MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
KATEDRA POLITOLOGIE
Rozpad státu Haiti
Bakalářská práce
Autorka práce: Monika Marková, UČO 363913 Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D., UČO 23814 Obor: Bezpečnostní a strategická studia – Politologie Imatrikulační ročník 2010 V Brně dne 9. 5. 2013
Prohlášení o autorství práce
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Rozpad státu Haiti“ vypracovala samostatně a pouţila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 9. 5 2013
Podpis …..................................
2
Poděkování
Ráda bych poděkovala vedoucímu této bakalářské práce Mgr. Tomáši Šmídovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a ochotu vţdy vyslechnout a pomoci.
3
Anotace Tato práce se zabývá fenoménem rozpadu státu v případové studii státu Haiti. Po představení teorií rozpadu státu Rotberga, Zartmana a Milliken následuje analýza Haiti na základě sociálních, ekonomických a politicko-vojenských indikátorů Failed States Index. V závěru práce jsou nalezeny shodné atributy Haiti s charakteristikami rozpadlého státu dle představených teorií. Haiti se vyznačuje vysokou mírou korupce, elitářstvím, rozsáhlou chudobou, jednou z nejvyšších příjmových nerovností na světě a značným mnoţstvím uprchlíků a emigrantů. Klíčová slova: Haiti, rozpad státu, Failed States Index, korupce, uprchlictví
Abstract This thesis focuses on the phenomenon of state failure in the case study of Haiti. After presenting theories on state failure from authors Rotberg, Zartman and Milliken it analyses Haiti on the basis of the social, economic and political and military indicators of the Failed States Index. It concludes by a comparison of the attributes of a failed state found in Haiti with characteristics present in the theoretical framework. Haiti is distinguished by large-scale corruption, elitism, widespread poverty, one of the largest income inequalities in the world and massive amounts of refugees and emigrants. Key words: Haiti, state failure, Failed States Index, corruption, refugees
4
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 Teoretická část............................................................................................................................ 9 1
Metodologie ........................................................................................................................ 9 1.1
2
Představení literatury ................................................................................................... 9
Vymezení pojmu failed state a collapsed state................................................................. 11
Analytická část ......................................................................................................................... 17 1
The Fund for Peace a Failed States Index ......................................................................... 17 1.1
2
3
4
5
Představení indikátorů ............................................................................................... 17
Sociální indikátory ............................................................................................................ 19 2.1
Demografické tlaky ................................................................................................... 19
2.2
Uprchlíci a vnitřně dislokované osoby ...................................................................... 21
2.3
Meziskupinové křivdy ............................................................................................... 23
2.4
Úprk lidí a odliv mozků ............................................................................................. 23
Ekonomické indikátory ..................................................................................................... 25 3.1
Nerovný ekonomický rozvoj ..................................................................................... 25
3.2
Chudoba a ekonomický pokles. ................................................................................. 26
Politicko-vojenské indikátory ........................................................................................... 28 4.1
Legitimita státu .......................................................................................................... 28
4.2
Lidská práva a právní stát .......................................................................................... 29
4.3
Frakcionalizace elit .................................................................................................... 30
4.4
Veřejné sluţby ........................................................................................................... 30
4.5
Bezpečnostní aparát ................................................................................................... 32
4.6
Vnější intervence ....................................................................................................... 33
Znaky rozpadlého státu identifikované na Haiti ............................................................... 34
Závěr......................................................................................................................................... 37 Přílohy ...................................................................................................................................... 39 Seznam pouţité literatury a zdrojů ........................................................................................... 42 Rozsah práce: 73 732 znaků. 5
Úvod Problematika rozpadu státu je v dnešní době v akademické obci hojně zkoumaným fenoménem. Rozpadlé či rozpadající se státy se začaly objevovat ve větší míře v důsledku nárůstu počtu států po skončení první světové války a díky procesu dekolonizace a rozpadu impérií. Na sklonku 20. století se dále zhroutily Sovětský svaz a Jugoslávie a do mezinárodního prostředí začaly pronikat další nové samostatné státní útvary. Nově vzniklé státy se nacházely ve sloţité pozici, najednou byly odpovědné sami za sebe, musely si vytvořit novou fungující institucionální strukturu a zabezpečit svým občanům jisté sluţby. Je tedy logické, ţe ne všechny státy byly schopny tento proces úspěšně dokončit a namísto budování nové společnosti se začaly hroutit (srov. Rotberg 2003; srov. Zartman 1995). Rozmach ve studiu rozpadlých států nastal po teroristických útocích z 11. září 2011, vzhledem k poznatku, ţe v těchto zemích se mohou usídlovat teroristické skupiny. Příklady rozpadlých států v dnešní době nám mohou být Súdán, Čad, Zimbabwe, Afghánistán, Jemen či Irák a států zhroucených Somálsko a Demokratická republika Kongo (FSI 2012). Mezi státy rozpadlé se dle ţebříčku Failed States Index dlouhodobě řadí i malý stát Haiti. Haiti od svého vzniku nikdy nebylo schopno vybudovat plně funkční společnost a státní zřízení. Po 200 let své existence byl tento stát svazován autoritářskými diktátory, vlády junty, ojedinělé nebyly státní puče, vraţdy, rebelie (srov. Kříţová 2009). Tyto události poškodily haitskou společnost na mnoho let dopředu. Někteří akademici mluví o tzv. endemických znacích Haiti, jako jsou např. rozsáhlá korupce, nestabilita vlád, autoritářské a elitářské reţimy. Tyto znaky se budou velice těţce odstraňovat, jelikoţ jsou hluboce zakořeněny ve společnosti. Haiti se potýká s nefunkčními bezpečnostními sloţkami, soudnictvím, veřejným sektorem, špatnou ekonomickou a sociální situací. Všechny tyto problémy byly ještě znásobeny silným zemětřesením v lednu roku 2010. Haiti je po několik desetiletí bodem zájmu různých rozvojových a humanitárních organizací, tyto zvýšily svou pomoc a vliv po zemětřesení, avšak kroky, které podnikají, nejsou vţdy pomocné pro stát a obyvatelstvo. Zmíněné problémy, a mnoho dalších, způsobují nefunkčnost státního aparátu v základních otázkách státu. Pro Haiti se vţilo označení „trvale slabý stát“. Tento termín vypovídá o dlouhodobé podstatě Haiti, které se nachází na pokraji selhání a zhroucení. K tomuto stavu však dosud nedošlo a pravděpodobně ani nikdy nedojde. Pro jiné státy označené jako slabé, 6
rozpadlé či selhávající je typické, ţe se dříve či později odrazí ode dna a začnou posilovat, aţ pro ně nebude adekvátní termín „slabý“, či naopak spadnou na dno a bude pro ně vhodnější označení „zhroucené“. Haiti se však od svého vzniku povaţuje za stát velice slabý. Toto naznačuje i hodnocení Failed States Index, které od svého sestavování v roce 2005 řadilo Haiti vţdy ke státům s nejvíce alarmujícím stavem1, nikdy se však Haiti nepovaţovalo za rozpadlý stát. K tomuto stavu mělo Haiti nejblíţe v roce 2011, kdy se naplno projevovaly následky ničivého zemětřesení z ledna roku 2010. Tato bakalářská práce bude zkoumat znaky rozpadlého státu přítomné na Haiti. Vzhledem k tomu, ţe většina akademiků své teorie ohledně tohoto fenoménu staví na základě zkušeností zemí afrického kontinentu, tato práce rovněţ ukáţe míru shody znaků rozpadlého státu na africkém kontinentu a mimo něj (konkrétně ve státě Haiti nacházející se v oblasti Karibiku). Haiti bylo pro tuto práci vybráno z důvodu jeho ojedinělosti. Většina rozpadlých států se nachází v Africe, druhé největší místo výskytu je Asie. V Americe se státy, které by se daly povaţovat za rozpadlé, nenacházejí. Haiti je nejchudší stát na západní polokouli a stav rozkladu, ve kterém se nachází, je radikálně odlišný od okolních států. Dále je Haiti zvláštní tím, ţe je to trvale slabý stát. Jak jiţ bylo řečeno výše, trvalá slabost není běţný jev a státy nesoucí tento atribut jsou svými charakteristikami specifické. Většina dnešních rozpadlých států jsou útvary, které vznikly v důsledku dekolonizace v průběhu 20. století. Haiti je však i v tomto ohledu výjimkou – jedná se o stát s dvousetletou samostatnou historií. Přesto, za tuto dlouhou dobu, nebylo schopno vytvořit funkční společnost. Haiti je také poměrně málo zkoumáno na akademické půdě v porovnání s jinými zeměmi nacházející se v takovéto fázi rozkladu a většina těchto prací je v anglickém jazyce. Tato práce, přinášející ucelené poznatky o současném stavu země, která v českém prostředí nebyla dosud z hlediska rozpadu státu zpracována, by tedy mohla být přínosem pro danou akademickou obec. Tato práce je rozdělena do dvou částí. První teoretická část představí soudobé nejvlivnější teorie rozpadu státu. Nejuznávanější a nejrozšířenější teorie pochází od Roberta Rotberga, Williama Zartmanna a Jennifer Milliken ve spolupráci s Keithem Krausem. Tyto autoři a jejich teorie rozpadu států budou představeny v první části. Následuje analytická část, ve které bude Haiti analyzováno z hlediska 12 indikátorů Failed States Index (dále jen FSI). FSI je sestavován organizací Fund for Peace a představuje ţebříček rozpadu států. Vyuţívá k tomu mnoho analýz a statistických údajů z různých zdrojů 1
Nejlépe se Haiti umístilo v roce 2008 na 14. místě z 177 zemí. Nejhůře na tom Haiti bylo v roce 2011, kdy bylo 5. zemí s nejhorší světovou situací. Pro vývoj hodnocení Haiti viz. přílohu č. 1.
7
o rozmanitých oblastech státu a společnosti, které dále analyzuje a kompletuje. Failed States Index sestavuje tři skupiny indikátorů: sociální, ekonomické a politicko-vojenské. Kaţdý tento indikátor je rozdělen dále do několika sub-indikátorů (celkem 12 – demografické tlaky, uprchlíci a vnitřně dislokované osoby2, meziskupinové křivdy, úprk lidí a odliv mozků, nerovnoměrný ekonomický rozvoj, chudoba a ekonomický pokles, legitimita státu, veřejné sluţby, lidská práva a právní stát, bezpečnostní aparát, frakcionalizace elit, vnější intervence), kaţdý hodnotí na stupnici od 0 do 10, přičemţ 0 je hodnota nejideálnější a 10 je hodnota nejhorší implikující rozpad.
2
V anglickém originále Internally displaced persons, vlastní překlad autorky.
8
Teoretická část 1 Metodologie Jak bylo naznačeno v kapitole Úvod, bude se tato práce zabývat znaky rozpadlého státu, které je moţno nalézt i na Haiti. Výzkumná otázka tedy zní: Jaké znaky rozpadlého státu lze identifikovat na Haiti? V souvislosti s tímto bude ukázáno, do jaké míry se shodují tyto znaky s teoriemi rozpadu státu, které byly většinou postavené na základě zkušeností ze zemí Afriky, jelikoţ se většina rozpadlých států nachází právě zde. Práce bude koncipována jako případová studie. Po vymezení termínu failed state a s ním související collapsed state, bude podrobně analyzováno Haiti z hlediska dvanácti indikátorů FSI. Tyto indikátory byly vybrány nejen pro své celosvětové uznání v akademické obci, ale také díky faktu, ţe se zabývají problematikou funkčnosti státu komplexně ve všech ohledech – brány v potaz jsou ekonomická, společenská i politická situace. Jediné, co by se dalo vytknout FSI je nezváţení mezinárodního postavení daného státu (více viz. 2. kapitola). FSI staví své indikátory na stejnou úroveň, tedy nepřikládá větší či menší váhu jednomu nebo více z nich. Jak uvidíme ze závěrů druhé kapitoly, je pro všechny představené teorie zcela zásadní otázka bezpečnosti a legitimity státu. Lze tedy namítnout, ţe by se třetí skupina indikátorů (politicko-vojenské) měla nadhodnocovat. Ovšem je nutné si uvědomit, ţe toto není zcela moţné, vzhledem k tomu, ţe sub-indikátorů je zde 6 a nad mírou důleţitosti jednotlivých z nich rozhodně nepanuje v teoretickém vymezení failed state shoda. V závěru analytické části práce bude zodpovězena výzkumná otázka na základě provedené analýzy.
