CARITAS VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNÍ OLOMOUC

CARITAS – VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA SOCIÁLNÍ OLOMOUC

Absolventská práce

Sociální rizika seniorů v Arménii Téma práce: Sociální rizika seniorů v Arménii

Bc. Vendula Kösslerová Vedoucí práce: Mgr. Ing. Květoslava Princová, Ph.D.

Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité zdroje uvedla v seznamu literatury.

V Olomouci dne 28. dubna 2012

............................................

Ráda bych poděkovala Mgr. Ing. Květoslavě Princové, Ph.D. za vedení této absolventské práce. Rovněţ bych ráda poděkovala všem zaměstnancům Caritas Armenia, kteří mě provázeli během mé zahraniční praxe na jaře 2012, zejména pak paní Floře Sargsyan. Velký dík patří respondentce Tanganush Pogosyan. Děkuji mé milované rodině a všem blízkým, kteří mě při psaní práce podporovali.

OBSAH

OBSAH ....................................................................................................................................... 4 ÚVOD ......................................................................................................................................... 5 1. TEORETICKÉ VYMEZENÍ POJMŮ .................................................................................... 7 1.1 Stáří z holistického pohledu .............................................................................................. 7 1.2 Sociální rizika.................................................................................................................... 8 1.3 Sociální zabezpečení ......................................................................................................... 9 2. SOCIÁLNÍ RIZIKA V ARMÉNSKÉM KONTEXTU ........................................................ 11 2.1 Historické a filozofické základy současné sociální politiky v Arménii .......................... 11 2.2 Systém sociálního zabezpečení v Arménii ...................................................................... 12 2.3 Specifika sociálních rizik seniorů v Arménii .................................................................. 14 Stáří.................................................................................................................................... 14 Nemoc................................................................................................................................ 15 Úraz ................................................................................................................................... 16 Invalidita ............................................................................................................................ 17 Úmrtí rodinného příslušníka .............................................................................................. 18 Migrace .............................................................................................................................. 19 3. PŘÍPADOVÁ STUDIE ........................................................................................................ 21 3.1 Sociálního fungování Tanganush Pogosyan ................................................................... 21 3.2 Popis moţností pomoci skrze existující systém sociálního zabezpečení ........................ 26 3.3 Popis moţností pomoci skrze organizaci – pouţívané metody sociální práce, reflexe teoretických přístupů, které pracovníci vyuţívají + identifikace paradigmatu ......... 27 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 31 POUŢITÁ LITERATURA ....................................................................................................... 32

ÚVOD Arménie je země, kterou zuţují velké sociální problémy. Špatná situace obyvatel je zapříčiněna mnoha faktory, které dohromady vytváří komplex problémů, jeţ se řetězí. Můţe za ně především nefungující systém sociálního zabezpečení, dlouholeté uzavření hranic s Tureckem a s Ázerbájdţánem a z toho vyplývající uzavřený trh a následná zdrcující nezaměstnanost, stále ještě neukončený konflikt s Ázerbájdţánem o území Náhorního Karabachu. Situace v regionech Shirak a Lori je značně zhoršena také faktem, ţe zde v roce 1988 proběhlo zemětřesení, které si vyţádalo několik desítek tisíc obětí a připravilo více jak půl milionu lidí o přístřeší.

Pod vlivem všech výše

uvedených faktů dochází k odlivu především mladých lidí, tj. kvalifikované síly do zahraničí. Někteří zde práci naleznou, a jsou tak schopni významnou měrou finančně podpořit ostatní rodinné příslušníky. Ti, kterým se najít zaměstnání nepovede, se často vracejí zpět ještě v horší situaci (finanční, fyzické i psychické), neţ v jaké vycestovali. Jednou z nejpočetnějších ohroţených skupin společnosti v Arménii jsou osamělí senioři. Někteří nikdy partnera neměli, mnoho z nich o něj přišlo během zemětřesení, kvůli stáří, nemoci či jiným způsobem. Někteří jsou bezdětní, některým děti odjely za hranice nebo jednoduše nemají prostředky na zabezpečení vlastní rodiny. A právě arménští senioři se stanou ústředním tématem této absolventské práce. Poznávacím cíle práce bude popsat sociální rizika ohroţující seniory v Arménii. Budeme vycházet ze sociálních rizik, jak je definuje Krebs (2011), pokusíme se je srovnat se sociálními riziky, která se týkají seniorů v Arménii. Aplikačním cílem bude ucelený přehled sociálních rizik, který by mohl slouţit některé z neziskových organizací zaměřujících se na sociální práci se seniory v Arménii. Za symbolický cíl si tato práce klade poukázat na nefunkčnost některých aspektů sociálního zabezpečení v Arménii. V teoretické části se vymezíme základní pojmy, kterými budou stáří, sociální rizika a sociální zabezpečení. Jednotlivá sociální rizika následně ukotvíme do kontextu arménského systému sociální zabezpečení, ale také do kontextu místní společnosti. V praktické části se pokusíme výše zmíněné doloţit na případové studii, která byla porvedena v dubnu 2012 s klientkou Caritas Armenia Tanganush Pogosyan.

5

Při psaní práce budeme postupovat metodou analýzy dostupných zdrojů, tj. literatury, webových stránek nestátních neziskových organizací. Dále budeme zpracovávat rozhovory, které byly pořízeny v rozmezí do února do května roku 2012 v rámci školní praxe v Caritas Armenia. Důleţitými prameny informací budou rovněţ propagační materiály a výroční zprávy zmíněné organizace. Praktickou částí bude výzkum uskutečněný s klientkou Caritas Armenia, na základě něhoţ uveřejníme případovou studii.

6

1. TEORETICKÉ VYMEZENÍ POJMŮ 1.1 Stáří z holistického pohledu Stáří je z hlediska vývojové psychologie jednou z posledních fází lidského ţivota. Světová zdravotnická organizace (in Říčan, 2004, str. 332) rozděluje etapy druhé poloviny lidského ţivota do čtyř kategorií. První je střední (téţ zralý) věk. Sem spadají lidé ve věku od 45 – 59 let. Druhou je rané stáří, kam lze zařadit jednotlivce od 60 – 74 let. Čtvrtou kategorií jsou lidé od 75 – 89 let věku, jedná se o pokročilý věk (sénium, vlastní stáří). Poslední kategorií je tzv. dlouhověkost, kam spadají lidé starší 89 let věku. Toto rozdělení je pouze orientační, neboť stárnutí je individuální proces. Matoušek (2008, str. 214) v souvislosti se stářím hovoří o změně schopností. Dodává, ţe dochází k proměně psychického i fyzického stavu jedince. Tělesná involuce se zrychluje přibliţně po šedesátém roku věku. V této fázi je stále obtíţnější odlišit, které procesy jsou následky věku a které jsou zapříčiněny nemocí. Organismus je často tzv. unaven, jeho pruţnost a funkčnost značně poklesá. Jako příklady jmenujme regulaci krevního tlaku, zvýšenou tendenci k atrofiím svalů a křehnutí kostí, úbytek funkční tkáně v orgánech apod. (Říčan, 2004, str. 333) Častým jevem je téţ polymorbidita, tj. přítomnost několika nemocí najednou. Nemoci se navzájem prolínají, jedna ovlivňuje průběh druhé. Na polymorbiditu přímo navazuje polypragmazie, tedy uţívání několika různých léku současně. Senioři se z nemocí léčí déle neţ lidé niţšího věku, kaţdá, byť i banální nemoc představuje velkou zátěţ pro jejich organizmus. Nejčastějšími nemocemi vyskytujícími se u seniorů jsou insomnie, inkontinence a imobilita. (Haškovcová, 2010, str. 251) Duševní involuce je dle Říčana (2004, str. 337) důsledek kombinace stárnutí mozkové tkáně a vize zkrácených ţivotních vyhlídek. Dochází ke zpomalení duševní činnosti, neboť mozkové buňky ztrácí svou aktivitu. Rovněţ jsou staří lidé více opatrní. Neţ vykonají rozhodnutí, potřebují delší čas na promyšlení, neboť učinit rozhodnutí pro ně představuje větší stresovou zátěţ neţ pro mladého člověka. Často jsou geronti náchylní na změny. I nevelké ţivotní převraty pro ně mohou znamenat značně zátěţovou situaci. Rovněţ není výjimkou, ţe ochabuje zájem seniorů o okolí. Musejí se vyrovnávat se svou vlastní situací, s úbytkem sil, s nezájmem okolí, se zkracujícími se vyhlídkami, proto někteří upadají do melancholie, aţ depresí. Psychický stav se celkově spíše zhoršuje, kaţdý třetí geront trpí některou z psychických poruch. S přibývajícím 7

věkem se senioři cítí (a zároveň také jsou) více zranitelní, jejich citlivost vůči určitým typům podnětů vzrůstá, a tak není ojedinělé, ţe se vyskytují neurózy. Na ně se často napojují i psychosomatické obtíţe. Celkově dochází k proměnám osobnosti člověka. Mohou být zvýrazněny některé dříve úspěšně potlačované osobnostní rysy (např. podezíravost mnohdy přerůstající v paranoiu), ty dominantní mohou ustupovat do pozadí (např. hysterie). Mezi typické psychické poruchy ve stáří patří demence, Alzheimerova choroba či deprese. Staří lidé, především pak muţi, mají tendence pomýšlet, pokoušet se nebo vykonat suicidium. (Říčan, 2004, str. 337–342) Zaměříme-li se na problematiku z pohledu holistického přístupu, dospějeme k závěru, ţe se proměňují i ostatní sloţky, tedy sociální a spirituální. S přibývajícím věkem se člověku proměňuje hodnotový systém. Některé dříve důleţité hodnoty ztrácí svůj význam, jiné se naopak stávají podstatnějšími. Lidské hodnoty se vztahují k aktuálním potřebám, a tak je patrné, ţe je pro staré lidi často nejdůleţitější zdraví. (Brusová, 2010, str. 15) I sociální sloţka lidské osobnosti podléhá změnám. Říčan (2004, str. 338) uvádí, ţe u lidí v pokročilém věku dochází ke sníţení zájmu o okolí hraničící s netečností. Pokud jsou gerontovi blízcí málo tolerantní, dojde k proměně vztahů. Navíc je pro seniory se špatným zdravotním stavem těţké udrţovat intenzivní vztahy s širším okolím. Většinou dochází k omezení na rodinu a nejvíce blízké přátele. Sociální stránku zajisté ovlivňuje i fakt, ţe s přibývajícím věkem čím dál více lidé přichází o své vrstevníky, okolí jednice se zmenšuje.

