CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Činnost salesiánské Oratoře v Ostravě a práce s romskými dětmi a mládeţí po vzoru Dona Bosca

Monika Honzíková

Olomouc 2013

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Činnost salesiánské Oratoře v Ostravě a práce s romskými dětmi a mládeží po vzoru Dona Bosca Téma práce: Činnost salesiánské Oratoře v Ostravě a práce s romskými dětmi a mládeží po vzoru Dona Bosca

Monika Honzíková Vedoucí práce: Mgr. Ing. Květoslava Princová, Ph.D.

Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci vypracovala samostatně za pouţití citované literatury. V Olomouci dne ………… …

____________________

Poděkování: Ráda bych na těchto řádcích poděkovala své vedoucí absolventské práce Mgr. Ing. Květoslavě Princové, Ph.D. za její provázení a vstřícnost, které mi věnovala při zpracovávání mého tématu. A v neposlední řadě také děkuji všem salesiánům za podporu, rady a příklad.

Obsah 1.

Itálie 19. století a osobnost Dona Bosca ................................................................ 2 1.1. Osobnost Dona Bosca....................................................................................... 2 1.1.1. Don Bosco – ţivotopis.............................................................................. 2 1.1.1.1. Don Bosco knězem ........................................................................... 3 1.1.2. Sen Dona Bosca ........................................................................................ 3 1.2. Kontext doby .................................................................................................... 5 1.2.1. Itálie od počátku 19. století ...................................................................... 5 1.2.1.1. Bída v Piemontu ............................................................................... 5 1.2.1.2. Průmyslová revoluce ........................................................................ 5 1.2.1.3. Období po revoluci ........................................................................... 6 1.3. Don Bosco v kontextu doby ............................................................................. 6 1.3.1. Sociální situace ve městě .......................................................................... 6 1.3.2. Vesnice versus město................................................................................ 7 2. Práce Dona Bosca s dětmi ulice ............................................................................. 8 2.1. Turínské věznice ............................................................................................... 8 2.1.1. Práce s vězni ............................................................................................. 9 2.2. Orientace pomoci Dona Bosca ......................................................................... 9 2.2.1. Dvě moţnosti pomoci ............................................................................. 10 2.2.1.1. Don Bosco stojí proti proudu ......................................................... 10 2.2.2. Preventivní výchovný systém Dona Bosca ............................................ 10 2.3. Oratoř .............................................................................................................. 11 2.3.1. První myšlenka ....................................................................................... 11 2.3.2. Přesun do Valdoka .................................................................................. 12 2.3.3. Oficiální oratoř ....................................................................................... 12 2.3.4. Putovní oratoř ......................................................................................... 13 2.3.5. Stará kůlna – počátek nové éry ............................................................... 13 2.4. Pomoc Dona Bosca ve spolupráci s chlapci ................................................... 14 3. Odkaz Dona Bosca ................................................................................................ 15 3.1. Rozvoj salesiánské činnosti v Itálii ................................................................ 15 3.1.1. Zaloţení kongregace ............................................................................... 15 3.1.1.1. Ţenský insitut ................................................................................. 15 3.1.2. Salesiánští spolupracovníci .................................................................... 15 3.2. Rozvoj salesiánské misie mimo Itálii ............................................................. 16 3.2.1. První ohlasy - Argentina ......................................................................... 16 3.3. Odkaz Dona Bosca pro dnešní svět a jeho nástupci ....................................... 17 3.3.1. Hlavní představený - Rector major......................................................... 17 3.3.2. Náboţensky orientovaná sdruţení .......................................................... 21 3.3.2.1. Salesiánská střediska ve světě ........................................................ 21 3.3.2.2. Salesiánská střediska v České republice......................................... 22 3.3.2.3. Střediska a kluby mládeţe .............................................................. 22 3.4. Prvky sociální práce v činnosti salesiánů ....................................................... 23 3.4.1. Situace mládeţe a společnosti ................................................................ 23 3.4.2. Sociální práce ......................................................................................... 24 3.4.2.1. Křesťanská sociální práce ............................................................... 24 3.4.3. Pohled na vztah výchovy a sociální práce .............................................. 26 3.4.3.1. Sociálně - výchovná práce v nízkoprahových zařízeních ............... 26

3.4.3.2. Salesiánský výchovný přístup při práci s Romy ............................. 27 3.4.4. Působení dobrovolníků ........................................................................... 28 4. Pokračování práce Dona Bosca – oratoř Ostrava – Vítkovice ......................... 29 4.1. Salesiánské středisko Dona Bosca.................................................................. 29 4.1.1. Historie ................................................................................................... 29 4.1.2. Cílová skupina ........................................................................................ 30 4.1.2.1. Sociální vyloučení .......................................................................... 30 4.1.3. Provoz a chod střediska .......................................................................... 31 4.1.3.1. Řád Salesiánského střediska volného času Dona Bosca ................ 31 4.1.3.2. Právní ukotvení ............................................................................... 32 4.1.3.3. Provozní podmínky ........................................................................ 32 4.1.4. Poslání Střediska a principy práce .......................................................... 32 4.2. Sluţby poskytované romským dětem v rámci salesiánské Oratoře ................ 33 4.2.1. Volnočasové programy ........................................................................... 33 4.2.1.1. Oratoř .............................................................................................. 34 4.2.1.2. Krouţky .......................................................................................... 34 4.2.1.3. Prázdninové tábory ......................................................................... 36 4.2.2. Sociálně – vzdělávací programy pro romské děti................................... 36 4.2.2.1. Oratoř na ulici ................................................................................. 36 4.2.2.2. Doučování....................................................................................... 37 4.2.2.3. Animátoři ........................................................................................ 37 4.2.2.4. Praktikanti....................................................................................... 38 4.2.3. Sociálně výchovné a pastorační programy ............................................. 38 4.2.3.1. Svátostná pastorace......................................................................... 38

Úvod Odkaz Dona Bosca je nedílnou součástí práce jeho dnešních pokračovatelů – salesiánů. Ti se věnují svými aktivitami dětem a mládeţi z nejrůznějších, často těch nejvyloučenějších,

sociálních

vrstev

společnosti.

Nabízí

jim

otevřenost

a

bezpodmínečné přijetí, díky kterému jim mohou poskytovat další sluţby stejně tak, jak to ve své době dělal právě Don Bosco. Svojí činností podporují salesiáni rozvoj osobnosti u dětí a mládeţe ve všech jejich sloţkách a podílí se na sociální pomoci a jejich začleňování do společnosti. I Salesiánské středisko v Ostravě – Vítkovicích nabízí takové sluţby dětem a mládeţi z vyloučených lokalit, převáţně romským. První kapitola je věnována osobnosti Dona Bosca, zakladateli celého salesiánského díla. Nejedná se jen o strohý ţivotopis, ale o komplexní uchopení jeho ţivotního poslání, které významně ovlivnilo jeho následovníky. Píše se zde o jeho snu, který se stal skutečností, a také o tehdejší sociální i politické situaci v Itálii, která myšlenky a dílo Dona Bosca významně ovlivňovaly. Ve druhé kapitole je popsána konkrétněji práce Dona Bosca s chlapci ulice, jeho vliv a revoluční styl myšlení v práci s mladými lidmi. Popisuje vznik oratoří, nynějších Středisek volného času, od počáteční myšlenky aţ po její realizaci a rozvoj. Třetí kapitola je zaměřena na rozvoj salesiánské činnosti nejprve na území Itálie, kde vzniká kongregace a rozvíjí se další činnost salesiánských spolupracovníků, později i do světa. Ukazuje na odkaz Dona Bosca pro dnešní svět a představuje jeho následovníky ve světě i v České republice. Zaměřuje se zejména na prvky sociální práce v činnosti salesiánů a pohled na vztah výchovy a sociální práce. V závěrečné čtvrté kapitole bude představena činnost salesiánů v konkrétním Středisku v Ostravě – Vítkovicích, popsání cílové skupiny dětí a mládeţe, se kterými pracují, a představení jednotlivých sluţeb, které jsou právě této cílové skupině poskytovány. Motivací pro psaní této práce byla a je má osobní zkušenost s prací salesiánů v různých střediscích České republiky. Díky této zkušenosti jsem mohla pozorovat a identifikovat prvky sociální práce v jejich činnosti. Pro zpracování této práce jsem vyuţívala analýzy dokumentace, dostupné literatury a internetových zdrojů a jejich syntézy k naplnění stanovených cílů.

1

1. Itálie 19. století a osobnost Dona Bosca 1.1. Osobnost Dona Bosca 1.1.1. Don Bosco – životopis Jan Melchior (Melichar) Bosco se narodil 16. srpna 1815 v době konce napoleonských válek v osadě jménem Becchi v obci Castelnuovo d’Asti blízko italského města Turín. Jeho otec František pracoval jako rolník a matka Markéta Occhiena měla na starost chod domácnosti. Jan byl v rodině třetím chlapcem (Shiélé, 1999a, str. 5). „Kromě rodičů patřil k rodině chlapec Antonín z prvního Františkova manţelství, Josef a Jan z manţelství Františka a Markéty a také Františkova matka, která ţila u syna.“ (Schiélé, 1999b, str. 9). Janův otec František však velmi mladý umírá na zápal plic a matka Markéta musí převzít odpovědnost za celou rodinu sama. Rodina byla velmi chudá. V devíti letech má Jan sen o výchově mladých lidí a ten ho provází celým jeho ţivotem. Chce studovat a stát se knězem. S tím však nesouhlasí starší nevlastní bratr Antonín, který převzal v rodině roli otce. První moţnost vzdělání nabízí Janovi kaplan z osady Becchi, který však brzy umírá. Jan je nucen pracovat s ostatními na poli a podílet se na příjmu rodiny. Nakonec se však rozhodne pro studium a odchází z rodné vesnice. Studuje nejprve na obecní škole v Castelnuovu, potom na gymnáziu v sousedním Chieri a musel pracovat ve městě, aby si vydělal na ubytování a ţivobytí (Shiélé, 1999a, str. 5-6). Ve svých dvaceti letech nastupuje do kněţského semináře, ve kterém působilo sedm kněţí. Ti se svým studentům věnovali, ale nesnaţili se o nějaké osobní kontakty, spíše si od svých studentů drţeli odstup. To se Janovi příliš nelíbilo a těšil se na to, aţ on bude kněz a bude chodit mezi lidi pomáhat jim v tom, co potřebují. Kdyţ se vrátil na prázdniny domů, musel neustále něco dělat, a tak pracoval na poli, sbíral hrozny nebo pracoval se dřevem (Schiélé, 1999b, str. 16-17). „Musel vyvíjet neustále nějakou činnost, něco tvarovat, tvořit. Způsob jeho ţivota vţdy neodpovídal ideálu tridentského koncilu o duchovním ideálu, který se mu snaţili vštípit jeho učitelé.“ (Schiélé, 1999b, Str. 18).

2

V červnu roku 1841 je vysvěcen na kněze. Jeho duchovním vůdcem se stává Don Cafasso a seznamuje ho s prostředím vězení. To se Jana natolik dotýká, ţe se rozhoduje pro práci s mladými chlapci, kteří jsou zatíţeni vězeňskou a kriminální minulostí a kteří ţijí na ulici. Ve stejném roce potkává Jan asi šestnáctiletého sirotka Bartolomea Garelliho, který se stane prvním s chlapců, kterým Don Bosco nabízí moţnost nedělní oratoře (Shiélé, 1999a, str. 6-7). „Don Bosco později potvrdil, ţe se jeho působení zrodilo právě tohoto dne v pološeru městského kostela díky rozhovoru s oním negramotným zednickým učněm.“ (Schiélé, 1999b, str. 20). Oficiálně svou činnost započal v roce 1846 ve čtvrti Valdocco v Turíně. V oratoři mu pomáhala také jeho matka Markéta. V prosinci roku 1859 zakládá spolu s mladými kongregaci svatého Františka Saleského, tedy Salesiány. Papeţ Pius IX. ho v jeho myšlenkách podporuje. V roce 1872 vzniká také institut ţenské kongregace a v roce 1875 salesiáni přicházejí aţ na jih Francie a do Jiţní Ameriky. Don Bosco 31. ledna 1888 v Turíně umírá (Shiélé, 1999a, str. 5-7).

1.1.1.1.Don Bosco knězem Don Cafasso, duchovní vůdce Dona Bosca, je prvním, který si uvědomuje, ţe je Jan velmi obdarovaný pro práci s lidmi. Proto mu také radí, aby začal působit v Turíně, v nových čtvrtích, kde se začínaly objevovat sloţité problémy. Příkladem Dona Cafassa se Don Bosco setkává s pomocí v nemocnicích, věznicích, v tehdejších charitativních organizacích, chudinských domech, při práci s mládeţí i se starými a nemocnými lidmi. Učil se, jak řešit problémy lidí, se kterými se měli kněţí setkávat. „Dnes bychom řekli, ţe prováděli analýzu sociální a náboţenské situace, a hledali její nejúčinnější řešení.“ (Bosco, 1989, str. 98).

