CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Využití modelů komunitní práce v současné praxi sociálních pracovníků v ambulantních zařízeních pro seniory ve městě Olomouc
Kateřina Hartlová Vedoucí práce: Mgr. Miloslava Šotolová
Olomouc 2015
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 30. 4. 2015 Kateřina Hartlová
Děkuji touto cestou Mgr. Miloslavě Šotolové za odborné vedení, rady, připomínky a ochotu, se kterou přistupovala ke vzniku této práce. Moje poděkování patří i dalším studentům, kteří byli součástí tohoto projektu. Ráda bych poděkovala i sociálním pracovníkům za jejich vstřícnost a aktivní přístup při výzkumném šetření i za jejich čas, který mi věnovali. Děkuji.
OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................................10 I. TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................12 1
2
3
4
Komunitní práce .............................................................................................................12 1.1
Význam pojmu komunitní práce.................................................................................13
1.2
Význam pojmu komunita ...........................................................................................13
1.3
Cíl komunitní práce ....................................................................................................14
Modely komunitní práce ................................................................................................15 2.1
Komunitní rozvoj ........................................................................................................15
2.2
Komunitní organizace .................................................................................................16
2.3
Komunitní péče ...........................................................................................................16
2.4
Sociální/komunitní plánování .....................................................................................16
2.5
Komunitní vzdělávání .................................................................................................17
2.6
Komunitní akce ...........................................................................................................17
2.7
Feministická komunitní práce.....................................................................................18
2.8
Antirasistická (antiopresivní) komunitní práce...........................................................18
Senioři ..............................................................................................................................19 3.1
Význam pojmu stáří a stárnutí ....................................................................................20
3.2
Potřeby seniorů ...........................................................................................................21
3.3
Problémy seniorů ........................................................................................................23
3.4
Kvalita ţivota seniorů .................................................................................................24
Ambulantní služby pro seniory......................................................................................25 4.1
Sluţby sociální péče....................................................................................................26
4.1.1
Odlehčovací sluţba .............................................................................................26
4.1.2
Centra denních sluţeb .........................................................................................26
4.1.3
Denní stacionáře..................................................................................................27
4.2
Sluţby sociální prevence ............................................................................................28
4.2.1
Sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením ......28
II. EMPIRICKÁ ČÁST ..........................................................................................................29 5
Metodologický postup .....................................................................................................29 5.1
Metodologie výzkumu ................................................................................................29
5.2
Výzkumný cíl..............................................................................................................29
5.3
Výzkumná technika ....................................................................................................29
6
5.4
Charakteristika výzkumného vzorku ..........................................................................30
5.5
Metoda zpracování......................................................................................................30
5.6
Průběh výzkumu .........................................................................................................31
5.7
Etika výzkumu ............................................................................................................31
Výsledky výzkumu ..........................................................................................................32 6.1
Analýza a interpretace dat...........................................................................................32
6.2
Diskuse .......................................................................................................................38
6.3
Shrnutí.........................................................................................................................40
ZÁVĚR.....................................................................................................................................41 BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM ............................................................................................42 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................46 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................46 ANOTACE...............................................................................................................................47 ABSTRACT .............................................................................................................................48
ÚVOD Výběr mého tématu a samotné téma by mělo otevřít další moţnosti při práci se seniory v ambulantních zařízeních. Tímto tématem bych také ráda upozornila na určitou sílu v komunitě a také jak s komunitou pracovat. Zmiňovanou další moţností při práci se seniory v ambulantních zařízeních jsem měla na mysli právě komunitní práce a její jednotlivé modely. Myslím si, ţe je velmi důleţité a také výhodné tyto modely právě při práci se seniory vyuţívat. V dnešní době se seniorům nedostává určité angaţovanosti při řešení jejich problémů. Problémy jsou často řešeny za seniory samotné. Většinou ani nejsou vyuţívány potenciály samotného seniora. Domnívám se, ţe pokud se pokusíme seniory při práci v ambulantních zařízeních zplnomocňovat a podporovat je, tak začne vznikat vzájemná vazba mezi samotnými klienty. Moţná by právě tato vazba mezi nimi vytvořila určitou důvěru a snahu o pomoc. Některé problémy by například řešili se svými vrstevníky a to třeba formou předávání zkušeností, rad a podpory. Při samotném řešení některých problémů by se mohly začít vyuţívat právě zdroje v komunitě, které budou daleko silnější neţ jen zdroje jednotlivce. Časem třeba můţe docházet k tomu, ţe sociální problémy budou řešeny daleko efektivněji, neţ byly řešeny doposud. Myslím si, ţe samotný pojem komunitní práce je v dnešní době ještě zcela nový a mnozí pracovníci s nimi vědomě nepracují. Cílem absolventské práce je získat poznatky o tom, zda jsou vůbec modely komunitní práce využívány v praxi sociálních pracovníků v ambulantních zařízeních, a o jaké modely se v ambulantních zařízeních jedná. V empirické části bych ráda zjistila, zda se v činnosti sociálních pracovníků v ambulantních zařízeních při práci se seniory modely komunitní práce vyuţívají. Výzkum budu realizovat formou kvalitativního výzkumu za pomoci nestrukturovaného rozhovoru. Rozhovory budu realizovat v ambulantních zařízeních pro seniory ve městě Olomouc. Dotazovaní budou sociální pracovníci ve zmiňovaném zařízení. Zda budu ve své práci tato zařízení konkrétně zmiňovat nebo zůstanou anonymní, to zváţím podle potřebnosti a také hlavně podle rozhodnutí sociálních pracovníků, kteří se budou výzkumu účastnit. Výzkumná otázka: ,,Jaké činnosti vykonává ve své práci se seniory sociální pracovník?ʻʻ Sociálních pracovníků se tedy budu ptát: ,,Jaké činnosti vykonáváte ve své práci se seniory?ʻʻ
V teoretické části toto téma vymezuji. V první kapitole se zaměřuji na pojem komunitní práce. Zmiňuji pojmy, které s komunitní prací souvisí, a snaţím se je jednoduše popsat. V druhé kapitole pokračuji vymezením modelů komunitní práce. Ve třetí kapitole se zaměřím na samotné seniory, na jejich problémy, potřeby a kvalitu ţivota. Vymezuji zde také nezbytné pojmy. Ve čtvrté kapitole přecházím na ambulantní sluţby pro seniory. Popisuji určité typy ambulantních sluţeb a ukotvuji pojem sociální sluţby a právní formu. Další polovina patří části empirické. V páté kapitole přecházím na samotný kvalitativní výzkum, který budu provádět formou nestrukturovaného rozhovoru. Budu mít k dispozici dva sociální pracovníky z ambulantních zařízení pro seniory ve městě Olomouc. Šestá kapitola patří výsledkům výzkumu, tedy analýze, interpretaci dat, diskuzi a celkovému shrnutí empirické části.
I. TEORETICKÁ ČÁST V první kapitole se zabývám významem pojmu komunitní práce. Tedy co vůbec komunitní práce je. Dále popisuji a vysvětluji význam pojmu komunita. Na konci kapitoly se zaměřuji na cíl komunitní práce. Tedy co je cílem komunitní práce. Druhá kapitola je zaměřena na modely komunitní práce. Zde rozebírám osm modelů komunitní práce. Snaţím se návazným způsobem propojit dvě předchozí kapitoly s kapitolou senioři. V této kapitole se zabývám významem pojmu stáří a stárnutí a také potřebami, problémy a kvalitou ţivota seniorů. Teoretická část končí kapitolou čtyři. Má název ambulantní sluţby pro seniory. Dle zákona se tady zabývám jednotlivými typy ambulantních sluţeb pro seniory.
1
Komunitní práce Obecné informace o komunitní práci. Klientem v komunitní práci je sama
komunita. Potřeby této komunity jsou tedy na prvním místě. Jedná se o problémy, které komunita má, jelikoţ se týkají většího počtu lidí. V komunitní práci se vyuţívají zdroje komunity. Komunita sama napomáhá k rozvoji osobnosti. Problémy, které komunita má, mají být vyřešeny či odstraněny prostředky samotné komunity. (Navrátil 2001: 32) ,,Komunitní sociální práce reprezentuje velmi širokou paletu rozmanitých perspektiv, strategií, modelů a technik.ʻʻ (Pavelová a kol. 2013: 45) Matoušek pod pojmem komunitní práce popisuje, ţe se jedná o přístup k lidem, který se snaţí tyto lidi aktivizovat k tomu, aby dokázali své problémy řešit sami. Můţeme také mluvit o projektu, kterým se snaţíme vyřešit konkrétní problém. (Matoušek 2008: 254) Podle Younghusbandové (dle Zatloukal 2008: 31-32) se jedná o sociální práci, která se snaţí pomoci lidem v rámci místní komunity. Důleţité při této práci je zjistit sociální potřeby, zváţit nejúčinnější způsoby jejich naplnění a pracovat na nich tak dlouho, dokud nám to umoţní zdroje, které máme k dispozici. Můţeme říct, ţe sociální pracovník se snaţí komunitu zplnomocnit k tomu, aby své problémy uvnitř komunity byla schopna z části řešit sama.
1.1
Význam pojmu komunitní práce Matoušek (2008: 254) pod pojmem komunitní práce rozumí: ,,Přístup k lidem,
proces, jak lidi aktivizovat, aby se sami postarali o řešení problému. Dále pak projekt, jak vyřešit určitý konkrétní problém.ʻʻ Význam komunitní práce spočívá v tom, aby byli lidé uvedeni do pohotovosti při občanské svépomoci současně s různými formami státních nebo tamějších rozvojových programů. (Řezníček 1994: 60) Pro komunitní práci jsou důleţité čtyři principy: komunitní akce, kooperace, partnerství a interkulturní dialog. V rámci komunitní akce jde o to, aby členové komunity vyhledali svůj problém a snaţili se i najít jeho řešení. Kooperace pojednává o určité podpoře v komunitě, která se setkává i u ostatních zájmových skupin. Principem partnerství se vytváří spolupráce s určitými institucemi, jako je například samospráva. Tady se uplatňuje zájem o vytvoření prostředí pro konstruktivní dialog. Interkulturní dialog je princip, který pojednává o celkové osvětě jak pro minority tak i majoritní společnost. (Bajer 2004: 2-6) ....uvádí ve své knize sedm hodnot komunitní práce. Jedná se o úctu, naději, důvěru, komunikaci, vztah, trpělivost a know-how1. (Havrdová, Kosová, Svobodová, Vamlelová 2013: 13) 1.2
Význam pojmu komunita Pod pojmem komunita se skrývá mnoho významů a termínů. Záleţí na tom, jak
pojem chápeme my a také na samotném konceptu. Například Keller (dle Příhodová 2004: 43-44) vymezuje komunitu jako ,,sociální útvar charakterizovaný jednak zvláštním typem sociálních vazeb uvnitř, mezi členy, jednak specifickým postavením navenek, v rámci širšího sociálního prostředí.ʻʻ
1
Know how - ,,Znalost, informovanost, souhrn poznatků, receptů, výrobních a obchodních znalostí a postupů získaných dlouholetou zkušeností, hospodářský nehmotný statek.ʻʻ(Slovnik-cizich-slov-online.com [on-line]. ,,Co je to know-how, význam know-howʻʻ. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slovonline.com/know-how [posl. akt. neuvedeno] [cit. 28.2.2015].)
