CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Pozitiva a negativa práce terénních pracovníků s drogově závislými
Petra Omastová Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Valouchová, Ph.D.
Olomouc 2014
Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.“
V Olomouci dne 20. 4. 2014
................................. Petra Omastová
Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat těm, kteří mi byli po celou dobu psaní mé absolventské práce oporou. Především mé velké díky patří vedoucí práce Mgr. Pavlíně Valouchové za její cenné rady a v neposlední řadě za její trpělivost. Také bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří mi poskytli rozhovor, díky nimţ mohla má práce vzniknout.
Obsah 1.
Úvod ...................................................................................................... 3
2.
Definice drogové závislosti v kontextu sociální práce...................... 4
3. Popis důsledků užívání některých frekventovaných drog na lidský organismus. .................................................................................................. 5 3. 1. Pervitin ................................................................................................................. 5 3. 2. Heroin ................................................................................................................... 6 3. 3. LSD ...................................................................................................................... 6 3. 4. Extáze ................................................................................................................... 7
4.
Důsledky dlouhodobého užívání návykových látek ......................... 7 4.1. Návykové látky a zdraví........................................................................................ 8 4.2. Rodina, sociální vztahy drogově závislých jedinců .............................................. 8 4.3. Vzdělání, zaměstnání s drogovým problémem ..................................................... 8 4.4 Ţivotní styl ............................................................................................................. 9 4.5 Drogy a kriminalita ................................................................................................ 9 4.6. Ekonomické a politické důsledky drogové závislosti ........................................... 9
5.
Cílová skupina drogově závislých v kontextu sociální práce ........ 10 5.1. Základní charakteristiky cílové skupiny drogově závislých v kontextu terénní sociální práce .............................................................................................................. 10
6.
Terénní sociální práce s uživateli návykových látek...................... 11 6.1. Základní charakteristiky terénní sociální práce................................................... 11 6.2. Základní pravidla terénní sociální práce ............................................................. 11 6.3. Pracovní náplň terénních pracovníků .................................................................. 12 6.3.1. Harm reduction ............................................................................................ 13
7.
Principy terénní sociální práce ........................................................ 13
8.
Cíl terénní sociální práce .................................................................. 14
9.
Rizika terénní práce s drogově závislými ....................................... 15 9.1. Etická dilemata v terénní sociální práci .............................................................. 15 9.2. Etický problém .................................................................................................... 15 9.2.1 Etika.............................................................................................................. 16 9.2.2. Morálka........................................................................................................ 16 9.2.3 Zdůvodnění potřeby uvědomění si morálky a etiky v terénní sociální práci s drogově závislými ............................................................................................... 16 9.3. Syndrom vyhoření ............................................................................................... 17 9.3.1. Základní projevy syndromu vyhoření ......................................................... 17 9.3.2. Jak předcházet syndromu vyhoření ............................................................. 18 9.4. Supervize, jako jedna z moţností boje proti rizikům spojené s terénní sociální prací ............................................................................................................................ 18
1
10.
Negativa a pozitiva terénní práce s drogově závislými ................ 19
10.1. Pozitiva terénní práce ........................................................................................ 19 10.2. Negativa terénní sociální práce ......................................................................... 19
11.
Souhrn teoretické části absolventské práce .................................. 20
12.
Kvalitativní výzkum ........................................................................ 21
12.1. Základní charakteristiky kvalitativního výzkumu ............................................. 21 12.2. Metody a techniky kvalitativního výzkumu ...................................................... 22 12.2.1. Rozhovor podle návodu ............................................................................. 22
13.
Kódování ........................................................................................... 23
14.
Analýza dat ....................................................................................... 23
15.
Vlastní kvalitativní výzkum ............................................................ 23
15.1. Popis respondentů mého kvalitativního výzkumu ............................................ 24
16.
Analýza sběru dat ............................................................................ 25
16.1. Finanční ohodnocení terénních pracovníků, motivuje nebo spíše demotivuje? 25 16.2. Společnost versus klienti terénních pracovníků ................................................ 27 16.3. Bojují terénní pracovníci s drogově závislými s etickým dilematem?.............. 29 16.4. Terénní práce je náročná profese jak po psychické stránce tak i po té fyzické. 31 16.5. Pozitiva terénní práce s drogově závislými ....................................................... 33
17.
Shrnutí negativ a pozitiv terénní práce s drogově závislými ....... 35
18.
Závěr ................................................................................................. 37
19.
Bibliografie: ...................................................................................... 39
2
1. Úvod V mé absolventské práci se budu věnovat problematice terénní sociální práce s drogově závislými. Cílem mé práce bude zjistit negativa a pozitiva terénních pracovníků s drogově závislými jedinci. Má absolventská práce bude rozdělena do dvou částí a to do teoretické a praktické. V teoretické části mé závěrečné práce se budu věnovat definici drogové závislosti v kontextu sociální práce, dále se zaměřím na důsledky uţívání frekventovaných drog ve společnosti na lidský organismus a rizika, která jsou s drogovou závislostí spojená. Také definuji terénní práci, konkrétně, co tato sociální sluţba obnáší, jaké má cíle, principy, jaké jsou moţné negativa a pozitiva této práce. V mé práci se dále budu věnovat syndromu vyhoření. Speciálně jak můţeme syndromu vyhoření předcházet, a také se zaměřím na etické dilema a na etický problém, se kterým se můţou terénní pracovníci ve své praxi setkat. V praktické části se primárně zaměřím na to, coţ je hlavní cíl mé práce, jaká jsou moţná negativa a pozitiva terénní práce s drogově závislými. Stanovený cíl mé práce se pokusím zjistit pomocí kvalitativního výzkumu s pěti respondenty, kteří působí jako terénní pracovníci s drogově závislými. Přínos mé práce shledávám především v tom, ţe díky zjištění moţných negativ i pozitiv terénní práce upozorním ty jedince, kteří chtějí vykonávat tento druh práce na moţná rizika ale i pozitiva a také na ně upozorním potenciální školitele, či supervizory, kteří budou pracovat s terénními pracovníky s drogově závislými. Moţná definice negativ a pozitiv terénní sociální práce umoţní efektivněji pracovat s terénními pracovníky. Supervizoři, či školitelé budou obeznámeni, na co se mají zaměřit. Téma mé absolventské práce jsem si zvolila z toho důvodu, ţe jsem měla moţnost v rámci školní praxe působit jako terénní pracovník s drogově závislými a tento druh práce mě velmi zaujal a nebránila bych se tuto práci vykonávat v budoucnu. Z tohoto důvodu jsem se v mé práci zaměřila na negativa a pozitiva této sociální práce. Dále i cílová skupina drogově závislí je mi velmi blízká a chtěla bych na tomto poli vykonávat svojí budoucí praxi.
3
Teoretická část 2. Definice drogové závislosti v kontextu sociální práce Cílem mé absolventské práce je zjistit klady a zápory terénní práce s drogově závislými, proto je nezbytné definovat některé pojmy, které jsou s touto problematikou spojené a přiblíţit cílovou skupinu, s kterou terénní pracovníci pracují. Hned na začátek bych chtěla v mé práci začít definováním drogové závislosti a pojmy s ní spojené.
Drogová závislost je „ psychický a někdy také fyzický stav vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy také proto, aby se zabránilo nepříjemnostem plynoucím z její nepřítomnosti v organismu (abstinenční syndrom). Osoba může být závislá na více než jen na jedné droze.(Dočkal., 2000, s. 8)
Člověk, který je drogově závislý, uţívá návykové látky, coţ jsou omamné látky jako alkohol, psychotropní látky a jiné látky, které jedinci negativně ovlivňují psychiku, sociální chování a také rozhodovací schopnosti. Uţívání všech těchto zmíněných látek vede k závislosti a k nutnosti tyto látky uţívat opakovaně. (Dočkal., 2000, s. 8)
Abychom si přiblíţili problematiku drog a jak působí na osobnost jedince, tak bych chtěla v krátkosti popsat rizika spojená s drogovou závislostí a důsledky dlouhodobého uţívání návykových látek. Chtěla bych popsat ty návykové látky, které jsou nejvíce rozšířené ve společnosti.
4
3. Popis důsledků užívání některých frekventovaných drog na lidský organismus. Jak uţ jsem zmínila, pro moji práci, která se zabývá klady a zápory práce terénních pracovníků s drogově závislými, je nutné, přiblíţit si cílovou skupinu lidí, uţívající návykové látky. Proto shledávám za nezbytné popsat účinky frekventovaných drog na jedince.
