2001. 66 s. BRANIŠ, Antonín. Technologie pro I. až III. ročník SOU učební obor zlatník a klenotník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 80. s. ISBN 14334-85. BRANIŠ, Antonín. Materiály pro 1., 2. a 3. ročník OU a UŠ, učební obor zlatník a klenotník. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1973. 152 s. CIHLÁŘ, Jan, RICHTERA, Lukáš. Pražské groše Jana Lucemburského s rubním rozdělovacím znaménkem pětilistou růžicí. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času VII : středověké mincovnictví a peněžní oběh v Čechách, na Moravě a v okolních zemích. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2010, s. 89-104. ISBN 978-80-86840-49-9. DĚD, Jiří, FUKSOVÁ, Tereza, BLAHOVEC, František. Použití mobilního XRF analyzátoru při průzkumu architektonických památek. In ŘEZÁČOVÁ, Eva (ed.). Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů̊ : Cheb, 5.-7. září 2006. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně̌, 2006, s. 33-35. ISBN 8086413357ISSN 18011179. FRANKEL, Ellen, TEUTSCH, Betsy Platkin. The encyclopedia of jewish symbols. 1. vyd. Northvale : Jason Aronson, 1995. 234 s. ISBN 1-56821-742-0. HÁNA, Jiří. K otázce zjišťování ryzosti mincovní slitiny Ag-Cu středověkých mincí : Poznámka k možnostem nedestruktivního zkoušení chemického složení. In GROSSMANNOVÁ, Dagmar (ed.), ŠTEFAN, Jan (ed). Peníze v proměnách času IV : sborník abstraktů mezinárodní konference, Olomouc, 7.-9. října 2003. 1. vyd. Ostrava : MARQ, 2003, s. 1-9. ISBN 80-85988-89-5.

82

HÁNA, Jiří. Úvahy o typologii a chronologii pražských grošů Jana Lucemburského. In MILITKÝ, Jiří (ed.). Numismatický sborník. 22. Praha : Česká numismatická společnost, 2007, s. 107-114. ISBN 978-80-7007-271-4. HRÁSKÝ, Josef. Značkování výrobků z drahých kovů: Příspěvek k dějinám pražských zlatnických cechů. Pražský sborník historický, 1973, roč. VIII, s. 29 - 53. ISSN 0555-0238. HRÁSKÝ, Josef. Židovští zlatníci v Praze. Umění a řemesla, 1968, č. 4, s. 128 – 134. JELÍNEK, Jaroslav. Postříbřování antických římských mincí pomocí redukce. In ŘEZÁČOVÁ, Eva. Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů̊ : Znojmo, 4.-6. září 2007. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně̌, 2007, s. 96-99. ISBN 80-8641341-1ISSN 1801-1179. KOPECKÁ, Ivana, NEJEDLÝ, Vratislav. Průzkum historických materiálů : analytické metody pro restaurování a památkovou péči. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 101 s. ISBN 80-247-1060-9. KOSÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník judaik. 2. vyd. Praha : Židovské muzeum, 2006. 142 s. ISBN 80-86889-39-4. KUBIČKA, Roman, ZELINGER, Jiří. Výkladový slovník : malířství, grafika, restaurátorství. 1. vyd. Praha : Grada, 2004. 341 s. ISBN 80-247-9046-7. KUNTOŠ, Jaroslav. Silver judaica from the Collection of the Jewish Museum in Prague. 1. vyd. Praha : Jewish Museum in Prague, 2012. 315 s. ISBN 978-80-8736612-7. PUTÍK, Alexandr, KOSÁKOVÁ, Eva, CABANOVÁ, Dana. Židovské tradice a zvyky : svátky, synagoga a běh života. Praha : Židovské muzeum v Praze, 2005. 87 s. ISBN 80-86889-01-7. PUTÍK, Alexandr, ŠEDINOVÁ, Jiřina, DOLEŽELOVÁ, Jana. Židovské tradice a zvyky. Praha : Židovské muzeum v Praze, 1992. 84 s. ISBN 80-900750-9-6.

83

RICHTERA, Lukáš, ZMRZLÝ, Martin. Identifikace způsobů pokovení mincovních falz a možnosti jejich citlivého ošetření. In SELUCKÁ, Alena (ed.). Ochrana mincí a medailí v muzejních sbírkách. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně, 2013. 89 s. ISBN 978-80-87896-00-6. SELWYN, Lyndsie. Metals and corrosion : a handbook for the conservation professional. Ottawa : Canadian Conservation Institute, 2004. 223 s. ISBN 0-66237984-5. STEHLÍKOVÁ,

Dana.

Encyklopedie

českého

zlatnictví,

stříbrnictví

a klenotnictví. 1. vyd. Praha : Libri, 2003. 616 s. ISBN 80-85983-90-7. TÄUBL, Karel a kol. Vývoj českého puncovnictví. 2. vyd. Praha : Státní zkušebna pro drahé kovy, 1990. 302 s. VANĚK, Václav, VELEBIL, Dalibor. Staré hutnictví stříbra. In Stříbrná Jihlava 2007: studie k dějinám hornictví a důlních prací: příspěvky z konference Stříbrná Jihlava 04.-07.10.2007 v Jihlavě: věnováno Pavlu Rousovi k 60. narozeninám. Brno : Archaia, 2007, s. 188-205. ISBN 978-80-903588-4-3. VOJTĚCH, Dalibor. Kovové materiály. 1. vyd. Praha : Vydavatelství VŠCHT Praha, 2006. 185 s. ISBN 80-7080-600-1. VOLAVKOVÁ, Hana. Příběh židovského muzea. 1. vyd. Praha : Odeon, 1966. 346 s. ISBN VONDRA, Roman. České země v letech 1792-1848 : formování novodobého českého národa ve věku cylindrů, krinolín a nástupu páry. 1. vyd. Praha : Libri, 2013. 397 s. ISBN 978-80-7277-503-3. Česká republika. Zákon č. 539 ze dne 31. prosince 1992 o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 19/1993 Sb., zákonem č. 127/2003 Sb. a zákonem č.157/2006 Sb. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1992, částka 109, s. 3234 – 3243.

