CARITAS-Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS-Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Možnosti spolupráce sociálních pracovníků OSPOD, PMS a činných orgánů

Kristýna Horáčková Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D

Olomouc 2014

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.

V Olomouci dne 28. 4. 2014

…………………………… Kristýna Horáčková

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí Mgr. Pavlíně Valouchové, Ph.D, za uţitečné a cenné rady, které mi během tvorby této práce poskytovala. Poděkování patří i všem sociálním pracovníkům, kteří mi poskytli pro výzkumnou část rozhovor. Děkuji taktéţ své rodině a přátelům za povzbuzující přístup, kterým ke mně při psaní absolventské práce přistupovali.

Obsah Úvod ...................................................................................................................... 8 1

Kriminalita mladistvých................................................................................ 10 1.1

2

Osobnostní charakteristiky mladistvých delikventů .............................. 12

Trestní řízení ve věcech mladistvých ............................................................ 14 2.1

Proces trestního řízení s mladistvým ..................................................... 15

2.2

Subjekty trestního řízení s mladistvým ................................................. 16

2.2.1 Činné orgány .................................................................................... 17 2.2.2 Orgán sociálně- právní ochrany dětí, kurátor pro mládeţ ............... 18 2.2.3 Probační a mediační sluţba.............................................................. 20 3

4

5

Kooperace OSPOD, PMS a činných orgánů v trestním řízení ..................... 23 3.1

Zjištění poměrů mladistvého ................................................................. 23

3.2

Povinnost vzájemného ohlášení............................................................. 25

3.3

Alternativní způsoby trestního řízení .................................................... 26

Design empirického šetření........................................................................... 30 4.1

Cíle výzkumu ......................................................................................... 30

4.2

Výzkumná strategie ............................................................................... 30

4.3

Volba metody ........................................................................................ 31

4.4

Výběr výzkumného souboru .................................................................. 31

4.5

Realizace a postup sběru dat .................................................................. 32

4.6

Realizace a postup zpracování dat ......................................................... 32

4.7

Zajištění etických aspektů ..................................................................... 33

Interpretace dat.............................................................................................. 34 5.1

Spolupráce kurátora pro mládeţ s činnými orgány v trestním řízení

s mladistvým 34 5.1.1 Vypracování

zprávy

o poměrech

mladistvého,

informování

o úkonech s mladistvým a výslech mladistvého ..................................................... 34

5.1.2 Trestní odklony................................................................................ 36 5.2

Spolupráce kurátora pro mládeţ s PMS v trestním řízení s mladistvým 39

5.3

Shrnutí ................................................................................................... 42

Závěr ................................................................................................................... 44 Bibliografický seznam ........................................................................................ 46 Anotace ............................................................................................................... 49 Annotation........................................................................................................... 50

Úvod Protiprávní jednání mladistvých je v dnešní době velmi diskutovanou problematikou. Přestoţe se na tuto početnou cílovou skupinu, kterou jsou mladiství delikventi, zaměřuje stále více institucí a vznikají neustále nové a modernizující se sítě pomoci, jedná se o globální problém, jehoţ výskyt je stále častější. Protoţe značnou část pracovníků, kteří s mladistvými delikventy pracují, jsou právě sociální pracovníci, kteří mladistvého doprovázejí také v celém průběhu trestního řízení, vnímám mezi sociální prací a protiprávním jednáním mladistvých znatelnou spojitost. S touto problematikou jsem se poprvé setkala na povinné praxi na OSPODu Rýmařov a Bruntál, kde jsem měla moţnost absolvovat část praxe také u kurátora pro mládeţ. Právě práce s touto cílovou skupinou mě zaujala natolik, ţe jsem se rozhodla se jí blíţe věnovat v mé absolventské práci. Na téma kriminality mladistvých a působnosti OSPOD, PMS a činných orgánů v trestním řízení s mladistvým byla napsána spousta publikací a diplomových prací. Většina těchto prací se však soustřeďuje spíše na jeden konkrétní subjekt v trestním řízení. Proto si myslím, ţe propojení všech tří subjektů, na které jsem se v absolventské práci zaměřila, bude do této problematiky přínosem. Hlavním cílem mé práce je zjistit, jaký pohled mají na vzájemnou spolupráci s činnými orgány a Probační a mediační sluţbou, v průběhu trestního řízení s mladistvým, jednotliví sociální pracovníci orgánů sociálně- právní ochrany dětí, tj. kurátoři pro mládeţ. Úkolem této absolventské práce je také prozkoumat, jaké úkony kurátoři pro mládeţ v rámci spolupráce s těmito subjekty vykonávají a jak konkrétní úkony hodnotí. Přestoţe mým původním cílem bylo zjistit, jak na tuto vzájemnou spolupráci nahlíţejí nejen sociální pracovníci OSPOD, ale také sociální pracovníci PMS, bohuţel jsem z důvodu velké časové vytíţenosti sociálních pracovníků PMS byla nucena cíl mé práce pozměnit. Stejně tak jsem svůj výzkum rozšířila z města Bruntál také na další města Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Důvodem byla taktéţ časová vytíţenost sociálních pracovníků v tomto městě. Pro získání dat jsem pouţila metodu polostrukturovaného rozhovoru, který je nejpouţívanější metodou kvalitativního výzkumu. Pro zpracování získaných dat jsem zvolila otevřené kódování. Absolventská práce je rozčleněna do dvou částí- teoretické a výzkumné. V teoretické části nejprve přibliţuji samotnou problematiku kriminality mladistvých, 8

následně se zabývám procesem trestního řízení s mladistvým a subjekty tohoto řízení, kterými jsou OSPOD, PMS a činné orgány. Druhou část teoretického rámce věnuji moţnostem vzájemné spolupráce těchto subjektů. V metodologickém rámci je obsaţena jak příprava, tak realizace samotného výzkumu. Výsledky této práce by dle mého názoru mohly slouţit jako podnět k odstranění slabých stránek a naopak posílení silných stránek této vzájemné spolupráce. Mohli by je tedy vyuţít nejen sociální pracovníci dalších OSPODů, ale také sociální pracovníci PMS či pracovníci v činných orgánech.

9

1 Kriminalita mladistvých Neboť objektem trestního řízení s mladistvým, které je stěţejním tématem mé absolventské práce, je mladistvý jednající kriminálně, tj. páchající trestnou činnost, povaţuji za vhodné se nejprve zaměřit právě na problematiku kriminality těchto mladistvých. Pro efektivnost trestního řízení či samotného uloţeného opatření je nutné přihlíţet také na faktory, které mladistvého k takovému chování mohly vést a vzít v potaz specifické osobnostní charakteristiky, se kterými většina mladistvých obţalovaných disponuje. Právě tyto oblasti v následující kapitole přiblíţím. Pro snadnější pochopení celé práce nejprve rozeberu a vydefinuji pojmosloví kriminalita mladistvých. Fischer a Škoda termín kriminalita definují jako chování, které se v dané společnosti vyskytuje a které je svou povahou trestné. Toho chování je potom společností sankciováno, zejména na základě trestního zákoníku (Fischer, Škoda, 2009, s. 156). Kriminalitu je moţné dělit na latentní a zjevnou. O latentní můţeme hovořit v případě, kdy je tato kriminalita neregistrována, zatímco zjevná kriminalita je zjištěná a registrovaná. Zjevnou kriminalitou se potom zabývají orgány činné v trestním řízení (Matoušek, 2003, s. 97- 98). Kriminalitu lze řadit mezi sociálně patologické jevy společnosti. Svým charakterem porušuje základní pravidla společenského řádu, můţe být zdrojem psychických, fyzických nebo společenských škod a ve společnosti vyvolává pocity nejistoty a strachu. Přestoţe se můţe zdát, ţe kriminalita je ve vztahu ke společnosti pouze dysfunkční, jsou s ní spojeny také určité výnosy. Kriminalita s sebou můţe přinášet například větší respekt ke společenským normám, podnět k sociálním změnám nebo posilování solidarity majority společnosti (Novotný, Zapletal a kol., 2008, s. 22). Jedlička a kol. (2004, s. 147) obecnou kriminalitu dále dělí na násilnou, mravnostní, majetkovou a kriminalitu ostatního charakteru.

10

Mladistvý je jedinec ve věku od 15 do 18 let, který je jiţ trestně zodpovědný, avšak při ukládání sankce se přihlíţí na jeho věk. V případě uloţení trestu odnětí svobody, jsou trestní sazby poloviční (Matoušek, 2003, s. 112- 113). Hlavní definici mladistvého ukotvuje v §2 zákon č. 218/ 2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe. Dle tohoto zákona je mladistvý ,,ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku‘‘. Při posouzení věkového ukotvení mladistvého je nutné přihlíţet na podrobnější popis věkového rozmezí mladistvého, které zákon poskytuje, tj. jedinec se stává mladistvým aţ dnem následujícím po dni, kdy dovršil věku patnácti let, avšak v den dovršení osmnácti let, je stále povaţován za mladistvého (Šámal, Válková, Sotolář, Hrušáková, 2004, s. 7- 10). Kuchta, Válková a kol. (2005, s. 267) potom konečné pojmosloví kriminalita mládeže definují jako ‚,poruchu v chování, projevující se v porušování trestněprávních norem.‘‘ Dle Statistické ročenky České republiky 2012 jsou nejčastějšími trestnými činy páchanými mladistvými krádeţe, zpronevěry společně s podvody, porušování domovní svobody a v neposlední řadě výtrţnictví a loupeţe.

Mühlpachr (2008, s. 132- 133) přichází s myšlenkou, ţe rozvoj a vývoj kriminálního jednání mladistvých je závislý na stavu společnosti, jíţ je trvalou součástí. Z toho důvodu tato kriminalita reaguje na změny a problémy společnosti a poukazuje na její kvalitu. Zvyšující se míra kriminality, tudíţ můţe být způsobena nestabilitou a nedokonalostí společenského systému. S kriminalitou mladistvých Mühlpachr spojuje také delikvenci. Delikvencí je myšleno veškeré jednání, které svou povahou porušuje společenské normy chráněné zákony. Pod delikvenci můţeme zakotvit trestné činy, přestupky či trestnou činnost páchanou jedinci, kteří ještě nedosáhli trestní odpovědnosti (Matoušek, 2003, s. 46). Širší pojetí delikvence v sobě zahrnuje také jednání, které sice neporušuje právní předpisy, ale samo o sobě je závadné. Jedná se například o toxikomanii, alkoholismus, agresivitu, útěky z domova či suicidální jednání (Urban, Dubský a kol., 2011). Pachatele delikventního jednání potom označujeme jako delikventa. Já se ve své absolventské práci však zaměřím pouze na delikvenci váţnějšího charakteru, tj. porušující právní normy. 11

Situaci delikvence mládeţe Mühlpachr (2008, s. 132- 133) povaţuje za společenský problém, který by měl být primárně odstraňován prostředky společnosti a v dalším vývoji omezován aplikací efektivních preventivních programů. Jak pro tvorbu těchto programů, tak pro další nástroje řešící tuto problematiku je nutné se primárně zaměřit na aspekty, které mladistvého ke kriminálnímu chování vedly. Jedním ze zásadních aspektů je právě osobnost delikventa. Vágnerová (2004, s. 810) povaţuje zjištění osobnostních charakteristik mladistvého delikventa pro pochopení trestněprávního jednání za nutnost. Z tohoto důvodu osobnostní charakteristiky mladistvých delikventů přiblíţím v následující podkapitole.

1.1 Osobnostní charakteristiky mladistvých delikventů Jak uţ jsem zmínila výše, aby v průběhu trestního řízení s mladistvým došlo k výchovnému působení a co nejsilnější motivaci ke konformnímu jednání, je potřeba k mladistvému přistupovat s přihlédnutím na jeho osobnostní charakteristiky, které se velmi často liší od osobností dospělých pachatelů trestných činů. Na tyto charakteristiky by se ve svém výchovném působení na mladistvého měli zaměřovat také instituce, které s mladistvým pachatelem pracují, tj. OSPOD, PMS a činné orgány. Z toho důvodu povaţuji za přínosné se jim v následující podkapitole věnovat. Přestoţe uţ v historii došlo k mnoha pokusům nalézt specifické charakteristiky předurčující delikventní povahu jedince, jednotný model osobnosti delikventa se dosud stanovit nepodařilo. Při popisu psychických a sociálních povah delikventních osob tudíţ vycházíme z obecnějších znaků, které lze v této subkultuře nalézt a které se u jejích členů četně vyskytují (Vágnerová, 2004, s. 810). Značným problémem je také u mladistvých delikventů rozpoznat povahové znaky vycházející pouze ze sloţitějšího procesu dospívání od povahových rysů, které jsou stálé (Matoušek, Matoušková, 2011, s. 32).

