CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Specifické aspekty sociální práce v dnešní multireligiózní společnosti

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Závěrečná absolventská práce

Specifické aspekty sociální práce v dnešní multireligiózní společnosti

Martin Bílek

Olomouc 2006

Prohlašuji, že jsem tuto absolventskou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Vyšší odborné školy CARITAS v Olomouci a zpřístupněna ke studijním účelům. Olomouc, duben 2006

Obsah Martin Bílek: Specifické aspekty sociální práce v dnešní multireligiózní společnosti.

1.

Úvod …………...………………………………………………...………...… 4

2.

Světová náboženství …………………………………………………...…….. 7

2.1.

Islám …………………………………………………………………...…….. 7

2.2.

Judaismus (Federace židovských obcí) …………………………...………... 10

2.3.

Buddhismus …………………………………………………………..…….. 14

2.4.

Hinduismus ……………………………………………………………....… 17

2.5.

Křesťanství …………………………………………………………….…… 20

3.

Náboženské směry vycházející z tradičních náboženství …………....…….. 22

3.1.

Náboženské směry vycházející z Hinduismu …….…………….….…….… 22

3.1.1. Sri Chimnoy ……………………………………………………..….……… 22 3.1.2. Transcendentální meditace ………………………………………….….….. 24 3.1.3. Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny) …………….…… 26 3.2.

Náboženské směry vycházející z křesťanství ……………………….…….. 29

3.2.1. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi …………………..…………… 29 3.2.2. Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů („Mormoni“) ………..…….. 32 3.2.3. Církev sjednocení („Moonisté“) ………………………………………..….. 35 3.2.4. Letniční hnutí (extrémní charismatická hnutí)…………… ………….…….. 38 4.

Závěr ………………………………………………………………….……. 42

5.

Seznam použité literatury ……………………………………………..……. 43

6.

Resumé ………………………………………………………………..……. 44

–4–

1. Úvod Dnešní společnost je po náboženské stránce velice pestrá a různorodá. Ačkoli je u nás, jako u Středoevropanů, nejvíce rozšířeno křesťanství, a to zejména v katolické a tradiční protestantské podobě (tradiční formy křesťanského vyznání blízké naší kultuře a tradicím), je v současnosti, vzhledem k mnoha faktorům, religiozita každého jednotlivce poměrně individuální a diferenciovaná. Díky vlivům východních náboženských směrů, a různých západních církevních denominací, je dnes v naší společnosti reprezentováno poměrně mnoho náboženských směrů a proudů. Lze tedy konstatovat, že se naše společnost dá nazvat multireligiózní. Na poli sociální práce se sociální či humanitární pracovník velmi snadno může setkat s klienty různého náboženského vyznání. O to více to platí pro jeho práci v zahraničí. Naskýtá se zde otázka, zdali by jistá specifika různých náboženských vyznání mohla mát vliv na přístup sociálního pracovníka k jeho práci, a zdali znalost právě těchto specifik může sociálnímu pracovníkovi pomoci lépe se přiblížit ke světu klienta, k jeho tradicím, kultuře, zásadám jeho života, apod. Jsem přesvědčen, že znalost klientova náboženského pozadí může sociálnímu pracovníkovi otevřít hlubší možnosti jeho práce, může mu pomoci být více empatický vůči klientovi a tím výrazně zkvalitnit svou práci. Postoj sociálního nebo humanitárního pracovníka, a jeho přístup ke klientům, by měl být stejný ke všem, bez rozdílu kultur a náboženských vyznání. Ústava české republiky, Listina základních práv a svobod zaručuje svobodu náboženského projevu: „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“1 Tato definice je uvedena v Listině základních práv a svobod České republiky. Všeobecně platný etický základ sociálního nebo humanitárního pracovníka 1

Viz. Předsednictvo Česká národní rady, Listina základních práv a svobod. Ostrava-Hrabůvka: Sagit, 2003. ISBN: 80–7208–371–6., Článek 16, (1), (4), s. 18.

–5–

by mělo být to, že by při své práci neměl preferovat žádnou skupinu klientů, ať již bez nějakého náboženského vyznání, nebo naopak s určitým, byť i diferenciovaným, vyznáním. V krizové situaci potřebují jeho pomoc všichni, bez rozdílů. Tak jako sociální pracovník bere při své práci v potaz rodinné prostředí a stav klienta, jeho vzdělání, profesi, zdravotní stav a formu bydlení, atp., měl by věnovat stejnou důležitost i klientovu náboženskému pozadí. A pokud klient tvrdí, že žádné nemá, i to je důležitá informace. Na důležitost postoje a přístupu ke klientům v této oblasti, jsem ze dotázal paní Mgr. Ing. Květoslavy Princové, která je na Vyšší odborné škole CARITAS odborným garantem oboru Sociální a humanitární práce: 1) Jakou roli pro práci sociálního či humanitárního pracovníka můžou hrát dobré znalosti odlišností příslušníků církví a náboženských skupin při jejich záchraně a poskytování pomoci? „Dobrá znalost odlišností příslušníků církví a náboženských skupin při poskytování pomoci je naprosto zásadním požadavkem. Z etických zásad poskytování humanitární pomoci vyplývá, že jedním z nejdůležitějších principů při poskytování této pomoci je princip participace těch potřebných, postižených, místních obyvatel; to znamená co nejvíce je zahrnout do poskytování pomoci. Je proto dopředu třeba vědět o této komunitě, jak ji pro takovouto spolupráci získat. To nemluvím o dalších etických principech, jako je úcta k důstojnosti postižených, jejich kultuře a náboženství a to v každé fázi této pomoci, respekt k místním zvyklostem atd. Co se týká církví, tam je dobré znát také jejich organizaci, hierarchii, historii, zvláštnosti, atd.“. 2) Jaké jsou podle Vás možnosti se více vzdělávat v této oblasti? „Co se týká vzdělávání – již dnes existují možnosti na univerzitách, ale obávám se, že ten, kdo chce do této problematiky vniknout a pomáhat v různých částech světa – vždyť neví kdy a kam bude příště povolán – musí se sám hodně o problematiku zajímat a získávat postupně zkušenosti ze spolupráce s různými náboženskými a etnickými skupinami.“ Se stejným dotazem jsem se obrátil i na občanské sdružení ADRA – nevládní neziskovou organizaci, zaměřenou na poskytování humanitární a sociální pomoci

–6–

v zahraničí a v České republice. Na můj dotaz mi odpověděla Karolína Adamusová, která má v organizaci ADRA na starosti mj. projekty na Srí Lance: 1) Jakou roli pro práci sociálního či humanitárního pracovníka můžou hrát dobré znalosti odlišností příslušníků církví a náboženských skupin při jejich záchraně a poskytování pomoci? „Dobré znalosti náboženské a vůbec kulturně–společenské situace v zemi, kde humanitární pracovník působí, jsou pro jeho práci zásadní. Zvyky, tradice a celý životní styl je zejména v rozvojových zemích úzce spjat s určitým náboženstvím. Chceme-li realizovat dobré projekty, je nutné znát místní styl života a představy a požadavky těch, jimž chceme pomáhat. Jen tak přijmou nabízené projekty za své, jsou ochotni participovat a projekt má naději na dlouhodobou udržitelnost. Je tedy nutné znát i náboženské zásady a zvyklosti daného společenství, aby byl i z tohoto hlediska projekt pro příjemce pomoci přijatelný (špatnými příklady mohou být např. distribuce potravinové pomoci ve formě masových konzerv v náboženském prostředí, které maso jíst zakazuje, nebo snaha o psychologickou pomoc ve formě rozhovorů o prožitých traumatech ze smrti blízké osoby u kmene, jehož náboženství zakazuje mluvení o mrtvých pod hrozbou prokletí).“ 2) Jaké jsou podle Vás možnosti se více vzdělávat v této oblasti? „Zajímat se o kulturní a náboženskou problematiku v zemích, kde probíhají humanitární projekty, a v rozvojových zemích, navštěvovat semináře a přednášky s multikulturní tematikou, ale i cestovatelské přednášky, atd. Dalším dobrým zdrojem je literatura, která je v poslední době poměrně bohatá. Pro VŠ studenty jsou dostupné zajímavé přednášky např. na FSV nebo FHS UK (Základy asijských náboženství, Multikulturalismus, Indická náboženství, Náboženské systémy, atd.).“ Z uvedených odpovědí je zřejmé, že pro současné humanitární či sociální pracovníky je znalost daných odlišností a specifik zásadní. Cílem této práce je popsat specifické aspekty různých náboženství a náboženských denominací, které mohou mít význam pro práci sociálního nebo humanitárního pracovníka a jejichž znalost může usnadnit volbu pracovníkova přístupu, metody nebo dokonce strategie; může ho lépe připravit na práci s určitými

–7–

skupinami klientů, a také mu usnadnit vyrovnávání se i s konkrétním nezdarem. Předmětem této práce není hodnocení nebo srovnávání různých náboženských směrů z hlediska teologického, nejedná se o jejich propagaci ani kritiku. Tato práce není primárně zaměřena na popis učení a vyznání daného směru, ani na jeho historii, profil zakladatele či současnou výchozí pozici. To vše má jen doprovodný význam pro ucelené pochopení souvislostí a specifik v daném kontextu. Důležité je zachycení individuálních prvků a rysů, přínosných pro práci sociálního nebo humanitárního pracovníka. Jedná se o teoreticky orientovanou práci. Literatura, ze které jsem pro tuto práci čerpal, se opírá o všeobecné poznání daných náboženských směrů, místních kultur a tradic; u mladších denominací (z pohledu data vzniku) se jedná o současný stav vývoje daných náboženských směrů z hlediska specifických aspektů důležitých pro sociální práci. Při výběru náboženství a náboženských společenství jsem volil ty směry, které svými specifiky mohou mít nejvýznamnější vliv na práci sociálního nebo humanitárního pracovníka a kde jejich poznání může být pro sociální práci přínosem. Cíl práce tedy spatřuji v sumarizaci informací a možnosti jejího praktického použití v konkrétní práci sociálních a humanitárních pracovníků.

2. Světová náboženství 2.1.

Islám

Islám, který původně vznikl na Blízkém východě, je v dnešní době univerzálním náboženstvím, které se přizpůsobilo místním podmínkám od Maroka na západě až k Indonésii na východě. Muslimské vyznání víry, zvané šaháda, zní: „Není Boha kromě Boha, Mohamed je Boží prorok“. Toto vyznání je jedno z pěti pilířů islámu. Islám sice nemá žádné autoritativní krédo, které by znamenalo podřízenost, ale opakování těchto dvou tvrzení činí člověka muslimem, tj. „tím, kdo se podřizuje“. Šaháda je obvykle to první, co muslimské děti slyší při příchodu na tento svět, a je také tím posledním co

–8–

člověk slyší, když jej opouští. Důraz na jednoho Boha (v arabštině Alláh) spojuje islám s jeho monoteistickým dědictvím z judaismu a křesťanství. Muslimové však věří, že islám tak, jak byl zjeven proroku Mohamedovi a zapsán v Koránu, je konečnou verzí zjeveného náboženství. Mohamed je prorok jako Abrahám, Mojžíš či Ježíš, ale jeho posvátná kniha je naplněným a dokončeným poselstvím jeho prorockých předchůdců. Po něm již Bůh nesešle žádné proroky. Zakladatelem Islámu je Mohamed. Muslimská tradice vypráví, že se Mohamed narodil v Mekce okolo roku 570 po Kr. Mekka byla tehdy prosperující obchodní oblastí a přitahovala poutníky z celé Arábie. Mohamed brzy osiřel a vychovával jej strýc – chudý a ušlechtilý člověk. Mohamed se stal brzy obchodníkem a mnoho pozdějších vyprávění traduje, že byl mimořádně moudrý a spravedlivý. Mohamed měl údajně ve zvyku meditovat na hoře Híra, nedaleko Mekky. Byl znepokojen materialismem, nespravedlností a duchovním neklidem ve městě. Jednoho dne roku 610, když spal v jeskyni, uslyšel kázání nějakého hlasu. Pozdější muslimská tradice událost chápe tak, že toto kázání byly vlastně první instrukce v řadě božských zjevení, která Mohamedovi předal anděl Džibríl (Gabriel). Praktickou stránku islámu tvoří rituální praxe, tzv. pět pilířů, které od 10. stol. platí za podstatu muslimského práva. V Koránu není žádný z těchto požadavků plně vyjádřen, avšak vzhledem k jejich rituálnímu charakteru představují mocný nástroj pro vyjádření individuální a komunální muslimské identity. •

Prvním pilířem je Šaháda neboli vyznání islámské víry.

