MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKA FAKULTA Katedra občanské výchovy
Zhanna Baturko Bakalářská diplomová práce Integrace Ukrajinců v České republice
Vedoucí práce: Mgr. Zdeněk Hons Brno 2012 1
Čestně prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. V Brně, dne
….....…......................................... Zhanna Baturko 2
Ráda bych poděkovala vedoucímu mé práce, panu Mgr. Zdeňkovi Honsovi, za vedení práce a jeho cenné rady. Dále mým rodičům a příteli Jiřímu A., za trpělivost a obrovskou podporu. 3
Úvod.......................................................................................................................................................5 1. Metody a techniky výzkumu ..........................................................................................................7 2. Migrace ..........................................................................................................................................9 2.1 Imigrace .....................................................................................................................................10 2.2 Emigrace ....................................................................................................................................10 2.3. Reemigrace ................................................................................................................................10 3. Vývoj imigrační politiky České republiky ....................................................................................11 4. Profil cizinců v ČR .......................................................................................................................13 5. Ukrajina ........................................................................................................................................14 6. Stručná historie ukrajinské migrace ..............................................................................................19 6.1 Současnost ..................................................................................................................................21 6.2 Příčiny migrace ..........................................................................................................................21 6.3 Česká republika jako cílová země ..............................................................................................22 6.4 Způsob migrace ..........................................................................................................................23 7.1 Vstup na území ČR.....................................................................................................................25 7.2 Krátkodobé pobyty .....................................................................................................................26 7.3 Dlouhodobé pobyty a víza ..........................................................................................................26 7.4 Povinnosti cizinců na území ČR .................................................................................................27 7.5 Trvalé pobyty .............................................................................................................................28 7.6 Mezinárodní ochrana ..................................................................................................................29 7.7 Azyl ............................................................................................................................................30 7.8 Doplňková ochrana.....................................................................................................................30 7.9 Zkušenosti Ukrajinců s úřady .....................................................................................................30 8. Práce a pracovní podmínky Ukrajinců v ČR ................................................................................32 8.1 Jak získávají práci? .....................................................................................................................33 8.2 Pracovní doba .............................................................................................................................37 9.1 Na Ukrajině ................................................................................................................................38 9.2 Rodina ........................................................................................................................................39 10. Ţivot v hostující zemi ...............................................................................................................41 10.1 Ubytování .................................................................................................................................41 10.2 Strava .......................................................................................................................................41 10.3 Volný čas ..................................................................................................................................43 10.4 Ţivotní úroveň ..........................................................................................................................44 10.5 Zdraví .......................................................................................................................................45 11. Náboţenství ..............................................................................................................................47 11.1 Struktura Ukrajinské pravoslavné církve ..................................................................................47 11.2 Ukrajinské Vánoce - Різдво Христове ....................................................................................50 11.3 Ukrajinské Velikonoce - Пасха ................................................................................................51 12. Cizinci na českých školách .......................................................................................................52 12.1 Vzdělání na Ukrajině ................................................................................................................56 13. Ukrajinština ..............................................................................................................................58 13.1 Ukrajinština a ruština ................................................................................................................59 13.2 Rozdíly mezi ukrajinským a ruským jazykem ..........................................................................60 14. Závěr ........................................................................................................................................62 16. Seznám respondentů .................................................................................................................67 17. Přílohy ......................................................................................................................................68 18. Resumé .....................................................................................................................................84
4
Úvod V mnoha rozvinutých zemích dnes dochází k přílivu imigrantů, kteří hledají novou ekonomickou stabilitu, zázemí a bezpečí. Často utíkají před perzekucemi souvisejícími s jejich politickými a náboţenskými názory, nebo s jejich barvou pleti, či sociálním postavením. Mnohdy je důvodem snaha o zlepšení ekonomické situace. Zcela jistě se tato problematika v mnoha oblastech výrazně dotýká i původních obyvatel a stává se z ní tak celospolečenský problém. V České republice, v porovnání se západnějšími státy, je toto téma poměrně nové. Aţ po pádu ţelezné opony mohlo dojít k imigraci ve větším měřítku. Příliv přistěhovalců začal především po rozpadu Sovětského svazu, protoţe nejpočetnější menšinou jsou u nás Ukrajinci. Druhou nejpočetnější skupinou s cizím občanstvím jsou Slováci, coţ je ale poněkud jiný případ vzhledem k tomu, ţe do konce roku 1992 Češi a Slováci tvořili několik desítek let společný stát. K největším změnám v imigrační politice došlo díky vstupu do Evropské unie, která má vlastní pravidla, kterým se musela místní legislativa přizpůsobit. Celkově došlo k zpřísnění podmínek pro udělení víza, protoţe získáním tohoto povolení v jednom členském státu se značně zjednodušuje moţnost dostat se i do dalších států EU. Ve své práci jsem se zaměřila na ukrajinskou menšinu. Snaţila jsem se shrnout jejich důvody k imigraci, bariéry, které musejí překonávat, obvyklý průběh integrace do majoritní společnosti a problémy plynoucí z odlišného původu a zvyků na Ukrajině. Mým primárním cílem bylo seznámit čtenáře se situacemi, se kterými se tito lidé dennodenně setkávají a ocitají a které velice často neodpovídají původním představám o ţivotě v České republice. Ukrajinskou menšinu představují v poměrně širokém záběru témat, protoţe obecná charakteristika jakékoliv etnické skupiny je záleţitostí sloţitou a hlavně dlouhodobou. Nicméně i přesto se pokouším témata specifikovat a vytvořit jasnější obraz ukrajinské menšiny ţijící v České republice. Bakalářská práce má také poučit a seznámit ţáky s ukrajinskou komunitou po stránce kladné, protoţe se o nich častokrát mluví v negativním duchu a mnohdy směřuje k mylným představám, které mohou ovlivňovat ţákův postoj k cizincům všeobecně. Hlavní důvod, proč jsem si vybrala právě tohle téma, je ten, ţe sama pocházím z Ukrajiny a tak povaţuji za vhodné se tímto tématem více zaobírat. Myslím si, ţe tato práce mi pomůţe získat lepší náhled na daný problém a budu tak moci své zkušenosti lépe vyuţit. A tím 5
nemyslím jen zapojování nového ţáka do kolektivu, ale i vhodné vysvětlení ostatním dětem, s jakými problémy se jejich nový kamarád musí potýkat, a jak je důleţité, aby mu pomáhaly. I v případech, kdy takový ţák ve třídě není, je dobré umět dětem vysvětlit témata související s imigrací a integrací menšin do naší společnosti. Tato osvěta můţe z dlouhodobého hlediska pozitivně působit na sniţování extremismu, například rasismus, xenofobie a podobně ve společnosti. Moje bakalářská práce shrnuje subjektivní i objektivní důvody příchodu ukrajinských imigrantů do ČR. Zabývá se kulturními i legislativními problémy, se kterými se denně potýkají.
6
1. Metody a techniky výzkumu Moje bakalářská práce se opírá o tři základní zdroje informací, a to tématická literatura, legislativa ČR a rozhovory s ukrajinskými přestěhovalci. Základ textu jsem vytvořila pomocí studia odborné literatury. Výše zmíněné rozhovory dodaly mé práci autentičnost, která z ní dělá zajímavé svědectví o ţivotě Ukrajinců v České republice. Snaţila jsem se získat co nejširší záběr, proto jsme si vybrala přistěhovalce, kteří zde ţijí jiţ delší dobu i přistěhovalce, kteří jsou u nás krátce, stejně jako jsem zvolila lidi různých věkových kategorií. Podařilo se mi vyzpovídat dívky ve věku 12 a 14 let, které zde ţijí jen 3 roky. Dále jsem se dostala do dvou ukrajinských rodin, se kterými se mi povedlo udělat rozhovory. V jedné rodině ţije pouze muţ se ţenou, ve druhé mají manţelé dvě starší děti. Získat dané informace nebylo tak jednoduché, jak jsem zpočátku předpokládala, a to zejména díky velkému pracovnímu vytíţení svých respondentů. Obecně jsem se u dotazovaných setkávala s nedůvěrou a strachem podělit se o jakoukoli informaci. Kdyţ uţ se mi podařilo, nutno podotknout ţe s pomocí rodičů, domluvit si schůzku, respondenti striktně odmítli záznam na diktafon a tajili své osobní údaje, kromě křestních jmen, které mi sdělili. Zpočátku odpovídali velice stručně a neměli ke mně dostatečnou důvěru, kterou však postupem času získali a naše rozhovory byly rázem zajímavější. O moc lepší komunikaci s dotazovanými jsem zaţila v jedné rodině, se kterou se moji rodiče delší dobu znají, a tak ke mně měli patřičnou důvěru. I přesto si přáli, aby zůstali v anonymitě. Rozhovory probíhaly nejčastěji u mě nebo u nich doma. Odpovědi na mé otázky jsem zaznamenávala ručně, následně jsem je přepisovala do své práce a doplňovala informacemi z odborné literatury. Dialogy probíhaly z větší části v češtině, přesto se mi osvědčila má znalost ukrajinštiny, která mi u nejednoho slova pomohla. V jednom případě proběhl rozhovor pouze v ukrajinském jazyce a do své práce jsem jej musela přeloţit sama. I u dalších rozhovorů se objevovaly ukrajinské výrazy, které by čtenáři, který tento jazyk neovládá, znemoţnily porozumění, proto jsem se rozhodla přepsat všechny rozhovory do hovorové češtiny. Myslím si, ţe téma ukrajinské minority je mezi odborníky, sociology, demografy, etnology a kulturními antropology poměrně kvalitně zpracované. Nicméně se zaměřovali především na historii, příčiny a průběh jejich integrace. O ukrajinském kaţdodenním ţivotě v hostující zemi se toho moc nedočteme.
7
Kromě odborné literatury, jsem se opírala i o internetové zdroje. Kromě informací z ukrajinského konzulátu -
www.ukrkonzulat.cz - jsem vyuţila také informací z fóra
multikulturního centra v Praze, které jsou dostupné na adrese www.migraceonline.cz. Důleţité informace pro přistěhovalce z Ukrajiny jsou na stránkách ukrajinské iniciativy v ČR www.ukrajinci.cz. Ukrajinci mají také své fórum - www.ukrainians.cz - na kterém probírají všechny moţné problémy. Co se týče právní stránky této problematiky, informace jsem získala především na Ministerstvu práce a sociálních věcí o integraci cizinců - www.cizinci.cz a na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky – www.mzv.cz.
8
2. Migrace V této kapitole bych Vás ráda seznámila s pojmy jako je migrace, imigrace, emigrace a reemigrace. Migrace znamená stěhování či změna umístění v prostoru. Tento proces existuje od samého počátku lidstva. Ve srovnání s minulostí se příčiny světové migrace výrazně proměnily a rozvoj dopravní infrastruktury umoţnil ještě rychlejší a masovější přesun osob. V podstatě budeme hledat velmi těţce národ, který není migraci zasaţen. Migraci můţeme rozdělit na vnitřní a mezinárodní. Vnitřní migrace je změna bydliště uvnitř určitého státu a mezinárodní naopak změna bydliště za hranicemi státu. Z pravidla jsou migrační trendy charakterizovány dvěma základními pohyby – z jihu na sever a z východu na západ. Dále jsou charakterizovány specifickými vlivy, které jsou obecně označovány jako „pull“ a „push“ faktory1. Na jejich základě lze mezinárodní migraci dále rozdělit na migraci politickou a ekonomickou. Do „push“ faktorů patří ekonomická nestabilita, zhoršování ţivotního prostředí, náboţenské, válečné a národnostní střety2. Naopak „pull“ faktory migranty přitahují. V první řadě jsou to především svoboda, vysoká ţivotní úroveň, ekonomická prosperita, politická stabilita a moţnost seberealizace3. Pracovního migranta můţeme charakterizovat jako osobu, která vstupuje na území cizí země jako pracovní síla na pozvání vlády nebo budoucího zaměstnavatele nebo jako osobu, která vstupuje do země jako naprosto samostatná jednotka za účelem nalezení práce 4.
1
Demografie, Migrace. Dostupné na World Wide Web: http://www.demografie.info/?cz_migrace cit. 31.3 2012. Tamtéţ. 3 Demografie, Migrace. Dostupné na World Wide Web: http://www.demografie.info/?cz_migrace cit. 31.3 2012. 4 Tamtéž. 2
9
2.1 Imigrace Imigrace znamená usazování obyvatel přicházejících ze zahraničí 5. V České republice bývá také často označovaná jako přistěhovalectví. S pojmem imigrace je také spojen pojem imigrant. Imigrant je člověk, který přichází z jiného států a hledá u nás nějaké uplatnění. Tito lidé odcházejí ze svého rodiště z ekonomického, politického, náboţenského či jiného důvodů.
2.2 Emigrace Emigrace je v podstatě to samé jako imigrace, nicméně z pohledu cílové země. Jedná se odchod jedince nebo skupiny z jedné země do jiné. Slovo emigranti se také velice často pouţívají při označování celé populace lidí, kteří emigrovali.
2.3. Reemigrace Reemigrace znamená návrat domů zpět do země, z níţ emigrant odešel.
5
Imigrace. Dostupné na World Wide Web: http://www.imigrace.cz/
10
3. Vývoj imigrační politiky České republiky Podle Baršové a Barši (2005), můţeme migrační politiku rozdělit do tří specifických období6. První období je mezi léty 1990 a 1996. Tato etapa je charakteristická zejména otevřením západních a východních hranic, kdy český stát skoro vůbec nereguloval příliv imigrantů. Proč také. K migraci do Československé, později České republiky, nebyl důvod. A kdyţ uţ se někdo rozhodl pro pobyt v Československu, od roku 1993 v České republice, poţádal o povolení ke krátkodobému pobytu. S udělením povolení nebyl v té době nejmenší problém. „… nastavení dlouhodobého pobytu bylo poměrně volné, zatímco institut trvalého pobytu byl naopak definován velmi striktně. Krátkodobé pobyty zahraničních pracovníků se tedy příliš neregulovaly, ale trvalé osídlení a s ním spojené získání větší právní jistoty nebylo těmto cizincům bez rodinných vazeb v ČR téměř umoţněno.“7 Druhé období mezi lety 1996 a 1999 přineslo víceméně zpřísnění imigrační politiky. Tento krok byl způsoben především snahou o přizpůsobení se poţadavkům ke vstupu do EU. Díky těmto opatřením byl přijat cizinecký zákon (326/1999 Sb.), který je v platnosti od roku 20008. Tento zákon zavádí vízovou povinnost pro kaţdého cizince (i bez rodinných vazeb), který se rozhodne pobývat na území ČR a zároveň rozděluje cizince na dvě skupiny. A to na občany EU a jejich rodinné příslušníky a na cizince mimo EU, na tzv. cizince třetích zemí 9. Nicméně se ukázalo, ţe tento zákon sice umoţnil ţádat o trvalé pobyty, jenţe s ním byla také spjata desetiletá čekací lhůta, která se pro mnohé imigranty stala nedobytnou pevnosti. Třetí období začalo roku 1999 a pokračuje aţ do současnosti. Myslím si, ţe teprve v tomto období dochází k formování imigrační a integrační politiky. K jedné z nejdůleţitějších změn dochází aţ po vstupu ČR do EU v roce 2004, kdy byla zavedena kategorizace cizinců, a to na cizince EU a cizince jiných států. „Kromě pobytů trvalých a víz nad 90 dnů jsou podle současných právních předpisů rozlišovány také pobyty dlouhodobé (pobyty navazující na víza nad 90 dnů) a pobyty přechodné pro občany EU a jejich rodinné příslušníky.“10 Dalším poměrně důleţitým krokem, je přijetí novely zákona o pobytu cizinců číslo 161/2006 sb., která usnadnila ţivot tisícům cizinců. Tato novela vychází 6
RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 14. 7 Tamtéţ. 8 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 15. 9 Třetí země jsou státy, které nejsou členy EU dále Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska. 10 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 15.
11
ze směrnice EU (2003/109/ES), která zkrátila čekací lhůtu na trvalý pobyt z deseti na pouhých pět let11. V této chvíli, i přes veškerá opatření, se u nás čím dál tím více začal obrovskou rychlostí rozšiřovat nový trend. A to tzv. fingovaná manţelství, která vznikala s cílem získat co nejrychleji povolení k trvalému pobytu. Právě proto došlo ke schválení cizineckého zákona (číslo 379/2007 Sb.), který od roku 2008 odmítá okamţité získání trvalého pobytu po uzavření sňatku12. Dalším velice důleţitým krokem pro ČR se stává začlenění do Schengenského prostoru 13 a s ním spjaté zrušení státních hranic. Podle dostupných statistických údajů z ČSÚ 14 se zdá, ţe tyto změny příliš neovlivnily příliv imigrantů na naše území. Naopak podle oficiálních zdrojů (OECD15) krize z roku 2008 a 2009 zabrzdila nejenom světovou ekonomiku, ale také příliv imigrantů. Podle studií OECD bylo zaznamenáno, ţe největší pokles byl právě v ČR, i kdyţ například Irsko a Španělsko bylo krizí poznamenáno mnohem více. "Lidé uţ nepočítají s tím, ţe je v Česku čeká dobrá budoucnost," hodnotí data OECD Jan Schroth z Mezinárodní organizace pro migraci. OECD bralo Českou republiku jako dvanácté nejzajímavější místo. Do ČR se stěhoval stejný počet lidí jako do Francie nebo Polska, Maďarska, Slovinska a na Slovensko dohromady! Podle výše rozebraného časového rozdělení, které bylo navrţeno Baršovou a Baršem (2005), by tedy ve třetím období mělo dojít k završení a vytvoření smysluplné a ucelené strategie k vývoji migrační politiky16.
11
Po získání trvalého pobytu lze po dalších 5 letech poţádat o občanství. Aby člověk získal trvalý pobyt na základě sloučení rodiny, musí na území ČR pobývat minimálně 2 roky s pobytem dlouhodobým. 13 Schengen je dohoda uzavřená roku 1984, která byla podepsána Spolkovou republikou Německem a Francií. Týkala se zejména řešení front na hraničních přechodech mezi oběma státy. Státy se upsali o postupném zrušení hraničních kontrol na společných hranicích a uplatnění volného pohybu osob a zboţí. Dostupné na World Wide Web: http://www.euroskop.cz/300/sekce/co-je-schengen/ 14 Český statistický úřad. 15 Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). 16 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 16. 12
12
4. Profil cizinců v ČR
0,1 Polsko
0,3
0,1
Bulharsko
Slovensko
Rakousko
Irsko
Španělsko
Kypr
Estonsko
Lotyšsko
Švýcarsko
Lucembursko
0
Rumunsko
1,0
1,9 Maďarsko
3,5 Slovinsko
2,7
3,9 Nizozemsko
3
Finsko
3,9 ČR
Francie
4,2
5,8
Dánsko
Portugalsko
5,9
5,8
6,3 Norsko
6
Švédsko
6,5 Itálie
8,8
8,3 Řecko
9
Německo
12
10,3
12,3
15
11,3
18
16,0
17,9
21
16,1
21,7
43,5
% 24
PODÍL CIZINCŮ NA OBYVATELSTVU VE VYBRANÝCH EVROPSKÝCH STÁTECH K 1. 1. 2009 SHARE OF FOREIGNERS IN THE POPULATION: SELECTED EUROPEAN COUNTRIES AT 1st JANUARY 2009
Pramen: Český statistický úřad, 2011, Zveřejněno dne: 31. 12. 2010
Podívejme se na graf. Jak sami můţeme vidět, Česká republika patří mezi země s poměrně nízkým počtem cizinců. Ti u nás představují „pouze“ 3,9 %. Coţ nemůţeme říct například o Lucembursku, kde cizinci představují téměř 44 % populace! Naopak nejméně cizinců bylo zaznamenáno v Polsku a Rumunsku. K 1. 1. 2011 byli v ČR nejčastěji zastoupeni občané Ukrajiny (124 339 osob, 29 %) a Slovenska (71 780 osob, 17 %). Dále následovala státní občanství Vietnamu (60 301 osob, 14 %), Ruska (31 941 osob, 8 %) a Polska (18 242 osob, 4 %)17.