1.2 Sociální rizika Krebs (2010, str. 175) definuje sociální rizika (téţ sociální události) jako „sociální příhody, které jsou právem známé a s nimiţ právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, pomocí nichţ lze předejít, zmírnit nebo překonat tíţivou situaci způsobenou takovou událostí.“ Sociální rizika vyjadřují selhání třech základních opor sociálního zabezpečení, tj. trhu práce, rodiny a sociálního státu. (Keller, nedatováno) Sociální rizika jsou závislá na čase a kontextu země. Keller (tamtéţ) upozorňuje, ţe dříve se rizika odvíjela od toho, jestli jedinec, popř. ţivitel rodiny sehnal či nesehnal zaměstnání. Pokud ano, byla rodina před sociálními riziky chráněna, neboť byla zapojena do pojistného systému státu. V současné době, kdy se stav na trhu práce

8

(ale i ostatní dva elementy) značně proměnil, lidé často nejsou schopni dosáhnout toho, aby zapadli do systému pojištění.1 Hlavními riziky jsou nemoc, úraz, těhotenství, invalidita, stáří, narození dítěte, smrt rodinného příslušníka aj. (Krebs, 2010, str. 175)

1.3 Sociální zabezpečení Systém sociálního zabezpečení představuje součást sociální politiky a zároveň prostředek k uskutečňování jejich úkolů a cílů. Rovněţ ho lze nahlíţet „jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichţ prostřednictvím lze předcházet sociálním událostem občanů a zmírňovat a odstraňovat jejich následky.“ (Krebs, 2010, str. 175) Existuje mnoho přístupů, jakými vnímat pojem sociální zabezpečení. Jedním z pohledů můţe být jeho vnímání jakoţto systému náhradních zdrojů, které zabezpečují relativní stabilitu. Snaţí se jedincům a rodinám poskytnou alespoň minimální samostatnost či stabilitu. Vyuţívá při tom tři základní formy –sociální příjmy, sociální sluţby a sociální azyly. (tamtéţ, 176n) V České republice se systém sociálního zabezpečení skládá ze tří pilířů. Jednotlivé systémy se od sebe odlišují tím, na jakou sociální událost reagují, jak jsou financovány a jak jsou jednotlivé pilíře organizačně zajištěny. Sociální pojištění se zaměřuje na situace, na které se člověk můţe předem připravit. Systematicky si tedy odkládá peníze, jeţ bude moc pouţít, aţ tato situace nastane. Jedná se o důchodové a nemocenské pojištění. Jde o vhodnou formu pro zajištění potřeb v případě ztráty příjmu v případě mateřství, ošetřování člena rodiny, nemoci, invalidity, stáří a ztráty ţivitele. (tamtéţ, 178) Státní sociální podpora podporuje zejména situace, ve kterých se ocitají rodiny s dětmi. „Jedná se např. o narození dítěte, péči rodičů o něj v raném stadiu, jeho výchovu po celou dobu přípravy na povolání atd.“ (tamtéţ) Podpora je financována ze státního rozpočtu, tj. z daní. Poslední pilíř, sociální pomoc, zabezpečuje jedince, kterým nemohla pomoct síť sociálního pojištění ani státní sociální podpora. Jsou to situace, kdy se jedinec nemůţe

1

Např. v listopadu 2012 bylo v České republice 508 498 nezaměstnaných osob. Registrovaná

nezaměstnanost tedy dosáhla 8,7%. Na jedno volné pracovní místo průměrně připadá 13,1 uchazečů. http://www.mpsv.cz/files/clanky/14090/tz_101212a.pdf

9

spolehnout na pomoc rodiny. Jedná se o sociální sluţby (poskytované nestátními neziskovými organizacemi, obcemi, kraji), sociálně-právní ochranu dětí a dávky sociální pomoci. Sociální pomoc reaguje na chvíle, kdy se jedinec dostal do situace, ţe si není schopen sám pomoci, není sociálně pojištěn ani nedosáhl předpoklady vzniku nároku na státní zaopatření. (tamtéţ, 179)

10

2. SOCIÁLNÍ RIZIKA V ARMÉNSKÉM KONTEXTU 2.1 Historické a filozofické základy současné sociální politiky v Arménii Cílem naší práce není detailně rozebírat arménskou historii, pro uvedení do kontextu však nastíníme důleţité mezníky, které ovlivnily a stále ovlivňují dění v arménské společnosti. Arménie byla v 15. století ovládnuta Osmanskou říší, Arméni byli Osmanům podřízeni, ačkoli se mohli určitým způsobem podílet na vládě. Arménský lid byl chápán jako méněcenný (především z náboţenských důvodů), byl znevýhodňován v mnoha oblastech, lidé platili vyšší daně, nemohli podstoupit vojenskou sluţbu, bylo jim znemoţněno stát se státními úředníky. Zrovnoprávnění Arménů s ostatními národy nastalo aţ v roce 1908. To však netrvalo dlouho. Po událostech na Balkáně z let 1912– 1913 se zvedly vlny tureckého nacionalismu spolu s odporem vůči křesťanství, který následně přerostl do značných rozměrů. (Jourdan, 2006) Během let 1915 – 1918 můţeme hovořit o tzv. Arménské genocidě. V roce 1914 se Osmanská říše zapojila do 1. světové války. Po poráţce ruskými vojsky z nezdaru neprávem obvinila Armény a začala připravovat systematické vyhlazení Arménského obyvatelstva. Udává se, ţe během Arménské genocidy bylo zavraţděno na 1, 5 milionů lidí. Zhruba 100 tisícům se podařilo uprchnout do Ruska a poté do dalších států světa. Dodnes po celém světě ţije asi 7 250 000 Arménů, zatímco v domovině pouhé 4 miliony. V roce 1922 Arménie vstoupila do Zakavkazské federace a stala se členem SSSR. Roku 1988 započal spor o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdţánem, který se ještě více vyostřil pádem SSSR. V roce 1991 vyhlásila Arménie nezávislost, a stala se tak součástí Společenství nezávislých států. Samotný konflikt spočívá v připojení Náhorního Karabachu osídleného Armény k Ázerbájdţánu (společně s Ázerbájdţánskou enklávou Nachičevan), s čímţ Arménie zásadně nesouhlasí. Celkově tak karabašští Arméni kontrolují 13,4 % rozlohy Ázerbájdţánu. Země uzavřely příměří v roce 1994, ale skutečnosti dokazují, ţe na arménsko–ázerbájdţánských hranicích stále není klid. Vyřešení sporu je mj. ovlivněno také tím, ţe se zde střetávají dva principy. Jednak je to princip územní

11

celistvosti na straně Ázerbajdţánu a proncip sebeurčení Arménů v oblasti Náhorního Karabachu. (Souhrnná teritoriální informace Arménie, 2013) Dalším problémem jsou vztahy s Tureckem. Ačkoli s ním Arménie navázala diplomatické vztahy v roce 2009, fakticky mezi oběma zeměmi přetrvává významné napětí. Po ustanovení arménské nezávislosti byl zbudován demokratický, ale důsledně centralizovaný politický systém. „Arménská demokracie však má současně řadu „východních“ prvků.“ (MZV, nedatováno) Země je v permanentní hospodářské blokádě s Tureckem a Ázerbájdţánem. Po rozhoření sporu o Náhorní Karabach reţim zavedl přísné kontroly. V této době se začaly odhalovat značné trhliny demokracie, tj. rozšíření korupce, existence vlivných mafiózních klanů, autoritářské tendence prezidenta a jeho aparátu, klientelismus. (tamtéţ) Uvaţujeme-li o filosofickém základu, z nějţ vychází současná arménská společnost, nesmíme opomenout vliv křesťanství. Jde o první zemi v historii lidstva, která jej přijala jako státní náboţenství. Stalo se tak v roce 301 zásluhou svatého Řehoře. Arménská náboţenská větev se oddělila a vznikla arménská apoštolská církev. K té se hlásí 93% obyvatel Arméni

2.2 Systém sociálního zabezpečení v Arménii2 Arménský systém sociálního zabezpečení

je spravován Ministerstvem práce a

sociálních záleţitostí Arménské republiky. Systém se, stejně jako ten český, skládá ze tří pilířů, tedy ze sociálního pojištění, sociální podpory a ze sociálních sluţeb. Pojištění by mělo lidi chránit v případě chudoby, stáří, zdravotního postiţení, nezaměstnanosti a dalších. Zaměstnaní jsou povinni odvádět 3 % ze své nominální mzdy. Dávky pojištění jsou vypláceny ze státního rozpočtu, jmenovitě se jedná o dávky starobního důchodu a invalidního důchodu, peněţitou pomoc v mateřství, dávky v nezaměstnanosti, dávky v pracovní neschopnosti, přídavky na dítě do 2 let věku a kompenzaci pracovního úrazu. Ačkoli dávky důchodů pomalu vzrůstají, stále jsou nesrovnatelně niţší neţ dávky v zemích Evropské unie.

