Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Vhodnost krajiny pro provozování Mountainbikingu v oblasti Ždárské vrchy (Suitability of area Ţdárské Vrchy for Mountain Biking)

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D.

Bc. Vojtěch Uchytil UTV- SE (kombi)

Brno, 2016

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne:

Podpis:

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat Mgr. Sylvě Hřebíčkové Ph.D. za vedení, odborné konzultace, spolupráci a cenné rady v průběhu zpracování diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat rodině, za podporu při mém studiu.

Obsah Úvod .............................................................................................................. 1

Teoretická část ...................................................................................... 7 1.1

Definice cykloturistiky .................................................................. 7

1.1.1 Historie cyklistiky.................................................................... 7 1.1.2 Horská cyklistika ..................................................................... 8 1.1.3 Cykloturistika ........................................................................ 10 1.2

Materiálové vybavení- MTB ....................................................... 12

1.3

Cestovní ruch ............................................................................... 12

1.4

Destinace ..................................................................................... 13

1.4.1 Nabídka destinace: ................................................................. 14 1.5

Analýza poptávky ........................................................................ 17

1.5.1 Kulturní faktory ..................................................................... 17 1.5.2 Společenské faktory ............................................................... 17 1.5.3 Osobní charakteristiky ........................................................... 17 1.5.4 Psychologické faktory ........................................................... 18 1.6

Typologie turistů ......................................................................... 19

1.7

Typologie cykloturisty ................................................................ 20

1.8

Hodnocení atraktivity lokalit ....................................................... 22

1.8.1 Přírodní podmínky a atraktivity ............................................. 23 2

Cíle a úkoly práce ............................................................................... 28 2.1

Cíl práce....................................................................................... 28

2.2

Výzkumná otázka ........................................................................ 28

2.3

Úkoly práce ................................................................................. 28

3

Metodika práce ................................................................................... 30

4

Praktická část ...................................................................................... 32 4.1

Četnost druhů povrchů ................................................................ 32

4.1.1 Trasa 1- .................................................................................. 32 4.1.2 Trasa 2. .................................................................................. 34 4.1.3 Trasa 3 ................................................................................... 36 4.1.4 Trasa 4 ................................................................................... 39 4.1.5 Trasa 5 ................................................................................... 41 4.1.6 Trasa 6. .................................................................................. 43 4.1.7 Trasa 7. .................................................................................. 45 4.1.8 Trasa 8 ................................................................................... 47 4.1.9 Trasa č. 9................................................................................ 49 4.1.10 Trasa 10 ............................................................................... 51 4.1.11 Trasa 11 ............................................................................... 53 4.1.12 Trasa 12 ............................................................................... 54 4.1.13 Trasa 13 ............................................................................... 56 4.1.14 Trasa 14 ............................................................................... 57 4.1.15 Shrnutí povrchů ujetých tras ................................................ 59 4.2

Reliéf ........................................................................................... 62

4.2.1 Trasa 1 ................................................................................... 62 4.2.2 Trasa 2 ................................................................................... 62 4.2.3 Trasa 3 ................................................................................... 63 4.2.4 Trasa 4 ................................................................................... 64 4.2.5 Trasa 5 ................................................................................... 65 4.2.6 Trasa 6 ................................................................................... 66 4.2.7 Trasa 7 ................................................................................... 67

4.2.8 Trasa 8 ................................................................................... 68 4.2.9 Trasa 9 ................................................................................... 69 4.2.10 Trasa 10 ............................................................................... 70 4.2.11 Trasa 11 ............................................................................... 71 4.2.12 Trasa 12 ............................................................................... 71 4.2.13 Trasa 13 ............................................................................... 72 4.2.14 Trasa 14 ............................................................................... 73 4.2.15 Souhrn tvaru reliéfu a relativní výškové členitosti. ............. 73 4.3

Přírodní atraktivity....................................................................... 75

4.3.1 Trasa č. 1................................................................................ 75 4.3.2 Trasa č. 2................................................................................ 75 4.3.3 Trasa č. 3................................................................................ 76 4.3.4 Trasa č. 4................................................................................ 76 4.3.5 Trasa č. 5................................................................................ 77 4.3.6 Trasa č. 6................................................................................ 77 4.3.7 Trasa č. 7................................................................................ 77 4.3.8 Trasa č. 8................................................................................ 78 4.3.9 Trasa č. 9................................................................................ 78 4.3.10 Trasa č. 10............................................................................ 79 4.3.11 Trasa č. 11............................................................................ 79 4.3.12 Trasa č. 12............................................................................ 80 4.3.13 Trasa č. 13............................................................................ 80 4.3.14 Trasa č. 14............................................................................ 80 4.3.15 Souhrn přírodních atraktivit oblasti Ţďárské vrchy ............ 81 4.4

Klimatické poměry ...................................................................... 82

4.4.1 Souhrn klimatických podmínek v oblasti Ţďárské vrchy...... 87

5

6

SWOT ANALÝZA ............................................................................. 89 5.1

Silné stránky ................................................................................ 89

5.2

Slabé stránky ............................................................................... 89

5.3

Příleţitosti .................................................................................... 89

5.4

Ohroţení ...................................................................................... 89

Diskuze ............................................................................................... 91

Závěr.......................................................................................................... 92 Zdroje ........................................................................................................ 95 Přílohy ....................................................................................................... 98 Resumé .................................................................................................... 113 Summary ................................................................................................. 113

Úvod Jízdní kolo je dopravní prostředek, který od svého vzniku prošel řadou změn. S rozvojem masové výroby se kolo stalo dostupné a v široké cenové nabídce si vybere kolo opravdu kaţdý. Jako nejoblíbenější druh kola můţeme označit kolo horské, které se nechá vyuţít na silnici, ale především je populární pro své jízdní vlastnosti v terénu. Cykloturistika je jednou z nejoblíbenějších volnočasových aktivit. Její výhody spočívají především v tom, ţe spojuje výhody mototuristiky a pěší turistiky. Stejně jako turistika i cykloturistika obsahuje tři sloţky turistiky, a to pohybovou, poznávací i odborně technickou. Lokalit, o kterých se tvrdí, ţe jsou vhodné pro Mountainbiking (dále jen MTB) cykloturistiku je určitě celá řada. Velký potenciál pro provozování MTB cykloturistiky mají určitě horské oblasti a vrchoviny. Narodil jsem se v oblasti Ţďárské vrchy, která mi přijde pro cykloturistiku, která je mým velkým koníčkem, velice atraktivní. Neustále se zde střídá stoupání a klesání, nachází se zde mnoho přírodních zajímavostí a letní teploty zde nejsou tak extrémní jako v jiných oblastech České republiky. Abych mohl dojít k objektivnímu závěru, zdali je oblast Ţďárské vrchy atraktivní pro MTB cykloturistiku, vyuţil jsem studií, které zkoumaly, jaké atraktivity hledají MTB cykloturisté na lokalitách, kam se chtějí vydat. Poté jsem vyhledal diplomové práce z oblasti Ţďárských vrchů a provedl analýzu přírodních podmínek na jednotlivých trasách, které zde byly na horském kole najety. Na Masarykově univerzitě studuji učitelství tělesné výchovy v kombinaci s učitelstvím zeměpisu. Jelikoţ je cykloturistika i geografie mým koníčkem, zvolil jsem si toto téma, které obě oblasti propojuje.

1

Teoretická část

1.1 Definice cykloturistiky 1.1.1

Historie cyklistiky Cyklistika se mohla rozvíjet aţ po rozšíření přepravního prostředku – kola,

velocipedu či bicyklu. Historie kola se začala odvíjet jiţ v době sumerské a egyptské říše. Novodobá historie zasahuje do 1. poloviny 19. století. V roce 1817 12. července vynálezce baron Ludvig Von Drais ze Sauerbronu v Badénsku vyrazil na velocipédu vlastního návrhu a urazil na něm 15 km. Zkonstruovaný stroj však nebyl poháněn přímo šlapáním, nýbrţ odráţením nohou od země. V roce 1861 v Paříţi vylepšil mechanik Pierre Michaux stroj o samostatné přední kolo s klikami a pedály, zatímco zadní menší kolo plnilo rovnováţnou funkci. Celá konstrukce byla stále ze dřeva. Další zlepšení přišlo v roce 1868, kdy se celá konstrukce předvedla v kovové podobě, vytvořené rodinou Michauxů pod názvem vélocipede. (Ondráček & Hřebíčková, 2007) První silniční závod se konal roku 1869 mezi městy Paříţ a Rouen a byl dlouhý 126 km. Postupem času se kolo neustále zdokonalovalo a jeho výroba se stávala levnější. Tím se stalo dostupné pro širší vrstvy zájemců a začalo rovněţ fungovat jako dopravní prostředek. (Ondráček & Hřebíčková, 2007) Závody na bicyklech se stávaly stále populárnější. S tímto rozvojem paralelně postupoval i vývoj konstrukční. Jednou z velkých novinek bylo zavedení snímatelné pneumatiky z firmy bratří Michelinů. (Ondráček & Hřebíčková, 2007) V roce 1885 se objevil předchůdce dnešního nízkého kola, který byl pojmenován Rover Safery a konstrukce velocipedu se od té doby výrazně nezměnila. Došlo pouze ke vzniku nebo ke změnám nových komponent. Na přelomu 19. a 20. století byl velocipéd doplněn o zásadní prvek bezpečnostibrzdy, buď ve formě protišlapné (kolo ještě nebylo opatřeno volnoběhem) nebo

7

brzdy axiální (konstrukce pracovala se speciálním ráfkem, opatřeným o speciální brzdné plochy). (Ondráček & Hřebíčková, 2007) Popularita cyklistiky se zvýšila i se vznikem dnes legendárního etapového závodu Tour de France, který byl zaloţen jako propagační závod novin L’Auto. S výjimkou 1. a 2. světové války probíhá závod kaţdoročně. (Ondráček & Hřebíčková, 2007) S technickým rozvojem společnosti postupně přicházely změny i do rozvoje cyklistiky. Jednalo se o pouţití nových materiálů, které stavbu jednotlivých částí kola zlepšovaly a přispěly i k většímu pohodlí rekreačních jezdců. S moţností stavby nových kol se oddělily i jednotlivé druhy cyklistiky. Na silnicích i na dráze se jezdilo nadále. Protipólem silniční cyklistiky se však stala cyklistika v terénu- horská kola (mountainbiking- MTB). K jejímu rozvoji došlo v USA v 70. letech 20. Století, avšak počátek má jiţ v 50. letech ve Francii. (Ondráček & Hřebíčková, 2007)

1.1.2

Horská cyklistika V roce 1955 několik Francouzů z Paříţe, kteří se mezi lety 1951 – 1956

sdruţovali v klubu Vélo Cross Club Parisien (VCCP), uspořádalo na paříţském předměstí cyklistické závody na upravených bicyklech, jakýchsi prvních MTB. VCCP byl sice později – v roce 1999 – zařazen do Síně slávy horské cyklistiky, ale horská kola se ve Francii neujala. (Hrubíšek, 2002) V zimě roku 1973 se vydávají dva kaliforňané, Gary Fisher a Joe Breeze, na svých letitých bicyklech značky Schwim Cruiser k hoře Tapalpais. Stoupání terénem s občasným tlačením kol a zejména zpáteční prudký sjezd neupravenou cestou plnou štěrku, výmolů a kořenů jim přináší zatím nepoznané záţitky. Na tomto 850 metrů vysokém kopci začíná éra kol do kaţdého terénu. Gary Fisher a Joe Breeze se tedy stali hlavními průkopníky v oblasti horských kol. Později se k nim přidala i další dvě jména – Charles Kelly a později Tom Richie (Hrubíšek, 2002)

8

Rok 1976 byl dobou prvních závodů. Proslulou závodní dráhou byl asi tři kilometry dlouhý úsek nedaleko Fairfaxu., v pahorkovité krajině Marin country. Pro tyto závody se vţilo označení ,,repack“ a to z důvodu nutné činnosti po kaţdém sjezdu, kdy bylo nutné doplňovat mazací tuk do protišlapné brzdy (angl. repack = znovu utěsnit, vyměnit těsnění). (Ondráček & Hřebíčková 2007) Závody vypisované kaţdé dva aţ tři týdny měly velký podíl na neustálém zdokonalování kol. Praskání trubky řidítek zabránila výměna za motocyklová řidítka, málo účinnou protišlapnou brzdu nahradil Gary Fisher bubnovými brzdami vpředu i vzadu. Brzdové páky byly motocyklové součástky značky Magura. (Haymann & Stanciu, 2009) Jednoho dne namontoval Gary Fisher na své kolo přehazovačku s pěti převody. Řazení mnohonásobně rozšířilo akční rádius bikerů. (Haymann & Stanciu 2009, s.) Ten přišel i s další novinkou. Ovládací prvek měniče řazení umístil z dolní rámové trubky na řidítka tak, aby mohl bezpečně měnit převody pouze palcem pravé ruky během divoké jízdy terénem. (Ondráček & Hřebíčková 2007) Charles Kelly se rozhodl popularizovat nový druh cyklistiky v amerických cyklistických časopisech. V roce 1981 zaloţil vlastní cyklistický časopis Fat Tire Flyer Magazine a kromě toho začal s Joem Breezem pracovat na stavbě vlastního rámu. Za vzor jim slouţil rám starého Schwinn Excelsior. Taktéţ Garry Fisher přišel s návrhy speciálních rámů. Při konstrukci mu pomáhal Tom Ritchey. V roce1979 zaloţili Fisher s Kellym obchodní společnost zaměřenou na prodej specializovaných kol, která byla určena pro pohyb v terénu. Základ kola tvořil rám z produkce Toma Ritcheyho doplněný o nové komponenty. Tyto modely kol byly nazvány Mountain bike (MTB). Sportovní odvětví se v pozdějších letech začalo dělit na jednotlivé druhy, jak je známe dnes: cross – country (XC), downhill (DH), fourcross (4cross), MTB maratony, bikros, trial a další. Pro nezávodní část cyklistické populace přinesl zrod horského kola zpříjemnění jízdy na kole se zvýšeným komfortem odpruţení, a tím i lepší pohyb v terénu. (Ondráček & Hřebíčková 2007)

9

V roce 1983 byla zaloţena National Off Road Bicycle Association (NORBA), která zpracovala pravidla mountainbikingu. Poté byly pod její patronací pořádány první závody, jeţ vedly k postupnému konstituování profesionálních MTB stájí. Na konci 80. a začátkem 90. let minulého století začala probíhat sportovní konfrontace amerických a evropských jezdců na mezinárodním poli. Začaly první závody série o Světový pohár a rovněţ první Mistrovství světa. Od roku 1996 (Atlanta) jsou závody MTB v cross – country zařazeny do programu letních olympijských her. (Hrubíšek 2002) Stěţejní význam horské cyklistiky nespočívá jen v oblasti výkonnostního sportu. Její záběr je mnohem širší. Tím, ţe se horská cyklistika odpoutala od silnic a zamířila do přírody, přivedla k mountainbikingu značnou část mladé generace a mnoho lidí, kteří by o šlapání na běţném silničním bicyklu neprojevili zájem. Zařadila se mezi nejrozšířenější sportovní rekreační aktivity a stala se součástí ţivotního stylu mnoha lidí. (Hrubíšek 2002)

1.1.3

Cykloturistika Cykloturistiku chápeme jako pohyb člověka v přírodě (ale i v městských

podmínkách), se stanoveným cílem a odůvodněním, bez soutěţních ambicí, vykonávaný prostřednictvím jízdy na kole. Cykloturistika je tedy druh cyklistiky, při kterém se pouţívá jízdní kolo. Spojuje jednoduchost pěší turistiky a s výhodami mototuristiky, vyuţívá jejich přednosti a nahrazuje nedostatky. Jízda na kole má výrazný pozitivní vliv na zdraví člověka, nenarušuje příliš ţivotní prostředí a zároveň umoţňuje poměrně intenzivní vnímání okolí. (Ondráček & Hřebíčková 2007) Pro výchovu a výuku mládeţe ve školní TV je cykloturistika sportem v přírodě, při jehoţ provozování vynakládá účastník fyzickou námahu a v jehoţ průběhu získává kulturní znalosti i odborně technické dovednosti. Tím splňuje cykloturistika hlavní úkoly tělesné výchovy – zdravotní, výchovné a vzdělávací. Cykloturistiku lze rozdělit dle prostředí, v němţ ji budeme provozovat. S tím souvisí i pouţití různých druhů kol (Ondráček & Hřebíčková 2007): silniční kola - pro cykloturistiku prováděnou na silnicích 10

horská kola - speciálně upravená kola určená pro jízdu v terénu trekkingová kola – mezistupeň mezi silničním a horským kolem, určené pro zpevněné komunikace, do terénu se příliš nehodí city bike – pro městskou turistiku Z hlediska vlastního provozování cyklistiky a cykloturistiky lze stanovit základní kategorie: rekreační cyklistika – je forma cyklistiky, jejíţ hlavním cílem je zdravotní aspekt této pohybové činnosti, která je velmi propojena s cykloturistikou.