17
Demografie Info, Analýza: Cizinci v České republice. Dostupné http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=777&, cit. 10. 4. 2012.
na
World
Wide
Web:
13
5. Ukrajina Po Rusku je Ukrajina druhým největším státem Evropy. Velice často bývá přiřazována k východoevropským státům, avšak oblasti jako je Halič či Zakarpatí jsou kulturně i historicky příbuzné spíše Evropě střední18. Rozlohou je téměř osmkrát větší neţ Česká republika. Toto je patrné nejen z faktických údajů, ale i ze subjektivního pohledu. Chodníky a ulice jsou mnohem větší a širší, domy a pole mnohem mohutnější a rozlehlejší neţ v České republice. Ukrajina se dělí na 24 správních celků a jednu autonomní republiku19 – poloostrov Krym. Hlavní město Ukrajiny je Kyjev20. Samotná etymologie názvu zatím není známa. Avšak v současné době na toto téma diskutuje celá řada odborníků z různých koutů světa. Nejčastěji je název vysvětlován jako „okrajové území“, přesněji jednotlivá hraniční kníţectví Kyjevské Rusi 21. První osídlení Ukrajiny je doloţeno jiţ od 5. století. Ale aţ ve druhé polovině 9. století vzniká první státní útvar, který zasahoval aţ na území dnešního Ruska a Běloruska. Po rozpadu Kyjevské Rusi vzniká několik samostatných kníţectví, která jsou ve 13. století obsazena mongolskými, nebo také tatarskými nájezdníky. Díky tomu vzniká naprosto nový státní útvar – Zlatá horda. S úpadkem Zlaté hordy se velká část Ukrajiny stává součástí Litevského velkokníţectví. Na jihu se záhy vytváří Krymský chanát a východ Ukrajiny se dostává pod vliv Moskevské Rusi. Roku 1569 dochází k uzavření Lublinské unie22 a většina původně litevského území tak přechází pod nadvládu Polska. Aţ později, v roce 1648, dochází k velkému kozáckému23 povstání pod vedením Bohdana Chmelnického24, kterému se úspěšně podařilo porazit polské a turecké vojáky, kteří
18
Ukrajina. Dostupné na World Wide Web: http://www.cs.wikipedia.org/wiki/ukrajina, cit. 24. 2. 2012. Autonomní republika – je samostatný územní celek s vlastní ústavou, prezidentem, parlamentem, státními znaky a symboly. Nicméně není zcela plnohodnotně samostatná. Stále je politicky podřízená té vládě státu, na jehoţ území se nachází. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Autonomn%C3%AD_republika 20 Ministerstvo zahraničních věcí, Ukrajina. Dostupné na World Wide Web: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/ukrajina/index.html, cit. 10. 4. 2012. 21 Ukrajina. Dostupné na World Wide Web: http://www.cs.wikipedia.org/wiki/ukrajina, cit. 24. 2. 2012. 22 Akt mezi Polským kníţectvím a Litevským velkokníţectví, který byl podepsán 1. července roku 1569 v polském Lublinu. Díky aktu vzniká Polsko-litevská unie, která měla společného nejenom vládce, ale také měnu, zahraniční a obrannou politiku. Nicméně do určité míry si obě země ponechali určitou autonomii (vlastní úřady, soudy a vojsko). Tato Unie měla trvání aţ do roku 1795, kdy definitivně zaniká při třetím dělení Polska. 23 Kozák – od tatarského „kazak“, coţ znamená svobodný válečník či bandita. Někteří tvrdí, ţe se jedná o ukrajinské nevolníky, jiní, ţe to byli ruští uprchlíci. Za jakousi centrálu kozáků, se povaţoval ostrov Chortycja, který byl v roce 2007 zvolen jedním ze sedmi divů Ukrajiny. 19
14
nemilosrdně plenili ukrajinské území. Bohuţel ale vítězství nad Poláky vedlo k drtivým prohrám s Rusy. Koncem 18. století zničila Kateřina Veliká kozáky a začala kolonizovat jih Ukrajiny, kterou nazvala Nové Rusko. 19. století je charakteristické dobou tvrdého národnostního útlaku ze strany Ruské říše a zároveň, stejně tak jako v České republice, i dobou ukrajinského obrození. Současně se na Ukrajině začíná vyvíjet hospodářství. Začaly se stavět ţelezniční tratě, těţit uhlí a rychle se rozvíjet velká města, jako byly Kyjev či Charkov25. Po první světové válce Ukrajinci ztrácejí veškerou naději na nezávislost a stávají se součástí Sovětského svazu. Pravděpodobně nejtěţší zkouška propukla v letech 1932 – 1933, kdy na hladomor vyvolaný násilnou kolektivizací26 zemřely miliony lidí. Přesný počet obětí není znám a odhady historiků se velmi liší. Nejčastěji se však uvádí dva aţ deset milionů obyvatel. Je naprosto jasné, ţe během hladomoru zemřelo několik milionů nevinných lidí, avšak názory na to, jestli se jednalo o genocidu 27 úmyslnou či ne, se různí. Ani samotné Rusko nikdy nic nepřiznalo a převáţně tvrdilo a stále tvrdí, ţe se jednalo o hladomor způsobený suchem. Velice pěkný článek o tom, jaké stanovisko zaujaly jiné země světa, jsem našla na internetových stránkách www.ukraine.estranky.cz. Jedná se o obsah dopisu o genocidě, který byl adresován parlamentu ČR v Praze dne 12. listopadu 2007. Velice ráda bych některé pasáţe citovala: „Masová fyzická likvidace nejen ukrajinských rolníků, ale i ostatních vrstev obyvatelstva Ukrajiny uměle vyvolaným hladomorem byla vědomě realizovaným teroristickým aktem stalinského politického systému proti mírumilovnému obyvatelstvu, proti Ukrajincům jako národu a zejména proti rolníkům jako třídě. V důsledku toho byla zlikvidována nejen početná vrstva relativně zámoţných a na státu nezávislých zemědělských podnikatelů, ale i celá
24
Kozácký hejtman a zakladatel prvního státu kozáků. Razil dokonce vlastní mince a prosazoval protipolskou diplomacii. Chmelnický byl bezesporu velkým válečníkem a politikem, jako člověk byl však velmi krutý, mstivý a oportunistický. 25 Ukrajina. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajina 26 Kolektivizace - neboli znárodnění. Soukromím zemědělcům byla zabavena půda a stála se součástí kolektivního hospodářství. Na konci roku 1931 bylo znárodněno aţ 70 % orné půdy. 27 Genocida – jde o trestný čin proti lidskosti, spáchaný v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboţenskou skupinu. Dostupné na World Wide Web: http://www.bezplatnapravniporadna.cz/online-zdarma/ruzne/pravnicky-slovnik/609-genocida-genocidumdefinice-vysvetleni-co-je-to-genocida.html, cit. 10. 4. 2012.
15
pokolení venkovského obyvatelstva. Zásadním způsobem byly narušeny sociální základy národa, jeho tradice, duchovní a kulturní svébytnost.“28 „Hladomor v letech 1932-33 byla cílená zločinecká akce. Z různých dokumentárních zdrojů vyplývá, ţe veškeré - a v podstatě relativně dostatečné mnoţství obilí pro ukrajinskou potřebu bylo z Ukrajiny vyvezeno. Mezi dokumenty ÚV KSU(b) se zachovalo svědectví o tom, ţe na podzim roku 1932 byly odesílány tzv. „zelené vlakové soupravy“ pro oslavu výročí říjnové revoluce.“29 „Komise Kongresu USA vedená kongresmanem J. Miesem, která byla vytvořena v roce 1986 prakticky díky úsilí ukrajinské národnostní menšiny v USA označila hladomor na Ukrajině v letech 1932–33 za genocidu. Na podnět Světového kongresu svobodných Ukrajinců byla vytvořena Mezinárodní komise pro šetření rozsahu hladu na Ukrajině v letech 1932–33 vedená profesorem Švédského ústavu občanského a mezinárodního práva. J. Sundbergem. V listopadu 1989 tato komise zveřejnila své závěry - hladomor na Ukrajině byl kvalifikován jako genocida.“30 „V září roku 2003 poţádal prezident Ukrajiny účastníky 58. zasedání Valného shromáţdění OSN o podporu iniciativy Ukrajiny za označení hladomoru na Ukrajině jako aktu genocidy. Avšak příslušný návrh rezoluce předloţený Ukrajinou nebyl přijat. Přesto ve Společném prohlášení delegací členských zemí OSN vydaném jako oficiální dokument RB OSN k 70. výročí hladomoru na Ukrajině v letech 1932-33 byl poprvé od zaloţení OSN hladomor označen za tragedii ukrajinského národa, byla vyjádřena hluboká účast a vyslovena výzva všem členským státům OSN, jejím mezinárodním organizacím a fondům k uctění památky obětí tohoto tragického historického období. Ke spoluautorům tohoto Společného prohlášení patří 36 členských zemí OSN, a to Argentina, Ázerbajdţán, Bangladéš, Bělorusko, Benin, Bosna a Hercegovina, Guatemala, Gruzie, Egypt, Írán, Kazachstán, Kanada, Katar, Kyrgyzstán, Kuvajt, Makedonie, Моngolsko, Nauru, Nepál, Spojené Arabské Emiráty, Pákistán, Peru, Jihoafrická republika, Korejská
28
Ukraine estránky, Holokaust Ukrajinců přesáh holocaust Ţidů. Dostupné na World Wide Web: http://www.ukraine.estranky.cz/clanky/holocaust-in-ukraine.html 29 Tamtéţ. 30 Tamtéţ.
16
republika, Moldavská republika, Ruská federace, Saudská Arábie, Sýrie, USA, Súdán, Tádţikistán, Turkmenistán, Timor, Uzbekistán, Ukrajina a Jamajka. Tuto výzvu podpořily rovněţ Austrálie, Izrael, Srbsko a Černá Hora, jakoţ i 25 tehdejších členských států EU.“ 31 V letech 1941 – 1944 byla Ukrajina okupována vojáky z Německé říše. Někteří Ukrajinci, zejména ti na západě, povaţovali německou okupaci za jakési osvobození od Stalinské krutovlády. Jiní naopak bojovali proti Sovětskému svazu a zároveň proti Německu. Během Druhé světové války přišlo o ţivot přibliţně šest milionů lidí, z toho tři miliony Ţidů. Celkově bylo zničeno 700 měst a 28 000 vesnic32. Zkráceně řečeno, všechny tyto události, vedly k obrovským ztrátám na ţivotech ze strany Ukrajinců. Po Druhé světové válce byla Ukrajina velice těţce poničená a její obnova stála mnoho námahy a úsilí. Celková situace se ještě více vyhrotila, kdyţ v letech 1946 – 1947 vypukl další hladomor. Tentokrát způsobený suchem a nedostatečnou obnovou dopravní infrastruktury po válce. V šedesátých letech započala éra rozvoje těţkého průmyslu, která měla za následek vybudování kaskády přehrad na Dněpru a také výrazné poškození ţivotního prostředí. Tento rozvoj nakonec vyústil v tragédii nebývalého rozsahu. Byl jí výbuch Černobylu (ukrajinsky Чорнобиль, rusky Чернобыль) z 26. dubna 1986. Zpočátku Ukrajinci nevěděli co se děje a povaţovali tento akt spíše za útok ze strany Sovětů. Celkový rozsah tragédie byl o to horší, ţe vše probíhalo v naprostém utajení a ani samotní obyvatelé, dokonce ani hasiči a lékaři, kteří přijeli na pomoc, vůbec nevěděli, co se ve skutečnosti stalo. První pravdivé oznámení na téma černobylská katastrofa bylo sděleno aţ po dvou dnech, a to navíc pod nátlakem Švédů, kteří na svém území zaznamenali neobvyklé anomálie. Přesný počet obětí není znám, protoţe následky katastrofy se projevovali ještě dlouho poté. 24. srpna 1994 po rozpadu Sovětského svazu Ukrajina prohlásila nezávislost, která byla oficiálně potvrzená následujícím referendem. Prvním prezidentem se stal Leonid Kravčuk. Po volbách v roce 2004 proběhla tzv. „помаранчева революція“ (oranţová revoluce), která byla vyvolána ukrajinskou veřejnosti, kvůli zfalšovaným volbám, díky kterým se Viktor Janukovič stává novým Ukrajinským prezidentem.
31
Ukraine estránky, Holokaust Ukrajinců přesáh holocaust Ţidů. Dostupné na World Wide Web: http://www.ukraine.estranky.cz/clanky/holocaust-in-ukraine.html 32 Ukrajina Orbion, Historie. Dostupné na World Wide Web: http://ukrajina.orbion.cz/stat/pruvodce/historie2590/
17
Poslední volby probíhali v lednu a únoru 2010, z nichţ jako vítěz (s velice těsným výsledkem) vyšel Viktor Janukovič. V Sovětské éře, ještě před rokem 1991, byla ukrajinská ekonomika druhou nejsilnější mocností. Po jeho rozpadu však bylo zavedeno trţní hospodářství 33, které v zemi způsobil šok a hyperinflaci34. V roce 1995, po zavedení nové měny Ukrajinské hřivny, se stav více méně zklidnil. Na podzim 2008 zasáhla zemi celosvětová finanční krize a Ukrajina byla nucená přijmout mnohomiliardový úvěr od Mezinárodního měnového fondu35. V současné době jejími největšími partnery jsou země Evropské unie, Rusko a Turecko. Nejdůleţitější odvětví je produkce černého uhlí ve východoukrajinské oblasti Donbas, která je zároveň klíčovým průmyslovým regionem v zemi. Významný je dále také průmysl strojírenský, chemický a potravinářský36. Dále Ukrajina vlastní velice kvalitní a úrodnou černozemní půdu. Mezi hlavní zemědělské produkty patří: pšenice, ječmen, cukrová řepa, brambory, kukuřice, slunečnice, maso a mléčné výrobky37. Důleţitým sektorem je také rybolov a těţba dřeva. Ukrajina má přibliţně 46 miliónů obyvatel, z nichţ necelých 68 % ţije ve městě, coţ je podmíněno převáţně prací38. V současné době počet obyvatel výrazně klesá a to díky nízké porodnosti a migraci obyvatel do vyspělých států. Věřících obyvatel je přibliţně 60 %, nicméně nejvíce věřících je na západě, avšak nejméně v průmyslových zónách, jako je například Donbas, kde je zastoupený převáţně ateismus39. Převládajícím náboţenstvím je pravoslavné křesťanství.
33
Zaloţen na systému volného podnikání. Extrémní inflace - způsobuje kolaps měnového systému a zhroucení hospodářských vazeb. Peníze ztrácejí svou hodnotu. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hyperinflace 35 International Monetary Fund – mezinárodní organizace, která si klade za cíl usnadňovat měnovou spolupráci a podporovat pevnost směnných kurzů, prostřednictvím peněţních půjček. Byl zaloţen v roce 1944 a v současné débě má 187 členů. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_m%C4%9Bnov%C3%BD_fond 36 Malinovská, Natalja, Ukrajinské reálie 1, Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2003, str. 5–8. 37 Wikipedia, Ukrajina. Dostupné na World Wide Web: http://www.cs.wikipedia.org/wiki/ukrajina 38 Ministerstvo zahraničních věcí, Ukrajina. Dostupné na World Wide Web: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/ukrajina/index.html 39 Odmítání víry v existenci Boha či více boţstev. 34
18
6. Stručná historie ukrajinské migrace Mezi současnou českou populací není příliš rozšířené povědomí o tom, ţe česko-ukrajinské -vztahy sahají hluboko do minulosti. Podle Zilynského (Zylinskyj 2002) můţeme první vztahy mezi Českem a Ukrajinou sledovat uţ od raného středověku. Tato přítomnost Ukrajinců jak v Čechách, tak i na Moravě, byla spíš náhodnou a krátkodobou. Velice často souvisela spíše s válečnými událostmi, neţ s takzvaným novým trendem „útěku za lepším ţivotem“. V podstatě aţ od 16. a 17. století začíná přibývat čím dál více zpráv o přítomnosti Ukrajinců na našem území. Mluvilo se především o příchodu studentů, kteří si doplňovali svoje vzdělání na praţských a olomouckých školách, nebo o kozácích, najatých k účasti na různých ozbrojených střetnutích40. Výraznější intenzita migrace se začala projevovat na konci 18. století, kdy se k Habsburskému soustátí připojila západoukrajinská území Halič a Bukovina. Na českém území tehdy začalo pobývat obrovské mnoţství ukrajinských vojáků, důstojníků a sezonních dělníků41. Ke konci 19. století začíná přicházet do různých českých měst výraznější mnoţství haličské inteligence a vysokoškoláci. Tito lidé přicházeli na naše území nejenom s cílem rozšířit své vzdělání, ale také utíkali od tehdejší politické situace, která na Ukrajině panovala. Například v Praze od osmdesátých let 19. století pracovali dva významní vysokoškolští profesoři ukrajinské národnosti - chemik I. Horbačevskyj a fyzik I. Puljuj42. S jistotou můţeme říct, ţe aţ v první polovině 20. století začíná být ukrajinská komunita víceméně aktivní. V tomto období se dokonce hlavním centrem působnosti stává Příbram, kam proudilo obrovské mnoţství ukrajinských studentů a kde se také podařilo zaloţit první ukrajinský spolek na území České republiky43. V období Druhé světové války se počet cizinců mírně zvyšoval. Z Ukrajiny přicházeli převáţně vojáci a civilní uprchlíci, kteří byli nuceni opustit Halič a Bukovinu. Ve vzniklých
40
Zilynskyj, Bohdan. Ukrajinci v Čechách a na Moravě. Stručný nástin dějin. Sdruţení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2002, str. 6–7. 41 Tamtéţ. 42 Zilynskyj, Bohdan – Kočík, René: Ukrajinci v České republice. In: Tatjana Šišková (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, str. 81. 43 Tamtéţ.
19
uprchlických táborech v Chocni a Svatobořicích se potom rozvinul ukrajinský kulturní a školní ţivot44. Velká ukrajinská emigrační vlna přichází s meziválečným obdobím. Po neúspěšném boji o nezávislost odchází na území Československa celá řada vojáků, umělců, spisovatelů a studentů ze všech koutů Ukrajiny, z nichţ více jak polovina se uţ nikdy neodváţila vrátit zpět domů. Ukrajinci, kteří vystudovali na Ukrajině vysokou nebo odbornou školu a později pracovali na vysokých postech, nedosáhli takových úspěchů jako Ukrajinci, kteří si našli práci jako drobní ţivnostníci či dělnici v Československu. Československá politika byla ukrajinské kultuře velice nakloněna. Rozsáhlá finanční pomoc umoţnila zrod několika vysokých škol, například v Praze vznikla Ukrajinská svobodná univerzita a v Poděbradech Ukrajinská polytechnika. Díky podpoře byly vydávány také ukrajinské slovníky, učebnice a příručky. Vznikaly také různé spolky, které provozovaly ukrajinské divadlo, koncerty a besedy. Část ukrajinských imigrantů postupně získalo československé občanství a koncem třicátých let 20. století vrůstaly díky pracovním a rodinným vazbám do českého prostředí45. Období Druhé světové války, zejména květen 1945 a únor 1948, výrazným způsobem ovlivnily ţivot mnoha Ukrajinců ţijících na území Československa. Velká část Ukrajinců se rozhodla přesídlit dále na západ, aby se vyhnuli sovětským vojákům. Jiní se rozhodli zůstat, především představitelé ukrajinské inteligence, avšak stejně byli násilím odvlečení do Sovětského svazu, a tam byli pronásledovaní. Po únoru 1948 byly v Československu zrušené veškeré dosud vzniklé ukrajinské spolky. Po Druhé světové válce v obavách z místní komunistické strany a SSSR, byla část ukrajinské inteligence nucená odejít na Západ. Po vstupu vojáků na území Československa ze zemí Varšavské smlouvy z roku 1968, byli zbylí ukrajinští emigranti z 20. aţ 30. let nuceni odejít také. Situace se uvolnila aţ po roce 1989, kdy po pádu komunistické strany se otevřely nejenom západní ale i východní hranice tehdejšího Československa. V tuto chvíli se naše území stává jedním z největších lákadel pro emigranty, a to především z bývalého Sovětského svazu.
44
Zilynskyj, Bohdan – Kočík, René, Ukrajinci v České republice. In: Šišková, Tatjana (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, str. 82. 45 Zilynskyj, Bohdan – Kočík, René, Ukrajinci v České republice. In: Šišková, Tatjana (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, str. 82-83.
20
6.1 Současnost Nejvíce Ukrajinců se soustřeďuje hlavně v Praze, a to zejména proto, ţe tam mají větší moţnosti pracovních příleţitostí, neţ v jiných českých městech. Podle nejnovějších výsledků sčítání lidu z roku 2011, bylo v Praze zaznamenáno přes 170 000 cizinců, z nichţ většina pochází z Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu. Výsledky také ukázaly, ţe nejvíce Ukrajinců se soustřeďuje v Praze 4 nebo 6. Nicméně tato koncentrace neukazuje na tendenci soustřeďování se do obzvlášť velkých ghett. Pokud se přece jen nějaké menší skupiny objeví, je to podmíněno spíše levnějším ubytováním. Co se týče Jihomoravského kraje a to zejména města Brna. Bylo zaznamenáno přibliţně 37 000 cizinců. Z toho 25 000 Ukrajinců, kteří se soustřeďují převáţně v centru města. Proč právě město Brno? Myslím si, ţe odpověď na tuto otázku nebude sloţitá. Za prvé Brno je druhé největší město, za druhé existuje zde pevná základna Ukrajinců a za třetí právě město Brno má, ze všech ostatních českých měst, nejlepší geografickou polohu.
6.2 Příčiny migrace Na počátku celého procesu stojí nejdůleţitější a nejvýznamnější rozhodnutí: odejít ze své mateřské domoviny. Jaké k tomu mají důvody? Myslím si, ţe nejčastěji se jedná o tzv. „push faktory“. Kromě toho průměrná měsíční mzda ukrajinského státního pracovníka činí přibliţně 2 700 hřiven (asi6 370 korun)
46
. Nicméně nájemné, potraviny a spotřební zboţí se pomalu
blíţi cenám evropským. Pro nás je to pravděpodobně částka zanedbatelná, avšak Ukrajinec je schopen s tímto platem rodinu uţivit. Pokud však ţádá nadstandard, je nucen situaci řešit jinak, například tím, ţe za výdělkem odcestuje za hranice. S nízkou mzdou a špatnou ekonomickou situací, souvisí rovněţ katastrofální stav zdravotní péče. Země je také známá vysokým procentem obyvatel, kteří jsou nakaţení virem HIV a nemoci AIDS. Podle nejnovějších statistik, má tato nemoc spíše charakter stoupající, neţ klesající. „Kaţdý den zemře na Ukrajině kvůli těmto nemocem jedno fotbalové druţstvo. Neţ začne v červnu mistrovství Evropy, přijdeme tak o 150 týmů. Nedej boţe, aby nastal čas, kdy nebude mít na Ukrajině kdo hrát fotbal a kdo mu fandit,“ říká jeden ze znalců boje proti
46
Týden, Ţebrota na Ukrajině je čtyřikrát výhodnější neţ práce. Dostupné na World Wide Web: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/zebrota-je-na-ukrajine-ctyrikrat-vyhodnejsi-nezprace_231670.html, cit. 18. 4. 2012.