3. 1. Pervitin Tato návyková látka patří do skupiny amfetaminu. Amfetamin byl dříve uţíván jako lék proti nemoci, která měla za následek záchvaty spánků. Také při léčbě proti únavě či obezitě. (Dočkal., 2000, s. 16) Amfetaminy způsobují to, ţe jedinec má pocit psychické a fyzické energie, má větší sebedůvěru, kreativitu, je komunikativní apod. (Líba., 2001. s. 9) Chronická závislost na této droze je charakterizována ztrátou hmotnosti, zvýšením krevního tlaku, především ale psychickými problémy. Dochází k rozvratu CNS funkcí, objevují se sluchové, čichové a vizuální halucinace. U uţivatele amfetaminu se mohou objevit deprese, stres, úzkost, psychóza. V důsledku těchto vjemů, se můţe závislý jedinec pokusit o sebevraţdu. Osobnost jedince se degraduje. U jedince dochází ke sníţení prahu k agresi. (Líba., 2001. s. 10) Pro přiblíţení účinku pervitinu na organismus, je nadcházející úryvek. Jana 18 let – PERVITIN „Je to bomba. Jsem zrychlená, mám neuvěřitelnou energii. Pervitin si píchám, šnupání mi totiž nedělá dobře. Jenom jednou jsem si zkusila šňupnout, a celou noc mi tekla krev z nosu. A hlavně – píchání je požitkářství. Těším se na to, až mi jehla vjede do žíly, naschvál to dělám pomalu. Beru kvůli house párty, miluju totiž hudbu. Ve čtrnácti jsem to brala kvůli tomu, že jsem měla kecavou. Teď v osmnácti beru kvůli zábavě. Kamarádi mi nadávají, že jsem mladá smažka, ale mě je to jedno. Stačí mi, že mě hudba díky droze prostupuje, mám pocit, že umírám štěstím. Horší je dojezd, průser. Musím bejt sama
5
doma. Jsem hrozně vyčerpaná, dostávám deprese, je mi smutno, nikdo mě nemá rád. Kamarádi mě ale teď naučili, jak to vychytat. Stačí přijít domů, vzít si jeden dva rohypnoly a do pěti minut jsem tuhá.“ (Dočkal., 2001, s. 24)
3. 2. Heroin Ve skutečnosti je heroin chemicky upravený morfin, který se dříve pouţíval jako lék proti dýchacím potíţím např. astma, tuberkulóza apod. Uţití heroinu má za následek útlum organismu, navození pohody, spánku, euforie, uvolnění svalů. Poté, co stav drogy odezní, nastává opak a jedinec můţe pociťovat bolesti, křeče, úzkost, napětí v těle. Abstinenční příznak je u heroinu zvlášť nepříjemný, a projevuje se velmi brzy, uţ po pár hodinách po poslední dávce. Jedinec se potí, má zaţívací problémy, křeče, zvrací, nemůţe spát, zaţívá pocit úzkosti. Dlouhodobé uţívání heroinu vede k zhoršení fyzické kondice, uţivatel nemá potřebu sexu, jídla, zhoršuje se mu paměť, je náladový a agresivní. (Dočkal., 2000, s. 15) Dále můţe docházet u narkomana k egocentrismu, posunutí ţivotních hodnot, ztráta zájmu o okolí, apatie, jedince ztrácí smysl pro povinnost. Jedinec má pouze jeden cíl a to získat další denní dávku, coţ můţe vést ke kriminalitě a trestným činům. (Líba., 2001, s. 32, 33) Lucie, 18 let – Heroin „Beru pervitin od čtrnácti let. Hero jsem si poprvé vzala až v šestnácti. Tenkrát jsem se přešlehla perníkem a kamarád, kterej bere heroin normálně, mi poradil, ať zkusím hero. Prý že se mi udělá líp. Fakt se mi ulevilo. Že by to ale byl nějakej odvaz, to zase ne. Byla jsem otupělá. Pamatuju si, že jsem klečela na posteli opřená o ruce a motala se. Heroin prý správně funguje až na popáté. Tak daleko se ale asi nedostanu. Mám totiž ráda drogy, který člověka naspídujou – to je právě piko. Vzít si heroin, sedět někde v rohu a mít kino, to mě nebere.“ (Dočkal., 2000, s. 24)
3. 3. LSD S touto látkou se dříve experimentovalo v psychiatrii, ale kvůli svým účinkům byly experimenty pozastaveny. Tato látka ovlivňuje vnímání reality. Látka způsobuje změny, kdy jedinec vnímá jinak barvy, čas, vzdálenost, zvuk, také můţe navodit bludy či halucinace. (Dočkal., 2000, s. 17) Intoxikovaný můţe pociťovat neskutečné štěstí, můţe mít záchvaty smíchu, lépe navazuje komunikaci s cizími lidmi. U dlouhodobých
6
uţivatelů této drogy hrozí osobnostní změny. Jedinec je lehce zmanipulovatelný, probouzí se v něm introvertní část osobnosti, ztrácí zájem o okolí, je apatický. (Líba., 2001, s. 43)
3. 4. Extáze Extáze je povzbuzující návyková látka, intoxikovaná má zvýšenou vnímavost. Tato droga odstraňuje zábrany, mění sebekontrolu, sbliţuje intoxikovaného s ostatními lidmi. (Ganeri., 1996, s. 31) U této drogy hrozí dehydratace uţivatele, která můţe vést aţ k vyčerpání organismu. Dále můţe dojít k předávkování a to z toho důvodů, ţe má uţivatel pocit, ţe na něho extáze nepůsobí, tak zvýší svojí dávku a vezme si další drogu. Časté uţívání této drogy poškozuje játra, mozek, srdce, můţe vyvolat i deprese, které vedou k sebevraţdě. (Ganeri., 1996, s. 32, 33) Pro představivost jak tato droga působí na jedince, slouţí následující úryvek uţivatele této drogy. Michael 18 let „ Nikdy jsem nejel v tvrdých drogách…dřív jsem chodil na párty a zjistil jsem, že extáze mi pomáhá cítit se fakt skvěle. Na párty jsem byl nejlepší tanečník. Po několika měsících užívání jsem se začal cítit divně – byl jsem pořád víc a víc mimo, myslím, že se měnil můj duševní stav. Přišel jsem o práci…zdálo se mi, že mě lidi sledujou. Na ulici, lidi okolo mě, dokonce i z televize. Přestal jsem brát extázi, protože jsem věřil, že to pomůže. Ale nepomohlo to. Většinu času jsem trávil někde zavřený. Odmítal jsem jídlo, protože by mohlo být otrávený. Skončil jsem v nemocnici. Strávil jsem tam šest měsíců, v psychiatrické léčebně. Trvalo mi dva roky, než jsem se dostal zpátky.“ (Ganeri., 1996, s. 34)
4. Důsledky dlouhodobého užívání návykových látek Jak uţ jsem zmínila, dlouhodobé uţívání návykových látek sebou přináší mnohá rizika a důsledky drogové závislosti se promítají do zdraví toxikomana, partnerských či sociálních vztahů,
7
zaměstnání,
vzdělání,
ţivotního stylu a
mnoho dalšího.
Nejnebezpečnější jsou příměsi různých látek, které se přidávají do drog, aby se zvýšila kvantita látky, coţ znamená více zisku pro výrobce. Hrozí devastace vnitřních orgánů, ţil či srdeční potíţe. S uţíváním návykových látek jsou také spojená sociální rizika. Závislost na droze sebou přináší stigma, společnost se na uţivatele drog dívá skrz prsty, a nemá tendenci těmto lidem pomáhat. (Bajer., 2007, s. 6, 5) Pro moji práci je nezbytné zabývat se tím, jak droga mění člověka a jak na něho působí. Jelikoţ s tímto zjištěním mohou terénní pracovníci lépe a efektivněji spolupracovat s klienty. Uţívání návykových látek se můţe negativně podepsat na zdraví, sociálních vztazích, na motivaci ke vzdělání, ţivotním stylu či kriminalitě. Speciálně dlouhodobé uţívání návykových látek se často podepisuje na ţivotním stylu jedince. Drogová závislost můţe vést aţ ke kriminalitě, k bezdomovectví, nezaměstnanosti či prostituci a k dalším moţným patologickým jevům. Celkově se mění závislému ţivotní styl. (Mravčík a kol., 2002, s. 48)
4.1. Návykové látky a zdraví Kaţdá návyková látka působí na organismus jinak, ale i přesto mají některé znaky společné. Dlouhodobé uţívání drog vede k psychickému i fyzickému oslabení, podvýţivě, degradaci osobnosti, celkovému oslabení organismu. Opakovaná intoxikace organismu má za následek poruchu některých důleţitých orgánů. Např. poruchu plic, mozku, srdce, jater apod. Dlouhodobé uţívání návykových látek můţe vést k poruše nervového systému a k neurologickým komplikacím (epileptické záchvaty, porucha řeči, spánku, rovnováhy). Drogy mohou také způsobit psychické problémy, jako např. zmatenost, psychózy, deterioraci intelektu. (Dočkal., 2000, s. 34)
4.2. Rodina, sociální vztahy drogově závislých jedinců Mnoho drogově závislých měli problémové dětství a problémové rodiče. Lidé, kteří uţívají návykové látky, mají zpravidla horší vztahy s rodiči, malou důvěru k nim. Opouští své rodiče v brzkém věku a ţijí bez trvalého partnera. Pokud ale vztah existuje, drogově závislí jsou většinou oba dva partneři. Řada toxikomanů uvádí, ţe také nemají ţádné přátelé anebo ano, ale jen mezi narkomany. (Dočkal., 2000, s. 36)
4.3. Vzdělání, zaměstnání s drogovým problémem Studenti a ţáci, kteří jsou drogově závislí, mají větší problémy se školním prostředím a kolektivem, neţ studenti, kteří návykové látky neuţívají. Také si spíše vytváří vztahy 8
k lidem mimo školní prostředí. Školáci, kteří uţívají návykové látky, se spíše dostanou do konfliktu, mají horší školní výsledky, často nedokončí školu a dosahují pouze základního vzdělání. Uţivatelé návykových látek mají potíţe s pracovní morálkou. Hlavní náplň dne a cíl je získání drogy. Narkomani málokdy dlouhodobě pracují. (Dočkal., 2000, s. 36)
4.4 Životní styl Sociální vývoj drogově závislých je poznamenán mnohými poruchami. Čím dříve jedinec začne s experimentováním drog, tím je riziko větší. Jedinec se uchyluje k drobným krádeţím, k záškoláctví, utíká z domova apod. Toto chování můţe vést k sociální izolaci nebo také ke ztotoţnění se s kriminální subkulturou. Ţivotní styl narkomanů je rezignující, nerealistický, únikový. Hlavním cílem tohoto způsobu ţivota je získání drogy. Drogově závislí se dostávají do bludného kruhu, ze kterého se jen těţko dostává. Problémy které jsou spojené s drogovou závislostí a neschopnost je řešit, vedou u jedince k poruše sebehodnocení a droga se nabízí jako řešení. Společností jsou stigmatizovány. Prohlubuje se identifikace s kriminální subkulturou respektive s drogovou subkulturou a také vznikají další problémy. (Dočkal., 2000, s. 36, 37)
4.5 Drogy a kriminalita Není pochyb, ţe lidé pod vlivem drog páchají trestné činy, násilnosti, apod. Závislí lidé častokrát páchají trestné činy z důvodu získání drogy. Jedná se především o vloupání do lékáren, nemocnic, skladů s léky. Narkomani v v období své rozvinuté závislosti uţívají návykové látky v hodnotě 1000 – 5000 korun. Není reálné, aby kaţdý narkoman tyto peníze získával legálně. Proto se toxikomani uchylují k trestným činům, jako loupeţím, např. prodejem kradených věcí, prostitucí.(Dočkal., 2000, s. 37)
4.6. Ekonomické a politické důsledky drogové závislosti Ekonomické ztráty, které souvisejí s neuţíváním návykových látek v České republice, se pohybují v desítkách miliard korun za rok. Stát pokrývá náklady na léčení drogově závislých. Také se podílí na financování zdravotních následku spojených s konzumací drog, také vynakládá obrovské peníze na boj proti drogám (soudy, policie, věznice) a také na prevenci. Jedná se také o ztráty, které představují krádeţe, nelegální aktivity, daňové úniky, působení čestné a šedé ekonomiky, praní špinavých peněz. Ekonomická ztráta také vyplývá z toho, ţe lidé se závislostí nepracují, nedokončují vzdělání, nevytváří hodnoty. Jedná se i o narušení sociálních vztahů a strach veřejnosti. Všechno 9
co bylo zmíněno, můţe vést aţ k rozpadu politického systému. (Dočkal., 2000. s. 37, 38)
5. Cílová skupina drogově závislých v kontextu sociální práce Pro moji práci je důleţité přiblíţit si cílovou skupinu drogově závislých a to z důvodu, abychom byli obeznámeni, s kým terénní pracovníci pracují. Sociální práce je obor, který má mnoho potenciálních klientů, tzv. cílových skupin, na které se sociální práce, respektive sociální pracovník zaměřuje. Kaţdá cílová skupina má jiný ústřední problém, který se řeší. Kaţdá cílová skupina v sociální práci je něčím odlišná. Proto i cílová skupina drogově závislých potřebuje odlišnou pomoct neţ například cílová skupina seniorů. Proto je nezbytné vymezit základní charakteristiky drogově závislých.
5.1. Základní charakteristiky cílové skupiny drogově závislých v kontextu terénní sociální práce V terénní sociální práci s drogově závislými se především jedná o aktivitu, vyhledávání potenciálních klientů. Pracovníci se snaţí s nimi komunikovat, navázat kontakt, vytvořit důvěru, motivovat klienty, častokrát se jedná o první sluţbu, do níţ klienti vstupují. Sluţba terénních pracovníků se především týká problémových uţivatelů drog. Problémový uţivatel je jedinec, který uţívá drogy nitroţilně, a to opiáty či stimulační drogy. Také je terénní sluţba určená pro osoby, které experimentují s nebezpečnými návykovými látkami. (Janoušková, Nedělníková., 2008, s. 354) Doplňkově také streetworkři pracují s dětmi ve vyloučených lokalitách, kde se děti často zdrţují na místech, kde se mohou objevovat pouţité injekční stříkačky či jiný materiál na aplikaci drogy. Terénní pracovníci informují o nebezpečí přenosů infekcí spojené s uţíváním drog, dále informují o rizicích a důsledcích zneuţívání návykových látek. Primárně se ale terénní pracovníci zaměřují na problémové uţivatele návykových látek od 15 let věku. Také tato sluţba pracuje s rodinami, partnery klientů, pokud o to stojí. (Janoušková a kol., 2008, s. 355)
10
6. Terénní sociální práce s uživateli návykových látek V mé práci se zabývám terénní sociální prací, která je orientovaná na uţivatele návykových látek, z toho důvodu shledávám za nezbytné vymezit pár pojmů, které jsou s touto problematikou spojené.
