MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA
Ústav archeologie a muzeologie
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
2013
Barbara Hromadová
MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA
Ústav archeologie a muzeologie
Muzeologie
Barbara Hromadová
Památník Bible kralické Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch, PhD.
2013
2
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
..................................................................
3
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu práce panu Mgr. Otakaru Kirschovi, Ph.D. za vstřícnost, cenné rady a připomínky při zpracování této bakalářské práce.
4
Obsah 1. ÚVOD....................................................................................................................................7 1.1. Literatura................................................................................................................8 2. JEDNOTA BRATRSKÁ.....................................................................................................10 2.1. Vznik a vývoj Jednoty bratrské...........................................................................10 2.2. Učení Jednoty bratrské.........................................................................................14 2.3. Působení Jednoty v Kralicích...............................................................................16 3. PAMÁTNÍK BIBLE KRALICKÉ.......................................................................................19 3.1. Muzejní spolek v Kralicích..................................................................................19 3.2. Stavba Památníku.................................................................................................21 3.3. PhDr. Vlasta Fialová, CSc....................................................................................22 3.4. Expoziční proměny..............................................................................................24 4. DOSTUPNOST PAMÁTNÍKU...........................................................................................27 4.1. Vymezení problematiky dostupnosti muzeí.........................................................27 4.2. Dostupnost a okolí Památníku..............................................................................31 4.3. Personál................................................................................................................33 4.4. Vstupní prostor a sociální zařízení.......................................................................33 4.5. Bezbariérový přístup............................................................................................35 5. HODNOCENÍ EXPOZIC PAMÁTNÍKU...........................................................................37 5.1. Problematika prostorového a výtvarného řešení expozic.....................................37 5.2. Expozice Dílo tiskařů Jednoty bratrské................................................................38 5.2.1. Popis expozice.........................................................................................38 5.2.2. Prostorové a výtvarné řešení expozice....................................................43 5.3. Expozice Labyrint ţivota Jana Amose Komenského...........................................45 5.3.1. Popis expozice.........................................................................................45 5.3.2. Prostorové a výtvarné řešení expozice....................................................49 6. ZÁVĚR................................................................................................................................51
5
7. RESUMÉ.............................................................................................................................53 8. LITERATURA A PRAMENY............................................................................................54 9. OBRAZOVÉ PŘÍLOHY......................................................................................................57
6
1. Úvod
Památník bible kralické (dále jen Památník), jedno z externích pracovišť Moravského zemského muzea, se nachází v obci Kralice nad Oslavou. Tato obec má velmi bohatou historii, která je spjata především s existencí tajné bratrské tiskárny, z jejíţ dílny vzešlo mnoho spisů historického významu. Vznikaly zde nejenom práce s náboţenskou tématikou, ale také učebnice pro bratrské školy. Nejvýznamnějším počinem však je šestidílná Bible kralická, která představuje v našich zemích vrcholné tiskařské dílo a svou jazykovou kvalitou slouţila jako vzor českého jazyka v dobách obrození. S činností bratrské tiskárny je spojeno i mnoho významných osobností české historie. Na tomto místě bych uvedla především Jana Blahoslava, biskupa Jednoty bratrské, který se zaslouţil o zaloţení tiskárny a Jana Amose Komenského, jenţ po svém odchodu ze země vedl bratrskou tiskárnu v polském Lešně, kde pokračovala ve své činnosti aţ do jejího zničení poţárem roku 1656. Právě na pozemku bývalé kralické tvrze se nachází i dnešní Památník, jehoţ budova byla postavena podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse. Impulsem pro napsání této práce se stala blízkost Kralic nad Oslavou autorčinu rodnému městu Třebíč, a to nejen ta zeměpisná. Obě obce mají společnou část historie, která je spojena především s příslušníky rodů, jeţ se hlásily k učení Jednoty bratrské. Vzájemná blízkost obcí však hrála roli i v pozdějších letech během stavby samotného Památníku, jelikoţ Kralice musely v mnoha záleţitostech ţádat o povolení v tehdejším okresním městě Třebíči. V předkládané práci si autorka klade za cíl přiblíţení historie vzniku samotného Památníku a jeho další činnosti v následujících letech. Součástí práce bude i popis významu Jednoty bratrské a jejich tiskárny pro české dějiny. Hlavní část práce nicméně bude zaměřena na problematiku dostupnosti a vstupních prostor Památníku a současné expozice. Kromě popisu samotných expozic se budu věnovat také jejich analýze z hlediska prostorového a výtvarného řešení První kapitola je zaměřena na stručnou historii Jednoty bratrské, její učení a dále na přímé působení v Kralicích nad Oslavou. Ve druhé kapitole objasním zaloţení kralického muzejního spolku, který se zaslouţil o vznik Památníku a stavbu samotného Památníku bible kralické. Součástí kapitoly je také stručný ţivotopis PhDr. Vlasty Fialové a nastínění expozičních proměn Památníku v průběhu následujících let. Třetí kapitola se věnuje
7
dostupnosti Památníku a jeho zázemí. Zaměřím se především na vstupní prostory a moţnosti bezbariérového přístupu. V posledních dvou kapitolách soustředím pozornost na současné expozice, a to Dílo tiskařů Jednoty bratrské a Labyrint ţivota Jana Amose Komenského. Obě kapitoly se zabývají popisem expozic na základě propojení historických souvislostí s vystavovanými exponáty. Zaměřím se také na prostorové a výtvarné řešení expozic s ohledem na přizpůsobení se co největšímu okruhu návštěvníků, tedy i zdravotně postiţeným.
1.1. Literatura Literatura ke zkoumanému tématu se týká především historie tajné bratrské tiskárny a expozic, které se zabývají dějinami obce Kralice. Všechny publikace, které popisují jednotlivé expozice, vydalo Moravské zemské muzeum. Mají formu broţur plných obrazového materiálu z archeologického výzkumu, ze slavnostního otevření Památníku a samotných tisků. Za stěţejní díla pojednávající o historii Jednoty bratrské povaţuje autorka především knihy Dějiny Jednoty bratrské od Rudolfa Říčana1 a Dějiny Jednoty bratrské od Josefa Theodora Müllera.2 Kromě výše zmíněných katalogů k expozicím vydává Moravské zemské muzeum časopis Z Kralické tvrze, který vychází nepravidelně od roku 1967. V něm je kromě velkého mnoţství odborných článků k nalezení také řada dalších informací týkajících se kralického muzejního spolku, samotného Památníku a jeho proměn. Mezi významnou literaturu k tématu lze zařadit také sborník Kralice od kolektivu autorů, který redigovala PhDr. Vlasta Fialová.3 Co se týče expozic, tak vydán je pouze katalog k expozici Dílo tiskařů Jednoty bratrské se stejným názvem. K druhé expozici, Labyrint ţivota Jana Amose Komenského, dosud nevyšla ţádná publikace. Součástí práce je také rozbor dostupnosti Památníku a jeho vstupních prostor. V práci byly pouţity především znalosti získané z publikace od Ladislava Kesnera Marketing a management muzeí a památek4 a český překlad příručky Muzea pro všechny. Příručka
1
ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. Vydání. Praha : Kalich. 1957. 518 stran. MÜLLER, Josef Theodor. Dějiny Jednoty bratrské I. Praha : Jednota bratrská. 1923. 368 stran. 3 Kralice. 1. vydání. Brno : Krajské nakladatelství v Brně. 1959. 234 stran. 4 KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání. Praha : Grada Publishing. 2005. 304 stran. ISBN 80-247-1104-4. 2
8
fyzické a smyslové dostupnosti muzeí od francouzských autorů Patricka Bernarda a Pierra Fabreho.5 Při studiu prostorového a výtvarného řešení jednotlivých expozic byly vyuţity příspěvek Text ve výstavě od Pavla Douši ve sborníku Muzejní výstavní tvorba a výše zmíněná příručka Muzea pro všechny.6 Několikrát zde bylo zmíněno jméno pravděpodobně největší osobnosti spjaté s Památníkem, PhDr. Vlasty Fialové. Její písemná pozůstalost je uloţena v Moravském zemském archivu. Archivní fond pod značkou G 417 obsahuje především dopisovou korespondenci s rodinou a významnými českými i zahraničními vědci a informace o její literární činnosti. Další archivní fond vztahující se k historii Památníku je uloţen v Okresním státním archivu Třebíč. Konkrétně se jedná o materiály, které pochází z činnosti Místního národního výboru v Kralicích nad Oslavou z let 1950–1990. Tento fond je však nezpracovaný a není přístupný pro nahlíţení. Další materiály, byť opět nezpracované, se nacházejí v Archivu Moravského zemského muzea. Jedná se především o zápisy z kontrol prováděných v Památníku a jsou zde uloţeny také stavební plány jeho budovy.
5
BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : ČV ICOM ve spolupráci s AMG. 2003. 65 stran. ISBN 80-86611-03-05. 6 Douša, Pavel. Text ve výstavě. In Muzejní výstavní tvorba : Sborník přednášek ze semináře 26.-27.6.2007. Hodonín : Masarykovo muzeum v Hodoníně. 2008. s. 24 - 30. ISBN 80-903628-8-5.
9
2. Jednota bratrská
2.1. Vznik a vývoj Jednoty bratrské Kořeny Jednoty bratrské (dále téţ Jednota) spadají do poloviny 15. století. Myšlenky, které ovlivnily její vznik, lze však spatřovat jiţ v době vlády Karla IV. Ten nechal v roce 1348 v Praze zřídit univerzitu, avšak i přes tento krok mnoho studentů odcházelo raději studovat do anglického Oxfordu. Právě díky nim se do Čech dostávaly spisy významného reformátora Johna Wycliffa. Pro následující vývoj se staly hlavními především tyto dvě myšlenky: přehodnocení dosavadního uspořádání církevní hierarchie spolu s odstraněním rozdílů mezi duchovenstvem a laiky a naprostá autorita Bible.7 Nejvýznamnějším představitelem české verze viklefství byl Jan Hus (1371-1415).8 S ohledem na následující historický vývoj je nutné poznamenat, ţe Hus v ţádném případě nestál o vznik nové církve. Za cíl si kladl pouze nápravu poměrů v římskokatolické církvi. Husovi následovníci se dělili do dvou hlavních táborů. Umírnění Praţané zůstávali v mezích Husova učení. Naproti tomu radikální táborité vystoupili rázně proti Římu a zvolili si i vlastního arcibiskupa. Ze začátku existovala ještě třetí strana, orebité Jana Ţiţky, kteří stáli uprostřed dvou hlavních proudů a později splynuli s umírněnými husity. Společným programovým prohlášením se staly Čtyři praţské artikuly (1419), jejichţ hlavními myšlenkami bylo svobodné kázání Boţího slova a přijímání podobojí.9 Rozdílné názory se postupně vyostřily natolik, ţe vyvrcholily válečným střetem v bitvě u Lipan roku 1434, ve kterém byli táborité a orebité poraţeni. V té době jiţ probíhala jednání mezi katolíky a umírněnými husity zaměřená na přijetí Čtyř praţských artikul. Probíhající koncil uznal nakonec body týkající se přijímání z kalicha, s omezením pouze pro české utrakvisty, pod názvem Basilejská kompaktáta (někdy téţ Jihlavská) a dne 5. 7. 1436 byla slavnostně vyhlášena na zemském sněmu v Jihlavě.10 I přes schválení kompaktát neustal tehdejší papeţ v boji proti husitům a zaměřil se na nově vznikající národní církev, která se etablovala na základě kompaktát.
7
MÜLLER, Josef Theodor. Dějiny Jednoty bratrské. Praha : Jednota bratrská, 1923, s. 4. Učením Viklefa se pouze inspiroval v otázkách jediné autority Písma a myšlence předurčení. Za své názory byl 5.7.1415 upálen v Kostnici jako kacíř. 9 ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 13. 10 MÜLLER, Josef Theodor. Dějiny Jednoty bratrské. Praha : Jednota bratrská, 1923, s. 10. 8
10
Prvním krokem nové církve se stalo zvolení Jana Rokycany (ok. 1395-1471) za arcibiskupa praţského, který v této funkci nebyl nikdy papeţem oficiálně potvrzen. 11 Rokycana se snaţil o co největší sblíţení s katolickou církví, které bylo často podmíněno kompromisy a oddalováním se od původních husitských poţadavků poslušnosti Boţího slova a očištění církve od mravní pokleslosti.12 Ale i přes vědomé ústupky stále hájil kalich a za jedinou moţnou formu přijímání povaţoval podobojí. Jedna z největších skupin kritiků se vytvořila právě pod vlivem jeho kázání. Hlavním mluvčím nespokojených se stal bratr Řehoř, pozdější vůdce Jednoty. Kázání Jana Rokycany jim neposkytovala veškeré odpovědi, a proto je arcibiskup okolo roku 1455 seznámil s učením jihočeského myslitele Petra Chelčického (asi 1390-1460).13 Studování spisů tohoto autora utvrdilo Řehoře a jeho bratry v jejich snaze o opuštění církve, jak katolické, tak i podobojí. První bratři začali odcházet z Prahy mezi roky 1457-58 a jejich novým domovem se stal Kunvald na litickém panství Jiřího z Poděbrad (1420-1471). I přes odtrţení od církve podobojí zůstávali bratři ve styku s Rokycanou, kterému předkládali spisy Petra Chelčického ke schválení před tím, neţ je sami včlenili do svého učení. Jednota se ve svých počátcích drţela v ústraní, i přesto však vyvolala vlnu nevole, jelikoţ znovu oţivovala potlačené radikální myšlenky táboritů. První vlna pronásledování proběhla v letech 1460-61, kdy český král Jiří z Poděbrad aspiroval na korunu římského krále a cestou obnovení všech mandátů Karla IV. proti kacířům chtěl pravděpodobně dokázat, ţe je ve své zemi nestrpí.14 Na základě vlny zatýkání se bratři obrátili pro pomoc k Rokycanovi, ale bez většího úspěchu. Rozhodli se proto k definitivnímu odchodu od církve podobojí. Bratři se začali nazývat jako Jednota bratrská.15 S rostoucí svébytností Jednoty bylo potřeba vyřešit její závislost na kněţích pocházejících z jiných nekatolických církví. Stalo se tak roku 1467 v Lhotce u Rychnova, kde si zvolili první bratrské kněţí.16 Touto akcí proti sobě
11
Jan Rokycana stál v čele církve podobojí jako jediné zbylé husitské strany a hají Husův odkaz před zapomenutím. Jeho kázání byla zaměřena především proti mravnímu úpadku a podporuje myšlenku, ţe kněţí mají jít příkladem obyčejným lidem. 12 Jednota bratrská. 1. vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1989, s. 8. 13 Chelčický byl velmi ovlivněn učením Wycliffa a zastánce nesmlouvavého biblismu, jehoţ základem je bezvýhradné prohlašování nároku Boţí vlády nad člověkem. Husitům byl velmi blízký názorem, ţe z víry se musí odebrat vše, co neodpovídá Kristovým slovům. 14 Jednota bratrská. 1. vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1989, s. 9. 15 lat. Unitas fratrum. 16 ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 49.
