Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva
Diplomová práce
Ochrana zdraví člověka před nebezpečnými chemickými látkami Zuzana Kutálková
2012/2013
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ochrana zdraví člověka před nebezpečnými chemickými látkami zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.”
..…………………………. Zuzana Kutálková 2
Ráda bych tímto poděkovala JUDr. Janě Dudové, Ph.D. za velmi vstřícný přístup, odborné vedení, podnětné připomínky a cenné rady, které mi při psaní této diplomové práce poskytla.
3
Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá ochranou zdraví člověka před nebezpečnými chemickými látkami. Jejím cílem je zejména analýza právních prostředků ochrany zdraví člověka před nebezpečnými chemickými látkami na mezinárodní, unijní a vnitrostátní úrovni. Práce obsahuje kategorizaci nebezpečných chemických látek dle vybraných právních předpisů a vymezení jejich negativních účinků na lidské zdraví. Hlavní pozornost je věnována způsobu zakotvení ochrany zdraví člověka před těmito látkami ve vybraných vnitrostátních právních předpisech. Součástí práce je i stručný přehled vývoje právní úpravy v této oblasti a změn, které jsou potřeba k tomu, aby poskytovaná ochrana zdraví před nebezpečnými chemickými látkami byla účinnější.
Klíčová slova kategorizace, klasifikace, nakládání, nařízení REACH, nebezpečné chemické látky, omezení, právní prostředky, uvádění na trh, výroba, zákon o chemických látkách a chemických směsích
Abstract This diploma thesis deals with the protection of human health from hazardous chemical substances. The object of this thesis is to analyse legal instruments of protection of human health from hazardous chemical substances at international and national level and also at the level of the European Union. The work includes the categorization of hazardous chemical substances according to selected legal regulations and the definition of their negative effects on human health. The main attention is focused on how the protection from these substances is provided in selected national legal regulations. This diploma thesis also includes a brief overview of the development of the legislation in this field and the changes that are needed to protection of human health from hazardous chemical substances became more effective.
4
Keywords categorization,
classification,
chemical
act,
handling,
hazardous
chemical
substances, legal instruments, placing on the market, production, regulation REACH, restriction
5
Obsah 1.
Úvod .................................................................................................................... 8
2.
Životní prostředí a ochrana veřejného zdraví .................................................. 11 2.1 Uvedení do problematiky ............................................................................ 11 2.2 Vztah ochrany lidského zdraví a životního prostředí .................................. 12
3.
Nebezpečné chemické látky ............................................................................. 14 3.1 Vymezení pojmu .......................................................................................... 14 3.2 Kategorizace nebezpečných chemických látek ........................................... 15 3.2.1
Kategorizace a označování dle chemického zákona ............................ 15
3.2.2
Kategorizace dle zákona o biocidních přípravcích ............................... 18
3.2.3
Kategorizace dle zákona o rostlinolékařské péči ................................. 18
3.2.4
Kategorizace návykových látek ............................................................ 19
3.3 Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví .................................... 21 4.
Ochrana zdraví člověka před chemickými látkami z mezinárodního hlediska . 22 4.1 Ochrana zdraví před chemickými látkami v mezinárodních úmluvách o lidských právech .......................................................................................... 22 4.2 Judikatura Evropského soudu pro lidská práva a ochrana zdraví před chemickými látkami ..................................................................................... 23 4.3 Právní úprava ochrany před chemickými látkami v mezinárodním právu .. 24 4.4 Činnost Světové zdravotnické organizace ................................................... 27
5.
Právní úprava EU .............................................................................................. 30 5.1 Koncepce ochrany zdraví před chemickými látkami v rámci EU ................. 30 5.2 Nařízení EU v oblasti chemických látek ....................................................... 32 5.3 Problematika nařízení REACH...................................................................... 34 5.4 Činnost Evropské agentury pro chemické látky .......................................... 39
6.
Ústavní zakotvení ochrany zdraví člověka před chemickými látkami .............. 41 6.1 Zakotvení ochrany zdraví před chemickými látkami v Ústavě ČR ............... 41
6
6.2 Ochrana zdraví člověka před chemickými látkami ve světle Listiny základních práv a svobod ............................................................................ 42 7.
Ochrana před nebezpečnými chemickými látkami v českém právu ................ 45 7.1 Vývoj právní úpravy ..................................................................................... 45 7.2 Úprava dle zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích ........................................................................................................ 47 7.3 Srovnání úpravy chemického zákona č. 350/2011 Sb. a zákona č. 356/2003 Sb. ................................................................................................................ 51 7.4 Úprava dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ............... 54 7.5 Úprava dle zákona č. 120/2002 Sb., o biocidních přípravcích .................... 57 7.6 Úprava dle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči....................... 60
8.
Ochrana zdraví člověka před tabákovým kouřem ............................................ 62 8.1 Úprava dle zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami ................................................ 64 8.2 Připravované změny tabákového zákona ................................................... 66
9.
Závěr ................................................................................................................. 68
10.
Seznam použitých pramenů a literatury .......................................................... 70 10.1 Knižní publikace .......................................................................................... 70 10.2 Odborné články ........................................................................................... 71 10.3 Elektronické prameny ................................................................................. 71 10.4 Vnitrostátní právní předpisy ....................................................................... 74 10.5 Právní předpisy EU ...................................................................................... 76 10.6 Soudní rozhodnutí ....................................................................................... 77 10.7 Ostatní ......................................................................................................... 77
7
1.
Úvod Člověk je v dnešní době vystaven mnoha faktorům, které nepříznivě ovlivňují
a ohrožují jeho zdraví. Jedním z těchto faktorů jsou právě chemické látky. Ačkoliv si jejich přítomnost mnohdy ani neuvědomujeme, nachází se téměř všude. Jsou obsaženy ve vzduchu, vodě, půdě, potravinách a v mnoha dalších zdrojích, přičemž míra jejich škodlivosti pro člověka je různá. Je obecně známým faktem, že jsou v současnosti na trh uváděny stále nové chemické látky a i ty stávající se používají k účelům dříve nepředvídaným. Díky modernizaci a pokroku ve vědě jsou vyráběny různorodé chemické látky, avšak s jejich zvyšujícím se množstvím roste i riziko ohrožení zdraví lidí. Těmi látkami, které představují riziko pro zdraví člověka, tedy nebezpečnými chemickými látkami, se budu zabývat ve své diplomové práci. Cílem této práce je analýza právních prostředků ochrany zdraví člověka před nebezpečnými chemickými látkami. Velké množství právních předpisů, roztříštěnost právní úpravy a limitovaný rozsah této práce mi ale neumožňují postihnout tuto problematiku kompletně. Proto se soustředím na ochranu člověka před nebezpečnými chemickými látkami z té nejobecnější, základní roviny, za kterou považuji především jejich výrobu, uvádění na trh, používání a další činnosti s tím související, tedy ochranu od samotného počátku. Z toho důvodu se nezabývám analýzou právních prostředků upravujících konkrétní zdroje nebezpečných chemických látek, jakými jsou vzduch, voda, půda, potraviny apod. a prevencí závažných havárií pro objekty, v nichž je umístěna nebezpečná chemická látka, ač s touto problematikou bez pochyby souvisí. Kromě právních předpisů hrají významnou roli i další nástroje ochrany, jakými jsou nástroje sankční, přicházející v úvahu ve chvíli, kdy dojde k porušení primární právní povinnosti stanovené těmito právními předpisy a s tím související odpovědnost, tedy sekundární povinnost nastupující v důsledku tohoto porušení. V souvislosti s ochranou zdraví člověka před nebezpečnými
látkami
by
bylo
možné
podrobně
rozebrat
odpovědnost
občanskoprávní, správněprávní, trestněprávní a v širším kontextu i odpovědnost ekologicko-právní. Šíře této problematiky a rozsah mé práce mi to však neumožňují.
8
V práci nejprve vymezuji základní pojmy, vztah životního prostředí a ochrany zdraví člověka, provádím kategorizaci nebezpečných chemických látek a nastiňuji negativní účinky těchto látek na lidské zdraví pro lepší představu, a zároveň i jako odpověď na otázku, proč je vlastně potřeba chránit naše zdraví před těmito látkami. V následujících kapitolách podávám exkurz do mezinárodní sféry ochrany zdraví, která se vyznačuje různými mnohostrannými mezinárodními úmluvami. Ty jsou uzavírány mezi státy, jež si uvědomují nutnost regulace nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, pro poskytnutí co největší možné ochrany lidskému zdraví. K ochraně zdraví významně přispívá na celosvětové úrovni i Světová zdravotnická organizace, jejímž členem je i Česká republika a proto je krátce popsán hlavní rámec její činnosti. Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii nelze opomenout ani důležité nástroje ochrany zdraví před nebezpečnými chemickými látkami, tedy právní předpisy vydávané na poli Evropské unie, kterým věnuji ve své práci velkou pozornost. Stěžejní část práce tvoří analýza vnitrostátní právní úpravy, která vychází z ústavního zakotvení ochrany zdraví před chemickými látkami a pokračuje přes nástin ochrany zdraví ve vybraných právních předpisech. Výběr právních předpisů jako nástrojů ochrany zdraví před nebezpečnými chemickými látkami nebyl náhodný a má své opodstatnění. Tato problematika vychází v právní úpravě ČR ze zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Chemické látky, jak už bylo uvedeno výše, jsou přítomny téměř všude, a proto se zde nabízí celá řada právních předpisů upravujících nakládání s nimi. Ve své práci se ale zaměřuji především na ty chemické látky, které jsou považovány za nebezpečné, představující významné riziko pro lidské zdraví, tedy látky biocidní, látky obsažené v přípravcích na ochranu rostlin a látky návykové. Z toho důvodu vymezuji ochranu zdraví v režimu právních předpisů týkajících se této problematiky, přičemž u návykových látek se soustředím pouze na jejich základní vymezení a konstatování obecně známé nebezpečnosti jak pro člověka užívajícího tyto látky, tak pro společnost. Ochrana zdraví před návykovými látkami je tématem tak obsáhlým, že by mohlo být předmětem samostatné práce.
9
V této práci se zabývám podrobněji pouze ochranou zdraví před tabákovým kouřem v rámci tzv. pasivního kouření a to sice proto, že expozici tabákovému kouři se člověk v drtivé většině případů nevystavuje dobrovolně, na rozdíl od samotného kouření cigaret a užívání jiných návykových látek. Metodami použitými ke zpracování této diplomové práce jsou především analýza, dedukce a komparace. Při zpracovávání dané problematiky byly použity právní předpisy, odborná literatura, ale i internetové zdroje a judikatura, uvedené v seznamu použitých zdrojů. Při analýze právních předpisů vycházím z platné a účinné právní úpravy ke dni 1. 1. 2013, v práci ale upozorňuji i na některé změny, ke kterým došlo bezprostředně po tomto datu.
10
2.
Životní prostředí a ochrana veřejného zdraví
2.1 Uvedení do problematiky V odborné literatuře existuje mnoho definic pojmu životní prostředí. Například Všeobecná encyklopedie uvádí, že je to prostor, ve kterém organismus žije, a jeho systém vazeb k prostředí; tedy souhrn vnějších vlivů, které jedince obklopují. Životní prostředí je složitým systémem a člověk je nejen jeho součástí, ale i aktivním spolutvůrcem.1 Životní prostředí je výstižně definováno také v §2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí a to následujícím způsobem: „Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.” „Složkami životního prostředí jsou v nejobecnější rovině voda, půda, vzduch, rostliny a živočichové. Jeho nedílnou součástí je tedy i sám člověk. Zdravé životní prostředí a jeho stav je nejen biologickým a ekologickým, ale i ekonomickým a sociálním předpokladem existence člověka na Zemi.”2 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že člověk se bez přírody neobejde, je totiž základním předpokladem naší existence. Každý z nás by proto měl dbát o její ochranu. Bohužel stav přírody a životního prostředí obecně se neustále zhoršuje. Je to způsobeno zejména neuváženou a masovou činností člověka, který čerpá přírodní zdroje, aniž by uvažoval o hrozících vedlejších dopadech. Avšak tímto bezohledným využíváním přírodních zdrojů, kdy nadřazuje krátkodobé zisky nad dlouhodobým trvale udržitelným rozvojem, jeho působení na přírodu zdaleka nekončí. Mimo to do ní také vypouští, odkládá a uvolňuje řadu látek ve formě odpadních plynů a vod či vlastních pevných odpadů a to v takové míře, která bezprostředně ohrožuje či přímo poškozuje životní prostředí.3
1
Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, díl 4. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1998. 717 s. ISBN 80-85841-37-1. S. 714. 2 DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 630 s. ISBN 978-80-7400-338-7. S. 5. 3 Tamtéž, s.5.
11
Musíme si uvědomit, že těmito činnostmi ohrožujeme nejen životní prostředí, ale také sami sebe, především naše zdraví. Veřejné zdraví je možno pojmově vymezit jako objektivně zjistitelný zdravotní stav populace a jako takové je de facto kvalitou života člověka přímo závislou na stavu životního prostředí. Nejen z tohoto pojmového vymezení, ale i z logiky věci vyplývá, že zdravotní stav obyvatelstva je určován zdravými životními podmínkami.4
2.2 Vztah ochrany lidského zdraví a životního prostředí Vztah ochrany lidského zdraví a životního prostředí lze obecně charakterizovat dvěma základními přístupy. Jedná se o přístup antropocentrický, který považuje ochranu životního prostředí za pouhý prostředek vytváření příznivých životních podmínek pro život člověka, a lidské zdraví je tak primární funkcí právních norem této oblasti. Do protikladu se pak staví přístup ekocentrický, který chápe životní prostředí jako hodnotu samu o sobě a ochrana zdravých životních podmínek pro člověka je tak určitým vedlejším produktem při ochraně životního prostředí. Tyto přístupy se většinou v právních řádech navzájem prolínají.5 Antropocentrismus považuje člověka za nejvýznamnější hodnotové kritérium, a proto by měly být veškeré aktivity realizovány v jeho zájmu. Podle ekocentrického přístupu se člověk řadí mezi ostatní živé bytosti, čímž je součástí biologického společenství.6 V současné době se ovšem můžeme setkat s tím, že je pojem antropocentrismus vykládán poněkud odlišným až vyhraněným způsobem. Jako příklad lze uvést jednání mnohých ekologických hnutí, která vyčítají nadnárodním korporacím, že vykořisťují přírodu a nezajímá je nic jiného než maximalizace jejich zisku. Často označují antropocentrismus jako cestu k záhubě. V žádném případě nemám v úmyslu nadnárodní korporace jakkoliv obhajovat, ale dle mého názoru si někteří lidé tento pojem vykládají špatně. Blízký je mi proto názor PhDr. Milana Valacha,
4
DUDOVÁ, Jana. Právo na ochranu veřejného zdraví: ochrana veřejného zdraví před rizikovými faktory venkovního prostředí. Praha: Linde, 2011. 420 s. ISBN 978-80-7201-854-3. S. 22, 27. 5 DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 526, 527. 6 DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 21.
12
PhD., který uvádí, že „nelze zaměňovat egoistické a krátkodobé zájmy sledující jednání některých lidí s antropocentrickým přístupem.”7 Ochrana životního prostředí je jednou z hlavních podmínek vysoké úrovně lidského zdraví.8 Proto by si právě ti z nás, kteří vnímají přírodu pouze jako zdroj, ze kterého čerpají pro svůj užitek, měli uvědomit, jak důležitá je pro naši existenci.
7
VALACH, Milan. Co je antropocentrismus *online+. 2009 *cit. 18. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.valach.info/antropocentrismus 8 DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 528.
13
3.
Nebezpečné chemické látky
3.1 Vymezení pojmu Každý den jsme vystavováni vlivu určitých chemických látek. Staly se prakticky součástí našich životů. Jsou obsaženy jak v potravinách, které konzumujeme, tak i v pití nebo například v kosmetických výrobcích a čisticích prostředcích, které najdeme v každé domácnosti. Chemické látky lze tedy charakterizovat jako „chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním postupem včetně případných nečistot vznikajících ve výrobním procesu.”9 Chemické přípravky lze pak vymezit jako „směsi nebo roztoky složené ze dvou nebo více látek.”10 Ne všechny chemické látky se dají pokládat za nebezpečné. Za nebezpečné chemické látky se považují ty, které představují riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, popřípadě pro některou ze složek životního prostředí. Jedná se například o látky vzniklé v důsledku průmyslových procesů, procesů hoření a kouření, látky odpadní apod. K jejich úniku může dojít jak v důsledku působení člověka, tak i vlivem přírodních sil.11 V důsledku působení člověka se mohou nebezpečné chemické látky uvolnit například při havárii způsobené ve výrobě, při skladování těchto látek, dopravní nehodě, kdy jsou převáženy nebezpečné látky apod. Mezi přírodní síly, které mohou způsobit únik těchto látek a ohrozit tak životní prostředí a lidské zdraví, se mohou řadit povodně, sesuv půdy nebo i působení větru.12 Dle ustanovení §5 zákona č. 350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (dále jen chemický zákon) se za nebezpečné chemické látky považují takové, které se díky svým nebezpečným vlastnostem dají klasifikovat jako látky výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé, 9
PEKÁREK, Milan, PRŮCHOVÁ, Ivana, DUDOVÁ, Jana, JANČÁŘOVÁ, Ilona. Právo životního prostředí. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 327 s. ISBN 978-80-210-4299-5. S. 81. 10 Tamtéž, s. 81. 11 DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 233. 12 Ministerstvo vnitra: chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek *online+. Ministerstvo vnitra *cit. 18. 1. 2013+. Dostupné z: Mvcr.cz/clanek/chovaniobyvatelstva-v-pripade-havarie-s-unikem-nebezpecnych-chemickych-latek.aspx
14
vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilizující, karcinogenní látky, mutagenní, toxické pro reprodukci a nebezpečné pro životní prostředí.
