Název Příkladu dobré praxe
DÍTĚ A LOUTKA Tematická oblast (odbornost) Autor
Zájmové vzdělávání - dramatická výchova Jiřina Polanská a kolektiv
Odbornostní setkání
Pardubický kraj a Kraj Vysočina
Místo konání
Havlíčkův Brod 2012
Průřezové téma, vzdělávací oblast
Osobnostní a sociální výchova Umění a kultura
kliceprozivot.cz
Autor Jiřina Polanská Lektor Jiřina Polanská Konzultant Naďa Kalábová Účastníci, kteří se podíleli na vytvoření PDP Alena Beránková Helena Jiráčková Jiří Drahoš Iva Novotná Jaroslava Čermáková Gabriela Boková
2
Doba trvání aktivity 90 min
Cílová skupina 12–15 let
Počet účastníků 12
Indoorová aktivita
3
Outdoorová aktivita
Obsah 1) Stručná anotace příkladu dobré praxe .............................................. 6 2) Cíle související s klíčovými kompetencemi......................................... 9 3) Cílová skupina .............................................................................. 10 4) Dopad PDP na cílovou skupinu ...................................................... 11 Kompetence k učení ..................................................................... 12 Kompetence k řešení problémů .................................................... 12 Kompetence komunikativní .......................................................... 12 Kompetence sociální a personální ................................................ 13 Kompetence občanské ................................................................. 13 5) Popis zapojení cílové skupiny ......................................................... 14 6) Realizační tým a jeho kompetence ................................................. 15 7) Organizace a harmonogram realizace, obsah vzdělávání a forma...... 16 Harmonogram přípravy ................................................................. 17 8) Materiální a technické zabezpečení ................................................ 20 9) Rozpočet PDP ............................................................................... 21
4
10) Propojení PDP na místní/regionální/krajské podmínky a potřeby, udržitelnost PDP ............................................................................... 22 11) Evaluace - závěrečné zhodnocení realizace ................................... 23 12) Příloha od lektorky – loutkářky: .................................................... 26 Odborné texty a použité publikace ................................................ 38
5
1) Stručná anotace PDP Následující obsah vychází a zároveň navazuje na příklad dobré praxe „Děti a divadlo“, který lektorka zpracovala před časem s jiným kolektivem. Snad PDP „Dítě a loutka“ bude inspirující a obohacující i pro další zájemce. Autoři vycházeli při tvorbě ze svých zkušeností získaných při práci s dětmi a mládeží. Zkušenosti a ověřené procesy promítli do fiktivní skupiny dětí, pro kterou je určen následující PDP. Jde o volnočasovou činnost zájmového vzdělávání, jež je vedena formou dramatické výchovy a přináší konkrétní výsledky. Obsahuje několik tematických částí. I dílčí části lze – dle našeho názoru, úspěšně propojit se ŠVP příslušného zařízení či o ně doplnit průřezová témata. Úvodem jsme si položili otázku: Není divné nabízet loutkové divadlo v dnešní přetechnizované době plné automatů, počítačů, přehrávačů, spouštěčů a vypínačů? Je divné dokonce nabízet mladým lidem studium loutkářského umění?
6
Odpověď? Ne, není! Loutkové divadlo je pro děti nezastupitelné. Vychovává z nich budoucí návštěvníky velkých divadel a pohádka bývá jejich prvním setkáním s literaturou. A co dospělý člověk? I jemu loutkové divadlo nabízí odpoutání se od plochy monitoru počítače či televizní obrazovky k trojrozměrnému jevišťátku, kde zažije zázrak oživení hmoty. Ano, půvab loutkového divadla spočívá právě v tom zázraku oživlé hmoty. Mechanické pohyblivé hračky jsou na baterie, mají tudíž mechanický pohyb, zatímco loutka je oživena a rozpohybována člověkem, a v tom je její půvab. A pokud je to ruka loutkářova, loutka je jako živá a zázrak je na světě! Vztah DĚTÍ k druhu LOUTKY a míře její iluzívnosti je závislý na vkusu a návyku dítěte i na jeho věku.
