Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra právní teorie DIPLOMOVÁ PRÁCE

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra právní teorie

DIPLOMOVÁ PRÁCE Právo, sexuální delikt a jeho pachatel (aktuální právní a psychologické otázky) Law, Sexual Crime and Offender (Topical Legal and Psychological Problems) Jana Hajdová 2007

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právo, sexuální delikt a jeho pachatel (aktuální právní a psychologické otázky) zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“.

1

Obsah ÚVOD..................................................................................................................................................................... 3 1.

SEXUÁLNÍ CHOVÁNÍ .............................................................................................................................. 6 1.1 NORMALITA SEXUÁLNÍHO CHOVÁNÍ ..................................................................................................... 6 1.1.1 Průřez historickým a geografickým vývojem sexuálního chování ................................................... 7 1.1.2 Sexuální norma v současnosti v ČR ................................................................................................ 9 1.1.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 10 1.2 SEXUÁLNÍ DEVIACE ............................................................................................................................ 11 1.2.1 Patologická sexuální motivace...................................................................................................... 11 1.2.2 Sexuální deviace, pojem a třídění.................................................................................................. 12 1.2.3 Přehled jednotlivých sexuálních deviací ....................................................................................... 15 1.2.4 Forenzní posuzování sexuálních deviací ....................................................................................... 23

2.

SEXUÁLNÍ DELIKT- TRESTNĚPRÁVNÍ ASPEKT SEXUÁLNÍ PORUCHY ................................ 26 2.1 2.2 2.3 2.3.1 2.3.2 2.4

3.

VÝVOJ SEXUÁLNÍ DELIKVENCE V ČR ........................................................................................... 36 3.1 3.2 3.3 3.3.1 3.3.2 3.4

4.

SEXUÁLNÍ DELIKT A JEHO ÚPRAVA V ČESKÉM PRÁVNÍ ŘÁDU .............................................................. 26 ZNÁSILNĚNÍ ........................................................................................................................................ 27 POHLAVNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ ...................................................................................................................... 29 Právní úprava v ČR....................................................................................................................... 30 Pachatelé trestného činu pohlavního zneužívání........................................................................... 32 KOMERČNÍ SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ ............................................................................................. 33

ÚVOD.................................................................................................................................................. 36 ÚZEMNÍ ROZLOŽENÍ MRAVNOSTNÍ KRIMINALITY ................................................................................ 39 MRAVNOSTNÍ KRIMINALITA V ČR Z POHLEDU VYBRANÝCH SKUTKOVÝCH PODSTAT ......................... 42 Trestný čin znásilnění.................................................................................................................... 42 Trestný čin pohlavního zneužívání ................................................................................................ 46 SHRNUTÍ ............................................................................................................................................. 49

VÝVOJ SEXUÁLNÍ DELIKVENCE VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH ............................................. 51 4.1 4.2 4.3

ÚVOD.................................................................................................................................................. 51 MRAVNOSTNÍ KRIMINALITA VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH V POROVNÁNÍ S ČR.................................... 51 MRAVNOSTNÍ KRIMINALITA VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH Z POHLEDU VYBRANÝCH SKUTKOVÝCH PODSTAT ........................................................................................................................................................... 53 4.3.1 Trestný čin znásilnění.................................................................................................................... 53 4.3.2 Trestný čin pohlavního zneužívání ................................................................................................ 56 4.4 SHRNUTÍ ............................................................................................................................................. 59 5. ZACHÁZENÍ S PACHATELI SEXUÁLNĚ MOTIVOVANÉ TRESTNÉ ČINNOSTI TRPÍCÍMI SEXUÁLNÍ DEVIACÍ VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH............................................................................... 60 5.1 5.2 5.3 6.

ÚPRAVA OCHRANNÉHO LÉČENÍ V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU ................................................................ 60 OCHRANNÁ LÉČBA VE VÝCHODOČESKÉM REGIONU ........................................................................... 61 SHRNUTÍ ............................................................................................................................................. 62

EFEKTIVNOST PRÁVNÍ ÚPRAVY DE LEGE LATA V ČR A NÁVRHY DE LEGE FERENDA 63

ZÁVĚR ................................................................................................................................................................ 67 RESUMÉ ............................................................................................................................................................. 71 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................... 74

2

Úvod Sexualita a sexuální chování tvoří neoddělitelnou část života jedince kteréhokoli druhu. Je součástí všedního života každého z nás. Obklopuje nás na každém kroku, aniž bychom si to v některých chvílích vůbec uvědomovali. Neodmyslitelně patří do našeho citového života, do kterého přináší na jedné straně rozkoš, radost a potěšení, ale na straně druhé také úzkost, deprese a frustraci. Sexualita je jednou z oblastí lidského života, jenž je nejvíce opředená různými mýty a předsudky. Především různé sexuální praktiky

a chování, které vybočují z dlouhodobě

zažitého modelu. Tato práce by se měla věnovat právě problematice sexuálních deliktů a jejich pachatelům. Především se bude snažit přiblížit potencionálnímu čtenáři osobnost pachatele a částečně i oběti z pohledu psychologie, práva i sexuologie, nastínit jednotlivé typy sexuálních deviací, popsat jejich možné projevy a určit možnost jejich léčby. Hlavním záměrem práce bude definovat takové druhy sexuálního chování, jež mají mimo psychologický i svůj trestněprávní aspekt. Práci tvoří dvě základní části, teoretická a praktická. Část teoretická se věnuje zejména pojmovému základu, obecným institutům a poznatkům v oblasti sexuální delikvence z pohledu sexuologie, psychologie a také ve vztahu k právnímu řádu. Na úvod se zaměřím na pojem normalita a normální sexuální chování v průběhu vývoje společnosti a v moderní době. Poukážu na výrazné rozdíly dané historickým, kulturním a geografickým faktorem a poté se zaměřím na pohled moderní společnosti v České republice. Další kapitolu tvoří vykreslení sexuálního chování a jeho norem v rámci moderní sexuologie. Čtenáři zde budou objasněny jednotlivé typy sexuálně deviantního chování, jeho různorodé projevy a také jejich potencionální nebezpečnost. V následující části poukážu na ty druhy chování, které vybočují z normálu nejen z hlediska sexuologie, ale kterým přisuzuje určité důsledky i právní řád a intenzita jejich projevu dosahuje mezí stanovených trestními předpisy. U takového jednání dochází tedy k naplnění některé ze skutkových podstat trestného činu podle trestního zákona a tím také vzniká trestněprávní odpovědnostní vztah. Jednotlivé skutkové podstaty a jejich možné naplnění budou předmětem další kapitoly. Praktická část se zaměří na faktické údaje o páchání sexuálně motivovaných trestných činů a též na údaje o jejich pachatelích. V první kapitole této části čtenář získá přehled o mravnostní kriminalitě v rámci celé České republiky a bude moci vzájemně porovnat údaje

3

z jednotlivých oblastí. Bližší pozornost budu věnovat oblasti Východních Čech a především Pardubickému kraji a to hned v návaznosti na předchozí údaje. Výsledkem srovnávání statistických údajů v různých krajích České republiky a porovnání s údaji v Pardubickém kraji bude zhodnocení sexuální kriminality ve spojitosti s geografickým rozložením a sociální a politickou situací. Další kapitola přiblíží činnost orgánů činných v trestním řízení, jejich jednání ve vztahu k pachatelům sexuálně motivované trestné činnosti a to především v rámci vyšetřování trestných činů. Poslední kapitola této části práce bude věnována zacházení s pachateli sexuální kriminality po uložení trestu soudem. Zejména se jedná o oblast ústavní léčby na psychiatrických odděleních. Pro tuto část práce budou využity zejména materiály a poznatky získané od primářky sexuologického oddělení Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě MUDr. Želmíry Herrové, které bych tímto také ráda velice poděkovala za ochotu a podporu při získávání informací z oblasti sexuologické léčby. V závěru práce shrnu a zhodnotím získané poznatky o sexuálních deviacích a zaměřím se především na ty sexuální delikty, které jsou pro český právní řád relevantní. Vyhodnotím současnou právní úpravu těchto deliktů, její účinnost a působení na potencionálního pachatele, ale i na recidivistu. Následně zkusím určit možné postupy do budoucna, pokusím se tedy navrhnout možnou úpravu de lege ferenda.

4

Teoretická část

5

1.

Sexuální chování

1.1 Normalita sexuálního chování Během vývoje společnosti si vytváříme celou řadu nejrůznějších norem regulujících naše chování. Stejně tak je tomu i v oblasti sexuality. Jak uvádí Chmelík: „Sexualní chování je

ve

všech

kulturách

podřizováno

obecně

uznávaným

mravním

a

právním

normám.“1Společnost pod vlivem kultury, geografického a politického uspořádání vytváří mnoho „sexuálních“ norem jednak ve sféře mravní, ale i mnoho norem právních. Co je považováno za normální sexuální chování? Je to takové chování, které je danou společností respektované, je považováno za obvyklé, v dané kultuře rozšířené a také většinou zákonem dovolené. Je ovšem nezbytně nutné na stanovené normy, které určují právě jisté meze, výseč, v níž je chování považováno za normální, nahlížet v jistém časovém okamžiku. V rámci vývoje společnosti dochází ke značným posunům pomyslných hranic normality a to nejen v oblasti sexuálního chování. Na normalitu sexuálního chování můžeme nahlížet z různých hledisek a jejich přehled poskytuje ve své publikaci P. Weiss.2 Jako první uvádí normu kulturní3, podle které se považuje za normální sexuální chování to, co je v dané době pro stanovené společenství obvyklé. Nelze však takovou normu uznat za trvalou a konstantní. Veškeré názory společnosti se v průběhu doby mění a stejně tak se mění i kulturní zvyky, dochází k prolínání více kultur a přehodnocování společenských pravidel. Další podobou normy sexuálního chování podle P. Weisse je norma statistická4. Za normální se v tomto směru považuje jev nebo chování s největším výskytem. Ani v tomto případě nemůže být s absolutní přesností norma neomezeně platná. Normalita a normy mohou být brány také z hlediska biologie, tedy normálním sexuálním chováním bude dosažen biologický účel, tedy takové chování povede minimálně k reprodukci.5 Znamenalo by to, že podle této normy by se sexuálně deviantně choval každý, kdo by pohlavní styk neprovozoval pouze za účelem zplodit dítě, což je v dnešní době dost absurdní a zastaralý názor.

1

Chmelík, Porada, Weiss, P.: Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str.13 stejně tak ji definuje MUDr. M. Bouchal v publikaci Lékařská psychologie- uvádí zde normu ideálovou (dokonalý vzor), průměrovou (statistická dle Weisse), funkcionální (norma z pohledu cílů, záměrů) a subjektivní (individuální pro každého jedince).-Bouchal, M. Lékařská psychologie. Praha: Avicenum, 1981, str. 142 a 143 3 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 19 4 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 24 5 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 25 2

6

Posledními dvěma normami, které lze také zařadit do výše zmíněného výčtu, jsou norma subjektivní a ideální6. Z názvu může čtenář vydedukovat možnou charakteristiku chování dle těchto norem. Každý subjekt si bude vytvářet subjektivní normy podle toho, co se jemu samotnému bude zdát normální a také si vybuduje jistou představu o tom, co je ideálem, optimálním stavem. Lidskou sexualitu je v zásadě odvozujeme z biologických pudů a dispozic člověka7, jehož základním sexuálním pudem je rozmnožování s cílem zachování vlastního druhu. Ovšem v momentě, kdy se začala utvářet sebemenší společenství a uvnitř také začala platit jistá pravidla, jsou tyto biologické pudy významně modifikovány těmito společenskými normami. „Každý člověk se rodí do určitého společenství, do určitého historického období charakterizovaného v rámci dané kultury i určitou sexuální morálkou, tedy kodifikovanými i nepsanými a pouze tradicí předávanými normami.“8 V každém časovém okamžiku a v každé kultuře jsme tedy řízeni pravidly, ať už jde o normy jakéhokoli druhu. Tyto pravidla a s nimi pohled na sexualitu se budou v každé kultuře měnit a přizpůsobovat měnícím se podmínkám ve společnosti.

1.1.1

Průřez historickým a geografickým vývojem sexuálního chování V této podkapitole čtenáři přiblížím některé historické momenty a kulturní pohledy na

sexuální chování a na jeho normalitu. Naše sexuální chování a normy jsou převážně ovlivněny křesťanským a židovským náboženstvím. Právě křesťanství výrazně ovlivnilo chápání lidské sexuality, která byla doposud brána velmi volně. V době helénské nebo u starých Slovanů bylo v rámci sexuálních hrátek povoleno téměř vše, pokud ale nedocházelo k narušování práv jiných osob.9 S nástupem křesťanství se objevily poměrně silně restriktivní postoje k sexualitě, jenž se stala pouze účelovou záležitostí, tedy nástrojem k rozmnožování. Přímo v Bibli nalezneme mnoho přísných norem, které se dotýkají sexuality, například trestání homosexuálních projevů, zákaz některých sexuálních praktik atd. Ještě silnější omezování a tabuizaci, co se týče sexuálního chování, můžeme pozorovat i v následujících obdobích, tedy na počátku středověku a později. Některá pravidla správného

6

Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 28 Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování v ČR- situace a trendy. Praha: Portál, 2001. 159 s., str.13 8 tamtéž 9 tamtéž

7

7

„normálního“ sexuálního chování formuloval ve svém díle T. Akvinský.10 Jako jeden z filosofických myslitelů tehdejší doby a velký zastánce katolické církve definoval ve své knize průběh tzv. „normálního“ pohlavního styku. Dodnes se s některými podobnými názory setkáváme i v některých státech USA a zakotvuje je i jejich zákonodárství. Například téměř v polovině států unie je se považuje za trestný čin homosexuální styk mezi muži11 nebo v Severní Karolíně je kupříkladu zakázána jakákoli expozice genitálu, ať už je k tomu sebecudnější důvod.12 Počátkem utváření moderní společnosti, vlivem průmyslové revoluce a prudkého rozvoje různých vědních disciplín, postupně docházelo k omezování vlivu církve na společnost a společenské normy. Ovšem některé náboženské normy přetrvaly, jen v jiné podobě. Převzala je medicína. „Z hříchu se stala nemoc, z božího trestu degenerace.“13 Do sexuálního chování řízeného náboženskými normami se začaly promítat medicínské postoje. S prvním větším revolučním názorem na lidskou sexualitu přišel až S. Freud14 se svou koncepcí nevědomí a potlačováním sexuálních pohnutek. Nastolil novou éru liberalizace sexuální morálky. Dalším významným bodem na přímce vývoje sexuálních norem je rozvoj antikoncepčních metod. Z počátku se tyto metody týkaly pouze mužů, až v pozdějších letech se objevila antikoncepce hormonální a ženy si jsou schopny od té doby regulovat vlastní reprodukci aniž by byly jakkoli závislé na mužích. Společně s antikoncepčními metodami k rozvolnění sexuální morálky přispěl také objev penicilinu15 a některých dalších léků, které umožňují léčbu do té doby velmi závažných pohlavních nemocí. Podíváme- li se na to z geografického pohledu, značné odlišnosti vykazuje éra 60. let ve Spojených státech Amerických. Probíhala zde jakási sexuální revoluce, při které docházelo u mladé generace k dost výraznému uvolnění sexuální morálky. Mladí lidé velmi často střídali své sexuální partnery a často i v drogovém či alkoholovém opojení zkoušely mnohé zdraví nebezpečné praktiky. I vzhledem k tomuto způsobu života došlo k rychlému nárůstu počtu nakažených virem HIV16 a následnou reakcí na takovou situaci bylo nové restriktivní sexuální chování.17 Což je dle mého názoru vzhledem k situaci naprosto normální jev.

10

Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 23 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 20 12 Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování v ČR- situace a trendy. Praha: Portál, 2001. 159 s.,str.15 13 tamtéž 14 Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování v ČR- situace a trendy. Praha: Portál, 2001. 159 s.,str.16 15 Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování v ČR- situace a trendy. Praha: Portál, 2001. 159 s.,str.17 16 některé údaje o sexuálním chování v ČR v souvislosti s virem HIV a AIDS uvádí i Weiss, P. Změna sexuálního chování Čechů. Vesmír, 2006, č. 1, str. 32- stále je z hlediska prevence pohlavně přenosných chorob sexuální chování Čechů rizikové. 17 Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování v ČR- situace a trendy. Praha: Portál, 2001. 159 s.,str.17 11

8

V současné době, především od rozpadu totalitních systémů se značně urychluje sexuální zrání mladých lidí ať už po stránce psychické, tak i po tělesné. Také se neustále snižuje věk, ve kterém mladí lidé zahajují svůj sexuální život. Různé výzkumy18 potvrdily i následující tendence- nárůst počtu sexuálních partnerů, zvyšování věku prvního sňatku, ale také odpovědnější antikoncepční chování u stále mladších jedinců a to nejen při náhodném pohlavním styku, ale i se stálým partnerem.

1.1.2

Sexuální norma v současnosti v ČR V předchozích odstavcích jsem rozebrala odlišnosti sexuálního chování a jeho normy

z hlediska kulturního a především časového. Je patrné, že pohled na to, co je a co není normální se velice mění v průběhu vývoje společnosti, v různých společenstvích a kulturách. Tato část se bude naopak zabývat sexuálními normami v současné společnosti. Jistě v dnešní době existuje mnoho pohledů a názorů na sexuální normu, jeden z nich uvádí například A. Brzek: „Tradiční norma sexuálního chování je vymezena jako trvalé přitahování a vzrušení dospělou osobou opačného pohlaví, kdy by cestou nenásilného sbližování mělo dojít k oboustranně chtěné souloži, přičemž by neměla absentovat tendence k vytvoření trvalejšího partnerství.“19 Za normální sexuální chování se v současnosti tedy považuje sexuální aktivita založená na konsenzu dvou jedinců, kteří jsou dostatečně psychosexuálně i somatosexuálně vyzrálí a nejsou si příbuzní v přímě pokrevní linii.20 Jestliže tedy bude narušen některý prvek z předchozího tvrzení, např. nebude naplněn konsenzus zúčastněných stran, bude takové chování společností považováno za deviantní. Z předchozí kapitoly je patrné, že v dřívější době, především v období středověku a raného novověku, se sexuální chování bralo pouze jako prostředek k zachování rodu, plození potomků bylo hlavním cílem takového jednání- tzv. motivačním vzorcem21. Současný pohled na sexualitu ukazuje, že se nelze omezit jen na tento motivační vzorec, ale měli bychom problematiku sexuálního chování vnímat jako celou řadu motivačních procesů, mezi které patří mimo jiné také sexuální pud. Hlavní cíl- plození potomků- dokonce postupně ustupuje do pozadí a ve většině případů je vnímán jako negativní jev.

18

Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování v ČR- situace a trendy. Praha: Portál, 2001. 159 s.,str.19 Brzek, A. Sexuologie pro právníky. Praha: Karolinum, 1999. str. 18 20 tamtéž 21 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 125 19

9

Z čeho tedy pramení normální sexuální chování? „Zárukou přiměřeného sexuálního chování je zdravý sexuální vývoj člověka.“22 Jednak psychické a duševní zdraví jedince, ale také přiměřené sociální prostředí. Jak jsem již v úvodu zmínila, nelze pominout také působení okolí na chování jedince a výjimkou není ani sexuální chování. Společnost nám vštěpuje především morální postoje a modifikuje je normami právními. Narušením normálního motivačního procesu, motivačního vzorce, může docházet ke vzniku různých poruch a pod jejich vlivem se může stát, že jedinec poruší pravidla morálky a především práva. Sexuální chování každého z nás není možné posuzovat a hodnotit jako normální či deviantní jen na základě vnějších projevů. Deviantní jedinec se totiž ne vždy musí navenek chovat způsobem, který uvádějí sexuologové a toto platí i naopak. Normální chování nemusí znamenat, že se jedná o normálního jedince.23 1.1.3

Shrnutí Společnost, kultura a doba, ve které žijeme a vyrůstáme, nám stanovuje většinu norem,

podle nichž bychom se měli chovat. Při každém porušením některé z norem vytváří jedinec abnormalitu v systému a jeho chování se považuje za nenormální neboli deviantní. Sexuální rovina chování a její normy nejsou v tomto směru výjimkou. Abychom si udělali kompletní přehled o tom, co je normální, měli bychom se vždy dívat z různého pohledu a zaměřit se na určité časové období. Jedině tak je totiž relativně možné definovat pojem normalita sexuálního chování.