3.2 Kategorizace nebezpečných chemických látek Za nebezpečné chemické látky se dají považovat vedle těch, které jsou uvedeny v příslušných právních předpisech o chemických látkách, také látky biocidní, přípravky k ošetřování rostlin i některé návykové látky.13 V následujících podkapitolách se budu věnovat jejich klasifikaci a stručné charakteristice jejich specifických vlastností, díky kterým mohou být pro zdraví člověka i životní prostředí nebezpečné. Podle mého názoru je důležité pro účely mé diplomové práce nebezpečné chemické látky klasifikovat, stručně charakterizovat a uvést i pár příkladů. Domnívám se totiž, že tak vznikne lepší představa o látce samotné i o jejích účincích na naše zdraví.
3.2.1 Kategorizace a označování dle chemického zákona Chemický zákon v §6 odst. 1 stanoví, že hodnocení nebezpečné vlastnosti látky a její zařazení do jedné nebo více skupin nebezpečnosti provádí výrobce nebo dovozce. To vše pak učiní podle seznamu; pokud však látka spadá do jedné nebo více skupin nebezpečnosti, které nejsou pro tuto látku v seznamu uvedeny, klasifikace se provádí pro tyto skupiny nebezpečnosti podle obecných postupů pro hodnocení nebezpečných vlastností látek. Jedná se o Seznam závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek.14 Není-li uvedena v seznamu, řídí se výrobce nebo dovozce obecnými postupy pro hodnocení nebezpečných vlastností látek, na základě údajů o jejích nebezpečných vlastnostech získaných zkoušením podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. Tím je Nařízení Komise č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, v platném znění. Obecné postupy pro
13 14
DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 234. Pozn. databáze k Seznamu je přístupná z: www.mpo.cz/dance
15
hodnocení nebezpečných vlastností látky a směsi a označování směsi stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 402/2011 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností chemických látek chemických směsí a balení a označování nebezpečných chemických směsí. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 402/2011 Sb. můžeme nebezpečné látky rozdělit do čtyř základních skupin. Do první skupiny spadají látky vykazující fyzikálněchemické vlastnosti, do druhé skupiny látky vykazující vlastnosti nebezpečné pro zdraví, do třetí skupiny pak látky vykazující specifické účinky na zdraví a do čtvrté skupiny jsou zařazeny látky nebezpečné pro životní prostředí. Pro účely mé diplomové práce se budu podrobněji zabývat pouze druhou, třetí a čtvrtou skupinou těchto látek. Látky vykazující vlastnosti nebezpečné pro zdraví tedy dělíme na: Vysoce toxické – látka, která při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží ve velmi malých množstvích způsobuje smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví Toxické – látka, která při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží v malých množstvích způsobuje smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví Zdraví škodlivé – látka, která při vdechnutí, požití nebo při průniku kůží může způsobit smrt nebo akutní nebo chronické poškození zdraví Žíravé – látka, která může zničit živé tkáně, pokud se s nimi dostane do styku Dráždivé – látka, která může při styku s kůží nebo sliznicí vyvolat zánět a nemá žíravé účinky Senzibilizující – látka, která může při vdechnutí, požití nebo při styku s kůží vyvolat přecitlivělost Látky vykazující specifické účinky na zdraví rozlišujeme následující: Karcinogenní Mutagenní Toxické pro reprodukci – látka způsobující poškození fertility (plodnosti) nebo vznik vývojových vad
16
Látky karcinogenní a mutagenní a jejich negativní účinky na lidské zdraví jsou podrobněji popsány v následujícím oddílu. Látky nebezpečné pro životní prostředí rozděluje vyhláška č.402/2011 Sb. podle toho, zda představují nebezpečí pro vodní prostředí nebo ostatní prostředí, kterým jsou myšleny například rostliny, živočichové, půdní organismy nebo ozonová vrstva. Chemický zákon je definuje jako „látky, které při vstupu do životního prostředí představují nebo můžou představovat okamžité nebo pozdější nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí.” Pro úplnost je třeba ještě doplnit i grafickou podobu výstražných symbolů a písmenných označení nebezpečných vlastností shora popsaných látek. I to upravuje vyhláška č.402/2011 Sb. konkrétně příloha č. 5.
Zdroj: http://www.safetyshop.cz/c103-symboly-nebezpecnosti
17
3.2.2 Kategorizace dle zákona o biocidních přípravcích Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh, ve znění pozdějších předpisů vymezuje biocidní přípravek jako účinnou látku nebo přípravek obsahující jednu nebo více účinných látek ve formě, v jaké jsou dodávány uživateli, určené k hubení, odpuzování, zneškodňování, zabránění účinku nebo dosažení jiného regulačního účinku na jakýkoliv škodlivý organismus chemickým nebo biologickým způsobem. Uvedenou účinnou látku definuje jako chemickou látku nebo mikroorganismus, včetně virů a hub, které svým specifickým účinkem působí na škodlivé organismy. Zákon se zmiňuje také o tzv. biocidním přípravku s nízkým rizikem. Od běžného biocidního přípravku se odlišuje tím, že musí představovat jen nízké riziko pro zdraví člověka, zvířat, rostlin a životní prostředí. „Biocidní přípravky se tedy běžně používají k ničení, potlačování výskytu nebo odpuzování škodlivých živých organismů, které mohou ohrožovat zdraví lidí a zvířat nebo poškozovat přírodní a vyráběné produkty.”15 Příloha zákona o biocidních přípravcích rozděluje biocidní přípravky do čtyř základních kategorií, kterými jsou: Dezinfekční přípravky a přípravky pro všeobecné použití – např. dezinfekční přípravky pro pitnou vodu Konzervační přípravky – např. konzervační přípravky pro dřevo Přípravky pro regulaci živočišných škůdců – např. rodenticidy, což jsou přípravky pro regulaci stavu myší, potkanů nebo jiných hlodavců Ostatní přípravky – např. balzamovací a taxidermické kapaliny
3.2.3 Kategorizace dle zákona o rostlinolékařské péči Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a změně některých souvisejících zákonů, v platném znění zpracovává příslušné předpisy Evropské unie a zároveň navazuje na přímo použitelný právní předpis Evropské unie, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění 15
DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 244.
18
přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS. Uvedené nařízení obsahuje mimo jiné i užitečné definice pojmů a klasifikaci látek, které mohou být obsaženy v přípravcích na ochranu rostlin a tím představovat riziko pro lidské zdraví. „Přípravky na ochranu rostlin mohou mít na rostlinnou výrobu rovněž nežádoucí účinky. Jejich používání může přinášet rizika a nebezpeční pro člověka, zvířata a životní prostředí, zejména jsou-li uvedeny na trh bez úředních zkoušek a povolení a jsou-li nesprávně používány.”16 Jedná se o přípravky, které obsahují účinné látky, safenery nebo synergenty nebo jsou z nich složeny. Zákon o rostlinolékařské péči upravuje způsob schvalování výše uvedených látek, avšak charakteristiku nalezneme opět v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009, konkrétně v čl.2 odst.3. Safenery definuje jako látky či přípravky, jež se přidávají do přípravků na ochranu rostlin s cílem potlačit či snížit fytotoxické účinky přípravků na ochranu rostlin na některé rostliny. Synergenty jsou vymezeny jako látky či přípravky, které mohou podpořit činnost účinné látky či látek v přípravku na ochranu rostlin. Nařízení se zmiňuje i o pojmu adjuvanty, což jsou látky nebo přípravky, které má uživatel smísit s přípravkem na ochranu rostlin, a které zvyšují jeho účinnost či jiné pesticidní vlastnosti.
3.2.4 Kategorizace návykových látek K chemickým látkám, které jsou velmi nebezpečné pro lidské zdraví, patří v neposlední řadě i látky tzv. návykové. Jsou součástí léčiv, ale například i alkoholu, cigaret a drog. V této podkapitole se zaměřím na vymezení pojmu návyková látka, základnímu dělení a charakteristice. Působení všech těchto látek se člověk ovšem vystavuje více či méně dobrovolně. Proto se dopodrobna budu zabývat pouze ohrožením lidského zdraví v souvislosti s pasivním kouřením a to v kapitole č. 8.
16
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 18. 1. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
19
Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů v §2 písm. a uvádí, že návykovými látkami se rozumí omamné a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 tohoto zákona. Přílohy č. 1, 2 a 3 obsahují seznam omamných látek podle Jednotné úmluvy o omamných látkách. V přílohách č. 4, 5, 6 a 7 je uveden výčet psychotropních látek podle Úmluvy o psychotropních látkách. Pro zpestření mé diplomové práce si dovolím malý exkurs do „světa drog”. Jako příklad omamných látek lze uvést jedny z nejčastěji užívaných, kterými jsou opium, kokain a cannabinoidy. „Surové opium je zaschlá šťáva mléčné barvy vyskytující se v nezralých makovicích. V současnosti je pro potravinářský průmysl pěstován geneticky upravený mák se sníženým obsahem alkaloidů. Za typicky společenskou drogu se dá považovat kokain. Jedná se o alkaloid z jihoamerického keře zvaného Koka pravá. Cannabinoidy jsou látky obsažené v různých druzích konopí. Nejčastějším způsobem užívání je kouření sušených částí rostlin známých pod jménem marihuana.”17 Největší nebezpečí pro člověka v souvislosti s návykovými látkami spočívá dle mého názoru v tom, že se na nich může stát velmi snadno závislým. MUDr. Hana Houdková, přednosta oddělení pro léčbu návykových nemocí v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, popisuje závislost na návykových látkách jako duševní poruchu, která vzniká v důsledku užívání těchto látek.18 K užívání návykových látek inklinuje stále více lidí a tato skutečnost se dá nazvat celosvětovým problémem. Fakt, že návykové látky jsou schopny nepříznivě ovlivnit sociální chování člověka, vyplývá i ze statistiky Českého statistického úřadu, která uvádí jen za rok 2011 počet 3340 spáchaných trestných činů v souvislosti s požíváním a distribucí návykových látek.19
17
HIRT, Miroslav a kol. Soudní lékařství. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 85 s. ISBN 97880-210-4583-5. S. 66, 67. 18 Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod: závislost na návykových látkách *online+. Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod *cit. 18. 1. 2013+. Dostupné z: http://www.plhb.cz/content/zavislost-nanavykovych-latkach 19 Český statistický úřad. Statistická ročenka České republiky 2012 *online+. Praha: Český statistický úřad, 2012. *cit. 18. 1. 2013+. ISBN 978-80-250-2253-5. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/A6004C2345/$File/000112.pdf
20
3.3 Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou lékaři rozdělovány na účinky toxické a pozdní. V rámci toxických účinků rozlišujeme toxicitu akutní, kdy dojde k nežádoucímu účinku i po jednorázovém působení a toxicitu chronickou, která se projevuje při dlouhodobém působení chemických látek, které se mohou hromadit v těle. Jako příklad akutní toxicity lze uvést otravu oxidem uhelnatým, u chronické toxicity se může jednat například o působení dioxinů nebo polychlorovaných bifenylů.20 U látek s pozdními účinky se předpokládá, že nezávisí na velikosti dávky, tzn. i relativně malá dávka chemické látky může způsobit onemocnění. Mohou se vyskytovat v potravinách, v pitné vodě i ovzduší. Řadíme sem látky, které jsou schopny vyvolat: Mutagenní účinky – schopnost způsobovat mutace, tedy změnit genetickou informaci v jádru buňky. Projevem mutace může být i nekontrolované množení buňky, kterým vzniká zhoubný nádor. Karcinogenní účinky – schopnost vyvolat zhoubný nádor. „Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny se sídlem v Lyonu rozdělila karcinogeny z hlediska jejich účinků na lidský organismus následovně: 1. Účinná látka je karcinogenní 2A. Účinná látka je pravděpodobně karcinogenní 2B. Účinná látka je možná karcinogenní 3. Účinnou látku nelze klasifikovat jako humánní karcinogen 4. Účinná látka pravděpodobně není pro člověka karcinogenní”21 Teratogenní účinky – schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Alergické účinky – schopnost vyvolat přehnanou imunitní reakci organismu22
20
ŠUTA, Miroslav. Chemické látky v životním prostředí a zdraví *online+. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2008 [cit. 18. 1. 2013]. ISBN 978-80-87308-00-4. Dostupné z: http://www.veronica.cz/dokumenty/chemicke_latky.pdf 21 PRUCEK, Robert. Nebezpečné chemické látky a přípravky *online+. 2012 *cit. 18. 1. 2013+. Dostupné z: chemikalie.upol.cz/skripta/tv/1.doc 22 ŠUTA 2008 op. cit.
21
4.
Ochrana zdraví člověka před chemickými látkami
z mezinárodního hlediska 4.1 Ochrana zdraví před chemickými látkami v mezinárodních úmluvách o lidských právech Všeobecná deklarace lidských práv byla schválena Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948. Dle své preambule je společným cílem pro všechny národy a státy. Obsahuje 30 stručných článků a mezi nejvýznamnější lidská práva a svobody, které lze zmínit v souvislosti s ochranou zdraví, je právo na život, zákaz mučení, právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu. Deklarace měla však pouze doporučující povahu a státy tak přejímaly základní práva a svobody v ní obsažené do univerzálních i partikulárních mezinárodních úmluv o lidských právech. Mezi takové univerzální mezinárodní úmluvy patří Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Právy obsaženými v druhém zmíněném Paktu jsou především právo na práci, na přiměřený životní standard a právo na zdraví.23 Významnou mezinárodní regionální úmluvou je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, sjednaná na poli Rady Evropy, přičemž základní podmínkou členství v Radě Evropy je právě podpis této Úmluvy. K zajištění závazků, ke kterým se tímto členské státy zavázaly, byl zřízen Evropský soud pro lidská práva. Kromě čl. 2, který zaručuje ochranu práva na život, má význam i čl. 8 Úmluvy. Ten stanoví právo každého na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. V odst. 2 je obsažena tzv. bezpečnostní klausule, která umožňuje omezit aplikaci Úmluvy v konkrétně uvedených případech, mezi nimi i z důvodu ochrany zdraví.24 Jak již bylo definováno v první kapitole, veřejné zdraví se dá vymezit jako kvalita života člověka přímo závislá na stavu životního prostředí. Z tohoto důvodu je nutné 23
POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné - Zvláštní část. 4., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 482 s. ISBN 80-7179-801-0. S. 80, 81, 82. 24 DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 94, 95.
22
uvést fakt, že ani jedna z uvedených mezinárodních úmluv neobsahují žádné konkrétní právo na ochranu zdraví člověka ve vztahu ke zdravému životnímu prostředí. Ve vztahu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je proto také v řadě případů u porušení lidských práv v dané oblasti argumentováno porušením práva na život.25 Jestliže ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod neobsahuje konkrétní právo na ochranu zdraví člověka ve vztahu ke zdravému životnímu prostředí, nepřichází v úvahu ani explicitní zakotvení práva na ochranu zdraví před chemickými látkami. Odpověď na otázku, na kolik má člověk toto právo zaručeno, nám může poskytnout judikatura Evropského soudu pro lidská práva.