6.1. Základní charakteristiky terénní sociální práce Terénní sociální práce bývá také často označována jako streetwork, coţ znamená práce, která se odehrává na veřejných prostranstvích, parcích, ulicích a podobně. (Janoušková a kol., 2008, s. 9.) Terénní sociální práce se hlavně vyznačuje sociální práci v přirozeném prostředí klienta. Sluţba jde za klientem, ne on za ní. Terénní pracovníci se snaţí motivovat jedince z nějaké cílové skupiny, aby vyuţíval jejich sluţby. Terénní práce slouţí primární prevenci, coţ můţou být přednášky na školách o nebezpečí drog apod. Terénní sociální sluţba se snaţí o sociální prevenci, coţ znamená „ chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“ (Janoušková a kol., 2008, s. 10) Terénní sociální práce je jedna z účinných nástrojů, bojující proti sociálnímu vyloučení jak jednotlivců, rodin tak i celých skupin. Jedná se o to, ţe sociální vyloučení brání jednotlivcům zapojit se do politických, ekonomických, spotřebních a dalších aktivit. Sociální vyloučení zamezuje jednotlivcům být plnoprávnými občany. Specifikem tohoto typu sociální práce je vyhledávání moţných klientů. (Janoušková a kol., 2008, s. 10)
6.2. Základní pravidla terénní sociální práce Jednou s nejvýznamnějších sloţek terénní práce je vytváření nových kontaktů. Terénní pracovníci by měli chovat přirozeně při kontaktu s klientem. Měli by si uvědomit, ţe kaţdý člověk je jedineční a potřebuje individuální přístup. Pokud je terénní pracovník jistá sám sebou a chová se přirozeně, práce se mu tím usnadní.
Terénní práce vyţaduje trpělivost a vytrvalost, jelikoţ výsledky nejsou vidět hned, ale aţ po nějakém čase. Je těţké získat si důvěru klientů a potřebuje to určitý čas. (Wedlichová., 2008, s. 102)
11
6.3. Pracovní náplň terénních pracovníků Terénní programy jsou poskytovány těm osobám, které ţijí rizikovým způsobem ţivota nebo jsou bezprostředně takovým ţivotem ohroţeni. Sluţba poskytuje klientům kontakt se společenským prostředím, pomáhá klientům uplatňovat jejich práva, zájmy. Sluţba se snaţí pomoct klientům obstarat osobní záleţitosti. (Janoušková a kol., 2008, s. 328) Zajišťuje sociální poradenství pro klienty, jak odborné sociální poradenství, tak i základní poradenství. (Janoušková a kol., 2008, s. 328) Práce terénních pracovníků, by měla vţdy probíhat ve dvojicích. Jeden z teamu by měl být kvalifikovaný sociální pracovník. Terénní pracovník vykonává přímou práci či nepřímou. Přímá práce je samotná práce s klienty, obnáší poradenský program. Pracovníci informují klienty, jak správně pouţít injekční materiál, likvidovat pouţitý materiál, jak předcházet infekcím (chráněný pohlavní styk, nepouţitý materiál na aplikaci drogy apod.) Pracovník je také kompetentní klienta odkazovat na další sluţby pro něj potřebné. Informovat klienta o tom, na co má nárok, např. sociální dávky. Další důleţitou činností terénního pracovníka je výměnný injekční program. Tento program poskytuje klientům čistý materiál na aplikaci drogy výměnou za znečištěné injekční stříkačky. Uţivatel můţe bezplatně získat injekční stříkačky, sterilní vody, alkoholové dezinfekce, vitamíny, mastičky, kondomy, náplasti apod.) Dále pracovníci mohou pomoct klientovi, který o to stojí aby, abstinoval a drogy neuţíval. Pracovník můţe vyuţít techniku motivačního rozhovoru a dalších moţných rozhovorů. (Janoušková., 2008, s. 361) pracovník také můţe pomoct jedinci, který je zaţívá krizi. Např. předávkovaná klient. Streetworkři také poskytují drobnou ošetřovatelskou pomoc. (Janoušková a kol., 2008, s. 362) Přímá práce je doplněna prací nepřímou. V nepřímé práci terénních pracovníků se především týká monitorování drogové scény v dané oblastí, kde pracovník působí, dále se účastní porad, dalšího vzdělávání, supervizí, evaluace programu a snaţí se prezentovat a medializovat práci na veřejnosti. (Janoušková a kol., 2008, s. 362)
12
6.3.1. Harm reduction Další nedílnou součástí náplně terénních pracovníků s drogově závislými je Harm reduction a Public health, proto je nezbytné tyto pojmy zakomponovat do mé práce a blíţe je definovat. V terénní sociální práci s drogově závislými je důleţité předcházet rizikům, která jsou spojené s uţíváním návykových látek, coţ se nazývá Harm reduction. Terénní pracovníci nemohou počítat s tím, ţe jejich klienti ze dne na den přestanou být závislí na droze. A přestanou uţívat drogy. Terénní pracovníci se především snaţí zmírnit důsledky uţívání drog. Hárm reduction „ kombinuje práci zaměřenou přímo na snižování počtu úmrtí souvisejících s drogami a virových infekcí přenosných krví s širšími cíli jako je prevence zneužívání drog, podpora stabilizace léčbou a podpora v abstinenci.“ (Štefunková., 2010, s. 15)
Další důleţitou činností terénní sociální práce je Public Health, coţ je koncept, který se zabývá veřejným zdravím společnosti. Hlavní činností tohoto konceptu jsou zájmy celé společnosti. Především se jedná o ochranu lidí před rizikem spojených s návykovými látkami. Např. sběr injekčního materiálu, snaţí se zabránit přenosu infekčních chorob apod. (Janoušková a kol., 2008, s. 356)
7. Principy terénní sociální práce Kaţdá práce a nejedná se jen o sociální práci, má určité principy, kterými by se měla ta nebo ona určitá sluţba řídit a dodrţovat je. Terénní sociální práce není výjimkou a má taktéţ určité principy, které jsou pro ni zásadní. Hlavním principem je to, ţe terénní pracovníci kontaktují klienta v jeho přirozeném prostředí, můţe zde ale existovat sníţené riziko motivace klienta, jelikoţ sluţba jde za klientem, nikoliv naopak. (Růţičková, Nováková, Linhartová, Koukalová, Řezníček, Bajerová, Kandráč., 2012, s. 7) Terénní sociální pracovníci by měli být kvalifikovaní odborníci v oblasti sociální práce, práva a politiky. Ve své praxi se opírají o etické kodexy a standardy kvality v sociálních sluţbách.
13
Dalším důleţitým principem terénní sociální sluţby je to, ţe tato sluţba upřednostňuje sociální pomoc před sociální kontrolou. Klient je expert na svůj ţivot. (Janoušková a kol., 2008, s. 478) Klient by měl spolupracovat s terénními pracovníky z toho důvodu, ţe on sám chce, ne ţe je donucen. Pokud klient o sluţbu nestojí, pracovníci klienta nenutí jejich sluţbu vyuţívat. Další zásadou terénní práce je její bezplatnost. Terénní práce spadá mezi sluţby, které jsou poskytovány bezplatně. Neméně důleţitým principem je princip, který zachovává autonomii klienta. Sluţba není poskytována tak aby klientovy ohroţovala vztahy mezi jeho blízkými, jeho kaţdodenní ţivot. Terénní pracovníci kladou důraz na svobodnou vůli klienta. Důleţitý je názor klienta, ten je zásadní. (Janoušková a kol., 2008, s. 479) Terénní pracovník také povaţuje kaţdého klienta za jedinečnou bytost, a ţe kaţdý klient si zaslouţí odlišný přístup. Pracovník by měl být empatický. Pracovník neodsuzuje klienta za jeho způsob ţivota. Vnímá ho jako člověka se silnými i slabými stránkami. (Janoušková a kol., 2008, s. 480)
8. Cíl terénní sociální práce Tak jako principy má terénní sociální práce určité cíle, bez kterých by tato sluţba nemohla existovat. Jeden z cílů terénní sociální práce je především předcházení sociálního vyloučení. Dále prevence rizikových jevů ve společnosti – např. přednášky na školách o rizicích spojených s drogovou závislostí Sociální začleňování - např. dostupnost sociálních sluţeb, podpora vzdělávání Mírnění negativních jevů spojených s patologickým chováním – to je např. Harm reduction Zmírňování nerovností ve společnosti (Janoušková a kol., 2008, s. 13) Pomoc klientům získat či znovu nabývat sociální dovednosti – např. jednání na soudech, úřadech, nácvik dovedností při hledání zaměstnání, nácvik asertivity – coţ je „ nácvik dovednosti, které jsou zapotřebí, aby byl člověk schopen vyjadřovat přímo, poctivě a přiměřeně své vlastní názory, potřeby a pocity, aniž by při tom porušoval práva druhých lidí.“ (Navrátil., 2001, s. 102) Poradenská činnost. (Janoušková a kol., 2008, s. 13) 14
9. Rizika terénní práce s drogově závislými Terénní sociální práce s cílovou skupinou drogově závislých sebou nese moţná rizika a nebezpečí, která si musí sociální pracovník uvědomit a vědět o nich. Rizika terénní práce s drogově závislými můţe být etické dilema, etický problém či syndrom vyhoření. S těmito riziky se mohou pracovníci ve své profesi setkat, proto je nezbytné jej definovat a přiblíţit si je.