12

V následující části textu se tedy budu podrobněji věnovat popisu častých povahových vlastností mladistvých delikventů. Dle Fischera a Škody (2009, s. 164) mladiství delikventi postrádají schopnost spojit si své jednání s možnými následky. Pro mladistvé delikventy je charakteristická také zvýšená míra impulzivity a reaktivity, tudíţ je jednání těchto osob často afektivní a neadekvátní. Značné mnoţství mladistvých delikventů je také emočně oploštělé, nestabilní a má sníženou empatii. Tyto aspekty způsobují potíţe při sociálních interakcích a brání zvládání společenských rolí. Nedostatečné pochopení významů společenských poţadavků a nezvládnuté sociální interakce potom mohou vést k nepřátelskému a negativnímu postoji vůči společnosti a neschopnosti vcítit se do ostatních. Postrádají pocity viny, naopak, za své delikventní jednání často obviňují své okolí. Charakteristickým znakem myšlení mladistvých delikventů je rigidita. Znamená to, ţe jim činí potíţe přemýšlet a plánovat svou budoucnost. Tento způsob myšlení je značně ovlivněn absencí dlouhotrvajících názorů, neboť jsou názory těchto jedinců často měněny na základě aktuálního podnětu (Fischer, Škoda, 2009, s. 164- 165).

13

2 Trestní řízení ve věcech mladistvých Neboť kriminalita mladistvých z důvodu nízkého věku pachatele vykazuje určité zvláštnosti, je nutné také v průběhu trestního řízení k mladistvému přistupovat odlišným způsobem neţ k dospělému pachateli. Z tohoto důvodu byl v roce 2003 přijat zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který upravuje právě trestní řízení s mladistvým (Prokeš, 2005, s. 65- 67). Účel tohoto zákona je stručně nastíněn v § 1 (Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe), kde je uvedeno: „Projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili děti mladší patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel, a našel si společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů.“ Dle Prokeše (2005, s. 65- 67) tento specializovaný zákon usiluje zejména o preventivní působení na mladistvé pachatele a tím zabraňuje dalšímu protiprávnímu jednání. Vznik zákona č. 218/2003 Sb., s sebou přinesl také vznik nového systému specializovaných soudů pro mládeţ, kterými se budu podrobněji zabývat níţe. Další zásadní změnou, kterou tato legislativa přinesla je v případě mladistvých, změna termínu z trestného činu na provinění. Zákon 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe popisuje v § 6 provinění jako trestný čin, který byl spáchán mladistvým. Jedná se pouze o jiné terminologické označení pro trestný čin. v případě, ţe tento zákon nestanoví jinak, platí pro posouzení provinění spáchaného mladistvým trestní zákoník. Mladiství však není za provinění odpovědný v případě, kdy v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby rozpoznal jeho protiprávnost nebo ovládal své jednání (Šámal, Válková, Sotolář, Hrušáková, 2007, s. 8-10).

14

2.1 Proces trestního řízení s mladistvým Trestním řízením je označen zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení a jiných osob zúčastněných na trestním řízení. Úkolem tohoto procesu je náleţitě zjistit, zda došlo ke spáchání trestného činu, případně nalézt jeho pachatele a na základě zákona mu uloţit trest nebo ochranné opatření. Další činností trestního řízení je vykonat nebo zařídit výkon učiněného rozhodnutí. Součástí je také působení na upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti a směřování k výchově občanů (Jelínek a kol., 2013, s. 17). Průběh trestního řízení s mladistvým je členěn do několika určitých časových období. V jednotlivých obdobích orgány činné v trestním řízení, další orgány a osoby zúčastněné na řízení plní činnosti, jejichţ cílem je dosáhnout účelu trestního řízení. Tato období jsou označována jako stadia trestního řízení. Tato stadia lze dělit následovně: Přípravné řízení Předběţné projednání ţaloby Hlavní líčení Opravné řízení (řádné a mimořádné) Řízení vykonávací (Jelínek a kol., 2013) Přípravné řízení je tzv. předsoudním stádiem trestního procesu. Hlavním úkolem přípravného řízení je, jak jiţ vyplývá z názvu, připravit samotné řízení před soudem. V praxi to znamená přípravu podkladů pro potvrzení, ţe je podezření proti obţalovanému odůvodněno nebo zda je důvod k jinému neţ soudnímu postupu. Z důvodu objasnění případu a zajištění důkazů je toto stadium v trestním řízení neopomenutelné. Aby nedošlo ke zmaření důkazů, probíhá vyšetřování v přípravném řízení neveřejně. O postupu v přípravném řízení a podání obţaloby rozhoduje státní zástupce (Jelínek a kol., 2013, s. 489- 490). Následujícím stadiem trestního řízení je předběžné projednání obžaloby. Zde dochází k přezkoumání podané obţaloby předsedou senátu, který na základě jejího obsahu určí, zda bude obţaloba předběţně projednána v zasedání senátu nebo bude nařízeno hlavní líčení (Jelínek a kol., 2013, s. 490- 491). 15

K dokazování a rozhodování o vině obţalovaného a trestu dochází v hlavním líčení. Jedná se tedy o nejdůleţitější stadium trestního řízení. Rozhodujícím orgánem v tomto stádiu je soud, v případě mladistvých soud pro mládeţ, který je vázán pouze zákonem. Soud zde přezkoumává obvinění obsaţená v obţalobě podané státním zástupcem a hodnotí poskytnuté důkazy. Součástí tohoto procesu je součinnost zúčastěných stran. Obţaloba, obhajoba a rozhodnutí věci probíhají v samostatných procesech. Důkazy, jak v neprospěch, tak v prospěch obviněného přinášejí strany bez vyzvání, soud rozhoduje pouze o jejich mezích. Hlavní líčení je většinou ukončeno rozsudkem, který pojednává buď o vině, nebo nevině obviněného. Můţe však skončit také podmíněným zastavením trestního stíhání, narovnáním nebo v případě mladistvých odstoupením od trestního stíhání (Jelínek a kol., 2013, s. 491- 492). Úkolem opravného řízení je na podnět opravných prostředků přezkoumat předchozích řízení nebo rozhodnutí orgánu prvního stupně. Opravnými prostředky je zde myšleno odvolání nebo stíţnost. Kaţdé odvolání potom musí být odůvodněno, aby bylo zřetelné, na jaké vady se zaměřuje (Císařová, Fenyk, Gřivná, Kloučková, Mandák, Púry, Repík, Růţek, 2006, s. 412- 413). Relativně samostatným stadiem trestního řízení je vykonávací řízení, o kterém píše Císařová a kol. (2006, s. 721- 722). Cílem tohoto stádia je zajistit realizaci rozhodnutí určitého orgánu činného v trestním řízení. Jedná se zejména o uskutečnění odsuzujícího rozsudku, jímţ byl obviněnému uloţen trest nebo ochranné opatření.

2.2 Subjekty trestního řízení s mladistvým Hlavními subjekty v trestním řízení s mladistvým jsou orgány činné v trestním řízení (soud pro mládeţ, státní zástupce a policejní orgán). Dále se jedná o osobu, proti níţ je trestní řízení vedeno, tedy mladistvý, poškozený a osoby s tzv. obhajovacími právy. Mezi osoby s tzv. obhajovacími právy lze zařadit některé osoby blízké- příbuzní v přímém pokolení, sourozenci, opatrovník, osvojitel, apod. Patří sem však také probační úředník a orgán sociálně- právní ochrany dětí. Jedná se o osoby, poskytující obhajující práva ve prospěch obviněného vlastním jménem (Šámal, Musil, Kuchta a kol., 2013, s. 133). Ve své práci se budu podrobněji zabývat orgány činnými v trestním řízení, Probační a mediační sluţbou, pod níţ výše zmíněný probační úředník spadá a orgánem 16

sociálně- právní ochrany dětí, jejichţ role povaţuji v trestním řízení s mladistvým za neopomenutelné. Z důvodu omezené kapacity této práce se zaměřím na jejich kooperaci pouze ve stadiích přípravného řízení, předběţného projednání ţaloby a hlavního líčení.

2.2.1 Činné orgány Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe činnými orgány označuje policejní orgány, státního zástupce a soudy pro mládeţ. Nejčastěji vystupujícím policejním orgánem jsou útvary Policie ČR. Jejím hlavním úkolem v trestním řízení je aktivní pomoc státnímu zástupci při uskutečňování trestního stíhání. Znamená to, ţe při provádění úkonů v trestním řízení jsou vázáni pokyny státního zástupce (Šámal, Musil, Kuchta, 2013, s. 180- 182). I přes tuto zavázanost však vykonává Policie ČR některé úkony samostatně. Souhlas státního zástupce či soudu k provedení činnosti je potřeba zejména při úkonech, kterými policie zasahuje do lidských práv a svobod (Císařová a kol., 2006, s. 161). Šámal, Musil a Kuchta (2013, s. 158- 159) označují státní zastupitelství za státní úřad, který slouţí k uskutečnění trestního stíhání. Státní zástupce potom v řízení před soudem vystupuje jako orgán veřejné obţaloby. Jeho základní činností je zastupování veřejné ţaloby v trestním řízení a plnění dalších úkolů stanovených zákonem (Kuchta, Schelle, 1991). Soudy slouţí zejména k zákonem stanovenému poskytování ochrany práv. Úkoly soudů přibliţuje zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Soustavu soudů tvoří okresní, krajské a vrchní soudy. Vrcholem soudní soustavy v ČR je potom Nejvyšší soud se sídlem v Brně. Přijetím zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe vznikly tzv. soudy pro mládež, které se zabývají protiprávními činy, kterých se dopustili mladistvý a děti mladší patnácti let. K výkonu soudnictví ve věcech mladistvých se předpokládá, ţe okresní, krajské a vrchní soudy mají vytvořen zvláštní senát mládeţe, který případy mladistvých řeší (Šámal, Musil, Kuchta a kol., 2013, s. 137- 146).

17

Dle § 37 zákona č. 218/2003 Sb., je trestní řízení s mladistvým konáno v obvodu, v němţ mladistvý ţije, v případě, ţe nemá stálé bydliště, v obvodu v němţ se právě zdrţuje nebo pracuje.