4.2 Judikatura Evropského soudu pro lidská práva a ochrana zdraví před chemickými látkami Pokud vymezíme účel Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jako nástroj k ochraně individuálních práv, je žádoucí, aby byla jednotlivá ustanovení interpretována a aplikována tak, aby záruky ochrany lidských práv byly účinné. Interpretací a aplikací Úmluvy je pověřen Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP). Ochranu zdraví člověka před chemickými látkami lze, pro jeho účinnou vynutitelnost, podřadit pod poněkud obecnější pojem, kterým je ochrana zdravých životních podmínek. Při zásahu do zdravých životních podmínek je kromě obecné ochrany v čl. 2 Úmluvy namítáno rovněž porušení speciálních ustanovení, jakým je i čl. 8 Úmluvy, kterým ESLP obvykle odůvodňuje svá rozhodnutí o porušení lidských práv v oblasti ochrany zdravých životních podmínek.26 Smluvní státy nejenže nesmí zasahovat do práva zakotveného v čl. 8 nezákonným způsobem, ale také musí zajistit, že bude ve vnitrostátním zákonodárství respektováno.27 Jako příklad, kdy ESLP konstatoval porušení čl. 8 Úmluvy v souvislosti s ochranou zdravých životních podmínek, je případ Guerra a další proti Itálii. Jednalo se o 25
DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 96. Tamtéž, s. 97. 27 HUBÁLKOVÁ, Eva. Evropská úmluva o lidských právech a Česká republika. Praha: Linde, 2003. 743 s. ISBN 80-7201-417-X. S. 208. 26
23
stížnost čtyřiceti občanek Itálie žijících asi kilometr od chemické továrny na výrobu hnojiv a látek, klasifikovaných jako vysoce rizikové. Během výroby byly do ovzduší vypouštěny hořlavé plyny, což mohlo vést k uvolnění vysoce toxických látek. Došlo také k několika vážným nehodám, při nichž muselo být hospitalizováno 150 osob. ESLP nepochyboval o přímých důsledcích, jaké měly škodlivé emise pro právo na respektování jejich soukromého a rodinného života a konstatoval, že Itálie nedostála svému závazku zajistit stěžovatelkám právo na respektování soukromého a rodinného života. Z toho lze tedy vyvodit pozitivní povinnost státu k zajištění zdravých životních podmínek.28 Z výše uvedeného a i z dalších rozhodnutí ESLP v souvislosti s porušením čl. 8 Úmluvy vyplývá, že musí být splněny dva základní požadavky. Zásah do práva zakotveného v čl. 8 musí mít přímý vliv na obydlí, soukromý nebo rodinný život a zásahem bylo dosaženo určité minimální úrovně závažnosti. To ESLP zároveň konstatuje i v rozhodnutí ve věci Fadějevová proti Rusku, kdy stěžovatelka namítala porušení čl. 8 Úmluvy. K tomu mělo dojít zhoršením životního prostředí a jeho vlivu na zdraví obyvatel v Čerepovci, kde se nachází největší huť na tavení železa v Rusku. Podle ESLP je možné se domnívat, že se zdraví stěžovatelky zhoršilo následkem dlouhodobého působení průmyslových emisí.29 Pro shrnutí lze uvést, že právo na zdravé životní podmínky nemůže být sice samo o sobě univerzálně ceněným lidským právem, ale lze se jej, ve spojení s ochranou lidského života a jeho kvality, úspěšně domáhat.30
4.3 Právní úprava ochrany před chemickými látkami v mezinárodním právu Ochraně životního prostředí před nebezpečnými chemickými látkami a s tím spojené ochraně zdraví člověka je v dnešní době přisuzován velký význam i v rámci mezinárodního společenství. Je to dáno jak kvantitou chemických látek uváděných každoročně na trh, tak i širokým spektrem jejich používání. 28
HUBÁLKOVÁ op. cit., s. 209. DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 99. 30 Tamtéž, s. 102. 29
24
„Chemické látky se začaly uplatňovat ve světové ekonomice a v mezinárodním obchodu zvláště po 2. světové válce, kdy je každoročně na trh uváděno téměř 1000 nových chemických látek a přípravků k již tam používaným téměř 80 000 látek v objemu několika stovek tun. Chemický průmysl se stal jedním z nejdůležitějších ekonomických odvětví, které ovlivňuje téměř všechny sektory (zemědělství, textilní průmysl, doprava, zdravotnictví).”31 Mezinárodní právo životního prostředí tvoří relativně samostatnou součást mezinárodního práva veřejného. Na jeho poli je uzavíráno velké množství mezinárodních úmluv a právě díky tomu si získalo v rámci mezinárodního práva významné postavení. Za hlavní úlohu je považováno zejména vytvoření vhodného právního rámce pro mezinárodní rozhodovací procesy, a nabídnout tak základní rámec pro budoucí možný konsensus států ohledně jednotlivých standardů ochrany životního prostředí. Mezinárodní právo životního prostředí upravuje celou řadu oblastí, jakými jsou například ochrana biodiverzity, ochrana ovzduší, ochrana před znečištěním nebezpečnými odpady a chemickými látkami.32 Chemické látky jsou celosvětově pokládány za vážný ekologický problém, a proto jim byla také věnována velká pozornost v rámci Implementačního plánu, přijatého na summitu v Johannesburgu v roce 2002.33 Doporučil řešit příčiny špatného zdraví, včetně příčin pramenících z životního prostředí a vyzval do roku 2005 rozvíjet strategický přístup k mezinárodnímu nakládání s chemickými látkami. Do roku 2020 by pak mělo být dosaženo toho, že chemické látky budou vyráběny a využívány takovým způsobem, který povede k minimalizaci jejich nepříznivých účinků na životní prostředí a lidské zdraví.34 Implementační plán stanovil také povinnost vyvíjet značné úsilí k tomu, aby mohla Rotterdamská úmluva o řízení předběžného souhlasu pro určité chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodě vstoupit v platnost v roce 2003 a
31
HLAVÁČEK, Jiří. Mezinárodní environmentální právo a ochrana životního prostředí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. 234 s. ISBN 978-80-245-1296-9. S. 211. 32 DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 98, 99. 33 Tamtéž, s. 494, 495. 34 HLAVÁČEK 2007 op. cit., s. 214.
25
Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech v roce 2004. Jedná se o dvě základní mezinárodní smlouvy v oblasti nakládání s chemickými látkami.35 Cílem Rotterdamské úmluvy, jejíž stranou je v současné době 150 států včetně České republiky, je ochrana životního prostředí a zdraví člověka před nepříznivými účinky nebezpečných chemických látek a spočívá na řízení předběžného souhlasu.36 „Toto řízení je mechanismem, v rámci kterého smluvní strany sdělují prostřednictvím Sekretariátu Úmluvy ostatním smluvním stranám, zda v budoucnu povolí či zamítnou dovoz látek uvedených na seznamu v Příloze III k Úmluvě, resp. zda umožní dovoz určité látky uvedené na seznamu pouze za určitých podmínek.”37 Příloha III je měněna a na seznam přibývají časem stále nové chemické látky. Nejaktuálnější změna proběhla před pár dny, kdy ve Sbírce mezinárodních smluv, rozeslané 25. února 2013, bylo publikováno sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. Na seznam tedy přibyli tři vysoce toxické látky a to sice alachlor, aldikarb a endosulfan.38 Cílem Stockholmské úmluvy je chránit lidské zdraví a životní prostředí před perzistentními organickými polutanty. Tato úmluva upravuje opatření, která se ukládají smluvním stranám pro omezení nebo odstranění úniků těchto toxických látek a to jak při zamýšlené, tak i nezamýšlené výrobě.39 Perzistentní organické polutanty jsou toxické látky schopné dlouhodobě setrvávat v životním prostředí, přenášet se na velké vzdálenosti (větrem, vodou apod.) a způsobovat řadu vážných onemocnění, jakými jsou například rakovina, poruchy centrálního nervového
35
DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 495. Ministerstvo životního prostředí: Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, Rotterdam, Nizozemí, 1998 [online]. Ministerstvo životního prostředí *cit. 18. 2. 2013+. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/rotterdamska_umluva_nebezpecne_latky 37 DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 496. 38 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. In: Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra, 2013, částka 11, s. 2791-2795. ISSN 1801-0393. 39 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Stockholmské úmluvy o organických perzistentních polutantech. In: Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra, 2006, částka 21, s. 658-747. ISSN 1801-0393. 36
26
systému a další.40 K dnešnímu dni je smluvní stranou úmluvy 178 států, kterým je na základě výjimky zaregistrované u sekretariátu Stockholmské úmluvy umožněno pokračovat v používání určitých chemických látek. Smluvní stranou je i Česká republika, která významně přispívá k monitoringu perzistentních organických polutantů ve střední a východní Evropě. V Brně bylo dokonce zřízeno za účelem podpory řádné implementace úmluvy Národní centrum pro perzistentní organické polutanty. Jeho sídlem je Výzkumné centrum pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii Masarykovy univerzity v Brně.41 Mezi nebezpečné chemické látky, jak bylo již zmíněno v předchozí kapitole, patří i omamné a psychotropní látky, jejichž zneužívání se jeví jako celosvětový problém s rostoucí tendencí. Proto i ony jsou předmětem několika mnohostranných mezinárodních úmluv sjednaných na poli OSN. Jedná se o Jednotnou úmluvu o omamných látkách z roku 1961, Úmluvu o psychotropních látkách z roku 1971 a Úmluvu OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Jednotná úmluva o omamných látkách rozřazuje jednotlivé látky do Seznamů, jež tvoří přílohy této úmluvy. Smluvní strany se zde zavazují k omezení produkce, výroby, dovozu, vývozu, obchodu a použití omamných látek výhradně pro lékařské a vědecké účely.42 Úmluva o psychotropních látkách zavazuje smluvní strany učinit opatření proti zneužívání psychotropních látek a také proti nedovolenému obchodu, zejména vzájemně spolupracovat. Jednotlivé státy však mohou přijmout i opatření přísnější.43
4.4 Činnost Světové zdravotnické organizace Na poli Organizace spojených národů je uzavírána celá škála mezinárodních úmluv, jež mají pro ochranu životního prostředí a lidského zdraví velký význam.
40
DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 497. Ministerstvo životního prostředí: Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech (2001) [online]. Ministerstvo životního prostředí *cit. 19. 2. 2013+. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/stockholmska_umluva_polutanty 42 Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., o Jednotné úmluvě o omamných látkách, ve znění sdělení č. 458/1991 Sb. 43 Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách. 41
27
Významné postavení má i jí zřízená Světová zdravotnická organizace (World Health Organization). 7. dubna 1948 nabyla platnosti Zakládací smlouva podepsaná 61 státy včetně tehdejšího Československa. Tento den je také každoročně oslavován Světový den zdraví. Počet členských států neustále rostl, k dnešnímu dni jich je 193. Její centrální sídlo je v Ženevě, ale existuje 6 regionálních oddělení a to konkrétně pro oblast Afriky, Evropy, jihovýchodní Asie, Ameriky, západní Pacifik a Střední východ. V rámci Ochrany životního prostředí člověka se zabývá i problematikou chemických havárií, čistoty ovzduší, starých ekologických zátěží apod.44 Světová zdravotnická organizace podporuje mezinárodní spolupráci v oblasti zdravotnictví a realizuje programy na úplné odstranění některých nemocí. Jejím hlavním cílem je dosažení co nejlepšího zdraví pro všechny. Mezi hlavní strategické záměry pak patří omezování úmrtnosti a nemocnosti zejména u sociálně slabých skupin obyvatelstva, rozvoj spravedlivějších a efektivnějších zdravotnických systémů nebo také omezení zdravotních rizik vyplývajících z ekologických, ekonomických a sociálních podmínek.45 „Současná koncepce ochrany zdraví vychází z celosvětové deklarace zdraví, přijaté WHO na 51. Světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 1998. V souvislosti s touto deklarací členské státy WHO přijaly dokument Politika zdraví pro všechny do 21. století a zavázaly se tuto politiku prosazovat prostřednictvím odpovídajících regionálních a národních politických programů a strategií tak, aby došlo k omezení obecných zdravotních rizik a prosazení všeobecné ochrany zdraví.”46 Evropská politika Zdraví pro všechny (Health for all) pak vychází právě z tohoto dokumentu. „Cílem politiky Zdraví pro všechny je vznik širokého společenského hnutí za zdraví, do kterého se zapojí občané, administrativní, obchodní a politické složky společnosti. Všechny členské státy v Evropském regionu by měly uvést do souladu svou zdravotní politiku se zásadami programu Zdraví pro všechny.”47
44
DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s.528. World Health Organization: základní informace [online]. World Health Organization [cit. 19. 2. 2013+. Dostupné z: http://www.who.cz/index.php/zaklinfo 46 DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 40, 41. 47 Tamtéž, s. 42. 45
28
První koncept evropské politiky Zdraví pro všechny byl formulován v roce 1978 na konferenci Světové zdravotnické organizace v Alma-Atě a postupně se vyvíjel až do verze z roku 1998 nazvané Zdraví pro všechny pro 21. století. Česká republika přijala dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva tzv. ZDRAVÍ 21 vládním usnesením č. 1046 ze dne 30. října 2002. Jeho obsahem je 21 cílů, které jsou totožné s cíly Zdraví pro všechny pro 21. Století z roku 1998.48 Souvislost s ochranou před nebezpečnými chemickými látkami má například cíl č. 4, kde jedním z dílčích úkolů je podstatně snížit podíl mladých lidí, kteří se podílejí na zdraví škodlivých formách chování, ke kterým patří konzumace drog, tabáku a alkoholu. Dalším cílem, který je zaměřen na ochranu před nebezpečnými chemickými látkami, je cíl č. 12, který stanoví snížit škody způsobené alkoholem, drogami a tabákem.49 Významným přínosem spolupráce České republiky s WHO je i dokument Akční plán pro životní prostředí a zdraví, který byl u nás, stejně jako v dalších zemích, vytvořen právě z podnětu WHO.50 WHO je jedním z devíti členů programu pro bezpečné nakládání s chemickými látkami tzv. Inter-Organization Programme for the Sound Management of Chemicals, který byl vytvořen v roce 1995 za účelem posílení spolupráce a zvýšení koordinace v oblasti chemické bezpečnosti. Mezi další členy se řadí kupříkladu UNEP, OECD a mnohé jiné organizace. Tento program má sloužit jako nástroj pro koordinaci mezinárodních opatření k dosažení cíle Implementačního plánu přijatého na summitu v Johannesburgu v roce 2002, vymezeného v předchozí podkapitole.51
48
KŘÍŽ, Jaroslav. Analýza evropských zkušeností s politikou zdraví pro všechny pro 21. století. Hygiena: časopis pro ochranu a podporu zdraví. 2007, roč. 52, č. 1, s. 12. ISSN 1802-6281. 49 Ministerstvo zdravotnictví: Program Zdraví 21 *online+. Ministerstvo zdravotnictví *cit. 19. 2. 2013+. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/zdravi-pro-vsechny-vstoleti_2461_1101_5.html 50 KŘÍŽ, Jaroslav. Spolupráce České republiky se Světovou zdravotnickou organizací [online]. 2008 [cit. 20. 2. 2013+. Dostupné z: http://www.osn.cz/soubory/who03-who-a-cr.pdf 51 World Health Organization: Inter-Organization Programme for the Sound Management of Chemicals *online+. World Health Organization *cit. 12. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.who.int/iomc/en/
29
5.
Právní úprava EU
5.1 Koncepce ochrany zdraví před chemickými látkami v rámci EU Ochraně životního prostředí a veřejného zdraví je věnována velká pozornost také ze strany Evropské unie. Tato oblast je upravena jak primárním, tak i sekundárním právem. Samotné cíle ekologické politiky Unie jsou vyjádřeny v primárním právu, konkrétně v čl. 191 Smlouvy o fungování EU, který stanoví, že politika Unie se v oblasti životního prostředí zaměřuje především na zachování a ochranu životního prostředí, ochranu lidského zdraví a uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů. Požadavek na ochranu veřejného zdraví najdeme v čl. 168 Smlouvy o fungování EU. Ten v odst. 1 stanoví, že „při vymezení a provádění všech politik a činností Unie je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví. Činnost Unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví. Unie doplňuje činnost členských států ke snižování škodlivých účinků drog na zdraví, včetně informačních a prevenčních opatření.” Normy sekundárního práva, upravující ochranu zdraví, lze rozdělit do skupin na předpisy týkající se jednotlivých složek životního prostředí, regulující konkrétní druhy ohrožení lidského zdraví, jako například chemické látky nebo hluk a dále na předpisy, jejichž obsahem jsou zdravotní požadavky na výrobky, potraviny a léčiva.52 Důkazem dlouhodobého zájmu Evropské unie o ochranu životního prostředí a lidského zdraví mohou být i tzv. Akční programy pro životní prostředí. K přijetí prvního akčního programu došlo v roce 1973. Tomuto přijetí předcházel summit Evropské rady v Paříži v roce 1972, kdy se rozhodla učinit opatření pro zlepšení životní úrovně a životních podmínek v Evropě. Význam tohoto prvního akčního programu tkví mimo jiné i v tom, že zavedl tzv. zásadu předběžné opatrnosti. V průběhu několika let byl následován dalšími pěti akčními programy, z nichž by 52
DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 528, 529.
30
měla být věnována pozornost zejména šestému akčnímu programu, který byl přijat pro období do 21. července 2012. Ten obsahuje čtyři základní priority evropské environmentální politiky. Jedná se o řešení problému změny klimatu, ochranu přírody a biologické rozmanitosti, životní prostředí, lidské zdraví a kvalitu života a poslední prioritou je udržitelné využívání a nakládání s přírodními zdroji.53 Komise v rámci akčního programu definovala také pět faktorů, které představují největší riziko pro lidské zdraví. Prvním faktorem jsou chemikálie, které mohou mít škodlivé účinky na lidské zdraví. Jednou z možností, jak tomuto riziku předejít, je postupné vyhodnocení všech chemikálií vyráběných ve větším množství. Jde tedy o stanovení jednotných systémů zkoušek, testů a jejich vyhodnocování, přičemž tato problematika spadá pod nařízení Evropského parlamentu a Rady 1907/2006/ES o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky a o změně některých předpisů.54 Jedná se o tzv. nařízení REACH, které bude podrobněji rozebráno v následující podkapitole. Další faktory představují pesticidy, problematická oblast kvality vodních zdrojů, znečišťování ovzduší a hluk.55 Vzhledem ke skutečnosti, že období šestého akčního programu skončilo 21. července 2012, nastává nyní období pro další, v pořadí již sedmý. V současné době je připraven návrh Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020. Obsahuje prioritní cíle, kterých by mělo být dosaženo, jako například ochránit občany EU před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky.56
53
Stanovisko Evropského a hospodářského výboru k tématu Sedmý akční program pro životní prostředí, monitorování šestého akčního programu pro životní prostředí 2012/C 191/01 ze dne 25. dubna 2012. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 20. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:191:0001:0005:CS:PDF 54 DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 530. 55 Tamtéž, s. 530, 531. 56 Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 2012/0337 (COD) z dne 29. listopadu 2012. In: EUR-lex [právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 20. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0710:FIN:CS:PDF
31
Celkový koncept a náhled Evropské unie na chemické látky vychází ze dvou základních bodů. Prvním z nich je skutečnost, že EU nenahlíží na chemické látky pouze jako na riziko pro lidské zdraví, ale také jako na v mnoha případech prospěšné, ať už ve farmaceutických nebo kosmetických výrobcích. Zároveň si ale uvědomuje, že chemické látky takové riziko mohou představovat a proto razí názor, že je potřeba dobře znát účinky chemických látek, aby bylo možné co nejvíce omezit jejich nežádoucí účinky.57 Z tohoto hlediska mají velký význam především nařízení EU v oblasti chemických látek, které jsou blíže vymezeny v následující podkapitole.