1.1 Představení literatury Pro teoretické vymezení zkoumaného konceptu failed state budou vyuţity teorie předních teoretiků v této oblasti – R. Rotberga a jeho dva tituly State Failure and State Weakness in a Time of Terror a When States Fail: Causes and Consequences a článek Failed States in a World of Terror publikovaný v časopise Foreign Affairs. Dále bude představena teorie W. I. Zartmana z publikace Collapsed States: the disintegration and restoration of legitimate
9
authority. V závěru bude popsán společný příspěvek J. Milliken a K. Krause v State-failure, collapse and reconstruction. Tato práce se zaměřuje na analýzu současného stavu Haiti, byly tedy vyuţity zdroje vypovídající o posledních cca 3 letech (2010-2013, tedy od doby po zemětřesení v lednu 2010). Nebyly však opomenuty informace staršího data, díky kterým lze lépe pochopit současný stav. Ústřední budou 3 komplexní práce zachycující celkový stav Haiti a jeho společnosti. Prvním je report RAND Corporation Building a more resilient Haitian state, který identifikuje hlavní problémy státu a společnosti Haiti po lednovém zemětřesení, shrnuje dosavadní snahy o restrukturalizaci státu a navrhuje strategie pro budoucí zlepšení. Svou pozornost soustředí na oblast veřejné správy, justice, bezpečnosti, ekonomiky, infrastruktury, vzdělání a zdravotnictví. Další stěţejní prací je článek Anatomy of a Haitian Tragedy: When the Fury of Nature Meets the Debility of the State od profesora působící na University of Missouri-St. Louis J. Grose. Článek rovněţ pojednává o následcích zemětřesení a dosavadním vývoji ve státě, s důrazem na funkčnost politické a veřejnosprávní sféry a angaţovaností cizích nevládních organizací v zemi. Práce B. Lindstrom Countries at the Crossroads 2012: Haiti se zabývá především aspekty politického fungování, justice, korupce a občanských svobod. Vzhledem k neefektivnímu a korupčnímu fungování státního aparátu (viz. níţe) nebyly oficiální státní dokumenty příliš vyuţity, jelikoţ se na informace v nich nelze s jistotou spolehnout. Vyuţity byly kvantitativní i kvalitativní data obsaţená ve zprávách a reportech renomovaných institucí, jakými jsou např. Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Norwegian Refugee Council, United States Institute of Peace, UNOCHA, UNHCR, Světová zdravotnická organizace, Transparency International, CIA World Factbook, Economist Intelligence Unit, Center for Economic and Policy Research či United States Department of State Bureau of Diplomatic Security. Dále byly také analyzovány články a příspěvky v odborných a internetových periodikách (NY Times, World Poverty and Human Rights Online, Haiti Libre, ad.).
10
2 Vymezení pojmu failed state a collapsed state Termíny failed state a collapsed state3 bývají někdy autory zaměňovány, někdy se pouţívají pro popis intenzity téhoţ jevu, jindy se zase pouţívají pro popis dvou aspektů jednoho jevu. Druhý pohled zastává například Robert Rotberg. Rotberg (2002; 2003a; 2003b) klasifikuje rozpadlý stát jako ten, ve kterém vláda není schopna zajistit svým občanům politické jistoty, vlády ztrácí kredibilitu a legitimitu v očích občanů. Základní politická jistota je bezpečnost4; pokud stát není schopen zajistit bezpečnost, není schopen zajistit ani další sluţby5. Rozpadlé státy také vykazují značnou míru násilí a konfliktů. Není to však pouze přítomnost násilí, ale spíše jeho povaha, která charakterizuje rozpadlý stát – konflikty bývají dlouhodobé, rozsáhlé a zaměřené proti vládě či reţimu. Slabý stát se často zhroutí jako následek nepokojů vyvolaných rebely vystupující proti vládě a její časté praxi vykořisťování vlastního obyvatelstva. Rotberg pokládá za zásadní, ţe jsou v rozpadajících se státech střety mezi skupinami obyvatel a figurují v nich tedy vládní i nevládní aktéři. Jako následek těchto střetů a díky dostupnosti lehkých zbraní je pro rozpadlé státy typické vypuknutí občanské války, která s sebou přináší zhoršení ţivotních podmínek, rozklad infrastruktury a zvyšující se nezájem o obyvatelstvo státu ze strany vládnoucích elit. V rozpadlém státě je dále přítomna vysoká míra kriminality způsobená jednak poklesem autority státu, ale i samotných aktivit vládnoucích elit, jeţ mají často kriminální charakter. Typický je rozmach organizovaného zločinu, především pašování zbraní a drog, a všudypřítomná korupce. Častá je diskriminace a šikana obyvatelstva ze strany státu, především pak určitých jeho skupin. Ve státě, který jiţ není legitimní, absentuje schopná vláda. Centrální moc není schopna vykonávat správu nad celým územím státu a často je omezena pouze na hlavní město. Obyvatelé jiných částí země se obracejí k místním vůdcům, ze kterých se stávají warlordi. Ti vzbuzují dojem síly a moţnost ochrany pro obyvatele. Stát není schopen ochránit vlastní hranice. V periferních oblastech se objevují autonomistické poţadavky či zde převládá autorita okolního státu. Velikost státem kontrolovaného území je jedním z ukazatelů toho, jak moc je stát rozpadlý. Vzhledem k tomu, ţe stát není schopen 3
České ekvivalenty budou těmto termínům rozpadlý stát, resp. zhroucený stát. Jako prvky bezpečnosti Rotberg označuje prevence přeshraničních invazí a infiltrací, ztráta území, eliminace hrozeb a útoků na stát, prevence kriminality, moţnost vyřešení sporů občanů skrz stát a ne pouţitím násilí. 5 Sem Rotberg řadí především zajištění moţnosti svobodné a otevřené účasti na politice, uznání a tolerance různých menšin, zdravotní sluţby, vzdělání, infrastruktura, monetární instituce, prostor pro rozvoj občanské společnosti. 4
11
v hraničních oblastech prosazovat svou moc, není také schopen hranice plně ochránit před vnějšími vlivy – jsou tedy umoţněny trasy pro organizovaný zločin a uprchlictví. Rozpadlé státy jsou dále charakteristické nefunkčními institucemi, které své funkce neplní dle demokratických pravidel. Dvěma největšími problémy v této oblasti jsou korupce a politizace institucí. Neexistuje nezávislé soudnictví, které je také podřízeno exekutivě. Jedinou sloţkou, která si ponechává jakýsi stupeň integrity, je armáda. To je také důvod, proč se moc v zemi často soustřeďuje do jejích rukou. Ve státní správě i celkově ve společnosti je vysoká míra vertikální nerovnosti. Rozpadlé státy disponují malým mnoţstvím kapitálu. To je způsobeno nejen neschopností státu vybírat daně a jiné poplatky, ale také vyčerpávání peněz ze státních pokladen elitami. Stát tedy není schopen, a ani ochoten, poskytovat svým občanům politické sluţby a jistoty. Typické je to pro oblast infrastruktury, která je většinou zhroucená, jelikoţ stát nemá finance na to se o ni postarat. Platí to i v oblasti školství a zdravotnictví. Na půdu tak vstupují rozmanití privátní aktéři a v zemi tudíţ neexistuje jednotný vzdělávací či zdravotnický systém. Dalšími indikátory rozpadu státu jsou sniţující se HDP i HNP (národní i per capita), vysoký růst inflace a ztráta hodnoty domácí měny, jejíţ místo přebírají měny cizí. Zhoršující se společenské (vzdělávací a zdravotnické) ukazatelé jsou také charakteristické. Devastující pro rozpadající se stát jsou environmentální katastrofy, které stav státu a společnosti dále zhoršují a často vyústí v rozsáhlý nedostatek potravy a nutnou mezinárodní intervenci. Vedle těchto indikátorů závisejících na schopnostech státu, Rotberg zmiňuje i charakteristiku, kterou stát příliš neovlivní, a tou je národní cítění. Rozpadlý stát se vyznačuje nejen rozpadem jeho institucí a sluţeb, ale také rozpadlou společností, v níţ mizí pocit sounáleţitosti. Kaţdý občan se stará pouze sám o sebe, ostatně jako jejich vládci. Odvracejí se od státu a obracejí se na místní elity. Takovýto stát, nezajišťující bezpečnost a ovládaný chaosem, je ideální místo pro usídlení teroristů. Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, Rotberg vyuţívá i termín collapsed state. Takovýto stát je extrémní případ rozpadlého státu. Dle Rotberga se jedná pouze o geografický pojem, jelikoţ neexistuje polity pro prosazení státní moci. V oblasti neexistuje ţádná svrchovaná autorita, země je rozdělena do samostatných regionů, kterým vládnou warlordi. Oblast takovéhoto státu trvale okupuje chaos a anarchie a hlavním způsobem výdělku je ilegální podnikání, 12
především pašování drog a zbraní. Přesto, ţe jsou warlordi nelegitimní autoritou, je s nimi někdy jednáno i na mezinárodním poli. I. William Zartman (1995) pouţívá pro popisování fenoménu rozpadu státu pouze termín collapsed states, přičemţ tyto státy popisuje jako ty, které uţ nejsou schopny dostávat funkcím státu. Tři základní podoby/funkce státu jsou dle Zartmana: stát jakoţto suverénní autorita, stát jakoţto instituce vydávající rozhodnutí a vytvářející identitu a stát jakoţto garant bezpečnosti pro obyvatele. Tyto tři funkce jsou samozřejmě propojené a navzájem se ovlivňují. Rozpad státu charakterizuje jako situaci, „kdy se struktura, autorita, právo a politický pořádek rozpadly“ (Ibid.: 1). Je to situace, kdy stát není schopen vytvářet zákony, implementovat je a dohlíţet nad jejich dodrţováním. Stát ztratil veškerou legitimitu moci (tradiční, institucionální či charismatickou), té se nyní mohou chopit jiné síly. Pro Zartmana je důleţitý vztah státu a společnosti. Při rozpadu státu dochází k odcizení státu a obyvatel, stát přestal hrát svoji roli v poskytování společné identity lidem. Vzhledem k tomu, ţe stát přestává poskytovat svým občanům politické sluţby a jistoty, ani lidé nemají na svůj stát poţadavky. Raději se obrací k místním vůdcům, kde mají větší moţnost pro svůj osobní zisk. Zároveň tvrdí, ţe stát a společnost se navzájem ovlivňují a rozpad jednoho je příčinou úpadku druhého. Zartman se dále zabývá otázkou vlivu státního zřízení na rozpad státu. Nenachází souvislost s rozpadem státu a existencí západních institucí v zemích, které nemají takového instituce historicky zakotveny. Spíše je problém ve výkonu funkce státních institucí, ať se jedná o ty západního typu, či specificky adaptované pro danou zemi. Dále nenachází určitý reţim, který by byl příčinou rozpadu. Tyranii pokládá ve výsledku za samodestruktivní – ničí stát i jeho společnost. Zároveň však nachází rozpadlé státy i takové, které dávaly svým občanům větší svobodu a byly jimi svrţeny. Tyto opoziční síly však nebyly schopny převzít moc. Zartman tedy podotýká, ţe rozpad státu je způsoben především neschopností společnosti. Tato je však způsobena dřívějším útlakem a útlumem ze strany vládnoucích a není schopna vytvořit nový systém, vyslovit důvěru státu, spolupracovat a spíše se stahuje do ústraní a soustředí se na své lokální potřeby a moc tedy končí v rukou warlordů. Podobně jako Rotberg i Zartman spatřuje neshopnost vlivu moci státu v hraničních oblastech. Do nich se přelévá autorita sousedních států a začínají být součástí jejich politického a ekonomického ţivota; s tímto souvisí i pouţívání cizí měny na půdě rozpadlého státu. Zároveň zde začíná převládat nelegální ekonomika. 13
