Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra teorie práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra teorie práva

Diplomová práce Duševní vlastnictví a informační sítě

2007

Martin Sýkora

„Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma „ Duševní vlastnictví a informační sítě “ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny“.

Martin Sýkora

1

1. Úvod 1.1 Internet a jeho právní povaha

5

1.2 Historie Internetu aneb "Are you receiving this?"

6

1.3 Vývoj Internetu v ČR

8

1.4 Vývoj Autorského zákona

8

2. Dílo a jeho užití v prostředí Internetu

10

2.1 Definice díla

10

2.2 Negativní vymezení díla

12

2.3 Základní způsoby užití díla na Internetu

13

2.3.1 Zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu

13

2.3.2 Stahování díla prostřednictvím Internetu

16

2.4 Volná užití

17

2.5 Technické kopie

18

3. Získání oprávnění k dílu

20

3.1 Způsob uzavření licenční smlouvy

22

3.2 Náležitosti licenční smlouvy

24

3.3 Zánik licenční smlouvy

25

4. Volný software

26

4.1 Shareware

26

4.2 Freeware

27

4.3 Public domain

27

4.4 Open Source

27

4.5 Creative Commons

30

5. Výměnné sítě Peer-to-Peer

31

5.1 Historie P2P

31

5.2 Napster

32

5.3 P2P a centrální systém

36

5.4 Boj proti P2P

38

2

6. Warez

40

6.1 Distribuce chráněného díla

40

6.1.1 Získání produktu

41

6.1.2 Odstranění ochrany

42

6.1.3 Úprava obsahu

44

6.1.4 Šíření výsledného produktu

45

6.1.5 Filmové release

46

6.2 Warez skupina a její struktura

49

6.3 Uživatelé

50

7. Odpovědnost

52

7.1 Subjekty a jejich odpovědnost

54

7.2 Odpovědnost poskytovatele obsahu

55

7.3 Odpovědnost koncových uživatelů

56

7.4 Odpovědnosti poskytovatelů volného prostoru

57

7.5 Odpovědnost poskytovatelů připojení

59

7.6 Odpovědnost podle jiných norem

60

8. Technické prostředky ochrany práv

61

8.1 Kontrola přístupu

62

8.2 Omezení užití díla

62

8.3 Zastánci technologie DRM

63

8.4 Odpůrci technologie DRM

63

8.5 Případ Sony BMG a rootkity

66

8.6 Ochrana Blu Ray a HD DVD prolomena

68

9. Závěr

70

10. Summary

72

11. Seznam použité literatury

74

12. Přílohy

80

3

“Čtyřicet procent softwaru instalovaného na tuzemských počítačích je nelegálních. Pro Českou republiku 40procentní míra softwarového pirátství představuje ztráty ve výši 2,7 miliardy korun (121 mil. USD). V Evropské unii je míra pirátství na 36 procentech a ztráty se vyšplhaly na více než 266 miliard korun (12 mld. USD). Z celosvětového pohledu se pirátství odhaduje na 35 procent se ztrátami přesahujícími 755 miliard korun (34 mld. USD).”

Business Software Alliance

4

1. Úvod Cílem mé diplomové práce je popsat současný stav a vývoj ochrany autorských práv ve specifickém prostředí Internetu. Podnětem ke zvolení tohoto tématu mi byla faktická znalost této problematiky, kterou jsem se snažil postihnout rovněž po stránce právní. Práci je možno rozdělit na obecnou a zvláštní část. V obecné části se pokusím o definování specifického prostředí Internetu včetně jeho vývoje. Rovněž se, s pomocí autorského zákona, pokusím o vymezení předmětu ochrany díla včetně všech jeho specifických výjímek. Na tomto předmětu poté poukáži na jeho základní způsoby (zne)užití. Část obecnou budou uzavírat možnosti získání oprávnění k dílu. Obecná část by tedy měla odpovědět na otázky jaké dílo je v prostředí internetu chráněno, jaké primární nakládání s tímto dílem je protiprávní a jaké máme možnosti v případě, že budeme chtít dílo v digitálním formátu získat v souladu s platnou právní úpravou. Zvláštní část bude rozebírat specifické podoby díla a jeho ochrany, které se postupně vytvořily v internetovém prostředí. Stěžejní kapitolu bude představovat pojednání o výměnných sítích, tedy o tom, jakým způsobem nejčastěji dochází k šíření a zneužívání autorsky chráněného díla. Pokusím se rovněž popsat specifickou komunitu, která se v tomto prostředí pohybuje. Rozeberu chování a případnou odpovědnost jednotlivých subjektů a možnosti technické ochrany digitálních děl. Zvláštní část by tedy měla pojednávat o některých specifických institutech, které se váží k ochraně autorských práv v internetovém prostředí. Odpoví na otázky na jaké modifikace autorskoprávní ochrany děl můžeme narazit, jakým způsobem dochází k šíření děl v digitální podobě, kdo je takto šíří, do jaké míry je za takové počínání odpovědný a jaké možnosti, krom právní ochrany, se oprávněným osobám nabízí. Vzhledem ke specifičnosti vybraného tématu, se hlavním materiálovým zdrojem stal sám Internet a u nás dosud vydané a dostupné publikace. Účelem práce není vyčerpávající popis veškerých institutů, se kterými se můžeme na Internetu v souvislosti s ochranou autorských práv setkat. Spíše jde o základní přiblížení této problematiky s poukazem na její nejzajímavější prvky.

5

1.1 Internet a jeho právní povaha Internet1, jak jej známe a každodenně používáme, je fenoménem dnešní doby. Můžeme jej směle přirovnat k převratným vynálezům jako je Wattův parní stroj či Guttenbergův knihtisk2. Na rozdíl od těchto objevů, však Internet nemá svého jediného vynálezce. Představuje decentralizovanou počítačovou síť bez jednotného řídícího centra a jako takový nemá tedy jednoho majitele. Neexistuje tak fyzická či právnická osoba, která by byla za Internet odpovědna. Internet tedy nemá právní subjektivitu, nemůže nabývat práv ani se zavazovat. Fyzicky jej lze připodobnit k železnici, kdy zpočátku existovaly pouze lokální tratě, které se postupem času začaly propojovat, až nakonec překročily hranice států a kontinentů. Internet je nutno chápat jako přenosové médium, či komunikační prostředí, které umožňuje přednost dat a služeb. Vše co se na Internetu odehrává, neprobíhá v právním vakuu, i na něj se vztahují obecné právní předpisy. Jde však o prostředí specifické a stále relativně nové a tak v tomto prostoru často narážíme na problémy. Toto prostředí vytvořilo naprosto novou dimenzi vztahů, které se zákonodárci po celém světě snaží s větší či menší mírou úspěšnosti upravit. Potrvá ještě relativně dlouho, než se právníkům, odborníkům a zákonodárcům podaří uchopit podstatu Internetového světa a dohnat existující mezery v jednotlivých právních úpravách. Podaří-li se to vůbec.

1.2 Historie Internetu aneb "Are you receiving this?" Dnes již dobře zmapovaná historie světového Internetu klade počátek Internetu do roku 1962, kdy vzniká experimentální projekt agentury ministerstva obrany USA - DARPA (U.S. Department of Defense Advanced Research Project Agency). Americká armáda se tehdy snažila najít způsob jak zajistit, aby armádní počítače rozmístěné po celém území USA mohly spolu bez problému komunikovat, a to i v případě, že část této sítě bude vyřazena z provozu. Každé centrální informační centrum totiž představovalo možný terč nepřátelského

1

Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“, a mezinárodní předpony inter- (mezi), vyjadřující jeho propojení Heslo Internet. (citováno dne 15. 1 2007). Dostupné z: http://cz.wikipedia.org/wiki/Internet . 2 Smejkal, V. Internet a §§§. Praha : Grada Publishing, 2001, s. 16.

6

útoku3. Unikátní řešení nabízelo vybudování sítě bez centrálního uzlu. Pokud by tedy byla některá z linek zničena, mohla informace po ní poslaná dorazit příjemci jinou trasou. Takto vznikly v roce 1969 první čtyři uzly ARPANET, síť vytvořená skupinou ARPA(Advanced Research Projects Agency), spadající pod ministerstvo obrany. První věta "Are you receiving this?" dorazila z Los Angeles do Standfodu, Santa Barbary a Lake City. Decentralizovaný informační systém byl na světě. Do poloviny osmdesátých let se Internet rozvíjí pozvolna na vojenské a vládní úrovni, v sítí je připojeno zhruba tisíc počítačů. V této době se k Internetu začínají připojovat také americké university a instituce a počet uživatelů prudce vzrůstá. Zásadním impulsem byl však vznik sítě NSFNET, v roce 1985 financovaný z rozpočtů vládní agentury NSF (National Science Foundation). Tato páteřní síť USA nahradila ARPANET (sloužící k výzkumným účelům) a odtrhnuvší se MILNET (Military Network, sloužící k vojenským účelům). Poprvé byl pojem Internet použit v roce 1987, kdy bylo do sítě připojeno již 27 000 počítačů4. V roce 1989 přišel Tim Berners-Lee s novým způsobem komunikace prostřednictvím hypertextových dokumentů původně určenou pro laboratoří CERN,

kde pracoval. Jednalo se o technologii, umožňující odkazy na další

dokumenty, umístěné na jiném počítači. Tuto technologii dnes známe pod názvem World Wide Web. Přehledné a jednoduché ovládání spolu s masivním rozšířením osobních počítačů rozšířil řady internetových uživatelů natolik, že se Internet stal zajímavým také po komerční stránce. S příchodem prvních WWW prohlížečů - Mosaic v roce 1993 a Netscape o rok později - nastává internetový boom. Strmý růst počtu uživatelů Internetu v letech 1995-2006 lze vypozorovat z tabulky (viz příloha č.1), kterou pravidelně zpracovává sever Internet World Stats5.

3 Historie Internetu. (citováno dne 17. 1 2007). Dostupné z : http://www.adpnet.cz/inethistory.html . 4 Heslo Internet. (citováno dne 17. 1 2007). Dostupné z : http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet . 5 Dostupné z : http://www.Internetworldstats.com/ .

7

1.3 Vývoj Internetu v ČR ČVUT v Praze v listopadu 1991 provedlo první pokusy připojení k Internetu přes uzel v Linci. První formální připojení v tehdejší ČSFR se uskutečnilo tamtéž v únoru 1992. Ministerstvo školství uvolnilo 20 miliónů korun na vybudování páteřní sítě FESNET (po rozpadu ČSFR rozdělen na český CESNET a slovenský SANET), spojující univerzitní města. CESNET se zanedlouho stal z ryze akademické sítě sítí komerční a dnes představuje jeden z mnoha komerčních poskytovatelů sítě. Rozvoj služeb Internetu pro širokou veřejnost začal v ČR po roce 1995 . Po roce 1999 prodělal veřejný Internet v České republice další velký rozvoj, zejména díky dokončení digitalizace telefonní sítě, stanovení levnějšího tarifu pro připojování k Internetu, v důsledku poklesu cen osobních počítačů a především vzhledem následnému nástupu volných poskytovatelů připojení. V současné době je vývoj Internetu nejvíce ovlivňován dostupností a zvyšováním kvality připojení, související s rozvojem kabelových a bezdrátových služeb nejrůznějších telekomunikačních společností, nových telefonních operátorů i samotných internetových poskytovatelů, jejichž prostřednictvím má stále větší okruh uživatelů možnost přistupovat k Internetu pevným vysokorychlostním připojením. Již zmíněný server Internet World Stats6 uvádí, že v České republice je 5,1 milionů uživatelů Internetu, což je 49,9 % populace. V celé Evropské unii je 51,9 % uživatelů Internetu.

1.4 Vývoj Autorského zákona V oblasti práva autorského nacházíme počátky úsilí o harmonizaci autorskoprávní úpravy již v období konce 19.století. Zásadním dokumentem na mezinárodní úrovni se v této oblasti stala Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886, ve znění poslední (tzv. pařížské) revize z roku 1971. Touto revizí je vázána většina států účastných na Bernské úmluvě. Tento smluvní text je spravován Světovou organizací duševního vlastnictví (WIPO – World Intellectual Property Organization). Ta mimo jiné spravuje i Mezinárodní úmluvu o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a 6

Dostupné z : http://www.Internetworldstats.com/ .

8

televizních organizací z roku 1961, označovanou obvykle jako Římská úmluva. Nejaktuálnějšími mezinárodními smlouvami, navazujícími na uvedené základní smlouvy, jsou tzv. Internetové smlouvy z roku 1966 . Jde o Smlouvu WIPO o právu autorském (WCT – World Intellectual Property Organization Copyright Treaty) a Smlouvu WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (WPPT – World Intellectual Property Organization Performances and Phonograms Treaty), ke kterým Česká republika již přistoupila. Český autorský zákon ( dále jen AutZ ), s účinností od 1.12.2000, nahradil po třiceti pěti letech zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Obecné formulace zákona na jedné straně sice umožňovaly vcelku pružnou aplikaci i v neustále se měnících podmínkách, na straně druhé se však zákon stal v důsledku sedmi novelizací v průběhu 90. let značně nekompaktním. Tato zásadní rekodifikace reagovala na technický rozvoj, který přináší nové druhy a způsoby v oblasti tvorby a užití autorských děl a také dalších předmětů ochrany autorského práva. Nová úprava také reagovala na fakt vzniku jednotného trhu a s tím spojeného volného pohybu zboží. Výraznou skutečností je fenomén vlivu a působení tzv. informačních společností, který sebou přináší dramatický nárůst možnosti šíření výsledků duševní tvůrčí činnosti. V neposlední řadě bylo nutno nastolit kompatibilitu vnitřní úpravy s úpravou Evropského společenství. Schválením nového AutZ tak došlo zároveň k naplnění závazku ČR, který byl formulován v čl. 67, resp. 69 Evropské dohody, která je základním dokumentem upravujícím vztahy mezi ČR a ES. Úprava nového autorského zákona č.121/2000 Sb. je, na rozdíl od úpravy předchozí, postavena na quasidualistické koncepci, kdy osobní a majetková práva netvoří nedílný celek. Při rekodifikacích autorského zákona byly primárně zohledňovány úpravy směrnic a případné mezery byly doplněny podle mezinárodního autorského práva (Bernská a Římská úmluva) a podle tradiční národní úpravy7.

7

Kříž, J., Holcová, I.,Kodač, J., Křesťanová, V. Autorský zákon a předpisy související - komentář, 2.aktualizované vydání, Praha : Linde Praha, 2005, s. 13-28.

9

2. Dílo a jeho užití v prostředí Internetu Abychom mohli vytyčit, za jakých situací dochází k poušování autorských práv ve specifickém Internetovém prostředí, je nutno nejdříve popsat předmět, který je chráněn. V okamžiku, kdy se Internet stal široce využitelný a přitažlivý pro veřejnost, stává se také komerčně využitelným médiem. Snaha o co nejatraktivnější obsah a nabídku vytvořených webových stránek má velice často za následek zneužívání práce jiných.8. Takovýto obsah totiž rozhoduje o úspěšnosti a návštěvnosti stánky a z toho plynoucí příjmy, nejčastěji z reklamy. Specifické prostředí Internetu tak bylo, dříve nebo později, nutno zohlednit v právních úpravách. Přizpůsobit se tak musela zejména specifika v užití děl, ke kterým na Internetu dochází. Cílem této kapitoly bude popsat co za dílo v prostředí Internetu považujeme a co nikoliv.

2.1 Definice díla Autorský zákon definuje v § 2 co je předmětem ochrany, tedy co můžeme považovat za dílo autorský chráněné. Za předmět autorského práva považuje mj. “dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.” Tomuto kogentnímu ustanovení, které v sobě obsahuje tzv. generální klauzuli, musí vyhovovat veškerá díla, pokud mají být předmětem práva autorského. Jde zejména o ta díla, která jsou uvedena v demonstrativním výčtu věty druhé “zejména dílo slovesné, vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické”. Krom tohoto demonstrativního výčtu chrání zákon rovněž počítačový program a databáze, jak je uvedeno v odstavci druhém autorského zákona.

8

Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 17.

10

Základní pojmové znaky autorského díla lze tedy shrnout do dvou požadavků. První z nich tvoří požadavek jedinečnosti výsledku tvůrčí činnosti autora. Druhý pak vyjádření v objektivně vnímatelné podobě. Požadovaná jedinečnost se vztahuje k objektivnímu hodnocení díla v tom smyslu, že dílo stejné kvality, obsahu a formy v minulosti nevzniklo. Naproti tomu za původní označíme dílo, je-li autorovým vlastním výtvorem bez dalšího9. Musí jít rovněž o činnost tvůrčí, nikoliv tedy například činnost mechanickou10. Pokud tedy existuje určité zadání, které lze možno splnit pouze jediným výsledkem, nejde o tvůrčí činnost. Požadavek původnosti u počítačových programů představuje v porovnání s jedinečností slabší podmínku. Nejnovější úprava (novela č.216/2006 Sb.) upřesnila znění § 2 odst. 2 AutZ tak, že se za dílo jako předmět ochrany podle práva autorského považuje i počítačový program, který nesplňuje náležitost jedinečného autorského díla, ale je chráněn proto, že je autorovým původním výtvorem. V rámci transpozice směrnice ES pak bylo doplněno, že se žádná jiná kritéria pro stanovení

způsobilosti

počítačového

programu

k ochraně

neuplatňují.

V případě

počítačových programů by tak již nemělo docházet ke sporům, zda počítačový program, máli být chráněn jako dílo autorské, musí splňovat i znaky autorského díla, uvedené v § 2 odst. 1 AutZ. Bude-li tedy splňovat znaky uvedené v § 2 odst. 2 AutZ , tedy že bude autorovým vlastním výtvorem, bude považován za autorské dílo a jako takové také chráněno, aniž by se pro jeho autorskoprávní ochranu vyžadovala i jiná kritéria. Nezkoumá se zde již ona originálnost, individuálnost, jedinečnost. Počítačové programy jsou totiž často určeny k řešení zadání, které bude mít stejný výsledek11. Tatáž pravidla se uplatní rovněž pro databáze, která není způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem, nýbrž je jen původní, opět ve smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Druhou podmínkou uvedenou v § 2 AutZ je požadavek vyjádření díla v objektivně vnímatelné podobě. Teprve vyjádřením se totiž dílu dostává ochrana dle autorského zákona. Tento princip má svůj odraz i negativním výčtu věcí, které autorský zákon za dílo nepovažuje vymezené v § 2 odst.6 AutZ. Předmětem autorskoprávní ochrany tak není kupříkladu námět,

nápad, myšlenka, nejsou-li objektivně vyjádřeny navenek výrazovými prostředky podle 9

Kříž, J., Holcová, I., Křesťanová, V., In Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné 3. Praha : ASPI Publishing, 2002, s. 194. 10 K tomuto se vyjadřuje Smejkal, V. na své konferenci o E-learningu. (citováno dne 20. 1 2007). Dostupné z : http://emtech.cvut.cz/en/smejkal.php . 11 Jde například o programy spravující účetnictví.

11

druhů děl12. V rámci objektivního vnímání díla postačí jakákoliv smyslově vnímatelná forma. Klauzule rovněž výslovně uvádí i elektronickou podobu díla. Vnímání tedy nemusí být nutně přímé, ale může se odehrávat prostřednictvím zařízení. Nadto nerozhoduje, zda jde o vyjádření trvalé nebo jen dočasné, jeho účel, rozsah a komu je případně určeno13. Předpokladem vzniku díla je tedy tvůrčí činnost autora coby fyzické osoby, na jejímž konci stojí jedinečný (v případě počítačových programů původní) autorův výtvor, plynoucí z jeho osobnosti, neboť pouze tato osoba je nadána schopností takový výsledek činnosti vytvořit. Autorem tak nemůže být podle naší právní úpravy osoba právnická, věc, přístroj či zvíře, které jsou pouze předměty práva. Právnická osoba onu schopnost tvořit vlastní tvůrčí činností postrádá, nicméně stále může být odvozeným subjektem práva autorského14. Může totiž nabýt ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv. Do poměrně široké definice díla dle § 2 odst. 1 a 2 AutZ tak bude spadat naprostá většina děl, zveřejněných na Internetu.

2.2 Negativní vymezení díla Z ochrany autorských práv jsou, mimo výše uvedená negativní vymezení v § 2 odst.6 AutZ, vyňata tzv. volná díla. Ta jsou upravena v § 28 AutZ a dávají každému možnost volného užití bez svolení a bezúplatně v případě, že u daného díla uplynula doba trvání majetkových práv. Dle § 27 AutZ jde o 70 let, pokud není stanoveno jinak. Platí totiž zároveň, že “tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala.” Tato doba je stanovena na 25 let od zveřejnění díla. Práva zveřejnitele má osoba, která dosud nezveřejněné dílo poprvé zpřístupnila veřejnosti.

12

Smejkal,V. k tomuto dodává v již zmíněné přednášce o E-learningu následující příklad: „Přišel-li by někdo s převratným matematicko-fyzikálním vzorcem popírajícím kupříkladu teorii relativity, nebyl by tento vzorec chráněn dle platného autorského zákona. Chráněn bude od okamžiku, kdy autor například uveřejní na toto téma článek či napíše publikaci“. (citováno dne 20. 1 2007). Dostupné z : http://emtech.cvut.cz/en/smejkal.php . 13 Faladová, A., Kokošková A. Aurorský zákon po vládní novele. Poradce, 2007, č. 2, s. 190 14 Kříž, J., Holcová, I.,Kodač, J., Křesťanová, V. Autorský zákon a předpisy související - komentář, 2.aktualizované vydání, Praha : Linde Praha, 2005, s. 64.

12

Volná díla lze bez problémů nalézt na Internetu15. Asi nejznámější a nejobsáhlejší je v současnosti „Project Gutenberg16“, který zveřejňuje významná literární díla, u kterých již tato doba trvání majetkových práv uplynula. Další negativní vymezení můžeme nalézt v § 3 AutZ, kde se vyskytují výtvory, jež je za díla možno považovat (úřední dílo, výtvory tradiční lidové kultury apod.) nicméně zákon jim ochranu neposkytuje. Krom těchto výjimek, definujících co za dílo považovat nelze, obsahuje naše právní úprava v autorském zákonu také výjimky a omezení autorského práva v díle čtvrtém17. Pro úpravu vztahů, probíhajících v elektronickém informačním světě, jsou z tohoto dílu nejpodstatnější tzv. volná užití, upravená v § 30 AutZ a tzv. licence pro dočasné rozmnoženiny, upravené v § 38a AutZ. K těmto dvěma institutům se vrátím v následujícím textu.

2.3 Základní způsoby užití díla na Internetu K užití díla v internetovém prostředí dochází nejčastěji dvěma základními způsoby. Na jedné straně jej může některá osoba neoprávněně zpřístupnit, na straně druhé může dojít k jeho neoprávněnému stažení. V následujícím výkladu se pokusím tyto dva instituty podřadit pod platnou právní úpravu.

