CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Integrace cizinců v Olomouci

CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Absolventská práce

Integrace cizinců v Olomouci

Kateřina Mašová Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Agnieszka Zogata Kusz, Ph.D.

Olomouc 2015

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně a všechny zdroje informací jsem uvedla v seznamu pouţité literatury. V Olomouci 30. 4. 2015

podpis………………………….

Poděkování Děkuji své vedoucí práce paní Mgr. et Mgr. Agnieszce Zogata Kusz, Ph.D. za pomoc při tvorbě mé absolventské práce, za její cenné rady, čas a trpělivost. A také mé rodině a přátelům, kteří mě podporovali, jak při psaní této práce, tak po celou dobu studia. Dále děkuji pracovníkům organizací, za jejich ochotu poskytnout mi rozhovor. Kateřina Mašová

Obsah ÚVOD .............................................................................................................................. 7 1

2

3

ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE SPOJENÁ S INTEGRACÍ .................................... 9 1.1.

Cizinec ............................................................................................................. 9

1.2.

Imigrace a emigrace ......................................................................................... 9

1.3.

Integrace......................................................................................................... 11

1.4.

Integrační politika ČR po roce 1989 aţ do současnosti ................................. 12

SOUČASNÁ SITUACE V PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ .......................... 15 2.1.

Legislativa spojená s cizineckou problematikou ........................................... 15

2.2.

Koncepce integrace cizinců z roku 2011 – Společné souţití ......................... 18

2.2.1.

Znalost českého jazyka cizinců .............................................................. 18

2.2.2.

Ekonomická soběstačnost ....................................................................... 19

2.2.3.

Orientace cizince ve společnosti ............................................................ 19

2.2.4.

Vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti .................................. 19

SOCIÁLNÍ PRÁCE S CIZINCI .............................................................................. 21 3.1.

3.1.1.

Sociální pracovník jako terapeut ............................................................ 21

3.1.2.

Sociální pracovník jako reformátor společenského prostředí ................ 22

3.1.3.

Sociální pracovník jako sociálně právní poradce ................................... 22

3.2.

4

Role sociálního pracovníka v procesu integrace cizinců ............................... 21

Organizace zabývající se cizinci v Olomouci ................................................ 24

3.2.1.

Centrum na podporu integrace cizinců (CPIC) ...................................... 24

3.2.2.

Sdruţení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) ............................. 27

ROLE ORGANIZACÍ PŘI INTEGRACI CIZINCŮ V OLOMOUCI – VÝZKUM A JEHO VÝSLEDKY ............................................................................................. 30 4.1

Cíl výzkumu ................................................................................................... 30

4.2

Metoda výzkumu ........................................................................................... 30

4.3

Technika sběru dat ......................................................................................... 30

4.4

Zpracování dat a jejich příprava pro analýzu................................................. 32

4.5

Analýza dat .................................................................................................... 32

4.6

Shrnutí ............................................................................................................ 35

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 37 ZDROJE ......................................................................................................................... 39 ANOTACE ..................................................................................................................... 41 ANNOTATION ............................................................................................................. 41

ÚVOD

Vzhledem k tomu, ţe kaţdý den kolem sebe vídáme osoby, které se od nás mohou lišit vzhledem (např. barvou pleti, jinými tělesnými rysy), mluví jiným jazykem, mají jinou kulturu, je integrace cizinců je v současné době aktuální a významnou problematikou. Počet cizinců ţijící v České republice se postupně zvyšuje. Díky tomu také mohou narůstat konflikty mezi cizinci a občany ČR, kteří se mohou imigranty cítit ohroţováni. Myslím si, ţe je třeba, abychom se s nimi naučili ţít v jedné společnosti a nezaujímali k nim odmítavý postoj. Nejčastějším důvodem, proč dochází k migraci z jiných zemí do České republiky je, podle Dvořákové (2008), to ţe cizinci k nám přichází, aby zde našli pracovní uplatnění. Dalšími důvody, proč cizinci přichází na území našeho státu, mohou být sloučení rodiny, vzdělání, touha poznat ţivot v jiné zemi, seznámit se s novou kulturou nebo jen snaha změnit svůj dosavadní ţivotní styl Otázka odlišnosti kultur mě přivádí k zamyšlení, proč je problematika integrace cizinců spjata se sociální prací. Pokud chce cizinec na našem území pobývat dlouhodobě, měl by se přizpůsobit ţivotu v naší společnosti a snaţit se o to, aby se do této společnosti integroval. K tomu mu mohou pomoci kurzy českého jazyka a sociokulturní kurzy, které jsou poskytovány státními a nestátními organizacemi, ve kterých pracují sociální pracovníci. Tyto organizace také pracují s přijímající společností, neboť integrace je oboustranný proces. Tyto organizace také mohou poskytovat právní a sociální poradenství, zprostředkovávat tlumočníky, atd. Téma mé absolventské práce jsem si zvolila, protoţe bych se ráda touto problematikou v budoucnu více zabývala. Myslím si, ţe sociální práce s cizinci je přínosná pro imigranty, kteří mohou mít problémy s integrací do společnosti. Cílem mé práce je zjistit, jak se vybrané státní a nestátní olomoucké organizace snaţí podporovat cizince v integraci. Zaměřím se na to, jaké sluţby jsou poskytovány těmito organizacemi, jak realizují integrační politiku a jaký je rozdíl mezi státními a nestátními organizacemi. Dle mého názoru, bude tato práce prospěšná ke zjištění, v čem pracovníci organizací spatřují nedostatky a co je naopak podle nich pozitivní a prospěšné, a jakým směrem by se měla integrace dál ubírat. V úvodní části mé práce se budu věnovat základní terminologii, která souvisí s procesem integrace, imigrací a integrační politikou. V druhé kapitole se budu zabývat 7

legislativou, která je spojena s cizineckou problematikou a tím, jaké mají cizinci moţnosti v oblasti sociálního zabezpečení, a zmíním se také o Koncepci cizinců na území ČR z roku 2011. V další kapitole bych se chtěla zabývat rolemi, které můţe zastávat sociální pracovník v procesu integrace cizinců, a organizacemi, které se zabývají cizinci v Olomouci. Poslední kapitolou bude výzkumná část, ve které bych chtěla zjistit, jak státní a nestátní organizace podporují cizince v integraci. Jestli obě organizace poskytují stejné sluţby a mají stejné podmínky pro poskytování sluţeb. Toto bych chtěla zjistit formou kvalitativního výzkumu – rozhovorem s pracovníky jednotlivých organizací.

8

1

ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE SPOJENÁ S INTEGRACÍ

V první kapitole své práce bych se chtěla věnovat základním pojmům, které jsou spojeny s procesem integrace cizinců a jsou důleţité pro porozumění této problematice. Dále se budu věnovat pojmům integrace a integrační politika, které povaţuji za zásadní pro mou práci, neboť činnost organizací vychází z integrační politiky. Integrace je uvedena jiţ v názvu mé práce, takţe nutnost jejího vysvětlení je samozřejmá.

1.1. CIZINEC Má práce se zabývá pouze cizineckou problematikou a je tedy důleţité porozumět tomu, jak je pojem ,,cizinec“ vymezen v českém právu. Termín cizinec je legislativní povahy. Cizincem se podle §1, zákona č. 326/1999 o pobytu cizinců na území České republiky, rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Dohnalová cizince specifikuje tak, ţe v České republice se jedná o osoby, které mají jiné neţ české státní občanství. Dle délky a účelu pobytu je cizincům na území ČR přiznávám různý statut, od kterého se pak odvíjí další práva a povinnosti. (Dohnalová 2012: 6) Cizinci se dle českého právního řádu dělí na cizince ze třetích zemí a občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky, přičemţ rodinným příslušníkem je podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců §15a: ,, manţel, rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyţivuje a se kterým ţije ve společné domácnosti, dítě mladší 21 let nebo takové dítě manţela občana Evropské unie a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manţela občana Evropské unie.“ (zákon č. 326/1999 Sb.)

1.2. IMIGRACE A EMIGRACE Pojmy imigrace a emigrace jsou pojmy podobné, na kaţdý z těchto pojmů nahlíţíme z jiné strany, buď z hlediska vysílajícího, nebo přijímajícího státu. Nejprve objasním pojem imigrace. Imigrace je proces, při kterém se na území státu usídlují obyvatelé, přicházející ze zahraničí. Důvody pro imigraci bývají často politické a ekonomické. Problémy spojené s imigrací mohou být takové, ţe imigranti často pocházejí ze zemí s odlišnou kulturou a ti, kteří nejsou schopni se v cílové zemi přizpůsobit 9