Hartl (1997: 35) stručně charakterizuje komunitu takto: ,,Komunita je místo, kde člověk můţe získat emocionální podporu, ocenění a praktickou pomoc v kaţdodenním ţivotě.ʻʻ Dále pak Bulmer (dle Navrátila 2001: 131) zmiňuje dva způsoby vymezení tohoto pojmu, mluví o ,,teritoriální komunitě a zájmové komunitě.ʻʻ Teritoriální komunita označuje nějakou skupinu lidí, kteří ţijí na jednom území. Zájmová komunita označuje nějakou skupinu lidí, kteří mají společné zájmy. Hartl (1997: 37) píše o sídelní (ekologické) komunitě, morální (psychické) komunitě, terapeutické (léčebné) komunitě
a
o výcvikové komunitě. Sídelní komunita je totoţná s názvem teritoriální komunita. Jedná se o spolčené obývání vyhraněného prostoru, který členy něčím spojuje. V morální komunitě jsou důleţité duchovní vazby jako například víra a hodnoty. Terapeutická komunita je zaměřena na lidi s duševními onemocněními. Výcvikové komunity se zabývají poznáním sebe sama, nácvikem komunikačních dovedností a také dalších dovedností, které jsou nezbytné pro ţivot. Pojem komunita lze také chápat jako ,,pocit, stav mysli, koncept kvality.ʻʻ (Poster 1982: 1) 1.3
Cíl komunitní práce Hartl (1997: 68) píše: ,,Cílem komunitní práce bývá nejčastěji ovlivňování
sociálních změn v určité lokalitě nebo organizaci utvářením ţádoucích vztahů mezi skupinami existujícími v dané komunitě, a to nejlépe tak, aby sami členové komunity změny ţádali a uskutečňovali.ʻʻ Autor dále definuje cíl komunitní práce jako: ,,usilování o sociální změnu.ʻʻ (Hartl 1997: 68) Změna se uskutečňuje pomocí rozboru sociální situace a také utvářením vzájemných vztahů mezi skupinami v komunitě, ale také mezi sociálním pracovníkem a komunitou. (Hartl 1997: 68) ,,Cílem komunitní práce je i ovlivňování sociálních změn prostřednictvím analýzy sociálních situací a formování vztahů mezi rozličnými skupinami daného celku tak, aby tento celek sám dospěl k realizaci ţádoucích změn.ʻʻ (Younghusbandová dle Navrátil 2001: 132)
Cíl komunitní práce lze chápat i tak, ţe si vymezíme jednotlivé sociální
potřeby, problémy lokality, jednotlivé úkoly a zpracujeme návrhy řešení těchto potřeb a problémů. Dále se snaţíme včlenit všechny dostupné prostředky komunity k tomu, abychom mohli problém vyřešit. (Miloševičová dle Navrátil 2001: 132)
2
Modely komunitní práce V kapitole modely komunitní práce popíši jednotlivé modely komunitní práce
a jejich vyuţití při práci se seniory v ambulantních zařízeních. Jde o deset různých modelů komunitní práce, které se ale navzájem doplňují. Jedná se o model komunitní rozvoj, komunitní organizace, komunitní péče, sociální/komunitní plánování, komunitní vzdělávání, komunitní akce, feministická komunitní práce, antirasistická (antiopresivní) komunitní práce. Tyto modely jednotlivě postupně rozeberu a popíši. Pavelová a Tvrdoň (dle Pavelová 2009: 45) píše. První pokusy definovat modely či přístupy v komunitní práci můţeme vidět na konci šedesátých let. V roce 1968 byla publikována
studie
výzkumné
skupiny,
která
pracovala
pod
vedením
Eileen
Younghusband. Rozlišili dva přístupy v komunitní práci. Rozvoj komunity - community development a komunitní organizaci - community organisation. Ve stejné době se Rothman pokouší rozlišit 3 modely práce s komunitou a to lokální rozvoj či rozvoj komunity, sociální plánování, sociální akce. (Zastrow dle Pavelová 2009: 45) S dalším rozdělením pak přichází Popple v roce 1995. Jeho rozdělení modelů komunitní práce budu dále podrobněji rozebírat. 2.1
Komunitní rozvoj Popple (dle Gojová 2006: 76) jedná se o pomoc skupinám, která se uskutečňuje
tím, ţe pomáhá osvojit si dovednosti, zvýšit své uvědomění, zlepšit kvalitu ţivota svých členů a rozvíjet se svépomoci. To vše se děje prostřednictvím vzdělávání. Zastrow (dle Pavelová 2009: 48) píše: ,,Rozvoj komunity zdůrazňuje zahrnutí velkého počtu lidí do určování a řešení jejich vlastních problémů. Usiluje se o rozvoj schopností, zdrojů komunity a její integrace. Základní pouţívanou strategií je komunikace mezi skupinami v komunitě s cílem dosáhnout konsenzus.ʻʻ
2.2
Komunitní organizace Tento model staví na vzájemném zlepšování vztahů mezi organizacemi za účelem
poskytování sluţeb, které odpovídají aktuálním potřebám klientů. Je zaměřen na strukturu komunity, na vzorce pomoci a na vztahy jednotlivých institucí. (Gojová 2006: 75) Novotná a Schimmerlingová (dle Pavelová 2009: 47) píší: ,,komunitní organizace sdruţuje dobrovolné organizace v malých obcích za takovým účelem, aby se podílely jak na plánování sociálních a jiných opatření, tak i na jejich realizaci.ʻʻ 2.3
Komunitní péče V komunitní péči jde o uspokojování potřeb seniorů, lidí s postiţením a dětí do 5
let. Snahou modelu je rozmnoţit sociální sítě a dobrovolnické sluţby. Zaměřuje se na rozvoj svépomocných pojetí a uspokojování sociálních potřeb. Snaţí se zapojit nejen členy v komunitě, ale také rodinné příslušníky. Do modelu jsou více zapojeny ţeny neţ muţi. (Gojová 2006: 74-75) ,,Jako komunitní péče je označován systém terapie, pomoci a podpory, který je obsahově a organizačně uspořádán tak, aby byl schopen pomoci i lidem s váţnějším zdravotním postiţením. Ţít co moţná nejvíce v podmínkách běţného ţivota, subjektivně co nejuspokojivějším způsobem.ʻʻ (Pfeiffer dle Peč, Probstová (eds.) 2009: 211) Snahou komunitní péče je ,,Poskytovat intervence a podporu na správné úrovni, ve správné podobě a ve správný čas tak, aby pacient dosáhl co největší úrovně soběstačnosti a kontroly nad svým ţivotem. Jde o systém sluţeb, systém odborné pomoci a podpory nejen samotnému pacientovi, ale i jeho okolí: v komunitě, komunitou, pro komunitu.ʻʻ (Peč, Probstová (eds.) 2009: 211) 2.4
Sociální/komunitní plánování Soustřeďuje se na rozbor sociálních podmínek a sluţeb, udává cíle, připravuje
sluţby, připravuje zdroje a zavádí nové sluţby a programy, provádí jejich hodnocení. V rámci sociálního/komunitního plánování jde o to, abychom zapojili uţivatele sluţby do rozhodování tím, ţe s nimi vytvoříme rovnocenný partnerský vztah. (Gojová 2006: 77)
Komunitní plánování je prezentováno jako metoda, kterou lze plánovat sociální sluţby tak, aby tyto sociální sluţby odpovídaly specifikům a potřebám jednotlivých občanů. Občané začnou projevovat svůj názor tím, ţe se naučí komunikovat o svých přáních a potřebách. (Topolovský 2004) Sociální sluţby pomocí komunitního plánování, by měly být plánovány tak, aby: ,,Odpovídaly místním potřebám, byly poskytovány efektivně, aby byly podporovány pouze skutečně uţitečné sluţby, prostředky, finanční, materiální a lidské zdroje byly vyuţívány účelně a cíleně, aby byly hledány nové zdroje pro zajištění potřebných sociálních sluţeb a také aby se na plánování sociálních sluţeb participovali nebo měli moţnost participovat všichni, kterých se to týká.ʻʻ (Zatloukal 2008: 34) 2.5
Komunitní vzdělávání Cílem programů komunitního vzdělávání není rozvoj jedince nebo malé skupiny
lidí, ale jde o rozvoj určitého společenství. (Hartl 1997: 110) Hartl (1997: 110) píše: ,,Jde o dosaţení změny v určité struktuře mezilidských vztahů prostřednictvím vzdělávání členů celého systému.ʻʻ...... ,,důraz je kladen na rozvoj kritického myšlení, zvýšení tolerance, získání schopnosti respektovat názory a práva kaţdého jedince či minoritní skupiny.ʻʻ Právě pro seniory je tento model velmi zajímavý především z pohledu vyuţití moţností edukace těchto lidí na univerzitách třetího věku i jiných vzdělávacích programech v komunitě. 2.6
Komunitní akce Kirst-Ashmam, Hull (dle Barker 1987: 365) píše v komunitní akci se jedná
o: ,,Koordinované úsilí směřující k dosaţení institucionální změny, která má přinést uspokojení potřeb, vyřešení sociálního problému, napravení nespravedlnosti nebo zvýšení kvality ţivota.ʻʻ Hatton (dle Gojová 2006: 79) zmiňuje: v komunitní akci jde o omezení nerovnosti a zlepšení ţivotních podmínek. Pavelová (2009: 52) píše: ,,Sociální akce je vyuţívána v případech, kdy je na nápravě potřeb klienta nutná změna v mocenské struktuře, legislativě i na straně norem.