22 23

Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 124 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 29

10

1.2 Sexuální deviace 1.2.1

Patologická sexuální motivace Čtenář si může klást otázku, jak dochází k tomu, že se v jedinci „vzbudí“ touha po

neobvyklých věcech v oblasti sexuálního chování. V této kapitole bych se pokusila na otázku odpovědět. Zda se člověk se sklonem k sexuální deviaci a chování mimo sexuální normu rodí nebo hlavní příčinou jejího vzniku a projevu bývá silný vliv okolí a především výchova v rodině. Jak uvádí J. Zvěřina: „Struktura sexuální motivace lidí je výsledkem složitého fylogenetického procesu.“24 Většina vlastností v oblasti sexuálního chování člověka se zřejmě utváří již v tzv. fetálním období, což je vývojové stádium plodu od 8. nebo 10. týdne těhotenství po porod.25 Deviantní vlastnosti tedy nemůžeme považovat za naučené během vývoje jedince, přestože se v jeho průběhu ještě dotvářejí. Učení ani podmiňování jejich stálé rysy nemohou změnit, neboť výchova a vliv společnosti na ně působí jen ve velmi omezené míře. Přitom k ovlivňování nedochází u samotné sexuální motivace, ale výchova dá rozhodující impuls k tomu, jak se bude subjekt chovat a jak se svou deviací naloží v dospělém životě. Zda se s ní naučí žít v rámci společenských a právních norem či nikoli. Přesto i některé procesy učení v časných fázích vývoje jedince mohou mít povahu celoživotně vtisknutých vlastností, které nelze podmiňováním překonat.26 Pokud jedinec trpí nějakou sexuální deviací, neexistuje u něj naděje na „vyléčení“, nelze se jí zbavit, ale řešením je vhodné výchovné působení, díky kterému je schopen své jednání ovládat, zařadit se do společnosti a žít normální život. Pokud se jedná o deviaci závažnějšího charakteru, často bývá potřeba zásahu odborné osoby, kterou je sexuolog. Jako pacientovi na specializovaných odděleních nemocnic, popř. léčebných ústavů, se deviantnímu jedinci dostává náležité péče, společně se sexuologem na své poruše pracuje a v některých případech dostává i léky, které mu pomáhají v léčbě. O této problematice bych se ale zmínila podrobněji až v některé z následujících kapitol. Nyní rozeberu jednak pojem sexuální deviace a pokusím se čtenáři nastínit jednotlivé druhy sexuálních deviací a jejich třídění z hlediska sexuologického. 24

Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 131 Web Wikipedie: Otevřená encyklopedie: [citováno 20.2.2007] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fétus 26 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 131, podobný názor má také H. Fifková: „Ve skutečnosti jsou každému člověku vrozeny dispozice k mnoha druhům tzv. deviantního chování a výsledná podoba naší sexuality záleží na kombinaci mnoha faktorů, které v průběhu vývoje každého z nás působí.“Fifková, H. Slovo deviace nemám ráda. Psychologie dnes, 2002, č. 11, str. 12 25

11

1.2.2

Sexuální deviace, pojem a třídění V následujících kapitolách bych potencionálního čtenáře ráda seznámila s pojmem

deviace neboli parafilie v oblasti sexuality, uvedla bych některá třídění odborníků a poté se zaměřím na konkrétní projevy deviantního chování, jakými jsou například pedofilie. Jak je patrné z různých odborných publikací, používají se pro označení sexuálních poruch dva pojmy-sexuální deviace a sexuální parafilie a to i přesto, že v obsahu se tyto dva pojmy podstatně neliší.27 K vysvětlení pojmu sexuální deviace využiji výstižné definice, kterou uvádí J. Zvěřina. „Jako sexuální deviace (v historii jsou tyto stavy nazývány též perverze, parafilie, aberace, varianty, sexuální menšiny a podobně) se označují stavy kvalitativně změněné sexuální motivace lidí.“28 Budeme se tedy zabývat poruchami sexuální motivace. U sexuální motivace jedince lze pozorovat tři roviny, které mohou být kvalitativně změněny:

- sexuální identifikace (sexuální role) - sexuální orientace (vztah k sexuálnímu objektu) - sexuální chování (emoce, reakce)29

Podle zmíněných oblastí můžeme také dělit sexuální deviace na •

deviace sexuální identifikace

•

deviace sexuální orientace

•

deviace sexuálního chování-též někdy nazývané deviace v aktivitě

•

deviace kombinované30

Některé

odchylky

od

standardního

sexuálního

chování

jako

je

například

homosexualita a transsexualita se v dnešní době již nepovažuje za deviantní sexuální chování. Homosexualita se stala běžnou součástí normální sexuální scény, homosexuálové jsou ve většině společnosti respektováni jako menšina a v některých zemích jsou uznáváni i právními normami. Mezi takové země se v dnešní době řadí i Česká republika. Registrované partnerství

27

Deviace znamená odchylka nebo úchylka a stejně tak na sexuální deviace bylo nahlíženo i v dřívější době. Zmíněné označení v sobě ovšem nese jistý podtext zařazující takové chování mezi psychopatické poruchy a ve většině starších sexuologických publikací se také s pojetím sexuálních deviací jako psychopatií setkáváme Z terminologického hlediska se začalo používat vhodnější označení sexuálních poruch- parafilie. .- Chmelík, Porada, Weiss, P.: Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str.133, obdobný názor má i H.Fifková, která se domnívá, že pojem deviace v sobě nese jakýsi „ponižující“ podtext, raději používá pojem sexuální odchylka- Fifková, H. Slovo deviace nemám ráda. Psychologie dnes, 2002, č. 11, str. 12 28 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 127 29 tamtéž 30 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 127

12

je upraveno v zákoně č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, který nabyl účinnosti 1.7.2006. Co se týče transsexuality, ta je chápána jako vývojová porucha, charakterizována inverzně vyvinutým sexuálním cítěním.31 Současná společnost se ji stejně jako homosexualitu snaží respektovat. Mezi poruchy sexuální motivace, ať už jim budeme říkat deviace či parafilie, nepatří odchylky od normálního chování, které mají povahu kvantitativní. Člověk tedy není sexuálním deviantem, když je jeho sexuální motivace nízká, tzv. sexuální apetence, nebo naopak, pokud trpí tzv. hypersexualitou. Ani různé zvláštnosti a neobvyklosti v sexuálních praktikách se nepovažují za deviantní, ovšem mohou mít velmi úzký vztah např. k fetišismu. A. Brzek a mnoho dalších autorů32 používají jiné dělení sexuálních deviací a to na:

-

deviace v aktivitě (deviatio in modo)-řadí se sem masochismus, sadismus, exhibicionismus, frotérství, voyérství a patologická sexuální agresivita

-

deviace v objektu (deviatio in objeto)-jako příklady lze uvést pedofilii, gerontofilii, fetišismus, nekrofilii, pyrofilii (pyromanii) a

-

deviace kombinované a vzácné.33

Světová zdravotnická organizace (dále jen „WHO“), jejímž členem je i Česká republika, vypracovala další možné dělení v dokumentu „Mezinárodní klasifikace nemocí“ ve zkratce také nazývaném MKN-10 (ICD-10-International classification of diseases). Poslední verze nese číslo 10 a přinesla některé zásadní změny v zařazení některých poruch. Největší změnou bylo vypuštění homosexuality jako sexuální poruchy. Sexuální poruchy (parafilie) jsou v tomto katalogu zařazeni do podkapitoly „PORUCHY OSOBNOSTI A CHOVÁNÍ U DOSPĚLÝCH“ (F60-F69).34 Podkapitola zahrnuje klinicky významné vzorce chování, které mají sklon přetrvávat a zdá se, že vyjadřují individuální charakteristiku životního stylu jedince, jak ve vztahu k sobě samému, tak i k druhým.35 Sexualitou se zabývají diagnózy zahrnuté pod body F64- „Gender identity disorders“- Poruchy pohlavní identity a F65„Disorders of sexual preference“- Poruchy sexuální preference. Za forenzně významné můžeme považovat jen deviace zahrnuté v bodu F65, které mají substituční název „Parafilie“. 31

tamtéž například Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s.; Chmelík, Porada, Weiss, P.: Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003 33 Brzek, A. Sexuologie pro právníky. Praha: Karolinum, 1999. str.19 34 World health organisation web: ICD, version 2007 [citováno 3.3.2007]. Dostupný z: http://www.who.int/classifications/apps/icd/icd10online/ 35 tamtéž 32

13

Přesto výčet sexuálních deviací v katalogu WHO nelze považovat za kompletní. Většina poruch osobnosti, pokud nemá samostatné vymezení v seznamu Klasifikace, je zahrnuta v bodě F65.8-„Ostatní poruchy sexuální preference“ nebo F65.9- „Nespecifikované poruchy sexuální preference“. Zásadní mezeru ovšem tvoří forenzně velmi významná sexuální deviace-patologická sexuální agresivita a agresivní sadismus. V různých publikacích různých autorů se setkáme s odlišným členěním poruch v oblasti sexuality, ovšem co se týče definice a hlavních charakteristik jednotlivých deviací, u všech autorů se téměř shodují. 36 S charakteristikami některých sexuálních deviací se čtenář seznámí v jedné z následujících kapitol. 1.2.2.1 Výskyt a projevy sexuálních poruch u žen V několika následujících odstavcích se objeví zmínka o tom, že sexuální deviace se projevují v převážné většině jen u mužů. V krátkém textu bych ráda uvedla některé zajímavé názory na tuto skutečnost. Proč jsou ženy jaksi „obrněny“ proti sexuálním poruchám více než muži? Jednou z možných příčin může být větší tolerance nekonformního chování u žen než u mužů, společnost se na chování, které by u muže budilo podezření na některou z poruch sexuální preference, dívá jaksi méně kriticky. Je to důsledek stereotypního pohledu na ženskou a mužskou sexuální roli ve společnosti. „Většina kultur považuje dominanci za maskulinní charakteristiku, atribut mužské sexuální role, zatímco submisivita, či alespoň pasivita je považována za femininní atribut.“37 Nalezli bychom samozřejmě i některé kultury, kde se uplatňuje matriarchální pojetí a žena zaujímá vedoucí postavení. Při studiu literatury zabývající se problematikou sexuálních poruch je patrné, že se deviace u žen vyskytují jen velmi málo38, jakoby se tyto problémy týkaly převážně mužů. Stejně je tomu i v případě sexuálně motivovaných deliktů.39 Zřídka kdy se jedná jen o jednorázový akt, spíše mívá chování delikventek dlouhodobější charakter. 36

například Chmelík, Porada, Weiss, P.: Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003; Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s. a další 37 Weiss, P. Parafilie u žen. Praktický lékař, 2001, ročník 81, číslo 8. str.428 38 Voajérství je u žen velmi málo frekventované, stejně tak ženy velmi málo sledují pornografické obrázky. Pokud už tak činí, bývá to jen při příležitosti vzájemného dráždění s partnerem. V případě exhibicionismu se u žen velmi často jedná pouze o způsob, jak na sebe upoutat pozornost, než že by se jednalo u pravou sexuální deviaci. Masochismus nebo sadomasochismus se objevuje u žen častěji, neboť mírné praktiky jsou obvykle tolerovány, partner tak dává najevo své velké sexuální vzrušení. Fetišistické tendence se u žen vyskytují opravdu jen zřídka, tato deviace zůstává především mužskou doménou. (čerpáno z článku Weiss, P. Parafilie u žen. Praktický lékař, 2001, ročník 81, číslo 8. str.429) 39 Podle výzkumů v různých zemích Evropy i ve Spojených státech (viz článek Weiss, P. Parafilie u žen. Praktický lékař, 2001, ročník 81, číslo 8., str.428) lze říci, že existuje jakási shoda, že co se týče sexuální

14

U pachatelek sexuálního zneužívání bylo v převážném množství případů zjištěno, že trpí výraznou osobnostní nebo rodinnou patologií, depresemi nebo posttraumatickou stresovou poruchou. Často se u takové ženy objevují sebevražedné tendence, útěky z domova a antisociální chování ve společnosti. Ve svém dětství téměř každá prožila týrání nebo sexuální zneužívání ze strany svého okolí. Z uvedených faktů lze vyvodit, že ač ženy postihují různé sexuální deviace, jejich výskyt ve „slabší“ polovině populace není častý. Přestože u ženy shledáme sexuální poruchu, zřídka je pachatelkou nějakého sexuálního deliktu. Mimo již zmíněnou vyšší společenskou toleranci, může být rozhodujícím faktorem především skutečnost, že ženy jsou schopni realizovat své deviantní potřeby pouze na fantazijní úrovni nebo v rámci partnerského vztahu, což je u mužů obtížnější.40

1.2.3

Přehled jednotlivých sexuálních deviací Tato kapitola seznámí čtenáře s jednotlivými druhy deviací, které budou významné

z hlediska dalšího výkladu. Bude se jednat o skupinu tzv. poruch sexuální preference, které jsou charakteristické přítomností setrvalé dispozice nebo nutkání k chování ve vztahu k neobvyklému nebo společensky neakceptovatelnému objektu.41 Chování subjektu může zůstat pouze v rovině snů a fantazií, které vyvolají vytoužené vzrušení, své neobvyklé praktiky může jedinec uplatňovat v běžném partnerském sexuálním životě. V jiných případech subjekt pod vlivem poruchy spáchá sexuální delikt, neboť není schopen své jednání a představy dostatečně ovládat a zhodnotit jako nedovolené. Není ale správné hodnotit pachatele sexuálních deliktů jen jako duševně nemocné jedince, velké množství případů sexuálních deliktů je totiž spácháno osobami, které netrpí žádnou deviací a jsou si svého jednání naprosto vědomi.42 Výše jsem se zmínila o několikerém členění sexuálních deviací. Jedním z nejčastěji používaných, jak v odborných sexuologických publikacích tak i samotnými psychology, je rozdělení poruch sexuální preference na tzv. deviace v aktivitě a deviace v objektu43, přičemž v některých případech může dojít i ke kombinaci dvou či více sexuálních poruch.

delikvence žen, těchto deliktů není v porovnání s muži tolik a většina z nich má formu sexuálního zneužití dětí a to převážně incestního typu. 40 Weiss, P. Parafilie u žen. Praktický lékař, 2001, ročník 81, číslo 8. str.430 41 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 145 42 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 177 43 například Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s.; Chmelík, Porada, Weiss: Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003

15

1.2.3.1 Deviace v aktivitě První skupinu poruch sexuální preference tvoří deviace v aktivitě. K narušení sexuální motivace dochází u způsobu dosahování uspokojení. Jedinec trpící některou z poruch zařazených do této skupiny není schopen dosáhnout sexuálního vzrušení normálním způsobem.44

1.2.3.1.1 Exhibicionismus (F65.2) Tato sexuální deviace se prakticky objevuje pouze u mužské části populace s heterosexuální orientací. Subjekt se při ní vzrušuje a ukájí tím, že před svou obětí obnažuje svůj genitál. V obvyklých případech exhibicionista napadá dospělé ženy, ale nesnaží se při tom o bližší kontakt. Ke svému vzrušení potřebuje nejvíce pocit obdivu a vystrašení ze strany napadené osoby. Proto je vždy velmi důležité posoudit vlastní průběh exhibice, zaměřit pozornost především na ty projevy, které nejsou pro plachou a nekomunikativní exhibici typické.45 Jakýkoli pokus o bližší kontakt, verbální komunikaci mohou naznačovat, že se u posuzovaného jedince jedná o počáteční stádia vývoje některé z nebezpečných sexuálních deviací, kterými jsou například patologická sexuální agresivita nebo sadismus. Z forenzního pohledu tito jedinci bývají velmi často stíháni pro trestné činy krádeže svých fetišů. Závažnějších deliktů se dopouštějí fetišisté jen málo a pokud už je tomu tak, příčina jejich jednání nespočívá primárně v této sexuální deviaci.46 Exhibicionismus je jednou z nejrozšířenějších poruch sexuální preference. Jako zvláštní forma exhibicionismu bývá uváděn i tzv. fetišistický transvestitismus47. Mezinárodní klasifikace nemocí ji uvádí jako samostatnou poruchu F65.1. Subjekt se obléká do šatů opačného pohlaví s cílem vzrušit se, může se při tom ukájet různými autoerotickými praktikami. Nelze ovšem tuto poruchu zaměňovat s transsexuálními sklony, jelikož v případě výše zmíněné poruchy subjekt netouží po změně pohlaví, naopak má většinou heterosexuální orientaci.48

44

Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 33 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 131 46 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 95 - bývají to právě v předchozím odstavci uvedené poruchy sexuální preference- zejména agresivní sadismus 47 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 147 48 tamtéž 45

16

1.2.3.1.2 Voajérství neboli slídičství (F65.3) Voajérství, jiným názvem také skoptofilie, je sexuální deviace, při které jedinec sleduje vybrané objekty při různých intimních aktivitách, ať už erotických (mazlení, pohlavní styk) či jiných (při svlékání).49 I v tomto případě se porucha projevuje především u mužů. Zvěřina ji řadí do skupiny tzv. „poruch párování“50 společně s exhibicionismem a patologickou sexuální agresivitou. Znamená to, že jedinec si vybírá anonymní oběť, se kterou nemá tendenci komunikovat ani s ní navazovat vztah. Deviant je podobně jako u exhibicionismu nucen čas od času svým nutkavým představám vyhovět, nebezpečnost jeho jednání však bývá většinou velmi nízká, do střetu se zákonem se tedy voajér dostává zřídka kdy.

1.2.3.1.3 Patologická sexuální agresivita Jednou z nejvýznamnějších a z forenzního pohledu velmi závažných sexuální deviací je patologická sexuální agresivita. P. Pavlovský ji charakterizuje takto: „Patologická sexuální agresivita se projevuje útokem vůči neznámé ženě s cílem dosáhnout pohlavního styku.“51 Sexuální agresor se nesnaží s obětí nijak komunikovat, spolupráce oběti je při jeho počínání naopak velmi rušivým elementem a působí na jeho vzrušení negativně. Útok agresora bývá prudký a nečekaný, připomíná dokonce chování lovce, pachatel oběť často osahává, povalí ji na zem a mnohdy dochází i ke znásilnění. Jedinec trpící patologickou sexuální agresivitou bývá muž s psychopatickou osobností s lehkým mentálním defektem. Výrazně defektní bývá i jeho sociální adaptace, partnerské vztahy mívá konfliktní a velmi často disfunkční.52 Agresivní chování můžeme pozorovat i u útočného sadisty, ovšem v případě sexuálního agresora chybí samoúčelné a ponižující trýznění oběti. Velmi důležité je také odlišit nebezpečného sexuálního agresora od psychosexuálně nezralých mladíků, u nichž je agresivní chování se sexuálním podtextem pouze přechodným projevem jejich nevyrovnanosti v oblasti duševního sexuálního vývoje.53 U těchto mladíků se nejedná o sexuální poruchu jen o přechodné stádium jejich sexuálního vývoje. Tušérství a frotérství tvoří malou podskupinu patologické sexuální agresivity. Chování frotéra nebo tušéra nevykazuje v daný moment velkou společenskou nebezpečnost, ale velmi 49

Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 149 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 149 51 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 135 52 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 150 53 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 135 50

17

často se jedná o rané stádium rozvoje právě nebezpečné patologické sexuální agresivity. P. Weiss obě aktivity řadí mezi tzv. kontaktní deviantní chování.54 Tušér dosahuje sexuálního vzrušení tím, že osahává náhodné ženy kolem sebe, frotérovi stačí se o ně pouze „otírat“. Vhodnou příležitostí k realizaci jejich nutkavých představ bývá cestování v hromadných dopravních prostředcích, kde se tísní v jeden moment poměrně velké množství lidí. Patologická sexuální agresivita není samostatně zařazena v seznamu MKN-10, ale teoreticky ji lze podřadit pod parafilie, které nemají samostatný znak, tzn. pod bod F65.8 „jiné poruchy sexuální preference“.

1.2.3.1.4 Sadismus (F65.5- sadomasochismus) Sadismus je jednou z poruch sexuální preference, kde nebezpečnost delikventa dosahuje často až horní hranice. Sadista ve svém sexuálním apetitu upřednostňuje agresi a hostilitu vůči objektu a vůbec nalézá uspokojení ve veškerých sexuálních praktikách, kde může uplatit násilí a agresi. Jedná se o celou řadu sexuálních aktivit a deviantních tendencí, od fetišistického sadismu až po velmi nebezpečnou formu, tzv. útočný sadismus a sadistickou vraždu.55 Projevovat se může heterosexuálně, homosexuálně i bisexuálně, se zaměřením na děti nebo dospívající, ale také na staré lidi. Je nutné také zdůraznit, že obecná agresivita nemusí znamenat, že jedinec bude aplikovat agresivní tendence i ve svých sexuálních praktikách. Sexuální agrese nemá s obecnou agresivitou nic společného. Odborná literatura člení sadismus na tři odlišné formy-fetišistický sadismus, pseudopedagogický a v poslední řadě také útočný sadismus. Fetišistický sadismus Tato forma sadismu má povahu intimní erotické záliby.56Ve většině případů devianta sexuálně vzrušují pouhé rekvizity, které nějak souvisejí s násilím a objekt zůstává v pozadí. Může mít také povahu pouze fantazijního snění, jehož výsledkem mohou být různá umělecká a literární díla. Klasickým příkladem projevu této poruchy byl markýz A.de Sade, po kterém nese název celá deviace. Fetišistický sadista je schopen vést normální život a své zájmy realizovat se svolným sexuálním partnerem. Pseudopedagogický sadismus 54

Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 46 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 151 56 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 132 55

18

Další variantou je sadismus pseudopedagogický. „Hlavním znakem této poruchy je tendence dominovat nad objektem (obvykle dítětem nebo dospívajícím) nadměrným a samoúčelným důrazem na poslušnost a disciplínu směřující k absolutní podřízenosti a závislosti objektu.“57 jedinec je sexuálně vzrušen v momentě, kdy dominuje nad objektem. Násilí při sexuálních praktikách není podmínkou, někdy bývá pouze mírné a symbolické, ale u jiných jedinců se objevuje psychické i tělesné trýznění. Jedná se o jednu z mála sexuálních deviací, která se projevuje i u žen. Agresivní (útočný) sadismus Tato forma sadismu je považována za jednu z nejzávažnějších poruch s největší společenskou nebezpečností. Cílem agresivního sadisty není uskutečnění koitu (pohlavního styku) s obětí, ale jde mu především o to, aby si násilím oběť podrobil a mohl ji samoúčelně a brutálně trýznit.58 Právě takové jednání u něj vyvolává největší uspokojení a vzrušení, také negativní reakce oběti, strach, odpor, hrůza. Velmi výstižnou definici uvádí P. Weiss a J. Chmelík: „Agresivní sadista brutálně napadá objekt, aby si jej podrobil. Nežádá souhlas ani poslušnost, ani o ně mnoho neusiluje.“59 V případech napadení agresivním sadistou, může kriminalista pozorovat až rituální stereotypnost, jeho jednání probíhá jakoby podle předem napsaného scénáře vždy velmi podobně. Objekt svého zájmu se velmi často snaží v první řadě znehybnit, ať už je to za pomoci závažných hrozeb nebo násilí, při kterém se nebojí použít různé zbraně (dokonce i střelnou zbraň), nebo oběť rdousí, škrtí, snaží se jí omámit nebo ji svazuje. Na počátku vývoje poruchy u agresivního sadisty se mnohdy objevují jen menší atypické formy sexuální agrese, nejčastěji neobvyklé expozice genitálu nebo jiné méně závažné agresivní činy. Postupně se ale brutalita jeho útoků začne zvyšovat a nakonec může vyústit v sexuálně motivovanou vraždu.60 Především v tomto momentě vidím největší nebezpečnost jedinců trpících touto poruchou. Tzv. žiletkáři61 Jedná se jakousi podskupinu agresivních sadistů, kteří ovšem nevykazují tak vysokou společenskou nebezpečnost. „Tito muži ze sexuální motivace, typicky nutkavé, poškozují

57

Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 133 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 64 59 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 152 60 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 132 61 terminologii užívá i Weiss (Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 64) 58

19

svrchní oděv žen. Využívají podobných situací jako frotéři a tušéři. Jak je z lidového názvu této poruchy patrné, používají ke svým praktikám nejčastěji žiletku nebo břitvu. Ke vzrušení u nich dochází už při samotném poškození oděvu. MKN-10 uvádí v svém seznamu poruchu sadomasochismus (F65.5)62. Jedná se kombinaci dvou relativně samostatných poruch- sadismu a masochismu, které se vůči sobě jeví inverzně. Masochismus bude samostatně popsán až v následující kapitole. V případě sadomasochismu se s jeho vyznavači setkáme jen velmi zřídka. Většinou totiž jedince sexuálně vzrušuje buď sadistické praktiky nebo naopak masochistická podřazenost.