11
poštvali novou vlnu pronásledování, jelikoţ svévolné svěcení bylo povaţováno za trestný čin. Toto pronásledování skončilo aţ roku 1471 se smrtí krále Jiřího z Poděbrad. Nově nastupující král Vladislav Jagellonský (1456-1516) byl sice přesvědčený katolík, ale zavázal se dodrţovat kompaktáta a při své korunovaci vyhlásil amnestii, kterou propustil také uvězněné bratry.17 Za jeho vlády proţívala Jednota relativně klidné časy a začínala se rozrůstat i do královských měst. Tento trend byl způsoben ne moc pevnou vládou mladého Vladislava a také jeho neustálými spory s uherským králem Matyášem (1443-1490), které vyvrcholily rozdělením českých zemí mezi oba panovníky. Čechy zůstaly pod vládou Vladislava a Morava spolu se Slezskem připadla Matyášovi. Rozšiřování Jednoty vyústilo na konci 15. století v generační spor mezi tzv. "malou" a "velkou" stránkou.18 Konzervativní "malá" stránka byla po vzoru první generace bratří proti jakémukoli propojení se světským prostředím, protoţe světská moc byla podle nich, s odkazem na učení Chelčického, zdrojem násilí. Nová orientace Jednoty pod vedením mladého bratra Lukáše Praţského
(asi 1460-1528) se chtěla více otevřít okolnímu světu. Na rychnovském sněmu Jednoty roku 1494 spor vyvrcholil vítězstvím "velké" stránky. Bratr Lukáš se poté stal na 30 let vůdcem Jednoty a zásadně přepracoval všechny bratrské řády. Konzervativní orientace nadále vyčítala přílišnou otevřenost světu, ale i přes tuto otevřenost zůstávalo v jejím učení mnoho varování před okolním světem. S přelomem 15. a 16. století se začala situace pro bratry zhoršovat. Král Vladislav Jagellonský se oţenil s bigotní katoličkou Annou de Fois-Candale a nejvyšším kancléřem se stal horlivý katolík Albrecht z Kolovrat.19 V Čechách byla situace horší neţ na Moravě, kde měla Jednota oporu ve šlechtě, především v příslušnících rodů Pernštejnů a Ţerotínů. Celá protibratrská akce vyvrcholila roku 1508 vydáním Svatojakubského mandátu, kterým byla Jednota postavena mimo zákon a její členové měli být převedeni buď pod církev katolickou, nebo podobojí.20 Podobný mandát byl vydán i na Moravě, ale po protestu Jana st. ze Ţerotína byl prohlášen za pochybný a nenabyl účinnosti. Svatojakubský mandát sice pozbyl účinnosti se smrtí krále Vladislava, ale v následujících letech byl znovu obnovován a v Čechách platil aţ do roku 1609. Uplatňování mandátu však bylo plně v reţii šlechty a často ani král nevyţadoval jeho dodrţování. 17
ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 53. Tamtéţ, s. 74. 19 Tamtéţ, s. 101. 20 Tamtéţ, s. 106. 18
12
Bratři mezitím navázali styky s novou reformací Martina Luthera (1483-1546).21 Pod jejím vlivem značně slevili ze svých poţadavků na nové členy a umoţnili urozeným osobám stát se příslušníky Jednoty bez toho, ţe by se museli vzdát svých šlechtických výhod. Účast bratrů na šmalkaldské válce (1546-47) rozpoutala novou vlnu pronásledování, která způsobila zničení mnoha bratrských sborů,jejich vyloučení z královských měst a odchod některých členů Jednoty do Pruska a Polska. Činnost Jednoty se však podařilo rychle obnovit a její centrum bylo přeneseno na Moravu, kde se do jejího čela postavil Jan Blahoslav (1523-1571).22 S jeho příchodem skončil trend orientace na luteránství a Blahoslav obrací Jednotu směrem ke kalvinismu s centry ve Švýcarsku.23 Blahoslavovým sídlem se stalo město Ivančice, kde zřídil kněţskou školu a později i bratrskou tiskárnu. Po celé 16. století se příslušníci Jednoty snaţili předkládat vládnoucím Habsburkům návrhy na legalizaci této církve. Zákonného uznání se jim podařilo dosáhnout aţ v roce 1609, kdy donutili čeští stavové císaře Rudolfa II. (1552-1612) podepsat majestát, kterým schválil náboţenskou svobodu v českých zemích.24 Činnost bratrských sborů se tak znovu rozvinula i v královských městech. Roku 1611 donutil Matyáš (1557-1619) Rudolfa II. k abdikaci a nastoupil na jeho místo. V českých zemích se naplno rozpoutala vlna protireformace ze strany katolíků. Na Moravě se stal nejhorlivějším pronásledovatelem nekatolíků biskup František z Dietrichsteina. Roku 1617 zvolili stavové za budoucího českého krále Ferdinanda II. (1578-1637). Napětí vyvrcholilo v Čechách 23. 5. 1618, kdy nekatolíkům došla trpělivost a v rámci praţské defenestrace vyhodili z oken Praţského hradu pány Viléma Slavatu a Jaroslava Bořitu z Martinic.25 V roce 1619 umírá Matyáš a čeští stavové sesazují z českého trůnu Ferdinanda II. a místo něj volí Fridricha Falckého (1596-1632). Morava se k povstání z počátku nepřipojila. Karel st. ze Ţerotína (1564-1636), mezi léty 1608-15 zemský hejtman na Moravě, nevěřil v úspěch odboje, a proto ji drţel na straně císaře. 26 České stavovské povstání však nemělo dlouhého trvání a 8. 11. 1620 po poráţce v bitvě na Bílé hoře skončilo. Ferdinand II. se stal českým králem a veškerou moc svěřil do rukou katolické šlechty, která okamţitě rozpoutala vlnu rekatolizace. Ta vyvrcholila roku 1627 vydáním Obnoveného zřízení zemského (pro Moravu 1628), jeţ povolovalo pouze katolické a ţidovské vyznání. 21
ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 122. ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526-1583. 1. vydání. Praha : nakladatelství Libri, 2008, s. 312. 23 MITÁČEK, Jiří , ALTMAN, Karel. Kralice nad Oslavou. 1. vydání. Kralice nad Oslavou : obec Kralice nad Oslavou ve spol. s nakl. Centa, 2010, s. 133. 24 ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 343. 25 Tamtéţ. 26 Tamtéţ, s.357. 22
13
Zřízení bylo striktně dodrţováno a příslušníci šlechty, kteří nechtěli konvertovat, museli emigrovat ze země. Cílovou zemí emigrantů se stalo převáţně Polsko. Během probíhající třicetileté války (1618-48) měli sice bratři v určitých dobách naději na moţný návrat do země, vše však ukončil roku 1648 Vestfálský mír, který ponechal české země v rukou katolických Habsburků.
2.2. Učení Jednoty bratrské Jednota bratrská zaloţila své učení především na definování povinností kněţí a laiků vůči církvi. Hlavními prameny, podle kterých se měli bratři a sestry řídit, byly kromě Písma svatého tzv. řády ţivota v Jednotě, jejichţ základní myšlenkový rámec zůstával po celou dobu působení Jednoty stejný. Jednota byla ve svém učení zaměřena především na následující otázky. Jaká je Boţí vůle? Jakou chce mít Kristus církev? Jaký má být věrný křesťan a jak má ţít správný kněz? Jaký řád má platit ve sboru Kristovy církve? Po vzoru husitské reformace uznávali bratři jako jedinou autoritu Písmo svaté. V počátcích Jednoty se hlavním zdrojem poznání stal především Nový zákon, ale postupem času byl do učení začleněn i Starý zákon. Nositelkou poznání Písma je církev, která je skrze něj také kontrolována.27 Bratři dále odmítali transsubstanciaci, coţ je učení katolické církve o reálné přítomnosti Krista v eucharistii. Naopak věřili, ţe Kristus je přítomen v eucharistii pouze během samotného přijímání, a to jen duchovně. Celkově obřady zjednodušovali oproti katolické církevní praxi. Večeři Páně podávali v obyčejných nádobách a často pouţívali obyčejný chléb, aby nic neodvádělo pozornost od duchovního smyslu svátosti přijímání.28 Mnoho dalších svátostí bratři vykonávali pouze z důvodu, aby nebudili zbytečné pohoršení. Týkalo se to hlavně slavení nedělí, svátků a svátosti pomazání. Ústředním bodem bohosluţby bylo čtení Písma a jeho výklad a po vzoru husitů byl součástí také zpěv duchovních písní. Jednota měla také velmi vysoké nároky na veřejný a soukromý ţivot kněze. Kněţími se mohli stát i muţi, kteří jiţ byli vázáni svazkem manţelským. Častější však byl svobodný kněz, vybraný k tomuto povolání jiţ v mládí. Kněţí, stejně jako laičtí kazatelé, se zavazovali k ţivotu ve skromnosti a bez osobního majetku. Dále měli dbát o vlastní duchovní vzdělání, 27 28
ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 421. Tamtéţ, s. 62.
14
vyvarovat se přílišnému shromaţďování knih a lakomství.29 Kněz pracoval pro svou potřebu, a pokud na pokrytí potřeb nestačil jeho výdělek, přispíval mu bratr, který byl v daném sboru pověřen správou almuţen. Při první volbě kněţí Jednoty roku 1467 přijali členové Jednoty zásadu rovného postavení mezi knězem a biskupem. Kněţství bylo pokládáno za ústřední úřad Jednoty bratrské.30 Mezi hlavní povinnosti kněze patřilo poskytování kazatelských a učitelských sluţeb pro potřeby sboru, ale i jednotlivců. Zpověď nebyla vyţadována pravidelně, postačila příleţitostná při spáchání nějakého poklesku. Následné pokání se odehrávalo mezi knězem a kajícníkem, ale pokud byl hřích veřejný, pokání probíhalo před celým sborem. Proviněný byl z Jednoty dočasně vyloučen a jeho členství obnoveno poté, co kněz shledal jeho pokání dostatečným. 31 Smrtelné hříchy (vraţda, krádeţ, cizoloţství nebo smilstvo) se trestaly okamţitým vyloučením jedince ze sboru. Počet členů Jednoty narůstal z počátku velmi pomalu, jelikoţ bylo velmi těţké splnit všechny podmínky členství. Jednota po vzoru Petra Chelčického povaţovala veřejnou správu za zdroj násilí, který odporuje lásce k bliţnímu, coţ je hlavním posláním kaţdého křesťana. Člen Jednoty tak nemohl vykonávat povolání související s fungováním městských úřadů a soudů. Existoval seznam povolených řemesel, jejichţ výčet se rozšiřoval velmi pozvolna. Před nepoctivostí některých řemesel varovali jiţ předchůdci Jednoty Chelčický a Rokycana. Majitelé panství po bratrech často na oplátku za povolení pobytu vyţadovali výkon některých městských úřadů. Tyto poţadavky spolu s rozšiřováním působnosti Jednoty donutily bratry seznamy přehodnotit. Výslovně bylo zakázáno nakonec jen kupectví, pokud ho bratr nevykonával jiţ před vstupem do Jednoty. Dále byli bratři varování před skládáním přísahy u soudu, pokud byli povoláni jako svědci. Spor bratr proti bratrovi byl řešen v rámci sboru členy určenými pro takovéto případy.32 Nový člen byl přijat na základě křtu a zavázání se k ctnostnému a skromnému ţivotu. Římskokatolický křest bratři neuznávali. Šlechtic, který chtěl vstoupit do Jednoty se, kromě výše uvedených podmínek, musel dále zavázat k ukončení vykonávání pravomocí nad poddanými, jelikoţ kaţdý člověk je svobodný a nemůţe být majetkem druhého.33
29
ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 43. Tamtéţ, s. 82. 31 Tamtéţ, s. 63. 32 Tamtéţ, s. 98. 33 Tamtéţ, s. 66. 30
15
Zásadním dokumentem se pro členy Jednoty staly Pokyny pro ţivot Bratří na Sester v jejich stavu a povoláních vydaným bratrem Lukášem, nejvýznamnějším reformátorem bratrských řádů. Pokyny byly vypracovány pro všechny členy domácnosti majitele panství, jeho rodiny aţ po čeledíny. Povinností mladých bylo dodrţování skromnosti a úcty ke starším. Nemocní měli svá trápení brát jako projev Boţí milosti. Rozvod manţelství byl dovolen pouze pro nevěru a rozpor ve víře. Kromě obecných pokynů existovaly ještě speciální vydané pro urozené příslušníky Jednoty. Ti nesměli po poddaných vyţadovat daně a roboty, na které nestačí.34 Urození se nesměli povyšovat nad neurozené a byli varováni před zneuţíváním své moci.
2.3. Působení Jednoty v Kralicích Po přesunu centra Jednoty na Moravu se jejím hlavním zájmem stalo vzdělávání. Toto zaměření však bylo odstartováno jiţ v předchozích letech během sbliţování bratrů s evropskými reformačními proudy. S rostoucím počtem bratrských sborů i škol rostla i potřeba většího mnoţství knih, učebnic a náboţenských textů. Do té doby tradiční rozšiřování textů pomocí opisování jiţ nepostačovalo. S rostoucí oblibou knihtisku v Evropě přešla také Jednota na tento způsob rozšiřování svého učení. Zpočátku neměli bratři vlastní tiskárnu a vyuţívali sluţeb spřátelených tiskáren v Mladé Boleslavi, Litomyšli a polských Šamotulích.35 Vůdčí osobností Jednoty se v té době stal Jan Blahoslav, který přesunul své působiště do Ivančic a zřídil zde bratrskou akademii. V roce 1562 stál u zrodu bratrské tiskárny, kterou vedl aţ do své smrti roku 1571. Jan Blahoslav se zaslouţil o mnoho významných publikací a rozvoj bratrského knihtisku a písemnictví.36 Blahoslavovou zásluhou se také započalo s bratrským překladem Bible z původních jazyků. Jeho překlad Nového zákona z řečtiny se stal inspirací pro následující překlady Starého zákona. Jednota nebyla legální církví a nově ustavená tiskárna prováděla svou činnost tajně. Na knihách vytištěných v Ivančicích a později v Kralicích proto není uvedeno konkrétní místo tisku. To je nahrazeno slovním spojením
34
ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. vydání. Praha : Kalich, 1957, s. 95. FIALOVÁ, Vlasta. Historie Kralic nad Oslavou ve světle archeologického výzkumu. In Kralice. 1. vydání. Brno : Krajské nakladatelství v Brně, 1959, s. 28. 36 Jednota bratrská. 1. vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1989, s. 12. 35
16
„In hortula“ (V zahrádce).37 Postupem času však sídlo tiskárny přestalo být tajným, jelikoţ stejným názvem bylo tradičně označováno i sídlo biskupa Jana Blahoslava v Ivančicích. V roce 1577 císař Rudolf II. (1552-1612) vydal mandát Proti náboţenským novotám na Moravě a tímto výnosem dal olomouckému biskupovi výhradní právo cenzurovat veškeré tisky vydané na Moravě.38 V návaznosti na tyto události začali bratři hledat vhodnější místo, kam by přenesli své působiště. Novým sídlem se roku 1578 stala kralická tvrz ve vlastnictví Jana staršího ze Ţerotína, který byl velkým podporovatelem Jednoty. Přestěhování tiskárny je obvykle odůvodňováno bezpečnostními hledisky, ale bezpečnost pravděpodobně nehrála hlavní roli.39 Poloha Kralic totiţ vůbec nesplňuje podmínky utajení. Obec se nacházela na tehdy frekventované silnici mezi Brnem a Třebíčí. Také s ohledem na velikost obce lze předpokládat, ţe větší skupina osob, která si na svou obţivu nevydělávala jako ostatní obyvatelé zemědělstvím, by určitě nezůstala bez povšimnutí. Z těchto důvodů bylo městské prostředí Ivančic pro ukrytí tiskárny výhodnější. Kaţdopádně kromě vysokých trestů od panovníka v případě jejího objevení mělo působení bratrů pro místní spoustu výhod. Při tiskárně zde byla zřízena bratrská škola, kterou navštěvovali ţáci z okolních obcí. Původ a finanční zajištění rodin ţáků nebylo podstatné. Sirotkům byly náklady spojené se studiem hrazeny jejich mateřskými obcemi. Prvním kralickým tiskařem byl Zachariáš Solín, který se zaslouţil o přesunutí tiskárny. Hlavní náplní pro následující léta se stal tisk Bible, která byla nazývána jako Kralická Šestidílka (vydání Bible bylo rozděleno do šesti dílů). Po Solínovi stanuli v čele tiskárny Samuel Sylvestr a Václav Elam, za jejichţ působení se v Kralicích tiskly téměř veškeré knihy potřebné pro sbory Jednoty bratrské - bible, písně, kancionály, další náboţenské texty a učebnice světského charakteru. Ochrana pánů ze Ţerotína poskytovala tiskárně moţnost nerušeně provozovat svou činnost. Karel starší ze Ţerotína (1564-1636), pozdější majitel panství, patřil k nejvýznamnějším politickým osobnostem na Moravě. Poté, co byla Morava postoupena
37
MITÁČEK, Jiří , ALTMAN, Karel. Kralice nad Oslavou.1. vydání. Kralice nad Oslavou : obec Kralice nad Oslavou ve spol. s nakl. Centa, 2010, s. 134. 38 FIALOVÁ, Vlasta. Historie Kralic nad Oslavou ve světle archeologického výzkumu. In Kralice. 1. vydání. Brno : Krajské nakladatelství v Brně, 1959, s. 30. 39 MITÁČEK, Jiří , ALTMAN, Karel. Kralice nad Oslavou.1. vydání. Kralice nad Oslavou : obec Kralice nad Oslavou ve spol. s nakl. Centa, 2010, s. 134.