společnosti, si mohou vytvářet vlastní společenství s kulturním prostředím své původní země. A tito přistěhovalci se mohou cítit vyloučeni z majoritní společnosti a často se tak stávají terčem rasismu a xenofobie. Převaţujícími důvody, proč se cizinci usazují na území ČR, jsou, jak uţ jsem uvedla výše, důvody ekonomické, ale také např. sloučení rodiny, přesídlení a podobně. Mezi nejvíce ekonomicky aktivní cizince patří občané Slovenska, Ukrajinci a Vietnamci. (Dvořáková a kol. 2008: 38) Domnívám se, ţe je důleţité uvést klady, které můţe imigrace obyvatel ze zahraničních států do České republiky mít. Měli bychom být příchodu cizinců do naší země otevření a neměli bychom se k nim stavět jen s nedůvěrou, neboť i cizinci přicházející do naší země nám mohou být přínosem. Cizinci mohou napomáhat svými schopnostmi a zkušenostmi ke zlepšování naší ekonomiky a také společnosti. Pokud se naše společnost stane otevřenější cizím menšinovým kulturám, pak bude vzrůstat i schopnost cizinců integrovat se do naší společnosti. Imigranty potřebuje česká ekonomika do vysokých profesionálních a manaţerských pozic. Další pracovní oblastí, ve které se mohou imigranti uplatnit, jsou nekvalifikované manuální práce. Česká republika potřebuje imigranty i z hlediska stability důchodového systému, protoţe naše populace stárne, v budoucnu by se dal očekávat nedostatek pracovních sil, a tím pádem, by byla narušena rovnováha v důchodovém systému. Za přínos povaţuji i to, ţe díky imigraci se stává naše společnost rozmanitější v oblasti jazykové, kulturní i etnické. (Drahozal 2006) Emigrace je opuštění země původu a nastěhování se do nové země. Pro nedobrovolný odchod z vlastní země, s úmyslem se vrátit, pouţíváme termín exil. (Tomek, www.totalita.cz) Pro svoji práci povaţuji za důleţité zmínit i vliv imigrace (emigrace) na psychiku migranta. V organizacích, zabývajících se cizinci, pracují sociální pracovníci, kteří by měli být empatičtí. Měli by mít pochopení pro to, čím si jejich klient prochází, aby si získali jeho důvěru a dokázali mu nabídnout dostatečnou pomoc. Sociální pracovníci by si měli být vědomi i toho, ţe v procesu integrace hraje důleţitou roli interakce imigranta s prostředím. Z tohoto vychází ekologický přístup sociální práce, který se zaměřuje na vztah člověka a jeho prostředí, jak je člověk prostředím, ve kterém ţije, ovlivňován a jak na něj působí změny prostředí. Sociální pracovník by si měl být vědom tohoto vztahu a této provázanosti. (Navrátil 2001) Emigrace, případně imigrace, znamená zásah do ţivota, přerušení sociálních vztahů, opuštění rodné země a cesta do neznámého státu, neznáme kultury a společnosti. Je tedy jasné, ţe s sebou nese i určité psychologické obtíţnosti, které bychom jako sociální pracovníci měli znát, abychom si dokázali představit, čím si klient 10

prochází. Emigrace klade nároky na přizpůsobivost a přináší dlouhodobý stres, spojený se snahou zorientovat se v nové kultuře, začlenit se do společnosti, ale přitom si zachovat vlastní identitu. Dalším důsledkem emigrace mohou být změny v citovém ţivotě jedince. V důsledku ţivota v novém prostředí se mohou rozvinout deprese, člověk se můţe cítit sociálně izolovaný, frustrovaný a celkově nespokojený. Na druhou stranu emigranti mívají širší rozhled o jiných zemích, větší zkušenosti, mohou srovnávat a popisovat rozdíly. Negativní vliv emigrace se projevuje především v obtíţnosti zvládat novou řeč. Další fází je potom proces integrace, kdy emigrant poznává kulturu nové země, její tradice, historii a zeměpisné zvláštnosti. (Diamant 2008) 1.3. INTEGRACE Integrace je proces postupného začleňování imigrantů do majoritní společnosti. V tomto procesu je důleţitá spolupráce, jak cizinců, tak i členů společnosti, do které se chce cizinec integrovat. Jedná se o komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a má své náboţenské, politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní a psychologické aspekty. (Dohnalová 2012: 7) K integraci dochází zároveň na úrovni jednotlivce, rodiny, obce i státu. Proces integrace probíhá v místech pobytu a pracovních aktivit cizince, na základě kontaktů s většinovou společností. Ke zvýšení efektivity integračních opatření je tedy nezbytné podporovat a posilovat integraci především na regionální a lokální úrovni, zejména přímou spoluprácí s místní správou. Aktivní role samosprávy je pro začlenění cizinců i bezkonfliktní souţití ve společnosti klíčovým předpokladem. Neméně důleţité je na regionální a lokální úrovni podporovat rozvoj občanské společnosti. (Vláda ČR, 2013: 13) Podle Drbohlava (2001) je jedním z nejdůleţitějších faktorů úspěšné integrace cizinců migrační a integrační politika země a také fyzická a kulturní blízkost imigrantů a majority. Podle Berryho rozeznává čtyři základní typy souţití majority a minority, podle toho, zda si imigrant zachovává svou identitu a zda udrţuje vztahy s ostatními etnickými skupinami: Integrace – imigrant si zachovává svou kulturní identitu, ale taky udrţuje kontakt s ostatními etnickými skupinami Asimilace – imigrant udrţuje kontakt s jinými etnickými skupinami, ale svou kulturní identitu si nezachovává Separace – imigrant si zachovává svou kulturní identitu, ale neudrţuje ţádný kontakt s jinými etniky, straní se majoritní společnosti 11

Marginalizace – imigrant si nezachovává vlastní kulturní identitu, ani neudrţuje kontakt s jinými etniky (Drbohlav in Šišková 2001: 24) Integrace vyţaduje hlubší citovou vazbu a identifikaci se zemí a s národem, se kterým emigrant spojil svůj ţivot. Je to sloţitější dlouhodobý proces související se změnami identity a mentality emigranta, které vznikají v průběhu let učením, sociálními kontakty a identifikací s novým prostředím. Tento obtíţný proces probíhá odlišně u první generace emigrantů, která strávila značnou část ţivota ve své rodné vlasti, a u jejich dětí, které odešly v prvních letech ţivota a ţily převáţně v nové zemi. V průběhu integračního procesu se utváří identita emigranta, mění se vztahy k minulosti a k budoucnosti, ţivotní styl a vytváří se nová síť meziosobních vztahů. Tento proces je velmi citlivý na vlivy minulosti, současného prostředí a na vytváření postojů k budoucnosti. Mohou vzniknout konflikty, zejména v rodině mezi partnery nebo generacemi, jeţ mohou vést k poruchám citovým a k narušení pracovní výkonnosti, jakoţ i ke sníţení kvality ţivota. (Diamant 2008) Tento proces můţe ovlivnit integrační politika a postoj většinové společnosti k migrantům. To, jak společnost vnímá migranty, můţe být také ovlivněno integrační politikou. Proto je důleţité, aby stát měl svou integrační politiku, které bych se ráda věnovala v následující podkapitole.

1.4. INTEGRAČNÍ POLITIKA ČR PO ROCE 1989 AŽ DO SOUČASNOSTI Integrační politikou se rozumí politika, jejímţ cílem je podpořit začlenění cizinců do společnosti hostitelské země. Hlavním cílem této politiky je zajistit podmínky politické a sociální soudrţnosti ve společnosti. Integrační politika se zaměřuje především na takové potřeby cizinců, kterými se liší od jiných znevýhodněných skupin ve společnosti. Tyto potřeby plynou z jejich příjezdu do země a z jejich kulturní odlišnosti. Cílem integrační politiky je pomáhat cizincům v adaptaci do společnosti a v získávání potřebných sociálních dovedností. Vývoj integrační politiky můţeme rozdělit do tří fází. První fáze byla od roku 1990 do roku 1998. V této fázi byla společnost vystavena novému jevu - uprchlíkům, kteří hledali ochranu. Proto v prosinci 1991 vláda přijala první opatření, kterým ustanovila program pomoci uznaným uprchlíkům, který nabízel podporu při získání bydlení a omezenou výuku češtiny. Avšak tyto programy byly administrativně a finančně náročné, a proto jejich obměna do obecného systému nebyla moţná. U krajanů a uprchlíků řešila administrativa převáţně materiální pomoc. Při zrodu integračních politik byly rozhodující tři okolnosti: 12

většina imigrantů tu nejspíš zůstane natrvalo, ochota ministerstva začít se integrací zabývat a iniciační role Rady Evropy. Avšak stále chyběla odpověď na otázku, zda má česká společnost mít zájem o trvalé usídlení přistěhovalců anebo, jestli má tomu nadále nechat volný průběh. (Barša, Baršová 2005) Druhá fáze probíhala od roku 1999 do roku 2003. Integrační politika se v tomto období rodila na několika úrovních. Šlo o formulace celkové integrační strategie, opatření v jednotlivých resortech, aktivní podpora výzkumu, zavádění dotačních programů pro posílení spolupráce s nevládními organizacemi, snaha o přesun odpovědnosti za tuto oblast na niţší orgán veřejné správy. Za tímto účelem byla zřízena Komise ministerstva vnitra pro integraci cizinců a vztahy mezi komunitami. V této fázi byly formulovány základní strategie pro integraci. (Barša, Baršová 2005) První byly Zásady koncepce integrace cizinců z roku 1999 a Koncepce integrace cizinců 2000. V obou dokumentech je integrace cizinců charakterizována jako oboustranný proces, který obsahuje jak vzájemné přijímání ze strany cizinců, tak ze strany majoritní společnosti. Cílovou skupinou jsou cizinci legálně pobývající na území ČR po dobu aspoň jednoho roku, nevztahuje se tedy na ţadatele o mezinárodní ochranu a nejsou v ní zahrnuti ani občané EU. Opatření týkající se integrace cizinců znamená, ţe jim bude na území ČR zajištěno rovné zacházení, příleţitosti ve vztahu k práci a podnikání, bydlení, vzdělání, zdravotní a sociální péči, kultuře a náboţenství. Opatření jsou realizována prostřednictvím ministerstev, která mají za úkol odstranit překáţky bránící v integraci cizinců. Důleţitou roli hrají i nestátní neziskové organizace, které realizují projekty na podporu integrace cizinců. (Dvořáková a kol. 2008) Třetím dokumentem byla Analýza situace postavení cizinců z roku 2003. V tomto dokumentu jsou části pojednávající o kultuře, náboţenství a sdělovacích prostředcích. Je v nich zmíněno, ţe v rámci jednoho demokratického státu mohou vzkvétat různé kultury. Dokument se zabývá také jazykem. Původní jazyk přistěhovalců je povaţován za důleţitou součást jejich kultury a mělo by být podporováno jeho uchovávání, zároveň by však měli přistěhovalci ovládat aspoň na základní úrovni jazyk majoritní společnosti. (Barša, Baršová 2005) Poslední fáze začala roku 2004 převedením integrační agendy pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, v jehoţ rámci bylo v roce 2002 zaloţeno Oddělení integrace cizinců a v roce 2003 i Odbor migrace a integrace cizinců. (Trbola, Rákoczyová, 2011) Byl vydán první vládní integrační materiál, a to usnesení vlády ze dne 5. ledna 2005 k realizaci Koncepce integrace cizinců do konce roku 2004 a postup při realizaci Koncepce integrace cizinců v roce 2005. (Barša, Baršová 2005) V roce 2008 byla integrační agenda převedena 13

