Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie

Bakalářská diplomová práce

Brno 2010

Adéla Křížová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie Klasická archeologie

Adéla Křížová

Caracallovy lázně a jejich srovnání s předchozími komplexy císařských therem - Agrippovy, Titovy a Traianovy lázně Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.

2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………………..

Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce Prof. PhDr. Janu Bouzkovi DrSc. za cenné rady, odborné vedení a čas, který mi věnoval.

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................. 7

2.

Základní vymezení pojmů ................................................................................ 8 2.1.

Thermae a Balnea .......................................................................................... 8

2.2.

Typy a funkce místností ................................................................................ 9

3.

Agrippovy lázně ............................................................................................. 13 3.1.

Akvadukt ..................................................................................................... 13

3.2.

Konstrukce lázní ......................................................................................... 14

4.

Titovy lázně.................................................................................................... 15 4.1.

Vstup do lázní ............................................................................................. 15

4.2.

Konstrukce lázní ......................................................................................... 16

5.

Traianovy lázně .............................................................................................. 17 5.1.

Peribolos...................................................................................................... 17

5.2.

Vlastní lázeňská budova.............................................................................. 18

5.3.

Freska .......................................................................................................... 20

6.

Caracallovy lázně ........................................................................................... 21 6.1.

Akvadukt a vodní systém lázní ................................................................... 22

6.2.

Hypocaustní systém .................................................................................... 22

6.3.

Peribolos...................................................................................................... 23

6.4.

Vlastní lázeňský komplex ........................................................................... 24

6.5.

Výzdoba lázní ............................................................................................. 26

6.6.

Podzemní prostory ...................................................................................... 30

7.

Srovnání lázní ................................................................................................ 31 7.1.

Rozměry ...................................................................................................... 31

7.2.

Orientace ..................................................................................................... 32

7.3.

Peribolos...................................................................................................... 32

7.4.

Vnitřní konstrukce lázní .............................................................................. 33

8.

Hypocaustní systém lázní............................................................................... 38

9.

Vodní systém.................................................................................................. 39

10.

Závěr .............................................................................................................. 40

11.

Resume ........................................................................................................... 41

12.

Seznam použité literatury............................................................................... 42 Prameny ...................................................................................................... 42

Monografie .................................................................................................. 42 Encyklopedie ............................................................................................... 43 Internetové odkazy ...................................................................................... 43 13.

Přílohy ............................................................................................................ 45

1. Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám římskými lázněmi. Zaměřila jsem se hlavně na Caracallovy lázně a jejich srovnání s předchozími komplexy therem. Přišlo mi vhodné uvést tudíž i něco o těchto lázních. Zcela na začátku se však zabývám vysvětlením základních pojmů, jako balnea a thermae. Dále uvádím názvy jednotlivých pokojů v lázních a jejich definici. Co se týče jednotlivých lázní, uvádím zde lázně Agrippovy, Titovy, Traianovy a nakonec Caracallovy. Nejvíce informací jsem sehnala, a tudíž i píši o lázních Caracallových. Je to dáno tím, že se nám jako jediné zachovaly do dnešní doby, tudíž zde mohou být prováděny stále nové výzkumy. Z Agrippových lázní se nám dochoval pouze fragment jedné zdi, dnes z velké části zastavěný moderní zástavbou. Z Titových a Traianových lázní se dochovaly fragmenty několika zdí, dnes volně stojící na kopci nad Colosseem. Popisuji jejich velikost a polohu ve městě. Ať už ležely přímo mezi městskou zástavbou, či byly obehnány zdí, díky které byly velmi izolovány od městského ruchu. Pokud tuto vnější zeď měly, snažím se o popis místností v nich uložených. Nejvíce se ovšem věnuji popisu samotných lázní. Ústřední lázeňský komplex prodělával v závislosti na čase změny v konstrukci, v umístění místností či v jejich orientaci. Zaměřuji se tudíž na jejich rozložení a popis jednotlivých pokojů. Na konci popisu každých lázní pak píši něco o jejich výzdobě. Nejvíce výzdoby se samozřejmě zachovalo z Caracallových lázní. V Traianových lázních se věnuji popisu fresky, která se našla pod lázeňskou budovou. Po výčtu informací a popisu lázní se zaměřuji na jejich srovnávání. Porovnávám jak jejich velikost a orientaci tak také jednotlivé místnosti v nich obsažených. Měnil se tvar, velikost a také využití některých pokojů. Někde se objevují zcela nové místnosti, předtím neužívané. Dřívější lázně nebyly patrně rozděleny na mužskou a ženskou část. Tento zlom nastává až u Titových lázní. Na závěr práce jsem ještě uvedla něco o vodním systému, a to jak byla dodávána voda do lázní a poté po nich rozváděna. A také jak probíhalo vytápění lázní, která část byla vytápěna, a která nikoli. Zde vycházím převážně z Caracallových lázní.

7

2. Základní vymezení pojmů 2.1.

Thermae a Balnea Zde musím podotknout, že tyto dva pojmy nelze od sebe zcela přesně odlišit.

Doboví autoři tyto pojmy zaměňují, a ani dnes nemají badatelé zcela jasnou představu o jejich rozdílu. Obecně lze však říci, že balnea byly menší soukromé lázně, zatímco označení thermy se vžilo po velkolepé lázeňské komplexy. Balnea1 Původně se v Itálii takto označoval pokoj v domě, kde byly umístněny nádoby na koupání. Jsou to menší komplexy složené z několika malých budov v asymetrickém rozložení. Mohou být jak soukromé, tak veřejné.2 Balnea nemá prostor určený pro sportovní vyžití či palestru.3 Podobně je identifikuje i Inge Nielsenová, a to jako menší než thermae a ne tak monumentální.4 Thermae Pochází z řeckého slova Thermos, a v Itálii se začíná užívat ve 3. stol. př. n. l. Značí výhradně horké prameny, nebo lázně s horkou vodou. Název se vžil pro označení velkých, pravidelně členěných komplexů.

1

Je odvozený z řeckého βαλανείον

2

MacDonald L. W. The architecture of the Roman Empire II. An urban Apprasial. Heslo bath. New Haven: Yale University Press, 1986.

3 4

Bunson, M. Encyclopedia of the Roman empire. Heslo Bath. New York: Facts On File, 2002. Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath.

Aarhus: Aarhus University Press, 1990.

8

2.2.

Typy a funkce místností

Apodyterium5 Funkce pokoje je převzatá z řeckého gymnasia, kde byla původně využívána jako shromažďovací místnost, zatímco v helénismu se využívala výhradně jako místnost na převlékání. Tato místnost je obvykle obdélníkového tvaru o větších rozměrech s mnoha lavičkami, policemi a dřevěnými skříněmi na oblečení, připevněných ke zdi. V raných lázních zde byly mělké bazénky na umytí nohou, obvykle umístněné blízko dveří. Pokoje nebyly vyhřívané, jen výjimečně v severních provinciích se vyhřívaly. Byla v přímém spojení s místnostmi s bazény a také s palestrou. Pokoj byl obvykle spojen s frigidariem a/nebo tepidariem. Apodyterium mohlo být přístupné přímo z vnějšího prostranství budovy. Frigidarium6 Ačkoli je název latinský, funkce (bazény se studenou vodou) je přejata z řeckého modelu. Částečně z λοςηπόv v gymnasiu a částečně z μάκηπα v balaneion. Byl obvykle používán po návštěvách vyhřátých místností, ale také mohl být používán přímo po cvičení v palestře tam, kde chybělo natatio. Vzhledem k jeho velkým rozměrům byl používán jako společenská místnost, a z tohoto důvodu zde byly stavěny sochy jako projev úcty. Tato místnost může být různých tvarů, nejčastěji však obdélníková, avšak v raných dobách byla převážně kruhová.7 V pozdní antice převládaly tvary polygonální. Frigidarium bylo téměř vždy klenuté s valenou klenbou, křížovou klenbou nebo kopulí, a mělo velká okna.8 Byl to obvykle největší pokoj lázní.

5

Latinizovaná forma původně řeckého αποδςηήπιον, z „αποδύώ“ svlékat.

6

Latinské slovo odvozené z „frigeo“ studený.

7

Viz níže: popis Agrippových lázní.

8

Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath.


9

Obsahoval jeden nebo více bazénů se studenou vodou zvaných piscina9 a baptisterium10. Tyto bazény mohly být umístěny ve výklencích, nebo podél zdí. Hlavně v císařských lázních obsahovalo i plavecký bazén natatio. Nejběžnějším typem bazénů ve frigidariu byla piscina, menší bazén o maximální hloubce 1m. Voda do frigidaria přicházela trubkami z cisteren, bazény měly obvykle odpad. Odpadní voda byla používána ke splachování latrín. Frigidarium je velmi zřídka vytápěno. Je to nejlépe vyzdobená hala v lázních, ve výklencích byly umisťovány sochy. Frigidarium bylo buď přímo, nebo přes apodyterium spojeno s palestrou, a také odtud byl přístup do tepidaria skrz úzký prostor dveří. Natatio Natatio11 mohlo být umístěno ve frigidariu nebo v otevřeném prostoru s ním spojené. Plavecké bazény mají většinou obdélníkový tvar o hloubce 1,5 – 2 m. Natatio není vytápěno. Pokud leží v otevřeném prostoru, vyhřívá ho slunce. Tepidarium Funkcí tohoto pokoje byla aklimatizace mezi frigidariem a caldariem. V zimních měsících mohlo tepidarium sloužit jako apodyterium v lázních, které neměly vyhřívané apodyterium. Tepidarium12 bylo různých tvarů, většinou bylo klenuté. Byly zde umístěny lavice a bazény. V raných dobách bylo vytápěno nepřímo, později přímo. Voda v bazénech byla horká nebo vlažná. Pokoj byl většinou orientovaný na jih, nebo západ. Je menší než frigidarium a obvykle leží mezi apodyteriem nebo frigidariem a sudatoriem.

9

Slovo je latinského původu, od „piscis“ ryba. Původně to bylo jezírko pro ryby. Bazén je kolem

jednoho metru hluboký a oddělený od zbytku pokoje balustrádou. Obvykle byl pravoúhlého tvaru, v pozdějších dobách i apsidálního. Ve středné velkém frigidariu byly tyto bazény až tři. V císařských lázních i více. Lidé tento bazén navštěvovali po horkých koupelích. 10

Latinizovaná forma řeckého βαπηιζηήπιον, z „βαπηίζω“ ponořit se. Byl používán společně s natatio

a piscina. Voda v něm obsažená byla studená. 11

Latinské slovo, z „nato“ plavat.

12

Původem latinské slovo z „tepeo“ být vlažný. Byla to průchozí místnost ze studeného frigidaria

do teplého caldaria.