Příkladem problému řešení tímto způsobem můţe být sociální nespravedlnost, nerovnost, deprivace, znevýhodněné postavení určité populace.ʻʻ 2.7
Feministická komunitní práce Popple (dle Gojová 2006: 79-80) hlavním úkolem feministické komunitní práce je
zlepšit sociální postavení ţen. Pro tuto práci jsou typická ţenská terapeutická centra skupiny pro zvyšování sebeuvědomění. Jde zde o prolomení pocitu izolace, moţnost účasti se rozvíjet vzájemnou podporou. Vývoj feministické2 komunitní práce můţeme popsat třemi hlavními faktory. Ţeny sehrávají důleţitou roli v komunitě díky tomu, ţe pečují o své děti. V komunitě tráví více času a jsou také více v kontaktu se sociálními a zdravotnickými zařízeními. Politickým tématem se otázka sociální rovnosti stala v sedmdesátých letech. Během šedesátých a na počátku sedmdesátých let byla teorie a praxe komunitní práce doménou ,,bílých muţů.ʻʻ(Popple dle Gojová 2006: 81) 2.8
Antirasistická (antiopresivní) komunitní práce V tomto modelu jde o uspokojování potřeb příslušníků etických menšin a také
o boj s rasismem institucionálním i individuálním. (Popple dle Gojová 2006: 81) Můţeme zde hovořit o antiopresivním přístupu3. Jeho cílem je ,,...redukovat individuální a institucionální diskriminaci záloţnou na rase, pohlaví, postiţení, sociální třídě a sexuální orientaci.ʻʻ ( Thomas, Pierson, 1995: 16) Přístup se snaţí ,,...skoncovat s opresivními4 hierarchickými vztahy a nahradit je vztahy rovnoprávnými, které usnadňují seberealizaci jedinců a skupiny.ʻʻ (Dominelli 1997: 247) 2
Feminismus: Hnutí za rovnoprávnost a zvýšení vlivu ţen, chování a projevy charakteristické pro ţenské pohlaví, projev pohlavního zvratu u samců v typ samičí (SCS.ABZ.CZ Slovník cizích slov [on-line]. ,,Feminizmusʻʻ. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/feminizmus-feminismus [posl. akt. neuvedeno] [cit. 2. 4. 2015].) 3 Na konci osmdesátých a v průběhu devadesátých let 20. století se v moderní sociální práci začaly prosazovat přístupy, které bývají označovány jako antidiskriminující a antiopresivní čili namířené proti znevýhodňování a utlačování. (Navrátil 2001: 139) 4 Oprese - tlaky, pocity stísnění. Uţívá se buď ve stejném smyslu jako stenokardie, častěji však pro pocity tlaku na hrudi, které nemají jasný charakter stenokardie ob- prese. (Velký lékařský slovník [on-line]. ,,Opreseʻʻ. Dostup z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/oprese [posl. akt. neuvedeno] [cit. 4. 4. 2015].)
3
Senioři Propojením komunitní práce a seniorů se v příručce, která nese název Podpora
rozvoje komunitního systému integrovaných podpůrných sluţeb, zabývá doktor geriatrie a gerontologie, bývalý místopředseda České geriatrické společnosti a člen Rady vlády pro problematiku stárnutí a seniorů Zdeněk Kalvach5. V jedné části se Kalvach zaměřuje na to, jak rozumět vybraným, zdravotně sociálním jevům, významným pro komunitní přístupy. Píše o mnoha zdravotních problémech pokročilého stáří. Poukazuje na to, aby medicína byla přiměřeně geriatricky vzdělaná a vstřícná. Aby dokázala dobře chápat a řešit geriatrické zvláštnosti. Kalvach dále píše: ,,To však překračuje problematiku komunitních přístupů. Pro komunitní přístupy je důleţité, ţe k nejzávaţnějším zdravotním problémům pokročilého stáří a k nejčastějším příčinám disability, funkčních deficitů, nesoběstačnosti ve stáří patří tzv. geriatrická křehkost, nízká úroveň zdraví ve smyslu zdatnosti, odolnosti a adaptibility. Jde o multikauzální jev s různým spektrem příčin u různých lidí - někteří patří do péče lékařů, řešení jiných je součástí racionální ţivotosprávy (výţiva, přiměřený pohyb), další potřebují psychosociální intervenci např. rezignace, ztráty smyslu a motivace, osamělosti, často jde o podporu soběstačnosti.ʻʻ (Kalvach a kol. 2014: 49) Soběstačnost je jednou z věcí, které seniorům schází, a pokud by byli soběstační, pomohlo by jim to ve všech směrech. Zachování, posílení či obnova soběstačnosti dává seniorům moţnost zůstat ve svém přirozeném prostředí. Bezbariérové prostředí, ať uţ v bytě daného seniora nebo prostředí v obci, se kterým přichází senior do styku, můţe dávat seniorovi také pocit soběstačnosti a zároveň pocit bezpečí. Je zcela pochopitelné, ţe pády a strach z pádů jsou pro seniory závaţným problémem. Tedy snaţme se seniorovi zajistit bezbariérovost a podpořit ho v tom, aby mohl zůstat v domácím prostředí a nemusel být umístěný v ústavu. (Kalvach a kol. 2014: 49-50)
5
MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc. Dlouhodobě pracoval a působil jako vedoucí lůţkového oddělení na III. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Atestoval z vnitřního lékařství a geriatrie a obhájil kandidátskou disertační práci na téma problematika spotřeby zdravotních sluţeb geriatrickými pacienty. Je autorem mnoha odborných a popularizačních článků a publikací. Působil jako místopředseda a vědecký sekretář České geriatrické a gerontologické společnosti. Podílel se také na řadě projektů v oblasti ochrany lidských práv, řešení otázek seniorské problematiky a formulování veřejné politiky. Je autorem a spoluautorem několika monografií, např. Geriatrie a gerontologie (2004), Geriatrické syndromy a geriatrický pacient (2008), Manuál paliativní péče o umírající pacienty (2010), Křehký pacient a primární péče (2011) nebo Sociální gerontologie (2012). (Kalvach a kol. 2014:98)
Kapitola senioři přiblíţí a vymezí pojmy jako je stáří a stárnutí. Dále se v kapitole zaměřím na potřeby seniorů i na jejich problémy. Ke konci této kapitoly popíši a přiblíţím kvalitu ţivota seniorů. Nyní se zaměřím na samotný pojem senioři. Díky tomu, ţe se věková hranice posouvá směrem nahoru, tak zjišťujeme určité rozdíly ve vnímání významu slova stáří či slova senior. Na začátku 19. století byla úplně jiná hranice pro vnímání stáří. Za starého člověka byl povaţován například čtyřicátník. V dnešní době je čtyřicátník řazen do velmi produktivního věku v oblasti zaměstnání, tudíţ není povaţován za starého člověka. Na dnešní dobu je velmi obtíţné určit, kdo je uţ vlastně starý člověk. Já sama si představuji starého člověka či seniora ve věku okolo šedesáti let. Ač je to velmi diskutabilní, protoţe v naší společnosti uţ jen těţko rozpoznáváte, kolik kdo má let. Můţe se stát, ţe biologicky starší člověk se můţe zdát jako mladší spíš neţ ten, který má například o deset let více a to jak po jeho stránce fyzické, psychické či samotnému přístupu k ţivotu a bytí. Myslím si, ţe zde také můţeme zmínit i určité značkování = labelling,6protoţe se domnívám, ţe sama společnost dělá z lidí staršího či starého člověka tím, ţe jej tak nazývá, aniţ by se dotyčného zeptala, zda se jako starý člověk cítí. Věková hranice stále stoupá, a proto také došlo v České republice ke zvýšení důchodového věku. Je velmi obtíţné říci, jak se bude vyvíjet cesta důchodů a péče o seniory dál. Není moţné, aby věková hranice při nároku na důchod stále stoupala či docházelo k tomu, aby stát neměl jak pečovat o seniory. Proto si myslím, ţe by bylo velmi uţitečné vymyslet strategii právě pro cílovou skupinu seniorů. 3.1
Význam pojmu stáří a stárnutí Dalo by se říci, ţe stáří je výsledkem procesu stárnutí. Myslím si, ţe na stáří je
v dnešní době pohlíţeno jako na něco, co nás jen obtěţuje. Samozřejmě se nacházejí i takoví lidé, kteří se starými lidmi soucítí, mají k nim úctu a snaţí se jim pomoci. Na druhé straně jsou ale i takoví, kteří mají spíše k seniorům odpor, senioři jsou jim lhostejní
6
Teorie nálepkování (značkování nebo také etiketizační teorie či teorie ,,labellingu") se řadí mezi konstruktivistické teorie, která se snaţí o vysvětlení delikvence. Zabývá se procesem interakce mezi jedinci, kteří jsou povaţování za narušitele společenských norem, a mezi osobami, které tyto formy vytváří a následně narušitele hodnotí (dávají jim určitou nálepku). (Munková 2001:66) ,,Procesy labellingu jsou těsně spjaty s procesy stigmatizace. Stigmatizace znamená apriorní negativní hodnocení člověka, většinou generalizované na celou jeho osobnost.ʻʻ (Munková 2001:80)
a ani nemají chuť vyjadřovat úctu ke starému člověku. Bohuţel tito lidé si neuvědomují, ţe také jednou zestárnou a budou v podobné, ne-li horší situaci. ,,Stárnutí a stáří je specifický biologický proces, který je charakterizován tím, ţe je dlouhodobě nakódovaný, je nevratný, neopakuje se, jeho povaha je různá a zanechává trvalé stopy. Jeho rozvoj se řídí druhově specifickým zákonem. Podléhá formativním vlivům prostředí.ʻʻ (Pacovský, Heřmanová, 1981: 57) Stárnutí je určitý děj, který probíhá celý ţivot, a přichází s ním spousta změn. Není moţné jej zastavit. Jak uvádí Mühlpachr - stárnutí je velmi individuální a naše jednotlivé systémy a funkce organizmu stárnou nerovnoměrně. Je to dáno naším způsobem ţivota. Jiní autoři uvádí, ţe se jedná pouze o nějakou přechodnou vývojovou periodu mezi dospělostí a stářím. Definic stárnutí existuje celá řada a není moţné je zde všechny uvádět. Obecně řečeno stárnutím se člověku mění jak jeho biologická, psychologická, sociální, ale také mnohdy i spirituální stránka jeho ţivota. Myslím si, ţe právě na tuto oblast by měla být zaměřena pozornost na seniory. (Mühlpachr 2004) 3.2
Potřeby seniorů Podle mého názoru, myslím, vznikl určitý šum v tom, ţe se můţe jednat o nějaké
speciální potřeby seniorů. Kdyţ jsme se nad tím zamyslela, tak jsme si poloţila otázku. O jaké potřeby vlastně má jít? Vyšla mi jednoduchá odpověď. Senioři sami o sobě nemají ţádné specifické potřeby. Tyto potřeby jim my sami přikládáme. Ve skutečnosti jde o to samé, co potřebujeme my. Řekla bych, ţe potřeby seniorů ve většině případů jsou shodné s těmi, jaké měli v mladším věku. Liší se jen tím, ţe některé uţ senior není schopen zvládat sám tak, jako to zvládal dříve, ale potřebuje pomoc druhé osoby. Kaţdý člověk se snaţí, aby jeho potřeby byly uspokojovány vlastní osobou a ne někým jiným. Proto si myslím, ţe by se na tuto skutečnost mělo pohlíţet i u starých lidí a mělo by být snahou jim dát moţnost, aby byli schopni si uspokojovat samostatně alespoň některé své potřeby. Můţeme zmínit potřeby, které zformuloval do své Pyramidy potřeba A. H. Maslow.7 Obsahují 5 stupňů a to: 1. stupeň fyziologické potřeby, 2. stupeň potřeba 7
