Název příkladu dobré praxe
DĚTI A DIVADLO Tématická oblast (odbornost) Autor
Zájmové vzdělávání - dramatická výchova Jiřina Polanská a kolektiv
Odbornostní setkání
Liberecký a Královehradecký kraj
Místo konání
Hořice 2011
Průřezové téma, vzdělávací oblast
Osobnostní a sociální výchova Člověk a kultura
kliceprozivot.cz
Autor Jiřina Polanská Lektor Jiřina Polanská Konzultant Naděžda Kalábová Spoluautoři, kteří se podíleli na PDP Jana Čapková Eva Rydvalová Jana Šebková Iva Nálevková Jana Bahníková Pavlína Kollertová
2
Doba trvání aktivity 90 min
Cílová skupina Í6-8let
Počet účastníků 15
Indoorová aktivita
3
Obsah 1) Stručná anotace PDP ...................................................................... 6 2) Cíle související s klíčovými kompetencemi vedou účastníky ................ 7 3) Cílová skupina ................................................................................ 8 4) Dopad PDP na cílovou skupinu ........................................................ 9 Kompetence k učení ..................................................................... 11 Kompetence k řešení problémů .................................................... 12 Kompetence komunikativní .......................................................... 12 Kompetence sociální a personální ................................................ 12 Kompetence občanské ................................................................. 13 5) Popis zapojení cílové skupiny ......................................................... 14 6) Realizační tým a jeho kompetence ................................................. 15 7) Organizace a harmonogram realizace, obsah vzdělávání a forma...... 16 Harmonogram přípravy ................................................................. 17 Výchovně vzdělávací metody......................................................... 20 8) Materiální a technické zabezpečení ................................................ 21
4
9) Rozpočet PDP ............................................................................... 22 10) Propojení PDP na místní/regionální/krajské podmínky a potřeby, udržitelnost PDP .............................................................................. 23 11) Evaluace - závěrečné zhodnocení realizace ................................... 24 12) Přílohy........................................................................................ 26 Odborné texty a použité publikace ................................................ 40
5
1) Stručná anotace PDP Volnočasová činnost zájmového vzdělávání vedena formou dramatické výchovy a s konkrétními výsledky. Obsahuje několik tematických částí. Autorky vycházely při tvorbě tohoto příkladu ze svých zkušeností, které získaly při práci ve střediscích volného času konkrétně v domech dětí a mládeže, dále ve školních družinách a v mateřských školách.
6
2) Cíle související s klíčovými kompetencemi účastníků rozvíjet řeč i slovní zásobu, vyjadřovat myšlenkové obsahy i emoce, pochopit a vyzkoušet si základních divadelní techniky a jejich zákonitostí včetně rekvizit, druhů loutek i herectví s loutkou, získávat základní (podtrhujeme slovo základních) znalosti nejen o divadle, ale následně také o okolním světě (nejen v oblasti kultury), získávat schopnost komunikace a aktivní spolupráce s ostatními dětmi v daném kolektivu, rozvíjet zdravé osobnosti.
7
sebevědomí
směřující
k celkovému
rozvoji
3) Cílová skupina Příklad dobré praxe ´Děti a divadlo´ koncipovaly autorky účastníkům mladšího školního věku, kteří se scházejí ve volném čase buď ve školní družině či v některém jiném volnočasovém zařízení se zájmovým vzděláváním. PDP však půjde určitě prakticky využít i u předškolních dětí v mateřských školách. Cílovou skupinou může samozřejmě být i třídní kolektiv žáků, zvláště tam, kde pedagog najde uplatnění a propojení do jednotlivých předmětů. Nelze říci, zda je větší výhodou kolektiv nesourodý věkem a navzájem se neznajících dětí, které se na začátku školního roku sejdou v zájmovém vzdělávání či je výhodnější kolektiv ve třídě. Co se počtu týká, je v praxi je ověřeno, že nejvhodnějším počtem je skupina deseti až dvaceti hráčů. Skupina má být natolik velká, aby zaručovala různorodost osobností a bohatství podnětů, ale současně tak malá, aby se hráči navzájem dobře znali, mohli pravidelně navazovat kontakty a běžně se střídat v dramatických činnostech.
8
4) Dopad PDP na cílovou skupinu Dramatická výchova prostřednictvím svých metod a technik nabízí hlubší aktivní poznání, prožitek a zkušenost, prostor pro vcítění a toleranci, různé úhly pohledu a konfrontaci, spolupráci a aktivní jednání. Není nutné jen mechanické a pasivní přijímání nových vědomostí, dovedností a návyků, ale existují pro to formy přijatelné ba až hravé. A co více! Prostřednictvím dramatické výchovy lze nahlédnout i ´pod pokličku´ problémů, nepřijímat jen hotové a dané, ale experimentovat, hledat a nacházet. Třeba i ´v kůži´ někoho či něčeho jiného se dobírat základní hierarchie hodnot a postojů.