Zartman zdůrazňuje, ţe rozpad státu je dlouhodobý degenerativní proces a mluví o 5 znacích rozpadu, kterých je třeba si všímat. Problém nastává, kdyţ centrální vláda ztrácí moc nad periferními oblastmi, kde se moci chopí warlordi, zatímco se v centru bojuje o moc. Postupně odpadá podpora obyvatelstva a vláda se stává neakceshopná. Sniţuje se míra demokracie, roste míra represí. Nakonec pozoruje odtrţení státních sloţek (např. armáda či policie) od podřízenosti centrální moci a jejich samostatnou operaci. Jennifer Milliken a Keith Krause (2003) narozdíl od předchozích dvou autorů chápou pojmy failure a collapse jako termíny popisující dva odlišné jevy. Rozlišují institucionální a funkcionální dimenzi rozpadu státu, přičemţ state failure odpovídá dimenzi institucionální a collapse funkcionální. Institucionální dimenze se vyznačuje selháním státu a státních institucí dostát svých státotvorných úloh a můţeme zde tedy mluvit o rozpadlém státu; zatímco funkcionální dimenze vypovídá o selhání společenském, praktickém. Tyto dimenze však nejsou od sebe striktně odděleny, ale navzájem se ovlivňují. Dle autorů je state collapse vzácným fenoménem, který je charakterizován „extrémním rozkladem veřejných autorit a přeměnou společností v bojiště všichni proti všem“ (Ibid.: 2). Naopak tvrdí, ţe mnohem častější jsou státy, které jsou slabé a pouze svou státnost „udrţují“, jde jim tedy pouze o přeţití, avšak na další rozvoj trvale nemají. Tyto státy nejsou schopny pro své občany zajistit odpovídající bezpečnost, legitimitu vlády ani blahobyt. V této souvislosti zmiňují i Haiti. Tyto tři aspekty (bezpečnost, legitimita vlády a blahobyt) Milliken a Krause pokládají za základní funkce státu. Pokud je tedy není schopen stát zajistit svým občanům, nachází se v situaci svého funkcionálního rozpadu – state failure. V bezpečnostní oblasti jsou klíčové bezpečnostní sloţky. Na půdě státu figurují státní armádní bezpečnostní sloţky, ale mohou zde působit i sloţky paramilitární i jiné. Dle autorů je nutné si uvědomit, ţe armáda (jakoţto instituce) můţe i nadále fungovat přesto, ţe stát není schopen dostát svých funkcionálních cílů. Armáda, která by měla zajišťovat bezpečí občanů státu, můţe naopak být zdrojem jejich nebezpečí. Autoři zdůrazňují nutnost zabývat se rolí ozbrojených sloţek ve společnosti, armádním rozvojem nebo například narušením státního monopolu na násilí. Autoři se zde však příliš věnují bezpečnostním sloţkám a otázky například bezpečnosti jako politické jistoty, která by měla být zajišťována svým občanům, vnitřního konfliktu, organizovaného zločinu či kriminality, zdá se, opomíjí. Dále Milliken a Krause mluví o problematice legitimity státu. Tu získává především na základě nacionalismu a demokracie. Nacionalismus se prosadil v 19. století jako identita spojující občany, kteří mohli vytvořit národní stát. Byl vyuţíván jako mocný mobilizační 14
faktor ze strany vládnoucích elit. Podmínkou pro úspěšný stát je národnostně homogenní obyvatelstvo, toto je však spíše jakýsi ideál, neţ skutečný stav a rivalství mezi národnostmi oslabuje stát. Druhý aspekt, demokracie, se stal všeobecně přijímaným a prosazovaným státním zřízením, který se stal symbolem fungujících států. Posledním funkcionálním aspektem státu je blahobyt, který se stal významným pojítkem občanů se státem. Základem bohatství státu (a posléze i jeho občanů) se stal kapitalismus. Fungující ekonomika je základem pro stát. Pokud stát není schopen zajistit svým občanům jistou ţivotní úroveň, budou jeho občané upřednostňovat jednoduché a výnosné formy zbohatnutí (často ilegální) či se vyvine enklávní charakter ekonomiky. Problémem slabých států je však způsob nabytí prostředků pro rozdělování. Narozdíl od západních států fungují na základě cenových subvencí a jsou dotovány, či plně financovány, mezinárodním společenstvím. Toto můţe nadále delegitimovat stát v tom smyslu, ţe jeho občané se necítí být zabezpečováni vlastním státem. Je zde také hrozba zajištění blahobytu do budoucna, vzhledem k tomu, ţe s tímto mají dnes problém i rozvinuté země. Z výše nastíněných teorií lze vidět, ţe fenomén rozpadu státu není jednoznačně definovatelný a kaţdá teorie se soustředí na jiné aspekty rozpadu. Je však jasně vidět, ţe hlavní atribut spojující výše zmíněné autory je princip bezpečnosti. Ta je pro kaţdého klíčovou a je pokládána za hlavní funkci státu. I na ni je však nahlíţeno z různých hledisek, například Rotberg se soustředí na činnosti ohroţující bezpečnost – násilí, občanské války či jiné konflikty, kriminální aktivity, zatímco Zartman bezpečnost blíţe nedefinuje a pro Milliken a Krause jsou zásadní ozbrojené sloţky. Dále se tyto tři teorie shodují v dalších aspektech funkcí státu, a to v poskytování dalších sluţeb a jistot, nutnost disponovat legitimní vládou a schopností prosazování její moci na celém státním území. Tyto tři aspekty však kaţdý autor také interpretuje více či méně odlišně. Ojedinělý se nám můţe zdát poţadavek Milliken a Krause – zajištění určitého stupně blahobytu pro své občany. Např. Rotberg mluví spíše o nemateriálních statcích (např. vzdělání, zdravotnictví) a obě dvě prvně představené teorie se v ekonomických otázkách soustředí na šedou ekonomiku a pronikání vlivu ze sousedních zemí – např. převzetí měny, apod. Zartman se na druhou stranu více soustředí na společnost daného státu a její vztah se státem, příp. její degenerací v důsledku represivních reţimů a následky, které to přináší. Pozoruhodné je, ţe se ani jedna teorie nezabývá pozicí rozpadlého státu na mezinárodní scéně. Zda a jakým způsobem dochází k interakcím mezi daným státem a mezinárodními organizacemi, jakou má rozpadlý stát pozici mezi ostatními staty (zda je v defenzívě, či má 15
rovnocenné postavení) a pokud existuje víc center moci, tak se kterým mezinárodní společenství komunikuje. Schopnost komunikace a vystupování na mezinárodní úrovni a následná způsobilost aplikovat výsledky na domácím poli jsou také vhodné údaje pro posouzení rozpadu státu.
16
Analytická část 1 The Fund for Peace a Failed States Index The Fund for Peace (dále jen FFP) je americká nezisková výzkumná organizace, jeţ se zabývá problematikou slabých a rozpadlých států. Identifikuje tyto státy a hrozby, které by mohly plynout z jejich podstaty. Své závěry uplatňuje např. ve sféře vzdělávání či politické. Cílem FFP je prosazování bezpečnosti po světě. Spolupracuje s vládami, mezinárodními i nevládními
organizacemi,
akademiky,
soukromým
sektorem,
občanskoprávními
organizacemi, ad. Od roku 2005 kaţdoročně vydává tzv. Failed States Index (dále jen FSI), ţebříček rozpadlých států, publikovaný v časopise Foregin Policy. Do klasifikace zahrnuje pouze státy, které jsou členy OSN, tedy 177 zemí. Tento ţebříček je sestavován na základě 3 různých způsobů sběru dat: počítačové vyhodnocování dokumentů (pomocí speciálního softwaru CAST), kvantitativního výzkumu a kvalitativního výzkumu (FFP 2013). FSI se sestavuje pomocí tzv. indikátorů. Těch je určeno 12 (viz. kapitola Úvod) a kaţdý je hodnocen na škále 0-10. Ve finále se hodnocení sečtou a státy jsou seřazeny podle výsledné hodnoty. Dále jsou podle této hodnoty rozděleny do skupin označující míru nestability: výstraha, varování, stabilní, udrţitelný. Dvanáct indikátorů, které tato práce rozebere, jsou demografické tlaky, uprchlíci a vnitřně dislokované osoby, meziskupinové křivdy, masivní odchod lidí ze země a odliv mozků, nerovnoměrný ekonomický rozvoj, chudoba či prudký ekonomický pokles, legitimita státu, veřejné sluţby, lidská práva a právní stát, bezpečnostní aparát, frakcionalizace elit a vnější intervence (FSI 2013).
1.1 Představení indikátorů Sociální indikátor demografické tlaky se zabývá přírodními katastrofami, nemocemi, ţivotním prostředím a jeho znečištěním, nedostatkem jídla, podvýţivou, nedostatkem vody, růstem populace, mnoţstvím mladé populace a úmrtností, tedy takovými faktory, které na populaci vyvíjejí nějaký tlak a vláda kvůli nim není plně schopna své občany ochránit a uplatňovat na ně svou moc. Indikátor uprchlíků a vnitřně dislokovaných osob se soustředí na problematiku vystěhování, uprchlických a táborů dislokovaných osob, mnoţství uprchlíků a dislokovaných osob a na nemoci spojené s těmito problémy. Indikátor meziskupinové křivdy bere v potaz
diskriminaci, pocit bezmoci, etnické, sektářské, náboţenské či komunální násilí. Úprk lidí a odliv mozků je spojen s migrací, především s migrací vzdělané části populace. První z ekonomických indikátorů – nerovnoměrný ekonomický rozvoj – se hodnotí na základě GINI indexu, rozdílu mezi dostupností sluţeb v městských a venkovských oblastech, rozdílu v příjmech a podílu populace ţijící ve slumech. Indikátor chudoba a ekonomický pokles je spojen s hodnotami označující rozpočet, zadluţenost, nezaměstnanost, HDP na hlavu, růst HDP a inflaci. Jako poslední si představíme politicko-vojenské indikátory. Legitimita státu vypovídá o skutečné moci státu a hodnotí se podle kritérií, které tuto legitimitu mohou nabourávat – korupce, volební proces, míra demokracie, šedá ekonomika, obchod s narkotiky, vzpoury, atp. Veřejné sluţby vypovídají především o kvalitě infrastruktury, dostupnosti sluţeb, kriminalitě, přístupu ke vzdělání a zdravotnictví, přístup k pitné vodě a kanalizaci. Indikátor lidská práva a právní stát zkoumá svobodu tisku, občanské a politické svobody, obchod s lidmi, náboţenské pronásledování, uvěznění, apod. Bezpečnostní aparát se soustředí na udrţení monopolu státní moci na násilí a do svého zkoumání zahrnuje vnitřní konflikt, proliferaci lehkých zbraní, demonstrace, státní převraty, rebelie. Indikátor frakcionalizace elit vypovídá o soupeření skupin o politickou moc. Poslední indikátor – vnější intervence – zkoumá, zda se v zemi nachází cizí aktér, který přebírá určité role státu, které stát jiţ není schopen vykonávat; jedná se především o OSN a jejich mírové mise, armádní zásah cizího státu či sankce.