7
U nejmladších převažuje spíše potřeba ověřovat si svět, stvrzovat a upevňovat si vědomí, že je takový, jak jejich dosavadní zkušenost napovídá. Vzpomeňme si, jak milují opakování a jak nás pedantsky opravují, když ve známé pohádce pozměníme byť jej jediné slůvko. U těch trochu starších pak nabývá na významu potřeba svět proměňovat a být jeho aktivním subjektem. No a u těch nejstarších – jako je na naší fotografii sedmnáctiletá Bára ze spolku loutkářů z Jablonce nad Nisou – už přichází bytostná touha vidět podstatu všech jevů, odhalit mechanismus jejich fungování, ale také potřeba ověřovat si hodnověrnost obrazu divadelního s podobou reálného světa.
8
2) Cíle související s klíčovými kompetencemi účastníků Cílem je umožnit dětem seberealizaci, dát jim příležitost k využití vlastní fantazie a tvořivosti, spolupracovat s ostatními, podílet se na vytváření příznivého klimatu ve skupině a celkovému rozvoji osobnosti. Další cíle: vyzkoušet si základní divadelní techniky a jejich zákonitosti včetně rekvizit (konkrétní, zástupné, imaginární), druhů loutek i herectví s loutkou, rozvíjet řeč i slovní zásobu, schopnost komunikace a aktivní spolupráci s ostatními dětmi v daném kolektivu, vyjadřovat myšlenkové obsahy i emoce přenášené do loutky a přes, respektive skrze ni, získávat základní znalosti nejen o divadle, ale následně také o okolním světě (nejen v oblasti kultury).
9
3) Cílová skupina Příklad dobré praxe „DÍTÉ A LOUTKA“ jsme koncipovali pro děti ve věku 12–15 let, které navštěvují kroužek loutkového divadla. Po menších úpravách ho lze vyzkoušet i s mladšími dětmi. Co se počtu týká, v praxi je ověřeno, že u loutkového divadla je vhodnější menší skupina, s maximálním počtem 12 dětí. Výhodou menší skupiny je, že se všichni navzájem dobře znají a mohou pravidelně navazovat kontakty, běžně se střídat v dramatických činnostech. Rozhodně není nevýhodou kolektiv nesourodý věkem. Naopak, jak již bylo výše naznačeno, výhodou je už stmelený kolektiv, který prošel v předcházejících letech společným „dramaťákem“.
10
4) Dopad PDP na cílovou skupinu Dramatická výchova prostřednictvím svých metod a technik nabízí: hlubší aktivní poznání, prožitek a zkušenost, prostor pro vcítění a toleranci, různé úhly pohledu a konfrontaci, spolupráci a aktivní jednání. Není nutné jen mechanické a pasivní přijímání nových vědomostí, dovedností a návyků, ale existují pro to formy přijatelné, ba až hravé. A co více! Prostřednictvím dramatické výchovy lze nahlédnout i „pod pokličku“ problémů, nepřijímat jen hotové a dané, ale experimentovat, hledat a nacházet. Třeba i „v kůži“ někoho či něčeho jiného se dobírat základní hierarchie hodnot a postojů. Děti při nabízených činnostech získávají mnoho důležitých dovedností, kompetencí:
11
Kompetence k učení Uplatněním a rozvíjením dramatických dovedností získávají děti schopnost vnímat obsah, fixovat naučené. Zlepšují si paměť, učí se respektovat pravidla, uplatňují a rozvíjí vlastní kreativitu, učí se dokončovat rozdělanou práci, např. při výrobě loutek. Mají zodpovědnost vůči kolektivu na jevišti i k divákům v hledišti.
Kompetence k řešení problémů Získávají nenásilnou formou nové zkušenosti, následně pak s nimi tvořivě pracují a postupně je využívají k řešení problémů (nejen vlastních). Osvojují si kritické myšlení, odstup, učí se přijímat a využívat kritiku.
Kompetence komunikativní Formulují a vyjadřují myšlenky a názory – například při hledání společného tématu, o němž chceme hrát. Naslouchají názorům ostatních, zapojují se do diskuze, umí v mluvené podobě vyjadřovat myšlenkové obsahy i emoce. Postupně zvládají i odborné pojmy související s divadelní terminologií, u nás i s loutkovým divadlem.