5.2 Nařízení EU v oblasti chemických látek Nařízení REACH není zdaleka jediným nařízením vydaným na poli Evropské unie, které se zabývá různými způsoby nakládání s chemickými látkami. Existuje jich naopak celá řada a všechny spolu více či méně souvisí. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 bylo přijato za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volného pohybu látek a směsí. Stanoveného účelu má být dosaženo harmonizací kritérií pro klasifikaci látek a směsí a pravidel označování a balení nebezpečných látek a směsí. Dále ukládá povinnosti výrobcům a dovozcům klasifikovat látky a směsi uváděné na trh, klasifikovat látky, které nejsou uváděny na trh a podléhají registraci podle nařízení č. 1907/2006 a v neposlední řadě povinnost oznámit Evropské agentuře pro chemické látky ty klasifikace a prvky označení, které jí nebyly předloženy v rámci registrace podle nařízení č. 1907/2006.58 Nařízením týkajícím se dovozu a vývozu nebezpečných látek je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 689/2008 ze dne 17. června 2008 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek. Hlavní cíle jsou vymezeny v čl. 1 nařízení a 57
Evropská Komise: Zdraví EU *online+. Evropská Komise *cit. 12. 3. 2013+. Dostupné z: http://ec.europa.eu/health-eu/my_environment/chemical_risks/index_cs.htm 58 Čl. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně nařízení (ES) č. 1907/2006. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 28. 2. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
32
jedná se o provedení Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, podpora sdílené odpovědnosti a spolupráce v mezinárodní přepravě nebezpečných chemických látek za účelem ochrany zdraví člověka a životního prostředí před možným narušením a požadavek přispívat k používání nebezpečných chemických látek způsobem, které je šetrné k životnímu prostředí. Nařízení se vztahuje na některé nebezpečné chemické látky, na které se vztahuje postup předchozího souhlasu podle Rotterdamské úmluvy, nebezpečné chemické látky, které jsou v EU nebo členském státě zakázány nebo omezeny a na vyvážené chemické látky, pokud jde o jejich klasifikaci, balení a označování.59 Od 1. března 2014 bude nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 649/2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek.60 V souvislosti s nebezpečnými látkami lze zmínit i nařízení týkající se perzistentních organických znečišťujících látek a detergentů.61 Detergentem se rozumí, podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 ze dne 31. března 2004 o detergentech, každá látka nebo přípravek obsahující mýdla nebo jiné povrchově aktivní látky určené pro prací a čistící procesy. Za detergenty se považují také aviváže a univerzální čisticí prostředky pro čištění různých typů povrchů. Mohou se vyskytovat ve formě prášku, kapaliny, pasty apod. a mohou být uváděny na trh nebo používány pro potřeby domácností nebo průmyslu.62 Čl. 1 nařízení vymezuje cíle, jichž má být pomocí nařízení dosaženo a jsou jimi volný pohyb detergentů na vnitřním trhu a zajištění vysokého stupně ochrany životního prostředí a lidského zdraví.
59
Čl. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 689/2008 ze dne 17. června 2008 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 28. 2. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 60 Ministerstvo životního prostředí: právní předpisy v oblasti chemických látek [online]. Ministerstvo životního prostředí *cit. 1. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/pravni_predpisy_chemicke_latky_2012 61 DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 235. 62 Čl. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 ze dne 31. března 2004 o detergentech. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 1. 3. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
33
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS je v EU právním rámcem pro plnění závazků vyplývajících ze Stockholmské úmluvy.63 Jak uvádí samotné nařízení v čl. 1, je jeho cílem chránit lidské zdraví a životní prostředí před perzistentními organickými znečišťujícími látkami. Tohoto cíle má být dosaženo tím, že se co nejdříve zakáže, zastaví nebo omezí výroba, uvádění na trh a používání látek, na něž se vztahuje ona Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech. Problematika rtuti, jakožto obecně známé a pro člověka toxické látky, je upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 ze dne 22. října 2008 o zákazu vývozu kovové rtuti a některých sloučenin a směsí rtuti a o bezpečném skladování kovové rtuti. Tímto nařízením se zakazuje s účinností od 15. března 2011 vývoz kovové rtuti z EU a směsí kovové rtuti, kde koncentrace rtuti je minimálně 95%. Zákaz se nevztahuje na vývoz sloučenin pro výzkumné, vývojové a zdravotnické účely.64 V úvodních ustanoveních samo nařízení upozorňuje na fakt, že zákazem vývozu rtuti dojde k nahromadění značného množství nadbytečné rtuti, která by neměla znovu vstupovat na trh. Vyslovuje proto požadavek zajistit bezpečné skladování této rtuti.65
5.3 Problematika nařízení REACH V této podkapitole se zaměřím na vysvětlení toho, v čem vlastně spočívá nařízení REACH, jakou oblast upravuje, co přináší chemickému průmyslu i samotným spotřebitelům. Následně budou podrobně rozebrány dílčí prvky tohoto nařízení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení
63
DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 235, 236. Čl. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 ze dne 22. října 2008 o zákazu vývozu kovové rtuti a některých sloučenin a směsí rtuti a o bezpečném skladování kovové rtuti. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 1. 3. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 65 Nařízení č. 1102/2008/ES 64
34
nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES je celý název nařízení přímo použitelného ve všech členských státech Evropské unie, které jako celek vstoupilo v účinnost 1. června 2007.66 Jedná se o velmi rozsáhlý předpis, který je výsledkem dlouhých vyjednávání a diskuzí. Dalo by se říci, že jde o největší změnu v evropské legislativě, neboť nařízení nahradilo přibližně 40 dosavadních nařízení, směrnic a rozhodnutí.67 „Účelem tohoto nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, včetně podpory alternativních metod hodnocení rizik látek, a volný pohyb látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovace.”68 Hlavní podstata nařízení spočívá v tom, že má dojít k vytvoření komplexního systému nakládání s chemickými látkami, přičemž odpovědnost za bezpečnost chemických látek bude přenesena na jejich výrobce, resp. dovozce.69 Hlavním důvodem zavedení nařízení REACH byla skutečnost, že existovalo rozdělení chemických látek uváděných na trh na „staré” a „nové”. Starých látek bylo do roku 1981 uvedeno na trh ES kolem 100 000 a nevztahovala se na ně povinnost prověřit jejich účinky na lidské zdraví a životní prostředí. Zatím co u nových látek tato povinnost existovala u každé chemické látky, které bylo vyrobeno nebo dovezeno více než 10 kg. Pro výrobce bylo tedy pohodlnější zůstat u výroby tzv. starých látek, než investovat do vývoje bezpečnějších alternativ, u kterých by již musely být zkoumány účinky na lidské zdraví a životní prostředí.70 Přínos nařízení REACH je patrný pro samotné spotřebitele v tom smyslu, že zavádí povinnost výrobců a dovozců doložit některé informace o vlastnostech jimi 66
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnice Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 20. 2. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 66 Nařízení č. 1102/2008/ES 67 BLÁHA, Karel a kol. Chemická směrnice REACH: sborník textů. 1. vyd. Praha: CEP Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. 78 s. ISBN 978-80-86547-61-9. S. 11. 68 Čl.1 nařízení č. 1907/2006/ES 69 DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 499. 70 ŠUTA 2008 op. cit., s. 50.
35
vyráběných nebo dovážených chemických látek a sami spotřebitelé mohou žádat informace o přítomnosti nejnebezpečnějších chemických látek ve výrobcích.71 Nicméně s přínosem pro samotný chemický průmysl je to poněkud složitější. Podle některých odborníků je systém zavedený nařízením REACH příliš byrokratický a nákladný a bude mít negativní dopad na chemický průmysl. Na základě oficiálních údajů Evropské Komise byly přímé náklady na zavedení a provoz REACH vypočteny na 2,1 až 3,6 miliardy eur během 11 let zavádění systému.72 Názory ohledně přijetí nařízení REACH byly tedy rozporuplné, někteří odborníci vítali ucelenou koncepci politiky Evropské unie pro oblast chemických látek, jiní zase byli proti především kvůli již zmíněné byrokratizaci a nákladnosti zavádění tohoto systému. Očekávání od tohoto nařízení byla tedy různá. Dne 5. února 2013 publikovala Evropská komise tzv. REACH Review 2012, ve kterém hodnotila přínos nařízení REACH za dobu 5 let, po kterou je účinné. Ze zprávy vyplývá několik významných skutečností. Používání chemických látek je dle Komise bezpečnější a to sice od doby, kdy nařízení nabylo účinnosti. Díky dostupnějším informacím o chemických látkách na trhu a lépe cíleným opatřením k řízení rizik došlo k výraznému snížení rizik, která plynou z látek registrovaných podle nařízení REACH. Společnosti za dobu účinnosti nařízení již registrovaly 30 601 složek popisujících využití a vlastnosti 7 884 chemických látek vyrobených nebo uvedených na trh. Komise ve zprávě dále uvádí, že dle průzkumu Eurobarometru si 61% Evropanů myslí, že chemické látky jsou nyní bezpečnější než před 10 lety.73 Jak už vyplývá z úplného názvu nařízení REACH, jeho obsahem je úprava nakládání s chemickými látkami ve smyslu jejich registrace, hodnocení, povolování a omezování. Dle čl. 6 musí podat žádost o registraci Evropské agentuře pro chemické látky každý výrobce nebo dovozce látky samotné nebo obsažené v jednom či více přípravcích v množství 1 tuny a větším za rok. Z čl. 5 vyplývá, že látky, které 71
Tamtéž, s. 51. ŠUTA, Miroslav; HRDINA, Petr; TYLOVÁ, Eva. REACH – reforma chemické politiky EU. Jak bude vypadat, co nám přinese a co vezme? [online]. 2005 [cit. 20. 2. 2013]. Dostupné z: www.zelenykruh.cz/dokumenty/infolist-reach-web.pdf 73 Evropská Komise: podnikání a průmysl *online+. Evropská Komise *cit. 12. 3. 2013+. Dostupné z: http://ec.europa.eu/enterprise/newsroom/cf/itemdetail.cfm?item_id=6400&lang=en&tpa_id=0&titl e=REACH%3A%2DChemicals%2Din%2DEurope%2Dhave%2Dbecome%2Dsafer 72
36
nebudou předepsaným způsobem registrovány, nemohou být na území EU vyráběny ani uváděny na trh. Existují ovšem některé výjimky, jako např. pro polymery, které obvykle nemají škodlivé účinky. „Z důvodu ušetření nákladů na testování látek za účelem jejich registrace, a rovněž s ohledem na minimalizaci testů na pokusných zvířatech, je zaveden systém předregistrace, v rámci něhož si dotčené subjekty vyměňují informace o již provedeném testování.”74 Informace, které jsou předkládány výrobci nebo dovozci pro účely registrace, jsou uvedeny v čl. 10 nařízení a jsou jimi technická dokumentace (obsahující identifikaci výrobců nebo dovozců, identifikaci látky, klasifikaci a označení látky, pokyny pro bezpečné používání látky a mnohé další) a zpráva o chemické bezpečnosti. Obecně podléhají registraci látky vyráběné a dovážené v množství 1 tuny za rok a vyšším. Podle konkrétního množství látky je dán i časový limit ke splnění povinnosti registrace a to následovně: látky v množství 1000 tun za rok a vyšším do tří let, 100 až 1000 tun za rok do šesti let, 10 až 100 tun za rok a 1 až 10 tun za rok do jedenácti let od nabytí účinnosti nařízení.75 Hodnocení látek je prováděno na dvou základních úrovních. V první rovině Evropská agentura pro chemické látky hodnotí písemné registrační podklady a v rámci toho zjišťuje, zda jsou úplné po formální stránce, případně zda je potřeba uvedené informace upřesnit provedením dalších zkoušek. V druhé rovině jsou pak hodnoceny samotné chemické látky, kdy hodnocení provádí Evropská agentura pro chemické látky spolu s příslušnými orgány členských států.76 Předmětem druhého hodnocení jsou látky, u kterých je podezření, že představují riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. Výsledkem tohoto hodnocení je určení, zda budou vyžadovány další informace. „Pokud existuje podezření, že látka představuje riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, agentura tuto látku zařadí do konkrétního seznamu a pověřený členský stát provede její hodnocení a zjistí, zda se od žadatele o registraci požadují dodatečné informace.”77 74
DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 500. BLÁHA a kol. op. cit., s. 15. 76 Tamtéž, s. 15, 16. 77 Přehledy právních předpisů EU: Regulační rámec pro nakládání s chemickými látkami (REACH), Evropská agentura pro chemické látky *online+. Přehledy právních předpisů *cit. 20. 2. 2013+. 75
37
Proces povolování se vztahuje na látky, které vzbuzují velké obavy a mají nebezpečné vlastnosti. Z čl. 57 nařízení vyplývá, že těmito látkami mohou být látky karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, perzistentní a bioakumulativní. Naopak se povolování nevztahuje například na použití látek v přípravcích na ochranu rostlin, použití v biocidních přípravcích, použití v lékařských přípravcích, použití jako potravinářských přídavných látek a mnohé další případy.78 Obecným cílem povolování, jak vyplývá z čl. 55 nařízení, je to, aby rizika spojená s těmito nebezpečnými látkami byla náležitě kontrolována a aby došlo k jejich postupnému nahrazení jinými alternativními látkami. Samotný proces povolování je rozdělen do několika fází. Nejprve musí být vytvořen seznam kandidátů (látek) pro povolování. Evropská agentura může být požádána Evropskou komisí, aby připravila dokumentaci pro látky, které splňují kritéria čl. 57 a vzbuzují tedy mimořádné obavy. Tímto postupem může zpracovat dokumentaci i jakýkoliv členský stát a předat ji agentuře. Následně agentura na své internetové stránce uveřejní všechny látky, pro které má být vypracována dokumentace a vyzve všechny zúčastněné osoby, aby podaly případné připomínky. Pokud žádné připomínky neobdrží, budou tyto látky zapsány na seznam kandidátů na povolování.79 Úkolem Evropské Komise je pak rozhodnout, pro které z těchto látek bude vyžadováno povolení. „Samotné povolení pak bude možné udělit pouze žadatelům, kteří prokáží, že rizika vyplývající z předmětných látek jsou odpovídajícím způsobem kontrolována, resp. že sociální a ekonomická hlediska vyrovnají tato rizika v případech, kdy neexistuje alternativní řešení.”80 Zmíněnými žadateli se má na mysli výrobce, dovozce nebo následné uživatele, kteří látku uvádějí na trh nebo ji sami používají.81 Omezení se týká látek, které způsobují nesmírné riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. Tvoří přílohu č. XVII nařízení REACH. Tato příloha obsahuje zmíněné látky
Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/internal_market/single_market_for_goods/chemical_produ cts/l21282_cs.htm 78 KISLENKO, Kitty a kol. REACH ABC Manuál pro podniky *online+. 2007 *cit. 20. 2. 2013+. Dostupné z: www.ircon.cz/manual-reach-abc/853455/REACH_ABC.pdf 79 Čl. 59 nařízení č. 1907/2006/ES 80 DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 500. 81 Čl. 56 nařízení č. 1907/2006/ES
38
a podmínky, za kterých mohou být vyráběny, uváděny na trh nebo používány. Omezení může spočívat jak ve stanovení podmínek pro použití látek, zákazu jejich použití v určitých případech či v úplném zákazu výroby a uvádění na trh. V souvislosti s nařízením REACH je třeba uvést i nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Jak už z názvu vyplývá, v příloze tohoto nařízení jsou stanoveny zkušební metody k použití pro účely nařízení REACH.82 Pro úplnost pouze zmíním i nařízení Komise (ES) č. 340/2008 ze dne 16. dubna 2008 o poplatcích a platbách Evropské agentuře pro chemické látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, které stanoví výši a pravidla pro úhradu poplatků a plateb vybíraných Evropskou agenturou pro chemické látky v souladu s nařízením REACH.83
5.4 Činnost Evropské agentury pro chemické látky V souvislosti s přijetím nařízení REACH došlo i ke zřízení Evropské agentury pro chemické látky se sídlem v Helsinkách. Čl. 75 nařízení stanoví základní účel, pro který byla zřízena a tím je tedy „řízení a v určitých případech provádění technických, vědeckých a správních aspektů tohoto nařízení a pro zajištění jednotnosti v těchto aspektech na úrovni Společenství.” Vykonává působnost hlavního regulačního orgánu při uplatňování zásadních právních předpisů EU o chemických látkách. Agentura také pomáhá podnikům při dodržování těchto předpisů, poskytuje
82
Čl.1 Nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 1. 3. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/ 83 Čl.1 Nařízení Komise (ES) č. 340/2008 ze dne 16. dubna 2008 o poplatcích a platbách Evropské agentuře pro chemické látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 1. 3. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
39
informace o chemických látkách a zabývá se chemickými látkami, které vzbuzují velké obavy.84 Takto by se dal shrnout základní rámec její činnosti. Struktura agentury je však velmi členitá a každý článek plní specifické úkoly stanovené nařízením REACH v Hlavě X. První organizační součástí agentury je správní rada. Skládá se ze zástupců všech členských států a plní úkoly především týkající se vnitřní organizace agentury, jmenuje výkonného ředitele, přijímá konečný rozpočet agentury, vnitřní pravidla agentury apod. Dále je to již zmíněný výkonný ředitel, který agenturu řídí a to v zájmu EU nezávisle na jakýchkoli zvláštních zájmech. Významnou součástí organizační struktury agentury jsou taktéž tři výbory. Jedná se o Výbor pro posuzování rizik, který odpovídá za přípravu stanoviska agentury k hodnocením, k žádostem o povolení, návrhům na omezení a mnohým dalším otázkám týkajících se rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Výbor pro socioekonomickou analýzu odpovídá taktéž za přípravu stanovisek, ale zabývá se otázkami socioekonomického dopadu možných legislativních kroků týkajících se chemických látek. Výbor členských států pak odpovídá za řešení možných rozdílných stanovisek k návrhům rozhodnutí předložených agenturou nebo členskými státy. V rámci agentury bylo zřízeno i fórum pro výměnu informací o prosazování nařízení členskými státy. Administrativní úkoly pro agenturu vykonává sekretariát. Odvolacím orgánem agentury je odvolací senát, který rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím agentury.85 Rozhodnutí agentury mohou být také předmětem žalob řešených Tribunálem, jako tomu bylo například ve věci T-93/10. Žalobkyně (mezi nimi i česká akciová společnost Deza se sídlem ve Valašském Meziříčí) se domáhaly částečného zrušení rozhodnutí agentury, kterým byla látka - dehtová smola identifikována jako látka splňující kritéria čl. 57 nařízení REACH, tedy jako látka vzbuzující mimořádné obavy. Žalobkyně však ve věci neměly úspěch a byla jim uložena náhrada nákladů řízení.86
84
European Chemicals Agency: o nás [online]. European Chemicals Agency [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: http://echa.europa.eu/web/guest/about-us/who-we-are/mission 85 čl. 76, 78, 79, 83 nařízení č. 1907/2006/ES 86 Rozsudek Tribunálu Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 3. 2013, věc T-93/10. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 13. 3. 2013+. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
40
6.