10

Caldarium Pokoj mohl být různých tvarů, v raných dobách podlouhlý pokoj s valenou klenbou, v pozdějších dobách byl kruhového nebo polokruhového tvaru. Byl základním pokojem lázní s horkými koupelemi. Caldarium13 bylo vytápěno přímo několika praefurnii. Tato místnost často vyčnívala z budovy lázní, a to jihozápadním směrem, obvykle měla velká okna. Bylo vykládáno mramorem nebo jinými materiály a bylo vyzdobeno mozaikami s vodní tematikou. Obsahovalo Alveus14 a Labrum. Alveus byl bazén s horkou vodou pro několik osob, hluboký kolem jednoho metru a oddělený od pokoje stupňovitou balustrádou. Obvykle má obdélníkový nebo půlkruhový tvar. Těchto bazénů zde bylo několik, záleželo na velikosti lázní. Bazén byl obvykle zásobovaný horkou vodou z kotle, připojený na praefurnium. K ohřevu vychladlé vody z bazénů sloužilo testudo, které bylo umístěno nad praefurniem a bylo ohříváno stoupající parou. Labrum15 byl malý kruhový bazének se studenou vodou umístěný na podstavci. Často se objevuje v raných dobách, zřídka po 1. stol. n. l. Sloužil k osvěžení po koupeli v horkých bazénech. Potní lázeň Pro saunu můžeme použít dva pojmy, řecký laconicum a latinský sudatio. Jejich popis najdeme ve Vitruviovi: „Síň lakonská a potní lázeň (laconicum et sudatio) se připojí na lázně vlažné. Jejich výška až pod polokruhovitou klenbu se má rovnati jejich šířce. Uprostřed v zaklenutí se ponechá otvor, z něhož visí na řetězech kovový příklop, jehož vytahováním a spouštěním se 16

v potní lázni dosahuje příslušné teploty.„

13

Latinské slovo z „caleo“ být horký.

14

Původně „dutina, prohloubenina“.

15

Odvozeno ze slova „lavare“ mýt se.

16

Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby

a umění, 1953. 5.10.5., str. 123.

11

Laconicum17 pochází z Řecka. Bylo kruhového půdorysu s kopulí a oculem, na který byl připevněn clipeus, bronzový kotouč, kterým se regulovala teplota. Uprostřed místnosti bylo ohniště, které ohřívalo kameny. Naposledy se objevuje v 1. stol. n. l. Sudatio18 se vyskytuje převážně v italské architektuře. Místnost může být jak kruhová, tak pravoúhlá a je umístněná mezi tepidariem a caldariem. Obsahuje suspensurae a trubky, tudíž můžeme vyvodit, že se jedná o pokročilejší typ. Palestra19 Byl to otevřený dvůr, ne nutně obdélníkového tvaru, který byl pokryt pískem, zřídkakdy dlážděný, část mohla být upravená jako park. Byly zde běžecké dráhy. Dvůr byl obvykle obklopen portikem z jedné nebo více stran.20 V Portiku byly lavičky a sluneční hodiny. Z palestry byl přístup do apodyteria a frigidaria. Exedra21 Mohla být různých forem, ale společné pro všechny je to, že jsou zcela otevřeny do palestry, občas se sloupy. Často v ní byly umístěny lavičky, sloužící pro vzdělávací aktivity či filozofické rozpravy.22 17

Latinizovaná forma řeckého „λακώνικόρ“. Vitruvius 5.10.2: „Lakonská síň sama má býti

zbudována ve tvaru okrouhlém, aby účinek páry i plamene se šířil stejnoměrně od středu po celé ploše okrouhlého prostoru.“ 18

Z latinského slova „sudo“ potit se. V překladu potní lázeň.

19

Latinizovaná forma řeckého παλαίζηπα z παλαίώ „zápasit“.

20


a umění, 1953. 5.11.1, str. 124: “Při palestrách jest postaviti čtvercové nebo obdélníkové sloupové síně tak, aby okruh jejich chodeb činil dvě stadia. Přitom se rozvrhnou tři portiky jednoduché, čtvrtý, obrácený k jihu, dvojitý, aby při nepohodách s větrem nemohl déšť stříkati dovnitř. Ke třem sloupovým loubím se přistaví prostorné exedry se sedadly, kde by mohli seděti a diskutovati filosofové, rétoři a ostatní, kdo mají zálibu ve vědách. U dvojitého sloupořadí se umístí tyto články: Uprostřed efebeion (síň mladíků); velmi rozlehlá exedra se sedadly, jež má míti délku o polovici větší než šířku. Po pravici síň k ukládání cvičebního nářadí (korykeion), bezprostředně za ní konisterion (síň, kde se naolejovaní zápasníci poprašovali). Za ní studená umývárna, které Řekové říkají loutron.“ Tuto formu částečně převzali a upravili pro své potřeby Římané. 21

Latinizovaná forma řeckého εξέδπα.

22

Vitruvius 5.11.2.

12

3. Agrippovy lázně Doba od konce republiky po vládu Nera byla důležitá pro rozvoj balnea i thermae. Archeologicky je doloženo, že se lázně rozšířily z Campanie do Latia a získaly tak na popularitě.23 To vše vedlo k tomu, že se lázně objevily i v Římě. První velké lázně zde postavil Marcus Vipsanius Agrippa r. 25 př. n. l. mezi Largo Argentina a Pantheonem. Po jeho smrti, r. 12 př. n. l., se staly veřejnými lázněmi.24 V r. 80 n. l. vyhořely, ale byly obnoveny Titem či Domitianem. Je těžké určit půdorys a strukturu lázní. Zachovala se nám pouze část rotundy zvaná Arco della Ciambella, která leží jižně od Pantheonu.25 Při restaurování plánu budovy se vycházelo z díla Forma Urbis Romae a také z několika renesančních maleb, které vytvořil Baldassare Peruzzi a Andrea Palladio.26 Hülsen na základě těchto dokumentů vytvořil plán lázní, včetně rozvržení místností s jejich vlastnostmi a funkcemi. Z tohoto plánu je zřejmé, že lázně měly asymetrický tvar a byly řadového typu.

3.1.

Akvadukt Vodu do lázní přiváděl vodovod Aqua Virgo postavený rovněž Agrippou,

ovšem až r. 19 př. n. l. Hlavní zdroj vody byl asi 10,5 km od Říma. Agrippa také vytvořil kanál, zvaný Euripus, vedoucí z lázní do Tiberu. Tento kanál byl používán ke koupelím. Mezi lázněmi a Tiberem ještě vyhloubil umělé jezero – Stagnum Agrippae – které bylo ozdobou přilehlých zahrad.

23

Yegül, K. F. Baths and Bathing in Classical Antiquity. New York: Architectural History

Foundation, 1992. 24

Sear Frank. Roman architecture. New York: Cornell University Press, 1983.

25

Stambaugh John E. The ancient Roman city. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1988.

26

Samuel Ball Platner. A Topographical Dictionary of Ancient Rome. London: Oxford University

Press, 1929.

13

3.2.

Konstrukce lázní Cassius Dio tyto lázně nazývá „ηό πςπιαηήπιον ηό λακόνικον“. Lázně se

rozprostíraly na ploše 100 x 100 metrů a ležely na ose sever – jih. Co se týče uspořádání pokojů, byla zde rotunda o průměru 25 metrů, nazývaná jako laconicum27. Název ale vychází spíše z typu pokoje než z jeho funkce. Je nepravděpodobné, vzhledem k jejím rozměrům, aby to byla potní místnost.28 Rotunda obsahovala velký bazén a sloužila tudíž jako frigidarium. Kromě této rotundy, která zde byla postavena pro inspiraci z Campanie, zde byla ještě jedna lehce identifikovatelná místnost – caldarium. V této místnosti byly tři bazény. Caldarium bylo obklopeno dvěma apsidálními pokoji, pravděpodobně tepidarii, a dále služebními pokoji. Ovšem caldarium vzniklo pravděpodobně později než v 1. stol. př. n. l., protože v této době měla caldaria, zejména v Campanii, tzv. Vitruviánskou formu.29 Dále se zde našly zbytky pokoje o velikosti 32 x 29 m., pravděpodobně studené natatio, uprostřed s bazénem o velikosti 15 x 7,5 metru. Natatio bylo zcela izolováno od teplých pokojů, umístěných dále na sever. V blízkosti natatia byla palestra, v jejímž okolí byla řada menších pokojů, včetně atria a malým bazénkem a apodyterium. U ostatních pokojů nemůžeme zcela jistě určit jejich funkci. Je ovšem nejisté, zda byly lázně rozděleny na mužskou a ženskou část.30 Stěny zdobila pouze omítka, klenba byla vyzdobena malbami či ornamenty vypálené do cihel. Horké místnosti měly mramorové obklady zdí a fresky.31 Před budovou lázní stála známá socha Apoxyomena od Lysippa.

27


a umění, 1953. 5.10.2: „Lakonská síň sama má býti zbudována ve tvaru okrouhlém, aby účinek páry i plamene se šířil stejnoměrně od středu po celé ploše okrouhlého prostoru.“ 28


Aarhus: Aarhus University Press, 1990 29

Vitruvianská forma caldaria: Protáhlý pokoj s valenou klenbou. Obsahoval apse pro labrum a na

jednom konci je Alveus umístěný v pravoúhlém výklenku. 30

Z této doby známe příklady obou typů lázní. Lázně takto rozdělené jsou například lázně na foru

v Herculaneu, či na fóru v Sempronii. Společné lázně se vyskytují ve Venusii a Faesulae. 31

Plinius, Gaius Secundus. Historia Naturalis. (online). 1985. Kniha XXXV. 26 a XXXVI. 121, 189.

14

4. Titovy lázně Titovy lázně byly postaveny na úpatí Esquilinu r. 80 n. l. Stály hned vedle Neronova Zlatého domu. Byly konstruovány velmi rychle a dokončeny byly za císaře Tita, ve stejném roce jako Colosseum. Staly se prvními císařskými lázněmi – hlavní pokoje byly umístěny v centrální ose. Ostatní pokoje jsou symetricky umístěny kolem nich. Teplé místnosti ležely na jihu celého komplexu, zatímco chladné pokoje dále na sever. Již od svého otevření to byly lázně veřejné. Konstrukci lázní však známe pouze z Palladiových kreseb z 16. století, kdy část lázní byla ještě zachována.32 Společně s Neronovými lázněmi se staly inspirací pro celou řadu lázní jak v Itálii, tak i v provinciích. Charakteristické pro ně je to, že kolem jižního křídla, které obsahuje teplé místnosti, jsou zdi odlehčeny sloupy, mezi kterými jsou prolamována velká okna. Dále je zde využita symetrie. Poprvé u Titových lázní se objevuje žebrová klenba.33 Lázně se rozprostíraly na ploše cca 105 x 120 m a měly téměř pravoúhlý tvar. Později vedle nich postavil císař Traian novější, a několikanásobně větší lázně. Tudíž zájem o Titovy lázně značně opadl. 34

4.1.

Vstup do lázní Do lázní se vstupovalo z jižní strany, a to skrze velmi propracovanou vstupní

halu a schodiště. Tato vstupní pravoúhlá místnost byla vytvořena pomocí sloupů či pilastrů umístěných naproti sobě. Tyto sloupy pak kryla žebrová klenba. Odtud vedlo mohutné schodiště z údolí nahoru k lázním. 35

32


33

Přednáška Diany E. E. Kleiner z Yale University: The Creation of an Icon: The Colosseum and

Contemporary Architecture in Rome. 34





15

4.2.

