Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie

Bakalářská diplomová práce

Brno 2010

Pavel Dadák

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie Klasická archeologie

Pavel Dadák

Triéry v řecké flotile klasické doby Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.

2010

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………………….

3

Rád bych poděkoval mému vedoucímu, panu prof. PhDr. Janu Bouzkovi, DrSc., za ochotu a odborné vedení při psaní této práce.

4

Obsah Úvod................................................................................................................................. 6 Vznik námořních sil v Athénách ..................................................................................... 8 Kdo financoval lodě ............................................................................................... 10 Themistoklovy reformy ......................................................................................... 11 Role Eklésie v námořní administrativě .................................................................. 13 Vojenská organizace .............................................................................................. 14 Konstrukce ..................................................................................................................... 17 Tvar ........................................................................................................................ 17 Stavba..................................................................................................................... 18 Plachetní výstroj .................................................................................................... 20 Vesla ...................................................................................................................... 21 Kloun ..................................................................................................................... 22 Kotvy ..................................................................................................................... 22 Jména ..................................................................................................................... 23 Délka a rychlost ..................................................................................................... 23 Posádky triér .................................................................................................................. 24 Výběr a trénink posádek ........................................................................................ 24 Trénink ................................................................................................................... 24 Zásoby .................................................................................................................... 26 Platy a výdaje ......................................................................................................... 27 Posádka .................................................................................................................. 31 Trierarchové ........................................................................................................... 33 Kybernétes ............................................................................................................. 35 Keleustés ................................................................................................................ 36 Pentekontarchos ..................................................................................................... 37 Přístavy .................................................................................................................. 39 Doky....................................................................................................................... 40 Závěr .............................................................................................................................. 41 Trieres in greek fleet of the classical period (Summary) ............................................... 43 Pouţitá literatura ............................................................................................................ 44 Monografie............................................................................................................. 44 Encyklopedie ......................................................................................................... 44 Antické prameny .................................................................................................... 44 Internetové zdroje .................................................................................................. 45 Obrazová příloha.................................................................................................... 46

5

Úvod V této práci se mám v úmyslu zabývat loděmi, které Řekové pouţívali na svých objevných, obchodních a hlavně vojenských cestách po Středozemním moři, především lodí typu triéra. Budu se hlavně zabývat historií vzniku tohoto typu lodi, pouţíváním triér v řeckých flotilách, hlavně ve flotile města Athén, konstrukcí a posádkou tohoto typu lodi. Z antické literatury se mnoho zmínek, kromě Thukydida čí malého počtu některých

dalších

autorů,

o

námořnictví

nedochovalo.

O

technických

a

architektonických vymoţenostech antického Řecka a Říma píše jiţ Marcus Vitruvius Pollio, ale přestoţe se zmiňuje o triérách, mluví o nich jen velice málo. Proto se v dnešním poznávání v tomto směru musíme spokojit s tím málem, co se nám zachovalo z antických textů a také s tím, co se nám zachovalo na různých vyobrazeních, především z vázového malířství, protoţe zcela nepochybně většina lodí z váz měla své reálné předlohy, hlavně v klasické době. Já budu při psaní této práce vycházet hlavně z anglicky psaných originálů, viz literatura na konci práce. Hlavním tématem mé práce je doba klasická, přestoţe v době helénistické a s jistými změnami i v době římské byly triéry stále hlavní námořní zbraní, protoţe z ní máme nejvíce zmínek o námořnictví, a hlavně v kapitolách o organizaci v námořnictvu budu vycházet z Athénského řádu, kvůli jeho největší propracovanosti a z důvodu, ţe ze stejného řádu a systému vycházelo více řeckých poleis. Triéry byly záhadou uţ od dob renesance, kdy začaly být antické texty opět studovány. Je jasné z literatury, která přeţila do dnešní doby, ţe triéry byly hlavní námořní zbraní pátého a čtvrtého století. Jen v bitvě u Salamíny bylo pouţito jistě přes tisíc lodí, z nichţ velká část byly právě triéry. Athénská převaha na moři, zaloţená na obrovské flotile triér, poté umoţnila městu prosperovat v dosud nevídané míře a stát se vzorem pro celou západní kulturu. Přestoţe byly triéry později překonány většími, silnějšími a pevnějšími loděmi, doba jejich vyuţívání je pravděpodobně delší neţ jakékoli jiné lodi v historii lidstva. Kvůli relativnímu přelidnění, vnitřnímu boji uvnitř městských států a hledáním nových odbytišť pro své výrobky začala v osmém století př. n. l. tzv. Velká řecká kolonizace. Na pobřeţí Černého a Středozemního moře vznikalo velké mnoţství apoikii, kolonizačních osad řeckých měst, kvůli odbytišti řemeslných a jiných výrobků

6

a přísunu obilí do Řecka. Kolonie, které takto vznikaly zajišťovaly styk s barbarskými národy a umoţnily zprostředkovat obchod. Urychlily hospodářský a sociální rozvoj Řecka a přispěly k širší výrobě zboţí a oţivení mezinárodních styků s vyspělejšími kulturami Orientu. Kvůli poloze Řecka byl obchod a stejně tak i samotná kolonizace realizována po moři. Řecký zájem o moře a jejich schopnost rychle se učit, začal se brzy dotýkat Féničanů, do té doby dominantního národa na moři, kteří byli talentovanými Řeky vytlačováni ze svých tradičních trhů. Brzy začalo na moři docházet k ozbrojeným sráţkám, proto začalo být třeba chránit obchodní spoje, zabezpečit námořní cesty a samozřejmě přepadávat konkurenci. Proto začalo být nutné stavět kromě lodí obchodních také plavidla válečná a stavba lodí pro boj a jejich vojenské organizování začaly získávat stále významnější roli. Jiţ v 8. století př. n. l. se stal významnou námořní velmocí Korint, brzy i maloasijský Milét a ostrov Samos. V 5. století, krátce po válkách s Persií se stává nejdůleţitější námořní velmocí Délský spolek vedený Athénami. Uţ v eposech Ilias a Odyssea je řada zmínek o nejstarších řeckých válečných lodích, vznikajících zejména po kontaktech s vyspělými námořními kulturami Féničanů a Kréťanů. Pod tímto vlivem se rodily první řecké válečné lodě. Uţ v eposech se setkáváme s rozlišením na lodi obchodní a vojenské, i kdyţ ještě šlo o lodi transportní a ne o vyloţeně bojové. Vznik specializovaně válečných souvisí s kolonizací a rozvojem námořního obchodu.

7

Vznik námořních sil v Athénách Chceme-li se zabývat Athénskými námořními silami, musíme nejdříve určit alespoň přibliţně dobu jejich vzniku. Je téměř jisté, ţe Athény vlastnily nějaké námořnictvo jiţ v 6. století, bylo by totiţ téměř nemoţné, aby se Athéňané stali tak skvělými mořeplavci jen za jedno desetiletí před r. 480. Je ale nasnadě otázka, zda-li vlastnili jen obchodní, nebo i vojenské lodě, vezmeme-li v úvahu, ţe někteří dnešní historikové povaţují za válečné lodě této doby jen triéry a nikoli tzv. pentekontoroi, lodě poprvé zaznamenané Homérem. Nejznámější petenkontora byla loď, kterou dostal Odysseus od Fajáků na cestu domů. Pentekontory

byly

lodě

s padesáti

veslaři

a

dvěmi

důstojníky,

v 8.století

nejpouţívanější lodě, přestoţe byly známy větší typy. Tyto lodě byly často spojovány ve flotily padesáti lodí s důstojníky pro kaţdých deset. Byly také známy lodě s dvaceti veslaři.1 Je pravděpodobné, ţe Athéňané vlastnili námořní sílu jiţ dlouho před známými Themistoklovými reformami. Jako podpoření tohoto názoru je zpráva o válce Athén proti městu Segidon v Trojádě někdy v době 600 aţ 575 před n. l., ve které se proti Athénám postavily i Mytileny na Lesbu. Je sice spousta dohadů o této výpravě ohledně chronologie, ale Athénská přítomnost v Trojádě z této doby je archeologický fakt. Je tedy jasné, ţe uţ v této době museli Athény vlastnit nějaký druh námořnictva. Sice se v Trojádě neudrţely, ale výpravu zopakovaly, tentokrát úspěšně za Peisistrata. Také často slýcháme o válkách s ostrovem Aigínou, jejichţ uskutečnění by bylo moţné jen pokud by Athény měly vlastní loďstvo. Otázkou však stále zůstává, jaké typy lodí Athény vlastnily, respektive, jestli byly součástí Athénské flotily i čistě válečné triéry. Mnoho historiků se bojí připustit, ţe by Athéňané vlastnili triéry dlouho před Xerxovou výpravou, hlavně kvůli důleţitosti pozdějších Themistoklových reforem. Kdyby totiţ Athény měly uţ v té době

1

Morrison, J. S., Williams, R. T. Greek Oared Ships 900-322 B.C. Cambridge: Cambridge University Press, 1968… str. 47

8

tyto lodě, neměly by tyto reformy zas aţ takovou důleţitost, jakou jim Athéňané později přikládali. K tomu se přiklání i Thukydidovo prohlášení, ve kterém však ţádným způsobem neříká, ţe by Athény triéry neměly, říká jen, ţe v porovnání s loďstvy Sicilských tyranů či Kerkýřanů byly ty Athénské a Aiginské zanedbatelné, obsahující jen málo, zda-li vůbec nějaké triéry. Říká: „Bylo to jen krátce před Perskými válkami a smrtí Dareia…kdy byly získány triéry ve velkém počtu, jmenovitě tyrany v různých částech Sicílie a Kerkýřany a to byly poslední loďstva hodna zaznamenání, která byla v Helladě pořízena před Xerxovou výpravou.“2 Thukydides vidí za zlomový okamţik ve vývoji Řeckých loďstev právě Xerxovu výpravu a říká, ţe loďstva archaická

byla

v porovnání

s pozdějšími

flotilami,

které

bojovaly

třeba

v Peloponéských válkách malinká. Musíme tedy zkusit zjistit velikost a sloţení Athénského loďstva v archaické době. Je tedy zcela jisté, ţe nevlastnili tolik lodí jako Sicilští tyrani nebo Kerkýřané a zcela jistě mnohem více pentekontor neţ triér, ale bylo by těţké uvěřit, ţe neměly alespoň nějakou moderní válečnou flotilu, především v době, kdy tolik z jejich sousedů vlastnilo tak mocná námořnictva. Samský tyran Polykratés, například, měl k dispozici flotilu sta pentekontor a jistě ještě mnoho triér, kdyţ jich mohl dát čtyřicet k dispozici Kambysovi. Eretria, která neměla výhodu Themistokla, který by zorganizoval její loďstvo, poslala sedm triér k Artemisiu a Salamině.3 Je také jasné, ţe stejné ambice jako měl Polykratés pro své město, měl i Peisistratos pro Athény. Stejně jako samský tyran byl i on stavitel ve velkém. Nejenţe zvětšil pozemní armádu, ale byl si jistě vědom i důleţitostí námořní moci. Podle Herodota poslali Pesistratovci Miltiada, syna Kimónova, do zámoří s úkolem získat zde území. Herodotos pouţívá výraz trieres pro popis lodí na kterých Miltiades plul, coţ nenechává mnoho prostoru pro zpochybňování typu těchto lodí. Jeden z důkazů, ţe Themistokles nebyl ten, kdo zavedl triéry do Athénského námořnictva je z Plutarcha. Neokles jednou ukazoval mladému Themistoklovi vraky triér, leţících na pobřeţí, kdyţ se jej snaţil přesvědčit, aby se nesnaţil o politickou kariéru, ţe se lidé chovají ke svým starým politikům stejně jako k lodím, které končí

2

Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period. California: University of California Press, 1975 …str. 8, (Thukydides 1.14.2) 3 Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period … str. 9, (Herodotos 8.1; 8.46)

9

odhozené a zapomenuté na pobřeţí. I kdyţ se to spíše zdá více jako poučný příběh, ukazuje, ţe triéry nebyly v Athénách nic nového, uţ kdyţ byl Themistokles mladý.4 Tolik k otázce archaické athénské flotily. Víme tedy, ţe Athény loďstvo měly, a ţe přinejmenším malá část z nich byly triéry.