Většinou

je

prováděna

v mimoměstském

popřípadě příměstském prostředí. hobby cyklistika- jedná se o amatérské závodní jezdce, bez sponzorského zázemí, z nichţ ti nejkvalitnější přecházejí do registrované cyklistiky vlastní cykloturistika – jediná, ze všech uvedených kategorií, bezezbytku splňuje tři základní sloţky turistiky- pohybovou, odborně technickou a poznávací. Je vhodná pro všechny věkové i sociální skupiny. Bývá prováděna v mimoměstském i městském prostředí. Cykloturistika přináší alternativu k pasivním formám rekreace i turistiky a udrţitelný rozvoj cestovního ruchu, který je vhodný ke zpomalení ţivotního tempa a ke zvýšení intenzity k intenzivnějšímu proţívání turistických záţitků. Cykloturistika je druhem cestovního ruchu, který má potenciál obohatit turistické záţitky návštěvníků. Zároveň nadměrně nezatěţuje ţivotní prostředí, a ani nevyvolává další náklady zúčastněným obcím. Atraktivní cyklistická nabídka pomáhá i turistickým městům v České republice. (Ondráček & Hřebíčková 2007) Cílem současného dopravního plánování by měla být systematická podpora dopravy šetrná k ţivotnímu prostředí. Mezi takové druhy dopravy patří i cyklistika. Její pozitiva jsou bezhlučnost, nulové emise, finanční a prostorová nenáročnost. Půlhodinová jízda na kole denně působí jako vynikající prevence

11

civilizačních chorob, cyklisté nemají takové problémy s hledáním parkovacích míst, s dopravními zácpami a kolapsy. (Ondráček & Hřebíčková 2007)

1.2 Materiálové vybavení- MTB Horské

kolo

je,

dle

údajů

prodejců

jízdních

kol,

nejperspektivnějším prodejním artiklem v této oblasti. Prodej MTB kol neustále narůstá. MTB kola jsou také nejvhodnějším typem kola pro provozování cykloturistiky, protoţe jsou vhodná na všechny typy povrchu. Z těchto důvodů se zaměříme hlavně na popis MTB. (Hrubíšek, 2002) Hlavní znaky, kterými se horské kolo odlišuje od ostatních, jsou: geometrie rámu, tvar řidítek, velikost kol, šířka a dezén plášťů, osazení převodů, brzdy a odpruţení. Horská kola se postupným vývojem rozdělila na dvě výrazně odlišné skupiny: kola pro cross country (XC) a kola pro downhill (sjezd). (Hrubíšek, 2002) Kola pro XC byla původně neodpruţená, poté s odpruţeným předním kolem a dnes jsou i kola celoodpruţená. Typickým kolem je kolo s odpruţenou přední vidlicí. Kola jsou určena pro co nejrychlejší jízdu v členitém terénu. Z hlediska pouţitých materiálů je kladen důraz na nízkou hmotnost. (Ondráček & Hřebíčková 2007; Hrubíšek, 2002) Kola pro downhill jsou určena pro závody ve sjezdu. Jsou osazena vidlicí s velkým zdvihem, ale i velkou moţností nastavení. Jedná se o speciální kola, která díky bezpečnostnímu charakteru součástek jsou tak těţká, ţe nejsou vhodná k normálnímu jeţdění, ale pouze ke sjezdům. Do kopce je musí sjezdový závodníci tlačit, nebo vyvést lanovkou.(Sidwells, 2004)

1.3 Cestovní ruch Základním předpokladem k rozvoji turistiky, cykloturistiky a cestovního ruchu obecně je svoboda člověka volně cestovat. K tomu je zapotřebí volný čas. Volný čas je definován jako část mimopracovní doby, v níţ člen společnosti

12

nevykonává ţádnou nutnou činnost a kterou vyuţívá pro oddech, rozvoj osobnosti a různé zájmové činnosti. (Jakubíková, 2012) Definice cestovního ruchu dle WTO (World travel organization) je následující „dočasná změna místa pobytu, tj. cestování a přebývání mimo místo trvalého bydliště, ne déle neţ jeden rok, zpravidla ve volném čase za účelem rekreace, rozvoje poznání a spojení mezi lidmi.“ (Ryglová, 2009) Historické kořeny vývoje cestovního ruchu souvisí s vývojem společnosti. V minulosti se mělo jen málo lidí moţnost těšit se z vyuţití volného času. Pro mnohé z nich byl volný čas spojen s náboţenstvím. Za počátek novodobého cestovního ruchu je povaţován rok 1841, kdy byl uskutečněn první hromadně organizovaný výlet zvláštním vlakem z Leicestru na rugbyový zápas v Anglii. Cestování bylo privilegiem především bohatých vrstev společnosti. Ještě na počátku 20. století cestovala hlavně burţoazie, ţivnostníci a dobře placení úředníci. Tato situace přetrvává v rozvojových zemích doposud. S vývojem sociálním a ekonomickým, který s sebou nesl vyšší mzdy, růst fondu volného času a s rozvojem dopravy se stalo cestování dostupnějším i dalším vrstvám společnosti. Cestovní ruch se dále rozvinul po druhé světové válce a postupným vývojem se stal předmětem běţné spotřeby a přešel do základních potřeb.

1.4 Destinace Pojem destinace je klíčovým pojmem pro cestovní ruch. Podle WTO (World Travel Organization) představuje destinace místo s atraktivitami a s nimi spojenými zařízeními a sluţbami cestovního ruchu, které si účastník cestovního ruchu nebo skupina cestovního ruchu vybírá pro svou návštěvu a které poskytovatelé přinášejí na trh. (Vystoupil & Šauer & Holešinská & Metelková, 2007) D. Buhalis charakterizuje destinaci podle šesti sloţek, které označil jako „šest A“, kterými jsou: attraction (atraktivity) accessibility (dostupnost) 13

amenities (základní infrastruktura cestovního ruchu) available packals (přípravné produktové balíčky) activities (aktivity) ancillary sevices (doplňkové sluţby) Destinace existuje na různých geografických úrovních, které jsou spolu ve vzájemných vztazích. Na národní úrovni můţeme za destinaci povaţovat nejmenší územní jednotku, která je schopná přitáhnout návštěvníka a plně uspokojit jeho potřeby. Jestliţe připustíme, ţe území je reprezentováno jednotlivými středisky, můţeme na základě vymezení destinace charakterizovat následující typy středisek (Vystoupil & Šauer & Holešinská & Metelková, 2007): středisko jako přirozená destinace středisko jako destinace sezónního charakteru soubor středisek jako destinace V České

republice

je

pravděpodobně

jediná

destinace

přirozeně

reprezentovaná jediným střediskem- hl. město Praha. Typickými středisky představující destinaci sezónního charakteru mohou být lyţařská střediska např. Špindlerův mlýn. Souborem středisek jako destinace můţeme označit Krkonoše v letním období.

1.4.1

Nabídka destinace: Nabídku destinace členíme na primární a sekundární. Pojmem primární

nabídka představuje prvky kulturně historického a přírodního potenciálu. Mnohdy jsou významným faktorem i kulturně společenské či sportovní aktivity. Sekundární nabídku tvoří ubytovací a stravovací zařízení (základní infrastruktura) a doprovodná infrastruktura cestovního ruchu. Sekundární nabídka zahrnuje všechny sluţby, které umoţňují realizaci cestovního ruchu v určitém prostoru.(Vystoupil & Šauer & Holešinská & Metelková, 2007)

14

1.4.1.1 Primární nabídka Primární nabídka můţe být dána přírodními podmínkami nebo antropogenní činností, kterou tvoří kulturně historické podmínky a organizované akce. (Tab. 1: Primární nabídka daná přírodou) Tab. 1: Primární nabídka daná přírodou, zdroj: Vystoupil, 2006

Primární nabídka daná přírodou Typy reliéfu, členitost, expozice vůči

Geomorfologické faktory

světovým stranám, kontrastní formy reliéfu (vrcholy, jeskyně, vodopády, doliny, soutěsky atd.), estetická hodnota výhledů do okolí, chráněná území Teplotní poměry, vodní a sněhové sráţky,

Klimatické podmínky

trvání slunečního svitu, atd. Řeky, vodní nádrţe a jejich čistota, podzemní

Hydrologické podmínky

voda a jejich léčivé účinky, teplota, vydatnost atd. Lesy, arboreta, pralesy, botanické zahrady,

Biogeografické podmínky

ZOO, naučné stezky, chráněná území Primární antropogenní nabídka Hrady, zámky, paláce, kostely, městské

Architektonické památky

památkové rezervace, technické památky Galerie, muzea

Umělecko-výtvarná díla, archeologická naleziště

Tradiční umělecká, skanzeny, zvyky, písně,

Folklór

lidová slovesnost Ostatní

Divadla, památné objekty, místa

Organizované akce Kulturní akce Sportovní a turistické akce Výstavy, veletrhy, jarmarky 1.4.1.2 Sekundární nabídka Návštěvník si přijíţdí do cílové destinace za účelem uspokojení svých tuţeb a poţadavků. Přichází za záţitkem, poznáním a oddechem. 15

Sekundární nabídka cestovního ruchu představuje prostředky pro splnění tuţeb a očekávání, které návštěvník má. S rostoucím významem primární nabídky vzrůstají i poţadavky na kvalitu sekundární nabídky. (Tab. 2: Objekty sekundární nabídky) Tab. 2: Objekty sekundární nabídky. zdroj: Vystoupil 2006

Objekty sekundární nabídky Základní infrastruktura cestovního ruchu Ubytovací zařízení (hotely, hotely garni, motely, botely, penziony, turistické ubytovny, chatové osady, kempy, ubytování v soukromí) Stravovací zařízení (restaurace, motoresty, denní bary, jídelny, bufety, hostince, kavárny, vinárny, pivnice, noční bary atd. Doprovodná infrastruktura cestovního ruchu Cestovní kanceláře Turistické informační kanceláře Kongresové sály, kongresová centra Herny, kasina Sportovní rekreační zařízení (rekreační plochy, rekreační dráhy- pěší, lyţařské, cyklistické trasy, sportovní hřiště, zimní stadiony, bazény atd.) Směnárny Hraniční přechody Všeobecná infrastruktura Místní infrastruktura (obchodní domy, prodejny, kadeřnictví, kino, atd.) Dopravní infrastruktura (dopravní dostupnost, autopůjčovny, autoservis, taxi, čerpací stanice, atd.) Zdravotní infrastruktura Ostatní infrastruktura (pošta, banka, policie, atd.) V naší práci se zaměříme na primární nabídku neboli přírodní podmínky a atraktivity. Přírodní podmínky (klima, hydrologické poměry, reliéf, fauna a flora) mají ve vztahu k rozmístění cestovního ruchu důleţitý význam. Jsou stacionární, do značné míry neměnné a uplatňují se zpravidla v plošně rozsáhlých areálech.

16

Vytvářejí předpoklady pro konkrétní formy cestovního ruchu a případně jeho rajonizaci. Atraktivní jsou především přírodní zvláštnosti, jejichţ ojedinělost a exotika činí konkrétní oblast přitaţlivější (Hrala, 2002), více o přírodní atraktivitě oblasti se zmiňujeme v části „ Přírodní podmínky a atraktivity“

1.5 Analýza poptávky Jestliţe chceme znát, jak a proč turisté vybírají určitou destinaci, musíme porozumět vnějším faktorům, které jejich chování ovlivňují. Dle Vystoupila, Šauera, Holešinské a Metelkové (2007), kteří ve své práci citují Kotlera (2004) rozlišujeme tyto faktory, které utvářejí profil návštěvníka, kterému odpovídá určitý způsob chování. 1.5.1

Kulturní faktory Kulturní faktory představují základní východisko potřeb a chování

člověka. Kulturní prostředí formuje lidské chování prostřednictvím výchovy a vzdělávání. Tím, ţe jedinec vyrůstá v určité kulturní společnosti, vstřebává základní hodnoty, způsoby vnímání, návyky a potřeby. 1.5.2

Společenské faktory Společenskými faktory rozumíme příslušnost jedince k rodině, menším

skupinám obyvatel, role jedince ve společnosti a jeho společenský status. Mnohdy je společenský status spojován s postavením jedince v rámci společenských tříd. Ty jsou poměrně trvalé a uspořádané skupiny, jejichţ členové sdílejí obdobné hodnoty, názory, společné zájmy a podobné chování. Důleţitou sociální skupinou, která má vliv na výběr lokality a chování turisty, je rodina. 1.5.3

Osobní charakteristiky Na rozhodování návštěvníka také působí osobní charakteristiky jako jsou:

věk, fáze ţivota, zaměstnání, ekonomická situace, ţivotní styl, osobnost a vnímání sebe sama.

17

1.5.4

Psychologické faktory Psychologické faktory ovlivňují chování návštěvníků. Mezi tyto faktory

patří vnímání, učení, přesvědčení postoje a motivace, která je z těchto faktorů nejdůleţitější.(Vystoupil & Šauer & Holešinská & Metelková, 2007) Motivace je určitá síla vytvořená stavem napětí, coby nenaplněné potřeby. Z hlediska psychologie rozdělujeme potřeby do dvou základních skupin na potřeby vrozené a potřeby získané. Potřeby vrozené, neboli biologické, zahrnují potřebu jídla, vody, vzduchu apod., tedy potřeby, které jsou nutné k udrţení biologického ţivota. Potřeby získané jako jsou např. potřeba citu, vzdělání, sebeúcty apod., jsou potřebami psychogenetickými a jsou povaţovány za potřeby sekundární. Jednou z nejznámějších teorií motivace je Maslowova teorie potřeb (Obr, 1: Maslowova pyramida potřeb). Dle Schiffmana a Kanuka je teorie zaloţena na představě univerzální hierarchie lidských potřeb seřazených dle důleţitosti do 5 úrovní. Teorie předpokládá, ţe jedinci usilují o uspokojení potřeb na spodní úrovni předtím, neţ se objeví potřeby na úrovni vyšší.(Palatková & Zichová; 2014) Potřeba cestovat se v této hierarchii řadí mezi vyšší potřeby. Z hlediska destinace to znamená, ţe úspěchu na trhu dosáhneme tehdy, jestliţe dokáţeme vytvořit podmínky pro uspokojení fyziologických potřeb a potřeb bezpečnosti a zároveň nabídneme návštěvníkovi uspokojení vyšších vrstev, které jsou hlavním motivačním faktorem k návštěvě destinace.

Obr. 1: Maslowova pyramida potřeb, zdroj: Filosofieu úspěchu, 2011

18

1.6 Typologie turistů V rámci typologie turistů jsou turisté rozřazeni do určitých kategorií, přičemţ důleţité je pochopit, jak turisté vnímají sami sebe. (Horner & Swarbrooke, 2003). Sociolog Cohen (1979) dělí turisty na následující typy: Organizovaný masový turista- je turista, který si kupuje dovolenou jako balíček sluţeb, volí některou z populárních destinací, jede většinou se skupinou přátel a často tráví většinu dovolené v hotelu nebo v jeho bezprostředním okolí. Individuální masový turista- je člověk, který si kupuje volnější balíček, který mu umoţňuje větší svobodu pohybu. Například letecký zájezd kombinovaný s pouţitím pronajatého automobilu či kola. Turista průzkumník- si plánuje své cesty sám, záměrně se vyhýbá kontaktům s jinými turisty a pokouší se seznamovat s místními obyvateli. Přesto chce mít při svém cestování určitou úroveň komfortu a bezpečnosti. Turista tulák- se chce stát součástí místní komunity, přestoţe jen dočasně. Tento turista nemá dopředu připravený itinerář a snaţí se distancovat od jakékoliv formy cestovního ruchu. Cohen označuje první typ jako institucionalizované cestovatele, kteří představují pro cestovní kanceláře cílový trh. Poslední dva typy označuje za neinstitucionalizované cestovatele. Na tyto cestovatele by se měly zaměřovat destinace související s rozvojem udrţitelného cestovního ruchu. Dalším příkladem je Smithova typologie, která identifikuje sedm typů turistů: Objevitelé – patří k malé skupině a cestují téměř jako antropologové. Omezuje je fakt, ţe je stále méně míst, kde je moţné něco objevovat. Elitní turisté – jsou zkušení cestovatelé a vybírají si drahé a často „na míru šité cesty“

19

Nekonvenční turisté – snaţí se uniknout ostatním turistům Neobvyklí turisté – podnikají individuální výlety mimo organizovaný program, aby se seznámili s místní kulturou Nastávající masoví turisté – cestují do zavedených rekreačních center, kde turistika přesto dosud nedominuje. Nicméně vyhledávají spíše to, co je jim blízké, neţ místní kulturu. Masoví turisté – jsou součástí masového toku, očekávají tytéţ standardy zařízení, jaké se jim dostávají doma Charteroví turisté – zajímají se o cíl cesty jen málo a nebo vůbec, za předpokladu, ţe si uţívají dovolenou podle svých představ.

1.7 Typologie cykloturisty Cykloturistice se věnují muţi i ţeny, lidé nejrůznějšího věku a také příjmu. Najít průměrného cyklistu bude velmi obtíţná či spíše nemoţné. Proto řadíme cyklisty do homogenních skupin, dle určitých kritérií. (Mourek & kol., 2011) Existuje mnoho faktorů, podle kterých lze řadit cyklisty do skupin: typ terénu/povrchu víkendy/dovolené/denní pouţívání délka tras typ kola jízdy individuální/ s rodinou/ s přáteli vyuţívání ubytovacích zařízení vyuţívání stravovacích zařízení jízdy na těţko (veškerá zavazadla s sebou na kole)/ na lehko místní/ přespolní V ČR zatím nebyl proveden celorepublikový průzkum zaměřený na cyklisty. Existuje ale typologie, která vychází z empirických pozorování.

20

Rodiny s dětmi Volí kratší a bezpečnější trasy, preferují převáţně kvalitní zpevněný povrch. Důleţitý je cíl nebo zastávka s aktivitami pro děti. Méně zdatní rekreační cyklisté Volí nenáročné kratší trasy přibliţně do 30 km. Preferují převáţně kvalitní zpevněný povrch. Důleţité jsou turistické cíle, ke kterým tento typ turistů směřuje. Zdatnější rekreační cyklisté Volí okruţní trasy délky 40-80 km, často v kombinaci s poznáváním místních zajímavostí a kulturních památek, zpevněný povrch i nenáročné přírodní stezky. Nekvalitní povrch ani velké převýšení nejsou překáţkou. Dálkoví cyklisté Trasy délky 50-100km, převáţně se drţí páteřních tras a většinou se zdrţí jednu noc. Důleţité je pro tyto cyklisty kvalitní značení, často absolvují trasy podél evropských řek nebo Eurovelo. Terénní cyklisté Preferují především přírodě blízké cesty a úzké cesty v terénu. Denní etapy 30-60 km v náročném terénu. Sportovně rekreační cyklisté Vyhledávají masové akce sportovního typu, například MTB maratony nebo silniční maratony. Většinou se jedná o amatéry, ale mají informace o profesionální přípravě a v rámci svých moţností pravidelně trénují. Hřebíčková (2010) ve své práci uvádí další typologii cykloturistů, která vychází z poznatků zveřejněných na serveru „Official Tourism Website of Germany“(zdroj: http://www.germany-tourism.de), kde je typologie rozdělena následovně: cyklisté vyuţívající řek, cykloturisté jedoucí podél řek, kulturní cyklisté, sledující produkty umění podél cyklistické cesty, vyuţívající nabídku tématické cykloturistické trasy,

21

cyklisté mountainbikových tras, jejichţ primárním cílem je návštěva hor a s ní spojená fyzická náročnost, cyklisté vyhledávající scenérie, rodinní cyklisté, vyuţívající podmínek tras, kde mohou jezdit rodiče s dětmi, evropští cyklisté, jejichţ cílem je cestování přes hranice více států, městští cyklisté, upřednostňující jízdu městem v blízkosti bydliště, cyklisté vyuţívající certifikované cyklostezky ADFC14 (pouze jeden z bodů, nikoli všichni).

1.8 Hodnocení atraktivity lokalit Pro to, aby se některé místo stalo cílem cestovního ruchu, musí vykazovat určité podmínky, předpoklady pro to, aby bylo pro turisty atraktivní.(Bína, 2002) V základním pohledu na věc můţeme vyčlenit dvě hlavní skupiny těchto podmínek: lokalizační a realizační podmínky. Lokalizační podmínky umoţňují umístění a rozvíjení aktivit cestovního ruchu v určitém území na základě charakteristik tohoto území (Vystoupil 2015). Bína (2002) uvádí, ţe lokalizační charakteristiky jsou vyjádřeny buď atraktivitou přírody a krajiny (přírodní podmínky a atraktivity), nebo místními kulturními hodnotami, popř. oběma sektory současně. Lokalizační faktory mají zásadní význam pro cykloturistiku. Vzhledem k tomu, ţe motivace cyklisty je zaměřená především na poznávání, můţeme předpokládat, ţe výběr lokality bude hrát v rozhodování klientů hlavní roli. Bína (2002) uvádí, ţe lokalizační podmínky, se vyskytují ve třech hlavních formách: 1. jako vhodnost krajiny pro určitou aktivitu cestovního ruchu, např. vhodnost pro cykloturistiku, zimní sporty apod., 2. jako určitá relativně fixní danost, která v obci existuje a je atraktivní pro návštěvníky, např. kulturně historické památky a soubory, skanzeny apod., 3. jako kulturní, sportovní a jiné akce, které jsou v obcích pořádány a navštěvují je účastníci odjinud 22

1.8.1

Přírodní podmínky a atraktivity Přírodní

podmínky,

neboli

přírodní

potenciál,

jsou

základními

lokalizačními faktory většiny aktivit cestovního ruchu a rekreace. Přírodní podmínky jsou stacionární a do značné míry konstantní a jsou uplatňovány

v plošně

rozsáhlých

areálech.