9.1. Etická dilemata v terénní sociální práci V mé práci se zajímám o terénní práci s drogově závislými, tato práce, se často potýká s kritikou, jelikoţ většinová společnost nahlíţí na drogově závislé jako na občany, kteří si svůj problém zapříčinili sami, a proto si nezaslouţí pomoc od druhých. Tato práce se často setkává s nepochopením a s etickými dilematy. Proto shledávám za důleţité vymezit si pojmy, které se odvíjí od etických dilemat v sociální práci. Také je nezbytné si uvědomit, jakou roli hraje etika v sociální práci. Je velmi obtíţné definovat sociální práci, laická společnost ji především vnímá jako pomoct těm lidem, kteří ji potřebují. Mohou to být lidé odkázaní na pomoc druhých, senioři, drogově závislí apod. Všechny tyto oblasti jsou spjaté s etikou. Sociální práce se zabývá i těmi, kteří si problém zapříčinili sami. Můţe se jednat o klienty drogově závislé, alkoholiky, násilníky, bezdomovce apod. (Tesarčíková., 2011, s. 99) V mnoha případech, sociální pracovníci zaţívají etická dilema nebo problémy. Proto je nutností si tyto pojmy vymezit a uvědomit si, jak je důleţitá otázka etiky a morálky, která je úzce spjatá se sociální prací a kaţdý člověk, pracující v této sféře to musí brát na vědomí. Etické dilema můţe nastat tehdy, kdy sociální pracovník stojí před dvěma mnohdy i více moţnými rozhodnutími, která pro pracovníka představují konflikt morálních zásad. Není pro něho zřejmé, jak se má rozhodnout. Co pro někoho můţe být sociální dilema, můţe být pro druhého banální věc, nad kterou není potřeba přemýšlet. (Nečasová., 2001, s. 6, 7)
9.2. Etický problém Etika je prostoupena celou sociální oblastí. Vztah sociálního pracovníka je mnohdy nadřazený a pracovník má moc nad klientem. Co se týče např. sociálních dávek apod. Sociální pracovník někdy rozhoduje za druhé a o druhých. Někdy se můţe objevit
15
etický problém, který sociální pracovník musí řešit a vyřešit. Etický problém v sociální práci znamená to, kdyţ je nějaká situace, kdy je zřejmé jak se má pracovník zachovat, ale osobně se mu to příčí. Např. nemůţe poskytnout pomoc, která je potřebná, ale není to v jeho kompetencích, jelikoţ klient nesplňuje potřebná kriteria. (Nečasová., 2001, s. 6) 9.2.1 Etika Jak uţ jsem naznačila výše, etika v sociální práci hraje významnou roli, proto je nutností si ji definovat. Právě otázka etiky hraje důleţitou roli v etickém dilematu či etickém problému. Etika řecky Éthos znamená mrav, obyčej, zvyk či charakter. Jedná se o teorii morálky, coţ znamená teorie nesprávného a správného jednání. (Nečasová., 2001, s. 11) Zabývá se morálkou. Etika má za úkol objasnit ty principy, které vedou jedince ke správnému či špatnému jednání. Právě studium této problematiky můţe sociálnímu pracovníkovi usnadnit rozhodování, pokud se setká s etickým dilematem. (Nečasová., 2001, s. 12) 9.2.2. Morálka Také morálka je úzce spjatá s etickým dilematem a etickým problémem. Terénní pracovníci mnohdy pracují taktéţ s morálkou, proto je potřeba si jí definovat. Morálka latinsky znamená vůle, mrav, zákon, vlastnost, vnitřní podstata či charakter. Jedná se o to, ţe morálka je systémem činitelů pro lidské jednání. Tento systém je zaloţený na rozpoznání správného a nesprávného chování. Člověk je svobodná bytost, která se můţe rozhodnout, zdali bude v ţivotě jednat správně či nikoliv. (Nečasová., 2001, s. 11) 9.2.3 Zdůvodnění potřeby uvědomění si morálky a etiky v terénní sociální práci s drogově závislými Jak uţ bylo řečeno, sociální práce je úzce spjata s morálkou a etikou. Sociální pracovník se můţe setkat ve své praxi s etickým dilematem, s kterým si neví rady. Právě uvědomění si etiky a morálky mu můţe pomoci rozhodnout se správně. Terénní pracovník se můţe setkat se situacemi, kde se bude muset rozhodnout a bude uvaţovat o tom, co je nejlepší a jak nejlépe pomoci. Mnohdy mohou být tyto situace sporné a není jasné, jaké zachování je správné. Práce s drogově závislými můţe být obzvlášť obtíţná, jelikoţ většinová společnost pohlíţí na tuto cílovou skupinu tím způsobem, ţe tito lidé si zavinili své problémy sami. Ve společnosti je uţívání nealkoholových drog
16
povaţováno za špatné jednání a neodpovědné. Proč tedy těmto lidem pomoci? Uţivatelé drog jsou díky tomuto smyšlení o nich mnohdy stigmatizování a posunutí na okraj společnosti. Terénní pracovníci a kdokoliv jiný si ale díky etice a morálce uvědomuje, čí můţe uvědomit, ţe tito lidé uţívají návykové látky z nějakého důvodu. Mohly zaţít opravdu těţké ţivotní situace a východisko viděli pouze útěkem z reality a to prostřednictvím drog. Udělali chybu a pomoc od druhých si zaslouţí jako kaţdý jiný člověk. Díky pochopení etiky a morálky si kaţdý člověk můţe uvědomit správnost svého jednání a nutnost pomáhat si navzájem a pomáhat i těmto lidem, kteří jsou na okraji společnosti. (Nečasová., 2001, s. 5)
9.3. Syndrom vyhoření Dalším rizikem terénní sociální práce můţe být syndrom vyhoření. A to z toho důvodu, ţe sociální práce s drogově závislými můţe být často velmi vyčerpávající a náročná, proto není ojedinělé, kdyţ se u pracovníků s touto cílovou skupinou objeví syndrom vyhoření. Lidé, kteří se rozhodli pracovat v pomáhajících profesích, často čelí dlouhodobé zátěţi. Pracovníci stále přicházejí do kontaktu s klienty, kteří proţívají emočně silné záţitky. I kdyţ by měli být pracovníci profesionálové, stejně nějakým způsobem reagují na zátěţové situace svých klientů. Proţívají bolesti spolu s klienty, smutek, zlost, bezmoc, nespravedlnost, nevděk a mnoho dalších pocitů. Problém nastává tehdy, kdyţ zátěţ proţívá terénní pracovník dlouhodobě. Pokud pracovník nedokáţe se zátěţí bojovat, můţe nastat to, ţe pociťuje tzv. syndrom vyhoření. (Smékal, Piňosová, Češková., 2004, s. 27) 9.3.1. Základní projevy syndromu vyhoření Mezi příznaky syndromu vyhoření můţou patřit deprese, pocit netečnosti, ztráta sebedůvěry, pocit bezsmyslnosti, to znamená, ţe to co dělám, nemá ţádný význam, smysl. Pocit únavy, projevují se tělesné bolesti, časté nemoci apod. (Smékal a kol., 2004, s. 27) Pro upřesnění nejedná se o únavu, která můţe být způsobena přílišnou námahou, která pomine po nějaké relaxační aktivitě, či dostatečném spánku. Spíše se jedná o to, ţe pracovník má pocit celkové únavy, jak po fyzické stránce tak i po té psychické. Postiţený jej pociťuje neustále, můţe souviset právě se ztrátou smyslu práce. Velké riziko, ţe se objeví syndrom vyhoření, je u toho jedince, který se do své práce vrhá
17
s nadšením, ale bez průpravy a potřebného zázemí. Nadšený pracovník dává do své práce vše, pracuje přesčas, vydává přespříliš energie a ţádnou nečerpá. Neodpočívá, nerelaxuje. Postupně se ale objevují u takového jedince problémy. Pociťuje nevděk, nadšení klesá a pracovník se dostává do takového stavu, ţe pociťuje syndrom vyhoření. (Smékal a kol., 2004, s. 27) Vyhoření je pomalý proces, který se můţe táhnout i roky. Proto je velmi důleţité vědět, jak mu předejít. (Poschlamp., 2013, s. 82) 9.3.2. Jak předcházet syndromu vyhoření Jedinec, který pracuje v pomáhajících profesích, musí brát zřetel na to, ţe jeho práce je zátěţová a častokrát velmi náročná a z toho důvodu, musí pečovat o svoji psychiku (duši). Této péči se říká psychohygiena. (Smékal a kol., 2004, s. 28) Důleţité pro prevenci syndromu vyhoření je absolvování teoretické a i praktické přípravy na budoucí povolání. Jedinec by měl znát sám sebe, své slabé a silné stránky. Velmi podstatné je aby si člověk udělal čas sám pro sebe, měl dostatek volného času a nepřetěţoval se. (Smékal a kol., 2004, s. 27) Pracovník by měl mít moţnost pravidelné konzultace s odborníkem, kde můţe řešit problémy spojené s prací. To znamená pravidelné supervize. Ať uţ individuální nebo skupinové. (Smékal a kol., 2004, s. 28)
9.4. Supervize, jako jedna z možností boje proti rizikům spojené s terénní sociální prací Díky pravidelným supervizím mohou pracovníci lépe zvládat rizikové situace či jim předcházet. Pravidelná supervize v sociální sféře je nutností. Supervize je prevence syndromu vyhoření u personálu. Proto je důleţité tento pojem zmínit v mé práci a definovat jej. V supervizi se jedná o dohled vedoucího skupiny resp. psychoterapeuta, který provádí psychoterapii s jedním či více lidmi. Je to nástroj pomoci, kdy vedoucí skupiny, mocenskou roli vyuţívá. Supervize je nástroj podpory od profesionála, který pomáhá klientovi v jeho vztahových problémech. (Bróţa., 2009, 13)
18
„ Supervizí rozumíme opakovanou součinnost supervidujícího a supervidovaného ve vymezených časových úsecích, kteří spolu diskutují o práci supervidovaného(studenta), o jeho pozici vůči klientovi (cílové skupině) a hodnotí jeho získávání znalostí a dovedností.“(Maroon a kol., 2007, s. 8)
Supervize je činnost, při které pracovníkům pomáhá zvládat efektivněji své role, pomocí předávání dovedností, postojů a znalostí. (Maroon a kol., 2007, s. 8)
10. Negativa a pozitiva terénní práce s drogově závislými Z toho důvodu, ţe cílem mé práce je zjistit klady a zápory terénní práce s drogově závislými, je důleţité uvést negativa i pozitiva terénní práce.
10.1. Pozitiva terénní práce Pozitivum terénní sociální práce je v otevřenosti terénu, sociální pracovníci mohou narazit na potenciální klienty kdekoliv, nevyčkávají pouze v kanceláři, aţ klient dojde za sluţbou. Sluţba dochází za klientem nikoliv naopak. Terénní sociální pracovníci jednají aktivně, nikoliv pasivně a snaţí se své klienty najít a pomoct jim v jejich přirozeném prostředí. Klienti jsou otevřenější, jsou uvolněnější, jelikoţ je sluţba poskytována v jejich přirozeném prostředí.(Wedlichová., 2008, s. 99) Uţivatelé sluţby mohou vnímat pracovníka jako „ normálního“ člověka. (Wedlichová., 2008, s. 100) Další klad terénní práce je v tom, ţe pracovníci mohou pracovat s celou komunitou, rodinou i jednotlivcem a mají moţnost kontaktovat ty klienty, kteří nevyhledávají institucionalizovanou sociální sluţbu. Terénní pracovník přichází do kontaktu s realitou klientova ţivota. Další výhoda terénní sluţby je v niţších nákladech na sociální sluţbu a sluţba je pro klienty bezplatná a anonymní. (Janoušková., 2008, s. 10) Terénní sociální pracovníci také poskytují krizovou intervenci. Tato intervence je pro sociální prácí velmi zásadní. Díky ní mohou vniknout pracovníci do klientovy ţivotní situace, kdy je často ohroţen klientův ţivot. (Navrátil., 2001, s. 113)
10.2. Negativa terénní sociální práce Kaţdá profese má své klady a zápory proto se i terénní pracovníci potýkají s negativy a riziky ve své praxi. U terénní práce je velké riziko syndromu vyhoření, a to z toho 19
důvodu, ţe jsou u zdroje problému a klienti jsou k nim více otevření. Dalším negativem můţe být to, ţe pracovníci jsou často bráni jako kamarádi ze strany klientů a proto je někdy obtíţné udrţet si jisté profesní hranice. Terénní pracovníci se mnohdy musí spokojit s maličkostmi a smířit s neochotou spolupráce na straně klienta. V této profesi dále hrozí větší riziko agrese ze strany klientů neţ v jiných profesích, jelikoţ klienti mohou být pod vlivem drog při kontaktu s pracovníky. Další nevýhodou je i to, ţe je nedostatek terénních pracovníku a jejich nízké finanční ohodnocení. Také pracovníci mohou pociťovat sníţenou motivaci práce v terénu z důvodu nepříznivého počasí, nízkého komfortu, nízké prestiţe apod. Pracovník mnohdy pracuje v terénu sám a nemá oporu druhé osoby. (Janoušková., 2008, s. 12)
11. Souhrn teoretické části absolventské práce Pro můj výzkum, který se zabývá otázkou pozitiv a negativ v terénní práci s drogově závislými je nezbytné opírat se o fakta, která jsem zjišťovala pomocí odborných publikací. V teoretické části jsem shledávala důleţité pro můj výzkum popsat definici drogové závislosti. Rizika, která jsou spojené s uţíváním návykových látek. Jaký vliv má drogová závislost na vztahy jedince, na jeho zdraví, kriminalitu a celkově jaký mají dopad drogy na ekonomiku dané země. Dále jsem popisovala vliv frekventovaných drog na organismus jedince. Pozornost jsem také věnovala definici terénní práce s drogově závislými. Jaké má cíle terénní práce, negativa a pozitiva. Také jsem se věnovala syndromu vyhoření, a supervizi.
20
Praktická část 12. Kvalitativní výzkum V mojí absolventské práci vyuţívám kvalitativního výzkumu, který se hojně vyuţívá v nejrůznějších oborech, např. v psychologii, sociologii, v hospodářských vědách, pedagogické sféře apod. ( Hendel., 2005, s. 21) V mém výzkumu jsem se snaţila zjistit pozitiva a negativa terénní sociální práce s drogově závislými. O to jsem se pokusila díky sociologickému kvalitativnímu výzkumu.
