MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
DIZERTAČNÍ PRÁCE
Brno 2015
Tomáš Vlček
MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
PhDr. Tomáš Vlček Infrastrukturní alternativy zásobování České a Slovenské republiky ropou ve středoevropském prostoru
Dizertační práce
Školitel: doc. PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D.
Brno 2015 2
Čestné prohlášení
Prohlašuji tímto, že jsem dizertační práci na téma Infrastrukturní alternativy zásobování České a Slovenské republiky ropou ve středoevropském prostoru zpracoval sám a pouze s využitím pramenů v práci uvedených.
Tomáš Vlček, Brno, únor 2015
3
Poděkování
V prvé řadě děkuji Elišce za její bezmeznou oporu nejen ve studiu, a také za to, že zvládla všechny mé starosti, nálady a plánování bez jediné vrásky. Děkuji rodičům a bráchovi, kteří ani na moment nezapochybovali, že dizertační práci dokončím. Děkuji Břetislavu Dančákovi za vřelý lidský přístup, ochotu, podporu a spolupráci nejen ve vztahu studenta a školitele. Děkuji i dalším členům katedry, především Petru Suchému a Vítu Hlouškovi, za to, že mi umožnili se na rozvoji katedry a ústavu podílet, za otevřenost a naprosto skvělou spolupráci. Děkuji energetikům, všem do jednoho, za to, že jste. Energetika zásadně ovlivnila můj život profesně i soukromě, díky ní jsem mj. potkal i moji ženu. Těch posledních pět let byla neuvěřitelná jízda, která všechny stála obrovské množství energie. Myslím, že můžeme být na to, co se nám podařilo, jen hrdí a těšit se na roky nadcházející. A poděkování patří samozřejmě všem, kteří k mé dizertační práci přispěli. Především všem těm osobám ze státní správy i průmyslu z Česka, Slovenska a Polska, kteří sice nechtěli být jmenováni, ale s o to větší s ochotou mi v uplynulých letech odpovídali na četné dotazy.
Tomáš Vlček, Brno, únor 2015
4
Obsah Obsah................................................................................................................................................... 5 Seznam zkratek.................................................................................................................................... 7 Seznam tabulek ................................................................................................................................. 10 Kapitola 1. Úvod .................................................................................................................................... 12 Kapitola 2. Vědecká východiska ............................................................................................................ 20 2.1 Epistemologická a ontologická pozice ......................................................................................... 20 2.2 Paradigmatické ukotvení ............................................................................................................. 21 2.3 Teoretický rámec ......................................................................................................................... 23 2.4 Metodologický rámec .................................................................................................................. 29 2.5 Časový horizont ........................................................................................................................... 32 2.6 Předmět a cíl výzkumu ................................................................................................................ 33 2.7 Operacionalizace ......................................................................................................................... 33 2.8 Výběr případu .............................................................................................................................. 37 2.9 Rizika a omezení .......................................................................................................................... 40 2.10 Stav odborné literatury ............................................................................................................. 41 Kapitola 3. Výchozí stav a deskripce sektoru ČR ................................................................................... 45 3.1 Ropná infrastruktura země.......................................................................................................... 45 3.1.1 Ropovodní trasy.................................................................................................................... 45 3.1.2 Zdroje, ložiska, společnosti a obchodování s ropou ............................................................. 47 3.1.3 Těžební společnosti, zdroje a ložiska ropy v ČR ................................................................... 47 3.1.4 Mezinárodní přepravce ropy ................................................................................................ 49 3.1.5 Zpracovatelské závody ......................................................................................................... 50 3.1.6 Distributor ............................................................................................................................ 54 3.1.7 Obchodníci ropnými produkty ............................................................................................. 55 3.1.8 Využití ropy a spotřeba......................................................................................................... 59 3.1.9 Ropné rezervy ....................................................................................................................... 61 3.1.10 Koncepce a prognózy poptávky po ropě ............................................................................ 63 3.1.11 Výchozí stav pro ČR ............................................................................................................ 65 Kapitola 4. Výchozí stav a deskripce sektoru SR.................................................................................... 68 4.1 Ropná infrastruktura země.......................................................................................................... 68 4.1.1 Ropovodní trasy.................................................................................................................... 68 4.1.2 Zdroje, ložiska, společnosti a obchodování s ropou ............................................................. 69 4.1.3 Těžební společnosti, zdroje a ložiska ropy v SR .................................................................... 69 4.1.4 Mezinárodní přepravce ropy ................................................................................................ 70 4.1.5 Zpracovatelské závody ......................................................................................................... 72 4.1.6 Distributor ............................................................................................................................ 72 4.1.7 Obchodníci ropnými produkty ............................................................................................. 73 4.1.8 Využití ropy a spotřeba......................................................................................................... 74 4.1.9 Ropné rezervy ....................................................................................................................... 76 5
4.1.10 Koncepce a prognózy poptávky po ropě ............................................................................ 77 4.1.11 Výchozí stav pro SR............................................................................................................. 79 Kapitola 5. Alternativy zásobování ........................................................................................................ 81 5.1 Evropská ropovodní infrastruktura ............................................................................................. 81 5.2 Ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov (IKL) .................................................................................. 84 5.3 Ropovod Adria ............................................................................................................................. 91 5.4 Potenciální ropovod Bratislava-Schwechat-Pipelie (BSP) a ropovod Adria–Wien Pipeline (AWP) ........................................................................................................................................................... 99 5.5 Potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Płock-Gdaňsk.................................................... 107 5.6 Potenciální ropovod Spergau-Litvínov ...................................................................................... 118 5.7 Vodní cesta Lobau-Bratislava .................................................................................................... 124 Kapitola 6. Výsledky............................................................................................................................. 128 Kapitola 7. Závěr .................................................................................................................................. 132 Seznam pramenů................................................................................................................................. 135
6
Seznam zkratek a.s. AG AK ASEK AUT AWP B.V. BAP bcm bcm/y BPS BPS-II BSP BY CTR CZ ČAPPO ČBÚ ČGS ČPU ČPS ČR ČSFR ČSR ČSSR D DME DN DPH DWT EAOTC EBRR EC EPH ERÚ ESPO ETBE EU FAME GmbH GR HDP HR HU CHVO I
Akciová společnost Aktiengesellschaft (Akciová společnost) Aкционерная компания (Akciová společnost) Aktualizace Státní energetické koncepce Rakousko Ropovod Adria-Wien Pipeline Besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid (Společnost s ručením omezeným) Potenciální ropovod Brody-Adamowo Pipeline Miliarda metrů krychlových Miliarda metrů krychlových za rok Baltic Pipeline System Baltic Pipeline Systém II Potenciální ropovod Bratislava-Schwechat Pipeline Bělorusko Centrální tankoviště ropy Česká republika Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Český báňský úřad Česká geologická služba Česká plynárenská unie Český plynárenský svaz Česká republika Česká a Slovenská Federativní Republika Československá republika Československá socialistická republika Německo Dimethylether Diameter nominalis (nominální průměr) Daň z přidané hodnoty Deadweight tonnage, celková nosnost lodi v tunách Euro-Asian Oil Transportation Corridor (Euro-asijský transportní koridor pro ropu) Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj Evropská komise Energetický a průmyslový holding, a. s. Energetický regulační úřad East Siberia Pacific Ocean Pipeline Ethyl terciální butyl éter Evropská unie Monoalkylesther mastných kyselin Gesellschaft mit beschränkter Haftung (Společnost s ručením omezeným) Řecko Hrubý domácí produkt Chorvatsko Maďarsko Chráněná vodohospodářská oblast Itálie
7
IAEA IEA IKL IR JANAF JSC k.p. LNG LPG LT LTO LV MEŘO MK MND MOL MPO MTBE MV MZV MŽP n.p. NEK OAO OBP ODS OECD OOO OPEC PAT PČR PGNiG PGP PHM PHL PKN PL plc PVC RAMO REB RPA Rt RU RUP S.A. s.p.
International Agency for Atomic Energy (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) International Energy Agency (Mezinárodní energetická agentura) Ropovod Ingolstadt - Kralupy – Litvínov Mezinárodní vztahy Jadranski Naftovod Joint-stock company (Akciová společnost) Koncernový podnik Liquefied Natural Gas (Zkapalněný zemní plyn) Liquefied Petroleum Gas (Zkapalněný ropný plyn) Litva Lehký topný olej Lotyšsko Metylester řepkového oleje Makedonie Moravské naftové doly Magyar Olaj – és Gázipari Részvénytársaság (Maďarský ropný a plynárenský koncern) Ministerstvo průmyslu a obchodu Methyl terciální butyl éter Mezinárodní vztahy Ministerstvo zahraničních věcí Ministerstvo životního prostředí Národní podnik Nezávislá odborná komise Открытое Aкционерное Oбщество (Akciová společnost) Ropovod Oděsa-Brody-Pipeline Občanská demokratická strana Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Общество с ограниченной ответственностью (Společnost s ručením omezeným) Organization of the Petroleum Exporting Countries (Organizace zemí vyvážejících ropu) Публічне акціонерне товариство (Veřejná akciová společnost) Parlament České republiky Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo (Polské naftové a plynové doly) Ropovod Płock-Gdaňsk Pipeline Pohonné hmoty Pohonné látky Polski Koncern Naftowy (Polská ropná společnost) Polsko Public Limited Company (Akciová společnost) Polyvinylchlorid Rafinérie minerálních olejů Russian Export Blend (středněsirné ropy dovážené z Ruské federace) Rafinérie, petrochemie, agrochemie Részvénytársaság (Akciová společnost) Ruská federace Pеспубликанское унитарное предприятие (Výhradně státní společnost) Société Anonyme (Akciová společnost) Státní podnik
8
s.r.o.; Spol. s r.o.
SA SAPPO SBS SEI SEK SEP SK SLP SNZ SR SRB SSHR SŠHR SSP SSSR SZ TAL TOL TOEL TPES UA US DoD USA USD ZAT ZSDNP
Společnost s ručením omezeným Spółka akcyjna (Akciová společnost) Slovenská asociácia petrolejárskeho priemyslu a obchodu Státní báňská správa Státní energetická inspekce Státní energetická koncepce Státní energetická politika Slovenská republika Potenciální ropovod Spergau-Litvínov Pipeline Slovenské naftové závody Slovenská republika Srbsko Správa státních hmotných rezerv ČR Správa štátných hmotných rezerv SR Ropovod Schwedt-Spergau Pipeline Svaz sovětských socialistických republik Strana zelených Transalpinský ropovod (Transalpine Ölleitung) Topný olej lehký Topný olej extralehký Total primary energy supply (Celková spotřeba prvotních energetických zdrojů) Ukrajina United States Department of Defense (Ministerstvo obrany Spojených států amerických) Spojená státy americké Americký dolar Закрите акціонерне товариство (Uzavřená akciová společnost) Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového průmysl Společenstvo těžařů ČR
9
Seznam tabulek Tab. 1.1: Dodavetelé ropy a zemního plynu do Evropské unie ............................................................. 13 Tab. 1.2: Přerušení dodávek ropy do ČR ............................................................................................... 15 Tab. 2.1: Tři hlavní paradigmata mezinárodních vztahů ....................................................................... 21 Tab. 2.2: Strategický (realismus) a tržní (liberalismus) přístup – dělicí linie ......................................... 28 Tab. 2.3: Hodnotová škála závislé proměnné........................................................................................ 35 Tab. 2.4: Závislé proměnné ................................................................................................................... 35 Tab. 2.5: Hodnotová škála indexu pravděpodobnosti závislých proměnných ...................................... 36 Tab. 2.6: Škála výstupů .......................................................................................................................... 37 Tab. 3.1: Ropovodní trasy do České republiky ...................................................................................... 45 Tab. 3.2: Utilizace ropovodů Družba a IKL ............................................................................................. 46 Tab. 3.3: Ložiska, zásoby a těžba ropy v ČR ........................................................................................... 47 Tab. 3.4: Ropovodní síť České republiky ............................................................................................... 49 Tab. 3.5: Odhad přepravního tarifu společnosti MERO ČR, a. s. ........................................................... 50 Tab. 3.6: Produktovodní síť České republiky ......................................................................................... 54 Tab. 3.7: Množství pohonných hmot manipulovaných v systému ČEPRO, a. s. .................................... 55 Tab. 3.8: Velkoobchodní prodej pohonných látek společností ČEPRO, a. s. ......................................... 55 Tab. 3.9: Vlastnická struktura nejvýznamnějších subjektů českého ropného sektoru k 31. 1. 2014 .... 58 Tab. 3.10: Spotřeba ropy v ČR dle sektorů ............................................................................................ 59 Tab. 3.11: Rafinační zpracovávání ropy v ČR ......................................................................................... 60 Tab. 3.12: Stav zásob ropy a ropných produktů držených SSHR k 31. 12. 2012 ................................... 62 Tab. 3.13: Podíly na mixu primárních energetických zdrojů dle Státní energetické koncepce z roku 2004 a její aktualizace z února 2010 a září 2013 (údaje v %) ................................................................ 64 Tab. 3.14: Predikce spotřeby ropy v ČR................................................................................................. 65 Tab. 3.15: Výchozí stav v roce 2012 pro ČR........................................................................................... 67 Tab. 4.1: Ropovodní trasy na Slovensko ................................................................................................ 68 Tab. 4.2: Utilizace ropovodu Družba ..................................................................................................... 69 Tab. 4.3: Ložiska, zásoby a těžba ropy v SR ........................................................................................... 70 Tab. 4.4: Ropovodní síť Slovenské republiky ......................................................................................... 71 Tab. 4.5: Odhad přepravního tarifu společnosti Transpetrol, a. s......................................................... 71 Tab. 4.6: Vlastnická struktura nejvýznamnějších subjektů slovenského ropného sektoru k 1. 1. 2014 73 Tab. 4.7: Spotřeba ropy v SR dle sektorů .............................................................................................. 75 Tab. 4.8: Rafinační zpracovávání ropy v SR ........................................................................................... 75 Tab. 4.9: Kapacita zásobníků ropy a ropných produktů v rámci SŠHR SR ............................................. 76 Tab. 4.10: Orientační podíly na mixu primárních energetických zdrojů dle Energetické politiky SR 2006 ............................................................................................................................................................... 77 Tab. 4.11: Predikce spotřeby ropy v SR ................................................................................................. 78 Tab. 4.12: Prognóza vývoje spotřeby motorových paliv na Slovensku ................................................. 78 Tab. 4.13: Výchozí stav v roce 2012 pro SR ........................................................................................... 80 Tab. 5.1: Zjednodušená mapa evropské ropovodní sítě ....................................................................... 81 10
Tab. 5.2: Základní informace o vybraných evropských ropovodech ..................................................... 82 Tab. 5.3: Středoevropský ropný sektor ................................................................................................. 83 Tab. 5.4: Ropovod TAL ........................................................................................................................... 84 Tab. 5.5: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou A (ropovod IKL)................................... 90 Tab. 5.6: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou A (ropovod IKL) ................................... 90 Tab. 5.7: Ropovod Adria ........................................................................................................................ 91 Tab. 5.8: Rafinérie na trase ropovodů JANAF a ADRIA.......................................................................... 94 Tab. 5.9: Kapacita jednotlivých úseků ve vztahu k ropovodu ADRIA .................................................... 97 Tab. 5.10: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou B (ropovod ADRIA) ........................... 98 Tab. 5.11: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou B (ropovod ADRIA) ........................... 98 Tab. 5.12: Potenciální trasy plánovaného ropovodu BSP ................................................................... 101 Tab. 5.13: Ropovod AWP ..................................................................................................................... 104 Tab. 5.14: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou C (ropovody BSP a AWP) ................ 106 Tab. 5.15: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou C (ropovody BSP a AWP) ................ 106 Tab. 5.16: Potenciální trasa ropy z Kaspiku do střední Evropy ........................................................... 107 Tab. 5.17: Srovnání celkových transportních nákladů na dopravu ruské ropné směsi REBCO do bratislavské rafinérie ........................................................................................................................... 112 Tab. 5.18: Ukrajinské rafinérie ............................................................................................................ 114 Tab. 5.19: Ukrajinský ropovodní systém ............................................................................................. 115 Tab. 5.20: Kapacita jednotlivých úseků ve vztahu k ropovodu Oděsa-Brody ..................................... 116 Tab. 5.21: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou D (potenciální ropovod Oděsa-BrodyAdamowo-Płock-Gdaňsk) .................................................................................................................... 117 Tab. 5.22: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou D (potenciální ropovod Oděsa-BrodyAdamowo-Płock-Gdaňsk) .................................................................................................................... 117 Tab. 5.23: Plánovaný ropovod Litvínov - Leuna .................................................................................. 119 Tab. 5.24: Kapacita jednotlivých úseků ve vztahu k ropovodu Litvínov-Spergau ............................... 120 Tab. 5.25: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou E (potenciální ropovod SpergauLitvínov) ............................................................................................................................................... 123 Tab. 5.26: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou E (potenciální ropovod SpergauLitvínov) ............................................................................................................................................... 123 Tab. 5.27: Střední tok řeky Dunaj ........................................................................................................ 125 Tab. 5.28: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou F (vodní cesta Lobau-Bratislava) .... 126 Tab. 5.29: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou F (vodní cesta Lobau-Bratislava) .... 127 Tab. 6.1: Shrnutí výstupů..................................................................................................................... 128 Tab. 6.2: Vizualizace indexu pravděpodobnosti .................................................................................. 129
11
Kapitola 1. Úvod „Ropa jsou peníze a plyn je politika.“ To je rčení, které se v uhlovodíkové energetice objevuje od dob, kdy se obor dostává do popředí zájmu nejen odborné a laické veřejnosti, ale i průmyslu a především politiky a mezinárodních vztahů. Byť se význam energetiky v domácí i zahraniční politice intenzifikuje už od dob, kdy Winston Churchill vsadil před první světovou válkou na ropu místo dosavadního uhlí jako paliva vojenského námořnictva, naplno se projevil v souvislosti s tzv. ropnými šoky v 70. letech 20. století. Definitivně se obor usídlil v popředí domácí i zahraniční politiky po rozpadu Sovětského svazu v souvislosti se strukturálními změnami v mezinárodním systému a se změnami témat v uvedených politikách. Kdo je původním autorem rčení již dnes těžko zjistíme, jisté však je, že platnost rčení je zdá se nadčasová. I po více než 150 letech těžby a užití ropy (první vrt se v USA uskutečnil v roce 1859) si tato energetická surovina stále zachovává prvotní místo mezi energetickými surovinami. Důvody jsou mnohé, patří mezi ně relativně snadná těžba, extrémně likvidní globální trh, snadnost užití, cena suroviny, jednoduchý transport, ohromné provázání suroviny s průmyslovou sférou, poněkud obtížná nahraditelnost s ohledem na masivní rozšíření využití ropy a mnohé další. Ve sféře uhlovodíků lze ropu srovnat se zemním plynem a hned jsou patrná všechna pozitiva. V první řadě je to globální vysoce likvidní trh, který značně snižuje negativní efekty závislosti. Dále snadná doprava, ať už tankery, ropovody, po železnici, či nákladními cisternami po silnici. Ropa je tekutina, což usnadňuje nakládání s touto látkou, a její využití se v podstatě nedotýká vitálních aspektů lidského života. Přerušení dodávek zemního plynu povede k výpadku v centralizovaných i lokálních topeništích a v produkci elektřiny, což jsou citlivé produkty každodenní potřeby, obzvláště v zimních měsících. Přerušení dodávek ropy povede k výpadku v produkci paliv a petrochemických výrobků. Obojí se však dá poměrně snadno koupit, takže nejbolestivějším dopadem by byl „pouhý“ rozpad domácího rafinérského a částečně průmyslového sektoru. Politika sice je esenciální součástí ropného byznysu, ale není zdaleka tak flagrantní a automatická jako v jiných energetických sektorech. Hraje velikou roli v regionech, které nemají dostatečně rozvinutou ropovodní infrastrukturu a podléhají dodávkám jedinou trasou 12
či od jediného dodavetele. V infrastrukturně rozvinutých regionech ropné dodávky podléhají téměř výhradně tržním vztahům. Disrupce v dodávkách z politických důvodů totiž dodavatele velmi významně poškozují, neboť díky likvidnímu globálnímu trhu si je odběratel vždy schopen najít alternativu. Obzvláště to platí pro Evropskou unii, neboť ta se těší z celé škály dodavatelů (viz tabulka č. 1.1).
Tab. 1.1: Dodavetelé ropy a zemního plynu do Evropské unie
Poznámka: mapa ukazuje deset největších dodavatelů ropy a zemního plynu co do objemu dodávek; hnědou barvou je označena ropa, zelenou zemní plyn; údaje pro ropu v milionech tun ročně, údaje pro zemní plyn v násobcích 50 tisíc terrajoulů; vzhledem k zahraničnímu původu mapy čárky oddělují tisíce Zdroj: Henderson, 2014
Suverénně je objemově největším dodavatelem ropy do Evropské unie Ruská federace. V souvislosti s ruským exportem však podle informovaných zdrojů dochází k zásadnímu problému spojenému s malým růstem tamní produkce ropy, který nekoresponduje s globálním růstem poptávky, obzvláště v Asii. Ruská federace sice diversifikuje svoje odběratele prostřednictvím nových tras, jako je ropovod ESPO (East Siberia Pacific Ocean Pipeline) do východosibiřského přístavu 13
Kozmino, BPS (Baltic Pipeline System) do ruského přístavu Primorsk ve Finském zálivu na Baltském moři či BPS-II (Baltic Pipeline System II) do Usť-Lugy ve Finském zálivu, ale ukazuje se, že není schopna všechny transportní trasy ropou naplňovat. Zdá se, že začíná upřednostňovat některé trasy na úkor jiných. Stále rostoucím rizikem je tak i omezení dodávek na západ v důsledku rostoucí poptávky po ropě mezi zákazníky na východě. S tím souvisí i fakt, že historické problémy v dodávkách evropským odběratelům nesouvisí v naprosté většině s jednostranným ruským politicky motivovaným rozhodnutím, ale spíše s tranzitními zeměmi. Evropští odběratelé na trase ropovodu Družba nakupují ropu buď na ukrajinsko-slovenských hranicích v Budkovcích (jižní větev), nebo na polskoběloruských hranicích v Brestu (severní větev). Dodavetel platí přepravní tarif tranzitním zemím a vývozní clo, tyto náklady pak promítá do ceny ropy. Odběratel platí surovinu a přepravní tarif na navazujících úsecích (Polsko, Německo, resp. Slovensko, Česko). Ruská federace tak musí každý rok vyjednat s tranzitními zeměmi mj. přepravní tarif, výši cla a cenu za těmto zemím dodávanou ropu. A to je stále větší problém. Zatímco vztahy Ruska s Běloruskem jsou relativně bezproblémové, vztahy Ruska s Ukrajinou se zásadní měrou podepisují na stabilitě dodávek ropy odběratelům ve střední Evropě. Protože se jedná o jižní trasu, postiženi bývají právě Ukrajina, Slovensko a Česká republika. V červnu 2007 poprvé uveřejnil polský list Dziennik od té doby často opakovanou informaci o tom, že Rusko zvažuje uzavření ropovodu Družba. (viz Roškanin, 2007b, s. 8) Je také velice pravděpodobné, že Rusko postupně přistoupí k tomu, že bude dávat přednost vývozu surovin upravených a co nejvíce finalizovaných před surovinami neupravenými. (viz Kavina, 2009, s. 322) I to by vedlo k nižšímu objemu vývozu a nižší utilizaci ropovodní sítě. Ruské alternativní infrastrukturní projekty mají jediný cíl, kterým je zbavit se tranzitních zemí a každoročních nekonečných debat o podmínkách přepravy. Snaha o převedení exportu ropy na tankerovou dopravu, a také přechod z exportu ropy na export ropných produktů, jsou skutečně aspekty ruské energetické strategie. Otázkou však také může být, nakolik je tato proklamovaná strategie „pouhým“ tlakem na importéry, aby využívali intenzivněji svých politických prostředků k tlaku na tranzitní země, neboť Rusko samo není příliš obratné v použití měkkých (rozuměj diplomatických) metod vyjednávání a ovlivňování jiných. Je patrné, že ruské infrastrukturní projekty jsou motivovány primárně ekonomicky, nikoliv politicky. I přesto, že jde o silné tvrzení, nehraje vlastně roli, zdali je pravdivé. Ve 14
výsledku stejně dojdeme k závěru, že disrupce v dodávkách je možná, a to bez ohledu na politický či ekonomický důvod. Pravděpodobnost, že se tak stane, spíše roste v souvislosti s novými odběrateli a novými trasami. Česká republika, a vzhledem k trase ropovodu Družba i Slovensko, už zažila několik přerušení dodávek ropy dopravované ropovodem Družba. V letech 1990, 1991, 1994, 1995, 1996 z důvodů neshod mezi Ruskem a Ukrajinou o výši poplatků za přepravu ropy, kvůli potížím při vydávání licencí či kvůli vnitřním problémům v Sovětském svazu (v roce 1990), nebo technickým výpadkům ropovodu (havárie). V roce 2007 byl přerušen tok ropy přes Bělorusko kvůli neshodám nad celními tarify mezi Ruskem a Běloruskem. V létě roku 2008 byly omezeny dodávky ropovodem Družba na české území o 50 %. Rusové situaci vysvětlili problémy ve složitém řetězci navzájem propojených dodavatelských firem. Zároveň k omezení dodávek ale došlo přesně den po podepsání smlouvy mezi Českou republikou a USA o umístění radaru protiraketové obrany v Brdech (8. 7. 2008), tedy ve středu 9. července 2008. Situace však byla bez problémů vyřešena navýšením dodávek přes ropovod IKL (kromě využití státních hmotných rezerv se během jediného dne podařilo zajistit dodatečné dodávky mj. z Íránu, Saúdské Arábie či z Norska). Červencový výpadek byl ale mnohem nepříjemnější pro Rusko než pro ČR, neboť na výpadek se v Moskvě dotazovali například také Němci či Britové, a Rusko si tak pohoršilo svou reputaci spolehlivého dodavatele. V prosinci 2009 se znovu riziko přerušení dodávek ropy objevilo, když se Rusko opět dostalo do sporu s Ukrajinou o tranzitní poplatky. Situace se ale vyřešila dohodou Moskvy s Kyjevem na podmínkách nové smlouvy a k žádnému přerušení dodávek nedošlo. (viz Nowak & Hnilica, 2010; „Rusko hrozí Evropě“, 2009; Roškanin, 2008a, s. 9)
Tab. 1.2: Přerušení dodávek ropy do ČR Rok 1990 1991 1994 1995 1996 2007 2008
Důvod přerušení Vnitřní problémy Sovětského svazu. Neshody mezi Ruskem a Ukrajinou o výši poplatků za přepravu ropy. Přerušení vykryto dodávkami ropovodem IKL. Zastavení dodávek kvůli potížím při vydávání licencí. Neshody mezi Ruskem a Ukrajinou o výši poplatků za přepravu ropy. Neshody mezi Ruskem a Ukrajinou o výši poplatků za přepravu ropy. Spory mezi Běloruskem a Ruskem o výši poplatků za přepravu ropy. Rusko zavedlo exportní clo na ropu do Běloruska, které zavedlo odvetná opatření vedoucí k dalšímu výpadku. Rusko snížilo dodávky ropy do ČR na zhruba 50 % smluveného objemu. Pravděpodobná 15
souvislost s podpisem smlouvy mezi Českou republikou a USA o umístění radaru protiraketové obrany v Brdech. Přerušení vykryto dodávkami ropovodem IKL. Podle V. Kostiugove byla důvodem neexistence dlouhodobého kontraktu mezi českými odběrateli a ruskými dodavateli a ukrajinský záměr dodávat ropu ve směru Oděsa-Brody. 2009 Výpadek elektrického proudu na západě Ukrajiny zastavil dodávky ruské ropy do Evropy. Hrozba výpadku kvůli neshodám mezi Ruskem a Ukrajinou o výši poplatků za přepravu ropy. 2012 Snížení plánovaných dodávek o přibližně 80 % ve druhém čtvrtletí roku. Důvodem bylo dokončení systému BTS-2 a vzniklý přebytek vývozních kapacit. Ruské společnosti, především Transněfť, tak daly přednost dodávkám do cenově výhodnějších destinací. Zdroj: „Rusko hrozí Evropě“, 2009; Nowak & Hnilica, 2010; Kostiugova, 2008, s. 12; doplnění roku 2008 a 2012 a úprava T. Vlček.
V souvislosti s omezením dodávek ropy v létě 2008 Česká republika vyjednala memorandum mezi přepravci ropy MERO ČR, a. s., a OAO AK Transněfť, které má zabezpečit Česku plynulé dodávky suroviny. Rusové budou na základě tohoto memoranda informovat českou stranu o svých budoucích záměrech s ropovodem Družba a včas varovat před výpadky. Podobnou smlouvu už má ČR s dalšími provozovateli Družby, s ukrajinskou PАТ UkrTransNafta, běloruskou RUE Gomeltransněfť Družba a slovenskou Transpetrol, a. s. (viz Roškanin, 2009, s. 6; MERO ČR, a. s., 2010) Země se však nevyhnula dalšímu problému v zásobování ropou ropovodem Družba, a to v dubnu 2012. Během prvních deseti dnů tohoto měsíce klesly dodávky ropy z východu o 31 % ve srovnání s objemem Ruskou federací nahlášeným. Společnost Transněfť, která koordinuje vývoz ruské ropy, oznámila 9. dubna, že ruským společnostem nebyly vydány žádné příkazy k exportu ropy do České republiky. Avšak hned následující den Transněfť dodal, že ve druhém čtvrtletí budou dodávky dodány v souladu se smlouvou. (viz Černoch, Dančák, Koďousková, Leshchenko, Ocelík, Osička, Šebek, Vlček, & Zapletalová, 2012, s. 35) To se však nestalo a dodávky byly v měsíci květnu omezeny na přibližně 20 % původního plánu. (viz „Rusko skoro zastaví“, 2012) Nejpravděpodobnějším důvodem tohoto poklesu dodávek ropy je přeorientování firem Rosněfť a Lukoil na přepravu ropy přes potrubní systém BTS-II. Tento systém byl otevřen na konci března 2012 jako trasa pro export ruské ropy, která zároveň obchází tranzitní země. Nicméně je také pravděpodobné, že ruské firmy využily tuto příležitost ke zkoušce, jak budou majitelé českých rafinérií reagovat na snížení dodávek ropy v souvislosti s nově otevřeným systémem BTS-II a jak flexibilní mohou být v otázce akceptace zvýšení cen ropy. Není možné vyloučit, že to byl také signál pro možnou 16
renegociaci podmínek dodávek pro ostatní odběratele na trase jižní větve ropovodu Družba. (viz Černoch, Dančák, Koďousková, Leshchenko, Ocelík, Osička, Šebek, Vlček, & Zapletalová, 2012, s. 35) Ruské firmy jsou tedy poměrně nespolehlivé a především nepředvídatelné a není možné se na jejich exportní politiku a závazky spoléhat. Domácí české i slovenské zdroje jsou nevýznamné a dependence na importu drtivé většiny ropy ze zahraničí se všemi problémy, které tento způsob získávání ropy obnáší (např. tranzitní poplatky 1, omezování dodávek apod.) zůstane dlouhodobou charakteristikou českého i slovenského ropného sektoru. Z tohoto důvodu je důležité hledat alternativy, a to i přesto, že informace o budoucím užití ropovodu Družba jsou spíše pozitivní. 21. června společnost PKN ORLEN (vlastník českých rafinérií) podepsala smlouvu se společností Rosněfť na dodávky ruské ropy ropovodem Družba v množství 8,28 milionu tun pro Unipetrol. Dohoda je platná od 1. června 2013 do 30. června 2016. (viz Unipetrol, 2014, s. 28) Bratislavská rafinérie má dodávky ropy smluvně ošetřeny do konce roku 2014 (viz Beer, 2013, s. 42), a proto probíhají intenzivní jednání o nových smlouvách. V této souvislosti je vhodné poukázat na fakt, že ani český, ani slovenský stát nemá kontrakty na dodávky ropy pod kontrolou a nemá téměř žádnou možnost, jak dodávky regulovat. Ropné kontrakty jsou plně v rukou soukromých podnikatelských subjektů. „Ropa není smluvně dlouhodobě zajištěna. Za této situace jsme spíš ve vleku globální ropné situace, na kterou musíme reagovat monitorováním celkové situace, dobrými diplomatickými vztahy s více producenty, rozšířením strategických zásob a programem úspor či biopaliv dalších generací.“ (viz Úřad vlády ČR & Nezávislá energetická komise, 2008, s. 65) V České republice se jedná o společnosti PKN Orlen SA (Polsko) a Eni International B.V. (Itálie), na Slovensku jde o MOL Rt (Maďarsko). Ruské plány na budoucí transport hovoří sice o transportu ropných surovin co nejvíce upravených a finalizovaných, avšak realita ruského rafinérského sektoru tyto plány odsuzuje spíše jen k proklamacím. Zdá se, že větší hrozbou, než je úmyslné zastavení dodávek Ruskem, je ztroskotání obchodních jednání buď mezi vlastníkem ropy a tranzitní zemí, nebo mezi
1
V případě ropovodu Družba platí tranzitní poplatky dodavatel, a to až na předávací bod Budkovce na slovensko-ukrajinské hranici. Odtud platí tranzit již odběratel nejdříve slovenské tranzitní společnosti Transpetrol, a. s., a poté české MERO ČR, a. s. V případě ropovodu IKL platí dodavatel tranzitní poplatky po přístav Augusta na Sicílii (benchmark pro Středozemní moře). Odběratel pak platí za tranzit z Augusty do Terstu, za přepravu ropovodem TAL a za přepravu ropovodem IKL.
17
vlastníky českých a slovenských rafinačních kapacit a dodavatelem ropy. PKN Orlen SA pravidelně dojednává s Ruskou federací dodávky ropy v hromadném kontraktu pro všechny své rafinérské závody společně ve výši přibližně 30 milionů tun ročně (tj. kromě českých i pro závody PKN Orlen SA v polských městech Płock, Trzebinia a Jedlicze a litevské Możejki), stejně tak maďarská MOL pro všechny svoje provozy včetně bratislavské rafinérie ve Vlčím Hrdle. V případě, že se PKN Orlen SA nebo MOL Rt s Ruskou federací nedohodnou, může to snadno vést k problémům s dodávkami ropy do ČR či SR.2 Tímto jsme představili důvody, které stojí v pozadí vzniku této studie. V případě přerušení dodávek ropovodem Družba by se velice pravděpodobně jednalo o jeho jižní větev, což by negativně ovlivnilo právě Českou a Slovenskou republiku. Studie vznikla, aby zhodnotila dostupné infrastrukturní alternativy a poskytla jakési vodítko pro budoucí řešení problému. Poněkud nekritickou snahou je vytvořit dílo, které svým zpracováním a svými doporučeními osloví a ovlivní nejen analytiky a odbornou veřejnost, ale také samotné subjekty ropného trhu v Česku a Slovensku. Nejdůležitějším aspektem odborné studie je samo zpracování a validita a reliabilita dat a výstupů, proto začneme zevrubnou teoreticko-metodologickou statí. Na jejím základě pak proběhne samotný výzkum. Ten je uvozen kapitolami o výchozím stavu ropných sektorů České a Slovenské republiky. Krom uvedení hodnot výchozího stavu, se kterými se dále pracuje, je zde velmi podrobně představen ropný sektor uvedených zemí. Ucelený soubor kvalitních dat tak lze chápat i jako jeden ze samotných výstupů. Čtenář bude seznámen nejen s infrastrukturou, ale i s využitím ropy, jednotlivými rovinami ropného sektoru, budoucím výhledem apod. Bude mít tedy k dispozici kompletní data a bude si moci snadno odvodit význam ropy pro danou zemi. Výchozí stav pro Česko a Slovensko bude v experimentální části srovnán se šesti infrastrukturními alternativami. Půjde o ropovod Ingolstadt-KralupyLitvínov, ropovod Adria, potenciální ropovod Bratislava-Schwechat-Pipelie a ropovod AdriaWien Pipeline, potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk, potenciální ropovod Spergau-Litvínov a vodní cestu Lobau-Bratislava.
2
K tomu je třeba dodat, že trhy České a Slovenské republiky znamenají pro Ruskou federaci pouhá přibližně 2 procenta objemu jejího ropného exportu. Motivace pro udržení těchto exportů může být dvojí: politická ve vztahu v Evropské unii a tržní, neboť ČR a SR platí tržní cenu ropy a platí včas, tzn., že jde o jistý příjem.
18
V závěru studie čtenáře nejdříve seznámíme s výsledky výzkumu, které pečlivě interpretujeme a na samotný závěr představíme i jistou nádstavbu ve formě analytického zamyšlení nad zkoumanou matérií a doporučení pro Česko a Slovensko.
19
Kapitola 2. Vědecká východiska 2.1 Epistemologická a ontologická pozice Jak uvádějí David Marsh a Paul Furlong, orientace každého sociálněvědního výzkumníka k subjektu je rámována jeho ontologickou a epistemologickou pozicí. (viz Marsh & Furlong, s. 17) Každý výzkum je tak pro jeho pochopení, validitu a reliabilitu třeba co nejpodrobněji ohraničit, a to nejdříve na uvedené bázi, následně paradigmaticky a posléze teoretickometodologicky s nezbytnou operacionalizací výzkumu. Paradigmatické uchopení spolu s formulací problému totiž výrazně omezí škálu použitelných metod výzkumu. Co se týče ontologie, tedy teorie bytí v nejširším pojetí tohoto termínu, lze identifikovat dva přístupy: fundacionalismus (někdy holismus, např. viz Hollis, & Smith, 2000, s. 11-19) a antifundacionalismus (či individualismus, např. viz Hollis, & Smith, 2000, s. 11-19). Jednoduše řečeno, v pohledu fundacionalistů existuje reálný svět bez ohledu na naše znalosti, antifundacionalisté naopak říkají, že svět je sociálním konstruktem. V sociálních
vědách
lze
rozlišit
dvě
základní
epistemologická
stanoviska.
Epistemologie je teorie vědění a pokrývá to, co můžeme o světě vědět a jakým způsobem to můžeme zjistit. První stanovisko, pozitivistické (vědecké, empirické), tvrdí, že svět může být vytvořen empirickým pozorováním a je objektivně měřitelný. Snaží se tedy svět vysvětlit a hledá v něm zákonitosti a vzorce chování, vytváří explanatorní modely, hledá kauzální vztahy a
vyvíjí
zákonitosti.
Druhé
stanovisko,
interpretativní
(resp.
hermeneutické
či
postpozitivistické), tvrdí, že svět může být jen interpretován, neboť je konstituován v představách hlavních aktérů. Vnímá tedy svět jako sociální konstrukt, jehož hluboké sociální vztahy nemohou být pozorovány, a chce mu porozumět či jej interpretovat. (viz Marsh & Furlong, s. 18-20) To znamená, že není třeba zkoumat aktéry a jejich chování, je třeba sledovat reálný vývoj a stav věcí a právě tyto analyticky interpretovat. Na základě těchto stanovisek pak podle P. Druláka vznikají tři epistemologickometodologické pozice, jedna pozitivistická a dvě interpretativní: empirický kvalitativní výzkum, vysvětlující kvalitativní výzkum a interpretativní kvalitativní výzkum. (viz Drulák, 2009, s. 15) Tato základní epistemologická stanoviska lze definovat s využitím terminologie J. Hendla jako výzkumné strategie, kdy kvantitativní výzkum je strategie primárně pro přírodní 20
vědy spojovaná s hypoteticko-deduktivním modelem vědy, přičemž hlavním cílem je především popisovat a explorovat, případně testovat teorie a představy prozkoumáním vztahů mezi proměnnými. (viz Hendl, 2005, s.) Kvalitativní výzkum slouží primárně pro pochopení a řešení sociálního problému. Tedy, co se týče celkového zastřešení vědy, předkládaný výzkum vychází z ontologického antifundacionalismu a je prostorově vymezen vodami epistemologického hermeneutismu. Vycházíme z myšlenky, že svět může být jen interpretován, neboť je konstituován v představách hlavních aktérů. V rámci představených výzkumných strategií jde o kvalitativní výzkum a ještě podrobněji lze tento výzkum vymezit uvedenými třemi epistemologicko-metodologickými
pozicemi.
Předkládaná
práce
je
interpretativním
kvalitativním výzkumem.
2.2 Paradigmatické ukotvení John W. Creswell uvádí, že i když paradigmatický náhled nebývá často ve studiích vysloven, stejně výzkumníkovo uvažování ovlivňuje. (viz Creswell, 2009, s. 5) V rámci čistoty výzkumu by si výzkumník tak měl uvědomit, a do svého textu uvést, i svá paradigmatická východiska. Obor mezinárodní vztahy disponuje vlastní sadou paradigmat, která byla postupně definována v tzv. čtyřech velkých debatách v teorii mezinárodních vztahů (idealismus vs. realismus v 30. letech 20. století; realismus vs. scientismus v 60. letech 20. století; debata mezi paradigmaty v 70. letech 20. století a pozitivismus vs. postpozitivismus od 80. let 20. století). Výsledkem těchto debat je existence tří paradigmat realismu, racionalismu a revolucionismu (viz tab. č. 2.1).
Tab. 2.1: Tři hlavní paradigmata mezinárodních vztahů
Realismus
Racionalismus
Primární jednotka analýzy lidské skupiny
Primární úroveň analýzy (mezi-) skupinová / státní úroveň
racionální aktéři
(mezi-) individuální úroveň 21
(Klíčové) explanatorní faktory vojenská síla / moc, rovnováha moci vyjednávání, kompromis, zájmy
(Hlavní) témata či zaměření konflikt, řád v anarchii
Ideologická tradice
racionální spolupráce
liberalismus
konzervatismus
Revolucionismus kapitalistický světový systém
úroveň světových systémů
strukturální moc, represe, vykořisťování
ekonomický rozvoj, politická nezávislost
radikalismus
Zdroj: Knutsen, 1997, s. 258
Uvedená
tři
paradigmata
se
transformovala
do
neorealismu,
neoliberalismu
a
postrevolucionismu, resp. kriticismu. Kritika těchto termínů zaznívá mj. z pera P. Pšeji, který uvádí, že „za prvé tímto způsobem dospíváme k určité bagatelizaci paradigmat postpozitivistických, a za druhé v rámci MV panuje velká neshoda v samotném pojmenování těchto paradigmat3.“ (viz Pšeja, 2005, s. 21) Někteří autoři tak přidávají paradigmat více, jako např. Petr Drulák scientismus (viz Drulák, 2003, s. 89-109) či John W. Creswell, který však spíše pracuje pro obor mezinárodní vztahy s poněkud netradičními termíny, když uvádí své čtyři paradigmatické náhledy na svět, a to postpozitivní, sociálně-konstruktivistický, obhajující/participační (advocacy/participatory) a pragmatický. (viz Creswell, 2003) Pragmatický přístup vznikl v 90. letech 20. století. Jde o jistý náhled na svět, kdy není určující, jakým způsobem se věci zkoumají, jakou metodologií, jak jsou provázány, jak vybrat vhodnou teorii a metody odpovídající zvolenému paradigmatu apod. Naopak, „namísto zaměření na metody, výzkumník zdůrazňuje samotný výzkumný problém a využívá všechny dostupné přístupy, aby mu porozuměl“. (viz Rossman a Wilson, 1995, cit. podle Creswell, 2003, s. 10) Pragmatismus se neohlíží na filozofický systém, není svázaný odpovídajícími metodami, a je spojený se smíšeným uspořádáním výzkumu. Vztáhneme-li uvedený text k paradigmatickému ukotvení předkládaného výzkumu, tak je třeba konstatovat, že text je založen na logice realismu, resp. neorealismu v mezinárodních vztazích. Ta předpokládá anarchickou strukturu mezinárodních vztahů a stejnorodost jednotek v tomto systému, přičemž klíčové jednotky pro analýzu jsou suverénní, obecně stejnorodé a racionálně se chovající státy. Realismus inherentně počítá s racionalistou jednotek, což je spjato s dobrou informovaností jednotek. Obecným předpokladem je, že ve chvíli, kdy se jednotka vědomě nechová tak, aby zvýšila svoji moc v anarchickém systému, znamená to, že jednotka má špatné informace, situaci nepochopila nebo špatně odhadla (viz Hollis, & Smith, 2000, s. 76)
3
Martin Hollis a Steve Smith se například shodují s T. L. Knutsenem jen v pojmu „realismus“. Další dvě paradigmata nazývají „pluralismus“, resp. „strukturalismus“. (viz Hollis, & Smith, 2000)
22
Optikou uvedeného paradigmatu je energetika, resp. jednotlivé její sektory, chápána jako průmyslový sektor s vitálním významem pro stát, přičemž bezpečnost zásobování garantuje právě stát. Tato logika bude dále využita při sestavování teoretického rámce.
2.3 Teoretický rámec Podobně jako v autorově diplomové práci z roku 20104 je výzkum po teoretické stránce postaven na nepřímém využití konceptu energetické bezpečnosti. Energetická bezpečnost je jako pojem poměrně problematickou záležitostí. Teorie energetické bezpečnosti dosud neexistuje, nepanuje též ani shoda na jedné široce uznávané definici. Na druhou stranu však existuje řada konceptů a jednotlivých definic pojmu. Problémem energetické bezpečnosti je fakt, že jde o relativně mladé téma, k jehož masivnímu celosvětovému rozvoji došlo až na přelomu tisíciletí. Lze říci, že poprvé bylo spojení „energetická bezpečnost“ použito v 70. letech 20. století po tzv. ropných šocích, které měly zásadně negativní vliv na ekonomiky států celého světa. V té době byl však pojem spjat úzce s ropou. Teprve v dalších desetiletích, kdy začala prudce růst spotřeba, a zásoby se ukázaly být omezené, došlo k intenzivnějšímu rozvoji dalších, dosud klasických, energetických zdrojů, především zemního plynu, a posléze s masivním nárůstem spotřeby a rozvojem nekonvenčních zdrojů se začalo stále častěji hovořit o energetické bezpečnosti. Lze říci, že proces sekuritizace5 fenoménu energetické bezpečnosti započal po ropných šocích v 70. letech 20. století a vyvrcholil v současnosti. Problémem pojmu tkví v tom, že je široce mediálně užívaný a to navíc v nejrůznějších souvislostech. Je naprosto běžné, že se o energetické bezpečnosti hovoří, aniž by byla jakkoliv definována, a to i v odborných publikacích zaměřených právě na téma energetické bezpečnosti. Na druhou stranu, pokusy o sestavení jednotné definice naráží na výrazně odlišné geografické, geopolitické, geologické, ekonomické a politické podmínky aktérů, jimž je energetická bezpečnost připisována. Z řady existujících definic energetické bezpečnosti lze
4
Vzhledem k tomu, že dizertační práce se v obecném smyslu stejně jako diplomová zabývá zásobováním ropou, jsou v této subkapitole částečně využity pasáže z diplomové práce. (viz Vlček, 2010, s. 11-16) 5 Sekuritizace je proces, kdy téma přechází od depolitizovaného přes politizované až k sekuritizovanému, tzn. je chápáno jako existenční hrozba, jež si žádá mimořádná opatření a ospravedlňuje konání vybočující ze standardních mantinelů politických procedur (viz Buzan, Wæver & de Wilde, 2005, s. 34).