9
Dramatická výchova není jen cesta ke vzniku divadla, nýbrž jest to i metoda pedagogická, terapeutická. Je používaná v mimoškolních zájmových aktivitách – kam ji směřujeme my svým PDP, ale je použitelná i ve školním vyučování a dokonce i při vzdělávání, kultivaci a terapii dospělých. To už ale jen pro zajímavost na okraj. Za stěžejní osu naší práce však pokládáme divadlo, které je základem tvořivé dramatické výchovy. Právě z jeho poznání, pochopení a inspirací vyrůstají různé konkrétní postupy, přičemž každé násilné ´odtržení´ od divadelního základu by se projevilo tím, že by převážil výchovný cíl nad původně převažující kreativní tvorbou. Věříme, že po ´absolvování´ našeho PDP by mohl být účastník vybaven kompetencemi – u mladších dětí bychom raději uvedly termín dovednost - v rozsahu a kvalitě odpovídají schopnostem a věku dítěte. V tvořivé dramatice stejně jako jinde ve výchově platí požadavek přiměřenosti věku a vyspělosti hráčů. Přitom však je potřeba nepodléhat jim nekriticky, ale myslet i na ´zónu nejbližšího vývoje´, tj. nabízet do hry to, k čemu mohou účastníci směřovat.
10
Až na malé výjimky lze hry, cvičení a improvizace realizovat s hráči kteréhokoliv věku. Mění se ovšem náměty a motivace podle zájmu dané věkové skupiny a podle míry její lidské zralosti. Pojem přiměřenosti pak nelze chápat jen jako menší náročnost, neplatí jen směrem dolů k mladším dětem, ale také vůči těm starším. Nyní již k získaným zkušenostem, dovednostem či chcete-li kompetencím:
Kompetence k učení Uplatněním a rozvíjením dramatických dovedností získává dítě schopnost se ne bezmyšlenkovitě učit (divadelní text – roli), ale vnímat obsah, fixovat naučené. Zlepšuje si paměť (nejen poznáním základních divadelních tvarů a zákonitostí), učí se respektovat pravidla kolektivu, promyšleně uplatňuje a rozvíjí vlastní kreativitu. Je flexibilní, učí se dokončovat rozdělanou práci, např. při výrobě loutek. Pokud dospějeme až k divadelnímu představení pro veřejnost, učí se dítě zúročit zkušenosti s vystupováním, jež přispívá minimálně k odbourávání ostychu. Buduje si zodpovědnost vůči kolektivu na jevišti i divákům v hledišti.
11
Kompetence k řešení problémů Účastník získává nenásilnou formou nové informace a zkušenosti, následně pak s nimi tvořivě pracuje a postupně je využívá k řešení problémů (nejen svých vlastních). Osvojuje si kritické myšlení, odstup, učí se přijímat a využívat kritiku. U starších a vyspělejších účastníků by mohlo být vrcholem divadelní představení s výpovědí (s naznačeným řešením).
Kompetence komunikativní Dítě formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory – například při hledání společného tématu, o němž chceme hrát. Naslouchá názorům ostatních, zapojuje se do diskuze, umí v mluvené podobě vyjadřovat myšlenkové obsahy i emoce. Postupně zvládá i odborné pojmy související s divadelní terminologií.
Kompetence sociální a personální Dítě spolupracuje s druhými v rámci daného kolektivu, funguje týmové vytváření příjemné atmosféry, ohled na druhé (třeba ve společné šatně), adaptabilita na změny (např. různé prostory k vystoupení). Dostavuje se náročnost a poctivost vůči sobě, jež nedovolí odvádět nekvalitní, duchaprázdnou práci.
12
Nastupuje zodpovědnost nejen za divadelní vystoupení, ale i za chování mimo jeviště, etické chování (např. při ´prohře´ na soutěži, při neúspěšném představení). Tím vším si vytváří pozitivní představu o sobě samém, dochází k růstu zdravého sebevědomí, k rozvoji osobnosti.
Kompetence občanské Zkušenost samostatného myšlení a vyjadřování vlastních myšlenek beze strachu je určitě tou nejlepší výbavou do života. Možnost pro sebevyjádření v umění a získání znalostí o sobě samém a následně také o okolním světě přináší zapojení se do kulturního života, podporu zájmu o umění a kulturu vůbec. Snad by se dalo stručně uzavřít, že dítě se učí rozlišovat morální hodnoty na základě uměleckého obrazu světa.
13
5) Popis zapojení cílové skupiny „Naše skupina“ se vytvořila na základě zápisu a vyplněné přihlášky do zájmového vzdělávání. To bývá v domech dětí začátkem září. Sešlo se patnáct dětí ve věku od šesti do osmi let. Převažovaly dívky, kterých bylo jedenáct. Což je příjemné, protože smíšená skupina je vždy výhodnější. Dá se očekávat, že chlapci budou aktivnější, průbojnější a nápaditější, děvčata zase citlivější s širším rozsahem estetických zájmů. Dětí se většinou neznaly, do kroužku přišly poprvé. V náplni jim byla nabídnuta dramatická výchova a případná tvorba divadelního představení. Zda to bude hraní činoherní či s loutkou, to chtěla vedoucí zvolit až podle reakce a zájmu dětí. Dlužno říci, že samotná činnost v domech dětí nenásleduje ihned po zápise, ale až zhruba od poloviny září. Bylo stanoveno, že schůzky budou jednou týdně a potrvají vždy devadesát minut.
14
6) Realizační tým a jeho kompetence Vedoucí oddělení – pedagog volného času, interní pracovník domu dětí a mládeže, pod kterého uvedený kroužek zájmového vzdělávání patří. Do samotného dění hodiny ´zasahuje´ minimálně, ale je oporou morální i materiální, prodiskutovává s vedoucí skupiny problémy i posuny děti a další práce s nimi. Vedoucí kroužku – externí pracovnice DDM, má uzavřenou dohodu o provedení práce. Loutkářka, členka divadelního spolku, od něhož se dá očekávat jistý díl spolupráce a pomoci.
