MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Historický vývoj maratonu ţen
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
PaedDr. Josef Michálek, CSc.
Bc. Jiří Čepura
Brno, 2010
Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením vedoucího diplomové práce a pouţil jen literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury.
……….……………………………. V Brně 1. dubna 2010 2
Děkuji vedoucímu práce PaedDr. Josefu Michálkovi, CSc. a Mgr. Jiřímu Šmitákovi za ochotu, zapůjčení podnětných materiálů a uţitečné připomínky, bez kterých by předkládaná diplomová práce nemohla nikdy vzniknout. Dále děkuji Aleně Peterkové a Ivaně Martincové za poskytnutí rozhovorů. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Bc. Jaroslavu Károvi a Bc. Marku Těšíkovi za odborné poznatky při tvorbě rozhovorů.
3
Obsah Úvod .................................................................................................................................. 6 1. Maratonský běh ............................................................................................................. 7 2. Začalo to legendou ........................................................................................................ 8 3. První novodobý maraton ............................................................................................. 12 4. Historie maratonu ţen ve světě ................................................................................... 14 4.1. První zmínky ......................................................................................................... 14 4.2. Počátky ................................................................................................................. 15 4.3. 60. léta 20. stol. .................................................................................................... 16 4.4. 70. léta 20. stol. .................................................................................................... 17 4.5. 80. léta 20. stol. .................................................................................................... 19 4.6. 90. léta 20. stol. .................................................................................................... 23 4.7. Nové tisíciletí........................................................................................................ 26 5. Maraton ţen na olympijských hrách ........................................................................... 30 5.1. Inspirace ve starověku ......................................................................................... 31 5.2. Olympijské počátky .............................................................................................. 31 5.3. Los Angeles (5.8.1984)........................................................................................ 33 5.4. Soul (23.9.1988) ................................................................................................... 35 5.5. Barcelona (1.8.1992) .......................................................................................... 35 5.6. Atlanta (28.7.1996) ............................................................................................. 37 5.7. Sydney (24.9.2000) .............................................................................................. 38 5.8. Athény (22.8.2004) .............................................................................................. 38 5.9. Peking (17.8.2008) ............................................................................................... 39 6. Maraton ţen na mistrovství světa................................................................................ 41 6.1. Helsinky (17.8.1983) ............................................................................................ 41 6.2. Řím (29.8.1987).................................................................................................... 42 6.3. Tokio (25.8.1991) ................................................................................................. 43 6.4. Stuttgart (15.8.1993) ............................................................................................ 43 6.5. Göteborg (5.8.1995) ............................................................................................. 44 6.6. Athény (9.8.1997) ................................................................................................. 44 4
6.7. Sevilla (29.8.1999) ............................................................................................... 45 6.8. Edmonton (12.8.2001).......................................................................................... 45 6.9. Paříž (31.8.2003) ................................................................................................. 46 6.10. Helsinky (14.8.2005) .......................................................................................... 46 6.11. Ósaka (2.9.2007) ................................................................................................ 47 6.12. Berlín (23.8.2009) .............................................................................................. 47 7. Osobnosti ţenského maratonu .................................................................................... 48 7.1. Grete Waitzová ..................................................................................................... 48 7.2. Joan Samuelsenová – Benoitová .......................................................................... 50 7.3. Ingrid Kristiansenová .......................................................................................... 51 7.4. Rosa Motaová ...................................................................................................... 52 7.6. Paula Radcliffeová ............................................................................................... 54 7.7. Alena Peterková ................................................................................................... 55 8. Nejvýznamnější maratony světa ................................................................................. 57 8.1. Boston (Boston Marathon) ................................................................................... 57 8.2. New York (ING New York City Marathon) .......................................................... 59 8.3. Londýn (Flora London Marathon) ....................................................................... 60 8.4. Praha (Prague International Marathon) ............................................................. 61 8.5. Košice (MMM Košice) ......................................................................................... 62 Závěr ............................................................................................................................... 64 Seznam pouţité literatury................................................................................................ 66 Seznam příloh ................................................................................................................. 71 Přílohy ............................................................................................................................. 72 Resumé .......................................................................................................................... 119 Summary ....................................................................................................................... 119
5
Úvod Maraton. Pouhé slovo pro řadu z nás, nicméně za tímto slovem se skrývá hodně zajímavého. Vzpomeňme na slavnou bitvu Athéňanů s Peršany roku 490 př. n. l., kde byly zasazeny počátky tohoto sportovního odvětví poslem, který oznámil vítězství Athéňanů v památné bitvě. Byl to právě tento posel, jenţ okouzlil a následně inspiroval Michela Bréala k ţádosti barona Pierra de Coubertina, otce novodobých olympijských her, o zařazení maratonu do programu prvních olympijských her. Zde uţ začali psát historii novodobí hrdinové, jako tomu bylo v případě prvního olympijského vítěze – Řeka Spyridona Louise, kterého na Panaténském stadionu nadšeně vítali desetitisíce řeckých diváků v čele s králem Jiřím. Právě zde začal psát historii i maraton ţen. Byly to sice malé krůčky, ale vše musí nějak začít, a tak kdyţ nebyl šestadvacetileté matce dvou dětí, Řekyni Melpomene Iouaniduové, povolen start v olympijském závodě, rozhodla se vzdálenost z Marathonu do Athén absolvovat v sólo závodu. Tím se nesmazatelně zapsala do historie maratonu ţen a já si dal za cíl, zpracovat vývoj tohoto sportovního odvětví i s tvářemi neodmyslitelně tvořící sled událostí od tohoto historické mezníku. Bohuţel odvětví bylo dlouhou dobu světem ignorováno, i přesto ve své poměrně krátké historii ukrývá řadu zajímavých událostí stojících za zpracování. Jako Michela Bréala inspiroval Spyridon, mne inspirovala velká postava tohoto sportu – Paula Radcliffeová. Kdyţ jsem ji v Athénách viděl ukrývat tvář ve dlaních, kterými se snaţila schovat zklamání z neúspěchu v olympijském závodu, viděl jsem to, co maraton výstiţně charakterizuje – i sebevětší úsilí nemusí vţdy nutně vést k úspěchu. Cílem je stručně, ale uceleně zpracovat historický vývoj maratonu ţen, více se zaměřit na velké podniky typu – olympijské hry a mistrovství světa, představit slavná jména a přiblíţit nejvýznamnější maratony světa.
6
1. Maratonský běh „Je silniční závod na 42 195 m. Trať můţe být jednosměrná (klasický závod), s obrátkou nebo na okruhu, resp. okruzích. Délka se během historie několikrát měnila (od 40 000 do 42 750 m), roku 1920 byla jako trvalá vzdálenost ustanovena délka 42 195 m.“ (Atletika 6/1992, s. 9). Tato délka nemá co dočinění se vzdálenosti mezi Marathónem a Athénami, jak se mnozí domnívají, ale „…je vzdáleností od terasy královského zámku ve Windsoru ke královské lóţi na stadionu ve White City v Londýně, kde se na OH 1908 maratonský běh běţel.“ (Jirka, 1990, s. 258). Na dalších dvou olympijských hrách (1912, 1920) byla stanovena jiná délka maratonského běhu, ale od olympiády v Paříţi roku 1924 se vzdálenost ustálila na délce londýnské trati, tedy 42 195 metrů. Dlouhou dobu se neudávaly světové, kontinentální a národní rekordy, neboť profil tratě není jednotný. Proto se vedly pouze nejlepší výkony počínaje rokem 1908, kdy byla délka trati sjednocena (Atletika 6/1992, s. 9). „Teprve od 1. ledna 2004 eviduje Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) nejlepší výkony na silnici v maratonu, půlmaratonu i chůzi jako světové rekordy“ (www.wikipedia.cz). Trochu jiná datace ohledně ustavení vzdálenosti maratonského běhu se objevujev publikaci J. Michálka, J. Šmitáka (2008), kde je rok 1921 uveden v souvislosti s doporučením pouţívat vzdálenost 42 195 metrů pro maratonské běhy. Od roku 1924 se tato vzdálenost stala závaznou.
7
2. Začalo to legendou Začít práci o maratonu jinak, neţ návratem o dvě a půl tisíciletí zpět do starověku, byl bych pomyslně pranýřován. Bylo to koncem léta roku 490 př. n. l., kdy mohutná a dobyvačná perská říše zahájila taţení proti Řekům. Od maloaijského mysu Mykalé vyplulo okolo šesti set velkých lodí k řeckým břehům. Několik desítek tisíc bojovníků pod vedením vojevůdců Dátise1 a Artafernése2 přistálo u ostrova Euboia3 a zahájilo s tamějším obyvatelstvem nerovný boj (Sábl, 1968). Zprávu o útoku Peršanů přinesla do Athén nejdříve vyčerpaná posádka rybářské lodi z ostrova Délu. Později bylo zlé sdělení potvrzeno světelnými signály na večerní obloze, které oznamovaly taţení Peršanů do Athén. Rádcem Peršanů se stal syn svrţeného tyrana Peisistrata4, Hippiás. Právě on jim poradil, aby se vylodili nedaleko osady Marathonu, odkud chtěli zaútočit na Athény (Sábl, 1980). Představitelé Marathonu ihned vyhlásili poplach. Jelikoţ se však Athéňané necítili dostatečně silní, tak se rozhodli poţádat o pomoc zdatnější Spartu prostřednictvím pěšího posla. Na radě padl z úst Stésileose návrh vyslat posla Feidippida (Sábl, 1968, 1980). V publikacích se často objevuje i jméno Filippida. Jelikoţ jsem se nedopátral, zda se jedná pouze o chybu nebo rozporuplné informace z původních spisů, tak budu dále uţívat jméno Feidippida, které se skloňuje nejčastěji. Hlavním pramenem jsou pro nás spisy Hérodotovy, který ţil pravděpodobně v letech 485–425 př. n. l. a byl tedy téměř současníkem válečného konfliktu. Seznamuje nás s pěším poslem, tedy Athéňanem Feidippidem, který byl do Sparty vyslán. Byl to trénovaný profesionální běţec velmi dlouhých tratí pro donášení zpráv. 1
Dátis – perský vojevůdce médského původu. Roku 490 př. n. l. byl pověřen perským velkokrálem
Dareirem I, aby vedl trestnou výpravu proti řeckým městům v Evropě, která podporovala iónské povstání v Malé Asii 2
Artafernés – syn sardského satrapy a synovec Dareia I. Byl vyslán na trestnou výpravu jako druhý
velitel společně Dátisem. 3
Euboia – druhý největší ostrov Řecka v západní části Egejského moře.
4
Peisistratos – athénský samovládce, který vládl mezi lety 546 př. n. l. aţ 527 př. n. l.
8
Ten měl předat zprávu o pomoci Athénám před blíţícím se nepřítelem. Trasa měřila 1240 stadií, tj. téměř 239 km. Tím však veškeré informace o poslovi končí (Šmiták, 1996). Kdyţ vytrvalec do Sparty dorazil, pomoc mu byla přislíbena, ale aţ po skončení tradičních svátků karneií5, během nichţ Sparťané po devět dní aţ do úplňku uctívají bojovými hrami a různými soutěţemi Apollóna6. Z tohoto důvodu nemohli poskytnout Athéňanům pomoc okamţitě, ale aţ po skončení oslav (Sábl, 1968). Feidippidés se s touto neradostnou zprávou vydal okamţitě zpět do Athén. Vrátil se za čtyři dny, během kterých zdolal vzdálenost více neţ 470 km. Jeho výkon je o to hodnotnější, ţe trať vedla velmi členitým terénem (Sábl, 1980). Cornelius Nepos, římský histork 1. stol př. n. l., ve svém díle Miltiades, kde popisuje ţivot tohoto slavného vojevůdce, uvádí, ţe pro pomoc do Sparty byl vyslán „hemerodromoi“7 jménem Fidippus (Šmiták, 1996). Další římský historik 1. stol. př. n. C. P. Secundus se ve svých spisech zmiňuje o vynikajícím běţci Fidippidovi a uvádí, ţe celou trať zvládl za pouhé dva dny. To se však jeví jako málo pravděpodobné (Šmiták, 1987). Ať se pravda ukrývá kdekoliv, tak na počest pěšího posla se kaţdoročně v září koná Spartathlon, 246 km dlouhý závod z Athén do Sparty (www.wikipedia.cz). Athénské vojsko se mezitím shromáţdilo u osady Marathonu, kde očekávalo útok Peršanů. Bylo nezbytně nutné Peršany zastavit, neboť by pak hrozilo, ţe Peršané obeplují poloostrov a napadnou bezbranné Athény z jihozápadu. Athéňané původně s útokem váhali, ale kdyţ se v jejich táboře objevily snahy jednat s Peršany, bylo rozhodnuto zahájit bitvu a snaţit se nepřítele zaskočit (Sábl, 1980). Athéňané svůj 5
Svátek karneia probíhal v srpnu a jeho konáním si Sparťané snaţili zajistit Apollónovu přízeň v
nadcházející sklizni. Během těchto slavností docházelo ve Spartě k přerušení veškerých činností souvisejících s veřejným ţivotem a rovněţ nesměla být vedena ţádná válečná taţení. 6
Apollón - je bohem řecké a (latinským přepisem Apollo) i římské mytologie, synem nejvyššího boha
Dia a dcery Titána Létó a dvojčetem bohyně lovu Artemis. V pozdějších dobách byl také identifikován s Héliem, bohem slunce. Apollón byl bůh světla a hudby, ztělesňoval mladistvou jarost a sílu. 7
„Hemerodromoi“ byl výraz označující běţce, kteří byli schopni běţet den a více s různým typem
zpráv, coţ bylo zejména pro tehdejší armádu velmi důleţité.
9
útok zahájili během, čímţ protivníka v přesile překvapili. Během nelítostného boje se Athéňanům podařilo Peršany obklíčit. Pouze za cenu velkých ztrát se rozhodli Peršané ze svého sevření probojovat. Následoval bezhlavý útěk k lodím. Přitom však byli pronásledováni a ubíjeni Athéňany, coţ sebou přineslo velké ztráty na ţivotech perských bojovníků. Kdyţ dorazila armáda dvou tisícovek Sparťanů, nebyla jiţ jejich pomoc potřeba. Na bojišti zůstalo 6 400 perských útočníků a pouze 192 hrdinných obránců (Sábl, 1968). Miltiadés8 chtěl radostnou novinu co nejrychleji zvěstovat v Athénách. Z toho důvodu vyslal do Athén vytrvalostního běţce, který měl být účastníkem antických olympijských her. O jeho jméně se však mezi historiky vedou spory (Sábl, 1980). Řecký spisovatel z 2. st. n. l. Lukianos uvádí, ţe se jmenoval Filippidés, zatímco jiný spisovatel Plútarchos9 tvrdí, ţe se posel jmenoval Thersippos. Další verzi přinesl francouzský filolog 19. a 20. st. Michel Bréal. Ten se domnívá, ţe poslem byl Aristón. Toto jméno bylo totiţ na náhrobku nalezeném v roce 1832 v Athénách; je na něm vyobrazen bojovník a právě tato scéna Bréalovi připomněla onu slavnou bitvu. Nicméně historikové nabízejí i další jména jako Diomédos, Pantaklos, jiní se zase kloní k Feidippidovi, který absolvoval jiţ zmíněnou cestu do Sparty a zpět. Zajímavostí je, ţe „otec dějepisu“ Hérodotos10 se o tomto poslovi vůbec nezmiňuje. Proto se nabízí otázka, zda tajemný posel vůbec ţil? Existují totiţ i názory, ţe tajemným poslem byl dezertér, který si místo v dějinách nezasluhuje (Šmiták, 1987). Otázkou zůstává, zda je potřeba vůbec po onom tajemném běţci pátrat? Pravděpodobnost úspěchu je mizivá, proto bude lepší, kdyţ se obloukem vrátíme zpět k legendě. Posel utíkal ze všech sil, aby radostnou novinu mohl zvěstovat. Psalo se 13. září roku 490 př. n. l., kdyţ dorazil do Athén a zcela vyčerpán, po téměř čtyřiceti 8
Miltiadés - (kolem 550 př. n. l. – asi 489 př. n. l.) byl athénský vojevůdce a politik, jeden z hlavních
aktérů řecko-perských válek. 9
Plútarchos - (asi 46 - asi 127) byl významný řecký spisovatel, historik a filozof, autor historických a
moralistických děl. 10
Hérodotos – (asi 484 – 430 př. n. l.) byl první významný antický historik
10
kilometrech běhu, novinu oznámil slovy „Neníkékamen – zvítězili jsme“. Následně vyčerpáním zemřel. Kdyţ dorazil Militiadés, nechal hrdinu pohřbít v rodné Stamatě11 a nad jeho hrobem byla vystavěna mohyla s vyobrazením umírajícího bojovníka (Sábl, 1980).
11
Stamata - předměstí, které se nachází v hornaté severovýchodní části athénské planiny, mezi
Parnitha a Penteli, asi 23 km severovýchodně od Athén.
11
3. První novodobý maraton Byl dlouhý asi 40 km a běţel se 10. března 1896 (tedy asi měsíc před zahájením I. olympijských her) Startovalo 12 běţců a vítězem se stal Řek Vasilakos v čase 3:18 h.). O dva týdny později se závod běţel znovu a byla to obdoba kvalifikace, kterou známe z dnešní doby. Zvítězil Laurentis časem 3:11:27 h., pozdější olympijský vítěz Spyridon Louis doběhl pátý. Nutno zmínit, ţe nebýt úspěchu řeckého běţce na I. olympijských hrách, zůstal by tento běh asi v propadlišti dějin. Celý plán se zrodil v hlavě francouzského spisovatele Michela Bréala. Fascinoval ho příběh posla, jenţ měl po vítězné bitvě u Marathonu roku 490 př. n. l. zvěstovat novinu o triumfu Athéňanům. Feidippidés běţel celou vzdálenost, zhruba 42 km, bez odpočinku. Po sdělení zprávy padl a zemřel. Proto se měl první olympijský závod konat z Marathonu do Athén. Cíl závodu, jehoţ trať měřila 40 000 m, byl na Panaténském stadionu (Atletika 6/1992, s. 9). Olympijský závod startoval dvě hodiny po poledni 9. dubna 1896, kdy se skupinka 17 běţců vydala z Marathonu do Athén. Mezi startujícími byli čtyři cizinci – Australan Edvin Flack, Maďar Gyula Kellner, Francouz Albin Lermusiaux a Američan Arthur Blake (Šmiták, 1987). Podle Sábla (1980) bylo cizinců pět, k výše uvedeným byl v jeho publikaci přiřazen ještě jeden Němec. Závodníků na startu mělo být osmnáct a datum závodu se lišil o den – 10. dubna 1896. Stejné datum uvádí i Šmiták (1987), ale počet startujících závodníků měl být sedmnáct. Zpočátku se všichni běţci drţeli pohromadě, ale uţ na devátém kilometru se odtrhl Australan Flack, druhý byl Blake a třetí Lermusiaux. Blake však zanedlouho vzdal, a tak se na třetí pozici dostal Řek Vasilakos. Ze zadních pozic se začal pozvolna dotahovat pastýř Spyridon (nebo také Spyros) Louis. V té době jde na první pozici Francouz Lermusiaux. Závod se zdál rozhodnut, ale před třicátým kilometrem postihly Lermusiauxe křeče a do vedení se dostal Australan Flack. Ve vedení vydrţel do sedmatřicátého kilometru, kdy ho u vesnice Ambelokipi dostihl Spyridon Louis, a kdyţ Flack vidí, ţe mu Spyridon uniká, tak závod vzdává (Šmiták, 1987).
12
Nadšení řeckých příznivců nebralo konce. První řecké vítězství na novodobých olympijských hrách. Druhý doběhl další Řek Vasilakos, vítěz prvního novodobého maratonu. Třetí skončil Kellner z Uherska. Třetí byl původně Řek Velakos, ale dočkal se diskvalifikace, neboť bylo zjištěno, ţe se část tratě vezl v doprovodném kočáře. Čas vítěze vzbuzoval a vlastně stále vzbuzuje respekt. Běţelo se pod hranicí tří hodin, podle řeckých a maďarských pramenů zaběhl Spyridon Louis čas 2:55:50 h., čtyři jiné publikace uvádí čas 2:55:20 h., další 2:58:50 h. (Atletika 8/1986, s. 25–26). Jak uţ jsem se zmínil, tak Spyridon Louis byl pastýřem. Rodák z městečka Marussi, dnes jiţ předměstí Athén, se narodil 12. ledna 1873, v době závodu měl tedy pouze třiadvacet let. Za vítězství se mu dostalo řady odměn, krom odměn pro všechny vítěze olympijských her, medaile ze stříbra a vavřínové snítky, dostal od bankéře Syngrose částku 25 000 drachem12, dostal povoz i s oslíkem od samotného krále Jiřího, stáda krav a ovcí a desítky dalších odměn. Pouze odměnu od bankéře Averofa si vzít nemohl – ruku dcery a milión drachem. Louis byl totiţ jiţ ţenatý a měl dvě děti (Atletika 2/2000, s. 5–6).
12
Drachma - ve starověkém Řecku základní stříbrná mince o váze kolem 3-4 g.
13
4. Historie maratonu ţen ve světě 4.1. První zmínky Oficiálně patří maraton ţen mezi mladé atletické disciplíny, avšak první zmínky o účasti ţen v této disciplíně spadají uţ do období konce 19. stol. 9. dubna 1896 – den před startem olympijského běhu na I. olympijských hrách v Athénách – si trať proběhla šestadvacetiletá matka dvou dětí, Řekyně Melpomene Iouaniduová. Jejím zájmem byl samotný olympijský závod, ale pořadatelé jí úmysl nedovolili zrealizovat, proto se rozhodla závodní trať absolvovat o den dříve v sóloběhu. Trasu z Marathonu do Athén prý absolvovala v čase kolem čtyř a půl hodiny (Atletika, 3/2004, s. 4). Dlouho se mělo za to, ţe se jedná o první pokus startu ţen na maratonské trati. Před několika lety se však vyrojily spekulace, ţe tato ţena koncem února absolvovala sólový běh z Marathonu do Athén. Hmotný důkaz však schází, a tak záleţí pouze na čtenáři, zda této spekulaci uvěří (Šmiták, 2006). Po skončení olympijských her se v athénském tisku objevila zpráva, ţe obyvatelka Athén Stamasia Potrisiová byla natolik fascinovaná vítězstvím svého krajana Spyridona Louise, ţe se rozhodla absolvovat trať olympijského maratonu také. Svůj záměr uskutečnila 11. dubna 1896, kdy její běh odstartoval starosta obce Marathonu společně se soudcem a učitelkou. Kdyţ Stamasia Potrisiová doběhla do cíle v Athénách, poţádala dva vojáky, které potkala, zda by jí podepsali lístek, kde měla poznačen začátek svého snaţení. Své počínání započala v osm hodin, a kdyţ doběhla, tak hodiny ukazovaly 13:30, tudíţ na zdolání olympijské tratě potřebovala asi pět a půl hodiny (Šmiták, 1996). Menší pře se vedou o její jméno, mělo se za to, ţe se jednalo o Stamasii Potrisiovou, novější názory však mluví o Stamasii Revithiové. Kvůli špatným podmínkám se měla vydat na cestu z Pirea. V Athénách měla hledat práci a byl ji doporučen maratonský běh jako snadný zdroj vydělaných financí. Jelikoţ však nebyla k závodu připuštěna, měla se vydat do Marathonu a ve stopách muţských aktérů maratonského běhu (Šmiták, 2006). O výkon se začal zajímat i generální tajemník organizačního výboru olympijských her a bývalý athénský starosta Timeleon Philemon. Ten si běţkyni
14
předvolal, aby zjistil, zda je to skutečně pravda. Stamasia Potrisiová (nebo Revithiová) si sebou vzala nejen lístek se záznamem jejího běhu, ale také boty, v nichţ běţela, s roztrhanými podráţkami, jako důkaz svého počinu. Navíc poukázala na to, ţe trať mohla zvládnout v lepším čase, ale během tratě se zastavovala u výloh obchodů (Šmiták, 1996). Krom zpráv z tehdejšího tisku však ţádné jiné důkazy o sólovém maratonském běhu neexistují. Vše je tedy předmětem dohadů (Šmiták, 2006). Zákaz startu ţen na tratích maratonského běhu trval i nadále. Dokonce sám baron Pierre de Coubertin stál proti sportování ţen. Označil ho za nepraktické a nezajímavé (Šmiták, 2006).
4.2. Počátky Další zmínka o ţenské účasti při maratonském klání je z roku 1918. Čas Francouzky Marii–Louisi Ledruové se však nedochoval. Proto je tento údaj zpochybňován. Potvrzené je však snaţení Angličanky Violet Piercyové z roku 1926, tehdy startovala v Londýně a časem 3:40:22 h. (příloha č. 4: tabulka) skončila 58 min. za svým vítězeným krajanem Samuelem Ferrisem (2:42:24 h.). Během 30. a 40. let nebyly starty ţen v maratonských bězích zjištěny. Teprve aţ v roce 1951 prý jistá dívka absolvovala Bostonský maraton v převlečení za muţe v čase 3:30 h. Ţe se nejedná o muţe pořadatelé zjistili aţ v cíli (Šmiták 1996). Ve stejném roce lze hledat i prvopočátky tohoto atletického odvětví u nás v 50. letech 20. stol. Přesněji v roce 1951 při Ratibořickém maratonu. Stalo se tak díky iniciativě výborného vytrvalce Jaroslava Štruppa13. Dokonce se jednalo o premiéru s vícenásobným zastoupením, neboť na startu stanuly tři závodnice – Bínová, Somorová a Havlová. Nejlépe dopadla tehdy padesátiletá učitelka hudby 13
Štrupp, Jaroslav – (1916-2004) vynikající vytrvalec, který za svůj ţivot absolvoval velké mnoţství
maratonů (223), jako veterán překonal 17x nejlepší výkon. Mistr ČSR v maratonu (1951), ve stejném roce také vyhrál MMM v Košicích.
15
z Trutnova Miloslava Bínová, která dokázala trať zdolat v čase 4:34:59 h. Ratibořice se tak zapsaly do historie jako první závod, kde startovala více neţ jedna ţena (Šmiták, 2006).
4.3. 60. léta 20. stol. Následovaly další neoficiální pokusy ţen na maratonské trati. V roce 1963 Američanka Merry Lepperová zaběhla v Culveru čas 3:37:03 h. O rok později pak Angličanka Dale Greigová dosáhla času 3:27:45 h. Podmínkou však byl start o 4 min. dříve, aby nepřekáţela muţům. Čas Angličanky byl překonán v Aucklandu na Novém Zélandě domácí závodnicí Mildred Sampsonovou o 8 s. a 27. června téhoţ roku pak dosáhla času 3:19:33 h. (Šmiták, 2006). Jelikoţ oficiální cestou nebylo moţné docílit absolvování tohoto nejdelšího běhu, tak se v roce 1966 rozhodla americká vytrvalkyně Roberty Gibb Bingayová při Bostonském maratonu o malou lest. Kousek od startovní čáry se ukryla do křoví a zde čekala na startovní výstřel. Poté se vmísila do početného pole běţců a vedla si velmi dobře, závod dokončila na 124. místě s časem 3:21:40 h., přičemţ za sebou nechala 168 muţů (Šmiták, 1996). V roce 1967 se do startovního pole Bostonského maratonu vloudily dokonce dvě ţeny. Výše zmíněná Roberta Gibb Bingayová zvolila stejný způsob a na pole závodníku čekala v křoví kousek od startovní čáry. Druhou účastnicí byla Kathrine Switzerová. Do startovní listiny se však zapsala jako K. Switzer, coţ neznělo jako ţenské jméno. Spolu s ní běţel i její přítel, statný kladivář, coţ se během závodu náramně hodilo (Šmiták, 1996). Asi na třetím kilometru si rozhodčí Jock Semple všimnul, ţe se nejedná o muţe, a tak se jí snaţil nejprve po dobrém a následně násilím stáhnou ze závodu. V tu chvíli se však své milé zastal její přítel a před rozhodčím ji uchránil. Tento incident byl dokonce označen za bitku a důkazem je pořízená fotografie pohotového reportéra (Šmiták, 2006). Téhoţ roku byl stanoven i nový nejlepší čas na této trati. Dosáhla ho teprve třináctiletá Kanaďanka Maureen Wiltonová v Torontu časem 3:15:22 h. Tento čas byl překonán při prvním maratonu ţen uspořádaném na evropském kontinentu ve
16
Waldnielu (NSR) časem 3:07:26 h. domácí závodnicí Annie Pedelovou– Erdkampovou (Šmiták, 1996).
4.4. 70. léta 20. stol. Nejlepší světový výkon se měnil 28. února 1970 v Seaside ve státě Oregon v USA. Časem 3:02:53 h. to dokázala šestnáctiletá domácí závodnice Caroline Walkerová (Šmiták, 2006). O rok později se o zdolání magické hranice tří hodin pokoušely dvě závodnice, zatím však bezúspěšně – Američanka Beth Bonnerová dosáhla času 3:01:42 h. a její krajanka Sara Bermanová dokonce 3:00:35 h. Další pokus zdolat hranici tří hodin se odehrál na prvně jmenované trati v New Yorku. Toto snaţení bylo úspěšně podpořeno krajankou Ninou Kuscsikovou. Sara Bermanová dosáhla času 2:55:22 h. (příloha č. 4: tabulka), Kuscsiková 2:56:04 a mezi muţi dosáhly na 33. a 34. místo. Tímto úspěchem se dá říci, ţe začíná nová etapa ve vývoji ţenského maratonu (Šmiták, 1996). Ještě téhoţ roku byl dosaţen vynikající čas v Culveru, kdy Cheryl Bridgesová běţela jako první ţena na světě maraton pod 2:50 h. Její čas se zastavil na hodnotě 2:49:40 a naznačil další moţnosti ţen na této trati (Šmiták, 2006). Všechny tyto výkony daly podnět k tomu, aby ţeny začaly být v tomto odvětví brány váţně. A tak v roce 1971 byl v New Yorku oficiálně povolen start ţen. Zatímco v Bostonu se tak stalo aţ o rok později. Závod tam tehdy dokončilo 8 vytrvalkyň, všechny byly z USA. Vítězství si časem 3:10:21 h. odnesla Nina Kuscsiková. Americká atletická federace se jako první vyslovila kladně ke startu ţen v maratonu (Šmiták, 1996). Vývoj pokračoval dál. V říjnu 1973 se poprvé běţelo mistrovství Německé spolkové republiky v maratonu. Vítězkou se stala Christa Kofferschlagerová (později Vahlensiecková) v nejlepším evropském čase 2:59:26 h. V prosinci pak americká závodnice Michiko Gormanová zaběhla v Culveru čas 2:46:36 h. (Šmiták, 2006). Následující rok bylo v únoru 1974 uspořádáno v San Mateu v Kalifornii první maratonské mistrovství ţen Spojených států. Mistrovství se účastnil nezvykle vysoký
17
počet 57 závodnic, z nichţ 44 dosáhlo cíle. Časem 2:55:17 h. zvítězila Judy Ikenberryová. Raritou zůstává výkon teprve desetileté Mary Etty Boitanové, která trať uběhla za 3:01:15 h. a obsadila 4. místo (Šmiták, 2006). 22. září 1974 se v Německé spolkové republice zasadil neúnavný propagátor maratonu, trenér a lékař dr. Ernst van Aaken o konání prvního mezinárodního maratonu výhradně pro ţeny. Ve Waldnielu startovaly závodnice ze sedmi zemí světa a do cíle dorazilo 40 vytrvalkyň. Vítězkou se stala domácí Liane Winterová časem 2:50:31 h. (Šmiták, 1996). V říjnu se pak měnila hodnota nejlepšího světového výkonu, díky Francouzce Chantal Langlacéové, na 2:46:24 h. (příloha č. 4: tabulka). Zpět do drţení Američanek se vrátil první prosincový den v americkém Culveru, kde vítězí Jacqueline Hansenová v čase 2:43:54 h. (www.wikipedia.cz). Ve stejném roce u nás evidujeme přítomnost dvou ţen na Maratonu budovatelů Ostravska. Úspěšnější byla Emília Přivřelová–Ovádková, která trať zvládla v čase 3:26:04 h. Hodnotu výkonu zvýšilo absolutní převýšení trasy závodu, které bylo asi 600 metrů a výrazně se podepsalo na výsledných časech. Nejlepší čas se měnil znovu v roce 1975. Nejprve to byla francouzská závodnice Liane Winterová, která v Bostonu zaběhla čas 2:42:24 h. O dva měsíce později pak v Dülmenu čas vylepšila její krajanka Christa Vahlensiecková na 2:40:15 h. a na podzim téhoţ roku vrátila hodnotu nejlepšího času zpět do USA Jacqueline Hansenová časem 2:38:19 h. (příloha č. 4: tabulka). Stala se tak první ţenou běţící maratonskou trať pod 2:40 h. (Šmiták, 2006). Počty ţen zákonitě narůstaly a i jejich výkonnost šla strmě nahoru. V roce 1977 nejprve Francouzska Chantal Langlacéová zaběhla čas 2:35:15 h. a v září téhoţ roku patřil nejlepší světový výkon opět Christě Vahlensieckové. Dosáhla ho v Západním Berlíně časem 2:34:47 h. (Šmiták, 1996). V roce 1978 startovalo pod patronací kosmetické značky AVON v Atlantě 186 běţkyň z 8 zemí. Závod se tímto počtem závodnic stal nejpočetnějším maratonem té doby. Vítězství si odnesla Američanka Martha Cookseyová časem 2:41:01 h. (Šmiták, 1996). Ve stejném roce bylo na kongresu IAAF rozhodnuto, ţe maraton ţen bude patřit mezi oficiální atletické disciplíny. Následoval vynikající
18
výkon nastupující hvězdy z Norska Grete Waitzové. Ta v New Yorku dosáhla času 2:32:30 h. a v cíli bylo pouze 150 muţů lepších z jedenáctitisícového pole účastníků tohoto běhu (Šmiták, 2006). V dalším roce na startu AVON maratonu v Atlantě uţ startovalo 250 závodnic z 25 zemí celého světa. Vítězství tentokráte uzmula dvaačtyřicetiletá Joyce Smithová z Velké Británie. Grete Waitzová opět v New Yorku mění hodnotu nejlepšího světového výkonu na 2:27:33 h. (příloha č. 4: tabulka), čímţ se jako první ţena v historii dostává pod hranici 2:30 h. (Šmiták, 1996). Na základě návrhu skandinávských zemí, Velké Británie a NSR je v listopadu maraton ţen zařazen, kongresem konaným v Berlíně, do programu mistrovství Evropy v Athénách v roce 1982. Podporu vyjádřil i prezident IAAF14 Adrian Paulen, který doporučil i jeho olympijskou kandidaturu (Šmiták, 2006). Dalším milníkem tohoto roku je čas Vlasty Rulcové15, která se v Praze jako první naše ţena dostává časem 2:59:15 h. pod hranici tří hodin.