23
pro účely výzkumu vybrat následující příklady definic jak oficiálních úřadů, tak akademických pokusů: Mezinárodní energetická agentura (International Energy Agency, IEA), založená v listopadu roku 1974 a sdružující 28 členských zemí, je organizací, která původně vznikla jako reakce na ropné krize v 70. letech 20. století. IEA je autonomním tělesem pod Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development, OECD). Jejím smyslem byla koordinace aktivit při případných dalších přerušeních dodávek ropy, dále informování o ropném trhu a posléze také informovat o dalších energetických zdrojích. Tato organizace definuje energetickou bezpečnost jako nepřetržitou fyzickou dostupnost za cenu, která je dostupná, při respektování environmentálních zájmů (viz IEA, 2010a). Evropská komise chápe pojem jako schopnost zajistit, že budoucí esenciální energetické potřeby budou uspokojeny jak adekvátními domácími zdroji za ekonomicky akceptovatelných podmínek či strategickými rezervami, tak využitím dostupných a stabilních externích zdrojů vhodně podpořených strategickými zásobami (viz Skinner & Arnott, 2005, cit. podle Bahgat, 2006, s. 965). Ministerstvo obrany Spojených států amerických (United States Department of Defense, US DoD) definuje energetickou bezpečnost spíše vojenským jazykem a využitím tří dimenzí, tedy dostatku, jistoty a udržitelnosti6. a) První dimenze označuje vlastnictví dostatečných sil k vedení či provozování kritických úloh po dobu trvání úlohy. b) Jistotou je myšleno zajištění pružných a nadměrných energetických dodávek dostupných kdykoliv je třeba. c) Konečně, energetické dodávky musí mít minimální náklady na životnost při současném vyhovění všem statutárním a exekutorním požadavkům, komunitě, životnímu prostředí a náplni stanovené úlohy (viz US DoD, cit. podle Lally, 2009). Daniel Yergin definuje pojem v šesti dimenzích: diverzifikace dodávek energetických surovin; pružnost systému dodávek, která slouží jako vyrovnávací „paměť“ proti šokům a přerušením; rozpoznání reality integrace, neboť existuje jen jeden komplexní celosvětový trh s energetickými surovinami; důležitost informací, které podepírají fungující trh; rozpoznání
6
Sufficiency, Surety, Sustainability.
24
globalizace systému energetické bezpečnosti a konečně ochrana celého řetězce energetických dodávek (viz Yergin, 2006, s. 75-77). Definice energetické bezpečnosti Jana Kalického a Davida Goldwyna zní: zajištění schopnosti přístupu k energetickým zdrojům vyžadovaným pro pokračující vývoj národní moci (viz Kalicki & Goldwyn, 2005, s. 9). Jonathan Elkind staví pojem energetická bezpečnost na čtyřech elementech: dosažitelnosti, spolehlivosti, cenové dostupnosti a udržitelnosti7. a) Element dosažitelnosti obsahuje finanční vybavenost producentů; schopnost producentů, tranzitních zemí a konzumentů dohodnout se na podmínkách obchodu; technologická řešení pro produkci, transport, konverzi, skladování a distribuci; kapitálové investice; právní a regulatorní struktury a soulad s environmentálními a dalšími regulatorními požadavky. b) Element spolehlivosti se skládá z robustního a diverzifikovaného energetického řetězce; adekvátních rezerv pro každý článek řetězce; krátkodobobé a dlouhodobé ochrany před teroristickými útoky, extrémním počasím a politickými interupcemi a z dostatku informací o fungování globálního energetického trhu. c) Cenová dostupnost, jako další element energetické bezpečnosti podle Jonathana Elkinda, sestává z nízké cenové volatility; transparentních cen; realistických očekávání budoucí ceny a z cen reflektujících celkové náklady. d) Konečně, posledním elementem, udržitelností, jsou myšleny nízké emise skleníkových plynů a dalších polutantů; minimální kontribuce k lokálním, regionálním či globálním hrozbám kvality životního prostředí a ochrana před negativním dopadem energetických systémů na změnu klimatu (viz Elkind, 2010, s. 121-130). Další definicí je definice Barry Bartona, Catherine Redgwellové, Anity Ronneové a Donalda N. Zillmana: energetická bezpečnost je stav, kdy má stát a všichni, nebo většina jeho občanů a obchodů přístup k dostatečným energetickým zdrojům za rozumné ceny do předvídatelné budoucnosti bez vážného rizika významných přerušení služeb (viz Barton, Redgwell, Ronne & Zillman, 2004, s. 5). Gawdat Bahgat definuje koncept energetické bezpečnosti šesti parametry: 1) hrozby energetické bezpečnosti jsou geopolitického, ekonomického, technického, psychologického
7
Availability, Reliability, Affordability, Sustainability.
25
a environmentálního rázu; 2) pojem „bezpečnost“ vyjadřuje pojem „cena“, resp. stav, kdy je riziko rapidní a intenzivní fluktuace ceny sníženo nebo eliminováno; 3) energetická bezpečnost závisí na dostatečné úrovni investic do rozvoje zdrojové základny, produkční kapacity a infrastruktury; 4) významnou roli při dočasném vážném přerušení dodávek ropy hraje volná kapacita; 5) bezpečnost dodávek může být zvýšena celkovou diversifikací dodávek; 6) z perspektivy producentů je významná též bezpečnost poptávky (viz Bahgat, 2005). Bernard Cole chápe energetickou bezpečnost jako udržování dostupnosti energetických dodávek jako takových a cenové dostupnosti energetických dodávek (viz Cole, 2008, s. 3). A z mnoha různých definic nakonec jedna z nejznámějších od Philipa AndrewsSpeeda, Xuanli Laiové a Rolanda Dannreuthera: dostupnost energie v každém čase, v různých podobách, v dostatečných objemech a za dostupnou cenu (viz Andrews-Speed, Laio & Dannreuther, 2002, s. 13). Smyslem předkládané práce není hledat jednotnou definici energetické bezpečnosti, z existujících různorodých definic však do popředí vystupuje jeden opakující se fakt. Tímto faktem je, že ať už přímo, nebo v rámci různých dimenzí, se v definicích objevuje logická nutnost dopravy suroviny od producenta ke konzumentovi. „Ochrana celého řetězce energetických dodávek“, „zajištění schopnosti přístupu k energetickým zdrojům“, „zajištění pružných a nadměrných energetických dodávek dostupných kdykoliv je třeba“, „element dostupnosti a element spolehlivosti“, „nepřetržitá fyzická dostupnost“, „využití dostupných a stabilních externích zdrojů“, „přístup k dostatečným energetickým zdrojům“, „dostatečná úroveň investic do (…) infrastruktury“ či „udržování dostupnosti energie“ jsou všechno slovní spojení, která nutně inherentně počítají s faktem, že surovina musí být ke spotřebiteli bezpečně a bez narušení plynulosti dopravena. Proto, aniž by bylo třeba bezezbytku definovat pojem energetická bezpečnost, lze pro účely této práce využít opakující se prvek diskursu, kterým je bezpečnost zásobování, a ta je chápána především jako plynulost zásobování. Daný prvek lze zároveň chápat i jako jednotící prvek pokusů o definici pojmu samotného. Plynulost zásobování je tedy esenciálním prvkem, který nás bude ve výzkumu zajímat, přičemž obecné strategie k dosažení plynulosti zásobování a tudíž i bezpečnosti zásobování, jsou dvě. Jsou to tzv. strategický přístup a tzv. tržně orientovaný přístup, dva dominantní teoretické přístupy uplatňované v oboru 26
energetické bezpečnosti. Vzhledem k výše stanovenému paradigmatickému ukotvení výzkumu
jsme
zvolili
strategický
přístup,
který
je
zakotven
právě
v realistickém/neorealistickém paradigmatu. Tento strategický přístup na základě odborné literatury v oboru podrobně rozpracovali H. Kouďousková, P. Kuchyňková a M. Jirušek v knize Energetická bezpečnost asijských zemí a Ruské federace: „Strategický přístup“ klade důraz na stát coby nejvýznamnějšího aktéra, jenž se přímo podílí na formulaci a praktickém naplňování domácí i zahraniční energetické politiky. Energetická bezpečnost je dle tohoto přístupu považována za klíčovou složku národní bezpečnosti, na níž do značné míry závisí ekonomický růst, a následně i politická a vojenská moc státu (Fay & Reiertsen, 2007, s. 27). Zdroje energie se stávají integrální součástí toho, co chápeme pod pojmem moc. Mají vliv na ekonomický potenciál daného státu. V době trvání konfliktu či ve válce je zajištění dostatečného množství zdrojů energie určující pro schopnost státu naplno využít svůj vojenský potenciál. Jsou nezbytné k „přežití“ státu. Zdroje energie v rámci realistického uvažování tak významně ovlivňují i vlastní rozložení moci v mezinárodním systému (Cuită, 2010, s. 130). Ropa a do značné míry i zemní plyn nejsou považovány za tradiční tržní komodity, ale suroviny se strategickým významem, bez kterých se jednoduše neobejdeme. Spolehnout se na trh v jejich získávání a akceptovat riziko jeho případného selhání dle „strategického přístupu“ znamená i přijetí permanentního ohrožení národní bezpečnosti (Dannreuther, 2003, s. 200–201; Tunsjø, s. 2010, 27–28). Přístup do značné míry odráží zájmy spotřebitelských zemí. Přepokládá, že trh s ropou nepracuje ideálně, naopak přetlak poptávky nahrává producentům a soustředí značnou moc do rukou OPEC či Ruska (Fay & Reiertsen, 2007, s. 32–33). Státy (exportéři) zasahují do fungování trhu ve svůj prospěch, ovlivňují cenu ropy a zemního plynu, ustanovují tržní bariéry, znesnadňují investice, … (Luft & Korin, 2009, s. 343). Zdroje energie jsou považovány za legitimní nástroj zahraniční politiky každého státu, integrální součást velmocenských politik. A vzhledem k tomu, že jednání států je motivováno výhradně vlastními národními zájmy, tržní síly a ekonomická interdependence nemohou zajistit mír a stabilitu (Luft & Korin, 2009, s. 342). „Strategickému“ chápání pak logicky odpovídají i řešení, jež jsou považována za nezbytná k posílení energetické bezpečnosti. Především je zde snaha omezit nebo zcela eliminovat dopady přerušení dodávek ropy či zemního plynu ze zahraničí. Ztráta dostatečných dodávek, i když dočasná, stát ekonomicky i vojensky oslabuje a posiluje jeho konkurenty. Ideálním řešením je proto dle „strategického přístupu“ dosažení absolutní 27
soběstačnosti nebo alespoň maximální posílení kontroly nad dováženými zdroji skrz série dlouhodobých bilaterálních dohod, jež spotřebitelskému státu umožňují v případě potřeby „zatlačit“ na daného dodavatele (Fay & Reiertsen, 2007, s. 29). Strategickou důležitost má budování ropovodů a plynovodů, neboť závislost producenta na těchto exportních trasách limituje jeho možnosti nečekaně přecházet od jednoho odběratele k druhému. Diverzifikace dodavatelů pak představuje další důležité opatření k posílení energetické bezpečnosti, jež má v každém okamžiku zajistit dostatečný objem zdrojů energie, a to i v případě nenadálého přerušení dodávek (ať už v důsledku politického rozhodnutí, technické závady, či přírodní katastrofy). (viz Kouďousková, Kuchyňková, Leshchenko & Jirušek, 2014, s. 23-24)
Tab. 2.2: Strategický (realismus) a tržní (liberalismus) přístup – dělicí linie Teoretické ukotvení
Strategický přístup Realistická tradice IR, neoklasická geopolitika
Optimální režim energetické politiky v mezinárodních vztazích
Potřeba nezávislosti na externích dodávkách energie
Management energetických zdrojů Role energetické politiky v mezinárodních vztazích
Nedostatek, který vede ke zdrojovému nacionalismu Slouží k ovlivňování mezinárodních vztahů
Vymezení hranic energetické politiky
Důraz na zajištění dostatečných a bezpečných dodávek, důraz zejména na ropu a plyn
Povaha hry a distribuce zisků
Hra s nulovým součtem, snaha o relativní zisky
Režim mezinárodních vztahů
Mezinárodní vztahy založené na bilaterálních vztazích, takový režim je předvídatelnější a ovlivnitelnější Státy jako hlavní a jediní relevantní aktéři
Pojetí aktérů v mezinárodním systému Role trhu
Vysoké riziko tržního selhání. Nezbytná role státu
Pojetí energetických surovin
Předmět strategického zájmu státu, vyžadují zvláštní zacházení 28
Tržní přístup Liberální tradice IR, neoklasická a neoinstitucionální ekonomie Energetická nezávislost je nedosažitelná, snaha o ni narušuje vzájemné mezistátní vztahy Efektivní alokaci zajišťuje trh Politizace energetiky vede k chybné alokaci zdrojů a snížené efektivitě systému Komplexní pohled zahrnující všechny zdroje, problematiku fungování infrastruktury, vliv a funkci trhů Hra s nenulovým součtem, snaha o absolutní zisky Spoléhání na mezinárodní organizace a multilaterální vztahy. Pluralita aktérů (firmy, mezinárodní organizace, zájmové skupiny) Bez státních zásahů efektivně alokuje statky Běžná tržní komodita
Budoucí vývoj
Dojde ke konfliktům Nedostatek zdrojů půjde o energetické zdroje a transportní nejlépe vyřešit kooperací infrastrukturu mezi zúčastněnými jednotkami v systému Optimální řešení Nezávislost nebo expanze Interdependence zprostředkovaná trhem Zdroj: Ciuta, 2010, s. 128; Kelly, & Leland, 2007, s. 13; Pšeja et al 2005, s. 24-61; Koďousková et al., 2012. Sestavení: Filip Černoch, Martin Jirušek. Citováno podle Černoch, & Jirušek, 2013, s. 446 a se svolením z dosud nepublikovaného textu „Strategický a tržně orientovaný přístup k energetické politice v koncepčních dokumentech Evropské unie“.
Jak je z představení strategického přístupu patrné, ropa je chápána jako surovina se strategickým významem, přičemž k zabezpečení plynulosti dodávek přistupují státy k celé řadě řešení s cílem eliminovat dopady přerušení dodávek ropy, či ještě lépe zabránit přerušení dodávek jako takových. Diversifikovaná ropovodní síť, jako jeden z klíčových prvků zabezpečení této plynulosti, je důležitým prvkem této teorie, který bude níže dále rozpracován.
2.4 Metodologický rámec Případová studie jako jeden z nejobvyklejších metodologických přístupů v sociálněvědních oborech je vhodným nástrojem i k dosažení cílů této práce. R. E. Stake ji definuje jako „úsilí o porozumění určitému sociálnímu objektu v jeho jedinečnosti a komplexitě. Sociální objekt je pro něj ohraničeným systémem, tzn., že představuje systém s určitými sociálními hranicemi.“ (viz Stake, 1995, s. 2, cit. podle Hendl, 2005, s. 105) Podle J. Gerringa je případová studie nejobvykleji chápána jako „výzkum, který zkoumá vlastnosti jednoho fenoménu, příkladu či případu“ (viz Gerring, 2007, s. 17), přičemž pro definici cíle případové studie používá slova W. Wallera: „produktem dobré případové studie je hluboké porozumění (insight)“ (viz Waller, 1934, s. 296-297, cit. podle Gerring, 2007, s. 7). Jinou definicí je „empirický výzkum, který zkoumá současný fenomén v kontextu reality, a to především když hranice mezi fenoménem a kontextem nejsou zcela patrné.“ (viz Yin, 1994, s. 13, cit. podle Woodside, 2010, s. 1) Případová studie je jinou definicí popisována jako „výzkum, který se zaměřuje na popis, porozumění, predikci a/nebo kontrolu individuality (např. procesu, zvířete, osoby, domácnosti, organizace, skupiny, průmyslu, kultury nebo národnosti).“ (viz Woodside, 2010, s. 1) Velmi precizně definuje případovou studii Bill Gillham. Dle něj jde o takovou studii, 29
„která studuje případ8, aby podala odpověď na specifické výzkumné otázky (které mohou být velmi obecné) a která uvnitř této studie hledá paletu různých důkazů (evidence), jejichž abstrahováním a porovnáváním dochází k nejlepším možným odpovědím na výzkumné otázky. Žádný důkaz není dostačujícím (či dostatečně validním) sám o sobě. Právě využití více důkazních zdrojů (…) je klíčovou charakteristikou případové studie.“ (viz Gillham, 2000, s. 12) Případové studie lze dělit do řady kategorií, nejobvykleji do tří základních typologií. První z nich je rozdělení na intrinsitní, instrumentální a kolektivní případovou studií (viz Stake, 1995,s. 12, cit. podle Hendl, 2005, s. 107). Intrinsitní studie „se věnuje případu kvůli němu samému. Výzkumník chce poznat právě tento případ, vztah k obecnější problematice nehraje roli. Nejde přitom o testování hypotéz nebo návrh teorie, ale o poznání vnitřních aspektů určitého případu (…). Cílem je holistické porozumění případu i pochopení propojení jednotlivých jeho částí.“ (viz Hendl, 2005, s. 107) Instrumentální studie „se snaží dokázat, že detailní analýzou jednoho fenoménu lze získat spolehlivé informace o širší kategorii fenoménů“. (viz Kořan, 2008, s. 29) „Výzkumník volí jev, pak vyhledá případ nebo několik případů, které tento jev reprezentují, a podrobně je zkoumá. Cílem instrumentální případové studie je porozumět externím teoretickým otázkám. Případ se považuje za důležitý pouze jako prostředek pro určitý cíl.“ (viz Hendl, 2005, s. 107) Kolektivní případová studie „znamená hloubkové zkoumání více instrumentálních případů. (…) Výzkumník věří, že sledováním více případů získá větší vhled do dané problematiky. Takové studie se používají v komparativních výzkumech, při testování nějaké teorie nebo při její modifikaci, rozvoji nebo původním navrhování.“ (viz Hendl, 2005, s. 107) „Na pomezí mezi jedinečnou/vnitřní a instrumentální případovou studií se nachází disciplinovaná interpretativní studie. Za případ může být vybrán fenomén, který považujeme za hodný studia svou jedinečností či významem, ale pro jeho prozkoumání je využito existující teorie, která dosud na daný fenomén nebyla aplikována. Teorie slouží pouze jako vodítko pro identifikování hlavních procesů a proměnných v rámci případu. Případ tedy neslouží jako nástroj pro práci s teorií, ale naopak teorie je vodítkem pro práci s případem.“ (viz Kořan, 2008, s. 34; Odell, 2004, s. 59, cit. podle Kořan, 2008, s. 34)
8
Případ je definován jako „jednotka lidské aktivity vsazená do reálného světa, která může být studována či pochopena pouze v kontextu, která existuje v přítomnosti a která je natolik propojena s kontextem, že přesné hranice mezi jednotkou a tímto kontextem lze stanovit jen velmi obtížně.“ (viz Gillham, 2000, s. 1-2)
30
Dle požadovaného typu výsledku lze případové studie dělit na exploratorní, explanatorní, deskriptivní a evaluační. (viz Yin, 1994, s. 17, cit. podle Hendl, 2005, s. 109) „Exploratorní studie mají za cíl prozkoumat neznámou strukturu případu a působící vztahy, definovat hypotézy, otázky, nebo dokonce navrhnout teorii a připravit tak půdu pro další výzkum. (…) Explanatorní studie podává vysvětlení případu tím, že rozvádí jednotlivé příčinné řetězce, které lze u případu identifikovat. Deskriptivní studie má dodat kompletní popis jevu. Evaluační studie provádí rovněž popis, exploraci nebo explanaci, ale jde v ní především o hodnocení nějakého programu nebo intervence na základě určitých hodnotových kritérií.“ (viz Hendl, 2005, s. 110) Případové studie lze ještě dělit na jednopřípadové (case study) a vícepřípadové, resp. komparativní studie (cross-case study). Rozdíl je nasnadě, jednopřípadová studie zkoumá jeden případ, zatímco komparativní studie „zkoumá dva nebo několik případů a provádí jejich srovnávací analýzu“, (viz Karlas, 2008, s. 62), přičemž případem je „dostatečně ohraničený aspekt historické epizody či dostatečně ohraničená historická epizoda sama o sobě“. (viz Kořan, 2008, s. 32) Dle výše uvedeného dodáme, že komparativní studie se dále dělí dle epistemologického stanoviska výzkumníka na vysvětlující a interpretativní. V rámci této kategorizace stojí za zmínku myšlenka J. Gerringa, který argumentuje, že neexistuje něco jako jednopřípadová studie. Jeden z argumentů např. je, že pokud výzkumník provádí jednopřípadovou studii, implikuje to i nutné provedení vícepřípadové studie, nebo alespoň úvahy nad širší sadou případů. „Jak jinak by si mohl autor odpovědět na základní otázku případových studií: čeho je to případ?“. (viz Gerring, 2007, s. 13) Vyjdeme-li z uvedeného textu a vztáhneme-li jej na konkrétní téma této práce, je třeba říci, že se jedná o případovou studii, tedy o snahu o maximální porozumění sociálnímu objektu v pro něj přirozeném kontextu. V duchu logiky, že ontologické předpoklady určují epistemologickou pozici, a tudíž i výběr teorie a metody, byla jako nejvhodnější metoda výzkumu zvolena komparativní interpretativní případová studie. Byť vazba mezi individualistickým interpretativním pojetím výzkumu a komparativní studií nepatří v sociálních vědách k primárním, „z hlediska ontologie mohou komparativní interpretativní případovou studii obecně vzato využít jak stoupenci individualistického, tak holistického přístupu“ (viz Karlas, 2008, s. 64). J. Gerring uvádí, že případová studie by neměla být chápána či definována jako druh výzkumu, který využívá charakteristickou metodu sběru dat. (viz Gerring, 2007, s. 68) 31
Konkrétní typ případové studie by měl být zvolen s přihlédnutím k výzkumným cílům. Je mnoho způsobů, jak sbírat data, a žádný z těchto způsobů není pro případové studie jedinečným. Právě naopak, případová studie využívá data z celé škály pramenů, včetně primárních a sekundárních zdrojů, existujících či pro případovou studii vytvořených datasetů, kvalitativních či kvantitativních dat, etnografického výzkumu, z interview atp. Komparativní případová studie obecně zkoumá dva nebo několik případů a provádí jejich srovnávací analýzu (viz Karlas, 2008, s. 62). Dle J. Karlase může mít komparativní případová studie tři specifické cíle, a to souběžný výklad teorie, makrokauzální analýzu či kontrast kontextů. „Souběžný výklad teorie (…) prostřednictvím analýzy několika případů ukazuje, že o nich určitá teorie říká něco podstatného. (…) Makrokauzální analýza zkoumá závislost mezi proměnnými napříč různými případy a snaží se tak vytvářet a také testovat nové teorie a teoretické hypotézy. (…) Kontrast kontextů (…) usiluje spíše o analýzu zkoumaného souboru případů jako takových než o vyvozování teoretických závěrů.“ (viz Karlas, 2008, s. 65-67) Vzhledem k tomu, že makrokauzální analýza neslouží k pouhému testování teorií, ale nová teoretická vysvětlení také vytváří, bude právě tento specifický cíl z obecného pohledu součástí předkládaného výzkumu.
2.5 Časový horizont Co se časového vymezení týká, výzkum začne popisem stavu pro rok 2012, jedná se totiž o nejaktuálnější rok, pro který lze získat kompletní komparativní data pro oba případy. Celý výzkum je zaměřen na střednědobý horizont. Usnesení Vlády České republiky ze dne 3. ledna 2001 č. 10 + P k návrhu Metodiky střednědobých koncepcí nám pomůže v definování tohoto termínu. Dle definice je střednědobý horizont chápán jako „(…) šestiletý časový horizont, případně s orientačním výhledem na delší období tam, kde je to nutné.“ (viz „Usnesení Vlády České republiky“) Současný svět má rád kulatá čísla a veškeré aktuální prognózy, odhady a zdroje obvykle využívají roky 2020, 2025 či 2030. Pro určité zjednodušení práce s daty tak budeme vnímat termín střednědobý horizont jako osmiletý, tedy do roku 2020, tuto autorskou úpravu z definice umožňuje i uvedené vládní usnesení.
32
2.6 Předmět a cíl výzkumu V tuto chvíli je vhodné podrobněji rozebrat a stanovit obecně představený cíl z úvodu práce. K tomu nám pomůže výše rozpracovaný pojem energetická bezpečnost chápaný jako plynulost zásobování. Vnímáme-li tento pojem optikou stanovené strategie k dosažení této plynulosti, tedy strategickým přístupem, otevře se před námi velmi široký prostor pokrývající všechny palivoenergetické suroviny (při současném stavu poznání) vnímané jako z energetického pohledu využitelné. Jde tedy o zemní plyn, ropu, štěpné materiály, různé druhy uhlí, biomasu apod. V úvodu stanovené tematické vymezení práce tento prostor zužuje na jeden energetický sektor, a to ropný. Předmětem výzkumu je tedy plynulost zásobování v ropném sektoru. Cílem výzkumu je analyzovat možnosti ropovodní infrastruktury s ohledem na alternativy k primární zásobovací trase, a to pro Českou a Slovenskou republiku. Tato analýza bude s ohledem na blízkost zvolených entit prováděna pro zvolené případy vždy současně a následně budou sledovány optimální a suboptimální varianty pro možnost společného postupu.
2.7 Operacionalizace Jak uvádí M. Kořan, „pro úspěšné a smysluplné vytváření případové studie je nezbytné vědět, co je případem a co případovou studií.“ (viz Kořan, 2008, s. 32) Případ definuje stejný autor buď jako „dostatečně ohraničený aspekt historické epizody či dostatečně ohraničená historická epizoda sama o sobě“, nebo jako „určitý objekt, uzavřený systém, který má jasné hranice a svou vnitřní logiku fungování a svou specifickou podstatu“. (viz Kořan, 2008, s. 3233) Případem byla stanovena infrastrukturní bezpečnost zásobování ropou v ropném sektoru příslušné země v časovém horizontu 2012-2020 představovaná potenciálem nahraditelnosti. Takto stanovený případ je v souladu s oběma výše uvedenými definicemi, tedy jak s časovou, tak s logickou. V rámci komparativní studie budeme komparovat dva případy, a to Českou republiku a Slovenskou republiku. Podrobnějšímu rozboru důvodu výběru právě těchto případů se věnujeme níže. 33
I přesto, že Česká a Slovenská republika jsou sdruženy v nejrůznějších kooperativních platformách, od regionálních po mezinárodní (Visegrádská skupina, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, Organizace pro hospodářskou spolupráci a obchod, Organizace severoatlantické smlouvy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropská unie, Podunajská strategie aj.), stále platí, co bylo řečeno 29. listopadu 2011 v Bruselu při příležitosti prezentace závěrů tzv. melkského a bruselského procesu spojeného s jadernou elektrárnou Temelín, a to, že „každý stát má svrchované právo na vlastní energetickou politiku, ale bude existovat společné monitorování a spolupráce pro zvýšení energetické efektivnosti“ (viz Hoth, & Drábová, 2006, s. 25). Společná energetická politika Evropské unie neexistuje a jednotlivé členské země vstupují do ad hoc svazků a těles podle jejich zájmu a podle cílů jejich vlastních energetických politik. I přes významný vliv institucí Evropské unie a kohezních strategií je ve strategicky vnímaném sektoru energetiky stále silně patrný vliv realistického paradigmatu a teoretického proudu tzv. strategického přístupu. Na základě uvedeného tak stanovujeme základní hypotézu, že vzhledem k existující infrastrukturní ropovodní síti, vzhledem k různé geografické pozici a vzhledem k různým způsobům řešení diversifikace nemají Česká a Slovenská republika vlastně příliš společného a společná infrastrukturní řešení zabezpečení plynulosti dodávek nejsou optimální a žádoucí. Tuto hypotézu budeme ověřovat analýzou a komparací ropné infrastruktury v obou případech. Uvedené případy jsou již částečně operacionalizovány, zabývat se budeme ropným sektorem a současně ropovodní infrastrukturou, která má bezprostřední spojitost s oběma případy. Co se týče potenciálu nahraditelnosti, jedná se o závislou proměnnou (tedy předpokládaný důsledek) fyzické kapacity alternativy k průměrné pětileté spotřebě případu, a je stanovená procentuálním vyjádřením se zaokrouhlením na celá čísla. Například existujeli alternativní ropovod k primární trase, který je schopen plně nahradit objem přerušení dodávek na primární trase, jedná se o potenciál nahraditelnosti (závislou proměnnou) 100 % pro daný infrastrukturní projekt (nezávislou proměnnou). Existuje-li současně i dílčí ropovodu s omezenou kapacitou např. 20 % objemu dodávek primární trasy, pak se jedná o potenciál nahraditelnosti 120 %. Sledujeme tedy diversifikaci určenou objemem spotřeby, nikoliv pouhou kapacitou primární trasy. Uvedená závislá proměnná, tedy potenciál nahraditelnosti odvisí od fyzické infrastruktury a je operacionalizována jako změna mezi časy t0 a t1, kde čas t0 je výchozí stav 34
v roce 2012, podrobně popsaný v samostatné kapitole, a čas t1 je střednědobý horizont, tzn. stav v samostatné podkapitole stanovený na rok 2020. Hodnotovou škálu závislé proměnné představuje tabulka č. 2.3. Tato škála byla stanovena arbitrárně: esenciální potenciál nahraditelnosti mají takové projekty, které zajišťují 95-100% a vyšší diversifikaci; klíčový potenciál nahraditelnosti je závislá proměnná, která zajistí 75-94% diversifikaci; významný potenciál nahraditelnosti mají projekty, které pokryjí nejméně polovinu dodávek primární trasou; důležitý potenciál nahraditelnosti byl stanoven přenesením závazků vůči IEA a EU9, tedy nejméně 25 %; a konečně nevýznamným potenciálem nahraditelnosti se myslí projekty s 24% a nižším potenciálem.
Tab. 2.3: Hodnotová škála závislé proměnné Potenciál nahraditelnosti Esenciální Klíčový Významný Důležitý Nevýznamný Zdroj: T. Vlček
Alternativní infrastrukturní projekty musí nahradit > 95 % 75 - 94 % 50-74 % 25-49 % 0-24 %
Závislá proměnná bude výstupem pro každou nezávislou proměnnou (pro každou předpokládanou příčinu) samostatně. Stanovené závislé proměnné, které mají bezprostřední spojitost s nezávislými proměnnými a s případy, jsou uvedeny v tabulce 2.4. Tab. 2.4: Závislé proměnné Závislá proměnná A B C D E F Zdroj: T. Vlček
Popis Ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov (IKL) Ropovod Adria Potenciální ropovod Bratislava-Schwechat-Pipelie (BSP) a ropovod Adria–Wien Pipeline (AWP) Potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk Potenciální ropovod Spergau-Litvínov Vodní cesta Lobau-Bratislava
Vycházíme z předpokladu, že ropa není v krátkodobém ani střednědobém horizontu nahraditelná, proto se zabýváme výhradně alternativami v zásobování a nikoliv případnou alternativou v podobě přechodu na jiná paliva. Předpokládáme také, že obě země se budou 9
Podrobněji viz níže v textu.
35
ze strategických důvodů snažit udržet vlastní rafinační kapacity v chodu a možnost přechodu z importu surové ropy na import ropných produktů proto také není reflektována. Zářijová aktualizace Státní energetické koncepce jasně uvádí, že cílem v oblasti přepravy a zpracování ropy je „dále podporovat tuzemské zpracování ropy a výrobu potřebných rafinérských produktů s cílem snižovat podíl dovozů tohoto sortimentu do ČR a naopak vytvářet podmínky pro další rozvoj jeho exportu, zejména do zemí střední a východní Evropy.“ (viz Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013a, s. 82) Námitkou vůči uvedené operacionalizaci může být i dichotomie mezi trasovou a zdrojovou diversifikací, tedy, že pouhá alternativní trasa ještě nemusí znamenat zvýšení bezpečnosti dodávek, neboť rizikový dodavatel může zůstat stejný. Z dosud uvedeného nastavení výzkumu je však patrné, že výzkum se týká fyzické infrastruktury a plynulosti zásobování, přičemž zdroj suroviny není považován za určující. Je jasné, že pouhé vyčíslení hodnoty závislé proměnné není zcela vypovídajícím údajem. Proto je klíčovou součástí každého výstupu tzv. index p, tedy index pravděpodobnosti. Tento index je plně kvalitativní a vychází z analýzy individuální závislé proměnné. Jde o umožňující či omezující faktory, jejichž vliv na výstup bude podrobně analyzován a posléze představen uvedeným indexem, nedílnou součástí výstupu. Tento index nabývá arbitrárně stanovených hodnot uvedených v tabulce 2.5.
Tab. 2.5: Hodnotová škála indexu pravděpodobnosti závislých proměnných Hodnota indexu p=1
Slovní vyjádření Vysoká
p=2
Střední
p=3
Nízká
Popis Hodnota vyjadřuje jistotu či vysokou pravděpodobnost hraničící s jistotou, že závislá proměnná bude uskutečněna (vybudována, dohodnuta apod.). Hodnota vyjadřuje poměrně vysokou míru pravděpodobnosti naplnění závislé proměnné, avšak s významnými limity politickými, časovými, finančními či strategickými apod. Hodnota vyjadřuje velmi malou pravděpodobnost, hraničí až s jistotou neuskutečnění dané závislé proměnné.
Zdroj: T. Vlček
Po provedení analýzy pro výchozí stav v obou případech a následně pro pět závislých proměnných pro každý případ budeme mít přehledná data, ze kterých bude patrné s jakými alternativami (závislými proměnnými) dochází k nejlepším výsledkům v potenciálu 36
nahraditelnosti (nezávislé proměnné) s nejvíce pozitivním vlivem indexu pravděpodobnosti. Následná kumulace potenciálně souběžně působících závislých proměnných a souhrnné propojení dat mezi oběma případy povede k prezentaci suboptimálního výsledku (viz tabulka 2.6). Následným srovnáním optimálních výsledků pro oba případy se společným suboptimálním výsledkem se dostaneme k jasné verifikaci či falzifikaci základní hypotézy, tedy že Česká a Slovenská republika vlastně příliš společného v ropném sektoru nemají a společná infrastrukturní řešení zabezpečení plynulosti dodávek nejsou optimální a žádoucí.
Tab. 2.6: Škála výstupů Výchozí stav pro ČR
Výchozí stav pro SK
ČR
SK
t0p
Střednědobý horizont pro ČR a závislé proměnné A-F
ČR
t0p
t1A-Fp
Střednědobý horizont pro ČR a závislé proměnné A-F
SK
t1A-Fp
Poznámky: index t0 je výchozí stav v roce 2012; index t1 je střednědobý horizont v roce 2020; indexy ČR a SK označují případy; indexy A-F označují jednotlivé závislé proměnné; index p označuje index pravděpodobnosti Zdroj: T. Vlček
Poslední zmínka směřuje k definici primární trasy. Tou je z historických důvodů ropovod Družba s celkovou délkou jižní větve 3840 km. (viz „Druzhba Pipeline“, 2009; MERO ČR a.s.) Ropovod prochází oběma zeměmi, na Slovensko byly dodávky spuštěny v roce 1962, do Česka pak o dva roky později. Až do dnešní doby je tento ropovod primární trasou pro dodávky ropy jak do slovenských, tak do českých rafinérií.
2.8 Výběr případu Česká republika a Slovenská republika byly jako případy vybrány záměrně. Kromě regionální blízkosti a fyzické ropovodní provázanosti pojí obě země i společná historie ropného sektoru. České, potažmo československé země, svůj ropný sektor rozvíjejí již od dob rakouskouherské monarchie, neboť se podílely na zpracovávání ropy tehdy těžené v Haliči, ve východní části říše. První továrna na rafinování petroleje, která po šesti letech vyhořela a zanikla, byla v Čechách zprovozněna v roce 1887 v Záboří u Týnce nad Labem. Na Moravě 37
vznikla v roce 1887 Bohumínská rafinérie, a. s., a následně byly založeny další závody10. První těžební vrt v českých zemích byl dokončen roku 1900 v Bohuslavicích nad Vláří v celkové hloubce 450,7 m, vrt se jmenoval Helena. (viz Holub, Švaigl, Nevosad, Soukup, & Kopal, 2005, s. 76). Je tedy patrné, že ropný průmysl má v České republice dlouhou tradici, a to i přesto, že reálný rozvoj těžby v ropných oblastech na jižní Moravě inicioval až nález u západoslovenského města Gbely 10. ledna 1914. „Začátky průzkumu a těžby ropy na Slovensku jsou spojovány se jménem Ján Medlen, který v roce 1913 využíval výrony ropného plynu na vytápění svého domu jednoduchým způsobem. Výbuch primitivního zařízení upozornil státní orgány na možnou přítomnost ropy a následný geologický vrt potvrdil ropu v hloubce 163-168 m.“ (viz „História ťažby a spracovania“) „Rozpad rakousko-uherské monarchie po první světové válce vytvořil pro průmysl na území Československé republiky (vzniklé v roce 1918 z českých zemí a Slovenska, k nimž se pak připojila Podkarpatská Rus, dnešní Zakarpatská Ukrajina) novou situaci. Spotřebitelský trh klesl na čtvrtinu, přičemž na českém území byly umístěny tři čtvrtiny celého průmyslu bývalé monarchie. Řada odvětví průmyslu včetně rafinérií ztratila část tradičního odbytu svých výrobků tím, že některé oblasti se dostaly za hranice nově vzniklé republiky. Těžba tuzemské ropy na západním Slovensku (Gbely) a později na jižní Moravě (Hodonín) nepřesáhla do roku 1938 30 000 tun ročně a kryla tehdy sotva 10 % kapacity tuzemských rafinérií. Proto se dovážela převážná část ropy zpočátku z Ruska, Ameriky a tehdejší Persie (Írán), později téměř výhradně z Rumunska. V roce 1920 činila celoroční spotřeba ropy necelých 10 000 tun, v roce 1930 120 000 tun a v roce 1938 již 330 000 tun.“ (viz Holub, Švaigl, Nevosad, Soukup, & Kopal, 2005, s. 29; Mikšovský, 2003, s. 14-18) V roce 1937 působilo na území Československa už deset rafinérií (viz Štochl & Čižmář, 2008, s. 20) a ropný průmysl nabíral na obrátkách. Poptávka po ropě úzce souvisela s rozvojem motocyklové dopravy a automobilismu. Spotřeba i domácí produkce až do druhé světové války rostla. Po vypuknutí druhé světové války došlo nejdříve ke zdražení pohonných hmot a jako důsledek německé okupace byl prodej pohonných hmot od roku 1941 na příděl11. V důsledku Mnichovské dohody a slovenské kolaborace převzala kontrolu nad
10
Rafinérie David Fanta Pardubice – 1889, Bohumínská rafinérie, a. s., Nový Bohumín – 1888, Přívozská rafinérie minerálních olejů Přívoz – 1889, Rafinérie minerálních olejů Lederer a spol. Kralupy – 1900, Rafinérie minerálních olejů Šumperk – 1895, Kolínská rafinérie petroleje Kolín – 1901 a na Slovensku Rafinérie Apollo Bratislava v roce 1895. (viz Holub, Švaigl, Nevosad, Soukup, & Kopal, 2005, s. 29.) 11 A to až do roku 1953.
38
československým ropným sektorem německá společnost Deutsche Erdöl-Aktiengesellschaft (DEA), od roku 1943 pak její dceřiná společnost Deutscher Mineralöl-Verkaufsverein GmbH se sídlem v Berlíně. Tato skutečnost však nebyla jednostranně negativní, poptávka válčícího Německa po ropě byla obrovská, což s sebou neslo i investice do produkce. V Československu tak Němci začali provádět i hloubkové průzkumné vrty a hloubkovou těžbu ropy. Po skončení druhé světové války se ani ropný sektor neubránil tehdejšímu trendu znárodňování. Rafinérie a distribuční společnosti byly sdruženy do národního podniku Rafinérie minerálních olejů (RAMO, n. p.), těžební aktivity byly spojeny do Československých naftových závodů (ČNZ), v roce 1953 přejmenovaných na Československé naftové doly (ČND). „V roce 1969 vznikly Moravské naftové doly (MND), od roku 1977 k.p. 12 sdružený pod koncernem NPP Bratislava, společně s k.p. Slovenské naftové závody (SNZ) - Nafta Gbely. Moravské naftové doly měly na starost průzkum a Nafta Gbely těžbu.“ (viz Školiace a konzultačné stredisko Piešťany, 2007, s. 2) Spotřeba ropy v Československu rostla každým rokem a domácí produkce byla naprosto nedostačující. Ropa se dovážela z různých zemí, od roku 1955 však již výhradně ze SSSR. Ze zahraničí byla do tehdejšího Československa dopravována výhradně po železnici. V roce 1962 pak přitekly první dodávky ropy ropovodem, a to ze SSSR jižní větví nejdelšího ropovodu světa – Družbou. Ropovod Družba byl prvním ropovodem vedoucím po českém území. V roce 1962 byl doveden do Bratislavy a v roce 1965 prodloužen do Záluží u Mostu (dnešní Litvínov). Výstavbu ropovodu na českém území zajišťoval n.p. Benzina. Do roku 1989 dováželo tehdejší Československo ročně až 18 milionů tun ropy z bývalého SSSR výhradně tímto ropovodem. V 60. a především v 70. letech 20. století byla ropa vedle uhlí druhou nejvýznamnější surovinou rozvíjejícího se československého hospodářství. Stále rostoucí poptávku a spotřebu (primárně v dopravě) krylo ČSSR stále vyšším dovozem ze SSSR. Až do počátku 70. let se na kapalné palivo částečně karbonizovalo hnědé uhlí. Vzhledem ke stále se zmenšujícímu podílu uhelných kapalných paliv na celkovém dovozu se však od tohoto ustoupilo a zajištění ropy se dále ponechalo zcela na importu (a domácí těžbě). V 80. letech se do popředí dostala jaderná energetika a v důsledku tzv. ropných šoků v 70. letech se částečně omezila poptávka po kapalných palivech. V roce 1973 se sice energetické a 12
Koncernový podnik.
39
surovinové odvětví ve vývoji československé ekonomiky neprojevilo žádnou změnou, rok 1979 však již přinesl pokles energetické spotřeby, tedy úspory. (viz Kopačka, 1980, s. 178179) 70. a 80. léta jsou také ve znamení průzkumů, objevena byla celá řada nových ropných ložisek, v roce 1986 např. dosud největší v Dambořicích. Po Sametové revoluci se oba v roce 1977 vzniklé podniky (MND a SNZ) v roce 1992 osamostatnily. Na území bývalé ČSSR (ČSR, ČSFR) bylo do roku 1993 vytěženo asi 6 milionů tun ropy. (viz Blažek, 2009, s. 155) Roku 1990 byl zprovozněn ropovod Adria, „připravený“ již od roku 1984 a vybudovaný jako společné dílo bývalé Jugoslávie, Maďarska a Československa. „Ropovod se však záhy ukázal jako kapacitně nedostačující a navíc v budoucnu hrozilo reálné nebezpečí vyloučení ČR z odběru v rámci zvyšujícího se objemu odběru ropy Slovenskou republikou a Maďarskem. Na základě tohoto problému a na základě vznikajících problémů těžařských společností v Rusku (a s tím spojených potenciálních problémů s dodávkami ropy ropovodem Družba) bylo v letech 1990 – 1992 rozhodnuto o výstavbě druhé ropovodní trasy, a to ropovodu IKL (Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov).“ (viz MERO ČR, a. s.) Provoz IKL byl zahájen dne 13. března 1996. V současné době se tedy Česká republika těší z diverzifikovaných tras ropných dodávek, kdy ropovodem Družba se do ČR dopravuje 60-70 % objemu importu, zbylých 3040 % připadá na ropovod IKL. Ropný sektor Slovenska je reálně dosud plně závislý na ropovodu Družba, a to i přes existenci ropovodu Adria. Jak je z textu patrné, při volbě případu byla zvolena metoda výběru v zásadě shodných či velmi podobných případů se srovnatelným charakterem, geografickou blízkostí apod. Metoda se v literatuře označuje různě, v zásadě ji lze popsat anglickým výrazem „most similar cases“.
2.9 Rizika a omezení Každý výzkum je nutno v prvé řadě hodnotit z hlediska validity a reliability. Co se týče vnitřní validity, je vysoce důležité, aby byly pro dokázání platnosti vztahů mezi závislými a nezávislými proměnnými vzaty v úvahu všechny kontrolní proměnné, které mohou vztahy ovlivňovat. Toho bude dosaženo díky analytickému rozboru a dostatečnému textovému popisu každé ze závislých proměnných. Jedině tak lze dosáhnout validních výsledků pro dané 40
případy. K dalšímu zajištění validity slouží i výše uvedený index p. Ten totiž slovně doplňuje výsledné numerické výstupy o umožňující či omezující faktory, resp. bere v úvahu právě kontrolní proměnné. To, že výzkum nepředpokládá vysokou vnější validitu, tedy míru zobecnitelnosti výstupů na další případy, není kvůli unikátnosti případů významným omezením. Výstupy prezentované v závěru textu jsou platné výhradně pro případy stanovené v této studii. S tím souvisí také reliabilita výzkumu. Díky precizně nastavenému výzkumnému rámci a detailní operacionalizaci, současně také díky výzkumu fyzické infrastruktury je výzkum zcela reprodukovatelný, přičemž lze plně očekávat, že opakované vyhodnocení dat by vedlo ke stejným výsledkům. Jedním z hlavních rizik výzkumu je abstrahování z reality a její zjednodušování. Výběr konkrétních případů, jejich vynětí z reality, resp. přirozeného prostředí, je samo o sobě tvrdým zásahem, který může v konečném důsledku deformovat výzkum při zasazování výstupů zpět do reality. (viz Vlček, 2011, s. 23) Maximálním způsobem jsme pracovali na eliminaci tohoto rizika, a to pečlivou volbou konkrétních případů a precizní operacionalizací. Přesvědčení o vhodnosti předloženého uchopení problematiky pramení také z více, než čtyřleté práce s materiály a tématem. Jak je patrné z textu výše, samotný výzkum byl rozložen do jasně formulovaných metodologických a operačních postupů, které dále snižují riziko nesprávné percepce dat např. nelogickými úvahami, autorovým přesvědčením či nepřesným pozorováním. Významným rizikem pro případovou studii je nedostupnost dat či nesprávnost dat. Věříme, že toto riziko bylo minimalizováno několikaletým sběrem dat, průběžnými dílčími rešeršemi a publikační činností, rozhovory s odborníky z oboru a také se zástupci firem z ropného sektoru. Sběr dat byl prováděn s ohledem na maximální validitu, srovnatelnost a aktuálnost. Kromě různých statistických údajů, ročenek, výročních zpráv, apod. byly neméně významný zdroji také odborné publikace a studie (byť jejich množství je velmi malé), populárně-naučné články, tiskové zprávy, zpravodajské servery a další internetové zdroje.