1.1.2. Sen Dona Bosca V devíti letech měl Don Bosco sen, který byl natolik významný, ţe ho provázal po celý ţivot. Zdálo se mu, ţe stojí před jejich domem na velkém dvoře, kde se spolu bavilo a hrálo si mnoho chlapců. Někteří z nich brali jméno Boha nadarmo. Kdyţ to Jan slyšel, šel za nimi a snaţil se jim domluvit výhruţkami a umlčet je. Najednou se před

3

ním objevil muţ vznešeného vzhledu, oblečený do bílého pláště. Jeho tvář byla jasná a nebylo moţno vidět zřetelně obličej. Oslovil ho jménem a řekl mu, ţe tyto své přátele nezíská bitím, ale vlídností a láskou. Přikázal mu, aby jim vysvětlil, co je to hřích a co ctnost (Bosco, 1989, str. 10). „Not by blows, but by gentleness and love must you win over these friends of yours. Start right away to teach them the ugliness of sin and the value of virtue.“ (Mudroch, 2009, str. 10). V té chvíli přestali chlapci křičet, klít a hádat se a stoupli si vedle mluvícího muţe. Ten Jana odkázal na svou matku, o které Jan slýchával od mala, na Marii. Objevila se tam ţena ve krásném plášti. „Děti zmizely. Místo nich se vynořila různá divoká zvířata.“ (Schiélé, 1999b, str. 10). Ţena Janovi řekla, ţe tam je jeho místo. On to však nechápal. Zvířata se proměnila v beránky, kteří radostně procházeli kolem obou postav. Paní mu poloţila ruku na hlavu a řekla mu, ţe přijde doba, kdy všechno pochopí. Pak nastal hluk a Jan se probudil. Sen byl velmi ţivý a nemohl pak spát. O svém snu řekl rodině, kdy kaţdý se snaţil mu ho vysvětlil po svém. Jan však nevěděl, co sen znamená, ale postupně se k němu v průběhu svého ţivota vracel a metafory snu se stávaly skutečností (Bosco, 1989, str. 9-10). Během svého ţivota měl Jan ještě několik podobných snů. Kdyţ studoval v Castelnuovu, měl Jan sen, který jakoby kopíroval ten před mnoha lety. Ocitl se na stejném místě, viděl v něm stádo i onu vznešenou ţenu, která ho podpořila k naději, pokoře a statečnosti a také mu řekla, ţe postupem času vše pochopí (Bosco, 1989, str. 52). Dalším snem, který ovlivnil pokračování v jeho činnosti, byl sen o neznámé zemi. Viděl zemi nedotčenou civilizací, několik domorodců, procházejících krajinou, oblečených jen do plášťů z kůţí. Pak viděl skupinu různých misionářů, kteří mluvili k tamnímu obyvatelstvu o radostné zvěsti a o spáse. Domorodci je však pozabíjeli. Potom uviděl jinou skupinu, doprovázel je zástup dětí a mladých. Byli to „jeho“ salesiáni. Kdyţ je domorodci spatřili, přivítali je. Společně pak zpívali a jásali. Tento sen měl vliv na rozvoj misijní činnosti mimo Itálii (Bosco, 1989, str. 336).

4

1.2. Kontext doby 1.2.1. Itálie od počátku 19. století V období od 1. listopadu 1814 aţ téměř do roku 1847 se začíná v Itálii rozvíjet tzv. Risorgimento – obrození. Itálie je rozdělena na osm částí a do Turína se vrací Viktor Emanuel I. Vzniká nová burţoazní třída, rozvíjí se obchod a lidé začínají hledat snadnější cesty ţivobytí. Probouzí se zájem o vzdělání a tím je také uzákoněna školní docházka, vychází tisk. V Piemontě se budují továrny, dílny, rozvíjí se zemědělství a průmysl (Bosco, 1989, str.16-17).

1.2.1.1.Bída v Piemontu Turín, hlavní město Piemontu, byl v roce 1817 městem, v němţ se kumulovalo mnoţství lidí, kteří opustili svá území a přicházeli na nádvoří církví a před domy bohatých. Hladomor zapříčiňoval rozpad rodin. Ve vzpomínkách Dona Bosca se píše, ţe se v tom roce neurodilo kvůli suchu. Ceny potravin prudce stouply. Lidé na vesnici se snaţili si pomáhat, ale často docházelo k tomu, ţe nikdo z nich neměl ani pro sebe, natoţ pro své sousedy (Bosco, 2006, str. 15). „V roce 1817 postihla Piemont veliká bída. Na jaře přišly mrazy a pak velké sucho, takţe se nic neurodilo. V kraji nastal takový hlad, ţe v příkopech bylo vidět mrtvé ţebráky s trávou v ústech. Turín, hlavní město piemontského kraje, se stal obleţeným městem. Denně procházely ulicemi proudy vesničanů, kteří opouštěli vesnice, tísnili se před chrámy a před paláci a prosili o nějaké jídlo.“ (Bosco, 1989, str. 13). 1.2.1.2.Průmyslová revoluce Vyvíjí se také dělnická třída, zvaná proletariát. Do této doby se lidé dělili na zemědělce, obchodníky, řemeslníky. Rozvíjí se tovární výroba a obchod, začínají se vyrábět stroje, tkalcovské stavy, staví se ţeleznice a uhelné doly. Rozvíjení průmyslu však ohrozilo rozvoj některých řemesel a zapříčinilo to, ţe lidé za prací odchází z vesnic do měst. Otevírá se dělnická otázka a s ní spojené problémy s bydlením dělníků a ţádnými povinnostmi zaměstnavatelů vůči zaměstnancům. Bídné výdělky přispěly k rozvoji a šíření alkoholismu, prostituce, kriminality, nových nemocí kvůli nedostatku

5

hygieny jako je například tuberkulóza, atd. Špatné pracovní podmínky také ovlivňovaly nedostatečný odpočinek a výţivu dělníků, lidé dříve umírali (Bosco, 1989, str. 99-101). V Itálii měla sice průmyslová revoluce před ostatními evropskými státy zpoţdění, ale v 30. a 40. letech 19. století se také rozvíjí. Sílil příliv obyvatel. „Don Bosco vzpomíná, ţe na lešeních viděl osmileté aţ dvanáctileté hochy přišlé často z velkých dálek. Dělali pomocníky zedníkům, přespávali pod mosty

kde se dalo.

Neměli pořádné oblečení, nikdo se o ně nestaral. Byli bledí, podvyţivení, zanedbaní, lhostejní.“ (Bosco, 1989, str. 101). 1.2.1.3.Období po revoluci Po revoluci roku 1848 se řeší další otázky s ní spojené, avšak poněkud odlišného typu. Jsou jimi hlavně radikální změna dosavadního systému a řešení sociálních otázek. Don Bosco povaţoval toto revoluční hnutí jako důkaz toho, ţe chudí se budou stále domáhat lidštějšího ţivota, budou bojovat za rovnost, spravedlnost a důstojnost. Dělníkům se totiţ nedostávalo ani spravedlivé mzdy, ani další ochrany. Jedinou zárukou ochrany byly řemeslnické cechy, které se však soustředily jen na své členy. Církev svou organizovanou dobročinnou pomocí pomáhala chudým proletářům (Bosco, 1989, str. 175-176).

1.3. Don Bosco v kontextu doby 1.3.1. Sociální situace ve městě Don Bosco se také setkával s předměstími, kde ho velmi zarazily místní podmínky a sociální situace. Kumulovalo se tam násilí, zločiny, mládeţ (většinou chlapci) se toulala po ulicích a hledala jak práci, tak místa pro zábavu, rvačky a další výtrţnosti. Všímal si i lidí na jiných místech, kteří ţili ze dne na den. Snaţil se je oslovovat a navazovat s nimi kontakty. Tito mladí lidé však byli velmi nedůvěřiví, nezajímaly je hry, vyprávění ani další aktivity. Tuto skutečnost si Don Bosco interpretoval jako vyplnění svého dětského snu. V tvářích těchto chlapců ale objevoval spíše strach neţ krutost. Jeho pomoc měla být postavena na myšlence laskavého přístupu a nekonečné trpělivosti. Situace zaměstnaných však nebyla o mnoho lepší. A to

6

hlavně proto, ţe zaměstnaní neměli nějaký cíl a ani zázemí, nikdo se o ně nezajímal. Zaměstnavatelé na ně hleděli spíše jako na pracovní sílu neţ na člověka se svými potřebami (Bosco, 1989, str. 98-99).

1.3.2. Vesnice versus město Své dětství proţíval Don Bosco v konzervativním, venkovském prostředí, zatímco své působení a aktivity provozoval v městském prostředí, v Turíně. Ten se rychle přetransformoval do industriálního centra, kde střední třída prosazovala sjednocení Itálie. Studijní roky proţil Don Bosco také v konzervativním prostředí, zatímco on byl jen z rodiny chudých nájemných farmářů, kteří pracovali na propůjčeném poli. Musel se vypořádávat s nástupem konstitučního liberalismu a později také s problémy spojenými se sjednocením Itálie, které s sebou přinesly potlačení papeţského státu, sociální neklid v jiţní Itálii atd. Narodil se v období silné reakce na osvícenství a nepokoje v souvislosti s Francouzskou revolucí. Byl vychováván v době, kdy byla kultura ovlivněna romantismem a idealismem. Vykonával svou sluţbu v druhé polovině devatenáctého století, období ovlivněného pozitivizmem, projevujícího se zejména ve vědě a vývoji ideologických důvodů pro pokrok, svobodu a kulturu (Mudroch, 2009, str. 109-110).

7

2. Práce Dona Bosca s dětmi ulice Práce Dona Bosca byla zaloţena na osobním přístupu ke kaţdému mladému člověku. Snaţil se o to, aby podchytil vše, co tomuto mladému chybělo a naopak rozvíjel takové stránky osobnosti, ke kterým měl předpoklady. „Aktivita Dona Bosca byla motivována láskou. Viděl přitom všechny potřeba mladého člověka – tedy jak jeho aktuální nouzi hmotnou i sociální, tak i potřebu jeho osobnostního rozvoje a výchovy svědomí.“ (Kaplánek, 2011, str. 9). Je dobré se na Dona Bosca dívat také kontextem doby. S pomocí velké milosti a darů dokázal překonávat osobnostní limity i další těţkosti svého ţivota. Můţeme zde také zařadit původ a rodinu, ze které pochází - jeho socio-kulturní prostředí, smrt otce, další rodinné problémy spojené s ovdověním jeho matky, hospodářskou krizi, hlad atd. Vzdělání Dona Bosca bylo omezené (například jeho čtyřleté teologické studium bylo zhuštěno do dvou měsíců), coţ by se dnes nemohlo stát (Mudroch, 2009, str. 109).

2.1. Turínské věznice V době Dona Bosca byly v Turíně čtyři hlavní věznice. Don Cafasso do nich pravidelně chodil a s lidmi na okraji společnosti se snaţil navázat kontakt. Kdyţ Don Bosco poprvé věznici navštívil, byl velmi znepokojen podmínkami, ve kterých mladí vězňové ţili. Všude bylo vlhko a zima. Soucítil s vězni a nejvíce potom v situacích, kdy za mříţemi viděl chlapce, ve věku od dvanácti do osmnácti let. Od té doby chodil do věznic čím dál častěji a snaţil se s nimi navazovat osobní kontakty. Z počátku se mu to příliš nedařilo, ale postupem času je mohl osobně poznat, vědět něco o jejich zázemí. Většina z nich seděla ve vězení za krádeţe, někdy proto, ţe neměli co jíst, jindy kvůli pomstě zaměstnavatelům, kteří na ně nebrali ohledy. Jediná intervence ze strany společnosti byla taková, ţe se jich zbavila a zavřela je do vězení. Chlapci byli zavřeni hromadně ve velkých celách, kde měl nejvyšší postavení nejsilnější z nich, který si obvykle vydobyl toto své postavení silou. Pomoc ze strany kněţí jednotlivých šestnácti farností tehdejšího Turína byla k dispozici mladým lidem, ale

8

problém byl v jejich nedostupnosti. Kněţí čekali na mládeţ v kostelech, nikdo z nich se neodváţil jít mezi mladé lidi do ulic (Bosco, 1989, str. 102-103).