2

Při popisu arménského systému sociálního zabezpečení vycházíme z výzkumu Armenia Eurasia

Partnership Foundation z roku 2009.

12

Gro systému sociální podpory tvoří tzv. rodinné dávky, jeţ mají za cíl odvrátit hrozící chudobu rodin. „Systém je zaloţen na vyhodnocení zranitelnosti rodin, registrovaných v systému za pouţití principu sebeidentifikace. Způsobilé rodiny registrované v systému získají dávku, jejíţ výše se stanoví na základě vyhodnocení „skóre“ zranitelnosti rodiny.“ (Karapetyan, 2011, pozn. překlad autorky) Do této kategorie spadá mj. porodné a některé další dávky. Sociální služby poskytuje jak stát, tak také neziskový sektor. Podle zástupců některých nestátních organizací však nabídky sociálních sluţeb neziskových organizací několikanásobně převyšují nabídku sluţeb zprostředkovaných státem. Např. ve dvou arménských regionech – Lori a Shiraku – stát provozuje pouze dva domovy důchodců, jejichţ kapacita je okolo 150 míst. Důchodový systém je zaloţen na způsobu Pay-As-You-Go, tedy kdy lidé v produktivním věku, pokud jsou aktivní na trhu práce, přispívají do státního rozpočtu. Tyto prostředky jsou formou starobních důchodů redistribuovány k občanům v postproduktivním věku. (Finance.cz, nedatováno)

Povinnost platit důchodové

pojištění se nevztahuje na osoby zaměstnané v zemědělství, coţ je téměř polovina ekonomicky aktivního obyvatelstva. (Armenia: Social Protection and Social Inclusion, 2011, str. 14 pozn. překlad autorky) Systém pojištění se ocitá v značné krizi, neboť počet příjemců důchodových dávek převyšuje počet lidí, kteří do tohoto systému odvádí zmiňovaná 3 % své nominální mzdy. Počet příjemců, na rozdíl od ekonomicky aktivního obyvatelstva, rapidně přibývá, coţ spolu s dalšími nepříznivými faktory, jako jsou daňové úniky, špatná demografická situace, nízká porodnost, odliv ekonomicky aktivního obyvatelstva a prodlouţení střední délky ţivota neúnosně systém zatěţuje. Z toho vyplývá, ţe tento systém nemůţe být efektivní, tím pádem nechrání obyvatele před sociální situací. (tamtéţ) Ve snaze učinit důchodový systém udrţitelným proběhlo několik reforem, v listopadu 2008 byl přijat Penzijní reformní program. Ten byl schválen v roce 2010, a měl tak vzniknout vícepilířový penzijní systém. Nultý pilíř zahrnuje ty občany, kteří nikdy nebyli zaměstnáni nebo kteří pracovali méně neţ 10 let nebo pracovali v šedé ekonomice. Pilíř číslo jedna obsahuje lidi starší 40 let, kteří jiţ odešli do důchodu. Druhý pilíř je pro lidi mladší 40 let (včetně), přičemţ zdrojem jejich penze je jejich mzda, kdy je z ní odvedeno 5% a uloţeno na osobní penzijní účet. Stát by měl dorovnat dalších 5% ze státního rozpočtu. Třetí pilíř se tíká těch, kteří si zaloţí penzijní

13

připojištění skrze různé penzijní fondy poskytované soukromými finančními institucemi. (tamtéţ, str. 15) Ačkoli byl tento zákon přijat a schválen vládou, jeho zavedení do praxe neproběhlo, tudíţ se moţné změny k lepšímu zatím nekonaly. Zástupci neziskových organizací jsou v tomto ohledu velice skeptičtí a projevují jistou obavu, zda-li k realizaci reformy vůbec dojde.

2.3 Specifika sociálních rizik seniorů v Arménii Nyní si rozebereme jednotlivá sociální rizika definovaná Krebsem (2010), jeţ lze vztáhnout k ţivotu seniorů, a okomentujeme je v kontextu sociálního zabezpečení a kulturního kontextu Arménie. Jednotlivá rizika jsou úzce provázána a navzájem spolu souvisí.

Stáří Arménský systém sociálního zabezpečení reaguje na stáří skrze důchodový systém. Stáří je jedna ze situací, na kterou systém reaguje před jejím počátkem. Ekonomicky aktivní lidé vkládají do systému peníze, které se dále redistribuují starým lidem prostřednictvím starobního důchodu. Pokud příjmy seniora činí méně neţ 30 000 ADM, má nárok na dávku státní sociální podpory (tzv. welfare). V praxi se však ukazuje, ţe ne vţdy stát dodrţuje pravidla, která si sám stanovil. Platí zde neformální zásady, které jsou nastaveny tak, ţe pokud má senior (ale i jakýkoli jiný občan) jiné další příjmy, movitý či nemovitý majetek, nároky na dávku zanikají. „Na základě výzkumu je jasné, ţe je měsíční příjem seniorů podstatně niţší neţ částka, která by jim více či méně mohla zajistit normální ţivot. Pro většinu z nich jsou jediným měsíčním příjmem důchody. Jen v některých případech mají senioři peníze od svých příbuzných nebo z toho, co sami vypěstují.“ (Caritas Armenia, 2007, str. 11, pozn. přeloţeno autorkou) Nemá-li senior přístup k jiným finančním zdrojů (např. remitence, viz dále), starobní důchod mu vystačí pouze na uhrazení poplatků spojených s bydlením a nejzákladnější potraviny, jako je chléb či mouka. Situace je značně jednodušší, pokud senior ţije se svým partnerem, popř. s jinými členy domácnosti. Mohou se dělit o příjmy i náklady spojené s provozem domácnosti, mohou si dovolit větší mnoţství či pestřejší potraviny. Situace je pro ně

14

stále dost obtíţná, ale mají lepší výchozí pozici pro zvládání obtíţných situací. Mohou snázeji naplňovat své potřeby, a to nejen biologické, ale rovněţ sociální. Opuštěnost je pro seniory jedním z největších břemen. Často vzniká jako následek migrace (viz níţe), ale také úmrtím blízkého. V některých oblastech Arménie, zvláště v těch zasaţených zemětřesením z roku 1988, jsou ţivotní podmínky velice obtíţné. Lidé, kteří přišli při katastrofě o přístřeší, stále ţijí v provizorních podmínkách, jeţ významně ovlivňují délku ţivota. Navíc mnozí z nich utrpěli závaţná zranění, jejichţ následky se postupem čas u zhoršují a ve vyšším věku jsou jejich důsledky znatelnější. Velké procento lidí ztratilo své blízké, manţele, děti, rodiče či sourozence, tudíţ jim nezbývá nic jiného neţ ţít v osamění. (Karapetyn, 2011, str. 48) Často se u nich

k fyzickým

problémům

přidruţují

psychická

onemocnění

vyplývající

mj. z nenaplnění sociálních potřeb. Psychický stav se s věkem přirozeně proměňuje, neuspokojení dalších potřeb jej výrazně umocňuje. Proto je zde velké procento seniorů trpících depresemi či úzkostmi. Sociální sluţby jakoţto jedna z forem sociálního zabezpečení v Arménii nejsou zcela funkční. Zvláště pak v péči o seniory. Sluţby pro seniory provozované státem jsou absolutně nevyhovující. Stát zřídil na území regionů Shirak a Lori pouze dva domovy důchodců z celkovou kapacitou 150 míst. Ta je naprosto nedostačující, neboť tyto regiony byly poškozeny zemětřesením v roce 1988 a dosud zde ţije největší procento opuštěných seniorů z celé Arménie. Celkově jsou sociální sluţby poskytovány neziskovými organizacemi. Stát s nimi do jisté míry kooperuje, ale jeho příspěvky na provoz a fungování jsou spíše symbolické.3

Nemoc V Arménii není zavedeno zdravotní pojištění. V případě zdravotních potíţí si občan musí veškeré lékařské výlohy platit sám. Je zde moţnost nechat se pojistit u soukromých zdravotních pojišťoven, ale jedná se spíše o okrajovou záleţitost. Zdravotnický systém je většinově financován z obecných daňových příjmů. Zprávy Světové zdravotnické oragnizace hovoří o tom, ţe většinově je systém dotován ze zahraničních zdrojů. (Karapetyn, 2011, str. 16)

3

informace od projektové manaţerky Caritas Armenia

15

V návaznosti na výše zmíněné je zřejmé, ţe si kvalitní lékařskou pomoc lidé často nemohou dovolit. U seniorů to platí obzvlášť. Běţně si léčí veškeré nemoci sami bez odborné pomoci. V lékárně lze koupit léky bez lékařského předpisu (International Pharmacy, 2013), a tak se Arméni často spoléhají na svou intuici a na radu lékárníků. Léky a zdravotnickou péči lidem zprostředkovávají i některé neziskové organizace. Např. Caritas Armenia vozí svým klientům potřebné léky, vysílá k nim zdravotní sestry a zprostředkovává jim pravidelné kontroly u lékaře polikliniky Caritas. Pomoc se však dostane pouze mezi příjemce jejich sluţby Home Care. Péče některých neziskových organizací jsou velice nestabilní, jejich dodávky jsou omezené a často se na ně nelze z dlouhodobého hlediska spolehnout. Jako příklad uveďme nestátní neziskovou organizace ARAX, jeţ navštěvuje osamělé seniory a rozdává jim léky. Jelikoţ jsou jejich kapacity přirozeně omezené a poptávka je velice široká, ARAX dojíţdí ke klientům jednou, maximálně dvakrát za rok. Tato organizace je jako jedna z mála alespoň částečně dotována vládou (narozdíl od Caritas Armenia).4 Jakákoli nemoc představuje pro seniory značné riziko. Jak jiţ bylo uvedeno výše, pro organizmus ve vyšším věku je náročné vypořádat se s jakoukoli, byť banální nemocí. Pokud senioři nemají rodinu nebo blízké, kteří by se o ně v době nemoci postarali, nebo nejsou zařazeni do programu některé z nestátních neziskových organizací, a jejich ţivotní podmínky jsou mírně podprůměrné, banální nemoc se často vleče několik týdnů aţ měsíců. Nejčastějšími nemocemi, jeţ zapříčiňují úmrtí v Arménii, jsou kardiovaskulární onemocnění (47–53%), rakovina, tumory a gastrointestinální choroby. Arménie rovněţ patří mezi země s nejčetnějším výskytem multirezistentní tuberkulózy. Rychle stoupá počet nakaţených virem HIV. (Karapetyn, 2011, str. 16)