17
mladšímu bratrovy Rudolfa II. Matyášovi, vykonával funkci zemského hejtmana40. Toto postavení zajišťovalo Jednotě relativní klid a bezpečí. Sílící vlna habsburské protireformace v čele s olomouckým biskupem Františkem z Dietrichsteinu jej však přiměla roku 1615 ke vzdání se úřadu. Události třicetileté války a zejména české stavovské povstání přerušily činnost tiskárny, která byla po prohrané bitvě na Bílé hoře a následním vyplenění Kralic císařskými vojsky roku 162241 přesunuta do náměšťského zámku pod ochranu výše zmíněného Karla staršího ze Ţerotína. I kdyţ Ţerotín patřil k podporovatelům císaře, pobělohorské konfiskace ho neminuly. Na jeho panstvích také probíhaly vojenské střety mezi císařským vojskem a nekatolickými stavy. Posledním významnějším obdobím kralické tiskárny spolu s bratrskou akademií je dle PhDr. Fialové pravděpodobně rok 1626, kdy náměšťský zámek navštívil Jan Amos Komenský (1592-1670).42 Po vydání Obnoveného zřízení zemského se situace v českých zemích pro příslušníky Jednoty bratrské zhoršila natolik, ţe Karel starší ze Ţerotína začal uvaţovat o dalším stěhování tiskárny. Jako nejvhodnější se jevilo polské město Lešno, které se nacházelo v blízkosti ţerotínského panství ve Vratislavi43. Řízení tiskárny se po jejím přesunu ujal Jan Amos Komenský, poslední biskup Jednoty, který tak pokračoval v bratrské tiskařské tradici. Činnost tiskárny skončila v roce 165644, kdy byla při poţáru města zničena spolu s Komenského knihovnou. Jan Amos Komenský se snaţil obnovit její působení v Amsterodamu. Zdejší dílna však jiţ s původní kralickou tiskárnou souvisí pouze nepřímo, jelikoţ Jednota v té době jiţ oficiálně neexistovala a většina jejích členů se po emigraci začlenila do jiných evangelických církví.45
40
FIALOVÁ, Vlasta. Historie Kralic nad Oslavou ve světle archeologického výzkumu. In Kralice. 1. vydání. Brno : Krajské nakladatelství v Brně, 1959, s. 38. 41 CHALOUPKA, Jan. Historický význam kralické tiskárny. Praha : Panorama, 1982, s. 17. 42 PÁNEK, Jaroslav. Jan Amos Komenský. 1. Vydání. Praha : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1990. 43 FIALOVÁ, Vlasta. Historie Kralic nad Oslavou ve světle archeologického výzkumu. In Kralice. 1. vydání. Brno : Krajské nakladatelství v Brně, 1959, s. 42. 44 MITÁČEK, Jiří. Dílo tiskařů jednoty bratrské. Brno : Moravské zemské muzeum, 2002, s. 25. 45 Jednota bratrská. 1. vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1989, s. 13.
18
3. Památník Bible kralické
3.1. Muzejní spolek v Kralicích Na přelomu 19. a 20. století působil v Kralicích nadšený vlastenec a učitel Alois Kunovský. Ten začal v obci rozvíjet osvětovou činnost a pořádal přednášky o historii Kralic. První přednáška se uskutečnila v listopadu 1908 a měla velký úspěch u veřejnosti. Na jejím základě vznikla myšlenka postavit v Kralicích pomník na památku kralických tiskařů. Úkolu se s nadšením zhostil místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu.46 Základní kámen byl však poloţen aţ téměř o rok později 5. 9. 1909. Pomník měl být postaven podle návrhu sochaře Jana Štursy. Projekt však nebyl dokončen z důvodu vypuknutí první světové války. Po válce se Národní jednota pokusila znovu začít s výstavbou, ale pro nedostatek peněz opět neúspěšně. V roce 1923 započali tehdejší magistrátní rada Jan Pospíšil a okruh jeho spolupracovníků s muzejní činností v Kralicích, která spočívala především ve snaze získat tisky spojené s Jednotou bratrskou. Impulsem pro zaloţení muzejního spolku se stala výstavka reformačního knihtisku v Třebíči, která byla uspořádána na 400. výročí vydání Grammatiky české Jana Blahoslava na zámku v Náměšti roku 1533.47 O rok později byla stejná výstava uspořádána také v Kralicích a bylo na ni zapůjčeno mnoho vzácných bratrských tisků z Moravského zemského archivu a muzeí v Třebíči, Velké Bíteši, Pardubicích a Mohelně. Největším lákadlem se stala kralická Šestidílka. Výstava trvala měsíc a na jejím základě byl 2. 2. 1935 zaloţen Musejní spolek pro uchování bratrských památek a tisků v Kralicích nad Oslavou. Prvním předsedou spolku se stal výše zmíněný Jan Pospíšil. Spolu s muzejním spolkem bylo zaloţeno také muzeum, které bylo umístěno do prostor kralické sokolovny. Z počátku vlastnilo muzeum velmi málo bratrského materiálu. Většinu památek získávalo postupně formou daru. Největšími dárci byli zdravotní rada MUDr. Františkek Dreuschuch, farář Nešpor z Nosislavy a předseda musejního spolku Jan Posíšil. Do majetku muzea se tak dostala díla jako vzácná Husova Postila, Melantrichova bible, Zrcadlo markrabství
46 47
ČERNÝ, Stanislav. Třicet pět let musejní práce v Kralicích. Z Kralické tvrze, 1969, č. 3, s. 23. Tamtéţ, s. 24.
19
moravského, česká verze Postily J. Spangenberga, Historii církevní a další.48 Podařilo se také získat několik dílů kralické Šestidílky. Rozvíjející se činnost spolku byla na chvíli přerušena smrtí jeho předsedy Jana Pospíšila, který byl ve funkci nahrazen Dr. Karlem Mrázkem z Brna. Před svou smrtí stihl ještě Pospíšil připravit slavnostní odhalení Pomníku Bible kralické (6. 9. 1936), kterého se uţ nedoţil. Datum nebylo zvoleno náhodně. Připadlo na 300. výročí úmrtí ochránce Jednoty bratrské Karla st. ze Ţerotína. Postupně muzeum získalo všechny díly kralické Šestidílky a během druhé světové války se jeho představitelům podařilo uspořádat několik výstav, na které byly zapůjčeny další vzácné bratrské tisky. S postupující frontou však muselo být muzeum z bezpečnostních důvodů uzavřeno, veškeré památky byly uschovány a k otevření došlo aţ po válce. V roce 1946 navštívil Kralice prezident Edvard Beneš (1884-1948) a díky jeho peněţnímu daru mohl spolek vykoupit část bývalé kralické tvrze, zvané Adamův domek.49 Na tomto pozemku později zahájilo Moravské zemské muzeum (dále MZM) archeologický výzkum, který vedl k objevení mnoha dalších památek na působení tiskárny v obci. Po roce 1951 se však situace spolku změnila, jelikoţ ze zákona nemohl vystupovat jako vlastník muzea.50 Z obavy o bratrské památky byla uzavřena smlouva mezi Ministerstvem kultury, MZM (tehdy Moravské muzeum) a kralickým spolkem o převodu sbírek do vlastnictví československého státu a pod správu MZM.51 Jako podmínku si muzejní spolek stanovil ponechání bratrských památek v místě jejich původu, tedy v Kralicích. Převedením se však pro Muzejní spolek a muzeum nic nezměnilo. Členové spolku se nadále se starali o chod muzea a hradili veškeré činnosti spojené s úklidem a průvodcovstvím. Uvedené činnosti jim pak byly na základě faktur proplaceny Moravským muzeem.52 V roce 1963 vykonával funkci pokladního a průvodce František Richter. Svou práci vykonával bezplatně, proplaceny mu byly jen náklady na úklid.
48
ČERNÝ, Stanislav. Třicet pět let musejní práce v Kralicích. Z Kralické tvrze, 1969, č. 3, s. 24. Tamtéţ, s. 26. 50 Zákon 68/1951 Sb. o dobrovolných organisacích a shromáţděních. In Sbírka zákonů. [online]. 30.7.1951. [cit. 2013-6-25]. Dostupné z:
. 51 ČERNÝ, Stanislav. Třicet pět let musejní práce v Kralicích. Z Kralické tvrze, 1969, č. 3, s. 26. 52 Archiv MZM, Kralice nad Oslavou, K 287, 1962 – 1971, nezpracováno. 49
20
3.2. Stavba Památníku Během archeologických výzkumů prováděných na tvrzi bylo objeveno mnoho předmětů odkazujících na působnost tiskařské dílny. S rostoucím počtem archeologického materiálu přestával dosavadní prostor muzea v sokolovně stačit. Nejprve se prostory muzea přestěhovaly do bývalé Chmelkovy hospody, ale i ty se postupně staly nedostačujícími.53 Dalším místem pro muzeum se měla stát budova školy, která se měla uvolnit poté, co se škola přestěhuje do nové, modernější. V roce 1964 se členové spolku s Dr. Fialovou a obyvateli Kralic dohodli na postavení nové budovy pro muzejní účely. Architektonický návrh vypracoval prof. Ing. Bohuslav Fuchs, DrSc. a projektovou dokumentaci pracovníci Státního ústavu pro rekonstrukci památek Ing. Jiří Ševčík a stavitel Jelínek.54 Stavba byla zahájena roku 1965 vyzděním základů. Na samotné stavbě se podíleli svépomocí hlavně občané Kralic ve spolupráci s tehdejším stavebním podnikem v Třebíči. Stavba však vázla kvůli nedostatku stavebního materiálu a financí. Situace okolo stavby se změnila poté, co se hlavním investorem stavby stal místní národní výbor, který si na dokončení vzal nemalý úvěr.55 Během let 1967-68 byla na hrubo provedena hrubá stavba, i kdyţ se pracovalo pouze sezonně. V roce 1968 byly dokončeny poslední zednické práce, na kterých se podíleli zejména kraličtí zedníci František Peťa a Jaroslav Malý.56 Během probíhající stavby budovy byly pro návštěvníky zpřístupněny sbírky muzea v prostorách sokolovny v jedné místnosti a stavební památky na tvrzi a kostele. Zde byly prováděn archeologický výzkum vedený Dr. Fialovou, které financoval Archeologický ústav Československé akademie věd (dále ČSAV) v Brně.57 Zbytek sbírek byl uloţen ve dvou místnostech pronajatých v rodinném domě č. 83, který vlastnila paní Pavla Valová. Roční nájem v sokolovně činil 600 Kčs, pronájem pokojů 960 Kčs a náhrada za spotřebu elektřiny byla vyčíslena na 120 Kčs.58 Památník byl slavnostně otevřen 28. 9. 1969 v den 60. výročí poloţení základního kamene k Pomníku bible kralické roku 1909. Celkové náklady se vyšplhaly na 867 tisíc Kčs. Dne 21. 5. 1970 byla mezi Muzejním spolkem a MZM podepsána smlouva, kterou se budova
53
RYŠÁNEK, Vlastimil. Vzpomínka na PhDr. Vlastu Fialovou, CSc. Z kralické tvrze, 2002, č. 22, s.7. FIALOVÁ, Vlasta. Stavba památníku Kralické bible. Z Kralické tvrze, 1967, č.1, s. 29. 55 Tamtéţ. 56 ČERNÝ, Stanislav. Postup prací při stavbě Památníku Kralické bible. Z Kralické tvrze. 1968, č. 2, s. 31. 57 Archiv MZM, Kralice nad Oslavou, K 287, 1962 – 1971, nezpracováno. 58 Tamtéţ. 54
21
převedla za úplatu 430 tisíc Kčs pod správu MZM.59 První expozice vytvořená Dr. Vlastou Fialovou byla vybudována firmou Výstavnictví, n.p. Ostrava. Součástí expozice byl i tiskařský lis, který Musejní spolek nechal zhotovit na vlastní náklady a poté daroval Moravskému muzeu. Depozitní sbírky a knihovna Muzejního spolku zůstaly nadále umístěné ve dvou místnostech pronajatých v rodinném domě Pavly Valové. Roční nájem činil stále 960 Kčs. Funkci hlídače Památníku a zároveň průvodkyně zde od roku 1969 zastávala Boţena Procházková z Kralic. Její pracovní náplní bylo dále také vybírání vstupného. Vstupné v Památníku činilo 2 Kčs v plné výši, 1 Kčs poloviční dětské a bylo poskytováno také vstupné skupinové. Vţdy kdyţ hodnota vybraného vstupného dosáhla výše 200 Kčs, byla odvedena poštovní poukázkou na účet Moravského muzea. Během roku 1969 se na vstupném vybralo 6 506 Kčs a v roce 1970 dokonce 11 619 Kčs.60 Kromě vstupného se v prostoru pokladny prodávaly také suvenýry a doprovodné publikace spojené s historií a památkami Kralic. Vydavateli těchto publikací byly Místní národní výbor Kralice, Okresní národní výbor Třebíč, Muzejní spolek v Kralicích a Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Návštěvník Památníku si tak mohl zakoupit řadu pohlednic, fotografií, ale také kniţních publikací. Za zmínku stojí zejména díla Dr. Fialové Kralice a Zachariáš Solín, tiskař Kralické bible, Umělecké památky Třebíče a okolí či broţura Kralice. Za poplatek 5 Kčs bylo moţné si nechat vytisknout na tiskařském lisu na ruční papír jednu stránku z epištoly svatého Pavla.
3.3. PhDr. Vlasta Fialová, CSc. Vlasta Fialová se narodila 5. 6. 1896 v Holešově. Pocházela z učitelské rodiny a po absolvování místního reálného gymnázia odešla studovat do Prahy na Univerzitu Karlovu. Zde v letech 1917-21 absolvovala na Filozofické fakultě obory historie, zeměpis a archeologie. Ve studiu pak pokračovala v Brně, kde na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity získala v roce 1935 doktorát. Do roku 1949 vyučovala na několika pedagogických ústavech. Za zmínku stojí například učitelský ústav v Bystřici pod Hostýnem, v Olomouci
59 60
Archiv MZM, Kralice nad Oslavou, K 287, 1962 – 1971, nezpracováno. Tamtéţ.
22
a hlavně pak Zemský učitelský ústav v Brně a Masarykův státní ústav ke vzdělání učitelek odborných škol pro ţenská povolání.61 V roce 1952 byla zvolena do funkce ředitelky nově ustaveného Historického oddělení MZM. Ve své vědecké činnosti se zaměřila hlavně na studium výzkum počátků husitství na Moravě, dějiny Jednoty bratrské a osudy Valašska v době třicetileté války. Mezi největší vědecké počiny patřil bezesporu archeologický výzkum tvrze a přilehlého kostela sv. Martina v Kralicích, který vedla ve spolupráci s Archeologickým ústavem brněnské pobočky ČSAV. Během něj nalezla mnoho významných archeologických předmětů – mezi nejvzácnější lze zařadit nález čtyř tisíc originálních tiskařských literek. Důkladným studiem a následnou konfrontací kralických a lešenských tisků dokázala existenci bratrské tiskárny v tomto polském městě.62 Dále se aktivně účastnila zakládání Památníku bible kralické. Její zásluhou vznikla zdejší první expozice a později dílčí výstava J. A. Komenský a tiskárna. Dlouhá léta působila jako místopředsedkyně Musejního spolku pro uchování bratrských památek a tisků v Kralicích nad Oslavou. V roce 1946 zaloţila v Brně Valašský krůţek a do roku 1951 byla místopředsedkyní YWCA, coţ je Obrodné hnutí mladých ţen v Československu.63 Vlasta Fialová zemřela dne 6. 2. 1972. Za svou bohatou vědeckou kariéru napsala Fialová také několik literárních děl. Mezi ně patří například Kronika Holešovská z let 1615-1645 vydána v roce 1940 a 1967, biografie Adam z Víckova z roku 1935, Brněnský hrad z roku 1954, sborník Kralice z roku 1954 a Zachariáš Solín, tiskař kralické bible z roku 1968.64 Dále uspořádala několik přednášek na téma Valašsko. Mezi její zásluţnou činnost patří také redigování časopisu Naše Valašsko v letech 1937-58. Dílčí vědecké studie byly vydány v Časopise Moravského muzea, Vlastivědném věstníku moravském a ve sborníku Z Kralické tvrze.