1.2.3.1.5 Masochismus (F65.5- sadomasochismus) Jak jsem se již v předchozí kapitole zmínila, tato porucha je inverzí k sadismu a jelikož situace pro navození sexuálního vzrušení včetně veškerých dekorací a rekvizit bývá shodná, bývají obě deviace popisovány jako celek- sadomasochismus. Ovšem jen velmi jedinců vyznává praktiky obojího typu a dokonce u pseudopedagogických a útočných sadistů se prvky masochismu nevyskytují téměř nikdy. Jak masochismus charakterizují odborné publikace? „Masochista je eroticky fascinován agresivitou proti jeho osobě. Sexuálně se vzruší, je-li plísněn, tupen, ponižován, šikanován, bit, nebo dokonce trýzněn.“63 Jedná se osobu, které přivodí fyzické a často i psychické násilí páchané vůči jeho subjektu sexuální vzrušení. Porucha se může objevovat jak v podobě heterosexuální, homosexuální, tak i bisexuální touhy a zaměřovat se může na objekty dospělé nebo dospívající, jen velmi zřídka bude objektem masochisty dítě.64 Vzhledem k charakteru této sexuální porucha je dítě nevhodným objektem. U masochismu se zmíním také o fenoménu „erotické asfyxie“. Jedinec trpící touto formou masochismu nalézá vzrušení ve listním škrcení. Používá k tomu různé nástroje od vlastních rukou přes různé druhy škrtidel až po důmyslné oprátky, které vlastnoručně sestrojí.65 Bohužel tito jedinci často na svou sexuální touhu doplatí vlastním životem. Masochismus je jednou z mála deviací, která se objevuje také u ženské populace, její výskyt je ale stejně jako u mužů velmi malý. Klasickým zástupcem této poruchy je L. von

62

World health organisation web: ICD, version 2007 [citováno http://www.who.int/classifications/apps/icd/icd10online/ 63 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 154 64 tamtéž 65 tamtéž

3.3.2007].

Dostupný

z:

20

Sacher Masoch (1836-1895)66, rakouský hrabě a spisovatel erotických románů právě s masochistickou tématikou. Podle něj je také deviace nazvána. 1.2.3.2 Deviace v objektu Pokud si jedinec vybírá pro ukojení své sexuální touhy neobvyklé objekty, pak sexuální deviaci, kterou patrně trpí, řadíme do skupiny deviací v objektu. Weiss charakterizuje tuto skupinu deviací jako kvalitativní poruchy sexuální motivace, pro něž je typické neadekvátní zaměření erotické touhy.67 Objektem, na který se sexuální deviant zaměřuje může být osoba, ale také i různé neživé předměty.

1.2.3.2.1 Pedofilie (F65.4) Velmi diskutovanou oblastí sexuálních poruch se v poslední době stala pedofilie a to především v souvislosti s dětskou pornografií a sexuálním zneužíváním. Pedofilie je charakterizována jako trvalá nebo převládající preference sexuální aktivity s dítětem nebo dětmi v prepubertálním věku. Jedinci je nejméně 16 roků a je alespoň o 5 roků starší než objekt.68 Podle předchozí definice, jejíž obdobné znění lze nalézt v seznamu Mezinárodní klasifikace nemocí („dále jen MKN-10“)69, jedinec trpící takovou poruchou směřuje svou sexuální touhu k dětským objektům předpubertálního věku, které jsou opačného nebo stejného pohlaví, v některých případech se objevuje i bisexuální povaha. Při hodnocení sexuálně motivovaných deliktů se však můžeme lehce splést. „Je třeba rozlišovat mezi pedofilií jako poruchou sexuální preference, kdy pedofil je preferenčně orientován na nedospělé objekty, a mezi jednáním náhražkovým, kdy delikvent volí dětský objekt jako náhradní, protože je frustrován v získávání vhodných (dospělých) sexuálních partnerů.70 Média často ukazují případy, kdy dochází ke zneužívání malých dětí, jejich znásilnění a někdy i sexuálně motivované vraždě a pachatele takových činů označují za pedofily. Ale převážná část těchto pachatelů naopak vůbec pedofilní sklony nemá. Takový pedofil je také schopen své nutkavé pocity ovládat a potlačovat, navenek se projevuje často jen prostřednictvím práce s dětmi v oblasti pedagogiky nebo za pomoci vtělení svých pocitů do uměleckých děl. Jeho sexuální vztah k dětem bývá velmi dlouho utajen. Vzhledem k tomu, že pedofil děti velmi miluje a cítí k nim hluboký vztah,

66

Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 155 Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 74 68 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003.. str. 145 69 World health organisation web: ICD, version 2007 [citováno 3.3.2007]. http://www.who.int/classifications/apps/icd/icd10online/ 70 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 131 67

Dostupný

z:

21

k pohlavnímu zneužití dochází u těchto jedinců jen velmi zřídka. Většina je také schopna přizpůsobit se normálnímu životu a adaptovat své sexuální touhy na dospělou partnerku. U žen se pravá pedofilie s nutkavými erotickými kontakty s dětmi nevyskytuje.71 Problematičtější bývá situace, kdy se pedofilie objeví v kombinaci s jinou sexuální poruchou. Míra nebezpečnosti jednání pedofila je o to vyšší tam, kde se pedofilie kombinuje s prvky sexuální agresivity nebo sadistickými sklony.72 Stejně tak se stává nebezpečným svému okolí člověk trpící touto poruchou v případě, že se v jeho životě začne objevovat alkohol, drogy, jiná psychická porucha např. psychopatie nebo mentální retardace.

1.2.3.2.2 Fetišismus (F65.0) Další poruchou sexuální preference je fetišismus, což znamená jakýsi druh fixace na určité předměty. „Fetišismus se projevuje erotickým zájmem zaměřeným pouze na určité symboly sexuálního partnera. Může se jednat pouze o určitou část (např. vlasy) nebo součást oděvu (prádlo, boty). Jindy je fetiš zcela bez srozumitelného vztahu k erotickému objektu (např. kožešiny, guma, igelit).“73 Psychologové a psychiatři sem řadí také případy, kdy se fetišista fixuje na zvířata, různé nevábné věci (výkaly, páchnoucí odpadky) a ojedinělými případy jsou například i záliba v mrtvých tělech (nekrofilie) nebo fixace na oheň (pyrofilie neboli pyromanie). Mnoho fetišistů svou poruchu velmi dobře skrývá a jsou schopni vést normální život se svým sexuálním partnerem. Jen velmi málo jedinců má se svou deviací problémy jak v rovině psychologické, popř. psychiatrické, tak i právní. Většinou se bere chování fetišisty jako neškodná libůstka a zvláštnost.

1.2.3.3 Deviace kombinované (F65.6) MKN-10 řadí tyto poruchy mezi tzv. „Mnohočetné poruchy sexuální preference“74. Jednotlivé deviace jak byly popsány v předchozích kapitolách nabývají jiných rozměrů, pokud dojde k jejich kombinaci. Nejčastěji dochází ke kombinaci dvou deviantních zájmů, vzácněji se potom setkáme s kombinací více různých poruch.

71

Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 131 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 146 73 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 130 74 World health organisation web: ICD, version 2007 [citováno 3.3.2007]. http://www.who.int/classifications/apps/icd/icd10online/ 72

Dostupný

z:

22

J. Zvěřina popisuje charakteristiku kombinovaných sexuálních deviací následovně: „Pokud má pacient zřetelné sklony k více sexuálně deviantním projevům, hovoří se někdy o polymorfně perverzní sexuální motivaci. Takové stavy se vyskytují zejména u psychopatů s mentálním defektem.“75 Pro sexuologa tak bude mnohem obtížnější stanovit přesnou diagnózu a určit vhodnou léčbu. Nejčastěji se vyskytují kombinace fetišismu a sadomasochismu, jedna z těchto kombinací je popsána v jedné z předchozích kapitol- fetišistický sadismus, nebo také pedofilie a patologické sexuální agresivity či sadismu.76 Především u poslední uvedené kombinace je nebezpečnost pachatele velmi vysoká.

1.2.4

Forenzní posuzování sexuálních deviací Naše předsudky a představy utvářejí jakýsi pokřivený pohled na sexuální delikty a v

každém takovém případě máme tendence hledat pachatele nenormálního nebo vyšinutého. Výše jsem se ale již zmiňovala o tom, že sexuálně motivované trestné činy nebo delikty ve většině případů páchají osoby bez jakékoli poruchy sexuální motivace. Zůstává tedy na vyšetřovatelích takových deliktů a především na lékařích, odbornících v oblasti sexuologie, aby u pachatele duševní poruchu odhalili, určili a poté zhodnotili možnosti léčby. Poruchami sexuální preference v souvislosti s trestnou činností se zabývá soudní sexuologie.77 Výsledky činnosti soudního sexuologa jsou nezbytným podkladem pro rozhodování soudu. Jak se postupuje při odhalování motivace pachatele v případě sexuálních deliktů? Odborník z oblasti soudní sexuologie po důkladném vyšetření pachatele vypracovává soudně znalecký posudek. Přestože se v posudku zabývá převážně sexuálním životem posuzovaného a jeho sexuální motivací, vždy musí nahlížet na osobnost pachatele komplexně, společně s ostatními vzorci chování a charakterovými rysy.78 Mimo vlastní sexuální deviaci může posuzovaný trpět i některou z vážnějších duševních poruch, jeho chování může mít svoje opodstatnění v předchozích životních zkušenostech nebo v defektním rodinném životě a výchově jeho rodiny. Nálezy sexuologů jen málokdy ukazují na závažnější duševní poruchu, například psychózu, častěji se u posuzovaných setkávají s poruchami osobnosti a lehkým

75

Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 155 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 136 77 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 126 78 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 126 76

23

mentálním defektem.79 I tyto skutečnosti mohou výrazně ovlivňovat projevy sexuální poruchy u pozorovaného. Z forenzního hlediska sehrává velice důležitou roli právě posouzení sexuologa. Jestliže sexuolog zhodnotí, že se u pozorovaného objevuje některá z poruch sexuální preference, bude mít toto rozhodnutí a celý sexuologický posudek zásadní postavení při rozhodování o trestu pachatele. Diagnóza sexuální poruchy může znamenat, že soud uzná pachatele jen omezeně způsobilého zdržet se sexuálně motivovaného jednání, kterým byl spáchán trestněprávní delikt.80 Stejně tak se připouští i účinnost léčebného ovlivnění poruchy, kterým je možné zajistit dostatečnou ochranu společnosti. V některých případech sexuálně deviantního chování dochází ke snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností jedince, tzv. snížená příčetnost81, velmi zřídka se můžeme setkat s totálním zánikem obou složek, tedy nepříčetností pachatele.82 Pachateli se zmenšenou příčetností chybí nebo je u něj zásadně oslabena schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání nebo schopnost ovládací. Je třeba ale také poukázat na fakt, že existují i případy, kdy sexuální deviace pachateli trestného činu nepřinesla žádné omezení příčetnosti. Na základě odborného sexuologického posudku a samozřejmě také vlastního uvážení soud rozhoduje o trestu. Jednou z častých variant trestání sexuálně deviantních pachatelů bývá uložení ochranného léčení83. Při rozhodování o postupu a formě ochranného léčení by soudu mohlo pomoci několik kritérií, které uvádí Zvěřina (kritéria nebezpečnosti sexuálního devianta).84 Podle těchto kritérií, jistých signálů nebo charakteristik osobnosti pachatele soud zvažuje, zda je možné uložit pouze ambulantní ochrannou léčbu nebo se jeví vhodnější ústavní forma. Shrneme-li tuto kapitolu, při forenzním posuzování pachatele sexuálního deliktu je v první řadě nejdůležitější rozpoznat, jedná-li se o jedince trpícího poruchou sexuální 79

Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 177 Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 126 81 Zmenšenou příčetností se rozumí příčetnost, při které se pachatel nezbavuje trestní odpovědnosti zcela, jen se mění přístup společnosti vůči němu při vyměřování trestu a případném zacházení v budoucnu.- Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 126 82 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 178 Nepříčetnost definuje trestní zákon v ustanovení § 12. „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo nemohl ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů; Zákonná definice obsahuje obě složky- rozpoznávací a ovládací, kromě toho rozpoznávací a ovládací schopnost vztahuje pouze k jednání v době spáchání trestného činu. Pokud pachatel naplní všechny znaky, zbaví se tak odpovědnosti za své jednání, které je v rozporu se zákonem. 83 ochrannému léčení sexuálních delikventů bude věnována samostatná kapitola v druhé části této práce 84 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 178 - vysokou nebezpečnost vykazují jedinci u nichž je přítomna sexuální deviace, věkově do 35 let, mají nefunkční nebo žádný partnerský vztah, objevuje se recidiva, mentální defekt, závislost na alkoholu a nakonec je-li přítomna psychopatická struktura osobnosti. 80

24

preference či nikoli. „Zastoupení pachatelů postižených poruchou sexuální preference mezi pachateli sexuálních deliktů je menšinové.“85 Odborný posudek vypracovává sexuolog na základě pozorování pachatele. V případě, že je u pozorovaného zjištěna sexuální deviace, soud dle hodnocení sexuologa přihlíží ke stavu pachatele a může ho uznat za zmenšeně příčetného nebo dokonce nepříčetného. Tato skutečnost se odrazí ve stanovení druhu trestu nebo jeho výměře a případném postupu v budoucnu.

85

Pavlovský a kolektiv. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2001. str. 127

25

2.

Sexuální delikt- trestněprávní aspekt sexuální poruchy

2.1 Sexuální delikt a jeho úprava v českém právní řádu Sexuální chování lidí bylo vždy pod dohledem etických a právních norem. Některé chování bylo společností odsuzováno a některé dokonce právní řád považoval za nedovolené. Právě takové chování, tedy právem zakázané, bude předmětem této části práce. Sexuální delikt je tradičně chápán jako trestný čin, který nějak souvisí s pohlavním vzrušením pachatele nebo objektu.86 Ovšem, jak už jsem již zdůrazňovala v předchozí části, většinu sexuálních deliktů páchají osoby, které netrpí žádnou sexuální deviací. Někdy se mohou sexuálně deviantně chovat i lidé jinak normální a naopak. Toto tvrzení podporuje zejména fakt, že druhý nejčastější sexuální delikt, kterým je znásilnění, páchají většinou muži, kteří žádnou sexuální deviací netrpí.87 Takový pachatelé mají problematický a nevyvážený vlastní sexuální život a snaží se problémy tímto způsobem vyřešit. Česká právní úprava pojem sexuální delikt nijak nedefinuje ani nezmiňuje. Trestní zákon88 vymezuje v některých skutkových podstatách konkrétní sexuálně motivované chování. Jako typické mravnostní trestné činy se uvádějí činy, jejichž skutkové podstaty jsou definované v hlavě VIII., oddílu 2. zvláštní části trestního zákona- trestné činy proti lidské důstojnosti.89 Jsou to trestné činy znásilnění (§241)90, pohlavní zneužívání (§242)91, soulož mezi příbuznými (§245)92. Těmto vyjmenovaným skutkovým podstatám se budu věnovat podrobněji v následující kapitole, kde je rozeberu z hlediska trestněprávního a poskytnu čtenáři náhled na osobnost pachatele takového trestného činu. Některé sexuálně deviantní projevy však bývají stíhány podle jiných ustanovení trestního zákona, neboť při nich nedochází jen k narušování lidské důstojnosti, ale např. k omezování osobní svobody (uvádí skutková podstata § 23193), nebo ublížení na zdraví.94 U mnohých sexuálně motivovaných deliktů dokonce dochází k naplnění několika skutkových podstat trestných činů.

86

Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 211 tamtéž 88 Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 89 Chmelík, Porada, Weiss, P.: Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str. 18 90 Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 91 tamtéž 92 tamtéž 93 tamtéž 94 Jako další mravnostní trestné činy můžeme jmenovat kuplířství (§204), ohrožování mravnosti (§205), dvojí manželství(§210), svádění k pohlavnímu styku (§217a), ohrožování mravní výchovy mládeže(§217). 87

26

2.2 Znásilnění Tento druh sexuálního deliktu se stal pravděpodobně jedním z nejčastějších trestných činů se sexuálním podtextem. Skutkovou podstatu trestného činu znásilnění nalezneme v trestním zákoně v ustanovení §241: „Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.“95 Jednání pachatele musí naplnit všechny výše uvedené znaky skutkové podstaty, aby mohl být jeho čin kvalifikován jako trestný čin znásilnění. Do dnešní podoby prodělalo toto ustanovení několik změn. Jednu ze zásadních přinesla novela v roce 2001 (z. č. 144/2001 Sb.)96, která se zaměřila především na objekt trestného činu a rozšířila skutkovou podstatu o další nedovolené způsoby chování.97 K novým a zpočátku problematickým pojmům a výkladu novelizovaného ustanovení § 241 mimo komentáře odborníků přispěla také velmi výrazně judikatura, na kterou budu u zásadních problémů odkazovat. Obětí tohoto trestného činu může být žena i muž bez ohledu na věk. Věk oběti bude hrát zásadní roli v momentě, kdy dotyčná osoba ještě nedovršila 18 let. V takovém případě pachatel naplní znaky kvalifikované skutkové podstaty dle § 241 odst. 2 a následkem bude možnost použití vyšší trestní sazby při potrestání. Stupeň nebezpečnosti se výrazně zvýší, jestliže pachatel svým jednáním, které uvádí základní skutková podstata, způsobí a to i z nedbalosti těžkou újmu na zdraví nebo jestliže oběť nedosáhla 15 let věku.98 Za čin s nejvyšší nebezpečností zákon považuje jednání pachatele, kterým přivodí oběti smrt a zmiňuje tento specifický znak skutkové podstaty v odstavci 4. Podstatou trestného činu znásilnění je především násilné donucení nebo pohrůžka takového násilí, kterými se pachatel snaží dosáhnout soulože nebo jiného obdobného pohlavního styku s obětí. Pojmy soulož a jiný obdobný pohlavní styk upřesňuje řada judikátů

95

tamtéž Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů- komentář 97 Do té doby se za oběť tohoto trestného činu považovala pouze žena, nyní §241 užívá pojem „jiný, jinému“, obětí znásilnění se tedy může stát i muž. Dle předchozí úpravy byl-li donucen k souloži muž, šlo nikoli o znásilnění, ale byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání (§ 235 odst.1). Další zásadní změnou bylo zahrnutí i jiného chování než je soulož do skutkové podstaty. Do účinnosti novely se kriminalizovalo pouze donucení k souloži vaginálním způsobem, v dnešním znění zákon uvádí „jiný obdobný pohlavní styk“, což zahrnuje (jak uvádí komentář k trestnímu zákonu) různé praktiky srovnatelné se souloží co se týče intenzity zásahu do intimní sféry poškozeného. Jako znásilnění tedy bude možné kvalifikovat i orální nebo anální styk. 98 Chmelík, Porada, Weiss, P.: Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str. 80 96

27

publikovaných k této problematice.99 Pachatel musí použít násilí k tomu, aby překonal překážku v podobě odporu oběti a dosáhl tak svého cíle. K definici násilí lze také analogicky použít ustanovení § 89 odst.6, které popisuje trestný čin spáchaný násilím i tak, je-li oběť pachatelem uvedena do stavu bezbrannosti lstí.100 K naplnění skutkové podstaty ovšem stačí pouhá výhrůžka bezprostředního násilí, jako taková ovšem musí být opodstatněná. Z pachatelova chování by mělo být patrné, že jestliže oběť neuposlechne, vynutí si své požadavky násilím. Zákon dále uvádí, že jako znásilnění lze kvalifikovat i takové chování pachatele, při kterém využije bezbrannosti své oběti. Tato dikce zákona se váže k situacím, kdy oběť není schopna dostatečně projevit svůj nesouhlas se souloží nebo jiným obdobným pohlavním stykem, ale zároveň k tomu žádným způsobem nebude donucena pachatelem.101 Bezbrannou se tak může stát například osoba, která se dostane do stavu opilosti nebo požije nějaké drogy. Velmi zásadní z právního hlediska bude fakt, že poškozenou osobu do stavu bezbrannosti nepřivedl pachatel.102 Jestliže by tomu tak bylo, chování pachatele by se kvalifikovalo nikoli jako využití bezbrannosti poškozené osoby, ale jako znásilnění s užitím lsti. Páchají- li znásilnění sexuálně deviantní pachatelé, pak to bývají nejčastěji sexuální agresoři. Jejich hlavním manipulačním mechanismem je strach oběti.103 Pachatel odpor nejčastěji zlomí právě výhrůžkami a násilím, proto se jen velmi málo obětí znásilnění ubrání i přestože by mohly být schopné získat fyzickou převahu nad pachatelem. Trestný čin znásilnění však ve většině případů páchají osoby bez sexuální deviace, navíc, jak uvádí výzkumy předních sexuologů, jen v nízkém počtu případů oběť pachatele vůbec nezná. Výzkum prováděný v ČR, který zpracoval P. Weiss hovoří o převaze sexuálně agresivních zkušeností získaných v rámci manželských či partnerských vztahů (až v 50 % případů byl pachatelem znásilnění manžel nebo stálý partner), úplně neznámý byl pachatel pouze v relativně malé části případů (13 %).104 S tímto faktem souvisí i malé množství podaných trestních oznámení. Napadené ženy nechtějí podávat trestní oznámení na své blízké, partnery apod. a nebo tak jednají ze strachu před dalším možným útokem pachatele a jeho výhrůžkami. U oběti se strach o život objevuje v 90 % případů znásilnění.105 P. Weiss ve 99

například rozsudek Nejvyššího soudu ČR 7 Tz 231/2000, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rt 3 Tdo 1305/2005, jistá výkladová pravidla můžeme nalézt také v důvodové zprávě k výše zmíněné novele trestního zákona z roku 2001 100 Chmelík, Porada, Weiss, P. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str. 81 101 Chmelík, Porada, Weiss, P. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str. 82 102 tamtéž 103 Zvěřina, J. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003. str. 159 104 Weiss, P. Sexuální agrese- oběti a pachatelé. Kriminalistika, 2001, č.1, str. 12 105 Čírtková, L.: Forenzní psychologie; Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk; Plzeň 2004, str. 195

28

svých výzkumech uvádí, že pouhé tři procenta znásilněných žen oznámily znásilnění na policii.106 Ženy, přestože si ze znásilnění odnesou minimálně nepříjemnou zkušenost, stále vede také ostych a obavy z reakcí okolí k tomu, aby tyto trestné činy raději neoznamovaly. Trestný čin znásilnění se vedle sexuálního zneužívání objevuje ve statistikách policie a jiných institucí jako jeden z nejčetnějších sexuálně motivovaných trestných činů. Přesto jen malý počet spáchaných deliktů tohoto typu bývá vůbec policii oznámeno a to z různých důvodů. Ustanovení zákona v současné době poskytuje ochranu nejen ženám, ale každému, koho by se znásilnění mohlo týkat. Myslím, že je velmi dobré, že taková ochrana je poskytnuta také mužům, kteří mohli být dle předchozích úprav vystaveni sexuálním atakům a přesto se takovému chování nedostalo dostatečné zákonné ochrany.

