CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Zhodnocení procesu individuálního plánování s uživateli nízkoprahových zařízení pro děti a mládež se zaměřením na uživatele od 6 do 14 let a romské uživatele v NZDM ZRNKO Charity Vsetín

Mgr. Katarína Šenkeříková Vedoucí práce: Mgr. Martin Bednář, Ph.D.

Olomouc 2016

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne 29. 4. 2016………………………….……………………………. Mgr. Katarína Šenkeříková

Poděkování Za to ţe mohla moje práce vzniknout, chci poděkovat zejména Hospodinu. Dále vedoucímu mé práce Mgr. Martinovi Bednářovi, Ph.D. za inspiraci, podněty, ochotu a čas, který mi věnoval. Také moc děkuji vedoucí NZDM ZRNKO Charity Vsetín Mgr. Veronice Zimkové, všem pracovníkům a uţivatelům tohoto zařízení, bez jejichţ souhlasu a spolupráce by práce neměla smysl. A mé poděkování patří v neposlední řadě všem mým blízkým, Komunitě Blahoslavenství z Dolan za duchovní útočiště a hlavně celé mé rodině a manţelovi, kteří mi pomáhali a s trpělivostí mě obdivuhodně podporovali po celou dobu mého studia.

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 4 Úvod.................................................................................................................................. 6 I. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................... 8 1

2

3

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ (NZDM) ................................................... 8 1.1

Charakteristika cílové skupiny, cíle a principů NZDM ..................................... 8

1.2

Specifika práce s romskými dětmi a mládeţí ................................................... 10

Individuální plánování ............................................................................................. 13 2.1

Způsoby pojetí individuálního plánování v sociálních sluţbách ..................... 13

2.2

Specifika individuálního plánování s dětmi a mládeţí v NZDM ..................... 15

Způsoby vyhodnocování procesu individuálního plánování ................................... 19 3.1

4

Vyhodnocování efektu individuálního plánování pro uţivatele sluţby ........... 21

Shrnutí teoretických inspirací pro hodnocení procesu individuálního plánování v

NZDM ............................................................................................................................. 23 5

Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ (NZDM ZRNKO) .................................. 25

II. EMPIRICKÁ ČÁST................................................................................................... 28 6

Výzkum ................................................................................................................... 28 6.1

Cíl výzkumu a výzkumná otázka ..................................................................... 28

6.2

Metoda výzkumu .............................................................................................. 29

6.3

Metoda sběru dat .............................................................................................. 29

6.4

Výzkumný soubor ............................................................................................ 30

6.5

Popis sběru dat ................................................................................................. 30

6.6

Metoda analýzy dat .......................................................................................... 31

6.6.1 6.7

Meze a limity zvolené posuzovací metody a konceptu ........................... 32

Oblast etiky ...................................................................................................... 32

7

Interpretace výzkumu .............................................................................................. 33 7.1

Zhodnocení procesu individuálního plánování dle řešení nepříznivé sociální

situace uţivatelů .......................................................................................................... 33 7.1.1

Kazuistiky 4 uţivatelů NZDM ZRNKO ................................................. 33

7.1.2

Zhodnocení procesu individuálního plánování respondentů dle výzkumné

otázky

36

7.2

Zhodnocení procesu individuálního plánování NZDM ZRNKO dle kritérií 5.

standardu kvality sociálních sluţeb ............................................................................. 41 8

Souhrn a návrh moţností ......................................................................................... 46

Závěr ............................................................................................................................... 49 Bibliografický seznam .................................................................................................... 50 Anotace ........................................................................................................................... 53 Abstract ........................................................................................................................... 54 Přílohy ............................................................................................................................. 55 Příloha č. 1 – Okruhy otázek k polostrukturovanému rozhovoru s uţivateli NZDM ZRNKO ....................................................................................................................... 55 Příloha č. 2 – NZDM V/01 INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ SLUŢBY .................... 57 Příloha č. 3 – NZDM V/01 – 1 INDIVIDUÁLNÍ PLÁN NZDM .............................. 63 Příloha č. 4 - NZDM IV/02 KLÍČOVÝ PRACOVNÍK .............................................. 66

Úvod Podnět pro moji absolventskou práci vznikl na poţadavek z praxe, od mé kolegyně a nástupkyně ve funkci vedoucí Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ ZRNKO (dále NZDM ZRNKO). Od inspekce kvality v roku 2011 jsme pořád tápali, jak lépe a efektivněji pojmout individuální plánování u mladších a zejména romských uţivatelů ve věku od 6 do 14 let. V pozici vedoucí jsem často naráţela na neochotu pracovníků v přímé péči se tímto standardem kvality zabývat a vyplňovat další formuláře. Proto mne oslovilo zabývat se tímto tématem víc do hloubky. Vţdyť musí existovat, i pro sluţby typu NZDM, způsob, jak plánovat stručně a zároveň efektivně, aby individuální plánování skutečně naplňovalo cíle sociální práce. Aby bylo moje zamýšlení pro NZDM ZRNKO opravdu přínosné a vycházelo z reálných základů, nejprve jsem se rozhodla v absolventské práci stávající způsob individuálního plánování v této sluţbě zhodnotit, popsat jeho silné a slabé stránky a z toho vyvodit na základě aktuálních teoretických trendů v této oblasti sociální práce moţná doporučení a inspirace. Také bych byla ráda, kdyby se tato práce dala pouţít jako inspirace i pro jiná NZDM s obdobnou cílovou skupinou. Cílem mojí absolventské práce je zhodnocení procesu individuálního plánování s uživateli v NZDM ZRNKO Charity Vsetín se zaměřením na romské uživatele ve věku 6 až 14 let. Tuto uţší cílovou skupinu jsem si vybrala proto, ţe u mladších uţivatelů (6-14 let), byl způsob individuálního plánování tehdejší inspekcí kritizován nejvíce. A stále jsme v něm obtíţněji hledali cesty, neţ u plánování s uţivateli staršími (15-18 let). Na uţivatele z romského etnika se zaměřuji proto, ţe nyní tvoří převáţnou část uţivatelů NZDM ZRNKO a také proto, ţe jsou více specifičtí, co se týče práce s jejich nepříznivou sociální situací. Jsou silně ohroţení sociální exkluzí a prostřednictvím individuálního plánování je potřeba je podporovat v úspěšném začlenění do společnosti. Jako metodu práce jsem si zvolila kvalitativní výzkumné šetření – 4 rozhovory s uţivateli NZDM ZRNKO z výše zmíněné věkové skupině a 3 rozhovory s klíčovými pracovnicemi těchto uţivatelů. Doplnila jsem ji evaluací metodik zařízení a studiem dokumentace mých respondentů. Moje absolventská práce je prací empirickou. První část obsahuje teorii související s tématem práce. V první kapitole definuji sociální sluţbu Nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ, její specifika a odlišnosti od ostatních sluţeb. Také se v podkapitole věnuji specifikám práce s romskými dětmi a mládeţí. Celá kapitola by měla přinést lepší vhled do problematiky. V další kapitole popíši individuální plánování v sociálních sluţbách a různé přístupy jeho pojetí. Budu se zaměřovat na ty modely a doporučení, které povaţuji za vhodné pro práci v NZDM. V následující 6

podkapitole popisuji více specifika individuálního plánování s dětmi a mládeţí, které jsou cílovou skupinou NZDM. V kapitole s názvem Způsoby vyhodnocování individuálního plánování přibliţuji různé metody a techniky, které různí autoři v této oblasti doporučují a rozvinu je směrem k vyhodnocování efektu plánování pro uţivatele. Ve čtvrté kapitole shrnu teoretická východiska mé práce. V poslední kapitole teoretické části představím sociální sluţbu NZDM ZRNKO Charity Vsetín, kterou v této práci hodnotím a kde probíhal můj kvalitativní výzkum. Za velkou výhodu povaţuji, ţe mám se stávající vedoucí přátelský kontakt a hodnocení dělám jako bývalá pracovnice pro zlepšení sluţby, tedy pracovní tým jej tak chápe jako tvůrčí podnět, ne jako kontrolu. Empirická část práce je členěna do tří kapitol. V šesté kapitole se bude zabývat metodologií kvalitativního výzkumu na téma mé práce dle dvou výzkumných otázek: 1. „Pomáhá individuální plánování v NZDM ZRNKO řešit nepříznivou sociální situaci svých uživatelů?“ 2. „Naplňuje individuální plánování NZDM ZRNKO kritéria 5. standardu kvality sociálních služeb?“ Vysvětlím zde cíl výzkumu, výzkumné otázky, metodu výzkumu, metodu sběru dat a popíšu etiku výzkumu. Podrobněji představím i metody analýzy dat. V sedmé kapitole popíšu, jak jsem postupovala při interpretaci dat. Zde uvedu kazuistiky čtyř klientů, které z analýzy rozhovorů vznikly a zhodnotím proces individuálního plánování NZDM ZRNKO. V poslední kapitole shrnu zjištěné informace a navrhnu doporučení a inspirace pro zařízení v této oblasti. V závěru provedu reflexi, kde zhodnotím naplnění cílů své absolventské práce a její praktický přínos.

7

I. TEORETICKÁ ČÁST 1

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM)

1.1 Charakteristika cílové skupiny, cíle a principů NZDM V Zákoně o sociálních sluţbách jsou NZDM definovány jako sluţby sociální prevence (§ 53 zákona č.108/2006 Sb.). Blíţe jejich cílovou skupinu charakterizuje § 62 jako „děti ve věku od 6 do 26 let ohroţeným společensky neţádoucími jevy.“ Podle pojmosloví České asociace streetwork (ČAS) se na cílovou skupinou NZDM vztahují tyto doplňující charakteristiky: "• nemohou nebo nechtějí se zapojit do standardních volnočasových aktivit, • vyhýbají se standardním formám institucionalizované pomoci a péče, • dávají přednost neproduktivního trávení volného času, • dávají přednost trávení volného času mimo rodinu či jinou sociální skupinu, • mají ţivotní styl, díky kterému se dostávají do konfliktů, který je ohroţující pro ně samé nebo jejich okolí, • nepřicházejí s jasnou zakázkou nebo ji nedovedou či nechtějí definovat tak, jak to vyţadují jiné typy sluţeb." (ČAS, 2008:4) Základním rozdílem mezi NZDM a ostatními středisky volného času, který pracovníci NZDM vymezují, uvádí Froulíková a Černá. Je to pojetí volnočasových aktivit ne jako cíle, ale jako prostředku, jak být s uţivateli spolu, jak navázat kontakt a vztah. Do volnočasových středisek docházejí většinou děti a mládeţ, o které mají rodiče zájem, přihlásí je tam a chtějí něco dělat, aby se něco naučili. Kdeţto do NZDM chodí ti, o které ne ţe by rodiče neměli zájem, ale třeba to neumí, nemají čas nebo peníze na zaplacení. Docházka do volnočasových středisek většinou končí v době puberty, ale v NZDM cílová skupina pokračuje výše do 18 aţ 26 let. (výzkum České asociace streetwork - ČAS in Froulíková, Černá 2011:180) Dle mého názoru a zkušeností souhlasím, ţe první nejvýstiţnější charakteristikou cílové skupiny NZDM jest, ţe jsou to děti a mládeţ, které se z různých důvodů neúčastní standartní nabídky volnočasových aktivit. To jeden z důvodů proč přichází do NZDM. Ve výše zmíněných doplňujících charakteristikách dle ČAS se mi ale líbí i důraz na druhou, myslím, ţe pro sociální pracovníky ještě důleţitější charakteristiku této cílové skupiny a to, ţe nemají zakázku. 8

Na tenhle aspekt práce s cílovou skupinou, která nemá jasnou zakázku, upozorňuje i Klíma. Popisuje, ţe sociální sluţby poskytované rizikové mládeţi jsou odlišné od jiných sociálních sluţeb zejména tím, ţe děti a mládeţ většinou sami pomoc ve svých problémech na rozdíl od dospělých nevyhledávají. Neuvědomují si, co je problém, protoţe zaţívanou patologii nemají s čím srovnat a povaţují ji za "normální", nebo se zájmu institucí po negativní zkušenosti vyhýbají a taky často nevědí, kde pomoc hledat. (Klíma 2004: 368-369) Ještě bych ráda zmínila další významný a specifický princip fungování NZDM, a to nízkoprahovost. Ta je dost zásadně odlišuje od jiných sluţeb a v praxi jsem se ze strany širší veřejnosti často potkávala s jejím nepochopením. Znamená to, ţe NZDM realizují sluţbu tak, aby byla umoţněna její maximální dostupnost. Tedy se snaţí odstranit časové, prostorové, psychologické a finanční bariéry, které by bránily cílové skupině vyhledat prostory zařízení či vyuţít nabídky poskytovaných sluţeb. Dle ČASu zařízení vytváří prostředí, které je blízké přirozenému prostředí cílové skupiny. Pasivita nebo odlišné názory nejsou důvodem pro omezení přístupu uţivatele ke sluţbě. Uţivatel má moţnost zůstat v anonymitě. Jakákoliv dokumentace uţivatele musí být vedena s jeho souhlasem a zařízení získává jen ty údaje od uţivatele, které jsou nezbytné. Pro uţívání sluţby není nutná ţádná forma registrace ani pravidelná docházka. Uţivatelé mohou přicházet a odcházet v rámci otevírací doby zařízení a nejsou povinni se zapojit do připravených činností. Sluţby sociálního charakteru jsou poskytovány bezplatně. Provozní doba sluţby odpovídá potřebám uţivatelů a zároveň nedochází k jejím náhlým výpadkům. Sluţbu můţe vyuţít kdokoliv z cílové skupiny bez omezení, pokud svým chováním a jednáním neohroţuje sám sebe, ostatní uţivatele, pracovníky či efektivitu sluţby." (ČAS, 2008:5) Závěrečné neohroţování je jakoby jediným omezením, ale zároveň skrze důslednost v dbaní na dodrţování pravidel zřízení, je dle mého názoru důleţitou hranicí, kterou děti a mládeţ vyuţívající NZDM potřebují, a také často testují. Právě ona za pomoci zpětné vazby pracovníků na ně můţe silně působit a rozvíjet je. Povinností kaţdého poskytovatele sociální sluţby NZDM dle §27 vyhlášky č. 505 /2006 Sb. je zajišťovat tyto základní činnosti: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv. 9

Tím jak odborně a zároveň tvořivě pracovníci zřízení tyto činnosti realizují, se dle mého názoru nejvíce odlišují od volnočasových klubů, za které bývají někdy mylně označovány, nebo i samotnými uţivateli z nepochopení ze začátku povaţovány, a zařazují se po bok sociálních sluţeb. ČAS také definuje NZDM, v návaznosti na § 62 zákona č.108/2006 Sb., jako sluţbu, „které jde o navázání a udrţování kontaktu, poskytování informací, odbornou pomoc, podporu a vytváření podmínek pro sociální začlenění a pozitivní změnu ve způsobu ţivota. Jedná se o ambulantní případně terénní formu sociální sluţby. Cílem je umoţnit cílové skupině lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohly řešit svoji nepříznivou sociální situaci.“ (ČAS, 2008:5) Zákon o sociálních sluţbách charakterizuje nepříznivou sociální situaci jako „oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, ţivotní návyky a způsob ţivota vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohroţení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závaţných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.“ Dle Zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí jsou sociálně patologické jevy společensky neţádoucí jevy (např. nezaměstnanost, chudoba, vysoká rozvodovost, extrémně zvýšená nemocnost) a především společensky nebezpečné jevy (např. násilí, vandalismus, terorizmus, šikana, kriminalita, rasismus, drogové závislosti, alkoholismus, prostituce, pornografie, gamblerství). Pro účely mé práce budu nepříznivou sociální situaci chápat na základě těchto dvou zákonných definic, které povaţuji za vhodně se doplňující. Protoţe první poskytuje širší pojetí z hlediska sociální práce a druhá konkrétní příklady pro práci sociálně-právní ochrany dětí, kterou jsou NZDM také pověřeny.