2.2.2 Orgán sociálně- právní ochrany dětí, kurátor pro mládež Matoušek a kol. sociálně právní ochranu dětí (dále SPOD) definují jako ,,soubor zákonem upravených činností směřujících k ochraně a zajištění práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny‘‘. Činnosti SPOD upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně- právní ochraně dětí. Zákon ve svém pojetí za dítě povaţuje nezletilou osobu mladší 18 let. Znamená to, ţe termínem dítě, který je v tomto zákoně pouţíván, je myšlen také mladistvý ve věku od 15 do 18 let (Matoušek a kol., 2013, s. 459). Výkon SPOD v ČR vykonávají orgány sociálně- právní ochrany dětí (dále OSPOD). Přestoţe je sociálně- právní ochrana dětí garantována státem prostřednictvím státní správy, je vykonávána na místní úrovni konkrétními sociálními pracovníky. Důvodem pro výkon sociálně- právní ochrany dětí na lokální úrovni je hlubší znalost dítěte, rodiny a komunity s moţností intenzivního kontaktu, jak s klienty, tak s návaznými sociálními sluţbami (Pemová, Ptáček, 2012, s. 27). Orgány sociálně- právní ochrany dětí tudíţ spadají pod městské úřady a obce s rozšířenou působností, na které přešly v roce 2002 z okresních úřadů. Ve svých činnostech se zabývají výkonem správní činnosti státu v oblasti sociální péče (Matoušek, 2010, s. 270). Konkrétně se mladistvými delikventy zabývá kurátor pro mládež, který je doprovází také v trestním řízení. Jedná se o státního úředníka, který se zaměřuje zejména na mladistvé: z nefunkčních rodin vedoucí nemravný či zahálčivý ţivot zanedbávající povinnou školní docházku, poţívající alkohol a jiné návykové látky páchající trestnou činnost (Matoušek, 2010, s. 270). 18

Jednoduše řečeno se kurátor pro mládeţ zaměřuje na obtíţně vychovatelné mladistvé jedince a mladistvé páchající trestnou činnost, u kterých bylo zároveň zahájeno trestní stíhání. Těmto mladistvým, ale taktéţ jejich rodinám, kurátor pro mládeţ můţe poskytovat poradenskou a socioterapeutickoou pomoc (Matoušek a kol., 2007, s. 86). Slovník sociální práce (2008, s. 92) definuje pojem kurátor pro děti a mládeţ takto: ,,V ČR odborný pracovník státní sociální pomoci, který se zabývá dětmi a mladistvými obtížně vychovatelnými, mladistvými pachateli trestné činnosti i jejich rodinami. V další publikaci se Matoušek (2010, s. 270) zabývá cíli kurátora pro mládeţ. Za hlavní cíl povaţuje poskytování výše uvedeným mladistvým pomoc při překonávání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů, aby mladiství mohli být začleněni zpět do společnosti. Jedná se o specifický druh sociální práce zaměřený na terciální prevenci, tj. resocializaci a reintegraci patologicky jednajících osob. Mezi nejvyuţívanější metody sociálního kurátora můţeme řadit terénní sociální práci, krizovou intervenci, odborné poradenství, rozhovor nebo případovou práci (Davidová, 2010, s. 9). Součástí pracovní náplně kurátora pro mládeţ je spolupráce s dalšími subjekty v trestním řízení a účast na soudním projednání trestného činu mladistvého. V nutných případech u mladistvých navrhuje výchovu v náhradní rodině či ústavní a ochrannou výchovu. Vedle toho se kurátor pro mládeţ věnuje mladistvým propuštěným z ústavní výchovy. Nezbytnou součástí je také organizace a realizace preventivních programů (Matoušek, Matoušková, 2011, s. 150). Zvýšenou pozornost by sociální kurátoři měli věnovat zejména prvopachatelům trestného činu, kteří dosud nemají zkušenost s procesem trestního řízení a postupem činných orgánů. V této situaci je velmi efektivní poskytnutí poradenství, pomocí kterého by měl sociální kurátor mladistvého na proces trestního řízení připravit. Zároveň by se měl kurátor u mladistvého zaměřit na faktory, které jej ke spáchání trestného činu vedly a v rámci zamezení opakované trestné činnosti mladistvého, by měl vzájemnou pomocí usilovat o odstranění těchto aspektů (Davidová, 2010, s. 60- 61). 19

Přestoţe sociální kurátoři mohou vykonávat svou činnost na oddělení sociální prevence, oddělení hmotné nouze, oddělení péče o seniory a zdravotně postiţené a dalších podobných, nejčastěji působí na oddělení sociálně- právní ochrany dětí (Davidová, 2010, s. 10).

2.2.3 Probační a mediační služba Abychom se mohli blíţe věnovat Probační a mediační sluţbě jako celku, povaţuji za nezbytné nejprve vydefinovat pojmy probace a mediace. Zákon č. 257/ 2000 Sb., o probační a mediační sluţbě definuje probaci jako ,,organizaci a výkon dohledu nad obviněným, kontrolu výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, individuální pomoc obviněnému, jeho pozitivní motivování, působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů ‘‘. Štern (2005, s. 5) popisuje probaci jako alternativní formu trestu, kdy je pachateli místo trestu odnětí svobody stanovena probace, tj. probační dohled. Úkolem probačního dohledu je kontrolovat plnění soudem uloţených povinností a zároveň pachatele motivovat ke konformnímu jednání. Na rozdíl od níţe uvedené mediace, je výkon probace povinný. Mediaci lze v obecném smyslu chápat jako alternativní metodu řešení konfliktů, jejímţ cílem je nalézt oboustranně přijatelné řešení daného konfliktu a tím dosáhnout urovnání mezi znepřátelenými stranami. Výsledek mediace vţdy musí být v souladu se zákonem. Proces mediace je řízen prostředníkem, tzv. mediátorem, coţ je osoba, jeţ zaujímá vyváţené postavení ke všem zúčastněným stranám. V trestní justici se mediace snaţí o řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a urovnání konfliktní situace mezi nimi. Výsledky mediace mohou být nápomocny při rozhodování o stanovení alternativní formy trestního řízení, případně o druhu sankce (Kroftová, Ouředníčková, 2010, s. 283). Zásadním prvkem mediace je dobrovolný vstup do mediačního procesu, a to jak ze strany obviněného, tak ze strany poškozeného. Mediace je klientům (poškozený, 20

pachatel) nabízena zejména v přípravném řízení, můţe však být uskutečněna také po rozhodnutí soudu. Mediace je tedy jako metoda vyuţívána nejen v trestní justici, ale také v justici civilní (Štern, 2005, s. 5).

Probační a mediační služba (dále PMS) je sociální sluţbou, která zastává v trestním řízení s mladistvým význačnou roli. Oproti orgánu sociálně- právní ochrany dětí a orgánů činných v trestním řízení, můţe průběh trestního řízení a druh uloţené sankce ovlivnit svými činnostmi, které většinou provádí ještě před samotným zahájením trestního řízení s mladistvým. Nezaměnitelnou funkci plní také po jeho ukončení (Kroftová, Ouředníčková, 2010, s. 284- 285). PMS si ve svých činnostech klade tři hlavní cíle (Matoušek, Matoušková 2011, s. 193): 1.

Integrace pachatele zpět do běţného ţivota společnosti, kde se pachatel

seberealizuje a přijímá respekt k právním normám. 2.

Úsilí o podporu oběti trestné činnosti formou většího zapojení pachatele

do řešení následků trestné činnosti a jejich odškodnění. Výsledkem tohoto zapojení je zejména rychlejší řešení vzniklých následků u oběti. 3.

Úsilí o ochranu společnosti před opakováním trestné činnosti formou

prevence před další kriminalitou. Této prevence PMS dosahuje zejména účinným řešením konfliktních situací vzniklých na základě trestné činnosti. PMS společnosti poskytuje ochranu před dalším pácháním trestné činnosti také zajištěním uloţených alternativních trestů a opatření. Dle Šámala, Musila a Kuchty (2013, s. 662- 664) se PMS ve svých činnostech zaměřuje na principy tzv. restorativní justice. Tato forma justice nepojímá provinění mladistvého pouze jako protiprávní čin, ale jako sociální událost, která svou povahou ovlivňuje, jak ţivot mladistvého a poškozeného, tak jejich okolí. Za účelem nalezení přijatelného řešení konfliktní situace a zamezení dalšímu protiprávnímu jednání, PMS mladistvému poskytuje zejména odbornou pomoc a vedení, sleduje a kontroluje jeho chování a spolupracuje s jeho rodinou a dalším sociálním prostředím, které na mladistvého působí. Lze říci, ţe PMS je v trestním řízení neopomenutelná, také z důvodu přínosu specifických přístupů v trestním řízení s mladistvým. Matoušek 21

a Matoušková (2011, s. 193) uvádí, ţe PMS se snaţí uplatňovat také heslo, ţe je efektivnější pachatele motivovat ke spolupráci, neţ si ji vynucovat zákonem danou mocí Sluţby probačních a mediačních středisek vykonávají probační úředníci a probační asistenti. Úředníci PMS jsou pověřeni výkonem mediace, na kterou jsou v rámci kvalifikačních kursů předem připravováni. Obecně prospěšnými pracemi a dalšími aktivitami spojenými s probačním dohledem se potom zabývají asistenti PMS. Mladistvými pachateli se zabývají zaměstnanci PMS, působící v agendě mladistvých, která tvoří jednu z pěti základních agend PMS (Štern, 2005, s. 6). Klíčovými oblastmi pro zapojení Probační a mediační sluţby jsou přípravné řízení a řízení před soudem. Právě v těchto oblastech zde mohou, jak obviněný, tak poškozený vyuţít sluţeb pro urovnání nepříznivého stavu vyvolaného spáchaným činem (Kracík, 2010, s. 37- 38). Aby bylo dosáhnuto efektivního účelu trestního řízení a došlo nejen k výchovnému působení na mladistvého, ale také k jeho nápravě, je v průběhu trestního řízení nutná vzájemná kooperace výše zmíněných subjektů, tj. činných orgánů, kurátorů pro mládeţ a PMS. Touto kooperací se budu v následující části zabývat.

22

3 Kooperace

OSPOD,

PMS

a činných

orgánů

v trestním řízení Z důvodu vytvoření podmínek pro individuální přístup ve zjišťování informací potřebných pro trestní řízení, včasné reagování na zájmy a potřeby mladistvého, zamezování a předcházení trestné činnosti a zároveň posílení řízení ve věcech mladistvých, zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, nařizuje spolupráci činných orgánů s kurátory pro mládeţ a PMS (Šámal a kol., 2007, s. 460). Taktéţ Nerudová (2010, s. 139) povaţuje vzájemnou spolupráci zúčastněných subjektů za podstatnou. Důvodem je, ţe ji pojímá jako hlavní klíč k uţití alternativních způsobů trestního řízení, případně alternativních sankcí, které jsou v dnešní době četně vyuţívány. První podstatnou oblastí, ve které činné orgány, kurátor pro mládeţ a PMS v trestním řízení spolupracují, je zjištění poměrů mladistvého a vypracování zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální ţivotní situaci mladistvého.

3.1 Zjištění poměrů mladistvého ,,V řízení je třeba postupovat s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen a aby projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě objasněny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovědnost podle zákona č. 218/2003 Sb. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení dalším protiprávním činům. Orgány činné podle tohoto zákona přitom spolupracují s příslušným orgánem sociálně- právní ochrany dětí‘‘. Z tohoto důvodu mají činné orgány povinnost zajistit v trestním řízení zjištění poměrů mladistvého (Jelínek a kol., 2012, s. 1222- 1223). Co nejkomplexnější informace o mladistvém slouţí potom k navrţení a uplatnění nejvhodnějšího postupu řešení (Nerudová, 2010, s. 139). Za nutné povaţuji rozlišit zjištění poměrů mladistvého podle § 55, které se provádí v kaţdé trestní věci mladistvého a zadavatelem můţe být kterýkoli z činných 23

orgánů stanovených zákonem č. 218/2003 Sb. a zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci mladistvého podle § 56, která se zpracovává pouze v případě nezbytnosti ke zjištění podrobnějších informací pro další postup řízení a uloţení nejvhodnějšího opatření, kdy zadavatelem můţe být pouze samosoudce soudu pro mládeţ nebo v přípravném řízení státní zástupce. Stejně jako zjištěním poměrů mladistvého, tak i zprávou o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální ţivotní situaci mladistvého je primárně pověřen příslušný OSPOD, konkrétně kurátor pro mládeţ. Tímto úkonem však můţe být pověřen také probační úředník příslušné Probační a mediační sluţby (Šámal a kol., 2007, s. 580-591). Dle Císařové a kol. (2004, s. 675- 679) je během zjišťování poměrů mladistvého velmi podstatné zachycení rozumového a mravního vývoje mladistvého. Rozumový vývoj lze charakterizovat jako postupné individuální nabývání schopnosti pojmového myšlení, přičemţ stupeň takového vývoje je určován dosaţenou úrovní tohoto myšlení. Mravní vývoj osobnosti je potom proces, kdy si mladistvý osvojuje normy chování, které platí v dané společnosti a následně je přeměňuje na osobní kvality. Součástí je také zjištění povahy mladistvého. Dalším zjišťovaným prvkem je prostředí, v němţ mladiství ţil a byl vychován. V rámci této zjišťované oblasti se posuzuje rodina mladistvého a to v širším slova smyslu, kde je potřeba zjistit úroveň rodinného prostředí. Znamená to například zjištění skutečností, zda rodiče mladistvého ţijí ve společné domácnosti, zda má mladistvý sourozence či jaké jsou vzájemné vztahy v rodině. Dále se posuzuje komunita mladistvého, ve které tráví svůj čas a škola, kterou mladistvý navštěvuje (Šámal a kol., 2007, s. 582-583). Kurátor se snaţí zaměřit také na vztahy mladistvého s rodinou a to včetně té širší. Následně se soustředí na to, zda rodina neměla v minulosti nějaké problémy či období, které by negativně mohlo ovlivnit vývoj mladistvého1. Následnou zjišťovanou oblastí jedince je jeho dosavadní chování ve škole popř. ve výchovném zařízení, jeho prospěch, nadání, zařazení, postoje k ostatním spoluţákům či učitelům. Součástí je i zjištění spolupráce rodiny se školou (Šámal a kol., 2007, s. 538). Kurátor by měl zjistit, jaké vzdělávací zařízení mladistvý navštěvuje, zda má ve škole nějaké nedostatky, spolupráce rodiny či ve kterých předmětech vyniká a naopak. 1

MPSV. Komentář průvodce k vyhodnocení situace dítěte. Dostupné http://www.mpsv.cz/files/clanky/14231/komentar.pdf [posl. akt. neuvedeno] [cit. 8. 4. 2014].