2.3 Pohlavní zneužívání Předmětem dalšího výkladu bude trestný čin pohlavního zneužívání. Jako první se budu věnovat pohlavnímu zneužívání obecně, rozeberu skutkovou podstatu tohoto trestného činu a poté se zaměřím na jeho pachatele. L. Čírtková

definuje sexuální zneužívání jako veškerou interakci mezi dospělou

osobou a dítětem, při které je dítě degradováno na pouhý objekt uspokojení sexuálních potřeb.107 Dospělá osoba na dítěti108 ukájí svoje sexuální potřeby a touhy, ukazuje mu svou nadřazenost a moc. Dítě, které vzhledem ke svým rozumovým schopnostem nedovede dostatečně posoudit situaci je pro pachatele vhodným objektem, protože se mu nedokáže autoritativně postavit. Pohled na sexuální zneužívání se u nás během doby značně měnil. Postupně docházelo k překonávání tabuizace této oblasti mravnostní kriminality a začala se věnovat větší pozornost ochraně zájmů zneužívaného dítěte. Ale až v posledních letech je vnímán jev sexuálního zneužívání jako vážný problém.109 Jak popisuje L. Čírtková, aktuální obraz tohoto jevu lze vyjádřit takto: •

jedná se o jev častý, bohužel velmi málo oznamovaný, je tedy značně obtížné ho kontrolovat,

•

není možné ho vztahovat ke konkrétní sociální vrstvě,

106

Weiss, P. Sexuální agrese- oběti a pachatelé. Kriminalistika, 2001, č.1, str. 12 Čírtková, L. Forenzní psychologie; Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk; Plzeň 2004, str. 182 108 dle Mezinárodní úmluvy o právech dítěte je za dítě považován každý jedinec mladší 18 let, dle našeho právního řádu ve vztahu k ustanovení § 242 trestního zákona se za dítě považuje osoba mladší 15 let. 109 Čírtková, L. Sexuální zneužívání dětí. Kriminalistický sborník, 1999, č.2, str.41 107

29

•

většina pachatelů netrpí žádnou závažnou duševní poruchou,

•

ve statistických údajích jednoznačně převládají případy sexuálního zneužívání známými pachateli, ze sociálního okolí oběti,

•

sexuální zneužívání způsobuje u obětí trvalé následky, poškozuje je po psychické stránce,

•

recidiva je u pachatelů takových deliktů velmi vysoká.110

Velmi malá část tohoto druhu mravnostní kriminality bývá oznamována policii, což jsem poznamenala již výše. Jedná se o tzv. latentní kriminalitu, neboli zakrývanou, utajovanou.111 Ze statistických dat se tedy dovídáme jen malou část skutečně spáchané sexuální kriminality na mládeži. Takovou situaci bych přirovnala ke špičce ledovce vyčnívající nad hladinu. Sexuální delikty páchané na dětech a mládeži bych hodnotila jako jedny z nejzávažnějších deliktů. Především kvůli jejich vážným důsledkům na další vývoj zneužívaného dítěte. V dalších odstavcích se zaměřím na právní úpravu sexuálního zneužívání u nás a následovat bude kapitola o pachatelích takových deliktů. 2.3.1

Právní úprava v ČR Právní řád ČR upravuje problematiku sexuálního zneužívání hned ve dvou

ustanoveních trestního zákona. Ochrana je tak poskytována jak osobám mladším 15 let, tak i mladistvým. První skupinu osob chráněných trestními normami tvoří děti mladší 15 let. Ochranu jim poskytuje ustanovení § 242 trestního zákona, jehož přesné znění je: „Kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.“112 Za trestné se považuje podle toho ustanovení každé jednání, které by nějak souviselo se sexuálním uspokojováním s osobou mladší 15 let, u které by pak mohlo dojít k narušení mravních hodnot a zdravého sexuálního vývoje. Zákon nerozlišuje pohlaví poškozené osoby. Ve skutkové podstatě ovšem vymezuje dva základní způsoby spáchání, tzv. objektivní stránku tohoto trestného činu, a těmi jsou buď vykonání soulože s osobou mladší 15 let nebo jiné pohlavní zneužívání takové osoby.113 Ať už tedy dojde k pohlavnímu styku nebo se jedná jen o osahávání nebo jiné praktiky, při kterých nedochází k pohlavnímu styku, pachatel naplní znak skutkové podstaty 110

Čírtková, L. Sexuální zneužívání dětí. Kriminalistický sborník, 1999, č.2, str.42 Weiss, P. Sexuální zneužívání-pachatelé a oběti. Praha: GRADA Publishing, 2000, str. 28 112 Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 113 Chmelík, Porada, Weiss, P. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str. 83

111

30

trestného činu pohlavního zneužívání. K tomuto se také vyjadřovaly soudy ve svých rozhodnutích a stanoviskách nebo hojně se tématika probírala v odborných časopisech114. Odborníci se snažili přesněji definovat pojem jiné pohlavní zneužívání, určit jisté mantinely. Každá skutková podstata je zaměřena na ochranu nějaké společenské hodnoty. Chráněným zájmem neboli objektem trestného činu pohlavního zneužívání je zdravý sexuální i tělesný vývoj jedince a sekundárně lidská důstojnost, proto je také tento delikt zařazen v trestním zákoně do hlavy osmé zvláštní části.115 K poškození a narušení zdravého vývoje dítěte by mohlo dojít nejen v momentě, kdy bude pachatelem zneužíván proti své vůli, ale i pokud k takovému jednání dá souhlas. Do této skutkové podstaty tak spadají veškeré případy provozování pohlavního styku s osobou mladší 15 let i přestože mezi obětí a pachatelem existuje partnerský vztah.116 Vzhledem ke svému věku, dle mého názoru, nemůže být taková osoba schopná reálně zhodnotit možné důsledky na její sexuální život a mravní vývoj. Základní skutkovou podstatu uvedenou v trestním zákoně v prvním odstavci dále ještě rozšiřují tzv. kvalifikované skutkové podstaty. Odstavec druhý zahrnuje pohlavní zneužívání spáchané za stejných podmínek jako v předchozím bodě, ovšem obětí bude osoba svěřená dozoru pachatele a ten využije její závislosti na něm.117 Zneužívanou osobou bude i v tomto případě dítě (osoba mladší 15let), ovšem dochází k rozšíření znaků skutkové podstaty, pachatel musí mít dítě ve své péči, na které je svěřenec závislý. Jestliže pachatel této závislosti využije k tomu, aby dítě přinutil k sexuálním praktikám, dopustí se trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst.2. Touto otázkou se opět zabývaly soudy ve svých rozhodnutích a stanoviskách118. Závislé jsou děti nejen na svých rodičích nebo osobách, které je vychovávají. Závislost můžeme totiž chápat z různého pohledu, např. finanční, citovou. Pro ustanovení § 242 odst.2 se závislost vykládá jako stav odkázanosti na jiné osobě, díky čemuž se omezují rozhodovací možnosti závislého subjektu.119 Další dva odstavce § 242 se týkají případů závažnějšího dopadu sexuálního zneužití do tělesné integrity oběti. Odstavec 3. se vztahuje na případy, kdy oběť v důsledku trestného činu utrpí těžkou újmu na zdraví a poslední odstavec trestá pachatele, který způsobí svým jednáním dítěti smrt.120 Jestliže

114

např. stanovisko Tpj 19/81. Bulletin, 1981, č.2, str. 31, nebo vyjádření Nejvyššího soudu ČSSR 5 Tz 8/64 (publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu, 1964, č. 7-8, str. 297) 115 Sovák Z. K problematice pohlavního zneužívání z pohledu platné trestněprávní úpravy. Trestní právo, 1996, č. 7-8, str. 30 116 tamtéž 117 § 242 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 118 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 2 Tzn 26/96, publikováno: Soudní rozhledy, 1997, č. 1, str. 21 119 Chmelík, Porada, Weiss. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha: Portál, 2003, str. 85 120 § 242 odst. 3 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

31

pachatel naplní uvedené znaky kvalifikovaných skutkových podstat, pro společnost se jeví nebezpečnějším a v důsledku toho mu zákon ukládá i vyšší trestní sazbu. Ustanovení § 243 se od předchozího podstatně liší. Jeho znění je na první pohled podobné §242 odst.2, odlišnost najdeme v předmětu a chráněném zájmu.

121

V zásadě se

ochrana netýká osob mladších 15 let, ale již mladistvých jedinců. Jak uvádí judikatura, v případě trestného činu podle ustanovení § 242 je předmětem ochrany mravní vývoj mládeže, na rozdíl od toho, trestný čin dle § 243 chrání volnost rozhodování v pohlavních vztazích.122 Zákonodárce předpokládal, že dívka či chlapec mezi 15. a 18. rokem už jsou schopni samostatně rozhodovat o svém sexuálním životě. Pokud se ovšem nacházejí v péči nějaké dospělé osoby, jejich rozhodování je značně omezeno. Zákon však zakazuje, aby toho dotyčný dospělý zneužil ve svůj prospěch. 2.3.2

Pachatelé trestného činu pohlavního zneužívání V této kapitole se zaměřím na podrobnější popis pachatele trestného činu pohlavního

zneužívání. Je značně obtížné definovat nějaký prototyp pachatele, neboť různorodost způsobů spáchání jakéhokoli trestného činu a vlastnosti a charakter jejich pachatelů se mění případ od případu. Trestný čin pohlavního zneužívání patří společně se znásilněním k nejčastěji páchaným trestným činům se sexuální motivací. Dlouhou dobu se na tento delikt pohlíželo jako na velké tabu123 a v důsledku toho zřejmě nebyla trestná činnost tohoto charakteru nijak výrazná. Mnoho obětí se za zneužití stydělo a neoznámili nic policejním orgánům. V dnešní době se považuje sexuální zneužívání dětí za poměrně častý jev, přesto počet trestních oznámení ani zdaleka nekoresponduje s předpokládaným počtem spáchaných činů.124 Stále se oběti bojí identifikovat pachatele, především z důvodu rodinných vztahů nebo hrozeb. Často bývají případy pohlavního zneužívání medializované a hlavní aktér je okamžitě považován za pedofila. To je však mylná představa. Pedofilních pachatelů je u tohoto trestného činu sice převážná většina125, na rozdíl od jiných skutkových podstat, neznamená to 121

k porovnání: „Kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než osmnáct let nebo osoby svěřené jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takové osoby, zneužívaje její závislosti, jiným způsobem pohlavně zneužije…“ 122 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 8 Tz 36/2000, publikováno: Soudní judikatura, 2000, č.8, str. VI 123 Čírtková, L. Sexuální zneužívání dětí. Kriminalistický sborník, 1999, č.2, str.41 124 Čírtková, L. Sexuální zneužívání dětí. Kriminalistický sborník, 1999, č.2, str.42 125 Weiss P. uvádí, že v případech pohlavního zneužívání prepubertálních dětí má pachatel až v 85% případů pedofilní sklony. Odlišně potom hodnotí pachatele zneužívající pubescenty a dospívající. Vzhledem k tomu, že u těchto objektů jsou již dostatečně vyvinuté druhotné pohlavní znaky, nelze pachatele označit za pedofila. Jejich zájem o nezralé objekty má spíše povahu sexuální libůstky. -Weiss, P. Sexuální zneužívání-pachatelé a oběti. Praha: GRADA Publishing, 2000, str. 142

32

ovšem, že se setkáme pouze s nimi. Také nelze okamžitě hodnotit delikventa, dokud neznáme situaci, na základě které došlo ke spáchání trestného činu. Pachatele značně motivuje i jeho osobní život a události v něm. Čírtková L. rozděluje pachatele do dvou základních skupin.126 Toto rozdělení vychází právě z odlišného osobního života pachatelů a životních situací, ve kterých se nacházejí. Zaměříme-li pohled na motivaci jednání delikventa, pak se jedná v těchto případech o touhu uspokojit svoje sexuální potřeby, a to jak v případě pedofilních jedinců, tak i „normálních“ pachatelů. Nesmíme však pominout i případy, kdy je delikvent motivován finančně a svou oběť zneužívá pro zisk. S touto motivací se setkáme např. u dětské pornografie, prostituce atd. Tyto delikty budou předmětem zájmu v následující kapitole.

2.4 Komerční sexuální zneužívání dětí K jevu sexuálního zneužívání dětí je třeba uvést také tu oblast, ve které je hlavní motivací finanční zisk. Jedná se o komerční sexuální zneužívání často v literatuře označované jako CSEC (Commercial Sexual Exploitation of Children).127 Pachatelé těchto deliktů vidí podstatu svého jednání v dosažení zisku. Obecná definice uvádí, že jako CSEC je považováno každé užití dětí pro sexuální účely za finanční či jinou odměnu.128 Pachatel je v tomto případě obchodníkem, na straně zákazníka potom velmi často stojí deviantní(pedofilní) jedinec. Zřídka se jedná o obchod v rámci jednoho státu, jedná se tedy o mezinárodní problém, který vyžaduje mezinárodní spolupráci. Také bývá tato trestná činnost velmi často spojena s organizovaným zločinem. Státy se snaží v tomto směru postupovat společně, jedním bodem společného postoje jsou světové kongresy a vypracovávání plánů na potlačování tohoto druhu mravnostní kriminality.129 Vzhledem ke stále větším možnostem šíření pornografie a jiných forem CSEC se tato spolupráce stala již nezbytnou.

126

První skupinu tvoří tzv. situační pachatelé. Tito jedinci vedou normální sexuální život, zneužívají až v důsledku vnějších okolností, nějaké stresové situace. Přitom využívají dítě jako snadnou kořist pro ukojení svých sexuálních potřeb. Druhá skupina- tzv. preferenční pedofilové, se od předchozí značně liší. Pachatelé jsou vyloženě fixováni na dětské objekty, nejsou schopni sexuálního vzrušení s dospělou osobou. -Čírtková, L. Sexuální zneužívání dětí. Kriminalistický sborník, 1999, č.2, str.44 127 tento pojem uvádí např. Dunovský, Mitlöhner, Hejč. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: Grada, 2005, str.20 128 Dunovský, Mitlöhner, Hejč. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: Grada, 2005, str.21 129 např. První Světový kongres ve Stockholmu, uspořádaný v roce 1996, pod záštitou OSN, nebo Národní plán boje ČR proti CSEC, který přijala vláda v roce 2000 na základě závazků plynoucích z členství v OSN a výsledků kongresu ve Stockholmu

33

CSEC se projevuje ve třech hlavních formách. První z nich je obchodování s dětmi, jehož definice je v současné době značně široká. Světový kongres ve Stockholmu vymezil obchodování s dětmi (a ženami) a především přinesl nový pojem- komerční sexuální vykořisťování dětí, ovšem na Druhém kongresu v Jokohamě se pod pojem obchodování s dětmi zařadili i obchody bez sexuálního kontextu. Další formou CSEC je dětská prostituce. Představuje využívání dětí při sexuálních aktivitách za úplatu nebo za poskytnutí jiného plnění.130 Nezralé dívky nebo i chlapci nabízejí sexuální praktiky za peníze, popř. za jiné plnění, které jsou nuceni odevzdat jejich „opatrovateli“. Jedná se o klasickou prostituci, pouze jako hlavní aktér vystupuje nezletilá osoba, která je k tomuto jednání nějakým způsobem donucena. Veliký problém lze nalézt především v tom, že v ČR doposud není regulovaná prostituce, že dětská prostituce není vymezena v trestním zákoně jako samostatný trestným čin.131 Jako poslední formu CSEC literatura uvádí dětskou pornografii. Obecně pornografie není v ČR považována za trestnou. Literatura definuje dětskou prostituci jako jakékoli zobrazování dítěte, účastnícího se skutečné nebo předstírané explicitní sexuální aktivity v jakémkoli zobrazení nebo provedení a stejně tak jedná-li se o vyobrazování sexuálních orgánů dítěte určené primárně v sexuálním účelům.132 Může se jednat jak o fotografie, obrázky, tak i různá videa. V současné době se pornografie začala objevovat čím dál častěji. Příčinou je především velký rozmach počítačové techniky a internet. Nejčastějším způsobem šíření pornografického materiálu je právě internetová síť. Komerční sexuální zneužívání dětí se v dnešní době stalo jedním z nejzávaznějších problémů v trestněprávní oblasti. Úprava v českém právním řádu je ale v celku komplexní. Přestože není komerční sexuální zneužívání vymezeno v trestním zákoně jako takové, prakticky ho pokrývá celá řada dílčích trestných činů.133 Jedná se ovšem také o kriminální činnost, která přesahuje hranice jednoho státu. Velký důraz se tedy klade na mezinárodní spolupráci a vypracovávání společných postupů a programů. Některé z nich jsem již shora zmínila.

130

Dunovský, Mitlöhner, Hejč. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: Grada, 2005, str.22 131 tamtéž 132 Dunovský, Mitlöhner, Hejč. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: Grada, 2005, str.23, dále definici pornografie obecně uvádí Chmelík, J. Pornografie jako kategorie mravnostní kriminality. Kriminalistika, 2003, č. 4, str. 276-282 133 Dunovský, Mitlöhner, Hejč. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: Grada, 2005, str.31

34

Praktická část

35

3.

Vývoj sexuální delikvence v ČR

3.1 Úvod Tato kapitola bude zaměřena na mravnostní kriminalitu z hlediska celorepublikových čísel, objeví se také vztah k obecné kriminalitě a porovnání v rámci oblastí a krajů. V trestněprávní úpravě v České republice (dále jen ČR) dochází k poměrně častým změnám. Legislativa neustále hledá příčiny delikventního chování a nová řešení pro snížení trestné činnosti. Jedním z hlavních zdrojů k řešení problémů v této oblasti jsou statistické údaje, které mohou velmi často dopomoci ke zjištění příčin vysoké kriminality. Statistické údaje každoročně zveřejňuje Ministerstvo vnitra ČR, vydává také tzv. Zprávy o bezpečnostní situaci na území ČR, ze kterých je možné získat mnoho informací ohledně trestné činnosti za uplynulý rok. Z těchto zdrojů jsem také čerpala většinu informací pro praktickou část své práce. Poznatky ze statistických údajů přinášejí pohled na kriminalitu v průběhu několika let. V posledním období zhruba pěti let se počty trestných činů nijak výrazně nezměnily. Počet zjištěných trestných činů se ročně pohybuje zhruba okolo 350 000.134 Mravnostní kriminalita tvoří z celkového počtu jen nepatrnou část. Pro ilustraci uvádím graf rozložení celkové trestné činnosti V ČR za rok 2006.135

Graf č. 1 Zjištěná trestná činnost na území ČR za rok 2006

majetková TČ 0,5% 5,7%

mravnostní TČ

10,0% 6,2% 11,7%

násilná TČ zbývající TČ ostatní TČ hospodářská TČ

65,9%

134

Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 135 viz graf č.1

36

Mravnostní kriminalita se pohybuje dlouhodobě zhruba okolo 2 000 zaznamenaných deliktů ročně.136 Tvoří tedy jen necelé jedno procento z celkových 336 446137 spáchaných trestných činů, které Policie ČR evidovala v roce 2006. Pod mravnostní kriminalitou se v rámci údajů získaných ze statistik policejních orgánů rozumí trestné činy podle ustanovení §§ 241- 245 trestního zákona138 (znásilnění, pohlavní zneužívání, soulož mezi příbuznými), dále komerční forma sexuálního zneužívání, ohrožování mravnosti, kuplířství, ohrožování pohlavní nemocí a obchodování s lidmi.139 Do tohoto výčtu není zahrnuta i jiná trestná činnost, která nepochybně souvisí se sexuálně motivovaným jednáním pachatele, jako je např. sexuálně motivovaná vražda. Mravnostní kriminalita se zařadila v posledních letech do oblasti kriminální činnosti, která nevykazuje žádné výrazné změny. Jak uvádí statistické údaje, mravnostní trestné činy se pohybují okolo hranice 2 000140 případů ročně. V 90. letech minulého století se standardně držela mravnostní kriminalita nad hranicí 2 000 a k jejímu snižování dochází až v posledních několika málo letech. Nejvyšší hodnoty se objevily na konci 90. let, v roce 1998 bylo zjištěno 2 771 případů a v roce následujícím 2 239 zjištěných trestných činů.141 Tyto změny však nemusejí nutně souviset s nárůstem trestné činnosti jako takové, ale důsledkem může být i pozitivní skutečnost jako je vyšší úspěšnost policejních orgánů při odhalování trestné činnosti. Po letech 1998 a 1999 došlo k výraznému poklesu mravnostní kriminality, dokonce se počet takových trestných činů dostal až pod dvoutisícovou hranici. V tomto roce statistiky vykazují pouhých 1 856 případů.142 Od té doby mravnostní kriminalita nijak výrazně nevzrostla. Jedinou výjimkou byl rok 2002, kdy se opět hodnoty dostaly nad hranici 2 000 případů. Konkrétně bylo zaznamenáno 2 046 mravnostních trestných činů.143 Od té doby se evidovaná trestná činnost v této oblasti snižuje. V loňském roce byl dokonce zaznamenán nejnižší počet za posledních deset let a to pouhých 1615 případů.144 V rozmezí necelých deseti let došlo k poklesu počtu mravnostních trestných činů téměř o jednu třetinu, což je dost výrazná změna. Za možné příčiny tak rapidního snížení je možné považovat některé změny

136

Web Ministerstva vnitra: Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2005: Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokument/2006/verpor05.pdf [ze dne 31.3.2007] 137 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 138 Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 139 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 140 tamtéž 141 tamtéž 142 tamtéž 143 tamtéž 144 tamtéž

37

v trestních předpisech, rozšíření skutkových podstat o další formy jednání. Bohužel vzhledem k tomu, že se mravnostní kriminalita vyznačuje vysokou mírou latence145, není možné s velkou přesností určit, zda statistické ukazatele skutečně znamenají snížení počtu spáchaných sexuálně motivovaných trestných činů. Vývoj mravnostní kriminality za posledních osm let znázorňuje následující graf, který přináší grafické zobrazení nejen zjištěné kriminality, ale také umožňuje porovnání s objasněnou trestnou činností.