1.2 Specifika práce s romskými dětmi a mládeží Vzhledem k cíli mé práce jsem se rozhodla zařadit i kapitolu věnující se některým specifikům romských dětí a mládeţe, kteří se často stávají uţivateli NZDM. Ze svojí několikaleté zkušenosti s prací s romskými ţáky a jejich rodinami se jejich specifika pokusila zachytit Balabánová. Vybírám některá z nich:

10

a) příslušnost k rodu (široce rozvětvené rodině). "Je to to nejdůleţitější, co Rom má. Přeţití rodu je největší ţivotní hodnotou, které se podřizuje všechno osobní." (Balabánová 2003:7) Způsob ţivota v romské rodině vede jednotlivce ke ztrátě pocitu zodpovědnosti za svůj ţivot, coţ je v rozporu s pocitem zodpovědnosti za sebe sama, který je nosným principem evropské kultury. Kolektivní rozhodování a zodpovědnost v romské rodině vede k tomu, ţe jednotlivec nemá potřebu jakékoli vlastní individuální ţivotní ambice a to velice poznamenává školní práci a budoucí profesionální orientaci. Vědomí individuální zodpovědnosti za svůj ţivot je nezbytně nutné k přeţití v současném světě a není jiné cesty neţ k ní děti vést. Bude zřejmě trvat dlouho neţ rodinná výchova a vzdělání romských dětí nebudou stát proti sobě. (Balabánová 2003:9-10) Z toho podle mně pramení i síla romské mládeţe ve skupině. Málokdy chodí kdekoliv sami po jenom (jak kluci, tak holky), cítí se tak ohroţeni. Taky pak můţe být veliký rozdíl, pokud si s některým s nich povídáte o samotě oproti tomu, co říká ve skupině. Rozvoj jejich individuality a individuální odpovědnosti také chápu jako cíl sociální práce v NZDM. b) romská komunita není homogenní. Je rozdělena do mnoho společenských vrstev – kastovních skupin. "Romové dělí sami sebe do dvou hlavních skupin – ţule (čistí) a medaile (nečistí). Bariéra mezi hlavními dvěma skupinami je neprostupná." (Balabánová 2003:7) To jsem si, jako mnozí jiní terénní pracovníci, ověřila záhy. Například na Vsetíně by se dalo vnímat i napětí mezi Romy, kteří byli vystěhování na Poschlou a těmi, kterým se povedlo zůstat bydlet v centru města. Ti druzí mezi uţivateli NZDM ZRNKO převaţují a sami sebe vnímají často jako něco víc neţ ostatní. c) postavení dítěte v romské rodině. Kaţdé dítě má v rodině svoje místo a svoji přezdívku. Děti jsou vedeny od útlého věku k samostatnosti a brzy s nimi rodiče jednají jako s dospělými lidmi. Jsou zasvěcovány do problémů dospělých lidí v rodině a berou na nich účast. To je také jeden z důvodů, proč dříve dospívají. Také sexuální dospívání u romských chlapců a dívek nastává dříve, a poté je to jejich hlavní zájem a náplň najít si ţivotního partnera a ţárlivě si jej střeţit. Balabánová doporučuje, aby základy učení se byly u romských dětí poloţeny do puberty, tedy cca do 11 let, pak uţ můţe být často pozdě. (Balabánová 2003) I z toho důvodu povaţuji cílovou skupinu mladších romských dětí v NZDM (6-14 let) pro sociální práci za stěţejní. Před pubertou jsou dle mého názoru mnohem ochotnější učit se nové věci i přizpůsobit se nárokům majoritní společnosti, neţ v pubertě, kde můţou mít spíše tendenci stavět se do opozice proti kaţdé autoritě. d) romské myšlení. "Romové nepřemýšlejí o budoucnosti a nevracejí se v myšlenkách ani příliš do minulosti. Ţijí teď a tady. Jejich schopnost poměrně rychle se přizpůsobit změně je obdivuhodná." (Balabánová 2003:11) 11

Co si představit nedokáţí, pro ně nemá ţádnou hodnotu, přestává to pro ně existovat – není to skutečné. Např. studium na střední škole. První myšlenka, která Roma napadne, to je jen pro „gádţe“ a uţ o tom dál nepřemýšlí. (Balabánová 2003:12) Romské myšlení je, dle mého názoru, pro nás stále velice vzdálené a musí být předmětem našeho vzájemného poznávání se. Také bychom jim měli přijatelnou formou, například v rámci kontaktů se společenským prostředím, zprostředkovávat myšlení naší většinové společnosti. Pro mnohé uţivatele jsou pracovníci NZDM jediní blízcí dospělí „gadţové“ (moţná kromě některých učitelů), a projevují o „náš svět“ zvědavý zájem. e) ani po romsky ani po česky. "Základem jazykové výbavy většiny romských dětí přicházejících do prvního ročníku základní školy je romský etnolekt češtiny. Tyto děti jsou znevýhodněny ve srovnání s dětmi ostatními především tím, ţe neovládají obecnou češtinu. Romských rodičů, kteří by mluvili na své děti jen romsky je malé procento, většina rodičů učí děti češtině, ovšem tak jak se ji naučili oni- tzv. romskému etnolektu češtiny." (Balabánová 2003:12-13) V posledních letech se v NZDM ZRNKO často pracovnice potkávají také s dětmi, které se českým romským rodinám narodily a část dětství vyrůstaly v Anglii. Nyní se do ČR jejich rodiče s nimi vrací. Jejich znalost češtiny je o to víc sníţena a potřebují větší pomoc v porozumění kontextu, rychlé mluvy, komplikovanějších otázek a cizích slov. Pekárek uvádí deset základních rysů sociálního systému Romů: "kaţdé rozhodování je společné, neschopnost být sám, vyhoštění z rodu je největší trest, mnohost je podmínkou štěstí, čas je minulost a přítomnost, budoucnost neexistuje, neustálá změna - místa a prostředí zvyšuje naději na přeţití, setrvání na jednom místě zvyšuje nebezpečí, způsob obţivy je podřízen této neustálé změně, základní dovedností je umět se vyhnout - uniknout před nebezpečím." (Pekárek in Balabánová 2003: 11) Tedy definici Balabánové rozšiřuje zejména o touhu po mnohosti, jako náchylnost ke konzumnímu způsobu ţivota, nutnost neustálé změny z důvodu přeţití a základní dovednost umět vyhovět a vyhnout se. U posledního bodu mně napadá zkušenost, kdy jeden den nám uţivatel v dobré vůli odsouhlasí a naslibuje vše, co navrhneme a na druhý den uţ na to zapomene, nebo je schopen tvrdit, ţe to vlastně vůbec neřekl.

12

2

Individuální plánování

2.1 Způsoby pojetí individuálního plánování v sociálních službách Z mé zkušenosti z praxe většina pracovníků v přímé péči v sociálních sluţbách má k individuálnímu plánování spíše negativní vztah a obávají se ho. Někteří ho povaţují ho za zbytečnou formalitu, která jim bere čas pro klienty. Na jedné straně tomu asi výrazně přispívá přebujelá administrativa, nedostatek času na tuto část náplně práce a moţná i málo pochopení vedení vůči časovým poţadavkům pracovníků ale na druhé straně to můţe být také nepochopení podstaty individuálního plánování, která není sloţitá. Já bych začala podobně jako Maceček rozlišením procesu individuálního plánování a výsledného individuálního plánu (dále IP). (Maceček 2008:459) Herzog doplňuje, ţe IP můţe a nemusí mít papírovou podobu formuláře. Plánovat s kaţdým uţivatelem sluţby je povinné a musí být doloţitelné, ale jeho výsledkem nemusí být jeden formulář s názvem IP. (Herzog 2013:19) Myslím, ţe často se v sociálních sluţbách necháme svazovat něčím, o čem si myslíme, ţe to je povinné, ale neověříme si, kdo tuto povinnost vlastně vyţaduje a jestli je tomu tak doopravdy. Bojíme se někdy být více tvořivý. Herzog, který se věnuje práci v kontaktních a nízkoprahových centrech, popisuje veškerou naší práci s uţivatelem sluţby jako individuální plánování. (Herzog 2013) Za hlavní přínos individuálního plánování povaţují Čermáková a Johnová systematičnost v přístupu k uţivatelům, kdy se dostane pozornosti všem. Můţe se totiţ stát, ţe více pozornosti je věnováno těm uţivatelům, kteří si umí pozornost personálu vynutit. Snaha je předejít tomu, aby lidé, o nichţ personál tolik neví, vzhledem k jejich tiché přizpůsobivosti, nedostávali podpory mnohem méně. (Čermáková, Johnová 2002:45) Plánování sluţby můţeme dle autorů Haicl a Haiclová, také rozumět jako domlouvání mezi pracovníkem a uţivatelem sluţby. Jde o situace, v nichţ pracovník nesetrvává v mocensko-expertní pozici, ale na způsobu poskytování sociální sluţby se spolu s uţivatelem domlouvá. V uţším slova smyslu zahrnuje pravidelný, předem sjednaný dialog tzv. klíčového pracovníka a uţivatele sluţby, ve kterém vyhodnocují průběh poskytování sluţby a plánují, jakým způsobem bude způsob jejího poskytování reagovat na aktuální cíle a potřeby uţivatele. (Haicl, Haiclová 2011:26) Souhlasím, ţe pracovník by měl kaţdý svůj kontakt a rozhovor s uţivatelem povaţovat za součást individuálního plánování a taky se naučit jej pro něj vyuţít, coţ rozpracovává Herzog. A to

13

zejména u krátkých kontaktů s klienty závislými na drogách. V tomto směru vidím jeho přístup k individuálnímu plánování pro NZDM jako nejinspirativnější. (Herzog 2013) Povinnosti poskytovatelů při plánování sluţby jsou vymezené Zákonem o sociálních sluţbách: v § 2. Uvádí zde, ţe pomoc musí vycházet z individuálních potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti a nevést k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Autor Maceček, který se zaměřuje na terénní sociální práci, popisuje individuální plánování pro terénní sluţby jako proces, který se můţe, ale také nemusí v naší práci s jednotlivým klientem neustále opakovat a doporučuje následovný postup: 1. Vyjádření přání a potřeb klienta. Ptáme se klienta, co vlastně od naší spolupráce očekává. Tato přání a potřeby mohou být v rozporu s posláním a zásadami naší organizace. 2. Stanovení osobního cíle. Společně s klientem určíme, vyjednáme, co z jeho přání a potřeb je v našich (a jeho) moţnostech, na čem jsme schopni společně s ním pracovat. Je nutné, aby cíle byly zaměřeny do budoucna, konkrétní, měřitelné, realizovatelné a také takové, které změní nepříznivou situaci klienta. 3. Určení jednotlivých kroků, kterými lze cíle dosáhnout. Tato fáze je konkrétním výkonem naší sluţby. Někdy je zapotřebí, aby byl hlavní cíl rozdělen na řadu menších cílů. Po celou dobu realizace dílčích cílů se pak ujišťujeme, jestli jeho hlavní cíl zůstává stejný. 4. Zhodnocení naší spolupráce. Podle společného hodnocení sluţby pak nastávají dvě moţnosti: a) ukončení spolupráce na daném cíli a moţná také ukončení poskytování sluţby; b) klient vyjádří jiná očekávání, jiný cíl a my začínáme pracovat znovu na tomto cíli. Celý tento proces můţe trvat řadu měsíců, nebo můţe trvat pár minut. (Maceček 2008:459-460) Obdobně proces popisuje i Bicková a Hrdinová pouze ve dvou krocích: 1. Vyhodnocování dosavadního průběhu sluţby, dle cílů a potřeb uţivatele a 2. dojednávání vhodné podpory pro následující období opět dle potřeb a cílů uţivatele. (Bicková, Hrdinová 2006:73) Nevýhodou těchto postupů je dle mého názoru, vzhledem na předešlou citaci zákona o sociálních sluţbách, absence zjišťování nepříznivé sociální situace potencionálního klienta neboli uţivatele ještě před stanovováním cíle. Pokud se nepříznivou situaci řešit snaţí, tak to bez její předešlé podrobnější znalosti nemůţe být efektivní. Tento model taky nepracuje se silnými stránkami uţivatele. Ale moţná to vychází z okolnosti, ţe se jedná o terénní práci, kde často na podrobnější zjišťování nemusí být prostor.

14

Jinak na proces individuálního plánování pohlíţí Herzog. Jako cestu vidí zejména šetření ţivotní situace a potencionálních hrozeb. Technikou je periodicky se opakující rozhovor o cílech spolupráce, na který pouze ve vhodných případech naváţe sestavení IP. Tematické oblasti rozhovoru jsou: spokojenost s klubem, vyhodnocení minulých cílů spolupráce, vztahy s vrstevníky, škola, rodina, chování, které uţivateli můţe způsobit újmu a ohroţující situace, které v klientově ţivotě v nejbliţší době mohou nastat. Později je rozpracoval v cyklickém evaluačním modelu. (Herzog 2013) Sociální prevenci povaţuje za jasné směrování nízkoprahových sluţeb, které se musí odráţet i v individuálním plánování. (Herzog 2010) Přístupy těchto autorů jsem vybrala z řady různých pojetí záměrně, protoţe druhy sluţeb, kterým se věnují, jsou dle mého názoru, co do moţností individuálního plánování s uţivateli k NZDM, nejbliţší. Osobně se pro praxi NZDM jako efektivnějšímu přikláním ke způsobu individuálního plánování představenému Herzogem. A to z důvodu prvotní cílené práce s nepříznivou sociální situací uţivatele. Přístupy srovnám i s povinnostmi poskytovatelů danými Zákonem o sociálních sluţbách § 88 f), kde je doporučeno „plánovat průběh poskytování sociální sluţby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální sluţby, vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální sluţby a hodnotit průběh poskytování sociální sluţby za účasti těchto osob, jeli to moţné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované sociální sluţby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců.“ Pokládám za důleţité, ţe individuální plánování by nemělo pracovat nejen s osobními cíli, ale i potřebami a schopnostmi uţivatele, v čem spatřuji vlastně nepříznivou sociální situaci uţivatele. Také Standardy kvality sociálních sluţeb v příloze č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., v rámci kritérií 5b a 5c uvádějí obdobně: „Poskytovatel plánuje společně s osobou průběh poskytování sociální sluţby s ohledem na osobní cíle a moţnosti osoby. Poskytovatel společně s osobou průběţně hodnotí, zda jsou naplňovány její osobní cíle.“ Práci s osobními cíli uţivatele splňují přístupy Macečka, Bickové a Hrdinové i Herzoga. Ale v důkladném šetření nepříznivé ţivotní situace (Herzog 2010) spatřuji více rozpracovány ony „potřeby, schopnosti a moţnosti osoby“ dle zákona.

2.2 Specifika individuálního plánování s dětmi a mládeží v NZDM Důleţitým rozměrem sociální práce je vztah - definuje Navrátil. (Navrátil 2000) Klíma doplňuje, ţe o to více u dětí a mládeţe, kterým naplnění této lidské potřeby jejich přirozené 15

prostředí nedopřává. A vztah, pokud má být opravdový a nápomocný, by měl být respektující. Kontaktní práce dle autora, posuzuje deviantní chování a sociální konflikty v kontextu sociálních vztahů a interakcí okolí, v němţ děti a mládeţ ţijí. Tento přístup má nezaujatý a nemoralizující vztah ke způsobu, jakým někteří lidé uspokojují svoje potřeby a zájmy či rozvíjejí své moţnosti a dosahují cíle. Z tohoto hlediska je jedním z hlavních obsahů a cílů činnosti kontaktních pracovníků pomoc jednotlivcům i sociálním skupinám zorientovat se a přijímat širší okolní svět, který přesahuje zúţený rámec jejich vidění. (Klíma 2004) Tento pohled povaţuji za velice důleţitý, protoţe reaguje na specifika, která sociální práce v NZDM oproti jiným zařízení sociálních sluţeb má, a jak je nutno v úspěšné práci s touto cílovou skupinou k ní přistupovat. Individuální plánování bych pak nazvala rozvíjením vztahu v čase. Za velice výstiţný a často moţná opomíjený povaţuji také jeho náhled na důleţitost definování problému uţivatelem i u této cílové skupiny. I kdyţ ze začátku na své problémy nemusí mít náhled, časem se jeho vnímání prostřednictvím rozhovorů s pracovníky můţe posunout. Klíma za významné povaţuje pracovat s problémy, které mladý člověk má a proţívá - a nikoliv pouze s těmi, které způsobuje. Cílem sociální práce je pak u dětí a mládeţe z rizikového prostředí podpořit, aby dospívající dozrál z role závislého dítěte do sociální role samostatného dospělého. (Klíma 2004) Jakých reálných cílů by NZDM jako sociální sluţby mohli dosahovat, uvádí Klíma například: a) sniţování bezprostředních zdravotních či sociálních rizik vyplývajících z rizikového chování, b) minimalizaci různých druhů interpersonálních konfliktů, c) zprostředkovávání kvalifikovaného řešení problémů a zejména jejich identifikace a přijetí klientem, d) sniţování nebezpečí sekundární deviace a patologizace nebo také nepřiměřeného paušálního hodnocení, e) stabilizace nepříznivé situace a rozšíření ţivotních moţností a příleţitostí. (Klíma 2004:379) Ty se, pokud si je srovnáme s výše zmíněnou vyhláškou (§27 vyhlášky č. 505 /2006 Sb. upravující Zákon o sociálních sluţbách), liší hlavně v přidané hodnotě snaţit se sniţovat sekundární deviaci a nepřiměřené paušální hodnocení. V nich vidím také východisko pro cíle individuálního plánování v NZDM. Co se týče promítnutí nepříznivé sociální situace do individuálního plánu uţivatelů NZDM, ráda bych zdůraznila, ţe dle mého názoru by praxe pracovníků NZDM měla být, a většinou i je taková, ţe se nepříznivou sociální situaci snaţí definovat vzhledem na uţivatele. Tedy popsat to, co on můţe změnit. Například své sociálně znevýhodňující prostředí dítě nebo mladistvý nezmění, ale můţe změnit svůj postoj vůči němu, nebo to, jak se bude snaţit jeho dopady na sebe sníţit. 16