2.1.1. Práce s vězni V roce 1845 bylo v Turíně otevřeno nápravné zařízení pro asi tři sta chlapců. Šlo o věznici s běţným vězeňským řádem. Nejčastěji se sem dostávali chlapci za krádeţe a byli rozdělováni do kategorií – hoši se zaostřeným dozorem (ti byli na noc zavíráni do cel) a hoši s normálním dozorem. Svůj trest si odpykávali prostřednictvím práce na poli nebo v dílnách. Don Bosco je pravidelně navštěvoval, diskutoval s nimi o problémech a také je vyučoval v katechismu. Podařilo se mu vyjednat s ředitelem věznice, aby mohl vzít tyto chlapce na výlet bez vězeňského dozoru. (Podle tehdejší společnosti to nepřipadalo v úvahu, hochy povaţovali za kriminálníky, kterých je nejlépe se zbavit tak, ţe budou zavřeni ve vězení, aby neohroţovali společnost). Zaručil se svojí svobodou za to, ţe se vrátí všichni chlapci a nikdo z nich neuteče (Bosco, 1989, str. 232 – 234). Ředitel věznice a ostatní nemohli pochopit, jak se Donu Boscovi podařilo, ţe nikdo z nich neutekl a ani po cestě nespáchal ţádný trestný čin. Don Bosco o svém činu mluví takto: „Vy jim stále jen rozkazujete a za všechno je trestáte. Více pro ně neděláte. Já se jim snaţím prokazovat dobro.“ (Bosco, 1989, str. 234).

2.2. Orientace pomoci Dona Bosca Strategie Dona Bosca spočívala v okamţité bezprostřední pomoci. Byl přesvědčený o tom, ţe chudým chlapcům je třeba pomoci teď a tady a ne čekat na období, kdy se vybojují nějaké sociální reformy. Sám se na pomoci podílel zprostředkováváním ţivobytí, podporou výuky nějakého řemesla atd. Poskytoval chlapcům vzdělávání a náboţenskou orientaci. Dona Bosca můţeme vnímat jako milosrdného samaritána, evangelního příkladu. Nezáleţelo mu na tom, zda je chlapec věřící nebo ne, zaměřoval se na jeho potřebnost bez rozdílů. Nesnaţil se o změnu za pomocí politického vlivu, ale spíše o dobročinnou pomoc, o kterém věděl, ţe pomůţe okamţitě, i kdyţ jen omezenému počtu

9

potřebných (Bosco, 1989, str. 177- 178). „Kdybychom se byli dali na politiku, čeho bychom docílili? Čeho bychom svými silami dosáhli? Znemoţnili bychom si pokračování v naší charitativní činnosti.“ (Bosco, 1989, str. 178).

2.2.1. Dvě možnosti pomoci Don Bosco mohl postupovat dvěma způsoby. Buďto mohl bojovat proti sociální nespravedlnosti – chlapcům pomáhat přímo, nebo mohl bojovat proti příčinám této sociální nespravedlnosti, organizovat mladé dělníky a bojovat proti politickoekonomickým systémům. Tím by ale nejspíš uzavřel cestu své bezprostřední pomoci chlapcům. V prvním případě byla jeho pomoc vystavena nebezpečí manipulace systémem. Jde o velké dilema, kterou cestou se vydat, protoţe ani jedna není ideální. Don Bosco se přiklonil k první cestě a argumentoval tím, ţe nemá tolik zkušeností s politickou činností a chce se vydat přímo za chudými (Bosco, 1989, str. 178). 2.2.1.1.Don Bosco stojí proti proudu Přístup Dona Bosca je kombinací neústupnosti a flexibility. I přes svůj nezrušitelný závazek ke katolické církvi, která byla mimo jiné velmi konzervativní, byl dost vnímavý a přizpůsobivý sociálním a politickým změnám. To především ovlivnilo schopnost otevřeně reagovat výhledově do budoucna a tak mohla jeho práce jít kupředu. Měl velký přínos pro církev a společnost i přes skutečnost, ţe své snahy stavěl na opačné ideologii, neţ bylo Risorgimento – oficiální ideologie v Itálii. I přes své protichůdné postoje byl Don Bosco obdivován architekty revolučního liberalismu a zastánci sjednocení Itálie z piemontské vládnoucí třídy za svou „humanitární práci“. Od roku 1849 se osobně znal s papeţem Piem IX a jeho státním tajemníkem, kardinálem Antonellim. Díky tomu, ţe byl „sociálním pracovníkem“, ale i knězem, byl přijímán z obou stran – jak ze strany církve, tak státu. To mu dovolovalo zapojovat se do soukromých aktivit církevně-státního vyjednávání, především týkajících se jmenování biskupů do tzv. prázdných diecézí. K tomu se jeho spirituální i výchovné obzory prolínaly s potřebami tehdejší mládeţe (Mudroch, 2009, str. 110).

2.2.2. Preventivní výchovný systém Dona Bosca Uţ samotný Don Bosco ve své práce uplatňoval tzv. preventivní výchovný systém. Tento systém se snaţí o poukázání na fakt, ţe vychovávat se dá vlídností.

10

Laskavě člověku pomáhá zachovávat stanovená pravidla a poskytuje mu k tomu vhodné prostředky. Stojí v protikladu k represivnímu výchovnému stylu, který stojí na principu trestů. Preventivní systém naopak informuje člověka o tom, co je dobré a co špatné a povzbuzuje ho. Sám Don Bosco říká, ţe by tento výchovný systém měl stát na rozumu, náboţenství a laskavosti. Laskavost odkazuje na křesťanskou lásku. Má jít o cestu k vytváření důvěry. Podle Dona Bosca je v kaţdém chlapci, i kdyţ vypadá nešťastně, určitý bod, přístupný k dobru, a úlohou vychovatele je ho najít. Laskavost má prostupovat veškeré chování, jednání i komunikaci. Mladý člověk musí cítit, ţe je přijímán a milován. Rozum se projevuje v oblasti chování – chlapci musí vidět rozumnost v chování vychovatele, aby jej mohli uplatňovat ve svém chování. Stojí také na principu otevřenosti, moţnosti ptát se, přítomnosti při aktivitách mládeţe, otevřenosti pro rozhovor, který otevírá bránu k prohloubení důvěry. Náboţenství by mělo hrát určitou roli v debatách a plánech do budoucna, k nějakému konkrétnímu směřování. Don Bosco byl kněz, který chtěl chlapcům ukazovat na to, ţe své dílo koná jen díky Bohu. Učil je modlitbě a vychovával je v duchu evangelia. Ukazoval jim naději pro jejich ţivot. Rodinu, kterou většina z nich neměla, nahrazoval rodinou novou, a sice společenstvím – církví, kterou s chlapci tvořil (Bosco, Bianco, 1984, str. 8- 25).

2.3. Oratoř 2.3.1. První myšlenka První myšlenkou Dona Bosca bylo zrealizovat střediska pro chlapce bez rodin, která by nebyla otevřená jen v neděli pro výuku katechismu, ale byla by spíše rodinného domácího typu a slouţila jako místo setkávání. V nich by chlapci ulice mohli nalézt zázemí, přátelství a svým způsobem i náhradní rodinu (Bosco, 1989, str. 105). Počátky měly charakter spíše krátkých setkávání po tradiční nedělní mši svaté, kdy se snaţil klukům říct něco praktického, povzbudivého pro jejich ţivoty srozumitelnou cestou. Potom dostali nějakou buchtu a měli moţnost hrát si na prostranství dvora pro doškolování kněţí. Skupina se postupně rozrůstala aţ na osmdesát chlapců. Nešlo jen o propuštěné vězně, ale také o další kluky, kteří pracovali jako zedníci, kameníci a kteří přicházeli do Turína za prací. Přes týden se snaţil

11

vypomáhat se sháněním jídla a také s vyjednávání lidštějších pracovních podmínek u zaměstnavatelů těchto chlapců. Při cestě je také navštěvoval na stavbách a v dílnách (Bosco, 1989, str. 109- 111). „Kaţdý měsíc přicházeli noví hoši. Uţ jich bylo přes sto. Hledali nejen jídlo a práci, ale také víru, protoţe ta dovede vracet sílu, i kdyţ je málo chleba.“ (Bosco, 1989, str. 115).

2.3.2. Přesun do Valdoka Rok 1844 byl důleţitým mezníkem pro Dona Bosca. V létě měl skončit tříletý pobyt v ústavě pro doškolování kněţí a to také znamenalo ztrátu místa pro setkávání zatím provizorní „oratoře“. V té době se Don Bosco setkává s markýzou Colbertovou, ţenou slavného turínského primátora Barola, která po smrti manţela zdědila obrovský majetek. Svůj ţivot zasvětila chudým, nechala postavit zvláštní zařízení pro odsouzené ţeny, stavěla sirotčince, útulky pro ţeny ulice a další. Velmi ji práce Dona Bosca zaujala a nabídla mu moţnost shromaţďování se s chlapci na prostranstvích jednoho rozestavěného ústavu pro nemocné děti ve čtvrti Valdoka a nabídla mu dvě místnosti v nové budově (Bosco, 1989, str. 117).

2.3.3. Oficiální oratoř Oficiální oratoř vznikla 8. prosince 1844 a byla zasvěcena svatému Františku Saleskému. Podle něho se také jmenovala – Oratoř svatého Františka Saleského. Don Bosco začal shánět pro chlapce hry a pro nejchudší také oblečení a boty. Spolupracoval s o několik let starším knězem Donem Borelem. Kluků neustále přibývalo, v té době se jich scházelo asi kolem dvou set a museli vyuţívat i jiných míst (kolem kostela svatého Petra v okovech). Místní lidé však nebyli zvyklí takovou velkou skupinu kluků tolerovat a ani ji nechtěli akceptovat. Kluci byli velmi hluční po jedné nedělní bohosluţbě byli hospodyní fary vyhozeni. Ta pak podala hlášení na městskou správu, aby Donu Boscovi takovou činnost zakázali. Oratoř se musela vrátit jen do míst útulku (Schiélé, 1999b, str. 23-24).

12

2.3.4. Putovní oratoř V tomto období neměl Don Bosco ţádné stálé zázemí. Neustále se musel i se všemi chlapci přesunovat a hledat pro ně a své působení nová místa. Za dobu dvou let vystřídali několik míst, mezi nimi kostel svatého Martina u městských mlýnů. Lidé v této oblasti však protestovali proti shromáţďování kluků. V zimě 1845-1846 pronajal Don Bosco tři pokoje v jednom z domů ve Valdoku. V létě se potom přesunul na louku Filippiho, na které stála nějaká chatrč, odtud byli taktéţ vyhozeni. I přesto všechno snil o hřišti, kostelu a prostorech, ve kterých by mohlo být o „jeho“ chlapce postaráno. Rozpor mezi snem a skutečností byl však tak velký, ţe znepokojoval také jeho spolupracovníka Dona Borela. V té době ještě Don Bosco vypomáhal v útulku pro děvčata, zaloţeného markýzou Colbertovou – Barolovou, kde bydlel a měl zázemí. Protoţe provozoval spoustu aktivit, musel se radikálně rozhodnout, která z nich bude pro něho primární. Rozhodl se pro pokračování v práci s kluky, tudíţ od markýzi dostal výpověď (Schiélé, 1999b, 23-26).

2.3.5. Stará kůlna – počátek nové éry Po nejistém období plném stěhování a nevlídnosti přichází v roce 1846 za Donem Boscem muţ jménem Pinardi s nabídkou prostor. Místnosti sice nejsou ideální, ale majitel je ochotný k úpravám, aby prostoru mohlo být vyuţito podle představ Dona Bosca. Za pronájem nemuseli platit kaţdý měsíc, muţi stačila smluvená částka za rok. S panem Pinardim se domluvil také Don Bosco na moţnost stavby kostela (Bosco, 1989, str. 138 – 140). „Kůlnu, která se pak stala kaplí oratoře svatého Františka Saleského, poţehnal don Bosco na Pondělí velikonoční. Jeho oratoř tak konečně nalezla svou kolébku.“ (Schiélé, 1999b, str. 27). Postupem času také Don Bosco k opravené kůlně připojil celý Pinardiho dům, který mu byl pronajímán. Vytvořil zde útulek pro chlapce, kde byli přijímáni mladí učni, ti pracovali na městských stavbách, a školáci (někteří z nich se připravovali na kněţské povolání). Období po roce 1848, který se vyznačoval antiklerikální propagandou (nebo také proti-křesťanské tendence) bylo pro Dona Bosca velmi těţké, několikrát byl přepaden a přeţil několik atentátů, které byly na něho spáchány. V roce

13

1853 začal ve svém domě provozovat malé krejčovské, ševcovské dílny. O dva roky později se nejvyšším pomocníkem Dona Bosca stává Michal Rua (Schiélé, 1999b, str. 30-33). Před přijetím chlapců do těchto zařízení bylo sledováno jejich zázemí. Don Bosco přijímal především kluky od dvanácti do osmnácti let (nejohroţenější věková skupina mládeţe), učeň musel splňovat podmínku sirotka, musel být opuštěný, bez moţnosti někoho, kdo by se o něj mohl starat a bez zázemí (Bosco, 1989, str. 205).