Graf č. 2

počet trestných činů

Vývoj mravnostní kriminality v ČR 3000 2500 2000 1500

zjištěné trestné činy

1000

objasněné trestné činy

500 0 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 období

Z uvedeného grafu je patrné, že objasněnost v případě mravnostních trestných činů je dost vysoká. Za sledované období, které je uvedené v grafu č. 2, objasněnost v oblasti mravnostní kriminality čítá 86,25 %.146 V roce 1999 objasněnost „mravnostních“ případů činila 91,6 %147, což byl za uvedené období nejlepší výsledek. Pro Policii byl dalším úspěšným rokem v odhalování tohoto druhu trestné činnosti rok 2001, kdy bylo objasněno 91,1 %148 případů. Následující roky již tak vysoká čísla žádné statistiky neuvádějí, např. v loňském roce bylo objasněno 82,4 %149 mravnostních trestných činů. Je ovšem nutné v této souvislosti uvést skutečnost, že se zvyšuje počet dodatečně objasněných případů a s tím také konečná objasněnost. V roce 2006 Policie ČR dodatečně objasnila 49 případů, tím se zvyšuje

145

viz. teoretická část kapitola 2.3 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 147 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 148 tamtéž 149 tamtéž 146

38

původní procentuální vyjádření (z 82,4 %) na 85,4 %.150 V porovnání s celkovou kriminalitou nebo jinými oblastmi kriminality v ČR vyznívají tato čísla velmi pozitivně. Objasněnost u jiných trestných činů není již tak vysoká, např. u hospodářské trestné činnosti se objasní 68,8 % případů a nejnižší číslo se objevuje u majetkové kriminality, pouhých 19 %, celková kriminalita poté udává číslo 39,7 % objasněných případů. 151 Mezi různými druhy kriminality nese právě mravnostní prvenství z hlediska objasněných trestných činů. Po zhodnocení uvedených údajů je možné říci, že se nijak výrazně počet mravnostních trestných činů od roku 1999 nijak výrazně neměnil ani směrem nahoru ani dolů. V posledních dvou až třech letech byl zaznamenán postupný pokles počtu spáchaných trestných činů zařazených do skupiny mravnostní kriminality, ovšem objasněných případů také neustále ubývá. Policie dává stále větší důraz na prevenci152, což může mít svůj důsledek právě v klesajícím počtu zjištěných mravnostních trestných činů.

3.2 Územní rozložení mravnostní kriminality Česká republika je nyní rozdělena na 14 vyšších územně samosprávných celků. K tomuto rozdělení ovšem došlo až v roce 2000, přičemž nedošlo ke zrušení krajů stávajících dle územního uspořádání z roku 1960. Statistické údaje jsou stejně tak vedeny nejprve podle původního územního uspořádání a až v pozdějších letech jsou doplněny údaji dle vyšších územně samosprávných celků (VÚSC). Pro srovnávání a vyhodnocování informací o mravnostní kriminalitě budu tedy nadále využívat zejména starší dělení153, pokud bude významné zmínit i statistické údaje dle současného rozdělení na VÚSC, čtenáře na to dostatečně upozorním. V pořadí krajů dle počtu zjištěných mravnostních trestných činů v roce 2006 vede Severočeský kraj s celkovým počtem případů 293, následují kraj Severomoravský s 274 a Praha-město s 217 případy.154 Podobné výsledky je možné zjistit i z předchozích let, snad jen dochází k výměně postavení krajů v žebříčku. První místo velmi často příslušelo Praze. 150

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 151 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 152 vypracování různých programů o prevenci k jednotlivým druhům mravnostní kriminality, např. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v ČR 153 územní dělení na kraje: Praha- město, Středočeský, Jihočeský, Západočeský, Severočeský, Východočeský, Jihomoravský a Severomoravský 154 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html

39

Nejnižší počet trestných činů zařazených do skupiny mravnostní kriminality se objevuje dlouhodobě v jihočeském kraji. Počet zjištěných trestných činů tu v roce 2006 dosahoval pouhých 109 případů.155 Procentuální zastoupení jednotlivých krajů na mravnostní kriminalitě je zobrazeno v grafu č. 3.

Graf č. 3: Podíl jednotlivých krajů na mravnostní kriminalitě v ČR v roce 2006 Praha-m ěsto Středočeský 13,1%

17,0%

Jihočeský

11,1% 13,4%

Západočeský Severočeský Východočeský

18,1%

9,5% 11,0%

6,8%

Jihom oravský Severom oravský

Tři kraje s nejvyšší mravnostní kriminalitou byly zmíněny výše, ale z grafu je dále možné vysledovat, že Jihomoravský kraj se umístil hned za Prahou, od které ho dělí pouhé 0,3 %.156 V ostatních krajích s výjimkou Jihočeského, se počet mravnostní trestné činnosti pohybuje okolo 10 %.157 Mravnostní kriminalita je nejvíce rozšířena ve městech s velkou koncentrací obyvatelstva jako Praha, Brno, Ostrava a Plzeň.158 Z výše uvedeného textu můžeme dle umístění krajů v počtu trestných činů tuto skutečnost také vypozorovat. V pohraničních oblastech se nejčastěji objevuje ve spojitosti s prostitucí trestný čin kuplířství.159 S touto trestnou činností souvisí často také některé další nedovolené aktivity jako obchodování s lidmi, omezování osobní svobody a další. Prostituce a kuplířství bývá nejčastěji provozována a řízena zahraničními skupinami v rámci organizovaného zločinu.160 Přestože dosud není jako samostatný trestný čin postižitelná dle trestních předpisů, stala se velkým problémem mnoha měst v blízkosti hranic. V současné době se čeká na schválení

155

Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 156 viz. graf č. 3 157 viz. graf č. 3 158 Web Ministerstva vnitra: Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2004 [citováno 8.4.2007]: Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokument/2005/bs2004.pdf 159 tamtéž 160 tamtéž

40

zákona, který by měl tyto aktivity značně omezit a regulovat.161 V krajích, kde není běžná tzv. sexuální turistika, se vyskytují zejména trestné činy znásilnění a pohlavního zneužívání. Úspěšnost vyšetřování orgánů činných v trestním řízení dle počtu objasněných případů v roce 2006 je nejvyšší v Západočeském kraji (93,8 %), na druhém místě je kraj Jihočeský (91,7 %) a následuje kraj Východočeský (88,8 %). Naopak nejnižší objasněnost byla zaznamenána v Praze (70,5 %).162 Dle získaných údajů je možné konstatovat, že se objasněnost přímo neváže k počtu zjištěných trestných činů (čím vyšší kriminalita, tím méně objasněných trestných činů), neboť v některých krajích i přes vysokou míru mravnostní kriminality bývá objasněn velký počet případů. Z časového hlediska se zaměřím pouze na období posledních tří let, neboť porovnávat delší období by bylo dosti nepřehledné a rozsahově náročné. Při porovnání mravnostní kriminality v jednotlivých krajích a v celé ČR je možné zjistit, že jen polovina krajů vykazuje stejnou vývojovou křivku za období 2004-2006. Celková mravnostní kriminality od roku 2004 stále klesá, naproti tomu v polovině krajů naopak v roce 2005 mravnostní kriminalita vzrostla a rok poté se opět snížila.163

Graf č.4: Vývoj mravnostní kriminality v jednotlivých krajích v období 2004-2006

počet trestných činů

400 350 300 rok 2004

250 200

rok 2005

150 100

rok 2006

50 0

Pha

S třČ

JČ

ZČ

S evČ

VČ

JM

SM

kraje

Až statistické údaje z roku 2007 ukážou, zda i v ostatních krajích bude nadále klesat počet zjištěných mravnostních trestných činů či nikoli. Jak bylo ovšem zmíněno již v předchozím textu, nelze tyto statistické údaje považovat za hlavní ukazatele vývoje 161

návrh zákona na regulaci prostituce z roku 2005 je k dispozici na webu Ministerstva vnitrahttp://www.mvcr.cz/dokument/2005/navrh.pdf 162 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 163 viz graf č. 4

41

mravnostní kriminality, neboť mnoho případů mravnostních trestných činů nebývá vůbec Policii oznámeno.

3.3 Mravnostní kriminalita v ČR z pohledu vybraných skutkových podstat Následujících několik desítek řádků nastíní vývoj mravnostní kriminality ovšem již z hlediska jednotlivých skutkových podstat. Vzhledem k možnostem této práce a přehlednosti podaných informací se zaměřím pouze na trestné činy nejčetnější, tedy na znásilnění a pohlavní zneužívání.

3.3.1

Trestný čin znásilnění Jak bylo již několikrát uvedeno výše, znásilnění patří mezi dva nejčastěji páchané

mravnostní trestné činy. V roce 2006 dokonce tento trestný čin tvořil 1/3 z celkové mravnostní kriminality.164 Na vrcholu žebříčku mravnostní kriminality se objevuje již dlouhou dobu, dle získaných statistik minimálně od roku 2000, kdy stále zaujímá druhé místo, hned za trestným činem pohlavního zneužívání. Výrazné změny v počtu zjištěných případů znásilnění se objevují v souvislosti s novelou Trestního zákona v období 2000-2002.165 Novela značně rozšířila zákonnou definici trestného činu znásilnění, změna se vztahovala na subjekty trestného činu a zakázané jednání. V návaznosti na novelu došlo ke značnému nárůstu počtu zjištěných případů znásilnění, zejména v roce 2002, kdy bylo zaznamenáno o 91 případů více než v předchozím roce a oproti roku 2000 se počet znásilnění zvýšil o 23,4 %.166 Znamenalo to pravděpodobně největší nárůst této trestné činnosti za posledních deset let. Vůbec nejvyšší zjištěný počet případů znásilnění v rozmezí let 2000-2006 se objevil v roce 2004 a to 687 případů, naopak nejnižší počet je zaznamenán v roce 2000, pouhých 500 případů.167 K takto nízkému číslu se přiblížil počet znásilnění i v roce 2006, kdy bylo zjištěno 530 znásilnění.168 Přestože pomalu klesá počet zjištěných trestných činů, bohužel s tímto trendem nekoresponduje počet 164

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 165 zákon č. 144/2001 Sb., nabyl účinnosti 1.5.2001 166 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. také tabulka č. 1 167 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. také tabulka č. 1 168 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. také tabulka č. 1

42

objasněných případů. Objasněnost zůstává od roku 2002 pod hranicí 80% a v roce 2004 dokonce dosahovala pouhých 73,9 %, v jedné pětině případů tedy pachatel nebyl odhalen.169

Tabulka č. 1 Trestný čin znásilnění v ČR v letech 2000-2006 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

zjištěno

500

562

653

646

687

596

530

objasněno

408

464

503

494

508

475

404

objasněnost v %

81,6

82,6

77,0

76,5

73,9

79,7

76,2

V rámci územního rozdělení ČR byl nejvyšší počet znásilnění v roce 2006 zaznamenán v Severočeském kraji, 98 případů, na druhém místě je Severomoravský kraj s 95 případy a následuje Praha s 91 případy.170 V dalších krajích počty znásilnění nedosahují tak vysokých čísel.

Jihomoravský kraj s 62 případy je na čtvrtém místě, Středočeský kraj

vykazuje 55 případů znásilnění, další jsou Východní Čechy s 53 případy, v Západních Čechách bylo zjištěno 47 případů a nejnižší počet byl zaznamenán v Jihočeském kraji, pouhých 29 případů.171 Jak je patrné z předchozích čísel, kromě prvních třech uvedených krajů počet zjištěných znásilnění nepřekračuje hranici 65 případů. V posledních letech má mravnostní kriminalita klesající charakter. Největší pokles počtu trestného činu znásilnění zaznamenal Severomoravský kraj v roce 2006, oproti předchozímu roku se počet znásilnění v tomto kraji snížil o 35 případů.172 K takto výraznému poklesu došlo také v roce 2005 na Jižní Moravě a to o 34 případů.173 K páchání trestné činnosti vždy vede pachatele nějaký motiv, ať už to jsou osobní či finanční důvody nebo nějaká choroba (sexuální deviace). Pro porovnávání statistických údajů je důležité některé motivace zaznamenávat. Jedná se především o závislosti na alkoholu nebo jiných omamných látkách, důležité je také u mravnostních trestných činů pozorovat recidivu.

169

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. také tabulka č. 1 170 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 171 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 172 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 173 tamtéž

43

U trestného činu znásilnění se objevuje závislost na alkoholu nebo omamných látkách v 13,6 % případů174. Nejedná se o příliš vysoké číslo, ovšem ani nelze tuto skutečnost zanedbat. Díky alkoholu se pachateli znásilnění mohou stát i osoby, které by za normálních okolností takový čin vůbec nespáchaly. Stejně je tomu i v případě požití omamných a psychotropních látek. U případů znásilnění v závislosti ovšem jednoznačně vede závislost na alkoholu. Nejvyšší počet znásilnění v závislosti na alkoholu za období 2000-2006 byl zaznamenán v roce 2005 a to 88 případů, naopak nejnižší v roce 2000, 63 případů.175 Podobně jako u znásilnění obecně, se zřejmě do počtu případů znásilnění v závislosti na alkoholu promítla novelizace z roku 2001. K největšímu nárůstu totiž došlo právě v tomto roce, kdy se oproti předchozímu roku zvýšil počet o 14 zjištěných skutků.176 Rok 2006 naopak přinesl největší pokles, z 88 (rok 2005) na 69 případů.177 Je tedy možné vypozorovat, že vývoj v případech znásilnění pod vlivem má stejný charakter jako celkový vývoj počtu znásilnění v ČR. Graf č. 5

počet případů

Recidiva a závislost na alkoholu u případů znásilnění v ČR 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Ce lke m

500

562

653

646

687

596

530

Re cidiva

153

206

235

235

242

216

173

Alkohol

63

77

79

80

77

88

69

období

Alkohol a drogy nejsou jediným sledovaným motivem při páchání mravnostní trestné činnosti. Velkou roli při vyhodnocování údajů nejen u znásilnění sehraje recidiva, tedy opakované páchání trestné činnosti stejného druhu. Statistiky uvádějí, že za rok 2006 174

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 175 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. příslušný zelený sloupec grafu č.5 176 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. graf č.5 177 tamtéž

44

z celkového počtu zjištěných případů znásilnění byla jedna třetina spáchána právě recidivisty, přesněji 32,6%.178 Obdobně se vyskytuje recidiva u znásilnění i v předchozích letech. Nejvyšší počet znásilnění recidivistou byl zaznamenán v roce 2004, 242 případů, ovšem jen o něco málo případů bylo zjištěno i v předchozích dvou letech (235 případů).179 Nedá se přesně říci, zda opět nárůst případů znásilnění souvisí se zmiňovanou novelou trestního zákona. Nejméně znásilnění s prvkem recidivy uvádějí statistiky v roce 2000, pouhých 153 spáchaných skutků.180 V roce 2001 je možné pozorovat nárůst, jednalo se o největší navýšení případů znásilnění za sledované období (2000-2006), ze zmiňovaných 153 skutků narostl počet na 206 činů.181 Následující rok se počet znásilnění ještě mírně navýšil, poté, ovšem jen s drobnými rozdíly, situace stagnovala. Klesající křivku lze zaznamenat až v roce 2004, přičemž v roce následujícím se počet znásilnění snížil vůbec nejvíce za sledované období, počet klesl o 43 případů.182 Porovnáním počtu trestných činů znásilnění pod vlivem alkoholu v jednotlivých krajích lze vysledovat, že Morava je touto problematikou zasažena podstatně více. Největší počet znásilnění pachatelem v opilosti v roce 2006 byl zaznamenán v Severomoravském kraji, a to 23 případů, následuje kraj Jihomoravský se 14 případy, v dalších krajích počet nedosahuje desíti.183 Obdobná situace je i v předchozích dvou letech, v žádném z krajů se počet případů nijak výrazně neměnil. Situace u znásilnění recidivistou je poněkud odlišná. Těchto případů se objevuje podstatně více a při porovnání jednotlivých krajů se nevyskytují tak značné rozdíly jako u znásilnění pod vlivem alkoholu. Největší počet případů lze vysledovat v Severomoravském kraji, za rok 2006 to bylo 40 zjištěných skutků, naopak nejméně případů recidivy trestného činu znásilnění za loňský rok zaznamenal Jihočeský kraj, pouhých 6 případů.184

178

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. příslušný červený sloupec grafu č.5 179 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. příslušný červený sloupec grafu č.5 180 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. příslušný červený sloupec grafu č.5 181 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. příslušný červený sloupec grafu č.5 182 tamtéž 183 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 184 tamtéž

45

3.3.2

Trestný čin pohlavního zneužívání Vedle trestného činu znásilnění je třeba zhodnotit i trestný čin pohlavního zneužívání,

neboť se už dlouhou dobu tento trestný čin objevuje na prvním místě v žebříčku četnosti případů v ČR. Několikrát již bylo řečeno, že obzvláště u pohlavního zneužívání je velmi obtížné vyhodnocovat nashromážděná data, jelikož se jedná o latentní kriminalitu a mnoho případů nebývá nikdy Policii oznámeno. Statistiky stejně jako trestní zákon rozlišují dvě formy, sexuální zneužívání v závislosti a ostatní pohlavní zneužívání.185 První forma se vztahuje k § 243 trestního zákona, ostatní pohlavní zneužívání je definováno v § 242 trestního zákona. Jak bylo již několikrát uvedeno, pohlavní zneužívání je nejčastějším trestným činem v oblasti mravnostní kriminality. Případy pohlavního zneužívání, ať se jedná o kteroukoli formu, v porovnání s celkovou mravnostní kriminalitou za rok 2006 tvoří 45 %.186 Ostatní trestné činy mravnostní kriminality pokrývají už jen nepatrné procento oproti znásilnění a pohlavnímu zneužívání. Za období 2000-2006 bylo průměrně zjištěno 877 skutků za rok.187 V jednotlivých letech počet výrazně kolísal okolo této hranice. V dalším rozboru údajů o pohlavním zneužívání dle statistik rozdělím případy na dvě shora uvedené formy. Pohlavní zneužívání v závislosti Tuto skupinu tvoří trestné činy kvalifikované dle skutkové podstaty v § 243 trestního zákona, tedy případy sexuálního zneužívání osoby závislé na pachateli. Oproti ostatnímu zneužívání je počet těchto skutků téměř 6x menší, přičemž z celkového počtu pohlavního zneužívání tvoří tato skupina 13,7 %.188 Důvodem může být větší strach oběti z reakcí okolí nebo specifičnost znaků skutkové podstaty, jelikož ke spáchání trestného činu může dojít jen tehdy, naplní-li pachatel svým jednáním všechny znaky některé skutkové podstat uvedené v trestním zákoně. Opět se jedná o latentní kriminalitu, mnohé skutky tedy nikdy nebývají policii vůbec oznámeny. Objasněnost u zjištěných a ohlášených případů se ovšem pohybuje uspokojivě vysoko. V průměru se za období 2000-2006 objasnilo ročně 96,8 % případů, nejslabším rokem v odhalování této trestné činnosti se stal rok 2002, kdy objasněnost dosáhla 185

Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, také Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 186 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 187 tamtéž 188 tamtéž

46

jen 92,3 % a jako nejlepší statistiky uvádějí rok 2001, v němž byla úspěšnost 100 %.189 Takto vysokou úspěšnost lze pravděpodobně spojit zejména se skutečností, že pachatelé těchto skutků bývají osoby z blízkého okolí oběti, není tedy pro Policii tak obtížné je odhalit. V počtu případů ve sledovaném období bylo nejvíce skutků zaznamenáno v roce 2000 a to 141 činů, dalším byl rok 2002 se 117 skutky. Nejméně trestných činů pohlavního zneužívání v závislosti statistiky uvádějí v roce 2006, pouhých 100 případů.190 Od roku 2004 je možné pozorovat klesající tendence. Podrobněji je vývoj u tohoto trestného činu vyobrazen v grafu č. 6.