2.3.1 Zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu Práva (zejména autorského) znalý tvůrce obsahu webové stránky stojí na začátku ( tedy při prvotvorbě), či v průběhu (například při dodatečném upravování vzhledu) své práce před rozhodnutím, zda vytvořit originální obsah stránky, či zda si vypůjčit díla již zhotovená. Rozhodne-li se pro první způsob, čeká jej úkol vskutku pracný, neboť například i pouhým zkopírováním již existujícího, vytvořeného obrázku z jiné internetové stránky, nejspíše porušuje něčí autorská práva. Naprostá většina tvůrců obsahu webové stránky se tak (často i nevědomky), podřadí pod druhou skupinu, která si tvorbu usnadní prostřednictvím již 15

Například na serveru http://homepage.mac.com/kaotech/Free_Books.html Dostupné z : http://www.gutenberg.org 17 § 29 AutZ anásl. 16

13

existujícího obsahu jiné webové stránky. Tímto však zasahuje do majetkových práv původního autora a měl by tak mít udělen souhlas s užitím jeho díla. Úpravu užití díla obsahuje § 12 AutZ, který mimo jiné stanoví, že autor má právo udělit jiné osobě smlouvou ( tzv.licencí upravenou v § 46 AutZ ) oprávnění k výkonu práva dílo užít. Co je obsahem práva dílo užít obsahuje §12 odst. 4 AutZ. Před platností již zmíněné novely18 se vedly diskuze, zda tento odstavec obsahuje taxativní či demonstrativní výčet. Komentář k autorskému zákonu od autorského kolektivu Kříž-Holcová-KordačKřesťanová zastával názor, že jde o výčet demonstrativní19. Argumentuje zejména tradiční autorskoprávní naukou z roku 192620 a také tou z roku 195321, které obsahovaly příkladný výčet způsobů užití díla, aniž bylo výslovně uvedeno, že jde o výčet demonstrativní. Dále argumentují obyčejem, že užití bylo a je jakékoli užití nad užití pro osobní potřebu. Rovněž pojmová odlišnost jednotlivých způsobů užití v mezinárodních předpisech22 podporuje, dle nich, závěry o tom, že jde o výčet demonstrativní. Opačný názor zastává například Čermák ve své publikaci Internet a autorské právo23, kdy poukazuje na jazykový výklad. Z dikce ustanovení “právem dílo užít je…” totiž vyplývá uzavřenost způsobů užití díla. Poukazuje na to, že se autorský zákon jinak snaží velmi pečlivě slůvkem “zejména” demonstrativní výčty vymezovat, jak to činní například v samotném § 12 odst. 4 písm. f) o sdělování díla veřejnosti. Dále mu, pro připuštění argumentace hájící demonstrativní výčet, chybí vysvětlení pojmu “užití díla”24. Vysvětlení pojmu a následné ilustrování jednotlivými příklady je, dle něj, právě znakem demonstrativního výčtu. Celkově převládal názor, že jako demonstrativní se jednoznačně ukazuje výčet způsobů užití sdělováním díla veřejnosti (písm. f), nicméně zbytek odstavce 4), že napovídá spíše výkladu taxativního výčtu. Tato diskuze byla definitivně vyřešena novelou č. 216/2006 Sb. kdy byla do odst. 5) přidána věta „Dílo lze užít i jiným způsobem než způsoby uvedenými v odstavci 4“. Díky zmíněné novele je tak autorský zákon znovu, jak tomu bylo za působnosti autorského zákona z roku 1965,

18

Novela autorského zákona č. 216/2006 Sb. Kříž, J., Holcová, I.,Kodač, J., Křesťanová, V. Autorský zákon a předpisy související - komentář, 2.aktualizované vydání, Praha : Linde Praha, 2005, s. 90. 20 Lówanbach, J. Právo autorské, Československý kompas, Praha 1927. 21 Knap, K. Autorské právo, Orbis Praha, 1960. 22 Zmiňuje je kupříkladu Bernská úmluva, Internetové smlouvy a směrnice. 23 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha 24 tamtéž s. 30 19

14

připraven na nové způsoby užití25. Dle mého názoru však měl zákonodárce učinit odst. 4 demonstrativním přidáním slova “zejména” za znění samotného odstavce 4) “Právem dílo užít je”, jak tomu bývá obvyklé. Vrátíme-li se ke zpřístupnění autorsky chráněného díla prostřednictvím Internetu, toto zpřístupnění můžeme subsumovat jak pod § 12 písm.a) o právu na rozmnožování díla tak i pod písm.f) o sdělování díla veřejnosti. Ostatní způsoby užití díla (tedy rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla §4 písm.b), pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla §4 písm.c), půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla §4 písm.d) a vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla §4 písm.e), lze vyloučit díky požadavku zpřístupnění v hmotné podobě (například CD). A to zpřístupnění díla prostřednictvím internetové sítě rozhodně není. Sám autorský zákon navíc elektronickou podobu zná a odlišuje ji od hmotné podoby26. Úpravu rozmnožování díla nalezneme v § 13, kdy “rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě.” Zákonodárce výslovně počítá rovněž s formou elektronického rozmnožování v odstavci druhém. Nahraje-li tedy tvůrce na své webové stránky dílo autorsky chráněné, dojde, dle platného znění autorského zákona, k jeho rozmnožení. Není podstatná doba, kterou stráví chráněné dílo v našem počítači, popřípadě serveru, neboť půjde o dočasné zhotovení díla. O nepřímou rozmnoženinu může kupříkladu vzniknout konverzí videa, či hudby. Zkonvertuji-li tedy AVI do MPEG formátu, z technického hlediska o stejná díla nepůjde, z právního však ano. Úpravu sdělování díla veřejnosti najdeme v § 18, kdy odstavec druhý dává odpověď na otázku, jak právně kvalifikovat zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu. Jde o “zpřístupňování díla způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.” Tato úprava rovněž zohledňuje specifika užití děl v informační společnosti včetně užití díla prostřednictvím počítačových sítí, a tedy i Internetu27. Při takovém zpřístupňování díla prostřednictvím Internetu dochází k opakovanému rozmnožování díla. V okamžiku, kdy jsou data nahrána do paměti počítače, který je připojen k Internetu a slouží jako server, dochází ke zpřístupňování díla veřejnosti. 25

Faladová, A., Kokošková A. Aurorský zákon po vládní novele. Poradce, 2007, č. 2, s. 191 Například §2 odst.1, který říká „ …je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické…“ 27 Kříž, J., Holcová, I.,Kodač, J., Křesťanová, V. Autorský zákon a předpisy související - komentář, 2.aktualizované vydání, Praha : Linde Praha, 2005, s. 101 26

15

Zároveň na tomto serveru vznikne rozmnoženina, neboť jinak si nelze z technického hlediska představit zpřístupnění díla prostřednictvím internetové sítě. Při následném zpřístupnění tak existuje rozmnoženina jednak na tomto serveru a jednak rozmnoženina, která vznikne v počítači koncového uživatele. Jde o rozmnoženiny souborů, které si koncový uživatel sám stáhl, popřípadě o rozmnoženiny, které (byť i jen dočasně) vznikají v přenosovém systému nezávisle na vůli uživatele. Jde o tzv. technické kopie, které spadají do výjimek a omezení práva autorského. Pojednáno je o nich v kapitole 2.5. Dochází zde tedy k souběhu dvou institutů, pod které je možno podřadit zpřístupnění díla prostřednictvím informačních sítí. Na jedné straně jde o sdělování díla veřejnosti dle § 18 autorského zákona, na straně druhé pak při tomto sdělování dochází k rozmnožení díla dle § 13 autorského zákona. Tento fakt může mít praktické následky v souvislosti se získáváním souhlasu k užití díla – licence. Pokud bychom považovali zpřístupnění díla veřejnosti za ony dva zmíněné akty užití díla, bylo by nutno, v rámci získání licence, obdržet souhlasy dva. Jednak souhlas ke sdělování díla veřejnosti a rovněž souhlas k rozmnožení díla28. Jak Čermák29, tak autorský kolektiv komentáře Kříž-Holcová-Kordač-Křesťanová30 se shodují, že v tomto případě půjde toliko o jeden akt a sice sdělování díla veřejnosti dle § 18. Toto sdělování, jak už bylo řečeno, ve své podstatě zahrnuje rovněž rozmnožování díla. A jelikož si nelze přestavit toto sdělování bez onoho faktu, že je zároveň vytvořena kopie a dojde tak jeho rozmnožování, můžeme celé rozmnožování podřadit pod akt sdělování, jelikož jde, z technického hlediska, o věc nevyhnutelnou. Dle jejich názoru tedy postačí získat souhlas (licenci) pouze ke sdělování díla veřejnosti ve smyslu § 18 odst.2 AutZ. Tento souhlas pak bude obsahovat zároveň licenci k rozmnožení díla v rozsahu nutném pro jeho zpřístupnění veřejnosti.

2.3.2 Stahování díla prostřednictvím Internetu Při stažení autorsky chráněného díla a jeho uložení se naplní skutková podstata § 13 AutZ tj. dojde k jeho rozmnožení, neboť původní dílo logicky stažením ze serveru, kde se dílo nacházelo, nezmizí. V osobním počítači (či na jakémkoliv jiném médiu, kam soubor 28

Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 36 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 35 30 Kříž, J., Holcová, I.,Kodač, J., Křesťanová, V. Autorský zákon a předpisy související - komentář, 2.aktualizované vydání, Praha : Linde Praha, 2005, s. 102 29

16

stáhneme) tak vznikne uložením přesná kopie. Zákon, jak už bylo řečeno, přímo v odstavci druhém § 13 počítá s elektronickou podobou rozmnoženiny. Z odstavce prvního § 13 byla vypuštěna problematická věta, která sdělovala, že rozmnožováním se rozumí zhotovování rozmnoženin „za účelem zpřístupňování díla prostřednictvím těchto rozmnoženin“. Tím se dala tato část vykládat tak, že jiné rozmnožování, než za účelem zpřístupnění díla prostřednictvím rozmnoženin není aktem užití díla dle § 12 AutZ31. A jelikož do té doby chybělo upřesnění v §12 odst. 5 AutZ, že výčet užití v odst. 4 je demonstrativní, mohlo se toto vykládat jako oprávněný akt užití díla v tom případě, kdy došlo k „pouhému“ stažení dat do počítače. Výkladem se sice dospělo k závěru, že tomu tak není, nicméně vypuštění této části věty tuto diskuzi ukončilo. Česká právní úprava se díky vypuštění této části opět sladila se Smlouvou WIPO o právu autorském a s Informační směrnicí, které o žádném účelovém omezení této kategorie neuvažovaly. Rozmnožováním se tak myslí jakékoliv zhotovení rozmnoženiny k jakémukoliv účelu. V rámci právní jistoty pak navíc došlo ke přesnění znění odst.1, kdy byl doplněn požadavek přítomnosti rovněž části rozmnoženin.

2.4 Volná užití Zásadní výjimku spojenou se stahováním díla tvoří tzv. volná užití. Zde se “za užití32 nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.” Oproti stávající úpravě došlo novelou ke zpřesnění odstavce 1, který tak nyní odpovídá restriktivnímu výkladu pojmu užití pro osobní potřebu fyzické osoby. Vlastní osobní potřebou není užití pro účely hospodářské. Přímým nebo nepřímým hospodářským nebo obchodním prospěchem se rozumí jakýkoli prospěch hmotný (zejména finanční) či nehmotný (zvýšení prestiže, konkurenceschopnosti apod.), jdoucí nad rámec osobní potřeby fyzické osoby, tzn. potřeby této osoby samotné a jejích blízkých (členů její rodiny a osobních přátel)33. I nadále platí, že za užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby s výhradou užití počítačového programu

31

Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 47 Myslí se tím užití dle § 12 AutZ. 33 Důvodová zpráva k novele autorského zákona č. 216/2006 . 32

17

či elektronické databáze, popřípadě architektonického díla34. Nová úprava dále výslovně vyjímá z režimu volného užití pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho přenosu . Co se rozumí provozováním díla ze záznamu stanoví § 20 odst.1 autorského zákona. Zásahem do autorského zákona je nově také pořizování kopií audiovizuálních děl při jejich promítání v kině. O tomto způsobu pořizování děl je blíže pojednáno v kapitole 6.1.1 a 6.1.5. I při užití pro osobní potřebu však musí fyzická osoba respektovat podle odstavce 5 omezení, spočívající v rozhodnutí autora opatřit dílo technickými prostředky ochrany a elektronickou informací o správě práv – k tomuto více v kapitole 8. pojednávající o technických prostředcích ochrany práv.

2.5 Technické kopie V souvislosti s rozmnožováním díla je nutno zmínit rovněž institut tzv. technických kopií. Zákonodárce novelou zpřesnil užití těchto licencí pro dočasné rozmnoženiny známé spíše jako tzv. teachnické kopie a jejich znění přesunul z nesystematického umístění uprostřed § 37 (konkrétně odst.2 písm.a)) do oddílu 2 pojednávajícím, mimo jiné, o zákonných licencích. Tyto technické kopie se tvoří nezávisle na vůli uživatele prostřednictvím

technologických

prostředků.

Takovéto

rozmnoženiny

pak

nejsou

rozmnoženinami v autorskoprávním slova smyslu. Za technické kope je nutno považovat ty kopie, které jsou “pomíjivé nebo podružné, tvoří nedílnou a nezbytnou součást technologického procesu, nemají žádný samostatný hospodářský význam a jejich jediným účelem je umožnit přenos díla počítačovou nebo obdobnou sítí mezi třetími stranami uskutečněný prostředníkem, nebo oprávněné užití díla.” Tyto výjimky se mají vztahovat na taková jednání, která umožňují efektivní fungování přenosových systémů a zároveň je patrné, že uživatel či prostředník neupravuje a nezískává informace, ve větší míře využitelné. Může jít tedy například o ukládání dat do vyrovnávací paměti (cache) či o usnadnění prohlížení webových stránek (temporary Internet files).

34

Telec, I., Tůma, P. Přehled práva duševního vlastnictví 2. Česká právní ochrana. Brno : Doplněk, 2006. str. 41

18

1. Proxy cache - Ukládání do vyrovnávací paměti Jde o kopie ve vyrovnávací (cache) paměti, které umožňují efektivní fungování přenosových systémů. Při posuzování legálnosti proxy cache serverů je nutno mít na paměti, že kopie uložená v proxy cache serveru nemá vlastní URL35 a uživatel se k ní může dostat jediným způsobem : když požádá o URL z cílového serveru. Je pouze vlastností přenosového mechanismu mezi klientem a serverem, že dokument nebude fyzicky přenesen až ze serveru, ale z jakéhosi provozního „meziskladu“, který se po cestě nachází. Proxy cache servery jsou totiž nedílnou součástí přenosového protokolu HTTP, který služba WWW používá. Poskytovatelé obsahu nadto nejsou nuceni prezentovat své díla prostřednictvím tohoto protokolu. Na proxy cache servery je třeba pohlížet jako na součást přenosového mechanismu, nikoli jako na samostatné objekty poskytující WWW stránky36.

2.Temporary Internet files Krom proxy cache může jít o situaci, kdy internetové prohlížeče (například Opera, Microsoft Internet Explorer, Mozilla a jiné) vytvářejí samy kopie navštívených stránek, aby při příštím navštívení urychlily načtení dané stránky. Takto uložené stránky jsou nezávisle na vůli uživatele načítány z hard disku (u MS IE jde o známý adresář Temporary Internet Files). U takovýchto technických kopií lze, při striktním výkladu, dojít k závěru , že ač běžný uživatel neovlivňuje takovéto ukládání, mohou být tyto kopie brány jako rozmnoženina. Dikce § 38a AutZ totiž požaduje, aby šlo o „ nedílnou a nezbytnou součást technologického procesu “. Tomuto požadavku dočasně vytvořené kopie stránek vytvořené prohlížečem nemusí vyhovovat. Záměr zákonodárce však spíše vypovídá o tom, že rovněž na tyto kopie lze pohlížet jako na ty, které jsou pomíjivé a podružné a jejich jediným účelem je umožnit přenos díla počítačovou sítí. Čermák vyzdvihuje nadto závažnou skutečnost, že se ustanovení o technických kopiích vztahuje toliko na právo autorské, jak opět plyne z dikce §38a, kdy „Do práva autorského nezasahuje.....“37. Autorský zákon však vedle práv autorských upravuje také práva související s tímto právem. Jde například o práva výkonného umělce 35

Uniform Resource Locator - řetězec znaků s definovanou strukturou a slouží k přesné specifikaci umístění zdrojů informací na Internetu. Definuje doménovou adresu serveru, umístění zdroje na serveru a protokol, kterým je možné zdroj zpřístupnit. Heslo Uniform Resource Locator. (citováno dne 28. 1 2007). Dostupné z : http://cs.wikipedia.org/wiki/URL 36 Satrapa, P. Proxy cache z pohledu druhé strany. (citováno dne 27. 1 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/proxy-cache-z-pohledu-druhe-strany 37 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s.52

19

k jeho uměleckému výkonu (§67) či o práva rozhlasového a televizního vysílatele (§83). Kupříkladu k hudební nahrávce mohou být vázána práva autorská (text či hudba), dále práva výkonného umělce (zpěv) a nadto práva výrobce zvukového záznamu (nahrávka samotná). A jelikož ani jednotlivá zvláštní ustanovení k těmto právům neupravují tyto technické kopie, z faktického hlediska tak dochází k porušování autorského zákona, neboť práva související s právem autorským nespadají do ustanovení o technických rozmnoženinách.

3. Získání oprávnění k dílu Jak již bylo nastíněno v kapitole pojednávající o volných užitích děl, tato se nevztahují na počítačové programy či elektronické databáze. Následující výklad bude proto zaměřen převážně na tuto problematiku. Osoba, která má zájem na stažení software (počítačového programu) z Internetu, musí získat autorovo svolení, neboť jde o akt užití díla rozmnožováním, jak již bylo vysvětleno v kapitole 2.3.2 o stahování děl prostřednictvím Internetu. Osobní žádost, směřovaná k autorovi, má však řadu nevýhod a překážek. Nejprve by bylo nutné zjistit osobu autora, což samo o sobě může být často problematické. Autorů může totiž být více a v případě počítačových programů to platí dvojnásob. Na straně autora také může vystupovat spoluautor, zaměstnavatel coby vykonavatel majetkových práv za zaměstnance, smluvní zástupce (zmocněnec) autora, či jeho dědic. Autorovu identitu, popřípadě adresu na kterou je nutno žádat, lze navíc v mnoha případech zjistit až stažením programu a spuštěním instalace – tedy v době, kdy už, tak jako tak, k užití díla stažením a tím i rozmnožením, došlo. V případě udělení svolení by tak došlo k pouhému dodatečnému legitimizování, což se jeví jako problematické38. V každém konkrétním případě by se navíc mohlo stát, že autor bude zavalen žádostmi o toto užití, což se opět jeví značně nepraktické. V důsledku toho se vyvinula ujednání, mající za cíl tyto individuální případy subsumovat pod jednotný typ tzv. licenční smlouvy pro práva k nehmotným statkům. Nutno ještě zdůraznit, že případná

38

Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 55

20

nemožnost dohledání osoby autora nikoho neopravňuje k legálnímu užití díla, neboť toto je možné pouze u tzv. bezplatných licencí39. Licenční smlouvy podle autorského zákona jsou ve vztahu lex specialis k licenčním smlouvám upraveným v občanském zákoníku, který se tak v případě absence speciální úpravy použije jakožto úprava obecná. Licencí, která je předmětem licenční smlouvy, je dle autorského zákona udělení oprávnění dílo užít k určenému rozsahu a způsobu a zároveň je sjednán závazek nabyvatele poskytnout autorovi odměnu, není-li sjednáno jinak. Celková koncepce úpravy licenčních ujednání je nastavena ve prospěch posílení postavení autora. Jako příklad nám může sloužit ustanovení o povinném využití díla, úplatnosti smlouvy či ochrana před technologickými, dosud neznámými, způsoby užití díla. Úpravu licenčních smluv nalezneme v § 46 AutZ. Základní ustanovení nám říká, že “Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje poskytnout autorovi odměnu.”

Takto široké a volné vymezení je zúženo

následujícími odstavci 2-4, kdy se v odst.2 říká, že “autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám”. Autorovi je tímto ustanovením dána možnost zhodnocení jeho práv i při vzniku nových možností ekonomického zhodnocení díla, což se však jeví v oblasti software jako velmi nepravděpodobné. Všechny programy jsou totiž vytvořeny ke konkrétnímu účelu a je velmi těžké představit si způsob tohoto překročení. Odst. 3 upravuje povinnost využití licence, neníli sjednáno jinak. Tímto je umožněna smluvní úprava faktického využívání či nevyužívání práva k dílu. Takto tedy může dojít k situaci, kdy bude dílo blokováno. To ovšem platí pouze za situace, že dojde ke smluvnímu konsensu v tomto smyslu. Navíc je zde autor chráněn obecným ustanovením v odstavci 1, kdy je předmětem smlouvy již oprávnění k užití díla, nikoliv tedy užití samotné. Odst. 4 pak vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence jako výhradní. Autorské právo, jakožto součást soukromého práva, ctí tímto ustanovením částečně zásadu neformálnosti právních úkonů. Částečně proto, že je zde učiněna výjimka v podobě nutnosti přítomnosti písemné smlouvy v případě smluv výhradních. V těchto 39

K tomuto Smejkal, V. na své konferenci o E-learningu. (citováno dne 20. 1 2007). Dostupné z : http://emtech.cvut.cz/en/smejkal.php .

21

případech totiž dochází k širšímu omezení, respektive nabytí práv, než je tomu v případě smluv nevýhradních. Běžného uživatele se však tato problematika týkat nebude, neboť je jistě prvotním zájmem tvůrce programu distribuce co největšího množství jeho díla, tedy co největšímu množství uživatelů. Výhradnost (exkluzivita) licence se sjednává zejména u programů na objednávku. Motivace spočívá zejména v tom, že se, na rozdíl od hmotných statků, statky nehmotné užíváním nespotřebovávají. Nicméně absence písemného ujednání v případě smluv nevýhradních je nasnadě, neboť se uživatel, coby nositel důkazního břemene, může později dostat do důkazní nouze. Z tohoto důvodu se doporučuje písemná forma rovněž u smluv nevýhradních. To se týká zejména těch užití, kde jde o program či software většího objemu například u právnických osob. Nově pak byly poslední novelou přidány odstavce 5 a 6. Oba odstavce byly včleněny coby speciální úprava licenční smlouvy. Důvodová zpráva40 se k nim vyjadřuje tak, že jde o úpravu speciální k obecné úpravě uzavírání smluv podle § 43 a násl. občanského zákoníku. Reagují na specifické prostředí Internetu, ve kterém je umožněno sjednávání smluv na dálku, s absencí individuální jednání. Takovéto sjednávání smluv upraveným způsobem se týká nejen oprávněného užití volně šiřitelných počítačových programů zpřístupněných se zdrojovým kódem, ale též děl hudebních, literárních a jiných. Ustanovením odstavce 6 se přebírá úprava podle § 275 odst. 4 obchodního zákoníku.