21
AIDS47 O tom, ţe je situace opravdu velice váţná potvrzuje také ukrajinská lékařka Světlana Antonjak: „Situace se nezlepšila. Byla dramatická a taková i zůstala. Epidemie AIDS a viru HIV se v naší zemi šíří nebezpečně rychle. Na začátku se virus HIV na Ukrajině nezadrţitelně předával hlavně mezi narkomany, kteří pouţívali injekční stříkačky. Dnes se virus šíří především pohlavním stykem. To znamená, ţe uţ zasahuje celou společnost, nejenom drogově závislé.“48 Současná ukrajinská migrace do České republiky se často charakterizuje jako cirkulační či kyvadlová. To znamená, ţe do naší země proudí převáţně muţi produktivního věku, kteří přicházejí vydělávat na ţivobytí pro své rodiny a příbuzné na Ukrajině. Tito lidé mají v úmyslu vrátit se zpátky domů a tuto cestu podle potřeby opakují několikrát. Nicméně se stále častěji objevuje nový trend, kdy rodiny tzv. „kyvadlového migranta“ se stěhují do České republiky, a zde se trvale usazují. Základní příčina emigrace je přes to stejná. Na otázku: „Proč jste přijeli do České republiky?“ odpovídají: „za manţelem“, „za manţelkou“, „za tátou“, „za mámou“ nebo „abychom byli spolu.“ Tento typ migrace se nazývá řetězovým. Během svého výzkumu jsem se setkala s mladými Ukrajinci, kteří se příliš neliší od způsobu ţivota mladého českého občana. Dokonce dokázali se natolik integrovat do české společnosti, kultury a prostředí, ţe málokterý český obyvatel pozná, zda se skutečně jedná o cizince či nikoliv. Proto poměrně často dochází k tomu, ţe většina mladých Ukrajinců se odmítá vrátit zpět do svého rodiště.
6.3 Česká republika jako cílová země Cesty Ukrajinců častokrát směřují také do Polska, Španělska, Itálie nebo také Ruska (nejčastěji do Moskvy a Petěrburku). Existuje několik faktorů, které přitahuje Ukrajince právě Česká republika. Jsou to menší jazykové a kulturní bariéry, které pomáhají se snáze adaptovat a orientovat v cizím prostředí. Dále geografická blízkost, která přináší menší náklady na cestu
47
Zprávy rozhlas, Ukrajinu ohroţuje virus HIV. Na vině jsou i politici. Dostupné na World Wide Web: http://zpravy.rozhlas.cz/radiozurnal/reportaze/_zprava/ukrajinu-ohrozuje-virus-hiv-na-vine-jsou-i-politici-1019925, cit. 17. 2 2012. 48 Zprávy rozhlas, Ukrajinu ohroţuje virus HIV. Na vině jsou i politici. Dostupné na World Wide Web: http://zpravy.rozhlas.cz/radiozurnal/reportaze/_zprava/ukrajinu-ohrozuje-virus-hiv-na-vine-jsou-i-politici-1019925, cit. 17. 2 2012.
22
a tudíţ moţnost častějšího cestování za rodinou a nakonec určitou roli hraje také existence jiţ usazené ukrajinské menšiny v ČR49. Například zkoumaný respondent ze Zakarpatské oblasti stráví na cestě z Brna do Uţgoroda zhruba deset hodin. Já: „Proč jste se rozhodli vycestovat zrovna do České republiky a nerozhodli se třeba pro Německo či Itálii? Pán Serjóţa (44let, v ČR 16 let): „Slovensko je na tom v podstatě stejně jako Ukrajina. Najít práci tam bylo také velice těţký. A Německo… to je hrozně daleko… a jazyk se musí hodně učit… a ani tam nikoho neznám. V Itálii taky nikoho neznám a nikdo z mých přátel tam nejezdí. Nevím, Česko se mi prostě líbilo. Hodně jsem o Česku slyšel od kamarádů, kteří sem jezdili uţ přede mnou. Ze začátku jsem chtěl zůstat v Praze. Ale moc se mi tam nelíbilo. Velký město a hodně lidí, na to nejsem zvyklej. Brno bylo akorát… a pak tady je to blíţ na Ukrajinu a ušetří mi to 500 korun na jízdenku domů.“
6.4 Způsob migrace Od roku 2000 je pro občany Ukrajiny zavedena vízová povinnost. Existuje několik druhů víz, které se od sebe liší v délce pobytu. S konkrétními druhy, vás seznámím v další kapitole. Pokud chtějí cizinci v České republice vydělávat nějaké peníze, mohou dostat vízum na základě pracovního povolení nebo na základě ţivnostenského listu. „Druhou alternativu volí častěji, protoţe na rozdíl od pracovního povolení se nemusejí vázat na jedno pracovní místo ani na rozhodování úřadu práce, které v ţádném případě pracovní povolení nevystavují automaticky.“50 Tato varianta je pro zaměstnavatele obzvlášť výhodná, protoţe jsou zbavení povinnost platit za ukrajinské pracovníky daně a pojištěni. „Jak přiznává například jeden respondent, který od samého začátku přišel podnikat v oblasti úklidových sluţeb, jeho volba padla na tento typ ţivnosti zcela záměrně, protoţe „to se nemuselo dokládat papírama“, takţe si mohl dělat v podstatě, co chtěl, klidně i něco jiného. Ve skutečnosti dotyčný pak pracoval
49
PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 68. 50 PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 68.
23
čtyři roky jako správce penzionu a následně si změnil ţivnost na malířské a dekorační práce a u této ţivnosti zůstal.“51 Co je důleţité, tak k získání ţivnostenského oprávnění není zapotřebí ţádné odborné prokazování. Samozřejmě pokud se nejedná o profese jako je lékař, zdravotní sestra a tak dále, kdy jsou nutné doloţit doklady o řádném ukončení studia, po případě zhotovení nových nostrifikačních zkoušek. K oficiálnímu provozování ţivnosti je zapotřebí zaţádání o vydání Ţivnostenského listu. Jak lze o ţivnost zaţádat? Hlášení můţete podat buď osobně na obecním ţivnostenském úřadě52, poštou nebo elektronickou podobou (se zaručeným elektronickým podpisem!). Tato „nezávislost“ má samozřejmě jeden velký háček, a to jeho vysoká cena pořízení. Teprve rok 2006 přináší cizincům velkou úlevu: „Občané Ukrajiny mohou nově vstoupit do projektu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který nabízí vybraným kvalifikovaným pracovníkům moţnost poţádat ve zkráceně lhůtě po 2,5 letech práce a ţivota v ČR o povolení k trvalému pobytu pro sebe a pro své rodinné příslušníky. Ukazuje se totiţ, ţe čeští zaměstnavatelé mají o zaměstnance z dané země velký zájem a chtějí jim usnadnit podmínky pobytu v ČR.“53
51
RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Sociální integrace přistěhovalců v České republice, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), str. 131. 52 V Brně lze ohlásit ţivnost na Malinovském nám. 3. Dostupné na World Wide Web: http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usek-hospodarsky/zivnostensky-urad-mesta-brna/. Nebo na Krajském úřadě Jihomoravského kraje - Odbor Krajský ţivnostenský úřad na Cejlu 73. Dostupné na World Wide Web: http://www.kr-jihomoravsky.cz/ 53 PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 69.
24
7. Druhy pobytů na území České republiky V této kapitole bych vás chtěla seznámit s jednotlivými stupni pobytu, kde zmíním pouze ta práva a povinnosti, která se odlišují od práv a povinností občanů ČR. Mluvíme zde převáţně o pobytu krátkodobém, dlouhodobém a trvalém. Existuje i takzvané tranzitní vízum (doba pobytu do 5 dnů), který se uţívá na přejezd přes Českou republiku. S jistotou mohu říct, ţe jedinou opravdovou noční můrou pro kaţdého imigranta je právě vyřizování a zařizování nejrůznějších potřebných dokumentů k pobytu. Většina imigrantů je naprosto šokována, kdyţ zjistí, ţe opatřování razítek je bude provázet po celou dobu jejich pobytu a bude je to stát hodně času a peněz. Překvapivé je to pro ně zejména proto, ţe při příjezdu do České republiky uţ má zpravidla většinou zařízená veškerá povolení k práci, vízum i zdravotní pojištění. Těmto dokumentům po jejich udělení převáţně nerozumějí a často nevědí, k čemu je opravňují, a na jak dlouho platí. Velice často proto důvěřují tomu dotyčnému, který jim je obstaral a ochotně za to platí nemalé peníze.
7.1 Vstup na území ČR Na území České republiky můţe vstoupit kaţdý, kdo má právo zde legálně pobývat. Tedy kaţdý, kdo má platný cestovní pas a platné vízum či naopak má oprávnění k pobytu bez víza54. Česká republika je od 21. prosince 2007 součástí Schengenského prostoru, a proto se právní předpisy, které umoţňují vstup na naše území, neřídí právními předpisy ČR ale „…předpisy evropského práva: tzv. Schengenským hraničním kodexem, Evropskou směrnicí o volném pohybu občanů EU a do určité míry téţ Schengenskou prováděcí úmluvou.“55
54
K bezvízovému pobytu mají právo pouze občané EU, nebo také občané státu, kteří mají s Českou republikou uzavřen bezvízový styk. K takovým státům patří například: Albánie, Andorra, Argentina, Austrálie, Brazílie, Barbados, Bahamy, Bosna a Hercegovina, Brunej, Guatemala, Chile, Chorvatsko, Černá Hora, Izrael, Nový Zéland, Panama, San Marino, Seychely, Japonsko, Jiţní Korea, Makedonie, Malajsie, Mauricius, Kostarika, USA, Srbsko a Vatikán. Tento bezvízový styk se vztahuje pouze na nevýdělečný pobyt kratší 90 dnů a u států jako je Makedonie, Srbsko, Černá Hora, USA, Albánie a Bosna a Hercegovina se bezvízový styk vztahuje pouze na držitele biometrických cestovních dokladů. Dostupné na World Wide Web: http://www.mzv.cz/jnp/cz/informace_pro_cizince/seznam_statu_jejichz_obcane_nepodlehaji/index.html 55 Poradna pro občanství, občanská a lidská práva: Vstup na území ČR a na území Schengenu. Dostupné na World Wide Web: http://cizinci.poradna-prava.cz/cizinci-3ti-zemi/vstup-uzemi-cr-schengen.html, cit. 5. 3. 2012.
25
7.2 Krátkodobé pobyty Jinak řečeno také Schengenské vízum 56. Je ohraničen délkou pobytu do 90 dnů. „Krátkodobý pobyt je velice neperspektivní, neboť neumoţňuje ţádat na území České republiky o ţádné další povolení k pobytu, které by přesahovalo souhrnnou délku 90 dnů. Výjimkami jsou například rodinní příslušníci občanů Evropské unie a České republiky, kteří mohou po vstupu na krátkodobé vízum podat ţádost o povolení k přechodnému či trvalému pobytu…“ 57 Sociální a jiná práva, která jsou spojená s krátkodobým pobytem, jsou omezena na práva odpovídající délce tohoto pobytu, a jsou tedy typická podle jeho účelu. Například: turismus, návštěva přátel, jednorázová kulturní či sportovní akce, studium, obchodní cesta, léčení, atd.58 I přes veškerá opatření, mohou být cizinci s krátkodobým pobytem zaměstnaní na území České republiky, pokud mají k zaměstnání speciální povolení. Jeho získání je však finančně velice nákladné. Takţe otázka zní, zda se to vůbec vyplatí. Lidé s krátkodobým pobytem nemají právo podnikat na základě ţivnostenského listu, pobírat sociální dávky nebo na předškolní vzdělání, základní umělecké vzdělání a školské sluţby podle školského zákona59.
7.3 Dlouhodobé pobyty a víza Zde je velice důleţité si uvědomit, ţe existují dva typy pobývání v ČR. A to: -
vízum nad 90 dnů, které se uděluje pouze na dobu 365 dní. Tento pobyt se uděluje zejména za účelem podnikání, studia, sportu či zdravotního pobytu.
-
dlouhodobý pobyt nad 90 dnů se uděluje za účelem jeho pozdějšího prodlouţení. Například: za účelem společného souţití rodiny jako rezidenti jiného členského státu EU za účelem studia, za účelem ochrany za účelem vědeckého výzkumu anebo jako rodinní příslušníci takového vědce60.
56
Pobyt nebo také jinak řečeno vízum je povolení k pobytu na území České republiky, které se povoluje při splnění určitých podmínek. 57 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 105. 58 Tamtéţ. 59 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 106.
26
. Tento pobyt lze zrušit pouze tehdy, pokud cizinec nedodrţuje řád a povinnosti daného států, například kriminalita, nezaměstnanost, problémy se zdravotním pojištěním, atd. Co se týče práv, čelí tito lidé řadě znevýhodnění oproti cizincům s pobytem trvalým. Například: a) Zaměstnaní mohou být pouze na období platnosti pobytu b) Nemají právo pobírat podporu v nezaměstnanosti a být evidováni na Úřadě práce c) Podnikat pouze na dobu pobytu, a pokud ve svém podnikání chtějí dále pokračovat, musí předloţit potvrzení o plnění povinností vůči státu d) Na státní sociální podporu mají právo po jednom roce pobytu. e) Účastníci zdravotního pojištění jsou pouze tehdy, pokud jsou v České republice zaměstnání61. Dále cizinci v rámci dlouhodobého pobytu musí plnit řadů povinností například: a) Hlásit místo pobytu do 3 pracovních dnů b) Změnu pobytu do 30 dnů c) Hlásit změnu jména, příjmení či osobního stavu. Dále jakoukoliv změnu o údajích v cestovních dokladech, a to vše opět do 3 pracovních dnů d) Hlásit ztrátu cestovního pasu e) Nebo musejí mít vţdy po ruce úhradu za zdravotní péči62. Při porušení těchto povinností je cizinec pokutován, nebo pokud jsou okolnosti mnohem váţnější, můţe být dokonce i vyhoštěn. Pokud se cizinci cestovní doklad ztratí nebo mu byl odcizen, nemá nárok na nový. Je mu pouze udělen cestovní průkaz totoţnosti, který mu umoţní z České republiky odcestovat a v rodné zemi vyřídit nový.
7.4 Povinnosti cizinců na území ČR Cizinci s pobytem krátkodobým či dlouhodobým mají tzv. ohlašovací povinnost. To znamená, ţe cizinci ode dne vstupu na území České republiky, musí do tří pracovních dnů osobně ohlásit svou přítomnost příslušnému orgánu cizinecké policie.
60
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, Dlouhodobý pobyt. Dostupné na World Wide Web: http://cizinci.poradna-prava.cz/cizinci-3ti-zemi/dlouhodoby-pobyt.html, cit. 15. 4. 2012. 61 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 107. 62 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 108.
27
To samozřejmě neplatí pro děti mladší 15let a pro cizince, kteří obdrţeli povolení k dlouhodobému pobytu nad 90 dnů, jehoţ osobním převzetím splní svou ohlašovací povinnost.
7.5 Trvalé pobyty Trvalý pobyt umoţňuje pobývat cizinci na území České republiky bez jakéhokoliv časového omezení a je udělován na dobu 10let. Dětem, které jsou mladší 15let, se uděluje pouze na 5let. Od 1. 1. 2009 je cizinec také povinen k ţádosti o trvalý pobyt předloţit osvědčení o úspěšném vykonání zkoušky z českého jazyku na úrovní A1 63. Tato zkouška se skládá ze dvou částí a to písemné a ústní. Písemná se dále dělí do tří částí: porozumění psanému textu, porozumění mluvenému slovu a tvorba vlastního textu64. Porozumění psaného textu dále na čtyři části. Radim Ošmera v článku Podoba zkoušky z českého jazyka pro účely získání trvalého pobytu tuto část popise takto: „Uchazeči mají porozumět textu typu inzerátu, dále se mají zorientovat v nabídce firem a například rozhodnout, kam zavolají, kdyţ se jim rozbil kohoutek – k dispozici mají například název firmy, otvírací dobu a popis, čím se zabývá. Poté je třeba vyplnit formulář fiktivního přítele (jméno, datum narození, vzdělání apod.). Závěr testu tvoří dopis, v němţ chybí deset slov. Chybějící slova jsou nad dopisem ve změněném pořadí a uchazeč je musí doplnit na správné místo v textu dopisu. Při poslechu se ověřuje, zda uchazeč rozumí jednoduchému dialogu, poté například hlášení na nádraţí, nebo hlasové zprávě v mobilu. Tvorba vlastního textu spočívá například v napsání krátkého dopisu do agentury s ţádostí o konkrétní pracovní pozici.“65 Nejdříve cizinec musí projít písemnou částí a nakonec ústní. Celková doba trvání zkoušky činí 1,5 hodiny a v kaţdé části se musí získat minimálně 60 %. Pokud uţ v první části cizinec nedosáhne poţadovaných bodů, není mu umoţněno postoupit dále k části ústní. Celý test pak musí opakovat. Pokud neuspěje u ústní, celá zkouška se musí opakovat také. Jazyková zkouška je pro cizince zdarma. Pokud však v prvním pokuse neuspěje, kaţdý další je zpoplatněn částkou 1 500 korun66.
63
Úrovně jazyků je rozděleno do šesti skupin A1, A2, B1, B2, C1, C2, přičemţ C 2 odpovídá například soudnímu tlumočení, zatímco A1 představuje neniţší (základní) moţnou formu komunikace. 64 OŠMERA, Radim, Podoba zkoušky z českého jazyka pro účely získání trvalého pobytu. Dostupné na World Wide Web: http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210442 65 OŠMERA, Radim, Podoba zkoušky z českého jazyka pro účely získání trvalého pobytu. Dostupné na World Wide Web: http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210442, cit. 19. 3. 2012. 66 Čeština pro cizince. Dostupné na World Wide Web: http://cestina-pro-cizince.cz/index.php?p=informace-ozkousce&hl=cs_CZ
28
Zrušit trvalý pobyt není tak jednoduché. Lze to provést: - buď při velice závaţných problémech, jako je například kriminalita, nerespektování českých zákonů nebo dlouhodobá nepřítomnost daného cizince na území České republiky, která přesahuje dobu 12 měsíců. - za váţný přestupek se také povaţuje, kdyţ se cizinec bez ţádného váţného důvodu nedostaví k výslechu, odmítne vypovídat či naopak vypovídá nepravdivě. - nebo při účelovém uzavření manţelství. Cizinci s trvalým pobytem, mají v podstatě veškerá práva (samozřejmě i s ním spjaté povinnosti vůči státu) jako má jakýkoli jiný český občan. Samozřejmě kromě práva volit a být zvolen. Z těch nejvýznamnějších práv má cizinec právo na podporu v nezaměstnanosti, na sociální podporu, právo podnikat, na zdravotní pojištění (pokud se poctivě odvádí veškeré poplatky s ní spjaté) a nakonec na vzdělání a školské sluţby67. Samozřejmě i na cizince s trvalým pobytem se vztahuje povinnost ohlašovat jakoukoliv změnu v údajích, či osobních stavech. Avšak na rozdíl od krátkodobého a dlouhodobému pobytu, mají v podstatě delší lhůtu na oznámení. Pouze cizincům s trvalým pobytem, můţe být na jejich vyţádání vydán nový cestovní pas, a to na území České republiky. V podstatě můţeme říct, ţe pokud se cizinci podaří získat trvalý pobyt, je to pro něho jakýsi „zlatý klíč“ k získání českého občanství.
7.6 Mezinárodní ochrana Kaţdý, kdo je v zemi původu pronásledován, můţe po příchodu do České republiky, zaţádat o mezinárodní ochranu. Tato ochrana je udělována formou azylu, nebo doplňkové ochrany. Během celého procesu ministerstvo vnitra zjišťuje, zda byl ţadatel o mezinárodní ochranu, skutečně pronásledován či nikoliv. Důvodů k útěku existuje nesmírné mnoţství, avšak zde se pokusím uvést pouze ty nejčastější. Jsou to tedy důvody převáţně rasové, pohlavní, náboţenské, politické či národnostní68.
67
RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, str. 109. 68 Migrace, Ţadatele o mezinárodní ochranu. Dostupné na Dostupná na World Wide Web: http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/zadatele-o-mezinarodni-ochranu
29
7.7 Azyl Pokud se cizinci podaří prokázat, ţe ze svého rodiště utíká z výše uvedených příčin, automaticky získává v České republice azyl. Dalším pohnutím k získání azylu je sloučení rodiny (s manţelem/ manţelkou či s nezletilým dítětem, kteří získali azyl uţ dříve) či z takzvaného humanitárního důvodu. Na humanitární azyl není ţádný právní nárok, je čistě na ministerstvu vnitra komu a z jakého důvodu mu ho udělí69.