15
7) Organizace a harmonogram realizace, obsah vzdělávání a forma Schůzky jsou vedené formou dramatické výchovy tj. učení a osvojování hrou, ve finále pak motivované tématem zvoleného představení. Začátek hodiny slouží k uvolnění a navození správné atmosféry (oproštění se od starostí dne – uvítání, rozehřátí pohybovou hrou). V další části následuje soustředění, kontakt, obrazotvornost. Etudy na dané téma, fabulace, fixování osvojeného. Průběžně nezapomínáme na uvolnění/relaxaci. Větší bloky cvičení nebo celé lekce jsou zakončovány rozhovorem, kde si povíme, co jsme společně prožili. Zážitek, který pociťujeme jako výjimečný, a proto víceméně narušující naši psychickou rovnováhu, dostane docela jinou podobu, pokud ho převedeme do slov. Z rozhovorů s dětmi o jejich prožitcích se pak vedoucí dozví (mimo jiné) o účinnosti her mnohem více než pouhým pozorováním v průběhu hodiny. 16
Harmonogram přípravy Analýza Vytvořit kolektiv s přívětivou atmosférou – kolektivně cítit, kamarádsky komunikovat, přes improvizace dojít k dokončení zvolené dramatizace, případné veřejné vystoupení využít k ověření vlastních schopností a získaných dovedností.
Návrh Prostřednictvím cílů si stanovíme, čeho chceme dosáhnout: Cíle krátkodobé – náplň a záměr nejbližší lekce s tím, že na svém plánu pak dogmaticky netrváme a reagujeme na náladu dětí, celkovou atmosféru skupiny. Nelze totiž odhadnout, za jak dlouhou dobu se podaří určitý úkol splnit. Vedoucí souboru/pedagog musí být tvárný, přizpůsobivý, schopný pohotově reagovat.
17
Cíle střednědobé - (dané nejen předělem roku a jeho významnými událostmi) - jde o to, čeho se dosáhne ve výchovné práci, která etapa dramatické výchovy byla dovršena. Tyto úkoly by se neměly omezovat jen na techniku a dovednosti (např. zvládnout čistou, srozumitelnou a spisovnou výslovnost či se naučit sdělným způsobem pracovat s imaginární rekvizitou atd.), ale především v rovině osobnosti hrajících - vytvořit pevná pouta mezi členy skupiny, poskytnou dětem zkušenost se štěstím objevitelů či vynálezců. Striktní oddělování ´nácviku´ jednotlivých technik (např. již zmíněná technika řeči či pohyb) vede k tomu, že se nestávají prostředkem sdělení, kontaktu a komunikace, ale zůstávají pouze v rovině naučené techniky.
Realizace ZÁŘÍ: Skupinové cíle – seznámení, kontakt, osobní vlastnosti, potřeby a zájmy dětí. Dramatické cíle – uvést děti do tvořivé dramatiky usměrněním jejich energie, uvolnění, soustředěnost. ŘÍJEN: Skupinové cíle – rozvoj sociální, tj. hry a cvičení kontaktu a sociální komunikace (verbální i nonverbální), posílení vzájemných vztahů. Dramatické cíle – povzbudit osobitost výrazu, rytmický pohyb se silnou emocionální reakcí. LISTOPAD: Seznámení s příběhem, s dialogy a zápletkou. Vyprávění příběhu, skupinové hraní, improvizace. 18
PROSINEC: Návštěva divadelního představení loutkářů. ´Rozbor´ představení, chuť zkusit si zahrát s loutkou. LEDEN: Rekvizity – konkrétní, zástupná, imaginární. ÚNOR: Druhy loutek, vodění – formou improvizací a her. BŘEZEN: Rukodělná tvořivost - výroba jednoduchých loutek, základy vodění, improvizace a etudy s loutkou. DUBEN: Společná práce s textem, rozvinutí příběhu v dalších etudách, improvizace, fixace. KVĚTEN: Týmová práce na výsledné verzi příběhu, který je poskládán postupně dohromady. ČERVEN: ´Hrajeme´ pro rodiče.
19
Hodnocení, zpětná vazba Jak již bylo naznačeno v předcházejících řádcích, je na hodnocení a zpětnou vazbu pamatováno po každé hře, odhalujeme průběžně chyby a napravujeme je. Zvláště u silných prožitkových her je nutno je zakončit rozhovorem a ´vypovídat se´ ze svých pocitů, srovnat svůj zážitek s ostatními ve skupině. Rozhovor s dětmi je obohacující pro ně samotné i pro jejich vedoucí. Považujeme za přínosné uvést, že není nutné vymýšlet či hledat stále další a další hry a cvičení, ale spíše zúročovat to, co už známe a umíme. Je výhodnější hledat spíše nové varianty ´starého´ zadání a jiné úhly pohledu. Každý popis hry nebo cvičení je východiskem, hra sama vzniká při hraní. Nechť tedy pro nás neplatí, že k nejnáročnějším patří v metodice dramatické výchovy otázka, jak s existujícím komplexem cvičení, her či námětů improvizace v živé praxi zacházet, jakými způsoby je uvádět v život.