Graf č. 6 Vývoj pohlavního zneužívání v závislosti za sledované období 160

počet případů

140 120 100 80 60

zjištěno

40

objasněno

20

objasněnost v %

0

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

zjištěno

141

101

117

111

114

103

100

objasněno

140

101

108

107

109

100

97

objasněnost v %

99,3

100

92,3

96,4

95,6

97,1

97

období

Situace v jednotlivých krajích se za sledované období, tedy od roku 2000 postupně měnila. Až do roku 2002 se počet zjištěných skutků v jednotlivých krajích nijak výrazně nelišil. Poté je možné každý rok sledovat, že v některých krajích případy pohlavního zneužívání v závislosti značně vzrostly a jinde naopak klesly, čímž se vytvářejí značné rozdíly. Dlouhodobě se nejvíce těchto trestných činů objevuje v Severočeském kraji, kde byl také v roce 2006 zjištěn největší počet případů za sledované období, a to 38 skutků.191 V tom samém roce byl zaznamenán i dlouhodobě nejnižší počet případů, a to jen 1 v Jihočeském

189

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 190 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 191 tamtéž

47

kraji.192 Vysoký počet zjištěných skutků se dále střídavě objevuje v Severomoravském (rok 2004-25 případů), Jihomoravském (rok 2001-27 případů) a Středočeském kraji (rok 2002-24 případů)193. Kraj Jihočeský dlouhodobě zaujímá poslední místo, trestných činů pohlavního zneužívání v závislosti se tu objevuje jen velmi málo. Ostatní pohlavní zneužívání Do kategorie ostatního pohlavního zneužívání se řadí trestné činy pohlavního zneužívání kvalifikované dle skutkové podstaty v ustanovení § 242 trestního zákona. Jak bylo uvedeno v předchozí části práce194, jedná se o případy, kdy pachatel zneužívá osobu mladší 15 let k vlastnímu sexuálnímu uspokojení. Z celkového počtu zjištěných skutků pohlavního zneužívání tato skupina tvoří převážnou většinu. Za období 2000-2006 bylo zjištěno v průměru 767 případů za rok, což je 87 % případů sexuálního zneužívání vůbec.195 Příčinou tak vysokého zastoupení tzv. ostatního pohlavního zneužívání může být skutečnost, že pro pachatele je dítě snadnější obětí než dospělá osoba nebo dospívající jedinec. Domnívám se, že někteří pachatelé si takto kompenzují své sexuální touhy, které by jinak s dospělou osobou mohli uskutečnit jen stěží nebo vůbec. Počet případů pohlavního zneužívání ve sledovaném období značně kolísá okolo výše zmíněného průměru. Od roku 2000 se počet zvyšoval a v roce 2002 bylo dosaženo nejvyššího počtu, 894 zjištěných skutků, což je o 127 případů více než je stanovený průměr.196 V dalších letech počet skutků střídavě klesá a stoupá. Nejméně případů bylo zaznamenáno v loňském roce (2006), a to 630 skutků.197 Konkrétní údaje uvádím v následující tabulce (tabulka č. 2). Oproti zneužívání v závislosti je úspěšnost Policie při objasňování menší. Ve většině případů se pohybuje pod hranicí 90%, nejvyšší počet objasněných případů byl v roce 2001, kdy se podařilo odhalit pachatele v 94,5 % zjištěných trestných činů „ostatního“ pohlavního zneužívání, naopak nejmenší objasněnost byla zaznamenána v roce 2006, a to 88,3 %.198

192

Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, stejný počet zjištěných trestných činů pohlavního zneužívání v závislosti byl také zaznamenán v roce 2003 opět v Jihočeském kraji 193 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 194 viz. kapitola 2.3.1 195 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 196 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 197 tamtéž 198 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html

48

Nižší procento objasněných skutků vzhledem k pohlavnímu zneužívání v závislosti může být důsledkem obtížnější práce s oběťmi této trestné činnosti, kterými jsou děti.

Tabulka č. 2 Tzv. ostatní pohlavní zneužívání v ČR v letech 2000-2006 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

zjištěno

799

812

894

778

686

772

630

objasněno

748

767

803

694

609

688

556

objasněnost v %

93,6

94,5

89,8

89,2

88,8

89,1

88,3

V rámci jednotlivých krajů se většinou počty pohybují pod hranicí 100 případů. Standardně se nevíce případů objevuje v Severomoravském kraji, průměrně se 116 zjištěnými skutky, jen v roce 2006 se na první místo pomyslného žebříčku dostaly Severní Čechy se 111 případy.199 V obou těchto krajích se dlouhodobě zjistí více jak 100 případů ročně. Jihočeský kraj společně s Prahou naopak vykazují nejméně trestných činů pohlavního zneužívání dle § 242 trestního zákona. Oproti Severní Moravě a Severním Čechám byl v roce 2006 zaznamenán v Jihočeském kraji o polovinu menší výskyt zmiňované formy pohlavního zneužívání, v Praze dokonce o 2/3 menší.200 Nejvíce případů za sledované období statistiky uvádějí v roce 2003 v Severomoravském kraji, naopak nejméně jich bylo zjištěno v Praze v roce 2006, pouhých 35 případů.201 Zvláštně se jeví skutečnost, že zrovna Praha obsadila poslední místo, neboť bývá jedním z krajů, kde se kriminalita (nejen mravnostní) pohybuje spíše nad průměrem.

3.4 Shrnutí V České republice mravnostní kriminalita tvoří jen malé procento z celkové kriminality, přesto se jedná o jeden z nejzávažnějších okruhů kriminality vůbec. Spácháním mravnostního trestného činu bývá totiž zasažena nejintimnější sféra lidského života a často dochází také k narušení lidské důstojnosti. Právě proto jsou specifické mravnostní trestné činy zařazeny do hlavy VIII., oddílu 2. zvláštní části trestního zákona. Nejčastěji páchanými mravnostními skutky jsou trestný čin pohlavního zneužívání a trestný čin znásilnění. U 199

tamtéž tamtéž 201 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 200

49

pohlavního zneužívání je důležité rozlišovat, o kterou ze dvou forem se jedná, jelikož je každá z nich uvedena v trestním zákoně jako samostatná skutková podstata a stejně je i hodnocena v policejních statistikách. Právě z těchto zdrojů lze vysledovat a zhodnotit účinnost současné úpravy a určit způsoby zlepšení situace. V tomto kontextu je třeba zhodnotit nejen situaci v celé ČR, ale i vzájemně porovnat jednotlivé kraje. V celorepublikovém měřítku lze konstatovat klesající tendence, ovšem úspěšnost policejních orgánů při pátrání po pachateli klesá také. Přesto je objasněnost mravnostních trestných činů stále dosti vysoká. Ze statistických údajů vyplynulo, že nejpostiženějšími kraji jsou Severní Čechy, Severní Morava a Praha.

50

4.

Vývoj sexuální delikvence ve Východních Čechách

4.1 Úvod V rámci územního uspořádání se Česká republika člení na 7 oblastí-krajů, kam spadají i Východní Čechy. Ovšem na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb. došlo ke změně správního členění ČR na nové územní samosprávné jednotky, též kraje nebo vyšší územně samosprávné celky.202 Původní územní členění zůstává zachováno pro správní obvody např. soudů.203 Původní východočeský kraj se rozkládal na podstatně větším území než v současném členění zahrnuje jeden kraj. Skládal se z Královéhradeckého a Pardubického kraje, které tam patřily celým svým územím, dále pak část kraje Vysočina a část Libereckého kraje.204 Pro porovnání mravnostní kriminality jsem zvolila starší členění vzhledem k tomu, že statistické údaje využívají tohoto členění po delší dobu a je tedy možné lépe porovnat získaná data. Sledovaným obdobím bude opět rozmezí let 2000-2006. Následně se zaměřím na konkrétnější oblast a tou je Pardubický kraj, ovšem pouze v rámci let 2005 a 2006.

4.2 Mravnostní kriminalita ve Východních Čechách v porovnání s ČR Jak bylo již výše uvedeno, Východočeský kraj je jedním z 8 krajů v rámci územního členění ČR. Celková kriminalita v tomto regionu je velice nízká (pouhých 5 %), dokonce v roce 2006 společně s Jihočeským krajem dosahovala nejnižších hodnot v ČR (17 192 zjištěných trestných činů).205 Z toho největší počet trestných činů spadá do majetkové trestné činnosti (57,5 %), následuje „ostatní“ trestná činnost (20,6 %), hospodářská kriminalita (15,2 %), násilné trestné činy (6 %) a nejnižší počet zjištěných skutků v roce 2006 byl zaznamenán u mravnostní kriminality (0,7 %).206 Je patrné, že kriminalita v rámci Východočeského kraje koresponduje s rozložením kriminality v celé ČR.

202

ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků Průcha, P. Správní právo. Obecná část. Brno : Doplněk, 2004, 6. doplněné a atual. vydání 204 § 8 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu- východočeský kraj tvoří okresy: Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Turnov, Ústí nad Orlicí; čl. 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků- Pardubický kraj: Pardubice, Chrudim, Svitavy, Ústí nad Orlicí; Královéhradecký kraj: Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov; z Libereckého kraje-Semily; z kraje Vysočina-Havlíčkův Brod 205 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 206 tamtéž 203

51

Mezi jednotlivými kraji se Východní Čechy v roce 2006 umístili na 5. místě pomyslného žebříčku mravnostní kriminality s 11,1 %.207 Ve sledovaném období se počet mravnostních trestných činů ve Východních Čechách držel pod průměrem, většinou tento kraj ve statistikách zaujímá 6. nebo 7. místo208, jen v posledním roce byl zaznamenán mírný posun na shora uvedené 5. místo. Mravnostních deliktů policie ročně vyšetřuje v průměru 174209, ovšem v jednotlivých letech sledovaného období počet značně kolísal. Nejméně případů bylo zjištěno v roce 2001, a to 145, nebo následně v roce 2004, 148 případů, naopak nejvyšší počet byl zaznamenán v roce 2002, a to 210 mravnostních deliktů.210 Skutečnost, že nejvyšších hodnot dosahuje mravnostní kriminalita ve Východočeském kraji právě v roce 2002, může souviset s již několikrát uváděnou novelou trestního zákona, kdy se značně změnila skutková podstata trestného činu znásilnění. Relativně nízký počet případů v roce 2000 a 2001 může být odrazem toho, že nebyla zaznamenána žádná série těchto případů, jako tomu bylo v minulosti.211 Ovšem nutné také poukázat na skutečnost, že se zde hodnotí latentní kriminalita, u které údaje nikdy nehovoří zcela přesně. Východočeský kraj se mimo jiné může chlubit vysokou úspěšností při odhalování mravnostní kriminality a stíhání pachatelů. Při porovnávání krajů se umístil jako třetí nejlepší (88,8 % objasněných případů) hned za Západočeským a Jihočeským krajem.212 Za sledované období bylo průměrně za rok objasněno 90,8 % zjištěných mravnostních trestných činů.213

Tabulka č. 3 Vývoj mravnostní kriminality ve Východočeském kraji v letech 2000-2006 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

zjištěno

186

145

210

169

148

180

179

objasněno

172

136

181

158

133

164

159

objasněnost v %

92,5

93,8

86,2

93,5

89,9

91,1

88,8

207

viz. graf č. 3, žlutá výseč Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 209 tamtéž 210 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. také tabulka č. 3 211 Web Ministerstva vnitra: Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2001: Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokumenty/bezp_si01/vych_c.html 212 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 213 tamtéž 208

52

Východní Čechy nijak zvlášť nevynikají v mravnostní kriminalitě, spíše se drží v průměrných hodnotách, přestože se v tomto kraji nacházejí poměrně velká města, kde se nejen mravnostní kriminalita oproti jiným oblastem značně zvyšuje.

4.3 Mravnostní kriminalita ve Východních Čechách z pohledu vybraných skutkových podstat Stejně jako v předchozí kapitole se zaměřím jen na dvě skutkové podstaty mravnostních trestných činů a těmi jsou pohlavní zneužívání a znásilnění. Pokusím se zhodnotit, zda se Východní Čechy nějakým způsobem odlišují v těchto skutcích od ostatních krajů, v jakém je tento kraj postavení vůči ostatním územním jednotkám.

4.3.1

Trestný čin znásilnění Ani v rámci územních jednotek není situace odlišná, znásilnění se ve statistikách

objevuje jako druhý nejčastěji páchaný mravnostní trestný čin. V roce 2006 mravnostní kriminalita ve Východočeském kraji zahrnovala 53 zjištěných případů znásilnění, které z celkových 179 mravnostních deliktů tvoří necelou 1/3, přesněji 29,6 %.214 Ze statistických údajů lze vypozorovat, že situace se nijak zvlášť neodlišuje od celorepublikového standardu. Ve sledovaném období se průměrně vyšetřovalo 48 případů ročně, přičemž nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v roce 2000, a to 54 zjištěných skutků, dále vysoký počet případů vykazuje také rok 2006, již zmíněných 53 znásilnění.215 Znepokojující informací je především postupný nárůst počtu znásilnění od roku 2004. V celé ČR i ve většině krajů dochází naopak ke snižování počtu trestných činů znásilnění216, Východní Čechy jsou v tomto případě výjimkou. Nejméně případů východočeští policisté zaznamenali v roce 2004, 39 trestných činů znásilnění, současně se jednalo i o nejnižší údaj v porovnání jednotlivých krajů ve zmiňovaném roce.217 V souvislosti s rokem 2004 lze ve Východočeském kraji zaznamenat i největší pokles rozebírané trestné činnosti. Oproti roku 2003 počet případů znásilnění klesl o 9 skutků, tedy ze 48 na shora uvedených 39 trestných činů, naopak největší nárůst se objevuje 214

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 215 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 216 viz kapitola 3.3.1, také tabulka č. 1 217 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html

53

ve spojení s rokem 2006, ze 45 se počet znásilnění zvýšil na 53.218 Podrobněji lze sledovat vývoj trestného činu znásilnění ve Východočeském kraji v tabulce č.4. Pro možnost porovnání by také stálo za to, zhodnotit data uváděná u VÚSC- Pardubického kraje.219

Tabulka č.4 Vývoj trestného činu znásilnění ve Východočeském kraji v letech 2000-2006 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

zjištěno

54

46

48

48

39

45

53

objasněno

46

39

36

44

31

37

46

85,2

84,8

75

91,7

79,5

82,2

86,8

objasněnost v %

Vzhledem ke shora uvedeným údajům lze konstatovat, že ve Východních Čechách v poslední době vzrostl počet znásilnění, ovšem je otázkou, zda tento nárůst je důsledkem většího počtu spáchaných trestných činů nebo se pouze zvýšil počet jejich oznámení Policii. Ani již několikrát zmiňovaná novela trestního zákona v roce 2001 se nijak nepromítla do vývoje v tomto kraji. V předchozí kapitole byly zmíněny i statistiky znásilnění, kdy byl pachatel pod vlivem alkoholu nebo recidivista. Východní Čechy vykazují stejně jako ostatní kraje také kriminalitu způsobenou právě těmito pachateli. Alkohol je jedním z motivů především pro mravnostní a násilnou kriminalitu. Stejného názoru je také MUDr. Brichcín a MUDr. Spilková, kteří ve svém článku o vztahu alkoholu a mravnostní kriminality uvádějí: „Alkohol je obecně uznáván jako kriminogenní činitel nejen u mravnostní, ale i u jiných druhů delikvence, především násilné.“220 Jak bylo uvedeno výše, Morava je oblastí, která má právě s výskytem alkoholu u mravnostních trestných činů největší problémy. Východní Čechy vykazují spíše průměrné hodnoty až na poslední rok. Nejvyšší počet znásilnění, kde byla zjištěna i přítomnost alkoholu

218

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 219 Pardubický kraj udává za rok 2006 18 znásilnění, z toho 17 jich bylo objasněno. V Pardubickém kraji tedy dochází ke spáchaní 1/3 znásilnění z celých Východních Čech. Rok 2005 ukazuje o něco méně případů, zjištěných skutků bylo 16 a z toho objasněno 14 případů. Alkohol a recidiva patří mezi faktory ovlivňující trestnou činnost i v rámci Pardubického kraje. V posledním sledovaném roce se objevuje vysoký počet znásilnění pod vlivem alkoholu. Pardubický region vykazuje 4 případy, což je téměř polovina všech znásilnění pod vlivem alkoholu z Východočeského kraje. V předchozím roce naopak nebyl zaznamenán žádný případ. Recidiva nepřináší nijak vysoká čísla, počet znásilnění recidivistou bylo za rok 2006 oznámeno 5 a v roce předchozím 6. Z hlediska územního rozložení Pardubického kraje (tvoří zhruba 1/3 Východočeského kraje) je tento počet poměrně rozložen a Pardubický region nevykazuje žádnou abnormalitu. 220 Brichcín, S.; Spilková, J. Alkohol a jeho vztah k sexuální kriminalitě. Kriminalistika, 2002, č. 2, str. 119

54

v krvi pachatele, byl ve Východočeském kraji zaznamenán v roce 2006, a to 9 případů221. Od roku 2004 dochází k nárůstu těchto skutků stejně jako obecně u znásilnění. V roce 2004 se objevil pouze 1 případ, následující rok jich bylo již 5 a v roce 2006 došlo opět k nárůstu.222 V porovnání s ostatními kraji se Východní Čechy umístili v roce 2006 na 3. místě pomyslného žebříčku.223 Značný nárůst by měl být jakýmsi alarmem nejen pro policejní orgány, kteří by se měli zajistit větší bezpečnost zejména v nočních hodinách, ale také pro obyvatele této lokality, kteří by měli více dbát na prevenci před touto kriminalitou. Za další výrazný bod při hodnocení kriminality se považuje recidiva, která přináší informace především o nápravě pachatelů a stávajících právních podmínkách. Průměrně se u trestného činu znásilnění ve Východočeském kraji objevuje recidiva ve 14 případech.224 Opět se zde objevují stejné tendence jako u znásilnění s přítomností alkoholu. Od roku 2004 počet případů neustále narůstá, v roce 2004 bylo zaznamenáno 14 znásilnění recidivistou, následující rok policisté vyšetřovali 15 případů a v roce 2006 se zjistilo 17 znásilnění.225 Zároveň je tento údaj i nejvyšším zaznamenaným ve sledovaném období, stejný počet se objevil ještě v roce 2000.226 Naopak nejméně znásilnění s prvkem recidivy přinesly roky 2001 a 2002.227 Tyto čísla ukazují, že Východočeský kraj se drží opět na hranici průměru nebo spíše pod průměrem. Oproti Severomoravskému kraji, kde byla např. v roce 2005 recidiva u trestného činu znásilnění nejvyšší (56 případů), Východní Čechy udávají pouze shora uvedených 15 případů.228 Přestože není kriminalita tohoto druhu v uvedeném kraji nijak vysoká, je třeba dbát důrazně na to, aby nedocházelo k předčasnému propouštění jednak pacientů s diagnostikovanou sexuální deviací nebo pachatelů ve výkonu trestu, u kterých hrozí recidiva. V rámci celkového počtu znásilnění ve Východočeském kraji se recidiva objevuje u 1/3 případů, konkrétně v 32,1 %.229 Pro názornější vykreslení situace ve sledovaném kraji a období u trestného činu znásilnění, kde se objevuje alkohol nebo recidiva, uvádím tabulku č. 5. 221

Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 222 tamtéž 223 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 224 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 225 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 226 tamtéž 227 tamtéž 228 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 229 tamtéž

55

Tabulka č. 5 Recidiva a závislost na alkoholu u znásilnění ve Východočeském kraji v letech 2000-2006

4.3.2

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

celkem

54

46

48

48

39

45

53

recidiva

17

11

11

16

14

15

17

alkohol

4

1

1

5

1

5

9

Trestný čin pohlavního zneužívání Pohlavní zneužívání je svou četností na vrcholu pomyslného žebříčku počtu zjištěných

mravnostních trestných činů jak v celé ČR, tak i v rámci regionu Východních Čech. V roce 2006 Východočeský kraj evidoval 179 mravnostních trestných činů a z toho tvořil trestný čin pohlavního zneužívání více jak polovinu, konkrétně policisté zjistili 99 skutků, což je 55,3 % z celkové mravnostní činnosti na východě Čech.230 Stejně jako je tomu v případě celorepublikových statistických údajů, jsou od sebe odděleny a tím také samostatně hodnoceny dvě formy pohlavního zneužívání. Jednu definuje § 243 trestního zákona – tzv. zneužití v závislosti, druhou ustanovení předchozí, § 242, které statistiky pojmenovávají ostatní zneužívání.231 Nadále se tedy budu opět věnovat oběma formám zvlášť. Pohlavní zneužívání v závislosti Tato skupina tvoří menší část v poměru s ostatním zneužíváním a v tom se nijak neliší Východní Čechy od celorepublikových čísel ani jednotlivých krajů. Průměrně za sledované období policisté zaznamenali 12 případů ročně.232 Nejvyšší počet případů pohlavního zneužívání v závislosti se opět objevuje v krajích, kde se celková mravnostní kriminality pohybuje dost vysoko. Jsou jimi Severočeský, Severomoravský a Jihomoravský kraj.233 Střídavě ve sledovaném období tyto 3 regiony vykazují vysoký počet případů pohlavního zneužívání. Východočeský kraj patří mezi regiony, kde se tento druh kriminality příliš neobjevuje. V roce 2006 zde bylo zaznamenáno pouze 8 případů, v roce 2001 dokonce jen 5

230

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 231 viz. kapitola 3.3.2 232 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 233 viz kapitola 3.3.2

56

případů, což byl taky vůbec nejmenší stav za sledované období.234 V ostatních letech už počet ani jedenkrát neklesl pod desítku. Nejvíce trestných činů pohlavního zneužívání v závislosti přinesl rok 2005, a to 20 zjištěných případů.235 Z předchozích údajů je možné zjistit, že mezi lety 2005 a 2006 došlo k výraznému poklesu v páchání této trestné činnosti. Ovšem není možné říci, zda skutečně počet případů zneužití tak rapidně klesl nebo zda se jen méně případů ohlašovalo policii. Významnou skutečností u tohoto druhu pohlavního zneužívání je vysoké procento objasněných skutků. Kromě roku 2002 se každý rok podařilo odhalit 100 % případů.236 Podrobnější informace o vývoji pohlavního zneužívání v závislosti v rámci Východočeského kraje poskytuje graf č. 7.

