Olomouc

Univerzita Palackého v Olomouci LékaĠská fakulta a Spolek medikİ LF UP v Olomouci

XLVI.

Sborník abstrakt / 14. kv÷tna 2013 / Olomouc

„Jsem přesvědčen, že vědecké poznání je jedním z vrcholů lidského úsilí. Netvrdím, že poznání nemůže nikdy způsobit zlo. Tvrdím však, a to velmi důrazně, že poznání neporovnatelně častěji přináší užitek než škodu, a strach z poznání je mnohem škodlivější.“ Bertrand Russell

OBSAH KLINICKÉ OBORY Prediktivní faktory průběhu deliria tremens Barčová R. .................................................................................................. 17 Možnosti stanovení toxicity systémové léčby u pacientů s gastrointestinálním stromálním tumorem Baron J. ....................................................................................................... 18 Genetika Parkinsonovy nemoci Bartoníková T., Dudová P. ......................................................................... 19 Stanovení neopterinu a citrulinu u pacientů s kolorektálním karcinomem Bartoušková M. .......................................................................................... 20 Infekční komplikace indukční léčby akutní myeloidní leukémie Čerňan M. ................................................................................................... 21 Leukémie v dětském věku – terapeutické monitorování 6-merkaptopurinu Filipová V. .................................................................................................. 22 Sociální fobie – prediktory terapeutické odpovědi, hodnotící škály Frolová M. .................................................................................................. 23 Retrospektivní hodnocení léčby ipilimumabem – maligní melanom Goldmannová D. ......................................................................................... 24 Celiakie na počátku 21. století Hajčmanová I., Staňková P. ........................................................................ 25 Retrospektivní hodnocení výsledků léčby – kolorektální karcinom Hlinková Ž. ................................................................................................. 26 Sledování osob v minulosti profesionálně exponovaných azbestu Honková L., Pošteková Z. .......................................................................... 27 Střelná poranění Kufa J.......................................................................................................... 28

5

Antropometrie u obézních dětí Lenartová P. ................................................................................................ 29 Prediktory terapeutické odpovědi u pacientů s panickou poruchou Mačák M. .................................................................................................... 30 Náhlá a neočekávaná úmrtí Matoušková J. ............................................................................................. 31 Léčba a průběh bipolární afektivní poruchy Mičechová K. .............................................................................................. 32 Prevalence parkinsonismu v izolované populaci jihovýchodní Moravy Mikulicová L. ............................................................................................. 33 Senzibilizace na alergeny dentální sady Mitašová M. ................................................................................................ 34 Incidence metabolického syndromu ve skupině dětí s obezitou Navrátilová K. ............................................................................................ 35 Stravovací návyky dětí s obezitou Němečková H. ............................................................................................ 36 Incidence dyslipidemií ve skupině dětí s obezitou Netrdová M. ................................................................................................ 37 Sledování kožních změn u pacientů po transplantaci ledvin Niesnerová M., Biolková V. ....................................................................... 38 Antropometrie u sportovců Novák V. ..................................................................................................... 39 Neurobiologie panické poruchy Preložníková M. .......................................................................................... 40 Léčba pokročilého stádia Parkinsonovy nemoci Rybáková V., Vráblová L. .......................................................................... 41 Komorbidní poruchy osobnosti u pacientů s depresí Sedláček M. ................................................................................................ 42

6

Změny aktivace somatosenzorického kortexu u pacientů léčených botulotoxinem-A pro spasticitu horní končetiny po ischemickém iktu Směšná G. ................................................................................................... 43 Prevence kardiovaskulárních onemocnění – co ohrožuje zaměstnance nemocnice Sovová M. ................................................................................................... 44 Analýza sebevražd – motivace, přítomnost varovných signálů a vliv psychoaktivních látek Staněk V. .................................................................................................... 45 Sociální fobie – prediktory terapeutické odpovědi, demografická data Stuchlíková I. .............................................................................................. 46 Epidemiologie ischemických cévních mozkových příhod v mladším věku Svrčinová T................................................................................................. 47 Vyšetření troponinu-T u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou Šánková J. ................................................................................................... 48 Comparison of stress levels amongst Czech and English students at the Palacky University across common lifestyle choices Tancred, AH ............................................................................................... 49 Pochybení v lékařství – medicínské právo Tischerová J. ............................................................................................... 50 Dopravní nehody Videmanová V. ........................................................................................... 51 Detekce zmnožené tkáně příštítných tělísek pomocí sonografie a scintigrafie kombinující 99mTc-MIBI/99mTcO4 subtrakci a dvoufázovou 99mTc-MIBI scintigrafii se SPECT Zacpalová H., Mášová L. ............................................................................ 52

7

KLINICKÉ OBORY – INTERNÍ Srovnání senzitivity, specificity a přesnosti transabdominální ultrasonografie, endosonografie a PET/CT k operačnímu nálezu lokoregionálních uzlin u karcinomu pankreatu Balejová G. ................................................................................................. 55 Výskyt komorových tachyarytmií u pacientů s implantovanými biventrikulárními karidovertery-defibrilátory Beran D. ...................................................................................................... 56 Prediktivní ukazatele nemocniční mortality u pacientů s akutním infarktem myokardu s elevacemi ST segmentu Blokšová K. ................................................................................................ 57 Diabetes mellitus (DM) – rizikový faktor karcinomu kolorekta Genzor S. .................................................................................................... 58 Výskyt syndromu obstrukční spánkové apnoe u nemocných s poruchou metabolismu glukózy Grézl T. ....................................................................................................... 59 Barretův jícen – význam imunohistochemického vyšetření Halašková V. .............................................................................................. 60 Prevence kardiovaskulárních onemocnění, studium Lékařské fakulty a rizikové faktory Hanáková M. .............................................................................................. 61 Hodnocení funkčních ventilačních parametrů u pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe Jančíková V ................................................................................................ 62 Metabolické aspekty spánkové apnoe Jasenská G. ................................................................................................. 63 Septické stavy ve vnitřním lékařství Kotasová M., Šlauerová T. ......................................................................... 64

8

Význam průkazu patentního foramen ovale s bidirekčním tokem v rizikové stratifikaci pacientů s akutní plicní embolíí Lenčová N................................................................................................... 65 Polymorfismus CYP2C19*2 a trombotické komplikace u pacientů s infarktem myokardu Markovičová B. .......................................................................................... 66 Antikoagulační léčba warfarinem - možnosti využití genotypizace Mitringová J., Števková J. .......................................................................... 67 Exprese miR-133b a miR-181b v chlopních pacientů s aortální stenózou Nykel K. ..................................................................................................... 68 Bezpečnost katetrizační renální denervace u pacientů s chronickým srdečním selháním a systolickou dysfunkcí: pilotní fáze studie Olomouc-1 Pecháček T.................................................................................................. 69 Závislost kvality života pacientů s revmatoidní artritidou a systémovým lupus erythematodes na aktivitě onemocnění a jejím terapeutickém ovlivnění Plášková P................................................................................................... 70 Hodnocení vztahu biologických ukazatelů u myelomové kostní nemoci Puščiznová P. .............................................................................................. 71 Diagnostika a péče o nemocné s adrenogenitálním syndromem (AGS) Sadloňová A. .............................................................................................. 72 Predikce výsledného neurologického stavu a srovnání intravaskulární terapeutické hypotermie a konvenčních externích metod chlazení pacientů po kardiopulmonální resuscitaci s perzistující poruchou vědomí Sněhota M. .................................................................................................. 73 Intervenční bronchoskopie – vyhodnocení různých metod Šašinková J. ................................................................................................ 74 Vliv spironolaktonu na variabilitu krevního tlaku u rezistentní hypertenze Vašura A. .................................................................................................... 75

9

Charakteristiky generalizované sarkodiózy Vykoupil K,................................................................................................. 76 Stanovení Lp-PLA2 u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin Wronová M. ................................................................................................ 77 Nové přístupy k verzi nevalvulární fibrilace síní, srovnávání efektivity a dlouhodobého udržení sinusového rytmu u pacientů s ischemickým postižení myokardu a pacientů bez postižení myokardu. Žemla P. ...................................................................................................... 78 KLINICKÉ OBORY – CHIRURGICKÉ Anylýza laboratorních a klinických parametrů u předčasných porodů novorozenců s velmi a extrémně nízkou porodní váhou. Bednář J. ..................................................................................................... 81 Informovanost o HPV infekci u středoškoláků Bednářová A., Osovská M. ......................................................................... 82 Genetické dispozice vzniku hernií a jejich recidiv Fojtíková M. ............................................................................................... 83 Nestin v průkazu neovaskularizace u varixů dolních končetin Hanincová V., Kubalová L. ........................................................................ 84 Hojení rány v závislosti na hodnotách glykemie u pacientů s diabetes mellitus Homolková L. ............................................................................................. 85 Tumory hrudní stěny Klimešová D . ............................................................................................. 86 Klinické prognostické faktory karcinomu slinných žláz Klimovičová B. ........................................................................................... 87 Bezstehová chirurgie sítnice Kopecký A. ................................................................................................. 88

10

Variants of visceral branches of abdominal aorta Chelva R., Krušinová A. ............................................................................. 89 Výsledky aplikace Triamcinolonu u pacientů s cystoidním makulárním edémem po venózních okluzích na sítnici Macurová M., Rybáriková M. .................................................................... 90 Echokardiografické sledování dlouhodobých výsledků mitrálních plastik Machačová M. ............................................................................................ 91 Neinvazivní prenatální diagnostika rhd a kell genetypu plodu Musil V. ...................................................................................................... 92 Operace degenerativní spondylolistézy bederní páteře novou metodou nitrokloubní fúze Novák V. ..................................................................................................... 93 Varianty odstupů cév z aortálního oblouku u pacientů vyšetřených na výpočetní tomografií Nováková V. ............................................................................................... 94 Artroskopicky asistované stabilizace ramenního kloubu Petrů T. ....................................................................................................... 95 Sledování stability vízu na ETDRS optotypu v čase

Prokopová Z., Hellsteinová Z. .................................................................... 96 Brignallova operace v léčbě lupavé kyčle Rivec J. ....................................................................................................... 97 Význam HCG pro diagnostiku GEU Slezáková Z. ............................................................................................... 98 Srovnání komplikací předních a bočních náhrad meziobratlových plotének bederní páteře Stejskal P., Krška L. ................................................................................... 99 Diagnostika a léčba GEU Šubová K. ................................................................................................. 100

11

Korelace radiologických a histologických nálezů mozkových gliomů II. Šustrová Z. ................................................................................................ 101 Vyhodnocení ultrazvukových nálezů u dětí operovaných pro pelviureterální obstrukci – přínos pro indikaci provedení MAG3 scintigrafie Tomancová P. ........................................................................................... 102 Morbidita novorozenců s velmi a extrémně nízkou porodní váhou porozených v Perinatologickém centru FN Olomouc v létech 2009-2011 Zemánková M. .......................................................................................... 103 TEORETICKÉ A PRE-KLINICKÉ OBORY Proteiny imunity v periprostetických tkáních – korelace výskytu s lokalizací Algayerová L. ........................................................................................... 107 Význam epitelové mezenchymové tranzice v maligní transformaci epitelu střeva Brychtová S. ............................................................................................. 108 Vnímání rizika a compliance u pacientů s chronickou myeloidní leukémií léčených inhibitory tyrosin-kináz Burdová K................................................................................................. 109 Vliv aerace na citlivost a rychlost kultivačního záchytu Pseudomonas aeruginosa – pilotní studie Dudová P., Ferencová K. .......................................................................... 110 Vliv nádorového stromatu v progresi karcinomu tlustého střeva Dvořáková V. ............................................................................................ 111 Multirezistentní kmeny Escherichia coli u jatečných zvířat v České republice – ohrožení lidské populace Harcsa R. .................................................................................................. 112 Imunohistochemická detekce ABC transportérů v lidských embryonálních tkáních Hok M. ...................................................................................................... 113

12

Studium fotodynamických reakcí na nádorových buněčných liniích Homola D. ................................................................................................ 114 Klinický význam multirezistentních kmenů Pseudomonas aeruginosa Honig P. .................................................................................................... 115 Využití mikrodialýzy pro studium metabolismu tkání na experimentálních modelech zánětů Janoušková L. ........................................................................................... 116 Distribuce a účinky vybraných biologicky aktivních látek v gastrointestinálním traktu potkana Kania J., Kotenová M. .............................................................................. 117 Testování účinnosti dezinfekčních prostředků na vybrané kmeny multirezistentních bakterií Mrázková I. ............................................................................................... 118 Analýza multirezistentních enterobakterií v GIT hemato-onkologických pacientů Novosad J. ................................................................................................ 119 Prognostické a prediktivní aspekty diagnózy nemalobuněčného karcinomu plic Posker J. .................................................................................................... 120 Zánětlivá infiltrace prostaty a karcinogeneze Autoři: Sedláčková K, Rulíšek P. ............................................................. 121 Užívání hormonální antikoncepce u mladých žen s trombembolickou nemocí Trulíková P. .............................................................................................. 122 Molekulární mechanismy vzniku Barrettova jícnu Uvíra M. ................................................................................................... 123 Výskyt off-label a unlicensed preskripce u dětí Vrtal J. ...................................................................................................... 124

13

ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ Rozsáhlá poškození klinické korunky, jejich klasifikace a ošetření Čálková H., Baránková M. ....................................................................... 127 Zhodnocení hojení kostních defektů po operaci objemných kostních cyst Fabián J., Březina L. ................................................................................. 128 „Bulk fill“ technika zhotovování kompozitních výplní v laterálním úseku chrupu. Stanovení mikronetěsnosti (in vitro studie) Jasenský T., Šimíkova J. ........................................................................... 129 Stanovení efektivity léčby fixními aparáty Kovaľová A., Tučková A.......................................................................... 130 Vývojové anomálie dentice – palatinálně dislokovaný špičák a související ageneze zubů Pivoňková A., Kovačinová S. ................................................................... 131 Hladina fluoridů v moči u předčasně narozených novorozenců Potěšilová K., Kubíčková A. .................................................................... 132 „Bulk fill“ technika zhotovování kompozitních výplní v laterálním úseku chrupu. Porovnání času potřebného na zhotovení (in vitro studie) Straková J., Bojko J. ................................................................................. 133 ZAHRANIČNÍ HOSTÉ Stress: impact on the selected physiological variables in the interaction with subjective characteristics Mestanik M. .............................................................................................. 137 Exhaled nitric oxide and COPD Šteruský M., Hudáček M. ......................................................................... 138

14

KLINICKÉ OBORY

PREDIKTIVNÍ FAKTORY PRŮBĚHU DELIRIA TREMENS Autor: Barčová R. Školitel: Mainerová B., MUDr. Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Delirium tremens představuje velice závažnou komplikaci úplného nebo částečného vysazení alkoholu u silně závislých jedinců s dlouhodobým pitím v anamnéze. Signifikantně zvyšuje morbiditu a mortalitu pacientů. Alkoholové delirium je charakterizováno prvky odvykacího stavu (tremor, pocení, hypertenze, tachykardie atd.) spolu s generalizovanými delirantními symptomy, jako je zastřené vědomí, zmatenost, obrácený spánkový rytmus, smyslově živé halucinace a iluze. Všechny tyto symptomy fluktuují v čase. Cíle: Zjistit, jaký vliv na následnou mortalitu a morbiditu má včasné rozpoznání rozvíjejícího se deliria tremens u pacientů s odvykacím stavem. Metodika: Bylo provedeno počítačové zpracování veškeré dostupné literatury publikované v době od roku 1966 do prosince 2012 na Medlinu a Web of Science, která obsahovala klíčová slova „delirium tremens“, „alkoholová abstinence“, „léčba“ a „farmakoterapie“. Nebyl stanoven žádný jazykový ani časový limit. Výsledky: Delirium, které není včas rozpoznáno a adekvátně léčeno, může až v 15% případů končit smrtí v důsledku maligní arytmie, zástavy dechu, sepse, závažných elektrolytových poruch nebo prolongovaných záchvatů a následného traumatu. Ze skutečnosti, že se zde mohou nečekaně objevit závažné komplikace spojené s tímto stavem či dokonce fatální následky, vyplývá, že pacient s deliriem tremens by měl být hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Za zlatý standard v symptomatické léčbě považujeme benzodiazepiny, především lorazepam, diazepam a oxazepam; velice důležitá je také podpůrná terapie. Závěr: Delirium tremens je závažný, život ohrožující stav, který by měl být managován na JIP. Základem léčby je včasný přístup k odvykacímu stavu, supramaximální dávky benzodiazepinů a interní péče stran udržování vnitřního prostředí.

17

MOŽNOSTI STANOVENÍ TOXICITY SYSTÉMOVÉ LÉČBY U PACIENTŮ S GASTROINTESTINÁLNÍM STROMÁLNÍM TUMOREM Autor: Baron J. Školitelé: Melichar B., prof. MUDr. Ph.D., Zezulová M., MUDr. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Současná definice GISTu (gastrointestinálního stromálního tumoru) je poněkud široká. Jedná se o skupinu neepitelových nádorů trávicího traktu tvořených vřetenitými a/nebo epiteloidními buňkami. Jedná se o relativně vzácný nádor zažívacího traktu (asi 2-5%), z mesenchymálních tumorů je ovšem nejčastější. Je charakteristický přítomností tyrosinkinázových receptorů – receptoru c-kit (CD117) a receptoru pro destičkový růstový faktor (PDGFRalfa). V současnosti nejsou pro GIST známy nádorové markery, které by ukazovaly aktivitu onemocnění, či měly prognostickou hodnotu. Neopterin je nespecifický ukazatel systémové imunitní odpovědi, jeho elevace byla prokázána v souvislosti s různými typy chorob (infekce, autoimunitní onemocnění, některé maligní tumory atd.) Cíl: Cílem této práce bylo prokázat, zda-li by hladina neopterinu, vyjádřena poměrem neopterin/kreatinin, mohla indikovat aktivitu tohoto onemocnění, či případnou toxicitu související s cílenou léčbou tyrosinkinázovými inhibitory (imatinib, sunitinib). Metodika: Analýza hladin neopterinu v moči u pacientů ve věku 39 až 85 let s GIST. Celkem bylo zařazených do studie 46 pacientů s pokročilým/metastatickým GIST, léčených cílenými léky – Glivecem (imatinibem) , při progresi Sutentem (sunitinibem). Výsledky: V našem souboru jsme prokázali zvýšenou hladinu neopterinu (nad 193 μmol/mol kreatininu) u 19 ze 46 pacientů s pokročilým GIST. Závěr: Nepodařilo se nám prokázat souvislost mezi zvýšenou hladinou neopterinu a kratší dobou přežití u pacientů s tímto typem nádoru, ačkoliv však samozřejmě malé množství statistických údajů je velmi limitující. Imatinib je velice efektivní lék, který může výrazně ovlivnit přirozený průběh onemocnění.

18

GENETIKA PARKINSONOVY NEMOCI Autoři: Bartoníková T., Dudová P. Školitel: Kaňovský P., prof. MUDr. CSc. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Fenomén vyšší prevalence parkinsonismu byl nedávno zjištěn v relativně izolované, specifické populaci na jihovýchodní Moravě; prevalence zde byla 2,8% v populaci starší 50 let a 4,06% v populaci starší 65 let, tj. téměř trojnásobná ve srovnání s obvyklými hodnotami. Cíle: Snažily jsme se zjistit, zda významně vyšší prevalence parkinsonismu má původ v dědičnosti, či zda je sociálního nebo environmentálního původu. Metodika: Parkinsonismus byl diagnostikován u pacientů, kteří trpěli alespoň dvěma ze čtyř symptomů (bradykineze s klidovým třesem, nebo rigidita s posturální nestabilitou). U probandů, kde byl parkinsonismus potvrzen, bylo provedeno podrobné zkoumání rodinné anamnézy a byl sestaven rodokmen. Probandi s pozitivní rodinnou historií parkinsonismu byli odesláni k podrobnému genetickému vyšetření a odběru DNA k pozdější molekulárněgenetické analýze. Získaná anamnestická a genealogická data byla zpracována manuálně a pomocí programu myheritage.net a zpětně ověřena s respondenty během jejich diagnostického pobytu na Neurologické klinice LF UP a FN. Výsledky: Během genealogického šetření se nám podařilo zjistit 3 velká pedigree (rodokmeny), ve kterých byl na základě posouzení klinickým genetikem patrný autozomálně-dominantní přenos parkinsonismu (patrně fenotypu Parkinsonovy nemoci) s neúplnou, dosud ne zcela jasně stanovenou, penetrancí. Závěr: Objev poměrně rozsáhlých rodokmenů s výskytem dědičného parkinsonismu je v České republice i v naší části střední Evropy prioritní. Považujeme tento objev za důkaz, že vyšší prevalence parkinsonismu na jihovýchodní Moravě – Horňácku má biologickou příčinu.

Podpořeno granty IGA UP LF_2012_005 a IGA UP LF_2013_24. Autorky děkují pracovníkům ÚGFM LF UP Olomouc, MUDr. Marku Godavovi, Mgr. Radku Vodičkovi, PhD. a doc. RNDr. Radku Vrtělovi, PhD., kteří prováděli klinická genetická vyšetření a provádějí molekulární analýzu DNA probandů.

19

STANOVENÍ NEOPTERINU A CITRULINU U PACIENTŮ S KOLOREKTÁLNÍM KARCINOMEM Autor: Bartoušková M. Školitelé: Melichar B., prof. MUDr. Ph.D., Zezulová M., MUDr. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V České republice zaujímá kolorektální karcinom přední pozici mezi zhoubnými nádory. Významnou součástí komplexní onkologické terapie je prevence, detekce a léčba toxicity protinádorové léčby. Neopterin je vysoce senzitivní, ale málo specifický ukazatel buněčné imunity. Elevace hladiny neopterinu může být spojena s vyšší toxicitou léčby. Také se zkoumá využití neopterinu jako prognostického markeru. Citrulin se téměř výlučně tvoří v enterocytech. Je spolehlivý a neinvazivní marker množství funkčních enterocytů. Lze jej použít také ke sledování gastrointestinální toxicity protinádorové léčby. Při masivním poškození enterocytů chemoradioterapií dochází k významnému poklesu hladiny citrulinu. Cíle: Našim cílem bylo sledování toxicity konkomitantní chemoradioterapie prostřednictvím stanovení neopterinu a citrulinu. Metodika: V průběhu května 2011 až dubna 2013 byly sledovány hladiny neopterinu v séru a v moči a hladiny citrulinu v plazmě u pacientů léčených na Onkologické klinice. Jednalo se o soubor 46 pacientů (30 mužů, 16 žen) ve věku 56 až 87 let. Nemocní byli léčeni konkomitantní chemoradioterapií s 5fluorouracilem aplikovaným kontinuálně v neoadjuvantním nebo adjuvantním podání. Nejčastěji zastoupené stádium bylo IIIb. Výsledky: V současnosti probíhá statistické vyhodnocování dat. Závěr: Závěrečné shrnutí bude prezentováno na studentské vědecké konferenci.

20

INFEKČNÍ KOMPLIKACE INDUKČNÍ LÉČBY AKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIE Autor: Čerňan M. Školitel: Szotkowski T., MUDr. Ph.D. Hemato-onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Infekce patří k častým komplikacím indukční léčby akutní myeloidní leukémie (AML). Cíle: Zmapování infekčních komplikací u pacientů s AML podstupujících indukční terapii. Metodika: Retrospektivní analýza záznamů pacientů léčených na Hematoonkologické klinice FN Olomouc v letech 2007 – 2011. Soubor představovalo 100 pacientů (50 mužů a 50 žen), ve věku 21 až 73 let (medián věku 54 let).

Výsledky: Klinicky nebo mikrobiologicky dokumentované infekční komplikace se vyskytly u 48 pacientů a febrilní neutropenie u 45 pacientů. Bez infekce proběhla indukční chemoterapie u 7 pacientů. U 3 pacientů byly infekční komplikace příčinou úmrtí. Bakteriální infekční komplikace byly nejčastější, 32 pacientů mělo sepsi, 22 pneumonii, dalších 22 klinicky dokumentované infekční ložisko a 2 pacienti enteritis s prokázaným enterotoxinem Clostridium difficile. Mykotické infekce byly popsány u 42 z celkového počtu pacientů, z toho 35 (83%) pacientů bylo postiženo invazivní mykózou a 7 (17%) pacientů trpělo slizniční formou mykózy. Prokázané invazivní mykózy byly u 2 (6%) pacientů, pravděpodobné u 4 (11%) a možné u 29 (83%) pacientů. Virová a parazitární onemocnění jako infekční komplikace byla nejméně častá. 8 pacientů mělo ‘herpes labialis’, u 27 pacientů byl nasazen aciclovir. Klinicky manifestní cytomegalovirová infekce nebyla zaznamenána. Parazitární onemocnění taktéž nebyla zjištěna. Antimikrobiální terapie s terapeutickým / profylaktickým záměrem byla nasazena u 99 pacientů. Závěr: Infekce patří k nejčastějším komplikacím léčby v hematoonkologii. Výsledky ukázaly, že 93% pacientů prodělalo během indukční chemoterapie AML infekci. Naproti tomu jen 3 pacienti na následky infekce zemřeli, což je velmi pozitivní výsledek. Vhodné používání dostupných a vývoj nových antimikrobiálních terapeutik a postupů je důležitým krokem ke zvýšení úspěšnosti podpůrné terapie při indukční léčbě AML.

21

LEUKÉMIE V DĚTSKÉM VĚKU – TERAPEUTICKÉ MONITOROVÁNÍ 6-MERKAPTOPURINU Autor: Filipová V. Školitel: Mihál V., prof. MUDr. CSc. Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Zavedení imunosupresivní terapie znamenalo pokrok v léčbě řady onemocnění. Majoritní skupinu mezi imunosupresivy představují antimetabolity purinových bází, a to zejména 6-merkaptopurin (Puri-NetholR) a jeho proléčivo azathioprin (ImuranR). Jejich využití je nesmírně široké. Jsou stěžejními léky v terapii nespecifických střevních zánětů a mnoha autoimunitních chorob a mají významnou úlohu hematoonkologii. Metabolizace 6-merkaptopurinu probíhá různými cestami. Z pohledu sledování účinnosti/toxicity léčby je však nejdůležitější odbourávání pomocí metylace enzymem thiopurin-S-metyltransferázou (TPMT) na toxický metabolit 6-metylmerkaptopurin (6-MMP) a metabolizace hypoxantin-guaninfosforybosiltransferázou (HGPRT) na tzv. účinný metabolit 6-thioguanin (6TG) s imunomodulačním účinkem. Ukázalo se, že koncentrace 6-TG v erytrocytech souvisí s dosažením klinické remise. Častý výskyt nežádoucích účinků léčby thiopuriny, vysoké procento rezistentních pacientů a dlouhá latence nástupu účinku 6-merkaptopurinu (6MP) jsou hlavními důvody pro zavedení individuálního dávkování u každého pacienta k docílení nejlepšího léčebného výsledku. Cíl: Individualizovat dávkování derivátů 6-MP ve snaze předejít závažným nežádoucím účinkům (hepatotoxicita, porucha krvetvorby) u pediatrických pacientů s akutní leukémií, nespecifickými střevními záněty a jinými autoimunitními chorobami na základě změření a statistického vyhodnocení hladin účinných (6-TG) a toxických (6-MMP) metabolitů. Metodika: Do studie byly zařazeny krevní vzorky dětí léčených 6merkaptopurinem. Pro sledování metabolizace/toxicity 6-MP byla použita HPLC metoda stanovení 6-TG a 6-MMP v erytrocytech s PDA (photo diode array) detekcí. Pro ověření genotypu TPMT byla použita kvantitativní PCR s měřením fluorescence v reálném čase. Závěr: Bylo provedeno měření a analýza metabolitů thiopurinů k zavedení léčby puriny „šité na míru“, která by mohla přispět ke snížení výskytu nežádoucích účinků u pediatrických pacientů. Prezentujeme vyhodnocení hladin účinných metabolitů (6-TG) a toxických metabolitů (6-MMP) thiopurinů a korelaci na TPMT genotyp.

22

SOCIÁLNÍ FOBIE – PREDIKTORY TERAPEUTICKÉ ODPOVĚDI, HODNOTÍCÍ ŠKÁLY Autor: Frolová M. Školitel: MUDr. Kamarádová D. MUDr. Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Sociální fobie je onemocnění charakterizované vyhýbáním se situacím, v nichž člověk může být posuzován a pozorován druhými lidmi. I když je zastoupení této nemoci v populaci poměrně časté (prevalence od 6,8 do 13,3%), nebyl doposud vyvinut žádný terapeutický postup, který by znamenal vyléčení pro všechny pacienty. Cíle: Cílem studie byla identifikace prediktorů odpovědi na léčbu pomocí kombinované kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a psychofarmak u pacientů s diagnózou sociální fobie pomocí hodnotících škál. Metodika: Do studie bylo zařazeno 50 pacientů s diagnózou sociální fobie, léčených na Klinice psychiatrie FNOL mezi lety 2010 až 2012. Klinická remise byla definována jako závěrečná hodnota CGI (celkový klinický dojem) 1 nebo 2. Pacienti byli dále hodnoceni pomocí LSAS (Leibowitzova stupnice sociální úzkosti), BAI (Beckův inventář úzkosti) a BDI (Beckův inventář deprese). Výsledky: Klinické remise dosáhlo celkem 22 pacientů (respondérů). Mezi respondéry a non-respondéry byl prokázán statisticky významný rozdíl (p≤ 0.05) na počátku terapie pouze ve škále BAI (21,64 +9,72 vs. 27,29 +9,89;). V dalších sledovaných parametrech nebylo dosaženo statistické významnosti. Závěr: V naší práci se podařilo identifikovat jako prediktor úspěšné odpovědi na kombinovanou terapii nižší míru úzkosti hodnocenou pomocí Beckova inventáře úzkosti.

23

RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ LÉČBY IPILIMUMABEM – MALIGNÍ MELANOM Autor: Goldmannová D. Školitel: Beneš P., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Ipilimumab je humánní monoklonální protilátka, blokující aktivitu cytotoxických T-lymfocytů, která je užívána v terapii metastazujícího maligního melanomu (stadium IV), t.č. registrována pro užití po předchozí systémové léčbě. Podává se ve čtyřech cyklech v odstupu tří týdnů. Neopterin je katabolický produkt guanosintrifosfátu, který je produkován makrofágy, stimulovanými interferonem-gamma, při aktivaci imunitního systému. Jeho hladina v séru koreluje s aktivitou onemocnění a užívá se pro monitoraci léčby. Fyziologická hladina neopterinu je 0,18 – 2,50 µg/l. Cíle: V naší práci jsme se snažili zjistit, jestli hladina neopterinu v séru predikuje úspěšnost léčby a tedy přežití pacientů. Metodika: Studie zahrnuje 27 pacientů léčených ipilimumabem, kteří podstoupili od 1 do 4 (medián 3,22) cyklů léčby. Každému byly v průběhu terapie měřeny hladiny neopterinu. Dále jsme zaznamenávali dobu přežití od data poslední aplikace léčby. Výsledky: Z 27 pacientů ve věku od 31 do 79 (medián 60) let došlo u 6 (22,22%) ke snížení hladin neopterinu a jejich přežití bylo 10,75 měsíce. U 7 (25,93%) pacientů se hladiny neopterinu držely ve stejné linii a jejich přežití bylo 8,00 měsíce. U zbývajících 14 (51,85%) pacientů se neopterin zvyšoval a jejich přežití bylo 0,50 měsíce. U 8 pacientů mladších 50-ti let (29,63%) byla doba přežití 12,50 měsíců. Pacienti starší 50-ti let měli dobu přežití 0,50 měsíce. Průměrná konečná hladina neopterinu u 13 (48,15%) pacientů, jejichž doba přežití byla kratší než jeden měsíc, byla 6,59 µg/l. Pacienti s přežitím delším měli konečnou hladinu neopterinu 3,69 µg/l. Pacientů, kteří nedokončili léčbu (medián cyklů 2,00), bylo 9 (33,33%) a jejich konečné hladiny neopterinu v séru činily 7,36 µg/l a jejich přežití bylo 0,50 měsíce. Závěr: Hladiny neopterinu v séru korelují s aktivitou onemocnění a jejich nižší hladiny vedou v průměru k delšímu přežití než setrvávající, případně vyšší hladiny. Pacienti mladší 50-ti let přežívají déle než pacienti starší. Pacienti, kteří léčbu nedokončili, měli hladiny neopterinu vysoké a jejich přežití bylo výrazně kratší.