2.4. Pomoc Dona Bosca ve spolupráci s chlapci V roce 1854 jsou obyvatelé Itálie zasaţeni velkou ránou – cholerou. Michal Rua píše toto: „21. července 1854 jsem poprvé zahlédl vyhlášku, jiţ nechal vylepit pan starosta ve všech ulicích Turína. Oznamovala opatření uplatňovaná v boji s epidemií cholery – předpokládalo se totiţ, ţe brzy dorazí do města.“ (Quarzo, 2011, str. 25). Nákaza se šířila velmi rychle, uţ první týden bylo zaznamenáno více neţ šedesát obětí za den. Čtvrť Borgo Dora, blízko Valdoka, kde Don Bosco ţil v oratoři s chlapci, byla nákazou cholery nejvíce zasaţena. I přesto, ţe nakaţených stále více přibývalo a nemoc se šířila velmi rychle, zorganizoval Don Bosco skupinu dobrovolníků, tvořenou chlapci z jeho oratoře, a vydávali se do ulic pomáhat nemocným. Jejich práce spočívala v několika sluţbách – první byla celodenní péče o nemocné v lazaretech a nemocnicích, druhá pak dnešními slovy „terénní práce“, kdy chodili do ulic, vyhledávali nově nemocné a nabízeli jim pomoc a třetí, která byla v oratoři a byla připravena pomoci, kdykoliv bude potřeba. Za pomoci matky Dona Bosca, Markéty, rozdávali nejchudším prostěradla. Celou svou práci denně svěřovali v modlitbách Bohu. Přesto však sluţba druhým byla více neţ náboţenské obřady. „Kdyţ jednou přišel ošetřovatel a vyprávěl, ţe jeden jeho pacient leţí na lůţku bez prostěradla a není ničím přikrytý, Markéta chvíli přemýšlela, pak šla do kaple, sundala oltářní plachtu a dala ji chlapci.“ (Bosco, 1989, str. 220). Bylo zajímavé, ţe ţádný z chlapců, kteří pomáhali Donu Boscovi, neonemocněl (Bosco, 1989, str 219-220).

14

3. Odkaz Dona Bosca 3.1. Rozvoj salesiánské činnosti v Itálii 3.1.1. Založení kongregace Don Bosco touţil po tom, aby mohl zaloţit kongregaci svých pokračovatelů (dnes bychom mohli říct neziskovou organizaci) – Salesiánskou společnost. Se svými návrhy musel jít za papeţem Piem IX. Ten návrhy Dona Bosca podporoval a souhlasil s nimi. Návrh obsahoval pravidla chodu kongregace, kdy jednou z hlavních podmínek bylo, ţe členové musí sloţit řeholní sliby a ne jen závazná prohlášení. Nešlo však o pravidla mnišského způsobu ţivota. Mělo jít o společenství kněţí i laiků, jejichţ hlavní motivací bude usilování o dobro chudé mládeţe. Dne 19. prosince 1859 je oficiálně zaloţena kongregace svatého Františka Saleského (pozn. odtud název Salesiáni). Laici, kteří chtěli taktéţ v kongregaci pracovat, byli označováni jako koadjutoři (Bosco, 1989, str. 253-255). Don Bosco zdůrazňuje: „Pamatujte si, ţe v naší kongregaci nejsou ţádné rozdíly. Stejně se jedná s řemeslníky, kleriky a kněţími. Navzájem se všichni chováme k sobě jako bratři.“ (Bosco, 1989, str. 256). 3.1.1.1.Ženský insitut Po nějaké době působení oslovila Dona Bosca myšlenka zapojit do kongregace také ţeny. Chtěl se zabývat i pomoci dívkám v nouzi - pro tento druh sluţby bylo nezbytné zapojit do činnosti také ţeny. Mělo jít o řádové sestry, které by na jednu stranu byly součástí církve, na druhou svobodnými lidmi občanské společnosti. Mělo jít jiţ o řeholnice - dcery Neposkvrněné Panny Marie. Jako svoji představenu si zvolily Marii Dominiku Mazzarello. V roce 1872 je oficiálně zaloţen Institut dcer Panny Marie Pomocnice (Schiélé, 1999b, str. 57).

3.1.2. Salesiánští spolupracovníci O definitivní schválení konečné podoby kongregace bojoval Don Bosco téměř deset let (Schiélé, 1999b, str. 62). V 70. letech 19. století se objevila myšlenka o salesiánských spolupracovnících. Ve všech jeho aktivitách ho doprovázelo a pomáhalo mu několik laiků, které nazýval spolupracovníky. Věřil, ţe mu je posílá sám Bůh,

15

protoţe sám by nebyl schopen zastat všechnu práci. Don Bosco si uvědomoval, ţe pro svoji práci potřebuje jak duchovní – kněze, tak laiky. Spolupráce se odehrávala v několika rovinách – pomoc s výukou katechismu, vyučování ve večerních školách, nabídka pracovních příleţitostí pro chlapce z oratoře (především bývalým vězňům) atd. Prvními spolupracovnicemi (ţenami) byla matka Dona Bosca Markéta a matka Michala Ruy. Mnoho lidí také podporovalo činnost Dona Bosca finančně (Bosco, 1989, str. 319320). Don Bosco také prohlašuje, ţe se ke kongregaci můţe připojit kaţdý člověk, i kdyţ má svoji rodinu. „Externí členové nemusí skládat řeholní slib. Vysloví místo toho prostý závazek, ţe budou pracovat ve prospěch mládeţe a obyčejných lidí v duchu Společnosti svatého Františka Saleského pod vedením jeho generálního představeného.“ (Schiélé, 1999b, str. 62). Celkově šlo o aktivity, přispívající k rozvoji občanské společnosti. Tyto aktivity stály na konkrétním stylu duchovního vedení, určitých typech charitativní činnosti a v neposlední řadě na struktuře (Schiélé, 1999b, str. 63).

3.2. Rozvoj salesiánské misie mimo Itálii 3.2.1. První ohlasy - Argentina O misijní činnosti Don Bosco uvaţoval uţ ve svých studentských letech. O misiích hovořil také První Vatikánský koncil (1869-1870), účastnili se ho i biskupové z amerického kontinentu, Afriky i Asie. Někteří z nich se obraceli na Dona Bosca s prosbou o otevření nějaké oratoře se školou také v jejich zemích. Don Bosco však v tu dobu jejich nabídky nepřijal (Bosco, 1989, str. 336-337). V roce 1874 argentinský vyslanec Gazzolo (rodák z Itálie, který se setkal s Donem Boscem) mluvil s arcibiskupem v Buenos Aires a vyprávěl mu o činnostech salesiánů. Arcibiskup souhlasil s myšlenkou, ţe by Don Bosco do Argentiny poslal několik svých kněţí. Laici však také chtěli jet a pomáhat místnímu obyvatelstvu. Nakonec bylo vybráno deset misionářů – šest kněţí a čtyři laici. Vedoucím celé této

16

iniciativy byl Giovanni Cagliero, později jmenován jako nástupce Dona Bosca v oblasti misií (Schiélé, 1999b, str. 64-66).

3.3. Odkaz Dona Bosca pro dnešní svět a jeho nástupci 3.3.1. Hlavní představený - Rector major Označení Hlavní představený je určeno takovému salesiánovi, který je hlavou celé Salesiánské rodiny světa a je zvolen jako přímý nástupce Dona Bosca. “The Rector Major, the superior of the Salesian Society, is the successor of Don Bosco, the father and centre of unity of the Salesian Family.” („Hlavní představený, nadřízený salesiánského společenství, je nástupce Dona Bosca, otec a prvek jednoty Salesiánské rodiny.“) (SDB – Rector Major, [online]). Hlavní představený by měl být ţivým nositelem poslání Dona Bosca. Ve spolupráci a jednotě se všemi salesiány má být motivačním a vedoucím článkem, tím, kdo propojuje jednotlivé iniciativy a vytváří z nich jedno dílo a zajišťuje koordinaci všech moţných druhů povolání k této sluţbě (SDB – Rector Major, [online]). Fr Michal RUA (1837 – 1910) Michal Rua se stal prvním nástupcem díla Dona Bosca. V roce 1884 poţádal biskup Lev XIII. Dona Bosca, aby vzhledem ke své zdravotní situaci zvolil svého nástupce. Don Bosco se sice nechtěl vzdát úplně své odpovědnosti za chod salesiánů, ale byl si vědom svých zdravotních omezení (Schiélé, 1999b, str. 86-87). Po smrti Dona Bosca píše Michal Rua: „V ten okamţik mou mysl i mé srdce ovládaly dvě myšlenky: zjevná vůle Boţí, které jsem se nutně musel podvolit, protoţe jsem byl nucen převzít řízení naší zboţné společnosti, a sklíčenost ze samoty, jeţ se mě zmocnila v nepřítomnosti Dona Bosca.,…,Sám sobě jsem slíbil, ţe jak jen budu moci, vynasnaţím se ze všech sil usilovat o uchování jeho ducha, jeho učení i těch nejmenších tradic jeho velké rodiny.“ (Quarzo, 2011, str. 92-93).

17

Michal Rua se vyznačoval velkou sociální otevřeností a prosazováním myšlenky Dona Bosca – práce a střídmost. Jeho předností byl zájem o chudé chlapce, zajímal se o mladé dělníky a dělnickou třídu vůbec, snaţil se vţdy o podporu lidských práv (jedním z nich také dobré pracovní vztahy mezi pracovníky a zaměstnavateli (SDB – Rua Michael, [online]). Fr Paul ALBERTA (1844 – 1921) Funkci Hlavního představeného (The Rector major) vykonával Paul Alberta v letech 1910 – 1921. Po smrti Michala Ruy se zaměřoval především na duchovní formaci členů Salesiánské společnosti a ujasnil směrnice pro vnitřní ţivot komunity. Přispěl také k formování vzdělávání mimo školy skrze souvislé bratrské vazby, které měly přispět k efektivnějšímu učení prostřednictvím vzájemné pomoci. Chtěl, aby se křesťanská myšlenka rozptýlila mezi rodiny, společnost a hlavně mladé lidi. Aby se za pomocí soukromých nebo veřejných iniciativ mezi nimi vytvořila fungující pomoc v duchu náboţenství a sociální perspektivy tak, jak to zamýšlel Don Bosco. Musel se vyrovnávat s problémy spojenými s první světovou válkou, kdy měl na starost velkou charitní pomoc v různých válkou postiţených zemích (SDB –Albera Paul, [online]). Fr Philip RINALDI (1856 – 1931) Philip Rinaldi byl Hlavním představeným v letech 1922 – 1931. Byl zvolen Generálním představeným po zaloţení salesiánské společnosti svatého Jana Bosca ve Španělsku. Mezi jeho přednosti patřil otcovský přístup a horlivost. Kladl důraz na to, ţe podoba salesiánské společnosti má stavět spíše na klidném a hlubokém vnitřním ţivotě neţ na očividném úspěchu. Stal se animátorem hnutí laiků, podporoval a řídil skupinu mladých ţen, které čerpaly inspiraci ze vzoru Dona Bosca a navrhly dvě podoby zasvěceného ţivota a apoštolátu pro mladé lidi ve světě. Tato iniciativa byla předchůdcem budoucího rozvoje „Dobrovolníků Dona Bosca“ (Volunteers of Don Bosco - VDB). Pomáhal také Institutu dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů a celé Salesiánské kongregaci. Ta se pod jeho vedením rozvíjela a rozrostla na 8836 členů v 644 domech. Doporučoval salesiánům zejména pomoc přistěhovalcům bez rozdílu jejich státní příslušnosti (SDB – Rinaldi Philip, [online]).

18

Fr Peter RICALDONE (1870 – 1951) Peter Ricaldone, čtvrtý nástupce Dona Bosca, vykonával funkci Hlavního představeného v letech 1932 – 1951). Ve svém působení dal impulz duchovní a profesionální formaci salesiánů a rozvoji akreditovaných škol pro práci k intenzivní misii. V duchu Dona Bosca měl mimořádné náboţenské a organizační schopnosti. Dvakrát procestoval svět a snaţil se mezi lidmi šířit pochopení a podporu místních obyvatel. Zaslouţil se také o rozvoj dalších odborných pracovišť. Byl autorem několika odborných publikací na témata myšlenek sociální práce. Publikoval také další díla o stylu pedagogiky Dona Bosca nejen v teorii, ale také v praxi. V roce 1941 v souvislosti s válečnými těţkostmi nařídil, aby v kaţdé salesiánské provincii byl dům s bezplatnými sluţbami pro mladé sirotky, děti – uprchlíky nebo další mladé lidi v nouzi (SDB – Ricaldone Peter, [online]). Fr Renato ZIGGIOTTI (1892 – 1983) Renato Ziggiotti byl Hlavním představeným v letech 1952 – 1965. Ve svém ţivotě prošel několika pozicemi jako voják, učitel a animátor mezi mladými lidmi. Měl na starost vedení salesiánů v nelehké době po druhé světové válce. Snaţil se o sjednocení a duchovní ţivot stejně tak, jako tomu bylo u Dona Bosca. Ziggiotti byl prvním Hlavním představeným, který si prošel školou Dona Bosca. Jeho působení bylo poznamenáno poválečnou situací, mimo jiné podnikal také cesty po světě, aby mohl vidět realitu Kongregace, setkávat se se spolubratry a podporovat fungující programy (SDB – Ziggiotti Renato, [online]). Fr Luigi RICCERI (1901 – 1989) Šestým následovníkem Dona Bosca Luigi Ricceri pocházel ze Sicílie. Jako Hlavní představený vedl salesiány v letech 1965 – 1977. Po svém zvolení jasně deklaroval svůj základní program – prostřednictvím Dona Bosca, který stále ţije uprostřed reagujme na potřeby doby a očekávání církve. Předmětem poslání salesiánů má být mladý člověk. V letech, kdy byl Hlavním představeným, dokázal pozvednout společnost jak kulturně, tak sociálně. Na svých cestách do zahraničí se setkává s osobami odpovědnými za náboţenské a jiné obory (SDB – Ricceri Luigi, [online]).