2.10 Stav odborné literatury
41
Zvolené téma je pro české prostředí velmi specifické a existuje jen velmi málo jinými odborníky zpracovaného materiálu. Deskripcí a historickým popisem se zabývá publikace Století benzínu - Historie rafinérského průmyslu v českých zemích, kterou napsali L. Holub, O. Švaigl, M. Nevosad, A. Soukup a R. Kopal pro firmu Česká rafinérská (viz Holub, Švaigl, Nevosad, Soukup, & Kopal, 2005, s. 76). Jedná se o text, který se zabývá pouze jednou výsečí ropného sektoru České republiky, a to zpracovatelskými závody. Jde o zajímavý historický text, který pokrývá nejen rafinérie, ale i vývoj v těžbě ropy či ve výstavbě ropovodů. Velmi okrajově se tématem bezpečnosti zásobování zabývá text Základy zpracování a využití ropy autorů J. Blažka a V. Rábla (viz Blažek & Rábl, 2006). Jedná se však o studijní text Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a analytický rozbor situace tak v knize chybí. Velmi zajímavým zdrojem informací jsou příslušné kapitoly knihy Ohřejeme se v 21. století? Ladislava Blažka (viz Blažek, 2009). L. Blažek, jako bývalý náměstek pro rozvoj Federálního ministerstva paliv a energetiky ČSSR velmi poutavě a podrobně hovoří o problémech a východiscích výstavby palivoenergetické základny od 50. do 90. let 20. století. Nejbližší a tudíž pro rešerši dosavadního výzkumu v tématu nejhodnotnější je článek Rafinérský průmysl v České republice a energetická bezpečnost v oblasti dodávek ropy O. Nowaka a J. Hnilici (viz Nowak & Hnilica, 2010) vydaný v odborném časopise Ekonomika a Management. Autoři shrnují v té době aktuální vývoj rafinérského průmyslu a představují ropnou infrastrukturu České republiky. S přihlédnutím k energetické bezpečnosti země se poté zabývají různými aspekty ropného sektoru, jako jsou cenové tarify, infrastrukturní projekty či strategické zásoby ropy a ropných produktů. Ani na Slovensku nejde o akademicky příliš reflektované téma. Kromě těch českých (vzhledem ke společné historii) lze nalézt další odborná přehledová díla, která pokrývají téma spíše statisticky či historicky, jako například ročenky Štátného geologického ústavu Dionýza Štúra či kniha R. Rudince z roku 1989 o ropě na východním Slovensku (viz Rudinec, 1989). K dispozici je řada prezentací z tématických konferencí, seminářů a workshopů, což dokazuje aktuálnost tématu, na druhou stranu jsou materiály obvykle vztažené k vývoji a politice nadnárodních těles, jako je EU či OECD či k hledání alternativ, jako jsou nekonvenční zdroje ropy či jiná paliva. Slovenský plynárenský a naftový zväz vydává magazín Slovgas, který je však tématicky zaměřen primárně na plynárenství. Ukazuje se, že jedny z nejhodnotnějších analytických příspěvků v tomto tématu pocházejí z pera odborníků na energetickou bezpečnost na Katedře mezinárodních vztahů a 42
evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Již v roce 2010 probíhal na KMVES FSS MU výzkum s názvem The Possible Dimensions and Potential of Czech-Polish Energy Cooperation (viz Černoch, Vlček & Zapletalová, 2010), který se zabýval hledáním přesahů mezi Českou republikou a Polskem pro možnou spolupráci v zajišťování energetické bezpečnosti a kterého se autor účastnil jako odborník na energetiku České republiky. Ve stejnojmenné studii a na semináři 12. října 2010 ve Varšavě v prostorách Centra mezinárodních vztahů bylo mj. konstatováno, že právě ropný sektor je vhodnou platformou pro takovou spolupráci. Na tento výzkum navázal v roce 2011 projekt Česko-polského fóra s názvem The Future of the Druzhba Pipeline as a Strategic Challenge for the Czech Republic and Poland, ve kterém byly podrobně rozpracovány právě ropné sektory obou zemí s ohledem na alternativy zásobování k tradičnímu ropovodu Družba. Projekt vyvrcholil odborným workshopem na Generálním konzulátu Polské republiky v Ostravě 16. února 2012 a stejnojmennou odbornou publikací (viz Černoch, Dančák, Koďousková, Leshchenko, Ocelík, Osička, Šebek, Vlček, & Zapletalová, 2012) Pro tuto studii autor mj. zpracovával podrobnou SWOT analýzu ropného sektoru České republiky, což byl současně i výborný rešeršní materiál pro dizertační práci. Ropou a jejím námořním transportem se autor také zabýval ve své magisterské práci Bezpečnost námořního zásobování ropou v mezinárodním prostředí (viz Vlček, 2010) a v příslušných kapitolách knihy Technicko-ekonomické aspekty energetiky (viz Osička, Černoch, Ocelík & Vlček, 2012) a knihy Ropná politika USA: historie a výzvy (viz Černoch, Jirušek, Koďousková, Osička & Vlček, 2014). V roce 2012 se autor také aktivně účastnil odborného workshopu s názvem Náklady závislosti ČR na dovozech plynu a ropy a konkrétní návrhy jejího snížení, organizovaného pražským Ústavem mezinárodních vztahů. Téma dizertační práce bylo autorem dále rozvíjeno v první knize v českém prostředí, která komplexně pokrývala energetický sektor země, v knize Energetický sektor České republiky (viz Vlček & Černoch, 2012) a také v anglické monografii The Energy Sector and Energy Policy of the Czech Republic (viz Vlček & Černoch, 2013b). Konečně, posledním příspěvkem v rámci dizertačního předvýzkumu a rešerší byl text Aktuální projekty v oblasti skladování a dopravy ropy do ČR publikovaný v roce 2013 v odborném periodiku Vysoké školy chemickotechnologické v Praze s názvem Paliva (viz Vlček & Černoch, 2013a). V tomto textu se autor zabýval analýzou plánovaných ropných infrastrukturních projektů, včetně případných problémů a překážek, které brání jejich realizaci. 43
Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že téma je pro české akademické prostředí novátorské a dizertační práce současně vychází z dlouhodobého zájmu a výzkumu autora.
44
Kapitola 3. Výchozí stav a deskripce sektoru ČR 3.1 Ropná infrastruktura země
3.1.1 Ropovodní trasy Do ČR putuje ropa dvěma cestami, a to ropovodem Družba od roku 1964 a ropovodem IKL (Ingolstadt-Kralupy-Litvínov) od roku 1996. Do České republiky bylo v roce 2012 dopraveno 7,075 milionů tun ropy (viz MPO, 2013b, s 1). Ropovod Družba má kapacitu 9 milionů tun ropy ročně. Na území České republiky měří 357 km, průměr potrubí činí 528 mm a rychlost proudění ropy je 1 – 1,4 metru za sekundu. (viz MERO ČR a.s.) Ropovod IKL má kapacitu 10 milionů tun ročně. Délka na území České republiky dosahuje 169,7 km, průměr potrubí činí 714 mm a rychlost proudění ropy je cca 0,5 – 1,2 m/s. Celková délka ropovodu z Vohburgu an der Donau do CTR Nelahozeves je 349 km. (viz MERO ČR a.s.) Ropovod přivádí ropu z ruských regionů západní Sibiře, z volžskouralského a kaspického regionu. Ropovod IKL má maximální přepravní kapacitu 10 milionů tun ročně. Na území České republiky měří 169,7 km, průměr potrubí činí 714 mm a rychlost proudění ropy je cca 0,5 – 1,2 m/s. Celková délka ropovodu z Vohburgu na Dunaji do Centrálního tankoviště ropy CTR Nelahozeves je 349 km. (viz MERO ČR, a. s.) Tab. 3.1: Ropovodní trasy do České republiky Počátek dodávek Přepravní kapacita (tun) Objem dodávek (tun, 2012) Procentuální poměr (%, 2012) Utilizace (%, 2012) Zdrojové oblasti
Družba 1964 9 milionů ročně 2,993 milionů 42,3 33,26 Rusko
Tranzitní země ropovodu
IKL 1996 10 milionů ročně 4,082 milionů 57,7 40,82 Ázerbájdžán, Alžírsko, Itálie, Kazachstán, Rusko Itálie, Rakousko, Německo
Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Slovensko Poznámka: Trasa jižní větve ropovodu Družba, kterou proudí dodávky do České republiky, prochází 45
přes Almetevsk – Kujbyšev – Unecha – Mozyr – Brest – Brody – Užhorod – Šahy – Litvínov. Zdroj: Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, 2010, s. 8; „Druzhba Pipeline“, 2009, s. 56; Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013b, s. 1.
Z hlediska regionální skladby dodavatelů se na celkových dodávkách v roce 2012 (7,075 milionů tun) podílelo 64,25 % (4,546 milionů tun) Rusko, které je největším importérem ropy do ČR. Druhým největším dodavatelem je Ázerbájdžán13 s 26,28 % (1,859 milionů tun), na třetím místě je se 7,33 % Kazachstán (0,518 milionů tun), na čtvrtém s 1,98 % Alžírsko (0,140 milionů tun) a poslední je s 0,16 % Itálie (0,011 milionů tun). (viz MPO, 2013b, s. 2) Dalšími dodavateli bývají Norsko, Libye, Itálie, Nigérie, Alžírsko a Sýrie. Průměrná cena importované ropy v roce 2012 byla 16 184 Kč za tunu. Celkové náklady na dovoz ropy v roce 2012 dosáhly 114,5 miliard Kč. (viz MPO, 2013b, s. 1) Je patrná pozvolná změna významu ropovodu Družba. Při srovnání údajů s rokem 2009 či 2010 je vidět změna procentuálního poměru dodávek mezi ropovody Družba a IKL ve prospěch ropovodu IKL. V roce 2009 byl při celkovém objemu dodávek 7,19 milionů tun poměr 69,7 % ku 30,3 %, v roce 2010 při celkovém objemu dodávek 7,73 milionů tun poměr 58,7 % ku 41,3 %. Tato změna je patrná i ze statistiky utilizace obou ropovodů (viz tabulka č. 3.2).
Tab. 3.2: Utilizace ropovodů Družba a IKL Rok Družba IKL 2008 53,42 33,00 2009 55,68 21,79 2010 50,40 31,92 2011 43,48 30,13 2012 33,26 40,82 2013 43,68 26,21 Poznámka: údaje v procentech Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 2009c, s. 1; Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2011, s. 15; Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2012, s. 1; Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013b, s. 1; Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2014, s. 1. Výpočet T. Vlček.
13
Ázerská ropa je exportována třemi trasami. V roce 2009 putovalo 80 % ropy ropovodem Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC), 12 % ropovodem Baku – Supsa a 8 % ropovodem Baku – Novorossijsk. Ve všech třech případech na ropovodní trasy navazuje námořní doprava cisternovými loděmi. (Viz Ciarreta & Nasirov, 2010, s. 45)
46
Celkový objem dodávek je dlouhodobě konstantní, pohybuje se kolem 7 milionů tun ropy ročně. Výkyvy jsou dány jednak cenovou hladinou ropy na trhu a také termíny ve sjednaných dodávkách jednotlivých společností. Snižující se objem dodávek ropy odráží obecně nepříznivý stav v sektoru zpracování ropy. Globální ekonomická krize vedla ke snižování poptávky po surovině, což se mj. odrazilo i v ukončení provozu již 16 evropských rafinérií. (viz MERO, 2014, s. 2)
3.1.2 Zdroje, ložiska, společnosti a obchodování s ropou Český ropný trh lze vertikálně rozdělit do pěti úrovní. Na nejvyšší z nich se nachází mezinárodní přepravce ropy, o úroveň níž stojí zpracovatelské závody, na třetím stupni je distributor a konečně nejníže stojí obchodníci ropou a ropnými produkty. Stranou stojí rovina pátá, kterou lze zařadit někam mezi mezinárodního přepravce ropy a zpracovatelské závody. Touto rovinou jsou české těžební společnosti, jejichž podíl na dodávkách ropy je natolik malý (celkem 2,12 %; 0,150 milionů tun v roce 2012), že nemají žádný potenciál ovlivnit provázanou strukturu zbylých čtyř rovin.
3.1.3 Těžební společnosti, zdroje a ložiska ropy v ČR Na území České republiky se nenacházejí žádné významnější zdroje ropy, ropa je těžena jen v malých ložiscích v oblastech Vídeňské pánve a karpatské předhlubně na jižní Moravě. Ložiska ropy jsou povětšinou svázána s ložisky zemního plynu. Na objemu dodávané ropy do České republiky se domácí těžba dlouhodobě podílí 2-4 %.
Tab. 3.3: Ložiska, zásoby a těžba ropy v ČR 2006 2007 2008 Počet ložisek celkem 28 28 30 - z toho těžených 21 22 24 Zásoby celkem 32 277 31 118 31 144 - z toho bilanční prozkoumané 12 315 14 602 15 553 - z toho bilanční vyhledané 8 609 5 163 5 113 - z toho nebilanční 11 353 11 353 10 478 - z toho vytěžitelné 2 135 1 793 1 718 Těžba 259 240 236 Poznámka: hodnoty zásob a těžby v kilotunách (kt). Zdroj: Ministerstvo životního prostředí / Česká geologická služba životního prostředí / Česká geologická služba – Geofond, 2013, s. 154.
47
2009 33 27 31 031 15 440 4 482 11 109 1 535 217
2010 34 27 29 015 15 424 4 475 9 116 1 415 173
2011 33 27 30 891 20 326 3 983 6 582 1 664 163
2012 34 27 30 781 20 108 4 092 6 581 1 628 150
– Geofond, 2010, s. 185; Ministerstvo
Společnosti, které v České republice provozují těžbu ropy, jsou tři. Jde o MND a.s., LAMA GAS & OIL s.r.o. a nepravidelně UNIGEO, a.s. MND a.s., Hodonín (dříve Moravské naftové doly, a. s.) vznikla v roce 1992 transformací ze státního podniku Moravské naftové doly Hodonín, s.p. Od července 2010 je jejím 100% vlastníkem Skupina KKCG finančníka Karla Komárka (prostřednictvím MND Group N.V.), jejíž mateřská společnost KKCG SE sídlí na Kypru. Společnost je v oblasti ropy a zemního plynu držitelem 64 těžebních a 3 průzkumných licencí na Moravě a držitelem průzkumných licencí v Ruské federaci. Působí také v Rumunsku, Německu, Polsku, Gruzii, Srbsku či na Slovensku. Dceřinou společností MND, a. s., je MND Exploration & Production Ltd., Londýn. Hlavní oblastí podnikání této firmy je průzkum a těžba ropy a zemního plynu mimo území České republiky, v současné době působí v Pákistánu, Maroku a Jemenu. Prostřednictvím MND Georgia B.V. působí firma v Gruzii, kde drží 50% podíl na těžebních a průzkumných licencích, a prostřednictvím společnosti MND Samara vlastní a provozuje ropný terminál v Samarské oblasti. (viz MND a. s.) LAMA GAS & OIL s.r.o., Hodonín (původně Česká naftařská spol. s. r. o.) je sesterskou firmou společnosti LAMA INVESTMENT, a. s., (Hradec nad Moravicí) v rámci skupiny LAMA. Společnost je držitelem 1 průzkumné a 1 těžební licence, od roku 2006 těží ropu a plyn v ložisku ropy Poštorná v dobývacím prostoru Charvátská Nová Ves nedaleko Břeclavi ve výši přibližně 91 tun denně. Pod názvem Petrolama působí skupina také v Severní Americe, kde se úspěšně věnuje těžby ropy v provincii Severní Alberta. (viz LAMA energy group) Společnost UNIGEO, a. s., Ostrava-Hrabová, jejímž 100% vlastníkem je Kooperativa, pojišťovna, a. s., těží od roku 2003 ropu v jediném ložisku Krásná pod Lysou horou v Moravskoslezských Beskydech. Ropa je exportována do polských rafinérií. V roce 2009 byla těžba vlivem nepříznivé ceny směsné ropy typu Brent14 přerušena, posléze byla opět obnovena. V současné době je těžba znovu přerušena. Firma se primárně zabývá vyhledávacími a průzkumnými pracemi, ložiskovou geologií, podzemními vrty apod. (viz UNIGEO a. s.)
14
Obchodní artikl určený pro spotřebu na Západě. Ropa typu Brent je směsí 15 druhů ropy z nalezišť v Severním moři (nazývá se tudíž též severomořská). Její cena kotovaná na burze v Londýně představuje standard, od kterého se odvíjí ceny ropy prodávané v Evropě.
48
3.1.4 Mezinárodní přepravce ropy Výhradním provozovatelem mezinárodních ropovodů v České republice je společnost MERO ČR, a. s., (mezinárodní ropovody). Společnost sídlící v Kralupech nad Vltavou je vlastníkem a provozovatelem české části ropovodu Družba a ropovodu IKL, je jediným přepravcem ropy do České republiky a nejvýznamnější společností zajišťující skladování nouzových strategických zásob ropy. MERO ČR, a. s., vznikla k 1. lednu 1994 sloučením PETROTRANS, a. s., Kralupy nad Vltavou a MERO IKL, a. s., Kralupy nad Vltavou. (viz MERO ČR, a. s.) MERO ČR, a. s., je zároveň 100% akcionářem dceřiné firmy MERO Germany AG sídlící ve Vohburgu na Dunaji, která provozuje a udržuje ropovod IKL na území SRN a tankoviště ropy ve Vohburgu na Dunaji o celkovém objemu 200 000 m3. 100% vlastníkem společnosti MERO ČR, a. s., je Ministerstvo financí České republiky. Uvedená společnost rovněž vlastní a provozuje Centrální tankoviště ropy, kde jsou uskladněny strategické zásoby pro Správu státních hmotných rezerv. (viz Zaplatílek, 2007, s. 69)
Tab. 3.4: Ropovodní síť České republiky
Zdroj: MERO ČR, a. s.
MERO ČR, a. s., poskytuje výhradní přepravní služby při dodávkách ropy do České republiky. Sama není vlastníkem ropy. Zpracovatelské závody, které realizují kontrakty dodavatelů 49
ropy, musejí zároveň dohodnout přepravní kontrakt i se společností MERO ČR, a. s. Ta své služby poskytuje za tarifní poplatky, které jsou dohodnuty fixně v dlouhodobém kontraktu se zpracovatelem ropy15. Zároveň poskytuje v ropovodech tzv. volné kapacity pro transport ropy či ropných produktů mimo dlouhodobé kontrakty. Ropa se obchoduje v rámci dlouhodobých (až pětiletých) kontraktů, kvartálně a spotově (tj. měsíčně), přičemž spotové obchody zajišťují přibližně polovinu poptávky.
Tab. 3.5: Odhad přepravního tarifu společnosti MERO ČR, a. s. Položka 2008 2009 2012 2013 Množství přepravené ropy (miliony tun) 8,32 7,45 7,17 6,65 Tržby za přepravu ropy (miliony Kč) 1 584 1 383 1 523 1 253 Odhadnutý tarif (Kč/t) 190 186 212 188 Odhadnutý tarif (Kč/100t/km) při délce ropovodu 54 53 61 54 350 km Poznámka: Zaokrouhleno na dvě desetinná místa. Propad v tržbách v roce 2013 je dán celkově nepříznivou ekonomickou situací, která se odráží ve snížené poptávce po ropě, a tudíž i ve snížené poptávce po transportu ropy. Zdroj: Údaje pro roky 2008 a 2009 viz Nowak & Hnilica, 2010, s. 3. Výpočet údaje pro rok 2012 a 2013 T. Vlček na základě dat z MERO, 2014, s. 1-3.
3.1.5 Zpracovatelské závody Zpracovatelské závody jsou v České republice dva – Česká rafinérská, a. s., a Paramo, a. s. Každý je rozdělen na další dva rafinační závody, které tak dohromady tvoří celkem čtyři rafinační závody v České republice.16 V nich bylo v roce 2012 zpracováno 7,247 milionů tun ropy. (viz MPO, 2013, s. 3) Po Sametové revoluci se na českém trhu pohybovalo osm státních podniků ropného sektoru (Chemopetrol Litvínov, s. p.; Kaučuk Kralupy, s. p.; BENZINA, s. p.; KORAMO Kolín, s. p.; PARAMO Pardubice, s. p.; OSTRAMO Ostrava, s. p.; Petrotrans, a. s., a Chemopetrol IKL, s. r. o.). V následné privatizaci ropného sektoru České republiky vznikly společnosti MERO ČR, a. s., (v roce 1994 sloučením PETROTRANS, a. s., Kralupy nad Vltavou a MERO IKL, a. s.,
15
Např. 11. prosince 2009 vypověděla Česká rafinérská, a. s. smlouvu o přepravě a skladování ropy společnosti MERO ČR, a. s., a to především kvůli sporu ohledně výše přepravních poplatků. (viz „Česká rafinérská vypověděla“, 2009) V tříleté výpovědní lhůtě společnost vyjednávala novou smlouvu s podmínkami, které lépe reflektovaly tržní prostředí v Evropě. 16 V závodu Koramo, který je vlastněn společností Paramo, a. s., se surová ropa nezpracovává, je přednostně výrobcem motorových olejů mísením ze vstupních komponentů - základových olejů a aditiv. V Paramu se vyráběla pouze motorová nafta a její výroba je od roku 2012 utlumována.
50
Kralupy nad Vltavou, původní Chemopetrol IKL, s. r. o.); dále Paramo, a. s., (v roce 1994 transformací z podniku PARAMO Pardubice, s.p., 25. června 2003 tato společnost převzala firmu KORAMO Kolín, s. p.); Česká rafinérská, a. s., (v roce 1996 spojením Chemopetrol Litvínov, s.p. a Kaučuk Kralupy, s. p.); OSTRAMO, VLČEK a spol., s. r. o.17 (transformací společnosti OSTRAMO Ostrava, s.p. v roce 1993); BENZINA, s. r. o., Praha, Benzina, s.p.18 Praha a Čepro, a. s., Praha (vyčleněním ze společnosti BENZINA, s.p. v roce 1994). (viz Holub, Švaigl, Nevosad, Soukup, & Kopal, 2005, s. 94-98; Mikšovský, 2003, s. 14-18) V oblasti zpracování ropy se v České republice od roku 2003 angažují jen dvě společnosti, Česká rafinérská, a. s., a Paramo, a. s. Společnost Česká rafinérská, a. s. se sídlem v Litvínově je největším zpracovatelem ropy a výrobcem ropných produktů v České republice. Provozuje rafinérie ropy v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Vznikla 28. dubna 1995. (viz Česká rafinérská, a. s.) V roce 2012 bylo zpracováno v kralupské rafinérii 2,586 milionu a v litvínovské rafinérii 4,569 milionu tun ropy, tj. celkem 7,155 milionů tun ropy. (viz Česká rafinérská, a. s., 2013, s. 8-9). Česká rafinérská, a. s., je společným podnikem Unipetrolu, a. s.19 (51,220 %), italské společnosti Eni International B.V. (32,445 %) a nizozemské Royal Dutch Shell prostřednictvím její dceřiné firmy Shell Overseas Investments B.V. (16,335 %). (viz Česká rafinérská, a. s., 2013, s. 34) „K 31. lednu 2014 UNIPETROL, a.s. nabyl 152 701 akcií vlastněných Shell Overseas Investments B.V., a tak zvýšil svůj podíl z 51,220 % na 67,555 %.“ (viz Česká rafinérská, 2014, s. 19) Společnost Česká rafinérská, a. s. je od 1. srpna 2003 tzv. přepracovací rafinérií, tzn. zaměřenou pouze na výrobu produktů z ropy, a ne také nákup suroviny a prodej ropných produktů. Přepracovací rafinérii dodávají ropnou surovinu její akcionáři prostřednictvím jejich obchodních společností – tzv. zpracovatelé. Těmi jsou v případě České rafinérské Eni Česká republika, s. r. o., Shell Czech Republic, a. s., a Unipetrol RPA, s. r. o. Rafinérie pracující
17
Společnost OSTRAMO, VLČEK a spol., s. r. o. byla po ničivých povodních v roce 1997 natolik zdevastována, že se ji již nepodařilo znovu zprovoznit. Firma byla před bankrotem již před povodněmi a odstraňování tisíce uniklých tun ropných látek po záplavách vedlo k významnému zadlužení společnosti. Do konkurzu byla firma poslána 31. července 2001. Majitel firmy, Vítězslav Vlček, původně žádal na státním podniku Povodí Odry 1,3 miliardy Kč za to, že povodeň zničila jeho firmu. Tu zároveň z většinové části prodal firmě Transkorekta, s. r. o. své manželky Miroslavy. Firma Transkorekta, s. r. o. převzala vymáhání odškodného, navyšovala požadavky a v současnosti činí požadavek včetně úroků více než 11 miliard Kč. Celý spor stále nemá rozuzlení. (viz Kubátová, 2010) 18 Benzina, státní podnik, je od 25. června 2001 v likvidaci po problémech s nedoplatkem spotřební daně (651 milionů Kč) po rozdělení podniku BENZINA, s.p. v roce 1994. 19 Vlastnická struktura Unipetrolu, a. s., je 62,99 % polská PKN Orlen SA a 37,01 % veřejně obchodovatelné akcie. (viz Unipetrol, a. s.)
51
v přepracovacím režimu dodanou ropu zpracovává na základě požadavku zpracovatele na kvalitní ropné produkty. Za provádění této činnosti obdrží rafinérie přepracovací poplatek (processing fee), který je jednak vázán na instalovanou rafinérskou kapacitu (včetně nákladů na zaměstnance a dalších fixních nákladů) a jednak se odvozuje od objemu zpracované ropy, resp. spotřeby energií a ostatních variabilních nákladů. Přepracovací poplatek placený jednotlivými zpracovateli je tedy jediným příjmem rafinérie. (viz Česká rafinérská, a. s., n.d.) Pro chod rafinérie je klíčová rafinérská marže (rozdíl mezi cenou surové ropy, tedy vstupu, a hodnotou vyrobeného produktu, tedy výstupu), jde o cca 3-6 USD na barel ropy20. Z této marže se hradí akcionáři veškerý provoz rafinérie, a to procesním poplatkem vztaženým k přepracovanému objemu ropy. Objem ropy zadaný k přepracování se odvíjí od výše akcionářského podílu. Dodávky ropy jsou v režii obchodních kontraktů zpracovatelů. Do České rafinérské, a. s. přitéká ropa jak ropovodem Družba, tak ropovodem IKL (přes CTR Nelahozeves). Ropovodem Družba jsou dopravovány i malé objemy ropy z těžby Moravských naftových dolů v České republice. Rafinérie v Litvínově zpracovává ruskou ropnou směs REB (Russian Export Blend – středněsirné ropy dovážené z Ruské federace zejména ropovodem Družba), rafinérie v Kralupech zpracovává tzv. sladké ropy, tj. nízkosirné ropy dovážené do ČR ropovodem IKL (Ingolstadt – Kralupy – Litvínov) a tuzemskou ropu těženou společností Moravské naftové doly, a. s. (viz Ministerstvo životního prostředí / Česká geologická služba – Geofond [MŽP/ČGS-G], 2009, s. 180) v objemu 3,6 % celkově zpracované ropy v ČR v roce 2012 (viz Unipetrol, 2013, s. 34). Produkty po zpracování surové ropy jsou poté distribuovány na základě požadavků zpracovatelů na český nebo zahraniční trh prostřednictvím produktovodů společnosti ČEPRO, a. s. (viz níže). Rafinérskými produkty České rafinérská, a. s., jsou MTBE/ETBE (palivová aditiva), letecký petrolej, automobilový benzín, síra, LPG, topné oleje, motorová nafta, propylén, asfalt, olejové hydrogenáty a různé polotovary pro další zpracování v litvínovské rafinérii. Společnost Paramo, a. s. (Pardubická rafinérie minerálních olejů) se sídlem v Pardubicích provozuje dva závody, a to v Pardubicích a v Kolíně. V roce 2010 společnost zpracovala 92 tisíc tun ropy. (viz ČAPPO, 2013, s. 6) Společnost je od března roku 2009 ve stoprocentním vlastnictví společnosti Unipetrol, a. s. Paramo, a. s., je zároveň stoprocentním 20
V roce 2012 šlo však kvůli nulovému ekonomickému růstu a strukturálním problémům řady národních ekonomik dokonce pouze o 1 USD na barel ropy. (viz Unipetrol, 2014, s. 28)
52
vlastníkem firmy Mogul Slovakia, s. r. o. se sídlem v Hradišti pod Vrátnom, která se zabývá nákupem a prodejem olejů a maziv na Slovensku. Společnost Paramo, a. s., se zaměřovala na zpracování ropy na rafinérské a asfaltářské výrobky a na výrobu mazacích a procesních olejů, včetně výrobků navazujících a pomocných. Od roku 2012 se ze zaměření firmy vytratila produkce paliv. Firma rovněž nakupuje a zpracovává olejové hydrogenáty a hydrokrakáty z firmy Unipetrol RPA, s. r. o. Získané meziprodukty využívá při výrobě základových a mazacích olejů s velmi nízkým obsahem síry. (viz Paramo, a. s., 2010, s. 10) Rafinérskými produkty Paramo, a. s., jsou motorová nafta, topné oleje, asfalty, asfaltové výrobky, mazací oleje a plastická maziva. Společnost provozuje palivářskou rafinérii v Pardubicích, která se zabývala zpracováním ruské ropy především na motorovou naftu, mazací oleje a asfalty a menší odštěpný závod v Kolíně, kde je provozována tzv. olejářská rafinérie na výrobu mazacích olejů, vybavená moderní jednotkou redestilace olejových hydrogenátů (suroviny z rafinérie Litvínov). (viz MŽP/ČGS-G, 2009, s. 180) Zaměřuje se jak na výrobu, tak na nákup suroviny a prodej ropných produktů. Hlavním obchodním partnerem v oblasti rafinérských produktů zůstala ve sledovaném období sesterská společnost Unipetrol RPA, s. r. o., kam směřovaly dodávky primárního benzínu a vakuových destilátů. (viz Paramo, a. s., 2010, s. 11) Zajímavostí je, že společnost Paramo, a. s., pokrývá necelou polovinu spotřeby elektrické energie z vlastních zdrojů. (viz Mikeš & Mikšovský, 2008, s. 18) Budoucnost rafinérie Paramo je nejistá, neboť management zvažuje celkovou uzavírku provozu v důsledku jednak snížení poptávky po asfaltu, což je v principu výsledek tvrdých vládních škrtů ve financování výstavby dopravní infrastruktury a jednak nízké ceny produktů v porovnání s cenou ropy. Unipetrol rozhodl o ukončení provozu v Paramo v prosinci 2011, ale v březnu 2012 byl provoz obnoven. (viz Černoch, Dančák, Koďousková, Leshchenko, Ocelík, Osička, Šebek, Vlček, & Zapletalová, 2012, s. 21) V květnu 2012 však vedení společnosti opět zastavilo zpracování ropy na paliva v Pardubicích s informací, že se nadále bude zabývat jen výrobou asfaltů, olejů a maziv. O dva měsíce později vedení firmy s trvalou platností zastavilo veškeré zpracování surové ropy v pardubické rafinérii. (viz Unipetrol, 2013, s. 29) Společnost tedy nyní dále zpracovává meziprodukty z provozu Unipetrol RPA, s. r. o.
53
3.1.6 Distributor Jak bylo uvedeno výše, třetím stupněm českého ropného trhu je distributor. Produkty po zpracování ropy jsou jednak zdrojem pro další technologie v petrochemii, plastikářském průmyslu a agrochemii, za druhé jsou odebírány přímo z expedičních terminálů rafinerií konečnými odběrateli či mnohými distributory. To platí zejména pro síru, LPG, asfalty, topné oleje, letecký petrolej, ale i pohonné hmoty. Výhradním distributorem produktovodní cestou je v ČR společnost ČEPRO, a. s., Společnost, jejímž jediným akcionářem je od roku 2006 Ministerstvo financí České republiky, se zabývá přepravou, skladováním a prodejem ropných produktů, poskytováním přepravních, skladovacích a dalších speciálních služeb v této oblasti externím subjektům, ochranou zásob Správy státních hmotných rezerv (SSHR) a provozem sítě čerpacích stanic EuroOil. (viz ČEPRO, 2010, s. 4)
Tab. 3.6: Produktovodní síť České republiky
Zdroj: ČEPRO, a. s., n.d.
„Produktovodní systém společnosti spojuje potrubím sklady a střediska ČEPRO, a. s., s rafinériemi Litvínov, Kralupy nad Vltavou a Bratislava21. Systém umožňuje přímé čerpání a zásobování mezi jeho jednotlivými úseky. Výstavba prvních úseků produktovodu začala v roce 1953, v současné době přesahuje jeho délka 1 100 km. Centrální dispečink společnosti 21
Z historických důvodů.
54
ČEPRO řídí chod produktovodů, sleduje základní technické parametry provozu (např. stavy zásob na střediscích, čerpací režimy) a také údaje bezpečnostních systémů.“ (viz Zaplatílek, 2008) Vzhledem k charakteru ropných produktů vyráběných v Pardubicích a Kolíně (asfaltové výrobky, oleje, parafíny apod.) není v těchto závodech vstupní bod do systému produktovodů. Společnost ČEPRO, a. s., se primárně angažuje v dopravě a skladování ropných produktů podle potřeb zákazníků (prostřednictvím produktovodů a železničních cisteren) a ve vlastním velkoobchodním prodeji pohonných hmot.
Tab. 3.7: Množství pohonných hmot manipulovaných v systému ČEPRO, a. s. 2010 2,642 0,858 1,784 0,197 0,057 0,140 2,839
PHM produktovody Z toho nafta Z toho benzín PHM vlaky Z toho nafta Z toho benzín PHM celkem Poznámka: údaje v milionech tun Zdroj: ČEPRO, a. s., 2011, s. 16; ČEPRO, a. s., 2013, s. 22.
2011 2,422 0,763 1,659 0,330 0,081 0,249 2,752
2012 2,600 0,835 1,765 0,137 0,048 0,089 2,737
Tab. 3.8: Velkoobchodní prodej pohonných látek společností ČEPRO, a. s. 2010 Benzín 350 000 Nafta 801 300 Letecká paliva 143 700 PHL celkem 1 295 000 Poznámka: bez prodeje SSHR, údaje v tunách. Zdroj: ČEPRO, a. s., 2011, s. 18; ČEPRO, a. s., 2013, s. 24.
2011 299 000 658 000 135 000 1 092 000
2012 267 000 629 000 105 000 1 001 000
3.1.7 Obchodníci ropnými produkty Konečně, poslední rovinou jsou obchodníci ropnými produkty. Mezi nejvýznamnější z nich patří Unipetrol, a. s., BENZINA, s. r. o. (dcera Unipetrolu RPA, s. r. o.), Shell Czech Republic, a. s., OMV Česká republika, s. r. o., EuroOil, a. s., Eni Česká republika, s. r. o., RoBIN OIL, s. r. o., LUKOIL Czech Republic, s. r. o. a Slovnaft Česká republika, spol. s r.o. Společnost Unipetrol, a. s., je dceřinou společností koncernu PKN Orlen SA (Polski Koncern Naftowy Orlen SA) a je významným subjektem na českém ropném trhu. Unipetrol, 55
a. s., s centrálou v Praze zastřešuje k 31. prosinci 2012 skupinu jednadvaceti firem. (viz Unipetrol, 2013, s. 55) Kromě zpracovávání ropy v rafinériích České rafinérské, a. s., (v této firmě působí prostřednictvím společnosti Unipetrol RPA, s. r. o.22) a Paramo, a. s., (100% vlastnictví) se společnost angažuje především v prodeji pohonných hmot prostřednictvím firmy BENZINA, s. r. o. (100% vlastnictví). Firma BENZINA, s. r. o. je obchodní společnost s nejpočetnější sítí čerpacích stanic v České republice, k 31. 12. 2010 jich provozovala 337. Mimo prodeje na vlastních čerpacích stanicích zajišťuje i přímé velkoobjemové dodávky pohonných látek dalším obchodním partnerům a podnikatelským subjektům. Celoplošná síť čerpacích stanic obchodní společnosti Benzina, s. r. o., se profiluje pro zákazníky ve dvou značkách: jako standardní stanice Benzina a prémiové Benzina plus. (viz BENZINA, s. r. o.) Firmě BENZINA, s. r. o. (a tedy skupině Unipetrol) patří také 100 % společnosti Petrotrans, s. r. o., jednoho z největších silničních dopravců PHL v České republice. V dubnu 2011 se vlastník společnosti (polský PKN Orlen SA prostřednictvím skupiny Unipetrol) rozhodl zkusit změnit obchodní značku sedmi čerpacích stanic Benzina a Benzina plus na Orlen a Star. Pod značkou čepracích stanic Orlen obchoduje PKN Orlen SA v Polsku, pod značkou Star v Německu. (viz Petr, 2011) Reakce zákazníků však společnost nepřesvědčila o rebrandingu a čerpací stanice tak zůstaly v provozu pod obchodní značkou Benzina. V segmentu čerpacích stanic firma zkouší také bezobslužný provoz. Stoprocentním akcionářem společnosti Shell Czech Republic, a. s., je nizozemská Shell Overseas Investments B.V. Shell Czech Republic, a. s., v České republice obchoduje se sítí čerpacích stanic (186 k 31. 12. 2010), dále plní letadla leteckých společností na letištích Praha, Brno, Ostrava, prodává automobilové a průmyslové oleje a maziva, asfalty, chemické polotovary pro další zpracování a provozuje velkoobchodní činnost s pohonnými hmotami aj. Rovněž z pověření zastupuje funkci zpracovatele v České rafinérské. Tím vším se řadí mezi nejvýznamnější společnosti na českém trhu jak ve vlastním oboru, tak průřezově v celém průmyslu. Na trhu působí od roku 1991 a za dobu své činnosti převzala v ČR aktivity firem DEA Mineraloel, Total a LUKOIL. (viz Shell Czech Republic a.s.) OMV Česká republika, s. r. o. je 100% vlastněna vídeňskou společností VIVA International Marketing- und Handels-GmbH, jež je plně vlastněna firmou OMV Refining & 22
RPA je zkratkou pro rafinérie, petrochemie, agrochemie. Tato dceřiná společnost také komplexně zajišťuje suroviny pro petrochemické výroby ve skupině Unipetrol, včetně nákupu zahraniční ropy pro rafinérské výroby.
56
Marketing GmbH, která je dceřinou společností rakouského koncernu OMV A.G. Wien. Své samostatné aktivity zahájila v roce 1993 (od roku 1990 byla součástí OMV ČSFR). Na český (československý) trh vstoupila širokou nabídkou svých produktů z oblasti zpracování ropy, jakož i výstavbou a provozováním čerpacích stanic. OMV Česká republika, s. r. o. je dceřinnou společností rakouské matky OMV A.G. Wien. Obchodní aktivity OMV ČR je možno rozdělit do dvou hlavních oblastí – výstavba a provoz čerpacích stanic OMV a obchod se zákazníky (zahrnuje obchod s pohonnými hmotami, topnými oleji, mazivy a ostatními produkty). OMV Česká republika, s. r. o. během svého působení v České republice postupně převzala čerpací stanice tuzemských firem ROKAS a SETA, dále BP, AVANTI a nejčerstvěji v roce 2006 ARAL. V současné době provozuje 220 čerpacích stanic. (viz OMV Česká republika, s. r. o.) Společnost EuroOil, a. s., patří 100% společnosti ČEPRO, a. s. V roce 2009 provozovala celkem 192 čerpacích stanic, z toho 180 formou franchisingu a 12 čerpacích stanic společností ČEPRO, a. s. (viz ČEPRO, 2010, s. 22) Hlavní část sítě čerpacích stanic ČEPRA, a. s. tvoří bývalá síť Benzina s.p., vzniklá delimitací Benziny během privatizace na začátku devadesátých let. Slovnaft Česká republika, spol. s r.o. patří do slovenské skupiny Slovnaft, resp. do maďarské skupiny MOL. Vlastníkem firmy je dcera této skupiny, firma MOLTRADEMineralimpex Zrt. Na českém trhu se Slovnaft pohybuje od roku 1993 (původně jako Slovnaft Moravia) a až do roku 2012 provozovala jen malou sít 25 čerpacích stanic. V roce 2012 odkoupila od firmy Bohemia Realty Company s.r.o. síť 124 čerpacích stanic Pap Oil a výrazně tak rozšířila svoje portfolio. (viz Petr, 2012a) Firma Eni Česká republika, s. r. o. působí na českém trhu od svého založení 30. srpna 1991. Podniká v oblastech rafinace, distribuce a prodeje. Vlastní síť 124 čerpacích stanic značky Agip. (viz Eni Česká republika, s. r. o.) Vlastnická struktura firmy je 99,9975 % Eni International B.V. a 0,0025 % Eni Oil Holdings B.V. V květnu 2014 byla uzavřena dohoda mezi maďarskou skupinou MOL a akcionáři firmy, jejímž obsahem je prodej sítě Agip Slovnaftu. Slovnaft si tak zajistí 10% podíl na maloobchodním trhu s celkem 274 čerpacími stanicemi. (viz „Skupina MOL koupí“, 2014) RoBIN OIL, s. r. o. se sídlem v Kladně patří 100% podnikateli Jiřímu Zoubkovi. Svou činnost začala v České republice už v roce 1991, od roku 1994 se firma RoBiN OIL, s. r. o. soustředí výhradně na systematické budování obchodu, distribuce a logistiky pohonných hmot. V ČR provozuje 70 čerpacích stanic. (viz RoBiN OIL, s. r. o.) 57
Firma LUKOIL Czech Republic, s. r. o. působí opětovně na trhu od července roku 2007, kdy se stala nástupnickou společností firmy ConocoPhillips Czech Republic a převzala síť jejich čerpacích stanic JET. V současnosti LUKOIL v České republice provozuje 43 čerpacích stanic. (viz LUKOIL Czech Republic, s. r. o.) Společnost patří z 99,9 % firmě LUKOIL Europe Holdings B.V. a z 0,1 % firmě LUKOIL Holding AG, jež jsou dceřinými společnostmi ruské OAO LUKOIL.
Tab. 3.9: Vlastnická struktura nejvýznamnějších subjektů českého ropného sektoru k 31. 1. 2014 Subjekt BENZINA, s.r.o. ČEPRO, a.s. LAMA GAS & OIL s.r.o. Česká rafinérská, a.s. Eni Česká republika, s.r.o. EuroOil, a.s. LAMA INVESTMENTS, a.s. LUKOIL Czech Republic s.r.o. MERO ČR, a. s. MND a.s. OMV Česká republika, s.r.o.
Pap Oil, s.r.o.
Paramo, a.s. Petrotrans, s.r.o. RoBIN OIL s.r.o. Shell Czech Republic
Vlastník Unipetrol, a.s. Ministerstvo financí ČR LAMA INVESTMENTS, a.s. Unipetrol, a.s.
% 100 100
Vlastník -
% -
100
-
-
67,555
Eni International B.V. Eni Oil Holdings B.V. Manažeři firmy
32,445
10
100
LUKOIL Holding GmbH -
100 100
-
-
100
-
-
100 99,4 100 100
Unipetrol, a.s. -
0,6 -
Eni International B.V. ČEPRO, a.s. Petr Lamich
99,9944
LUKOIL Europe Holdings B.V. Ministerstvo financí ČR MND Group N.V. VIVA International Marketing- und Handels-GmbH MOL Magyar Olaj- és Gázipari Nyilvánosan Működő Részvénytársasá g Unipetrol, a.s. BENZINA, s.r.o. Jiří Zoubek Shell Overseas
90
100 51
58
0,0056 49
-
a.s. Slovnaft Česká republika, spol. s r.o. Unipetrol, a.s.
Investments B.V. MOLTRADEMineralimpex Zrt. PKN Orlen SA
UNIGEO a.s.
Kooperativa pojišťovna, a.s. Zdroj: Sestavil Tomáš Vlček z veřejných zdrojů
100
-
-
62,99
Veřejně obchodovatelné akcie -
37,01
100
-
3.1.8 Využití ropy a spotřeba Ropa se v České republice využívá dominantně v dopravním sektoru a pro průmysl. Celková spotřeba ropy v roce 201123 činila 9,223 milionů tun (včetně importu ropných produktů). Z tohoto množství bylo spotřebováno v dopravě 65,55 % a v průmyslovém sektoru 26,41 %. 4,12 % se na struktuře spotřeby podílí produkce energie (elektřiny a tepla). (viz IEA, 2013, s. III.154) Dovozy všech rafinérských produktů představovaly ve hmotnostním vyjádření v roce 2012 celkem 2,305 milionu tun, což představuje oproti roku 2011 snížení o 11 %. Hmotné dovozy pohonných hmot, tj. automobilových benzinů a motorové nafty, představovaly 62,3 % všech dovozů rafinérských produktů. Vývozy rafinérských produktů ve hmotnostním vyjádření v roce 2012 činily 1,721 milionů tun a byly oproti roku 2011 vyšší o 1,5 %. Hmotné vývozy pohonných hmot představovaly 59,2 % všech vývozů rafinérských produktů. (viz Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu [ČAPPO], 2013, s. 6)
Tab. 3.10: Spotřeba ropy v ČR dle sektorů Rok Celková spotřeba Transformační účely Průmysl Doprava - Motorový benzín - Diesel - Letecké palivo - Ostatní Další sektory
23
9,448 0,440 2,642 6,010 1,858 3,593 0,332 0,227 0,356
2010 (100 %) (4,66 %) (27,96 %) (63,61 %)
(3,77 %)
9,223 0,380 2,436 6,045 1,791 3,682 0,343 0,229 0,362
V době zpracovávání dizertační práce nebyla data pro rok 2012 stále dostupná.
59
2011 (100 %) (4,12 %) (26,41 %) (65,55 %)
(3,92 %)
Poznámka: Data z let 2010 a 2011, údaje v milionech tun. Údaje včetně importu ropných produktů, který v roce 2010 dosáhl hodnoty 1,119 milionů tun. Čistý import surové ropy tak dosahoval výše 7,707 milionů tun, domácí produkce surové ropy činila 0,176 milionů tun. V roce 2011 dosáhl import ropných produktů čísla 1,605 milionů tun. Čistý import surové ropy dosahoval výše 6,906 milionů tun, domácí produkce surové ropy činila 0,165 milionů tun. Zdroj: International Energy Agency, 2013, s. III.154. Procentuální přepočet T. Vlček.
Tab. 3.11: Rafinační zpracovávání ropy v ČR Rok 2010 2011 Celkové vstupy do rafinérií 8,400 7,665 8,780 Rafinační ztráty 0,077 0,093 0,042 Celkové výstupy z rafinérií 8,323 (100 %) 7,572 (100 %) 7,734 - LPG a ethan 0,215 (2,58 %) 0,195 (2,58 %) 0,200 - Nafta 0,860 (10,33 %) 0,773 (10,21 %) 0,794 - Kerosin (petrolej) 0,144 (1,73 %) 0,134 (1,77 %) 0,143 - Benzín 1,509 (18,13 %) 1,370 (18,09 %) 1,480 - Diesel 3,380 (40,61 %) 3,126 (41,28 %) 3,221 - Topné a palivové oleje 0,239 (2,87 %) 0,195 (2,58 %) 0,145 - Ostatní 1,976 (23,75 %) 1,779 (23,49 %) 1,751 Poznámka: Pro rok 2012 jde o kvalifikované odhady IEA. Údaje v milionech tun. Zdroj: International Energy Agency, 2013, s. III. 154. Procentuální přepočet T. Vlček.
2012
(100 %) (2,58 %) (10,27 %) (1,85 %) (19,14 %) (41,65 %) (1,87 %) (22,64 %)
Zásadní měrou se na české spotřebě podílejí pohonné hmoty určené pro dopravu a prodávané nebo vydávané přes síť veřejných a neveřejných čerpacích stanic. Na základě statistického šetření Ministerstva průmyslu a obchodu bylo na trhu ČR k 31. 12. 2012 provozováno celkem 6 849 čerpacích stanic a výdejen pohonných hmot, z toho je 3 745 veřejných a zbytek jsou čerpací stanice s prodejem vymezeným subjektům a neveřejné čerpací stanice. (viz ČAPPO, 2013, s. 7) Ostatní ropa se v ČR využívá v petrochemickém průmyslu pro výrobu farmaceutických produktů, detergentů, barviv, výbušnin, vonných látek apod. Mezi nejvýznamnější společnosti v petrochemii ČR patří Spolana, a. s., Neratovice, v Česku jediný výrobce PVC či plastů k dalšímu zpracování. Jejím jediným akcionářem je polská firma ANWIL SA, která je dceřinou společností PKN Orlen SA. Výrobou léčiv se v České republice zabývá například pražská Zentiva Group, a. s., či Teva Czech Industries, s. r. o. (dříve Galena) z Opavy. Synthesia, a. s., Pardubice je předním evropským výrobcem pokročilých organických intermediátů, derivátů celulózy a pigmentů a barviv. Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., (Spolchemie), Ústí nad Labem se zabývá výrobou syntetických pryskyřicí, anorganických 60
sloučenin a stavebních chemií. Hexion Specialty Chemicals, a. s., Sokolov24 se angažuje ve výrobě a prodeji nátěrových a těsnících hmot či lepidel. Gumárny Zubří, a. s., vyrábějí širokou škálu pryží. BorsodChem MCHZ, s. r. o., Ostrava (dříve Moravské chemické závody, a. s.) produkuje výrobky pro výrobce polyuretanových, pryžových, farmaceutických, zemědělských a potravinářských výrobků. Lovochemie, a. s., Lovosice je největším výrobcem hnojiv v České republice, v současnosti se zaměřuje především na výrobu a prodej dusíkatých a vícesložkových hnojiv v tuhé i kapalné formě. Subjekty petrochemického průmyslu nakupují pro svůj provoz poloprodukty z rafinérií, nikoliv surovou ropu.