12
Kompetence sociální a personální Spolupracují s druhými v rámci daného kolektivu, funguje týmové vytváření příjemné atmosféry, ohled na druhé (třeba ve společné šatně), adaptabilita na změny (např. různé prostory k vystoupení). Dostavuje se náročnost a poctivost vůči sobě, jež nedovolí odvádět nekvalitní, duchaprázdnou práci. Nastupuje zodpovědnost nejen za divadelní vystoupení, ale i za chování mimo jeviště, etické chování (např. při „prohře“ na postupové přehlídce, při neúspěšném představení). Tím vším si vytváří pozitivní představu o sobě samém, dochází k růstu sebevědomí, k rozvoji osobnosti.
Kompetence občanské Uplatňují možnost pro sebevyjádření v umění a získání znalostí o sobě samém a následně také o okolním světě, zapojují se do kulturního života, podporuje se zájem o umění a kulturu vůbec. Snad by se dalo uzavřít, že zkušenost samostatného myšlení a vyjadřování vlastních myšlenek beze strachu je určitě tou nejlepší výbavou do života.
13
5) Popis zapojení cílové skupiny „Naše“ skupina se vytvořila na základě zápisu a vyplněné přihlášky do zájmového vzdělávání. Skupinu tvořily děti ve věku od dvanácti do patnácti let. Převažovaly sice dívky, ale přišli i dva mladíci. Což je vítané. Smíšená skupina je vždy výhodnější, dá se očekávat, že chlapci budou aktivnější, průbojnější a nápaditější, děvčata zase citlivější s širším rozsahem estetických zájmů. Dětí se většinou znaly, absolvovaly v předcházejících letech společně dramaťák. Byly připravené na to, že je čeká hra s loutkou. Dlužno říci, že samotná činnost v domech dětí nenásleduje ihned po zápise, ale až zhruba od poloviny září. Bylo stanoveno, že schůzky budou dvakrát týdně a potrvají vždy dvě hodiny.
14
6) Realizační tým a jeho kompetence Vedoucí společenskovědního oddělení – pedagog volného času, interní pracovník domu dětí a mládeže, pod kterého uvedený kroužek zájmového vzdělávání patří. Do samotného dění v hodině zasahuje minimálně, ale je oporou morální i materiální, prodiskutovává s vedoucí skupiny problémy i posuny účastníků a další práce s nimi. Vedoucí kroužku – externí pracovnice DDM, má uzavřenou dohodu o provedení práce. Loutkářka, členka divadelního spolku, od něhož se dá očekávat jistý díl spolupráce a pomoci.
15
7) Organizace a harmonogram realizace, obsah vzdělávání a forma SCHŮZKY - jsou vedené formou dramatické výchovy, tj. učení a osvojování hrou, ve finále pak motivované tématem zvoleného představení. Začátek hodiny slouží k uvolnění a navození správné atmosféry, k oproštění se od starostí dne – uvítání, rozehřátí pohybovou hrou. V další části následuje soustředění, kontakt, obrazotvornost. Etudy na dané téma, fabulace, fixování osvojeného. Průběžně nezapomínáme na uvolnění/relaxaci. Větší bloky cvičení nebo celé lekce jsou zakončovány diskuzí, kde si povíme, co jsme společně prožili. Z rozhovorů s účastníky o jejich prožitcích a nabytých zkušenostech se pak vedoucí dozví o účinnosti her a cvičení mnohem více než pouhým pozorováním v průběhu hodiny.
16
Harmonogram přípravy Analýza Vytvořit kolektiv s přívětivou atmosférou – kolektivně cítit, kamarádsky komunikovat, přes improvizace dojít k dokončení zvolené dramatizace, případné veřejné vystoupení využít k ověření vlastních schopností a získaných dovedností.