Graf č. 7

počet případů

Vývoj pohlavního zneužívání v závislosti za sledované období ve Vých. Čechách 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

zjištěno objasněno 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

z jiště no

10

5

12

12

17

20

8

objasně no

10

5

10

12

17

20

8

období

Naopak dosti značný nárůst se objevuje v roce 2002, kdy oproti předchozímu roku počet trestných činů zneužívání v závislosti vzrostl o 7 skutků, z 5 na 15.237 Stejně jako u předchozí skutkové podstaty by bylo zajímavé sledovat dlouhodobě i data uvedená ve VÚSCPardubickém kraji.238 Jak bylo již výše uvedeno, Východní Čechy se pohybují zhruba okolo

234

Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. také graf č. 7 235 tamtéž 236 tamtéž 237 tamtéž 238 Pardubický kraj věrně kopíruje stav v celých Východních Čechách. Nízký počet zneužívání v závislosti v roce 2006 v celém Východočeském kraji se objevuje i v Pardubickém regionu, kde byl zaznamenán pouze jediný případ, který byl také objasněn. Dále také stejně jako v celkovém hodnocení územního kraje (Východní Čechy) byl v roce 2005 zaznamenán značně vysoký stav. Pardubický kraj s 5 zjištěnými případy tvoří ¼.

57

průměrných hodnot v porovnání s ostatními kraji, v některých letech dokonce pod průměrem, což je vcelku uspokojivý stav. Ostatní pohlavní zneužívání Pod pojem ostatní pohlavní zneužívání statistiky zahrnují skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání uvedenou v § 242 trestního zákona.239 Značná část činů zneužívání naplňuje znaky výše uvedené skutkové podstaty, ani Východní Čechy nejsou v tomto směru výjimkou. Průměrně počet skutků ostatního zneužívání činí 96 případů ročně.240 Oproti jiným krajům se opět Východočeský kraj drží průměru. Nejvyšší počet bývá standardně zaznamenáván v Severočeském kraji a Severočeském Kraji, kde počty zjištěných trestných činů ostatního pohlavního zneužívání převyšují každoročně stovkovou hranici.241 Východočeští policisté nejvíce případů tohoto druhu zjistili v roce 2002, a to 128 pohlavních zneužití, v tomto roce ovšem u tohoto trestného činu celorepublikově vzrostla kriminalita.242 Vysoké číslo se ve statistikách objevuje také v roce 2000, 114 zjištěných skutků.243 Porovnáním se statistickými údaji pro celou republiku a z jiných krajů, grafické znázornění nárůstu a poklesu případů ostatního zneužívání by tvořilo přibližně stejnou křivku. Podrobnější data jsou pro větší přehlednost uvedena v tabulce č. 6. Vývoj ve VÚSCPardubickém kraji opět téměř kopíruje stav ve Východních Čechách.244

Tabulka č. 6 Vývoj tzv. ostatního pohlavního zneužívání ve Východočeském kraji v letech 2000-2006 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

zjištěno

91

97

71

85

128

85

114

objasněno

88

94

67

83

120

83

109

96,7

96,9

94,4

97,7

93,8

97,7

95,6

objasněnost v %

V jedné z předchozích kapitol bylo zmíněno, že objasněnost u případů zneužívání v závislosti a zneužívání ostatního se od sebe liší. Je tomu tak i v případě Východočeského 239

viz. kapitola 3.3.2 vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 241 viz. kapitola 3.3.2 242 Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, viz. také tabulka č. 6 243 tamtéž 244 Pardubický kraj vykazoval v roce 2006 vcelku nízký počet případů ostatního pohlavního zneužívání, a to 32. Toto číslo značí, že Pardubický region má pouze ¼ podíl na kriminalitě tohoto druhu v celých Východních Čechách. V předchozím roce na tom byl ale podstatně hůře, s počtem 43 zjištěných trestných činů ostatního pohlavního zneužívání podíl tvořil ½. V posledním roce tedy počet zneužívání značně poklesl. Pardubická Policie také objasnila za tyto dva roky každý zjištěný případ. 240

58

kraje, který vykazuje nižší procento objasněných případů u ostatního pohlavního zneužívání, a to v průměru 96,1 %.245 Je těžké zhodnotit, proč se podaří objasnit spíše zneužívání v závislosti než druhou formu zneužívání, možnou příčinou může být složitější práce s oběťmi, zejména výslech. Východočeské Policii se daří objasnit podstatně větší množství zneužívání v porovnání s celkovou situací v ČR

a ostatními kraji.246 Ovšem při větším

množství případů, které se objevuje v některých jiných oblastech ČR, je pochopitelné, že se objasněnost bude pohybovat na různých úrovních.

4.4 Shrnutí Situace ve Východočeském regionu nijak výrazně nevybočuje v porovnání s jinými kraji a téměř kopíruje i celkovou situace v ČR co se týče mravnostní kriminality. Jen v případě jednotlivých let a specifických okolností případu je možné shledat jisté odlišnosti. Statistická data z Východních Čech zařazují tento kraj do skupiny kolem průměru, ovšem nad průměrem se pohybuje např. objasněnost mravnostní kriminality. Zejména v případech pohlavního zneužívání v závislosti, kde se policistům podaří odhalit téměř 100 % zjištěných trestných činů. Podobně byla vysoká objasněnost zaznamenána i u ostatního pohlavního zneužívání. Jednou z negativních skutečností je nárůst počtu případů znásilnění za poslední tři roky, jelikož v porovnání s ostatními kraji počty naopak klesají.

245

vlastní výpočet získaný na základě údajů z: Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 8.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html 246 viz. kapitola 3.3.2

59

5.

Zacházení s pachateli sexuálně motivované trestné činnosti trpícími sexuální deviací ve Východních Čechách

5.1 Úprava ochranného léčení v českém právním řádu Ochranná léčba je jednou z možností potrestání pachatele , kterou trestní zákon připouští. Ochranné léčení upravuje trestní zákon v ustanovení § 72 a řadí ho tak do skupiny ochranných opatření.247 Jak je patrné již z názvu, pachatel by měl být léčen pod dohledem příslušného orgánu. Uložit pachateli ochrannou léčbu přísluší jako u každého jiného ochranného opatření i trestu pouze soudu. Ten je tak povinen učinit v případě, že pachatel spáchal trestný čin ve zmenšené příčetnosti, přičemž právě ochranné léčení je schopné zajistit jeho nápravu a ochranu společnosti lépe než trest.248 Všechny tyto aspekty je povinen důkladně zhodnotit právě soud na základě zjištěných skutečností, znaleckých posudků atd. Stejně tak může být uloženo toto ochranné opatření v případě, že pachatel pro nepříčetnost není odpovědný za spáchání činu jinak trestného, jeho pobyt na svobodě by však byl pros společnost nebezpečný.249 V případě ukládání ochranné léčby tedy záleží především na společenské nebezpečnosti pachatele, trestní odpovědnost je v tomto směru méně důležitá. Pachatelé, u nichž byla konstatována přítomnost sexuální deviace, spadají velmi často do skupiny delikventů, kterým bývá uloženo ochranné opatření ve formě ochranného léčení. Mnohdy soud ukládá ochrannou léčbu vedle trestu odnětí svobody250, přičemž pachatel po odpykání trestu ve věznici nastupuje do ochranného léčení. Ochranné léčení má dvě základní formy- ústavní léčbu a ambulantní léčbu.251 Ústavní léčbu zajišťuje zdravotnické zařízení příslušné podle trvalého pobytu osoby, na níž má být ústavní léčení vykonáno. Tato osoba je povinná se dostavit v den nástupu, který určí soud, do daného zdravotnického zařízení, kde bude hospitalizován po celou dobu výkonu ochranného léčení. Proti tomu ambulantní léčba probíhá v rámci sjednaných pravidelných návštěv v daném zdravotnickém zařízení.

247

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů § 72 a § 25 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 249 § 72 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 250 § 72 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 251 např. § 72 odst. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 248

60

5.2 Ochranná léčba ve Východočeském regionu Ve Východočeském regionu působí několik zdravotnických zařízení, která se věnují právě ochrannému léčení, a to jak ambulantnímu tak i ústavnímu. Ambulantní léčba probíhá v Pardubické a Královéhradecké nemocnici na oddělení psychiatrie. Samostatné sexuologické oddělení však ani jedna z nemocnic nemá. V Pardubicích se ambulantně léčí několik sexuologických pacientů- pachatelů, konkrétně 5, z toho 2 pedofilové, 2 patologičtí agresoři a 1 exhibicionista.252 U všech těchto pacientů byla soudem nařízena nejprve ústavní léčba, kterou absolvovali v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě253. Poté jim soud změnil formu léčení na ambulantní. V žádném ze zjištěných případů nedošlo k recidivě254, je tedy možné konstatovat, že léčba se jeví doposavad jako úspěšná. Momentálně primář uvažuje o doporučení ukončení léčby u dvou pacientů.255 Specializovaným pracovištěm pro ústavní formu je již zmiňovaná Psychiatrická léčebna v Havlíčkově Brodě. Tento ústav se zabývá rozsáhlou činností v oblasti léčby duševně nemocných jedinců a jedním z oddělení je také Sexuologie256. Zde působí primářka MUDr. Herrová, která je specialistkou v oboru a uznávanou kapacitou v celorepublikovém měřítku. Spádovou oblast pro tento ústav tvoří právě Východočeský kraj dle původního územního rozdělení, tedy současný Kraj Pardubický i Královéhradecký, část Libereckého a kraje Vysočina. Sexuologické oddělení má kapacitu 26 lůžek, v současné době se zde léčí 22 pacientů, pokud je tedy potřeba, přebírají se pacienti také z jiných spádových oblastí, žádný z pacientů nenastoupil léčbu dobrovolně.257 Každý pavilon léčebny má svoje pravidla, podle nichž se pacienti řídí. Sexuologie má pravidla značně přísná oproti jiným oddělením, přesto se domnívám, že by měly být u některých pacientů přísnější. Toto je velký problém ústavního ochranného léčení v ČR. Vzhledem k odlišným léčebným podmínkám a řádům v jednotlivých zdravotnických zařízeních není možné zajistit dostatečnou ochranu společnosti v případech pacientů, kteří nechtějí spolupracovat při léčbě nebo úmyslně sexuální deviaci předstírají.258 Je totiž velmi složité zajistit v podmínkách zdravotnického zařízení dostatečný dozor nad některými agresivními pacienty. Současně personální složení, které je převážně ženské, nedokáže někdy účinně čelit

252

Konzultace s primářem psychiatrického oddělení Nemocnice Pardubice, MUDr. Kolomazníkem, ze dne 12.9.2006 253 taktéž 254 taktéž 255 taktéž 256 Web Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod [citováno 16.4.2007] Dostupné z: http://www.plhb.cz/ 257 Konzultace s primářkou sexuologického oddělení Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod, MUDr. Herrovou, ze dne 26.10.2006 258 Brichcín, S. Detenční ústav a institut zabezpečovací detence. Kriminalistika, 2005, č. 2, str. 145

61

výpadům pacientů. V Havlíčkobrodské léčebně platí na sexuologickém oddělení řád, který jsou pacienti povinni znát a podrobně se s ním seznamují ihned při nástupu k ochranné léčbě. Kromě základních pravidel týkajících se denního režimu a práv a povinností pacientů, obsahuje také systém odměn a sankcí. Pokud tedy pacient neplní řádně své povinnosti, je potrestán např. zákazem sledování televize, nebo účasti na večerních programech, dále pak různými úklidovými činnostmi. Pacientům se každodenně za jejich chování a činnost přidělují body, v případě porušování řádu se body odebírají. Na základě bodového hodnocení pacient na konci týdne může obdržet jako odměnu vycházku z léčebny, popř. je mu povolen delší čas návštěv.259 Primářka popř. jiný ošetřující lékař je při udělování bodů rozhoduje nejen o tom, zda byla činnost, úkol splněny řádně, ovšem musí také zhodnotit, zda se pacient pouze účelově nesnaží dosáhnout vycházky a chce oklamat svým chováním. Při léčbě se vychází ze dvou základních možností, kterými jsou útlum sexuálních pudů léky a tzv. náhledová terapie, na kterou se specializuje právě MUDr. Herrová. Pacient si při ní musí vytvořit náhled na svou deviaci, pochopit jí a podrobně ji poznat, pak teprve může být schopen naučit se ovládat své jednání v rizikových situacích.260 U zvlášť nebezpečných jedinců se jako nejúčinnější léčba používá kastrace.261 Pacienti v ústavu mohou využívat volného času i ke vzdělávání, což má kladný vliv na jejich léčbu.

5.3 Shrnutí Ochranné léčení je jedním z ochranných opatření, které může uložit soud na základě zvážení především nebezpečnosti pachatele pro společnost. Ve Východočeském kraji provozuje léčbu ústavní formou jediné zdravotnické zařízení, a to Psychiatrická léčebna v Havlíčkově Brodě. Ambulantní léčba poté probíhá na odděleních nemocnic ve dvou městech a to v Pardubicích a Hradci Králové. Vzhledem k tomu, že kapacita těchto zdravotnických zařízení doposud stačila pokrýt počet případů, kdy byla soudem uložena ochranná léčba, není nejspíš nutné uvažovat o rozšíření počtu těchto zařízení.

259

Konzultace s primářkou sexuologického oddělení Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod, MUDr. Herrovou, ze dne 26.10.2006 260 taktéž 261 taktéž

62

6.

Efektivnost právní úpravy de lege lata v ČR a návrhy de lege ferenda Mravnostní

kriminalita

tvoří

jen

nepatrné

procento

z celkové

kriminality

zaznamenané na území ČR. Přestože není v porovnání např. s násilnou nebo s majetkovou trestnou činností nijak výrazná262, nelze ji zanedbávat. Při spáchání některého mravnostního deliktu totiž dochází k narušení intimní oblasti lidského života. Často oběť následně trpí vážnými psychickými problémy263, v některých případech i zdravotními, kterých je možné se jen velmi těžko zbavit. Traumata (tzv. rape trauma), která si odnášejí např. oběti znásilnění, mohou přetrvávat po celý život. Stávají-li se oběťmi mravnostní trestné činnosti děti, následky je doprovázejí také celý život, dokonce v mnoha případech nejsou schopni sami vytvořit vhodné rodinné prostředí, najít si partnera atd. Nezřídka kdy dochází i k tomu, že se původní oběť mění v dospělosti na pachatele a páchá stejné nebo obdobné trestné činy. Základním zákonem upravujícím jednotlivé skutkové podstaty je zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. V posledních deseti letech byl několikrát novelizován, přičemž nejrazantnější novela v oblasti mravnostních deliktů přišla v roce 2001 u trestného činu znásilnění.264 Trestní zákon tak konečně reagoval na měnící se názory ve společnosti ohledně homosexuality a různých sexuálních praktik. Obě tyto oblasti byly dříve obrovským tabu. Díky novému znění § 241 je možné potrestat i pachatele, který sice s obětí neuskutečnil pohlavní styk, přesto zásadním způsobem zasáhl do její intimní sféry. Důležitou roli z hlediska výkladu příslušných ustanovení zde sehrály také soudy a jejich rozhodovací činnost.265 Dle mého názoru díky této novele konečně skutková podstata trestného činu znásilnění chrání společenské zájmy dostatečně komplexně. Další oblastí, které se dotkla jedna z novel, je oblast obchodování s lidmi. I tuto problematiku řadí policejní statistiky mezi mravnostní trestnou činnost, neboť tzv. obchod s bílým masem většinou končí přinucením oběti k prostituci nebo pornografické činnosti. Původně byla skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi vedena v trestním zákoně pod § 246.266 V současné době tento trestný čin zakotvuje ustanovení § 232a trestního zákona, které se již nevztahuje pouze na obchod za účelem pohlavního styku, ale i

262

viz. graf č. 1, kapitola 3.1 uvádí např. deprese, sociální fobie, kompulsivní poruchy- Čírtková, L. Oběti znásilnění. Kriminalistika, 2002, č. 3, str. 200 264 144/2001 Sb.- novela trestního zákona- viz také kapitola 2.2 265 např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rt 3 Tdo 1305/2005 266 Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění před novelou č. 537/2004 Sb. s účinností od 1.11.2004 263

63

na případy zotročování osob a nucených prací.267 Významnou změnou ve znění tohoto ustanovení bylo především to, že se nejedná pouze o obchod v mezinárodním měřítku, ale že stejně bude potrestáno obchodování s lidmi v rámci jediného státu. Již několikrát bylo uvedeno v předchozích kapitolách, že převážnou většinu deliktů se sexuálním motivem nepáchají sexuálně deviantní jedinci, ale pachatelé bez sexuální deviace. Dva nejčastěji uváděné sexuálně motivované trestné činy trestné činy- pohlavní zneužívání a znásilnění- páchají většinou pachatelé nedeviantní.268 Přestože je pachatelů s narušenou sexuální motivací menšina, je třeba jim věnovat náležitou pozornost především z hlediska jejich zacházení v době výkonu trestu a při stanovování jejich diagnózy. Ochranné léčení tak, jak je upraveno v současnosti je dle mého názoru v některých případech značně nevyhovující. Úprava je velice sporadická a v případě některých pacientů naprosto neúčelná. Jak uvádí MUDr. S. Brichcín z Psychiatrické léčebny Bohnice, z praxe je patrná nutnost odlišného zacházení se společensky nebezpečnými delikventy, kteří v sexuologické léčbě nespolupracují nebo jí odmítají.269 Tito pacienti se totiž velmi často chovají agresivně a mají tendence svévolně opouštět léčení.270 Zdravotnická zařízení, která zajišťují ochranné léčení nejsou dostatečně zabezpečena a vězeňská zařízení naopak nemají odborný zdravotnický personál, který by deviantním jedincům poskytoval dostatečnou péči. Problém je především v právní úpravě ochranného léčení a jako možné řešení se jevila nová úprava trestního zákona, kde by byl po vzoru zahraničních ústavů právně zakotven institut zabezpečovací detence.271 Detenční ústav by měl sloužit k zadržování a léčbě sexuálních delikventů, u kterých není reálná možnost snížit společenskou nebezpečnost a efektivní léčbu nelze vzhledem k povaze sexuální deviace nebo možnostem působení na pachatele realizovat v rámci ochranného léčení.272 Institut zabezpečovací detence je jakýmsi kompromisem mezi pobytem ve věznici v rámci výkonu trestu odnětí svobody a ústavním léčením. Režim by měl odpovídat poměrům ve věznici, ovšem současně by zde působil i odborný zdravotnický personál. Nový trestní zákon ovšem nebyl přijat, čímž se oddálilo možné řešení pro efektivnější zacházení s problematickými sexuálně deviantními pachateli na místo ochranného léčení.

267

Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002. 360 s., str. 211 269 Brichcín, S. Detenční ústav a institut zabezpečovací detence. Kriminalistika, 2005, č. 2, str. 145 270 Konzultace s primářkou Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod- Sexuologického oddělení, MUDr. Želmírou Herrovou, ze dne 27.10.2006 271 viz. vládní návrh nového trestního zákona z roku 2004, sněmovní tisk č. 744/2004 272 viz. § 101 vládního návrhu nového trestního zákona z roku 2004, sněmovní tisk č. 744/2004

268

64

Poslanecká sněmovna návrh trestního zákona definitivně odmítla 21.3.2006.273 Nepřijetím nového trestního zákona byla zmařena snaha o rekodifikaci jednoho ze základních pramenů trestního práva v ČR. Dalším bodem, často kritizovaným především ze strany sexuologů, je znalecké posuzování. Mnoho pachatelů trestných činů se sexuální motivací se snaží předstírat sexuálně deviantní chování, aby jim nebyl uložen přísný trest odnětí svobody. V ochranném léčení pak sexuolog vyvíjí zbytečnou snahu k vytvoření náhledu na jeho duševní chorobu, pacient odmítá spolupracovat atd. Jednou z příčin mohou být právě nekvalitně zpracované znalecké posudky. Jak uvádí MUDr. S. Brichcín: „Mnohdy dochází k alibistickým znaleckým doporučením nejen u delikventů naprosto nemotivovaných ke změně chování, ale i u těch, kteří nejsou účasti na programu vůbec schopni a jejichž ochranném léčení se už v minulosti ukázalo opatřením neúčinným.“274 Znalci mnohdy hodnotí pachatele bez hlubšího prozkoumání jeho zdravotního, především duševního stavu. Ochranné léčení pak může být nařízeno i jedinci, který žádnou sexuální deviací netrpí nebo který nehodlá při léčbě spolupracovat. Uvědomuji si, že hlubší posuzování pachatelů by mohlo způsobovat značné protahování trestního řízení, odborník v oblasti sexuologie ovšem dovede zhodnotit osobu posuzovaného podstatně kvalitněji než znalec bez dostatečné odborné kvalifikace. Myslím, že hlavním problémem je tedy nekvalitní a neodborná práce znalců nikoli krátkodobost posuzování pachatele. Ani znalecké komise, které jsou zřízeny při některých krajských soudech, na skutečnost nekvalitní práce znalců nijak nereagují.275 Domnívám se, že problematiku nekvalitní expertizy by mohlo vyřešit zřízení nějakého stálého dozorového orgánu pro vypracovávání znaleckých posudků, který by působil prostřednictvím „poboček“ u okresních soudů. Často zmiňovaným problémem současné doby se stala také prostituce. Samotná prostituce není v českém právním řádu nijak upravena, s výkonem prostituce však souvisí skutková podstata trestného činu kuplířství § 204 trestního zákona.276 Samostatně vykonávat prostituci zákon nezakazuje. V posledních několika letech se objevily snahy zákonodárců prostituci regulovat, mělo se tak stát prostřednictvím zákona o regulaci prostituce. Vládní

273

Web drogy-info.cz: Nový trestní zákoník nebyl přijat. [citováno 15.4.2007] Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/drogy_a_zakon/novy_trestni_zakonik_nebyl_prijat 274 Brichcín, S. Detenční ústav a institut zabezpečovací detence. Kriminalistika, 2005, č. 2, str. 146 275 tamtéž 276 „Kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným atd.“- § 204 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

65

návrh byl předložen v roce 2005, nikdy však nebyl schválen277. Prostřednictvím zákona by tak bylo možné regulovat nežádoucí kriminální jevy v oblasti prostituce jako je právě kuplířství nebo prostituce provozovaná mladistvými nebo dokonce dětmi. Zákon by každému, kdo chce provozovat tuto činnost ukládal povinnost zajistit si povolení a posudek o zdravotní způsobilosti, § 12 dokonce zakazoval provozovat prostituci na těch veřejných prostranstvích, které stanovila obec v obecně závazné vyhlášce.278 Myslím, že tento zákon mohl být značným přínosem pro některé příhraniční obce, které díky hojné zahraniční turistice měly problémy s nekontrolovanou prostitucí na veřejných místech. Provozovatele a provozovatelky by bylo možné „vytlačit“ do částí obce, které nejsou tak frekventované, kde tolik neobtěžují občany obce, popř. je donutit vykonávat svou podnikatelskou činnost ve vybraných zařízeních. Také mohlo dojít ke snížení dětské prostituce. Současná právní úprava mravnostních deliktů se mi zdá vcelku kompletní a dostatečná až na již zmiňované ochranné léčení. Nový trestní zákon měl přinést mnoho průlomů do zažitých institutů a pravidel, bude ovšem zřejmě ještě chvíli trvat než se podaří novou verzi prosadit a efektivnost nových ustanovení se ukáže až v momentě jejich aplikace a poté.