zpět pod Ministerstvo vnitra ČR a na MPSV se sloučilo oddělení integrace cizinců s oddělením migrace. V roce 2011 byla přijata nová verze Koncepce integrace cizinců na území ČR – Společné souţití. (www.mvcr.cz) V usnesení vlády z roku 2013 je psáno, ţe integrační politika musí flexibilně reagovat na nové skutečnosti a potřeby, a to jak cizinců, tak i české společnosti, a podporovat sociální soudrţnost země. Úkolem české společnosti je vytvářet cizincům podmínky pro jejich účast na ţivotě společnosti, zajistit rovné zacházení, poskytovat ochranu před diskriminací a dalšími negativními jevy. Ze strany cizinců integrace předpokládá zájem zapojit se do společnosti, dodrţování právních předpisů a respektování hodnot přijímající země i EU. Cílem integrace je tedy dosáhnout nekonfliktního a spokojeného vzájemného souţití a porozumění mezi cizinci a společností a předcházet vytváření cizineckých komunit, sociálnímu vyloučení a společenské izolaci. (Vláda ČR 2013) V dnešní době má nejvýznamnější roli v integrační politice Ministerstvo vnitra (MV), hlavně Odbor azylové a migrační politiky. Zvláštním orgánem MV je Správa uprchlických zařízení, která kromě jiného zajišťuje pomoc cizincům při integraci prostřednictvím specializovaných integračních center. Předpokladem úspěšné realizace integrační politiky je spolupráce na lokální úrovni. Jednu z nejdůleţitějších rolí mají v realizaci Koncepce integrace cizinců nestátní neziskové organizace, které jsou financovány ze státního rozpočtu. Důleţitým aktérem v procesu integrace na lokální úrovni jsou bezpochyby orgány samosprávy. Avšak institucionální zabezpečení integrace cizinců, na úrovni samospráv, je dosud poměrně nerozvinuté, chybí specializovaná pracoviště nebo pracovní pozice, které by se věnovaly výhradně jen problematice cizinců. Například na Magistrátu města Olomouc není ţádný odbor, který by se zabýval cizinci a jejich integrací. Ani na krajském úřadě není takový odbor. Obě instituce sice mají odbor sociálních věcí, ale ani jedna se nezabývá problematikou spojenou s cizinci. Příkladem snahy o realizaci integrace cizinců v regionech jsou integrační centra, která vznikla v roce 2009. V současné době tato integrační centra poskytují především kurzy češtiny a právní poradenství a snaţí se o vytvoření regionální platformy pro integraci cizinců. O těchto Centrech budu psát v další kapitole a budu se jim věnovat i ve výzkumné části mé práce. (Trbola, Rákoczyová 2011)

14

2

SOUČASNÁ SITUACE V PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ V první kapitole své absolventské práce jsem objasnila základní pojmy spojené

s problematikou integrace cizinců. Ve druhé kapitole se budu věnovat současné situaci v procesu integrace cizinců. V podkapitole první, se budu věnovat tomu, jakou legislativou, týkající se problematiky cizinců, je potřeba se v současné době řídit a co je v jednotlivých zákonech obsaţeno a upraveno. Je důleţité mít přehled o tom, jaké informace můţeme ve kterém zákoně najít. Zákony představují důleţitou součást integrační politiky státu a pro sociální pracovníky, pracujícími s cizinci, je důleţité mít alespoň základní přehled, např. o pobytové problematice. S pobytovou problematikou je spojen systém sociálních dávek, protoţe nárok na některé dávky se odvíjí od toho, jaký má cizinec na našem území pobyt. Sociálním zabezpečením se budu také zabývat v této podkapitole, protoţe moţnost pobírat určité sociální dávky, můţe cizincům pomoci v integraci do společnosti a do sociálního systému ČR. Pro mou práci je to důleţité v tom, ţe organizace, ve kterých budu dělat rozhovory k výzkumné části práce, často se svými klienty tuto problematiku řeší. Ve druhé podkapitole se budu věnovat Koncepci integraci cizinců z roku 2011 – Společné souţití, neboť je to první koncepce, ve které jsou jiţ zmíněna i Centra na podporu integrace cizinců, která vznikla v roce 2009.

2.1. LEGISLATIVA SPOJENÁ S CIZINECKOU PROBLEMATIKOU Dohnalová (Dohnalová 2012) píše, ţe postavení migranta na území ČR je spjato s jeho pobytovým statusem, který u nás má. Veškerá jeho práva a povinnosti se od tohoto pobytového statusu odvíjejí. Proces integrace se zaměřuje především na cizince s dlouhodobým pobytem. Čím je pobyt cizince na území ČR delší, tím jistější je jeho pozice a snadnější integrace. S délkou jeho pobytu je spojen i nárok na některé sociální dávky. Pobyt cizinců na území je definován dvěma hlavními zákony: Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a Zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Dále zákonem č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně. O pobytu cizinců na území rozhodují tyto instituce: Ministerstvo zahraničních věcí, Ředitelství sluţby cizinecké policie ČR a Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.

15

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky Tento zákon upravuje pobyt cizinců na území ČR. Ráda bych ze zákona vybrala informace, které se mi zdají pro mou práci důleţité. Zákon rozděluje tři typy pobytů na území ČR: krátkodobý, dlouhodobý a trvalý. Krátkodobý pobyt (do 90 dnů) se obvykle vztahuje na pobyt v celém Schengenském prostoru a řídí se společným Vízovým kodexem. Schengenské země mají společnou vízovou politiku, která udává seznam zemí, ze kterých občané mohou přicestovat bez víza nebo s vízem. Agendu přijímání ţádostí o krátkodobá víza mají na starosti konzulární oddělení zastupitelských úřadů Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Samotnou ţádost však schvaluje Sluţba cizinecké policie České republiky. Informace o podmínkách udělení krátkodobého víza podává primárně Ministerstvo zahraničních věcí, ale také Sluţba cizinecké policie ČR a Ministerstvo vnitra. Dlouhodobý pobyt lze členit na vízum nad 90 dnů (tzv. dlouhodobé vízum), s platností maximálně 6 měsíců, a povolení k dlouhodobému pobytu. Dlouhodobý pobyt jiţ patří mezi národní pobytový status, tj. podmínky určuje česká legislativa a nikoli komunitární. V rámci dlouhodobého pobytu cizinec smí pobývat v jiném Schengenském členském státu maximálně tři měsíce během půl roku. O trvalý pobyt se obvykle ţádá na území ČR, na pracovišti MVČR. Uděluje se po pěti letech nepřetrţitého pobytu na území. Podmínkou je prokázání znalosti češtiny na úrovni A1, uděluje se ve formě biometrického průkazu. Trvalý pobyt se uděluje na neomezenou dobu. (Dohnalová 2012) S trvalým pobytem je spojen nárok na některé sociální dávky. Mezi dávky podmíněné určitým státoobčanským nebo pobytovým statusem patří dávky státní sociální podpory, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci dle zákona o zaměstnanosti, příspěvek na péči dle zákona o sociálních sluţbách a dávky pomoci v hmotné nouzi. Pro cizince ze třetích zemí je základním prahem pro rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení a sociální pomoci získání trvalého pobytu. Teprve s tímto statusem se cizincům otevírá moţnost dosáhnout podpory v nezaměstnanosti a podpory v hmotné nouzi. Z vyhrazení sociálních dávek drţitelům trvalého pobytu existuje výjimka, kterou je státní sociální podpora. Na tuto podporu vzniká i cizincům ze třetích zemí nárok tehdy, jsou-li hlášeni k pobytu dle zákona o pobytu cizinců nebo dle zákona o azylu po dobu nejméně 365 dnů ode dne hlášení. Díky tomu můţe na dávky státní sociální podpory dosáhnout i ten cizinec ze třetí země, který se dostal do pobytových problémů. Zákon nevylučuje, aby dostávali cizinci rodičovský příspěvek i na své děti ţijící v cizině, pokud péči o tyto děti zajistí prostřednictvím jiné osoby. Další důleţitou výjimku z pravidla, ţe na sociální dávky dosáhnou teprve cizinci s trvalým pobytem, představuje dávka mimořádné 16