Kdo financoval lodě Je jasné, ţe stavba a údrţba většího počtu lodí byla velmi nákladná. Uţ archaická literatura se zmiňuje o skupině lidí, tzv. naukraroi, zodpovědných za financování athénských lodí, jejich údrţbu a vybavení. Uţ ze samotné etymologie slova vychází, ţe naukraros je „někdo, kdo velí lodi“. Není příliš obvyklé a ani spolehlivé spoléhat se jen na etymologii slova, ale v tomto případě to podporuje i historickou skutečnost. Dalším důvodem myslet si ţe za lodě byli zodpovědní právě naukraroi je Athénská Ústava, která jasně říká, ţe jejich funkcí bylo vybírat a starat se o daně, a to jiţ v archaické době. Toto tvrzení potvrzuje i Herodotos. Jejich funkce pokladníků vysvětluje i jejich důleţitost pro loďstvo: byli to právě oni, kdo poskytovali peníze pro stavbu a údrţbu lodí. Nicméně tento systém byl funkční jiţ v dobách, kdy si nemůţeme být jistí existencí organizovaného vojenského loďstva v Athénách. Herodotos spojuje naukraroi s Kylonským povstáním, které bylo zhruba datované do doby 636-624 př.n.l. a je tedy pravděpodobné, ţe funkce existovala ještě nějakou dobu dříve. Jak tedy vzniklo spojení mezi naukraroi a loděmi? Na to nalézáme odpověď v Athénském náboţenském ţivotě. Cestovatelé do Delf a jiných svatyň dostávali povolení k cestě od pokladníka, tedy jednoho z naukraroi. To je důleţité, neboť na téměř všechna svatá místa po celém Řecku, snad jen s málo výjimkami (například právě Delf), se cestovalo téměř vţdy loděmi. Je spousta důkazů, které ukazují, ţe lodě, na kterých se tak plulo, byly v Athénách posvátné.

4

Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period … str. 9

10

Je tedy jasné, ţe Řekové stavěli své první lodě z náboţenských důvodů. Je zřejmé, ţe samotná funkce naukraroi byla, alespoň v archaické době částečně sakrální, neboť máme důkazy, ţe se scházeli a měli pokladnici v Athénině chrámu. Naukraroi tedy ovládali a vysílali lodě, které se později staly základem pro první Aténské flotily. Tyto lodě musely být spolu s jejich drahocennými náklady darů pro svatyně a věštírny samozřejmě nějak chráněny, coţ si brzy vymohlo vytvoření čistě vojenských eskort. Naukraroi byli zcela jistě zodpovědní i za stavbu těchto lodí.

Themistoklovy reformy Tím, ţe zajistil aby nově objevené poklady z Laurijských a Maronejských dolů tekly do státních přístavů a doků produkujících triéry dal Themistokles athénskému námořnictvu zcela nový směr. Jak jsme si uţ dokázali, měly Athény loďstvo jiţ dlouho před Themistoklem, ale doposud se vojenství Athén spoléhalo na oddíly falang a boj na souši. Svými reformami předurčil Themistokles Athény aby se staly v průběhu 5. století námořní velmocí. V průběhu století vymysleli Athéňané sloţitý systém námořní administrativy, který sdruţoval několik různých úřadů a funkcí s různými povinnostmi a právy, systém, který fungoval jen s malými změnami téměř po dvě staletí. Herodotos říká, ţe Athéňané na Themistoklovu radu nechali postavit za peníze z Laurijských dolů dvě stovky trirém, ne ale proti Peršanům, ale pro válku s Aigínou. Aristoteles zmiňuje jen sto lodí a jako zdroj stříbra Maronejské doly, neříká nic o válce s Aigínou, jen zmiňuje, ţe tyto lodě bojovaly u Salaminy. Plutarchos, Polyainos, Cornelius Nepos a Libanios mluví o stovce lodí. Na druhou stranu Thukydides, Plutarchos a Polyainos říkají, ţe důvodem stavby lodí byla válka s Aigínou.5 Podle Herodota postavili Athéňané své lodě z důvodu války proti Aigíně, která napadla Athénskou posvátnou loď v roce 488 u Sounionu. Po následném vítězství nad Aigínou zůstaly vztahy obou měst velmi špatné. Přestoţe Aigína prohrála válku, zjevně si byla schopná podrţet svojí převahu na mořích. Proto Themistokles, předpovídající, ţe finálové zúčtování s Aigínou musí dříve či později přijít, přesvědčil své spoluobčany, ţe bez silného loďstva nebude moţné zvítězit.

5

Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period… str. 17

11

Themistokles ale nebyl prvním námořním reformátorem Athén. Z Aristotela víme, ţe uţ Hippiás dal v 6. století postavit a opevnit přístavní citadelu v Múnychii. V dobře vymyšleném plánu jak postavit obrovskou námořní moc Athén a zároveň dokonale opevnit město a přístavy jako bezpečný úkryt pro lodě však postupně téměř sedřel daněmi Athéňany z kůţe. Po něm se o opevnění a velkolepou výstavbu přístavu Peiraieus zaslouţil aţ Themistokles, a to v době, kdy byl archónem, tedy v letech 493/2. O desetiletí později, v letech 483/2 začal s výstavbou flotily. Themistokles také zastával názor, ţe přístav bude pro Athéňany v budoucnu mnohem důleţitější neţ samotné město. Nemáme ţádnou evidenci z jakého titulu či postu zavedl svou novou námořní legislativu. Víme, ţe jako bývalý archón byl členem Aeropágu a pravděpodobně pracoval na přijetí svého programu jiţ v době kdy seděl v radě. Plutarchos

popisuje,

jak

Themistokles

změnil

Athény

ze suchozemsky-orientovaného státu na námořní velmoc. Pro podpoření svého přání zaměřit Athény zcela na moře nechal vybavit Peiraieus v jeden z nejlepších a největších přístavů Řecka. Tím obrátil politiku, kterou Athény následovaly uţ od dob králů. Ale od dob Themistokla začalo námořnictví a námořní obchod přebírat místo zemědělství jako základního pilíře Athénské ekonomiky. Společně s přechodem kontinentální na námořní velmoc Athény zaţily také vnitřní přeměnu sociální a politickou. Postupně část Athénské populace, která nevlastnila ţádnou půdu, ale chtěla si vydělat na ţivobytí ve výrobě či obchodu začala získávat politická práva a moc. Tyto prvky vytvořily Démy se všemi jejich politickými a sociálními zájmy a staly se opozicí pro pozemkovou aristokracii. Jelikoţ to byly Athénské námořní reformy, které umoţnily obchod v mnohem větším měřítku, daly obyčejným lidem nová práva a pocit uplatnění, stal se tak Athénský námořník symbolem postupu moci obyčejného člověka. Opravdová moc se tak dostala do rukou námořníků, kapitánů a kormidelníků. Svobodní, ale chudí Athéňané či otroci si mohli začít vydělávat na ţivobytí jako námořníci a veslaři na různých námořních výpravách po celé trvání pátého století a postupný vzrůst moci lidu šel ruku v ruce s úpadkem a omezováním moci urozené aristokracie. Ne všichni pozdější vzdělanci byli ale zajedno s těmito reformami. Například Platón řekl: „Themistokles okradl své spoluobčany o oštěp a štít, a degradoval

12

Athénský lid ke kormidlu a pádlu“.

Nesouhlas a odsuzování Themistoklových

námořních reforem jsou však častější, mimo jiné i například v Thukydidovy či Plutarchovy.6 První dochované zmínky o Athénském námořním administrativním systému jsou aţ z období mezi 450 aţ 435, tedy dvacet čtyři let po Themistoklově smrti(459), ale je téměř jisté, ţe stejně jako námořní stavby v přístavu Peiraieus je stejně tak dílem Themistoklea.

Role Eklésie v námořní administrativě Po celé páté a čtvrté století náleţela moc rozhodovat o námořnictvu v rukách svobodných athénských občanů shromáţděných v Eklésii. Přestoţe byla Rada pěti set výkonnou sloţkou Eklésie, pracovala vţdy na její podnět a jen s jejím svolením. Je jisté, ţe shromáţdění mělo moc rozhodovat od druhé dekády pátého století dále, tedy v době kdy Themistokles zavedl svůj program. Podle Herodota Themistokles přesvědčil Athénský lid o důleţitosti stavby lodí, které byly pak pouţity v boji proti Peršanům. Slovy „přesvědčil lid” je myšleno, ţe přesvědčil Eklésii aby odhlasovala vydání peněz na stavbu těchto lodí. Stejná slova pouţívá i Thukydides a Aristoteles, kdyţ říkají, ţe v debatě v Eklésii někdo navrhl, aby démy rozdělily peníze mezi lid, ale ţe Themistokles tomuto rozdělení zabránil. Jelikoţ to byla obrovská částka, o které Athéňané rozhodovali v letech kolem 480 a dál, částka, kterou si původně podle zvyku měli rozdělit mezi sebe-kaţdý svobodný Athéňan nad šestnáct let by dostal svůj podíl-dalo by se říci, ţe konečné rozhodnutí bylo poněkud výjimečné. Jeho zvláštnost potvrzuje i to, ţe to bylo první rozhodnutí, které shromáţdění udělalo ve věci námořní politiky, ale dozor nad příslušnými financemi zůstává v démech. Shromáţdění prý, podle Diodora, odhlasovávalo po celé páté století kaţdoročně výstavbu nových dvaceti lodí k těm, co byly jiţ ve sluţbě. Zdá se to hodně, ale musíme vzít v potaz také to, ţe mnoho lodí bylo

6

Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period… str. 19

13

potopeno, zajato, nebo prostě vyřazeno ze sluţby kvůli svému věku. Staré lodě a námořní vybavení bylo pak často prodáváno jiným poleis. Eklésia také, vedle rozhodování o stavbě lodí, uvolňovala peníze na výstavbu a údrţbu přístavů, doků a vůbec všech budov s tím spojených. Velké námořní expedice, jako například ta Sicilská, byly posílány na základě pséphismy démů, a zdá se, ţe i vyslání jediné lodi vyţadovalo souhlas shromáţdění. To také rozhodovalo, jak říká Aristoteles v Athénské Ústavě, jaké typy lodí se budou stavět: „zda-li triéry nebo quadrirémy, podle toho, jak démy rozhodnou“.7 Jestli tedy démy rozhodovaly, jaký typ lodí se bude stavět, musely rozhodovat i jestli se budou vůbec lodě stavět, tedy zda více neţ kaţdoročních dvacet. Kromě toho rozhodovat o kaţdoroční výstavbě lodí si shromáţdění vyhrazovalo právo rozhodovat také o dalších věcech týkajících se flotily. Volilo tzv. námořní architekty, kteří dohlíţeli na kvalitu a opravy lodi, pokladníky pro námořní záleţitosti a pokladníky na posvátných lodích. Také rozhodovalo, zda-li si Rada zaslouţí dar, na který měla právo, pokud zajistila výstavbu všech poţadovaných lodi.8 Po celé století si Eklésia vydrţovala právo na rozhodování o vyslání lodí. Je několik známých příkladů kdy Eklésia vyslala lodě. Těsně před bitvou u Naxu rozhodla o vyslání vojenských lodí k ochraně konvoje s obilím, které zajišťovalo přísun potravin do Athén. Rozhodnutí o vyslání konvoje, který vytvoří Athénské kolonie na pobřeţí Jaderského moře, coţ byl také krok k zastavení Etruských pirátů v oblasti. Měl tedy vojenský charakter, proto bylo třeba souhlasu shromáţdění. Za Peloponéských válek bylo potřeba vytvořit speciální flotilu jen k ochraně pobřeţí Attiky, proti útokům z moře, a tak Athéňané dali bokem na Akropoli část peněz pro placení těchto lodí, opět z rozhodnutí shromáţdění.