Úraz V případě úrazů je situace velice podobná jako u nemocí. Pokud je to alespoň trochu moţné, lidé si léčí zranění způsobená úrazem sami. Pokud je poranění závaţné, v nemocnici je raněnému poskytnuta první pomoc a lékaři vykonají nezbytně nutné 4

Caritas Armenia je na arménské vládě finančně nezávislá. Je dotována z několika členských zemí

Caritas Internationalis. Pouze v případě projektu Warm Winter donor, tj. Caritas Germany odmítl projekt financovat, pokud se nebude podílet také vláda. Došlo tedy k dohodě, jejichţ výsledkem je, ţe vláda na kaţdého klienta poskytuje 1 000 ADM. Reálné náklady na jednoho klienta činí 18 500 ADM.

16

zákroky. Nemá-li však pacient finance na zaplacení operací či jiných úkonů, je pouze stabilizován a poslán domů. Zde je potom průběh léčby stejný jako při nemoci. Často se stává, ţe se lidem po úrazech zranění nezhojí správně a zůstanou deformity či jiné zdravotní komplikace. Jako příklad uveďme jednu klientku Home Care Caritas Armenia, která si následkem pádu ze ţebříku zlomila krček kyčelního kloubu. Jelikoţ nemá peníze na operaci, rok a půl leţí doma ve své posteli s velkými bolestmi.

Invalidita V České republice je invalidita definována zákonem 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění § 39 jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který vede k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35%. Aby člověku vznikl nárok na invalidní důchod, nesmí být starší 65 let věku, musí splnit zákonem stanovenou dobu pojištění a příčinou invalidity nesmí být pracovní úraz. V Arménii stát reaguje na invaliditu systémem důchodového pojištění, konkrétně výplatou invalidních důchodů. V případě seniorů je však situace stejná jako v České republice, tzn. pokud se člověk dostane do situace, kdy naplňuje podstatu jak starobního, tak invalidního důchodu, pobírá vţdy jen jeden z nich, a to starobní. V současné době mají lidé v Arménii nárok na starobní důchod v 63 letech. Invalidita v ţivotě arménských seniorů nabývá dalšího rozměru. Díky nedostačující zdravotní péči, náročnému stresovému prostředí a nedostatečné profylaxi se v Arménii rodí značné procento postiţených dětí. Ty většinou zůstávají celý ţivot s rodiči, neboť stát tuto cílovou skupinu aktivně nepodporuje. Navíc v arménské společnosti doposud převládá pocit, ţe postiţení je něco, za co by se měli lidé stydět, co by měli před okolím ukrývat. Jen malé procento lidí vyuţívá sluţeb některé z nestátních neziskových organizací a dává děti např. do denního centra. Většinou rodina postiţené dítě zavírá doma, to pak tráví celý ţivot pouze s rodiči. (Caritas Armenia, 2013 d) Kdyţ rodiče zestárnou a nemají dostatek sil, péče o postiţeného člena rodiny je tím více náročná. Před tím, neţ handicapovaný člověk dostane příslušnou dávku, musí absolvovat posouzení, které dokáţe, ţe je jeho postiţení závaţné. Jak ale vyplývá z nezávislých šetření, tento systém je do značné míry prostoupen korupcí a s posudky je značně manipulováno. (Karapetyan, 2011, str. 64) Podmínky pro ţivot nemohoucích seniorů – ať uţ z příčiny nemoci nebo úrazu – jsou v Arménii sloţitější neţ v České republice, a to jak z hlediska finančního zajištění, 17

tak také sluţeb. Zato je zde jeden velký předpoklad, a sice zodpovědnost komunity. Samozřejmě s ní nelze počítat plošně, přesto ji nelze opomenout. V arménské společnosti je významná úcta a respekt se stáří. Starý člověk toho hodně proţil a musel za svůj ţivot mnohé překonat, proto si zaslouţí uznání. A ocitne-li se v situaci, kdy si nemůţe pomoct sám, je zde šance, ţe nad ním převezme dohled někdo z okolí. Není to pravidlem, ani si nelze představovat, ţe si lidé nemohoucího seniora vezmou k sobě domů. Spíše to v praxi vypadá tak, ţe ho párkrát do týdne navštíví, pokud mohou, přinesou mu něco málo k jídlu, dělají mu společnost. Informují ho o dění v okolí. Rovněţ mu nakoupí suroviny, které senior potřebuje, pokud si nemůţe jít nakoupit sám. Jde o naprosto přirozenou sousedskou výpomoc, která byla dříve samozřejmostí i u nás. Stáří a s ním spojená ztráta schopnosti zabezpečit své potřeby je přirozený vývoj ţivota člověka. Tím, jak se „civilizované“ společnosti snaţí stáří popírat a oddalovat, ztrácí také své původní přirozené návyky. „Neutěšenou situace seniorů jistě zhoršuje současný ideál mládí a od něj odvozená praxe, ţe nejdůleţitější je rychlý ţivotní styl bezstarostného a kreativního mládí, které je třeba do důsledku vyuţít, neţ se ke slovu přihlásí ten hrozný vyšší a vysoký věk.“ (Haškovcová, 2010, str. 17) V arménské společnosti, kterou lze pokládat za tradiční, jsou uznávány tradiční hodnoty. Arméni si je střeţí a i přes globalizační tendence zachovávají své Posvátno.

Úmrtí rodinného příslušníka „Smrt blízkého člověka můţe být důleţitější otázkou, těţší starostí a větším trápením neţ smrt vlastní – a zároveň je naše jednání a proţívání spojené se smrtí druhých důleţitou přípravou na vlastní smrt. Obojí platí po celý ţivot, v seniu je to jen aktuálnější a věnuje se tomu více času.“ (Říčan, 2004, str. 372) Úmrtí blízkého člověka je téměř vţdy tou nejbolestnější zkušeností. Zvláště pokud jde o partnera nebo dítě. V případě úmrtí člena rodiny garantuje současný systém sociálního zabezpečení pozůstalým finanční i nefinanční podporu. Jedná se o dávku dle zákona o státních dávkách. Mezi tyto dále patří rodinné dávky – porodné a příspěvek na péči o dítě. (Karapetyn, 2011, str. 62) Dále na smrt v rodině reaguje důchodový systém poskytováním vdovského/vdoveckého důchodu.

18

Migrace Migrace není sociálním rizikem v pravém slova smyslu, jak jej definuje Krebs. Přesto její důsledky často významně ovlivňují ţivoty mnoha seniorů v Arménii. Migrace je definována jako „prostorové přemísťování osob přes libovolné hranice (zpravidla administrativní), spojené se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, příp. natrvalo.“ (Maříková a kol., 1996, str. 627) Nejčastějšími cílovými destinacemi pro imigranty jsou Rusko (70%) a Ukrajina. Arméni si tyto země vybírají mj. díky částečně společné historii a díky minimální jazykové bariéře. 75% lidé emigruje v produktivním věku, tedy od 18 do 65 let. 66,4 % migrujících osob jsou muţi. Lze rozlišit dva typy migrace. Jedna je dočasná, kdy členové rodiny odchází, aby vydělali peníze a finančně tak podpořili rodinu, jeţ v mnohých případech zůstává v Arménii. Tito lidé se však vrací a část roku tráví v Arménii. Druhá je trvalá, kdy jednici nejsou motivováni vrátit se zpět, a to často i přes fakt, ţe v Arménii zanechali svou rodinu. (Yeghiazaryan, 2003, str. 7, pozn. překlad autorky) Nejčastějším důvodem pro emigraci ze země jsou ekonomické podmínky, zejména nedostatek pracovních pozic a nemoţnost výdělků peněz, které by zajistily vyhovující bytové a ţivotní podmínky. Jedním z negativních důsledků je tzv. brain drain, tedy odliv mozků. (Steiner, 2009, str. 54, pozn. překlad autorky) Pro přijímající zemi můţe být příliv nových vzdělaných lidí výhodou, neboť získají levnější, ale přesto kvalitní pracovní sílu. Pro zemi původu emigranta jde však o ztrátu, neboť ta investovala do jeho vzdělání. Dalším nepříznivým dopadem je velké mnoţství opuštěných ţen a dětí, jejichţ manţelé a otcové odjeli za prací. Byť se do Arménie na čas vrací, s jejich pomocí nelze po většinu roku počítat. Navíc často dochází k tomu, ţe si muţi, kteří odešli do emigrace (třeba i dočasné), v novém místě zakládají rodiny a k těm původním v Arménii se často nevrací. Dalším dopadem je přenos HIV. Muţi se (nejčastěji v Rusku) nakazí virem HIV a kdyţ se pak vrací domů, předají virus dál svým manţelkám. (National Center for AIDS Prevention, nedatováno) Pozitivním důsledkem je zasílání remitencí. Jedná se o „finanční prostředky zasílané migranty z jedné země do druhé, často do země původu.“ (Steiner, 2003, str. 51, pozn. překlad autorky) Přesnou výši ročních remitencí lze jen těţko spočítat, neboť k transferu peněz dochází různé způsoby, z nichţ některé jsou nedohledatelné. Remitence hrají v arménské ekonomice významnou roli a zmírňují vliv přerozdělování sociálních dávek domácnostem. (Karapetyan, 2011, str. 21).