24

CELIAKIE NA POČÁTKU 21. STOLETÍ Autor: Hajčmanová I., Staňková P. Školitel: Véghová-Velgáňová M., MUDr., Zapletalová J., doc. MUDr. Ph.D. Dětská klinika Fakultní nemocnice Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Celiakie je chronická enteropatie na autoimunitním podkladě. Jedná se o přecitlivělost na lepek (gluten) u geneticky predisponovaných jedinců. Klinické projevy tohoto onemocnění jsou rozmanité a závislé na věku. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit, jak se změnila diagnostika a spektrum pacientů s celiakií. V jakém věku a na základě jakých příznaků je diagnostikována. Metodika: V letech 2010–2012 bylo na Dětské klinice Fakultní nemocnice Olomouc nově diagnostikováno 117 pacientů s celiakií (44 chlapců). Medián věku v době diagnózy 7 (1,2–17,9) let. Byly zhodnoceny anamnestické údaje: věk v době diagnózy, vedoucí intestinální a extraintestinální příznaky, jiné autoimunitní onemocnění v osobní a rodinné anamnéze, porovnávání rozdílů v hodnotách mezi chlapci a dívkami. Výsledky: Vyhodnocením získaných dat bylo zjištěno, že diagnóza celiakie není u dětí stanovena nejčastěji v období převádění dítěte na potraviny obsahující lepek. Výskyt má dva vrcholy - ve věku 5 a 11 let. Vedoucími příznaky z gastrointestinálních jsou: bolesti břicha, průjem, nechutenství, zvracení, z extraintestinálních jsou: malý váhový přírustek, růstová retardace a sideropenická anémie. Sdruženou autoimunitní chorobou ve formě autoimunitní thyreoiditidy nebo diabetu mellitu 1. typu trpí 19,7 % dětí. Závěr: Na nesnášenlivost lepku je nutné myslet i při nespecifických příznacích. Včasná diagnóza umožní včasné zahájení léčby (bezlepková strava) a tím zabrání závažným komplikacím v pozdějším věku.

25

RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ LÉČBY – KOLOREKTÁLNÍ KARCINOM Autor: Hlinková Ž. Školitel: Cwiertka K., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN v Olomouci Úvod: Kolorektální karcinom patří mezi onemocnění v průmyslově vyspělých zemích.

nejčastější

maligní nádorová

Cíle: Vytvoření databáze nemocných s karcinomem rekta diagnostikovaných v období 2006-2008. Zhodnocení způsobu léčby podle pokročilosti onemocnění a výskytu recidiv onemocnění. Metodika: Z nemocničního informačního systému byli vybráni všichni pacienti, kteří s diagnózou karcinomu rekta navštívili FNOL v období 20062008. Ze souboru bylo vybráno 196 pacientů, u kterých byla diagnóza stanovena ve sledovaném období. Vytvořili jsme databázi popisující typ a rozsah nádoru, typ léčby a výskyt recidiv. V práci hodnotíme 193 pacientů ve věku od 31 do 85 let (medián 63 let). Jedna pacientka byla vyřazena pro duplicitu karcinomu prsu a dva pacienti měli karcinom análního kanálu. Výsledky: V naší práci hodnotíme 143 mužů, věk 31–85 (medián 63) let a 50 žen, věk 39 – 85(medián 65) let. Dvěma pacientům byl diagnostikován nádor ve stadiu ca in situ (1,03%), 44 ve stadiu I (22,8%), 61 pacientům ve stadiu II (31,6%), 57 ve stadiu III (29,52%), 26 ve stadiu IV (13,5%), u 3 nebylo stadium zjištěno (1,55%). U I. stadia byli všichni operováni, u 9 pacientů byla indikována radioterapie a u 4 radiochemoterapie s fluoro-pyrimidinem. U II. stadia bylo 58 operací, 14 radioterapií, 2 chemoterapie a 38 radiochemoterapií s fluoropyrimidinem. U III. stadia bylo 51 operací, 10 radioterapií, 4 chemoterapie a 41 radiochemoterapií nejčastěji v reži-mech s fluoropyrimidinem. U IV. stadia bylo 17 chemoterapií, 15 operací, 1 radioterapie, 8 radiochemoterapií na bázi fluoropyrimidinů, 5 mělo bevacizumab. Průměrná doba sledování byla u stadia I 53,5 měsíce, u stadia II 52 měsíců, u stadia III 49 měsíců, u stadia IV 20,5 měsíců. K recidivě došlo u 5 nemocných v I. stadiu, u 12 nemocných ve II. stadiu a u 20 ve III. stadiu. U 14 nemocných ve IV. stadiu došlo k progresi. Nejčastějšími místy návratu nemoci byly játra, plíce a lokální recidivy. Závěr: Léčba probíhala dle doporučení České onkologické společnosti. Četnost recidiv se dle předpokladu zvyšuje s pokročilostí nádorů.

26

SLEDOVÁNÍ OSOB V MINULOSTI PROFESIONÁLNĚ EXPONOVANÝCH AZBESTU Autoři: Honková L., Pošteková Z. Školitel: Nakládalová M., doc. MUDr., Ph.D. Klinika pracovního lékařství FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Profesionální expozice azbestu je spojena s možností vzniku závažných poškození zdraví, mezi nimiž je prognosticky nejméně příznivý maligní mezoteliom pleury, který může být uznán také jako nemoc z povolání. Současné možnosti diagnostiky tohoto nádoru dnes mimo jiné zahrnují i stanovení hladiny mezotelinu v séru. Cíle: Cílem práce bylo zjistit výskyt onemocnění způsobených prachem azbestu u skupiny osob v minulosti profesionálně exponovaných této škodlivině. V případě maligního mezoteliomu stanovit konkrétní diagnostický přínos měření hladiny mezotelinu v séru. Metodika: Soubor tvořilo 153 osob (115 mužů, 38 žen) průměrného věku 57,5 let (SD ± 9,6) s průměrnou délkou expozice 20,5 let (SD ± 9). Tyto osoby byly v průběhu let 2009-2013 sledovány na Klinice pracovního lékařství v Olomouci v rámci následné preventivní péče. Součástí prohlídky všech sledovaných osob bylo mimo prostého snímku hrudníku a spirometrie také vyšetření hladiny mezotelinu v séru (diagnostický test Mesomark). Následně byla zhodnocena validita vyšetření hodnoty hladiny mezotelinu vzhledem k malignímu mezoteliomu. Výsledky: Senzitivita měření hladiny mezotelinu vzhledem k diagnóze maligního mezoteliomu činila ve sledovaném souboru 100 % a specificita 98 %, přičemž bylo zachyceno 5 nových případů maligního mezoteliomu. Z ostatních onemocnění z azbestu bylo zachyceno 8 případů hyalinózy pleury s ventilační poruchou restrikčního typu; azbestóza, karcinom plic či karcinom hrtanu ve sledovaném souboru zjištěny nebyly. Závěr: Vzhledem k rizikům spojeným s bývalou profesionální expozicí azbestu má důsledná následná preventivní péče zásadní význam. Využití vhodných vyšetřovacích metod výrazně zvyšuje pravděpodobnost záchytu onemocnění, přičemž vyšetření hladiny mezotelinu v séru se u osob dříve exponovaných prachu azbestu jeví jako diagnosticky přínosné.

27

STŘELNÁ PORANĚNÍ Autor: Kufa J. Školitel: Útrata R., MUDr. Ústav soudního lékařství a medicínského práva, LF UP v Olomouci Úvod: Střelné poranění je zranění způsobené pohybujícím se projektilem. Střelné zbraně dělíme podle mechanismu uvolnění projektilu na mechanické, plynové a palné. Dřívější portfolio zbraní nebylo až tak široké jako dnes. Proto se setkáváme s různými typy poranění. Cíle: Cílem práce je zjistit demografické údaje případů způsobených střelnou zbraní v populaci v posledních dvaceti letech. Zjistit typy střelných zbraní. Metodika: Jednotlivé pitevní protokoly byly dohledány v archivu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci. Bylo vyhledáno celkem 328 případů střelného poranění v období posledních 20 let (1993 – 2012). Dále byla provedena jejich statistická analýza a zaznamenání do přehledných tabulek a grafů. Výsledky: Příčinou úmrtí na střelné poranění bylo v 277 případech sebevražda, ve 39 vražda a ve 12 případech se jednalo o nehody, náhody a oprávněné použití zbraně. Hladina alkoholu nad 0,2 ‰ byla zaznamenána u téměř 50% sebevražd. Použití zbraně pro spáchání sebevraždy s jednotnou střelou byla v 76%, užití zbraně s mnohotnou střelou ve 12% stejně jako jateční pistolí. Byla vypozorována i profesní blízkost – tzn. řezníci (jateční pistole), myslivci (brokovnice), policisté (pistole) apod. K spáchání sebevraždy byly použity i různé zbraně domácí výroby, případně upravené plynové zbraně atd. Závěr: Sebevražda a vražda střelnou zbraní je doménou mužů. Ženy se podílejí na 5% případů, spíše jsou zavražděny. Alkohol se podílí ve značném množství případů souvisejících se sebevraždou. Nejčastěji je použita zbraň s jednotnou střelou, dále pak shodně zbraň se střelou mnohotnou a jateční zbraň.

28

ANTROPOMETRIE U OBÉZNÍCH DĚTÍ Autor: Lenartová P. Školitel: Malinčíková J., MUDr. Ph.D. Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Antropometrie je metoda sloužící k měření tělesných rozměrů a složení těla. V současnosti se pro měření tělesného složení používá moderní metoda Bioelektrická impedanční analýza. Na této metodě je založen přístroj Bodystat, který nám vypočítá obsah tuku, celkové tělesné vody, bezvodé aktivní tělesné hmoty, bazální metabolismus a metabolickou potřebu při zvoleném stupni aktivity. Cíle: Cílem této práce bylo zjistit, jaké je zastoupení obézních chlapců a dívek v dané věkové kategorii, compliance léčby a compliance vzhledem k BMI (body mass index). Dále také zhodnotit množství tělesného tuku a aktivní tělesné hmoty obou skupin při vstupním vyšetření. Metodika: Data byla shromažďována formou manuálního vyhledávání údajů o pacientech narozených v roce 2000-2003, kteří byli léčeni v dětské obezitologické poradně na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FNOL od roku 2011. Z naměřené hodnoty výšky a hmotnosti byl vypočítán BMI a pomocí Bodystatu 1500MDD množství tělesného tuku a aktivní tělesné hmoty. Výsledky: Měření se zúčastnilo 46 obézních dětí - 23 chlapců a 23 dívek. Po prvních 6 měsících docházelo do poradny 28 dětí (z toho 15 chlapců a 13 dívek), po roce léčby 14 dětí (6 chlapců a 8 dívek) a po 18 měsících 1 chlapec a 3 dívky. Hodnoty BMI u dívek prvních 15 měsíců klesaly, celkově ale došlo po 18 měsících k nárůstu BMI o 1,53. U chlapců nedošlo k výraznějším změnám hodnot. Při sledování průměrných hodnot tělesného tuku při počátečním vyšetření byla u dívek zjištěna hodnota 34,5%, u chlapců 27,9 %. Závěr: Množství tělesného tuku bylo u dívek v průměru o 9,5% vyšší než je norma, u chlapců o 11% vyšší. Aktivní tělesné hmoty naopak měly dívky o 10% méně než je norma a chlapci o 15% méně. Při vstupním vyšetření byly všechny sledované děti nad 90. percentilem BMI. Vzhledem k tomu, že žádné z dětí nedodržovalo v průběhu léčby doporučené postupy, hodnoty BMI se tedy u nikoho z nich během 18-ti měsíčního sledování významně nesnížily.

29

PREDIKTORY TERAPEUTICKÉ ODPOVĚDI U PACIENTŮ S PANICKOU PORUCHOU Autor: Mačák M. Školitel: Kamarádová D., MUDr. Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Pro léčbu panické poruchy bylo do současné doby vytvořeno několik přístupů. Volba účinného přístupu u konkrétního pacienta znamená jak finanční úsporu, tak větší komfort pro pacienta. Cíle: Cílem práce bylo identifikovat prediktory terapeutické odpovědi u pacientů s panickou poruchou na kombinovanou terapii pomocí psychofarmak a kognitivně behaviorální terapie. Metodika: Data byla sledována celkem u 62 pacientů, kteří splňovali kritéria Mezinárodní klasifikace nemocí pro panickou poruchu. Tíže symptomatiky byla hodnocena pomocí Beckova inventáře úzkosti, Beckova inventáře deprese, Sheehanovi stupnice úzkosti a hodnocení celkového klinického dojmu. Míra disociace byla měřena pomocí dotazníku Dissociative Experience Scale a Somatoform Dissociation Questionnaire. Demografická data byla získávána při vstupním pohovoru. Responze byla definována jako pokles ve skóre Beckova inventáře úzkosti o 25%. Remise pak byla definována jako závěrečně hodnocení celkového klinického dojmu rovno 1 nebo 2. Výsledky: Pomocí krokové regrese byly identifikovány tři statisticky významné prediktory responze a to rodinný stav, přítomnost jiné úzkostné poruchy a rozdíl ve škále Beckova inventáře úzkosti mezi prvním a druhým týdnem. Jako prediktor dosažení remise z krokové regrese vyplynula jediná statisticky významná nezávisle proměnná – Beckův inventář deprese. Závěr: V naší práci se podařilo identifikovat několik faktorů, spojených s kvalitou odpovědi na kombinovanou terapii. Práce má však řadu limitů a je v této oblasti potřeba dalšího zkoumání.

30

NÁHLÁ A NEOČEKÁVANÁ ÚMRTÍ Autor: Matoušková J. Školitel: Vitovják M., MUDr. Ústav soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci Úvod: Náhlá smrt je taková, kdy člověk umírá zdánlivě nebo skutečně bez předchozích příznaků a kdy smrt nastává v krátké době (do dvou hodin, někdy do šesti hodin). Neočekávaná smrt je taková, kdy u pacienta, po prodělané chorobě, či ve zlepšeném stavu, dojde k neočekávanému zhoršení zdravotního stavu a následně smrti. Cíl: Zjistit rozložení příčin náhlého úmrtí vztažených k pohlaví a věku. Bližší zaměření na kardiální příčiny smrti a jejich rizikové faktory. Metodika: Porovnávání dat získaných z pitevních protokolů. Data z roku 2012 zahrnují 846 případů náhlých úmrtí a jsou srovnávána se souborem obsahujícím 824 zemřelých z období 1992 – 1995. Hodnotí se příčina úmrtí, pohlaví a věk zemřelých. Bližší zaměření je pak na kardiální příčiny úmrtí a jejich rizika. Výsledky: Kardiální příčiny se na úmrtí podílí v 73% případů v obou sledovaných obdobích. V závislosti na pohlaví je více zemřelých mužů. V roce 2012 je více zemřelých ve věkových kategoriích 51 - 65 let a hlavně starší 65 let oproti zemřelým v letech 1992 - 1995, kde je větší četnost zemřelých v mladších věkových skupinách. Více lidí zemřelo na selhání srdce ve věku nad 65 let. V rizikových faktorech stoupá četnost hypertenze a obezity (z 88 zemřelých na 387 u hypertenze a ze 42 zemřelých na 122 u obezity). Jako značný rizikový faktor se podílí na úmrtí z kardiálních příčin alkohol. Při porovnání BMI (body mass index) byl zjištěn nárůst lidí s nadváhou či různým stupněm obezity. Závěr: Největší procento úmrtí tvoří kardiální příčiny, z nichž je větší nárůst selhání srdce. Přibývá lidí zemřelých ve věku vyšším než 65 let, což zřejmě souvisí s lepší a časnější lékařskou intervencí. Největším rizikovým faktorem se stává hypertenze a obezita, jejichž četnost značně vzrůstá.

31

LÉČBA A PRŮBĚH BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHY Autor: Mičechová K. Školitel: Látalová K., MUDr. Ph.D. Psychiatrická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Pacienti s bipolární poruchou mají vážně narušené cirkadiánní rytmy. Ukazuje se, že úprava těchto rytmů souvisí s uzdravením pacienta. Stále je ve stádiu zkoumání, zda abnormality v cirkadiánních rytmech jsou příčinou bipolární poruchy nebo jsou jen druhotnou změnou odrážející narušení v jiných systémech. Cíle: Zjistit aktivitu clock genů a její změnu u pacientů s bipolární afektivní poruchou ve fázi manické a ve fázi depresivní Metodika: Do studie bylo prozatím zařazeno 40 pacientů s bipolární afektivní poruchou v akutní fázi onemocnění (manické, depresivní), kteří byli srovnávání jednak s pacienty v akutní fázi periodické depresivní poruchy (28) a také se zdravými kontrolami (40). Genetické vzorky byly získávány setřením povrchu epitelu bukální sliznice a odběrem 40 ml slin vyprodukovaných v předem definovaných časových intervalech (každé 4 hodiny). Sběr slin a jejich uchování bylo prováděno tak, aby se vzorek nedostal do kontaktu se světlem (byla stanovena maximální hladina luxů). Výsledky: U bipolárních pacientů i u pacientů s periodickou depresivní poruchou došlo během akutní fáze nemoci k fázovému posunu ve spínání clock genů a ke změně jejich aktivity. Závěr: Předběžné výsledky naznačují, že některé varianty hodinových genů mohou hrát roli v citlivosti k afektivním poruchám. Výzkum cirkadiánních rytmů vedl k vytvoření nefarmakologické terapie bipolárních pacientů, která může pomoci při léčbě deprese nebo mánie.

32

PREVALENCE PARKINSONISMU V IZOLOVANÉ POPULACI JIHOVÝCHODNÍ MORAVY Autor: Mikulicová L. Školitel: Menšíková K., MUDr. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V geograficky odlehlých oblastech Evropy existuje vyšší výskyt neurodegenerativního parkinsonismu. Tento fenomén jsme pozorovali v malém regionu na jihovýchodní Moravě zvaném „Horňácko“. Cíle: V roce 2011 jsme provedli pilotní dotazníkovou studii. Zjistili jsme prevalenci neurodegenerativního parkinsonismu 2,5% v populaci starší 50 let. Následně jsme studii rozšířili na celý region, tj. všech 10 obcí Horňácka, t.j. populaci čítající celkem 8682 obyvatel. Metodika: V prvním kole bylo do ordinací praktických lékařů distribuováno 2200 dotazníků. Zpět bylo vráceno 1167 (53%) dotazníků, z toho 178 (15, 2%) pozitivně vyplněných. Respondenti, kteří odpověděli na kteroukoliv otázku v dotazníku pozitivně, byli pozváni ke screeningovému vyšetření. U kterých byla přítomnost příznaku objektivně potvrzena, podstoupili kompletní vyšetření za hospitalizace na Neurologické klinice LF UP a FN Olomouc. Výsledky: Diagnóza idiopatické Parkinsonovy nemoci nebo počínajícího parkinsonismu byla potvrzena u 83 pozitivních respondentů. Byla vypočtena prevalence neurodegenerativního parkinsonismu ve třech věkových skupinách, tj. starší 50 let, 50 – 65 let (prevalence 1,9%) a starší 65 let. Obě zájmové hodnoty prevalence, 2,8% ve skupině probandů starších 50 let a 4,06% ve skupině probandů starších 65 let, byly mimořádně vysoké. Závěr: Námi zjištěné hodnoty prevalence zatím vysvětlujeme sociálními faktory, zdá se však, že mnohem důležitějším faktorem je dědičnost. Objevili jsme totiž 3 rozsáhlá pedigree s autozomálně dominantním výskytem Parkinsonovy nemoci. Molekulárně genetická analýza DNA 44 probandů z těchto pedigree právě probíhá. Pro bližší objasnění této autozomálně dominantní dědičnosti jsme naplánovali druhé a třetí kolo terénního výzkumu a zahájili jsme tzv. „door-to-door survey“. Děkujeme všem, kteří se podíleli na terénní části výzkumu. Podpořeno granty IGA UP LF_2012_005 a IGA UP LF_2013_24.

33

SENZIBILIZACE NA ALERGENY DENTÁLNÍ SADY Autor: Mitašová M. Školitel: Karlová I., MUDr. Klinika chorob kožních a pohlavních FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Kontaktní alergická dermatitida je akutní, subakutní nebo chronická zánětlivá reakce kůže, která se projevuje různým stupněm zarudnutí, otokem a eventuálně tvorbou puchýřků. Jedná se o pozdní typ získané přecitlivělosti, která je výsledkem kontaktu kůže se specifickým alergenem, na který si pacient vytvoří přecitlivělost. Základní vyšetřovací metodou jsou epikutánní testy, v našem případě dentálni sady. Cíle: Cílem mojí práce bylo zjistit nejčastější alergeny, vyvolávajíci přecitlivělost u pacientů. Metodika: Retrospektívni studie 154 pacientů, kterým byli provedeny epikutánni testy s alergeny dentálnich sad za období 2010-2012 na Klinice chorob kožních a pohlavních FNOL Olomouc. Výsledky byly zaznamenány do tabulek v Excelu, kde se hodnotila senzibilizace na alergeny jednotlivých sadEvropská základní sada, dentální sada a rozšířená dentální sada. Výsledky: V souboru 154 pacientů bylo 129 žen a 25 mužů. Průměrný věk byl 57 let. Nejčastějším alergenem v dentální sadě bylo zlato 18%, Peruánsky balzám 14%, nikl 14%, Fragrance mix 13% a kobalt 12,3%. Z rozšířené dentální sady byla nejčastejší senzibilizace na Caine mix I. Závěr: Na základě vyhodnocených údajů se potvrdilo, že nejvýznamnejšími alergeny jsou sloučeniny kovů (nikl, kobalt, chróm, rtuť), kosmetické prostředky, konzervační látky a terapeutická externa.

34

INCIDENCE METABOLICKÉHO SYNDROMU VE SKUPINĚ DĚTÍ S OBEZITOU Autor: Navrátilová K. Školitel: Pastucha D., MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Komplexní metabolické změny spojené s alimentární obezitou vedou k metabolickému syndromu (MS) a inzulinové rezistenci, což jsou hlavní predispozice pro časný nástup diabetu mellitu 2. typu a akcelerované hypertenze doprovázené aterosklerózou a dalšími riziky. Cíle: Stanovení incidence metabolického syndromu ve skupině obézních dětí na základě diagnostických kritérií Mezinárodní diabetologické federace pro děti a mládež (IDF). Metodika: Retrospektivní analýza zdravotní dokumentace dětí monitorovaných Obezitologickou poradnou na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc v letech 2011 – 2012. Soubor pacientů představovalo 182 dětských pacientů (95 chlapců a 87 děvčat), ve věku 3 až 16 let. Výsledky: Metabolický syndrom byl celkově stanoven u 62 dětí (34,06%), IDF kritéria však definují MS pouze pro děti ve věku 10 – 16 let, MS byl v této skupině (73 chlapců a 61 děvčat) zjištěn u 28 chlapců (38,36%, medián věku 13 let) a u 21 děvčat (34,43%, medián věku 13 let). Kritéria pro MS ve skupině dětí ve věku 3 – 9 let (22 chlapců a 26 děvčat) splňovalo překvapivých 27,08% dětí, z toho 6 chlapců (27,27% , medián věku 8 let) a 7 děvčat (26,92%, medián věku 6,5 roku), ačkoliv pro tuto věkovou skupinu diagnostická kritéria chybí, tento výsledek svědčí pro nutnost jejich stanovení. Závěr: Metabolický syndrom není jednotně definován, tudíž neexistuje univerzální definice pro pediatrickou populaci. Nejenom stanovení jednotné definice MS pro populaci českých dětí, ale také preventivní opatření pediatrů u obézních dětí, které ještě nesplňují kritéria pro MS, jsou důležitými kroky pro snížení potencionálních kardiovaskulárních rizik a rozvoje závažných metabolických změn typu diabetu již v dětském věku. Proto je také důležité zaměřit se na populaci dětí mladších 10 let, trpících nadváhou nebo obezitou a právě zde zajistit maximální preventivní opatření.

35

STRAVOVACÍ NÁVYKY DĚTÍ S OBEZITOU Autor: Němečková H. Školitel: Pastucha D., MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace, LF UP v Olomouci Úvod: Co je to obezita? Obecně lze říci, že jde o nadměrné ukládání tělesného tuku v organismu, které je spojeno se vzestupem hmotnosti. U dětí se nadváha či obezita stanovuje pomocí percentilových grafů. Nejsou jednotné názory, zda užívat standardy mezinárodní nebo národní. Proto nelze přesně stanovit, kolik procent dětí v České republice trpí nadváhou či obezitou. Přibližně se však jedná o 5-10% dětské populace. Ve věku 6-12 let bylo zjištěno nejvyšší procento obézních dětí a to 20%. Cíle: Odkrytí chyb ve stravování obézních dětí ve věku 5-10 let. Metodika: Při průzkumu stravovacích návyků obézních dětí byly využity záznamy z jídelníčků 47 dětí ve věku 5-10 let. Skupina byla složena z 21 dívek a 26 chlapců. Pomocí dotazníku bylo dále testováno 57 dětí základní školy ve věku 6-11 let pro srovnání stravování v běžné populaci dětí. Výsledky: Výsledky budou prezentovány na konferenci v květnu 2013. Závěr: V dětské populaci se z 95-99% jedná o obezitu běžnou, založenou na polygenním podkladě. Nejčastější chybou ve stravování je vynechávání energeticky nejbohatšího jídla dne – snídaně, pití sladkých tekutin a nepravidelnost stravy. Jedná se rovněž o omezení pohybu dětí, častější sledování televize či hraní počítačových her. Děti jsou vystavovány stovkám reklam, které je nabádají ke konzumaci cukrovinek, stravování ve fast-foodech. Univerzálním dochucovadlem se staly jednoduché sacharidy, tuky, glutamát a kuchyňská sůl. To vše opět vede ke zvýšenému energetickému příjmu. Česká republika se nyní nachází ve druhé fázi rozvoje pandemie obezity. Již nyní dochází k rozvoji komplexních metabolických změn u dětí. V další fázi očekáváme nárůst pacientů s hypertenzí, diabetem mellitem 2. typu či aterosklerózou. Proto je tak důležité dbát na prevenci obezity u dětí, neboť „obezita je mezinárodní metlou. Tato plíživá pandemie pohlcuje celý svět“ (Paul Zimmet, australský diabetolog).

36

INCIDENCE DYSLIPIDEMIÍ VE SKUPINĚ DĚTÍ S OBEZITOU Autor: Netrdová M. Školitel: Pastucha D., MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Dyslipidemie u dětí představuje nejvýznamnější a nejdříve zachytitelný rizikový faktor koronárního onemocnění. Do přímé korelace s výskytem dyslipidemie se udává mimo jiné i obezita, jež je v současné době závažným pediatrickým problémem. Úprava hmotnosti a zařazení pravidelného tělesného pohybu většinou vede k normalizaci lipidogramu. Na druhé straně má mnoho obézních dětí hladiny krevních lipidů zcela v normě. Cíle: Stanovit četnost výskytu dyslipidemií a zastoupení jednotlivých typů poruch lipidogramu u obézních dětí. V souladu s výsledky studie zároveň upozornit na fakt, že v současné době žádná odborná společnost na světě nedoporučuje u dětí a dospívajících screening dyslipidemie v celé dětské populaci. Mnohdy dochází k tomu, že je stanovení lipidogramu poprvé provedeno právě až v obezitologické poradně. Je nutné si ale uvědomit, že zdaleka ne všechny obézní děti tuto poradnu navštíví a také to, že dyslipidemie se vyskytuje i u dětí neobézních. Přičemž včasným odhalením, léčbou a při prevenci můžeme dosáhnout zpomalení aterosklerotického procesu. Metodika: Retrospektivní observační studie analyzující výskyt jednotlivých typů dyslipidemie. V databázi daného pracoviště vyhledán soubor 136 dětských pacientů trpících obezitou, u něhož byla provedena analýza krevního obrazu, konkrétně vyhodnocení lipidogramu. Výsledky: Soubor obsahoval 136 dětských pacientů: 68 chlapců a 58 dívek ve věku 5-14 let. Výskyt dyslipidemie byl prokázán u 58 z nich, což představuje 45,3 % této zkoumané skupiny. Zastoupení jednotlivých typů: hypercholesterolemie 46,6 %, hypertriglyceridemie 13,7 %, kombinovaná hyperlipidemie 10,4 %, izolované snížení HDL-cholesterolu 29,3%. Závěr: Četnost výskytu dyslipidemií ve zkoumaném souboru dosahuje značných hodnot. Toto zjištění poukazuje na nutnost nahradit selektivní screening dyslipidemií, screeningem univerzálním, jenž se nebude zaměřovat pouze na děti s pozitivní kardiovaskulární rodinnou anamnézou, ale na celou dětskou populaci.

37

SLEDOVÁNÍ KOŽNÍCH ZMĚN U PACIENTŮ PO TRANSPLANTACI LEDVIN Autoři: Niesnerová M., Biolková V. Školitel: Tichý M., doc. MUDr. Ph.D. Klinika kožních a pohlavních chorob FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Transplantace ledvin je nejvýhodnější a v současné době již rutinní terapií chronického selhání ledvin. Pacienti po transplantaci musí trvale užívat léky potlačující imunitní reakce. Jedním z nežádoucích účinků těchto imunosupresivních preparátů je několikanásobně vyšší riziko vzniku rakoviny kůže. Proto jsou důležité preventivní prohlídky zaměřené na včasný záchyt nádorových onemocnění kůže. Cíle: Cílem bylo zhodnotit u skupiny pacientů po transplantaci ledvin kožní změny. Metodika: Pracovaly jsme s daty 78 pacientů, z toho 35 žen a 43 mužů, kterým byla provedena transplantace ledvin. K retrospektivnímu hodnocení byla použita data získaná z dokumentace pacientů. Kožní změny byly hodnoceny při lékařských prohlídkách na klinice kožních chorob ve FN v Olomouci. Výsledky: Výsledky jsou stále ve fázi vyhodnocování dat a budou zpracovány formou grafů. Závěr: Závěrečné zhodnocení bude prezentováno na konferenci SVOČ 2013.

38

ANTROPOMETRIE U SPORTOVCŮ Autor: Novák V. Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D., MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Úvod: Měření tělesného složení, především tělesného tuku a aktivní tělesné hmoty (ATH), patří k moderním metodám sledování kvality tréninku sportovců i pacientů obezitologických poraden. Cíle: Zjistit změny tělesného složení během intezivního tréninku (očekávaná ztráta tělesného tuku a přírustek ATH) u mladých sportovců. Porovnat hodnoty úzké skupiny sportovců s normami běžné populace. Porovnat výsledky přístroje Bodystat a výsledky kaliperu. Metodika: U skupiny mladých sportovců – veslařů, celkem 22 sportovců, z toho 12 chlapců ve věku od 12 do 16 let (průměr 13,6) a 10 dívek ve věku 12 až 15 let (průměr 13,5), byly opakovaně měřeny antropometrické parametry. Pro měření tělesného složení byl použit přístroj Bodysat 1500MDD a pro měření podkožního tělesného tuku byl použit tradiční kaliper. V lednu 2013 bylo provedeno první měření. Stejné měření se opakovalo na přelomu dubna a května 2013. Zjištěné hodnoty tělesného tuku, aktivní tělesné hmoty, bezvodné aktivní tělesné hmoty a tělesné vody z obou měření byly porovnány vzájemně a porovnány s platnou normou Bodystat 1500MDD. Výsledky: V lednu 2013 bylo u poloviny měřených zjištěno BMI mezi 25. až 75. percentilem. Při měření tělesného složení se ukázal nadbytek tuku a nedostatek ATH u všech měřených sportovců. U skupiny chlapců bylo průměrně 20,6% těl. tuku (norma tuku 12 – 18%). U dívek dosáhla průměrná hodnota těl. tuku 28,7% (norma těl. tuku 18 – 25%). ATH u chlapců byla 79,4% (norma 82 – 88%) a u měřených dívek pouze 71,3% (norma 75 – 82%). Při prvním měření byly také zjištěny rozdíly v hodnotách těl. tuku získaných Bodystatem a kaliperem, u chlapců činil rozdíl 1,9% a u dívek dokonce 8,05% Výsledky druhého měření budou prezentovány v rámci přednášky. Závěr: Chlapci a dívky v měřené skupině trénují mimálně pětkrát týdně se zaměřením na silovou vytrvalost a přesto jejich hodnoty ATH nedosahovaly při prvním měření stanovené normy. Pozornost je třeba také věnovat značně rozdílnným kaliperovým a bodystatovým hodnotám tělesného tuku u dívek.

39

NEUROBIOLOGIE PANICKÉ PORUCHY Autor: Preložníková M. Školitel: Grambal A., MUDr. Bc. Klinika psychiatrie a Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Více než třetina pacientů s panickou poruchou nedostatečně reaguje na terapii, potíže mají chronický nebo rekurentní průběh. Panická porucha je spojena s dysfunkcí amygdaly a dalších limbických struktur. Cíle: Cílem bylo nalézt prediktory terapeutické odpovědi a efekt léčby u pacientů s panickou poruchou léčených kognitivně-behaviorální psychoterapií (KBT) v obraze funkční magnetické rezonance (fMRI). Metodika: 22 pacientů s panickou poruchou bylo zařazeno do studie. Před léčbou a po léčbě byli vyšetřeni ve fMRI, byli vystaveni emočním tvářím (úzkostným, překvapeným, neutrálním) a slovům navozujícím úzkost. Pacienti byli léčeni adjuvantní skupinovou KBT a stávající medikací po dobu 5-ti týdnů. Míra psychopatologie byla měřena pomocí Clinical Global Impression rating scale (CGI) a Beck Anxiety Inventory (BAI). Pacienti byli rozděleni na respondéry (11) a nerespondéry (11) dle poklesu ve stupnici BAI o 25% po terapii. Srovnány byly aktivity v obraze fMRI mezi oběma skupinami se zaměřením na oblasti zájmu. Výsledky: Efekt KBT u respondérů se projevil poklesem reaktivity amygdaly, silněji pravostranně. Negativním prediktorem terapeutické odpovědi ve fMRI je zvýšená aktivita v oblasti dorzolaterálního prefrontálního kortexu – Brocova oblast BA 45 a 46. Dostatečnou terapeutickou odpověď predikuje vyšší reaktivita pravé amygdaly na úzkostné tváře, aktivace pravého angulárního gyru, pravé inzuly a pravého temporálního pólu navozena všemi emočními tvářemi. Závěr: Přes omezení naší studie, je fMRI slibným nástrojem pro měření efektu a predikci terapeutické odpovědi KBT u pacientů s panickou poruchou.