Konstrukce lázní Po zdolání schodiště se před námi rozprostřou dvě velké zahrady či palestry.

Celý komplex lázní leží dále na sever. Hlavní místnosti (tepidarium, frigidarium, caldarium) leží v centrální ose a ostatní pokoje jsou symetricky umístěny kolem nich. Z tohoto komplexu vystupují směrem na jih dvě caldaria; každé obsahuje dva bazénky s teplou vodou. Jak již bylo zmíněno výše, jsou caldaria velmi vzdušná; ze třech stran byly kryty pouze sloupy. Jedná se zde o výjimku, obvykle bývá jen jedno caldarium. Dále na sever procházíme skrze dva sloupy přes tepidarium obdélníkového tvaru do frigidaria. Tato místnost měla velkou žebrovou klenbu. Ta sousedí se dvěma křížovými klenbami, které ji zároveň podpírají (každá na jedné straně). V každém rohu frigidaria se nacházel bazén se studenou vodou. Zcela na severu této místnosti byl větší apsidální výběžek, který obsahoval rovněž bazén. Frigidarium obklopují z východu i ze západu velké čtvercové palestry, které mají ze všech stran sloupový portikus. Z frigidaria je do těchto palester volný přístup. Jižně od palester, směrem od středu lázní ven, leží potní místnosti, dále pravděpodobně pomocná tepidaria či jiné horké místnosti a apodyteria. Zbývající pokoje nejspíše využívalo služebnictvo. Malby na zdi prováděl malíř Famullus, a to jak fresky, tak štuk.36

36



16

5. Traianovy lázně Císař Traian nechal postavit lázně na místě bývalého Zlatého domu, který vyhořel. Nad tímto domem postavil terasu a na ní vystavěl lázně. V terase byly zároveň vybudovány servisní prostory, prostory na vytápění atd. Přesná datace lázní není zcela jasná. De Fine Licht říká, že se lázně začaly stavět v r. 104 n. l., hned po tom co vyhořel Domus Aurea. Potom by lázně mohly být za pět let, to je r. 109 n. l. postaveny. Traianovy lázně byly postaveny hned vedle Titových lázní. Díky tomu můžeme srovnat jejich velikost. Traianovy lázně byly opravdu monumentální. Používány byly až do r. 532 n. l., kdy byly Góty zničeny všechny vodovody v Římě. Architektem lázní byl Apollodorus z Damašku. Rozměry lázní byly i na poměry Říma udivující. Rozkládaly se na ploše téměř 330 x 215 m., téměř dvakrát větší než předchozí Titovy lázně.37 Staly se tak důležitým vývojovým článkem v procesu vývoje monumentálních lázeňských komplexů. Celý komplex ležel na ose SV – JZ, s hlavními budovami připojenými na SV zeď. Zde vidíme inovaci oproti dřívějším lázním, které leží na ose S – J. K této změně přešli architekti hlavně proto, aby zredukovaly vlivy větru a aby se na JZ straně maximálně vystavili slunečním paprskům.38

5.1.

Peribolos Vlastní jádro lázní je ze tří stran obklopeno zahradou, ze které jsou do vlastní

budovy lázní čtyři vstupy, a to kolem palester. Centrální komplex lázní je připojen na SV stranu této obvodní zdi. Na této straně zdi byla při archeologickém výzkumu objevena exedra, která sloužila jako malá knihovna obsahující svitky a rukopisy. Na SZ a JV straně jsou umístěny různé menší pokoje zahrnující knihovny, pokoje na přednášky, na odpočinek či ke sportovním účelům. Velká exedra na JZ straně, zdá se být navržena jako divadlo, nebo velká přednášková hala.39 Řady sedadel byly umístěny v půlkruhové části místnosti. 37

Přednáška Diany E. E. Kleiner z Yale University: The Mother of All Forums: Civic Architecture in

Rome under Trajan. 38


39

Gates Charles. Ancient Cities: The Archaeology of Urban Life in the Ancient Near East and Egypt,

Greece, and Rome. Vancouver: Crane Resource Centre, 2004.

17

5.2.

Vlastní lázeňská budova Celé lázně byly navrženy na principu zrcadlového obrazu40: dvě podobné

skupiny pokojů na křídlech a centrální SV – JZ osa, která je kryta křížovou klenbou.41 Tento zrcadlový obraz měl pravděpodobně funkční výhody: více lidí mohlo využívat lázně současně; od hlavních částí až po každodenní činnosti zahrnující apodyteria či potní lázně v laconicu.42 V ose bylo tedy umístěno natatio, frigidarium, tepidarium a caldarium. Hlavní vstup do lázní byl umístěn na severu. Z něj se vcházelo skrze vestibul do natatia. Natatio bylo velkých rozměrů. Mělo čtvercový půdorys, obklopený ze tří stran sloupy, a bylo nezastřešené. Dále za ním následuje frigidarium. Do frigidaria vstupujeme z natatia skrze menší apsi, která je oddělena pouze sloupy. Celé frigidarium kryje žebrová klenba43, skládající se ze tří částí. V každém rohu byl umístěn bazén se studenou vodou. Z frigidaria dále vstupujeme skrze menší pravoúhlé tepidarium do caldaria. To leželo na jihozápadní straně lázní, a bylo částečně vyhříváno sluncem. Caldarium má rovněž pravoúhlý tvar, ale s apsidálními výklenky, které jsou kryty pouze sloupy. V těchto výklencích byly umístěny bazény. Kolem byly soubory druhotných místností a palestra – ta leží na úrovni frigidaria. Kolem palestry je nově sloupoví, a to ze všech čtyř stran.44 Na jedné straně je k ní připojena velká exedra. Stále se vedou spekulace o tom, zda byla palestra zastřešená či nikoli. Mezi palestrou a frigidariem leží menší pravděpodobně servisní pokoje. Má se za to, že tu leží i pomocná tepidaria, protože to hlavní, umístěné v centrální ose je velmi malé a slouží spíše jako průchozí místnost mezi frigidariem a caldariem.45

40

Anderson, James C. Jr. The Date of the Thermae Traiani and the Topografy of the Oppid Mons.

American Journal of Archeology 1985, vol. 89, s. 499 – 509. 41

Lancaste Lynne C. Concrete Vaulted Construction in Imperial Rome: Innovations in context.

Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 42


Aarhus: Aarhus University Press, 1990. 43




45



18

Na sever od palester leží členitá apodyteria, která se velmi podobají těm v Neronových lázních. V tomto místě také leží dvě místnosti se čtyřmi apsidálními výběžky. Pravděpodobně to byla pomocná frigidaria. Na jih od palester leží potní místnosti, dále snad další pomocná tepidaria biapsidálního tvaru a místnosti pro masáže. Všechny tyto pokoje byly vytápěny.46

46

Fagan Garrett G. Bathing in Public in the Roman Word. Ann Arbor: University of Michigan Press,

1999.

19

5.3.

Freska V roce 1997 proběhly archeologické práce pod Traianovými lázněmi, při

kterých se prozkoumala velká část fresky (asi 10 m2).47 Freska je staršího data než konstrukce lázní, ale je mladší než Domus Aurea. Vznikla pravděpodobně mezi roky 64 – 104 n. l.48 Není jasné, zda se jedná o místo reálné či vymyšlené. Někteří badatelé se přiklání k tomu, že se jedná o Neapol. Štuk, na kterém je freska vyobrazena, je 6 cm silný. Je zde použita barva zelená, modrá, červená, fialová, purpurová, žlutozlatá a žlutobílá. Freska ukazuje pohled na město, obehnané zdí či hradbami, z ptačí perspektivy.49 V pozadí vidíme žlutobílou zeď a kulaté věže. Vlevo se nachází červená svatyně se sochou Apollóna s lyrou. Uvnitř hradeb vlevo se nachází divadlo s červeným průčelím. Po naší pravici je náměstí. Zcela vzadu je vidět modrozelené moře.50 Od úbočí k hradbám se svažují dvě řady domů s balkony a podloubím. Vlevo od domků stojí na vyvýšené terase kulatý kostel. Vpravo, hned za bránou je čtvercové náměstí a kolem něj zeď. Na tomto náměstí se nachází zlatá socha Neptuna. Vpravo za plotem je bazének, snad nádrž na vodu, kterou tam přivádí kanál. Vedle něj jsou ve dvou úrovních tři kostely. Vepředu plátna je vidět kousek velké městské zdi. Vypadá to, že tato zeď pokračovala i jinde, ale tyto části fresky se nám již nedochovaly.

47



Meer, L. B. van der. L'affresco sotto le Terme di Traiano del Colle Oppio, Roma neropolis: Realtá e

progetto. Oudheidkundige mededeelingen van het Rijksmuseum van Oudheden te Leiden 1998, vol. 78, s. 63 - 73. 49

Přednáška Diany E. E. Kleiner z Yale University: The Mother of All Forums: Civic Architecture in

Rome under Trajan. 50

L. B. van der. L'affresco sotto le Terme di Traiano del Colle Oppio, Roma neropolis: Realtá e

progetto. Oudheidkundige mededeelingen van het Rijksmuseum van Oudheden te Leiden 1998, vol. 78, s. 63 - 73.

20

6. Caracallovy lázně Počátky stavby lázní sahají do roku 211/212 n. l. a spadají pod vládu Septimia Severa. Jeho syn Marcus Aurelius Antonius, lépe známý jako Caracalla, je roku 216 n. l. dokončil a slavnostně otevřel. Avšak později proběhly ještě drobné práce a úpravy. Tudíž se má za to, že lázně byly zcela dokončeny až r. 235 n. l.51 Po požáru byly opraveny Aureliem. Další úpravy prováděl Constantin a Theodoric, což je patrné z kolků na cihlách. Všechny tyto důkazy o pozdním restaurování nám dokládají to, že lázně byly v 5. stol. stále používány. Pozdější záznamy ze 4. století od Polemia Silvia a z 5. století od Olympiodora zahrnují tyto imperiální lázně mezi divy Říma.52 Poničení akvaduktu Góty během jejich obléhání Říma v r. 537 n. l. je obvykle spojováno s vydrancováním a zavřením lázní. Některé římské akvadukty, zahrnující i ten, který dodával vodu do Caracallových lázní, byly brzy opraveny, ale uzavření lázní bylo nutné z jiných důvodů. V 6. – 8. století bylo nejbližší okolí lázní používáno k pohřbům. Toto dalo podmět k tomu, že v 7. století se lázně proměnily na kostel. Lázně byly postaveny v jižní části města, jižně od Aventinu, západně od Via Appia za Capenskou bránou. Architekti museli nejprve vytvořit terasy o rozdílných úrovních mezi Aventinem a údolím. Byly vytvořeny tři stupně terasy, ta nejsevernější obsahovala oblouky z cihel. Z této terasovitě uspořádané základny vyvstával vlastní lázeňský komplex obklopený zahradami ohraničenými mohutnými zdmi. Orientace lázní je SV – JZ, a vychází tak z Traianových lázní. Rozsáhlé podzemní prostory údržby byly postaveny jako součást základny, zahrnující chodby dostatečně široké pro průchod dvou vozíků, a vodní mlýn. Jsou zde také úzké prostory pro údržbu, které jsou vedeny kolem centrálního bloku a pod ním. K základně vede monumentální schodiště ze severu z Via Nova.53 Ve starověku se považovala za nejhezčí ulici v Římě.54 51





Nová cesta postavená Caracallou. Paralelní s Via Appia.