18
2 Sociální indikátory 2.1 Demografické tlaky Haiti se nachází v oblasti často postiţenou přírodními katastrofami. Téměř kaţdý rok Haiti postihne hurikán, zemětřesení, tropická bouře, záplavy nebo naopak období sucha. Tyto události znemoţňují rozvoj Haiti, jelikoţ se musí neustále potýkat s následky těchto katastrof – vnitřně dislokované osoby, zničení infrastruktury, zasahování externích aktérů do chodu státu. 12. ledna 2010 Haiti postihlo zemětřesení o síle 7.0 Richterovy škály. Epicentrum tohoto zemětřesení bylo 25 km od hlavního města Port-au-Prince (CIA World Factbook: Haiti 2013). Obrovské škody, které toto zemětřesení napáchalo, byly ještě umocněny způsobem (ne)fungování státního aparátu. V Haiti se najednou ocitlo 1,5 milionů obyvatel bez domova. Zemětřesení způsobilo smrt 250 000 obyvatel a 350 000 bylo zraněno. Zároveň bylo zničeno 120 % národní HDP (Gros 2011). Od tohoto ničivého zemětřesení se událo jiţ několik dalších přírodních katastrof, které dále zhoršily stav země a jeho obyvatel a ztěţovaly snahu obnovy země – záplavy, sesuvy půdy, hurikány a tropické bouře. Ke konci roku 2010 v Haiti vypukla největší epidemie cholery na světě (BBC 2013a). Cholera byla nemoc zde takřka neznámá, do té doby nebyly známy ţádné případy cholery alespoň sto let. Epidemie nakazila přes 600 000 lidí, zemřelo více neţ 7 500 lidí. Takovouto epidemii zavinili podle studií vojáci OSN pocházející z Nepálu, z jejichţ základny v oblasti Artibonite se nemoc rozšířila (BBC 2013b). OSN odmítla přiznat svoji vinu a také vyplacení odškodného obětem a pozůstalým (BBC 2013b). Dle Ministerstva pro zdravotnictví a obyvatelstvo je nyní situace pod kontrolou, v dubnu 2012 bylo zaznamenáno méně neţ 600 případů nákazy, coţ je o více jak 200 méně neţ předchozí měsíc (MSPP 2013). Haiti Humanitarian Action Plan (UNOCHA 2013) však předpokládá dalších 118 000 nakaţených cholerou v roce 2013. Důvody pro rychlé rozšíření nákazy byly především katastrofální stav kanalizace a zhoršený přístup k pitné vodě v důsledku zemětřesení. Haiti se také dlouhodobě potýká s dalšími nemocemi, především jimi jsou malárie, tuberkulóza a HIV, kterými je nakaţeno několikanásobně více lidí, neţ je regionální průměr. Degradace ţivotního prostředí Haiti je značná. Haiti je z 80 % hornatý stát, však jen 3 % z území je zalesněno, to je příčinou destabilizace terénu a následných sesuvů půdy. Náchylnost k erozi půdy je veliká, jelikoţ je půda velice mělká (např. orná půda, zabírající 19
pouze sedminu země, eroduje rychlostí 1 % za rok (Diane 2010)). Intenzivní těţba dřeva započatá v 50. letech 20. století zapříčinila pokles míry zalesnění ze 60 % na současná 3 %, čímţ se stává terén náchylnější k erozi i k povodním a hůře se zvládají takřka veškeré přírodní katastrofy. Nevhodné je také zacházení s půdou – orná půda se takřka nevyuţívá pro svůj potenciál, namísto toho se na ní nachází města a slumy a zemědělství se soustředí v horských oblastech (CultureKiosque.com 2010). Další degradace ţivotního prostředí byla způsobena po zemětřesení, kdy se sutě z měst sváţely na okolní kopce, coţ mimo jiné ohroţuje místní obyvatele (IDMC 2012). Se ţivotním prostředím souvisí i znečištění. Velikým problémem pro Haiti je neadekvátní nakládání s odpadky, které většinou skončí ve vodních tocích. To ohroţuje ţivoty lidí a umoţňuje šíření nemocí. Podobně jako většina zákonů, má zákon ve formě dekretu o ochraně přírody problémy s implementací (HaitiLibre.com 2011). Nedostatek potravy a podvýţiva jsou nekonečným problémem pro haitskou společnost. V roce 2012 se počet obyvatel bez dostatku jídla pohyboval kolem 20 %, tj. 2,1 milionu lidí (IDMC 2012). Dle Haiti Humanitarian Action Plan (UNOCHA 2013) je podvyţiveno 81 000 dětí, přičemţ 20 000 z nich je extrémně podvyţiveno. Nedostatek jídla je způsoben především přírodou – zničení úrody při bouřích, dlouhá období sucha, hurikány, opakující se přírodní katastrofy a z toho plynoucí nemoţnost uskutečnit plný vegetační cyklus. Dále se mnoţství jídla na osobu sniţuje v důsledku příchodu do města/okolí vnitřně dislokovaných osob, o které se místní starají. Voda a její pitné zdroje jsou velikým problémem pro Haiti. Haiti je jedna ze tří zemí světa s nejmenším mnoţstvím pitné vody a stává se tak jedním z nejproblematičtějších států v této oblasti (IEG World Bank 2010). Před zemětřesením měla pouze jedna polovina populace přístup k upraveným zdrojům pitné vody (OSGSA nedat.). Ve městech mají přirozeně lepší moţnost získat nezávadnou vodu – pouze 20 % obyvatel má přístup k pitné vodě z kohoutku, přibliţně 40 % obyvatel si vodu kupuje, zbývající část však spoléhá na řeky V rurálních oblastech spoléhá takřka polovina obyvatel na vodu z řek, která, jak bylo řečeno výše, je značně znečištěna. Vodu z kohoutku má ve venkovských oblastech pouze 5 % obyvatel (DINEPA 2012). Je tedy zřejmé, ţe nezávadná voda je zde velice vzácná a v ţádném případě není samozřejmostí. Uţíváním vody z řek se obyvatelé staví do ohroţující situace, jelikoţ znečištěné řeky jsou zdroji infekcí a dalších chorob. V souvislosti s vodními zdroji je katastrofální i celkový hygienický stav. V tomto ohledu je situace ještě horší neţ v případě vody – v městských oblastech mělo před zemětřesením upravené hygienické podmínky pouze 42 % obyvatel a v rurálních oblastech dokonce jen 25 %. Ţádné město v Haiti nemělo 20
fungující kanalizaci, coţ dále zhoršovalo celkový stav (OSGSA nedat.). Vzhledem k tomu, ţe údaje Kanceláře speciálního poradce generálního tajemníka ohledně zdravotnictví a poučení z Haiti6 pochází z doby před ničivým zemětřesením, lze předpokládat ještě více alarmující stav po něm. Oficiální instituce Haiti Národní ředitelství pro vodu a sanitaci (dále jen DINEPA) působí v rámci zajištění vody a hygieny pro celou zemi, především však své akce směřuje na tábory vnitřně dislokovaných osob (DINEPA 2012). V průběhu roku 2012 začala DINEPA zmenšovat svou přítomnost v těchto táborech a kvalita a dostupnost vody a hygieny se rázem zhoršila, jelikoţ lidé jiţ nedostávali vodu zadarmo a museli pro ni začít chodit velké vzdálenosti (CEPR 2012). Zvláštností je, ţe přesto, ţe se dostupnost vody od roku 1990 zlepšila, hygienická situace se naopak zhoršila (WHO: 2012).7 Celková populace Haiti je 9 893 934 lidí, tempo růstu populace je 0,9 %, coţ není příliš znepokojující číslo. Populace však není věkově vyváţená. Přes polovinu populace tvoří mladí lidé do 25 let, naopak lidé starší 55 let pouze 10 % (CIA World Factbook: Haiti 2013). Tato čísla jsou především znepokojivá, jelikoţ vypovídají o současných problémech společnosti – malá daňová základna, neefektivní zdravotnictví, vysoká porodnost i úmrtnost – a tyto problémy budou pravděpodobně přetrvávat i nadále. Navíc můţe tato velká základna mladých způsobit problémy, kdyţ si budou hledat práci a té nebude dostatek. Rozšiřující se věková pyramida (viz. přílohu č. 3) popisující Haiti je ukázkou nízké míry rozvoje haitské společnosti. Vysoké jsou na Haiti úmrtnost (8,1/1 000 obyvatel), dětská (52/1 000 ţivých porodů) i mateřská úmrtnost (350 /100 000 ţivých porodů) (Ibid.).
2.2 Uprchlíci a vnitřně dislokované osoby Dlouhodobý problém s vnitřním přesídlením čelí Haiti především kvůli častým přírodním katastrofám. Dále se na dislokování podílí porušování lidských práv či velké zásahy do ţivota místních, např. ze strany mezinárodních firem. Vnitřně dislokované osoby směřují především do měst, kde mají větší šanci získat potraviny a vodu, toto stěhování vyúsťuje v přeplněnost měst a tvorbě slumů. Kvůli častým přírodním katastrofám je na Haiti mnoho osob, kteří byli přesídleni několikrát, jejich situaci to samozřejmě několikanásobně zhoršuje, jelikoţ nemají moţnost usadit se a vytvořit si zázemí, aby byli soběstační. Nejvíce vnitřně dislokovaných osob má na svědomí zemětřesení z ledna 2010, které ze svých domovů vyhnalo 1,5 milionů
6
Office of the Secretary-General’s Special Adviser on community-based medicine and lessons from Haiti (OSGSA). 7 Dostupnost vody se sice zlepšila, ale jen velice mírně. Více viz. přílohu č. 2.
21
obyvatel, převáţně z hlavního města a jeho okolí. Dočasných táborů pro tyto osoby bylo vytvořeno 4968 a v prosinci 2012 se v táborech nacházelo 357 000 osob, z nichţ 84 % zde ţije od ledna 2010. Tato čísla vypovídají o (ne)schopnostech centrální vlády postarat se o své občany a zajistit jim moţnost vrátit se do svých domovů. Přibliţně 30 % vnitřně přesídlených osob neţije v táborech pro ně určené, ale bydlí u hostitelské rodiny. Pro tuto rodinu to přináší samozřejmě další zátěţ do rodinného rozpočtu a tím pádem dochází k horšímu přístupu k jídlu a k jiným zdrojům. V táborech panují otřesné podmínky v oblasti hygieny, bezpečí, přístupu k potravinám a k vodě. Nacházejí se zde především ţeny, děti, svobodné matky a starší občané – tyto skupiny obyvatel jsou obzvlášť náchylné k násilnostem a často dochází ke zneuţívání, znásilňování, diskriminaci, apod. Muţi produktivního věku si nemůţou dovolit zůstávat v táborech a hledají práci, po přírodních katastrofách většinou na stavbě (IDMC 2012). Vzhledem k velmi špatné sociální, ekonomické i politické situaci na Haiti, odsud pochází mnoho uprchlíků. Hlavními cílovými destinacemi Haiťanů jsou Spojené státy americké, Dominikánská republika, Brazílie, Kanada, Ekvádor a Peru. Po zemětřesení roku 2010 mnoho států povolilo přicestování a setrvání Haiťanů na svém území, avšak brzy začaly praktikovat opačnou politiku. V Dominikánské republice se nachází mezi půl milionu aţ jeden milion uprchlíků pocházející z Haiti (Archibold 2011; Al-Obaidi, Maqur, AlBadawi 2012). Dle dominikánských úřadů Haiťané odebírají práci místnímu obyvatelstvu, šíří nemoci a násilí. Proto začala Dominikánská republika s deportacemi haitských občanů. Deportace probíhaly také ze strany Jamajky a Baham. Haiťané v těchto oblastech vykonávají podřadné a málo výdělečné práce – většinou pracují na plantáţích či dělají stavební práce (Archibold 2011). Další populární destinací se stala Brazílie, kam po zemětřesení uprchlo kolem čtyř tisíc Haiťanů (Phillips 2012). Dle OSN bylo v roce 2011 haitských uprchlíků 41 131, z nichţ 7470 ţádalo o azyl v cizí zemi (UNHCR 2011a). Cizí země nechtějí přijímat haitské uprchlíky, jelikoţ se nejedná o uprchlíky z politických důvodů, ale spíše z důvodů ekonomických. Mnohé nevládní organizace působící na Haiti však vyzývají země, aby haitské uprchlíky přijímaly. Nejpopulárnější destinací uprchlíků jsou Spojené státy americké, kde v roce 2000 ţilo více neţ 420 000 Haiťanů. Předpokládá se, ţe přibliţně 10 % osob narozených na Haiti ţije v zahraničí (WB 2010).
8
86 % táborů pro vnitřně přesídlené osoby se nachází v hlavním městě Port-au-Prince a obývá je 98 % takovýchto osob.