3.1.9 Ropné rezervy Prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv ČR (SSHR) zajišťuje Česká republika závazky vyplývající z členství v EU a IEA25. Závazkem k IEA je mimo jiné povinnost držet zásoby surové ropy ve výši 90 dní čistého ropného importu kalkulovaného podle předchozího roku jako důsledek členství v Mezinárodní energetické agentuře (International Energy Agency); závazkem vůči EU je zajištění ropných rezerv ve výši 90 dní průměrného denního importu ropy, nebo 61 dní průměrné denní domácí spotřeby ropy (podle toho, která hodnota je vyšší, kalkulováno podle předcházejícího roku) do 31. 12. 2012, a to na základě směrnic Evropské unie 2006/67/EC a 2009/119/EC26. Druhá ze jmenovaných směrnic stanovuje od 1. 1. 2013 novou metodiku výpočtu nouzových zásob a také povinnou hranici na 90 dní čistých dovozů a Česká republika tak je nucena své nouzové zásoby navýšit. (viz MPO, 2013a, s. 15) Skladování a ochraňování zásob ropy, ropných produktů a poloproduktů je realizováno prostřednictvím podnikatelských subjektů v ČR ve vlastnictví státu. V případě skladování ropy to je MERO ČR, a. s., v případě skladování ropných produktů je rozhodujícím ochraňovatelem ČEPRO, a. s. Ochraňovanými produkty jsou automobilové benzíny, motorové nafty, letecký petrolej, TOL a mazací oleje. (viz ČEPRO, a. s.) ČEPRO disponuje 14 hlavními sklady, které jsou propojeny produktovody. Společnost MERO ČR, a. s., provozuje Centrální tankoviště ropy Nelahozeves, jež je součástí projektu ropovodu IKL. Slouží k přijímání ropy jak z ropovodu Družba, tak z ropovodu IKL, ke skladování, míchání různých druhů ropy podle potřeb a možností zákazníků 24
Vznikla sloučením RSM Chemacryl, EASTMAN Sokolov a Chemických závodů Sokolov. Do Mezinárodní energetické agentury Česká republika vstoupila 5. 2. 2001. 26 Nová směrnice dále upravila pravidla pro činnost skladovacích organizací, podle nichž mohou být ústřední správci zásob zakládáni výhradně státem a kontrolou těchto zásob je pověřena Evropská komise. (viz Nowak & Hnilica, 2010, s. 7) 25
61
– rafinérií a dále k distribuci ropy do zpracovatelských zařízení. Největší část kapacity tankoviště využívá Státní správa hmotných rezerv pro skladování strategických zásob ropy. Celková skladovací kapacita činí v současnosti 1 550 000 m3 a tvoří ji čtyři nádrže o jednotlivém objemu 50 000 m3, šest nádrží o objemu 100 000 m3 a šest nádrží o objemu 125 000 m3, tedy celkem 16 nádrží. Tyto ocelové tanky jsou nadzemní, s ocelovou ochrannou jímkou a plovoucí střechou. Areál tankoviště o celkové ploše asi 59 hektarů se nachází v okresech Mělník a Kladno, na katastrálních územích obcí Nelahozeves, Podhořany, Uhy, Nové Ouholice a Sazená. Největší podíl připadá na k. ú. Nelahozeves (prostor bývalé pískovny Uhy). (viz Zaplatílek, 2007, s. 70; Cieslar, 2008) K 31. 12. 2012 činily povinné nouzové zásoby ropy a ropných produktů dle metodiky EU téměř 112 dní. (viz MPO, 2013b, s. 10)
Tab. 3.12: Stav zásob ropy a ropných produktů držených SSHR k 31. 12. 2012 Produkt A B C D E Ropa 995,532 Automobilové a 282,233 249,112 531,345 letecké benzíny Letecký tryskový 18,019 47,142 65,161 olej Petrolej, plynové 404,186 678,033 61,438 1 082,219 oleje a diesel Topné oleje těžké 26,182 50,611 76,793 Součet 995,532 730,621 1 024,898 61,438 1 755,519 A - Zásoby ropy a poloproduktů B - Přepočet ropy (A) na produkty podle podílu zpracování v předchozím roce C - Zásoby hotových produktů D - Zásoby v zahraničí E - Produkty celkem (B+C+D) F - Průměrná denní spotřeba předchozího roku G - Pokrytí spotřeby podle předchozího roku Poznámka: podle metodiky IEA, údaje v tisísích tunách, ve sloupci G ve dnech. Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013b, s. 10; úprava T. Vlček.
F 4,418
G 120,27
0,890
73,21
9,977
108,47
0,424 15,709
181,12 111,75
Aktuálním projektem týkajícím se ropných rezerv je návrh navýšení nouzových zásob ropy a ropných produktů. Na základě dokumentu „Analýzy možného zapojení podnikatelské sféry do skladování nouzových zásob ropy a ropných produktů s cílem realizovat požadované navýšení nouzových zásob ropy a ropných produktů na úroveň pokrytí 120 dnů“ 62
vycházejícího z požadavku usnesení vlády ze dne 30. ledna 2008, který byl předložen a schválen Bezpečnostní radou státu dne 27. 4. 2009 a na schůzi vlády dne 8. 6. 2009, bylo navrženo zajištění zvýšení stavu zásob ropy a vybraných ropných produktů až na 120 dnů. Nadále tedy mají být udržovány nouzové zásoby ropy a vybraných ropných produktů dle zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, ve znění pozdějších předpisů, na úrovni minimálně 90 dnů čistých dovozů. Tyto zásoby budou mít charakter povinných zásob státu a budou prioritně určeny pro řešení stavů ropné nouze, plnění mezinárodních závazků vyplývajících z členství v IEA a EU a pro řešení jiných krizových situací. Navíc dojde k vytvoření dalšího druhu zásob (tj. strategických zásob), čímž se postupně zvýší celkový objem zásob až na 120 dnů čistého dovozu. (viz Nowak & Hnilica, 2010, s. 9; Správa státních hmotných rezerv, 2009; MPO, 2010c) Strategické zásoby budou jednak zvyšovat nouzové, ale sloužit i podnikatelskému sektoru k možnému vykrytí jeho potřeb formou zápůjčky ze SSHR bez ohrožení kvóty povinných zásob a nutnosti notifikace EU o jejich poklesu. V červenci 2012 byl Vládou ČR schválen Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů. Ten už nepracuje s termínem strategické zásoby, ale k nouzovým zásobám na úrovni minimálně 90 dnů čistých dovozů přidává specifické zásoby, které mohou být tvořeny z nouzových zásob. Správa státních hmotných rezerv (SSHR) může vytvářet specifické zásoby ze sedmnácti produktů ve výši odpovídající nejméně 30 dnům průměrné denní domácí spotřeby referenčního roku, a to po dobu nejméně 1 roku. Specifické zásoby budou jednak zvyšovat zásoby nouzové, ale budou sloužit i podnikatelskému sektoru k možnému vykrytí svých potřeb formou zápůjčky ze SSHR bez ohrožení kvóty povinných zásob a nutnosti oznámení EU o jejich poklesu. Specifické zásoby také umožňují tvorbu ad hoc zásob dle vývoje trhu, a to bez nutnosti zvyšovat plošně zásoby všech produktů podle právních předpisů EU a IEA.
3.1.10 Koncepce a prognózy poptávky po ropě Pro prognózu poptávky po ropě, resp. po energii v České republice, je třeba konzultovat materiály, které poptávku přímo a nejhlouběji ovlivňují. V České republice je to Státní energetická koncepce z roku 2004 a její dosud neschválená aktualizace z února 2010 a září 2013. Státní energetická koncepce pracuje s predikcí do roku 2030. Aktualizace SEK s predikcí 63
dokonce do roku 2050, resp. 2040. Jak představuje tabulka č. 3.13, poměr jednotlivých zdrojů na plánovaném mixu primárních energetických zdrojů se dost významně liší mezi jednotlivými návrhy aktualizací Státní energetické koncepce. Tento fakt do velké míry odráží nevyjasněnost a rozhodovací neschopnost příslušných státních orgánů v této věci v posledních více než pěti letech.
Tab. 3.13: Podíly na mixu primárních energetických zdrojů dle Státní energetické koncepce z roku 2004 a její aktualizace z února 2010 a září 2013 (údaje v %) Druh paliva
Stav 2005
Stav 2008
Dlouhodob ý cíl (SEK 2004) do r. 2030 30-32 20-22 11-12 20-22 15-16
Scénář „Zelený“ (SEK 2004) rok 2030 30,5 20,6 11,9 20,9 15,7
Scénář (ASEK 2/2010) do r. 2030 24 20 20 25 11
Scénář (ASEK 2/20 10) do r. 2050 20 21 19 25 15
Scénář (ASEK 9/2013) do r. 2040 11-17 20-25 14-17 28-33 17-22
Tuhá 42,5 45,3 Plynná 21,6 15,7 Kapalná 15,7 20,9 Jaderné 16,5 15,3 Obnovitelné 5,4 2,9 zdroje Zdroj: Státní energetická koncepce, 2004, s. 11-12, 40-49; Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2010a, s. 77-92; Český statistický úřad, 2008; Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013a, s. 71.
Ropa společně s tuhými palivy jsou jediné zdroje, u nichž se předpokládá snižování spotřeby, a to ve velmi významném rozsahu. Státní energetická koncepce z roku 2004 predikovala přibližně poloviční snížení spotřeby, přičemž její únorová aktualizace je výrazně odlišná a předpokládá řádově pouze procentové snížení spotřeby. Nejnovější aktualizace je pak se svou predikcí někde uprostřed mezi realitou roku 2008 a plánem ASEK 2/2010. Navrhuje snížení využití tohoto zdroje na 14-17 %. I když jde v procentuálním vyjádření o snížení spotřeby, je třeba počítat s faktem dlouhodobého vzrůstového trendu spotřeby energií v České republice obecně. Nominálně lze tedy počítat s jistým nárůstem spotřeby ropy (viz predikce v tabulce č. 3.14), i přesto, že ASEK 9/2013 uvádí, že „vzhledem ke zpřísnění emisních limitů nelze očekávat stimul na další zvyšování spotřeby ropy“ (viz MPO, 2013a, s. 14). I udržení spotřeby ropy na úrovni 14-17 % s sebou však ponese nutnost částečné náhrady tohoto druhu paliva. Vzhledem ke způsobu využití ropy (přes 65 % pro účely dopravy) se předpokládá nahrazování ropy právě v dopravním sektoru. Zemní plyn se tak dle Státní energetické koncepce stává stále 64
významnější součástí palivoenergetického mixu České republiky s průměrným zastoupením zhruba ve výši jedné pětiny mixu. Kromě využití k produkci tepla a elektrické energie bude využit především v dopravě, kde se plánuje provoz 350 tisíc vozidel na zemní plyn v roce 2020 a spotřeba plynu v dopravě ve výši cca 1 miliardy m3. (viz Česká plynárenská unie [ČPÚ], n.d.) Jistou měrou se na omezení spotřeby má podílet také zvyšování účinnosti.
Tab. 3.14: Predikce spotřeby ropy v ČR Rok Spotřeba 1 Spotřeba 2 Spotřeba 3 % změna
2008 210
2009 203
2010 205
2011 215
2012 219
2013 223
2014 228
2015 231
2016 235
2017 238
2018 242
2019 246
27,88
26,95
27,21
28,54
29,07
29,60
30,27
30,67
31,20
31,60
32,13
32,66
10,18
9,84
9,93
10,42
10,61
10,80
11,05
11,18
11,39
11,53
11,73
11,92
100
96,7
97,6
102,4
104,3
106,2
108,6
110,0
111,9
113,3
115,2
117,1
Poznámka: údaje spotřeba 1 v tisících barelech ropy denně, spotřeba 2 v milionech tun denně, spotřeba 3 v miliardách tun ročně. V roce 2008 byl stav denní spotřeby ropy ČR 210 000 barelů. Barel ropy je 158,97 litrů, spotřeba tedy činila přibližně 33,4 milionů litrů ropy denně. Přepočet spotřeby proveden podle tzv. specifické hmotnosti (Density, Specific Gravity) ropy typu Brent (835 kg na m 3). Při tomto přepočtu váží barel ropy 132,754393162 kg. Zdroj: Business Monitor International, 2010, s. 16, 72. Přepočet na tuny a procenta T. Vlček, spotřeba zaokrouhlena na dvě desetinná místa.
Zajímavé je též srovnání predikcí SEK ČR a její aktualizace z února 2010 a září 2013. Všechny scénáře se totiž poměrně zásadně rozcházejí v podstatě ve všech druzích paliva s výjimkou zemního plynu. Všechny aktualizace SEK v porovnání se SEK ČR kladou překvapivě menší důraz na tuhá paliva, zvýšený důraz na kapalná paliva, o více než čtvrtinu vyšší důraz na jaderné palivo a jsou méně optimistické v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Obě ASEK se vrací k číslům ze SEK ČR 2004, kdy největší změny očekává pouze u tuhých paliv (zásadní omezení) a jaderné energetiky (zvýšení spotřeby o 10-15 %).
3.1.11 Výchozí stav pro ČR Na základě informací z předcházejících kapitol lze výchozí stav České republiky shrnout následovně. Země má od roku 1996 diversifikované dopravní trasy surové ropy. Objem dodávek primární trasou se každoročně snižuje ve prospěch trasy sekundární, například utilizace ropovodu Družba klesla za posledních pět let bezmála o 10 %. Průměrný objem dodávek za posledních pět let na primární trase byl 4,08 milionů tun ročně, na sekundární 65
trase IKL tato hodnota činila 3,02 milionů tun ropy ročně, průměrná utilizace ropovodu IKL tudíž činila 30,2 %. (viz tabulka č. 3.2) Ropa je surovina, na jejímž importu je země závislá z 96-98 %, neboť domácí produkce je zanedbatelná. Prostřednictvím ropovodů je surovina dopravována do zpracovatelských závodů, přičemž primárním produktem rafinérií jsou motorová paliva. To je patrné i z naprosto dominantní sektorové spotřeby, kdy více, než 65 % je spotřebováno v dopravě, a to včetně importů ropných produktů. Tento fakt také koreluje s informací uvedenou v kapitole 2.7, a to že ropa vzhledem k charakteru využití není v krátkodobém ani střednědobém horizontu nahraditelná alternativními palivy. Z hlediska dlouhodobého trendu a prognóz lze očekávat mírný nárůst spotřeby do roku 2020. Sekundární trasa má svojí maximální kapacitou 10 milionů tun ropy ročně potenciál nahraditelnosti 111 %, pokud bychom brali v úvahu prostý poměr maximálních kapacit. Jako výrazně vhodnější se však jeví vzít v úvahu reálné vytížení ropovodu, což, jak je uvedeno výše, činí 4,08 milionů tun ropy ročně v průměru za posledních pět let. Potenciál nahraditelnosti sekundární trasou by tak činil 245 %, což by ukazovalo na klíčový potenciál nahraditelnosti, a tudíž velmi vysokou míru bezpečnosti zásobování České republiky ropou. Výchozí stav v roce 2012 pro ČR jsme však nuceni vypočítat jiným způsobem, neboť pouhé zhodnocení kapacity ropovodu IKL nebere v úvahu limity na navazujícím ropovodu TAL. Důležitý údaj, který nyní využijeme, je objem zpracované ruské ropy, tedy 4,244 milionu tun ropy zpracované v rafinérii v Litvínově. Do výpočtu je třeba zakalkulovat ještě objem ruské ropy zpracované ve firmě Paramo, a.s. (92 tisíc tun), objem tuzemských dodávek (150 000 tun) a objem alternativních typů rop (Iranian Light, CPC, Tengiz) zpracovaných v Litvínově (325 000 tun)27. Tedy, při importu 7,075 milionů tun v roce 2012 (z toho 2,993 ropovodem Družba), domácími dodávkami 0,15 milionů tun a započtením provozu ve firmě Paramo, a.s. nám vyjde, že 1,309 milionů tun ruské ropy bylo do Česka dopraveno sekundárním ropovodem IKL.28 Jako výchozí stav tak musíme vzít poměr mezi celkovým objemem dodávek 27
Zpracování alternativních typů rop bylo zkušebně otestováno v roce 2009, objem zpracovaných rop pro rok 2010 chybí, objem zpracování těchto typů rop v letech 2011 a 2012 bylo shodně 325 000 tun, z čehož lze předpokládat, že jde o provozní kapacitu rafinérie. (viz Česká rafinérská, 2010, s. 4; Česká rafinérská, 2011, s. 56; Česká rafinérská, 2012, s. 9, 11; Česká rafinérská, 2013, s. 8-9, 11) 28 Výpočtová odchylka mezi objemem zpracované ropy a objemem celkového dovozu pro kralupskou rafinérii ve výši přibližně 80 tisíc tun ropy je dána porovnáváním dat z různých zdrojů. Vyšší objem zpracování ropy v Kralupech nad Vltavou a současně vyšší celkový objem importované ropy však výpočet neovlivní a i při těchto číslech dojdeme ke stejnému výsledku.
66
ruské ropy (4,302 milionů tun) a dodávkami ruské ropy ropovodem IKL (1,309) v roce 2012, který činí 30 %.
Tab. 3.15: Výchozí stav v roce 2012 pro ČR Potenciál nahraditelnosti je důležitý. Index pravděpodobnosti p
ČR
t0 = 30p = 1
hodnotíme jako vysoký, protože alternativní zásobovací trasa ve výchozím stavu již existuje a je využívána, pravděpodobnost je tedy rovna jistotě.
Zdroj: T. Vlček
67
Kapitola 4. Výchozí stav a deskripce sektoru SR 4.1 Ropná infrastruktura země
4.1.1 Ropovodní trasy Slovenská republika je, podobně jako Česká republika, vnímána jako země s plně diversifikovanými dodávkami surové ropy. Na Slovensko putuje ropa primárně ropovodem Družba, a to od roku 1964. Druhým ropovodem je původní větev ropovodu Družba, vedoucí ze Šah do Maďarska, kde se napojuje na ropovod Adria vybudovaný roku 1980. Ropovod Adria se však již delší dobu směrem do SR nevyužívá29 a slouží k transportu ruské ropy směrem na jih. (viz Transpetrol, a.s.) Pro využití na Slovensku bylo v roce 2012 dopraveno 5,367 milionů tun ropy (viz Transpetrol, 2013, s. 6). Ropovod Družba má na území Slovenska kapacitu 20 milionů tun ropy ročně, měří přibližně 510 km a je téměř po celé své délce zdvojený (průměr potrubí je 500 mm a 700 mm). Druhá trasa, větev Šahy – Maďarsko, má kapacitu 3,8 milionů tun ropy ročně, délku 8,5 km a průměr potrubí je 400 mm. (viz Transpetrol, a.s.; Transpetrol, 2013, s. 6, 12-18) Tab. 4.1: Ropovodní trasy na Slovensko Družba Počátek dodávek 1962 Přepravní kapacita (tun) 20 milionů ročně Objem dodávek (tun, 2012) 5,367 milionů Procentuální poměr (%, 2012) 100 Utilizace (%, 2012) 26,84 Zdrojové oblasti Rusko Tranzitní země ropovodu Rusko, Ukrajina Zdroj: Transpetrol, a.s.; Transpetrol, 2013, s. 6, 12-18.
29
Šahy-Maďarsko 1980 3,8 milionů ročně 0 milionů 0 0 Ropovod Adria Maďarsko, Chorvatsko
Jeho využití je pro dílčí obchodní účely, např. v roce 2009 jím bylo přepraveno 6 004 tun ropy do rafinérie Slovnaft v Bratislavě a 108 583 tun ropy opačným směrem, z bratislavské rafinérie do rafinérie v Százhalombattě, a to v rámci obchodních toků matky obou rafinérií, maďarské společnosti Mol Rt. (viz Transpetrol, 2010, s. 16)
68
Z hlediska regionální skladby dodavatelů je stoprocentním dodavatelem ropy Rusko, které je tak největším a zároveň jediným importérem ropy na Slovensko. (viz Slovnaft, 2013, s. 17) Celkový objem dodávek je dlouhodobě konstantní, pohybuje se 5,5 a 6 miliony tun ropy ročně.
Tab. 4.2: Utilizace ropovodu Družba Rok Družba 2008 29,09 2009 28,37 2010 27,31 2011 30,05 2012 26,84 2013 28,98 Poznámka: údaje v procentech Zdroj: Transpetrol, 2014, s. 16; Transpetrol, 2010, s. 20. Výpočet T. Vlček.
4.1.2 Zdroje, ložiska, společnosti a obchodování s ropou Slovenský ropný trh, stejně jako ten český, lze vertikálně rozdělit do pěti úrovní. Na nejvyšší z nich se nachází mezinárodní přepravce ropy, o úroveň níž stojí zpracovatelské závody, na třetím stupni je distributor a konečně nejníže stojí obchodníci ropou a ropnými produkty. Stranou stojí rovina pátá, kterou lze zařadit někam mezi mezinárodního přepravce ropy a zpracovatelské závody. Touto rovinou jsou slovenské těžební společnosti, jejichž podíl na dodávkách ropy je natolik malý (celkem 0,22 %; 0,012 milionů tun v roce 2012), že nemají žádný potenciál ovlivnit provázanou strukturu zbylých čtyř rovin. Touto charakteristikou i rozdělením trhu jsou si obě země velmi blízké. 4.1.3 Těžební společnosti, zdroje a ložiska ropy v SR Slovensko je historicky spjato s počátky naftařského průmyslu v Československu. Dnešní mocnost ložisek ale už zdaleka nedosahuje mocností před stovkou let. Na Slovensku se dosud těží v celkem pěti ložiscích ve slovenské části Vídeňské pánve a ve Východoslovenské pánvi (Gbely, Jakubov – Dúbrava, Gajary – báden, Jakubov a Cunín), avšak celková roční produkce je výrazně nižší, než česká, která je sama zanedbatelná. V roce 2012 se vytěžilo pouhých 12 tisíc tun ropy. (viz Baláž & Kúšik, 2013, s. 26-27) Na objemu dodávané ropy do slovenských rafinérií se domácí těžba dlouhodobě podílí 0,2-0,3 %.
69
Tab. 4.3: Ložiska, zásoby a těžba ropy v SR 2008 2009 2010 2011 2012 Počet ložisek celkem 11 11 11 11 11 - z toho těžených 4 3 4 4 5 Zásoby celkem 9 817 9 802 9 789 9 774 9 762 Těžba 18 15 13 15 12 Poznámka: hodnoty zásob a těžby v kilotunách (kt). Na Slovensku se nacházejí ještě dvě těžená ložiska gazolínu, tedy uhlovodíků, které doprovázejí těžbu zemního plynu a jsou za normálních podmínek kapalné. Při úpravě se oddělují jako plynový kondenzát. Ani tento nekonvenční zdroj surové ropy však nemá vliv na strukturu slovenského ropného průmyslu, neboť těžba dlouhodobě dosahuje úrovně pouhých 2-4 tisíc tun (2 tisíce tun v roce 2012). Zdroj: Baláž & Kúšik, 2013, s. 26-27.
Ropu těží jen jediná firma, a to Nafta, a.s., která vznikla sloučením firem Slovenská vrtná spoločnosť, a.s. a Nafta, a.s. Ještě v roce 2012 byla vlastněna společnostmi Slovenský plynárenský priemysel, a.s. (56,15 %), E.ON Ruhrgas International AG (40,45 %) a dále ostatními akcionáři (1,91 %) a 1,49 % akcií vlastnila firma sama. (viz Nafta, 2013, s. 6) V prosinci 2013 odkoupila celý vlastnický podíl firmy E.ON Ruhrgas International AG česká společnost Energetický a průmyslový holding prostřednictvím firmy Czech Gas Holding Investment B.V., která již vlastní prostřednictvím Slovak Gas Holding B.V. 49% podíl ve firmě Slovenský plynárenský priemysel, a.s. (viz „EPH odkoupil podíl“, 2013) Nafta, a.s. je firma s rozsáhlými čtyřicetiletými zkušenostmi v oblasti skladování a budování podzemních zásobníků zemního plynu na Slovensku a zároveň slovenským lídrem v průzkumu a těžbě uhlovodíků se stoletou historií. (viz Nafta, 2013, s. 12, 14)
4.1.4 Mezinárodní přepravce ropy Výhradním provozovatelem mezinárodních ropovodů na Slovensku je společnost Transpetrol, a. s. Společnost realizuje jak vnitrostátní, tak tranzitní přepravu ropy a zabezpečuje skladování ropy pro Správu štátných hmotných rezerv a další slovenské a české podniky. Jediným akcionářem firmy je Ministerstvo hospodárstva Slovenské republiky. Formou nepeněžního vkladu Transpetrol vložil v roce 2013 svá skladovací zařízení na skladování ropy a ropných produktů do firmy Spoločnosť pre skladovanie, a. s. Podobný vklad provedla i slovenská Správa štátných hmotných rezerv, nová společnost je ve stoprocentním vlastnictví Ministerstva hospodárstva Slovenské republiky. (viz „Správa rezerv a Transpetrol založili“, 2013) Tento krok je dán přijetím nového zákona, jenž předchází 70
vzniku Agentúry pre núdzové zásoby ropy a ropných výrobkov, ve které by si měl stát ponechat nejméně 70% podíl. Zbytek stát prodá soukromému subjektu, čímž ulehčí státní pokladně a ropné rezervy tak bude v budoucnu do jisté míry zajišťovat externí subjekt. Agentura bude vlastnit nouzové zásoby v rozsahu požadovaném podle evropské směrnice, tj. v rozsahu odpovídajícím 90 dnům průměrného denního čistého dovozu nebo 61 dnům průměrné domácí spotřeby podle toho, která z těchto hodnot je vyšší. (viz „Núdzové zásoby ropy má“, 2013; Melichárková, 2013) Kapacita nádrží Transpetrolu určených pro skladování ropy pro SŠHR, které prešly do Spoločnosti pre skladovanie, a. s., je 375 tisíc tun, přičemž průměrné množství skladované suroviny za rok 2012 bylo 353 518 tun. (viz Transpetrol, a.s.)
Tab. 4.4: Ropovodní síť Slovenské republiky
Zdroj: Transpetrol, a. s.
Tab. 4.5: Odhad přepravního tarifu společnosti Transpetrol, a. s. Položka 2008 2009 2012 2013 Množství přepravené ropy (miliony tun) 10,66 10,79 8,42 9,79 Tržby za přepravu ropy (miliony Kč) 1 116 1 231 976 1 005 Odhadnutý tarif (Kč/t) 105 114 116 103 Odhadnutý tarif (Kč/100t/km) při délce 24 26 26 23 ropovodu 444 km Poznámka: zaokrouhleno na dvě desetinná místa. Propad v tržbách v roce 2012 a 2013 je dán celkově nepříznivou ekonomickou situací, která se odráží ve snížené poptávce po ropě, a tudíž i ve snížené 71
poptávce po transportu ropy. Zdroj: Přepočet kurzů na základě průměru pro daný rok a měnu. Výpočet T. Vlček na základě informací z informovaných zdrojů a dat z Transpetrol, 2013, s. 16, 40; Transpetrol, 2014, s. 16, 40.
4.1.5 Zpracovatelské závody Na Slovensku je v provozu jediný zpracovatelský závod, a to firma Slovnaft, a.s. se sídlem v Bratislavě. V roce 2012 tento závod zpracoval 5,4 milionů tun ropy nakoupené a dopravené z Ruské federace ropovodem Družba. (viz Slovnaft, 2013, s. 16) Vzhledem k reverznímu užití ropovodu Adria je ropa do rafinérie dopravována výhradně ropovodem Družba. Vznik společnosti je spojen se vznik bratislavské rafinérie Apollo v roce 1895, která byla významně poškozena nálety během druhé světové války a svou činnost ukončila v roce 1963. Od roku 1957 je však v provozu rafinérie Slovnaft ve Vlčím hrdle v Bratislavě, která rafinérskou a petrochemickou činnost provozuje až do současnosti. (viz Slovnaft, a.s.) Společnost působí prostřednictvím své dcery Slovnaft Česká republika, spol. s r.o. i na území České republiky, kde především spravuje síť čerpacích stanic. Společnost Slovnaft, a.s. je tedy jediným, a tudíž i největším zpracovatelem ropy a výrobcem ropných produktů na Slovensku. Zaměřuje se primárně na výrobu motorových paliv (benzínu a nafty, v roce 2012 šlo o 80,3 % veškeré produkce, viz Slovenská asociácia petrolejárskeho priemyslu a obchodu [SAPPO], 2014, s. 16), dále na asfalty, maziva, LPG a různé chemické produkty, jako jsou polymery, plasty, obalové materiály apod. Provozuje také síť 212 čerpacích stanic a zabývá se i výrobou tepla a elektřiny. (viz Slovnaft, 2013) Vlastnická struktura firmy Slovnaft, a.s. je 98,4 % maďarská ropná společnost MOL Rt a o zbytek se dělí další právnické (1,3 %) a fyzické entity (0,3 %). (viz Slovnaft, a.s.)
4.1.6 Distributor Výhradním distributorem produktovodní cestou je na Slovensku společnost Slovnaft, a.s. Slovenská produktovodní síť je s českou propojena linkou mezi Hodonínem a bratislavskou rafinérií Slovnaft. Délka produktovodního systému v rámci Slovenska je 460 km. V roce 2012 firma investovala 6,3 milionu Eur do opravy a modernizace 3,1 km dlouhého produktovodu vedoucího z bratislavské rafinérie do bratislavského říčního přístavu. (viz „Slovnaft opravil“, 2012) Na slovenském trhu také působí řada distributorů nabízejících přepravu po železnici či prostřednictvím silniční nákladní dopravy. 72
4.1.7 Obchodníci ropnými produkty I na Slovensku jsou suverénně největšími obchodníky ropnými produkty provozovatelé sítí čerpacích stanic. Mezi nejvýznamnější z nich patří Slovnaft, a.s.; OMV Slovensko s. r.o.; SHELL Slovakia, s.r.o.; JURKI-HAYTON s.r.o.; Eni Slovensko, spol. s r.o.; LUKOIL Slovakia s.r.o.; Benzina Slovakia s.r.o. a několik desítek dalších drobných sítí. Společnost Slovnaft, a.s. byla již podrobně představena, je nevýznamnějším subjektem na slovenském ropném trhu. Provozuje síť 214 čerpacích stanic, kde nabízí kromě motorových paliv také oleje, maziva a další produkty a služby. OMV Slovensko s.r.o. vstoupila na slovenský trh v roce 1991. Sídlí v Bratislavě a provozuje síť 95 čerpacích stanic, čímž pokrývá 18 % trhu. (viz OMV Slovensko s. r.o.) SHELL Slovakia, s.r.o., dcera nizozemsko-britské společnosti Royal Dutch Shell, provozuje na Slovensku 81 čerpacích stanic. Dodává také letecké palivo pro mezinárodní letiště v Bratislavě a zabezpečuje dodávky zemního plynu širokému spektru zákazníků z oblasti průmyslu a služeb. Firma JURKI-HAYTON s.r.o. byla založena v roce 1992 s cílem zásobovat zemědělské a dopravní podniky pohonnými hmotami a dnes spravuje síť 63 čerpacích stanic. (viz JURKIHAYTON s.r.o.) Eni Slovensko, spol. s r.o. provozuje síť 41 čerpacích stanic pod obchodní značkou Agip. Podobně jako v případě české sítě byla mezi majitelem Eni Slovensko a Slovnaftem uzavřena dohoda o prodeji této sítě Slovnaftu. Ten si tak polepší na 253 čerpacích stanic. (viz „Skupina MOL koupí“, 2014) Společnost LUKOIL Slovakia s.r.o. nabízí na svých 19 čerpacích stanicích veškeré běžné motoristické produkty a služby, podobně jako firma Benzina Slovakia s.r.o. na svých čtyřech čerpacích stanicích. Tato společnost však nemá se stejnojmennou českou firmou nic společného a obchodní název je i předmětem soudního sporu.
Tab. 4.6: Vlastnická struktura nejvýznamnějších subjektů slovenského ropného sektoru k 1. 1. 2014 Subjekt Benzina Slovakia s.r.o. Eni Slovensko, spol.s r.o.
Vlastník Peter Palka
% 100
Vlastník -
% -
Vlastník -
% -
Eni International B.V.
99,995
Eni Oil Holdings B.V.
0,005
-
-
73
JURKI-HAYTON s.r.o. LUKOIL Slovakia s.r.o. Nafta, a.s.
JURKI - HAYTON, 99,96 a.s. LUKOIL Europe 99,986 Holdings B.V. Slovenský 56,15 plynárenský priemysel, a.s. OMV Slovensko VIVA 99,996 s. r.o. International Marketing- und Handels-GmbH SHELL Slovakia, SHELL OVERSEAS 100 s.r.o. HOLDINGS LIMITED Slovenský Fond národného 51 plynárenský majetku priemysel, a.s. Slovenskej republiky Slovnaft, a.s. MOL Rt 98,4 Spoločnosť pre Ministerstvo 100 skladovanie, a. hospodárstva s. Slovenské republiky Transpetrol, a. Ministerstvo 100 s. hospodárstva Slovenské republiky Zdroj: Sestavil Tomáš Vlček z veřejných zdrojů
JH INVEST, s.r.o.
0,04
-
-
LUKOIL Holding GmbH Czech Gas Holding Investment B.V. Dr. Wolfgang Schilcher
0,014
-
-
40,45
Ostatní akcionáři
3,4
0,004
-
-
-
-
-
-
Slovak Gas Holding B.V.
49
-
-
Právnické osoby -
1,3 -
Fyzické osoby -
0,3 -
-
-
-
-
4.1.8 Využití ropy a spotřeba Ropa se na Slovensku stejně jako v České republice využívá dominantně v dopravním sektoru a pro průmysl. Celková spotřeba ropy v roce 201130 činila 4,093 milionů tun. Z tohoto množství bylo spotřebováno v dopravě 51,72 % a v průmyslovém sektoru 21,77 %. 23,82 % se na struktuře spotřeby podílí produkce energie (elektřiny a tepla). (viz IEA, 2013 s. III.464) Na rozdíl od České republiky jsou rafinérské produkty velmi významným artiklem pro zahraniční obchod. V roce 2011 Slovensko exportovalo 2,627 milionů tun ropných produktů, v roce 2010 to bylo 2,081 milionů tun. (viz IEA, 2013 s. III.464) Srovnáním informací k importu a exportu lze říci, že nafta, benzín a diesel, tedy motorová paliva, se na exportu podílí téměř 95 %. 30
V době zpracovávání dizertační práce nebyla data pro rok 2012 ještě dostupná.
74
Tab. 4.7: Spotřeba ropy v SR dle sektorů Rok 2010 2011 Celková spotřeba 4,123 (100 %) 4,093 (100 %) Transformační účely 0,940 (22,80 %) 0,975 (23,82 %) Průmysl 0,894 (21,68 %) 0,891 (21,77 %) Doprava 2,153 (52,22 %) 2,117 (51,72 %) - Motorový benzín 0,621 0,584 - Diesel 1,490 1,462 - Letecké palivo 0,040 0,042 - Ostatní 0,002 0,029 Další sektory 0,136 (3,30 %) 0,110 (2,69 %) Poznámka: Data z let 2010 a 2011, údaje v milionech tun. Čistý import surové ropy dosahoval výše 5,452 milionů tun, domácí produkce surové ropy činila 0,013 milionů tun. V roce 2011 dosáhl čistý import surové ropy výše 6,007 milionů tun, domácí produkce surové ropy činila 0,015 milionů tun. Zdroj: International Energy Agency, 2013, s. III.464. Procentuální přepočet T. Vlček.
Tab. 4.8: Rafinační zpracovávání ropy v SR Rok 2010 2011 Celkové vstupy do rafinérií 6,315 6,905 6,321 Rafinační ztráty 0,031 0,028 0,068 Celkové výstupy z rafinérií 6,284 (100 %) 6,877 (100 %) 6,253 - LPG a ethan 0,134 (2,13 %) 0,148 (2,15 %) 0,116 - Nafta 0,527 (8,39 %) 0,531 (7,72 %) 0,354 - Kerosin (petrolej) 0,046 (0,73 %) 0,060 (0,87 %) 0,049 - Benzín 1,317 (20,96 %) 1,473 (21,42 %) 1,378 - Diesel 2,841 (45,21 %) 3,209 (46,67 %) 2,835 - Topné a palivové oleje 0,692 (11,01 %) 0,638 (9,28 %) 0,889 - Ostatní 0,727 (11,57 %) 0,818 (11,89 %) 0,632 Poznámka: Pro rok 2012 jde o kvalifikované odhady IEA. Údaje v milionech tun. Zdroj: International Energy Agency, 2013, s. III.464. Procentuální přepočet T. Vlček.
2012
(100 %) (1,85 %) (5,66 %) (0,78 %) (22,04 %) (45,34 %) (14,22 %) (10,11 %)
Drtivou většinou se na slovenské spotřebě podílejí pohonné hmoty určené pro dopravu a prodávané nebo vydávané přes síť veřejných a neveřejných čerpacích stanic. K 10. 1. 2012 bylo na Slovensku provozováno celkem 1200 čerpacích stanic u 30 distributorů. (viz Minčič, 2013) Ostatní ropa se v SR využívá v petrochemickém průmyslu pro výrobu PVC, pesticidů, dusíkatých hnojiv, pneumatik, průmyslových výbušnin, gumárenských a plastových výrobků, polypropylenových vláken a dalších produktů organické a anorganické chemie. Mezi 75
nejvýznamnější společnosti v petrochemii SR patří kromě Slovnaftu např. gumárenská firma Matador, a.s., Púchov známá pro výrobu pneumatik či Duslo a.s., Šaľa, dceřinná firma koncernu
Agrofert,
výrobce
hnojiv,
dodavatel
gumárenských
chemikálií
a
polyvinylacetátových a polyakrylátových lepidel (viz Duslo a.s.). Produkty organické i anorganické chemie, polymery a produkty zpracování PVC jsou portfoliem společnosti Novácke chemické závody, a.s., Nováky. Zentiva, a.s., Hlohovec, součást nadnárodní skupiny Sanofi, je jednou z nejpřednějších evropských farmaceutických firem. Chemosvit, a.s., Svit představuje skupinu společností orientovaných především na výrobu, zušlechťování a prodej flexibilních fólií pro obalové účely a pro elektrotechnický průmysl. (viz Chemosvit, a.s.) Dalšími společnostmi podnikajícími v sektoru jsou Chemko, a.s., Strážske; Nexis Fibers, a.s., Humenné; Plastika, a.s., Nitra; Fermas, s.r.o., Slovenská Ľupča; Biotika, a.s., Slovenská Ľupča aj.
4.1.9 Ropné rezervy Slovenská republika zajišťuje závazky držby nouzových zásob ropy a ropných produktů vůči IEA a EU prostřednictvím tělesa se stejným jménem jako v ČR. Jedná se o Správu štátných hmotných rezerv SR (SŠHR) se sídlem v Bratislavě. Stejně jako v ČR je skladování ropy a ropných produktů realizováno prostřednictvím podnikatelských subjektů na trhu. Skladovacích kapacity surové ropy poskytuje SŠHR firma Transpetrol, a.s., skladovací kapacity ropných produktů poskytuje společnost Slovnaft, a.s. Kapacita a místa zásobníků jsou uvedeny v tabulce č. 4.9.
Tab. 4.9: Kapacita zásobníků ropy a ropných produktů v rámci SŠHR SR Zásobník Operátor Budkovce Transpetrol, a.s. Šahy Transpetrol, a.s. Bučany Transpetrol, a.s. Bratislavská rafinérie Slovnaft, a.s. Horný Hričov Slovnaft, a.s. Stožok Slovnaft, a.s. Kapušany Slovnaft, a.s. Kľačany Slovnaft, a.s. Hronský Beňadik Slovnaft, a.s. Jiné Celkem Poznámka: údaje v tisících m3 Zdroj: IEA, 2011b, s. 9
Surová ropa 180 330 150 170 0 0 0 0 0 0 830
76
Ropné produkty 0 0 0 144 110 78 19 133 85 35 604
Celkem 180 330 150 314 110 78 19 133 85 35 1 434
Celková kapacita zásobníků na surovou ropu je 0,83 milionů m3 ve čtyřech nádržích podél ropovodu Družba (s výjimkou zásob v bratislavské rafinérii), kapacita zásob ropných produktů dosahuje 0,604 milionů m3 v šesti velkých zásobnících a několika menších provozovaných jinými subjekty. V roce 2012 udržovalo Slovensko nouzové zásoby ropy a ropných produktů na úrovni 93 dnů průměrné spotřeby předchozího roku. (viz „Parlament narýchlo riešil“, 2012) Jedná se o přibližně 520 tisíc m3 ropy a 340 tisíc m3 ropných produktů. (viz „Pološtátna firma pre“, 2013) V souvislosti se vstupem směrnice 2009/119/EC v platnost muselo Slovensko tyto zásoby zvýšit od 1. 1. 2013 o 68 000 m3 ropy a ropných produktů.31
4.1.10 Koncepce a prognózy poptávky po ropě Dle dokumentu Energetická politika SR předloženého vládě a přijatého roku 2006 je patrné, že při mírném zvýšení celkové spotřeby primárních energetických zdrojů (řádově o jednotky procent) je plánována strukturální změna v palivovém mixu. Větší důraz bude kladen na obnovitelné zdroje a jadernou energii, s mírným nárůstem dokument operuje i u zemního plynu. To vše je na úkor tuhých paliv, tedy uhlí, a do určité míry i na úkor ropy. Očekává se totiž jen mírný nárůst spotřeby ropy kvůli částečné náhradě biopalivy (viz Ministerstvo hospodárstva, 2006, s. 7) a rozvoji využití zemního plynu v dopravě.
Tab. 4.10: Orientační podíly na mixu primárních energetických zdrojů dle Energetické politiky SR 2006 a návrhu Energetické politiky SR 2013 Druh paliva
Stav 2005
Scénář 2030 dle Energetické politiky SR 2006
Scénář 2030 dle návrhu Energetické politiky SR 2013 9,7 % 20,6 % 23,1 % 29,7 % 16,9 %
Scénář 2030 dle schválené Energetické politiky SR 2014 12,5 % 23,1 % 17,8 % 30,9 % 15,7 %
Tuhá 23,7 % 15,8 % Plynná 28,3 % 28,1 % Kapalná 18,6 % 11,7 % Jaderné 25,8 % 28,6 % Obnovitelné 3,6 % 15,8 % zdroje Zdroj: Ministerstvo hospodárstva, 2006, s. 7, jedná se o orientační hodnoty odečtené autorem z grafu.; Ministerstvo hospodárstva, 2013, s. 14.; Ministerstvo hospodárstva, 2014, s. 18
31
3
Pro Českou republiku se jedná o navýšení o 100 tisíc m .
77
Predikce Business Monitor International však poukazuje na zvýšení celkové spotřeby do roku 2020, a to až o čtvrtinu (viz predikce v tabulce č. 4.11), s čímž koresponduje i predikce slovenského Ministerstva hospodárstva z roku 2008, která poukazuje na růst spotřeby motorových paliv o 56 % mezi lety 2006 a 2020 (viz tabulka č. 4.12). Dokumenty Ministerstva hospodárstva z let 2006 (Energetická politika) a 2008 (Stratégie energetickej bezpečnosti) jsou tak v otázce predikce poptávky po ropě v poměrně silném rozporu. Protože je však středoevropský trh velmi provázaný, lze předpokládat podobný vývoj, jako v ČR. Tedy mírný nárůst či stagnace, což v nominálních hodnotách také znamená mírný nárůst s ohledem na celkový růst poptávky po energetických zdrojích. Tomu znovu odpovídá i predikce v Návrhu energetické politiky SR ze září roku 2013, která předpokládá nárůst spotřeby kapalných paliv o 24 %. Tato predikce je jednak v souladu s predikcí Business Monitor International a současně i obecně mnohem pravděpodobnější. V rozporu je však opět predikce nejaktuálnější ze schválené Energetické politiky SR 2014, která předpokládá dokonce téměř 5% pokles spotřeby oproti stavu v roce 2005. Bohužel jsou materiály rozporné a s tímto rozporem je třeba k predikcím přistupovat.
Tab. 4.11: Predikce spotřeby ropy v SR Rok Spotřeba 1 Spotřeba 2 Spotřeba 3 % změna
2008 85
2009 81
2010 83
2011 85
2012 87
2013 90
2014 93
2015 96
2016 99
2017 102
2018 105
2019 108
11,28
10,75
11,02
11,28
11,55
11,95
12,35
12,74
13,14
13,54
13,94
14,34
4,12
3,92
4,02
4,12
4,22
4,36
4,51
4,65
4,80
4,94
5,09
5,23
100
95,3
97,6
100,0
102,4
105,9
109,4
112,9
116,5
120,0
123,5
127,1
Poznámka: údaje spotřeba 1 v tisících barelech ropy denně, spotřeba 2 v milionech tun denně, spotřeba 3 v miliardách tun ročně. V roce 2008 byl stav denní spotřeby ropy SR 85 000 barelů. Barel ropy je 158,97 litrů, spotřeba tedy činila přibližně 13,5 milionů litrů ropy denně. Přepočet spotřeby proveden podle tzv. specifické hmotnosti (Density, Specific Gravity) ropy typu Brent (835 kg na m3). Při tomto přepočtu váží barel ropy 132,754393162 kg. Zdroj: Business Monitor International, 2010, s. 16, 72. Přepočet na tuny a procenta T. Vlček, spotřeba zaokrouhlena na dvě desetinná místa.