61
BALCÁREK, Pavel. Vlasta Fialová a její pozůstalost v MZA Brno. Z Kralické tvrze, 2002, č. 22, s. 11. Tamtéţ. 63 Tamtéţ, s.12. 64 Tamtéţ, s.11. 62
23
3.4. Expoziční proměny Na přípravě a realizaci první expozice v Památníku se podílela zejména PhDr. Vlasta Fialová, která tímto krokem zakončila své úsilí o prezentaci výsledků archeologických výzkumů. Tematicky byla zaměřena na období mezi léty 1578-1620, kdy se v Kralicích rozvíjela činnost bratrské tiskárny. Kolem ní se utvořila skupinka učenců, teologů a znalců jazyka, kteří pracovali na překladu Bible do češtiny.65 Celou expozici otevírala zvětšenina mapy Moravy od Jana Amose Komenského. Středověkou podobu Kralic pak dokreslovaly model tvrze a soubor archeologického materiálu z té doby. Období největšího rozkvětu obce dokládala podobizna Karla staršího ze Ţerotína. Následující část expozice tvořily kniţní tituly z Ivančic, Kralic a exilové bratrské tisky. Mezi exponáty se nejvíce vyjímala šestidílná Biblí česká, později nazvaná jako kralická.66 V expozici byl také k vidění exemplář bible Hallské, která byla vydána roku 1766 a inspirována Biblí kralickou.67 Ve vitrínách po celém prostoru expozičního sálu byly vystaveny tiskařské nástroje a pomůcky jako bronzové špendlíky, tampony na natírání sazby, literky, sázítka a další. Ve střední části expozice se vyjímala socha Jana Amose Komenského od Vincence Makovského a původní model pomníku Bible kralické od akademického sochaře Jana Štursy.68 Za tímto modelem byly umístěny prosvětlené titulní strany Bible kralické. Celou expozici uzavírala rekonstrukce dřevěného tiskařského lisu, na kterém bylo moţné pro návštěvníky vytisknout titulní stránku IV. dílu Bible kralické. 69 Roku 1970 byla v Kralicích uspořádání výstava J. A. Komenský a tiskárna. Výstava, otevřená při příleţitosti 300. výročí smrti Jana Amose Komenského, přibliţovala ţivot Komenského a seznamovala s jeho literárním a kartografickým dílem a vztahem k tiskařskému řemeslu. 70 Expozice od Dr. Fialové přestala postupem času vyhovovat tehdejšímu politickému reţimu. MZM proto 15. 11. 1975 otevřelo novou expozici pod názvem Historický význam kralické tiskárny, která ji měla prezentovat jako první kolektivní tiskárnu v českých zemích.71
65
BRODESSER, Slavomír. Památník bible kralické a jeho expoziční proměny. Z Kralické tvrze, 2002, č. 22, s. 32. 66 Tamtéţ. 67 FIALOVÁ, Vlasta. Památník Bible kralické. Brno : Moravské zemské muzeum, 1972. 68 Tamtéţ. 69 Tamtéţ. 70 BRODESSER, Slavomír. Památník bible kralické a jeho expoziční proměny. Z Kralické tvrze, 2002, č. 22, s. 32. 71 CHALOUPKA, Jan. Historický význam kralické tiskárny. Praha : Panorama, 1982.
24
Ta byla autorsky připravena prof. Dr. Vladimírem Nekudou, Dr. Janem Chaloupkou a Dr. Jiřím Hájkem.72 V této době se také změnil název instituce na Památník kralické tiskárny.73 Původní název Památník Bible kralické byl instituci vrácen aţ v roce 2001. Vzniklá expozice se soustředila na přiblíţení historie tiskárny na pozadí širších historických souvislostech v českých zemích na přelomu 16.-17. století. I přes silné politické ovlivnění expozice doloţila silný vliv tiskárny na další vývoj české národní kultury a jazyka. První část expozice přibliţovala historii Kralic v 16. století, kdy se staly majetkem rodu Ţerotínů a později i sídlem tiskárny. V druhé části byla popsána historie tiskárny od jejího zaloţení roku 1562 aţ do zničení při poţáru Lešna roku 1656.74 Kromě prezentace nejvýznamnějších kniţních titulů zde byla poprvé veřejnosti představena i jména největších osobností tiskárny jako byl například Zachariáš Solín. Z původní expozice byla ponechána zvětšenina Komenského mapa Moravy a archeologické materiály z výzkumu vedeného PhDr. Vlastou Fialovou. Druhá polovina expozičního sálu byla zaměřena na prezentaci kniţních titulů z ţánrově rozdílné tvorby tiskárny. Závěr expozice opět tvořila rekonstrukce tiskařského lisu doplněná o fotografickou zvětšeninu dobového pohledu do tiskárny.75 V roce 1992 byla zpřístupněna nová expozice s názvem Jan Amos Komenský a soudobá Morava. V první části se autoři expozice Dr. Tomáš Knoz a doc. Dr. Jan Skutil zaměřili na stěţejní události tehdejší evropské politiky a myšlenkové směry, pod jejichţ vlivem Komenský vyrůstal. V druhé části osvětlovali ţivot a tvorbu Komenského do jeho odchodu do exilu v roce 1628. Ţivotní osudy byly dokresleny dokumenty, které přibliţovaly Komenského rodinu a jeho kazatelskou, učitelskou, spisovatelskou a kartografickou tvorbu.76 Atmosféru přelomu renesance a baroka evokovaly dobové zbraně a díla dalších moravských autorů a moravské architektury. Mezi léty 1969-1990 zajišťovalo provoz Památníku Historicko-archeologické oddělení MZM, které vedl po téměř 20 let Dr. Jan Chaloupka.77 Po roce 1990 po několika přesunech kompetencí ohledně správy Památníku byl nakonec svěřen pod Historické oddělení. Památník byl ovšem vinou špatné finanční situace v katastrofálním stavu a musel projít náročnou 72
BRODESSER, Slavomír. Památník bible kralické a jeho expoziční proměny. Z Kralické tvrze, 2002, č. 22, s. 32. 73 Tamtéţ. 74 CHALOUPKA, Jan. Historický význam kralické tiskárny. Praha : Panorama, 1982, s. 17. 75 BRODESSER, Slavomír. Památník bible kralické a jeho expoziční proměny. Z Kralické tvrze, 2002, č. 22, s. 33. 76 Tamtéţ 77 Tamtéţ.
25
rekonstrukcí. Po této rekonstrukci byl opět zpřístupněn areál tvrze včetně sklepení. Velkých změn doznal také výstavní prostor, který byl oproti předchozímu stavu více osvětlen přirozeným světlem.78 Nová expozice pod názvem Dílo tiskařů bible kralické byla slavnostně otevřena dne 13. 7. 2001.
78
BRODESSER, Slavomír. Památník bible kralické a jeho expoziční proměny. Z Kralické tvrze, 2002, č. 22, s. 34.
26
4. Dostupnost Památníku
4.1. Vymezení problematiky dostupnosti muzeí Dostupnost a vstupní prostory představují místo prvního setkání návštěvníka s danou institucí a velmi často mohou výrazně ovlivnit jeho celkový dojem z muzea. Při zajišťování přístupnosti muzea pro návštěvníky se musí jeho zaměstnanci řídit Profesním etickým kodexem ICOM pro muzea79 (pokud jsou členy ICOMu) a zákonnou normou, kterou představuje zejména zákon 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy.80 Na základě zákona musí muzea a galerie, která spravují sbírky zapsané do Centrální evidence sbírek, poskytovat standardizované veřejné sluţby. Těmito sluţbami se rozumí vybrané veřejné sluţby, pro něţ jsou stanoveny standardy zákonem v rozsahu a struktuře zaručujícími jejich územní, časovou, ekonomickou a fyzickou dostupnost.81 Garanty těchto sluţeb jsou zřizovatelé muzeí a galerií, tedy stát, kraj, obec a další. Územní dostupností je dle zákona myšlena síť poskytovatelů, která je zveřejněna Ministerstvem kultury České republiky. Jedná se o muzea a galerie spravující sbírky zapsané v Centrální evidenci sbírek.82 V případě Památníku Bible kralické je poskytovatelem sluţby Moravské zemské muzeum. Časovou dostupností se rozumí zajištění veřejných sluţeb ve stanoveném rozsahu a v rozumné denní době.83 Pro provozovatele muzeí to znamená, ţe musí stanovit návštěvní hodiny po celý kalendářní rok. Vhodně zvolené návštěvní hodiny by měli zajistit pohodlnou moţnost přístupu do muzeí všem návštěvníků, tedy i pracujícím. Pokud tedy předpokládáme průměrnou pracovní dobu moţných návštěvníků do čtyř hodin odpoledne, musí mít muzeum
79
Profesní etický kodex ICOM pro muzea. [online]. ICOM : Paříţ, 2006. [cit. 2013-6-25]. Dostupné z: . 80 Zákon 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy. In Sbírka zákonů. [online]. 7.4.2000. [cit. 2013-6-25]. Dostupné z: . 81 Zákon 122/2000 Sb. §2, odst. 6. 82 Zákon 122/2000 Sb, §10a, odst. 1. 83 Profesní etický kodex ICOM pro muzea. [online]. ICOM : Paříţ, 2006., [cit. 2013-6-25]. Dostupné z: .
27
otevřeno do pozdějších hodin. Součást časové dostupnosti muzeí tvoří také průběţné informování veřejnosti o expozicích a kaţdoroční vydávání výročních zpráv.84 Ekonomickou dostupnost muzeí představuje zejména vhodně zvolená výše vstupného. Zákon pod tuto dostupnost zařazuje poskytování zlevněného, skupinového či volného vstupného, zejména pro děti do šesti let, studenty základních, středních a vysokých škol, seniory, školní skupiny a osoby se zdravotním postiţením.85 Nejdůleţitější pro rozhodnutí budoucího návštěvníka, zda danou instituci navštíví či nikoli, je dle mého názoru dostupnost fyzická. Zákonem č. 122/2000 Sb. je pod tento termín zařazeno zajištění odstranění různých překáţek a bariér, které znemoţňují pouţívání veřejných sluţeb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Zajištění těchto podmínek je však vyţadováno s ohledem na architektonické moţnosti konkrétních budov.86 V praxi se jedná zejména o zajištění bezbariérového přístupu a pohybu po budově, bezbariérového sociálního zařízení a další vybavení interiéru, které usnadňuje pohyb osobám s různým postiţením. Pro muzea můţe být inspirací pro přizpůsobení prostorů těmto osobám publikace Muzea pro všechny. Příručka fyzické a smyslové dostupnosti muzeí, kterou nechal z francouzského originálu přeloţit Český výbor ICOM.87 Normy stanovené pro bezbariérové řešení jsou upraveny ve Vyhlášce 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb.88 Fyzickou dostupnost muzea nepředstavuje pouze zajištění bezbariérového přístupu. Pod tento termín je nutné zařadit také dostupnost instituce pro běţného návštěvníka. Výčet moţností, které ovlivňují návštěvníkův dojem z muzea, obsahuje moţnost parkování, orientační a informační cedule, vstupní prostory, odpočinkové zóny či sociální zařízení. V dnešní době, kdy lidé k přepravě vyuţívají především osobní automobily, budou limitovány právě ty instituce, které nenabízejí moţnost parkování. Pokud muzeum disponuje bezbariérovým přístupem, mělo by také parkoviště nabízet moţnost stání pro osoby 84
Zákon 122/2000 Sb. §10a, odst. 2, písm. c), d). Zákon 122/2000 Sb. § 10a, odst. 3. 86 Zákon 122/2000 Sb, §10a, odst. 4. 87 BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : ČV ICOM ve spolupráci s AMG. 2003. 65 stran. ISBN 80-86611-03-05. 88 Vyhláška 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb. In Sbírka zákonů. [online]. 5.11.2009. [cit. 2013-6-25]. Dostupné z: . 85
28
s omezenou moţností pohybu. Počet vymezených stání pro vozíčkáře je dán českou legislativou. Při kapacitě parkoviště do 20 míst je potřeba zajistit 1 speciální stání a při kapacitě 20-40 míst 2 vyhrazená stání.89 Dalším důleţitým faktorem je moţnost navštívit v daném místě i další kulturní či sportovní centra. Přístupovou cestu k instituci musí tvořit pevný, neklouzavý povrch, který umoţňuje pohyb invalidního vozíku.90 Další součástí celkového dojmu muzea jsou také směrová označení. Své návštěvníky si snáze získá instituce, ke které bude vyznačena přístupová cesta a návštěvník se lépe zorientuje. Problém způsobuje také samotné označení budov. Vzhledem k tomu, ţe většina muzeí sídlí v historických budovách, je jakékoli výraznější označení z pohledu památkové péče nemoţné. Označení hlavního vstupu a případného bezbariérového přístupu velmi zvyšuje komfort budoucího návštěvníka a jeho celkový dojem z muzea. Ve většině muzejních objektů představuje největší problém ovlivňující návštěvnost otevírací doba. Převáţná část institucí je otevřena pouze sezónně nebo v časovém rozmezí, kdy je většina potenciálních návštěvníků ještě v zaměstnání.91 Další bariéru představuje výše vstupného, která se v mnoha případech musí připočíst k dalším nákladům jako je cesta, ubytování a stravování, coţ můţe být pro mnohé návštěvníky odrazujícím faktorem, především v případě neexistujícího zvýhodněného rodinného vstupného. Vstupní prostory stejně jako dostupnost utváří celkový dojem instituce. V mnoha menších muzeích je hlavní vstup z bezpečnostních a personálních důvodů uzamčen a návštěvník je nucen pouţít zvonek, coţ můţe vytvářet psychologickou bariéru mezi muzeem a návštěvník ještě před jeho vstupem.92 Minimální šíře vstupních dveří je stanovena na 1,4 m, jedno z dveřních křídel musí mít šíři 90 cm a jejích otevírání musí být snadné. 93 Povrch podlahy musí tvořit, stejně jako u přístupové cesty, neklouzavý materiál s moţností pohybu pro invalidní vozík. Pokud se v podlaze vyskytují mříţky či rýhy, nesmí být širší neţ 5 mm.94 Vstupní prostor by měl být ideálně oddělen od výstavních prostor, aby nedocházelo k problémům s komunikací z důvodů větší hlučnosti pocházející z expozice. Obecně 89
Vyhláška č. 398/2009 Sb. § 4, odst. 2. BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s. 9. 91 KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005, s. 218. 92 Tamtéţ, s. 220. 93 BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s 10. 94 Tamtéţ,s. 11. 90
29
uznávané normy pro hladinu hluku ve vstupních prostorech neexistují, doporučuje se však dodrţet rozmezí 45-50 dB.95 Měl by se zde také nacházet orientační systém, který návštěvníka navede po jednotlivých expozicích, na odpočinkové místo či sociální zařízení. Osvětlení je vhodné instalovat tak, aby nedocházelo k oslňování či naopak zastínění. Poměr osvětlení v jednotlivých místnostech by neměl být větší neţ 1:5, ale vhodně zvolený poměr můţe také usnadňovat orientaci v prostoru.96 Pokladna by měla plnit zároveň funkci informačního místa.97 Pokud prodej probíhá pomocí pultů či stolů, je vhodné zajistit jejich vhodnou výšku i pro případné vyuţití osobami na invalidním vozíku. Minimální prostor, který musí být před pokladnou, je stanoven na 90 cm.98 Komfort návštěvníků velmi zvyšuje instalování odpočinkových zón a šaten. Šatny se skříňkami musí být uzpůsobeny k vyuţití vozíčkáři. Odpočinkové zóny tvoří ideálně soustava sedaček, které jsou umístěny mimo komunikační zónu, tedy vstupní prostory, a jejich výška činí 30-50 cm.99 Jakékoli výškové rozdíly v místnosti a celé budově musí být řádně označeny. Schodiště musí být vybaveno zábradlím a první a poslední schod označen kontrastní barvou pro upozornění.100 V případě, ţe budova disponuje bezbariérovým vstupem, je ţádoucí s ohledem na architektonické řešení interiéru vybudovat výtah. Ten musí splňovat určité normy, tedy rozměry kabiny 1,1 m na šířku a 1,4 m na délku, dveře výtahu o šíři 80 cm, přesnost zastavení do 2 cm, výška ovládacího panelu okolo 110 cm a zvukové ohlášení pater.101 Pokud budova disponuje bezbariérovým přístupem, musí také zajistit moţnost bezbariérového sociálního zařízení. To by mělo být umístěno v kaţdém patře, kde se nachází standardní sociální zařízení pro veřejnost. Rozměry jsou stanoveny podle toho, zda se jedná o novostavbu nebo o rekonstruovanou budovu. V rekonstruované budově jsou tolerovány rozměry místnosti 1,4 m x 1,4 m, v novostavbě jsou stanoveny na 1,6 m x 1.8 m.102 Záchodová mísa musí být umístěna ve výšce 47-52 cm a sociální zařízení musí disponovat 95
BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s 23. 96 Tamtéţ, s. 12. 97 KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005, s.223. 98 BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s 24. 99 Tamtéţ, s. 13. 100 Tamtéţ, s. 15. 101 Tamtéţ, s. 14. 102 Tamtéţ, s 26.