okamţité pomoci podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle tohoto zákona má cizinec nárok na pomoc v situaci, kdy s přihlédnutím k jeho příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům, mu hrozí váţná újma na zdraví. Dále můţe obdrţet pomoc v případě, ţe je postiţen váţnou mimořádnou událostí a jeho poměry mu neumoţňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami. Dále má nárok, pokud nemá prostředky k úhradě jednorázového výdaje anebo k úhradě základního předmětu vybavení domácnosti nebo nákladu na zájmovou činnost dítěte. Také má nárok v situaci, kdy je osoba např. propuštěna ze zařízení, ve kterém byla omezena její svoboda, propuštěna z léčení závislostí, je osobou bez přístřeší nebo je ohroţen trestnou činností jiné osoby. Kaţdému cizinci lze poskytnout pomoc, hrozí-li mu váţná újma na zdraví. Lze říci, ţe mimořádná okamţitá pomoc je nastavena poměrně velkoryse, avšak cizinci mají povinnost prokázat zajištění prostředků k pobytu na území ČR. Avšak tím, ţe cizinec poţádá o mimořádnou okamţitou pomoc, dává úřadům důkaz, ţe nedisponuje dostatkem finančních prostředků, coţ by orgán cizinecké správy mohlo vést k zahájení řízení o zrušení jeho povolení k pobytu. (Trbola, Rákoczyová 2011) Systém nemocenského a důchodového pojištění je na druhou stranu zcela neutrální k tomu, jestli se jedná o občana ČR nebo cizince. Kritériem účasti na pojištění je v obou případech výdělečná činnost a pobytový status nehraje ţádnou roli. Jedinou výjimkou je přiznání invalidního důchodu, kde je podmínkou vzniku nároku trvalý pobyt na území České republiky. O nepřímé diskriminaci cizinců se dá mluvit pouze v souvislosti s počtem let trvání pojištění, potřebného k dosaţení nároku na např. starobní důchod, kdy počet let splní snáze český občan, který nikdy nemigroval, neţ cizinec, který se na naše území přistěhoval. Zvláště tehdy, pokud se cizinec přistěhoval ze státu, se kterým nemá ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. (Trbola, Rákoczyová 2011) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu Tento zákon zmiňuji proto, ţe je také spojen s cizineckou problematikou. Upravuje postavení azylantů, podmínky pro udělení azylu, doplňkové ochrany, průběh azylového řízení a druhy azylových zařízení. Vzhledem k tomu, ţe se ve své práci azylantům věnovat nebudu, myslím, ţe tyto informace pro přehled o čem zákon je, stačí.

17

2.2. KONCEPCE INTEGRACE CIZINCŮ Z ROKU 2011 – SPOLEČNÉ SOUŽITÍ Tuto Koncepci integrace cizinců zmiňuji ve své práci, protoţe na základě průzkumu v cizinecké populaci udává, jakým směrem by se měla integrace cizinců do české společnosti ubírat. Záměrem tohoto dokumentu bylo, aby budoucí aktivity zohlednily vývoj a aktuální potřeby cizinců. Hlavním úkolem integrační politiky je vytvářet cizincům vhodné podmínky pro jejich začlenění do společnosti, posílit jejich participaci, ochraňovat cizince před diskriminací. Integrační politika směřuje k tomu, aby byl cizinec v naší společnosti samostatný a soběstačný. (Koncepce integrace cizinců – Společné souţití 2011: 17) V koncepci se přímo píše, ţe cílem je cizincům umoţnit: ,, aby znali svá práva a byli schopni dostát svým povinnostem, orientovali se v novém prostředí, zvyklostech a způsobu ţivota v hostitelské zemi, kterou si zvolili za svůj nový, ať uţ dočasný či trvalý domov, rozuměli a byli schopni komunikovat v češtině, byli samostatnými a soběstačnými po stránce sociální i ekonomické, měli dostatek informací o tom, kde v případě potřeby naleznou pomoc a podporu.“ (Koncepce integrace cizinců – Společné souţití 2011: 17) Cílovou skupinou integračních opatření jsou cizinci ze třetích zemí a nově občané jiných členských zemí EU. Priority integrace cizinců jsou rozděleny do následujících oblastí: znalost českého jazyka cizinců, ekonomická soběstačnost, orientace cizince ve společnosti a vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti. Nyní se budu jednotlivým oblastem věnovat podrobněji.

2.2.1. Znalost českého jazyka cizinců Nedostatečná znalost českého jazyka ovlivňuje prospěch dětí ve školách a omezuje cizince v moţnostech dalšího vzdělávání, získání zaměstnání a celkového fungování ve společnosti. Bezplatná výuka českého jazyka byla zajištěna pouze pro děti cizinců ze zemí EU. Proto bylo navrţeno opatření zajistit výuku pro ţáky – cizince ze třetích zemí a doučování ţáků z českého jazyka na základních školách, prostřednictvím projektů v dotačním řízení. Pro dospělé cizince budou poskytovány kurzy českého jazyka v rámci regionálních Center na podporu integrace cizinců, v rámci projektů neziskových organizací a dalších subjektů (např. na úřadu práce v rámci rekvalifikace). (Koncepce integrace cizinců – Společné souţití 2011)

18

2.2.2. Ekonomická soběstačnost K tomu, aby byli cizinci soběstační, je potřeba, aby měli informace o svých právech a povinnostech a podmínkách ţivota v České republice. Informovanost o právech, můţe napomoci k předcházení manipulovatelnosti a závislosti na zprostředkovatelích. Opatření by tedy měla směřovat k posílení nástrojů pro přístup cizinců na trh práce, k ochraně před diskriminací. Také je důleţité monitorovat vývoj kolem situace cizinců na našem území a na zjištěné problémy a bariéry reagovat integračními opatřeními. (Koncepce integrace cizinců – Společné souţití 2011: 25 – 26)

2.2.3. Orientace cizince ve společnosti Cizinec by mě znát alespoň základní informace o zemi jiţ před příjezdem do země, aby věděl, jaká je v zemi situace. Základní informace budou poskytovány cizincům jiţ před odjezdem v zemi původu. Bude se jednat o předodjezdové informační minimum. Orientace ve společnosti je však i důleţitým prvkem integrace do společnosti. Pokud tu cizinec hodlá pobývat delší dobu, měl by znát svá práva a povinnosti, místní poměry a zvyklosti, řešení kaţdodenních situací. Cílem je podpora sociální soběstačnosti cizinců a sníţení míry jejich zranitelnosti. Orientace cizince ve společnosti bude zajišťována prostřednictvím adaptačněintegračních kurzů. Cílem adaptačně-integračních kurzů pro nově příchozí cizince je: ,,…obeznámení s místními poměry a způsoby řešení kaţdodenních situací, právy a povinnostmi cizinců, s hodnotami zdejší společnosti - se zásadami demokracie, rovnosti ţen a muţů, důstojnosti lidské bytosti a ochrany lidských práv.“ (Koncepce integrace cizinců – Společné souţití 2011: str.26 - 27 )

2.2.4. Vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti Jedním z cílů integrace je podporovat bezkonfliktní souţití cizinců a majority, stejně jako zabránění sociálnímu vyloučení cizinců. Pro vzájemné porozumění je nezbytná komunikace a sociální interakce mezi cizinci a většinovou společností, tedy nestranit se cizincům. Vzhledem k tomu, ţe integrace je oboustranný proces, je třeba, aby se cizinci chtěli do většinové společnosti začlenit a většinová společnost, aby jim byla otevřená. Integrační opatření v této oblasti spočívají v tom, ţe se prostřednictvím dotačních řízení v rámci fondů EU, bude podporovat navazování formálních i neformálních společenských aktivit, zapojování cizinců do aktivit majority (kulturních, sportovních atd.) a zapojování

19

nových subjektů do interakce mezi cizinci a majoritou, s důrazem na druhou generaci cizinců. (Koncepce integrace cizinců – Společné souţití 2011:28) Koncepce vysvětluje, jakým směrem by se měla ubírat práce sociálních pracovníků v organizacích zabývajících se cizinci. Tomu, jak je to realizováno na území Olomouce, je věnována další kapitola.

20

3

SOCIÁLNÍ PRÁCE S CIZINCI Sociální pracovník můţe být pro cizince pomocníkem při procesu integrace do české

společnosti. Můţe mu pomoci se po příjezdu do země zorientovat jak v právním řádu ČR, tak v sociokulturní oblasti. Vzhledem k tomu, ţe výzkumná část mé práce bude probíhat v organizacích zabývajících se cizinci, kde pracují právě sociální pracovníci, povaţuji za důleţité v první podkapitole zmínit, jaké role můţe v procesu integrace sociální pracovník zastávat. Ve druhé podkapitole představím organizace, které pracují s cizinci v Olomouci, a ve kterých budu dělat výzkum k výzkumné části mé práce, aby bylo zřejmé, čím se organizace zabývají a jaké poskytují sluţby.

3.1. ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA V PROCESU INTEGRACE CIZINCŮ Po roce 1989 bylo z důvodu zvýšené migrace nutné vytvořit podmínky pro komplexní řešení sociální problematiky celých rodin cizinců, včetně usídlení, zaměstnání a školní docházky dětí. Šlo o zcela novou formu sociální práce, která u nás neměla tradici, a bylo zapotřebí kvalifikovaných pracovníků. To zahrnuje hlavně sociálně výchovné působení na tyto cizí minoritní skupiny, aby se adaptovaly na nové prostředí, ale také na okolní většinovou komunitu, aby je přijala mezi sebe. (Novotná, Schimmerlingová in Pastrňák 2008: 36) Sociální pracovník tedy můţe hrát důleţitou roli při pomoci cizinci se integrovat do nové společnosti. Ráda bych se v této podkapitole těmto rolím věnovala.

3.1.1. Sociální pracovník jako terapeut V terapeutickém paradigmatu sociální práce je podstatné duševní zdraví a pohoda člověka. Soustřeďuje se na vliv stavu osobnosti nebo psychiky na zvládání poţadavků prostředí. Sociální práce je v tomto paradigmatu pojata formou individuální nebo skupinové psychoterapie.