Vojenská organizace Rozhodnutí démů vyslat loďstvo na moře dává za úkol správcům přístavů vydat trierarchům (trierarchos-kapitán lodi) potřebné vybavení a lodě. Před tím, neţ si však

7 8

Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period… str. 22 (Aristoteles Ath. Pol. 46.1) Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period…str. 23

14

lodě vyzvednou, jsou prohlédnuty námořními architekty, zda jsou v pořádku a připraveny k plavbě. Jako další udělají prohlídku na lodi trierarchové. V dobách před Peloponéskou válkou určovali stratégové, které lodi bude velet který kapitán. To ale někdy vedlo k určitým osobním pomstám nebo jakémusi nadrţování, kdyţ stratégos dal někomu koho neměl rád méně kvalitní nebo starou loď a naopak svým oblíbencům zajistil novou, kvalitní. Jak víme všechny opravy na moři hradili kapitáni ze svého, a stát jim posléze, zpět po doplutí do Athén proplatil jen poškození způsobené špatným počasím a po doplutí musel loď odevzdat ve stejném stavu v jakém ji přijal. Proto museli být trierarchové vybíráni jen z movitějších kruhů společnosti, vlastnící nějaké pozemky a dům v Athénách, mající děti a mladší padesáti let. Tito byli zapsaní v seznamu moţných kapitánů. Pokud byli vybráni a byla jim přiřazena loď, veleli jí po dobu jednoho roku. Později se však způsob přiřazování lodí jednotlivým trierarchům změnil na losování. Byl tak mnohem spravedlivější, kdyţ stratégové losovali, která loď kterému kapitánovi. Ve třetí třetině čtvrtého století však bylo právo přidělovat kapitánům lodě převedeno na správce loděnic, metoda losování se totiţ neosvědčila. Zabraňovala totiţ přidělování nejlepších lodí těm nejlepším kapitánům, coţ byla jistě taktická nevýhoda. Na začátku plavby trierarch dostal nějaké peníze od správců doků na platy námořníků, ale jak víme, často musel přihodit ze svého, hlavně, byla-li loď poškozena v boji nebo bouřce. V letech 409-405 na konci Peloponéských válek a v následujícím století z důvodu finančního vyčerpání města a rapidního úbytku bohatých muţů bylo rozhodnuto přidělovat na loď hned dva kapitány. Tedy trierarch a syntrierarch měli oba velet lodi a rozdělit si náklady na její provoz. Praxe ale byla mnohdy taková, ţe půl roku byl na lodi a velel jí trierarch a půl roku syntrierach. Stále se však, ale méně často objevuje i jen jeden kapitán na jednu loď. Generálové na kaţdou loď také přidělovali obvykle deset, výjimečně aţ dvacet epibatai, tedy vojáky pro případ zahákování nepřátelské lodi a čtyři lukostřelce. Zdá se to málo, ale větší počet těţkooděnců by mohl loď v boji destabilizovat, proto po celou dobu boje seděli na svých místech a vstali aţ v případě zahákování nepřátelské lodi. Kromě toho bylo na typické Athénské triéře klasické doby 170 veslařů, kteří byli, navzdory obecnému mínění téměř vţdy svobodní občané a jen málokdy otroci. Seděli ve třech řadách nad sebou. Nejvýše byli tzv. thranitai (thranos znamená

15

"paluba"), kterých bylo 62, pádlovali nejdelšími a nejtěţšími pádly, přichycenými k palubě speciálními oky (parexeiresia), tak aniţ by ztráceli stabilitu nebo zvyšovaly váhu. Tito veslaři však museli být zřejmě silnější neţ ostatní. Další řadu tvořilo 54 tzv. zygitai, pojmenovaných po prknech (zygoi) na kterých seděli a poslední řadu tvořilo 54 tzv. thalamitai, kteří seděli těsně nad úrovní hladiny, často byli tedy celí mokří kvůli dírám pro vesla, i kdyţ byly díry pro vesla kryty kůţí. Celková posádka tedy byla zhruba následující: Trierarchos Τριήραρτος Kybernetes Κσβερνήτης Keleustes Κελεσστής Pentecontarchos Πεντηκόνταρτος Auletes Ασλητής 170 veslařů: 62 Thranitai 54 Zygitai 54 Thalamitai 10 námořníků starajících se o plachty a další důleţité věci na lodi (viz níţe) teţkooděnci a lučištníci, jejich počet nebyl vţdy stejný několik důstojníků (viz níţe), celkem asi 200 lidí. Jména všech námořníků, byla vţdy vyvěšena v Athénách na veřejných místech.

16

Konstrukce Tvar Nejstarší řecké lodě byly štíhlé, dlouhé a bez paluby. Zadní vaz vybíhal do lodi vysokým výstupkem, který býval ukončený buď dlouhým výstupkem stylizovaným do tvaru ptačí hlavy nebo jiné ozdoby. Příď lodi byla protaţena v kloun, umístěný těsně pod vodní hladinou a ukončený kovovou hlavou zvířete (proembolion). Trupy lodí se natíraly smolou na černo, přídě miniem na červeno. Četné ozdoby byly pestrobarevné nebo zlacené. Některé lodi byly natřeny na modro, pravděpodobně tehdy, pokud záleţelo na tom, aby loď byla co nejméně viditelná. Brzy, kvůli potřebě odlišit vojenské a obchodní lodě, se začaly oba typy stavět rozdílně. Nejdříve se vyvinuly tzv. široké lodě, určené pro obchod, a později takzvané lodě dlouhé, pro válečné účely. Stavěly se ze smrkového, dubového a jedlového dřeva, utěsňovaly se voskem, koudelí a smolou. Rychlost, schopnost manévrovat a pevnost se staly základním poţadavkem u válečných lodí. Jako první se v Řecku vyvinuly tzv. monéry, lodě s jednou řadou veslařů po kaţdém boku. Byly dlouhé, štíhlé a poměr délky k šířce byl zhruba 7:1. Uţ tyto lodě pouţívaly jako svou hlavní zbraň kloun. Záď se zdvihala, buď spirálovitě nebo do „labutího krku“, kterému se říkalo aflaston, v případě, ţe byla loď ukořistěna nepřítelem, se často stával lodním tropaiem. Trup válečných lodí byl někdy pomalovaný, téměř kaţdá vojenská loď měla ale na přídi namalované, nebo vsazené keramické oči, které měly stejný odvracející význam jako episéma na štítě u hoplitů. Válečné lodě se dělily podle počtu veslařů, nejčastěji třicetiveslice (triakontoroi) s patnácti veslaři na kaţdé straně a padesátiveslice (pentékontoroi) s 25 veslaři na kaţdé straně.9 Konstrukčně se jednalo o lodě s kýlem (tropis), ţebry, sloţenými ze čtyř trámů, spojenými přeplátováním a dřevěnými hřeby. Boky lodi byly pokryty plaňkami (pinakes) a do středu lodi byl na kýl vsazen stěţeň (histos – připevněný ve výši boků k příčnému trámu), na kterém byla obdélníková, na ráhně připevněná plachta (histia). Přední vaz byl prodlouţen dlouhým úzkým výčnělkem, směřujícím do výšky. Na přídi 9

Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1).Praha: Naše vojsko, 1985… str. 16

17

bylo ohrazené místo pro velitele, na zádi pro kormidelníky. Jako kormidla byla pouţívána jedno nebo dvě delší a silnější vesla, na některých vyobrazeních je jich vidět i více.10 Jediným způsobem, jak dosáhnout zvýšení rychlosti lodi bylo ji prodlouţit a tím zvýšit počet veslařů. To ale v praxi nebylo tak jednoduché, protoţe dřevo je křehké a příliš dlouhé lodě se začaly na vlnách lámat. Řešení tohoto problému ale Řekové našli u Féničanů, kteří nestavěli své lodě zbytečně do délky, ale do výšky. Místo prodluţování přidali konstruktéři další řadu vesel, tak vznikla tzv. diéra. Podobným způsobem pak vznikla v Řecku nejznámější válečná loď antiky, triéra.

Stavba Theofrastos, mladší současník Platóna a ţák Aristotelův, vyjmenovává tři hlavní druhy dřeva pro stavbu lodí-jedli, borovici a cedr, který se stal dostupnější po dobytí Sýrie Alexandrem Velikým. Také se zmiňuje o tom, ţe přední vaz a konstrukce přídě jsou také někdy z jasanu, moruše a jilmu, protoţe tyto části musejí být pevné. Důraz na lehkost dřeva při konstrukci lodi byl tedy důleţitý. Dřeva byl v Řecku vţdy nedostatek, a tak Athény dováţely velké mnoţství především z Makedonie a Thrákie. Existuje řada smluv, které byly uzavřeny mezi makedonskými králi a Athénami o koupi makedonského dřeva a jeho přepravu do Athén, případně o tom, ţe Athény pošlou své vlastní tesaře a lodě se postaví přímo v Makedonii, a tím ušetří spoustu peněz za drahou přepravu dřeva po moři.11 Jednou z nevýhod měkkého dřeva pouţívaného na některé části lodí byla jeho vlastnost nasakovat vodu. To byl hlavní důvod pro to, ţe se válečné lodě vytahovaly na břeh jak jen to bylo moţné. Nejen pro delší pobyt v přístavu, ale i kdyţ posádka na noc zakotvila u břehu (coţ bylo obecná praxe), dokonce i kdyţ si posádka chtěla udělat oběd. Výhodou dřevěných lodí byla jejich malá váha, proto, pokud nebyly naloţeny nějakým zvláštním nákladem, nebylo její vytaţení na břeh veliký problém.To byl i jeden z důvodů athénské poráţky u Syrakus. Jejich lodě totiţ musely zůstávat stále na

10 11

Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1) … str. 16 Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l. Praha: Arbeit, 2009...str. 10