4.5. 80. léta 20. stol. Rok 1980, třetí start na maratonu v New Yorku a třetí vylepšení světového rekordu. Tak se prezentovala Norka Grete Waitzová – tentokráte byl výsledný čas 2:25:42 h. (příloha č. 5: graf) (Šmiták, 1996). Ve stejném roce naše děvčata poprvé v historii vytvořila ţenské druţstvo v maratonu. Patřila do něj Šárka Balcarová, Jarmila Urbanová a Vlasta Rulcová. Tato děvčata se společně objevují na startu maratonu v Košicích, kde Šárka Balcarová 14
IAAF – Internatioanal Association of Athletics Federations (Mezinárodní asociace atletických
federací). Sdruţuje řádně přijaté národní atletické organizace, které souhlasí s dodrţování pravidel a předpisů vydananých IAAF. Pravidla a předpisy členské národní organizace musí být bezpodmínečně v souladu s pravidly IAAF o způsobilosti a nesmí jít nad jejich rámec. (Pravidla atletiky, 2002) 15
Rulcová Vlasta – narodila se roku 1944 v Dolních Rokytňanech. Začínala jako orientační běţkyně.
Čs. mistryně v maratonu 1982 a 1990. Osobní rekord 2:40:46 z roku 1982.
19
překonává časem 2:50:16 h. nejlepší československý výkon své kolegyně Vlasty Rulcové. Hodnota československého rekordu se měnila hned v následujícím roce, kdy Vlasta Rulcová zaběhla čas 2:42:59 h. (příloha č. 6: graf) a drţitelkou byla po roce opět ona. V témţe roce se v Děčíně konalo první mistrovství ČSR, v Novém Městě nad Váhom první mistrovství SSR a při MMM v Košicích první mistrovství ČSSR v maratonu ţen. Zařazením maratonu ţen do atletických disciplín se podrobně zabývali i sportovní lékaři. Ti nakonec zjistili, ţe ţenský organismus je lépe adaptován na vytrvalostní běhy. Coţ byl další impuls pro Mezinárodní olympijský výbor zařadit ţenský maraton do programu olympijských her konaných na území USA v Los Angeles v roce 1984 a začalo se uvaţovat i o jeho zařazení do programu I. mistrovství světa v Helsinkách (Šmiták, 2006). Dalším milníkem v historii ţenského maratonského běhu je bezesporu rok 1982, kdy nejen došlo k nárůstu výrazně lepších časů v poli závodnic, ale především se ţeny objevily v programu mistrovství Evropy konaném v řeckých Athénách. Nejlépe si závod, odstartovaný 12. září, bude pamatovat portugalská vytrvalkyně Rosa Motaová. Ta se stala první mistryní Evropy. Byla to její maratonská premiéra, kterou časem 2:36:04 h. přetavila ve zlatý úspěch. V závěsu doběhly druhá Italka Laura Fogliová (2:36:28 h.) a třetí Norka Ingrid Kristiansenová (2:36:38 h.). Hodnota nejlepšího času se u nás zásluhou Vlasty Rulcové opět mění na hodnotu 2:40:46 h. (příloha č. 6: graf) dosaţenou při jejím vítězném běhu v polském Debnu (Šmiták, 1996). Nejvýznamnější akcí roku 1983 bylo bezesporu první mistrovství světa v Helsinkách. Vítězkou maratonského zápolení se s velkým náskokem stala Norka Grete Waitzová v čase 2:28:09 h. Na druhém místě doběhla třiadvacetiletá Američanka Marian Dickersonová (2:31:09 h.), následována reprezentantkou Sovětského svazu Raisou Smekhnovou (2:31:13 h.). Mistryně Evropy z roku předešlého, Portugalka Rosa Motaová, skončila na místě čtvrtém v nejlepším čase své kariéry 2:31:50 h. Na lesku vítězství Waitzové nic neubírá ani skutečnost, ţe závodu
20
se nezúčastnily Američanka Joan Benoitová a skvělá novozélandská atletka Alison Roeová (Šmiták, 1996). Na startu stanula i naše reprezentantka Jarmila Urbanová. Skončila časem 2:48:28 h. na 33. místě. Do cíle dorazilo 51 závodnic z původních 64, které se postavily na start. V témţe roce stejná závodnice vylepšila při maratonu v Debnu nejlepší čas na hodnotu 2:38:51 h. Byla to právě Američanka Joan Benoitová, která ve stejném roce při dubnovém
bostonském
maratonu
vylepšila
hodnotu
stávajícího
nejlepšího
historického výkonu časem 2:22:43 h. (příloha č. 5: graf) (Šmiták, 2006) a překonala tím jeden den starý nejlepší výkon Norky Grete Waitzové, jehoţ dosáhla na londýnském maratonu (2:25:28 h.) (www.wikipedia.cz). V roce následujícím se běţel poprvé v historii maratonský běh ţen i na olympijských hrách konaných v americkém Los Angeles. V sólozávodě zvítězila domácí vytrvalkyně Joan Benoitová čtvrtým nejlepším časem v historii ţenského maratonu. Jeho hodnota byla 2:24:52 h. Na druhém místě skončila norská závodnice Grete Waitzová (2:26:18 h.), třetí místo si připsala Portugalka Rosa Motaová (2:26:57 h.). Úspěch norských vytrvalkyň byl podtrţen čtvrtým místem Ingrid Kristiansenové. Právě tahle závodnice během londýnského maratonu vytvořila časem 2:24:26 h. nejlepší evropský výkon všech dob (Šmiták, 2006). Zásluhou Ĺudmily Melicharové se v roce 1984 opět měnila hodnota nejlepšího československého výkonu (2:36:31 h.). Místem nejlepšího času v historii Československa se opět stalo polské Debno (Šmiták, 1996). Významným závodem roku 1985 byl I. ročník Světového poháru z japonské Hirošimi, kde na vítězství dosáhla závodnice Německé demokratické republiky Katrin Dörreová (2:33:30 h.). Na druhém místě skončila sovětská vytrvalkyně Zoya Ivanová (2:34:17 h.) a třetí příčku obsadila Maďarka Szabóová (2:34:57 h.). Ve stejném závodě se postarala o další historický zápis naše závodnice Ĺudmila Melicharová. Skončila na pěkném sedmém místě a především přepsala svůj rekordní zápis na hodnotu 2:36:27 h. Naše druhá závodnice Jarmila Urbanová ve stejném závodě nedokončila (Šmiták, 2006).
21
Ve výborných výkonech pokračovala norská vytrvalkyně Kristiansenová. Bylo to opět v Londýně, kde časem 2:21:06 h. (příloha č. 4: tabulka) posunula hranici nejlepšího evropského výkonu a nově i výkonu světového. Olympijská vítězka Joan Benoitová zvítězila v Chicagu, kde zaběhla druhý nejlepší čas všech dob 2:21:21 h. a ve stejném závodě byl časem 2:23:29 h. stanoven i třetí nejlepší výkon všech dob. Toho dosáhla druhým místem portugalská závodnice Rosa Motaová (Šmiták, 1996). Vrcholným podnikem roku
1986 bylo
mistrovství Evropy
konané
v německém Stuttgartu. Největší favoritkou byla při neúčasti zraněné Grete Waitzové a
Ingrid Kristiansenové, která se rozhodla startovat na desetikilometrové trati,
Portugalka Rosa Motaová. Roli favoritky splnila a zvítězila v čase 2:28:38 h. před Italkou Laurou Fogliovou (2:32:52 h.) a Sovětkou Jelenou Chramenkovovou (2:34:18 h.) (Atletika 11/1986, s. 22–23). Rok 1987 přinesl II. ročník Světového poháru konaného v jihokorejském Soulu. Nicméně se musel obejít bez největších hvězd. Vítězkou se stala sovětská závodnice Zoya Ivanová v čase 2:30:38 h., stříbrnou medaili si odvezla Francouzka Maria Lelutová (2:31:27 h.) a bronz si do NDR odvezla vítězka I. ročníku Světového poháru Katrin Dörreová (2:31:30 h.) (Šmiták, 2006). Podnikem číslo jedna však v tomto roce bylo mistrovství světa v Římě. To se však muselo obejít bez největších hvězd, a tak role největší favoritky padla stejně jako při mistrovství Evropy na Portugalku Rosu Motaovou. Ta se s touto roli vyrovnala na výsost dobře a zvítězila v čase 2:25:17 h., druhé místo obsadila vítězka Světového poháru Zoya Ivanová (2:32:38 h.), třetí pozici si v závodě vybojovala Francouzka Jocelyne Villetonová (2:32:53 h.) (Šmiták, 1996). Následný rok slavil pořadatelství olympijských her Soul. Role favoritky připadla portugalské vytrvalkyni Rose Motaové. Ta svou roli zvládla a zvítězila v čase 2:25:39 h., na druhé pozici skončila drţitelka nejrychlejšího času roku Australanka Lisa Martinová–Ondieková (2:25:53 h.), třetí doběhla Němka Katrin Dörreová (2:26:21 h.) a čtvrtou příčku si vybojovala zcela unavená Sovětka Taťána Polovinská (2:27:05 h.) (Šmiták, 1996).
22
Konání III. ročníku Světového poháru v maratonu v roce 1989, připadlo italskému Milánu. Stejně jako před dvěma lety, i tento ročník byl poznamenán absencí nejlepších závodnic. Celkem s přehledem zvítězila málo známá Američanka Susan Marchianová (2:30:47 h.), s téměř pětiminutovou ztrátou doběhla Japonka Misako Miyaharová (2:35:16 h.) a v těsném závěsu si pro bronzové ocenění doběhla závodnice NDR Uta Pippigová (2:35:17 h.) (Šmiták, 2006).
4.6. 90. léta 20. stol. Jugoslávský Split se v roce 1990 stal dějištěm konání atletického mistrovství Evropy. Scénář závodu měla ve svých rukou od úvodních kilometrů portugalská vytrvalkyně Rosa Motaová, její pozici se na 38. kilometru snaţila narušit Valentina Yegorovová, ale Motaová opět nastoupila a v závodě zvítězila. Byla to její třetí zlatá medaile z mistrovství Evropy a podle jejich slov poslední, neboť se rozhodla startovat na lukrativnějších maratonských tratí světa (Atletika, 11/1990, s. 8). V roce 1991 se konalo mistrovství světa v japonském hlavním městě Tokiu. Vítězkou se stala polská závodnice Wanda Panfilová (2:29:53 h.), pro kterou to byl jeden z pěti triumfů na maratonské trati během tohoto, pro ni úspěšného, roku. Stříbro připadlo domácí závodnici Sachiko Yamashitové (2:29:57 h.) a bronz si odvezla německá závodnice Katrin Dörreová–Heinigová (2:30:10 h.). Velká favoritka portugalská vytrvalkyně Rosa Motaová závod nedokončila, svou kvalitu však prokázala při Světovém poháru, kde dokázala zvítězit v čase 2:26:14 h. (Šmiták, 1996). Nejdůleţitější akcí maratonského odvětví ţen byl v roce 1992 olympijský závod v Barceloně. Na startu chyběla jména tradičních a velmi úspěšných maratonských běţkyň z let minulých – Rosa Motaová, Ingrid Kristiansenová a Joan Benoitová–Samuelsonová . Pro vítězství si v horkém počasí doběhla závodnice SNS Valentina Yegorovová v čase 2:32:41 h., druhá za ní skončila Japonka Juko Arimoriová (2:32:49 h.), třetí byla Novozélaďanka Lorraine Mollerová (2:33:59 h.) a na čtvrtém místě skončila, pozdější dopingová hříšnice, Madina Biktagirovová ze
23
SNS. V olympijském závodě se objevila i naše Alena Peterková. Nevedla si vůbec špatně, dokonce se v jeho průběhu drţela ve vedoucí skupině, nakonec však přiběhla do cíle na 25. místě v čase 2:53:30 h. (Šmiták, 2006). Rok 1993 je charakteristický nástupem čínských závodnic. Pouze čtyři ţeny dokázaly v tomto roce běţet maraton pod 2:25 h., všechny tyto ţeny byly z Číny. Svou dominanci prokázaly i na Světovém poháru. Tam vyhrály nejen v soutěţi jednotlivkyň zásluhou Wang Jungxiaové – 2:28:16 h., ale také v soutěţi druţstev (Šmiták, 1996). Na mistrovství světa pořádaném v německém Stuttgartu však startovala pouze jediná závodnice z Číny. Ta navíc skončila mezi devíti závodnicemi, které nedokončily. Úspěchem šampionát skončil pro Japonky. Vítězkou se stala Junko Asariová (2:30:03 h.), druhá v pořadí byla Portugalka Manuela Machadová (2:30:54 h.) a třetí byla opět závodnice Japonska Tomoe Abeová (2:31:01 h.) (Šmiták, 2006). Výkonnost závodnic v roce 1994 nezaznamenala ţádný posun směrem vzhůru. Na mistrovství Evropy v Helsinkách si pro zlatou medaili doběhla portugalská vytrvalkyně Manuela Machadová (2:29:54 h.), stříbro si do Itálie přivezla Maria Curatolová (2:30:33 h.) a bronz vybojovala Rumunka Adriana Barbuová (2:30:55 h.) (Šmiták, 1996). Rok 1994 přinesl naší nově vzniklé republice velký úspěch v podobě výkonu Aleny Peterkové. Ta dokázala v Bostonu doběhnout na čtvrtém místě a časem 2:25:19 h. (příloha č. 6: graf) se zařadit na 5. místo světových tabulek toho roku a na 15. místo nejlepších světových výkonů všech dob (Šmiták, 2006). Rok 1995 si zřejmě ráda zapamatuje Rumunka Anuta Catunaová. Na VI. ročníku Světového poháru zvítězila časem 2:31:10 h., navíc stejně úspěšné bylo i druţstvo rumunských závodnic, díky prvním třem příčkám v tomto závodě (Šmiták, 1996). Ve stejném roce se také uskutečnilo mistrovství světa v atletice ve švédském Göteborgu, jehoţ součástí byl uţ popáté maratonský běh ţen. Vítězkou se stala Portugalka Manuela Machadová (2:25:39 h.), následována Rumunkou Anutou Catunaovou (2:26:25 h.) a třetí Italkou Ornellou Ferrarovou (2:30:11 h.). Naše
24
závodnice a čtvrtá ţena světových tabulek pro rok 1995 Alena Peterková se závodu nezúčastnila. Hlavní akcí roku 1996 byl olympijský závod pořádaný v americké Atlantě u příleţitosti stého výročí konání novodobých olympijských her. Závod měl nečekaný, ale jednoznačný průběh. Kdyţ se do čela závodu dostala dvaadvacetiletá etiopská vytrvalkyně Fatuma Robaová, málokdo věřil v její vítězství. Závod nejen vyhrála v čase 2:26:05 h., ale v cíli měla náskok dvou minut před stříbrnou Ruskou Valentine Yegorovou (2:28:05 h.), bronz pro Japonsko získala Juko Arimoriová (2:28:39 h.) (Šmiták, 2006). Mistrovství světa se z chladného Göteborgu přesunulo do prosluněných Athén, kde se na start postavilo 75 závodnic, z nichţ si nejlépe vedla Japonka Hiromi Suzukiová. Zlatou medaili získala výkonem 2:29:48 h., stříbro putovalo do Portugalska zásluhou Manuely Machadové (2:31:12 h.), bronz ukořistila Rumunka Lidia Simonová (2:31:55 h.). Olympijská vítězka Fatuma Robaová závod nedokončila. Ţenský maraton neměl zatím na mistrovství Evropy jinou vítězku, neţ závodnici z Portugalska. Na evropských šampionátech v roce 1982, 1986 a 1990 zvítězila fenomenální Rosa Motaová a v Helsinkách v roce 1994 převzala pomyslné ţezlo její krajanka Manuela Machadová, a tak se očekávalo, zda bude mít historie vítězku z jiné evropské země. Nestalo se tak. Vítězství si opět vybojovala Manuela Machadová v novém rekordu mistrovství Evropy 2:27:10 h. Za ní pak doběhla ruská závodnice a dopingová hříšnice z Barcelony Madina Biktagirová (2:28:01 h.), třetí skončila Italka Maura Viceconteová (2:28:31 h.). Nejlepší čas roku 1998 a zároveň nejlepší výkon historie patřil keňské běţkyni Tegle Loroupeové, času 2:20:47 h. (příloha č. 4: tabulka) dosáhla v holandském Rotterdamu, nicméně při mistrovství světa v Ósace zaţila zklamání a obsadila aţ sedmé místo. Mistrovství světa v roce 1999 hostila španělská Sevilla a na start maratonského běhu se postavilo 51 závodnic. Ze zlata se překvapivě radovala Korejka Jong Song–Ok (2:26:59 h.). Za ní skončila Japonka Ari Ichihashiová (2:27:02 h.) a třetí doběhla Rumunka Lidia Simonová (2:27:41 h.). Velká favoritka
25
Manuela Machadová z Portugalska se musela spokojit se sedmým místem (Atletika 9/1999, s. 3).
4.7. Nové tisíciletí Další olympijské hry připadly na rok 2000 a místem konání se stalo australské Sydney. Závod měl velkou favoritku v Japonce Naoko Takahashiové. Její nejlepší výkon v roce měl hodnotu 2:22:19 h., coţ z ní dělalo adeptku na zlato. Tuhle roli zvládla bez větších problémů a zvítězila v novém olympijském rekordu v čase 2:23:14 h., 8 s. po ní doběhla Rumunka Lidie Simonová a v čase 2:24:45 h. si pro bronzovou medaili doběhla Keňanka Joyce Chepchumbaová (Atletika, 3/2004, s. 4). Úspěch a s ním přicházející popularita téhle Japonce nijak výrazně neuškodila, a tak v následujícím roce vylepšila i rekord světový. Podařilo se jí to 30. září na berlínském maratonu, kde vyhrála v čase 2:19:46 h. (příloha č. 4: tabulka), čímţ se stala první ţenou, jeţ dokázala pokořit hranici 2:20 h. Tomuto úspěchu obětovala i účast na mistrovství světa v Edmontonu (Šmiták, 2006). Z Edmontonu si pak zlato odvezla Rumunka Lidia Simonová časem 2:26:01 h., v těsném závěsu za ní doběhla Japonka Reiko Tosaová (2:26:06 h.) a třetí skončila Svetlana Zakharova (2:26:18 h.) (Atletika 9/2001, s. 4–16). V následující sezóně 2002 si triumf zopakovala a znovu v Berlíně zvítězila, i kdyţ čas byl o více neţ dvě minuty horší (2:21:49 h.). Debut na maratonské trati si však odbyla jiná závodnice – Angličanka Paula Radcliffeová. Svou premiéru absolvovala v Londýně, kde časem 2:18:56 h. nejen zvítězila, ale doslova šokovala svět. O 2:10 min. překonala traťový rekord z roku 1985 norské závodnice Ingrid Kristiansenové a o pouhých 9 s. zaostala za nejlepším světovým výkonem Keňanky Catherine Nderebaové. Vše si vynahradila v říjnu, kdy v Chicagu zvítězila časem 2:17:18 h. (příloha č. 4: tabulka), coţ ji vyneslo na první místo historických tabulek (Šmiták, 2006). Po delší době dala na trati maratonského běhu o sobě vědět i česká závodnice. Nikoliv však Alena Peterková, ale Anna Pichrtová, která v Mnichově na mistrovství
26
Evropy skončila na jedenáctém místě časem 2:37:39 h. V závodě zvítězila Italka Maria Guidaová v novém rekordu mistrovství Evropy 2:26:05 h, stříbro získala domácí atletka Luminita Zaitucová (2:26:58 h.) a bronz zůstal taky v Německu zásluhou Sonjy Oberemové (2:28:45 h.) (Atletika 9/2002, s. 4–13). Japonsko sice ztrácelo v osobě Naoko Takashiové vynikající maratonskou běţkyni, ale smutnit nemuselo, na scéně se objevila zdatná nástupkyně Mizuki Noguchiová. Ta se uvedla v lednu 2003 vítězstvím v Ósace a navrch přidala velmi kvalitní čas 2:21:18 h. To ji katapultovalo mezi favoritky srpnového mistrovství světa v Paříţi. Se svou rolí se popasovala výborně a časem 2:24:14 h. získala stříbrnou medaili. Vítězství získala Keňanka Catherine Nderebaová (2:23:55 h.), bronzem navázala na stříbro krajanky Masako Chibaová (2:25:09 h.). Svou hvězdu však měl rok 2003 v jiné závodnici. Při dubnovém maratonu v Londýně se jí stala Paula Radcliffeová. Předcházelo tomu však kuriózní zranění. Při tréninku se srazila s dívkou jedoucí na kole. Tenhle střet odnesla Paula Radcliffeová vykloubenou čelistí a trţnými ranami na koleni a rameni. Ze svého zranění se však rychle otřepala a ve zmíněném závodě zvítězila v nejlepším čase všech dob, který měl a dodnes stále má hodnotu 2:15:25 h. (Šmiták, 2006). V olympijském roce 2004 přišel vrchol Japonky Mizuki Noguchiová, kdy se konání her přesunulo do řeckých Athén. Na start se postavilo 81 závodnic, ale ţádná nedokázala zabránit druhému japonskému triumfu v historii olympijských her. Mizuki Noguchiová zvítězila v čase 2:26:20 h., druhá Catherine Nderebaová doběhla v čase 2:26:32 h. a třetí skončila Američanka Deena Kastorová časem 2:27:20 h. Světová rekordmanka Paula Radcliffeová závod nedokončila. V závodě se objevila i naše Anna Pichrtová a čas 2:40:58 h. jí stačil na 28. místo (Atletika 9/2004,s. 6–15). Paula Radcliffeová se pak vrátila v listopadu na maratonu v New Yorku, kde si spravila chuť z nepovedeného olympijského závodu a zvítězila časem 2:23:10 h. (www.wikipedia.org). V roce 2005 dokázala Mizuki Noguchiová zvítězit v Berlíně časem 2:19:12 h., coţ byl v té době třetí nejlepší čas historie. Své vítězství dokázala zopakovat i Paula Radcliffeová na londýnském maratonu. Zvítězila i přes problémy ve druhé polovině
27
závodu, kdy si dokonce musela i odskočit, i přesto zvítězila ve třetím nejrychlejším čase historie 2:17:42 h. (příloha č. 5: graf). Druhá v pořadí, Rumunka Constantina Ditaová–Tomescuová, za ní zaostala o 5:08 min. Premiérové vítězství z mistrovství světa si Paula Radcliffeová odvezla z finských Helsinek, kde zvítězila v rekordním čase mistrovství světa 2:20:57 h. Druhé místo vybojovala keňská závodnice Catherine Nderebaová (2:22:01 h.), třetí v pořadí doběhla Rumunka Constantina Tomescuová (2:23:19 h.) (Atletika, 9/2005, s. 4–13). Evropský šampionát hostil v roce 2006 švédský Göteborg. Bohuţel bez největší hvězdy maratonské běhu Pauly Radcliffeové, která se připravovala na svou novou roli matky, neboť očekávala narození dcery Isly. V závodě zvítězila německá vytrvalkyně Ulrike Maischová v čase 2:30:01 h., za ní doběhla Srbka Olivera Jevtičová (2:30:27 h.), bronz si z evropského šampionátu odvezla ruská závodnice Irina Permitinová (2:30:53 h.) (www.wikipedia.org). Nejlepší čas roku si trochu překvapivě připsala americká vytrvalkyně Deena
Kastorová (příloha č. 5: graf)
časem 2:19:36 h. Ta dokázala zvítězit na dubnovém maratonu v Londýně s téměř dvouminutovým náskokem před ruskou vytrvalkyní Lyudmilou Petrovovou (www.virginlondonmarathon.com). Září 2007 patřilo atletickému mistrovství světa a tudíţ i maratonskému běhu ţen. Na šampionát v roli favoritky odjíţděla drţitelka nejlepšího výkonu z Londýna Číňanka Chunxiu Zhouová (2:20:38 h.), počítat se však muselo také s ostatními, neboť pole závodnic čítalo 67 závodnic. Závod měl poklidný průběh, ale v cíli se pak odehrálo drama. Z něj pak vítězně vyšla keňská závodnice Catherina Nderebaová (2:30:37 h.), v těsném závěsu za ní doběhla Chunxiu Zhouová (2:30:45 h.) a třetí v pořadí doběhla Japonka Reiko Tosaová (2:30:55 h.) (Atletika 9/2007, s. 13–24). Dva měsíce po mistrovství světa se na scénu vrátila novopečená matka Paula Radcliffeová a návrat to byl vítězný. V New Yorku časem 2:23:09 h. zopakovala své vítězství z roku 2004. V následujícím roce přitahoval největší pozornost Peking, kde se konaly olympijské hry. Reparát zde hodlala sloţit Britka Paula Radcliffeová, ale nebyla jedinou závodnicí, která chtěla uspět. Byly tu Rusky, Asiatky a především vynikající
28
Keňanka Catherine Nderebaová. Svou vítězku však olympijský závod našel v rumunské závodnici Constantine Ditaové–Tomescuové (2:26:44 h.), stříbro putovalo do Keni zásluhou lepšího finiše Nderebaové (2:27:06 h.) a bronz zůstal v čínské metropoli zásluhou Chunxiu Zhouové (2:27:07 h.), i kdyţ publikum bylo fantastické, tak přeci jen asi pomýšlelo na metu nejvyšší. Další neúspěch z olympijských her si pak připsala Paula Redcliffeová, jenţ doběhla na 23. místě (Atletika, 9/2008, s. 13–28). Zklamání si pak alespoň zčásti vynahradila třetím triumfem na maratonu v New Yorku, kde ji k tomu stačil čas 2:23:56 h. Dominantním podnikem roku 2009 bylo, krom tradičních maratonských běhů, mistrovství světa v Berlíně. Startovní pole postrádalo velká jména z let minulých, ve startovním poli závodnic bychom jen marně hledali světovou rekordmanku Paulu Radcliffeovou, stejně tak veleúspěšnou keňskou závodnici Catherine Nderebaovou. Pro zlato si časem 2:25:15 h. doběhla mladičká Číňanka Xue Baiová, s odstupem 10 s. si stříbro vybojovala Japonka Yoshimi Ozakiová, třetí v pořadí pak s odstupem dalších 7 s. skončila etiopská vytrvalkyně Aselefech Mergiaová. Aţ čtvrtá v pořadí doběhla se ztrátou dalších 7 s. (2:25:39 h.) bronzová medailistka z Pekingu Číňanka Chunxiu Zhouová (www.wikipedia.org). Za zmínku pak určitě ještě stojí výkon ruské závodnice Irine Mikitenkové, která podruhé za sebou zvítězila na londýnském maratonu, a podruhé to bylo v nejlepším čase sezóny. V roce 2008 zvítězila časem 2:19:19 h. (příloha č. 5: graf), následující rok ji ke zlatému úspěchu stačil čas 2:22:11 h. (příloha č. 5: graf) (www.aimsworldrunning.org). Další rok maratonského příběhu uţ napíše někdo jiný. Námětů bude mít dozajista dost, neboť svět nedělá věrné kopie, ale originály, a tak se v budoucnu určitě dozajista dočkáme dalších úspěšných sportovkyň v tomhle náročném, ale krásném atletickém odvětví.
29
5. Maraton ţen na olympijských hrách „Jméno nesou olympijské hry podle místa konání. Olympie byla posvátné a poutní místo s chrámem Dia a Héry na severozápadě Peloponésu, asi 15 km od pobřeţí Jónského moře“ (Dovalil, 2004, s. 30). Příznačně olympijské hry vystihují „tři latinská slova – „Citius, Altius, Fortius“ – moto olympijských her – jsou vyrytá na poháru, ve kterém hoří olympijský oheň. Tato slova znamenají „rychleji, výše, silněji“ a byla navrţena Henri Didonem, přítelem zakladatele olympijských her barona Pierra de Coubertina“16 (Gifford, 2004, s. 5). Tabulka č. 1 Medailistky z maratonu na OH Rok
Místo olympiády
Zlato
Výkon vítěze
Stříbro
Bronz
1984
Los Angeles
J. Benoit (USA)
2:24.52
G. Waitz (NOR)
R. Mota (POR)
1988
Soul
R. Mota (POR)
2:25:40
L. Martin (AUS)
K. Dörre (GDR)
1992
Barcelona
V. Yegorova (EUN)
2:32:41
J. Arimori (JPN)
L. Moller (NZL)
1996
Atlanta
F. Roba (ETH)
2:26:05
V. Yegorova (RUS)
J. Arimori (JPN)
2000
Sydney
N. Takahashi (JPN)
2:23:14
L. Simon (ROM)
J. Chepchumba (KEN)
2004
Athény
M. Noguchi (JPN)
2:26:20
C. Ndereba (KEN)
D. Kastor (USA)
2008
Peking
C. Tomescu (ROM)
2:26:44
C. Ndereba (KEN)
Ch. Zhou (CHN)
16
Pierre de Coubartain se narodil v roce 1863 v Paříţi a zemřel v roce 1937 v Ţenevě na selhání srdce.