Konkrétněji například osvojení si komunikačních dovedností, zvýšení sebevědomí a schopností pozitivní sebeprezentace, alternativní způsoby řešení konfliktů atd. Matoušek a Pazlarová zmiňují obecné principy, které je dobré při individuálním plánování s ohroţenými dětmi a mládeţí dodrţovat: 1. Princip „normalizace“. Podle něho by měly být pro děti vytvářeny podmínky co nejbliţší podmínkám, v jakých vyrůstají ostatní děti a mládeţ bez znevýhodnění, coţ je na prvním místě rodina. 2. Princip aktivní účasti klienta a klientovi blízkých lidí na tvorbě plánu. Rodina klienta nesmí byt automaticky povaţována za dysfunkční, pokud to není ověřeno. 3. Princip spolupráce všech, kteří mohou situaci klienta ovlivnit, s jasně rozdělenými rolemi. Např. škola, OSPOD (Odbor sociálně právní ochrany dětí) atd.. 4. Princip podpory pozitivního potenciálu klienta/rodiny, tj. postojů, sklonů a vlastností, zájmů, které klient/ rodina jiţ má nebo je moţné předpokládat, ţe je má. 5. Princip pružnosti a efektivity. Mělo by být periodicky prověřováno, jestli plán vede k naplnění cílů. Cíle by měly byt redefinovány podle měnících se potřeb klienta/moţností rodiny. 6. Princip uţívání neprofesionálního jazyka. Plán musí byt formulován tak, aby byl srozumitelný všem, kteří se na jeho vytvoření a realizaci podílejí. Tedy zejména klientovi, případně i jeho rodině. (Matoušek, Pazlarová 2008:12-13) Autoři principy doporučují zejména pro práci s dětmi a jejich rodinami, nebo s dětmi vyrůstajícími v ústavní péči. Cílová skupina v NZDM se liší tím, ţe jsou to děti a mládeţ, které jsou většinou v přirozených rodinách, a v rámci této sociální sluţby se s jejich rodiči cíleně nepracuje. NZDM by měli být soustředěny zejména na práci s dětmi a mládeţi, z důvodu nízkoprahové povahy sluţby a brát v potaz, ţe uţivatel by mohl mít vůči práci s rodinou odůvodněné výhrady. Spolupráce s rodinou není podmínkou sluţby, a také na ni není v rodinách uplatňován systém kontroly jako v případě OSPOD nebo sociálně-aktivizačních sluţeb. Ale u mladších dětí, nebo v romských komunitách, pokud s tím uţivatel souhlasí, je s jejich rodiči spolupráce navázána a na dobrovolné bázi i rozvíjena. Proto povaţuji výše zmíněné principy inspirativní i pro NZDM, zejména v rozvíjení spolupráce s dalšími zainteresovanými objekty, které jiţ situaci uţivatele řeší, např. OSPOD s uţivatelovým souhlasem. Autorky Froulíková a Černá ještě před samotným individuálním plánem popisují dva přístupy, jak se praxi NZDM vyrovnávají s tím, ţe velká část zájemců o sluţbu NZDM nemají ţádnou zakázku, nejsou si vědomi nepříznivé situace a také, ţe na navázání vztahu je potřeba delší dobu. Jedná se o zkrácené nebo prodlouţené období jednání se zájemcem o sluţbu. 17

a) V rámci první moţnosti se po jednání se zájemcem okamţitě uzavírá smlouva a do prvního individuálního plánu zapisuje tzv. minimální adaptační cíl. b) V rámci druhého přístupu se vyuţívá moţnost prodlouţení jednání se zájemcem po dobu tzv. adaptačního období. Tedy aţ po jistém počtu návštěv sluţby je uzavřena smlouva a vytvořen první IP. (Herzog in Froulíková, Černá 181-182) Oba mají samozřejmě svoje pozitiva i negativa. Já bych se pro lepší poznání se a navázání vztahu s uţivatelem přikláněla k druhému modelu. Po popsání specifických cílů individuálního plánování s ohroţenými dětmi a mládeţí můţeme pokračovat konkrétními postupy individuálního plánování u této cílové skupiny, jimiţ se v ČR zabývá zejména Herzog. Dle jeho práce se nyní v nízkoprahových sluţbách pouţívají tyto modely individuálního plánování: a) Model zaměřen na dosahování cílů, b) Plánování zaměřené na člověka, c) Model vycházející ze schémat počítačové podpory, d) Expertní model, e) Model „Tady a teď, f) Cyklický evaluační model. Jako modely nejvhodnější pro tento typ sociálních sluţeb (má na mysli nejen NZDM ale i nízkoprahová denní centra a kontaktní centra pro lidi závislé) uvádí ve své diplomové práci zejména „Model „Tady a teď“ a „Cyklický evaluační model individuálního plánování“. Model „Tady a Teď“ vychází a je inspirován metodou kontaktní práce a vychází z premisy, ţe kaţdé setkání s klientem, i krátké, je prostor pro moţný průběh celého individuálního plánování, ať uţ na podnět uţivatele nebo zájemce anebo pracovníka. Obsahuje ústní uzavření smlouvy, sestavení jednoduchého individuálního plánu, jeho realizaci i ověření jeho naplnění. Pracovník minimálně udělá, čeho je v dané chvíli pro zájemce nebo uţivatele schopen. Cyklický evaluační model je realizován formou delšího rozhovoru spojující evaluaci sluţby s individuálním plánováním. Pracovník se nejdříve doptává na spokojenost se sluţbou, co uţivateli přináší a pak dle připravené osnovy mapuje nepříznivou situaci klienta (většinou se pouţívají okruhy: rodina, vztahy, škola, situace, které tě mohou ohrozit atd.). Následně je společně dle toho plánováno, a jsou hledány cíle spolupráce. Ten by měl být průnikem představ a přání uţivatele a odborné nabídky pracovníka. (Herzog, 2013, 21-31) Dle mého názoru jsou dva poslední modely opravdu pro NZDM výrazně vhodnější. Zejména pro práci s mladšími uţivateli z romského etnika. V praxi se, dle mých zkušeností, v některých NZDM pouţívá i model zaměřený na dosahování cílů nebo expertní model. 18

3

Způsoby vyhodnocování procesu individuálního plánování Různých přístupů, modelů a doporučení, jak by individuální plánování v sociálních sluţbách

mohlo být hodnoceno, je mnoho. Já jsem v této kapitole vybrala pouze ty autory, které povaţuji za inspirativní pro práci v NZDM, v její specifičnosti a také se zřetelem na moje výzkumné otázky. Jako první metoda hodnocení individuálního plánování dané sociální sluţby se nabízejí kritéria k jednotlivým standardům kvality sociálních sluţeb, v případě individuálního plánování k standardu č. 5. Pro inspekci kvality k nim byla dopracována i tzv. vodítka k hodnocení pro inspektory kvality v metodické příručce MPSV, která zpracovali Kotoučová, Tomášková a Urbanová. Ta obsahují podrobnější poţadavky na kontrolu ke kaţdému standartu. (Kotoučová, Tomášková, Urbanová 2008) Nebudu je uvádět v plné šíři. Uvádím pouze kritéria k hodnocení standartu č. 5: 5a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla podle druhu a poslání sociální sluţby, kterými se řídí plánování a způsob přehodnocování procesu poskytování sluţby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; 5b) Poskytovatel plánuje společně s osobou průběh poskytování sociální sluţby s ohledem na osobní cíle a moţnosti osoby; 5c) Poskytovatel společně s osobou průběţně hodnotí, zda jsou naplňovány její osobní cíle; 5d) Poskytovatel má pro postup podle písmene b) a c) pro kaţdou osobu určeného zaměstnance; 5e) Poskytovatel vytváří a uplatňuje systém získávání a předávání potřebných informací mezi zaměstnanci o průběhu poskytování sociální sluţby jednotlivým osobám. (Kašlíková, Sýkorová, Čermáková 2008) Povaţuji je za inspirativní pro hodnocení procesu individuálního plánování zejména s pracovníky zařízení a pro práci s metodikami a dokumentací. Tento přístup přímo nehodnotí práci s nepříznivou sociální situací uţivatele, ale inspekce ji v rámci rozhovorů zjišťuje a v posouzení pouţívá. Další způsob, jak by bylo moţné zhodnotit proces individuálního plánování je i výklad kritérií 5. standardu kvality dle Bednáře. Uvádí: a) poskytování sociální sluţby musí být plánováno s ohledem na odstranění nebo řešení nepříznivé sociální situace,

19

b) musí být vedeny záznamy o tom, jak je sociální sluţba poskytována, jaké okolnosti průběh sociální sluţby ovlivňují a průběţně je vyhodnocovat, c) je důleţité, zda jsou záznamy o poskytování sociální sluţby v souladu s individuálním plánem, d) uţivateli je poskytována sociální sluţba na základě jeho nepříznivé sociální situace, z ní vycházejícího individuálního zhodnocení potřeb, stanovení cílů spolupráce a plánu potřebné a vyjednané podpory, e) poskytovatel plánuje rozsah a průběh poskytované sociální sluţby, ne osobní cíle, f) při vyjednávání potřebné podpory pracovníci zjišťují, zda a jakou míru podpory uţivatel potřebuje, zejména dle konceptu sociálního začleňování. g) nesprávnou praxí je plánování izolovaných osobních cílů, aniţ by byl plánován průběh poskytování sluţby. (Bednář 2016) V tomto přístupu povaţuji za praktické odlišení osobních cílů a plánování poskytování sluţby. Z toho plyne vymezení, jaký je úkol pracovníka v sestavování IP a také vysvětlení důleţitosti zjištění nepříznivé sociální situaci uţivatele pro individuální plánování. Například Maceček doplňuje ještě tyto znaky dobrého IP: a) je aktualizován a měněn v závislosti na změnách v osobních cílech uţivatele, b) je veden formou, která je optimální pro specifické podmínky v zařízení, c) umoţňuje uţivateli podílet se na plánování jemu poskytovaných sluţeb, být partnerem a co nejméně závislý na sociální sluţbě samé, d) je vypracován také plán omezení rizik či strategie omezení rizik. (Maceček 2008: 461-463) Na tomto hodnocení povaţuji za důleţitou práci s plánem rizik, která je pro praxi NZDM velice důleţitá. Herzog vytvořil metodiku hodnocení IP. Nesprávně sestavěný IP, dle ní, vykazuje chyby v některém z následujících kritérií: a) Dostatečný popis výchozí situace b) Informační přiměřenost c) Kompaktnost d) Dostatečná efektivita při řešení nepříznivé sociální situace e) Transparentnost Kritéria vysvětluje následovně. Není popsána nebo je popsána nedostatečně nepříznivá sociální situace klienta. Záznam plánu neobsahuje relevantní informace nutné k posouzení situace klienta a k činnosti poskytovatele sluţeb. Jednotlivé části plánu na sebe logicky nenavazují, nejsou 20

propojeny. Cíl spolupráce či stanovené kroky nevedou k zlepšení nepříznivé sociální situace klienta či k sociálnímu začlenění klienta. Tvůrce záznamu nepracuje citlivě s informacemi uvedenými v plánu. Záznam není transparentně zpracován vzhledem k ochraně údajů klienta či dalších osob. Výstiţně ale poukazuje také na to, ţe nekvalitní záznam o individuálním plánování nutně nemusí znamenat, ţe individuální plánování neprobíhá, nebo probíhá nekvalitně. (Herzog 2013:57-58) To se myslím v praxi NZDM často stává, protoţe zápisy IP jsou pro pracovníky náročnější neţ samotný proces, který někdy správně dělají, aniţ by věděli, ţe individuálně plánují. Tato kritéria by si dále, dle mého názoru, zaslouţila odzkoušení v praxi, protoţe obsahují pro nízkoprahové sluţby velice cennou inspiraci šitou na míru. Autoři Matoušek a Pazlerová shrnuli, na čem můţe individuální plán mladistvého nebo dítěte ztroskotat: a) Ţádná osoba dostatečně neřídí vytváření a realizaci plánů, nevěnuje pozornost hodnocení výsledků, ani jeho opravám v případech, kdy se plán ukazuje jako nefunkční; plán je pouze formální. b) Plán není realisticky formulován, předpokládá u klienta způsobilosti, které nemá, nebo předpokládá zdroje, které nejsou zajištěné. c) Klient byl při plánování pasivní, klient nevidí v plánu pro sebe přínos. d) Při plánování nebyli přítomní všichni, kteří mají nebo v blízké budoucnosti budou mít na osud dítěte významný vliv. e) Účastníci plánováni nedodrţí to, k čemu se zavázali. f) Plán se uplatňuje rigidně bez ohledu na měnící se okolnosti. (Matoušek, Pazlerová 2008: 18) V těchto doporučeních shledávám pro NZDM hlavní inspiraci na poli funkčního klíčového pracovníka, který IP s uţivatelem realizuje a dbá realistických formulací na základě zdrojů uţivatele.

3.1 Vyhodnocování efektu individuálního plánování pro uživatele služby Většina autorů vyzdvihuje zejména efekt individuálního plánování pro sluţby a jejich rozvoj. Například Bicková a Hrdinová v doporučeních pro klíčové pracovníky v sociálních sluţbách. (Bicková, Hrdinová 2011)

Z výše zmíněných autorů v předešlé kapitole se efektu individuálního plánování pro uţivatele věnují autoři Bednář a Herzog. Dle Bednáře by hlavní efekt IP pro uţivatele mělo být řešení nebo zlepšení nepříznivé sociální situace. Tedy, jestli ji plán reflektuje, jak s ní pracuje a 21

nakolik ji řeší (Bednář 2016). Herzog ve svých kritériích také zdůrazňuje dobrý popis výchozí situace a efektivnost při řešení nepříznivé ţivotní situace klienta. (Herzog 2013). Některé modely hodnocení IP se na něj dívají spíše optikou naplňování osobních cílů uţivatele - například Maceček (Maceček 2008) a Bicková a Hrdinová (Bicková a Hrdinová 2011). Osobní cíle uţivatele a řešení jeho nepříznivé sociální situace se v NZDM můţe od sebe velice lišit. A to proto, ţe většina uţivatelů sluţby na svoji nepříznivou situaci náhled nemají, a kdyţ do zařízení přicházejí poprvé, ani ji řešit většinou nechtějí. To jsou aţ plody delší cílené spolupráce. Proto bych se přikláněla k názoru, ţe hlavním efektem pro uţivatele NZDM by mělo být řešení, nebo alespoň práce na zlepšení nepříznivé sociální situace.

22

4

Shrnutí

teoretických

inspirací

pro

hodnocení

procesu

individuálního plánování v NZDM V rámci teoretické části mé práce jsem začala poukázáním na znaky NZDM, které je odlišují od jiných sociálních sluţeb. Za hlavní znaky NZDM povaţuji zejména pojetí volnočasových aktivit ne jako cíle, ale jako prostředku pro navázání kontaktu s uţivateli a prostorem, ve kterém se můţe odehrávat sociální práce. Dále fakt, ţe zájemci o sluţbu zde přicházejí bez konkrétní zakázky, neví, v čem by potřebovali pomoct a často nemají náhled na to, ţe pomoc potřebují. Coţ povaţuji, zejména u cílové skupiny mého výzkumu, romských uţivatelů ve věku 6 – 14 let, za podstatné pro individuální plánování. Třetím poznávacím znakem NZDM je, ţe jej vyuţívají děti a mládeţ vypadávající z různých důvodů ze standardní nabídky volnočasových aktivit. Dále jej charakterizuje nízkoprahovost jako styl práce. Závěrem definuji, jak budu chápat pojem nepříznivá sociální situace, se kterým budu pracovat ve svém výzkumu. A to jak dle Zákona o sociálních sluţbách, a také dle Zákona sociálně právní ochrany dětí. Vzhledem k cílové skupině svého výzkumu jsem se v teoretické části také věnovala specifikám práce s romskými dětmi a mládeţí. Za stěţejní povaţuji jejich vnímání rodu a příslušnosti k rodině, coţ podmiňuje jejich sílu ve skupině a neschopnost samostatného rozhodování a nesení osobní odpovědnosti. Důleţité je i dřívější dospívání romských dětí, často popisované i jako znak kultury chudoby. Skupinu mladších uţivatel od 6 do 14 let povaţuji pro sociální práci v NZDM za klíčovou, protoţe moţnosti jejího ovlivnění jsou daleko větší neţ u starších uţivatelů. A v neposlední řadě je tady také problematika etnolektu češtiny, který tyto děti a mládeţ jako náhradu češtiny pouţívají, nyní ještě komplikovaný jejich dlouhodobými pobyty ve Velké Británii. Na to je v jejich IP potřebné brát zřetel. Druhou část teoretických východisek mé práce tvoří úvod do individuálního plánování v sociálních sluţbách a specifika v individuálním plánování s cílovou skupinou NZDM obecně. Poté způsoby jeho hodnocení jako procesu s důrazem na vyhodnocování efektu pro uţivatele. Individuální plánování definuji dle zákonných povinností poskytovatele a pak uvádím postupy jeho procesu podle autorů Macečka (2008), Bickové a Hrdinové (2011) a Herzoga (2013), pro jejich blízkost ke sluţbám typu NZDM. Rozdílnost v jejich doporučených postupech při plánování tkví zejména v důrazu na osobní cíle uţivatele u Macečka, Bickové a Hrdinové a na důkladné zjištění nepříznivé sociální situace uţivatele u Heroga. Po srovnání se zákonnými povinnostmi ohledně individuálního plánování v sociálních sluţbách, jsem dospěla k závěru, ţe 23

dobré individuální pánování vyvaţuje obě sloţky, protoţe plánování dle schopností a moţností uţivatele musí vycházet z poznání jeho sociální situace. Pro účely této práce se přikláním k modelu Herzoga. Specifika individuálního plánování s dětmi a mládeţí v NZDM vystihuje Klíma jako nehodnotící práci formou vztahu na rozšiřování pohledu a sociálních zručností uţivatelů. Také jsem zmínila postřehy pro individuální plánování s ohroţenou mládeţí od Matouška a Pazlarové (2008), kde mě pro praxi v NZDM nejvíce oslovují princip normality a zkoumání pozitivních zdrojů. Zde jsem také zdůraznila, ţe nepříznivá sociální situace uţivatele můţe být v rámci individuálního plánování řešena jenom vzhledem k uţivateli, jak on v ní bude fungovat, protoţe sociální situaci samotnou často uţivatel ani NZDM změnit nemůţe. Ve vyhodnocování procesu individuálního plánování například uvádím kritéria 5. standardu dle zákona a plánování se zřetelem na nepříznivou sociální situaci podle Bednáře (2016). Dále pro NZDM povaţuji za vyuţitelný model, kde Herzog (2013) doporučuje, ţe nesprávně zpracovaný IP vykazuje chyby v některém z následujících kritérií: dostatečný popis výchozí situace, informační přiměřenost, kompaktnost, dostatečná efektivita při řešení nepříznivé sociální situace a transparentnost. Z autorů zabývajících se efektem individuálního plánování pro uţivatele jsem porovnala Bickovou, Hrdinovou spolu s Macečkem kladoucí důraz na osobní cíle uţivatele a efekt pro organizaci na jedné straně. A Herzoga a Bednáře na pomyslné straně druhé, kteří preferují jako hlavní východisko i cíl IP řešení nepříznivé sociální situace uţivatele. S příklonem k tomuto druhému způsobu hodnocení individuálního plánování jsem teoretická východiska pro účely této práce uzavřela.