19

Fr Egidio VIGANÓ (1920 – 1995) Edigio Viganó následoval Dona Bosca v letech 1977 – 1995. Pocházel z Lombardie,

ale byl silně ukotvený v latinsko-americké kultuře (dlouhá léta ţil

v Chile). Ve svém působení se zaměřoval na světové problémy, zejména v zemích třetího světa. Se spolubratřími se pravidelně sdílel za pomocí dopisů. Ve svých činech byl v souladu s tehdejším papeţem Janem Pavlem II. tak, jak svého času Don Bosco s Piem IX. Byl také členem Kongregace pro evangelizaci národů (SDB – Vigano Egidio, [online]). Fr Juan Edmundo VECCHI (1931 – 2002) Osmým Hlavním představeným v pořadí byl Juan E. Vecchi a působil v letech 1996 – 2002). Pocházel z Argentiny. V paměti lidí zůstane především díky své inovátorské činnosti v pastoraci mládeţe. Uměl naslouchat, brát váţně všechny připomínky a názory a rozpoznat individuální potřeby. Byl schopným animátorem a vůdcem týmové práce, citlivý a otevřený ke znamením doby. Znal osobně spoustu laiků, kteří pokračovali v díle Dona Bosca. Věřil v sílu církevního společenství a církevní misii jako sluţbě chudým, ztělesněnou ve všech kongregacích, aby dokázala oslovit nejchudší a nejvíce marginalizované lidi na všech kontinentech. Juan E. Vecchi měl schopnost pozorně naslouchat hlasům doby a moderní kultury, chtěl propojovat víru s kulturou, laické a náboţenské aspekty doby (SDB – Vecchi Juan, [online]). Fr Pascal CHAVEZ (1947 - ) Mexičan Pascal Chavez je devátým a současným následovníkem Dona Bosca a své funkce se ujal v roce 2002. Jeho mateřským jazykem je španělština, ale plynně mluví i anglicky, italsky, rozumí německy, francouzsky a hebrejsky. Dokáţe řešit problémy v dialogu bez prodlev, umí se dostat k jádru věci s rozhodností a vytrvalostí. Svou práci staví na hluboké biblické znalosti, praktickém a konkrétním přístupu ke kaţdodenní situace lidí. Důkazem toho je upevnění práce v oratořích, které započal jeho předchůdce Fr Humberto Meneses v Tijuaně v Mexiku jakoţto sluţbu chudým a marginalizovaným. I kdyţ přímo nevede pastorační činnost pro mladé lidi, má silného salesiánského ducha při kontaktu s mladými. Spolupracoval se studenty teologie,

20

předával jim jak biblickou formaci, tak i salesiánskou vášeň pro práci s mladými (SDB – Rector Major biography, [online]).

3.3.2. Nábožensky orientovaná sdružení Jde o sdruţení, vytvářená z podnětů církví nebo náboţenských společností. Vyvíjí se od 19. století. Sdruţení byla nejprve rozdělována převáţně podle pohlaví (zvlášť chlapci, zvlášť dívky), podle věku, zaměstnání nebo zájmového zaměření. „Mezi mládeţí působí také příslušníci katolické kongregace salesiánů (zaloţena v roce 1851 Giovannim Boscem, 1815-1888), nejrozšířenějšího řeholního společenství v českých zemích. G. Bosco vycházel z důvěry k dítěti a odmítal represivní přístupy vůči nim.“ (Hofbauer, 2004, str. 112). Kongregace salesiánů se v dnešních dnech stará o vzdělávání, rozvoj tělesný i duchovní, a nabízí mládeţi střediska, ve kterých mohou trávit volný čas (Hofbauer, 2004, str. 111-112).

3.3.2.1.Salesiánská střediska ve světě Činnost salesiánů prostupuje všechny obydlené kontinenty světa. Působení je rozděleno do několika regionů, které pod sebe zahrnují menší oblasti – tzv. provincie. Interamerica – jde o oblast Severní a Střední Ameriky, zahrnuje 24 zemí a rozděluje se do 13 provincií America South Cone – rozkládá se na území Jiţní Ameriky, zahrnuje 16 zemí s rozděluje se do 11 provincií Africa Madagascar – týká se oblastí Afriky a Madagaskaru, zahrnuje 40 zemí a rozděluje se do 2 provincií a 10 podprovincií West Europe – rozkládá se na území Španělska, Portugalska a Francie, zahrnuje 11 oblastí a rozděluje se do 8 provincií Italy Middle East – jde o oblast Itálie, některých dalších evropských států a Středního východu, zahrnuje 19 zemí a rozděluje se do 7 provincií North Europe – týká se především severní a střední Evropy (po Itálii), zahrnuje 33 zemí a rozděluje se do 15 provincií South Asia – jedná se především o oblast Indie, patří sem však i Kuvajt a Sri Lanka, zahrnuje 14 oblastí a rozděluje se do 11 provincií a jedné podprovincie

21

East Asia-Oceania – rozkládá se na území jihovýchodní Asie, Austrálie a Oceánie, zahrnuje 20 zemí, rozděluje se do 8 provincií, 2 podprovincií (SDB – Regions, [online]) Kromě salesiánů vznikla také celá řada společenství, inspirovaných příkladem a myšlenkami Dona Bosca. Označují se souhrnným názvem jako „Salesiánská rodina“. Jsou jimi například: Dcery Panny Marie Pomocnice křesťanů – FMA; Salesiánští spolupracovníci – ASC; Sdruţení bývalých ţáků Dona Bosca; Volontarie Dona Bosca – VDB a další (Salesiáni Dona Bosca, [online]). 3.3.2.2.Salesiánská střediska v České republice Společnost Salesiáni Dona Bosca – SDB je kongregace, fungující pod katolickou církví. Věnuje se primárně prací a výchovou mládeţe a za tímto účelem provozuje pro mladé lidi nejrůznější aktivity a střediska mládeţe. Do salesiánské činnosti se mohou zapojit jak salesiánští kněţí, tak koadjutoři. Existuje také několik občanských sdruţení, která jsou zaregistrována, například Salesiánské hnutí mládeţe – SHM nebo Salesiánské kluby mládeţe – SKM - patří sem i Ostrava (Salesiáni Dona Bosca, [online]). 3.3.2.3.Střediska a kluby mládeže Cílové skupiny práce salesiánů s mladými lidmi jsou různorodé. Jde o mladé z věřícího i nevěřícího prostředí se zájmem o vzdělávání a volnočasových aktivit nebo se zájmem o duchovní povolání. Jde ale také o mladé ze sociálně vyloučeného nebo málo podnětného prostředí a dětských domovů. Dalšími skupinami je mládeţ z okraje církve, neúplných rodin, národnostních menšin (u nás to je především práce s romskými dětmi) nebo mladých s nejrůznějšími formami závislosti (Provincie Praha, 2007, str. 89). Střediska a kluby mládeţe jsou jedním z pilířů salesiánského díla v České republice. Jde zejména o nabídku volnočasových aktivit, kdy salesiáni staví na osobním přístupu a přátelském prostředí. Snaţí se předávat také hodnoty evangelia. Salesiánská střediska v České republice se nacházejí v Brně – Líšni a Brně - Ţabovřeskách, Ostravě, Havířově, Fryštáku, Hroznové Lhotě, Plzni, Zlíně, Rumburku, Pardubicích, Českých

22

Budějovicích, Teplicích, Praze – Kobylisích a Sebranicích. Střediska a kluby provozují několik činností pro mládeţ. Oratoře – po vzoru Dona Bosca jde především o prostor pro zábavnou činnost. Zájmové kroužky – zprostředkovává hudební, jazykové krouţky, sportovní nebo kreativní vyţití. Snaţí se o to, aby se mladí lidé mohli naučit nové dovednosti a také vytvořit pozitivní vztahy ve skupině. Kluby – především nízkoprahová zařízení pro dospívající mládeţ, která vytváří bezpečné prostředí a alternativu komerčních nabídek zábavy. Jednorázové akce – koncerty, diskotéky, sportovní turnaje atd. Cílem je otevřít prostor pro širokou veřejnost, propojovat nejširší okruhy vztahů a prezentovat salesiánské dílo. Další spirituální činnost – moţnost účasti na mších svatých, vzdělávání v náboţenských oblastech a nabídka přípravy na svátosti. (Salesiáni Dona Bosca, [online]) Salesiánská střediska mládeţe jsou většinou součástí výchovně vzdělávací soustavy v souladu s vyhláškou MŠMT ČR 432/1992 Sb. a předmět činností se většinou shoduje s metodickými pokyny MŠMT ČR čj. 28 089/98-51. Zřizovatelem je Salesiánská provincie Praha a kaţdé středisko má svého ředitele, jmenovaného provinciálem. V kaţdém středisku pracují minimálně dva salesiáni, ale je zde také velké mnoţství dobrovolníků – animátorů (Salesiánská provincie Praha, 2001, str. 91-92).

3.4. Prvky sociální práce v činnosti salesiánů 3.4.1. Situace mládeže a společnosti Hlavní představený Pascual Chávez ve svém listě pro region North Europe (Evropa – Sever) popisuje problémy, související se situací mládeţe v dnešním světě. Mladých lidí ve věku ţije 15 – 24 let ţije asi okolo 65 mil. a bojují s nejrůznějšími problémy jako jsou nezaměstnanost, ohroţení zdraví (růst počtu sebevraţd u mladých lidí), sníţení porodnosti atd. Mladí lidé také tráví více svého volného času sledováním televize, poslechem hudby a setkávání se s přáteli, spíše však pasivně a individualisticky. Hledají kolem sebe kvalitní ţivot, spiritualitu a nové přátelské vztahy,

23

lásku a společenství, mají potřebu budovat vlastní identitu a hledat štěstí (Provincie Praha, 2007, str. 4 - 5). Společnost dnešní doby se snaţí o jednotu a solidaritu, zajišťuje systém sociálního zabezpečení a osobních svobod. Na druhou stranu však pozorujeme velký a stále prohlubující se rozdíl mezi bohatými a chudými. Společnost se orientuje na uspokojování materiálních potřeb a vypouští ze svého ţivota místo pro duchovno, respektive Boha. Nese také prvky multikulturalismu, rizika spojeného s neustálou nutností volby lidí bez nějaké nezpochybnitelné nebo důvěryhodné autority, zvyšování důrazu na sekundární potřeby, které se obrací k hodnotám a kultuře, zábava, konzum (Provincie Praha, 2007, str. 6).