Tab. 4.12: Prognóza vývoje spotřeby motorových paliv na Slovensku Rok / období let
Motorová paliva celkem v tis. tunách ropného ekvivalentu (toe) 78
Poznámka
2006 1 895,82 2011 (2007-2011) 2 630 2020 (2012-2020) 2 960 2030 (2021-2030) 3 519 Zdroj: Ministerstvo hospodárstva, 2008, s. 36
Poměr benzínu a nafty cca 1:2 3,2% nárůst spotřeby ročně 2,5% nárůst spotřeby ročně 1,7% nárůst spotřeby ročně
4.1.11 Výchozí stav pro SR Slovensko má od roku 1980 také diversifikované dopravní trasy surové ropy. Alternativní trasa se však nevyužívá a pro své obchodní účely v oblasti dodávek surové ropy ji v reverzním chodu provozuje Ruská federace. I přesto, že realita trhu neumožňuje využití alternativní trasy k pravidelnému zásobování Slovenska, je tato trasa každoročně úspěšně testována pro funkčnost. Toto napojení na ropovod Adria tak můžeme označit spíše jako latentní. Utilizace ropovodu Družba je konstantní, pohybuje se na úrovni 28 %. Průměrný objem dodávek za posledních pět let na primární trase byl 5,66 milionů tun ročně (viz tabulka č. 4.2). Slovensko je na importu zahraniční ropy závislé z téměř sta procent, domácí produkce dosahuje úrovně desetin procenta na celkovém objemu dodávek. Prostřednictvím ropovodu Družba je surovina dopravována do zpracovatelského závodu Slovnaft v Bratislavě, přičemž primárním produktem rafinérií jsou, podobně jako v České republice, motorová paliva. V roce 2012 šlo o více, než 80 % veškeré produkce rafinérie. (viz SAPPO, 2014, s. 16) Více než polovina ropy na Slovensku je spotřebována v dopravě, asi čtvrtina v průmyslu a čtvrtina na produkci elektřiny a tepla. Slovensko je i významným exportérem ropných produktů, v roce 2011 bylo téměř 32 % importu ropy exportováno jako ropné produkty po zpracování v rafinérii a export se dlouhodobě drží na přibližně 30 procentech importu ropy. Z hlediska dlouhodobého trendu a prognóz lze očekávat spíše mírný nárůst či stagnace spotřeby do roku 2020, což v nominálních hodnotách znamená mírný nárůst s ohledem na celkový růst poptávky po energetických zdrojích. Sekundární trasa má svojí maximální kapacitou 3,8 milionů tun ropy ročně potenciál nahraditelnosti 19 %, pokud bychom brali v úvahu prostý poměr maximálních kapacit. Jak bylo uvedeno v kapitole 2.7, sledujeme diversifikaci určenou objemem spotřeby, nikoliv pouhý poměr kapacit mezi trasami. Reálné vytížení primárního ropovodu činí 5,66 milionů tun ropy ročně v průměru za posledních pět let. Potenciál nahraditelnosti sekundární trasou tak činí 67 %, což ukazuje na významný potenciál nahraditelnosti, ovšem s omezením v indexu pravděpodobnosti.
79
Tab. 4.13: Výchozí stav v roce 2012 pro SR Potenciál nahraditelnosti je významný. Index pravděpodobnosti
SR
t0 = 67p = 2
p hodnotíme jako střední, protože alternativní zásobovací trasa sice existuje a je pravidelně testována pro svoji funkčnost, avšak reálně využívána není. Pravidelně ji využívá jiný zahraniční subjekt v reverzním toku.
Zdroj: T. Vlček
80
Kapitola 5. Alternativy zásobování 5.1 Evropská ropovodní infrastruktura Před přikročením k samotné analýze závislých proměnných je vhodné krátce představit kontext, ve kterém se pohybujeme. V tabulce č. 5.1 je zjednodušená mapa evropské ropovodní sítě, realita je poněkud složitější, protože ropovody jsou často vícenásobné (sestávají z několika souběžných potrubí) a na jejich trase existuje celá řada odboček a napojení.
Tab. 5.1: Zjednodušená mapa evropské ropovodní sítě
Zdroj: MERO ČR, a. s.
Pro účely předkládané studie nás zajímají ropovody IKL, TAL, Adria, AWP a potenciální BSP, Oděsa-Brody-Płock-Gdaňsk a Spergau-Litvínov. Tyto ropovody představuje tabulka č. 5.2, jež je podrobným průzkumem stavu a kapacit pro výzkum klíčových ropovodních tras. Některé trasy jsou v tabulce dále rozděleny na úseky, a to především kvůli významné změně v kapacitě a průměru s blížícím se cílem dané trasy. Typicky je to na ropovodu Družba, 81
kterým je zásobována řada zemí na trase do ČR a Německa, takže se průměr a kapacita potrubí postupně logicky snižuje. V tabulce uvedené informace o kapacitě jsou pro výzkum vysoce důležité, budeme se k nim při analýze jednotlivých závislých proměnných A-E pravidelně vracet.
Tab. 5.2: Základní informace o vybraných evropských ropovodech Ropovod
Místo začátku
ADRIA
Százhalombatta (HU) Gola (HR)
ADRIA (JANAF) ADRIA SE AWP
Místo konce Gola (HR)
Průměr potrubí (mm) 910, 710
Omišalj (HR)
910, 710
Sisak (HR) Wurmlach (AUT) Brody (UA) Bratislava (SK)
Délka ropovodu (km) 374 289
Kapacita (mil. tun ročně) 6,9-14 20
Pančevo (SRB) 710, 660, 400 500 Schwechat 457 419 8 (AUT) BAP* Adamowo (PL) 820 371 10-30 BSP* Schwechat 400-500 81-152 3,25-5 (AUT) Družba J Mozyr (BY) Užhorod (UA) 2x 710 900 Družba J Užhorod (UA) Katov (SK) 500, 700 510 20 Družba J Katov (SK) Litvínov (CZ) 500, 700 358 9 Družba J Šahy (SK) Maďarská 400 8,5 3,8 hranice Družba J Užhorod (UA) Százhalombatta (HU) Družba S Almetjevsk Leuna (D) 635, 820, 1020, 121r (RU) 1220 Družba S Lunow (D) Schwedt (D) 500, 800 27, 25 22,5 Družba S Rostock (D) Schwedt (D) 201 6,8 Družba S Uneča (RU) Ventspils (LV) 710, 2x 820 Družba S Uneča (RU) Mažeikiai (LT) 710, 2x 820 26,2r Družba S Płock (PL) Schwedt (D) 27 Družba S Adamowo (PL) Płock (PL) 50 IKL Vohburg and Nelahozeves 700 347 10 der Donau (D) (CZ) OBP Pivděnnyj (UA) Brody (UA) 1020 674 9-14,5 PGP Płock (PL) Gdaňsk (PL) 27 SLP* Litvínov (CZ) Leuna (D) 700 160 SSP Schwedt (D) Spergau (D) 500, 700 336, 338 13,5 TAL Terst (I) Lenting (D) 660, 1020 465 43 Poznámka: ropovody označené hvězdičkou jsou plánované projekty; zkratky oficiální i pracovní představují názvy ropovodů: ADRIA SE, jihovýchodní větev ropovodu Adria; AWP, Adria-Wien Pipeline; BAP, Brody-Adamowo Pipeline; BSP, Bratislava-Schwechat Pipeline; Družba J, Družba – jižní větev; Družba S, Družba – severní větev; IKL, Ingolstadt-Kralupy-Litvínov; OBP, Oděsa-Brody-Pipeline; PGP, Płock-Gdaňsk Pipeline; SLP, Spergau-Litvínov Pipeline; SSP, zdvojený ropovod Schwedt-Spergau; TAL, Transalpine Pipeline Poznámka k místním názvům: německé lokality Leuna a Spergau se často zaměňují, neboť Spergau je 82
místní čtvrť ve městě Leuna Poznámka k přepočtu: ruční přepočet kapacity z barelů za den na miliony tun ročně u údajů označených „r“ byl proveden podle tzv. specifické hmotnosti (Density, Specific Gravity) ropy typu Brent (835 kg na m3). Při tomto přepočtu váží barel ropy 132,754393162 kg. Zdroj: Information Technology Associates, 2008; Transpetrol, a.s.; Transpetrol, 2013, s. 6, 12-18; MERO, a.s.; Mineralölverbundleitung GmbH Schwedt; Mineralölwirtschaftsverband e.V.; The Transalpine Pipeline; PERN S.A. Sestavení a ověření dat T. Vlček. Přepočet průměru potrubí na milimetry a kapacity na miliony tun T. Vlček.
Tabulka č. 5.3 představuje sice co se týče přesných tras ropovodů zjednodušený, ale co se týče ropného sektoru jako takového spíše podrobnější pohled na mapu střední Evropy, včetně označení terminálů a rafinérií.
Tab. 5.3: Středoevropský ropný sektor
Zdroj: Doprava a skladování ropy, (n.d.).
83
5.2 Ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov (IKL) První z analyzovaných tras je již výše základně představený ropovod IKL. Název tohoto ropovodu, tedy Ingolstadt-Kralupy-Litvínov, je poněkud nepřesný, protože ropovod neprochází ani jedním z těchto míst. Název odráží původní plán trasy, ze kterého posléze sešlo. Ropovod tak sice začíná nedaleko Ingolstadtu v Německu, ale přesto ve městě Vohburg an der Donau, odkud putuje přes Německo a Českou republiku a končí v Centrálním tankovišti ropy v Nelahozevsi. Ropovod měří 347 km a jeho maximální roční kapacita je 10 milionů tun. Ropovod navazuje na italsko-německo-rakouský ropovod TAL (Transalpine Ölleitung), který začíná v námořním ropném terminálu v italském San Dorligo della Valle v jižním Terstu a pokračuje přes Itálii, rakouské Alpy a Bavorsko do německého Lentingu, přibližně 5 km od Ingolstadtu. Ropovod je 465 km dlouhý a jeho kapacita činí 43 milionů tun ropy ročně.
Tab. 5.4: Ropovod TAL
Zdroj: The Transalpine Pipeline
84
V Lentingu se ropovod dělí na dvě navazující trasy, TAL-OR, TAL-NE. TAL-OR je 266 km dlouhý ropovod do rafinérií v Karlsruhe a Oberrhein s kapacitou 14-17 milionů tun ročně a TAL-NE je 28 km dlouhá trasa s kapacitou 14 milionů tun ropy ročně dodávající ropu do rafinérií v Ingolstadtu a Neustadtu. (viz Transalpine Pipeline) Na TAL-NE navazuje český ropovod IKL. Ropovod IKL je klíčovou záložní trasou pro zásobování České republiky, která se tímto snaží pojistit si náhradní dodávky ropy v případě přerušení dodávek ropovodem Družba. Utilizace ropovodu IKL dosahuje v průměru 30 %, zdálo by se tedy, že zde existuje i dostatečný prostor pro navýšení dodávek. Ropovod však navazuje na TAL, který je využit téměř na 100 % a prostor pro neplánované navýšení dodávek do ČR je omezený. Jedním z řešení je zajistit si vlastnický podíl na ropovodu TAL, čímž by země automaticky dosáhla na využití přednostního práva na volnou kapacitu ropovodu TAL. Česká republika se prostřednictvím MERO ČR, a. s., dlouhodobě snažila vyjednat odkup dvou procent akcií ropovodu. Úspěch se dostavil 25. září 2012, kdy společnosti MERO ČR, a.s. a Shell Deutschland Oil GmbH podepsaly Smlouvu o nákupu akcií, na jejímž základě získala skupina MERO 5% společenský podíl ve společnostech vlastnících a provozujících ropovod TAL32. TAL je tedy v současné době vlastněn skupinou deseti společností: OMV AG (25 %), Royal Dutch Shell plc (19 %), Ruhr Oel GmbH (11 %), C-Blue Limited (dcera skupiny Gunvor Group Ltd.; 10 %), Eni S.p.A. (10 %), BP p.l.c. (9 %), Exxon Mobil Corporation (6 %), MERO ČR, a.s. (5 %), JET Tankstellen Deutschland GmbH (dcera americké firmy Phillips 66; 3 %) a Total S.A. (2 %). (viz Hovet, 2008; Stopp, Völtz, & Lother, 2005, s. 24; The Transalpine Pipeline; „Oil transit company“, 2010; Graham, 2008; Jones, 2010; „Gunvor bought a 10-percent“, 2013; MERO ČR, a.s.) Před nákupem akcionářského podílu v TAL bylo MERO v postavení tzv. třetí strany, kdy byly nejprve upřednostňovány požadavky akcionářů. (viz MERO ČR, a.s.) V současné době má MERO oficiálně přednostní právo na volnou kapacitu ropovodu TAL v objemu dle vlastnického podílu. Pět procent kapacity ropovodu TAL je 2,15 milionů tun ropy ročně, průměrný roční objem dodávek ropy primární trasou za posledních pět let je 4,08 milionů tun. Při celoročním výpadku a celoročním nákupu povolené volné kapacity jde o vykrytí 52,7 % přerušených dodávek primární trasou, což je významný aspektem bezpečnosti zásobování ČR ropou. 32
Jedná se o tři společnosti, italskou, rakouskou a německou (Società Italiana per l’Oleodotto Transalpino S.p.a. (S.I.O.T.); Transalpine Ölleitung in Österreich Ges.m.b.H.; Deutsche Transalpine Oelleitung G.m.b.H.). (viz The Transalpine Pipeline) Vlastníci ropovodu TAL jsou vlastně vlastníky těchto tří společností (poměrně k akcionářskému podílu).
85
Celý mechanismus však reálně funguje trošku jinak. Vlastníci ropovodu jsou zároveň vlastníky rafinérií na trase ropovodu. Evropská unie požaduje a garantuje na ropovodech rovný přístup všech stran za stejných podmínek. Proto existují přepravní tarify a provozní předpisy, na jejichž základě může být uspokojen každý, kdo chce dopravit ropu tímto ropovodem. Akcionáři jsou však uspokojováni přednostně a teprve zbylá volná kapacita je poskytována za tarifních podmínek a s 18měsíční nominací předem (viz níže). Takovéto podmínky nejsou příliš v souladu s bezpečností dodávek, proto je vlastnický vstup mezi akcionáře logickým řešením. Vede totiž k přednostnímu uspokojení, což je v souladu s bezpečností a plynulostí dodávek. Vlastnický vstup mezi akcionáře má ještě jeden pozitivní rozměr. Všichni uživatelé ropovodu platí shodný tranzitní tarif, avšak akcionáři ropovodu si na konci účetního období alikvotně rozdělují zisk z přepravy. V podstatě je tak jejich přepravní tarif modifikovaný o obchodní zisk z provozu ropovodu. Na ropovodu Družba se ruské straně přepravní kapacita standardně zadává až s 12 měsíční nominací dopředu s flexibilitou +/- 10 %. I když je ropovod stále naplněn ropou a ropu lze v podstatě odebrat okamžitě, je třeba dodržet obchodní plán a respektovat nasmlouvané objemy ostatním odběratelům. Ropovod IKL lze běžně využít jen při 18měsíční nominaci kapacit předem. Přednostně jsou vyřizováni akcionáři ropovodu. Dodávka trvá od naložení ropy na tanker v Perském zálivu přes vykládku v Terstu až po dodávku do Kralup nad Vltavou 6-8 týdnů. Maximální kapacita ropovodu je 43 milionů tun ropy za rok, v roce 2012 byla využita z 81 %, když bylo přepraveno 34,9 milionů tun33. (viz The Transalpine Pipeline) Existuje i poměrně významný potenciál zvýšit maximální kapacitu na více než 50 milionů tun ročně, a to jednoduchým obnovením provozu odstavených přečerpávacích stanic na trase ropovodu. Na trase je celkem šest stanic (tři v Itálii, dvě v Rakousku a jedna v Německu) sloužících k zajištění toku ropy v potrubí, přičemž dle nejmenovaných zdrojů problematice velmi blízkých jsou v současné době v provozu pouze dvě, obnovení zbývajících čtyř by si vyžádalo náklady ve výši přibližně jedné miliardy Kč. Jedním z artikulovaných projektů společnosti MERO ČR, a. s., je reverzní chod na ropovodu IKL s cílem dodávat ruskou ropu přes ropovod Družba a IKL do německých rafinérií a zvýšit tak jednak zájem Ruské federace o export jižní větví ropovodu Družba a také vlastní 33
V roce 2013 bylo přepraveno 41,3 milionů tun ropy, což činí 96 % maximální kapacity potrubí. (viz The Transalpine Pipeline)
86
zisky z transportu ropy. Projekt však naráží na problematické swingové operace, které jsou hlavní překážkou obousměrného provozu. Při případné dodávce ropy z Ruska do Německa by bylo potřeba nejdříve vytlačit technickou ropu34 z ropovodu o objemu přibližně 110 tisíc tun (kapacita ropovodu mezi stanicemi ve Vohburgu a Kralupech nad Vltavou). Vzhledem k tomu, že ropovod nemůže být prázdný, ropa by musela být vytlačena ropou z ropovodu Družba. To je však technicky nereálné a i kdyby bylo, vytlačení ropy zpět do Vohburgu by znamenalo obsazení více než 50 % tamní skladové kapacity MERO, což samo o sobě je problematické. Také je důležité zvážit technologické komplikace na straně rafinerií konfigurovaných na určitý typ ropy, zpracování jiného typu znamená dodatečné náklady na úpravu technologie či značné snížení výtěžnosti produktů. České rafinérie jsou v tuto chvíli specializované, rafinérie ropy v Litvínově zpracovává ruskou ropnou směs REB dováženou ropovodem Družba, rafinérie v Kralupech nad Vltavou se zaměřuje na zpracování sladké ropy domácí a dovezené prostřednictvím ropovodu IKL a konečně, rafinérie v Kolíně a v Pardubicích využívají jako vstupy suroviny z rafinérie Litvínov. To však neznamená, že např. ruský typ ropy nelze dopravit i ze západu. V principu zvládnou rafinační závody zpracování jakékoliv ropy, čím více se však odlišuje od charakteru ropy, na které byly nakonfigurovány při výstavbě, tím klesá utilizace a významně rostou jednotkové náklady. V případě zpracovávání značně odlišné ropy by byl provoz rafinérií ekonomicky zcela neúnosný. Celková technologická změna je samozřejmě možná, avšak časově a finančně náročná. Při substituci případně omezených dodávek ropovodem Družba by rafinérie nehledaly v západních ropovodech ruskou ropu, ale poptávaly by ropu co nejvíce podobnou, tj. těžkou, sirnou. Vhodná se ukazuje např. ropa z Íránu. V minulosti bylo v ropném sektoru i tématem otočení obou ropovodů. V roce 2006 česká vláda zastavila práce na přípravě tranzitu ropy z ropovodu Družba přes české území do Německa ropovodem IKL. Česká vláda nebyla proti transportu ropy přes naše území do Německa, ovšem nikoliv na úkor transportní a zdrojové diverzifikace ropy z Evropy do České 34
Technická ropa vyplňuje ropovod, protože ten nemůže být prázdný. Ropovod se po výstavbě dostává do provozu až po naplnění technickou ropou, což zajišťuje a platí provozovatel ropovodu. Nesmírně důležitou součástí ropovodní infrastruktury jsou zásobníky na mj. technickou ropu. V případě změny typu transportované ropy je totiž nutno technickou ropu vytlačit do zásobníků a ropovod naplnit technickou ropou nového typu. Vytlačení do zásobníků je kapacitně velký problém (např. u ropovodu IKL se jedná o přibližně 110 tisíc tun, u ropovodu Oděsa-Brody dokonce o cca 670 tisíc tun) a řada diversifikačních projektů ztroskotala právě na tomto problému.
87
republiky, ropovod IKL totiž chápala jako významný aspekt energetické bezpečnosti ČR v ropném sektoru. (viz Roškanin, 2006, s. 6) Podíváme-li se na slovenské možnosti využití ropovodu IKL, pak je situace následující. V březnu 2008 jednalo Slovensko s Českou republikou o možnosti otočit tok ropovodu Družba. Otočení ropovodu je technicky možné, stálo by řádově několik desítek milionů korun, které by museli zajistit Slováci. (viz Roškanin, 2008d, s. 7) Otočení ropovodu navazuje na možnost dopravovat surovou ropu prostřednictvím ropovodu TAL i pro Slovenskou republiku. O této možnosti hovoří ve svých plánovaných projektech i společnost Transpetrol, a.s. (viz Transpetrol, a.s.), Energetická politika Slovenska (viz Ministerstvo hospodárstva SR, 2006, s. 15) a slovenská Stratégia energetickej bezpečnosti. Poslední jmenovaný zdroj popisuje, že společnost MERO ČR, a.s. má již vypracovanou studii potřebných technických úprav na reverzní chod a společnost Transpetrol, a s. zabezpečuje studii, na jejímž základě bude stanoven rozsah potřebných úprav slovenské části ropovodního systému. (viz Ministerstvo hospodárstva SR, 2008, s. 43) Podle informovaných zdrojů však v tomto projektu zůstalo zatím jen u prvního jednání z roku 2008. Projekt je nereálný především kvůli slovenské neúčasti v navazujícím ropovodu TAL, díky čemuž nemá valný bezpečnostní rozměr. Je zcela zřejmé, že jde o projekt proponovaný českou stranou, společností MERO ČR, a.s. Pro tuto společnost by případný reverzní chod znamenal nové příjmové možnosti. Mohla by totiž nabízet své přepravní trasy slovenským odběratelům ropy a díky tomu zvyšovat svoje příjmy. Nutno podotknout, že příjmy za přepravu ropy činí více než 75 % příjmů společnosti (viz MERO, 2014, s. 5), aktivity směřující k jejich navýšení jsou tak zcela pochopitelné. Z hlediska ropovodu IKL se zdá být projekt velmi racionálně nastaven, vytíženost ropovodu pro odběratele v České republice je v pětiletém průměru 30,2 % (3,02 milionů tun ropy ročně), při celkové kapacitě ropovodu 10 milionů tun ročně je tak na ropovodu volná kapacita ve výši téměř 70 %, tedy 7 milionů tun. Na ropovodu je tedy dostatečný prostor pro navýšení, a to i v případě potenciálního celoročního nákupu povolené volné kapacity na ropovodu TAL vypočítané na 2,15 milionů tun). Volná kapacita s touto mimořádnou dodávkou do ČR by stále činila 48,3 % (4,83 milionů tun). Nicméně právě ropovod TAL je klíčovým limitem logiky této slovenské alternativní trasy. I přesto, že v roce 2012 byl ropovod využit z 81 %, v roce 2013 už to bylo 96 % maximální kapacity. (viz The Transalpine Pipeline) A obvyklejší je právě využití v rozsahu v 88
roce 2013, než v roce 2012, kdy byly nižší dodávky dány nižší poptávkou v důsledku obecně špatné situace v ropném sektoru. Proto musíme pro další výpočty vzít v úvahu vytížení právě z roku 2013, kdy bylo přepraveno 41,3 milionů tun ropy. Česká republika velmi dlouho usilovala o snadnější přístup k ropovodu, což se podařilo v září 2012. Jak vhodně naznačuje J. Žižka, „určitě by pro [ČR] bylo těžké akceptovat, že v případě naléhavé potřeby černého zlata by – stejně jako ostatní akcionáři TAL – měli ještě přepustit část kapacity pro zásobování Slovenska“. (viz Žižka, 2013b) K celému projektu je tak nutno přistupovat s nemalou obezřetností. Při běžném chodu by skutečně bylo možno na Slovensko dodat určitý objem surové ropy prostřednictvím ropovodů TAL, IKL a reverzního chodu na Družbě, avšak se všemi výše uvedenými omezeními (kapacitními, nominačními apod.). V případě krizových stavů je však pravděpodobnost plynulých dodávek ze západu velmi nízká. Navíc by k nim mohlo dojít pouze v případě, že by se mezi přepravci, odběratelem a dodavateli uzavřeli dlouhodobé smlouvy na dodávku surové ropy, přičemž tuto dohodu je nutno vnímat jako jen málo reálnou. Zhodnotíme-li výstup na závislé proměnné A (ropovod IKL) pro Českou republiku, musíme brát v úvahu přednostní právo na volnou kapacitu ropovodu TAL v objemu dle vlastnického podílu, které při analýze výchozího stavu nebylo ještě dostupné a naopak, výpočet pro výchozí stav musíme upravit dle získaných informací o provozu na ropovodu TAL. Průměrné pětileté využití ropovodu IKL činilo 3,02 milionů tun ropy ročně. Pět procent kapacity ropovodu TAL je 2,15 milionů tun ropy ročně. Přičteme-li tuto hodnotu k reálným dodávkám ruské ropy ropovodem IKL ve výši 1,309 milionů tun ropy ročně (viz kapitola 3.1.11), dostaneme se k číslu 3,459 milionů tun ropy ročně. Potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné A při celkovém objemu dodávek ruské ropy 4,302 milionů tun v roce 2012 tak činí 80 %, což ukazuje na klíčový potenciál nahraditelnosti, a tudíž vysokou míru bezpečnosti zásobování České republiky ropou. Pro Slovensko je situace složitější, neboť reverzní chod na českém úseku ropovodu Družba není v provozu, Slovensko nemá smluvně ošetřeny dodávky z ropovodu TAL a celá alternativa je výrazně limitována kapacitními možnostmi právě na Transalpinském ropovodu. Toto vše nás nutně musí vést k velmi nízkému indexu pravděpodobnosti. Volná kapacita na IKL je sice dostatečná, činí 4,83 milionů tun i při mimořádné dodávce do ČR. Průměrná utilizace české části ropovodu Družba je 45,3 %, poskytuje tedy pro reverzní chod dostatečnou kapacitu ve výši 4,08 milionů tun. Problém je na navazujícím ropovodu TAL. Zde 89
je totiž volná kapacita jen přibližně 4 %, tedy 1,72 milionů tun ropy ročně. Reálné vytížení primární trasy na Slovensko činí 5,66 milionů tun ropy ročně v průměru za posledních pět let. Potenciál nahraditelnosti sekundární trasou musíme vypočítat s limitem na TAL, a činí tak 30 %, což ukazuje jen na důležitý potenciál nahraditelnosti, navíc s významným omezením v indexu pravděpodobnosti.
Tab. 5.5: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou A (ropovod IKL) Potenciál nahraditelnosti je klíčový. Index pravděpodobnosti p
ČR
t1 = 80Ap = 1
hodnotíme jako vysoký, protože alternativní zásobovací trasa je pravidelně využívána a dále pojištěna vlastnickou účastí v navazující trase.
Zdroj: T. Vlček
Tab. 5.6: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou A (ropovod IKL) Potenciál nahraditelnosti je důležitý. Index pravděpodobnosti p
SR
t1 = 30Ap = 3
hodnotíme jako nízký, protože alternativní zásobovací trasa na českém úseku není funkční a projekt naráží na významná kapacitní omezení na navazujícím ropovodu TAL.
Zdroj: T. Vlček
90
5.3 Ropovod Adria Adria je obecně používaný, avšak nepřesný název druhé alternativní ropovodní trasy v rámci tohoto výzkumu. Jako ropovod Adria by totiž správně měl být označován pouze úsek mezi chorvatsko-maďarským
hraničním
městem
Gola
a
maďarskou
rafinérií
Duna
v Százhalombattě nedaleko Budapešti.
Tab. 5.7: Ropovod Adria
Zdroj: Energy Community, 2009, s. 10. Úprava T. Vlček.
Ropovodní trasa začíná v námořním ropném terminálu v chorvatském přístavu Omišalj na ostrově Krk. Na území Chorvatska se systém nazývá JANAF (Jadranski naftovod), jeho vlastnická struktura čítá více než 10 subjektů, přičemž státní účast Chorvatska dosahuje 78,509 %35 (viz Jadranski naftovod JSC). Systém JANAF se skládá z pěti úseků, přičemž úseky Omišalj – Sisak a navazující Sisak – Virje – Gola jsou trasou, na kterou navazuje maďarská Adria.
Ostatní
úseky
zásobují
slovinskou
rafinérii
v Lendavě,
chorvatskou
ve
Slavonski/Bosanski Brod a srbské rafinérie Novi Sad a Pančevo. Kapacita systému JANAF v Chorvatsku byla plánována na 34 milionů tun ropy ročně, vybudována však byla síť 35
Prostřednictvím Státního úřadu pro státní správu majetku, Chorvatského ústavu důchodového pojištění, Státního úřadu pro pojištění vkladů a rehabilitace bank a Centra pro restrukturalizaci a prodej.
91
s kapacitou 20 milionů tun, přičemž kapacita maďarského ropovodu Adria (úsek Gola – Százhalombatta) je 14 milionů tun ropy ročně. (viz Jadranski naftovod JSC) Aktuální přepravní kapacita však dosahuje pouze 6,9 milionů tun ropy ročně, což je dáno výkonem čerpadel na přečerpávací stanici v Százhalombattě (viz Transpetrol, a.s.). Ke zvýšení kapacity může dojít poměrně jednoduše, reaktivací přečerpávací stanice Csurgó. Ta byla sice vystavěna v rámci dohody mezi ČSSR a Maďarskem z roku 1974 jako součást trasy Csurgó – Tupá navazující na projekty JANAF a Adria (viz Ministerstvo hospodárstva SR, 2008, s. 42), ale není v provozu z finančních důvodů – na dosud přepravované množství ropy prostě nebyla potřeba, a tak ji maďarská strana před několika lety rozebrala. Z ropovodu Adria se v maďarské Százhalombattě větví menší jižní větev, která vede do rafinérie v Algyő v jihovýchodním Maďarsku36. Za Budapeští se Adria větví na dvě trasy, severní vede na Slovensko a východní úsek navazuje na jižní větev ropovodu Družba, který byl v Maďarsku zprovozněn již v roce 1963. Přepravní kapacita na hranici mezi maďarským a slovenským systémem je 3,8 milionů tun ropy ročně, nicméně se dlouhodobě komerčně nevyužívá. Do provozu ve směru importu ropy na Slovensko jej však lze uvést do několika týdnů (viz Ministerstvo hospodárstva SR, 2008, s. 42). Reaktivací výše uvedené stanice a opravou vad na potrubí lze snadno zvýšit kapacitu až na 4,5 milionů tun ročně. (viz Transpetrol, a.s.) Ropovod Adria byl poprvé jako projekt představený již v roce 1964 a než se přistoupilo k samotné výstavbě, uběhla řada let plných diskusí zúčastněných stran. Původní kapacitní návrh byl 34 milionů tun ročně celkem ve finální fázi, z toho 21 pro jugoslávské rafinérie, 5 pro československé a 5 pro maďarské. (viz Trend, 1973, s. 2) Instalovaná kapacita projektu, který vybudovalo konsorcium Maďarska, Jugoslávie a Československa, nakonec činí 20 milionů tun ropy ročně, což je kapacita, která byla plánovaná pro první fázi projektu (viz Antic, 1975, s. 2). Nejpůvodnější důvod pro výstavbu jugoslávského ropovodu byl ohromný nárůst průmyslové spotřeby tekutých uhlovodíků. Mezi lety 1960 a 1970 šlo o 847% nárůst z 344 tisíc tun na bezmála 3 miliony tun ročně. (viz Nafta, 1972, cit. podle Antic, 1973, s. 2) Protože většinu ropy země importovala a v Jugoslávii tehdy žádný ropovodní systém neexistoval, byl zájem o výstavbu zcela logický. Za projektem však stál i finanční důvod, který lze 36
V mapě v tabulce č. 5.7 tato jižní větev bohužel není zakreslena. Jedná se však o kapacitně malý ropovod (2 milionu tun ročně) s jediným účelem, a to dodávat surovinu do rafinérie v Algyő. (viz MOL, 2013, s. 17)
92
charakterizovat maďarskou situací. Maďarsko, člen RVHP, platilo za ruskou ropu více, než západní země za ropu ze Středního východu, přičemž hlavním důvodem byla plná závislost na jednom dodavateli a neexistence diversifikačních projektů. (viz RFE, 1972, cit. podle Antic, 1973, s. 4) Maďarsko mělo tedy zájem jednak otevřít si novou trasu pro odběr ropy od jiných dodavatelů, navíc za lepší cenu, a současně si tímto diversifikačním projektem vytvořit lepší vyjednávací pozici ve vztahu k Rusku. Nové dodavatele si balkánské státy našly mezi arabskými zeměmi, přičemž podle dobře informovaných zdrojů byly dohodnuty i dodávky ropy výměnou za zbraně. Již v roce 1973 bylo patrné, že ropovod nebude kapacitně dostačující pro objemy československých, maďarských a případně polských odběrů. (viz Trend, 1973, s. 3) Vzhledem k tomu, že Jugoslávie očekávala další zvýšení odběru nad výše uvedený plán, a to přes 24 milionů tun (viz Antic, 1975, s. 4), volná kapacita pro Československo se stávala stále méně pravděpodobnou. Jugoslávie si situaci plně uvědomovala a již během výstavby systému JANAF začala jednat s Řeckem o potenciálním propojení ve směru Soluň (GR) – Skopje (MK) – Pančevo (SRB). (viz Antic, 1975, s. 4) V Pančevu by se tento nový ropovod napojil na jižní větev Adria a celý systém by tak mohl být zásoben ze dvou námořních portů, z chorvatské Omišalje a řecké Soluně. K realizaci tohoto projektu však nikdy nedošlo. Už v devadesátých letech 20. století se ukázalo, že využití ropovodu Adria jako další alternativy nevyhovuje potřebám ČR z důvodu nedostatečné kapacity a navíc v budoucnu hrozilo reálné nebezpečí vyloučení ČR z odběru v rámci zvyšujícího se objemu odběru ropy Slovenskou republikou a Maďarskem. (viz Transpetrol, a.s.) Česká republika se vydala vlastní diversifikační cestou směrem k ropovodu IKL a Slovensku tak potenciální volná kapacita na maďarsko-slovenském úseku pro krizové stavy postačovala. Výstavba systému JANAF začala v roce 1974 a dokončeno bylo roku 1979. Projekt maďarské části ropovodu připravila maďarská společnost OLAJTERV v letech 1975-1977 a k výstavbě se přistoupilo v roce 1984, přičemž do plného provozu byl dokončen až roku 1989. V průběhu jugoslávské války byl systém zakonzervován a do plného provozu se vrátil až v roce 1995. (viz IEA, 1999, s. 81) Ropovod však neslouží svému původnímu účelu. Přestože měl původně sloužit k dodávkám ropy ze Středního východu, v současné době je jím dopravována ropa z Ruska v reverzním chodu do rafinérie v Sisaku (viz IEA, 2011, s. 51), stejně jako do Százhalombatty. Stejným způsobem jsou zásobeny i srbské rafinérie, přičemž Ruská federace údajně ztratila monopol až v roce 2011 (viz Dąborowski, 2011). Lze však zcela 93
jistě předpokládat, že ruské dodávky budou stále představovat drtivou většinu importu do Srbska.
Tab. 5.8: Rafinérie na trase ropovodů JANAF a ADRIA Rafinérie Stát Vlastník Kapacita Rijeka Chorvatsko MOL Group 4,5 Sisak Chorvatsko MOL Group 2,2 Novi Sad Srbsko Naftna Industrija Srbije* 2,0 Pančevo Srbsko Naftna Industrija Srbije* 4,8 Bosanski Brod Srbsko NefteGazInkor** (80 %) 1,2 Lendava*** Slovinsko NAFTA Lendava Százhalombatta (Duna) Maďarsko MOL Group 8,1 Algyő Maďarsko MOL Group 2,0 Tiszaújváros (Tisza)**** Maďarsko MOL Group Zalaegerszeg**** Maďarsko MOL Group Bratislava (Slovnaft) Slovensko MOL Group 6,1 Poznámka: kapacita v milionech tun ropy ročně * Vlastnická struktura firmy je 56,15 % JSC Gazprom Neft, 29,87 % Republika Srbsko a 13,98 % minoritní akcionáři. Rafinérie Novi Sad využívá jako vstupy meziprodukty z rafinérie Pančevo. ** Zbylých 20 % tvoří menšinoví akcionáři. Společnost NefteGazInkor je dcera ruské Zarubezhneft. *** Zpracování ropy v rafinérii bylo ukončeno, vlastník se zabývá zpracováním zemního plynu a dalšími činnostmi. Rafinační závod je nabízen k prodeji. **** Provoz v rafinérii Tiszaújváros byl ukončen v roce 2011, stejně jako v rafinérii Zalaegerszeg. Zdroj: MOL Group; Rafinerija nafte Brod; Naftna Industrija Srbije; JSC Gazprom Neft; Grujicic, 2009 Sestavení T. Vlček
Kromě uvedeného je od roku 2001 v jednání využití ropovodu Adria a JANAF k exportu ruské ropy přes terminál v Omišalj. V prosinci 2002 uzavřelo Chorvatsko a Rusko dohodu o podpoře projektu integrace ropovodů Adria a Družba, tedy o otočení toku ropy v systému JANAF na úseku Sisak – Omišalj. Původní záměr dopravovat ropu do nitra kontinentu by tak byl zcela otočen, když by sloužil jako mezistupeň mezi ruskými exportními ropovody a tankerovou dopravou z Omišalji. (viz Socor, 2010) Myšlenka dopravy ruské ropy na Balkán souvisí dle informovaných zdrojů s válkou v Jugoslávii. Země byla poničená konfliktem, což se odrazilo i v ropné infrastruktuře. Ruská federace se za této situace nabídla, že bude dodávat ropu do rafinérie Rijeka. Nabídlo trojstupňový projekt s kapacitou nejdříve 5, posléze 10 a 15 milionů tun ročně, přičemž reálná byla pouze první varianta, protože v takové výši byly dostupné volné kapacity na předcházejících úsecích v Maďarsku a Slovensku. Na technický problém se však narazilo v Chorvatsku. Při výstavbě systému JANAF se nepředpokládal obrácený tok ropy a využilo se geografických podmínek. Z přístavu Omišalj vede ropovod přes severní část chorvatského 94
pohoří Velika Kapela, které dosahuje výšek až 1400 metrů nad mořem. Z přístavu tak bylo nutné vybudovat ropovod s materiálově silnějšími stěnami, který by ustál vysoké tlaky vytvářené čerpacími stanicemi při vytláčení ropy po trase s tak velkým převýšením. Z vrcholků pohoří do Sisaku byl naopak postaven kvůli investičním úsporám ropovod s tenšími stěnami, neboť díky gravitaci tekla ropa samospádem. Při otočení směru toku ropy by materiál zmíněného tenkostěnného potrubí vysoké tlaky nutné k vytlačení ropy do hor nevydržel a ropovod by praskl. Chorvatská strana byla ochotná k modernizaci ropovodu přistoupit, ovšem pouze s bankovní zárukou Ruské federace. Tedy se závazkem přesných objemů, na jehož základě si Chorvatsko mohlo vzít půjčku na inkriminovanou modernizaci systému JANAF. Rusko však nebylo schopno nabídnout víc, než neformální příslib a z projektu tak sešlo. I přesto, že k dohodě uvedené strany dosud nedospěly, je na situaci vidět různé zájmy zúčastněných aktérů. Ruská federace se snaží dlouhodobě o diversifikaci exportních tras s omezením exportu ropovodem Družba, současně je jasně patrné, že na Balkáně operuje s cílem proniknout do ropného sektoru vlastnicky. To se jí také poměrně úspěšně daří. Chorvatsko chápe diversifikační potenciál ropovodu, stejně jako strategická rizika vyplývající z ruského využití trasy pro export. Reverzní tok by totiž z valné části zablokoval tok ropy do střední Evropy a zároveň poškodil chorvatské snahy být energetickou tranzitní zemí Evropské unie (viz Socor, 2013). Bylo to právě Chorvatsko, které jednání nakonec definitivně zablokovalo a dlouhodobě se k projektu staví negativně. Konsorcium provozující systém JANAF je ale dohodě obecně spíše nakloněno. Jako soukromá společnost se samozřejmě snaží vyhovět akcionářům (byť majoritním vlastníkem je chorvatský stát) a usiluje o maximalizaci zisku. Reverzní tok by vedl k novým ziskům za transport. Rusko uvažovalo a uvažuje o trojstupňovém projektu co do objemu exportu, reálný je však jen stupeň první, tedy export ve výši 5 milionů tun ropy ročně (viz Socor, 2010). Ruská vyjádření o omezování exportu ropovodem Družba nebere mj. na lehkou váhu společnost MOL Rt, vlastník rafinérií v Maďarsku, na Slovensku a v Chorvatsku. V září 2011 oznámila, že společně se slovenským Slovnaftem připravují projekt modernizace ropovodu Adria (tedy trasy Gola – Százhalombatta). (viz „MOL, Slovnaft To Invest“, 2011) Zcela určitě jde o reaktivaci zmíněné přečerpávací stanice, opravu vad na trase, celkovou modernizaci a zvýšení kapacity na trase Százhalombatta – Šahy. V květnu 2012 uzavřely společnosti Slovnaft, Transpetrol a MOL Group memorandum o spolupráci na modernizaci a zvýšení 95
kapacity právě na tomto úseku. (viz „Slovnaft, Transpetrol and MOL“, 2012) I přesto, že projekt má být alternativou, nikoliv náhradou primární trasy, cílem je zdvojnásobení kapacity, přičemž Transpetrol modernizaci vnímá jako příležitost k novým ziskům z transportu ruské ropy směrem k balkánským rafinériím. (viz „Slovak, Hungarian firms“, 2012) Nutno dodat, že i když projekt vypadá jako slovensko-maďarská mezinárodní spolupráce, reálně jde o obchodní záměr společnosti MOL. Ta se pod rostoucím tlakem proklamací Gazprom Něfť a dalších ruských firem snaží zajistit bezpečnost dodávek ropy do svých rafinérií ležících právě na ropovodu Družba, ze kterého jsou dosud zásobovány. Rekonstrukce je zamýšlena tak, aby celou spotřebu pro Slovnaft (a případně Százhalombattu) dokázala firma dopravit tankery do Omišalji a odsud přes JANAF a Adrii až na Slovensko. (viz Beer, 2013, s. 42) Modernizace by měla být dokončena do konce roku 2014. Slovenská situace by se tak dala shrnout následovně. Na jednu stranu na Slovensko roste tlak i zájem o intenzifikaci propojení s ropovodem Adria, neboť by tím došlo k významnému posílení diversifikace dodávek ropy. Současně však lze jako důsledek předpokládat další snížení dodávek prostřednictvím primární trasy. To se stává finančním rizikem pro slovenského přepravce ropy, firmu Transpetrol, která přijde o příjem z transportu. V případě dalšího omezování směřujícímu až k zastavení dodávek ropovodem Družba také Slovensku hrozí významná ekologická a finanční zátěž v případě udržování či sanace zcela nevyužívaného ropovodu. Proto existuje zájem o modernizaci ropovodu Adria. A to nejen kvůli vlastní diversifikaci, ale také kvůli životaschopnosti firmy Transpetrol, která by velmi pravděpodobně zvýšila svoje zisky díky větší kapacitě na spojení do Maďarska. Očekává totiž, že se bude podílet i na zásobování balkánských rafinérií ruskou ropou. Česká republika se v projektu neangažuje, projekt není zmiňován v žádných oficiálních dokumentech Ministerstva průmyslu a obchodu. Podle Slovnaftu by však jeho prostřednictvím díky propojení s Družbou mohlo být v případě potřeby dopraveno až dva miliony tun ropy ročně do ČR (viz Žižka, 2013b). Nejdříve zhodnotíme výstup na závislé proměnné B (ropovod ADRIA) pro Slovensko. Co se týče kapacit jednotlivých úseků, pro přehlednost jsou uvedeny v tabulce č. 5.9. Pro správný výpočet však musíme operovat i s odběrem na trase. Pro tyto účely poslouží tabulka č. 5.8, přičemž budeme vycházet z rafinačních kapacit jednotlivých provozů. Před vstupem suroviny do Maďarska je třeba uspokojit provozované rafinérie v Chorvatsku (7,7 milionů tun) a Srbsku (6 milionů tun), nicméně srbské rafinérie jsou většinově zásobeny Ruskem ve 96
směru z Maďarska. Stanovme kvalifikovaným odhadem podíl ruské ropy na srbské spotřebě na 90 %. Volná chorvatská kapacita tak činí 12,3 milionů tun, přičemž na úseku Gola – Százhalombatta je aktuální kapacita 6,9, z toho 6 je využíváno v reverzním toku. MOL Group pracuje na modernizaci ropovodu Adria a vzhledem k vývoji v sektoru bude tento ve zkoumaném časovém úseku do roku 2020 dokončen, kapacita tudíž bude zvýšena na 14 milionů tun. Z toho vyplývá, že na úseku Gola – Százhalombatta bude i po uspokojení potřeb srbských rafinérií volná kapacita ve výši 8 milionů tun ropy ročně. Odběr v Maďarsku činí 10,1 milionů tun ropy ročně, importována je plně z Ruska. Z toho vyplývá, že po modernizaci úseku Százhalombatta – Šahy bude možno do rafinérie Slovnaft v Bratislavě dopravit až 7,6 milionů tun ropy ročně.
Tab. 5.9: Kapacita jednotlivých úseků ve vztahu k ropovodu ADRIA Omišalj – Gola
Gola Százhalombatta 20 6,9 – 14 Poznámka: údaje v milionech tun ročně Zdroj: T. Vlček
Százhalombatta – Šahy 3,8 (4,5) – 7,6
Šahy - Bratislava 20
Katov Litvínov 9
Tím se dostáváme k potenciálu nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné B při celkovém objemu dodávek ruské ropy 5,66 milionů tun ročně v průměru za posledních pět let vypočítané jako 134 %, což ukazuje na esenciální potenciál nahraditelnosti. Co se týče indexu pravděpodobnosti, tak lze prakticky s jistotou očekávat v daném časovém vymezení dokončení modernizace ropovodu Adria se všemi pozitivy, která dokončení přináší. Kapacita pro zásobování Slovenska bude dostačující i s přetrvávajícím ruským exportem na Maďarsko a do Srbska. Nutno ovšem připomenout, že v případě výpadku či ukončení ropovodu Družba nebude tímto postihnuto jen Slovensko, ale vysoce pravděpodobně i Maďarsko. Maďarský odběr činí 10,1 milionů tun ropy ročně, a pokud by mělo hledat stoprocentní alternativu pro ruské dodávky, muselo by využít systém JANAF. Po uspokojení maďarského odběru by zbyla volná kapacita ve výši pouhých 2,2 milionů tun, což by pro Slovensko znamenalo výrazně nižší potenciál nahraditelnosti (39 %) a pro Česko by nezbylo již nic. Proto musíme index pravděpodobnosti ohodnotit jako střední. V hodnocení České republiky navážeme na Slovensko. Při plném uspokojení Slovenska zbývá na trase Százhalombatta – Šahy kapacita ve výši ještě 1,94 milionů tun ropy ročně. Jak ukazuje tabulka č. 5.9, kapacitně je trasa do ČR pro uvedené množství 97
bezproblémová. Potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné B při celkovém objemu dodávek ruské ropy 4,302 milionů tun v roce 2012 tak činí 45 %, což ukazuje na důležitý potenciál nahraditelnosti. Index pravděpodobnosti hodnotíme s ohledem na výše uvedené informace a s ohledem na fakt, že ČR je na trase poslední zemí, jako nízký.
Tab. 5.10: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou B (ropovod ADRIA) Potenciál nahraditelnosti je klíčový. Index pravděpodobnosti p
ČR
t1 = 45Bp = 3
hodnotíme jako nízký s ohledem na důvody popsané v případu Slovenska a s ohledem na fakt, že ČR je na trase poslední zemí.
Zdroj: T. Vlček
Tab. 5.11: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou B (ropovod ADRIA) Potenciál nahraditelnosti je esenciální. Index pravděpodobnosti p hodnotíme jako střední, neboť pozitivní efekt projektu je úzce
SR
t1 = 134Bp = 2
spjat s ruskými dodávkami do Maďarska. V případě omezení dodávek ropovodem Družba na Slovensko by došlo velmi pravděpodobně i k omezení dodávek na Maďarsko a jeho poptávka by byla systémem JANAF a ropovodem ADRIA uspokojena před Slovenskem.