•

Druhým pilířem je Salát neboli povinná modlitba, které předchází rituální omývání, jež je vyžadováno pětkrát denně: za svítání, v poledne, odpoledne, při západu slunce a v noci.

•

Třetím pilířem je platba almužny, Zakát. Odvádí se podle bohatství jednotlivce, ve výši 2,5 % z majetku přesahujícího minimum, tj. Nisab.

•

Ramadán je označení důležitého devátého měsíce v islámském kalendáři. V Koránu je jako jediným nazýván jménem (Korán 2, 185). Podle svého obsahu a formy je ramadán měsícem půstu.2 Po 40 dní, v době mezi svítáním

2

Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., 1994. ISBN: 80–85605–51–1., s. 446.

–9–

a soumrakem, by se měli muslimové vzdát jídla a pití, rovněž kouření a sexuálního styku. Konec půstu se oslavuje svátkem íd al-fitr. •

Pátým a posledním pilířem islámu je Hadždž neboli pouť do Mekky. Jednou za život, když to finanční situace dovolí, musí každý muslim cestovat do rodiště islámu. V Mekce, po vykonání různých rituálů, veliké oběti a rozdělování masa, se ukončuje Hadždž. Slaví jej muslimové na celém světě. Všechny tyto hlavní pilíře by měl brát sociální pracovník v potaz, dostane-li se

do kontaktu s muslimskou komunitou. V České republice je zhruba do 16 tisíc přívrženců islámu, z toho asi 500 občanů ČR, zbytek tvoří cizinci žijící na našem území. Jedno z hlavních specifik muslimského způsobu života jsou stravovací návyky. Sociální pracovník se tedy může s muslimy setkat buďto přímo na našem území (např. v rámci uprchlického tábora, u žadatelů o azyl či v rámci své práce s cizineckou studentskou komunitou, apod.) anebo na muslimském území (mezinárodní projekt, humanitární činnost, studium, apod.). Je důležité si být vědom hlavních muslimských stravovacích návyků. Muslimové nejedí vepřové maso samotné, ani výrobky vepřové maso obsahující, nepijí alkohol a jejich každodenní režim, včetně stravování, se řídí různými pravidly vycházející z pěti pilířů muslimské rituální praxe. Při práci s muslimy je užitečné si uvědomit, zdali právě neprobíhá Ramadán. Muslimové si rovněž velmi váží Koránu. Nikdy by jej nepoložili na zem a při předávání této knihy muslimům je důležité jej umístit na důstojné místo. S příchodem Koránu se totiž uskutečnil první záměr, a to umožnit Arabům přístup do společenství „národů knihy“, Židů a křesťanů, kteří obdrželi Tóru a evangelia.3 Rovněž není mezi muslimy dovoleno jakkoli zobrazovat či ztvárňovat Alláha a Mohameda. Před psychology raději upřednostňují duchovního, ale pouze imáma. (Imám, doslova „příkladný”, vedoucí, první osoba při muslimském obřadu v mešitě. Muže jím být jakýkoliv dospělý muslimský muž dobrého charakteru stojící v čele komunity. Imám není ustanoven do pozice jako je např. ordinovaný kněz či duchovní, nicméně větší mešity mohou mít placeného imáma).4 Evropští muslimové se oblékají podobně jako Evropané. Při ošetřování zraněných se postupuje podle obvyklých 3

Srov. Eliade, M., Culianu, I. P., Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, a. s., 1993. ISBN: 80–202–0438–5., Kapitola 12, Islám, s. 99. 4 Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd. 1997. ISBN: 0–14–051261–6., s. 233.

– 10 –

zásad. Muslimové mohou darovat i přijímat krev. Při pohřebních obřadech se bosenští muslimové modlí (klaní) za mrtvého doma i v minaretu. Mrtvého umyjí, zabalí do bílého plátna, potom do zeleného plátna s věroučnými znaky a položí do rakve bez víka. Pohřeb se uskutečňuje do 24 hodin po smrti. Mrtvé muslimové nepitvají. Pohřební obřad se koná vždy s vyloučením žen, které se scházejí v domě pozůstalých a pláčou. Zesnulý je pochován hlavou k východu slunce, je z něj sejmuto zelené plátno. Šikmo přes otevřenou rakev jsou položeny desky a hrob je zasypán zeminou tak, až vznikne mohyla. Poté se konají opět modlitby u hrobu.5 Obecně lze říci, že muslimové mají silný patriarchální řád, a v podmínkách, kde nemohou zabezpečit rodinu (tam, kde jsou plně odkázáni na pomoc jiných), se mohou cítit velmi frustrováni a s pocitem viny. (Situace typická například u čečenských uprchlíků).

2.2.

Judaismus (Federace židovských obcí)

Judaismus, jehož historie sahá přes 4000 let nazpět, byl prvním náboženstvím, které vyznávalo jediného, všemocného Boha. Hebrejská Bible mj. obsahuje pět knih, tzv. Mojžíšových, které předznamenávají prvky judaismu: vytváření mýtů, židovský zákon a historii Izraelitů. Po ukončení biblického období rozvíjeli židovskou teologii a praxi Rabíni. (Rabín je označení učitele či autority vykládajícího Tóru. Ordinování na rabína vyžaduje přezkoušení znalostí z vybraných témat židovského zákona již ordinovanými rabíny.6) Původ židovského vyznání spočívá v událostech odvíjejících se od Abrahama. Když Abrahám opustil chaldejský Ur (dnešní jižní Irák), svou rodnou půdu, přislíbil Bůh Abrahámovi a jeho ženě Sáře Kananejskou zemi (území dnešního Izraele/Palestiny) a mnoho potomků. Později byl Abrahám vyzván k tomu, aby se obřezal. A na důkaz trvalého znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahámovými 5

Srov. Nadace ADRA – adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://nadace–adra.cz/publikace.php>. 6 Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd. 1997. ISBN: 0–14–051261–6., s. 406.

– 11 –

potomky, se měli nechat obřezávat také jeho synové, a to osmý den po narození. Brzy poté, co Abrahám uposlechl Božího příkazu, se mu narodil syn Izák. Abrahámovi potomci odešli přibližně roku 1700 př. Kr. do Egypta, aby se vyhnuli hladomoru. Již o dvě generace později byli považováni za nepřátelské cizince a byli zotročováni. Následně pak Izraelité opustili Egypt pod vedením Mojžíše, poté na hoře Sinaj ustanovil Bůh pro všechny Izraelity desatero přikázání a mnoho dalších pokynů podrobně popisujících, jak mají sloužit Bohu. Prvním rabínem v židovském vyznání byl Jochanan. V době římského obléhání Jeruzaléma, krátce před zničením Chrámu (v roce 70 po Kr.), byl Jochanan propašován z Jeruzaléma v rakvi. Římané mu dovolili založit školu v Jabne na izraelském pobřeží Středozemního moře. Jeho studenti se stali rabínskými učenci, rozšířili existující biblické zákony a vytvořili rámec náboženské víry, který umožňoval další existenci židovské komunity. Judaismus, tak jak je praktikován v dnešní době, spočívá jednak na židovské Bibli, tak na rabínském výkladu biblických idejí. Židé kladou velký důraz na studium svatých textů. Věří, že Bůh projevuje svou vůli prostřednictvím událostí v historii, a že jedině studiem mohou jednotlivci porozumět podstatě judaismu. V cyklu židovského roku jsou obsaženy svátky radosti a období smutku. Roš ha-šana je novoroční slavnost „narození světla“. Židé ve svých domovech jedí jablka a med k vyjádření naděje, že nadcházející rok bude sladký (příznivý). Jom kipur je Den smíření; duchovní čistota, která umožňuje začít rok s čistým srdcem. Lidé fyzicky schopní (nikoliv slabí či nemocní) nejedí žádné jídlo ani nepijí po dobu 25 hodin. Obřady se konají večer a od časného rána do setmění. Svátek Pascha připomíná památku exodu z Egypta. Oslavuje se sekvencí čtení a symbolických aktů, které jsou popsány v modlitební knize zvané pesachová hagada. Rodiče vysvětlují dětem události z Exodu a všichni jedí nekvašený chléb. Sedm dní poté se konají šavu’ot (letnice), oslava přijetí Desatera přikázání na hoře Sinaj. Svátkem sukot (svátek sklizně) si Židé připomínají život pod Boží ochranou po dobu čtyřiceti let na poušti. Každá rodina si postaví malý stánek s otevřenou střechou a tam jedí. Třese se citrónovníkem, palmovými listy, myrtou nebo vrbovými větvemi. Purim připomíná

– 12 –

události z knihy Ester, která vypráví jak bylo zabráněno vyvraždění Židů. Purim připomíná den, kdy se tak mělo stát. Židé čtou knihu Ester a děkují Bohu za svou záchranu, přispívají almužnou chudým, aby i oni mohli slavit s nimi; posílají přátelům dárky, jedí a pijí. Přestože je židovský kalendář bohatý na svátky během roku, tak je i každá sobota Sabat (odpočinutí) pro Židy velmi důležitým svátkem. Podle Božího příkazu se v tento den nevykonává žádná tvůrčí práce. To poskytuje volný čas pro modlitby, zpívání, procházky, jídlo, studium a zábavu. Tento den je pro Židy vyvrcholením týdne, dnem požehnání a štěstí. Sabat začíná od západu slunce v pátek a trvá do východu hvězd v sobotu večer. Zahajuje se zapálením dvou svíček a požehnáním poháru vína, aby se den prohlásil za svatý. Židé nosí nejlepší oblečení a jedí slavnostní jídla. Také v synagóze se hlavní obřady týdne konají právě v sobotu ráno. Zbožný Žid v tyto dny nepracuje a nenosí žádné předměty, ani nebude pomáhat v žádné činnosti. Odmítne převoz, nepoužívá auto, světlo, oheň a telefon. Výjimku tvoří ohrožení života (otravy, horečka apod.), kdy například otec odveze autem dítě do nemocnice, ovšem zpět jde pěšky. Někteří ortodoxní Židé si na tento den najímali služebné, které jim v domě vykonávaly všechny potřebné práce a úkony. V judaismu je poměrně velký důraz kladen na děti. Chlapci ve věku 13 let a děvčata ve 12 letech jsou považováni za bar/bat micva (bar = syn, micva = povinnost anebo příkaz)7 zodpovědné za vlastní dodržování přikázání, a jsou oprávněni v synagóze vykonávat určité obřadní úkony. K slavnostnímu překročení prahu dospělosti odříkávají požehnání nad Tórou při sváteční sobotní ranní bohoslužbě a mohou také číst z Židovské Bible, vést tuto bohoslužbu nebo si připravit řeč k tomuto čtení. Judaismus věří, že manželství je ten nejšťastnější a nejsvatější lidský stav. Židovské svatby se konají pod baldachýnem, jež symbolizuje budoucí domov manželského páru. Tradičně dává ženich nevěstě prsten a uzavírá se ketuba (svatební smlouva), ve které jsou podrobně vypsány povinnosti ženicha a stanoveny alimenty,

7

Srov. Runes, D., D., Slovník Judaismu. Bratislava: Danubiaprint, š. p., 1992. ISBN: 80–218–0113–1., s. 29.