Svým

potenciálem

vytvářejí

předpoklady pro své vyuţití v cykloturistice. Z pohledu atraktivity jsou atraktivní takové lokality, jejichţ ojedinělost a exotika je vyšší neţ jiné oblasti. Nejcennější a nejatraktivnější přírodní potenciál pro cestovní ruch v ČR je soustředěn v chráněných územích. Síť chráněných území je tvořena dvěma typy území – zvláště chráněnými územími (národní parky, CHKO) a obecně chráněnými oblastmi (národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace a přírodní památka). (Vystoupil, 2015) Hrala (2002) a Vystoupil (2015) se shodují, ţe základními přírodními předpoklady jsou: reliéf a morfologické poměry, klimatické poměry, hydrologické poměry, rostlinstvo a ţivočišstvo, přírodní atraktivity

1.8.1.1 Reliéf a morfologické poměry Reliéf je v cykloturistice klíčovým prvkem z hlediska výběru trasy. Reliéf rovněţ ovlivňuje i rozmístění a vlastnosti řady dalších poměrů (klimatických – mikroklimatické oblasti, hydrologických - tvar říční sítě, vegetační kryt a vyuţití krajiny pro zemědělství nebo průmysl, apod.). Reliéf je výsledkem působení endogenních a exogenních činitelů (Vystoupil, 2006) Hrala (2001) uvádí, ţe reliéf můţeme dělit na horizontální a vertikální morfologii. Horizontální morfologie Uplatňuje

se

především

v pobytové

formě

cestovního

ruchu.

V cykloturistice můţeme vnímat délku a členitost údolí či charakter říční sítě. 23

V cykloturistice má větší význam horizontální morfologie povrchu. Hřebíčková (2010) určuje následující typu povrchů. asfaltový povrch – umělý povrch, z něhoţ je budována většina cyklostezek šotolina - sypká stavební kamenitá hmota z drobných úlomků kamene, která se pouţívá pro obsluţné komunikace automobilové dopravy a dopravy těţké techniky v terénu makadam - sypká stavební kamenitá hmota z hrubých úlomků kamene, která se pouţívá pro obsluţné komunikace automobilové dopravy a dopravy těţké techniky v terénu lesní nebo polní cesta - přírodní povrch, přirozené stezky, které bývají vyuţívány automobilovou technikou nebo pěšími turisty kamenitá cesta – nestabilní povrch, vyţadující specifické dovednosti v ovládání kola. Povrch charakteristický terénními nerovnostmi v podobě obnaţených kamenů a kořenů singletrail – stezka určená pro provozování cykloturistiky primárně prostřednictvím horského kola, široká 30 – 60 cm, nabízející prostor pro jednoho jezdce Vertikální morfologie Má pro cykloturistiku zásadní význam. Analýzy nadmořské výšky, relativní výškové členitosti či sklonu svahu nám mohou mnohé napovědět o vhodnosti destinace pro cykloturistiku. Nadmořská výška je důleţitý faktor ovlivňující charakter základních krajinných celků, jeţ se odlišují kvalitativními znaky jeden od druhého a stávají se tak atraktivní pro cestovní ruch. Dle Hřebíčkové (2010), která vychází z Meriota (1983) platí, ţe se stoupající nadmořskou výškou stoupá atraktivita prostředí. Z hlediska výškové diferenciace rozlišujeme v nadmořské výšce tyto stupně (Mariot 1983): - níţiny (0 – 200 m.n. m.), - nízké vysočiny (201-800 m.n. m.), - středovysočiny (801 – 1500 m.n. m.), - vysoké vysočiny (více jak 1500 m.n. m.). 24

Dalším důleţitým morfologickým faktorem je relativní výšková členitost. (Mariot, 1983) Se vzrůstající relativní výškovou členitostí stoupá atraktivita lokality pro cestovní ruch. Hřebíčková (2010) ve svém výzkumu dochází k závěru, ţe toto platí jen do určité úrovně. Průměrná populace cykloturistů vyhledává spíše vyšší vrchoviny neţ vyšší hornatiny. Při analýze vlivu reliéfu pouţijeme stejnou klasifikaci, jakou vyuţila Hřebíčková (2010) ve své práci, jelikoţ analýza relativní výškové členitosti vychází z výzkumu Hřebíčkové. (2010) Hřebíčková (2010) při analýze vlivu reliéfu na cestovní ruchu vyuţila typologii reliéfu, kterou vypracovali E. Mazúr a V. Mazúrová (1965, zdroj: Mariot, 1983), kteří na základě relativních výškových rozdílů rozlišují: - roviny s relativní výškou členitosti 0 – 30 m, - pahorkatiny s relativní výškou členitosti 31 – 100 m, - niţší vrchoviny s relativní výškou členitosti 101 – 180 m, - vyšší vrchoviny s relativní výškou členitosti 181 – 310 m, - niţší hornatiny s relativní výškou členitosti 311 – 470 m, - vyšší hornatiny s relativní výškou členitosti 471 – 640 m.

1.8.1.2 Klimatické poměry Hrala (2001) a Vystoupil (2006) se shodují, ţe klimatické podmínky mají významný vliv na rozšíření cestovního ruchu. Mezi sledované klimatické podmínky patří: - teplota - sněhová pokrývka - sluneční svit - mlhy - větrnost - sráţkové poměry - klimatická inverze

25

Většina klimatických zájezdů se odehrává od května do září. Za ideální klimatické podmínky pro cykloturistiku můţeme povaţovat podmínky, které převládají v mírném klimatickém pásu. (Hřebíčková, 2010) Důleţitý vliv na cestovní ruch dané destinace mají také sráţkové úhrny. Kromě denního chodu sráţek jsou pro cykloturisty určující průměrné úhrny sráţek v letních měsících (duben – říjen). V cykloturistice hraje důleţitou roli také vertikální zonalita. Se stoupající nadmořskou výškou teplota klesá přibliţně o 0,65°C nezávisle na zeměpisné šířce a pokles teploty můţe být umocněn sílou větru. (Ruda, 2010)

1.8.1.3 Hydrologické poměry Hrala (2002) uvádí, ţe oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami se stávají stále významnější z hlediska realizace cestovního ruchu. Mezi nejstarší centra historického cestovního ruchu patří lázeňská střediska s minerálními prameny. Za velice atraktivní jsou povaţovány gejzíry, jejichţ atraktivitu zvyšuje jejich sporadický výskyt. Co se týká povrchových vod, jsou pro jejich sezónní vyuţitelnost klíčové teplotní poměry. Nejpřitaţlivější z povrchových vod jsou moře. Z globálního srovnání má největší význam Středozemní moře, kde se odehrává téměř polovina cestovního ruchu Evropy. Jezera a umělé vodní plochy se v cestovních ruchu uplatňují podobně jako moře. Hrala (2002) uvádí, ţe větší návštěvnost mají vodní plochy více vzdálené od moře. Největší frekvenci návštěvnosti mají vodní plochy v blízkosti velkých měst. Řeky se uplatňují především v krátkodobých formách cestovního ruchu. Jejich atraktivitu zvyšují přírodní zvláštnosti, které se na nich vyskytují (kaňony, vodopády, prameny). Hřebíčková (2010) uvádí, ţe z hlediska cykloturistiky hrají důleţitou roli především jezera, rybníky a řeky, které slouţí cyklistům ke koupání a vytvářejí rozmanitý ráz krajiny.

26

1.8.1.4 Rostlinstvo a živočišstvo Mají na rozmístění cestovního ruchu relativně menší vliv, přesto v určitých situacích se mohou stát klíčovým faktorem pro cestovní ruch. S tím úplně nesouhlasí Hřebíčková (2010), která vychází z výzkumů Mariota a Vyškovského. Ta uvádí, ţe rostlinstvo dotváří ráz krajiny, který je člověkem vnímán všemi smysly. Pohyb v přírodě má také pozitivní vliv na zdraví člověka. Za obzvláště atraktivní bývají povaţovány Národní parky a rezervace patřící do programu ochrany světového dědictví UNESCO. Za typickou lokalitu, kde hraje klíčovou roli rostlinstvo a ţivočišstvo můţeme povaţovat národní park Serengeti, kam proudí kaţdoročně tisíce turistů. (Hrala, 2002)

27

2

Cíle a úkoly práce

2.1 Cíl práce Cílem práce je zhodnocení přírodních podmínek a atraktivit pro provozování horské cyklistiky v oblasti Ţďárské vrchy a vytvoření SWOT analýzy. Dílčím cílem je zpracování cykloturistických tras, které byly najety pro potřeby jiných diplomových prací v této oblasti a provedení analýzy jejich povrchu. Následné porovnání provedené analýzy s výzkumy, které byly provedeny v oblasti preferovaných povrchů pro horská kola. Dílčím cílem je analýza reliéfu a relativní výškové členitosti jednotlivých tras a její porovnání s výzkumy, které byly provedeny v oblasti preferovaných tvarů reliéfu. Dílčím cílem je analyzovat přírodní atraktivity na jednotlivých trasách. Zjistit jejich četnost, spočítat kolik kilometrů je potřeba ujet na jednu přírodní atraktivitu a s pomocí výzkumů, které byly provedeny v oblasti přírodních atraktivit určit, zdali je oblast Ţďárské vrchy pro cykloturisty atraktivní. Dalším cílem je analyzovat klimatické poměry v oblasti a za pomoci provedených výzkumů zjistit, zdali je oblast Ţďárské vrchy atraktivní pro cykloturistiku.

2.2 Výzkumná otázka Pro splnění cíle práce jsme si stanovili následující otázku: Je charakter cyklotras navržených v oblasti Žďárských vrchů atraktivní pro mountainbiking?

2.3 Úkoly práce Prostudovat literaturu týkající se cykloturistiky a cestovního ruchu Vyhledat diplomové práce tykající se návrhu cyklotras v oblasti Ţďárské vrchy Pomocí map Klubu českých turistů (dále KČT), leteckých snímků na serveru Mapy.cz a vlastního měření provést analýzu 28

jednotlivých povrchů, které se na trasách nacházejí a porovnat atraktivitu povrchů s výzkumem Hřebíčkové (2010) Provést analýzu tvaru reliéfu na jednotlivých trasách a určit jejich relativní výškovou členitost. Výsledky poté porovnat s výzkumem Hřebíčkové (2010) a zjistit atraktivitu oblasti dle tvaru reliéfu a relativní výškové členitosti. Pomocí map KČT a turistické mapy na serveru Mapy. cz, provést analýzu přírodních atraktivit na jednotlivých trasách. Zjistit četnost přírodních atraktivit, jejich druh a spočítat ujetou vzdálenost na jednu přírodní atraktivitu. Výsledky porovnat s výzkumem Hřebíčkové (2010) Analyzovat klimatické údaje oblasti Ţďárských vrchů, porovnat je s výzkumem Hřebíčkové (2010) a zjistit atraktivitu lokality z hlediska klimatických podmínek Vytvoření SWOT analýzy oblasti Ţďárské vrchy

29

3

Metodika práce Pro získání informací o dané problematice byla v teoretické části vyuţita

metoda sběru dokumentů. Informace byly získávány studiem teoretických podkladů na základě dokumentů a webového prostředí. Jednalo se o dokumenty týkající se cykloturistiky, cestovního ruchu a geografie turismu. Metoda sběru dat byla vyuţita také u cyklotras, které byly v oblasti Ţďárských vrchů najety pro potřeby diplomových prací. Diplomové práce byly vybrány záměrným výběrem. U vybraných cyklotras byla provedena analýza povrchů tras. Ta byla provedena pomocí map Klubu českých turistů (dále KČT), leteckých snímků ze serveru Mapy.cz, popřípadě doplněna znalostmi autora v této oblasti či byly trasy projety a analyzovány. Analýza povrchů cyklotras z diplomových prací, byla poté porovnána s výzkumem Hřebíčkové (2010) a bylo určeno, zdali je oblast Ţďárských vrchů atraktivní pro cykloturistiku z hlediska povrchů cyklotras. U vybraných cyklotras byla provedena analýza profilu tras a relativní výškové členitosti. Analýza tvaru reliéfu a relativní výškové členitosti byla poté srovnána s výzkumem Hřebíčkové (2010) a bylo určeno, zdali je oblast Ţďárské vrchy atraktivní pro cykloturistiku z hlediska tvaru reliéfu. U vybraných cyklotras byla provedena analýza přírodních atraktivit. Ta byla provedena pomocí map KČT a turistické mapy na serveru Mapy.cz. Přírodní atraktivity byly zaznamenány, byly roztříděny do kategorií a byla spočítána ujetá vzdálenost potřebná na objevení jedné přírodní atraktivity. Analýza přírodních atraktivit byla porovnána s výzkumem Hřebíčkové (2010) a bylo určeno, zdali je oblast atraktivní pro Mountainbiking z hlediska přírodních atraktivit. U oblasti Ţďárské vrchy byla provedena analýza klimatických poměrů. Ta byla provedena pomocí dat z meteorologické stanice Svratouch.

30

Analýza klimatických poměrů byla porovnána s výzkumem Hřebíčkové (2010) a bylo určeno, zdali je oblast atraktivní pro Mountainbiking z hlediska klimatických poměrů. U oblasti Ţďárských vrchů byla provedena SWOT analýza oblasti Ţďárských vrchů. Veškeré mapy a profily jednotlivých tras jsou součástí DVD ve formátu JPEG.

31

4

Praktická část

4.1 Četnost druhů povrchů Četnost druhů povrchů u tras naplánovaných Uchytilem, Hřebíčkovou a Šillerem v oblasti Ţďárské vrchy. Povrchy byly rozděleny na 7 typů a budou porovnány s výzkumem Hřebíčkové, která zkoumala preferenci povrchů pro MTB u cykloturistů. asfaltový povrch – umělý povrch, z něhoţ je budována většina cyklostezek šotolina - sypká stavební kamenitá hmota z drobných úlomků kamene, která se pouţívá pro obsluţné komunikace automobilové dopravy a dopravy těţké techniky v terénu makadam - sypká stavební kamenitá hmota z hrubých úlomků kamene, která se pouţívá pro obsluţné komunikace automobilové dopravy a dopravy těţké techniky v terénu lesní nebo polní cesta (v textu uvedena vždy jako lesní cesta) - přírodní povrch, přirozené stezky, které bývají vyuţívány automobilovou technikou nebo pěšími turisty kamenitá cesta – nestabilní povrch, vyţadující specifické dovednosti v ovládání kola. Povrch charakteristický terénními nerovnostmi v podobě obnaţených kamenů a kořenů singletrail – stezka určená pro provozování cykloturistiky primárně prostřednictvím horského kola, široká 30 – 60 cm, nabízející prostor pro jednoho jezdce úzké nezpevněné cesty v horách – pěšiny v horách, nabízející prostor pro jednoho jezdce 4.1.1

Trasa 1 Popis trasy: Milovy – Křivý javor – Stříbrná studánka – Rumpoltův mlýn – Devět skal

– Bílá skála – Milovy Délka trasy 26,7 km

32

Trasa je měřena od bufetu u Milovského rybníka.(Příloha č. 1 – Trasa 1) Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 310 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Odtud pokračujeme po cyklotrase 4022 aţ pod rozcestí k Malinské skále. Trase vede po asfaltu a měří 970 m. Poté zahneme doprava a pokračujeme po šotolinové cestě 4,6 km, aţ dojedeme k asfaltové silnici, zde odbočíme vlevo a po ujetí 250 m dojedeme k rozcestí mezi Lisovskou a Malinskou skálou. Odbočíme doprava a pokračujeme dále po červené šotolinové cestě aţ po ujetí 3,3 km dojedeme k asfaltové cestě. Zde odbočíme vlevo a po asfaltové cestě ujedeme 800 m, aţ dojedeme k Rumplotovu mlýnu. Zde zahneme doprava a pokračujeme podél hráze rybníka vlevo. Pokračujeme po šotolině 850 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Zde zahneme vpravo a po asfaltové cestě ujedeme 1,9 km a odbočíme vpravo. Drţíme se zelené turistické trasy, po které asfaltová cesta vede, aţ dojedeme k přírodní rezervaci Ţákova hora. Po ujetí 3,4 km odbočíme vlevo ke Stříbrné studánce a ujedeme 670 m po široké lesní cestě, aţ se dostaneme na rozcestí zelené a červené turistické trasy. Odbočíme vpravo a pokračujeme po červené turistické trase. Na té absolvujeme 70m singletracku, a poté pokračujeme 700 m po široké lesní cestě, aţ dojedeme ke kamenité cestě. Tento úsek je dlouhý přibliţně 20 m. Pokračujeme stále po červené aţ k Rumpoltovu mlýnu. Tentokrát je povrch trasy makadam a část trasy je dlouhá 440 m. Po dojetí k Rumpoltovu mlýnu odbočíme vlevo a pokračujeme po šotolině 60 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Zde odbočíme vpravo a po asfaltové cestě pokračujeme 1,5 km, dokud nedojedeme k parkovišti u Devíti skal. Zde odbočíme vlevo a po asfaltové cestě ujedeme 480 m, aţ dojedeme k rozcestí mezi Lisovskou skálou a Devíti skalami. Zde odbočíme vlevo a pokračujeme po šotolině 370 m, poté odbočíme opět vpravo a pokračujeme po šotolině kolem Bílé skály 1,9 km, aţ dojedeme ke křiţovatce čtyř cest. Zde odbočíme vpravo a pokračujeme po asfaltové cestě 380 m. Poté odbočíme vlevo a pokračujeme po šotolině 1,2 km aţ narazíme na asfaltovou cestu. Zde zahneme vpravo. Po asfaltové cestě absolvujeme 1,6 km, aţ dojedeme k penzionu Poslední míle. Zde zahneme vpravo a po asfaltové cestě ujedeme 240 m. Poté zahneme vlevo a po široké lesní cestě ujedeme 310 m. (Uchytil, 2014)

33

Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab.č. 3: Četnost druhů povrchů – trasa 1 a v Obr. 2: Četnost druhů povrchů – trasa 1

Tab. 3: Četnost druhů povrchů – trasa 1, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch

Úzké nezpevněné Singletrail cesty v horách

Kamenité cesty

Široké lesní cesty

Šotolina

Asfalt

Makadam

Absolutní četnost (km)

0,07

0

0,04

1,99

12,82

11,52

0,44

Relativní četnost (%)