22
2.3 Meziskupinové křivdy Haiti není rozdělováno na základě etnických, náboţenských, kulturních či podobných dělících linií. Má v tomto ohledu velice homogenní obyvatelstvo. Společnost je však vysoce stratifikována, vertikální nerovnost je značná. Můţeme zde nalézt malou elitní skupinu ekonomicky privilegovaných a rozsáhlou skupinu velice chudých. Ekonomická elita je zároveň i elitou vládnoucí. Elita není ochotna se o svou moc dělit, jelikoţ má obavy z její moţné ztráty. Tato obava plyne z dlouhé historie nejistoty setrvání u moci. Dle teorie her se boj o moc zde dá označit jako hru s nulovým součtem, tedy ţe zvítězivší berou vše a utlačují ostatní. Šance dohody či kompromisu ohledně rozdělení moci je takřka nulová. Proto se vládnoucí elita snaţí o příbuzenské předání moci a rozdělení si země a kapitálu. Ani po zemětřesení se situace nezměnila a diskriminace a korupce jsou stále přítomné. (Crane et al. 2010; Gros 2011)
2.4 Úprk lidí a odliv mozků Tzv. „brain drain“, neboli odliv mozků, je charakteristický pro Haiti jiţ několik desetiletí. Veliká vlna nastala v 50. a 60. letech 20. století v souvislosti s diktátorským reţimem v zemi. Dnes z Haiti odchází hlavně vzdělané osoby. V porovnání s velikostí populace je Haiti země, ze které odchází nejvíce vzdělaných pracovníků. Kaţdý rok opustí Haiti 10 000 vzdělaných osob, toto číslo se ještě zvětšilo po zemětřesení. Tak jako v mnoha dalších zemích se pravděpodobnost emigrace zvyšuje s mírou vzdělanosti. Téměř polovina haitských emigrantů má střední vzdělání a třetina má terciární. Hlavním důvodem je neuplatnitelnost haitských absolventů.9 Po dlouhá léta nabídka schopností neodpovídá nabídce práce. Tudíţ jsou absolventi a učni nuceni hledat si práci za hranicemi země.10 Jedná se tedy o ekonomickou migraci (UNCTAD 2012). Masový odliv osob a především těch vzdělaných má na Haiti kladné, ale především záporné následky. Mezi kladné určitě patří kapitál posílán osobami ze zahraničí svým rodinným příslušníkům, kterým se tak zvýší ţivotní úroveň, dostupnost zdrojů, vzdělání a zdravotnictví. Takovýchto rodin dostávající finanční pomoc ze zahraničí je na Haiti bezmála třetina. Celkem
9
Na vysokou školu se na Haiti dostane jen 1 % populace, z toho celých 84 % poté zemi opustí (Vatav 2012). 10 V kreolštině (oficiální jazyk Haiti, vedle francouzštiny) se těmto emigrantům říká l’échappé, tedy ten, co unikl. Tento výraz vystihuje náhled na emigranty, kteří se vyhnuli rozsáhlé haitské bídě (Adams 2010).
23
částka zasílaných příspěvků v roce 2010 dosáhla 1,5 mld. dolarů. Většina (90 %) pochází ze Severní Ameriky, dále z oblasti Latinské Ameriky a Evropy (Ibid.). Riziko je zde takové, ţe se rodiny mohou stát na dávkách závislé a tím zneschopní svůj vlastní rozvoj (Joseph 2011). Mnohem citelnější jsou však negativní důsledky, z toho nejvíce asi finanční. Haiti investuje kapitál do vzdělání svých občanů, od kterých však v budoucnosti nebude moci vybírat daně, jelikoţ odejdou do zahraničí. Dále mnoţství vzdělaných osob můţe stimulovat růst a rozvoj a také produktivitu země. Na Haiti chybí kvalifikovaní a vzdělaní pracovníci, specialisté (UNCTAD 2012). Především chybí zdravotnický personál, většina haitských lékařů totiţ působí v Severní Americe. Pomoc při řešení tohoto problému poskytla např. Kuba, která na svém území vzdělala haitské lékaře a ti se poté vrátili do své země (Adams 2010). V roce 2010 ţilo v zahraničí přes jeden milion Haiťanů11, coţ odpovídá téměř deseti procentům obyvatelstva. Půl milionu ţije v USA a dalších půl milionu v Dominikánské republice. Co je však zajímavé, je to, ţe téměř polovina vzdělaných Haiťanů se nachází v Evropské unii, do USA se uchyluje skoro 40 %. Jen asi polovina vykonává práci, kterou se vyučila/vystudovala; plýtvání mozků12 je tedy obrovské. Přestoţe velká část emigrantů mluví o návratu do vlasti, vrátí se v průměru pouze desetina, a to ta nejméně vzdělaná (UNCTAD 2012). V posledních letech se pro Haiťany stala populární Kanada. Někteří haitští představitelé dokonce obviňují Kanadu (i USA), ţe si sama vybírá jen ty nejschopnější a nejvzdělanější osoby pro udělení víza, zbytek je odmítnuto. Tímto se dále problém s odlivem mozků prohlubuje (Adams 2010). Dlouhodobý odliv vzdělaných osob mělo za následek i míru škody, kterou způsobilo zemětřesení v roce 2010. Odliv zkušených pracovníků zapříčinil, ţe se v zemi nacházeli převáţně nekvalifikovaní lidé, kteří stavěli budovy, infrastrukturu, apod. Většina jejich práce tak nebyla prováděna odborně a zhroutila se při zemětřesení (Sullivan 2010).
11 12
Odhaduje se aţ 1,5 mil. Haiťanů vč. ilegálních (Youtube.com 2010). V anglickém originále „brain waste“, vlastní překlad autorky.
24
3 Ekonomické indikátory 3.1 Nerovný ekonomický rozvoj Spravedlnost a rovnost při rozdělování státního bohatství záleţí především na tom, kolik bohatství má stát na rozdávání. Haiti je jeden ze států, který má velice málo, aby se i toto málo mohlo rozdat efektivně, musí být rozděleno nespravedlivě. Haiti má na svém HDP podíl jen asi 10 % a většina z toho zůstane v hlavním městě, kde sídlí vláda a instituce, jelikoţ je zde největší vidina návratu a hlavně tím vláda předchází sesazení a udrţuje si poslušnost nejbliţších občanů. Většina státního rozpočtu je vydána na platy úředníků – kolem 80 %, a jen 20 % zbývá pro zajištění sluţeb obyvatelstvu. Vláda se snaţí kapitál udrţet ve svém okolí také z toho důvodu, aby se k němu hůře dostávala opozice. Tím, ţe by centrální vláda financovala vzdálené oblasti, kde by se k penězům mohla dostat opozice, sama by se vlastně připravovala o moc, jelikoţ by podporovala činnost této opozice. Následek vládní centralistické ekonomické politiky je také přeplnění hlavního města. Lidé se sem stěhují za vidinou moţnosti získat prostředky od státu, vyprazdňuje se tak venkov a vznikají slumy z důvodu neefektivního plánování, infrastruktury a nedostatečné industrializace měst (Gros 2011). Téměř tři čtvrtiny městské populace ţije ve slumech bez základních potřeb. Více neţ 60 % populace ţije ve městech, ale pouze 2 % z nich mají přístup ke zdravotnickým zařízením (Lamothe 2012; IndexMundi.com 2011). Vzhledem k tomu, ţe centrální vláda příliš nepodporuje regionální a vzdálené oblasti, nemají ani tyto oblasti příliš vztah k centrální vládě, o čemţ vypovídá např. jejich reakce po zemětřesení v roce 2010, kdy nepoškozené provincie nepomohly ani materiálně, ani personálně poškozeným oblastem. Poškozeným oblastem tedy nezbývalo neţ se spoléhat na mezinárodní společenství (Gros 2011). Nerovný ekonomický rozvoj je patrný nejen v horizontální rovině, ale také v rovině vertikální. Jelikoţ je na Haiti patrná jiţ zmíněná vertikální nerovnost v podobě velice úzké ekonomické a vládní elity a početné chudé většiny je Haiti klasifikováno jako země s jedním z největších příjmových nerovností na světě. Například v roce 2001 se polovina státních příjmů nacházela v rukou 10 % nejbohatších obyvatel a pouze 0,7 % se dostalo ke spodním 10 % populace. Toto také potvrzuje index příjmové nerovnosti, tzv. Gini index, jehoţ hodnota pro Haiti činí 59,2 a řadí tak Haiti na 7. příčku nejvyšší příjmové nerovnosti světa (CIA World Factbook: Haiti 2013; Crane et al. 2010). Veliký problém tak pro Haiti představuje chybějící střední třída a příjmové nerovnosti, které způsobují problémy v politice, jelikoţ se těţko dosahuje 25
shody. Vládnoucí elita není příliš ochotna se o bohatství a příjmy dělit, jelikoţ by se tím omezil její vliv a přístup k financím. Ani sami obyvatelé však nechtějí vstup cizího kapitálu či privatizaci, jelikoţ by tím pro ně vznikla povinnost si za sluţby platit. Vzhledem k vysoké centralizaci a koncentraci státní moci nejsou sluţby přístupny stejnou měrou městským a venkovským obyvatelům. Populaci nacházející se mimo hlavní město Port-au-Prince je většina sluţeb nedostupná, regionální správy nejsou funkční a nejsou schopny uplatňovat svou moc a poskytovat sluţby široké veřejnosti (Crane et al. 2010).
3.2 Chudoba a ekonomický pokles. Haiti je označováno jako nejchudší stát na západní polokouli, jako jedinému státu se zde za posledních 30 let zhoršilo HDP na hlavu, a to o celou třetinu, coţ je zajímavé především z důvodu víceméně stálé přítomnosti mezinárodních organizací a jejich závazků finanční pomoci (Crane et al. 2010). Po zhroucení reţimu Françoise Duvaliera ve druhé polovině 80. let 20. století se Haiti ujalo několik mezinárodních hráčů a postupně přebíraly funkce státu. Haiti bylo přinuceno přistoupit k liberální ekonomice, která pro něj nebyla dosud známá. Zapříčinilo to devastaci místního průmyslu a sníţilo příjmy z vývozu, jelikoţ byly zahraničním investorům odpuštěny daně. Ekonomické kroky byly určovány zahraničními hráči – především Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem, institucemi OSN a dalšími. Jelikoţ mezinárodní společenství nedůvěřovalo místní správě, byla pomoc distribuována skrz nevládní organizace, tyto si postupně vytvořily jakousi „paralelní byrokracii“ (Gros 2011: 147) nezávislou na státní moci. Tyto organizace nebyly mezi sebou nijak koordinovány, a tak docházelo často k duplikaci jejich aktivit, či naopak k úplnému vynechání jistých oblastí pomoci. Postupně stále více upevňovaly své postavení ve společnosti a tím podkopávaly státní moc, jelikoţ přebíraly jeho funkci zajištění svého obyvatelstva. Stát se tak čím dál více vzdaloval svým občanům a tím se delegitimizoval. Největší chybou ze strany mezinárodního společenství bylo náhlé přerušení finančních dodávek a opuštění země během vlády Jean-Bertranda Aristidea kvůli jeho neochotě přistoupit na liberální reformy v zemi. Tento odchod mezinárodních organizací radikálně zhoršil stav haitské ekonomiky a společnosti, které byly závislé na mezinárodní pomoci (Gros 2011). Chudoba je stále velikým problémem pro haitskou společnost, 80 % obyvatel ţije pod hranicí chudoby (mají méně neţ 2 dolary na osobu na den) a 54 % ţije v extrémní chudobě (méně neţ 26
1 dolar na osobu na den) (IDMC 2012). Velká část populace (40 %) je nezaměstnaná, coţ dále brzdí ekonomický rozvoj (CIA World Factbook: Haiti 2013). Zdánlivou pomocí pro Haiti se jevilo být odpuštění jeho mezinárodních dluhů ze strany donorů po zemětřesení v 2010, dluhy však do dnešního dne opět narostly na více neţ 600 milionů dolarů (IDMC 2012). V současné době je deficit státního rozpočtu 1,4 % HDP. Inflace je na Haiti dlouhodobě vysoká, v letech 1990-2000 se pohybovala kolem 20 %, následující desetiletí 15 % a v současnosti kolem 7 % (Crane et al. 2010; CIA World Factbook: Haiti 2013). Překáţkou pro rozvoj ekonomiky státu jsou zdlouhavé a náročné legislativní a formální procesy. Prostředí pro podnikání má Haiti jedno z nejhorších, jelikoţ registrace firmy je zde jedním z nejdelších a nejsloţitějších procesů na světě (Crane et al. 2010). V oblasti průmyslu na Haiti převaţuje textilní výroba, produkce kakaa, kávy a manga, přičemţ textilní průmysl jasně dominuje svým dvoutřetinovým podílem na exportu. Haiti má nejbliţší ekonomické vztahy se Spojenými státy, kam také dováţí 70 % své výroby a má zde privilegované postavení v rámci textilního průmyslu díky podpoře tohoto průmyslu na Haiti ze strany USA. Díky této podpoře se textilní průmysl mohl plně rozvinout a nyní jeho vývoz přispívá z 10 % na národní HDP (EconomyWatch.com 2010a, 2010b). Narozdíl od mnoho dalších slabých či rozpadlých států nemá Haiti zásoby drahých kovů či drahokamů (Crane et al. 2010), které by mohly ve společnosti zapříčinit boj o ovládnutí těchto zdrojů. Příčinou i následkem chudoby je mnoho faktorů, např. upadající zemědělství a sociální a politické problémy. Ekonomická slabost a chudoba zapříčiňují volatilitu politiky a korupci, více lidí je pak ochotno zapojovat se do gangů a nelegálního obchodu (Crane et al. 2010).