18

moři, ze strachu před nenadálým útokem protivníka. Tak brzy nasákly trupy vodou a ztratily svou přirozenou manévrovatelnost. Tradiční lodní stavitelství ve východním středomoří pouţívalo tzv. klínkarvelovou metodu.12 Stavba lodí začínala poloţením dlouhého čtyřhranného trámu který tvořil hlavní podélnou výztuhu, kýl. Jako materiál slouţil především dub. Na koncích byl šikmo napojený přední a zadní vaz. Přední vaz vybíhal rovně vzhůru, zasahoval do něj kloun a proto byl sestaven z několika přeplátovaných dílů pevně spojených hřeby. Zadní vaz byl zahnut dopředu. Oba se uvnitř lodě opíraly silnými trámy o kýl. Protoţe byly lodě často vytahovány na břeh, kýl byl kryt ještě slabším trámem tzv. nepravím kýlem, který se dal snadno vyměnit.13 Ke zvýšení odolnosti trupu na rozbouřeném moři pouţívali Řekové zařízení zvaná hypozomata. Byla to patrně silná lana, upevněná dole v trupu a napnutá mezi přídí a zádí pomocí rumpálů. Podle námořních itinerářů měla kaţdá loď standardně čtyři takové sady, zatímco pro lodě plující na delší plavby jich bylo předepsáno šest. Starší athénský výnos (IG 13 153), datovaný kolem roku 440 př. n. l. předepisuje minimální počet muţů(zřejmě 50), nutný k instalaci hypozómat.14

Hypozomata byla v podstatě lana, která byla

pouţívána k „obepnutí“ lodi. Důvodem bylo zvýšení tlaku na trup lodi napnutím silného lana mezi přídí a zádí a zamezit vyklenutí planěk trupu, coţ by se mohlo stát jako důsledek povolování pevnosti spojů mezi jednotlivými pláňkami (nárazy vln na trup na moři měly neblahý vliv na spoje pláště trupu). Hypozomata triér tímto způsobem drţí pohromadě celý obvod.15 Šťastnou náhodou známe váhu hypozomata a z té můţeme celkem snadno určit délku samotného lana na asi 85-108 metru, coţ bohatě stačí k ovinutí lodi dvakrát a ještě kus zbude. Lodě byly stavěny metodou „nejdřív obšívka“, kde se jednotlivé pláňky navzájem pevně spojovaly na sraz pomocí velkého mnoţství čepů zasazených do blízko sebe rozmístěných dráţek, a po zakončení těsného spoje se zajistily pomocí kolíků. Pro větší pevnost byly čepy zhotoveny z vybraných tvrdých druhů dřeva, obvykle tureckého dubu. Spojovací kolíky zajišťující čepy byly z obyčejného dubu. 12

Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l ....str. 9 Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1) …str. 17 14 Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l. ...str. 9 15 Morrison, J. S., Coates, J. F., Rankov, N. B. The Athenian Trireme: the history and reconstruction of an ancient Greek warship / 2nd edit., Cambridge: Cambridge University Press, 2000…str. 169: „…the hypozomata of triereis in the way holding together the whole circumference.“ 13

19

Příčná ţebra byla postupně vsazována a připevňována do sestavované obšívky. Ţebra byla k obšívce připevněna měděnými kónickými hřeby o čtvercovém průřezu s velkou, mírně vypouklou hlavou. Tyto hřeby byly zatlučeny do předem vyvrtaných děr skrz obšívku a ţebro přes borovicové kolíky (fungující jako dnešní hmoţdinka16). Špičky hřebů byly uvnitř trupu ohnuty a zatlučeny zpět do ţebra.17 Obšívka trupu byla zhotovena ze silných prken, která byla nastavována šikmým seříznutím a v místech spojů byla podkládána kratšími prkny. Konce těchto pásů byly pak zapuštěny do předního a zadního vazu. Nahoře byly spojeny konce ţeber prkny, které tvořily základ po palubu. Přední i zadní konce lodi byly zvýšeny, ohrazeny a kryty palubou. Pod přední palubou byly obvykle uloţeny zásoby pitné vody, různé lodní potřeby, pod zadní byla pak často kajuta kapitána a lodních důstojníků. Středí část lodě, původně úplně volná, byla později opatřena lávkami umoţňujícími pohyb vojáků po krajích lodního trupu, a tím i lepší obranu v boji. Pozdější lodě byly kryty palubou po celé délce lodě. Na zádi byl umístěn lodní můstek slouţící ke spojení lodi s břehem. Měl tvar dlouhého ţebříku.18

Plachetní výstroj Plachetní výstroj byla jednoduchá. Loď měla obvykle jeden, někdy dva stěţně, triéry měly nejčastěji stěţně dva. Zvláštní podnoţí byl stěţeň zachycen v kýlu a bylo moţné ho sklopit. Sklápěl se směrem k zádi kde mohl být umístěn ve vidlici. Sklápěl se hlavně pokud se loď připravovala na boj. Pokud byl stěţeň pevný, byl pak přichycen k silnému trámu spojujícímu konce ţebra v úrovni paluby. Na horním konci stěţně byly umístěny kladky pro zvedání a spouštění plachetního ráhna a často zde byl také hlídkový koš. Pokud měla loď stěţně dva, pak byl menší stěţeň v první třetině lodi na přídi, a byl nakloněn směrem ke špici lodě. Na kaţdém stěţni byla pravoúhlá plachta, sešitá z pruhů pevného lněného plátna. Plachty byly bílé nebo purpurové, u válečných lodí často do hněda. Tuto barvu získávali Řekové tak, ţe plátno plachty máčely v odvaru kůry stromů a takové plachty nebyly ve dne ani v noci viditelné na větší vzdálenost. Rohy plachet a namáhaná místa 16

Viz také obr. 8 Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l ....str. 43 18 Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1) …str. 17 17

20

byla zesílena kůţí. Plachta byla zavěšena na spouštěcím ráhně, ovládaná byla úponami, uchycenými v rozích plachty. Plachty se pouţívaly pouze k přesunům a delším plavbám, před bojem se stěţeň obvykle sklopil.19

Vesla Jako kormidlo slouţilo jedno, dvě, na některých vyobrazeních i více větších a delších vesel. Tvar těchto kormidlových vesel byl velmi proměnlivý, stejně jako jejich délka. U víceřadových lodí měl sedět kaţdý veslař na svém jednoduchém pevném sedátku, na kterém měl pro ochranu před puchýři umístěný koţený polštářek. Vesla byla vyrobena z olivového nebo piniového dřeva a jejich tvar prošel dlouhým vývojem. Původně byla široká, plochá a končila hrotem, později měla tvar lopatkovitý. Novější vesla byl uţší a protáhlejší.20 Veslaři seděli tak, ţe byli zády obráceni k přídi lodě a veslovali zároveň podle taktu, který udávaly údery hůlkou nebo podle jednoduché hrané nebo zpívané melodie. Podle zbytků nalezených v loděnici v přístavu Peiraieu a fragmentů athénských záznamů se dovídáme, ţe vesla byla ve dvou délkách – 9 loktů (4,4 m) a 9,5 loktů (4,6 m), není ale jisté, která vesla (pro kterou z řad veslařů byla určena) to byla. Je dokonce moţné, ţe to byla spíše vesla, která se pouţívala jako kormidla. Vesla pro thalamity (nejniţší řadu) byla pravděpodobně asi jen 1,60 metru dlouhá, pro thranity (nejvyšší řada) snad něco přes tři metry. Kaţdý veslař si musel ještě sám přinést řemen, kterým si veslo upevnil k vidlici ve které bylo poloţeno. Důleţité bylo, aby do lodi netekla voda, tedy utěsnění. Spáry v obšívce se utěsňovaly koudelí, zatlučenou do spár tupím dlátem a palicí. Koudel se pak ještě zalévala smolou, voskem nebo jejich směsí. Část lodi ponořená pod vodou byla pak někdy ještě pobita olověným plechem, podloţeným plátnem, které bylo ještě nasycené smolou. U víceřadových lodí procházela spodní vesla trubkovitou manţetou v boku lodi, zhotovenou z kůţe. Pro utěsnění těchto manţet se na jejich ústí navlékala ještě jedna kůţe s otvorem, jímţ se provlékalo veslo.21

19

Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1) …str. 18 Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1) …str. 19 21 Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1) …str. 19 20

21

Kloun Kloun byl umístěný na přídi a byl hlavní zbraní kaţdé válečné lodi.. Zpočátku to byl jen masivní trám pobitý kovem, nejčastěji bronzem nebo ţelezem. Přesný tvar klounu se lišil podle toho, v jaké krajině byla loď postavena. Například lodě z Peloponésu měly docela krátké, masivní klouny umístěné nad vodí hladinou, naproti tomu lodě z Attiky měly klouny poměrně úzké a tenké, skryté pod vodní hladinou. Po poráţce athénských lodí na začátku Peloponéské války loděmi nepřítele, stavěnými v peloponéském stylu, byly postupně athénské lodi upraveny, aby měly jejich klouny tvar jako lodě jejich protivníků. Později bylo na kloun montováno několik kovových ostří, obvykle dvě nebo tři (je však známa loď která jich měla sedm). Někdy se stalo, ţe v boji vnikl kloun do nepřátelské lodi a nebylo ho moţné vyprostit. Potom se obvykle potopily obě lodi. Aby se tomu zabránilo, byl u některých lodí v polovině předního vazu umístěn trám s tupím koncem, který vyčníval vodorovně nad klounem před příď a měl zabránit příliš hlubokému vniknutí klounu do boku nepřátelské lodi. Konce klounů byly stylizovány často do podoby nějakého zvířete, nejčastěji kance nebo berana.

Kotvy Řecké lodě byly samozřejmě vybaveny také kotvami. Na přídi byly nejčastěji jedna nebo dvě kotvy, vytahované pomocí krakorce. Ve vodě se určovala poloha kotvy pomocí plováku, sítě nebo koše naplněného korkem, přivázanému ke kotvě lanem. Z vykopávek v Peiraeu máme dostatek informací o tvaru kotev. Nejstarší kotvy byly z kamene, tesané do tvaru komolého jehlanu, později se začaly pouţívat kovové kotvy, zhotovované nejprve z olova poté ze ţeleza. Nejdříve byly kovové kotvy ve tvaru háku, pozdější byly dvouramenné.22

22

v době Alexandra Velikého přibyla ke dvěma ramenům ještě příčka, umístěná u oka, do kterého bylo zachyceno lano nebo ještě častěji řemen, na kterém kotva vysela

22

Jména Řecké lodě byly pojmenované a symboly svých jmen nosily často namalované na plachtách. U některých lodí byl na plachtě jen symbol přístavu, ze kterého loď pocházela. Například athénské lodě měly často na plachtě namalovanou sovu. Barva plachty získala zvláštní význam v loďstvu Alexandra Makedonského. Kaţdá eskadra měla přidělenou určitou barvu, kterou byla zbarvená plachta lodí. Tento způsob urychloval veliteli flotily zařazovaní lodí podle eskader do bojové formace a velmi to také pomáhalo v organizaci celé válečné flotily a orientaci uprostřed bitvy.

Délka a rychlost Délka triér, nerozměrnějších lodí klasické doby se podle vykopávek lodních přístřešků v Peiraeu pohybovala mezi 25-40 metry, šířka od čtyř do šesti metrů, poměr šířky k délce byl 1:7. Ponor měly triéry od 0,9 do jednoho a půl metru, výtlak se pohyboval mezi 60 aţ 200 tunami. Triéry měly pozitivní plovatelnost.23 Díky údajům starověkých autorů o vzdálenosti jako triéry byly schopny urazit za určitou dobu si můţeme udělat zhruba obrázek o rychlosti těchto lodí. Hérodotos uvádí, ţe rychlost triéry se pohybovala kolem 4,9 uzlu coţ je asi 9 km.h-1, Xenofonovy údaje tvrdí ţe rychlost triéry byla 8 uzlů (aţ 15 km.h-1). To jsou ale pravděpodobně údaje nadnesené nebo brané v extrémně příznivých podmínkách, opravdová průměrná rychlost se pohybovala nejspíš kolem 3-4,3 uzlu, coţ je 6-8 km.h-1.