40

LÉČBA POKROČILÉHO STÁDIA PARKINSONOVY NEMOCI Autoři: Rybáková V., Vráblová L. Školitel: Menšíková K., MUDr. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Pokročilá fáze Parkinsonovy nemoci (PN) je charakterizována rozvojem komplikací, jež jsou vzhledem ke svému charakteru označovány jako fluktuace stavu. Rozvíjejí se jednak fluktuace motorické, charakterizované kolísáním volní hybnosti v průběhu dne, které jsou často doprovázeny řadou mimovolních pohybů; a paralelně s těmito motorickými fluktuacemi se objevují rovněž fluktuace non-motorické, zahrnující kolísání autonomních, kognitivních a nejrůznějších senzorických projevů PN. Cíl studie: Cílem naší studie bylo srovnat kvalitu života pacientů v pokročilé fázi PN léčených jednotlivými způsoby terapie pokročilého stadia PN; pomocí hluboké mozkové stimulace (DBS), kontinuálním intestinálním podáváním LDOPA a kontinuálními subkutánními infusemi apomorfinu a dále její srovnání s pacienty v pokročilé fázi PN léčenými pomocí standartních perorálních preparátů. Metodika: K vyšetření pacientů v jednotlivých skupinách jsme použili modifikovanou verzi dotazníku PDQ-39, sloužícího k hodnocení kvality života pacientů trpících PN. Dotazník obsahuje 39 položek určených k hodnocení nejrůznějších aktivit denního života, které mohou být významně ovlivněny motorickými i non-motorickými projevy PN. Výsledky: Soubor tvořilo celkem 34 pacientů. Z toho DBS 10, Apomorfin 8, Duodopa 8, Per os medikace 8. Průměrný věk pro každou skupinu: DBS 67,8, Apomorfin 72,37, Duodopa 66,62 a per os medikace 64,25. Průměrná délka trvání Parkinsonovy nemoci v každé skupině: DBS 15,5, Apomorfin 11,75, Duodopa 16,37, per os medikace 6,87. Hodnocení dotazníků ještě probíhá. Závěr: Na základě předběžného vyhodnocení dotazníků jsme zjistili, že nejlépe hodnotí kvalitu svého života pacienti s DBS ve srovnání s dalšími skupinami. Toto však nemusí být způsobeno jenom samotnou léčebnou alternativou. V tomto případě terapie se většinou jedná o mladší pacienty, u kterých lze kromě věku předpokládat i menší podíl nejrůznějších komorbit.

41

KOMORBIDNÍ PORUCHY OSOBNOSTI U PACIENTŮ S DEPRESÍ Autor: Sedláček M. Školitel: Praško J., prof. MUDr. CSc. Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Vzhledem k tomu, že poruchy osobnosti jsou častou komorbiditou u depresivních pacientů, má tento problém významnou klinickou závažnost. Tito pacienti hůře odpovídají na léčbu, než pacienti se samotnou depresí. Cíle: Cílem naší práce bylo objasnit, zda se liší počet rehospitalizací, minulých hospitalizací, dávky farmak či komedikace u depresivní poruchy v závislosti na přítomnosti poruchy osobnosti. Metodika: Výzkum spočíval v retrospektivním zkoumání záznamů pacientů s depresivní poruchou a s případnou komorbidní poruchou osobnosti. Hodnotili jsme jejich záznamy z akutní léčby a sledovali následnou dvouletou katemnézu. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 84 pacientů (průměrný věk 50,42 + 11,27 let), u nichž jsme sledovali indexovou epizodu deprese a následnou dvouletou katamnézu. Porucha osobnosti byla diagnostikována u 40,5%. Délka léčby, věk, počátek nemoci, délka nemoci, zastoupení pohlaví, manželský stav, zaměstnanost, sebevražedné pokusy, dávky medikace ani komedikace se v průměru u pacientů s poruchou osobnosti nelišily od pacientů bez poruchy osobnosti. Průměrná délka léčby v indexové hospitalizaci byla u pacientů bez poruchy osobnosti 31,12 + 13,14 dne a u pacientů s poruchou osobnosti 30,94 + 13,97 dne. Statisticky významný rozdíl byl v počtu předchozích hospitalizací, které byly u pacientů s poruchou osobnosti statisticky významně vyšší. V průběhu dvouleté katamnézy bylo rehospitalizováno 33,33% pacientů a průměrný počet rehospitalizací byl 0,66 + 1,27 na pacienta. Při porovnání počtu rehospitalizací ve dvouleté katamnéze nebyl mezi oběma skupinami pacientů zjištěn významný rozdíl. Podobné jsou výsledky hodnocení celkové délky rehospitalizací . Závěr: Výsledky retrospektivní studie ukazují, že léčba depresivní poruchy pacientů trpících depresí a komorbidní poruchou osobnosti je stejně efektivní jako terapie pacientů bez komorbidní poruchy osobnosti.

42

ZMĚNY AKTIVACE SOMATOSENZORICKÉHO KORTEXU U PACIENTŮ LÉČENÝCH BOTULOTOXINEM-A PRO SPASTICITU HORNÍ KONČETINY PO ISCHEMICKÉM IKTU Autor: Směšná G. Školitelé: Hluštík P., prof. MUDr. Ing. PhD., Veverka T., MUDr. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Spasticita je definována jako forma svalového hypertonu, způsobená na rychlosti závislým zvýšením tonických napínacích reflexů. Prevalence spasticity po iktu se pohybuje mezi 19-42,6%. Spasticita působí potíže v běžných denních aktivitách, hygieně, ošetřovatelské péči a rehabilitaci. Zlatý standardem terapie spasticity horní končetiny je aplikace botulotoxinu A (BoNT-A) do spastických svalů. Předpokládá se, že kromě dobře popsaného periferního působení na nervosvalové ploténce, ovlivňuje aplikace BoNT-A různé úrovně centrálního nervového systému, včetně somatosenzorického kortexu. Cíle: Cílem práce je posoudit změny aktivace somatosenzorického kortexu u pacientů léčených BoNT-A pro spasticitu horní končetiny po ischemickém iktu. Metodika: Soubor zahrnuje 11 pacientů, 5 žen a 6 mužů, trpících spasticitou horní končetiny po proběhlém ischemickém iktu. BoNT-A byl aplikován do spastických svalů dle protokolu. Celkem byla provedena tři vyšetření somatosenzitivních evokovaných potenciálů (SEP) n.medianus: před aplikací BoNT-A (K0), čtyři týdny po aplikaci BoNT-A (K1) a 12 týdnů po aplikaci BoNT-A (K2). SEP byly hodnoceny na obou horních končetinách s následnou statistickou analýzou amplitud kortikálních komponent P22/N30 a N20/P23. Výsledky: Výsledky jsou momentálně statisticky zpracovávány a budou prezentovány na studentské vědecké konferenci. Závěr: Intramuskulární aplikace BoNT-A patří k nejefektivnějším prostředkům v terapii cerebrální spasticity, proto lze očekávat pokles spasticity v období maximálního předpokládaného efektu BoNT-A, tj. čtyři týdny po aplikaci. Dle statisticky zpracovaných výsledků bude možné posoudit, zda je efekt BoNT-A zprostředkován aktivací somatosenzorického kortexu.

43

PREVENCE KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ – CO OHROŽUJE ZAMĚSTNANCE NEMOCNICE Autor: Sovová M. Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Ovlivnění rizikových faktorů patří k základním preventivním opatřením. Cíl: Cílem práce bylo zjistit výskyt rizikových faktorů (RF) kardiovaskulárních onemocnění (KVO) u zaměstnanců velké nemocnice a zhodnotit jejich vliv na prognózu zaměstnance. Metodika: Soubor tvořilo 3124 zaměstnanců průměrného věku 36,1 (SD 11,4), 562 mužů průměrného věku 37,1 let (18-72) (SD 12,26) a 2562 žen průměrného věku 35,9 let (18-68) (SD 11,24). Při vstupním vyšetření zaměstnanci vyplnili dotazník na základní rizikové faktory KVO a po doplnění objektivních údajů (krevní tlak, váha, výška, body mass index, hodnoty lipidového metabolismu) bylo podle platných tabulek určeno riziko KVO. Rizikové faktory byly definovány podle platných doporučení. Z tohoto souboru byl vybrán podsoubor osob, které měly stanovené vysoké nebo střední riziko- 247 osob, průměrného věku 54,1 (SD 5,73). Tyto osoby podstoupily po 7,24±1,38 (2-9) letech buď opakované vyšetření nebo byl jejich zdravotní stav zjištěn telefonicky nebo v počítačovém systému. Jako end point byl sledován výskyt kardiovaskulárních událostí (náhlá smrt, akutní infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris, angioplastika , srdeční selhání, cévní mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka). Výsledky: End point se vyskytl celkem u 15 mužů (6,07%) a 6 žen (2,42%), statisticky významně více u osob ve vedoucí funkci (muži p<0,00007, ženy p<0,00001), dále u lékařů mužů (p<0,025), mužů vysokoškoláků (p<0,0095), žen kuřaček (p<0,015), mužů s nadváhou, obezitou (p<0,02) a s waist hip ratio nad 1,0 (p<0,005). Závěr: Je třeba věnovat velkou pozornost RF KVO u zaměstnanců nemocnice a to zejména u mužů lékařů ve vedoucí funkci.

44

ANALÝZA SEBEVRAŽD – MOTIVACE, PŘÍTOMNOST VAROVNÝCH SIGNÁLŮ A VLIV PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK Autor: Staněk V. Školitel: Hrubá K., MUDr. Ústav soudního lékařství a medicínského práva, LF UP v Olomouci Úvod: Sebevražda je vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Patří k velmi častým příčinám násilné smrti. Dle Českého statistického úřadu se roční incidence v České republice pohybuje okolo 1 500 úmrtí, tendence je z dlouhodobého hlediska mírně klesající. Olomoucký kraj byl v období let 2006 až 2010 krajem s nejvyšší sebevražedností (17, 7/ 100 000 obyvatel). Cíle: Cílem práce je zjistit nejčastější důvody vedoucích k sebevraždě (s vědomím, že rozhodnutí k sebevraždě je multifaktoriální s exogenními i endogenními příčinami). Dále ověřit výskyt varovných signálů, které předcházejí suicidu, a zjistit míru vlivu psychoaktivních látek, zejména alkoholu, na rozhodnutí sebevraha. Metodika: Podrobné studium pitevních zpráv z roku 2012 z archívu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva v Olomouci, pod který spadá Olomoucký a Zlínský kraj. Jednalo se o 132 případů sebevražd. Studium zpráv Zdravotnické záchranné služby vztahující se k těmto případům. Statistické zpracování. Výsledky: Nejčastějším objasněným důvodem sebevraždy bylo somatické onemocnění (11 případů), neuspokojivé rodinné či partnerské vztahy (8 případů) a dále psychotická motivace (zde je lépe hovořit o sebezabití, 7 případů). Následovala těžká finanční situace a dluhy (6 případů) a problémy v zaměstnání (5 případů). U většiny sebevražd zůstal ale důvod neobjasněn (94 případů). Varovné signály byly zdokumentovány ve 49 případech, u 21 osob byla diagnostikována deprese. V okamžiku sebevraždy se 21 osob nacházelo ve stavu lehké podnapilosti, 12 ve středně těžké opilosti a 7 osob v těžké opilosti. Další 3 sebevrazi byli intoxikováni metamfetaminem. Závěr: Nejčastější známou pohnutkou k sebevraždě je somatické onemocnění. Ve 37% sebevraždu předcházely varovné signály – je tedy důležité, aby si jich zdravotníci všímali a mohli pacientovi pomoci (tišením bolesti, paliativní péčí, psychoterapií...). Dále upozorňujeme na vliv alkoholu (významné hladiny u 30% sebevrahů).

45

SOCIÁLNÍ FOBIE – PREDIKTORY TERAPEUTICKÉ ODPOVĚDI, DEMOGRAFICKÁ DATA Autor: Stuchlíková I. Školitel: Kamarádová D., MUDr. Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Sociální fobie patří do skupiny fobických úzkostných poruch. Projevuje se strachem a úzkostí z mezilidských situací a vyhýbáním se těmto situacím. Léčba onemocnění spočívá ve farmakoterapii a psychoterapii (kognitivně behaviorální terapie), případně jejich kombinaci. Cíle: Posouzení ovlivnění odpovědi na kombinovanou terapii (kognitivně behaviorální terapie plus psychofarmaka) demografickými faktory (souvislost účinku terapie s věkem pacienta, věkem počátku poruchy a trváním poruchy) a dávkou užívaných antidepresiv u pacientů rezistentních na léčbu. Metodika: Do studie bylo zařazeno 50 probandů, trpících generalizovanou formou sociální fobie rezistentní na farmakoterapii. Pacienti byli léčeni po dobu 6 týdnů na psychoterapeutickém oddělení Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc. Remise byla definována jako pokles ve škále CGI (celkový klinický dojem) na skóre 1 nebo 2. Demografická data (věk, věk počátku poruchy, trvání poruchy, dávka antidepresiva) byla získávána v průběhu vstupního rozhovoru. Hodnocení pomocí CGI prováděli pacienti subjektivně na počátku a po skončení terapie. Výsledky: Z celkového počtu dosáhlo remise celkem 22 pacientů (44%). Mezi oběma skupinami (skupinou responderů a nonresponderů) nebyl nalezen staticky významný rozdíl ve zkoumaných parametrech. Závěr: Pomocí námi sledovaných demografických parametrů se nám nepodařilo identifikovat prediktory terapeutické odpovědi u pacientů se sociální fobií na kombinovanou léčbu psychofarmaky a psychoterapií.

46

EPIDEMIOLOGIE ISCHEMICKÝCH CÉVNÍCH MOZKOVÝCH PŘÍHOD V MLADŠÍM VĚKU Autor: Svrčinová T. Školitel: Bártková A., MUDr., Ph.D. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou v obecné populaci významnou příčinou morbidity a mortality. Toto onemocnění s vazbou na vyšší věk se stále častěji vyskytuje i u lidí mladších 50 let. Představuje významný socioekonomický problém, zejména pak u nemocných v produktivním věku. Cíle: Cílem práce bylo vyhodnotit situaci pacientů do 50 let léčených pro iCMP v rozmezí let 2003-2012, zjistit frekvenci výskytu, subtypy a identifikovat nejvýznamnější rizikové faktory. Metodika: Soubor tvoří 210 konsekutivních pacientů (věk 18-50; průměr 40 let ±6,76) přijatých a sledovaných v letech 2003-2012 pro první iCMP v Iktovém centru Fakultní nemocnice Olomouc. Etiologický subtyp iktu byl určen dle Trial of Org in Acute Stroke Treatment (TOAST) klasifikace. Výsledky: Podle TOAST byly zjištěny následující subtypy iktu: onemocnění malých tepen 17,1%, onemocnění velkých tepen 4,3%, kardioembolické ikty 21,9%, jiné determinované ikty 22,9% a nedeterminované ikty 33,8%. Arteriální hypertenze se vyskytla u 43,8%, diabetes u 1%, ischemická choroba srdeční u 8%, a trombofilie u 14%, hyperlipoproteinémie u 51,5% , kouřilo 46,5% pacientů a hormonální antikoncepci užívalo 43% žen. Závěr: V námi sledovaném souboru pacientů s iCMP jsme zaznamenali vysoký výskyt tradičních rizikových faktorů. Na druhou stranu, i přes extenzivní vyšetřovací postupy, zůstala etiologie iCMP z 1/3 nedeterminována.

47

VYŠETŘENÍ TROPONINU-T U PACIENTŮ S AKUTNÍ ISCHEMICKOU CÉVNÍ MOZKOVOU PŘÍHODOU Autor: Šánková J. Školitel: Král M., MUDr. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Koincidence akutní ischemické cévní mozkové příhody a akutním koronárním syndromem je častá. Vzhledem k překrývajícím se příznakům může být obtížné diagnostikovat akutní koronární syndrom. Cíle: Cílem studie je zjistit citlivost a specificitu troponinu-T pro diagnostiku akutního koronárního syndromu u pacientů do 12 hodin od začátku ischemické cévní mozkové příhody. Metodika: Soubor sestává ze 107 prospektivně zařazených konsekutivních pacientů přijatých do 12 hodin od počátku ischemické cévní mozkové příhody. Při přijetí bylo provedeno EKG (elektrokardiografické vyšetření) a laboratorní vyšetření včetně troponinu-T, NT-pro BNP (N-terminální frakce natriuretického peptidu B), CK-MBmass (hmotnostní koncentrace myokardiálního izoenzymu kreatinkinázy), urey, kreatininu, cystatinu C, C reaktivního proteinu, prokalcitoninu, hemokoagulace, krevního obrazu. Následně o 4 hodiny později bylo opakováno vyšetření troponinu-T a EKG. Vstupně bylo provedeno zobrazení mozku, neurosonografické vyšetření, ambulantně s odstupem echokardiografie. Akutní koronární syndrom byl diagnostikován podle klinického vyšetření a dle EKG nálezu jako nepřítomný, pravděpodobný a jistý. Výsledky: Zvýšená hladina troponinu-T významně korelovala s diagnózou pravděpodobného (p = 0,018) a jistého akutního koronárního syndromu (p = 0,026). Citlivost, specificita, pozitivní a negativní prediktivní hodnota troponinu-T pro diagnostiku akutního koronárního syndromu byly 54,6; 76,2; 61,5 a 70,6%. Závěr: Hladinu troponinu-T lze použít jako marker akutního koronárního syndromu u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou, nicméně citlivost a specificita jsou relativně nízké.

48

COMPARISON OF STRESS LEVELS AMONGST CZECH AND ENGLISH STUDENTS AT THE PALACKY UNIVERSITY ACROSS COMMON LIFESTYLE CHOICES Author: Tancred, AH Supervisor: Klugar M., PhDr. Ph.D. Faculty of Medicine and Dentistry, UP in Olomouc Introduction: It has long been known that studying medicine is attributed to high levels of student stress. If those factors associated with stress that are modifiable are identified and addressed theoretically the student’s overall studying experience can be improved. Objectives: The purpose of this study was to assess and compare the levels of distress amongst the Czech and English students across a number of modifiable variables. Methodology: A survey was distributed amongst all 1,278 Czech and English students at Palacky University. Out of the 571 respondents we were able to measure their levels of distress across a number of variables. For the purposes of this study the variables focused on were sleep, alcohol use, cigarette smoking, unhealthy eating, physical activity and substance abuse. Due to the low number of respondents a standard p-value was unattainable however we were able to notice some tendencies amongst the students. Results: Abnormal sleep patterns, substance abuse and alcohol use tended to increase a student’s level of stress. An interesting tendency found was that unhealthy eating and cigarette smoking were associated with decreased levels of stress. Poor physical activity was associated with increased stress. Another interesting finding was the disproportionately large number of respondents who reported low levels of physical activity, and unhealthy eating. Conclusion: Students at the Palacky University are not immune to studying related stress and in fact score a little higher than comparative groups in other medical faculties in N. America. Several modifiable variables associated with stress have been identified and it is suggested that the students be given more education on how to better protect themselves from stress due to the disproportionately high number that self-report levels of low physical activity and unhealthy eating. In the future it would be nice to compare grades to stress levels to see if stress is associated with a decreased GPA.

49

POCHYBENÍ V LÉKAŘSTVÍ – MEDICÍNSKÉ PRÁVO Autor: Tischerová J. Školitel: Loyka S., doc. MUDr. CSc. Ústav soudního lékařství a medicínského práva, LF UP v Olomouci Úvod: Zdravotní péče musí být poskytována s náležitou odbornou úrovní, v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými medicínskými a etickými postupy. Současně musí být také brán zřetel na preference pacienta, konkrétní podmínky a individuální možnosti dle dané situace, ve které se lékař i pacient nacházejí. Pokud zdravotní pracovník nejedná s pacientem empaticky a nerespektuje výše uvedené postupy, může to být klasifikováno jako pochybení. Cíle: V této práci jsme se zaměřili na nejčastější chyby při výkonu lékařského povolání. Tyto chyby interpretujeme z různých úhlů pohledu. Zaměřujeme se na obtížně definovatelné pojmy, jako jsou „lege artis“, „non lege artis“ a „vitium artis“. Pokusili jsme se popsat obsah těchto pojmů, vystihnout hlavní rozdíly mezi nimi a rozdíly v chápání těchto termínů z pohledu jak právního, tak čistě medicínského. Pozornost věnujeme také případné možné kolizi práva a medicíny. Dále se zaměřujeme na nové znění zákona č. 372/2011 Sb., O zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. V souvislosti s rozsáhlou problematikou pochybení v lékařství představujeme řadu konkrétních příkladů na jednotlivých kazuistikách. Metodika: K vytvoření práce jsme použili zákon č. 372/2011 Sb., O zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Dále jsme vybrali několik zajímavých případů z jednotlivých oborů medicíny, které byly projednávány v posledních pár letech. Výsledky: Zhodnocení a určení hranice mezi postupem „lege artis“ a „non lege artis“ je velmi obtížné. Musí být posouzena komplexně celá situace, ve které se zdravotník nacházel při rozhodování o postupu léčby. Musí být také vzaty v potaz všechny možnosti, které lékař v dané situaci měl a to jak z hlediska časového, tak také z hlediska personálního. Závěr: Na základě všech výše uvedených skutečností je nutné pokusit se vyvodit srozumitelné závěry, a to podle zásady ex ante, nikoliv ex post.

50

DOPRAVNÍ NEHODY Autor: Videmanová V. Školitel: Dobiáš M., MUDr. Ústav soudního lékařství a medicínského práva, FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Dopravní nehody jsou závažným ekonomických, zdravotním a sociálním problémem každé společnosti. Podrobnou evidenci nehod vede Policie České republiky a Ústav soudního lékařství a medicínského práva vede záznamy o příčinách úmrtí obětí dopravných nehod. Cíle: Práce měla za cíl zjistit možnosti propojení těchto dvou nezávislých zdrojů informací a statisticky vyhodnotit smrtelné dopravní autonehody, které se staly na území Zlínského a Olomouckého kraje za rok 2011. Zájem byl zaměřen na příčinu úmrtí, věk, vliv alkoholu, a zda byly použity bezpečnostní pásy a aktivovány airbagy u obětí nehody. Metodika: Retrospektivní studie na skupině 41 obětí autonehod v Zlínském a Olomouckém kraji za rok 2011. Údaje jsem získala ze statistických údajů Policie České republiky o dopravních nehodách a z pitevních protokolů z Ústavu soudního lékařství a medicínského práva. Výsledky: Nejčastější příčinou úmrtí členů osádek automobilů bylo poranění mozku a mozkového kmene, které tvořilo až 47,50% z celkového počtu úmrtí. Druhou příčinou byl traumaticko-hemoragický šok s 17,50%, dále polytrauma s 15,00%, poranění srdce s 12,50% a nakonec vykrvácení s 7,50%. Ze statistky vyplynulo, že nejčastěji oběti ve věku 30 až 39 let. U 85,0% obětí nebyla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi, kdy jako pozitivní hodnotu jsem použila hladinu vyšší než 0,20 g/kg. U devíti případů nebyla data o použití pásů či aktivaci airbagů dostupná. U zbývajících 32 obětí bylo použití pásů zaznamenáno u 22 osob, u 7 osob nebyly použity pásy a u 3 osob byly použity jak pásy, tak airbagy. Závěr: Zpracované statistické údaje za Zlínský a Olomoucký kraj nám ukazují, že nejčastějšími oběťmi jsou jedinci ve středním, nejproduktivnějším věku. Tento údaj je mírně v rozporu se zjištěními uváděnými v jiných pracích, kdy nejčastější skupinou obětí jsou mladí muži. Nejčastější příčinou smrti bylo poranění mozku a mozkového kmene, což je v souladu s obecně udávanými údaji.

51

DETEKCE ZMNOŽENÉ TKÁNĚ PŘÍŠTÍTNÝCH TĚLÍSEK POMOCÍ SONOGRAFIE A SCINTIGRAFIE KOMBINUJÍCÍ 99MTCMIBI/99MTCO4 SUBTRAKCI A DVOUFÁZOVOU 99MTC-MIBI SCINTIGRAFII SE SPECT Autoři: Zacpalová H., Mášová L. Školitel: Koranda P., doc. MUDr., Ph.D. Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Zdrojem nefyziologické nadprodukce parathormonu je adenomatózní přestavba příštítných tělísek při primární nebo terciární hyperparathyreóze. Cílem studie bylo ověření spolehlivosti detekce zmnožené tkáně příštítných tělísek sonografií a scintigrafií kombinující 99mTc-MIBI/99mTcO4 subtrakci a dvoufázovou 99mTc-MIBI scintigrafii se SPECT (případně SPECT/CT). Metodika: Celkem bylo vyšetřeno 111 osob s elevací parathormonu – 65 susp. prim. hyperparatyreóza, 46 susp. terc. hyperparatyreóza. U všech pacientů bylo provedeno sonografické i scintigrafické vyšetření. Definitivní diagnóza byla stanovena komplexním zhodnocením klinického stavu (42 pacientů s adenomy způsobujícími prim. hyperparatyreózu, 20 terc. hyperparatyreóz). Pozitivní nálezy byly verifikovány biopsií nebo operací. Výsledky: Scintigrafie detekovala ložisko zmnožené tkáně příštítných tělísek se senzitivitou 0,86, specificitou 0,90, PPV 0,91, NPV 0,83, LR+ 8,38 a LR- 0,16 (prim. hyperparatyreóza senz. 0,83, specif. 0,91, PPV 0,95, NPV 0,75, LR+ 9,6 a LR- 0,18; terc. hyperparatyreóza senz. 0,90, specif. 0,89, PPV 0,86, NPV 0,92, LR+ 7,8 a LR- 0,11). Sonografie diagnostikovala ložiskové zmnožení tkáně příštítných tělísek se senzitivitou 0,74, specificitou 0,90, PPV 0,90, NPV 0,74, LR+ 7,27 a LR- 0,29 (primární hyperparatyreóza senz. 0,64, specif. 0,87, PPV 0,90, NPV 0,57, LR+ 4,93 a LR- 0,41; terciární hyperparatyreóza senz. 0,95, specif. 0,92, PPV 0,90, NPV 0,96, LR+ 12,35 a LR- 0,05). Ze 13 scintigraficky detekovaných ektopických adenomů u prim. hyperparatyreózy sonografie detekovala 6. U 16 z 65 pacientů s prim. hyperparatyreózou bylo zmnožení paratyroidální tkáně prokázáno pouze jednou z uvedených metod (12 scintigraficky, 4 sonografie). Závěr: Komplexní jednodenní scintigrafický protokol i sonografie detekují zmnožení tkáně příštítných tělísek s vysokou spolehlivostí, výhodou scintigrafie je lepší detekce ektopických ložisek. Přesto i nadále je nutno považovat obě metody za komplementární.

52

KLINICKÉ OBORY – INTERNÍ

SROVNÁNÍ SENZITIVITY, SPECIFICITY A PŘESNOSTI TRANSABDOMINÁLNÍ ULTRASONOGRAFIE, ENDOSONOGRAFIE A PET/CT K OPERAČNÍMU NÁLEZU LOKOREGIONÁLNÍCH UZLIN U KARCINOMU PANKREATU Autor: Balejová G. Školitel: Tozzi di Angelo I., MUDr. Ph.D. II. interní – gastro-enterologická a hepatologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom pankreatu je 3. nejčastější malignitou gastrointestinálního traktu a 5. nejčastější příčinou nádorového úmrtí ve světě i v České republice. Pouze u 15-20% pacientů je potenciálně možný radikální chirurgický výkon. U 30-50% kandidátů resekce je během operace zjištěna inoperabilita z důvodu generalizace. Přesná diagnostika má prvořadý význam ve výběru nemocných, kteří mohou z chirurgického výkonu profitovat. Přesný výběr kandidátů radikální operace je výhodný jak pro pacienty, tak může mít i nezanedbatelný ekonomický dopad. Cíl: Cílem naší práce bylo vyhodnotit senzitivitu, specificitu a přesnost transabdominální ultrasonografie (USG), endosonografie (EUS) a PET/CT (pozitron emisní tomografie/ počítačová tomografie) v porovnání k operačnímu nálezu lokoregionálních uzlin u karcinomu pankreatu. Metodika: Na souboru 157 pacientů s karcinomem pankreatu jsme porovnávali jednotlivé vyšetřovací metody ve schopnosti zachytit přítomnosti lymfadenopatie. Jako „zlatý standard“ jsme si zvolili operační nález. Výsledky: Na naší skupině pacientů jsme v předoperačním stagingu detekce uzlin zjistili: EUS má signifikantně vyšší senzitivitu než USG (p<0,0001) a PET/CT (p<0,0001) a současně USG má signifikantně nižší senzitivitu než PET/CT (p<0,0001). EUS má signifikantně vyšší přesnost než USG (p<0,0001) a PET/CT (p<0,0002) a současně USG má signifikantně nižší přesnost než PET/CT (p<0,007). Specificita jmenovaných metod nevykazovala signifikantně významné rozdíly. Závěr: EUS je metoda s nejvyšší senzitivitou a přesností v diagnostice výskytu lokoregionálních uzlin u karcinomu pankreatu.

55

VÝSKYT KOMOROVÝCH TACHYARYTMIÍ U PACIENTŮ S IMPLANTOVANÝMI BIVENTRIKULÁRNÍMI KARIDOVERTERY-DEFIBRILÁTORY Autor: Beran D. Školitel: Doupal V., MUDr. Ph.D. I.interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Je prokázáno, že se zhoršující se ejekční frakcí levé komory stoupá riziko komorových tachyarytmií. Jedinou kauzální život zachraňující léčbou je implantace kardioverteru-defibrilátoru. Indikace implantace defibrilátoru jsou buď sekundárně preventivní (již zachycená komorová tachyarytmie) nebo primárně preventivní (vysoce rizikové skupiny nemocných). U nemocných se srdeční resynchronizací je indikována rovněž srdeční resynchronizační léčba (biventrikulární stimulace). Cíle: Zjistit četnost výskytu komorových tachyarytmií u nemocných s implantovanými biventrikulárními kardiovertery-defibrilátory, porovnání výskytu arytmií u pacientů s přístroji implantovanými z primárně preventivní a sekundárně preventivní indikace. Metodika: Retrospektivně byla prohlédnuta dokumentace 138 pacientů (103 M, 35 Ž) o průměrném věku 67.2 (45-87) let, kterým byl implantován biventrikulární kardioverter-defibrilátor (93 nemocným z primárně a 45 ze sekundárně preventivní indikace). Základní kardiopatií byla v 84 případech ischemická choroba srdeční, v 58 případech dilatační kardiomyopatie (v některých případech se jednalo o koincidenci obou onemocnění). Průměrná ejekční frakce levé komory před implantací byla 24.6 (15-35) %. Průměrná doba sledování je měsíců 29.5 (6-88) měsíců. Sledována byla četnost výskytu komorových tachyarytmií po implantaci. Výsledky: Po implantaci se vyskytlo u 41 pacientů (29.7% z celkového počtu nemocných) celkem 407 epizod komorových tachyarytmií. Ve skupině primárně preventivní implantace se vyskytlo u 27 pacientů (29 %) celkem 284 epizod, ve skupině sekundárně preventivní indikace u 14 pacientů (31%) celkem 123 epizod komorových tachyarytmií. Závěr: Zdá se, že četnost výskytu komorových tachyarytmií po implantaci biventrikulárního kardioverteru-defibrilátoru se neliší ve skupinách indikovaných k implantaci z primární a sekundární prevence. K ověření výsledků bude nutno soubor do budoucna rozšířit.