24

z:

Kurátor by se měl zaměřit i na neomluvené hodiny nebo případné kázeňské přestupky ve škole.2 Důleţité je i zjištění chování mladistvého před spácháním provinění a po něm. Kurátor by měl tedy vědět, zda si mladistvý uvědomil protispolečenskou povahu svého chování, případně se snaţil odstranit škodlivé následky svého provinění a učinil kroky k náhradě způsobené škody, zda k nějaké došlo (Šámal a kol., 2007, s. 584). Dle Šámala (2007, s. 586) se v zásadě ve zprávě o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní situaci mladistvého jedná o podobné vyhodnocení jako u zjištění poměrů mladistvého. Tato dokumentace je však vymezena podrobněji. V tomto typu vyhodnocení musí být obsaţen věk mladistvého, stupeň jeho zralosti, postoj mladistvého k provinění a ochota se podílet na nápravě důsledků provinění. Obdobně jako u zjištění poměrů mladistvého i zde je potřeba zjistit rodinné poměry mladistvého, stupeň vlivu rodičů na mladistvého a vztah mladistvého s jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím. Zjištění o školní docházce, chování a prospěchu mladistvého ve škole je samozřejmostí. V případě, ţe je mladistvý zaměstnán, je podstatné se soustředit na skutečnosti významné pro posouzení jeho chování v zaměstnání. Součástí je také zmapování předchozích provinění mladistvého a opatření, která byla vůči němu pouţita, včetně popisu jejich výkonu. Kurátor by se měl soustředit potom zejména na efektivitu těchto uloţených opatření, pouţité programy a na to, zda přes tyto opatření bylo následné spáchané provinění závaţnější či nikoli (Šámal, 2007, s. 586-591).

3.2 Povinnost vzájemného ohlášení Další oblastí kooperace činných orgánů s OSPOD a PMS se zabývá Šámal, Musil, Kuchta a kol. (2013, s. 647). Jedná se o povinnost činných orgánů informovat, v co nejkratší časové době, příslušný OSPOD a PMS o zahájení trestního stíhání mladistvého, o jeho výslechu, zatčení, zadrţení nebo vzetí do vazby. Výše zmíněné příslušné orgány musí být činnými orgány informovány také o hlavním líčení případu

2

MPSV. Komentář průvodce k vyhodnocení situace dítěte. Dostupné http://www.mpsv.cz/files/clanky/14231/komentar.pdf [posl. akt. neuvedeno] [cit. 8. 4. 2014].

25

z:

a veřejném zasedání. Stejně jako předchozí formy spolupráce je i tato nařízena zákonem č. 218/2003 Sb., tudíţ je její dodrţování povinné. Zatímco vstup a účast kurátora pro mládeţ v trestním řízení s mladistvým je po zahájení trestního stíhání povinná, pracovník PMS specializovaný na práci s mládeţí, na základě individuálního posouzení zváţí, zda do trestního řízení vstoupí nebo nikoli (Nerudová, 2010, s. 132).

3.3 Alternativní způsoby trestního řízení V rámci předběţného projednání obţaloby můţe předseda senátu poţádat probačního úředníka příslušné Probační a mediační sluţby, aby mladistvému mimosoudně umoţnil zprostředkování kontaktu s poškozeným. Tato forma kooperace se vyuţívá v případech, kdy je zvaţována moţnost rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, narovnání mezi mladistvým pachatelem a poškozeným či odstoupení od trestního stíhání (Šámal, Musil, Kuchta a kol., 2013, s. 647). Jedná se tedy o moţnost rozhodnutí o tzv. alternativních způsobech trestního řízení. Dle §68 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, lze alternativní způsoby trestního řízení pouţít v případech, kdy je podezření ze spáchání provinění zcela odůvodněné, mladistvý je ochoten nést za spáchaný čin odpovědnost a jeví zájem o nápravu či odstranění vzniklých následků. Jedná se o tzv. odklony od standardního trestního řízení. Pokud to povaha případu povoluje, usiluje OSPOD a PMS o jejich aplikaci. Cílem těchto odklonů je spíše neţ potrestat, posílit výchovné působení a zabránit tak u mladistvého opakované trestné činnosti (Nerudová, 2010, s. 131). Alternativními způsoby trestního řízení definovanými v § 69 zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe, jsou: podmíněné zastavení trestního řízení, narovnání a odstoupení od trestního stíhání.

Podmíněným zastavením trestního stíhání je dočasně zastaveno probíhající trestní řízení. Podmínkou pro úplné zastavení trestního stíhání je zde splnění stanovených podmínek, které jsou mladistvému uloţeny společně se zkušební dobou. 26

Tento postup je vyuţit u mladistvých, kterým by byl s největší pravděpodobností udělen podmíněný trest a předpokládá se, ţe by se mladistvý ve zkušební době osvědčil. Z tohoto důvodu je volen tento způsob řešení, aby nemusel být zahájen celý proces trestního řízení. Podmíněné zastavení můţe navrhnout jakákoli ze stran trestního řízení nebo jiná osoba, kterou můţe být právě probační úředník nebo kurátor pro mládeţ. Stejně tak tento způsob řízení můţe navrhnout soudce nebo státní zástupce bez podnětu3. Jak PMS, tak příslušný OSPOD se mohou zapojit jiţ před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání, ale také v průběhu zkušební doby a po jejím uplynutí. Zejména PMS do tohoto procesu zasahuje jiţ před zahájením podmínečného zastavení aţ po ukončení zkušební doby. Konkrétně se jedná zejména o vytipování případů, které jsou vhodné k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Dále se pak jedná o aplikaci mediačního procesu, která slouţí k mimosoudnímu řešení vzniklé konfliktní situace a zároveň můţe být jednou z podmínek pro úplné ukončení trestního řízení. Během tohoto mediačního procesu je prostřednictvím PMS zprostředkován kontakt mezi obviněným a poškozeným, kteří společně směřují k uzavření dohody o výši a způsobu náhrady vzniklé škody. Výsledek mediace, který je PMS poskytnut soudu nebo státnímu zástupci, můţe slouţit k zastavení trestního řízení nebo k uloţení alternativního trestu (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s. 64- 65). Dle Kracíka (2010, s. 59- 67) PMS pomáhá činným orgánům v rozhodování případu také poskytnutím zprávy o spolupráci s klienty. Tato forma kooperace se vyuţívá v případě, ţe není moţné z určitého důvodu provést mezi obviněným a poškozeným mediaci. PMS i kurátor pro mládeţ také zjišťují, jak se mladistvý v průběhu zkušební doby chová a zda se mu daří naplňovat stanovené podmínky a povinnosti. Zároveň mají mladistvému nabízet spolupráci při plnění těchto podmínek. Jednou z forem této spolupráce můţe být zprostředkování kontaktu obviněného s určitým zařízením, které má svými programy mladistvému dopomoci k jeho nápravě (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s. 65- 66).

3

Nejvyšší státní zastupitelstvíodklony v trestním řízení. Dostupné z: http://www.nsz.cz/index.php/cs/prubeh-rizeni-v-trestnich-a-netrestnich-vecech/55 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 10. 4. 2014].

27

Hlavní

oblastí

spolupráce

mezi

činnými

orgány,

případně

PMS

s příslušným OSPOD je uloţení povinnosti vypracovat zjištění poměrů mladistvého. Na základě těchto zjištěných informací o mladistvém, následně činné orgány volí nejvhodnější způsob nápravy (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s. 66). Další z forem alternativních způsobů trestního řízení s mladistvým je narovnání. Jejím hlavním účelem je odstranění všech následků, které mladistvý poškozenému způsobil. Na urovnání škody je tedy kladen větší důraz neţ na potrestání obviněného. Povinnost uhradit náklady, jejichţ částka je vyšší neţ skutečná škoda potom slouţí jako sankce. Tyto náklady jsou následně vyuţity na obecně prospěšné účely.4 Poţadavkem pro schválení narovnání je přiznání mladistvého ke spáchanému provinění. Dále je obviněný povinen uhradit škody způsobené trestnou činností, vydat bezdůvodné obohacení a poskytnout soudu nebo státnímu zástupci peněţitou částku určenou na obecně prospěšné účely. Nutností pro schválení narovnání je také souhlas mladistvého i poškozeného (Jelínek a kol., 2012, s. 1006- 1007). PMS a OSPOD se v tomto typu řízení uplatňují zejména před samotným rozhodnutím o schválení narovnání. Důvodem je ukončení celého trestního řízení po naplnění právní moci tohoto rozhodnutí. Kooperace zde spočívá v moţnosti navrhnout činným orgánům řešení ve formě narovnání, dále ve vypracovávání a poskytování zpráv a posudků pro vykonání rozhodnutí či pomoc všem zúčastněným stranám při naplnění podmínek nutných k narovnání. Nejpodstatnější funkcí těchto institucí je však zprostředkování kontaktu mezi obviněným a poškozeným, pomoc při vyjednání a sepsání dohody o náhradě nebo odčinění způsobené škody a při její realizaci. Cílem tohoto procesu je urovnání konfliktní situace mezi mladistvým a poškozeným. Tyto jednotlivé činnosti jsou realizovány prostřednictvím mediačního procesu, který organizuje a poskytuje PMS (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s. 105- 107). Posledním a nejnovějším typem alternativního způsobu řízení je odstoupení od trestního stíhání. V případě, ţe je tato alternativa vyuţita ještě ve stadiu před hlavním líčením, rozhoduje o ní státní zástupce a provinění k soudu ani nepostoupí (Prokeš, 2005, s. 66). 4

Nejvyšší státní zastupitelstvíodklony v trestním řízení. Dostupné z: http://www.nsz.cz/index.php/cs/prubeh-rizeni-v-trestnich-a-netrestnich-vecech/55 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 10. 4. 2014].