Abraham Harold Maslow (1. dubna 1908, Brooklyn, New York, USA – 8. června 1970, Menlo Park, Kalifornie, USA) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů humanistického proudu v psychologii, 10. nejcitovanější psycholog ve 20. století. Nejčastěji bývá uváděn jako autor Maslowovy pyramidy lidských potřeb. Maslow je původem polské jméno, a proto se čte polsky a ne anglicky. Abraham se narodil jako nejstarší ze sedmi dětí. Jeho rodiče byli chudí Ţidé, kteří počátkem 20. století emigrovali do USA, aby unikli perzekucím v carském Rusku. Sami nebyli intelektuálně orientovaní, ale vzdělání přikládali význam. Maslow
bezpečí, 3. stupeň sociální potřeby, 4. stupeň potřeba autonomie, 5. stupeň potřeba seberealizace a sebenaplnění. (Pavelová 2009: 131) Viz. Obrázek č. 1 Obrázek č. 1 : Maslowova Pyramida potřeb
8
Manfred Max- Neef9 rozlišuje základní lidské potřeby - bytí/přeţití, ochrana, city/láska, porozumění, participace, volný čas, tvořivost, identita a svoboda. Tyto potřeby
jako dítě zaţíval v newyorském Brooklynu těţké časy. Stal se terčem antisemitismu některých učitelů i dětí z okolí. Proţíval také komplikovaný vztah ke své matce, který přerostl do silného odporu. Kromě svého bratrance Willa měl málo přátel, a tak trávil hodně času čtením. Absolvoval City College a poté studoval psychologii na University of Wisconsin. V roce 1928 se oţenil se svou sestřenicí Berthou, která v té době ještě studovala střední školu. Narodily se jim dvě děti. V letech 1951 aţ 1969 byl profesorem na Brandeis University v Massachusetts. Roku 1967 prodělal silný infarkt. O tři roky později, ve věku 62 let, dostal při běhání další infarkt, který se stal příčinou jeho smrti. (WIKIPEDIE Otevřená encyklopedie [on-line]. ,,Abraham Maslowʻʻ. Aktualizace: 07.05.2014. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Abraham_Maslow [cit. 12.3.2015]. 8 Plátek J., Úspěšná prezentace [on-line]. ,,Kavárna, tvůrčí myšlení a kreativní pracovní prostředí?ʻʻ. Dostupné z: http://www.uspesnaprezentace.cz [posl. akt. neuvedeno] [cit. 19.2.2015]. 9 Artur Manfred Max Neef se narodil 26. října 1932, je chilský ekonom a ekolog známý hlavně pro jeho model lidského rozvoje základních lidských potřeb. I kdyţ je německého původu, Max Neef se narodil ve městě Valparaíso, v Chile. Svou kariéru začal jako profesor ekonomie na University of California, Berkeley v roce 1960. (WIKIPEDIA The Free Encyclopedia [on-line]. ,,Manfred Max Neefʻʻ. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Manfred_Max_Neef [posl. akt. neuvedeno] [cit. 12.3.2015].
jsou definovány přes takzvanou existenciální kategorii, kterou je - bytí, vlastnictví, dělání a interakce. (Dvořáčková 2012: 43) Viz. Tabulka č. 1 Tabulka č. 1 : Základní lidské potřeby - dělení dle Max-Neefa
(Nešporová, Svobodová, Vidovičová, 2008) 3.3
Problémy seniorů V dnešním moderním světě plném nových technologií, převládáním krásy
a produktivity jsou senioři vystaveni mnoha problémům. Jedním z nich můţe být určitá diskriminace, segregace, generační intolerance, předsudky, osamělost, špatná orientace ve společenském dění a mezigenerační komunikace, ztráta soběstačnosti, moţná manipulace s jedincem, zanedbávání aţ týrání nesoběstačného jedince. (Mühlpachr 2008: 38) Instituce tak dostávají úkol svoji činností přispět k nezávislosti, účasti, tedy zařazením do společnosti, péči, seberealizaci a důstojnosti seniorů. (Valné shromáţdění OSN 1991 dle Kozáková 2006: 25)10 10
Principy spojených národů pro starší osoby přijaté v roce 1991 Valným shromáţděním OSN
3.4
Kvalita života seniorů S kvalitou jako takovou se v posledních letech setkáváme čím dál častěji.
V sociální práci jsou to například standardy kvality sociálních sluţeb. S tím i souvisí kvalita ţivota seniorů. Můţeme se právě zaměřovat třeba na kvalitu ţivota seniorů v ambulantních zařízeních, ale také v jeho osobním ţivotě. Touto problematikou se také zabývá Organizace spojených národů například v Konceptu aktivního stárnutí. Existuje mnoho definic a vymezení kvality ţivota. Ráda bych zmínila, jak vymezuje tento pojem světová zdravotnická organizace (WHO). Popisuje ji takto: ,,Jako jedincovu percepci, jeho pozice v ţivotě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho ţivotního prostředí.ʻʻ (Vaďurová, Mühlpachr 2005: 11) Vaďurová a Mühlpachr dále píší: ,,Cílem jejich snaţení je nejen maximální zkvalitnění péče a zajištění důstojnosti ţivota seniorů, ale také jejich zapojení do veřejného ţivota, ekonomická prospěšnost a uznání ve společnosti.ʻʻ (2005: 6) Hrozenská a Dvořáčková dodávají: ,,Lidský ţivot se vţdy uskutečňuje v určitém kulturně-historickém prostoru ve společenských podmínkách.ʻʻ (2013: 20)
4
Ambulantní služby pro seniory Dnešní populace v sobě skrývá jak seniory aktivní a vitální, tak i seniory nemocné a
těţce nemocné. Mezi časté onemocnění u seniorů můţeme zmínit určitý typ demence. Většinou se nejedná jen o jednu chorobu, ale o příznakový soubor různých příčin. K nejčastějším z nich patří Alzheimerova nemoc11 a ateroskleróza mozkových tepen12. Podle příčin nebo stádia onemocnění se mění spektrum příznaků. Někdy se jedná o poruchy paměti, jindy o dysexekutivní syndrom.13 V pokročilých stádiích se projevují poruchy chování, úplná ztráta soběstačnosti. Poměrně časté jsou i poruchy orientace s blouděním. Rodina, sousedé, komunitní intervence mohou udělat mnohé pro důstojný a bezpečný ţivot ve zvyklém domácím prostředí. Pomoci mohou právě pečovatelské sluţby, osobní asistence, tísňová péče, sousedská pomoc, respitní podpora pečujících rodin tedy odlehčovací respitní pobyty, denní stacionáře s programováním aktivit, úpravy domácího prostředí a GPS monitorování pohybu mimo byt. (Kalvach a kol. 2014: 51) Já se z těchto nabízených moţností budu zabývat ambulantními sluţbami pro seniory. Zaměřím se i na rozdělení ambulantních sluţeb mezi sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. V rámci sluţeb sociální péče ambulantních sluţeb pro seniory budu zmiňovat pečovatelskou sluţbu, odlehčovací sluţbu, centra denních sluţeb a denní stacionáře. V rámci sluţeb sociální prevence ambulantních sluţeb pro seniory budu popisovat sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením. Nyní se zaměřím na to, co vlastně jsou ambulantní sluţby pro seniory. Pod pojmem ambulantní sluţby pro seniory by se nám mělo vybavit zařízení, ve kterém senior není ubytován, ale do tohoto zařízení pouze dochází nebo můţe být do něho doprovázen nebo dopravován. Senior tedy mění své prostředí, ve kterém ţije, setkává se 11
Alzheimerova nemoc (AN) narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcímyšlení, paměti, úsudku. Bývá nejčastější příčinou demence, která vede postupně k závislosti nemocného na kaţdodenní pomoci jiného člověka. AN poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se povaţovala za nemoc vzácnou. Nyní se různá forma demence vyskytuje u více neţ sedmi miliónů obyvatel Evropy. AN začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, kterou AN postupuje, se u kaţdého postiţeného liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci uţ vůbec není schopen se sám o sebe postarat. (Česká alzheimerovská společnost [on-line]. ,,Alzheimerova choroba.ʻʻ Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/ [posl. akt. neuvedeno] [cit 11. 4. 2015].) 12 Ateroskleróza - onemocnění tepen, při němţ se v jejich stěnách ukládají tukové látky ve formě tzv. ateromu a druhotně vápník. Tepna je takto poškozována, ztrácí pruţnost a dochází k jejímu postupnému zuţování aţ uzávěru- obliteraci s následnou ischemií příslušné části organismu. (Velký lékařský slovník [online]. ,,Ateroskleróza.ʻʻ Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/ateroskleroza [posl. akt. neuvedeno] [cit. 4. 4. 2015].) 13 porucha zvládání různých činností, zachování denního reţimu (Kalvach a kol. 2014: 51)
s vrstevníky nebo dalšími klienty či pracovníky. Tím, ţe senior navštěvuje právě ambulantní zařízení, tak můţeme říct, ţe nedochází k určité izolaci. Dochází k podpoře jeho sociálních vztahů, udrţení určitě rutiny a zájmu udrţení svých zájmů a dovedností či schopností. 4.1
Služby sociální péče Cílem sluţeb sociální péče je seniorům zajistit jejich fyzickou a psychickou
soběstačnost a také v co nejvyšší moţné míře umoţnit seniorům se zapojit do běţného ţivota společnosti. Pokud však v naplnění toho cíle brání seniorův stav, tak je potřeba alespoň zajistit důstojné prostředí a také zacházení. (Zákon o sociálních sluţbách §38) 4.1.1
Odlehčovací služba Odlehčovací sluţby můţeme nalézt jak ve formě terénní, ambulantní tak
i pobytové. Sluţby jsou poskytovány osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění či zdravotního postiţení. O tyto osoby je ale jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem sluţby je spíše pomoci pečující osobě tak, ţe jí umoţní nezbytný odpočinek. (Zákon o sociálních sluţbách §44) Odlehčovací sluţba ve formě ambulantní sluţby dle paragrafu 44 zákona č. 108/2006 Sb. poskytuje tyto základní činnosti. Pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutickou činnost, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, výchovné, vzdělávací a aktivační činnosti. (Zákon o sociálních sluţbách §44) 4.1.2
Centra denních služeb Centra denních sluţeb existují pouze ve formě ambulantní. Tyto sluţby jsou
poskytovány osobám se sníţenou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postiţení. Situace těchto osob vyţaduje pomoc jiné osoby.