Pohřben byl v Laussane v nynějším sídle MOV. Coubertinovo srdce bylo na jeho přání pohřbeno ve starověké Olympii.
30
5.1. Inspirace ve starověku Lidská touha poměřovat se s ostatními vedla jiţ po tisíce let k soutěţím síly, rychlosti a obratnosti. První známé hry v Olympii se konaly v roce 776 před n. l. Přes tisíc let se hry pořádaly kaţdé čtyři roky, do doby, neţ byly zakázány římským císařem (Gifford, 2004). Tím císařem byl Theodosius17, roku 393 n.l. vydal dekret, který zakazoval všechny pohanské kulty, k nimţ se počítaly i olympijské hry. Tento dekret si na císaři vymohl tehdejší arcibiskup milánský Ambrosius18 (Felt, 2004). Podle starověkých záznamů se prvním olympijským šampiónem stal mladý kuchař jménem Coroebus. Zvítězil v jediné disciplíně her v roce 776 před n. l., v běhu na vzdálenost přibliţně 192 metrů, nazývanou „stadion“. Postupně přibývaly další disciplíny. Starověké olympijské hry byly jak náboţenským svátkem, tak sportovní událostí. Během her bylo vyhlášeno příměří, ustaly boje a nikdo nesměl nosit zbraně. Vítězové získali korunu z listí vavřínu a velkou slávu (Gifford, 2004).
5.2. Olympijské počátky Otcem novodobého olympismu byl baron Pierre de Coubertin. Francouzský aristokrat měl namířeno ke kariéře v armádě, ale vztah měl více ke sportu. Právě vztah ke sportu a antice v něm evokoval myšlenku obnovy olympijských her v novém duchu, „…jako symbol rozvoje těla a ducha, ale také míru a ušlechtilých lidských ideálů“ (Felt, 2008, s. 4). Ke své myšlence shromaţdoval podobně smýšlející lidi z celého světa. U nás to byl profesor klatovského gymnázia dr. Jiří Guth. I kdyţ podpora nebyla vysoká, tak Coubertin se své myšlenky nevzdával a na 16.–24. června 1894 svolal na paříţskou Sorbonu kongres pro obnovení olympijských her. „Zde byl 17
Theodosius I – známý taky jako Theodosius Veliký byl v letech 379 aţ 394 římským císařem na
Východě a od konce roku 394 posledním panovníkem celého římského impéria. 18
Ambrosius - Svatý Ambroţ, lat. Aurelius Ambrosius byl latinský církevní otec, od roku 374 biskup
v Miláně. Měl velký vliv na císaře Theodosia. Roku 1295 jej papeţ Bonifác VIII. jmenoval jako prvního učitele církve.
31
zaloţen Mezinárodní olympijský výbor, který rozhodl o uskutečnění I. olympiády uţ o dva roky později v Athénách“ (Felt, 2008, s. 4). Předsedou MOV byl zvolen řecký zástupce Dimitrius Vikélas, Coubertin se stal generálním sekretářem. Dimitrius Vikélas stál v čele pouze dva roky, poté ho ve funkci vystřídal Pierre de Coubertin, jenţ tuhle funkci zastával aţ do roku 1925, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval (Felt, 2008). Řecko se sice zmítalo ve finančních těţkostech, ale na scéně se objevil první „olympijský sponzor“ Řek Georgios Averof, ţijící v Alexandrii. Her se zúčastnili sportovci ze třinácti zemí. Bojovali o prvenství v atletice, zápase, vzpírání, gymnastice, plavání, šermu, střelectví, cyklistice a tenise. Veslování a jachting byly pro špatné počasí zrušeny. Olympijské hry nikdy nenavázaly na jeden ze starořeckých olympijských zákonů – ekecheire.19 V minulosti tuhle svatou dohodu porušili pouze Arkáďané a postihl
je
tvrdý
trest,
vyloučení
z OH
na
103
olympiády,
zástupcem
na
těchto
412
let
(Atletika 2/2000, s. 5–6). Bohuţel
jediným
českým
historicky
prvních
olympijských hrách byl Jiří Guth20, který atmosféru nasával na athénském stadionu z hlediště pro čtyřicet tisíc diváků. Svou premiéru si čeští sportovci odbyli aţ o čtyři roky později v Paříţi, kde dostali příleţitost startovat. Svou příleţitost náleţitě vyuţili a z olympijských her si František Janda–Suk odvezl druhé místo z disku (Schaller, 2004). Během let si olympijské hry vytvořily řadu olympijských symbolů a zvyklostí. „V roce 1913 pak Pierre de Coubertin odhalil nejdůleţitější olympijský symbol – sestavu pěti vzájemně propojených kruhů, kaţdý reprezentující jeden světadíl. 19
Ekecheire – vyhlášení posvátného míru.
20
Jiří Guth byl členem MOV, kdyţ se zrodil v roce 1899 výbor pro zajištění české účasti na II.
Olympijských hrách v Paříţi. Za necelý rok se orgán změnil na Český olympijský výbor v jehoţ čele opět stanul Jiří Guth. Předsednické funkce se vzdal v roce 1929, ale aţ do své smrti roku 1943 byl činný v ČOV.
32
Následujícího roku se tento symbol, zobrazený na bílém pozadí, stal olympijskou vlajkou“ (Gifford, 2004, s. 7). Jak uvádí Dovalil (2004), tak na olympijském stadionu se poprvé objevila v roce 1920 v Antverpách. „Původ olympijského ohně se datuje uţ od časů starověkých Řeků a od roku 1928 hoří tento oheň na hlavním olympijském stadionu kaţdých her“ (Gifford, 2004).
5.3. Los Angeles (5.8.1984) Svou premiéru si maraton ţen odbyl na americkém kontinentě v Los Angeles, kde se uskutečnily XXIII. letní olympijské hry. Nebylo to poprvé, kdy olympijské hry zavítaly do tohoto amerického města. Svou premiéru si odbyly v roce 1932. Nynější hry tedy mohly napsat svou druhou kapitolu na území Spojených států amerických (Bendl, 1994). Olympijské hry byly poznamenány absencí 17 zemí, včetně sportovců z Československa, politicky blízkých Sovětskému svazu. Političtí představitelé v Moskvě tak reagovali na absenci amerických sportovců na předchozí olympiádě uskutečněné v roce 1980 v Moskvě. Ti se tak rozhodli po intervenci sovětských vojsk v Afghánistánu. Vytvořily se tři bloky, proamerický proti účasti na olympijských hrách (Japonsko, Jiţní Korea, Kanada, SRN a dokonce i Čína), prosovětský pro účast na olympiádě bez kladení podmínek (všechny země socialistického bloku) a třetí blok, jenţ by v Moskvě startoval individuálně, bez státního znaku a hymny (Francie, Španělsko, Austrálie, Velká Británie…) (Schaller, 2004). Start běhu byl uskutečněn od univerzity Santa Monica v ranních hodinách 5. srpna 1984. Prvních deset kilometrů vedlo podél pobřeţí Pacifiku, kde dusné počasí zpříjemňoval chladnější vánek. Jiţ od třetího kilometru se v čele usadila drţitelka nejrychlejšího světového času – Američanka Joan Benoitová. Svůj náskok před hlavní skupinou, kde byla i její největší soupeřka a vítězka z mistrovství světa Grete Waitzová, pozvolna navyšovala. I kdyţ je to pro maraton atypické, tak Joan Benoitová běţela v čele převáţně osamocena. Výkon je o to hodnotnější, neboť podmínky nebyly pro maratonský běh zrovna příznivé. Avšak ani sóloběh, ani
33
nepříznivé počasí nezabránily Američance dosáhnout nejen vítězství v olympijském závodě, ale taky velmi hodnotného času 2:24:52 h. Šlo o čtvrtý nejrychlejší čas všech dob. Pro stříbrnou medaili si doběhla velká favoritka startovního pole Norka Grete Waitzová časem 2:26:18 h., na místě třetím skončila Portugalka Rosa Motaová v čase 2:26:57 h. a na nepopulární čtvrté pozici skončila norská vytrvalkyně Ingrid Kristiansenová (výsledky: příloha č. 7). Bylo to pouhých sedmnáct dní, co podstoupila operační zákrok kolena, i přes tenhle zdánlivý handicap se jí podařilo v závodě jednoznačně zvítězit. Na sólo závod se vlastně nevědomky připravovala uţ v trénincích, kde si naordinovala okolo 200 kilometrů týdně. Jak sama uvedla, v přípravě běhala sama, aby upevnila nejen vůli, ale téţ se připravila na utrpení, které maratonský běh přináší (Schaller, 2004). První maratonský závod na olympijských hrách však zaujala i méně příjemnou události. Kdyţ na olympijský stadion vběhla Švýcarka ţijící v USA Gabi Andersenová–Schiessová, publikum oněmělo. Na závodnici byla patrná celková únava ze závodu a nepříznivého počasí, které tento den panovalo. Snaţila se běţet, ale pouze s velkým vypětím se drţela stále na nohou. Bylo jasné, ţe bez pomoci se nemůţe dostat do cíle. Pomoc by však znamenala diskvalifikaci. Nakonec se do cíle přeci jen dostala a časem 2:48:42 h. byla klasifikovaná na 37. místě. Ihned po závodě se na pořadatele snesla vlna kritiky. Bránili totiţ švýcarským činovníkům, aby závodnici stáhli z dráhy. Za coţ sklidili nejen vlnu kritiky ze strany komentátorů, ale především ze strany lékařů. Lékaři poukazovali na stav, v jakém sportovkyně závod dokončila. Ten nejen ohroţoval její zdraví, ale především ţivot. Jedno pozitivum přeci jen tato událost měla. Nepoukazovala totiţ pouze na utrpení, kterým si švýcarská závodnice Gabi Andersenová–Schiessová během závodu prošla, ale především na její statečnost a neobyčejnou sílu vůle. I přes to všechno by zdraví mělo být na prvním místě (Šmiták, 1996).
34
5.4. Soul (23.9.1988) Zvláštní místo pro usmíření východu a západu. Uţ kdyţ MOV 30. září 1981 vybral Soul, snesla se na něj vlna kritiky. Hrozil další bojkot, zvolení Michaila Gorbačova21 v roce 1985 do čela Sovětského svazu však situaci uklidnilo. Krom několika zemí solidárních se Severní Koreou se celý svět přesunul do místa konání her. Bohuţel jak průběh času ukázal, harmonické hry se nepodařilo zajistit. Především řada skandálů a dopingů dojem z her pokazila (Schaller, 2004). Ale teď uţ k samotnému vystoupení ţen při druhém dějství maratonu na olympijských hrách. Často zmiňované špatné počasí dostalo prostor i během tohoto olympijského závodu. Za největší favoritku byla povaţovaná Portugalka Rosa Motaová. Otázkou bylo, zda se v poli závodnic najde soupeřku, která s ní bude drţet krok. Závod tentokráte nebyl sólopředstavením ţádné závodnice, i kdyţ roli favority zvládla Rosa Motaová a zvítězila v čase 2:25:39 h. Za ní se zařadila Australanka Lisa Martinová (2:25:53 h.), na třetím místě skončila německá závodnice Katrin Dörreová (2:26:21 h.) a čtvrté místo obsadila totálně vyčerpaná sovětská vytrvalkyně Taťána Polovinská (2:27:05 h.) (výsledky: příloha č. 8)
5.5. Barcelona (1.8.1992) Po marných snahách z let 1924, 1936, 1940 a 1972, bylo pořadatelství přiřknuto španělské oblasti Katalánska. Stalo se tak v roce 1986 a největší zásluhu na tom
měl
Katalánec
Juan
Antonio
Samaranch22,
předseda
Mezinárodního
olympijského výboru. Katalánci touţili ukázat světu, ţe jsou nejvyspělejší části bouřlivě se rozvíjejícího Španělska (Bendl, 1994). „Přijeli a jsou tu všichni. Jihoafričané, jimţ se po zrušení apartheidu znovu otevřely brány olympiády. Estonci, Litevci a Lotyši po boku dalších národů, vzešlých 21
Michail Gorbačov – byl generální tajemník KS Sovětského svazu v letech 1985-1991.
22
Juan Antonio Samaranch - španělský sportovní funkcionář a bývalý prezident Mezinárodního
olympijského výboru v letech 1980-2001.
35
z rozpadu Sovětského svazu, sdruţených nyní pod hlavičkou Společenství nezávislých států… Němci, po sjednocení obou zemí nyní pod hlavičkou Spolkové republiky Německo. Severní a Jiţní Jemenci, rovněţ sloučeni. Chorvaté, Slovinci a Bosňané, zatímco v Jugoslávii zuří válka. Pod olympijskou zástavou jdou dokonce i Srbové a Černohorci, jejich agresoři. Nakonec chybí jenom Palestina, která se objeví aţ za čtyři roky v Atlantě“ (Schaller, 2004, s. 258). Poprvé dostali moţnost startovat i profesionálové. Proto jsou k vidění nejlepší sportovci světa (Schaller, 2004). Třetí dějství maratonského běhu ţen si připsala španělská Barcelona v rámci XV. letních olympijských her. Závod byl odstartován v podvečer prvního srpnového dne. Počasí opětovně nemělo ideálních parametrů, bylo dusno, vlhko a navíc pod mrakem. Prvních 25 kilometrů se běţelo po pobřeţí Středozemního moře, pak se trať stočila do vnitrozemí směrem k olympijskému stadiónu. Startovní pole postrádalo velkou osobnost ţenského maratonu z Portugalska Rosu Motaovou. Po startu se vedení ujala Japonka Jumi Kokamová, drţitelka třetího nejlepšího času olympijské sezony. Tempo však neudrţela a nakonec skončila hluboko v poli poraţených. Po polovině závodu se v čele drţela stříbrná medailistka z mistrovství Evropy ve Splitu Valentina Yegorovová ze SNS, za níţ běţela krajanka Madina Biktagirovová. Na pětatřicátém kilometru je však společně s Valentinou Yegorovovou uţ i japonská vytrvalkyně Juko Arimoriová. Valentine Yegorovová v závodě nakonec vítězí, kdyţ 900 metrů před cílem se pokusila o opětovný únik, který se ji tentokráte zdařil a v cíli vítězí časem 2:32:41 h., druhá skončila Juko Arimoriová (2:32:49 h.), třetí místo obsadila Novozélanďanka Lorraine Mollerová (2:33:59 h.) a čtvrtá doběhla Madina Biktagirovová. Naše závodnice Alena Peterková, jenţ se během závodu pohybovala i ve vedoucí skupině, skončila na 24. místě v čase 2:53:30 h. (výsledky: příloha č. 9). Olympijský maratonský běh nedokončilo celkem devět závodnic, mezi nimi i stříbrná medailistka ze Soulu Lisa Martinová–Ondiekiová, která dokonce skončila i v nemocnici. Novinářům se svěřila, ţe jí mohlo být něco podáno do předem připravených nápojů na občerstvovacích stanicích. V důsledku toho ji pak na trati postihly bolesti nohou a ţaludku, doprovázené celkovou slabostí, coţ byl důsledek
36
jejího předčasného konce v tomto závodě. Ţádné důkazy však pro její tvrzení nebyly nikdy prezentovány. Pozornost však vzbudila i čtvrtá v cíli Madina Biktagirovová, nebylo to však umístěním, ale jejím pozitivním dopingovým nálezem. Při antidopingové kontrole ji byl v těle nalezen norephedrin, látka ze seznamu zakázaných. Následovala diskvalifikace a s okamţitou platností vyloučení z olympijských her (Šmiták, 1996).
5.6. Atlanta (28.7.1996) Volba Atlanty znovu zvedla vlnu skepticismu. Pouze dvanáct let a znovu volba na město Spojených států amerických. Avšak jak se později ukázalo „bylo to sice krásné, ale nepovedené“ (Schaller, 2004, s. 274). Jako by Atlanta musela zaplatit daň za to, ţe dostala přednost před Athénami, tedy místa kde před sto lety znovu započala olympijská tradice (Schaller, 2004). Na startu olympijského maratonského běhu stál největší počet závodnic v jeho krátké historii. Kdyţ pak byl v 7:05 hodin odstartován, vyběhlo celkem 88 závodnic z 53 zemí. Brzy po startu šla do čela Němka Uta Pippigová. Do sedmnáctého kilometru si drţela mírný náskok, tam se na ni dotáhla a předstihla ji Etiopanka Fatuma Robaová, pro niţ to byl šestý maraton v kariéře. Mladá etiopská závodnice si svůj náskok nejen drţela, ale během závodu ho ještě navyšovala. Za ní se vytvořila čtyřčlenná skupinka, ve které byla Portugalka Manuela Machadová, Japonka Juko Arimoriová, Ruska Valentina Yegorovová a Rumunka Lidia Simonová. Fatuma Robaová své vedení dokázala udrţet a zvítězila s velkým náskokem v čase 2:26:05 h., za ní byl však viděn tuhý boj, jenţ nakonec nejlépe zvládla Valentina Yegorovová (2:28:05 h.), bronz si vybojovala Juko Arimoriová (2:28:39 h.) a nepopulární čtvrté místo zbylo pro německou vytrvalkyni Katrin Dörreovou–Heinigovou (výsledky: příloha č. 10) (Šmiták, 2006).
37
5.7. Sydney (24.9.2000) Na prahu nového tisíciletí, dostalo moţnost prezentovat se světu australské Sydney. Rozsahem největší olympiáda v historii byla zvládnuta perfektně, coţ po špatných zkušenostech z Atlanty vrátilo olympijskému hnutí důvěryhodnost. Všechny chmury zůstaly v pozadí a hry opanovala sváteční atmosféra pod věčně modrým nebem. A samozřejmě vynikající výkony, ať uţ ojedinělé nebo sériové (Schaller, 2004). V Sydney se na start postavilo 53 závodnic, které se v 9.00 místního času vydaly vstříc této nejdelší atletické disciplíně her. Jako velká favoritka do Sydney přicestovala Japonka Naoko Takahashiová. Hned od začátku byla mezi těmi, které diktovaly ostré tempo. Později iniciativu sama přebrala a vyhrála v novém olympijském rekordu 2:23:14 h. Za ní s nepatrnou ztrátou doběhla rumunská atletka Lidie Simonová (2:23:21 h.) a bronzovou medaili získala Keňanka Joyce Chepchumbová časem 2:24:45 h., čtvrtá byla taktéţ závodnice Keni Esther Wanjiruová (výsledky: příloha č. 11). Padl zde také letitý olympijský rekord Joan Benoitové (2:24:52 h.) z roku 1984, kde se poprvé postavily na start maratonského běhu také ţeny. Překonala ji nejen první Naoko Takahashiová, ale také druhá Lidie Simonová a třetí Joyce Chepchumbová (Atletika, 3/2004, s. 4). Vítězka z předešlé olympiády Etiopanka Fatuma Robaová skončila aţ devátá a dopingová hříšnice z olympiády v Barceloně Ruska Madina Biktagirovová doběhla na páté pozici (Šmiták, 2006).
5.8. Athény (22.8.2004) Athény se návratu dočkaly 5. září, kdy byly zvoleny místem konání XXVIII. letních olympijských her. Sešel se zde nejen největší počet sportovců v dějinách novodobých olympijských her, ale také největší počet dopingových hříšníků. „Smutným hrdinou aténské olympiády byl Brazilec de Lima, jehoţ z vedoucí pozice v maratonu, který se běţel z města Marathon, doslova srazil
38
neukázněný divák.“ To mělo za následek totální ztrátu koncentrace a vítězství pro italského vytrvalce Baldiniho (Felt, 2008, s. 32). Samotný maraton ţen se odehrál v pětatřicetistupňovém vedru, kdy se na trať vydalo 82 běţkyň v čele s vládkyní této disciplíny Paulou Radcliffeovou. Její ambice však pohasly v polovině závodu, kdyţ nezachytila nástup Japonky Mizuki Noguchiové a Američanky Deeny Kastorové. Přitom během sezony odmítla všechny lukrativní nabídky a svou pozornost soustředila k olympijskému závodu. Nakonec ji předběhla i Keňanka Catherine Nderebová. Ze zlaté olympijské medaile se tedy radovala Mizuki Noguchiová časem 2:26:20 h., stříbro putovalo do Keni zásluhou Catherine Nderebaové (2:26:32 h.) a bronz brala Deena Kastorová (2:27:20 h.). Uznání zaslouţí naše závodnice Anna Pichrtová. V nesnesitelném počasí doběhla na 28. místě ze 66 závodnic, které se dostaly do cíle (výsledky: příloha č. 12) (Atletika 9/2004, s. 6–15).
5.9. Peking (17.8.2008) Především sdělovací prostředky tyhle hry sledovaly s obavami. Smog, lidská práva, policie, lidé, jazyková bariéra. Ale v úvodním projevu Jacques Rogge23 všechny ujistil, ţe věří v úspěch olympijských her. Odstartoval tím úţasnou atmosféru velkoleposti, sounáleţitosti a soutěţivosti (Atletika, 9/2008, s. 4–5). Jediný běh mimo dráhu v olympijském programu tradičně zahrnuje široký okruh favoritek. Vedle Asiatek a Rusek se nejčastěji skloňovala dvě jména. Paula Radcliffeová a Catherine Nderebaová. Britská světová rekordmanka se ke sportovní činnosti vrátila po porodu, v Pekingu startovala jako matka osmiměsíční holčičky. Mistryně světa z Paříţe Catherine Nderebaová zaběhla druhý nejrychlejší maraton všech dob a v šestatřiceti letech si měla poradit se záludnostmi zdejší trati. Poradila si skvěle, kontrolovala čelo závodu a přitom neplýtvala energií. Odměnou ji v cíli na 23
Jacques Rogge - je belgický sportovní funkcionář a od roku 2001 předseda Mezinárodního
olympijského výboru.
39
národním stadionu byla stříbrná medaile. Olympijskou vítězkou se stala Rumunka Constantina Tomescuová. Osmatřicetiletá závodnice v průběhu závodu diktovala tempo a za svou aktivní práci byla po právu odměněna zlatou olympijskou medailí. Příběh smolařky z olympijských her v Athénách napsal další kapitolu. Paula Radcliffeová se ve vedoucí skupince drţela do poloviny závodů, pak ji začaly limitovat zdravotní potíţe a závod dokončila 23. místě (výsledky: příloha č. 13) (Atletika, 9/2008, s. 13–28).
40
6. Maraton ţen na mistrovství světa Mistrovství světa v atletice své první dějství napsalo aţ v roce 1983 ve finských Helsinkách a na kongresu IAAF bylo rozhodnuto, ţe maraton ţen bude jeho součástí. Od té doby se konalo celkem dvanáct mistrovství světa a ţenský maraton nechyběl na ţádném z nich. Tabulka č. 2 Medailistky z maratonu na MS Rok
Místo
Zlato
mistrovství
Výkon vítěze
Stříbro
Bronz
1983
Helsinky
G. Waitz (NOR)
2:28:09
M. Dickerson (USA) R. Smekhnova (URS)
1987
Řím
R. Mota (POR)
2:25:17
Z. Ivanova (URS)
J. Villeton (FRA)
1991
Tokio
W. Panfil (POL)
2:29:53
S. Yamashita (JPN)
K. Dörre (GER)
1993
Stuttgart
J. Asari (JPN)
2:30:03
M. Machado (POR)
T. Abe (JPN)
1995
Göteborg
M. Machado (POR) 2:25:39
A. Catuna (ROM)
O. Ferrara (ITA)
1997
Athény
H. Suzuki (JPN)
2:29:48
M. Machado (POR)
L. Simon (ROM)
1999
Sevilla
J. Song-Ok (PRK)
2:26:59
A. Ichihashi (JPN)
L. Simon (ROM)
2001
Edmonton
L. Simon (ROM)
2:26:01
R. Tosa (JPN)
S. Zakharova (RUS)
2003
Paříţ
C. Ndereba (KEN)
2:23:55
M. Noguchi (JPN)
M. Chiba (JPN)
2005
Helsinky
P. Radcliffe (GBR) 2:20:57
C. Ndereba (KEN)
C. Tomescu(ROM)
2007
Ósaka
C. Ndereba (KEN)
2:30:37
Ch. Zhou (CHN)
R. Tosa (JPN)
2009
Berlín
X. Bai (CHN)
2:25:15
Y. Ozaki (JPN)
A. Mergia (ETH)
6.1. Helsinky (17.8.1983) Helsinky se staly místem prvního atletického mistrovství světa a maraton ţen byl jeho součástí. Uţ před startem maratonu ţen bylo jasné, ţe titul by nejvíce slušel Grete Waitzové z Norska. Nejen proto, ţe kvůli zranění nemohla před rokem bojovat o titul mistrně Evropy, ale především proto, ţe to byla právě Grete Waitzová, kdo z maratonu
ţen
udělal
rovnocennou
41
a
hodnotnou
atletickou
disciplínu
(Atletika, 10/1983, s.26). Při závodě byla doprovázena svým manţelem a trenérem v jedné osobě, který dohlíţel nad tím, aby se pohybovala ve vedoucí skupině a drţela nastavené tempo, bez zbytečného plýtvání sil. Ty si měla šetřit na závěrečný úsek závodu. Kdyţ časomíra ukazovala průběţný čas dvou hodin, tak zahájila svůj nástup, který nebyl ze strany soupeřek zachycen. Pro maraton kritický a zároveň důleţitý úsek mezi 35.–40. kilometrem proběhla v neuvěřitelně rychlém čase 16:22 min., ve stejném tempu pokračovala aţ do cíle, kde zvítězila v čase 2:28:09 h. (Šmiták, 1996). Během závodu ukázala, jak dokonale má zdejší trať přečtenou, běţela jako skutečná královna. Věděla přesně, kde má zrychlit, a kde drţet tempo. Běţela přesně podle předem připraveného itineráře, bez ohledu na úniky či propadliště ostatních. Prostě byla připravená nejlépe jak mohla (Atletika, 10/1983, s.26). O stříbrnou medaili se v závěrečném dějství rozpoutal tuhý boj mezi Američankou Marian Dickersonovou, pro niţ to byl teprve třetí maraton v ţivotě a zkušenou sovětskou reprezentantkou Raisou Smekhnovou. Nakonec v tomto souboji vyhrála Američanka, která svou soupeřku porazila o 4 s. Na čtvrtém místě doběhla mistryně Evropy z Athén Rosa Motaová, pro niţ byl čas 2:31:50 h. nejrychlejším v její kariéře (výsledky: příloha č. 14). Na úspěchu Grete Waitzové neubírá nic ani skutečnost, ţe se závodu nemohla zúčastnit drţitelka nejlepšího času roku 1983 a zároveň nejlepšího času všech dob Američanka Joan Benoitová (Boston – 2:22:42 h.) i skvělá Novozélanďanka Alison Roeová. Co tedy lze pozorovat za úspěchem téhle norské závodnice? Není to pouze úmorný trénink, ale také mentální síla, která ji ţene dopředu uţ řadu let (Šmiták, 1996).
6.2. Řím (29.8.1987) Závod byl poznamenán nejen vysokou teplotou vzduchu, ale také vysokým tlakem vzduchu. Opětovně bylo startovní pole chudé na velké favoritky. Norská závodnice Ingrid Kristiansenová dala přednost běhu na 10 000 metrů, její reprezentační kolegyni Grete Waitzové vystavilo stopku opětovně zranění
42
a Američanka Joan Samuelsenová–Benoitová si plnila mateřské povinnosti. Za největší favoritku byla povaţována dvojnásobná mistryně Evropy Rosa Motaová (Šmiták, 1996). Roli favoritky zvládla zcela suverénně. Během celého závodu diktovala tempo, po prvních pěti kilometrech se odpoutala od vedoucí skupinky a svůj náskok postupně zvyšovala, aby nakonec zvítězila s náskokem 7:21 min. v čase 2:25:17 h. Za ní doběhla Zoya Ivanovová (2:32:38 h.) a Francouzka Jocelyne Villetonová (2:32:53 h.) (výsledky: příloha č. 15) (Atletika 11/1987, s. 25).
6.3. Tokio (25.8.1991) Ţeny ke svému maratonskému klání nastoupily uţ druhý den mistrovství. Závod probíhal za sloţitých klimatických podmínek. Startoval v sedm hodin ráno, kdy rtuť teploměru ukazovala něco málo přes dvacet stupňů a vlhkost byla 70 %, coţ do ideálních podmínek mělo daleko. Nejlépe se s podmínkami vypořádala polská závodnice ţijící v Mexiku Wanda Panfilová, pro niţ to byl jiţ pátý maraton v sezóně a pozoruhodné bylo, ţe ve všech pěti závodech zvítězila. Tempo diktovala Rosa Motaová, ale na 25. kilometru vzdala. Asi kilometr před cílem nasadila právě polská závodnice a svůj trhák dokázala před Japonkou Sachiko Yamashitovou uhájit. Na vítězství jí stačil čas 2:29:53 h. Na druhém místě skončila výše zmíněná domácí závodnice Sachiko Yamashitová (2:29:57 h.) a třetí skončila úspěšná maratonská běţkyně z Německa Katrin Dörreová (2:30:10 h.) (výsledky: příloha č. 16) (Atletika 7/1991, s. 6).
6.4. Stuttgart (15.8.1993) Šampionát byl poznamenán absencí nejlepších vytrvalkyň, pro které se lukrativní podniky během roku staly podstatně větším lákadlem, a tak jim daly přednost. Vyrovnaný průběh závodu se snaţila v polovině narušit únikem Portugalka Manuela Machadová, ta se odpoutala ze šestičlenné vedoucí skupinky. Ve svém úniku však byla na 36. kilometru vystřídána Japonkou Junko Asariovou. Tato
43
Japonka uţ před sebe nikoho nepustila a v závodě zvítězila časem 2:30:03 h., na stupně vítězů ji doprovodila na druhém místě Portugalka Manuela Machadová (2:30:54 h.) a třetí další japonská závodnice Tomoe Abeovou (2:31:01 h.). Její výkon byl o to obdivuhodnější, ţe tohoto úspěchu dosáhla nejen jako dvaadvacetiletá, ale především to byl její první maraton v ţivotě (výsledky: příloha č. 17).
6.5. Göteborg (5.8.1995) Dějištěm V. mistrovství světa se stal švédský Göteborg. Závod byl odstartován v 15.10 a na startu se představilo 44 závodnic. Počasí v tomto severském městě bylo nezvykle příznivé a po celou dobu závodu převládalo slunečné počasí. Přesto však závod začal ve sviţném tempu. Suverénně si během závodu počínala Portugalka Manuela Machadová a dokázala tak navázat na svou úspěšnou kolegyni Rosu Motaovou. Po suverénním výkonu portugalská závodnice Manuela Machadová vítězí v čase 2:25:39 h., druhá končí Rumunka Anuta Cotunaová (2:26:25 h.) a třetí Italka Ornella Ferrarová (2:30:11 h.). Oproti předchozímu šampionátu zaţily výsledkový propad závodnice Japonska. Obsadily aţ deváté, jedenácté a dvanácté místo (výsledky: příloha č. 18). Obrovské zklamání zaţila většina závodnic po doběhu, kdy si řada z nich vytvořila osobní rekordy – včetně Machadové a Ferrarové, z úst rozhodčích zaznělo, ţe závod byl o 400 metrů kratší. Bohuţel došlo k tomu, ţe závodnice namísto čtyř kol na stadiónu, běţely pouze kola tři. Coţ by se na takovém podniku dozajista stát nemělo (Šmiták, 1996).