0,26

0

0,15

7,4

47,69

42,86

1,64

Četnost druhů povrchů - trasa 1 1,64%

0,26% 7,4%

Singletrail Kamenité cesty

42,86% 47,69%

Široké lesní cesty Šotolina Asfalt Makadam

4.1.2

Obr. 2: Četnost druhů povrchů – trasa 1, zdroj: vlastní tvorba Trasa 2 Popis trasy: Milovy – Malinská skála – Devět skal – Křiţánky – Milovské

perníčky – Čtyři palice – hotel Podlesí – Milovy Délka trasy: 26 km Trasa č. 2 (Příloha č. 2: trasa 2) je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 310 m, aţ dojedeme k asfaltové 34

cestě. Odtud pokračujeme po cyklotrase 4022 aţ pod rozcestí k Malinské skále. Trasa vede po asfaltu a měří 970 m. Poté zahneme doprava a pokračujeme po šotolinové cestě 4,6 km, aţ dojedeme k asfaltové silnici, zde odbočíme vlevo a po ujetí 250 m dojedeme k rozcestí mezi Lisovskou a Malinskou skálou. Zde odbočíme vpravo a pokračujeme po ţluté turistické trase 1 km (povrch šotolina). Dojedeme na rozcestí a pokračujeme rovně po šotolině přibliţně 530 m, aţ dojedeme k rozcestí u Ţida, pokračujeme dále po ţluté přibliţně 650 m po šotolině. Poté pokračujeme dále po ţluté, ale tentokrát je povrch trasy makadam. Ujedeme 750 m, aţ narazíme na asfaltovou cestu. Odbočíme vlevo a po ujetí 450 m po asfaltové cestě odbočíme vpravo a pokračujeme po asfaltové cestě přibliţně 1,6 km, aţ dojedeme do obce Křiţánky. Zde dojedeme na křiţovatku, na které odbočíme vpravo a po asfaltové cestě ujedeme 850 m. Poté odbočíme vlevo a budeme se drţet modré. Ta má zpočátku asfaltový povrch, po kterém ujedeme 1,1 km. Poté se mění povrch na šotolinu, po které ujedeme 740 m, aţ narazíme na asfaltovou cestu, po které vede cyklotrasa 4022. Zde odbočíme vlevo a po asfaltové cestě pokračujeme 1,5 km. Dojedeme na křiţovatku dvou cest a odbočíme vpravo a napojíme se na modrou turistickou trasu, jejímţ povrchem je šotolina. Poté pokračujeme 1,9 km, aţ dojedeme na rozcestí modré a ţluté turistické trasy. Odbočíme vlevo a pokračujeme dále po ţluté. Po ní ujedeme nejprve přibliţně 50 m po šotolině. Poté nás čeká přibliţně 380 m singletrailu, po kterém dojedeme k šotolinové cestě. Odbočíme vpravo a po šotolinové cestě pokračujeme 250 m. Poté zahneme vlevo a pokračujeme dále po ţluté. Nejprve nás čeká přibliţně 90 m dlouhý sngletrail, poté se napojíme na šotolinovou cestu, po které ujedeme 260 m. Přejedeme hlavní silnici a pokračujeme, dále po ţluté turistické široké lesní cestě 780 m. Poté pokračujeme dále po ţluté. Povrch trasy se mění na šotolinu, po které ujedeme 310 m, aţ se povrch změní na asfaltovou cestu. Poté ujedeme 940 m. Odbočíme vpravo a pokračujeme po široké lesní cestě 1,1 km. Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 220 m, aţ dorazíme k asfaltové cestě, která vede podél břehu Milovského rybníka. Po ní ujedeme 290 m, aţ dojedeme na místo výjezdu. (Uchytil, 2014) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab.č. 4: Četnost druhů povrchů – trasa 2 a v Obr. 3: Četnost druhů povrchů – trasa 2 35

Tab.4: Četnost druhů povrchů – trasa 2, Zdroj: vlastní tvorba Úzké nezpevněné Singletrail cesty v horách

Povrch

Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


0,47

0

0

2,41

10,29

7,95

0,75


2,15

0

0

11,02

47,05

36,35

3,43

Četnost druhů povrchů - trasa 2 3,43% 2,15% 11,02% Singletrail

36,35%

Široké lesní cesty 47,05%

Šotolina Asfalt Makadam

Obr. 3: Četnost druhů povrchů – trasa 2, zdroj: vlastní tvorba 4.1.3

Trasa 3 Popis trasy: Milovy – Kyšperský rybník – Herálec – Mariánské hutě –

Kameničky – Filipov – Čachnov – Karlštejn – Svratka - Milovy Délka trasy: 43,5 km

36

Trasa č. 3 (Příloha č. 3- trasa3) je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 310 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Zde zahneme vpravo a po asfaltové cestě ujedeme 240 m. Poté zahneme vlevo a po asfaltové cestě ujedeme přibliţně 2,6 km, kde odbočíme vpravo a drţíme se modré turistické trasy. Po ní ujedeme přibliţně 720 m (asfalt) a odbočíme vlevo na širokou lesní cestu, po které ujedeme 360 m a vyjedeme u Kašperského rybníka. Zde zahneme vlevo a budeme se drţet zelené turistické trasy. Po ní ujedeme 450 m, po úzké nezpevněné cestě, a poté se napojíme na širokou lesní cestu, po které ujedeme 600 m, aţ narazíme na asfaltový povrch. Pokračujeme dále po zelené, aţ dojedeme k rozcestí Na Brušovci. (asfalt 1,1 km). Zde pokračujeme po šotolině, nadále po zelené turistické trase, ujedeme 360m k rozcestí U neboţtíka. Zde odbočíme vlevo a pokračujeme po široké lesní cestě 430 m, aţ narazíme na šotolinovou cestu. Odbočíme na ní vlevo a pokračujeme po ní 2,7 km, aţ se napojíme na asfaltovou cestu v obci Herálec. Po asfaltové cestě ujedeme 490 m, aţ dojedeme k rozcestníku. Zde zahneme vlevo a po ujetí 170 m. dojedeme na hlavní silnici. Zde zatočíme vpravo a po hlavní silnici ujedeme 170 m a dojedeme k Restauraci u Mostu. Zde odbočíme vlevo a sjedeme z hlavní silnice. Budeme se stále drţet asfaltové cesty, po níţ ujedeme 560 m, aţ se napojíme na šotolinovou cestu. Po té ujedeme 1,5 km. Poté odbočíme vlevo a napojíme se na širokou lesní cestu. Ujedeme 580 m po široké lesní cestě aţ dojedeme k nové asfaltové cestě. Poté budeme pokračovat stále rovně aţ po ujetí 5,5 km aţ narazíme na hlavní silnici. Odbočíme vlevo a po hlavní silnici pokračujeme 1,3 km, aţ dojedeme na odbočku do Filipova. Na tu odbočíme a pokračujeme 1,6 km, aţ dojedeme na rozcestí v obci Filipov. Odbočíme doprava a dále pokračujeme po zelené turistické cestě. Nejdříve ujedeme 720 m po asfaltové cestě, poté pokračujeme široké lesní cestě 2 km. Poté odbočíme vlevo a pokračujeme stále po zelené. Ujedeme 1,9 km po šotolině a dorazíme na hlavní silnici. Tu přejedeme a pokračujeme dále po zelené, široké lesní cestě 1,9 km, aţ narazíme na šotolinovou cestu. Poté ujedeme 1,3 km, aţ dojedeme k hlavní silnici. Odbočíme vpravo a dále pokračujeme po modré turistické trase. Ujedeme 1,3 km po asfaltové cestě, poté pokračujeme dále po modré přibliţně 1,7 km. Trasa vede po široké lesní cestě po níţ dojedeme ke křiţovatce s asfaltovou cestou. Na tu 37

najedeme a odbočíme vpravo, Po ujetí 1,7 km dojedeme k loveckému zámečku Karlštejn. Zde odbočíme vpravo a pokračujeme dále po červené. Ujedeme 500 m po asfaltové cestě a odbočíme vlevo na červenou turistickou trasu. Ta vede po široké lesní cestě, po které ujedeme 490 m a poté odbočíme vlevo na šotolinovou cestu. Po té ujedeme 310 m, aţ narazíme na asfaltovou cestu. Po ní pokračujeme 650 m, aţ dojedeme k hlavní silnici. Na ní ale nenajedeme, odbočíme prudce vlevo a pokračujeme 530 m, poté asfaltová cesta končí a místo ní pokračuje šotolinová cesta. Po té pokračujeme 2,2 km, aţ dojedeme ke křiţovatce asfaltové a šotolinové cesty. Odbočíme vpravo a pokračujeme aţ k Milovskému rybníku. Ujedeme 4,1 km po asfaltové cestě, aţ dojedeme k asfaltové cestě u břehu Milovského rybníka. Po té ujedeme 290 m, aţ dorazíme na místo výjezdu. (Uchytil, 2014) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 5: Četnost druhů povrchů – trasa 3 a v Obr. 4: Četnost druhů povrchů – trasa 3 Tab. 5: Četnost druhů povrchů – trasa 3, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


0

0,45

0

8,37

10,27

24,07

0


0

1,04

0

19,39

23,8

55,77

0

38

Četnost druhů povrchů - trasa 3 1,04% Úzké nezpevněné cesty v horách

19,39%

Široké lesní cesty 55,77%

23,8% Šotolina Asfalt


Trasa 4 Popis trasy: Milovy – Rybenské perníčky – Pustá rybná – Lucký vrch –

Telecí – Krásné – Daňkovice – Líšná – Sněţné – Blatiny – Milovy Délka trasy 32 km Trasa č. 4 (Příloha č. 4 – trasa 4) začíná u bufetu u Milovského rybníka, kde se vydáme po asfaltové cestě podél rybníka. Po té ujedeme 290 m, aţ dorazíme k Milovské restauraci, kde zahneme vlevo a dále pojedeme po cyklotrase 4184, která má asfaltový povrch. Poté ujedeme 5,5 km, aţ dojedeme ke křiţovatce cyklotrasy 4184 a červené turistické trasy. Zde odbočíme vpravo a pokračujeme po červené turistické trase. Nejprve ujedeme 1,6 km po šotolinové cestě. Poté ze šotolinové cesty sjedeme a pokračujeme 980 m po široké lesní cestě k Rybenským perníčkům. Odtud pokračujeme dále po červené a ujedeme 430 m po kamenité cestě. Aţ dorazíme k asfaltové cestě, pokračujeme dále po červené 350 m. Poté odbočíme vlevo a po kamenité cestě dojedeme po 540 m na asfaltovou cestu. Po té dojedeme po 620 m na náves obce Pustá rybná. Dále pokračujeme po cyklotrase 4105. Ta má asfaltový povrch po kterém, po ujetí 2,9 km, dojedeme na Lucký vrch. Odtud budeme pokračovat dále po ţluté turistické trase. Nejprve ujedeme 10 m po kamenité cestě, po které se napojíme na širokou lesní cestu. Po té ujedeme 1,1 km, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Urazíme po ní

39

100m a dojedeme k hlavní silnici. Odbočíme vlevo a pokračujeme 220 m. Poté zahneme doprava a pokračujeme po asfaltové cestě 1,5 km. Poté najedeme na šotolinovou cestu a pokračujeme dále po zelené turistické trase. Po šotolinové cestě ujedeme 1,9 km, aţ dojedeme do obce Krásné a napojíme se na asfaltovou cestu. Po té ujedeme 3,3 km, aţ dojedeme do obce Daňkovice. Odtud pokračujeme po asfaltové cestě 3,1 km přes Líšeň k Líšeňskému dvoru. Poté se napojíme na širokou lesní cestu, po které ujedeme 1,2 km a dojedeme do městyse Sněţné. Zde projedeme náměstím, aţ dorazíme ke kostelní zdi (asfalt 290 m). Odtud pokračujeme 1,9 km po široké lesní cestě, aţ narazíme na asfaltovou cestu. Po té urazíme 1,3 km, aţ odbočíme na širokou lesní cestu. Po té ujedeme 800 m, aţ narazíme na asfaltovou cestu. Po ní ujedeme 90 m, odbočíme vlevo na širokou lesní cestu, po které ujedeme 570 m. (Uchytil, 2014) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 6 – Četnost druhů povrchů – trasa 4 a v Obr. 5: Četnost druhů povrchů – trasa 4 Tab. 6: Četnost druhů povrchů – trasa 4, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


0

0

0,98

6,48

3,5

19,57

0


0

0

3,21

21,23

11,46

64,1

0

40

Četnost druhů povrchů - trasa 4 3,21% 21,23% Kamenité cesty 11,46%

64,1%

Široké lesní cesty Šotolina Asfalt

4.1.5

Obr. 5: Četnost druhů povrchů – trasa 4, zdroj: vlastní tvorba Trasa 5 Popis trasy: Milovy – Podlesí – Buchtův kopec – Daňkovice –

Jimramovské paseky – Štarkov – Odranec – Milovy Délka trasy – 30 km Trasa č. 5 (Příloha č. 5 – trasa 5) začíná u bufetu u Milovského rybníka, kde se vydáme po asfaltové cestě kolem břehu rybníka. Po té ujedeme 290 m a poté pokračujeme po široké lesní cestě 240 m. Dojedeme k hlavní silnici, kterou přejedeme a pokračujeme po široké lesní cestě směrem k hotelu Podlesí. Po ní ujedeme 1,1 km, aţ dojedeme na asfaltovou cestu. Zde odbočíme vpravo a pokračujeme kolem hotelu Podlesí 950 m, aţ dojedeme na rozcestí. Odbočíme vlevo a pokračujeme 160 m po asfaltové cestě. Poté se cesta mění v širokou lesní cestu, po které vede ţlutá turistická trasa. Pokračujeme po široké lesní cestě 920 m, aţ dojedeme na šotolinovou cestu, po které ujedeme 390 m. Poté odbočíme vpravo a pokračujeme dále po zelené turistické trase. Ta je prvních 190 m širokou lesní cestou, poté 150 m singletrailem a v poslední části, dlouhé 340 m, šotolinovou cestou. Nyní se nacházíme na Buchtově kopci. Odtud pokračujeme po dlaţebních kostkách (asfalt), aţ po ujetí 1,2 km dojedeme na rozcestí v obci Daňkovice. Odbočíme vpravo a po asfaltové cestě, po které vede červená turistická trasa, pokračujeme 470 m, aţ narazíme na šotolinovou cestu, po které

41

ujedeme 100 m. Poté se cesta mění v širokou lesní cestu. Pokračujeme po ní 1,8, km, aţ dojedeme na asfaltovou cestu. Na ní odbočíme vlevo a pokračujeme po ní 320 m. Poté odbočíme vpravo a pokračujeme po široké lesní cestě 630 m, aţ narazíme na šotolinovou cestu. Na ní zahneme vlevo a ujedeme po ní 210 m, aţ narazíme na modrou turistickou trasu. Ta vede po široké lesní cestě, po které urazíme 1,8 km a dojedeme ke štěrkové cestě. Zde odbočíme vlevo a pokračujeme po šotolinové cestě 1,7 km. Dojedeme k hlavní silnici, po které vede cyklotrasa 4342, na kterou najedeme a odbočíme vpravo. Po ujetí 2,4 km, dojedeme k rozcestí v obci Odranec, kde odbočíme na ţlutou turistickou cestu. Ta vede po široké lesní cestě a ujedeme po ní 2,3 km. Pokračujeme dále po ţluté, která má šotolinový povrch. Ujedeme 500 m a dojedeme k hlavní silnici. Tu přejedeme a pokračujeme dále po ţluté široké lesní cestě 930 m, aţ dojedeme do obce Studnice. Pokračujeme dále po zelené turistické trase. Nejprve 330 m po asfaltu, poté 880 m po široké lesní cestě, aţ dojedeme k hlavní silnici. Tu přejedeme a pokračujeme po zelené k Pasecké skále. Povrch, který k ní vede, má nejprve charakter singletrailu (120 m), poté přechází v kamenitou cestu, po které pojedeme 550 m, aţ narazíme na šotolinovou cestu. Po ní ujedeme 1,1 km aţ narazíme na asfaltovou cestu. Pokračujeme dále po zelené, přes obec Kadov, přibliţně 1,7 km. Poté z asfaltové cesty sjedeme a pokračujeme po široké lesní cestě 1,5 km, aţ dorazíme do obce Samotín. Pokračujeme dále po zelené turistické trase, tentokráte po asfaltovém povrchu, 520m, aţ se povrch změní na širokou lesní cestu. Po té ujedeme 600 m a napojíme se na cyklotrasu 4340. Ta má asfaltový povrch, po kterém ujedeme 1,6 km a poté odbočíme vlevo a pokračujeme po šotolinové cestě 1,2 km, aţ narazíme na asfaltovou cestu. Zde zahneme vpravo a pokračujeme po asfaltové cestě 750 m. Poté odbočíme vpravo a po široké lesní cestě pokračujeme 310 m, čímţ se vracíme na místo výjezdu. (Uchytil, 2014) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 7: Četnost druhů povrchů – trasa 5 a v Obr. 6: Četnost druhů povrchů – trasa 5 Tab. 7 : Četnost druhů povrchů – trasa 5, Zdroj: vlastní tvorba

42


Povrch

Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


0,27

0

0,55

10,9

5,54

12,99

0


0,89

0

1,82

36,03

18,31

42,94

0


1,82%

42,94%

36,03%

Singletrail Kamenité cesty Široké lesní cesty Šotolina

18,31%

Asfalt


Trasa 6. Popis trasy: Milovy – Dráteníčky – Kadov – Medlov – Nové Město na

Moravě – Zubří – Bohdalec – Sněţné – Blatiny – Milovy Trasa č. 6 (Příloha č. 6 – trasa 6) je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 310 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Odtud pokračujeme po zelené turistické trase. Trasa vede po asfaltové cestě a měří 1,3 km. Dojedeme k rozcestí a pokračujeme dále po zelené, tentokrát je povrchem šotolina, 350 m. Pokračujeme stále po zelené aţ do obce Kadov. Trasa pokračuje po široké lesní cestě 970 m, poté pojedeme po asfaltu 520 m, na který navazuje široká lesní cesta, po které pojedeme 1,5km, aţ dojedeme na asfaltovou cestu po které dojedeme po 280 m do obce Kadov. Odtud se budeme drţet ţluté 43

turistické trasy, po které pojedeme aţ na rozcestí u rybníku Medlov. Prvních 440 m absolvujeme po šotolinové cestě. Dalších 450 m po široké lesní cestě, 150 m po asfaltu, 610 m po šotolině, 1km po široké lesní cestě a nakonec 560 po šotolině, aţ dojedeme k rozcestí. Odtud pojedeme po zelené turistické trase, aţ dojedeme na náměstí v Novém Městě na Moravě. Prvního 1,3 km absolvujeme po široké lesní cestě, dalších 480 m po asfaltu, poté 3,3 km po široké lesní cestě, 50 m kamenité cesty, 320 m po široké lesní cestě a 2,1 km po asfaltu, aţ dojedeme na náměstí v Novém Městě na Moravě. Odtud pokračujeme po cyklotrase 19 do obce Zubří. Trasa je vedena po asfaltu a měří 4,2 km. Zde se napojíme na modrou turistickou trasu, po které dojedeme aţ ke kopci Bohdalec. Nejprve pojedeme po asfaltu 4,4km, poté 750 m po šotolině, 810 m po široké lesní cestě, 510 m po asfaltu, 1,4 km po široké lesní cestě aţ dojedeme k rozcestí pod Bohdalcem. Zde se napojíme na zelenou turistickou trasu, po které dojedeme do městyse Sněţné. Nejprve ujedeme 100 m po šotolině, poté 550 m po široké lesní cestě, 850 m po šotolině, 550 m po široké lesní cestě, 830 m po asfaltu, 390 po široké lesní cestě a 140 m po asfaltu, po kterém dojedeme k rozcestníku v obci Sněţné. Odtud pojedeme po červené turistické trase k Drátenické skále. Nejprve pojedeme 160 m po asfaltu, poté 190 m po šotolině, 1,7 km po široké lesní cestě, 960 m po asfaltu a 940 m po široké lesní cestě, po které dojedeme k rozcestí u Drátníku. Odtud pokračujeme po zelené zpět k Milovskému rybníku. Nejprve ujedeme 60 m po široké lesní cestě, poté 350 m po šotolině, 1,3 km po asfaltu a nakonec 310 m široké lesní cesty, aţ dojedeme k Milovskému rybníku. (Hřebíčková, 2003) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 8: Četnost druhů povrchů – trasa 6 a v Obr. 7: Četnost druhů povrchů – trasa 6 Tab. 8: Četnost druhů povrchů – trasa 6, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Úzké nezpevněné Singletrail cesty v horách 0