Podle

C. Rogerse

musí

sociální

pracovník

usilovat

v terapeutickém vztahu o kongruenci a opravdovost, bezpodmínečnou pozitivní vazbu a empatii. Cílem terapie je pomoci odstranit bloky, které brání klientovi v sebeaktualizaci. Sociální pracovník jako terapeut můţe přinášet pomoc tam, kde příslušník menšinové skupiny potřebuje zvládat otázky svého sebepojetí, (in)kongruence a osobnostního růstu. Největší překáţkou v práci s příslušníky menšinových skupin jsou rozdílné představy o tom, jak a čím lze pomáhat. Některé, v Evropě běţně známé techniky, proto nelze 21

uplatňovat napříč kulturami, např. dosaţení otevřenosti můţe být problematické mezi sociálním pracovníkem, který je nositelem dominantní kultury a klientem, který je příslušníkem diskriminované menšiny. Snaha o hluboké porozumění se můţe jevit jako rušivá, pro některé národnostní skupiny (např. Asiaté), je snaha vyhledat pomoc hanbou a je pro ně obtíţné hovořit o problémech. Efektivitu terapeutického působení můţe významně zvyšovat vysvětlování účelu kladených otázek a jejich výslovné spojování s problémy, které vedly k návštěvě sociálního pracovníka. Je tedy důleţité, aby sociální pracovník, který pracuje s menšinami, měl alespoň základní znalosti o kultuře menšiny, které je jeho klient příslušníkem. (Musil, Navrátil 2000)

3.1.2. Sociální pracovník jako reformátor společenského prostředí V reformním paradigmatu sociální práce je představa sociálního fungování opřena o vizi společenské rovnosti v různých dimenzích společenského ţivota. Jde zde především o nalézání a odstraňování příčin společenské nerovnosti. Základním východiskem je, ţe příčinou problémů nemusí být lidé, kteří jim musí čelit. Neodpovídající sociální prostředí působí řadu obtíţí a tlaky sociálního prostředí jsou příčinou problémů a měly by být předmětem úsilí o změnu. V případě cizinců je tento přístup adekvátní, protoţe odpovídá problémům, které příslušníci menšin mají, ne jako jednotlivci, ale právě jako nositelé znaků své menšinové příslušnosti. Za důleţitou překáţku jejich sociálního fungování lze tedy povaţovat spíše předsudečné vnímání těchto znaků, neţ individuální nezpůsobilost konkrétních členů menšiny. Sociální pracovník by měl podporovat reformu strukturálních tlaků prostředí reflektováním a překonáváním psychických, kulturních a dalších deficitů jednotlivých členů menšiny. Důleţité je vnímat nejen širší společenské souvislosti problému klienta, ale také to, aby se pracovník nezaměřoval na problém jen ze svého pohledu, ale zajímal se i to, jakým pohledem vnímá problém sám klient.(Musil, Navrátil 2000)

3.1.3. Sociální pracovník jako sociálně právní poradce Třetí paradigma se vyznačuje tím, ţe sociální fungování je podmíněno schopností zvládat problémy a přístupem k odpovídajícím informacím. Sociální pracovník se věnuje jak individuálním potřebám klienta a jeho chápání vlastní ţivotní situace, tak potřebě zlepšovat systém sociálních institucí. Přístup je zaloţen zejména na poskytování informací, poradenství nebo zprostředkování potřebných sluţeb. 22

Toto pojetí role sociálního pracovníka se mi zdá pro práci s minoritou nejvhodnější, protoţe, jak říkají Musil s Navrátilem (Musil, Navrátil 2000): ,,Ochota přijímat klientovo vidění je dobrým předpokladem úspěšné sociální práce s příslušníky minoritních skupin. Umoţňuje totiţ, aby sociální pracovník neřešil klientovy problémy jen podle svého, protoţe je zpravidla příslušníkem většinové skupiny a nositelem odlišné kultury a jako takový nezakouší znevýhodnění plynoucí z předsudky opředených zvláštností. Zájem o klientův obraz ţivotní situace skýtá prostor, aby se předmětem intervence staly právě nerovnováhy vyvolávané takovými poţadavky prostředí, které menšinového klienta vystavují potřebě zvládat neznámá nebo těţko pochopitelná očekávání, případně pro něj neznámým nebo těţko zvládnutelným způsobem. Bez otevření se klientovu menšinovému vidění situace je pravděpodobné, ţe by řešení problémů klienta brzdilo neporozumění jeho ţivotní situaci a předsudečné (často patologizující) vnímání jeho kulturních zvláštností pracovníkem.“

Sociální pracovník by tedy měl být schopen pochopit specifickou povahu menšinového prostředí a vliv menšinové zkušenosti, kterou během svého ţivota klient zaţil. Proto je důleţité i poznání individuální historie i historických osudů menšinové skupiny, aby mohl pracovník pochopit, o co klientovi jde. Poradenské paradigma poskytuje prostor i k tomu, aby se klient mohl seznámit s institucemi většinové kultury, pokusil se porozumět jejich poţadavkům a s pomocí sociálního pracovníka našel oboustranně uspokojující způsob jejich zvládání. (Musil, Navrátil 2000) Trousil ve svém článku v časopise Sociální práce/Sociálna práca tvrdí, ţe cílem sociální práce s imigranty je řešení jejich aktuální situace a prevence situací, které by mohly vést ke konfliktu. V souvislosti s rolemi, které zmiňuji výše, Trousil uvádí, ţe sociální pracovník při práci s migranty zastává tři role: reprezentant společnosti (státu), ,,obhájce“ klienta vůči společnosti a zprostředkovatel mezi imigranty a majoritou. S poslední rolí se pojí jisté úskalí a to takové, ţe vzhledem k tomu, ţe pracovník patří k hostitelské společnosti, můţe klient přeceňovat moţnosti pracovníka. To můţe vést k přenášení odpovědnosti za řešení problémů klienta i za jeho neúspěch na pracovníka. Coţ můţe vést u pracovníka k syndromu vyhoření. Za úskalí Trousil povaţuje i náboţenskou ideologii, tvrdí, ţe sociální pracovník ,,by měl být schopný svou ideologii artikulovat i v kontaktu s klientem“ a také by si měl uvědomit, jestli je ochotný pomáhat klientovi s jinou ideologií neţ je ta jeho, chápat náboţenské odlišnosti, coţ je spojeno s podporou v udrţování vlastní klientovi kulturní rozmanitosti. Sociální práce s imigranty podle Trousila umoţňuje pracovníkovi poznat svoje limity, kam aţ je ochoten zajít a jak velká je jeho tolerance ke kulturním odlišnostem. Poznat předsudky vůči tomu, co je jiné, vlastní stereotypy a zvyky, obyčeje a hodnoty jiných kultur, coţ je nezbytnou součásti kvalitní práce. Podle toho z jakého 23

kulturního prostředí klient pochází, by měl být zvolen přístup intervence. Sociální práce by měla reflektovat postoje imigranta, postoje většinové společnosti k imigrantům a prostřednictvím komunitních akcí sbliţovat imigranty a majoritní společnost. Odstranění předsudků, nepřátelských postojů vůči cizincům, by tak mělo být cílem interkulturní sociální práce. Trousil označuje sociální práci s migranty jako jednu z nejnáročnějších oblastí sociální práce a zdůrazňuje důleţitost organizací zabývajících se cizinci. (Trousil 2007)

3.2. ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE CIZINCI V OLOMOUCI V Olomouci působí dvě organizace, které pracují s cizinci. Jedná se o Centrum na podporu integrace cizinců, které je organizací státní a druhou organizací je Sdruţení občanů zabývajících se emigranty, které je organizací nestátní. To ţe v Olomouci působí jen dvě organizace, zabývající se výhradně cizinci, si vysvětluji tím, ţe je zde oproti jiným městům menší počet cizinců a ne všichni se dostanou do takové situace, kdy potřebují vyhledat pomoc sociálního pracovníka. V Olomouci bylo k 1. 1. 2015 evidováno skoro 3,5 tisíce cizinců s realizovaným pobytem (z toho 1 708 cizinců s přechodným pobytem a 1 748 cizinců s trvalým pobytem). Nejčastěji se jedná o cizince pocházející ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, Ruska, Polska, ale nezanedbatelný počet cizinců v Olomouci je i z Německa, Běloruska, Moldávie, Mongolska, Makedonie a Malajsie. Jen pro srovnání: např. v Brně je skoro 24 tisíc cizinců s realizovaným pobytem a v Praze dokonce skoro 164 tisíc cizinců s realizovaným pobytem. I to je podle mě důvodem, proč se olomoucké pobočky dalších dvou organizací, které mají cizince, kromě jiných, jako svou cílovou skupinu, cizinci nezabývají. Jedná se o pobočku Člověka v tísni a o pobočku Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. Nyní se jiţ budu věnovat organizacím, ve kterých bude probíhat můj výzkum.

3.2.1. Centrum na podporu integrace cizinců (CPIC) Informace pro zpracování této podkapitoly byly čerpány z internetových stránek CPIC www.integracnicentra.cz. Centra na podporu integrace cizinců byla zřízena v roce 2009 Správou uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR v rámci projektů financovaných z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí (EIF). V tomto roce byla zřízena centra v Moravskoslezském, Pardubickém, Plzeňském a ve Zlínském kraji. V roce 2010 byla zřízena centra v Libereckém, Jihočeském a Olomouckém kraji. V roce 2013 24

rozšířila stávající Centra svou působnost do kraje Vysočina, zřízením a provozováním pracoviště na podporu integrace cizinců se sídlem v Jihlavě. Provoz Center pokračuje ve všech zmíněných krajích na základě projektu ,,Provoz Center na podporu integrace cizinců VIII.“ Cílovou skupinou CPIC jsou cizinci ze třetích zemí, kteří na území ČR pobývají v rámci dlouhodobého nebo trvalého pobytu. Cílem projektu je, v návaznosti na vládní materiál „Koncepce integrace cizinců“, vytvořit prostor pro dlouhodobou podporu integrace cizinců. CPIC realizuje a organizuje aktivity, které podporují sociální, právní i jazykovou integraci cizinců v uvedených regionech. Úkolem kaţdého CPIC je rovněţ zajistit vytvoření a činnost regionálních poradních platforem, které řeší aktuální problémy cizinců. V kaţdém kraji CPIC spolupracuje zejména s krajskými a obecními úřady, cizineckou policií, státní a městskou policií, úřady práce, finančními úřady, ţivnostenskými úřady a dalšími subjekty. Působnost kaţdého centra zahrnuje celý kraj. Sluţby poskytované CPIC jsou ve všech krajských pobočkách stejné. Sluţby jsou poskytovány zdarma a v případě potřeby je moţné zajistit tlumočníka. Centra na podporu integrace cizinců poskytují následující sluţby: Sociální poradenství Sociální poradenství je realizováno prostřednictvím sociálních pracovníků Center. Můţe probíhat buď v terénu, v přirozeném sociálním prostředí klientů, nebo přímo v Centru, kdy klienti do centra docházejí. Sociální pracovníci poskytují poradenství zejména z oblastí náleţitostí pro pobyt, sociální pomoci a dávek, zdravotní péče a zdravotního pojištění, bydlení, vzdělávání a školství atd. V mnoha tematických oblastech je poskytování sociálního poradenství spojeno s další sluţbou, kterou Centra poskytují, a tím je právní poradenství. Právní poradenství Právní poradenství je realizováno prostřednictvím smluvně zajištěných partnerů. Právní poradenství je úzce propojeno se sociálním poradenstvím poskytovaným pracovníky CPIC. V určených hodinách je v kaţdém Centru přítomen právník, se kterým lze konzultovat: pobytovou a vízovou problematiku, pracovně – právní vztahy, rodinnou problematiku, problémy dluhů a exekucí. Olomoucké Centrum poskytuje právní poradenství jednou týdně.