19

Migrace ovlivňuje sociální fungování seniorů v několika směrech. Jednak je to právě skrze zasílání remitencí od příbuzných, kteří odešli za prací jinam. Bez jejich pomoci by často senioři vyţili jen s velkými obtíţemi. Jelikoţ jsou v arménské společnosti rodinné vazby velmi silné, kdyţ rodina či její příslušník odejde do zahraničí, své blízké téměř vţdy materiálně podporuje. Pokud mají senioři někoho, kdo jim příspěvky posílá, tvoří remitence převáţný podíl jejich měsíčního rozpočtu. Není to ale jediná forma pomoci od emigrantů. Pokud se rodina rozhodne emigrovat, často propůjčuje těm, co v zemi zůstávají, svůj byt či dům (viz Případová studie). Lidé v Arménii o dům pečují po dobu, kdy emigranti v zemi nejsou (plánují-li návrat), a zároveň si zlepší bytové podmínky (pokud jsou ty nové lepší, neţ jejich stávající bydlení). Stinnou stránkou migrace je ztráta sociálních kontaktů. Jak jiţ bylo zmíněno výše, odchází především lidé v produktivním věku. Jejich rodiny je v odchodu částečně podporují, neboť ví, ţe v místě bydliště není pro mladé lidi pracovní uplatnění. Na druhou stranu v Arménii zůstává velké procento lidí, kteří kvůli emigraci přišli o rodinu, a nemají zde nikdo, kdo by se o ně na stáří mohl postarat. Kapacity neziskových organizací jsou omezené a míst v domovech pro důchodce je velice málo. Tak se o sebe senioři musí starat sami, coţ je zvlášť v pokročilém věku nebo po prodělání nemoci či úrazu velice náročné.

20

3. PŘÍPADOVÁ STUDIE 3.1 Sociálního fungování Tanganush Pogosyan Nyní se pokusíme analyzovat sociální status klientky Caritas Armenia Tanganush Pogosyan a z něho vyplývající sociální role, tedy vztahy, které jsou mezi jednotlivými statuty vázány. Pro popis sociálních statutů pouţijeme dělení uvedené v Sociologickém slovníku od Maříkové a kol. (1996 b, str. 1226), tj. dělení na status vrozený, připsaný a získaný. Výčet nejspíše nebude vyčerpávající, pokusíme se však o co největší komplexnost. Vrozené statuty Tanganush jsou následující – je to ţena, jeţ se narodila v roce 1941. Pochází z Arménie, kde strávila celý svůj ţivot. Mezi získané statuty patří Tanganushino vzdělání a následné zaměstnání. Po základní škole (která byla v Arménii pouze osm let)5 se Tanganush připravovala tři roky na své budoucí povolání v odborném učilišti a po dokončení začala pracovat v největší fabrice v Gyumri – v textilním závodě. Ačkoli pracovala jako řadová dělnice, za časů sovětské éry tato profese přinášela velice dobré postavení, z něhoţ plynuly nemalé výhody, např. moţnost vyuţívat podniková rekreační střediska, a to nejen v Arménii. Toto zaměstnání vykonávala třicet dva let a jako členka komunistické strany byla dvakrát zvolena zástupcem do městské rady, na coţ je dodnes náleţitě hrdá. Tanganush svou práci dělala svědomitě, a tak byla oceněna mnoha řády práce. Po zemětřesení, se její ţivot, stejně jako ţivoty všech obyvatel Gyumri, změnil k nepoznání. Ačkoli byla v produktivním věku, práci ztratila a novou nelézt nemohla. V roce 1988 byla světově (nebo alespoň v Sovětském svazu) proslulá textilka zničena, stejně jako všechny ostatní fabriky ve městě, a „z místa, v němţ bylo sladko ţít, se stala hromada trosek.“6 Její získaný sociální status se v jednu chvíli změnil, byl jí připsán nový – z pracující ţeny ve středním věku se stala nezaměstnanou ţenu bez střechy nad hlavou.

5

V arménském školském systému proběhla reforma a Arménie přešla na nový systém tzv. Boloňský

proces; spolu s tím se pozměnilo také základní a střední školství. bologna.msmt.cz 6

výpověď Tanganush

21

Tanganush si, stejně jako většina obyvatel, vybudovala domik.7 Ten je nyní v takovém stavu, ţe by v něm ţena s tak váţným onemocněním ţít sama nemohla. Není zde zavedena voda ani plynové topení, celkově je váţně narušena statika. Nyní klientka bydlí v domě, který si postavil syn jejího bratra s rodinou. Dům je poměrně velký a na místní poměry nadstandardně vybavený. Příbuzní zde Tanganush ubytovali, aby stavení hlídala po dobu, kdy budou v Rusku.8 Je otázkou, zda se plánují vrátit zpět, nicméně Tanganush v tomto domě obývá pouze jednu místnost – chodbu, kde má svou postel, postarší televizor, jedna plynová kamna a toaletu s koupelnou, kam chodí maximálně dvakrát za den, neboť cesta tam jí zabere zhruba patnáct minut, ačkoli se jedná o vzdálenost zhruba čtyř metrů. Do kuchyně chodí pouze návštěvy a lidé, kteří se o Tanganush starají, ona sama tam díky svému onemocnění dojít nemůţe. Budeme-li uvaţovat Tanganushinu sociální mobilitu (Maříková, 1996 b, str. 638), tedy eventuální způsoby, jak vlastním přičiněním zlepšit svůj sociální status, zjistíme, ţe se jí mnoho moţností nenabízí. Její zdravotní stav jí nedovoluje opustit svůj dům. Ačkoli je velice komunikativní, stýká se jen s velmi omezeným okruhem lidí, na kterých je stoprocentně závislá. Její finanční situace je taktéţ velice nepříznivá (viz níţe), takţe si nemůţe dovolit placené ošetřovatelské sluţby nebo speciální úpravu či zařízení do bytu. Nyní shrneme Tanganushiny sociální role, které z části vyplývají z výše zmíněných sociálních statutů, u některých naznačíme jejich vývoj a pokusíme nastínit jeho dopad na klientčin ţivot. Individuální role Tanganush jsou především ty, které se váţí k její rodině. Dříve klientka plnila roli dcery a dvojnásobné sestry. Tanganush měla dva sourozence – starší sestru, která ale odešla i se svou rodinou do Ruska za prací a před několika lety zemřela, a o dva roky staršího bratra, jenţ ţije v témţe městě, jeho zdravotní stav mu však nedovoluje navštěvovat svou sestru příliš často, i tak se o to ale za pomoci svých známých pravidelně snaţí. 7

Domik je plechové přístřeší, vypadající jako maringotka, není v něm tekoucí voda, často ani toaleta.

Dodnes ţije v Gyumri přibliţně 3000 rodin v domicích. V zimě se domik nedá vytopit, v létě je pod plechovou střechou neúnosné teplo, coţ má velice špatný vliv na zdraví jeho obyvatel. 8

Do Ruska odcestovali za prací a za lepším ţivobytím. Jedním z nejtíţivějších problémů arménské

společnosti je fenomén migrace. Od pádu Sovětského svazu opustilo Arménii 800 000 lidí, coţ je 26,6% z celkového mnoţství 3 800 000 obyvatel (výzkum Caritas k roku 2001). http://www.ameria.am/downloads/Research_How%20to%20reverse%20emigration.pdf

22

Další role svázané s příslušností v rodině jsou zdánlivě málo podstatné, avšak mají na klientčin ţivot velký vliv. Velmi podstatně ji ovlivňuje jí nepodmíněná role tety svého synovce. Ten, ačkoli ţije v Rusku, ji donedávna s celou svou rodinou velice významně finančně podporoval (nyní jiţ své tetě peníze posílat nemůţe, neboť se i jeho situace zhoršila – má nemocnou manţelku a musí platit nemalé sumy za její léčbu). Jemu patří dům, v němţ Tanganush dnes bydlí. Zde se silně projevuje výpomoc v arménských rodinách, a to nejen v přímě příbuzenské linii. Tradiční soudrţnost mezi jednotlivými generacemi, ale také mezi přáteli a sousedy je často to jediné, na co jsou zdejší lidé odkázáni. Za svůj pobyt v Arménii jsme byli mnohokrát svědkem toho, ţe kdyby zmíněný princip podpory a sounáleţitosti komunity nebyl tak silný, někteří lidé by nemohli přeţít – a to i včetně Tanganush. Klientka vypověděla, ţe sem sousedi přichází 2–3x kaţdý den. Ráno v sedm hodin odemykají Tanganushiny dveře, nachystají jí snídani a potřebné věci, aby měla všechno nadosah své postele, popř. zajdou do obchodu nakoupit, uvaří jí kávu,9 rovněţ jí vaří oběd a připravují ho tak, aby se k němu pohodlně dostala. Během dne se většinou také někteří zastaví, byť jen na pět minut, aby ji informovali o dění v blízkosti jejího domu, o stavu jejího domiku, občas jí z něj na její přání přinesou potřebné věci, pomohou s nejnutnějším. Kaţdý večer přichází a zamykají Tanganushin dům, neboť ona sama by to udělat nemohla. V Arménii je poměrně silná tradice konzervování ovoce a zeleniny, arménské ţeny kaţdým rokem zavařují a připravují zeleninové pokrmy i navzdory vzrůstajícím cenám ovoce na trhu, „to u nás uţ tak chodí, je to něco jako tradice, před zimou hojně zavařujeme a v zimě máme co jíst.“10 Tuto činnost Tanganush jiţ pochopitelně také sama vykonávat nemůţe, tak se u ní na podzim sousedky sejdou a společnými silami zavařují. Do celého procesu Tanganush také zapojují, čistí ovoce, na všechno tzv. z postele dohlíţí.11 Zde vidíme, ţe role sousedky, tj. členky komunity a vše, co z ní vyplývá, je pro klientčin ţivot nezbytná. Lidé ze sousedství se primárně snaţí o to,

9

V Arménii je pití kávy mnohem hlouběji zakořeněno neţ v naší společnosti. „Armjanskoe kofe“ je

pojem, s nímţ se kaţdý člověk v Arménii setká několikrát za den, jeho pití je zde samozřejmostí jako např. pití vody. 10

výpověď Tanganush

11

Tanganushina postel je přímo naproti dveřím do kuchyně, takţe kdyţ se posadí, pohodlně tam vidí.