23

Pozitivní plovatelnost – schopnost lodí udrţet se na hladině i v případě poškození trupu a jeho zaplavení vodou

23

Posádky triér

Výběr a trénink posádek Z doby před Peloponéskou válkou víme dost o sloţení posádek a jejich získávání pro loďstvo, pokud jako posádky bereme námořníky a veslaře. Ty pro lodě v pátém a čtvrtém století obstarávaly jednotlivé démy. Bohuţel o vojenské posádce (epibatai a toxotai)24 nevíme téměř vůbec nic. V době Peloponéské války a ve 4. století se posádky skládaly z občanů, cizinců a otroků. Nemůţe být ţádných pochyb, ţe otroci slouţili ve flotilách, ale jejich počet mohl být menší neţ počet občanů. Obvykle to byli státní otroci, někdy se ale dovídáme také o soukromně vlastněných otrocích, kteří pracovali na lodi společně se svým pánem, který dostával plat jak za sebe tak i za svého otroka a záleţelo jen na něm, jestli vůbec a kolik peněz z platu dal svému otroku. Z literárních zdrojů slyšíme mnohem víc o občanech – námořnících neţ o otrocích, často, protoţe někteří autoři chtějí zdůraznit, jak bylo poniţující pro občana města stát se veslařem na lodi, i kdyţ mnohdy, ti nejchudší, byť stále občané, měli jiný názor.

Trénink V době Peloponéské války a přes větší část čtvrtého století byl konvenční způsob pro obsazování lodí posádkami jednoduše ten, ţe jednotliví trierarchové si vybírali posádky z dobrovolníků, ať uţ to byli metoiokové, thétové nebo otroci, které jejich páni dali k dispozici státu. Občané spojeneckých měst také slouţili jako námořníci, ale mohli být donuceni ke sluţbě i proti své vůli, zatímco občané obce být nuceni nesměli, pouze v případě veliké nouze, jako například na konci Peloponéské války v Athénách. Trierarchové si své lidi mohli vybírat podle vlastní vůle a platili je ze státních peněz, mohli však také přihodit i něco ze svého, pokud se tak rozhodli. Vrchní společenské vrstvy, od kterých se očekávala sluţba v řadách jízdy a

24

těţkooděnci a lučištníci

24

těţkooděnců nebyly vhodné pro sluţbu na moři, ale jsou známé výjimky z dob nouze, nebo kdyţ došly tradiční zdroje ze kterých čerpat. Lodní důstojníci (kybernetai, keleustai atd.) byli vybíráni stejným způsobe jako zbytek posádky, všichni dohromady (kromě vojáků na palubě), byli označováni souhrnně nautai. Podle Plútarcha Periklés zavedl nový zvyk, jak trénovat námořníky pro sluţbu na válečných lodích. Kaţdý rok vyplouvalo šedesát triér na osm měsíců na moře, kde jejich posádky, za plný plat, cvičily a připravovaly se na bojové operace. Je jasné, ţe námořnictví a navigace potřebují velké umění, které můţe být získáno jen skrz trénink a neustálou praxi, hlavně v době kdy lodě závisely na větru a byly mnohem více ohroţovány ţivly neţ moderní lodě. Kromě techniky navigování u pobřeţí, občasného navigování podle hvězd, veslování a péče o loď, posádky athénských válečných lodí museli být také schopné taktických manévrů v bitvě. Námořníci dostávali častý a náročný trénink v mnoha bojových situacích a taktických manévrech z nichţ periplous, diekplous a kyklos byly nejdůleţitější. Navíc někteří námořníci museli vědět jak interpretovat signály od velitelské lodi a jak identifikovat národnost lodí na moři. Můţeme se domnívat, ţe se slušná část Athéňanů naučila námořnictví docela brzy plavbou na posvátných lodích během různých náboţenských svátků a soutěţí. Závody triér se staly standardní součástí tréninkového programu pro flotily, stejně jako slouţily pro pobavení lidu při svátcích. V Periklově době byla mnohem více ambiciózní námořní politika, která vyţadovala důleţitý tréninkový program, a také proto Periklés zavedl pravidelný plat pro posádky. Podle Plútarcha velká část Athéňanů kaţdoročně vyplouvala na osmiměsíční tréninkové plavby na šedesáti triérách, kde trénovali a učili se umění námořnictví. V době kdy Periklés zavedl svůj tréninkový systém do Athén byl uţ v pozici, ve které se mohl spolehnout na dostatečnou zásobu občanů a otroků, kteří byli zkušenými námořníky v obchodních flotilách. Zkušenosti, které získali častou prací na obchodních lodích umoţnily většině námořníků plout a veslovat na triérách hned jak vstoupili na palubu. Periklés se snaţil zvýšit uţ existující mnoţství vytrénovaných námořníků, coţ je jen důkazem jeho ambicí v plánování Athén jako námořní velmoci. Jedno z cvičení se skládalo z toho, ţe okamţitě po vyplutí lodi začala posádka s okamţitými přípravami na boj. Dalším tréninkem, kvůli zábavě a praxi byly závody

25

válečných lodí na moři, ke kterému patřily i plavby na dlouhé vzdálenosti. Šlo o to, která loď z flotily se z jednoho města dostane nejdříve do jiného. To bylo však moţné jen v době míru. Za první místo v těchto závodech bylo často odměnou, ţe posádky vítězné lodi mohly jako první vstoupit na břeh a udělat si jídlo, měly tak také nejvíce času na odpočinek z celé flotily. Jen díky tomuto se ještě ve čtvrtém století a dál říkalo o Athéňanech, ţe jsou stále nejlepšími námořníky v Řecku.

Zásoby Lodě velkých flotil opouštějící Peiraieus obvykle vozily velké mnoţství zásob k nakrmení posádky, neţ loď dorazila na místo určení, kde velitelé zařídili zásobování muţů z místních zdrojů. Jakmile lodě dorazily do ohroţené oblasti bylo několik metod jak zásobovat vojáky a námořníky. Ale jídlo pro posádku v době plavby a v počátcích taţení muselo být vezeno na palubách. Podle Aristophána, Thukydida a Plútarcha se příděly námořníků skládaly z ječmene, sušených ryb, sýru, cibule, česneku a oliv, víno dostávala posádka jen při speciálních příleţitostech, spíše námořníci pili vodu míchanou s vínem, jak bylo v Řecku zvykem. Často také triéry vozily maso (které muselo být sušené nebo nasolené), olej a mouku. Dříve se předpokládalo, ţe triéry měly malý operační rádius, a ţe neměly dostatečnou odolnost na moři, protoţe posádky museli jít na pobřeţí kaţdý večer, aby si zajistily a uvařily jídlo. Je sice pravda, ţe to tak často bylo, ale nebylo to nutností. Velké flotily jen málokdy kvůli jídlu a na noc přistávaly u břehů, mnohem častěji to byl nedostatek přípravy před vyplutím, kvůli kterému bylo nutno přistávat. Kdyţ bylo potřeba, posádky neměly ţádný problém připravit si oběd na palubách lodí. Je známé, ţe loďstva mohla bez problémů obeplouvat pobřeţí, které měl obsazené nepřítel, z toho je zřejmé ţe lodě byly schopné vydrţet se svými počátečními zásobami dlouhou dobu, coţ bylo umoţněno relativně velkým skladovacím prostorem triér, mnohdy také jistě přítomností lodí, které by se daly povaţovat za zásobovací. Například poráţka athénské flotily u Aigospotamoi byla způsobena nedostatkem jídla

26

na palubách lodí. Ve svém návrhu, očekávat Athéňany neţ dorazí k Sicílii, Hermokratés radil Syrakuským, aby vyslali loďstvo k Tarentu se zásobami na dva měsíce. Je jasné, ţe Hermokratés předpokládal, ţe loďstvo zůstane po celou dobu na moři, dokud se nesetká s athénskou flotilou. Podobně Agesilaos si s sebou vzal na taţní do malé Asie zásoby na půl roku. Přestoţe nepřerušované plavby byly spíše výjimkou neţ pravidlem, demonstruje to, ţe triéry byly schopny pojmout velmi mnoho zásob. Pro dlouhé námořní a pozemní expedice se však nemohlo očekávat, ţe si námořníci a vojáci vezmou veškerou potravu s sebou. Mnohem častěji velitelé dovolovali svým vojákům, aby si kupovali jídlo a zásoby od obyvatelů v oblasti kde vojska či flotily operovaly. Z tohoto důvodu dostávali námořníci peníze přímo v průběhu plavby. Byl to spolehlivý způsob jak odlehčit kapitánům, protoţe se uţ pak v mnoha příleţitostech nemuseli starat o zásobování posádek. Pro zlepšení zásobování námořníků na moři byla někdy praxe najímání, někdy nucení kapitánů soukromých obchodních lodí, aby doprovázeli vojenské flotily a poskytli své lodě jako prostor pro uloţení zásob. To se stalo například za Sicilské expedice. Kapitáni válečných lodí ale dávali obzvláště pozor, aby tyto zásobovací a často nevyzbrojené lodě nepadly do rukou nepříteli. Na tuto a podobné velké výpravy bylo potřeba vytvořit speciální způsob zásobování. Vláda proto zorganizovala zásobovací systém z lodí patřících státu. Na Sicilskou expedici vyslala třicet obilných lodí, na jejichţ palubách byli pekaři a další lidé zodpovědní za potřeby vojska a byl jim dáván normální plat. Lodě poslané z Athén jako posily pak přivezly další zásoby. Dalším způsobem jak získat zásoby bylo zabavení nákladu obsazených nepřátelských lodí.

Platy a výdaje Historici poprvé zmiňují platy pro posádky athénských válečných lodí v souvislosti s bitvou u Salamíny. Kaţdý námořník měl dostat osm drachem na den. Themistoklés prý našel nezbytné peníze vykrádáním zavazadel Athéňanů pod záminkou hledání ztraceného Gorgoneia. Tato informace se ale uţ v antice nejspíš

27

povaţovala za vtip. Je jasné, ţe v těchto podmínkách byli námořníci placeni, ale mnoţství osmi drachem nemohlo být platem v tomto slova smyslu, musíme předpokládat, ţe tyto peníze byly pro rodiny námořníku, které čelily nejisté budoucnosti po příchodu do Troizény. Aţ po tom co athénské ţeny a děti přišly do města, odhlasovali troizénští, ţe je budou podporovat dvěma oboly na den. Po zaloţení athénského námořního spolku na konci Řecko-Perských válek pouţívali athénští část tributu k placení svých posádek. Plutarch říká, ţe Kimón přijal peníze od těch spojenců, kteří nechtěli slouţit v cizině a z těchto peněz udělal platy pro lodě pod svým velením. Jako výsledek, během krátké doby se zkušení athénští námořníci stali pány lidí, kteří je platili. Periklés, podle Plutarcha zaloţil tréninkový systém námořních posádek, který zahrnoval velké mnoţství občanů a zřejmě i otroků. Také je faktem, ţe Periklés jako první zavedl pravidelný plat pro muţe, kteří byli na válečném taţení, ať uţ na souši nebo na moři. Je zajímavé, ţe v době před Peloponéskou válkou si soukromně vlastnění otroci mohli vydělat na ţivobytí sluţbou na triérách. Rekruti zůstávali na moři osm měsíců a po celou dobu dostávali plat. Thukididés a ani jiní autoři nevysvětlují zda platy námořníků zahrnovaly jídlo. Ještě větším problémem je to, ţe všichni námořníci jistě nedostávali stejný plat. Posádka triéry se skládala ze dvou hlavních druhů námořníku: nautai, coţ byli obvykle svobodní občané, métoikové a spojenci, a druhá skupina byli otroci, propuštěnci a příleţitostně zahraniční ţoldáci. Je velmi nepravděpodobné, ţe tyto skupiny měly stejné platy. Thukididés například jasně říká, ţe pouze nautai ze sicilské expedice dostávali celou drachmu na den, později se zmiňuje, ţe plat dostávali i ostatní, ale neříká kolik, ale je zjevné, ţe dostávali méně. Navíc byl určitě i rozdíl mezi platy v první skupině podle hodnosti. Navíc Thukydides říká, trierarchové se starali o plat jen pro thranitai, veslaře v nejvyšší řadě, nikoli o platy všech nautai. V Thukydidových textech, jejichţ autenticita není jistá se říká, ţe hoplíti v Potaidei dostávali jednu drachmu na den25. Podle tohoto byl tedy plat athénského námořníka za Peloponéské války snad jedna drachma. Thukydides ale říká, ţe posádky v době kdy byli na moři dostávaly jen