6.6. Athény (9.8.1997) Předposlední den mistrovství světa se na trať maratonu vydaly ţeny. Na startu stálo 74 závodnic, cíle se však dočkalo pouze 54 z nich, i tato čísla svědčí o špatných podmínkách během závodu. V horkém počasí udávaly tempo japonské a rumunské závodnice, kterých se statečně drţela i Portugalka Manuela Machadová. Trochu
44
překvapivě si nakonec zlato z řecké metropole odvezla Japonka Hiromi Suzukiová časem 2:29:48 h., stříbro vybojovala Manuela Machadová (2:31:12 h.) a bronz, s více neţ dvouminutovou ztrátou na vítězku, si odvezla Rumunka Lidia Simonová (2:31:55 h.). Vítězka z olympijských her v Atlantě, Fatuma Robaová, svou snahu po 74 min. vzdala a závod nedokončila. Další africká závodnice skončila aţ na 15. místě (výsledky: příloha č. 19) (Atletika, 9/1997, s. 2–10).
6.7. Sevilla (29.8.1999) Závodu maratonského běhu ţen ve španělské Seville se zúčastnilo 51 závodnic a cíle se dočkalo 42 z nich. Závod se zařadil spíše mezi taktické bitvy, aţ do mety půlmaratonu běţelo 15 závodnic společně. Na 32. kilometru se o únik pokusila Etiopanka Robaová s Rumunkou Simonovou a Japonkou Ichihashiová, ovšem v cíli se radovala překvapivá vítězka Korejka Jong Song–Ok (2:26:59 h.). Ta o svém triumfu rozhodla na posledních dvou kilometrech. Za ní skončila Ari Ichihashiová (2:27:02 h) a třetí doběhla Lidia Simonová (2:27:41 h.). Velká favoritka Manuela Machadová z Portugalska se musela spokojit se sedmým místem (výsledky: příloha č. 20) (Atletika 9/1999, s. 2–12).
6.8. Edmonton (12.8.2001) Maraton ţen byl zařazen do programu aţ závěrečný den šampionátu. Odstartovalo 58 běţkyň a do prosluněného cíle doběhlo celkem 52 běţkyň. V úvodu závodu se do vedení dostala Rumunka Ditaová, ale jejímu úniku se nedávaly velké šance na úspěch. Předpoklady se vyplnily a rumunská závodnice tempo nevydrţela a nakonec skončila desátá. O medaile svedly boj čtyři závodnice. Rumunka Simonová, Japonka Tosaová, Ruska Sacharovová a Japonka Shibuiová, ta se nakonec musela obejít bez medaile. Vítězná rumunská závodnice Lidia Simonová byla časem 2:26:01 h. v cíli o 5 s. před Reiko Tosaovou a 17 před Svetlanou Zakharovovou (výsledky: příloha č. 21).
45
Vítězka Simonová má za sebou uţ řadu úspěchů, kromě druhého místa ze Sydney, dokázala třikrát vyhrát prestiţní mítink v Ósace. Po triumfu prohlásila, ţe se na rok chce z důvodu mateřství odmlčet a vrátit se k atletice v roce 2003 (Atletika 9/2001, s. 4–16).
6.9. Paříž (31.8.2003) Závod vedl těmi nejatraktivnějšími místy metropole Francie Role favoritky připadla, při neúčasti Britky Pauly Radcliffeové, Catherine Nderebaové z Keni. Drţitelky neoficiálního světového rekordu 2:18:47 h. z Chicaga 2001. V Paříţi začala rozváţně a do čela se dostala aţ před 35. km, své vedoucí postavení uţ nepustila a zvítězila v čase 2:23:55 h., na druhém místě doběhla Japonka Mizuki Noguchiová (2:24:14 h.), na třetí místo dosáhla její krajanka Masako Chibaová (2:25:09 h.). Dominanci japonských vytrvalkyň podtrhla čtvrtým místem Naoko Sakamotová. Naše Anna Pichrtová do závodu, z důvodu přetrvávajících zdravotních problémů, nezasáhla (výsledky: Příloha č. 22) (Atletika 9/2003, s. 4–13).
6.10. Helsinky (14.8.2005) Většina atletických příznivců přála úspěch Britce Paule Radcliffeové, aby vnitřně odčinila aténský neúspěch. Od prvních kilometrů udávala velmi rychlé tempo, coţ vedlo k osamocení na třicátém kilometru. V cíli byla nejen s velkým náskokem, ale i s novým rekordem MS 2:20:57 h., čímţ vymazala rekordní zápis Keňanky Nderebaové z Paříţe (2:23:55 h.). Pro stříbro si doběhla právě Catherine Nderebaová (2:22:01 h.) a bronz si odvezla Rumunka Constantina Tomescuová. Dobrý výkon odvedla naše reprezentantka Anna Pichrtová, která obsadila časem 2:34:45 h. 27. místo (výsledky: příloha č. 23) (Atletika, 9/2005, s. 4–13).
46
6.11. Ósaka (2.9.2007) Závod měl poklidný průběh a vše podstatně se odehrálo aţ v jeho konci, kde proti sobě stály v pomyslném souboji především africké a asijské vytrvalkyně. Asijské nakonec získaly více. Nejcennější kov putoval do Keni zásluhou Catherine Nderebaové (2:30:37 h.), 8 s. za ní doběhla Číňanka Chunxiu Zhouová a za dalších 10 s. si pro bronz doběhla domácí závodnice Reiko Tosaová. Pro Japonsko to byla jediná medaile z tohoto atletického šampionátu (výsledky: příloha č. 24). Catherine Nderebaová se na trůn vrátila po čtyřech letech, předloni v Helsinkách se stala vicemistryní světa. Nelze opomenout i její stříbro z OH v Athénách. Keňance pomohla absence Pauly Radcliffeové, která svůj návrat po zdravotních problémech ohlásila aţ na podzim téhoţ roku (Atletika, 9/2007, s.13–24).
6.12. Berlín (23.8.2009) Maraton ţen byl na programu poslední den šampionátu. Start byl naplánován třičtvrtě hodiny před polednem, kdy se do závodu zapojilo 73 závodnic. Vedl přes centrum města. Od počátku se vytvořila velká skupina, ze které se na 25. kilometru odpoutala ruská závodnice Nailiya Yulamanová, ale k úspěchu to nevedlo, neboť nakonec skončila na osmém místě. Do popředí se dostala trojčlenná skupina, kde byly Číňanka Xue Baiaová, Japonka Yoshimi Ozakiová a Etiopanka Aselefech Mergiaová. Ve stejném pořadí závodnice dorazily i do cíle. Xue Baiaová zvítězila časem 2:25:15 h., Yoshimi Ozakiová brala stříbro (2:25:25 h.) a bronz vybojovala Aselefech Mergiaová (2:25:32 h.) (výsledky: příloha č. 25). Bronzová medailistka z olympijských her v Pekingu, Chunxiu Zhou, začala svou stíhací jízdu pozdě, a tak na ni zbylo nepopulární čtvrté místo, kdyţ na třetí místo ztratila 29 s. (www.iaaf.org).
47
7. Osobnosti ţenského maratonu Ţenské odvětví maratonu nabízí, i přes svou relativně krátkou minulost, řadu jmen, která se nesmazatelně vepsala do historie tohoto atletického odvětví. V téhle kapitole se Vám některé z nich představím. Výběr by mohl být podstatně obsáhlejší, ale to by dalo na samostatnou práci, neboť jmen nesmazatelně zapsaných v historii tohoto odvětví je celá řada. Postupně se představí Grete Waitzová, Joan Samuelsenová–Benoitová, Ingrid Kristiansenová, Rosa Motaová, Paula Radcliffeová a naše nejúspěšnější maratonská závodnice Alena Peterková, která práci navíc obohatila rozhovorem (příloha č. 2).
7.1. Grete Waitzová Narodila se 1. října 1953 v Oslo. Ve svých počátcích bojovala spíše se svými rodiči, neboť ti její nadšení pro atletiku nesdíleli. Taky finance byly velkým problémem. Neboť svazy v té době neposkytovaly potřebné dotace k soutěţím na nejvyšší úrovni, a tak studovala na učitelském ústavu (www.wikipedia.org). Zpočátku se specializovala na střední tratě a v roce 1974 na mistrovství Evropy v Římě získala bronzovou medaili na trati 1500 m. To bylo ještě pod dívčím jménem Andersenová. V roce následujícím zaběhla nejen světový rekord na 3000 m., ale také se provdala za svého trenéra Jacka Waitze. Roku 1978 se místem jejího premiérového maratonského běhu stal New York. V tomto závodě nejen zvítězila v čase 2:32:30 h., ale zároveň stanovila hodnotu nejlepšího světového výkonu všech dob na této trati. V následujícím roce opět v New Yorku, jako první ţena v historii, běţela tuto trať pod 2:30 h. a zvítězila časem 2:27:33 h. V roce 1980 potřetí za sebou vyhrává New Yorský maraton a potřetí za sebou zde přepisuje hodnotu nejlepšího času všech dob. Tentokráte zvítězila v poli 2 500 startujících ţen v čase 2:25:42 h. Jelikoţ po tři roky ukrajovala z koláče nejlepších časů všech dob, chtěla svou nadvládu potvrdit na mistrovství Evropy v Athénách roku 1982, kde byl maraton poprvé zařazen do programu atletického mistrovství Evropy. Bohuţel tento sen si
48
nesplnila, závod sledovala z nemocničního lůţka, kam ji upoutala únavová zlomenina nártní kosti. Svou pozornost tedy upřela na I. mistrovství světa v atletice konané ve finských Helsinkách roku 1983, kde ţenský maraton našel také své místo. Ještě před ním dokázala v Londýně vylepšit hodnotu nejlepšího světového výkonu na 2:25:29 h. Na světovém šampionátu se skutečně úspěchu dočkala a zvítězila v čase 2:28:09 h. před Američankou Marianne Dickersonovou a Sovětkou Raisou Smekhnovou. Úspěch chtěla korunovat o rok později na XXIII. letních olympijských hrách v Los Angeles. Zastínila ji však domácí závodnice Joan Benoitová, Grete Waitzová však doběhla na druhém místě a časem 2:26:18 h. a odsunula na bronzový stupínek Portugalku Rosu Motaovou. Mohlo se zdát, ţe pozvolna bude mít její výkonnost sestupný trend, ale rok 1986 tyto domněnky vyvrátil. V Londýně dokázala zvítězit časem 2:24:54 h., coţ byl nejen její osobní rekord, ale také nejrychlejší světový čas v tomto roce. Nicméně se začala hromadit zranění. Proto nestartovala na mistrovství Evropy konaném v německém Stuttgartu ve stejném roce. Ze stejného důvodu se nepostavila na start maratonského běhu mistrovství světa v Římě, kde se šampionát konal v roce následujícím. Bohuţel zdravotní problémy ji neopustily ani v roce olympijském. I přes operační zákrok kolene do Soulu odjela, závodu se zúčastnila, avšak v jeho průběhu byla nucena vzdát (Šmiták, 1996). V listopadu se však postavila na start maratonu v New Yorku a své počínáni přetavila časem 2:28:07 h. v deváté vítězství na tomhle tradičním maratonském běhu. Startovala celkem v devatenácti maratonských bězích a hned ve třinácti si doběhla pro prvenství. Výčet jejich úspěchu je obrovský, coţ dokazuje nejen ocenění IAAF, kdy v předvečer mistrovství světa v Římě byla na základě ankety vyhlášena nejlepší maratonskou běţkyní světa, ale také pomník u stadiónu Bislett v Oslo (Šmiták, 2006).
49
7.2. Joan Samuelsenová – Benoitová Narodila se 16. května 1957 v Portlandu v Maine. K závodění se dostala zásluhou svého budoucího trenéra Boba Sevena, který ji v roce 1974 objevil při kondičním běhu. Svůj první maraton absolvovala v rámci tréninkové přípravy roku 1979 v Hamiltonu. Výsledný čas 2:50:54 h. stačil na druhé místo. Téhoţ roku startovala na téhle trati ještě jednou, a to v Bostonu, kde čtvrtým nejrychlejším časem na světě 2:35:15 h. zvítězila. Tím se dá její maratonská kariéra nazvat za zahájenou. V záři atakovala svůj nejlepší čas, kdyţ v Eugene zvítězila v čase 2:35:41 h. (Šmiták, 2006). Svůj nejlepší výkon vylepšila hned v následujícím roce, kdy v Aucklandu na Novém Zélandu vyhrála v čase 2:31:23 h. Ve stejném roce okusila i hořkost poráţky, kdyţ v Londýně časem 2:38:42 h. obsadila aţ čtvrtou příčku (Atletika, 12/1983, s. 29). Vylepšení svého nejlepšího výkonu si nechala na rok 1981 do Bostonu. Skončila sice aţ třetí, kdy z vítězství se radovala Novozélaďanka Roeová (2:26:46 h.), stříbrná skončila její krajanka Catalanová (2:27:07 h.), její čas 2:30:16 h. však ukrojil přes minutu z jejího osobního rekordu (Šmiták, 1996). Bohuţel ani v dalších závodech toho roku se vítězství nedočkala, trápily ji bolesti achilovek, které se podepsaly na kvalitě tréninku. V Ottawě (2:37:24 h.) i v Columbu (2:39:07 h.) skončila shodně na druhém místě (Šmiták, 2006). Další zlepšení přišlo aţ na konci roku 1982 po prodělané operaci achilovek. Stalo se tak v Eugene. V cíli ji naměřili čas 2:26:11 h., coţ byl nejen její nový osobní rekord, ale také nový americký rekord. Vzestup její výkonnosti potvrdil následující rok. V Bostonu dokonce časem 2:22:43 h. vymazala nejlepší světový čas Novozélanďanky Alison Roeové a Norky Grete Waitzové (Šmiták, 1996). Vrchol však teprve přijít měl. První krok udělala v květnu 1984 při kvalifikaci amerických vytrvalkyň, kde bez větších potíţí zvítězila, i kdyţ měla čerstvě po prodělané artroskopické operaci kolene. Při svém dvanáctém maratonském běhu v kariéře dosáhla největšího úspěchu. Dokázala zvítězit v olympijské premiéře maratonského běhu ţen v americkém Los Angeles. Závod měla od počátku ve své reţii a zvítězila v čase 2:24:52 h.
50
Za necelé dva měsíce po vítězství na olympijských hrách se provdala za Scotta Samuelsona a zároveň prohlásila, ţe kvůli problémům s kolenem se aţ do další olympiády bude věnovat pouze kratším tratím. Svoje rozhodnutí však uţ rok poté změnila a dokázala v Chicagu vylepšit svůj nejlepší výkon časem 2:21:21 h. V roce 1987 se stala poprvé matkou a její závodní kariéra začala postupně mířit ke konci. I nadále se zúčastňovala maratonu, ale úspěchu uţ bylo poskrovnu. Svého posledního vítězství se dočkala v Columbu roku 1992 v čase 2:32:20 h. (Šmiták, 2006). V letech 1979–1998 startovala ve 24 maratonech, devětkrát zvítězila, třikrát si doběhla pro stříbrné ocenění a dvakrát brala bronzovou medaili. Nikdy závod nevzdala a svědky jejího posledního maratonského běhu byli diváci v New Yorku. Rozloučila se 12. místem v čase 2:41:06 h., coţ je ve věku 41 let dozajista krásná tečka za její bohatou kariérou.
7.3. Ingrid Kristiansenová Narodila se 21. března 1956 v Trondheimu. Atletice se věnovala uţ od raného dětství a úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Uţ jako patnáctiletá startovala v roce 1971 na mistrovství Evropy v Helsinkách. Startovala v rozběhu na 1500 m, po kolizi však závod nedokončila. To jí natolik poznamenalo, ţe se rozhodla věnovat lyţování. Ještě pod svým dívčím jménem Christiansenová získala v roce 1972 stříbrnou medaili v závodě štafet na mistrovství světa juniorů a hned v následujícím roce se ve štafetě dočkala dokonce zlaté medaile a titulu juniorské mistrně světa. V jednotlivcích se ji však tolik nedařilo. Vrátila se tedy zpět k atletice. V roce 1977 se účastnila maratonského běhu v rodném Trondheimu, kde v jednadvaceti letech dosahuje času 2:45:15 h. O tři roky později se ve švédském Stockholmu poprvé raduje z vítězství v čase 2:38:45 h. a dva měsíce poté zvládá maratonskou trať v New Yorku ve vynikajícím čase 2:34:25 h., naposledy jako Christiansenová. Manţelem se ji stal inţenýr na naftové vrtné plošině v Severním moři Arv Kristiansen (Šmiták, 1996).
51
V další sezóně se zlepšuje na 2:30:08 h. a v roce 1982 vybojovala časem 2:36:38 h. bronzovou medaili na mistrovství Evropy. Vyhrává také ve Stockholmu časem 2:34:26 h. Hned v roce 1983 dokázala poprvé zvítězit na maratonské trati v Houstonu časem 2:33:27 h. Následně se však odmlčela, neboť očekávala narození dítěte. Oţelela i start na mistrovství světa ve finských Helsinkách, kde nakonec vybojovala zlatou medaili její krajanka Grete Waitzová. Narodil se jí syn Gaute (Šmiták, 2006). Její výpadek však netrval dlouho a hned v následujícím roce dokázala znovu v Houstonu zvítězit. Navíc se poprvé časem 2:27:51 h. dostala pod hranici 2:30 h. Následovalo vítězství v Londýně, kde časem 2:24:26 h. vytvořila nejlepší evropský čas všech dob a druhý nejlepší výkon ve světových tabulkách. Na olympijských hrách se však musela sklonit před Joan Benoitovou, Grete Waitzovou i Rosou Motaovou a časem 2:27:34 h. obsadila nepopulární čtvrtou pozici (Šmiták, 1996). Uţ v roce 1985 však ohromila svět při londýnském maratonu, kde časem 2:21:06 h. vymazala nejlepší světový čas Američanky Joan Samuelsenové–Benoitové (Atletika, 10/1986, s. 10–11). Tento čas uţ navţdy zůstane jako její nejlepší, následovaly další maratonské běhy, ve kterých se jí víceméně dařilo, později však dala přednost rodině, a tak přání pokořit magickou hranici 2:20 h. zůstalo nenaplněno.
7.4. Rosa Motaová Narodila se 29. června 1958 ve Foz do Doure. Z hlediska úspěšnosti na vrcholných soutěţí se jedná o nejvýraznější osobnost ţenského maratonu.
52
Atletice se věnovala od svých patnácti let. Počátky nebyly nijak výjimečné. Navíc v roce 1979 ji lékaři zjistili anemii24. Rosa v té době je nucena trénink přerušit a na několik měsíců ulehnout na nemocniční lůţko. Se všemi problémy se vypořádala a začíná pomýšlet na svou maratonskou premiéru. Tou se stalo mistrovství Evropy roku 1982 v Athénách, kde si ţenský maraton odbyl svou premiéru. Vstup to byl vskutku impozantní, neboť tahle portugalská závodnice dokázala časem 2:36:04 h. zvítězit. V následujícím roce svůj nejlepší výkon opět mění. Nejprve vítězí v nizozemském Rotterdamu časem 2:32:27 h. a na mistrovství světa v Helsinkách si nejlepším osobním výkonem 2:31:50 h. zajišťuje, při premiéře atletického mistrovství světa, čtvrtou příčku. Ještě stále v roce 1983 vítězí v Chicagu opět v nejlepším osobním výkonu 2:31:12 h. V Chicagu je úspěšná i v roce 1984, kdy opět vítězí v čase 2:26:01 h., coţ je předzvěst jejího olympijského úspěchu. V Los Angeles, při premiéře maratonu ţen na olympijských hrách, získává časem 2:26:57 h. bronzovou medaili, kdyţ lepší byla pouze domácí Joan Benoitová a norská závodnice Grete Waitzová. Svůj osobní rekord opět vylepšuje na maratonu v Chicagu, kde však časem 2:23:29 h. končí aţ na třetí pozici. Rok 1986 je pro ni velmi úspěšný, vítězí v Bostonu časem 2:25:21 h., získává ve Stuttgartu svůj druhý titul mistryně Evropy časem 2:28:38 h. a v čase 2:27:15 h. vítězí také v japonském Tokiu (Šmiták, 1996). V roce 1987 rozšiřuje sbírku úspěchů, o úspěch nejcennější, o titul mistryně světa z Říma, kde ji k tomu stačil čas 2:25:17 h. Je to její osmé vítězství z jedenácti dosavadních startů. Tímto úspěchem se v Portugalsku zařadila mezi nejúspěšnější sportovce všech dob. Její výkony v roce 1987 ocenil i prezident Mario Soarez, jenţ ji udělil vysoké statní vyznamenání – Řád prince Jiřího (Šmiták, 2006). Dalším její skvělé představení mohli diváci vidět na XIV. letních olympijských hrách. Ty se konaly v jihokorejském Soulu a Rosa Motaová zde dokázala při absenci Joan 24
Anemie - stav, při kterém je v krvi sníţena koncentrace hemoglobinu v krvi pod normu stanovenou
podle věku a pohlaví. V důsledku toho je sníţena schopnost krve dodávat kyslík tkáním. Příčinou anémie je porušená tvorba červených krvinek, nebo jejich zvýšený zánik.
53
Samuelsonové–Benoitové a Ingrid Kristiansenové zvítězit v čase 2:25:39 h. Za ní skončila Australanka Lisa Martinová (2:25:53 h.), bronz získala zkušená závodnice NDR Katrin Dörreová (2:26:21 h.) Tento zlatý úspěch byl zároveň prvním portugalským ţenským zlatem v historii olympijských her (Šmiták, 2006). Po olympiádě se rozhodla na doporučení lékaře zvolnit. V roce 1989 zabíhá pouze čas 2:35:27 h., ale hned na počátku roku 1990 vítězí v japonské Ósace v čase 2:27:47 h., v dubnu pak vítězí jiţ potřetí na nejstarším maratonském běhu v Bostonu časem 2:25:24 h. a úspěšný rok završila na mistrovství Evropy konaném v jugoslávském Splitu. Zde opět vítězí časem 2:31:27 h. a získává třetí titul mistrně Evropy (Šmiták, 2006). Poslední velký úspěch zaznamenala při Světovém poháru v Londýně, kde vítězí časem 2:26:14 h. Následovala řada zranění znemoţňujících výkony z dob minulých. Rosa Motaová je výčtem úspěchů dozajista nejúspěšnější maratonskou běţkyní všech dob. Během své dvanáctileté kariéry startovala ve 22 závodech z nichţ si odnesla 14 vítězství. Dosáhla téměř všech moţných úspěchů, třikrát se stala mistryní Evropy, zvítězila na mistrovství světa i v olympijském závodě, v roce 1991 vyhrála i výše zmiňovaný Světový pohár, pouze nejrychlejší čas všech dob nikdy nevlastnila (Šmiták, 1996). „Rosa de Ouru“ (Zlatá růţe), jak v Portugalsku Rosu Motaovou nazývali, je příkladem sportovní poctivosti bez skandálů či jiných prohřešků. Po ukončení kariéry se začala věnovat funkcionářské činnosti. V roce 2005 byla dokonce jmenována členkou světové antidopingové komise. Ta má 13 členů, z nichţ dvě místa obsazují atletičtí zástupci a Rosa Motaová je jednim z nich. Jako nejúspěšnější maratonská běţkyně všech dob si to určitě zaslouţí (Šmiták, 2006).
7.6. Paula Radcliffeová Narodila se 17. prosince 1973 v Davenham. Nyní ţije v Monaku a je provdaná za svého trenéra Garyho Lougha, bývalého irského reprezentanta na 1500 m. Mnohými
54
odborníky je povaţována za nejlepší závodnici všech dob, coţ potvrzuje mnoţstvím úspěchů, kterých dosahuje i přesto, ţe trpí astmatem a anémií. Ve své kariéře se věnovala především běhům na 5 000 a 10 000 m. Teprve později přešla na tratě maratonské. Ţe to byl krok rozumný se ukázalo hned v při jejím prvním maratonu, kdy v Londýně zvítězila. Psal se rok 2002 a výsledný čas 2:18:55 h. byl druhým nejrychlejším časem v historii ţenského maratonského běhání. Ještě téhoţ roku, se dočkala i světového rekordu. Povedlo se ji to při říjnovém maratonu v Chicagu, cílovou pásku přetnula v čase 2:17:18 h. (Šmiták, 2006). Nejlepší čas se opět měnil v následujícím roce. Při londýnském maratonu totiţ zaběhla dosud platný světový rekord 2:15:25 h. Tenhle výkon je celým atletickém světě vnímán hodně vysoko a počítá se s tím, ţe v blízké budoucnosti není nikdo, kdo by skvělý čas pokořil. Následný rok v Londýně ze zdravotních důvodů nestartovala, ale na podzim si doběhla pro vítězství v New Yorku (2:23:10 h.), i kdyţ nebyla úplně v pořádku. Problémy ji postihly i v roce následujícím, kdyţ během maratonu v anglickém hlavním městě, musela vykonat „potřebu“ přímo na trati, i přesto zvítězila ve vynikajícím čase 2:17:42 h. Téhoţ roku pak dokázala zvítězit i na mistrovství světa v Helsinkách. Sezóna 2006 je poznamenaná zraněním, následným oznámením početí prvního potomka, dcery Isly a znovu zraněním. Na své vítězství si musela počkat aţ do New Yorku, kde v roce 2007 znovu zvítězila (2:23:09 h.). Zvítězila zde v roce následujícím (2:23:56 h.), coţ je zatím její poslední velký úspěch. Je aktuálně drţitelkou čtyř z pěti nejrychlejších časů historie a řadou ocenění. Bohuţel úspěch na olympijských hrách je téhle sympatické běţkyni zatím zapovězen, ale jelikoţ má v plánu start na olympijských hrách v Londýně, tak se tenhle stav můţe v budoucnu změnit (www.wikipedia.org).
7.7. Alena Peterková Narodila se 13. listopadu v Ostravě. Sportu se věnovala od útlého mladí, prvně sportovní gymnastice, později uţ atletice. V atletice začala ve skoku vysokém
55
a na krátkých překáţkách, následně běhala 400 m, 800 m a 400 m překáţek, od kterých přešla na střední a dlouhé tratě. Maraton prvně okusila v Praze roku 1988 a hned časem 2:47:10 h. zvítězila. K maratonu ji přivedlo zranění, jeţ znemoţnilo běh vysokou intenzitou a také trenér a manţel v jedné osobě ing. Miroslav Peterka, který se jí věnoval od roku 1979 (Šmiták, 1996). Mezi její největší úspěchy se bezpochyby řadí bostonský maraton z roku 1994, kde nejen obsadila v poli závodnic 4. místo a výsledný čas 2:25:19 h. byl toho roku pátým nejlepším světovým časem a patnáctým historicky nejlepším časem maratonu ţen, ale především je to doposud platný český rekord. Dále pak vítězství v Pardubicích z roku 1995 časem 2:27:00 h., který znamenal čtvrtý nejlepší čas toho roku. K dalším výrazným úspěchům této závodnice patří 4. místo na maratonu v New Yorku v roce 1991 (2:30:36 h.), ve stejném roce obsadila 5. místo v Ósace (2:31:00 h.) a 3. místo v Sapporu z roku 1994 (2:40:20 h.). Za výrazný úspěch lze povaţovat i vítězství na MMM v Košicích, kde doběhla s téměř devítiminutovým náskokem a čas 2:31:28 h. byl aţ do loňského roku nejlepším výkonem tohoto východoslovenského mítinku. Zajímavostí je dozajista i fakt, ţe v letech 1989–2001 nebyla na této trati ţádnou naší závodnicí poraţena. I tahle skutečnost jistě přispěla k názoru, ţe v poli maratonském se jedná o nejlepší závodnici v české historii. Během své kariéry startovala ve 38 maratonech, z 30 dokončených 13 vyhrála. Jejím posledním vystoupením byl Prague International Marathon v roce 2001, kde časem 2:37:07 h. skončila jako naše nejlepší maratonská běţkyně na 3. místě a získala titul mistryně republiky (rozhovor – příloha č. 2) (Šmiták, 2006).
56
8. Nejvýznamnější maratony světa Svět je protkán velkým počtem maratonů, proto si tyhle podniky zaslouţí, abych se o nich ve své práci zmínil. Samozřejmě zde nemůţu obsáhnout všechny, ale nechal jsem se inspirovat publikací „Nejvýznamnější maratóny světa a jejich historie“ a některé, co jsou z různých důvodů pro mnohé fanoušky, odborníky a samozřejmě závodníky ty nejvýznamnější. Postupně si zde přiblíţíme maratony v Bostonu, New Yorku, Londýně, Praze a Košicích.
8.1. Boston (Boston Marathon) „Experti
nemají
pochyb.
Boston
není
jen
nejstarším,
nýbrţ
také
nejprestiţnějším maratonem na světě. Bostonský maraton se běţí na svátek Patriots Day25. Začíná se v Hopkintonu, oblasti New Englandu ve státě Massachusetts, a končí na Boylston Street, poblíţ Prudential Centre, velkého obchodního centra uprostřed města. Trasa je od roku 1924 stejná. Trať má vhodný, nerovnoměrný profil s převýšením kolem 140 metrů. Závod startuje ve dvanáct hodin na Hyden Rowe Street. Bostonský maraton se běţí vţdycky v dubnu. Počasí je v tomto období značně proměnlivé“ (Narducci a spol., 2005, s. 13–14). Prvním muţem spojovaným s myšlenkou maratonu, byl Arthur Blake, který byl společně s dalšími čtyřmi členy Boston Athletic Association26 vyslán na olympijské hry do Athén. Byl to právě ten Blake, o kterém byla zmínka v prvním olympijském maratonském běhu z Athén 1896. 25
Patriots Day – svátek připomínající první americké revoluční bitvy u Lexingtonu a Concordu,
připadající od roku 1969 na třetí dubnové pondělí. 26
Boston Athletic Association – zaloţeno 15. března 1887 v obecní zbrojnici jako odpověď na
konkurenční Athletic Club v New Yorku.
57
Organizaci, historicky prvního bostonského maratonu, měli na starosti manaţer prvního olympijského týmu Spojených států amerických John Graham a bostonský podnikatel Herbert H. Holton (www.bostonmarathon.org). „Bostonský maraton je ryze americký závod; většina účastníků pochází z USA, zatímco podíl cizinců nepřekračuje 10 %. K tomu, abyste se mohli zapsat, jsou pro kaţdou věkovou skupinu stanoveny minimální časy – v následující tabulce jsou uvedena minima pro všechny kategorie“ (Narducci a spol., 2005, s. 17). Tabulka č. 3 Podmínky pro start v Bostonu Věk
Muţi
Ţeny
18–34
3:10
3:40
35–39
3:15
3:45
40–44
3:20
3:50
45–49
3:30
4:00
50–54
3:35
4:05
55–59
3:45
4:15
60–64
4:00
4:30
65–69
4:15
4:45
70–74
4:30
5:00
75–79
4:45
5:15
80 a více
5:00
5:30
„Inspirátorem řeckého maratonu byl Feidippidés a Boston musel najít rovněţ nějakou osobnost, které by tuto událost zasvětil. Pro znovuzrození mýtu se nehodil nikdo neţ Paul Revere, příhodný hrdina, který v roce 1775 ve válce o nezávislost o něco méně dramaticky neţ Feidippidés přeţil trysk v sedle koně napříč Bostonem, při němţ oznamoval, ţe se k městu blíţí britská vojska. Jeho slavná Midnight Ride předcházela bitvě anglického vojska a osadníku z Massachusetts, která 19. dubna
58
zahájila tzv. Revolutionary War, válku, jeţ poloţila základy Spojených států amerických“ (Narducci a spol., 2005, s. 16). První bostonský maraton se uskutečnil 19. dubna 1897 a vítězem se časem 2:55:10 h. stal John J. McDermott. Do cíle tehdy doběhlo pouze deset závodníků. První ţenská stopa byla zanechána Robertou Gibb, která se v letech 1966–1968 musela schovávat v keřích kousek od startu, aby se do závodu mohla zapojit. V té době totiţ měly ţeny zákaz startu v maratonských bězích a pořadatelé byli neoblomní (www.bostonmarathon.org). Zajímavá příhoda se pojí i s Katherinou Switzerovou. Maratonu se zúčastnila v roce 1967, kdyţ rozhodčí Jock Semple zjistil, ţe se jde o ţenu, tak se jí snaţil zabránit v jejim dalším pokračování. Díky příteli Katheriny Switzerové se mu to však nepodařilo a ona dále pokračovala v závodě. Povolení startovat ţeny dostaly aţ na podzim roku 1971, takţe na jaře 1972 mohly poprvé oficiálně startovat v tomhle maratonském běhu. První vítězkou se stala Nina Kuscsiková a do cíle ji doprovodilo dalších sedm závodnic. V historii najdeme pouze tři závodnice, jeţ dokázaly zvítězit na olympijských hrách i na maratonu v Bostonu. Jsou to Američanka Joan Benoitová (Boston 1979 a 1983; olympiáda 1984), Rosa Motaová (Boston 1987, 1988 a 1990; olympiáda 1988) a Fatuma Robaová (Boston 1997, 1998 a 1999; olympiáda 1996). Drţitelkou rekordu je Keňanka Margaret Okayová s časem 2:20:43 h. z roku 2002 (Narducci a spol., 2005).