Ústavní
zakotvení
ochrany
zdraví
člověka
před
chemickými látkami 6.1 Zakotvení ochrany zdraví před chemickými látkami v Ústavě ČR Pokud vycházíme z předpokladu, a z již v první kapitole zmíněné definice, veřejného zdraví jakožto kvality života přímo závislé na stavu životního prostředí, pak nacházíme zakotvení ochrany veřejného zdraví již v preambuli Ústavy. Zde je jako jeden z mnoha cílů zakotvena ochrana a rozvíjení zděděného přírodního, kulturního, hmotného a duchovního bohatství.87 Za tzv. ekologický cíl státu je chápán čl. 7 Ústavy, který stanoví, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.”88 Tento článek představuje v podstatě ústavní zakotvení principu odpovědnosti státu za příznivé životní prostředí. Není tím myšlena pouze odpovědnost právní, ale především politická a morální. Stát je tedy hlavním garantem příznivého stavu životního prostředí. Je třeba si ovšem v této souvislosti uvědomit, že tím nemůže být vyloučena odpovědnost jiných subjektů, především původců znečištění. Stát se ke své morální odpovědnosti za stav životního prostředí, jako předpokladu života, hlásí i v již zmíněném ustanovení preambule. Povinností státu je zajišťovat příznivý stav životního prostředí jak průběžně, tak i v různých mimořádných situacích, ke kterým bohužel stále dochází, jako jsou havárie, povodně nebo požáry. Jako nástroje pro zajištění mohou sloužit nejen věda, technika, výzkum a vzdělání, ale samozřejmě i právo. Proto byla v této souvislosti přijata celá řada zákonů, jakými jsou například ústavní zákon o bezpečnosti České republiky č. 110/1998 Sb. nebo zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému či zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení.89
87
Preambule ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 7 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. 89 KLÍMA, Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 2. vyd. Plzeň: Nakladatelství Čeněk, 2009. 1441 s. ISBN 978-80-7380-140-3. S. 98, 99. 88
41
6.2 Ochrana zdraví člověka před chemickými látkami ve světle Listiny základních práv a svobod Listina základních práv a svobod, která je dle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku, také zakotvuje ochranu zdraví v několika zásadních ustanoveních. Čl. 6 odst. 1 Listiny výslovně stanoví, že „každý má právo na život, lidský život je hoden ochrany již před narozením.” Právo na život je základním právem člověka, je univerzální a dle čl. 1 Listiny také nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Nikdo nesmí být v tomto právu diskriminován na základě pohlaví, rasy, národnosti, víry či náboženství a dalších aspektů, jak stanoví Listina ve svém čl. 3 odst. 1. Právo na život v sobě obsahuje nejen požadavek, aby do něj nebylo zasahováno, čili negatorní, ale také pozitivní funkci státu, aby umožnil podmínky pro život, pro ochranu a péči o lidské zdraví. Stát je povinen toto právo zabezpečit i ve zvláštních případech jako v oblasti veřejného zdraví a s tím související ochrana například před epidemiemi a nakažlivými chorobami.90 Právo na život chrání pouze fyzický aspekt života, samotné zakotvení ochrany zdraví však najdeme až v čl. 31 Listiny. Ten výslovně uvádí, že „každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.”91 Podle tohoto článku má právo na ochranu zdraví každý, tedy nejen občané České republiky, ale také cizinci pobývající na jejím území. Právo na bezplatnou zdravotní péči se však vztahuje pouze na občany České republiky. Ochrana zachování zdraví člověka je nutným předpokladem práva na život a zachování fyzické integrity jedince, která je zakotvena v čl. 7 Listiny. Obecný ústavní požadavek zajištění práva na ochranu zdraví je dále konkretizován zákony a jinými právními předpisy nižší právní síly, z nichž za nejvýznamnější lze uvést zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.92 Ten bude podrobněji rozebrán v následující kapitole.
90
KLÍMA op. cit., s. 971, 972. Čl. 31 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 92 KLÍMA op. cit., s. 1244, 1245. 91
42
Jak již bylo v této práci několikrát zmíněno, zdraví člověka je závislé na stavu životního prostředí. Proto lze v souvislosti s právem na ochranu zdraví uvést i právo na příznivé životní prostředí. I to je jedním ze základních práv upravených Listinou konkrétně v čl. 35. V odst. 1 je stanoveno, že ”každý má právo na příznivé životní prostředí.” Jedná se o právo každého jednotlivce, avšak pouze fyzických osob, na příznivé životní podmínky, příznivý stav životního prostředí a tedy všech jeho složek. Výraz příznivé životní prostředí je českou právní vědou vykládán tím způsobem, že jde o životní prostředí znečištěné do stanovených limitů. Dále v čl. 35 odst. 2 je zakotveno právo na informace o stavu životního prostředí, konkrétně „každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.” Přístup k informacím o stavu životního prostředí je základním předpokladem jeho účinné ochrany. Proto zde bylo toto právo speciálně zakotveno vedle obecného práva na informace ve veřejné správě upraveného v čl. 17 Listiny. Právo na informace o stavu životního prostředí je pak konkretizováno zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Dílčí ustanovení se nacházejí i v jiných právních předpisech, kterými jsou například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny nebo zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Čl. 35 odst. 3 Listiny stanoví povinnost každého, v tomto případě tedy i právnických osob, neohrožovat a nepoškozovat životní prostředí nad míru stanovenou zvláštními zákony. Povinnosti jednotlivých subjektů jsou upraveny tzv. složkovými zákony, tedy zákony, které se týkají jednotlivých složek životního prostředí, jakými jsou například voda, půda, vzduch apod.93 V souvislosti s ochranou zdraví lze zmínit i čl. 28 Listiny a právo zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky. Tento článek výslovně stanoví, že „zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.”94 Za pracovní podmínky lze označit podmínky, které je povinen na vlastní náklady vytvářet zaměstnavatel a které by neměly ohrožovat život a zdraví zaměstnanců. Do pracovních podmínek v širším slova smyslu se mohou řadit umístění pracoviště do určitého regionu, kde už jsou předem dané 93 94
KLÍMA op. cit., s. 1283, 1284, 1285. Čl. 28 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.
43
podmínky demografické, ekologické, klimatické a sociálně-ekonomické. Konkrétněji mezi ně patří i úroveň znečištění životního prostředí, úroveň zdravotní péče, počet a struktura obyvatel apod. K zajištění bezpečných pracovních podmínek slouží celá řada právních předpisů, které zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce nazývá předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.95 Právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci zakotvuje čl. 29 Listiny, který toto právo přiznává ženám, mladistvým a osobám zdravotně postiženým.96 V oblasti pracovního práva jsou upraveny obecně pracovní podmínky žen i pracovní podmínky těhotných žen a matek. Ochrana jejich zdraví může být primárně zajištěna technickými a technologickými prostředky. Lékařským posudkem lze pak prokázat, kdyby byly pracovní podmínky pro zdraví ženy škodlivé.97 Za mladistvého zaměstnance se považuje zaměstnanec mladší 18 let. Zaměstnavatelé je mohou zaměstnávat pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji. Povinnost dbát zvýšené ochrany zdraví mladistvých zaměstnanců je dána především tím, že mladý člověk ještě není po stránce biologické zcela vyvinutý a nepřiměřeně
namáhavá
práce
by
mohla
ohrozit
jeho
normální
vývoj.
Zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením mají zejména povinnost pro ně vytvářet vhodné pracovní podmínky, individuálně přizpůsobovat pracovní místa a přednostně jim zadávat práci na doma.98
95
KLÍMA op. cit., s. 1209, 1210. Čl. 29 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. 97 KLÍMA op. cit., s. 1219. 98 Tamtéž, s. 1222, 1224. 96
44
7.
Ochrana
před
nebezpečnými
chemickými
látkami
v českém právu V této kapitole bude nejprve stručně naznačen vývoj právní úpravy ochrany zdraví člověka před nebezpečnými chemickými látkami v českém právním řádu. Dále budou podrobněji rozebrány jednotlivé právní předpisy upravující problematiku nebezpečných chemických látek, které jsem si pro účely mé diplomové práce vybrala. Problematika nakládání s chemickými látkami je upravena v českém právním řádu celou řadou zákonů, které jsou prováděny podzákonnými právními normami. Tyto zákony upravují různé oblasti a liší se tak i jejich účel a předmět úpravy. Společné však mají to, že poskytují ochranu životnímu prostředí, životu a zdraví lidí, zvířat a rostlin a to tím, že vytvářejí přísný režim nakládání s chemickými látkami a přípravky.99
7.1 Vývoj právní úpravy Již v 19. století považovala společnost za důležité právem upravit nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, léčivy, jedy a jinými látkami škodlivými zdraví. Tyto právní předpisy mají jedno společné, a sice to, že se zaměřovaly především na ochranu zdraví člověka a téměř bez povšimnutí zůstalo působení látek na životní prostředí. Z této doby pochází nařízení č. 60/1876 ř. z., o obchodu s jedy, léčivy obsahujícími jed a chemickými preparáty zdraví škodlivými, ve znění pozdějších předpisů, které obsahovalo výčet jedů. Nařízení č. 196/1907 ř. z., o průkazu zvláštní způsobilosti upravovalo povinnost a určité požadavky odborné způsobilosti osob, které s chemickými látkami nakládaly a uváděly je do oběhu.100 Za průlomový právní předpis v oblasti chemických látek se dá považovat zákonné opatření č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví. Zákonné opatření bylo přijato za účelem sjednocení předpisů o látkách škodlivých zdraví a dřívější nařízení č. 60/1876 ř. z. a č. 196/1907 ř. z. zrušilo. Průlomové bylo nařízení především v tom, že zavádělo 99
DAMOHORSKÝ 2010 op. cit., s. 508. PEKÁREK, PRŮCHOVÁ, DUDOVÁ, JANČÁŘOVÁ op. cit., s. 72.
100
45
seznam jedů uveřejněný v Úředním listě, ve kterém byly uváděny látky Ministerstvem zdravotnictví po dohodě s Ministerstvem vnitra a dalšími zúčastněnými ministerstvy. Obsahovalo mimo jiné podmínky pro výrobu, zpracování a přípravu jedů, dovoz jedů z ciziny, jejich prodej, používání a oběh a v této souvislosti bylo založeno na povolovacím principu. Při zacházení s jedy, čímž bylo myšleno výroba, prodej, doprava apod., byla stanovena obecná povinnost zabránit ohrožení zdraví a života občanů.101 Uvedené zákonné opatření bylo zrušeno vládním nařízením č. 56/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví. Nařízení spočívalo na obdobných principech jako předchozí zákonné opatření. V mnoha směrech ale určitá ustanovení rozpracovalo a zdokonalilo. Udělení povolení bylo vázáno na předpoklad splnění předepsané způsobilosti u odpovědných pracovníků a zavedl výjimky, kdy nemusí být povolení vydáno. Tyto výjimky se vztahovaly například na vysoké školy, výzkumné ústavy apod.102 Vládní nařízení č. 56/1967 Sb. bylo zrušeno vládním nařízením č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví. Historicky prvním zákonem samostatné České republiky, upravujícím nakládání s chemickými látkami, se stal zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. Jelikož ale plně nevyhovoval požadavkům praxe a požadavkům Evropské unie, byl nahrazen zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích.103 Prozatím posledním a v současné době účinným právním předpisem je zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích. Vzhledem k tomu, že se v následující podkapitole budu podrobněji věnovat i ochraně zdraví před nebezpečnými chemickými látkami obsaženými v přípravcích na ochranu rostlin, zdá se mi vhodné stručně popsat vývoj právní úpravy i v této oblasti. Počátky právní úpravy rostlinné výroby se datují už od roku 1924, kdy platil zákon č. 165/1924 Sb., o ochraně výroby rostlinné. V účinnosti byl poměrně dlouhou dobu a zrušil ho až zákon č. 188/1950 Sb., o zdokonalení rostlinné výroby. 101
Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví. 102 PEKÁREK, PRŮCHOVÁ, DUDOVÁ, JANČÁŘOVÁ 2007 op. cit., s. 73. 103 Tamtéž, s. 73, 74.
46
Tento zákon zrušil taktéž vládní nařízení č. 89/1941 Sb., o kontrole prostředků na ochranu rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým činitelům a obchodu s nimi. V nařízení byl vysloven požadavek, aby veškeré ochranné prostředky uváděné do běhu nepůsobily škodlivě na rostliny a rostlinné produkty. Vymezovalo také požadavky na označování, balení, evidenci a skladování předmětných látek. Dalším zákonem v řadě byl zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Ten byl o mnoho let později nahrazen zákonem č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a zákonem č. 156/1998 Sb., o hnojivech.104 Zákon č. 147/1996 Sb. byl zrušen zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, který je účinný i k dnešnímu dni.