25

hoplíti slouţící jako epibatai na triérách

28

polovinu platu, druhou polovinu dostali aţ po návratu z plavby.26 Tento poměrně vysoký plat byl daný vysokou aktivitou loďstva. Celkový počet triér pouţitých jen během prvních pár let války mohl být aţ 205 a toto číslo se pravděpodobně v průběhu války o dost zvýšilo. Je asi dost pochybné, zda bylo sehnáno dostatek námořníků pro všechny lodě klasickou metodou, Athény proto asi musely sáhnout k odvodům. Podle Thukydida záleţelo na postavení námořníků, kolik peněz dostávali. Kolem roku 425 př. n. l. dostávali thráčtí ţoldnéři na lodích sumu dvě drachmy na den, coţ bylo povaţováno za přemrštěný plat, zatímco v roce 413 př. n. l. uţ byla i jedna drachma povaţována za dost. Je zřejmé, ţe tyto sumy byly maximální plat pro ty nejvýše postavené z nautai, a pravděpodobné, ţe námořníci v horším postavení dostávali mnohem méně, otroci asi jen čtyři oboly. Ke konci války byl plat sníţen asi na polovinu. Oficiálně sice námořníci stále dostávaly celou drachmu, ale v praxi například peloponéští námořníci dostávali asi jen tři oboly, těsně na hranici pro zamezení dezerce. Takové platy ale byly v posledním desetiletí pátého století i v Athénách. Ke konci pátého století byla tedy tendence sniţovat platy pro vojáky. Z období kolem 380 př. n. l. jsou zprávy o platu tří Aigínských obolů pro pozemní jednotky, nicméně tato informace uţ není tak důleţitá, protoţe se začíná rozmáhat praxe najímání ţoldnéřských oddílů. To je obzvláště pravdivé v námořnictví, kde peníze na koupi jídla byly dva oboly na den normou v době Demosthénově. Na druhou stranu se očekávalo, ţe kapitánové budou rozdělovat peníze z kořisti získané během výpravy, případně ţe přihodí ve zvláštních situacích něco ze svého. Kromě nákladů na stavbu lodí tedy představovaly velkou zátěţ i náklady na platy pro posádky. Peníze potřebné pro platy někdy dosahovaly aţ jednoho talentu za triéru na měsíc. Finance na stavbu lodi a pro posádku jako plat obstarával stát, ale náklady na opravy a zvláštní výdaje měly za povinnost trierarchové jako jednu z daní (také jako liturgie). Mnoţství investovaných peněz bylo vskutku nemalé. Za kompletní výstroj museli trierarchové zaplatit 2169 drachem, pokud obsahovala obyčejnou „těţkou“ plachtu (IG22 1629.667-673). Další výstroj zahrnovala 170 pracovních a 30 náhradních vesel, dvě kormidelní vesla, dva ţebříky, tři bidla, jakoţ i nejrůznější kladkostroje a

26

Thukydides 8.45.2

29

lana různých průměrů a délek. Za nový trup se platilo 5000 drachem (IG22 1628.353368), takţe celkové náklady na zcela novou loď činily 7169 nebo 7299 drachem.27

27

Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l…. str. 37

30

Posádka O posádce athénské triéry se dovídáme nejvíce a nejdříve z tzv. „Themistoklova výnosu“, který se nám sice nezachoval v originále, ale máme jeho přepis ze čtvrtého století. Popisuje athénská opatření proti perské invazi z roku 481 př. n. l. Je to v podstatě předpis pro stratégy, vrchní velitele athénských ozbrojených sil, co a jak dělat v případě námořní mobilizace. Dá se předpokládat, ţe pravidla, která platila v této době a osvědčila se více neţ dobře, zůstala stejná po celé páté i čtvrté století. Typická posádka triéry měla tedy 200 muţů. Tvořili ji vojáci na palubě (epibatai a toxotai), důstojníci a námořníci starající se různé věci na lodi (souhrnně nazývaní hyperesia) a veslaři. Největší část posádky triéry tvořilo 170 veslařů, rozdělených podle toho, v jaké řadě obsluhovali vesla. Bylo mezi nimi 62 thranitai, kteří veslovali v nejvyšší řadě, 54 zygitai v prostřední řadě a 54 thalamitai v nejniţší řadě28. Rovněţ je známo, ţe veslaři v jedné řadě seděli „na vzdálenost dvou loktů“(Vitruvius 1.2.4). Thranitai, 31 po kaţdém boku lodi, měli vesla na krakorci (parexeiresia), coţ byla zvláštní konstrukce, vysunutá z boku lodi, umoţňující veslařům lepší pákový efekt. Další výhodou bylo, ţe výškově byli téměř na stejné úrovni jako zygitai, jen o něco málo víš, nemuseli mít tedy o moc delší ani těţší vesla. Krakorec také pomáhal vyrovnávat těţiště lodi coţ činilo triéru stabilnější. I přes toto všechno byla pozice thranitai povaţována za nejtěţší a museli být vybíráni z nejsilnějších veslařů. Tito veslaři měli také jako asi jediní jasný výhled na velitele lodi, který vydával rozkazy jaké manévry se mají provádět. V bitevní vřavě by totiţ volání nebylo moc slyšet, tak velitel vydával rozkazy posunky, které museli thranitai poznat a podle nich se pak orientovali i ostatní veslaři. Thranitai byli proto také, alespoň částečně, zodpovědní za synchronizaci veslování v bitvě. Thranitai také díky mnohem větším nárokům dostávali větší plat neţ ostatní veslaři. Pozice thalamitai byla asi nejhorší ze všech veslařů. Vzhledem k tomu, ţe byli nejhlouběji v lodi, bylo pravděpodobné, ţe se v případě proraţení boku lodi utopí společně s potápějící se lodí, nebo ţe při abordáţi budou zajati nepřítelem. Veslaři 28

viz obr. 3 a 4

31

nebyli obvykle ozbrojeni, jakákoli zbroj nebo zbraň by jim bránila ve veslování. Jejich pozice jako taková musela být sama o sobě dost nepříjemná. Jak se zmiňuje Aristofanés, jejich obličeje byly dost blízko pozadí zygotai a museli také snášet pot kapající na ně z veslařů nad nimi.29 Navíc otvory jejich vesel byly asi jen 45 cm nad hladinou a i kdyţ byly kryté tak museli být často zmáčeni vodou. Ačkoli byli veslaři chráněni boky a lehkou horní palubou (katastróma) před nepřízní počasí a před nepřátelskými útoky, boky triér byly v horní části nechráněné. Toho vyuţily například Syrakúsané v bojích ve Velkém přístavu, kdyţ na malých lehkých lodích proplouvali mezi triérami a házeli po veslařích oštěpy. Na ochranu veslařů byly proto k bokům připevněny tzv. postranice (pararrýmata), vyrobené z plachtoviny a kůţí. Zatímco plachtovina měla nejspíše chránit jen před špatným počasím, kůţe byla jako ochrana před šípy a oštěpy nepřítele. Deset námořníků se staralo o ráhna a plachty, vylévali vodu z lodi atd. Vojenskou posádku tvořili těţkooděnci a lučištníci. Těţkooděnci (epibatai), byli vybíráni z mladých muţů ve věku od 20 do 30 let, dá se říct, ţe byli elitou athénské armády. Jejich ztráta byla vţdy těţkou ranou. Kdyţ v roce 426 př. n. l. generál Démosthenes přišel o 120 ze 300 svých epibatai ze 30 triér, kteří slouţili jako pozemní síla v Aetolii, Thukydides napsal (3.94-8): „tak mnoho muţů stejného věku tam zahynulo, skutečně nejlepší muţi, které město Athény ztratilo v této válce.“30 To jistě podtrhuje jejich velkou hodnotu. V bitvě byli po dobu manévrování usazení pravděpodobně na bocích nebo na ochozu uprostřed lodi. Aţ těsně po zahákování nepřátelské lodi se zvedli a vrhli se na její palubu aby ji zajali, případně aby odrazili útok nepřátelské posádky. Kdyby při manévrování stáli nebo chodili po palubě, loď by zbytečně ztrácela stabilitu. Obvykle bylo těţkooděnců na palubě triéry deset, při některých příleţitostech ale více. Například chijské triéry u Ladé (kterých bylo sto) měli na palubách po 40 hoplítech, kteří slouţili jako epibatai. V Athénách byli těţkooděnci na jednotlivé lodě vybíráni obvykle losem. Epibatai byli ale pouze jako sekundární zbraň triér, primární byl samozřejmě kloun. Je také moţné, ţe slouţili na palubách jako disciplinární síla, pro podporu autority trierarcha. 29

Aristofanés: Ţáby 1074, citace z: Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l. Morrison, J. S., Coates, J. F., Rankov, N. B. The Athenian Trireme: the history and reconstruction of an ancient Greek warship …str. 110 orig: „so great a number of men all of the same age perished there, the best men in truth of whom te city of Athens lost in this war.“ 30

32

Perské triéry měly kromě vlastních posádek také 30 ozbrojenců-Médů, Peršanů nebo Saků (ceněných jako skvělých lučištníků). Vzhledem k tomu, ţe posádky perských triér byly obvykle z dobytých území (Řekové, Féničané, Egypťané, Kypřané a další) byli také vojáci na jejich palubách i z důvodu zamezení vzpoury. Dále byli na palubě také lučištníci (toxotai). Na rozdíl od epibatai byli obvykle jen čtyři a jejich pozice byla na zádi lodě společně s trierarchem a kybernétem, kde slouţili jako jejich osobní stráţ. Hlavně kybernétes neměl totiţ při ovládání kormidel mnoho času ani prostoru se chránit před nepřátelskými útoky. Toxotai osobně zodpovídali za bezpečí kybernéta a trierarcha v bitvě. Zdá se ţe v pátém století je počet čtyři stálý, ale ve čtvrtém století máme zprávy i o jen třech nebo dvou. Také ale mohly být počty například 11 epibatai a 3 toxotai, v pátém století je ale standard 10 a 4. Často byli lučištníci vybíráni ze zahraničních ţoldnéřů.