30
umyvadlem ve výšce 70-95 cm.103 Veškeré ostatní vybavení (ručníky, vypínače osvětlení či pomocná madla) musí být dostupná i z invalidního vozíku. Celkový dojem dokresluje dostatečná hladina osvětlení, barevné řešení vnitřních prostorů a jejich výzdoba. Celkovou image muzea netvoří jenom budova a expozice, ale také personál. Je nutné zajistit jeho proškolení zejména v oblasti chování k návštěvníkům a dostatečné informovanosti o expozicích, coţ se týká především pokladních, dozorců a průvodců.104 V dnešní době je také potřeba zajistit jazykově vybavený personál pro případ zahraničních návštěv. Kladně lze také hodnotit přítomnost zaměstnance, který ovládá znakovou řeč. V následujících podkapitolách se zaměřím na dostupnost Památníku po stránce fyzické a časové, moţnosti navštívení dalších institucí, výši vstupného, označení instituce a moţného bezbariérového přístupu. Samotný hlavní vstup a následné další prostory budou podrobeny průzkumu týkajícího se dostatečné velikosti prostorů, odpočinkové zóny, sociálního zařízení, bezbariérovost, personálu a vnitřního interiéru.
4.2. Dostupnost a okolí Památníku Budova Památníku se nachází ve středu obce poblíţ obecního úřadu. Na hlavní silnici mezi Třebíčí a Brnem jsou po obou stranách umístěny směrové cedule, které návštěvníka nasměrují. Bohuţel jsou to také jediné směrové tabule označující cestu. Přímo u Památníku není ţádné parkoviště. Na rohu budovy sice stojí značka informující návštěvníka, ţe parkovat je moţné za budovou úřadu, kde je však umístěna značka zakazující parkování. Návštěvník je tak nucen odstavit auto podél silnice,kde parkují i ostatní obyvatelé obce. Vzhledem k absenci většího parkovacího prostoru je tudíţ obtíţné vyuţít pro větší skupinu osob moţnosti soukromé autobusové dopravy. Jelikoţ Památník disponuje bezbariérovým přístupem, lze negativně hodnotit absenci speciálního stání pro pohybově omezené osoby. Celkovému pohodlí pro vozíčkáře nepřidává ani reliéf vozovky, který je mírně spádovitý.
103
BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s. 27. 104 KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005, s. 225.
31
Výhodnějším dopravním prostředkem se tak stává vlak, jehoţ zastávka je však od Památníku vzdálena necelý kilometr. Samotná budova není nijak výrazně označena. Na hlavní fasádě je vyhotoven nápis Památník Bible kralické. Obrysy jednotlivých písmen jsou vyrobeny z kovu, ale nápis je nečitelný. Do přízemí budovy vede samostatný vchod, který neslouţí jako hlavní vstup. Pro lepší orientaci je zde umístěna směrová cedule, která návštěvníka nasměruje k hlavnímu vchodu. Tato cedulka má světlou barvu, která částečně splývá s béţovou barvou omítky. Vhodnější umístění pro ukazatele by představoval výše zmíněný boční vchod. Pokud tedy budoucí návštěvník nalezne správnou budovu a směrovou ceduli, čeká ho ještě absolvování velkého mnoţství schodů. Existuje také přístupová cesta bez schodiště, která vede k budově z druhé strany ulice a bezbariérový přístup z druhé strany budovy. Tyto moţnosti však nejsou budoucímu návštěvníkovi nijak naznačeny. Vstupní dveře bývají sice otevřené, ale vzhledem k zamčené ţelezné bráně v interiéru muzea je potřeba zazvonit, aby se návštěvník dostal do budovy. Pokud zrovna probíhá v Památníku prohlídka s výkladem, tak se čekání na otevření vzhledem k početnímu stavu personálu můţe dost protáhnout. Za pozitivní lze povaţovat krytý vstup, který ocení návštěvníci především v deštivém počasí. Otevírací doba v Památníku je rozdělena do třech období. Stejně jako v dalších muzeích nejsou v pondělí návštěvnické hodiny. V zimních měsících můţe návštěvník shlédnout expozice mezi 9 a 13 hodinou. V období říjen, listopad a březen je Památník otevřen pro veřejnost od 8 do 15 hodin. Hlavní sezónu představují měsíce duben aţ září, kdy má návštěvník moţnost navštívit budovu mezi 8 a 16 hodinou. Toto časové rozpětí zajišťuje převáţně víkendový provoz, jelikoţ ve všední dny není návštěva zaměstnaných osob moţná. Ve všední dny tak představují hlavní skupinu návštěvníků školní třídy, které, pokud přesahují počet 25 osob, musí být předem objednány. Plné vstupné v Památníku činí 50 Kč. Lze vyuţít také zvýhodněného vstupné pro studenty a seniory v poloviční výši. Pro rodiny s dětmi Památník nabízí rodinné vstupné 120 Kč, které lze uplatnit na rodiče a 1-2 děti. V samotné obci lze kromě Památníku navštívit také prostory bývalé kralické tvrze, kostel sv. Martina či Pomník knihy. V okolí vede mnoho turistických stezek. Sportovně zaloţené rodiny tak mohou navštívit Jinošovské studánky nebo údolí Chvojnice. Kousek za obcí také začíná zámecká obora, kterou se návštěvník dostane do nedaleké Náměště nad Oslavou, kde můţe navštívit místní zámek.
32
4.3. Personál Správcem Památníku je sice Historické oddělení Moravského zemského muzea, konkrétně jeho vedoucí Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D., ale veškerou administrativní práci má na starosti Monika Doleţalová, pracovnice na plný úvazek. Stálý personál Památníku tedy tvoří pouze jedna zaměstnankyně, která má v období větší návštěvnosti v měsících květen aţ říjen k dispozici na výpomoc pracovní sílu. Vzhledem k tomuto počtu zaměstnanců je vchod do Památníku celodenně uzavřen a při vstupu je nutné zazvonit. Jejich pracovní náplní je také zajištění provozu celé budovy. Plní tak roli hlídače, pokladní, prodejce suvenýrů, uklízeček a poskytují také výklad k expozicím. Kromě výše uvedených činností musí také zajišťovat chybějící materiál a opravu případných poruch v budově. Spolupráce mezi Památníkem a MZM se dá označit spíše za formální neţ faktickou. Dle slov zaměstnankyň je velice sloţité cokoli s vedením domlouvat. Příkladem budiţ jiţ dlouho chybějící katalog k expozici Dílo tiskařů Jednoty bratrské či stále neexistující pracovní sešit k expozici Labyrint ţivota Jana Amose Komenského. Přístup obou zaměstnankyň k návštěvníkům je příkladný. Chovají se zdvořile a ochotně. Pokud má návštěvník zájem, poskytnou mu k oběma expozicím výklad. V případě jakéhokoli dotazu vše rády zodpoví, pokud disponují danými vědomostmi. Obě průvodkyně jsou obyvatelky Kralic, avšak bez speciálního vzdělání (historického nebo muzeologického). Totéţ platí i o moţnosti dorozumění se znakovou řečí a s případnými zahraničními návštěvníky a následnému cizojazyčnému výkladu k expozicím. V Památníku také neexistuje cizojazyčný průvodce.
4.4. Vstupní prostor a sociální zařízení Vstupní dveře pro běţný i bezbariérový vstup jsou celoskleněné a zasazené v kovovém rámu. Z hlediska bezpečnosti nejsou tyto dveře ideální. Jediné zabezpečení představuje kovová brána za těmito dveřmi. Vstup je během dne uzavřen a návštěvník musí zvonit na zvonek. Vstupní prostory tvoří v Památníku dvě samostatné místnosti. První místnost je průchozí a nabízí moţnost vstupu do Památníku ze dvou směrů. Kromě několika rostlin se v tomto docela velkém prostoru nic nenachází. Za hlavním vstupem vlevo musí návštěvník projít otočnou kovovou bránou, která slouţí jako bezpečnostní zařízení. Je tudíţ po celý den
33
zavřená a zaměstnankyně ji otevírají pouze v případě příchodu návštěvníků. Za touto bránou se nachází pokladna, která slouţí zároveň jako zázemí pro personál. Prostor před pokladnou je velice stísněný, vzhledem k očekávaným školním návštěvám zcela nevyhovující. Pokladna se nachází za skleněnou stěnou, ve které je nízko situované okno s pultem, jehoţ výška ale plně vyhovuje osobám na invalidním vozíku. Skleněná stěna neumoţňuje plnohodnotný rozhovor a v případě dotazu musí zaměstnankyně otevřít dveře do pokladny a vyjít ven. V běţném provozu to nakonec funguje tak, ţe dveře do pokladny jsou stále otevřené, aby nedocházelo k případným nedorozuměním. Pokladna slouţí zároveň jako prodejna suvenýrů a doprovodných materiálů. Jako suvenýr si zde návštěvník můţe zakoupit turistickou známku, ţivotopis Jana Amose Komenského v datech či jednu stránku vytištěnou na ruční papír na modelu tiskařského lisu. Přehled všech prodávaných publikací je umístěn naproti pokladně ve skleněném pultu. Kromě tohoto pultu se zde nachází opět další květiny, které celý prostor ještě zmenšují. Jejich přítomnost je však vzhledem k nedostatečnému osvětlení zcela zbytečná. Jediným zdrojem přirozeného světla je hlavní vstup a malé okno, které se nachází na konci části určené pro zaměstnance. Další okna se sice nacházejí v přilehlé expozici, jejich vliv je však v tomto ohledu minimální. V místnosti se nenachází ţádný zdroj umělého osvětlení. V celém prostoru je tak velmi šero, které však provází návštěvníka skoro po celé budově. Zdi jsou v interiéru vstupního prostoru natřené na bílo. Celkovému dojmu a trochu i prosvětlení celé místnosti by však prospěla spíše barva světle ţlutá. Interiér není kromě květin nijak vyzdoben. Ve vnitřních prostorech Památníku návštěvník zcela postrádá jakékoli orientační cedule. Chybí označení pokladny, směrová cedule k expozici v dolním patře budovy a označení sociálního zařízení. Návštěvník je tak nucen se na vše ptát personálu, coţ můţe představovat problém pro osoby s omezenými komunikačními schopnostmi (osoby s vadou řeči a sluchově postiţené). Jedinou orientační cedulí tak zůstává povinné označení nouzového východu. Chybějící orientační cedule velmi stěţují pohyb také osobám s pohybovým omezením. Bezbariérové přístupy k expozicím nejsou nijak označeny, a pokud handicapovaní navštíví prostory Památníku bez doprovodu asistenčního pracovníka, jsou zcela odkázáni na pomoc personálu. Sociální zařízení se nachází v přízemí budovy. Jedinou přístupovou cestou je dlouhé příkré schodiště. Minimální nutná šíře schodiště, pokud je z obou stran ohraničené stěnou, 34
činí 1,4 m.105 Tomuto limitu místní schodiště zdaleka neodpovídá. Bezpečnostní hledisko zde nesplňuje ani chybějící zábradlí a označení prvního a posledního schodu kontrastní barvou. Pro zrakově postiţené by zde měla být instalována zóna s jinou texturou povrchu, která by je upozornila na blízkost schodiště.106 Samotný prostor sociálního zařízení je velmi stísněný a neumoţňuje pohyb více osob. Součástí je i speciální místnost uzpůsobená k vyuţití osobami na invalidním vozíku. Sociální zařízení pro vozíčkáře musí být snadno dostupné.107 Vzhledem k tomu, ţe je situováno ve spodním patře budovy, kde není výtah a bezbariérový přístup vede mimo budovu, lze povaţovat tuto podmínku za nesplněnou. Pokud chce návštěvník místní sociální zařízení vyuţít, musí se zeptat personálu, jelikoţ zde neexistuje ţádné směrové označení. Vzhledem ke skladbě návštěvníků, kterou kromě škol tvoří hlavně rodiny s dětmi, by jistě v rámci sociálního zařízení našel vyuţití také přebalovací kout. Jelikoţ je Památník v provozu celoročně, stálo by za zváţení vybudování šatny nebo alespoň instalování háčků na svrchní oděvy. Jako nejvhodnější prostor k jejich umístění se jeví nevyuţitá první vstupní místnost. Stejně pozitivně by jistě byla oceněna přítomnost několika křesel k odpočinku. Jejich umístění je opět moţné ve volném prostoru první místnosti nebo v prostoru chodby ve spodním patře budovy.
4.5. Bezbariérový přístup Památník sice dle internetových stránek muzea disponuje bezbariérovým vstupem a je také označen příslušnou značkou. Vzhledem k chybějícímu parkovišti a jediné moţnosti parkování v protilehlé ulici přes relativně nepřehlednou silnici lze o bezbariérovém přístupu pochybovat. Zcela nereálnou se tak stává návštěva větší skupiny osob upoutaných na invalidní vozík. Vzdálenost parkovacích míst zhoršuje dostupnost i pro méně pohybově omezené jedince. V okolí Památníku nenalezneme ţádné informační tabule, které by označovaly cestu k tomuto vstupu. Přístupová cesta vede uličkou mezi domy nad Památníkem a směřuje do jeho zadní části. Samotná cesta je sloţena z malých kamenných kostek, kterými prorůstá tráva. Směrem k Památníku se však tato cesta svaţuje dolů, coţ v kombinaci s vydláţděným
105
BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s. 15. 106 Tamtéţ. 107 Tamtéţ, s. 26.
35
povrchem nezajišťuje ideální podmínky. Ideální přístupová cesta má mít nepohyblivý a neklouzavý podklad bez překáţek pro kola.108 Samotný bezbariérový vstup je umístěn naproti hlavnímu vstupu. Jiţ zmíněná otočná brána svými poloměrem nevyhovuje rozměrům invalidního vozíku. Její statická část se však dá otevřít a poskytne tak dostatečně široký prostor pro vstup. V běţném provozu jsou podél této stěny umístěny květiny, které je potřeba v případě takovéto návštěvy odstěhovat. Vstupní dveře do expozice v interiéru budovy jsou dostatečně široké. Jedinou spojovací cestu mezi přízemím a první patrem v Památníku představuje strmé schodiště. Vzhledem ke stáří budovy a jejímu vnitřnímu členění zde není moţné vybudovat speciální výtah. Pokud chce tedy návštěvník na invalidním vozíčku shlédnout i expozici v přízemí, musí objet z venku celou budovu k bočnímu vchodu. Před tímto boční vchodem jsou však tři schody a návštěva Památníku bez asistence je tak nereálná. V Památníku je také vybudováno bezbariérové hygienické zázemí, které se však stejně jako běţné toalety nachází ve spodním patře budovy. Přístup z horního patra budovy je tak úplně stejný jako v případě spodní expozice. Kladně lze naopak hodnotit minimální mnoţství prahů, které stěţují pohyb invalidního vozíku po vnitřních prostorách Památníku. Bezbariérovost Památníku je tak z výše uvedených důvodů velmi omezena. Vyvstává tak otázka, zda lze vůbec dané podmínky povaţovat za bezbariérové. Kromě tohoto lze jako velký problém spatřovat i spojení bezbariérového vstupu a únikového východu v jeden a nemoţnost rychlého rozšíření cesty skrz kovovou bránu vinou nevhodně umístěných květin.
108
BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s. 9.