28

S přihlédnutím k závaţnosti a povaze provinění, můţe dle § 70 zákona ve věcech mladistvých (Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe) státní zástupce nebo soud odstoupit od trestního stíhání mladistvého. Musí se však jednat o takové provinění, jehoţ horní hranice odnětí svobody nepřesahuje tři roky. Dále můţe být od trestního stíhání odstoupeno v pouze případech, kdy jiţ pro další stíhání chybí veřejný zájem, kdy není trestní stíhání účelné nebo aby došlo k nápravě mladistvého, není jiţ potrestání nutné. Součástí rozhodnutí o odstoupení je také rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro téţe provinění. Podnětem pro odstoupení od trestního stíhání je zejména fakt, ţe mladistvý úspěšně vykonal navrţený probační program, a alespoň částečně napravil způsobenou škodu. Podmínkou je však souhlas poškozeného s tímto způsobem napravení. Rozhodující je také to, zda bylo mladistvému uloţeno napomenutí s výstrahou, kdy lze předpokládat, ţe toto uloţení je dostatečné.5 Základní funkcí PMS v tomto stádiu je zprostředkování kontaktu a pomoc při tvorbě dohody mezi obviněným a poškozeným. Vzniklá dohoda o vyrovnání alespoň části způsobené škody mezi zúčastněnými stranami, potom vede ke splnění jedné z podmínek pro odstoupení (Klimentová, 2013, s. 53). Dále je PMS pověřena § 17 zákona č. 218/2003 Sb., dohlíţet na výkon stanoveného probačního programu a následně o jeho ukončení a výsledku informovat co nejdříve soud pro mládeţ nebo státního zástupce. Kooperace mezi kurátorem pro mládeţ a PMS či činnými orgány spočívá ve stejných úkonech jako ve formě narovnání. Kurátor pro mládeţ můţe činným orgánům podat návrh na rozhodnutí o odstoupení od trestního stíhání, dále je povinen na ţádost činných orgánů nebo PMS vypracovat a poskytovat zprávy a posudky o mladistvém (Sotolář, Púry, Šámal, 2000, s. 105- 107).

5

Nejvyšší státní zastupitelstvíodklony v trestním řízení. Dostupné z: http://www.nsz.cz/index.php/cs/prubeh-rizeni-v-trestnich-a-netrestnich-vecech/55 [posl. akt. neuvedeno] [cit. 12. 4. 2014].

29

4 Design empirického šetření

4.1 Cíle výzkumu Hlavním cílem mé absolventské práce je zjistit, jaký pohled mají na vzájemnou spolupráci s činnými orgány a Probační a mediační sluţbou, v průběhu trestního řízení s mladistvým, jednotliví sociální pracovníci orgánů sociálně- právní ochrany dětí, tj. kurátoři pro mládeţ. Pomocí tohoto výzkumu chci také zjistit, jaké úkony kurátoři pro mládeţ v rámci spolupráce s těmito subjekty vykonávají a jak konkrétní úkony hodnotí.

4.2 Výzkumná strategie Vzhledem k tématu a cílu mé absolventské práce, jsem si zvolila kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum definuje Disman (2008, s. 285- 286) jako ,,numerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem tu je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím‘‘. Za následný cíl kvalitativního výzkumu Disman povaţuje vytvoření nových hypotéz, tj. vytvoření nové teorie, nikoli testování jiţ existujících hypotéz. Miovský (2006, s. 18) spojuje kvalitativní přístup s principy jedinečnosti, neopakovatelnosti a kontextuálnosti, kterých ve svém zkoumání tento přístup vyuţívá. Pro

následný

popis,

analýzu

a interpretaci

nekvantifikovaných

nebo

nekvantifikovatelných vlastností zjišťovaných jevů vnější a vnitřní reality vyuţívá kvalitativní metody. Dle Reichela (2009, s. 40) kvalitativní přístup nahlíţí na zjišťovaný jev v jeho přirozeném prostředí, aby si vytvořil jeho obraz v co nejkomplexnější podobě. Součástí je také zjištění vztahů tohoto jevu s dalšími významnými aspekty. Kvalitativní výzkumná strategie směřuje k odhalení pravého významu zkoumaných jevů, které daným jevům přiřadili účastníci výzkumu. Sociální teorie, které jsou kvalitativním přístupem tvořeny, vznikají ze zjištěných empirických dat vycházejících ze sociálních zkušeností. Lze také říci, ţe kvalitativní výzkum neslouţí k testování existující teorie, ale k vytvoření teorie nové (Ţiţlavský, 2003, s. 106- 108).

30

4.3 Volba metody Jako výzkumnou metodu této empirické práce jsem si zvolila metodu polostrukturovaného

rozhovoru.

Miovský

(2006,

s.

159-

162)

povaţuje

polostrukturovaný rozhovor za nejrozšířenější podobu interview. U tohoto typu rozhovoru máme definováno tzv. jádro rozhovoru, coţ znamená, ţe máme připraven minimální počet otázek a témat, které tazatel musí během rozhovoru probrat. Tím si zajišťuje, ţe na dané otázky získá odpovědi. V průběhu rozhovoru se však můţe pořadí otázek měnit, mohou být mírně pozměňovány nebo mohou přibývat další doplňující otázky. Polostrukturovaný rozhovor ve své podstatě vyuţívá výhody a minimalizuje nevýhody zbylých dvou typů rozhovorů, tj. nestrukturovaného a strukturovaného. Značným přínosem této metody je dostatečná volnost ve vyprávění respondenta, coţ vede k větší přirozenosti probíhajícího rozhovoru. Výhodou je také to, ţe nám tato určitá míra formalizace pomáhá k jednoduššímu utřídění údajů a lepší orientaci ve zjišťovaných tématech (Reichel, 2009, s. 111- 112). Před vstupem do terénu jsem si předem připravila několik otázek, kterými jsem chtěla zjistit data potřebná k naplnění mého výzkumného cíle. Otázky byly tyto: 1. V čem spočívá Vaše spolupráce s činnými orgány/ PMS v trestním řízení s mladistvým? 2. Jak tuto spolupráci hodnotíte? 3. V čem vidíte její výhody a naopak nedostatky? Tím, ţe jsem si tyto otázky stanovila předem, jsem si pojistila, ţe se nezapomenu dotázat na všechny oblasti, které jsem povaţovala za podstatné. Během rozhovorů jsem pořadí těchto otázek měnila a k poloţeným otázkám jsem přikládala doplňující otázky, které jsem vymýšlela aţ v průběhu rozhovoru.

4.4 Výběr výzkumného souboru Jako metodu výběru výzkumného souboru jsem si pro svůj výzkum zvolila metodu záměrného (účelového) výběru. Záměrným výběrem označujeme postup, při kterém si vybíráme účastníky na základě jejich určitých vlastností. Kritériem pro výběr je specifická vlastnost nebo stav tohoto výzkumného souboru. Konkrétně jsem ve svém 31

výzkumu vyuţila prostý záměrný (účelový) výběr, jehoţ princip spočívá v tom, ţe vybíráme mezi jedinci, kteří splňují námi stanovená kritéria a zároveň jsou ochotni se výzkumu zúčastnit (Miovský, 2006, s. 135- 136). Neboť se ve své práci zaměřuji na pohledy jednotlivých kurátorů pro mládeţ na spolupráci s PMS a činnými orgány v trestním řízení s mladistvým, pro svůj výzkum jsem si vybrala kurátory pro mládeţ. Původně jsem tento výzkum chtěla zaměřit i na jednotlivé pracovníky PMS, kdy jsem chtěla zjišťovat také jejich pohled na vzájemnou spolupráci výše zmíněných subjektů. Z velké časové vytíţenosti těchto pracovníků, jsem se však nakonec zaměřila pouze na kurátory pro mládeţ. Nejprve jsem kontaktovala kurátory pro mládeţ na čtyřech nejmenovaných městských úřadech a magistrátech v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Účast na mém výzkumu mi nakonec přislíbili sociální pracovníci ze dvou městských úřadů a jednoho magistrátu. Mými respondenty tedy jsou čtyři kurátoři pro mládeţ, kteří mají s touto profesí jiţ několikaleté zkušenosti.

4.5 Realizace a postup sběru dat Sběr dat pro mou výzkumnou část jsem zahájila kontaktováním sociálních kurátorů pro mládeţ. Po odsouhlasení účasti na výzkumu, jsem těmto kurátorům zaslala předem připravené otázky k rozhovoru, aby měli prostor se na rozhovor alespoň částečně připravit. Rozhovory byly realizovány v kancelářích kurátorů. Před zahájením rozhovorů jsem respondenty seznámila s tématem a cílem mé práce a aţ následně jsem se začala dotazovat. Kdyţ respondenti odbočili od cíle mé práce, nechala jsem je domluvit a následně jsem je pomocí doplňujících otázek nasměrovala zpět k cíli mého výzkumu. Před ukončením rozhovorů jsem se respondentů dotázala, zda chtějí tento rozhovor ještě něčím ukončit a následně jsem jim poděkovala za uskutečnění rozhovoru a ukončila jej. Průběh celého rozhovoru jsem nahrávala na diktafon.

4.6 Realizace a postup zpracování dat Pro zpracování dat jsem v tomto výzkumu vyuţila doslovnou transkripci, kdy jsem získaná data převedla z audiozáznamu do písemné podoby. Hendl (2005, s. 208)

32

doslovnou transkripcí popisuje proces, při kterém se převádí namluvený rozhovor do písemné podoby. Pro lepší orientaci jsem si následně výrazně podtrhala informace, které směřovali k mému výzkumnému cíli. Pro zpracování dat jsem si zvolila otevřené kódování. Strauss, Corbinová, (1999, s. 43) povaţují otevřené kódování za ,,část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů.‘‘ Během otevřeného kódování data rozdělujeme na samostatné části, ve kterých následně hledáme podobnosti a rozdíly a srovnáváme je. Pro zjištění významných dat, jsem si je nejprve podtrhala v transkripci, o které jsem hovořila výše, a následně jsem zjištěná data porovnávala a na základě podobných znaků je přiřazovala k sobě. Dle povahy dat jsem si vytvořila kategorie a subkategorie, do kterých jsem následně zjištěná a roztřízená data vkládala. Při tvorbě kategorií jsem vyuţila tzv. metodu vytváření trsů, kterou ve své publikaci přibliţuje Miovský (2006, s. 221). Tato metoda slouţí k seskupení a konceptualizaci získaných dat do skupin na základě jejich podobností. Tímto uskupením se vytvářejí zformované kategorie, jejichţ zařazení do určité skupiny (trsu), je zaloţeno na určitých opakujících se znacích, charakteristickém uspořádáním, aj. Abych poukázala na vzájemnou propojenost teoretické a výzkumné části, prokládala sem zjištěná data teorií.

4.7 Zajištění etických aspektů Etickými pravidly, která je nutno v prováděném výzkumu dodrţovat, uvádí Miovský (2006, s. 280- 284). Prvním etickým pravidlem je souhlas s účastí ve výzkumu a moţnost nezbytného omezení informovaného souhlasu. Podstatné je také dodrţení ochrany soukromí a osobních údajů účastníků. Před samotným zahájením rozhovoru jsem respondenty seznámila s cílem mé práce a informovala je, k čemu bude tato práce slouţit a jak bude s výsledků výzkumu naloţeno. Následně jsem se ujistila, ţe s účastí ve výzkumu opravdu souhlasí. Dále jsem se dotázala, zda respondenti souhlasí s tím, ţe celý rozhovor budu nahrávat na diktafon. Samozřejmostí bylo ujištění, ţe vše je naprosto anonymní.

33

5 Interpretace dat 5.1 Spolupráce kurátora pro mládež s činnými orgány v trestním řízení s mladistvým 5.1.1 Vypracování zprávy o poměrech mladistvého, informování o úkonech s mladistvým a výslech mladistvého Nejzásadnější a zároveň nejčastější oblastí, ve které respondenti s činnými orgány v trestním řízení s mladistvým spolupracují, je vypracování zprávy o poměrech mladistvého, případně zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální ţivotní situaci mladistvého. Zprávu o poměrech mladistvého respondenti vytvářejí nejčastěji na ţádost policejního orgánu. Následně tato zpráva postupuje státnímu zástupci, který na jejím základě rozhoduje o dalším průběhu trestního řízení. Pokud v trestním řízení nastává stádium hlavního líčení, zpráva postupuje soudci, který o hlavním líčení rozhoduje. Ten si můţe zároveň zaţádat o vypracování nové zprávy. ,,Takže my vlastně de facto celé toto přípravné řízení s mladistvými postupujeme podle zákona č. 218 z roku 2003, kdy vlastně našim nejhlavnějším úkolem je vypracovat zprávu, podle paragrafu 55 tohoto zákona, která vlastně slouží jak Policii, tak potom hlavně státnímu zástupci, případně i dál soudu.‘‘ (respondent č. 3, dále R3) ,,Potom si Policie vyžádává zprávu o poměrech a my máme povinnost ji vypracovat. Tu si oni pak založí do spisu a potom to Policie předá státnímu zastupitelství‘‘. (R2) Zjištěním poměrů mladistvého se ve své publikaci zabývá Císařová a kol. (2004, s. 675- 679). Do zprávy o poměrech mladistvého řadí zejména rozumový a mravní vývoj mladistvého, na které je nutné se při stanovení usnesení v trestním řízení ohlíţet. Taktéţ Šámal (2007, s. 582-583) řadí do zprávy o poměrech mladistvého úroveň rodinného prostředí. Součástí je také posouzení rodiny a komunity mladistvého delikventa. Do zjištění poměrů lze zakomponovat také dosavadní chování mladistvého a chování po spáchání protiprávního jednání.