24

5

Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM ZRNKO) Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ je registrovanou sociální sluţbou Charity Vsetín od

1. 7. 2007 pod identifikačním číslem 1718636. Posláním Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ ZRNKO Charity Vsetín je vytvářet pro děti a mládeţ ve věku 6 – 18 let, kteří se ocitají v nepříznivé sociální situaci, nebo jsou touto situací ohroţeni, bezpečné a podnětné prostředí, nabízet podporu a odbornou pomoc, usilovat o pozitivní změnu v jejich způsobu ţivota a vytvářet podmínky pro sociální začlenění. Napomáhat formou vzájemného setkávání se v zařízení integraci dětí a mládeţe z etnické menšiny mezi majoritní společnost. Sluţba je poskytována ambulantně. (NZDM I/01) Cílová skupina: Nízkoprahové zařízení pro děti a mládeţ ZRNKO je určené dětem a mládeţi ve věku 6 – 18 let (6- ti letým dítětem rozumíme dítě, které 6- ti let jiţ dosáhlo a 18- ti letým dospívajícím rozumíme teenagera, který ještě nedosáhl 19- ti let). Nízkoprahové zařízení je určeno dětem a dospívajícím, kteří: - vedou rizikový způsob ţivota nebo jsou tímto způsobem ţivota ohroţeny, - pochází z dysfunkčních rodin, - ţijí v sociálně vyloučených komunitách, - pocházejí z etnické menšiny, - jsou ohroţené (šikanou; zneuţíváním; diskriminací; nízkým ekonomickým statusem rodiny; nejsou začleněny do skupiny svých vrstevníků atd.). (NZDM I/02) Cíle: Jednotlivé cíle sluţby nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ Zrnko navazují na cíle Charity Vsetín a vychází z poslání nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ Zrnko. - pomoc a podpora při řešení aktuálních i „dlouhodobých“ problémových situací, - vytvářet podnětné prostředí a nabídnout moţnost rozvoje schopností a dovedností, - vytvářet příleţitosti pro sţívání se dětí různých skupin (věkových, národnostních atd.), - podpořit sebedůvěru dětí a mládeţe, - nabídnout dětem a dospívajícím další moţnosti smysluplného trávení volného času. (NZDM I/03) Rozsah služby: - situační intervence - pomoc s přípravou do školy (psaní domácích úkolů, referáty, projekty) - rozvoj kognitivních a motorických dovedností, hygienických a společenských návyků 25

- volnočasové aktivity - dílny (sportovní, taneční, kreativní) - zprostředkování kontaktu se společenským prostředím - poradenství - pomoc v krizi - případová práce - informační servis - kontakt s institucemi, doprovod - práce s blízkými osobami Činnosti: - sociální poradenství, - pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záleţitostí, - výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, - zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, - sociálně terapeutické činnosti. (NZDM I/18) Poskytování sociálních služeb ZRNKA vychází z následujících principů: Princip nízkoprahovosti – sluţba je realizována tak, aby umoţňovala zájemci/uţivateli maximální přístupnost. Průběţně usilujeme o odstraňování případných časových, prostorových, psychických, sociálních a finančních bariér. Na zájemce/uţivatele sluţby jsou kladeny minimální poţadavky. Poskytování sociálních sluţeb nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ je bezplatné. Princip volného vstupu – zájemce /uţivatel můţe během otvírací doby kdykoliv přijít a kdykoliv odejít. Princip dobrovolnost – pracovníci respektují rozhodnutí zájemce/uţivatele o rozsahu sluţby a vyuţívání aktivit nabízených nízkoprahovým zařízením. Princip individuálního přístupu – pracovníci přistupují ke kaţdému zájemci/uţivateli sluţby jako k jedinečné bytosti, která má své individuální potřeby, zájmy i svá specifika (věková, charakterová, mentální, osobnostní atd.). Princip anonymity – zájemce/uţivatel má právo zůstat v anonymitě, není povinen poskytnout pracovníkům nízkoprahového zařízení své osobní údaje. Pracovníci mohou po uţivateli vyţadovat pouze ty údaje, které jsou nezbytné pro kvalitní a odborné poskytování sociálních sluţeb nízkoprahového zařízení. Do své dokumentace má zájemce/uţivatel právo nahlíţet. Princip mlčenlivosti – pracovníci jsou povinni dodrţovat mlčenlivost dle zákona č. 101/2000 Sb., O ochraně osobních údajů. 26

Princip dodržování práv – pracovníci respektují práva zájemců/uţivatelů nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ. Princip flexibility – nabízené sluţby se přizpůsobují aktuálním potřebám zájemců/uţivatelů. (NZDM I/04) Jelikoţ metodiky sluţby nejsou ţádné strnulé dokumenty a měly by odpovídat a slouţit co nejlépe praxi, tak i metodiky NZDM ZRNKO se během mého výzkumu vyvíjely. Pracovní tým nad způsobem IP neustále tvořivě přemýšlí a sbírá nové inspirace z různých školení, která se ale také bohuţel hodně názorově liší. Nakonec se ukázala směrodatná doporučení Odborného kolegia NZDM, které svolává a vede ACHO (Arcidiecézní charita Olomouc). Jelikoţ je to ještě poměrně čerstvá záleţitost, tak v metodice nejsou tato doporučení zapracována, ale objevují se jiţ v rozhovorech s pracovnicemi. Nyní je začínají uplatňovat v praxi. Proto budu sice hodnotit současný stav popsaný v metodice a dokumentaci respondentů, ale také zároveň naznačím směr, kterým se zařízení hodlá ubírat, aby byl náhled na individuální plánování v NZDM ZRNKO úplný

27

II. EMPIRICKÁ ČÁST 6

Výzkum V této části se budu zabývat výzkumem, který jsem si pro zpracování své práce zvolila.

Popíšu a vysvětlím cíl výzkumu a výzkumnou otázku, následně vybrané metody výzkumu a metody sběru dat. Také popíši výzkumné soubory, vstup do terénu, kde jsem data získávala a způsob analýzy těchto dat. Nastíním i etické aspekty mého výzkumu. Pro naplnění výzkumného cíle své práce jsem zvolila kvalitativní výzkumnou metodu.

6.1 Cíl výzkumu a výzkumná otázka Jasné definování výzkumných otázek a čeho chci výzkumem dosáhnout je pro úspěšný výzkum nepostradatelné. Napomáhá to při posuzování, zda se práce neodchyluje jiným směrem a také při výběru správných metod, které cíli nejlépe poslouţí. Cílem mojí absolventské práce je zhodnocení procesu individuálního plánování s uživateli v NZDM ZRNKO Charity Vsetín se zaměřením na romské uživatele ve věku 6 až 14 let. Tedy zhodnotit postupy, které pracovníci zařízení momentálně pouţívají, popsat jejich silné a slabé stránky a vyvodit i některá doporučení, ve kterých oblastech by individuální plánování tohoto zařízení šlo rozvinout. Na dosáhnutí tohoto cíle jsem si poloţila dvě výzkumné otázky: 1. „Pomáhá individuální plánování v NZDM ZRNKO řešit nepříznivou sociální situaci svých uživatelů?“ 2. „Naplňuje individuální plánování NZDM ZRNKO kritéria 5. standardu kvality sociálních služeb?“ Konkrétní otázky, které jsem pokládala respondentům, a které tvoří cestu k vytyčenému cíli a dávají odpověď na výzkumné otázky, jsem si stanovila na základě inspirace v teoretické části a dle výzkumné otázky. Pro první výzkumnou otázku jsem: a) u respondentů z řad uživatelů, pokládala otázky dle okruhů doporučených u cyklického evaluačního modelu individuálního plánování (Herzog, 2013: 40), protoţe jej povaţuji za nejkomplexnější z hlediska zjišťování nepříznivé sociální situace uţivatelů. Volnou formou se v něm povídá s uţivatelem o těchto oblastech: spokojenost se službou, rodina, škola, vztahy s vrstevníky a chování nebo ohrožující situace, které může uživateli způsobit újmu. Podrobněji jsou rozepsány v Příloze č. 1. Pouţívala jsem je v kombinaci s podněty z dokumentace uţivatele, kterou jsem s jeho souhlasem měla u rozhovoru k nahlédnutí. 28

b) u respondentů z řad pracovníků (klíčoví pracovníci předešlých respondentů), pokládala tyto otázky: 1. Jaký je postup individuálního plánování u vás? 2. Jaká je dle vašeho názoru nepříznivá sociální situace uživatele R1-R4 (podle konkrétní klíčové pracovnice)? 3. Jakými způsoby ji v rámci individuálního plánování řešíte? 4. Jak si v týmu předáváte informace o IP jednotlivých uživatelů? Vytvořila jsem je dle poţadavků kritérií 5. standardu a doplnila o náhled na nepříznivou sociální situaci uţivatele, abych na ni poznala i názor klíčových pracovníků. U druhé výzkumné otázky jsem se pouze drţela kritérií 5a) aţ 5e) dle Standardů kvality sociálních sluţeb a posuzovala jejich naplňování.

6.2 Metoda výzkumu Vzhledem k mému tématu práce jsem zvolila kvalitativní výzkum. Výhodou kvalitativního výzkumu je, moţnost proniknutí do hloubky zkoumaného jevu, a to tím, ţe se zaměřuje na významy, jaké lidé dávají jednotlivým jevům. Cílem je tedy porozumět významům a náhledu respondenta, ne získávat přesná „tvrdá“ data, jak je tomu ve výzkumu kvantitativním. (Miovský 2006)

6.3

Metoda sběru dat Pro sběr dat jsem si vybrala metodu rozhovoru. Podle Miovského patří rozhovor mezi

nejobtíţnější, zároveň však nejvýhodnější metodu získávání kvalitativních dat. Při jeho zvládnutí totiţ nejde jen o získání potřebných sociálních dovedností a citlivosti, ale také o kultivaci schopnosti pozorovat a umění obě metody vzájemně provázat (Miovský 2006: 155–156). Zvolila jsem typ polostrukturovaného rozhovoru, kdy jsem se ptala na předem připravené okruhy otázek. Zároveň jsem ale nechala respondenty povídat, dle jejich preference a různě jsem se doptávala, s cílem získat co nejvíce uţitečných informací. Ke sběru dat jsem vyuţila diktafon v mobilu. Vzniklé audionahrávky jsem následně s pomocníky přepisovala do písemné podoby transkriptu.

29

6.4 Výzkumný soubor Výzkumné rozhovory jsem prováděla v NZDM ZRNKO Charity Vsetín, kde jsem před 5 lety pracovala. Zkontaktovala jsem se s nynější vedoucí zařízení a poprosila ji o spolupráci. Také jsem s ní zkonzultovala téma práce, jestli ho povaţuje za přínosné, jelikoţ mi jej doporučila ještě její předchůdkyně. Ona souhlasila a téma ji zaujalo, dle jejího názoru by jej zařízení potřebovalo zpracovat. Rozhovory jsem pořídila se 4 romskými uţivateli ze skupiny „mladší“, tedy od 6 do 14 let. Pak jsem udělala 3 rozhovory s jejich klíčovými pracovnicemi o všech 4 uţivatelích (jedna pracovnice byla totiţ klíčovou pracovnicí aţ dvou mých respondentů). Celkově jsem tedy udělala 7 rozhovorů. Rozhovory s respondenty z řad uţivatelů jsou dále uváděny písmenem R a číslicí 1 aţ 4. Rozhovory s klíčovými pracovnicemi uvádím písmenem K a číslicí dle jejich uţivatelů ( K1,3; K2; K4) Další osobní informace kromě kazuistiky pro nepříznivou sociální situaci uţivatelů neuvádím, kvůli zachování anonymity respondentů. V případě tohoto výzkumného vzorku z uţivatelů zařízení, jelikoţ jsem postupovala metodou prostého záměrného výběru, (Miovský, 2006:136) existuje nebezpečí tzv. „zkreslení elitou“ v NZDM. (Miovský 2006:139) Tedy ţe uţivatelé, kteří byli ochotni mi poskytnout rozhovor, jsou zřejmě obecně více otevřeni komunikaci a tudíţ i komunikaci s pracovníky zařízení o svých problémech. A jsou více uvědomělí, co se týče náhledu na svůj ţivot a nepříznivou situaci, nebo své nefunkční způsoby jednání. Ale tomu se v případě tohoto typu výzkumu, a také jelikoţ je účast na výzkumu dobrovolná, nelze, dle mého názoru, vyhnout.

6.5 Popis sběru dat Respondenty z řad uţivatelů jsme většinou oslovovali společně s vedoucí v NZDM ZRNKO, ona mi některé přímo doporučila. Také mě předtím do klubovny uvedla, já jsem se uţivatelům představila a pověděla jim krátce o výzkumu, a pak je poţádala o spolupráci. S některými jsem se znala ještě z dřívějška, coţ byla polehčující okolnost pro získání důvěry ostatních. Ty, kteří se nakonec stali mými respondenty, jsem ale z dřívějška neznala. Rozhovory probíhaly v kanceláři NZDM ZRNKO, která je v době, kdy je klubovna otevřena, prázdná (pouţívá se pouze pro hodnocení individuálního plánování s uţivateli, které tou dobou neprobíhalo). Během rozhovorů občas docházelo k vyrušení (křik na chodbě, občasné klepání kamarádů uţivatelů, příchod pracovnice), ale nemělo to vliv na výsledek. Z počátku jsem respondenty seznámila s cílem výzkumu, dále jsem jim vysvětlila, ţe sesbíraná data budou pouţita pouze za 30

účelem vypracování této absolventské práce a na zlepšení sluţby NZDM ZRNKO. Ubezpečila jsem respondenty o anonymitě celého rozhovoru. Dále jsem data doplnila studiem dokumentace respondentů - jejich dvě poslední IP (aktuální a jedno starší, tudíţ zhodnocené), záznamy intervencí ke zhodnocenému IP a informacemi ze ţivotní situace klienta (ŢSK). A na závěr studium metodik NZDM ZRNKO týkajících se individuálního plánování.

6.6 Metoda analýzy dat Přepsané transkripty jsem analyzovala metodou „papír a tuţka“ (Švaříček, Šeďová a kol. 2007: 213). Jednotlivým významovým tematickým celkům jsem na základě podobnosti přidělovala kódy, kaţdý kód jsem barevně zvýraznila. Seznam kódů jsem dále převedla do kategorií, které jsem roztřídila dle oblastí nepříznivé ţivotní situace respondenta (v případě uţivatelů) nebo výzkumných otázek (v případě klíčových pracovnic). Při tomto procesu jsem také některé kategorie vyřadila, pokud neměly souvislost s výzkumnou otázkou. Třídění a grafické zobrazení kategorií mi umoţnilo lépe vzájemné vztahy chápat, a tudíţ je interpretovat v celkové souvislosti s cílem výzkumu. Dál jsem v analýze pro potřeby tohoto výzkumu nepokračovala. Pro zodpovězení první výzkumné otázky, jsem pouţila sestavení kazuistik uţivatelů, a pak jsem opět ze všech tří zdrojů (rozhovor s uţivatelem, dokumentace k IP a rozhovor s klíčovým pracovníkem) posuzovala individuální plánování u kaţdého uţivatele jednotlivě vzhledem na výzkumnou otázku. Pro druhou výzkumnou otázku jsem si dle Miovského vybrala metodu kvalitativní evaluace procesu. Evaluací se nazývá proces posuzování a hodnocení podstaty jevu nebo procesu. Kvalitativní evaluace nahlíţí na kritéria posouzení kvality ne jako nezávislé, ale jako ovlivněné teoretickým i společenským a zkušenostním rámcem oboru. (Miovský 2006: 116-118) To dle mého názoru standardy kvality jsou. Já se v absolventské práci zaměřuji na to, jaký má individuální plánování vliv na uţivatelé zařízení a zejména dopad na jejich nepříznivou sociální situaci (první výzkumná otázka). A jakým způsobem je individuální plánování v NZDM ZRNKO s uţivateli realizováno (druhá výzkumná otázka). Jako výzkumný nástroj jsem u druhé výzkumné otázky pouţila kritéria 5. standardu kvality sociálních služeb. (Kašlíková, Sýkorová, Čermáková 2008)

31

6.6.1 Meze a limity zvolené posuzovací metody a konceptu Za meze mnou zvolené výzkumné techniky povaţuji fakt, ţe rozhovor o nepříznivé sociální situaci respondenta s ním samotným, můţe u respondenta vyvolat dojem nepříznivé ţivotní situace, který nebude odpovídat realitě. Protoţe můţe být rozhovorem nevhodně umocněna, například respondent začne záměrně zveličovat, nebo ji odmítne přiznat a bude „mlţit“. Tomuto jevu jsem se snaţila vyhnout pouţitím širších okruhů, vést rozhovor nehodnotícím způsobem a pozitivně i skrze hodnocení sluţby NZDM ZRNKO a toho v čem si respondent myslí, ţe mu pomáhá. A druhou korekcí, která se ukázala jako velice důleţitá a směrodatná pro mne byly také rozhovory s klíčovými pracovnicemi, které mi spolu s dokumentací celkový náhled na nepříznivou situaci uţivatele velice uţitečně dokreslili. Také si uvědomuji, ţe posuzuji individuální plánování pouze z dvou pohledů (dvou výzkumných otázek), ale právě jejich odlišný náhled a doplňování, dalo by se říci praktický versus teoretický, povaţuji za zdroj obohacení a alespoň částečné vícerozměrnosti výsledného posouzení.

6.7 Oblast etiky Kaţdý výzkum, zejména v sociální oblasti by měl dbát i na etickou otázku. Dle Miovského z obecného hlediska lze téma výzkumné etiky nahlíţet jako určitý konflikt mezi právem výzkumníka zabývat se tématem, které ho zajímá a které povaţuje za důleţité či uţitečné, a právem jednotlivců na soukromí (Miovský 2006: 279). Potencionální respondenti byli připravováni na mou přítomnost a výzkum prostřednictvím dvou nezávazných návštěv, předcházejících samotným rozhovorům, v klubovně NZDM ZRNKO. Všem respondentům (uţivatelům i pracovníkům) jsem představila sebe, svojí motivaci pro tuto absolventskou práci, záměr výzkumu a rozhovorů. Ujistila je o anonymitě rozhovorů a o vyuţití dat pouze k účelům této práce. Respondenti měli svobodnou moţnost na výzkumu spolupracovat, či jej odmítnout. Vícero uţivatelů rozhovor odmítlo. Ti co s rozhovorem souhlasili, také souhlasili, ţe s výsledky rozhovoru pak seznámím pracovníky NZDM ZRNKO za cílem zlepšení sluţby. Uvědomuji si, ţe nepříznivá ţivotní situace, patří mezi citlivé osobní údaje, ale uţivatelé ji přede mnou sdělovali jiţ pracovníkům NZDM a patří k sociální práci. Vše se dělo s jejich svobodným svolením a za cílem poskytnout jim kvalitní sociální sluţbu.

32

7

Interpretace výzkumu V této části práce se věnuji výsledkům výzkumu členěných do jednotlivých kapitol.

Kapitoly odpovídají dvěma výzkumným otázkám, které jsem si stanovila. Jedná se o: zhodnocení procesu individuálního plánování NZDM ZRNKO dle řešení nepříznivé sociální situace uţivatelů a zhodnocení procesu individuálního plánování NZDM ZRNKO dle naplňování kritérií 5. standardu kvality sociálních sluţeb.