54

Scarre Chris. Sedmdesát divů světa: osudy slavných stavebních památek. Praha: Slovart, 2000.

21

6.1.

Akvadukt a vodní systém lázní Vodou lázně zásoboval vodovod Aqua Nova Antoniniana, pojmenovaný po

císaři.55 Navazoval na starší Aqua Marcia. Aqua Nova Antoniniana byl pravděpodobně dokončen r. 212 n. l. a přiléhal k jižní straně lázní, kde se dodnes dochovalo 18 cisteren na vodu.56 Z těchto cisteren dále pokračovaly olověné trubky, které pod tlakem dodávaly vodu do všech částí lázní. Bazén ve frigidariu a natatiu byly pravděpodobně napájeny nepřetržitě, zatímco bazény s horkou vodou byly naplněny a vyprázdněny jednou za čas. Kanalizační systém byl kolem centrální osy, asi 10 metrů pod podlahou lázní, odkud odpadní a dešťová voda odtékaly.57

6.2.

Hypocaustní systém Pod caldariem byl umístěn vytápěcí systém s praefurnii (bylo jich kolem 50,

ale zachovalo se nám pouze 24) a kotle na ohřev vody.58 V ohništi se spálilo průměrně 10 tun dřeva za den.59 Dřevo bylo uskladněno v částech chodeb sloužících jako skladiště. Bylo zde uloženo více než 2000 tun, což stačilo na vytápění lázní po dobu 7 měsíců.

55 56

Brtnický, L. Topografie starověkého Říma. Praha: Česká akademie věd a umění, 1925. Aicher, Peter J. Guide to the aqueducts of ancient Rome. Wauconda, Ill.: Bolchazy-Carducci

Publishers, 1995. 57

Gros, P. Lárchitettura romana: dagli inizi del III secolo a. C. alla fine dell’alto impero; i

monumenti pubblici. Milano: Longanem, 2001. 58

Lombardi L., Corazza A. Le Terme di Caracalla. Roma: Fratelli Palombi, 1996.

59

Piranomonte, M. Terme di Caracalla. Milano: Electa, 2005.

22

6.3.

Peribolos Tato vnější konstrukce lázní dosahuje rozměrů 412 x 393 m. Orientace lázní

je SV – JZ. Vlastní lázeňský komplex je zcela separován od tohoto venkovního obvodu zdí. Je oddělen velkými zahradami, sloužící k procházkám a konverzacím. Po obvodu těchto zdí nalezneme nádrže na vodu a dvě symetrické knihovny na jihu. Dále dvě velké exedry a místnost sloužící pro různé filozofické debaty na východě a na západě. Na severu ležely čtyři hlavní vstupy. Na jižní straně, naproti cisternám, bylo schodiště, což sloužilo spíše jako kaskáda. Velké monumentální schodiště bylo objeveno v JZ rohu komplexu, představující vstup do lázní z Aventinu. V této zdi byly také nalezeny zbytky dvou velkých knihoven obdélníkového tvaru o rozměrech 38 x 22 m. Jsou ze tří stran kryté nikami, celkem 32 nik. V každé nice byly dřevěné police k uschování knih. Ve větší nice ve středu jižní zdi byla pravděpodobně umístěna socha Athény. Mramorová podlaha knihoven je ve stylu opus sectile s obdélníkovými a čtvercovými vzory s kruhy.60

60

Delaine, J. The Bath of Caracalla. A study in the design, construction, and economics of large-scale

building projects in imperial Rome. Journal of Roman Archeology. Portsmouth: Rhode Island, 1997. vol. 25.

23

6.4.

Vlastní lázeňský komplex Vlastní lázeňský komplex má vlastnosti císařských lázní s rozměry 218 x 112

metrů. V hlavní ose jsou uspořádány nejvýznamnější místnosti. Nejprve se vstupuje do frigidaria. Na sever od frigidaria je velký, pod širým nebem umístěný plavecký bazén – natatio. Severní zeď natatia je zpracovaná jako monumentální nymphaeum s patrovými výklenky, sloupy a sochami. Na jihu je kruhově klenuté caldarium, do kterého vstupujeme skrze menší, mírně vyhřáté tepidarium. Na obě strany od bočních stěn frigidaria jsou symetrické soubory druhotných místností – vchody, haly s lehátky, převlékací místnosti a horké místnosti, seskupené kolem palestry (pokoj 12). Jsou zde čtyři vstupy na severní straně: dva dvojdílné vstupy na stranách natatia (pokoje 1 a 2) a dva trojdílné vstupy vedoucí přímo do palestry (pokoje 4, 5 a 6). Přičemž pokoje 4 a 6 měly možná i funkci šatny. Další vstupy jsou na krátkých stranách (pokoje 7 a 11) vedoucí do palestry. Frigidarium, o rozměrech 58 x 24 metrů, bylo centrem lázní. Leželo mezi natatiem a tepidariem. Bylo pokryto klenutým stropem s třemi křížovými klenbami, které podpíralo 8 sloupů vyrobených ze šedého egyptského granitu.61 Tyto sloupy byly umístěny mezi zdmi, které ve skutečnosti tyto klenby nesly. Na severní straně byly tři velké oblouky, které lemovaly niky ve zdi natatia. Sloupy byly propojeny dvěma řadami oblouků, vyšší z nich mělo velká okna.62 Ve čtyřech velkých nikách na konci dlouhých zdí byly umístěny bazény se studenou vodou. Tyto bazény dominovaly podloubím a byly volně přístupné do haly. Od ní je oddělovaly pouze dva sloupy z porfyru.63 Dva z těchto bazénů byly na severní straně, dva na jižní. Tato hala měla mramorovou podlahu vytvořenou technikou opus sectile. Kruhy z porfyru a granitu byly umístěné do velkých mramorových čtverců. Stěny byly kryty polychromovaným mramorovým soklem. V nikách ve zdech byly umístěny sochy. Tyto niky byly obloženy skleněnou mozaikou, která tvořila duhový efekt s odrazem vody.64

61

Scarre Chris. Sedmdesát divů světa: osudy slavných stavebních památek. Praha: Slovart, 2000.

62


63

Piranomonte, M. Terme di Caracalla. Milano: Electa, 2005

64

Gros, P. Lárchitettura romana: dagli inizi del III secolo a. C. alla fine dell’alto impero; i

monumenti pubblici. Milano: Longanem, 2001.

24

Natatio obsahovalo plavecký bazén olympijských rozměrů. Avšak nebyl příliš hluboký, tudíž nebyl vhodný na potápění. Severní zeď byla rozdělena na tři části gigantickými sloupy ze šedého granitu. Každá část měla šest nik pro sochy, rozdělené po třech do dvou podlaží.65 Caldarium mělo kruhový tvar a bylo kryto kopulí o průměru téměř 36 metrů.66 Zdi měly dvojitou řadu oblouků, které přenášely váhu kopule do osmi pilířů. Pod oblouky byla velká skleněná okna, která významně přispívala k vytápění místnosti, a to díky slunečním paprskům. Okna zároveň snižovala váhu této těžké stropní struktury. Klenba byla převážně stavěna z tufu, což byl pevný, ale zároveň lehký stavební materiál.67 V klenutých výklencích mezi zdmi bylo umístěno sedm mramorových bazénů o rozměrech 9 x 5m. Ty byly vyhřívány vodou, která se ohřívala v kotlích pod touto místností. Podlaha byla mramorová. Caldarium sousedilo s tepidariem, obsahující dva bazénky, a laconicem. Otevřený prostor (palestra) má sloupový portikus pouze na třech stranách; střecha portiku utváří promenádu na terase, na kterou se dostaneme po schodech z pokoje 18. Na čtvrté straně je trio pokojů otevřených do palestry skrze sloupy. Také je odtud přímý výhled skrze palestru do polokruhového sálu exedry (pokoj 13). Ta je vydlážděna zajímavou mozaikou s atlety, nyní uložená ve Vatikánských muzeích. Exedra ústí skrze pokoje 14 do frigidaria. Na jih od palestry jsou vzájemně propojeny tři pokoje o rozdílných tvarech (pokoje 19 – 22). Tyto pokoje jsou všechny dobře vytápěny na vyšší či menší teplotu. Pokoj 20 byl z nich nejteplejší. Skrze zasklené sloupy lze vidět do zahrady a odpoledne je tato místnost vyhřívána sluncem. Vytvořily tak úvodní místnost caldaria. Zbývající pokoje (15, 16 a 23) jsou služební místnosti. Skupina pokojů mezi hlavními vchody (pokoje 3) jsou čistě převlékací pokoje - apodyteria, jsou to čtyři malé místnosti umožňující zároveň přístup na terasu nad pokoji 4, 5 a 6, seskupené kolem centrální haly. 65


building projects in imperial Rome. Journal of Roman Archeology. Portsmouth: Rhode Island, 1997. vol. 25. 66

MacDonald L. W. The architecture of the Roman Empire II. An urban Apprasial. Heslo bath. New

Haven: Yale University Press, 1986. 67


Cambridge: Cambridge University Press, 2005.

25

6.5.

Výzdoba lázní Ačkoli jsme dnes zaznamenali málo výzdoby, lázně byly okázale vyzdobeny

mramorem a mozaikou na zemi, mramorovým obkladem na zdech a štukovou malbou a skleněnou mozaikou ve výklencích.68 Dále zde byly umístěny sloupy, fontánky a volně stojící sochy. Mozaiky tvoří 2/3 výzdoby podlahy, zahrnující i služební pokoje. Mnoho z druhotných místností má černou mozaiku vyrobenou z křemene. Mnohé z nich jsou geometrické, a mohou být rozděleny do dvou tříd dle jejich materiálu: křemen a bílý vápenec pro kombinaci černo-bílou a porfyr s mramorem pro barevnou mozaiku. V obou případech měly kostky průměr 10 – 12 mm. Bílo-černá mozaika patří k základním tradicím v Itálii.69 Oddělené pokoje 7 a 11 mají jednoduché vzory s malými a velkými bílými čtverci oddělenými černými obdélníky. Větší oblasti (pokoje 3 a 17) ukazují varianty základního motivu v různých barvách, zatímco malé prostory (pokoje 3a - 3d) mají lineární vzory v bílé na převážně černém podkladu. Barevné geometrické mozaiky v pokojích 2, 4, 6, 8, 9, 10 a v palestře také závisí na vztahu mezi tmavou a světlou barvou a podobný princip také využívají motivy.70 Rozmezí obou barev (světlých i tmavých) dovoluje jemnější efekty. Tmavé oblasti jsou převážně červené a zelené porfyry či tmavošedý mramor, který je například použit v pokoji 2. Zatímco světlé plochy jsou růžové, žluté a šedobílé mramory. Pokoje 2, 4 a 6 mají světlý podklad s černými nepatrnými kostkami. Ačkoli mozaiky v portiku a v centrálním prostoru (palestra) používají stejné základní barvy, výsledek je docela odlišný. V portiku jsou světlé a tmavé odstíny rovnoměrně rozdělené na dvě barevné kombinace: červený porfyr se šedobílým mramorem a zelený porfyr se žlutým či růžovým mramorem. Na otevřeném prostranství v palestře měla mozaika střízlivější vzor se čtverci v páru v kontrastních barvách, ale má lemování ze zeleného porfyru na bílém pozadí před místnostmi 8 – 10.