8.2. New York (ING New York City Marathon) Kaţdou první listopadovou neděli se vydává téměř čtyřicet tisíc běţců na trať New York maratonu. Start je zasazen na Staten Islandu u Verazzano Bridge a cíl v Central Parku (Narducci a spol., 2005). První ročník tohoto nejpopulárnějšího maratonu na světě se konal 13. září 1970. Zakladatelem se stal Fred Lebow (www.nycmarathon.org). Organizaci měl na starosti místní klub New York Road Runners zaloţený v roce 1958. Prvním vítězem
59
se stal Gary Muhrcke časem 2:31:38 h. a ze 127 startujících se cíle dočkalo pouze 55 závodníků. Jediná ţena, startující neoficiálně, cíle z důvodu zranění nedosáhla. Ve druhém ročníku uţ bylo ve startovním poli více ţen. Z vítězství se radovala devatenáctiletá Beth Bonnerová (2:55:22 h.), druhá byla Nina Kuscsiková (2:56:04 h.), coţ byly oficiálně první časy na světě pod bájnou hranicí tří hodin. Nejvýraznější stopa v historii tohoto maratonského závodu patří Norce Grete Waitzové, ta zde dokázala v letech 1978–80, 1982–86 a 1988 devětkrát zvítězit. V letech 1978–80 znamenaly zaběhnuté časy nejlepší výkony v historii ţenského maratonu. Ţenský rekord, stejně jako v Bostonu, patří Margaret Okayové z Keni. Zaběhla ho při svém vítězství v roce 2003 a hodnota je 2:22:31 h. (Narducci a spol., 2005).
8.3. Londýn (Flora London Marathon) „Společně s New Yorkem soupeří o titul nejpopulárnější maratonského běhu světa. Díky rozpočtu jej dnes můţeme označit za nejdůleţitější maraton nového tisíciletí. Běţci začínají svou pouť v Blackheatu a končí v St. James Parku on the Mall, běţí kolem historických míst, jako jsou Parlament nebo Buckinghamský palác“ (Narducci a spol., 2005, s. 41). Za otce maratonu lze povaţovat Christophera Brashera. Ten byl učarován New Yorkským maratonem, které ho se zúčastnil v roce 1979. Snil o podobném podniku zasazeném v Londýně. Tenhle svůj plán se mu podařilo zrealizovat společně s Donaldem Trelfordem a Johnem Disleyem. A tak se 29. března mohli první závodníci zúčastnit premiérového ročníku. Závod byl hned v prvním dějství vzácně vyrovnán a v cíli se mezi muţi udělovala dvě první místa. V čase 2:11:48 h. doběhli Dick Beardsley a Nor Ing Simonsen. U ţen časem 2:29:57 h. vyhrála Britka Joyce Smithová, čímţ zároveň překonala britský rekord (www.virginlondonmarathon.com). Stejného úspěchu dosáhla i o rok později, kdy časem 2:29:43 h. zároveň změnila hodnotu nejlepšího britského času všech dob. Následných šest let však nadvládu převzalo Norsko. V letech 1983 a 1986 se z vítězství radovala Grete Waitzová,
60
ročníky 1984, 1985, 1987, 1988 opanovala její mladší kolegyně Ingrid Kristiansenová. Další jméno mající svou nesmazatelnou stopu v historii londýnského maratonu je Němka Katrin Dörreová–Heiningová. Dokázala získat zlatý hattrick v letech 1992–1994. Ke zvučným jménům 90. let patří také keňská vytrvalkyně Joyce Chepchumbaová, ta dokázala šestkrát vystoupat na stupně vítězů. Ovšem v souvislosti s maratonem ţen se bude mluvit ještě dlouhou dobu o jiné ţeně, Paule Radcliffeové. Ta zde totiţ 13. dubna 2003 navázala na své vítězství z roku 2002 a vytvořila nejen rekord mítinku, ale časem 2:15:25 h. stanovila nejlepší výkon ţen v historii. Tento čas je dodnes platným světovým rekordem (Narducci a spol., 2005).
8.4. Praha (Prague International Marathon) Praţský maraton si zde nenašel místo pouze kvůli poloze, kde leţí. „Během pouhých deseti let jeho existence z něj série úspěchů udělala jeden z deseti nejvýznamnějších maratonů světa“. Má slova potvrzuje ocenění z roku 2004, kdy byl skupinou agentur pod vedením AIMS27 vyhlášen „sportovní událostí roku 2004“ (Narducci a spol., 2005, s. 117). Maratonské snaţení začíná a končí pro závodníky na Staroměstském náměstí. Místo, jeţ je všeobecně povaţováno za nejkrásnější v Praze. Od roku 2003 je podstatná část trasy vedena městem, coţ se výrazně podepsalo pod nárůstem startujících. Duchovní otec a prezident praţského maratonu je Ital Carlo Capalba. I kdyţ sportovec, tak s atletikou měl pramalé organizační zkušenosti. Pomocnou ruku mu v počátcích podal nejen organizační tým běhu Stramilano a především olympijský maratonský vítěz ze Soulu Gelindo Bordin. Projekt byl navíc zaštítěn jménem Emila Zátopka, který se navíc společně s Gelindem Bordinem stal kmotrem maratonu, a tak 4. června mohl být oficiálně odstartován první ročník praţského maratonu pod názvem „Prague International Marathon“ 27
AIMS – Mezinárodní asociace silničních běhů a maratónů
61
První výraznější osobností praţského maratonu je Běloruska Elena Vinickajaová. V roce 1996 odstartovala svou šňůru tří umístění na stupních vítězů. Zajímavou osobností krátké historie praţského maratonu je Ruska Alina Ivanovovová. Zdejší maratonský běh sice vyhrála pouze v roce 2000, zajímavostí je však její minulost. Většinu své kariéry se věnovala chůzi, kdyţ však byla v Barceloně na trati 10 km v cíli diskvalifikovaná z prvního místa pro nestylovou chůzi, rozhodla se věnovat maratonu a úspěch z roku 2000 dokázal, ţe rozhodnutí bylo správné (Narducci a spol., 2005). Svou stopu zde zanechala i naše nejlepší maratonská běţkyně Alena Peterková. Dokázala časem 2:33:47 h. zvítězit v premiérovém ročníku 1995, ale dodatečně byla diskvalifikována. Úspěchu se tedy dočkala aţ v roce 2000, kdy si v čase 2:31:08 h. doběhla pro krásné druhé místo za výše zmíněnou ruskou závodnicí Alinou Ivanovovou (2:27:42 h.). Bronzovým úspěchem byl ověnčen její start z roku 2002, kde se musela sklonit před Italkou Viceontove a druhou v pořadí Keňankou Jerotich (Atletika, 6/2000, s. 4).
8.5. Košice (MMM Košice) Své místo si zde právem zaslouţí i nejstarší maratonský běh v Evropě a čtvrtý nejstarší na světě, jenţ je zasazen do východní části Slovenska – Košic. U zrodu stály pánové Vojtěch Bukovský–Braun a Antonín Zikmund. Počátky nebyly jednoduché, avšak 3. září 1924 byl zaloţen běh pod názvem I. Košický běh na 42 195 metrů. „Termín byl stanoven na 28. října 1924. Závod začínal v Turně nad Bodvou a končil v Košicích. Přesně ve 12:20 poslal výstřel startéra osm borců na trať. Je obdivuhodné, ţe nedoběhl jen jediný – Tronka. Vyhrál Karel Halla v čase 3:01:35 h. Tak začala historie
čtvrtého
nejstaršího
kaţdoročně
pořádaného
maratonu
na
světě“
(Narducci a spol., 2005, s . 128). Maraton krom jmen vítězů měnil často i svůj název – Slovenský mezinárodní maraton (1925), Maraton svobody (1945), Maraton míru (1951) aţ po dnešní název Mezinárodní maraton míru (1952). Stejně tak trať změnila svou podobu.
62
První ţeny se na start Mezinárodního maratonu míru postavily v roce 1980 v počtu 18 závodnic. Premiérové vítězství si odvezla Šárka Balcarová z Prahy (Narducci a spol., 2005). „Dominantní postavou se stala německá závodnice Christa Vahlensiecková.
Poprvé
v Košicích
startovala
v roce
1981
a
s více
neţ
čtvrthodinovým náskokem suverénně zvítězila za 2:37:19 h“ (Michálek, Šmiták, 2008, s. 69). Triumf si pak ještě v letech 1984, 1986–1988 zopakovala. Během košických maratonů našla pouze jednou přemoţitelku a tou byla, roce 1985, Ruska Lucia Beljajevová. Pět vítězství a jedno druhé místo z ní dělá nejúspěšnější účastnici tohoto tradičního maratonu. Svůj nezaměnitelný rukopis zde však zanechala i jiná závodnice – Alena Peterková. „V roce 1989 se poprvé běţelo na městském okruhu“ (Michálek, Šmiták, 2008, s. 69) a vítězství pro sebe uzmula právě tahle závodnice ve vynikajícím čase 2:31:28 h., který byl aţ do loňského roku traťovým rekordem. Mezi další naše vítězky maratonu v Košicích patří slovenská rodačka Mária Starovská (1991), Dana Hajná (1992) a v roce 2000 pak stále aktivní vytrvalkyně Ivana Martincová (rozhovor – příloha č. 3) (Michálek, Šmiták, 2008).
63
Závěr Cílem páce byl ucelený obraz vývoje ţenského maratonu. Ten své první řádky napsal den před prvním oficiálním maratonském běhu, 8. dubna 1896, na I. letních olympijských hrách v Athénách, kde ţeny své právo startovat postrádaly. Proto se Melpomene Iouaniduová rozhodla absolvovat trasu v sóloběhu. Výsledný čas čtyři a půl hodiny lze povaţovat za počátek vývoje času ţen na téhle 42 195 metrů dlouhé trati. Vyrojily se sice spekulace, ţe stejná ţena startovala uţ koncem února téhoţ roku, ale informace to byly nepodloţené, proto zůstaneme u téhle první zmínky, i kdyţ neměla oficiální charakter. Oficiální záznam i s výsledným čas je připsán Britce Violet Piercyové, která v roce 1926 v Chiswicku zasadila první dílek do vývoje nejlepších výkonů na této trati. Od této chvíle se čas několikrát změnil, neţ byla pokořena hranice tří hodin. Stalo se tak roku 1971 v americkém New Yorku, kde Američanka Sara Bermanová dosáhla času 2:55:22 h. Stále však maraton ţen neměl oficiální podobu, prvním v řadě se stal právě New York, který dal startu ţen zelenou. IAAF zařadila maraton ţen mezi oficiální atletické disciplíny v roce 1978. Rok poté je pokořena hranice 2:30 h. a opět v New Yorku, tentokráte jednou z největších osobností tohoto atletického odvětví – Norkou Grete Waitzovou (2:27:33 h.). V listopadu byl, kongresem IAAF, maraton ţen zařazen do programu mistrovství Evropy v Athénách v roce 1982. Následovalo zařazení do programu mistrovství světa v Helsinkách 1983 a v roce 1984 se ţeny představily v programu olympijských her v Los Angeles 1984. Athény – Rosa Motaová, Helsinky – Grete Waitzová, Los Angeles – Joan Benoitová, vítězky a zároveň velká jména historie téhle disciplíny. Pokud by měl být výčet úplný, zaznělo by jméno Kristiansenová. Kdyţ v roce 1985 zaběhla v Londýně čas 2:21:06 h., tak nikdo netušil, ţe téměř sedm a půl let nebude překonán. Pole závodnic našlo nové tváře v Asii a Africe, ale byla to opět Evropa, kdo posunul laťku času maratonského běhu nejvýše. Londýn byl opět u toho, kdyţ se v roce 2003 přepisovaly tabulky zásluhou britské závodnice Pauly Radcliffeové. Vítězný čas 2:15:25 h. se usadil na vrcholu a vše napovídá, ţe z pomyslného trůnu se bude jen těţko sesazovat.
64
U nás se prvopočátky této disciplíny datují rokem 1951, kdy se v Ratibořicích premiérově představily ţeny. Jmenovitě Bínová, Somorová a Havlová. Byl to první závod na světě, kde startovala více neţ jedna ţena. Vlasta Rulcová, velká postava historie téhle disciplíny u nás, pokořila v roce 1979 bájnou hranici tří hodin. Podařilo se jí to v Praze výkonem 2:59:15 h. Historie však zná další jména – Šárka Balcarová, Jarmila Urbanová, ale ţádná z nich si nevydobyla takové postavení, jako Alena Peterková. Krom řady úspěchů na mezinárodní i české scéně je drţitelkou nejlepšího výkonu naší historie. Čas 2:25:19 h. z bostonského maratonu stačil sice na nepopulární čtvrté místo, ale dosaţený čas uţ téměř šestnáct let vévodí našim tabulkám. Jak napovídají tabulky, tak to nevypadá, ţe by se na scéně měl objevit někdo, kdo by tenhle čas mohl překonat. Coţ v rozhovoru potvrzuje i Mgr. Jiří Šmiták, který patří k předním odborníkům tohoto atletického odvětví. Práce shrnula vývoj od svého počátku aţ k roku 2009, kdy se uskutečnilo zatím poslední mistrovství světa. Nepoukazuje však pouze na časy, ale taky představila velké osobnosti z historie i současnosti, přiblíţila nejvýznamnější maratony světa, po jejichţ bok se směle řadí i nejstarší maraton v Evropě – MMM v Košicích i podstatně mladší, ale intenzivně se rozvíjející – v Praze. Navíc byla obohacena o rozhovory – s odborníkem na maratonský běh Mgr. Jiřím Šmitákem (příloha č. 1), naši historicky nejúspěšnější maratonskou závodnicí Alenou Peterkovou (příloha č. 2) a současnou vytrvalkyní Ivanou Martincovou (příloha č. 3). Bohuţel poukazuje i na smutný fakt, ţe maraton ţen v ČR netáhne. Snad mí pokračovatelé budou moci mluvit jinak.
65
Seznam pouţité literatury Tištěné zdroje: BENDL, Václav. Kniha olympijských her. Praha: Svoboda, 1994, 248 s. ISBN 80205-0382-X FELT, Karel. Atény 2004. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004, 255 s. ISBN 80-7360158-3 (váz.) FELT, Karel. Peking 2008. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008, 138 s. ISBN 978-807360-820-0 (váz.) FOLLPRECHT, Luděk. Start 2000: Dlouhodobé tabulky České republiky. Praha, 1999. GIFFORD, Clive. Olympijské hry od Atén 1896 k Aténám 2004. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004, 80 s. ISBN 80-7200-907-9 (váz.) FIŠER, Václav. Hodnocení z pera šéftrenéra. In. Atletika, 2008, 9, s. 4–5 HAVLÍN, Jiří. Historie běhu maratonského. In. Atletika, 1992, 6, s. 9 JIRKA, Jan a kol. Kdo byl kdo v české atletice. 2. vydání. Praha: Olympia, 2004, 239 s. ISBN 80-7033-864-4 (broţ.) JIRKA, Jan. Malá encyklopedie atletiky. 1. vydání. Praha: Olympia, 1990, 608 s. ISBN 27-025-90 JOSEF, L. Splněný sen Joan Benoitové. In: Atletika, 1983, 12, s. 29
66
JOSEF, L. Maraton. In: Atletika, 1987, 11, s.25 KLEMENT, Tomáš a kol. Vítězové a poražení. In: Atletika, 2007, 9, s. 13–24 KLEMENT, Tomáš a kol. Olympijský sumář. In: Atletika, 2008, 9, s. 13–28 KOHLMAN, Čeněk. Rekordy od pásu. In: Atletika, 1986, 10, s. 10–11 KOŘÁN, Ladislav a spol. Zpravodajství z Edmontonu. In. Atletika, 2001, 9, s. 4–16 KUČERA, Vladimír. Běhy a chůze v Tokiu. In: Atletika, 1991, 7, s. 6–7 MACÁK, František a spol. Zpravodajství z MS. In: Atletika, 1997, 9, s. 2–10 MACÁK, František. Zpravodajství z MS. In: Atletika, 1999, 9, s. 2–12 MACÁK, František. Z Athén do Sydney. In: Atletika, 2000, 2, s. 5–6 MACÁK, František. Zpravodajství ze Sydney. In: Atletika, 2000, 10, s. 2–12 MACÁK, František a spol. Zpravodajství z ME v Mnichově. In: Atletika, 2002, 9, s. 4–13 MACÁK, František a spol. Zpravodajství z MS v Paříži. In: Atletika, 2003, 9, s. 4–13 MACÁK, František. První byla Louaniduová. In: Atletika, 2004, 3, s. 4 MACÁK, František a kol. Zpravodajství z OH v Aténách. In: Atletika, 2004, 9, s. 6– 15
67
MACÁK, František. Zpravodajství z Helsinek. In: Atletika, 2005, 9, s. 4–13 MICHÁLEK, Josef, ŠMITÁK, Jiří. Nejvýznamnější osobnosti maratónu v Košicích. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 88 s., ISBN
978-80-210-4598-9
(váz.) NARDUCCI, Fausto a spol. Nejvýznamnější maratóny světa a jejich historie. Praha: Tempo, 2005, 151 s. ISBN 80-7033-850-4 NOVÁK, Tomáš. Z historie maratonu. In: Atletika, 1986, 8, s. 25–26 SÁBL, Václav. Hrdinové antických olympiád. 1. vydání. Praha: Olympia, 1968, 444 s. ISBN 27-073-68 SÁBL, Václav. Olympijské pověsti a povídky. 1. vydání. Praha: Olympia, 1980, 205 s. ISBN 27-014-80 SCHALLER, Gérard. Olympijské hry – Od Athén k Athénám: 1896–2004. 1. vydání. Praha: Olympia, 2004, 359 s. ISBN 80-7033-852-0 (váz.) ŠMITÁK, Jiří. 100 let maratónu. 1. vydání. Tišnov: Sursum, 1996, 234 s. ISBN 8085799-19-7. ŠMITÁK, Jiří. Hrdinové dlouhých cest(z historie maratónu): seriál pro časopis Stadión. Brno, 1987, 105 s. ŠMITÁK, Jiří. Hrdinové maratónu. 1. vydání, Tišnov: Sursum, 2006, 253 s. ISBN 80-7323-128-X (váz.)
68
Elektronické zdroje: KRASTEV, Todor. Sport Statistics - International Competitions Archive [online]. 2003, 19.3.2010 [cit. 2010-04-09]. Athletics Major Championships Archive. Dostupné z WWW:
. Aimsworldrunning.org [online]. 2008 [cit. 2010-04-03]. Fastest Marathons run each year. Dostupné z WWW: . Bostonmarathon.org [online]. 2010 [cit. 2010-03-22]. History. Dostupné z WWW: . IAAF.org [online]. 1996, 12.4.2010 [cit. 2010-04-02]. Berlin 2009. Dostupné z WWW: . NYCMarathon.org [online]. 2002 [cit. 2010-03-22]. History of the ING New York City Marathon. Dostupné z WWW: . Virginlondonmarathon.com [online]. 2008 [cit. 2010-03-22]. Marathon Centre. Dostupné z WWW: .
69
Grete Waitz In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 18.12.2007, 27.12.2009 [cit. 2010-27-03]. Dostupné z WWW: . Maratonský běh In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 15.5.2008, 5.2.2010 [cit. 2010-16-02]. Dostupné z WWW: . Paula Radcliffe In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 21.9.2009, 26.3.2010 [cit. 2010-27-3]. Dostupné z WWW: .
70
Seznam příloh Příloha č. 1: kvalitativní rozhovor s Jiřím Šmitákem Příloha č. 2: kvalitativní rozhovor s Alenou Peterkovou Příloha č. 3: kvalitativní rozhovor s Ivou Martincovou Příloha č. 4: tabulka č. 4 Historický vývoj nejlepších časů maratonu ţen Příloha č. 5: graf č. 1 Nejlepší časy roku ve světě (1980–2009) Příloha č. 6: graf č. 2 Nejlepší časy roku u nás (1980–2009) Příloha č. 7: výsledky OH Los Angeles 1984 Příloha č. 8: výsledky OH Soul 1988 Příloha č. 9: výsledky OH Barcelona 1992 Příloha č. 10: výsledky OH Atlanta 1996 Příloha č. 11: výsledky OH Sydney 2000 Příloha č. 12: výsledky OH Athény 2004 Příloha č. 13: výsledky OH Peking 2008 Příloha č. 14: výsledky MS Helsinky 1983 Příloha č. 15: výsledky MS Řím 1987 Příloha č. 16: výsledky MS Tokio 1991 Příloha č. 17: výsledky MS Stuttgart 1993 Příloha č. 18: výsledky MS Göteborg 1995 Příloha č. 19: výsledky MS Athény 1997 Příloha č. 20: výsledky MS Sevilla 1999 Příloha č. 21: výsledky MS Edmonton 2001 Příloha č. 22: výsledky MS Paříţ 2003 Příloha č. 23: výsledky MS Helsinky 2005 Příloha č. 24: výsledky MS Ósaka 2007 Příloha č. 25: výsledky MS Berlín 2009
Přílohy Příloha č. 1: Kvalitativní rozhovor s Jiřím Šmitákem Osobní údaje: Jméno: Jiří Šmiták Věk: 66 Vzdělání: Pedagogická fakulta UJEP Brno (1965–1969), dálkové studium trenérů I. třídy atletiky na FTVŠ UK v Bratislavě (1979–1982) Profese: administrativní úředník, vychovatel, učitel, pracovník Střediska vrcholového sportu ČSTV v Brně (pedagog, vedoucí metodik, zástupce vedoucího), tajemník tělovýchovné jednoty, výkonný ředitel jazykové školy Současná profese: důchodce Sportovní kariéra: v dětství fotbalista, fotbalový rozhodčí (196l–1970), od roku 1971 běţec středních a dlouhých tratí. Funkcionář na úrovni tělovýchovné jednoty a města, pořadatel a moderátor běţeckých závodů, dobrovolný trenér. Publikační činnost: -
dopisovatel sportovní rubriky Brněnského večerníku (1974–1981)
-
články v odborných publikacích a v našich i zahraničních časopisech (1979– 1990)
-
autor: Problematika tréninku maratonského běhu (1979, 1980), Hrdinové dlouhých cest (16dílný seriál časopisu Stadion – 1987), 100 let maratonu (1996), Hrdinové maratonu (2006)
-
spoluautor: 50 let Malého svrateckého maratonu ve Víru (2004), Nejvýznamnější osobnosti maratonu v Košicích (2008)
-
stálý spolupracovník časopisu Běhej (od roku 2009)
Jak jste se dostal k vytrvalostním běhům? Uţ asi od deseti let jsem se začal zajímat o atletiku, zvláště o běhy. Neměl jsem ale k nim potřebné vrozené dispozice, a tak jsem ve srovnání se svými spoluţáky dosahoval na běţeckých tratích spíše podprůměrných výsledků. Přesto mě běh velmi bavil, a tak jsem se šel sám občas proběhnout. Kdyţ jsem v šestnácti letech zaběhl na 72
středoškolských závodech kilometr za 3:11,5 min., o pár měsíců později jsem se přihlásil do atletického oddílu Spartaku ZJŠ Brno, později Zbrojovky Brno, kde jsem se zaměřil na střední tratě. Kdyţ jsem se domníval, ţe jsou moje schopnosti na těchto vzdálenostech uţ vyčerpány, začal jsem běhat vytrvalostní tratě, z nichţ jsem v roce 1969 přešel na maraton. Z hlediska výkonnosti jsem však patřil jen k průměrným běţcům. Dlouhým tratím se věnujete jak prakticky, protoţe sám stále ještě běháte, tak i teoreticky. Co vás vedlo k vydání publikací? Metodika běhů mě zajímala od počátku mé závodní činnosti. Dlouho předtím, neţ jsem se rozhodl běţet svůj první maraton, jsem se začal o tuto disciplínu zajímat, a to jak po stránce metodické, tak i historické. V průběhu dalších let jsem prostudoval veškerou mně dostupnou literaturu a později dospěl k názoru, ţe by bylo vhodné získané údaje pro běţce uveřejnit, aby se nemuseli tak jako já doslova prokousávat mnoţstvím dílčích údajů v tehdejší naší i zahraniční literatuře, která byla pro mnohé z nich nedostupná. Se kterými významnými osobnostmi dlouhých tratí jste se setkal? Na domácích závodech jsem se potkával s naší absolutní vytrvaleckou špičkou. Na MMM v Košicích jsem běţel s takovými velikány maratonu jako byli stříbrný olympijský medailista z roku 1972 Japonec Kenţi Kimihara, drţitel nejlepšího světového výkonu Derek Clayton z Austrálie, mistr Evropy Ronald Hill z Velké Británie a řada dalších výborných světových maratonců. Největší, a to doslova celoţivotní záţitek, mám však ze setkání s dvojnásobným olympijským vítězem Waldemarem Cierpinskim v loňském roce v Košicích, s nímţ jsem měl moţnost si i popovídat. Z našich bývalých maratonců špičkové světové úrovně si nejvíce cením osobních setkání a korespondence s Václavem Chudomelem, Pavlem Kantorkem, Karlem Davidem a Alenou Peterkovou.
73
Jak vnímáte historii českého maratonu? Ve světě se oficiálně běţel maraton poprvé v roce 1896, u nás aţ o 12 let později, předcházely mu ale závody na tratích kolem třiceti kilometrů. Uţ tehdy jsme měli poměrně dobré závodníky. Nejúspěšněji si ale vedli koncem padesátých a v šedesátých letech minulého století Pavel Kantorek a Václav Chudomel, kteří patřili mezi nejlepší na světě. Kantorek byl dokonce v letech 1957–1962 zařazen experty na druhé aţ deváté místo světového ţebříčku. Po nich byl pak v devadesátých letech nejlepší Karel David časem pod 2:12 h. Po něm uţ maratonská muţská sláva upadla. A jaká byla situace v ţenském poli? Mezi průkopnice ţenského maratonu u nás patří především Vlasta Rulcová, Šárka Pechková–Balcarová a Jarmila Urbanová. Z hlediska výkonnosti jednoznačně kraluje Alena Peterková, která dosáhla v roce 1994 času 2:25:19 h., který byl tehdy pátým nejlepším na světě a zároveň patnáctým nejrychlejším časem v historii ţenského maratonu. V posledních letech si nejlépe vede Anna Pichrtová, která má na svém kontě čas 2:32:39 h. z roku 2002. A není jistě bez zajímavosti, ţe nejlepší muţský výkon v loňském roce je o pár sekund horší neţ čas, jakého dosáhla Peterková před 16 lety… Maraton je velmi náročná disciplína a přestoţe se mu v posledních letech věnuje poměrně hodně běţců, kvalita zatím chybí. Čím to je? Snad všichni bývalí kvalitní maratonci tvrdí, ţe mladé generaci se často nechce tvrdě makat a ţe jí chybí větší ctiţádost. Mladí to sice neradi slyší, ale je to bohuţel tak. Existuje vize, ţe se v českém prostředí situace zlepší? Zlepšit se to můţe, ale je to podmíněno především tvrdým tréninkem. V osmdesátých letech minulého století jsme měli v tehdejším Československu ročně 500–700 maratonců s výkonem pod tři hodiny. A víte, kolik jich bylo u nás a na Slovensku loni? Pouhých 187… Maratonský trénink bolí a jen málokdo je ochoten trénovat tak,
74
jak se trénovalo dříve. K současné výkonnostní úrovni v našem maratonu jsem hodně kritický. Dostatek kvalitních ţen na dlouhých tratích tedy Česká republika nemá? Některá děvčata máme, ale není jich moc, a to ani na kratších tratích. U ţen je snadnější dostat se u nás na přední pozice, ale proniknutí do světové špičky je momentálně nesmírně obtíţné. Takţe ani výhled do budoucna není nikterak růţový. Jak je moţné situaci napravit? Především výběrem vhodných typů, správnou metodikou, tvrdou tréninkovou prací a vytvořením odpovídajících podmínek Samozřejmostí musí být dostatečná zásoba tempové rychlosti na kratších tratích. Atlet ale musí mít k takovému tvrdému tréninku vůli. Ano, ta je zcela nezbytná, bez ní to prostě nejde. Jaký somatotyp je pro maratonce nejlepším předpokladem? Kdyţ se podíváte na kterýkoliv početně hodně obsazený maraton, tak na něm uvidíte běţce těch nejrůznějších postav. K dosaţení průměrného výkonu není třeba se problematikou somatotypu nějak zaobírat. Ten se dostává do popředí aţ u těch opravdu kvalitních výkonů, nejvhodnější je ektomorf, mezomorf. Ale jak ukazuje praxe, nemusí to být v našich končinách ani zdaleka rozhodující činitel. Tím je především kvalitní trénink s vysokou kilometráţí. A jakou hodnotu tato kilometráţ musí u maratonců mít? V produktivním běţeckém věku je třeba pro slušný výkon alespoň 300 kilometrů měsíčně. Naše maratonská špička potřebuje naběhat aţ trojnásobek této částky. U ţen to platí stejně? Ano, i ony musí téměř podobný objem naběhat.
75
A jakou roli hraje úroveň tempové rychlosti? Je limitujícím faktorem výkonnosti. Kdo chce běhat maraton pod tři hodiny, musí umět „desítku“ alespoň za 38 min. No a kdo chce běhat na světové úrovni, musí být i na kratších vytrvalostních tratích výborný. Jaké předpoklady musí vytrvalec pro dosaţení kvalitního výkonu splňovat? Musí být houţevnatý, vytrvalý, trpělivý, přiměřeně sebevědomý, tvrdý vůči sobě, cílevědomý, psychicky odolný, pro svoji disciplínu doslova zapálený a ochotný zříct se běţných zábav svých vrstevníků. Jak postavit trénink pro budoucího špičkového vytrvalce? Neţ ho začnete trénovat, musíte ho dokonale analyzovat po tréninkové, zdravotní a dispoziční stránce. Musíte znát jeho sportovní minulost, rodinné zázemí a pracovní či studijní podmínky. Jako trenér pak máte velkou zodpovědnost za svěřeného závodníka, protoţe ho můţete nevhodným tréninkem zcela zničit a jakékoliv sportování mu zcela znechutit. Má vůbec Česká republika dostatek kvalitních trenérů? Trenéry máme celkem dobré, i metodických materiálů je poměrně dost, jen záleţí na tom, jak veškeré poznatky uvedou do praxe. Povaţuji za nesmírně důleţité, aby se více neţ dosud uplatňovala individuální skladba tréninku. Říká se, ţe kdyţ dva trénují totéţ, jeden z nich trénuje špatně. V ţenském maratonu drţí parádní rekordní světový čas 2:15:25 h. Britka Paula Radcliffeová. Podaří se jejím nástupkyním její čas brzy překonat? Paula nastavila laťku velice vysoko, to je čas skoro z říše snů. Myslím si, ţe pokud se neobjeví nějaký mimořádný talent, její rekord vydrţí dlouho.