27
4 Politicko-vojenské indikátory 4.1 Legitimita státu Korupce je v Haiti dlouhodobým závaţným problémem. Tak jako tomu bylo v historii, i nyní je korupce všudypřítomná. Od roku 2002 nemělo Haiti lepší výsledek v ţebříčku korupce Transparency International neţ 2,213. Dvakrát se od té doby ocitlo Haiti na posledním místě hodnocení států z celého světa. V současné době zaujímá 165. příčku (ze 174 zemí) (Transparency International 2012). Co se týče míry demokracie, nachází se Haiti opět blíţe spodní hranici hodnocení. V roce 2007 se Haiti umístilo na 109. příčce (z 167 zemí) s hodnotou 4,19 a zařadilo se tím do spodní části kategorie hybridních reţimů. V nejnovějším hodnocení Democracy Index (2011) lze vidět zhoršení postavení. Haiti se nyní nachází na 116. místě s hodnocením 3,96, címţ se nachází na hranici hybridních a autoritativních reţimů. S velice špatným hodnocením v Democracy Index Haiti dopadlo i co se týče funkčnosti vlády a politické participace. Naopak ve středových hodnotách se nachází občanské svobody a politický pluralismus. Se zmíněnou korupcí souvisí i veliký a vleklý problém Haiti s obchodem s drogami. Haiti je důleţitou zemí při transportu drog (především kokainu a marihuany) do ostatních zemí, a to hlavně do Spojených států. Vrcholní představitelé Haiti jsou odhodláni tento problém řešit, nicméně to je velice sloţité, jelikoţ do obchodu s drogami je zapojen i státní aparát14 (USIP 2007; Global Security 2012). V Haiti také nejsou ojedinělé protesty a demonstrace. Většinou se tak děje v souvislosti s velkou chudobou, kterou vládní představitelé slibují zlepšit, avšak situace je stále stejná, neli horší. Dále jsou časté násilné politické protesty proti přítomnosti vojáků OSN, při prezidentských volbách či protesty vyvolané epidemií cholery (OSAC 2012). Poslední takové protesty se konaly v říjnu roku 2012, kdy Haiťané poţadovali rezignaci prezidenta Martellyho a obviňovali ho z korupce a nedodrţení volebních slibů sníţení chudoby (BBC 2012). Haiti se potýká s dlouhodobým problémem s volebním procesem. Při volbách dochází k nesrovnalostem ve všech stádiích procesu – přípravě, kandidatuře, výkonu hlasovacího 13
Škála hodnocení je v rozmezí od 0 do 10, přičemţ 0 značí nejhorší a 10 nejlepší situaci. O zapojenoí svědčí incident, který se udál v roce 2007, kdy bylo nalezeno cca 419 kg kokainu ve vládních vozidlech. 14
28
práva i sčítání a vyhlašování výsledků. V Haiti existuje stále jen dočasná volební komise, která byla vybrána přímo prezidentem na základě jeho vlastních preferencí. Několikrát byli členové této komise obviněni z korupce. Komise např. také vyloučila kandidáty a strany z různých voleb, své kroky však důkladně neodůvodnila. Při volbách v roce 2010 byly mezinárodními pozorovateli odhaleny nesrovnalosti volebního procesu, např. zastrašování voliče, vícečetné hlasování a násilí ve volebních místnostech. Volební účast bývá nízká, v roce 2010 22,9 %, coţ dále podkopává legitimitu zvolené vlády (Lindstrom 2012).
4.2 Lidská práva a právní stát Fungující právní stát je pojem, který není charakteristický pro Haiti. Vzhledem k rozsáhlé korupci ve všech sférách obyvatelstva není překvapením, ţe je korupce ve velké míře přítomna i v soudnictví. Soudní moc je institucionálně velmi slabá a zpolitizovaná. Legitimita soudů je podkopána i netransparentním výběrem soudců (Lindstrom 2012; Crane et al. 2010; Verner, Egset, 2007). Agenturou Freedom House je svoboda tisku v Haiti klasifikována jako partly free. Svoboda tisku je zaručena ústavou a je víceméně dodrţována a situace v této oblasti se stále zlepšuje. V minulosti docházelo k vraţdám novinářů, v roce 2010 však nebyla zaznamenána ani jedna. Jsou však známy případy, kdy byli novináři zbiti a harašeni státními orgány. V Haiti neexistuje speciální úřad, který by dohlíţel nad činností médií, působení v této oblasti však není plně svobodné – státně řízená Národní telekomunikační rada uděluje licence pro provoz těmto médiím (UNHCR 2011b). Občanské svobody v Haiti jsou zakotveny v ústavě, nýbrţ ve skutečnosti dochází k četnému porušování těchto svobod. Občané se stávají oběťmi teroru, nezákonného zacházení a uvěznění. Policie sama porušuje zákony a přistupuje k nehumánnímu zacházení, a tak nemají občané v dohledné době příliš šancí na zlepšení a právní ochranu od tohoto orgánu. Podobná situace je ve věznicích, které jsou přeplněné a dozorci taktéţ příliš nedbají práva a vězně podrobují mučení. Občané jsou často drţeni ve vazbě delší dobu, neţ jaký jim hrozí trest, a neustále se odkládá projednávání případů. Dobrá zpráva však je ta, ţe v letech 2010-2011 nebyly zaznamenány zprávy o uvěznění občanů z politických důvodů, jak bývalo dříve běţné (Lindstrom 2012; Crane et al. 2010; Country Profile 2012). Co se týče perzekuce z náboţenských důvodů, není na Haiti příliš přítomna. Haiti povětšinou dodrţuje ústavou zakotvenou náboţenskou svobodu. Vyskytly se však případy, kdy byly 29
diskriminováni občané na základě náboţenského přesvědčení, nikoli však ze strany státu, ale vycházející ze společnosti samotné (Lindstrom 2012). Dalším haitským problémem je obchodování s lidmi, a to hlavně s dětmi, do Dominikánské republiky. Také na Haiti je veliké mnoţství dětských otroků. Haiti dosud nemá platnou legislativu, která by trestala obchod s lidmi (Ibid.). Zvlášť závaţná je situace sexuálního násilí prováděné na ţenách a dětech, které se odehrává hlavně v táborech pro vnitřně dislokované osoby a sexuální sluţby jsou vyţadovány i jako úplatky od policejních sloţek. Je tedy malá naděje na vyřešení této situace v blízké budoucnosti (Country Profile 2012; Lindstrom 2012). 4.3
Frakcionalizace elit
Jak jiţ bylo popsáno výše, Haiti se potýká s velkým problémem při volebním procesu, který je narušován především oficiálními silami a činí jej nespravedlivým. Jednotlivé strany neváhají přistoupit k nelegálním krokům a opatřením, aby si zajistily volební úspěch. Boj o moc se tedy stává důleţitým konfliktním bodem. Frakcionalizace celého politického systému znemoţňuje dohodu mezi elitami nad základními otázkami, např. vůbec způsob fungování systému (Crane et al. 2010). V Haiti schází silná vůdčí osobnost či politická strana, která by přilákala větší mnoţství občanů a byla tak více akceschopná. V tomto případě by se pak muselo dohlíţet na míru populismu této osobnosti/strany a jejími skutečnými záměry. Politický souboj se odehrává spíše mezi elitami, které jsou značně roztříštěné (Verner, Egset, 2007).
4.4 Veřejné služby Jak jiţ bylo zmíněno výše, Haiti nemá příliš rozvinutý veřejný sektor. Schází kapitál pro tyto sluţby, instituce, které by je prováděly, a hlavně vůle ze strany vládnoucí třídy tyto sluţby poskytovat. Haitská politika je dlouhodobě ovlivňována elitními skupinami, kteří prosazují vlastní zájmy a prospěch. Pro většinu obyvatel je ovlivnění politiky nedostupné. Přestoţe se situace začala mírně zlepšovat v 21. století, veřejné sluţby byly z velké části zničené v důsledku ničivého zemětřesení roku 2010. Od té doby má Haiti veliké problémy jakékoli sluţby obnovit. Vlastní pro haitskou společnost je výběr zaměstnanců na základě
30
politické afiliace, coţ podkopává percepci i skutečnost schopnosti veřejného sektoru. (Crane et al. 2010) I přesto, ţe policie není příliš schopná, je kriminalita v Haiti poměrně nízká, a nebylo ani zaznamenáno zhoršení po zemětřesení. Veřejná bezpečnost se naopak v posledním desetiletí zlepšila. V posledních letech proběhly snahy o vylepšení policie, především ze strany mise OSN MINUSTAH, která se zasazuje o výcvik policistů. Také díky relativní politické stabilitě od roku 2006 se situace uklidňuje (Lindstrom 2012). Policejní sbor je však stále fragmentovaný a jeho práce není vykonávána jednotně. Důvodem pro nízkou kriminalitu můţe být nedůvěra v policejní sbor a jeho schopnosti a tudíţ neohlášení trestných činů (OSAC 2012). Školský systém je na Haiti v rukou spíše soukromých aktérů. Téměř polovina základních škol je provozována náboţenskými spolky, dále téměř třetinu škol vedou ziskové organizace a zbytek tedy připadá neziskovým organizacím či jednotlivým komunitám. Docházka ve školách je nízká, přestoţe je povinná.15 Dalším problémem zdejšího školství je nadměrně vysoký věk studentů, kteří jsou často i o pět let starší, neţ se předpokládá pro jejich stádium studia. Chudoba hraje velikou roli při zajišťování školní docházky, jelikoţ poplatky za studium si nemohou dovolit všechny domácnosti. Tento problém byl ještě umocněn po zemětřesení v lednu 2010. V roce 2003 bylo 92 % škol soukromých a navštěvovalo je více neţ 80 % studentů. O nelehké dostupnosti vzdělání ve venkovských oblastech svědčí i údaj o tom, ţe 33 % základních škol se nacházelo v městských částech země. Alarmující je, ţe pouze 8 % základních škol mělo licenci. Na rozdíl od základních škol jsou střední školy plně pod vlivem státu. Školní docházka se liší mezi městskými a venkovskými obyvateli (o 11 %) a mezi bohatými a chudšími16 (Demombynes, Holland, Leon 2010). Vysoké školy nesou často jen název, ale ve skutečnosti neposkytují ţádné vzdělávání. Problémem pro školský systém je nedostatek kvalifikovaného personálu. V Haiti chybí střední třída, z jejichţ řad většinou pochází učitele, a dle průzkumů byli učitelé často hloupější neţ sami studenti (Crane et al. 2010). O nepříznivém stavu společnosti mluví i úroveň gramotnosti, přičemţ gramotná je pouhá polovina obyvatelstva. Hrozbou pro haitské obyvatelstvo je špatný stav zdravotnictví a veliký
15 16
Jen 83 % dětí ve věku 6-14 navštěvovaly školu v roce 2005. 67 % dětí nejchudší pětiny obyvatelstva navštěvovalo školu, narozdíl od 95 % vrchní pětiny.
31
výskyt chorob, především AIDS17, hepatitida, malárie či tuberkulóza. V roce 2010 také vypukla rozsáhlá epidemie cholery. O špatném stavu zdravotnictví vypovídá také mateřská (350/100 000 ţivých porodů) a dětská (52,44/1 000 ţivých porodů) úmrtnost (CIA World Factbook 2012). Zdravotní sluţby jsou poskytovány především nevládními organizacemi. Ve zdravotnictví však není dostatek ani financí ani personálu, zázemí a nástroje jsou zastaralé a nefunkční. 40 % populace nemá přístup ke zdravotnictví (Crane et al. 2010). Internet je stále pro většinu obyvatelstva nedostupný, přístup k němu má jen 10 % obyvatel. V současnosti se však investuje do rozvoje internetu a tak lze očekávat jeho zpřístupnění pro širší vrstvy obyvatel (Lindstrom 2012).