Zdroj: T. Vlček
98
5.4 Potenciální ropovod Bratislava-Schwechat-Pipelie (BSP) a ropovod Adria– Wien Pipeline (AWP) V rámci diverzifikačních aktivit Slovenské republiky se už řadu let (od roku 2003) hovoří o výstavbě ropovodu BSP (Bratislava – Schwechat Pipeline) o původní délce 62 km (50 km na rakouském území a 12 na slovenském) a celkové kapacitě 3,25 až 5 milionů tun ropy ročně37. Původně jde o projekt, který byl součás plánu zkrachovalé ruské společnos OAO Yukos (ОАО е тяная омпания
О ). (viz „OMV and Yukos sign“, 2003; „Yukos Unit to Build“,
2003) Ta se do roku 2009 vlastnicky podílela 49 % ve společnosti Transpetrol, a.s. a měla zájem o vlastnický vstup do firmy OMV. Šlo tedy o logický projekt vlastnického propojení rafinérie ve Schwechatu a dopravní cesty přes Slovensko. I po krachu firmy Yukos projekt přetrvává a je dále proponovaný slovenským přepravcem ropy Transpetrol, a. s., s případným efektem i na Českou republiku, neboť projekt by mohl rozšířit diverzifikaci v ropném sektoru z hlediska ropovodních tras. Ropovod BSP je plánován jako propojení bratislavské rafinérie Slovnaft, a. s., a rakouské OMV Raffinerie Schwechat u Vídně. Smyslem projektu je především propojení stávající sítě ruských ropovodů s Rakouskem, čímž by bylo umožněno vůbec poprvé dodávat ruskou ropu přímo do Rakouska. Pro Rakousko tak jde o významný diverzifikační projekt, neboť v současnosti je Rakousko zásobováno pouze ropovody TAL a AWP. Třeba ovšem zdůraznit, že jedním z klíčových cílů projektu je podpora rozvoje společnosti Transpetrol, a. s. (viz BSP Bratislava Schwechat Pipeline GmbH) Slovenský přepravce považuje projekt za prioritní, protože díky provozu úseku BSP může generovat nový pravidelný zisk (a tudíž i odvody do státní pokladny) plynoucí především z transportu ruské ropy do Rakouska. Reverzní tok a posílení ropné bezpečnosti Slovenska díky napojení na ropovod AWP se na základě některých zdrojů a informací zdá být spíše sekundárním cílem. Na rakouské straně projektu nebránily prakticky žádné překážky, naopak jedním z klíčových problémů na slovenské straně je hledání trasy, neboť původně navrhovaná přes bratislavský Žitný ostrov je z environmentálního hlediska velice problematická. (viz „Jahnátek: Spojiť“, 2009; „Na vytýčení novej trasy“, 2008; „Ropovod Bratislava – Schwechat“, 2009;“ OMV prosazuje,“ 2009) Chráněná vodohospodářská oblast (CHVO) Žitný ostrov je 37
3,25 milionů tun bez výstavby nové přečerpávací stanice na trase, 5 milionů pokud bude součástí projektu i nová přečerpávací stanice.
99
jednou z deseti slovenských CHVO. Jedná se o největší říční ostrov v Evropě, nachází se v jihozápadním Slovensku mezi řekami Dunaj a Malý Dunaj. Potenciální trasa ropovodu BSP přes CHVO Žitný ostrov vzbuzuje emoce nejen kvůli ohrožení místní fauny a flóry, ale také i proto, že CHVO Žitný ostrov je největší zásobárnou pitné vody ve střední Evropě. Kampaň slovenských obyvatel a ochranářských sdružení proti ropovodu byla zatím poměrně úspěšná, a proto nevede ani jedna z deseti nových potenciálních tras přes bratislavský Žitný ostrov (viz tabulka č. 5.12). Celková délka ropovodu může mít díky tomu nikoliv 62 km38, ale 81 až 152 kilometrů dle zvolené trasy a stát 70 až 112 milionů eur, přičemž postaveno by mělo být do šesti let od začátku výstavby. (viz BSP Bratislava Schwechat Pipeline GmbH) I přes problémy a protesty jde o jedno z prioritních opatření Slovenska k zabezpečení zásobování ropou (viz Ministerstvo hospodárstva SR, 2008, s. 47) Na projektu ropovodu BSP se podílí rakouská OMV AG a slovenský státní Transpetrol, a. s. Dne 19. října 2009 podepsal rakouský federální ministr hospodářství Reinhold Mitterlehner a jeho slovenský protějšek Lubomír Jahnátek Memorandum o porozumění s cílem prohloubit spolupráci mezi Rakouskem a Slovenskem v oblasti obchodu s ropou a zemním plynem, na jehož základě se měl ropovod začít stavět v roce 2012. Pro realizaci projektu byl vytvořen společný podnik Bratislava-Schwechat Pipeline GmbH, který je vlastnicky složen z firem Transpetrol, a. s. (74 %) a OMV Refining & Marketing GmbH (26 %). (viz „Memorandum o porozumení“, 2009) V roce 2009 byla definitivně vyloučena možnost výstavby ropovodu přes CHVO Žitný ostrov a o rok později se slovenská vláda premiérky Ivety Radičové ve svém programovém prohlášení zavázala, že ropovod přes CHVO Žitný ostrov nepovede. (viz BSP Bratislava Schwechat Pipeline GmbH) I přesto, že se o projektu jedná už více, než 10 let, jeho realizace stále není jistá. V souvislosti s posledními událostmi na Ukrajině se objevily velmi silné hlasy z opoziční strany Sloboda a Solidarita, které proponují ukončení projektu ropovodu BSP a intenzivní přesun zájmu na ropovod ADRIA (viz „Pripojenie na ropovod Adria“). V tuto chvíli pracuje slovenská vláda, která společně s Ministerstvem hospodárstva SR projekt podporuje, na dosažení shody se všemi zainteresovanými stranami, především s městem Bratislava. To totiž projekt v roce 2013 odmítlo.
38
Nejideálnější trasa je napojení na rafinérii Slovnaft, a.s. a přes bratislavskou čtvrť Petržalka na hraniční předávací bod Kittsee. Na slovenském území má tato trasa jen 12,814 km. (viz Transpetrol, a.s.)
100
Tab. 5.12: Potenciální trasy plánovaného ropovodu BSP
Zdroj: Krajanová, 2011 101
Ovšem vzhledem k tomu, že slovenský parlament schválil v červnu 2013 novelu zákona o významných investicích, při významné investici už nebude třeba závazné stanovisko obce, protože o tom, že jde o významnou investici, rozhodne vláda. Za významnou investici se bude považovat stavba s investičními náklady nejméně 100 miliónů euro a s minimálně 300 nově vytvořenými pracovními místy. (viz „Na banské stavby“, 2013) Obecně platí, že jakákoliv alternativní trasa je pro realizaci výstavby problémem. Nejkratší trasa vede přes Bratislavu a Žitný ostrov, je tak nejrentabilnější, ale současně je největším environmentálním problémem. Právě tento fakt vedl k definitivnímu zamítnutí výstavby na primární trase. Nová nejrentabilnější trasa, která by měla vést Bratislavou přes tzv. městský koridor, se potýká v principu se stejným problémem. Je ekonomicky nejrentabilnější, a tudíž z pohledu investora nejprůchodnější, avšak opět jsou s ní spojena vysoká environmentální rizika, neboť prochází značně obydlenou částí Bratislavy, v podstatě centrem.39 Delší trasy jsou tedy společensky přijatelnější a environmentálně bezpečnější, ovšem investičně velmi nerentabilní. Rafinérie totiž platí přepravci za ropu dle počtu přepravených kilometrů, tedy čím delší ropovod, tím větší je pravděpodobnost, že investice do výstavby nebude návratná, neboť odběratelé budou hledat kratší a tudíž levnější dopravní trasy. Primárním zájmem ropovodu BSP je zásobovat Rakousko ruskou ropou, čímž by se mohl ze strany Ruské federace zvýšit zájem o transport ropy jižní větví ropovodu Družba, neboť by na jeho konci nebyla pouze Česká a Slovenská republika, ale další obchodní subjekty v Evropě. Rakouský zájem o ropovod BSP je patrný i ze stavu příprav na rakouské straně. Rakouská strana již vykoupila 98 % dotčených pozemků trasy přes Kittsee a zajistila drtivou většinu stavebních povolení (viz Transpetrol, a.s.) a v podstatě čeká na slovenské rozhodnutí. Rakouská motivace je poměrně zřejmá, napojení na ropovod Družba prostřednictvím projektu BSP umožní rakouské rafinérii přístup k ruské ropě kratší trasou, tedy rychleji a především levněji. Rakouská rafinérie totiž zpracovává většinově ruskou ropu (dále pak ropu z domácí těžby, z Kazachstánu, Nigérie, Saudské Arábie a jiných zemí).
39
Z deseti možných tras se nejvíce zvažují trasy tzv. Městského koridoru, která vede právě centrem Bratislavy a napojuje se na Rakousko na hraničním přechodu Kittsee, a tzv. Karpatského koridoru, kde by napojení proběhlo mezi městy Marcheg a Záhorská Ves.
102
Navíc by potenciálně mohlo dojít k určitému uvolnění kapacity na ropovodu TAL, pokud by Rakousko přešlo na pravidelné dodávky novým ropovodem. Roli hrají i snahy zvýšit v očích ruských exportérů upadající zájem o jižní větev ropovodu Družba. A to obzvláště poté, co se ředitel strategického plánování Gazprom Neft Trading Alexej Kornienkov na podzim 2013 vyjádřil následovně: „Pokud bych měl rafinérii na ropovodu Družba, prodal bych ji.“ (viz Beer, 2013, s. 42) Fungování společnosti Transpetrol, a.s. stojí na rafinériích v Bratislavě a v Litvínově. Objem dodávek transportovaných ropovodem Družba do ČR se stále snižuje v souvislosti s rostoucí utilizací ropovodu IKL a výnosy výhradně z transportu ropy do Bratislavy nejsou pro společnost dostačující. Proto se společně s akcionářem firmy Slovnaft, a.s. pustila do modernizace ropovodních úseků Gola – Százhalombatta a Százhalombatta – Šahy (viz výše), stejně jako má zájem o ropovod BSP, na kterém se kvůli výše uvedenému bude výdajově podílet 74 %, oproti rakouským 26 %.40 A to i přesto, že zájem Transpetrol, a.s. je v přímém rozporu se zájmem Slovnaft, a.s.41 I přesto, že ropovod BSP je primárně komerční projekt slovenského státu prostřednictvím firmy Transpetrol, a.s., je významný i z bezpečnostního pohledu pro Slovensko jako takové, neboť plánovaná kapacita této ropovodní trasy by byla schopna pokrýt více než 80 % dodávek ropy ropovodem Družba. Avšak to by bylo možné pouze za předpokladu, že by byla volná kapacita na úseku TAL-AWP. A zde narážíme na významný kapacitní limit. O objem ropy dodávané do SR by se totiž musela v podstatě snížit spotřeba ropy v rakouské rafinérii Schwechat, což je samozřejmě obchodně nemyslitelné. Ropovod AWP (Adria-Wien Pipeline) je provozován firmou Adria-Wien Pipeline GmbH, která je společným podnikem firem OMV R&M GmbH (76 %), BP Europa SE Zweigniederlassung BP Austria (20 %) a Eni GmbH (4 %) (viz Adria-Wien Pipeline GmbH) Ropovod, dokončený v roce 1970, začíná v rakouských Korutanech v předávací stanici Würmlach, kde se napojuje na ropovod TAL. Trasa AWP pak vede podél rakousko-slovinské a rakousko-maďarské hranice přes rakouské spolkové země Korutany, Štýrsko, Hradsko a Dolní Rakousko. 419 kilometrů dlouhý ropovod končí v rafinérii Schwechat u Vídně. Kapacita ropovodu je 8 milionů tun ropy ročně. 40
Zajímavé je, že kvůli výkupům pozemků na rakouské straně již Slovensko do projektu investovalo přibližně 8,9 milionů euro, a to právě díky výše uvedené dohodě o finančních nákladech projektu. (viz Krajanová, 2011) 41 Největší regionální rafinérský konkurent bratislavské rafinérie, rafinérie Schwechat, se totiž snadněji a levněji dostane k levnější ruské ropě. (viz Beer, 2013, s. 42-43)
103
Rafinérie Schwechat s maximální rafinační kapacitou 9,6 milionů tun ropy ročně patří skupině OMV, která provozuje celkem tři rafinérie v regionu: kromě již zmíněné je to rafinérie Burghausen v jižním Německu s kapacitou 3,6 milionů tun a rafinérie Petrobrazi v Rumunsku s kapacitou 4,2 milionů tun. (viz OMV, 2014, s. 49) Rafinérie Schwechat pracuje přibližně na 85 % maximální kapacity, v roce 2012 dosáhlo zpracování produktů hodnoty 8,19 milionů tun (Tuppinger, 2014) a na těchto hodnotách se zpracování drží dlouhodobě. Celá kapacita ropovodu AWP je tedy směřována do rafinérie Schwechat a volná kapacita je nulová. Tento fakt vede k potvrzení myšlenky, že projekt BSP je ryze komerčním projektem společnosti Transpetrol, a.s., neboť bezpečnostní rozměr ve smyslu diversifikace dosahuje pramalého významu s ohledem na vytížení navazující trasy AWP.
Tab. 5.13: Ropovod AWP
Zdroj: Adria-Wien Pipeline GmbH
V případě existence propojení BSP by mohlo nastat ke dvěma situacím. První, velmi pravděpodobná, je fakt, že v případě dodávek ruské ropy do rafinérie Schwechat 104
prostřednictvím BSP a nikoliv AWP, by se na úseku AWP uvolnila kapacita rovnající se objemu ruské ropy vedené přes nově vzniklou trasu. To by mělo samozřejmě pozitivní efekt na diversifikaci zásobování Slovenska, ovšem výhradně pro nekrizové období. Během krize (ve smyslu této studie, tedy omezení či odstavení dodávek ropovodem Družba) by nastala druhá situace. Rakousko by uspokojilo své potřeby prostřednictvím ropovodu AWP a kvůli výši odebíraného objemu by na Slovensko nezbyla žádná volná kapacita. Bezpečnostní rozměr projektu BSP je tak velmi omezený. V případě výstavby ropovodu BSP je tak tento třeba vnímat jako nástroj zvýšení státních příjmů, nikoliv jako nástroj zvýšení bezpečnosti zásobování Slovenska. V geopolitickém pohledu pak spíše jako snahu o zvýšení ruského zájmu o odběratele ve střední Evropě zvýšením jejich počtu. Sice jen o jednoho, ale o významného. V této souvislosti stojí za zmínku fakt, že význam zvýšení ruského zájmu o odběratele ve střední Evropě vnímá i česká společnost MERO ČR, a.s. Ta už nabídla českou variantu, tedy ropovodní připojení z ropovodu Družba v Klouboukách u Brna na rafinérii Schwechat u Vídně. Tento návrh úzce souvisí s vývojem na Slovensku a byl vyhlášen jako varianta v případě, že se propojení Schwechatu a Bratislavy nerealizuje. (viz Ministerstvo hospodárstva SR, 2008, s. 43) Zhodnotíme nyní výstup na závislé proměnné C (ropovody BSP a AWP) pro Slovensko. Kapacita BSP je plánována na 3,25 až 5 milionů tun ropy ročně. Větší kapacita souvisí s výstavbou dodatečné přečerpávací stanice. Vzhledem k nastavenému časovému horizontu budeme počítat s první hodnotou. Kapacita ropovodu AWP je 8 milionů tun ropy ročně, je však plně využita pro dodávky do rafinérie Schwechat. Potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné C by byl při celkovém objemu dodávek ruské ropy 5,66 milionů tun ročně v průměru za posledních pět let na úrovni 57 %. Bohužel, do výpočtu je nutno zakomponovat navazující úseky, tedy ropovod AWP, který je kapacitně plně vytížený. V tomto případě tak není ani třeba zjišťovat potenciální volné objemy na ropovodu TAL, který leží na úplném počátku trasy do rakouské rafinérie. Potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné C je tak 0 %, což slovně vyjadřujeme jako nevýznamný. Vzhledem k dosavadním problémům s rozhodnutím o výstavbě se sice zdá pravděpodobné, že k rozhodnutí do roku 2020 dojde, ovšem v provozu ropovod s největší pravděpodobností nebude. Index pravděpodobnosti tedy hodnotíme jako nízký.
105
Vzhledem k tomu, že Česká republika je na této trase až za Slovenskem, je potenciál nahraditelnosti primární trasy také nulový a index pravděpodobnosti také nízký.
Tab. 5.14: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou C (ropovody BSP a AWP) Potenciál
ČR
t1 = 0Cp = 3
nahraditelnosti
je
nevýznamný.
Index
pravděpodobnosti p hodnotíme jako nízký s ohledem na důvody popsané v případu Slovenska a s ohledem na fakt, že ČR je na trase poslední zemí.
Zdroj: T. Vlček
Tab. 5.15: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou C (ropovody BSP a AWP) Potenciál
SR
t1 = 0Cp = 3
nahraditelnosti
je
nevýznamný.
Index
pravděpodobnosti p hodnotíme jako nízký kvůli malé pravděpodobnosti výstavby ropovodu do roku 2020.
Zdroj: T. Vlček
106
5.5 Potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Płock-Gdaňsk Ropovod Oděsa-Brody vznikl jako projekt přímé a nejkratší trasy pro transport kaspické ropy do Evropy s podporou EU a USA. Myšlenka se na Ukrajině objevila poprvé na začátku 90. let 20. století, přičemž hlavní cíle a důvody byly dva. Za prvé zvýšit energetickou bezpečnost Ukrajiny ve smyslu diverzifikace tras i zdrojů ropného zásobování a za druhé posílit pozici Ukrajiny jako tranzitéra energetických surovin. (viz Sarmatia Sp. Z o.o.) Výstavba měla být dvoufázová, v první fázi měla kapacita ropovodu dosáhnout 14,5 milionů tun ropy ročně, ve druhé fázi pak měla být zvýšena na 45 milionů. Stavební práce na projektu byly v rukou ukrajinské společnosti Ukrnaftohazbud ZAT (Yкрна тогазбуд ЗАТ). Stavba začala v roce 1996, byla dokončena v roce 2001 a v srpnu 2002 byl po dokončení ropného terminálu Pivděnnyj ropovod o délce 674 km spuštěn. Operátorem ropovodu je ukrajinský operátor ropovodní sítě PAT Ukrtransnafta (ПAT Укртрансна та). Dokončena však byla pouze první fáze výstavby ropovodu, a to ještě ne se všemi přečerpávacími stanicemi na trase, maximální přepravní kapacita tak dosahuje 9 milionů tun ropy ročně.
Tab. 5.16: Potenciální trasa ropy z Kaspiku do střední Evropy
Zdroj: Sarmatia Sp. Z o.o.
107
Ropovod Oděsa-Brody začíná v jižní Ukrajině na pobřeží Černého moře ve městě Oděsa. Ropa je dopravována námořními tankery do dvou ropných terminálů, do stejnojmenného portu Oděsa (Одеса) a Pivděnnyj (Південний). Odtud je ropa vedena 674 km dlouhým ropovodem s kapacitou 9 milionů tun ropy ročně. Kapacitu by bylo možno poměrně snadno zvýšit až na zmíněných 14,5 milionů tun vybudováním dodatečných přečerpávacích stanic na trase42, či injektáží speciálních chemikálií snižujících tření ropy v ropovodu43. Ropovod končí v ukrajinském městě Brody nedaleko polské hranice, které leží na trase jižní větve ropovodu Družba (úsek Mozyr – Užhorod). Potrubní úsek mezi polskými městy Adamowo a Płock je součástí severní větve ropovodu Družba, trasy Almetjevsk – Mozyr – Leuna. Transportní kapacita zde dosahuje 50 milionů tun ropy ročně. Na úseku Płock – Gdańsk, tedy na tzv. Pomořanském ropovodu, pak lze transportovat až 27 milionů tun ropy ročně, v reverzním chodu 30 milionů tun. (viz PERN S.A.) Původně zamýšlený efekt ropovodu Oděsa-Brody se však dosti zásadně rozešel s realitou. Krátce po spuštění provozu totiž projekt ovlivnily tři události. Za prvé, Ukrajina neměla dost peněz, aby naplnila ropovod kaspickou ropou (viz Kupchinsky, 2007), díky čemuž zůstal ropovod prázdný. Za druhé, evropské země neprojevily ochotu vystavět ropovodní propojení mezi projektem Oděsa-Brody a evropskými rafinériemi. (viz „Clouded Future for“, 2007) A za třetí, díky vysokým transportním poplatkům na nové trase44 se nic nezměnilo ani v dodávkách ropy ukrajinským odběratelům – ti pokračovali v odběru ropy primární trasou, tedy ropovodem Družba. Až do února 2004 tak ropovod nebyl vůbec využíván. Vrátíme-li se k prvnímu, pravděpodobně nejvýznamnějšímu, bodu, musíme konstatovat, že celá situace působila poněkud zvláštně. Údajně totiž byla rozjednána dohoda mezi Ukrajinou, kazašskými producenty a rafinériemi na trase. V dubnu 2003 představitelé 42
Investice je odhadována na 4,1 milionů eur. (viz ILF Consulting Engineers, Purvin & Gertz, 2010a, s. 29) Ropovod je obvykle pokládán do nezamrzající hloubky, i tak ale může teplota půdy v zimních měsících dosahovat hodnot kolem 4 °C. Při takto nízké teplotě již ropa tuhne, čímž se zvyšuje tření a snižuje rychlost a kapacita provozu ropovodu. Problém se řeší injektáží speciálních chemikálií proti zamrzání a tuhnutí ropy. Chemikálie nemají vliv na zpracování ropy a není třeba je z ropy filtrovat. 44 A to ani přesto, že potenciálně dopravovaná ropa typově odpovídala ukrajinskému odběru. Ropovod OděsaBrody je projektován pro transport ropy typu Azeri Light, CPC Blend a REBCO, tedy ropě lehkého typu. Viskozita a hustota daného typu ropy determinuje kapacitu a průchodnost ropovodního systému. Čím je viskozita a hustota ropy vyšší, tím je poddajnější, tažnější. Tedy, buď se kvůli tomu sníží kapacita, nebo je třeba vyššího tlaku k zajištění požadované kapacity toku. (viz ILF Consulting Engineers, Purvin & Gertz, 2010d, s. 17) 43
108
kazašské státní ropné společnosti KazMunaiGas oznámili, že budou ropovod naplňovat v druhé polovině roku 2003 a že byly s konsorciem producentů v Kazachstáně dohodnuty dodávky v objemu 6 milionů tun ropy ročně. Otázkou zůstal pouze ukrajinský přepravní tarif. (viz Kupchinsky, 2007) Tehdejší ukrajinský prezident Leonid Kučma však ve stejné době veřejně oznámil, že využití ropovodu je v severním směru ekonomicky nepřijatelné a že větší smysl dává využití ropovodu v jižním směru, tj. pro transport ruské ropy do Oděsy, což bude generovat Ukrajině příjmy. (viz Orbán, 2008, s. 132) Odpověď na otázku, co vedlo ukrajinskou hlavu státu k tak prudkému obratu, jenž byl navíc v rozporu s vládou, se s největší pravděpodobností skrývá v aktivitách rusko-britské společnosti TNK-BP Ukraine45, která v roce 2003 začala v Kyjevě s masivní lobbistickou kampaní za otočení ropovodu. V únoru 2003 ukrajinská vláda ještě schválila využití ropovodu Oděsa-Brody výhradně k transportu kaspické ropy do Evropy jako konečné a neměnné rozhodnutí, avšak již o pět měsíců později ukrajinská vláda dementovala sama sebe, když rozhodla, že ropovod nebude využíván výhradně v severním směru. (viz Orbán, 2008, s. 132) Z vývoje událostí je zcela patrný úspěch lobbingu společnosti TNK-BP Ukraine. A skutečně, od února 2004 byl ropovod využíván pro transport ruské ropy z ropovodu Družba přes Brody a Sarmatský ropovod do Oděsy, odkud byla dále expedována tankery prostřednictvím ropných terminálů Oděsa a Pivděnnyj. Nicméně během prvních pěti měsíců provozu reverzního chodu bylo směrem na jih transportováno jen přibližně 1,3 milionu tun ropy. (viz „Clouded Future for“, 2007) Takové objemy byly pro operátora ropovodu, PAT Ukrtransnafta, jednoduše nerentabilní. I se značným snížením přepravního tarifu společnost negenerovala až do roku 2007 žádný zisk, neboť transportované objemy byly jednoduše příliš malé. Krátce po dokončení, kdy se realita zásadně rozešla s ukrajinskými představami, vlastník ropovodu zadal výběrové řízení na tvorbu obchodního plánu dalšího využití ropovodu. Vítězem tenderu bylo sdružení firem Nexant Ltd, Ernst & Young, a PriceWaterHouseCoopers (viz INOGATE). V novém obchodním plánu bylo v březnu 2003 potvrzeno, že projekt EAOTC je uskutečnitelný a atraktivní. (viz Sarmatia Sp. Z o.o.) EAOTC je zkratkou pro Euro-asijský transportní koridor pro ropu (Euro-Asian Oil Transportation Corridor) a jde o honosný „evropský“ název projektu ropovodu Oděsa-Brody-Płock. Od této
45
Od roku 2012, kdy britský podíl koupila ruská Transněfť, je společnost výhradně ruská. (viz Žižika, 2013a)
109
doby tak probíhají více či méně aktivní jednání a přípravy k prodloužení ropovodu OděsaBrody do polského města Adamowo, kde by byl napojen na severní větev ropovodu Družba. Od května 2003 se tak pracovalo na sestavení konsorcia pro projekt prodloužení ropovodu.
V červenci
2004
vznikla
společnost
Międzynarodowe
Przedsiębiorstwo
Rurociągowe “Sarmatia” Sp. z o.o. sdružující ukrajinského a polského operátora ropovodní sítě PAT Ukrtransnafta (původně 50 %, od roku 2007 pak 27,24 %) a PERN “Przyjaźń” S.A. (původně 50 %, od roku 2007 pak 27,24 %). V říjnu 2007 do konsorcia vstoupili tři další firmy, SOCAR State Oil Company of the Republic of Azerbaijan (27,24 %), GOGC Georgian Oil & Gas Corporation (17,27 %) a litevská AB “Klaipedos Nafta” (1 %)46. (viz Sarmatia Sp. Z o.o.) Celá trasa Oděsa-Brody-Adamowo-Płock se od této doby nazývá ropovod Sarmatia, resp. Sarmatský ropovod. Motivace pro vznik společnosti a prosazování prodloužení ropovodu jsou ale sporné, neboť prosazování prodloužení ropovodu, který zcela objektivně nefunguje tak, jak bylo zamýšleno, nutí přinejmenším k zamyšlení. Je možné, že impuls pro aktivity směřující k prodloužení ropovodu přišly z Evropské komise, která si význam ropovodu uvědomila v souvislosti s nárůstem ceny ropy a agresivity Ruské federace v létě 2005. (viz Kupchinsky, 2007) Výstavbu projektu pro transport ropy mezi Černým mořem, Ukrajinou a Polskem označila jako „kritický infrastrukturní projekt v kontextu evropské a ukrajinské politiky zabezpečení dodávek ropy“ (viz EU Eastern Partnership Delegation to Ukraine, cit. podle Glebov, 2010, s. 135) a poskytla na studii proveditelnosti 2 miliony euro. (viz Orbán, 2008, s. 133) Ukrajinská nejednoznačnost se vrátila 22. května 2008, kdy prezident Juščenko podepsal dekret o využití ropovodu Oděsa-Brody v přímém (původním) směru. (viz Kostiugova, 2008, s. 9) Společně s podporou projektu Sarmatského ropovodu lze v rámci parafráze S. Glebova říci, že je patrné, že v EU roste politická vůle blokovat ruské geostrategické zájmy v regionu. (viz Glebov, 2010, s. 136) Přesto, až do konce roku 2010 Rusko exportovalo ropu ve směru Brody-Oděsa, a to v průměrném objemu 9 milionů tun ropy ročně. (viz ILF Consulting Engineers, Purvin & Gertz, 2010d, s. 16) Ukrajinská snaha obrátit tok ropy do původního směru vedla krátkodobě i k nabídce dopravy ropy na trase Oděsa-Brody-Družba-SR/ČR, tedy ke zrušení plánu prodloužení ropovodu do Polska. Stalo se tak slovy prezidenta Viktora Juščenka na summitu EU a Ukrajiny v říjnu 2006. (viz Socor, n.d.; 46
Polský a litevský zájem může souviset s faktem, že v roce 2006 koupila polská PKN Orlen litevskou rafinérii Mažeikiai, čímž rozšířila nejen svoje portfolio, ale i poptávku po ropě.
110
Orbán, 2008, s. 133) Všechny nabídky byly ale spíše akademické povahy, neboť neřešily problém s naplněním ropovodu kazašskou ropou. I přesto, že se česká a slovenská strana návrhu nebránila, Ukrajina nebyla schopna zajistit dostatečné množství technické ropy a umístit do zásobníků ruskou ropnou směs, kterou byl ropovod Oděsa-Brody naplněn. Na konci roku 2006 Kazachstán oznámil, že se zavázal exportovat veškerou ropnou dispozici jinými směry, než do přístavů Oděsa a Pivděnnyj47. A bez dodavatele nebyl ropovod životaschopný (viz Orbán, 2008, s. 133), takže Ukrajině nezbylo, než pokračovat ve využití ropovodu pro ruský export jižním směrem. V listopadu 2010 oznámil ruský Transněfť, že ukončuje export ropy prostřednictvím ropovodu Oděsa-Brody (stejně jako gdaňským terminálem) v souvislosti s otevřením ropovodů ESPO a BTS-2. (viz Konończuk, 2010) Na základě smlouvy podepsané začátkem roku 2011 byl ropovod Oděsa-Brody využíván v roce 2011 už severním směrem k transportu ropy do běloruské rafinérie Mozyr v objemu 1 milionu tun. Tato rafinérie dosud zpracovávala výhradně ruskou ropu a pravděpodobně šlo o určitou zkoušku provozu, neboť smlouva nebyla už na začátku roku 2012 prodloužena. Reálně se jednalo o venezuelskou ropu nakoupenou Běloruskem, ale swapovými obchody byla zaměněna za ropu z Ázerbájdžánu. (viz Socor, 2011) Začátkem října 2013 Polsko změnilo status projektu na záložní kvůli administrativním prodlevám, které ohrožují výstavbu projektu připraveného Polskem. Finanční podpora EU polskému operátorovi PERN na tento projekt byla totiž spjata s podmínkou, že výstavba ropovodu bude dokončena do konce roku 2015. A protože tento termín se ukázal z administrativních důvodů nereálný, Polsko přejmenovalo projekt na záložní a ztratilo tak evropskou finanční podporu ve výši 120 milionů euro (viz „Poland postpones“, 2013; „Poland refuses“, 2013) Pozice společnosti PERN je tak poněkud podivná, sice podporuje realizaci projektu, ale není jasné jak. (viz „Poland refuses“, 2013) Podpora Evropské unie však zůstává. V říjnu 2013 EU zveřejnila seznam projektů energetické infrastruktury, které mají být finančně podpořeny v letech 2014-2020 částkou 5,85 miliard euro, přičemž výstavba úseku Brody-Adamowo jako projekt společnosti MPR Sarmatia je mezi nimi, stejně jako rozšíření kapacity Pomořanského ropovodu bez bližší specifikace (viz European Commission, 2013). Sarmatský ropovod se má ve třech fázích 47
Kazachstán pak dlouhodobě podmiňoval vlastní participaci, tedy dodávky ropy, účastí Ruska v projektu. (viz Orbán, 2008, s. 133-137)
111
rozrůst postupně na kapacitu 10, 20 a nakonec 30 milionů tun ropy ročně. V září 2013 projekt získal povolení od Ředitelství ochrany životního prostředí v polském Lublinu, což investorovi umožňuje požádat o stavební povolení. Současně jde o povinnou přílohu k žádosti o financování projektu z Operačního programu životní prostředí Evropských strukturálních a investičních fondů. (viz Sarmatia Sp. Z o.o.) A protože se na jaře 2014 Polsko a Ukrajina vrátily k jednání o projektu (viz „Ukraine and Poland resume“, 2014), je patrné, že projekt je držen při životě především díky existenci potenciálních finančních zdrojů. Kdykoliv se potenciální investoři a odběratelé ropy vyjadřují negativně, projekt usíná, a obráceně. To ovšem logicky neevokuje, že by byl projekt skutečně strategickým pro kteroukoliv ze zúčastněných stran, a proto je třeba k termínům započnutí stavby či dokončení projektu přistupovat velmi obezřetně. A tuto myšlenku podporuje i vyjádření bývalého předsedy společnosti UkrTransNafta, Igora Kyrjušina48, který v roce 2007 mimo oficiální veřejná prohlášení silně pochyboval o tom, že prodloužení ropovodu do Płocku bude někdy realistickým komerčním projektem. Podle něj jsou jediným důvodem pro toto prodloužení politické, resp. strategické zájmy EU spojené s případnými alternativními trasami k severní větvi ropovodu Družba do německých rafinérií Schwedt a Wilhelmshafen. (viz „Ukraine: Ukrtransnafta Head“, 2007) Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRR) k tomu dodává další ekonomické racionále, a to uvolnění námořního provozu při pobřeží Dánska a Švédska. (viz „Oil Transit in Ukraine“, 2006) Aby byl projekt dodávek ropy přes ropovod Oděsa-Brody do střední Evropy uskutečnitelný, musí být ekonomicky kompetitivní k dalším dopravním možnostem. Na příkladu dodávek ropy do Bratislavy v tabulce č. 5.17 lze vidět, že kompetitivní je, ovšem pouze v případě neexistence primární trasy, tedy ropovodu Družba. I to jde v duchu logiky EBRR.
Tab. 5.17: Srovnání celkových transportních nákladů na dopravu ruské ropné směsi REBCO do bratislavské rafinérie Trasa Jednotky 2005 2006 2007 2008 Budkovce-Bratislava € / tunu 17,2 14,5 10,5 16,1 TAL/AWP/BSP € / tunu 16,3 15,6 14,7 17,9 Oděsa-Brody-Družba € / tunu 19,8 20,1 19,0 21,0 Adria-Družba € / tunu 21,7 21,1 20,2 23,2 Poznámka: vypočteno porovnáním ceny ruské ropné směsi REBCO v ruském exportním 48
Igor Kyrjušin sám byl i přes uvedené vyjádření velkým zastáncem a proponentem tohoto projektu.
112
2009 10,9 12,7 18,6 18,3 přístavu
Novorosijsk a v Bratislavě Zdroj: ILF Consulting Engineers, Purvin & Gertz, 2010c, s. 57-58
Z tabulky vyplývá, že nejlevnější trasou je ropovod Družba, následovaný plánovaným ropovodem Bratislava-Schwechat Pipeline, přičemž využití ropovodů ADRIA a Oděsa-Brody je cenově srovnatelné. Výpočet však vychází pouze z uvedené trasy a nebere v úvahu náklady na dopravu do vstupního bodu. V takovém případě by zůstal na pomyslné špičce cenové výhodnosti ropovod Družba, ovšem následován ropovodem Oděsa-Brody a Adria-Družba, přičemž ropovodní cesta TAL/AWP/BSP by byla nejdražší. Důvod je poměrně zřejmý, námořní tankerová trasa přes Černé moře do Oděsy je výrazně kratší, než trasa přes Bospor a Dardanely a Středozemní moře do zbývajících dvou ropovodů. I přesto, že cena za námořní transport je závislá na řadě aspektů, včetně operačních nákladů, pravidelné údržby lodí, cestovních výdajů, kapitálových nákladů a nákladů na manipulaci s nákladem (viz Stopford, 1997, s. 156), výdaje vždy narůstají úměrně k délce plavby. (podrobněji viz Vlček, 2010) Cenová rovnováha mezi různými dopravními možnostmi je však velmi křehká, a to především s rostoucí vzdáleností. Je otázka, jestli například doprava ropy do Kralup nad Vltavou není levnější ropovody TAL/IKL, vezmeme-li v úvahu, kolika transportními firmami by byla ropa manipulována při využití východní cesty (doprava přes Kaspické moře z Kazachstánu do Ázerbájdžánu, firma BP - operátor ropovodu Baku-Supsa z Ázerbájdžánu do Gruzie, námořní dopravce přes Černé moře, ukrajinský operátor UkrTransNafta, slovenský operátor Transpetrol a český MERO ČR). Poté, co byl ropovod Oděsa-Brody v roce 2011 využit k dílčí dopravě ropy do běloruského Mozyru, je od roku 2012 nevyužívaný (viz „Ukraine lengthens“, 2012). Již delší dobu, od roku 2009, se vyjednává s Ázerbájdžánem jako s potenciální náhradou za Kazachstán na místě dodavatele ropy. V roce 2012 Natig Aliyev, ministr průmyslu a energetiky Ázerbájdžánu prohlásil, že země „má o projekt ve smyslu alternativní trasy ropy do Evropy zájem“ (viz „Azerbaijan Addressed“, 2012) a již dříve se nechal slyšet, že země „je ochotna poskytnout veškerou vlastní ropovodní infrastrukturu pro sousedy z východu Kaspiku, budou-li mít zájem“ (viz „Azerbaijan has enough resources“, 2007). Budoucnost ropovodu Oděsa-Brody (a tudíž i prodloužení do Adamowa) úzce souvisí s existencí klientů, tedy poptávky, na trase a s existencí spolehlivého dodavatele, tedy nabídky, ropy z kaspické oblasti. Poptávku lze jen těžko predikovat, souvisí s kvalitou dosavadní dodávky, cenou za 113
surovinu a za transport, s rafinační technologií a existencí rafinační kapacity, s celkovou situací v ropném sektoru apod. Na straně nabídky by Ázerbájdžán měl podle aktuálních informací údajně dodávat ropu do Oděsy a Pivděnnyj již od roku 2016. (viz „Azerbaijani oil may“, 2013) Ani poptávka, ani nabídka tak stále není zajištěná a budoucnost ropovodu je velmi nejistá. Ázerbájdžán si navíc našel nové velmi dobré trhy po tzv. Arabském jaru, neboť dosavadní evropský odběr ropy z Libye se změnil na odběr ropy z Ázerbájdžánu, a jeho zájem o projekt Oděsa-Brody již není tak silný. Přesuneme-li se k výpočtu volných kapacit na ropovodu pro obě nezávislé proměnné, musíme nejdříve zhodnotit odběr před Slovenskem a Českou republikou. Na Ukrajině je sedm rafinérií, přičemž vláda připouští, že v zemi existuje navíc na 120 malých ilegálních rafinérií produkujících paliva velmi nízké kvality. (viz IEA, 2012b, s. 142) Z těchto sedmi rafinérií je v současné době v provozu pouze rafinérie Kremenčuk o technické kapacitě 8 milionů tun ropy ročně.
Tab. 5.18: Ukrajinské rafinérie Rafinérie Stát Vlastník Oděsa Ukrajina VTB Bank OAO Lysyčansk Ukrajina TNK-BP Cherson Ukrajina Continuum Group Kremenčuk Ukrajina Privat Group (57 %), Naftogaz (43 %) Drohobyč Ukrajina Privat Group (75 %), Naftogaz (25 %) Nadvirna Ukrajina Privat Group (74 %), Naftogaz (26 %) Šebelinka Ukrajina UkrGazVydobuvannia Poznámka: kapacita v milionech tun ropy ročně; první údaj je technická kapacita, tedy možný provoz, druhý údaj je instalovaná kapacita Zdroj: LUKOIL oil company; IEA, 2012b, s. 142; „Oil Processing Industry of Ukraine“, n.d. Sestavení T. Vlček
Kapacita 2,8 / 3,9 7,2 / 16,0 ? / 7,1 8,0 / 18,6 2,0 / 3,3 2,2 / 4,0 1,0 / 1,2 maximální
Zajímavý je osud rafinérie v Oděse. Ta byla uzavřena v roce 2010 kvůli nízké efektivitě provozu v souvislosti s ukončením dodávek ruské ropy ve směru Brody-Oděsa. Kvůli sporu ruských a ukrajinských investorů o rafinérii Kremenčuk, který vedl k přerušení dodávek přímým ropovodem z Ruska do rafinérie, bylo třeba přesměrovat tok ropy jiného ropovodu. Do Oděsy bylo totiž možno dopravovat ropu z Ruska také trasou přes rafinérii Kremenčuk. Trasa však musela být otočena, aby bylo možno do rafinérie Kremenčuk dodávat lehkou ropu z Ázerbájdžánu. I přes toto krizové řešení výroba v Kremenčuku klesla a současně se úplně
114
zastavila výroba v Oděse. Obě rafinérie totiž mohou být v současném provozu pouze, pokud Kremenčuk odebírá ruskou ropu49 (viz IEA, 2012b, s. 143). V únoru 2013 tehdejší vlastník rafinérie, ruská společnost LUKOIL, prodala 99,6 % akcií ukrajinské firmě VETEK Group. Ke spuštění rafinérie ale nedošlo, naopak, kvůli neschopnosti splatit půjčku, kterou si VETEK Group vzala ke koupi rafinérie, přešla rafinérie pod ruskou státní banku VTB Bank OAO. Vlastnické přesuny nejsou úplně jasné a jsou předmětem sporů a soudů. V dubnu 2014 například ukrajinské soudy rafinérií zkonfiskovaly. Kvůli dluhům rafinérie také přestal LUKOIL do rafinérie v únoru 2014 dodávat ropu. (viz Deede, 2014; Polityuk & Neely, 2014; „Ukraine court seizes“, 2014) Dle informovaných zdrojů zažalovala Ruská federace ukrajinský postup u mezinárodního soudu. Spor vyhrála a Ukrajina nejenže musí rafinérii bance VTB Bank OAO vrátit, ale ještě bude muset zaplatit ruské straně odškodnění.
Tab. 5.19: Ukrajinský ropovodní systém
Zdroj: BAT UkrTransNafta
49
Důvodem jsou swingové operace a složitost s přečerpáváním a výměnou technické ropy v ropovodu.
115
Nejdříve opět zhodnotíme výstup na závislé proměnné D (potenciální ropovod Oděsa-BrodyAdamowo-Płock-Gdaňsk) pro Slovensko. Kapacity jednotlivých úseků spojených s ropovodem jsou pro přehlednost uvedeny v tabulce č. 5.20. Opět však musíme počítat i s odběrem na trase, pro tyto účely poslouží tabulka č. 5.18, přičemž budeme vycházet z technických rafinačních kapacit jednotlivých provozů. Předmětem studie je přerušení dodávek na primární trase pro obě nezávislé proměnné, tedy na jižní větvi ropovodu Družba. Na této trase stojí rafinérie Nadvirna a Drohobyč, na trase Oděsa-Brody je navíc rafinérie Oděsa, ta je však zásobena přímo z námořního přístavu. Kvůli současné situaci na Ukrajině jsou všechny rafinérie kromě Kremenčuku uzavřeny. V budoucnu, a obzvláště v horizontu roku 2020, nelze předpokládat obnovení provozu rafinérií Nadvirna a Drohobyč. Jde o staré rafinérie s velmi zastaralou technologií. Vykazují vysoké náklady na provoz a současně nízkou výtěžnost zpracovávané suroviny. Výroba se v nich ekonomicky nevyplatí, obzvlášť v situaci, kdy je ve střední a středovýchodní Evropě velmi silná konkurence. Bez značných investic do modernizace
provozu
nebudou
tyto
rafinérie
restartovány,
neboť
by
nebyly
konkurenceschopné.
Tab. 5.20: Kapacita jednotlivých úseků ve vztahu k ropovodu Oděsa-Brody Oděsa – Brody
Brody – Katov – Užhorod – Litvínov Katov 9 (14,5) 20 9 Poznámka: údaje v milionech tun ročně Zdroj: T. Vlček
Adamowo – Płock
Płock – Gdańsk
Płock – Schwedt
10 (30)
27
27
Z kapacity ropovodu Oděsa-Brody tak zbývá 4,8 milionů tun ropy ročně pro export. Kapacitně jsou navazující ropovody bez limitů, takže na Slovensko bude možno dopravit celých 4,8 milionů tun. Tím se dostáváme k potenciálu nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné D při celkovém objemu dodávek ruské ropy 5,66 milionů tun ročně v průměru za posledních pět let vypočítané jako 159 %, což ukazuje na esenciální potenciál nahraditelnosti. Co se týče indexu pravděpodobnosti, vzhledem k výše uvedenému jej lze hodnotit jako vysoký. Negativně sice hodnotíme pravděpodobnost výstavbu úseku BrodyAdamowo, avšak trasa na Slovensko existuje a v současné době je již provozována v severním směru.
116
V hodnocení České republiky navážeme na Slovensko. Potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné D při celkovém objemu dodávek ruské ropy 4,302 milionů tun v roce 2012 je vypočítán ze zbylé kapacity po uspokojení slovenského odběru (3,34 milionů tun) a dosáhl by hodnoty 78 %, tedy klíčového významu. Index pravděpodobnosti s ohledem na výše uvedené informace hodnotíme také jako vysoký. Pokud bychom nehovořili o bezpečnostní dimenzi, tedy o náhradě přerušených dodávek primární trasou, pak lze konstatovat, že v běžném režimu lze ropovod Oděsa-Brody využít i pro běžné dodávky kaspické ropy do ČR, bude-li konkurenceschopný ve smyslu přepravního tarifu. Pokud dojde k výstavbě úseku Brody-Adamowo, určitě se tak nestane do roku 2020. Současně však hrozí, že v případě výstavby by se potenciál nahraditelnosti pro obě země snížil, neboť by na trase přibyl nový odběratel a exportér, Polsko, s ropovody o velké kapacitě do Německa (27 milionů tun) i do gdaňského přístavu (27 milionů tun). Na druhou stranu by došlo k další trasové diversifikaci s možností odebírat ropu právě z gdaňského přístavu. Jen z pohledu na mapu lze však předpokládat, že cena za tranzit nebude konkurenceschopná dodávkám z ropovodu IKL pro ČR, či Oděsa-Brody pro SR. Zajímavější by byl import z Gdaňsku při existenci propojení mezi Spergau a Litvínovem, o kterém pojednává další kapitola.
Tab. 5.21: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou D (potenciální ropovod OděsaBrody-Adamowo-Płock-Gdaňsk) Potenciál nahraditelnosti je klíčový. Index pravděpodobnosti p
ČR
t1 = 78Dp = 1
hodnotíme jako vysoký s ohledem na důvody popsané v případu Slovenska a s ohledem na fakt, že ČR je na trase poslední zemí.
Zdroj: T. Vlček Tab. 5.22: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou D (potenciální ropovod OděsaBrody-Adamowo-Płock-Gdaňsk) Potenciál nahraditelnosti je esenciální. Index pravděpodobnosti
SR
t1 = 159Dp = 1
p hodnotíme jako vysoký.