Dle paragrafu 45 zákona č. 108/2006 Sb. centra denních sluţeb poskytují tyto základní činnosti. Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutickou činnost, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách §45) 4.1.3
Denní stacionáře Denní stacionáře poskytují ambulantní sluţby osobám se sníţenou soběstačností
z důvodu věku nebo zdravotního postiţení a osobám s chronickým duševním onemocněním. Tyto osoby vyţadují pravidelnou pomoc jiné osoby. (Zákon o sociálních sluţbách §46) Jedná se zvláště o lidi: ,,s velkým rizikem pádů či lidi s pokročilou kognitivní poruchou,
se
syndromem
demence,
s
poruchou
orientace
a
blouděním
či
s dysexekutivním syndromem – s poruchou dodrţování denního reţimu a přiměřeného řešení běţných situací, neschopnosti bezpečné samostatné sebeobsluhy v domácím prostředí.ʻʻ (Kalvach a kol. 2014: 44) Dle paragrafu 46 zákona č. 108/2006 Sb. denní stacionáře poskytují tyto základní činnosti. Pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutickou činnost, pomoc při uplatňování práv oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách §46) Denní stacionáře jsou povaţovány za cenné sociální sluţby. Nejvíce pak v rámci respitní podpory pečujících rodin. Stacionář zajišťuje lidem bezpečnost v rámci dohledu, stravy a pomoci při hygieně. Mimo to zajišťuje i animační program, kognitivní i pohybovou rehabilitaci a v neposlední řadě sociální kontakt s komunikací. To vše probíhá v době, kdy rodinní příslušníci jsou v zaměstnání nebo si potřebují si vyřídit úřední nebo osobní věci či si potřebují odpočinout. (Kalvach a kol. 2014: 44)
4.2
Služby sociální prevence Paragraf 53 zákona č. 108/2006 Sb. sluţby sociální prevence se snaţí zabránit
sociálnímu vyloučení osob, které jsou právě ohroţeny pro jejich krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohroţení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem sluţeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením neţádoucích společenských jevů. (Zákon o sociálních sluţbách §53) 4.2.1
Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením Sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením existují
jak ve formě ambulantní, tak terénní. Tyto sluţby jsou poskytovány osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postiţením ohroţených sociálním vyloučením. (Zákon o sociálních sluţbách §66) Dle paragrafu 66 zákona č. 108/2006 Sb. sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením poskytují tyto základní činnosti. Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutickou činnost, pomoc při uplatňování práv oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách §66)
II. EMPIRICKÁ ČÁST 5 5.1
Metodologický postup Metodologie výzkumu Průzkum budu realizovat pomocí kvalitativního výzkumu, který je někdy
charakterizován jako doplněk kvantitativního výzkumu nebo naopak jako úplný protipól kvantitativního výzkumu. (Hendl 2005: 49). Kvalitativním výzkumem rozumíme jakýkoli výzkum, v němţ nedosahujeme výsledků skrze statistické procedury nebo jiným způsobem kvalifikace. (Strauss a Corbinová 1999: 10) 5.2
Výzkumný cíl Pro svůj výzkum jsem si zvolila následující cíl:
,,Zjistit, jaké činnosti vykonávají sociální pracovníci v ambulantních zařízeních ve městě Olomouc. ʻʻ Výzkumná otázka: ,,Jaké činnosti vykonává ve své práci se seniory sociální pracovník?ʻʻ 5.3
Výzkumná technika V rozhovoru námi vyţadované informace získáváme v přímé interakci
s respondentem. Rozhovor můţeme provést jak ve formě tváří v tvář tak telefonicky. (Disman 2007: 124) Pro svůj výzkum jsem zvolila variantu tváří v tvář. I kdyţ se jedná o pracnou techniku sběru dat, rozhovor je časově náročný a pro respondenty se můţe jednat o ne moc přesvědčivou anonymitu výzkumu, tak má rozhovor mnoho pozitiv. Například je zcela stoprocentní, ţe dotazovaná osoba bude vybrána do vzorku a ţe je zcela jisté dokončení rozhovoru neţ navrácení dotazníku. (Disman 2007: 141) Výzkum realizuji formou nestrukturovaného rozhovoru. Tato forma se podobá běţnému rozhovoru. Důraz je kladen na přirozenost konverzace a nenásilný průběh. Při nestrukturovaném interview nemáme dopředu vytvořený plán rozvoru, podle kterého bychom postupovali. Nemáme tedy ani vytvořené dílčí okruhy rozhovoru. Tudíţ při této
formě rozhovoru se především drţíme hlavního tématu, které nás zajímá. Tento styl nám dává moţnost se přizpůsobit konkrétnímu respondentovi. Máme však jasný cíl, kterým se snaţíme zjistit, na jakou otázku hledáme odpověď. (Miovský 2006: 157-158) 5.4
Charakteristika výzkumného vzorku Záměrný výběr spočívá v tom, ţe výběrový soubor je tvořen podle poměrů četnosti
výskytu jednotlivých variant, vlastností či znaků v základní populaci. Znaky většinou bývají některé sociodemografické ukazatele, ale nevylučuje se ještě další charakteristika. (Reichel 2009: 80) Hendl píše o předem dané struktuře výběru. V tomto případě se jedná o kritéria předem známá a nezávislá na výsledcích výzkumu. Zmiňuje zde také demografické parametry. (Hendl 2005: 151) Kritériem pro můj zkoumaný vzorek bylo, aby se jednalo o sociálního pracovníka v ambulantním zařízení pro seniory ve městě Olomouc. Jelikoţ se mělo ze začátku jednat o skupinovou práci, kdy se kaţdý student měl zaměřovat na určitý typ zařízení, tak nebylo jako problém vnímáno to, ţe budu mít k dispozici jen dva sociální pracovníky z ambulantního zařízení. Jsem si vědoma toho, ţe není určitě validní zpracovávat jen informace od dvou pracovníků. Tím, ţe se ale na práci podílí více studentů, v konečné fázi byl výzkum prováděn s více pracovníky, tak můţeme mluvit o výsledcích validních. 5.5
Metoda zpracování Informace jsem zjišťovala za pomoci rozhovoru, který jsem si nahrávala na
elektronické zařízení. Dále jsem celý rozhovor doslova přepsala. Potom následovala fáze, kdy jsem rozhovor upravila tak, abych s ním mohla dále pracovat. V přepsaném rozhovoru jsem si podtrhala kódy, které jsem dále dávala do kategorií. Vzniklo mi sedm kategorií, které jsem blíţe popsala a okomentovala. Následně jsem se snaţila v těchto zvolených kategoriích identifikovat modely komunitní práce.
5.6
Průběh výzkumu Výzkum se odehrával v zařízení, kde sociální pracovník působí. Tedy v jeho dobře
známém prostředí, konkrétně v jeho kanceláři. Můţu jen předpokládat, ţe tím, ţe prostředí znal, se mohl cítit v bezpečném prostředí. Tudíţ nemusel být ve stresu. Rozhovor probíhal okolo 35 minut. Na začátku kaţdého rozhovoru jsem se pracovníků ptala, zda chtějí, aby jejich rozhovor byl anonymní. Ptala jsem se, zda budu moct zmínit ve své práci v jakých konkrétních zařízeních jsem svůj
výzkum uskutečňovala.
Domluvila jsem se
s respondenty, ţe zařízení a ani jejich osobu ve své práci zmiňovat nebudu. Toto chápali a neměli výhrady k tomu, ţe ve své práci uvádím, ţe se jedná o ambulantní zařízení v Olomouci. S jedním z respondentů jsem se sešla aţ na po třetí. Dvakrát nastala situace, ţe rozhovor odloţil z důvodu zaneprázdněnosti. Podruhé jsem z důvodu nemoci musela rozhovor zrušit já sama. Rozhovor se uskutečňoval aţ po pracovní době pracovníka. Ze začátku měl respondent problém s tím, ţe rozhovor s ním budu nahrávat a dále se záznamem pracovat. Vysvětlila jsem, ţe je to pro mě důleţité a také jsem respondenta několikrát ujistila, ţe rozhovor nebude nikde zveřejněn a bude slouţit jen mně s cílem jej zpracovat do mojí absolventské práce. Kdyţ jsem respondenta ujistila, ţe nemusí mít strach z nahrávání, povolil mi rozhovor zaznamenat. S druhým respondentem jsem se sešla hned na poprvé. Věnoval mi potřebnou dobu pro mé dotazy. Respondent neměl problém s tím, ţe budu rozhovor nahrávat, byl velmi vstřícný. Oba rozhovory probíhaly v přátelské a příjemné atmosféře. Po jednom z rozhovorů mi respondent ukázal celé zařízení a dále mi o zařízení vyprávěl. 5.7
Etika výzkumu Zda bude rozhovor anonymní nebo ne, jsem dopředu nijak neřešila a ani nevnímala,
co by bylo lepší. Bylo pro mě důleţité, aby tento krok rozhodli sami za sebe respondenti. Rozhodnutí bylo na nich samotných. Oba respondenti se shodli na tom, ţe chtějí zůstat v anonymitě. Obtíţné však bylo dodrţet anonymitu z toho pohledu, ţe jsem prováděla výzkum jen ve dvou ambulantních zařízeních ve městě Olomouc.