Návrh Stanovit cíle, jichž chceme ve finále dosáhnout. Cíle krátkodobé – náplň a záměr nejbližší lekce s tím, že na svém plánu pak dogmaticky netrváme a reagujeme na náladu dětí, celkovou atmosféru skupiny. Cíle střednědobé (dané nejen předělem roku a jeho významnými událostmi) – jde o to, čeho se dosáhne ve výchovné práci, která etapa dramatické výchovy byla dovršena.
17
Realizace ZÁŘÍ – ŘÍJEN: Skupinové cíle – seznámení, kontakt, osobní vlastnosti, potřeby a zájmy dětí. Dramatické cíle – uvést účastníky do tvořivé dramatiky usměrněním jejich energie, uvolnění, soustředěnost. Seznámení s příběhem, s dialogy a zápletkou. Vyprávění příběhu, skupinové hraní, improvizace. LISTOPAD – PROSINEC: Skupinové cíle – rozvoj sociální, tj. hry a cvičení kontaktu a sociální komunikace (verbální i nonverbální), posílení vzájemných vztahů. Dramatické cíle – povzbudit osobitost výrazu, rytmický pohyb se silnou emocionální reakcí. Rekvizity – konkrétní, zástupné, imaginární. Druhy loutek, vodění – formou improvizací a her. Rukodělná tvořivost výroba jednoduchých loutek, základy vodění, improvizace a etudy s loutkou. LEDEN – ÚNOR: Společná práce s textem, rozvinutí příběhu v dalších etudách, improvizace, fixace naučeného, práce se scénářem.
18
BŘEZEN: Týmová práce na výsledné verzi příběhu. Hrajeme pro rodiče a známé. Účast na divadelní přehlídce. DUBEN – KVĚTEN: Na základě hodnocení na přehlídce dotažení příběhu, fixace naučeného, další práce se scénářem. ČERVEN: Hrajeme představení v rámci akcí, jako je Den dětí apod. V případě postupu účast na dalších přehlídkách.
Metody a formy práce Metoda vysvětlování, dramatizace, samostatná práce, hry pohybové, komunikační a kooperativní.
19
8) Materiální a technické zabezpečení K samotné dramatické výchově jsou nezbytně nutné jen – skupina hráčů, místnost a bubínek. Ostatní je užitečné, ale ne nezbytné. Z pomůcek potřebuje vedoucí již zmíněný bubínek pro nepřímé vedení hráčů a pro průběžné rozvíjení rytmického cítění. Bubínek či tamburína mohou pak posloužit i jako zástupná rekvizita, zvlášť výhodná pro svůj univerzální tvar. Hodí se i orffovský instrumentář a vítané jsou další hudební nástroje – klavír, kytara či zobcová flétna. Zásoby kusů textilu a dalšího vyřazeného materiál jsou velice užitečné nejen pro loutkáře. Příznivé je, že může jít o vyřazené kusy oblečení – klobouky počínaje přes různé doplňky až třeba po špalíčky dřeva a kuchyňské nádobí. Místnost a její vybavení – ideální je prostor tak velký, aby se v něm dalo bez nebezpečí běhat, sedat, lehat na zem. Nemá v něm být mnoho nábytku – třída s lavicemi či místnost se špinavou podlahou rozhodně vhodné nejsou. Podle druhů a vodění loutek je vhodné vlastnit buď paravan (maňásek, javajka), či lávku (marionety). Knihovna obsahující teoretickou i metodickou literaturu a zásobárnu dramatických textů je pro vedoucí samozřejmostí.
20
9) Rozpočet PDP Lze předeslat, že nejde o závratné částky. Mzda pro vedoucího kroužku (většinou formou DPP) dle zvyklostí příslušného zařízení (převažuje minimální hodinová mzda, hrazeno z rozpočtu organizace). Materiál – různě vyřazený, zbytky, leckdy pomohou s materiálem různí dárci či sponzoři. Školné pro účastníky je dáno na základě kalkulace příslušného zařízení. Vedle nákladů na pořízení nových pomůcek je nutno pamatovat na režijní náklady provozu. Ani ve srovnatelných zařízeních není výše této režie stejná. Rozhoduje o ní buď vedení dané organizace, či nadřízený zřizovatel.