76
Za jakých podmínek je moţné maratonské rekordy ještě posunout? Dosaţení rekordního času připomíná mozaiku. Závodník musí být především po všech stránkách dobře připraven, psychicky výborně naladěn, potřebuje mít rovinatou trať, optimální povětrnostní podmínky, pravidelné tempo – prostě všechno musí do sebe jako ty kamínky zapadat. A pokud jeden jediný kamínek vypadne, je po rekordu… Najdete ve světové ţenské špičce výraznou osobnost, která by v budoucnu mohla rekord Radcliffeové atakovat? Ţen, které dokáţí zaběhnout maraton kolem 2:25 h. je dost, ale nevidím mezi nimi bohuţel v této chvíli ţádnou výraznou osobnost.
77
Příloha č. 2: Kvalitativní rozhovor s Alenou Peterkovou Osobní údaje Jméno: Alena Peterková Věk: 49 Klub: SSK Vítkovice Atletická kariéra: TJ Vítkovice (později SSK), AC Havířov, Plzeň (hostování), MBK Havířov, SSK Vítkovice Osobní rekord: 2:25:19 h. (1994 – Boston) Co se vám vybaví, kdyţ se ohlédnete za sportovní kariérou? Léta poctivých a hodně těţkých tréninků, často zaloţených na velké vůli, ve kterých jsem se někdy cítívala dost osamoceně. Ale také léta radosti, kdyţ jsem trénink zúročila v závodech. Vţdy jsem trénovala tak, abych plnila limity z plného tréninku. Tento způsob přípravy se nám s trenérem dařil, limity pro velké šampionáty jsem dokázala plnit. Vylaďování formy přicházelo aţ na velké závody. Ne vţdy jsem ale na šampionát odjela. (úsměv) Dávala jsem přednost závodům, kde nebylo riziko vysoké vlhkosti a teploty. Vzhledem k tomu, ţe jsem nebyla v ţádném středisku vrcholového sportu, ani mně nepodporoval v přípravě oddíl, mohla jsem si výběr dovolit. Nebyla jsem vázaná ţádnými povinnostmi. Přesto jsem reprezentovala ráda. Jak jste se vůbec dostala k maratonu? Kvůli zranění, protoţe se mi neustále bortila noţní klenba a nemohla jsem běhat tak rychle, jak bylo třeba na kratší tratě. Měla jsem s tím časté problémy. S výškou 168 cm a velikostí nohy tři a půl to byl na klenby dost extrémní nápor. Proto jsem začala trénovat delší tratě, kde je odrazová fáze mírnější. Začínala jste u skoku vysokého a překáţek. Nechtěla jste u nich zůstat? Uţ svou výškou jsem se na skok vysoký nehodila, překáţky jsem technicky zvládala, ale svojí rychlostí jsem tam neměla šance.
78
Těţila jste později v maratonu ze své gymnastické přípravy? Ano, protoţe uţ jako maličká jsem tvrdě v gymnastice trénovala. Ale protoţe jsem byla odjakţiva hypermobilní, musela jsem mít stále pečlivě naposilované břišní a zádové svaly a cíleně rozsah pohybů omezovat do potřebné techniky běhu, jinak mně hypermobilita spíše znevýhodňovala V roce 1988 jste v Praze nastoupila k prvnímu maratonu a hned ho časem 2:47:10 h. vyhrála... Vlastně jsem první maraton běţela uţ o pár týdnů dřív v Košicích, který se oficiálně nepočítá, protoţe jsem ho doběhla nechtěně. Byla jsem nachlazená a domluvili jsme se s manţelem a zároveň trenérem, ţe pokud mně bude nachlazení hodně omezovat, vyzvedne mě cestou. Vyběhla jsem i z trati, jenţe jsme se minuli, nevzal mě ani sběrný autobus, a tak jsem doběhla do cíle za 3:02 h... (úsměv) Čas nakonec neplatí, ale byl to můj první uběhnutý maratón. V cíli jsem tehdy i přesto měla radost, ţe mám v nohách celý maraton. Potom přišel za pár týdnů ten v Praze, který uţ platí. A toto první vítězství si vybavíte? Popravdě mě ani nepřekvapilo, ţe jsem vyhrála. Uţ předtím jsem poznávala, ţe mi vytrvalostní běh bude vyhovovat. Do maratonu jsem tehdy šla z přípravy na osm set metrů. Ale byl to menší maraton, cítila jsem, ţe kdyţ poběţím to, co chci, vyhraji. Pamatuji si pocity. Zpočátku příjemné uvolněné tempo, jen klouzalo mokré listí, v konci se mi kilometry zdály nekonečné. Můj cíl byl zaběhnout lepší čas neţ naše holky v Košicích, kde jsem maraton jen dobíhala. Do cíle jsem tehdy v Praze běţela posledních dvě stě metrů půlkařsky, abych stihnula lepší čas. Chtěla jsem se lepším časem dostat do reprezentace. První část vyšla – zaběhla jsem lepší výkon, druhá uţ ne. Verdikt byl, ţe nominovat do reprezentace jsem se mohla jen v Košicích před pár týdny.
79
Aţ do loňského roku jste drţela traťový rekord na maratonu v Košicích, kde jste v roce 1989 zaběhla čas 2:31:28 h. a vyhrála s devítiminutovým náskokem. Byl to kvalitní čas. Byl překonán po dvaceti letech. Záleţelo jen na organizátorech, kdy se jim podaří sehnat kvalitní závodnice, které budou mít motivaci můj výkon překonat. Jak vzpomínáte na olympijské hry v Barceloně v roce 1992? Přinejmenším jsem si uţila ten pocit, ţe jsem závodila na olympiádě. Jenţe jsem na ni trénovala v Havířově. Kdyţ v Barceloně uhodilo vedro přes čtyřicet stupňů, věděla jsem, ţe se mé šance sniţují. Kvůli výsledku jsem ale nebrečela. Tady měli výhodu ty vytrvalkyně a vytrvalci, kteří v podmínkách podobné Barceloně trénovali. Já jsem se připravovala doma a jen posledních deset dnů jsem trénovala u moře ve vyšší vlhkosti a teplotě, ale to nestačilo. Vlhkost byla stoprocentní a teplota obrovská. Asfalt byl na cestách roztopený. Tenkrát nevyhrály maratonkyně s nejlepšími osobními rekordy, ale ty, které byly nejvíc navyklé na tamější podmínky. O to více jste se připravovala na olympiádu do Sydney 2000, kam jste nakonec kvůli zranění ani neodcestovala. Mrzí vás to? Bylo mi to hodně líto. Splnila jsem z plného tréninku limit na desítku, protoţe jsem věděla, ţe pro úspěch na nejvyšší úrovni ho musím dát sama a v únavě. Přijela jsem tehdy na závod, kde jsem chtěla plnit limit přímo z hor a do posledního dne jsem tvrdě trénovala. Formu na velký závod nemůţete časovat na den, kdy je třeba splnit limit, ale opravdu aţ na závod, o který jde. Nebyla jsem ani rozhodnutá, co v Sydney poběţím, přála jsem si spíš desítku. Limit jsem měla splněný jak na deset tisíc metrů, tak na maraton. Nechtěla jsem jezdit do velkého vedra, ale předpokládali jsme, ţe v Sydney pro mě bude přijatelné počasí. To se také potvrdilo. Bylo tam nejvíc maratonské počasí, jaké panovalo na šampionátech za celou moji závodní kariéru. O to víc mě neúčast mrzí. Do Sydney jsem uţ měla sbalené kufry, druhý den jsem měla odletět. Po návratu z olympiády jsem v Praze jen chtěla přesedat na jiné letadlo na
80
mistrovství světa v duatlonu. Proto jsem si připravovala kolo. Nesla jsem ho do sklepa a na schodech jsem uklouzla a zranila se. Místo olympiády a světa jsem doma chodila s ortézou na koleni… Vám při závodech vyhovoval spíš chlad? Vedro rozhodně ne! Ani si neuvědomuji, jestli jsem zaţila mráz... Počkejte, v Ósace padaly vločky a nevadily mi. Zaběhla jsem tam 2:31:00 h., byl to rekord. Příjemnější pro mě vţdy byl chlad. Pro většinu maratonců je nejideálnější teplota kolem 12 C. V teple měli výhodu ti, kteří v těch podmínkách dlouhodobě trénovali, nebo ţili. Já jsem se připravovala u nás, takţe jsem byla na závodech ve velkém vedru v nevýhodě. Na prestiţním maratonu v Bostonu jste doběhla čtvrtá ve svém nejlepším čase 2:25:19 h. Zařadila jste se tehdy na patnácté místo světových historických tabulek. Šlo o nejlepší závod vaší kariéry? Je to můj osobní rekord a rekord České republiky. Byla jsem šťastná, ale zároveň trochu zklamaná. Přede mnou skončila soupeřka jen o čtyři vteřiny, měla jsem ještě sílu ji doběhnout. Jenţe zezadu jsem si myslela, ţe je to kluk, a tak jsem finiš vypustila. Kdyţ probíhala cílem a hlásili její jméno (Elena Mayer), uvědomila jsem si, ţe jsem propásla třetí místo. Ještě zmíním další podnik. V roce 1995 jste v Pardubicích vyhrála za 2:27:00 h. a zaběhla čtvrtý nejlepší výkon roku na světě. Vzpomínáte? Pomohlo mi, ţe jsem měla tahouna. To jsem předtím neznala. Do tohoto závodu jsem tahouna nikdy v ţádném závodě nevyuţila. Není jednoduché někoho přemluvit, aby vám běţel tempo 3:30 min. na kilometr a lépe. Tehdy mi v první polovině trati pomohl jeden muţ, který hlídal dohodnuté tempo. Byly to pro mě nové pocity. Díky jeho pomoci jsem do druhé poloviny trati vbíhala s větší motivací, protoţe v první části jsem nemusela přemýšlet nad tempem. Výsledný čas pro mě nebyl překvapením,
81
věděla jsem, na jaké tempo maratonu mám natrénováno. Dva roky zpět jsem začala s opravdovou maratonskou přípravou a ta se začala projevovat. Přesto nelituji, ţe jsem nezačala polykat větší dávky kilometrů dříve a snaţila jsem se zrychlovat na kratších tratích. Za tento rozumný přístup vděčím svému trenérovi. V roce 2001 jste zakončila kariéru na Prague International Marathonu, kde jste s časem 2:37:07 h. získala titul mistryně republiky... Praţský maraton stále sleduji, protoţe má velkou reklamu mezi širokou veřejností. Tehdy jsem ani nevěděla, ţe se na start maratonu uţ nepostavím, ale měla jsem potom problémy s meziobratlovou ploténkou a uţ jsem se na trať nevrátila. Přesto jsem další rok ještě běţela mistrovství republiky v desítce na dráze. Stále drţíte rekord na deset tisíc metrů na dráze a na většině silničních tratí. Překvapuje vás to? Kdyţ si uvědomím, jak jsem trénovala, jak moc to bolelo... Docela chápu, ţe není jednoduché se k některým mým zaběhnutým časům jen tak dostat. Ale věřím, ţe se zase najde někdo, kdo bude zapálený stejně jako já. A kdyţ bude správně trénovat, mé rekordy posune. Kdy se to změní? Někteří trenéři jsou raději na stadionu, kde těţko připraví maratonské běţce. Oddíly i atletický svaz dávají peníze spíš do sportovců na kratších tratích a v technických disciplínách, protoţe se jim mohou náklady dříve vrátit, zatímco u vytrvalců je doba, neţ se dostane na vrchol, mnohem delší. Chci věřit, ţe máme trenéry, kteří vědí, jak dosáhnout se svými svěřenci úspěchy, ale ne kaţdý běţec se zájmem o dlouhé tratě je ochotný nebo schopný snášet potřebné dávky a bolest, které k vytrvalostním běhům patří. Někdy je chyba v trenérovi, někdy ve sportovci a někdy v tom, ţe finanční prostředky pro své běţce dostává trenér, který si jen udrţuje svůj post. A trénování vytrvalců nerozumí.
82
Experti vás v délce drţení rekordů srovnávají s Jarmilou Kratochvílovou. Proč nikdo nenavazuje na vaše výkony v běţecké špičce? Má příprava vypadala oproti ostatním holkám zcela jinak, drţeli jsme se svého plánu. Kdekdo si myslí, ţe maratonec můţe být pomalý. Jenţe ti dobří se časy mohou porovnávat s elitními běţci na středních tratích. Například holka, která léta bojuje na patnáctistovce s časy kolem 4:15 a pak na této trati taky skončí, by moţná byla kvalitní vytrvalkyně, jenţe nikdy k vytrvalostní přípravě směřované alespoň k desítce na dráze nebo v lepším případě k maratonu nepřejde. Podle mého názoru a osobních zkušeností se domnívám, ţe kdyţ si holky zvyknou na určitý druh tréninku, psychicky pak nezvládají přechod k opravdu vytrvalostní přípravě. Často jste běhala půlmaratóny. Šlo pouze o tréninkový doplněk? Přes sezonu jsem se nehonila za časy na půlmaratonu. Pokud jsem byla zdravá, limit jsem dokázala plnit a dokonce jsem jednou plnila limit na mistrovství světa v půlmaratonu přímo v maratonu. Půlmaratón jsem měla zájem běhat, protoţe světový šampionát se konal vţdy na podzim a to uţ byla teplota a vlhkost podobná, jakou máme v naší republice. Rekord 1:11:02 h. jsem zaběhla právě na mistrovství světa, kde jsem skončila třináctá. Půlmaraton mi samozřejmě pomáhal také jako cílená příprava na maraton. V roce 1998 jste se stala mistryní Evropy v duatlonu. Bavila vás kombinace kola a běhu? Ano, bavila. Rozhodla jsem se, ţe duatlon budu dělat a zařadila jej do přípravy. Jenţe kolo znevýhodňuje běh a je potřeba správně zvolit trénink, aby k tomu nedošlo. Přípravu na kole můţe nahrazovat určitý běţecký objem, a tím šetří klouby. Kdyţ jste jezdila cyklistické závody, seděla vám paradoxně časovka. Jak to? Příliš mnoho cyklistických závodů jsem nejezdila. Pokud ano, bylo to v době, kdy jsem byla zraněná pro běhání. Zajela jsem si stíhací závod, kde jsem byla druhá na mistrovství republiky, jela jsem etapový světový pohár, kde jsem skončila sedmá
83
a byla nejlepší z českých cyklistek, zkusila jsem také mistrovství světa v časovce. V tréninku pro maraton jsem běhala hodně kopců a dělala hodně odrazů do svahu, coţ je velmi náročné a získanou sílu jsem mohla zúročit i při časovkách. Pokud bych se chtěla věnovat cyklistice, byla bych nejspíš úspěšnější v silniční s hromadným startem, přesto měl maraton přednost. Co je potřeba, aby se z člověka stal kvalitní maratonec? Kdyţ někdo začne trénovat na maraton, musí si neustále uvědomovat, ţe nejde jen o kvantitu, ale navíc o kvalitu, coţ málokdo vydrţí. Kvalita má představovat třicet procent celkové dávky tréninků. Do roku 1993 jsem běhala maraton přes trénink na střední tratě, aţ potom jsem přešla na maratonskou přípravu. Kaţdý potřebuje stále pracovat na rychlosti, ne okamţitě polykat velké dávky. K tomu musíte mít vytyčený cíl, běhání vás má těšit, potřebujete vůli překonávat bolest, uvolněnost a v neposlední řadě výborného trenéra. Velkou roli hraje psychika a cit pro tempo. I za to vděčím především svému kouči. Vţdycky chtěl, abych pochopila, proč trénuji třeba právě to a ne něco jiného. Nestalo se, ţe by mi někdy nahlásil lepší mezičas, aby mně povzbudil, kdyţ mi to zrovna nešlo. Měl názor, ţe příště bych při stejném pocitu nevěděla, co vlastně běţím za tempo, protoţe v závodě mi nikdo vteřiny neubere. A také mně nutil do správného tempa. Byli jsme domluveni, ţe kdyţ v tréninku poběţím první polovinu úseku rychleji neţ druhou, ten úsek se nepočítá. Rozmyslela jsem si, jestli budu běhat něco navíc. (smích) Takţe jsem se rychle naučila cit pro tempo. Bavila vás ta dřina? Snaţila jsem si ji nepřipouštět. Chtěla jsem vyhrávat, nebo alespoň zlepšovat své časy, a proto jsem brala obrovskou únavu na některých trénincích jako samozřejmost. Věděla jsem ale, ţe kdyţ mně trénování nebude bavit, běhat nebudu.
84
Zranění nohou vás netrápila? Šlo o uţ zmiňované borcení klenby a problémy s kyčlí. Ke konci mé kariéry se zjistilo, ţe je to následek poškozené ploténky. Ostatní zranění se mi kromě jednu natrţeného lýtka, krátkodobější bolesti achilovky a pár puchýřů vyhýbala. Abych se vyhnula puchýřům, nebrala jsem si na start nikdy nové boty. Někdy přicházela kuriózní zranění. Většinou šlo o nebezpečí hromadného startu – pád, rána do nosu atd. Potkala mě i zranění z pádů na kole. Rekrutují se dobří maratonci ze zkušených závodníků, kteří prošli kratšími tratěmi jako třeba Haile Gebrselassie? Kdyţ přechází na maraton dobrý závodník jako třeba Haile, je často úspěšný. Ten má navíc cíl, chce se předvést. Z běhání na kratších vzdálenostech se dá těţit, ovšem ne kaţdý můţe být maratoncem. Kromě správného tréninku je důleţitý poměr druhů svalových vláken, psychika… Stáří, samozřejmě do určitého věku, a zkušenost bývá výhodou. To ale neznamená, ţe mladí nemohou uspět. Důleţité je, aby správně trénovali a vnímali svůj cíl. Absolvovala jste v kariéře osmatřicet maratonů. Kolik se jich dá zvládnout během jedné sezony? Kvalitních? Přes tři uţ je moc. Kaţdý týden jsem trénovala tříhodinové běhy, které se postupně zrychlovaly na tempo okolo 4 min. na kilometr a někdy i rychleji. Takţe maratonskou trať jsem v přípravě běhala kaţdý týden celou zimní přípravu a většinou to nebyla tréninková jednotka, ve které jsem běţela pouhých dvaačtyřicet kilometrů, ale dostávala jsem se i přes pětačtyřicet. Pokud však jde o velké výkony, jsou tři maratony za rok maximum.
85
Maraton má dvaačtyřicet kilometrů. Jak lze na takovou porci nabírat objemové kilometry? Při tréninku na maraton je objem nutný, ale zpestřovala jsem si ho i starty na dráze, kde jsem sbírala body i na trati osm set metrů. Nad čím běţec během dvouapůlhodinového maratonu přemýšlí? Pokud byl start společný s muţi, vznikalo riziko, ţe mně některý srazí, takţe jsem se soustředila, abych nespadla. První kroky jsem vţdy vybíhala velmi volně. Muţi byli většinou na startu rychlejší, teprve postupně jsem se dostávala dopředu. Sledovala jsem, jestli se dá během závodu spolupracovat a hlavně vnímala pouze svoje tempo. Kdyţ někdo běţel tak, jak mi vyhovovalo, bylo to dobře, v opačném případě jsem se nesměla nechat na jiné tempo stáhnout. Běţela jsem, abych nikomu neškodila, a aby to nikdo nedělal mně, mám na mysli třeba křiţování. Vybírala jsem si ideální stopu, sledovala soupeřky, volila vhodnou taktiku, hlídala styl, protoţe na začátku je všechno příjemné, ale kdyţ nohy začnou tuhnout a projeví se únava... Uţ se ze špatného stylu nedostanete zpátky a nezafinišujete. Pravidelně co pět kilometrů jsem na občerstvovacích stanicích pila a snaţila se při tom neztrácet drahocenné sekundy. Hlídala jsem si kam došlapuji, aby nedošlo ke zranění, a tak dále. To vám vydrţí celý závod? Kdyţ se maratonec na závod soustředí, nemá čas se nudit. A pokud se sejde spolu s formou i počasí, na které někdy maratonec čeká skutečně léta, potom je běh opravdová radost. První část maratonu ubíhá jako v euforii, v prostřední uţ je to velká dřina a v posledních kilometrech se zúročuje všechno. Tady se poznává pravý maratonec. Najdete čas ještě alespoň na rekreační sport? Sport dělám pro radost a pro chuť k jídlu (smích). Sleduju samozřejmě nadále maratonské výkony, ale kvůli studiu se učím také nové dovednosti.
86
Naráţíte na studium Fakulty tělesné kultury v Olomouci? Ano, teď například upřednostňuji jízdu na horském kole nebo kanoistiku. Je toho hodně nového. Myslela jsem si například, ţe se svými bývalými výkony se vejdu do atletických poţadavků fakulty, ale tak docela v klidu to není. Běhy zvládám velmi dobře, jenţe poţadavky třeba na skok daleký včetně přesné techniky? Ty bych bez problémů nesplnila ani během své závodní kariéry. (směje se) Maraton vám nechybí? Pro radost sportuji, pohyb jsem ze svého ţivota nevyřadila, ale na maraton je třeba opravdový trénink. A s tím, co dělám, nevím, jestli bych se teď postavila na start maratonu. Pokud ano, tak asi jen ze zvědavosti, jak na tom opravdu jsem.
87
Příloha č. 3: Kvalitativní rozhovor s Ivanou Martincovou Osobní údaje Jméno: Ivana Martincová Věk: 47 Klub: AC Moravská Slavia Brno Atletická kariéra: Sokol Ţabovřesky, Geotest Brno, AC Moravská Slavia Brno Osobní rekord: 2:44:58 h. (2001 – Košice) Jak jste se dostala k atletice? Běhání mne bavilo uţ ve škole, takţe se atletice věnuji zhruba od třinácti let. Začala jsem prvně s menšími brněnskými běhy, jako třeba běh Mladé fronty nebo závody v Luţánkách. Tam si mě vyhlédl trenér Dokoupil, který trénoval i orientační běţce. V devatenácti jsem atletiky nechala kvůli zdravotním problémům. Běhala jsem pořád, ale k opravdové atletice jsme se vrátila aţ po dětech a pod vedením trenéra Nemetze v roce 1999. Od té doby trénuji systematicky. Na jakých tratích jste začínala? Začínala jsme na osmistovce a patnáctistovce. K delším tratím jsme se dostala aţ v pozdějším věku, kdy jsem zkoušela desítku a půlmaratony. První maraton jsme běţela v roce 1995, ale jen s malou přípravou. Zaběhla jsme to za tři hodiny a 17 min., ale trenér Nemetz mi s odstupem času řekl, ţe s tehdejší přípravou to byla skoro sebevraţda. (směje se) A jakou přípravu absolvujete v současnosti? Prvně jsem běhala padesát kilometrů týdně, nyní běhám v rozmezí osmdesáti aţ sto dvaceti kilometrů za týden. Maratonská příprava je prostě o větších objemech. Na dráze běhám úseky většinou dvakrát týdně. Delší běhy zvládám z práce, kdy ušetřím spousty času. Běhy v terénu i na silnici lépe ubíhají a nejsou monotónní. Chci se zlepšovat a kaţdý posun mě motivuje.
88
V čem se liší příprava profesionálních vytrvalců a amatérů? Profesionalismus je velká výhoda, protoţe profesionál nemusí chodit do práce. Můţe mít trojfázový trénink doplněný o regeneraci, která amatérům chybí. Amatérům na regeneraci moc času nezbývá, ale snaţím se alespoň jednou týdně plavat a zajít si na masáţ. Jezdíte i na nějaká delší soustředění třeba kvůli nadmořské výšce? Jezdívali jsme na Vysočinu do Svratky, kde jsou výborné tratě. Čtyři roky po sobě teď jezdíme do italských Alp, kde trénujeme právě v nadmořské výšce přes devatenáct set metrů. Taková příprava má smysl a vliv na výkon, ale je třeba tam být alespoň tři týdny. My jezdíme jen na deset dní v dovolené. Proto je účinek menší. V zimě běháte pořád jen venku, nebo prokládáte trénink i různými trenaţéry? Běháme stále venku. Kdyţ je velká zima a sníh, tak běháme na velodromu, kde je část tratě zastřešená. Tolik potřebná hala v Brně chybí, pro sprintery je k dispozici pouze tunel na Kamenném vrchu. Trénujete s větší skupinou? Ve skupině je nás víc,ale trenér se věnuje kaţdému zvlášť. Některé tréninky máme podobné, jen vytrvalostní běhy máme podle toho, co který závodník absolvuje za tratě. Které největší mítinky jste běţela? Pravidelně jsem jezdila do Bonnu, byla jsem i dvakrát v Kostarice, kde jsem vyhrála. Byl to hodně náročný závod v nadmořské výšce přes jedenáct set metrů. Přijeli jsme také od nás ze zimního klimatu a v Kostarice bylo třicet stupňů nad nulou, takţe to bylo hodně drsné. Druhý rok jsme měli tři dny na aklimatizaci a čas byl hned asi o 15 min. lepší. Na největších maratonech jako je Berlín, New York a další jsem nebyla a musím říct, ţe aţ tak velké maratony mě nelákají. I kdyţ atmosféra musí být fantastická.
89
Který úspěch vás nejvíc těší? V roce 2000 jsme zaběhla povedený maraton v Košicích, kde jsme zvítězila. Samozřejmě si váţím mistrovských titulů z Prahy, kterých uţ jsem získala pět. K tomu dvakrát stříbro a jednou bronz. A pamatujete si třeba váš nejobtíţnější maraton? Nejtěţší závod byl právě ten v Kostarice, kde jsme nebyla zvyklá na vedro a nadmořskou výšku. To byl maraton hodně na krev. Kolik maratonů za rok běháte? Já běhám většinou tři na jaře a tři na podzim, běhám ale spousty kratších závodů a také pokud to jde a nemám jiné silniční závody, běhám i ligu na dráze. Profesionální vytrvalec si troufne třeba jen na dva aţ tři maratony za sezónu. Trápila vás v kariéře nějaká větší zranění? Měla jsme loni pět měsíců zánět achilovky. Sem tam mě něco trápí, ale jde jen o menší zranění z přetíţení. Je tělo vytrvalce proti jiným atletům náchylnější na zranění? Moţná ano, protoţe máme naběhanou větší kilometráţ, takţe trpí právě achilovky. Našla byste v nové generaci nějaké své nástupce? Moc mladých závodníků není, příčina je hlavně uţ ve školách a také v rodičích, kdy je moc často nechávají u počítačů a na pohyb nezbývá čas. Daleko zábavnější jsou pro ně adrenalinové sporty, ale věřím, kdyţ vidím na stadionu malé běţce, ţe někteří vydrţí a budou dobří atleti. Záleţí na tom, ke kterým trenérům se dostanou. Je to velká dřina, ale také moc dobrý pocit z běhu a výher. Kdyţ se teda daří. (usmívá se).