56

PREDIKTIVNÍ UKAZATELE NEMOCNIČNÍ MORTALITY U PACIENTŮ S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU S ELEVACEMI ST SEGMENTU Autor: Blokšová K. Školitelé: Přeček J., MUDr., Hutyra M., MUDr. Ph.D. I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Kardiovaskulární onemocnění jsou zodpovědná za více než polovinu všech úmrtí. Roční incidence všech akutních koronárních syndromů (AKS) v ČR je odhadována přes 30 000 případů se sumární mortalitou 5,1%. Z toho AKS s elevacemi ST segmentu tvoří 25%. Cíle: Cílem projektu je navržení prediktivního modelu nemocniční mortality při akutním infarktu myokardu (AIM) založeného na vstupních klinických a laboratorních datech. Pomocí navrženého statistického modelu je možné relativně přesně a časně predikovat nemocniční mortalitu, což umožní správnější rozhodování o léčbě. Metodika: Do souboru bylo zařazeno 606 pacientů, z toho 434 mužů (71,6 %), 172 žen (28,4 %), průměrný věk byl 65,34 let. Hospitalizační mortalita 5,94 %. Pro vybrané vstupní klinické a laboratorní ukazatele byl stanoven korelační koeficient vzhledem k nemocniční mortalitě. Výsledky: Statisticky významné korelace (p<0,05) byly nalezeny pro: cystatin C(r=0.28), albumin(r=-0,28), ureu(r=0,26), vstupní úroveň srdečního selhání vyjádřenou klasifikací Killip(r=0,25), NT-proBNP(r=0,24), hsCRP(r=0,20), GFMDRD(r=-0,2), kreatinin(r=0,2), GFCR(r=-0,18), kys. močovou(r=0,18), hstroponin T(r=0,16), celkový cholesterol(r=-0,15). V modelu logistické regrese byl identifikován cluster hodnot albuminu, vstupní hodnoty Killip, kys. močové a GFCR jako nezávislý prediktor hospitalizační mortality. V ROC analýze (Receiver Operating Characteristic Analysis) dosáhla AUC (Area Under Curve) pro daný model hodnoty 0,79 (senzitivita 11,1%, specificita 98,9%, negat. predikt. hodnota 94,6%, pozit. predikt. hodnota 40%). Závěr: Nemocniční mortalita pacientů s AKS s elevacemi ST segmentů závisí na mnoha faktorech. V předloženém souboru byla shledána statisticky významná korelace mezi nemocniční mortalitou a vstupními hodnotami renálních funkcí, nejsilněji vyjádřenou cystatinem C, úrovni srdečního selhání, albuminem, kyselinou močovou, hs-troponinem T a celkovým cholesterolem.

57

DIABETES MELLITUS (DM) – RIZIKOVÝ FAKTOR KARCINOMU KOLOREKTA Autor: Genzor S. Školitelé: Sychra P., MUDr., Procházka V., doc. MUDr., Ph.D. II.interní klinika – gatro-enterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom kolorekta patří mezi nejčastější zhoubné onemocnění. Jako rizikové faktory pro jeho vznik byly identifikovány diabetes mellitus, dále vyšší věk, mužské pohlaví a kouření. Cíle: Cílem naší studie je posouzení vlivu DM na rozvoj karcinomu kolorekta. Dále jsme ověřovali protektivní účinky metforminu a nezávislost těchto výsledků od dalších rizikových faktorů (kouření, nadváha, pohlaví). Metodika: V období 2008-2010 bylo kolonoskopicky vyšetřeno 4499 pacientů. Z nich 981 mělo pozitivní histologický nález. U nich byla zjišťována přítomnost, typ diabetu mellitu a způsob léčby. Byla testována distribuce pacientů podle pohlaví, věku, výskytu diabetu mellitu, užívání metforminu, a za rok 2010 i BMI a kouření v souborech dle jednotlivých nálezů. Výsledky: V kohortě sledovaných pacientů byl vyšší podíl mužů (62,5%). Pacienti bez DM měli častěji polypy- tedy benigní změny (30,3%), než pacienti s DM (20,8%). U pacientů užívajících metformin byl nižší podíl adenokarcinomů (10%) než u pacientů bez něj (11,1%). Pacienti s adenokarcinomem měli častěji BMI nad 30 (25,5%), než pacienti s adenomem (21,5%) a polypy (22,3%). Pacienti s adenokarcinomem (69,4) měli vyšší věkový průměr než pacienti s adenomem (64,6) a polypy (61,4). U kouření se neprokázala korelace. Závěr: V kohortě našich pacientů se prokázal DM jako rizikový faktor vzniku karcinomu kolorekta. Potvrdil se ochranný vliv metforminu, prokázal se též vliv obezity a vyššího věku na nemoc.

58

VÝSKYT SYNDROMU OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVÉ APNOE U NEMOCNÝCH S PORUCHOU METABOLISMU GLUKÓZY Autor: Grézl T. Školitelé: Žurková M., MUDr., Hobzová M., MUDr. Ph.D., Kolek V., prof. MUDr. DrSc. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Syndrom obstrukční spánkové apnoe patří mezi vyvolávající faktory metabolických poruch, z nichž je nejvýznamnější diabetes mellitus II typu. Cíl: Práce hodnotí nemocné s poruchou metabolismu glukózy a současně nově diagnostikovaným syndromem spánkové apnoe v terapii kontinuálním přetlakovým dýcháním (CPAP) či bez indikace k CPAP a obě skupiny mezi sebou statisticky vyhodnotit. Metodika: Do souboru bylo vybráno 165 pacientů hospitalizovaných v Laboratoři spánkové medicíny FN Olomouc od 1.1.2011 do 31.12.2012, u nichž byla dle dokumentace zjištěna porucha metabolismu glukózy či byla porucha nově diagnostikována. Nemocní byli rozděleni do dvou základních skupin. V první skupině byli nemocní s obstrukčním syndromem spánkové apnoe, indikováni k CPAP a ve druhé skupině byli pacienti bez indikace k terapii CPAP. Vyhodnocovali jsme tyto klinické údaje- věk, pohlaví, typ poruchy metabolismu glukozy- diabetes mellitus I.typu, II.typu, hyperglykémie, léčba dané poruchy, hodnoty glykémie, desaturace, nejnižší saturace, průměrná saturace, procento doby strávené v saturaci pod 90% (T90), apnoe/hypopnoe index (AHI), váha, výška, obvod krku, obvod pasu, obvod boků, poměr pas/ boky, Body mass index a Epworthská škála spavosti a léčba CPAP. Soubory byly statisticky zpracovány. Výsledky: Budou prezentovány na konferenci SVOČ. Závěr: Přiměřený spánek je velmi důležitý pro homeostázu glukózy. Syndrom obstrukční apnoe se zdá být nezávislým rizikovým faktorem pro diabetes mellitus II typu a zhoršuje inzulinovou rezistenci. Je nutno se zaměřit na rizikovou skupinu nemocných- obézní diabetiky a tyto nemocné cílěně vyhledávat ve spolupráci s diabetologickou ambulancí.

59

BARRETŮV JÍCEN – VÝZNAM IMUNOHISTOCHEMICKÉHO VYŠETŘENÍ Autor: Halašková V. Školitel: Gregar J., MUDr. II. interní gastro-enterologická a hepatologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Barrettův jícen (BJ) je komplikací dlouhotrvající refluxní choroby jícnu a je definován jako náhrada čili metaplazie dlaždicového epitelu sliznice jícnu epitelem cylindrickým, který má alespoň v některých úsecích intestinální charakter. BJ je prekancerozou, od intestinální metaplazie přes různé stupně dysplazie může dojít až ke vzniku adenokarcinomu jícnu. Diagnostika BJ spočívá v endoskopickém vyšetření horního zažívacího traktu, odběru biopsií a histologickém potvrzení nálezu. V současnosti se endoskopické vyšetření s úspěchem využívá i při terapeutických postupech. Cíle: V souboru 54 pacientů s diagnózou Barrettova jícnu, kteří podstoupili endoskopické vyšetření jícnu s odběrem biopsie, jsme sledovali histologický nález na sliznici jícnu. U bioptických vzorků jsme provedli imunohistochemické vyšetření těchto markerů: CDX2, MUC2, H2AX a p53. Porovnávali jsme expresi vybraných markerů s histologickým nálezem. Metodika: Ze souboru 59 pacientů s diagnózou Barrettova jícnu, kterým bylo na pracovišti II. interní kliniky FN Olomouc v letech 2006 až 2013 provedeno imunohistochemické vyšetření, jsme se zaměřili na skupinu 54 pacientů s histologickým nálezem intestinální metaplázie nebo low grade dysplázie. Retrospektivně jsme zjišťovali expresi vybraných markerů (CDX2, MUC2, H2AX a p53) při imunohistochemickém vyšetření. Imunohistochemie byla hodnocena semikvantitativně dle histoskore (H-skore). Výsledky: V souboru 59 pacientů bylo provedeno 66 vyšetření imunohistochemie. Skupina pacientů s intestinální metaplázíí a low grade dysplázií čítala 54 osob, u kterých bylo provedeno 61 vyšetření. Intestinální metaplazii jsme nalezli u 21 těchto pacientů, low grade dyslpazii u 33 osob. Závěr: S diagnózou BJ je na II. interní klinice FN v Olomouci k dnešnímu dni sledováno více než 100 pacientů. Imunohistochemické vyšetření bylo provedeno u 59 osob. Sledovali jsme markery CDX2, MUC2, H2AX a p53, které mohou napomoci v otázce, zda u pacienta s BJ intervenovat (endoskopicky/chirurgicky) nebo takové pacienty nadále jen sledovat.

60

PREVENCE KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ, STUDIUM LÉKAŘSKÉ FAKULTY A RIZIKOVÉ FAKTORY Autor: Hanáková M. Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D. MBA I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí v ČR. Ovlivnění rizikových faktorů patří k základním preventivním opatřením. Cíl: Posouzení vlivu studia lékařské fakulty na rozvoj rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění u studentů prvního a pátého ročníku všeobecného lékařství UP Olomouc. Metodika: Dotazníková metoda byla provedena celkem u 180 studentů 1.ročníku a 5.ročníku. Zahrnovala otázky zaměřené na životní styl studentů, dotazník subjektivní pohody GHQ-12 a dotazník MSSQ (Medical Student Stressor Questionnaire). Statistické hodnocení pomocí Fisherova přesného testu a Mann-Whitney testu (hladina signifikace 0,05). Výsledky: Studenti 1.ročníku mají méně volného času než studenti 5. ročníku (medián 14 hodin/týden vs. 20 hodin/týden), významně méně cvičí pravidelně každý týden (41,1% vs. 59,9%), cítí se více ve stresu (78,9% vs. 38,4%). Signifikantně více studentů 1.ročníku uvedlo, že spí denně průměrně pouze 4 6 hodin (31,1% vs. 17,8%). Signifikantně více studentů 5.ročníku pije kávu (81,1% vs. 63,3%), studenti častěji zažili v průběhu studia na LF záchvat úzkosti související se školou (81,1% vs. 61,1%), spí častěji pravidelně po návratu ze školy (43,3% vs. 22,2%). V souvislosti se studiem na LF došlo ke zvýšení tělesné hmotnosti u 52,2% studentů 5. ročníku a 23,9% studentů 1.ročníku. Více studentů 5.ročníku má vlastní zkušenost s užíváním antidepresiv (10,0% vs. 1,1% tj. 1 student 1.ročníku). Dotazník GHQ-12: u studentů 1.ročníku byly vyšší hodnoty Likertova skóre (medián 15 bodů vs. 14 bodů u studentů 5.ročníku). Dotazník MSSQ: vyšší míra stresu byla prokázána u studentů 1.ročníku - signifikantní rozdíl mezi studenty 1. a 5.ročníku byl zjištěn ve všech doménách kromě domény 5 (Drive and desire related stressors). Závěr: Studium lékařské fakulty zvyšuje výskyt některých ovlivnitelných rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních onemocnění.

61

HODNOCENÍ FUNKČNÍCH VENTILAČNÍCH PARAMETRŮ U PACIENTŮ SE SYNDROMEM OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVÉ APNOE Autor: Jančíková V. Školitel: Sova M., MUDr. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je nejčastější a nejvýznamnější porucha dýchání ve spánku. Dle aktuálních poznatků výrazně ovlivňuje celý kardiorespirační systém pacienta. Zda a jakým způsobem jsou ovlivněny funkční ventilační parametry hodnocené pomocí spiroergometrie není zcela známo. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit funkční ventilační parametry pacientů se syndromem obstrukční spánkové apnoe. Metodika: 22 pacientů (6 žen, 16 mužů), průměrného věku 55,18± 1,6 let, u kterých byla diagnostikována OSA pomocí polysomnografie (apnea-hypopnea index > 5). Všichni pacienti byli vyšetřeni pomocí bicyklové spiroergometrie, kde byly hodnoceny následující parametry: maximální výkon na kilogram tělesné hmotnosti (Wmax/kg), maximální tepová frekvence (TF max), tepová frekvence (TF) při dosažení anaerobního prahu, maximální spotřeba kyslíku na kilogram tělesné hmotnosti (VO2 max/kg/min), pro hodnotitelnost testu byl RER (respiratory exchange ratio) > 1,05 během maximální spotřeby O2. Výsledky: VO2 max/kg/min u žen byl průměrně 19,8± 1 ml/kg/min, u mužů 25,8± 1,15 ml/kg/min, W max/kg byl u žen 0,7± 0,1 W/kg, u mužů 1,3± 0,1 W/kg. Fyziologických hodnot (dle populačních tabulek) VO 2max/kg/min dosáhly celkem 3 ženy (50%) a 8 mužů (50%). Maximálního výkonu vztaženého na kilogram tělesné hmotnosti podle populačních tabulek nedosáhla žádná žena (0%) a 6 mužů (37,5%). Skutečná hodnota TF při dosažení anaerobního prahu (AT) byla 91,1± 3% předpokládaných hodnot maximální tepové frekvence. Závěr: U pacientů s OSA je přítomna výrazná intolerance maximální fyzické zátěže a to jak z hlediska svalově silového (Wmax/kg), tak i kardiorespiračního (VO2max/kg/min). Výraznou intoleranci zátěže u těchto pacientů také prohlubuje nízká hodnota TF při dosažení AT.

62

METABOLICKÉ ASPEKTY SPÁNKOVÉ APNOE Autor: Jasenská G. Školitel: Hobzová M., MUDr. Ph.D. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Obstrukční spánkové apnoe (OSA) je nejčastější poruchou dýchání ve spánku a je nejvýznamnější z hlediska morbidity a mortality pacientů. Nejčastější typické příznaky jsou chrápání a zástavy dechu ve spánku, mikroprobouzení. Významné následky jsou především metabolické a kardiovaskulární. Jednou z kardiovaskulárních komplikací je hypertenze, především noční a farmakorezistentní. Cíle: U pacientů s obstrukční spánkovou apnoe a hypertenzí indikovaných k léčbě přetlakovým dýcháním CPAP (continuous positive airway pressure) jsme zjišťovali vliv léčby CPAP na kompenzaci krevního tlaku hodnoceného pomocí 24 hodinové monitorace krevního tlaku po roce léčby. Metodika: Do studie bylo zařazeno 52 pacientů hypertoniků průměrného věku 53,98±10,10 let s obstrukční spánkovou apnoe. Pacienti byli vyšetřeni fyzikálně, antropometricky a laboratorně a byla provedena 24 hodinová monitorace krevního tlaku při zahájení léčby pomocí CPAP a po roce jeho užívání. Výsledky byly statisticky zhodnoceny pomocí Studentova párového ttestu, Wilcoxonova neparametrického párového testu na hladině signifikance 0,05. Výsledky: U pacientů se po roce léčby statisticky významně zlepšil: obvod pasu (114; 112,5; p<0,009), obvod krku (45; 44,2; p=0,018), Epworthská škála spavosti (9; 5; p<0,009), AHI (53,8; 4,3; p<0,0001), procento spánku v saturaci pod 90% (28,2%; 0%; p<0,0001), hodnoty diastolického krevního tlaku za 24 hodin (78,9 mm Hg; 75,9 mm Hg; p=0,032) a hodnoty diastolického krevního tlaku v noci (75,6 mm Hg; 71,4 mm Hg; p=0,023). Antropometrické parametry jako váha, BMI, obvod boků, %tělesného tuku se nezměnily, stejně jako hodnoty systolického krevního tlaku za 24 hodin (131,26±11,61mm Hg; 129,97±14,28; p=0,585), hodnoty systolického tlaku ve dne (135,0±11,34; 134,09±14,51; p=0,743), hodnoty diastolického tlaku ve dne (82,63±8,74; 79,57±9,87; p=0,75) a hodnoty systolického krevního tlaku v noci (127,97±15,02; 125,25±15,42; p=0,322). Závěr: Léčba pomocí přetlakového dýchání CPAP u pacientů s OSA a hypertenzí vede ke zlepšení diastolických parametrů kompenzace krevního tlaku, jak v celém sledovaném intervalu 24 hodin, tak i v nočním intervalu.

63

SEPTICKÉ STAVY VE VNITŘNÍM LÉKAŘSTVÍ Autoři: Kotasová M., Šlauerová T. Školitelé: Procházka V., doc. MUDr. Ph.D., Krumpholcová P., MUDr. II. interní klinika- gastroenterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Septický stav je v současnosti závažným problémem vyskytujícím se nejen ve vnitřním lékařství. V naší práci jde o jeho statistické zpracování a porovnání jednotlivých aspektů, vedoucích k jeho vzniku či zhoršení. Cíle: Ze souboru pacientů hospitalizovaných z infekčních příčin identifikovat ty, kteří prodělali septický stav a pečlivě rozebrat jejich dokumentaci, následně se zaměřit na jednotlivé parametry a okolnosti vzniku septického stavu. Metodika: Využily jsme lékařské zprávy dostupné na 2. interní klinice. Celkem se jednalo o 882 pacientů hospitalizovaných v letech 2008- 2011, přičemž někteří byli v této době hospitalizovaní opakovaně. Během prohlížení zpráv jsme se u septických stavů zaměřily na věk, pohlaví, délku hospitalizace, případnou polymorbiditu, diabetes mellitus a přidružená kardiovaskulární onemocnění. Samozřejmě jsme zaznamenaly základní infekční diagnózu a také pozitivní výsledky hemokultur, pokud byly dostupné. Výsledky: Mezi nejčastější zánětlivá onemocnění vedoucí do septického stavu patří uroinfekty (20,6%), cholangitidy (18,3%), pneumonie (10,6%). Je logické, že jsme také zaznamenaly častější výskyt u infektů postihujících více orgánů (14,2%), kdy se pravděpodobnost propuknutí septického stavu zvyšuje. Mezi bakteriálními agens jednoznačně převažují rody Escherichia (18,3%), Stafylokok (13,8%), Klebsiela (8,7%), nezřídka ve vzájemných kombinacích. Ve více než 1/3 případů však nebyly výsledky hemokultur dostupné. Podrobnosti o dalších aspektech vzniku septického stavu předkládáme v prezentaci. Závěr: Septický stav představuje závažný medicínský i ekonomický problém a je jednou z hlavních příčin úmrtí na interních lůžkách. V naší práci hodnotíme výskyt septických stavů a dále porovnáváme faktory, které mají vliv na jeho průběh. Současně však chceme upozornit i na problematiku obtížné zpětné diagnostiky.

64

VÝZNAM PRŮKAZU PATENTNÍHO FORAMEN OVALE S BIDIREKČNÍM TOKEM V RIZIKOVÉ STRATIFIKACI PACIENTŮ S AKUTNÍ PLICNÍ EMBOLÍÍ Autor: Lenčová N. Školitel: Vindiš D., MUDr. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: První výsledky sledování významu průkazu patentního foramen ovale s bidirekčním tokem u pacientů s akutní plicní embolií. Cíle: Prokázat vyšší výskyt ischemických ložisek mozku, symptomatických i asymptomatických, u pacientů s akutní plicní embolií a zárověň přítomným patentním foramen ovale (PFO). Metodika: Prospektivně bylo vyšetřeno 76 pacientů. Sledování jich dokončilo 55. Pacienti byli vstupně vyšetření kontrastní jícnovou echokardiografií (TEE) se zaměřením na morfologii a funkci obou komor, detekci PFO a průkaz intrakardiálního zkratu. Byla provedena magnetická rezonance (MR) mozku k detekci ischemických ložisek (s ischemickými ložisky MR+ pozitivní, bez ischemických ložisek MR- negativní). Vyšetření se opakovala po 18 měsících. Soubor byl dle přítomnosti PFO rozdělen na 2 skupiny: PFO+ (PFO přítomno, n=25) a PFO- (PFO nepřítomno, n=30). Výsledky: Ve skupině PFO+ byl prokázán statisticky významný rozdíl ve výskytu ischemických ložisek mozku na MR při vstupním vyšetření (18 (72%) versus 7 (28%), v podskupinách MR+ versus MR-). Ve skupině PFO- nebyl rozdíl ve výskytu ischemických ložisek mozku statisticky významný (17 (57%) versus 13 (43%), v MR+ versus MR-). Při kontrolní MR mozku byl prokázán stacionární nález u skupiny PFO-, ale ve skupině PFO+ byla popsána nová ischemická ložiska u 20% pacientů. Dále byly hodnoceny rozdíly mezi skupinami PFO- a PFO+ v laboratorních a echokardiografických parametrech, charakterizující prognostickou závažnost plicní embolie, morfologii a funkci pravé komory a závažnost plicní hypertenze: NT-proBNP, hs-TnT, PLAX endiastolický rozměr pravé komory, vrcholový gradient trikuspidální regurgitace, TAPSE, TVI Vt, bez statisticky významného rozdílu v žádném z nich. Závěr: Přítomnost PFO s bidirekčním tokem je asociována s rizikem vzniku ischemických ložisek v mozku nezávisle na prognostických rizikových faktorech plicní embolie.

65

POLYMORFISMUS CYP2C19*2 A TROMBOTICKÉ KOMPLIKACE U PACIENTŮ S INFARKTEM MYOKARDU Autor: Markovičová B. Školitel: Petřková J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika- kardiologická a Laboratoř imunogenomiky a imunoproteomiky FN Olomouci, LF UP v Olomouci Úvod: Klopidogrel, inhibitor destičkových ADP receptorů P2Y12, je využíván k prevenci aterotrombotických komplikací u pacientů po infarktu myokardu a implantaci koronárního stentu. Důvodem nižší účinnosti klopidogrelu kromě non-compliance mohou být lékové interakce, komorbidity (diabetes mellitus) i geneticky podmíněné alterace enzymů a jiných molekul, které ovlivňují jeho vstřebávání a aktivaci. Cíl: Cílem práce bylo zjistit prevalenci rizikových genových polymorfismů u pacientů s komplikacemi při léčbě Klopidogrelem. Zaměřili jsme se na nejzávažnější komplikaci – trombózu koronárního stentu. Zajímalo nás především nosičství alely CYP2C19*2, která je nejvíce spojováno s variabilní odpovědí na léčbu Klopidogrelem. Metodika: Údaje o farmakogenetickém profilu pacientů získané v rámci rutinní diagnostiky jsme doplnili o klinická data. Do souboru bylo zařazeno 256 pacientů s diagnózou akutního infarktu myokardu po provedené angioplastice se stentem (76 žen a 183 mužů). Výsledky: Nejrizikovější varianta ovlivňující metabolismus Klopidogrelu, alela CYP2C19*2, byla v našem souboru nalezena 69 osob (27%), z toho 7 pacientů (3%) byli homozygoti. Trombóza stentu se vyvinula celkem u 7 pacientů, z toho u jednoho 2x. Tento pacient byl CYP2C19*2 homozygot, další dva pacienti s trombózou stentu byli heterozygoti. U zbývajících pacientů s trombózou se sice alela CYP2C19*2 nevyskytovala, ale u všech čtyř byly v genotypu přítomny varianty dalších genů, které mají vliv na metabolizaci Klopidogrelu. Závěr: Stanovení „genetického profilu Klopidogrelu“ může být využito pro optimalizaci antiagregační terapie u pacientů po implantaci koronárního stentu. Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030

66

ANTIKOAGULAČNÍ LÉČBA WARFARINEM - MOŽNOSTI VYUŽITÍ GENOTYPIZACE Autoři: Mitringová J., Števková J. Školitel: Petřková J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika- kardiologická a Laboratoř imunogenomiky a imunoproteomiky FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Warfarin, derivát monokumarinu, patří do skupiny perorálních antikoagulancií. Je užíván v prevenci a léčbě trombembolických komplikací. Klinická odpověď na léčbu warfarinem je individuální. Potřebná léčebná dávka je ve značné míře ovlivněna variabilitou v genech pro metabolizující enzymy. Je snaha využít farmakogenetický profil pacienta k výpočtu očekávané dávky léčiva. Cíl: Cílem studie bylo ověřit, jak dávky warfarinu vypočtené na počátku léčby podle farmakogenetického algoritmu korespondují s udržovacími dávkami použitými v reálné praxi. Metodika: U 163 pacientů (61 žen a 102 mužů) jsme vyšetřili polymorfismy v genech pro cytochrom P450 (CYP2C9, resp. CYP4F2) a v genu pro vitamín K reduktázu (VKORC1). K výpočtu dávky Warfarinu jsme použili farmakogenetický algoritmus (www.WarfarinDosing.org), který zohledňuje genotyp pacienta a další faktory, které mají na dávkování léčiva vliv (např. pohlaví, věk, hmotnost, výška, onemocnění jater, kouření, lékové interakce). Výsledky: U pacientů s „farmakogeneticky“ vypočtenou dávkou < 3,5mg byla skutečná průměrná udržovací dávka warfarinu 3,09 mg/den, u pacientů s vypočtenou dávkou 3,5-5,0 mg byla skutečná dávka warfarinu 4,35 mg/den a u pacientů s vypočtenou dávkou >5,0 mg byla skutečná dávka warfarinu 5,78 mg/den. Závěr: Udržovací dávky warfarinu vypočtené pomocí farmakogenetického algoritmu korespondují s dávkami reálně použitými v terapii pacientů. Genotypizace pomáhá najít rizikové jedince s potřebou nižších dávek warfarinu, může tak snížit riziko předávkování, které je nejčastější v úvodu léčby.

Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030

67

EXPRESE MIR-133B A MIR-181B V CHLOPNÍCH PACIENTŮ S AORTÁLNÍ STENÓZOU Autor: Nykel K. Školitel: Petřková J., MUDr. Ph.D. Laboratoř imunogenomiky a imunoproteomiky, Ústav imunologie LF UP v Olomouci a I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouc, Úvod: MikroRNA (miRNA) jsou malé jednořetězcové nekódující molekuly RNA známé od roku 1993.. Jejich úlohou je posttranslační kontrola exprese širokého spektra genů, včetně těch s prozánětlivými a profibrogenními funkcemi. Toho je možné využít při objasňování mechanismu vzniku a rozvoje změn na srdečních chlopních u aortální stenózy v rámci degenerativní kalcifikace. Cíle: Ověřit expresi miRNA při rozvoji postižení aortálních chlopní u aortální stenózy. V rámci této práce byly vybrány dvě kandidátní miRNA, jejichž exprese byla sledována v chlopních pacientů s aortální stenózou. Metodika: Soubor tvořilo 58 pacientů s aortální stenózou, kteří podstoupili náhradu aortální chlopně a u nichž byly peroperačně odebrány tkáňové vzorky postižených chlopní. Na základě literatury byly vybrány kandidátní miRNA: miR-133b a miR-181b . Jejich exprese byla analyzována metodou kvantitativní Real Time-PCR z odebraných vzorků chlopní. Kvantifikovaná exprese miRNA byla poté srovnávána mezi skupinami pacientů s koronární aterosklerózou (n=26) a bez aterosklerózy (n=32). Ateroskleróza byla definována jako více než 30% omezení perfúze při předoperační angiografii. Výsledky: Ve všech vzorcích byla prokázána exprese sledovaných miRNA. Srovnání exprese u pacientů s aterosklerózou a bez ní ukázalo, že hladina relativní exprese obou miRNA je u pacientů s aterosklerózou zvýšena (p=0,001 u miR-133b, p=0,01 u miR-181b). Závěr: Výsledky naznačují, že sledované miRNA se mohou uplatnit v patogenezi aortální stenózy v rámci degenerativní kalcifikace. Jejich zvýšená exprese je podnětem pro další výzkum, v němž bude potřeba sledovat další kandidátní miRNA,a zohlednit další klinické i laboratorní charakteristiky pacientů.

Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030

68

BEZPEČNOST KATETRIZAČNÍ RENÁLNÍ DENERVACE U PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM A SYSTOLICKOU DYSFUNKCÍ: PILOTNÍ FÁZE STUDIE OLOMOUC-1 Autor: Pecháček T. Školitelé: Táborský M, doc. MUDr. CSc., FESC, MBA, Václavík J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická, FN a LF UP v Olomouci Úvod: Aktivace sympatického nervového systému je jedním ze základních patofyziologických procesů při chronickém srdečním selhání (CHSS). Potlačení aktivity tohoto systému betablokátory vede u pacientů s mírnými projevy srdečního selhání k úpravě porušené hemodynamiky, klinického stavu a zlepšení jejich prognózy. V současné době není známo, zda by podobný klinický účinek nemohlo mít katetrizační přerušení sympatických nervů ledvin – tzv. katetrizační renální denervace (RDN). Cíle: Cílem pilotní fáze studie OLOMOUC-1 bylo zjistit, zda je provedení RDN pacienty s CHSS dobře tolerováno a zda je bezpečné. Metodika: Provedení RDN zvažováno u 20 pacientů s CHSS a ejekční frakcí levé komory ≤35% (17 mužů a 3 ženy, průměrný věk 64,4 let). U 8 pacientů neprovedena převážně z důvodu nepříznivé anatomie renálních tepen či cévního vstupu do femorální arterie, zlepšení funkce levé komory či odmítnutí výkonu. U zbývajících 12 pacientů byla RDN provedena radiofrekvenčním ablačním katetrem (Symplicity, Ardian/Medtronic, USA), zavedeným cestou arteria femoralis selektivně do renálních tepen. Výsledky: Průměrná NYHA třída pacientů byla 2,45, tlak 123,5/79 mmHg, tepová frekvence 69,2/min, hodnota sérového kreatininu 106,6 mmol/l, glomerulární filtrace dle kalkulace MDRD 1,05 ml/s. Pacienti průměrně užívali 3 antihypertenzní léky. U 1 pacienta došlo v průběhu výkonu k závažné komplikaci (trombóza renální tepny periferně od místa radiofrekvenčních aplikací). U 1 pacienta po výkonu pozorována symptomatická hypotenze, nutnost observace na jednotce intenzivní péče a redukce antihypertenzní medikace. U 1 pacienta vznikl rozsáhlý plošný podkožní hematom v místě vpichu. Ostatní pacienti bez komplikací. Závěr: Riziko vzniku komplikací RDN u pacientů s CHSS je vyšší, než u pacientů podstupujících RDN pro rezistentní hypertenzi. Pacienti musí být k výkonu dobře připraveni a během výkonu důsledně monitorováni.

69

ZÁVISLOST KVALITY ŽIVOTA PACIENTŮ S REVMATOIDNÍ ARTRITIDOU A SYSTÉMOVÝM LUPUS ERYTHEMATODES NA AKTIVITĚ ONEMOCNĚNÍ A JEJÍM TERAPEUTICKÉM OVLIVNĚNÍ Autor: Plášková P. Školitel: Skácelová M., MUDr. III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Revmatoidní artritida je chronické systémové zánětlivé onemocnění, které způsobuje významné funkční postižení kloubů a zkracuje život svých nositelů. Systémový lupus erythematodes je autoimunní onemocnění postihující celou řadu orgánů. Cíle: Cílem sdělení bylo zhodnocení efektu léčby zánětlivých revmatických onemocnění na aktivitu nemoci a na funkční postižení pacienta. Metodika: Vyšetření pacientů bylo prováděno během hospitalizace na III. Interní klinice. Byla zhodnocena aktivita onemocnění a funkční postižení na začátku hospitalizace a při jejím ukončení. U revmatoidní artritidy bylo hodnocení aktivity prováděno prostřednictvím kompozitního indexu DAS28, který v sobě zahrnuje hodnocení počtu oteklých a bolestivých kloubů, aktivitu onemocnění ohodnocenou pacientem a sedimentaci erytrocytů. U systémového lupus erythematodes se hodnotilo orgánové postižení a aktivita onemocnění pomocí dotazníku SLEDAI. Funkční postižení u obou onemocnění bylo hodnoceno pomocí dotazníku HAQ, který hodnotí schopnosti pacienta v základních bodech sebeobsluhy. Výsledky: Celkem byl vyšetřen soubor 40 pacientů s revmatoidní artritidou a soubor 20 pacientů se systémovým lupus erythematodes. Vstupní aktivita DAS28 byla v průměru 3,82. Po terapii 2,74. Funkční postižení koreluje s aktivitou onemocnění. U systémového lupus erythematodes byly vstupní hodnoty SLEDAI v průměru 5,07. Jednalo se tedy o pacienty s poměrně vysokou aktivitou onemocnění. I zde funkční postižení koreluje s aktivitou choroby. Závěr: Byl prokázán jasný pokles aktivity onemocnění po intenzivní terapii. Získané výsledky jednoznačně poukazují na nutnost cílené léčby zánětlivých autoimunních onemocnění. Tato léčba může do budoucna výrazným způsobem ovlivnit funkční postižení jednotlivých pacientů i jejich disabilitu.