25

Kurzy českého jazyka Obtíţnosti těchto kurzů jsou různé, od začátečníků aţ po úroveň odpovídající úrovni A2 Evropského referenčního rámce jazyků. Kurzy jsou organizovány jako základní nebo intenzivní, případně zaměřené na nezletilé cizince. Základní kurzy jsou nízkoprahové, je moţné je navštívit i jednorázově, bez předchozího přihlášení. U intenzivních kurzů na sebe jednotlivé lekce navazují a počet míst v kurzu je omezen na 15. Kurzy jsou realizovány na území všech krajů podle zájmu klientů. Tlumočnické sluţby Tyto sluţby jsou poskytovány klientům CPIC. Nejčastěji jsou zajišťovány sluţby mongolských, vietnamských, ruských a ukrajinských tlumočníků. Sociokulturní kurzy Tyto kurzy poskytují cizincům informace potřebné pro ţivot v České republice. Seznamují klienty s podmínkami ţivota v ČR, pomáhají jim se zorientovat v sociálním, zdravotním a vzdělávacím systému. Provoz internetového pracoviště a knihovny Kaţdé Centrum je vybaveno počítači, které jsou přístupné klientům po otevírací dobu daného Centra. Dále má kaţdé centrum svoji knihovnu, kde si mohou klienti zapůjčit knihy a noviny v anglickém, francouzském, ruském, ukrajinském a vietnamském jazyce. Komunitní tlumočníci Tato sluţba funguje v Centrech od roku 2013. Jedná se o to, ţe se členové cizineckých komunit zapojují do integračních aktivit CPIC, propagace sociokulturních kurzů a mohou se zapojit i do tlumočnických sluţeb. Dalšími aktivitami Center jsou aktivity zaměřené na majoritní společnost, jedná se o: Pořádání pravidelných setkání platformy Jedná se o to, ţe se setkávají regionální aktéři integrace a řeší cizineckou problematiku v regionu, definují se bariéry integrace a přednáší se návrhy a doporučení pro další práci s cizinci. Pořádání osvětových, kulturních a společenských akcí CPIC realizují aktivity představující problematiku integrace cizinců majoritní společnosti, coţ spočívá v realizaci kulturních, společenských, sportovních akcí a osvětových aktivit zejména na školách a veřejných institucích.

26

Olomoucká pobočka CPIC spolupracuje s několika organizacemi. S CARITAS Vyšší odbornou školou sociální, která CPIC poskytuje prostory pro výuku českého jazyka a také studenti z CARITAS mohou v CPIC absolvovat praxi. Smlouvu má CPIC uzavřenou i s Cyrilometodějskou fakultou Univerzity Palackého, kdy je ve CPIC poskytována studentům praxe, zapojuje se i do výzkumu a výuky. Dále spolupracuje s osobami, které poskytují výuku českého jazyka. Dalšími organizacemi, se kterými olomoucká pobočka CPIC spolupracuje, jsou Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky (Přerov) a Ţebřík, o.s. (Šumperk), kteří Centru poskytují prostory pro výuku českého jazyka. Nezbytná je spolupráce také s další olomouckou organizací zabývající se cizinci a to se SOZE o.s. poskytující právní poradenství.

3.2.2. Sdruţení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) Informace k této podkapitole byly čerpány z internetových stránek SOZE www.soze.cz. SOZE je nevládní nezisková organizace, jejímţ posláním je poskytování pomoci uprchlíkům a dalším cizincům, kteří přijdou do České republiky. SOZE poskytuje bezplatné právní, sociální a psychologické poradenství, realizuje volnočasové a vzdělávací programy a provozuje sociálně-právní asistenci dlouhodobě usazeným cizincům a uznaným azylantům v procesu integrace do majoritní společnosti. Olomoucká pobočka SOZE byla otevřena v květnu roku 2006, čímţ SOZE rozšířilo poskytování právního a sociálně-profesního poradenství i na Olomoucký kraj. SOZE v Olomouci se tedy primárně zaměřuje na nezaměstnané cizince, kterým, na základě probíhajících projektů, zajišťuje rekvalifikační kurzy a další vzdělávací kurzy, kurzy českého jazyka, kurzy práce s PC, kurzy pracovní integrace. Sociální pracovníci poskytují klientům poradenství při vyhledávání zaměstnání. Olomoucká pobočka dále organizuje různé multikulturní akce, besedy s cizinci určené studentům škol v Olomouckém kraji. Snaţí se o akceptaci cizinců většinovou společností. SOZE se v Olomouckém kraji zapojuje do tvorby plánů rozvoje sociálních sluţeb na úrovni kraje i obce, pracovníci SOZE se v této souvislosti účastní pravidelných setkání se zástupci kraje, města a ostatních subjektů poskytujících sociální sluţby v regionu. SOZE spolupracuje i se vzdělávacími subjekty v kraji – Právnická fakulta Univerzity Palackého, do jejíhoţ projektu, zaměřeného na zavádění praktických forem výuky, se SOZE zapojilo jako partner. Jeho pracovníci se podíleli na výuce nově zavedeného předmětu Právní klinika uprchlického a cizineckého práva, mimo jiné zajištěním praxe pro studenty Kliniky. SOZE také poskytuje praxi studentům VOŠ sociální 27

– CARITAS. SOZE v Olomouci realizuje následující sluţby, které jsou poskytovány zdarma: Právní poradenství Právní poradenství je se sociálně-profesním poradenstvím jeden celek. Tato sluţba zahrnuje především: poradenství ve věcech pobytového oprávnění, pomoc při azylové proceduře, pomoc při získání státního občanství, ochrana před diskriminací a pracovním vykořisťováním, pracovněprávní poradenství, mediace při řešení konfliktů, poradenství v exekucích a výkonech rozhodnutí, poradenství v oblastech sociálního zabezpečení, poradenství ve spotřebitelských sporech. Sluţba je určena imigrantům všech pobytových statusů včetně občanů EU, ţadatelům o azyl, azylantům a drţitelům doplňkové ochrany. V Olomouci je sluţba poskytována jednou týdně v Centru na podporu integrace cizinců. Sociální poradenství Sociální

poradenství

zahrnuje

mnoho

aktivit,

zaměřených

na

překonávání

kaţdodenních obtíţí cizinců, kteří přichází do České republiky nebo zde ţijí. Sociální pracovníci pomáhají s rychlejší orientací v neznámém prostředí a integrací do české společnosti, a to zejména v těchto oblastech: asistence při jednání na úřadech a institucích, hledání zaměstnání, pomoc při vyplňování formulářů, nostrifikace dokladů o vzdělání, poradenství v těţkých ţivotních situacích, sociální zabezpečení, zdravotní pojištění. Sluţba je poskytována kaţdý pracovní den. Čeština pro cizince SOZE se této sluţbě věnuje od roku 1992, od roku 2002 bylo výhradním poskytovatelem úvodních kurzů češtiny v rámci státního integračního programu. V letech 2005–2007 vytvořilo SOZE na zakázku MŠMT novou koncepci a metodiku úvodních kurzů pro azylanty, včetně výukových materiálů. Sluţba je určena azylantům a osobám poţívajícím doplňkové ochrany a pro cizince s dlouhodobým a trvalým pobytem. Doučování dětí Tuto sluţbu realizují dobrovolníci pro rodiče, kteří mají zájem o pomoc s přípravou jejich dětí do školy. Dobrovolník se s rodinou domlouvá individuálně. Sluţba je určena rodinám s dětmi od 5 do 15 let. Rekvalifikační kurzy SOZE zprostředkovává rekvalifikační kurzy. Sluţba zahrnuje vyjednávání s poskytovateli rekvalifikačních kurzů, konzultace s klienty, hodnocení a evaluace jejich 28

individuálních plánů sestavených sociálním pracovníkem či konzultace s klienty ohledně jejich pracovního uplatnění. Rekvalifikační kurzy jsou určeny pro mladé migranty ve věku od 17 do 25 let, kteří pobývají na území České republiky, včetně ţadatelů o azyl, uprchlíků, ilegálních imigrantů a migrantů ze států EU. SOZE pokrývá svým klientům 90% ceny rekvalifikačního kurzu. Pracovní místo na zkoušku Tato sluţba je něco jako praxe. Nezbytnou podmínkou je intenzivní spolupráce s klientem a domluva se zaměstnavatelem. Práce se vykonává na pracovišti zaměstnavatele. Sluţba je určena pro mladé migranty ve věku od 17 do 25 let, kteří pobývají na území České republiky, včetně ţadatelů o azyl, uprchlíků, ilegálních imigrantů a migrantů ze států EU. Projekt pokryje finanční náklady spojené s poskytnutím pracovního místa na zkoušku po dobu tří měsíců. Dobrovolný návrat do země původu a reintegrace Cílem sluţby je zajistit cizinci důstojný návrat do země původu, včetně zajištění letenek. Pomoc při reintegraci zahrnuje asistenci při zakládání podniku či při hledání práce, rekvalifikační kurzy, pomoc při nákupu nezbytného vybavení nebo finanční příspěvek na ţivotní náklady. Hlavním cílem této sluţby je zajistit sociálně zranitelným migrantům, u kterých selhal proces integrace, moţnost dobrovolného návratu a individuální asistenci při reintegraci. S klienty jsou projednány výhody a nevýhody dobrovolného návratu a jsou informováni o výši finanční pomoci při reintegraci a o základních podmínkách sluţby. Sluţba je určena pro mladé migranty ve věku od 17 do 25 let, kteří pobývají na území České republiky, včetně ţadatelů o azyl, uprchlíků, ilegálních imigrantů a migrantů ze států EU. Nyní bych přešla k výzkumné části mé práce, která se bude uskutečňovat v těchto dvou organizacích.