84

Česká republika. Zákon č. 122 ze dne 7. dubna 2000 o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36, s. 1657 – 1720. Konzervování a restaurování kovů : ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. 1. vyd. Brno : Technické muzeum v Brně - Metodické centrum konzervace, 2011. 648 s. ISBN 978-80-86611-38-9. Státní židovské muzeum v Praze. Praha : Olympia, 1979. 38 s.

Elektronické zdroje KRAUT, Jürgen, STERN, Willem. The density of gold-silver-copper alloys and its calculation from the chemical composition [online]. Basel : Geochemical laboratory, Institute of Mineralogy and Petrography, 2000. 4 s. [cit. 2015-02-11]. Dostupný z WWW: ˂http://link.springer.com/article/10.1007%2FBF03216580>. NOVÁK, Pavel. Koroze kovů [online]. Praha : Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství, Vysoká škola chemicko-technologická, 20XX. 63 s. [cit. 2015-04-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://old.vscht.cz/homepage/met/index/Studium/Studijni_materialy>. WARNERS, William. The phase diagram for the Cu-Ag binary system below [online]. Madison : University of Wisconsin-Madison, 2011. [cit. 2015-04-06]. Dostupný

z WWW:

˂http://oregonstate.edu/instruct/engr322/Exams/AllExams/S11/ENGR322MT2. html>. Dokument o profesi konzervátora-restaurátora [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky, 2011. [cit. 2015-04-06]. Dostupný z WWW: ˂http://www.cz-museums.cz/web/amg/zakladni-dokumenty/dokument-oprofesi-konzervatora-restauratora˃. Historie [online]. Praha : Židovské muzeum v Praze, 2015.[cit. 2015-04-06]. Dostupné z WWW: ˂http://www.jewishmuseum.cz/informace/o-nas/historie/˃. 85

Identifikace kovů [online]. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze,

20XX.

[cit.

2015-04-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://old.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/labor/fm_identifikace_kovu/index .htm˃. Profesní etický kodex muzeí [online]. Praha : Asociace muzeí a galerií České republiky,

2011.

[cit.

2015-04-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://www.cz-

museums.cz/web/deni_v_oboru/eticky-kodex-muzei˃. Sbírka Židovského muzea v Praze [online]. Praha : Centrální evidence sbírek muzejní povahy (CES) Ministerstva kultury České republiky, 2002. [cit. 2015-0406]. Dostupné z WWW: ˂http://ces.mkcr.cz/cz/psb.php?idpsb=484˃. Určování hustoty materiálů [online]. Praha : Puncovní úřad, 2008. [cit. 201504-06].

Dostupný

z WWW:

˂http://www.puncovniurad.cz/cz/doc/31_Urcovani_hustoty_materialu_verej.pdf˃

86

7 Seznam použitých zkratek GDOES – optická emisní spektroskopie Inv. č. – inventární číslo SEM/EDS

skenovací

elektronový

mikroskop

disperzním analyzátorem XRF - Rentgenová fluorescenční spektrometrie ŽMP – Židovské muzeum v Praze

87

vybavený

energiově

8 Přílohy 8.1 Obrazová příloha 8.1.1 Puncovní značky

Obrázek 1: Puncovní značka pro 13 lotové stříbro, která se používala od roku 1774 do roku 1806. Nad čtvrceným oválem je uvedena ryzost 13 lotů a po stranách oválu letopočet puncování.119

Obrázek 2: Český zemský znak, který byl vyrážen na výrobky ze stříbra od roku 1774 do roku 1806.120

119

Täubl, Karel a kol. Vývoj českého puncovnictví. 2. vyd. Praha : Státní zkušebna pro drahé kovy,

1990, s. 14. 120


1990, s. 16.

88

Obrázek 3: Znaky měst, které byly určeny patentem Marie Terezie roku 1774, používaly se do roku 1806.121

Obrázek 4: Přepuncovací značky (také nazývané repunc) z roku 1806, kterými se značily stříbrné předměty. Platila se daň 12 krejcarů za váhu 1 lotu stříbra, bez ohledu na ryzost. Měsíc je symbol pro stříbro. V obrysu úředních puncovních značek jsou úřední znaménka, znamenající puncovní úřad. V tomto případě B znamená, že byl předmět přeznačen ve filiálním puncovním úřadě v Praze.122

121


1990, s. 16. 122


1990, s. 23.

89

Obrázek 5: Zásobní značka z let 1807 – 1824 na stříbrné zboží. VR je zkratka německého vorrat, což znamená zásoba. Touto značkou se značilo zboží ve skladech. Až po prodeji z předmětu byla zaplacena daň a byl označen repuncem. 123

Obrázek 6: Značka substituce Opava. Úřední puncovní značka pro 13 lotové stříbro s letopočtem 1807 se používala po dobu tří let v letech 1807, 1808 a 1809. V letech 1810 – 1812 se používala stejně vypadající značka pouze s aktuálním rokem výroby. Písmeno F znamená filiální puncovní úřad v Brně. Přiřazená arabská číslice 2 znamená, že puncování provedla c.k. puncovní substituce v Opavě, spadající pod krajský úřad v Brně.124

Obrázek 7: Osvobozovací značka 1809 – 1810, kterou se značili stříbrné předměty. FR je zkratka německého slova frei, znamenající volné. 1809 bylo nařízeno povinné odevzdání stříbrných předmětů, majitel měl možnost se z této povinnosti vykoupit a vykoupený předmět byl pak označen touto osvobozovací značkou.125

123


1990, s. 24. 124


1990, s. 25. 125


1990, s. 26.