„Tradičně rozlišujeme metodologické postupy kvantitativní s převažujícím logickým principem deduktivním, kvalitativní s převažujícím principem induktivním.“ (Loučková., 2011, s. 5)
12.1. Základní charakteristiky kvalitativního výzkumu Někteří metodologové jsou toho názoru, ţe kvalitativní výzkum je jen doplněk kvantitativního výzkumu, který je podloţený statistikami. (Hendel., 2005, s. 45) U kvalitativního přístupu se jedná především o subjektivní pohled výzkumníka, který můţe být zpochybňován. Proto je některými metodology negativně hodnocen. Tento výzkum, je téţ charakterizován jako jedinečný a neopakovatelný, jelikoţ můţe být vnímán kaţdým jedincem odlišně. (Miovský., 2009, s. 17) Na začátku výzkumu se stanoví otázka, nebo otázky, které budou zkoumány. Pro výzkumníka jsou tyto otázky stěţejní, jelikoţ díky nim se bude orientovat. Během výzkumu se mohou ale doplňovat a měnit. Proto je tento výzkum povaţovaný za pruţný. Výzkumník má za úkol zjišťovat a analyzovat veškeré informace od respondentů, které by mu pomohly odpovědět na vytyčené výzkumné otázky. Sběr dat a jejich následná analýza probíhají v delším časovém úseku. (Hendel., 2005, s. 50) Kvalitativní přístup má některé stěţejní charakteristiky např.„ Kvalitativní výzkum se provádí pomocí delšího a intenzivního kontaktu s terénem nebo situací jedince či skupiny jedinců. Tyto situace jsou obvykle banální nebo normální, reflektující každodennost jedinců, skupin, společností nebo organizací.“(Hendel., 2005, s. 51) Dále je tento přístup charakterizován tím, ţe se málo pouţívá standardizované data pro sběr dat. Výzkumník jé sám nejhlavnější instrument. Výzkumník čerpá data z pozorování, fotografii, rozhovoru, deníků, osobních komentářů 21
apod. A to za tím účelem, aby si přiblíţil ţivot zkoumaných jedinců, skupin. Stěţejní je pro výzkumníka objasnit si, proč jedinec, či skupin jednají určitým způsobem. (Miles a Creswel 2003, Huberman 1994, Bogdan, Biklen 1992 in Hendel., 2005, s. 51, 52)
12.2. Metody a techniky kvalitativního výzkumu V kvalitativním výzkumu se pouţívá celá škála metod a neustále se vytvářejí další. Obecně by se měly metody drţet pár pravidel. Metody by měly být humánní. Měly by umoţnit výzkumníkovi takovou intimitu a blízkost, díky, které by pronikl do situace zkoumané osoby. Metody by měli zpřístupnit pochopení skutečného ţivota těch lidí, kteří jsou předmětem výzkumu. Měly by se snaţit zainteresovat zkoumané osoby do výzkumu, takovým způsobem, ţe do ničeho nebudou přinuceni. Metody by se měli vyuţívat v kombinaci více metod. (Barker., 1999, s. 12) Kvalitativní výzkum má mnoho metod směru dat. Já jsem si pro svůj výzkum vybrala pozorování a rozhovor pomocí návodu. Tyto dvě metody sběru dat shledávám pro svoji práci nejefektivnější a pro zjištění mého cíle výzkumu nejlepší. Z tohoto důvodu je nutností v krátkosti popsat rozhovor podle návodu. 12.2.1. Rozhovor podle návodu Tento typ sběru dat představuje otázky, nebo témata, která určují směr výzkumu. Tazatel díky těmto otázkám či tématům ví, na co se má v rozhovoru zaměřit. Otázky či témata jsou pro něho zásadní, jelikoţ je nutností jej v rámci rozhovoru prodiskutovat. Výzkumník má volnost v tom, v jakém pořadí či jakým způsobem získá potřebné informace, které by měli osvětlit danou problematiku. (Hendl., 1997, s. 89)
22
13. Kódování Podle některých badatelů by se v kvalitativním přístupu neměli data analyzovat. Měli by se jenom výzkumníkem shromaţďovat a následně prezentovat. Kódování je proces, kdy data rozloţíme, konceptualizujeme a opět sloţíme. (Pokorná., 2013, s. 33) Pojem kódování je operace, pomocí nichţ zjištěné údaje analyzujeme. Jde o to, ţe prvotní data, převádíme do významových jednotek. (Vorlová., 2012, s. 36) Já jsem si pro mou absolventskou práci vybrala otevřené kódování, část analýzy, která označuje a kategorizuje pojmy pomocí studia údajů. Tazatel analyzuje zjištěné informace, které sdruţuje do kategorií. Kategorie se snaţí pojmenovat tak, aby co nejvíce vystihovaly údaje, které zastupují. (Pokorná., 2013, s. 33)
14. Analýza dat Kvalitativní výzkum nám umoţňuje dva hlavní způsoby analyzování výsledků a psaní zprávy. (Barker., 2007, s. 30) Deskripce – výhoda kvalitativního výzkumu, je moţnost získání mnoha detailů, díky podrobných rozhovorů. Proto je důleţité získat tolik informací, kolik je moţné. Např. sdělit ne jen to, ţe dotazovaný byl arogantní během rozhovoru, ale spíše se pokusit osvětlit proč jsme tohoto názoru. (Barker., 2007, s. 30) Interpretace a analýza – jedná se o interpretaci výzkumníka. Analýza i interpretace je subjektivní názor tazatele. Ale mohou být výzkumníkem obhájeny jako v deskripci. (Barker., 2007, s. 31)
15. Vlastní kvalitativní výzkum Hned na počátku kvalitativního výzkumu je nezbytné si ujasnit cíl a výzkumnou otázku jevu, který budeme zkoumat. Díky tomu víme, jakým směrem se bude náš projekt ubírat. (Švaříček., 2007, s. 62-64) Cílem mého kvalitativního výzkumu bylo zjistit NEGATIVA A POZITIVA PRÁCE TERÉNNÍCH PRACOVNÍKŮ S DROGOVĚ ZÁVISLÝMI.
23
V první řadě jsem si pro svůj kvalitativní výzkum zvolila výzkumnou otázku a podotázky na, které jsem se během rozhovoru zaměřovala. Rozhovor se uskutečnil s pěti respondenty, kteří působí jako terénní pracovníci pro drogově závislé. Má výzkumná otázka zní: JAKÉ JSOU NEGATIVA A POZITIVA PRÁCE TERÉNNÍCH PRACOVNÍKŮ S DROGOVĚ ZAVISLÝMI? V mém výzkumu jsem dále zaměřovala na okruhy, které byly pro mou práci stěţejní. Z toho důvodu, ţe mou metodou sběru dat je rozhovor s návodem, tak jsem si před začátkem mého rozhovoru vytyčila okruhy, na které jsem se během rozhovoru chtěla zaměřovat. Před začátkem rozhovoru s respondenty, jsem si stanovila seznam otázek, na které jsem se chtěla v rozhovoru zaměřovat a které byli pro mou práci stěţejní a bylo potřeba je v rozhovoru probrat. Otázky, které jsem si stanovila před rozhovorem, mi měly zajistit, ţe se prodiskutuji ty témata, která jsou pro můj výzkum zajímavá. Otázky, které byly pro můj výzkum zásadní, zněly: 1. Jaké pozitiva terénní pracovníci vidí na práci terénních pracovníků s drogově závislými? 2. Jaké negativa terénní pracovníci vidí na práci terénních pracovníků s drogově závislými? 3. Setkali se terénní pracovníci s DZ s etickým dilematem ve své praxi?
15.1. Popis respondentů mého kvalitativního výzkumu Na začátek je důleţité popsat respondenty, s kterými byl rozhovor prováděn. Rozhovor mi poskytlo pět respondentů, pro jejich anonymitu budu uvádět jejich fiktivní jména.
Respondent
Věk respondenta
Vzdělání
Doba praxe v pozici terénní pracovník
Jana
25 let
Vysokoškolské vzdělání
2 roky
24
Martin
22 let
Středoškolské s maturitou
1 rok
Lucie
30 let
Vysokoškolské vzdělání
6 let
Nikola
25 let
Středoškolské s maturitou
5 let
Michal
28 let
Středoškolské vzdělání 7 let ukončené maturitou
Pro doplnění je důleţité poznamenat, ţe ti terénní pracovníci, kteří mají nejvyšší dosaţené vzdělání středoškolské s maturitou, si jej musí doplnit o vysokoškolský titul. Pokud si jej nedoplní, nemohou vykonávat nadále terénní práci s drogově závislými.
16. Analýza sběru dat Pro sběr dat jsem si zvolila rozhovor s návodem, díky němuţ jsem zjišťovala informace pro mě potřebné. Rozhovor s pěti respondenty probíhal během jednoho měsíce, kdy jsem zjistila to, co jsem si stanovila na začátku.
16.1. Finanční ohodnocení terénních pracovníků, motivuje nebo spíše demotivuje? V okruhu otázek, které se týkaly toho, zdali je terénní práce adekvátně ohodnocena se všichni respondenti shodli na tom, ţe nikoliv. Zároveň také finanční ohodnocení své osoby berou za největší negativum terénní práce s drogově závislými. Pro kaţdého respondenta je to demotivující a tuto skutečnost shledávají jako největší riziko své práce, z toho důvodu, ţe jej nemohou vykonávat do budoucna, i kdyţ je tato práce naplňuje a baví. Připadá jim, ţe tolik nároků, které jsou na ně kladeny, tak neodpovídá finančnímu ohodnocení jejich práce.
25
Respondentka Nikola, na svou finanční situaci reagovala tak, ţe ji plat terénního pracovník neuţiví: „ Největší problém vidím momentálně v tom, že mě mé zaměstnání neuživí takovým způsobem, jakým bych chtěla. Já, jelikož nemám ještě dostudovanou vysokou školu, tak se na výplatě pohybuju kolem dvanácti tisíc. Teďka mě nejvíc sere to, že nemám peníze na to, abych si mohla žít jako dvacetipětiletý člověk, který zaplatí nájem, jde si prostě něco někdy koupit a chce jít zakalit. To já se můžu rozhodnout jen mezi tím zakalením a nákupem. Dohromady to prostě nejde. A že bych si zajela někam na dovolenou? To není možný, je to na nic. “ Respondentka Jana viděla problém spíše v tom, ţe kvůli malé výplatě, si nemůţe do budoucna dovolit rodinu, děti a hypotéku na dům. Také se cítí frustrovaná z toho, ţe studovala pět let, a má méně peněz neţ někdo, kdo pracuje v restauraci jako číšník, který má pouze výuční list. Cítí se méněcenná a nedostatečně ohodnocena. Nemluví o tom, ţe by chtěla zbohatnout na své práci, jen si udrţet ţivotní standard, kdy si např. můţe někdy zajet na dovolenou. „ Víš, jakej je to pocit, když studuješ pět let, opravdu tvrdě dřeš, ale i tak máš na výplatní pásce méně než servírka? Která ani nestudovala? Víš, ano, dělám záslužnou práci, ale mám kvůli tomu žít od výplaty k výplatě? Nedat svým dětem to, co by si zasloužily? Nemít svůj dům? Nechci toho hodně, jen nějakej životní standart. Víš, každej den, za každýho počasí, musím jít ven, pracovat s lidmi, kteří mohou být nebezpeční. Chodím stále na školení, učím se, dělám administrativu, cítím se mnohdy vyčerpaná. Chodím domů unavená, a myslíš, že mě někdo za to ohodnotí? Ne, tuto práci mám ráda, opravdu, jen potřebuju víc. Ano, potřebuju víc peněz na svůj život. Víš, i sociální pracovníci musí z něčeho žít. “ Respondenti muţského pohlaví pociťují problém hlavně v tom, ţe jako muţi, nemohou uţivit svoji rodinu. Jejich potenciální manţelky nebo přítelkyně, by nosily domů více peněz, a to je zvlášť pro můţe deprimující. Kvůli nedostatečnému finančnímu ohodnocení pociťují i to, ţe tuto profesi budou nuceni opustit. Michal je toho názoru „ Tak uvědom si, je mi dost let, chci si založit rodinu. Myslíš, že je to možné? Jak můžu přijít domů, s dvanácti tisíci? Dívej, myslím, že jsem dobrý teréňák, odvádím svoji práci dobře, má práce, je potřebná, tak proč za to nemůžu být
26
adekvátně ohodnocený? Myslím, že kvůli tomu přijde terénní práce o dobrého streetworkra. “ Martin dodává: „ Jak bych to řekl, nestačí mi peníze, co tu dostávám, a myslím, že v budoucnu to bude jeden z faktorů, proč změním povolání a možná i obor.“ V České republice není tajemstvím, ţe sociální sféra bojuje s financemi a ţe pracovníci v sociálních sluţbách nejsou adekvátně ohodnoceni. Díky tomuto jevu jsou nuceni tuto profesi opouštět kvalitní pracovníci. Všech pět respondentů nevidí svoji budoucnost jako terénní pracovníci a někteří ani v sociální sféře obecně. I kdyţ je tato práce naplňuje a dá se říci, ţe i baví. Respondenti nepotřebují na této profesi zbohatnout, jen si udrţet ţivotní úroveň. Je paradoxem, ţe tato práce vyţaduje vysokoškolské vzdělání, ale není k tomuto poţadavku adekvátně ohodnocena. Respondenti své platy vidí spíše jako almuţnu, která bude mít za příčinu to, ţe buď dříve, nebo později svoji práci opustí. Problém respondenti vidí i v tom, ţe jako terénní pracovníci si nemohou zaloţit rodinu, děti, jelikoţ by neměli na to je uţivit. Všichni se shodli na tom, ţe největší negativum jejich práce je v jejich finančním ohodnocení, které nemotivuje, spíše demotivuje a můţe mít i za následek to, ţe terénní pracovníci svou práci mohou odvádět nedostatečně.