29

4 ROLE ORGANIZACÍ PŘI INTEGRACI CIZINCŮ V OLOMOUCI – VÝZKUM A JEHO VÝSLEDKY V této části své práce se budu zabývat cílem mého výzkumu, popíši zvolenou výzkumnou metodu, postup při sběru dat a zpracování dat a analyzuji získaná data, nebo spíše informace, na kterých se mí respondenti shodovali, nebo si jejich odpovědi byly podobné. Ve shrnutí této kapitoly se pokusím vymezit, jaké jsou rozdíly v poskytování sluţeb cizincům u státní a nestátní organizace, a jak obě organizace vychází z koncepce integrace cizinců na území ČR.

4.1 CÍL VÝZKUMU V teoretické části své práce jsem vysvětlila základní pojmy, které jsou spojené s procesem integrace cizinců, popsala jsem integrační politiku a její vývoj, zabývala jsem se legislativou, která je spojena s cizineckou problematikou a koncepcemi, jaké mohou být role sociálního pracovníka v procesu integrace cizinců, a zabývala jsem se organizacemi v Olomouci, které pracují s cizinci. Cílem výzkumné části mé práce je zjistit, jak státní organizace Centrum na podporu integrace cizinců a nestátní organizace Sdruţení občanů zabývajících se emigranty, podporují cizince v integraci v Olomouci.

4.2 METODA VÝZKUMU Pro svůj výzkum jsem si zvolila metodu kvalitativního výzkumu, čímţ podle slov Strausse a Corbinové rozumíme: ,,jakýkoliv výzkum, jehoţ výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur a jiných způsobů kvantifikace.“ (Strauss, Corbinová 1999: 10) Výhody této metody spatřuji v tom, ţe respondenti mohou projevit svůj názor na danou problematiku a i pro mě bude získávání dat příjemnější, protoţe se mohu s respondenty osobně setkat a pokud mi bude nějaká jejich odpověď nejasná, mohou mi ji více objasnit.

4.3 TECHNIKA SBĚRU DAT Pro sběr dat jsem zvolila techniku polostrukturovaného rozhovoru. Při přípravě na polostrukturovaný rozhovor si tazatel vytváří určité schéma, které je pro něj závazné. Toto schéma je specifikováno otázkami, na které se bude tazatel respondenta ptát. Já jsem měla připraveny tyto otázky, které mě zajímaly: 30

1. Co si představujete pod pojmem integrace cizinců? 2. Jak se vaše organizace snaţí podporovat cizince v integraci? 3. Je nějaká sluţba, o které si myslíte, ţe by byla pro cizince uţitečná, ale zatím u nás chybí? 4. Jak vnímáte státní integrační politiku? 5. Jak tato samotná politika podle Vás pomáhá cizincům k integraci a jak Vám integrační politika pomáhá při pomoci cizincům? 6. Jak Vaše organizace realizuje státní integrační politiku? 7. Jak vypadá Vaše spolupráce s ostatními organizacemi? 8. Jakým směrem by se měla podle Vás integrace dál ubírat? Pořadí otázek můţe být zaměňováno, podle toho, jak se rozhovor vyvíjí. U polostrukturovaného rozhovoru je dobré si ověřovat, zda jsme odpovědi správně pochopili, či si nechat respondentem vysvětlit, jak danou věc myslí. Klást různé doplňující otázky, které nám mohou pomoci se více přiblíţit k cíli výzkumu. Tazatel můţe pouţívat pomůcky jako např. diktafon, kameru atd. pro záznam rozhovoru. Důleţitá je při provádění rozhovoru i osobnost tazatele, který by měl na respondenty působit přirozeně a nenuceně, slušně a s respektem. Neţádoucí je strnulost tazatele nebo např. i přílišná extravagantnost, která se nehodí do prostředí, ve kterém se rozhovor odehrává. (Miovský 2006) Rozhovor má několik fází: přípravná a úvodní část rozhovoru, vzestup a upevnění kontaktu, jádro rozhovoru, závěr a ukončení rozhovoru. K přípravné části rozhovoru patří v širším pojetí i to, ţe jsem si připravovala otázky pro respondenty, a v uţším pojetí úkony potřebné k zahájení rozhovoru. Hlavním cílem této části je navázat kontakty s účastníky výzkumu. Vzhledem k tomu, ţe jsem rozhovory dělala s pracovníky dvou olomouckých organizací zabývajících se cizinci (CPIC a SOZE), hlavním úkonem potřebným k zahájení rozhovoru bylo to, ţe jsem napsala jednotlivým pracovníkům o tom, jakou školu studuji, co píši za práci, jaký je cíl mého výzkumu a jestli by byli ochotni na toto téma vést se mnou rozhovor. S pracovníky organizací jsme se poté domluvili na čase, kdy za nimi do organizace přijdu, tak abych nenarušovala chod organizace. Tím jsem ukončila přípravnou část rozhovoru. Při fázi vzestup a upevnění kontaktu si myslím, ţe bylo důleţité to, ţe jsem se s pracovníky setkala osobně, i kdyţ jsem neznala pouze jednu respondentku, jinak s ostatními jsem se setkala ve škole či na praxi. Zeptala jsem se pracovníků, jestli jim nevadí, ţe si budu pořizovat audiozáznam. Nikomu to nevadilo, jen se ptali, jestli to bude anonymní. S komunikací s pracovníky jsem neměla téměř ţádný problém, aţ na úvod rozhovorů, kdy se mi zdálo, ţe se mi pracovnice snaţí odpovídat co nejrychleji a 31

nejjednodušeji, takţe jsem se snaţila pokládat doplňující otázky, abych se dostala k informacím, které jsou pro cíl mého výzkumu relevantní. Poté jsme přešli k jádru rozhovoru, ve kterém byly otázky nejdůleţitější pro mou práci, na které mi uţ pracovníci ochotně odpovídali, a myslím si, ţe se zájmem, protoţe mi své odpovědi dobrovolně ilustrovali i na příbězích z praxe, a musela jsem respondenty několikrát navádět zpátky k tématům, které byli důleţité pro můj výzkum. Ve fázi závěru a ukončení, jsem se zeptala respondentů, jestli jsou ještě nějaké informace, o kterých si myslí, ţe by byly uţitečné k tématu a měli by zaznít, či jakým směrem by se měla podle nich integrace cizinců ubírat, abych celý rozhovor ukončila. Poté jsem respondentům poděkovala za čas, který si na mě udělali a za informace, které jsem od nich získala. Tímto jsem ukončila sběr dat a přešla jsem k jejich zpracování.

4.4 ZPRACOVÁNÍ DAT A JEJICH PŘÍPRAVA PRO ANALÝZU Vzhledem k tomu, ţe jsem data fixovala na diktafon, bylo nezbytné tento audiozáznam převést do textové podoby, čemuţ se říká transkripce. Rozhovory s respondenty jsem si tedy přepsala a prováděla jsem i kontrolu transkripce opakovaným poslechem, abych se ujistila, ţe jsem do textové podoby převedla všechna data, která jsou pro mou práci důleţitá. Kaţdého respondenta jsem si označila jinou barvou, abych se ve svých datech vyznala. Dále jsem provedla systematizaci dat, coţ znamená, ţe jsem si respondenty rozdělila na dvě skupiny: pracovníci státní organizace CPIC a pracovníci nestátní organizace SOZE. Dále jsem hledala informace související s mou výzkumnou otázkou a tyto informace jsem poté technikou barvení textu připravovala pro analýzu. 4.5 ANALÝZA DAT Data analyzuji metodou zachycení vzorců, která znamená, ţe v datech vyhledáváme určité opakující se vzorce. Já budu tedy vyhledávat témata, ve kterých se mí respondenti shodovali, a publikuji zde jejich odpovědi. Jednotlivé respondenty označuji písmeny A-D. První oblastí, ve které se odpovědi mých respondentů shodovali, bylo vysvětlení pojmu integrace cizinců, a to jak pomáhá jejich organizace cizincům v integraci. Všichni respondenti chápou integraci jako proces začleňování, který je oboustranný, tak jak jsem popisovala v teoretické části mé práce. A: ,,Pod pojmem integrace si představuji začlenění do společnosti. Je to oboustranný proces.“ 32