70

HODNOCENÍ VZTAHU BIOLOGICKÝCH UKAZATELŮ U MYELOMOVÉ KOSTNÍ NEMOCI Autor: Puščiznová P. Školitel: Minařík J., MUDr. Mgr. PhD III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Myelomová kostní nemoc je závažný stav doprovázející mnohočetný myelom. Její rozsah kolísá od mírné osteoporózy, až po difúzní postižení skeletu. Základní diagnostickou metodou je rentgenové vyšetření skeletu. Nověji též magnetická rezonance a pozitronová emisní tomografie. Posouzení napomáhá rovněž zhodnocení parametrů kostního metabolismu. Cíle: Cílem bylo srovnání radiodiagnostických metod – konvenční radiografie a celotělové magnetické a korelace s hladinami vybraných ukazatelů kostního metabolismu a mikroprostředí kostní dřeně. Metodika: Vyšetřeno bylo 32 pacientů s mnohočetným myelomem. Bylo provedeno rentgenové vyšetření skeletu (klasifikace dle Durieho) a magnetická rezonance (stážováno Durie-Salmon-PLUS). Z kostních parametrů a ukazatelů mikroprostředí byly posuzovány: osteokalcin (OC), kostní izoenzym alkalické fosfatázy (bALP), parathormon (PTH), karboxyterminální telopeptid kolagenu typu I (ICTP), N-terminální propeptid prokolagenu typu I (PINP), insulinu podobný růstový faktor -1 (IGF-1), hepatocytární růstový faktor (HGF), syndecan-1/CD138 (SYN), vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF), osteoprotegerin (OPG), osteopontin (OPN), endostatin (ES), zánětlivý makrofágový faktor 1α a 1β (MIP-1α, MIP-1β), interleukin-17 (IL-17) a angiogenin (ANG). Výsledky: Magnetická rezonance byla přínosnější než rentgenové vyšetření u 40,63% nemocných. Při posuzování vztahu parametrů kostního metabolismu k postižení skeletu byla zjištěna dle Spearmanovy korelační analýzy pozitivní korelace s hodnocením postižení dle Durieho klasifikace u: ICTP (p = 0,004), PINP (p=0,004) a osteopontinu (p = 0,006). Závěr: Konvenční radiografie zůstává zlatým standardem při zobrazení myelomové kostní nemoci. Přesto u části nemocných je výtěžnější magnetická rezonance. Parametry kostního metabolismu jsou nezávislými ukazateli myelomové kostní nemoci, u některých z nich (ICTP, PINP a osteopontin) byla navíc prokázána asociace s rozsahem kostního postižení a možnost širšího využití v rutinní klinické praxi.

71

DIAGNOSTIKA A PÉČE O NEMOCNÉ S ADRENOGENITÁLNÍM SYNDROMEM (AGS) Autor: Sadloňová A. Školitel: Fryšák Z., doc MUDr. CSc. III. interní klinika - nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN Olomouc, LF UP Olomouc Úvod: Adrenogenitálny syndrom je skupina autozomálně recesívních onemocnění, u kterých dochází k poruše syntézy steroidních hormonů kůry nadledvin. Více jak 90% je způsobeno deficitem enzymu 21-hydroxylázy, konkrétně mutací v CYP21 genu, který kóduje tento enzym. Onemocnění se vyskytuje ve více klinických variantách. Prostá virilizující forma, dále bezprostředně život ohrožující varianta se solnou ztrátou v důsledku porušené syntézy aldosteronu a neklasická forma, která může být asymptomatická nebo se projeví během dětství, v pubertě nebo dokonce až v pozdně dospělém věku. Cíle: Posoudit možnosti péče o dospělé nemocné s adrenogenitálním syndromem. Metodika: Do studie bylo zařazeno celkem 53 pacientů, 31 žen a 22 mužů léčených na III.interní klinice, FN Olomouc. K retrospektivnímu hodnocení byla použity údaje získané z dokumentace pacientů. Výsledky: Klasická forma–prostá virilizující, byla zjištena u 23 pacientů, solná ztráta u 18 nemocných. Neklasickou formou (late-onset) trpělo 9 pacientů. Ve všech případech byl příčinou deficit enzymu 21-hydroxylázy. Průměrný věk u mužů byl 35,0 let, u žen 35,25 let. Průměrná výška u mužů 165,9 cm a hmotnost 74,3 kg, u žen 159,2 cm, hmotnost 71,7 kg. 12 žen (40%) v dětství podstoupilo plastiku genitálu a 6 (19%) bylo schopno koncepce. Standardní léčba je tedy substituce hydrokortizonem (do uzavření růstových zón) a později dexametazonem. Kde je přítomna i solná ztráta, nemocní se neobejdou bez mineralokortikoidu (fludrokortizon). Pacienti s neklasickou formou jsou sledování bez terapie nebo dostávají dexametazon. Důvodem této substituce je ovlivnění hirsutismu. Závěr: U pacientů s klasickou formou AGS je častěji přítomna obezita, hyperinzulinémie a inzulínová rezistence v porovnání s obecnou populací. Hlavním cílem léčby u dospělých s AGS je udržet kvalitu života, zajistit, aby ženy zůstaly plodné, snížit projevy nadměrné produkce androgenů u žen, a minimalizovat nepříznivé účinky léčby kortikosteroidy.

72

PREDIKCE VÝSLEDNÉHO NEUROLOGICKÉHO STAVU A SROVNÁNÍ INTRAVASKULÁRNÍ TERAPEUTICKÉ HYPOTERMIE A KONVENČNÍCH EXTERNÍCH METOD CHLAZENÍ PACIENTŮ PO KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACI S PERZISTUJÍCÍ PORUCHOU VĚDOMÍ Autor: Sněhota M. Školitel: Hutyra M., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Při oběhové zástavě do mozku neproudí krev a dochází k ischemickému poškození mozkové tkáně. Mírná terapeutická hypotermie (MTH) má na mozkovou tkáň protektivní vliv. Existují dva typy chlazení. Externí metoda využívá chlazení zvenčí. Intravaskulární metoda spočívá v cirkulaci chladícího média v uzavřeném systému v dolní duté žíle. Stupeň výsledného neurologického postižení po oběhové zástavě je jedním ze základních faktorů prognózy a kvality života. Cíle: Cílem této práce je přímé srovnání externích a intravaskulárních metod chlazení z hlediska rychlosti indukce MTH a jejího udržení. Dále je cílem této práce pokusit se identifikovat prediktory výsledného neurologického stavu chlazených pacientů. Metodika: Analyzovali jsme soubor celkem 99 pacientů. Z toho bylo hodnoceno 45 pacientů, kteří podstoupili protokol MTH na I. Interní klinice – kardiologické LF UP a FN Olomouc pomocí intravaskulárního systému. Byl posuzován vztah mezi závažností výsledného neurologického poškození, klinickými charakteristikami (pohlaví, věk, infarkt, ejekční frakce, časové a teplotní parametry mírné terapeutické hypotermie a dalších údajů) a laboratorními parametry hodnocenými vstupně a jednotlivé dny od přijetí (laktát, neuron specifická enoláza, proteinu S100, srdečního troponinu, natriuretického peptidu, C-reaktivního proteinu a parametrů acidobazické rovnováhy). Z hlediska identifikace klinických a laboratorních prediktorů výsledného neurologického poškození byl soubor rozdělen na dvě podskupiny s výsledným příznivým Cerebral Performance Category (CPC) 1-2 a nepříznivým CPC 3-5. Dále byl soubor porovnán se skupinou pacientů chlazených zevními metodami (n=26) a historickým souborem pacientů, kteří nepodstoupili MTH (n=28). Výsledky: Soubor dat je momentálně statisticky zpracováván. Závěr: Výsledky budou prezentovány na SVOČ konferenci 2013.

73

INTERVENČNÍ BRONCHOSKOPIE – VYHODNOCENÍ RŮZNÝCH METOD Autor: Šašinková J. Školitelé: Kolek V., prof. MUDr. DrSc. , Zatloukal J., MUDr. Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Mezi metody používané při intervenčních bronchoskopiích patří léčba laserem, brachyterapie a zavádění tracheálních a bronchiálních stentů. V České republice je největší počet implantací tracheálních stentů prováděn na Klinice plicních nemocí a tuberkulózy FN v Olomouci. Cíle: Cílem práce bylo vyhodnocení indikací k zavedení tracheálních stentů včetně zhodnocení onemocnění, která vedou ke vzniku tracheální stenózy. Dalším cílem bylo vyhodnocení průběhu léčby po stránce lokálních komplikací, mikrobiologické kolonizace a následné léčby. Dále jsme zjišťovali přežití nemocných ve vztahu k maligní nebo benigní etiologii stenóz. Metodika: Do souboru byli zařazeni pacienti, kterým byl implantován tracheální stent v době od 1.1.2010 do 31.12.2012. U každého pacienta byla sledována příčina tracheální stenózy. Byly zaznamenány typy zavedených stentů. V rámci sledování efektu léčby byl hodnocen počet reimplantací stentů, resekcí trachey a tracheostomií. Délka přežití od zavedení stentu byla vyhodnocena metodou dle Kaplan-Meiera. Soubor byl hodnocen na základě standardních demografických a klinických dat. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 64 pacientů, z nichž bylo 38 mužů a 26 žen, průměrný věk činil 63,7 let. Ve 36 případech se jednalo o maligní stenózu. U 7 pacientů bylo provedeno celkem 9 reimplantací stentu, ve 20 případech byl zaveden Y-stent, v 53 případech rovný stent. Resekce trachey byla provedena ve 4 případech a tracheostomie v 7 případech. Závěr: Zavádění stentů je metodou volby u léčby maligních a benigních stenóz v oblasti velkých dolních cest dýchacích, která zlepšuje kvalitu života pacientů, u kterých selhaly ostatní metody léčby.

74

VLIV SPIRONOLAKTONU NA VARIABILITU KREVNÍHO TLAKU U REZISTENTNÍ HYPERTENZE Autor: Vašura A. Školitel: Václavík J., MUDr. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Variabilita krevního tlaku (TK) se v posledních letech ukazuje jako významný přídatný prognostický parametr a je spojena se zvýšeným rizikem vzniku cévních mozkových nebo koronárních příhod. Nejsou k dispozici žádné informace o tom, zda spironolakton rovněž ovlivňuje variabilitu krevního tlaku. Cíle: Zjistit, zda spironolakton ve srovnání s placebem podávaný po dobu 2 měsíců pacientům s rezistentní hypertenzí příznivě ovlivní variablitu krevního tlaku při ambulantním 24-hodinovém monitorování (ABPM). Metodika: Z pacientů zařazených do randomizované, placebem kontrolované studie ASPIRANT bylo vybráno 128 pacientů, u nichž byly k dispozici všechny naměřené hodnoty z vyšetření ABPM provedeného při vstupu do studie i na konci studie po 8 týdnech léčby. Tyto hodnoty byly shromážděny do databáze (celkem 10 217 měření). Byla hodnocena standardní odchylka hodnot krevního tlaku měřených v obou skupinách v celé 24-hodinové periodě, v denní periodě (9-21 hodin) a noční periodě (1-6 hodin). Výsledky: Mezi pacienty bylo 84 mužů a 44 žen průměrného věku 59,4 let. Vstupní průměrné hodnoty krevního tlaku při ABPM byly v obou skupinách srovnatelné (144,4/83,3 mmHg u spironolaktonu a 141,4/80,8 u placeba, p=0,30 a 0,14). Změny 24–hod. variability krevního tlaku mezi začátkem a koncem studie ve standardní odchylce měření ABPM byly pro systolický tlak (průměr; medián) -0.8; -1.1 u placeba a -0.5; -0.4 u spironolaktonu (p= 0.521), pro diastolický tlak -1.0; -0.6 u placeba a -0.3; -0.1 u spironolaktonu (p= 0.153). Změny variability krevního tlaku v denní i noční periodě mezi začátkem a koncem studie pro systolický i diastolický tlak mezi placebem a spironolaktonem vycházely obdobně a navzájem se signifikantně nelišily. Viz. podrobnější výsledky na konferenci. Závěr: Variabilita krevního tlaku na počátku a konci studie ani její změna v průběhu studie se v obou skupinách nelišily. Spironolakton nevede k významnému ovlivnění variability krevního tlaku při ABPM u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí.

75

CHARAKTERISTIKY GENERALIZOVANÉ SARKODIÓZY Autor: Vykoupil K., Školitelé: Žurková M. MUDr. 1, Kriegová E. Ing. Dr. 2, Zapletalová J., Mgr. Ph.D.3, Kolek V., prof. MUDr. DrSc.1 1

Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP Olomouc Ústav imunologie LF UP Olomouc 3 Katedra biofyziky LF UP Olomouc

2

Úvod: Sarkoidóza je multisystémové granulomatózní onemocnění neznámé etiologie. V současné době je velmi málo známo o rozdílech v klinických a laboratorních parametrech mezi pacienty se sarkoidózou limitovanou na plíce a těmi s generalizovanou formou sarkoidózy. Cíle: Cílem naší retrospektivní studie bylo srovnat vybrané klinické a laboratorní ukazatele u 107 pacientů se sarkoidózou limitovanou na plíce ve srovnání s 54 pacienty s generalizovaným postižením. Metodika: Do studie byli zařazeni pacienti s nově diagnostikovanou sarkoidózou limitovanou na plíce či generalizovaným postižením, kteří byli hospitalizováni od 1.1.2007 do 31.12.2011 na Plicní klinice v Olomouci. Celkem se jednalo o 161 nemocných, z toho 54 pacientů (33,5 %) mělo generalizované postižení a 107 pacientů (66,5 %) onemocnění limitované na plíce. Výsledky: U pacientů s generalizovaným onemocněním dominovala hyperkalciurie ve 31,5%, kožní postižení u 30 % případů dále postižení lymfatického systému, a to u 26 % postižení periferních a 24 % centrálních uzlin. Nebyl shledán rozdíl ve funkčních parametrech ani hodnotách krevního obrazu. Zato u žen s limitovanou formou sarkoidózy byl zjištěn vyšší počet trombocytů a vyšší hodnoty funkčního parametru VC (vitální kapacity) a FEV1 (jednovteřinové vitální kapacity) než u žen s generalizovaným onemocněním. Závěr: Pacienti s formou limitovanou na plíce byli signifikantně mladší. Přestože se u 30-50 % pacientů s plicní sarkoidózou setkáváme s mimoplicním postižením, je velmi málo známo o rozdílech v klinických a laboratorních parametrech mezi pacienty s postižením limitovaným na plíce a mimoplicní formou sarkoidózy.

76

STANOVENÍ LP-PLA2 U PACIENTŮ S ISCHEMICKOU CHOROBOU DOLNÍCH KONČETIN Autor: Wronová M. Školitel: Petřková J., MUDr., Ph.D. Laboratoř imunogenomiky a imunoproteomiky, Ústav imunologie LF UP v Olomouci a I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Fosfolipáza A2 asociovaná s lipoproteiny (Lp-PLA2) je vaskulárně specifický zánětlivý enzym, který hraje roli v tvorbě nestabilních aterosklerotických plátů. Stanovení Lp-PLA2 se začíná používat k posouzení rizika aterosklerózy zejména v koronární lokalizaci. Ischemická choroba dolních končetin (ICHDKK) je další, relativně frekventní lokalizací aterosklerózy s často závažnými důsledky; údaje o stanovení Lp-PLA2 u těchto pacientů jsou omezené. Cíl: Cílem práce bylo proto stanovit Lp-PLA2 u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin (ICHDKK) a u zdravých, kontrolních jedinců. Metodika: Hladinu Lp-PLA2 v séru pacientů s ICHDKK (n=35) a u zdravých kontrol (n=98) jsme stanovili metodou ELISA. Výsledky: Naměřené hodnoty Lp-PLA2 u pacientů s ICHDKK (435±20,39 ng/ml) byly zvýšeny oproti hodnotám, které byly zjištěny u kontrolních jedinců (366±4,6 ng/ml), p<0.001. Závěr: Zvýšená hladina Lp-PLA2 u pacientů s ICHDKK poukazuje na možné využití tohoto markeru v pomocné diagnostice aterosklerotického postižení dolních končetin.

Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030

77

NOVÉ PŘÍSTUPY K VERZI NEVALVULÁRNÍ FIBRILACE SÍNÍ, SROVNÁVÁNÍ EFEKTIVITY A DLOUHODOBÉHO UDRŽENÍ SINUSOVÉHO RYTMU U PACIENTŮ S ISCHEMICKÝM POSTIŽENÍ MYOKARDU A PACIENTŮ BEZ POSTIŽENÍ MYOKARDU. Autor: Žemla P. Školitel: Kováčik F., MUDr. I. interní klinika – kardiologická, LF UP v Olomouci Úvod: Fibrilace síní je jedna z nejčastějších poruch srdečního rytmu. I když bezprostředně neohrožuje na životě, výrazně zhoršuje kvalitu života. Rizikové faktory vzniku fibrilace síní jsou hypertenze, srdeční selhání, ICHS a chlopenní vady. Nejzávažnější komplikaci fibrilace síní je vytvoření nástěnného trombu s následnou embolizaci, především do centrálního mozkového systému. Při dnešních léčebných možnostech stoupá v odborné i laické společnosti poptávka po nastolení a udržení sinusového rytmu. Elektrická kardioverze je jednou z metod jak docílit restituci sinusového rytmu. Cíle: Zjistit, zda je u skupiny pacientů po revaskularizaci (kompletní/parciální) myokardu pro ischemickou chorobu srdeční (objektivizovaná tomografickou scintigrafii myokardu, koronarografickým vyšetřením) kardioveze a dlouhodobé udržení sinusového rytmu efektivnější, něž u pacientů s ischemickou chorobou srdeční, kteří revaskularizaci z nějakého důvodu neabsolvovali. Metodika: V kooperaci s kardiochirurgickou klinikou Fakultní nemocnice Olomouc byla vytvořena kohorta 1050 pacientů, kteří v období 2006- 2011 podstoupili elektrickou kardioverzi. Z toho má cca 1/3 pacientů vyjádřený různý stupeň ischemické kardiopatie. Z důvodu objemnosti dat, bude jejich další zpracování předmětem několika následujících měsíců. Výsledky: Toho času nelze prezentovat. Závěr: V souhrnu co do počtu pacientů rozsáhlá databáze, předpoklad získání zajímavých statistických údajů s možností prezentace i na mezinárodním fóru.

78

KLINICKÉ OBORY – CHIRURGICKÉ

ANYLÝZA LABORATORNÍCH A KLINICKÝCH PARAMETRŮ U PŘEDČASNÝCH PORODŮ NOVOROZENCŮ S VELMI A EXTRÉMNĚ NÍZKOU PORODNÍ VÁHOU. Autor: Bednář J. Školitel: Procházka M., doc. MUDr. Ph.D.1 Spoluautor: Hálek J., MUDr. 2 1

Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Novorozenecké Odd. FN Olomouc

2

Úvod: Od roku 1997 probíhá v ČR cílený sběr dat perinatální mortality (PM) dětí s velmi nízkou porodní hmotností (VNPH) a extrémně nízkou porodní hmotností (ENPH). Závěry analýz údajů o PM a faktorech, které se podílejí na jejích změnách, nabývají na významu a spolehlivosti až na základě longitudinálního hodnocení, V období 2000–2009 se podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) perinatální mortalita snížila ze 4,4/1000 porodů v roce 2000 na 3,56/1000 porodů v roce 2009. Cíle: Zhodnotit klinické a laboratorní parametry u porodu dětí s VNPH a ENPH narozených v letech 2009–2011 na Porodnicko-gynekologické klinice Fakultní nemocnice (FN) Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (LF UP). Typ studie: Retrospektivní epidemiologická studie. Metodika: Vyhodnocení laboratorních a klinických parametrů u porodů dětí <1500 gramů (g) probíhalo retrospektivně z dostupné dokumentace Novorozeneckého oddělení a Porodnicko-gynekologické kliniky. Výsledky: Za sledované období jsme vyhodnotili stav a průběh porodu u 271 novorozenců od roku 2009 do roku 2011. Chlapců se narodilo 111 a děvčat 151. Jejich průměrná hmotnost byla 1122,94 g. V našem souboru jsme měli 18 dvojčat a 3 trojčata. 9 novorozenců zemřelo. Celkem jsme na našem pracovišti odvedli 177 císařských řezů a 22 matek porodilo vaginálně. 24 pacientek mělo při přijetí elevované C reaktivní protein (CRP), antibiotika jsme podali 144 pacientkám a kortikoidy dostalo celkem 124 pacientek. Závěr: Předčasný porod představuje jeden ze základních a největších problémů současného porodnictví. Narůstající počet jak spontánních, tak iatrogenních předčasných porodů, které v České republice představují závažný společenský problém. Analýza klinických dat představuje jeden z možných způsobů jak tento nepříznivý trend zvrátit.

81

INFORMOVANOST O HPV INFEKCI U STŘEDOŠKOLÁKŮ Autoři: Bednářová A., Osovská M. Školitel: Oborná I., doc. MUDr. Ph.D. Porodnicko - gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Lidské papilomaviry (HPV) způsobují řadu onemocnění včetně karcinomu děložního čípku. Riziko jejich vzniku stoupá s promiskuitním chováním jedince. Preventivním opatřením je dostatečná informovanost o způsobu přenosu a rizicích HPV a také očkování proti některým subtypům HPV. Cíle: Posoudit informovanost SŠ/VŠ studentů pomocí anonymních dotazníků hodnotících způsob přenosu a rizik spojených s HPV z hlediska věku, pohlaví, typu školy a velikosti aglomerace. Metodika: Úroveň znalostí byla hodnocena na dvou desítkách SŠ a VŠ po celém území České republiky ve spolupráci s odborem školství KÚ Olomouckého kraje a firmou Avenier. Studenti vyplnili dotazníky, které testovaly jejich dosavadní znalosti o dané problematice, pak následovala přednáška o HPV infekci s diskuzí. Získaná data byla statisticky zpracována pomocí chí-kvadrát testu, Kruskal testu a Wilcox testu se signifikancí na p = 0,05. Výsledky: Projektu se zúčastnilo 1275 studentů, 352 mužů a 923 žen ve věku 15 – 25 let. Jejich průměrný věk byl 17,5 roku. Dostatečné znalosti o HPV infekci prokázalo pouze 50 % respondentů. Průměrný počet sexuálních partnerů byl 2,5. Prokázali jsme vliv pohlaví a věku na úroveň informovanosti – ženy a respondenti nad 20 let byli signifikantně lépe informováni. Počet sexuálních partnerů se zvyšoval v závislosti na věku stejně u obou pohlaví. Signifikantně vyšší počet partnerů měli studenti na školách zdravotnických a ostatních (SOŠ, OA) oproti gymnáziím. Celková proočkovanost studentů byla 26,5 %. Rozdíly v proočkovanosti v závislosti na pohlaví, věku a typu školy nebyly statisticky významné. U dotázaných respondentů z menších aglomerací byla proočkovanost procentuálně vyšší než u respondentů z aglomerací větších. Závěr: Úroveň znalostí středoškoláků o přenosu a rizicích HPV není podle našeho názoru dostatečná, také proočkovanost této populace je relativně nízká. Je nutné pokračovat v edukaci, ideálně cíleně na populaci před zahájením sexuálního života.

82

GENETICKÉ DISPOZICE VZNIKU HERNIÍ A JEJICH RECIDIV Autor: Fojtíková M. Školitel: Hasala P., MUDr. PhD. AGEL a. s., SMN – Nemocnice Přerov, chirurgické oddělení Úvod: Operace hernie je jedním z nejčastějších zákroků na chirurgických odděleních. I přes značné technické pokroky dochází u části pacientů k časným recidivám. Genetické dispozice by mohly vysvětlit vývoj hernií i vznik časných recidiv alespoň u určité podskupiny pacientů. Složení kolagenu má velký význam nejen pro integritu tkání a odolnost proti namáhání v tahu, ale také pro dostatečné zhojení po poranění tkání. Geneticky dané poruchy v metabolismu kolagenu tak mohou přispívat ke vzniku hernií i vysoké frekvenci recidiv. Cíle: Cílem naší práce bylo zjistit, zdali je vznik a recidiva hernií podmíněna genetickými faktory. Metodika: Tato retrospektivní studie byla provedena pomocí metody dotazníkových šetření. Studie zahrnuje 107 pacientů, kteří byli sledovaní ve specializované poradně pro léčbu kýly v období od července 2012 do dubna 2013. Zajímali jsme se především o pozitivitu rodinné anamnézy na výskyt hernií. Výsledky: Ze 107 pacientů ve věku od 18 do 85 let byla pozitivní rodinná anamnéza u 33 (30,8%). U 35 pacientů, u kterých se vyskytla recidiva, byla pozitivní rodinná anamnéza u 14 (40%). Fisherův přesný test neprokázal signifikantní závislost mezi pozitivitou rodinné anamnézy a výskytem recidiv. Hladina signifikance testu p = 0,183. Závěr: Pozitivní rodinná anamnéza na výskyt kýl v rodině nebyla v naší studii statisticky potvrzena jako rizikový faktor pro recidivu hernií. Nicméně procento pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou a recidivou je nezanedbatelné. V zahraničních studiích, které obsahují více pacientů je pozitivní rodinná anamnéza potvrzena jako rizikový faktor pro rozvoj i recidivu hernií. Studie ukázaly, že u těchto pacientů je snížený poměr kolagenu typu I/III a vyšší hladina metaloproteináz. Zvýšená proteolytická aktivita může způsobit strukturální slabost tkáně a tím i zhoršenou regeneraci, hojení tkáně a tvorbu jizvy. Je tedy možné, že velikost našeho souboru mohla ovlivnit konečný výsledek

83

NESTIN V PRŮKAZU NEOVASKULARIZACE U VARIXŮ DOLNÍCH KONČETIN Autoři: Hanincová V., Kubalová L. Školitel: Herman J., doc. MUDr. Ph.D. II. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Recidiva varixů je, i přes zlepšení v diagnostice i léčbě, častým a ekonomicky náročným problémem při terapii varixů dolních končetin. Její léčba vyžaduje přesné určení míst refluxů před chirurgickým výkonem. Příčinou může být safenofemorální a/nebo safenopopliteální inkompetence, primární insuficience perforátorů. Další příčinou recidivy bývá prostá progrese choroby. Cíl: Cílem práce je určit příčiny recidivy varixů a navrhnout optimální způsob léčby. Metodika: Retrospektivní analýza 182 končetin reoperovaných na II. chirurgické klinice za 15 let s ročním prospektivním histologickým a histochemickým vyšetřením (nestin) žil v třísle. V diagnostice rutinně využíváme barevnou duplexní ultrasonografii. Výsledky: Ze 182 končetin s recidivou varixů byla identifikována refluxní místa u 164 (90 %). Dvě místa refluxu na jedné končetině současně byla diagnostikována u 10 končetin, tři místa refluxu u 9. Insuficientní perforátory byly příčinou recidivy u 5 končetin. Refluxní místa nebyla zjištěna u 18 končetin (10 %) s recidivou varixů. Při cíleném pátrání po neovaskularizaci bylo nalezeno 7 končetin, u kterých by ultrazvukový nález připouštěl tuto diagnózu. Následné histologické a histochemické vyšetření (nestin) však neovaskularizaci nepotvrdilo. Závěr: Hlavní příčinou recidivy varixů byl reflux, zejména v oblasti safenofemorální a safenopopliteální junkce. Reflux perforátorů byl většinou doprovázen inkompetencí safenofemorální nebo safenopopliteální junkce., tzv. sekundární reflux. Izolovaný, primární reflux perforátorů je méně častý. U 10 % končetin nebyl reflux nalezen. Neovaskularizaci nepovažujeme za významnou z hlediska recidivy varixů.

84

HOJENÍ RÁNY V ZÁVISLOSTI NA HODNOTÁCH GLYKEMIE U PACIENTŮ S DIABETES MELLITUS Autor: Homolková L. Školitel: Hrabalová M., MUDr. Ph.D. II. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Diabetes mellitus je metabolické onemocnění projevující se hyperglykémií. Hlavní dva typy jsou diabetes mellitus závislý a nezávislý na inzulinu. U tohoto onemocnění se vyskytuje velké množství mikro- a makrovaskulárních komplikací. Častou komplikací jsou také infekce. Cíle: Cílem naší studie bylo ověřit nebo vyloučit v literatuře udávaný vyšší výskyt infekčních ranných komplikací při hojení rány po chirurgických výkonech v souvislosti s hyperglykemií u pacientů s diabetes mellitus. Metodika: 135 pacientů hospitalizovaných na JIP 1. chirurgické kliniky FNOL, z toho 83 mužů a 52 žen. Průměrný věk pacientů 67,3 let. Z celkového počtu mělo 46 pacientů diabetes mellitus závislý na inzulinu, 89 pacientů nezávislý na inzulinu. 93 pacientů podstoupilo laparotomii a 42 torakotomii. V časovém období 1/2010 až 7/2011 jsem vybrala soubor pacientů s diabetes mellitus operovaných na 1. chirurgické klinice FNOL. Zjistila jsem, zda se u nich vyskytuje typ závislý nebo nezávislý na inzulinu, jaký podstoupili výkon a jaké byly hodnoty jejich glykemie 3 dny po operaci. Jako reprezentativní údaj byl použit medián hodnot. Zároveň jsem vyhledala, zda se jejich pooperační rána hojila per primam nebo z důvodu přítomné ranné infekce per secundam. Výsledky: U primárního hojení se glykemie pohybovala v rozmezí 4,8 – 17,4 mmol/l, medián 8,1 mmol/l. U sekundárního hojení se glykemie pohybovala v rozmezí 5,5 – 17,7 mmol/l, medián 7,5 mmol/l. U pacientů s mediánem glykémie nad 9,0 mmol/l bylo sekundární hojení rány zjištěno ve 12,5% případů, u pacientů s mediánem glykémie do 9,0 mmol/l byl zjištěn výskyt sekundárního hojení rány v 16,1% případů. U pacientů s operací v oblasti břicha bylo sekundární hojení rány zjištěno ve 20,4% případů, u pacientů s operací v oblasti hrudníku byl zjištěn výskyt sekundárního hojení rány ve 2,4% případů. Závěr: Došly jsme k závěru, že hyperglykemie u pacientů s diabetes mellitus neovlivňuje průběh hojení pooperační rány. Souvislost naopak byla prokázána mezi lokalitou operace a hojením rány, kdy častěji bylo sekundární hojení zjištěno u pacientů po laparotomii.

85

TUMORY HRUDNÍ STĚNY Autor: Klimešová D . Školitel: Chudáček J., MUDr. I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Jedinou kurativní metodou v léčbě nádorů hrudní stěny (primárních či sekundárních) zůstává již několik století chirurgická radikální resekce navzdory pokrokům v onkologické léčbě. Každý pacient s tumorem hrudní stěny by měl projít multidisciplinární komisí, která přesně stanoví postup léčby. Dle lokalizace nádoru se u velké většiny pacientů na léčbě podílí hrudní a plastický chirurg, popřípadě i neurochirurg. Cíle: Stanovení procenta výskytu morbidity a mortality po resekcích hrudní stěny pro primární či sekundární maligní tumory. Určení nejčastějšího typu nádoru, pro něž byla provedena resekce hrudní stěny. Sledování délky hospitalizace a nutné umělé plicní ventilace po resekcích. Dále určení nejlepšího možného postupu k rekonstrukci hrudní stěny. Metodika: Formou retrospektivní studie pomocí Nemocničního informačního systému sestaven soubor pacientů po resekci hrudní stěny pro primární či sekundární tumor na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc v době od 1. 1. 2005 do 31.12.2012. U každého pacienta byl zaznamenán věk, operační diagnóza, operační výkon, histologická povaha nádoru, předoperační a pooperační onkologická léčba, předoperační komorbidity, pooperační komplikace, umělá plicní ventilace a recidivy. Výsledky: 57 pacientů (39 mužů a 18 žen) ve věku od 16 do 86 let podstoupilo resekci hrudní stěny z důvodu primárního tumoru u 51 % a sekundárního tumoru u 49 % pacientů. U každého pacienta byla provedena minimálně resekce jednoho žebra nebo parciální resekce sterna. U 22 pacientů byla použita k rekonstrukci síťka, u 10 byla síťka překryta svalovým lalokem. U 16 pacientů se objevily pooperační komplikace – nejčastěji infekce v ráně, pneumotorax a fluidotorax. Prodloužená umělá plicní ventilace byla nutná v 11 případech. V pooperačním období byl zaznamenán jeden exitus. Průměrné přežívání živých pacientů po maligních tumorech bylo 43 měsíců. Průměrné přežívání mrtvých pacientů po maligních tumorech 31 měsíců. Závěr: Z této analýzy pacientů, kteří podstoupili resekci hrudní stěny pro tumor, se jeví jako bezpečná varianta radikální operace, která má pro pacienta významný benefit vzhledem k přežívání a kvalitě života.