6 6.1
Výsledky výzkumu Analýza a interpretace dat Po přepisu rozhovoru jsem si vyznačila kódy, které jsem dále dávala do kategorií
a tyto kategorie pojmenovávala. Vzniklo mi tak sedm kategorií. Respondentům jsem kladla otázku: ,,Jaké činnosti vykonáváte ve své práci se seniory?ʻʻ Tato otázka mi otevřela pole působnosti, kde právě díky tomu, ţe mi popsali práci se seniory či průběh dne v jejich zařízení, můţu vytvářet kódy a ty řadit do kategorií. V průběhu rozhovoru jsem se doptávala či pokládala respondentům další otázky, které aktuálně reagovaly na právě probírané téma. Individuální plánování Respondenti dále zmiňovali, ţe kaţdý klient má individuální plán, který kaţdý měsíc obnovují a snaţí se, aby plán odpovídal aktuálním potřebám klienta. R2: ,,Klienti mají klíčového pracovníka, který s klientem musí naplňovat jeho přání a potřeby a vypracovávat individuální plán.ʻʻ R1: ,,Po adaptační době, kdy zjišťujeme, co by u nás klient rád dělal a v čem by se chtěl zlepšovat, i když to už je takové silné slovo, spíše udržovat, se tvoří individuální plán.ʻʻ Z výpovědí by se dalo říci, ţe je zřejmé, ţe pro pracovníky je individuální plánování rutina. Usuzuji tak z důvodu toho, ţe dle standardů kvality sociálních sluţeb je to jeden ze stěţejních bodů při poskytování sociálních sluţeb. Zjišťování potřeb U obou respondentů bylo zřejmé, ţe se v jejich organizaci snaţí zjišťovat klientovy potřeby a dále na ně reagovat. Oba respondenti zmiňovali, ţe v průběhu přijímání klienta do sluţby s klientem a jeho nejbliţšími vyplňují dotazník na zjišťování jeho aktuálních schopností, dovedností a zároveň si dělají představu o jeho potřebách a zájmech. R1: ,,Ptáme se také, jak vůbec tráví den, na koho má nejsilnější citové vazby, jestli je schopen adaptace nebo jestli měl nějaké potíže s přizpůsobením, když byl třeba v nemocnici. Ptáme se, jak zvládá chůzi, stravování, oblékání, hygienu, jestli se dokáže orientovat v čase nebo
jestli má potíže s orientací v prostoru atd.ʻʻ Dále pak také respondenti zmiňovali, ţe se i v průběhu dne, kdy klient navštěvuje jejich sluţbu, snaţí zjišťovat jeho potřeby, přání, či co by rád právě v tu chvíli dělal. R1: ,,Během dne postupně zjišťujeme od klientů, co by si přáli u nás dělat nebo co by je bavilo. Snažíme se nastavit program, který bude přizpůsoben právě pro každého klienta tak, jak si přeje.ʻʻ Respondenti dále zmiňovali, ţe jejich cílem je co nejvíce udrţovat klientovy schopnosti a dovednosti, aby mohli co nejdéle zůstat v jejich přirozeném prostředí a nemuseli tak čelit institucionální péči. Tím, ţe dochází do zařízení, nejsou izolovaní doma, ale naopak jsou v kolektivu se svými vrstevníky a udrţují se tak v sociálním kontaktu. R2: ,,Snažíme se zachovat jejich stávající schopnosti, dovednosti, aby co nejdéle mohli setrvat v domácím prostředí a nezhoršovali se, ale naopak se udržovali v kondici.ʻʻ R1: ,,Snažíme se co nejdéle udržovat jejich schopnosti a dovednosti, aby co nejdéle mohli žít v přirozeném prostředí a předcházet institucionalizaci.ʻʻ Ve smyslu právě potřeb klientů a jejich začlenění do společnosti oba respondenti mluvili velmi podobně. Dalo by se říci, ţe v tomto ohledu měli velmi podobné názory a zmiňovali tytéţ věci. Myslím si, ţe důvodem je to, ţe se jednalo právě o respondenty z ambulantních zařízení, jejichţ cílem je co nejdéle se snaţit udrţet klienta v kontaktu se společenským prostředím a zároveň jej podporovat v ţití v jejich přirozeném prostředí. Aktivizace seniorů Jednou z velmi zmiňovaných aktivit, kterou pro seniory dennodenně obě zařízení připravují je trénování paměti. Řekla bych, ţe nejde o nic neobvyklého. Spíše se to od těchto zařízení očekává. Respondenti o této aktivitě velmi podrobně a dlouho vyprávěli. R1: ,,Velkou škálu aktivit máme právě na trénování paměti.ʻʻ R2: ,,Dopoledne se snažíme s klienty trénovat paměť, využíváme k tomu různé pomůcky.ʻʻ Respondenti zmiňovali, ţe vyuţívají kognitivní rehabilitaci. Tedy různé kvízy, rébusy, speciální sady pro kognitivní trénink, hraní domina, sady s kartičkami na reminiscenční terapii, sešity na vyplňování různých cvičení, sudoku, kříţovky, počítačové programy happy neuron, programy do televize na procvičování pravé a levé hemisféry. Jako další aktivity pro seniory zmiňovali muzikoterapii, arteterapii, ergoterapii, senzorickou stimulaci, četbu, předčítání, čtení denního tisku, hraní společenských her, sledování zpráv, různých dokumentů a filmů. R2: ,,Čteme denní tisk, aby klienti měli přehled, co se děje. Skupinově čteme Olomoucký deník
a potom se pracovníci snaží s klienty navázat kontakt. Ptají se, co si o tom článku myslí, jestli to někdy zažili a tak dále. Aby vlastně i ti klienti byli aktivní.ʻʻ Pro klienty velmi oblíbenou aktivitou je pohybová terapie. Je velmi dobré slyšet, ţe se dnešní senioři rádi hýbají. Za pěkného počasí rádi chodí ven na procházku. Klienti chodí do města, do cukrárny nebo na zahrádku či terasu, kterou jedno ze zařízení má. Jeden z respondentů zmiňoval, ţe v zařízení probíhají ,,zájmové kluby.ʻʻ Kaţdý den je jiný zájmový klub. V něm se schází všichni klienti daného zařízení. R2: ,,V pondělí máme filmový klub, v úterý se zpívá, ve středu se vzpomíná, ve čtvrtek se hrají hry a v pátek se kolektivně cvičí pro zdraví. Účast v klubech je dobrovolná.ʽʽ I přesto, ţe mi respondenti sdělili o aktivitách, které dělají pro klienty mnoho, tak mě zajímalo, zda klienty zapojují také do běţných aktivit pro klienty zcela přirozených. Je zajímavé, ţe právě o těchto aktivitách ani jeden z respondentů nezačal mluvit sám od sebe. Ve výčtu aktivit je nezmínil. Na moji doplňující otázku pak respondenti reagovali následovně. R2: ,,Joo, snažíme se je udržet a zapojovat i do domácích činností. Co se třeba týče úklidu, zalévání květin nebo právě pečení, vaření, takže i tohle s nimi tady vlastně provádíme. Někdy třeba žehlí i utěrky, aby trénují tu motoriku.ʻʻ R1: ,,Ano, zapojujeme je přesně i do těch běžných aktivit: jako třeba prostřou stůl, roztřídí příbory. Kdo zvládne nalít polévku, kdo zvládne, máme tam kytky, takže můžou zalévat, přesazovat a na zahradě máme kousek záhonku, takže můžou trochu něco kopat, přesazovat, shrabovat listí takže takové i ty činnosti běžné. Přesně tak.ʻʻ Kdyţ respondenti pomalu přecházeli k dalšímu okruhu, o kterém chtěli mluvit či jej zmínit, tak tuto část končili slovy, ţe vlastně klienti mohou dělat cokoli si vymyslí. A aktivity, které budou dělat, jsou jen na nich. Přemýšlela jsem, proč respondenti právě běţné domácí činnosti nezmínili sami od sebe. Napadalo mě mnoho moţností, proč tomu tak mohlo být. Jednou z nich by mohlo být to, ţe respondenti chtěli zmínit pro ně moţná zajímavé aktivity a nepřišly jim právě ty běţné činnosti důleţité, coţ ve mně nechává stále velký otazník. Zajímavé akce Vytváření a organizování různých zajímavých aktivit zmiňovali oba dva respondenti. Jeden z respondentů popisoval mnoho akcí, které pro klienty organizují. Jednou z nich byla například hipoterapie. Nevím, zda tuto akci můţu pojmenovat jako
hipoterapii, protoţe konečný výsledek - prvky hipoterapie nenaplňoval. Nicméně respondent popisoval, ţe ve spolupráci s mateřskou školkou organizují akci, kdy na zahradu do zařízení pozvou paní s dvěma koňmi. Kdy děti se například na koních vozí a klienti se na děti dívají nebo si koně hladí. Respondent dále uváděl, ţe pořádají dvakrát do roka táborák, kam zvou jak klienty, tak jejich rodinné příslušníky. R1: ,,Tam je zase takové propojení, kdy se v širší komunitě scházejí klienti s ostatními i jejich rodinnými příslušníky.ʻʻ ,,Polední čajeʻʻ byl další název akce, kterou jeden z respondentů zmiňoval. Konají se jednou měsíčně. R1: ,,Probíhají u nás i takzvané polední čaje, tedy svépomocné skupiny, kdy se právě setkávají rodinní příslušníci těch nemocných klientů. Není to jen pro rodinné příslušníky našich uživatelů, ale je to pro širokou veřejnost.ʻʻ Respondent uváděl, ţe si tak rodinní příslušníci mohou předávat různé zkušenosti a rady. Vyzdvihoval, ţe se těchto setkání účastní i klinický psycholog, coţ respondent viděl za velmi pozitivní a cenné. R1: ,,Snažíme se pomoct i těm rodinným příslušníkům, protože pro ně je to 24 hodinová starost a péče, takže naše zařízení je tu jak pro samotné klienty tak zároveň sekundárně pro ty rodinné příslušníky.ʻʻ Bylo velmi příjemné slyšet, jak oba respondenti zmiňovali, ţe se snaţí pořádat akce jak pro klienty tak právě i pro jejich rodinné příslušníky. Domnívám se, ţe právě v těchto zařízeních jsou důleţití také rodinní příslušníci, kteří jim dokáţou poskytnout mnoho informací o klientovi a také jsou to ti, kdo většinou klienta do zařízení dovedou. Spolupráce Pracovníci v průběhu rozhovoru mluvili o spolupráci. Oba respondenti mluvili o spolupráci s lékaři. Snaţí se mít s nimi dobrý vztah a také je ţádají o to, aby svým pacientům jejich sluţby doporučili nebo aspoň dávali vědět, ţe nějaké sluţby existují. Jeden
z
respondentů
dále
zmiňoval
vzájemnou
spolupráci
s
neurologickou
a psychiatrickou ambulancí. Popisoval, ţe je to velká výhoda a je dobré vidět propojení stránky sociální se stránkou zdravotní. Jeden z respondentů uvedl, ţe vůbec s řádnou organizací nespolupracují, ţe se jedná spíše jen o základní poradenství klientům, kde v rámci standardů kvality musí mít povědomí o ostatních zařízeních při návaznosti v poskytování sociálních sluţeb. Nicméně respondent dále zmiňuje R2: ,,Spolupracujeme třeba s lékaři, protože i oni sami někdy o nás nemají ani ponětí, což je špatně samozřejmě, ale myslím si, že to už i začíná
fungovat.ʻʻ R1: ,,Snažíme se oslovovat lékaře a specialisty psychiatry, aby o nás věděli.ʻʻ Jeden z respondentů dále zmínil, ţe spolupracují s mateřskou školou. Nazval to jako: R1: ,,Mezigenerační symbiózu.ʻʻ Respondent popisoval, jaké různé akce spolu s mateřskou školou podnikají. Mluvil o tom, ţe pro jejich zařízení mateřská škola připravuje různé programy a představení. Dalším společným cílem obou respondentů byla spolupráce s rodinou. Respondenti mluvili o tom, ţe s rodinnými příslušníky spolupracují nejvíce v rámci poskytování informací o klientovi. Například kdy senior přichází do sluţby a pracovníci se o klientovi chtějí dozvědět mnoho informací. Jeden z respondentů zmiňoval R1: ,,Spolupracujeme s rodinnými příslušníky také v tom, když se jich ptáme, co klienti měli rádi nebo na co si naopak máme dát pozor.ʻʻ Byla také zmíněná spolupráce v rámci toho, ţe rodinným příslušníkům poskytují poradenství. Poskytují jim informační materiály nebo je odkazují přímo na lékaře či na Českou alzhelmerovskou společnost. R1: ,,Informujeme je i o tom, že Praha dělá takový projet Bezpečný návrat, kdy si mohou podat přihlášku do té České alzhelmerovské společnosti a oni potom posílají takové náramky, kde je napsané číslo na Prahu a tam jsou vlastně dány kontakty na rodinné příslušníky.ʻʻ Z mého pohledu jsem v obou výpovědích cítila, ţe je jejich spolupráce zaměřena spíše na blaho organizace a zajištění více klientů neţ právě spolupráci, která by mohla nějakým způsobem pomáhat jejich klientům. Nemusí to být samozřejmě pravda. Ale soudím tak z toho důvodu, ţe obě zařízení uvedla, ţe nejsou kapacitně naplněná, a tak mezi nimi můţe hrát roli určitá rivalita. R2: ,,Kapacita zatím není naplněna, jako není málo uživatelů, ale pořád se to střídá.ʻʻ R1: ,,My máme kapacitu X14 klientů, ale naplněné to není.ʻʻ Propagace Respondenti mluvili o propagování jejich sluţby. Ač to nebyla odpověď na moji otázku. Mluvili o tom, ţe se snaţí propagovat sluţbu jak u lékařů, tak i v různých časopisech pro seniory. Dávají články do radničních listů nebo Olomouckého deníku. Respondenti také zmiňovali formu propagace pomocí různých letáčků, které roznášejí či nosí do klubů pro seniory. R1: ,,Snažíme se oslovovat lékaře a specialisty psychiatry, aby 14
Z důvodu anonymity neuvádím konkrétní počet, aby nebylo moţné odpověď přiřadit k určitému typu
zařízení.