0

Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam

0,05

15,31

3,35

16,82

0

44


0

0

0,14

43,09

9,43

47,34

0


43,09%

47,34%

Kamenité cesty Široké lesní cesty Šotolina

9,43%

Asfalt


Trasa 7. Popis trasy: Milovy – Devět skal – Herálec – Hlinsko – Veselý kopec –

Herálec – Lisovská skála – Herálec – Milovy Trasa č. 7 (Příloha č. 7 – trasa 7) je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 310 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Odtud pokračujeme po cyklotrase 4022, která má asfaltový povrch 2,2 km. Poté odbočíme doprava a pokračujeme po šotolinové cestě 600 m, aţ dojedeme k rozcestí u Malinské skály. Odtud pokračujeme po červené turistické trase. Nejprve pojedeme 620 m po kamenité cestě, poté 90 m po široké lesní cestě, 1,2 km po šotolině, 400 m po singletrailu, aţ dojedeme k rozcestí pod Lisovskou skálou. Zde z červené sjedeme a odbočíme vpravo a po šotolinové cestě pokračujeme 600 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Odbočíme vpravo a po asfaltové cestě ujedeme 220 m. Dojedeme k rozcestí a odbočíme vpravo a budeme pokračovat po ţluté turistické cestě, po které dojedeme k Devíti skalám. Nejprve pojedeme 430 m po šotolině, poté 120 m po singletrailu, 410 m po šotolině a 330 45

m po široké lesní cestě. Dojeli jsme na rozcestí a budeme pokračovat po modré turistické trase do obce Herálec. Nejprve pojedeme 360 m po kamenité cestě, poté 150 m po singletrailu, 200 m po šotolině, 320 m po široké lesní cestě, 370 m po singletrailu, 1,4 km po šotolině a 650 m po asfaltu aţ dojedeme k rozcestí v obci Herálec. Odtud pokračujeme nadále po modré turistické trase aţ do města Hlinska. Nejprve ujedeme 2,3 km po asfaltu, poté 2,7 km po široké lesní cestě, 200 m po asfaltu, 610 m po široké lesní cestě, 110 m po šotolině, 720 po široké lesní cestě, 510 m po asfaltu, 2 km po široké lesní cestě, 1,4 km po asfaltu, 1 km po široké lesní cestě a 1,6 km po asfaltu, aţ dojedeme k rozcestníku ve městě Hlinsko. Odtud pokračujeme po zelené turistické trase k Veselému kopci. Nejprve ujedeme 5,8 km po asfaltu, poté 320 m po široké lesní cestě a 980 m po singletrailu. Dojedeme na rozcestí u Veselého kopce a pokračujeme po ţluté turistické trase. Nejprve ujedeme 570 m po široké lesní cestě, poté 1 km po asfaltu, 350 m po široké lesní cestě, 1,6 km po asfaltu, 1,7 km po šotolině a 400 m po asfaltu, aţ dojedeme do obce Chlum. Odtud budeme pokračovat po cyklotrase 4183 do obce Košinov. Trasa je vedena po asfaltu a měří 2,4 km. Poté odbočíme vpravo a po cyklotrase 16 pokračujeme, po asfaltové cestě, 920 m, aţ dojedeme k cyklotrase 4122, na kterou odbočíme a pokračujeme 4,9 km po asfaltové cestě. Dojedeme k hlavní silnici a pokračujeme vpravo. Drţíme se cyklotrasy 1 a po ujetí 3,3 km dojedeme k rozcestníku v obci Herálec. Odtud pokračujeme po modré turistické trase. Nejprve ujedeme 1,1 km po asfaltu, poté 1,4 km po šotolině, 370 m po singletrailu, 320 m

po široké lesní cestě, aţ dojedeme

k rozcestí U Ţida. Zde zahneme doprava a pokračujeme stále rovně po šotolinové cestě 920 m, aţ dojedeme k rozcestí Devět skal. Odtud pokračujeme po červené turistické trase k rozcestí pod Lisovskou skálou. Nejprve ujedeme 120 m po singletrailu a poté 430 m po šotolině. Nyní odbočíme vlevo a po asfaltové cestě ujedeme 220 m. Poté odbočíme vpravo a pokračujeme po šotolinové cestě 600 m, aţ narazíme na červenou turistickou trasu, na kterou se napojíme a dojedeme po ní k rozcestí u Malinské skály. Nejprve pojedeme 400 m po singletrailu, 1,2 km po šotolině, 90 m po široké lesní cestě a 620 m po kamenité cestě, aţ dojedeme k rozcestí u Malinské skály. Zde odbočíme vpravo a pokračujeme po šotolinové cestě 600 m, aţ narazíme na asfaltovou cestu. Odbočíme vlevo a pokračujeme po 46

cyklotrase 4022. Urazíme 2,2 km a odbočíme na zelenou turistickou trasu. Po široké lesní cestě ujedeme 310 m a dojedeme k Milovskému rybníku. (Hřebíčková, 2003) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 9: Četnost druhů povrchů – trasa 7 a v Obr. 8: Četnost druhů povrchů – trasa 7 Tab. 9: Četnost druhů povrchů – trasa 7, Zdroj: vlastní tvorba Úzké nezpevněné Singletrail cesty v horách

Povrch

Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


2,91

0

1,6

10,04

11,8

32,92

0


4,91

0

2,7

16,94

19,91

55,54

0

Četnost druhů povrchů - trasa 7 4,91% 2,7% 16,94%


55,54%

19,91%



Trasa 8 Popis trasy: Milovy – Pustá rybná – Lucký vrch – Telecí – Krásné –

Buchtův kopec – Sněţné – Drátník - Milovy 47

Trase je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pojedeme po zelené turistické trase aţ do obce Pustá Rybná. Nejprve pojedeme 2,8 km po asfaltové cestě, poté 1,95 km po šotolině, 0,38 po singletrailu, 270 m po šotolině, 200 po široké lesní cestě, 100 m po šotolině a 2,6 km po asfaltu, aţ dojedeme do obce Pustá Rybná. Odtud pokračujeme po červené turistické trase na Lucký vrch. Ta vede po asfaltové cestě a měří 2,9 km. Odtud se vydáme po ţluté do obce Telecí. Nejprve pojedeme 10 m po kamenité cestě, poté 1,1 km po široké lesní cestě a 0,32 km po asfaltu, aţ dojedeme k rozcestí v obci Telecí. Odtud se vydáme po zelené turistické trase do obce Krásné. Nejprve pojedeme 1,5 km po asfaltu, poté 1,9 km po šotolině, aţ dojedeme do obce Krásné. Odtud budeme pokračovat dále po zelené, aţ dojedeme na Buchtův kopec. Nejprve pojedeme 580 m po asfaltu, poté 1,6 km po široké lesní cestě, 490 m po šotolině, 150 m po singletrailu a v poslední části dlouhé 340 m šotolinou. Dojedeme na Buchtův kopec, kde najedeme 50 m po asfaltu a po červené turistické trase dojedeme aţ k Dráteníčkům. Nejprve pojedeme 370 m po singletrailu, poté 590 m po široké lesní cestě, 520 m po šotolině, 580 m po asfaltu, 1,9 km po široké lesní cestě, 970 m po asfaltu a 920 m po široké lesní cestě, aţ dojedeme k rozcestí. Odtud pokračujeme po zelené turistické trase aţ k Milovskému rybníku. Nejdříve ujedeme 70 m po široké lesní cestě, 350 m po šotolině, 1,3 km po asfaltu a 310 m po široké lesní cestě, po které dojedeme k Milovskému rybníku. (Hřebíčková, 2003) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab.č. 10: Četnost druhů povrchů – trasa 8 a v Obr. 9: Četnost druhů povrchů – trasa 8 Tab. 10: Četnost druhů povrchů – trasa 8, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Úzké nezpevněné Singletrail cesty v horách 0,9

0

Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam

0,01

6,69

5,82

13,6

0

48


3,33

0

0,04

24,76

21,54

50,33

0


0,40% 24,76%

50,33%

Singletrail Kamenité cesty Široké lesní cesty

21,54%

Šotolina Asfalt

4.1.9

Obr. 9: Četnost druhů povrchů – trasa 8, Trasa 9 zdroj:č.vlastní tvorba Popis trasy: Milovy – Pod Drátníkem – Ţákova hora – Fryšavský kopec –

Tři studně – Nové Město na Moravě – Studnice – Kadov – Milovy Trasa č. 9 (Příloha č. 9 – trasa 9) je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 310 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Odtud pokračujeme po zelené turistické trase. Trasa vede po asfaltové cestě a měří 1,3 km. Dojedeme k rozcestí pod Drátníkem a pokračujeme po cyklotrase 4022. Ta má asfaltový povrch, po kterém ujedeme 2,9 km, aţ dojedeme k cyklotrase 1. Zde odbočíme vpravo a pokračujeme po asfaltové cestě 3,1 km, aţ dojedeme Rumpoltovu Mlýnu. Odtud pojedeme po červené turistické trase, aţ dojedeme k Ţákově hoře. Nejprve pojedeme 440 m po makadamu, poté 20 m po kamenité cestě, 700 m po široké lesní cestě a 70 m singletrailu, aţ dojedeme k rozcestí Ţákova hora. Zde zahneme vlevo a pokračujeme po zelené turistické trase na Fryšavský kopec. Nejprve pojedeme 670 m po široké lesní cestě, poté 1,7 km po asfaltu a 440 m po široké lesní cestě, aţ dojedeme na Fryšavský kopec. Odtud pokračujeme po modré, aţ dojedeme ke Ski hotelu. Nejprve pojedeme 3,1

49

km po singletrailu, poté 2,2 km po asfaltu, 480 m po singletrailu, 960 m po široké lesní cestě, 450 m po asfaltu, 130 m po šotolině, 1,9 km po široké lesní cestě a 100 m po asfaltu, aţ dojedeme k rozcestí u hotelu Ski. Odtud pokračujeme kolem koupaliště do obce Maršovice. Nejprve pojedeme 780 m po asfaltu, poté 720 m po šotolině a 640 m po široké lesní cestě, po které dojedeme do obce Maršovice. Odtud pokračujeme po ţluté turistické trase do obce Studnice. Nejprve pojedeme 3,5 km po široké lesní cestě a poté 120 m po asfaltu, aţ dojedeme k rozcestníku v obci Studnice. Zde zahneme vlevo a pokračujeme po zelené turistické trase aţ k Milovskému rybníku. Nejprve ujedeme 330 m po asfaltu, poté 880 m po široké lesní cestě, 120 po singletrailu, 550 m po kamenité cestě, 1,1 km po šotolině, 1,98 km po asfaltu, 1,5 km po široké lesní cestě, 520 m po asfaltu, 970 m po široké lesní cestě, 350 m po šotolině, 1,3 km po asfaltu a 310 m po široké lesní cestě, po které dojedeme k Milovskému rybníku. (Hřebíčková, 2003) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 11: Četnost druhů povrchů – trasa 9 a v Obr. 10: Četnost druhů povrchů – trasa 9 Tab. 11: Četnost druhů povrchů – trasa 9,Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


3,77

0

0,57

11,28

1,2

14,8

0,44


11,76

0

1,78

35,18

3,74

46,16

1,37

50

Četnost druhů povrchů - trasa 9 1,37% 1,78% 11,76%


46,16% 35,18%

Široké lesní cesty Šotolina Asfalt Makadam

3,74%

Obr. 10: Četnost druhů povrchů – trasa 9, zdroj: vlastní tvorba 4.1.10 Trasa 10 Popis trasy: Milovy – Malinská skála – Lisovská skála – Svratka – Karlštejn – Čtyři palice – Milovy Trasa č. 10 (Příloha č. 10 – trasa 10) je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pokračujeme po široké lesní cestě 310 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Odtud pokračujeme po cyklotrase 4022, která má asfaltový povrch 2,2 km. Poté odbočíme doprava a pokračujeme po šotolinové cestě 600 m, aţ dojedeme k rozcestí u Malinské skály. Odtud pokračujeme po červené turistické trase. Nejprve pojedeme 620 m po kamenité cestě, poté 90 m po široké lesní cestě, 1,2 km po šotolině, 400 m po singletrailu aţ dojedeme k rozcestí pod Lisovskou skálou. Zde z červené sjedeme a odbočíme vpravo a po šotolinové cestě pokračujeme 600 m, aţ dojedeme k asfaltové cestě. Odbočíme vpravo a po asfaltové cestě ujedeme 220 m. Dojedeme k rozcestí a odbočíme vpravo a budeme pokračovat po ţluté turistické cestě, po které dojedeme do města Svratka. Nejprve pojedeme 430 m po šotolině, poté 120 m po singletrailu, 410 m po šotolině a 330 m po široké lesní cestě, 360 m po kamenité cestě, 150 m po singletrailu, 800 m po šotolině, 810 m po makadamu, 210 m po asfaltu, 230 m po široké lesní cestě, 980 m po asfaltu, 470 m po široké lesní cestě, 950 m po šotolině a 890 m po asfaltu, aţ 51

dojedeme k rozcestí ve městě Svratka. Zde zahneme vpravo a pokračujeme po červené turistické trase k loveckému zámečku Karlštejn. Nejprve pojedeme 590 m po asfaltu, poté 460 m po šotolině, 450 m po široké lesní cestě, 70 m po asfaltu, 400 m po široké lesní cestě a 480 m po asfaltu aţ dojedeme k rozcestníku u zámečku Karlštejn. Odtud pokračujeme po modré turistické trase ke Čtyřem palicím. Nejprve pojedeme 100 m po asfaltu, 270 m po široké lesní cestě, 530 m po singletrailu, 260 m po široké lesní cestě, 640 m po singletrailu a 2,62 km po šotolině, aţ dojedeme ke Čtyřem palicím. Odtud budeme pokračovat po zelené turistické trase aţ k Milovskému rybníku. Nejprve pojedeme 580 m po kamenité cestě, 190 m po singletrailu a 2,79 km po asfaltu, aţ dojedeme k Milovskému rybníku. (Hřebíčková, 2003) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 12 – Četnost druhů povrchů – trasa 10 a v Obr. 11: Četnost druhů povrchů – trasa 10 Tab. 12: Četnost druhů povrchů – trasa 10, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


1,5

0

1,56

2,55

8,07

8,53

0,81


6,52

0

6,78

11,08

35,06

37,05

3,52

52

Četnost druhů povrchů - trasa 10 3,52% 6,52%

6,78% Singletrail 11,08%

37,05%

Kamenité cesty Široké lesní cesty

35,06%


Obr. 11: Četnost druhů povrchů – trasa 10, Zdroj: vlastní tvorba 4.1.11 Trasa 11 Popis trasy: Milovy – Čtyři palice – Karlštejn - Čachnov – Kameničky – Svratka – Křiţánky – Milovy Trasa č. 11 (Příloha č. 11 – trasa 11) je měřena od bufetu u Milovského rybníka. Odtud pokračujeme po zelené ke Čtyřem Palicím. Nejprve pojedeme 2,79 km po asfaltu, poté 190 m po singltrailu a 580 m po kamenité cestě, aţ dojedeme ke Čtyřem palicím. Odtud pokračujeme po modré turistické trase, aţ dojedeme do obce Čachnov. Nejprve pojedeme 2,62 km po šotolině, poté 640 m po singltrailu, 270 m po široké lesní cestě, 1,8 km po asfaltu, 1,7 km po široké lesní cestě, 1,3 km po asfaltu, 1,3 km po šotolině, 1,9 km po široké lesní cestě, 1,9 km po šotolině, 2 km po široké lesní cestě a 2,32 km po asfaltu aţ dojedeme na rozcestí v obci Kameničky. Zde odbočíme vlevo a pokračujeme po červené turistické trase, aţ dojedeme do města Svratka. Trasa vede po asfaltové cestě, po které ujedeme 6,1 km. Odtud pokračujeme po hlavní silnici, která má asfaltový povrch 10,2 km, aţ dojedeme k Milovskému rybníku. (Hřebíčková, 2003) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 13: Četnost druhů povrchů – trasa 11 a v Obr. 12: Četnost druhů povrchů – trasa 11

53

Tab. 13: Četnost druhů povrchů – trasa 11

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


0,83

0

0,58

5,87

5,82

24,51

0


2,21

0

1,54

15,61

15,47

65,17

0


1,54% 15,61%

Singletrail 15,47%


65,17%

Šotolina Asfalt

Obr. 12: Četnost druhů povrchů – trasa 11, zdroj: vlastní tvorba 4.1.12 Trasa 12 Popis trasy: Pilská nádrţ – Hamry nad Sázavou – Rosička – Sázava – Peperek – Pilská nádţ Trasa č. 12 (Příloha č. 12 – trasa 12) začíná u Pilské nádrţe. Odtud pokračujeme po asfaltové cestě přes Salvádor směrem k Jordánku. Po asfaltové cestě ujedeme 2,4 km. Poté zahneme vpravo na širokou lesní cestu, po které ujedeme 1,3 km k rybníku Vápenec. Zde odbočíme vlevo a po asfaltové cestě pokračujeme 1,8 km, aţ dojedeme do obce Hamry nad Sázavou. Odtud pokračujeme k rybníku Babín. Nejprve ujedeme 2 km po asfaltové cestě, poté 220 54

m po široké lesní cestě, 980 m po asfaltu a 1,6 km po široké lesní cestě. Odtud pokračujeme do obce Česká mez. Nejdříve ujedeme 850 m po asfaltu, poté 1,3 km po široké lesní cestě. Odtud pokračujeme na rozhlednu Rosička 3,1 km po asfaltové cestě. Poté pokračujeme do obce Sázava. Nejprve ujedeme 570 m po široké lesní cestě a poté 3,6 km po asfaltu. Odtud pokračujeme 4,6 km, k rozcestí pod Peperkem, po asfaltové cestě. Poté pokračujeme kolem rybníka Doubravník k Pilské nádrţi. Nejprve ujedeme 1 km po široké lesní cestě, poté 10,5 km po asfaltu, 1,7 km po široké lesní cestě a 10,3 km po asfaltu, aţ dojedeme k Pilské nádrţi. (Šiller, 2013) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 14 – Četnost druhů povrchů – trasa 12 a v Obr. 13: Četnost druhů povrchů – trasa 12 Tab. 14: Četnost druhů povrchů – trasa 12, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


0

0

0

7,69

0

40,13

0


0

0

0

16,08

0

83,92

0

55


Široké lesní cesty Asfalt

83,92%

Obr. 13: Četnost druhů povrchů – trasa 12, zdroj: vlastní tvorba 4.1.13 Trasa 13 Popis trasy: Pilská nádrţ – Vápenice – Račín – Tisůvka – Škrdlovice – Světnov – Strţanov – Pilská nádrţ Trasa č. 13 (Příloha č. 13 – trasa 13) začíná u Pilské nádrţe. Z Pilské nádrţe jedeme po zelené turistické trase aţ na kopec Vápenice. Trase vede po asfaltové cestě a měří 5,9 km. Zde se napojíme na ţlutou turistickou trasu, která vede po asfaltové cestě a po 1,7 km dojedeme do obce Račín. Dále pokračujeme do obce Radostín. Nejdříve pojedeme 560 m po šotolině, 900 m po široké lesní cestě a 3,9 km po asfaltu, aţ dojedeme do obce Radostín. Odtud pokračujeme 8,7 km po asfaltové cestě, aţ dojedeme pod kopec Tisůvka. Nyní pojedeme přes Škrdlovice do obce Světnov. Pojedeme po asfaltové cestě a ujedeme 7,2 km. Ze Světnova se vydáme po zelené turistické trase, aţ dojedeme k Pilské nádrţi. Nejprve pojedeme 3,6 km po asfaltu, poté 390 m po široké lesní cestě a nakonec 1,5 km po asfaltu, aţ dojedeme k Pilské nádrţi. (Šiller, 2013) Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 15: Četnost druhů povrchů – trasa 13 a v Obr. 14: Četnost druhů povrchů – trasa 13