Výchovně vzdělávací metody Dramatická výchova - hry pohybové, komunikační a kooperativní by měly napomoci k rozvoji řeči, ke komunikaci v běžných divadelních situacích, ke vnímání a reagování, k zapamatování si a následně k reprodukci. 20
8) Materiální a technické zabezpečení K dramatické výchově jsou nezbytně nutné jen – skupina hráčů, místnost a bubínek. Ostatní je užitečné, ale ne nezbytné. MÍSTNOST A JEJÍ VYBAVENÍ – ideální je prostor tak velký, aby se v něm dalo bez nebezpečí běhat, sedat, lehat na zem. Nemá v něm být mnoho nábytku - třída s lavicemi či místnost se špinavou podlahou rozhodně vhodné nejsou. Z POMŮCEK potřebuje vedoucí již zmíněný bubínek pro nepřímé vedení hráčů a pro průběžné rozvíjení rytmického cítění. Bubínek či tamburina mohou pak posloužit i jako zástupná rekvizita, zvlášť výhodná pro svůj univerzální tvar. Hodí se i orffovský instrumentář a vítané jsou další hudební nástroje – klavír, kytara či zobcová flétna. Užitečné jsou zásoby kusů textilu a dalšího vyřazeného materiál, který rozhodně nemusí ´vonět´ novotou. Naopak, může jít o vyřazené kusy oblečení - klobouky počínaje přes různé doplňky až třeba špalíčky dřeva a kuchyňským nádobím konče. KNIHOVNA obsahující teoretickou i metodickou literaturu a zásobárnu dramatických textů je pro vedoucí samozřejmostí.
21
9) Rozpočet PDP Lze předeslat, že nejde o závratné částky. Mzda pro vedoucího kroužku (většinou forma DPP) dle zvyklostí příslušného zařízení (převažuje minimální hodinová mzda, hrazeno z rozpočtu organizace). Materiál – různě vyřazený, zbytky, leckdy pomohou právě s materiálem různí dárci či sponzoři. Školné pro účastníky je dáno na základě kalkulace. Vedle nákladů na pořízení nových pomůcek je nutno pamatovat na režijní náklady provozu. Ani ve srovnatelných zařízeních není výše této režie stejná. Rozhoduje o ní buď vedení dané organizace či nadřízený zřizovatel.
22
10)
Propojení PDP na místní/regionální/krajské podmínky a potřeby, udržitelnost PDP Příklad „Děti a divadlo“ není vázán na místní, regionální či krajské podmínky a potřeby, je možné ho realizovat na jakékoliv úrovni. Možnost navazovat další témata a rozvíjet dosažené dovednosti je zárukou udržitelnosti tohoto programu.
23
11) Evaluace - závěrečné zhodnocení realizace Často se ztotožňuje divadlo hrané dětmi a dramatická výchova, jako by to bylo totéž. Není. Dramatická výchova není jediná cesta k divadlu hranému dětmi. Existuje samozřejmě dětmi hrané divadlo, jež je budované na postupech dramatické výchovy, ale i divadlo, které z těchto principů nevychází. To, že ve většině případů dosahuje prvé lepších výsledků, je dáno tím, že respektuje a rozvíjí danosti svých účastníků. Ale neznamená to, že jiné divadlo hrané dětmi neexistuje či musí být nekvalitní. I tady vznikají dobré inscenace, stejně jako pomocí dramatické výchovy občas vznikají inscenace špatné. Práce na divadelní inscenaci učí děti soustředění, zaujetí pro věc i systematické směřování k dlouhodobějšímu cíli a také spolupráci s druhými a respektu k nim. Vede k hlubšímu promýšlení a prociťování souvislostí, umožňuje ventilovat problémy. To vše samozřejmě za předpokladu, že nejde o nácvik rozdaných textů, nýbrž o uměleckopedagogický proces. Vidina prezentace v podobě hotové inscenace motivuje děti k zájmu a ochotě promýšlet a propracovávat se svým pedagogem nejen celek, ale i detaily. Což je velmi cenné zvláště v tom věku, kdy mají děti tendenci spíše svěřené úkoly neplnit a nedotahovat.
24
Dalo by se určitě ještě zauvažovat na téma „Jak děti v dnešním přetechnizovaném světě reagují na loutky“, ale upřímně - bylo by to uvažování v rozsahu další mnohastránkové práce. Takže třeba někdy příště. Nám se však rozhodně spojení dětí s loutkou osvědčilo. Náš autorský kolektiv se zamyslel nad tím, zda je dítě schopno skutečné divadelní tvorby. Budeme-li vycházet z jeho psychických předpokladů, pak je jasné, že dítě není schopno psychologickorealistického herectví, s nímž skutečná divadelní tvorba počítá. Až ti starší dokáží jim dostupnými prostředky vytvořit pravdivý obraz postavy a sdělit příběh i jeho metaforický přesah. Z tohoto úhlu pohledu jde o plnohodnotnou divadelní tvorbu, která patří do oblasti divadla hraného dětmi. Ověřená teorie říká, že pokud se chceme divadelní tvorbě s dětmi věnovat promyšleně, obvykle začínáme při práci s dětmi osmi až desetiletými postupně vkládat do dramatických her prvky, které přesahují jejich rámec směrem k divadlu. S mladšími děti bychom však měli zůstat v ´království´ dramatické hry. Zůstali jsme tam i my s naším neformálním představením, které bylo určené pouze vymezenému okruhu rodičů a kamarádů. Setkání jsme nazvali otevřená hodina, kde jsme nastínili i některé naše postupy a seznámili spřízněné diváky s tím, co jsme celý rok dělali. Nejcennější nebylo vlastně samotné odehrání divadelního představení, ale to, že jsme si ´hráli´celý školní rok.