277

Poslanecká sněmovna návrh definitivně zamítla 21.10.2005, přijetí návrhu zákona o regulaci prostituce bylo vázáno na vypovězení mezinárodní úmluvy o obchodu s lidmi 278 Web Ministerstva vnitra: vládní návrh zákona o regulaci prostituce. [citováno 15.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokument/2005/navrh.pdf

66

Závěr Tato práce měla být zaměřena na sexuální chování, sexuální motivaci a její poruchy a hlavním cílem bylo rozebrat sexuální delikty, jejich právní a psychologický aspekt a také osobu sexuálně delikventního pachatele. Práce je tedy rozdělena do dvou částí, z nichž jedna se věnuje především sexuálnímu chování v normě i mimo ni a přináší pojmový základ z oblasti psychologie, psychiatrie a zejména sexuologie. Jako první bylo důležité stanovit, co vlastně znamená pojem normální sexuální chování. V tomto směru bylo zmíněno několik možných teorií, jak se na normalitu dívat. P. Weiss popisuje ve své publikaci279 tuto problematiku velmi dobře. Dle mého názoru se nejčastěji považuje za normální sexuální chování to, co je považováno společností jako obvyklé. Neplatí to ovšem bez výjimky a vždy je nutné vztáhnout hodnocení normality k jistému časovému okamžiku. Následně je věnována pozornost historickému a geografickému vývoji chápání lidské sexuality. Zde je možné pozorovat, jak se měnily názory na různé sexuální praktiky, na sexuální chování vůbec během vývoje společnosti. Považuji za nutné podotknout, že nebylo možné pojmout celý historický nebo geografický vývoj společnosti, neboť kapacita práce by to nedovolila, kapitola je tedy pojímána pouze jako průřezová. Závěr této kapitoly představuje obraz současného pojetí sexuální normy a chování v České republice. Výsledkem bylo zjištění, že se zlepšuje situace v oblasti prevence před pohlavně přenosnými chorobami a vůbec přístup k sexualitě se stává zodpovědnějším. Následuje část zaměřená na sexuální deviace, kde se především objevuje definice pojmu sexuální deviace a klasifikace. Bylo zjištěno, že sexuální deviace vychází z patologické sexuální motivace, tedy nějakým způsobem narušeného sexuálního motivu a že k narušení pravděpodobně dochází již v raném stádiu těhotenství280. Jedná se tedy o vrozenou dispozici, kterou je možné pouze tlumit vhodným působením okolí. Co se týče klasifikace, bylo uvedeno dělení několika různých autorů a také lékařská klasifikace, kterou vytvořila Světová Zdravotnická Organizace. Pro tuto práci důležitou skupinu sexuálních deviací tvoří tzv. poruchy sexuální preference, které mohou působit do značné míry na deliktní způsobilost jedince. Tato skupina byla následně rozebrána také z pohledu jednotlivých deviací, u kterých jsou uvedeny zejména jejich charakteristické projevy. Druhý rámec teoretické části tvoří už nikoli psychologický, nebo sexuologický aspekt deviantního chování, ale aspekt právní. Sexuálně deviantní jednání v některých případech 279 280

Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002 viz. kapitola 1.2.1

67

vede k naplnění znaků některé skutkové podstaty a tím tedy ke spáchání trestného činu. Jak ale vyplynulo z uvedených skutečností, pachatelé, u kterých se vyskytuje sexuální deviace, tvoří menší část z celkové mravnostní trestné činnosti. Většina případů mravnostních trestných činů páchají jedinci, kteří žádnou sexuální poruchou netrpí.281 Právní úprava de lege lata mravnostních trestných činů dle mého názoru docela dobře reguluje pro společnost nebezpečné jednání a chrání její zájmy. Především novela trestního zákona 144/2001 Sb., která přinesla moderní pohled na trestní čin znásilnění, byla výrazným krokem vpřed. Po její účinnosti také došlo k nárůstu počtu trestných činů znásilnění, což zachycuje praktická část této práce282. Také bylo zjištěno, že častými pachateli dvou nejčastějších mravnostních deliktů- znásilnění a pohlavního zneužívání- jsou osoby z blízkého okolí oběti. Mravnostních deliktů v rámci ČR není zaznamenáno mnoho, přesto by dle mého názoru bylo možné jejich počet snížit. O těchto možnostech bude zmínka dále. Druhou velkou část tvoří praktické poznatky a údaje, které byly získány především z policejních statistik a výročních policejních zpráv, které každoročně zveřejňuje na svých webových stránkách Ministerstvo vnitra. Nejprve bylo vhodné porovnání údajů na území celé České republiky, z čehož vyplynulo, že mravnostní kriminalita má jen nepatrné zastoupení v celkové zaznamenané kriminalitě. Dle mého názoru je však tato trestná činnost natolik závažná, že je potřeba jí věnovat dostatečnou pozornost. Ročně bývá zaznamenáno okolo 2000 mravnostních trestných činů, z toho většinu tvoří případy pohlavního zneužívání (45 %) a znásilnění (33 %).283 Pozitivní skutečností je, že zhruba od roku 2002284 mravnostní trestná činnost klesá.285 Zhodnoceny

a srovnány byly také údaje z jednotlivých krajů v rámci

staršího územního členění ČR.286 Standardně nejvyšší počet případů bývá zjištěn v Severočeském a Severomoravském kraji, dále také vysokou kriminalitu vykazuje Praha. Naopak nejnižší čísla se objevují ve statistikách Jihočeského kraje. Z těchto údajů je možné usuzovat, že větší výskyt mravnostní kriminality zjišťují policejní orgány v okolí velkých měst jako jsou Ostrava, Ústí nad Labem, Praha, ale také Brno, je zde totiž větší kumulace osob. Považuji za důležité také zmínit skutečnost, že mravnostní kriminalita vykazuje vysoké procento objasněných případů, což je velmi pozitivní jev. Následující kapitoly se zabývají vybranými skutkovými podstatami v rámci celorepublikových statistik. Vzhledem k jejich četnosti jsem vybrala trestné činy pohlavního 281

viz. např. kapitola 2.2 viz. kapitola 3.3.1 283 viz. kapitoly 3.3.1 a 3.3.2 284 vyjma roku 2004, kdy byl zaznamenán malý nárůst 285 viz. graf. č. 2 286 viz. kapitola 3.2 282

68

zneužívání a znásilnění. Ze statistik je možné zjistit, jak se již zmiňovaná novela trestního zákona promítla do počtu trestných činů znásilnění, značně se zvýšil počet znásilnění v letech 2001 a 2002.287 Pohlavní zneužívání považuji za velmi nebezpečný trestný čin, neboť při něm dochází k celkovému narušení osobnosti oběti, kterou je dítě. To si potom nese veškeré následky do dalšího života a v mnoha případech dochází k tomu, že původní oběť v dospělosti začne zneužívat také. Tyto domněnky mi byly potvrzeny také MUDr. Herrovou.288 Pohlavní zneužívání Je dle statistik nejčastěji páchaným mravnostním deliktem v ČR. Bohužel, stejně jako v případech dalších sexuálně motivovaných trestných činů, se jedná o tzv. latentní kriminalitu, tedy zastíranou. Mnoho případů nebývá Policii nikdy oznámeno a za důvod považuji jednak strach oběti z dalšího možného napadení pachatelem nebo často i obavy z reakce okolí. Kromě údajů celorepublikových bylo pojednáno v další kapitole také o vývoji mravnostní kriminality v rámci vybraného regionu, kterým jsou Východní Čechy. Z hlediska porovnávání jednotlivých krajů bylo zjištěno, že Východočeský region nevykazuje žádné extrémní hodnoty, naopak řadí se mezi kraje s průměrnou mravnostní kriminalitou. Ovšem alarmujícím zjištěním je nárůst počtu případů znásilnění od roku 2004, jelikož ostatní kraje vykazují za toto období pokles. Jako možné řešení této situace, stejně tak použitelné pro celkové snížení počtu znásilnění, se jeví prevence a policejní programy s ní spojené. Je potřeba, aby veřejnost věděla, jakým způsobem se má chránit sama, jak přemýšlí pachatel. Často se totiž lidé do nebezpečných situací dostávají sami.289 Jako pozitivní skutečnost, získanou ze statistických údajů, je možné uvést téměř 100 % úspěšnost východočeských policistů v objasňování případů pohlavního zneužívání. U formy pohlavního zneužívání v závislosti se podařilo v letech 2000, 2001 a 2003-2006 odhalit pachatele každého zjištěného skutku.290 V následujících letech by bylo zajímavé zhodnotit i vývoj sexuálně motivované trestné činnosti v samotném Pardubickém kraji, bohužel při zpracování této práce nebylo možné získat dostatečné množství ukazatelů mravnostní kriminality, neboť policejní statistiky udávají data z VÚSC teprve od roku 2005. Praktická část dále obsahuje problematiku zacházení s pachateli mravnostní trestné činnosti. V této kapitole byla rozebrána současná právní úprava ochranného léčení a její praktické využití ve Východočeském regionu. Poznatky k této části práce byly získány 287

viz. kapitola 3.3.1 Konzultace s primářkou sexuologického oddělení Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod, MUDr. Herrovou, ze dne 26.10.2006 289 např. samotná žena v minisukni v parku v nočních hodinách, prevencí jsou i pepřové nebo slzné spreje 290 viz. kapitola 4.3.2 a graf č. 7 288

69

především z konzultací s primáři oddělení jednotlivých zdravotnických zařízení (Nemocnice Pardubice a Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod). Bylo tak možné zhodnotit, jak funguje ochranné léčení v praxi a jak se osvědčuje současná právní úprava tohoto institutu. Ze získaných informací jsem zjistila, že v některých případech (některým pacientům) zdravotnická zařízení nejsou schopna poskytnout dostatečné zabezpečení avšak věznice naopak nemohou zajistit vhodnou lékařskou péči. Výsledky ochranného léčení často také závisí na lékařem stanoveném druhu léčby. Sledované zdravotnické zařízení, Psychiatrická léčebna v Havlíčkové Brodě se zaměřuje především na léčbu pomocí tzv. náhledové terapie.291 Mimo jiné se používá tlumení pohlavních pudů léky a v nejtěžších případech kastrace. Poslední kapitolu tvoří zhodnocení efektivnosti současné právní úpravy mravnostních deliktů a možné návrhy de lege ferenda. Jak jsem již uvedla právě v této kapitole, shledávám jako nejzávažnější problém nedostatečnou právní úpravu ochranného léčení. Navrhovaná změna trestního zákona by přinesla dle mého názoru v tomto směru posun k lepšímu. Zavedení institutu detence a vytvoření detenčních ústavů by znamenalo snížení rizik spojených s ochrannou léčbou nespolupracujících a nebezpečných pacientů. Dále by měl být kladen větší důraz na kvalitu znaleckých posudků v oblasti sexuologie, v případech sexuálně motivovaných trestných činů by znalecké posuzování mělo být svěřováno specialistovi v oboru sexuologie. Mravnostní kriminalitu nikdy nebude možné dostatečně přesně monitorovat vzhledem k její vysoké latenci. Statistické údaje přinášejí spíše informace o činnosti a úspěšnosti orgánů činných v trestním řízení, přesněji Policie. Pro snížení počtu mravnostních deliktů je potřeba učinit několik kroků. Zejména se zaměřit na prevenci a informovanost občanů o mravnostních trestných činech a zkvalitnění legislativy ohledně ochranné léčby, znaleckých posudků a např. i v oblasti pornografie a prostituce. Poté by mohlo dojít k postupnému snižování mravnostní kriminality, což je ovšem otázka období několika let.

291

viz. kapitola 5.2

70

Resumé This thesis deals with sexual deviancy and sexual offences and relations between them. Author of this document proposed to analyse and explain problems of sexual behaviour, sexual motivation and sexual deviancy, next police statistics about sexual offences could be elaborated. Base on obtained information author tried to evaluate actual legal regulations in the area of sexually motivated offences. The text is divided in two main parts, the theoretical one and the practical one. It is important to explain the definition sexual norm and sexual deviancy at first. Sexuality is very important part of our daily life. It brings a lot of pleasure and delight, but on the other hand it brings also a lot of troubles and depression. The sexual disorders are ones of many troubles which can occur in the area of human sexuality, but they are the ones to which a lot of attention is paid. A lot of prejudices and myths still exist and they cause that people associate sexuality with something mysterious and forbidden. Recent development of society carries changes of people’s behaviour and some myths are overcome. Things considered as abnormal or unusual in the past appear normal and ordinary nowadays. Everything relates to standard or regulation of people’s behaviour and in this case especially to sexual regulation. Sexual behaviour, which diverges from standard, is considered by the society to be abnormal or deviant. Of course, the standards of sexual behaviour in society differ from country to country. Formed regulation of sexual behaviour is brought by the World Health Organisation (WHO) and its definition is: „the consensual sexual activities of two mentally and physically grown people of no blood relations that does not lead to physical or mental damage“. Besides, WHO made the register of sexual abnormal behavior - sexual disorder or sexual deviancy. This register is called International Classification of Diseases and there are some chapters which focus on gender identity disorders and disorders of sexual preference. But it is very important to distinguish between words sexual deviancy and sexual offence. A lot of people think these words have the same meaning, but it is a big mistake. Sexual deviancy means a change in human mind, a disorder that shifts normal sexual motivation. But a lot of offenders commit sexually motivated delict or crime for another reason, sometimes for money or simply because they want to do. In theoretical part some sexual disorders are described, such as exhibitionism, fetishism, paedophilia or sexual sadism, some chapters are devoted to psychological and legal matters of sexual offences and disorders. The Czech legal system and regulation of this

71

behaviour is analysed too. One chapter pursues particular facts of the case and their signs in details and mentioned crimes are for example rape, sexual abuse or double matrimony. The result of this part is that many people suffering from some sexual disorder never commit any crime with sexual motivation, but on the contrary majority sexual crimes are perpetrated by people without any sexual disorder. Most frequent motivation is abusing power so called “fair game” that means the victim cannot defend and oppose enough. The practical part of this thesis contains information about immoral offences in the Czech Republic and especially in Eastern Bohemia in past six or seven years. This information was acquired from police statistics and annual reports of Ministry of Internal Affairs. The statistics show that the sexual offences take only a few percents of all offences committed in the Czech Republic within one year. The most frequent sexual offences are sexual abuse and rape. However, these crimes belong to criminal activities which are called “latent criminality”. A lot of crimes or sexual offences are never announced to police, because the victims are afraid of perpetrator’s threats or contempt of their neighbourhood. Actual numbers of statistics can be much higher. But positive point of statistics is that the high number of cases is solved, especially sexual abuse. The last chapter was dedicated to sexual offences in Eastern Bohemia and the facts were compared with other regions. The statistics confirm that most sexual offences are committed in cities, because offenders there feel dauntless and less conspicuous. Due to this fact, Prague every year records a lot of sexual offences and has belonged to the most disputable region for a few last years. North Moravia and North Bohemia were ranked among regions, which are determined with high percentage of sexual delinquency. Eastern Bohemia brings relatively positive information about sexual offences compared with other regions. Number of sexually motivated crimes oscillates around average. The end of practical part contains problems of treatment of sexual deviation in Eastern Bohemia. In this region treatment is accomplished in the institution in Havlíčkův Brod, where there is an asylum. Sexual offenders are fixed here under authority of ordered inpatient treatment. In rare cases patient gets on the voluntary treatment. At first, the author felt anxious that only one institution which supports inpatient treatment in the area of sexual deviation works in Eastern Bohemia. But then it was found out that the hospitals in Pardubice and Hradec Králové operate departments where outpatient (non-resident) sexual treatment works. For more then ten years the new Penal code was prepared in the Czech Republic. This regulation could bring a lot of changes to criminal law and some of them can improve effectiveness of criminal rules. For example, institute of detention would solve problems with 72

some dangerous sexual offenders. Detention could be the best solution if offender refuses to cooperate in “normal” sexual treatment in usual asylum or their dangerousness for society is so high that inpatient treatment would be pointless for them.

73

Seznam použité literatury Monografie •

Bouchal, M. Lékařská psychologie. Praha: Avicenum, 1981

•

Brzek, A. Sexuologie pro právníky. Praha: Karolinum, 1999, ISBN 80–7184-383–0

•

Čírtková, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, ISBN 80–86473-86–4

•

Dunovský, Mitlöhner, Hejč. Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha: Grada, 2005

•

Jelínek, J., a kolektiv. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 21. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2004

•

Chmelík, Porada, Weiss. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita nakladatelství Praha: Portál, 2003, ISBN 80–7178-739–6

•

Pavlovský, P. Soudní psychiatrie a psychologie. GRADA Publishing, Praha 2001, ISBN 80–247-0542–7

•

Průcha, P. Správní právo. Obecná část. Brno : Doplněk, 2004, 6. doplněné a atual. vydání

•

Weiss, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Praha: Portál, 2002, ISBN 80–7178-634–9

•

Weiss, P. Sexuální zneužívání-pachatelé a oběti. Praha: GRADA Publishing, 2000, ISBN 80–7169-795–8

•

Weiss, P., Zvěřina, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál, s.r.o., 2001.

•

Zvěřina, J. Sexuologie : (nejen) pro lékaře. Brno: CERM, 2003, ISBN 80–7204-264– 5.

Články •

Brichcín, S.; Spilková, J. Alkohol a jeho vztah k sexuální kriminalitě. Kriminalistika, 2002, č. 2

•

Brichcín, S. Detenční ústav a institut zabezpečovací detence. Kriminalistika, 2005, č. 2

74

•

Čírtková, L. Oběti znásilnění. Kriminalistika, 2002, č. 3

•

Čírtková, L. Sexuální zneužívání dětí. Kriminalistický sborník, 1999, č.2Weiss, P. Změna sexuálního chování Čechů. Vesmír, 2006, č. 1

•

Fifková, H. Slovo deviace nemám ráda. Psychologie dnes, 2002, č. 11

•

Chmelík, J. Pornografie jako kategorie mravnostní kriminality. Kriminalistika, 2003, č. 4

•

Sovák Z. K problematice pohlavního zneužívání z pohledu platné trestněprávní úpravy. Trestní právo, 1996, č. 7-8

•

Weiss, P. Parafilie u žen. Praktický lékař, 2001, ročník 81, číslo 8

•

Weiss, P. Změna sexuálního chování Čechů. Vesmír, 2006, č. 1

Právní předpisy •

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

•

Usnesení vlády č. 718 ze dne 21. 7. 2004

•

zákon č. 144/2001 Sb., novela trestního zákona

•

ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků

•

zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu

Elektronické prameny •

Web Wikipedie: Otevřená encyklopedie: [citováno 20.2.2007] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fétus

•

World health organisation web: ICD, version 2007 [citováno 3.3.2007]. Dostupný z: http://www.who.int/classifications/apps/icd/icd10online/

•

Web Ministerstva vnitra: Statistické údaje o kriminalitě v České republice [citováno 3.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html

•

Web Ministerstva vnitra: Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2005 [citováno 8.4.2007]: Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokument/2006/verpor05.pdf

75

•

Web Ministerstva vnitra: Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2004 [citováno 8.4.2007]: Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokument/2005/bs2004.pdf

•

Web Ministerstva vnitra: návrh zákona o regulaci prostituce [citováno 8.4.2007]: Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokument/2005/navrh.pdf

•

Web Ministerstva vnitra: Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2001 [citováno 8.4.2007]: Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokumenty/bezp_si01/vych_c.html

•

Web Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod [citováno 16.4.2007] Dostupné z: http://www.plhb.cz/

•

Web drogy-info.cz: Nový trestní zákoník nebyl přijat. [citováno 15.4.2007] Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/index.php/info/drogy_a_zakon/novy_trestni_zakonik_nebyl_prijat

•

Web Ministerstva vnitra: vládní návrh zákona o regulaci prostituce. [citováno 15.4.2007] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/dokument/2005/navrh.pdf

76