23

aby mohla klientka fungovat, sekundárně jí pomáhají naplňovat potřebu dodrţování tradic její kultury – a to nejen v případě konzervace ovoce. Tanganush se ale velmi brzy ocitne ve váţné situaci. Stejně jako ona i její sousedé zaţádali o státní byt, na který mají nárok. Kaţdý ţadatel je zaevidován na Odboru pro bydlení Městského úřadu Gyumri a jakmile se uvolní byt, postoupí se dalším čekatelům. Kritéria jsou poměrně přísná – hodnotí se celková sociální situace ţadatele, tj. z kolika lidí se daná domácnost skládá, v jakém stavu je jejich stávající obydlí, jestli jsou v rodině děti, popř. jak jsou staré, jestli mají čekatelé jinou moţnost případného vlastního ubytování a mnohé další.12 Ačkoli je Tanganush váţně nemocná a domik, v němţ je registrovaná, je v alarmujícím stavu, úřad se jí zatím nové bydlení poskytnout nechystá, jiná situace je však v případě jejich sousedů. Ti jiţ mají byt přislíbený a budou se brzy stěhovat. Proměnlivá role se váţe na Tanganushino zaměstnání – od ukončení vzdělávacího procesu byla aţ do zemětřesení v roce 1988 zaměstnankyní místní textilní továrny, poté se stala jako tisíce dalších obyvatel Gyumri nezaměstnanou, a to na dobu třinácti let. Od roku 2001 je pensistkou. Významná role, která klientce pomáhá fungovat, je role příjemce sluţeb Caritas Gyumri, kterou se budeme podrobně zaobírat ve čtvrté kapitole. Tanganush se nikdy nevdala a nikdy neměla děti, takţe je poměrně těţké říct, jaké nároky na ni prostředí klade. Arménská společnost je velice pro-rodinně zaměřená. „Člověk je sám sebou do té doby, neţ se mu narodí děti. Potom uţ nikdy nemá čistě svůj ţivot, všechno, co dělá, dělá jen a jen pro rodinu.“13 Jelikoţ Tanganush nikdy neměla děti, rodiče a sestra jí umřeli před mnoha lety, převáţná část rodiny ţije za arménskými hranicemi a bratr je na tom po zdravotní stránce mírně lépe neţ ona samotná, není snadné říct, jaké nároky by klientka měla vůči svému okolí naplňovat. Tento problém absence očekávání společnosti vůči opuštěným seniorům, na které se projekt Home Care zaměřuje, bychom mohli zobecnit na velké procento klientů. Mnozí příjemci pomoci tak často nabývají pocit, ţe jsou jiţ ve společnosti naprosto nepotřební, ba co víc – ţe jsou pro ni pouhou zátěţí, coţ je pro ně obzvláště frustrující, nejednou jsme slyšeli, ţe by si někteří z nich raději přáli umřít.

12

informace Odboru pro bydlení Městského úřadu Gyumri

13

informace od projektové manaţerky Caritas Armenia

24

Budeme-li hovořit o bariérách, které klientce neumoţňují sociálně fungovat, musíme popsat její zdravotní stav. Tanganush Pogosyan trpí intenzivní formou artritidy. Trpí velkými bolestmi v končetinách a v celém těle. Její stav se zhoršoval postupně, potíţe začaly bolestí páteře, následně se rozprostřely do celého těla. Od roku 2006 se stala leţící, coţ sebou přináší další komplikace jejího zdravotního stavu, konkrétně například v oblasti zaţívání, ochabnutí svalů a mnohé jiné. Dříve se mohla pohybovat alespoň po svém domiku a blízkém okolí, od roku 2011 uţ svou postel téměř neopouští. Kromě artritidy klientka trpí také Pakrinsonovou chorobou. Další barierou je nedostatek finančních prostředků. Tanganushin stav by se dal z velkou pravděpodobností regulovat (jiţ není léčitelný, ale s pomocí medikace a včasného „podchycení“ jejích chorob by se dalo dělat mnohé), ona však nemá prostředky na to, aby mohla navštěvovat státní nemocnici (viz níţe). Taktéţ nemá peníze na kvalitní léky, potřebovala by jich uţívat velké mnoţství, ale můţe si dovolit jen některé. Caritas jí část léků poskytuje, ale k úspěšné regulaci jejích chorob to nestačí. Při hodnocení naplněných či nenaplněných očekávání klientky vůči společnosti a naopak musíme nejdříve vydefinovat, jak chápeme prostředí. Jednak chápeme prostředí jako přímé okolí klientky, tj. její rodinu a lidi v jejím sousedství (dále prostředí A), jednak nahlíţíme prostředí jako stát, popř. Odbor pro bydlení Městského úřadu Gyumri (dále prostředí B). (Navrátil, 2003, str. 87) Klientčina očekávání kladená na prostředí A jsou naplňována poměrně svědomitě. Její komunita jí pomáhá velice intenzivně, bez ní by Tanganush nemohla sociálně fungovat. Pokusíme-li si odpovědět na otázku, či jsou naplněna klientčina očekávání vůči prostředí B, zjistíme, ţe naplněna nejsou. Dle jejich vlastních slov „Já jsem pracovala v textilkombinátě třicet dva let. Odváděla jsem poctivou práci, dostala jsem za ni mnohokrát ocenění, dělala jsem svědomitě všechno, co ode mě společnost očekávala. A teď tu leţím, můj důchod je mizerný, nemůţu si za něj koupit víc neţ pár kousků lavaše, nezmůţu se ani na to jít k doktorovi a kromě lidí z Caritas a sousedů tu není nikdo, kdo by mi pomohl. Děvčátko, já bych snad raděj umřela...“14

14

výpověď Tanganush

25

3.2 Popis možností pomoci skrze existující systém sociálního zabezpečení V této kapitole představíme, jak arménský systém sociálního zabezpečení popsaná ve výzkum Armenia Eurasia Partnership Foundation z roku 2009 (Karapetyan, 2011) reaguje na potřeby klientky Caritas Armenia Tanganush Pogosyan. Klientka Tanganush Pogosyan pobírá 28 000 ADM, coţ je v přepočtu 1 347 Kč. Za normálních okolností by měla mít nárok i na dávky sociální podpory, na niţ má mít nárok kaţdý, jehoţ příjmy sahají pod 30 000 ADM. S těmito dávkami se různě manipuluje a měsíční příjem není jediným kritériem, které při přerozdělování hraje roli.15 Arménské úřady pečlivě prověřují účty ţadatelů o dávku, stav obydlí a celkovou úroveň bydlení, moţné příjmy ze zahraničí apod., coţ Tanganush její situaci komplikuje. Úroveň domu, ve kterém nyní ţije, je na místní poměry velice dobrá, v zahraničí má část své rodiny, tudíţ ačkoli by měla mít na tzv. welfare nárok, nedostává jej. Klientčin vlastní dům je ale v katastrofálním stavu, ona sama v synovcově domě ţít nechce a na úřadech má podanou ţádost o udělení bytu (coţ samo o sobě sniţuje pravděpodobnost na udělení zmiňované dávky, neboť tím, ţe stát přidělí občanu nový byt k vlastnímu uţívání, jiţ svou odpovědnost naplňuje). Dle klientčiných slov si za penzi můţe dovolit zaplatit pouze poplatky za vodu, jeţ činí 1 000 ADM, přičemţ uvedla, ţe osobní hygienu provádí poměrně sporadicky, aby co nejvíce ušetřila, dále poplatky za elektřinu, které jsou 3 000 ADM. Za zbylých 24 000 ADM si pořídí ty nejnutnější léky a základní potraviny.16 Její zdravotní stav je špatný, klientka by potřebovala důkladné vyšetření u odborného lékaře a kvalitní dlouhotrvající léčbu, jak medikamentózní, tak fyzioterapeutickou. Jelikoţ ale v Arménii neexistuje zdravotní pojištění a pacienti si všechny zákroky musí hradit sami, a to i včetně vyšetření, Tanganush se této péče nedostává, neboť si ji nemůţe dovolit. Jak mi řekla, návštěvy lékaře jsou velmi drahé, byť jde jen o preventivní prohlídku. Jedinou její moţností je poliklinika Caritas, viz níţe.