7.1 Zhodnocení procesu individuálního plánování dle řešení nepříznivé sociální situace uživatelů 7.1.1 Kazuistiky 4 uživatelů NZDM ZRNKO Tyto kazuistiky jsem sestavila ze zmiňovaných tří zdrojů, z důvodu komplexního posouzení nepříznivé sociální situace uţivatelů a odpovědi na první výzkumnou otázku. Kazuistika č. 1- respondentka R1, říkejme ji Noami Noami (11 let), patří do romské menšiny. Je ze 7 sourozenců a mladší ji dle jejich slov často provokují. Otec pochází ze Slovenska. Oba rodiče pracují, otec v technických sluţbách města. Starší sourozenci nepracují, hlídají doma nejmladší sourozence. Rozumí si se všemi sourozenci, ale nejvíce s matkou a otcem. Kaţdé ráno ji vzbudí mladší sourozenci, ona pak budí matku. Navštěvuje klasickou ZŠ, ve třídě jsou 2 Romové. Ve škole jí nejde přírodopis a vyuţívá doučování přes jinou organizaci. Má ráda matematiku, učí ji dobrá paní učitelka. Ve škole je ráda, záškoláctví jí prý nehrozí. Ve třídě jí provokovali, ale teď se jí prý bojí, ale také na druhou stranu říká, ţe uţ kamarádí se spoluţáky a ţe se tam cítí dobře. Po škole si dělá domácí úkoly a pak se dívá na TV nebo je na internetu na mobilu. Kdyţ má volno, jde do NZDM nebo ven s kamarádkami. Ráda tančí, navštěvuje i krouţek a bratr je jejím tanečním vzorem. Její starší kamarádi a sourozenci měli i občas konflikty s policií. Ona se policistů bojí. Se svým vzhledem je spokojená a šikany se nebojí. Uţ byla svědkem, jak šikanovali kamarádku a uměla se jí zastat. Přiznala se klíčové pracovnici, ţe kouří cigarety. Poprvé přišla do NZDM na nabídku své kamarádky asi před rokem a půl. Na NZDM se jí nejvíce líbí, ţe tady má zázemí pro pouštění hudby, můţe tady hrát hry a být s kamarády. Cítí se tady dobře. Nebaví ji „Debaťáky“ o pravidlech, protoţe je všechna zná. Se svými problémy se, dle svých slov, nikomu nesvěřuje, jen tak sedí a řeší to v sobě. 33

Naposledy měla v NZDM zákaz za bitku s jedním uţivatelem. Ve své ŢSK ještě uvedla, ţe má ve škole potíţe s chováním a cítí se diskriminována, protoţe je Romka. Od té doby, co do NZDM navštěvuje, se jak říká, změnila v tom, ţe dříve na lidi více křičela a teď méně druhé provokuje. Kazuistika č. 2 – respondent R2 – říkejme mu Luky Luky (14 let) pochází z romské rodiny. Má 3 sourozence, je nejmladší. Se sourozenci si teď moc prý nerozumí, s jednou sestrou trochu lépe. Situaci doma popisuje jako v pohodě nebo jak kdy, kdyţ ho to tam nebaví, jde k bratranci. Bydlí s oběma rodiči, ale nejlépe si prý rozumí s babičkou. Ta bydlí v sousedství. Oba rodiče jsou zaměstnaní, otec v technických sluţbách města, matka ve speciální škole. Dle vlastních slov si se sourozenci nepovídá. S rodiči občas ano, občas ne. Rodiče jsou často pryč, většinou se doma míjí. Navštěvuje klasickou ZŠ, ve třídě jsou pouze dva Romové. Rozumí si dobře se svojí třídní učitelkou. Z předmětů má rád matematiku, výtvarnou výchovu a tělocvik. Problémy má prý s hudební výchovou, protoţe často zapomíná věci. Přes jinou neziskovou organizaci má doučování z češtiny a angličtiny. Má i nějaké bílé kamarády, kteří nejsou rasisti, jak sám říkal. S těmi, kteří rasisti jsou, se občas pobije, ale necítí se ve třídě v menšině. On se jako rasista necítí, ale říká, jak oni ke mně, tak já k nim. Bývá často nemocný, a proto nemůţe chodit do školy. Ve volném čase rád hraje fotbal a tančí hip-hop. Doma rád spí nebo je na facebooku, chodí s kamarády ven hrát hry nebo se jen tak procházet. Chodí s partou kamarádů, občas prý i něco rozbili, kdyţ se nudili, ale většinou hrají fotbal. Jednou se dostal do rvačky, kdy musela být přivolána policie, jinak prý s policií často problémy nemívá. Do NZDM dochází asi 4 roky. Poprvé přišel do NZDM s kamarádem a hlavně kvůli kamarádům sem chce docházet. Říká, ţe s pracovnicemi vychází dobře i si s nimi rád povídá, ale své problémy si řeší sám. Kdyby do klubovny nechodil, chyběli by mu kamarádi a společnost. Nejraději tady hraje ping-pong a stolní fotbal. Rád se také seznamuje s novými lidmi, párkrát si v NZDM něco potřeboval zkopírovat na referát. Měl častěji zákazy v NZDM za výbušnost, nadávání, něco rozbil, teď jich prý má méně. Ve své ŢSK ještě uvedl, ţe má závislost na facebooku, má trochu problémy v mezilidských vztazích a má astma. Klubovna mu dle jeho slov pomohla v tom, ţe se chová líp. Uţ pořád nenadává a ani se tolik nevzteká. Teď mi můţou nadávat a já se jim směji, říká. Kazuistika č. 3 – respondent R3 – říkejme mu Saša Sašovi je 12 let a patří do romské menšiny. Je ze 4 sourozenců. Otec pracuje. Matka je doma s nejmladší sestrou, která je teď nemocná. Nejlépe si doma rozumí s nejstarším bratrem a nejmladší 34

sestrou. Asi před rokem se z vyloučené lokality přestěhovali na sídliště poblíţ NZDM. Líbí se mu tady víc, protoţe v předešlém bydlišti prý všichni křičeli. Navštěvuje klasickou ZŠ. Škola ho prý baví. Má rád tělocvik, hudební a výtvarnou výchovu a matematiku. Doučování z češtiny má uţ přes dva roky, ale moc mu nepomáhá. Má známky 3 aţ 5. Ve třídě jsou pouze dva Romové. Se spoluţáky se dle svých slov nekamarádí. O přestávce chodí za romskými kamarády. Kromě NZDM ho mamka ven nepouští, bojí se o něj. Nenavštěvuje nyní ţádné krouţky, předtím chodil na gymnastiku. Nejčastěji doma kouká na TV a hraje play-station. Se šikanou měl předtím zkušenosti ve vyloučené lokalitě, teď uţ ne. Pomohl šikanovanému kamarádovi. Poprvé byl v NZDM před rokem a půl. Vzal ho sem kamarád. Pak se tady byla podívat maminka a byla spokojená, dovolila mu sem chodit. V NZDM mám nejraději ping-pong a kreslení. Někdy v NZDM vyuţil pomoc s ČJ. Kdyţ má problém, většinou ho drţí v sobě, nechce si povídat s pracovnicemi. Kdyby to bylo váţné, řekl by to matce. Kdyţ se ale rozzlobí, neudrţí to v sobě. Kdyţ něco potřebuje z učení, povídá si s paní učitelkou. Od té doby, co chodí do NZDM se prý nezměnil, ale chybělo by mu NZDM, protoţe by jinak byl asi jen doma. Má v klubovně kamarády. Kazuistika č. 4 – respondentka R4 – říkejme ji Beata Beata (11 let) pochází z romské rodiny. Bydlí v centru města. Je z 5 sourozenců. Starší sourozenci, uţ bydlí sami, doma zůstali s rodiči jen ona a bratr. Nejmladší bratr je dle popisu zřejmě mentálně postiţený. Do jejích 10 let ţila celá rodina v Anglii. Matka je nyní na prázdninách v Anglii, jela za jejím bratrem, co tam bydlí a pracuje. Ona zůstala doma s otcem, mladším bratrem a starší sestrou, co jim přišla vařit. Nemohla jet s matkou kvůli škole. Otec fyzicky pracuje v oboru zemní práce. Z rodiny si nejlépe rozumí s matkou, sestrou, ale i s ostatními. Dle jejich slov ji doma nic nevadí, všichni si spolu rozumí a nehádají se. Navštěvuje klasickou ZŠ. Je jediná Romka ve třídě. Jednou propadla, kdyţ se vrátila z Anglie. Baví ji matematika, ale problémy ji dělá čeština. Doučování nemá. Se spoluţáky si dle svých slov rozumí. Ve škole velice často chybí kvůli nemocem. Záškoláctví ji neláká, bojí se, ţe by pak k nim přišla sociálka. Nezaţila šikanu ani diskriminaci ve škole, ani jinde. Kdyţ má volno, tak si kreslí, nebo jde k sestře nebo švagrové. Ráda plave na bazéně. Chodila i na krouţek plavání, ale nyní uţ ne. Ráda tančí hip-hop, bude i znovu chodit na krouţek ve škole. Má partu holek. Venku spolu hrají hry nebo se procházejí. Její kamarádi se do konfliktu se zákonem nedostávají. Nezkusila cigarety ani alkohol, rodiče jí to nedovolí a ani nechce. Měla přítele, ale uţ se rozešli, má prý ještě na kluky čas. Teď se moc těší na léto, na akce, výlety a nakupování. Kamarádky jí říkají, ţe je krásná, ona si to nemyslí. 35

Poprvé přišla do NZDM s kamarádkou. Líbí se jí tady vyrábění a písničky. Doučování prý nepotřebuje, zvládnou to s rodiči, ale kdysi jej doučování češtiny pomohlo. S pracovnicemi si povídá často. S kamarádkami nejčastěji řeší oblečení a nakupování, s pracovnicemi srovnávání romských a neromských hodnot a zvyklostí, co ji velice zajímá. Nejčastěji se ale zdůvěrní matce, kamarádce nebo švagrové. Ve své ŢSK Beata doplnila, ţe byla svědkem šikany, nerozumí moc česky, není spokojená sama se sebou, svým vzhledem a má problémy s komunikací s jednou uţivatelkou. Kdyby nechodila do NZDM chyběli by jí, dle jejich slov, pracovnice a tančení.

7.1.2 Zhodnocení procesu individuálního plánování respondentů dle výzkumné otázky R1 U Noami pracovnice K1 a částečně i ona sama, v rozhovoru popsala tyto oblasti nepříznivé sociální situace: a)

má málo stálých kamarádek, ve škole (jsou jen dva Romové ve třídě) a mimo NZDM není

dostatečně zapojena do kolektivu svých vrstevníků, b)

konfliktní jednání a problém s autoritami, v komunikaci je velice vznětlivá, neváţí někdy

slova, chová se netolerantně k jiným, (čehoţ si je i sama vědoma, jak vyplývá z rozhovoru), c)

přiznala se, ţe kouří tabák,

d)

pracovnice ještě zmiňuje s otazníkem její rodinné zázemí, protoţe je velmi často v NZDM

nebo venku. V rozhovoru se mnou si vymýšlela 6 pokojový rodinný dům. Nyní ale bydlí v paneláku v bytě i s bratrovou manţelkou a dítětem, takţe asi v dost stísněných poměrech. O své rodině, ale mluví velice hezky, mají vřelé vztahy. Ve zhodnoceném IP má Noami jako cíle uvedené: „Chci trávit čas prostřednictvím smysluplných aktivit. Chci zaţít něco zajímavého., Chci pomoct se školou.“ Kroky ona: „budu tady kaţdý den, zapojím se do aktivit, výletů, budu sledovat program NZDM, nosit úkoly.“ Kroky NZDM: „poskytneme ti vybavení, budeme informovat o akcích, výletech, zpětná vazba od pracovníků.“ Dle hodnocení IP s pracovnicí své osobní cíle splnila. V aktuálním IP jsou cíle: 36

„Sport, pomoct se školou, kino.“ Kroky ona: „budu chodit do ZRNKA 2krát týdně, budu se účastnit sportovních aktivit, donesu si učebnice.“ Kroky NZDM: „poskytneme ti vybavení, informace o akcích a doučování“ Naopak v zápisech intervencí se často objevují cílené rozhovory a zpětná vazby pracovníků v oblastech popsaných v rozhovoru s K1 i R1. Zejména vznětlivé netolerantní chování, vztek, kdyţ se nevyhoví jejím poţadavkům, netrpělivost a provokace jiných uţivatelů. Noami se často po kritice urazila a odešla, ale pak se vrátila a byla ochotna svoji chybu přiznat, během individuálních rozhovorů se uklidnila a i po zákazu (za neuposlechnutí pracovnic, bitku s uţivatelem…) má stále zájem do NZDM chodit. Do některých aktivit a besed (např. zdravý ţivotní styl, rodina…) v NZDM se zapojovala velice nadšeně a pomáhala pracovnicím. Také někdy rozhovor na téma mezilidské komunikace iniciovala sama. Sama si párkrát přišla procvičit některé učivo ze školy. Závěrem bych proces individuálního plánování u Noami zhodnotila následovně: Na jedné straně cíle jejího IP vůbec na nepříznivou sociální situaci nereagují (pouze jeden krok NZDM ve starším IP a to obecně – zpětná vazba od pracovníků). Na straně druhé práce klíčové pracovnice s ní prostřednictvím intervencí a také dle výstupů z rozhovoru s Noami, velice dobře nepříznivou situaci uživatelky řeší. A to posilováním pozitivních vzorců chování, zpětnou vazbou, a vysvětlováním v individuálních rozhovorech, pozitivně pracuje na všech zmíněných oblastech, kde to Noami potřebuje. Kromě kouření, o kterém si zatím pouze obecně povídali, ale K1,3 to dle rozhovoru plánuje posunout dál ke konkrétnímu předsevzetí. I ona sama v rozhovoru hodnotí tuto spolupráci jako efektivní, ţe se změnila k lepšímu. Ještě by bylo vhodné zjistit více o jejím rodinném zázemí, jak sama pracovnice K1,3 v rozhovoru zmiňuje. R2 V případě Lukyho jeho klíčová pracovnice i on sám v rozhovoru uvedli tyto stěţejní oblasti nepříznivé sociální situace: a) rizikové trávení volného času, aţ závislost na facebooku, většinu kamarádských vztahů navazuje tam a je také ohroţen nezodpovědným zacházením s osobními informacemi, b) potřeba upevnění kontaktu s vrstevníky, vyhnutí se nevhodným partám, c) nezodpovědné chování a problematická komunikace s autoritami. Ve zhodnoceném IP má Luky uvedeny tyto cíle: „Chci zaţívat zajímavé věci a být s kamarády. 37

Chci trávit čas smysluplnými aktivitami.“ Kroky on: „pojedu na výlety, budu hrát hry, budu poznávat nové lidi, budu chodit do tělocvičny, budu se účastnit besed“ Kroky NZDM: „informace o NZDM aktivitách, chystaných výletech, poskytneme ti vybavení a prostory pro volnočasové aktivity.“ Dle zápisu pracovnice v hodnocení Luky své osobní cíle v tomto IP splnil. V aktuálním IP jsou to cíle: „Chci hrát hry. Chci pomoct se školou. Chci poznat více lidí. Chci chodit na výlety. Chci se zapojovat do aktivit, sportu, besed.“ Kroky on: „budu chodit do NZDM, zapojím se do aktivit, donesu učení.“ Kroky NZDM: „poskytneme ti prostory, uspořádáme besedy, pomůţeme ti s učením“ Podobně jako u předešlé uţivatelky intervence Lukyho reagují na nepříznivou sociální situaci mnohem více neţ sepsaný IP. Ten se zabývá spíše prostředky a konkrétními aktivitami, které jsou, dle mého názoru, jakoby podhoubím, na kterém se projevují Lukyho problémy. Pracovnice na jeho chování často reagují, opětovně si povídají o komunikaci, slušném chování, o odpovědnosti a potřebě vracet půjčené věci, také o nebezpečích facebooku. Na poslední téma dle slov pracovnice K2 chystají i besedu. Pracovnice mu dávají cílenou zpětnou vazbu, zkoušejí s ním jezdit na výlety, které někdy končí pochvalou, jindy zákazem za nevhodné chování. Luky je dle intervencí i velice ovlivnitelný skupinou a taky se snaţí jiné manipulovat. Několikrát v NZDM vyuţil pomoc s domácími úkoly. Také je otevřen rozhovorům s pracovnicemi. Z výše zmíněného vyplývá, ţe i kdyţ papírové IP opět nepříznivou sociální situaci uživatele neřeší, tak na druhé straně intervence obsahují ty oblasti, o kterých pracovnice v rozhovoru mluví a taky se v nich snaží popsanou nepříznivou situaci uživatele zlepšovat. Zejména je nutné neustále u něj poukazovat na nastavené hranice, ale také na druhou stranu mu neustále dávat novou šanci i po předešlém selhání. Uţ je pouze stačí více zanést do papírového IP, jak K2 i plánuje. Luky sám si je dle rozhovoru svých mínusů vědom a je ochoten s pracovnicemi o nich komunikovat. Vidí na sobě pozitivní změnu. R3 38

U uţivatele sluţby Saši uvádí pracovnice tyto oblasti nepříznivé sociální situace, na kterých vidí jako důleţité ve sluţbě pracovat: a) problémy se špatným prospěchem ve škole, b) nutnost upevňování vztahu s rodiči, jako například poslušnost a odpovědnost vůči nim, c) lépe a odpovědněji komunikovat i s ostatními lidmi, kamarády, být férový. Ve zhodnoceném IP má Saša uvedeny tyto cíle: „Chci tu trávit smysluplně čas. Chci zaţít něco zajímavého. Chci se učit nové věci.“ Kroky on: „budu navštěvovat NZDM, účastnit se výletů a tvoření“ Kroky NZDM: „vybavení a realizace aktivit, informace o NZDM aktivitách.“ Dle zápisu pracovnice v hodnocení Saša své osobní cíle v tomto IP splnil. V aktuálním IP jsou to cíle: „Chci sportovat. Chci hrát a učit se nové hry. Chci pomoct s těţkými úkoly. Chci jet na turnaj v malé kopané do Zlína. Chci být odpovědnější a lépe komunikovat (mluvit) s ostatními“ Kroky on: „budu chodit do NZDM, účastnit se sportovních akcí, dodrţovat pokyny pracovníků, procvičovat učivo.“ Kroky NZDM: „vytvoříme ti prostor pro povídání, poskytneme ti vybavení k aktivitám, prostor k učení a budeme organizovat turnaj“ V případě záznamů intervencí Saši se často objevuje komunikace na témata vytrvalosti, sebekontroly, férovosti a sebedůvěry v sociálních vztazích, komunikace s ostatními uţivateli. Dostal zákaz v klubovně jednou za lhaní a za krádeţ spolu s kamarádem. Častěji mu pracovnice vysvětlovali nutnost neřešení konfliktů pouze násilím a posilovali jeho pozitivní sebe přijetí a také dodrţování pravidel NZDM. Šikovně se zapojil do rukodělných a výtvarných aktivit. Saša je celkově pro rozhovory s klíčovou pracovnicí otevřený a umí také uznat svou chybu. Ve zhodnocení chci vyzdvihnout, ţe jeho klíčová pracovnice do nového IP už vložila (se souhlasem Saši) konkrétnější cíle pro sociální práci vyplývající z jeho nepříznivé sociální situace. A to práci na odpovědnosti a lepší komunikaci s ostatními. Proto můţu, v tomto případě, hodnotit IP jako částečně navazující na nepříznivou sociální situaci a pokoušející se o její 39