7.2 Úprava dle zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích Základním právním předpisem upravujícím oblast nakládání s chemickými látkami je zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů, který se stal účinným od 1. ledna 2012. Cílem zákona je zajištění ochrany zdraví a životního prostředí před škodlivými účinky látek a směsí.105 §1 stanoví, že tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie a navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie, tedy všechna nařízení, uvedené v páté kapitole mé diplomové práce. Oblastí působnosti tohoto zákona jsou chemické látky a v případě přípravků na ochranu rostlin, pomocných prostředků na ochranu rostlin a biocidních přípravků jen Hlava II zákona.106 Chemický zákon upravuje práva a povinnosti pouze právnických osob a podnikajících fyzických osob. Jedná se o práva a povinnosti při výrobě, klasifikaci, označování, uvádění na trh, používání, vývozu a dovozu chemických látek nebo látek obsažených ve směsích nebo předmětech. Pro chemické směsi jde o práva a povinnosti při klasifikaci, zkoušení nebezpečných vlastností, balení, označování a uvádění na trh na území České republiky. Kromě 104
PEKÁREK, PRŮCHOVÁ, DUDOVÁ, JANČÁŘOVÁ op. cit., s. 75. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o chemických látkách a chemických směsích. 106 §2 zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů. 105
47
práv a povinností upravuje chemický zákon také správnou laboratorní praxi a působnost správních orgánů při zajišťování ochrany před škodlivými účinky látek a směsí.107 Hlava II zákona se zabývá klasifikací, balením a označováním chemických látek a směsí. V §3 je dodavateli, který uvádí na trh nebezpečnou směs, umožněno, aby při její klasifikaci, balení a označování postupoval buď podle chemického zákona nebo nařízení č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (nařízení CLP). Klasifikací se rozumí postup zjišťování nebezpečných fyzikálně-chemických vlastností, nebezpečných vlastností ovlivňujících zdraví a životní prostředí látky nebo směsi, hodnocení zjištěných nebezpečných vlastností a dle toho zařazení látky nebo směsi do konkrétní skupiny nebezpečnosti.108 Klasifikace látek se musí provádět podle nařízení CLP s účinností od 1. prosince 2010, u směsí od 1. června 2015. Nařízení CLP však umožňuje, aby se klasifikace látek i směsí prováděla již od nabytí jeho účinnosti, čili od 20. ledna 2009. Proto zde mají dodavatelé směsí dvě možnosti, buď postupovat dle chemického zákona, nebo postupně přejít na nový způsob klasifikace dle nařízení CLP.109 Postupem hodnocení a zařazování látek a směsí do jednotlivých skupin nebezpečnosti jsem se již zabývala ve druhé kapitole této práce. Balení a označování směsí se provádí podle chemického zákona, avšak s účinností od 1. června 2015 se bude již také postupovat podle nařízení CLP. Pro balení směsi zákon stanoví podmínky v §11 a to sice pro směsi zařazené do jedné nebo více skupin nebezpečnosti či vykazující specifické nebezpečí pro zdraví nebo životní prostředí. Dále navíc konkretizuje požadavky pro obal směsi určené k prodeji spotřebiteli. §12 chemického zákona uvádí požadavek označování nebezpečné směsi uváděné na trh dodavatelem v souladu s prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 402/2011 Sb.). Navíc dodavatel nesmí na obalu směsi uvádět taková
107
§1 zákona č. 350/2011 Sb. §4 zákona č. 350/2011 Sb. 109 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o chemických látkách a chemických směsích. 108
48
označení, která by mohla vést k podcenění nebezpečnosti směsi. Má se tím na mysli například nápisy zdůrazňující neškodnost nebo ekologickou šetrnost směsi.110 V Hlavě III obsahuje chemický zákon požadavky pro správnou laboratorní praxi a zkoušení látek a směsí. Správnou laboratorní praxi lze definovat jako systém zabezpečování jakosti týkající se organizačního procesu a podmínek, za kterých se provádějí, zaznamenávají, archivují a oznamují neklinické studie bezpečnosti látky a směsi pro zdraví a životní prostředí. Podmínkou provádění zkoušení nebezpečných vlastností látky nebo směsi je, aby osoba provádějící zkoušení měla osvědčení o dodržování zásad, vydávané ministerstvem životního prostředí.111 Vyhláška č. 163/2012 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe stanoví, jak už název napovídá, zásady správné laboratorní praxe. §22 chemického zákona stanoví tzv. oznamovací povinnost, která se vztahuje na osoby, jež uvádí na trh Evropské unie na území České republiky směs vykazující nebezpečné fyzikálně-chemické vlastnosti nebo nebezpečné vlastnosti ovlivňující zdraví. Oznamovací povinnost se vztahuje i na osoby uvádějící na trh Evropské unie na území České republiky detergent. Povinny jsou uvést informace obsažené v datovém listu podle nařízení č. 648/2004. Tyto informace jsou uvedené osoby povinny poskytnout Ministerstvu zdravotnictví a to z důvodu vypracování preventivních a léčebných opatření, zejména pro případy náhlého ohrožení zdraví.112 Státní správu při uvádění látek na trh a na úseku s tím spojené ochrany lidského zdraví a životního prostředí vykonává několik orgánů státní správy. Dle mého názoru je na místě uvést alespoň některé důležité kompetence těchto orgánů. Ústředním orgánem státní správy v oblasti ochrany životního prostředí před škodlivými účinky látek a směsí je Ministerstvo životního prostředí. Vykovává také působnost ústředního kontaktního místa v souladu s přímo použitelnými předpisy EU (nařízení REACH a nařízení č. 1272/2008) a to za účelem poskytování poradenství výrobcům, dovozcům, následným uživatelům a dalším osobám ohledně jejich povinností, které 110
§12 odst. 4 zákona č. 350/2011 Sb. §17, §18, §19 zákona č. 350/2011 Sb. 112 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o chemických látkách a chemických směsích. 111
49
jim vyplývají z těchto nařízení. Při poskytování poradenství v této oblasti spolupracuje s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Mimo to vykonává státní dozor v oblasti ochrany životního prostředí před škodlivými účinky látek a směsí a informuje veřejnost o rizicích látek v souladu s nařízením REACH.113 Ústředním orgánem státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví před škodlivými účinky látek a směsí je Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví v rámci své působnosti informuje veřejnost o rizicích látek nebo látek obsažených ve směsích, které jsou nebezpečné pro zdraví a přijímá informace od osob plnících své oznamovací povinnosti vyplývající jim z §22 chemického zákona.114 Působnost kontrolních orgánů vykonávají Česká inspekce životního prostředí, Krajská hygienická stanice a Státní úřad inspekce práce. Česká inspekce životního prostředí kontroluje, jak jsou dodavateli látek a směsí dodržována ustanovení chemického zákona, jeho prováděcích předpisů i přímo použitelných předpisů EU a za porušení povinností je oprávněna ukládat pokuty. Z hlediska ochrany zdraví kontroluje dodržování těchto právních předpisů Krajská hygienická stanice a z hlediska bezpečnosti práce vykonává kontrolu nad dodržováním právních předpisů Státní úřad inspekce práce.115 Kontrolu nad dodržováním právních předpisů vývozci a dovozci látek a směsí provádí celní úřady. Vedle kontroly vývozců a dovozců vedou evidenci všech látek a směsí vyvezených z území ČR a na území ČR dovezených.116 Posledním ze soustavy orgánů státní správy, vykonávající působnost v oblasti uvádění látek a směsí na trh, je Státní rostlinolékařská správa. Taktéž provádí kontrolu dodržování právních předpisů dodavateli látek a směsí a to sice pokud se týkají klasifikace, balení a označování přípravků na ochranu rostlin. Specifickou kompetencí je pak dávání podnětů Ministerstvu životního prostředí k výkonu státního dozoru před škodlivými účinky přípravků na ochranu rostlin vyráběných, používaných nebo uváděných na trh.117 V budoucnosti zde ale možná dojde ke změně. Podle vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 147/2002 Sb., o 113
§24 zákona č. 350/2011 Sb. §25 zákona č. 350/2011 Sb. 115 §27, §28, §29 zákona č. 350/2011 Sb. 116 §30 zákona č. 350/2011 Sb. 117 §31 zákona č. 350/2011 Sb. 114
50
Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů, který byl Poslanecké sněmovně předložen dne 6. března 2013, by se výkon státní správy přenesl ze Státní rostlinolékařské správy na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Nemohu sice hodnotit, jak účinná je tato úprava v oblasti ochrany zdraví člověka před chemickými látkami v praxi, protože jsem se s žádným případem ani v judikatuře českých soudů zatím nesetkala, ale z jednotlivých ustanovení zákona usuzuji, že ochraně zdraví byla při přípravě zákona věnována velká pozornost. Svůj úsudek opírám o požadavky, které zákon klade při klasifikaci chemických látek, jejich označování, uvádění na trh apod. Významné jsou podle mého názoru i kompetence orgánů státní správy při kontrole dodržování povinností stanovených ať už chemickým zákonem či přímo použitelným předpisem EU.
7.3 Srovnání úpravy chemického zákona č. 350/2011 Sb. a zákona č. 356/2003 Sb. Důvodem přijetí nové právní úpravy a zrušení stávajícího zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích byla zejména potřeba uvést v soulad legislativu České republiky v oblasti chemických látek a směsí s právními předpisy Evropské unie. Cílem nové právní úpravy tedy byla kompatibilita právních předpisů s přímo použitelnými předpisy EU a to konkrétně nařízením č. 648/2004, č. 850/2004, č. 1907/2006, č. 340/2008, č. 440/2008, č. 689/2008, č. 1102/2008, č. 1272/2008 a směrnicemi. Dalším důvodem byl také fakt, že kdyby nedošlo k provázanosti českých právních předpisů s unijním právem, vystavila by se Česká republika soudnímu sporu před Soudním dvorem a případným pokutám za nedodržení povinností na základě Smlouvy o EU.118 „Nový” chemický zákon zavádí nový způsob klasifikace, balení a označování látek a směsí a omezuje se vývoz kovové rtuti. Místo pojmu „přípravek” se používá pojem „směs”. Nově je upraveno hodnocení a to zjištěných nebezpečných fyzikálněchemických vlastností směsi, zjištěných vlastností směsi nebezpečných pro zdraví, 118
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o chemických látkách a chemických směsích.
51
nebezpečných pro životní prostředí a nové hodnocení nebezpečných vlastností směsí. Zmíněná ustanovení jsou výsledkem transpozice ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků.119 Dalším novým prvkem v zákoně č. 350/2011 Sb. je zavedení oznamovací povinnosti pro výrobce a distributory detergentů upravené v §22 a rozebrané v předchozí podkapitole. Pouhá změna je pak u osob, které uvádí na trh Evropské unie na území České republiky směs vykazující nebezpečné fyzikálně-chemické vlastnosti nebo nebezpečné vlastnosti ovlivňující zdraví. Oproti „staré” úpravě se povinnost vztahuje i na následné uživatele a dodavatele a lhůta je 45 dní od uvedení na trh. Změny nastaly i u orgánů vykonávajících státní správu v oblasti uvádění látek na trh. Jde nejen o úpravu kompetencí některých orgánů, ale i o nově přidaný Státní úřad inspekce práce a Státní rostlinolékařskou správu. Ministerstvo životního prostředí je nyní ústředním kontaktním místem v souladu s přímo použitelnými předpisy EU (nařízením REACH a nařízením č. 1272/2008) a poskytuje poradenství výrobcům, dovozcům, následným uživatelům ohledně jejich povinností a odpovědnosti podle zmíněných nařízení. Ministerstvo zdravotnictví shromažduje informace vyplývající z oznamovací povinnosti dle §22 zákona č. 350/2011 Sb., která se v současné době vztahuje i na výrobce detergentů. Spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu všechna tři ministerstva nyní zastupují Českou republiku v orgánech Evropské agentury pro chemické látky. V kompetenci celních úřadů je navíc kontrola dodržování ustanovení chemického zákona, jeho prováděcích předpisů, přímo použitelných předpisů Evropské unie a rozhodnutí správních orgánů podle chemického zákona vývozci a dovozci látek a směsí. Všechny uvedené změny se dají považovat za „krok vpřed” a změnu k lepšímu. Ovšem je třeba poukázat i na nedostatky nové právní úpravy. Ty spočívají především ve vymezení správních deliktů za porušení nařízení REACH. Zákonodárce opustil 119
Tamtéž
52
konstrukci tzv. ”catch all provisions”, která znamenala, že porušení jakékoli povinnosti vyplývající z přímo použitelného předpisu EU, má za následek správní delikt. Místo toho nacházíme v novém chemickém zákoně konkrétní ustanovení specifikující správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob za nedodržení povinností stanovených nařízením REACH. Navíc nejsou těmito ustanoveními pokryty všechny povinnosti, které z nařízení REACH vyplývají. Takovým opomenutím je například povinnost vyplývající z čl. 14 odst. 7 nařízení REACH, kdy žadatel o registraci má povinnost uchovávat zprávu o chemické bezpečnosti tak, aby byla k dispozici a aktualizovat ji. Jiné členské státy, které také zavedly specifikaci ustanovení, aby se vyhnuly postihu za opomenutí stanovit sankce za nedodržení povinností vyplývajících z nařízení, si ponechaly tzv. ”catch all provisions” alespoň jako podpůrné ustanovení pro ostatní nespecifikované situace.120 Příkladem lze uvést, že zmíněnému postihu za opomenutí stanovit sankce za porušení nařízení REACH, kdy takovou povinnost ukládá čl. 126 nařízení, se nevyhnula Belgie. Soudní dvůr EU ve věci Komise proti Belgickému království konstatoval nesplnění povinnosti státem, konkrétně porušení čl. 126 nařízení REACH.121 V rámci nové právní úpravy došlo i ke zkrácení lhůt, ve kterých lze uložit sankci za protiprávní jednání, a to sice u objektivní lhůty z pěti na tři roky a u subjektivní lhůty ze dvou na jeden rok.122 Zkrácením lhůt pro uložení sankcí chtěl dle mého názoru zákonodárce jistým způsobem ”ulevit” podnikatelům v chemickém průmyslu. Přece jenom došlo v oblasti chemických látek k nemalým změnám, ať už v hodnocení, klasifikaci apod., a zorientovat se v nařízeních i zákonech pro ně určitě nebylo lehkým úkolem. Opomenutí zákonodárce v oblasti správních deliktů, a tedy neexistenci postihu za porušení některých povinností vyplývajících z nařízení REACH, by mohlo být napraveno při budoucí novelizaci chemického zákona, stejně tak i podpůrné
120
JANČÁŘOVÁ, Ilona. Několik poznámek k nové právní úpravě odpovědnosti subjektů za nedodržování povinností stanovených nařízením 1907/2006 (REACH). Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč. 20, č. 1. s. 86-87. ISSN 1805-2789. 121 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 5. 2011, věc C-265/10. In: EUR-lex *právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 27. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/ 122 JANČÁŘOVÁ op. cit., s. 86.
53
zavedení konstrukce ”catch all provisions”, jako je tomu v některých členských státech EU. Na místě by mohlo být i zhodnocení, který ze zákonů poskytuje, v případě nahrazeného zákona č. 356/2003 Sb. přesněji poskytoval, účinnější ochranu zdraví člověka před chemickými látkami. Pokud vezmeme v úvahu výše zmíněné zkrácení jak subjektivních, tak objektivních lhůt pro ukládání sankcí a k tomu opuštění konstrukce ”catch all provisions”, dalo by se dojít k závěru, že účinnější ochranu zdraví poskytoval zákon ”starý”. Je potřeba ale zhodnotit i přínos adaptace nové právní úpravy na přímo použitelné předpisy EU, se kterými dřívější zákon nepočítal, a jejichž společným cílem je mimo jiné ochrana zdraví. Ve prospěch nového chemického zákona působí i zmíněné změny v kompetencích orgánů státní správy. Při vyhodnocení všech těchto faktorů se domnívám, že účinnější ochranu zdraví člověka přináší zákon č. 350/2011 Sb.
7.4 Úprava dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví Specifickou úpravu nakládání s nebezpečnými chemickými látkami z pohledu ochrany veřejného zdraví představuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.123 Podle ustanovení §44a se za nakládání s chemickými látkami považuje jejich výroba, dovoz, vývoz, prodej, používání, skladování, balení, označování a vnitropodniková doprava. Zákon stanoví práva a povinnosti při nakládání s chemickými látkami každému, právnickým osobám, fyzickým osobám oprávněným k podnikání i fyzickým osobám a to buď obecně, nebo z hlediska jejich věku. Každému je uložena obecná povinnost, při nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, chránit zdraví lidí a životní prostředí a řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti, standardními větami označujícími specifickou rizikovost a standardními pokyny pro bezpečné zacházení podle zvláštních právních předpisů.124 Zvláštním právním předpisem se zde má na mysli chemický zákon. 123
DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 242. §44a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 124
54
Právnickým a fyzickým osobám se zakazuje prodávat, darovat a jiným způsobem poskytovat nebezpečné chemické látky a chemické přípravky, které jsou klasifikovány jako vysoce toxické, jiným fyzickým nebo právnickým osobám, pokud k takovému nakládání nemají oprávnění. Zákaz prodeje nebo darování se vztahuje i na nebezpečné chemické látky nebo přípravky toxické nebo žíravé, pokud by měly být takovým způsobem poskytnuty osobám mladším osmnácti let nebo osobám zcela nebo z části zbaveným způsobilosti k právním úkonům.125 Zvláštní ochranu poskytuje zákon o ochraně veřejného zdraví v §44a osobám mladším osmnácti let i v dalších případech. Fyzické osoby starší deseti let a mladší osmnácti let mohou nakládat s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky žíravými za předpokladu, že jsou součástí výrobků, které splňují požadavky stanovené zvláštními právními předpisy na hračky. Uvedené požadavky upravuje nařízení vlády č. 86/2011 Sb., o technických požadavcích na hračky. Fyzické osoby starší patnácti let a mladší osmnácti let mohou nakládat s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky toxickými nebo žíravými jen v rámci přípravy na povolání a jen pod dozorem odpovědné osoby. S látkami vysoce toxickými mohou nakládat jen pod přímým dohledem osoby odborně způsobilé. Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání podle zvláštních právních předpisů nesmějí prodávat nebezpečné chemické látky a přípravky vysoce toxické, toxické nebo žíravé v prodejních automatech nebo do přinesených nádob. Těmto osobám je taktéž povoleno nakládat s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky vysoce toxickými jen tehdy, jestliže mají pro tuto činnost zabezpečenou fyzickou osobu odborně způsobilou. Pokud je tento požadavek splněn, může pak provádět jednotlivé činnosti v rámci nakládání s těmito látkami i zaměstnanec, kterého odborně způsobilá osoba zaškolila.126 Podmínky pro získání odborné způsobilosti stanoví §44b zákona. Základním předpokladem je vysokoškolské vzdělání v příslušném oboru, popřípadě jiné vzdělání, pokud odbornou kvalifikaci získali v jiném členském státě EU. Uchazeči, který úspěšně složil zkoušku, vydá orgán ochrany veřejného zdraví osvědčení o odborné způsobilosti pro nakládání 125 126
§44a zákona č. 258/2000 Sb. Tamtéž
55
s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické. Zvláštní požadavky stanoví zákon také pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami na pracovišti. Právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání je povinna vydat pro pracoviště, kde se nakládá s nebezpečnými chemickými látkami nebo přípravky vysoce toxickými, toxickými, žíravými, karcinogenními, mutagenními nebo toxickými pro reprodukci písemná pravidla, která musí být zaměstnancům volně dostupná. Pravidla jsou stanovena pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí při práci s těmito látkami.127 Z hlediska ochrany zdraví člověka a ochrany životního prostředí je potřeba zajistit bezpečné skladování a vést evidenci vysoce toxických nebezpečných chemických látek. Požadavky na bezpečné skladování vysoce toxických látek uvádí zákon o ochraně veřejného zdraví v §44a odst. 11 a to tak, že uvedené látky musí být skladovány v prostorách, které jsou uzamykatelné, zabezpečené proti vloupání a vstupu nepovolaných osob. Musí být taktéž vyloučena jejich záměna, vzájemné škodlivé působení uskladněných látek a jejich pronikání do životního prostředí a ohrožení zdraví lidu. Evidence se dle §44a odst. 12 vede pro každou vysoce toxickou látku nebo přípravek zvlášť a to po dobu pěti let od vyčerpání jejich zásob. Státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plnění dalších povinností stanovených přímo použitelnými předpisy EU, zákonem o ochraně veřejného zdraví a zvláštními právními předpisy k ochraně veřejného zdraví je kompetencí krajských hygienických stanic.128 Ministerstvo zdravotnictví řídí a kontroluje krajské hygienické stanice a také řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví.129 Státní správu v oblasti ochrany veřejného zdraví vykonává více orgánů státní správy, ale dle mého názoru postačí pro nastínění organizace fungování uvedené vymezení.