3.1 Způsob uzavření licenční smlouvy Způsob uzavření licenční smlouvy není v autorském zákoně výslovně, tedy až na požadavek písemnosti u smluv výhradních, upraven. Obecně se lze tedy obrátit na občanský zákoník. Ten rozděluje postup uzavření smlouvy na dvě fáze. Návrh na uzavření smlouvy, neboli oferta (dle § 43 OZ) a přijetí návrhu, neboli akceptace (§ 43c OZ)41. Smlouva by tak měla mít v té nejjednodušší podobě charakter oboustranně potvrzeného ujednání. V případě uzavírání licenční smlouvy k počítačovému programu a prostřednictvím Internetu je však situace složitější, neboť jde o uzavírání smlouvy mezi nepřítomnými stranami. Dle Čermáka, narážíme v české úpravě na požadavek určení návrhu jedné nebo více osobám (§ 43a odst.1

40 41

Důvodová zpráva k novele autorského zákona č. 216/2006 . Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 55

22

ObčZ)42. V případě zveřejnění textu licenční smlouvy na Internetu, popřípadě v ujednání provázející instalaci produktu, tak nedochází k návrhu uzavření smlouvy, nýbrž k pouhé výzvě k podávání návrhů. Ke konkludentní akceptaci dojde okamžikem souhlasu s podmínkami smlouvy ( nejčastěji zaškrtnutím možnosti „ I akcept the licence agreement“, po jejímž zvolení se dá pokračovat v instalaci softwaru), popřípadě spuštěním programu. Problém, z hlediska české úpravy, je v tom, že návrh nabývá účinnosti až okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli ( § 43c odst. 2 ObčZ ). A toto v případě klasického stažení produktu a jeho následné instalace splněno není, neboť zde chybí ona zpětná vazba. K souhlasu s licenčními podmínkami ze strany akceptanta sice dojde, následné odeslání přijetí navrhovateli však již chybí, protože akceptace se děje již toliko v prostředí počítače samotného. Východisko z této kolize by mohla představovat povinná registrace uživatele u poskytovatele software, bez níž by program řádně nefungoval. To by však mohlo přestavovat diskriminaci pro ty, kteří přístup k Internetu nemají. Jako další možná varianta řádného uzavření licenční smlouvy dle české úpravy se nabízí uzavírání tohoto ujednání před samotným stažením díla, a to prostřednictvím Internetu. Do budoucna se uvažuje buď o zahrnutí tohoto typu smluv pod distanční spotřebitelské smlouvy, anebo de lege ferenda o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít jednostranným úkonem samotného autora43. Ke konkludentnímu uzavírání licenčních smluv dochází také v případě prodeje tzv. „krabicového software“44, kde je nutno souhlasit se zněním licenčního ujednání na krabici, samostatném listu, či registrační kartě. Často je způsob seznámení s licenčními podmínkami spojen s nutným aktem porušení známky či přelepky na obalu krabice, či samotného média, na kterém je uveden text, že tímto přetrhnutím uživatel vyjadřuje souhlas s licenčními podmínkami (například instalace operačního systému Windows společnosti Microsoft). Rovněž v tomto případě by měl nabyvatel mít možnost seznámit se s podmínkami licence, a případně je odmítnout. O nutnosti zaslání akceptace poskytovateli platí totéž co bylo uvedeno výše. Tedy pouhý jednostranný úkon nabyvatele (otevření krabice, instalace produktu) ještě nezakládá, v naší právní úpravě, platný souhlas. U řady prodejců a distributorů software je právě tato problematika přehlížena, což způsobuje faktické neuzavření licenčního ujednání 42

tamtéž s. 56 Více k tomu názor publikovaný v ASPI pod č. 26339 44 Smejkal, V. Internet a §§§. Praha : Grada Publishing, 2001, s. 56 43

23

v písemné formě. Strany tak uzavírají smlouvy konkludentně, ač se domnívají, že jí uzavírají písemně45. S krabicovým prodejem software je rovněž spojen převod dvojích práv. Tento software, obsahující instalační médium, je totiž hmotným substrátem a jako k takovému se k němu vážou, krom práv k autorskému dílu, rovněž práva vlastnická k věci. Dispozice s právem autorským se nedotýká práva vlastnického a naopak. Autorský zákon v § 9 odst. 2 a 3 říká, že “zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká právo autorské k dílu a nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá se oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Poskytnutím oprávnění k výkonu práva dílo užít jiné osobě zůstává nedotčeno vlastnické právo nebo jiná věcná práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak.” Koupí programu se tak nabyvatel nestává jeho majitelem. Je pouze majitelem nosiče na němž je dílo vyjádřeno.

3.2 Náležitosti licenční smlouvy Ke smluvnímu konsensu dochází prokazatelným projevem vůle účastníků licenční smlouvy. Nejprve je tedy nutno řádně identifikovat osobu nabyvatele a autora (fyzické či právnické osoby) tak, aby nedocházelo k pozdějším sporu o neurčitost stran a tím možné neplatnosti smlouvy. Licenční smlouvy se uzavírají ke konkrétnímu autorskému dílu a k oprávnění toto dílo užít. Předmět smlouvy a s tím spojené oprávnění tak musí být jednoznačně určeno. U počítačových programů se doporučuje uvádět, krom názvu a verze, strukturu programu včetně jeho definice a velikosti. Rozšíření předmětu smlouvy je rovněž možné. Toto se týká vybavení, které je součásti programu jako dokumentace, nosič apod. Je dobré toto rozšíření inkorporovat do jednoduché kupní smlouvy. Další služby, pokud nejsou již zahnuty v ceně, jako například školení, údržbu, hot-line apod., je nutno uzavírat vedle licenční smlouvy zvlášť. V případě upgrade (dodávky nových verzí za účelem zlepšení jeho činnosti, rozšíření funkčnosti apod.) nebo update (opravy chyb) půjde o součást vlastní licenční smlouvy coby smluvní závazek k budoucím dílům. 45

Více k tomu názor publikovaný v ASPI pod č. 26339

24

Smluvní volnost umožňuje dohodnout mezi stranami oprávnění poskytovat dílo dále třetí osobě. To je možno jednak tzv. podlicencí, jednak postoupením licence. Postoupení licence, tedy změna v osobě nabyvatele, je vázána na písemný souhlas autora. Nově se tento souhlas nevyžaduje při prodeji podniku či jeho části, která tvoří samostatnou organizační složku. Další náležitostí smlouvy je, v návaznosti na předmět díla, určení způsobu využití tohoto díla. Smlouva by měla upravovat, zda jde o licenci bez omezení, či nikoliv. Omezení se může týkat množství, rozsahu užití v místě a čase. V případě absence tohoto ujednání platí, že je licence poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak je to nutné k dosažení jejího účelu. Výše odměny, či způsob jejího určení je obligatorní náležitostí licenční smlouvy. Nepřítomnost cenového ujednání způsobuje neplatnost smlouvy s výjimkou případů, kdy z jednání o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny. V takovém případě je nabyvatel povinen poskytnout autorovi odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy a za obdobných podmínek pro takový druh díla. Druhou možností je dohoda účastníků, že se licence poskytuje bezúplatně. Toto se používá v případě daru, který nelze poskytnout darovací smlouvou. Autorovo postavení v rámci licenčních smluv podporuje rovněž možnost odstoupení od smlouvy. Důvodem může být nečinnost nabyvatele. Jde o takové případy, kdy ji tento nevyužívá, či ji využívá jen nedostatečně. Druhou možností odstoupení je situace, kdy by zveřejněním byly dotčeny oprávněné zájmy autora. Smlouva se, za splnění však zákonných podmínek, ruší dnem doručením odstoupení nabyvateli. Forma odstoupení by měla následovat formu uzavření smlouvy. U písemně uzavřené smlouvy je tedy nutné písemné odstoupení. U konkludentně či ústně uzavřené smlouvy postačuje odstoupení ústní. Opět je zde však riziko důkazní nouze.

3.3 Zánik licenční smlouvy Zánik licenční smlouvy je obecně upraven v občanském zákoníku. Autorský zákoník upravuje toliko zánik smlouvy pro případ zániku právnické osoby či smrti osoby fyzické.

25

Obecně se pro počítačové programy poskytuje licenční doba shodná s životností a funkčností produktu.

4. Volný software Počátky vývoje počítačů a software jsou charakteristické existencí relativně úzké skupiny lidí zabývající se tímto budoucím fenoménem. Tento fakt byl způsoben zejména obtížností prvních programovacích jazyků, popřípadě konstrukce počítače samotného46. Hlavní vidinou zisku, dá-li se to tak vůbec v počátcích nazvat, byl brán samotný kompletní počítač. Software se považoval za něco, co tvořilo jeho samozřejmou součást. Bylo tak zcela běžné, že jak tvůrci, tak uživatelé měli přístup ke zdrojovým kódům47. Díky tomu si mohli software sami upravovat a vzájemně si sdělovat své postřehy a nápady což vedlo k jeho rapidnímu vylepšení. Poté co se začal objevovat komerční potenciál samotného software, započalo logicky docházet k jeho uzavírání. Zdrojové kódy se staly součástí obchodního tajemství. Vedle tzv. free software ( open source aplikací )48 se tak zde objevil proprietární (komerční) software. Free software je možno kategorizovat co do volnosti s nakládáním s ním. Tím je myšlena míra volnosti distribuce, dalšího upravování, poplatků a dalších.49

4.1 Shareware Jde o volně šiřitelné programy. Autoři volí tento způsob distribuce, jelikož je nízkonákladový a produkt je navíc rychleji šířen mezi uživatele. Obvyklé je, že uživatel má možnost po určitou dobu produkt bezplatně využívat. Po uplynutí této doby se musí zpravidla 46

Nikulainen, K. OPEN SOURCE SOFTWARE:WHY IS IT HERE AND WILL IT STICK AROUND? (2004) 1:1 SCRIPT-ed, s. 13. (citováno dne 8. 2 2007). Dostupné z : http://www.law.ed.ac.uk/ahrc/scripted/docs/opensource.asp 47 Jako zdrojový kód či zdrojový text se označuje text počítačového programu zapsaný v některém programovacím jazyce. Tento text je poté předlohou (zdrojem) pro jiný počítačový program, který ho buď přímo provádí, nebo z něj vytvoří samostatně spustitelný soubor. Objektový kód pak vytváří kompilátor ze zdrojového kódu programu. 48 Oba pojmy jsou v podstatě synonymy se spíše ideologickým rozdílem. Základní idea sdílení, upravování a distribuce zdrojového kódu je však zůstává stejná. 49 Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 517522

26

zaregistrovat a zaplatit poplatek za další užívání. Neregistrovaný program je často možno i nadále s omezenými funkcemi využívat. Nicméně tímto dalším užíváním dochází k porušování licenčních podmínek, se kterými je uživatel seznámen při instalaci produktu. Konkrétně jde o neoprávněné užívání autorského díla. Licenční podmínky navíc nedovolují program upravovat či omezují použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu.

4.2 Freeware Jde ještě dále v otázce volného užívání než shareware. Zůstává možnost volné distribuce, přičemž doba a rozsah užívání produktu je neomezená. Nadto, jak už sám název napovídá, jde o produkty, které jsou zcela zdarma. Autor si u freeware zpravidla ponechává autorská práva, přičemž nejčastěji nedovoluje produkt dále upravovat a vymiňuje si užití pro ryze osobní potřebu. Autorova motivace pak nejčastěji vychází ze snahy proslavit se.

4.3 Public domain Jde ještě blíže k plnohodnotnému naplnění pojmu volný software. Public domain je anglický termín označující díla (nejčastěji software) u kterého autor povolil jeho volné užití bez nároku na další ochranu díla. Lze jej tedy volně šířit, užívat a nadto i upravovat. V českém právním řádu však platí, že se nikdo nemůže vzdát svých práv (tedy ani autorských50). Jistou možnost pak nabízí tzv. bezúplatná licence na libovolné užití díla či poskytnutí práva dílo užívat, včetně práva k jakékoli změně nebo jinému zásahu do díla ve smyslu § 11 odst. 3 AutZ.

4.4 Open Source Jak už název napovídá, jsou volně šiřitelé aplikace, u kterých je znám zdrojový kód. Koncový uživatel (nabyvatel licence) má právo program studovat, vylepšovat jej a tato vylepšení dále šířit. Jako příklad lze uvést systém Linux. Naproti tomu ke zdrojovému kódu proprietárního software uživatel přístup nemá. Nemůže jej upravovat a měnit jeho funkčnost. 50

K tomu § 11 odst. 4 AutZ pro osobnostní práva a § 26 odst. 1 AutZ pro majetková práva

27

Příkladem takového komerčního software budiž nejznámější MS Windows. Nejvýznamnější postavou bojující proti komerčnímu software je Richard M. Stallman51, zakladatel hnutí svobodného softwaru, projektu GNU52 a Free Software Foundation. Své názory na distribuci a nakládání se software publikoval v dokumentu nazvaném GNU Manifesto53. V něm v podstatě shrnul myšlenky, na kterých je free software postaven. Svobodu software spatřuje především v možnosti bez mezení šířit programy v modifikovatelné podobě - tedy s dostupným zdrojovým kódem. Dle Stallmanovy vize by měly být všechny programy zdarma, přičemž programátoři by byli placení za úpravu a integraci existujících programů pro specifické potřeby uživatele a za technickou podporu54. K tomuto účelu vytvořil rovněž licenční smlouvu, GPL (General Public Licence). Ta říká, že takovýto software, tedy i jeho zdrojový kód, může být použit k jakémukoli účelu. Výsledný produkt však musí být dále distribuován pod tímto typem licence. Pro tento způsob licencování se vžilo označení copyleft55. U takto “chráněného” produktu nepřichází v úvahu jakékoliv omezení. To se týká rovněž nově vytvořených odvozených produktů. Tato odvozená díla je pak zapovězeno šířit jako běžné autorské dílo. Dle open source hnutí, v čele se Stallmanem, existují 4 základní svobody56. Za prvotní svobodu je považována možnost spustit program, za jakýmkoliv účelem (tzv. svoboda 0). Z hlediska naší právní úpravy jde o užití díla rozmnožováním dle § 13 AutZ. Za druhou svobodu se považuje možnost tento program volně studovat a přizpůsobovat jej vlastním podmínkám (tzv. svoboda 1), což zaručuje právě přístup ke zdrojovému kódu. Tvůrčí zpracování je upraveno v § 2 odst. 4.AutZ. Třetí svoboda má umožnit volné šíření produktu (tzv. svoboda 2). Toto rozšiřování je upraveno jednak v § 14 AutZ. pro rozmnoženiny díla v hmotné podobě (DC/DVD) a jednak v § 18 pro šíření v podobě nehmotné (prostřednictvím informačních sítí). Poslední,, čtvrtá svoboda, se týká volného rozšiřování modifikovaného (tedy uživatelem již upraveného) původního produtku tak, aby z nich mohla těžit celá internetová komunita (tzv. svoboda 3). Zastánci open source vyzdvihují výhody spojené touto myšlenkou ve srovnání s klasickým proprietárním software. Tyto výhody mohou být jak ekonomického rázu, například redukce nákladů na výzkum a 51

Jeho stránky lze nalézt na http://www.stallman.org/ Jde o operační systém na jehož bázi je postaven i zmiňovaný Linux 53 Celé znění je dostupné z : http://www.gnu.org/gnu/manifesto.html 54 Smejkal, V. Internet a §§§. Praha : Grada Publishing, 2001, s. 75 55 Odvozeno od slova copyright. 56 GNU Project, “The free software definition”. (citováno dne 12. 2 2007). Dostupné z : http://www.gnu.org/philosophy/free-sw.html 52

28

vývoj, tak technického rázu, tedy např. vylepšení kvality zdrojového kódu57. Toto vylepšení vychází z logického předpokladu, že čím širší je okruh spolutvůrců a beta-testerů58, tím je větší pravděpodobnost, že se podaří vytvořit bezchybný zdrojový kód o inovativních nápadech nemluvě. Tyto nedostatky se u komerčního software po jeho vydání řeší tzv. záplatami (patch)59, jejichž nainstalování znamená pro uživatele zbytečnou zátěž navíc. U open source aplikací existuje daleko větší pravděpodobnost, že zdrojový kód bude v okamžiku vydání v pořádku. Spojení open source a Internetu nadto přináší v neposlení řadě významně ulehčení vstupu novým, minoritním tvůrcům software. Zastánci komerčního software v čele s Microsoftem, oponují teorií ekonoma Josepha Schumpetera. Dle ní je každá tržní síla subjektu dočasná,, neboť vždy bude možnost, že se objeví technologie nová, která tu dosavadní nahradí. Tento model je postaven na hypotéze, že je v nejlepším zájmu soutěžících subjektů investovat do výzkumu a vývoje, aby si zabezpečili vedoucí pozici na trhu60. V současnosti na trhu jednoznačně převažuje komerčně distribuovaný software. Jeho tahounem je již zmiňovaný Microsoft, který má na trhu dominantní postavení. Ten může spoléhat i na fakt, že hodnota operačního systému vychází rovněž z počtu jeho uživatelů, neboť produkty jsou vyvíjeny pro každou platformu zvlášť. V open source komunitě nicméně vzbudil velký rozruch prozrazení několika tajných zpráv Microsoftu o budoucím postupu týkajícím se svobodného software (v čele s Linuxem). Tyto zprávy se dostaly k zastánci open source hnutí E.S. Raymondovi61, který je zveřejnil na svých webových stránkách62. Tyto dokumenty, které internetová veřejnost zná pod označením Halloween documents, obsahují postupy, kterými se má Microsoft snažit omezit rozvoj svobodného software. Navíc ukazují obavu Microsoftu z možné konkurence některých open source produktu , jelikož v připouští kvalitu srovnatelnou s jejich produkty.

57

Nikulainen, K. OPEN SOURCE SOFTWARE:WHY IS IT HERE AND WILL IT STICK AROUND? (2004) 1:1 SCRIPT-ed, s. 8. (citováno dne 8. 2 2007). Dostupné z : http://www.law.ed.ac.uk/ahrc/scripted/docs/opensource.asp . 58 Jde o osoby, které mají za úkol software testovat a hledat připadné chyby či nedostatky. 59 Jde o software dodatečně vytvořený tvůrci původního díla k odstranění jeho chyb. 60 Nikulainen, K. OPEN SOURCE SOFTWARE:WHY IS IT HERE AND WILL IT STICK AROUND? (2004) 1:1 SCRIPT-ed, s. 14. (citováno dne 9. 2 2007). Dostupné z : http://www.law.ed.ac.uk/ahrc/scripted/docs/opensource.asp . 61 Tento americký programátor se proslavil coby znalec hackerské kultury. V současnosti spravuje server Jargon File ( dostupný z : http://www.catb.org/~esr/jargon/ ) , který je u nás známý spíše jako Slovník moderního hackera. 62 Dostupné z : http://www.catb.org/~esr/halloween/ .

29

4.5 Creative Commons Jde o neziskovou organizaci63, která vytvořila stejnojmenný soubor licencí, jež umožňují autorovi omezit jeho zákonem zaručená práva, nikoliv je však uplně odstranit. Takto se zejména začínající autoři snaží řešit problém automatickým získáváním autorského práva v řadě zemí. Tato autorská práva v “kompletní” podobě totiž mohou paradoxně brzdit rozšiřování produktu a tím i růst jeho popularity. Licence Creative Commons je tak výhodná pro začínající subjekty, toužící se prosadit. Sami si totiž mohou vybrat uplatňování pouze té části práv, která se jim hodí64. Označení těchto licencí pak plně vystihuje popis “Some Rights Reserved”, nahrazující obligátní “All Rights Reserved”. Tyto licence sice autorská práva ponechají, nicméně z nich učiní vyjímky. Existují celkem čtyři základní typy65. Attribution (zkratka by), který umožňuje autorský chráněné dílo, včetně díla odvozeného, kopírovat, šířit, zobrazovat a předvádět pouze s uvedením autora. Noncommercial (nc) umožnuje rozmnožovat, rozšiřovat, vystavovat a sdělovat dílo a z něj odvozená díla pouze pro nekomerční účely. No Derivative Works (nd) umožňuje kopírovat, šířit, zobrazovat a předvádět copyrightované dílo pouze v původní podobě, nikoli díla z něj odvozená. Share Alike (sa) umožňuje ostatním distribuovat odvozená díla, avšak pouze pod licencí identickou s licencí původního díla. Kombinací těchto základních typů, lze vytvořit celkem 11 licencí66. Zájemce o tento typ licencí si sám na stránkách Creative Commons vygeneruje licenci dle vlastních požadavků. Již na těchto stránkách si však lze všimnout, že v nabídce jurisdikcí není zohledněna Česká republika. Český právní řád totiž uzavírání tohoto typu licencí neumožňuje.

63

Dostupné z : http://creativecommons.org/ . Zeman, M. Creative Commons – budoucnost copyrightu? (citováno dne 13. 2 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/creative-commons-8211-budoucnost-copyrightu/ 65 Jejich vyčerpávající popis, včetně všech možných kombinací lze nalézt na http://creativecommons.org/licenses/ 66 Kombinací těchto podmínek může teoreticky vzniknout šestnáct možných variant, z nich je ovšem pět nelze aplikovat - čtyři z nich kombinují klauzule nd a sa, které se navzájem vylučují a pátá nepoužívaná kombinace je prázdná. Heslo Creative Commons. (citováno dne 15. 2 2007). Dostupné z : http://cs.wikipedia.org/wiki/Creative_Commons 64

30

5. Výměnné sítě Peer-to-Peer 5.1 Historie P2P Peer-to-peer (rovný s rovným) neboli P2P je označení takové síťové komunikace, ve které vystupují (komunikují) přímo jednotliví uživatelé. Tento systém si lze přestavit podobně jako Internet. Tedy jako pavučinu, ve které jsou spojeny jednotlivé počítače, které zde plní jak roli serveru - tedy odesílají data, tak roli příjemců - tedy tato data přijímají (stahují). Uživatel v P2P systému tak není pouhým pasivním příjemcem dat67, ale zapojuje se na různě dlouhou dobu do celého systému, přičemž v této době tvoří jeho počítač (server) případný zdroj jiným uživatelům. Tento fakt se posléze odráží na možné odpovědnosti o které pojednávám v kapitole 7. Celá pavučina je tak tvořena na sobě relativně nezávislými vlákny (zdroji), které se jako živý organismus připojují a odpojují, přičemž data se po ní dále rozšiřují mezi dalšími a dalšími vlákny. Pavučina pak podle toho roste, popřípadě se zmenšuje. V současné době rozlišujeme tři generace peer-to-peer sítí. První masově rozšířenou P2P aplikací se stal Napster o jehož vývoji je pojednáno v následující kapitole 5.2. Ten patří do první generace tzv. centralizovaných P2P sítí. Jde tedy o sdílení dat s centrálním vyhledávačem. Základem je zde centralizovaná síť, jejíž součástí jsou počítače jednotlivých zaregistrovaných uživatelů. Tento tzv. peer je připojen pomocí programu (například Napster) k centrálnímu indexovacímu serveru , který uchovává informace o všech uživatelích a poskytnutých sdílených souborech. Sdílené soubory se poskytovaly tak, že nově zaregistrovaný uživatel vymezil část prostoru na svém disku, kde se nacházely požadované soubory68 (v případě Napsteru tedy hudební nahrávky ve formátu MP3). Kdykoliv pak byl uživatel online, mohli ostatní uživatelé stahovat jím nabízenou hudbu. V případě Napsteru se nejednalo o čistou síť typu P2P, protože na centrálním serveru existoval, již zmíněný, jednotný index nabízených souborů jednotlivými uživateli. Druhou generací P2P se staly decentralizované výměnné sítě. V tomto případě již nefiguruje žádný centrální server (uzel), na kterém by byli uživatelé závislí. Tito nabízejí i nadále svá data ke sdílení ostatním, nicméně lokalizace jednotlivých požadovaných souborů 67 68

Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 92 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 93

31

již neprobíhá skrze jakékoliv centrum, ale pouze s pomocí počítačů koncových uživatelů. Typickým představitelem této generace je síť založená na protokolu Gnutella69. Ta pracovala na tzv. metodě flooding (zaplavení). Počítač jednoho uživatele odeslal požadavek na daný soubor uživateli druhému. Pokud měl tento druhý uživatel požadovaný soubor k dispozici, rovnou mu jej zaslal. V opačném případě mu zaslal několik dalších adres počítačů, které měl k dispozici, neboť s nimi komunikoval již dříve při vyhledávání. Pokud ani zde nebyla požadovaná data nalezena, “záplavovým” (lavinovým) efektem se požadavek šířil dále po síti až ke zdroji. Anonymita je takřka dokonalá, neboť jen na několika sousedních uzlech lze zjistit, kdo prvotní dotaz položil. Nevýhodou decentralizované sítě oproti centralizované je rychlost stažení souboru, která je ovlivněna dvěma skutečnostmi. První z nich vyplývá ze samotné podstaty decentralizovaných sítí, kdy spolu počítače komunikují jedině, když jsou připojeny k síti (online). Druhá pak, že rychlost jednotlivých uzlů je odvislá od rychlosti připojení jednotlivých uživatelů. Třetí generací P2P se stala tzv. hybridní síť, která stojí na půl cesty mezi centralizovanou a distribuovanou strukturou. Nejedná se zde pouze o způsob vyhledávání, ale také přímo o fyzické umístění dat. Tyto sítě vytvářejí tzv. ultrapeers (super-uzly), které se následně chovají jako centrální servery. Soubory nejsou uloženy uživatelem na jeho disku, nýbrž do logického prostoru tvořeného vyhrazeným místem na discích ostatních účastníků služby. Jde o model typický pro projekt Freenet70. Počítače jsou náhodně vybírány často bez vědomí uživatelů. Soubory jsou identifikovány názvem v adresovém prostoru celé sítě, nikoliv tedy umístěním jak je tomu běžné u jiných výměnných systémů. Tento způsob používají sítě FastTrack (například KaZaA, Grokster, které se staly předmětem žaloby, která je rozebrána v kapitole 5.4) a další.