– 13 –

které bude v případě rozvodu nevěstě platit. V dnešní době je svatba považována za rovnocenně zodpovědnou událost pro obě strany a mnoho neortodoxních párů si symbolicky vyměňuje prsteny navzájem. Judaismus učí, že lidská duše je nesmrtelná. Existuje mnoho smutečních obřadů pro pozůstalé, které je nejprve ochraňují v jejich zármutku a poté jim postupně pomáhají vrátit se do každodenního života. Při pohřebním obřadu nejbližší členové rodiny odříkávají Kadiš jatom, modlitbu oslavující Boha. Po sedm dní po pohřebním obřadu by měli truchlícím ostatní přinášet jídlo, navštěvovat je a kondolovat jim. Pak následuje období, ve kterém se ještě stále uplatňují některá smuteční omezení. Platí přitom, že Kadiš za rodiče trvá jedenáct měsíců a za blízké příbuzné třicet dní. Rabín nechodí na hřbitovy, nedotýká se mrtvých. Výjimkou je situace, když není přítomna žádná jiná osoba nežli Rabín. Při úmrtí Židé nedovolují pitvu zesnulého. V případě tragického zahynutí jsou povinni sesbírat všechny části těla i zakrvácené oděvy zemřelého. Samotné pohřbívání bývá do země a bez rakve, v případě, že to situace neumožňuje (např. vzhledem k místním předpisům), tak se připouští použití obyčejné truhly. Předpisy pro košer (vhodné) jídlo jsou důležitou součástí židovského života a identity. Judaismus se řídí zásadou, že není dovoleno jíst krev a „kůzle v mléce jeho matky“, což v praxi znamená, že je nepřípustné při přípravě pokrmů a jejich konzumaci míchat maso a mléko a výrobky z nich. Dále není dovoleno jíst vodní živočichy s ulitou nebo krunýřem a dravé ptáky. Maso je dovoleno jíst pouze ze zvířat s rozdělenými kopyty, která přežvykují. Rabíni později zavedli šchitu – přeříznutí krčních artérií ostrým nožem, což je metoda porážky, při které se odstraní z těla dobytčete maximální množství krve. V židovských kuchyních je proto dvojí sada nádobí, příborů a dalších kuchyňských potřeb. Jedna pro maso a druhá pro mléčné výrobky. Jídlo, u něhož je tato zásada dodržena, má označení košer. Pokud se Židé stravují v restauracích, musí tam existovat autorizovaný dozor na přípravou jídla z košer potravin. Totéž platí u nápojů. V případě intervence sociálního pracovníka při práci s židovskou komunitou je nejlépe dodat stravu z židovské obce. Maso raději nepodávat (zcela vyloučeno je vepřové, koňské, králičí a zaječí). Při nutnosti rychlého zajištění potravin ve stísněných podmínkách, je možné nabídnout vodu, ovoce,

– 14 –

zeleninu, mléko, bílý jogurt (ne tvaroh, sýry), ryby v oleji (nikoliv v tomatě, se zeleninou apod.), ryby pouze se šupinami (zapovězen je úhoř), brambory, stoprocentní olej (nejlépe olivový), chléb kmínový (Delta, Šumava apod.), nejlépe speciální pečivo macesy. K vaření je potřeba připravit či dodat nepoužité nádobí, nejlépe nerez. K jídlu je vhodné používat nejlépe jednorázové (například plastové) nádobí. Ostatní pravidla pro práci s Židovskou komunitou: •

Co se týká židovských pravidel při ubytování je důležité pokud možno oddělit muže a ženy i při značném věkovém rozdílu osob, není-li to možné, je nutné ponechat do místnosti alespoň otevřené dveře.

•

V otázce lékařské a zdravotnické péče v krizové situaci lze použít běžné postupy a pomoc, pokud však nejde o ohrožení života, bude odmítnuta krevní transfúze.

•

Při práci s židovskou komunitou je důležité dodržovat všechna pravidla fyzického kontaktu. Ženy se, pokud je to možné, dotýká pouze žena, a muže muž.

•

Co se týká poskytnutí pomoci s ošacením, zde obvykle může dojít k odmítnutí oděvu pokud není čisté z vlny nebo lnu (nesmí být směs vlny a lnu).8

Nicméně v přímém ohrožení života žádné z výše uvedených omezení neplatí.

2.3.

Buddhismus

Buddhismus je náboženství vyváženosti a míru. Vyplývá to i z ustavičného zkoumání utrpení, což je součástí buddhistického náboženství. Název tohoto náboženství je odvozen od slova „Buddha“, tj. osvícený. Buddha – princ, syn krále z rodu Šájků, podle jehož vzoru se buddhistické náboženství odvíjelo, původním jménem Gautama Siddhártha, se narodil, žil a zemřel jako člověk. V buddhistickém náboženství se neuctívají bohové či božstva. Výjimečné na Buddhovi bylo to, že dosáhl stavu vznešené moudrosti zvané Nirvána. (Nirvána je odvozena od nir = ne, a va = váti. Nirvati znamená rozplynout. Podle buddhismu je Nirvána nejvyšší dobro

8

Srov. Nadace ADRA – adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://nadace–adra.cz/publikace.php>.

– 15 –

lidí. Je třetí ze čtyř ušlechtilých pravd Buddhy. Vykořenění utrpení, úplné ukončení, plné zřeknutí se touhy, osvobození, zbavení se žádostivosti).9 Buddha objevil příčiny všeho utrpení a cestu, na níž mohou dosáhnout stejného stavu všechny bytosti. Středem Buddhova učení jsou čtyři vznešené pravdy . Jsou to: •

skutečnost utrpení,

•

příčina utrpení,

•

skutečnost, že existuje cesta z utrpení,

•

cesta samotná.

Buddha pozoroval, že všichni tvorové trpí. Příčinu tohoto utrpení spatřoval v sobecké touze a nepochopení „vlastní podstaty“, která není neměnnou, oddělenou a trvalou entitou, jakou se jeví být. To, co je nazýváno jako „vlastní podstata“ je forma cítění, vnímání, obsah mysli a vědomí. Vtah mezi těmito entitami tvoří v každém okamžiku naši vlastní podstatu a vytváří karmu (akce a reakce), která ovlivňuje naše narození, život a znovuzrození. Důležitá je forma znovuzrození, která nemusí být lidská. Když Buddha objevil, že existuje cesta z utrpení, pokusil se tuto cestu popsat. Nakonec sepsal konečnou, vznešenou, osmidílnou cestu z utrpení: 1) správné nazírání (porozumění, postoj), 2) správné rozhodování (záměr, předsevzetí, motiv nebo myšlení), 3) správná řeč (žádné lži nebo pomluvy), 4) správné jednání (chování), 5) správné živobytí (prostředky k životu), 6) správné úsilí, 7) správné uvědomění (uvědomování si věcí tak, jak jsou), 8) správné soustředění (přemýšlení, meditace). Buddha tuto cestu shrnul následovně: „Přestaň konat zlo, uč se dělat dobro a vyčisti své srdce.“

9

Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., 1994. ISBN: 80–85605–51–1., s. 377.

– 16 –

Théraváda je základním učením buddhismu. Je založena na čtyřech vznešených pravdách a na vznešené osmidílné cestě. Velmi důležité jsou morální praktiky, založené na několika životních zásadách: •

nezabíjej živé bytosti, ani jim neubližuj,

•

neber, co ti není volně dáno,

•

neoddávej se sexuálním nepřístojnostem,

•

nepoužívej pomlouvačnou nebo lživou řeč,

•

nepoužívej omamné látky, které zatemňují mysl. Důležitým aspektem buddhismu je také klášterní život. Mnichem se nestává

dobrovolník na celý život, nýbrž je zde mnoho možností, kdy například mladý člověk se rozhodne být mnichem jen na několik měsíců svého života, poté tuto cestu opustí, založí rodinu a žije laický život. Opačným případem může být ten, kdo se již o rodinu postaral a může se uchýlit do ústraní a žít mnišský život. Člověk se stane mnichem prohlášením, proneseným obvykle před mnichem, že se „uchyluje k Buddhovi, k učení dharmy a k mnišské komunitě“, a že souhlasí s dodržováním výše uvedenými pěti hlavními zásadami. (Dharma – učení, které nabádá k procvičování a víře pouze ve věci, které jsou užitečné a vedou ke svobodě a míru v mysli. Jedná se o spojení moudrosti a hlubokého cítění, ale také o praktickou cestu).10 Mniši nemají dovoleno pracovat ani zacházet s penězi. Hlavní činností mnichů je meditace, studium a učení dharmy. Původně byli mniši (a na mnoha místech stále jsou) závislí na prostých lidech, kteří jim dávali jídlo a jiné nezbytnosti. Tento vztah, kdy mniši dostávali jídlo za své učení, se postupně upevňoval. Jediným majetkem mnichů je jejich šat a několik předmětů denní potřeby, jako je kartáček na zuby a žebrací váček. Hlavním buddhistickým svátkem je vésákh, který oslavují buddhisté na celém světě. Jsou to Buddhovi narozeniny a slaví se v květnu v den úplňku. Théravádští buddhisté si také v tento den připomínají Buddhovo osvícení a jeho smrt. Při oslavě výročí Buddhova narození se konají speciální obřady. V čínských a v japonských

10

Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd. 1997. ISBN: 0–14–051261–6., s. 135.

– 17 –

tradicích se například soška dětského Buddhy koupe za přítomnosti všech ve sladkém čaji a ulicemi procházejí procesí, která připomínají události z Buddhova života. Oslava Nového roku se v jednotlivých zemích liší, často je oslava spojena s místními tradicemi a obnáší veselí s hudbou a tancem, které se může zúčastnit každý. Novému roku se žehná zpěvem a oběťmi Buddhovi. Je to také doba, kdy buddhisté odpouštějí těm, kteří jim ublížili, a sami touží po odpuštění všemi, kterým způsobili nějakou újmu. V České republice není buddhistické náboženství ve své původní tradiční podobě příliš rozšířeno. (Tj. mnišský život, kláštery, atd.). Avšak, profilují se zde nová uskupení, tzv. „Buddhistická centra“. Poměrně rozšířené je uskupení Centrum buddhismu Diamantové cesty Praha, které pořádá každý rok v létě v Těnovicích nedaleko Plzně meditační cvičení s přednáškami, pod vedením dánského Lamy Ole Nydahla11. Toho se účastní několik set účastníků, zejména mladých lidí z České republiky i ze zahraničí. Dále u nás působí různé směry jógy například Tantrajóga. Buddhisté jsou obecně poklidné a nekonfliktní povahy, stravovací návyky jsou u nich zpravidla vegetariánské. Další výrazná specifika v buddhismu nejsou, ovšem poněvadž na buddhismus později navazují jiné náboženské proudy, je pro jejich pochopení důležité buddhismus poznat alespoň v tomto rozsahu.

2.4.

Hinduismus

Slovo hinduista je odvozeno od jména lidu, který se usídlil na březích řeky Sindhu (v severní Indii nazývaný Indus). Hinduismus existuje více než 5000 let. Vznikl na indickém subkontinentu a nebyl založen konkrétním zakladatelem ani nevznikl působením určitého jednotlivce, rovněž jeho původ není možno vysledovat k žádnému historickému období. Hinduismus je především způsob života. Je to nesmírně široký proud zvyků a tradic, takže zůstává otázkou, jestli je vůbec možno používat pojem hinduismus jako označení pro „určité“ náboženství. Důležitý je fakt, že z hinduismu se časem vyvinuly další náboženství a náboženské proudy.

11

Srov. Buddhismus diamantové cesty [online]. c2000, poslední revize 14.4.2006 [cit. 17. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://www.bdc.cz/www/index.php>.

– 18 –

Hinduismus má ve svém základu obrovskou sbírku textů, formulovaných před mnoha tisíci lety různými autory v jazyce sanskrt, jež je kořenem všech moderních indických jazyků. Ovšem, tyto texty nebyly až do poměrně nedávné doby písemně zaznamenávány, nýbrž byly předávány ústně. Tyto texty obsahují systematický výklad

různých

předmětů

včetně vědy, náboženství, metafyziky, filozofie

a duchovních znalostí. Texty se skládají z několika véd. (Véda – znamená doslova „vědění“, základní literatura považována za zdroj hinduismu).12 Čtyři základní védy jsou: 1) Rg-véda – zabývá se všeobecnými znalostmi a je nejdelší ze všech véd. 2) Sáma-véda – zabývá se znalostmi bohoslužby a základy indické klasické hudby. 3) Jadžur-véda – zbývá se znalostmi jednání (karma). 4) Athvara-véda – zabývá se znalostmi vědy a různých dalších oblastí. Pak následují upanišady, kterých je přibližně sto. (Původně se upanišady nazývaly védánty. Slovo znamená doslovně „konec védy“).13 Co se týče uctívání boha, obecně, hinduisté uctívají mnoho bohů. Za hlavní božský zdroj v hinduismu je považováno brahman – absolutno. (Brahman – védský bůh Brhaspati se jmenuje Pán modlitby. V mužském rodu označuje slovo bráhma ty, kdo jsou prostoupeni silou svatého slova. V tomto smyslu je Bráhma bohem – stvořitelem, první osobou hindské trojice).14 Podstatou brahmanu se zabývají různé školy myšlení. Podle hinduistů je život dlouhá cesta zpět k tvůrci, přerušená smrtí pro vlastní dobro jedince, aby pak cesta pokračovala v jiném těle. Tuto představu znovuzrození představil bůh Kršna tak, jako když člověk odkládá starý šat a obléká si nový, duše opouští jeho tělo a bere na sebe nové. Zákon karmy je vyjádřen zásadou: „jak člověk zasel, tak bude sklízet.“ Každá akce vyvolává reakci.