21
10)
Propojení PDP na místní/regionální/krajské podmínky a potřeby, udržitelnost PDP PDP „Dítě a loutka“ není vázán na místní, regionální či krajské podmínky a potřeby, je možné ho realizovat na jakékoliv úrovni. Možnost navazovat další témata a rozvíjet dosažené dovednosti je zárukou udržitelnosti tohoto programu.
22
11) Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Jak již bylo naznačeno v předcházejících řádcích, je na hodnocení a zpětnou vazbu pamatováno po každé hře, odhalujeme průběžně chyby a napravujeme je. Což platí i při práci na konkrétním textu. Považujeme za přínosné uvést, že není nutné vymýšlet či hledat stále další a další hry a cvičení, ale spíše zúročovat to, co už známe a umíme. Je výhodnější hledat spíše nové varianty „starého“ zadání a jiné úhly pohledu. Každý popis hry nebo cvičení je východiskem, hra sama vzniká při hraní. Proč loutkové divadlo, proč učit děti hrát s loutkou? Děti jsou dnes zahlcené pohyblivými hračkami, auty i panenkami na dálkové ovládání, sedí u monitoru a myší ovládají osudy hrdinů počítačových her. Dobrá, učí se nové dovednosti, orientaci ve světě techniky, ale stačí to? Neměly by získávat i jiné dovednosti a učit se navazovat vztahy bez baterií a počítačové klávesnice?
23
LOUTKY – samozřejmě i panenky a plyšáci, jsou milovány. Jsou malé, ovladatelné, respektive zvládnutelné, ale hlavně jsou „živé“. A tak je děti mohou chránit, mít rády, povídat si s nimi s převahou toho chytřejšího. Ale mohou se také o ně bát, ztotožnit se s hrdinou, rozvíjet svoje empatické předpoklady. Člověk, zejména bezmocný malý člověk, cítí totiž potřebu vytvořit si model podle svých představ, a to takový model, který může ovládat a na němž si může bez reálných následků zkoušet to, co si představuje. Práce na konkrétní divadelní inscenaci je pak učí soustředění, zaujetí pro věc i systematickému směřování k dlouhodobějšímu cíli a také spolupráci s druhými a respektu k nim. Vede k hlubšímu promýšlení a prociťování souvislostí, umožňuje ventilovat problémy. To vše samozřejmě za předpokladu, že nejde o nácvik rozdaných textů, nýbrž o umělecko-pedagogický proces. Vidina prezentace v podobě hotové inscenace motivuje děti k zájmu a ochotě promýšlet a propracovávat se svým pedagogem nejen celek, ale i detaily.
24
Dalo by se určitě dlouho a dlouze uvažovat na téma „Jak děti v dnešním přetechnizovaném světě reagují na loutky“, ale upřímně, bylo by to uvažování v rozsahu další mnohastránkové práce. Takže prozradíme už jen za závěr, že nám se rozhodně spojení dětí s loutkou osvědčilo. fotografie: Ivo Mičkal
25
12) Příloha od lektorky – loutkářky: NĚCO málo Z HISTORIE: Není snad na světě národa, v jehož kulturní historii by se vůbec neobjevovaly loutky a loutkové divadlo. Původ loutek a prvotní funkce (viz studium etnických skupin) souvisí s magickými obřady. Loutkové divadlo se se vší pravděpodobností vyvinulo z těchto dávných magických/náboženských obřadů. Podobně jako v jiných formách divadla se zde sdružovaly tanec, zpěv, hra na primitivní hudební nástroje (maska má blízko k loutce). EVROPSKÉ divadlo – patrně se hrálo už ve starém Řecku několik století před naším letopočtem (našly se marionety z pálené hlíny zavěšené na drátě + podobné loutky ve starořímských hrobkách) – nevíme, zda nešlo o loutky ve funkci zábavné hračky. U NÁS je zrod lidového loutkového divadla neodmyslitelný od výročních jarmarků, trhů a poutí (ovlivněno commedií dell´arte, která se zrodila v Itálii v 16. století) – pouliční lidové divadlo. Téměř po celé Evropě kočovaly komediantské trupy, které hrály jazykem země, z níž pocházely. České a slovenské divadlo – 16. stol. marionetové – kočovné trupy – vyšší společnost.