7.8 Doplňková ochrana Doplňkovou ochranu mohou získat pouze ti cizinci, u kterých se sice nezjistily ţádné konkrétní důvody k odchodu ze svého rodiště, nicméně pokud ţadatel prokáţe, ţe v případě návratu domů mu bude hrozit nebezpečí mučení, tyranie, nelidského zacházení či trest smrti, můţe mu být tato „dodatečná“ ochrana udělena. Ta můţe být rovněţ udělena z důvodu sloučení rodiny, které jiţ byla ochrana udělena dříve70. Doplňková ochrana na rozdíl od azylu, bývá udělována pouze na dobu určitou. Během této doby neustále probíhá šetření, zda důvody pro které byla udělena, stále trvají. Pokud ano, doba této ochrany se prodluţuje. O její prodlouţení se musí zaţádat 30 dnů před její vypršení71.
7.9 Zkušenosti Ukrajinců s úřady Z vlastní zkušenosti mohu říct, ţe toto téma mezi Ukrajinci se povaţuje za velmi citlivé. Velice dobrý příklad toho, jak dochází k potlačování práv těchto lidí, jsem našla v knize Sociální situace a religiozita Ukrajinských imigrantů v ČR od Evy Pavlíkové a Karla Sládka, která byla vydána Karlovou Univerzitou v roce 2006. Ráda bych několik příkladů uvedla: „Takový směšný problém, třeba jsem nechal v autě zdravotní pojištění. A oni namátkou se zeptali, jestli máte zdravotní pojištění. Tak jsem řekl jo. „Tak mi ho ukaţte.“ Ţe ho mám v autě, parkuju tady vedle. „No, to nás nezajímá, musíte ho mít u sebe.“ Tak hned, v tu ránu, mi nabalili pokutu pětistovku. Byl jsem tak rozzuřený, ţe jsem tak skoro všechno zničil. Já jsem byl opravdu takovej nervóznější, z toho všeho. Pak jsem letěl k tomu autu, vzal tu 69
Migrace, Ţadatele o mezinárodní ochranu. Dostupné na Dostupná na World http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/zadatele-o-mezinarodni-ochranu 70 Tamtéţ. 71 Tamtéţ.
Wide
Web:
30
pojistku, dal jsem jim to do okna a on mi řekl „Teď uţ je to pozdě. Co kdyby se vám něco stalo po cestě?“ (smích)72 „A to je furt prostě to, Nebo jak přijela poprvé moje manţelka sem, do Čech, tak já jsem přijel na policii a říkám. Co mám pro to udělat, abych přihlásil manţelku? „Nó, ať sem přijde.“ Říkám, je nastydlá, nemocná. To byla zima, tak jsem říkal, ať je doma. A paní policajtka říká: „Tak vemte její pas, přineste, my to teda přihlásíme.“ Tak já jsem tedy přinez pas, vystál jsem tam frontu, samozřejmě byla jiná: „Jakto, ţe máte cizí pas?“ Říkám, to je moje manţelka, ne? To nezajímá a uţ zase pokuta pětistovka… A uţ to frčelo prostě… Říkám, vţdyť ona je doma nemocná. „Nás to nezajímá,“ prostě to nikoho nezajímá a hotovo. To je takový, to jsou zákony, co vám řeknou a nesmíte nic, ţádný svůj názor. Radši mlčet, poslouchat, kdyţ jenom otevřete pusu, tak…“ 73 Některé situace bývají pro Ukrajince velice sloţité, obzvlášť kdyţ zjistí, ţe to co platí pro Čechy, nemusí 100% platit i pro ně: „Při kaţdé změně adresy, coţ jsem tady dělal nejmíň pětkrát, takţe musím měnit všechny papíry. A na kaţdém úřadě chtěj za to platit peníze. Zvlášť na ţivnostenském, chtějí za to 4 a půl tisíce. A já jsem vyčetl v jednom zákoně, ţe kdyţ neprokazuji výdělek nad nějaký limit, takţe nemusím být nahlášenej u obchodního soudu. A kvůli tomu, ţe jsem nahlášenej, já musím platit čtyři a půl. A tak jsem tam přišel a řek´ jsem, ţe já nemusím být nahlášený u obchodního soudu, já za to platit nebudu. Jenţe oni na mě koukali, ţe to platit musím. Říkám, ale já to nemusím platit, protoţe to je zákon, který hlásí tohle. Zákon hlásí jedno, ale vy jste cizinec. A říkám, ukaţte mi, kde je napsáno, ţe cizinci by měli platit. Tak prostě nic, pak šel za šéfem, za ředitelem, ten mi vytáh nějakou sloţku, která byla vytvořena přímo u nich, ta nebyla nějak uzákoněna. U nich, kde sledují počet cizinců tady – a kvůli tomu, ţe oni to sledují, ten cizinec by to měl zaplatit. Jenţe uţ ne 4a půl, ale tisíc korun…
72
PAVLÍKOVÁ, Eva, SLÁDEK, Karel, Sociální situace a religiozita Ukrajinských migrantů v ČR, Univerzita Karlova. Centrum pro studium migrace, str. 91. 73 Tamtéţ.
31
A já si taky sednu doma a napíšu nějakej zákon, jako. A kaţdý takový věci, co člověk potká, si říká, jestli s tím má vůbec bojovat. Protoţe dneska si zaplatit právníka, to se nevyplatí. Oni o tom vědí. Kdyţ si seţenu nějakýho právníka, tak to stejně nikdy nevytáhnu do konce.“74 Nicméně „protivní“ úřednicí existují také na Ukrajinských úřadech. Troufám si dokonce říct, zda nejsou ještě mnohem nepříjemnější neţ v samotné České republice. Avšak pokud jste na Ukrajině a stoupnete si do špatné fronty na úřadě, přetrpíte několik hodin, a potom vám u okénka někdo vynadá, ţe stojíte špatně, buďte si jistí, ţe Ukrajinci, kteří stojí v okolních frontách, vás ochotně pustí.
8. Práce a pracovní podmínky Ukrajinců v ČR Dá se říci, ţe nikoho nepřekvapí skutečnost, ţe ukrajinští imigranti provádějí spíše práci manuální (nekvalifikovanou), často fyzicky náročnou, zdraví nebezpečnou a někdy i poniţující. Dokonce podle výpovědí některých respondentů se u práce, kterou provádějí imigranti, často porušují předpisy (hluk, těţká váha) a nedodrţují se skoro ţádné pracovní nařízení. Porušuje se dokonce i samotná pracovní doba. „Celkem běţnou praxí je desetihodinová, dvanáctihodinová a někdy dokonce i delší pracovní doba, rovněţ i práce o víkendech (v sobotu a někdy v neděli).“75 Jednoduše to ve většině případů bývá taková práce, kterou Češi vykonávat nechtějí a to právě z důvodu časové náročnosti, mizerného platu a špatných pracovních podmínek. Co se týče vzdělanosti přistěhovalců z Ukrajiny, tak kolem 17 % má základní vzdělání, 44 % jsou vyučení, 27 % má maturitu a 12 % vysokou školu76. Nejrozšířenější profese ukrajinských přistěhovalců představuje: kopáč, zedník, uklízečka, pomocná síla v kuchyni, v domácnosti, v zemědělství, švadlena, údrţbář, dělník (dělnice) v továrně, řidič a prodavač (prodavačka)77. Ti, kteří nepracují manuálně, jsou zpravidla podnikatelé, zdravotníci, hudebníci, překladatelé, tlumočníci nebo učitelé 78. Jde o cizí státní
74
PAVLÍKOVÁ, Eva, SLÁDEK, Karel, Sociální situace a religiozita Ukrajinských migrantů v ČR, Univerzita. Karlova. Centrum pro studium migrace, str. 91. 75 RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Sociální integrace přistěhovalců v České republice, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), str. 126. 76 PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 70. 77 Tamtéţ. 78
PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 70.
32
příslušníky (odborníky), kteří jsou českými firmami vybráni ve výběrových řízeních na příslušné pozice. Ve většině případů se i z těchto lidí stávají v budoucnu imigranti, protoţe práce, výdělek a prostředí, ve kterém se pohybují, je nesrovnatelné s podmínkami v jejich domovské zemi. Pán Víťa (49 let, v ČR 14 let): „Nerozumím tomu. Češi nám často nadávají, ţe jim bereme práci. Ale kdyţ k nám jeden Čech přišel, nevydrţel ani jeden týden. Často nadával a stěţoval si. Nakonec odešel, ţe za „takové peníze“ pracovat nebude a radši bude na podpoře. Nevím, na jeho místě bych byl rád, ţe nějakou práci mám.“
8.1 Jak získávají práci? Jak jsem se uţ jednou zmiňovala, většina imigrantů získává práci přes tzv. „klienta“. Zde by člověk měl být maximálně opatrný, protoţe dříve neţ si s někým takovým podobným začne, měl by si moc dobře zjistit, co mu klient nabízí a k čemu se upisuje. Kdo nebo co jsou to „klienti“? Klient můţe být člověk, nebo také firma, která obstará pracovní povolení a ujedná veškeré pracovní podmínky se zaměstnavatelem. Kromě toho mohou nabízet také ubytování, stravu, jazykové kurzy nebo na poţádání poskytnout potřebné kontakty na úřady a organizace. Přesný původ slova „klient“ není znám. K problematice významu pojmu se vyjádřil Michal Nekorjak v článku Systém a ukrajinská pracovní migrace do České republiky: „Na první pohled má zdánlivě nelogický, poněkud matoucí význam. Klientem by přece měl být ten, kdo usiluje o to vydělat si peníze v zahraničí a k tomuto účelu vyuţije nabídky sluţeb zprostředkovatelů práce, oněch „klientů“. Za logikou zjevnou se ale skrývá ještě jedna: logika vztahů organizovaného zločinu, který na pracovní migraci Ukrajinců také participuje. A to tak významně, ţe byl schopen své označení, svou logiku, „vnutit“ i ostatním. I těm, kteří o vazbách na organizovaný zločin nevědí nic, nebo o nich mají jen mlhavé představy. Označení klient je běţně pouţíváno nejen samotnými Ukrajinci, ale i odborníky, kteří o ukrajinských imigrantech píší…“79 Nicméně tato sluţba bývá velice draze účtovaná a často bývá nelegální nebo pololegální. Klasicky model můţe vypadat takto: člověk, který se rozhodne vycestovat do České republiky, vyhledá „klienta“ buď samostatně, například přes internet, nebo na doporučení 79
NEKORJAK, Michal, Klientský systém a ukrajinská pracovní migrace do České republiky. Dostupné na World Wide Web: http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2197596, cit. 15. 3. 2011.
33
známého. S „klientem“ se později sejdou a společně se domluví na určitých podmínkách. Rovněţ mu je za jeho poskytované sluţby zaplacený určitý obnos peněz. Tento „klient“ potom ochotně zařídí veškeré potřebné dokumenty k tomu, aby tento člověk bez sebevětšího problému, mohl vstoupit a pracovat na území České republiky. V cílové zemi tato „závislost“ na „klientovi“ můţe pokračovat dále, anebo ve většině případů, zcela zaniknout. „Základem pro fungování tohoto typu „all inclusive“ zprostředkovávání práce jsou většinou krajanské vazby, a tudíţ dohody mezi zaměstnaným cizincem a „klientem“ jsou často neformální, zaloţené na důvěře imigrantů vůči svému zprostředkovateli. Běţnou odměnou za takovéto sluţby není jen jednorázově uhrazená částka, ale opakující se strhávání části vydělaného platu buď po celou, nijak neomezenou dobu zaměstnání, anebo, méně často, na určitou dobu.“80 Takový způsob jednání se potom často označuje jako „otroctví“. „Klient“ odebírá imigrantovy veškeré dokumenty, které ho opravňují pobývat na našem území, dále vyuţívá neznalost v jazyce a jeho celkovou dezorientovanost z cizího prostředí. Nakonec ho nechává pracovat na sebe. Michal Nekorjak dokonce mluví o jakési hierarchii rozdělené do tří skupin. Tyto skupiny jsou dále rozdělené podle mocenských příjmů a vztahů: „Klientský systém tvoří dva základní stupně mocensky nerovných vtahů a tři typy aktérů. Na vrcholu pomyslné pyramidy moci stojí organizovaný zločin – ukrajinská mafie. Na spodním stupni jsou imigranti, kteří celý systém sytí ekonomickými prostředky – svou mzdou. Mezi těmito dvěma skupinami, jako hlavní mediátoři, stojí „klienti“. Pro mafii jsou hlavními partnery a jejich vztah jsem označil za druhý stupeň klientského systému. Vztah mezi imigrantem-pracovníkem a „klientem“ jsem označil za stupeň první.“81 Během svého výzkumu jsem se s podobným případem setkala, avšak po té kladné stránce. Nicméně respondent, který mi vyprávěl své zkušenosti s „klientem“, uvedl, ţe tento typ „otroctví“ opravdu existuje a v současné době se mezi Ukrajinci stává aktuálním tématem. Bohuţel se mi nepodařilo zjistit podrobnější popis fungování tohoto systému a to vzhledem k neochotě a strachu respondenta vyprávět.
80
RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Sociální integrace přistěhovalců v České republice, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), str. 130. 81 NEKORJAK, Michal, Klientský systém a ukrajinská pracovní migrace do České republiky. Dostupné na World Wide Web: http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2197596, cit. 15. 3. 2011.
34
Já: „ Jak jste se s „klientem“ seznámil?“ Pan Víťa (49 let, v ČR 14 let): „Kamarád mi dal kontakt. A jsem moc rád, protoţe na klienta sem měl štěstí. Ten můj byl hodný a často se ptal na moje problémy… a taky mi pomáhal, kdyţ sem potřeboval.“ Já: „Pomáhal zadarmo?“ Pan Víťa: „Nee, ale nebylo to tak hrozný. Ta částka se mi zdála rozumná, proto sem se na něho obracel.“ Já: „Jaké sluţby či sluţeb jste tedy vyuţil?“ Pan Víťa: „Nejvíc mi pomohl s prací, protoţe sám sem si ji dlouho nemohl najít. Na začátek je to těţký něco sehnat, kdyţ nemáte známosti a nevíte, kde máte hledat a za kým máte jít. Pak mi taky ze začátku hodně pomohl s vízem, protoţe sem nevěděl kam jít a co všechno k tomu potřebuji. “ Já: „Poţadoval nějakou zálohu za to, ţe vám najde práci?“ Pan Víťa: „Ne, on jenom řekl, ţe mu to zaplatím potom z výplaty a ţe chce, abych pro něj pracoval rok.“ Já: „A vy jste souhlasil?“ Pan Víťa: „Ze začátku sem nechtěl, ale kdyţ mi to pak počítal na papír, kolik by ode mě bral a kolik by mi zůstalo, tak sem si řek, ţe jo, ţe to není tak hrozný.“ Já: „Jakou práci vám nabídl?“ Pan Víťa: „Pracovat jako dělník pro jednu firmu.“ Já: „Věděl jste tedy hned od začátku, kolik si bude účtovat za své sluţby, je to tak?“ Pan Víťa: „Ano. On mi hnedka řekl: „Hele, mám tady pro tebe takovou prácu. Je za to 70 korun na hodinu, ale já ti dám 60. Ber nebo neber. Je to tvoje věc. Rozhodni se sám.“ Takţe já řekl, ţe jo, protoţe kdyţ sem pak přemýšlel a mluvil s kamarády, tak sem zjistil, ţe jiní klienti berou mnohem víc… jak říkám… já měl štěstí.“ Já: „Zmínil jste se, ţe jiní berou za své sluţby mnohem více. Můţete uvést nějaký příklad?“ Pán Víťa: „Jeden můj kamarád říkal, ţe jemu berou skoro půlku výplaty. Ale člověk často ani neví, kolik přesně bere, jenom hádá. Často prostě řekne: „Mám pro tebe prácu. Dám 50 korun na hodinu. Bereš nebo ne?“ Firma mu pak dá peníze na ruku a on sám potom dává kolik chce.“ Já: „Nevíte náhodou, jak dlouho uţ mu váš kamarád platí za poskytnutou sluţbu? Nebo, na jak dlouhou dobu se „klientovi“ „upsal“?“ Pan Víťa: „Docela na dlouho. On ani sám přesně neví.“ 35
Já: „ A co kdyţ si tedy najde jinou práci, můţe od „klienta“ kdykoliv odejít?“ Pán Víťa: „No já si myslím, ţe ne. On mu stejně musí zaplatit za to, ţe mu tu první práci vůbec našel. Já si taky myslím, ţe má strach, a ţe to nejde. Mám takový dojem, ţe mu sebral všechny papíry a aţ to všechno splatí, tak aţ potom mu je vrátí.“ Já: „Proč se neobrátí na policii?“ Pán Víťa: „Slečno, na policii s tím jít nemůţete. Jak mu vůbec pomůţe? Vţdyť ani oni sami nevědí, co s tím mají dělat. Kdyţ totiţ zavřou jednoho, přijde druhý a bude to ještě horší. Nezlobte se, ale nechci o tom mluvit. Mám svých problémů dost.“ Jak se zdá, zaměstnání přes „klienta“ je velkou překáţkou pro úplnou adaptaci imigrantů, nejen kvůli finančnímu vykořisťovaní, ale hlavně kvůli jejich naprosté závislosti na zprostředkovateli. Co se týče vysoce kvalifikovaných Ukrajinců, ti se snaţí vyhledat práci sami a to s pomocí různých inzerátů, či oficiálních agentur. Pro respondenty, kteří mají dlouhodobý pobyt, je největší překáţkou neochota zaměstnavatelů obstarávat potřebné povolení k vykonávání práce. Ovšem i respondenti s trvalým pobytem, kteří mají naprosto volný přístup k českému trhu práce, vypovídají o negativních zkušenostech se zaměstnavatelem. I kdyţ totiţ mají veškeré potřebné dokumenty v pořádku a mohou bez větších problému svou práci vykonávat, převáţně ve většině případů svou příleţitost nedostanou a nemohou svému zaměstnavateli ukázat, co umějí. Podobné zkušenosti má pán Serjóţa. V České republice má trvalý pobyt. Vlastní vysokoškolský diplom v oboru architekt, avšak po příchodu do ČR začal pracovat jako dělník na stavbě. V současné době je zaměstnán v jedné nejmenované stavební firmě v Brně na pozici stavbyvedoucího na dobu neurčitou. Měl štěstí, tuto práci si našel přes ukrajinského známého. Dokonce podle nedávného zjištění, mu byla dána přednost před Čechem a to z jednoduchého důvodu: mezi veřejnosti je známo, ţe Ukrajinci jsou poctiví a pracovití. V minulosti se mu však poměrně dlouhou dobu nedařilo práci najít a podle vyprávění se spíše setkával s diskriminací na základě národnosti a státního příslušenství. Podle pána Serjóţi, příčina této neochoty je často nedůvěra zaměstnavatelů vůči cizincům. Takţe člověk, který má sebevětší praxi a zkušenosti v oboru, se často stává nevhodným kandidátem. Pán Serjóţa (44 let, v ČR 16 let): „Já nechci být naštvaný… ani na to nemám právo… já by taky dal práci svým, neţ cizím.“ 36
8.2 Pracovní doba Jak jsem se zmínila uţ výše. Naprostá většina zaměstnavatelů nedodrţuje pracovní dobu. Nicméně podle mých respondentů, aţ na jednu výjimku, mi sdělili, ţe k tak dlouhé pracovní době je opravdu nikdo nenutí. Je to jejich svobodná vůle a ochota. Z výzkumu Sociologického ústavu České republiky, které zmínila Česka televize, se mi podařilo zjistit, ţe Ukrajinci pracují průměrně 52 hodin týdně i více a čistá průměrná mzda nedosáhla ani 15 tisíc korun82. Slečna Nataša (22 let, v ČR 13 let): „Někteří Ukrajinci pracují běţně 12h, 7dní v týdnu. Například v létě, můj otec pracoval dokonce 14 hodin. Pracoval prostě tak dlouho, dokud nenastala tma… ale ne proto, ţe k tomu byl nucený… to ne… on prostě chtěl sám… Co se týče svátků a víkendů… bylo to čistě na něm, jestli půjde do práce nebo ne… V praxi to pak fungovalo tak, ţe kdyţ uţ chtěl nějaké volno, tak stejně vstával v šest hodin. Doma po dvou hodinách po probuzení uţ nevěděl co s rukama a nohama, jak byl zvyklý pořád pracovat. Kaţdopádně to tak ale u kaţdého nechodí. Existují i výjimky. Jsou to ale určitě extrémy. Od jedné kamarádky jsem se dozvěděla, ţe její otec dostával seznam práce, kterou za ten den musel stihnout. Pokud to do určité hodiny nestihnul, tak tam musel zůstat tak dlouho, dokud to prostě nedodělal. Pochybuj, ţe ten zaměstnavatel nebyl natolik inteligentní, aby nepoznal kolik úkolu za jeden den, normální člověk můţe udělat. Tak jako kde to jsme?“
82
Česká televize, Cizinci u nás pracují více: třeba Vietnamci 54 hodin týdně. Dostupné na World Wide Web: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/164354-cizinci-u-nas-pracuji-vice-treba-vietnamci-54-hodin-tydne/
37
9. Účel migrace Jak jsem se zmiňovala uţ výše, současným trendem je migrace trvalá, kdy ukrajinské rodiny se stmelují a adaptují do české společnosti. Avšak stále převaţuje migrace kyvadlová. Ukrajinští pracovnicí naspoří dostatečné mnoţství peněz a vracejí se zpět domů, kde tuto částku utratí. Na Ukrajině potom stavějí nové domy, kupují nové byty, nábytek, auta, luxusní oblečení či drahou elektroniku. Ten kdo měl to štěstí Ukrajinu navštívit, určitě si nemohl nevšimnout, ţe všude kam se člověk podívá, tak se nacházejí obrovské mnoţství nedostavěných a opuštěných domů. Je to dáno právě tím, ţe Ukrajinští migranti často po návratů domů započnou stavbu a jakmile vyčerpají našetřené finance, odjíţdějí zpět do zahraničí. A tak pořád dokola, dokud neuskuteční všechny svoje sny. Nicméně častější forma zuţitkování peněz je potřeba postarat se o příbuzné. Ať uţ se jedná o kaţdodenní obţivu, nájem či vysokoškolské studium pro své příbuzenstvo. S těmito příklady jsem se u svého výzkumu setkala nejčastěji. Takţe shrneme si to, pokud se tedy Ukrajinští migranti nerozhodnou trvale usadit v České republice, vracejí se zpět s určitým obnosem peněz, který odpovídá jejím představám spokojeného standardního ţivota. Nebo se vracejí tehdy, kdy jejich role ţivitele končí, například tím, ţe tuhle funkci přebírají jejich potomci.