o nás věděli.ʻʻ Dále jeden z respondentů uváděl, ţe o sobě dávají znát na různých konferencích, kterých se účastní jeden z pracovníků nebo například i při akcích jako jsou týdny trénování paměti. Komunitní plánování Oba respondenti zmínili pojem komunitní plánování. Také oba zmínili, ţe oni sami se komunitního plánování a tedy i schůzek, které k tomu náleţí neúčastní. R1: ,,Jsme zapojeni v rámci komunitního plánování města Olomouce, ale chodí tam teda kolegyně.ʻʻ R2: ,,Spíše naše paní vedoucí než já se účastní kurzů komunitního plánování. Já se takových věcí neúčastním. Ona pravidelně chodí na nějaká setkání, ale víc vám k tomu asi neřeknu, protože nevím.ʻʻ Nicméně jeden z respondentů o komunitním plánování dokázal chvíli mluvit. Zmiňoval, ţe se v rámci komunitního plánování setkávají s ostatními organizacemi a předávají si zkušenosti nebo se tam také dovídají novinky, či co se bude do budoucna plánovat. Respondent hodnotí komunitní plánování jako pozitivní. Vyzdvihuje ho, ţe se tam dozvídají mnoho novinek nebo jaké akce se pro seniory plánují. Organizace tak o sobě ví a vzájemně mohou klienty odkazovat na další organizace či sluţby. Respondent také zmiňoval, ţe rivalitu zatím nezaznamenali, ale ţe by tam mohla určitě být. Z toho co jsem se od jednoho respondenta dozvěděla, by se dalo říct, ţe v organizaci nemusí být dobře fungující předávání informací. I kdyţ ani jeden z respondentů se neúčastní schůzek komunitního plánování, tak si myslím, ţe by měl vědět, o co se jedná, co se na schůzkách probíhá a popřípadě by se k němu měly dostávat právě ty novinky a informace, které se tam dozvídá od jiných z kolegů. Kdyţ jsem oba rozhovory analyzovala a vytvářela jsem výše zmíněné kategorie, tak pro mě bylo velkým zjištěním to, ţe ani jeden z respondentů neuváděl nějakou činnost, pod kterou by se schovával pojem administrativa a s ním spojené veškeré papírování. Toto zjištění je pro mě velmi zajímavé a podstatné. V průběhu praxí, které jsem v rámci studia procházela, jsem se setkávala s tím, ţe pracovníci o administrativě velmi často hovořili, a brali ji jako největší část z jejich náplně práce. Často ji popisovali jako něco, co je prostě nezbytné a je potřeba dělat. Zároveň ji viděli jako něco, co jim bere čas trávený s klientem. Je pro mne tedy záhadou, jak je moţné, ţe tito dva respondenti o administrativě vůbec
nehovořili. Moţná by se dalo říci, ţe ji lehce zmínili při tom, kdyţ mi povídali o individuálním plánování. Ale pro mne to nebylo nějak moc zřejmé. 6.2
Diskuse Cílem výzkumné části bylo zjistit, jaké činnosti vykonávají sociální pracovníci
v ambulantních zařízeních ve městě Olomouc. Po uskutečnění rozhovorů, přepsání rozhovorů a dále pak po analýze dat, tedy po vyznačení kódů a zařazení kódů do kategorií, mi vzniklo sedm kategorií. Cílem absolventské práce bylo zjistit poznatky o tom, zda jsou vůbec
modely
komunitní
práce
vyuţívány
v
praxi
sociálních
pracovníků
v ambulantních zařízeních a o jaké modely se v ambulantních zařízeních jedná. Nyní je tedy mým cílem se snaţit nalézt propojení a podstatnou shodu s některými z vytvořených kategorií a modely komunitní práce. Pokud se zaměřím na kategorii komunitní plánování, tak po prostudování modelů komunitní práce by se dalo říct, ţe se jedná o jeden z naplňovaných modelů komunitní práce při práci se seniory v ambulantních zařízeních. Můţeme říci, ţe toto zjištění je zásadním, ale ne překvapivým. Komunitní plánování sociálních sluţeb se v České republice rozvíjí uţ několik let. Metodu komunitního pánování pouţívají mnohá města. Pro kraj je od 1. ledna 2007 podle nového zákona o sociálních sluţbách tato metoda plánování povinná. Tím, ţe se někteří členové organizace těchto setkání, které organizuje kraj, účastní, tak je zcela pochopitelné, ţe aniţ by věděli, ţe se jedná o jeden z modelů komunitní práce, tak jej zmínili. Další kategorii, která má název spolupráce, bych z mého hlediska klidně nazvala jako model komunitní organizace. Respondenti popisovali, ţe se snaţí navazovat a zároveň i zlepšovat vztahy například mezi organizací a lékaři. Jsou si vědomi, kde končí jejich kompetence a kde začínají kompetence někoho jiného. Zde bych řekla, ţe se jedná opravdu o model komunitní organizaci. Organizace se snaţí zlepšovat vztahy mezi lékaři právě s cílem, aby mohly nastavit poskytování sociálních sluţeb, které budou reagovat na potřeby
klienta.
Také
respondenti
zmiňovali,
ţe
se
snaţí
spolupracovat
i s návaznými sluţbami. Pokud je zjevné, ţe pro klienta jejich zařízení není vhodné, tak klientovi nebo rodině doporučí jiné zařízení, pro klienta pohodlnější a komfortnější. Tedy se tu také jedná o nějaké nastavení poskytování sluţeb, které reagují na potřeby klientů. Kdyţ jsem kategorie procházela dále, zaujala mě v kategorii zajímavé akce pasáţ, kde jeden z respondentů popisoval, ţe pořádají dvakrát do roka táborák, kam zvou jak
klienty, tak jejich rodinné příslušníky. Součástí této akce je podpořit vztahy mezi klientem a rodinou, mezi klienty navzájem, ale i mezi pracovníky, klienty a rodinou navzájem. V rámci této akce se řeší různé konflikty a nesrovnalosti. Snahou je zlepšit ţivotní podmínky. Všichni navzájem se snaţí postavit nebo vyřešit problémy, které klienty souţí či omezují jejich práva nebo zájmy. Konkrétně tato situace mi odpovídá na model komunitní akce. Zřejmě v rámci této situace nepořádají ţádné demonstrace, nepíší petice, ale snaţí se obhajovat práva a zájmy klientů. V rámci jiţ zmíněné kategorie, která má název zajímavé akce, mi vyplynulo: akce ,,Polední čajeʽʽ, by mohla odpovídat jednomu z modelů komunitní práce. Konkrétně modelu komunitního vzdělávání. Respondent popisoval, ţe se tato akce koná pravidelně kaţdý měsíc. Setkávají se na ní rodinní příslušníci jak uţivatelů sluţby tak i široká veřejnost. Těchto setkání se účastní i klinický psycholog. Na setkání si předávají různé zkušenosti a rady. Tím se navzájem i vzdělávají. Psycholog jim radí například, jak v jakých situacích a jak mají reagovat, na co si dávat pozor, čeho se třeba úplně vyvarovat. V komunitním vzdělání nejde o rozvoj jedince nebo malé skupiny lidí, ale jde o rozvoj určitého společenství, kterým jsou právě rodinní příslušníci, uţivatelé sluţby i široká veřejnost, která se můţe potýkat s podobnými problémy. Z kategorií, které mi vyplynuly po analýze rozhovoru, mi zbyly čtyři kategorie, které podle mého hlediska neodpovídají ţádnému dalšímu modelu komunitní práce. Neodpovídají
ani ţádnému ze čtyř zmíněných modelů. Zůstala mi tedy kategorie
propagace, aktivizace seniorů, zjišťování potřeb a individuální plánování. Snaţila jsem se najít další práce, které by byly také zaměřeny na modely komunitní práce. Nenašla jsem však ţádnou práci, která by se přímo zaměřovala na cílovou skupinu senioři. Našla jsem však práci, kterou v roce 2010 napsal student Ostravské univerzity v Ostravě na Fakultě sociálních studií. Cílem práce bylo najít odpověď na výzkumnou otázku: ,,Které modely komunitní práce využívají nestátní neziskové organizace působící v ostravských sociálně vyloučených lokalitách?ʻʻ15 Do práce však nebylo umoţněno nahlédnout přes internetové stránky, takţe jsem nemohla výsledky porovnat.
15
Vysokoškolské kvalifikační práce [on-line]. ,,Modely komunitní práce v sociálně vyloučených lokalitáchʻʻ. Dostupné z: http://theses.cz/id/ay5i6m?info [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2015].