řešení. Ale výrazněji se to opět ukazuje v rozhovoru s jeho klíčovou pracovnicí K1,3, která má v jeho nepříznivé situaci jasno a také uvádí konkrétní postupy, jak ji v práci s ním řeší, v čem ho podporuje, v čem mu dává zpětnou vazbu. To se ve všech zmíněných oblastech nepříznivé sociální situace děje zejména prostřednictvím intervencí, například rozebírání zásad odpovědné komunikace, dále ve vyuţitých nabídkách pomoci se školou. Pracovnice také zmiňuje, jak se snaţí cílenými pobídkami upevňovat a apelovat na vztah s rodiči (aby se šel domů před příchodem do NZDM ukázat, dodrţoval, co slíbil atd.). Saša to v rozhovoru přímo nezmiňoval, ale klíčová pracovnice je s jeho spoluprací na individuálním plánování spokojená jako s aktivní. R4 U uţivatelky sluţby Beaty uvádí její klíčová pracovnice K4 tyto oblasti nepříznivé sociální situace, na kterých vidí jako důleţité ve sluţbě pracovat: a) nízké sebevědomí, velká nespokojenost se svým vzhledem, je potřeba ji podpořit, b) drzost, neuvědomování si v komunikaci důsledků toho, co řekne, c) nerozumí dobře česky, protoţe je Romka a vyrůstala v Anglii, d) a jako pozitivní oblast spolupráce pracovnice doplňuje, ţe má zájem si povídat o společenských normách majoritní společnosti a srovnávat je s romskými hodnotami. Ve zhodnoceném IP má Beata uvedeny tyto cíle: „Chci si tu vyrábět. Chci se účastnit akcí (bazén, výlety). Chci pomáhat s učením. Chci tady tančit a posilovat. Chci tady trávit volný čas s kamarády.“ Kroky ona: „budu chodit do klubovny a na výlety, přinesu si učení.“ Kroky NZDM: „zařídíme výlety, seţeneme hudbu, poskytneme prostor pro bezpečné trávení volného času.“Dle zápisu pracovnice v hodnocení Beata své osobní cíle v tomto IP splnila. V aktuálním IP jsou to cíle: „Chci tančit a posilovat. Chci umět sudy. Chci se účastnit výletů a vyrábět.“ Kroky ona: „budu jedenkrát týdně chodit do klubu, budu se účastnit výletů, budu posilovat a tančit.“ Kroky NZDM: „poskytneme ti vybavení a prostor k aktivitám, budeme organizovat výlety.“

40

V rámci intervencí pracovnice u Beaty pracují zejména s tématy vyrušování u besed a netolerance k ostatním, koketování s uţivateli, strach z dospívání, komunikační dovednosti, někdy ničení vybavení a hlučná zábava s kamarádkami, rozhovory o pozitivním sebe přijetí a postavě, klucích, romské versus majoritní hodnoty a zvyklosti, a také počátky sexuálního ţivota. Pracovnice ji také vysvětluje některá česká slova a jejich významy. Beatu popisuje jako otevřenou komunikaci o preventivních tématech, víckrát ji chválí, ţe uposlechla napomenutí nebo doporučení po zpětné vazbě na své chování. Celkově hodnotím proces individuálního plánování s Beatou v intervencích a rozhovoru s pracovnicí a uživatelkou jako úspěšně řešící nepříznivou sociální situaci. Klíčová pracovnice si získala její důvěru. V této době se chystala na hodnocení IP Beaty dle nového doporučeného postupu vytvoření zakázky. Tedy měla připraveny směry spolupráce na sociální situaci, které uţ v intervencích začala uplatňovat a také na ně navazují. Ale z hlediska papírových IP zatím hodnotím individuální plánování jako nepříznivou situaci neřešící. Co je škoda, protoţe Beata jako jediná z respondentů řekla, ţe by ji bez NZDM chyběli pracovnice a ţe kdyby měla problém, tak by jim o něm řekla. Co se jiţ např. v případě strachu z dospívání projevilo.

7.2 Zhodnocení procesu individuálního plánování NZDM ZRNKO dle kritérií 5. standardu kvality sociálních služeb V druhé části interpretace výzkumu budu hodnotit proces individuálního plánování (pomocí metodik zařízení, rozhovorů se 4 respondenty, dokumentace respondentů, a rozhovorů s 3 klíčovými pracovnicemi respondentů) prostřednictvím kritérii 5. standardu kvality sociálních sluţeb. 5a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla podle druhu a poslání sociální služby, kterými se řídí plánování a způsob přehodnocování procesu poskytování služby; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje; NZDM ZRNKO má konkrétně popsaná pravidla a postupy při individuálním plánování v metodice NZDM V/01 INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ SLUŽBY. Ta popisuje nejdříve cíle individuálního plánování, kdy individuální plánování začíná a dokdy musí být vytvořen první individuální plán (IP). Dále kteří pracovníci jsou k vytváření IP kompetentní, obecné zásady individuálního plánování, role jednotlivých pracovníků a povinnosti klíčových pracovníků. Nakonec obsahuje metodika postup přípravy na zhodnocení IP a postup samotného zhodnocení IP. 41

Všechny tři pracovnice, se kterými jsem vedla rozhovor, mi podaly totoţný popis přípravy i realizace hodnocení IP. Tento postup se také formálně shoduje s metodikou zařízení. Pracovnice si nejdříve pročtou připravené záznamy intervencí uţivatele za hodnocené období, připraví si z nich podněty pro zhodnocení cílů a návrhy na cíle nové. Ty pak při osobním posezení v rozhovoru zhodnotí s uţivatelem a on je případně doplní. Uţivatel také zhodnotí sebe i zařízení a navrhuje společně si cíle nové. Také společně doplní nepříznivou sociální situaci uţivatele. V jejich metodice je nazývána „sociální anamnézou“, dle nového formuláře ze Zlínského kraje se nyní začíná místo ní pouţívat „ţivotní situace klienta“- ŢSK (je to jistý typ in-come dotazníku). Vše pak společně za přítomnosti uţivatele sepíšou do formuláře IP. V rozhovorech také pracovnice totoţně zmiňovaly, ţe se nově chtějí na ŢSK soustředit více, pravidelněji a podrobněji ji doplňovat a hlavně na závěr dotazníku v ní formulovat v čem konkrétně a nejvíce nepříznivá sociální situace konkrétního uţivatele, dle názoru klíčového pracovníka, spočívá. Na základě těchto informací budou posléze klíčové pracovnice formulovat zakázku, která bude hlavním sociálním cílem IP. Aktivity zvolené uţivatelem by po vzájemné domluvě s pracovníkem měly tuto zakázku formou dílčích cílů řešit. Tento postup se ale zatím v metodice zařízení neobjevil. Celkově povaţuji kritérium 5a za splněné. 5b) Poskytovatel plánuje společně s osobou průběh poskytování sociální služby s ohledem na osobní cíle a možnosti osoby; Dle metodiky, dle rozhovorů s respondenty a také dle rozhovorů s jejich klíčovými pracovnicemi je zřetelné společné plánování sluţby s uţivatelem. A to jak přehodnocováním papírového IP nejméně 1krát za 6 měsíců, tak komunikací formou intervencí v kaţdodenních kontaktech v klubovně. Tento proces je ale velice formálním naplněním kritéria. Protoţe osobní cíle jsou v IP, dle mých závěrů z posouzení kazuistik, nastaveny špatně. V IP mých respondentů je pozorovatelný silný důraz na to, aby si cíl vybral a formuloval sám klient. Proto se u respondentů nacházejí často cíle typu: „chci tady hrát fotbal, chci pomoci se školou nebo chci chodit na výlety, chci tady tančit, být s kamarády“. Coţ bych spíše zařadila do kroků nebo aktivit vedoucích k cíli. Na druhou stranu zápisy intervencí velice zřetelně obsahují náhled pracovníka na to, co je uţivatelova nepříznivá sociální situace a celkem jasně se ji snaţí formou rozhovorů a zpětné vazby, kdyţ je potřeba tak i prostřednictvím zákazů a sankcí v NZDM, řešit. A to nakonec zmiňovali i sami respondenti v rozhovorech. Na dotaz, jak se oni od doby co docházejí do NZDM změnili, nebo co by jim bez NZDM chybělo, co jim přináší, odpověděl např. R2, ţe „se chová líp, míň se vzteká a nadává,“ coţ bylo často řešeno právě v jeho intervencích, a ne 42

to ţe chtěl „chodit na výlety, hrát hry,“ jak měl v IP. Nebo například R1 sdělila, ţe „dříve jsem na lidi víc křičela“. A v aktuálním IP má pouze cíle: „Sport, pomoct se školou, kino.“ A konečně v IP respondentů absentuje zmínění jakýchkoliv pozitiv nebo silných stránek uţivatele, ke kterému Zákon o sociálních sluţbách přímo vybízí a pracovnice je samy v rozhovorech i okrajově zmínily („například otevřenost ke zpětné vazbě, umí odmítnout rizikové nabídky, hezké rodinné vztahy…“). To bych povaţovala za naplnění práce s moţnostmi uţivatele. Tým NZDM ZRNKO v této oblasti plánuje posun k jasnějšímu stanovování zakázky pracovníkem dle ŢSK. Tak byl v rozhovorech s pracovníky a částečně i uţivateli předznamenán směr, kterým teď chtějí práci vylepšovat. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem povaţuji kritérium 5b za nesplněné. A to z důvodu, ţe i kdyţ formálně by se kritérium dalo povaţovat za splněné, tak pracovnice v IP pracovali pouze s osobními cíli uţivatelů (které nebyly zvoleny správně na základě dojednávání mezi pracovníkem a uţivatelem) a ne jejich moţnosti. Uţivatelé, jak se ukazovalo v intervencích a také v rozhovorech s nimi, jsou schopni dosáhnout i vyšších sociálních cílů, které by jim pracovníci mohli nabídnout. Ale tímto směrem se pracovnice chtějí v brzké budoucnosti vydat. Právě po doporučení ACHO a také dle konkrétních příkladů z rozhovorů, kdy se pracovnice v nepříznivé sociální situaci respondentů orientovaly velice dobře. 5c) Poskytovatel společně s osobou průběžně hodnotí, zda jsou naplňovány její osobní cíle; Pracovníci i uţivatelé shodně s metodikou zařízení popsali, ţe průběţně IP hodnotí 1krát za 6 měsíců. A také, ţe si spolu dle potřeby povídají o jejich nepříznivé situaci a o tom, co uţivatelé potřebují, dávají jim zpětnou vazbu na jejich chování. Čehoţ nejlepším důkazem jsou kaţdodenní zápisy z jejich návštěv v NZDM, které jsou často intervencemi. Intervence se od běţného zápisu liší tím, ţe v intervenci je s uţivatelem řešen konkrétní problém, jeho chování v klubovně, nebo je to nezávazný rozhovor na některé z preventivních témat a navazuje na řešení klientovy nepříznivé situace. Akorát na přímý dotaz svěřování se pracovníkům se svými problémy reagovala pozitivně pouze R4 „kdyby mně tady něco trápilo, já bych jim to řekla.“. A u R3 bylo zřetelné, ţe tomuto rozměru sluţby příliš nerozumí, je hlavně rád, ţe tady můţe být, protoţe jinak ho maminka moc ven nepouští. Podle rozhovoru s jeho klíčovou pracovnicí K1,3 se jí zdůvěrňuje často. Co se týče obsahu cílů IP mých respondentů, jsou velice obecné jako „chci tady zaţít něco zajímavého, sportovat nebo chci tady trávit čas s kamarády v bezpečném prostředí“. Tedy, jak jsem zmínila výše, nepovaţuji to za správné pojetí toho, co by měl osobní cíl obsahovat. Pracovnice se ale opravdu snaţí i díky tabulce s aktuálními cíli všech uţivatelů, kterou si vytvořily, jak zmiňovala 43

v rozhovoru K1, i tyto vlastně neměřitelné cíle měřit počtem návštěv nebo počtem účastí na dané aktivitě. Kritérium 5c považuji tedy za pouze částečně splněné. Na obsah těchto osobních cílů se kritérium neptá, ale inspekci kvality by zajisté zajímal. Pracovnice průběžné hodnocení naplňování osobních cílů respondentů provádějí, ale má to efekt pouze formálního naplňování standardů bez efektu na nepříznivou situaci uţivatele. Ta se objevuje sice v intervencích, ale v IP by mohla být řešena mnohem systematičtěji. 5d) Poskytovatel má pro postup podle písmene b) a c) pro každou osobu určeného zaměstnance; NZDM ZRNKO má určeného pro kaţdého uţivatele klíčového pracovníka, coţ popisuje samostatná metodika Klíčový pracovník NZDM – IV / 02 a je to aktualizováno a zapsáno v tabulce Přehled klíčových pracovníků NZDM – IV / 02-1. Je vybírán dle preference uţivatele a kapacity jednotlivých klíčových pracovníků. Pokud uţivatel neví, je mu doporučen. Z rozhovorů s klíčovými pracovnicemi také bylo zřejmé, ţe na své uţivatele v přímé práci v klubovně pamatují, snaţí se s nimi povídat častěji neţ s ostatními uţivateli. Vědí, co je jejich momentálním problémem i dlouhodobým problémem. K2 například popisovala, jako se R2 v zapojení do skupiny vrstevníků posunul, ale ţe na facebooku opravdu tráví hodiny do noci. K1,3 také uvedla u R1 nutnost práce na stálých kamarádstvích, zejména ve škole, co bych já na základě rozhovoru s respondentkou vůbec neodhalila. Také důleţitý byl postřeh K4 o tom, ţe R4 je na svůj nízký věk aţ velice nespokojená se svým zevnějškem, i kdyţ na mně tak nepůsobila. Kritérium 5d) považuji za splněné. Někteří respondenti i sami bez vyzvání jméno svého klíčového pracovníka hned zmínili. Například uţivatelka R4. 5e) Poskytovatel vytváří a uplatňuje systém získávání a předávání potřebných informací mezi zaměstnanci o průběhu poskytování sociální služby jednotlivým osobám; V rozhovorech s klíčovými pracovnicemi se všechny 3 nezávisle na sobě shodly, na systému předávaní informací prostřednictvím společného náhledu do PC systému WEBCAROL, kde jsou všechny intervence i cíle IP zanášeny, ve zvlášť důleţitých případech prostřednictvím společných porad a nejběţněji ústní formou ráno při rozdělování zápisů intervencí, kdy mají svoje menší porady někdy bez, někdy za přítomnosti vedoucí zařízení. K1,3 a K4 zmínily i arch papíru s aktuálními cíli IP všech uţivatelů a dokonce K2 zmínila i nově vytvářenou sloţku, kde budou 44

sepisovány postřehy všech pracovnic k ŢSK a hodnocení IP. Takţe systém je neustále aktualizován a zlepšován. Nevýhodou je, ţe tento postup vůbec není popsán v ţádné metodice zařízení. Dle mého názoru to chybí konkrétněji rozpracován v metodice o klíčových pracovnících, v jeho povinnostech. Pouze v metodice k 6. standartu o vedení dokumentace je zmíněno, ţe všichni pracovníci mají přístup k záznamům intervencí v IP, k aktuálním IP a ke sloţkám uţivatelů, ale vzájemná informovanost pracovníků není dle metodik kontrolována. Proto musím povaţovat kritérium 5e) za splněné pouze částečně, protoţe i kdyţ systém existuje, funguje a všechny pracovnice se na něm shodnou, tímto způsobem není nikde popsán.

45

8

Souhrn a návrh možností V této části shrnu výsledky svého výzkumu, který byl zaměřen na zhodnocení procesu

individuálního plánování s uţivateli sluţby NZDM ZRNKO Charity Vsetín, konkrétně s mladšími romskými uţivateli ve věku 6 aţ 14 let. První výzkumnou otázkou jsem zjišťovala, jestli IP řeší nepříznivou sociální situaci svých uţivatelů a druhou výzkumnou otázkou naplňování kritérií 5. standartu kvality sociálních sluţeb. Pro svůj výzkum jsem vyuţila čtyři rozhovory s uţivateli zařízení a tři rozhovory s jejich klíčovými pracovnicemi. Dále jsem informace získávala studiem dokumentace respondentů a metodik zařízení vztahujících se k individuálnímu plánování. Srovnám výsledky obou výzkumných otázek. Také tady předestřu svůj osobní pohled a moţné inspirace, jak by lze individuální plánování tohoto zařízení dále zlepšit. V teoretické části jsem popsala, co individuální plánování je, co by mělo být jeho cílem a jakými způsoby se dá v NZDM pojmout, jak jej moţno hodnotit. To mi pomohlo formulovat otázky, které jsem pokládala respondentům při rozhovorech. V empirické části jsem se nejdříve snaţila zjistit nepříznivou sociální situaci respondentů a jejich náhled, v čem jim NZDM nejvíce pomáhá (co je tedy důsledkem individuálního plánování s nimi z jejich pohledu) a jak to navazuje na jejich nepříznivou sociální situaci. A také spolu s klíčovými pracovnicemi tento obraz doplnit a popsat činnosti a postupy, které pouţívají jako způsoby řešení nepříznivé situace uţivatelů. Poté jsem posuzovala, jestli zařízení naplňuje zmíněná kritéria standardů kvality. A tyto dva výsledky budu konfrontovat jako navzájem se doplňující způsoby hodnocení procesu individuálního plánování v NZDM. Nejdříve bych ráda popsala řešení nepříznivé sociální situace uţivatelů NZDM prostřednictvím jejich individuálního plánování. U R1, R2 a R4 jsem shodně dospěla k závěru obdobnému jako u kritéria 5b. A totiţ, ţe papírové IP na nepříznivou sociální situaci a reálné možnosti uživatelů nereagují, neřeší ji a nepracuje s ní. Ale zápisy intervencí a rozhovorů s uživateli i pracovníky mne vedly k tomu, že ve skutečnosti klíčové pracovnice s uživateli na oblastech, které posoudili jako nepříznivou situaci, pracují a v rámci možností NZDM ji i dle výroků respondentů celkem úspěšně řeší. V případě R3 se uţ v čerstvě hodnoceném IP částečně projevila doporučení, dle kterých se NZDM ZRNKO snaţí svou práci s IP změnit a tak se u něj objevil jeden cíl přímo navrţen pracovnicí vycházející z nepříznivé sociální situace a předešlých intervencí uţivatele a on s ním souhlasil.