16.2. Společnost versus klienti terénních pracovníků Dalším rizikem terénních pracovníku s drogově závislými je postoj společnosti. Zjistila jsem, ţe terénní pracovníci se necítí ohroţeni klienty, ale společností. Terénním pracovníkům připadá, ţe jej společnost odsuzuje za práci, kterou vykonávají. Strach spíše pociťují z veřejnosti, jak si můţeme povšimnout z výpovědí. Respondetka Nikola pociťuje strach z reakcí společností na její práci. Nemyslí si, ţe by jí nějakým způsobem ublíţili klienti, spíše se bojí toho, ţe by jí mohla ublíţit veřejnost. S čímţ uţ má také jisté zkušenosti. I její rodina na začátku nemohla překousnout to, ţe vykonává práci terénních pracovníků. „Představ si, že pracuješ minimálně dva roky sama na ulici. Řešíš, jestli si klienti vymění, či tě vůbec pozdraví nebo s tebou pokecají. Regulérně mě z toho hrabalo. Venku jsem se bála po jistých zkušenostech. Paranoia. Už to, že na tebe paní v mateřské školce začne ukazovat prstem. A pohrdavě začne říkat, podívejte se, to je ta feťačka.
27
Nebo náckové. Za sebe můžu říct, že se víc bojím veřejnosti, než klienta. Víc se bojím toho, vždycky se klienta ptám, jestli chce jít za roh vyměnit, skrz anonymitu. Většinou mi v mysli blikne, prosím, pojď za ten roh. Protože samotné mi je nepříjemné měnit na veřejnosti. Ty pohledy společnosti jsou nejhorší. Jak na tebe koukají lidi, když vytahuješ stříkačky z baťohu. Nikdy nevím, kdo za mnou stojí. Nikdy nevíš kdy nějaké smažce hrábne. Ale to je tak minimální. Spíš nulové. Spíš jde o to, co posloucháš venku.“ Další respondentka viděla velký problém v reakci její rodiny na to, ţe bude vykonávat terénní práci s drogově závislými. Rodina měla a stále má o ni strach a nezvykla si, ţe vykonává tuhle profesi. Její práci povaţuje za zbytečnou a velmi nebezpečnou a spíše si myslí, ţe klienty podporuje v braní drog, neţ ţe by jim pomáhala přestat. Jana vypovídá ţe „Když jsem přijela domů a řekla rodičům, že mám práci, mamka skákala dva metry vysoko. Než jsem ji řekla, jakou práci budu vykonávat. Řekla mi, ať se odstěhuju, že tuhle práci nemůžu dělat, že je to příliš nebezpečné. Můj otec to stále nechápe. Nemůžu třeba přijít domů a říct jaké mám trable. To v žádném případě. Říkají, ať držím hubu a krok. Že jsem si tu práci vybrala sama.“ Všichni mí respondenti viděli velký mínus v názoru společnosti na jejich práci, která je zásluţná, jen si to málokdo uvědomuje. Martin tvrdí: „ Je to tak, společnost má stále ten pocit, že mi klienty podporujeme, ne jím pomáháme. A to je ta chyba. Nepochopili princip naší práce, služby. “ Respondentka Lucie vidí negativum své práce také v tom, jak na ní společnost pohlíţí. Lucie: „ Ty pohledy, když měníte lidem, když se jím snažíte pomoct a víte o tom, že děláte dobrou věc, ale ty pohledy těch lidí, jako byste byla špína. Člověk co podporuje feťáky. “ Velký paradox je ten, ţe respondenti se nebojí klientů, jak by se dalo očekávat, ale jsou nesví z veřejnosti a z jejich názoru na jejich profesi. Dvě respondentky zaţily napadení ze strany společnosti kvůli tomu, jakou práci odvádějí. Společnost je málo informovaná o sluţbě, kterou terénní pracovníci poskytují a nejsou seznámení s potřebností této 28
sluţby.
Společnost spíše tíhne k názoru, ţe stretworkři klienty podporují, ne jím
pomáhají. Pohled veřejnosti na tuto profesi můţe být pro pracovníky velmi frustrující a deprimující. I rodinný příslušníci terénních pracovníků měli problém smířit se s tím, ţe jejich syn, či dcera bude vykonávat tuto profesi a to z toho důvodu, ţe je tato práce nebezpečná. Jak si můţeme povšimnout, ve společnosti stále převládají stereotypy, a není lehké je pozměnit či úplně změnit.
16.3. Bojují terénní pracovníci s drogově závislými s etickým dilematem? Na téma etické dilema terénních pracovníků s drogově závislými reagovali respondenti vesměs stejně. S etickými dilematy se kaţdý pracovník alespoň jednou setkal ve své praxi. Někteří z mých respondentů etické dilema zaţívají kaţdý den. Spíše respondenti ţenského pohlaví vnímají etické dilemata jako velké riziko jejich profese. Jedná se totiţ většinou vţdy o problém, který se týká uţivatelů, kteří mají děti, a uţívají návykové látky před svými dětmi. Respondenta Nikola zaţívá velmi často etické dilema, které se týká dětí, které ţijí v rodině uţivatelů drog, jak si můţeme povšimnout z její výpovědi: „Vadí mi děcka, když jsou klienti. Vadí mi, když děti vidí, když si jejich rodiče dávají. Ty s tím nemáš ale právo nic dělat. Nemáš na to kompetence. Rodina je většinou v péči OSPOD, ty to vědí, ale ty děti v té rodině zůstávají. Kontrola z OSPODU se hlásí, takže matka feťačka má čas se na to připravit. OSPOD se ohlásí, děti se umyjí, matka se nenastřelí, a je to v poho. Ale za dva dny to vypadá jinak, a to vidíme my, ale my nemáme kompetence to řešit. Pokud nedochází k extrému. Když jsme se pokusily to hlásit, bylo nám to zakázáno. Jsme služba anonymní, nemáme právo to řešit, nás to vlastně vůbec nemá co zajímat. Že tě to sere jako člověka, budoucí matku, to už je tvůj problém. “ Také respondenta Lucie vnímá problém v rodině, která pravidelně uţívá drogy, aby vychovávala dítě v tomto prostředí. Vnitřně ji trápí, ţe s tím nemůţe nic dělat a ţe můţe pouze jen nečině přihlíţet. Je toho názoru, ţe jako terénní pracovnice ví o situaci v té dané rodině více, neţ sociální pracovnice z OSPODU, která rozhoduje o osudu dítěte. A bohuţel to nic neznamená a nemá právo se k tomu nijak vyjadřovat. Lucie vypovídá: „ Podívej, ty víš, že rodiče vychovávají děti, malé děti a před nimi si na férovku střelí. Jak to mají ty děti chápat, že najednou maminka, je nějaká jiná. Myslíš,
29
že se to na tom dítěti nějak nepodepíše? Přece v takovém prostředí by se děti neměly vychovávat, ne? Kde to jsme? Jo, děti feťáků, to je pro mě velký etický dilema. “ Další respondenti také uváděli, ţe velký problém vidí v tom, kdyţ rodiče aktivně uţívají návykové látky a při tom vychovávají děti. V ničem jiném etické dilema neviděli. Je pravdou, ţe spíše ţeny v této situaci viděly větší problém neţ muţi, ale i muţi pociťovali tuto situaci jako za nepřípustnou a nedostatečné kompetence tuto problematiku řešit povaţovali za velice frustrující a deprimující. Tohle téma je pro ně velmi citlivé. Respondenti se také shodli na tom, ţe pokud rodiče jsou aktivní uţivatele drog, ale svoji péči o děti nezanedbávají, tak není důvod dítě z rodiny odebrat. Kámen úrazu vidí v tom, kdyţ děti od uţivatelů jsou zanedbané a díky závislosti svých rodičů nějakým způsobem omezené. Kdyţ jsem se zaměřila na to, jakým způsobem tuto situaci řeší, narazila jsem na další negativum jejich práce. Bylo mi řečeno, ţe si to vyříkají vţdy mezi sebou, ţe si o této situaci pohovoří s kolegy. Kdyţ jsem nahodila, zdali by jim nepomohla supervize tyto situace lépe zvládat, respondenti na to reagovali takto. Michal je toho názoru: „ No myslím, že by nám to pomohlo, ale supervizi máme tak jednou za rok. Nejsou peníze. Musela by si skočit na ministerstvo, ať nás financují lépe.“ Lucie dodává: „ Supervize? Myslíš ty, co máme jednou za uherskej rok?“ Jana reaguje: „ Supervizi jsme měli až tehdy, až to bylo fakt nutný a to po tom útoku nácků.“ Respondenti jsou toho názoru, ţe supervize by jim určitě lépe pomohla zvládat tyto situace, ale bohuţel v sociální sféře nejsou finance a proto je supervize pro terénní pracovníky spíše výjimkou. Z toho důvodu, tyto vyhrocené situace řeší převáţně mezi sebou. Můţeme si povšimnout, ţe i v této situaci hrají velkou roli finance a jejich nedostatek. Coţ terénní pracovníci silně vnímají a povaţují to za velké mínus jejich praxe. Supervizi shledávají za důleţitou, ale kvůli financím za velmi ojedinělou. Tento jev můţe mít také za následek syndrom vyhoření, jelikoţ pracovnicí nemají moţnost své pracovní problémy prodiskutovat s odborníkem.