6.3
Shrnutí Celá empirická část a hlavně výsledky výzkumu byly pro mne velmi důleţité.
Jednalo se o stěţejní část mé absolventské práce. Pokud se zaměřím konkrétně na výzkum a jeho průběh, tak respondenti byli velice vstřícní a přátelští. Rozhovory s nimi proběhly v příjemné atmosféře. Celkové zpracování rozhovorů a jejich analýza byla zajímavá a obohacující. Já sama jako výzkumník jsem byla zvědavá, zda z rozhovorů, které mi respondenti poskytli, naleznu specifické modely komunitní práce. Zajímalo by mě, pokud bych se těch samých respondentů zeptala na pojem komunitní práce, co si pod pojmem představí a jak by o něm dokázali mluvit. Další otázka, na kterou by mě zajímala odpověď by byla, zda dokáţou vyjmenovat některé z modelů komunitní práce, popřípadě zda si myslí, ţe některý model ve své organizaci vyuţívají. Bylo by pak velmi zajímavé dát dohromady tyto výpovědi a jako zpracovaný celek je zpětně předloţit dotazovaným. Moţná by se jim tak mohly otevřít nové neznámé moţnosti, a nebo naopak by to pro ně bylo něco, co uţ znají, a vědí, o co se jedná.
ZÁVĚR Cílem teoretické části bylo seznámit se s jednotlivými pojmy. Ať uţ se jednalo o komunitní práci, komunitu, cíl komunitní práce či modely komunitní práce. Také bylo velmi důleţité se v teoretické části zastavit u pojmu senior a s ním spojených mnoho dalších podkapitol, jako bylo například vymezení pojmu stáří a stárnutí. Potřeby, problémy a kvalita ţivota seniorů byly nedílnou součástí. Následně jsem v práci popisovala ambulantní sluţby pro seniory. Ty bylo velmi důleţité zmínit, protoţe od nich se také odvíjí jak přístup ke klientovi tak práce s klientem a vůbec moţnosti, které tyto typy sluţeb mají. Cílem celé práce bylo získat poznatky o tom, zda jsou vůbec modely komunitní práce vyuţívány v praxi sociálních pracovníků v ambulantních zařízeních a o jaké modely se v ambulantních zařízeních jedná. Výzkumnou část jsem realizovala za pomoci kvalitativního výzkumu. Cílem empirické části bylo zjistit, jaké činnosti vykonávají ve své práci se seniory sociální pracovníci v ambulantních zařízeních. Vše jsem zjišťovala pomocí nestrukturovaného rozhovoru. Rozhovor jsem přepsala do psané podoby a dále s ním pracovala. Vyznačila jsem si kódy, ze kterých jsem dále tvořila kategorie. Pomocí kategorií, tedy činností, které mi respondenti uváděli, jsem se snaţila zjistit, zda činnosti/kategorie odpovídají některým z modelů komunitní práce. Podařilo se mi zjistit, ţe tři ze sedmi kategorií odpovídají či by mohly odpovídat čtyřem modelům komunitní práce. Jedná se o model komunitní organizace, model komunitní plánování, model komunitní vzdělávání a model komunitní akce. V závěru tedy můţu sdělit, ţe jsem získala poznatky o tom, ţe modely komunitní práce jsou vyuţívány v praxi sociálních pracovníků v ambulantních zařízeních. V praxi sociálních pracovníků v ambulantních zařízeních jsou vyuţívány čtyři modely komunitní práce. Jedná se o model komunitní organizace, model komunitní plánování, model komunitní vzdělávání a model komunitní akce. Díky tomu, ţe jsem si zvolila toto téma, jsem za prvé pochopila podstatu komunitní práce, za druhé jsem si velmi dobře osvojila jednotlivé modely komunitní práce a za třetí jsem zjistila, ţe v praxi je velmi ţádoucí na tento druh práce nezapomínat, ale vyuţívat ji. Do praxe tedy vstupuji s tím, ţe budu mít komunitní práci a její modely vţdy na paměti a o tento druh práce se budu více zajímat, i kdyţ se jedná o velmi náročnou práci s mnoha kompetencemi.
BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM Odborná literatura 1. DISMAN M. 2007. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Nakladatelství Karolinum. 2. DOMINELLI L. 1997. Sociology for Social Worker. Cambridge: Polity Press. 3. DVOŘÁČKOVÁ D. 2012. Kvalita ţivota seniorů v domovech pro seniory. Praha: Grada Publishing. 4. GOJOVÁ A. 2006. Teorie a
modely komunitní práce. Ostrava: Ostravská
univerzita v Ostravě. 5. HARTL P. 1997. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Sociologické nakladatelství. 6. HAVRDOVÁ Z., KOSOVÁ J., SVOBODOVÁ J., VOMLELOVÁ A. 2013. Mít život ve svých rukou. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. 7. HENDL J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. 8. HROZENSKÁ M., DVOŘÁČKOVÁ D. 2013. Sociální péče o seniory. Praha: Grada Publishing. 9. KALVACH Z. a kol. 2014. Podpora rozvoje komunitního systému integrovaných podpůrných služeb. Praha: Diakonie ČCE. 10. KELLER J. 1996. Komunita. In Velký sociologický slovník. Praha: Nakladatelství Karolinum.
11. MATOUŠEK O. a kol. 2008. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál. 12. MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing. 13. MUNKOVÁ G. 2011. Sociální deviace. Praha: Nakladatelství Karolinum. 14. MÜHLPACHR P. 2004. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita. 15. MÜHLPACHR P. 2008. Základy gerontologie. Brno: MSD. 16. NAVRÁTIL P. 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. 17. NEŠPOROVÁ O., SVOBODOVÁ K., VIDOVIČOVÁ L. 2008. Zajištění potřeb s důrazem na roli nestátního sektoru. Praha: VÚPSV. 18. PACOVKSÝ V., HEŘMANOVÁ H. 1981. Gerontologie. Praha: Avicenum. 19. PAVELOVÁ L. a kol. 2013. Komunitná sociálna práca. Sociálna práca v komunite. Bratislava: IRIS. 20. PEČ O., PROBSTOVÁ V. (eds.). 2009. Psychózy - psychoterapie, rehabilitace a komunitní péče. Praha: TRITON. 21. POSTER C. 1982. Community Education: its Development and Management. London: Heinemann Educational Books. 22. REICHEL J. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing. 23. ŘEZNÍČEK I. 1994. Metody sociální práce. Praha: Slon.
24. STRAUSS A., CORBINOVÁ J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: ALBERT. 25. THOMAS M., PIERSON J. 1995. Dictionary of Social Work. London: Collins Educational. 26. VAĎUROVÁ
H.,
MÜHLPACHR
P.
2005.
Kvalita
života:
teoretická
a metodologická východiska. Brno: Masarykova univerzita. 27. ZATLOUKAL L. 2008. Plánování rozvoje sociálních služeb metodou komunitního plánování. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Zákony 1. Zákon č. 108/2006 Sb.[o sociálních sluţbách]. Odborná periodika 1. BAJER P. . Sociální práce/Sociálna práca. 3: 2. 2. PŘÍHODOVÁ A. 2004. ,, Koncept komunity v komunitní sociální práci “. Sociální práce/Sociálna práca. 3: 43-44. 3. TOPOLOVSKÝ M. 2004. ,, Otazníky komunitního plánování“ Sociální práce/Sociálna práca. 3: 27. Elektronické zdroje 1. Česká alzheimerovská společnost [on-line]. ,,Alzheimerova chorobaʻʻ. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/ [posl. akt. neuvedeno] [cit 11. 4. 2015].
2. Plátek J., Úspěšná prezentace [on-line]. ,,Kavárna, tvůrčí myšlení a kreativní pracovní prostředí?ʻʻ. Dostupné z: http://www.uspesnaprezentace.cz [posl. akt. neuvedeno] [cit. 19. 2. 2015]. 3. SCS.ABZ.CZ Slovník cizích slov [on-line]. ,,Feminizmusʻʻ.
Dostupné
z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/feminizmus-feminismus [posl. akt. neuvedeno] [cit. 2. 4. 2015]. 4. Slovnik-cizich-slov-online.com [on-line]. ,,Co je to know-how, význam knowhowʻʻ. Dostupné z:
http://slovnik-cizich-slov-online.com/know-how [posl. akt.
neuvedeno] [cit. 28. 2. 2015]. 5. Velký
lékařský
slovník
[on-line].
,,Aterosklerózaʻʻ.
Dostupné
z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/ateroskleroza [posl. akt. neuvedeno] [cit. 4. 4. 2015]. 6. Velký
lékařský
slovník
[on-line].
,,Opreseʻʻ.
Dostup
z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/oprese [posl. akt. neuvedeno] [cit. 4. 4. 2015]. 7. Vysokoškolské kvalifikační práce [on-line]. ,,Modely komunitní práce v sociálně vyloučených lokalitáchʻʻ. Dostupné z: http://theses.cz/id/ay5i6m?info [posl. akt. neuvedeno] [cit. 18. 4. 2015]. 8. WIKIPEDIE Otevřená encyklopedie [on-line]. ,,Abraham Maslowʻʻ. Aktualizace: 07. 05. 2014. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Abraham_Maslow [cit. 12. 3. 2015]. 9. WIKIPEDIA The Free Encyclopedia [on-line]. ,,Manfred Max Neefʻʻ. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Manfred_Max_Neef [posl. akt. neuvedeno] [cit. 12. 3. 2015].
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 Maslowova Pyramida potřeb
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Základní lidské potřeby - dělení dle Max-Neefa
ANOTACE Tato absolventská práce se zaměřuje na vyuţití modelů komunitní práce v ambulantních zařízeních pro seniory ve městě Olomouc. V teoretické části se konkrétně zabývá pojmy komunitní práce, modely komunitní práce, seniory a ambulantními sluţbami pro seniory. Cílem absolventské práce je získat poznatky o tom, zda jsou vůbec modely komunitní práce vyuţívány v praxi sociálních pracovníků v ambulantních zařízeních, a o jaké modely se v ambulantních zařízeních jedná. Práci tvoří i část empirická, jejímţ cílem bylo zjistit, jaké činnosti vykonávají ve své práci se seniory sociální pracovníci v ambulantních zařízeních. Tato zjištění jsou v práci analyzována a vyhodnocována.
ABSTRACT
This thesis is aimed at the use of models of community work in outpatient facilities for the senior citizens in Olomouc. The theoretical part deals with terms of community work, community work models, elderly and outpatient services for senior citizens. The aim of the thesis is to gain insight about whether or not they are models of community work used in practice by social workers in outpatient facilities, and what models in outpatient settings are there. This thesis forms part of the empirical whose aim was to find out what activities social workers undertake in their work with seniors in outpatient settings. These findings are analyzed and evaluated in thesis.