12

Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd. 1997. ISBN: 0–14–051261–6., s. 547. 13 Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., 1994. ISBN: 80–85605–51–1., s. 585. 14 Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., 1994. ISBN: 80–85605–51–1., s. 43.

– 19 –

Dalším důležitým aspektem pro hinduisty je mókša, což znamená osvobození od veškeré bolesti a utrpení. Když člověk dosáhne takového stavu mysli, kdy je schopen přesáhnout bolesti a radosti života, pak se jeho vůle spojí s boží vůlí. Takový člověk dosáhl mókša a je osvobozen z cyklu narození a smrti. Toto spojení s Bohem se nazývá jóga. Pojem jóga je ovšem jiný, než ten, který známe v evropském kontextu; v tomto smyslu znamená dovednost a dokonalost v jednání. Hinduistické náboženství obsahuje i poměrně mnoho ženských prvků. Ženský aspekt boha je fundamentální součástí hinduismu a milosrdná forma bohyně Matky je pro všechny hinduisty velmi ctěná. Je mnoho ženských božstev například Sarasvatí, manželka Brahmy nebo manželka Višnua Lakšmí. (Často bývá vyobrazována jak stojí na lotosovém květu). Na svaté pohlížejí hinduisté jako na odraz boha – měli by tedy mít řadu vlastností s bohem spojované. Mezi hinduistické svaté patří například Guru Nának, zakladatel sikhismu nebo Sri Chaitanja Mahaprabhu, který je autorem poselství o uctívání boha Kršny a který učí, že spasení lze dosáhnout glorifikací božských jmen a atributů prostřednictvím opakovaného prozpěvování. Jeho následovníkem byl pak Svámí Prabhupada, přímý zakladatel hnutí Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny). Většina hinduistů má svatyni k uctívání bohů ve svém vlastním domě, avšak chodívají také do madir – chrám postavený pro potřeby celé komunity. Chrám je koncipován tak, aby byl odrazem lidského těla. Po instalačních obřadech jsou božstva v chrámu považovaná za živé entity a přítomný duchovní na ně jako na takové i pohlíží. Tj. musí je oživit, očistit, nastrojit, nabídnout jim jídlo a po sléze je uložit ke spánku. Řeka Ganga je také uctívána jako Matka Ganga a oddaní stoupenci věří, že koupání v této řece smyje jejich hříchy. Silný a ničivý proud řeky přitéká podle víry z nebe.

– 20 –

Velký význam má v hinduistickém náboženství také „nedotknutelnost krávy“. Kráva znamená skutečné požehnání, poněvadž dává mléko, ze kterého se vyrábí další produkty k obživě. Kravský trus byl také použitelný jako palivo nebo se smíchal s hlínou a maltou, kterou se natíraly podlahy a zdiva. Na farmách sloužili býci k orání a používali se také k cestování a přepravě zboží. Kráva v životě hinduisty zaujala stejné místo jako matka v životě dítěte. Začalo být nepředstavitelné krávu zabít a jíst její maso – svatá písma to zakazují. Tato víra přesvědčuje také lidi k tomu, aby neubližovali nebo nezabíjeli žádná zvířata, proto jsou mnozí hinduisté vegetariáni. V České republice je registrována u Ministerstva kultury ČR Česká hinduistická společnost. Mnohem známějším hinduistickým proudem je však u nás směr vzešlý z Hinduismu, hnutí Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny), které provozuje i Centrum pro védská studia Praha. Obecně lze říci, že v oblasti zdravotní péče a životního stylu, jiná nežli zde uvedená specifika, v hinduismu nejsou, nicméně vzhledem k tomu, že na hinduismus později navazují jiné náboženské proudy, je pro jejich pochopení důležité hinduismus poznat alespoň v tomto pohledu.

2.5.

Křesťanství

Pro křesťanství je největší událostí narození, život, smrt a vzkříšení Ježíše Nazaretského (asi 6 př. n. l. – 32 n. l.). Křesťané věří, že Ježíš byl syn Boží, který se narodil na Zemi, žil jako člověk, byl ukřižován, zemřel a vstal z mrtvých. Jeho smrt a zmrtvýchvstání zjevilo Boží lásku ke světu a nabídlo všem lidem možnost věčného života. Toto náboženství je evropské kultuře nejbližší. Ježíš se narodil v Betlémě a vyrostl se svým pěstounem Josefem a matkou Marií po návratu z Egypta v Nazaretu, v severní Galileji. Podle tradice byl Josef tesařem a pravděpodobně naučil mladého Ježíše svému řemeslu. Ježíšova kazatelská činnost zřejmě začala když mu bylo asi 30 let a trvala asi tři roky. Ježíš putoval po různých částech Izraele a přitom učil a léčil nemocné. Vyučoval v synagógách i pod širým nebem. Soustředil kolem sebe mnoho mužů a žen, mezi nimiž bylo dvanáct mužů nazývaných učedníci. Ježíš se dostal do konfliktu s náboženskými autoritami

– 21 –

v Jeruzalémě. Byl uvězněn, souzen, přikován hřeby ke kříži, ukřižován a zemřel. Podle křesťanského vyznání Ježíš vstal z mrtvých, setkal se se svými učedníky a jedl s nimi. Po několika týdnech byl vzat do nebe a zanechal příslib, že se vrátí až nastane konec světa. Křesťanství je náboženstvím spasení. Lidé se od Boha oddělili svou neposlušností. Život, smrt a vzkříšení Ježíše obnovily původní jednotu a poskytly příležitost vstoupit do zvláštního vztahu s Bohem. Ježíš tedy obnovuje jednotu spojení mezi Bohem a lidskými bytostmi. Důležité místo zaujímá křesťanská Bible, která se vyvíjela min. 1500 let, než dosáhla své konečné podoby. Skládá se ze dvou částí: Starého a Nového zákona. Starý zákon byl napsán hebrejsky a aramejsky a Nový řecky. Nový zákon byl pravděpodobně sepsán v období 48 – 95 let po Kr. Mezi křesťanské obřady patří dvě hlavní náboženské praktiky, které dodržuje většina křesťanů. Je to křest, jenž je obecně považován za způsob přijetí do křesťanské církve, a svaté přijímání (tzv. Večeře Páně), které je připomínkou poslední Ježíšovi večeře s jeho učedníky. Nejdůležitějšími křesťanskými svátky jsou Velikonoce, jejichž termín se odvíjí od měsíčních cyklů, čili každý rok se slaví v jiné datum. O Velikonocích se připomíná smrt a vzkříšení Ježíše. Křesťané se připravují na Velikonoce tím, že projdou obdobím pokory a odříkání. Toto období půstu trvá 40 dní. Půst je obecně důležitým aspektem v křesťanství. Mnozí křesťané se postí nejen před Velikonocemi, ale i v průběhu roku, pravidelně např. každý pátek, kdy pátek je dnem ukřižování Ježíše. Půst může být různého rozměru, zejména je spjat se stravovacími návyky, kdy si křesťan odřekne své oblíbené jídlo nebo celkově jí pouze chléb a pije jen vodu. Druhými nejvýznamnějšími svátky jsou Vánoce, které vycházejí ze slunečního kalendáře, mají tedy každoročně pevné datum, a připomínají narození Ježíše v Betlémě.

– 22 –

Křesťané jsou dnes rozděleni ve třech nejrozšířenějších proudech: katolictví, pravoslaví a protestantství. Obecně, dáno historicky a naší kulturou, pro sociálního pracovníka nic podstatného křesťanství ve svých specifikách neskýtá. Nicméně další směry později vzešlé z křesťanství, svými rysy či důrazy, mají pro sociální práci určitý význam. Proto na tuto kapitolu tématicky navazuje kapitola „Náboženské směry vycházející z křesťanství.“

3. Náboženské směry vycházející z tradičních náboženství 3.1.

Náboženské směry vycházející z Hinduismu

3.1.1. Sri Chimnoy Podobně jako u jiných nově vzniklých náboženských směrů, i zde byly silné tendence rozšířit indické meditační techniky do Spojených států amerických. Žák indického myslitele Rámakršny Paramahamsy, Vivékánada, v tom uspěl díky své účasti na Světovém náboženském kongresu v Chicagu v roce 1893. Hinduismus se od té doby stal velmi studovaným a velmi oblíbeným náboženstvím v západní kultuře. V roce 1960 byla založena Asociace Nového věku, která ve spolupráci s organizací UNESCO začala budovat „město jednoty lidstva“ zvané Auroville pro padesát tisíc lidí. Dnes v něm žije okolo tisícovky obyvatel. Chimnoy Kumar Ghose (nar. 1931) vstoupil do Auroville, po smrti svých rodičů, ve svých 12 letech. Zůstal v něm následujících dvacet let. V roce 1964 přesídlil do New Yorku a kde začal kázat o tom, že prostřednictvím božské lásky, oddanosti a bezpodmínečného odevzdání, může žák zažít věčnou jednotu s Nejvyšším. I když Sri Chimnoy není tím Nejvyšším, je s ním údajně natolik sjednocený, že Nejvyšší skrze něj promlouvá, a že být oddaný Nejvyššímu znamená být vlastně oddaný i Chimnoyovi. Sri Chimnoy poměrně úzce spojuje náboženský život se sportem a uměním. Sám sebe prezentuje jako vynikajícího sportovce a umělce. (Neboť je to meditace, co zvyšuje tvořivost). Při své návštěvě Prahy v roce 1995 uběhl část mírového maratonu

– 23 –

a před 15 tisíci diváky hrál na mírovém koncertě na několik nástrojů meditační hudbu. Mezi svými žáky je také obdivován pro své kresby ptáčků, kterých již údajně vyprodukoval více jak 5 milionů. Rychlost, s jíž tyto kresby tvoří, jsou prý podle jeho následovníků dva ptáčci za jednu vteřinu. Sri Chimnoy také údajně skládá tisícovky básní a písní. Je rovněž velmi aktivní v oblasti světového míru. Jeho mírové akce, budí vzhledem ke své výrazné reklamní kampani dojem světové důležitosti a výjimečnosti. Sri Chimnoy se pokouší se svou meditační skupinou dosáhnout oficiálního postavení při Organizaci spojených národů. Pro svůj Světový běh míru v Praze získal podporu Václava Havla a dalších osobností. Rok před Světovým během míru byl Sri Chimnoyovým jménem požádán pražský magistrát, aby byla Praha vyhlášena za „Sri Chimnoyovo hlavní město míru“. Čeští následovníci s touto žádostí neuspěli, nicméně se jim podařilo Sri Chimnoyovým městem míru vyhlásit několik měst v okolí Litomyšle. Následovníci Sri Chimnoye bývají obvykle mladí lidé, inteligentní a mnohdy vysokoškolsky vzdělaní. Mívají často umělecké sklony a jsou motivováni k jejich další tvořivosti. Silně je oslovují myšlenky světového míru. Pravidelně se scházejí v bílých oděvech k meditacím. Meditují i sami denně nejméně 15 minut ráno a večer, poblíž místa s fotografií Sri Chimnoye, květinami, svíčkami, apod. Mimo to se snaží alespoň hodinu denně strávit četbou Sri Chimnoyových spisů. Následovníkům se zapovídá společenství mužů a žen v hýbajícím se prostoru (například kupé ve vlaku).15 Oddanost a fascinace Sri Chimnoyovým hnutím může mít za následek oddělení se následovníka od své rodiny. V případě manželů – pakliže jeden radikálně změní svůj životní styl – může dojít k závažným konfliktům. Ve světě je počet příznivců hnutí Sri Chimnoy až několik desítek tisíc, u nás mezi dvěmi až třemi sty. Základní centra jsou u nás v Praze a ve Zlíně. Pro publikační účely jim sloučí nakladatelství Madal Bal. V oblasti specifik a odlišností je dobré být dopředu seznámen s motivací následovníků pro hnutí a být si vědom jejich uměleckou a sportovní orientací. Za zamyšlení stojí i otázka, v jaké míře aktivity tohoto hnutí skutečně přispívají ke světovému míru.