30
Martin: „ Jo, párkrát jsem měl ten pocit, že už ztrácím sílu a chuť vykonávat tuhle profesi. Byl jsem tak unavenej. Neměl jsem si o tom s kým promluvit, myslím, s někým, kdo by tomu fakt rozuměl. “ Jana je toho názoru: „ Párkrát jsem měla pocit, že už se zblázním, že vybuchnu a zakřičím, tak a DOST! Chybí mi častější supervize, víš, to poklábosení o tvých problémech s někým, kdo ti rozumí a kdo je placený za to tě poslouchat. Myslím, že jejich nedostatek může mít za následek syndrom vyhoření.“ Zjišťovala jsem, zdali nedostatek supervizí můţe mít za následek syndrom vyhoření a zdali jej pracovníci někdy pociťovali. Většina respondentů se shodla na tom, ţe se mnohokrát cítili vyčerpaní, bez síly a určitě měli někdy příznaky syndromu vyhoření a ţe to můţe mít za následek i málo supervizí. Respondenti, ale uznávají, ţe kaţdý člověk se někdy cítí na dně svých sil a cítí se vyčerpaný. Shodli se na to, ţe to je běţná věc a přirozená. Nikdo prý nezaţil syndrom vyhoření v pravém slova smyslu.
16.4. Terénní práce je náročná profese jak po psychické stránce tak i po té fyzické. Respondenti shledávají svoji práci náročnou jak po té fyzické stránce, tak i po té psychické. Negativum vidí v tom, ţe pracovat musí za kaţdého počasí, ať uţ je bouřka, sníh, či 30 stupňová tepla. Tato profese je náročná uţ z toho důvodu, ţe terénní pracovníci denně ujdou i přes patnáct kilometrů. Jsou dny, kdy i více. Dále jsou respondenti toho názoru, ţe velkým problémem je i to, ţe za jejich prací nic nezůstane. Většina respondentu nezapříčinila ani u jednoho klienta, aby s drogy přestal a šel se léčit. Coţ můţe být někdy frustrující a demotivující. Lucie vidí velké mínus na své profesi v tom, ţe výsledek její práce nejde vidět. Tvrdí, ţe: „ Důležité je radovat se s maličkostí. Je vysilující na této práci hledat pozitiva. Něco co za tebou zůstane, když budeš pracovat ve škole, děti se naučí psát a ty víš, že jsi svou práci dělal dobře, ale když já měním stříkačky? Co po mě zůstane? Jsem takovej ten stroj s batohem, který vezme a vydá. A když něco řešíš, tak to většinou skončí na tom posledním kroku. Kdy musí ten krok udělat klient sám. Neudělá. A když já tu už za pět let nebudu a on ho udělá, já už tu nebudu.“
31
Respondent Michal, vnímá tuto situaci velmi podobně jako Lucie. Navíc povaţuje svoji práci za velmi náročnou, a po psychické i fyzické stránce vyčerpávající. Říká: „ Práce na dlouhou trať, nevidíš výsledek své práce. Jo vyměnil jsi 300 stříkaček. Wow. Spíš, když se tě někdo zeptá, kolik lidí jsi dostal do léčby, hej, za dva roky nikoho. Víš, je to těžký. Potřebuješ vidět výsledek, musíš pracovat s maličkostmi. To jsem se naučil až tady. Budu mít radost, třeba, že jde klient vůbec k doktorovi, když má absces. Hurá, aspoň něco. Malý věci. Musíš být s nimi spokojený. Je jích málo. Je to tvrdá práce, po psychické i fyzické stránce. “
Jana, je toho názoru, ţe aby člověk zvládl psychickou zátěţ této profese, nemůţe své klienty litovat, ale vše musí vnímat takové jaké to je. „Můžou si za to sami, v jaké situaci se ocitli. Jsem toho názoru, že kvůli své vlastní slabosti. Taky jsem nevyrostla v luxusních podmínkách a nejsem uživatel drog. Jako každý člověk k tomu má předpoklady. Nemůžeš si myslet, že to jsou chudinky. Kdybych si myslela, že je spasím, všechny do jednoho, tak tuhle práci bych nemohla dělat. Ani mluvit s nimi. Nemám právo je moralizovat, soudit, či litovat. Můžu si to myslet, ale nemůžu to říct. “ Nikola svoji práci vnímá velmi náročnou po fyzické stránce. „Další věc je asi má zdravotní stránka, protože ono to se špatně posuzuje, když jsi tu na týden, nebo to děláš pár let. Každý den, za každého počasí. S třinácti kily na zádech. To není prdel. A postupem času mi odcházejí nohy, a to je mi dvacet pět let. “ Respondenti vnímají svoji profesi náročnou jak po fyzické stránce tak i po té psychické. Pro terénní pracovníky je také zátěţí pracovat v jakémkoliv počasí. Pracovníci vyhledávají své potenciální klienty v místech, která jsou mnohdy nebezpečné, a riziko ublíţení je velké. Z toho důvodu respondenti svoji profesi shledávají za rizikovou. Terénní pracovníci se musí naučit radovat i z malého pokroku respondentů, např. ţe si klient zajde k doktorovi. Pokud by terénní pracovník očekával, ţe jejich klienti přestanou uţívat návykové látky a ţe klienty spasí, dlouho by tuhle profesi nemohl vykonávat. Klienti musí chtít sami přestat s drogy, nikdo je k tomu nedonutí a neudělá za ně poslední krok. Také je prý důleţité pro respondenty uvědomit si, ţe klienti se nachází v nějaké ţivotní situaci, kterou si většinou vybrali sami a nacházejí se v ní z určitého důvodu. Pracovníci je nemohou proto litovat. Zde je velké riziko toho, ţe ne 32
kaţdý můţe vykonávat tenhle typ profese, jelikoţ mnoho lidí by mohli klienti litovat a radit jím jak ţit. A za kaţdou cenu se snaţit aby s drogy přestali. Zde by hrozilo brzké vyhoření. Pracovníci musí uvaţovat reálně a primárně jsou tu od toho, aby zamezili nepříznivým důsledkům, které jsou spojeny s uţíváním drog. Např. zamezení přenosu infekčních nemocí díky výměně čistého materiálnu za špinavý na aplikaci drogy.
16.5. Pozitiva terénní práce s drogově závislými Při zjišťování pozitiv jsem narazila na to, ţe respondenty vesměs jejich práce baví, pociťují, ţe dělají něco smysluplného. Problém je jen v tom, ţe respondenti vnímají ve své práci více negativ neţ pozitiv. I kdyţ respondenti vyjmenovávají, co je na práci naplňuje a co shledávají na své profesi pozitivní, vţdy se dostaneme k něčemu negativnímu, jak si můţeme povšimnout s následující výpovědi. Nikola říká: „Práce s lidmi mě baví. Že nebalíš bonbony někde. Někde ve fabrice. Máš možnost někoho změnit, způsob života klienta. Ale v tady v tomhle, nevím, jestli jsem sobec, ale prvně chci zajistit sama sebe. To je má priorita.“ Z výpovědi Nikoli si můţeme povšimnout, ţe svoji práci neshledává stereotypní a ţe vykonává něco zásluţného pro společnost a ţe práce s lidmi jí naplňuje a má moţnost něco změnit. V její výpovědi, ale můţeme zaznamenat, ţe opět mluví o svém finančním ohodnocení, které shledává za nedostačující. Další respondent vidí pozitivum na své práci v tom, ţe jeho profese není stereotypní. Kaţdý den je originální a něčím výjimečný. Díky své profesi můţe potkat typ lidí, s kterým by v normálním ţivotě nepřišel do kontaktu. Také respondent vyzdvihuje to, ţe při své práci jedná s dospělými lidmi, které nemoralizuje a zároveň nevychovává.
Lucie vypovídá: „Hele, je to individuální věc, ale je to zajímavá práce, dostaneš se ke klientele, ke které se jen tak nedostaneš, pochopíš mnoho věcí, mnoho informací z drogové problematiky. Práce je rozmanitá. Nenechá tě spadnout do stereotypu, každej den je prostě jinej. Jdeš sice ty samé trasy, vidíš ty samé lidí, ale nikdy to není jak v kanclu třeba. Je to práce s mladými lidmi, se starými, nevychováváš, nemoralizuješ. Nemáš na to kompetence. Není to vztah s rovným, ale snažíš se, jednám vždy s dospělým člověkem. “ 33
Respondent Michal taktéţ vnímá svoji profesi za ojedinělou a nepovaţuje ji za stereotypní. Také se cítí potřebný a naplňuje ho to, ţe dělá něco smysluplného a pomáhá druhým lidem. „ Víš, má práce mě baví, dělám dobrou věc a vidím v mé profesi smysl. Což je důležité pro mě. Nedělám někde jen u pásu, nedělám nic monotónního, což je pro mě podstatné. Cítím se potřebný. “ Jana vidí pozitivum ve své práci v tom, ţe dělá to, co ji baví, pomáhá druhým. Naplňuje ji práce s drogově závislými, kdyţ je tato práce mnohdy náročná. Ve své práci vidí smysl a naplňuje ji to, ţe její klienti její práci umí ocenit, jak si můţeme všimnout z její výpovědi: „ Má práce je důležitá, vím to a i klienti mi to častokrát řeknou. Za což jsem opravdu ráda a cením si toho. Vím, práce s cílovou skupinou drogově závislých je mnohdy obtížná, ale pro mě je to výzva. Dělám správnou věc, kolik lidí to může říct?“ Martin vidí pozitivum spíš v tom, ţe díky své profesi neupadá do stereotypu, ţe mu to jeho práce nedovolí. Je pro něho zásadní nenudit se a jeho práce ho vţdy něčím překvapí. „ Práce jako tereňák mě nenudí, to je pro mě zásadní. Vím, že každej den bude zase o něčem jiném, jestli mi rozumíš. Cílová skupina feťáku, je tak rozmanitá, potkáš tolik lidí, tolik různých lidí. Tenhle druh práce tě nenechá spát, neunudí tě k smrti. Možná, ale jednou budu toužit po stereotypu. Co já vím.“ Respondenti shledávají svoji práci za originální a smysluplnou. Velké pozitivum na své práci vidí to, ţe neupadají do stereotypu. Kaţdý den je něčím výjimečný, i kdyţ potkávají ty stejné klienty a chodí stejné trasy. Respondenti vyzdvihují to, ţe nevykonávají monotónní práci, která by je nenaplňovala. Bohuţel i do pozitiv, které respondenti vyjmenovávali, se promítli negativa terénní práce a to v podobě financí. Jak se zdá, finance hrají opravdu velkou roli v této profesi. Další pozitivum, které jsem zaznamenala, bylo to, ţe klienti si terénních pracovníků váţí a oceňují jejich práci. Z tohoto důvodu, se pracovníci cítí důleţití.
34
17. Shrnutí negativ a pozitiv terénní práce s drogově závislými V této kapitole se pokusím shrnout to, co jsem zjistila pomocí kvalitativního výzkumu s pěti respondenty. Jako metodu sběru dat jsem pouţila rozhovor s návodem a pozorování. Největší
negativum
respondenti
povaţují
jejich
nedostatečné
finanční
ohodnocení. Svoji práci shledávají za velmi náročnou jak po fyzické stránce, tak i po té psychické. Mají na starost jak přímou péči tak i nepřímou a i přesto nejsou adekvátně ohodnoceni. Z tohoto důvodu, ţádny z dotazovaných neplánuje v této profesi do budoucna setrvat. Kvůli nedostatečným financím v tomto oboru respondenti nemohou zaţádat o půjčku, hypotéku, či zaloţit si rodinu jelikoţ by ji neuţivili. Dále jsou respondenti frustrovaní z toho, ţe aby mohli být terénní pracovníci, musí mít minimálně vysokoškolské vzdělání, jinak by tuto profesi nemohli vykonávat, ale nejsou za to nějakým způsobem finančně motivováni. Finance hraje velkou roli a pracovníky spíše demotivuje, neţ motivuje. Dalším negativem terénních pracovníků je postoj společnosti k jejich profesi. Veřejnost stále nepochopila, co vlastně za práci terénní pracovníci vykonávají a ţe pomáhají drogově závislým, ne ţe je podporují v jejich činnosti. Paradoxem je, ţe terénní pracovníci se spíše obávají společnosti neţ klientů.