26
Společenské postavení nezáviděníhodné – úřady je pokládaly za nežádoucí. U nás nejstarší záznamy o komediantech anglických a italských, poté německých. 18. století – s přechodem loutkářů na venkov souvisí vznik loutkového divadla hraného v českém jazyce, dědilo se z otců na syna – Kopečtí, Finkové, Kočkové, Maiznerové, Dubští, Kludští… Legendární postavou se stal Matěj Kopecký (1775–1847) – působil v jižních Čechách, podle legendy při zvaní publika na představení používal komediantský buben u pasu. Je doložena také loutkářská činnost jeho otce Jana Kopeckého už v osmdesátých letech 18. století, takže Kopečtí patří nesporně k nejstarším a později nejrozvětvenějším českým loutkářským rodům. Repertoár obrozenských loutkářů můžeme roztřídit podle původu a obsahu. Nejtypičtější postavou tradičního loutkářského repertoáru se stal Kašpárek. Vrcholným obdobím amatérského loutkářství se stalo 20. století (roku 1903 se v Praze konal první sjezd českých loutkářů + 1905 postaven památník Matěje Kopeckého na hřbitově v Týně nad Vltavou). 27
DVA SMĚRY: tradicionalistický – tradice obrozeneckých marionetářů reformátorský – pokládal první směr za překonaný a hledal v dramaturgii inscenační praxi loutkových divadel nové cesty (důraz na specifika dětského diváka i s tušením uměleckých specifik moderní loutky) Roku 1951 vyhlásil ministr informací pořádání celostátní loutkářské přehlídka Loutkářská Chrudim – stala se nejen tradičním setkáním loutkářů, ale i významnou kulturní akcí, jejíž pověst se rozšířila do zahraničí.
PŘEDMĚT NA JEVIŠTI – REKVIZITA klasická (konkrétní) – předmět označuje sám sebe (hrnek = hrnek – Maryša/Vávra) Cvičení: Zkuste vyjádřit s rekvizitou něco více. Chystáte se uvařit si kávu, v ruce máte prázdný hrnek a v tom přijde řeč na vaši milou, která vás zradila. Vy posloucháte, něco prohodíte, v ruce máte pořád ten hrneček. A právě ve hře s ním se prozrazují vaše city, myšlenky, rozpoložení a vztahy.
28
zástupná – předmět vyznačuje jiný předmět, s nímž má společnou nějakou vlastnost. Hrnek může být mikrofon, klobouček či monokl („fór“ takového přenosu tehdy, když si divák vedle nově vytvářeného významu podrží i vědomí původního významu). Zkuste hrnek v roli jednající živé bytosti. imaginární – předmět je hercem zobrazován, jakoby tu byl. A) Zobrazení – hrnek – uvědomit si velikost ouška, výšku jeho nasazení, váhu při zvedání. B) HRA v kruhu – házíme sněhovou kouli – květináč – klobouk – krabička. To samé, jen neřekneme, co házíme. Každý má imaginární míč a s ním pinká...– pomalu, rychle, nadšeně. C) Předmět – zahrajeme, zobrazíme sám předmět svým jednajícím tělem. Pád krabice, létající šátek… až zvládneme, pak půjde i ten náš hrneček (ne jeho tvar a velikost, ale i celkové působení a charakter).
29
LOUTKY Specifikem loutkového divadla je užití předmětu v zástupném významu, a to za živou jednající bytost. ALE PROČ? Loutka od svého dávného předchůdce – modly – až po dnešek fascinuje člověka dvojakostí: 1. svými smysly přesně vnímáme její materiál, tj. PŘEDMĚTNOU PODSTATU, a 2. zároveň se zdá být čímsi jiným – ŽIVOU BYTOSTÍ – což je přímý důsledek znakovosti loutky (– asociace, souvislosti). Pamatujme si, že žádná loutka nenese všechny možné významy zároveň, některé protikladné, jiné upřesňující či rozvádějící. Který převládne, určuje DRUH loutek, VÝTVARNÉ pojednání, scénografie LOUTKY.