36
5. Hodnocení expozic Památníku
5.1. Problematika prostorového a výtvarného řešení expozic Expozice představují hlavní produkt, o jehoţ prodej se muzeum snaţí. Pokud chtějí na dnešním přeplněném trhu uspět, musí učinit expozici tematicky výjimečnou a zajistit její kvalitní prezentaci. Úspěch či neúspěch muzea závisí na vztahu mezi vystavovanými exponáty, způsobem jejich prezentace, intenzitou osvětlení, hladinou hluku, moţností pohybu a momentálním fyzickém a psychickém stavu návštěvníka.109 Expozice musí své poselství prezentovat jasně a jednoduše. Neměla by vnucovat jeden určitý pohled na danou problematiku, ale spíše poskytnutím více moţností vybídnout návštěvníka k zaujetí vlastního postoje.110 Podstatnou částí prezentace je poskytnutí úvodních informací o expozici, které by měly shrnovat její obsah a cíle. Jelikoţ kaţdá expozice má své autory, je vhodné tyto osoby v úvodním textu jmenovitě uvést. Rozmístění předmětů po místnosti by mělo být zvoleno tak, aby na sebe jednotlivé vitríny tematicky i časově navazovaly. Nejvýhodnější rozestavění vitrín představuje jejich instalace po obvodu místnosti s minimálním zastavěním středových prostor pro zajištění lepšího pohybu návštěvníků. Kvalitu proţitku sniţuje nemoţnost prohlédnout si vystavovaný exponát z ideální vzdálenosti se všemi jeho detaily. 111 V případě komentovaných prohlídek je důleţité, aby celá skupina posluchačů měla moţnost zhlédnout předmět během výkladu. Nejpodstatnější část celé prezentace, kromě sbírkových předmětů, tvoří vhodně zvolené osvětlení a velikost písma doprovodných textů a popisek. Umístění světel nesmí způsobovat oslnění návštěvníka nebo naopak zastínění předmětu. Nevhodné je také instalovat zářivková světla, jelikoţ velmi často nepříjemně blikají. Nejlepší volbu představují bodová světla, která je moţné nasměrovat na konkrétní předmět tak, aby zajistily ideální prohlídku.112 Doprovodné texty mají za úkol propojit téma expozice s vystavovanými exponáty. Pro zachování pozornosti návštěvníka je nejdůleţitější vhodně zvolit jejich délku. Příliš 109
KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005, s. 172. 110 Tamtéţ, s. 173. 111 Tamtéţ, s. 183. 112 Tamtéţ, s. 193.
37
dlouhé texty odrazují od čtení a vytrácí se jejich význam. Ideální délku představuje maximálně 125 slov na panel.113 Písmena nesmí splývat s pozadím a jejich velikost musí být zvolena tak, aby byly čitelné z poţadované vzdálenosti. Stejné podmínky jsou kladeny také na popisky u jednotlivých exponátů. Doprovodné texty, popisky i exponáty by měly být umístěny v zorném poli všech návštěvníků. Pokud nejsou umístěny v ideální výšce, je vhodné je přiměřeně naklonit. V následných kapitolách, zabývajících se prostorovým a výtvarným řešením expozic, se zaměřím především na jejich rozbor po stránce rozmístění vitrín v prostoru, osvětlení a textových panelů.
5.2. Expozice Dílo tiskařů Jednoty bratrské Autory expozice, která měla po rekonstrukci nahradit původní expozici ze sedmdesátých let, jsou Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D. a PhDr. Zdeněk Fišer. Jako hlavní cíl si určili zpracování nově získaných informací o historii místního bratrského knihtisku a také snahu získat nové návštěvníky. Chtěli také do expozice zapracovat do té doby opomíjenou historii bratrských tiskáren, které se nacházely v Ivančicích a Lešně.114
5.2.1. Popis expozice Expozice je tematicky rozdělena do tří bloků: Historie obce Kralice, historie bratrské tiskárny a stavba Památníku Bible kralické. Tyto oddíly nejsou v expozici výrazně odděleny. Vystavované předměty jsou v expozici umístěny do 5 vitrín
po obvodu obdélníkové
místnosti. Kromě těchto vitrín zde nalezneme ještě dvě pultové vitríny ve středu expozice. Veškeré doprovodné texty jsou rozmístěny po vitrínách vţdy v úvodu kaţdého ze tří bloků. Návštěvník se tak seznámí s historickými souvislostmi, na které navazují prezentované exponáty.
113
KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005, s. 188. 114 MITÁČEK, Jiří. Dílo tiskařů jednoty bratrské. Brno : Moravské zemské muzeum, 2002, s. 3.
38
Expozici otvírá po pravé straně vitrína zaměřená na obec Kralice. V ní nalezneme letecký snímek Kralic a skicu obce, která pochází z konce 20. let 19. století. Součástí jsou také nálezy z archeologického výzkumu, které jsou zastoupeny především v podobě fragmentů keramiky a kamenných předmětů. Tyto výzkumy vedené Dr. Vlastou Fialovou prokázaly, ţe místo bylo osídleno jiţ v 10. století.115
Vedle vitríny se nachází doprovodný
text, který informuje návštěvníka o zaměření expozice a o jejích autorech. Text je vytištěn na plastovém panelu o rozměrech přibliţně 30 x 45 cm, pod kterým je umístěn ručně vyráběný papír z papírny ve Velkých Losinách. Stejný styl hlavních popisků je zachován po celé expozici. Prohlídka dále pokračuje vlevo od vchodu do expozice po směru hodinových ručiček modelem tiskařského lisu. Ten byl vyroben podle dobových rytin a jeho autorem je polygrafický odborník Jindřich Sezima z Liberce. Za tímto lisem se nachází velkoplošný obraz, který zobrazuje dobový pohled na ţivot a práci v tiskárně. Druhá vitrína je zaměřena na historii Jednoty bratrské a na působení bratrské tiskárny v Ivančicích. Co se týče Jednoty, je expozice zaměřena především na její vzdělávací činnost. Mezi exponáty nalezneme repliky školních pomůcek – psací tabulky či přesýpací hodiny. Další trojrozměrné předměty představují nálezy tiskařských literek. Tyto doklady o činnosti Jednoty dále doplňují fotokopie z knih Jana Amose Komenského Orbis pictus a Vestibulum scholasticae eruditionis. K počátkům bratrského knihtisku odkazují dobová vyobrazení vzniku knih, ukázka učebnice tištěné v Kralicích, originální korektura Písní duchovních z roku 1576 a různé tiskařské nářadí a pomůcky jako jsou špendlíky, kování či kniţní vazba. Ivančické působení tiskárny zde představuje pohled na Ivančice ukrytý v iniciále Ivančického kancionálu a podobizny tiskařů – konkrétně podobizna Jana Blahoslava na titulním listu Šamotulského kancionálu a portréty Matěje Sabina Drahotušského, Jana Solína a Zachariáše Solína z Ivančického kancionálu z roku 1564. Právě pod rukama Drahotušského vznikala v Ivančicích výzdoba bratrských kancionálů, na jejichţ titulní strany umístil podobizny ivančických tiskařů a předních osobností Jednoty.116 Díky němu tak dnes známe jejich podobu. Z nejvýznamnějších tisků vydaných v Ivančicích je zde k vidění Blahoslavovo vydání Nového zákona z roku 1568, Ivančický kancionál z roku 1576 a teoretický spis Musica z roku 1569. Součást tvoří i obrazy týkající se stolování a práce v kuchyni z Komenského
115 116
MITÁČEK, Jiří. Dílo tiskařů jednoty bratrské. Brno : Moravské zemské muzeum, 2002, s. 5. Tamtéţ, s. 11.
39
knih Orbis pictus a Vestibulum scholasticae eruditionis. Z trojrozměrných předmětů zde nalezneme různé mince, šperky, zbytky klíčů, cínové nádobí či keramické dţbány a kachle. Vše uzavírá podrobný seznam ivančických tisků
a mapa přesunu tiskárny do Kralic.
Kralická epizoda tiskárny je v expozici reprezentována především ukázkou nejvýznamnějších tisků. Mezi ně lze zařadit kralický tisk Postilly J. Kapita z roku 1586 a ukázku 1. dílu Bible kralické z majetku vědce a básníka Pavla Josefa Šafaříka. Kromě zmíněného prvního dílu jsou zde vystaveny i další tři díly – druhý, třetí a čtvrtý díl vydané mezi lety 1580-86. Další výtisky představují kralický tisk Písní duchovních z roku 1598 a titulní list kralické Jednodílky z roku 1596. Práci v tiskárně blíţe přibliţuje obraz Abrahama von Werdta (1594-1671) z 2. poloviny 16. století. Vznik většiny knih měl v Kralicích na starosti Zachariáš Solín, jehoţ portrét je v expozici také vystaven. Součástí představení této etapy bratrské tiskárny je také kompletní seznam kralických tisků. Naproti vchodu na protější stěně má návštěvník moţnost shlédnout obraz Kralická tiskárna od Stanislava Černého z roku 1958. Před tímto obrazem stojí stolové vitríny, ve které jsou uloţena další kniţní díla, jeţ spolu úzce souvisí. Do obsahového kontrastu jsou zde postaveny pátý díl Bible kralické z roku 1588, překlad Nového zákona od Jana Blahoslava z roku 1564, Melantrichova Husitská bible z roku 1560 a katolická Svatováclavská bible z roku 1715. Bible kralická také inspirovala ke vzniku dalších tištěných Biblí. Jedním z nich je i Bible Hallská z roku 1766, která je zde vystavena spolu s vepsaným textem od mlynáře Josefa Pánka, který ji ukrýval v hřídeli mlýnského kola. Bible zastávala v ţivotě členů Jednoty bratrské důleţité místo. Jako doklad slouţí osobní poznámky Jana staršího ze Ţerotína v latinském textu Bible. Po pravé straně expoziční místnosti pokračují dále vitríny s předměty. Popis historie kralické tiskárny pokračuje dále ve vitríně na levé straně místnosti, kde jsou návštěvníkům představeny další kniţní publikace. Mezi ně lze zařadit další kralický výtisk Písní duchovních z roku 1615, Ţaltář Davida svatého z roku 1615, Nový zákon z roku 1601 a kralickou Jednodílku z roku 1613. Poslední kralický tisk je reprezentován titulním listem Katechismu z roku 1619. Přesné rozdělení kompetencí na tiskařských pracích není známo. Je však moţné, ţe práce probíhali kolektivně, coţ v té době nebylo obvyklé. Dokladem tohoto je v expozici vyobrazení kolektivního signetu z roku 1601. Signet slouţil jako podpis jednotlivých tiskařů, jelikoţ činnost tiskárny nebyla oficiální. Díky těmto značkám jsme dnes schopni zjistit, která díla vytiskl konkrétní tiskař.
40
Počátek 17. století se v českých zemích nesl v duchu napětí mezi vládnoucími Habsburky a českými stavy. Problémy však nebyly pouze politického rázu. V roce 1609 vydal císař Rudolf II. Majestát, na základě kterého byla v českých zemích povolena kromě katolické víry i další vyznání. Fotokopii tohoto mandátu můţe návštěvník shlédnout v další části expozice, která je zaměřena na období třicetileté války. Součást tvoří také podobizna císaře Rudolfa II. Kromě něj jsou zde vystaveny také portréty dalších důleţitých aktérů stavovského povstání a třicetileté války, a to arcivévody Matyáše, Karla staršího ze Ţerotína, kardinála Františka z Dietrichsteina, Fridricha Falckého a císaře Ferdinanda II. Celý stavovské povstání v českých zemích vyústilo bitvou na Bílé hoře, kterou dokládá její dobové vyobrazení. Po poráţce českých stavů v této šarvátce proběhla ze strany vládnoucích Habsburků odvetná akce v podobě popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, která je vyobrazena na dobové rytině. V roce 1628, kdy císař Ferdinand II. vydal Obnovené zřízení zemské pro Moravu, muselo mnoho členů Jednoty bratrské opustit české země. Tuto nucenou emigraci dokládá v expozici fotokopie tohoto dokumentu. Spolu s odchodem příslušníků Jednoty se změnilo umístění tiskárny, která byla přesunuta do polského Lešna. Její přemístění mezi Kralicemi a Lešnem je zdokumentováno na přiloţené mapě. Poslední část vitríny obsahuje trojrozměrné předměty v podobě militárií z doby třicetileté války. Návštěvník má tak moţnost shlédnout dobovou přední část brnění, meč, helmu či dělové koule. Třetí část expozice, která se týká osudů bratrské tiskárny, je věnována jejímu působení v Lešně. Ústřední postavou se zde stává Jan Amos Komenský. Návštěvník tak má moţnost spatřit pamětní medaile Komenského, které odkazují na různá výročí jeho narození a úmrtí. Hlavní náplní tehdejší bratrské tiskárny bylo tištění knih, které pochází z tvorby Komenského. V expozici jsou vystaveny následující díla: Přemyšlování o dokonalosti křesťanské z roku 1622, Řád církevní Jednoty bratrské z roku 1632, Hlubina bezpečnosti z roku 1633, Praxis pietatis a Janua lingua reserata. Návštěvník není ochuzen ani o dobový pohled na město Lešno. Poslední vystavenou knihou je Historie o původu a činech Bratří českých od Jana Lasického z roku 1649. Nezbytnou součástí je opět kompletní přehled všech lešeňských tisků. Vše uzavírá socha sedícího Jana Amose Komenského s rukou na otevřené knize. Další část expozice je zaměřena na historii Kralic, převáţně z doby kdy obec patřila rodu Kralických. Součástí jsou doprovodné fotografie z archeologických výzkumů, které v obci vedla Dr. Fialová. Návštěvník má tak moţnost shlédnout slovanskou keramiku z doby hradištní (esovité náušnice, gotické nálezy a kamenné předměty, jako jsou kachle). Přiloţené vyobrazení půdorysů dokládá jaké části tvrze a přilehlého kostela Sv. Martina byly během 41
výzkumu odhaleny. Původními majiteli obce byli jiţ zmínění Kraličtí z Kralic, jejichţ náhrobky byly díky výzkumům objeveny. V expozici se jedná konkrétně o náhrobek Víta z Kralic z roku 1476 a mramorový náhrobek Jindřicha Kralického z Kralic. Poslednímu majiteli panství Jindřichovi je zde věnována větší pozornost. Kromě náhrobku má návštěvník moţnost spatřit jeho podobiznu, fotografii s kosterními pozůstatky a jeho hrobkou před tím, neţ byla po provedení výzkumu zazděna. Vše uzavírá výřez z nejstarší mapy Moravy od Pavla Fabricia z roku 1569. Poslední část expozice tvoří stolové vitríny uprostřed místnosti. V první z nich je vystaven model kralické tvrze po jejím přestavění na renesanční zámeček. Největší vitrína je zaměřena na moderní historii obce s ohledem na budoucí vybudování Památníku. Je zde zdokumentována činnost kralického muzejního spolku a písemnosti, které se vztahují k jeho zaloţení a další činnosti. Součást tvoří také fotografie ze shromáţdění ke 250. výročí úmrtí Jana Amose Komenského v roce 1920. Dochoval se také seznam tehdejších členů spolku, který je zde k nahlédnutí. Za zmínku stojí především jeho čestní členové, jimiţ byli českoslovenští prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) a Edvard Beneš (1884-1948) a ministr školství Zdeněk Nejedlý (1878-1962). Návštěvník má moţnost také nahlédnout na dopis s konceptem Masarykova čestného členství v místním muzejním spolku a na následnou odpověď na tento, která byla zaslána prezidentovým tajemníkem. Edvarda Beneše v expozici připomíná jeho zápis z návštěvní knihy ze dne 13. 7. 1946 a fotografie z návštěvy obce. Část vitríny je věnována odborníkům a spisovatelům, kteří se věnovali tématu kralické Bible. Ze spisovatelů beletrie zde uvedu především díla Kraličtí tiskaři bible od Vladimíra Sachse a Kralická tiskárna a Světla nad Kralicemi od Rajmunda Habřiny. Druhá strana vitríny je věnována samotnému budování Památníku, kterému předcházel archeologický výzkum. Jeho hlavní představitelé jsou zde představeni na dobových fotografiích, jmenovitě pak Dr. Vlasta Fialová, akademik Josef Poulík a ředitel Archeologického ústavu Československé akademie věd doc. Václav Mencl. Vůdčí osobnost však představovala Vlasta Fialová, jejíţ činnost dokládá mnoho fotografií a ukázka zápisu z nálezového deníku, který zachycuje první den výzkumu. Fialová byla za svou vědeckou práci oceněna mnoha cenami. V expozici je zdokumentováno udělení Krajské ceny Josefa Hybeše. Kromě výzkumu se věnovala také publikační činnosti. Mezi vystavená díla patří Trialog o kralické minulosti a Zachariáš Solín, tiskař kralické bible. Kromě toho redigovala také několik let sborník Z Kralické tvrze, jehoţ první číslo je zde také vystaveno. Vlasta Fialová stála také u zrodu Památníku. K samotnému zaloţení odkazují v expozici výstřiţky 42
z Moravského
večerníku,
pozvánka
na
slavnostní
otevření
Památníku,
fotografie
ze slavnostního otevření ze dne 28. 9. 1969 a návrh budovy Památníku od architekta Bohuslava Fuchse (1895-1972). Poslední část tvoří ukázky z propagace Památníku (informační letáky a pozvánky) od Jana Chaloupky a katalog z expozice s názvem Historický význam kralické tiskárny od stejného autora. Význam Památníku dokládá fotografie z návštěvy účastníků světového synodu Moravských bratří ze dne 12. 8. 1967.