3.4.2. Sociální práce „Slova apoštola Pavla jsou inspiračním kritériem našeho působení v sociální oblasti: Kristova láska nás nutí.“ (Provincie Praha, 2007, str. 17). Prvky sociální práce můţeme nalézt téměř ve všech sluţbách, poskytovaných salesiány. Bývalý papeţ Jan Pavel II. píše ve své sociální encyklice, ţe pro práci v sociální práci máme základní cíl, a to opravdový humanismus, který dává prostor poukázat na Boţí obraz a chce pomoci člověku ţít v této důstojnosti. Stanovy salesiánů popisují schopnost rozpoznat ty nejchudší a všímat si jejich potřeb. Cílem je také podporovat mladé lidi ve snaze nalézt své místo ve společnosti, církvi a naučit je zodpovědnosti. V salesiánských stanovách, článku 41 se také píše o tom, ţe výchova a evangelizace mladých lidí, především těch nejchudších, motivuje salesiány k setkávání se s nimi v jejich prostředí vhodnou formou sluţby, přizpůsobenou jejich způsobu ţivota. Salesiánská práce má také přispět ke zlepšení sociálního fungování a změně sociálních podmínek takovým způsobem, aby mladé chránily. Můţe jít například o formy terapeutické pomoci (důraz na komunikaci a budování vztahu), reformy společnosti (posilování občanů a skupin) nebo sociálněprávního poradenství (poskytování informací) (Provincie Praha, 2007, str. 17). 3.4.2.1.Křesťanská sociální práce Křesťanská sociální práce podporuje sociální změnu, zaměřuje se na lidské vztahy a přispívání k osobnímu naplnění. Za klíčové povaţuje kromě principů lidských práv a sociální spravedlnosti OSN a Rady Evropy i křesťanské hodnoty, normy církví a

24

teologie. Cílem je umoţnit všem lidem, aby mohli rozvinout své fyzické, psychické, sociální i duchovní moţnosti, posilovat církevní i necírkevní prostředí k jednání v rámci solidarity. Křesťanská sociální práce staví na idejích humanismu a demokracie, propojuje hodnoty jak v teorii, tak v praxi. Hodnoty jsou postaveny na úctě a rovnosti, důstojnosti všech lidí. Motivací této práce je křesťanský obraz Boha a člověka (Sociální práce/Sociálná práca - autor neuveden, 2008, str. 56-57). Odlišnost salesiánů od sociálních pracovníků je v doplňujících oblastech jejich působení – duchovním a církevním rozměru. V práci Dona Bosca můţeme vidět jak prvky toho, co dnes nazýváme sociální prací, ale také prvky pedagogiky volného času. V oblasti sociální práce se svými aktivitami podílel v několika oblastech. Staral se bezprostředně o potřebné a zasluhoval se dnešními slovy o změnu prostřednictvím reformního paradigmatu - to tak, ţe byl první, kdo se zasadil o kolektivní smlouvu zaměstnavatelů se zaměstnanci – mladými hochy. Mimo to však usiloval ještě o duchovní růst a evangelizaci. Proto ani dnes nemůţeme salesiány zařadit pouze do jedné z kategorií – buďto do sociální práce nebo do duchovního světa. Salesiáni hledají vhodné a účinné způsoby, jak pomoci mládeţi v těţké ţivotní situaci, většinou kombinací výchovných metod, metod sociální práce, ale také za pomocí pastorace a duchovního vedení. Salesiánští zaměstnanci i animátoři (dobrovolníci) vnášejí do své práce metody sociální práce, zejména pak do středisek pro mládeţ (Kaplánek, 2011, str.9). Oblasti sociální práce v díle salesiánů jsou ukotveny ve stanovách. Práce je zaměřena pro ty nejchudší a specifikována jako dávání přednosti mládeţi, která je chudá, opuštěná a ohroţená a postrádá lásku a poselství evangelia. Salesiáni mají často vystudované obory sociální práce a mimo jiné se i v těchto oblastech dále vzdělávají. Salesiánské projekty a programy jsou stále více podporovány Ministerstvem práce a sociálních věcí, krajskými nebo městskými komisemi a jsou brány stejně jako sociální sluţby jako takové. Do těch klasických sociálních sluţeb chtějí salesiáni vnášet myšlenky a ducha Dona Bosca. Jako příklad uvedu Nízkoprahové kluby (Vrtule – Praha – Kobylisy, České Budějovice, Plzeň, Zlín), Sociálně-právní ochrana dětí – mají podle příslušného zákona akreditaci (Plzeň, Ostrava, Zlín, Teplice,…), Romské oratoře –

25

zejména multikulturní výchova (Teplice, Ostrava, České Budějovice), Dětské domovy atd. (Provincie Praha, 2007, str. 33 – 34).

3.4.3. Pohled na vztah výchovy a sociální práce Výchova a sociální práce jsou velmi propojeny. Ţivotní situace mnoha mladých lidí je velmi sloţitá a hledání jejich místa ve společnosti bývá náročné. „Vychovatelé, rodiče, učitelé a další odborníci usilují obvykle různými intervencemi a cíleným ovlivňováním o to, aby mladí lidé splnili své vývojové úkoly bez kolizí, dosáhli poţadované psychosociální integrity a zařadili se na jisté místo ve společnosti.“ (Jedlička, 2004, str. 357). Lidé, vyčerpávající svou energii převáţně ke zvládání své ţivotní situace na bázi přeţití, mohou cítit únavu a vyloučení, můţou se chovat stereotypně. Sociálně pedagogická práce můţe nalézt pro mládeţ zvláště v takových situacích určité kroky k řešení. Oba dva obory, jak sociální práce tak sociální pedagogika, mají svá specifika a nemůţeme o nich mluvit jako o totoţných. V mnoha diskuzích byla sociální pedagogika vnímána spíše jako práce s narušenou a ohroţenou mládeţí, kdeţto sociální práce se uplatňovala v pomoci potřebným dospělým. Sociální sluţby však propojují zájem společnosti o podporu, pomoc lidem v obtíţných ţivotních a sociálních situacích. „Vedle typicky deviantních či sociálně patologických stavů jsou mezi cílovými skupinami obou disciplín například i uprchlíci a utečenci, různé alternativní skupiny dětí a mládeţe, subkultury, osamělí senioři, ale i běţná neorganizovaná mládeţ. Obě profese se tak jiţ více stávají součástí průběţné socializace a sociální rehabilitace.“ (Jedlička, 2004, str. 362) Intervence má slouţit k nabídnutí změny způsobu ţivota nebo prosté alternativy ke stávajícím návykům a ţivotním postojům. Je potřeba porozumět sociokulturnímu kontextu osoby, jeho kaţdodennímu ţivotu (Jedlička, 2004, str. 357363).

3.4.3.1.Sociálně - výchovná práce v nízkoprahových zařízeních Sociálně – výchovná práce je uskutečňována zejména u takových cílových skupin, které jsou označovány jako problémové nebo rizikové. Jejich ţivotní situace je

26

obvykle provázaná mnoţstvím komplikací – rozpad rodiny, časté stěhování, školní problémy, zanedbávání nebo týrání v dětství, návykové látky, šikana, diskriminace atd. Děti a mládeţ v těchto obtíţných ţivotních situacích většinou nevnímají tíţivost své situace a nemají ani zájem ji nějak řešit nebo neznají způsoby a instituce, kde by mohly tuto pomoc najít. Kdyţ uţ pomoc hledají, tak obvykle psychologickou nebo sociální oporu. Rozhodují se pro jejich vyuţití nebo nevyuţití na základě celkového dojmu z prostředí – jestli je pro ně dostatečně otevřené a bezpečné, a také anonymní. Otázka, kterou si nízkoprahová zařízení kladou, je především, jak oslovit mladé lidi. „Hlavním úskalím výchovné a sociální práce s rizikovou mládeţí je tedy otázka prvotního lidského setkání a interakce s těmi, u kterých by pomoc a podpora byla prospěšná…“ Cílovou skupinou se obvykle stává neorganizovaná skupina mládeţe (Jedlička, 2004, str. 370). Nízkoprahovost jako taková by měla mít charakter „bezbariérového přístupu“, tudíţ pro všechny bez rozdílu (v rámci stanovených pravidel, cílových skupin), měla by být otevřená zvláště takovým skupinám, které sociální podporu i obyčejný lidský zájem nenachází ve svém okolí. Předpokladem je dostupnost, jak časová tak místní, odstranění bariér – technických, sociálních i psychologických, které by mohly tuto dostupnost omezovat (Jedlička, 2004, str. 368- 377).

3.4.3.2.Salesiánský výchovný přístup při práci s Romy Salesiánské principy stojí na několika hodnotách – otevřenosti, emoční vřelosti, spojenou s přijetím bez rozdílů a podmínek, a následné navázání osobního vztahu. Prostředí pro navázání takového kontaktu nebo vztahu má být primárně postaveno na přiměřené náročnosti poţadavků a na spolupráci a dobrovolnosti. Salesiáni dbají na všímání si úspěchu a emoční podpoře mladých. Výchovné prostředí mají příjemnou atmosféru, zaloţenou na rodinném duchu komunity, situace řeší pruţně a neţenou ji do extrému. Předpokladem je však tvořivá spolupráce obou stran (Kuchař, 2001, str. 75).

27

3.4.4. Působení dobrovolníků Dobrovolníci jsou nenahraditelnou silou kaţdé neziskové organizace. I salesiáni s nimi aktivně spolupracují a nabízí jim další vzdělávání, aby svou sluţbu mohli vykonávat dobře a efektivně. „Salesiánská dobrovolná sluţba umoţňuje proţít několik týdnů aţ jeden rok v některém salesiánském zařízení v ČR nebo v zahraničí.“ (Salesiáni Dona Bosca, Dobrovolníci, 2013, [online]). Dobrovolníci jsou vysílání v rámci akreditovaného programu na Ministerstvu vnitra ČR. Dobrovolnictvím se od roku 2005 více zabývá SADBA – Salesiánská asociace Dona Bosca, která akreditovala několik dobrovolnických programů (Čeští misijní dobrovolníci ve světě, 2010, 1:55, [dvd]). Salesiánští animátoři jsou připravováni a formováni pro práci na konkrétním díle v salesiánských oratořích. Vzdělávají se v nejrůznějších oblastech. Salesiánský volontariát zahrnuje dobrovolníky, kteří část svého ţivota chtějí dát ve prospěch spolupráce na salesiánském díle v ČR nebo zahraničí (Provincie Praha, 2007, str. 43). „V salesiánském prostředí se dobrovolníci zapojují nejrůznějším způsobem a to jak v České republice, tak i v zahraničí. Pracují jako animátoři v salesiánských oratořích, vedou zájmové krouţky, skupiny dětí a mládeţe, starají se o děti ulice, vyučují, připravují letní tábory a další aktivity.“ (Vracovský, 2010, 1:31, [dvd]). CAGLIERO je program salesiánského volontariátu, který umoţňuje mladým lidem mezi 18 a 35 lety vyjet někam na rok jako dobrovolníci. Ti tam pracují v salesiánských střediscích, to znamená, ţe většinu času tráví někde s dětmi, mladými lidmi. Program vysílá po intenzivní přípravě dobrovolníky do celého světa většinou na jeden rok. Existuje i nový projekt RINALDI s jedno víkendovou přípravou a několika týdenní sluţbou v rámci Evropy (Čeští misijní dobrovolníci ve světě, 2010, 4:33 – 9:57, [dvd]).

28

4. Pokračování práce Dona Bosca – oratoř Ostrava – Vítkovice 4.1. Salesiánské středisko Dona Bosca Salesiánské středisko Dona Bosca v Ostravě je nedílnou součástí díla Dona Bosca v dnešních dnech. Svojí činností se zaměřuje převáţně na romské děti a mládeţ z vyloučených lokalit Ostravy a pomáhají jim v jejich kaţdodenní nelehké situaci prostřednictvím nabízených sluţeb.

4.1.1. Historie Zakladatel ostravského střediska mládeţe je salesián Štěpán Trochta, který přichází do Ostravy v roce 1934 s myšlenkou věnovat se dětem a mládeţi z dělnických vrstev. Za jeho doby byl postaven salesiánský dům, ve kterém otevřeli oratoř. Tu denně navštěvovalo asi okolo tří set hochů. Rozvíjely se jak volnočasové tak kulturní aktivity. V roce 1942 byl dům nacisty sebrán a salesiánům zůstal jen kostel sv. Josefa a malá místnost s jevištěm. Během války tak pokračovala oratoř velmi omezeně. Od roku 1950 do roku 1990 sídlila v salesiánském domě krajská vojenská správa. Kostel byl taktéţ uzavřen a vojenská správa si v něm zřídila tělocvičnu. Salesiánům tento objekt vracela vojenská správa aţ do roku 1993 (Salesiáni Dona Bosca, 2013, [online]). Salesiánské dílo v Ostravě se rozvíjelo více od první poloviny 60. let pod vedením Václava Zuchnického. Práce s mládeţí probíhala kaţdý den, byly vytvořeny také pěvecké sbory a v roce 1968 také skupina křesťanského folku. Ty měly slouţit k utuţování vztahů a moţnosti scházení se. Začalo se také uskutečňovat vzdělávání salesiánských spolupracovníků, které probíhalo kaţdý týden. Laici měli moţnost dvakrát za měsíc doplňovat své základní náboţenské vzdělání (Kuchař, 2010, str. 1316). Salesiánské středisko mládeţe v Ostravě získalo právní subjektivitu v roce 1992. Ze začátku navštěvovali oratoř chlapci ze sídliště v blízkosti kostela, kterých bylo asi okolo třiceti, později pak jeden chlapec z romské komunity Ostravy – Vítkovice začal přivádět své kamarády a začali zde přicházet romští chlapci. Oratoř se začala rozrůstat

29

mezi roky 1992 – 1995 a vznikaly volnočasové aktivity a výlety. V roce 1996 bylo Středisko zapsáno mezi školská zařízení. (Salesiáni Dona Bosca, 2013, [online]) „K činnosti střediska patří rovněţ víkendové a prázdninové výlety a tábory. Středisko je zapojeno do programu Centra včasné intervence při sociálním odboru magistrátu.“ (Kuchař, 2001, str. 94).