15

Srov. Nadace ADRA – adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://nadace–adra.cz/publikace.php>.

– 24 –

3.1.2 Transcendentální meditace Vysokoškolsky vzdělaný fyzik Mahesh Prasad Warma byl po 12 let žákem indického náboženského vůdce Brahmánanándy Sarasvatího (známý též jako Guru Dév = Božský Učitel). S ním pronikl výkladů upanišad a po jeho smrti se Warma odebírá na dva roky do jeskyní v Himalájích. Na veřejnosti se znovu objevil v roce 1956 pod jménem Maharishi Mahesh Yogi.16 Jeho předsevzetím bylo rozšířit po celém světě transcendentální meditaci, tedy techniku jógy, která by byla zjednodušena pro západní společnost. Nejprve se usídlil v USA, posléze přesídlil do Velké Británie. V roce 1967 se setkává se členem skupiny Beatles, Georgem Harrisonem a zanedlouho se on a celá skupina Beatles vydávají na cestu do Indie. V Indii se ještě s dalšími hudebníky skupiny Rolling Stones učí praktikám transcendentální meditace. Díky kontaktům, které Maharishi s těmito slavnými hudebníky měl, se mu otevřely nové obzory a nová pole působnosti. Učil, že každá lidská duše hledá štěstí, ale pravého míru je možné dosáhnout pouze tehdy, když mysl přesáhne (transcenduje) tři hlavní stavy vědomí – spánek, snění a bdělost. Pak je možné dosáhnout čtvrtého stavu a to blaženosti a čistého vědomí, odkud se může uvolnit tvořivá inteligence. Nicméně, díky Maharishiho sexuálním výstřednostem a patrně i nenaplněným očekáváním mnoha jeho žáků, byl posléze nucen se vrátit zpět do Indie. Tam přestal transcendentální meditaci šířit jako náboženství, ale více ji prezentoval jako vědeckou metodu. Za přispění vhodné propagace a správně použité terminologie se mu po nějaké době opět podařilo proniknout do Spojených států, a to do škol. V roce 1977 byla transcendentální meditace americkým soudem prohlášena jako náboženský směr, díky obřadu puja, který se v transcendentální meditaci používal jako iniciační obřad nového následovníka. V hinduismu měl ovšem jinou podobu. (Puja – Hinduistický

16

Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 32.

– 25 –

způsob uctívání ve třech podobách: uctívání v chrámu, domácí obřad uctívání a různé druhy společného uctívání).17 Maharishiho žáci dostávali každý svou individuální mantru. (Mantra – obecně znamená formuli, která má zvláštní účinnost, božskou nebo magickou sílu).18 Transcendentální meditace je soustředěné opakování této mantry dvakrát denně po dobu 20 minut. Pro náročnější zájemce měl Maharishi připravený projekt v ceně několika tisíců dolarů. Jeho součástí byla i levitace, které se mělo dosáhnout během meditace. Nicméně levitaci se nepodařilo praktikovat ani Maharishimu samotnému. (Například základní kurz TM stojí 250 USD pro dospělého a 175 USD pro vysokoškolského studenta, osmitýdenní kurz TM-Siddhi stojí rovných 3000 dolarů).19 Obecně, Maharishiho metody se mají uplatňovat v ajurvédské přírodní medicíně, v zemědělství (půda má být zúrodněna meditačními technikami), i v politice. Maharishiho žáci se snaží o tzv. Maharishiho efekt, podle něhož, kdyby jedno procento populace praktikovalo transcendentální meditaci, sníží se kriminalita a dopravní nehodovost o zhruba 20 – 30 %. V roce 1990 byl pokus o založení Maharishiho védské university v Praze, který se nakonec nezdařil. V Liberci byla ovšem založena Společnost Maharishiho védské university, která se snaží prosazovat Maharishiho efekt. Dnes má tato organizace své světové ústředí na zámku Seelisberg ve Švýcarsku. Tento dům je údajně v současné době i sídlem Maharishiho.20 V oblasti poskytování zdravotní péče nejsou známa výrazná specifika, je ovšem třeba brát vždy v potaz Maharishiho efekt, kterému členové hnutí přikládají až nadpřirozený význam a toto přesvědčení se může odrážet i do zdravotní oblasti. 17

Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd. 1997. ISBN: 0–14–051261–6., s. 397. 18 Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., 1994. ISBN: 80–85605–51–1., s. 291. 19 Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 118. 20 Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 32.

– 26 –

3.1.3 Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny) Toto hnutí dnes představuje největší podobu bengálského višnuismu, tedy jedná se o směr, který uctívá indického Boha Višnua v jednom z jeho vtělení – v Kršnovi. Kršna je vnímán jako nejvyšší bytost božství. Velkým propagátorem uctívání Kršny je bengálský kazatel Chaitanja Maháprabhu, který hlásá, že k božství je možné dojít pouze cestou oddanosti bhakti. (Bhakti – jedna ze tří známých hlavních cest ke spasení v Hinduismu).21 Podle něj je prý nejlepší metodou pro dosažení božství zpěv mahámantry: „Haré Kršna, haré Kršna, Kršna Kršna, haré haré, haré Ráma, haré Ráma, Ráma Ráma, haré haré“. V této velké mantře je oslavován bůh Kršna spolu s jeho druhou inkarnací, princem Rámou. V tomto případě jde spíše o zvukové vibrace, nežli o slova mantry samotné, tudíž pro dosažení božství je důležitá energie slova Haré. Oddanost k bohu Kršnovi, a zpívání jeho svatých jmen, se v západní civilizaci rozšířilo díky Abhaji Charanu De, který se narodil v Kalkatě. Od počátku se orientoval na šíření višnuismu do anglicky mluvících zemí. Přeložil do angličtiny Bhagavadgítu, rozsáhlý příběh o Kršnovi, jedno z nejznámějších děl indické náboženské literatury. (Charan v roce 1920 dokončil studia na universitě v Kalkatě, kde studoval zejména filozofii, ekonomiku a anglický jazyk.)22 Charan ve svých 69 letech odjíždí do USA (r. 1965), kde pod jménem Bhaktivédanta Svámí postupně získává své příznivce zejména z řad hnutí hippies. Mimo jiné oslovil i bývalého člena skupiny Beatles, George Harrisona. V roce 1966 zakládá v USA Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON). Během zhruba deseti let vydal mnoho svazků překladů indických svatých písem a komentářů. Zemřel v roce 1977 v Indii.23 Členové hnutí Haré Kršna jsou vedeni k prostému až asketickému způsobu života. V chrámech a na farmách se vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonávají se pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení 21

Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd. 1997. ISBN: 0–14–051261–6., s. 68. 22 Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 80. 23 Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 34.

– 27 –

božstev a probíhá společné uctívání Kršny. Přes den je práce členů často velmi tvrdá a strava bývá, kromě svátků, poměrně jednoduchá. Spánek následuje po večerních obřadech, který obvykle nepřesahuje šest hodin. Tento způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především skrze zpěv mahámantry. Charan ji doporučoval odříkávat či zpívat pomocí růžence o 108 kuličkách 16x denně (tj. celkem 1728 během jediného dne). Dále je život člena hnutí obestřen čtyřmi hlavními zásadami: •

přísné vegetariánství,

•

zákaz užívání jakýchkoli drog,

•

pohlavní styk je povolen pouze v manželství a to jen v případě za účelem zplození potomka,

•

zákaz hazardních her. Nikoliv však všichni stoupenci jsou schopni žít naplno pro Kršnu v chrámě,

dodržovat všechna přísná omezení a všechny rituální předpisy. Proto kromě nich existuje dalších několik skupin následovníků, méně či více spojených s hlavním hnutím. Oddanost Kršnovi se nejvíce projevuje oddaností k duchovnímu učiteli. Role učitele je v uctívání Kršny velmi silná. Oddaný věří tomu, že právě duchovní učitel jej může vést k probuzení jeho božského vědomí. Toto poznání může rozvinout lásku ke Kršnovi a může následovníka vysvobodit z koloběhu životů. Závisí to ovšem na karmě – množství dobrých a špatných skutků, které si oddaný v tomto či minulém životě nashromáždil. Prostředky na svoji činnost získává hnutí Haré Kršna zejména z darů příznivců, dále z prodeje Charanových knih a v neposlední řadě také z výnosů svých vegetariánských restaurací. Hnutí podporuje také Alfred Ford, pravnuk zakladatele Fordovy automobilky a mezi dalšími jsou také mnozí významní indičtí obchodníci.24 Oddaní Kršny poměrně často vystupují na veřejnosti. Můžeme je potkat v typických oděvech dótí (pro muže) a sárí (pro ženy). Např. od roku 1967 pořádají každé léto 24

Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 82.

– 28 –

slavnostní průvod sanfranciským parkem Golden Gate, který se nazývá „Festival of the Chariots“ (Slavnost vozů). Vyznavači při průvodu oslavují Kršnu a táhnou nebo tlačí tři obrovské vozy. Ty slouží jako schrána božstva a jsou v nich modly a obrazy.25 Občas se objevují v tančícím zástupu při průchodu centrem Prahy, kdy zpívají mahámantu. Co se týká lékařského a zdravotnického hlediska, v případě nouze, kdy se jedná např. o záchranu života, neplatí žádná omezení. Lze tedy postupovat standardními metodami běžně aplikovanými při pomoci v krajních situacích. Nicméně, při méně krizových situacích a při práci (kontaktu) s touto komunitou, je dobré znát některá výrazná specifika, které je důležité brát v potaz: •

Velmi populární je u hnutí Haré Kršna asijské léčitelství nazývané „Arjúvéda“. Členové odmítají jakékoliv omamné látky např. chemoterapii. (Souvisí se zákazem užívání jakýchkoliv drog).

•

Členové se stravují laktovegetariánsky, tzn. pokrmy neobsahují maso a vejce; dále odmítají kávu, čaj (černý, zelený), alkohol, kakao, přísné požadavky jsou kladeny i na čistotu a přípravu jídel, např. po kontaktu rukou a podlahy je nutné si znovu umýt ruce. Jídlo by měli připravovat pouze oddaní Haré Kršna.

•

V případě poskytnutí ubytování se vyžaduje oddělené umístění mužů a žen. Pro jejich každodenní život je významné časné vstávání a časné uléhání.

•

Typické vnější odlišovací znaky: muži mívají vyholenou hlavu s pramenem vlasů na temeni (charakteristický copánek), na čele i na jiných částech těla mívají žluté obrazce nakreslené žlutou hlinkou. Nosí tradiční indické oděvy (například oranžová a bílá látka). Ženy mívají oblečenu bílou látku, pokrytou hlavu a v rukou sáček s kuličkami, tzv. růženec.26 V České republice má hnutí Haré Kršna okolo 200 – 500 následovníků. (Počet se

může měnit). Ve světovém měřítku se počet následovníků odhaduje na několik desítek tisíc. Ačkoliv je v ČR ústředí Haré Kršna v Praze – Centrum pro védská studia Praha (Šrí Šrí Nitai Navadvípačandra mandir), důležitým bodem tohoto hnutí 25

Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 78. 26 Srov. Nadace ADRA – adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://nadace–adra.cz/publikace.php>.

– 29 –

je u nás také ekologická farma Kršnův dvůr v Chotýšanech na Benešovsku. Následovníci hnutí na této farmě produkují různé druhy ekologických potravinových surovin a doplňků, které také slouží jako zásoby do dvou pražských restaurací hnutí Haré Kršna, vegetariánských jídelen zvaných Góvinda. Restaurace jsou volně přístupné veřejnosti a za přijatelné ceny nabízejí pokrmy indické kuchyně. Častými návštěvníky jsou zejména v letních měsících zahraniční turisté – vegetariáni. Ale v posledních letech nachází stále větší oblibu i u české veřejnosti. V roce 1966 proběhl na farmě v Chotýšanech pokus založit vlastní základní školu, byl však Ministerstvem školství zamítnut.