25
12) Přílohy Eskymácká pohádka - z knihy ´Gabriela Dubská dětem´, pásmo pohádkových příběhů a veršů, Knižní klub 2005. ´Kdo je nejsilnější?´– vypráví Vladislav Stanovský: Daleko na severu až na samém severním pólu, kde je pořád jenom mráz, sníh a led, žil jeden Eskymák. Žil sám, měl jenom jednu blechu. A tu blechu měl tuze rád. Tak si jednou řekl, že jí vyhledá ženicha. „Najdu ti ženicha, který je nejsilnější na světě.“ Potom přemýšlel, kdo je nejsilnější na celém světě a řekl si, že to bude mráz. Když se mráz ujme vlády, všechno zmrzne, nic se mu neubrání. „Ba ne,“ řekl ale mráz. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější je slunce. Když slunce začne hřát, musím mu ustoupit.“ „Ať si tedy blechu vezme za ženu slunce,“ řekl Eskymák. „Ba ne,“ řeklo slunce. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější je mrak. Když mě mrak zacloní, moje paprsky nemají žádnou sílu.“ „Dobrá, ať si tedy blecha vezme mrak,“ řekl Eskymák. „Ba ne,“ řekl mrak. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější je vítr. Když zafouká, zažene mě.“ „Blecha si tedy vezme vítr,“ řekl Eskymák. „Ba ne,“ řekl vítr. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější je moře. Ať foukám, jak foukám, moře se jenom zavlní a je mu to jedno.“ „Proč by si tedy blecha nemohla vzít moře?“ řekl Eskymák. „Ba ne,“ řeklo moře. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější je mrož. Plave si ve mně a dělá si, co chce. Já nad ním nemám žádnou moc.“ „Ožením tedy blechu s mrožem,“ řekl Eskymák.„Ba ne,“ řekl mrož. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější je velryba, ta přemůže 26
všechna zvířata.“ „Vdá se tedy blecha za velrybu,“ řekl Eskymák. „Ba ne,“ řekla velryba. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější jsi ty, Eskymáku. Copak vy, Eskymáci, nelovíte velryby?“ „Ba ne,“ povzdychl si Eskymák. „Já nejsem nejsilnější. Nejsilnější je blecha. Ta když mě začne štípat, skáču a drbu se a nic mi to není platné. Ožením tedy blechu s blešákem.“ A Eskymák vzal blechu a vydal se kousek na jih, kde žijí Eskymáci. Tam jistě najde pro svoji blechu nějakého blešáka a snad i pro sebe hezkou eskymačku. Příklady dramatických her NA PLANETY - (po seznámení s tím, co je Slunce, Země – glóbus, rovník, póly, planety, jak obíhají kolem Slunce, jak se na planetách mění teplota v závislosti na vzdálenosti od Slunce…) Děti si vezmou barevné míče – velký žlutý jako Slunce stojí uprostřed, ostatní menší obíhají kolem po nakreslených oběžných drahách (nejprve pouze Země, pak se přidávají další), na signál zastaví a znázorní svoji teplotu podle toho, zda jsou daleko nebo blízko od Slunce, pak ji znázorňují při pohybu. Ostatní určují roční období. PO ZAFIXOVÁNÍ hry se připojují ostatní činnostmi, které patří k danému ročnímu období. ZAČAROVANÝ MÍČEK – předávat si míč v kruhu – Motivace: je strašně těžký, horký, studený, křehký (změna vlastnosti), změní se ve shnilé jablko, rybku (změna předmětu).
27
HONIČKA SLUNCE A MRAKŮ – honič s míčkem (Sluníčkem) v ruce ostatní (mraky), babu předává tak, že se míčkem dotkne chyceného, ten se „vyprší“ – pomalu dřepne, vypadává ze hry. Když se „mrakům“ podaří chytit za ruce (pokud se drží 2 – 3 děti, Slunce už na ně nemůže, mohou se ale držet jen omezený čas) a udělat kolem Slunce kroužek, je „zataženo“ a vybere se nové Slunce. FOTOGRAFIE – představivost, paměť - po kruhu se posílá prázdný papír, každý vymyslí, co na něm vidí, další to zopakuje a přidá svoji verzi (medvěd, strom, sněhulák…), pak pozpátku (já jsem řekla mraky, protože ty jsi řekla slunce…). NA MRÁZ – Na jedné straně třídy stojí Mráz a ptá se ostatních, kteří jsou na druhé straně: Bojíte se Mrazu? Ostatní odpovídají: Nebojíme! Pak běží proti sobě (jako Na ovečky) a Mráz ostatní chytá, tím si vymění strany. Koho Mráz chytí, ten se také stává Mrazem, případně ho Mráz vezme za ruku a chytat mohou pouze krajní. (obdoba – při každé výměně si chytající vymyslí místo Mrazu jinou věc, která může být na severním pólu, např. sníh, led, vánice, lední medvěd…, měnit i tón hlasu při otázce a ten musí odpovídající dodržet při odpovědi). NA MRAZÍKA – kdo dostane babu „zmrzne“ v určité pozici (důraz na těžiště), vysvobodit ho může ten, kdo na něho 3x dýchne/usměje se/podleze mezi nohama źmrzzlého´…
28
BLEŠÍ HONIČKA – kdo dostane babu, je blecha, musí se drbat, dokud ho někdo nepostříká sprejem – Tss, tss, (obměna – bez vysvobození, honička končí, když se všichni drbou). JDEME ZA MEDVĚDEM – Jedno dítě je lední medvěd, chodí různě klikatou cestou, ostatní v řadě (bez držení) za ním, kopírují jeho cestu, společně se ho uctivě ptají: Už je oběd, medvěde? Medvěd se vždy rozhlédne a říká ještě nic, když řekne Oběd! (příp. polární liška, zajíc, tuleň…) všichni si co nejrychleji sednou na zem. Medvěd se snaží někoho chytit dřív, než si sedne a ten je medvědem. CHŮZE PO STOPÁCH – ve dvojicích, první dítě vymýšlí způsob kladení stop, druhé ho přesně kopíruje, tj. „jde v jeho stopách“ (obdoba známého zrcadla). PŘEDÁVÁNÍ PŘEDMĚTŮ (imaginární rekvizita) - každý si vymyslí nějaký předmět potřebný v zimě, skupina chodí po třídě, děti se navzájem potkávají a ve dvojici si vždy slovně svůj předmět předají – např. první řekne: Já ti dávám rukavice. Druhý mu odpoví: Já ti dávám horký čaj. Dál předávají předmět, který dostali. Nakonec se sesednou do kruhu a každý řekne, jaký předmět dostal nakonec a co poslal, jestli se nějaký předmět při výměnách neztratil. (u menších dětí nejdříve pouze jedno předání a jdou si sednout do kruhu).