56

Tab.15: Četnost druhů povrchů – trasa 13, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


0

0

0

1,29

0,56

32,5

0


0

0

0

3,76

1,63

94,61

0


1,63%


94,61%

Obr. 14: Četnost druhů povrchů – trasa 13, zdroj: vlastní tvorba

4.1.14 Trasa 14 Popis trasy: Pilská nádrţ – Tisůvka – Ţákova hora – Devět skal – Svratka – Karlštejn – Čtyři palice – Milovy – Fryšava – Sklené – Pilská nádrţ Trasa č. 14 (Příloha č. 14 – trasa 14) začíná u Pilské nádrţe. Odtud pojedeme po červené turistické trase aţ na úpatí Ţákovy hory. Nejprve pojedeme 8,1 km po asfaltu, 310 m po šotolině, 1,6 km po široké lesní cestě, 420 m po kamenité cestě, 530 m po široké lesní cestě, 300 m po asfaltu, 1,1 km po široké 57

lesní cestě, 660 m po singletrailu, aţ dojedeme pod Ţákovu horu. Tu objedeme, aţ se napojíme opět na červenou turistickou trasu. Ujedeme 1,1 km po asfaltu a 670 m po široké lesní cestě a napojíme se na červenou turistickou trasu, po které pojedeme k rozcestí Devět skal. Nejprve ujedeme 70 m po singletrailu, poté 700 m po široké lesní cestě, 20 m po kamenité cestě, 440 m po makadamu, 60 m po šotolině, 700 m singletrailu, 1100 m po šotolině, aţ dojedeme k rozcestí Devět skal. Odtud pokračujeme po ţluté turistické trase do města Svratka. Nejprve ujedeme 330 m po široké lesní cestě, poté 360 m po kamenité cestě, 150 m po singletrailu, 800 m po šotolině, 810 m po makadamu, 210 m po asfaltu, 230 m po široké lesní cestě, 980 m po asfaltu, 470 m po široké lesní cestě, 950 m po šotolině a 890 m po asfaltu, aţ dojedeme k rozcestí ve městě Svratka. Zde zahneme vpravo a pokračujeme po červené turistické trase k loveckému zámečku Karlštejn. Nejprve pojedeme 590 m po asfaltu, poté 460 m po šotolině, 450 m po široké lesní cestě, 70 m po asfaltu, 400 m po široké lesní cestě a 480 m po asfaltu, aţ dojedeme k rozcestníku u zámečku Karlštejn. Odtud pokračujeme po modré turistické trase ke Čtyřem palicím. Nejprve pojedeme 100 m po asfaltu, 270 m po široké lesní cestě, 530 m po singletrailu, 260 m po široké lesní cestě, 640 m po singletrailu a 2,62 km po šotolině, aţ dojedeme ke Čtyřem palicím. Odtud pokračujeme po ţluté, aţ narazíme na cyklotrasu 4022. Nejprve ujedeme 50 m po šotolině, poté 380 m po singletrailu, 250m po šotolině, 90 m po singletrailu a 260 m po široké lesní cestě. Odbočíme vlevo a po cyklotrase 4022 pokračujeme po asfaltové cestě 5 km. Poté odbočíme vpravo a pokračujeme po šotolinové cestě 600 m, aţ dojedeme k rozcestí u Malinské skály. Odtud pokračujeme stále po šotolinové cestě 3,5 km, aţ dojedeme k lesní asfaltové cestě. Zde zahneme vlevo a po asfaltové cestě ujedeme 700 m, aţ dojedeme na parkoviště u Devíti skal. Zde zahneme vpravo a po asfaltové cestě ujedeme 890 m, poté zahneme vlevo na asfaltovou cestu. Budeme se drţet asfaltové cesty, aţ po 4,7 km dojedeme do obce Fryšava. Zde odbočíme vpravo a po hlavní cestě dojedeme po 4,1 km do obce Sklené. Odtud pokračujeme po ţluté turistické trase, aţ dojedeme do Ţďáru nad Sázavou. Nejprve ujedeme 5,4 km po široké lesní cestě a poté 5,2 km po asfaltu, aţ dojedeme k Pilské nádrţi. (Šiller, 2013)

58

Celková četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab. 16: Četnost druhů povrchů – trasa 14 a v Obr. 15: Četnost druhů povrchů – trasa 14 Tab 16 : Četnost druhů povrchů – trasa 14, Zdroj: vlastní tvorba

Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


3,22

0

0,8

12,41

10,7

33,41

1,25


5,21

0

1,29

20,08

17,32

54,07

2,02

Četnost druhů povrchů - trasa 14 2,02% 5,21% 1,29% 20,08%

Singletrail Kamenité cesty Široké lesní cesty

54,07%

17,32%


Obr. 15: Četnost druhů povrchů – trasa 14, zdroj: vlastní tvorba 4.1.15 Shrnutí povrchů ujetých tras K analýze povrchů jednotlivých tras byly vyuţity diplomové práce Sylvy Hřebíčkové Ph.D., Mgr. Jiřího Šillera a bakalářská práce Vojtěcha Uchytila. Celkem byla provedena analýza 511,16 km povrchů tras.. Jako nejčastější povrch, po kterém byly trasy vedeny, byl asfaltový povrch, který zaujímá 293,32 km (57,38%). Druhý nejčastější povrch, po kterém byly trasy vedeny, byly široké 59

lesní cesty. Ty zaujímají celkem 103,28 km (20,21%). Třetí nejčastější povrch byla šotolina, po které bylo najeto 89,74 km (17,56%). Výskyt a četnost jednotlivých povrchů je uvedena v Tab..17: Četnost druhů povrchů na trasách 1 – 14 a v Obr. 16: Četnost druhů povrchů na trasách 1 – 14 Tab. 17: Četnost druhů povrchů na trasách 1 – 14, Zdroj: vlastní tvorba Povrch


Kamenité cesty


Šotolina

Asfalt

Makadam


13,94

0,45

6,74

103,28

89,74

293,32

3,69


2,73

0,09

1,32

20,21

17,56

57,38

0,72

Celkový podíl jednotlivých povrchů 0,72%

2,73% 1,32%

Singletrail

20,21%


57,38%

17,56% Šotolina Asfalt Makadam

Obr. 16: Četnost druhů povrchů na trasách 1-14, zdroj: vlastní tvorba Porovnáme-li tyto údaje s výzkumem Hřebíčkové (2010), která ve své práci zkoumala četnost preference různých povrchů u cykloturistických zájezdů, jeví se lokalita Ţďárské vrchy jako velice vhodná pro provozování MTB cykloturistiky. Z tabulky (Tab.18: Preference typů povrchů, Hřebíčková 2010),

60

kterou zpracovala Hřebíčková (2010), vidíme, ţe nejvíce preferované trasy u účastníků cykloturistických zájezdů jsou: široké lesní cesty, které preferuje 85,8 % cykloturistů. Na druhém místě preferovaných povrchů je šotolinový povrch, který preferuje 53,8 % cykloturistů. Na třetím místě jsou poté asfaltové cesty, které preferuje 49,7 % cykloturistů. Porovnáme li tyto údaje, zjistíme, ţe z hlediska povrchů se Ţďárské vrchy jeví jako velice vhodná oblast pro MTB cykloturistiku. Tyto tři nejvíce preferované povrchy zabírají na analyzovaných cyklotrasách 95,15%. Navíc, povrchy se na trasách střídají, coţ jim zajisté dává určitou pestrost a atraktivitu pro horské cyklisty.

Tab. 18: preference typů povrchů, Zdroj: Hřebíčková 2010

61

4.2 Reliéf V této části se zaměříme na tvar reliéfu a relativní výškovou členitost u tras 1 – 14. 4.2.1

Trasa 1

Obr. 17: Výškový profil – trasa 1, Zdroj: Uchytil 2014 První trasa měří 26,7 km. Nejniţším bodem této trasy je Milovský rybník, jehoţ nadmořská výška je přibliţně 590 m n. m. Nejvyšším bodem této trasy je rozcestník pod skalním útvarem Devět skal, který se nachází v nadmořské výšce 810 m n. m. Relativní výšková členitost trasy 1: 810 – 590 = 220 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání, rovinaté úseky na této trase nenajdeme.(Obr. 17: Výškový profil – trasa 1)

4.2.2

Trasa 2 Trasa č. 2 měří přibliţně 26 km. Nejniţším bodem této trasy je Milovský

rybník, jehoţ nadmořská výška je přibliţně 590 m n. m. Nejvyššími body této 62

trasy jsou: rozcestník pod skalním útvarem Devět skal a vrchol Křovina, které se nachází v nadmořské výšce 810 m n. m. Relativní výšková členitost trasy 2: 810 – 590 = 220 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání, rovinaté úseky na této trase nenajdeme. (Obr. 18: Výškový profil – trasa 2)

Obr. 18: Výškový profil – trasa 2, Zdroj:Uchytil 2014

4.2.3

Trasa 3 Trasa č. 3 měří přibliţně 43,5 km. Nejniţším bodem je město Milovský

rybník, které leţí v nadmořské výšce 590 m n. m. Nejvyšším bodem této trasy je bod, který leţí kousek od pramene Chrudimky, v nadmořské výšce 710 m. n. m. Relativní výšková členitost trasy 3: 710 – 590 = 120 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání, rovinaté úseky můţeme pozorovat při průjezdu obcí Herálec a

63

městem Svratka. Délka těchto rovinatých úseků je ovšem zanedbatelná. (Obr. 19: Výškový profil – trasa 3)

Obr. 19: Výškový profil – trasa 3, Zdroj: Uchytil, 2014

4.2.4

Trasa 4 Trasa č. 4 měří přibliţně 31,5 km. Nejniţší bod této trasy se nachází na

cestě mezi obcemi Krásné a Daňkovice. Tento bod má nadmořskou výšku 580 m. Nejvyšším bodem této trasy je Bubnovaný kopec, který se nachází v nadmořské výšce 780 m. Relativní výšková členitost trasy 4: 780 – 580 = 200 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání, (Obr. 20: Výškový profil – trasa 4) rovinaté úseky můţeme pozorovat od Milovského rybníka, neţ začne stoupání na Bubnovaný kopec. Další rovinatý úsek se nachází mezi obcemi Krásné a Daňkovice. Délka těchto rovinatých úseků je ovšem zanedbatelná.

64

Obr. 20: Výškový profil – trasa 4, Zdroj: Uchytil, 2014

4.2.5

Trasa 5 Trasa č. 5 měří přibliţně 30 km. Nejniţším místem je osada Jimramovské

paseky, které se nachází v nadmořské výšce 575 m n. m. Nejvyšším místem této trasy je Pasecká skála, která se nachází v nadmořské výšce přibliţně 812 m. Relativní výšková členitost trasy 5: 812– 575 = 237 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání, rovinaté úseky můţeme pozorovat při výjezdu od Milovského rybníka, neţ začne stoupání k hotelu Podlesí. Další rovinatý úsek se nachází v osadě Jimramovské paseky. Délka těchto rovinatých úseků je ovšem zanedbatelná. (Obr. 21: Výškový profil – trasa 5)

65

Obr. 21: Výškový profil – trasa 5, Zdroj: Uchytil 2014

4.2.6

Trasa 6 Trasa č. 6 měří přibliţně 40 km. Nejniţším bodem této trasy je Milovský

rybník, jehoţ nadmořská výška je 590 m. Nejvyšším bodem této trasy je kopec Bohdalec, který se nachází v nadmořské výšce 791 m. Relativní výšková členitost trasy 6: 791– 590 = 201 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání, rovinaté úseky se na trase ve větší míře nenacházejí. (Obr. 22: Výškový profil – trasa 6)

66

Obr. 22: Výškový profil – trasa 6, Zdroj: Hřebíčková 2003

4.2.7

Trasa 7 Trasa č. 7 měří přibliţně 56 km. Nejniţším bodem této trasy je bod na

cestě u Veselého kopce, jehoţ nadmořská výška je přibliţně 540 m n. m. Nejvyššími body této trasy jsou: rozcestník pod skalním útvarem Devět skal a vrchol Křovina, které se nachází v nadmořské výšce 810 m n. m. Relativní výšková členitost trasy 7: 810 – 540 = 270 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání, rovinaté úseky se nachází při průjezdu obcí Herálec. Délka rovinatých úseků je zanedbatelná. (Obr. 23: Výškový profil – trasa 7)

67

Obr. 23: Výškový profil – trasa 7, Zdroj:Hřebíčková, 2003

4.2.8

Trasa 8 Trasa č. 8 měří přibliţně 27 km. Nejniţší místo této trasy se nachází v obci

Krásné, jehoţ nadmořská výška je přibliţně 550 m. Nejvyšším místem této trasy je Buchtův kopec s nadmořskou výškou 810 m. Relativní výšková členitost trasy 8: 810 – 550 = 260 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání. Rovinaté úseky se nachází při výjezdu od Milovského rybníka. Tento úsek měří přibliţně 2 km. (Obr. 24: Výškový profil – trasa 8)

68


4.2.9

Trasa 9 Trasa č. 9 měří přibliţně 33 km. Nejniţším místem této trasy je Milovský

rybník, jehoţ nadmořská výška je 590 m. Nejvyšším bodem této trasy se nachází na cestě u Ţákovy hory a měří 810 m n. m. Relativní výšková členitost trasy 9: 810 – 590 = 220 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání. Rovinaté úseky se nachází mezi Fryšavským kopcem a obcí Tři studně. Délka těchto rovinatých úseků je zanedbatelná. (Obr. 25: Výškový profil – trasa 9)

69

Obr. 25: Výškový profil – trasa 9, Zdroj: Hřebíčková, 2003 4.2.10 Trasa 10 Trasa č. 10 měří přibliţně 23 km. Nejniţším místem této trasy je Milovský rybník, jehoţ nadmořská výška je 590 m. Nejvyšším místem této trasy je kopec Křovina, který se nachází v nadmořské výšce 810 m. Relativní výšková členitost trasy 10: 810 – 590 = 220 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání. Rovinaté úseky se nachází před příjezdem od města Svratka. Délka tohoto úseku je zanedbatelná. (Obr. 26: Výškový profil – trasa 10)

Obr. 26: Výškový profil – trasa 10, Zdroj: Hřebíčková 2003 70

4.2.11 Trasa 11 Trasa č. 11 měří přibliţně 37 km. Nejniţším místem této trasy je Milovský rybník, jehoţ nadmořská výška je 590 m. Nejvyšší místo této trasy najdeme u zámečku Karlštejn, který se nachází v nadmořské výšce 780 m. Relativní výšková členitost trasy 11: 780 – 590 = 190 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání. Výraznější rovinaté úseky se na této trati nenachází. (Obr. 27: Výškový profil – trasa 11)


4.2.12

Trasa 12 Trasa č. 12 měří 47,7 km. Nejniţší bod této trasy se nachází v blízkosti

obce Sázava. Tento bod se nachází v nadmořské výšce přibliţně 500 m. Nejvyšší bod této trasy je kopec Peperek, který se nachází v nadmořské výšce 640 m. Relativní výšková členitost trasy 12: 640 – 500 = 140 m

71

Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání. Rovinatý úsek se nachází při dojezdu k Pilské nádrţi a měří přibliţně 2,5 km. (Obr. 28: Výškový profil – trasa 12)

Obr. 28: Výškový profil – trasa 12, Zdroj: Šiller 2013

4.2.13 Trasa 13 Trasa č. 13 měří přibliţně 35 km. Nejniţším místem této trasy je cesta u Pilské nádrţe, jejíţ nadmořská výška dosahuje 580 m. Nejvyšším bodem této trasy je kopec Tisůvka, který leţí v nadmořské výšce 790 m Relativní výšková členitost trasy 13: 790– 580 = 210 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání. Rovinaté úseky se na této trase téměř nevyskytují. (Obr. 29: Výškový profil – trasa 13)

Obr. 29: Výškový profil – trasa 13, Zdroj: Šiller 2013

72

4.2.14 Trasa 14 Trasa č. 14 měří přibliţně 61 km. Nejniţším bodem této trasy je Pilská nádrţ, jejíţ nadmořská výška je 575 m. Nejvyššími body této trasy jsou vrcholy Devět skal a Křivý javor, jejich nadmořská výška je 810 m. Relativní výšková členitost trasy 14: 810 – 575 = 235 m Co se týká tvaru reliéfu, můţeme u trasy pozorovat neustále střídající se stoupání a klesání. Rovinatý úsek se nachází při výjezdu ze Ţďáru nad Sázavou, který měří přibliţně 2,5 km. (Obr. 30: Výškový profil – trasa 14)

Obr. 30: Výškový profil – trasa 14, Zdroj: Šiller, 2013

4.2.15 Souhrn tvaru reliéfu a relativní výškové členitosti. Všechny analyzované trasy jsou si velice podobné, co se týká tvaru reliéfu. Na všech trasách můţeme sledovat neustálé se střídající stoupání a klesání s minimem rovinatých úseků. Kopce, do kterých musíme vystoupat, nejsou extrémně dlouhé a spolu se střídáním sjezdů jsou ideální pro cykloturistiku. Na trasách tak není příliš dlouhých náročných výjezdů a neobjevují se zde ani dlouhé, fádní rovinné úseky. Jestliţe pouţijeme na analyzované trasy výzkum Hřebíčkové (2010), která zjišťovala preferenci volby terénu vzhledem k trénovanosti cykloturistů (Tab. 19: Preference volby terénu vzhledem k trénovanosti sportovce), zjistíme, ţe nejčastější volbou cykloturistů, které trasy preferují, byl kopcovitý terén. Kopcovitý terén odpovídá definici vrchovin, jejichţ nadmořská výška dosahuje výšek 600 – 900 m, s relativní výškovou členitostí kolem 150 – 200 m. Do této 73

oblasti patří i námi analyzované trasy. Nadmořská výška se na trasách pohybovala od 500 do 810 m n. m. a relativní výšková členitost terénu se pohybovala od 120 do 270 m. Průměrná relativní výšková členitost všech tras byla 210 m. Tab. 19: Preference volby terénu vzhledem k trénovanosti sportovce, Zdroj: Hřebíčková 2010

Pokud budeme nahlíţet na atraktivitu terénu obecně a vyuţijeme k tomu výzkum Hřebíčkové (2010) zjistíme, ţe nejatraktivnější terén pro cykloturistiku jsou povaţovány výrazné kopce (Tab. 20: Četnosti preference povrchu dle atraktivity), které přijdou atraktivní 63,9% dotázaných respondentům. Za druhý nejatraktivnější terén je povaţován kopcovitý terén, který přijde atraktivní 62,1 % dotázaných respondentů. Toto je typ terénu, který se nachází na námi analyzovaných trasách. Naopak za nejméně atraktivní určili dotázaní respondenti rovinatý terén, který se na námi analyzovaných trasách nachází v zanedbatelném poměru. Tab. 20 – Četnosti preference povrchu dle atraktivity, Zdroj: Hřebíčková 2010

Z těchto příčin můţeme lokalitu Ţďárské vrchy povaţovat za velice atraktivní a vhodnou pro MTB cykloturistiku, co se týče tvaru reliéfu.