68




70


26

Malá oblast mozaiky byla nedávno odkryta v místnosti 10E a ukazuje na zelený porfyr na žlutém čtverci; je rámován zeleným pásem.71 Jsou zde dvě skupiny figurálních mozaik. Sloupová terasa palestry má černobílé figurové mozaiky s mořskou tematikou, která se v lázních často objevuje. Jsou zde zobrazeni vodní tvorové s rybími ocasy, na kterých se vezou Eróti společně s Tritóny, vodními Kentaury a Nereidami, jedoucí na mořských obludách. Výjev lemují heraldičtí delfíni, vesla a trojzubci v bílé barvě na černém pozadí.72 Několik fragmentů figurální černo-bílé mozaiky, která přežila zřícení klenby v pokojích 4 – 6W ukazuje podobnou mořskou scénu. Je ale lemována spirálami z akantu v rozích. Poněkud rozdílná je barevná mozaika atletů z exedry nalezená r. 1824. Nyní uložená ve Vatikánských muzeích. Podlaha se dělí na 17 vertikálních pruhů, každý se skládá z několika tabulí obsahující střídavě busty a postavy atletů a jejich trenéry či rozhodčí. Předměty související s atletickými závody, jako jsou ceny pro vítěze či sportovní náčiní, jsou umístěny na obvodu místnosti v trojúhelníkových polích. Atleti jsou nazí a mají u sebe určité sportovní náčiní či ceny pro vítěze. Zatímco soudci mají dlouhé tuniky, krátké vlasy a vousy. Pouze pokoje v hlavní ose – natatio, frigidarium, tepidarium a caldarium – mají mramorovou podlahu s opus sectile. Dochoval se nám pouze malý fragment bílého mramoru nalezený v bazénu frigidaria. Podlahy jsou nejpodobnější těm, které známe z Pantheonu.73 Ze zdí a výklenků, v kontrastu s podlahou, se nám zachovalo velmi málo fragmentů. Výzdoba byla vyvozena z mnoha fragmentárních dokladů. Rozsah mramorového obkladu může být vystopován z děr v cihlovém obložení zdí, zanechaných skobami, které podepíraly mramorové desky. Množství se liší pokoj od pokoje. Ve vedlejších pokojích 3, 7 a 11 je pouze jednoduchá mramorová podezdívka. Fasáda je obložená pouze do čtyř metrů výšky zdi. Velmi málo kusů mramoru se udrželo na místě, ale nespočet fragmentů se nalezlo ve výkopech, které nám poskytují představu o použitých typech a barvách. 71


building projects in imperial Rome. Journal of Roman Archeology. Portsmouth: Rhode Island, 1997. vol. 25. 72 73

Piranomonte, M. Terme di Caracalla. Milano: Electa, 2005. Sturgis Russell. Sturgis' illustrated dictionary of architecture and building. Vol III. O-Z. Heslo

Roman architecture. Toronto: General Publishing Company, 1989.

27

Nálezy zahrnují červený, zelený a černý porfyr, červený a bílý mramor, alabastr, brekcii, korál a mnohé další.74 Díry, které se našly v rámech oken a dveří ukazují na to, že byly rámovány bílým mramorem. Nad mramorovou obezdívkou jsou připravené vrstvy pro štukovou omítku nebo mozaiku. Ty se nám dochovaly nejlépe. Z vyznačených kostek je jasné, že pokoje 1, 2, 14, frigidarium a okenní výklenky v natatiu, stejně jako horní část v polokruhových výklencích v natatiu a frigidariu byly dekorovány mozaikou. Zatímco pokoje 3, 4 - 6 a 8 - 10 měly štukovou omítku. Pouze dva malé fragmenty štukové omítky se našly vysoko v klenbě.75 Mozaik se dochovalo také málo, ačkoli některé barevné kostky se našly v pokoji 1W (modrá a zelená), v pokoji 14W (žlutá, zelená, modrá a okrová) a ve frigidariu (modrá, zelená a tyrkysová). Mnoho architektonických řádů, které jsou zde použity, užívá standardní římský, korintský a kombinované řády. Ačkoli ve velkých místnostech, jako jsou bazény ve frigidariu a portikus v palestře, byly vyzdobeny lidskými a zvířecími prvky. Materiály použité na sloupy můžeme identifikovat: šedý granit ve frigidariu i v natatiu; červený porfyr na sloupech v bazénech frigidaria a na stěně mezi frigidariem a natatiem; červený granit mezi pokoji 1, 2 a pravděpodobně na stěnách pokojů 18 – 22; šedý granit v palestře a v pokojích 8 – 10, 13.76 Většina pečlivě propracovaných řádů je použita na severní zdi natatia. Zeď se dělí tradičně na tři části oddělenými od sebe mohutnými sloupy ze šedého granitu, celkem je tu pět rozdílných velikostí sloupů rámující výklenky, které jsou vyplněny sochami. Celkem je zde 108 soch ve výklencích v centrálním bloku, 41 z nich (severní fasáda, fasáda natatia, bazény frigidaria, mezi frigidariem a tepidariem a bazény tepidaria) byly zásobovány vodou, z čehož se usuzuje, že sloužily jako fontánky.77 Více soch stálo na podlaze, například mezi frigidariem a pokoji 14. Otevřený prostor podlahy byl dekorován doplňky, jako byly nádržky na fontánky a nábytkem, zvláště sedadly. 74




76


77

Marvin, M. Freestanding sculpture from the Bath of Caracalla. American Journal of Archeology

1983, vol. 87, s. 347 – 384.

28

Několik takových nádržek z hrubých kamenů můžeme identifikovat: dvojici nádržek čočkovitého tvaru na Mons Claudianus z granitu, nyní na Piazza Farnese; menší pár, nyní v Cortile of Belvedere a ve Vatikánských muzeích. Dále se našly dvě velké kruhové porfyrové nádoby zdobené divadelními maskami a hady. Nádoby byly umístěny pod výklenky na severní fasádě natatia, a mezi frigidariem a tepidariem. Dvě nádoby na Piazza Farnese jsou tradičně přiřazovány k pokojům 14. Bylo vyrobeno 1600 sedadel pro lázeňské hosty.78 Je zde nespočet volných míst pro umístění sedadel nebo laviček v centrálním bloku lázní, zahrnující i horké pokoje, apodyteria a všechny zbylé sekundární nevyhřívané haly. V Apodyteriu mohly být některé druhy výklenků nebo skříněk na úschovu oblečení pro návštěvníky. Byly pravděpodobně ze dřeva nebo bronzu a byly připojeny ke zdi. Téměř všechny výklenky či niky v lázních jsou primárně dělané pro umístění soch.79 Mnoho těchto výklenků je umístěno téměř 2,5 metrů nad podlahou. Největší koncentrace výklenků se sochami byla okolo dvou palester. Okolo každé palestry bylo umístěno 24 nik. Pokud uvážíme, že v každé nice byla socha, máme již 50 soch.80 Druhá největší koncentrace soch byla kolem plaveckého bazénu v natatiu. Jen na její severní zdi bylo umístěno v nikách celkem 18 soch. Každá ze dvou apsí na JZ straně natatia nesla dvě velké niky pro sochy. Stejně tak i obdélníková část mezi nimi. Celkově bylo 26 soch kolem bazénu v natatiu. Ve frigidariu jsou čtyři bazény, přičemž každý z nich obklopovalo pět soch. V Každém pokoji, až na chodby, servisní pokoje a horké pokoje bylo umístěno několik soch. První systematická sbírka byla provedena Papežem Pavlem III. Farneským mezi lety 1547 – 1549. Byl objeven Farneský býk, asi pocházel z východní palestry. Je to známé mramorové sousoší, které znázorňuje mučení Dirké. Amfión a Athos ji přivazují na býka. Je to trest za to, jak se špatně chovala Dirké k jejich matce. Antiope, jejich matka, tomu všemu přihlíží. Další kolosální sochou je Herakles Farnese, nalezený ve frigidariu. Socha měří tři metry. Baze byla signovaná Glykónem, athénským sochařem pracujícím na počátku III. stol. n. l.

78

V 5. století se o tom zmiňuje Olympiodorus.

79

Lugli, G. Le terme di Caracalla. Roma: Bardi, 1962.

80

Marvin, M. Freestanding sculpture from the Bath of Caracalla. American Journal of Archeology

1983, vol. 87, s. 347 – 384.

29

Originál této sochy však vytvořil Lysippos. Proslulost této sochy byla tak velká, že byla kopírována ve všech možných velikostech. Další velká socha je socha Herkula Latinského. Mezi další důležité sochy patří sochy Pallas Athena, sousoší Achilles a Troilos a busty reprezentující významné členy rodiny a sousoší Atrea a Thyesta.81

6.6.

Podzemní prostory Nejlépe zachovaná, tudíž i známá část těchto lázní, jsou podzemní prostory,

rozprostírající se pod celými lázněmi. Byl zde umístěný vodní mlýn, vytápěcí systém, sklady na dřevo a Mithraeum.82 V největších chodbách byl umístěn vytápěcí systém. Podzemní prostory byly prosvětleny okny, která sem zároveň přiváděla i vzduch. Podzemní prostory kryje valená klenba. Vodní mlýn pravděpodobně vyhořel ve 2. pol. III. stol. n. l., ale záhy byl opraven.83 Mithraeum bylo nalezeno kolem roku 1900 a zprávu o tom podal E. Ghislanzoni. Vcházelo se do něj z Via Antoniniana. Byla to největší svatyně boha Mithra v Římě. Měla pravoúhlý tvar, a kryla jej křížová klenba. Na podlaze byla černo-bílá mozaika, na dlouhých stranách byly umístěny lavičky. Vstup do pokoje byl skrze kruhovou šachtu, vykopanou v zemi. Tento vstup byl krytý mramorovými deskami.84 Pokoj obsahoval malý bazének. Našla se zde freska boha Mithra. Před vstupem do tohoto pokoje se našla socha Venuše Anadyomené.85

81




83

Bunson, M. Encyclopedia of the Roman empire. Heslo Bath. New York: Facts On File, 2002.