15

informace od projektové manaţerky Caritas Armenia

16

Pro doplnění – cena arménského chleba lavaše je 450 ADM, měkký bílý chléb stojí 120 ADM, přičemţ

se ceny potravin zvedají velice rychle. Sociální pracovnice uvedla „Mně se kolikrát zdá, ţe se ceny mění den co den.“

26

3.3 Popis možností pomoci skrze organizaci – používané metody sociální práce, reflexe teoretických přístupů, které pracovníci využívají + identifikace paradigmatu Ještě dříve, neţ se budeme věnovat teoretickým přístupům sociální práce, popíšeme strukturu organizace a blíţe vysvětlíme programy, ze kterých se naší klientce pomoci dostává. Caritas Armenia byla zaloţena roku 1995; její sídlo bylo v Gyumri, nikoli v hlavním městě, neboť se zde nacházela komunita katolíků. Nejdříve poskytovala pouze pomoc humanitárního charakteru, roku 1998 začaly vznikat projekty na podporu místní komunity. Sluţby Caritas můţeme rozdělit do čtyřech odvětví, a to oddělení komunitního rozvoje (zahrnující projekty Sociálně vzdělávací projekt ve vesnici Aramazd, Farní sociální sluţba, Řemeslná dílna pro ţeny, Voda a sanitace, Mikroprojekty, Pracovní dovednosti pro postiţené a znevýhodněné děti, Podpora výcviku pro členy projekty), oddělení pro podporu veřejného zdraví (projekty Centrum primární zdravotní péče – tzv. Poliklinika, Zdraví ţivotní a duševní styl a Prevence HIV/AIDS), odvětví migrace a integrace (Migrace a rozvoj, Traffiking, Reintegrace navrátilců) a odvětví sociální ochrany (Domácí péče o seniory, projekt Teplá zima, Aregak, Little Prince, Jídlo pro školku). (Caritas Armenia, 2013 a) Tanghanush je klientkou třech projektů. Bezesporu největší vliv na její sociální fungování má projekt Národní domácí péče, nepostradatelné jsou však i Teplá zima a Centrum primární zdravotní péče. National Home Care byl zaveden v roce 2002. Jeho cílem je poskytnout zlepšení podmínek ţivota seniorů. Kdyţ projekt začínal, přihlášeno bylo 60 příjemců pomoci. Dnes se tento počet více neţ zdvojnásobil na 140 klientů. V projektu oficiálně pracují tito zaměstnanci – projektová manaţerka a její asistentka, vedoucí zdravotní sestra, jeţ má na starosti redistribuci léků a potravinové pomoci, tři zdravotní sestry a tři sociální pracovnice. K dispozici je také řidič a jeden stálý dobrovolník. Projekt je realizován ve městech Gyumri, Vanadzor a Gavar. Projekt Warm Winter, Teplá zima je aktivní od roku 2003. Jeho cílem je pomoci všem chudým starým lidem, kteří mají závaţné zdravotní problémy, k dosaţení tepla, a tím zamezit zhoršování jejich stavu. V praxi to vypadá tak, ţe díky donorům "Jinishian Memorial Fund", Caritas Austria, Caritas Germany,Open Society Institute a

27

Caritas Spain platí arménská Caritas v zimních měsících příjemcům pomoci sloţenky za plyn (případně dříví), čímţ jim umoţňuje přeţít zimu. (Caritas Armenia, 2013 b) Centrum primární zdravotní péče, tzv. poliklinika se nachází ve čtvrti města Gyumri s názvem Textil a je funkční od roku 2001. Jedná se o zdravotnické zařízení, jeţ poskytuje bezplatnou lékařskou pomoc potřebným lidem. Poskytuje se zde primární lékařská pomoc, základní laboratorní vyšetření, vyšetření v domácnostech pacientů, kteří se na polikliniku nemohou dostavit osobně, dále distribuuje základní léčiva, pořádá semináře zaměřené na prevenci zdravého ţivotního stylu a pro ţeny v období těhotenství. (Caritas Armenia, 2013 c) K Tanganush dochází měsíčně tyto zaměstnankyně Caritas: z projektu Home Care a Warm Winter to je vedoucí zdravotní sestra, která přiváţí jednou měsíčně potravinovou pomoc a balíček s drogistickými prostředky, spodním prádlem a ponoţkami. V době naší praxe také probíhala jednorázová pomoc z rakouské sbírky brýlí – klienti si nemohou dovolit vyšetření u optika, a tak jim Caritas metodou „pokus– omyl“ poskytla brýle. „Na Nový rok jsem od Caritas dostala ještě víno, krabičku vajec, 1 kilo hrozinek a 1 kilo konfetek.“17 V rámci projektu Teplá zima přiváţí kaţdý zimní měsíc zaplacený účet za plyn, který činí v rozpětí od 25 000 do 38 000 ADM. Z přehledu finančních příjmů v kapitole Popis moţností pomoci skrze existující systém sociálního zabezpečení je patrné, ţe by klientka na zaplacení sama neměla prostředky. Dále ke klientce dvakrát za měsíc dochází zdravotní sestra, jeţ jí vţdy měří tlak, poslechne srdce a plíce a změří tep, předá medikamenty předepsané lékařkou z Centra primární péče, případně jiné potřebné, vše zapíše do poţadovaných formulářů. Lékařka z polikliniky Tanganush navštěvuje pouze v akutních situacích. Kdyţ byla Tanganush přijata jako klient Home Care, byla jí na poliklinice stanovena diagnóza a celková prohlídka, na základě které jí Caritas pracovnice distribuují léky. Další návštěva u lékaře uţ ale nenastala, a to ani u specialistů. Lékařka z Centra primární zdravotní péče sice k pacientům vyjíţdí, ale ne ke všem, jen k zvlášť závaţným nebo akutním případům. Kaţdý týden k naší klientce dochází sociální pracovnice.V tomto bodě se dostáváme k těţišti našeho zájmu. V Arménii je pojetí pojmu sociální pracovník jiné, neţ jak ho vnímáme v českém prostředí. Tento rozdíl se nejlépe demonstruje v anglickém jazyce, kdy se neuţívá pojem social workers, nýbrţ social care givers. 17

výpověď Tanganush

28

Nejedná se tedy o sociální práci s předem vymezenou terminologií a metodologií, ale o sociální asistenci. Jak nám sdělila mentorka, v Arménii nelze studovat sociální práci jako obor na střední či vysoké škole. Náplní sociální pracovnice je asistence při osobní hygieně – Tanganush je téměř nechodící, proto pro ni není jednoduché dostat se bez pomoci do vany a např. umýt si vlasy (neboť trpí bolestmi končetin). V rámci těchto úkonů pracovnice jednou za čtrnáct dní převléká loţní prádlo, kaţdý týden pak upravuje klientčino lůţko. Dále se zaměstnankyně Caritas stará o úklid Tanganushina obydlí, jenţ spočívá ve vymetení celého domu, utření prachu ve všech místnostech, umytí koupelny a kuchyně. Sociální pracovnice také klientce vaří oběd, popřípadě připravuje i večeři, aby ji měla nachystanou, aţ přijde sousedka, která jí ji ohřeje a donese do jejího lůţka. Nezanedbatelnou součástí návštěv zaměstnanců Caritas (a sociální pracovnice především) je to, ţe si s Tanganush povídá. Informuje ji o událostech ve městě, o všedních věcech, ale především klientce naslouchá. Jak jiţ bylo uvedeno výše, Tanganush trpí několika fyzickými chorobami, ale její myšlení a intelekt není narušen. Ona sama si svou situaci dobře uvědomuje. Neustále reflektuje to, jaký je její stav, je si vědoma, ţe bez pomoci sousedů, jiţ se budou v brzké době ze čtvrti stěhovat, bude její fungování narušeno, ţe nemá rodinu, která by byla schopna se o ni postarat, a ţe nemá ani prostředky na to, aby si zaplatila osobní asistentku, jak jsme to během praxe v Gyumri několikrát viděli. Proto volí takové projevy svého chování, aby na sebe upoutala co největší pozornost. V přítomnosti pracovníků Caritas mluví velmi nahlas, mnohdy aţ křičí, imituje zvířecí zvuky, často zpívá ruské písně. Přesto však není nijak mentálně narušená, jen se na sebe snaţí strhnout pozornost. Velice často také propuká v pláč. „Ona pořád pláče, pořád. Kdyţ mi volá, kdyţ tu uklízím...“18 Její situace je opravdu velice nepříznivá. Často lidem z Caritas telefonuje, aby se jim tzv. připomněla. Ačkoli není péče věnovaná klientům čistou sociální prací, jak o ní uvaţujeme v našem kontextu, našli jsme v komunikaci sociální pracovnice s klientkou jisté postupy, které bychom mohli přiřadit do metodologie sociální práce. Jedná se především o přístup zaměřený na člověka, tzv. rogersovkou psychoterapii. Sociální pracovnice, stejně jako v rogersovském pojetí, vstupovala „jako skutečná osoba. Nejde tedy o pojetí určité techniky, ale o sdílení vztahu.“ (Navrátil, 2001, str. 50) Vztah mezi Tanganush a pracovnicí Caritas byl zaloţen 18