90

Obrázek 8: Daňová značka 1810 – 1824. TF je zkratka z německého taxe frei, což znamená osvobozeno od daně. Nově vyrobené stříbrné předměty od roku 1810 musely být označeny vedle předepsaných puncovních značek ještě touto daňovou značkou s úředním znaménkem v ohraničení podlouhlého oválu. Zde B znamená puncovní úřad v Praze.126

Obrázek 9: Úření puncovní značka pro

Obrázek 10: Úřední puncovní značka pro

stříbro ryzosti 13 lotů z roku 1813.

stříbro ryzosti 13 lotů z roku 1814. Tato podoba značky se používala až do roku 1866 vždy s aktuálním rokem.127

126


1990, s. 27. 127


1990, s. 28.

91

8.1.2 Štíty na Tóru

Obrázek 11: Svitky Tóry v oblečení a s ozdobami. Zdroj: Fotoarchiv Židovského muzea v Praze.

92

Obrázek 12: Štít na Tóru, inventární číslo 004.495, Fleischmann Johann, Praha 1810. Foto: autorka.

93

Obrázek 13: Štít na Tóru, inventární číslo 010.731, Skřemenec Carl, Praha 1805. Foto: autorka.

94

Obrázek 14: Puncovní a výrobní značky na štítu na Tóru inventární číslo 010.731. Puncovní značka 13 lotů, český zemský znak pro stříbro ryzosti 13 lotů s letopočtem 1805, výrobní značka CS (Skřemenec Carl). Na snímku je také patrná stopa ve tvaru klikaté čáry po odrytí špony pro zkoušku ryzosti. Foto: autorka.

Obrázek 15: Štít na Tóru, inventární číslo 004.495, Fleischmann Johann. Puncovní značka pro stříbro ryzostí 13 lotů, B značící Prahu a letopočet 1810. Daňová značka TF (taxe frei) vyražená v Praze. Foto: autorka.

95

Rovnovážný fázový diagram Ag–Cu

Obrázek 16: Fázový diagram Ag-Cu 128

128

WARNERS, William. The phase diagram for the Cu-Ag binary system below [online]. Madison :

University

of

Wisconsin-Madison,

2011.

[cit.

2015-04-06].

Dostupný

˂http://oregonstate.edu/instruct/engr322/Exams/AllExams/S11/ENGR322MT2.html>.

96

z WWW:

8.2 Tabulky

Tabulka 1: Výsledky analýz vstupního průzkumu

Druh předmětu, inventární číslo

Údaje Metoda zjištěné měření z puncovních a výrobních značek: Výrobce, místo, datace

Nástavce na Tóru, přírůstkové číslo 2007/007501,02

Josef Winkler, Vídeň, 1802

Štít na Tóru inv. č. 002.397

Alfréd Pollak, Praha, 1872

Ukazovátko na Tóru inv. č. 013.515

Obsah stříbra ve slitině podle puncovní značky [%]

Výsledek analýzy [%]

Rozdíl [%]

95

13,75

80

97

17,00

Mistr I. N., Praha, 1815

81,25

83

01,75


Mistr A. N., Praha, 1813

95

13,75


Jindřich Grűnfeld, Praha, 1871

XRF ve 81,25 Středočeském muzeu v Roztokách u 80 Prahy

80

0

SEM/EDS 81,25 v laboratořích VŠCHT Praha

97

Tabulka 2: Štíty vybrané k výzkumu, jejich historické souvislosti, seřazené dle datace

Inv. č.