34

Další oblastí spolupráce mezi kurátory pro mládeţ a policejními orgány v trestním řízení s mladistvým, je informování příslušného OSPOD policejním orgánem o podání ţaloby, zahájení trestního řízení, zadrţení a výslechu mladistvého. Dále je činné orgány informují o ustanovení obhájce, hlavním líčení a absolvování probačního programu mladistvého. Dotazovaní mají potom právo se všech těchto úkonů účastnit, čehoţ také většina respondentů vyuţívá. U jednoho respondenta však dochází k minimální účasti na těchto úkonech, neboť je velmi časově vytíţen. ,,Jako jinak se všeho v tom trestním řízení účastníme. Teda pokud si nás vyžádají.‘‘ (R2) Dle vyjádření většiny respondentů však nejsou vţdy o úkonech, jako jsou výslech, zadrţení či zatčení mladistvého, činnými orgány informováni. Občas dochází k tomu, ţe se například o výslechu mladistvého, respondenti dozvídají aţ od samotného mladistvého. Tuto situaci respondenti většinou řeší podáním stíţnosti na příslušný policejní orgán. Zbytek respondentů je o daných úkonech s mladistvým policejním orgánem pravidelně informován. ,,Tady vnímám trošku problém někdy ze strany některé Policie, neoznamují nám zadržení, zatčení, tam je potřeba si na ně stěžovat, tak tam je trošičku problém, že né úplně to vnímají přesně.‘‘ (R3) Nejčastěji respondenti vyuţívají moţnosti být přítomni u výslechu mladistvého, kde v případě, ţe nejsou přítomni rodiče mladistvého, nahrazují taktéţ zákonného zástupce. Během výslechu dohlíţejí na to, aby byla dodrţována práva mladistvého, aby byl mladistvý řádně poučen o jeho právech a povinnostech a pochopil, co se od něj během výslechu očekává. Respondenti mohou výslech kdykoli v jeho průběhu zastavit a to v případě, ţe mají pocit, ţe práva mladistvého nejsou dostatečně dodrţována nebo si nejsou jisti správností průběhu výslechu. Na konci výslechu respondenti většinou nahlíţejí také do protokolu výslechu, a v případě nejasností nebo nesouhlasu, se k němu vyjadřují. Stejně tak respondenti nahlíţejí do spisové dokumentace mladistvého vedené policejním orgánem, ke které se také občas vyjadřují. ,,Můžeme být přítomni u všech výslechů, seznámit se se spisem, takže nás Policie vyrozumívá, já toho využívám na 99,9%, protože pokud chci s tím klientem nějak pracovat a mám mu pomoct v rámci toho přípravného řízení.‘‘ (R3) ,,Tak v trestním řízení jsme přítomni u výslechu mladistvého, kde dohlížíme na to, aby byly dodržovány jeho práva, aby byl řádně poučen a pochopil, co se od něho chce a očekává a naopak. Během výslechu máme právo požádat o přerušení v případě, 35

když se nám něco nezdá. Na konci výslechu můžeme nahlídnout do protokolu a vyjádřit se k němu. Jinak nahlížíme také často do zprávy mladistvého, kterou Policie vede.‘‘ (R4) Někteří respondenti uvedli, ţe v této oblasti vnímají znatelné nedostatky, neboť ne vţdy, jsou zásady výslechu mladistvého Policií dodrţovány. V praxi se setkávají s případy, kdy pracovník policejního orgánu mladistvému před zahájením výslechu nepřečte jeho práva a povinnosti nebo pro výslech nezajistí přijatelné prostředí. Uznávají však, ţe záleţí vţdy na daném policejním orgánu, tudíţ tuto skutečnost nelze vztáhnout na celý komplex Policie ČR. Dle jejich vyjádření se tyto problémy vyskytují zejména u policistů, kteří nemají zkušenosti s prací s mladistvými. Obecně však spolupráci s policejními orgány v průběhu trestního řízení s mladistvým všichni respondenti hodnotí kladně. Jeden respondent oceňuje zejména spolupráci při poskytování osobních informací o mladistvém, kdy mu policejní orgány tyto informace poskytují automaticky bez vyţádání. Toto nápomocné gesto respondentovi dle jeho vyjádření ušetří čas, který by při zjišťování těchto informací ztratil a který můţe následně vyuţít při dalších úkonech s mladistvým. ,,Třeba jedno nejmenované oddělení, jsem jel vyslýchat nezletilého a tam jsem trošku narazil, no. Musel jsem tomu vyšetřovali říct, že by bylo fajn, kdyby na výslech vypl rádio a zřídil místnost, kam si všichni nebudou chodit tisknout na tiskárnu, že chápu, že na oddělení mají jenom jednu, ale tak si mají stanovit jinou místnost pro výslech. Dál jsem narazil, když jsem po něm chtěl, aby mladistvému nebo, když né mu, alespoň mě přečetl jeho práva a povinnosti.‘‘ (R2)

5.1.2 Trestní odklony Během trestního řízení s mladistvým mohou respondenti také navrhovat trestní odklony. Většina respondentů však této moţnosti nevyuţívá, neboť tento návrh, stejně jako rozhodnutí nechávají spíše na PMS a činných orgánech. Pouze jeden respondent uvedl, ţe trestní odklony navrhuje pokaţdé, kdy to charakter případu umoţňuje. Usnesení trestního odklonu se snaţí docílit většinou přesvědčením mladistvého k absolvování probačního programu, ke kterému je potom státním zástupcem značně přihlíţeno. Neboť je tento respondent sám zároveň poskytovatelem probačního programu, má se státním zástupcem domluvu, ţe jej státní zástupce předem informuje o případech, kde je absolvování probačního programu pro trestní odklon vhodné a respondent následně jeho absolvování navrhne mladistvému. 36

,,Jako trestní odklony navrhovat můžeme, ale často to neděláme no. Třeba teď taky nějak trest tří kluků, tak jsme s kolegou zjišťovali, jestli to jde nějak zastavit, tak jsme psali do té zprávy, aby se to zastavilo, zažádali jsem si zprávy ze škol, od rodičů, nějaký pohovory, že je všechno v pořádku a že je zbytečný, aby se kvůli tomu dostali až před soud, takže, nevím, jestli na nás státní zástupce dá a jestli to vezme v potaz. Není to až tak běžný, aby se to v té zprávě přímo takhle navrhlo, ale uvedli jsme tam nějaké důkazy, proč se k tomu takhle stavíme.‘‘ (R2) ,,My to neděláme. Protože tohle jde vlastně mimo nás, to je…jako my a PMS trestní odklony můžeme navrhnout, ale říkám, nestupujeme do toho.‘‘ (R1) ,,Se státním zástupcem máme úmluvu, na to, že pokud se ten dotyčný mladistvý dobrovolně rozhodne vstoupit do probačního programu, tak na konci zprávy vždycky tučně dámě větu, že podstoupil probační program a on na to přihlíží. (R3) Odklony trestního řízení nebo taky tzv. alternativní způsoby trestního řízení ve své publikaci zmiňuje Nerudová (2010, s. 131). Za jejich cíl povaţuje posílení výchovného působení a zabránění tak u mladistvého opakování trestné činnosti. Odklony trestního řízení potom upřednostňuje před potrestáním, které bývá v mnoha případech méně efektivní. S tímto úkonem souvisí také hodnocení chování mladistvého v podmínečné době, která je mladistvému stanovena zároveň s trestním odklonem a kterou většina respondentů také mezi spolupráci s činnými orgány uvedla. Splnění řádného chování v této podmínečné době je jedním s poţadavků pro úplné zrušení trestního stíhání mladistvého. Aby mohlo dojít ke zrušení trestního stíhání, činné orgány se respondentů dotazují na chování mladistvého v podmínečné době, případně na nově zjištěné informace týkající se osoby mladistvého. ,,Ale potom po uplynutí, tam je většinou nějaká ta podmínečná doba, tak po uplynutí se dotazují, co my víme nového. Takže my píšeme potom zprávu, protože mladistvý jsou povinni vést řádný život, tak vlastně pokud vlastně něco víme.‘‘ (R1) Dalším úkonem, který respondenti v rámci trestního řízení vykonávají, je podání návrhu na vhodné opatření, které jeden respondent spojil taktéţ s prosazováním tohoto návrhu během trestního řízení. Druhým zmíněným úkonem, který respondenti občas také aplikují, je podání návrhu na další dokazování. Oba výše zmíněné návrhy podávají k policejnímu orgánu či státnímu zástupci, kteří o něm následně rozhodují.

37

,,Já si myslím, že oni hodně i dají na náš názor, ptají se, čtou si aktuální zprávy, které já posílám a pokud si dokážeme třeba v tom trestním řízení v případě mladistvého odůvodnit, proč tam to opatření navrhujem, byť je rozdílné třeba od státního zastupitelství, tak s tím souhlasí často, řekl bych až v 70% a přiklání se potom jako by k našem názorům, tak se nám to potom podaří prosadit.‘‘ (R3) Spolupráci se státním zástupcem, jak konkrétně v řešení trestního odklonu, tak v celém trestním řízení, hodnotí většina respondentů kladně. Přestoţe uvádějí, ţe ke spolupráci se státními zástupci nedochází často, popisují ji jako bezproblémovou. Respondenti hodnotí kladně zejména zájem státního zástupce o názor respondenta při stanovení usnesení, kdy státní zástupce značně přihlíţí také k případným návrhům či námitkám, které respondenti mají. Jeden respondent má však na spolupráci se státním zástupcem odlišný názor, kdy ji hodnotí jako vcelku nemoţnou a značně problémovou. Jako důvod uvedl neochotu státního zástupce s respondentem komunikovat a přihlíţet k jeho návrhům. ,,Se státními zástupci ani tak nespolupracujeme, to je většinou jenom oznámení, ale potom třeba taky se s náma baví, když začne ten soud, tam vlastně sedíme vedle sebe, tak třeba se ptají jako na ten trest a co my si o tom myslíme, co oni navrhli, jestli to třeba nesnížíme a tak. Samozřejmě ne všichni, ale někteří nás takhle berou, že chtějí znát náš názor.‘‘ (R2) Spolupráce se soudem je dle respondentů minimální, někteří respondenti ji označují dokonce za výjimečnou. Spolupráci se soudcem většina respondentů povaţuje za nepotřebnou, pro efektivnost trestního řízení jim postačuje spolupráce s policejními orgány a státními zástupci. Důvodem je zejména četnost ukládání trestních odklonů, ke kterým dochází jiţ v předběţném řízení, tudíţ o něm rozhoduje státní zástupce a respondenti se do kontaktu se soudcem často ani nedostanou. Jeden respondent však uvedl, ţe se soudcem v trestním řízení spolupracuje vcelku často a povaţuje ji za nezbytnou. Tato spolupráce probíhá ve formě ústní dohody, kdy soudce respondenta prostřednictvím telefonu nebo e- mailu kontaktuje o případech, u kterých je respondentova účast nutná a respondent se na tento podnět dostaví k hlavnímu líčení. Jinak se respondent hlavního líčení s mladistvým kvůli nedostatku času neúčastní. Všichni respondenti se shodli, ţe spolupráce se soudcem je bezproblémová a hodnotí ji kladně. Několik respondentů však přiznalo, ţe záleţí na osobnosti soudce a uvedli, ţe mají zkušenosti jak se vstřícným soudcem, tak i soudcem negativistickým, 38