DRUHY LOUTEK Je mnoho druhů, jaký použít? Vyjít z toho, že je náš soubor na určitý druh loutek zaveden – jde o náš zvyk či zálibu – nemáme jiné schopnosti? ANO, lze vzít v úvahu, ale jsme omezováni ve výběru sdělení a musíme pro „své“ loutky hledat vhodné téma, námět, předlohu. HLAVNÍ je úkol, jemuž má loutka sloužit – loutka není cílem, ale prostředkem sdělení zvoleného tématu. Míra plastičnosti: PLOŠNÉ, poloplastické – reliéfní, pohyblivé/skupinové reliéfy, častěji loutky dlaňové – rukavice/palčák, kuchyňská chňapka či žínka – vhodná k vedení rozhovorů, kabaretní výstup, krátká skeč, loutka groteskní.
30
ZPŮSOB VEDENÍ Vedení bezprostředně částí loutkářova těla a) Klasický maňásek nemá nohy, pohybuje se po myšlené podlaze, která mu ubírá 1/3 výšky, „život sám“ – miluje pohyby rychlé a výrazné, v přesném rytmu, umí snadno a přesně hrát s rekvizitou, loutka komická, groteskní až karikaturní, nerad skáče a šplhá. Nesvědčí mu dlouhé textové pasáže, velký formát všeho – jeviště, hry, myšlenky, statická režie. HRA - všichni jsme maňásci, hadrovatí, celé tělo uvolněné. Pohyb, poskoky, pak stoj na zemi, horní polovina těla zhadrovatí, zcela uvolněný předklon. Na některé části těla imaginární provázek – táhne nás. Vedení zprostředkovaně a) pomocí čempuritů – javajky b) hůlkové – včetně plošných c)
drátů a nití – marionety
d) speciálních zařízení – přilbové, mechanické apod.
31
SMĚR VEDENÍ: Loutky úrovňové – partnerské – loutkoherec hraje v úrovni svých rukou a většinou ve vzájemném partnerském vztahu k nim. a) panenka (vztah epický) b) panáci – figuríny (masopustní… – manipulace) totemové loutky – nepohyblivé, sošné či s jedním dvěma jednoduchými pohyby (patří k nim: velebnost, důstojnost, obřadnost, asociace totemu, modly, manipulace ve smyslu služebnosti k loutce, hlavními a jedinými prostředky její mluvy jsou náklony, postavení a vůbec prostředky mizanscény, rozuměj vyjádření významů vztahem jednotlivých prvků prostoru vůči sobě, tj. scénograficko-pohybová a prostorová metafora).
32
Svrchní loutky a) marioneta – klasická loutka lidových loutkářů. Za jejich dob byly marionety vysoké 80–100 cm, proporcionálně se blížily živému člověku. Dříve krátké vedení 20–30 cm vodicí drát, postupem se zvyšovala scéna, drát nahradily nitě, které se prodlužovaly, a jejich počet se zvyšoval. Houpavý pohyb, vláčnost a táhlost, široká gesta (drát – větší razance v pohybech), opájí se slovem, vlastní jim je patos, rozehrává prostor. Nepřesný pohyb, honičky, rvačky, nepřirozená s rekvizitou.
33
HRA – jsme marionety, ležíme na zemi – loutkovodič se dotkne míst, kde je provázek, loutku vodí. Navodíme téma. Loutka spí – probudila se v určité náladě – bude radostný/smutný/těžký den – ví proč, rozvinout do ranních rituálů – mytí, snídaně – potichu všichni spí, jsem sám a pospíchám. Probuzení z různých druhů spánků – těžký spánek v horečce, mdloba. Probouzí se KDO – dítě, maminka, dědeček, cestující ve vlaku, řidič za volantem. Způsob buzení – někdo vstoupil do místnosti, bouchly dveře, zahřmělo, zastaví se hodiny... Situace: stojí na loďce, která se mírně houpe; sedí na houpačce; protahuje se pod sprchou.