5.2 Napster Napster byl první celosvětově online rozšířenou službou ke sdílení hudby. Původně byl vytvořen studentem Shawnem Fanningem za účelem sdílení souborů. Jeho technologie však dovolila fanouškům hudby snadno sdílet hudbu ve formátu MP3 mezi sebou, což vedlo

69 70

Dostupné z : http://www.gnutella.com/ Dostupné z : http://sourceforge.net/projects/freenet/

32

až k tomu, že byl Napster obviněn špičkami hudebního průmyslu z masivního zneužívání autorských práv. Ačkoli byla původní služba ukončena rozhodnutím soudu, cesta pro decentralizované P2P sdílení již byla ušlapána. Následovali nástupci jako Kazaa, BearShare či Limewire, které se daly kontrolovat mnohem obtížněji. Dnes Napster sice pokračuje coby placená služba, popularita a obrovská odezva prvního Napsteru jej však udělala nesmrtelnou ikonou v počítačovém světě. Napster vznikl v době, kdy Shawn Fanning hledal snadnější metodu hledání hudby než bylo IRC71 či Lycos72. Napster však nemůžeme považovat za ryzí peer-to-peer systém, neboť využíval ústřední servery k získání seznamu připojených složek (souborů) které poskytoval, a tím tak skutečný přenos probíhal přímo mezi počítači. A ačkoliv zde již programy usnadňující sdílení složek po Internetu byly, Napster se specializoval výhradně na hudbu formátu MP3 a navíc vynikal snadným a přehledným uživatelským prostředím. To způsobilo jeho enormní popularitu a tím obrovský výběr hudby ke stažení. Ačkoli hudební průmysl postavil sdílení hudby na roveň krádeži, mnoho uživatelů si jeho užívání dokázali sami pro sebe obhájit. Jedním z argumentů byla klesající kvalita nových alb, kdy tyto obsahují typicky jednu až dvě kvalitní písně, které doplňují nahrávky nevalné úrovně mající za úkol pouze album „doplnit“. Dalším argumentem byl vzestup ceny jednoho alba v kombinaci s poklesem počtu nahrávek na něm. Lidé si na Napsteru pochvalovali fakt, že mohou získat hitovou nahrávku ( povětšinou tedy tu kvalitní část alba ) bez toho, aniž by museli kupovat album celé. Napster dále umožňoval získat nahrávky, které byly těžko k získání – staré či nepublikované alba nebo záznamy s koncertů. Někteří si ospravedlňovali stahování digitální hudby tím, že je již zakoupili v jiném formátu (LP) a chtěli vlastnit i digitální kopii. Bez ohledu na tyto “ospravedlňující” argumenty

faktem zůstává , že

uživatelé jednoduše využívali stahovaní hudby zdarma. Lidé si tak mohli tvořit své vlastní hudební kompilace a nemuseli přitom platit držitelům autorských práv ( kteréžto představují povětšinou velké nahrávací společnosti). Takovýto stav však nemohl zůstat bez odezvy. Skupina Metallica Napster zažalovala poté co zjistila, že se demoverze jejich písně "I Disappear" objevila v Napster komunitě, a to dokonce dříve, než byla oficiálně uvedena na trh. Vše bylo završeno tím, že píseň byla 71

Internet Relay Chat je dnes jedním z nejrozšířenějších komunikačních programů. Dostupné z : http://www.irc.org/ . 72 Dostupné z : http://www.lycos.com/ .

33

dokonce hrána v několika amerických rádiích. O měsíc později se k nim připojil hip-hopový zpěvák Dr.Dre, který zažaloval Napster za to, že neodstranil jeho muziku ze seznamu, díky kterému bylo možno nahrávky nalézt . Nezávisle na sobě obě hudební ikony dodaly Napsteru tisíce uživatelských jmen o kterých se domnívali, že porušují jejich autorská práva. A zatímco Metallica žádala zákaz přístupu uvedených uživatelů, Dr.Dre požadoval zamezení možnosti stažení jeho hudby přes Napster. Všem uživatelům, kteří byli uvedeni na seznamu sestaveného Metallicou a Dr.Dre byl skutečně zamezen přístup. Napster tak vyhověl požadavku Metallicy, neodstranil však možnost stažení jak to požadoval Dr.Dre. O rok později sice Napster obě žaloby urovnal, nicméně to bylo až v době jeho nuceného uzavření federálním odvolacím soudem po několika dalších žalobách podaných velkými nahrávacími společnostmi, jak je dále uvedeno. V únoru 2001 měl Napster přes 26 miliónů registrovaných uživatelů (více k tomu graf v příloze č. 2), přičemž bývalí zaměstnanci připouští až 40 miliónů uživatelů v červnu 2000. V té době se za Napster postavili jeho uživatelé a zastánci kteří tvrdili, že sdílení přes Internet je tak jako tak nevyhnutelné a že to není chyba Napsteru, že ho jeho uživatelé používají rovněž ke sdílení autorsky chráněných souborů. Další námitkou bylo, že uzavření Napsteru jednoduše povede internetové uživatele k jinému způsobu či službě sdílení souborů po Internetu. V neposlední řadě zdůrazňovali, že Napster nedistribuuje soubory (jak se často objevovalo v médiích), nýbrž, že pouze usnadňuje jejich výměnu. Navzdory těmto argumentům faktem zůstává, že uživatelé v obrovské míře porušovali práva autorů a dalších oprávněných osob. Jednoduchost s jakou bylo možno stahovat soubory s autorskými právy přes Napster podnítila velké nahrávací společnosti k okamžité reakci. A tak už v prosinci roku 1999 populární webové stránky zažalovali. Mělo to však opačný efekt a Napsteru se, i díky reakci nahrávacích společností, dostala nevídaná reklama a tím i milióny uživatelů. Po neúspěšném odvolání však byl vydán soudní příkaz v březnu 2001, který nařizoval Napsteru zamezení výměny souborů chráněných autorskými právy. V červenci 2001 Napster uzavřel své stránky. V září 2001 byl případ částečně urovnán, neboť Napster souhlasil se zaplacením 26 miliónů dolarů vlastníkům autorských práv, coby kompenzaci za neoprávněné zprostředkování hudby a dalších 10 miliónů dolarů jako budoucí licenční honorář. Aby tyto poplatky zaplatil, pokoušel se Napster změnit své služby z volného na předplatný systém. Na jaře 2002 tak spatřil světlo světa Napster 3.0 Alpha využívající jedinečné stopy audio

34

nahrávek licencované Relatable73. Napster 3.0 byl podle mnohých bývalých zaměstnanců připraven ke spuštění, nicméně nastaly problémy se získáním licencí k distribuci. V květnu roku 2002 pak Napster oznámil prodej svých aktiv německé společnosti Bertelsmann za 8 miliónů dolarů. V září 2002 však soudce amerického konkurzního soudu zablokoval prodej a donutil Napster k urovnání svých pohledávek. Většina personálu byla propuštěna a na Napster webových stránkách se objevila jediná zpráva – „ Zde byl Napster“. Vedle všech obvinění, že Napster ničil hudební průmysl, se vyskytli také tací, kteří naopak prohlašovali, že sdílení hudby ve skutečnosti stimulovalo prodej. Jako důkaz může sloužit album skupiny Radiohead „Kid A“, které se na Napsteru objevilo 3 měsíce před jeho oficiálním uveřejněním. Do té doby se Radiohead nikdy nedostali do top 20 hitparády v USA. Navíc šlo o experimentální album, které provázela pouze minimální reklamní kampaň, přičemž v rádiích se vůbec neobjevilo. V době jeho oficiálního vydání bylo album „Kid A“ staženo milionkrát po celém světě. Vydavatelství tak čekalo na nejhorší, avšak přišlo obrovské překvapení. Nejenže se Kid A dostalo do top 20, ale dostalo se na první příčku – a to vše v prvním týdnu jeho uvedení. Nahrávka porazila i tak mediálně protěžované ikony jako Madonnu či Eminema. V současnosti je značka Napsteru, včetně loga, ve vlastnictví společností Roxio Inc., která ji získala v konkurzní aukci. Jeho snaha o spuštění Napsteru 2.0 se však setkala pouze s mírným ohlasem. Nahrávací průmysl nedokázal využít vakuum, které zde po Napsteru zůstalo. Roky mezi zánikem Napsteru a vznikem

iTunes Music Store74 coby prvním

populárním placeným stahováním hudby, se pět hlavních nahrávacích společností nebylo s to dohodnou se na jedné službě, jednom způsobu obchodu s hudbou po Internetu. Mezitím trend sdílení nastartovaný Napsterem pokračoval. Množily se neoficiální Napster servery za podpory programu známého “Napigator” a protokoly P2P druhé generace (viz výše). Tyto decentralizované systémy zproblematizovaly snahy vlastníků autorských práv domoci se jich u soudu. Stále se rozšiřující počet uživatelů Internetu a neustále se zvyšující přenosová rychlost usnadňuje sdílení i velkých souborů75.

73

Dostupné z : http://www.relatable.com/ Jde o hudební portál, ze kterého je možno stahovat za poplatek hudbu. Dostupné z : http://www.apple.com/itunes/store/ 75 Heslo Napster. (citováno dne 20. 2 2007). Dostupné z : http://en.wikipedia.org/wiki/Napster 74

35

Shawna Fanninga tedy můžeme považovat za muže, jež otevřel Pandořinu skříňku. V popředí jeho zájmu nyní stojí tzv. SNOCAP- služba která zprostředkovává legální sdílení. Podle statistik si klienta Napsteru nainstalovalo nejméně 28 milionů lidí.

5.3 P2P a centrální systém Peer-to-peer se pomalu stává dominantní vůči dosavadnímu suverénovi a sice centralizovanému způsobu zpřístupňování děl. Tento centralizovaný způsob je založen na vztahu „uživatel-server“ . Tito uživatelé komunikují s centrálním serverem a prostřednictvím něj i s ostatními uživateli. Na jednom počítači, zapojeném do sítě Internet (serveru), jsou nahrána a zpřístupněna data, přičemž tento server je možno identifikovat IP adresou

76

.

Koncový uživatel pak má možnost, při navštívení tohoto serveru, stahovat data do svého počítače. A právě takovéto centrální uspořádání umožňuje, i přes jisté překážky, jako je například přítomnost mezinárodního prvku, či následného vymáhání takového práva v mezinárodním prostředí, relativně snadno lokalizovat zdroj, na kterém se autorsky chráněná data nacházejí. Pořád lze s jistou určitostí ukázat na odpovědnou osobu - tedy na poskytovatele obsahu, popřípadě volného prostoru (blíže se jejich odpovědností zabývám v kapitole 7.). Klasickým příkladem centralizovaného způsobu poskytování dat je tzv. FTP. Tento File Transfer Protocol je nástupce BBS (Bulletin Board System), prostřednictvím kterého se uživatelé přímo připojovali komutovanou telefonní linkou a měli tak umožněn přístup k souborům77. File Transfer Protocol je protokol, který je určen pro přenos souborů mezi uživateli. Jde o klasický „klient-server“ systém. Na jednom počítači je nainstalován a nakonfigurován FTP server, který poskytuje data ostatním počítačům (klientům). Tito se mohou na FTP servery připojit prostřednictvím jednoho z mnoha programů k tomu určených. V České republice patří k nejoblíbenějším IW FTPort Client78. FTP klienta v sobě obsahují rovněž tak základní programy jako je Total Commander79. FTP standard je nadto použitelný 76

Tento Internet Protocol identifikuje konkrétní počítač v prostředí Internetu. Veškerá data, která jsou přes počítačovou síť posílána, obsahují IP adresu odesilatele i příjemce. 77 Z rozhovoru se členem warez scény. (citováno dne 25. 2 2007). Dostupné z : http://www.dtposse.com/warez.pdf 78 Dostupné z : http://www.aion.cz/comm/ftporte.htm 79 Dostupné z : http://www.totalcommander.cz/

36

pro všechny platformy, což dovoluje k němu připojit jakýkoliv počítač s jakýmkoliv operačním systémem. Nevýhodou FTP serverů je však jejich relativní nezabezpečenost. Hesla a soubory jsou totiž zasílány jako běžný nešifrovaný text a jako takové mohou být tato hesla odchycena a následně zneužita či upravena. Jistým východiskem se může jevit například tzv. Secure FTP (SFTP)80, který umožňuje šifrovaný přenos mezi klientem a serverem, přičemž je zpětně kompatibilní s původním FTP. Již zmíněný IW FTPort Client tuto funkci umožňuje. V peer-to-peer systému spolu počítače komunikují prostřednictvím programu, který zjednodušuje maximální možnou měrou její fungování. Praotcem mezi takovými programy je BitTorrent81. Tento program původně vznikl jako distribuční mechanismus pro velké soubory. Centralizovaný systém musí být vybaven silným serverem, aby byla zajištěna efektivita, rychlost a funkčnost. Při vysoké návštěvnosti však může být takovýto server přetížen, mnohdy i vyřazen kompletně z provozu. Alternativou pak je možnost stahovat nejen z toho serveru, ale současně i z počítačů (serverů) těch, kteří si data již stáhli, popřípadě ještě stahují. Aby toto bylo možné, je k třeba zdroj virtuálně rozdělit na menší části. Každá tato část se může pak nacházet na jiném místě, přičemž jednotícím prvkem mezi nimi je právě soubor s příponou .torrent82. Ten v sobě obsahuje přesný popis celku a rovněž výchozí zdroj - tedy místo, kde se původní kopie daného souboru nachází, kam byl nahrán (uploadován). V případě stahování prostřednictvím torrentů lze narazit celkem na tři druhy osob. Osoba, která poprvé nahraje soubor určený ke sdílení se nazývá uploader83.V okamžiku kdy si uživatel, který se rozhodne si daný soubor prostřednictvím torrentu stáhnout, stává se z něj tzv. peer, popřípadě leech. Jde o osobu, která torrent momentálně stahuje a zároveň uploaduje ostatním své stažené data. V okamžiku, kdy peer dostahuje celý potřebný soubor, a stále nabízí upload – tedy jej neodpojuje z procesu, stává se z něj tzv. seed. Seed je tedy osoba, která má staženo kompletních 100% souboru a dále jej sdílí. Urychluje tak ostatním peerům download a zároveň zvyšuje šance na stažení kompletního souboru. Každý torrent si vytváří vlastní výměnou síť (prostřednictvím popisu souboru). Postih konečného uživatele je zatím tudíž prakticky nulový. Zastánci sdílení nelegálního obsahu 80

Dostupné z : http://www.glub.com/products/secureftp/ Domovská stránka dostupná z : http://www.bittorrent.com/ 82 Bednář, V. BitTorrent - Spása P2P nebo nový svět? (citováno dne 26. 2 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/bittorrent-spasa-P2P-nebo-novy-svet/ 83 Z anglického upload-nahrát. 81

37

prostřednictvím P2P uvádějí, že existuje procentuelně větší šance, že vyhrajete ve státní loterii, než že budete postiženi za nelegální sdílení. Prakticky nulová míra odpovědnosti jednotlivých uživatelů je jedním z atributů, proč je sdílení autorsky chráněných děl tak masově rozšířeno. Nejčastěji šířeným obsahem prostřednictvím výměnných sítí jsou beze sporu filmy, hudební nahrávky a software (počítačové programy, hry a další). Drtivá většina je pak šířena bez souhlasu držitele autorských práv.

5.4 Boj proti P2P K největším a nejaktivnějším „bojovníkům“ za práva nositelů autorských práv ve světě patří Americká Asociace nahrávacího průmyslu84 ( Recording industry Association of America, dále jen RIAA) a Motion Picture Association of America85 (dále jen MPAA). Tyto a další subjekty se tak snaží jednak žalobami dosáhnout odstavení P2P sítí, a jednak jimi postihnout koncové uživatele. Krom již probíraného Napsteru ( A&M Records v. Napster) je vývoj sporů mezi držiteli autorských práv a peer-to-peer sítěmi dobře vystižen v kauze Grokster a Streamcast Networks vs. MGM86. MGM zde zastupovalo nahrávací společnosti a další držitele autorských práv. Žaloba tvrdila, že výměnné sítě87 podporují poškozování autorských práv a snižují tak zisky nahrávacích společností. Obhájci protistrany se však odvolali na precedens podobného případu Betamax88. V tomto případě vyhrála společnost Sony spor o zákaz prodeje jejich videorekordérů Betamax, díky kterým bylo možno zhotovovat i nelegální rozmnoženiny VHS kazet. Nejvyšší soud však konstatoval, že nelze za nelegální označit zařízení jen proto, že potenciálně umožňuje zhotovovat i nelegální rozmnoženiny a poukázal na to, že uvedený výrobek má primárně jiný účel než nelegální rozmnožování89. Výrobce tak, dle tohoto výroku, nemá být odpovědný za činnost, kterou s ním jeho provádějí jeho uživatelé. Tyto argumenty obhajoby podpořily verdikty obvodního 84

Své domovské stránky má na http://www.riaa.com/default.asp Lze nalézt na http://www.mpaa.org/ 86 METRO-GOLDWYN-MAYER STUDIOS INC. 87 V tomto konkrétním případě šlo o známé FastTrack a Morpheus. 88 Plné znění této kauzy lze nalézt na http://caselaw.lp.findlaw.com/scripts/getcase.pl?navby=CASE&court=US&vol=464&page=417 89 Otevřel, P. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím (1.). (citováno dne 3. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/jak-se-autorske-pravo-stavi-k-drm-technologiim-1/ 85

38

soudu a následně federální odvolací soud. Tedy tentýž soud, který rozhodl o zastavení služby Napster. Na rozdíl od Napsteru, který byl tvořen centrální databází odkazů však většina současných P2P sítí ( včetně žalovaných) poskytuje pouze službu k výměně souborů, které jsou uloženy v po počítačích jednotlivých uživatelů. Tyto soudy tak připustily, že P2P operátoři nemají přímou kontrolu nad sdílenými soubory a nemohou tedy za to, jak uživatelé používají jejich produkt, takže za ně ani nemohou nést odpovědnost. Žalobci na toto namítali, že zatímco Sony nemohla kontrolovat chování uživatelů videorekordérů, žalovaná strana tuto možnost, například filtrováním povoleného obsahu, má. Právě sdílení autorsky chráněných děl na těchto sítích však má, dle RIAA a MPAA, hlavní zásluhu na oblíbenosti těchto služeb, které vytváří svůj zisk z reklamy. Tento fakt pak nenutí tyto poskytovatele jakkoliv služby omezovat. Za pravdu těmto argumentům dal i Nejvyšší soud90, ke kterému se žalobci odvolali. Odpovědnost provozovatelů Groksteru a Morphea viděl zejména v tom, že se viditelně zaměřovali na uspokojení poptávky po autorsky chráněných dílech91 a nevyvinuli žádné nástroje proti jejich nelegálnímu šíření a to ani po upozornění oprávněných osob. Navíc, v souvislosti s poskytováním těchto služeb, profitovali z prodeje reklamních ploch. V neposlední řadě Nejvyšší soud prohlásil, že „jestliže někdo rozšiřuje zařízení, jehož účelem je porušovat autorská práva, může nést odpovědnost za následné porušování autorských práv svými zákazníky“. Tento precedens však nemusí obstát v případě open source projektů, zaměřených na P2P sítě. Bez možnosti identifikace provozovatele a komerční motivace bude velice obtížné takovéto P2P sítě dohnat k odpovědnosti92. Krom poskytovatelů P2P sítí se oprávněné osoby (opět v čele s RIAA a MPAA) snaží o postižení jednotlivých koncových uživatelů. Získání peněžní náhrady (či jakékoliv jiné finanční satisfakce) je však mizivé v porovnání s předchozím případem. V tomto případě mají žaloby primárně působit odstrašujícím dojmem. Většina takovýchto hromadně podávaných žalob93 končí mimosoudním vyrovnáním94. Ne vždy jsou však žalobci úspěšní.

90

Plné znění dostupné z : http://www.eff.org/IP/P2P/MGM_v_Grokster/04-480.pdf Na Streamcast bylo možno například nalézt žebříček Top40 nejstahovanějších produktů, z nichž všechny spadaly pod autorskoprávní ochranu. 92 Miklík, A. Výměnné sítě jsou nelegální, ale karavana jede dál. (citováno dne 5. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/vymenne-site-jsou-nelegalni-ale-karavana-jede-dal/ 93 Na konci roku 2005 bylo v USA podáno na 17.000 žalob 94 Na Internetu lze nalézt následující odůvodnění : „Proti organizaci se silným finančním zázemím se lidé mohou jen těžko bránit a většina proto přistupuje na podmínky RIAA a platí vysoká odškodnění, aniž by o jejich vině či nevině rozhodl soud.“ 91

39

Uživatele lze totiž identifikovat často pouze prostřednictvím IP adresy. Ta se však nutně nemusí shodovat s konkrétní osobou, která dílo neoprávněně užila (stáhla). RIAA tak například zažalovala ženu, která nikdy počítač nevlastnila ani nepoužívala95. Tento a podobné případy96 jsou pak nejspíš důvodem, že i veřejné mínění v USA97 ( přes 56% ) je proti takto podaným žalobám. Nedávno dokonce RIAA vyhrála na serveru The Consumerist98 cenu nejhorší americké společnosti pro rok 2007.

6. Warez 6.1 Distribuce chráněného díla Na začátku všeho stojí, jak bylo v předchozí kapitole naznačeno, tzv. uploader, tedy osoba, která data nahraje na disk a zpřístupní jej online. Než se však toto stane, je nutné si tato data (film, hudbu) opatřit. A jelikož se ve své práci zabývám porušováním autorských práv v prostředí Internetu, půjde v následujícím výkladu o získávání nelegálně získaných zdrojů. V internetovém prostředí se již naplno vžil termín warez. Warez (původně vznikl z anglického wares-zboží ve spojení se softwares) je slangové označení takového autorského díla, se kterým je nakládáno v rozporu s autorským právem. U nás se pod tímto pojmem vžilo zejména označení pirátský software. Cesta autorsky chráněného produktu, v rukou warez scény, vypadá nejčastěji následovně. Nejprve je nutno samotný produkt získat, poté se odstraní jeho případná ochrana, upraví se obsah a následně se výsledný produkt šíří dále.