Město

Výrobce

Datace

005.346

Brno

Kaltenmarker Jan Michal

1761

007.057

Praha Staré město

KV

1769

004.391

Praha Malá Strana

Fleischmann Richard

1770

010.879

Praha Staré město

Wild Kryštof

1774

010.400

Znojmo

JS

1790

007.424

Mikulov

SG

1790

037.601

Praha

AN

1796

009.548

Jihlava

MG

1800

004.496

Praha

Skřemenec Carl

1802

010.731

Praha

Skřemenec Carl

1805

004.122

Praha

Rummel Václav starší

1807

023.104

Praha

Skřemenec Carl

1807

102.449

Praha

Skřemenec Carl

1807

004.495

Praha

Fleischmann Johann

1810

010.324

Olomouc

JT

1810

002.503

Brno

Kaltenmarker Franz

1810

002.630

Brno

Lackstampfer Carl starší

1810

001.542

Brno

Lackstampfer Carl starší

1810

002.188

Praha

AN

1810

001.543

Jihlava

MG

1810

037.612

Praha

Skřemenec Carl

1810

017.840

Praha

AN

1813

010.732

Praha

Řehořovský Jan Adam

1813

98

004.212

Brno

Kaltenmarker Franz

1813

037.441

Praha


1814

41/1974

Praha

Skřemenec Carl

1814

001.755

Brno

Kaltenmarker Franz

1815

104.795

Praha

Skřemenec Carl

1816

037.972

Praha

Höpfel Thomas

1817

010.403

Brno

Kaltenmarker Franz

1817

009.834

Praha

Skřemenec Carl

1817

001.638

Praha

IR

1818

001.802

Praha

Skřemenec Carl

1818

002.187

Praha

Skřemenec Carl

1818

037.422

Praha

Rummel Josef

1819

004.390

Brno

Kaltenmarker Franz

1819

010.714

Praha

Skřemenec Carl

1819

210/73

Brno

Kaltenmarker Franz

1820

000.853

Praha

Skřemenec Carl

1820

010.622

Praha

Rummel Josef

1821

010.891

Praha

Kába Antonín

1821

044.299

Praha

Kába Antonín

1821

037.877

Praha

Fortner Ludvík

1824

010.284

Brno

FR

1826

002.186

Praha

Maroušek Antonín

1830

174.189

Praha

Höpfel Thomas

1831

001.903

Praha

Höpfel Thomas

1840

003.745

Praha

Maroušek Antonín

1840

002.294

Brno

WB

1840 99

Tabulka 3: Puncovní a výrobní a ostatní značky nalezené na štítech

Inv. č.

Mistrovská Datace značka

Repunc

Osvobozovací a daňová značka

005.346

1761

IMK v trojlistu

brněnský repunc 1806 - 1807

osvobozovací značka 1809 - 1810

007.057

1769

KV v dvouoválu

pražský repunc 1806 - 1807

1770

RF v osmiúhelníku



CW v oválu

linecký repunc 1806 - 1807

osvobozovací značka 1809 - 1810 osvobozovací značka 1809 - 1810

004.391 010.879

1774

010.400

1790

JS v oválu


007.424

1790

SG v dvouoválu



037.601

1796

AN v obdélníku osvobozovací značka 1809 - 1810

009.548

1800

MG v obdélníku


004.496

1802

CS v dvouoválu


010.731

1805

CS v dvouoválu



004.122

1807

WR v oválu



CS v oválu



CS v dvouoválu



023.104 102.449 004.495

1807 1807 1810

pražská daňová značka 1810 - 1824

IF v srdíčku

100

010.324

1810

JT v kosodélníku

olomoucká daňová značka 1810-1824

002.503

1810

FK v oválu

brněnská daňová značka 1810 - 1824

002.630

1810

CL v oválu


001.542

1810

CL v oválu


002.188

1810

AN v oválu


MG v obdélníku

jihlavská daňová značka 1810 - 1824

CS v obdélníku


1813

AN v oválu


010.732

1813

ARR v obdélníku


004.212

1813

FK v oválu


037.441

1814

WR v oválu


CS v obdélníku


FK v oválu


CS v obdélníku


001.543 037.612 017.840

1810 1810

41/1974 1814 001.755 104.795

1815 1816

037.972

1817

TH v obdélníku


010.403

1817

FK v oválu


009.834

1817

CS v obdélníku


101

001.638

1818

IR ve štítku


001.802

1818

CS v obdélníku


CS v obdélníku


IR v oválu


002.187 037.422

1818 1819

004.390

1819

FK v oválu


010.714

1819

CS v obdélníku


210/73

1820

FK v oválu


000.853

1820

CS v obdélníku


010.622

1821

IR v oválu


AK v oválu

pražská daňová značka 1810 - 1824 pražská daňová značka 1810 - 1824

010.891

1821

044.299

1821

AK v oválu

037.877

1824

LF ve štítku

010.284

1826

FR v oválu

002.186

1830

AM v oválu

174.189

1831

TH v oválu

001.903

1840

TH v oválu

003.745

1840

AM v oválu

002.294

1840

WB v obdélníku

102

Tabulka 4: Výsledky z měření metodou XRF, seřazeny podle datace od nejstaršího data vzniku

Inv. č.

Fe Datace [%]

Cu [%]

Zn [%]

Ag [%]

005.346

1761

6,19

93,81

005.346

1761

8,23

0,28 90,77

0,27 0,44

007.057

1769

3,4

0,2

95,74

0,38 0,29

007.057

1769

7,51

0,5

91,31

0,36 0,32

007.057

1769

3,18

0,18 95,93

0,41 0,3

007.057

1769

0,14 4,55

0,24 94,41

0,38 0,28

004.391

1770

3,54

92,07 1,62 2,25 0,31 0,21

004.391

1770

7,61

89,37 0,72 1,87 0,31 0,12

004.391

1770

1,61

97,96

0,24 0,2

004.391

1770

1,5

98,22

0,18 0,09

010.879

1774

4,74

0,15 94,56

0,37 0,19

010.879

1774

4,51

0,14 94,73

0,35 0,27

007.424

1790

3,72

95,6

0,49 0,19

010.400

1790

4,81

94,55

0,3

010.400

1790

2,88

96,59

0,33 0,19

037.601

1796

5,3

0,22 93,17 0,4

037.601

1796

2,6

0,13 93,9

009.548

1800

3,86

0,11 95,49

0,21 0,32

009.548

1800

3,54

0,1

95,85

0,18 0,32

009.548

1800

3,29

96,35

0,18 0,18

009.548

1800

4,32

0,17 94,92

0,39 0,21

004.496

1802

6,96

0,26 92,04

0,22 0,52

103

W [%]

Au [%]

Pb [%]

0,34

0,56 0,34

0,99 2,14 0,25

Bi [%]

Hg [%]

Cr [%]