9.1 Na Ukrajině Překvapivě jsem zjistila, ţe pro mnohé Ukrajince, je adaptování se zpět do své mateřské země, velice obtíţné. Logicky jsem si myslela, ţe člověk, který léta strávil v zahraničí a je zavalený náročnou práci bez podpory blízkých, bude svým okolím bez jakéhokoliv problému přijat zpět. Avšak skutečnost mě velice překvapila. Po návratů domů jsou tito lidé často označování jako „заробитчаны“ (zarobitčany). Formálně Ukrajinský stát pracovní migraci uznává a nepovaţuje to za výraznou hrozbu pro Ukrajinskou ekonomiku, avšak běţní obyvatelé tuto skutečnost vnímají trochu jinak. Ukrajinský pracovník, který se vrátí zpět ze zahraničí, je zpravidla „boháč“. Je tedy moţné na něj klást větší nároky při běţných úplatcích na hranicích, na úřadech, školách a tak podobně. „Nejsou vzácné ani případy brutálního přepadení, vydírání či vykrádání domácností příbuzných migrantů. Jinde si lidé stěţují, ţe se rodiny migrantů rozpadají, děti vyrůstají bez dohledu rodičů a prarodičů, jsou rozmazlené a v pubertě se zajímají pouze o drogy, 38
počítačové hry a peněţní převody od svých rodičů pracujících v zahraničí.“83. Co je velice důleţité podotknout, Ukrajinské úřady zkomplikovaly výjezd Ukrajinských dětí do zahraničí a tím pádem ztěţují moţnost společného pobytu dětí a rodičů v zahraničí. Například, kdyţ se jeden z rodičů rozhodne se svým dítětem odcestovat do zahraničí, ať uţ k tomu má jakékoliv důvody, bez souhlasu druhého rodiče, mu to úřady neumoţní. V praxi to pak funguje tak, ţe celním kontrolám se musí překládat oficiální (úřadem zkontrolovaný) dokument, který opravňuje jednoho z rodičů se souhlasem druhého rodiče odcestovat s dítětem za hranice. Dále se těmto „zarobitčanům“ vyčítá, ţe opětovně neodvádějí daně a chvílemi zaznívají i takové návrhy, ţe posílané peníze se musí zdaňovat. A aby toho nebylo málo, tito lidé bývají mnohdy obviňování, ţe jsou zodpovědní za růst nájemného, cen bytů a pozemků84. Začlenění se zpět je tedy pro mnohé skutečně velice obtíţné. Mnohdy také pod tlakem veřejnosti buď zanechávají své rodiny, nebo společně s ní se vracejí zpět do zahraničí, kde začínají zcela nový ţivot.
9.2 Rodina Na rozdíl od češtiny, ukrajinština má mnohem více výrazů pro různé příbuzenské vztahy. Je u nich také patrná větší úcta k rodičům, kdy se rodiče ve většině případu stěhují do bytu či domů svých dětí a zde doţívají, anebo naopak děti zůstávají v domovech svých rodičů. Organizace jako domovy důchodců jsou na Ukrajině okrajovou záleţitostí. Ţena má v rodině pevnou roli matky a pečovatelky. Ve velice častých případech hraje také roli dominantní osoby, která rozhoduje o všech záleţitostech v rodině i mimo ni. Postavení ukrajinské ţeny a české ţeny ve společnosti se mírně liší. Například Ukrajinec při seznamování nebo při pozdravení, si nikdy se ţenou nepodává ruce, a to z důvodu, ţe je to povaţováno za neúctu k ţeně. Co je vskutku opravdu dobře na první pohled zaznamenatelné je, styl oblékání a upravování se. Na Ukrajině se velice dbá na to, aby muţ vypadal „opravdu“ jako muţ a ţena jako „opravdová“ ţena. Proto velice zřídka potkáme muţe s dlouhými vlasy či naopak ţenu s krátkými. Muţi mají nejčastěji vlasy krátce střiţené, bývají mnohdy hladce oholení, a pokud zrovna fyzicky nepracují, jsou vţdy dobře a elegantně oblečení (nejčastěji kalhoty, košile a společenské boty). U ţen také převládá spíše elegance, před sportovním stylem. Často se nosí 83
LIVINSKÝ, Oleksa: Různé pohledy na emigranty na Ukrajině. Dostupné na World Wide Web: http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1971149, cit. 19. 3. 2012. 84 LIVINSKÝ, Oleksa: Různé pohledy na emigranty na Ukrajině. Dostupné na World Wide Web: http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1971149, cit. 19. 3. 2012.
39
sukně, halenky, šaty, masivní a dobře viditelné šperky a vysoké podpatky. Nesmí chybět značková, velká a co nejlépe vypadající kabelka. Líčení a drahé parfémy jsou samozřejmostí. V současné době je u Ukrajinců rozšířený fenomén značek. Zpravidla nakupují drahé a známé značky, aby dali najevo svou finanční nezávislost a bohatství. Nicméně tento trend pouze maskuje realitu, která mnohdy bývá zcela jiná.
40
10. Život v hostující zemi V této kapitole, bych se chtěla zaměřit na kaţdodenní ţivot Ukrajinců a to zejména na problematiku bydlení, stravování a volného časů.
10.1 Ubytování Konkrétní podoba bydlení je podmíněna několika faktory, z nichţ nejdůleţitější je typ migrace. Například: ubytování Ukrajince, který se v České replice usadil na dobu určitou, bude vypadat naprosto odlišně, neţ ubytování jiného Ukrajince, který se zde rozhodl usadit trvale. Ukrajinci, kteří u nás přetrvávají na dobu určitou, bydlí převáţně v ubytovnách nebo v pronajatých bytech, kde si nájem rozpočítávají mezi sebou. Z pravidla bývají ubytovny v průmyslových čtvrtích či na okraji města. Na otázku „Kde je v Brně nejvíce Ukrajinců?“ respondenti nejčastěji odpovídali „V Ţidenicích“ nebo „V Modřicích“. Tento typ ubytování se pro mnohé Ukrajince můţe zdát velice výhodné a to zejména kvůli velké koncentraci cizinců. Je zde moţné získat spoustu uţitečných informací, například: kontakty na dobré klienty, na nová pracovní místa, „echa“ na levné jízdenky na Ukrajinu či informace o pobytu. Za nevýhodu je moţné povaţovat úroveň vybavení těchto ubytoven, jeden záchod, jedna koupelna, ţádná hygiena sociálního zařízení, jeden vařič, televize a vůbec ţádné soukromí. Velice často v jedné místnosti bydlí dvě a více osob. Ubytovnu můţeme v podstatě nazvat jakousi „noclehárnou“, která je naprosto nepřizpůsobená k trávení volného času či dokonce relaxaci. Paní Světlana (43 let, v ČR 13 let): „Jako je pravda, ţe to není ţádná sláva, ale pro člověka, který je tady sám a ví, ţe v nejbliţší moţné době pojede zpátky na Ukrajinu, to naprosto stačí. Kdyţ se totiţ na to podíváme z finančního hlediska, tak na ubytovně zaplatíte za střechu na hlavu, teplo a vodu přibliţně 2 tisíce za měsíc. No, a za pronajatý byt pětkrát tolik. Tak co je lepší? My jsme taky tak ze začátku bydleli a nebylo to vůbec špatný.“
10.2 Strava V tomto ohledu se od nás příliš neodlišují. Pokud se jim zrovna dvakrát nechce vařit, snaţí se vyhledávat taková hostinská zařízení, která nabízejí denní menu za přijatelné a dostupné ceny. Tyto jídla se také poměrně často snaţí nahrazovat jídlem přichystaným z domu. 41
Mnohdy se snaţí připravovat jídla dle ukrajinských zvyklostí. Při vzácných příleţitostech, či během křesťanských svátků si pečlivě připravují tradiční jídla ze surovin, které buď přivezou z Ukrajiny, nebo zakoupí v České republice. Mezi typická ukrajinská jídla patří boršč85 (polévka z červené řepy, zelí, česneku, cibule, mrkve, rajčat, brambor, masa a smetany), pelmeně a vareniki (těstovinové taštičky plněné masem, bramborem, zelím, ovocem či tvarohem a podávané s máslem nebo smetanou), pirohy (pečené pečivo plněné masem, zelím, tvarohem nebo ovocem) a holubci (je to směs mletého masa a rýţe, které jsou zabalené do listového zelí a jsou podávané se smetanou). Ukrajinci jsou raritou v konzumaci chleba. Ten jedí opravdu naprosto ke všemu: k těstovinám, k bramborám či dokonce rýţi. Myslím si, ţe Ukrajinská kuchyně je mnohem lehčí a rozmanitější, neţ kuchyně Česká. Pan Víťa (49 let, v ČR 14 let): „Českou kuchyni mám rád, ale Ukrajinská kuchyň je Ukrajinská. Přes týden, kdyţ chodíme do práce, často uvaříme velký hrnec nějaký polívky, aby vyšla minimálně na tři dny, a jíme jenom ji. Ukrajinská kuchyň je o to krásnější, ţe nikdy neuděláš dvakrát stejnou polívku (smích). Vařit kaţdý den se nám vůbec nevyplácí a není na to čas. O víkendu se snaţíme vařit uţ normálně a potraviny nakupujeme jenom v českých obchodech.“ Pan Serjóţa (44 let, v ČR 16 let): „V Samovaru86 si občas koupím ruský bonbóny. Nejvíc mám rád čokoládový s karamelem - Коровка (Korovka). A manţelka si kupuje chalvu s oříšky a rozinkami.“ S tradičními Ukrajinskými pokrmy se můţete seznámit v restauraci „Tryzub“, který se nachází na Koţeluţské 9 v Brně87. Na Kopečné 236 existuje také výhradně Ukrajinský obchod, který se jmenuje „ОдессаМагазин Продуктофф“ (Odessa - Magazin Produktov)88. S konkrétní nabídkou se můţete seznámit na oficiálních internetových stránkách, které jsem uvedla níţe.
85
Často bývá mylně označována jako tradiční ruská polévka. Restaurace a obchod s ruskými speciality - Koliště 5 - www.samovarbrno.cz 87 www.tryzub.cz 88 www.odessa-ua-ru.cz 86
42
10.3 Volný čas Faktem stále zůstává, ţe práce zaplňuje většinu část dne. Pokud se přece jen nějaká ta chvilka objeví, rádi svůj čas věnují sledováním televize, čtení novin, kníţek, spaní nebo si jednoduše mezi sebou povídají a hrají karty. Pan Serjóţa (44 let, v ČR 16 let): „Volný čas? To pomalu ani neznám. Kdyţ přijdu z práce, tak se najím a jdu spát. Moţná se trochu podívám na televizi. Ale stejně u ní většinou usnu.“ Paní Irina (49 let, v ČR 13 let): „Já si ráda povídám se sousedkou nebo se dívám na televizi.“ Pan Víťa (49 let, v ČR 14 let): „Já si čtu nebo taky koukám na televizi. Po práci bývám hodně unavený, tak jsem rád, kdyţ mám čas jenom pro sebe a nemusím s nikým moc mluvit.“ Za zábavou vyráţejí zpravidla velice zřídka a to především z toho důvodu, ţe nechtějí zbytečně utrácet těţce vydělané peníze. Myslím si, ţe jiní uvaţují i tak, ţe čím rychleji vydělají potřebnou částku peněz, tím dříve mohou odcestovat zpět na Ukrajinu. Pan Serjóţa: „Já nikam nechodím. Nechci utrácet peníze. Je to zbytečný.“ Pokud se rozhodnou vyrazit do společnosti, tak to bývá zejména v sobotu či neděli. Nejčastěji míří do baru nebo hospody a nejméně či dokonce vůbec do kina, divadla nebo na jiné kulturní akce. Paní Irina: „Já chodím jenom do kavárny na kafe. Pak uţ nikam. S kamarádkou si vypijeme jedno kafe, sníme nějaký zákusek a jdeme zas dom.“ Pan Víťa: „Já občas zajdu s kamarádama do hospody A vypijeme tam maximálně jedno nebo dvě piva. Pak jdeme domů, protoţe doma by nám manţelky daly.“ (smích) Já: „Navštěvuje někdo z vás kina nebo divadla?“ Paní Irina: „Neee… ani jsem neslyšela, ţe by někdo od nás chodil do kina. Ani nevím proč, prostě proto. Mě to ani nenapadlo. Co ty, Víťa? My ani na Ukrajině nikam nechodíme, ţe jo?“ Pan Víťa: „U nás ve městě, ţádný kino není a divadlo taky ne. Pamatují si, ţe kdysi bylo něco v centru města, ale z nějakýho důvodu, ani nevím proč, to začalo chátrat a dnes je to
43
zbořenina, kde si hrají děti. Vlastně hrály, kdyţ jsem byl v srpnu doma, tak jsem si všiml, ţe tam postavili nějakou boudu se psem, která tento objekt hlídá.“ V neděli velice často navštěvují bohosluţby. Pokud se zaměříme výhradně na Brno, tak část, zejména imigranti ze západu, navštěvují řecko-katolické mše v kostele sv. Máří Magdalény na Masarykově ulici a část navštěvuje kostel sv. Václava v Gorazdově ulici.
10.4 Životní úroveň Při hodnocení své finanční situaci, se respondenti řadí většinou mezi „průměr“. Záhy však také uvádějí, ţe málo kdy se jim podaří ušetřit nějaké peníze. Pokud se někdo rozhodne zde zůstat, většina peněz jde na jídlo, nájem a dokumenty (pobytová a pracovní víza), přičemţ kupují jenom to potřebné a tzv. „luxus“ si často dopřát nemohou. Zkusme se zamyslet: spousta obyvatel České republiky si stěţuje, ţe kvůli současné vládě se všechny ceny zvedají a platy zůstávají stejné. Zvedá se nájem, šetří se na důchodech, zvedají se ceny základních potravin. Ano, to je pravda. ALE! Cizí státní příslušníci kromě potřebných výdajů, které platí kaţdý z nás, MUSÍ z toho minima ušetřit ne na dovolenou, která je pro ¾ obyvatel České republiky naprostou samozřejmostí, ale na potřebné dokumenty, aby zde vůbec mohli dále zůstat! I přes tuto skutečnost zde hodně imigrantů zůstává. Uvedená situace je v mnoha případech i za cenu těchto těţkostí lepší neţ v jejich rodné zemi. Paní Světlana (43 let, v ČR 13 let): „Pokud člověk přijede pouze pracovat a bydlí s jinými Ukrajinci na ubytovně, tak ušetří pěkné peníze. Vydělaná částka je moţná malá, ale u nás doma jsou to velké peníze. Tam si člověku potom ţije dobře. Můţe jezdit k moři, můţe kupovat drahé věci a jídlo. Ale pokud se člověk rozhodne v České republice zůstat, protoţe to tu má rád a chce tady zakotvit, tak samotnému je to těţké. Moc těţké. Já se tady snaţím ušetřit například na jídle, abych si mohla koupit hezké oblečení a kosmetiku. Já tomu říkám – zdravá dieta (smích)… stejně musím zhubnout. No a zbytek peněz jde na nájem a dokumenty. Do dalšího měsíce mi uţ moc nezbývá. Někdy si dokonce i půjčuji, ale této variantě se snaţím vyhnout.“
44
Jura (17 let, v ČR 13 let): „To je pravda. Pamatují si, ţe na základce spousta kamarádů chodilo na fotbal, na hokej a florbal, ale já jsem nemohl, protoţe naši museli vţdycky odkládat nějaký peníze na papíry. Jako neměli jsme se zle. Jídlo jsem měl… bosky jsem nechodil… a střechu nad hlavou jsem měl taky, ale nějaký další nadstandard jsme si dovolit prostě nemohli. Byli jsme čtyři… já, ségra, taťka a mamka… a odkládat peníze na papíry pro čtyři osoby … mno, byl to záhul… kaţdopádně kdyţ jsem byl menší, tak jsem tomu nerozuměl a často jsem dělal doma scény. Pamatují si, ţe jsem se pořád ptal: „Proč my si to dovolit nemůţeme, a jiní můţou?“… Myslím si, ţe naším muselo krvácet srdce, kdyţ to pořád poslouchali. Kaţdopádně taťka si pak našel ještě jednu práci… a to jenom kvůli mě a ségře, abychom mezi děckama nezaostávali a mohli chodit do různých krouţků a jezdit na školu v přírodě… aţ teďka zpětně chápu, jak to pro rodiče muselo být těţký… absolutně nechápu, jak to s náma mohli tehdy vydrţet a na všechno se nevykašlali. Celkově si jich za to všechno, co pro nás udělali, děsně váţím a mám je moc rád.“
10.5 Zdraví Podle zjištění, zdravotní pojištění představuje výraznou překáţku pro všechny imigranty z bývalého SSSR. „V současné době do systému veřejného zdravotnictví mohou vstoupit pouze cizinci s trvalým pobytem, uznaní azylanti a cizinci v postavení zaměstnanců. Děti cizinců a jiní migranti, kteří pobývají v ČR za účelem sloučení rodiny, rovněţ i drobní podnikatelé a studenti, mají přístup jen ke komerčním pojištěním, které je finančně poměrně nákladné.“89 Pávě finanční bariéra zapříčinila, ţe obrovské mnoţství Ukrajinců nemá zařízené zdravotní pojištění. Tato situace je opravdu velice znepokojivá, protoţe právě tito lidé pracují v oblastech s velkým rizikem pracovního úrazů a bohuţel jsou to právě oni, kteří se potom upisují k obrovským dluhům za léčbu a léky. Není tedy divu, ţe lékaři se k nim chovají nedůvěřivě a podezíravě. Nicméně zajímavé je, ţe imigranti, kteří chtějí na území České republiky pobývat, i kdyby se jednalo pouze o dobu krátkodobou, musí k ţádosti předloţit řádně zaplacené zdravotní pojištění na dobu pobytu, kterou chtějí na našem území trávit. Cizinci bez trvalého pobytu nemají nárok na plně hrazenou zdravotní péči. Zdravotní pojišťovna jim vystaví jim pouze po
89
RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Sociální integrace přistěhovalců v České republice, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), str. 139.
45
dobu zaměstnání průkaz pojištěnce zelené barvy, který platí jen pro neodkladnou péči (první pomoc: zlomená ruka, zánět slepého střeva, bolestivé zuby, úrazy, atd.). Paní Irina (49 let, v ČR 13 let): „Nevím, jak je do dnes. Ale kdyţ jsme se přistěhovali do České republiky my, tak jsem měla pojištění turistický. To pojištěni, bylo jen tak naoko pro policajty. Jako kdyby se vám někdy něco stalo, stejně byste to museli hradit ze svýho a nikdo nikdy by vám nic nevrátil. Takţe v podstatě jako, kdybyste ţádný pojištěni neměli. Na policii to samozřejmě všichni věděli, ale nějak se to nikdy neřešilo.“
46
11. Náboženství Na Ukrajině je náboţenství poměrně rozšířené. Nejvíce věřících, jako všude jinde ve světě, se soustřeďuje na venkově. Na internetových stránkách www.rozhlas.cz v článku Náboţenství na Ukrajině, ukrajinský novinář Bohdan Kopčák uvedl: „Na západě Ukrajiny má největší vliv řeckokatolická církev a ukrajinská autokefální pravoslavná církev. Je tam ale i přítomná pravoslavná církev kijevského a moskevského patriarchátu. Čím dále na východ pak ubývá řeckých katolíků a jsou tam jen pravoslavní moskevského a kijevského patriarchátu asi v poměru jedna k jedné. A dál na východ dominuje pravoslavná církev moskevského patriarchátu.“90 Jako základní rozdíly církve římskokatolické (křesťanské) a pravoslavné jsou dle mého mínění tyto:
Křesťanská církev: „chudě“ vybavené kostely, papeţ jako nejvyšší hlava církve na zemi (zástupce boha), přijímání chleba (tělo Kristovo), tvar kříţe, obrací se ke kaţdému jednotlivci, mše se slouţí v rodném jazyce (mimořádně při oslavách v latině)
Pravoslavná církev: „bohatě“ zdobené kostely, pravoslavné církve nemají jednu nejvyšší hlavu na zemi (papeţe), ale jde o sjednocení v rámci zástupců jednotlivých pravoslavných církví (popů), přijímání pod obojím (krev i tělo Kristovo), tvar kříţe, mše slouţeny ve staroslověnštině, obrací se k místním skupinám pravoslavných věřících
11.1 Struktura Ukrajinské pravoslavné církve Nejrozšířenějším náboţenstvím je pravoslavné křesťanství. Pravoslavnou církev dále můţeme rozdělit na tři samostatné církve, které mají vlastního představitele, vlastní církev, strukturu a kostely. Mluvíme zde o Moskevském patriarchátu, o Kyjevském patriarchátu Ukrajinské autokefální církví.