90
Příloha č. 4: tabulka č. 4 Historický vývoj nejlepších časů maratonu ţen Čas
Jméno
Místo
Datum
3:40:22
Violet Piercy
Chiswick
3. října 1926
3:37:03
Merry Lepper
Culver City
16. prosince 1963
3:27:45
Dale Greig
Ryde
23. května 1964
3:19:33
Mildred Sampson
Auckland
21. července 1964
3:15:22
Maureen Wilton
Toronto
6. května 1967
3:07:26
Anni Pede-Erdkamp
Waldniel
16. září 1967
3:02:53
Caroline Walker
Seaside
28. února 1970
3:01:42
Elizabeth Bonner
Philadelfie
9. května 1971
3:00:35
Sara Mae Berman
Brockton
30. května 1971
2:55:22
Elizabeth Bonner
New York
19. září 1971
2:49:40
Cheryl Bridges
Culver City
5. prosince 1971
2:46:36
Michiko Gorman
Culver City
2. prosince 1973
2:46:24
Chantal Langlacé
Neuf Brisach
27. října 1974
2:43:54
Jacqueline Hansen
Culver City
1. prosince 1974
2:42:42
Liane Winter
Boston
21. dubna 1975
2:40:15
Christa Vahlensieck
Dülmen
3. května 1975
2:38:19
Jacqueline Hansen
Eugene
12. října 1975
2:35:15
Chantal Langlacé
Oyarzun
1. května 1977
2:34:47
Christa Vahlensieck
Berlín
10. září 1977
2:32:30
Grete Waitz
New York
22. října 1978
2:27:33
Grete Waitz
New York
21. října 1979
2:25:41
Grete Waitz
New York
26. října 1980
2:25:28
Grete Waitz
Londýn
17. dubna 1983
2:22:43
Joan Benoit
Boston
18. dubna 1983
2:21:06
Ingrid Kristiansen
Londýn
21. října 1985
2:20:47
Tegla Loroupe
Rotterdam
19. dubna 1998
2:20:43
Tegla Loroupe
Berlín
26. září 1999
2:19:46
Naoko Takahaši
Berlín
30. září 2001
2:18:47
Catherine Ndereba
Chicago
7. října 2001
2:17:18
Paula Radcliffe
Chicago
13. října 2002
2:15:25
Paula Radcliffe
Londýn
13. dubna 2003
91
92 Čas 2:13:55
2:16:48
2:19:41
2:22:34
2:25:26
2:28:19 2:25:42 2:26:46 2:26:11
2:22:43 2:24:26 2:21:06 2:24:54 2:22:48 2:23:51 2:24:33 2:25:24 2:24:18
Závodnice/Roky
Světové časy
1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Grete Waitz Allison Roe Joan Benoit Joan Benoit Ingrid Kristiansen Ingrid Kristiansen Grete Waitz Ingrid Kristiansen Lisa Ondieki Ingrid Kristiansen Rosa Mota Wanda Panfil Olga Markova
2:23:43
Wang Junxia
2:24:07
Uta Pippig
2:21:45
Uta Pippig
2:25:11
Katrin Dörre-Heining
2:26:04
Tegla Louroupe
2:22:07
Tegla Loroupe
2:20:47
Tegla Louroupe
2:20:43
Catherine Ndereba
2:21:33
Catherine Ndereba
2:18:47
Paula Radcliffe
2:17:18
Paula Radcliffeová
2:15:25
Yoko Shibui
2:19:41
Paula Radcliffe
2:17:42
Deena Kastor
2:19:36
Chunxiu Zhou
2:20:38
Irina Mikitenko
2:19:19
Irina Mikitenko
2:22:11
Příloha č. 5, 6: graf č. 1, 2 Nejlepší časy roku ve světě, u nás(1980–2009)
93 Čas 2:24:00
2:31:12
2:38:24
2:45:36
2:52:48
3:00:00
2:50:15 2:42:59 2:40:46 2:42:39 2:40:07 2:41:31 2:38:35 2:38:38 2:47:10 2:31:28 2:38:41 2:30:36 2:33:02
Závodnice/Roky
ČR časy
1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Šárka Balcarová Vlasta Rulcová Vlasta Rulcová Jarmila Urbanová Jarmila Urbanová Hana Horáková Hana Horáková Hana Horáková Alena Peterková Alena Peterková Alena Peterková Alena Peterková Alena Peterková Alena Peterková
2:33:43
Alena Peterková
2:25:19
Alena Peterková
2:27:00
Dana Hajná
2:40:03
Dana Hajná
2:40:44
Alena Peterková
2:33:28
Alena Peterková
2:54:45
Alena Peterková
2:31:08
Alena Peterková
2:37:07
Anna Pichrtová
2:32:39
Ivana Martincová
2:49:28
Anna Pichrtová
2:35:12
Anna Pichrtová
2:33:02
Petra Kamínková
2:49:29
Veronika Brychcínová
2:40:50
Petra Kamínková
2:39:20
Petra Kamínková
2:46:37
Příloha č. 7: výsledky OH Los Angeles 1984
34. Yuko Gordon (HKG)
2:46:12
1. Joan Benoit (USA)
2:24:52
35. Ena Guevara (PER)
2:46:50
2. Grete Waitz (NOR)
2:26:18
36. Julie Brown (USA)
2:47:33
3. Rosa Mota (POR)
2:26:57
37. Gabriela Andersen-Schiess (SUI) 2:48:42
4. Ingrid Kristiansen (NOR)
2:27:34
38. Rita Borralho (POR)
2:50:58
5. Lorraine Moller (NZL)
2:28:54
39. Maria Ferreira (POR)
2:50:58
6. Priscilla Welch (GBR)
2:28:54
40. Maria Cardenas (MEX)
2:51:03
7. Lisa Martin (AUS)
2:29.03
41. Maria Luisa Ronquillo (MEX)
2:51:04
8. Sylvie Ruegger (CAN)
2:29:09
42. Nelly Wright (BOL)
2:51:35
9. Laura Fogli (ITA)
2:29:28
43. Mary Wagaki (KEN)
2:52:00
10. Tujia Toivonen (FIN)
2:32:07
44. Eleonora Mendonca (BRA)
2:52:19
11. Joyce Smith (GBR)
2:32:48
Ifeoma Mbanugo (NGR)
DNF28
12. Alba Milana (ITA)
2:33:01
Akemi Masuda (JPN)
DNF
13. Dorthe Rasmussen (DEN)
2:33:40
Jacqueline Gareau (CAN)
DNF
14. Sarah Rowell (GBR)
2:34:08
Julie Isphording (USA)
DNF
15. Sinikka Keskitalo (FIN)
2:35:15
Anne Audain (NZL)
DNF
16. Charlotte Teske (FRG)
2:35:56
Leda Día de Cano (HON)
DNF
17. Anna Marie Malone (CAN)
2:36:33
18. Marie-Louise Hamrin (SWE)
2:36:41
19. Nanae Sasaki (JPN)
2:37:04
20. Paola Moro (ITA)
2:37:06
21. Ria Van Landeghem (BEL)
2:37:11
22. Carla Beurskens (NED)
2:37:51
23. Regina Joyce (IRL)
2:37:57
24. Marie-Ch. Deurbroeck (BEL)
2:38:01
25. Maria Trujillo (MEX)
2:38:50
26. Bente Moe (NOR)
2:40:52
27. Mary O'Connor (NZL)
2:41:22
28. Carey May (IRL)
2:41:27
29. Francine Peeters (BEL)
2:42:22
30. Zehava Shmueli (ISR)
2:42:27
31. Winnie Lai Chu Ng (HKG)
2:42:38
32. Monica Regonesi (CHI)
2:44:44
33. Naydi Nazario (PUR)
2:45:49
28
94
DNF – nedokončení závodu
Příloha č. 8: výsledky
34. Carolina Beurskens (HOL)
2:37:52
OH Soul 1988
35. Magda Hands (BEL)
2:38:02
36. Sissel Grottenberg (NOR)
2:38:17
37. Eun-Joo Lim (KOR)
2:38:21
1. Rosa Mota (POR)
2:25:40
2. Lisa Martin (AUS)
2:25:53
3. Katrin Dörre (GDR)
2:26:21
4. Tatiana Polovinskaia (URS)
2:27:05
5. Youfeng Zhao (CHN)
2:27:06
6. Laura Fogli (ITA)
2:27:49
7. Daniele Kaber (LUX)
2:29:23
8. Maria Curatolo (ITA)
2:30:14
9. Zoia Ivanova (URS)
2:30:25
10. Angela Pain (GBR)
2:30:51
11. Odette Lapierre (CAN)
2:30:56
12. Susan Tooby (GBR)
2:31:33
13. Karolina Szabo (HUN)
2:32:26
14. Francoise Bonnet (FRA)
2:32:36
15. Mi-Ok Lee (KOR)
2:32:51
16. Raissa Smekhnova (URS)
2:33:19
17. Nancy Ditz (USA)
2:33:42
18. Maria Lelut (FRA)
2:33:47
19. Jocelyne Villeton (FRA)
2:34:02
20. Conoeicao Ferreira (POR)
2:34:23
21. Kerstin Pressler (FRG)
2:34:26
22. Marianna Panfil (POL)
2:34:35
23. Antonella Bizioli (ITA)
2:34:38
24. Evy Palm (SWE)
2:34:41
25. Eriko Asai (JPN)
2:34:41
26. Lizanne Bussieres (CAN)
2:35:03
27. Gabriela Wolf (FRG)
2:35:11
28. Kumi Araki (JPN)
2:35:15
29. Misako Miyahara (JPN)
2:35:26
30. Huandi Zhong (CHN)
2:36:02
31. Ellen Rochefort (CAN)
2:36:44
32. Susan Crehan (GBR)
2:36:57
33. Lorraine Moller (NZL)
2:37:52
38. Marcianne Mukamurenzi (RWA) 2:40:12 39. Margaret Groos (USA)
2:40:59
40. Cathy O'Brien (USA)
2:41:04
41. Tuija Jousimaa (FIN)
2:43:00
42. Sinikka Keskitalo (FIN)
2:43:00
43. Blanca Jaime (MEX)
2:43:00
44. Angelica Almeida (BRA)
2:43:40
45. Ludmila Melicherova (TCH)
2:43:56
46. Ailish Smyth (IRL)
2:44:17
47. Genoveva Eichenmann (SUI)
2:44:37
48. Rosmarie Mueller (SUI)
2:47:31
49. Pascaline Wangui (KEN)
2:47:42
50. Apollinarie Nyinawabera (RWA) 2:49:18 51. Maryse Justin (MRI)
2:50:00
52. Michelle Bush (CAY)
2:51:30
53. Maria Menendez De Cox (GUA) 2:51:33
95
54. Juan Li (CHN)
2:53:08
55. Linda Elizabeth Hunter (ZIM)
2:53:17
56. Cornelia Melis (ARU)
2:54:37
57. Marie Murphy-Rollins (IRL)
3:04:21
58. Kriscia Garcia (ESA)
3:06:05
59. Julie Ogborn (GUM)
3:10:31
60. Rajkumari Pandey (NEP)
3:11:17
61. Menuka Rawat (NEP)
3:23:56
62. Arlene Vincent Mark (GRN)
3:25:32
63. Lourdes Klitzkie (GUM)
3:42:23
Birgit Stephan (GDR)
DNF
Grete Waitz (NOR)
DNF
Agnes Pardaens (BEL)
DNF
Aurora Cunha (POR)
DNF
Katerina Pratsi (CYP)
DNF
Mi-Kyong Kim (KOR)
DNS29
Bente Moe (NOR)
DNS
Mariana Ysrael (GUM)
DNS
29
DNS – nenastoupení k závodu
96
Příloha č. 9: výsledky
34. Ena Guevara (PER)
3:05:50
OH Barcelona 1992
35. Ana Gutierrez (ISV)
3:14:02
36. Jen Allred (GUM)
3:14:45
37. Bakombo Kungu (ZAI)
3:29:10
Aurora Cunha (POR)
DNF
Olga Appell (MEX)
DNF
Franziska Moser (SUI)
DNF
Teo Dang-Thi (VIE)
DNF
Lizanne Bussieres (CAN)
DNF
Maria Rebelo (FRA)
DNF
Cornelia Melis (ARU)
DNF
Marguerite Buist (NZL)
DNF
Lisa Ondieki (AUS)
DNF
Madina Biktagirova (EUN)
DSQ30
1. Valentina Yegorova (EUN)
2:32:41
2. Yuko Arimori (JPN)
2:32:49
3. Lorraine Moller (NZL)
2:33:59
4. Sachiko Yamashita (JPN)
2:36:26
5. Katrin Dörre (GER)
2:26:48
6. Mun Gyong-Ae (PRK)
2:37:03
7. Manuela Machado (POR)
2:38:22
8. Ramilya Burangulova (EUN)
2:38:46
9. Colleen De Reuck (RSA)
2:39:03
10. Cathy O'Brien (USA)
2:39:42
11. Karolina Szabó (HUN)
2:40:10
12. Francie Larrieu (USA)
2:41:09
13. Sally Eastall (GBR)
2:41:20
14. Ritva Lemettinen (FIN)
2:41:48
15. Birgit Jerschabek (GER)
2:42:45
16. Véronique Marot (GBR)
2:42:55
17. Márcia Narloch (BRA)
2:44:32
18. Emma Scaunich (ITA)
2:46:14
19. Odette Lapierre (CAN)
2:46:18
20. Ana Villani (ITA)
2:46:44
21. Janis Klecker (USA)
2:47:17
22. Wanda Panfil (POL)
2:47:27
23. Bettina Sabatini (ITA)
2:50:09
24. Alana Peterkova (TCH)
2:53:30
25. Lee Mi-Ok (KOR)
2:54:21
26. Małgorzata Birbach (POL)
2:54:33
27. Sally Ellis (GBR)
2:54:41
28. Pascaline Wangui (KEN)
2:56:46
29. Yumi Kokamo (JPN)
2:58:18
30. Addis Gezahegu (ETH)
2:58:27
31. Janette Mayal (BRA)
3:00:23
32. Elena Murgoci (ROU)
3:01:46
33. Vilma Peña (CRC)
3:03:34
30
97
DSQ - diskvalifikace
Příloha č. 10: výsledky
34. Nelly Glauser (SUI)
2:37:19
OH Atlanta 1996
35. Ramilya Burangulova (RUS)
2:38:04
36. Judit Nagy (HUN)
2:38:43
37. Erika Olivera (CHI)
2:39:06
38. Yvonne Danson (SIN)
2:39:18
39. Márcia Narloch (BRA)
2:39:33
40. Stefanija Statkuvienė (LTU)
2:39:51
41. Anne van Schuppen (NED)
2:40:46
42. Maria Polizou (GRE)
2:41:33
43. Maria Guadalupe Loma (MEX)
2:41:56
44. Anuţa Cătună (ROU)
2:42:01
45. Karen MacLeod (GBR)
2:42:08
46. Lorraine Moller (NZL)
2:42:21
47. Albertina Machado (POR)
2:43:44
48. Anita Håkenstad (NOR)
2:43:58
49. Ana Isabel Alonso (ESP)
2:44:12
50. Natalya Galushko (BLR)
2:44:21
51. Adriana Fernández (MEX)
2:44:23
52. May Allison (CAN)
2:44:38
53. Helena Javornik (SLO)
2:46:58
54. Marilu Salazar (PER)
2:48:58
55. Suzana Ciric (YUG)
2:49:30
56. Nadia Prasad (FRA)
2:50:05
57. Suzanne Malaxos (AUS)
2:50:46
58. Suzanne Rigg (GBR)
2:52:09
59. Elizabeth Mongudhi (NAM)
2:56:19
60. Solange de Souza (BRA)
2:56:23
61. Gulsara Dadabayeva (TJK)
3:09:08
62. Bimala Ranamagar (NEP)
3:16:19
63. Erkhem. Davaajargal (MGL)
3:19:06
64. Sirivanh Khetavong (LAO)
3:25:16
65. Marie Benito (GUM)
3:27:28
Madina Biktagirova (BLR)
DNF
Joyce Chepchumba (KEN)
DNF
Salina Chirchir (KEN)
DNF
Maria Curatolo (ITA)
DNF
1. Fatuma Roba (ETH)
2:26:05
2. Valentina Yegorova (RUS)
2:28:05
3. Yuko Arimori (JPN)
2:28:39
4. Katrin Dörre-Heinig (GER)
2:28:45
5. Rocío Rios (ESP)
2:30:50
6. Lidia Simon (ROU)
2:31:04
7. Manuela Machado (POR)
2:31:11
8. Sonja Krolik (GER)
2:31:16
9. Xiujuan Ren (CHN)
2:31:21
10. Anne Marie Lauck (USA)
2:31:30
11. Małgorzata Sobańska (POL)
2:31:52
12. Izumi Maki (JPN)
2:32:35
13. Ornella Ferrara (ITA)
2:33:09
14. Mónica Pont (ESP)
2:33:27
15. Angelica Kanana (KEN)
2:34:19
16. Liz McColgan (GBR)
2:34:30
17. Junko Asari (JPN)
2:34:31
18. Franziska Rochat-Moser (SUI)
2:34:48
19. Griselda Gonzáles (ARG)
2:35:12
20. Jong Song-Ok (PRK)
2:35:31
21. Irina Bogachova (KGZ)
2:35:44
22. Inglandini Gonzales (COL)
2:35:45
23. Serap Aktas (TUR)
2:36:14
24. Yelena Mazovka (BLR)
2:36:22
25. Marleen Renders (BEL)
2:36:27
26. Kim Chang-Ok (PRK)
2:36:31
27. Albertina Dias (POR)
2:36:39
28. Kerryn McCann (AUS)
2:36:41
29. Aniela Nikiel (POL)
2:36:44
30. Oh Mi-Ja (KOR)
2:36:54
31. Linda Somers (USA)
2:36:58
32. Danuta Bartoszek (CAN)
2:37:06
33. María del Carmen Díaz (MEX)
2:37:14
98
Carmen de Oliveira (BRA)
DNF
Carol Galea (MLT)
DNF
Kamila Gradus (POL)
DNF
Kang Soon-Duk (KOR)
DNF
Gitte Karlshoj (DEN)
DNF
Lyubov Klochko (UKR)
DNF
Lee Mi-Kyung (KOR)
DNF
Kirsi Mattila (FIN)
DNF
Elana Meyer (RSA)
DNF
Lisa Ondieki (AUS)
DNF
Uta Pippig (GER)
DNF
Cristina Pomacu (ROU)
DNF
Jane Salumäe (EST)
DNF
Jenni Spangler (USA)
DNF
Martha Tenorio (ECU)
DNF
Maura Viceconte (ITA)
DNF
Alla Zhilyaeva (RUS)
DNF
99
Příloha č. 11: výsledky
34. Mi-Ja Oh (KOR)
2:38:42
OH Sydney 2000
35. Susan Hobson (AUS)
2:38:44
36. Gadissie Edatto (ETH)
2:42:29
37. Serap Aktas (TUR)
2:42:40
38. Daria Nauer (SUI)
2:43:00
39. MariaLuisa Munoz (ESP)
2:45:40
40. Dagoberto Gonzalez (COL)
2:47:26
41. Gulsara Dadabayeva (TJK)
2:51:03
42. Gina Coello (HON)
3:02:32
43. Aguida Amaral (UNK)
3:10:55
44. Rhonda Davidson-Alley (GUM)
3:13:58
45. Sirivanh Ketavong (LAO)
3:34:27
Martha Ernstsdottir (ISL)
DNF
Valentina Enaki (MDA)
DNF
Marleen Renders (BEL)
DNF
Elizabeth Mongudhi (NAM)
DNF
Garifa Kuku (KAZ)
DNF
Nicole Carroll (AUS)
DNF
Valentina Yegorova (RUS)
DNF
Anuta Catuna (ROM)
DNF
Claudia Dreher (GER)
DNS
1. Naoko Takahashi (JPN)
2:23:14
2. Lidia Simon (ROM)
2:23:22
3. Joyce Chepchumba (KEN)
2:24:45
4. Esther Wanjiru (KEN)
2:26:17
5. Madina Biktagirova (RUS)
2:26:33
6. Elfenesh Alemu (ETH)
2:26:54
7. Eri Yamagughi (JPN)
2:27:03
8. Bong-Sil Ham (PRK)
2:27:07
9. Fatuma Roba (ETH)
2:27:38
10. Xiujuan Ren (CHN)
2:27:55
11. Kerryn McCann (AUS)
2:28:37
12. Maura Viceconte (ITA)
2:29:26
13. Tegla Loroupe (KEN)
2:29:45
14. Irina Bogachova (KGZ)
2:29:55
15. Ari Ichihashi (JPN)
2:30:34
16. Adriana Fernandez (MEX)
2:30:51
17. Judit Folding-Nagy (HUN)
2:30:54
18. Ornella Ferrara (ITA)
2:31:32
19. Christine Clark (USA)
2:31:35
20. Yong-Ok Jong (PRK)
2:31:40
21. Maria Manuela Machado (POR)
2:32:29
22. Nadezhda Ilyina-Wijenberg (NED)2:32:29 23. Lyubov Morgunova (RUS)
2:32:35
24. Sonja Krolik-Oberem (GER)
2:33:45
25. Martha Tenorio (ECU)
2:33:54
26. Marian Sutton (GBR)
2:34:33
27. Erika Olivera (CHI)
2:35:07
28. Chang-Ok Kim (PRK)
2:35:32
29. Camelia-Alina Gherasim (ROM) 2:36:16 30. AnaIsabel Alonso (ESP)
2:36:45
31. Colleen De Reuck (RSA)
2:36:48
32. Maria Portillo Cruz (PER)
2:36:50
33. Griselda Gonzalez (ESP)
2:38:28
100
Příloha č. 12: výsledky
34. Jennifer Rhines (USA)
2:43:52
OH Athény 2004
35. Kyung-Hee Choi (KOR)
2:44:05
36. Sandra Ruales (ECU)
2:44:28
37. María Dolores Pulido (ESP)
2:44:33
38. Margarita Tapia (MEX)
2:46:14
39. Colleen De Reuck (USA)
2:46:30
40. Albina Ivanova (RUS)
2:47:23
41. Grazyna Syrek (POL)
2:47:26
42. Nili Avramski (ISR)
2:48:08
43. Clarisse Rasoarizay (MAD)
2:48:14
44. Jane Salumäe (EST)
2:48:47
45. Simona Staicu (HUN)
2:48:57
46. Angelica Sánchez (MEX)
2:49:04
47. Helena Sampaio (POR)
2:49:18
48. Beáta Rakonczai (HUN)
2:49:41
49. Annemette Jensen (DEN)
2:50:01
50. Yeoryía Abatzídou (GRE)
2:50:01
51. Liza Hunter-Galvan (NZL)
2:50:23
52. Hafida Gadi (FRA)
2:50:29
53. Gulsara Dadabaeva (TJK)
2:50:45
54. Epiphanie Nyirabarame (RWA)
2:52:50
55. Sandra Torres (ARG)
2:54:48
56. Bun-Hui Jo (PRK)
2:55:54
57. Yu-Fang Hsu (TPE)
2:55:58
58. Erika Olivera (CHI)
2:57:14
59. Mariela González (CUB)
3:02:20
60. Ida Kovács (HUN)
3:03:21
1. Mizuki Noguchi (JPN)
2:26:20
2. Catherine Ndereba (KEN)
2:26:32
3. Deena Kastor (USA)
2:27:20
4. Elfenesh Alemu (ETH)
2:28:15
5. Reiko Tosa (JPN)
2:28:44
6. Olivera Jevtic (SCG)
2:31:15
7. Naoko Sakamoto (JPN)
2:31:43
8. Lyudmila Petrova (RUS)
2:31:56
9. Svetlana Zakharova (RUS)
2:32:04
10.Bruna Genovese (ITA)
2:32:50
11. Alice Chelangat (KEN)
2:33:52
12. Shujing Zhang (CHN)
2:34:34
13. Nuta Olaru (ROM)
2:34:45
14. Zivilé Balciünaité (LTU)
2:35:01
15. Corinne Raux (FRA)
2:35:54
16. Rosaria Console (ITA)
2:35:56
17. Malgorzata Sobanska (POL)
2:36:43
18. Luminita Zaituc (GER)
2:36:45
19. Eun-Jung Lee (KOR)
2:37:23
20. Constantina Tomescu (ROM)
2:37:31
21. Yong-Ok Jong (PRK)
2:37:52
22. Helan Li (CHN)
2:37:53
23. Yun-hee Chung (KOR)
2:38:57
24. Stine Larsen (NOR)
2:39:55
25. Liz Yelling (GBR)
2:40:13
26. María Abel (ESP)
2:40:13
27. Hafida Izem (MAR)
2:40:46
28. Anna Pichrtová (CZE)
2:40:58
29. Tracey Morris (GBR)
2:41:00
30. Kenza Wahbi (MAR)
2:41:36
31. Kerryn Mccann (AUS)
2:41:41
32. Beatriz Ros (ESP)
2:41:51
33. Chunxiu Zhou (CHN)
2:42:54
61. Svetlana Tkach-Shepeleva (MDA) 3:03:29
101
62. Ana Dias (POR)
3:08:11
63. Inga Juodeškiené (LTU)
3:09:18
64. Mamokete Lechela (LES)
3:11:56
65. Agueda Amaral (TLS)
3:18:25
66. Luvsan. Otgonbayar (MGL)
3:48:42
Nadia Ejjafini (BRN)
DNF
Lale Öztürk (TUR)
DNF
Ulrike Maisch (GER)
DNF
Monika Drybulska (POL)
DNF
Marlene Fortunato (BRA)
DNF
Irina Bogachova (KGZ)
DNF
Márcia Narloch (BRA)
DNF
Paula Radcliffe (GBR)
DNF
Bong-Sil Ham (PRK)
DNF
Lidia Simon (ROM)
DNF
Asha Gigi (ETH)
DNF
Rakiya Maraoui-Quetier (FRA)
DNF
Nasria Azaïdj (ALG)
DNF
Margaret Okayo (KEN)
DNF
Banuelia Mrashani (TAN)
DNF
Workenesh Tola (ETH)
DNF
102
Příloha č. 13: výsledky
34. Kirsten Melkevik Otterbu (NOR) 2:34:35
OH Peking 2008
35. Liza Hunter-Galvan (NZL)
2:34:51
36. Yong Ok Jong (PRK)
2:34:52
37. Rasa Drazdauskaite (LTU)
2:35:09
38. Melanie Kraus (GER)
2:35:17
39. Maria Portilla (PER)
2:35:19
40. Helalia Johannes (NAM)
2:35:22
41. Shujing Zhang (CHN)
2:35:35
42. Lucia Kimani (BIH)
2:35:47
43. Sandra Ruales (ECU)
2:35:53
44. Kate Smyth (AUS)
2:36:10
45. Yesenia Centeno (ESP)
2:36:25
46. Ana Dias (POR)
2:36:25
47. Nebiat Habtemariam (ERI)
2:37:03
48. Pun Hui Jo (PRK)
2:37:04
49. Tabitha Tsatsa (ZIM)
2:37:10
50. Bahar Dogan (TUR)
2:37:12
51. Marily dos Santos (BRA)
2:38:10
52. Susanne Hahn (GER)
2:38:31
53. Eunhee Chae (KOR)
2:38:52
54. Alessandra Aguilar (ESP)
2:39:29
55. Patricia Retiz (MEX)
2:39:34
56. Sunyoung Lee (KOR)
2:43:23
57. Eva Maria Gradwohl (AUT)
2:44:24
58. Iuliia Arkhipova (KGZ)
2:44:41
59. Sonia Calizaya (BOL)
2:45:53
60. Eleni Donta (GRE)
2:46:44
61. Karina Perez (MEX)
2:47:02
62. Bertha Sanchez (COL)
2:47:02
63. Pauline Curley (IRE)
2:47:16
64. Maria Jose Pueyo (ESP)
2:48:01
65. Petra Teveli (HUN)
2:48:32
66. Epiphanie Nyirabarame (RWA)
2:49:32
67. Zuzana Tomas (SVK)
2:49:39
68. Gabriela Trana (CRC)
2:53:45
69. Oxana Sklyarenko (UKR)
2:55:39
1. Constantina Tomescu (ROU)
2:26:44
2. Catherine Ndereba (KEN)
2:27:06
3. Chunxiu Zhou (CHN)
2:27:07
4. Xiaolin Zhu (CHN)
2:27:16
5. Martha Komu (KEN)
2:27:23
6. Mara Yamauchi (GBR)
2:27:29
7. Irina Timofeeva (RUS)
2:27:31
8. Lidia Elena Simon (ROU)
2:27:51
9. Souad Ait Salem (ALG)
2:28:29
10. Salina Kosgei (KEN)
2:29:28
11. Zivile Balciunaite (LTU)
2:29:33
12. Kum Ok Kim (PRK)
2:30:01
13. Yurika Nakamura (JPN)
2:30:19
14. Anna Incerti (ITA)
2:30:55
15. Dire Tune (ETI)
2:31:16
16. Nina Rillstone (NZL)
2:31:16
17. Bruna Genovese (ITA)
2:31:31
18. Luminita Talpos (ROU)
2:31:41
19. Madai Perez (MEX)
2:31:47
20. Christelle Daunay (FRA)
2:31:48
21. Benita Johnson (AUS)
2:32:06
22. Svetlana Zakharova (RUS)
2:32:16
23. Paula Radcliffe (GBR)
2:32:38
24. Monika Drybulska (POL)
2:32:39
25. Eunjeong Lee (KOR)
2:33:07
26. Liz Yelling (GBR)
2:33:12
27. Blake Russell (USA)
2:33:13
28. Beata Naigambo (NAM)
2:33:29
29. Vincenza Sicari (ITA)
2:33:31
30. Dorota Gruca (POL)
2:33:32
31. Tetyana Filonyuk (UKR)
2:33:35
32. Marisa Barros (POR)
2:34:08
33. Lisa Jane Weightman (AUS)
2:34:16
103
Berhane Adere (ETI)
DNF
Gete Wami (ETI)
DNF
Ines Monteiro (POR)
DNF
Valentina Delion (MDA)
DNF
Reiko Tosa (JPN)
DNF
Olivera Jevtic (SRB)
DNF
Galina Bogomolova (RUS)
DNF
Mariana Dias Ximenes (TLE)
DNF
Beata Rakonczai (HUN)
DNF
Mamorallo Tjoka (LES)
DNF
Magda Lewy (USA)
DNF
Deena Kastor (USA)
DNF
Nadia Ejjafini (BRN)
DNS
104
Příloha č. 14: výsledky
34. Mary O'Connor (NZL)
2:48:44
MS Helsinky 1983
35. Yuko Gordon (HKG)
2:48:51
36. Zehava Shmueli (ISR)
2:49:07
37. Mette Holm-Hansen (DEN)
2:49:43
38. Lone Dybdahl (DEN)
2:49:43
39. Megan Sloane (AUS)
2:51:11
40. Elizabeth Oberli-Schuh (VEN)
2:51:30
41. Evy Palm (SWE)
2:51:49
42. Heidi Jacobsen (NOR)
2:52:51
43. Midde Hamrin (SWE)
2:52:53
1. Grete Waitz (NOR)
2:28:09
2. Marianne Dickerson (USA)
2:31:09
3. Raisa Smekhnova (URS)
2:31:13
4. Rosa Mota (POR)
2:31:50
5. Jacqueline Gareau (CAN)
2:32:35
6. Laura Fogli (ITA)
2:33:31
7. Regina Joyce (IRL)
2:33:52
8. Tuija Toivonen-Jousimaa (FIN)
2:34:14
9. Joyce Smith (GBR)
2:34:27
44. Deirdre Foreman-Nagle (IRL)
2:53:07
10. Lyutsia Belyayeva (URS)
2:34:44
45. Iciar Martínez (ESP)
2:53:24
11. Rita Marchisio (ITA)
2:35:08
46. Rita Borralho (POR)
2:53:41
12. Debbie Eide (USA)
2:36:17
47. Oddrun Hovsengen (NOR)
2:54:04
13. Carey May (IRL)
2:36:28
48. Maria-Luisa Ronquillo (MEX)
2:56:33
14. Glenys Quick (NZL)
2:37:14
49. Rumiko Kaneko (JPN)
2:58:53
15. Monika Lovenich (FRG)
2:39:19
50. Son Yong-Hi (PRK)
2:59:10
16. Marja Vartiainen (FIN)
2:39:22
51. Kim Myong-Suk (PRK)
3:12:41
17. Carla Beurskens (NED)
2:39:25
Julie Brown (USA)
DNF
18. Karolina Szabo (HUN)
2:40:23
Yueh-Mei Kao (TPE)
DNF
19. Christa Vahlensieck (FRG)
2:40:43
Jinmei Wu (CHN)
DNF
20. Magda Ilands (BEL)
2:40:52
Kandasamy Jayamani (SIN)
DNF
21. Cindy Hamilton (CAN)
2:41:27
Chantal Langlace (FRA)
DNF
22. Kath Binns (GBR)
2:42:12
Yupin Lohachart (THA)
DNF
23. Zoya Ivanova (URS)
2:43:27
Alba Milana (ITA)
DNF
24. Ngaire Drake (NZL)
2:43:51
Charlotte Teske (FRG)
DNF
25. Jill Colwell (AUS)
2:45:07
Marie-Christine Deurbroeck (BEL)
DNS
26. Jackie Turney (AUS)
2:45:43
Glynis Penny (GBR)
DNS
27. Sinikka Kiippa (FIN)
2:46:10
Chu Winnie Ng Lai (HKG)
DNS
28. Dorothy Goertzen (CAN)
2:46:38
Amy Cesaretti (SMR)
DNS
29. Kersti Jacobsen (DEN)
2:46:48
30. Ilona Zsilak (HUN)
2:46:48
31. Mieko Tajima (JPN)
2:47:10
32. Tuulikki Raisanen (SWE)
2:47:29
33. Jarmila Urbanova (TCH)
2:48:28
105
Příloha č. 15: výsledky
Cathy Twomey (USA)
DNF
MS Řím 1987
Lisa Martin (AUS)
DNF
Renata Kokowska (POL)
DNF
Kimberly Rosenquist-Jones (USA)
DNF