46

Následně bych shrnula naplňování zmíněných kritérií 5. standartu kvality. První kritérium 5a jsem vyhodnotila jako splněno. NZDM Zrnko má popsané postupy individuálního plánování s uţivateli a dle nich také postupuje. Kritérium 5b jsem vyhodnotila jako nesplněno. Zařízení plánuje společně s uţivateli dle jejich osobních cílů, ale myslím, ţe jsou špatně definovány. A také ţe IP nepracuje s jejich moţnostmi, zejména s jejich nepříznivou sociální situací a také s jejich pozitivy a silnými stránky. Kritérium 5c jsem vyhodnotila jako splněno částečně. Zařízení opravdu hodnotí s uţivateli průběţně, jestli jsou naplňovány jejich osobní cíle. Ale cíle jsou špatně určené, chybí v nich náhled pracovníka, jsou obecné, nelze je efektivně vyhodnotit a netýkají se sociální práce. Kritérium 5d jsem vyhodnotila jako splněno. NZDM ZRNKO má jasně určené klíčového pracovníka pro kaţdého uţivatele a dle rozhovorů s uţivateli i pracovnicemi si klíčoví pracovníci svoji práci plní. Kritérium 5e jsem také vyhodnotila jako částečně splněno, protoţe poskytovatel má vytvořen způsob předávání informací o individuálním plánování, který je shodně u všech klíčových pracovnic uplatňován, ale není bohuţel v ţádné metodice zaznamenán. Celkově poskytovatel NZDM ZRNKO dvě kritéria 5. standardu splňuje, dvě kritéria naplňuje pouze částečně a jedno nesplňuje. Slabé stránky procesu individuálního plánování NZDM ZRNKO: -

Papírové IP. Způsob volby osobních cílů v nich nefunguje jako dojednávání, ale pouze jako návrh uţivatele, jsou špatně hodnotitelné, aktivita pracovníků v prosazování sociálních cílů v návaznosti na nepříznivou sociální situaci je velice malá. IP nemají ţádnou provázanost s intervencemi a nepříznivou situací v ŢSK.

-

V metodice není popsán způsob předávání informací o nepříznivé ţivotní situaci uţivatelů a osobních cílech IP mezi pracovníky.

Silné stránky procesu individuálního plánování NZDM ZRNKO: -

Dobré a efektivní záznamy intervencí s uţivateli, práce s nepříznivou ţivotní situací v rámci konkrétních aktivit v klubovně.

-

Klíčové pracovnice znají nepříznivou sociální situaci svých uţivatelů, mají jejich důvěru, vědí, jak by nepříznivou situaci měly řešit a dle toho také v řešení postupují, i kdyţ ji nezaznamenávají do IP.

-

Tři ze čtyř respondentů mají celkem dobrý náhled na svoji nepříznivou situaci a jsou si vědomi, jak jim NZDM ZRNKO s ní pomáhá, co povaţuji také za vizitku dobré kontaktní práce pracovnic zařízení.

Návrhy a doporučení: 47

-

Více pracovat v papírovém IP s nepříznivou sociální situací uţivatele, např. formou „zakázky“, dle doporučení ACHO a také s moţnostmi a silnými stránkami klienta.

-

Nynější cíle IP bych doporučovala překlopit do kroků nebo aktivit vedoucích k cíli a hlavní cíl nebo zakázku formulovat ze zjištěné nepříznivé sociální situace, nebo formuláře ŢSK.

-

Průběţně více doplňovat ŢSK z intervencí, o coţ se jiţ pracovnice snaţí.

-

Pracovník by měl vyslechnout cíle zvolené uţivatelem, ale korigovat jej a aktivně mu nabízet cíle vedoucí k zakázce a dojednávat je s ním. Můţe popsat i co uţivatel například odmítl.

-

Popsat v IP i moţná rizika nebo ohroţení pro uţivatele.

48

Závěr Cílem mé absolventské práce bylo zhodnotit proces individuálního plánování v NZDM ZRNKO Charity Vsetín s uţivateli se zaměřením na uţivatele ve věku 6 aţ 14 let a romské uţivatele. Tohoto cíle jsem dosáhla zodpovězením dvou výzkumných otázek. K cíli vedly rozhovory se sedmi respondenty z řad uţivatelů a jejich klíčových pracovníků, studium dokumentace respondentů a metodik zařízení. Z pohledu řešení nepříznivé sociální situace uţivatelů proces individuálního plánování tuto situaci řeší formou cílených intervencí, ale nemá řešení popsané v papírových IP formulářích, které obsahují úplně jiné cíle zaměřené spíše na volnočasové aktivity. Kdyţ proces individuálního plánování hodnotím z optiky kritérií k 5. standartu kvality sociálních sluţeb, zařízení je ve dvou z pěti kritérií naplňuje, ve dvou naplňuje pouze částečně a v jednom nesplňuje. Tedy NZDM ZRNKO kritéria 5. standardu splňuje pouze formálně, prakticky spíše nesplňuje. Z výše zmíněného dle mého názoru vyplývá, ţe proces individuálního plánování v NZDM je formálně nastaven a v praxi je i celkem uţitečně realizován, ale bez cíleného efektu pro uţivatele, kterým by mělo být řešení jejich nepříznivé sociální situace. Prakticky NZDM ZRNKO potřebuje více propojit IP formuláře s nepříznivou sociální situací uţivatelů, k čemu se i pracovní tým plánuje posunout. Moţnosti tohoto posunu částečně rozvíjejí moje návrhy na zjišťování a práci s nepříznivou sociální situací, silnými stránkami a také riziky pro uţivatele v IP. Dále ze srovnání obou přístupů hodnocení ve výzkumných otázkách vyplývá, ţe kritéria 5. standartu kvality nepříznivou sociální situaci uţivatele a její řešení explicitně, tedy přímo, nekontrolují, coţ je vzhledem k jejímu zanesení v Zákonu o sociálních sluţbách moţná nevýhoda. Pouze v kritériu 5b, v rámci nesprávně stanovených osobních cílů a moţností klienta, jsem viděla částečný prostor se k ní vyjádřit. Proto je dle mého názoru dobré tyto dva způsoby hodnocení kombinovat, jak to ostatně v postupnosti od rozhovorů s respondenty po studium metodik dle kritérií, inspekce také dělají. Závěrem také zmíním souvislost tématu se sociální prací. Kontrola kvality sociálních sluţeb je důleţitou motivací a inspirací k zlepšování sluţeb a já jsem ráda, ţe jsem ji za ochoty NZDM ZRNKO mohla vyzkoušet. Společné rozhovory s uţivateli i pracovníky na téma individuálního plánování byla pro mne a doufám i pro ně a sluţbu přínosem a proto jsem i práci na toto téma psala. Chtěla jsem poskytnout NZDM ZRNKO náhled zvenku a podporu na nelehké, ale nevyhnutné cestě růstu sluţby samotné i jejich uţivatelů.

49

Bibliografický seznam Monografie BALABÁNOVÁ H. 2003, Neznámí Romové. Ostrava: Pracovní materiál. ČERMÁKOVÁ K., JOHNOVÁ M. 2002, Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe – Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV. ISBN 80-86552-45-4 MIOVSKÝ M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada publishing, a.s. ŠVAŘÍČEK R., ŠEĎOVÁ K. a kol. 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Editované monografie a sborníky Matoušek O., Pazlarová H. 2008. „Individuální plánování sluţeb u ohroţených dětí.“ In: Šafratová I. (eds) Individuální plánování služeb u ohrožených děti a mladistvých s důrazem na děti odcházející z ústavní výchovy. Praha: Občanské sdruţení Člověk hledá člověka. s. 10-19. ISBN 978-80-254-2756-9 Bicková L., Hrdinová D. 2011. „Standardy kvality a jejich provázanost s individuálním plánováním“ In: Horecký J. (eds.). Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách. Praha: APSS ČR Rudi a.s. s. 55-69. ISBN 978-80-904668-1-4 Froulíková M., Černá I. 2011. „Specifika individuálního plánování v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládeţ“. In: Horecký J. (eds.). Individuální plánování a role klíčového pracovníka v sociálních službách. Praha: APSS ČR Rudi a.s. s. 177-186. ISBN 978-80-904668-1-4 Kašlíková T., Sýkorová J., Čermáková K.(eds.).2008 Metodika MPSV pro povádění inspekcí poskytování sociálních služeb, Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, EuroProfis s.r.o. Klíma P. 2004. „Pedagogika mimo zdi institucí.“ In: Jedlička R., Koťa J. (eds.) Děti a mládež v obtížných životních situacích, nové pohledy na problematiku životní krize, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Praha: THEMIS. s. 355-402. ISBN 80-7312-038-0 Kotoučová A., Tomášková M., Urbanová H. 2008. „Vodítka k hodnocení standartu číslo 5.“ In: Kašlíková T., Sýkorová J., Čermáková K.(eds.). Metodika MPSV pro povádění inspekcí poskytování sociálních služeb, Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, EuroProfis s.r.o. s. 139-141. 50

Maceček R. 2008. „Proces individuálního plánování průběhu poskytování sociálních sluţeb.“ In: Janoušková K., Nedělníková D. (eds.). Typická dilemata v terénní sociální práci pro terénní pracovníky, Profesní dovednosti terénních pracovníků - sborník studijních textů pro terénní pracovníky. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. s. 457-464. ISBN 978-80-7368-503-4 Navrátil P., Musil L. 2000. „Sociální práce s příslušníky menšinových skupin.“ In: Sborník prací fakulty sociálních studií Brněnské univerzity SOCIÁLNÍ STUDIA 5,2000 Brno: Fakulta sociálních studií. s. 105-141 Pracovní skupina pro dodefinování NZDM - Pracovní orgán ČESKÉ ASOCIACE STREETWORK, O.S. sdruţující nízkoprahové sociální sluţby (ČAS). 2008. Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM). Praha: Česká asociace streetwork, o.s. Diplomové práce HERZOG A. Individuální plánování v nízkoprahových službách – diplomová práce. Praha: Praţská vysoká škola psychosociálních studií, 2013. Zákony Zákon č. 89/2012 Sb. [Občanský zákoník]. Zákon č. 108/2006 Sb. [Zákon o sociálních sluţbách]. Zákon č. 359/1999 Sb. [Zákon o sociálně právní ochraně dětí]. Vyhláška č. 505/2006 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách Jiné zdroje Bednář M. 2016. „Úvod do individuálního plánování v sociálních službách“ Seminář pro zaměstnance Domova Moravec, 4. 2. 2016, soukromý archiv autora Metodiky Nízkoprahového zařízení pro děti a mládeţ ZRNKO Charita Vsetín: NZDM I/01 POSLÁNÍ NÍZKOPRAHOVÉHO ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ – 10. 3. 2014 NZDM I/02 CÍLOVÉ SKUPINY PRO NÍZKOPRAHOVÉ ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ – 10. 3. 2014 NZDM I/03 CÍLE NÍZKOPRAHOVÉHO ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ PRO ROK 2015 – 13. 3. 2015 NZDM I/04 ZÁSADY SLUŽBY NÍZKOPRAHOVÉHO ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ - 10. 3. 2014 51

NZDM I/18 ZÁKLADNÍ ČINNOSTI NZDM ZRNKO – 27. 3. 2014 NZDM V/01 INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ SLUŽBY – 9. 10. 2015 NZDM V/01 – 1 INDIVIDUÁLNÍ PLÁN NZDM – 9. 10. 2015 NZDM IV/02 KLÍČOVÝ PRACOVNÍK – 9. 7. 2014

52

Anotace Moje absolventská práce se věnuje hodnocení individuálního plánování s uţivateli v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládeţ (NZDM) na příkladu konkrétní sluţby NZDM ZRNKO Charity Vsetín. Jejím cílem je zhodnotit proces individuálního plánování v tomto zařízení se zaměřením na romské uţivatele ve věku 6 aţ 14 let prostřednictvím empirického kvalitativního výzkumu. Nejdříve zodpovězením otázky, jestli individuální plánování v NZDM ZRNKO pomáhá řešit nepříznivou sociální situaci svých uţivatelů. A poté hodnocením naplňování kritérií 5. standardu kvality sociálních sluţeb. Teoretická část se zabývá specifikami sociální sluţby NZDM a představuje úvod do individuálního plánování v sociálních sluţbách se zaměřením na tuto cílovou skupinu uţivatelů. V závěru je představeno skrze své poslání, cíle, cílovou skupinu, základní činnosti a zásady práce NZDM ZRNKO, ve kterém jsem realizovala empirickou část výzkumu. V empirické části popisuji zvolenou metodiku kvalitativního výzkumu a interpretuji svá získaná data z rozhovorů s respondenty z řad uţivatelů sluţby i s jejich klíčovými pracovníky. V závěru práce popisuji, k jakým silným a slabým stránkám v procesu individuálního plánování jsem u tohoto zařízení dospěla. Navrhuji doporučení a shrnuji přínos práce.

53

Abstract This graduate thesis deals with the evaluation of individual planning with clients of lowthreshold services for young people, on the example of the NZDM ZRNKO service operated by Caritas Vsetín. The main objective is to evaluate the process of individual planning in this social service focused on Roma clients in the age of 6 to 14 years, by means of empirical qualitative research methods. First by answering the question whether individual planning in the NZDM ZRNKO is helping their clients to solve their unfavourable social situation, followed the measure of fulfilling criteria of the fifth standard of quality control criteria in social services is used for the evaluation. The theoretical part presents the specifics of the NZDM social service and introduces the concept of individual planning in social services with the focus on the particular target group. At the end of the theoretical part, the NZDM ZRNKO service, where the research was conducted, is introduced. In the empirical part, the methodology of qualitative research is delineated and the data collected through interviews with respondents from the ranks of service users and their key workers are analysed. In the final part, the identified strengths and weaknesses of this social services individual planning process are described, recommendations proposed and the practical impact of the thesis summarized.

54

Přílohy Příloha č. 1 – Okruhy otázek k polostrukturovanému rozhovoru s uživateli NZDM ZRNKO OKRUHY: A. Jak jsi spokojen s klubovnou NZDM ZRNKO? 1. Co tě tady nejvíce baví, pomáhá ti? 2. Proč a jak ses do klubovny poprvé dostal? 3. Vědí o tom rodiče? Líbí se jim to? 4. Podpořil tě v tom někdo? 5. Jak se teď máš? 6. Máš nějaký problém? Něco není tak, jak bys chtěl? B. Rodina 1

Jak vypadá tvůj běţný den?

2

Vadí ti něco u vás doma?

3

Jak vycházíš s rodiči? Jak si rozumíte se sourozenci?

4

S kým si doma nejlépe rozumíš? C. Volný čas

5

Co tě baví?

6

Co děláš nejčastěji ve volném čase?

7

Docházíš ještě někam na krouţek? D. Vztahy

8

Máš ve škole kamarády? Máš kamarády v klubovně?

9

S kým jsi nejčastěji?

10 Na koho se můţeš ve svém okolí nejvíce spolehnout? 11 Co ty a holky/kluci? E. Škola 12 Co ti jde ve škole nejlíp? Co ne? 13 Vadí ti něco u vás ve škole? 55

14 Rozumíš si s některým učitelem? 15 Stalo se ti, ţe jsi do školy někdy nešel? Proč? F. IP 16 Změnilo se něco u tebe od té doby, co do klubovny docházíš? 17 V čem ti pracovnice například pomohli? 18 Jak často si s tebou někdo z pracovníků povídá o tom, co tě trápí? 19 O čem si s pracovnicemi nejčastěji povídáš? 20 Kdy naposled?