se kterým spolupráce probíhala znatelně obtíţněji. Naštěstí však dle respondentů převládá se soudci dobrá spolupráce. Znatelný rozdíl také respondenti spatřovali v kooperaci soudce s OSPOD v menších městech a větších městech, kde v menších městech je tato spolupráce uţší a častější. Tento fakt jsem také měla moţnost si provedeným výzkumem potvrdit. ,,My to máme vlastně ukotvený v zákoně, ale v podstatě mě zákon nezakládá povinnost být u soudu. Prostě takže já třeba na mladistvý nejezdím, protože to nestíhám. Takže máme dohodu se soudkyní, že pokud chce, abych tam byla, tak napíše e-mail nebo zavolá, že mám jako přijet tady k tomu řízení.‘‘ (R1) ,,Tak, když mám s něčím problém, tak telefonicky se na soudce obrátit můžu. Ale většinou není potřeba až taková intenzivní komunikace, protože je to už nějakým způsobem zajetý, tak možná spíš s tou Policií v těch začátcích.‘‘ (R2) V rámci svého výzkumu jsem zjistila, ţe respondenti v trestním řízení s mladistvým nejúţeji spolupracují s policejními orgány. V této spolupráci však vnímají jako problémovou oblast obeznámení o zadrţení, zatčení a výslechu mladistvého. Přestoţe by měly policejní orgány respondenty vţdy o těchto úkonech informovat, ne vţdy k tomuto informování dochází. Dále vnímají nedostatky v dodrţování zásad policejních orgánů během výslechu mladistvého, kdy policejní orgán často mladistvého nepoučí o jeho právech a povinnostech během výslechu, přestoţe mu to zákon stanovuje jako povinnost. Obecně však tito kurátoři pro mládeţ hodnotí spolupráci s činnými orgány pozitivně. Obdobně je hodnocena také spolupráce kurátorů se státními zástupci, kterou respondenti vnímají jako bezproblémovou. Oceňují zejména přiklánění se k respondentovým názorům na trestní odklon nebo návrh na usnesení v trestním řízení. Dle vyjádření většiny respondentů nejméně spolupracují se soudcem, neboť tuto spolupráci vnímají jako nepotřebnou či nadbytečnou a přicházejí s ním nejméně do styku. Kdyţ je však tato spolupráce navázána, hodnotí ji jako dobrou. Zjištěná data mi přinesla také fakt, ţe uţší spolupráce mezi kurátory pro mládeţ a soudci probíhá v menších městech, zatímco ve větších městech je tato spolupráce méně intenzivní.

5.2 Spolupráce kurátora pro mládež s PMS v trestním řízení s mladistvým PMS se dle Šámala, Musila a Kuchty (2013, s. 662- 664) ve svých činnostech zaměřuje na principy tzv. restorativní justice. Tato forma justice nepojímá provinění 39

mladistvého pouze jako protiprávní čin, ale jako sociální událost, která svou povahou ovlivňuje jak ţivot mladistvého a poškozeného, tak jejich okolí. Své činnosti PMS směřuje k nalezení přijatelného řešení konfliktní situace a zamezení dalšímu protiprávnímu jednání. Všichni respondenti se shodli, ţe spolupráce mezi nimi a PMS je v trestním řízení s mladistvým minimální. Jedinou formou spolupráce, kterou respondenti však téměř nevyuţívají, je vypracování zprávy o poměrech mladistvého. Stejně, jak si PMS můţe od respondentů vyţádat poskytnutí této zprávy, mohou si taktéţ respondenti vyţádat zprávu o mladistvém od PMS. PMS si v případě, ţe se jim nepodaří s mladistvým navázat kontakt, ţádá od kurátorů také jeho osobní informace. Ţádost o vypracování zprávy ze strany respondentů je však výjimkou, neboť dle respondentů si dokáţou zjistit potřebné informace sami a ve většině případů mají o mladistvém více informací neţ PMS. Přestoţe PMS si od sociálních kurátorů občas zprávu nebo informace o mladistvém vyţádá, jedná se taktéţ o spíše výjimečné případy. Jeden respondent dokonce uvedl, ţe s PMS v trestním řízení s mladistvým nespolupracuje vůbec, tudíţ je kooperace mezi ním a pracovníky PMS v tomto procesu téměř nulová. ,,No moc nespolupracujeme. Můžeme si sice od nich vyžádat zprávu o mladistvém, ale nevyužíváme to.‘‘ (R1) ,,U nás spolupráce s PMS neprobíhá nijak. Mě třeba taky přijde jednou za rok od PMS, tak se jenom tak ptají na toho mladistvého. Já konkrétně za ten rok, co jsem tady mi z PMS přišla jedna jediná zpráva.‘‘ (R2) Nejčastějším důvodem omezenosti této spolupráce jsou negativní zkušenosti respondentů s tímto institutem. Negativně hodnotili nejen spolupráci, kterou navázali v minulosti, ale také personální strukturu a celkové fungování systému této instituce. Respondenti uvedli, ţe spolupráce, kterou s PMS v minulosti navázali, buď z důvodu neochoty pracovnice PMS, nebo z nedostatečného personálního zajištění ztroskotala. Tyto špatné zkušenosti jsou také důvodem, proč většina respondentů mladistvého na moţnou spolupráci s PMS neodkazuje nebo odkazuje pouze výjimečně. Toto rozhodnutí respondenti obhájili také tím, ţe dle jejich názoru PMS neposkytuje takový počet sluţeb, aby na ně mladistvé mohli odkazovat. Naopak jeden respondent uvedl, ţe mladistvého během rozhovoru vţdy na moţnou spolupráci s PMS upozorní. ,,Tak to je samozřejmě chyba v jejich ňáké personální struktuře. Že tam měli jednoho pracovníka dlouhodobě nemocnýho, ale pro nás je to signál, že to tam úplně nefunguje a je potom zbytečný se tam potom až nějak příliš angažovat.‘‘ (R2) 40

,,Když jsme se snažili navázat nějakou spolupráci, ňák to vždycky nedopadlo. Nevím, čím to je, bohužel. Jednou, když jsem potřeboval, aby vypomohli se starostou jedné vesnice dohodnout náhradu škody v rámci mediačního procesu. Ne, nepodařilo se to, ztroskotalo to, obrovskej problém. Všichni byli ochotní to nějak zaplatit, uhradit, nechat zamalovat to posprejované a tak dále. Nepodařilo se to. I přes snahu, ta maminka měla enormní zájem, byla dobře postavená, řekl bych, víc než střední třída, tak prostě i přes to, že se maximálně snažila, ne, nepodařilo se to. PMS do toho teda de facto ani vůbec nevstoupila.‘‘ (R3) Další bariérou ve frekventovanější spolupráci je dle několika respondentů větší vzdálenost. Jako hlavní problém zde vidí, ţe PMS je v jiném městě neţ kurátor a pro případný osobní kontakt respondent musí dojíţdět, coţ je pro něj značně časově náročné. Stejně tak vnímají jako problémový nedostatek času, kvůli kterému taktéţ spolupráci s PMS musejí omezit. Dle jednoho respondenta je také PMS nedostatečně v trestním řízení s mladistvým zapojena. Jako řešení by respondent navrhoval, aby se pracovníci PMS účastnili stejných úkonů v trestním řízení jako kurátor, z důvodu personálního podsazení si však uvědomuje nereálnost této myšlenky. ,,No není čas s něma spolupracovat. To je jako jediný, že ono kolem jednoho případu je prostě tolik papírování, že už není čas no. A u nás je teda i ta nevýhoda, že to je prostě daleko.‘‘ (R1) Celkovou spolupráci s PMS v průběhu trestního řízení s mladistvým většina respondentů hodnotí negativně. Vzájemnou kooperaci povaţují za neefektivní a neuţitečnou. Jeden respondent dokonce uvedl, ţe by PMS jako instituci úplně zrušil, neboť její existenci povaţuje za zbytečnou a její sluţby za neuţitečné. Opakem je však názor dalšího respondenta, který PMS jakoţto institut hodnotí kladně, jako nevýhodu vnímá pouze nedostatečnou vzájemnou spolupráci. ,,Já osobně vnímám spolupráci s PMS jako špatnou, podle mě by se měla tato instituce celkově zrušit. Důvodem je neefektivita a špatná domluva mezi námi.‘‘ (R4) ,,No popravdě, já osobně, za svou praxi, já to nebudu hodnotit celkově, ale osobně podle mých zkušeností nemůžu říct, že bych s něma spolupracovala na takové úrovni, aby mi přišlo, že spolupráce s PMS je užitečná.‘‘ (R2) Na základě získaných dat lze naleznout u respondentů dva typy pohledů na vzájemnou spolupráci s PMS v trestním řízení s mladistvým. Prvním a většinovým typem je negativní pohled na tuto kooperaci. Nejčastějším důvodem tohoto kritického 41

náhledu jsou špatné zkušenosti se spoluprácemi navázanými v minulosti, kdy respondenti spatřují důvod selhání této spolupráce právě na straně PMS. Následujícím důvodem je přesvědčení, ţe PMS poskytuje nedostatek sluţeb, tudíţ respondentům přijde navázání kontaktu s PMS během trestního řízení zbytečné. Odůvodněním minimálního kontaktu s PMS je také velká vzdálenost a nedostatek času. Neboť většina respondentů povaţuje kooperaci s PMS za neefektivní a neuţitečnou, kontakt s ní v průběhu trestního řízení většinou vůbec nenavazují. Případy, kdy PMS samo respondenty kontaktuje, jsou také ojedinělé. PMS kontaktuje kurátora většinou v případě, ţe s mladistvým nenaváţe kontakt, tudíţ si od respondenta vyţádá klientovi osobní informace. Druhým a zároveň menšinovým pohledem je pozitivní náhled na danou kooperaci, kdy ji respondent, přestoţe uznal, ţe spolupráce je minimální, hodnotil kladně, stejně jako samotnou působnost PMS.

5.3 Shrnutí Z provedeného výzkumu jsem zjistila, ţe nejčastěji prováděným úkonem, který v rámci kooperace s činnými orgány respondenti vykonávají, je vypracování zprávy o poměrech mladistvého. Další oblastí, ve které respondenti spolupracují s činnými orgány, je informování respondentů o zahájení trestního stíhání, zadrţení, zatčení, výslechu mladistvého či stanovení obhájce. Tuto kooperaci však respondenti povaţují za problémovou, neboť občas dochází k tomu, ţe je policejní orgány zapomenou o těchto úkonech informovat. Následně respondenti s činnými orgány spolupracují v rámci výslechu mladistvého, ve kterém většina respondentů spatřuje taktéţ nedostatky. Negativně pohlíţejí zejména na opomenutí policejního orgánu mladistvého před zahájením výslechu poučit o jeho právech a povinnostech a občasné nedodrţování zásad výslechu vedeného s mladistvým pachatelem, jako je zajištění vhodného prostředí pro výslech apod. Celkově však respondenti spolupráci s policejními orgány v průběhu trestního řízení vnímají kladně. Jako další formu spolupráce respondenti uvedli navrţení trestního odklonu, o kterém činné orgány rozhodují. V praxi však tuto formu kooperace většina respondentů nevyuţívá. Pouze jeden respondent se snaţí navrhovat trestní odklon u většiny případů. Přestoţe ke spolupráci se státním zástupcem nedochází u respondentů moc často, ve většině případů se k ní vyjadřovali kladně. Nejvíce oceňují zájem státního 42

zástupce o respondentovi návrhy a stanoviska v průběhu trestního řízení. Přestoţe se většina respondentů shodla na tom, ţe se soudcem spolupracují minimálně, jejich hodnocení této spolupráce je pozitivní. I přesto však bliţší kontakt se soudcem povaţují za nadbytečný a vcelku nepotřebný. Rozdílnou formu kooperace jsem zaznamenala u respondentů z menšího města, kde tito respondenti se soudci spolupracovali úţeji a častěji. Co se týče kooperace respondentů s PMS, z provedeného výzkumu vyplývá, ţe tato spolupráce v průběhu trestního řízení s mladistvým probíhá minimálně. Jako důvod respondenti uvedli negativní zkušenosti se spoluprácí s PMS. Tyto zkušenosti vyplývají ze selhané spolupráce, kdy respondenti povaţují za zdroj tohoto selhání právě PMS. Jako značnou bariéru v efektivní spolupráci respondenti vnímají také špatnou personální strukturu a nedostatečné fungování celého systému PMS. Z výše zmíněných důvodů většina respondentů mladistvé odkazuje ke spolupráci s PMS pouze ve výjimečných případech. Za další významné faktory přispívající k nedostatečné spolupráci mezi kurátory a PMS, respondenti označili také delší vzdálenost mezi těmito subjekty a nedostatek času pro frekventovanější spolupráci. Základním úkonem, kterého však vyuţívá pouze minimum respondentů v této spolupráci je vyţádání si od PMS zprávu o mladistvém. Častější, i kdyţ také ojedinělé, je vyţádání si zprávy či osobních údajů o mladistvém ze strany PMS. Lze tedy říci, ţe většina dotazovaných kurátorů povaţuje spolupráci s PMS za neefektivní a problémovou. Pouze jeden respondent uvádí, ţe probíhající spolupráce, přestoţe je taktéţ minimální, je bezproblémová a sluţby PMS povaţuje za uţitečné.