95

Server Recording Industry vs. The people. Marie Lindor to Move for Summary Judgement. . (citováno dne 8. 3 2007). Dostupné z : http://recordingindustryvspeople.blogspot.com/2006/02/marie-lindor-to-move-forsummary.html 96 Známý je i případ obvinění rozvedené matky pěti dětí, která se o P2P sítích dozvěděla teprve z obžaloby. Na rozdíl od většiny „uživatelů“ se však rozhodla proti RIAA vystoupit. K pokrytí soudních výloh má sloužit veřejná sbírka ke které apelovala na svých webových stránkách http://www.P2Pnet.net/goliath/ a kam se v krátké době podařilo nashromáždit přes 4000 dolarů. 97 Iverson, B. Riaa heavy handed? . (citováno dne 7. 3 2007). Dostupné z : http://preview.stereophile.com/news/082304survey/index.html 98 Dostupné z : http://consumerist.com/consumer/worst-company-in-america/riaa-wins-worst-company-inamerica-2007-245235.php

40

6.1.1 Získání prodkutu Nejprve je tedy nutno takovýto produkt získat. Nejčastěji si je možno dílo opatřit těmi nejklasičtějšími způsoby - koupit či půjčit si jej a následně rozšiřovat dále. Atraktivita získaného díla však stoupá tím více, čím jde o větší novinku. Není jistě tajemstvím, že se jednotlivé pirátské skupiny předhánějí v tom, kdo nabídne jako první danou novinku k dispozici. Jejich snahou je pak uvedení alespoň v den oficiální premiéry (tzv. 0-day), ne-li dříve. Warez skupina samozřejmě využívá svých kontaktů. A čím blíže je zdroji, tím lze získat aktuálnější dílo. S pirátskými skupinami spolupracují často zaměstnanci obchodů, kde se dílo prodává. Jdeme-li ještě blíže zdroji, můžeme nalézt spolupracující osoby rovněž v místech (továrnách), kde se lisují CD či DVD, popřípadě v tiskárnách. Nejblíže u zdroje jsou však ty osoby, které se pohybují v oblasti, kde dílo vzniká. Hovořím zde o zaměstnancích společností, kde je dílo vyvíjeno, či o nahrávacím studiu. Mezi další zdroje úniku patří například počítače vývojářů, kam se piráti nabourají, recenzenti a kritici, kteří obdrží dílo ještě před oficiálním uvedením a další. Zvláštním případem získávání díla je natáčení na vlastní videokameru přímo v kině při promítání filmu. Hlavní nevýhodou takto neoprávněně získaného filmu je jeho kvalita ( viz příloha č. 3). Výsledný produkt je totiž velice vzdálený audiovizuální kvalitě, kterou poskytuje kinosál, popřípadě později vydané DVD. Nejčastěji se lze u nich setkat s tak rušivými elementy jako jsou hlavy diváků, špatná kvalita zvuku, nečitelné titulky a podobně. I přes tyto, dle mého, závažné nedostatky, jsou takovéto kinoripy velice oblíbené. Jsou totiž aktuální a tvoří jeden ze základních způsobů, jakým se filmy dostávají na Internet a mezi uživatele v případě, že se produkt nepodařilo získat jiným způsobem již dříve, tedy pře uvedením do kin ( například z lisovny, či krádeží kopie rozesílané do kin). Kinoripy způsobují ročně ztráty počítané v miliardách dolarů a je tedy logické, že se tomu snaží nahrávací společnosti všemožně zabránit. Setkat se lze s prohledáváním tašek či použitím detektoru kovu ke zjištění přítomnosti kamery (camcoderu). Personál může být vybaven brýlemi s noční vizí, popřípadě být motivován odměnou za dopadení pachatele, jak se o to pokoušejí v USA99. Protipirátský boj probíhá v případě camripů rovněž na legislativní půdě. 99

BBC NEWS : US cinema reward to stop piracy. . (citováno dne 12. 3 2007). Dostupné z : http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/3828551.stm

41

V USA je tento čin brán jako kriminální, přičemž pachateli hrozí trest odnětí svobody až na 3 roky, není tak divu, že po zavedení platnosti tohoto zákona prokazatelně klesl počet camrip kopií100. Ve Velké Británii zase s kinopiráty bojují pomocí “kino-detektiva”101. Ten má za úkol školit personál kina a vyšetřovat případy úniku kopií. Každá kopie určená kinům je totiž opatřena jedinečnými znaky umožňující lokalizovat únik filmu. Ať už je zdroj získán odkudkoliv, vždy stačí alespoň jeden člověk na celém světě, aby jej nahrál na síť a poskytnul ke sdílení, popřípadě jej rozšiřoval jiným způsobem (kopírování CD/DVD).

6.1.2 Odstranění ochrany Druhým krokem je odstranění případné ochrany. Vytvoření díla s určitou hodnotou logicky vyúsťuje ve snahu jeho majitele o jeho ochranu. Nejinak je tomu v prostředí informačních sítí. Tedy v prostředí, kde vytvoření ochrany díla znamená jeho nezbytnou součást. Absence jakékoliv ochrany totiž umožňuje velice snadné kopírování díla. A za kopie nedostává nikdo zaplaceno. Nastupuje zde tedy logická snaha majitelů práv k dílu o jeho, co možná nejdokonalejší, ochranu. Nutno říci, že jde zatím o boj s větrnými mlýny. Tvůrci takovýchto ochran totiž stojí, tak říkajíc, proti celému světu. Stejně tak jako postačuje jediný šiřitel získaného díla, postačí také jediný schopný člověk, který prolomí danou ochranu. Takovému překonávání ochran či systémů se říká CRACKING. Za základní ochranu se považují tzv. sériová čísla. Jde o unikátní alfanumerickou posloupnost čísel, která mají za úkol chránit produkt před neoprávněným užitím (v našem případě nainstalováním). Teprve po zadání tohoto čísla lze často pokračovat v instalaci originálního produktu. Sériových čísel se rovněž používá v případě software, který je nabízen zdarma na omezenou dobu. Po vypršení lhůty, který má sloužit k seznámením se s funkcemi nabízeného softwaru, je nutno zadat sériové číslo, které lze zjistit legálně až zakoupením produktu. Druhou, nelegální možností, je zjištění si sériového čísla prostřednictvím Internetu.

100

MPX.CZ : První pirate odsouzen za natáčení kamerou v kině! (citováno dne 9. 3 2007). Dostupné z : http://www.mpx.cz/ZAJIMAVOSTI/Prvni-pirat-odsouzen-za-nataceni-kamerou-v-kine!.html 101 The Register: UK film biz hires piracy-busting 'cinema investigator'. (citováno dne 11. 3 2007). Dostupné z: http://www.theregister.co.uk/2006/07/04/cinema_investigator/

42

Zde se totiž nachází množství webových stránek, které se na sériová čísla specializují102. Nevýhodou těchto stránek je, vedle časté přítomnosti virů, trojských koní a spyware, také častá nefunkčnost v případě, že

je produkt používán online. Stále častěji nutná online

registrace totiž často prověřuje platnost sériového čísla. Neoprávněně zjištěné sériové číslo může povolit (oklamat) program, který je tak použitelný, nicméně případná online použitelnost (například upgrade) není povolena. Tyto aspekty snad odradí jisté procento potencionálních “pirátů”. Nicméně kdo si bude chtít sériové číslo najít, ten si jej nakonec opatří. “Zamoření” počítače se lze nadto vyhnout použitím jiného, například v práci. Druhou možností jak prolomit ochranu sériových čísel je pořízení si jejich generátoru-tzv. keygen. Kupříkladu algoritmus programu může požadovat, aby vložené sériové číslo obsahovalo 10 čísel, které mají kontrolní součet 50 a že musí obsahovat jistý počet písmen. Tento generátor, vytvořený nejčastěji schopným programátorem, je schopen vygenerovat libovolný počet platných sériových čísel. Zpětným překladačem se zjistí programový kód, popřípadě se lokalizuje podprogram, který se zaměřuje na ověřování správnosti. Dalším způsobem jak obejít požadavek sériového čísla je přímý zásah do programu, kterému se zpětnou dekompilací nařídí, aby žádné sériové číslo nevyžadoval. Takováto zpětná dekompilace, coby jedna z technik zpětného inženýrství103, bývá často zakázána (pamatována) již v licenčních podmínkách programu104. Častou ochranou, používanou zejména u počítačových her, je vyžadovaná přítomnost originálního CD/DVD v příslušné mechanice po dobu jeho užívání. Takovéto CD/DVD bývají vybaveny ochranou, která znemožňuje jejich kopírování. Úmyslně nečitelná místa, nestandardní uspořádání dat a jiné techniky znemožní zpětnou přečtitelnost, případně už jeho vytvoření. I tato technika je však dávno prolomena. Naprosto běžně lze, dokonce legálně, sehnat programy, které se na tuto ochranu specializují a které případně vytvoří virtuální CD/DVD (jde o tzv. emulaci). Jejich prodej a užívání je argumentován ve stejném duchu jako P2P sítě a sice, že jsou určeny k

102

Jako příklad může sloužit server Serials.ws. Dostupné z : http://www.serials.ws/ Zpětné inženýrství (též reverzní inženýrství, z angl. Reverse Engineering, RE) je označení pro proces, jehož cílem je odkrýt princip fungování zkoumaného předmětu (například mechanického zařízení nebo počítačového programu), většinou za účelem sestrojení ekvivalentního předmětu, který ale není kopií originálu. Heslo Zpětné inženýrství. (citováno dne 7. 3 2007). Dostupné z : http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/445104-zpetne-inzenyrstvi 104 Například licenční podmínky užívání programu SuperVAG lze nalézt na http://www.carsoft.cz/licence.html 103

43

legálnímu zálohování. Mezi takové nejoblíbenější programy patří Alcohol 120%105, CloneCD106 a další. Tyto ochrany se také rovněž obcházejí modifikací programu. Jako jedna z nejúčinnějších ochran se mi jeví nutnost aktivace produktu prostřednictvím Internetu. Pominu-li aktivaci operačního systému Windows, pak neznámější formou internetové aktivace je systém Steam107 vyvinutý ve společnosti Valve108. Ta se specializuje na hry. Každý, kdo si zakoupí hru, kterou je nutno přes Steam aktivovat, k ní dostane unikátní účet (klíč), který musí pro aktivaci hry vložit. Bez aktivace hra nepoběží. I Steam se však nevyhne takovým problémům jako jsou krádeže účtů, či přetíženost centrálního systému, který oprávněným majitelům odmítal registraci.

6.1.3 Úprava obsahu Předpokládejme, že se warez komunitě podařilo získat zdroj a následně jej zbavit veškerých ochranných prvků. Poté již nastupuje na řadu fáze rozšíření. Než se však k ní přistoupí, je obvyklé, že se snaží získaný objem dat zmenšit. Nedůležitá data se odstraňují, popřípadě kompresují109 zejména kvůli pružnosti šíření. Stále totiž není běžné vysokorychlostní připojení, kdy uživatelům nebude na velikosti stahovaného souboru záležet. Data se mohou přetvořit dvojím způsobem. Jde o bezeztrátovou, resp. ztrátovou kompresi dat. Bezztrátová komprese dat je typická u her, případně aplikací. Vytvořením tzv. image souboru110 se vytvoří virtuální kopie originálu. Takovéto ISO soubory pak nahrazují originální medium. Nedochází tak k potlačení některých dat. Tento typ komprese dovoluje přesnou zpětnou rekonstrukci komprimovaných dat. Použití této komprimovací techniky se tak logicky nabízí v případě, kdy požadujeme absolutní zachování obsahu a kvality komprimovaného obsahu. Mezi nejznámější programy, které pracují s bezeztrátovou

105

Software dostupné z : http://www.alcohol-software.com Software dostupné z : http://www.slysoft.com 107 Dostupné z : http://www.steampowered.com/v/index.php 108 Stránky této společnosti lze nalézt na : http://www.valvesoftware.com/ 109 Jde o zmenšování obsahu, kdy se pomocí speciálního algoritmu zmenší datový objem na zlomek původní velikosti. 110 Tedy jeho přesného obrazu myšleno jako virtuální kopie. 106

44

kompresí patří známé ZIP a RAR formáty, přičemž druhý uvedený pracuje pouze pod systémem MS Windows. Ztrátová komprese, neboli ripping (ořezání), spočívá v razantním zásahu do původní velikosti souboru. Odstraňují se jeho nepodstatné části111, případně se sníží audiovizuální kvalita ztrátovou kompresí. Ztrátová komprese zmenší pomocí speciálního algoritmu objem dat na zlomek původní velikosti. Data se transformují tak, aby bylo možno snadno oddělit nepotřebné soubory112. Nelze je již zpětně dekompresovat a dostat tak původní obsah. Ripping však může rovněž přestavovat kompresi analogových médií, jako jsou například VHS kazety, na digitální podobu. V naprosté většině případů však půjde o kompresi již digitálních souborů na soubory menší velikosti. Mezi nejznámější patří formáty MP3 pro zvukové soubory, WMA pro kódování audiovizuálních informací a JPEG pro ukládání počítačových obrázku ve fotorealistické kvalitě.

6.1.4 Šíření výsledného produktu Výsledný uvolněný produkt warez scény se nazývá release113. Jednotlivé warez skupiny se předhánějí, kdo takovýto release přinese jako první, případně v lepší kvalitě. Warez skupiny nemají ze svého počínání žádný finanční zisk. Jejich motivací je pověst v komunitě, případně mezi koncovými uživateli. Jednotlivé skupiny se dělí podle druhu release. Některé se specializují na aplikace (software) , jiné na počítačové hry a další na filmy či hudbu. Mezi významné warez skupiny, které se zaměřují na aplikace, patří například Warez3D (W3D), která se zaměřuje na architektonický a umělecký software. Releasem počítačových her jsou proslulé skupiny

DEViANCE (nyní HATRED) a hlavně

RELOADED, což je nejaktivnější skupina na warez scéně počítačových her. Mezi filmovými release kralují warez skupina LOL, kteří se specializuje na televizní seriály, přičemž stále častěji je vydává v HDTV formátu114 a dále XOR, která je zejména ve filmové oblasti

111

Může jít například o bonusové části na filmovém DVD nosiči, menu, titulky a další. Nejčastěji se ponechává pouze samotný film.U her se může jednat o elektronickou dokumentaci, přídavné bonusy a další. 112 U hudebních souborů jde například o frekvence, které lidské ucho nezachytne. 113 Z anglického release – uvolnit, vypustit. 114 Jde o digitálně zpracovaný formát s vysokým rozlišením

45

dominantní. Za nejkvalitnější release se však považují ty od ruské skupiny AXXO. Více se k warez skupinou a její strukturou zabývám v kapitole 6.2. K masovému šíření dochází v současné době zejména prostřednictvím P2P sítí, z již výše zmíněných důvodů. Stále oblíbené je samozřejmě rozšiřování release na jednotlivé FTP, ke kterému se však běžný uživatel dostane jen s obtížemi. Mezi nejoblíbenější úložná místa pro data tohoto typu patří server Rapidshare115. Před uploadováním na Rapidshare se soubor rozdělí pomocí programu WinRAR na menší, zaheslované soubory, které nemůže správce úložného prostoru odhalit. K informacím, které vedou k nalezení takových souborů slouží tzv. warez fóra116. Ať už se release šíří jakýmkoliv způsobem, jde o řetězovou reakci. Lze znova zopakovat, že čím očekávanější release (film, software, hra, hudba a další), tím je rozšiřování rychlejší. Tvůrci dlouze připravovaný produkt tak může být k dispozici zdarma na Internetu již za pár hodin, ne-li dříve (již zmíněný 0-day). Existují rovněž další číselná označení pro aktuálnost pirátsky přístupného produktu. V případě že je dostupný druhý den po oficiálním vydání originálu jde o 1-day, v případě že po týdnu jde o 7-day a tak podobně117. Díky warez komunitě a dalším zainteresovaným se tedy ke koncovému uživateli dostává výsledný produkt v různé kvalitě, různou rychlostí.

6.1.5 Filmové release Názorný příklad propracovanosti a vylepšování kvality release tvoří filmové produkty. Toto filmové pirátství je v současnosti nejoblíbenějším odvětvím. V okamžiku, kdy se na filmové scéně objeví nový, pro warez veřejnost ( a tím mám na mysli jak warez scénu tak i běžné koncové uživatele) zajímavý objekt, je jen otázkou času, kdy a v jaké kvalitě se objeví na Internetu ke stažení. Opět platí přímá úměra, že čím více je produkt (v tomto případě film) očekáván, tím rychleji jej bude možno nalézt a stáhnout. Jednotlivé filmové release mají různou kvalitu. Nepodaří-li se získat kopii v původní kvalitě postupy zmíněnými v kapitole 6.1.1, objeví se na scéně nejprve tzv. CamRIP (kinorip) o kterém již bylo pojednáváno. Připomenu, že je pro něj charakteristická nízká audiovizuální kvalita. 115

Lze jej nalézt na http://rapidshare.com/ U nás nejznámější fórum lze nalézt na http://www.warforum.cz 117 Server TECH FAQ. (citováno dne 11. 3 2007). Dostupné z : http://www.tech-faq.com/0-day.shtml 116

46

Tento RIP je vytvořen tajně přinesenou digitální kamerou ,často umístěnou na malém stativu. Film někdy bývá snímán z nevhodného úhlu, je možno slyšet a vidět rušivé elementy okolního prostoru, tedy nejčastěji smích, či hlavy diváků. Kvalita může být vcelku uspokojivá snad jen v poloprázdném kině, ale i tak není dle mého názoru „o co stát“. Prakticky stejným postupem je posléze vydán TELESYNC (TS) (viz příloha č. 4) s tím rozdílem, že zvuk je nahrán odděleně profesionálním mikrofonem a posléze je dodatečně synchronizován s obrazem nahraným v kině na skrytou kameru. Jako externí audio zdroj mohou sloužit konektory v křesle, kam si sluchátka připojují nedoslýchaví. Telesync je většinou nasnímán v prázdném kině, případně v projekční místnosti. Děje se tak často profesionální kamerou. Výsledný obraz je tak lepší nežli je tomu u Camripu. Dalším možným formátem je TELECINE (TC) (viz příloha č. 5). U tohoto fomátu se použije přístroj, který umí nasnímat film přímo z filmových kotoučů. Výsledná audiovizuální kvalita je pak již velmi vysoká. Hodně záleží na úrovni snímacího přístroje, který je podobný těm, kterými se převádí filmy do digitální podoby na DVD. Takovýto film má potom správný poměr stran, často i ideální poměr 4:3. Před samotným vydáním filmu se často posílá kritikům118 první kopie na VHS kazetách. Takto převedená VHS kazeta do digitální podoby se pak nazývá SCREENER (SCR). Většinou má formát 4:3, někdy je i širokoúhlý. Tento formát je typický tzv. tickerem. Ticker je text běžící přímo ve filmu, který upozorňuje diváka na zákaz kopírování této verze filmu včetně čísla na protipirátskou linku. Vzkaz může vypadat takto: „Sledujete propagační verzi filmu, pokud jste tento film zakoupili v obchodě, kontaktujte prosím 1-800-NOCOPIES.“ V některých částech bývá navíc film černobílý, aby se dala rozpoznat kopie. Výsledná kvalita závisí opět na kvalitě a druhu ripovacího zařízení (viz příloha č. 6). Výsledný formát je pak VCD (videoCD) , popřípadě SVCD (SuperVideoCD). Ještě kvalitnější formát vznikne v případě, kdy zdrojem není VHS kazeta, nýbrž samotné DVD. Jedná se o DVD-SCREENER (DVDscr) (viz příloha č. 7). Takovýto film bývá většinou širokoúhlý, zbaven bonusů a doplňků, které lze nalézt na originálním DVD. Kvalita tohoto ripu je téměř jako původní DVD. Výsledné převáděné formáty jsou SVCD či DivX/XviD.

118

Pravidelně například těm Oskarovým.

47

Naprosto novým formátem je R5 (viz příloha č. 9).

Stojí za ním jedna z

dominantních warez skupin, ruská PUKKA. Velká filmová studia se totiž s ruským černým trhem rozhodla bojovat unikátní metodou. Před vydáním konečné DVD verze daného filmu vydává i tzv. R5 verzi, kterou lze kvalitou připodobnit TELECINu. Tento R5 formát je zpracován odborníky ve špičkových studiích. To zaručuje kvalitu, kterou lze přirovnat k DVDSCREENERu. R5 formát však, na rozdíl od konečné verze DVD, obsahuje různé, okem častěji nepostřehnutelné, chyby. Může jít o vlasy či jiné zásahy (viz příloha č. 10). Takováto verze pak putuje do obchodů před samotným DVD formátem a má za úkol konkurovat amatérským pirátským TELECINům, které se v té době začínají hojně objevovat. Ruská PUKKA sestavila následnou stupnici kvality release, tak aby jí rovněž odpovídala kvalita: DVDRip / DVDSCREENER / R5 / TELECINE / TELESYNC / CAM. R5 formát je možno považovat za velice kvalitní. Mezi další vydávané formáty patří VHSRip což, jak už název napovídá jsou VHS kazety převedené do digitální podoby. Kvalita je povětšinou nízká. Zejména televizní seriály, které se vysílají pouze na kabelových stanicích a nejsou tak přístupné všem, se uploadují na Internet jako tzv. TVRip. Pomocí počítače, televizní či satelitní karty se ripuje do formátu MPEG2, který se následně předělává na VCD/SVCD či DivX/XviD. Kvalita opět závisí na zařízení které, RIP provádí. Kopie nedokončeného filmového díla a následně vypuštěného na Internet, se nazývá WORKPRINT (WP) (viz příloha č. 11). Nejčastěji jde o pracovní verzi, které chybí dabing, speciální efekty či animace. Nicméně, ať už je kvalita jakákoliv, tyto release mohou být velice zajímavé pro fanoušky119. U některých filmových ripů, zejména z Asie, se lze setkat s tzv. Watermark, což je logo skupiny či autora, který rip provedl. Nejvyšší možnou kvalitu lze dosáhnout prostřednictvím ripu ze samotného, originálního DVD nosiče – DVDRip (viz příloha č. 8). Tento rip obsahuje veškeré bonusy a bývá zde zachována kvalita obrazu i datový formát (tedy MPEG-2). Jde tedy o věrnou kopii celého DVD, nadto zbavenou tzv. regionálního kódu. Takovýto kód, umístěný na DVD

119

Kupříkladu ve filmu Men In Black ( Muži v černém )chyběly teprve později speciálními efekty dodávané nestvůry a herce tak bylo možno pozorovat, kterak improvizují před modrým pozadím.

48

vymezuje region, pro které je DVD určeno120. Většina DVD přehrávačů má kód regionu nastaven pevně v sobě a jiný kód tak nepřipustí a DVD nepřehrají. To umožňuje filmovým společnostem kontrolovat dobu, kdy se daný film v tom daném regionu zavádí do distribuce. DVDRipy jsou tedy takovéto ochrany zbaveny. Krom toho již existují přehrávače, které i takto chráněné DVD přehrají.