5.2.2. Prostorové a výtvarné řešení expozice Popisovaná expozice se nachází v prvním patře budovy v místnosti vedle vstupního prostoru. Rozměrově představuje největší místnost Památníku. Vstupní dveře do expozice jsou dostatečně široké, aby jimi v případě nutnosti projel invalidní vozík. Kromě tří stolových vitrín jsou všechny vystavované předměty umístěny ve vitrínách po obvodu místnosti. Tímto rozmístěním je zaručen bezpečný pohyb vozíku. Po obvodu místnosti se nacházejí okna, která jako jediná zajišťují zdroj přirozeného světla. Vzhledem k jejich částečnému zastínění vitrínami, je nutné vyuţívat také zdroje umělého světla. Světla jsou vesměs situována do vnitřních prostor vitrín a shora osvětlují přímo vystavované předměty. Horní umístění světel eliminuje případné odrazy od předních skleněných částí vitrín. Pro úsporu energie se vitríny rozsvěcují podle toho, zda se v expozici pohybují návštěvníci či nikoli. Vzhledem k umístění velmi starých originálů knih v některých vitrínách, je moţné polemizovat o vlivu neustálého rozsvěcování a zhasínání na ţivotnost těchto předmětů. V některých denních hodinách umoţňuje pohodlné čtení textů jen samotné přirozené světlo, bylo tedy moţné v těchto obdobích ponechat vitríny bez umělého osvětlení. Jak jiţ bylo zmíněno, veškeré vystavované předměty jsou umístěny ve vitrínách. Převáţnou většinu sbírkových předmětů tvoří trojrozměrné předměty a tímto je zajištěna jejich ochrana před neukázněnými návštěvníky a nánosem nečistot z venkovních prostor (prach, pyl, bláto). Umístění po obvodu místnosti umoţňuje vyuţití větších rozměrů vitrín. Návštěvník tak není při prohlíţení předmětů opticky rušen příčkami mezi jednotlivými vitrínami. Spodní část vitrín se nachází přibliţně jeden metr nad zemí. Veškeré doprovodné texty nechali autoři vyrobit na průhledné plastové desky. Velikost a klasický typ písma umoţňují pohodlné čtení. Barevné provedení bylo zvoleno v černém odstínu. Vzhledem k tmavému pozadí vitrín se černá nejeví jako ideální barva. K dokreslení celkového zaměření
43
expozice autoři umístili pod tyto panely ručně vyráběný papír, jehoţ béţová barva představuje ideální podklad pod černé písmo. Doprovodné texty jsou v některých případech příliš dlouhé s řadou nepodstatných informací. Text by měl mít délku maximálně 20 řádku.117 Tuto podmínku texty v expozici splňují, ale vzhledem k jejich počtu a náročnosti informací mohou pro osoby s různými poruchami čtení a soustředění představovat velký problém. Pro vitrínu je doporučené umístění panelu s textem ve výšce 90-140 cm.118 Doprovodné texty však visí ve výšce okolo 150-160 cm. Minimálně pro vozíčkáře je toto umístění velmi nevýhodné a ztěţuje jim moţnost pohodlně si text přečíst. Kladně lze naopak hodnotit zarovnání textu vlevo a patkové písmo, coţ velmi usnadňuje čtení. Texty jsou vytištěny na plastových deskách, coţ v kombinaci s horním osvětlením vitrín v určitých polohách způsobuje nepříjemné odráţení. Stolové vitríny jsou bez doprovodných textů, pouze s popiskami u jednotlivých předmětů. Vodorovné umístění těchto vitrín znemoţňuje nahlédnutí na celý jejich obsah pro osoby na invalidním vozíku či menší děti. Jejich naklonění o několik stupňů by vše napravilo a jistě by tento krok ocenili i dospělí návštěvníci. Trojrozměrné předměty jsou ve vitrínách umístěny především v jejich spodních částech, jen některé umoţňují jejich zavěšení. Svislé části vitrín slouţí k prezentaci fotokopií knih a obrazů. Popisky k předmětům jsou vyhotoveny na obdélníkových béţových destičkách. Autoři opět zvolili klasické patkové písmo v černé barvě. Velikost písma je shodná s velikostí na doprovodných textech. Zvolený typ doprovodných textů a popisků je dodrţen po celou expozici. Kromě předmětů ve vitrínách má návštěvník moţnost shlédnout také dva obrazy na stěnách a model tiskařského lisu. Aby byla zajištěna bezpečnost těchto předmětů, jsou odděleny od zbytku místnosti pomocí lan, za něţ se návštěvník nedostane. Popisky u těchto dvou obrazů jsou s ohledem na vzdálenost relativně malé. Svou velikostí přibliţně odpovídají popiskům ve vitrínách, které návštěvník vidí z větší blízkosti.
117
BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s. 28. 118 Douša, Pavel. Text ve výstavě. In Muzejní výstavní tvorba. Hodonín : Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2008, strana 28.
44
5.3 Expozice Labyrint ţivota Jana Amose Komenského
Autorem námětu pro tuto expozici byl zaměstnanec Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity prof. PhDr. Mgr. Tomáš Knoz, Ph.D, scénář vypracoval Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D. Tematicky expozice navazuje na předchozí expozici a je věnována největší osobnosti Jednoty bratrské Janu Amosi Komenskému (1592-1670). Není však zaměřena ţivotopisně, i kdyţ samotný název k tomuto závěru můţe svádět. Expozice totiţ sleduje osobnosti, které ovlivnily Komenského během jeho ţivota, a které inspiroval on sám. Jedinou osobností, která je představena v expozici a osobně se s ním nemohla setkat, je první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
5.3.1 Popis expozice Veškeré texty a obrazová dokumentace ke konkrétním popisovaným osobnostem jsou rozmístěny na panelech ve tvaru papírové harmoniky po obvodu expoziční místnosti. Doprovodné texty přibliţují vztah mezi Komenským a danou osobností. Součást kaţdého panelu tvoří i vybrané citace z Komenského děl, která se vţdy vztahují k nějaké události spjaté s popisovanou osobou. Kromě vystavených dokumentů na panelech se zde nacházejí i trojrozměrné předměty. Ve dvou vitrínách jsou zde vystaveny vojenská výstroj a zbraně ze 17. století. Ve třetí vitríně návštěvník spatří originální kniţní publikace vybraných soudobých autorů. Ve středu celé místnosti je umístěna socha Jana Amose Komenského. Součástí expozice je i moţnost zhlédnout dokumentu Exulant J. A. Komenský, který natočila Česká televize. Celou expozici otevírá výřez jiţní části z Komenského mapy Moravy. Toto dílo představuje významné kartografické dílo a po dlouhou dobu představovala jediný mapový podklad této části. První prezentovanou osobnost představuje Karel starší ze Ţerotína (1564-1636). Tento vlivný ochránce Jednoty bratrské z řad šlechty a zároveň její člen sponzoroval vzdělání Komenského. Jako jeho první podporovatel mu hradil veškerá studia na univerzitách v Herbonu a později v Heidelbergu, kde studoval dříve i sám Ţerotín. Středověkou podobu města Heidelberg dokresluje fotokopie dobové veduty. Komenský se Ţerotínovi odvděčil
45
věnováním díla Labyrint světa a lusthaus srdce, jehoţ titulní strana je zde vystavena ve formě fotokopie. Vztah mezi oběma muţi dokresluje zpodobnění Jana Amose Komenského a Karla staršího ze Ţerotína na obrazu od Václava Broţíka (1851-1901) z druhé poloviny 19. století, jehoţ originál je umístěn v Galerii výtvarných umění v Ostravě. Mezi moravská sídla Ţerotínů patřily zámky v Rosicích a Náměšti nad Oslavou. Součástí expozice je vyobrazení rodinného erbu Ţerotínů z rosického zámku, které pochází z první poloviny 17. století. Letecký snímek náměšťského zámku pak zobrazuje poslední moravské sídlo bratrské tiskárny v letech 1621-29 před jejím přesunem do Polska. Další popisovanou osobností je kardinál František z Dietrichsteina (1570-1636), který představoval hlavního odpůrce Jednoty bratrské. Byl jednou z hlavní postav římskokatolické církve na našem území. Kardinálovo hlavní sídlo bylo v Mikulově, jehoţ středověkou podobu dokresluje opět fotokopie dobové veduty. V roce 1618 proběhla v Praze defenestrace, která rozpoutala třicetiletou válku. Ve stejném roce byl pokusu o defenestraci vystaven i Dietrichstein, jehoţ se pokusili moravští stavové vyhodit z oken Dietrichsteinského paláce na Zelném trhu, jehoţ podoba je zobrazena v expozici na kresbě od B. B. Wernera z roku 1729. V letech 1621-36 byl císařským místodrţitelem Moravy a v této pozici vydal v roce 1622 dekret, kterým donutil k emigraci mnoho duchovních Jednoty. Konkrétně pro Komenského dekret znamenal odchod z Fulneku do Brandýsa nad Orlicí. Zde pobýval pod ochranou Ţerotínů v místním bratrském domě. Vyobrazení města tvoří součást expozice. Toto ţerotínské panství se stalo posledním útočištěm Komenského před emigrací. Součástí expozice je také několik portrétů kardinála. Jednou z nich je i rytina kardinála v pozdním věku, jehoţ fotokopii poskytlo Regionální muzeum v Mikulově a kardinálův portrét z roku 1636. V expozici má návštěvník moţnost shlédnout jeho zpodobnění na votivním obraze kapituly sv. Václava v Mikulově. V roce 1627 se Komenský seznámil s dcerou polského šlechtice Kristynou Poniatowskou (1610-44), která pobývala na zámku Branná v Podkrkonoší. Poniatowská se stavěla do role věštkyně a ve svých stavech předpovídala skvělou budoucnost Jednoty bratrské. Jan Amos Komenský jejím proroctvím uvěřil a uveřejňoval je ve svých spisech, čímţ vzbudil v očích evropských učenců vlnu nevole. Kromě Poniatowské se nechal Komenský ovlivnit také dalšími novými proroky Kotterou a Drábíkem, jejichţ proroctví a protihabsburskou výzvu zveřejnil ve spise Lux e tenebris. Kopii titulního listu a alegorické rytiny z tohoto latinského spisu zapůjčila do expozice ze svých sbírek Moravská zemská knihovna. V expozici představuje tuto nepříliš uznávanou část Komenského díla fotokopie 46
originálu titulní strany dotyčného prorockého spisu ze sbírek Moravské zemské knihovny, podobizny Poniatowské a Drábíka a dobová podoba zámku Branná. Součástí tohoto panelu je také nejstarší známé vyobrazení Komenského z roku 1642. Po vydání Obnoveného zřízení zemského přesídlil Komenský do polského Lešna, které nabídl členům Jednoty jako útočiště jeho majitel polský šlechtic Rafael Leszczynski (1579-1636), jehoţ role je zdokumentována na doprovodném textu. Několik dobových kreseb dokresluje tehdejší podobu města Lešna. Komenský zde navázal na svou vědeckou práci v oblasti pedagogiky. V roce 1632 zde byl Jednotou ustanoven do funkce biskupa. Jako biskup s pověřením písař měl na starosti veškerou literární činnost Jednoty.119 I v Lešně pokračoval ve formování své reformní teorie o výchově a vyučování. Studoval pedagogické názory svých předchůdců a velmi se inspiroval filozofickými myšlenkami Angličana Francise Bacona a Itala Thomase Campanelly.120 Komenského úsilí o vlastní ucelenou teorii vyvrcholilo roku 1630 vydáním spisu Didaktika. Zde představil své myšlenky o stupňovitém školství, které mělo v čtyřech etapách poskytnout vzdělání od základního po nejvyšší – mateřské, základní, střední a vysoké vzdělávání. Kaţdou dílčí část vzdělávání chtěl rozšířit o spisy, které měly slouţit jako pomocné materiály pro učitele a rodiče. Nakonec vznikl pouze jediný, a to Informatorium školy mateřské, která představovala literární dílo z oboru předškolní pedagogiky na světě. Česká verze Didaktiky byla přeloţena do latiny pod názvem Didactica magna, avšak z počátku se nesetkala s velkým ohlasem. Okamţitou odezvu si však získala Komenského učebnice latiny Dveře jazyků otevřené (lat. Janua linguarum reserata). Filozofické názory Komenského získaly velký ohlas v Anglii, kam byl posléze pozván skupinou komeniánů. Od návštěvy Komenský očekával hlavně prosazení svých představ o reformě školství a nastolení všeobecného míru. Anglické prostředí se mu jevilo jako nejvhodnější, jelikoţ nebylo zasaţeno třicetiletou válkou. Vydal zde několik spisů, ale svého záměru nedosáhl. V Anglii v té době vypuklo povstání katolických Irů proti nadvládě Angličanů a Komenský se rozhodl pro odchod ze země. Obdrţel osobní pozvání k návštěvě Francie od kardinála de Richelieu (1585–1642, vlastním jménem Armand Jean Duplessis). Tato vedoucí osobnost tehdejší Francie se snaţila oslovit největší soudobé evropské učence a získat je pro svou Akademii věd umění, kterou zaloţil v Paříţi roku 1641. Francouzské
119
PÁNEK, Jaroslav. Jan Amos Komenský. 1. vydání. Praha : Sředočeské nakladatelství a knihkupectví, 1990, s. 22. 120 Tamtéţ.
47
prostředí však Komenského nelákalo vzhledem ke své katolické orientaci. Rozhodl se proto raději pro prostředí luteránského Švédska. Cestou do Švédska se Komenský setkal s francouzským filozofem Reném Descartem (1596-1650), který je další popisovanou osobností. Toto setkání se uskutečnilo na nizozemském hradě Endegeest. V několika hodinovém rozhovoru se zde střetly dva naprosto rozdílné pohledy na svět. Komenský hájil blízké spojení vědy a víry, kdeţto Descartes naopak autoritu víry ze svých úvah vylučoval. Komenskému dále vyčítal hlavně jeho sklon věřit proroctvím. V souvislosti s tímto setkáním jsou v expozici vystaveny vyobrazení titulních stran nejvýznamnějších děl obou učenců a středověká podoba hradu, kde se ono setkání uskutečnilo. Mezi stěţejní dílo Descarta patří práce Discours de la Method, z Komenského děl je zde k vidění titulní list jeho Didactiky. Ve Švédsku se stal mecenášem Komenského Ludvík de Geer (1587-1652). Tento původem holandský šlechtic zbohatl během třicetileté války díky výrobě a prodeji zbraní. Po jeho smrti pokračoval v podporování Komenského jeho syn Vavřinec, který pozval Komenského k sobě do Amsterodamu. O obou příslušnících tohoto rodu se návštěvník více dočte na doprovodném textu. V expozici je k vidění několik pohledů na rodové sídlo de Geerů. Během svého švédského pobytu se Komenský setkal také se švédskou královnou Kristinou Augustou (1626-1689), která je v expozici vyobrazena na několika portrétech. Další prezentovanou osobností je uherský šlechtic Zikmund Rákóczi (1622-1652), který pozval Komenského na své panství Sarospataki, kde měl za úkol uspořádat místní školství. Po smrti Rákócziho se Komenský naposledy vrátil do Lešna. V roce 1656 vypukl ve městě poţár, který zničil Komenského knihovnu. Součást tvoří dobové vyobrazení sídla Sarospataki a také dobové noviny, které informovaly o boji s Turky. Poslední část ţivota strávil Komenský v Amsterodamu. Zde ve stejnou dobu pobýval holandský malíř Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606-1669). Není známo, zda se osobně setkali, ale oba ţili blízko sebe v jedné amsterodamské čtvrti. Na jednom z Rembrandtových obrazů je vyobrazena osoba, která se velmi podobá Komenskému. Kromě toho díla je v expozici ještě umístěna fotokopie Rembrandtova nejslavnějšího obrazu Noční hlídka. Komenský měl mnoho pokračovatelů i v českých zemích. Jedním z nich byl i jezuitský kněz Bohuslav Balbín (1621-1688), jehoţ podobizna je k vidění na jednom z panelů. Balbín ve svém spise Bohemia docta zařadil Komenského mezi největší české
48
učence. Balbín byl vydavatelem knih Komenského a velkým propagátorem spisu Labyrint světa a lusthaus srdce. Sám Komenský si ve své knize Clamores Eliae postěţoval, ţe paradoxně jezuité, kteří stáli za jeho odchodem ze země, se nakonec stali těmi, kteří uvedli jeho pedagogické myšlenky do praxe. Na tento panel navazuje vitrína, která obsahuje významná kniţní díla Komenského, Balbína a dalších autorů. Konkrétně se jedná o díla Miscellanea historica Regni Bohemiae od Balbína, Listové do nebe, O syrotě či Labyrint světa a lusthaus srdce od Komenského, Mars Moravicus od T. Pěšiny z Čechorodu a další. Své místo našel Komenský i v moderní historii naší země. Například sociolog, filozof a první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) povaţoval Komenského dílo za základní kámen duchovních dějin českého národa a byl jeho velkým zastáncem. V expozici je k vidění několik podobizen Masaryka včetně nejčastějšího spodobnění v sedě na koni. Další fotky představují pohledy do rozhovorů s Karlem Čapkem (1890-1938). Čapkovo dílo Hovory s TGM je zde zastoupeno fotokopií jeho titulní strany.