84


85



30

7. Srovnání lázní Všechny lázně, které zde budu porovnávat, měly zásadní vliv na utváření lázní jak v samotné Itálii, tak i v provinciích. Agrippovy lázně v Římě byly první veřejné.86 Svou strukturou jsou srovnatelné spíše s campánskými lázněmi, například se Stabijskými v Pompejích. Měly asymetrický plán, pravděpodobně byly řadového typu. Nebylo zde zdvojení vedlejších místností, jak je tomu u pozdějších lázní. Tudíž není jasné, zda byly lázně rozděleny na mužskou a ženskou část, či nikoli. Titovy lázně získaly jako první označení „císařské lázně.“ Objevuje se zde již symetrický plán, jsou zde zrcadlově umístěné vedlejší místnosti.87 Traianovy lázně88 byly na svou dobu opravdu monumentální, byly až dvakrát větší než Titovy lázně, které stály hned vedle. Díky tomu lze velmi dobře porovnat jejich velikost i konstrukci. Zároveň vnesly spoustu nových prvků, co se týče konstrukce a kompozice lázní. Staly se vzorem pro Caracallovy i pozdější lázně. Caracallovy lázně89 dosáhly opět větších rozměrů než Traianovy. Ačkoli vychází z jejich plánu, i zde najdeme mnohé inovace.

7.1.

Rozměry Agrippovy lázně dosahovaly rozměrů 100 x 100 m. Titovy lázně měly sice

úplně jiné uspořádání místností, ale rozměry byly podobné (105 x 120 m). Zlom nastává až u Traianových lázní; lázně zde byly použity jako demonstrace moci císaře. Samotné lázně měřily 190 x 212 metrů, i se zahradami a okolní zdí to bylo 330 x 215 m. Ve srovnání s vedlejšími Titovými lázněmi působily opravdu monumentálně. Caracallovy lázně šly ještě dále, hlavní blok měl 218 x 112 metrů. I s okolními zdmi dosahoval téměř 412 x 392 metrů, což bylo na tu dobu až neuvěřitelné.

86

Vystavěl je M. V. Agrippa r. 19 př. n. l. na Martově poli.

87

Dokončené císařem Titem v roce 80 n. l.

88

R. 109 n. l. je postavil císař Traian hned vedle Titových lázní. Částěčně byly vybudovány na Domus

Aurea. 89

Nechal je postavit císař Caracalla r. 216 n. l.

31

7.2.

Orientace Agrippovy lázně, stejně jako Titovy, jsou orientovány S – J. Tato orientace

vychází z předchozích campánských lázní. Zlom nastává u Traianových lázní, kde se orientace posouvá na SV – JZ. A to kvůli tomu, aby teplé místnosti ležely na JZ a vyhřívalo je slunce, čímž významně pomáhalo hypocaustnímu systému.90 To se zdálo jako velmi efektivní, a tudíž tuto orientaci převzali i pozdější architekti u lázní Caracallových a Diocletianových.

7.3.

Peribolos Tato vnější zeď se rovněž objevuje nejprve u Traianových lázní. Kolem

vlastní budovy lázní se rozprostírají zahrady, a teprve ty obklopuje vnější zeď. U Traianových lázní byla hlavní budova připojená na SV stranu zdí. Ze zbývajících tří stran byla obklopena zahradou. Ovšem u Caracallových lázní je hlavní budova umístěna ve středu zahrad; nikde se vnější zdi nedotýká. Ve vnějším obvodu zdí se nacházely druhotné místnosti. U Traianových lázní se na JZ straně nacházela velká exedra, navržená jako přednášková místnost, nebo snad jako divadlo.91 Na SZ a JV straně jsou přednáškové pokoje, pokoje k odpočinku a debatám či malé exedry a dvě větší knihovny. Na SV straně byl vstup do lázní a další místnosti.92 Caracallovy lázně mají uspořádání trochu jiné. Po obvodu těchto zdí nalezneme nádrže na vodu a dvě symetrické knihovny na jihu. Dále dvě velké exedry a místnost sloužící pro různé filozofické debaty na východě a západě.93 Velké monumentální schodiště bylo objeveno v JZ rohu komplexu, představující vstup do lázní z Aventinu. V tomto obvodu zdí také byly nalezeny zbytky dvou velkých knihoven obdélníkového tvaru o rozměrech 38 x 22 m. Jsou ze tří stran kryté nikami.

90

Rook, T. The development and Operation of Roman Hypocausted Bath. Journal of archeology

science 1978, volume 5, issue 3, s. 269-282. 91

Lugli, G. La domus Aurea e le Terme di Traiano. Roma: Bardi, 2008.

92

Anderson, James C. Jr. The Date of the Thermae Traiani and the Topografy of the Oppid Mons.

American Journal of Archeology 1985, vol. 89, s. 499 – 509 93

Samuel Ball Platner. A Topographical Dictionary of Ancient Rome. London: Oxford University

Press, 1929.

32

7.4.

Vnitřní konstrukce lázní Konstrukce Agrippových lázní je asymetrická, nebylo zde ani zdvojení

určitých částí či pokojů. Navazuje na tradice campánských lázní. Titovy lázně jsou naproti tomu zcela nový konstrukční typ. Jsou označovány jako první císařské lázně. Byly umístěny na vyvýšené terase, přičemž hlavní místnosti se nachází v ose a kolem nich jsou zrcadlově umístěné ostatní pokoje. Díky tomu se lázně rozdělily symetricky na dvě části, jedna byla pro muže, druhá pro ženy; pokoje umístěné v hlavní ose užívají společně. Toto rozvržení se osvědčilo, a s menšími úpravami bylo použito i v lázních Traianových a Caracallových. Dominantní místností Agrippových lázní je na severu umístěná velká rotunda o průměru 25 metrů s apsidálními výklenky, nazývaná jako „laconicum.“94 Je ovšem nepravděpodobné, aby sloužila jako potní místnost, jak vyplývá z jejího názvu. Zde ukazuje název spíše na typ pokoje než na jeho funkci. Ve skutečnosti tato místnost sloužila jako frigidarium a obsahovala velký bazén. U Titových lázní má frigidarium již obvyklý pravoúhlý tvar, nebo zde spíše tvar do kříže, s apsí na severní straně, oddělenou sloupy od zbytku místnosti. V této apsi se pravděpodobně nacházel bazén (piscina). Místnost kryje velká žebrová klenba, kterou podpírají dvě křížové klenby; na každé straně jedna.95 Na jižním a severním konci křížových kleneb jsou ve výklencích umístěny rovněž bazénky, oddělené pouze sloupy. Tato místnost je u Titových lázní nejzajímavější, co do architektury. Frigidarium zde leží již v centrální ose, a přímo sousedí s palestrami. Je to dáno tím, že u Titových lázní chybí natatio.96 Téměř shodné frigidarium jako zde je u Traianových lázní. Zde je ovšem frigidarium od palestry odděleno souborem druhotných místností. U Traianových lázní jsou pozoruhodné dvě rotundy s apsidálními výklenky, které obklopovaly natatio. Podobají se campánským frigidariím a fridární rotundě v Agrippových lázních. Možná sloužila jako vedlejší frigidaria, nebo soudě dle jejich umístění (pokoj s neobvyklým spojením s palestrou), jako frigidarium lavationes. 94

Vitruvius. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953.

5.10.2. Latinizovaná forma řeckého „λακώνικόρ“. „Lakonská síň sama má býti zbudována ve tvaru okrouhlém, aby účinek páry i plamene se šířil stejnoměrně od středu po celé ploše okrouhlého prostoru.“ 95

Přednáška Diany E. E. Kleiner z Yale University: The Creation of an Icon: The Colosseum and

Contemporary Architecture in Rome. 96

O této problematice se zmiňuji o něco níže.

33

U frigidaria v Caracallových lázních je zřejmé, že se architekti nechali inspirovat Titovými a Traianovými lázněmi. Ovšem není zde polokruhová apse. Místo ní je na severní straně, mezi dvěma bazény, umístěn kruhový bazén s vodotryskem, nyní uložen v archeologickém muzeu v Naples. Frigidarium je kryto třemi křížovými klenbami, které podpíralo osm sloupů ze šedého granitu.97 V rozích byly rovněž umístěny čtyři velké niky, ve kterých se nacházely bazény se studenou vodou. Ty byly odděleny pouze dvěma sloupy od zbytku místnosti. Na jihu Agrippových lázní se nacházelo natatio. Pravděpodobně to byl otevřený dvůr či palestra o rozměrech 32 x 29 metrů, v jehož středu se nacházel bazén o rozměrech 15 x 7,5 metrů. Přímo sousedilo s větším apodyteriem, s místností připomínající atrium s malým bazénkem a s palestrou. Natatio tak bylo zcela odděleno od teplých místností ležících více na severu. U Titových lázní se natatio nevyskytuje. Traianovy lázně natatio již opět mají, a to velkých rozměrů. Bylo umístěno pod širým nebem a obklopovaly ho dvě velká, členitá apodyteria, stejného typu jako u Neronových lázní. Na rozdíl od Agrippových lázní se natatio nacházelo na severu lázeňského komplexu a bylo přímo ve spojení s frigidariem. Ze tří stran bylo obklopeno sloupovým portikem. Natatio v Caracallových lázních dosahovalo úctyhodných rozměrů (50 x 22 metrů). Má stejné umístění jako u lázní Traianových; tzn.: bylo na severní straně komplexu a sousedilo s frigidariem. Na jižní straně mělo dvě polokruhové apse a mezi nimi schodiště vedoucí z bazénu přímo do frigidaria, které bylo odděleno pouze dvěma sloupy. Do bazénu se vstupovalo po schodištích umístěných na krátkých stranách natatia, a to ze vstupní haly, oddělené od bazénu šesti sloupy. Severní zeď byla bohatě zdobena sloupy a výklenky se sochami.98 V Agrippových lázních nemůžeme pokoje identifikovat zcela přesně, ovšem caldarium je snadno rozlišitelné. Ve třech výklencích tohoto caldaria byly umístěny bazény. Kolem byly služební místnosti a dva apsidální pokoje, jeden na jihu, druhý na severu; pravděpodobně tepidaria. V Titových lázních se vyskytují dvě caldaria, což je neobvyklé. Jsou umístěny na jižní straně komplexu lázní, z nichž vystupují do dvou velkých palester. Na třech stranách je oddělují od okolí pouze sloupy, tudíž jsou velmi otevřená a vzdušná.

97



Viz výše. Popis výzdoby v Caracallových lázních.