34
Spodové loutky a) Plastická loutka – javajka původem z Jávy – nejznámější Vajang Goleg –, která má tři vodící dráty. Jedna hůlka prochází hlavou (gapit), druhé dvě (čempurity) jsou upevněné v zápěstí a ovládají ruce. Vajang kulit – plošná loutka stínová ovládaná rovněž hůlkami. Pohybová přesnost, výraznost, souhra s partnerem, hra s rekvizitou, rozehrání prostoru, vznešenost. b) Hůlkové loutky – vodorovný pohyb, graciéznost, jemnost (cizí jsou jim rekvizity a hrubost). HRA – dvojice – sochař a socha (javajka) – modelovat i výraz – přijde další a modeluje sochaře – utvořit sousoší. Loutky na tyči (redukce pohybu – folklor, důstojnost – i vozembouch). Loutky plošné, kornoutové (často bez rukou – náklony hlavy a pohyb po scéně). Maňajka – kombinace maňáska (nasazení hlavy na prst) a hůlkových loutek (vedení rukou). Dlaňové a maňásek (už byla zmínka).
35
HRY – etudy – Variace s obrázky Postava/ loutka – do kterého obrázku by chtěli vstoupit a proč? Vyprávění – prohlédnout některý obrázek – zpaměti vyprávět, co nejvíce detailů / jako svědek u soudu. Scénka z obrázku – přeměnit, dotvořit. Dialog postav z obrázku. Vnitřní monolog postav. Všichni současně: Fandí někomu z obrázku, domlouvají mu, aby …, Telefonický rozhovor o objednávce výrobku, Řazení do příběhu
36
NA LOVU V DŽUNGLI: (pohybové uvolnění, technika jevištní řeči…): rozdělit do menších skupinek – každá představuje nějaké zvíře (najít charakteristický zvuk) – vedoucí poschovává po místnosti větší počet stejných předmětů – kdo uloví „kořist“svolá zvířecím zvukem hejno/smečku – odevzdá vůdci smečky – všichni vydávají radostný pokřik. OD VIDĚNÍ K POZOROVÁNÍ: hledat zrakem v místnosti přímky, úhly, kruhy; barvy (mimo oblečení na lidech), pozorovat strukturu materiálu; architekturu sálu (umět namalovat půdorys, okno, radiátor; až po kimovky, tj. pozorování předmětů, jejich zakrytí a následně vyjmenování.
37
Odborné texty a použité publikace DIVADLO DĚTEM, Čtvrtletník. Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem, MK ČR E 15172. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. 2004. ISBN 80-7178-927-5. MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her a improvizací. 7. rozšířené vydání – dotisk. 1993. ISBN 80-7068-041-5. DVOŘÁK, Jan, V. Herectví s loutkou. 1. vydání. 1997. ISBN 807068-069-5. RICHTER, Luděk. Od předmětu k loutce, od loutky k divadlu. 2. vydání. 1997. ISBN 80-7068-097-0. MORGANOVÁ, Norah – SAXTONOVÁ, Julia. Vyučování dramatu, Hlava plná nápadů. 1. vydání. 2001. ISBN 80-901660-2-4. PALARČÍKOVÁ, Alena. Tygr v oku aneb O tvorbě inscenace s dětmi a mládeží. 1. vydání. 2001, ISBN 80-901660-5-9. PROVAZNÍK, Jaroslav. Dramatická výchova a dítě v bludišti dnešního světa – Příspěvky z konference o dramatické výchově. 1. vydání. 2001, ISBN 80-901660-4-0. RICHTER, Luděk. Praktická dramaturgie v kostce. 1. vydání. 2003. ISBN 80-902975-1-X.
38
RICHTER, Luděk. Od pohádky … k pohádce (od literatury k divadlu). 1. vydání. 2004. ISBN 80-902975-4-4. RICHTER, Luděk. Pohádka … a divadlo. 1. vydání. 2004. ISBN 80902975-2-8. RICHTER, Luděk. Co je co v pohádce. 1. vydání. 2004. ISBN 80902975-3-6. RICHTER, Luděk. Praktický divadelní slovník. 1. vydání. 2008. ISBN 978-80-902975-8-6.
39
40