4.5 Bezpečnostní aparát Bezpečnostní sloţky, ač v posledních letech reformovány, nejsou příliš schopné a účinné. Tyto sloţky jsou představovány policejním sborem. Armáda byla rozpuštěna v roce 1995 z důvodu jejích častých státních převratů a celkové uzurpace moci. Nyní se prezident Martelly vyslovuje pro znovuustavení armády, aby bylo Haiti schopno chránit své území, hranice a lépe se vypořádávat s přírodními katastrofami (Daniel 2011). Policie je zodpovědná za vnitřní i vnější bezpečnost státu. Má na starost rozsáhlou škálu úkolů, které není s to vykonávat a je závislá na jednotkách MINUSTAH. Stala se nepříliš akceschopnou a vlivnou také kvůli nízkému počtu svých příslušníků. Uţ před zemětřesením čítala kolem 7 000 – 8 000 příslušníků, coţ je nedostatečné mnoţství pro stát, který má více jak 9,5 milionu obyvatel. Dle prohlášení ministra zahraničních věcí v květnu roku 2012 se stav policie značně zlepšil, počet příslušníků této instituce stoupl na 10 600 a dalších tisíc policistů se kaţdý rok vycvičí. Cíl haitské vlády je mít policejní sbor o síle 25 tisíc muţů (Lamothe 2012). Na rozdíl od mnoha rozpadlých států není Haiti vyhodnocováno jako místo pro usídlení a operaci teroristů (OSAC 2012). Uvnitř společnosti nedochází k výrazným konfliktům. To hlavně díky tomu, ţe je haitské obyvatelstvo značně homogenní rasově i náboţensky. Konflikty jsou vyvolávány na základě třídního rozdělení vyplývající z přístupu k ekonomickým zdrojům a na základě politických 17
Virem AIDS je postiţeno cca 2 % obyvatelstva a ročně zemře na tuto nemoc na 7 000 lidí. Tyto hodnoty řadí Haiti do třicítky nejhorších zemí světa a Haiti je stát s nejvíce nakaţenými osobami AIDS mimo africký kontinent.
32
neshod. Nejsou však příliš váţné a nerozdělují společnost na dva či více velké protichůdné tábory (Gros 2011; Lindstrom 2012; Crane et al. 2010; Verner, Egset, 2007).
4.6 Vnější intervence Problémem Haiti je dlouhodobá přítomnost vnějších sil na jeho území. Jednotky OSN v rámci mise MINUSTAH zde byly ustaveny v červenci 2004 jako následek ozbrojených konfliktů souvisejících se svrţením prezidenta Aristidea. Po zemětřesení roku 2010 byly jednotky ještě posíleny a nyní jsou v rámci mise přítomny vojenské i policejní síly. Přestoţe mise MINUSTAH pomáhá místní policii v boji proti kriminalitě, zasazuje se o její výcvik, nejsou její jednotky přijímány pozitivně. Podkopává legitimitu státu a neumoţňuje mu vybudovat vlastní fungující instituce. Haiti se stalo závislé na vnější pomoci, jak v ekonomické oblasti, tak i v oblasti bezpečnosti. Tuto závislost ještě umocnilo zmíněné zemětřesení (Lindstrom 2012; UN MINUSTAH 2012). Vzhledem k působení intevenčních sil téměř ve všech sloţkách státu, ovlivňují i většinu oficiálních rozhodnutí, coţ dále delegitimizuje státní aparát v očích občanů. Stát zastupují v mnoha ohledech i nevládní organizace, kterých je na Haiti více neţ 10 000, víc jich je jen v Afghánistánu. Tyto organizace suplují funkce státu, jeţ stát není plně schopen zajišťovat, jedná se především o vzdělávání, zdravotnictví, zpřístupnění pitné vody a hygieny. Tyto organizace nejsou mezi sebou nijak koordinovány a tak často dochází k duplikaci jejich činnosti. Jelikoţ tyto organizace zastupují stát v hojné míře a poskytují občanům sluţby, jeţ stát není schopen zajistit, státní moc se delegitimizuje a obyvatelé k němu přestávají mít vztah. Nepodporují ho, ale také od něho nic zpětně neţádají. Stát tedy dále ztrácí sféru vlivu. Mezinárodní organizace suplující sluţby státu tedy více stát destabilizují a oslabují (Gros 2011).
33
5 Znaky rozpadlého státu identifikované na Haiti Pro Rotberga je pro rozpadlý stát klíčová přítomnost značného násilí a konfliktů zaměřených proti vládě. Střety mezi skupinami obyvatel většinou vyústí v občanskou válku, která s sebou nese další nepříjemné následky. Z provedené analýzy je patrné, ţe se Haiti nepotýká s takovýmito jevy. Z prvků ohroţující bezpečnost lze na Haiti spatřit kriminalitu, která je však v porovnání se sousedními státy relativně nízká. Případy znásilnění či zneuţívání jsou časté v táborech vnitřně dislokovaných osob. Organizované kriminální počiny bývají většinou v reţii malých ozbrojených gangů, Haiti se však stalo důleţitou transitní zemí pro obchod s narkotiky. Korupce je na Haiti všudypřítomná. Haiti nebývá vyhodnocováno jako stát spojený s teroristickou činností. Otázka omezeného výkonu státní moci má zde ambivalentní odpověď. Většina státního kapitálu zůstává na území hlavního města, tudíţ se státní moc odcizuje obyvatelstvu. Avšak nejsou zde přítomni tzv. warlordi, či jiní elitní vůdci soustřeďující moc do svých rukou. Haitská státní správa je spíše charakteristická svou rozdrobeností a neschopností přenosu výkonu moci. Značnou roli zde hrají také četné mezinárodní organizace snaţící se o lepší fungování státního aparátu, a tudíţ neumoţňují vzniku těchto regionálních elit. Z podobného důvodu lze uvaţovat o příčině, proč nejsou známy významnější autonomistické tendence vzdálených regionů. Co je však pro Haiti charakteristické jsou průstupné hranice, díky kterým se země stala důleţitým transitním bodem pro obchod s narkotiky a také poměrně jednoduchou cestou pro uprchlíky. Nefunkční instituce jsou typickým znakem Haiti. Tak jako v celé společnosti, i zde je značně rozšířena korupce. Politizace institucí je také značná a politická afiliace hraje velikou roli při přijetí do zaměstnání. Na přání exekutivy rozhoduje i soudní moc, o které se rozhodně nedá říci, ţe by jednala nezávisle. Školství a zdravotnictví se v Haiti nachází ve velmi špatném stavu. Reţii nad těmito instituty přebraly nestátní organizace, jelikoţ stát není schopen je adekvátně vést a financovat. V zemi neexistuje jednotný zdravotnický či vzdělávací systém. Haitskou společnost svazuje rozsáhlá chudoba. Jako jedinému státu západní polokoule se na Haiti sníţilo HDP na hlavu za posledních 30 let. Inflace za poslední dvě dekády stabilně sniţuje, avšak je stále poměrně vysoká. Je tedy zřejmé, ţe znaky rozpadlého státu dle Rotberga naplňuje Haiti jen zčásti. 34
Podíváme-li se na znaky rozpadu dle Zartmana a jeho dominujícího vztahu společnost-stát, najdeme patrně více společných znaků. Zartman tvrdí, ţe při rozpadu státu se odcizuje společnost od státu. Vzhledem k tomu, ţe občan nevidí od státu ţádný přínos, tak od něj také nic neočekává a neţádá. Pro Zartmana se řešením pro tento problém stalo soustředění moci v rukou regionálních elit (warlordů). Jak jiţ bylo řečeno, tyto elity se na Haiti nenacházejí. Lze však spatřit vlastní řešení odcizení státu od občanů, a to emigraci. Veliká míra emigrace haitských občanů a s tím spojený odliv mozků je pro Haiti katastrofální. Občané nemají pocit, ţe by měli či museli pracovat pro svůj stát a společnost, jelikoţ cítí jen beznaděj (viz. Adams 2010). Jak Zartman uvádí, rozpad státu je způsoben především neschopností společnosti. Po dlouhou dobu se Haiti potýkalo s nedemokratickými reţimy, vlády junty, vládními puči, apod. Korupce, elitářství, politizace institucí se zakořenily ve společnosti a současní ústavní činitelé nejednají jinak. Obyvatelé se tedy naučili starat se sami o sebe a zajišťovat si vlastní blahobyt. Proto je pro mnohé z nich ideální emigrace. V souvislosti s tímto také státní moc ztrácí kontrolu nad periferními oblastmi (popsáno výše), avšak není zde patrný dominantní vliv sousedních států (tj. Dominikánské republiky). Je zde patrná i sniţující se míra demokracie a rostoucí míra represí. Zartman zmiňuje odtrţení a samostatnou operaci státních sloţek (např. armády). To je zde však vyloučeno vzhledem k neexistenci tohoto tělesa. Znaky rozpadlého státu dle Zartmana jsou na Haiti víceméně zcela identifikovány. Teorie rozpadlých států Milliken a Krause má dva aspekty – institucionální a funkcionální, přičemţ rozpadlý stát se vyznačuje nesplněním funkcionální dimenze. První sloţkou této dimenze je bezpečnost. Pro Milliken a Krause je stěţejní role ozbrojených sloţek, jako je armáda či jiné paramilitární sloţky. Autonomní vystupování armády a moţnost být zdrojem nebezpečí pro občany v současnosti není moţná, jelikoţ armáda je zde rozpuštěna, avšak v minulosti se odehrály puče a vlády junty. V současné době se na Haiti pohybují vojáci mise OSN MINUSTAH, od kterých je však takovéto jednání takřka nemoţné očekávat. Dále je pro Milliken a Krause důleţitý aspekt legitimity státu získané na základě nacionalismu a demokracie. Haiti disponuje národně homogenním obyvatelstvem, avšak sepětí obyvatel se státem je na velice nízké úrovni (jak bylo popsáno výše). Stát tedy disponuje velice nízkou legitimitou a z toho pramenící akceschopností. Haiti se nachází na pomezí hybridních a autoritativních států, takţe o demokracii jakoţto symbolu fungujícího státu zde nemůţe být řeč. 35
Zajištění určitého stupně blahobytu pro občany se na Haiti nedaří. Ekonomika Haiti je ve velmi špatném stavu, bez investorů, bez kapitálu, a tudíţ jsou obyvateli upřednostňovány jiné formy výdělku – např. obchod s narkotiky či emigrace. Nezakořeněný kapitalismus na Haiti nepřinesl příliš velké ovoce. Stát je dotován mezinárodními organizacemi, coţ dále podkopává jeho legitimitu a způsobuje veliké zadluţení země. Zde vidíme, ţe vyjma bezpečnostní oblasti splňuje Haiti další dva znaky rozpadlého státu dle Milliken a Krause.