34

V každém caldariu se nachází dva bazény s teplou vodou. Caldarium v Traianových lázních se nachází také na jihu komplexu, leží v hlavní ose, ale je zde pouze jedno. Tvarem připomínalo kříž, s třemi polokruhovými apsemi, V nich byly zabudovány bazény. V Caracallových lázních bylo caldarium kruhové, o průměru téměř 36 metrů. Po obvodu caldaria bylo umístěno sedm pravoúhlých bazénů, z nichž se šest našlo na původním místě. Celá místnost byla kryta kopulovitou klenbou, podepřenou osmi pilíři.99 Ve dvou pilířích se zachovaly schody, po kterých se vystupovalo do vyšších pater. Jak bylo již zmíněno výše, v Agrippových lázních se nacházela dvě tepidaria. Byly to dva apsidální pokoje, které z jižní a severní strany obklopovaly caldarium. V Titových lázních leží tepidarium již v centrální ose, a to mezi caldariem a frigidariem, jak je tomu i v pozdějších dobách. Od těchto pokojů je oddělen pouze dvěma sloupy na každé straně. Má již obvyklý pravoúhlý tvar. S tepidariem přímo sousedí další dvě osově uspořádané místnosti, jedna na východě, druhá na západě. Jejich funkce není zcela jasná, ovšem tvarem to připomíná atria s bazénkem uprostřed. Tepidarium v Traianových lázních je malé a má jednoduchý pravoúhlý tvar. Sloužilo spíše jako spojovací chodba mezi caldariem a frigidariem.100 Ovšem na jihu těchto lázní, jak v západním, tak ve východním křídle, je umístěn oválný či biapsidální pokoj. Tyto dva pokoje jsou situovány ve vytápěném křídle, tudíž byly neustále vytápěny a jejich funkce se nejvíce podobá právě tepidariu.101 Je možné, že tak nahrazují funkci tepidaria umístěného v centrální ose, které sloužilo spíše jako průchozí místnost. Takto umístěné dva pokoje jsou i v Caracallových lázních. Je tedy velmi pravděpodobné, že to byl novátorský čin Apollodora z Damašku, který se osvědčil a přejali jej i pozdější stavitelé. Primární tepidarium v Caracallových lázních je velmi podobné tomu v lázních Traianových. Zde má ovšem apsidální tvar. Nyní se dostáváme k vedlejším pokojům. Největším a nejdůležitějším z těchto vedlejších pokojů je palestra. V Agrippových lázních byla pouze jedna, ležela v západním křídle lázní a přímo sousedila s natatiem. 99



Gros, P. Lárchitettura romana: dagli inizi del III secolo a. C. alla fine dell’alto impero;

i monumenti pubblici. Milano: Longanem, 2001. 101


Foundation, 1992.

35

V dalších lázních jsou již palestry uspořádané zrcadlově, přičemž jedna leží západně a druhá východně od centrální osy. V Titových lázních máme dvě velké čtvercové palestry, které obklopují frigidarium. Jsou umístěny pod širým nebem, jen po obvodu je sloupový portikus. Dále zde máme dvě obrovské palestry či zahrady na jihu. Leží rovněž na vyvýšené terase a uvozují tak celý komplex lázní. U Traianových a Caracallových lázní není zcela jasné, zda byly palestry zastřešeny či nikoli. O této otázce se vedou neustále diskuse. Například Fine Licht říká, že musela být zastřešena, protože návštěvníci, pokud šli z apodyteria do vytápěných místností a zpět, musely projít skrze palestru. S chladným a deštivým počasím, které bylo v Římě, se to zdá nepravděpodobné.102 Každopádně palestra byla ze všech stran obklopena sloupovým portikem, na který se dalo vystoupat po schodech, a sloužil jako terasa. Na vnější straně palestry byla přidána rozlehlá exedra, pravděpodobně zastřešená. Palestry v Caracallových lázních jsou více protáhlé a sloupový portikus mají pouze na třech stranách. Pokud peristyl v Traianových lázních byl zastřešený, muselo tak být učiněno i zde. Je to ovšem velmi kontroverzní otázka. Já zde mohu pouze nastínit tuto problematiku, závěr si každý musí udělat sám. Například Krencker a Brödner věří, že tu byla bazilikální střecha, zatímco ostatní se kloní k tomu, že palestra byla zcela otevřená. Ve zdech najdeme zbytky okapů, ty byly nezbytné, byla-li tato místnost nezastřešená. A další argument pro nezastřešení je ten, že se nenašly střešní podpěry portiku ani střešní krytina.103 V renesančních malbách o zastřešení nejsou také žádné doklady. I v těchto lázních byla exedra, ovšem přesunula se pouze do středu strany. Nyní ležela více ke středu lázní. Od palestry byla oddělena rovněž jen řadou sloupů. V těchto exedrách se našla známá mozaika s atlety. Jedny z prvních místností, kam se návštěvníci dostali, byla apodyteria. V Agrippových lázních sousedila s frigidariem, přičemž jedno leželo na jih a druhé na sever od něj. Tyto dvě místnosti měly obdélníkový tvar. Bylo zde ještě jedno s apsidálním tvarem. To leželo hned vedle atria, do kterého mělo přímý volný vstup. Do Titových lázní vedlo několik vstupů, přičemž dva vedly přímo do apodyterií. Ty zde mají opět pravoúhlý tvar, ale jsou umístěná na jihu.

102




36

Sousedí s vyhřívanou místností, u které bohužel nevíme její funkci. Možná to byla pomocná tepidaria. Apodyteria v Traianových lázních jsou opět dvě, a velmi se podobají těm v Neronových lázních. Každé apodyterium se skládá z protáhlé haly s mnoha malými vedlejšími pokoji. Mohla nad nimi být bazilikální střecha. Apodyteria ležela na severní straně lázní a byla to první místnost, kam přicházeli návštěvníci. Jak již bylo zmíněno výše, obklopovaly natatio. V Caracallových lázních jsou apodyteria umístěna na stejném místě jako v lázních Traianových. Vstupovalo se do nich přes vstupní halu a byl z nich přístup přímo do palestry. Je to velká pravoúhlá místnost rozdělená bočními zdmi do čtyř obdélníkových výklenků. V Agrippových lázních byly ještě další místnosti, ale jejich funkce není známa. U ostatních lázní mohu popsat funkci i dalších pokojů. Například potní lázeň, která se nacházela ve všech ostatních lázních. Vždy ležela na jižní straně a sousedila s ostatními teplými pokoji. V Titových a Traianových lázních jsou tyto pokoje téměř shodné. Mají pravoúhlý tvar a sousedí s caldariem a pomocnými tepidarii. Zatímco v těchto lázních byly sauny dvě, zdá se, že v Caracallových byly čtyři - na každé straně dvě. Ty blíže ke středu měly apsidální tvar. Hned vedle nich byly další, které už měly obvyklý pravoúhlý tvar a sousedily s pomocnými tepidarii. Na této jižní straně se u Traianových a Caracallových lázní nachází další místnost, opět zrcadlově uspořádaná, která pravděpodobně sloužila jako místnost na masáže. U Traianových lázní nalezneme ještě další pokoje umístěné kolem palestry. Jejich funkce není známa, ale je možné, že to byly pokoje pro služebnictvo. Díky Vitruviovu popisu palestry můžeme brát v úvahu i to, že tyto místnosti sloužily k namazání těla olejem, či poté na seškrabání hlíny z těla.104 V Caracallových lázních bylo ještě více pokojů, z nichž některé sloužily jako vstupní prostory (pokoje 1,2,4,5,6,7 a 11). Přičemž nad pokoji 4,5 a 6 byla terasa, na kterou se vstupovalo z pokoje 3. Pokoj 17 byl částečně vyhřívaný a mohl být určený rovněž na masáže. Zbývající pokoje sloužily buď k odpočinku návštěvníků, jako služební pokoje nebo různé chodby a schodiště.

37

8. Hypocaustní systém lázní Zdokonalený vytápěcí systém nebyl použit v lázních před 1. stol. př. n. l. Předtím byly místnosti vytápěny pomocí ohniště. V Campánii byly místnosti lázní vytesány do skály, a díky vulkanické činnosti byly páry vedeny umělými kanálky do lázní, které zároveň vyhřívaly. Hypocaustní systém se skládal z pokojů s dutou podlahou (suspensura), s dutými zdi (tubulation) a ojediněle také s dutými klenutými stropy, vytápěnou kotlem (praefurnium). Vitruvius přináší první popis tohoto zařízení, ale tubulation neznal. Podlaha byla vydlážděna pálenými taškami o velikosti 1,5 stopy (sesquipedles). Visutá podlaha (suspensura) byla nesena pilířky (pilae) o výšce dvou stop, vyrobené z nepálených cihel.105

Mohly být různých tvarů, nejčastěji však

pravoúhlé, polygonální nebo kruhové. Na podlahu se nanášela směs z keramických střepů, která měla izolační funkci. Tubulation bylo vynalezeno v 2. polovině 1. stol. př. n. l. Toto datum je vyvozeno z archeologických nálezů. A tak se nám Vitruvius zmiňuje pouze o izolaci zdí, ale ne v kontextu s vytápěním. Ke stěně se upevní svisle postavené bradavkové cihly (tegula mammata), jejichž vnitřní strana se musí pozorně vysmolit, aby se do nich nedostala vlhkost.106 Praefurnium popisuje Vitruvius ve své knize jako tři kovové kádě, jedna pro horkou vodu, druhá pro vlažnou a třetí pro studenou vodu. Přičemž se kádě umístí tak, aby do kádě s vlažnou vodou přitékalo z kádě s vodou studenou tolik vody, jako vytéká z kádě s vlažnou vodou do kádě s vodou horkou.107 Praefurnium bylo umístěno do sklenutého prostoru pod suspensurae. A nad něj se umisťovaly již zmíněné kotle na vodu. Odvod kouře vzniklého při spalování v praefurniu byl vyřešen v 1. století př. n. l., ale zdokonalen byl v 1. století n. l., kdy se začaly využívat tubulae (terakotové trubice). Takto ústily do klenby, kde byl kouř odváděn komíny ven. 105

Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. 5.10.2. Praha: Arista, 2001. Překlad Alois

Otoupalík „Tyto pilířky mají být 2 stopy vysoké. Vyzdí se hrnčířskou hlínou, propracovanou s chlupy, a nahoře se na ně položí dvoustopou krycí střešní cihly, jež ponesou dlažbu.“ 106

Vitruvius 7.4.2

107

Vitruvius 5.10.1

38

9. Vodní systém Dodávka vody byla nezbytná pro chod lázní. Voda se čerpala většinou několik kilometrů od Říma a do města se dostávala pomocí monumentálních vodovodů. Pomocí trubek a kohoutů se pak voda dostávala do praefurnia, kde byla v kovových kotlích ohřívána. Poté se pomocí systému vodovodů rozlévala voda do jednotlivých nádrží a bazénů. Voda v bazénech měla stálou teplotu mezi 40 – 50°C. Teplota vody se udržovala pomocí tzv. Testudo alvei. Byla to kovová jímka, jejíž jeden konec byl otevřený a zapuštěný do spodní části vyzdívky bazénu tak, aby jímka byla stále plná vody. Druhý konec byl uzavřený a ležel přímo nad ohništěm, které vodu ohřívalo, a ta pak proudila do horního konce jímky a tudíž i do bazénu.108 Odpadní voda z bazénů byla pomocí kanalizace odváděna pryč, někdy se využívala na čištění latrín.

108


Aarhus: Aarhus University Press, 1990. str. 24.