5.3.2. Prostorové a výtvarné řešení expozice Popisovaná expozice se nachází v přízemí celé budovy Památníku. Hlavní přístupovou cestu představuje dlouhé schodiště z prvního patra. Jedinou moţnost vstupu do expozice pro vozíčkáře tak představuje jinak nepouţívaný boční vchod, ke kterému však také vede několik schodů. Samotná expozice však jiţ prostorově dovoluje moţný pohyb invalidního vozíku, jelikoţ veškeré materiály jsou umístěny po obvodu místnosti a ve středu není kromě nosných sloupů ţádná překáţka. Stejně jako u expozice v prvním patře i zde je kvůli úspoře energie při příchodu kaţdého návštěvníka opakovaně rozsvěcováno a zhasínáno. Jediným zdrojem přirozeného světla jsou boční vchodové dveře při vchodu do expozice. V místnosti se sice nacházejí také z jedné strany menší okna u stropu, ale vzhledem k jejich částečnému zakrytí panely a záclonami je jejich funkce minimální. V celé místnosti je i přes umělé osvětlení šero a při delším pobytu v místnosti dochází k rychlé únavě očí. V místnosti jsou kromě panelů umístěny ještě tři vitríny, ve kterých jsou k vidění modely zbroje a zbraní z období 17. století a originály tisků knih od Komenského a dalších dobových autorů. Vzhledem k tomu, ţe vitrína s kniţními originály je situována v nejtemnější části místnosti, stálo by za zváţení zlepšení osvětlení, například instalováním stropních lamp. Pokud se zaměříme detailněji
49
na umělé osvětlení v expozici, zjistíme, ţe ho tvoří pouze bodové lampy namířené přímo na panely. Od těchto panelů se některá světla dost nepříjemně odráţejí, coţ způsobuje jiţ zmíněnou rychlou únavu očí. Absence lepšího stropního osvětlení je zde opravdu velmi patrná. Jak jiţ bylo zmíněno, veškeré doprovodné texty a obrazová dokumentace jsou vystaveny na panelech po obvodu místnosti. Tyto panely mají oranţovou barvu. Samotná barva je velmi sytá a tuto sytost podporuje i volba světla, jehoţ barva je ţlutá. Toto vše podporuje celkový dojem šera. Umístění doprovodných textů je zvoleno vzhledem k moţnosti bezbariérového přístupu tak, aby vyhovovalo i osobám na invalidním vozíku. Viditelná výška vozíčkářem představuje přibliţně 120 cm.121 Doprovodné texty v expozici jsou umístěny přibliţně ve výšce okolo 130-140 cm, coţ plně vyhovuje potřebám obou skupin návštěvníků. Texty jsou vytištěny přímo na panel. Vzhledem k oranţové barvě podkladu byla vhodně zvolena kontrastní černá barva pro text. Vhodně zvolená velikost a klasický patkový typ písma velmi usnadňují čtení. Délka textu u kaţdé popisované osobnosti činí přibliţně 3 aţ 4 věty, coţ vzhledem k počtu panelů představuje ideální délku, aby text informoval, ale neodradil. Vhodně bylo zvoleno zarovnání vlevo, které usnadňuje orientaci v textu.122 Veškeré obrazové materiály mají formu fotokopií. Tyto fotokopie představují výhodnější řešení oproti originálům. Nehrozí poškození originálního díla neukázněnými návštěvníky. Fotokopie se dá snáze nahradit v případě poškození či krádeţe a je odolnější vůči moţným teplotním výkyvům v místnosti. Umístění obrazů na panelech je realizováno spíše do řady pod sebe neţ vedle sebe, coţ při rozměrech jednotlivých křídel panelů často nutí návštěvníka ohýbat se, aby mohl detailně shlédnout obraz a k němu náleţející popisek. Za zváţení by jistě stálo rozšíření plochy panelu a umístění obrazů vedle sebe. Na druhou stranu předpokládanou skladbou návštěvníků jsou základní školy prvního stupně a niţší výška dětskému návštěvníkovi vyhovuje. Popisky k jednotlivým obrazům jsou umístěny na bílých kartičkách s černým patkovým písmem. Kontrast těchto dvou barev opět velmi usnadňuje návštěvníkovi čtení textu.
121
Douša, Pavel. Text ve výstavě. In Muzejní výstavní tvorba. Hodonín : Masarykovo muzeum v Hodoníně, 2008, s. 28. 122 BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka k fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : Český výbor ICOM a Asociace muzeí a galerií, 2003, s. 28.
50
6. Závěr
Památník bible kralické reflektuje jednu z významných etap české historie. Na základě vystavených archeologických nálezů, fotokopií knih, dobových obrazů a originálů knih představuje návštěvníkům historii Jednoty bratrské a její tiskárny na pozadí tehdejších historických událostí. Jednota bratrská jako pokračovatelka odkazu husitství ovlivňovala ţivot všech obyvatel českých zemí nejen po stránce náboţenské, ale také politické a kulturní. Nejvýznamnější osobnost Jednoty, které je zde věnována jedna z expozic, představuje Jan Amos Komenský. Kdo očekává čistě ţivotopisnou expozici, je dle mého názoru mile překvapen. Jedná se o přehled osobností, které ovlivnily Komenského a které Komenský inspiroval. Vzhledem k tomu, ţe převáţnou skladbu návštěvníků tvoří školy, se obě expozice se snaţí prezentovat sbírkové předměty v širších historických souvislostech. Hlavním cílem byl ale rozbor prostorového a výtvarného řešení budovy a jednotlivých expozic. Vzhledem k tomu, ţe obě současné expozice vznikali po roce 2000, snaţili se jejich autoři přizpůsobit je širokému spektru návštěvníků, především také osobám na invalidním vozíčku. Co se týče rozloţení expozic, tak ty plně vyhovují představám bezbariérovosti. Vitríny jsou rozmístěny po obvodu místností a nevyskytují se zde ţádné bariéry, které by znesnadňovaly pohyb s vozíčkem. Doprovodné texty jsou čitelné a umístěné na kontrastním pozadí. Vystavované předměty jsou situovány ve většině případů v rozmezí, které je viditelné jak pro běţného návštěvníka, tak i pro vozíčkáře. Za největší problém obou expozic povaţuji osvětlení, které je však nedostatečné v celé budově. Pokud se zaměříme na dostupnost, jistě by stálo za zváţení zlepšení orientačního systému, zejména označení cesty k bezbariérovému přístupu. Vylepšení parkovacích moţností vzhledem k umístění Památníku ve středu obce není moţné. S chybějícími orientačními cedulemi se návštěvník setká i v samotné budově. Příkladem je neznačené sociální zařízení a cesta k němu. Z bezpečnostního hlediska hodnotím velmi negativně chybějící zábradlí na strmém schodišti a neoznačení prvního a posledního schodu reflexní barvou. Vzhledem k celoročnímu provozu a školním návštěvám by velmi prospělo instalování šatny a odpočinkové zóny. Pokud jsem expozice výše ohodnotila jako bezbariérové, tak o budově samotné se to říci nedá. Bezbariérový přístup tvoří nerovná dláţděná cesta a v budově chybí výtah. Vzhledem k vnitřním moţnostem budovy jeho instalace ovšem není moţná. Do spodního patra budovy je jediný moţný přístup bočním 51
vchodem, ke kterému vedou tři schody. Návštěva vozíčkáře bez doprovodu asistenta je tak nereálná. Kladně lze hodnotit alespoň snahu o zajištění nějakého přístupu do expozic pro osoby na invalidním vozíku.
52
7. Resumé
Předmětem bakalářské práce bylo přiblíţení Památníku Bible kralické a jeho expozic. První kapitola se zabývá historií Jednoty bratrské a její vliv na zaloţení tiskárny v Kralicích. Druhá část popisuje stavbu Památníku a jeho expoziční proměny. Součástí této kapitoly je i ţivotopis nejvýznamnější osobnosti historie Památníku, PhDr. Vlasty Fialové, CSc. Hlavní část bakalářské práce je zaměřena na analýzu dostupnosti Památníku a na popis a rozbor jednotlivých expozic.
53
8. Literatura a prameny
Prameny Archiv MZM, Kralice nad Oslavou, K 287, 1962 – 1971, nezpracováno.
Monografie BRYCH, Vladimír. Muzea pro všechny : příručka fyzické a smyslové dostupnosti muzeí. [Praha] : ČV ICOM ve spolupráci s AMG. 2003. 65 stran. ISBN 80-86611-03-05. CHALOUPKA, Jan. Historický význam kralické tiskárny. Praha : Panorama. 1982. 55 stran. ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526-1583. 1. vydání. Praha : nakladatelství Libri. 2008. 324 stran, ISBN 978-80-7277-385-5. FIALOVÁ, Vlasta. Památník Bible kralické. Brno : Moravské zemské muzeum. 1972. Jednota bratrská. 1. Vydání. Praha : Ústřední církevní nakladatelství. 1989. 69 stran. KESNER, Ladislav. Marketing a management muzeí a památek. 1. vydání. Praha : Grada Publishing. 2005. 304 stran. ISBN 80-247-1104-4. MITÁČEK, Jiří , ALTMAN, Karel. Kralice nad Oslavou. 1. vydání. Kralice nad Oslavou : Obec Kralice nad Oslavou ve spolupráci s nakladatelstvím Centa. 2010. 526 stran. ISBN 97880-86785-17-2. MITÁČEK, Jiří. Dílo tiskařů jednoty bratrské. Brno : Moravské zemské muzeum, 2002. 31 stran. ISBN 80-7028-181-2. MÜLLER, Josef Theodor. Dějiny Jednoty bratrské I. Praha : Jednota bratrská. 1923. 368 stran. PÁNEK, Jaroslav. Jan Amos Komenský. 1 vydání. Praha : Středočeské nakladatelství a knihkupectví. 1990. 56 stran. ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. 1. Vydání. Praha : Kalich. 1957. 518 stran.
54
Stati ve sbornících Douša, Pavel. Text ve výstavě. In Muzejní výstavní tvorba : Sborník přednášek ze semináře 26.-27.6.2007. Hodonín : Masarykovo muzeum v Hodoníně. 2008. s. 24 - 30. ISBN 80903628-8-5. FIALOVÁ, Vlasta. Historie Kralic nad Oslavou ve světle archeologického výzkumu. In: Kralice. 1. vydání. Brno : Krajské nakladatelství v Brně. 1959, s. 11 - 47.
Články v periodikách
BALCÁREK, Pavel. Vlasta Fialová a její pozůstalost v MZA Brno. Z Kralické tvrze. 2002. č. 22. s. 11-13. Nepravidelně. BRODESSER, Slavomír. Památník bible kralické a jeho expoziční proměny. Z Kralické tvrze. 2002. č. 22. s. 31 - 35. Nepravidelně. ČERNÝ, Stanislav. Třicet pět let musejní práce v Kralicích. Z Kralické tvrze. 1969. č. 3. s. 23 - 27. Nepravidelně. ČERNÝ, Stanislav. Postup prací při stavbě Památníku Kralické bible. Z Kralické tvrze. 1968. č. 2. s. 31. Nepravidelně. FIALOVÁ, Vlasta. Stavba památníku Kralické bible. Z Kralické tvrze. 1967. č.1. s. 29. Nepravidelně. RYŠÁNEK, Vlastimil. Vzpomínka na PhDr. Vlastu Fialovou, CSc. Z kralické tvrze, 2002, č. 22. s.7-8. Nepravidelně.
Internetové zdroje Profesní etický kodex ICOM pro muzea. [online]. ICOM : Paříţ, 2006. ISBN 92-9012-260-9. [cit.2013-6-25].
Dostupné
.
55
z:
Zákon 122/2001 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy. In Sbírka zákonů. [online]. 7.4.2000. [cit.
2013-6-25].
Dostupné
z:
. Vyhláška 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb. In Sbírka zákonů. [online]. 5.11.2009. [cit. 2013-6-25]. Dostupné z: .
56
8. Obrazové přílohy Obrázek č. 1: Náčrt vstupních prostor Památníku....................................................................58 Obrázek č. 2: Náčrt rozvrţení expozice Dílo tiskařů Jednoty bratrské....................................59 Obrázek č. 3: Model tiskařského lisu, v pozadí dobový pohled na ţivot a práci v tiskárně.....60 Obrázek č. 4: Model kralické tvrze po přestavbě na renesanční zámek...................................60 Obrázek č. 5: Pátý díl kralické Šestidílky.................................................................................61 Obrázek č.6: Ukázka popisku u předmětu v expozici Dílo tiskařů Jednoty bratrské...............61 Obrázek č. 7: Katolická Svatováclavská bible..........................................................................62 Obrázek č. 8: Náčrt rozvrţení expozice Labyrint ţivota Jana Amose Komenského................63 Obrázek č. 9: Mapa Moravy Jana Amose Komenského - výřez jiţní části..............................64 Obrázek č. 10: Labyrint světa a lusthaus srdce.........................................................................64 Obrázek č. 11: Ukázka popisku v expozici Labyrint ţivota Jana Amose Komenského...........65 Obrázek č. 12: Socha Jana Amose Komenského, v pozadí pohled do expozice......................65
57
Obrázek 1: Náčrt vstupních prostor Památníku Autor: Barbara Hromadová, 2013
58
Obrázek 2: Náčrt rozvrţení expozice Dílo tiskařů Jednoty bratrské Autor: Barbara Hromadová, 2013
59
Obrázek 3: Model tiskařského lisu, v pozadí dobový pohled na ţivot a práci v tiskárně Foto: Barbara Hromadová, 2013
Obrázek 4: Model kralické tvrze po přestavbě na renesanční zámek Foto: Barbara Hromadová 2013
60
Obrázek 5: Pátý díl kralické Šestidílky Foto : Barbara Hromadová, 2013
Obrázek 6: Ukázka popisku u předmětu v expozici Dílo tiskařů Jednoty bratrské Foto: Barbara Hromadová, 2013
61
Obrázek 7: Katolická Svatováclavská bible Foto: Barbara Hromadová, 2013
62
Obrázek 8: Náčrt rozvrţení expozice Labyrint ţivota Jana Amose Komenského Autor: Barbara Hromadová, 2013
63
Obrázek 9: Mapa Moravy Jana Amose Komenského - výřez jiţní části Foto: Barbara Hromadová, 2013
Obrázek 10: Labyrint světa a lusthaus srdce Foto: Barbara Hromadová, 2013
64
Obrázek 11: Ukázka popisku u fotokopie v expozici Labyrint ţivota Jana Amose Komenského Foto: Barbara Hromadová, 2013
Obrázek 12: Socha Jana Amose Komenského, v pozadí pohled do expozice a její osvětlení Foto: Barbara Hromadová, 2013
65