004.496

1802

0,76 5,35

010.731

1805

5,86

93,92

0,22

010.731

1805

0,1

5,59

94,05

0,26

004.122

1807

0,73 2,27

95,96

0,66 0,28

004.122

1807

12,35 0,41 86,33

0,47 0,45

004.122

1807

3,92

95,55

0,24 0,28

004.122

1807

5,21

0,22 93,74

0,27 0,46

004.122

1807

13,64 0,45 85,14

0,27 0,5

004.122

1807

5,16

0,15 94,19

0,23 0,27

023.104

1807

3,37

0,12 95,69

0,22 0,22

023.104

1807

2,47

96,79

0,22 0,25

102.449

1807

4,36

95

0,27 0,37

102.449

1807

5,91

93,42

0,2

001.542

1810

0,12 3,27

0,12 95,81

0,33 0,34

001.542

1810

5,35

0,19 93,75

0,31 0,41

001.543

1810

6,6

0,26 91,95

0,77 0,43

001.543

1810

4,62

0,2

0,3

001.543

1810

5,24

0,19 93,88

0,37 0,32

002.188

1810

4,91

0,16 94,47

0,18 0,28

002.188

1810

3,45

0,15 96,04

0,17 0,19

002.503

1810

8,25

0,27 90,93

0,18 0,37

002.503

1810

8,62

0,18 90,78

0,2

002.630

1810

3,8

002.630

1810

5,56

0,22 93,54

0,26 0,33

002.630

1810

3,36

0,11 96,05

0,27 0,2

004.495

1810

4,99

0,1

0,19 92,2

0,1

94,58

95,2

0,3

0,45

0,46

0,31

0,22

0,67 0,33

93,49 0,46 0,83 0,23 104

0,74

0,16 0,22

004.495

1810

4,62

010.324

1810

7,6

0,14 91,66

0,33 0,26

010.324

1810

7,67

0,24 91,56

0,21 0,31

037.612

1810

2,11

97,54

0,2

037.612

1810

3,98

95,66

0,19 0,18

004.212

1813

5,09

0,15 94,23

0,23 0,3

004.212

1813

0,09 5,41

0,15 93,77

0,28 0,3

010.732

1813

0,34 6,12

0,19 93,17

0,18

010.732

1813

10,21 0,45 88,75

0,19 0,39

010.732

1813

3,8

010.732

1813

6,58

017.840

1813

017.840

1813

6,59

017.840

1813

10,05 0,17 89,32

037.441

1814

4,81

94,12

0,71 0,36

037.441

1814

3,92

94,99

0,65 0,33

037.441

1814

6,48

0,14 92,96

0,41

037.441

1814

6,41

93,21

0,38

041/1974

1814

041/1974

1814

8,67

041/1974

1814

0,25 4,58

001.755

0,13 10,27

0,1

90,88 1,32 2,92 0,25

96

0,2

0,23 92,9

0,3

89,22

0,38

0,14 92,9

0,09 10,05 0,42 88,8

0,15

0,38 0,46

0,2

0,44

0,41 90,33

0,2

0,39

0,23 94,44

0,21 0,28

1815

10,02 0,36 89,01

0,25 0,37

001.755

1815

3,65

95,92

0,22 0,21

001.755

1815

6,12

0,22 93,23

0,23 0,2

104.795

1816

3,01

0,16 96,25

0,36 0,21

104.795

1816

2,6

0,14 96,66

0,32 0,29

105

009.834

1817

6,25

0,23 92,86

0,3

010.403

1817

6,09

0,17 92,27

1,06 0,42

010.403

1817

3,87

0,18 92,5

010.403

1817

5,14

0,16 94,24

0,19 0,26

010.403

1817

3,91

0,16 94,29

1,28 0,36

037.972

1817

5,58

94,08

0,33

037.972

1817

5,76

93,97

0,27

037.972

1817

5,06

0,14 94,49

0,31

001.638

1818

4,13

95,29

0,33 0,25

001.638

1818

1,97

97,38

0,38 0,18

001.638

1818

3,05

96,62

0,19 0,15

001.802

1818

5,58

0,26 93,57

0,26 0,33

002.187

1818

5,94

93,18

0,72 0,16

002.187

1818

9,47

0,27 89,73

0,25 0,28

004.390

1819

5,13

0,18 93,31

1,12 0,26

004.390

1819

3,79

95,61

0,35 0,24

004.390

1819

3,16

0,1

96,33

0,19 0,21

010.714

1819

8,58

0,2

90,96 0,26

010.714

1819

9,78

0,3

89,23

0,32 0,37

010.714

1819

7,43

0,19 92,14

0,23

010.714

1819

4,43

0,15 94,73

0,45 0,25

010.714

1819

4,99

0,16 93,92

0,68 0,25

010.714

1819

4,44

0,15 95,16

0,24

037.422

1819

6,68

0,31 92,39

0,23 0,39

037.422

1819

14,73 0,45 84,17

0,21 0,43

037.422

1819

6,71

0,23 0,31

0,1

0,26 93,03 106

0,36

0,91 2,21 0,34

000.853

1820

1,76

97,42

000.853

1820

2,13

0,13 97,02

0,3

210/1973

1820

3,42

0,18 95,89

0,28 0,23

210/1973

1820

3,28

0,15 96,17

0,19 0,21

210/1973

1820

2,7

96,86

0,22 0,23

210/1973

1820

2,79

96,55

0,48 0,18

210/1973

1820

7,15

0,26 91,67

0,6

0,33

210/1973

1820

6,46

0,24 92,03

0,9

0,36

010.622

1821

5,16

0,26 93,99

0,23 0,36

010.622

1821

5,45

0,29 89,61 1,17 2,89 0,59

010.622

1821

5,46

0,33 92,36

010.891

1821

3,43

96,23

0,26 0,08

010.891

1821

4,52

94,43

0,62 0,35 0,08

044.299

1821

3,74

92,94 0,94 2,08 0,31

044.299

1821

7,31

044.299

1821

2,28

97,27

0,24 0,21

037.877

1824

10,8

0,48 88,08

0,18 0,32

037.877

1824

037.877

1824

4,23

0,17 95,26

0,34

010.284

1826

10,91 0,34 88,22

0,19 0,34

010.284

1826

4,06

0,13 95,31

0,17 0,33

002.186

1830

6,37

0,23 92,69

0,29 0,4

002.186

1830

7,79

0,26 91,27

0,32 0,37

174.189

1831

4,81

0,23 94,42

0,23 0,31

174.189

1831

4,21

0,28 95,23

0,28

174.189

1831

2,46

0,18 97,15

0,22

0,21 91,5

0,16 11,83 0,31 87,1

107

0,29 0,53 0,43

1,29 0,55

0,51 0,47

0,24 0,37

0,14

001.903

1840

6,72

93,02

0,26

001.903

1840

5,16

94,53

0,2

001.903

1840

14,35

85,2

0,34 0,1

002.294

1840

13,49 0,19 85,95

0,31 0,061

002.294

1840

4,61

0,25 0,07

002.294

1840

13,54 0,19 85,85

0,36 0,063

002.294

1840

2,9

96,79

0,23 0,077

002.294

1840

7,93

0,17 91,35

0,32 0,056

003.745

1840

4,87

95,08

94,69 0,44

108

0,1

0,17

Tabulka 5: Srovnání obsahu stříbra ve slitině a historických souvislostí, seřazeno podle obsahu stříbra ve slitině od nejnižšího.

Inv. č.