Maria Rebelo (FRA)
DNF
Rita Marchisio (ITA)
DNF
Monika Schafer (FRG)
DNF
Angélica de Almeida (BRA)
DNF
Susan Stone (CAN)
DNF
1. Rosa Mota (POR)
2:25:17
2. Zoya Ivanova (URS)
2:32:38
3. Jocelyne Villeton (FRA)
2:32:53
4. Bente Moe (NOR)
2:33:21
5. Yelena Tsukhlo (URS)
2:33:55
6. Yekaterina Khramenkova (URS)
2:34:23
7. Nancy Ditz (USA)
2:34:54
8. Sinikka Keskitalo (FIN)
2:35:16
9. Karolina Szabo (HUN)
2:36:18
10. Miyuki Yamashita (JPN)
2:36:55
11. Angie Pain-Hulley (GBR)
2:38:12
12. Antonella Bizioli (ITA)
2:38:52
13. Mercedes Calleja (ESP)
2:38:58
14. Uta Pippig (GDR)
2:39:30
15. Agnes Pardaens (BEL)
2:39:52
16. Odette Lapierre (CAN)
2:40:20
17. Paula Fudge (GBR)
2:42:42
18. Genoveva Eichenmann (SUI)
2:43:07
19. Maria Luisa Irizar (ESP)
2:43:54
20. Emma Scaunich (ITA)
2:44:32
21. Evy Palm (SWE)
2:44:41
22. Veronique Marot (GBR)
2:45:02
23. Gabriela Wolf (FRG)
2:45:13
24. Christine Kennedy (IRL)
2:45:47
25. Hazel Stewart (NZL)
2:48:41
26. Eriko Asai (JPN)
2:48:44
27. Marcianne Mukamurenzi (RWA) 2:49:38 28. Rita Borralho (POR)
2:52:26
29. Dorothy Goertzen (CAN)
2:53:11
30. Cornelia Melis (ARU)
2:59:31
31. Gina Coello (HON)
3:01:53
32. Maria del Pilar Menendez (GUA) 3:16:20 33. Juli Ogbourn (GUM)
3:50:56
106
Příloha č. 16: výsledky
Tatyana Zuyeva (URS)
DNF
MS Tokio 1991
Laura Fogli (ITA)
DNF
Valentina Yegorova (URS)
DNF
Gordon Bloch (USA)
DNF
Isabel Canto (GUA)
DNF
Sandra Natal (DOM)
DNF
1. Wanda Panfil (POL)
2:29:53
2. Sachiko Yamashita (JPN)
2:29:57
3. Katrin Dörre (GER)
2:30:10
4. Yuko Arimori (JPN)
2:31:08
5. Maria Rebelo (FRA)
2:32:05
6. Kamila Gradus (POL)
2:32:09
7. Manuela Machado (POR)
2:32:33
8. Ramilya Burangulova (URS)
2:33:00
9. Iris Biba (GER)
2:33:48
10. Sally Ellis (GBR)
2:35:09
11. Sally Eastall (GBR)
2:36:16
12. Kumi Araki (JPN)
2:38:27
13. Joy Smith (USA)
2:39:16
14. Maria Trujillo (USA)
2:39:28
15. Fabiola Rueda (COL)
2:41:51
16. Sissel Grottenberg (NOR)
2:43:11
17. Franziska Moser (SUI)
2:44:07
18. Pascaline Wangui (KEN)
2:45:22
19. Ena Guevara (PER)
2:48:53
20. Françoise Bonnet (FRA)
2:48:57
21. Cornelia Melis (ARU)
2:58:18
22. Yi-Lo Man (HKG)
2:59:39
23. Gina Coello (HON)
2:59:54
24. Graciela Caizabanda (ECU)
3:00:03
Qingmei Chen (CHN)
DNF
Aurora Cunha (POR)
DNF
Joke Kleijweg (NED)
DNF
Veronique Marot (GBR)
DNF
Ludmila Melicherova (TCH)
DNF
Rosa Mota (POR)
DNF
Márcia Narloch (BRA)
DNF
Dorthe Rasmussen (DEN)
DNF
Anna Villani (ITA)
DNF
107
Příloha č. 17: výsledky MS Stuttgart 1993 1. Junko Asari (JPN)
2:30:03
2. Manuela Machado (POR)
2:30:54
3. Tomoe Abe (JPN)
2:31:01
4. Ramilya Burangulova (RUS)
2:33:03
5. Madina Biktagirova (BLR)
2:34:36
6. Katrin Dörre-Heinig (GER)
2:35:20
7. Frith van der Merwe (RSA)
2:35:56
8. Kimberly Rosenquist (USA)
2:26:33
9. Kamila Gradus (POL)
2:36:48
10. Firiya Zhdanova (RUS)
2:37:59
11. Akemi Matsuno (JPN)
2:38:04
12. Maria Rebelo (FRA)
2:38:33
13. Anna Rybicka (POL)
2:39:44
14. Marion Sutton (GBR)
2:39:45
15. Judit Földing-Nagy (HUN)
2:41:06
16. Karen MacLeod (GBR)
2:41:46
17. Ana Isabel Alonso (ESP)
2:42:53
18. Ritva Lemettinen (FIN)
2:45:05
19. Jane Welzel (USA)
2:46:08
20. Helena Javornik (SLO)
2:51:06
21. Emperatriz Wilson (CUB)
2:54:11
22. Tzu-Ning Su (TPE)
2:58:37
23. Chu Winnie Ng Lai (HKG)
2:58:41
Danuta Bartoszek (CAN)
DNF
Gabrielle O'Rourke (NZL)
DNF
Anne van Schuppen (NED)
DNF
Claudia Metzner (GER)
DNF
Birgit Jerschabek (GER)
DNF
Bettina Sabatini (ITA)
DNF
Rosanna Munerotto (ITA)
DNF
Rakiya Maraoui-Quetier (MAR)
DNF
Liyan Ma (CHN)
DNF
Sally Eastall (GBR)
DNF
108
Příloha č. 18: výsledky
Dorthe Rasmussen (DEN)
DNF
MS Göteborg 1995
Birgit Jerschabek (GER)
DNF
Nadia Prasad (FRA)
DNF
Carole Rouillard (CAN)
DNF
Angelina Kanana (KEN)
DNF
Anita Håkenstad (NOR)
DNF
Rocío Ríos (ESP)
DNF
Marina Belyayeva (RUS)
DNF
Elaine Van Blunk (USA)
DNF
Nadezhda Ilyina (RUS)
DNF
Janet Mayal (BRA)
DNS
1. Manuela Machado (POR)
2:25:39
2. Anuta Catuna (ROM)
2:26:25
3. Ornella Ferrara (ITA)
2:30:11
4. Małgorzata Sobańska (POL)
2:31:10
5. Ritva Lemettinen (FIN)
2:31:19
6. Mónica Pont (ESP)
2:31:53
7. Linda Somers (USA)
2:32:12
8. Sonja Krolik (GER)
2:32:17
9. Sachiyo Seiyama (JPN)
2:33:07
10. Lidia Simon (ROM)
2:33:18
11. Miki Igarashi (JPN)
2:34:34
12. Yukari Komatsu (ROM)
2:35:33
13. Kirsi Rauta (FIN)
2:35:39
14. Jane Salumäe (EST)
2:35:53
15. Kerryn McCann (AUS)
2:36:29
16. Kimberly Rose-Jones (USA)
2:37:06
17. Ingmarie Nilsson (SWE)
2:37:17
18. Susan Mahony (AUS)
2:37:38
19. Fatuma Roba (ETH)
2:39:27
20. Nelly Glauser (SUI)
2:40:42
21. Maria Luisa Muñoz (ESP)
2:41:37
22. Trudi Thomson (GBR)
2:41:42
23. Judit Földing-Nagy (HUN)
2:42:03
24. Larisa Zyuzko (RUS)
2:42:12
25. Cathy Shum (IRL)
2:43:20
26. Nurten Tasdemir (TUR)
2:44:36
27. Aura Buia (ROM)
2:45:13
28. Alison Rose (GBR)
2:45:52
29. Nyla Carroll (NZL)
2:50:25
30. Chu Winnie Ng Lai (HKG)
3:01:08
31. Isabel Tum (GUA)
3:02:02
32. Gilda Mendez (PAN)
3:05:00
Maria Guadalupe Loma (MEX)
DNF
109
Příloha č. 19: výsledky
34. Evelyne Mura (FRA)
2:48:57
MS Athény 1997
35. Danielle Sanderson (GBR)
2:49:03
36. Julia Kirtland (USA)
2:49:43
37. Anfisa Kosacheva (RUS)
2:50:29
38. Grace de Oliveira (RSA)
2:50:36
39. Gaëlle Houitte (FRA)
2:50:38
40. Jeanne Peterson (USA)
2:51:59
41. Irina Timofeyeva (RUS)
2:53:01
1. Hiromi Suzuki (JPN)
2:29:48
2. Manuela Machado (POR)
2:31:12
3. Lidia Simon (ROM)
2:31:55
4. Takako Tobise (JPN)
2:32:18
5. Ornella Ferrara (ITA)
2:33:10
6. Iris Biba (GER)
2:34:06
7. Sonja Krolik (GER)
2:35:28
8. Franziska Rochat-Moser (SUI)
2:36:16
9. Yelena Razdrogina (RUS)
2:36:37
10. Nobuko Fujimura (JPN)
2:36:51
11. Anuta Catuna (ROM)
2:38:38
12. Maria Polizou (GRE)
2:39:10
13. Franca Fiacconi (ITA)
2:39:53
14. Christine Mallo (FRA)
2:40:55
15. Elfenesch Alemu (ETH)
2:41:00
16. Grete Kirkeberg (NOR)
2:41:05
17. Maryse Le Gallo (FRA)
2:41:08
18. Aurica Buia (ROM)
2:41:45
19. Mariko Hara (JPN)
2:42:00
20. Heather Turland (AUS)
2:42:12
21. Rocia Rios (ESP)
2:42:18
22. Judit Folding-Nagy (HUN)
2:42:21
23. Angharad Mair (GBR)
2:42:31
24. Laura Fogli (ITA)
2:43:28
25. Cheryl Collins (USA)
2:43:42
26. Olga Yudenkova (BLR)
2:43:47
27. Anna Villani (ITA)
2:43:58
28. Sally Goldsmith (GBR)
2:44:20
29. Tomoe Abe (JPN)
2:45:19
30. Nuta Olaru (ROM)
2:47:12
31. Elena Vinitskaya (BLR)
2:47:57
32. Manuela Veith (GER)
2:48:45
33. Asselefech Assefa (ETH)
2:48:54
42. Panayota Nikolakopoulou (GRE) 2:54:03
110
43. Lo Man Yi (HKG)
2:54:59
44. Alemitu Bekele (ETH)
2:55:06
45. Georgia Ambatzidou (GRE)
2:56:58
46. Marisol Vargas (MEX)
2:58:22
47. Carolyn Hunter-Rowe (GBR)
3:01:01
48. May Allison (CAN)
3:01:26
49. Danuta Bartoszek (CAN)
3:01:30
50. Rita Toto (RSA)
3:04:05
51. Rosa Salinas (MEX)
3:12:55
52. Gina Liseth Coello (HON)
3:17:33
53. Alexandra De Snoo (ARU)
3:22:08
54. Gulsara Dadabayeva (TJK)
3:30:45
Gadisay Edato (ETH)
DNF
Fatuma Roba (ETH)
DNF
Jane Salumäe (EST)
DNF
Alina Tecuta (ROM)
DNF
Sonia Maccioni (ITA)
DNF
Birgit Jerschabek (GER)
DNF
Rosa Oliveira (POR)
DNF
Galina Baruk (BLR)
DNF
Yelena Mazovka (BLR)
DNF
Alina Ivanova (RUS)
DNF
Nicole Carroll (AUS)
DNF
Anita Håkenstad (NOR)
DNF
Josette Colomb-Janin (FRA)
DNF
Mary Alico (USA)
DNF
Patty Valadka (USA)
DNF
Maria Elena Reyna (MEX)
DNF
Lucia Rendon (MEX)
DNF
Flor Venegas (CHI)
DNF
Paraskevi Kastriti (GRE)
DNF
Chrisoula Souma (GRE)
DNF
111
Příloha č. 20: výsledky
34. Lete Yesus Berehe (ETH)
2:45:28
MS Sevilla 1999
35. Maria Trujillo (USA)
2:46:36
36. Mary Lynn Currier (USA)
2:48:05
37. Mimi Corcoran (USA)
2:49:21
38. Cindy Keeler (USA)
2:53:04
39. Sarah Mahlangu (RSA)
2:54:12
40. Anna Markelova (TKM)
2:58:04
41. Gina Coello (HON)
2:58:11
42. Gulsara Dadabayeva (TJK)
3:23:01
Anuta Catuna (ROM)
DNF
Yelena Gundelakh (RUS)
DNF
Nicole Carroll (AUS)
DNF
Maria Polizou (GRE)
DNF
Elizabeth McCaul (RSA)
DNF
Abeba Tola (ETH)
DNF
Christine Mallo (FRA)
DNF
Heather Turland (AUS)
DNF
Irina Timofeyeva (RUS)
DNF
Franca Fiacconi (ITA)
DNS
Colleen De Reuck (RSA)
DNS
Naoko Takahashi (JPN)
DNS
1. Jong Song-Ok (PRK)
2:26:59
2. Ari Ichihashi (JPN)
2:27:02
3. Lidia Simon (ROM)
2:27:41
4. Fatuma Roba (ETH)
2:28:04
5. Elfenesh Alemu (ETH)
2:28:52
6. Sonja Krolik (GER)
2:28:55
7. Manuela Machado (POR)
2:29:11
8. Kayoko Obata (JPN)
2:29:11
9. Claudia Dreher (GER)
2:29:22
10. Kim Chang-Ok (PRK)
2:29:26
11. Esther Wanjiru (KEN)
2:29:36
12. Sun Yingjie (CHN)
2:30:12
13. Florina Pana (ROM)
2:30:28
14. Firiya Sultanova-Zhdanova (RUS) 2:30:45 15. Ana Isabel Alonso (ESP)
2:31:38
16. Junko Asari (JPN)
2:31:39
17. Mayumi Ichikawa (JPN)
2:32:01
18. Marie Söderst.-Lundberg (SWE) 2:35:25 19. Constantina Dita (ROM)
2:36:28
20. Silvana Trampuz (AUS)
2:36:49
21. Mónica Pont (ESP)
2:36:57
22. Manuela Veith (GER)
2:37:24
23. Kerryn McCann (AUS)
2:38:31
24. Anke Laws (GER)
2:38:57
25. Alina Tecuta-Gherasim (ROM)
2:39:29
26. Gadissie Edatto (ETH)
2:40:03
27. Elizabeth Mongudhi (NAM)
2:40:07
28. Angelines Rodríguez (ESP)
2:40:10
29. Zinaida Semenova (RUS)
2:41:33
30. Jane Salumäe (EST)
2:41:50
31. Fatima Silva (POR)
2:42:55
32. Marie Boyd (USA)
2:44:16
33. Maria Luisa Muñoz (ESP)
2:45:00
112
Příloha č. 21: výsledky
34. Sandy Jacobson (CAN)
2:40:24
MS Edmonton 2001
35. Eva Sanz (ESP)
2:41:16
36. Elizabeth Mongudhi (NAM)
2:42:23
37. Takami Ominami (JPN)
2:42:25
38. Isabelle Ledroit (CAN)
2:43:30
39. Teresa Duffy (IRL)
2:43:33
40. Susan Michelsson (AUS)
2:46:14
41. Michelle Simonaitis (USA)
2:46:20
42. Rosa Gutierrez (GUA)
2:49:08
43. Danuta Bartoszek (CAN)
2:50:06
44. Tania Jones (CAN)
2:50:46
45. Rachel Cook (USA)
2:53:21
46. Gulsara Dadabayeva (TJK)
2:54:12
47. Alexa Babakhanian (ARM)
2:56:57
48. Magda Castillo (HON)
2:57:17
49. Margarita Conde (GUA)
3:03:03
50. Angelina Cornelio (GUA)
3:12:21
51. Herlinda Xol (GUA)
3:14:29
52. Lindiwe Maziya (SWZ)
3:23:19
Elfenesh Alemu (ETH)
DNF
Cristiana Pomacu (ROM)
DNF
Jennifer Tonkin (USA)
DNF
Kathrin Ullrich (GER)
DNF
Zahia Dahmani (FRA)
DNF
Irina Matrosova (UZB)
DNF
1. Lidia Simon (ROM)
2:26:01
2. Reiko Tosa (JPN)
2:26:06
3. Svetlana Zakharova (RUS)
2:26:18
4. Yoko Shibui (JPN)
2:26:33
5. Sonja Krolik (GER)
2:28:17
6. Florence Barsosio (KEN)
2:28:36
7. Shitaye Gemeche (ETH)
2:28:40
8. Lyubov Morgunova (RUS)
2:28:54
9. Kazumi Matsuo (JPN)
2:29:57
10. Constantina Dita (ROM)
2:30:38
11. Irina Timofeyeva (RUS)
2:30:48
12. Firiya Sultanova-Zhdanova (RUS) 2:30:58 13. Fatuma Roba (ETH)
2:31:10
14. Ornella Ferrara (ITA)
2:32:45
15. Nuta Olaru (ROM)
2:33:05
16. Yun Sun-Sook (KOR)
2:33:09
17. Bruna Genovese (ITA)
2:33:13
18. Marleen Renders (BEL)
2:33:25
19. Meseret Kotu (ETH)
2:33:43
20. Rosaria Console (ITA)
2:34:11
21. Tiziana Alagia (ITA)
2:34:45
22. Rie Matsuoka (JPN)
2:34:45
23. Melanie Kraus (GER)
2:34:51
24. Marie Soderst.-Lundberg (SWE) 2:35:00 25. Maria Abel (ESP)
2:35:09
26. Sara Ferrari (ITA)
2:36:07
27. Luisa Maria Larraga (ESP)
2:36:20
28. Marta Fernández (ESP)
2:37:09
29. Griselda González (ESP)
2:37:52
30. Alina Tecuta-Gherasim (ROM)
2:38:19
31. Tadelesh Birra (ETH)
2:39:10
32. Jill Gaitenby (USA)
2:39:20
33. Tina Connelly (CAN)
2:40:16
113
Příloha č. 22: výsledky
34. Fatima Yvelain (FRA)
2:36:20
MS Paříţ 2003
35. Kenza Wahbi (MAR)
2:36:29
36. Jin Li (CHN)
2:37:10
37. Linda Somers Smith (USA)
2:37:14
38. Svetlana Demidenko (RUS)
2:37:19
39. Joanna Lodge (GBR)
2:37:56
40. Irina Timofeyeva (RUS)
2:38:06
41. Lucilla Andreucci (ITA)
2:38:22
42. Gloria Marconi (ITA)
2:38:26
43. Giovanna Volpato (ITA)
2:38:38
44. Nadia Ejjafini (BHR)
2:38:39
45. Aurica Buia (ROU)
2:39:04
46. Workenesh Tola (ETH)
2:39:25
47. Jane Salumäe (EST)
2:39:36
48. Zahia Dahmani (FRA)
2:40:34
49. Banuelia Katesigwa (TAN)
2:40:45
50. Fátima Silva (POR)
2:40:59
51. Mihaela Botezan (ROU)
2:41:13
52. Hanan Fahroun (MAR)
2:42:56
53. Choi Kyung-Hee (KOR)
2:43:38
54. Hafida Gadi (FRA)
2:45:53
55. Tamara Lave (USA)
2:46:22
56. Jong Yong-Ok (PRK)
2:50:21
57. Epiphanie Nyirabarame (RWA)
2:54:16
58. Simona Viola (ITA)
2:54:27
59. Kelly Keane (USA)
2:55:26
60. Sophie Gordon (PYF)
3:00:53
61. Priscilla Mamba (SWZ)
3:18:35
62. Sonia Lopes (CPV)
3:21:59
Fatima Hajjami (FRA)
DNF
Sylvia Mosqueda (USA)
DNF
Beatrice Omwanza (KEN)
DNF
Rie Matsuoka (JPN)
DNF
Constantina Dita (ROU)
DNF
Rosaria Console (ITA)
DNF
Anna Pichrtová (CZE)
DNS
1. Catherine Ndereba (KEN)
2:23:55
2. Mizuki Noguchi (JPN)
2:24:14
3. Masako Chiba (JPN)
2:25:09
4. Naoko Sakamoto (JPN)
2:25:25
5. Ham Bong-Sil (PRK)
2:25:31
6. Elfenesh Alemu (ETH)
2:26:29
7. Joyce Chepchumba (KEN)
2:26:33
8. Olivera Jevtic (SCG)
2:26:49
9. Svetlana Zakharova (RUS)
2:26:53
10. Shitaye Gemechu (ETH)
2:27:26
11. Nuta Olaru (ROU)
2:28:24
12. Zhang Shujing (CHN)
2:29:24
13. Beatriz Ros (ESP)
2:29:25
14. Li Helan (CHN)
2:29:46
15. María Abel (ESP)
2:30:15
16. Lena Gavelin (SWE)
2:30:39
17. Stine Larsen (NOR)
2:30:44
18. Luminita Talpos (ROU)
2:30:49
19. Asha Gigi (ETH)
2:31:01
20. Ulrike Maisch (GER)
2:31:21
21. Rakiya Maraoui (FRA)
2:31:23
22. Viktoriya Klimina (RUS)
2:31:45
23. Annemette Jensen (DEN)
2:31:55
24. Kum-Sil Ri (PRK)
2:32:08
25. Larisa Zyuzko (RUS)
2:32:26
26. Marie Söderström (SWE)
2:32:27
27. Takami Ominami (JPN)
2:32:31
28. Sandy Jacobson (CAN)
2:33:51
29. Jong-Sun Kim (PRK)
2:34:12
30. Meseret Kotu (ETH)
2:34:19
31. María Teresa Pulido (ESP)
2:34:37
32. Simona Staicu (HUN)
2:34:51
33. Jill Boaz (USA)
2:34:54
114
Příloha č. 23: výsledky
34. Irina Permitina (RUS)
2:38:16
MS Helsinky 2005
35. Emily Levan (USA)
2:38:32
36. Jennifer Crain (USA)
2:39:02
37. Dire Tune (ETH)
2:39:13
38. Nadezhda Wijenberg (NED)
2:39:36
39. Liza Hunter-Galvan (NZL)
2:39:47
40. Tegla Loroupe (KEN)
2:39:58
41. Nadia Ejjafini (BRN)
2:41:51
42. Maija Oravamaki (FIN)
2:43:31
43. Clarisse Rasoarizay (MAD)
2:43:58
44. Jung-Hee Oh (KOR)
2:47:42
45. Rebecca Moore (NZL)
2:50:36
46. Epiphanie Nyirabarame (RWA)
2:52:11
47. Hafida Narmouchn (MAR)
2:52:41
48. Mulu Seboka (ETH)
2:53:08
49. Nili Avramski (ISR)
2:54:08
50. Mary Akor (USA)
2:57:18
51. Mamokete Lechela (LES)
3:03:26
Debbie Mason (GBR)
DNF
Kenza Wahbi (MAR)
DNF
William John Fabiola (TAN)
DNF
Kay Ulrich (NZL)
DNF
Nuta Olaru (ROM)
DNF
Zhor El Kamch (MAR)
DNF
Sandra Ruales (ECU)
DNS
Agueda Amaral (TLS)
DNS
1. Paula Radcliffe (GBR)
2:20:57
2. Catherine Ndereba (KEN)
2:22:01
3. Constantina Tomescu (ROM)
2:23:19
4. Derartu Tulu (ETH)
2:23:30
5. Chunxiu Zhou (CHN)
2:24:12
6. Yumiko Hara (JPN)
2:24:20
7. Rita Sitienei Jeptoo (KEN)
2:24:22
8. Harumi Hiroyama (JPN)
2:25:46
9. Helen Kimutai (KEN)
2:26:14
10. Megumi Oshima (JPN)
2:26:29
11. Madai Perez (MEX)
2:26:50
12. Halina Karnatsevich (BLR)
2:27:14
13. Dorota Gruca (POL)
2:27:46
14. Yong-Ok Jong (PRK)
2:29:43
15. Mari Ozaki (JPN)
2:30:28
16. Asha Gigi (ETH)
2:30:38
17. Ryoko Eda (JPN)
2:31:16
18. Mara Yamauchi (GBR)
2:31:26
19. Rosaria Console (ITA)
2:32:47
20. Alina Ivanova (RUS)
2:32:53
21. Aurica Buia (ROM)
2:33:20
22. Shitaye Gemechu (ETH)
2:34:01
23. Song-Suk Oh (PRK)
2:34:07
24. Gum-Hwa Ryang (PRK)
2:34:35
25. Hayley Haining (GBR)
2:34:41
26. Turena Johnson-Lane (USA)
2:34:43
27. Anna Pichrtova (CZE)
2:34:45
28. Kirsten Melkevik Otterbu (NOR) 2:35:08 29. Beatrice Omwanza (KEN)
2:35:48
30. Jill Boaz (USA)
2:36:29
31. Isabel Eizmendi (ESP)
2:36:41
32. Ana Dias (POR)
2:36:50
33. Shireen Crumpton (NZL)
2:37:03
115
Příloha č. 24: výsledky
34. Tabitha Tsatsa (ZIM)
2:44:20
MS Paříţ 2007
35. Zoila Gómez (USA)
2:44:49
36. Analía Rosa (POR)
2:45:38
37. Wei Yanan (CHN)
2:45:50
38. Dana Coons (USA)
2:46:12
39. Annemette Aagaard (DEN)
2:46:22
40. Bahar Dogan (TUR)
2:46:25
41. Nili Abramski (ISR)
2:46:27
42. Mary Akor (USA)
2:47:06
43. Susanne Hahn (GER)
2:47:29
44. Lim Kyung-Hee (KOR)
2:49:30
45. Chae Eun-Hee (KOR)
2:50:26
46. Eleni Donta (GRE)
2:50:59
47. Zekiros Adanech (ETH)
2:54:00
48. Lucilla Andreucci (ITA)
2:56:19
49. Samia Akbar (USA)
2:56:27
50. Yeoryia Abatzidou (GRE)
2:59:22
51. Patricia Gauquelin (PYF)
3:03:08
52. Luvsan. Otgonbayar (MGL)
3:04:59
53 Kerstin Mennenga-Metzler (LIE)
3:11:45
54 Tanith Maxwell (RSA)
3:14:56
55 Poppy Mlambo (RSA)
3:23:55
56 Robe Tola (ETH)
3:26:45
57 Melissa Henderson (BIZ)
3:52:35
Luciah Kimani (BIH)
DNF
Domingas Embana Togna (GBS)
DNF
Lioudmila Kortchaguina (RUS)
DNF
Angélica Sánchez (MEX)
DNF
Dire Tune (ETH)
DNF
Luminita Talpos (ROM)
DNF
Galina Bogomolova (RUS)
DNF
Nuta Olaru (ROM)
DNF
Giovanna Volpato (ITA)
DNF
Shitaye Gemechu (ETH)
DNS
1. Catherine Ndereba (KEN)
2:30:37
2. Chunxiu Zhou (CHN)
2:30:45
3. Reiko Tosa (JPN)
2:30:55
4. Zhu Xiaolin (CHN)
2:31:21
5. Lidia Simon (ROM)
2:31:26
6. Kiyoko Shimahara (JPN)
2:31:40
7. Rita Jeptoo (KEN)
2:32:03
8. Edith Masai (KEN)
2:32:22
9. Mara Yamauchi (GBR)
2:32:55
10. Lyubov Morgunova (RUS)
2:33:41
11. Zhang Shujing (CHN)
2:33:46
12. Gulnara Vygovskaya (RUS)
2:33:57
13. Nina Rillstone (NZL)
2:33:58
14. Mari Ozaki (JPN)
2:35:04
15. Madaí Pérez (MEX)
2:35:17
16. Souad Aït Salem (ALG)
2:35:29
17. Anna Incerti (ITA)
2:36:36
18. Yumiko Hara (JPN)
2:36:40
19. Tracey Morris (GBR)
2:36:40
20. Melanie Kraus (GER)
2:37:20
21. Sun Weiwei (CHN)
2:37:53
22. Magarsa Assale Tafa (ETH)
2:38:01
23. Yasuko Hashimoto (JPN)
2:38:36
24. Rose Cheruiyot (KEN)
2:38:56
25. Hellen Jemaiyo Kimutai (KEN)
2:39:14
26. Deborah Toniolo (ITA)
2:39:46
27. Anna Rahm (SWE)
2:41:15
28. Alina Gherasim (ROM)
2:41:40
29. Kirsten Melkevik Otterbu (NOR) 2:41:57 30. Helena Javornik (SLO)
2:42:03
31. Ann Alyanak (USA)
2:42:23
32. Nailiya Yulamanova (RUS)
2:42:56
33. Ţivilė Balčiūnaitė (LTU)
2:43:28
116
Příloha č. 25: výsledky
34. Susanne Hahn (GER)
2:38:39
MS Berlín 2009
35. Mary Davies (NZL)
2:38:48
36. Tara Quinn-Smith (CAN)
2:39:19
37. Risper Jemeli Kimaiyo (KEN)
2:39:23
38. Patrizia Morceli (SUI)
2:39:37
39. Sun Suk Yun (KOR)
2:39:56
40. Judith Ramírez (MEX)
2:40:18
41. Fiona Docherty (NZL)
2:40:18
42. Un Suk Phyo (PRK)
2:40:39
1. Xue Bai (CHN)
2:25:15
2. Yoshimi Ozaki (JPN)
2:25:25
3. Aselefech Mergia (ETH)
2:25:32
4. Chunxiu Zhou (CHN)
2:25:39
5. Xiaolin Zhu (CHN)
2:26:08
6. Marisa Barros (POR)
2:26:50
7. Yuri Kano (JPN)
2:26:57
8. Nailiya Yulamanova (RUS)
2:27:08
9. Alevtina Biktimirova (RUS)
2:27:39
10. Kara Goucher (USA)
2:27:48
11. Desireé Davila (USA)
2:27:53
12. Julia Mumbi Muraga (KEN)
2:28:59
13. Weiwei Sun (CHN)
2:29:39
14. Yoshiko Fujinaga (JPN)
2:29:53
15. Svetlana Zakharova (RUS)
2:29:55
16. Bezunesh Bekele (ETH)
2:30:03
17. Sabrina Mockenhaupt (GER)
2:30:07
18. Lisa Jane Weightman (AUS)
2:30:42
19. Zivilé Balciünaité (LTU)
2:31:06
20. Kum-Ok Kim (PRK)
2:31:24
21. Irene Limika (KEN)
2:31:29
22. Lidia Simon (ROU)
2:32:03
23. Dire Tune (ETH)
2:32:42
24. Beata Naigambo (NAM)
2:33:05
25. Alessandra Aguilar (ESP)
2:33:38
26. Epiphanie Nyirabarame (RWA)
2:33:59
27. Atsede Baysa (ETH)
2:36:04
28. Tera Moody (USA)
2:36:39
29. Olga Glok (RUS)
2:36:57
30. Paige Higgins (USA)
2:37:11
31. Yukiko Akaba (JPN)
2:37:43
32. Lyubov Morgunova (RUS)
2:38:23
33. Yong-Ok Jong (PRK)
2:38:29
43. Adriana Aparecida da Silva (BRA) 2:40:54 44. Shireen Crumpton (NZL)
2:41:31
45. Tanith Maxwell (RSA)
2:41:48
46. Annemette Aagaard (DEN)
2:42:03
47. Martha Komu (KEN)
2:42:14
48. Chol Sun Kim (PRK)
2:42:18
49. Patricia Lossouarn (FRA)
2:42:40
50. Laurence Klein (FRA)
2:42:47
51. Zoila Gómez (USA)
2:42:49
52. Renalda Kergyte (LTU)
2:45:28
53. Ho-sun Park (KOR)
2:47:16
54. Stephanie Briand (FRA)
2:48:16
55. Yamna Oubouhou (FRA)
2:50:02
56. Helalia Johannes (NAM)
2:50:19
57. Sandra Ruales (ECU)
2:50:36
58. Jane Suuto (UGA)
2:52:44
59. Cecile Moynot (FRA)
2:54:21
60. Nuta Olaru (ROU)
3:00:59
Helena Loshanyang Kirop (KEN)
DNF
Robe Guta (ETH)
DNF
Dulce María Rodríguez (MEX)
DNF
Sun-young Lee (KOR)
DNF
Yeoryía Abatzídou (GRE)
DNF
Ulrike Maisch (GER)
DNF
Maria Zeferina Baldaia (BRA)
DNF
Victoria Poludina (KGZ)
DNF
Luvsanlkhundeg Otgonbayar (MGL) DNF
117
Luminita Zaituc (GER)
DNF
Clara Morales (CHI)
DNS
Luminita Talpos (ROU)
DNS
Magdaliní Gazéa (GRE)
DSQ
118
Resumé Práce nás seznamuje s historií maratónu ţen. Nalezneme zde historický vývoj této disciplíny ve světě a stručně i u nás. Uvedena jsou důleţitá data, časy, události a jména, která tvoří historii tohoto sportu. Ţenským maratónem se zabýváme z perspektivy olympijských her, mistrovství světa i dalších významných akcí, které jsou nedílnou součástí této mladé atletické disciplíny. Nechybí nejdůleţitější osobnosti
tohoto
sportovního
odvětví
i
nejvýznamnější
maratóny
světa.
V závěrečných rozhovorech vyuţíváme zkušeností autora publikací o maratonech a bývalé i současné závodnice.
Summary The thesis introduces the history of women' marathon. There we can find the historical development of this discipline in the world and shortly in our country. There are listed some important dates, times, events and names, which create the history of this sport. We deal with the women's marathon from the perspective of the Olympic games, World Championships and other major events, which are a part of this traditional athletic discipline. There are mentioned the most important marathon celebrities and the most significant marathon races of the world as well. In final interview there we present some experiences of the author of marathon publications and former and current runners as well.
119
120