74

4.3 Přírodní atraktivity V této části se budeme zajímat přírodními atraktivitami, které se na trase nachází, počtem výskytu přírodně atraktivních úkazů a přepočtem těchto míst na kilometr trasy. Přírodní atraktivity mohou být, jedním z faktorů, které cykloturisté zohledňují při výběru cílové destinace. 4.3.1

Trasa č. 1 Milovy – Křivý javor – Stříbrná studánka – Rumpoltův mlýn – Devět skal

– Bílá skála – Milovy Trasa č. 1 měří 26, 7 km a nacházejí se na ní tyto přírodní atraktivity: Od Milovského rybníka je vidět skalní útvar Malinská skála. Lisovská skála – skalní útvar Stříbrná studánka – pramen řeky Svratky Ţákova hora – kopec s nadmořskou výškou 810 m n. m., přírodní rezervace Ţákova hora s původním vegetačním porostem Devět skal – skalní útvar, nejvyšší vrchol Ţďárských vrchů (836 m n. m.) Bílá skála – skalní útvar Na trase měřící 26,7 km můţeme pozorovat šest přírodních atraktivit. To je jedna atraktivita na kaţdého 4,5 kilometru.

4.3.2

Trasa č. 2 Milovy – Malinská skála – Devět skal – Křiţánky – Milovské perníčky –

Čtyři palice – hotel Podlesí – Milovy Trasa č. 2 měří 26 km a nacházejí se na ní tyto přírodní atraktivity: Malinská skála – skalní útvar Devět skal – skalní útvar Milovské perníčky – skalní útvar Čtyři palice – skalní útvar Chráněná lípa u Podlesí – strom PP meandry u Milov – meandry řeky Svratky Od hotelu Podlesí vyhlídka na Drátník a Malinskou skálu.

75

Na trase měřící 26 km můţeme pozorovat sedm přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 3,7 kilometru.

4.3.3

Trasa č. 3 Milovy- Kyšperský rybník – Herálec – Mariánská huť – Kameničky –

Filipov – Čachnov – Karlštejn – Svratka – Milovy Trasa měří přibliţně 43,2 km a nacházejí se na ní tyto přírodní atraktivity Kameničky – naučná stezka: Naše stromy PR Volákův kopec Pramen řeky Chrudimky PR Bučina – Spálený kopec PR Milovské perníčky – skalní útvar Milovská naučná stezka PP meandry u Milov – meandry řeky Svratky Na trase měřící 43,2 km můţeme pozorovat sedm přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 6,2 kilometru.

4.3.4

Trasa č. 4 Milovy – Rybenské perníčky – Lucký vrch – Telecí – Krásné – Daňkovice

– Líšeň – Sněţné – Blatiny – Milovy Trasa měří přibliţně 30 km a nacházejí se na ní tyto atraktivity: PP meandry u Milov – meandry řeky Svratky PR Milovské perníčky Rybenské perníčky – skalní útvar Lucký vrch – výhlídka na Ţďárské vrchy Lukasova lípa – památná lípa v obci Telecí Vyhlídka na Dratník nad obcí Sněţné Drátník – skalní útvar Na trase měřící 30 km můţeme pozorovat sedm přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 4,3 kilometru. 76

4.3.5

Trasa č. 5 Milovy – Podlesí – Buchtův kopec – Daňkovice – Jimramovské paseky –

Štarkov – Odranec – Studnice – Pasecká skála – Kadov – Drátník – Milovy Trasa měří přibliţně 30,3 km a nacházejí se na ní tyto atraktivity: PP meandry u Milov – meandry řeky Svratky Památná lípa u Podlesí Buchtův kopec Památné lípy v Daňkovicích PP Štarkov Pasecká skála – skalní útvar Drátník – skalní útvar Na trase měřící přibliţně 30,3 km můţeme pozorovat sedm přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 4,3 kilometru.

4.3.6

Trasa č. 6 Milovy – Dráteníčky – Kadov – Medlov – Nové Město na Moravě – Zubří

– Bohdalec – Sněţn= - Blatiny – Drátník – Milovy Trasa měří 35,5 km a nacházejí se na ní tyto přírodní atraktivity: Drátník – skalní útvar Výhled od Sněţného na Drátník Na trase měřící 35,5 km se nacházejí dvě významnější přírodní atraktivity. To je 1 atraktivita na 17,75 km.

4.3.7

Trasa č. 7 Milovy – Devět skal – Herálec – Hlinsko – Veselý kopec – Lisovská skála

– Milovy Trasa měří přibliţně 59 km a nacházejí se na ní tyto atraktivity: PP Malinská skála 77

Devět skal – skalní útvar Meandry Chrudimky u Veselého kopce Lisovská skála – skalní útvar Na trase měřící 59 km se nacházejí čtyři významné přírodní atraktivity. To je 1 atraktivita na 14,7 km.

4.3.8

Trasa č. 8 Milovy – Pustá rybná – Lucký vrch – Telecí – Krásné – Buchtův kopec –

Sněţné – Drátník – Milovy Meandry u Milov – meandry řeky Svratky PP Milovské perníčky Rybenské perníčky- skalní útvar Lucký vrch – vyhlídka na Ţďárské vrchy Lukasova lípa – památný strom Buchtův kopec Vyhlídka na Drátník a Samotín – nad obcí Sněţné Drátník – skalní útvar Trasa měří přibliţně 27 km a nachází se na ní osm přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 3,4 km.

4.3.9

Trasa č. 9 Milovy- Ţákova hora – Fryšavský kopec – Tři studně – Nové Město na

Moravě – Studnice – Kadov – Milovy Trasa měří přibliţně 32 km a nacházejí se na ní tyto atraktivity: Ţákova hora – Národní přírodní rezervace Stříbrná studánka – pramen řeky Svratky Fryšavský kopec PP Broţova skála Bálí skála – skalní útvar u Nového Města na Moravě Pasecká skála – skalní útvar Drátník – skalní útvar 78

Trasa měří přibliţně 32 km a nachází se na ní sedm přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 4,6 km.

4.3.10 Trasa č. 10 Milovy – Malinská skála – Lisovská skála – Karlštejn – Čtyři palice – Milovy Trasa měří přibliţně 23 km a nacházejí se na ní tyto přírodní atraktivity: PR Malinská skála Lisovská skála – skalní útvar Zkamenělý zámek – skalní útvar Milovské perníčky – skalní útvar Čtyři palice – skalní útvar PP Meandry u Milov – meandry řeky Svratky Trasa měří přibliţně 23 km a nachází se na ní šest přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 3,8 km.

4.3.11 Trasa č. 11 Milovy – Čtyři palice – Karlštejn – Čachnov – kameničky – Svratka – Křiţánky – Milovy Trasa měří přibliţně 37,5 km a nacházejí se na ní tyto atraktivity: PP Meandry u Milov – meandry řeky Svratky Čtyři palice – skalní útvar Milovské perníčky – skalní útvar Zkamenělý zámek – skalní útvar PP Bučina – Spálený kopec PR Volákův kopec 2x památná lípa v obci Křiţánky Trase měří přibliţně 37,5 km a nachází se na ní sedm přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 5,4 km.

79

4.3.12 Trasa č. 12 Pilská nádrţ – Vápenec – Hamry nad Sázavou – Babín – Rosička – Sázava – Peperek – Doupravník – Pilská nádrţ Trasa měří přibliţně 48 km a nachází se na ní tyto přírodní atraktivity: Naučná stezka Babín Rosička – vyhlídka do okolí Peperek – významný kopec Vápenice Památná lípa v obci Račín PR pod Kamenným vrchem Trasa měří přibliţně 48 km a nachází se na ní šest přírodních atraktivit. To je 1 atraktivita na 8 km. 4.3.13 Trasa č. 13 Pilská nádrţ – Vápenice – Račín – Radostín – Tisůvka- Škrdlovice – Pilská nádrţ Trasa měří přibliţně 34,5 km a nachází se na ní tyto přírodní atraktivity: Vápenice Památná lípa Památná lípa Škrdlovice Tisůvka – skalní útvar Na trase měřící přibliţně 34,5 km se nachází čtyři přírodní atraktivity. To je 1 atraktivita na 8,6 km

4.3.14 Trasa č. 14 Pilská nádrţ – Tisůvka – Ţákova hora – Devět skal – Svratka – Čtyři palice – Milovy – Malinská skála – Fryšava – Tři studně – Vysoké – Pilská nádrţ Trasa měří přibliţně 61,5 km a nacházejí se na ní tyto atraktivity: PR Pod Kameným vrchem Tisůvka – skalní útvar NPR Ţákova hora Stříbrná studánka – pramen řeky Svratky 80

Devět skal – skalní útvar Zkamenělý zámek – skalní útvar Milovské perníčky – skalní útvar Čtyři palice – skalní útvar PP meandry u Milov – meandry řeky Svratky PP Malinská skála PP Lisovská skála Křivý javor Fryšavská javorová alej Na trase měřící 61,5 km se nachází třináct přírodně atraktivních míst. To je 1 atraktivita na 4,7 km

4.3.15 Souhrn přírodních atraktivit oblasti Žďárské vrchy Na všech analyzovaných trasách se nachází přírodní nebo kulturní atraktivity. Kulturními atraktivitami jsme se v naší práci nezabývali, jelikoţ nepatří mezí přírodní aspekty destinace. Poměr přírodních atraktivit se pohyboval od jedné atraktivity na ujetou vzdálenost 3,4 km aţ po 14,7 km. Jestliţe sečteme všechny přírodní atraktivity a vydělíme je ujetými kilometry, vyjde nám jedna přírodní atraktivita na 5,65 ujetých kilometrů. Nejčastěji jsme se na analyzovaných trasách setkávali se skalními útvary. Ty jsme navštívili celkem 32x. Pokud porovnáme námi zjištěné údaje, zjistíme, ţe oblast Ţďárské vrchy je pro cykloturisty velice atraktivní i z hlediska přírodních atraktivit. Z výzkumu Hřebíčkové (2010), která zkoumala, jaké prvky krajiny vidí cykloturisté jako atraktivní, jsme zjistili, ţe nejatraktivnější jsou pro cykloturisty Chráněná krajinná území a poté skalní útvary.(Tab. 21: Sklon k návštěvě přírodních atraktivit) Celá oblast Ţďárské vrchy se nachází v chráněném krajinném území a výskyt skalních útvarů na analyzovaných trasách byl velice častý, jelikoţ se jednalo o nejčastěji se vyskytující přírodní atraktivitu na jednotlivých trasách. 81

Z výše zmíněných důvodů můţeme konstatovat, ţe oblast Ţďárské vrchy je z hlediska přírodních atraktivit povaţována, za velice vhodnou pro MTB cykloturistiku. Tab. 21: Sklon k návštěvě přírodních atraktivit, Zdroj: Hřebíčková 2010

4.4 Klimatické poměry Z výzkumu Hřebíčkové (2010), která zkoumala, jaké klima preferují cykloturisté, jsme zjistili, ţe nejatraktivnějšími lokalitami jsou mírné klima, které zvolilo 89,9% respondentů a mírné horské klima, které zvolilo 82,8% respondentů. (Tab. 22: Četnosti preferencí klimatických podmínek realizace cykloturistiky) Česká republika se nachází v mírném klimatickém pásu, který je pro potřeby lokálních odlišností rozdělen do několika skupin. Oblast Ţďárských vrchů se nachází v mírně chladné klimatické oblasti. Z tabulky můţeme vyčíst, ţe cykloturisté mají raději chladnější teploty a můţeme předpokládat, ţe v letním období budou vyhledávat mírně chladné aţ chladné klimatické oblasti v rámci České republiky, do kterých patří i oblast Ţďárské vrchy. 82

Tab. 22: Četnosti preferencí klimatických podmínek realizace cykloturistiky, Zdroj: Hřebíčková 2010

Dále jsme se zabývali průměrnou měsíční teplotou a měsíčním úhrnem sráţek v období duben aţ září. V tomto období se uskuteční většina cykloturistických výjezdů. Sledovaná data jsou z období 1989 – 2015. Z klimatických dat (Tab. 23: Průměrné teploty, meteostanice Svratouch 1989 - 2015), můţeme vyčíst, ţe průměrná měsíční teplota se v letních měsících se pohybuje od 6,5°C po 16,4 °C. Průměrná teplota v měsíci dubnu je 6,5°C, zkoumáme-li podrobně maximální a minimální teploty v měsíci dubnu, musíme si uvědomit, ţe cykloturistika se odehrává především v denních hodinách, které dosahují vyšších teplot, neţ je průměrná denní teplota. Z grafu denních teplot (InMeteo1 19892015), můţeme odhadnout průměrnou teplotu v odpoledních hodinách přibliţně na 10°C. Průměrná teplota v měsíci květnu je 11,5 °C. Z grafu denních teplot (InMeteo, 1989 - 2015), můţeme odhadnout teplotu v odpoledních hodinách přibliţně na 15°C. Průměrná teplota v měsíci červnu je 14,4°C. Z grafu denních teplot můţeme odhadnout průměrnou teplotu v odpoledních hodinách přibliţně na 19°C. Průměrná teplota v měsíci červenci je 16,4°C. Z grafu denních teplot můţeme odhadnout průměrnou teplotu v odpoledních hodinách na 21°C.

83

Průměrná měsíční teplota v měsíci srpnu je 16,4 °C. Z grafu denních teplot můţeme odhadnout průměrnou teplotu v odpoledních hodinách na 22 °C. Průměrná měsíční teplota v měsíci září je 11,8 °C. Z grafu denních teplot můţeme odhadnout průměrnou teplotu v měsíci září na 17 °C. Tab. 23: Měsíční teploty, meteostanice Svratouch 1989 – 2015, Zdroj: inpocasi.cz

Měsíc

Maximální Minimální Průměrná měsíční měsíční teplota průměrná průměrná teplota teplota 6.5 °C

11 °C (2009)

2.6 °C (1997)

11.5 °C

13.9 °C (2003)

6.4 °C (1991)

14.4 °C

18.3 °C (2003)

11.6 °C (1978)

Červenec 16.4 °C

20.7 °C (2006)

13.1 °C (2000) 13.6 °C (1987) 7.6 °C (1996)

Duben Květen Červen

Srpen

16.4 °C

20.8 °C (2015)

Září

11.8 °C

15.3 °C (1987)

Průměrný úhrn sráţek se v období duben aţ září pohybuje od 43 mm po 79 mm. (Tab. 25: Průměrný úhrn sráţek, meteostanice Svratouch 1989 – 2015) Pro cykloturistiku je pro nás důleţité, zdali byly sráţky dlouhodobé, nebo byly rozděleny pouze do několika dnů. V Měsíci dubnu napadlo v průměru 43 mm sráţek. Jestliţe zkoumáme průběh měsíčních sráţek od roku 1989 do roku 2015, zjistíme, ţe počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm (mnoţství sráţek menší neţ 1 mm/den povaţujeme za bezpředmětné) je v průměru 7,33 dne. Maximální počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm byl v roce 1997 a to 14 dní. Minimálních hodnot pak dosahoval rok 2007, kdy byl počet dnů s mnoţstvím sráţek vyšším neţ 1 mm 2dny.

84

V měsíci květnu napadlo v průměru 72 mm sráţek. Jestliţe zkoumáme průběh měsíčních sráţek od roku 1989 do roku 2015, zjistíme, ţe počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm (mnoţství sráţek menší neţ 1 mm/den povaţujeme za bezpředmětné) je v průměru 9,5 dne. Maximální počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm byl v roce 2000 a to 20 dní. Minimálních hodnot pak dosahoval rok 2002, kdy byl počet dnů s mnoţstvím sráţek vyšším neţ 1 mm 1den. V měsíci červnu napadlo v průměru 70 mm sráţek. Jestliţe zkoumáme průběh měsíčních sráţek od roku 1989 do roku 2015, zjistíme, ţe počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm (mnoţství sráţek menší neţ 1 mm/den povaţujeme za bezpředmětné) je v průměru 9,3 dne. Maximální počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm byl v roce 2009 a to 17 dní. Minimálních hodnot pak dosahoval rok 2000, kdy byl počet dnů s mnoţstvím sráţek vyšším neţ 1 mm 3dny. V měsíci červenci napadlo v průměru 79 mm sráţek. Jestliţe zkoumáme průběh měsíčních sráţek od roku 1989 do roku 2015, zjistíme, ţe počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm (mnoţství sráţek menší neţ 1 mm/den povaţujeme za bezpředmětné) je v průměru 9,4 dne. Maximální počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm byl v roce 1998 a to 16 dní. Minimálních hodnot pak dosahoval rok 2013, kdy byl počet dnů s mnoţstvím sráţek vyšším neţ 1 mm 2 dny. V měsíci srpnu napadlo v průměru 79 mm sráţek. Jestliţe zkoumáme průběh měsíčních sráţek od roku 1989 do roku 2015, zjistíme, ţe počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm (mnoţství sráţek menší neţ 1 mm/den povaţujeme za bezpředmětné) je v průměru 8,7 dne. Maximální počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm byl v roce 2014 a to 17 dní. Minimálních hodnot pak dosahoval rok 1997 a 2015, kdy byl počet dnů s mnoţstvím sráţek vyšším neţ 1 mm 3dny. V měsíci září napadlo v průměru 66 mm sráţek. Jestliţe zkoumáme průběh měsíčních sráţek od roku 1989 do roku 2015, zjistíme, ţe počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm (mnoţství sráţek menší neţ 1 mm/den povaţujeme za 85

bezpředmětné) je v průměru 8,25 dne. Maximální počet dnů s mnoţstvím sráţek větším neţ 1 mm byl v roce 1996 a to 16 dní. Minimálních hodnot pak dosahoval rok 2000 a 2006 kdy byl počet dnů s mnoţstvím sráţek vyšším neţ 1 mm 2dny. Porovnáme – li zjištěné údaje s výzkumem Hřebíčkové (2010), která zkoumala nejčastější klimatické bariéry pro realizaci v cykloturistice (Tab. 24: Četnosti klimatických bariér realizace cykloturistiky) zjistíme, ţe nejčastější bariérou jsou vytrvalý déšť, sníh, a mráz. Dalším údajem, který stojí za zmínku je vedro, které označilo za klimatickou bariéru 42,6%. Jelikoţ zkoumáme pouze letní období, ve kterém se odehrává většina cykloturistických výjezdů, sníh a mráz nebereme v úvahu. Zaměřili jsme se na průměrnou teplotu a úhrn sráţek. Tab. 24: Četnosti klimatických bariér realizace cykloturistiky, Zdroj: Hřebíčková 2010

Oblast Ţďárské vrchy se nachází v mírně chladné klimatické oblasti. Zkoumali jsme průměrnou teplotu v oblasti od roku 1989 do roku 2015. Průměrné teploty v období duben aţ září se pohybují od 6,5 – 16,4 °C. Jelikoţ se ale cykloturistika odehrává především v dopoledních a odpoledních hodinách, pokusili jsme se z grafu denních teplot odhadnout teplotu v dopoledních a odpoledních hodinách. Ta se pohybuje v rozmezí 15 – 22°C. Z hlediska teploty se jeví lokalita Ţďárské vrchy, jako lokalita atraktivní pro cykloturistiku. Průměrné měsíční teploty nedosahují teplotních extrémů.