Obsah Ag [%] Datace

Výrobce

Město

037.422

84,17

1819

Rummel Josef

Praha

004.122

85,14

1807


Praha

001.903

85,2

1840

Höpfel Thomas

Praha

002.294

85,85

1840

WB

Brno

002.294

85,95

1840

WB

Brno

004.122

86,33

1807


Praha

037.877

87,1

1824

Fortner Ludvík

Praha

037.877

88,08

1824

Fortner Ludvík

Praha

010.284

88,22

1826

FR

Brno

010.732

88,75

1813


Praha

041/1974 88,8

1814

Skřemenec Carl

Praha

001.755

89,01

1815

Kaltenmarker Franz

Brno

017.840

89,22

1813

AN

Praha

010.714

89,23

1819

Skřemenec Carl

Praha

017.840

89,32

1813

AN

Praha

004.391

89,37

1770

Fleischmann Richard

Praha

010.622

89,61

1821

Rummel Josef

Praha

002.187

89,73

1818

Skřemenec Carl

Praha

041/1974 90,33

1814

Skřemenec Carl

Praha

005.346

90,77

1761

Kaltenmarker Jan Michal Brno

002.503

90,78

1810

Kaltenmarker Franz

Brno

004.495

90,88

1810

Fleischmann Johann

Praha

109

002.503

90,93

1810

Kaltenmarker Franz

Brno

010.714

90,96

1819

Skřemenec Carl

Praha

002.186

91,27

1830

Maroušek Antonín

Praha

007.057

91,31

1769

KV

Praha

002.294

91,35

1840

WB

Brno

044.299

91,5

1821

Kába Antonín

Praha

010.324

91,56

1810

JT

Olomouc

010.324

91,66

1810

JT

Olomouc

210/1973 91,67

1820

Kaltenmarker Franz

Brno

001.543

91,95

1810

MG

Jihlava

210/1973 92,03

1820

Kaltenmarker Franz

Brno

004.496

92,04

1802

Skřemenec Carl

Praha

004.391

92,07

1770

Fleischmann Richard

Praha

010.714

92,14

1819

Skřemenec Carl

Praha

004.496

92,2

1802

Skřemenec Carl

Praha

010.403

92,27

1817

Kaltenmarker Franz

Brno

010.622

92,36

1821

Rummel Josef

Praha

037.422

92,39

1819

Rummel Josef

Praha

010.403

92,5

1817

Kaltenmarker Franz

Brno

002.186

92,69

1830

Maroušek Antonín

Praha

009.834

92,86

1817

Skřemenec Carl

Praha

010.732

92,9

1813


Praha

017.840

92,9

1813

AN

Praha

044.299

92,94

1821

Kába Antonín

Praha

037.441

92,96

1814


Praha

110

001.903

93,02

1840

Höpfel Thomas

Praha

037.422

93,03

1819

Rummel Josef

Praha

010.732

93,17

1813


Praha

037.601

93,17

1796

AN

Praha

002.187

93,18

1818

Skřemenec Carl

Praha

037.441

93,21

1814


Praha

001.755

93,23

1815

Kaltenmarker Franz

Brno

004.390

93,31

1819

Kaltenmarker Franz

Brno

102.449

93,42

1807

Skřemenec Carl

Praha

004.495

93,49

1810

Fleischmann Johann

Praha

002.630

93,54

1810

Lackstampfer Carl starší Brno

001.802

93,57

1818

Skřemenec Carl

Praha

004.122

93,74

1807


Praha

001.542

93,75

1810


004.212

93,77

1813

Kaltenmarker Franz

005.346

93,81

1761

Kaltenmarker Jan Michal Brno

001.543

93,88

1810

MG

Jihlava

037.601

93,9

1796

AN

Praha

010.714

93,92

1819

Skřemenec Carl

Praha

010.731

93,92

1805

Skřemenec Carl

Praha

037.972

93,97

1817

Höpfel Thomas

Praha

010.622

93,99

1821

Rummel Josef

Praha

010.731

94,05

1805

Skřemenec Carl

Praha

037.972

94,08

1817

Höpfel Thomas

Praha

037.441

94,12

1814


Praha

111

Brno

004.122

94,19

1807


Praha

004.212

94,23

1813

Kaltenmarker Franz

Brno

010.403

94,24

1817

Kaltenmarker Franz

Brno

010.403

94,29

1817

Kaltenmarker Franz

Brno

007.057

94,41

1769

KV

Praha

174.189

94,42

1831

Höpfel Thomas

Praha

010.891

94,43

1821

Kába Antonín

Praha

041/1974 94,44

1814

Skřemenec Carl

Praha

002.188

94,47

1810

AN

Praha

037.972

94,49

1817

Höpfel Thomas

Praha

001.903

94,53

1840

Höpfel Thomas

Praha

010.400

94,55

1790

JS

Znojmo

010.879