informace od sociální pracovnice Caritas Armenia

29

na vzájemné důvěře. Ačkoli má sociální pracovnice jasně vymezený den, kdy má za klientkou docházet, sama z vlastní vůle za ní chodí většinou i v sobotu, protoţe ví, ţe se Tanganush o sebe sama postarat nemůţe, ţe je tedy její přítomnost nutná. Dle Rogersových slov bychom mohli postoj sociální pracovnice pojmenovat jako aktivní přátelství. Další shodný rys mezi postoji pracovnice a přístupem zaměřeným na člověka je to, ţe se nesnaţí vyhledávat či řešit příčiny problému, ale ţe řeší aktuálně vyvstalou situaci a momentální potřeby. Je logické, ţe Tanganushiny problémy se šmahem ruky vyřešit nedají a není to ani ve schopnostech či kompetenci zaměstnanců Home Care. Z rogersovského přístupu jsme v práci s klientkou odhalili také akceptaci, jeţ se projevovala tím, ţe pracovnice klientku přijímá takovou, jaká je. Jak jsme se jiţ zmínili výše, některé projevy klientčina chování jsou poměrně demonstrativní, klientka není tichý nebo zakřiknutý člověk, přes to ji však pracovnice přijímá a respektuje takovou, jaká je, dokonce jí věnuje svůj volný čas. Validace je dalším metodou, jejíţ rysy můţeme najít v práci sociální pracovnice. My jsme ji reflektovali především v tom, ţe se zaměstnankyně Caritas snaţila „potvrzovat, brát na vědomí city klientky jako pravé a pravdivé, přijmout momentální emoci či myšlenku, kterou klientka projevovala, sledovat ji a rozvíjet (nekorigovat a nekritizovat).“ (Matoušek, 2005, str. 186) Z výše uvedených poznatků bychom tedy mohli vyvodit, ţe se jedná spíše o paradigma terapeutické, neţ reformní či poradenské. Ačkoli se Caritas účastní vyjednávání s místními zástupci vlády a snaţí se navázat vzájemnou spolupráci, není v pozici, kdy by měla prostor na to prosazovat změny na takto vysoké úrovni. Hledisko sociálně

právní

pomoci

je

diskutabilní.

Zaměstnanci

Home

Care

projektu

zprostředkovávají klientům veškeré potřebné informace (poradenství v sociálním systému, vyřizování na úřadech), ale jak jiţ bylo uvedeno výše, sociální systém Arménie není nijak štědrý, tudíţ poradenství nehraje v práci s klientem hlavní roli. (Navrátil, Musil, 2000, str. 17–23)

30

ZÁVĚR Arménský národ je jedním z nejtradičnějších kavkazských národů. Jako první přijal křesťanství, jehoţ tradice jsou i po dlouhých letech souţití v rámci Sovětského svazu zásadní. Ţitá kultura a maximální respekt ke své vlastní tradici dodávají lidem sílu do vyrovnat se s těţkým ţivotem a s ekonomickými a sociálními problémy. Sociální situace seniorů v Arménii je velice sloţitá. Vysoký věk sebou téměř vţdy přináší mj. různá rizika, na která je potřeba adekvátně reagovat. Ačkoli je vládou nastaven systém sociálního zabezpečení, jeho realizace není příliš efektivní. Sociální rizika jsou proto pro lidi v Arménii, obzvláště seniory mnohem palčivější neţ u nás. Na druhé straně mince však stojí tradice a síla komunity, která vyvaţuje obtíţné ţivotní situace. V absolventské práci jsme teoreticky vymezili základní pojmy, jako jsou stáří, sociální riziko a sociální zabezpečení. Tyto pojmy jsme následně aplikovali na kontext Arménské republiky. Specifikovali jsme sociální rizika stáří, nemoc, úraz, invaliditu a úmrtí člena rodiny. Mezi rizika jsme zařadili i migraci. Nejedná se o typickou sociální událost, jak ji definuje Krebs, přesto její následky významně ovlivňují ţivot seniorů v Arménii. Na

případové

studii

se

potvrzuje

nezastupitelnost

Caritas

Armenia

v oblasti domácí péče o seniory. Ta se snaţí pomocí sloţitého mechanismu výběru zmapovat město, v němţ působí, a nalézt seniory v těch nejtěţších ţivotních situacích. Jejich následná péče je zaměřena na všechny sloţky potřeb. Kapacita projektu Home Care je ale omezená, a tak se velké procento seniorů musí spolehnout samo na sebe. Při vypracování absolventské práce jsme se snaţili vycházet z maximálního mnoţství dostupných zdrojů, aby byla zachována co největší objektivita. Jak bylo řečeno v kapitole o sociálním zabezpečení, některá stanovená pravidla (i zákony) v praxi ne vţdy platí, proto není snadné určit, které zdroje jsou tzv. oficiální a která se snaţí o co nejvěrohodnější popis situace.

31

POUŽITÁ LITERATURA BURSOVÁ, Janka (2010). Social Needs of Seniors in both urban and rural. Praha: Paulínky. COX, David, PAWAR, Manohar (2006). International Social Work. Thousand Oaks: SAGE Publications. GHAZARYAN, Hayk (2009). Basic facts about Karabakh conflict. Yerevan: Antares. HAŠKOVCOVÁ, Helena (2010). Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team. HAŠKOVCOVÁ, Helena (2012). Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha: Galén. HENDL, Jan (2005). Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. KARAPETYAN, Susanna a kol. (2011). Armenia: Social Protection and Social Inclusion.

Country

report.

Dostupné

1.

11.

2011

z http://ec.europa.eu/enlargement/taiex/dyn/create_speech.jsp?speechID=20948 KELLER, Jan (2011). Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme. Praha: Slon. KELLER,

Jan

(nedatováno).

Nová

sociální

rizika.

Dostupné

7. 4. 2013

z http://accendo.cz/wp-content/uploads/Keller_NSR.pdf KREBS, Vojtěch (2010). Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer ČR. MAŘÍKOVÁ, Hana, PETRUSEK, Miloslav, VODÁKOVÁ, Alena (1996 a). Velká sociologický slovník I, A–O. Praha: Karolinum. MAŘÍKOVÁ, Hana, PETRUSEK, Miloslav, VODÁKOVÁ, Alena (1996 b). Velká sociologický slovník I, P–Ž Praha: Karolinum. MATOUŠEK, Oldřich, a kol. (2005). Sociální práce v praxi. Praha: Portál.

MATOUŠEK, Oldřich (2008). Slovník sociální práce. Praha: Portál. NAVRÁTIL, Pavel, MUSIL, Libor (2000). Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sociální studia 5, sborník prací FSS MU, s. 127 -163. McGUINNESS, Damien (2011). Armenia migration: The villages of women left behind. Dostupné 28. 4. 2013 z http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-14386472.

32

NAVRÁTIL, Pavel (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. NAVRÁTIL, Pavel (2003). Životní situace jako předmět intervence sociálního pracovníka. In: Sociální práce/Sociálna práca, 2/2003, str. 84–94. ŘÍČAN, Pavel. (2004). Cesta životem. Praha: Portál. STEINER, Niklaus (2009). International Migration and Citizenship Today. New York: Routledge. STUART-HAMILTON, Ian (1999). Psychologie stárnutí. Praha: Portál. VAVROUŠKA, Petr (2008). Před 20 lety zasáhlo Arménii ničivé zemětřesení, vyrovnává

se

s

tím

dodnes.

Dostupné

27. 4. 2013

z http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/podkuzi/_zprava/524400 YEGHIAZARYAN, Armen a kol. (2003). How to reverse Emigration? Dostupné 1. 4. 2012 z http://www.amerialegal.am/pdf/d5c0447534321fa8e3db55f97def1070.pdf

Armenian Migrant. (nedatováno). Dostupná 28. 4. 2013 z http://www.armenianmigrant.com/index.php?lang=en Arménská genocida, 2006 [Le Genocide Armenien; film]. Laurence Jourdan. Francie. Armenia: Social Protection and Social Inclusion - Full Country Report (2011). Dostupné 1. 4. 2012 z http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=89&langId=cs&newsId=1045&moreDocum ents=yes&tableName=news Boloňský proces (nedatováno). Dostupné 21. 4 2012 z http://bologna.msmt.cz. Caritas Armenia (2007). Výroční zpráva Caritas Armenia za rok 2007. Yerevan: GINDI Publishing House. Caritas Armenia (2013 a). Dostupné 4. 6. 2012 z http://www.caritasarm.am/en/about-us/ourhistory Caritas Armenia (2013 b). Dostupné 4. 6. 2012 z http://www.caritasarm.am/en/projects/socialprotection/elderly/warm-winter

33

Caritas Armenia (2013 c). Dostupné 4. 6. 2012 z http://www.caritasarm.am/en/projects/public-health/primary-health-care-center Caritas Armenia (2013 d). Dostupné 27. 4. 2013 z http://www.caritasarm.am/ en/projects/social-protection/children/aregak Finance.cz (nedatováno). Dostupné 24. 4. 2013 z http://www.finance.cz/duchody-adavky/vse-o-duchodech/duchodove-systemy/zpusoby-financovani-penzijniho-systemu/ International

Pharmacy

(2013). Dostupné

26.4.2013

z http://www.international

pharmacy.com /en/restrictions MPSV (2012). Dostupné 17. 4. 2013 z http://www.mpsv.cz/files/clanky/14090/ tz_101212a.pdf MZV (nedatováno). Dostupné 24. 4. 2013 z http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie _statu/asie/armenie/politika/vnitropoliticka_charakteristika.html National

Center

for

AIDS

Prevention

(nedatováno).

Dostupné

28. 4. 2013

z http://www.armaids.am/main/free_code.php?lng=1&parent=3 Souhrnná

teritoriální

informace

Arménie

(2013).

Dostupné

24. 4.

2013

z http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/armenie-2012-03-14.pdf The

Professionals

for

Civil

Society

NGO

(2009).

Dostupné

26. 4. 2013

Dostupný

27. 4. 2013

z http://www.ngo.am/eng/index.asp?page=materials&id=5 Zákon

155/1995

Sb.,

o

důchodovém

pojištění.

z http://business.center.cz/business/pravo/zakony/duchodpoj/

34