127
§44a zákona č. 258/2000 Sb. §82 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. 129 §80 zákona č. 258/2000 Sb. 128
56
7.5 Úprava dle zákona č. 120/2002 Sb., o biocidních přípravcích Zdraví člověka může být ohroženo i nepříznivými vlivy biocidních přípravků a účinných látek. Tuto problematiku upravuje zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh, ve znění pozdějších předpisů. V §1 jsou poměrně široce vymezeny oblasti, kterými se zákon zabývá. Jedná se o úpravu práv a povinností právnických a podnikajících fyzických osob a působnost správních úřadů při uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh, podmínky pro vydání povolení k uvádění biocidních přípravků na trh, způsob hodnocení účinnosti těchto přípravků a účinných látek a ochrany před jejich působením na lidské zdraví, zvířata, rostliny, na zdravotní nezávadnost krmiv, živočišných a rostlinných produktů a na životní prostředí. Zákon stanoví i podmínky používání biocidních přípravků. Rozlišujeme v podstatě čtyři různé způsoby uvádění biocidních přípravků na trh v ČR. Jedná se o povolení, dočasné povolení, vzájemné uznávání povolení a oznámení. Nejprve stručně k problematice udělování povolení. K uvedení biocidního přípravku na trh potřebují právnické osoby a podnikající fyzické osoby povolení vydávané Ministerstvem zdravotnictví. Žádost o povolení se podává u ministerstva před prvním uvedení na trh, nebo prvním použitím, není-li biocidní přípravek určen k uvedení na trh. Jejími povinnými obsahovými náležitostmi, uvedenými ve vyhlášce č. 305/2002 Sb., kterou se stanoví obsah žádosti a podrobná specifika údajů předkládaných před uvedením biocidního přípravku nebo účinné látky na trh, ve znění vyhlášky č. 382/2007 Sb., jsou mimo jiné údaje o složení biocidního přípravku a bezpečnostní list, vypracovaný podle přímo použitelného předpisu Evropské unie (nařízení REACH).130 To vše pak tvoří tzv. dokumentaci biocidního přípravku, kterou hodnotí společně Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo životního prostředí a
130
§4 zákona č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
57
Ministerstvo zemědělství.131 Ministerstvo zdravotnictví může vydat povolení k uvedení biocidního přípravku na trh s podmínkou splnění určitých požadavků, uvedených v přímo použitelném předpisu EU nebo vyhlášce č. 304/2002 Sb., kterou se stanoví podrobná specifikace zásad a postup hodnocení biocidních přípravků a účinných látek. Tyto specifické podmínky mohou být stanoveny zejména pro ochranu zdraví distributorů, uživatelů, zaměstnanců, spotřebitelů, zvířat nebo životního prostředí.132 S problematikou uvádění biocidních přípravků na trh souvisí i problematika uvádění účinných látek určených k použití v biocidním přípravku na trh. Pokud jde o účinnou látku, která byla uvedena na trh přede dnem 20. května 2000, lze ji po tomto datu uvádět na trh za podmínek stanovených přímo použitelnými předpisy EU (nařízení Komise č. 1896/2000 o první etapě programu podle čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o biocidních přípravcích a nařízení Komise 1451/2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu dle čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES). V jiném případě může právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba uvádět účinnou látku na trh až po vydání souhlasu se zasláním souhrnu dokumentace k účinné látce příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi. Souhlas vydává Ministerstvo zdravotnictví nebo příslušný orgán jiného členského státu.133 Seznam účinných látek, které mohou být použity v biocidních přípravcích, tvoří přílohu I, IA a IB směrnice 98/8/ES. V české právním řádu je seznam účinných látek obsažen vyhláškou č. 343/2011 Sb., o seznamu účinných látek, ve znění vyhlášky č. 313/2012 Sb., která zapracovává příslušné předpisy EU. Podmínky udělení dočasného povolení stanoví podrobně §9 zákona. Podstatné je však to, že Ministerstvo zdravotnictví dočasně povolí uvedení na trh biocidní přípravek, který nesplňuje podmínky zákona, na období ne delší než 120 dnů,
131
Pozn. seznam povolených biocidních přípravků http://www.mzcr.cz/Verejne/dokumenty/seznam-povolenych-biocidnichpripravku_5296_1097_5.html 132 §7 zákona č. 120/2002 Sb. 133 §8 zákona č. 120/2002 Sb.
58
je
dostupný
z:
„jestliže se takové opatření ukáže nezbytné v důsledku nepředvídaného nebezpečí, které není možno zvládnout jinými prostředky.”134 Možnost vzájemného uznávání povolení k uvedení biocidního přípravku na trh je zakotvena v §10 zákona. Ministerstvo zdravotnictví může povolit uvedení na trh biocidního přípravku, který byl povolen nebo registrován v jiném členském státě EU. Podmínkou udělení povolení je podání žádosti ministerstvu před jeho prvním uvedením na trh a také, že účinné látky biocidního přípravku jsou uvedeny v seznamu účinných látek nebo seznamu účinných látek s nízkým rizikem stanovených vyhláškou a jsou splněny požadavky tam uvedené. Vydané povolení může ministerstvo změnit, například z důvodu nových poznatků vědy a techniky nebo nových požadavků na ochranu zdraví lidí, zvířat a životního prostředí, a také zrušit.135 Uvést biocidní přípravky na trh lze i na základě oznámení podle §35 zákona, musí však být splněno několik podmínek. Všechny účinné látky obsažené v biocidním přípravku jsou pro daný typ použití uvedeny v příloze č. II nařízení Komise 2007/1451/ES a nebylo rozhodnuto o nezařazení některé z účinných látek rozhodnutím Komise o nezařazení některých účinných látek do přílohy I, IA nebo IB směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh.136 137 Klasifikace, balení a označování biocidních přípravků se provádí podle zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích.138 Doplnění některých dalších požadavků na balení uvádí zákon o biocidních přípravcích v §19 a na označování v §20.
134
§9 zákona č. 120/2002 Sb. §11 zákona č. 120/2002 Sb. 136 Ministerstvo zdravotnictví: oznamování biocidních přípravků [online]. Ministerstvo zdravotnictví *cit. 9. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/formulare-oznamenibiocidnich-pripravku_2954_1097_5.html 137 Pozn. seznam oznámených biocidních přípravků je dostupný z: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/seznam-biocidnich-latek-aktualizace-k-4-42011_4871_1097_5.html 138 §2 zákona č. 350/2011 Sb. 135
59
7.6 Úprava dle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči Chemické přípravky na ochranu rostlin mohou být také činitelem ohrožujícím lidské zdraví. Z toho důvodu si i tato problematika zaslouží právní úpravu a to konkrétně zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a změně některých souvisejících zákonů, v platném znění. Zákon zapracovává příslušné předpisy EU a navazuje na přímo použitelný předpis EU, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS. Co do předmětu úpravy, ukládá práva a povinnosti fyzickým i právnickým osobám týkající se ochrany rostlin proti škodlivým organismům, ochrany proti zavlékání škodlivých organismů do ČR z jiných členských států EU nebo ze třetích zemí a proti jejich rozšiřování na našem území. Stejně jako výše rozebírané zákony i zákon o rostlinolékařské péči stanoví podmínky pro uvádění na trh, používání a kontroly přípravků na ochranu rostlin a dalších prostředků na ochranu rostlin, včetně podmínek pro uvádění na trh a kontroly účinných látek určených pro použití ve formě přípravků. Důležitým bodem předmětu úpravy je omezování nepříznivého vlivu škodlivých organismů a použití přípravků na zdraví lidí, zvířat a životní prostředí.139 Mimo jiné zákon upravuje podmínky integrované ochrany rostlin, monitoring škodlivých organismů a vyhodnocování souvisejících rizik a tzv. správnou praxi v ochraně rostlin, v jejímž rámci by měly být přípravky a prostředky na ochranu rostlin aplikovány jen v odůvodněných případech, tedy při výskytu škodlivých organismů, a přednostně by měly být používány přípravky, které představují minimální rizika pro zdraví lidí, zvířat a životního prostředí.140 Pro uvedení přípravku na ochranu rostlin na trh je třeba povolení, které se vydává podle nařízení č. 1107/2009. Uvedené nařízení v čl. 29 konkretizuje požadavky na povolení, těmi základními jsou například požadavky, aby účinné látky přípravku na ochranu rostlin, jeho synergenty a safenery byly schváleny a jeho 139
§1 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 140 DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 253.
60
formulační přísady nebyly uvedeny v příloze III nařízení. Tato příloha obsahuje seznam formulačních přísad, které jsou nepřijatelné jako součást přípravků na ochranu rostlin. Oprávněným orgánem k vydání, změně nebo zrušení povolení je v našich podmínkách rostlinolékařská správa.141 I v rámci zákona o rostlinolékařské péči funguje institut vzájemného povolování v jiných členských státech EU.142 Upravena je zde dokonce i možnost převodu povolení na jinou fyzickou či právnickou osobu za splnění podmínek v §38a. Důležitým institutem, který přispívá k ochraně zdraví lidí i ochraně životního prostředí, je kontrola přípravků. Zákon o rostlinolékařské péči upravuje kontrolu dodržování požadavků a povinností stanovených nařízením č. 1107/2009, samotným zákonem a jeho prováděcími předpisy. Kontrola se vztahuje i na dodržování podmínek v povoleních, pro uvádění na trh, skladování a používání přípravků, udělených rostlinolékařskou správou fyzickým a právnickým osobám.143 Požadavky na balení a označování přípravků na ochranu rostlin stanoví nařízení č. 1107/2009. Při balení těchto přípravků je potřeba dbát zejména na to, aby přípravky na ochranu rostlin a adjuvanty, které lze mylně považovat za potraviny, byly baleny tak, aby byla minimalizována možnost takového omylu.144 Výkon státní správy ve věcech rostlinolékařské péče zajišťují Ministerstvo zemědělství, rostlinolékařská správa, celní správa a ve vymezeném rozsahu též obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.145 Ministerstvo zemědělství je orgánem vrchního dozoru. Ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zajišťuje koordinaci monitoringu a ochrany proti šíření invazních škodlivých organismů a sledování nežádoucích vedlejších účinků registrovaných přípravků.146
141
§32 zákona č. 326/2004 Sb. §38 zákona č. 326/2004 Sb. 143 §43 zákona č. 326/2004 Sb. 144 Čl. 64 nařízení č. 1107/2009/ES 145 §70 zákona č. 326/2004 Sb. 146 DUDOVÁ 2011 op. cit., s. 253. 142
61
8.
Ochrana zdraví člověka před tabákovým kouřem V této kapitole se budu zabývat problematikou tzv. pasivního kouření a právní
úpravou ochrany zdraví lidí před nebezpečnými účinky tabákového kouře. Významné změny v ochraně veřejného zdraví v této oblasti přináší novela zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami, které budou taktéž rozebrány, avšak ne zcela detailně, jelikož jsem limitována momentálně dostupnými informacemi o novele zákona. Tabákový zákon však není jediným předpisem v českém právním řádu, který poskytuje ochranu před tabákovým kouřem. Ochranu před tabákovým kouřem poskytuje, ovšem v souvislosti s nájmem bytu, i občanský zákoník. V §687 odst. 1 stanoví povinnost pronajímateli bytu předat byt nájemci ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. S tím je spojeno i právo užívat společné prostory a zařízení domu, jak uvádí §688 občanského zákoníku.147 Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 CDO 2071/2005, nájemce je oprávněn domáhat se vůči pronajímateli, aby zajistil nerušený výkon jeho práv spojených s užíváním bytu a je povinen zajistit, aby užívání bytu nebylo rušeno ani jinými nájemci kouřením ve společných prostorách domu. Nájemce se však může domáhat ochrany i přímo vůči nájemcům jiných bytů v domě. Fakt, že nejen aktivní, ale i pasivní kouření škodí lidskému zdraví, není v dnešní době žádnou novinkou. Dokazuje to řada vědeckých studií prováděných jak na území ČR, tak i v zahraničí a tomuto tématu se věnuje i Světová zdravotnická organizace. Nebezpečí, které lidem hrozí, není nijak zanedbatelné a rizika spojená s pasivním kouřením by proto rozhodně neměla být podceňována. Koncem roku 2010 informovala Světová zdravotnická organizace o výsledcích studie uskutečněné ve 192 zemích světa, ze které vyplývá, že ročně umře na následky pasivního kouření okolo 600 000 lidí. Co činí tuto skutečnost ještě více znepokojivou je to, že 165 000 úmrtí se týká dětí. Expozice tabákovému kouři tak
147
VETEŠNÍK, Pavel; JEMELKA, Luboš. Ochrana před škodlivými vlivy tabáku, alkoholu a návykových látek. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. 348 s. ISBN 978-80-7400-399-8. S. 23.
62
způsobila úmrtí na choroby srdce, infekce plic, astma a na rakovinu plic. V zemích, kde jsou přijaty právní předpisy vytvářející prostředí bez tabákového kouře, se expozice snížila v barech a restauracích o 90% a celkově o 60%. Pozitivním důsledkem byl i nižší počet cigaret vykouřených kuřáky.148 Skutečnost, že jak aktivní tak i pasivní kouření představuje vážné riziko pro zdraví lidí, si v poslední době velmi dobře uvědomují i členové Parlamentu ČR a vlády ČR. Důkazem toho může být jak připravovaný návrh nového zákona, který nahradí zákon č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami, tak i přistoupení ČR k Rámcové úmluvě o kontrole tabáku. Rámcová úmluva o kontrole tabáku byla přijata Světovou zdravotnickou organizací v roce 2003 a Česká republika dokončila kroky potřebné k její ratifikaci dne 2. května 2012 podpisem prezidenta. Úmluva představuje účinný mezinárodní nástroj ochrany veřejného zdraví před zájmy tabákového průmyslu. Státy, které úmluvu ratifikovaly, mohou například provádět daňová opatření ke snížení poptávky po tabáku nebo regulovat složení tabákových výrobků.149 Cílem úmluvy je „chránit současné a budoucí generace před ničením zdraví, sociálními, ekologickými a ekonomickými následky spotřeby tabáku a před vystavováním se tabákovému kouři pomocí systému integrovaných opatření kontroly tabáku, která musí být realizována stranami na národní, regionální a mezinárodní úrovni, aby se nepřetržitě a podstatně snižoval výskyt užívání tabáku a vystavování se tabákovému kouři.”150
148
REDAKCE. WHO: pasivní kouření zabíjí ročně 600 tisíc lidí. Hygiena: časopis pro ochranu a podporu zdraví. 2011, roč. 56, č. 1, s. 36. ISSN 1802-6281. 149 World Health Organization: home *online+. World Health Organization *cit. 10. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.who.cz/index.php/20-nezarazeno/54-prezident-vaclav-klaus-podepsal-ramcovouumluvu-o-kontrole-tabaku 150 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. In: Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 39, s. 1530-1591. ISSN 1801-0393.
63
8.1 Úprava dle zákona č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami Zákon č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami, v platném znění (tabákový zákon), stanoví opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Jinými návykovými látkami se má na mysli látky klasifikované v zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Dále vymezuje opatření omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu a působnost správních úřadů a orgánů územních samosprávných celků při tvorbě a uskutečňování programů ochrany před škodami působenými užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek.151 Zákon pracuje se slovním spojením ”škody působené tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami” a tento pojem také blíže vysvětluje v §2 písm. m a to tak, že se jedná o škody zahrnující poškození zdraví, zejména závažná chronická onemocnění, otravy, předčasná úmrtí, ale i sociální problémy jako ztrátu zaměstnání nebo kriminalitu. V souvislosti s ochranou zdraví před pasivním kouřením je významný §8 tabákového zákona, který v odst. 1 uvádí taxativní výčet míst, kde je kouření zakázáno i výjimky ze zákazu. Jedná se o veřejná místa, jakými jsou např. budovy státních orgánů, dále školy, vnitřní prostory nekuřáckých zařízení, uzavřené zábavní prostory jako kina a divadla nebo vnitřní prostory zdravotnických zařízení. §8 odst. 2 stanoví specifickou povinnost osobám pověřeným řízením budov užívaných státními orgány, orgány územních samosprávných celků, zařízení zřízených státem nebo územním samosprávným celkem poskytujících veřejné služby a finančních institucí, aby osoby v těchto budovách byly chráněny před škodami působenými kouřením. K této povinnosti lze dodat, že se nevztahuje na věznice, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2379/2008. Tomuto nálezu předcházely rozhodnutí obecných soudů o žalobě proti České republice – Vězeňské službě České republiky, 151
§1 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
64
ve které se žalobce domáhal ochrany svého práva na zdraví, jehož porušení shledával v neplnění povinností podle zákona č. 379/2005 Sb. Jako vězeň byl totiž dlouhodobě vystaven účinkům pasivního kouření. Provozovatel zařízení společného stravování provozovaného na základě hostinské činnosti je povinen se rozhodnout, s ohledem na povinnost stanovenou v §24 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví zajistit dodržování zákazu kouření v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem, zda zařízení bude kuřácké, nekuřácké nebo s vyhrazenými prostory pro kouření.152 Aby byla zajištěna informovanost osob před vstupem do zařízení, stanoví §8 odst. 3 tabákového zákona povinnost, aby provozovatel daný typ zařízení označil. Grafické značky kuřáckého zařízení, nekuřáckého zařízení a s vyhrazenými prostory jsou součástí přílohy tabákového zákona. Kuřácká zařízení a s vyhrazenými prostory, v nichž je možné kouřit, musí mít zajištěno dostatečné odvětrávání podle požadavků stanovených nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Je to povinnost uložená zejména z důvodu ochrany zdraví osob, které musí vstupovat do prostor, kde je kouření povoleno, například v rámci výkonu povolání.153 §9 odst. 2 tabákového zákona upravuje možnost provozovatele zařízení požádat obecní policii nebo Policii České republiky o zákrok v případě, kdy osoba poruší zákaz kouření ve výše uvedených místech, a i po výzvě provozovatele v takovém jednání pokračuje. Zvýšenou ochranu zdraví před pasivním kouřením poskytuje dětem a osobám do osmnácti let §9a tabákového zákona. Ustanovení zákona zmocňuje obce k vydání obecně závazné vyhlášky, kterou může dočasně nebo trvale zakázat kouření na veřejně přístupných dětských hřištích, veřejně přístupných sportovištích nebo ve vnitřních prostorách budov určených pro pořádání sportovních, kulturních nebo společenských akcí, nebo přímo na takových akcích, pokud jsou určeny osobám mladším osmnácti let.
152 153
VETEŠNÍK op. cit., s. 31. VETEŠNÍK op. cit., s. 32.
65
Jak stanoví §24 tabákového zákona, kontrolu nad dodržováním povinností uložených tímto zákonem provádí obec v přenesené působnosti, obecní policie, Policie České republiky a v případě stravovacích služeb také orgán ochrany veřejného zdraví.