86

KLINICKÉ PROGNOSTICKÉ FAKTORY KARCINOMU SLINNÝCH ŽLÁZ Autor: Klimovičová B. Školitel: Brož M., MUDr. Otolaryngologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinomy slinných žláz se na celkovém počtu malignit podílejí asi jen 1%. Všeobecnou charakteristikou této nádorové skupiny je značná morfologická i biologická rozmanitost i v rámci jedné histopatologické jednotky, jež způsobuje potíže v diferenciální diagnostice a prognóze. Není proto překvapující, že stále více pozornosti je věnováno molekulárněbiologickým markerům. Jedním ze zkoumaných onkoproteinů je C-kit. Ze všech salivárních karcinomů je nejvíce exprimován adenoidně cystickým karcinomem, v rozmezí 67-100%. Cíle: Zhodnocení korelace exprese onkoproteinu C-kit s prognózou u adenoidně cystického karcinomu. Metodika: Imunohistochemická analýza C-kit byla provedena u 11 pacientů s diagnostikovaným adenoidně cystickým karcinomem za užití formalinem fixovaných, do parfínu zalitých tkáňových řezů. Byly použity polyklonální protilátky proti transmembránovému tyrozinkinázovému receptoru CD117/c-kit. Za C-kit negativní byly považovány nádory s úplnou absencí reakce. Pozitivní se hodnotí semikvantitativně. Výsledky: Hodnocení je zatím ve statistickém zpracování. Závěr: Korelaci s prognózou zatím nelze hodnotit.

87

BEZSTEHOVÁ CHIRURGIE SÍTNICE Autor: Kopecký A. Školitel: Prachařová Z., MUDr. Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Epiretinální membrána (ERM) progresivní onemocnění, které může vést k poškození visu až slepotě pacienta. ERM jsou fibrotické proliferace na povrchu makulární krajiny. Rozlišujeme idiopatickou ERM a sekundární ERM (na podkladě jiného onemocnění). Indikací k operačnímu řešení jsou subjektivní obtíže pacienta. ERM rozdělujeme podle Gasse do 3 stupňů na základě výskytu membrány, deformací sítnice a sekundární vaskularizace. Stupeň 0 - průsvitné, bez retinální deformace Stupeň 1 – membrána způsobující nařasení sítnicového povrchu Stupeň 2 – deformace všech vrstev sítnice, cystoidní edém, neovaskularizační projevy. Cíle: V práci byly zhodnoceny funkční výsledky operací idiopatické ERM stupně 2 dle Gasse cestou bezstehové pars plana vitrektomie (PPV). Metodika: Do studie byli zahrnuti pacienti indikovaní k 23 G PPV pro idiopatickou ERM. Operace byla standardní 23 G PPV s peelingem ERM po nabarvení membránovou modří. Naší metodou byla retrospektivní studie, kdy jsme ze zdravotnické dokumentace vyhledali visus pacienta v den přijetí k operaci a tuto hodnotu jsme porovnávali s hodnotou visu získanou při kontrole nejdříve za 3 měsíce po provedené operaci. Pacienti, jež v mezidobí prodělali trauma nebo operaci katarakty byli ze studie vyřazeni. Jako výchozí způsob hodnocení visu jsme používali logaritmické optotypy. Za zlepšení bylo bráno zlepšení visu o jeden a více řádků. Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 72 pacientů, ve věku od 48 do 88 let. Průměrný věk byl 72,1 let. 3 pacienti (4,2 %) byli ze studie vyřazeni z výše uvedených důvodů. U 59,7 % pacientů došlo ke zlepšení, u 12,5 % ke stabilizaci visu. U 23,6 % pacientů došlo ke zhoršení visu. Závěr: 23 G Pars plana vitrectomie je bezpečná a účinná metoda při léčení poruchy visu z důvodu zjištěné idiopatické ERM. Je vhodné poznamenat, že výsledky byly ovlivněny tím, že část pacientů byla fakická. Po PPV lze očekávat progresi katarakty. Pro úplnou objektivitu by bylo ideální, aby všichni sledování pacienti byli artefakičtí.

88

VARIANTS OF VISCERAL BRANCHES OF ABDOMINAL AORTA Authors: Chelva R., Krušinová A. Supervisor: Chmelová J., doc. MUDr. Ph.D. Department of Radiology FN Olomouc, LF UP in Olomouc Background: Preoperative knowledge of any vascular variations in the major branches of the abdominal aorta facilitates various surgical and interventional radiological procedures in the abdominal region whilst preventing iatrogenic injury. Objective: The purpose of the study was to visualise and thus estimate the incidence of vessel anomalies in the major branches of the abdominal aorta as detected by abdominal computed tomography (CT) with contrast or angiography. Methods: The study included 117 patients (62 females and 55 males) who underwent an abdominal CT with contrast or an angiography, performed between February and March 2013 for various reasons and were retrospectively evaluated. CT examinations were performed on either a 64-row CT scanner LightSpeed VCT or on a 16-row scanner LightSpeed RT16 at the Department of Radiology of University Hospital Olomouc. In each patient the coeliac trunk, superior mesenteric artery, left and right renal arteries, and inferior mesenteric artery were all visualised. It was also possible to visualize the renal veins. Results: In 117 patients, we found 13 (11.10%) anatomical variations: 8 (6.84%) patients with abnormalities of coeliac trunk and superior mesenteric artery, 4 (3.42%) patients with double left renal arteries, 1 (0,85%) patient with double renal veins on both sides. Then there were 6 (5.13%) patients with left renal vein passing behind aorta and several other interesting findings. Conclusions: The majority of variations were found in the coeliac trunk and left renal arteries. The CT examination has high sensitivity in the detection of variants of visceral branches of abdominal aorta.

89

VÝSLEDKY APLIKACE TRIAMCINOLONU U PACIENTŮ S CYSTOIDNÍM MAKULÁRNÍM EDÉMEM PO VENÓZNÍCH OKLUZÍCH NA SÍTNICI Autoři: Macurová M., Rybáriková M. Školitel: Bábková B., MUDr. Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Cystoidní makulární edém (CME) je nahromadění tekutiny v plexiformní vrstvě sítnice a vnitřní vrstvě jader. Cystoidní prostory v oblasti fovey jsou primárně způsobeny změnami stěny kapilár, které vedou k poruše hematoretinální bariéry a průniku tekutiny. Etiologií CME jsou cévní změny v makule u diabetes mellitus, hypertenze, venózní okluze na sítnici, choroidální neovaskularizace a chronické uveitidy. Jednou z léčebných metod obnovy morfologického tvaru normální sítnice a tím i obnovy zrakových funkcí je intravitreální aplikace Triamcinolonu se silným antiedematózním účinkem. Cíle: Zhodnotit účinnost léčby CME po venózních okluzích na sítnici intravitreální aplikací Triamcinolonu v dávce 4 mg v 0,1 ml, funkční zlepšení visu o víc než 5 písmen, anatomické zlepšení dle OCT s výsledkem poklesu edému o více než 60 mí a délku do nástupu recidivy CME. Metodika: Retrospektivní zhodnocení pacientů Oční kliniky FN Olomouc v letech 2006–2012. Počet pacientů 174, průměrný věk 67 let, počet aplikací 250. Diagnóza se stanovila na základě vyšetření zrakové ostrosti, nitroočního tlaku, biomikroskopického vyšetření a OCT (optická koherenční tomografie). OCT je neinvazivní bezkontaktní metoda pro zobrazení strukturálních změn sítnice, vhodná pro diagnostiku, posuzování progrese a úspěšnosti léčby. Kontrola proběhla do 1 měsíce od aplikace. Výsledky: Léčba byla úspěšná u 72% pacientů, kdy došlo k funkčnímu nebo anatomickému efektu, zlepšení obou parametrů nastalo u 48,4%, žádný efekt léčby se neprojevil u 15,6%. Průměrná délka doby do recidivy byla 96 dní. Závěr: Lze říci, že intravitreální aplikace Triamcinolonu je účinnou léčebnou metodou v terapii CME u venózních okluzí. Nevýhodou je relativně krátkodobé působení v horizontu měsíců a tím i nutnost reaplikace Triamcinolonu. Důležité je také zahájit terapie co nejdříve od vzniku venózní okluze, protože dlouhodobá perzistence CME vede k destrukci buněk centrální části sítnice a tím k nevratnému poškození vizu.

90

ECHOKARDIOGRAFICKÉ SLEDOVÁNÍ DLOUHODOBÝCH VÝSLEDKŮ MITRÁLNÍCH PLASTIK Autor: Machačová M. Školitel: Marcián P., MUDr. Ph.D. Kardiochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouc Úvod: Mitrální regurgitace (MR) má i přes snižující se podíl revmatické choroby srdeční v populaci vzestupnou tendenci, což je způsobeno hlavně rostoucí incidencí chronické ischemické mitrální regurgitace jako důsledku ICHS. Nejčastěji prováděnou operací v léčbě MR je mitrální redukční anuloplastika (MRA). Cíle: Zjistit vliv provedené MRA na velikost srdečních oddílů, ejekční frakci levé komory (EFLK) a udržení sinusového rytmu (SR) ve sledovaném časovém období. Pokusit se stanovit faktory ovlivňující selhání MRA s rekurencí MR. Metodika: V souboru 418 pacientů operovaných pro MR v letech 2002-2011 byly sledovány základní demografické údaje a dále echokardiografické parametry MR (EFLK, velikost srdečních oddílů, stupeň MR) před operací, 3 měsíce po ní a s několikaletým odstupem. Získané hodnoty pak byly následně porovnány a statisticky zpracovány. Výsledky: Statisticky signifikantní rozdíly (p < 0,0001) mezi vstupním měřením, po 3 měsících i při posledním měření byly prokázány pro stupeň MR, velikost levé síně, velikost levé komory v systole a diastole, a stupně NYHA, kdy u všech parametrů došlo k poklesu hodnot. U celkem 16,3% pacientů došlo ke změně z fibrilace síní na SR (p = 0,019). Selhání MRA signifikantně koreluje s věkem pacientů (p = 0,001), kdy pacienti se selháním MRA měli signifikantně vyšší věk (medián 71 let vs. 66 let). Závěr: Operační řešení MR pomocí MRA je v dlouhodobém sledování velmi efektní a pro pacienta přínosné s prokázanou redukcí původně dilatovaných srdečních oddílů a zlepšením tolerance zátěže hodnocené dle NYHA. U pacientů ve vyšším věku je přínos MRA nutné vzhledem k častější rekurenci MR pečlivě uvážit.

91

NEINVAZIVNÍ PRENATÁLNÍ DIAGNOSTIKA RHD A KELL GENETYPU PLODU Autor: Musil V. Školitel: Ľubušký M., doc. MUDr. Ph.D. Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Existují dva důvody zavedení pro neinvazivní stanovení RHD a KELL genotypů v raném stádiu těhotenství. 1) Chcete-li určit plody a novorozence, kteří jsou ohroženi hemolytickým onemocněním u aloimunizovaných těhotných žen; 2) Zabránit aloimunizaci během těhotenství; Momentálně neexistuje žádná metoda validace na reprezentativním počtu vzorku v České republice, který by umožnil zavést metodiku do klinické praxe. Cíle: Vytvoření a zavedení metodického postupu pro neinvazivní stanovení RHD genotypu plodu z volné fetální DNA cirkulující v periferní krvi těhotné ženy do klinické praxe. Posouzeni citlivosti inovované metodiky pomocí ředící řady a vnitřní kontroly amplifikace. Zjištěni detekčního limitu minoritního zastoupeni RHD+/- genotypu ve vzorku RHD-/-. Metodika: 1) TaqMan real-time PCR bez vnitřní kontroly amplifikace; 2) Stanovení prahu citlivosti a kalibrace RHD multiplexu TaqMan real-time PCR multiplexem s vnitřní kontrolou amplifikace a kapilární elektroforézou – minisekvenací (SNaPshot - multiplex) s vnitřní kontrolou amplifikace. Výsledky: 1) RHD pozitivní nebo RHD negativní plod byl určen na základě amplifikačních křivek z realtime PCR systému, které odpovídají stanoveným parametrům pro hodnoceni výstupních dat s využitím série kontrol amplifikace a kontaminace; 2) Metody TaqMan real-time PCR systém a minisekvenace byly schopny detekovat 0,22 % zastoupeni RHD+ / - ve vzorku RHD-/-. Minisekvenační systém je vhodný k rozlišeni RHD pozitivních homozygotů a heterozygotů. Závěr: V současné době námi zavedený postup založeny na detekci exonu 7 genu RHD a sérii paralelních kontrol kontaminace a amplifikace je využívaný v klinické praxi. Obě nově vypracované metody by měly být spolehlivější a po validaci na rozsáhlejším souboru mohou byt zavedeny do klinické praxe. Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT-11004-3/2010, NT-12225-4/2011.

92

OPERACE DEGENERATIVNÍ SPONDYLOLISTÉZY BEDERNÍ PÁTEŘE NOVOU METODOU NITROKLOUBNÍ FÚZE Autor: Novák V. Školitel: Hrabálek L., doc. MUDr. Ph.D. Neurochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Degenerativní spondylolistéza lumbosakrální páteře bývá provázena hypertrofií meziobratlových kloubů, které vznikají jako reakce na nestabilitu páteřního segmentu. V důsledku translačního posunu a kloubních změn páteřní kanál stenotizuje. Tyto změny jsou často velmi dobře kompenzovány a klinicky se projeví po mnoha letech pokročilými změnami provázenými klaudikačními obtížemi. Po té je již možné jen chirurgické řešení, které musí řešit problém páteřní stenózy a současně páteřní nestability. Dekomprese nervových struktur a stabilizace páteře je obecným požadavkem, kterého lze docílit mnoha metodami. Cíl: Cílem práce je prezentace vlastního postupu chirurgické léčby s radikální oboustrannou dekompresí páteřního kanálu laminektomií, transpedikulární fixací segmentu a artrodézou pomocí originální metody oboustranné nitrokloubní fúze. Metodika: Soubor tvoří 17 pacientů s degenerativní spondylolistézou operovaných od 1.1.2011 do 1.1.2012 na Neurochirurgické klinice FN Olomouc. Předoperačně jsme hodnotili Oswestry disability index (ODI), Visual analog pain scale (VAS) a klaudikační interval. Pooperačně bylo u všech pacientů provedeno CT vyšetření v intervalu 1 rok po operaci. Na základě CT vyšetření byla zhodnocena míra fúze operovaných intervertebrálních kloubků, kde jsme hodnotili denzitu v HU. Hodnota 350 HU a více v oblasti kloubní štěrbiny potvrzovala kostní fúzi. Pooperačně bylo opět zhodnoceno ODI, VAS a klaudikační interval. Výsledky: Průměrná hodnota ODI představuje zlepšení o 54,3% a výsledky VAS o 72,1%. Po operaci byla chůze u 14 pacientů bez omezení a u zbývajících 3 pacientů došlo k prodloužení klaudikačního intervalu v průměru o 1115m. Denzita kloubní štěrbiny byla u všech operovaných intervertebrálních kloubků větší než 350HU, což potvrzuje spolehlivou kostní fúzi. Závěr: Použití intraartikulární fúze u operace degenerativní spondylolystézy je metoda nová, která zatím nebyla publikovaná. Naše výsledky ukazují, že se jedná i o metodu úspěšnou.

93

VARIANTY ODSTUPŮ CÉV Z AORTÁLNÍHO OBLOUKU U PACIENTŮ VYŠETŘENÝCH NA VÝPOČETNÍ TOMOGRAFIÍ Autor: Nováková V. Školitel: Chmelová J., doc. MUDr. PhD. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Varieta je vrozená odchylka od normálního anatomického uspořádní cév, vyskytujícího se pravidelně a nejčastěji v dané populaci, která nečiní nositeli obtíže. Jejich detekcí a hodnocením lze lépe objasnit anatomické poměry a využít tyto ke snadnější a bezpěčné orientaci při chirurgických výkonech v dané oblasti. Cíle: Na souboru pacientů vyšetřených výpočetní tomografií zjistit variety odstupů cév z aortálního oblouku a jejich četnost. Porovnat výsledky s údaji v literatuře. Metodika: Na 490 CT vyšetřeních pacientů Radiologické kliniky FN Olomouc a Vojenské nemocnice Olomouc byla zhodnocena oblast aortálního oblouku a byly vyhodnocovány odstupy hlavních větví: truncus brachiocephalicus (TB), arteria carotis communis sinistra (ACC l.sin.) a arteria vertebralis sinistra (AV l.sin.) K hodnocení byly použity multiplanární rekonstrukce získané z dat 64řadého CT přístroje Light Speed VCT a 16-řadého CT přístroje LightSpeed RT16. Výsledky: Z celkového počtu 490 hodnocených CT byla nalezena varieta v 79 případech, tj.16%. Nejčastěji se vyskytoval společný odstup ACC l.sin. a truncus brachiocephalicus u 57 pacientů, tj. v 11%. U 12 případů byla zjištěna varieta v podobě samostatně odstupujcí a.vertebralis sinistra. Ve 3 případech odstupovala ACC sinistra až truncus brachiocephalicus, 3krát byla diagnostikován odstup a.subclavia dextra jako poslední z oblouku v levo (tj. a.lusoria). Po 1 nálezu byl zastoupen pravostranný oblouk a samostatný odstup všech velkých větví aorty. Závěr Celkový počet variet v souboru (16%) odpovídá údajům v literatuře. Nejčastěji se vyskytoval společný odstup ACC l.sin. a truncus brachiocephalicus v 11% případů. CT vyšetření má vysokou senzitivitu při detekci variant odstupů cév z aortálního oblouku.

94

ARTROSKOPICKY ASISTOVANÉ STABILIZACE RAMENNÍHO KLOUBU Autor: Petrů T. Školitel: Neoral P., MUDr. Ortopedická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Ramenní nestabilita je stav, který postihuje zejména mladé aktivní lidi. Ve většině případů se k operativě nestability používají artroskopické techniky. Artroskopická metoda nabízí méně invazivní techniku opravy Bankartovy léze. Velmi důležitým je odhalení možných prediktorů zodpovědných za selhávání artroskopicky provedených stabilizačních výkonů na ramenním kloubu. Cíle: Prezentace souboru 45 pacientů, kteří podstoupili na ortopedické klinice FNOL ASK (artroskopickou) re-stabilizaci ramenního kloubu pro selhání předešlé stabilizace. Hledali jsme hlavní faktory spolupodílející se na vyšším riziku selhávání ASK stabilizace ramenního kloubu. Metodika: Retrospektivní studie. Do souboru byli zařazeni všichni pacienti, kteří na ortopedické klinice FNOL podstoupili re-operaci. Rozlišovali jsme, zda šlo o traumatickou nebo atraumatickou etiologii nestability ramenního kloubu. Naším východiskem byla zjištěná anamnestická, demografická, klinická a perioperační data. Celkem jsme sledovali 30 parametrů. Výsledky: V souboru 45 pacientů bylo 6 žen. Průměrný věk v době re-operace byl 28 let. 17 pacientů provozovalo kontaktní sporty, z nich 12 na profesionální úrovni. Ve 24 případech byla při primárním stabilizačním výkonu nalezena kostní ztrátová léze typu kostního Bankartova defektu glenoidu či HillSachsovy léze hlavice humeru. Závěr: Selhání ASK stabilizace ramenního kloubu má multifaktoriální etiologii. Hlavní rizikovou skupinou jsou především muži, kteří provozují kontaktní sporty. Nejdůležitější je správné vyšetření pacienta a zvolení adekvátního stabilizačního výkonu. Velmi významnou roli při selhávání stabilizačního výkonu hraje samotné provedení výkonu se správnou volbou typu a počtu implantátů, respektive vláken. Na selhávání ASK stabilizace se významně podílí Bankartův defekt glenoidu nebo Hill-Sachsova léze hlavice humeru.

95

SLEDOVÁNÍ STABILITY VÍZU NA ETDRS OPTOTYPU V ČASE Autoři: Prokopová Z., Hellsteinová Z. Školitel: Jirková B., MUDr. Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Zraková ostrost (vízus) do dálky se standardně hodnotí pomocí Snellenových optotypů. U pacientů s onemocněním žluté skvrny sítnice (makuly) se dnes používají tzv. ETDRS (Early Treatment Diabetic Retinopathy Study) optotypy. Tyto optotypy jsou u pacientů s makulopatiemi vhodnější, protože hodnotí celkový počet všech přečtených znaků/písmen, nikoliv pouze řádek o určité velikosti znaků. Zásadní rozdíl je tedy v tom, že pacienti s makulopatií mají často zhoršené pouze centrální vidění, nebo vidí excentricky. Mohou tedy číst např. jen okrajová písmena optotypu, zatímco centrální vždy chybí, nebo čtou pouze pravou či levou polovinu optotypu. Takže zatímco by na Snellenově optotypu odpovídala hodnota vízu řádku, kde již pacient udělá chybu, u ETDRS optotypů pokračuje dále až k nejmenšímu písmenu, které ještě přečte. Výsledkem je vždy součet všech přečtených písmen. Pro klinickou praxi je tato metoda více vypovídající při hodnocení progrese makulárního onemocnění či naopak jeho zlepšení jako adekvátní odpověď na terapii. Cíle: Vzhledem k tomu, že jsou dnes velmi přísná kriteria pro zařazování pacientů k léčbě makulopatií, zajímá nás, jak moc se hodnoty budou lišit při opakovaném vyšetření u zdravých pacientů. Metodika: Do souboru bylo zahrnuto 38 očí pacientů se stabilním očním onemocněním. Žádný z pacientů neměl aktivní onemocnění makuly, u kterého by se dalo předpokládat, že během sledovaného období bude zraková ostrost kolísat. U pacientů jsme vyšetřovaly zrakovou ostrost pomocí ETDRS optotypů s nejlepší korekcí do dálky. Pacienty jsme vyšetřily 3x po sobě v intervalu 14 dní. Výsledky: V době odevzdávání abstraktu je soubor pacientů stále zpracováván a rozšiřován, tudíž výsledky ještě nejsou k dispozici. Závěr: Konečné výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.

96

BRIGNALLOVA OPERACE V LÉČBĚ LUPAVÉ KYČLE Autor: Rivec J. Školitel: Doc. MUDr. Pach M., doc. MUDr. CSc. Ortopedická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Syndrom lupavé kyčle je afekce kyčelního kloubu, projevující se saltací s eventuálně bolestivým doprovodem. Vyskytuje se nejčastěji u atletů a tanečníků ve věku 15 – 40 let. Etiologicky popisujeme intraartikulární a častější extraartikulární formu, jejíž laterální postižení je předmětem našeho sdělení. Cíle: Cílem práce je zhodnocení 6 kyčlí u 3 pacientek, které byly operovány pro oboustranný syndrom lupavé kyčle. Metodika: Sportovně založené pacientky byly operovány ve věku 24 a 26 roků, 49 a 50 roků, jedna pacientka 2x ve 22 letech. U všech bylo provedeno klinické a rentgenové vyšetření předoperačně, pooperačně a při aktuální kontrole, u 2 byla zhotovena magnetická rezonance kyčlí. Ve všech případech měla konzervativní terapie minimální efekt. Proto bylo 1 – 5 měsíců od stanovení diagnózy provedeno Z prodloužení tractus iliotibialis secundum Brignall, Stainsby. Evaluace byla provedena pomocí Harris Hip Score. Výsledky byly statisticky zpracovány Wilcoxonovým testem. Výsledky: Při kontrole se lupavý fenomen v 5 případech již neobjevil. Jedna pacientka si dokáže vybavit na pravé kyčli saltaci, která bolí intermitentně, při chůzi je bez obtíží. V pěti případech byl stav operací zlepšen, jednou je výsledek skóre horší, avšak stále dobrý. Závěr: Vzhledem k vysoké úspěšnosti (88 %) a našim byť krátkodobým zkušenostem považujeme operaci secundum Brignall a Stainsby za metodu volby řešení bolestivé lupavé kyčle.

97

VÝZNAM HCG PRO DIAGNOSTIKU GEU Autor: Slezáková Z. Školitel: Turková M., MUDr. Gynekologicko – porodnická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Mimoděložní těhotenství (GEU) je nejčastější náhlou příhodou břišní v gynekologii. V době, kdy nebyla zavedena do diagnostiky těhotenství metoda stanovení lidského choriového gonadotropinu (HCG) spolu s dalšími vyšetřovacími metodami jako například ultrazvukové metody, bylo GEU velmi závažnou komplikací vedoucí k ohrožení života ženy. Metody stanovení hladin HCG vyšetřením krve a moči vedlo k zásadní změně ve včasné diagnostice GEU. Cíle: Cílem této práce bylo zjistit nejčastější interval výskytu hladin HCG, které byly naměřeny u žen s diagnostikovaným GEU. Metodika: V této práci se vycházelo ze souboru pacientek s diagnostikovaným GEU ve dvou pětiletých obdobích, a to v letech od 1990-1994 a 2000-2004 na Porodnicko – Gynekologické klinice FN Olomouc. Výzkumný soubor tvořilo 277 pacientek. Pro statistické zpracování dat byl použit softwarový program SPSS 18. Výsledky: Statistickým zpracováním dat byl zjištěn průměr hodnot HCG 2450 ± 3209 mIU/ml. V 95% intervalu spolehlivosti pro průměr byly zjištěny hodnoty HCG v rozmezí 1910 mIU/ml až 2990 mIU/ml. Pomocí testu ShapiroWilk nebyla splněna normalita dat. Pro přehlednost byla od prvního zpracování dat jedenkrát odstraněna odlehlá pozorování. Závěry: V této práci bylo zjištěno široké rozpětí hodnot hladin HCG při stanovení a klinickém ověření GEU. Práce navíc upozorňuje vzhledem k nízkým hodnotám HCG na zásadní význam kombinace diagnostických metod při stanovování GEU (ultrazvuková diagnostika). Význam práce by jistě zvýšila validitu dat, pokud by výsledky byly dány do korelace s délkou amenorey.

98

SROVNÁNÍ KOMPLIKACÍ PŘEDNÍCH A BOČNÍCH NÁHRAD MEZIOBRATLOVÝCH PLOTÉNEK BEDERNÍ PÁTEŘE Autoři: Stejskal P., Krška L. Školitel: Hrabálek L., doc. MUDr. Ph.D. Neurochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: XLIF (Extreme Lateral Interbody Fusion) neboli náhrada meziobratlové ploténky z bočního přístupu a ALIF (Anterior Lumbar Interbody Fusion) – náhrada z předního přístupu jsou metody náhrady meziobratlových plotének bederní páteře. Podstatou obou operací je odstranění patologicky změněného meziobratlového disku, poté je na místo disku vložen implantát vyplněný speciálním materiálem, který podpoří následnou fúzi páteřního segmentu. Indikace pro obě operace jsou především diskopatie degenerativního původu a FBSS (Failed Back Surgery Syndrom) po operaci hernie disku bederní páteře. Cíle: Posoudit míru intraoperačních a pooperačních komplikací u operací typu ALIF v oblaci Th12 – L5 a XLIF Th12 – L5 a provést jejich srovnání. Metodika: Do studie byli zahrnuti pacienti operováni na Neurochirurgické klinice FN Olomouc od roku 1996 do konce roku 2011. Operaci ALIF podstoupilo 120 pacientů. Operaci XLIF 88 pacientů. Všechny komplikace spojené s operací byly zaznamenávány do lékařské dokumentace, ta byla hlavním zdrojem dat pro danou studii. Výsledky: U operace ALIF prováděné v oblasti Th 12 - L5 se vyskytlo 35 „minor“ komplikací u 32 pacientů (26,6%). Nejčastější komplikací byla levostranná sympatektomie, a to u 19 pacientů (15,8%). U 6 pacientů (5%) byla popsána přechodná hypestezie levého třísla nebo stehna, u 4 pacientů (3,3%) přechodná bolest levého třísla. Otevření peritonea bez poranění vnitřních orgánů, poranění iliolumbální žíly, otevření pleury, serom v ráně byly vzácné komplikace. U operace XLIF v oblasti Th 12 - L5 se vyskytlo 26 komplikací u 22 pacientů (25%). Největší komplikací bylo poranění kořene L5 u 1 pacienta (1,1%). Z „minor“ komplikací byla nejčastější přechodná bolest levého třísla nebo stehna, a to u 11 pacientů (12,5%), u 9 pacientů (10,2%) byla pozorována přechodná hypestezie levého třísla nebo stehna, u 4 pacienti (4,5%) levostranná sympatektomie. Závěr: Náhrady meziobratlových plotének lumbosakrální páteře metodou ALIF nebo XLIF jsou šetrné a pro pacienta bezpečné a nejsou provázeny žádnými závažnými komplikacemi. Statisticky není rozdíl ve výskytu komplikací mezi oběma metodami.

99

DIAGNOSTIKA A LÉČBA GEU Autor: Šubová K. Školitel: Turková M., MUDr. Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Ektopická gravidita je závažnou příčinou mateřské mortality, a to často jen v důsledku mylné nebo pozdě stanovené diagnózy. Asi šestý den po oplození nabývá vejce nidační schopnosti a může se usídlit kdekoliv v ženském genitálu nebo i na serózách břišní dutiny. Jako mimoděložního těhotenství považujeme každé těhotenství, které se nachází mimo dutinu děložní. Cíle: Sledujeme vývoj diagnostických a léčebných postupů a jejich vliv na dobu hospitalizace a minimalizaci terapeutických zásahů a tím i zmenšení ekonomických nákladů na léčbu GEU. Metodika: Byla provedena retrospektivní studie, kdy srovnáváme počet GEU z období let 1990-1994 a 2000-2004 na Porodnicko-gynokologické klinice FNOL. Celkem se jednalo o soubor 279 pacientek, 171 z prvního pětiletí a 108 z druhého. Sledovali jsme výskyt akutních a neakutních stavů v dílčích obdobích, počty podaných transfuzí a přítomnost předchozí gynekologické anamnézy u jednotlivých pacientek. Výsledky: Budou prezentovány na konferenci SVOČ v květnu 2013. Závěr: Je zřejmý vývoj diagnostických a léčebných postupů u pacientek s mimoděložním těhotenstvím v letech 2000-2004 vzhledem k období 19901994, a to zmenšením počtu akutních případů k neakutním, zmenšením počtu podaných transfuzí i dnů hospitalizace na porodnicko-gynekologické klinice FNOL.

100

KORELACE RADIOLOGICKÝCH A HISTOLOGICKÝCH NÁLEZŮ MOZKOVÝCH GLIOMŮ II. Autor: Šustrová Z. Školitel: Chmelová J., doc. MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Výsledky první části ukázaly, že rozšíření předoperačních MR (magnetická rezonance) protokolů o další sekvence, by mohlo být způsobem jak zvýšit specificitu a výtěžnost MR vyšetření. Druhá část je zaměřena více na genetiku gliomů. Cíle: 1/ rozšířit soubor pacientů s gliomy 2/ zjistit, zda jsou histologické vzorky testovány na mutaci IDH-1 (isocitrát dehydrogenáza-1) 3/ v případě, že ano, zjistit, zda se liší MR nálezy 4/ zjistit osud pacientů Metodika: 1/ V databázi Ústavu klinické a molekulární patologie byli za období 1/2011 - 3/2013 vyhledáni pacienti s histologickou diagnózou gliom II., III. a IV. stupně a jejich testování na IDH-1. V databázi Radiologické kliniky vyhledán použitý předoperační MR protokol, popis vyšetření a vyslovená primární diagnóza, porovnání s výsledkem IDH-1 testováním, pátrání po osudu pacientů. 2/ Literární rešerše článků s podobnou problematikou. Soubor pacientů: 79 pacientů (gliom grade II. 11 pacientů, grade III. 21 pacientů, grade IV. 47 pacienti), 45 mužů, 34 žen. Průměrný věk 62 let. Výsledky: 1/ U všech pacientů byl zjišťován marker IDH-1, pozitivní výsledek u 13 pacientů, z nich 2 zemřeli. Celkem ze souboru zemřelo 49 pacientů. 2/ V závěrech primárních MR nálezů popis gliomu různého stupně u 63 pacientů, 12 pacientů tumorózní expanzi, 3 pacienti metastázu, 1x jiné. Závěr: Výsledky ukazují na shodu u 63 pacientů (79,7 %) mezi histologicky potvrzenou diagnózou gliomu a závěrem primárních MR protokolů. IDH-1 marker byl pozitivní u 5 pacientů grade II., u 7 pacientů grade III., 1 pacienta grade IV., z toho 2 zemřeli, IDH-1 byl negativní u 66 pacientů - 6x grade II., 9x grade III., 51x grade IV., z toho 47 zemřelo.

Poděkování MUDr. Lucii Tučkové za spolupráci.