90
Rozhlas, Náboţenství na Ukrajině. Dostupné na http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/770701, cit. 16. 4. 2012.
World
Wide
Web:
47
Moskevský patriarchát Oficiálně je podřízený Moskevskému patriarchovi, avšak má vlastní autonomii. Tato církev je mezi Ukrajinskými obyvateli nerozšířenější. Pod Moskevský patriarchát spadají tří nejvýznamnější kláštery (lávry), které jsou zařazené do tzv. sedmi divů Ukrajiny. Jedná se především o Kyjevo-pečerskou lávru (zapsaná do seznamu UNESCO), Počajivskou lávru (v Ternopolské oblasti v městečku Počajivú) a Svjatohirská lávru (Donecké oblasti v městečku Svjatohirsk nad řekou Siverskyj Donec)91. Kyjevský patriarchát Je nejmladší církev, která vznikla v roce 1992: Hlavním chrámem Kyjevského patriarchátu je Chrám svatého Vladimíra v Kyjevě92. Ukrajinská autokefální církev Plně samostatná církev, jejíţ tradice trvají jiţ od roku 1924, vznikla v západní části Ukrajiny. Nicméně v komunistickém období byla zakázaná, a proto se dále rozvíjela za hranicemi Ukrajiny. Hlavním chrám Ukrajinské autokefální církve je Chrám sv. Andreja93. Jak uţ bylo řečeno, po příchodu do České republiky má většina ztíţené ţivotní podmínky. Ţijí v naprosté nejistotě a většina přeţívá „ze dne na den“. V tuto chvíli se pro ně církev stává jediným prostředníkem mezi nimi a okolním světem: Paní Světlana (43 let, v ČR 13 let): „Mě trvalo měsíc, najit si práci a tak jsem často chodila do kostela a modlila se k Bohu. Prosila jsem ho, aby mi opatroval mou rodinu, protoţe několik dlouhých týdnů jsem o nich nic nevěděla. V té době jsem nemohla ani tak často volat. Bylo to hodně drahý. Dnes je to samozřejmě jiný. Existuje Skype, ICQ, facebook nebo taky mobil, takţe dnes jsem s rodinou v kontaktu pořád. Do kostela se snaţím chodit pravidelně. Cítím se tam dobře… jako doma. Díky kostelu jsem se seznámila i se spoustou zajímavých lidi jaká jsem já. S některýma se vidím pořád a jsme dobří kamarádi. Občas jdeme třeba na kafe a mluvíme o všem, co nás napadne. Rozhodně se nestydím před nimi mluvit a svěřovat se, protoţe vím, ţe většina má stejný problémy jako já. “
91
Києво-Печерська лаврa, Почаївська лавра a Святогірська Лавра. Володимирський собор. 93 Андріївська церква. 92
48
Jak jsem se uţ jednou zmiňovala, ţivot imigrantů se naprosto obrací vzhůru nohama. Paní Irina (49 let, v ČR 13 let): „Nejvíc sem byla překvapená z toho, jak tu nikdo nevěří v Boha. U nás věří skoro všichni. Ať si mladý nebo starý. A nikdo se za to nestydí. Ale tady… tady je to prostě jiný. Lidi často v neděli pracují… jedou například na chalupu a pracují tam, kdyţ ne v práci. Já tomu moc nerozumím. Jako chápu, ţe všude to funguje jinak, ale moc těţko se s tím smiřuje.“ Paní Světlana (43 let, v ČR 13 let): „Ano, i já sem z toho byla překvapená, protoţe u nás se to opravdu nesmí… a kdybych ţila na Ukrajině, lidi by mě pomlouvali. Ale tady nejsem na Ukrajině. Jednou jsem tady, tak budu ţit jako všichni Češi.“ Řekla bych, ţe pro imigranty je velice sloţité nerozeznávat neděli od jiného pracovního dne v týdnu. Například na Ukrajině je neděle povaţována za významný den, kdy si Bůh dopřává zaslouţený odpočinek po dlouhém a náročném pracovním týdnu. Je to jeden z důleţitých faktů, které imigranty u nás opravdu překvapí a mnohdy se s touto situaci velice špatně ztotoţňují. Paní Irina (49 let, v ČR 13 let): „My jsme hodně věřící rodina. A v neděli jsem nikdy nepracovala… dokonce i nevařila…jídlo jsem vţdycky uvařila v sobotu a druhej den uţ jenom ohřála. V neděli jsme se pak koukali na televizor, četli nebo chodili na návštěvu. No, ale tady je to prostě jiný…je tu hodně nevěřících a lidi o víře moc nevědí.“ S dalším faktem, se kterým jsem se ve svém bádání setkala, byl ten, ţe pokud se Ukrajinci rozhodnou v České republice zůstat, „mění svou víru a svoje zvyky“ (dokonce přecházejí z pravoslavné víry na římskokatolickou). S touto skutečností jsem se setkala i u nás doma: Mamka (44 let, v ČR 16 let): „S taťkem jsme to udělali kvůli vám. My jsme hlavně chtěli, abyste zapadly mezi děti ve škole. Aby se vám nesmály, a abyste neměly s nikým ţádný problém, ţe jste jiní. Proto jsme začali Vánoce a Velikonoce slavit jako Češi. Naše svátky uţ neslavíme vůbec, protoţe je zbytečné je slavit dva krát.“
49
Pán Serjóţa (44 let, v ČR 16 let): „Ano… my jsme taky začali Vánoce slavit jako Češi… ale Velikonoce se snaţíme slavit jako doma na Ukrajině. Pro naši rodinu je to mnohém důleţitější svátek, neţ Vánoce. A na Velikonoce odjíţdíme vţdy domů, za rodinou… mám moc rád Velikonoční atmosféru.“ V následujících dvou kapitolách, bych Vás ráda seznámila s tradicemi a zvyky Ukrajinských Vánoc a Velikonoc.
11.2 Ukrajinské Vánoce - Різдво Христове Převáţně většina Ukrajinců pouţívá starý církevní juliánský kalendář94, takţe Vánoce se u nich slaví aţ po příchodu nového roku, coţ je 6. a 7. ledna. Šestého ledna se zpravidla drţí půst. Lidé vstávají brzy ráno, aby během roku nikam nezaspali, a omývají se vodou z nádoby, do které byla vhozená stříbrná mince pro štěstí. Během celého dne se pak připravují na Svatou Večeři (Святий Вечір). Ukrajinská Svatá Večeře se skládá z dvanácti jídel. Dvanáct jídel charakterizuje dvanáct apoštolů. Na stole nesmí chybět zejména kuťa (кутя), coţ je sladký pokrm z pšenice, rýţe, máku, medu, ořechů, rozinek apod. Dále se na stole nachází odvar ze sušeného ovoce (uzvar – узвар), boršč, ryba, podává se dokonce i kaviár, hrách, zelné závitky plněné rýţí, lívance, různé druhy salátů, piroţky a houby. Zpravidla kaţdý musí ochutnat všech 12 jídel a na talíři nesmí nikdy nic zůstat. Ukrajinci věří, ţe duše zemřelých lidí v tento významný večer, navštěvují lidská obydlí. Proto se u večeře o nich vţdy zmiňují v dobrém slova smyslu a po večeři jim nechávají nějaké jídlo na stole (mýt nádobí v tento večer je hřích). Do rohů či zápraţí se kladou strouţky česneku, které ochraňují obydlí před zlými duchy. Další velice zajímavý zvyk je spojený s kuťou, kdy se do nádoby s tímto pokrmem kladou na noc lţíce (podle členů rodiny) a čí lţička je ráno převrácená, ten do roka zemře. První den Vánoční (7. 1.) je určený k navštěvování blízkých a známých.
94
Od gregoriánského kalendáře, který byl zavedený v roce 1582 papeţem Řehořem XIII., se liší 13 dní.
50
11.3 Ukrajinské Velikonoce - Пасха Ukrajinsky se Velikonoce nazývají Пасха (Pascha). Slovo pochází z řeckého jazyka a znamená „příchod“ nebo „spása“95. Tento svátek se slaví tři dny a je povaţován za jeden z nejdůleţitějších svátků, které Ukrajinci slaví vůbec. Pascha se slaví později, neţ v České republice, coţ je podmíněno jiným kalendářem (viz výše). Pascha pokaţdé padá na jiný den, nicméně většinou je v období 22. března aţ 25. dubna. V tento den se lidé zdraví „Христос воскрес” (Christos voskres – Kristus vstal z mrtvých), načeţ by se mu mělo odpovídat „Воістину воскрес” (Voistinu voskres – opravdu vstal z mrtvých). Lidé velice pečlivě uklízejí své byty a domy, okna zdobí vyšívanými ručníky, krášlí vejce (umělé barvy se příliš nepouţívají a nálepky uţ vůbec ne - klasikou jsou vejce vařená v slupkách od cibule) a připravují různé pokrmy, které později vkládají do předem připraveného košíku. Dalším velice důleţitým pokrmem, který nesmí v ţádném případě v košíku chybět, je „kulič“ (кулич). Často bývá překládán jako mazanec. Na jeho horní straně je upečena zkratka „Х.В“ – coţ označuje „christos voskres“. Co smí a co nesmí v košíku být, není nijak striktně určeno (samozřejmě pokud nebudeme brát v potaz alkoholické nápoje, ty tam rozhodně být nesmějí). Lidé do svého košíku vkládají jednoduše to, co dům dá. Jedná se zejména o vařená vejce, slaninu, sádlo, chléb, máslo, atd. Večer s tímto košíkem vyráţejí do kostela, kde se jídlo kropí svatou vodou. V tento významný den, se nehledí na to, jestli jste věřící nebo ne, chodí jednoduše všichni. Věřící zapalují svíčky za svaté nebo část svého pohoštění nechávají v kostele, pro chudé. O půlnoci se potom po celé Ukrajině rozezní všechny zvony všech chrámů. Jíst tzv. „posvěcené jídlo“ se zpravidla začíná aţ ráno.
95
Filolingvia, Этимологию слова Пасха. Dostupné na World Wide Web: http://filolingvia.com/publ/73-1-02020
51
12. Cizinci na českých školách V této kapitole bych se ráda zabývala problematikou začlenění se děti cizinců na základních školách v České republice. Pomocí rozhovorů s dětmi jsem se snaţila najít odpovědi, jak se jim na českých školách daří a s jakými problémy se musí vypořádat. Já: „Jak ses cítila, kdyţ ses dozvěděla, ţe se budeš stěhovat do cizí země?“ Kristýna (14 let, v ČR 3roky): „Bála jsem se, protoţe jsem nevěděla kam jedu. Ale chtěla jsem za taťkem, který sem jezdil uţ dlouho před námi. Jako chvíli se mi chtělo a chvíli zas ne. Nakonec mi stejně nic nezbývalo a jet jsem musela. Ale teď jsem moc ráda. Protoţe tu mám nové kamarády a mám to tady ráda.“ Angelina (12 let, v ČR 3 roky): „Já si pamatuji, jak za mnou přišla mamka a řekla, ţe příští týden jedem na prázdniny do nějakého Brna. O tom městě jsem nikdy nic neslyšela a nikdo ho z kamarádů neznal. Ale kdyţ to mělo být jenom na prázdniny, tak jsem si řekla, proč ne. No, a kdyţ prázdniny skončily, začala jsem chodit do školy, ale uţ tady v Brně. Zpočátku mně bylo smutno, ale později jsem si zvykla. A teď mi to nevadí.“ Angelina a Kristýna jsou dnes ţákyně jedné nejmenované základní školy v Brně. V dnešní době nejsou ţádnou vzácnosti, ale naopak se stávají běţnou součástí třídního kolektivu. Jsou to většinou děti, které přišly za nebo se svými rodiči - pracovními imigranty. Nicméně pro všechny tyto děti platí povinná školní docházka nehledě na jejich pobytový status. Petra Hlavničková v článku Jak se daří dětem cizinců na českých základních školách píše: „Tomu je tak aţ od 1. ledna 2008, kdy vešla v platnost novela školského zákona zajišťující právo všech dětí na základní vzdělání bez ohledu na to, zda pobývají na našem území oprávněně nebo neoprávněně, nejvýše však do konce školního roku, v němţ dosáhnou sedmnáctého roku věku.“96 Ukrajinské děti nepotřebují dlouhou dobu k zorientování se v českém jazyce. Většinou postačí jeden školní rok. Během té doby se naučí svým spoluţákům porozumět a poměrně slušně komunikovat. Avšak gramatika a pravopis stále zůstává největší překáţkou, obzvlášť pro ty, kteří začali navštěvovat základní školu aţ na druhém stupni. Já: „Jaký byl tvůj první kontakt s českou školou? Co pro tebe bylo nejtěţší?“ 96
HLAVNIČKOVÁ Petra, Jak se daří dětem na cizinců na českých školách? Dostupné na World Wide Web: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2192660, cit. 18. 3. 2012.
52
Angelina (12 let, v ČR 3 roky): „Do školy jsem nastoupila asi dva měsíce po tom, co jsme přijeli. Bylo to dobrý, protoţe uţ jeden kluk z Ukrajiny tam byl. Hodně mi pomáhal a překládal. Takţe jsem se nemusela moc učit. Byli jsme pořád spolu a s nikým jsme se moc nebavili. Pak mě, ale dali do třídy jiné a tam uţ to bylo jiný. Musela jsem si pomoct sama. Ale bylo to dobrý. Učitelka a děti ze školy mi hodně pomáhaly. Pořád se mě ptali, jestli rozumím. Nevím jak, ale za chvilku jsem začala rozumět česky. Taky jsem si našla novou a mnohem lepší kamarádku. Teď mám hodně českých kamarádů a vidíme se často i po škole. Ale co pro mě bylo nejtěţší, je neporozumění. Například při tělocviku, kdyţ učitelka vysvětlovala nějakou hru. Často jsem to nechápala a necítila jsem se moc dobře.“ Kristýna (14 let, v ČR 3roky): „Pamatují si, ţe první den do školy jsem přišla jak na Ukrajině. Měla jsem na sobě bílou halenku, černou sukni, copánky a mašle. Hodně jsem se styděla, kdyţ jsem zjistila, ţe tady si chodí kaţdý, jak chce. Taky na mě všichni hodně divně koukali. První měsíc jsem se bála, ale pak uţ to bylo dobrý. Teď tam mám hodně kamarádů a mám je moc ráda. Nejtěţší pro mě byla asi matematika a český jazyk. Na Ukrajině jsme v matematice počítali úplně jinak, jako postup byl jiný, ale výsledek stejný. No, a učitelka mi řekla, ţe tak počítat nebudu, ţe se to mám odnaučit a počítat jak všichni. Nechápala jsem proč. Vţdyť výsledek jsme měli stejný, a o ten přece jde, ne? Řekla mi, tady nejsi na Ukrajině a to je všechno. V češtině mi pomáhali víc jak v matematice. Dost jsem se styděla, kdyţ mi někdo něco vysvětloval a pak se zeptal: „Chápeš?“ a já „Jo, chápu“, ale nic jsem nepochopila. Nerada jsem se pořád přiznávala, ţe nerozumím. Odpoledne po vyučování jsem prosila svou kamarádku ať mi to znovu vysvětlí, ale uţ bez ostatních dětí, kteří by se mi smály.“ V České republice sice existují nějaké přípravné jazykové kurzy před vstupem do české školy, nicméně stejně drtivá většina ukrajinských rodičů tuto moţnost nevyuţívá a jejich dětí jsou doslova „vrţená do vody a jsou nucená plavat, jak nejlépe umějí“. Stejně tak jako ukrajinské děti, tak i čeští učitelé se s touto novou situaci snaţí nějakým způsobem poprat. Momentálně totiţ neexistuje ţádná metodická příručka, která by radila jak s těmito dětmi nejlépe pracovat. Pokud se dítě dokáţe motivovat sámo, z velké částí má pedagog vyhráno, ale co má dělat s dítětem, které nerozumí a učit se nechce? Ne kaţdý má totiţ sílu a schopnost překonat všechny překáţky a okamţitě po příjezdu se začít usilovně učit. A co teprve tehdy, kdyţ učební osnovy se různí? Poměrně často se stává, ţe škola nedokáţe zohledňovat ţákovou situaci a klade na dítě stejné nároky jako na ţáky české. 53
Zeptala jsem se přímo třídní učitelky Kristýny a Angeliny, jak reagovaly na příchod cizince do své třídy. Paní učitelka Kristýny: „Kdyţ jsem se dozvěděla, ţe má ke mně nastoupit Ukrajinka, která neumí ani slovo česky, byla jsem nadšená. Pravda, moc jsem se toho bála, protoţe jsem nevěděla, jak na ni budou reagovat ostatní děti ve třídě a jak bude probíhat vyučování, ale brala jsem to jako výzvu. Nejdříve jsem se o ni snaţila zjistit, co nejvíce informací, například kolik je ji let, jak se jmenuje, odkud pochází a jaké má zájmy či koníčky. Dále jsem před jejím příchodem informovala třídu a seznámila je se situací. Poté jsme se společně domluvili, kdo a s čím bude pomáhat, kdo bude zodpovědný za to, aby získala všechny potřebné učební materiály, kdo ji provede po škole, seznámí s vyučujícími, ukáţe, kde se nachází záchod, šatna, jak funguje jídelna a celkově ji seznámí s fungováním naši školy. Pak uţ bylo čistě na ni, jak se se vším popere a jak se mezi ostatní děti adoptuje.“ Paní učitelka Angeliny: „Pro mě byla nejnáročnější asi příprava. Musela jsem připravovat speciální materiály, aby byly jednoduché, srozumitelné a odpovídaly osnově, kterou jsem musela za tu hodinu probrat. Bohuţel zrovna takové materiály u nás chybí. Často jsem musela vycházet z materiálu pro dospělé, ale ty se stejně musejí hodně předělávat a přizpůsobovat. Myslím si, ţe učitelům by moc pomohlo, kdyby existovaly nějaké pomocné pracovní listy pro děti cizinců, protoţe vytvářet si je sám, je nadlidský výkon. Ne kaţdý učitel je tomu ochotný věnovat svůj volný čas.“ Samozřejmě děti, tuhle snahu vycítí a umějí ji ocenit. Angelina (12 let, v ČR 3 roky): „Moje paní učitelka je nejlepší ze všech. Pořád se mě ptala, jestli nepotřebuji něco zopakovat, nebo vysvětlit. A moje nejlepší kamarádka Terezka, je taky nejlepší. Po hodině mi brala sešity a kontrolovala, jestli jsem všechno dobře napsala a jestli jsem něco nevynechala.“ Kristýna (14 let, v ČR 3roky): „Paní učitelka mi hodně pomáhala. Často za mnou chodila o přestávce a kontrolovala mě. Taky se hodně ptala jak se mám a jak se mají mojí rodiče. Hodně mi pomohla taky moje nejlepší kamarádka Monika, která seděla se mnou v lavici. Často po mě opravovala chyby a o přestávce mi znovu vysvětlovala věci, co jsem v hodině nepochopila.“
54
Slečna Nataša (22 let, v ČR 13 let): „ Ano, ano… to si pamatuji. Začala jsem chodit hnedka do čtvrté třídy, i kdyţ na Ukrajině bych měla nastoupit do páté. Pamatuji si, ţe kdyţ jsem šla poprvé do školy tak jsem uměla jenom čtyři věty: „Dobrý den“… „Neshledanou“… „Jmenují se Nataša“…a mám dojem ţe… „Prosím, nemluvte na mě česky, já nerozumím“… to bylo všechno. Děcka tehdy ze mě byly úplně „paf“. Chtěly si se mnou pořád povídat, ale já jsem jim vůbec nerozuměla. Taky mi hodně pomáhaly, například tím, ţe se mi snaţily vysvětlit, jaký máme úkoly na další den. Pak si pamatují, ţe kdyţ děcka měly čtení, nebo něco v tom smyslu, tak jsem chodila s prvňačkami se učit abecedu a číst. Bylo to vcelku vtipný.“ Já: „Takţe ses nesetkala s ţádnou, kdyţ to tak řeknu, diskriminaci ze stran svých spoluţáku? Ţe by tě třeba odmítali, protoţe jsi jiná?“ Slečna Nataše (22 let, v ČR 13 let): „Jejda, kdepak. Všichni na mě byli moc hodní. Jeden spoluţák se dokonce do mě zamiloval, protoţe jsem byla právě jiná neţ ostatní. Nosil mi různý dobroty a svačinu. Jedině co mě tehdy udivovalo je to, ţe kdyţ jsme chodili na obědy, tak děcka si hodně na jídlo stěţovaly, coţ jsem nikdy moc nechápala. Mně to fakt chutnalo a ráda jsem na obědy chodila. To samé i na gymplu, tam mě to taky vţdycky všechno chutnalo. No prostě tady si nikdo ničeho neváţí. Jak není něco extra, tak je to hnedka špatný a hnusný.“ Avšak učitelé, kteří nemají chuť a energií, tohle zkrátka nedělají. Dítě často vyučující hodiny prosedí, aniţ by tušilo, co se právě probírá. Největší nebezpečí však hrozí tehdy, kdy těchto prosezených hodin je více. O velice dobrém příkladu se zmiňuje Petra Hlavničková v článku Jak se daří dětem cizinců na českých školách na www.migraceonline.cz: „Známe případ, kdy škola měla pocit, ţe jejich čínská ţákyně je pravděpodobně lehce mentálně zaostalá, jelikoţ ani po dvou letech školní docházky nebyla schopna komunikovat v češtině. Pedagogicko-psychologické poradny, kterým chybí diagnostický nástroj, který by nutně nepotřeboval pro diagnostiku znalost jazyka, nemohou být v této chvíli příliš nápomocny. Kdyţ však dívka přestoupila na jinou školu (rovněţ klasickou základní školu bez speciálního programu), kde se jí dostalo individuálního přístupu, ukázalo se, ţe je hodně bystrá, má dokonce poměrně velkou pasivní znalost českého jazyka a v matematice se brzy stala jednou z nejlepších ţákyň třídy. Je tedy třeba mít se na pozoru, kdy budeme o těchto
55
dětech tvrdit, ţe se nechtějí zapojit a nesnaţí se, a kdy se jedná jen o rezignaci na porozumění.“97 Jak se jiţ uvádí výše, metodické příručky pro práci s těmito dětmi chybí. Nicméně podařilo se mi zjistit, ţe tímto konkrétním problémem se zabývá občanské sdruţení META o. s Sdruţení pro příleţitosti mladých migrantů98. V rámci META funguje také Inkluzivní škola 99. Coţ je informační portál, který je zaměřený na vzdělání cizineckých dětí a na jejich integraci do českých škol. „Jedná se o podpůrný metodický nástroj, který se věnuje dané problematice z mnoha úhlů a učitelům tak poskytuje určité vodítko při práci s ţáky-cizinci a jejich úspěšným začleněním.“100 Zde mohou učitele najít základní informace o migraci a zahraničním vzdělávacím systému na Ukrajině, ale i jiných států. Dále jak nejlépe zorganizovat hodinu, jak těmto ţákům pomáhat, jak s nimi komunikovat, jakým způsobem zorganizovat vyučování a spoustu zajímavých materiálů, manuálů, pracovních listů, příruček a dokumentů, které jsou zdarma dostupné všem učitelům. Podle Českého statistického úřadu v akademickém roce 2010/2011 na Českých vysokých školách, studuje přibliţně 1280 ukrajinských státních příslušníků101. Dále k dnešnímu dnu Masaryková Univerzita v Brně spolupracuje s Národní univerzitou T. H. Ševčenka v Kyjevě a stejně jako v předchozích letech, v akademickém roce 2010/2011, se uskutečnila výměna studentů kateder ukrajinistiky univerzit v Praze, Brně a Olomouci a studentů-bohemistů z univerzit v Kyjevě a Lvově102.