43

Závěr Hlavním cílem mé absolventské práce bylo zjistit, jaký pohled mají na vzájemnou spolupráci s činnými orgány a Probační a mediační sluţbou, v průběhu trestního řízení s mladistvým, jednotliví sociální pracovníci orgánů sociálně- právní ochrany dětí, tj. kurátoři pro mládeţ. Úkolem tohoto výzkumu bylo také zjistit, jaké úkony kurátoři pro mládeţ v rámci spolupráce s těmito subjekty vykonávají a jak konkrétní úkony hodnotí. Ve své absolventské práci jsem se nejprve zabývala tvorbou teoretického rámce. V něm sem se zaměřila na celkovou problematiku kriminality mladistvých, dále jsem se zabývala jak průběhem trestního řízení s mladistvým, tak jeho subjekty, kterými jsou OSPOD, PMS a činné orgány. Značnou část teoretického rámce jsem věnovala také moţnostem vzájemné kooperace právě mezi těmito subjekty. Při tvorbě výzkumné části jsem se nejdříve zaměřila na design empirického výzkumu. Pro získání dat jsem si zvolila metodu polostrukturovaného rozhovoru, který spadá pod kvalitativní výzkum. Pro zpracování dat jsem vyuţila otevřené kódování. Svým výzkumem jsem zjistila, ţe respondenti v trestním řízení s mladistvým nejúţeji

spolupracují

s policejními

orgány.

Tuto

spolupráci

vnímají

jako

bezproblémovou a hodnotí ji kladně. Určité nedostatky však spatřují v pochybeních policejních orgánů, ke kterým většinou dochází u povinnosti informovat respondenty o všech podstatných úkonech s mladistvým a u výslechu mladistvého, kdy policejní orgány ne vţdy dodrţují zásady tohoto výslechu. Přestoţe ke kooperaci mezi respondenty a státními zástupci v trestním řízení s mladistvým dochází značně méně, vnímají respondenti tuto spolupráce taktéţ jako dobrou. Nejčastěji respondenti se státním zástupcem spolupracují v rámci trestního odklonu či usnesení, které probíhá jiţ v přípravném řízení. Jako nejméně vyuţívané respondenti uvedli navázání kontaktu se soudcem. Jako důvod minimalizace vzájemných interakcí uvedli nadbytečnost a nepotřebnost této kooperace. Ve svých datech jsem zaznamenala také drobnější rozdíly mezi kooperací respondentů s činnými orgány v menších a větších městech, kdy jsem u respondentů z menších měst zaznamenala uţší spolupráci s těmito orgány. Oproti tomu jsem zjistila, ţe spolupráci s PMS v trestním řízení s mladistvým respondenti hodnotí negativně a vnímají ji jako zbytečnou a neefektivní. Znakem toho je, ţe tuto formu kooperace respondenti vyuţívají pouze výjimečně. Důvodem pro 44

omezení kontaktu s PMS v trestním řízení jsou dle respondentů zejména špatné zkušenosti z minulých spoluprácí a celkově se samotnou institucí. Negativně vnímají také personální strukturu a fungování celkového systému PMS. Za značné bariéry někteří respondenti povaţují také velkou vzdálenost mezi těmito institucemi a nedostatek času, se kterými se zmínění respondenti potýkají. Z těchto důvodů ve většině případů respondenti mladistvé na moţnou spolupráci s PMS ani neupozorňují. Značné riziko mého výzkumu spatřuji v nízkém počtu respondentů, kterých jsem se v rámci získávání dat dotazovala. Uvědomuji si, ţe díky této skutečnosti jsou získané výsledky méně objektivní, neţ kdybych zvolila větší počet respondentů. V získaných datech jsem však i přes tento znatelný deficit objevila jisté podobnosti. Jisté riziko vnímám i v mé nezkušenosti s kvalitativním výzkumem, neboť jsem měla moţnost jej provést pouze jednou a to v rámci vypracování mé bakalářské práce. Z tohoto důvodu si troufám tvrdit, ţe se v tomto výzkumu mohou vyskytovat drobné nedostatky a mezery. I přes výše zmíněné bariéry se mi však dle mého názoru, podařilo stanovené cíle této absolventské práce naplnit. Výsledky mého výzkumu mohou být podnětem pro zlepšení vzájemné kooperace mezi sociálními pracovníky OSPOD a PMS, ale také pro pracovníky jednotlivých činných orgánů. Pro zvolení vhodných kroků ke zdokonalení této vzájemné spolupráce by dle mého názoru měly být provedeny další výzkumy, které by zjistily, kde vnímají její výhody a bariéry také pracovníci PMS a činných orgánů.

45

Bibliografický seznam 1. CÍSAŘOVÁ D., FENYK J. A KOL. 2006. Trestní právo procesní. Praha: Linde. 2. DAVIDOVÁ I. 2010. Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě.¨ 3. DISMAN M. 2008. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. 4. FISCHER S., ŠKODA J. 2009. Sociální patologie. Praha: GRADA. 5. HENDL J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. 6. JEDLIČKA R., KLÍMA P., KOŤA J., NĚMEC J., PILAŘ J. 2004. Děti a mládež v obtížných životních situacích: Nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Praha: Themis. 7. JELÍNEK J. A KOL. 2011. Trestní právo procesní. Praha: Leges. 8. KLIMENTOVÁ E. 2013. Sociální deviace II. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 9. KRACÍK M. 2010. ,,Probační a mediační činnosti‘‘. In: ŠTERN P., OUŘEDNÍČKOVÁ L., DOUBRAVOVÁ D. (eds.). Probace a mediace. Praha: Portál. 10. KROFTOVÁ A., OUŘEDNÍČKOVÁ L. 2010. ,,Sociální práce v rámci probační a mediační sluţby‘‘. In: MATOUŠEK O., KOLÁČKOVÁ J., KODYMOVÁ P. (eds.). Sociální práce v praxi. Praha: Portál. 11. KUCHTA J., VÁLKOVÁ H. A KOL. 2005. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck. 12. MATOUŠEK O. A KOL. 2013. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál. 13. MATOUŠEK O., MATOUŠKOVÁ A. 2011. Mládež a delikvence. Praha: Portál. 14. MATOUŠEK O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 15. MATOUŠEK O. ,,Sociální práce s rizikovou mládeţí‘‘. In: MATOUŠEK O., KOLÁČKOVÁ J., KODYMOVÁ P. (eds.). Sociální práce v praxi. Praha: Portál. 16. MATOUŠEK O. 2007. Sociální služby. Praha: Portál. 17. MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. 46

18. MPSV. Komentář - průvodce k vyhodnocení situace dítěte. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/14231/komentar.pdf [posl. akt. neuvedeno] [cit. 8. 4. 2014]. 19. MÜHLPACHR P. 2008. Sociopatologie pro sociální pracovníky. Brno: MSD. 20. Nejvyšší státní zastupitelství Česká republika [online]. ,,Odklony v trestním řízení‘‘.

Aktualizace:

11.

4.

2014.

Dostupné

z:

http://www.nsz.cz/index.php/cs/prubeh-rizeni-v-trestnich-a-netrestnichvecech/odklony-v-trestnim-izeni [cit. 11. 4. 2014]. 21. NERUDOVÁ M. 2010. ,,Práce s mladistvými a nezletilými‘‘. In: ŠTERN P., OUŘEDNÍČKOVÁ L., DOUBRAVOVÁ D. (eds.). Probace a mediace. Praha: Portál. 22. NOVOTNÝ O., ZAPLETAL J. a kolektiv. 2008. Kriminologie. Praha: ASPI, a. s. 23. PEMOVÁ T., PTÁČEK R. 2012. Sociálně- právní ochrana dětí pro praxi. Praha: Grada. 24. PROKEŠ M. 2005. ,,Zákon přinesl posílení moţností orgánů činných v trestním řízení‘‘. Sociální práce/Sociální práca 4: 65- 67. 25. REICHEL J. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada. 26. SCHELLE K, KUCHTA J. 1994. Historie a současnost státního zastupitelství. Brno: Masarykova univerzita. 27. Statistická ročenka České republiky 2012 [on-line]. Odsouzené mladistvé osoby za vybrané trestné činy. Aktualizace: 23. 2. 2013. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/0001-12-r_2012-2700 [cit. 31. 1. 2014]. 28. STRAUSS A., CORBINOVÁ J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdruţení Podané ruce. 29. ŠÁMAL P., MUSIL J., KUCHTA J. A KOL. 2013. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck. 30. ŠÁMAL P., VÁLKOVÁ H., SOTOLÁŘ A., HRUŠÁKOVÁ M. 2007. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: komentář. Praha: C. H. Beck. 31. ŠTERN P. 2010. ,,Vývoj a společenský kontext vzniku probace a mediace v České republice‘‘. In: ŠTERN P., OUŘEDNÍČKOVÁ L., DOUBRAVOVÁ D. (eds.). Probace a mediace. Praha: Portál.

47

32. ŠTERN P. 2005. ,,Zrod Probační a mediační sluţby souvisí se zaváděním alternativních postupů‘‘. Sociální práce/Sociální práca 4: 3- 11. 33. URBAN L., DUBSKÝ J., BAJURA J. 2012. Sociální deviace. Plzeň: Aleš Čeněk s. r. o. 34. VÁGNEROVÁ M. 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. 35. Zákon č. 257/ 2000 Sb., o probační a mediační službě, dostupné z: https://www.pmscr.cz/download/01_ZAKON_O_PMSCR_aktual_2009.pdf [cit. 5. 4. 2014]. 36. Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, dostupné z: http://zakony-online.cz/?s88&q88=all [cit. 3. 4. 2014]. 37. ŢIŢLAVSKÝ M. 2003. Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita.

48

Anotace Ve své absolventské práci se zaměřuji na kooperaci sociálně-právní ochrany dětí s Probační a mediační sluţbou a činnými orgány v trestním řízení s mladistvým. Cílem mé práce je zjistit, jaký pohled na tuto vzájemnou spolupráci mají jednotliví kurátoři pro mládeţ na odborech sociálně-právní ochrany dětí. V teoretickém rámci práce se zabývám trestním řízením s mladistvým a subjekty působícími v tomto řízení, tj. orgány sociálně-právní ochrany dětí, Probační a mediační sluţba a činné orgány. Následující část teoretického rámce popisuje moţnosti jejich vzájemné kooperace ve výše zmíněném trestním řízení. Posléze se text věnuje kvalitativnímu výzkumu.

49

Annotation In my thesis I focus on cooperation of Social-legal protection of the children with Probation and Mediation service, police, prosecutor and court in prosecution with youth. The major aim of my thesis is to find out a view on this cooperation of individual social workers for youth working in Social-legal protection of the children. In the theoretical part there are descriptions of prosecution with youth and subjects of this prosecution. Next theoretical part consists of opportunities of cooperation between Social-legal protection of the children, Probation and Mediation service, police, prosecutor, and court. Consequently, the text deals with the qualitative research.

50