101

VYHODNOCENÍ ULTRAZVUKOVÝCH NÁLEZŮ U DĚTÍ OPEROVANÝCH PRO PELVIURETERÁLNÍ OBSTRUKCI – PŘÍNOS PRO INDIKACI PROVEDENÍ MAG3 SCINTIGRAFIE Autor: Tomancová P. Školitel: MUDr. Šmakal O., MUDr. Ph.D. Urologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Obstrukce pelviureterální junkce (PUJO) je nejčastější obstrukční uropatií u dětí. V současné době je převážně zachycena při ultrazvukovém (UZ) screeningu jako asymptomatická dilatace kalichopánvičkového systému (KPS). Stále se hledá optimální vyšetřovací postup, který by co nejméně zatížil dítě a zavčas odhalil rizikový stupeň dilatace s nutností provedení radionuklidového vyšetření a případné operace. Cíle: Zhodnotit předoperační UZ a MAG3 scintigrafické nálezy u dětí do 15let, u kterých byla provedena pyeloplastika. Vyhodnocením získaných parametrů určit UZ kritéria k provedení MAG3 pro jednotlivé věkové skupiny a omezit tak počet radionuklidových vyšetření. Metodika: V retrospektivní studii byly hodnoceny nálezy u 160 dětí ve věku 1 měsíce až 15 let operovaných v letech 2005-2012 na Urologické klinice FN Olomouc. V jednotlivých věkových skupinách byly sledovány UZ parametrypříčný průměr pánvičky v předozadní projekci (APIR) a síla renálního parenchymu. Při MAG3 scintigrafii byla hodnocena separovaná funkce ledviny (SRF). Byl vyhodnocen způsob záchytu závažné dilatace KPS a etiologie obstrukce. Výsledky: V kojeneckém věku bylo provedeno 61 % operací, průměrná síla ledvinného parenchymu byla do 5,1 mm, APIR nepřesáhl Æ hodnoty 17 mm, průměrná SRF neklesla pod 43,9 %. Ve věkové kategorii 0-2 roky byly téměř všechny závažné dilatace KPS s nutností operace zachyceny při UZ screeningu, v 90 % byla příčinou obstrukce stenóza pelviureterálního přechodu. Od 2 let věku již významně narůstá počet symptomatických PUJO a podíl cévní příčiny obstrukce je 43 %. Závěr: Provedení MAG3 scintigrafie musí být individuálně posouzeno při redukci parenchymu pod 9 mm a průměru pánvičky nad 17 mm. U kojenců s dilatacemi KPS spojených s redukcí parenchymu pod 6 mm a průměrem pánvičky nad 15 mm provedení MAG3 scintigrafie doporučujeme.

102

MORBIDITA NOVOROZENCŮ S VELMI A EXTRÉMNĚ NÍZKOU PORODNÍ VÁHOU POROZENÝCH V PERINATOLOGICKÉM CENTRU FN OLOMOUC V LÉTECH 2009-2011 Autor: Zemánková M. Školitel: Procházka M., doc. MUDr. Ph.D.1 Spoluautor: Hálek J., MUDr.2 1

Porodnicko-gynekologická klinika, FN v Olomouci Novorozenecké oddělení, FN v Olomouci

2

Úvod: V období 2000̽2009 se podle ČSÚ perinatální mortalita snížila ze 4,4/1000 porodů v roce 2000 na 3,56/1000 porodů v roce 2009. Novorozenecká úmrtnost za stejné období klesla z 2,09 na 1,64/1000 živě narozených. Novorozenci s hmotností < 1500 g se v roce 2000 podíleli na celkové živorodnosti 0,8 %, v roce 2009 to bylo 1,1 % (nárůst 0,3 %) Cíle: Zhodnotit výskyt neonatální (NM) a pozdní morbidity (PM) dětí s velmi nízkou (VNPH) a extrémně nízkou porodní hmotností (ENPH) narozených v letech 2009–2011. Typ studie: Retrospektivní Epidemiologická studie Metodika: Vyhodnocení poporodní morbidity novorozenců probíhalo retrospektivně z dostupné dokumentace Novorozeneckého oddělení a neurologické poradny pro novorozence a kojence při Dětské klinice. Výsledky: Bylo zkoumáno 43 novorozenců, narozených v letech 2009-2011 s porodní váhou pod 800 g. Mortalita nedonošenců je 40%. Retinopatií poškozených je 38,5 %. Průměrná doba ventilace při poškození retinopatií (ROP) je 163,1 dní. Výskyt bronchopulmonální dysplázie činí 46%, závažné krvácení do mozku 4,6%. Přítomnost rané infekce má negativní vliv na přítomnost retinopatie (výskyt zvýšen o 15%), bronchopulmonální dysplázie je zvýšená o 8 % . Závěr: V posledních letech roste počet studií, hodnotících incidenci poruch dlouhodobého vývoje perinatálně ohrožených dětí podle gestačního stáří. V naší studii, zabývající se výsledky Perinatologického centra FN Olomouc jsme potvrdili podobný trend a výsledky, které jsou udávány i na celostátní úrovní.

103

TEORETICKÉ A PRE-KLINICKÉ OBORY

PROTEINY IMUNITY V PERIPROSTETICKÝCH TKÁNÍCH – KORELACE VÝSKYTU S LOKALIZACÍ Autor: Algayerová L. Školitel: Lužná P., Mgr. Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci Úvod: U pacientů s endoprotézami kolene nebo kyčle se v případě rejekce implantátu vytvoří v bezprostředním okolí protézy tzv. periprostetická membrána s lymfocytárními infiltráty. Dle prevažujícího infiltrátu se tkáň zařazuje do 4 histologických skupin (Morawietz, J Clin Pathol 2006; 59:591597), přičemž dochází ke změnám exprese různých proteinových molekul. Cíle: Korelace výskytu antigenů CD20, CD4, CD8, Hsp-60, IFN-γ v periprostetické tkáni u aseptického uvolnění kyčle a kolena s kontrolní tkání. Metodika: Byly analyzovány bioptické vzorky periprostetických membrán fixovaných ve formalínu a zalitých do parafinu pomocí nepřímé dvoustupňové imunohistochemické metody. Hodnocení bylo provedeno pomocí histoskóre, které je vyjádřeno jako součin intenzity exprese a stupně pozitivity. Výsledky: Průběžné korelace naznačují, že v případě periprostetických membrán kyčlí i kolen je významný rozdíl v expresi pěti vybraných molekul pouze u Hsp-60, kde je v obou případech exprese v tkáních nižší než v příslušných kontrolách. Závěr: V současné době probíhají finální imunohistochemická barvení. Závěrečné shrnutí všech zhodnocených vzorků bude prezentované na konferenci SVOČ v květnu 2013.

Grantová podpora: Grant IGA MZ ČR NT11049 (2010-2014)

107

VÝZNAM EPITELOVÉ MEZENCHYMOVÉ TRANZICE V MALIGNÍ TRANSFORMACI EPITELU STŘEVA Autor: Brychtová S. Školitel: Brychtová S., doc. MUDr. PhD. Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci Úvod: Epitelová-mezenchymová tranzice (EMT) je proces, ve kterém epitelové buňky ztrácejí polaritu a mezibuněčná spojení a nabývají fenotyp buněk mezenchymových. Fyziologicky je EMT součástí embryogeneze, z patologických stavů se uplatňuje zejména u nádorových onemocnění, kde bývá spojována s vyšší invazivitou nádorových buněk a tvorbu metastáz. EMT se rovněž podílí na přeměně diferencovaných buněk v buňky kmenové, které disponují neomezenou mitotickou aktivitou a jsou zodpovědné za vznik, heterogenitu a rezistenci nádorů. Cíle: Zaměřily jsme se na detekci nádorových kmenových buněk nesoucí povrchové antigeny CD 90 a CD 133. Cílem bylo zjistit intenzitu a lokalizaci jejich exprese u adenomů a adenokarcinomů tlustého střeva a výsledky porovnat s nenádorovou sliznicí. Metodika: Vyšetřily jsme celkem 120 bioptických vzorků karcinomů (G1-G3) a 40 vzorků adenomů z archivu Ústavu klinické a molekulární patologie. Exprese byla hodnocena v nádorové i okolní nenádorové tkáni. Pro kvantifikaci exprese bylo použito modifikované histoskóre. Výsledky: CD-133: jak v nádorovém a nenádorovém epitelu, tak i ve stromatu převažovala střední exprese bez signifikantních rozdílů. U nádorů však byla zaznamenaná redistribuce proteinu z jádra do cytoplazmy. CD-90: Byla prokázána signifikantně vyšší exprese proteinu u nádorových buněk a v nádorovém stromatu ve srovnání s nenádorovou sliznicí. Ve všech případech byla lokalizace výhradně cytoplazmatická. Závěr: Prokázaly jsme, že oba proteiny se uplatňují v kancerogenezi epitelu střeva. Markery nádorových kmenových buněk mohou být exprimovány i nenádorovým epitelem, přičemž jejich efektorová funkce může být ovlivněna jejich subcelulární lokalizací.

108

VNÍMÁNÍ RIZIKA A COMPLIANCE U PACIENTŮ S CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKÉMIÍ LÉČENÝCH INHIBITORY TYROSIN-KINÁZ Autor: Burdová K. Školitel: Strojil J., MUDr. Ústav farmakologie, LF UP v Olomouci Úvod: Uvedení inhibitorů tyrosin-kináz (TKI) do léčby chronické myeloid-ní leukémie (CML) přineslo výrazný pokrok v přežití pacientů. Zásadní vliv na úspěšnost léčby tohoto chronického onemocnění má adherence pacientů. Cíle: Získání údajů o subjektivním vnímání léků pacienty a jejich adherenci umožní identifikovat pacienty s nejvyšším rizikem non-adherence. Na zá-kladě této informace pak ošetřující lékař může přizpůsobit edukaci pacienta. Metodika: Prováděli jsme strukturované interview týkající se subjektivního pohledu pacientů na jejich stav a vývoj. Dotazník zahrnoval škály MARS (Medication Adherence Report Scale) a BMQ (Beliefs about Medicines Questionnaire), hodnotící, jak pacienti vnímají své léky a jak sami hodnotí svou adherenci. Výsledky byly dále porovnány s plazmatickými hladinami imatinibu, nilotinibu a dasatinibu, které byly odebrány pro potřeby rutinního sledování hladin (TDM). Do studie bylo do této chvíle zařezeno celkem 38 pacientů léčených TKI po dobu nejméně 3 měsíců, kteří přišli na pravidelnou kontrolu na ambulanci Hemato-onkologické kliniky FNOL. Většina pacientů (26; 68%) byla léčena imatinibem. Dasatinib a nilotinib užívalo shodně 16% pacientů. Výsledky: Hodnocení ve škále nezbytnosti dotazníku BMQ byly konzistentně vysoké, avšak většina pacientů (87%) vykazovala alespoň v jednom bodě škály obav výsledek skóre 3 a vyšší. Většina (60%) pacientů udávala zkušenost s nežádoucími účinky TKI. Dotazník MARS ukázal vysokou aderenci – 79% pacientů dosáhlo nejméně 24 z 25 bodového maxima. Tato informace koresponduje s údajem, kdy 95% pacientů uvedlo, že se cítí být dostatečně poučeni o své chorobě a léčbě. Závěr: Navzdory významným zkušenostem s nežádoucími účinky, vnímají pacienti s CML vysokou potřebnost léčby a vykazují velmi dobrou adherenci. Efektivní edukace pacientů vedla k lepší adherenci, než jakou ukazovaly předchozí studie a je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro dosažení optimální odpovědi na léčbu TKI.

109

VLIV AERACE NA CITLIVOST A RYCHLOST KULTIVAČNÍHO ZÁCHYTU PSEUDOMONAS AERUGINOSA – PILOTNÍ STUDIE Autoři: Dudová P., Ferencová K. Školitel: Raclavský V., MUDr. Ph.D. Ústav mikrobiologie, LF UP v Olomouci Úvod: Cystická fibróza je autosomálně recesivně dědičné onemocnění s incidencí 1:2700 živě narozených dětí v České republice. Častou komplikací této choroby jsou sekundární infekce dýchacích cest způsobené především Pseudomonas aeruginosa. Pokud se nepodaří eradikace P. aeruginosa, vyvíjí se u těchto pacientů mukoidní fenotyp této bakterie, který již není nemožné eradikovat. Proto je důležitá časná a citlivá detekce izolátů v době, kdy ještě nevyvinuly mukoidní fenotyp. Přestože je P. aeruginosa nefermentující bakterie vyžadující kyslík, v literatuře nejsou údaje o možném vlivu zvýšené aerace na cilivost záchytu v klinických vzorcích. V rutinní diagnostice jsou ke zvýšení citlivosti záchytu požívána pomnožovací média bez dodatečné aerace. Cíle: Cílem práce bylo otestovat vliv zvýšené aerace na urychlení růstu a zvýšení citlivosti záchytu Pseudomonas aeruginosa na souboru klinických izolátů od pacientů trpících cystickou fibrózou. Metodika: Citlivost záchytu byla testována očkováním standardní suspenze čerstvé bakteriální kultury (0,5 McFarland) do ředicí řady klasického pomnožovacího média (játrový bujón) a selektivního média (přídavek Irgasanu) s následnou stacionární kultivací (kontrola) a s kultivací se zvýšenou aerací (třepání v Erlenmayerových baňkách). Ředicí řada byla empiricky optimalizována aby došlo ve všech případech k úplnému vyředění inokula až do negativity. Nárůst byl kontrolován denně po dobu 7 dnů. Výsledky: Zjistily jsme, že přídavek Irgasanu příliš inhibuje růst nejen ostatních bakterií, ale i P. aeruginosa, takže není vhodný pro zvýšení citlivosti záchytu. Dále jsme zjistily, že zvýšená aerace vede ke zvýšení citlivosti záchytu i k urychlení záchytu u některých kmenů P. aeruginosa, u jiných nebyl vliv průkazný. Závěr: Zvýšená aerace může u některých kmenů vést ke zvýšení citlivosti záchytu P. aeruginosa, tento závěr je ale nutné ověřit přímo na klinických vzorcích se smíšenou bakteriální flórou. Práce vznikla za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR (NT/13560-4) a Lékařské fakulty UP (LF_2013_012).

110

VLIV NÁDOROVÉHO STROMATU V PROGRESI KARCINOMU TLUSTÉHO STŘEVA Autor: Dvořáková V. Školitel: Brychtová S., doc. MUDr. Ph.D. Ústav klinické a molekulární patologie, LF UP Olomouc Úvod: Je známo, že složení nádorového stromatu významně ovlivňuje progresi nádorového onemocnění, přičemž klíčovou roli hrají buňky imunitního systému. Byla prokázána souvislost mezi vyšší koncentrací tumor infiltrujích lymfocytů a lepší prognózou karcinomů střeva, i když přesný mechanismus jejich působení není znám. Na druhé straně nádory vyvinuly i mechanismy, jak imunitní odpovědi uniknout. Mezi ně patří indukce T regulačních lymfocytů (Treg). Jedná se o supresivní subpopulaci lymfocytů, které hrají roli v potlačení aktivace ostatních lymfocytů a navození imunitní tolerance. Cíle: Detekce T regulačních lymfocytů v benigních i maligních nádorech tlustého střeva a v nenádorové sliznici. Metodika: Vyšetřeno 14 bioptických vzorků karcinomů a 15 vzorků adenomů. Treg byly detekovány metodou nepřímé imunohistochemie v barvicím automatu BenchMark XT za použití protilátky proti transkripčnímu faktoru FOXP3. Počty lymfocytů počítány na 1 mm2 vzorku, v místě nejvyšší koncentrace, tzv. metodou „hot spot“. Výsledky: Prokázaly jsme vyšší hodnoty Treg u skupiny karcinomů oproti adenomům. Jejich vyšší koncentrace byly zaznamenány zejména na periferii nádorů. Významné rozdíly byly zjištěny i mezi adenomy a normální sliznicí. Závěr: Prokázaly jsme zvýšený počet T regulačních lymfocytů v karcinomech. Skutečnost, že jejich koncentrace je vyšší zejména v místě invaze nádorových buněk do naléhající tkáně, potvrzuje jejich význam v progresi nádorového onemocnění.

111

MULTIREZISTENTNÍ KMENY ESCHERICHIA COLI U JATEČNÝCH ZVÍŘAT V ČESKÉ REPUBLICE – OHROŽENÍ LIDSKÉ POPULACE Autor: Harcsa R. Školitel: Kolář M., prof. MUDr Ph.D. Ústav mikrobiologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Rezistence bakterií vůči antibiotikům je dnes celosvětovým problémem ve zdravotnictví a vyžaduje si úzkou spolupráci mezi lidskou a veterinární medicínou. Cíle: Sběr a zhodnocení výskytu multirezistentních bakterií na jatkách a posouzení zdrojového potenciálu potravinového řetězce pro lidskou populaci. Metodika: Bylo odebráno 166 vzorků z prasečích těl a 140 vzorků z těl hovězího dobytka. Vzorky byly inokulovány na vyhledávací chromogenní půdy pro producenty širokospektrých beta-laktamáz. Každý izolát byl identifikován standardními mikrobiologickými postupy, včetně využití systému MALDITOF. Fenotypové stanovení produkce ESBL (širokospektrých betalaktamáz) bylo provedeno metodou „Double Disc Synergy Test“. Pozitivní výsledky byly následně konfirmovány pomocí PCR. Výsledky: ESBL-pozitivní kmeny E. coli byly nalezeny na 9 z celkově 53 jatek (17 %). Ze stěrů z prasat bylo izolováno 16 kmenů produkujících CTX-M-1-like enzymy, 1 kmen s produkcí SHV enzymu a 1 kmen produkující CTX-M-1-like a TEM enzymy. Stěry z těl hovězího dobytka ukázaly výskyt 3 kmenů produkujících CTX-M-1-like enzymy a 2 kmeny s produkcí CTX-M-1-like a TEM enzymů. Závěr: Prezentované výsledky jsou první svého druhu v České republice. Ukazují na výskyt ESBL-pozitivních kmenů E. coli na 17 % zkoumaných jatek, s 11% prevalencí u prasat a 4% v případě hovězího dobytka. Nejčastěji detekované geny byly geny kódující produkci CTX-M-1-like enzymů. Výsledky ukazují důležitost a nové otázky v problematice zvířat jako zdroje multirezistentních patogenů.

Podpořeno grantem UP č. LF_2013_012.

112

IMUNOHISTOCHEMICKÁ DETEKCE ABC TRANSPORTÉRŮ V LIDSKÝCH EMBRYONÁLNÍCH TKÁNÍCH Autor: Hok M. Školitel: Konieczna A., Mgr. Ústav histologie a embryologie, LF UP v Olomouci Úvod: ABC transportéry tvoří obsáhlou rodinu transmembránových proteinů schopných za spotřeby ATP přenášet látky přes buněčné membrány. Do této skupiny patří MDR1 (P-gp; ABCB1) protein, jehož aktivita je, tak jako u příbuzných MRP1 a BCRP transportérů, považována za hlavní příčinu chemorezistence nádorových buněk. V tkáních střev, ledvin a jater, kde dochází fyziologicky k intenzivní výměně látek, běžně nacházíme zvýšenou expresi, a to již v rámci embryonálního vývoje. Cíle: Cílem studie bylo vyhodnotit expresi MDR1 transportních proteinů ve vzorcích embryonálních tkání jater, ledviny a střeva. Dále interpretovat výsledky a jejich případnou korelaci s mechanizmy vzniku chemorezistence v nádorových tkáních. Metodika: Použili jsme celkem 98 vzorků embryonálních střev, ledvin a jater z archivu Ústavu histologie a embryologie LF UP v Olomouci v rozmezí 6 do 28 týdne IUV. Tkáně byly fixovány ve formalinu nebo metakarnu, odvodněny a zality do parafinu. Průkaz proteinů byl proveden pomocí nepřímé dvoustupňové imunohistochemické metody. Použili jsme monoklonální protilátku MDR1 sc73354 (IUC2), Santa Cruz Biotechnology; 1:600. Dále bylo provedeno histoskóre hodnoticí intenzitu signálu (v rozmezí 0 – 3) a poměr pozitivních buňek vůči celku v zorném poli (v rozmezí 0 – 3), kde maximální hodnotou je 9. Při hodnocení histoskóre byly rozlišovány specifické struktury, jenž lze určit v embryonálních stádiích vývoje daných orgánů. Výsledky: Výsledky získané při provedení histoskóre byly převedeny do lineárního grafu. Pro každý orgán byl sestaven expresní profil vykreslující měnící se výskyt tohoto proteinu během IUV. Byly zaznamenány také parametry preparátů, jenž nebyly z důvodů poškození hodnoceny. Závěr: Prokázali jsme přítomnost MDR1 ve vyvíjejících se embryonálních tkáních. Domníváme se, že tato studie přispěje k popisu signálních drah regulujících expresi MDR1 a tímto i mechanizmu vzniku rezistence u nádorových buněk. Naši hypotézu je nutné podpořit dalšími transdisciplinárními studiemi exprese MDR1 v embryonálních a nádorových tkáních.

113

STUDIUM FOTODYNAMICKÝCH REAKCÍ NA NÁDOROVÝCH BUNĚČNÝCH LINIÍCH Autor: Homola D. Školitel: Kolářová H., prof. RNDr. CSc. Ústav lékařské biofyziky, LF UP v Olomouci Úvod: Fotodynamická reakce, která je podstatou fotodynamická terapie (PDT) maligních nádorů a některých benigních patologických procesů, je založena na kombinovaném použití sensitizeru a viditelného záření za přítomnosti kyslíku. Po ozáření tkáně viditelným zářením o vlnové délce shodné s absorpčním maximem sensitizeru dochází k destrukci nádorových buněk, na které se podílí reaktivní formy kyslíku (ROS). Cíle: Cílem práce je studium poškození nádorových buněčných linií (HeLa a MCF7) v důsledku fotodynamických reakcí s využitím sensitizerů ZnTPPS4 a MgTPPS4. Dalším cílem je studium produkce reaktivních forem kyslíku (ROS) po fotodynamické reakci, stanovení fototoxicity senzitizerů, mechanických vlastností buněk a stanovení Youngova modulu (YM) pružnosti. Metodika: Buňky byly kultivovány v 96 jamkových destičkách se sensitizerem o koncentraci 0,5, 1, 5, 10 a 50 mM. Pro navození fotodynamického jevu byl použitý LED diodový zářič o vlnové délce 414nm. Buněčné poškození bylo ověřováno pomocí inverzního fluorescenčního mikroskopu, spektrofluorimetru a mikroskopu atomárních sil. Výsledky: Z naměřených výsledků fototoxicity a produkce ROS vyplývá, že MgTPPS4 má vyšší fotodynamickou účinnost než ZnTPPS4. Youngův modul (YM) pružnosti byl měřený na mikroskopu atomárních sil v režimu PeakForce Tapping a stanovený podle Hertzova modelu pro kontrolní neozářené buňky 155,097 (SD 15,005) kPa. 20 hodin po PDT se senzitizerem MgTPPS4 o koncentraci 10mM a ozářeni (414 nm, 5J.cm-2) byl YM 216,083 (SD 25,466) kPa. Závěr: Účinnost PDT závisí na typu a koncentraci sensitizeru, na dávce ozáření, na koncentraci kyslíku v nádorové tkáni a na vazbě sensitizeru na substrát. In vitro fluorescenčními metodami studia buněčného poškození a pomocí mikroskopie atomárních sil byla prokázaná fotodynamická účinnost u sensitizerů ZnTPPS4 a MgTPPS4, které jsou perspektivní pro navození fotodynamické reakce v nádorových buňkách.

114

KLINICKÝ VÝZNAM MULTIREZISTENTNÍCH KMENŮ PSEUDOMONAS AERUGINOSA Autor: Honig P. Školitel: Kolář M., prof. MUDr. Ph.D. Ústav mikrobiologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Současná antibiotická léčba je významně limitována narůstající odolností bakteriálních patogenů s negativním dopadem na mortalitu infekcí způsobených multirezistentními bakteriemi. Cíl: Cílem práce byla klinická a mikrobiologická analýza multirezistentních kmenů Pseudomonas aeruginosa se zaměřením na rezistenci ke karbapenemům. Metodika: V období 8.11.2012-21.1.2013 byla u kmenů Pseudomonas aeruginosa, izolovaných z klinického materiálu pacientů hospitalizovaných ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL) a Vojenské nemocnici Olomouc (VNOL), stanovena rezistence k antibiotikům diluční mikrometodou. K identifikaci byly použity standardní mikrobiologické postupy. Izoláty s minimální inhibiční koncentrací meropenemu >2 mg/l byly dále analyzovány pomocí specifických testů na průkaz metalo-beta-laktamáz, serinových karbapenemáz a AmpC enzymů. Výsledky: V uvedeném období bylo izolováno 57 meropenem-rezistentních kmenů Pseudomonas aeruginosa od pacientů hospitalizovaných ve FNOL a VNOL. Kmeny byly nejčastěji izolovány z endosekretu (30%) a moči (20%). V 32 případech (56%) se jednalo o pacienty s pneumoniemi, u 8 pacientů (14%) byla diagnostikována uroinfekce, u 3 (5%) infekce v místě operačního výkonu, jiná diagnóza byla stanovena u 14 (25%) pacientů. Závěr: Narůstající spotřeba karbapenemů podmiňuje zvyšující se odolnost jiných nozokomiálních patogenů, především Pseudomonas aeruginosa. U infekcí vyvolaných těmito kmeny se pak markantně zužují terapeutické možnosti a často jedinou volbou zůstávají pouze kolistin a amikacin. Podpořeno grantem UP č. LF_2013_012.

115

VYUŽITÍ MIKRODIALÝZY PRO STUDIUM METABOLISMU TKÁNÍ NA EXPERIMENTÁLNÍCH MODELECH ZÁNĚTŮ Autor: Janoušková L. Školitel: Cibiček N., MUDr. PhD. Ústav lékařské chemie a biochemie Úvod: Intersticiální mikrodialýza je moderní technika využívaná především k monitorování lokálního tkáňového metabolismu a farmakokinetiky. Je založena na difúzi látek, která probíhá mezi perfúzním roztokem a okolním tkáňovým mokem přes semipermeabilní membránu sondy implantované do tkáně. Zkušenosti se sledováním metabolismu střevní stěny malých experimentálních zvířat in vivo jsou doposud velmi omezené. Cíle: Dlouhodobým cílem je využít techniku mikrodialýzy ke sledování metabolických změn navozených vybraným experimentálním modelem střevního zánětu u dospělých potkaních samců kmene Wistar. Dílčím cílem je u těchto zvířat zavést standardizovanou metodiku střevní mikrodialýzy. Metodika: Experimentální práce zahrnuje výběr vhodné anestézie, přípravu operačních nástrojů a dalších pomůcek, výběr mikrodialyzační sondy, zvládnutí techniky operační implantace sondy in situ, fixace kanyl a externího podpůrného aparátu, péče o zvířata v pooperačním období, zapojení mikrodialyzačního systému v metabolických klecích a konečně histologické ověření pozice sond po exsangvinaci zvířat v celkové anestézii. Výsledky: Celkovou anestezii provádíme intramuskulární aplikací Ketaminu a Xylazinu. Provádíme dolní střední laparotomii a po identifikaci colon descendens zde implantujeme mikrodialyzační sondu LM 5 (BaSi, USA), kterou fixujeme atraumatickým stehem. Systém kanyl vyvádíme za ušima zvířete, kde je provlečen podpůrným aparátem. Operační rány jsou uzavřeny pokračovacím stehem. Po profylaktické aplikaci antibiotik a analgetizaci zvíře zahříváme až do probuzení. Po sedmi dnech je zvíře vloženo do metabolické klece, kde probíhá mikrodialýza. Správnost pozice sondy v submukóze sestupného tračníku byla histologicky verifikována. Závěr: Pro potřeby dalších experimentů jsme vypracovali standardizovaný operační protokol střevní mikrodialýzy, který jsme zdokumentovali pomocí operačních a histologických snímků a videonahrávek. Podpořeno grantem GA ČR č. P301/11/0767.

116

DISTRIBUCE A ÚČINKY VYBRANÝCH BIOLOGICKY AKTIVNÍCH LÁTEK V GASTROINTESTINÁLNÍM TRAKTU POTKANA Autoři: Kania J., Kotenová M. Školitel: Cibiček N., MUDr., Ph.D. Ústav lékařské chemie a biochemie, LF UP v Olomouci Úvod: Výzkum distribuce, účinků a metabolismu přírodních látek v oblasti gastrointestinálního traktu se do značné míry opírá o analýzy tkáňových homogenátů, resp. stolice. Mikrodialýza je etablovaná in vivo technika monitorování tkáňového metabolismu a farmakokinetiky. Je založena na difúzi látek mezi perfúzním roztokem a intersticiální tekutinou přes semipermeabilní membránu sondy implantované do tkáně. Cíle: Naším dlouhodobým cílem je studium kinetiky, metabolismu a účinků vybraných přírodních látek polyfenolového charakteru v submukóze sestupného tračníku potkana s experimentálně navozenou kolitidou. Dílčím cílem je metodická příprava na tyto experimenty, čili charakterizace různých typů mikrodialyzačních sond z hlediska permeability pro vybrané modelové látky. Metodika: K charakterizaci byly využity robustní koncentrické sondy CMA 20 firmy CMA Microdialysis a miniaturizované lineární sondy LM 5 firmy BaSi. Jako vhodné modelové látky byly použity kvercetin a rutin solubilizované v pufrovaných roztocích. Kalibrační in vitro experimenty zahrnovaly metody no net flux a zero flow. Ke stanovení koncentrací látek v mikrodialyzátech byly využity přímé spektrofotometrické metody, měření probíhalo na automatickém UV-VIS readeru. Výsledky: Oba typy sond se ukázaly jako vhodné pro využití v rámci in vivo mikrodialyzačních experimentů – fyzikálně-chemické vlastnosti jejich semipermeabilních membrán umožnily v různých podmínkách dostatečně velkou míru difúze obou látek a to jak ve směru do sondy („recovery“) tak ve směru opačném („delivery“). Komplikací měření byl záznam relativně rychlé spontánní degradace (oxidace) látek. Závěr: S využitím roztoků kvercetinu a rutinu jsme charakterizovali dva základní typy mikrodialyzačních sond. Získaná metodická data budou využita jako interpretační pomůcka v následujících in vivo experimentech.

Podpořeno grantem GA ČR č. P301/11/0767.

117

TESTOVÁNÍ ÚČINNOSTI DEZINFEKČNÍCH PROSTŘEDKŮ NA VYBRANÉ KMENY MULTIREZISTENTNÍCH BAKTERIÍ Autor: Mrázková I. Školitel: Hanulík V., MUDr. Ústav mikrobiologie LF UP v Olomouci Úvod: Multirezistentní kmeny bakterií představují problém v léčbě těžce nemocných pacientů. Navzdory extenzivním hygienicko-epidemickým opatřením, jsou schopny přežít v nemocničním prostředí a jsou spojeny s tzv. nozokomiálními infekcemi. Cíle: Cílem naší studie bylo vypracovat a vyzkoušet jednoduchou metodu použitelnou v běžné mikrobiologické praxi k testování multirezistentních kmenů bakterií na běžně používané desinfekční přípravky a to v přirozené – planktonické formě a ve formě biofilmu. Dalším cílem bylo stanovit rezistenci u vybraných, klinicky významných multirezistentních bakteriích. Metodika: Odolnost vůči desinfekčním látkám byla stanovena u deseti kmenů Burkholderia multivorans. Byly vybrány dva, ve Fakultní nemocnici Olomouc běžně používané, desinfekční přípravky určené k desinfekci povrchů. Principem metody bylo stanovení minimální baktericidní koncentrace (MBC) u planktonických forem bakterií a po 48hodinové inkubaci, kdy bakterie vytvořily biofilm. Jako nejvyšší ředění desinfekční látky byla použita její původní koncentrace určená k použití přípravku. Ta se v mikrotitrační destičce dále dvaadvacetkrát ředila. Kmeny pocházely z klinických materiálů pacientů hospitalizovaných v rámci celé ČR, přičemž pět kmenů bylo epidemických a pět sporadických. Při každém testování byla použita pozitivní a negativní kontrola. Výsledky: Rozdíl mezi epidemickými a sporadickými kmeny byl u obou desinfekčních látek shledán minimální, v rozmezí maximálně jednoho ředění. Rozdíl hodnot MBC mezi planktonickým růstem a biofilmem byl v případě desinfekční látky A od 1 do 3 ředění, u látky B taktéž, vždy však byly hodnoty MBC vyšší u bakterií ve formě biofilmu.

Závěr: Tvorba biofirmu a rezistence k desinfekčním látkám ovlivňuje výskyt nozokomiálních bakteriálních kmenů. Podařilo se nám otestovat dostatečně rychlou a snadnou metodu, která je schopna stanovit rezistenci k desinfekčním látkám testovaných mikroorganismů a pomůže nám tak zvolit nejvhodnější desinfekční přípravky, které by účinně bránily šíření nozokomiáních kmenů.