Trierarchové Trierarchové, jak uţ bylo zmíněno výše, pocházeli z movitějších rodin athénské společnosti, museli mít dům v Athénách, mít manţelské dítě a být mladší padesáti let. Jejich majetek musel být větší neţ jeden talent. V době po Peloponéské válce ale v Athénách přestává být dostatek muţů splňujících tyto podmínky, proto se přistupuje k řešení které se nazývá syntrierarchie. Pokud kandidát na kapitána nemá dostatečně veliký majetek, je jeho majetek pomyslně spojen s majetkem jiného člověka (tzv. syntrierarch, „spolukapitán“), splňujícího ostatní podmínky a společně vypravují jednu triéru, ve velení na moři se pak střídají po půl roce a výdaje na loď si rozdělí mezi sebe. Toto byla hlavní praxe ve čtvrtém století, ale máme i mnoho zmínek i o jednom kapitánu na loď. Obecně se předpokládá, ţe v pátém století byli trierarchové výhradně bojovníci. Jako kapitán lodi měl trierarchos zodpovědnost za své muţe a loď, kterou vedl do bitvy. Nicméně po Řecko-Perských válkách se od trierarchů začalo hlavně očekávat, ţe budou platit některé speciální výdaje za události, které se mohly stát v době jeho velení (poškození lodi, které nebylo způsobeno počasím, motivace posádky k většímu výkonu zvednutím platu atd.), a tak se trierarchové začali vybírat z movitější části společnosti.

33

Tak se finanční zajištění velitele stalo stejně důleţitým jako schopnost velet, osobně vést své muţe v boji, a zkušenost. V jistou dobu se začalo předpokládat, ţe schopnost zaplatit výdaje za loď a posádku se na konci pátého a ve čtvrtém století stala tak důleţitou, ţe trierarch nebyl ten, kdo ve skutečnosti lodi velel v boji (kvůli risku ztráty finanční zajištěnosti), ale ţe to snad byl nějaký jiný důstojník, mnohdy se uváděl kybernétes. Tato teorie je ale nepravdivá. Skrz 5. století trierarchové veleli lodím osobně nejen v Athénách ale po celém Řecku. Herodotos uvádí jedenáct kapitánů ze Samu, kteří odmítli uposlechnout a bojovali proti nepříteli a to i proti rozkazům svých velitelů. Také zmiňuje Troizenské, Aigínské, Athénské, Naxijské a Iónské trierarchy bojující v řecko-perských válkách. „…spojenci, kteří nebyli vazaly Athén, by prokazovali respekt jen těm Athéňanům, kteří se plavili na moři, jmenovitě stratégům, trierarchům, a vyslancům.“31 Pasáţe v několika nápisech datovaných do doby Peloponéských válek a v Thukydidovy ukazují, ţe trierarchové v Athénách, stejně jako kdekoli jinde, v této době osobně veleli i v bitvě svým lodím. Od poloviny 4. století máme dostatek zdrojů říkajících, ţe trierarchové byli ti, kteří veleli lodím. Mezi nejvýznamnější patří Diodóros Sicilský. Mezi povinnosti trierarchy jako velícího důstojníka patřilo také pořádáni různých cvičení. Ve skupině s jinými loděmi museli plout ve formacích. Démosthenes obviňuje Média, ţe opustil formaci konvoje ze Styru do Athén kvůli nějaké osobní záleţitosti týkající se jeho farmy. Pokud pluli samostatně, měli trierarchové moţnost nakládat s penězi, které dostali na platy námořníků jak se jim zdálo nejlepší. Pravděpodobně měli také právo trestat vojenské přestupky, coţ byla výsada v konvojích rezervovaná pro generály. Pozice trierarchy v menších flotilách byla ihned pod generálem, od kterého dostával své rozkazy. Ale při plné mobilizaci flotily, tzv. taxiarchos, coţ byl titul deseti vojenských úředníků, po jednom z kaţdého dému, pravděpodobně spadající přímo pod stratéga a mající za úkol minimálně vybírání vojáků pro lodě, se stal přímím nadřízeným trierarchy. Nápis z posledních let čtvrtého století mimo jiné také říká, ţe

31

Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period …str. 135, originál: „the allies were not obligated to go to Athens for trial and sentence, they would show respect only to those Athenians who sail out, namely the strategoi, the trierarchs, an the envoys.“ Citováno z: Xenofon, Athenaion. Politea. 1.18

34

trierarchos byl stále velícím důstojníkem na lodi, potvrzuje pozici taxiarchy mezi stratégem a trierarchou. Tento nápis chválí trierarchu Euxenidia za to, jak svědomitě plnil rozkazy svých taxiarchů a generálů, pod kterými slouţil ve válce (IG II2 554). Přesto ale nejsou doposud přesně známé povinnosti a práva taxiarchů, ani jakým způsobem byli dosazováni na svou pozici. Je také zřejmé, ţe alespoň ve 4. století doprovázeli trierarchy na jejich lodích také pokladníci, případně kněţí (demosioi), kteří vydávali posádce plat. Pro větší flotily, ve kterých byl přítomen stratégos se dá předpokládat, ţe ten měl svého vlastního pokladníka pro celou skupinu lodí. Jaký byl ale vztah mezi pokladníkem pro celou flotilu (pod stratégem) a pokladníky na jednotlivých lodích není jasné. Je jasné, ţe osobní sluţba na lodích byla stále povinností trierarchy i ve čtvrtém století stejně jako za Řecko-Perských válek.

Kybernétes Na lodí slouţil kybernétes jako druhý v ţebříčku velení a nejvýše postavený profesionální námořník. Tato pozice přinášela hodně výhod (například osvobození od určitých prací na lodi), ale také jisté povinnosti. Jako první důstojník dohlíţel na správné fungování lodi a měl přímo dohled nad posádkou. Všichni ostatní námořníci dostávali rozkazy přímo od něj. Kybernétes byl původně kormidelník lodi, ale časem, jako důstojník dohlíţející na veškerou práci posádky a údrţbu lodi na moři, se stal nejdůleţitějším důstojníkem na palubě, hned po trierarchovi. I kdyţ zpočátku ve starších dobách byl také kormidelníkem, od pátého století bylo ovládání kormidla (či kormidel, lodě jich měly zpravidla více) svěřeno jinému námořníkovi. I kdyţ často například v bojových situacích vzal kormidlo jako nejzkušenější námořník do svých rukou. Námořník, starající se o kormidlo, ale i jiné věci, tzv. prorates, byl něco jako kybernétův učedník, začínal jako pouhý veslař a pod kybernétovým dohledem se učil jak zvládat kormidlo a ostatní úkony na lodi, časem byl pak sám povýšen na post kybernéta. Proratés byl třetím v ţebříčku velení na lodi, hned pod kybernétem a fungoval jako jeho asistent. Jeho hlavním úkolem vedle kormidla bylo také slouţit jako „oči lodi“. Byl to právě on, kdo měl povinnost sledovat co je před přídí lodi a

35

informovat o tom kybernéta, stejně jako sledovat směr a rychlost větru. Tuto povinnost nemohl ovšem vykonávat jeden člověk nepřetrţitě, například na rhodských lodích bylo takových důstojníků pět (prorátes). Kybernétes byl odborník jehoţ technické schopnosti a vědomosti byly získávány tréninkem a zkušenostmi na moři. Nečastěji začínal svou kariéru jako veslař, později jako prorátes. Aristoteles říká, ţe člověk na tomto postu musí být specialista a nikoli vybraný losem. Umění, které měl kybernétes ovládat mělo své vlastní pojmenování – kyberntike techne. Místo, na kterém byl kybernétes byla záď nebo zadní paluba (pokud loď měla palubu), coţ bylo něco jako dnešní velitelský můstek a nejdůleţitější místo na lodi v boji. Také pravděpodobně kybernétes pomáhal trierarchovi vybírat posádku pro loď, stejně jako byl součástí palubního soudcovského tribunálu, pokud bylo potřeba. Ten se skládal ze tří lidí, trierarcha, kybernéta a nejčastěji momentálního kormidelníka lodi (na mnoha lodích bylo kormidelníků více, střídali se u kormidla, všichni byli vybíraní kybernétem). Je pravděpodobné, ţe kybernéti nebyli vţdy, pokud šlo o athénskou flotilu, občany Athén, jak bylo vyţadováno u trierarchů, ale mohli to být nejspíše i cizinci z měst patřících do Námořního spolku. V Athénách byl dokonce svátek zvaný Kybernesia, datovaný uţ do dob Theseových. To naznačuje, ţe povolání kybernéta bylo velmi váţené, i kdyţ samotní kybernétové nepatřili do nejvyšší společenské vrstvy.

Keleustés V některých zdrojích se titul keleustés uvádí jako druhý po kybernétes, v některých aţ po prorátes. Hlavním úkolem keleusta bylo udávat tempo a rytmus veslařům. V normálních situacích to bylo zpěvem či voláním, ale v situacích které vyţadovaly tichost, například potichu se dostat nepozorovaně co nejblíţe k nepřátelské lodi, udával tempo dvěma kameny, kterými ťukal o sebe. Keleustés byl velitelem veslařů obecně. Bylo jeho povinností aby odváděli dobrou práci a aby loď plula rychlostí jakou trierarchos vyţadoval. Pokud veslaři

36

keleusta neslyšeli, obvykle mezi nimi vypukl chaos a bylo pak na keleustovi, aby opět zajistil co nejrychleji pořádek. Další jeho povinností bylo zajistit, aby posádka dostávala dostatečné porce jídla, tedy měl na starost zásoby potravin na lodi, úkol, který na obchodních lodích zajišťovat proratés. Zásoby se skládaly z vína, masa, oleje a dalších věcí, ze kterých posádka dostávala svůj denní příděl.

Pentekontarchos Dalším důstojníkem na palubě triéry byl pentekontarchos. Původně to byl titul kapitána pentekontory, typu lodi z archaického období. V průběhu vývoje námořních sil se pentekontarchos stal jedním z důstojníků na palubě triéry. Přestoţe není úplně jasné jakou funkci měl, je zřejmé ţe mezi jednu z jeho povinností patřilo starat se o finance, které měl trierarchos k dispozici pro případy jako bylo najmout více námořníku, opravit loď v cizím přístavu či jen nakoupit v cizině zásoby. O všechny tyto záleţitosti se pravděpodobně staral pentekontarchos. Z jiných zdrojů, například z Platóna se ovšem dozvídáme, ţe pentekontarchos byl spíše něco jako velitel vojáků na palubě triéry. Tuto teorii jistým způsobem potvrzuje i titul na rhodských lodích: dekatarchas. Z etymologie slova vychází, ţe to byl důstojník který měl na starost deset jiných lidí, ať uţ námořníků nebo vojáků. Podle názvu titulu je moţné se domnívat, ţe pentekontarchos a dekatarchas byli dvě pojmenování pro jednoho a toho samého důstojníka. A vzhledem k tomu, ţe na palubě triér bylo po deseti jen vojáků, je pravděpodobné, ţe to byl právě on kdo jim velel. Tuto teorii také potvrzuje fakt, ţe nevíme o ţádné jiném pojmenování pro velitele vojáků. Na palubách lodí bylo také několik jiných důleţitých lidí, starajících se o fungování lodi a posádky, případně jako pomocníci důstojníků. Například na kaţdé lodí byl naupegos, tesař, který měl zajistit nezbytné opravy v době, kdy loď nebyla v domovském nebo přátelském přístavů. Trieraules byl hráč na flétnu pomáhající keleustovi a veslařům drţet tempo a rytmus při veslování. Dalšími byli pedaliouchos, mající na starost bezpečné uloţení zásob v lodi, kopodetas, specialista na uchycení vesel, elaiochreistas, starající se o zásoby oleje, katapeltaphetai, obsluha válečných

37

strojů, iatros, palubní doktor, eschareus, lodní kuchař, a nejspíše ještě několik dalších, o kterých bohuţel ale nemáme zmínky.