Zdroj: T. Vlček
117
5.6 Potenciální ropovod Spergau-Litvínov V roce 2010 se na politické scéně objevil plán na diversifikaci dodávek ropy ve smyslu vybudování třetího ropovodu do ČR. Objevil se totiž návrh na vstup do jednání Slovenska s Rakouskem nabídkou vlastního propojení z Klobouk u Brna do Schwechatu. Projekt posléze zůstal zálohou v případě neuskutečnění ropovodu Bratislava-Schwechat. (viz Žižka, 2010) Druhým projektem bylo ropovodní propojení rafinérie v Litvínově a TOTAL Raffinerie Mitteldeutschland GmbH v německém Spergau u Lipska. I když byl projekt představen Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, reálně pochází myšlenka od společnosti MERO ČR, a. s., která jej také proponuje. I přesto, že je v současné době projekt spojován s energetickou bezpečností a plynulostí zásobování, původ myšlenky netkví ve snaze zvýšit energetickou bezpečnost země. Společnost MERO ČR měla dle neoficiálních informací v době představení projektu možnost buď vyplatit dividendu svým akcionářům, nebo otevřít nový investiční projekt a peníze tak ponechat ve společnosti. Cílem projektu je zvýšit ropnou bezpečnost České republiky z hlediska zásobovacích tras napojením ropovodu jak na severní větev ropovodu Družba, tak na německou ropovodní síť a přístavy Rostock a Gdaňsk. V souvislosti s ropovodem Litvínov-Spergau by se Česká republika také mohla do budoucna stát tranzitní zemí. Existují i informace, že projekt Litvínov-Spergau byl zamýšlený jako řešení problému s nedostatečnou kapacitou ropovodu IKL, přičemž další dvě varianty byly propojení do Rakouska a odkup akcií ropovodu TAL. (viz Leshchenko, n.d.) V březnu 2011 se v Praze uskutečnilo setkání zástupců firem MERO ČR a TOTAL. (viz Matocha, 2011) Dle neoficiálních informací ale k pozitivnímu výstupu nedošlo, a to pravděpodobně z důvodu, který nepřímo vysvětlil premiér Petr Nečas. Ten v říjnu 2011 opětovně podpořil projekt při návštěvě Drážďan, když se nechal slyšet, že „základní determinantou realizace projektu je volná kapacita na ropovodu TAL, která je odhadována na přibližně 4 miliony tun ročně, což je přesně objem odběru rafinérie ve Spergau“. (viz Johnstone, 2011) I když premiér nebyl přesný ve vyčíslení potřeb rafinérie (viz níže), označil klíčový problém, kterým je volná kapacita na ropovodu TAL. Ta je po uspokojení potřeb ČR, jak je uvedeno v kapitole 5.2, jen přibližně 4 %, tedy pouhých 1,72 milionů tun ropy ročně. Nicméně od doby první proklamace se návrh stal reálně míněným projektem, jehož výslovná podpora se objevila i v poslední aktualizaci Státní energetické koncepce, kde se 118
v rámci infrastruktury a mezinárodní spolupráce hovoří o cíli „podporovat další projekty zvyšující diverzifikaci možností dodávek ropy a ropných produktů do ČR, např. ropovodní propojení rafinerií Litvínov – Leuna (Spergau) (…).“ (viz Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2013a, s. 31)
Tab. 5.23: Plánovaný ropovod Litvínov - Leuna
Zdroj: Matocha, 2011
V říjnu 2013 se projekt dostal na seznam tzv. projektů společného zájmu Evropské unie, podobně jako výše popisovaný ropovod Brody-Adamowo. To znamená zkrácení schvalovacích procedur na pouhých 3,5 let a možnost požádat o grant v případě, že projekt bude sice hospodářsky a společensky významný, avšak komerčně by se nezaplatil. (viz „Ropovod z Litvínova do Spergau“, 2013) V dokumentech se hovoří o ropovodu o délce 160 km a průměru 700 mm, přičemž se uvádí, že klíčovým předpokladem pro realizaci ropovodu je zvýšení kapacity na trase IKL mezi Terstem a Ingolstadtem. (viz Leuschner, 2013; European Commission, 2013) Poté, co se projekt dostal mezi zájmové projekty Evropské unie, objevili se další zájemci. Polská PKN Orlen jako vlastník českých rafinérií považuje projekt za zajímavý z hlediska diversifikace ropných tras do svých provozů a zejména polský operátor ropovodů PERN považuje projekt 119
za významný. Projekt by totiž zacyklil severní a jižní větev ropovodu Družba a navázal by na přístavy v Gdańsku a v Terstu, stejně jako potenciálně na ropovod Oděsa-Brody. (viz Duszczyk, 2013) Zajímavé je, že poté, co se ukázalo, že kapacitně lze německé rafinérie zásobovat nejen ropovody TAL a IKL, ale i z polského Gdańsku, společnost TOTAL se o projekt začala zajímat (viz Duszczyk, 2013). Gdańský ropný terminál (Naftoport) má v současnosti kapacitu 40 milionů tun ropy ročně, v roce 2013 bylo zmanipulováno 8,06 milionů tun ropy a 2,54 milionů tun tekutých paliv. Od března 2014 navíc probíhá rozšíření skladovacích kapacit v přístavu. (viz Port of Gdańsk; PERN S.A.; Naftoport Ltd.) Primárně má TOTAL zájem o ropu z Gdańsku, ale propojení do Litvínova by jednak zvýšilo bezpečnost zásobování a jednak přineslo nové příjmy za transport ropy do ČR. A transport ropy do ČR z Rostocku či z Gdańsku je prvořadým českým zájmem v tomto projektu. Polský a obnovený německý zájem je zcela jistě dán i faktem, že mezi zájmovými projekty Evropské unie je nejen propojení Litvínov-Spergau, ale i zvýšení kapacity Pomořanského ropovodu a zvýšení kapacity ropovodu TAL. Kapacita Pomořanského ropovodu z Gdańsku do Płocku je 30 milionů tun ropy ročně. Úsek Płock – Lunow (polsko-německá hranice) dosahuje kapacity 27 milionů tun ropy ročně. Z Lunowa vede ropovod do rafinérie Schwedt (22,5 milionů tun ropy ročně) a konečně, Schwedt je ropovodně propojen s rafinérií Spergau potrubím o kapacitě 13,5 milionů tun ropy ročně. V severním Německu se ještě nachází ropovod mezi přístavem Rostock a rafinérií Schwedt s kapacitou pouhých 6,8 milionů tun ropy ročně.
Tab. 5.24: Kapacita jednotlivých úseků ve vztahu k ropovodu Litvínov-Spergau Gdańsk – Płock
Płock – Lunow
30 27 Poznámka: údaje v milionech tun ročně Zdroj: T. Vlček
Lunow – Schwedt 22,5
Schwedt – Spergau 13,5
Rostock – Schwedt 6,8
Dosavadní kapacita na úsecích z Gdańsku do německých rafinérií je dostačující k zásobování polských a částečně německých rafinérií. V případě vybudování trasy Litvínov-Spergau a vzniku nové poptávky z ČR a SR již však kapacita nebude dostačující a bude třeba potrubí mezi Gdańskem a Płock zdvojit. Toto by bylo kompatibilní i s rozvojem projektu OděsaBrody- Płock. (viz „Action Plan for North-South“, n.d., s. 29)
120
Kapacita rafinérie PCK Raffinerie GmbH ve Schwedtu je 12 milionů tun a zpracovává ročně 10,8 milionů tun ropy (viz Mineralölwirtschaftsverband e.V.), z toho drtivou většinu dopravenou z Ruska50 severní větví ropovodu Družba a v případě potřeby část z přístavu Rostock51. Vlastníky rafinérie jsou Ruhr Oel GmbH (37,5 %; firmu vlastní BP a Rosněft), Shell Deutschland Oil GmbH (37,5 %) a AET-Raffineriebeteiligungsgesellschaft mbH (25 %, firmu vlastní Eni a TOTAL). (viz PCK Raffinerie GmbH) TOTAL Raffinerie Mitteldeutschland GmbH Spergau plně ve vlastnictví francouzské firmy TOTAL S.A. zpracovává ročně kolem 10 milionů tun ropy (kapacita po modernizaci je 12 milionů tun ropy ročně), dopravené však výhradně ropovodem Družba. (viz TOTAL Deutschland GmbH) Německý odběr z Ruska tak dosahuje hodnot přibližně 20 milionů tun ropy ročně. Jak je patrné z tabulky č. 5.24, kapacitně je trasa z Ruska do německých rafinérií v současnosti plně dostačující. V případě vybudování ropovodu Litvínov-Spergau bez navýšení kapacit na předcházejících úsecích by bylo možno přes hranice předávat nejvýše 3,7 miliony tun ropy ročně na trase Gdańsk – Płock – Lunow – Schwedt – Spergau při uspokojení všech odběratelů na trase, tedy za předpokladu, že 2 miliony tun ropy bude do Schwedtu dopraveno z Rostocku a spotřeba ve Spergau bude 10 milionů tun ropy ročně. Přestože existuje volná kapacita na úseku Rostock – Schwedt ve výši 4,8 miliony tun ropy ročně, kvůli omezené kapacitě na potrubí mezi Schwedtem a Spergau by bylo možno do ČR dopravit jen 1 milion tun, celkově je tedy možno bez navýšení kapacit na předcházejících úsecích přes česko-německé hranice předávat nejvýše 4,7 miliony tun ropy ročně. Rizikový je však fakt, že ve Spergau proběhla modernizace, která zvýšila kapacitu provozu až na 12 milionů tun. Pokud byl provoz skutečně vyšší, na export do ČR by zbyl pouhých 2,7 milionu tun ropy ročně. Stejně tak provoz rafinérie PCK Raffinerie GmbH ve Schwedtu na plný instalovaný výkon by ukrojil z potenciálního exportu dalších 1,2 milionu tun. Byť nebylo dosud řečeno, jaká je plánované kapacita propojení Spergau a Litvínova, vzhledem k informacím získaných ze zdrojů problematice velmi blízkým a vzhledem k plánovanému průměru potrubí lze očekávat, že půjde nejméně o 10 milionů tun ročně. Největším limitem této alternativy je tak nedostatečná kapacita na úsecích Schwedt – Spergau a Rostock – Schwedt, což znamená nutné investice do zvýšení kapacity, aby byl celý 50
Vzhledem k tomu, že jde o spojení nejzazších bodů na ropovodu Družba, lze pro zajímavost říci, že ropa putuje do Schwedtu 3 týdny. (viz PCK Raffinerie GmbH) 51 V roce 2010 jím bylo například dopraveno jen 1,9 milionů tun ropy. (viz IEA, 2012a, s. 11)
121
projekt ekonomicky návratný. Z neoficiálních informací také vyplývá, že německá část potřebuje poměrně silnou revitalizaci. Projekt limituje i přístav v Rostocku, neboť je příliš mělký, takže je schopen přijímat tankery pouze do 50 tisíc DWT. Při zvýšení kapacity uvedených úseků by bylo možno zásobovat jak ČR, tak i Slovensko adekvátním množstvím suroviny. Z uvedeného tak vyplývá, že pouhá výstavba potrubí mezi Litvínovem a Spergau je ekonomicky nesmyslná a k realizaci se velmi pravděpodobně přistoupí pouze v situaci, kdy bude potvrzeno, že dotčené subjekty zainvestují do zvýšení kapacity na předcházejících úsecích. Celý projekt tak úzce závisí na souhlasu všech tří zúčastněných zemí. Pro polské zvýšení kapacity mezi Gdańskem a Płockem je určující mít kromě Německa další odběratele na trase (ČR a SR), pro Německo je důležitá dostatečná kapacita mezi Gdańskem a Płockem, která by v případě nouze nahradila dodávky ropovodem Družba. A pro ČR je důležité, aby se obě země dohodly a aby ČR vyvinula dostatečné diplomatické úsilí a adekvátně vysvětlila význam projektu Německu. Velmi by pomohlo i vyjádření slovenského zájmu. Jen tak lze dosáhnout propojení Litvínova a Spergau a současně navýšení kapacity na německých ropovodech. Díky relativně krátkým úsekům se také dá předpokládat vysoká konkurenceschopnost trasy ve smyslu přepravních tarifů. Do hry ještě vstupují ruské firmy, které jsou v opozici vůči diversifikačním projektům. O německou rafinérii Spergau (mj.) měl zájem ruský Lukoil a od nedávna také OAO Gazprom Něfť – tyto společnosti by rády zde vyrobené produkty prodávaly na polský trh. (viz Sušanka, 2010; Žižka, 2010; „Czech Republic: Oil pipeline“, 2010; Čarek, 2009) V rafinérii PCK Raffinerie GmbH ve Schwedtu se vlastnicky podílí Rosněft. Čím větší bude vlastnické zapojení ruských firem ve zmíněných rafinériích, tím větší je pravděpodobnost, že budou zásobovány plynulým tokem severní Družbou a diversifikační projekty budou tlačeny do pozadí. Dostáváme se tak k potenciálu nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné E. Tentokrát nejdříve pro Českou republiku. Vzhledem k současnému stavu ropného průmyslu ve světě budeme předpokládat, že se spotřeba ve Spergau bude držet na 10 milionech tun ropy ročně. Při celkovém objemu dodávek 4,302 milionů tun v roce 2012 činí potenciál nahraditelnosti 109 %, takže jej lze označit jako esenciální. V hodnocení indexu pravděpodobnosti vycházíme opět z výše uvedeného textu. Není reálné, aby do roku 2020 byly vybudovány všechny prvky trasy Gdańsk – Litvínov, je však potenciálně reálné vystavět
122
potrubí mezi Litvínovem a Spergau, neboť logika a pozitivní efekt tohoto projektu jsou skutečně velmi dobré. Index pravděpodobnosti tak stanovujeme jako střední. Slovenská republika je tentokrát v obrácené situaci, na rozdíl od předchozích projektů je na konci trasy tentokrát právě Slovensko. Zásobování Slovenska není technicky problém, neboť zprovoznění reverzního toku na českém úseku ropovodu Družba by trval řádově měsíce a bylo by doprovázeno jen zanedbatelnými náklady. Nicméně i přesto, že kapacita trasy Litvínov – Bratislava je zcela dostačující, při plném uspokojení českých rafinérií zbývá pro Slovensko pouhých 0,398 milionu tun ropy ročně. Potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné E při celkovém objemu dodávek ruské ropy 5,66 milionů tun tak činí jen nepatrných 7 %, což ukazuje na nevýznamný potenciál nahraditelnosti. Index pravděpodobnosti hodnotíme s ohledem na výše uvedené informace stejně jako pro ČR, tedy střední. Nutno ale dodat, že při zvýšení kapacity na německých ropovodech a při výstavbě potrubí Litvínov – Spergau o kapacitě alespoň 10 milionů tun ropy ročně, by byl projekt schopen plně nahradit slovenskou spotřebu. Protože slovenská rafinérie Slovnaft, a. s. dokáže zpracovat výhradně ruskou ropu, bylo by Slovensko při využití česko-německého propojení nuceno odebírat ropu buď trasou severní větve ropovodu Družba, nebo přes systémy BTS a tankery do Gdańsku. Odtud buď přes Německo, nebo přes případný ropovod Adamowo-Brody.
Tab. 5.25: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou E (potenciální ropovod SpergauLitvínov) Potenciál nahraditelnosti je esenciální. Index pravděpodobnosti
ČR
t1 = 109Ep = 2
p hodnotíme jako střední s ohledem na podporu EU a logiku projektu.
Zdroj: T. Vlček
Tab. 5.26: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou E (potenciální ropovod SpergauLitvínov) Potenciál
SR
t1 = 7Ep = 2
nahraditelnosti
je
nevýznamný.
Index
pravděpodobnosti p hodnotíme jako střední s ohledem na podporu EU a logiku projektu.
Zdroj: T. Vlček
123
5.7 Vodní cesta Lobau-Bratislava Poslední ze zkoumaných závislých proměnných je vodní cesta po řece Dunaj mezi přístavy Lobau a Bratislava. O této variantě se hovoří i ve strategii energetické bezpečnosti Slovenské republiky. Cesta byla odzkoušena v 70. letech 20. století, kdy byla do terminálu Lobau ropa dopravena z Terstu ropovody TAL a AWP a odtud po Dunaji do Bratislavy. (Ministerstvo hospodárstva SR, 2008, s. 44) Ropný terminál Lobau se nachází na Dunaji u rakouského Schwechatu a rozprostírá se na ploše 196 hektarů. Je produktovodně propojen s rafinérií Schwechat. Ročně zde zakotví na 1200 říčních tankerů a je zmanipulováno přes 1,2 milionu tun ropných produktů. (viz Wiener Hafen, GmbH & Co KG; Via Donau - Danube Ports Online; Standort Wien) Terminál Lobau byl dokončen v roce 1941 a byl budován s cílem být středoevropským přístavem pro uhlí a ropu, odkud by se suroviny dále transportovaly kanály Dunaj-Morava-Odra-Labe. (viz Wiener Hafen, GmbH & Co KG) Ten však nebyl nikdy dokončen. Zůstalo jen u cca 7 kilometrového ramene u Lobau. Přístav provozuje společnost OMV R&M GmbH, je tedy vlastnicky provázán s OMV Raffinerie Schwechat u Vídně. Přístav na překlad tekutých produktů s názvem Pálenisko v areálu přístavu Bratislava umožňuje příjem říčních tankerů o nosnosti 600 až 1200 tun.52 V současné době se zde překládají ropné produkty společnosti Slovnaft a.s. přes produktovod z rafinérie přímo do plavidel bez meziskladování. (viz Slovenská plavba a prístavy a.s.) Vlastníkem a provozovatelem přístavu je společnost Slovenská plavba a prístavy a. s. (majiteli jsou Dunajservis Slovensko, s.r.o. s 87 procenty, Budamar Transport Limited s 7,01 % a další akcionáři) společně s dceřinou firmou DALBY a.s. I přesto, že Dunaj je nejdelší evropskou řekou, prochází přes 10 států a spojuje Severní moře (prostřednictvím Rýna) s Černým mořem, provoz na Dunaji je velmi nízký. Dosahuje pouhých 10 % maximální kapacity. (viz Radojcic, 2012, s. 1) Sedm částí řeky pravidelně vykazuje hloubku menší než 2,5 metru potřebnou k tomu, aby mohla být označena za mezinárodní vodní tok. Kvůli zanesenému korytu musí být nákladní říční čluny často naloženy jen z poloviny, aby mohly bezpečně proplout, což zvyšuje náklady a zpožďuje
52
Průměrná kapacita říčních tankerů přepočtena na celou délku Dunaje je 2000 tun. (viz Via Donau Donauschifffahrt)
124
dodávky. (viz Trejbal, 2012) Stálým problémem je na Dunaji také velká voda, poměrně častý jev v posledních letech. (viz Hrančík, 2012, s. 40)
Tab. 5.27: Střední tok řeky Dunaj
Zdroj: Academic Dictionaries and Encyclopedias
Uvedené říční přístavy jsou, co se týká ropného sektoru, využívány pro export rafinérských produktů. V roce 2010 bylo na rakouském Dunaji přepraveno 2,15 milionu tun ropných produktů, tedy 19,5 % celkového objemu transportu zboží (viz Via Donau - Donauschifffahrt), což při průměrné kapacitě plavidla 2000 tun odpovídá 1100 lodím. Pokud dosahuje celkový provoz na Dunaji pouhých 10 % své kapacity, je možno výrazně zvýšit i přepravu ropných produktů či potenciálně surové ropy. Jedná se však o zcela teoretickou variantu, dopravní cesta se pro transport ropy nevyužívá a přístav v Bratislavě by vyžadoval technické úpravy pro příjem surové ropy (v současné době mohou překládací zařízení čerpat naftu a benzín). Mezi další problémy patří samozřejmě finanční náklady na výstavbu dodatečné infrastruktury, eliminace rizik spojených s možnou kontaminací zásob podzemní vody a životního prostředí (celá trasa prochází národním parkem Donauauen), ekologické aspekty překladišť ropy, souhlas rakouské strany apod. Jedním z problémů na trase je i mělká voda mezi Vídní a rakousko-slovenskou hranicí, která limituje ponor lodí, a tím omezuje provoz. 125
Na řešení se však určitým způsobem pracuje již od roku 2004. (podrobněji viz Danube Inland Harbour Development, 2012, s. 12-13) Projekt, stejně jako ropovod BSP, navazuje na ropovod AWP. Jak je uvedeno výše, celá kapacita ropovodu AWP je směřována do rafinérie Schwechat a volná kapacita je nulová. Hovořit by se dalo jedině o variantě, podobně jako v kapitole 5.4, kdy v případě dodávek ruské ropy do rafinérie Schwechat prostřednictvím BSP a nikoliv AWP, by se na úseku AWP uvolnila kapacita rovnající se objemu ruské ropy vedené přes nově vzniklou trasu. Následující výpočet tak bude spíše orientační a bohužel založený na mnoha odhadech. Pokud bychom kvalifikovaně odhadli, že při výkonu čerpadel v bratislavském přístavu 500 m3/hodinu by přístav byl schopen přečerpat 0,5 milionu tun ropy za hodinu 53, tedy v Bratislavě kapacitně zakotvitelný říční tanker (1200 tun) za 2,4 hodiny. Přičteme-li čas na výměnu lodí a další provoz a přípravy, přístav by byl teoreticky schopen přečerpat až 8 tankerů denně, zhruba 2900 tankerů ročně, tzn. 3,5 miliony tun ropy ročně. Kdybychom tedy nebrali v úvahu krizový stav a nedostatek kapacity na AWP, potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné F při celkovém objemu dodávek ruské ropy 5,66 milionů tun by činil 62 %. Nicméně nastavení výzkumu nutí vzít v úvahu i kapacitu ropovodu AWP a v takovém případě je pro Slovensko potenciál nahraditelnosti primární trasy na závislé proměnné F roven 0 %, stejně jako pro Českou republiku, která je na trase ještě za Slovenskem a ropa by musela být přeložena do ropovodu Družba. Pro obě země jde tedy o nevýznamný potenciál nahraditelnosti. Vzhledem k uvedeným kapacitním problémům a k současnému stavu infrastruktury je realizace celého projektu navíc vysoce nepravděpodobná.
Tab. 5.28: Střednědobý horizont pro ČR a závislou proměnnou F (vodní cesta Lobau-Bratislava) Potenciál
ČR
t1 = 0Fp = 3
nahraditelnosti
je
nevýznamný.
Index
pravděpodobnosti p hodnotíme jako nizký.
Zdroj: T. Vlček
53
I přesto, že ropa je lehčí, než voda, pro uvedený orientační výpočet jsme fyzikální vlastnosti vody a ropy zaměnili.
126
Tab. 5.29: Střednědobý horizont pro SR a závislou proměnnou F (vodní cesta Lobau-Bratislava) Potenciál
SR
t1 = 0Fp = 3
nahraditelnosti
je
nevýznamný.
pravděpodobnosti p hodnotíme jako nízký.
Zdroj: T. Vlček
127
Index
Kapitola 6. Výsledky Nyní se dostáváme do čáti shrnutí výsledků výzkumu. Připomeňme, že cílem výzkumu je analyzovat možnosti ropovodní infrastruktury s ohledem na alternativy k primární zásobovací trase v časovém horizontu 2012-2020. Základní hypotéza zní, že vzhledem k existující infrastrukturní ropovodní síti, vzhledem k různé geografické pozici a vzhledem k různým způsobům řešení diversifikace nemají Česká a Slovenská republika vlastně příliš společného a společná infrastrukturní řešení zabezpečení plynulosti dodávek nejsou optimální a žádoucí. V tabulce č. 6.1 jsou souhrně uvedeny jednotlivé potenciály nahraditelnosti pro jednotlivé závislé proměnné.
Tab. 6.1: Shrnutí výstupů
Česká republika
t0
ČR
t0 = 30p = 1
t0
t1 = 80Ap = 1
t1A
t1A
ČR
t1B
ČR
t1C t1D t1E t1F
Slovenská republika
t1 = 45Bp = 3
ČR
t1B
SR
SR
SR
t0 = 67p = 2
t1 = 30Ap = 3
t1 = 134Bp = 2
SR
t1 = 0Cp = 3
t1C
t1 = 78Dp = 1
t1D
t1 = 109Ep = 2
t1E
SR
ČR
t1F
SR
ČR
ČR
t1 = 0Fp = 3 128
SR
t1 = 0Cp = 3
t1 = 159Dp = 1 t1 = 7Ep = 2 t1 = 0Fp = 3
Poznámka: index t0 je výchozí stav v roce 2012; index t1 je střednědobý horizont v roce 2020; indexy ČR a SK označují případy; index p označuje index pravděpodobnosti; indexy A-F označují jednotlivé závislé proměnné: A - Ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov (IKL) B - Ropovod Adria C - Potenciální ropovod Bratislava-Schwechat-Pipelie (BSP) a ropovod Adria–Wien Pipeline (AWP) D - Potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk E - Potenciální ropovod Spergau-Litvínov F - Vodní cesta Lobau-Bratislava Zdroj: T. Vlček
Z tabulky je patrné, že pro Českou republiku má největší potenciál nahraditelnosti (s ohledem na index pravděpodobnosti) ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov a potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk. V závěsu je potenciální ropovod SpergauLitvínov, který má sice vyšší potenciál nahraditelnosti, než trasy A a D, ale horší index pravděpodobnosti. V případě Slovenské republiky má suverénně nejlepší výsledek potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk a za ním je Ropovod Adria. Zajímavé je, že výsledky ukazují, že žádná z ostatních alternativ není pro Slovensko vůbec relevantní. Byť je soulad a nesoulad v jednotlivých závislých proměnných u obou případů zřetelný, tabulka č. 6.2 uvádí jednoduchou vizualizaci nalezení suboptimální alternativy pro oba případy zároveň. Bere totiž v úvahu indexy pravděpodobnosti. Pro lepší vizualizaci efektu
těchto
indexů
jsme
jej
pojali
jako
denominátora
příslušných
indexů
pravděpodobnosti.
Tab. 6.2: Vizualizace indexu pravděpodobnosti
Česká republika
t0
ČR
Slovenská republika SR
t0 = 30
t0
t1 = 80A
t1A
SR
t1B
SR
t1A
ČR
t1B
ČR
t1 = 15B 129
t0 = 34
t1 = 10A t1 = 67B
t1C
ČR
t1 = 0C
t1C
t1 = 78D
t1D
t1D
ČR
t1E
ČR
t1F
t1 = 55E
ČR
t1 = 0F
SR
SR
t1 = 0C
t1 = 159D
t1E
SR
t1F
SR
t1 = 4E t1 = 0F
Poznámka: index t0 je výchozí stav v roce 2012; index t1 je střednědobý horizont v roce 2020; indexy ČR a SK označují případy; indexy A-F označují jednotlivé závislé proměnné: A - Ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov (IKL) B - Ropovod Adria C - Potenciální ropovod Bratislava-Schwechat-Pipelie (BSP) a ropovod Adria–Wien Pipeline (AWP) D - Potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk E - Potenciální ropovod Spergau-Litvínov F - Vodní cesta Lobau-Bratislava Zdroj: T. Vlček
Z tabulky č. 6.2 je tedy ještě lépe patrné, že pro Českou republiku má největší potenciál nahraditelnosti (seřazeno sestupně) ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov, potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk a potenciální ropovod Spergau-Litvínov. V případě Slovenské republiky má stále jednoznačně nejlepší výsledek potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk, dále s odstupem Ropovod Adria a s velikou mezerou ropovod Ingolstadt-Kralupy-Litvínov. Vzhledem k opravdu velmi slabému výsledku u ropovodu Ingolstadt-Kralupy-Litvínov, hovoříme-li o Slovensku, z výzkumu vyplývá, že obě země se zájmově překrývají pouze u varianty potenciálního ropovodu Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk. Pro Slovensko jde o primární výsledek, o nejlepší alternativu, navíc s vysokým indexem pravděpodobnosti. Pro Českou republiku jde sice o výsledek sekundární, avšak také s indexem, jehož hodnota de facto vyjadřuje jistotu či vysokou pravděpodobnost hraničící s jistotou, že závislá proměnná bude uskutečněna (jak je uvedeno v kapitole 2.7). Pro Českou republiku sice nejde technicky vzato o nejlepší variantu, ale vzhledem k potenciálu nahraditelnosti ve výši 78 % jde o výstup zcela srovnatelný s nejlepším výsledkem (80 % u ropovodu Ingolstadt-Kralupy-Litvínov).
130
Uvedená trasa je dle výsledků výzkumu nejvhodnější alternativní trasou dodávek ropy na Slovensko. V případě České republiky jde o druhou nejlepší možnost, přičemž tato trasa s sebou přináší další pozitivní konotace. Například další zvýšení trasové diversifikace, zajištění provozu jižní větve ropovodu Družba i při ruském opuštění této trasy či udržení stabilních příjmů českého (a samozřejmě slovenského) přepravce ropy. Velmi významný je také fakt, že na rozdíl od jiných alternativ, tato část potenciálního ropovodu již fyzicky existuje. Bylo stanoveno, že srovnáním optimálních výsledků pro oba případy se společným suboptimálním výsledkem se dostaneme k jasné verifikaci či falzifikaci základní hypotézy. Optimální výsledek pro Českou republiku je svými hodnotami zcela srovnatelný s druhým výsledkem v pořadí, jenž je optimálním výsledkem pro Slovenskou republiku. I přesto, že pro ČR nejde o nejlepší variantu, pozitivní vliv na bezpečnost zásobování je nezanedbatelný a spolupráce mezi oběma zeměmi na společném rozvoji této suboptimální varianty je možná i žádoucí. Výsledky výzkumu nás tedy nutně vedou k falzifikaci základní hypotézy. I přesto, že oba případy mají jinou geografickou pozici a jiné zájmy a strategie při dosahování plynulosti zásobování ropou, potenciální ropovod Oděsa-Brody-Adamowo-Plock-Gdaňsk, resp. jeho existující část Oděsa-Brody-Družba, má potenciálně významně pozitivní dopad na bezpečnost zásobování ropou. Jde o optimální (SR) a nejlepší suboptimální (ČR) alternativu k primární trase dodávek a společný postup České a Slovenské republiky v prosazování a rozvoji této alternativy se ukazuje jako možný a vhodný. Jak už bylo řečeno výše, pokud bychom nehovořili o bezpečnostní dimenzi, tedy o náhradě přerušených dodávek primární trasou, pak lze konstatovat, že v běžném režimu lze ropovod Oděsa-Brody využít i pro běžné dodávky kaspické ropy ČR, bude-li konkurenceschopný ve smyslu přepravního tarifu, což je dalším incentivem pro spolupráci obou zemí.
131
Kapitola 7. Závěr Výsledky výzkumu ukazují, že Česká a Slovenská republika mají společné zájmy v ropném sektoru, které mohou přetavit ve společný postup při dosahováním těchto zájmů. Nicméně onen suboptimální výsledek se výrazným způsobem týká Ukrajiny jako tranzitní země ropovodu Oděsa-Brody. A Ukrajina je známá pověstí nespolehlivého tranzitéra uhlovodíků. Situaci také ovlivňují současné nepokoje na Ukrajině, které rozvoji spolupráce a stabilitě dodávek příliš nenahrávají. V rámci ropného sektoru by se tedy měly obě země diplomaticky výrazně angažovat v ukončení konfliktu a urovnání situace, jen tak lze dosáhnout na pozitiva plynoucí z rozvoje trasy Oděsa-Brody. Co se týče nespolehlivosti Ukrajiny jako tranzitéra, nabízí se velmi snadné řešení, kterým je privatizace ukrajinské přepravní sítě. Byť jde o fabulaci, jsme si prakticky jisti, že v případě vlastnictví ukrajinské přepravní sítě některým z dodavatelů či odběratelů ropy v regionu by byla nespolehlivost a nejistota ukrajinského transportu eliminována. A Ukrajině dost možná v budoucnosti nic jiného nezbude, neboť ruské alternativní přepravní trasy obcházející ukrajinské území jsou tvrdou realitou. Budoucnost ropovodu Oděsa-Brody úzce souvisí s existencí klientů, tedy poptávky, na trase a s existencí spolehlivého dodavatele, tedy nabídky, ropy z kaspické oblasti. A především nabídková část stále významně pokulhává. Tuto informaci propojme s faktem, že PKN Orlen se v červnu 2013 dohodl s Rosněftí na tříletém kontraktu (do konce června 2016) o dodávkách osmi milionů tun ropy do Česka v přepočtu zhruba za 130 miliard korun ropovodem Družba (viz Žižka, 2013a). S ropovodem Družba se tedy do budoucna pravděpodobně stále počítá jako s trasou pro dodávky z primárního tradičního zdroje. Výše v textu jsme také uvedli, že předpokládáme, že obě země se budou ze strategických důvodů snažit udržet vlastní rafinační kapacity v chodu a možnost přechodu z importu surové ropy na import ropných produktů proto není reflektována. V případě rezignace na udržení domácího rafinačního sektoru se nám však otevře ještě alternativní řešení. Tím je zvýšení importu ropných produktů prostřednictvím fyzického usnadnění přístupu na český a potažmo slovenský trh. Česká republika je totiž kvůli přírodním podmínkám poměrně izolovaná od ostatních trhů. Horské masivy na hranicích a neexistující produktovodní propojení (s výjimkou 132
Slovenska) limitují dovoz produktů ze zahraničí, neboť jej prodražují. Díky tomu jsou v České republice poněkud vyšší vnitroobchodní ceny produktů, právě kvůli omezeným možnostem importu nákladními automobily či po železnici, které dovoz výrobků z okolních států prodražují. Ceny produktů jsou podle neoficiálních informací přibližně o 10 USD na barel ropy vyšší než za hranicemi, což má pozitivní vliv na konkurenceschopnost českých rafinérií. Napojení na produktovody ze zahraničí (např. z Německa) by znamenalo výrazné zjednodušení vstupu zahraničních produktů na český trh, což by vedlo k pozitivnímu efektu vyjádřenému plošným snížení cen paliv a dalších produktů přibližně o uvedených 10 USD. Na druhou stranu by tento vývoj potenciálně mohl vést ke krachu rafinérií a k rozpadu rafinérského sektoru v České republice. Této situace české rafinérie využívají a snaží se omezovat aktivity veducí ke zjednodušení přeshraničního transportu produktů. Jediným reálným konkurentem českým rafinériím je slovenská firma Slovnaft, a. s., neboť je napojena na produktovodní síť ČEPRO, a. s., pomocí produktovodu z Bratislavy. Z celkového importu pohonných hmot do České republiky se dováží přibližně dvě třetiny z tohoto objemu právě prostřednictvím slovenské produktovodní sítě společnosti Slovnaft, a. s. Česko a Slovensko jsou v ropném sektoru významně provázáni, změny v jedné zemi ovlivňují vývoj v druhé a obráceně. Výzkum ukazuje, že v otázce surové ropy mohou být obě země partnery a společným postupem dosahovat vlastních unilaterálních zájmů v souladu se svými energetickými koncepcemi. V otázce rafinace ropy a obchodu jsou však země tvrdými konkurenty a tato dichotomie může mít na společnou diplomacii nemalý vliv. A právě zájmy rafinérií a obchodníků ve středoevropském prostoru, včetně vztahů mezi nimi, by bylo vhodné téma pro navazující výzkum, který by vhodně doplnil zjištění tohoto výzkumu.
133
Jmenný rejstřík Aliyev, Natig, 113 Andrews-Speed, Philip, 26 Bahgat, Gawdat, 25 Barton, Barry, 25 Blažek, Josef, 42 Blažek, Ladislav, 42 Cole, Bernard, 26 Creswell, John W., 21, 22 Dannreuther, Roland, 26 Drulák, Petr, 20, 22 Elkind, Jonathan, 25 Furlong, Paul, 20 Gerring, John, 29, 31 Gillham, Bill, 29 Glebov, Sergii, 110 Goldwyn, David, 25 Hendl, Jan, 20 Hnilica, Jiří, 42 Hollis, Martin, 22 Holub, Luděk, 42 Churchill, Winston, 12 Jahnátek, Lubomír, 100 Jirušek, Martin, 27 Juščenko, Viktor, 110 Kalicky, Jan, 25 Karlas, Jan, 32 Knutsen, Torbjørn L., 22 Komárek, Karel, 48 Kopal, Rostislav, 42 Kornienkov, Alexej, 103
Kořan, Michal, 33 Kouďousková, Hedvika, 27 Kučma, Leonid, 109 Kuchyňková, Petra, 27 Kyrjušin, Igor, 112 Laiová, Xuanli, 26 Lamich, Petr, 58 Marsh, David, 20, 146 Mitterlehner, Reinhold, 100 Nečas, Petr, 118 Nevosad, Miroslav, 42 Nowak, Ondřej, 42 Palka, Peter, 73 Pšeja, Pavel, 22 Rábl, Vratislav, 42 Radičová, Iveta, 100 Redgwellová, Catherine, 25 Ronneová, Anita, 25 Schilcher, Wolfgang, 74 Smith, Steve, 22 Soukup, Aleš, 42 Stake, Robert E., 29 Švaigl, Oldřich, 42 Vlček, Vítězslav, 51 Waller, Willard W., 29 Yergin, Daniel, 24 Zillman, Donald N., 25 Zoubek, Jiří, 57, 58 Žižka, Jan, 89
134
Seznam pramenů Academic Dictionaries and Encyclopedias. Dostupné na http://www.enacademic.com/ Action Plan for North-South Energy Interconnections in Central-Eastern Europe - Draft. (n.d.) Dostupné
na
http://www.mgrt.gov.si/fileadmin/mgrt.gov.si/pageuploads/Energetika/Predlogi_predpisov/V G-N-S_MoU_2011.pdf Adria-Wien Pipeline GmbH. Dostupné na http://www.adria-wien-pipeline.at/ Andrews-Speed, P., Laio, X., & Dannreuther, R. (2002). The Strategic Implications of China’s Energy Needs. Adelphi Paper 346. London: The International Institute for Strategic Studies. Antic, Z. (1973, 9. červenec). Green Light for Yugoslav-Hungarian Pipeline. Records of Radio Free Europe/Radio Liberty Research Institute. Budapest: Open Society Archives at Central European University. Dostupné na http://storage.osaarchivum.org/low/1e/9d/1e9dc5aa-d206-4ed6be73-44a5d40746ac_l.pdf Antic, Z. (1975, 12. srpen). Financing for Yugoslav-Hungarian Oil Pipeline Arranged. Records of Radio Free Europe/Radio Liberty Research Institute. Budapest: Open Society Archives at Central European University. Dostupné na http://storage.osaarchivum.org/low/dc/54/dc548678-47284a5b-9cbc-af617f36f486_l.pdf Azerbaijan Addressed to Odessa-Brody pipeline. (2012, 12. březen). Center for Economic & Social Development. Dostupné na http://cesd.az/new/2012/03/azerbaijan-addressed-to-odessabrody-pipeline/ Azerbaijan has enough resources to realize “Odessa-Brody-Gdansk” project - Aliyev. (2007, 19. červen). Unian Information Agency. Dostupné na http://www.unian.info/world/50411azerbaijan-has-enough-resources-to-realize-odessa-brody-gdansk-project-aliyev.html Azerbaijani oil may be delivered to Europe by Odessa-Brody-Plock pipeline from 2016. (2013, 30. leden). Azernews. Dostupné na http://www.azernews.az/oil_and_gas/49125.html Bagniewski, M. (2011). The pipeline industry in Poland. Det Norske Veritas AS presentation. Dostupné na http://www.dnv.pl/Binaries/1.%20Pipelines%20in%20Poland%20M%20Bagniewski_tcm144482429.pdf
135
Bahgat, G. (2005). Energy Partnership: Pacific Asia and the Middle East. Middle East Economic Survey, XLVIII(33), August 2005. Dostupné na http://www.mees.com/postedarticles/oped/v48n335OD01.htm Bahgat, G. (2006). Europe’s energy security: challenges and opportunities. International Affairs, 82(5), September 2006, s. 961-975. Baláž, P., & Kúšik, D. (2013). Nerastné suroviny Slovenskej republiky – Stav 2012. Spišská Nová Ves – Bratislava: Štátny geologický ústav Dionýza Štúra. Barton, B., Redgwell, C., Ronne, A., & Zillman, D. N. (2004). Energy Security: Managing Risk in a Dynamic Legal and Regulatory Environment. London: Oxford University Press. BAT UkrTransNafta. Dostupné na http://www.ukrtransnafta.com/ Beer, G. (2013). Transpetrol s nožom na krku. Štátnému prepravcovi ropy prestáva tiect biznis do náručia. Trend, 2013(1), s. 42-43. BENZINA, s.r.o. Dostupné na http://www.benzinaplus.cz/ Blažek, J. & Rábl, V. (2006). Základy zpracování a využití ropy. Praha: Vysoká škola chemickotechnologická v Praze. Blažek, L. (2009). Ohřejeme se v 21. století? O výstavbě a rozvoji palivo-energetické základny. Praha: FUTURA. Bratislava-Schwechat pipeline drafts. (2011, 30. květen). The Slovak Spectator. Dostupné na http://spectator.sme.sk/ BSP Bratislava Schwechat Pipeline GmbH. Dostupné na http://www.bspipeline.eu/ Business Monitor International. (2010). Oil & Gas Hungary Q1 2010. London: Business Monitor International. Buzan, B., Wæver, O., & de Wilde, J. (2005): Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Barrister & Principal. Ciarreta, A., & Nasirov, S. (2010). Impact of Azerbaijan’s Energy Policy on the Development of the Oil Sector. International Association for Energy Economics, 2010, Fourth Quarter, s. 43-46. Dostupné na http://www.iaee.org/en/publications/newsletterdl.aspx?id=118 Cieslar, S. (2008, 4. červen). Centrální tankoviště ropy v Nelahozevsi rozšířily dva obří zásobníky ropy. Konstrukce
-
Odborný
časopis
pro
stavebnictví
http://www.konstrukce.cz/ 136
a
strojírenství.
Dostupné
na
Cílek, V. (2008). Energetická bezpečnost České republiky – Rizika a výhledy. Vesmír, 87(9), s. 582-588. Clouded Future for Odessa-Brody Pipeline. (2007, 18. červenec). Oxford Business Group Economic Update. Dostupné na http://www.oxfordbusinessgroup.com/economic_updates/cloudedfuture-odessa-brody-pipeline Cole, B. D. (2008). Sea Lanes and Pipelines – Energy Security in Asia. Westport: Praeger Security International. Creswell, J. W. (2009). Research Design: Qualitative, Quantitative, and Mixed Methods Approaches. Los Angeles: SAGE Publication Inc. Czech Republic: Oil pipeline to Vienna-Schwechat? (2010, 19. srpen). wieninternational.at. Dostupné na http://www.wieninternational.at/en Čarek, M. (2009, 26. říjen). Lukoil chce koupit rafinerie v Německu a produkty prodávat do Polska. Mediafax.cz. Dostupné na http://www.mediafax.cz/ekonomika/2947685-Lukoil-chce-koupitrafinerie-v-Nemecku-a-produkty-prodavat-do-Polska ČEPRO, a.s. (2010). Výroční zpráva 2009. Dostupné na http://www.ceproas.cz/ ČEPRO, a.s. (2011). Výroční zpráva 2010. Dostupné na http://www.ceproas.cz/ ČEPRO, a.s. (n.d.). Produktovodní síť a střediska. Dostupné na http://www.ceproas.cz/ ČEPRO,
a.s.
(2013).
Výroční
zpráva
2012.
Dostupné
na
https://www.ceproas.cz/public/data/media/vyrocni_zpravy/CEP_vz12.pdf ČEPRO, a.s. Dostupné na http://www.ceproas.cz/ Černoch, F. (2008). Energetická politika EU: pozice na půli cesty. In Waisová, Š. (ed.), Evropská energetická bezpečnost, (s. 65-84). Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. Černoch, F. & Jirušek, M. (2013). Strategický a tržně orientovaný přístup k energetické politice v koncepčních dokumentech České republiky a Evropské unie. Politologický časopis, 2013(4), s. 441-468. Černoch, F, Dančák, B., Koďousková, H., Leshchenko, A., Ocelík, P., Osička, J., Šebek, V., Vlček, T., & Zapletalová, V. (2012). The Future of the Druzhba Pipeline as a Strategic Challenge for the Czech Republic and Poland. Brno: Masaryk University. Černoch, F., Jirušek, M., Koďousková, H., Osička, J., & Vlček, T. (2014). Ropná politika USA: historie a výzvy. Brno: Masarykova univerzita.
137
Černoch, F., Vlček, T., & Zapletalová, V. (2010). The Possible Dimensions and Potential of Czech-Polish Energy Cooperation. Studie pro účely Česko-polského fóra a Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. (2010). Výroční zpráva 2009. Dostupné na http://www.cappo.cz/ Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. (2013). Výroční zpráva 2012. Dostupné na http://www.cappo.cz/res/data/000116.pdf Česká
plynárenská
unie.
(n.d.).
Využívání
zemního
plynu
v dopravě.
Dostupné
na
http://www.cpu.cz/data/articles/down_753.doc Česká rafinérská vypověděla smlouvu o přepravě ropy firmě MERO. (2009, 11. prosinec). Svět průmyslu. Dostupné na http://www.svetprumyslu.cz/ceska-rafinerska-vypovedela-smlouvu-opreprave-ropy-firme-mero-ah641/ Česká
rafinérská,
a.s.
(2009).
Výroční
zpráva
2008.
Dostupné
na
2009.
Dostupné
na
2010.
Dostupné
na
2011.
Dostupné
na
2012.
Dostupné
na
2013.
Dostupné
na
Dostupné
na
http://www.crc.cz/data/documents/vyrocni_zprava_2008.pdf Česká
rafinérská,
a.s.
(2010).
Výroční
zpráva
http://www.crc.cz/data/documents/vyrocni_zprava_2009.pdf Česká
rafinérská,
a.s.
(2011).
Výroční
zpráva
http://www.crc.cz/data/documents/vyrocni_zprava_2010.pdf Česká
rafinérská,
a.s.
(2012).
Výroční
zpráva
http://www.crc.cz/data/documents/vyrocni_zprava_2011.pdf Česká
rafinérská,
a.s.
(2013).
Výroční
zpráva
http://www.crc.cz/data/documents/vyrocni_zprava_2012.pdf Česká
rafinérská,
a.s.
(2014).
Výroční
zpráva
http://www.crc.cz/data/documents/vyrocni_zprava_2013.pdf Česká
rafinérská,
a.s.
(n.d.).
Přepracovací
rafinérie.
http://www.ceskarafinerska.cz/cz/index.aspx Česká rafinérská, a.s. Dostupné na http://www.ceskarafinerska.cz/ Český báňský úřad, & Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového průmyslu - Společenstvo těžařů. (2014). Hornická ročenka 2013. Ostrava: Montanex a.s.
138
Český hydrometeorologický ústav. (2010). Emise hlavních znečišťujících látek v České republice podle krajů.
REZZO
1-4
2007
souhrnně.
Dostupné
na
http://90.183.101.73/uoco/emise/embil/07embil/07r14.html Český statistický úřad. (2008). Spotřeba paliv a energií v členění podle odvětví. Dostupné na http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=ENE0030UU&&kapitola_id=34 Český statistický úřad. (2009). Tab. 1A Bilance zdrojové části zpracování ropy v ČR - od počátku roku 2006,
2007
a
2008.
Dostupné
na
http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/6A00335486/$File/81121201a.xls Český statistický úřad. Dostupné na http://www.czso.cz/ Dąborowski, T. (2011, 12. leden). Russia no longer holds a monopoly on oil supplies to Serbia. OSW Analyses. Dostupné na http://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2011-01-12/russia-nolonger-holds-a-monopoly-oil-supplies-to-serbia Danube Inland Harbour Development. (2012). Navigability and environmental protection. Dostupné na http://www.southeast-europe.net/document.cmt?id=600 Deede, J. (2014, 31. březen) Ukraine wants to regain control of Odessa refinery – minister. EagleFordTexas.com. Dostupné na http://eaglefordtexas.com/news/id/32650/ukraine-wantsregain-control-odessa-refinery-minister/ Do hĺbky: Ropovod Bratislava – Schwechat. (2011, 29. červenec). Energia.sk. Dostupné na http://www.energia.sk/tema/ropa-a-ropne-paliva/do-hlbky-ropovod-bratislavaschwechat/4019/ Doprava a skladování ropy. (n.d.). Petroleum.cz. Dostupné na http://www.petroleum.cz/index.aspx Drulák, P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů. Praha: Portál s. r. o. Drulák, P. (2009). Epistemologie, ontologie a operacionalizace. In Drulák, P. (ed.). Jak zkoumat politiku, (s. 14-28). Praha: Portál, s. r. o. Druzhba Pipeline. (2009). Pipelines International 1(1), s. 56-57. Duslo a.s. Dostupné na http://www.duslo.sk/ Duszczyk, M. (2013, 24. prosinec). Nowy naftowy korytarz przez Polskę. Ekonomia.rp.pl. Dostupné na http://www.ekonomia.rp.pl/artykul/1074858.html?