29
STUDENÁ SNĚHOVÁ KOULE – děti stojí v kruhu, co nejrychleji si předávají míček, protože je „strašně studený“, když učitelka cinkne nebo dá jiné znamení, ten, u kterého míček zrovna je dostane nějaké znamení (nakreslí se mu na obličej čárka rtěnkou, připne se mu na oblečení kolíček apod.) a hra pokračuje. NA RAMPOUCHY – každý má za kalhotami zastrčenou papírovou ruličku, všichni najednou se snaží ostatním jejich ruličku sebrat, kdo o ni přijde, vypadává, kdo ji získá, zastrčí ji taky za kalhoty, vyhrává ten, kdo jich má nejvíc. – varianta NA POLÁRNÍ LIŠKU – jeden má za kalhotami cípem zastrčený šátek, příp. ho drží v ruce, aby s ním mohl lépe manipulovat, a utíká, ostatní se mu ho snaží sebrat jako smečka vlků. NA SNĚHOVÉ VLOČKY – (varianta Na molekuly) děti zaplňují prostor, pohybují se v rytmu bubínku, vedoucí řekne číslo, děti se co nejrychleji snaží tvořit skupiny o daném počtu. Dál pokračují v zadaném počtu…
30
CHŮZE VE VÁNICI – (děti se učí spoléhat na druhé a mít za ně odpovědnost) - jeden vidoucí vodí druhého, který má zavřené oči (různé způsoby držení, např. za loket, jen za prsty, za hřbety dlaně, nevidoucí dá prst na záda vidoucího – když se spojení přeruší, zastavit, vidoucí dá prst na záda nevidoucímu, vede ho tlakem prstu, zahnutí signalizuje tlakem na straně), např. mezi překážkami (zasněženým lesem), když se dostanou ven, učitelka např. cinkne na činelky. (Obměna – CHŮZE V ŘADĚ – vidí jen první, všichni ostatní v řadě mají zavřené oči a jdou potichu, každý se soustředí na toho, kdo jde před ním, navzájem si dávají znamení zmáčknutím ruky, že je třeba dávat pozor na překážku). NA MLHU – dvojice si domluví signál, jeden z nich je ztracený v mlze na jedné straně třídy, druhý je zachránce a jde na opačnou stranu. Ztracení zavřou oči, zachránci se přehází a začnou vysílat domluvené signály, ztracení se k nim poslepu snaží dostat. Obměna – ztracení a zachránci jsou proti sobě v kruhu, když se nějaké srazí, „zmrznou“ a překáží v cestě. HAD – utvoří se jeden nebo více hadů podle počtu dětí, chodí v řadě za sebou, ale nedrží se, uč. udává rytmus (pak udává rytmus a způsob chůze hlava, každý had může mít jiný), na signál přejde hlava na ocas a rytmus změní.
31
NA SNĚHULÁKA – velký sněhulák si hlídá sníh (hromádka natrhaných papírků apod.), tj. jedno dítě se rozkročmo postaví nad sníh a nataženýma rukama plácá o sebe. Ostatní jsou malí sněhuláci a snaží se trochu sněhu vzít, koho sněhulák sklapne, vypadává. NA ZAJÍCE A VLKA – děti ve dvojicích udělají z paží zvednutých proti sobě domečky (nebo s rukama položenýma druhému na ramena noru). Jedno dítě je zajíc, druhé vlk, který ho honí. Zajíc se může schovat do některého domečku tak, že se čelem postaví k jednomu dítěti a to, ke kterému je zády se stává vlkem. Původní vlk se mění v zajíce a běží se schovat do domečku (jako Na třetího). HRY S PADÁKEM – lze ho buď zakoupit hotový či vyrobit NA MOŘSKÉ VLNY – znázorňování malých a velkých vln pohybem rukama i celého těla podle slovních dispozic nebo podle větru, který znázorňuje druhá skupina foukáním, hlasem i zvuky rytmických nástrojů (obměna – hra s padákem). NA VELRYBU – děti drží padák, chodí dokola, mohou dělat vlny, jedno dítě je velryba, která se pohybuje neviděna pod padákem, koho ťukne do nohy – ulovila ho, stává se velrybou.