6.2 Warez skupina a její struktura O warez skupinách již byla zmínka v souvislosti se šířením neoprávněně získaného produktu. Každá takováto skupina je charakteristická vlastními pravidly a různorodou členskou základnou. Prakticky ve všech významných skupinách existuje klasický model posloupnosti funkcí121. Na vrcholu stojí tzv. Leader (vůdce) , což je ústřední postava každé skupiny. Kontroluje chod celé skupiny, plánuje rozvoj a přijímá nové členy. Nezřídka je také samotným zakladatelem skupiny. V jeho činnosti mu pomáhají tzv. Councils (poradci). Kontrolují a udržují chod skupiny a spolu s leadrem přijímají nové členy. Osoba která skupinu zásobuje novými, dosud nezveřejněnými produkty, se nazývá Supplier (dodavatel). Dodavatelem může být prakticky kdokoliv, kdo má k produktu v nějaké jeho vývojové či distribuční fázi přístup. Mezi nejoceňovanější dodavatele patří samozřejmě ti, kteří se k produktu dostanou jako první, neboť pak warez skupina získává náskok před ostatními. Může jít tedy o recenzenty, beta-testery, distributory a prodejce, zaměstnance softwarových společností, případně vývojáře samotné. Ve fázi, kdy se release dostane ke skupině, je často nutno zbavit jej ochranných prvků. Toho se ujme tzv. Cracker. Ten své znalosti využije k tomu, aby ochranné prvky obešel. Může tak vedle již zmíněného keygenu vytvořit tzv.crack122. Jakmile se podaří ochranu odstranit či obejít, dostává se produkt dále k osobě, která si říká Tester (testující). Jde o takového warez beta-testera, který release odzkouší a

120

Rozdělení jednotlivých regionů je následující: 1. Kanada a USA 2. EU, Japonsko, JAR a Arábie 3. Tchajwan a jihovýchodní Asie 4. Austrálie, Nový Zéland, Jižní a Střední Amerika 5.Afrika, Indie, Pákistán, Rusko a státy bývalého SSSR 6.Čína. (citováno dne 15. 3 2007). Dostupné z : http://www.edice.cz/co_je_DVD.htm . 121 Z rozhovoru se členem warez scény. (citováno dne 11. 3 2007). Dostupné z : http://www.dtposse.com/warez.pdf 122 Jde o crackerem vytvořený soubor, který nahrazuje soubor originální (nejčastěji spouštěcí) a produkt tak lze spustit bez nutnosti přítomnosti originálního media. Cracker je rovněž ta osoba, která k release případně přikládá funkční sériové číslo, které lze nejčastěji jej nalézt s souboru s příponou NFO, příp. ve složce crack

49

prověří, zda-li jde o plně funkční produkt123. Další osoba Packager (balič), jak už název napovídá, release připraví k finálnímu nahrání na síť. Řídí se při tom pravidly, jak má finální release vypadat. Ve výsledku vypadá například release přehrávače Windows media player následovně :Windows. Media. Player. 11.Final_+_VALIDATION.CRACK-SystemGhost, kde první část tvoří název produktu (Windows.Media.Player), další jeho verzi, v tomto případě jde o konečnou verzi (final), další uvádí ochranu a její způsob odstranění (crack) a na konec se uvádí warez skupina, která release připravila a vydala (SystemGhost). U filmových release se uvádí o jaký typ ripu se jedná (př.Borat.PROPER.DVDRip.XviD-DoNE). Hotový produkt dostane Curier (kurýr), který má za úkol co nejrychleji a nejvíce rozšířit výsledný release. To se děje nejčastěji uploadováním na FTP servery, odkud se release pak lavinově šíří dále. Pravidla vydávání release jsou upravovaná nejvýznamnějšími vydavatelskými (warez) skupinami. Příkladem může být již zmíněný počin ruské skupiny PUKKA, která mimo jiné sjednotila určování kvality filmových release. Tato pravidla jsou pravidelně zveřejňována v přiložených .nfo souborech124. I když se skupiny snaží přeběhnout jedna druhou, lze říci, že se obecně respektují a často také spolupracují. Střety mezi uznávanými skupinami jsou spíše vyjímkou125.

6.3 Uživatelé Na jedné straně warez scény tedy stojí skupiny (poskytovatelé), pro které je vydávání release koníčkem, případně touhou prosadit se a být ve warez světě uznávaný. Na druhé

123

Vydán totiž může být i znehodnocený release-tzv.NUKE, což se snaží skupina napravit vydáním tzv.REPACK. V případě, že skupina vydá release, který již někým vydán byl považuje se tento za tzv.DUPE (duplikát), release může být nedokončen-BETA a s nefungujícím crackem jde o BAD CRACK. 124 Tyto „nfo“ soubory obvykle v sobě obsahují informace o daném release (název, funkce, způsob jak obejít ochranu atp.) o jeho tvůrcích (warez skupina), případně i další informace (nábor nových členů, warez pravidla, názory skupiny…) 125 V nedávné době obletěla warez komunitu zpráva o střetu mezi dvěma respektovanými skupinami herní scény a sice RAZOR1911 (matador této scény) a RELOADED (nynější nejaktivnější tvůrce release). Ve sporu šlo o to, že Reloaded označila release od Razor1911 za NUKED, ač tomu, jak se nakonec ukázalo nebylo, a vydala vlastní release, který se až na způsob ochrany ukázal jako DUPE. (citováno dne 15. 3 2007). Dostupné z : http://www.warezblog.net/?cat=11&paged=2

50

straně pak stojí běžní lidé (uživatelé) , kteří mají o daný release zájem. Ty co takováto díla stahují a sdílejí můžeme rozdělit, dle Lawrence Lessiga126, do několika kategorií. První skupinu tvoří ti uživatelé, kteří stahováním nahrazují koupi produktu. Můžeme se jen dohadovat, zda by si tato skupina uživatelů P2P CD skutečně koupila, kdyby jeho stáhnutí nebylo možné. Do této kategorie lze zařadit i tzv. sběratele, pro které je stahování z internetových sítí koníčkem. Druhou skupinu tvoří ti uživatelé, kteří stahují za účelem „soukromé recenze“. Tato skupina lidí si si stáhne například ukázku požadovaného CD, nejčastěji ve formátu MP3, aby si ji poslechli a následně na to se rozhodli ke koupi originálu či nikoliv. Co se této „skupiny“ týče, nemohu zde s Lessigem souhlasit. Jen těžko si lze totiž představit, že člověk který si již stáhl požadovanou hudbu a má ji tedy plně k dispozici, poběží do obchodu a zaplatí za originál. Nevěřím, že v informačním světě existuje tolik anonymně „poctivých“127, aby vystačili na samostatnou skupinu. Třetí skupinu mohou tvořit ti, co si stahováním rozšířují obzory. Tato skupina se od předchozí odlišuje tím, že neví o jakého autora díla jde a hledají nové neokoukané umělce. Internet zde pak plní roli jakési reklamy. Do čtvrté skupiny budou patřit ti uživatelé, kteří by si rádi produkt koupili „běžným“ způsobem, nicméně zjistí, že toto dílo k dispozici v distribuci není. Buď nikdy nebylo, což může být případ nekomerčních případně zahraničních umělců, nebo se již nedistribuuje. Jako příklad

mohou sloužit staré písně, hry, filmy či literatura, které pro uživatele mají

nostalgickou hodnotu. Stáhnutí z Internetu pak vidí jako jednu z možností jak se k produktu dostat. Rovněž toto ospravedlnění mi v době, kdy si lze prostřednictvím Internetu objednat prakticky cokoliv až domů, připadá bezvýznamné. Poslední skupinu tvoří ti, kteří stahují pouze legální software či pouze ten, ke kterému mají svolení autora. Ať již jsou pohnutky uživatelů jakékoliv, pravdou zůstává, že jedině posledně jmenovaná skupina jedná v souladu s (nejen) naší právní úpravu.

126 127

Lessig, L. Freeculture, New York: THE PENGUIN PRESS 2004, s. 69 Do uvozovek je dávám proto, neboť se svým počínáním již dostaly do rozporu se zákonem.

51

7. Odpovědnost Autorský zákon nám ve svém § 40 týkající se ochrany práva autorského říká, že „ autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo se může domáhat…“. Z dikce zákona tak vyplývá, že odpovědnost za zásah do autorského práva je objektivní, tedy bez ohledu na zavinění128. Plně tak postačí fakt, že nastane zákonem kvalifikovaná událost (následek). Není tedy podstatné jakým způsobem k porušení došlo, nerozhoduje úmysl či nedbalost a autor se může domáhat veškerých opatření, které mu zákon v § 40 umožňuje. Zákon dále nevymezuje okruh povinných osob. Autor tak může uplatnit svá práva vůči komukoliv, kdo do jeho práv neoprávněně zasahuje, či zde existuje hrozba, že do nich zasahovat bude. Na rozdíl od odpovědnosti za zásah do do autorského práva má odpovědnost za škodu subjektivní charakter. V samotném autorském zákonu je upravena nově129 pouze varianta výše výpočtu ušlého zisku a tak nám nezbývá, než se na základě zásady lex generalis obrátit na předpis obecný. Tím je občanský zákonník, konkrétně § 420 a násl. Ten obecně stanoví, že „každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti“. Je na autorovi (či jiné oprávněné osobě), aby tento zásah do jeho práv dokázal. Porušení povinnosti může představovat jakákoliv úprava díla, chráněného autorským zákonem. Například tedy povinnost užít dílo pouze se souhlasem autora dle § 12 AutZ. Další porušení právní povinnosti může vycházet z principu neminem leadere. Tato obecná prevenční povinnosti je upravena v § 415 OZ a stanoví, že „každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí.“ Jde o tak široce pojatou povinnost, že je nutno přihlížet k jednotlivým případům ad hoc. Poslední možné porušení právní povinnosti výchází z porušení smluvní povinnosti. Nicméně ta je v rámci porušování autorského práva na Internetu nevyužitelná, neboť neexistuje žádná smlouva mezi autorem a osobou zpřístupňující dílo

na Internetu o tom, že tato osoba tak nesmí činit bez jeho

souhlasu130. Tato povinnost totiž plyne přímo ze zákona131.

128

Kříž, J., Holcová, I.,Kodač, J., Křesťanová, V. Autorský zákon a předpisy související - komentář, 2.aktualizované vydání, Praha : Linde Praha, 2005, s. 145 129 Novela autorského zákona č. 216/2006 Sb. 130 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 159 131 § 12 a § 18 AutZ

52

V případě, že se oprávněné osobě podaří prokázat porušení některého z jeho práv, musí dále specifikovat utrpěnou škodu. Občanský zákonník rozeznává v ust. § 442 odst. 1 dva druhy škody. Skutečnou škodu (damnum emergens) a ušlý zisk (lucrum cessans). Skutečnou škodou se rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného ve srovnání se stavem, který zde byl před způsobením škody. Představuje rovněž to, co bylo nutno vynaložit, aby byl obnoven původní stav a náklady vynaložený na ostranění následků škody132. Ušlý zisk představuje pak to, co poškozenému v důsledku způsobení škody ušlo. Tedy takovou majetkovou újmu spočívající v nerozmnožení majetku, kterou by bylo možno se zřetelem k pravidelnému běhu věcí očekávat133. V případě neoprávněného zpřístupnění a následného stažení například hudby ve formátu MP3 prostřednictvím Internetu nedochází ke zmenšení existujícího majetku poškozeného, neboť v našem případě nahrávka zůstává i nadále na serveru. Počítá se tedy s ušlým ziskem, který vychází z počtu ilegálně stažených nahrávek. Odpůrci takového způsobu vyčíslování škody však argumentují, že by si dané dílo tak jako tak nekoupili a o ušlém zisku tedy nemůže být řeč. Tyto závěry podporují rovněž některé studie134. Autorský zákon ve znění poslední novely říká, že autor se může domáhat místo skutečně ušlého zisku náhrady ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem135. Toto ustanovení vychází z obdobné úpravy v § 381 obchodního zákoníku. Poslední co musí oprávněná osoba prokázat, je příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Tedy, že mezi porušením autorských práv a ušlým ziskem existuje vztah příčiny a následku136. Pokud poškozený tyto tři skutečnosti (tedy porušení právní povinnosti, škodu a kauzální nexus) prokáže, má škůdce jedinou možnost, jak se z odpovědnosti vyvázat. Musí prokázat, že ke škodě nedošlo jeho zaviněním137. Občanský zákonník upravuje odpovědnost na základě 132

Prof.Judr. Dušan Hendrych & kolektiv, Právnický slovník, C.H. Beck 2001, heslo: skutečná škoda s. 890 Prof.Judr. Dušan Hendrych & kolektiv, Právnický slovník, C.H. Beck 2001, heslo: ušlý zisk s. 1082 134 Například studie Felixe Oberholzer-Gee z Harvard Business School a Koleman Strumpf z Univerzity of North Carolina, kteří neprováděli průzkum formou dotazů a průzkumů mezi uživateli systémů ke sdílení souborů, nýbrž použili přístupové statistiky ze dvou serverů systému OpenNap, open-source potomka slavného Napsteru. Došli k závěrům, že stahování hudebních souborů se na klesajícím prodeji podílí zanedbatelnou měrou a do určité míry jej dokonce podporuje. Výměna nahrávek navíc podle nich zvyšuje popularitu alba, které si pak koupí někdo z "pirátů", kdo by o ně jinak neměl zájem. Ostatní uživatelé takto získané hudby jsou pak podle vědců ti, kdo by si album tak jako tak nekoupili. (citováno dne 18. 3 2007). Celé znění dostupné z : http://www.unc.edu/~cigar/papers/FileSharing_March2004.pdf 135 § 40 odst. 4 AutZ 136 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 161 137 § 420 odst. 3 ObčZ 133

53

presumovaného zavinění. Škůdce se tak snaží dokázat, že v jeho případě nebyl přítomen úmysl či nedbalost. Krajní hranici představuje nedbalost nevědomá, která zbavuje škudce odpovědnosti za předpokladu, že škodu způsobit nechtěl, nevěděl, že ji může způsobit a ani o tom vědět, vzhledem k okolnostem, nemohl a neměl. Stejně jako právo na náhradu škody rovněž i právo na vydání bezdůvodného obohacení zůstává nedotčeno. Podobně také autorský zákon obsahuje zvláštní ustanovení, které říká, že „ výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem“

138

.

Obecnou úpravu vytyčují v občanském zákonníku §§ 451-459, ve kterých jsou rozváděny jednotlivé typy bezdůvodného obohacení. K obecnému předpokladu opět patří skutečnost, že došlo k získání

určitého majetkového prospěchu na straně neoprávněného nabyvatele.

V souvislosti s autorským právem v internetovém prostředí bude významná zejména poslední věta § 451 odst. 2 ObčZ, která říká, že bezdůvodným obohacením je i majetkový prospěch, získaný z nepoctivých zdrojů (conditio ob turpem causam)139. Pod toto ustanovení tak můžeme subsumovat rovněž neoprávněné užívání autorského díla, při kterém dochází k bezdůvodnému obohacení.

7.1 Subjekty a jejich odpovědnost V souvislosti s Internetem je možno vytyčit nejdůležitější osoby, které se různou měrou podílí na zprostředkovávání či rozmnožování (stahování) díla. Za základní považuji osoby koncového uživatele a poskytovatele obsahu. Nejpočetněji zastoupená je logicky skupina koncových uživatelů. Tito „domácí“ uživatelé používají Internet k vyhledávání a stahování informací. Poskytovatel obsahu je pak ten, kdo zpřístupňuje autorsky chráněné dílo na své webové stránce či jiným způsobem (například na

FTP). Tyto dva subjekty jsou nositeli přímé odpovědnosti za porušení

autorskoprávních norem.

138 139

§ 40 odst. 4 AutZ Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 166

54

Za další subjekty můžeme považovat poskytovatele volného prostoru a poskytovatele připojení. Poskytovatele volného prostoru umožňuje klientovi umístění dat (webových stránek) na svém serveru a to často úplně zdarma140. Poskytovatel připojení umožňuje uživateli připojení do sítě Internet pomocí různých druhů připojení a následně tak přístup na další servery, obsahující případný ilegálně zpřístupněný materiál. Tyto další subjekty jsou nositeli nepřímé odpovědnosti. V případě tohoto typu odpovědnosti nedochází k porušení autorskoprávních předpisů přímo, ale tato osoba k takovému porušení přispěla

(či mohla přispět), a je tak spoluodpovědná za primární

porušení těchto norem ze strany primárního škůdce. Dle Čermáka je touto nepřímou odpovědností nutno chápat spoluodpovědnost těchto osob141. Tento institut však ani autorský ani občanský zákon neupravuje. Na rozdíl od práva trestního, které definuje spolupachatelství a účastenství. Na odpovědnost těchto subjektů se tedy bude ve většině případů vztahovat již zmiňované ustanovení § 415 OZ, týkající se porušení obecné povinnosti neminem leadere. Obecně tato povinnost plyne z § 420 OZ, kdy „každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti“.

7.2 Odpovědnost poskytovatele obsahu Tato odpovědnost vychází z primárního porušení autorského práva, neboť tento zpřístupňuje autorsky chráněné dílo veřejnosti. Konkrétně se tak dopouští neoprávněného (nepovoleného) užití díla dle § 12 AutZ, tedy sdělování díla veřejnosti, upraveného dále v § 18 AutZ. Oprávněná osoba tak může v rámci dispozičního řízení142 uplatnit výše uvedené nároky. Jde o zvláštní práva a sankce podle autorského zákona ( § 40 odst. 1 a 2 AutZ) , nárok na náhradu škody dle autorského zákona ( § 40 odst. 4 AutZ) a občanského zákona ( § 420 ObčZ ) a nárok na vydání bezdůvodného obohacení opět dle autorského zákona (§ 40 odst. 4 AutZ) a občanského zákona ( § 451 ObčZ). Ze zvláštních práv je nevýznamnější nárok na odstranění následů zásahu do autorova práva dle § 40 odst. 1 písm. d) AutZ. Jde konkrétně o stažení neoprávněně zpřístupněného díla ( včetně stažení z obchodování s ním) a 140

Typickým příkladem je u nás doména Webzdarma na http://www.webzdarma.cz/ Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 163 142 Dispoziční řízení je charakteristické pro civilní řízení. Účastník (v našem případě osoba oprávněná ) disponuje řízením (tedy zda bude vůbec zahájeno a jak bude pokračovat) a předmětem řízení (tedy o jakých otázkách a v jakém rozsahu bude soud rozhodovat ) 141

55

jeho zničení. Nově143 se opatření mohou týkat nejen neoprávněně zhotovených rozmnoženin nebo napodobenin díla, zařízení, výrobku, ale i materiálů a nástrojů použitých výlučně nebo převážně k nelegální výrobě rozmnoženin nebo napodobenin díla. Tato odpovědnost je odpovědností objektivní. Subjektivní odpovědností, jak už bylo uvedeno, je odpovědnost za škodu. I tato odpovědnost však může mít v jednom případě charakter odpovědnosti objektivní. Ta je definována v § 420a ObčZ a nastává v případě, kdy je škoda způsobena provozní činností poskytovatele obsahu144. Tato situace by se týkala například různých internetových magazínů145. Jak už bylo zmíněno, může se autor domáhat, místo skutečně ušlého zisku odměny, kterou by býval obdržel za udělení licence k takovému nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení pak činní dvojnásobek odměny obvyklé za získání licence.

7.3 Odpovědnost koncových uživatelů Tato odpovědnost je zmírněna vyjímkami, jak už bylo vysvětleno v kapitole 2.4, pojednávající o volných užitích. Toto se však netýká počítačových programů146, které nejsou touto vyjímkou kryty. V případě stahování těchto souborů bude koncový uživatel odpovědný za neoprávněné užití díla a bude muset nést veškeré následky stějně jako poskytovatel obsahu. Nároky, plynoucí ze zvláštních práv podle autorského zákona, odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení, zůstávají stejné jako v předchozím případě. Pravdou však zůstává, že díky zmíněným vyjímkám a menší míře způsobené škody (v porovnání s poskytovatelem obsahu) jsou tito uživatelé na okraji zájmu oprávněných osob. Naprosto jiná je situace v případě peer-to-peer sítí. V tomto systému se totiž uživatel stává, byť třeba jen na přechodnou dobu, rovněž poskytovatelem obsahu. A sdělováním díla veřejnosti je již samozřejmě užitím díla ve smyslu autorského zákona. V případě, že se tak děje bez svolení autora, se bude jednat se o zásah do autorských práv. Z toho je nutno vyvozvat stejnou míru odpovědnosti, kterou tito poskytovatelé nesou.

143

Novela autorského zákona č. 216/2006 Sb. § 420a odst. 2 písm. a) ObčZ 145 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 175 146 Krom těchto také dále elektronických databází a architektonického díla, které však nejsou tak významné s ohledem na zaměření této práce. 144

56

7.4 Odpovědnost poskytovatelů volného prostoru K nejsložitějším otázkám ohledně odpovědnosti jednotlivých subjektů patří posuzování odpovědnosti poskytovatelů volného prostoru. Jak už bylo uvedeno, poskytovatel autorsky chráněného obsahu se dopouští neoprávněného užití díla, konkrétně jeho sdělováním veřejnosti dle § 18 AutZ. Tentýž paragraf v odst. 3 zbavuje odpovědnosti mimo jiné i poskytovatele volného prostoru, když uvádí, že „sdělováním díla veřejnosti není pouhé zprostředkování zařízení, umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.“ Poskytovatel prostoru tak nemůže být odpovědný přímo, nicméně může nést sekundární odpovědnost (nepřímou), jak bylo dovozeno výše. Autor (či jiná oprávněná osoba) má právo na odstranění následů neoprávněných zásahů do jeho práva dle § 40 odst. 1 a 2 AutZ. Ve vztahu „autor – poskytovatel volného prostoru“ patří mezi nejvýznamnější právo na stažení neoprávněně zhotovené rozmnoženiny z užití či obchodování ( § 40 odst. 1 písm. d) AutZ) a právo na sdělení údajů o totožnosti osob, které do autorova práva zasáhly (40 odst. 1 písm. c) AutZ). Zákon neuvádí vůči komu může autor požadovat odstranění neoprávněně zhotovené rozmnoženiny. Platí tedy, že adresátem tohoto požadavku může být kdokoliv, tedy i poskytovatel volného prostoru. Zde ovšem nastává problém, neboť poskytovateli prostoru žádná norma neukládá, aby tak učinil. Na druhé straně neučiní-li tak, vystavuje se nebezpečí, že bude spoluodpovědný za škodu vzniklou primárním porušením autorského práva ze strany poskytovatele. Tato odpovědnost je založena na již zmíněném § 420 OZ, a vyplývá z nedbalostního porušení povinnosti uvedené v § 415 OZ147. Jak už bylo uvedeno, v tomto případě ke vzniku odpovědnosti postačuje i nevědomá nedbalost. Ta by znamenala, že poskytovatel prostoru škodu způsobit nechtěl, nevěděl o tom, že ji způsobit může, avšak vzhledem k okolnostem o tom vědět mohl a měl. Na druhé straně však nelze v dnešní době spravedlivě požadovat po poskytovateli prostoru průběžnou kontrolu veškerého obsahu, kterému poskytuje prostor. Aktivní vyhledávání právně závadného obsahu je při existenci enormního množství uložených dat navíc často nemožné. Uživatel volného prostoru má navíc možnost obsah zaheslovat, přejmenovat, průběžně předělávat či komprimovat.