36
Závěr Tato bakalářská práce se zabývala fenoménem rozpadu státu v případě státu Haiti. Po metodologickém vymezení byly představeny tři teorie rozpadu státu dle R. Rotberga, W. I. Zartmana a J. Milliken. Jako společný znak těchto teorií byl označen princip bezpečnosti a její zajištění, jakoţto klíčovou funkci státu. Pokud stát není schopen zajistit tuto sluţbu, není schopen zajistit ani další sluţby. Tyto další sluţby jsou jiţ různé, od ekonomických poţadavků, přes sociální, zdravotní aţ k právním či demokratickým. Dále byla provedena detailní analýza současného Haiti dle dvanácti indikátorů Failed States Index soustředící se na roky 2010-2013. Hlavním problémem pro Haiti je jeho geografická poloha, je tudíţ náchylné k mnoha přírodním katastrofám, které znemoţňují jeho obnovu a rozvoj po ničivém zemětřesení z ledna 2010. Mezi následky zemětřesení můţeme označit mnoţství uprchlíků a vnitřně dislokovaných osob, rozšířené působení zahraničních organizací či nepřímý následek epidemie cholery. Haiti je svazováno rozsáhlou chudobou, nefunkční infrastrukturou, nedostupností státních sluţeb a pitné vody a vysokou vertikální nerovností a diskriminací obyvatelstva v přístupu ke zdrojům kapitálu či moci. Většina bohatství a sluţeb se soustřeďuje v hlavním městě Port-au-Prince především z mocenských důvodů. Většina obyvatelstva se při honbě za moţnostmi práce, potravy a pitné vody také soustřeďuje do hlavního města, kde následkem toho vznikají slumy s velice špatnými ţivotními podmínkami. Všudypřítomná korupce je pro Haiti jakoby vrozená. Ovládá veškeré části veřejné sféry. Korupce a kriminální počínání občanů je obrazem chování politiků. Haiti má dlouhodobě velice nízké hodnocení světových ţebříčků týkající se kriminality či míry demokracie. Díky misi OSN MINUSTAH se bezpečnostní situace lepší díky důslednější kontrole a výcviku nových policistů. Důleţitým problémem Haiti je přítomnost mnoha mezinárodních organizací. Tyto organizace působí v rámci humanitárního počínání, avšak ve skutečnosti přebírají práce státu a tím delegitimizují stát v očích občanů. Stát by se však sám o potřeby obyvatel nedokázal postarat, a tak jsou mezinárodní organizace potřeba. Tento začarovaný kruh lze rozbít jedině přímou podporou státních institucí. Na závěr práce byla zodpovězena výzkumná otázka. Na základě provedené analýzy byly identifikovány znaky rozpadlého státu v případě Haiti. Těmito znaky byly především neschopnost zajistit bezpečnost a ekonomické a sociální sluţby občanům. Výrazný byl i 37
identifikovaný znak nesounáleţitosti občanů se státem. Veliká míra uprchlictví, emigrace a odliv mozků toto jen dokládá. Naopak zde nejsou přítomny vleklé konflikty a násilí. Většina znaků popsaných v teoretických pracích zmiňovaných autorů tedy byla naplněna, tudíţ lze říci, ţe teorie postavené na základě zkušeností z afrického kontinentu lze uplatňovat i v jiných částech země, konkrétně na Haiti. Haiti je dlouhodobě nejchudším státem na západní polokouli a je označován za stát dlouhodobě či trvale slabý. Po zemětřesení v lednu 2010 se jeho stav radikálně zhoršil a nacházel se téměř na pokraji rozpadu. Masivní mezinárodní intervence a pomoc ale tomuto zabránily a po radikálním zhoršení téměř všech oblastí společnosti a státu se Haiti pomalu obnovuje a nachází rovnováhu.
38
Přílohy Příloha č. 1: Celkové hodnocení Haiti indexem Failed States 2006-2012
Zdroj: Country Profile: Haiti. 2012. (http://www.fundforpeace.org/global/?q=states-haiti).
39
Příloha č. 2: Procento populace s přístupem k upraveným zdrojům pitné vody a kanalizaci
+ - přístup k pitné vodě; X – přístup ke kanalizaci
Zdroj: World Health Organization. 2012. Haiti: health profile.
40
Příloha č. 3: Věková pyramida Haiti
Zdroj: CIA World Factbook 2012. Haiti. (https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/ha.html).
41
Seznam použité literatury a zdrojů Adams, C. 2010. Haiti Brain Drain 2.
(http://www.youtube.com/watch?v=phKhfn9_0Kw). (cit. 20.4.2013). Al-Obaidi, A., Maqur, G., AlBadawi, G. 2012. „The plight fo Haitian refugees in the Dominican Republic: Physical/psychosocial consequences.“ Journal of Public Health and Epidemiology. Vol. 4, no. 1. (http://www.academicjournals.org/jphe/PDF/pdf2012/January/Al-Obaidi%20et%20al.pdf). (cit. 20.4.2013). Archibold, R. C. 2011. As Refugees from Haiti Linger, Dominicans’ Good Will Fades. The New York Times. (http://www.indexmundi.com/haiti/slum-population.html). (cit. 20.4.2013). BBC. 2012. Timeline: Haiti. (http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/1202857.stm). cit. 22.11.2012). BBC. 2013a. UN reject Haiti cholera compensation claims. (http://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-21542842). (cit. 20.4.2013). BBC. 2013b. Haiti cholera epidemic ‚most likely‘ started at UN camp – top scientist. (http://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-20024400). (cit. 20.4.2013). Center for Economic and Policy Research. 2012. As NGOs Begin to Pull Out of IDP Camps, Access to Clean Water Deteriorates. (http://www.cepr.net/index.php/blogs/relief-andreconstruction-watch/as-ngos-begin-to-pull-out-of-idp-camps-access-to-clean-waterdeteriorates). (cit. 20.4.2013). CIA World Factbook 2012. Haiti. (https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/ha.html). (cit. 22.11.2012). Country Profile. 2012. Haiti. (http://www.fundforpeace.org/global/?q=states-haiti). (cit. 22.11.2012). Crane, K. et al. 2010. Building a more resilient Haitian state. Santa Monica, Arlington, Pittsburgh: RAND Corporation. Culture Kiosque. 2010. (http://www.culturekiosque.com/nouveau/news/haiti_environmentalrisks455.html). (cit. 20.4.2013). Daniel, T. 2011. „Haiti: Disbanded Army Reportedly To Be Restored.“ Huffington Post. (http://www.huffingtonpost.com/2011/09/27/haiti-disbanded-army_n_983964.html). (cit. 1.5.2013). Democracy Index. 2007. Economist Intelligence Unit. (http://www.economist.com/media/pdf/DEMOCRACY_INDEX_2007_v3.pdf). (cit. 22.11.2012). Democracy Index. 2012. Economist Intelligence Unit. (http://www.eiu.com/Handlers/WhitepaperHandler.ashx?fi=Democracy-Index2012.pdf&mode=wp&campaignid=DemocracyIndex12). (cit. 22.11.2012). 42
Demombynes, Gabriel; Holland, Peter; Leon, Gianmarco. 2010. Students and the market for schools in Haiti. Policy Research working paper; no. WPS 5503. Washington D.C. - The World Bank. (http://documents.worldbank.org/curated/en/2010/12/13233160/studentsmarket-schools-haiti). (cit. 1.5.2013). Diane, R. 2010. Haitian Refugees. (http://www.culturalsurvival.org/ourpublications/csq/article/haitian-refugees). (cit. 20.4.2013). Economy Watch. 2010a. Haiti Economy. (http://www.economywatch.com/world_economy/haiti/). (cit. 20.4.2013). Economy Watch. 2010b. Haiti Trade, Exports and Imports. (http://www.economywatch.com/world_economy/haiti/export-import.html). (cit. 20.4.2013). Failed States Index: The Indicators. 2013. The Fund for Peace. (http://ffp.statesindex.org/indicators). (cit. 20.4.2013). Fund for Peace 2013. (http://global.fundforpeace.org/). (cit. 1.5.2013). Global Security. 2012. Haiti: Drug Trafficking Crossroads. (http://www.globalsecurity.org/military/world/haiti/drugs.htm). (cit. 22.11.2012). Gros, J. 2011. „Anatomy of a Haitian Tragedy: When the Fury of Nature Meets the Debility of the State.“ Journal of Black Studies. (http://jbs.sagepub.com/content/42/2/131). (cit. 22.11.2012). Haiti Libre. 2011.Haiti – Environment: Pollution of the Haitian environment, very worryíng. (http://www.haitilibre.com/en/news-3928-haiti-environment-pollution-of-the-haitianenvironment-very-worrying.html). (cit. 20.4.2013). Independent Evaluation Group. World Bank. 2010. An Evaluation of World Bank Support, 1997-2007. Water and Development. (http://siteresources.worldbank.org/INTWATER/Resources/Water_eval.pdf). (cit. 20.4.2013). Index Mundi. 2011. Slum population. (http://www.indexmundi.com/haiti/slumpopulation.html). (cit. 20.4.2013). Internal Displacement Monitoring Centre 2012. Haiti. A humanitarian crisis in need of a development solution. Norwegian Refugee Council. (http://www.internaldisplacement.org/8025708F004BE3B1/%28httpInfoFiles%29/E8E09D496D1EAEF1C1257A DA003F5222/$file/haiti-overview-dec2012.pdf). (cit. 20.4.2013). International Monetary Fund. 2010. IMF Executive Board Concludes 2010 Article IV Consultation with Haiti. (http://www.imf.org/external/np/sec/pn/2010/pn10112.htm). (cit. 22.11.2012). Kříţová, M. 2009. Stručná historie států. Haiti. Praha: Libri. Lamothe, L. S. 2012. Énoncé de Politique Générale du Premier Ministre. Republique d’Haiti: Port-au-Prince Lindstrom, B. 2012. Countries at the Crossroads 2012: Haiti. Freedom House. (http://www.freedomhouse.org/report/countries-crossroads/2012/haiti). (cit. 22.11.2012). 43
Milliken, J., ed. 2003. State failure, collapse and reconstruction. Malden: Blackwell. National Water and Sanitation Directorate (DINEPA). 2012. Challenges and Progress on Water and Sanitation Issues in Haiti. (http://onetable.crs.org/wpcontent/uploads/2012/07/pres-water-toussaint.pdf). (cit. 20.4.2013). Ministere de la santé publique et de la population. 2013. Communique de presse. Le choléra continue à fléchir, aucun point chaud n’est à signaler actuellement. (http://mspp.gouv.ht/site/downloads/Communique%20de%20presse.pdf). (cit. 20.4.2013). Office of the Secretary-General’s Special Adviser on Community-Based Medicine & Lessons from Haiti. nedatováno. Water and Sanitation. Key Statistics Prior to the January 2010 Earthquake. (http://www.lessonsfromhaiti.org/about-haiti/water-sanitation/). (cit. 20.4.2013). Phillips, T. 2012. „Haiti earthquake refugees flee to Brazil“. Global Post. (http://www.globalpost.com/dispatch/news/regions/americas/brazil/120118/brazil-haitiearthquake-refugees). (cit. 20.4.2013). Rotberg, R. 2002. „Failed States in a World of Terror.“ Foreign Affairs, vol. 81, no. 4. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c8c97bf4-ed2e-4a27-a0382efc6be4bbef%40sessionmgr113&vid=1&hid=128). (cit. 20.4.2013). Rotberg, R. 2003a. State Failure and State Weakness in a Time of Terror. Washington, D.C.: Brookings Institute Press. Rotberg, R. 2003b. When States Fail: Causes and Consequences. Princeton: Princeton University Press. Sullivan, T. 2010. „The Aftermath of Haiti’s Earthquake and its Ties to Haiti’s „Brain Drain“. World Poverty and Human Rights Online. (http://wphr.org/blog/2010/04/23/the-aftermath-ofhaiti%E2%80%99s-earthquake-and-its-tie-to-haiti%E2%80%99s-%E2%80%9Cbraindrain%E2%80%9D/). (cit. 1.5.2013). Transparency International. 2012. (http://cpi.transparency.org/cpi2012/results/). (cit. 1.5.2013). UNCTAD. 2012. Brain Drain, Brain Circulation and Diaspora Networks in Haiti. (http://unctad.org/en/PublicationsLibrary/ldcr2012-bp1.pdf). (cit. 2.5.2013). UNHCR Statistical Yearbook: Annex. 2011a. (http://www.unhcr.org/cgibin/texis/vtx/home/opendocPDFViewer.html?docid=51628f589&query=Haiti). (cit. 20.4.2013). UNHCR. 2011b. Freedom of the Press 2011 – Haiti. (http://www.unhcr.org/refworld/country,,FREEHOU,,HTI,,4e7c84fb28,0.html). (cit. 22.11.2012). United Nations MINUSTAH. 2012. (http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/minustah/). (cit. 22.11.2012). United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs. 2013. Haiti Humanitarian Action Plan 2013. (https://docs.unocha.org/sites/dms/CAP/2013_Haiti_HAP.pdf). (cit. 20.4.2013).
44
United States Institute of Peace. 2007. Haiti’s Drug Problem. (http://www.usip.org/publications/haitis-drug-problem). (cit. 22.11.2012). United States Department of State Bureau of Diplomatic Securtiy. 2012. Haiti 2012 Crime and Safety Report. (https://www.osac.gov/Pages/ContentReportDetails.aspx?cid=12152). (cit. 1.5.2013). Vatav, M. 2012. „Turning the Brain Drain into the Brain Gain.“ Haiti Business Week. (http://www.haitibusinessweek.com/articles/19/turning-the-brain-drain-into-the). (cit. 1.5.2013). Verner, D., Egset, W. 2007. Country Studies: Social Resilience and State Fragility in Haiti. Herndon: World Bank Publications. World Health Organization. 2012. Haiti: health profile. (http://www.who.int/gho/countries/hti.pdf). (cit. 1.5.2013). Zartmann, W. 1995. Collapsed States: the disintegration and restoration of legitimate authority. Boulder: L. Rienner Publishers.
45