12.1 Vzdělání na Ukrajině Vzdělávací systém na Ukrajině se od vzdělávacího systému u nás značně odlišuje. Na Ukrajině je nejčastějším typem taková škola, ve které lze získat základní i střední vzdělání současně. Druhým stupněm je potom škola vysoká.
97
HLAVNIČKOVÁ Petra, Jak se daří dětem cizinců na českých školách? Dostupné na World Wide Web: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2192660, cit. 18. 3. 2012. 98 www.meta-os.cz 99 www.inkluzivniskola.cz 100 Meta o. s, Inkluzivní škola. Dostupné na World Wide Web: http://www.meta-os.cz/pic/105-sluzby-propedagogy-inkluzivni-skola.aspx cit. 18. 3. 2012. 101 Ukrkonzulat, Kulturní a humanitní spolupráce. Dostupné na World Wide Web: http://www.ukrkonzulat.cz/cz/index.html 102 Ukrkonzulat, Kulturní a humanitní spolupráce. Dostupné na World Wide Web: http://www.ukrkonzulat.cz/cz/index.html
56
Díky Inkluzivní škole (odkaz je uveden výše) se mi podařilo zjistit, ţe všeobecné vzdělání na Ukrajině lze rozdělit do tří stupňů. Prvnímu stupni se říká elementární vzdělání 103 a trvá 4 roky (1. – 4. třída), druhý stupeň se nazývá základní104 a trvá 5let (5. – 9. třída) a třetí stupeň, neboli ten nejvyšší 105, je zpravidla na 3 roky (10. – 12. třída). Povinná školní docházka, stejně tak jako v Čechách, je ukončená devátou třídou a dvanáctá třída je potom ukončena státní závěrečnou zkouškou. Známkování na základních a středních školách se od České republiky velice odlišuje a to dvanácti stupňovou škálou, kde: 1–3 znamená nedostatečně, 4–6 dostatečně, 7–9 dobře a 10– 12 výborně106. Na vysokých školách se pouţívá klasická stupnice, na kterou jsme zvyklí .
103
Початкова школа. Основна школа. 105 Старша школа. 106 Inkluzivní škola, Ukrajina. Dostupné na World Wide Web: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/ukrajina_dbkvs_0.pdf, cit. 26. 3. 2012. 104
57
13. Ukrajinština S udrţováním původní kultury a řeči má ukrajinská rodina ţijící v ČR poměrně velké problémy. Děti jsou většinou ochotní komunikovat v rodném jazyce, ale pouze doma za zavřenými dveřmi, aby tak neupozorňovali na svou odlišnost své české kamarády. V některých jiných rodinách se ukrajinsky nekomunikuje dokonce vůbec. Dítě tím pádem rychle zapomíná a ukrajinštinu se mu podaří slyšet pouze tehdy, kdyţ například jede navštívit své příbuzné na Ukrajinu. Ukrajinská iniciativa však v ČR pořádá pro děti ve věku mateřských, základních i středních škol, zábavné přednášky o Ukrajině, aby nikdy nezapomněly, kdo doopravdy jsou a kde se narodily. „Děti se pod vedením PhDr. Ilony Šatylové učí básničky, zpívají, osvojují si základy ukrajinské abecedy, jezdí na poznávací výlety. Tento Zájmový krouţek existuje jiţ čtvrtým rokem.“107 Na „Радио Свобода“108 si zájemci mohou poslechnout různé pořady, například: „Ukrajina regionální“, „Svět ve zprávách“, „30 v různých rozměrech“, „Ekonomický ţurnál“, „Hudební ostrov“ a spoustu jiných zajímavých pořadů109. Celková pozornost je soustřeďovaná zejména na problematiku migrace v širším evropském kontextu. Nejstarší Ukrajinský časopis, který vzniká v roce 1993, se jmenuje Porohy (Пороги). „Porohy
jsou
vydávány
Ukrajinskou
iniciativou
a
jsou
tedy
v porovnání
s
ostatními ukrajinskými periodiky stále nejúţeji spojeny se starší ukrajinskou menšinou v České republice.“110 Archivní čísla si můţeme prohlédnout na webových stránkách www.ukrajinci.cz, kde jsou k dispozici jak v v české, tak i ukrajinské verzi. Časopis se zabývá aktuálním děním mezi českou a ukrajinskou komunitou, dále kulturou, vztahy mezi oběma národy a současnými problémy ukrajinské migrace. Například problematikou klientského systému, změnami v zákoně a vízy. V závěru můţeme najít také kříţovky a vtipy. Cena jednoho čísla činí 20 korun a vychází dvakrát do měsíce. V roce 2005 vzniká Ukrajinský ţurnál (Український журнал). „Ţurnál definuje sám sebe jako „měsíčník pro Ukrajince v České republice, Polsku a na Slovensku“ a zaměřuje se na náročnější skupinu čtenářů. Jeho cílem je přesáhnout obzor kulturní menšiny, vytvořit prostor
107
PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 74. 108 www.radiosvoboda.org 109 PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 74. 110 Migrace online, Ukrajinská média v České republice. Dostupné na World Wide Web: http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210439, cit. 19. 3. 2012.
58
pro různé pohledy – ţurnál sice navazuje na tradici ukrajinské migrace do České republiky, nesoustředí se ovšem jen na Česko a Ukrajinu, ale celkově na prostor středovýchodní Evropy.“111 Oproti jiným tiskovinám se nesnaţí oslovit co nejširší skupinu čtenářů, nýbrţ udrţet svou vysokou úroveň. Proto jsou veškeré články mnohem propracovanější a sloţitější. O tom napovídá samotný fakt, ţe do časopisů píší spíše odborníci, neţ novináři, kteří o daném tématu neví vůbec nic a pracují spíše s literaturními zdroji. Ukrajinský ţurnál vychází jednou měsíčně, avšak od roku 2006 vychází jednou ročně i v češtině. Cena jednoho kusu činí 30 korun. Ukrajinská a česká online čísla můţeme nalézt na www.ukrzurnal.eu. V roce 2008 dále vzniká věstník Ukrgazeta (Укргазета), který bývá často označován jako: „Перша Українська газета в Чеській Республіці“112, neboli první ukrajinské noviny v České republice. Noviny mají velice široký záběr, orientují se na ukrajinské instituce, ruské a ukrajinské školy a nově vzniklé organizace v ČR. Vychází jednou za měsíc a cena jednoho výtisků činí 20 korun. Online verzi můţeme najít na www.ukrgazeta.cz. Všechny časopisy vycházejí výhradně v ukrajinštině. Pouze Ukrajinský ţurnál má jednou do roka i verzi českou. Cílem těchto časopisů je zvýšit povědomí české společnosti, a obzvlášť pak novinářů, o Ukrajině. Na vysokých školách se dokonce ukrajinština vyučuje, a to například na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, ale také na vysoké škole v Olomouci, Praze a Plzni.
13.1 Ukrajinština a ruština Ukrajinština113 se řadí k východoslovanským jazykům, která je nejvíce příbuzná ruštině, běloruštině a polštině. Stejně tak jako jiné slovanské jazyky, tak i ona se vyvinula z praslovanštiny. Oficiální jazyk Ukrajiny je ukrajinština, kromě Krymu, kde je úředním jazykem naopak ruština. Nicméně více neţ polovina obyvatel pouţívá ruštinu denně jako „jazyk komunikativní“. Například: kdyţ přijedeme na Ukrajinu a oslovíte nějakého Ukrajince rusky, automaticky s vámi začne komunikovat v ruštině. Jednoznačnou dominanci ukrajinského jazyka, můţeme zaznamenat zejména na západě nebo střední Ukrajině. Čistě ruský jazyk (kromě Krymu) převládá na východě, obzvlášť 111
Migrace online, Ukrajinská média v České republice. http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210439, cit. 19. 3. 2012. 112 Migrace online, Ukrajinská média v České republice. http://migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210439, cit. 19. 3. 2012. 113 Украї́нська мо́ва.
Dostupné
na
World
Wide
Web:
Dostupné
na
World
Wide
Web:
59
v Luhanské a Doněcké oblasti. Ovšem na severovýchodě se pouţívá tzv. syrţuk. Syrţuk je směsice ruštiny a ukrajinštiny s převládající ukrajinskou gramatikou a výslovností, avšak s ruskou slovní zásobou. Syrţuk se zrodil z toho důvodu, ţe pro místní obyvatelé bylo mnohem výhodnější pouţívat ruštinu, nicméně proto, ţe ho nikdo nikdy pořádně neznal, vznikla její jakási „parodie“.
13.2 Rozdíly mezi ukrajinským a ruským jazykem Rozdíl mezi ruštinou a ukrajinštinou se můţe přirovnat například k němčině v Německu a Rakousku, nebo také k španělštině ve Španělsku či Portugalsku, nebo třeba i k samotné češtině a slovenštině. V praxi to potom funguje tak, ţe Ukrajinci jakékoliv generace rozumí Rusům bez jakéhokoliv problému, zatím co Rusové Ukrajincům, skoro vůbec. Na rozdíl od češtiny, která má přízvuk na první slabice, ukrajinština i ruština, mají přízvuk pohyblivý. Pokud se někdo rozhodne kupovat průvodce Ukrajinou, je velice důleţité, aby kníţku otevřel a ověřil, zda jsou v ní vyznačené přízvuky, protoţe pokud nejsou, příručka je nevhodná a poskytuje neúplné a nedostatečné informace. Stejným způsobem to funguje i u nás v ČR. Pokud totiţ cizinec neřekne zcela správně slovo, velice těţce se potom dohadujeme, co vám autor chtěl vlastně říct. Obzvlášť v určitých slovíčkách, kde stačí pozměnit přízvuk a hned to bude znamenat něco jiného. Podívejme se na tabulku. Nejvýraznější rozdíly můţeme vidět: 1) Znak „г“ – se v ukrajinštině čte jako „h“ a v ruštině jako „g“. 2) Na rozdíl od ruštiny, v ukrajinštině existuje také znak „Ґ“, který se čte jako „g“, nicméně se pouţívá velice zřídka. 3) Znak „е“ – se v ukrajinštině čte jednoduše jako „e“, ale v ruštině jako „je“. Například: Ukrajinsky „Добрий день!“, se čte jako „Dóbryj deň“ Rusky „Добрый день!“, se čte jako „Dóbryj děň“ 4) Znak „є“ – se naopak v ukrajinštině čte jako „je“ a v ruštině jako tvrdé „e“. 5) Znak „и“ – v ukrajinštině představuje tvrdé „y“, zatímco v ruštině měkké „i“. Tvrdé „y“ se v ruštině značí jako „ы“. 6) V ruštině na rozdíl od ukrajinštiny v ţádném případě nenalezneme měkké „i“! Jednoduše řečeno, kdyţ před sebou uvidíme text s azbukou, právě podle měkkého a tvrdého „i“ dokáţe „laik“ rozpoznat, zda se jedná o text ruský či ukrajinský. 60
Dalším takovým zajímavým specifikem je to, ţe v ukrajinském jazyce se písmenko „o“, čte opravdu jako „o“. V ruštině to ovšem záleţí na tom, zda je „o“ přízvučné či nikoli. Pokud je přízvučné čte se jako „a“, pokud není tak jako „o“. Ukrajinskou azbuku se musí jednoduše naučit nazpaměť. Nemá smysl spoléhat na nápisy v latince, protoţe oni tam nejsou, nikdy nebyly a nikdy nebudou! Rozdíl mezi Ukrajinskou a Ruskou azbukou velké písmeno А Б В Г Ґ Д Е Є Ж З И І Ї Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х
malé písmeno а б в г ґ д е є ж з и і ї й к л м н о п р с т у ф х
výslovnost [a] [b] [v] [h] [g] [d] [e] [je] [ž] [z] [y] [i] [ji] [j] [k] [l] [m] [n] [o] [p] [r] [s] [t] [u] [f] [ch]
velké písmeno А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш
malé písmeno а б в г д е ѐ ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш
výslovnost [a] [b] [v] [g] [d] [je] [jo] [ž] [z] [i] [j] [k] [l] m] [n] [o] [p] [r] [s] [t] [u] [f] [ch] [c] [č] [š]
Ц Ч Ш Щ Ь Ю Я
ц ч ш щ ь ю я
[c] [č] [š] [šč] [měkký znak] [ju] [ja]
Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
щ ъ ы ь э ю я
[šč] [tvrdý znak] [y] [měkký znak] [e] [ju] [ja]
61
14. Závěr V bakalářské práci jsem se pokusila nahlédnout do problematiky nejpočetnější minority ţijící v České republice. Mým primárním cílem, bylo seznámit čtenáře s problematikou Ukrajinské integrace do České společnosti. Dále upozornit na skutečnost, ţe přítomnost ukrajinských imigrantů v české společnosti má své hluboké kořeny, které sahají aţ do středověku a výrazněji se projevují v meziválečném období. Myslím si, ţe imigranti z této doby mají stále důleţitou pozici v dnešní ukrajinské komunitě na českém území. Kromě toho jsem se také snaţila shrnout jejich důvody k imigraci, překáţky, které musejí dennodenně překonávat, obvyklý průběh integrace do majoritní společnosti a problémy plynoucí z odlišného původu a zvyků na Ukrajině. Jak jsem se jiţ zmiňovala uţ v úvodu, procesem integrace do české společnosti jsem si proţila na vlastní kůţi, a tedy závěrem bych ráda shrnula své pocity a ţivotní zkušenosti z této integrace. Jako u většiny Ukrajinců, tak i u nás, byla ekonomická situace na Ukrajině velice svízelná. Proto se můj otec rozhodl odjet do České republiky, najít si práci a finančně nám pomoct. Toto období pro něj ani pro nás nebylo jednoduché. Neustálý boj s úřady, nedůvěra ze strany zaměstnavatelů, snaha uchytit se v cizí zemi, dokázat své schopnosti a loajalitu a k tomu velký stesk po své vlasti a rodinných příslušnicích, kteří tam zůstali, působily mým rodičům velké problémy. Z mého pocitu a povídání si s rodiči i mými respondenty vyplynulo, ţe podstatná část nedůvěry k občanům bývalého SSSR pramení z doby vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR v roce 1968. Je to opravdu smutné, protoţe současní imigranti s touto dobou nemají nic společného, vzhledem k tomu, ţe v té době nebyli ještě na světě nebo byli malými dětmi. I přes tyto překáţky se snaţí imigranti integrovat do společnosti. Postupně se jim daří získávat důvěru okolí, lepší se jejich pracovní podmínky a nalézají české kamarády. Přestoţe se citovaní dotazování odlišují pohlavím, věkem a rodinným stavem, v jejich výpovědích lze postřehnout společné momenty. Nejenţe jsou všichni stovky kilometrů vzdálení svým blízkým a přátelům, pociťují zármutek nad svojí mateřskou zemí, která se dlouhodobě zmítá v ekonomických potíţích. Většina se také dennodenně potýká s nepřehlednou byrokracií, která je stojí mnoho energie, peněz a času, ale především jsou si podobní svou odhodlanosti a pevnou vůlí svůj ţivot zlepšit.
62
I přesto, ţe mé studium o této problematice bylo zúţené převáţně teritoriem Brna, podařilo se mi zjistit zajímavé poznatky, které bohuţel nemohu do své práce zahrnout a to z důvodu slíbené anonymity. Věřím, ţe mi moje práce pomohla s touto problematikou lépe seznámit a tak získat další zkušeností do mé budoucí pedagogické praxe.
63
15. Seznam použité literatury
1.
BARŠA, Pavel, Politická teorie multikulturalismu, 2.vyd., Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury, 2003, 347str., ISBN 80-7325-020-9. 2.
BARŠOVÁ, Andrea, Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky
v USA, západní Evropě a Česku, 1.vyd., Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2005, 308 str., ISBN 80-210-3875-6. 3.
BITTNEROVÁ,
Dana,
MORAVCOVÁ,
Mirjam,
Etnické
komunity
v české
společnosti, 1.vyd., Praha: Ermat, 2006, 411 str., ISBN 80-903086-7-8. 4.
BROUČEK, Stanislav, Domácí postoje k zahraničním Čechům v novodobých dějinách
(1918-2008), Praha: Public History ve spolupráci s Etnologickým ústavem AV ČR, 2009, 231 str., ISBN 978-80-86445-26-7 (Public History : váz.), ISBN 978-80-87112-18-2 (Etnologický ústav AV ČR: váz.) 5.
DRBOHLAV, Dušan, Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme,
kam jdeme?, 1.vyd., Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, 207 str., ISBN 97880-7419-039-1. 6.
DRBOHLAV, Dušan, Nelegální ekonomické aktivity migrantů : (Česko v evropském
kontextu), 1.vyd., Praha: Karolinum, 2008, 311 str., ISBN 978-80-246-1552-3. 7.
GABAL, Ivan, Etnické menšiny ve střední Evropě: konflikt nebo integrace, 1.vyd.,
Praha: G plus G, 1999, 341 str., ISBN 80-86103-23-4. 8.
GULOVÁ, Lenka, ŠTĚPAŘOVÁ, Ema, Multikulturní výchova v teorii a praxi. Brno:
PdF MU, 2004. 231 s. ISBN 80-86633-14-4. 9.