32
NA RYBIČKY – děti stojí v kruhu, levou ruku nastaví, pravou posílají svému sousedovi tlesknutí (jedno, dvě i víc podle schopností dětí), nejdříve necháme obejít celý okruh padáku, postupně přidáváme další varianty, takže jich chodí několik brzy po sobě. HÁZENÍ SNĚHOVÉ KOULE – děti si v kruhu kolem padáku házejí míč nebo zmačkaný papírovou kouli a musí si zapamatovat, komu hodí (poprvé si ten, kdo odhodí, může dřepnout, aby každý hodil opravdu jen jednomu dalšímu) a zachovávají stále stejné pořadí, na signál lze házet opačným směrem. KOULOVANÁ – 2 družstva, každé na své polovině má stejný počet „sněhových koulí“ – papírových kuliček, molitanových nebo pingpongových míčků apod., na signál začnou všichni co nejrychleji koule házet přes středovou čáru na soupeřovu polovinu, na další signál je konec, vítězí družstvo s menším počtem koulí na své polovině.
33
HRY S PADÁKEM a jiné inspirace ověřených her, tentokrát od dalších spoluautorek a účastnic setkání v Hořicích S BÁSNIČKOU – (padák se jemně zvedá podle říkanky - hra na Kolo mlýnské) - Nahoru a zase dolů, zahrajeme si teď spolu, raz a dva si zacvičíme, kolo mlýnské zatočíme. Jiná varianta: To je rybník pro kapříka (děti stojí v kruhu, krok do středu, aby padák ležel středem na zemi) - to je hora převeliká (zvednout ruce vzhůru, padák udělá horu) - to jsou vlnky na moři (střídavým pohybem zápěstím padák rozvlnit – větší a menší vlny) - tak se hemží úhoři (sed, natažené nohy pod padákem kopou a rozvlní padák) - tak se kolo točí, (děti chodí dokola) - tak všem zmizím z očí (pohybem pažemi vzhůru padák zvednout, pak pustit, děti se schoulí uprostřed, padák je zakryje). NA VODNÍKA - Na padák se nasypou víčka od pet lahví, jedno dítě je pod padákem a ruku vstrčí do díry uprostřed. Stává se z něj vodník a jeho úkolem je rukou víčka lovit. Děti se mu v tom snaží vlnivými pohyby zabránit. NA HROMOBITÍ - Na padák se nasype spoustu víček a na počítání (jedna, dva, tři) se víčka vyhodí do vzduchu. Děti padákem stále pohybují nahoru dolů, dokud z něj všechna víčka nejsou pryč.
34
NA HŘÍBKY - Děti drží padák a na počítání (jedna, dva, tři) padák jednou rukou pustí, vlezou pod něj a druhou ruku s padákem nechají za sebou. Mají tak padák nad hlavou jako klobouk hříbečka. PADÁK A MÍČEK - Na padáku je míček, musí se pohybovat, ale nesmí z něj vyletět ven (obměna míček buď smí, nebo nesmí zapadnout do středové díry). NA BARVY - Na zem vysypeme víčka mnoha barev. Děti mají za úkol na barevné plochy padáku ležícího na zemi položit víčka správné barvy. Dále lze navázat hrou na vodníka nebo na hromobití. Další varianta: každý kolem padáku se drží za určitou barvu, na signál se děti řečené barvy schovají pod padák. NA PRINCEZNU – Pokud má padák dostatečně velikou středovou díru, jedno dítě si stoupne dovnitř, ostatní kolem něho zatáčejí a roztáčejí „sukni“. NA ROČNÍ OBDOBÍ – Skupinky dětí kolem padáku se rozdělí na roční období, podle instrukcí uč. si protilehlé skupinky podbíháním pod padákem, který ostatní děti v tu chvíli nadzvednou, mění místa, nesmí se srazit (obměna – místa si mění pouze jmenovaná dvojice, čtveřice…)
35
KONTAKTNÍ HRY - Jeden druhému maže na záda „máslo“ jako na chleba. * Jeden na druhého hraje jako na piano, na buben. * Jeden je sochař a tesá ze druhého sochu. * Jeden je pekař a hněte druhého jako těsto. * Jeden položí druhému několik svých prstů na hlavu a hádá se, kolik prstů to je. * Jeden druhému píše na záda vzkaz, popř. kreslí obrázek. Co to je? HLINĚNÁ KOULE (úspěšná hra ověřená při práci s postiženými dětmi) - Z keramické hlíny si každé dítě utvoří svoji originální kouli (s dírkou, s výstupkem, s hodně vytlačenými prsty). Po kruhu si potom děti se zavřenýma očima svoje koule posílají, každý po hmatu musí poznat, kdy k němu dorazila právě ta jeho. OD LEKTORKY – LOUTKÁŘKY něco málo nejen k loutkám: MAŇÁSEK - klasický maňásek nemá nohy, pohybuje se po myšlené podlaze, která mu ubírá 1/3 výšky. Maňásek, toť ´život sám´miluje pohyby rychlé a výrazné, v přesném rytmu, umí snadno a přesně hrát s rekvizitou. Jest to loutka komická, groteskní až karikaturní, nerad skáče a šplhá, nesvědčí mu dlouhé textové pasáže, bezparnerovost, velký formát všeho – jeviště, hry, myšlenky, statická režie. Než dáme dětem tuto loutku do ruky, mohou si na ni zahrát ony samy.