147

Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 186

57

Odpověď na otázku, kdy je poskytovatel volného prostoru odpovědný můžeme nalézt v zákoně o některých službách informační společnosti148, který upravuje, v souladu s právem Evropských společenství149, odpovědnost, práva a povinnosti osob, které poskytují služby informační společnosti a šíří obchodní sdělení. Dle tohoto zákona150 „odpovídá poskytovatel služby,

jež

spočívá

v

ukládání

informací

poskytnutých

uživatelem,

za

obsah

informací,uložených na žádost uživatele, jen mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní,“ nebo „dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.“ Čermák nachází řešení v nedbalosti vědomé151, která je definována tak, že poskytovatel škodu způsobit nechtěl, avšak věděl, že ji způsobit může, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí. Jinak řečeno, poskytovatel v tomto případě tuší, že se jistý obsah nachází (či může nacházet) v rozporu s autorským právem. Problémem však je, stejně jako u zákona o některých službách informační společnosti, co je možno považovat za takové “kvalifikované vědění”. Jednoznačně to bude pravomocné rozhodnutí soudu o závadností cizího obsahu zpřístupněného na poskytnutém prostoru. Upozornění od soukromé osoby se už tak jednoznačně nejeví, neboť není jisté, zda je upozorňováno na závadný obsah. Nicméně i v tomto případě lze poskytovateli doporučit minimálně prověření poukázaného obsahu, aby se tak zbavil případné nedbalostní odpovědnosti. Povinnost stažení neoprávněně zhotovené rozmnoženiny z užití či obchodování má v případě, že obdrží pravomocné rozhodnutí soudu, které mu tuto povinnost ukládá. Druhým nejvýznamnějším právem v tomto vztahu autor - poskytovatel prostoru, je právo na vydání údajů o totožnosti osob, které porušují autorova práva. Zjištění identity narušitele autorských práv je nezbytnou náležitostí k jeho případnému postihu. Stejně jako

148

Zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti) 149 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací. 150 § 5 zákona č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti) 151 Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 189

58

v předchozím případě však i tady právu na jedné straně neodpovídá povinnost na straně druhé. Poskytovatel volného prostoru tak nemá povinnost vydat soukromým subjektům údaje o svých poskytovatelích obsahu. Tak jako v předchozím případě se však vystavuje obecné odpovědnosti za škodu založené na § 420 OZ, která vyplývá z nedbalostního porušení povinnosti, uvedené v § 415 OZ. To opět neplatí, stanoví-li tuto povinnost soud, příp. policie v rámci trestního řízení. Čermák se domnívá152, že nevydáním údajů o totožnosti poskytovatele obsahu neporušuje poskytovatel prostoru obecnou povinnost nezpůsobit škodu uvedenou v § 415 OZ, neboť není splněn základní předpoklad takovéto odpovědnosti za škodu a sice porušení právní povinnosti. Pokud tedy poskytovatel prostoru dobrovolně nesdělí totožnost svého poskytovatele obsahu, nezbývá autorovi nic jiného, než se obrátit na soud a požadovat po něm uložení této povinnosti poskytovateli. A i kdyby se oprávněná osoba vydala touto zdlouhavou a problematickou cestou, nemusí se stejně o identitě poskytovatele obsahu dozvědět. Často totiž dochází v případě poskytování obsahu k uzavírání smluv na dálku, tedy elektronickými prostředky. Údaje se pak nemusí samozřejmě zakládat na pravdě. Toto platí zejména v případě poskytování prostoru zdarma153, kde postačí vyplnit „pravdivě“ přihlašovací dotazník. Při poskytování prostoru za poplatek154 může být situace jiná, nicméně i zde platí, že při minimální snaze může zůstat poskytovatel obsahu nezjištěn. Problematika poskytování údajů o totožnosti poskytovatelů obsahu je tedy značně komplikovaná a určitě by vyžadovala zvláštní samostatnou úpravu. Nově155 je upraveno právo autora domáhat se zákazu poskytovat službu, která je třetí stranou využívána k porušování jeho práv v § 40 odst. 1 písm. f). I zde se bude moci autor domáhat zákazu poskytování této služby na poskytovateli volného prostoru. Postup nicméně zůstává stejný, jako v předchozích případech.

7.5 Odpovědnost poskytovatelů připojení Na samém konci možných odpovědných subjektů stojí poskytovatelé připojení. Mezi porušením autorského práva koncovými uživateli či poskytovateli obsahu totiž chybí 152

Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, s. 193 Již zmíněný Webzdarma.cz na http://www.webzdarma.cz/ 154 Pro zajímavost - jako nejoblíbenější byl na internetovém portálu LUPA.CZ zvolen Český hosting.cz. (citováno dne 20. 3 2007). Dostupné na http://www.cesky-hosting.cz/ 155 Novela autorského zákona č. 216/2006 Sb. 153

59

dostatečně blízký vztah. Odpovědný by byl, dle zákona o některých službách informační společnosti156, pouze v případě, že přenos sám iniciuje, zvolí uživatele přenášené informace, nebo zvolí či změní obsah přenášené informace. Stejně jako v předchozím případě jde o pouhé zajišťování sdělování díla veřejnosti dle § 18 odst. 3 AutZ a poskytovatel tak přímo neporušuje autorskoprávní normy. Poskytovatel připojení má, tak jako poskytovatel volného prostoru, možnost sdělit údaje o těch koncových uživatelích, kteří neoprávněně rozmnožují či sdílejí dílo. Co se zamezení přístupu k obsahu týče, tento nárok by měl pravidelně směřovat vůči poskytovateli volného prostoru.

7.6 Odpovědnost podle jiných norem Odpovědnost za neoprávněné užití autorského díla může být rovněž přestupkem podle § 32 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. K odpovědnosti v tomto případě postačí zavinění z nedbalosti. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 15 000 Kč.

K naplnění skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva podle § 152 tr. zák. se vyžaduje aby pachatel jednal úmyslně. Při nedostatku úmyslu jde o nedbalost a opět může jít o přestupek157. Pojem úmyslného spáchání trestného činu je v TZ definován v § 4, kdy pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit chráněný zájem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Za trestný čín porušování autorského práva a práv souvisejících s právem autorským hrozí viníkovi dle § 152 odst. 1 odnětí svobody do dvou let, peněžitý trest či propadnutí věci. Druhý

odstavec pak zvyšuje tento trest na šest měsíců až pět let, získal-li pachatel tímto činem značný prospěch či se ho dopustil ve značném rozsahu. Značný prospěch je v tomto případě definován jako prospěch dosahující částky nejméně 500 tisíc korun. Druhý pojem, značný rozsah, je pak ponechán na posouzení soudu158. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR159 je ustanovení § 152 tr. 156

§ 3 z.č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti) 157 Z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Tz 130/92 z 26. února 1993 158 Z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 To 622/9519 ze dne 19. 10. 1995. například vyplívá, že se tak stane , když hodnota zboží určeného k prodeji představuje nejméně výše uvedenou částku, a další okolnosti případu, zejména doba páchání činu a způsobené následky, zvyšují jeho závažnost natolik, že je obdobná závažnosti případu, kdy pachatel dosáhne takovým jednáním značný prospěch.

60

zákona je tzv. normou blanketní, která odkazuje na předpisy o právu autorském. Judikatura160 rovněž vyvodila, že neznalost zákona ( v tomto případě autorskoprávní úpravy) neomlouvá. Tato zásada tak platí i pro oblast trestněprávní ochrany duševního vlastnictví161.

8. Technické prostředky ochrany práv Již okamžikem zavedení technologie distribuce filmu na magnetické pásce v 70. letech vyvstala otázka, jakým způsobem kontrolovat její využití. Někteří výrobci přišli návrhem technologie, která by, poté co by se páska přehrála, video uzamkla. Pokud by si ji zákazník přál znovu přehrát, musel by se vrátit zpět do obchodu, kde mu ji prodali a nechat si ji odblokovat. Tento postup se však, z mnoha důvodu (například jeho odmítnutí objednavatelem - Disney Company), neosvědčil.162 S rozvojem digitálních technologií a s tím spojené rozšíření možností šíření autorských děl, vyvstala nutnost přizpůsobit také jejich ochranu. To přivedlo autory a právníky na myšlenku vytvořit, vedle právní ochrany, také ochranu technickou. Sama právní ochrana, ať je sebedokonalejší totiž funguje, zjednodušeně řečeno,

pouze na principu

zastrašení případného pachatele možným postihem. Na druhou stranu samotná technická ochrana je rovněž nedostačující. Sebedokonalejší technický prostředek totiž byl prozatím pokaždé, dříve či později, překonán163. Jako nejschůdnější řešení se tak jeví propojení výhod ochrany technické a právní. Právo by tak poskytovalo ochranu technické stránce co se týče jejího překonávání a přípravného jednání. Přípravným jednáním se myslí zejména šíření prostředků sloužících k obcházení ochrany. Pokud má totiž i průměrný uživatel k dispozici prostředky připravené „profesionály“, není pro něj prolomení ochrany větším problémem164. Technické prostředky mají za úkol omezit autorem nepovolené užití díla. Jednání, vyloučená zákonem, tak mají být vyloučena i technicky.

159

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Tzn 46/96 ze dne 17. 7. 1996 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.7.1996 ve věci sp.zn. 2 Tzn 46/96, uveřejněno pod č. Rt 9/1997 ve Sb. rozh. a stan., 1997, č.2,s. 57-60 161 Telec, I., Tůma, P. Přehled práva duševního vlastnictví : Česká právní ochrana 2. Doplněk: Brno 2006, s. 78 162 Zeman, M. Digital rights management – hudba budoucnosti. (citováno dne 17. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/digital-rights-management-hudba-budoucnosti/ 163 Nejaktuálněji u nově zaváděné technologie blu ray a HDTV v samostatné kapitole 164 Nejznámějším případem je tzv. DeCSS program umožňující dešifrování tzv. CSS (Content-Scrambling Systém), což je technologie šifrování DVD. 160

61

Pro takovéto technické prostředky ochrany práv se vžilo označení Digital Rights Management (DRM). Tato „Správa digitálních práv“ má držiteli práv umožnit vykonávat kontrolu nad přístupem k jeho dílu a možnost omezení jeho užití . V době informačních sítí je taková kontrola pro autora klíčová. Jakmile se totiž dílo dostane z jeho moci, nemůže již dalšímu šíření zabránit.

8.1 Kontrola přístupu Kontrola přístupu k dílu (tzv. Acces control)165 má umožnit držiteli práv rozhodovat o tom, kdo a za jakých podmínek tento přístup získá. Ovlivnit tak může například dobu, po kterou může být dílo vnímáno (například pouze v určitý okamžik či po určitou dobu) , vnímající osoby (prostřednictvím přístupového hesla), místo, přístroj, na kterém půjde dílo přehrát či kvalitu díla.

8.2 Omezení užití díla Omezení užití díla v autorskoprávním smyslu může přestavovat omezenou možnost rozmnožování či zpřístupňování díla veřejnosti. Omezení může být kvantitativní - tedy se týká pouze určitého množství rozmnoženin, přístrojové - jde o přístroje, na kterých lze dílo přehrát či může jít o možnost dílo dále zpracovávat.166 V ideálním případě DRM zakóduje mediální soubory tak, aby jej nemohl dekódovat nikdo jiný než oprávněný majitel licence. Prioritním záměrem tvůrců této technologie je omezení nekontrolovatelného rozmnožování autorských děl. Problémem však je, že ač na jednu stranu chrání vlastníky autorských práv, na stranu druhou omezuje některá práva uživatelů, jak je dále uvedeno . Jde tak o technologii, která je stále, ač již uzákoněná (tedy i vymahatelná), předmětem diskuzí. Mezi DRM technologie patří jednak prostředky inkorporované přímo do nosičů dat, které znemožňují jejich kopírování, nově se pak objevují pokusy o „sterilní“ CD, která budou omezovat počet kopií, jež je možno zhotovit. Ve vztahu 165

Mezi největší zastánce tohoto principu patří Ginsburg, J., který své postoje publikoval v díle From Having Copies to Experiencing Works: the Development of an Access Right in U.S. Copyright Law. Dostupné z : http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=222493 166 Dobeš, P. Technické prostředky ochrany autorských práv z pohledu mezinárodního, evropského a českého práva po zásadní novele autorského zákona – 1. část. Právní rozhledy, 2006, č. 17, s. 620

62

k dílům zpřístupněných online se jedná o celou řadu technických řešení, od udílení přístupových hesel a kódů až po systémy umožňující zjistit původ děl, která se do oběhu dostala ilegálně.167

8.3 Zastánci technologie DRM Zastánci této technologie (tedy povětšinou držitelé autorských práv) tvrdí, že je jejich výsostné právo hájit své zájmy a ochranu svých děl. DRM je v ideálním případě tak transparentní, že si ho uživatel ani nevšimne. Technologie jej nijak neomezuje v nakládání s dílem (souborem) v rámci smlouvy, kterou při legální koupi uzavřel168. Navíc má zákazník při legální koupi pocit exkluzivity z nabytého zboží. Exkluzivita je dána tím, že formát chráněný DRM technologií (WMA či AAC) půjde přehrát pouze vlastníkovi, nikomu jinému. Na rozdíl od formátu nechráněného (MP3), kde je pocit jedinečnosti například stažením z P2P sítí nulový.

8.4 Odpůrci technologie DRM Odpůrci (tedy povětšinou uživatelé) namítají, dle mého oprávněně, přílišnou kolizi užití této technologie s ostatními zaručenými právy. Autorské právo totiž upravuje i taková jednání, které jsou legální i přes to, že k nim autor nedal souhlas. V naší právní úpravě jde o tzv. výjimky ustavené v § 30 a násl. AutZ

169

. Půjde tedy například o licence pro archivační

účely či o knihovní licence. U výjimek spadající do oblasti veřejného zájmu170 se zavádí povinnost členských států, zavázaných a řídících se závazky vyplívající z tzv. Informační směrnice171, povolit zavedení opatření, které umožní v takových vymezených případech užití 167

Otevřel, P. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím? (1.). (citováno dne 21. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/jak-se-autorske-pravo-stavi-k-drm-technologiim-1/ 168 Bednář, V. DRM je užitečná věc. (citováno dne 23. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/drm-je-uzitecna-vec/ 169 Po poslední novele č. 216/2006 Sb. jde celkem o 17 výjimek. 170 Konkrétně se jedná o rozmnožování na papír či podobný podklad (§30a), malé citace (§ 31 odst.1 písm.b)),úřední licence (§ 34 písm. a)), veřejné archivační účely a náhrada zničené rozmnoženiny (§ 37 odst. 1 písm. a) a b)), licence pro zdravotně postižené (§ 38), záznam zhotovený vysílatelem (§ 38a odst. 2) a licence pro sociální zařízení (§ 38e odst. 2) 171 Směrnice 2001/29/ES Evropského parlamentu a Rady o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv souvisejících v informační společnosti ze dne 22.5. 2001

63

díla. Tomuto však musí předcházet dvě nesplněné podmínky. A sice to, že toto zpřístupnění není zajištěno dobrovolně172 a v přiměřené lhůtě173. Český zákonodárce toto ustanovení implementoval tak, že v daných případech náleží uživateli právo prolamovat ochranu, pokud jsou splněny podmínky ustanovení o svépomoci či krajní nouzi dle občanského zákoníku. V případě výjimky, kterou lze subsumovat pod soukromý záměr – tedy rozmnožování pro soukromou potřebu174, již takováto povinnost nevyplývá. Státu je zde dána pouze možnost, nikoliv povinnost. Zákonodárce tak musí vytvořit taková pravidla pro technické prostředky ochrany práv, aby na jedné straně vyhověl dalším požadavkům zákona (již zmíněné výjimky) a na straně druhé poskytnout dosti prostoru tomu, aby mohla být účinná technická ochrana vůbec vytvořena. Připuštění výkonu všech výjimek by totiž vedlo k nemožnosti vytvořit opravdu účinná technická opatření. Jinak řečeno, technický prostředek má být tak přiměřeně účinný, aby jej nebylo možno laikem snadno prolomit a zároveň natolik přístupný, aby vyhověl i dalším požadavkům zákona a požíval tak jeho ochrany. Právo na ochranu autorského práva na jedné straně a kupříkladu právo na zhotovení kopie pro osobní potřebu na straně druhé se tedy střetávají a bude jistě zajímavé sledovat jak si s tímto poradí soudy v případných sporech175. Odpůrci dále vytýkají faktickou nemožnost přehrání ve všech mediálních přehrávačích, v důsledku toho, že ochrana prostřednictvím DRM je vyvíjena různými subjekty, které mají zájem na tom, aby šly tyto soubory přehrát výlučně na jejich přehrávačích. Tím se snaží udržet si své zákazníky na jedné technologické platformě (například Microsoft). DRM technologie se dostala do problémů také poté, co byly zveřejněny informace o tom, že CD ochrana použitá společností Sony BMG obsahuje 172

Dle čl. 6 odst. 3 pododst. 2 Informační směrnice. Dle odst. 52 odůvodnění Informační směrnice. 174 § 30 AutZ 175 Například francouzský soud postavil ochranu DVD před kopírováním mimo zákon v kauze podané k soudu francouzským spotřebitelským sdružením UFC-Que choissir na počátku roku 2004. Sdružení zde zastupovalo zákaznici, která se neúspěšně pokoušela zkopírovat DVD filmu na VHS pro svou matku. Odvolací soud v tomto případě prohlásil, že umisťování antikopírovacích prvků na DVD disky porušuje právo jednotlivce na zhotovení kopie pro osobní potřebu a výrobce DVD jej musí v tomto konkrétním případě zpřístupnit. Soud navíc vytkl absenci výslovného upozornění výrobce na produktu. Na DVD disku byla jen malá zkratka CP, což mělo znamenat „copy prohibited“. V jiném případě spotřebitelé prohráli u versailleského soudu, kde se jednalo o CD francouzského zpěváka Alaina Souchona, vydaného EMI France. Versailleský soud uznal, že ochrana proti kopírování působí řadu technických problémů (díky různým systémům přehrávání CD), avšak zároveň prohlásil tuto ochranu za zcela oprávněnou, neboť CD disk obsahoval zřetelné upozornění. Server ITPRAVO, Soud: Ochrana DVD před kopírováním porušuje právo jednotlivce na zhotovení kopie. (citováno dne 20. 3 2007). Dostupné z : http://itpravo.cz/index.shtml?x=236715 173

64

rootkity176, díky kterým se do aplikací dostával tzv. červ177. Celá kauza je, ač laické veřejnosti nepříliš známá, tak významná, že jí věnuji samostatný oddíl na konci této kapitoly. V neposlední řadě, co se argumentů odpůrců týče, je nutno konstatovat fakt, že pro „piráty“, tedy zkušené uživatele živící se ilegálním kopírováním ve velkém, není DRM žádným velkým problémem. Prolomení této ochrany zabere prozatím zlomek času, který je potřebný k jeho vývoji. DRM tak, dle odpůrců, komplikuje v současnosti život toliko poctivým uživatelům, kteří si produkt legálně zakoupili178. DRM technologie je často diskutována veřejností v souvislosti s poplatky z nosičů CD a DVD. Co se rozmnoženin týče, Směrnice poskytuje státům možnost omezení práv autorů „na jakémkoliv nosiči vytvořených fyzickou osobou pro soukromé užití, a to za podmínky, že nositelé práv získají spravedlivou odměnu.“. Tuto funkci u nás plní právě poplatky, čímž je řešeno právo na požadovanou spravedlivou odměnu. Tyto poplatky spravují a přerozdělují kolektivní správci OSA179pro hudební díla, Dilia180 pro divadelní a literární díla a Intergram181, zastupující výkonné umělce. V tomto případě pak působí DRM technologie nepřiměřeně široce182. Uživatel, který si zakoupí filmové či hudební dílo, totiž bude nucen v ceně díla uhradit poplatek z nosiče (analogový nosič, CD, DVD) a přesto si nebude moci pro osobní potřebu zhotovit kopii. Proti technologii DRM se postavil dokonce portál Yahoo, který začal nabízet album Jessicy Simpson A Public Affair ve formátu MP3, tedy technologií bez DRM183.

176

Rootkity se ve svém obecném pojetí snaží zamaskovat svou přítomnost v systému, a to tak, aby byly jen těžko odhalitelnými pro všechny antivirové i antispywarové aplikace. Rootkit může nějakou záškodnickou činnost vykonávat buď sám, nebo funguje „pouze“ jako tzv. backdoor (zadní vrátka) pro další akce útočníka. Pokud chce někdo rootkit zneužívat, musí nainstalovat do počítače nejprve ten a posléze i nějakou aplikaci (trojský kůň, virus). Server Lupa, Rootkity anebo po stopách kořenů zla. (citováno dne 22. 3 2007). Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/rootkity-aneb-po-stopach-korenu-zla/ 177 Počítačový červ zvláštním typem počítačového viru. Ten se šíří v podobě infikovaných souborů nebo v síti Internet. Úspěšně infikovaný systém červ využije k odeslání své kopie na další systémy v síti a velmi rychle se tak rozšiřuje. Heslo Computer worm. (citováno dne 25. 3 2007). Dostupné z : http://en.wikipedia.org/wiki/Computer_worm 178 Viz například anonymní uživatel Internetu, který uvádí, že si legálně zakoupil DVD, které mu na notebooku s předinstalovaným PowerDVD přehrávačem nešel přehrát. Screen dostupný z : http://www.flickr.com/photos/fuxoft/164808421/ 179 Domovské stránky dostupné z : http://www.osa.cz/ 180 Domovské stránky dostupné z : http://www.dilia.cz/ 181 Domovské stránky dostupné z : http://www.intergram.cz/ 182 Otevřel, P. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím? (2.). (citováno dne 15. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/jak-se-autorske-pravo-stavi-k-drm-technologiim-2/ 183 Dostupné z : http://ymusicblog.com/blog/2006/07/19/buy-a-customized-jessica-simpson-mp3-at-yahoomusic/

65

Potencionální ztráta, způsobená nechráněným rozšiřováním mezi uživateli, má být vykompenzována dvakrát větší cenou (cca 2 $), než je v hudebních internetových obchodech běžné184. Zda je to cesta správná se teprve uvidí.

8.5 Případ Sony BMG a rootkity Společnost Sony BMG opatřila v roce 2005 svá hudební CD ochranou proti kopírování XCP (Extended Copy Protection)185, vyvinutou společností First4Internet186, a software MediaMax společnosti SunnComm187. Při prvním vložení CD byl uživatel seznámen s licenčními podmínkami EULA (End User Licence Agreement) s nimiž musel souhlasit, aby mohl v instalaci pokračovat188. Poté byl do jeho počítače nainstalován program, který kontroloval počet vypálených kopií pro osobní potřebu a blokoval spouštění hudby přes jiný multimediální přehrávač, než byl právě ten od Sony. Problémem však byl fakt, že spolu s programem se do počítače nainstalovaly již zmíněné rootkity, které nainstalovaný software skryly. Tyto rootkity nebyly zmíněny v licenčních podmínkách a uživatel tak o nich nevěděl. Přítomnost rootkitů odhalil bezpečnostní specialista Mark Russinovich ze společnosti Winternals Software Inc. a vše zveřejnil na svém blogu189. Krátce po zveřejnění se firma snažila celou kauzu spíše bagatelizovat, posléze nabídla dosti nešťastný patch190, který problémy spíše přidělával191, než aby je řešil. Ke stažení CD z obchodů se firma nakonec rozhodla v důsledku masivní kritiky ze všech stran. Připomenu, že přítomnost rootkitů představuje pro systém velice závažnou hrozbu, neboť mohou sloužit jako vstupní brána pro implementaci virů, trojských koní a červů a zůstat neodhaleny. Tuto vstupní bránu tak může zneužít prakticky libovolný útočník. Software MediaMax vytváří jiné, ale stejně závažné problémy. Program se nainstaloval na počítač uživatele a neobsahoval způsob, jak program plně odinstalovat. Tento software následně kontaktoval, opět bez uživatelova vědomí, webové stránky Sony BMG. 184

Například nejznámější iTunes na http://www.apple.com/itunes/ Dostupné z : http://www.xcp-aurora.com/ 186 Domovské stránky dostupné z : http://www.first4Internet.co.uk/ 187 Domovské stránky dostupné z : http://www.sunncomm.com/index_flash.html 188 Přibyl, T. Causa rootkit, PC WORLD, 2006, č. 3, s. 53 189 Dostupné z : http://blogs.technet.com/markrussinovich/ 190 Připomenu, že jde o tzv. programovou záplatu, která má za úkol vyřešit stávající problém. 191 Již opravený patch je dostupný na http://cp.sonybmg.com/xcp/english/updates.html 185

66

Dělo se tak přesto, že smlouva EULA stanoví, že program nebude využíván ke sběru osobních údajů a podle webových stránek tvůrce programu SunnComm „vůbec žádné informace nebudou získávány o uživateli či jeho počítači.“ Jde zde tak o jednoznačné porušení ochrany osobních údajů uživatelů. Sony BMG použila ochranu XCP na celkem 52 alb různých interpretů192, kterých se prodalo kolem dvou miliónů kusů. Software MediaMax se pak nacházel dokonce na dvaceti milionech hudebních discích. Žaloby na sebe nenechaly dlouho čekat. Mezi nejvýznamější žalobce patří nezisková organizace Electronic Frontier Foundation (EFF)193 hájící práva uživatelů digitálních technologií, ke které se přidaly i významné advokátní kanceláře194. Právní zástupce EFF Kurt Opsahl mimo jiné zmínil, že „Zákazníci mají právo poslouchat zakoupenou hudbu v soukromí bez toho, aby nahrávací společnosti sledovaly jejich hudební zájmy prostřednictvím tajně nainstalovaných programů,“ a „Společnosti by měly zvážit, zda chtějí ztratit důvěru svých zákazníků a pověst pouze kvůli ochraně svých produktů, přičemž používané technologií narušují soukromí uživatelů a bezpečnost počítačů.“195. Sony BMG čelí také nejméně šesti jiným občanskoprávním žalobám v USA. Žalobu podal také generální prokurátor státu Texas Greg Abbott. Podle zákonů státu Texas přitom může být vyměřena za každý infikovaný počítač pokuta až sto tisíc dolarů196. Hromadnou žalobu, podanou zákazníky, se podařilo společnosti Sony BMG urovnat. Poškozeným zákazníkům slíbila disky s ochranným softwarem vyměnit, zaplatit každému 7,5 dolarů v hotovosti a také nabídne možnost bezplatného stažení příslušných nahrávek z online obchodu s hudbou. Podle vyjádření zástupců tuzemské pobočky Sony BMG na serveru iDnes nejsou a nikdy nebyla hudební CD s problematickou ochranou XCP v Čechách prodávána 197.