3.2.

Náboženské směry vycházející z křesťanství

3.2.1. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Za hlavního iniciátora tohoto hnutí je pokládán Charles Taze Russell, jenž roku 1870 založil skupinku Badatelů Bible.27 Russell se tehdy vyznačoval aktivním ohlašováním druhého příchodu Ježíše Krista pro období 1873 – 1874. Když ovšem druhý příchod Ježíše nenastal, Russellovi učedníci si žádali vysvětlení. Russell vše vysvětlil tím, že Ježíš přišel „neviditelně“. Následné další nesplněné předpovědi nakonec vyústily k založení samostatné organizace, která si získávala nové příznivce díky vydávání časopisu „Siónská Strážná věž“. Kolem této publikace se začaly vytvářet studijní skupinky, které se nazývaly Mezinárodní badatelé Bible. V těchto skupinách mají své kořeny dnešní Svědkové Jehovovi. Tam se zrodily i charakteristické znaky, které mají Svědkové ve své organizaci dodnes: fundamentalistický přístup k výkladu Bible, který je doplněn některými věroučnými aspekty, horlivost v získávání nových členů, exaktně vypočítané termíny druhého příchodu Ježíše Krista, které ovšem nikdy nebyly naplněny. V neposlední řadě také naprostá oddanost vůči vedoucím autoritám organizace.

27

Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 5.

– 30 –

Po smrti Russella se jeho nástupcem stal dynamický vůdce J. F. Rutherford, který vybudoval stabilní a pevnou organizační strukturu, fungující až do dnešní doby pod názvem: Svědkové Jehovovi. Pro Svědky Jehovovi je velice důležitým studijním materiálem publikace s názvem: Strážná věž („Watchtower“), která podle nich obsahuje Boží příkazy. Tento čtrnáctidenník je vydáván z brooklynského ústředí a je distribuován do většiny zemí na světě. Na jeho překladu se podílí tým několika set výborně organizovaných překladatelů, editorů a distributorů. Publikace musí mít ve všech jazycích stejný obsah a musí být co nejvíce identická s anglickým originálem. (V současné době Strážná věž vychází ve 106 jazycích v celkovém měsíčním nákladu 18 miliónů výtisků).28 Tuto publikaci používají Svědkové jako jeden ze základních materiálů pro získávání nových členů. Je doplněná kresbami postav Ježíše a lidí různých národností (černoši, asiaté…). Pokud publikaci zájemce dostane od Svědků jako dárek pro své studium, byla zakoupena a zaplacena Svědky, kteří si ji museli nejdříve na své náklady pořídit. Totéž platí i pro další materiály (např. časopis „Probuďte se!“) a knihy, včetně speciálního překladu Bible podle Svědků Jehovových. Je důležité ovšem poznamenat, že Strážná věž několikrát ve svých informacích zklamala a některé instrukce v ní byly několikrát změněny. Týká se to například odmítání civilní služby, kdy je nyní tento postoj upraven tak, že výkon civilní služby je povolen, nicméně výkon vojenské služby nikoliv. Dříve Strážná věž striktně zakazovala i civilní službu. Podobné změny byly zaregistrovány i u postojů k transplantacím a k očkování. Jediné zdůvodnění vedení organizace je takové, že došlo k nesprávnému pochopení výkladů a přibývajícímu poznávání Jehovových záměrů. Jakákoliv pochybnost nad instrukcemi v těchto publikacích nebo třeba jen četba neschválené literatury, jsou obvykle trestány vyloučením člena z organizace. Vyčlenění již platného člena z organizace znamená pro vyloučeného osobní selhání a trauma, nezřídka může vyústit i v psychické a sociální problémy. I když se často

28

Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 91.

– 31 –

Svědkové jeví jako otevření a velmi bezstarostní lidé, vyskytuje se v místních organizacích strach a případné žalování na druhé autoritám sboru. V případě kontaktu se Svědky, či snahy o poskytnutí pomoci jednotlivcům, je důležité znát zásadní specifika, která se vztahují na všechny členy organizace: •

Stravování: Svědkové nepřijímají potraviny, které jsou vyráběny z krve nebo jsou do nich přidávány krevní složky (např. zabijačková polévka, jelita apod.). Vyhýbají se stravě posilující obranyschopnost organismu nebo potravinám obsahujícím výtažky z krve nebo krevní plazmy zvířat (např. některé druhy jogurtů, mražené výrobky typu nanuk, nápoje, apod.). Dále nejedí zvěřinu (jelen, daněk, divoké prase), která nebyla po zastřelení řádně vykrvácena.

•

Lékařská a zdravotnická péče: v otázce očkování Svědkové nepoužívají látky obsahující krevní deriváty (např. heptavax – B, antitoxiny, protilátky proti jedu hadů, pavouků, dále imunoglobulin, gamaglobulin a hyperimunní sérové preparáty – sérum proti vzteklině. Otázka podání a přijetí těchto imunizačních látek z krve se řídí svědomím každého člena organizace. Přesto raději volí jinou alternativu tam, kde je to možné.

•

Krevní transfúze: tato otázka není záležitostí jednotlivce, společnost Svědkové Jehovovi krevní transfúze svým členům direktivně zakazuje pod hrozbou vyloučení. Svědkové nosí u sebe vlastnoručně podepsanou kartu – Dokument pro lékařskou péči s upozorněním: „Žádnou krev“ (podpis člena bývá zpravidla notářsky ověřen). Zákaz se týká také částí krve, například červených a bílých krvinek, krevních destiček a plazmy. Je však nutno podotknout, že existence tohoto prohlášení nezbavuje lékaře právní odpovědnosti za úmrtí, jehož příčinou by bylo z tohoto důvodu nepodání krve. Na druhé straně může člen, kterému byla transfúze aplikována, podat na lékaře či zdravotnické zařízení žalobu. Pro srovnání např. v USA a Japonsku nemocnice takovéto soudní spory prohrály a byly nuceny zaplatit Svědkům finanční odškodnění. V ČR je ovšem situace jiná a právo bývá na straně lékařů, kteří v ohrožení života transfúzi aplikují. V případě poskytnutí

krevní

transfúze

v

mezní

situaci

bez

vědomí

člena

je

nepravděpodobné, že by byl člen vyloučen z organizace, pokud by projevil kajícný postoj. Vnucení krevní transfúze považují Svědci za podobnou událost

– 32 –

jako je např. znásilnění. Pokud lékař poskytne krevní transfúzi dětem i přes nesouhlas rodičů, nemůže být za to nijak právně postižen. •

Terapie – Svědkové Jehovovi mají obecně nedůvěru k léčení u psychiatra či v psychoterapeutickou léčbu. Alternativní léčba – akupunktura a homeopatie jsou ponechány na rozhodnutí jednotlivce.29 Dále Svědkové neslaví Vánoce ani narozeniny a neuznávají křesťanský

symbol kříže.30 Věří, že Ježíš byl umučen u kůlu. Počet členů se na světě odhaduje okolo necelých 6 miliónů, v ČR 16 tisíc. Během roku 1998 odešlo z této organizace okolo 900 členů.31 (Vzhledem ke změně postoje vůči výkonu civilní služby). Ústředí organizace v ČR sídlí v Praze.

3.2.2. Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů („Mormoni“) Počátky mormonské víry lze jednoznačně zařadit do Spojených států, zhruba do první poloviny 19. stol. V té době panovala atmosféra, ve které Američané oslavovali svou nedávno nabytou nezávislost a samostatnost. Tato atmosféra byla ovšem prostoupena rovněž absencí národních tradic, kulturních specifik a něčeho „vlastního“, co by patřilo jen Američanům a nebylo by dovezeno z Evropy. Zároveň se postupně rýsovaly sociální a ekonomické rozdíly. Začaly se také silněji projevovat prvky spiritismu. V této době vyrůstal mladík Joseph Smith. Ten oznámil, že objevil zlaté desky, které byly popsané egyptskými hieroglyfy. Desky údajně objevil na pahorku Cumorah ve státě New York v roce 1827. Před tím, než tyto desky objevil, měl Smith údajně zjevení Boha Otce a Syna, když se modlil v lese.32 Tehdy mu bylo sděleno, že se nemá připojovat k žádné ze stávajících církví, poněvadž se všechny odklonily od pravdy, a že to bude právě on, skrze koho Bůh obnoví svou pravou církev. 29

Srov. Nadace ADRA – adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://nadace–adra.cz/publikace.php>. 30 Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 6. 31 Srov. Centrum pro prevenci v oblasti náboženských sekt [online]. c2002, poslední revize 20.3.2004 [cit. 17. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://www2.webpark.cz/cpons/sj.htm>. 32 Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 2.

– 33 –

Následovalo zjevení anděla Moroniho, které Smithe dovedlo právě ke zlatým deskám. Smith tyto desky postupně překládal takovým způsobem, že pod egyptskými hieroglyfy viděl písmo v angličtině. Po skončení překladu údajně anděl Moroni odnesl zlaté desky zpět do nebe, takže dnes není možné ověřit, do jaké míry Smith překládal „věrohodně“. Tato legenda má sama o sobě několik verzí a různých interpretací. Na základě tohoto překladu byla vydána tzv. Kniha Mormon a v roce 1830 byla ustanovena Mormonská církev, která dnes vystupuje pod názvem Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. Kniha Mormon zažila úspěch u čtenářů zejména pro pocit důležitosti obyvatel Ameriky (Kristus se podle Knihy Mormon zjevil i v USA a Indiáni jsou potomci Izraelitů. Vše důležité v náboženství se odehrálo v Americe. O budoucnosti planety Země se rozhodovalo v nebi hlasováním a ti, kdo v hlasování zůstali neutrální, se stali černochy). Jistou roli hraje u Mormonů i magie a lidové pověry. Mormoni dodnes nosí tzv. garmenty, tedy zvláštní spodní prádlo, které je má ochránit před zlem a nemocemi. Tyto garmenty obdrží každý Mormon, který dosáhl zasvěcení v jednom z chrámů, kterých je na světě jen několik desítek. Nejbližší chrám je pro české Mormony ve Freibergu v Německu. Ke chrámovým obřadům smí přistupovat pouze členové církve, jiným zájemcům je přístup odepřen. Průběh rituálů údajně poměrně značně koresponduje s rituály Svobodných zednářů. 33 Obřadům křtu a zasvěcení se v chrámech dostává i mrtvým. Podle mormonské víry bude totiž každému po jeho smrti dána ještě možnost se stát Mormonem. Ovšem k tomu, aby se jím někdo mohl stát, musí se někdo žijící za něho nechat pokřtít a zasvětit. Pro tyto rituály je potřeba znát data narození a úmrtí osoby, o kterou se jedná. Z tohoto důvodu nelze Mormonům odepřít výbornou znalost a pečlivost v oblasti rodokmenů. Mormoni zkoumají archivy a matriky a vedou největší genealogický archiv na světě, který je v Salt Lake City v americkém státě Utah. Je vybudován jako tunel v žulové skále, který je schopen odolat i atomové válce.

33

Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 3.