HLADÍK, Jakub, Multikulturní výchova: socializace a integrace menšin. 1.vyd., Zlín:
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2006, 73 str., ISBN 80-7318-424-9. 10. HORÁKOVÁ, Miroslava, Zaměstnavatelé zahraničních pracovníků v České republice a jejich role v procesu sociální integrace : (analýza poptávky po zahraniční pracovní síle), Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2007, 156 str., ISBN 978-80-87007-92-1. 11. JIRÁK, J., Nečitelní cizinci = Hard to make out foreigners : jak se (ne)píše o cizincích v českém tisku, Praha: Multikulturní centrum, 2003, 94 str., ISBN 80-239-1137-6. 12. KATRŇÁK, Tomáš, Třídní analýza a sociální mobilita, 1.vyd., Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, 211 str., ISBN 80-7325-067-5. 13. LEOTIYEVA, Yana, Menšinová problematika v ČR: komunitní ţivot a reprezentace kolektivních zájmů: (Slováci, Ukrajinci, Vietnamci a Romové), 1.vyd., Praha: Sociologický 64
ústav AV ČR, 2006, 95 str., ISBN 80-7330-098-2. 14. MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil, Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004, 78 str., ISBN: 80-7315-078-6 15. MALINEVSKÁ, Natalja, Ukrajinské reálie 1, 1. vyd., Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2003, 96 str., ISBN 80-244-0670-5. 16. NEŠPOROVÁ, Olga, Rodiny přistěhovalců I, 1. vyd., Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2007, 62 str., ISBN 978-80-87007-55-6. 17. PAVLÍKOVÁ, Eva – SLÁDEK, Karel a kol., Sociální situace a religiozita ukrajinských migrantů v ČR, Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009, 120 str., ISBN
978-
80-86818-95-5. 18. PETRÁŠ, René, PETRŮV, Helena, SCHEU, Harald Christian, Menšiny a právo v České republice, 1.vyd., Praha: Auditorium, 2009, 507 str., ISBN 978-80-87284-00-1. 19. PEŠKOVÁ, Michaela (ed.): Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice. Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, 2006, 206 str., ISBN 80-87025-07-5. 20. PRŮCHA, Jan, Multikulturní výchova: příručka (nejen) pro učitele, 1.vyd., Praha: Triton, 2006, 263 str., ISBN 80-7254-866-2. 21. RABUŠIC, Ladislav, Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace? Praha: VÚPSV, výzkumné centrum Brno, 2003, 58 str., ISBN
80-
239-2257-2. 22. RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, Institucionální podmínky sociální integrace cizinců v ČR. II, Role zaměstnání a vybraných institucí v procesu integrace, 1.vyd., Brno: Barrister & Principal, 2011, 186 str., ISBN 978-80-87474-20-4. 23. RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Lokální strategie integrace cizinců v ČR I, Praha: VÚPSV, 2008, 74 str., ISBN 978-80-7416-006-6. 24. RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, TRBOLA, Robert, Sociální integrace přistěhovalců v České republice, Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009, 309 str., ISBN 978-807419-023-0. 25. ROUBÍČEK, Vladimír, Úvod do demografie, 1.vyd., Praha: Codex Bohemia, 1997, 348 str., ISBN 80-85963-43-4. 26. SARTORI, Giovanni, Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Esej o multietnické společnosti, 1.vyd., Praha: Dokořán, 2005, 134 str., ISBN 80-7363-022-2. 27. ŠTĚCHOVÁ, Markéta, Právní ochrana etnických menšin v ČR: závěrečná zpráva 65
z výzkumu, 1.vyd., Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, 232 str., ISBN 80-86008-99-1. 28. ŠIŠKOVÁ, Tatjana, Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. století, 1.vyd., Praha: Portál, 2001, 188 str., ISBN 80-7178-648-9. 29. ŠIŠKOVÁ, Tatjana, Výchova k toleranci a proti rasismu, 2.vyd., Praha: Portál, 2008, 273 str., ISBN 978-80-7367-182-2. 30. ŠUBRT, Jiří, Kapitoly ze sociologie veřejného mínění, 1.vyd., Praha: Karolinum, 1998, 241 str., ISBN 80-7184-522-1. 31. TRBOLA,
Robert,
Institucionální
podmínky
sociální
integrace
cizinců
v
ČR. I, Integrační politika, 1.vyd., Brno: Barrister & Principal, 2011, 181 str., ISBN 978-8087474-19-8. 32. UHEREK, Zdeněk, Cizinecké komunity z antropologické perspektivy: vybrané případy významných imigračních skupin v České republice, Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008, 259 str., ISBN 978-80-87112-12-0. 33. UHEREK, Zdeněk, Integrace cizinců na území České republiky, Praha: Akademie věd, 1 elektronický optický disk (CD-ROM), ISBN 80-86675-03-3. 34. UHEREK, Zdeněk, Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu : (prostor bývalého SSSR a slovenští Romové) : výzkumná zpráva, Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2004, 203 str., ISBN 80-85010-69-0. 35. ZILYNSKYJ, Bohdan, Ukrajinci v Čechách a na Moravě: stručný nástin dějin, Sdruţení Čechů z Volyně a jejich přátel, 2002, 76 str., ISBN 80-903164-1-7. 36. ZILYNSKYJ, Bohdan – KOČÍK, René: Ukrajinci v České republice. In: Tatjana Šišková (ed.): Menšiny a migranti v České republice. My a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001.
66
16. Seznám respondentů
Paní Světlana: 43 let, vysokoškolačka, zaměstnána jako uklízečka v hotelu, v České republice ţije 13 let. Paní Irina: 49 let, vyučena švadlena, zaměstnána jako uklízečka kancelářských prostor, v České republice ţije 13 let. Slečna Nataša: 22 let, studentka vysoké školy – obor psychologie, v České republice ţije 13 let. Pan Víťa: 49 let, vyučen automechanik, zaměstnán jako dělník, v České republice ţije 14 let. Pan Serjóţa: 44 let, vysokoškolák – obor architekt, zaměstnán jako stavbyvedoucí, v České republice ţije 16 let. Jura: 17 let, středoškolák – gymnázium, v České republice ţije 13 let. Angelina: 12 let, základní škola, v České republice ţije 3 roky. Kristýna: 14 let, základní škola, v České republice ţije 3 roky.
67
17. Přílohy Příloha číslo 1: Ukrajinské zvyky114
1.
Co se nesluší:
-
Smrkat na veřejnosti
-
Chovat se hlučně
-
Mluvit ve společnosti o penězích a o lechtivých tématech
-
Utahovat se z národní povahy, zvyků a historie
2.
Co se sluší
-
Za každou pomoc a při každé vhodné příležitosti dávat menší dárečky – například
jestliţe jdeme k někomu na návštěvu, půjčíme si od někoho nějakou věc, nebo kdyţ nám někdo prokáţe menší sluţbičku, měli bychom daného dotyčného odměnit nějakou maličkosti. -
Na návštěvy bychom měli chodit vždy v čas a nikdy nesmíme zapomenout přinést
nějaký dárek (květiny, bonboniéru, víno, něco do domácnosti, atd.) -
Návštěvě se vždy servíruje to nejlepší, co se doma nachází – Ukrajincům velice
záleţí na tom, aby se o nich mluvilo jako o nejpozornějších a nejlepších hostitelích. Měli bychom mít také na paměti, ţe povinnost kaţdého hostitele, návštěvu nakrmit. Proto kromě klasického kafe, vám budou nabízet všelijaké pokrmy, které doma najdou. Pokud je odmítneme, mohou to brát jako uráţku. -
Nedávat najevo špatnou náladu či únavu
-
Mít zahalenou hlavu šátkem, pokud jsme žena a vstupujeme do pravoslavného
chrámu, nebo naopak sundat klobouk či čepici pokud jste muž
3.
Co znamená když…
-
Před cestou sedět u sbalených zavazadel – Jedná se o velice starý zvyk, který
KAŢDÝ Ukrajinec a VŢDY dodrţuje! Znamená to: v tichosti a beze slov posedět mlčky u sbalených zavazadel, aby cesta dobře dopadla a nic se během cesty nestalo.
114
PEŠKOVÁ, M. Я - имигрант. Jsem imigrant. Imigranti z bývalých zemí SSSR v České republice, Plzeň: Katedra slovanských jazyků a obecné jazykovědy / Fakulta filozofická Západočeské univerzity, str. 188.
68
-
Ukazovat na někoho palec zastrčený v pěsti mezi ukazováček a prostředníček -
znamená „kašlu na tebe“, „nic ode mě nedostaneš“, „máš smůlu“. -
Cvrkat si ukazováčkem z boku po krku – „pojďme se napít“ nebo „on je opilý“.
-
Podat si s někým ruku nebo ho pozdravit přes práh – přes práh by se nemělo nic
podávat, je to špatné znamení a podle tradic to můţe vést k hádce s blízkým člověkem. Ale pokud na práh alespoň šlápneme, můţeme smůle předejít. -
Ztratit rukavici – špatné znamení, které poukazuje na to, ţe přijdou nějaké špatné
chvíle. -
Posadit se náhodně mezi dva lidi, se stejným křestním jménem – přináší štěstí.
Příloha číslo 2: Jak se na Ukrajině dá říct „nikdy“ nebo také „Až naprší a uschne“ -
це тоді буде, як у курки зуби виростуть – To bude tehdy, aţ slepici zuby vyrostou
-
коли рак свисне – Aţ rak zapíská
-
тоді, як (коли) на долоні волосся виросте – Aţ z dlaně vlasy vyrostou
-
як свиня на небо гляне – Aţ se prase na nebe podívá
-
як курка теля родить, а свиня яйце знесе – Aţ slepice porodí tele a prase snese vejce
69
Příloha číslo 3: Vtipy o Ukrajincích Ukrajinský dělník přijde k doktorovi s tím, ţe má zácpu. Lámanou češtinou vysvětlí problém, doktor ho prohlédne a pak říká: "Předkloňte se a opřete se pevně rukama tady o stůl." Ukrajinec udělá, doktor se napřáhne a vší silou ho nakopne. "Tak a teď jděte na záchod." Za chvíli se dělník vrátí s blaţeným úsměvem: "Pane doktore, to je paráda, co mám dělat, aby se mi to nevrátilo?" "Přestaňte si utírat zadek pytlem od cementu…“115 Vypráví Pepa v hospodě: „Včera jsem říkal sousedům, Ukrajincům, ţe bych potřeboval střelit auto.” „A střelili ti ho?” „Jo, ráno jsem měl prostřílené gumy.” 116 Víte, jak to chodí s úplatky v ČR? To se jednou kolem ministerstva stavěl plot. Udělalo se výběrové řízení. Do něj se přihlásil Ukrajinec a Čech. Ukrajinec řekl: "Ten plot postavím za 250.000,- Kč" a Čech říká úředníkovi: "Já ten plot postavím
za
2.250.000,-
Kč".
Úředník
na
to:
"Jak
to?",
no
a
podnikatel
vysvětluje: "To je jednoduché - milión ty, milión já a za těch 250.000,- Kč to necháme postavit toho Ukrajince117. Nad Ukrajinou letí letadlo. Na palubě sedí tamní prezident Viktor Juščenko, premiérka Julija Tymošenková a proruský opoziční politik Viktor Janukovyč a vedou rozhovor o budoucnosti země. Juščenko: "Zajistím všem Ukrajincům naději na šťastnou budoucnost a stanu se nejvíce uctívaným muţem v zemi. Tymošenková: "Slibuju, ţe dám kaţdému, kdo má své úspory v bance, tisíc hřiven. Budu pak ještě oblíbenější."
115
Ftipky. Dostupné na World Wide Web: http://www.ftipky.org/vtipy/doktorske/5762_ukrajinsky-delnik-prijdek-doktorov-.html, cit. 10. 4. 2012. 116 Vtipy- legrace. Dostupné na World Wide Web: http://vtipy.legrace.cz/vypis.php?k1=13&k2=24, cit. 10. 4. 2012. 117 Bellla blog. Dostupné na World Wide Web: http://bellla.blog.cz/rubrika/vtipy, cit. 10. 4. 2012.
70
Janukovič: "A já vyhodím vás oba z letadla a lidé mi postaví památníky ještě za mého ţivota."118 Příloha číslo 4: Mapy Ukrajiny
Obrázek č. 1: Poloha Ukrajiny
Obrázek č. 2: Státní vlajka Ukrajiny
118
Tn Nova, Vtipy o plynové krizi. Dostupné na World Wide Web: http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/nemaji-plynale-smeji-se-vtipy-o-plynove-krizi.html, cit. 10. 4. 2012.
71
Obrázek č. 3: Státní znak Ukrajiny
Příloha číslo 5: Chrámy
Obrázek č. 4: Kyjevo-pečerska lávra
Obrázek č. 5: Počajivskou lávru 72
Obrázek č. 6: Svjatohirská lávru
Obrázek č. 7: Chrám svatého Vladimíra v Kyjevě
73
Příloha č. 6: Pravoslavný kříž
Obrázek č. 8: Pravoslavný kříţ Příloha číslo 7: Ukrajinská měna – гривня
Obrázek č. 9: Ukrajinská měna
Obrázek č. 10: Ukrajinské mince 74
Příloha číslo 8: Ukrajinský konzulát v Brně Konzulát Ukrajiny ve městě Brno 602 00 Brno, Barvičova 56 Tel: +420 541 216 973 Fax: +420 541 216 972 e-mail:
[email protected] Úřední hodiny: pondělí, středa, pátek od 08.30 do 12.00 - příjem dokumentů od 13.00 do 14.00 - výdej dokumentů (v úterý se provádí příjem předem telefonicky objednaných)
Obrázek č. 11: Ukrajinský konzulát v Brně
75
Příloha číslo 9: Pravoslavný chrám v Brně
Obrázek č. 12: Pravoslavný kostel sv. Michala Příloha číslo 10: Tradiční Ukrajinská jídla
Obrázek č. 13: Украинский борщ (boršč)
Obrázek č. 14: Пирог с капустой (plněný piroh se zelím)
76
Obrázek č. 15: Пельмени (pelmeně)
Obrázek č. 16: Варени (varenyky)
Obrázek č. 17: Голубцы с мясом (holubci s masem)
77
Obrázek č. 18: Сырники (syrnyky)
Obrázek č. 19:Кутья (kuťa)
Obrázek č. 20: Узвар (uzvar) 78
Obrázek č. 21: Пасхальный кулич (kulič)
79
Příloha číslo 11: Ukázková verze z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR Plnou verzi můţete nalézt na www.cestina-pro-cizince.cz. ÚLOHA 1 Čtěte text a vyberte 1 správné řešení pro úkoly 1 – 6. Číslo 0 je příklad. Nabízíme pokoje pro jednoho nebo pro 2 studenty v bytě 3+1 bez balkonu. Společná je kuchyň, WC a koupelna. V obývacím pokoji je nábytek, televize a internet. Potraviny jsou asi 5 minut pěšky. V centru Brna, 6 000 Kč/pokoj měsíčně. Volejte denně 13:00 – 17:00 na telefonní číslo 541 325 612 Příklad 0. Kdo můţe v bytě bydlet? A) Rodina a malé zvíře. B) Mladá rodina. C) Důchodci. D) Studenti. 1. Kolik studentů můţe bydlet v jednom pokoji? A) Tři. B) Jeden aţ tři. C) Dva nebo tři. D) Jeden nebo dva 2. Co v bytě není? A) Kuchyň. B) Obývák. C) Internet. D) Balkon. 3. Kde je ten byt? A) V Brně. B) V Praze. C) Blízko Brna. D) Blízko Prahy.
4. Co je blízko bytu? A) Restaurace. B) Obchod s jídlem. C) Zastávka tramvaje. D) Zastávka autobusu. 5. Kolik korun musíte kaţdý měsíc platit za pokoj? A) Pět tisíc. B) Šest tisíc. C) Sedm tisíc. D) Čtyři tisíce. 6. Chcete odpovědět na inzerát. Kdy tam můţete telefonovat? A) Ráno. B) Dopoledne. C) Odpoledne. D) V sedm hodin.
80
ÚLOHA 2 – Poslech Poslechněte si 5 dialogů. Kaţdý dialog uslyšíte 2x. Pak vyberte 1 správné řešení pro úkoly 1 – 5. Číslo 0 je příklad. Příklad 0. V kolik hodin přijde Jana? A) Ve čtyři. B) V pět. C) V osm. D) V devět Teď si přečtěte úkoly 1 – 5. Máte na to 1 minutu. 1. Kde je lékárna? A) U pošty. B) U nádraţí. C) U náměstí. D) U supermarketu. 2. Kolik stál oběd? A) 167 korun. B) 114 korun. C) 125 korun. D) 122 korun. 3. V kolik hodin začíná Markéta pracovat? A) V osm hodin. B) V devět hodin. C) V deset hodin. D) V jedenáct hodin. 4. Kdy má David narozeniny? A) 24. července. B) 24. června. C) 10. července. D) 10. června. 5. Co bolí Renatu? A) Noha. B) Břicho. C) Ruka. D) Hlava. 81
0. V kolik hodin přijde Jana? [Jana]: Mirku, můţeme přijít na návštěvu v pátek ve čtyři? [Mirek]: Bohuţel ne, budu doma nejdříve v pět. [Jana]: Aha. A kdy tedy můţeme přijít? [Mirek]: Mám ještě nějakou práci. Nemůţete přijít v osm? [Jana]: Tak dobře, v osm. Budeme se těšit. [Mirek]: Já taky.
DIALOG ČÍSLO 4 [Jana]: Davide, všechno nejlepší a tady je malý dárek. [David]: Jano, děkuju moc za dárek, ale narozeniny dnes nemám. [Jana]: Jak to, ţe nemáš? [David]: Ne, dnes ne. Narodil jsem se 24. června a dnes je 10. července. [Jana]: Opravdu? To není moţné! [David]: Podívej se, tady je moje datum narození: 24. června.
DIALOG ČÍSLO 1 [Muţ]: Promiňte, nevíte, kde je tady lékárna? [Ţena]: Pojedete pořád rovně na náměstí. U pošty zahnete doleva. [Muţ]: Hm. Blízko je také supermarket, ne? [Ţena]: Ano, ale vy pojedete pořád rovně na autobusové nádraţí. Lékárna je hned vedle. [Muţ]: Je to daleko? [Ţena]: Asi deset minut autem. [Muţ]: Moc děkuju. [Ţena]: Není zač.
DIALOG ČÍSLO 5 [Martin]: Ahoj Renato. Jak se máš? [Renata]: Ahoj Martine, špatně. Včera jsme měli nehodu a manţel je v nemocnici. Celou noc jsem nespala. [Martin]: Je v pořádku? [Renata]: Naštěstí má jen zlomenou ruku. [Martin]: A co děti? [Renata]: Dceru ještě trochu bolí břicho a levá noha. [Martin]: A ty jsi v pořádku? [Renata]: Ano, ale bolí mě trochu hlava. Jsem unavená. [Martin]: To nic. Vezmi si tenhle prášek. To bude dobré.
DIALOG ČÍSLO 2 [Ţena]: Pane vrchní, zaplatím, prosím. [Muţ]: Ano, prosím. Polévka 25 korun, pivo 22 korun a guláš 67 korun. Celkem 114 korun. [Ţena]: 120 korun, děkuju. [Muţ]: Také děkuju. DIALOG ČÍSLO 3 [Karel]: Markéto, kde jsi? Uţ hodinu ti volám. [Markéta]: Karle, promiň, ještě spím. Kolik je hodin? [Karel]: Bude deset hodin. [Markéta]: Tolik? V práci začínáme v osm. [Karel]: To uţ je bohuţel pozdě. Stalo se něco? [Markéta]: Šla jsem včera spát v jedenáct, byla jsem unavená.
82
Zdroje Obrázek číslo 1: http://www.luko2.com/cestovani/info_ukrajina.htm Obrázek číslo 2: http://www.vlajky-tatu.cz/vlajka_nahled.php?id_vlajka=204&rozmer=800 Obrázek číslo 3: http://vlajky.genezis.eu/U/vlajka_ukrajina.htm Obrázek číslo 4: http://uk.wikipedia.org/wiki/%D0%A4%D0%B0%D0%B9%D0%BB:Kiev_Pechersk_Lavra_ %28General%29.jpg Obrázek číslo 5: http://uk.wikipedia.org/wiki/%D0%A4%D0%B0%D0%B9%D0%BB:PochaevInside.jpg Obrázek číslo 6: http://iloveukraine.com.ua/p/VCj6Jf Obrázek číslo 7: http://viogrand.com/excursion_sobor.html Obrázek číslo 9: http://obozrevatel.com/politics/osenyu-upadet-grivnya.htm Obrázek číslo 10: http://www.ukrkovcheg.org.ua/wp-content/uploads/2012/03/kopeyka41.jpg Obrázek číslo 11: http://www.ukrkonzulat.cz/cz/index.html Obrázek číslo 12: http://www.nockostelu.cz/index.php?pg=chram_sv_vaclava Obrázek číslo 13: http://foodclub.ru/detail/1136/ Obrázek číslo 14: http://kuharka.com/pirog-s-kapustoj-recept.html Obrázek číslo 15: http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A4%D0%B0%D0%B9%D0%BB:%D0%9F%D0%B5%D 0%BB%D1%8C%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B8_%D1%81%D0%B2%D0%B5%D0 %B6%D0%B5%D1%81%D0%B2%D0%B0%D1%80%D0%B5%D0%BD%D0%BD%D1%8 B%D0%B5.JPG Obrázek číslo 16: http://strjapuha.com/item/474 Obrázek číslo 17: http://www.dadomy.ru/r1818.aspx Obrázek číslo 18: http://kak-prigotovit-edu.ru/?p=30 Obrázek číslo 19: http://www.liveinternet.ru/tags/%EA%F3%F2%FC%FF/ Obrázek číslo 20: http://www.magiclady.net/load/prazdnichnyj_stol/rozhdestvo/uzvar_rozhdestvenskij/33-1-0306 Obrázek číslo 21: http://www.vkusnyblog.ru/smak/4112
83
18. Resumé
Bakalářská práce se zabývá s největší ţijící komunitou v České republice, Ukrajinci. Terénní průzkum byl zaměřen na město Brno, kde v období 6ti měsíců byly zhotoveny dotazníky s Ukrajinskými lidmi. V práci jsem se snaţila zahrnout všechny důleţité témata, které se zabývají problematikou Ukrajinců v České republice. Po zhotovení kapitol, jsem studovala národní fakta a historii Ukrajinců. Také jsem se zaměřila na historii migrace, motivace, způsoby migrace a její cíle. Má koncentrace byla také zaměřena na kaţdodenní ţivot, bydlení, volný čas, práci nebo zvyky a náboţenství.
Summary Bachelor thesis deals with the largest living community in the Czech Republic, the Ukrainians. Terrein survey was focused on city Brno, where in period of 6 moths were made questionnaires with Ukrainian people. In work, I tried to use all important topics, which deals with problems of Ukraininan people in the Czech Republic. After chapters made, I spent time with studies of their national facts and history of their state. Also I focused on history of migration into the Czech Republic, the motivations, way of migrations and the goal of it. My concetration was also focused on everyday life, way of accomodation, leisure time, job or habits and religion.
84