192

Mezi jinými šlo například o Celine Dion, Franka Sinatru, Luise Armstrogna a Raye Charlese Domovské stránky na http://www.eff.org/ 194 Green Welling, LLP a Lerach, Coughlin, Stoia, Geller, Rudman a Robbins 195 Tetiva, T. Electronic Frontier Foundation podala žalobu na Sony BMG. (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zzix1-1921855&x=952471 196 Přibyl, T. Causa rootkit, PC WORLD, 2006, č. 3, s. 56 197 Lajdat, J. Sony BMG o zákeřnosti svých CD veděla, nic ale neřekla. (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://technet.idnes.cz/sony-bmg-o-zakernosti-svych-cd-vedela-nic-ale-nerekla-f9o/software.asp?c=A051129_171531_bezpecnost_kuz 193

67

8.6 Ochrana Blu Ray a HD DVD prolomena V prosinci roku 2006 se na diskusním fóru Doom9.org198, zabývajícím se konverzí DVD, objevil příspěvek od uživatele muslix64. Ten v něm komunitě oznámil, že se mu podařilo dekódovat ochranu HD DVD199 disků proti zkopírování. Konkrétně u filmu Olověná vesta od Stanleyho Kubrika. K tomuto počinu jej vedla již vytýkaná vada DRM technologií. Jeho legálně zakoupený film v tomto formátu totiž nebyl kompatibilní s jeho přehrávačem HD DVD. Několik dní tak strávil studiem ochrany použité pro tento formát - AACS (Advanced Access Content Systém) přičemž zjistil, že klíč potřebný k rozšifrování obsahu se nachází na disku samotném. Tento klíč byl schopen lokalizovat rovněž v operační paměti počítače, kde si film toužil přehrát. Na základě těchto znalostí pak zhotovil program, nazvaný jednoduše BackupHDDVD. Ten po vložení filmového klíče umožní zkopírovat kompletní obsah HD DVD nosiče. Ukázku jeho funkčnosti dokonce demonstroval videem, které uveřejnil na YouTube200. Odtud sice bylo odstraněno společností Warner Bros., jelikož obsahovalo rovněž záběry ze zkonvertovaného filmu, nicméně video lze stále nalézt například na Google video201. Ochrana prozatím není definitivně prolomena, jak mylně uváděly zahraniční i české servery. K zálohování HD DVD disku je krom programu BackupHDDVD nutno znát i příslušející title key. Pomocí nich teprve program dešifruje chráněný obsah disku. Na Internetu se nicméně již začínají objevovat zprávy, že i tento problém byl již vyřešen202. Stejným uživatelem a na stejném principu byla zanedlouho203 prolomena i ochrana i u konkurenčního formátu Blu-Ray204. Muslix64 vytvořil program BackupBluRay a vznikl rovněž program pro získání title Keys205. Na světě existuje také již depozitář klíčů k diskům206.

198

Dostupné z : www.doom9.org Spolu s Blu-ray technologií tvoří vysokokapacitní optické médium třetí generace, tedy nástupce CD a DVD 200 Jde o největší internetový server určený pro online sdílení filmových souborů. Dostupné z : http://www.youtube.com 201 Dostupné z : http://video.google.com/videoplay?docid=-7197421759703541970&q=muslix64 202 Program nazvaný hd-dvd volume key finder zveřejněný uživatelem ape na stejném fóru. Dostupné z : http://forum.doom9.org/showthread.php?t=120970 203 Podle vyjádření Muslix64 na fóru doom9.org šlo o méně než 24 hodin 204 Prohlášení nazvané Oups, I did it again! lze nalézt na http://forum.doom9.org/showthread.php?t=120869 205 nazvaný bdkeyfinder (blu-ray key finder) opět zveřejněný uživatelem ape, prohlášení dostupné na http://forum.doom9.org/showthread.php?t=121021 206 Lze jej nalézt na : http://hdkeys.com/ 199

68

Ochrana prostřednictvím DRM se prozatím tedy jeví jako problematická. Podaří-li se ji však odstranit hlavní vady, mohl by to být impuls ke vzniku technologie k ochraně autorských práv nejen v digitálním prostředím. Zmíněné vady lze vyčíst v argumentech , které jsou uvedené výše. V prvé řadě je nutno sjednotit systém této ochrany, aby se tak vytvořil jednotný standart, který bude tvořen formáty, přehratelnými na různých platformách a médiích tak, aby tak nebyl koncový uživatel krácen na svých právech. Technické prostředky by měly být aplikovány takovým způsobem, aby nedocházelo k ovlivňování technické činnosti zařízení. Bude rovněž nutno přizpůsobit stávající legislativu, která zatím staví DRM technologie až do pozice, omezující uživatele v jeho zaručených právech. Již zmíněný zastánce acces right (právo přístupu) J. Ginsburg uvádí, že lze očekávat budoucnost, kdy dojde k odstranění trvalých kopií autorských děl a nahrazení dočasným vnímáním207. V ideálním případě si tak uživatel objedná nikoliv trvalou rozmnoženinu, nýbrž pouze právo na poslech či shlédnutí konkrétního díla a to v libovolném počtu. Toto acces right jako takové v současnosti neexistuje de iura, nicméně se již vyskytuje de facto právě v podobě ochrany technických opatření omezujících přístup k dílu. Možným krokem správným směrem se může zdát technologie XMCL (Extensible Media Commerce Language)208 společnosti RealNetworks, která má umožnit placenou distribuci DRM na všech platformách, na kterých bude příslušný soubor spouštěn209. Renomovaná

mezinárodní

poradenská

společnost

PricewaterhouseCoopers210

odhaduje, že nalezení správného obchodního modelu by zvýšilo zisky mediálních společností o miliardy dolarů.

207

Ginsburg, J. From Having Copies to Experiencing Works: the Development of an Access Right in U.S. Copyright Law. (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=222493 208 Domovské stránky dostupné z : http://www.xmcl.org/ 209 Zajíček, L. Jak budeme šmírováni po zakoupení souborů? (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/jak-budeme-smirovani-po-zakoupeni-souboru/ 210 Dostupné z : http://www.pwc.com/

69

9. Závěr Až do příchodu počítačové techniky bylo dílo nějakým způsobem fixováno na hmotný objekt, na kterém bylo zachyceno. V případě knihy šlo o papír, u hudby o CD, u filmů pak na DVD či VHS. Najednou se zde objevil nový – digitální formát záznamu díla. Stále však bylo nutno při přenosu tohoto záznamu použít některý z dostupných hmotných prvků. S příchodem a rozvojem Internetu však padla i tato podmínka a dílo tak může být šířeno v oné digitální podobě, bez ohledu na hmotný nosič. Těmto faktům bylo nutno přizpůsobit veškeré chápání v autorskoprávní oblasti. Ve své práci jsem se snažil podchytit některé aspekty související s nejen autorskoprávní ochranou v specifickém prostředí Internetu. V prvé řadě bylo nutno vytyčit předmět spadající do autorskoprávní ochrany. Tento předmět je nejen díky onomu specifickému prostředí zůžen několika vyjímkami, které jsem se snažil kompletně zohlednit. Po definování předmětu – tedy toho co za dílo považujeme a co nikoliv, jsem se zaměřil na základní způsoby jeho užití v internetovém prostředí. Za stežejní považuji zpřístupnění díla veřejnosti a jeho stažení koncovým uživatelem. Pro oba tyto způsoby jsem hledal zakotvení v našem autorském zákonu. Zabýval jsem se rovněž problematikou licenčních ujednání se zaměřením na hlavní problémy způsobené online získáváním oprávnění k dílu. Zohlednil jsem také náležitosti uzavření licenční smlouvy a její zánik. V části o volném software jsem se snažil vytyčit alternativy k tradičnímu chápání autorských práv k dílu. Jde o více či méně modifikované pojetí právem klasicky (tedy kompletně) chráněného díla vzniklé právě v internetovém prostředí. Fakticky považuji za stěžejní, z hlediska ochrany autorských práv na Internetu, výměnu digitálních záznamů prostřednictvím peer-to-peer systémů. V této části jsem se snažil popsat vývoj, fungování, komunitu a důsledky tohoto fenoménu. Vývoj je ilustován na jednotlivých generacích P2P sítí, včetně celosvětově proslulého Napsteru. Funci těchto sítí porovnávám s centrálním způsobem sdílení dat. Komunita pak je charakteristická specifickým okruhem lidí, kteří autorská práva masivně porušují. Jde o warez scénu, která díla v digitální formě obstarává a koncové uživatele, kteří je následně stahují. Vyspělost a organizovanost warez skupiny jsem se snažil ukázat na příkladu filmových děl. V dalčí

70

kapitole je pojednáno o tom, jakým způsobem a s jakým úspěchem se snaží nejvýznamnější oprávněné subjekty (RIAA a MPAA) bojovat proti P2P. Právně stěžejní kapitola pojednává o různé míře odpovědnosti jednotlivých subjektů, které jsem v přechozí kapitole vytyčil. Zaměřil jsem se především na odpovědnost plynoucí z autorského zákona a ze zákona o některých službách informační společnosti. Zmínil jsem rovněž odpovědnost dle trestního a přestupkového zákona. V kapitole o technických prostředcích ochrany práv jsem se snažil definovat, jakým způsobem a s jakou úspěšností se tyto prostředky zavádí. Že jde stále o problematickou oblast ochrany autorských práv ilustruji na dvou případech. Na prvím z nich (případ Sony BMG) poukazuji na střet práva na autorskoprávní ochranu a dalších zaručených práv. V případě druhém, týkající se prolomení ochran, pak ukazuji prozatimní nedokonalost tohoto způsobu ochrany děl. V závěrečné kapitole se zabývám odkazem a jeho významem v souvislosti s možnou odpovědností. Součaný stav utváření a modifikace ochrany autorských práv na Internetu lze přirovnat k bouři, která bude mít ještě dlouhé trvání. Na jedné straně zde stojí neochota oprávněných

subjektů

(nejčastěji

vydavatelských

skupin)

přizpůsobit

se

novým

skutečnostem. Na straně druhé pak jsou koncoví uživatelé, kterým je dána možnost si dílo zdarma opatřit. V souvislosti se součaným (ne)možným postihem je to pro ně rozhodování jednoduché. Bude nutno jasně definovat a zpřísnit pravidla. Vzhledem tomu, že Internet nezná hranice, bude tomuto faktu nutno přizpůsobit zejména pravidla na mezinárodní úrovni. Zde se však naráží na neochotu jednotlivých zemí opustit svá tradiční autorskoprávní specifika. Stejně jako na poli legislativním, i z hlediska technické ochrany děl nelze v blízké budoucnosti očekávat razantní a hlavně opravdu účinné řešení. Současná úroveň právní a technické ochrany v kontrastu s rozšiřujícími se možnostmi internetové komunity a jejího rostoucího počtu mě vede k závěru, že tato „rovnice“ prozatím nemá řešení.

71

10. Resume In my diploma paper I will try to describe some of the aspects of the copyright law inside the specific world of Internet. This recently discovered world has forever changed the understanding of the copyright law as we knew it. For the first time in our history, no substantial material is needed to distribute the final products. Suddenly, there is a new way how to distribute them via digital records. One of the last limitation of sharing products has fallen with the approaching of peer-to-peer sharing system. This system, thanks to its way of sharing and using, allowed people share mostly copyrighted products with just a tiny possibility of being punished. And with growing of the Internet population – this abusing of copyright law is going to increase unimaginably. Nowadays all lawmakers, lawyers and authors are trying to find the right receipt to catch the developing Internet and the copyrighted material on it. By now, this right receipt doesn´t exist yet. The fact is there is no way how to regulate and punish effectively the violation of copyright laws. I will start my paper with the process of developing the copyright law and the Internet itself. In the second chapter I will try to define which subject is protected by copyright law in this world wide spread phenomenon in the light of valid Czech law and which is covered somehow, f.e. by the private use exemption. I will continue with the ways of (ab)using this copyrighted product. The third chapter will deal with the licence agreement. I will discuss the specific ways of making the licence agreement not only in the specific world of Internet. All the essentials of the licence agreement will be mentioned in this chapter. Products which are specificly copyrighted will be analysed in chapter four, which deals with the types of free software and its possible using. Valid Czech law doesn´t allow to create some of them, I will try to describe which and why. In the major chapter five I will try to describe the peer-to-peer world. Its rise, funcitons and people around – the warez scene. How they gain products, how they take out the protection, how they modify the product and how they release it. On the other hand I will try to describe the groups of final users. I will evaluate the way how the big media companies

72

prosecute the two main groups of copyright abusers. On the specific case I will refer to the fight between these companies and ( mostly ) peer-to-peer providers. In chapter seven I will describe the liability for damage the various persons made. I will try to define their responsibility for their behaviour. The last chapter eight I will define the Digital Right Management. I will discuss the possible acces control methods. I will summarize the advantages and disadvantages of this type of protection and illustrate today´s situation on two well known cases. The first of them proves how dangerous the DRM could be, the second one shows the inefficiency of this battle. Let´s just hope that we will find the answers to our questions and all problems will be solved in the close future so nowadays storm between the authors and users will calm down as fast as they came.

73

11. Seznam použité literatury Monografie Smejkal, V. Internet a §§§. Praha : Grada Publishing, 2001, (1. vyd., 284 s., ISBN 80-2470058-1) Kříž, J., Holcová, I.,Kodač, J., Křesťanová, V. Autorský zákon a předpisy související komentář, Praha : Linde Praha, 2005, (2.vyd., 792 s., ISBN 80-7201-546-X) Čermák, J. Internet a autorské právo. Praha : Linde Praha, 2003, (2 vyd., 251 s., ISBN 807201-423-4) Telec, I., Tůma, P. Přehled práva duševního vlastnictví 2. Česká právní ochrana. Brno : Doplněk, 2006, ( 1. vyd., 114 s., ISBN – 80-7239-198-4) Kříž, J., Holcová, I., Křesťanová, V., In Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné 3. Praha : ASPI Publishing, 2002, (3. vyd., 330 s., ISBN 80-86395-36-7) Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. Praha: C. H. Beck, 2004 ( 2 vyd., 542 s. ) Lówanbach, J. Právo autorské, Československý kompas, Praha 1927. Knap, K. Autorské právo, Orbis Praha, 1960. Lessig, L. Freeculture, New York: THE PENGUIN PRESS 2004, 352 s.

Články Nikulainen, K. OPEN SOURCE SOFTWARE:WHY IS IT HERE AND WILL IT STICK AROUND? (2004) 1:1 SCRIPT-ed, 30 s. Faladová, A., Kokošková A. Aurorský zákon po vládní novele. Poradce, 2007, č. 2, s. 190 Přibyl, T. Causa rootkit, PC WORLD, 2006, č. 3, s. 53 Dobeš, P. Technické prostředky ochrany autorských práv z pohledu mezinárodního, evropského a českého práva po zásadní novele autorského zákona – 1. část. Právní rozhledy, 2006, č. 17, s. 620 Důvodová zpráva k novele autorského zákona č. 216/2006 .

74

Satrapa, P. Proxy cache z pohledu druhé strany. (citováno dne 27. 1 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/proxy-cache-z-pohledu-druhe-strany Zeman, M. Creative Commons – budoucnost copyrightu? (citováno dne 13. 2 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/creative-commons-8211-budoucnost-copyrightu/ Bednář, V. BitTorrent - Spása P2P nebo nový svět? (citováno dne 26. 2 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/bittorrent-spasa-P2P-nebo-novy-svet/ Otevřel, P. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím (1.). (citováno dne 3. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/jak-se-autorske-pravo-stavi-k-drm-technologiim-1/ Otevřel, P. Jak se autorské právo staví k DRM technologiím? (2.). (citováno dne 21. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/jak-se-autorske-pravo-stavi-k-drm-technologiim-1/ Miklík, A. Výměnné sítě jsou nelegální, ale karavana jede dál. (citováno dne 5. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/vymenne-site-jsou-nelegalni-ale-karavana-jede-dal/ Server Recording Industry vs. The people. Marie Lindor to Move for Summary Judgement. . (citováno dne 8. 3 2007). Dostupné z : http://recordingindustryvspeople.blogspot.com/2006/02/marielindor-to-move-for-summary.html Iverson, B. Riaa heavy handed? . (citováno dne 7. 3 2007). Dostupné z : http://preview.stereophile.com/news/082304survey/index.html BBC NEWS : US cinema reward to stop porady. . (citováno dne 12. 3 2007). Dostupné z : http://news.bbc.co.uk/2/hi/entertainment/3828551.stm MPX.CZ : První pirate odsouzen za natáčení kamerou v kině! (citováno dne 9. 3 2007). Dostupné z : http://www.mpx.cz/ZAJIMAVOSTI/Prvni-pirat-odsouzen-za-nataceni-kamerou-vkine!.html The Register: UK film biz hires piracy-busting 'cinema investigator'. (citováno dne 11. 3 2007). Dostupné z : http://www.theregister.co.uk/2006/07/04/cinema_investigator/ Server TECH FAQ. (citováno dne 11. 3 2007). Dostupné z : http://www.tech-faq.com/0day.shtml Z rozhovoru se členem warez scény. (citováno dne 11. 3 2007). http://www.dtposse.com/warez.pdf

75

Dostupné z :

Oberholzer-Gee, F., Strumpf, K. The Effect of File Sharing on Record Sales. Dostupné z : http://www.unc.edu/~cigar/papers/FileSharing_March2004.pdf Zeman, M. Digital rights management – hudba budoucnosti. (citováno dne 17. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/digital-rights-management-hudba-budoucnosti/ From Having Copies to Experiencing Works: the Development of an Access Right in U.S. Copyright Law. Dostupné z : http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=222493

Bednář, V. DRM je užitečná věc. (citováno dne 23. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/drm-je-uzitecna-vec/ Server ITPRAVO.cz, Soud: Ochrana DVD před kopírováním porušuje právo jednotlivce na zhotovení kopie. (citováno dne 20. 3 2007). Dostupné z : http://itpravo.cz/index.shtml?x=236715 Server LUPA.cz, Rootkity anebo po stopách kořenů zla. (citováno dne 22. 3 2007). Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/rootkity-aneb-po-stopach-korenu-zla/ Tetiva, T. Electronic Frontier Foundation podala žalobu na Sony BMG. (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zzix1-1921855&x=952471 Lajdat, J. Sony BMG o zákeřnosti svých CD veděla, nic ale neřekla. (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://technet.idnes.cz/sony-bmg-o-zakernosti-svych-cd-vedela-nic-alenerekla-f9o-/software.asp?c=A051129_171531_bezpecnost_kuz Ginsburg, J. From Having Copies to Experiencing Works: the Development of an Access Right in U.S. Copyright Law. (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=222493 Zajíček, L. Jak budeme šmírováni po zakoupení souborů? (citováno dne 26. 3 2007). Dostupné z : http://www.lupa.cz/clanky/jak-budeme-smirovani-po-zakoupeni-souboru/

Internetové stránky Heslo Internet. (citováno dne 15. 1 2007). Dostupné z: http://cz.wikipedia.org/wiki/Internet Historie Internetu. (citováno dne 17. 1 2007). Dostupné z : http://www.adpnet.cz/inethistory.html Heslo Internet. (citováno dne 17. 1 2007). Dostupné z : http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet Heslo Zpětné inženýrství. (citováno dne 7. 3 2007). Dostupné z : http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/445104-zpetne-inzenyrstvi

76

Hudební portál http://www.apple.com/itunes/store/ Heslo Napster. (citováno dne 20. 2 2007). Dostupné z : http://en.wikipedia.org/wiki/Napster Server http://www.Internetworldstats.com/ (citováno dne 20. 1 2007). Smejkal, V. Konference o E-learningu. (citováno dne 20. 1 2007). Dostupné z : http://emtech.cvut.cz/en/smejkal.php . http://homepage.mac.com/kaotech/Free_Books.html http://www.gutenberg.org http://www.stallman.org/ http://www.gnu.org/gnu/manifesto.html http://www.catb.org/~esr/jargon/ http://www.catb.org/~esr/halloween/ http://creativecommons.org/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Creative_Commons http://www.gnutella.com/ http://sourceforge.net/projects/freenet/ http://www.irc.org/ http://www.lycos.com/ http://www.relatable.com/ http://www.aion.cz/comm/ftporte.htm http://www.totalcommander.cz/ http://www.glub.com/products/secureftp/ http://www.bittorrent.com/ http://www.riaa.com/default.asp http://www.mpaa.org/

77

http://www.eff.org/IP/P2P/MGM_v_Grokster/04-480.pdf http://www.carsoft.cz/licence.html http://www.alcohol-software.com http://www.slysoft.com http://www.steampowered.com/v/index.php http://www.valvesoftware.com/ http://rapidshare.com/ http://www.warforum.cz http://www.edice.cz/co_je_DVD.htm . http://www.warezblog.net/ http://www.webzdarma.cz/ http://www.cesky-hosting.cz/ http://www.flickr.com/photos/fuxoft/164808421/ http://www.osa.cz/ http://www.dilia.cz/ http://www.intergram.cz/ http://ymusicblog.com/blog/2006/07/19/buy-a-customized-jessica-simpson-mp3-at-yahoomusic/ http://www.apple.com/itunes/ http://www.xcp-aurora.com/ http://www.first4Internet.co.uk/ http://www.sunncomm.com/index_flash.html http://blogs.technet.com/markrussinovich/

78

http://cp.sonybmg.com/xcp/english/updates.html http://www.eff.org/

Použitá judikatura Rozusudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 To 622/9519 Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Tzn 46/96 Rozhodek Nejvyššího soudu ze dne 17.7.1996 ve věci sp.zn. 2 Tzn 46/96

Použité zákony a mezinárodní smlouvy právního řádu ČR Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících i informační společnosti. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů Směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových program

79

12. Přílohy Příloha č. 1 – Strmý růst počtu uživatelů Internetu (čísla jsou uvedena v miliónech).

Příloha č. 2 - Napster v únoru 2001, kdy byl na vrcholu.

80

Příloha č. 3 - Kinorip poslední Bondovky: Casino Royal vypadá takto:

Příloha č. 4 - Výsledný TELESYNC u Casina Royal vypadá takto:

81

Příloha č. 5 - Casino Royale jako TELECINE:

Příloha č. 6 - Různá kvalita formátu SCREENER je vidět například na filmech Children of Men ( Potomci lidí) od skupiny PUKKA…

82

….a o mnoho horší Superman Returns ( Návrat Supermana) od skupiny Septic:

Příloha č. 7 - Jak vypadá DVD-SCREENER je vidět ze screenu z filmu Apocalypto:

83

Příloha č. 8 - V porovnáním s formátem CAMRIP či TELECINE už vypadá DVD-Rip Casina Royal opravdu dobře:

Příloha č. 9 - Film Borat v R5 formátu:

84

Příloha č. 10 – Ukázka R5 formátu a jeho poškození:

Příloha č. 11 – WORKPRINT z filmu Američan Pie

85