8.2 Připravované změny tabákového zákona Ministerstvo zdravotnictví připravilo návrh nového zákona, který nahradí stávající zákon č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami. V současné době je návrh zákona v počáteční fázi legislativního procesu a po řádném připomínkovém řízení bude předložen vládě. Z tohoto důvodu ještě nebylo znění návrhu zákona zveřejněno a proto informace o změnách, které přináší, čerpám pouze z tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví a z videozáznamu tiskové konference konané právě kvůli předložení návrhu zákona. Návrh zákona přináší významné změny především v oblasti ochrany zdraví před škodlivými účinky tabákového kouře. Nový zákon si dává za cíl posílit ochranu veřejného zdraví zvláště u dětí a mladistvých. Měl by přispět k rozšíření nekuřáckého prostředí a omezit dostupnost tabákových výrobků a alkoholických nápojů. Z mého pohledu nejpodstatnější změnou je úplný zákaz kouření ve veřejnosti volně přístupných vnitřních prostorách a ve všech vnitřních prostorách provozoven stravovacích služeb, jakými jsou například restaurace, bary apod. S částečným zákazem kouření počítá zákon v případě vnitřních zábavních prostor, kde by mělo být kouření povoleno pouze ve vyhrazených stavebně oddělených prostorech. Návrh zákona zavádí i novou definici těchto prostor a dodává, že vstup do nich bude zakázán osobám mladším osmnácti let.154 Základním principem nového zákona, je dle vyjádření poslance Borise Šťastného na tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví konané 8. ledna 2013, „posílení osobní svobody, nekuřáky chránit a kuřákům pomáhat.” Dále uvedl, že návrh zákona se může zdát z hlediska zákazu kouření přísný, ale je nutné si uvědomit, že Česká 154
Ministerstvo životního prostředí: tiskové zprávy *online+. Ministerstvo životního prostředí *cit. 11. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-pripravilo-navrhnoveho-zakona-o-ochrane-pred-skodami_7278_2778_1.html
66
republika je jednou z posledních vyspělých zemí, kde neexistuje důsledná ochrana nekuřáků ve veřejných prostorách. S navrhovanými změnami, s ohledem na ochranu zdraví před pasivním kouřením, nelze než souhlasit. Nejsem si ale jistá, jak budou některé změny uplatňovány v praxi. Tím mám na mysli například konstrukci zákazu vstupu osobám mladším osmnácti let do stavebně oddělených prostor pro kouření ve vnitřních zábavních prostorách. To by pro provozovatele znamenalo zajistit kontrolu všech osob, které by do těchto prostor chtěly vstoupit. Nehledě na problémy spojené s prokazováním věku, tzn. kontrola průkazů totožnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh zákona zatím není zveřejněn, není jasné, zda se v něm i na tyto detaily pamatuje. Otázkou také zůstává, zda má v našich poměrech takto přísný návrh zákona šanci na přijetí. Když pominu výrazný vliv ”tabákové lobby” na českou politickou scénu, tak by předmětem spekulací mohlo být také snížení příjmů státního rozpočtu z daně z přidané hodnoty, spotřební daně a cla z cigaret, které se pohybují v řádech miliard korun ročně.
67
9.
Závěr Hlavním cílem této práce byla analýza právních prostředků ochrany zdraví
člověka před nebezpečnými chemickými látkami, přičemž z důvodu šíře této problematiky jsem si na počátku vytyčila směr, kterým se budu při zpracovávání práce ubírat. Domnívám se, že pro takto zvolenou výseč, byl cíl práce naplněn. Mým záměrem bylo vytvořit přehled právních prostředků ochrany zdraví před nebezpečnými chemickými látkami na mezinárodní úrovni a na úrovni Evropské unie a podrobněji rozebrat, jakým způsobem je taková ochrana upravena v českém právním řádu. Podle mého názoru se obzvlášť v poslední době věnuje otázce ochrany před nebezpečnými chemickými látkami větší pozornost, což hodnotím jako velmi pozitivní skutečnost. Jak na mezinárodní, unijní tak i vnitrostátní úrovni je vidět snaha o poskytnutí co největší možné ochrany. Důsledkem toho je uzavírání různých mezinárodních úmluv, vydávání množství právních předpisů na poli EU a potřeba zajistit soulad legislativy ČR s unijními právními předpisy. Tím se ale dostáváme k jádru věci – roztříštěnosti právní úpravy. Musím konstatovat, že i přes veškerou snahu zákonodárce je právní úprava v této oblasti značně komplikovaná a nepřehledná. Domnívám se, že zorientovat se v tom nepřeberném množství právních předpisů, ať už v podobě přímo použitelných právních předpisů EU, zákonů či jejich prováděcích předpisů musí být pro podnikatele a další osoby, které jsou povinny se při své činnosti těmito předpisy řídit, velmi obtížné. O složitosti celé této problematiky vypovídá i fakt, že se na ni při své publikační činnosti nezaměřuje příliš mnoho odborníků. Je to oblast relativně málo probádaná, i přesto, že by si zasloužila velkou pozornost. Zajímavým faktem, svědčícím o tom, že ochrana zdraví před nebezpečnými chemickými látkami není v našich poměrech věcí nijak jednoduchou, je i chybějící judikatura obecných soudů. Vysvětlení by mohlo souviset i s tím, že škody na zdraví způsobené nebezpečnými chemickými látkami mohou být těžko měřitelné a prokazatelné. Pokud pominu roztříštěnost právní úpravy, která se ale na druhou stranu vzhledem k obsáhlosti samotné otázky dá předpokládat, mohu ochranu 68
v jednotlivých právních předpisech hodnotit veskrze pozitivně. Ať už se jedná o nový zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích, novely ostatních v práci rozebraných právních předpisů nebo předložený návrh nového zákona, který má nahradit stávající zákon č. 379/2005 Sb., o ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami, je zapotřebí uznat, že právní úprava ochrany zdraví před nebezpečnými chemickými látkami má tendenci být stále přísnější. Stejně tak jsou i posilovány kompetence orgánů státní správy, které mají za úkol dohlížet na dodržováním ustanovení jednotlivých právních předpisů. Existují však i mnohé nedostatky právní úpravy, které byly naznačeny v dřívějších kapitolách. Pro dosažení účinnější ochrany zdraví by dle mého názoru měla být v zákoně č. 350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických směsích podpůrně zavedena konstrukce ”catch all provisions” a mělo by dojít k prodloužení lhůt pro ukládání sankcí za protiprávní jednání u objektivní na pět let a u subjektivní na dva roky. Závěrem lze shrnout, že pro poskytnutí účinné ochrany lidskému zdraví před nebezpečnými chemickými látkami je třeba především dobře znát účinky těchto látek. Jen tak bude možné co nejlépe omezit jejich nežádoucí účinky. V tomto směru přináší významný pokrok nařízení REACH a s ním další nařízení související, i když jsou svými oponenty kritizovány za přílišnou nákladnost a byrokratizaci. Vzhledem k tomu, že jsou na trh stále uváděny nové látky, a i ty stávající se používají k novým účelům, je právní úprava s takovými přísnějšími požadavky potřeba a musí neustále reagovat na změny, které nám chemický průmysl přináší, a to není úkolem nikterak jednoduchým.
69
10. Seznam použitých pramenů a literatury 10.1 Knižní publikace 1)
BLÁHA, Karel a kol. Chemická směrnice REACH: sborník textů. 1. vyd. Praha: CEP Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. 78 s. ISBN 978-80-86547-61-9.
2)
DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 630 s. ISBN 978-80-7400-338-7.
3)
DUDOVÁ, Jana. Právo na ochranu veřejného zdraví: ochrana veřejného zdraví před rizikovými faktory venkovního prostředí. Praha: Linde, 2011. 420 s. ISBN 978-80-7201-854-3.
4)
HIRT, Miroslav a kol. Soudní lékařství. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 85 s. ISBN 978-80-210-4583-5.
5)
HLAVÁČEK, Jiří.
Mezinárodní environmentální právo a ochrana životního
prostředí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. 234 s. ISBN 978-80245-1296-9. 6)
HUBÁLKOVÁ, Eva. Evropská úmluva o lidských právech a Česká republika. Praha: Linde, 2003. 743 s. ISBN 80-7201-417-X.
7)
KLÍMA, Karel a kol. Komentář k Ústavě a Listině. 2. vyd. Plzeň: Nakladatelství Čeněk, 2009. 1441 s. ISBN 978-80-7380-140-3.
8)
PEKÁREK, Milan, PRŮCHOVÁ, Ivana, DUDOVÁ, Jana, JANČÁŘOVÁ, Ilona. Právo životního prostředí. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 327 s. ISBN 978-80-210-4299-5.
9)
POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné - Zvláštní část. 4., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 482 s. ISBN 80-7179801-0.
10)
VETEŠNÍK, Pavel; JEMELKA, Luboš. Ochrana před škodlivými vlivy tabáku, alkoholu a návykových látek. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. 348 s. ISBN 978-80-7400-399-8.
11)
Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, díl 4. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1998. 714 s. ISBN 80-85841-37-1. 70
10.2 Odborné články 1)
JANČÁŘOVÁ, Ilona. Několik poznámek k nové právní úpravě odpovědnosti subjektů za nedodržování povinností stanovených nařízením 1907/2006 (REACH). Časopis pro právní vědu a praxi. 2012, roč. 20, č. 1. s. 86-87. ISSN 1805-2789.
2)
KŘÍŽ, Jaroslav. Analýza evropských zkušeností s politikou zdraví pro všechny pro 21. století. Hygiena: časopis pro ochranu a podporu zdraví. 2007, roč. 52, č. 1, s. 12. ISSN 1802-6281.
3)
REDAKCE. WHO: pasivní kouření zabíjí ročně 600 tisíc lidí. Hygiena: časopis pro ochranu a podporu zdraví. 2011, roč. 56, č. 1, s. 36. ISSN 1802-6281.
10.3 Elektronické prameny 1)
Český statistický úřad. Statistická ročenka České republiky 2012 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2012. *cit. 18. 1. 2013+. ISBN 978-80-250-2253-5. Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/A6004C2345/$File/000112.pdf 2)
European Chemicals Agency: o nás [online]. European Chemicals Agency [cit. 22. 2. 2013+. Dostupné z: http://echa.europa.eu/web/guest/about-us/whowe-are/mission
3)
Evropská Komise: Zdraví EU *online+. Evropská Komise *cit. 12. 3. 2013+. Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/health-
eu/my_environment/chemical_risks/index_cs.htm 4)
Evropská Komise: podnikání a průmysl *online+. Evropská Komise *cit. 12. 3. 2013+.
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/enterprise/newsroom/cf/itemdetail.cfm?item_id=6400&l ang=en&tpa_id=0&title=REACH%3A%2DChemicals%2Din%2DEurope%2Dhave %2Dbecome%2Dsafer
71
5)
KISLENKO, Kitty a kol. REACH ABC Manuál pro podniky [online]. 2007 [cit. 20. 2.
2013+.
Dostupné
z:
www.ircon.cz/manual-reach-
abc/853455/REACH_ABC.pdf 6)
KŘÍŽ, Jaroslav. Spolupráce České republiky se Světovou zdravotnickou organizací
*online+.
2008
*cit.
20.
2.
2013+.
Dostupné
z:
http://www.osn.cz/soubory/who03-who-a-cr.pdf 7)
Ministerstvo vnitra: chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 18. 1. 2013]. Dostupné
z:
Mvcr.cz/clanek/chovani-obyvatelstva-v-pripade-havarie-s-
unikem-nebezpecnych-chemickych-latek.aspx 8)
Ministerstvo zdravotnictví: Program Zdraví 21 [online]. Ministerstvo zdravotnictví
*cit.
19.
2.
2013+.
Dostupné
z:
http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/zdravi-pro-vsechny-vstoleti_2461_1101_5.html 9)
Ministerstvo Ministerstvo
zdravotnictví: zdravotnictví
oznamování *cit.
9.
biocidních 3.
přípravků
2013+.
[online].
Dostupné
z:
http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/formulare-oznameni-biocidnichpripravku_2954_1097_5.html 10)
Ministerstvo životního prostředí: Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, Rotterdam, Nizozemí, 1998 *online+. Ministerstvo životního prostředí
*cit.
18.
2.
2013+.
Dostupné
z:
http://www.mzp.cz/cz/rotterdamska_umluva_nebezpecne_latky 11)
Ministerstvo životního prostředí: Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech (2001) [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 19.
2.
2013+.
Dostupné
z:
http://www.mzp.cz/cz/stockholmska_umluva_polutanty 12)
Ministerstvo životního prostředí: právní předpisy v oblasti chemických látek *online+. Ministerstvo životního prostředí *cit. 1. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/pravni_predpisy_chemicke_latky_2012
72
13)
Ministerstvo životního prostředí: tiskové zprávy [online]. Ministerstvo životního
prostředí
*cit.
11.
3.
2013+.
Dostupné
z:
http://www.mzcr.cz/dokumenty/ministerstvo-zdravotnictvi-pripravilo-navrhnoveho-zakona-o-ochrane-pred-skodami_7278_2778_1.html 14)
PRUCEK, Robert. Nebezpečné chemické látky a přípravky [online]. 2012 [cit. 18. 1. 2013+. Dostupné z: chemikalie.upol.cz/skripta/tv/1.doc
15)
Přehledy právních předpisů EU: Regulační rámec pro nakládání s chemickými látkami (REACH), Evropská agentura pro chemické látky *online+. Přehledy právních
předpisů
*cit.
20.
2.
2013+.
Dostupné
z:
http://europa.eu/legislation_summaries/internal_market/single_market_for_ goods/chemical_products/l21282_cs.htm 16)
Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod: závislost na návykových látkách [online]. Psychiatrická
léčebna Havlíčkův Brod *cit. 18. 1. 2013+. Dostupné z:
http://www.plhb.cz/content/zavislost-na-navykovych-latkach 17)
ŠUTA, Miroslav. Chemické látky v životním prostředí a zdraví [online]. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2008 *cit. 18. 1. 2013+. ISBN 978-80-87308-00-4. Dostupné z: http://www.veronica.cz/dokumenty/chemicke_latky.pdf
18)
ŠUTA, Miroslav; HRDINA, Petr; TYLOVÁ, Eva. REACH – reforma chemické politiky EU. Jak bude vypadat, co nám přinese a co vezme? [online]. 2005 [cit. 20. 2. 2013+. Dostupné z: www.zelenykruh.cz/dokumenty/infolist-reachweb.pdf
19)
VALACH, Milan. Co je antropocentrismus [online]. 2009 [cit. 18. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.valach.info/antropocentrismus
20)
World Health Organization: home [online]. World Health Organization [cit. 10. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.who.cz/index.php/20-nezarazeno/54prezident-vaclav-klaus-podepsal-ramcovou-umluvu-o-kontrole-tabaku
21)
World Health Organization: základní informace [online]. World Health Organization
*cit.
19.
2.
http://www.who.cz/index.php/zaklinfo
73
2013+.
Dostupné
z:
22)
World Health Organization: Inter-Organization Programme for the Sound Management of Chemicals [online]. World Health Organization [cit. 12. 3. 2013+. Dostupné z: http://www.who.int/iomc/en/
10.4 Vnitrostátní právní předpisy 1)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech. In: Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra, 2006, částka 21, s. 658-747. ISSN 1801-0393.
2)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. In: Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 39, s. 1530-1591. ISSN 1801-0393.
3)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. In: Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra, 2005, částka 44, s. 5834-5881. ISSN 1801-0393.
4)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu. In: Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra, 2013, částka 11, s. 2791-2795. ISSN 1801-0393.
5)
Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
6)
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
7)
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky
8)
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., o Jednotné úmluvě o omamných látkách, ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.
9)
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách.
74
10)
Vyhláška č. 402/2011 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických směsí a balení a označování nebezpečných chemických směsí
11)
Vyhláška č. 163/2012 Sb., o zásadách správné laboratorní praxe
12)
Vyhláška č. 305/2002 Sb., kterou se stanoví obsah žádosti a podrobná specifika údajů předkládaných před uvedením biocidního přípravku nebo účinné látky na trh, ve znění vyhlášky č. 382/2007 Sb.
13)
Vyhláška č. 304/2002 Sb., kterou se stanoví podrobná specifikace zásad a postup hodnocení biocidních přípravků a účinných látek
14)
Vyhláška č. 343/2011 Sb., o seznamu účinných látek, ve znění vyhlášky č. 313/2012 Sb.
15)
Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů
16)
Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů
17)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
18)
Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
19)
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
20)
Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
21)
Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů
22)
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
23)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému
24)
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení
25)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
75
26)
Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví
10.5 Právní předpisy EU 1)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS
2)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně nařízení (ES) č. 1907/2006
3)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 689/2008 ze dne 17. června 2008 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek
4)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 ze dne 31. března 2004 o detergentech
5)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1102/2008 ze dne 22. října 2008 o zákazu vývozu kovové rtuti a některých sloučenin a směsí rtuti a o bezpečném skladování kovové rtuti
6)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnice Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES
7)
Nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek
8)
Nařízení Komise (ES) č. 340/2008 ze dne 16. dubna 2008 o poplatcích a platbách Evropské agentuře pro chemické látky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek 76
10.6 Soudní rozhodnutí 1)
Rozsudek Tribunálu Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 3. 2013, věc T93/10
2)
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 5. 2011, věc C-265/10
3)
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 26 CDO 2071/2005
4)
Nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2379/2008
10.7 Ostatní 1)
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o chemických látkách a chemických směsích
2)
Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 2012/0337 (COD) z dne 29. listopadu 2012. In: EUR-lex [právní informační systém+. Úřad pro publikace Evropské unie *cit. 20. 2. 2013+. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0710:FIN:CS:PDF
77