94,56

1774

Wild Kryštof

Praha

001.543

94,58

1810

MG

Jihlava

003.745

94,69

1840

Maroušek Antonín

Praha

010.714

94,73

1819

Skřemenec Carl

Praha

010.879

94,73

1774

Wild Kryštof

Praha

009.548

94,92

1800

MG

Jihlava

037.441

94,99

1814


Praha

102.449

95

1807

Skřemenec Carl

Praha

002.294

95,08

1840

WB

Brno

010.714

95,16

1819

Skřemenec Carl

Praha

002.630

95,2

1810


174.189

95,23

1831

Höpfel Thomas

Praha

037.877

95,26

1824

Fortner Ludvík

Praha

112

001.638

95,29

1818

IR

Praha

010.284

95,31

1826

FR

Brno

009.548

95,49

1800

MG

Jihlava

004.122

95,55

1807


Praha

007.424

95,6

1790

SG

Mikulov

004.390

95,61

1819

Kaltenmarker Franz

Brno

037.612

95,66

1810

Skřemenec Carl

Praha

023.104

95,69

1807

Skřemenec Carl

Praha

007.057

95,74

1769

KV

Praha

001.542

95,81

1810


009.548

95,85

1800

MG

Jihlava

210/1973 95,89

1820

Kaltenmarker Franz

Brno

001.755

95,92

1815

Kaltenmarker Franz

Brno

007.057

95,93

1769

KV

Praha

004.122

95,96

1807


Praha

010.732

96

1813


Praha

002.188

96,04

1810

AN

Praha

002.630

96,05

1810


210/1973 96,17

1820

Kaltenmarker Franz

Brno

010.891

96,23

1821

Kába Antonín

Praha

104.795

96,25

1816

Skřemenec Carl

Praha

004.390

96,33

1819

Kaltenmarker Franz

Brno

009.548

96,35

1800

MG

Jihlava

210/1973 96,55

1820

Kaltenmarker Franz

Brno

010.400

1790

JS

Znojmo

96,59

113

001.638

96,62

1818

IR

Praha

104.795

96,66

1816

Skřemenec Carl

Praha

002.294

96,79

1840

WB

Brno

023.104

96,79

1807

Skřemenec Carl

Praha

210/1973 96,86

1820

Kaltenmarker Franz

Brno

000.853

97,02

1820

Skřemenec Carl

Praha

174.189

97,15

1831

Höpfel Thomas

Praha

044.299

97,27

1821

Kába Antonín

Praha

001.638

97,38

1818

IR

Praha

000.853

97,42

1820

Skřemenec Carl

Praha

037.612

97,54

1810

Skřemenec Carl

Praha

004.391

97,96

1770

Fleischmann Richard

Praha

004.391

98,22

1770

Fleischmann Richard

Praha

114

Tabulka 6: Výsledky z měření metodou SEM/EDS

Inv. č.

Místo Č. Ag měření m. [%]

Cu [%]

Mg O Si Al C Ni S Cl Zn Pb [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%]

004.495 Hrana

1

81,73 18,27

004.495 Hrana

2

79,58 17,81 0,78 1,82

009.548 Hrana

3

83,08 16,92

009.548 Hrana

4

72,19 15

0,67 3,56 0,1

009.548 Plocha 5

89,76 2,02

0,81 6,01 0,4

010.731 Hrana

6

83,27 16,73

010.731 Hrana

7

80,23 16,18 0,79 1,06 0,04 0,14 1,56

010.891 Hrana

8

97,27 2,4

010.891 Hrana

9

73,8

26,2

010.891 Hrana

10 90,3

2,21

010.891 Plocha 11 97,8

1,05 7,43 0,19 0,81

0,34

0,31 4,82 0,25

0,31 1,48 0,31

2,2

010.891 Plocha 12 95,83 3,73 010.891 Plocha 13 88,34 3,45

0,21 0,61 3,65 0,13

2,99 0,19

017.840 Hrana

14 78,77 21,23

017.840 Hrana

15 71,48 19,46 0,57 3,81 0,04 0,61 3,61

115

0,23 0,22 0,41

0,41

Tabulka 7: Výsledky z měření metodou SEM/EDS přepočítány pouze na Ag a Cu

Inv. č.

Místo měření

Č. m.

Ag [%]

Cu [%]

004.495 Hrana

1

81,73

18,27

004.495 Hrana

2

81,71

18,29

009.548 Hrana

3

83,08

16,92

009.548 Hrana

4

82,77

17,23

009.548 Plocha

5

97,8

2,2

010.731 Hrana

6

83,27

16,73

010.731 Hrana

7

83,22

16,78

010.891 Hrana

8

97,59

2,41

010.891 Hrana

9

73,8

26,2

010.891 Hrana

10

97,61

2,39

010.891 Plocha

11

97,8

2,2

010.891 Plocha

12

96,25

3,75

010.891 Plocha

13

96,24

3,76

017.840 Hrana

14

78,77

21,23

017.840 Hrana

15

78,6

21,4

116

Tabulka 8: Výsledky hydrostatického měření

Obsah Ag ve slitině [%] Inv. č.