– 34 –

Mormoni pak přicházejí do chrámu a nechávají se mnohonásobně křtít.34 Na požádání poskytují Mormoni údaje z rodokmenů i veřejnosti. Utah je centrem s poměrně značnou koncentrací Mormonů. Podstatná většina amerických mormonských misionářů v České republice (a jinde) pochází z Utahu nebo alespoň mají v Utahu předky či současnou rodinu. V historii Mormonské církve se uvádí, že Mormoni odešli ze svých domovů a vydali se k „velkému Solnému jezeru“ v Utahu, kde vystavěli kvetoucí město. (Dnešní Salt Lake City). Další za nimi přijeli v koloně vozů, někteří přišli pěšky, jiní za sebou táhli ruční vozíky.35 V Utahu dnes téměř většina restaurací, hotelů a obchodů náleží Mormonům. Mezi důležité chrámové obřady patří pro Mormony uzavírání věčného sňatku – manželství, který je nutný pro vstup do třetího, „nejvyššího“ nebe. Manželská věrnost a rodinný život jsou u Mormonů v dnešní době velmi ceněny. V mormonských rodinách je všeobecně dodržovaným pravidlem, že rodina tráví alespoň jeden večer společně při hrách, četbě, zpívání, atp. Tento projev rodinného života dává veřejnosti zapomenout na fakt, že kdysi panovalo v řadách Mormonů mnohoženství. To u Mormonů zpočátku existovalo pouze tajně a v nejužším kruhu kolem Josepha Smithe. Později bylo prohlášeno, že tzv. vícenásobný sňatek má být praktikován všemi řádnými mormonskými muži. To vyústilo v situaci, že Smithův nástupce měl 28 manželek. Polygamie se vyskytovala poměrně dlouho, až do doby, kdy se mormonský stát Utah připojil do unie Spojených států a prezident Wilford Woodruf v roce 1890 vydal zákaz mnohoženství. Mormoni jsou dnes obecně považováni za slušné lidi, kteří jsou vděční za svou církev, která se nyní profiluje s pevnými mravními zásadami. Na světe je dnes téměř 10 milionů následovníků Mormonů, zejména díky práci mormonských misionářů. V České republice působí přes sto misionářů, kteří aktivně agitují a naplňují svou misi. Obvykle jsou to mladí Američané, kteří po studiu na vysoké škole (např. mormonská Universita Brighama Younga) přijíždí do různých států na 34

Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 2. 35 Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 103.

– 35 –

misijní pobyt. Muži zpravidla na 24 a ženy na 18 měsíců. Poté jsou vystřídáni čerstvými misionáři. Mormonští misionáři obvykle působí sympatickým dojmem cizince, který mluví poměrně obstojnou češtinou, jsou oděni v oblecích a chodí téměř vždy ve dvojicích. Mnohdy pořádají také jazykové kurzy, ve kterých se zprvu zabývají výukou angličtiny, ale postupně se objevuje zřejmá snaha o misijní působení na zájemce o jazyk. Často bývá zájemce na angličtině pozván na bohoslužbu, později má možnost i přijmout křest. Na první pohled se Mormoni příliš neliší ve svých návycích a způsobu stravování, přesto mají některé své výraznější charakteristiky: •

V oblasti stravování organizace svým členům zakazuje požívat alkohol, tabák, kávu a čaj. Dalším zákazem je zneužívání léků. Touto formulací je zřejmě myšleno užívání jakýchkoli léků, pokud to nevyžaduje zdravotní stav člena církve.

•

Typickými odlišovacími znaky u všech misionářů a misionářek je nošení na levé straně svrchního oděvu černé vizitky s českým nápisem Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů nebo s anglickým textem „Church of Jesus Christ of Latter – day Saints“. Pak následné označení ELDER (muži) nebo SISTER (ženy) a příjmení dotyčného.

•

Co se lékařské a zdravotní péče týká, nejsou nám známy žádné zákazy či omezení.36 Ústředí České mise sídlí v Praze.

3.2.3. Církev sjednocení („Moonisté“) Představitelem tzv. Církve sjednocení (nebo pod jiným názvem Společenství Ducha svatého pro sjednocení světového křesťanství) je korejský obchodník Sun Myung Moon.37 Sami následovníci tzv. reverenda Moona raději používají název Hnutí sjednocení, které tvoří mnoho malých či větších organizací. Všechny silně sjednocuje výrazná osobnost a autorita reverenda Moona. Mnohé organizace, které patří do Hnutí sjednocení, mohou mít různorodou podobu. Můžeme mezi nimi nalézt 36

Srov. Nadace ADRA – adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < http://nadace–adra.cz/publikace.php>. 37 Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 15.

– 36 –

výrobní podniky, (strojírenská, potravinářská, zbrojní a jiná výroba), ale i vědecká, obchodní a náboženská uskupení v organizovaných spolcích. Moonisté mají ve vlastnictví také deníky „The Washington Times“ nebo „New York City Tribune“, koupili také newyorský symfonický orchestr „New York City Symphony“.38 Hlavním společným rysem všech těchto podob Hnutí sjednocení je to, že všichni věří, že reverend Moon je opravdovým mesiášem. Od roku 1971 je Korejec Moon občanem Spojených států amerických.39 Moon udává, že v roce 1936 měl v Koreji vidění, ve kterém údajně rozmlouval s Mohamedem, Buddhou a Ježíšem. Toto vidění ho inspirovalo natolik, že vytvořil tzv. náboženský systém, který shrnul v knize „Božský princip“ (Divine Principle). Boží princip spočívá v tom, že Bůh chce na Zemi vytvořit ideál pravé rodiny. Nejprve při pokusu o vytvoření ideálu pravé rodiny selhali Adam s Evou (prvotním hříchem), potom následoval Ježíš, kterého lidé neměli ukřižovat, nýbrž se měl oženit a vytvořit tzv. pravou rodinu. Následovalo období téměř dvou tisíc let, kdy Bůh hledal někoho, kdo by mohl svým manželstvím pomoci vytvořit obraz pravé rodiny. Nakonec Bůh nalezl Moona a jeho manželku Hak Ja Han. (Která nebyla jeho první ženou). Tento manželský pár považují Moonisté za tzv. „pravé rodiče“ a modlí se v jejich jménu. V roce 1960 prohlásil Moon, že mu jeho žena porodí během jednadvaceti let 12 potomků. V únoru 1980 se jim narodilo dvanácté dítě. Tak byly splněny Moonovi rodinné cíle. Všechny jeho děti jsou považovány za bezhříšné a spolu se svými rodiči ohlašují příchod dokonalosti lidstva.40 Zajímavý je způsob získávání nových příznivců tohoto hnutí. Členové přicházejí

zejména

do

vysokoškolského

prostředí,

kde

nabízejí

pozvání

do tzv. Studijních center. Předmět přednášky však málokdy na první pohled koresponduje s vírou nebo náboženstvím. Přednášky nebo semináře jsou ve Studijních centrech obvykle koncipovány na témata týkající se např. světové chudoby, bídy a dalších globálních nedostatků světového uspořádání. V pozadí všeho 38

Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 2. 39 Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 133. 40 Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 132.

– 37 –

se ovšem vzhledem k posluchači odehrává nenápadný proces tzv. „bombardování láskou“ (Love Bombing). Posluchač je obklopen lichotkami a velkou pozorností, často bývá pozván do domácího prostředí na večeři apod. Takový proces může mít ten efekt, že posluchač přestává příliš věnovat svou logickou pozornost faktům, která mu jsou předkládána, a do popředí se dostává emoční stránka. Posluchač zatouží nějakým způsobem patřit do takovéto příjemné skupiny mladých lidí. (Psychický stav následovníků podobných skupin se nijak neliší od stavu jedince, u něhož se vyvine jakákoliv jiná závislost. Stejně tak jako u drogové závislosti, začíná i zde všechno „fantastickým šlehem“, vynikajícím zážitkem zcela zvláštního druhu).41 Pokud se zájemce se skupinou alespoň částečně identifikuje, je postupně připravován na hlavní poselství, kdy se dozví o reverendu Moonovi a měl by přijmout jeho samotného a jeho manželku za své pravé rodiče. Je vyzván, aby se připojil k mesiášovu úsilí vytvořit nový ideální svět. Důležité je poznamenat to, že reverend Moon velmi aktivně určuje svým členům jejich manželský život. Pokročilejší následovníci si v hromadném obřadu berou za partnera osobu, kterou jim podle fotografie vybral reverend Moon. Snoubenci nemají před svatbou možnost se navzájem poznat (někdy se seznámí až na samotném svatebním obřadu) a věří, že díky Moonově nadpřirozené moci bylo jejich manželství zvoleno reverendem správně, podle Boží vůle. Partneři zpravidla pocházejí každý z jiné rasy či alespoň z jiného státu. (Moon tvrdí, že je potřeba vytvořit novou rasu pod mesiášovou vládou). 1. června 1982 Moon oddal 2075 párů na newyorském Madison Square Garden.42 Po svatbě obvykle žijí páry několik let odloučeně a to nejvýše na dobu nepřesahující tři roky. Během této doby odloučení se zkouší oddanost jednotlivců reverendu Moonovi např. při tzv. fundraisingu, kdy se členové snaží pod různými záminkami získávat peníze pro Moonovu organizaci. (A to buď podomním prodejem nejrůznějšího zboží nebo finančními příspěvky na různé organizace). Často i po skončení odloučení, po dobu dalšího života, pracuje následovník bezplatně v některé z Moonových továren či organizací a pomáhá s náborem dalších členů nebo s organizační prací. 41

Srov. Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, s. r. o., 1999. ISBN: 80–86299–02–3., s. 59. 42 Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. ISBN: 80–85495–29–5., s. 133.

– 38 –

V minulosti si Moonisté vytvořili poměrně špatnou pověst díky zjevné psychické manipulaci se svými členy. Proto nyní, pro nápravu své reputace, založili mnoho různých organizací s oficiálním zaměřením na světový mír, rodinu, vědu a pokrok, apod. V České republice byla zaznamenána činnost některých z těchto organizací, a to zejména: Federace žen za světový mír, Federace rodin za mír ve světě, Akademie profesorů za světový mír a CARP – Sdružení pro výzkum principu. Počet členů církve sjednocení se na světě odhaduje na tisíce, v České republice na několik set, ale méně než tisíc. (Počet následovníků se vyvíjí). Světové ústředí organizace sídlí ve Washingtonu DC, u nás v Praze. Sun Myung Moon také několikrát Prahu navštívil. Při jedné z jeho návštěv zaplatil autobusovou dopravu zájemcům z různých míst ČR, kteří se zúčastnili Moonova vystoupení v Praze. Moonova manželka Hak Ja Han navštívila v devadesátých letech i Olomouc, kde se bez veřejné publicity zdržela neoficiálně několik dní. V té době byla v Olomouci silná moonistická komunita zejména z řad studentů olomoucké právnické fakulty. Dva studenti právnické fakulty byli později v rozhovoru reportáže pořadu TV Nova „Na vlastní oči“, kde v jihokorejském Soulu uzavírali při hromadném obřadu manželství. Nejsou v tuto chvíli známa žádná relevantní omezení. Je však nutno podotknout, že Církev sjednocení je velice segregovaná organizace a veřejnost nemá často šanci zjistit jakékoliv bližší informace. Interní informace této společnosti jsou rozděleny tak, aby na veřejnost šla jen ta, která je nejméně kontroverzní. Není však vyloučeno, že v této organizaci nějaká omezení jsou, především v oblasti stravovacích návyků.

3.2.4. Letniční hnutí (extrémní charismatická hnutí) I přes veliký počet extrémních charismatických proudů, mají tato náboženská uskupení jednu společnou věc: charakteristická je pro ně víra, že v možnostech člověka je mnohem více, než jak běžně žije, a že tento nevyužitý lidský potenciál Bůh chce naplnit tak, aby člověk mohl ve všech směrech prosperovat. Jediný limitující

– 39 –

faktor je lidská víra, člověk má jen to, čemu věří. Věřící má být tedy všeobecně zdravý, bohatý a všestranně úspěšný. Všechny problémy lze řešit velkou vírou. Letniční – pojem odvozen od slova Letnice, novozákonní událost seslání Ducha sv. na apoštoly při jejich veřejném kázání. Apoštolé kázali v rodných jazycích příslušníků jiných národností, aniž by daný jazyk předem studovali. Nad každým apoštolem byl zobrazen plamen, znázorňující sestoupení Ducha sv. na daného učedníka.43 Letniční hnutí si nárokují podobné prostoupení a osvícení Duchem sv., jako byli apoštolé v době letnic. Svým učením a vyznáním se letniční sbory řadí mezi fundamentální křesťany s extrémním důrazem na Bibli, zejména na Nový zákon. Tento křesťanský směr se vyvinul v USA v 70. letech. Nemá samostatného, jediného zakladatele; letniční směr se postupně etabloval již z fungujících církví. Dnes je rozštěpen na mnoho odvětví a modifikací a každá církev má svou vlastní nianci v interpretaci Nového zákona, ve které se odlišuje od ostatních letničních církví. Společným základem všech extrémně charismatických církví je nabytí spasení. Jedná se tedy o to, aby člověk přijal Ježíše Krista do svého srdce. Snahou misionářů a kazatelů je to, aby každý, kdo prohlásí svými slovy, že přijímá Ježíše do svého srdce a života jako svého osobního spasitele, lituje svých hříchů a chce žít život s Ježíšem, ten bude spasen. Tzn. jsou mu odpuštěny všechny hříchy a může přijít po smrti do nebe. Kdyby takovéto vyznání nevykonal, v případě, že by dnes zemřel, jeho duše by šla by do pekla. Po tomto procesu spasení, se může v případě potřeby ještě kazatel (nebo sám účastník spasení) modlit i za uzdravení. Pokud účastník nemá potřebu uzdravení, může se modlit za jeho případné problémy, např. finanční nebo vztahové. Typická pro tato extrémní charismatická hnutí je i modlitba za dané město, kde se zrovna nacházejí. Ve svých modlitbách se modlí i za spasení např. celého Brna, Poličky nebo celé České republiky. Získávání nových členů probíhá většinou veřejně a otevřeně. Daná církev si pod svým jménem pronajme sál; v létě postaví obří stan nebo se prezentuje volně na náměstích, ulicích. V devadesátých letech probíhalo tzv. „období stadiónů“, kdy si

43

Srov. BIBLE, Nový zákon, Skutky apoštolů. Vydání podle překladu M. Petrů z roku 1992. Český Těšín: COR JESU, 1992., s. 271.