139
Elkind, J. (2010). Energy Security - Call for a Broader Agenda. In: Pascual, C., & Elkind, J. (eds.). Energy security: economics, politics, strategies, and implications, (s. 119-148). Washington: The Brookings Institution. Energetická politika České republiky (schválená usnesením vlády České republiky ze dne 12. ledna 2000 č. 50). Dostupné na http://biom.cz/leg/Energeticka_politika.doc Energetický regulační úřad. Dostupné na http://www.eru.cz/ Energy Community. (2009). Report on the Steps, Related to the Energy Community Oil Dimension. Dostupné na http://www.energy-community.org/pls/portal/docs/474201.PDF EPH odkoupil podíl firmy E.ON ve slovenské společnosti NAFTA. (2013, 31. prosinec). Patria online. Dostupné na http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2529375/eph-odkoupil-podil-firmy-eon-veslovenske-spolecnosti-nafta.html European Commission. (2013). Energy Infrastructure Projects of Common Interest (PCI). Dostupné na http://ec.europa.eu/energy/infrastructure/pci/pci_en.htm Gerring, J. (2007). Case Study Research Principles and Practices. Cambridge: Cambridge University Press. Gigantické nádrže na ropu chrání strategické zásoby. (2008, 9. říjen). Enviweb. Dostupné na http://www.enviweb.cz/ Gillham, B. (2000). Case Study Research Methods. London / New York: Continuum. Glebov, S. (2010). Black Sea security as a regional koncern for the Black Sea states and the global powers. In Triantaphyllou, D. (ed.). The Security Context in the Black Sea Region, (s. 129-143). Abingdon/New York: Routledge. Graham, P. (2007, 18. říjen). Poland's PKN Orlen or unit could buy stake in Trieste-Germany pipeline. AFX News Limited, Forbes. Dostupné na http://www.forbes.com/ Grujicic, P. (2009). Presentation of Serbian Energy Policy. Prezentace Ministerstva těžby a energetiky Srbské republiky na konferenci Towards Integration into the European Researh Area, Bělehrad, 29.
června
2009.
Dostupné
na
http://ec.europa.eu/dgs/jrc/downloads/20090629_infoday_belgrade_grujicic_predrag.pdf Goichi, K. (2005). Issues Involved in the Russian Crude Oil Transportation System and the Role of the State-Owned Pipeline Company, Transneft. Tokyo: The Institute of Energy Economics. Dostupné na http://eneken.ieej.or.jp/en/data/pdf/292.pdf
140
Gunvor bought a 10-percent stake in the Transalpine pipeline. (2013, 18. únor). Russian-American Business.
Dostupné
na
http://russianamericanbusiness.org/web_CURRENT/articles/1192/1/Gunvor-bought-a-10percent-stake-in-the-Transalpine-pipeline Henderson, J. (2014). Russia’s Energy Relations with Europe. Prezentace v rámci Mezinárodní letní školy energetické bezpečnosti Masarykovy univerzity The Energy Policy of the EU and its Position in Global Energy Environment. Telč, 6. srpna 2014. Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat - Analýza a metanalýza dat. Praha: Portál s. r. o. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. História
ťažby
a
spracovania
ropy
na
Slovensku.
Petroleum.sk.
Dostupné
na
http://www.petroleum.sk/historia-tazby-spracovania-ropy-na-slovensku Holub, L., Švaigl, O., Nevosad, M., Soukup, A., &
Kopal, R. (2005). Století benzínu - Historie
rafinérského průmyslu v českých zemích. Praha: Asco – vydavatelství spol. s r. o. pro Českou rafinérskou, a.s. Hollis, M., & Smith, S. (2000). Teorie mezinárodních vztahů – Interpretace a porozumění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Horčík, J. (2009, 7. prosinec). Česká republika zvýší podíl biopaliv v benzinu a naftě. Hybrid.cz. Dostupné na http://www.hybrid.cz/ Horčík, J. (2010, 18. březen). Podíl biopaliv v benzinu a naftě se v ČR zvýší. Hybrid.cz. Dostupné na http://www.hybrid.cz/ Hovet, J. (2008, 7. květen). Czech Republic negotiating for 2 pct stake in Tal oil pipeline. Thomson Financial News, Forbes. Dostupné na http://www.forbes.com/ Höth, H., & Drábová, D. (2006). Rizika přesahující hranice – Případ Temelín. Dostupné na http://www.csvts.cz/cns/news06/temcase.pdf Hrančík, P. (2012). Nákladní říční doprava na Dunaji v Rakousku. Diplomová práce na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dostupné na www.vse.cz/vskp/show_file.php?soubor_id=1078401 Chemosvit, a.s. Dostupné na http://www.chemosvit.sk/ ILF Consulting Engineers, & Purvin & Gertz. (2010a). Study on the Technical Aspects of Variable Use of Oil Pipelines - Coming into the EU from Third Countries. Overall Report. Dostupné na http://ec.europa.eu/energy/oil/studies/doc/2010_reporting_technical_aspects.pdf 141
ILF Consulting Engineers, & Purvin & Gertz. (2010b). Study on the Technical Aspects of Variable Use of Oil Pipelines - Coming into the EU from Third Countries. Work Package 1 Report. ILF Consulting Engineers, & Purvin & Gertz. (2010c). Study on the Technical Aspects of Variable Use of Oil Pipelines - Coming into the EU from Third Countries. Work Package 2 Report. ILF Consulting Engineers, & Purvin & Gertz. (2010d). Study on the Technical Aspects of Variable Use of Oil Pipelines - Coming into the EU from Third Countries. Work Package 3 Report. Information Technology Associates. (2008). Europe Pipelines map - Crude Oil (petroleum) pipelines Natural
Gas
pipelines
-
Products
pipelines.
Dostupné
on-line
http://www.theodora.com/pipelines/europe_oil_gas_and_products_pipelines.html INOGATE Interstate Oil and Gas Transport ot Europe Umbrella Agreement - Ukraine. Dostupné na http://www2.inogate.org/html/countries/ukraine.htm Institut pro veřejnou diskuzi, týdeník Ekonom & Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. (2010). FINAL REPORT 2010 Energetická bezpečnost ČR. Dostupné na http://www.ivd.cz/download/Final_Report_IVD_EB.pdf International Energy Agency. (1999). Energy Policies of IEA Countries – Hungary – 1999 Review. Paris: IEA Publications 1999. International Energy Agency (2009a). CO2 Emissions from Fuel Combustion 2009. Paris: IEA Publications. International Energy Agency. (2009b). Oil Information 2009. Paris: IEA Publications 2009. International Energy Agency. (2009c). Energy balances of OECD countries. Paris: IEA Publications. International Energy Agency. (2009d). Natural Gas Information 2009. Paris: IEA Publications. International Energy Agency. (2009e). Electricity Information 2009. Paris: IEA Publications. International Energy Agency. (2009f). Natural Gas Information 2009. Paris: IEA Publications. International Energy Agency. (2009g). Oil Information 2009. Paris: IEA Publications 2009. International Energy Agency. (2009h). Renewables Information 2009. Paris: IEA Publications. International Energy Agency. (2009i). World Energy Outlook. Paris: IEA Publications. International
Energy
Agency.
(2010).
Energy
Security.
Dostupné
na
http://www.iea.org/subjectqueries/keyresult.asp?KEYWORD_ID=4103 International Energy Agency. (2010b). Oil & Gas Security, Emergency Response of IEA Countries, Czech Republic. Dostupné na http://www.iea.org/papers/security/czech_2010.pdf 142
International Energy Agency. (2011a). Energy Policies of IEA Countries – Hungary – 2011 Review. Paris:
IEA
Publications
1999.
Dostupné
na
http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/hungary2011_web.pdf International Energy Agency. (2011b). Oil & Gas Security, Emergency Response of IEA Countries, Slovak
Republic.
Dostupné
na
http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/slovak_republic_2011.pdf International Energy Agency. (2012a). Emergency Responses of IEA Countries – Oil & Gas Security – Germany.
Paris:
IEA
Publications
2012.
Dostupné
na
http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/germanyoss.pdf International Energy Agency. (2012b). Ukraine 2012. Paris: IEA Publications 2012. Dostupné na http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/Ukraine2012_free.pdf International Energy Agency. (2013). Oil Information. Paris: IEA Publications 2013. International Energy Agency. (n.d.). Selected 2007 Indicators for Czech Republic.
Dostupné na
http://www.iea.org/index.asp Jadranski naftovod JSC. Dostupné na http://www.janaf.hr/ Jahnátek: Spojiť Schwechat s ropovodom Družba je potrebné. (2009, 29. prosinec). ekonomika.sme.sl. Dostupné na http://ekonomika.sme.sk/ Jesenič, M. (2013, 1. únor). Liliana Rástocká: V plánovaní trasy ropovodu Bratislava – Schwechat pochybili i rakúske úrady. Energia.sk. Dostupné na http://www.energia.sk/rozhovor/ropa-aropne-paliva/v-planovani-trasy-ropovodu-bratislava-schwechat-pochybili-i-rakuskeurady/9467/ Jevič, P. (2010). Motorová biopaliva – otázky a odpovědi. Energie 21, 2010(3), s. 22-25. Johnstone, Ch. (2011, 7. říjen). Czech PM raises oil pipeline link to German refinery. Česká pozice. Dostupné
na
http://ceskapozice.lidovky.cz/czech-pm-raises-oil-pipeline-link-to-german-
refinery-fyt-/tema.aspx?c=A111007_160321_pozice_38969 Jones, T. (2010, 27. listopad). Czechs up access to ‘emergency’ Western oil on Russia’s warning. CzechPosition.com. Dostupné na http://www.ceskapozice.cz/en JSC Gazprom Neft. Dostupné na http://www.gazprom-neft.com/ JURKI-HAYTON s.r.o. Dostupné na http://www.jurki.sk/
143
Kalicki, J. H., & Goldwyn, D. L. (2005). Introduction: The Need to Integrate Energy and Foreign Policy. In: Kalicki, J. H., & Goldwyn, D. L. (eds.). Energy and Security: Toward a New Foreign Policy Strategy (s. 1-17). Baltimore: The Johns Hopkins University Press. Karlas, J. (2008). Komparativní případová studie. In Drulák, P. (ed.). Jak zkoumat politiku, (s. 62-91). Praha: Portál, s. r. o. Karpinsky, T. (1980). The Mineral Industry of Czechoslovakia. Minerals yearbook area reports: international,
1980(3).
Dostupné
na
http://images.library.wisc.edu/EcoNatRes/EFacs2/MineralsYearBk/MinYB1980v3/reference/ec onatres.minyb1980v3.tkarpinsky2.pdf Kašťáková, E. (2012). Spolupráca medzi Slovenskom a Ruskom v oblasti dodávok zemného plynu, ropy a jadrového paliva. In: Drábik, P., Červenka, P., Hlavatý, I., & Jansová, P. (eds.). Vedecké state Obchodnej fakulty 2012, (s. 279-288). Bratislava: Vydavateľstvo Ekonóm. Dostupné na http://of.euba.sk/konfVeda2012/Prispevky/_Zbornik.pdf Kavina, P. (2009). Surovinové zdroje. In Potůček, M., & Mašková, M. (Eds.), Česká republika – trendy, ohrožení, příležitosti (s. 307-330). Praha: Karolinum. Klímová, J. (2010, 19. březen). Českou naftu z nouzových zásob uskladní Němci. iDNES.cz. Dostupné na http://www.idnes.cz/ Knutsen, T. L. (1997). A history of International Relations theory. Manchester and New York: Manchester University Press. Koďousková, H., Kuchyňková, P., Leshchenko, A., & Jirušek, M. (2014). Energetická bezpečnost asijských zemí a Ruské federace. Brno: Masarykova univerzita. Konec
„zelené“
Benziny.
(2001).
Magazín
Petrol
2001(3).
Dostupné
na
http://www.petrol.cz/magazin/ Konończuk, Wojciech. (2010, 17. listopad). Russia ceases use of the Odessa-Brody pipeline as well as transit
via
Gdańsk.
OSW
Analyses.
Dostupné
na
http://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2010-11-17/russia-ceases-use-odessa-brodypipeline-well-transit-via-gdansk Kopačka, L. (1980). Energetická základna v hospodářském vývoji ČSSR po roce 1945. Hospodářské dějiny, 1980(6), s. 147-226. Kořan, M. (2008). Jednopřípadová studie. In Drulák, P. (ed.). Jak zkoumat politiku, (s. 29-61). Praha: Portál, s. r. o. 144
Kostiugova, V. (2008). The Prospects of Belarus Joining in the Exploitation of Odessa - Brody Pipeline. Vilnius:
Belarusian
Institute
for
Strategic
Studies.
Dostupné
na
http://www.belinstitute.eu/images/stories/documents/odessabrodyen.pdf Krajanová, D. (2011, 20. červenec). Nový ropovod má viac než desať možných trás. Ekonomika.sme.sk. Dostupné na http://ekonomika.sme.sk/c/5984148/novy-ropovod-ma-viacnez-desat-moznych-tras.html Kubátová, Z. (2010, 16. únor). Kauza Ostramo: Spor o miliardy už vynesl slušné zisky. Hospodářské noviny.
Dostupné
na
http://ekonomika.ihned.cz/c1-40574040-spor-o-miliardy-uz-vynesl-
slusne-zisky Kupchinsky, R. (2007, 12. leden). Ukraine: Odesa-Brody Pipeline Potential Still Unused. Radio Free Europe / Radio Liberty. Dostupné na http://www.rferl.org/content/article/1073974.html Lally, B. J. (2009). Making a Case for an Energy Security Strategy in an Energy-Climate Change Era. Prezentace US Department of Defense na AUSA - Acting Office of the Assistant Secretary of the Army (Installations & Environment) Conference, October 2009, Washington, DC. Dostupné na http://www.asaie.army.mil/Public/IE/doc/AUSA_DoD_Energy_Security_Lally_Oct09.pdf LAMA energy group. Dostupné na http://www.lamagroup.cz/ Leshchenko, A. (n.d.). Druzhba pipeline´s future as a threat to Czech energy security. Prezentace pro Polski
Instytut
Spraw
Międzynarodowych.
Dostupné
na
http://www.pism.pl/files/?id_plik=8348 Leuschner, U. (2013). Brüssel legt Liste mit 248 vordringlichen Energie-Projekten vor. EnergieChronik. Dostupné na http://www.udo-leuschner.de/energie-chronik/131003.htm LUKOIL Czech Republic s.r.o. Dostupné na http://www.lukoil.cz/ LUKOIL oil company. Dostupné na http://www.lukoil.com/ Manenok, T. (2009). Under the Russian Oil Umbrella. Eastern Europe Studies Centre BelarusInfo Letter,
6(6),
s.
1-5.
Dostupné
na
http://www.eesc.lt/uploads/news/id300/Bell_Issue%206%20%286%29.pdf Marsh, D., & Furlong, P. (2002). A Skin, not a Sweater: Ontology and Epistemology in Political Science. In Marsh, D. & Stoker, G. (eds.). Theory and Methods in Political Science, (s. 17-41). Basingstoke/New York: Palgrave MacMillan.
145
Matejovič, R. (2013). Núdzové zásoby ropy sa nesprivatizovali. Dimenzie, XIII(Máj-Jún), s. 6-15. Dostupné
na
http://www.reserves.gov.sk/sk/system/files/file/aktuality/sshr_interwiev_predseda.pdf Matocha, P. (2011, 1. březen). Mero chce spojit rafinérie v Litvínově a německé Leuně. Česká pozice. Dostupné na http://ceskapozice.lidovky.cz/mero-chce-spojit-rafinerie-v-litvinove-a-nemeckeleune-pp0-/tema.aspx?c=A110223_095514_pozice_6475 Medek, T. (2010, 14. duben). Část strategických zásob nafty bude ČR skladovat v Německu. Český rozhlas. Dostupné na http://www.rozhlas.cz/zpravy/portal Melichárková, A. (2013, 20. srpen). Agentúra začne s obrovským dlhom, štát si „akože" nepožičia. Energofórum.
Dostupné
na
http://www.energoforum.sk/sk/odborne-temy-a-
diskusie/clanky/2013/08/20/agentura-zacne-s-obrovskym-dlhom-stat-si-%E2%80%9Eakozenepozicia Memorandum o porozumení medzi Ministrom hospodárstva Slovenskej republiky a Spolkovým ministrom hospodárstva, rodiny a mládeže Rakůskej republiky o spolupráci v energetickom sektore.
(2009,
16.
říjen).
Dostupné
na
http://www.nrsr.sk/appbin/Tmp/odpoved_14_1298.pdf MERO ČR, a. s. Dostupné na http://www.mero.cz/ MERO ČR, a. s. (2008). Historie MERO ČR. Dostupné na http://www.mero.cz/ MERO ČR, a.s. (2010, 6. květen). Dohoda z Minsku zvýší bezpečnost dodávek ropy. Dostupné na http://www.mero.cz/ MERO
ČR,
a.s.
(2014).
Hlavní
údaje
účetní
závěrky
za
rok
2013.
Dostupné
na
http://www.mero.cz/files/zav2013.pdf MfD: Část státních nouzových zásob nafty bude skladována u soukromé firmy v Německu. (2010, 19. březen). Patria Online. Dostupné na http://www.patria.cz/Zpravodajstvi/1588183/mfd-caststatnich-nouzovych-zasob-nafty-bude-skladovana-u-soukrome-firmy-v-nemecku.html). Mikeš, L., & Mikšovský, T. (2008). Paramo Pardubice: Česká rafinérie s nejdelší tradicí. Magazín PETROL, 2008(1), s. 16-18. Mikšovský, T. (2003). Stále dokonalejší rafinerie – Vývoj zpracování ropy v českých zemích. Magazín PETROL, 2003(5), s. 14-18. Mikšovský, T.(2008). Tomáš Hüner "Domnívám se, že ČEPRO na rozdíl od společnosti MERO ČR je blíž případně možné privatizaci. Magazín PETROL, 2008(4), s. 20-23. 146
Mineralölverbundleitung GmbH Schwedt. Dostupné na http://www.mvl-schwedt.de/ Mineralölwirtschaftsverband e.V. Dostupné na http://www.mwv.de/ Minčič, L. (2013). Novela zákona o pohnných hmotách a její dopady na trh. Vydaná a přijatá korespondence Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s Ministerstvem financní ČR (listy spisové dokumentace č. 7 a č. 44-55). Dopis z 15. 1. 2013 pod č.j. MF-121496/2012/18. Dostupné
na
http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=27&ved=0CEkQFjAGOBQ& url=http%3A%2F%2Fwww.uohs.cz%2Fdownload%2FInformace106%2F2013%2F106_informace _zakon_311_2006_pril1.pdf&ei=LdHPU7boG6_64QSZ9oCQCw&usg=AFQjCNHkskQ_8SPm3oL5 6-b6Bs_ZO3hUmA&bvm=bv.71667212,d.ZGU&cad=rja Ministerstvo
dopravy
České
republiky.
(2008).
Ročenka
dopravy
2007.
Dostupné
na
https://www.sydos.cz/cs/rocenka-2007/index.html Ministerstvo hospodárstva SR. (2006) Energetická politika SR. Bratislava: Ministerstvo hospodárstva SR. Dostupné na http://www.economy.gov.sk/energeticka-politika-sr-5925/127610s Ministerstvo hospodárstva SR. (2008) Návrh stratégie energetickej bezpečnosti SR - upravené nové znenie.
Bratislava:
Ministerstvo
hospodárstva
SR.
Dostupné
na
http://www.rokovania.sk/Rokovanie.aspx/BodRokovaniaDetail?idMaterial=14372 Ministerstvo hospodárstva SR. (2013) Energetická politika Slovenskej republiky (Návrh). Bratislava: Ministerstvo hospodárstva SR. Ministerstvo hospodárstva SR. (2014) Nové znenie – Návrh Energetickej politiky Slovenskej republiky. Bratislava:
Ministerstvo
hospodárstva
SR.
Dostupné
na
http://www.rokovania.sk/Rokovanie.aspx/BodRokovaniaDetail?idMaterial=23993 Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2009a). Aktualizace Státní energetické koncepce České republiky říjen 2009. Dostupné na www.mpo.cz/kalendar/download/71707/priloha002.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2009b). Ropa a ropné produkty za 1. až 3. čtvrtletí 2009. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/40317/44861/547185/priloha001.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2009c). Ropa a ropné produkty za rok 2008. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/38128/42518/509862/priloha001.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2009d). Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/26649/44033/533470/priloha002.doc
147
Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2010a). Aktualizace Státní energetické koncepce České republiky únor 2010. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/26650/45632/552383/priloha001.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2010b). Návrh věcného záměru zákona o Státním fondu povinných zásob ropy a ropných produkt. Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. (2010c). Státní energetická koncepce ČR. Dostupné na http://www.mpo.cz/dokument5903.html Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2011). Ropa a ropné produkty za rok 2010. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/43767/49122/576190/priloha001.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2012). Bilanční přehled za rok 2011 - Ropa a ropné produkty. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/45884/51777/588401/priloha001.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2013a). Aktualizace Státní energetické koncepce České republiky září 2013. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/49416/55751/604825/priloha006.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2013b). Bilanční přehled za rok 2012 - Ropa a ropné produkty. Dostupné na http://www.scs.cz/docs/files/ropa%20a%20ropne%20produkty%202012.pdf Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2014). Bilanční přehled za rok 2013 - Ropa a ropné produkty. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/50163/56893/611275/priloha001.pdf Ministerstvo životního prostředí / Česká geologická služba – Geofond. (2009). Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny (stav 2008). Praha: Česká geologická služba – Geofond. Ministerstvo životního prostředí / Česká geologická služba – Geofond. (2010). Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny (Statistické údaje do roku 2009). Praha: Česká geologická služba – Geofond. Ministerstvo životního prostředí / Česká geologická služba – Geofond. (2012). Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny - Statistické údaje do roku 2011. Praha: Česká geologická služba – Geofond. Dostupné na http://www.geology.cz/ Ministerstvo životního prostředí / Česká geologická služba – Geofond. (2013). Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny - Statistické údaje do roku 2012. Praha: Česká geologická služba – Geofond. Dostupné na http://www.geology.cz/ MND a.s. Dostupné na https://www.mnd.cz/ MOL, Slovnaft To Invest EUR80 Million In Adria Oil Pipeline-Agency. (2011, 13. září). Dow Jones News. Dostupné na http://www.advfn.com/news_MOL-Slovnaft-To-Invest-EUR80-Million-In-AdriaOil_49158149.html 148
MOL. (2013). MOL Group Annul Report. Economic, Social and Environmental Performance. Dostupné na http://ir.mol.hu/sites/default/files/en/2013/MOL_AR2012_ENG_book_print%20version_uj.pdf MOL Group. Dostupné na http://www.mol.hu/ Na banské stavby sa zákon o významných investíciách nevzťahuje. Podporil to aj minister Peter Žiga. (2013, červen). Tlačové správy Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky. Dostupné na http://www.minzp.sk/tlacovy-servis/tlacove-spravy/tlacove-spravy-2013/tlacovespravy-jun-2013/na-banske-stavby-zakon-vyznamnych-investiciach-nevztahuje-podporuje-ajminister-peter-ziga.html Na vytýčení novej trasy ropovodu Bratislava-Schwechat sa stále pracuje. (2008, 26. červenec). ekonomika.sme.sl. Dostupné na http://ekonomika.sme.sk/ Nafta,
a.s.
(2013).
Ročná
správa
2012.
Dostupné
na
http://www.nafta.sk/sites/default/files/uploaded-files/rocne_spravy/nafta_vs2012.pdf Naftna Industrija Srbije. Dostupné na http://ir.nis.eu/ Naftoport Ltd. Dostupné na http://www.naftoport.pl/en/ Němeček, J. (2010, 4.listopad). KBC: Ropný sektor v CEE pod tlakem marží a makra. Unipetrol je příliš drahý, ale začne vyplácet dividendu. Dostupné na http://www.csob.cz/cz/SME/Trhy/Investicniokenko/Stranky/hzdetail.aspx?Info=35535 Nowak, O., & Hnilica, J. (2010). Rafinérský průmysl v České republice a energetická bezpečnost v oblasti
dodávek
ropy.
Ekonomika
a
Management,
2010
(3).
Dostupné
na
http://www.ekonomikaamanagement.cz/cz/ Núdzové zásoby ropy má spravovať nová agentúra. (2013, 16. květen). Pravda.sk. Dostupné na http://spravy.pravda.sk/domace/clanok/280782-nudzove-zasoby-ropy-ma-spravovat-novaagentura/ Oil Processing Industry of Ukraine. (n.d.). The Chamber of Commerce Ukraine. Dostupné na http://www.chamber.ua/img/Country_Profile_Part2_3%281%29.pdf Oil transit company Mero extends contract with TAL. (2010, 24. listopad). Prague Daily Monitor. Dostupné na http://praguemonitor.com/ Oil
Transit
in
Ukraine.
(2006,
31.
srpen).
Oil
and
Gas
Articles.
Dostupné
http://www.oilgasarticles.com/articles/391/1/Oil-Transit-in-Ukraine/Page1.html OMV. (2009). Výroční zpráva 2008. Dostupné na http://www.omv.cz/portal/01/cz/private 149
na
OMV.
(2014).
Annual
Report
2013.
Dostupné
na
http://www.omv.com/portal/01/com/omv/OMV_Group/Investor_Relations/Reports_and_Pre sentations#Annual%20Reports OMV and Yukos sign 28 million Euro crude deal. (2003, 13. srpen). Process Engineering. Dostupné na http://processengineering.theengineer.co.uk/omv-and-yukos-sign-28-million-euro-crudedeal/278421.article OMV Česká republika, s.r.o. Dostupné na http://www.omv.cz/ OMV Slovensko, s.r.o. Dostupné na http://www.omv.sk/ OMV prosazuje rychlé vybudování ropovodu Bratislava – Schwechat. (2009, 19. říjen). Periskop. Dostupné na http://www.periskop.cz/cz/clanky/omv-prosazuje-rychle-vybudovani-ropovodubratislava-schwechat Orbán, A. (2008). Power, energy, and the new Russian imperialism. Westport: Praeger Security International. Osička, J., Černoch, F., Ocelík, P., & Vlček, T. (2012). Technicko-ekonomické aspekty energetiky. Brno: Masarykova univerzita. Paramo, a.s. (2010). Výroční zpráva 2009. Dostupné na http://www.paramo.cz/ Paramo, a.s. (2011). Výroční zpráva 2010. Dostupné na http://www.paramo.cz/ Paramo, a.s. Dostupné na http://www.paramo.cz/ Parlament
narýchlo
riešil
ropné
rezervy.
(2012, 7.
listopad).
Trend.sk.
Dostupné
na
http://ekonomika.etrend.sk/ekonomika-slovensko/parlament-narychlo-riesil-ropnerezervy.html PCK Raffinerie GmbH. Dostupné na http://www.pck.de/ PERN Przedsiębiorstwo Eksploatacji Rurociągów Naftowych "Przyjaźń" Spółka Akcyjna. Dostupné na http://www.pern.com.pl/ Petr, M. (2011, 7. duben). Orel na zkoušku. Benzina přemalovala první pumpy na Orlen a Star. iHNed.cz. Dostupné na http://ihned.cz/ Petr, M. (2012a, 3. červenec). Slovnaft koupil pátou největší síť pump a zpečetil petrolejářský obchod roku. IHNED.cz. Dostupné na http://byznys.ihned.cz/c1-56401430-slovnaft-vyjednava-o-koupipap-oilu
150
Petr, M. (2012b, 7. listopad). Ropovod Adria se může stát třetím zdrojem ropy pro české rafinerie. Petrol/Economia. Dostupné na http://www.petrol.cz/aktuality/archiv/2012/46/ropovod-adriase-muze-stat-tretim-zdrojem-ropy-pro-ceske-rafinerie-1922.aspx?nom=2822&vote=1 Poland postpones Brody-Plock oil pipeline with Ukraine. (2013, 7. říjen). Enerdata. Dostupné na http://www.enerdata.net/enerdatauk/press-and-publication/energy-news-001/polandpostpones-brody-plock-oil-pipeline-ukraine_22738.html Poland refuses to finance further construction of "Odessa-Brody" oil pipeline. (2013, 30. říjen). Shipping
&
Logistics
Industry
Today.
Dostupné
na
http://shipping.einnews.com/article/174253437/tSf3bDqoAC-bf-VZ Polityuk, P., & Neely, J. (2014, 3. březen). Russia's Rosneft might buy Ukraine's Odessa refinery: newspaper. Reuters. Dostupné na http://www.reuters.com/article/2014/03/03/us-ukrainerefinery-russia-idUSBREA220IX20140303 Pološtátna firma pre skladovanie ropy je už založená. (2013, 26. srpen). Ekonomika.sme.sk. Dostupné na
http://ekonomika.sme.sk/c/6913625/polostatna-firma-pre-skladovanie-ropy-je-uz-
zalozena.html Port of Gdańsk. Dostupné na http://www.portgdansk.pl/en Pripojenie na ropovod Adria je podľa SaS pre Slovensko nevyhnutné. (2014, 7. březen). Tlačová agentúra Slovenskej republiky. Dostupné na http://aktualne.atlas.sk/pripojenie-na-ropovodadria-je-podla-sas-pre-slovensko-nevyhnutne/ekonomika/slovensko-a-ekonomika/ První soukromý ropovod v Čechách. (2003). Dostupné na http://www.petrol.cz/ Pšeja, P. (2005). Přehled teorií mezinárodních vztahů. Brno: Masarykova univerzita. Radojcic, D. (2012). New Opportunities on the Danube Corridor. Transport Research and Innovation Portal.
Dostupné
na
http://www.transport-
research.info/Upload/Documents/201203/20120314_140325_25734_New%20Opportunities% 20on%20the%20Danube%20Corridor.pdf Rafinerija nafte Brod. Dostupné na http://www.rafinerija.com/ Rezort hospodárstva podporuje projekt výstavby ropovodu Bratislava Schwechat Pipeline. (2014, 23. červen). Tlačová agentúra Slovenskej republiky. Dostupné na http://aktualne.atlas.sk/rezorthospodarstva-podporuje-projekt-vystavby-ropovodu-bratislava-schwechatpipeline/slovensko/politika/ RoBiN OIL s.r.o. Dostupné na http://www.robinoil.cz/ 151
Ropovod Bratislava - Schwechat by mali začať stavať 2012. (2009, 16. říjen). O peniazoch. Dostupné na http://openiazoch.zoznam.sk/info/zpravy/zprava.asp?NewsID=84937 Ropovod z Litvínova do Spergau je projektem společného zájmu EU. (2013, 14. říjen). Deník.cz. Dostupné na http://www.denik.cz/ekonomika/ropovod-z-litvinova-do-spergau-je-projektemspolecneho-zajmu-eu-20131014.html Roškanin, M. (2006). Ropovod IKL nebude otočen. Magazín PETROL, 2006(6), s. 6. Roškanin, M. (2007a). Na polské geofyziky jsou jen stížnosti: Zlobí se na ně nejen ekologové, ale i Jihomoravané. Magazín PETROL, 2007(2), s. 9. Roškanin, M. (2007b). Uzavře Rusko ropovod Družba? Česko by mělo problém, odkud ropu brát. Magazín PETROL, 2007(4), s. 8-9. Roškanin, M. (2008a). Cenná závislost: Poučí Česko zkušenost s přiškrcením dodávek ropy Družbou? Magazín PETROL, 2008(5), s. 9. Roškanin, M. (2008b). MND chtějí nová ložiska na Moravě. Magazín PETROL, 2008(2), s. 6. Roškanin, M. (2008c). MND mají v Rusku problém s ropou. Magazín PETROL, 2008(2), s. 6. Roškanin, M. (2008d). Slováci chtějí otočit tok v Družbě – Hrozí ukončení přepravy starým ropovodem. Magazín PETROL, 2008(3), s. 7. Roškanin, M. (2009). Dodávky ropy budou plynulejší - Mero uzavřelo dohodu s ruským přepravcem ropy. Magazín PETROL, 2009(4), s. 6. Rudinec, R. (1989). Zdroje ropy, zemného plynu a geotermálnej energie na východnom Slovensku. Bratislava: Alfa. Rusko hrozí Evropě, že přeruší dodávky ropy, dohoda se ale blíží. (2009, 28. prosinec). ČT24. Dostupné na http://www.ct24.cz/ Rusko skoro zastaví dodávky ropy do Česka. (2012, 4. květen). Týden.cz. Dostupné na http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/rusko-skoro-zastavi-dodavky-ropy-doceska_233442.html Sarmatia Sp. Z o.o. Dostupné na http://sarmatia.com.pl/ Shell Czech Republic a.s. Dostupné na http://www.shell.cz/ Shell Czech Republic a.s.(n.d.). Biopaliva. Dostupné na http://www.shell.cz/
152
Skupina MOL koupí 208 čerpacích stanic Agip v České republice, na Slovensku a v Rumunsku. (2014, 7. květen). Tisková zpráva Slovnaft, a.s. Dostupné na http://www.slovnaft.cz/skupina-mol-koupi208-cerpacich-stanic-agip-v-ceske-republice-na-slovensku-a-v-rumunsku Slovak, Hungarian firms sign accord on increasing capacity of oil pipeline. (2012, 8. prosinec). Hospodářské noviny / BBC Monitoring European. Dostupné na http://www.garp.org/risk-newsand-resources/risk-headlines/story.aspx?newsId=55921 Slovenská agentúra pre rozvoj investicií a obchodu. (n.d.). Slovensko – Analýza chemického priemyslu. Bratislava:
SARIO.
Dostupné
na
http://www.euroekonom.sk/download2/ekonomika-
sr/Sektorova-analyza-Chemicky-priemysel.pdf Slovenská asociácia petrolejárskeho priemyslu a obchodu. (2014). Výročná správa 2013. Dostupné na http://sappo.sk/wp-content/uploads/2014/06/vyrocna_sprava.pdf Slovenská plavba a prístavy a.s. Dostupné na http://www.spap.sk/ Slovnaft, a.s. Dostupné na http://www.slovnaft.sk/ Slovnaft opravil produktovod z rafinérie do prístavu. (2012, 17. duben). BratislavskéNoviny.sk Dostupné
na
http://www.bratislavskenoviny.sk/najnovsie-spravy-z-bratislavy/zivotne-
prostredie/slovnaft-opravil-produktovod-z-rafinerie-do-pristavu.html?page_id=278282 Slovnaft, a.s. (2013). Slovnaft Výročná správa 2012 – Ekonomická, sociálna a environmentálna výkonnosť. Dostupné na www.slovnaft.sk/repository/820923.pdf Slovnaft, Transpetrol and MOL have signed Memorandum on cooperation in connection with modernisation and increasing of transport capacity for pipeline Friendship 1 between Slovakia and
Hungary.
(2012,
12.
květen).
Tisková
zpráva
Slovnaft,
a.s.
Dostupné
na
http://www.slovnaft.sk/en/about_slovnaft/media_service/press_releases/2012/slovnaft__tra nspetrol_and_mol_have_signed_memorandum_on_cooperation_in_connection_with_moder nisation_and_increasing_of_transport_capacity_for_pipeline_friendship_1_between_slovakia _and_hungary/ Socor, V. (2010). Russia and Croatia Resurrect Druzhba-Adria Oil Transport Scheme. Eurasia Daily Monitor, 7(45). Dostupné na http://www.jamestown.org/single/?tx_ttnews[tt_news]=36125 Socor, V. (2011). Odessa-Brody Pipeline Operating On Azerbaijani Oil. Eurasia Daily Monitor, 8(59). Dostupné na http://www.jamestown.org/programs/edm/single/?tx_ttnews[tt_news]=37701 Socor, V. (2012, 1. únor). Russian oil slick for Croatia. Asia Times Online. Dostupné na http://www.atimes.com/atimes/Central_Asia/NB01Ag01.html 153
Socor, V. (2013). Igor Sechin Door-Crashing in Croatia. Eurasia Daily Monitor, 10(116). Dostupné na http://www.jamestown.org/single/?tx_ttnews[tt_news]=41039&no_cache=1 Socor, V. (n.d.). Odessa-Brody-Poland Oil Transport Project Shelved Indefinitely. Baltimore: Center for Transatlantic
Relations.
Dostupné
na
http://transatlantic.sais-jhu.edu/transatlantic-
topics/Articles/energy-security/energy/odessa-brody-poland_oil.pdf Správa rezerv a Transpetrol založili Spoločnosť pre skladovanie, a. s. (2013, 26. srpen). Tlačová agentúra
Slovenskej
republiky
-
Teraz
Ekonomika.
Dostupné
na
http://www.teraz.sk/ekonomika/sshr-transpetrol-skladovanie-spolocnost/56339-clanok.html Správa státních hmotných rezerv ČR. Dostupné na http://www.sshr.cz/ Správa státních hmotných rezerv. (2009). Analýza možného zapojení podnikatelské sféry do skladování nouzových zásob ropy a ropných produktů s cílem realizovat požadované navýšení nouzových zásob ropy a ropných produktů na úroveň pokrytí 120 dnů. Dostupné na http://download.mpo.cz/get/38815/43188/516133/priloha005.doc Standort Wien. Dostupné na http://standort-wien.at/ Státní energetická koncepce České republiky (schválená usnesením vlády České republiky č. 211 ze dne
10.
března
2004).
Dostupné
na
http://download.mpo.cz/get/26650/45632/552381/priloha003.doc Stopford, M. (1997). Maritime Economics. London: Routledge. Stopp, J., Völtz, J., & Lother, W. (2005, prosinec). Single-source responsibility: KROHNE Flowmetering stations for custody transfer. Oil Gas European Magazine, International Edition of Erdöl Erdgas Kohle, 9,(12), s. 2-4. Dostupné na http://www.krohne.com/fileadmin/media-lounge/PDFDownload/Oil_and_Gas/Reprint_TAL_e.pdf Sušanka, F. (2010, 2. srpen). Třetí ropovod do ČR by mohl vést z Rakouska, nebo Německa. Mediafax. Dostupné na http://zpravy.kurzy.cz/237137-e15-cesko-zvazuje-treti-ropovod/ Šebor, G. (2007, 3. listopad). Rafinérie a ropovody ve střední Evropě. Ekonom. Dostupné na http://www.enviweb.cz/ Školiace a konzultačné stredisko Piešťany. (2007). Něco málo o ropě a zemním plynu. Dostupné na http://www.netesnosti.informacie.sk/files/tech_info_02.pdf Štochl, M., & Čižmář, Z. (2008). Benzina v proměnách času. Praha: Benzina, s.r.o. The Transalpine Pipeline. Dostupné na http://www.tal-oil.com/
154
The World Bank. Dostupné na http://www.worldbank.org/ TOTAL Deutschland GmbH. Dostupné na http://www.total.de/ Transpetrol, a.s. Dostupné na http://www.transpetrol.sk/ Transpetrol, a.s. (2010). Výročná správa 2009. Dostupné na http://www.transpetrol.sk/wpcontent/uploads/TP_vyrocna_sprava_2009.pdf Transpetrol, a.s. (2013). Výročná správa 2012. Dostupné na http://www.transpetrol.sk/wpcontent/uploads/TP_vyrocna_sprava_2012.pdf Transpetrol, a.s. (2014). Výročná správa 2013. Dostupné na http://www.transpetrol.sk/wpcontent/uploads/TP_VS_2013_WEB.pdf Trejbal, V. (2012, 10. říjen). Doprava na Dunaji skomírá. Spojením s Rýnem by vznikla evropská tepna. Patria Online. Dostupné na http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2168171/doprava-na-dunajiskomira-spojenim-s-rynem-by-vznikla-evropska-tepna.html Trend, H. (1973, 19. říjen). Renewed Polish Interest In the Adria Oil Pipeline. Economics, 1973(2), s. 13. Dostupné na http://osaarchivum.org/files/holdings/300/8/3/pdf/44-2-336.pdf Tuppinger, D. (2014). Increasing refinery profitability and middle distillate production in this challenging climate. Prezentace OMV Refining & Marketing, Antwerpy, 1. ledna 2014. Dostupné
na
http://www.platts.com/IM.Platts.Content/ProductsServices/ConferenceandEvents/2014/pc49 4/presentations/Dieter_Tuppinger.pdf U.S. Energy Information Administration. (2010). Country Analysis Briefs – Russia. Dostupné na http://www.eia.gov/ Ukraine: Ukrtransnafta Head Discusses Odesa-Brody. (2007, 20. duben). Public Library of US Diplomacy. Dostupné na http://www.wikileaks.org/plusd/cables/07KYIV941_a.html Ukraine and Poland resume talks of Odesa – Brody oil pipeline expansion. (2014, 10. duben). Pipelines
International.
Dostupné
na
http://pipelinesinternational.com/news/ukraine_and_poland_resume_talks_of_odesa_brody_ oil_pipeline_expansion/086807/ Ukraine asks Poland to extend Odessa-Brody pipeline to Plock. (2014, 4. duben). Oil & Gas Eurasia. Dostupné na http://www.oilandgaseurasia.com/en/news/ukraine-asks-poland-extend-odessabrody-pipeline-plock
155
Ukraine court seizes Odessa refinery -ministry. (2014, 22. duben). Reuters. Dostupné na http://www.reuters.com/article/2014/04/22/ukraine-refinery-impoundidUSL6N0NE3KG20140422 Ukraine lengthens Odessa–Brody pipeline to Plotsk. (2012, 10. říjen). Business News Belarus. Dostupné na http://doingbusinessby.com/ukraine-lengthens-odessabrody-pipeline-to-plotsk Ukraine Reverses Odessa-Brody Pipeline Flow. (2012, 5. prosinec). Oil & Gas Eurasia. Dostupné na http://www.oilandgaseurasia.com/en/tech_trend/ukraine-reverses-odessa-brody-pipelineflow UkrTransNafta offers help in starting Odesa refinery. (2013, 8. únor). UKR Inform. Dostupné na http://www.ukrinform.ua/eng/news/ukrtransnafta_offers_help_in_starting_odesa_refinery_2 98313 UNIGEO a. s. Dostupné na http://www.unigeo.cz/ Unipetrol, a.s. Dostupné na http://www.unipetrol.cz/ Unipetrol, a.s. (2010). 2009 v číslech - Stabilní partner v nestabilním prostředí. Dostupné na http://www.unipetrol.cz/miranda2/export/sites/intranet/cs/sys/galeriedownload/2009_v_cislech_1.pdf Unipetrol, a.s. (2010): Výroční zpráva 2009. Dostupné na http://www.unipetrol.cz/cs/index.html Unipetrol,
a.s.
(2013):
Výroční
zpráva
2012.
Dostupné
na
2013.
Dostupné
na
http://www.unipetrol.cz/cs/VztahySInvestory/vyrocnizpravy/Documents/Unipetrol_Vyrocni_Zprava_2012.pdf Unipetrol,
a.s.
(2014):
Výroční
zpráva
http://www.unipetrol.cz/cs/VztahySInvestory/vyrocnizpravy/Documents/2013%20ANNUAL%20REPORT/Grafick%C3%A1_Factbook/Unipetrol_Vyroc ni_zprava_2013_GV.pdf Unipetrol RPA, s.r.o. (2013). Výroční zpráva 2012 Unipetrol RPA, s.r.o. Dostupné na http://www.unipetrolrpa.cz/CS/o-nas/Documents/Unipetrol_RPA_AR_2012.pdf United Nations Statistics Division. (2010). Carbon dioxide emissions (CO2), thousand metric tons of CO2 (CDIAC). Dostupné na http://mdgs.un.org/unsd/mdg/Default.aspx Úřad vlády ČR, & Nezávislá energetická komise. (2008, 30. září). Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu. Dostupné na http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Pracovni-verze-k-oponenture.pdf 156
Úřad vlády ČR, & Oponentní rada. (2008, 31. října). Oponentní posudek ke Zprávě Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu. Dostupné
na
http://www.vlada.cz/assets/ppov/nezavisla-energeticka-
komise/aktuality/Posudek-oponentni-rady.pdf Usnesení Vlády České republiky ze dne 3. ledna 2001 č. 10 + P k návrhu Metodiky střednědobých koncepcí.
Dostupné
na
https://racek.vlada.cz/usneseni/usnweb.nsf/0/8C5D4F378A95123FC12571B60070C17C Via Donau - Danube Ports Online. Dostupné na http://www.danubeports.info/ Via Donau - Donauschifffahrt. Dostupné na http://www.donauschifffahrt.info/ Vlček, T. (2010). Bezpečnost námořního zásobování ropou v mezinárodním prostředí. Magisterská práce.
Brno:
Masarykova
univerzita.
Dostupné
na
http://is.muni.cz/th/179046/fss_m/Diplomova_prace.pdf Vlček, T. (2011). Předpoklady české elektroenergetické politiky ve středoevropském regionu: případová studie českého elektroenergetického sektoru. Rigorózní práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné na http://is.muni.cz/th/179046/fss_r/Rigorozni_prace.pdf Vlček, T. & Černoch, F. (2012). Energetický sektor České republiky. Brno: Masarykova univerzita. Vlček, T., & Černoch, F. (2013a). Aktuální témata a projekty v oblasti skladování a dopravy ropy do ČR. Paliva, 5(1), s. 1-6. Dostupné na http://paliva.vscht.cz/download.php?id=83 Vlček, T. & Černoch, F. (2013b). The Energy Sector and Energy Policy of the Czech Republic. Brno: Masarykova univerzita. Výpadky ropovodu Družba pojistí ropovod z Německa. (2010, 23. listopad). BusinnessInfo.cz. Dostupné na http://www.businessinfo.cz/cz/ Wiener Hafen, GmbH & Co KG. Dostupné na http://hafen-wien.com/ Woodside, A. G. (2010). Case Study Research: Theory, Methods, Practice. Bingley: Emerald Group Publishing Limited. Woronowycz, R. (2003, 19. říjen). UkrTransNafta president criticizes decision on use of Odesa-Brody pipeline.
The
Ukrainian
Weekly,
LXXI(42),
s.
1,
19.
Dostupné
http://ukrweekly.com/archive/pdf3/2003/The_Ukrainian_Weekly_2003-42.pdf Yergin, D. (2006). Ensuring Energy Security. Foreign Affairs, 85(2), March / April 2006, s. 69-82.
157
na
Yukos Unit to Build Pipeline to Supply Austria. (2003, 19. prosinec). The Moscow Times. Dostupné na http://www.themoscowtimes.com/business/article/yukos-unit-to-build-pipeline-to-supplyaustria/233931.html Zabo, L. (2008). Nouzové zásoby ropy a ropných produktů zaručují bezpečnost státu. Magazín ProEnergy, 2008(4), s. 75-77. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) jehož úplné znění bylo uveřejněno v zákoně č. 439/1992 Sb., ve znění pozdějších změn provedených zákonem č. 10/1993 Sb., zákonem č. 168/1993 Sb., zákonem č. 366/2000 Sb., zákonem č. 132/2000 Sb., zákonem č. 258/2000 Sb., zákonem č. 315/2001 Sb., zákonem č. 61/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 150/2003 Sb., zákonem č. 3/2005 Sb., zákonem č. 386/2005 Sb. a zákonem č. 313/2006 Sb. Dostupné na http://www.cbusbs.cz/docs/zakon1988-044.doc Zaplatílek, J. (2007). Zásobování České republiky ropou. Pro-Energy magazín, 2007(2), s. 68-71. Dostupné na http://www.pro-energy.cz/clanky2/4.pdf Zaplatílek, J. (2008). Bezpečnost a spolehlivost dodávek zemního plynu, ropy a ropných produktů. Prezentace MPO. Dostupné na www.aem.cz/svse/ae080327/mpo_zaplatilek.ppt Žižka,
J.
(2010,
2.
srpen).
Česko
zvažuje
třetí
ropovod.
E15.
Dostupné
na
http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/cesko-zvazuje-treti-ropovod Žižka, J. (2013a, 1. červenec). Čechům dodá ropu nový „buldozer“ Kremlu. Rosněfť zastínila i Gazprom. Česká pozice. Dostupné na http://ceskapozice.lidovky.cz/cechum-doda-ropu-novybuldozer-kremlu-rosneft-zastinila-i-gazprom-10s/tema.aspx?c=A130626_100803_pozice_133809 Žižka, J. (2013b, 21. leden). Hrozí česko-slovenský spor o ropu? Česká pozice. Dostupné na http://ceskapozice.lidovky.cz/hrozi-cesko-slovensky-spor-o-ropu-dry/tema.aspx?c=A130118_005908_pozice_91757
158