38

Přístavy Triéry, stejně jako i jiné typy válečných lodí, pro ochranu před nepříznivými vlivy počasí a kvůli ochraně před nasáknutím vodou, byly vţdy, pokud to jen trochu bylo moţné vytahovány na břeh. Například v Peiraieu byly pro válečné lodě vyhrazeny dva menší přístavy Zea a Múnychia, také část přístavu Kantharos, který byl ale primárně určen pro obchodní lodě. V těchto přístavech a ve většině jiných určených pro válečné lodě, byly nejdůleţitější stavbou přístřešky pro lodě (nalezené například i v Apollonii, přístavu Kyréné v Lýbii). V přístavech Zea a Múnychia zabíraly téměř celou plochu pobřeţí, v prvním jich bylo nalezeno 196, v druhém 82.32 Byly to dlouhé úzké stavby zastřešené po dvou a svaţující se k moři. Úloţiště měla zadní nepřerušovanou zeď s řadami hladkých kamenných sloupů sestupujících k moři, oddělujících od sebe dva lodní skluzy a podpírajících sedlovou střechu. V určitých rozestupech oddělovala přístřešky od sebe plná zeď, která fungovala jako ochrana, aby se případný poţár nerozšířil po všech lodích v přístavu. Otevřená konstrukce umoţňovala ventilaci dostačující k vysoušení lodí. V těchto budovách, postavených na skalnatém vápencovém podloţí, se uvnitř nacházely lodní skluzy se sklonem 1:10 (na 10 m délky měly spád 1 m), po kterých byly triéry obvykle zatahovány dovnitř, pokud nebyly na moři. Pozůstatky těchto staveb nám poskytují další důkazy pro maximální rozměry Athénské lodi: celková délka nepřesahovala 40 m a největší šířka 6 m33. Podle informací z literatury 5. století bylo potřeba pro vytaţení triéry do přístřešku po skluzu 140 muţů, ke staţení zpátky do vody pak 120 muţů. Byly však jistě pouţívány i kladky a jiné pomůcky pro vytaţení těţké lodi z vody po skluzu. Skluzy byly stavěny buďto z kamene, ale pravděpodobně i ze dřeva, se šířkou 3 metry. Podobné lodní skluzy těm z Peiraieu byly nalezeny v Apollonii (Kyrené), v Oiniade v Acarnanii (Aetolie), a v Suniu (ale o dost menší, jen asi 21m dlouhé, nejspíše ne pro

32

tedy jejich zbytky, přesněji řečeno kamenné základy a zbytky lodních skluzů, po kterých se vtahovaly lodě dovnitř nebo zpět do vody 33 Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l….str 9

39

triéry ale pro mnohem menší typ lodí).34 Zbytky byly také nalezeny v Syrakusách. Byly nalezeny velké kameny na koncích skluzů, pravděpodobně slouţící k zajištění lodi. Na dolním konci skluzu bylo minimálně metr vody, jinak by nebylo moţné loď do přístřešku dostat, o mnoho více neţ metr by ale nejspíš bylo zbytečné. Dřevěné vybavení lodi bylo skladováno společně s lodí samotnou v přístřešcích, zatímco lanoví, plachtoví a další jemnější vybavení bylo ve skladech v docích. Víme, ţe v roce 404 př. n. l. byly přístřešky v Athénských přístavech zničeny, nicméně brzy po té byly přestavěny do téměř stejného počtu jako za Periklea. Počet přístřešků byl pravděpodobně v Athénách vţdy o něco menší neţ počet lodí, lodě pro které nebylo místo, byly ale vţdy na moři s nějakým úkolem, i kdyţ máme zmínky i o lodích stojících mimo stavby na volném prostranství. Athénské lodní přístřešky byly nakonec zničeny zcela Sulou v roce 86 př. n. l.

Doky Je jen velmi málo zmínek o docích z doby před Řecko-Perskými válkami. Víme, ţe uţ Polykratés stavěl lodní přístřešky, ale o docích jako takových nevíme nic. Aţ z pátého a čtvrtého století máme informace o docích v Peiraieu. Máme také informace o docích na mnoha jiných místech Řecka. V Aristophanově hře Ptáci je Svrchovanost, jedna z poradkyň Dia, zodpovědná za jeho blesky a hromy a všechny jeho další dobré vlastnosti či hodnoty-dobré rady, dobré zákony a přístavní doky. Doky byly pro Athény pravděpodobně stejně důleţité jako samotné město. Jen pro Athénské doky byl přidělen speciální oddíl pěti set stráţí. Thukydides říká, ţe jen Peiraieus včetně Múnichye měl na obvod šedesát stádií. Přístup do doků byl nejspíše omezený, vstup do doků bez povolení se povaţoval v Athénách za těţký zločin.

34

Morrison, J. S., Williams, R. T. Greek Oared Ships 900-322 B.C.

40

Závěr Ačkoli je jasné, ţe Řekové stavěli své první lodě uţ v době dávno před Homérovskými eposy, byly tyto lodě vyuţívané pouze k přepravě osob nebo zboţí po moři. Po velmi dlouhou dobu úkol řeckých námořnictev zůstal stejný: být nástrojem pro dálkový obchod a umoţnit kolonizaci dalekých krajů. Přestoţe jiţ dlouho před nástupem řeckých států jako námořních velmocí byli vládci moří Féničané a jiné národy, avšak ani oni nemohli, s několika výjimkami, například Kartága, uţ v době klasické konkurovat nově příchozím Řekům. S vývojem a rozšiřováním lodní dopravy přišla i nová válečná zbraň, po dlouhou dobu nepřekonaná a v rukou zkušených mořeplavců neporazitelná triéra. Díky triérám si Athény udrţely hegemonii po desetiletí nad polovinou Řecka, díky triérám dokázali Řekové porazit početně silnější Perské loďstvo poprvé u Salamíny, a mnohokrát poté znovu a znovu, a tím si udrţet svojí nezávislost. Triéry vznikly ze starších typů lodí, monér a diér, jejichţ prvními konstruktéry byli Féničané. I mnoho dalších středomořských národů, nejen Řekové pouţívaly triéry jako součást svých námořních sil, ale můţeme bezpečně říci, ţe triéry stavěné řeckými námořními architekty byly nejkvalitnější ze všech, jak po stránce konstrukční, tak po stránce svých bojových vlastností. I kdyţ je dnes stále spousta nezodpovězených otázek o tom, jak přesně byly prováděny některé aspekty stavby triér, jak přesně vypadaly některé námořní manévry, nebo jaké byly vlastně všechny pravomoci a povinnosti kapitánů, důstojníků a posádek těchto lodí, bylo díky podmořské archeologii a studiu pramenů získáno za posledních dvacet let o triérách i o jiných typech řeckých lodí mnoho informací. Také díky lodi Olympiás, moderní rekonstrukci triéry podle antických zdrojů, kterou provedlo řecké námořnictvo máme mnoho informací o fungování a schopnostech této snad nejznámější lodi všech dob. Uţ na sklonku řecké klasické doby a helénismu byly vyráběny lodě vetší, hlavně tzv. tetreres (lat. Quadrireme), lodě se čtyřmi řadami vesel, jejichţ první doloţené pouţití bylo při obléhání Tyru Alexandrem Makedonským v roce 332 př. n. l. V Helénismu byly, hlavně vládci Egypta, Ptolemaiovci, ale i Kartaginci a Římany

41

stavěny také pentéry (quinquereme, pětiveslice, poprvé Dionýsos I Syrakuský, vládl 405-367 př. n. l.), hexery (hexaremis, šestiveslice, poprvé za vlády Dionýsa II Syrakuského, 367-357 a 346-344 př. n. l.). U těchto lodí ale nemáme přesnější informace o tom, jak byla uspořádaná vesla a veslaři, je pravděpodobné, ţe u těchto lodí jejich název neoznačuje počet vesel nad sebou, ale počet veslařů u jednoho vesla. Ve výstavbě námořních kolosů byli zvláště zkušení hlavně Ptolemaiovci, kteří prý, podle některých antických historiků stavěli dokonce aţ třináctiveslice. Máme zprávy i o lodích ještě větších, dokonce o čtyřicetiveslici, ta uţ ale byla konstrukčně prý katamarán, loď se dvěma trupy a aţ 4000 veslaři. Přes všechny tyto nové, větší a v případě tetrer a pentér také rychlejší lodi, zůstala triéra i skrz celou dobu helénistickou a dlouho i v době římské hlavní zbraní ve flotilách všech významnějších států.

42

Trieres in greek fleet of the classical period (Summary) In this bachelor’s thesis I deal with evolving and establishing of greek naval military power in the classical period of Greek history, especialy of the most powerful warships of this era, the trieres. This work is divided into three parts, each focusing on different problem. First part deals with creation of naval forces in Athens, as the most influental of all greek city-states in naval establishment. Second part is focused on construction, building and most important parts of trieres ships. In the last part I speak about crews of warships, their role on the ship and many things conected to the maning of warships and their chain of command. In the developing of greek warships was the first stage the so-called wide-ship, kind of vessel used primary for transportation, trade and colonization. In time, the need of protection of these ships led to craetion of purely military vessels, in archaic period pentekonteras, with total of fifty oars, later to advanced moneres, dieres and finaly to trieres, which soon became rulers of the seas and kept this position for centuries.

43

Použitá literatura Monografie Bouzek, J., Ondřejová, I. Periklovo Řecko. Praha: Mladá Fronta, 1989.

Jordan, B. The Athenian Navy in the Classical Period. California: University of California Press, 1975. Morrison, J. S., Williams, R. T. Greek Oared Ships 900-322 B.C. Cambridge: Cambridge University Press, 1968. Hynek, V., Klučina, P. Válečné lodě (1). Praha: Naše vojsko, 1985. Fields, N. Řecká válečná loď Triéra 500-322 př. n. l. Praha: Arbeit, 2009. Morrison, J. S., Coates, J. F., Rankov, N. B. The Athenian Trireme: the history and reconstruction of an ancient Greek warship / 2nd edit. Cambridge: Cambridge University Press, 2000.

Encyklopedie Kolektiv autorů, Encyklopedie Antiky, Praha: Academia, 1973.

Antické prameny Aristotelés. Politika. Praha: Rezek, 1998. Překlad Antonín Kříţ. Aristoteles. Athénská ústava. Baset, Arista, 2004. Překlad Pavel Oliva Homér. The Odyssey. Londýn: William Heinemann, 1919. Překlad A.T. Murray. Pollio, M. V. Deset knih o architektuře. Praha: Svoboda, 1979. Překlad Alois Otoupalík. Thúkydidés, Dějiny války peloponéské. Praha, 1977. Překlad V. Bahník.

44

Internetové zdroje Coates, J. The 18th Jenkin Lecture, 1 October 2005: Some Engineering Concepts applied to Ancient Greek Trireme Warships, 2006, Society of Oxford University Engineers, [cit.: 11.4.2010] Zea Harbour Project, 2009. [cit.: 11.4.2010]

45

Obrazová příloha

Obr. 1, 2.) Schéma triér klasické doby

46

Obr. 3.) Řez trupem triéry

Obr. 4.) Pravděpodobné rozsazení veslařů na triéře

47

Obr. 5.) Loď v přístřešku

48

Obr. 6.) Náčrt přístavu Múnychia

Obr. 7.) Přístav Múnychia

49

Obr. 8.) Schéma konstrukce pláňkování na trupu

50

Obr. 9.) Pohled na příď lodi Olympiás

Obr. 10.) Olympiás, moderní rekonstrukce triéry 51