36
HRA NA TĚLO: všichni jsme maňásci, hadrovatí, celé tělo uvolněné pohyb, poskoky, pak stoj na zemi, horní polovina těla zhadrovatí, zcela uvolněný předklon - na některé části těla imaginární provázek – táhne nás. MARIONETA - klasická loutka lidových loutkářů. Za jejich dob byly marionety vysoké 80-100 cm, proporcionálně se blížily živému člověku. Dříve krátké vedení 20-30 cm vodicí drát, postupem se zvyšovala scéna, drát nahradily nitě, které se prodlužovaly, a jejich počet se zvyšoval. Marionetám sluší houpavý pohyb, vláčnost a táhlost, široká gesta (drát – větší razance v pohybech), opájí se slovem, vlastní jim je patos, rozehrává prostor. Nejdou jim - přesný pohyb, honičky, rvačky, nepřirozená je ve spojení s rekvizitou.
37
HRA NA TĚLO - jsme marionety, ležíme na zemi. Loutkovodič se dotkne míst, kde je provázek, loutku ´vodí´. Když to zvládneme, přidáme motivaci: loutka spí a probudila se v určité náladě (bude radostný – smutný - těžký den). Rozvinout do ranních rituálů – mytí, snídaně... a následně opět motivace: chovám se potichu (všichni spí), jsem sám (a pospíchám). Probuzení z různých druhů spánků: bezvědomí, těžký spánek v horečce... Probouzí se kdo: dítě, maminka, dědeček, cestující ve vlaku, řidič za volantem. Způsob probuzení: někdo vstoupil do místnosti, bouchly dveře, zahřmělo, zastavily se hodiny. Motivace - situace: stojí na loďce, která se mírně houpe - sedí na houpačce -protahuje se pod sprchou. * ...a tak dále. Stále rozvíjet a odpovídat na otázku kdo, proč, kde, kdy, jak... BÁSNĚ – JAZYKOLAMY: (přidávat motivace): „coby postava - myška repetilka, šnek, obr (těžiště!). Obměna v situacích - diktát učitele, psaní dopisu, rozveseluješ plačícího, proslov - pohřební, svatební, na schůzi... V LONDÝNĚ U LORDA DONALDA / DÁVALI LAHODNÉ BLEDULE – HLADOVÍ BLONDÝNI LEPILI OKOLO / LOUDAVĚ CEDULE jak na vokál O? Není důležitý krásný kroužek, ale aby se rty odlepily od zubů (hlavně koutky - jako k polibku).
38
LEDAŘI DODALI DO SKLADU / JEDEN DEN PŘED LEDNEM V POLEDNE / DVA KÝBLE LEDU / A DALŠÍ LED DODAJÍ DO DOBY DOHLEDNÉ - vokál E: ani velký úsměv ani malý. MĚLA BABKA V KAPSE VRABCE / A TEN DĚDEK BABCE VRABCE V KAPCE STISK / A TEN VRABEC BABCE V KAPSE PÍSK - vokál A: čelist/ největší úhel (jako vlašský ořech). KOLOUCH, KOHOUT S MOUCHOU MOHOU S HLOUPOU CHLOUBOU HOUPOU NOHOU PLAVOU DLOUHOU STROUHOU OUZKOU CHROUPOU OUKROP S POUHOU HOUSKOU - důraz na vokály OU, AU (vrazit jako nůž do břicha) - procvičujeme v pomalejším tempu.
39
Odborné texty a použité publikace 1. DIVADLO DĚTEM, Čtvrtletník. Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež DOBRÉ DIVADLO DĚTEM, MK ČR E 15172. 2. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 1.vyd. 2004. ISBN 80-7178-927-5. 3. MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her a improvizací. 7. rozšířené vydání - dotisk. 1993. ISBN 80-7068-041-5. 4. ŠTEMBERGOVÁ-KRATOCHVÍLOVÁ, Šárka. Metodika mluvní výchovy dětí. 3. vydání. 1994. ISBN 80-901660-1-6. 5. BLÁHOVÁ, Krista. Uvedení do systému školní dramatiky. 1. vydání. 1996. ISBN 80-7968-070-9. 6. DVOŘÁK, Jan, V. Herectví s loutkou. 1. vydání. 1997. ISBN 807068-069-5. 7. RICHTER, Luděk. Od předmětu k loutce, od loutky k divadlu. 2. vydání. 1997. ISBN 80-7068-097-0.
40
8. MORGANOVÁ, Norah – SAXTONOVÁ, Julia. Vyučování dramatu, Hlava plná nápadů. 1. vydání. 2001. ISBN 80-901660-2-4. 9. PALARČÍKOVÁ, Alena. Tygr v oku aneb O tvorbě inscenace s dětmi a mládeží. 1. vydání. 2001, ISBN 80-901660-5-9. 10. PROVAZNÍK, Jaroslav. Dramatická výchova a dítě v bludišti dnešního světa - Příspěvky z konference o dramatické výchově. 1. vydání. 2001, ISBN 80-901660-4-0. 11. RICHTER, Luděk. Praktický divadelní slovník. 1. vydání. 2008. ISBN 978-80-902975-8.
41
42