Zpřesněný výpočet podle Jakuba Vlčka

Výpočet podle Jürgena Krauta

010.731

77,3 ± 0,1

76,3 ± 0,1

017.840

73,0 ± 0,2

71,8 ± 0,2

009.548

76,9 ± 0,1

75,8 ± 0,1

004.495

81,2 ± 0,1

80,4 ± 0,1

010.891

75,8 ± 0,1

74,7 ± 0,1

117

Tabulka 9: Výsledky měření metodou XRF pětí předmětů, od kterých bylo odňato pět štítků na další analýzy pro srovnání

Inv. č.

Fe

Datace [%]

Cu [%]

Zn

[%]

Ag

W

[%]

[%]

Au

[%]

Pb

[%]

Bi

[%]

004.495 1810

4,99

93,49 0,46 0,83 0,23

004.495 1810

4,62

90,88 1,32 2,92 0,25

009.548 1800

3,86

0,11 95,49

0,21 0,32

009.548 1800

3,54

0,1

95,85

0,18 0,32

009.548 1800

3,29

96,35

0,18 0,18

009.548 1800

4,32

0,17 94,92

0,39 0,21

010.731 1805

5,86

93,92

0,22

5,59

94,05

0,26

010.891 1821

3,43

96,23

0,26 0,08

010.891 1821

4,52

94,43

0,62 0,35 0,08

89,22

0,38

010.731 1805

017.840 1813

0,1

0,13 10,27

017.840 1813

6,59

0,14 92,9

0,38

017.840 1813

10,05 0,17 89,32

0,46

Tabulka 10: Výsledky obsahu Ag ve slitině standardu 800/1000 měřený třemi metodami

Standard 800/1000 měřený metodou

Obsah Ag ve slitině [%]

XRF

80,00

SEM/EDS

80,22

Hydrostatická metoda

80,2 ± 0,9

118

Tabulka 11: Přehledová tabulka vybraných předmětů měřených všemi metodami

Obsah Ag [%] změřený metodou SEM/EDS

Obsah Ag [%] změřený hydrostatickou metodou

017.840 90,5

78,8

72,4

004.495 92,2

81,7

80,8

009.548 95,7

83,0

76,4

010.731 94,0

83,3

76,8

010.891 95,3

85,5

75,3

Inv. č.

Obsah Ag [%] změřený metodou XRF

Tabulka 12: Přehledová tabulka vybraných předmětů měřených všemi metodami v souvislosti s údaji zjištěnými z puncovních a výrobních značek

Obsah Ag [%] změřený metodou SEM/EDS

Obsah Ag [%] změřený hydrostatickou metodou Datace Výrobce

Město

009.548 95,7

83,0

76,4

1800

MG

Jihlava

010.731 94,0

83,3

76,8

1805

Skřemenec Carl

Praha

1810

Fleischmann Johann

Praha

Inv. č.

Obsah Ag [%] změřený metodou XRF

004.495 92,2

81,7

80,8

017.840 90,5

78,8

72,4

1813

AN

Praha

010.891 95,3

85,5

75,3

1821

Kába Antonín

Praha

119

Tabulka 13: Výsledky měření vzorků po zlatnických, konzervátorských a restaurátorských postupech

Sada

Vzorek Č. m.

Ag [%]

Cu [%]

Zn [%]

1. Standard 800/1000 1 Ag na který nebyl aplikován žádný postup

2

79,93

20,07

3

80,03

19,97

10

79,91

20,09

2

5

79,96

20,04

6

79,97

20,03

9

80,03

19,97

12

80,1

19,9

15

80,09

19,91

16

80,04

19,96

17

81,4

18,52

0,09

19

81,55

18,34

0,11

20

81,48

18,52

21

81,26

18,54

0,2

22

81,35

18,42

0,23

23

81,21

18,58

0,22

24

81,25

18,59

0,16

26

81,22

18,65

0,13

27

81,2

18,65

0,15

28

82,63

17,25

0,13

29

82,69

17,31

30

82,81

17,05

32

83,16

16,84

3

2. Vzorek plechu 80 % 4 Ag, na který byl aplikován postup: Žíhání a moření v roztoku 10% kyseliny sírové 5

6

3. Vzorek plechu 80 % 7 Ag, na který byl aplikován postup:

8

120

0,14

Dvakrát za sebou proces žíhání a moření v roztoku 10% kyseliny sírové

33

83,1

16,81

34

83,37

16,63

35

83,02

16,87

0,11

36

83,23

16,66

0,11

37

83,1

16,81

0,09

4. Vzorek plechu 80 % 10 Ag, na který byl aplikován postup: Dvakrát za sebou proces žíhání a moření v roztoku 10% kyseliny sírové 11 + uhličitan vápenatý a vodný roztok amoniaku

38

82,63

17,37

39

82,79

17,21

40

82,73

17,27

41

83,91

16,09

42

84,07

15,93

43

83,79

16,21

12

44

83,98

16,02

45

84,03

15,97

46

84,11

15,89

9

0,09

Tabulka 14: Průměrný obsah stříbra ve slitině na vzorcích v jednotlivých sadách

Sada

Ag [%]

1.

80,00

2.

81,32

3.

83,01

4.

83,56

121

Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie

Recommend Documents