56

Příloha č. 2 – NZDM V/01 INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ SLUŽBY Vnitřní

směrnice

NZDM NZDM – V / 01

Charity Vsetín číslo:

Název směrnice:

INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ SLUŽBY

Vypracoval:

Podpis:

Kolektiv pracovníků NZDM

Mgr. Veronika Zimková

Schválil:

Dne:

Věra Dulavová - ředitelka

9. 10. 2015

Podpis:

Cíle individuálního plánování: Poznat lépe současnou sociální situaci uţivatele. Podpořit uţivatele v naplňování jeho potřeb a cílů a rozvíjet jeho potenciál směřující ke změně nebo stabilizaci. Podpořit sociální začlenění uţivatele. Individuální plánování začíná od okamţiku, kdy zájemce přijde do NZDM a ukáţe se, ţe spadá do cílové skupiny. Kontaktní pracovník zjistí jeho prvotní očekávání, které zapíše na List prvokontaktu. Ve stanovené době proběhne sepsání záznamu o ústní smlouvě, kdy si uţivatel vybere klíčového pracovníka (nebo mu je určen) a utvrdí se, co chce ve sluţbě vyuţít. Klíčový pracovník začíná od této chvíle s uţivatelem cíleně pracovat. Pokud uţivatel navštěvuje NZDM pravidelně, je povinností klíčového pracovníka vytvořit do půl roku individuální plán uţivatele. Kompetentní pracovníci k vytváření a hodnocení individuálních plánů: Kompetentnost pracovníků je dána náplní práce, ve které je uvedeno, ţe daný pracovník můţe vykonávat roli klíčového pracovníka (dále jen KP). Jedná se o tyto pracovní pozice:  Kontaktní pracovník  Aktivizační pracovník  Sociální pracovník Individuální plán (dále jen IP) vytváří a hodnotí KP spolu s uţivatelem. Obecné zásady: IP je sestaven nejpozději do 6 měsíců od uzavření ústní smlouvy. V případě, ţe se daný KP s uţivatelem míjí, je dána zástupnost jednotlivých pracovníků. 57

Jestliţe jde o dlouhodobý jev, můţe být uţivateli navrhnuta změna KP. Vytvořené IP jsou uloţeny ve sloţce Aktuální individuální plány v uzamykatelné skříni, ke které mají přístup všichni pracovníci NZDM. Sloţku Aktuální individuální plány pracovníci nevynášejí mimo kancelář, ani ji nezpřístupňují ostatním uţivatelům. Role jednotlivých pracovníků v procesu individuálního plánování uživatele: Vedoucí pracovník: Zakládá uzavřené IP do Složek jednotlivých uživatelů do uzamykatelné skříně v kanceláři, ke které má přístup jenom vedoucí sluţby, případně jeho zástupce. Kontroluje včasné vytvoření a vyhodnocení IP. Klíčový pracovník: Vyţádá si k nahlédnutí smlouvu, aby byl seznámen s oblastmi spolupráce (rozsahem sluţby) a prvotním cílem. Před sepsáním IP KP s uţivatelem plánuje, poznává uţivatele a jeho potřeby, sociální situaci, chování, reakce. Je povinen nejpozději do 6 měsíců společně s uţivatelem vytvořit IP. Při vytváření IP jedná s uţivatelem pokud moţno o samotě, přistupuje k němu vţdy individuálně, zohledňuje jeho schopnosti a moţnosti. Při sestavování IP vychází ze sociální anamnézy uţivatele, ze záznamu v osobní sloţce v PC. Nabízí mu svoje postřehy a návrhy cílů spolupráce ke zlepšení jeho nepříznivé sociální situace. Dává uţivateli moţnost vyjádřit se a na základě toho určí cíl/e spolupráce. Společně s uţivatelem také stanoví konkrétní kroky, které povedou k dosaţení cílů spolupráce. Aktuální individuální plán bez odkladu zaloţí do sloţky Aktuální individuální plány. Průběţně podporuje uţivatele v naplňování stanoveného cíle, nabízí mu aktivity a činnosti vedoucí k dosaţení jeho cílů, poskytuje mu zpětnou vazbu na jeho chování. Sleduje aktuálnost IP a případně průběţně doplňuje nově vyplynulé cíle. Je povinen provést s uţivatelem zhodnocení IP nejpozději do 6 měsíců od jeho sepsání. Zhodnocený IP předá vedoucímu pracovníkovi. Datum sepsání prvního IP zapíše do tabulky Evidence zájemců o službu. Do sloţky uţivatele v PC zaznamená, ţe došlo k sestavení/zhodnocení IP. V případě zhodnocení IP zaloţí v PC nový dokument (např. IP II). Pověřený sociální pracovník: Sleduje termíny zhodnocení u jednotlivých uţivatelů a upozorní KP na blíţící se zhodnocení IP. Obsah Individuálního plánu: Jméno/přezdívka (uţivatel má moţnost si změnit stávající přezdívku 2x/rok). Klíčový pracovník (uţivatel můţe poţádat o změnu KP). Datum sepsání IP. Cíle spolupráce – uţivatel si stanoví, čeho chce vyuţíváním sociální sluţby NZDM dosáhnout. Kroky k dosažení cílů - KP se dohodne s uţivatelem na konkrétním průběhu sluţby, stanoví kroky, které budou směřovat k naplnění jeho cíle/ů (např. zpětná vazba od pracovníka na chování uţivatele, cílené rozhovory s pracovníkem, pomoc s domácími úkoly…). 58

Termín zhodnocení - KP stanoví nejzazší měsíc termínu zhodnocení (do 6 měsíců od jeho sepsání), případně dle posouzení pracovníka dříve. Zhodnocení individuálního plánu uţivatelem a pracovníkem. Datum zhodnocení – kdy k zhodnocení došlo. Podpis uživatele – nepovinný údaj. Podpis pracovníka - podpis KP (v případě zástupu zastupující pracovník). Postup pro zhodnocení IP: Příprava na zhodnocení IP: KP doplní sociální anamnézu uţivatele. Pověřený sociální pracovník na začátku daného měsíce, kdy má zhodnocení proběhnout, připraví v tištěné podobě pro klíčového pracovníka zkontrolované záznamy uţivatele z PC. KP si podklady prostuduje a na zhodnocení se řádně připraví (v čem se uţivatel posunul, zda se podařilo cíl naplnit; kde má uţivatel slabá místa, na kterých můţeme dále společně pracovat atd.). Udělá si písemnou přípravu. Průběh zhodnocení IP: KP si společně s uţivatelem přečte stanovený cíl spolupráce. Pracovník podněcuje uţivatele k zhodnocení naplnění cílů, a zda mu byla poskytovaná sluţba přínosem. Poskytne mu své zhodnocení a postřehy a vede cílený rozhovor, ze kterého vychází písemné zhodnocení. Písemné zhodnocení zapíše pracovník do formuláře IP (zadní strana). Pracovník společně s uţivatelem zhodnotí a doplní sociální anamnézu. Výstup ze zhodnocení IP je podkladem pro vytvoření nového IP. Vedoucí je povinen po zkontrolování všech zápisů v PC dotisknout záznamy do data zhodnocení IP, který následně uloţí do Složky uživatele do uzamykatelné skříně v kanceláři. PŘÍLOHY: Individuální plán NZDM – V / 01 - 1 Cíle k IP – podklad pro pracovníky NZDM – V/ 03 – 1 Přehled klíčových pracovníků NZDM – IV / 02-1 Evidence zájemců o sluţbu NZDM – III / 01 - 2 SOUVISEJÍCÍ MATERIÁLY: Klíčový pracovník NZDM – IV / 02 Sociální anamnéza NZDM - III / 01 - 6

59

Vnitřní

směrnice

NZDM NZDM – V / 01

Charity Vsetín číslo:

Název směrnice:

INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ SLUŽBY

Vypracoval:

Podpis:

Kolektiv pracovníků NZDM

Mgr. Veronika Zimková

Schválil:

Dne:

Věra Dulavová - ředitelka

9. 10. 2015

Podpis:

Cíle individuálního plánování: Poznat lépe současnou sociální situaci uţivatele. Podpořit uţivatele v naplňování jeho potřeb a cílů a rozvíjet jeho potenciál směřující ke změně nebo stabilizaci. Podpořit sociální začlenění uţivatele. Individuální plánování začíná od okamţiku, kdy zájemce přijde do NZDM a ukáţe se, ţe spadá do cílové skupiny. Kontaktní pracovník zjistí jeho prvotní očekávání, které zapíše na List prvokontaktu. Ve stanovené době proběhne sepsání záznamu o ústní smlouvě, kdy si uţivatel vybere klíčového pracovníka (nebo mu je určen) a utvrdí se, co chce ve sluţbě vyuţít. Klíčový pracovník začíná od této chvíle s uţivatelem cíleně pracovat. Pokud uţivatel navštěvuje NZDM pravidelně, je povinností klíčového pracovníka vytvořit do půl roku individuální plán uţivatele. Kompetentní pracovníci k vytváření a hodnocení individuálních plánů: Kompetentnost pracovníků je dána náplní práce, ve které je uvedeno, ţe daný pracovník můţe vykonávat roli klíčového pracovníka (dále jen KP). Jedná se o tyto pracovní pozice:  Kontaktní pracovník  Aktivizační pracovník  Sociální pracovník Individuální plán (dále jen IP) vytváří a hodnotí KP spolu s uţivatelem. Obecné zásady: IP je sestaven nejpozději do 6 měsíců od uzavření ústní smlouvy. V případě, ţe se daný KP s uţivatelem míjí, je dána zástupnost jednotlivých pracovníků. Jestliţe jde o dlouhodobý jev, můţe být uţivateli navrhnuta změna KP. 60

Vytvořené IP jsou uloţeny ve sloţce Aktuální individuální plány v uzamykatelné skříni, ke které mají přístup všichni pracovníci NZDM. Sloţku Aktuální individuální plány pracovníci nevynášejí mimo kancelář, ani ji nezpřístupňují ostatním uţivatelům. Role jednotlivých pracovníků v procesu individuálního plánování uživatele: Vedoucí pracovník: Zakládá uzavřené IP do Složek jednotlivých uživatelů do uzamykatelné skříně v kanceláři, ke které má přístup jenom vedoucí sluţby, případně jeho zástupce. Kontroluje včasné vytvoření a vyhodnocení IP. Klíčový pracovník: Vyţádá si k nahlédnutí smlouvu, aby byl seznámen s oblastmi spolupráce (rozsahem sluţby) a prvotním cílem. Před sepsáním IP KP s uţivatelem plánuje, poznává uţivatele a jeho potřeby, sociální situaci, chování, reakce. Je povinen nejpozději do 6 měsíců společně s uţivatelem vytvořit IP. Při vytváření IP jedná s uţivatelem pokud moţno o samotě, přistupuje k němu vţdy individuálně, zohledňuje jeho schopnosti a moţnosti. Při sestavování IP vychází ze sociální anamnézy uţivatele, ze záznamu v osobní sloţce v PC. Nabízí mu svoje postřehy a návrhy cílů spolupráce ke zlepšení jeho nepříznivé sociální situace. Dává uţivateli moţnost vyjádřit se a na základě toho určí cíl/e spolupráce. Společně s uţivatelem také stanoví konkrétní kroky, které povedou k dosaţení cílů spolupráce. Aktuální individuální plán bez odkladu zaloţí do sloţky Aktuální individuální plány. Průběţně podporuje uţivatele v naplňování stanoveného cíle, nabízí mu aktivity a činnosti vedoucí k dosaţení jeho cílů, poskytuje mu zpětnou vazbu na jeho chování. Sleduje aktuálnost IP a případně průběţně doplňuje nově vyplynulé cíle. Je povinen provést s uţivatelem zhodnocení IP nejpozději do 6 měsíců od jeho sepsání. Zhodnocený IP předá vedoucímu pracovníkovi. Datum sepsání prvního IP zapíše do tabulky Evidence zájemců o službu. Do sloţky uţivatele v PC zaznamená, ţe došlo k sestavení/zhodnocení IP. V případě zhodnocení IP zaloţí v PC nový dokument (např. IP II). Pověřený sociální pracovník: Sleduje termíny zhodnocení u jednotlivých uţivatelů a upozorní KP na blíţící se zhodnocení IP. Obsah Individuálního plánu: Jméno/přezdívka (uţivatel má moţnost si změnit stávající přezdívku 2x/rok). Klíčový pracovník (uţivatel můţe poţádat o změnu KP). Datum sepsání IP. Cíle spolupráce – uţivatel si stanoví, čeho chce vyuţíváním sociální sluţby NZDM dosáhnout. Kroky k dosažení cílů - KP se dohodne s uţivatelem na konkrétním průběhu sluţby, stanoví kroky, které budou směřovat k naplnění jeho cíle/ů (např. zpětná vazba od pracovníka na chování uţivatele, cílené rozhovory s pracovníkem, pomoc s domácími 61

úkoly…). Termín zhodnocení - KP stanoví nejzazší měsíc termínu zhodnocení (do 6 měsíců od jeho sepsání), případně dle posouzení pracovníka dříve. Zhodnocení individuálního plánu uţivatelem a pracovníkem. Datum zhodnocení – kdy k zhodnocení došlo. Podpis uživatele – nepovinný údaj. Podpis pracovníka - podpis KP (v případě zástupu zastupující pracovník). Postup pro zhodnocení IP: Příprava na zhodnocení IP: KP doplní sociální anamnézu uţivatele. Pověřený sociální pracovník na začátku daného měsíce, kdy má zhodnocení proběhnout, připraví v tištěné podobě pro klíčového pracovníka zkontrolované záznamy uţivatele z PC. KP si podklady prostuduje a na zhodnocení se řádně připraví (v čem se uţivatel posunul, zda se podařilo cíl naplnit; kde má uţivatel slabá místa, na kterých můţeme dále společně pracovat atd.). Udělá si písemnou přípravu. Průběh zhodnocení IP: KP si společně s uţivatelem přečte stanovený cíl spolupráce. Pracovník podněcuje uţivatele k zhodnocení naplnění cílů, a zda mu byla poskytovaná sluţba přínosem. Poskytne mu své zhodnocení a postřehy a vede cílený rozhovor, ze kterého vychází písemné zhodnocení. Písemné zhodnocení zapíše pracovník do formuláře IP (zadní strana). Pracovník společně s uţivatelem zhodnotí a doplní sociální anamnézu. Výstup ze zhodnocení IP je podkladem pro vytvoření nového IP. Vedoucí je povinen po zkontrolování všech zápisů v PC dotisknout záznamy do data zhodnocení IP, který následně uloţí do Složky uživatele do uzamykatelné skříně v kanceláři. PŘÍLOHY: Individuální plán NZDM – V / 01 - 1 Cíle k IP – podklad pro pracovníky NZDM – V/ 03 – 1 Přehled klíčových pracovníků NZDM – IV / 02-1 Evidence zájemců o sluţbu NZDM – III / 01 - 2 SOUVISEJÍCÍ MATERIÁLY: Klíčový pracovník NZDM – IV / 02 Sociální anamnéza NZDM - III / 01 - 6

62

Příloha č. 3 – NZDM V/01 – 1 INDIVIDUÁLNÍ PLÁN NZDM

INDIVIDUÁLNÍ PLÁN UŽIVATELE NÍZKOPRAHOVÉHO ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ JMÉNO, PŘEZDÍVKA: ................................................................................................... KLÍČOVÝ PRACOVNÍK: ................................................................................................... DATUM SEPSÁNÍ: .................................................................................................... CÍLE SPOLUPRÁCE

KROKY K DOSAŽENÍ CÍLŮ

63

POZNÁMKY

TERMÍN ZHODNOCENÍ: PODPIS UŽIVATELE (nepovinný údaj): PODPIS PRACOVNÍKA: ZHODNOCENÍ INDIVIDUÁLNÍHO PLÁNU UŽIVATELEM A PRACOVNÍKEM

64

DATUM VYHODNOCENÍ: _____________________

PODPIS UŽIVATELE (nepovinný údaj):………………………………………………………………..….

PODPIS PRACOVNÍKA:………………………………………………………………………….

………..

65

Příloha č. 4 - NZDM IV/02 KLÍČOVÝ PRACOVNÍK Vnitřní směrnice NZDM Charity NZDM – IV / 02 Vsetín číslo: Název směrnice:

KLÍČOVÝ PRACOVNÍK

Vypracoval:

Podpis:

Kolektiv pracovníků NZDM

Mgr. Veronika Zimková

Schválil:

Dne:

Věra Dulavová - ředitelka

9. 7. 2014

Podpis:

Definice pojmu: Klíčovým pracovníkem (dále jen KP) se rozumí pracovník, který je zpravidla uţivateli nejblíţe; ke kterému má uţivatel důvěru. KP vede individuální plánování uţivatele a koordinuje poskytování sociální sluţby uţivateli. Podporuje uţivatele v jeho samostatném myšlení, rozhodování a uplatňování jeho vlastní vůle. Kvalifikační předpoklady pro KP:

 pracovník musí splňovat kvalifikační předpoklady pro výkon své práce dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách  komunikační schopnosti – umět vést rozhovor s uţivatelem, dokázat rozpoznat konkrétní potřeby uţivatele a vyjednat cíle spolupráce, postupy a časový harmonogram, také vhodnou formou odmítnout neoprávněné poţadavky uţivatele (nevykonává za uţivatele to, co je schopen zvládnout sám). Povinnosti KP vůči uživateli:

    

iniciativně si všímá zájmů, potřeb a přání i stíţností jednotlivých uţivatelů sluţby zodpovídá za vytvoření, doplňování a vyhodnocení individuálního plánu (IP) uţivatele průběţně monitoruje naplňování cílů v IP a spolupracuje s uţivatelem na jejich dosaţení v dohodnutých intervalech hodnotí IP uţivatele (nejméně 2x ročně) zabezpečuje realizaci individuálního plánu ve spolupráci se sociálním pracovníkem nebo vedoucím sluţby  doplňuje a hodnotí sociální anamnézu uţivatele (nejméně 2x ročně při revizi IP)  pozice KP je uvedena v náplni práce pracovníka  KP si můţe uţivatel zvolit sám, popřípadě mu ho doporučí sociální pracovník. Počet uživatelů na KP: 66

 na jednoho KP jsme stanovili maximálně 30 uţivatelů (vycházíme z praxe)  v případě zkráceného úvazku se poměrně počet uţivatelů krátí (úv. 1 = 30 uţivatelů, úv. 0,5 = 15 uţivatelů, úv. 0,25 = 8 uţivatelů). Změna KP:

 Uţivatel můţe poţádat o změnu KP, pokud mu pracovník nevyhovuje.

Změna klíčového pracovníka:

 Uţivatel oznámí některému z pracovníků, ţe chce změnit svého KP, ten jej odkáţe na vedoucího    

pracovníka, který změnu řeší. Je-li to moţné, bude uţivateli KP změněn. Také při revizi IP můţe být navrhnuta změna KP uţivatelem, nebo pracovníkem, která se v co nejbliţší době řeší s vedoucím. O změně KP jsou seznámeni pracovníci prostřednictvím Přehledu klíčových pracovníků. Nově vybraný KP je o této změně neprodleně informován vedoucím. Uţivatel můţe o další změnu KP zaţádat nejdříve 1 měsíc po poslední provedené změně.

Zástupnost pracovníků:

 Zástupnost je stanovena v náplni práce. Systém sdělení informací mezi pracovníky týkající se poskytování služeb pro jednotlivé uživatele:

 KP upozorňuje své spolupracovníky na změny a potřeby uţivatele a naopak také získává od spolupracovníků podněty důleţité pro kvalitní plánování sluţby uţivateli.

 Pracovníci si předávají obvykle před zahájením provozní doby informace z předešlého dne.  Součástí kaţdé porady je aktuální informace z provozu a o uţivatelích.  Pracovníci vedou o uţivatelích písemné záznamy (viz osobní sloţka uţivatele v PC), které jsou přístupné všem pracovníkům NZDM.  KP si před zhodnocením IP nastuduje dokumentaci uţivatele za poslední období. Pokud vyplyne potřeba podpory nezávislého odborníka, tato podpora je zajištěna formou:

 supervize (součástí je konzultace k danému problému a dohodnutí jednotného postupu pracovníků)  konzultací např. s výchovným poradcem, odborníkem PPP, pracovníkem OSPOD atd. (anonymní kazuistika můţe být konzultována bez souhlasu uţivatele, kazuistika s uvedením identifikačních údajů je konzultována se souhlasem uţivatele)

PŘÍLOHY: 67

 Přehled klíčových pracovníků NZDM – IV / 02 - 1 SOUVISEJÍCÍ MATERIÁLY:  Postup pro vedení dokumentace NZDM - VI / 01  Individuální plánování NZDM - V / 01

68