86

Pokud zkoumáme oblast Ţďárské vrchy z hlediska průměrného měsíčního úhrnu sráţek v období duben aţ září, zjistíme, ţe se úhrn sráţek pohybuje od 43 mm do 79 mm sráţek. V celoročním průměru, je oblast Ţďárské vrchy oblastí s vyšším výskytem sráţek oproti průměrnému úhrnu sráţek v rámci ČR. Pokusili jsme se zjistit, kolik dní v měsíci je úhrn sráţek větší neţ 1 mm. Hodnoty se pohybovali od 7,33 dne aţ po 9,5 dne. Z výzkumu Hřebíčkové (2010) víme, ţe nejčastější bariérou pro realizaci cykloturistiky je vytrvalý déšť. Přestoţe oblast Ţďárské vrchy patří mezi místa s vyšším výskytem sráţek, neţ jsou průměrné hodnoty v rámci ČR, nejedná se o oblast s častým výskytem vytrvalých dešťů.

4.4.1

Souhrn klimatických podmínek v oblasti Žďárské vrchy Zhodnotíme-li klimatické poměry oblasti Ţďárské vrchy, dojdeme

k závěru, ţe se jedná o lokalitu, která je pro cykloturistiku vhodná z hlediska klimatických podmínek. Výzkum Hřebíčkové (2010) ukazuje, ţe cykloturisté hledají nejčastěji lokality pro cykloturistiku v mírném podnebném aţ mírném horském klimatickém pásu. Do mírného pásu patří i oblast Ţďárské vrchy a v rámci ČR se řadí mezi chladnější oblasti. Tudíţ se jeví jako vhodnou lokalitou pro cykloturistiku. Zkoumáme-li průměrnou teplotu a měsíční úhrn sráţek narazíme na problémy, se kterými výzkum Hřebíčkové (2010) nepočítal. Průměrná teplota na cyklotrasách bude jiná, neţ průměrná teplota v meteorologických stanicích. Velký význam má vegetace a vyuţití krajiny. Jestliţe je trasa vedena v lese, teplota bude niţší neţ teplota na otevřených polích. Problém rovněţ nastane, pokud chceme zkoumat vytrvalý déšť v oblasti Ţďárské vrchy. Vytrvalý déšť není v dotazníkovém šetření definován, tudíţ nelze určit četnost jeho výskytu v oblasti Ţďárské vrchy. Pokusili jsme se tedy určit počet dní v měsíci, kdy je mnoţství sráţek vyšší neţ 1 mm. Zjistili jsme, ţe se hodnoty pohybují od 7,33 dne do 9,5 dne. Za optimální období, kdy navštívit oblast Ţďárské vrchy z hlediska měsíčního úhrnu sráţek, můţeme zvolit měsíc duben, kdy je výskyt sráţek nejniţší.

87

Tab. 25: Průměrný úhrn sráţek, meteostanice Svratouch 1989 – 2015), Zdroj: inpocasi.cz

Měsíc

Maximální Minimální Průměrný průměrný průměrný měsíční měsíční měsíční úhrn úhrn úhrn sráţek sráţek sráţek

Duben

43 mm

109 mm (1990)

- mm (1988)

Květen

72 mm

147 mm (2010)

- mm (1988)

Červen

70 mm

Červenec

79 mm

182 mm (2013) 184 mm (1997)

6 mm (1978) - mm (1987)

Srpen

79 mm

272 mm (2006)

- mm (1987)

66 mm

207 mm (2007)

- mm (1987)

Září

88

5

SWOT ANALÝZA Výčtem silných a slabých stránek hodnotíme současný stav přírodních

podmínek pro cykloturistiku v oblasti Ţďárské vrchy. Nezabýváme se analýzou jednotlivých měst a obcí, ale celou oblastí Ţďárské vrchy.

5.1 Silné stránky Dobrá dopravní poloha CHKO Ţďárské vrchy Velké mnoţství přírodních atraktivit, vysoká estetická hodnota krajiny Členitý reliéf, bez dlouhých a únavných stoupání a dlouhých nezáţivných rovinatých úseků Různorodost

povrchů

analyzovaných

tras

a

převaha

nejpreferovanějších cyklistických povrchů Příznivé klimatické podmínky v letním období Singletrackový areál v Novém Městě na Moravě Kvalita ovzduší Regulace výstavby nevhodných objektů Minimální počet tras, kam je cyklistům zakázán vjezd

5.2 Slabé stránky neodpovídající kvalita asfaltových povrchů, především silnice II. a III. třídy

5.3 Příležitosti Vytvoření nových cyklistických tras Větší propagace singletrackového areálu v Novém Městě na Moravě Větší propagace regionu, jako regionu s ideálními podmínkami pro cykloturistiku

5.4 Ohrožení Devastace přírody

89

Vysypání,

cykloturisty

oblíbených,

širokých

neoblíbeným makadamem Omezení pohybu cyklistů pouze na povolené trasy

90

lesních

cest

6

Diskuze Dle mého názoru oblast Ţďárské vrchy splňuje všechny předpoklady pro

provozování Mountainbikingu. Najdeme zde pestrou škálu povrchů tras, takţe kaţdý cyklista si přejde na své. Navíc převládají povrchy, které cyklisté preferují nejvíce. Velice vhodný je rovněţ tvar terénu. Neustále se střídající stoupání bez dlouhých kopců se sjezdy a minimum rovinatých úseků. Jak ukazují výzkumy, jedná se o nejpreferovanější typ terénu z hlediska trénovanosti cyklistů. Tento typ terénu je navíc vhodný pro rozvoj fyzické kondice. V oblasti se nachází velké mnoţství přírodních památek a vzhledem k nevelké rozloze oblasti nacházíme přírodní atraktivity na trasách velice často. Kulturními památkami jsme se nezabývali, ale můţeme konstatovat, ţe tradiční lidová architektura této oblasti můţe být rovněţ velkým motivačním faktorem k návštěvě této oblasti. Opomenout nesmíme také kostel Sv. Jana Nepomůckého na Zelené hoře, který je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Atraktivitu krajiny rovněţ dokreslují zalesněná krajina, louky a pastviny. Oblast se nachází v mírném klimatu, konkrétně v jedné z chladnějších oblastí České republiky. Toto můţeme povaţovat za výhodu za teplých ledních dnů, kdy je veškerá fyzická aktivita náročná. Předpokládáme, ţe v chladnější oblasti Ţďárských vrchů, můţe být provozování cykloturistiky příjemnější, neţ v některých z teplých oblastí ČR (jako je například Pálava). Další výhodou můţe být i vysoký podíl lesů ve vyuţití krajiny, který udrţuje za horkých letních dnů niţší teplotu, neţ můţeme naměřit mimo zalesněné plochy. V oblasti Ţďárské vrchy se nachází rovněţ několik vodních nádrţí, kde je moţné se zchladit, odpočinout, nebo je vyuţít k regeneraci. Oblast je atraktivní i z pohledu říčních toků. Oblast Ţďárské vrchy se nachází na evropské rozvodnici. Pramení zde řeka Svratka, ze které odtéká voda do Černého moře a řeka Sázava, jejíţ vody jsou odváděny do Severního moře. Osobně si myslím, ţe oblast Ţďárských vrchů je velice atraktivní pro cykloturistiku, ale její potenciál z hlediska cestovního ruchu není plně rozvinut. Poté by se mohla stát oblast Ţďárských vrchů jednou z nejvyhledávanějších lokalit pro Mountainbiking v rámci ČR.

91

Závěr V teoretické části jsme se zabývali vznikem kola jako dopravního prostředku a jeho vývojem. Zvýšený důraz byl poté kladen na kolo horské, jelikoţ se naše práce zabývá Mountainbikingem. V teoretické části jsme se rovněţ zabývali cykloturistikou, cestovním ruchem a faktory, které motivují k návštěvě určité lokality. Zvláštní důraz byl kladen na přírodní faktory, jelikoţ ty jsou pro naši práci klíčové. Jako hlavní cíl práce jsme si stanovili zhodnocení přírodních podmínek a atraktivit pro provozování Mountainbikingu v oblasti Ţďárské vrchy. K tomu abychom mohli přírodní podmínky atraktivity zhodnotit. Provedli jsme analýzy povrchů cyklotras, tvaru reliéfu, relativní výškové členitosti, přírodních atraktivit a klimatických faktorů v oblasti Ţďárské vrchy. K tomuto účelu byly pouţity diplomové práce Uchytila (2014), Hřebíčkové (2003) a Šillera (2013). Celkem u 14 tras byla provedena podrobná analýza povrchů tras, najetých pro potřeby diplomových prací. Bylo analyzováno 511,16 km cyklotras. Převaţujícím povrchem byl asfalt, jehoţ podíl zaujímá 57,38%. Poté následovali široké lesní cesty s 20,21% a šotolina se 17,56%. Získané údaje byly porovnány s výzkumem Hřebíčkové (2010) a bylo konstatováno, ţe z hlediska typu povrchů je oblast Ţďárské vrchy velice atraktivní. U cyklotras převaţují tři nejpreferovanější typy povrchů. Dalším faktorem, který byl hodnocen, byl reliéf a relativní výšková členitost. Všechny analyzované trasy mají podobný profil. Na všech trasách se střídá stoupání a klesání a výskyt rovinatých úseků je minimální. Po zhodnocení všech faktorů jsme došli k závěru, ţe v oblasti Ţďárské vrchy převládá kopcovitý terén. Porovnáme-li naše závěry s výzkumem Hřebíčkové (2010), která zkoumala preferenci povrchů z hlediska trénovanosti, je kopcovitý terén nejpreferovanějším tvarem terénu. Co se týká atraktivity tvaru terénu, je kopcovitý terén druhým nejatraktivnějším povrchem. Po zhodnocení tvaru reliéfu a relativní výškové členitosti můţeme konstatovat, ţe oblast Ţďárské vrchy je atraktivní pro Mountainbiking i v tomto ohledu.

92

Na všech analyzovaných trasách se nachází přírodní nebo kulturní atraktivity. Kulturními atraktivity jsme se v naší práci nezabývali, jelikoţ nepatří mezí přírodní aspekty destinace. Na jednotlivých trasách jsme provedli analýzu přírodních atraktivit, které se na trasách nacházejí a přepočítali jsme kolik km je potřeba ujet, abychom narazili na některou z přírodních atraktivit. Průměrná hodnota po sečtení všech tras je jedna přírodní atraktivita na 5,65 ujetých kilometrů. Nejčastěji jsme se na analyzovaných trasách setkávali se skalními útvary. Ty jsme navštívili celkem 32x. Pokud porovnáme námi zjištěné údaje, zjistíme, ţe oblast Ţďárské vrchy je pro cykloturisty velice atraktivní i z hlediska přírodních atraktivit. Z výzkumu Hřebíčkové (2010), která zkoumala, jaké prvky krajiny vidí cykloturisté jako atraktivní, jsme zjistili, ţe nejatraktivnější jsou pro cykloturisty Chráněná krajinná území a poté skalní útvary. Celá oblast Ţďárské vrchy se nachází v chráněném krajinném území a výskyt skalních útvarů na analyzovaných trasách byl velice častý, jelikoţ se jednalo o nejčastěji se vyskytující přírodní atraktivitu na jednotlivých trasách. Po zhodnocení tvaru reliéfu můţeme konstatovat, ţe oblast Ţďárské vrchy je atraktivní pro Mountainbiking i z hlediska přírodních atraktivit. Dalším faktorem, který byl analyzován, byly klimatické podmínky. Ţďárské vrchy se nachází v mírném pásu a v rámci ČR se jedná o její chladnější oblast. Porovnáme-li údaje s výzkumem Hřebíčkové (2010) dojdeme k závěru, ţe se jedná o lokalitu, která je pro cykloturistiku vhodná z hlediska klimatických podmínek. Výzkum Hřebíčkové ukazuje, ţe cykloturisté hledají nejčastěji lokality pro cykloturistiku v mírném podnebném aţ mírném horském klimatickém pásu. Do mírného pásu patří i oblast Ţďárské vrchy a v rámci ČR se řadí mezi chladnější oblasti. Tudíţ se jeví jako vhodnou lokalitou pro cykloturistiku. Při detailnějším zkoumání průměrné teploty a měsíčního úhrnu sráţek, jsme narazili na problém, se kterým výzkum Hřebíčkové nepočítal. Tudíţ nemohla být provedena analýza výskytu vytrvalých dešťů ani výskytu tropických dnů v oblasti Ţďárské vrchy. Přesto můţeme předpokládat, ţe vzhledem ke klimatickému pásu, bude výskyt těchto dní minimální. Z výše zmíněných důvodů 93

můţeme označit lokalitu Ţďárské vrchy za atraktivní z hlediska klimatických podmínek. Po shrnutí všech faktorů můţeme konstatovat, ţe oblast Ţďárské vrchy je atraktivní pro Mountainbiking z hlediska přírodních podmínek a atraktivit. Tímto je splněn cíl práce.

94

Zdroje Tištěné zdroje Bína, J. (2002). Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky. Urbanismus a územní rozvoj Haymann, F., & Stanciu, U. (2009). Jak dokonale zvládnout horské kolo. Praha: Grada. Horner, S., & Swarbrooke, J. (2003). Cestovní ruch, ubytování a stravování, vyuţití volného času. Praha: Grada. Hrala, V. (2002). Geografie cestovního ruchu (4. upr. vyd.). V Praze: Idea servis. Hrubíšek, I. (2002). Horské kolo od A do Z. (5. aktualiz. vyd.) Praha: Sobotáles Jakubíková, D. (2012). Marketing v cestovním ruchu: jak uspět v domácí i světové konkurenci (2. aktualiz. a rozš. vyd.). Praha: Grada Publishing. Kotler, P., & Armstrong, G. (2004). Marketing. Praha: Grada. Mariot, P. (1983). Geografia cestovného ruchu. Bratislava: Veda Mourek, D. (2011). Cykloturistika: současný stav a perspektivy v České republice (Vyd. 1.). Praha: CzechTourism Ondráček, J., & Hřebíčková, S. (2007). Cykloturistika. (1. vyd) Brno: Masarykova univerzita.

95

Palatková, M., & Zichová, J. (2014). Ekonomika turismu: turismus České republiky : vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, konkurenceschopnost destinací turismu, produkt a partnerství v turismu (2., aktualiz a rozš. vyd.). Praha: Grada Publishing. Ruda, A. (2014). Klimatologie a hydrogeografie pro učitele. Ryglová, K. (2009). Cestovní ruch: soubor studijních materiálů (Vyd. 3. rozš.). Ostrava: Key Publishing. Sidwells, C. (2004). Velká kniha o cyklistice. Praha: Slovart. Vystoupil, J., Šauer, M., & Trousil, M. (2015). Geografie cestovního ruchu ČR. Hradec Králové: Gaudeamus. Vystoupil, J. (2007). Marketing cestovního ruchu (Vyd. 1.). Brno: Masarykova univerzita. Vystoupil, J. (2006). Základy cestovního ruchu (1. vyd.). Brno: Masarykova univerzita. . .Vědecko-kvalifikační práce Hřebíčková, S. (2010). Objektivizace vybraných komponent limitujících rozvoj cykloturistiky. (Disertační práce, Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií) Hřebíčková, S. (2003). Moţnosti cykloturistiky v CHKO Ţďárské Vrchy (Diplomová práce, Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studí) Šiller, J. (2013). Moţnosti provozování cykloturistiky v rámci školní tělesné výchovy v oblasti Ţďárské vrchy (Diplomová práce, Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií). 96

Uchytil, V. (2014). Potenciál vyuţití GPS v cykloturistických kurzech ZŠ v oblasti Ţďárské vrchy (Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií). Elektronické zdroje In - počasí. (2016). In - počasí [Online]. Retrieved April 14, 2016, from http://www.inpocasi.cz/archiv/?mesic=4&den=14&stanice=svratouch&typ=teplota Ondráček, J., & Hřebíčková, S. (2007). Turistika I. Obrázky Filozofie úspěchu: Jak motivovat zaměstnance. (2012). Filozofie úspěchu: Jak motivovat zaměstnance [Online]. In Filozofie úspěchu. Petr Franěk. Retrieved from http://www.filosofie-uspechu.cz/jak-motivovatzamestnance/maslowova_pyramida/ Mapy Mapy.cz: Turistická mapa. (2016). Mapy.cz: Turistická mapa [Online]. Retrieved: April 14, 2016, from https://mapy.cz/turisticka?x=14.9495369&y=50.0722857&z=11 Ţďárské vrchy Ţelezné hory: turistická a cykloturistická mapa. (2002). (1. digitální vyd.) Šumperk: JENA

97

Přílohy Příloha č. 1 – trasa 1 Příloha č. 2 – trasa 2 Příloha č. 3 – trasa 3 Příloha č. 4 – trasa 4 Příloha č. 5 – trasa 5 Příloha č. 6 – trasa 6 Příloha č. 7 – trasa 7 Příloha č. 8 – trasa 8 Příloha č. 9 – trasa 9 Příloha č. 10 – trasa 10 Příloha č. 11 – trasa 11 Příloha č. 12 – trasa 12 Příloha č. 13 – trasa 13 Příloha č. 14 – trasa 14 Příloha č. 15 –DVD – text práce (Word, PDF) - mapy tras - výškové profily tras - tabulky (Excel)

98

Příloha č. 1 – trasa 1, Uchytil 2014

99


100


101


102


103

Příloha č. 6 – trasa 6, Hřebíčková 2003

104


105


106


107


108


109

Příloha č. 12 – trasa 12, Šiller 2013

110


111


112

Resumé Tématem této diplomové práce je Vhodnost krajiny pro provozování Mountainbikingu v oblasti Ţdárské vrchy. Cílem diplomové práce je zhodnocení přírodních podmínek a atraktivit pro provozování horské cyklistiky v oblasti Ţďárské vrchy a vytvoření SWOT analýzy. Teoretická část je věnována historii cyklistiky a vývoji horského kola. Dále se věnujeme cykloturistice, cestovnímu ruchu, destinaci a hodnocení atraktivit lokality. V praktické části provádíme analýzu povrchů cyklotras v oblasti Ţďárské vrchy, analýzu tvaru reliéfu, analýzu přírodních atraktivit a analýzu klimatických faktorů. Výsledky jednotlivých analýz porovnáváme s výzkumem Hřebíčkové. Po zhodnocení všech faktorů určujeme, zdali je lokalita Ţďárské vrchy vhodná pro provozování Mountainbikingu. Práci uzavírá SWOT analýza přírodních podmínek, která vystihuje silné a slabé stránky oblasti Ţďárské vrchy.

Summary The theme of this master's thesis is the suitability for mountain biking in the area of Ţďárské vrchy. The aim of the master's thesis is to evaluate natural conditions and attractions for mountain biking in the area of Ţdárské vrchy and to create SWOT analysis. The theoretical part deals with the history of cycling and the development of the mountain bike. It also discusses bike touring, tourism, destination and attractiveness of the site. In the practical part, an analysis of surfaces of bike routes in the area of Zdarske vrchy is provided as well as an analysis of landforms, analysis of natural attractions and analysis of climatic factors. The results of each analysis are compared with the research by Hřebíčková. After evaluation of all factors compared within the study, there is an assessment whether the area of Ţďárské vrchy is suitable for mountain biking. The study concludes with a SWOT analysis of natural conditions, which stress advantages and disadvantages of the area of Ţďárské vrchy.

113

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Recommend Documents