118

ANALÝZA MULTIREZISTENTNÍCH ENTEROBAKTERIÍ V GIT HEMATO-ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ Autor: Novosad J. Školitel: Kolář M., prof. MUDr Ph.D. Ústav mikrobiologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Bakteriální infekce mohou být klasifikovány jako exogenní, kdy zdroj je mimo lidské tělo. Druhou variantou jsou infekce endogenní a patogenní bakterie pochází z primární či sekundární, často rezistentnější, mikroflóry. Je nutné zdůraznit, že při etiologické roli multirezistentních kmenů se zvyšuje pravděpodobnost selhání antibioterapie. Cíle: Cílem předložené studie bylo stanovení nosičství ESBL- a AmpCpozitivních enterobakterií v gastrointestinálním traktu (GIT) pacientů Hematoonkologické kliniky FNOL (HOK) a analýza jejich rezistence. Metodika: V období od 1. 11. 2012 do 31. 1. 2013 byly z rektálních výtěrů pacientů, hospitalizovaných na HOK, izolovány enterobakterie s produkcí širokospektrých beta-laktamáz. Každý izolát byl identifikován standardními biochemickými testy a systémem MALDI-TOF. Produkce širokospektrých betalaktamáz byla stanovena fenotypovými testy mDDST a mAmpC. Citlivost k antibiotikům byla určena standardní diluční mikrometodou. Výsledky: Ve sledovaném období bylo izolováno 18 enterobakterií od 71 pacientů. Nejčastěji se jednalo o kmeny K. pneumoniae (50%), C. freundii (22%) a E. coli (17%). Prevalence nosičství ESBL- a AmpC-pozitivních enterobakterií v GIT pacientů s hemato-onkologickým onemocněním byla stanovena na 25%, přičemž v 55% se jednalo o ESBL a 45% enzymů bylo identifikováno jako AmpC typy. Citlivost izolovaných bakteriálních kmenů byla prokázána pouze u amikacinu, tigecyklinu a meropenemu. Závěr: Aktivní monitoring bakteriální rezistence je základním předpokladem racionální a adekvátní antibiotické terapie. U hemato-onkologicky nemocných je velmi vhodné pravidelné sledování i potencionálně-patogenních kmenů patřících do normální mikroflóry. Na základě výsledků studie bylo prokázáno nosičství multirezistentních enterobakterií s produkcí širokospektrých betalaktamáz v GIT traktu vyšetřovaných pacientů. Tuto skutečnost je nutné vzít v úvahu v případné antibiotické léčbě. Podpořeno grantem UP č. LF_2013_012.

119

PROGNOSTICKÉ A PREDIKTIVNÍ ASPEKTY DIAGNÓZY NEMALOBUNĚČNÉHO KARCINOMU PLIC Autor: Posker J. Školitel: Škarda J., MUDr. et MVDr., Ph.D.1 Ústav klinické a molekulární patologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Filamin A (FLNA) spojuje aktinovou síť cytoplazmy s receptory v buněčné membráně a slouží tak jako možný prostředník četných signálních drah zapojených do procesu malignizace. Dle některých prací může mít odlišnou výpovědní hodnotu s ohledem na prognózu a s tím související klinický dopad. Cíle: Pokusili jsme se nalézt souvislost mezi místem exprese filaminu A a prognózou pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. Metodika: Přítomnost filaminu A byla zkoumána imunohistochemicky ve formalinem fixovaných parafinových řezech, získaných od 82 pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. Byla použita protilátka EP2405Y (LSBio), vázající se na C-konec proteinového řetězce filaminu A. Pozitivita barvení diaminobenzidinem (DAB) byla hodnocena semi-kvantitativně a byla rovněž popsána její lokalizace (cytoplazma, buněčná membrána, jádro, popř. jejich kombinace). Získané údaje byly porovnány s přítomností dalších markerů a s průběhem onemocnění. Výsledky: Coxova regresní analýza přežití prokázala, že zvýšená exprese filaminu A na buněčné membráně nezávisle na stadiu onemocnění koreluje negativně s délkou přežití (p<0,05) a délkou intervalu bez nemoci (p<0,06). Další rozdíly ve sledovaných ukazatelích nebyly průkazné. Závěr: Přítomnost filaminu A na buněčné membráně může sloužit jako prognostický faktor u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. Výsledky by bylo vhodné ověřit na větším souboru vzorků.

120

ZÁNĚTLIVÁ INFILTRACE PROSTATY A KARCINOGENEZE Autoři: Sedláčková K, Rulíšek P. Školitelé: Kolář Z., prof. MUDr. CSc., Überall I., Ing. Ph.D. Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci Úvod: U pacientů s intenzivním zánětem v prostatě dochází k alteracím androgeny zprostředkované regulační dráhy, které přispívají k vývoji karcinomu prostaty. Hodnocení stupně zánětlivé infiltrace ve vzorcích získaných z prostaty tak může být významným prediktorem rizika karcinogeneze. Cíle: Vyvinout postup, který umožní co nejobjektivněji zhodnotit množství a typ zánětlivých buněk vyskytujících se v nádorech a premaligních lézích prostaty a získaná data korelovat s dalšími klinicko-patologickými parametry. Metodika: Na souboru vzorků tkání prostaty od 100 pacientů s karcinomem jsme se pokusili nejprve pomocí mikroskopického pozorování kvantifikovat stupeň zánětlivé celulizace hodnocením množství zánětlivých „hot spots“ a poté zjistit pomocí počítačové obrazové analýzy (OA) procentuální podíl histiocytů a B-lymfocytů specificky označených pomocí imunohistochemie. Naměřená data jsme korelovali s dalšími znaky souboru. Výsledky: Pomocí metody hodnocení zánětlivých „hot spots“ jsme neprokázali statisticky signifikantní závislost mezi jejich počtem a dalšími analyzovanými parametry. Další postup jsme zaměřili na hledání nového přístupu k objektivizaci stupně a kvality zánětlivé celulizace. Vzorky 20 náhodně vybraných pacientů, u kterých byly zjištěny významné a očekávané rozdíly v kvantitě CD20 pozitivních B-lymfocytů a kvantitě CD68 pozitivních histiocytů (makrofágů) či CD45O (LCA) pozitivních buněk. Neočekávaně jsme však naměřili u části analyzovaných případů obrácený poměr CD68 a CD45O pozitivních buněk (CD68 > CD45O). Tyto výsledky nám zatím neumožňují učinit logické závěry, avšak byl učiněn významný krok ve vývoji metodiky. Závěr: Zjistili jsme, že použití OA v kombinaci s imunohistochemickým značením typů zánětlivých buněk je vhodná metoda tehdy, jestliže je co nejvíce eliminován subjektivní faktor nastavení prahu pozitivity a současně změřena co největší plocha tkáňového vzorku. Je však zřejmé, že před praktickým použitím a doporučením tohoto postupu bude nutné vykonat ještě daleko více analýz.

121

UŽÍVÁNÍ HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE U MLADÝCH ŽEN S TROMBEMBOLICKOU NEMOCÍ Autor: Trulíková P. Školitel: Urbánek K., doc. MUDr. Ph.D. Ústav farmakologie LF UP v Olomouci Úvod: Žilní trombózy představují nejzávažnější komplikaci užívání hormonální antikoncepce (HAK). Na toto téma byla publikována řada studií, nezabývají se však užíváním jednotlivých přípravků a vlivem lékových interakcí. Cíl: Vyhodnotit výskyt trombembolické nemoci (TEN) u mladých žen přijatých do Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) ve vztahu k užívání HAK a jiných rizikových léčiv. Metodika: Byly zpracovány údaje o pacientkách ve věku 13-49 let přijatých do FNOL v letech 2009 - 2011 pro TEN. Z dokumentace byla vyhodnocena demografická data, výskyt rizikových faktorů, farmakologická anamnéza se zaměřením na HAK a jiné rizikové léky a údaje o hospitalizaci a komplikacích. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí Studentova T-testu a Chí-kvadrát testu s hladinou významnosti 0,05. Výsledky: Vstupní kritéria splnilo 103 žen průměrného věku 33 (15-49) let. Průměrné BMI v souboru bylo 25,76; 32 % byly kuřačky; rizikové onemocnění bylo zjištěno u 62 % pacientek, trombofilní stav u 76 %. Průměrná doba hospitalizace byla 8 dní, 3 pacientky za hospitalizace zemřely. HAK užívalo 66 pacientek souboru (64 %), jiné rizikové léky (tamoxifen, kortikosteroidy) užívaly 4 pacientky. Většina pacientek užívala HAK s nízkým nebo velmi nízkým dávkováním ethinylestradiolu, nejčastějším gestagenem byl gestoden. Mezi pacientkami s HAK a bez HAK nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly z hlediska demografických parametrů a rizikových faktorů. Závěr: Mezi mladými ženami přijatými pro TEN bylo více než 64 % uživatelek HAK. Nejčastější kombinací byl ethinylestradiol a gestoden. Byla zjištěna tendence k nižšímu věku a nižšímu BMI u uživatelek HAK, výsledky však nejsou statisticky signifikantní z důvodu velikosti souboru. Byly nalezeny určité limitující faktory pro další výzkum. Především v běžné dokumentaci chybí údaje o užívaných přípravcích HAK. Dále nejsou vždy uvedeny údaje k výpočtu BMI a trombofilní markery nejsou vždy vyšetřovány, především u pacientek, které HAK neužívají. Práce byla podpořena grantem IGA UPOL 2013_LF_007

122

MOLEKULÁRNÍ MECHANISMY VZNIKU BARRETTOVA JÍCNU Autor: Uvíra M. Školitelé: Ehrmann J. prof. MUDr. Ph.D.1 Lužná P., Mgr. 2 1

Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci

2

Úvod: Barrettův jícen je premaligní stav způsobený metaplázii normálního dlažicového epitelu distálního jícnu v intestinální cylindrický epitel. Pacienti s diagnózou Barrettova jícnu mají v porovnání se zdravou populací 30-123x vyšší riziko rozvoje adenokarcinomu jícnu. Vzrůstající incidence této léze je spojena s nárustem incidence adenokarcinomu jícnu, v západní Evropě, Kanadě a ve Spojených Státech o 4-10% ročně v průběhu posledních dvou desetiletí. Jednou z kandidátních molekul zodpovědných za vznik Barrettova jícnu je nádorový supresor p53. Cíle: Cílem práce bylo stanovení výskytu abnormalit genu TP53 u vybraného souboru pacientů s diagnózou Barrettova jícnu. Metodika: Pro vyšetřování byly použity endoskopicky získané vzorky zpracované klasickou histologickou technikou parafinových bloků. Pro sledování změn genu p53 byla použita metoda fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Výsledky: Metodou FISH bylo zpracováno 44 vzorků od 33 pacientů s diagnózou Barrettova jícnu, medián věku 53,5 roků, zastoupení muži/ ženy 10/23. Normální nález byl prokázán u 17 pacientů (51,51%), delece genu p53 u 2 pacientů (6,06%) a u 14(42,42%) pacientů nebylo možno status genu p53 stanovit z důvodu nekvalitní hybridizace. Amplifikace genu p53 nebyla prokázána ani v jednom případě. Závěr: Výsledky prace ukazují, že změny genu p53 nemají význam pro progresi/prognózu rozvoje Barrettova jícnu, avšak pravděpodobně jsou známkou poškození regulačních mechanismů. V některých případech, přes všechnu snahu, není možno ze zaslaného materiálu vyšetření statusu genu p53 metodou FISH provést. Velmi významným faktorem ovlivňujícím úspěšnost analýzy je preanalytická fáze vyšetření. Z tohoto důvodu se jeví jako optimální detekce mutací p53 metodou IHC.

123

VÝSKYT OFF-LABEL A UNLICENSED PRESKRIPCE U DĚTÍ Autor: Vrtal J. Školitel: Langerová P., MUDr. Ústav farmakologie, LF UP v Olomouci Úvod: Řada běžných léčiv není registrována pro použití u dětí nebo je jejich předpis pro děti omezen. Pokud lékař nemá k dispozici léčivo pro dítě registrované, nezbývá mu, než předepsat lék tzv. unlicensed (léčiva vůbec neregistrovaná pro děti) nebo off-label způsobem (předpis dítěti mladšímu). Cíle: Cílem naší práce bylo zjistit četnost unlicensed a off-label předpisů na Dětské klinice FN Olomouc za období 6 měsíců (leden až červen 2012) a posoudit, zda je tento typ předpisů častější u určité věkové skupiny. Metodika: Podle Souhrnu údajů o přípravku v programu AISLP (verze 2012.1), jsme vyhodnocovali každý předpis za sledované období a zaznamenávali léčiva, která byla předepsána sledovaným způsobem. Dále jsme zpracovali demografická data souboru, nejčastěji takto předepisované léčivé látky a skupiny léčiv podle platné ATC klasifikace. Statisticky jsme testovali skupiny, u kterých byl největší výskyt unlicensed a off-label proskripce. Výsledky: Celkem bylo vyhodnoceno 8 556 předpisů pro 3 372 dětí. Předpis léčiv off-label způsobem byl zjištěn v 9,01%, unlicensed v 1,26% z celkového počtu předpisů. Unlicensed předpisy byly statisticky významně častější u chlapců (1,5%) než u dívek (1,0%) (p = 0.037). Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v off-label preskripci u chlapců (9,0%) a u dívek (9,1%) (p = 0.89). Preskripce unlicensed léčiv byla statisticky významně častější u dětí školního věku (p < 0.0001). Off-label předpis byl nejčastější u novorozenců (40,9%). Nejčastěji unlicensed předepisovanými léky byly ACE-inhibitory; offlabel způsobem byla nejčastěji předepisována antihistaminika a bronchodilatancia. Závěr: Předpis léčiv neregistrovaným způsobem je u nás poměrně nízký. Přesto je zjevné, že existují léky, u kterých by bylo vhodné rozšíření registrace na dětské pacienty obecně, respektive na mladší skupiny dětí. Nezbytným se jeví provádění doplňujících klinických studií právě na pediatrické populaci. Práce vznikla za podpory projektu IGA UPOL LF_2013_007.

124

ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ

ROZSÁHLÁ POŠKOZENÍ KLINICKÉ KORUNKY, JEJICH KLASIFIKACE A OŠETŘENÍ Autoři: Čálková H., Baránková M. Školitel: Kadlec Z, MUDr. Ph.D. Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc Úvod: Zuby po endodontickém ošetření mají obvykle výrazně redukovanou, oslabenou klinickou korunku. Rozsah poškození klinické korunky, kvalita endodontického ošetření, stav parodontu a okluzní poměry determinují prognózu daného zubu po protetickém ošetření kovovou kořenovou inlejí a korunkovou náhradou. Cíl: Připravit a zavést do praxe klinické směrnice protetického ošetření endodonticky ošetřených zubů s rozsáhlými poškozeními korunky, které sestavili v roce 2011 Esteves, Correia a Araújo. Retrospektivně klasifikovat endodonticky ošetřené zuby s rozsáhlým defektem korunky, jež byly proteticky sanovány na naší klinice v rámci praktické státní zkoušky z protetiky od roku 2009. Ze zdravotní dokumentace zjistit současný stav ošetřených zubů a statisticky vyhodnotit. Metodika: Do souboru byli vybráni pacienti od roku 2009 ošetření litou kořenovou nástavbou a korunkovou náhradou v rámci praktické státní zkoušky z protetiky. Bylo využito obrazové dokumentace z prezentací jednotlivých prací. O současném stavu ošetřených zubů jsme se dozvídali ze zdravotní dokumentace nebo při kontrole pacienta v ordinaci. Výsledky jsou statisticky zpracovány. Výsledky: Byla provedena klasifikace endodonticky ošetřených zubů s rozsáhlým defektem korunky do 3 tříd. Třídy jsou přesně definovány. Dále bylo vyhotoveno porovnání indikací protetických ošetření na našem pracovišti s doporučenými směrnicemi a se současným stavem těchto prací. Závěr: Ačkoliv učebnice popisují protetickou sanaci endodonticky ošetřených zubů, až do roku 2011 literatura nepopisuje žádné klinické směrnice. Vypracované směrnice zrychlují a usnadňují zubním lékařům korektně stanovit diagnózu, postup, typ ošetření a prognózu daného zubu.

127

ZHODNOCENÍ HOJENÍ KOSTNÍCH DEFEKTŮ PO OPERACI OBJEMNÝCH KOSTNÍCH CYST Autoři: Fabián J., Březina L. Školitel: Hanuliak J., MUDr. et MDDr. Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Olomouc Úvod: Kostní cysty v orofaciální oblasti jsou častou diagnózou. Kostní (odontogenní) cysty vznikají ze tří druhů epiteliálních struktur. Tyto struktury z embryonálního období perzistují v těsné blízkosti zubu. Jejich nebezpečí tkví v tom, že stále zvětšují svůj objem. Tím je ohrožena ztráta tvrdých tkání (kost, zub). Pacienti přicházejí s bolestí do ordinací praktického zubního lékaře, kde po provedení OPG (ortopantomogramu) je nalezeno okrouhlé projasnění. Při léčbě je kladen důraz na dobrou osifikaci a nerecidivující nález dle možností biologického stavu tvrdých tkání pacienta. Metodika: Na klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Olomouc bylo v období 2005-2009 odoperováno 151 pacientů (87 mužů/64 žen). Zaměřili jsme se na operace kostních cyst větší než 1,5x1,5cm s nálezem v dolní čelisti. Z tohoto souboru jsme vytvořili statistické vyhodnocení per a postoperačních komplikací. Cíl: Vyhodnotit a naleznout optimální léčbu, která by vedla k osifikaci kosti, jejíž denzita by byla přiměřená. Výsledky: Zmapovali jsme lokalizaci, počet a nejčastější komplikace při léčbě jednotlivých typů kostních cyst. Nutnou dobu hospitalizace a zvolený operační postup. Závěr: Léčba kostních cyst je postavena na dlouhodobé dispenzarizaci, kde po několika letech můžeme zhodnotit úspěšnost zhojení operačního pole. Námi sesbírané údaje jsou cenné pro pokračování vyhledávání nejoptimálnější chirurgické léčby s podporou augmentace či jiných doplňkových systémů podporující osifikační spurt.

128

„BULK FILL“ TECHNIKA ZHOTOVOVÁNÍ KOMPOZITNÍCH VÝPLNÍ V LATERÁLNÍM ÚSEKU CHRUPU STANOVENÍ MIKRONETĚSNOSTI (IN VITRO STUDIE) Autoři: Jasenský T., Šimíkova J. Školitelé: Harvan Ľ., MUDr. Ph.D., Morozova J. Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci Úvod: Současným trendem zubního lékařství je stále se zvyšující počet přímých kompozitních rekonstrukcí v laterálním úseku chrupu, jež lze zhotovit inkrementální či bulk fill technikou aplikace výplňové hmoty. Cíle: Prostřednictvím hodnocení penetrace barviva stanovit přítomnost mikronetěsnosti u kompozitních výplní II. třídy dle Blacka zhotovených na extrahovaných lidských premolárech pomocí dvou různých technik aplikace kompozitních materiálů: bulk fill a inkrementální techniky. Metodika: Na 35 lidských intaktních premolárech byly vypreparovány standardizované meziookluzní a distookluzní kavity. Meziookluzní kavity byly zaplněny kompozitem Filtek Supreme XT (3M ESPE, USA) aplikovaným inkrementální technikou a distookluzní kavity- bulk fill kompozitem (systém SonicFill, KaVo, Německo, Kerr, USA). Následovalo 300 cyklů termocyklace se střídavým ponořením do lázní s 0,5% roztokem genciánové violeti o teplotě 5° C a 55° C po dobu 1 minuty. Poté byly zhotoveny longitudinální výbrusy zubů. Penetrace barviva na okluzálních a gingiválních plochách byla hodnocena podle škály 0–3 (norma ISO/TS 11405:2003-02(E) na digitálních makrofotografiích. Výsledky byly porovnány a statisticky zpracovány (McNemar-Bowker test symetrie). Výsledky: Celkové skóre penetrace barviva na okluzálních plochách výplní zhotovených inkrementální technikou činilo 31, na plochách gingiválních 59. U bulk fill techniky bylo celkové skóre 19 na plochách okluzálních a 37 na plochách gingiválních. Na gingiválních plochách byly prokázány statisticky významné rozdíly penetrace barviva mezi porovnávanými technikami (p<0,05). Závěr: Studie popisuje srovnatelnou mikronetěsnost na okluzálních plochách a signifikantně nižší mikronetěsnost na gingiválních plochách kompozitních výplní zhotovených různými technikami. Základem zhotovování kvalitních kompozitních výplní je dodržování správné indikační šíře a přesně stanoveného pracovního a adhezivního protokolu.

129

STANOVENÍ EFEKTIVITY LÉČBY FIXNÍMI APARÁTY Autoři: Kovaľová A., Tučková A. Školitel: Špidlen M., doc. MUDr. Ph.D Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci Úvod: Úspěšnost léčebného postupu, a tím daný léčebný výsledek, závisí na správné indikaci, na typu použitého aparátu a na míře spolupráce pacienta. Efektivita ortodontické léčby fixním aparátem v horním a dolním zubním oblouku byla hodnocena PAR (Peer Assesment Rating) Indexem. Měření bylo prováděno na souboru náhodně vybraných 100 pacientů, u kterých byla ukončena aktivní fáze léčby. Cíle: Prověřit praktickou účinnost léčby fixním ortodontickým aparátem v horním a dolním zubním oblouku při léčení ortodontických anomálií. Metodika: PAR (Peer Assesment Rating) Index udává na podkladě údajů měřených na modelech chrupu stupeň nepravidelnosti v postavení zubů. Různým okluzálním znakům, které tvoří malokluzi je přiděleno skóre. Jednotlivá skóre jsou sečtena a celkové skóre představuje stupeň nepravidelnosti v daném případě. Větší skóre znamená větší nepravidelnost. Indexem jsme hodnotili modely chrupu před zahájením léčby fixním aparátem a po jejím ukončení. Rozdíl mezi skóre před zahájením léčby a po jejím ukončení ukazuje kvalitu výsledku ortodontické terapie. Výsledky: U pacientů léčených fixním aparátem činí méně než 30% zlepšení /Worse – no different/ u 5 případů, 30 – 70% zlepšení /Improved/ u 17 případů a zlepšení více než 70% /Greatly improved/ u 78 případů. Z toho 100% zlepšení bylo u 35 případů. Závěr: U převážné většiny pacientů (78 případů), léčených fixními ortodontickými aparáty, došlo k výrazné úpravě anomálie během léčení. Je nerealistické se domnívat, že lze všechny ortodontické anomálie vyléčit do ideální okluze. Případy ( 5 případů), u kterých podle PAR indexu nedošlo k zlepšení /Worse – no different/, došlo z estetického hlediska ke korekci počátečního stavu.

130

VÝVOJOVÉ ANOMÁLIE DENTICE – PALATINÁLNĚ DISLOKOVANÝ ŠPIČÁK A SOUVISEJÍCÍ AGENEZE ZUBŮ Autoři: Pivoňková A., Kovačinová S. Školitel: MUDr. Krejčí Přemysl Ph.D. Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci Úvod: Palatinálně dislokovaný špičák (palatally dispaced canine, PDC) postihuje 1 – 3 % evropské a severoamerické populace. S touto poruchou erupce jsou spojené další anomálie v dentici, především vyšší výskyt agenezí zubů. Cíle: Cílem naší práce bylo zjistit korelaci mezi pravostranně, levostranně a oboustrannými PDC a agenezemi zubů v jednotlivých kvadrantech. Metodika: Retrospektivní studie pacientů s diagnózou PDC, kteří v době 2006 – 2012 navštěvovali dětskou ambulanci Kliniky zubního lékařství FNOL a UP v Olomouci. Na základě klinických a radiologických vyšetření bylo do souboru zařazeno 282 pacientů starších 15 let a soubor byl rozdělen na šest skupin podle pohlaví a lokalizace PDC. Ageneze zubů byly pro každou skupinu zaznamenány v binárním kódu Tooth agenesis code (TAC). Výsledky: Rozdělení jednotlivých skupin ukázalo, že anomálií PDC byly častěji postiženy ženy, v poměru muži : ženy - 84:198. S PDC byla spojena ageneze alespoň jednoho zubu u 47 % pacientů, což je více než dvojnásobek oproti běžné populaci. Obraz počtu a kombinací chybějících zubů v horní a dolní čelisti se v jednotlivých skupinách lišil. Zjistili jsme, že v horní čelisti nejčastěji chyběly třetí moláry, postraní řezáky, druhé premoláry a v jednom případě i druhý molár. V dolní čelisti nejčastěji chyběly třetí moláry, poté druhé premoláry; převážně u mužů střední řezáky a pouze u žen chyběly druhé moláry. Závěr: Zjištěné výsledky se v hlavních rysech podobají obdobným publikovaným studiím v literatuře. Pro podrobnější statistickou analýzu zjištěných dalších odlišností je soubor příliš malý, pro to bude vhodné v započatém výzkumu dále pokračovat.

131

HLADINA FLUORIDŮ V MOČI U PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH NOVOROZENCŮ Autoři: Potěšilová K., Kubíčková A. Školitel: Nováková K., doc. MUDr. CSc. Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci Úvod: Fluoridy jsou dle Světové zdravotnické organizace jedním z nejdůležitějších faktorů v prevenci zubního kazu. Ve snaze trvale ochránit zuby před kariogenním působením je vyžadována kontinuální expozice fluoridů během vývoje zubů (první a druhá fáze mineralizace), ale i po jejich prořezání do dutiny ústí a ukončení vývoje (fáze remineralizace). Podíl předčasně narozených dětí a dětí s nízkou porodní hmotností v ČR v posledních letech významným způsobem vzrůstá a právě tyto děti jsou ve zvýšené míře ohroženy specifickými zdravotními problémy. Cíle: Sledovali jsme vztah hladiny fluoridů v moči u dětí a jejich matek v prvních dnech po porodu a porovnávali jsme vztah těchto hodnot. Metodika: Odebrali jsme vzorky moče předčasně narozených dětí s nízkou porodní váhou a jejich matek na Dětském oddělení FNOL. Ke stanovení fluoridů ze vzorků moči byla použita fluoridová iontově selektivní elektroda spolu s argentochloridovou referenční elektrodou. Vzorky moče byly skladovány a uchovávány v plastových nádobkách při –20 °C. Výsledky: Hodnoty hladiny F u dětí byly nižší než u matek, protože placenta udržuje určitou hladinu F, kterou propouští, i když hladina F u matek je vyšší. Hodnoty fluoridu v moči [mol/l]

Název souboru

n - počet

Děti Matky

nejnižší

nejvyšší

aritmetický průměr

30

6,03 10-07

7,06 10-05

6,02 10-06

19

9,67 10-06

2,94 10-04

5,46 10-05

Závěr: Potvrdila se námi předpokládaná a často uváděná informace, že placenta koriguje hladinu F v plodové vodě a tím i ovlivňuje vývoj zubů během intrauterinního života. Tuto teorii bychom rádi potvrdili vyšetřením dětí s porodní váhou v mezích normy.

132

„BULK FILL“ TECHNIKA ZHOTOVOVÁNÍ KOMPOZITNÍCH VÝPLNÍ V LATERÁLNÍM ÚSEKU CHRUPU POROVNÁNÍ ČASU POTŘEBNÉHO NA ZHOTOVENÍ (IN VITRO STUDIE) Autoři: Straková J., Bojko J. Školitel: Harvan Ľ., MUDr. Ph.D., Morozova J. Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci Úvod: Přímé estetické rekonstrukce v laterálním úseku chrupu patří v současné době k rutinně prováděným zákrokům. Lze je zhotovit za použití kompozitních materiálů aplikovaných inkrementální či bulk fill technikou. Cíle: Stanovit a porovnat průměrný čas potřebný na zhotovení na extrahovaných lidských premolárech kompozitních výplní II. třídy dle Blacka za použití dvou různých technik aplikace kompozitních materiálů: bulk fill a inkrementální techniky. Metodika: Na 35 lidských intaktních premolárech byly vypreparovány standardizované meziookluzní a distookluzní kavity. Meziookluzní kavity byly zaplněny kompozitem Filtek Supreme XT (3M ESPE, USA) aplikovaným inkrementální technikou a distookluzní kavity- bulk fill kompozitem (systém SonicFill, KaVo, Německo, Kerr, USA). Čas byl zaznamenán z okamžiku nanášení materiálu po okamžik ukončení leštění hotové výplně. Výsledky byly porovnány a statisticky zpracovány. Výsledky: Průměrný čas potřebný na zaplnění meziookluzních kavit kompozitem za použití inkrementální techniky činil 19,38±3,12 min. Průměrný čas plnění distookluzních kavit bulk fill technikou byl 5,21±1,59 min. Byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi časem potřebným na zhotovení výplní za použití dvou uvedených technik (p<0,05). Závěr: Studie prokázala signifikantně kratší čas potřebný na zhotovení kompozitních výplní pomocí aplikace materiálu v jedné silnější vrstvě (bulk fill technika). Daná technologie přináší výraznou úsporu času potřebného na zhotovení kompozitních rekonstrukcí v laterálním úseku chrupu bez snížení jejich kvality. Přísné dodržování indikační šíře, zvládnutí adhezivního protokolu a doporučeného pracovního postupu podmiňuje kvalitu a životnost kompozitních rekonstrukcí.

133

ZAHRANIČNÍ HOSTÉ

STRESS: IMPACT ON THE SELECTED PHYSIOLOGICAL VARIABLES IN THE INTERACTION WITH SUBJECTIVE CHARACTERISTICS Author: Mestanik M. Tutors: Visnovcova Z., Ing., Tonhajzerova I., Assoc. Prof. MD. PhD. Department of Physiology, Jessenius Faculty of Medicine, Comenius University, Martin E-mail contacts: [email protected], [email protected], [email protected] Introduction: Pavlov´s psychophysiological concept of higher nervous activity typology, based on experiments with conditioned reflexes, consisted of four types of temperaments characterized by the strength of excitation and inhibition, the equilibrium and mobility between these processes. Recent sophisticated theory of personality, Cloninger´s model, is focused on the inherited temperament dimensions [novelty seeking (NS) indicating behavioural activation system (BAS), harm avoidance (HA) indicating behavioural inhibition system (BIS), reward dependence (RD) and persistence (P)] and character components [self-directedness (SD), cooperativeness (CO) and self-transcendence (ST)]. The aim was to study the cardiac autonomic control in the interaction with personal traits at rest and in response to stress (cardiovascular reactivity). Methods: The continuous ECG signal was monitored in the group of fifty students (age: 22.9± 0.1 yr., BMI: 22.0± 0.4; 25 women) at rest, and during mental stressors. Subjective characteristics were evaluated using Temperament and Character Inventory. Heart rate variability (HRV) was analyzed in time and frequency domains: RR interval, SD, rMSSD, pNN50, low frequency and high frequency band. Symbolic dynamics parameters - 0V%, 1V%, 2UV%, 2LV%, NCI, NUPI - were evaluated. Results: Significant positive correlation was found between HA and 1V% at rest (r=0.422; p=0.008); however, the correlation between HA and 0V% was negative during arithmetic test (r=-0.356; p=0.028). Temperament trait P was inversely correlated with 1V% (r=-0.455, p=0.004). Significant positive correlation was found between resting complexity parameters (NCI, NUPI) and CO (r=0.391, p=0.015; r=0.383, p=0.018, respectively). Conclusion: Our study revealed several associations between subjective characteristics and HRV parameters, which have not been described until today. These findings could improve towards the individual therapeutic approach in the diseases associated with stress. Acknowledgement: This study was supported by European Centre of Excellence for Perinatological Research no. 26220120036, by European Centre of Experimental and Clinical Respirology no. 26220120034, grant VEGA 1/0059/13, grant UK no. 459/2012.

137

EXHALED NITRIC OXIDE AND COPD Authors: Šteruský M., Hudáček M. Tutors: MUDr. Alica Benčová, PhD. Clinic of Pneumology and Phthisiology; JFM CU, Martin E-mail contacts: [email protected], [email protected], [email protected] Exhaled nitric oxide (FeNO) is a noninvasive marker of airway inflammation however it´s role in patients with chronic obstructive pulmonary disease (COPD) is still not fully understood. The aim of our study was to measure the levels of exhaled nitric oxide in patients with COPD and compare it with healthy individuals and assess the impact of smoking and treatment with inhaled corticosteroids on FeNO levels. In our study we measured the levels of FeNO in 33 COPD patients and in 51 healthy individuals. FeNO levels were measured first using analyzer NIOX® in compliance with ATS/ERS guidelines. In every COPD patient we performed a functional examination of the lungs testing obstruction reversibility using 400ug of Salbutamol and a COPD assessment test score (CAT) of patient´s subjective feeling of healthy status was recorded. Patients with COPD had significantly higher levels of FeNO (19 ppb, IQR 8) than healthy controls (10,8 ppb, IQR 5,80) (p<0,05; Mann-Whitney-U test). There was no significant difference in FeNO levels between 22 COPD patients treated with inhaled corticosteroids (19 ppb, IQR 6,5) and 11 patients without anti-inflammatory therapy (17ppb, IQR 8,5). The sample of COPD patients was also divided according to smoking history and no significant difference in FeNO levels between 26 non-smokers (17ppb, IQR 9,75) and 7 smokers (19ppb, IQR 3) was found out. 28 patients had CAT score equal or higher to 10. We found out, that there is a strong negative correlation between the CAT score and FEV1 value. The FeNO levels in COPD patients are significantly higher compared to healthy people not depending on smoking status and corticosteroid treatment, what can be useful in further differentiation of the type of airway inflammation and steroid response.

138