4.1.2. Cílová skupina Cílová skupina pro práci salesiánů v Ostravě je tvořena zejména romskými dětmi a mládeţí. „Posláním SaSVČ DB je výchova a vzdělávání převáţně romských dětí a mládeţe z Ostravy, která je zaloţena na křesťanských principech, s cílem připravit je na ţivot ve společnosti.“ (SaSVČ DB- Salesiánské středisko volného času Dona Bosca) (DON BOSCO OSTRAVA, 2013, [online]). 4.1.2.1.Sociální vyloučení Většina dětí, navštěvující salesiánské středisko v Ostravě - Vítkovicích, pochází z vyloučených lokalit města Ostravy a z rodin sociálně vyloučených – exkludovaných. „Romové nepochybně jsou podle přijaté definice sociálně vylučovanými jedinci: častěji neţ ostatní jsou nezaměstnanými a chudými, častěji obývají nevyhovující a přeplněné byty situované v devastovaných oblastech, nabývají podoby slumů, mají ztíţený přístup k řadě sluţeb, jejichţ vyuţívání je v majoritní společnosti standardem, jejich zdravotní stav je horší, neţ je obvykle mezi majoritní populací, a snadněji a častěji se mezi nimi šíří epidemie, jejich děti navštěvují velmi často zvláštní školy.“ (Mareš, 2003, str 68). Lidé ohroţeni sociálním vyloučením mají ve svých ţivotech směs několika ohroţujících faktorů, které nejsou schopni sami řešit. Tyto faktory mají podobné charakteristiky a přispívají k tomu, ţe se lidé stále více propadají a s nimi i celé jejich rodiny – jejich děti. Těmito problémy mohou být nezaměstnanost, nedostatek financí a kvalifikace a je velmi pravděpodobné, ţe jejich děti převezmou tento model do svých ţivotů. Nebudou dostatečně vzdělány, nebudou mít přístup k právní ochraně a bydlení, budou nezaměstnaní atd. „Společnost, ve které ţijeme, je konzervativní, na změny reaguje pomalu. Je společností, která dělá minimum opatření, aby se stala otevřenou a inkluzivní, aby znevýhodnění lidé měli šanci se začlenit tak, jak by chtěli.“ (Sociální

30

práce/Sociálná práca - autor neuveden, str. 19). Koncentrace Romů v nelukrativních lokalitách má často několik příčin. Romští obyvatelé jsou často vyčleňováni s běţných lokalit kvůli nevraţivosti sousedů, vysokým nájmům, aktivit obcí, které je do těchto lokalit vystěhovaly, atd. Vznikají ghetta, která můţeme leckdy přirovnat k ţivotu ve slumech (Mareš, 2003, str 69).

4.1.3. Provoz a chod střediska Salesiánské středisko mládeţe v Ostravě-Vítkovicích je církevní právnickou osobou, která byla zřízena jako školské zařízení v roce 1995 Salesiánskou provincií Praha. Během týdne navštěvuje Středisko kolem 150 – 180 mladých lidí, pro které je v průběhu roku připravováno okolo 80 nejrůznějších víkendů a akcí. Středisko je také zapojeno do komunitního plánování sociálních sluţeb v Ostravě. Finančně je zajišťováno Ministerstvem školství mládeţe a tělovýchovy a spolufinancováno Statutárním městem Ostrava (DON BOSCO OSTRAVA, Středisko volného času, 2013, [online]). Současným ředitelem Střediska je salesián Jiří Caha. Klade důraz zejména na výchovu animátorů a jejich práci a pomoc ve středisku. Inicioval také rozvoj programu na doučování romských dětí, zasazoval se o navazování bliţších kontaktů s rodinami dětí a myšlenkou navštěvování těchto rodin. Prosadil se o postavení lezecké stěny a přípravu rekonstrukce sportovního areálu i vnitřních prostor. Zapojuje také mladé lidi do duchovního ţivota salesiánů (DON BOSCO OSTRAVA, Středisko volného času, 2013, [online]). 4.1.3.1.Řád Salesiánského střediska volného času Dona Bosca Ve vnitřním řádu Salesiánského střediska se píše: „Salesiánské středisko volného času Don Bosco je zařízení pro výchovu a vzdělávání dětí mimo školní vyučování. Jeho činnost je postavena na lidských a křesťanských základech v duchu preventivního systému sv. Jana Boska.“ Střediska jsou přístupna dětem a mládeţi ve věku 6-26 let. Sluţby Střediska jsou rozděleny na Oratoř, Volnočasové krouţky, Doučování, případně výlety a tábory. Pro všechny děti a mládeţ platí následující pravidla: neohroţovat svým chováním druhé ani sebe, neničit majetek zařízení,

31

nemluvit vulgárně, nekouřit a nebýt pod vlivem alkoholu nebo drog a ani takový materiál nedonášet, respektovat pokyny personálu (Caha, přílohy, 2007). 4.1.3.2.Právní ukotvení Právní východiska Salesiánského střediska volného času Don Bosco je upravován § 30 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících ve znění pozdějších předpisů, vyhláškou č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, nařízením vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé

speciálně

pedagogické

a

přímé

pedagogicko-psychologické

činnosti

pedagogických pracovníků, zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů a dalšími ve znění pozdějších předpisů (Caha, 2007). 4.1.3.3.Provozní podmínky Středisko funguje celoročně, ve dnech školního vyučování. V době víkendu probíhají příleţitostné akce a přes prázdniny obvykle probíhají pouze tábory. Po dobu činnosti Střediska jsou za svěřené děti odpovědní pracovníci Střediska. Přijímání dětí probíhá několika způsoby. Na základě vyplněné přihlášky se děti hlásí především do zájmových krouţků, na pobytové akce a tábory, přihláška musí být podepsána zákonným zástupcem. Za tyto aktivity je poţadována úplata. Do jednorázových aktivit a činností se mohou děti hlásit prostřednictvím vyplnění osobních údajů. Program doučování je vázán na přihlášku, podepsanou zákonným zástupcem. Pro vstup do oratoře stačí pouze nahlásit jméno a příjmení. Počet přijímaných dětí je limitován. Za vyuţití sluţeb oratoře, doučování nebo nepravidelné zájmové činnosti není úplata poţadována. Pracovníci Střediska jsou nuceni dbát na základní fyziologické potřeby dětí, dodrţovat pravidla BOZP a poskytnout jim informace o bezpečnosti (Caha, 2007).

4.1.4. Poslání Střediska a principy práce Posláním Střediska je vzdělávání a výchova dětí a mládeţe z Ostravy, převáţně romských dětí a mládeţe. Je zaloţena a stojí na křesťanských principech po vzoru Dona Bosca a klade si za cíl připravovat své svěřence na ţivot ve společnosti. Práce salesiánů

32

vychází z pedagogiky a sociální práce Dona Bosca, z jeho výchovného systému, který se opírá o rozum, křesťanské hodnoty (náboţenství) a laskavost. Nepouţívá donucení, ale přirozených schopností a touhy po dobru, která je v kaţdém člověku zakořeněna. Mezi principy práce salesiánů patří otevřenost pro široké spektrum dětí a mládeţe bez ohledu na jejich náboţenské vyznání nebo postoj k církvi, dbají však na budování dobrých vztahů s ostatními a dodrţování pravidel; každodennost se snahou být k dispozici dětem a mládeţi v jejich volném čase; osobní přístup, který má být zaloţen na osobním zájmu a přijímání kaţdého, kdo má zájem sluţeb vyuţít; atmosféra domova a vytváření takového prostředí, ve kterém se kaţdý můţe cítit bezpečně a ve kterém je přijímán bez závislosti na jeho osobním hodnocení; preventivní systém a asistence, zaloţená na vybudování vztahu, motivaci k činnosti a předcházení neţádoucím jevům za stálé přítomnosti pracovníků (DON BOSCO OSTRAVA, Poslání, 2013, [online]).

4.2. Služby poskytované romským dětem v rámci salesiánské Oratoře Jednotlivé formy sluţeb jsou vzájemně propojeny a podporují se. „Např. nejstarší a tradiční salesiánský program Oratoř je "záchytnou sítí" pro Krouţky a Doučování a zase práce v programu Animátoři a Praktikanti je přímou podporou veškeré přímé práce s dětmi.“ (DON BOSCO OSTRAVA, činnosti a programy, 2013, [online]). Všechny programy vyuţívají základních principů, tzv. salesiánského čtyřlístku, kdy jedno bez druhého nemůţe fungovat. To znamená propojení několika funkčních sloţek: Domov - místo bezpodmínečného přijetí a atmosféry rodiny; Škola – místo pro získání praktických dovedností pro ţivot; Hřiště – místo pro trávení volného času; Farnost – podpora a sdílení křesťanských hodnot (DON BOSCO OSTRAVA, činnosti a programy, 2013, [online]).

4.2.1. Volnočasové programy Salesiáni v Ostravě nabízí romským dětem a mládeţi nejrůznější volnočasové programy. Ty probíhají nejčastěji v odpoledních hodinách po vyučování nebo v době volných dní a prázdnin. Patří mezi ně oratoř, zájmové krouţky a prázdninové tábory.

33

4.2.1.1.Oratoř Oratoř, neboli otevřený klub, je nabízen dětem a mládeţi převáţně ze sociálně vyloučených lokalit na území města Ostravy a má slouţit k tomu, aby ukázal alternativu trávení volného času skrze osobní rozvoj, křesťanské hodnoty a dostatek informací. Oratoř má být pro její účastníky propojením všech čtyř sloţek – domova, místa s přátelskou atmosférou, kostela, setkání se s křesťanskými hodnotami, hřiště, kde budou moci trávit čas s kamarády, a školy, přípravy na ţivot. Kromě poslání poskytování volnočasových aktivit slouţí také jako tzv. „záchranná síť“ pro děti a mládeţ, u kterých je moţnost dlouhodobější spolupráce a tím jejich začleňování do společnosti. Délku pobytu i její frekvenci si kaţdý účastník určuje sám. K dispozici je v pondělí, úterý a pátek v době od 14:15 do 15:00 a od 17:00 do 18:00, na kterou navazuje moţnost krouţků. V tomto čase je moţnost vyuţití neorganizovaně her, jako je stolní tenis, stolní fotbal, deskové i jiné hry nebo se zapojit do organizované činnosti, jako je fotbal, florbal, atd. Ve středu a ve čtvrtek je oratoř otevřená od 14:15 do 15:00 hodin, kdy ve středu je moţnost účastnit se krouţků a ve čtvrtek vyuţít duchovního programu (podmínkou je pravidelná účast na aktivitách Střediska a dodrţování pravidel). V rámci oratoře se také konají příleţitostné akce (např. Mikulášská besídka, Oslava Dona Bosca atd.) Motivace dětí je uskutečňována prostřednictvím tzv. Zefirín banky, kdy děti mohou sbírat mince za aktivní účast v programech Střediska. Těchto „našetřených financí“ vyuţívají ke koupi drobných předmětů, občerstvení v baru nebo na částečné uhrazení některých akcí ve Středisku (DON BOSCO OSTRAVA, oratoř , 2013, [online]).

4.2.1.2.Kroužky Program nejrůznějších krouţků je nabídkou volnočasových aktivit pro děti a mládeţ od 6 – 26 let, kdy je hlavní prioritou fyzický, duševní i duchovní rozvoj. Program probíhá pravidelně od pondělí do pátku, je sloţen ze zájmových (sportovních, hudebních, výtvarných, výchovně vzdělávacích) aktivit. Cílem je naučit účastníky pravidelnosti a systematičnosti, rozvoji nejrůznějších schopností a dovedností a zvyšování komunikační a sociální kompetence. Vzhledem k tomu, ţe děti a mládeţ pocházejí se sociálně vyloučeného prostředí, které jim neposkytuje dostatek podnětů a aktivit, nejsou vedeny ani k efektivnímu vyuţívání volného času. Motivace v rodině je

34

často nedostatečná nebo vůbec ţádná, není dáván velký důraz na vzdělávání, coţ můţe vést ke zvýšení sociálně-patologických jevů. Důraz pracovníků střediska je také dáván na učení se spolupráci a sdílení. Rozvoj dětí je zřejmý v několika oblastech – učení se smysluplného vyuţití svého volného času a chápání významu odpovědnosti, pravidelnosti a času v bezpečném prostředí, salesiáni také nabízí prostor pro porozumění jejich potřebám a moţnost navazovat vztahy a přátelství. Fotbal – k dispozici je hřiště s umělým povrchem, trénink probíhá třikrát týdně A je to! – učení se základním dovednostem zručnosti Dívčí klub – náplň je určena podle zájmu děvčat, praktická i seberealizační témata Stolní deskové hry – učení se pravidlům nejrůznějších her, rozvíjení logického myšlení, paměti a postřehu Stolní tenis – pro začátečníky i pokročilé, moţnost účasti na turnajích Lezení – základy technik na lezecké stěně, poznávání vlastních hranic a vlastní odpovědnosti Kapela – rozvoj hudebního cítění a prohlubování jejich talentu, vystupování na akcích střediska Dramatický kroužek – rozvoj fantazie, kreativity, učení se formulovat své názory a naslouchání druhým Výtvarný kroužek – rozvoj sebevyjádření, sebeprojekce Ministranti – hraní her, modlitba a povídání na téma, jak slouţit pro církev, rozvoj osobnosti a mravních hodnot Zpívání – zpěv romských, rytmických i křesťanských písní, procvičování rytmu Streetdance – rozvoj pohybových a tanečních schopností a fyzické zdatnosti, učení se tanci ve skupině Breakdance – rozvíjení fyzických schopností účastníků, vystupování na příleţitostných akcích Počítače – učení se základním operacím Wordu, práci na internetu, orientace ve světě techniky a seznámení se s praktickými dovednostmi Kytara – seznamování se se základy hry na kytaru, akordy i rytmy (moţnost doprovodu mší) Experimenty – zaměření na technický rozvoj dětí, povzbuzení zájmu o techniku, fyziku a chemii

35

H.D.S. – jde o výchovu chlapců v salesiánském duchu, rozvoj psychosociálních dovedností, tématické víkendy a další aktivity, výlety Kuchtík – rozvoj dovedností v přípravě jednoduchých jídel, pouţívání kuchyňských nástrojů Angličtina – rozšiřování anglické slovní zásoby, učení se důleţitým a pouţitelným frázím, názorná forma výuky Skupinky – hoši – jde o výchovu a vzdělávání určené pro kluky, moţnost společných her, témat o křesťanství a dalšího duchovního růstu Skupinka – děvčata – snaha přiblíţit dívkám křesťanská témata přijatelnou formou her a prostřednictvím zábavných aktivit (DON BOSCO OSTRAVA, krouţky, 2013, [online]).