39

10. Závěr Po vysvětlení základních pojmů, jako balnea a thermae, mi přišlo vhodné vysvětlit a definovat funkci a tvar jednotlivých pokojů v lázních. A to pro snadnější pochopení dalšího textu. Z toho co jsem napsala o Agrippových lázních, i když poznatky o těchto lázních jsou nepatrné, je zřejmé, že byly řadového typu. Stály tudíž mezi ostatní městskou zástavbou. Orientace lázní je stejná jako u všech jeho předchůdců, a to S – J. Z jeho půdorysu lze vyvodit, že se i svou strukturou stavby podobá dřívějším lázeňským komplexům, například Stabijským lázním v Pompejích. Následující Titovy lázně si uchovávají stejnou orientaci. Neleží již mezi městskou zástavbou, ale stojí samostatně, a to na uměle vytvořené vyvýšené terase. Uspořádání pokojů je také zcela jiné. Díky tomu je můžeme považovat za první císařské lázně. Teplé místnosti jsou umístěny na jihu komplexu, chladné pokoje a palestra leží zcela na severu budovy. Je zde již patrná osová souměrnost. Důležité místnosti leží v hlavní ose, a ostatní pokoje jsou symetricky umístěny kolem nich. Tohle uspořádání pokojů přebírají i Traianovy lázně, ovšem s tím, že některé pokoje ještě doplní a změní částečně půdorysy jednotlivých pokojů. Tyto lázně byly několikanásobně větší než Titovy, což se odráží i ve velikosti jednotlivých pokojů. Také celkové uspořádání je zřetelnější. Důležitá a zcela nová je orientace lázní, ty leží nyní v ose SV – JZ, a svírají tudíž s Titovými lázněmi úhel 60°. Nově zde vystavěli architekti peribolos, který dodává lázním ucelený tvar a zároveň je izoluje od městského ruchu. Tuto orientaci celé stavby, i peribolos přejímají architekti i u lázní Caracallových. Ovšem nejsou jen zvětšenou kopií Traianových lázní; i zde nalezneme mnohé inovace. Toť vše k definici jednotlivých lázeňských komplexů. Dále jsem se ve své práci zaměřila na porovnávání těchto lázní. Díky tomu se nám zcela jasně ukážou jednotlivé rozdíly mezi lázněmi a jejich novátorské činy. Zcela na závěr práce jsem uvedla způsob vytápění a popis vodního systému. Zde píši, odkud se voda čerpala, jak byla přiváděna do lázní a způsob rozvodu po nich.

40

11. Resume After explaining basic terms such balnea and thermae, I came to explain and define the function and style of individual rooms in the baths. First, I write about Agrippa baths. Although knowledge of these baths are very slight, it is clear that the ordinary type. Therefore, stood among the other urban areas. Orientation of the bath is the same as all his predecessors; nord - south. His plan can be deduced that even its structure resembles the old baths building complexes, such as Stabian baths in Pompeii. The following Tito's bath to keep the same orientation. Lies among the urban areas, but it stands alone, on an artificial elevated terrace. Arrangement of rooms is also quite different. They are considered as the first imperial baths. Warm rooms are located on the south flank complex, cold rooms and palestra lies entirely north of the building. There is already apparent axial symmetry. Important room is located in the main axis, and the other rooms are symmetrically placed around them. Baths of Trajan take this arrangement of rooms, but the fact that some rooms still make some changes and plans of individual rooms. These baths were much bigger than Tito's, which is reflected in the size of individual rooms. The overall arrangement is more clear. The complex rested on a northeastsouthwest axis, with the main building attached to the northeast wall. This was contrary to the more widely used north-south axis of many buildings in the vicinity. They had peribolos about them, which izolate them from the urban rush. The baths of Caracalla take over this orientation of the building, and peribolos. At the and of my work, I compare these bahts. And I write about heating and water system in the baths.

41

12. Seznam použité literatury Prameny Vitruvius, M. Pollio. Deset knih o architektuře. Praha: Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953.

Monografie Aicher, Peter J. Guide to the aqueducts of ancient Rome. Wauconda, Ill.: Bolchazy-Carducci Publishers, 1995. Anderson, James C. Jr. The Date of the Thermae Traiani and the Topografy of the Oppid Mons. American Journal of Archeology 1985, vol. 89, s. 499 – 509. Brtnický, L. Topografie starověkého Říma. Praha: Česká akademie věd a umění, 1925. Delaine, J. The Bath of Caracalla. A study in the design, construction, and economics of large-scale building projects in imperial Rome. Journal of Roman Archeology. Portsmouth: Rhode Island, 1997. vol. 25. Fagan Garrett G. Bathing in Public in the Roman Word. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1999. Gates Charles. Ancient Cities: The Archaeology of Urban Life in the Ancient Near East and Egypt, Greece, and Rome. Vancouver: Crane Resource Centre, 2004. Gros, P. Lárchitettura romana: dagli inizi del III secolo a. C. alla fine dell’alto impero; i monumenti pubblici. Milano: Longanem, 2001. Lancaste Lynne C. Concrete Vaulted Construction in Imperial Rome: Innovations in context. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. Lombardi L., Corazza A. Le Terme di Caracalla. Roma: Fratelli Palombi, 1996. Lugli, G. La domus Aurea e le Terme di Traiano. Roma: Bardi, 2008. Lugli, G. Le terme di Caracalla. Roma: Bardi, 1962. Marvin, M. Freestanding sculpture from the Bath of Caracalla. American Journal of Archeology 1983, vol. 87, s. 347 – 384.

42

Meer, L. B. van der. L'affresco sotto le Terme di Traiano del Colle Oppio, Roma neropolis: Realtá e progetto. Oudheidkundige mededeelingen van het Rijksmuseum van Oudheden te Leiden 1998, vol. 78, s. 63 - 73. Nielsen, I. Thermae and balnea. The Architecture and Cultural history of Roman public bath. Aarhus: Aarhus University Press, 1990. Piranomonte, M. Terme di Caracalla. Milano: Electa, 2005. Rook, T. The development and Operation of Roman Hypocausted Bath. Journal of archeology science 1978, volume 5, issue 3, s. 269-282. Scarre Chris. Sedmdesát divů světa: osudy slavných stavebních památek. Praha: Slovart, 2000. Sear Frank. Roman architecture. New York: Cornell University Press, 1983. Stambaugh John E. The ancient Roman city. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1988. Yegül, K. F. Baths and Bathing in Classical Antiquity. New York: Architectural History Foundation, 1992.

Encyklopedie Bunson, M. Encyclopedia of the Roman empire. Heslo Bath. New York: Facts On File, 2002. MacDonald L. W. The architecture of the Roman Empire II. An urban Apprasial. Heslo bath. New Haven: Yale University Press, 1986. Sturgis Russell. Sturgis' illustrated dictionary of architecture and building. Vol III. O - Z. Heslo Roman architecture. Toronto: General Publishing Company, 1989. Svoboda, L. Slovník antické kultury. Praha: Academia, 1974.

Internetové odkazy http:// en.wikipedia.org/wiki/Thermae (Citováno 25. dubna 2010) http://www. flickr. com/ (Citováno 28. dubna 2010) Plinius, Gaius Secundus. Historia Naturalis. (online). 1985. Kniha XXXV. 26 a XXXVI. 121, 189. 43

(Citováno 2. dubna 2010). Dostupné z: http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Pliny_the_Elder/home.html Přednáška Diany E. E. Kleiner z Yale University: The Mother of All Forums: Civic Architecture in Rome under Trajan. (online). (Citováno 21. dubna 2010). Dostupné z: http://www.cosmolearning.com/video-lectures/the-mother-of-all-forums-civicarchitecture-in-rome-under-trajan-6782/ Přednáška Diany E. E. Kleiner z Yale University: Bigger Is Better: The Baths of Caracalla and Other Second- and Third-Century Buildings in Rome. (online). (Citováno 21. dubna 2010). Dostupné z: http://www.cosmolearning.com/video-lectures/bigger-is-better-the-baths-ofcaracalla-and-other-second-and-third-century-buildings-in-rome-6785/ Přednáška Diany E. E. Kleiner z Yale University: The Creation of an Icon: The Colosseum and Contemporary Architecture in Rome. (online). (Citováno 21. dubna 2010). Dostupné z: http://www.cosmolearning.com/video-lectures/the-creation-of-an-icon-thecolosseum-and-contemporary-architecture-in-rome-6780/ Samuel Ball Platner. A Topographical Dictionary of Ancient Rome. London: Oxford University Press, 1929. (online). (Citováno 5. dubna 2010). Dostupné z: http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Gazetteer/Places/Europe/Italy/Lazio/Rom a/Rome/_Texts/PLATOP*/home*.html

44

13. Přílohy

Obr. 1 - Rekonstrukce Agrippových lázní dle A. Hülsena

Obr. 2 - Půdorys Agrippových lázní. Vytvořil A. Hülsen na základě údajů z FUR a z Palladiových kreseb

45

Obr. 3 - Fragment zdi Agrippových lázní

Obr. 4 – M. V. Agrippa 46

Obr. 5 - Půdorys Titových lázní

Obr. 6 - Fragmenty Titových lázní

47

Obr. 7 - Vzájemná poloha Titových a Traianových lázní. Viditelné zbytky Domus Aurea

Obr. 8 - Zobrazení Traianových lázní 48

Obr. 9 - Fragmenty exedry v Traianových lázních

Obr. 10 – Jiný pohled na exedru v Traianových lázních

49

Obr. 11 - Poloha Caracallových lázní ve městě Řím

Obr. 12 - Půdorys Caracallových lázní

50

Obr. 13 - Vlastní komplex Caracallových lázní

Obr. 14 - Velké cisterny na vodu v Caracallových lázních

51

Obr. 15 - Pohled shora na ruiny Caracallových l.

Obr. 16 - Severní strana natatia s mnoha nikami pro sochy 52

Obr. 17 - Rekonstrukce severní zdi natatia

Obr. 18 - Rekonstrukce natatia

53

Obr. 19 - Pohled na bazén v natatiu

Obr. 20 - Severní strana frigidaria, vzadu natatio

54

Obr. 21 - Rekonstrukce frigidaria od Viollet Le Duc (1867)

Obr. 22 - Pohled na frigidarium 55

Obr. 23 - Pohled na Caldarium

Obr. 24 - Pohled shora na západní palestru

56

Obr. 25 - Východní palestra

Obr. 26 - Západní apodyterium

Obr. 27 - Jihozápadní knihovna 57

Obr. 28 - Laconica na západní straně lázní

Obr. 29 – Býk Farnese, nalezený ve východní palestře

58

Obr. 30 - Herakles Farnese. Nalezený ve frigidariu, nyní v archeologickém muzeu v Naples.

Obr. 31 - Hlavice sloupu z frigidaria se znázorněním Herakla 59

Obr. 32 - Hlavice sloupu z frigidaria s figurálním zobrazením

Obr. 33 - Socha Venuše Anadyomené, objevená r. 1912 v Mithraeu

60

Obr. 34 - Socha Artemis, nalezená v Caracallových lázních

Obr. 35 - Fontána z frigidaria Caracallových lázní, dnes na Piazza Farnesse

61

Obr. 36 - Figurální mozaika s motivy atletů z exedry

Obr. 37 - Detail mozaiky umístěné nad palestrou

Obr. 38 - Mořská obluda či býk z figurální mozaiky z portiku nad palestrou

62

Obr. 39 - Barevná podlahová mozaika z východní palestry

Obr. 40 - Barevná podlahová mozaika s kruhy a rostlinnými spirálami ze západní palestry

63

Obr. 41 - Bílo-černá mozaika z apodyteria

Obr. 42 - Vstup do Mithraea

64

Obr. 43 - Mithraeum

Obr. 44 - Freska znázorňující boha Mithra

65

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie. Bakalářská diplomová práce

Recommend Documents