Další zápor terénní práce vnímají respondenti to, ţe je tato profese velmi náročná jak po fyzické stránce, tak i po té psychické. Respondenti denně ujdou i přes patnáct kilometrů a pracují venku za kaţdého počasí. Opět se zde dostáváme k otázce financí, jelikoţ si klienti stěţují na to, ţe jejich práce je v tomhle ohledu velmi náročná, ale neohodnocená. Těţké je podle respondentů hledat na své práci pozitiva, terénní pracovníci se musí umět radovat z maličkostí. Kdyby pracovníci vnímali klienty jako chudinky a chtěli by kaţdého zachránit, tuto práci by nemohli vychovávat dlouhodobě. Hrozil by tu syndrom vyhoření. Dále je opět problém v tom, ţe pracovníci by uvítali častější supervize, ale bohuţel sociální sféra obecně se potýká s nedostatkem financí, a proto to není moţné. Z tohoto důvodu hrozí u pracovníků syndrom vyhoření. Pracovníci se také setkávají ve své praxi s etickými dilematy, které se vesměs týkají dětí. Jedná se o to, ţe pracovníci mnohdy vidí to, co nevidí sociální pracovníci OSPOD,
35
kteří mají na starost posoudit, zdali dítě má zůstat v péči rodičů či nikoliv. I kdyţ by pracovníci mohli přispět k vyřešení této situace, nemají k tomu kompetence, primárně mají zastávat jiný úkol. S tímto problémem se hlavně setkávají ţeny respondentky, ale i muţi vidí v této problematice problém. Děti jsou často přítomny u výměny materiálu na aplikaci drogy, nebo pracovníci mluví s těmito dětmi, proto ví, jak to v té dané rodině běţí. Co se týče pozitiv terénní práce s drogově závislými, respondenti hlavně vyzdvihují to, ţe jejich práce není stereotypní, za coţ jsou opravdu rádi. Jejich práce jím nedovolí upadnout do monotónní práce. Respondenti svoji práci vnímají, ţe je smysluplná a ţe přispívají k dobré věci ve společnosti. Dále pozitivum vidí v tom, ţe klienti oceňují jejich práci, coţ je vizitka pro terénní pracovníky, ţe svoji práci odvádějí dobře. S klienty mají velmi dobrý vztah, i s pracovním kolektivem. Dále je pozitivum to, ţe se respondenti dostanou k takové sortě lidí, se kterou by se v normálním ţivotě nesetkali. Díky své práci se dozví mnoho informací o drogové problematice a prošli si mnohými školeními. Terénní práci shledávají zajímavou a originální. Jsem toho názoru, ţe v mém výzkumu jsem zjistila vše potřebné a cíl své práce jsem splnila. Některé informace byli pro mě překvapením, především zjištění, ţe terénní pracovníci pociťují strach spíše ze strany společnosti neţ od klientů, jak by se dalo čekat. Největší negativum terénní pracovníci pociťují ze svého nedostatečného finančního ohodnocení. Tato informace se promítala i do pozitiv této profese. Při mém výzkumu jsem zjistila, ţe terénní pracovníci ve své profesi spíše zaznamenávají více negativ neţ pozitiv. Jsem ale toho názoru, ţe kdyby se změnilo finanční ohodnocení pracovníků, pozitiv by bylo více a pracovníci by byli více motivovaní a spokojenější.
36
18. Závěr Cílem mé absolventské práce bylo zjistit negativa a pozitiva terénní práce s drogově závislými a to pomocí kvalitativních výzkumů s pěti respondenty, kteří fungují na poli terénní práce jako streetworkři. Nástroj pro sběr dat jsem pouţila rozhovor s návodem, kde jsem si určila témata, kterým jsem se chtěla věnovat.
Absolventkou práci jsem rozdělila do dvou částí a to do teoretické části, kde jsem se věnovala definici drogové závislosti, dále jsem se zaměřila na to, jak drogy ovlivňují ţivot jedince, jeho sociální vztahy, motivaci ke vzdělání apod. Pro moji práci bylo také důleţité definovat terénní sociální práci, její principy, cíle, moţná rizika, negativa a i pozitiva této profese. V neposlední řade, jsem popsala moţná rizika této profese, coţ znamená syndrom vyhoření či etnické dilema, s kterým se můţe terénní pracovník setkat. Na závěr jsem se věnovala tématu supervize, jako jedná z variant předcházení syndromu vyhoření. V mé teoretické části jsem vycházela z vědeckých publikací, s kterých jsem čerpala potřebné informace.
V druhé části absolventské práce jsem se věnovala metodologii výzkumu, kde jsem popisovala svůj vlastní kvalitativní výzkum s pěti respondenty. Snaţila jsem si zodpovědět svůj cíl, který jsem si stanovila. Cíl zněl, zjistit negativa a pozitiva terénní práce s drogově závislými. V mém výzkumu jsem vyuţila rozhovor s návodem, kde jsem si předem stanovila okruhy, na které jsem hledala odpovědi. V mém výzkumu jsem se primárně snaţila zodpovědět na výzkumnou otázku, která zněla ZJISTIT NEGATIVA A POZITIVA TERÉNNÍ PRÁCE S DROGOVĚ ZÁVISLÝMI JEDINCI. Z mého výzkumu mi vzešlo, ţe terénní pracovníci jsou limitování neadekvátním finančním hodnocením, coţ shledávají za největší mínus své profese a je to důvodem, proč v této profesi nechtějí zůstat do budoucna. Dále svoji práci shledávají za psychicky velmi náročnou a taktéţ i po fyzické stránce vyčerpávající, jelikoţ pracují venku za kaţdého počasí a ujdou kaţdý den i přes patnáct kilometrů. Terénní pracovníci se setkávají ve své praxi i s etickým dilematem, které se týká dětí rodičů, kteří jsou aktivními uţivateli drog. Svoji práci shledávají rizikovou, coţ vnímaní pracovníci taktéţ jako negativum. Je paradoxem ale, ţe větší riziko ve své profesi vnímají ze strany 37
veřejnosti neţ od klientů. A to z toho důvodu, ţe jsou terénní pracovníci často osočováni ze strany společnosti, ţe drogově závislé podporují a ne pomáhají. Je to z důvodu nedostatečné informovanosti široké veřejnosti. Jako pozitiva vnímají pracovníci to, ţe jim jejich profese nedovolí spadnout do stereotypu. Svoji práci vnímají jako smysluplnou a důleţitou i přes to, ţe to tak společnost nevnímá. Dále mají dobrý vztah s klientelou, která je oceňuje, z toho důvodu se cítí potřebnými a tato profese je baví a naplňuje. Z mého výzkumu vzešlo, ţe terénní práce má více negativ neţ pozitiv, ale je mým názorem, ţe je to zapříčiněno neadekvátním finančním ohodnocením terénních pracovníků.
Jsem toho názoru, ţe má práce pomůţe pochopit negativa a pozitiva terénní práce s drogově závislými. Také upozorním ty jedince, kteří by chtěli vykonávat tento druh práce na moţné klady a zápory této profese. Definováním této problematiky můţe být také přínosem i pro ty, kteří s terénními pracovníky pracují, jako například školitelé či supervizoři. Budou obeznámeni, na co se mají zaměřit při práci s touto klientelou. Má absolventská práce se mi vytvářela dobře. Díky ní jsem se dozvěděla mnoho nových poznatků, které doufám vyuţiji v mé budoucí praxi. Naučila jsem se trpělivosti, ale času, který jsem strávila nad vytvořením této práce, nelituji. Byl to čas pro mě přínosný.
38
Bibliografie: Bajer, P. (2007). Ze strany státu není jasno, na co se chce zaměřit v drogových sluţbách, konstatuje předseda Podaných rukou. Sociální práce/Sociální práca, č. 3, s. 36. Barker, G. (1999). Použití kvalitativních výzkumných metod při postupech rychlého posuzování zneužívání drog ve společnosti. Boskovice: ALBERT
Broţa, J. (2009). Supervize v adiktologické praxi. Praha: Triton Dočkal, J. (2000). Člověk a drogy. Praha: Éthum Ganeri, A. (2001). Drogy - od extáze k agonii. Praha: Amulet
Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Hendel, J. (1997). Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum Janoušková, K. Nedělníková, D. (2008). Profesní dovednosti terénních pracovníků. Sborník studijních textů pro terénní pracovníky. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta – katedra sociální práce Liba, J. (2001). Zdravé drogy a drogová závislost. Prešov
Loučková, I. (2011). Výzkum je to, co, nikoliv vţdy to, co by si metodolog přál. Sociální práce/Sociální práca, č. 1, s. 5. Maroon, I. Matoušek, O. Palzarová, H. (2007). Vzdělávání studentů sociální práce v terénu. Model pro supervizi. Praha: Karolinum
Miovsky, R. (1995). Kvalitativní výzkum. Tišnov
39
Mravčík, V., Zabranský, T., Korčíšová, B., Lejčková, P., Škrdlantová, E., Šťastná, L., Macek, V., Petroš, O., Gajdošíková, H., Miovský, M., Kalina, K., Vopravil, J., (nedatováno). Annual Report. The Czech Republic Drug Situation 2002. Praha Navrátil, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman.
Nečasová, M. (2001). Úvod do filozofie a etiky v sociální práci. Brno: Masarykova univerzita
Pokorná, T. (2013). Práce sestry v komunitních službách pro duševně nemocné. (Bakalářská práce). Pardubice: Fakulta zdravotnických studii. Poschkamp, T. (2013). Vyhoření, rozpoznání, léčba, prevence. Brno: Edika
Smékal, L., Piňosová, L., Češková, L. (2004). Komunikační dovednosti. Brno: Drom
Štefunková, M. (2010). Dobrá praxe v harm reduction. Praha: centrum antologie a sdruţení SCAN
Švaříček, R., Šedová, K. at al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Tesarčíková, A. (2011). Étos – Etika v pedagogice a sociální práci. Liberec: Technická univerzita v Liberci Ruzičková, Š., Nováková, L., Linhartová, I., Koukalová, A., Řezníček, J. (2012). Metodika terénního pracovního poradenství. Olomouc: Charita Olomouc a Člověk v tísni o. p. s.
Vorlová, Š. (2012). Kvalitativní výzkum snů u dětí předškolního věku.(Bakalářská práce). České Budějovice: Jihočeská Univerzita. Katedra Pedagogiky a Psychologie.
40
Wedlichová, I.(2008). Terénní sociální práce v praxi. Ústí nad Labem:Univerzita J. E. Purkyně
41
Anotace: V mé absolventské práci se věnují problematice negativ a pozitiv terénní sociální práce s drogově závislými. Cílem mé práce je zjistit klady a zápory terénní práce s drogově závislými jedinci. Má práce je rozdělena do teoretické a praktické části. V teoretické části vycházím z odborných publikací, které se věnují otázce drogové závislosti a terénní sociální práce. V praktické části zjišťuji pomoci kvalitativního výzkumu klady a zápory terénní práce. Přínos mé práce shledávám především v tom, ţe díky zjištění moţných negativ i pozitiv terénní práce upozorním ty jedince, kteří chtějí vykonávat tento druh práce na moţná rizika ale i pozitiva této profese. Moţná definice negativ a pozitiv terénní sociální práce také umoţní efektivněji pracovat s terénními pracovníky. Supervizoři, či školitelé budou obeznámeni, na co se mají zaměřit.
42
Annotation: In my graduate thesis concerns positives and negatives of field working with drug addicts. The aim of my thesis is to determine the pros and cons of field work with drug addicted people. My work is divided into theoretical and practical parts. The theoretical part is based on scientific publications that deal with the issue of drug addiction and fieldwork. In the practical part of my thesis is to determine the negatives and positives of fieldwork using qualitative research. My opinion is that thanks finding positives and negatives of field work more effectively work with field staff. Supervisors or trainers will be familiar to what to focus on.
43