4.2.1.3.Prázdninové tábory Tato forma programu pro děti a mládeţ je orientována na dobu prázdnin, protoţe se jedná o vícedenní pobytové akce. Věkové rozpětí je většinou mezi 8 – 15 lety. Tábory staví na křesťanském duchu a mají rodinný charakter (DON BOSCO OSTRAVA, prázdninové programy, 2013, [online]).

4.2.2. Sociálně – vzdělávací programy pro romské děti Sociálně-vzdělávací programy slouţí zejména k tomu, aby romským dětem a mládeţi ukazovaly důleţitost vzdělání v jejich ţivotech a propojovaly informace a dovednosti z běţného ţivota. „Škola je Romy chápána jako „bílá“, víceméně represivní instituce. Romové k ní mají apriori nedůvěru, a ta se přenáší na děti.“ (Kučera, 2006, str. 5). 4.2.2.1.Oratoř na ulici Oratoř na ulici funguje jako terénní pedagogická práce s dětmi v sociálně vyloučených lokalitách v Ostravě a probíhá uţ tři roky. Nejprve byla provozována jen od dubna do října, ale od ledna 2012 začali jezdit salesiáni přímo do vyloučených lokalit s karavanem, čtyři pracovní dny v týdnu. Dnes je realizován v pěti lokalitách. Hlavní náplň programu je určena dětem předškolního věku ve vyloučených lokalitách, kterým

36

se nikdo systematicky nevěnuje a potřebují proto jistou stimulaci v duševním i osobnostním rozvoji. Kontakt se světem mimo lokalitu je pro tyto děti jen výjimečný. Aktivity vedou děti k proniknutí do okolního světa, zlepšení jejich sociálních dovedností, souvisejících také s jejich úspěšným vstupem do školy, posílení a rozvoj spolupráce, důvěry, ukazování pozitivních vzorců chování majority srozumitelnou formou, podporuje spolupráci dětí z různých prostředí, kast a nabízí také dětem mladšího školního věku v prostorách karavanu doučování. Do programu jsou také zahrnuty děti, bydlící na ubytovnách (DON BOSCO OSTRAVA, oratoř na ulici, 2013, [online]). 4.2.2.2.Doučování Program doučování je poskytován dětem v oblastech výchovy a vzdělávání. Snaţí se o podporu a pozitivní pohled na vzdělávací proces v ţivotě člověka. Práce se děje za pomocí individuálního přístupu k dítěti, uţívání motivačních prvků. Hlavní náplní je pomoc na přípravu do školy (domácí úkoly, procvičování probíraného), celkové zlepšení vztahu ke vzdělávání (poukázání na důleţitost vzhledem k budoucímu povolání), a v neposlední řadě také rozvíjení osobnosti dítěte jako celku (vhled do sociálních dovedností, uţívaných v praktickém ţivotě). Do doučování se mohou zapojovat děti, navštěvující Oratoř, převáţně jsou to děti mezi první a šestou třídou základní nebo speciální školy. Doučovatelé jsou vybíráni z řad studentů středních nebo vysokých škol a podílí se na něm také zaměstnanci Střediska (DON BOSCO OSTRAVA, doučování, 2013, [online]).

4.2.2.3.Animátoři Příprava animátorů, která se potom vrací v podobě dobrovolníků pro Středisko, je nedílnou součástí salesiánské formace. Animátoři slouţí především účastníkům oratoře jako jejich „starší kamarádi“ a má důleţité místo i ve spolupráci s pracovníky Střediska. Učí se být solidární a prospěšní druhým lidem a také se osobnostně rozvíjí (DON BOSCO OSTRAVA, animátoři, 2013, [online]).

37

4.2.2.4.Praktikanti Salesiánské středisko je také otevřené a přístupné pro přijetí studentů sociálních a pedagogických oborů na praxi. Praktikanti se zapojují zejména do činností Oratoře (DON BOSCO OSTRAVA, studentské praxe, 2013, [online]).

4.2.3. Sociálně výchovné a pastorační programy Sociálně výchovné a pastorační programy se zaměřují převáţně na formování mladých lidí v duchu křesťanství a evangelia. Zároveň však ukazují na uplatnitelnost tohoto formování do běţného ţivota. 4.2.3.1.Svátostná pastorace Tento program je realizován zejména k výchově ve víře, vedení k duchovním hodnotám křesťanského ţivota. Skrze přijatelnou formu je dětem ukazován ţivot církve a Bůh. Děti se mohou účastnit čtvrtečních mší, které jsou spojené také s výukou duchovních hodnot v praktickém ţivotě. Dětem je poskytována moţnost připravovat se na svátosti podle katolické církve. Duchovní program se také prolíná s pobytovými programy Střediska (DON BOSCO OSTRAVA, svátostná pastorace, 2013, [online]).

38

Závěr Cílem této absolventské práce bylo teoreticky popsat prvky sociální práce v činnosti salesiánů v Ostravě, jakoţto odkaz Dona Bosca a popsat, jaké sluţby nabízí salesiáni romským dětem a mládeţi. Proto jsem nejprve popisovala ţivot Dona Bosca, rozvoj jeho myšlenek a další práce s dětmi a mládeţí. Dále jsem se zaměřovala na konkrétní práci Dona Bosca, především s vyloučenou skupinou mladých chlapců a na sociální situaci v tehdejší době na území Itálie, protoţe ta velmi ovlivňovala rozvoj další práce Dona Bosca. Postupně se dostávám ke vzniku pravidelné práce s dětmi a mládeţí v podobě oratoří a dalšímu rozvoji a realizaci těchto myšlenek práce s vyloučenou mládeţí na území Itálie i dalšího rozvoje do světa. V České republice popisuji sluţby a moţnosti, které salesiáni nabízí a poskytují romským dětem a mládeţi v Ostravě – Vítkovicích. Salesiánská činnost stojí na prvcích sociální práce, věnuje se nejchudším mladým lidem, všímá si jejich potřeb, podporuje je ve snaze najít své místo ve společnosti, snaţí se o zlepšení jejich sociálního fungování a poskytuje jim nejrůznější formy pomoci – terapeutickou pomoc s důrazem na komunikaci a budování vztahů, snahy o reformy společnosti nebo sociálně-právní poradenství a poskytováním dalších informací. Práce salesiánů v Ostravě – Vítkovicích se zaměřuje převáţně na romské děti a mládeţ z vyloučených lokalit Ostravy, nabízí jim volnočasové aktivity – oratoř, krouţky, prázdninové tábory; sociálně-vzdělávací programy (mezi ně patří také projekt „oratoř na ulici“ nebo doučování) a sociálně výchovné a pastorační programy. Při psaní této práce mě velmi zaujala nebojácnost a sociální cítění Dona Bosca, který šel za svým snem a stal se „otcem“ stovek opuštěných chlapců. Dále také věrnost odkazu Dona Bosca dnešních salesiánů jak u nás, tak ve světě. Jejich činnost je v dnešním světě zakotvena na všech kontinentech a je významnou sloţkou práce s mladými lidmi. Téma by mohlo být dále doplněno o rozvinutí teorie za pomocí praktických informací o hodnocení sluţeb salesiánů prostřednictvím výzkumu.

39

Zdroje ASSOCIAZIONE MISSIONI DON BOSCO. Dobrovolníci přinášejí radostnou zvěst: Salesiánský misijní den 2011[dvd]. Brno: BOSCO MEDIA CENTRUM, 2010 [cit. 12.4.2013]. BOSCO, Jan., BIANCO, Enzo. Nestačí ich milovať...: List svätého Jána Boska z roku 1884. Řím: Slovenský ústav svätého Cyrila a Metoda v Ríme, 1984, 42 s. BOSCO, Teresio. Don Bosco. Řím, 1989, 427 s. BOSCO, Teresio. Life of Mamma Margaret: Mother of Don Bosco. Vyd. 1. Bolton: Don Bosco, 2006, 103 s. ISBN 09-548-3885-8. DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-programy/) DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/animatori/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/doucovani/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/krouzky/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/orator/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/orator-na-ulici/

40

DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/prazdninove-tabory/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/studentske-praxe/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419].

Dostupné

z:

http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/cinnost-a-

programy/svatostna-pastorace/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/historie/ DON BOSCO OSTRAVA: SALESIÁNI NA VÍTKOVICKÉ. [online]. [cit. 2013-0419]. Dostupné z: http://ostrava.sdb.cz/stredisko-volneho-casu/poslani/ HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládeţ a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 176 s. ISBN 80-717-8927-5. JEDLIČKA, Richard. Děti a mládeţ v obtíţných ţivotních situacích: nové pohledy na problematiku ţivotních krizí, deviací a úlohu pomáhajích profesí. Vyd. 1. Praha: Themis, 2004, 478 s. ISBN 80-731-2038-0. MURDOCH, Ian. Starting again from Don Bosco. Bolton: Don Bosco Publication, 2009. ISBN 978-095-5565-434. Práce s romskou mládeţí: odborný seminář 23. – 25. 11. 2001. Praha 8: Salesiánská provincie Praha–Odbor pastorace mládeţe, Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok, 2001. QUARZO, Guido. Don Bosco mi ukazoval cestu: ţivotopis blahoslaveného Dona Ruy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 103 s. ISBN 978-80-262-0011-6. SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Albera_Paul SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Ricaldone_Peter SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Ricceri_Luigi

41

SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Rinaldi_Philip SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Rua_Michael SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Vecchi_Juan SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Vigano_Egidio SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Don_Bosco/Successors/Ziggiotti_Renato SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Rector_Major SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Rector_Major/Biography SALESIANS OF DON BOSCO: journeying with the young. [online]. [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.sdb.org/en/Regions Salesiáni Dona Bosca: VŠE PRO MLÁDEŢ. [online]. [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/co-delame/dobrovolnici/ Salesiáni Dona Bosca: VŠE PRO MLÁDEŢ. [online]. [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/co-delame/strediska/ Salesiáni Dona Bosca: VŠE PRO MLÁDEŢ. [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/salesiani/ SALESIÁNSKÉ STŘEDISKO VOLNÉHO ČASU DON BOSCO., CAHA, Jiří. Vnitřní řád. Ostrava, 2007. Salesiánský magazín. Praha 8: Salesiánské nakladatelství Praha, 2006 č. 3 Salesiánský magazín. Praha 8: Salesiánské nakladatelství Praha, 2010 č. 1. Salesiánský magazín. Praha 8: Salesiánské nakladatelství Praha, 2011, č. 1. SCHIÉLÉ, Robert. 15 dní s donem Boskem. Překlad Jana Švancarová. Brno: Cesta, 1999a, 106 s. ISBN 80-853-1996-9. SCHIÉLÉ, Robert. Don Bosco. Vyd. 1. Překlad Milada Hanáková. Praha: Portál, 1999b, 95 s. ISBN 80-717-8196-7.

42

Sociální práce/Sociálna práca: Časopis pro teorii, praxi a vzdělávání v sociální práci. České Budějovice: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2003, roč. 2003, č. 4. Sociální práce/Sociálna práca: Časopis pro teorii, praxi a vzdělávání v sociální práci. České Budějovice: Asociace vzdělavatelů v sociální práci, 2008, roč. 2008, č. 4. ISSN 1213-6204. VÝCHOVNĚ PASTORAČNÍ PROJEKT. Provincie Praha, 2007, 49 s. [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/res/data/1386/150919.pdf

43