– 40 –

zejména finančně silnější sbory (vždy za přispění amerických zakladatelů, misionářů) pronajaly např. Zimní stadión, kde se konala tzv. evangelizace. Několik dní před sérií evangelizací dané město posely letáčky informující o možnosti uzdravení pro každého. Na stadión přišlo mnoho lidí, zcela určitě nemocní toužící po uzdravení, zvědavci a jiní. Je důležité zdůraznit, že po skončení těchto shromáždění se mluví pouze o těch, kteří dosáhli uzdravení, a nikoliv už o těch, kdo ze shromáždění odcházeli neuzdraveni a hluboce psychicky zraněni.44 Samotná evangelizace probíhá několik hodin. Obvykle ji zahajuje církevní hudební skupina, jež s doprovodem poměrně profesionálních nástrojů zpívá moderní křesťanské písně, které jsou líbivé, emotivní a rytmické. Publikum je spontánně doprovází tleskáním. Starší členové dané církve se dají rozpoznat podle zvednutých rukou či natažených paží při některých písních. (Původní starozákonní postoj vyjadřující pokoření se před Boží mocí). Po písních následuje kázání kazatele – misionáře. Někdy se může jednat např. o amerického či případně o švédského kazatele, jehož projev bývá konsekutivně tlumočen církevním překladatelem. Hlavní poselství spočívá ve zdůraznění toho, že všichni lidé jsou hříšní a za hříchy je čeká jediná odměna – peklo. Pokud ovšem přijmou Ježíše Krista, jako svého osobního spasitele, půjdou do nebe. Navíc pak Bůh může své spasené děti uzdravit, dát jim díky modlitbě a jejich víře prosperitu ve všech oblastech života. Po tomto kázní následuje výzva, aby všichni, kdo se chtějí modlit modlitbu spasení, přišli dopředu a utvořili řadu. Pak následuje ona modlitba. Kazatel může každého obejít a požehnat každému na čelo dotekem. Někteří pak mohou upadnout na zem. Za nimi jsou ovšem asistenti, kteří padajícího, pokud možno šetrně, položí. Po této evangelizaci se nalezne vhodné místo, kde by se mohla nově založená církev scházet. V církvi se členové svěřují se svými prožitky, takže nově příchozí ví, co „musí“ prožít i on. Neustále se mu vypráví, jak zážitek spasení probíhá a zpívají se písně na toto téma. Opakují se nová svědectví na toto téma a vyznání, až nakonec všichni jdou a přijmou Ježíše do svého srdce.45 44

Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. ISBN: 80–85942–00–3., s. 2. 45 Srov. Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, s. r. o., 1999. ISBN: 80–86299–02–3., s. 60.

– 41 –

Zajímavé je také slovní vyjadřování se členů extrémně charismatických církví. Často při potvrzení svého souhlasu provolávají spontánně hlasité amen. Při radostné emoci zvolají haleluja. Oslovují se navzájem „bratře“, „sestro“. Často se ptají nového člena, zdali je už spasený. Rovněž mluví „v jazycích“, kdy v tomto případě vydávají neznámá, neidentifikovatelná slova, která mají být modlitbou v podobných jazycích, kterými mluvili apoštolé při Letnicích. Církve a skupiny patřící k letničnímu hnutí nemusejí vždy medicínu, jako takovou, plně uznávat. Obecně se však jedná o individuální přístup každého člena, do jaké míry vyhledá pomoc u lékařské medicíny. Může se stát, že za daných okolností někteří pokročilí členové odmítnou některé léky či lékařskou péči, neboť věří, že nemoci přicházejí od Satana a Bůh je může z nemoci vyléčit. Je třeba se pomodlit modlitbu, kde ve jménu Ježíše Krista se vyžene Satan z nemocného těla (nejlépe mu určit nějaké odlehlé místo v poušti) a nemocný bude uzdraven. Je třeba mít u toho pevnou víru. Pokud k se uzdravení nedostavuje, je třeba vyzvat kazatele a ostatní členy sboru, aby se za daného člena modlili. Bůh dělá zázraky a dal nám příslib, že i my budeme v jeho jménu vyhánět zlé duchy a uzdravovat nemocné – tedy i sebe. Pokud i toto nepomůže, daný jedinec má slabou víru a proto nemůže být uzdraven. Takovýto scénář může mít za následek psychické deprese, kdy se dostavuje pocit viny či méněcennosti: „Bůh mě nemiluje a nechce mě uzdravit, protože mám slabou víru“. Tyto myšlenky a jiné pocity selhání mohou provázet daného člena sboru. Členové letničních sborů mohou být někdy navenek poměrně energičtí až militantní, zejména pokud mohou „bojovat za Ježíše“ např. v rozhovoru nebo při slovních debatách. Kazatelé jsou obvykle výraznými autoritami, kdy mnohdy velmi aktivně zasahují do soukromého života členů sboru. Členové sboru dobrovolně žádají kazatele o radu, jak se zachovat v té či oné situaci. Postupně se může vytrácet odpovědnost za vlastní rozhodování nad svými záležitostmi. V České republice je několik tisíc členů rozličných letničních hnutí. Poslední dobou je možno se setkat i s fenoménem fluktuace mezi církvemi nebo také s bývalými členy, kteří po prožití osobního zklamání sbor opustili.

– 42 –

4. Závěr Společným jmenovatelem všech náboženství a hnutí, které jsou výše popsány, je to, že se nějak liší. Každé je něčím specifické. Psychika, motivy jednání, způsob prožívání určitých věcí a postoj k životu, jsou tedy pro každého příslušníka dané náboženské skupiny odlišné. Proto, abychom mohli pomáhat, je někdy nesnadné najít si cestu k tomu, komu chceme pomoci. Tento souhrn příslušných specifik má být nápomocen těm, kteří chtějí pomáhat všem klientům a nechtějí mít váhavý postoj k netradičním skupinám příslušníků církví a náboženských společností, a kteří chtějí znát způsob, jak se k potřebnému klientovi přiblížit. Mluvím zde nejen o domácí pomoci na území České republiky, ale vzhledem k současné možnosti legální práce např. ve Velké Británii, také o profesním uplatnění a možnosti pomáhat v zahraničí, kde může být náboženské spektrum ještě v širším kontextu, nežli je v ČR. (Včetně fenoménu uprchlictví, který je v Evropě poměrně výrazný nebo faktu náboženské či rasové perzekuce). Může se jednat o pomoc v jakémkoli směru a v jakékoliv oblasti. Náboženské prožívání může zasahovat snad všechny oblasti lidského života. Pokaždé je třeba si uvědomit, kulturu, rodinné prostředí a všechny vlivy, které daného jedince přivedly k určitému náboženskému chápání. Je důležité dát klientovi prostor a svobodu, někdy je ovšem potřeba také vyčlenit hranice morálky a etiky. Pochopit klienta neznamená s ním vždy ve všem souhlasit. Tímto bych rád poukázal na význam toho, aby byly vždy ctěny morální zásady a aby svědomí sociálního či humanitárního pracovníka mohlo vždy provázet jeho práci. Zároveň bych chtěl tuto práci pojmout jako výchozí materiál pro svoji bakalářskou práci na CMTF. Bakalářskou práci bych chtěl orientovat na téma solidarity s trpícími ve světových náboženstvích.

– 43 –

5. Seznam použité literatury [1]

BARŠA, P., Západ a islamismus. Brno: CDK, 2001. 188 s. ISBN 80–85959–96–8

[2]

BIBLE, Nový zákon, Skutky apoštolů. Vydání podle překladu M. Petrů z roku 1992. Český Těšín: COR JESU, 1992. 677 s.

[3]

BÜCHNEROVÁ, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, s. r. o., 1999. 127 s. ISBN: 80–86299–02–3

[4]

ELIADE, M.; CULIANU, I., P., Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, a. s., 1993. 318 s. ISBN 80–202–0438–5

[5]

ENROTH, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. 186 s. ISBN: 80–85495–29–5

[6]

FILIPI, P., Křesťanstvo. Brno: CDK, 1996. 197 s. ISBN 80–85959–10–0

[7]

HINNELLS, J. The Penguin Dictionary of Religions. Middlesex, England: Penguin Books Ltd. 1997. 760 s. ISBN: 0–14–051261–6

[8]

Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: MU Brno 1997. 181 s. ISBN 80–210–1645–0

[9] NOVOTNÝ, T., VOJTÍŠEK Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, 1995. 47 s. ISBN: 80–85942–00–3 [10] Předsednictvo Česká národní rady. Listina základních práv a svobod. Ostrava-Hrabůvka: Sagit, 2003. 192 s. ISBN: 80–7208–371–6 [11] RUNES, D., Slovník Judaismu. Bratislava: Danubiaprint, š. p., 1992. 182 s. ISBN: 80–218–0113–1 [12] WALDENFELS, H., Světová náboženství. Praha: Zvon, 1992. 63 s. ISBN 80–7113–062–1 [13] WALDENSELS, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., 1994. 640 s. ISBN: 80–85605–51–1 [14] Internet – http://www.bdc.cz/www/index.php [15] Internet – http://nadace–adra.cz/publikace.php [16] Internet – http://www.watchtower.org/languages/czech/index.html [17] Internet – http://www2.webpark.cz/cpons

– 44 –

6. Resumé When I have been choosing the title of my Graduation work, I wanted to find a topic that could be useful for a social worker (for his work in the filed) and could also give an overview across the main religions and religious streams. A kind of combination of information needed for a help and information describing the subject who is receiving the help. Certainly, there has been many books written that are describing in detail all the religions, religious cults and movements, but all these descriptions are either focused on teaching, theology or on the information showing to the reader a danger hidden behind the cults. But we need to find the way how to approach to them. I agree that everybody can be a potential follower of any religious cult or stream and it is good to be informed about all the potential pathological consequences of addiction to a cult. Nevertheless, it is also good to realize that not all the cults represent just negative features and does not have to be in principle always harmful. Many people enter the cult from the pure moral or spiritual reasons, they want to change their lives, they could be sincerely convinced about their „truth” and maybe they are just in the middle on their way of faith and later on they can change their direction. A positive fact is also that many religious movements could have success when helping a person who is addicted to drugs or to gambling. A strong spiritual motivation can change many things. All in all there are definitely negative sides and also positive sides on various religious cults and streams. But to judge this or to compare what side predominates, whether the positive or the negative, it is not the aim of my work. The aim of my work is to see the people who are in any way involved in any religious movement as human beings who can anytime become those who need help. When it comes to the point of crisis intervention, or even the human life is at risk, we

– 45 –

as social workers must drop all the obstruction and help. To help and not to make differences in race, religions, nationalities, gender, etc. It was a pleasure for me to work on the religions and religious streams as I could see there a big potential of human being and a big hunger for a spiritual life. I wish to all who are seeking to find the truth.