B: ,,Integrace by mělo být začlenění cizinců do české společnosti ve všech směrech, v sociální oblasti, ve vzdělávání, v pracovní sféře, prostě ve všem“ C: ,,Integrace je podle mě začlenění, který v sobě nese různý aspekty. Integrace po kulturní ekonomické, politické, stránce. Cílem by mělo být začlenění, ve kterém by mě měly být aktivní obě strany, určitě je to oboustranný proces. Ideální stav by byl 50:50, ale v praxi to tak nefunguje.“ D: ,,Integrace pro mě znamená, že člověk se cítí dobře ve společnosti, která není mateřská, člověk se tu musí orientovat a cítit se tu bezpečně, ale je to oboustranný proces.“ Pomoc cizincům v integraci vidí všichni respondenti v tom, ţe poskytují sociální sluţby cizincům, pořádají různé akce (od besed ve školách aţ po různé multikulturní akce), pomáhají klientům s jejich problémy. Pomáhají klientům s legalizací pobytů, se zdravotním pojištěním, s exekucemi, poskytují klientům výuku českého jazyka. Zkrátka poskytují sluţby, které jsem popsala ve třetí kapitole své práce. V tomto spatřuji roli sociálního pracovníka jako terapeuta i poradce, o čemţ jsem se zmiňovala ve čtvrté kapitole své práce. CPIC poskytuje i poradenství přes elektronickou poštu. SOZE má projekt Mladí imigranti v tísni, který se zaměřuje na imigranty do 25 let. Projekt je zaměřený především na zlepšené pracovního uplatnění mladých migrantů. Nyní aktuálně tento projekt nabízí rekvalifikace a odborné stáţe zdarma. A: ,, Pomáháme jim v integraci tak, že řešíme různé oblasti od legalizace pobytů, zaměstnání, zdravotní pojištění, všechno co s tím souvisí.“ B: ,, Tak máme různý služby, nejznatelnější je čeština, sociální a pracovní poradenství, pomáháme klientům něco vyřídit, pomáháme jim najít práci. Podporujeme klienty v samostatnosti, není naším cílem za ně dělat všechno. Taky řešíme pobyty a všechno co k tomu náleží.“ C: ,, Služby jsou základ, aby byly ošetřeny základní potřeby, bez nichž by nebyla integrace možná a dále ještě akce, které pořádáme, jedním z cílů akcí je osvěta, změna pohledu společnosti, vybuzení společnosti k akci, zájmu o cizince“ D: ,, Pomáháme v rámci našich služeb, pracujeme i s majoritou, děláme osvětu.“ Na toto téma jsem navázala doplňující otázkou, ve které jsem se zajímala o to, jestli má integrace cizinců v Olomouci nějaká specifika, zda je něčím jiná oproti ostatním městům. Všichni respondenti se shodli na tom, ţe si nemyslí, ţe by byla integrace cizinců v Olomouci něčím odlišná od jiných měst. Jediný rozdíl spatřují v tom, ţe se jim zdá, ţe majoritní společnost v Olomouci není ještě tak otevřená cizincům jako třeba většinová

33

společnost v Praze a v Brně, zdůvodnili to tím, ţe Olomouc je oproti těmto dvěma zmíněným městům přece jenom menší a je zde méně obyvatel. Dále mě zajímalo, jestli je napadá nějaká sluţba pro cizince, která by byla prospěšná, ale zatím tu není. Dva respondenti zmínili, ţe by tu mohla být sociální práce s komunitou, aby majoritní společnost změnila pohled na cizince a aby cizinci mohli vyuţít svých kvalit. Jeden z respondentů však poukázal na to, ţe je ovšem v Olomouci oproti jiným městům málo cizinců. B: ,, Myslím si, že obecně tady v Olomouci zas tolik cizinců není ve srovnání s Brnem a Prahou, jsou tu dvě organizace zabývající se cizinci, ale každá máme trošku jiný zaměření. My pomáháme i cizincům z EU, kdežto CPIC jsou zaměření jen na cizince ze třetích zemí. Poskytujeme podobné služby, které jsou nejhlavnější, a dalo by se říct nejvyužívanější. Dovedu si představit, že v nějakém městě, kde je víc cizinců se dělá komunitní práce, ale myslím, že tady to není až tak potřeba, není jich tady hodně.“ C: ,, Z mýho pohledu tu chybí sociální práce na komunitní úrovni, ale není po tom poptávka, spousta cizinců je individuální, nemají potřebu se sdružovat, přitom mají zdroje, které by se daly využít.“ Zajímalo mě, jestli si pracovníci myslí, ţe stačí tyto dvě organizace, které v Olomouci jiţ existují. Všichni se shodli na tom, ţe ano a opět se odvolávali na nízký počet cizinců v Olomouci. Ve vnímání státní integrační politiky se odpovědi lišily, někteří vnímali státní integrační politiku jako zbytečně moc přísnou, jeden respondent viděl nevýhodu státní integrační politiky v tom, ţe je příliš centralizovaná, ţe by chtělo, aby samosprávné orgány měly více kompetencí v této oblasti. Jeden respondent vnímal integrační politiku státu jako umírněnou. Co všichni povaţovali za přínos státní integrační politiky, jsou Koncepce integrace cizinců na území ČR, protoţe udávají směr, jakým by se měla integrace ubírat. Tím mi odpověděli i na otázku, jak integrační politika pomáhá organizacím a jak cizincům. Respondenti se však shodli ve způsobu, jakým realizují státní integrační politiku. Opět se vyjadřovali tak, ţe integrační politiku realizují pomocí sluţeb, které poskytují. Jedná se o sluţby, které jsem u jednotlivých organizací popsala ve třetí kapitole mé práce (např. kurzy češtiny, právní a sociální poradenství atd.). Co se týká spolupráce s ostatními organizacemi, respondenti mi potvrdili, ţe spolupracují převáţně s organizacemi, které jsem popsala ve třetí kapitole teoretické části mé práce. Jedná se o spolupráci s vysokými školami v Olomouci, pak také tyto dvě organizace spolupracují navzájem mezi sebou. Pracovníci SOZE často spolupracují i 34

s Charitou Olomouc. Spolupráce s dalšími organizacemi, poskytujícími sociální sluţby, probíhá většinou tak, ţe společně řeší situaci klienta. Nemají mezi sebou podepsanou ţádnou smlouvu, kontaktují se jen, kdyţ je potřeba (např. spolupráce se školou – škola kontaktovala SOZE, ţe by potřebovala připravit dva cizince na maturitu z českého jazyka, spolupráce s Charitou – můţe cizincům zajistit ubytování, coţ SOZE ani CPIC nemohou). Respondenti se vyjadřovali i k bariérám v integraci cizinců, většina povaţuje za největší bariéru uzavřenost majoritní společnosti k cizincům, dále potom jazykovou bariéru, ekonomickou bariéru i bariéru kulturní. Z toho plyne, ţe se respondenti shodli na hlavním směru, jakým by se měla integrace cizinců ubírat v budoucnosti. Z rozhovorů vyplynulo, ţe by se mělo více pracovat na osvětě majoritní společnosti, aby nebyla natolik uzavřená vůči cizincům. A: ,, Poskytovat služby,aby oni dokázali překonávat ty svoje bariéry,ale také pracovat více s tou veřejností, což je mnohdy těžší, nebo aspoň mi to tak přijde.“ B: ,, Myslím, že je to dobrý směr, ale jak už jsem říkala, já bych víc pracovala s veřejností, jednak třeba se školama, dále je tu spoustu starších lidí, kteří mají ty předsudky. Je potřeba víc na tom zapracovat.“ C: ,, Chtělo by to se víc na ně specializovat, třeba ta práce s komunitou, mají zdroje, které by se dali využít víc) tím pádem by se mohl změnit náhled společnosti na ně a pracovat také i s tou společností“ D: ,, Služeb by mohlo využít víc cizinců, azylanti, doplňkáři, pro CPIC tedy rozšíření cílové skupiny, tím pádem by pak bylo větší využití služeb a samozřejmě také pracovat na osvětě veřejnosti“

4.6 SHRNUTÍ Mého výzkumu se zúčastnili dva pracovníci Centra na podporu integrace cizinců (CPIC) a dva pracovníci Sdruţení občanů zabývajících se emigranty (SOZE). Kdyţ srovnám tyto dvě organizace, tak hlavní rozdíl je ten, ţe CPIC je organizací státní a SOZE nestátní. Další rozdíl je v cílové skupině cizinců, kterými se organizace zabývají. CPIC se zabývá pouze cizinci ze třetích zemí, kdeţto SOZE se zabývá jak cizinci ze třetích zemí, tak cizinci, kteří jsou občany EU. Ve výzkumu se mi potvrdilo, ţe si pracovníci myslí, ţe tyto dvě organizace jsou v Olomouci dostačující vzhledem k nízkému počtu cizinců. Sluţby, které obě organizace poskytují, jsou v podstatě podobné, kromě toho, ţe SOZE navíc poskytuje pracovní poradenství, kdy klientům pomáhají a radí jim, jak hledat práci. 35

V souvislosti s pracovním poradenstvím pracovníci SOZE spatřují velký problém v tom, ţe vzhledem k tomu, ţe cizinci, kteří jsou občany EU, si nemusí po vstupu na naše území hlásit pobyt, bývají často vykořisťování zaměstnavateli (nedostanou zaplaceno, v horších případech jim zaměstnavatel zabaví i doklady). Těmto situacím je podle pracovníků velmi těţké předcházet také proto, ţe klienti často ani neví, pro koho pracují. Coţ se mi zdá jako docela zásadní problém, ovšem nenapadá mě řešení, jak by se dalo těmto situacím předcházet. Obě organizace vycházejí z Koncepce integrace cizinců na území ČR. V koncepci jsou obsaţené priority, kterými by se měla integrace zabývat a na základě toho organizace poskytují sluţby. Priorita znalosti českého jazyka je v organizacích realizována prostřednictvím kurzů češtiny (CPIC) a doučování češtiny (SOZE).

S ekonomickou

soběstačností se organizace snaţí pomáhat prostřednictvím právního (CPIC) a pracovního poradenství (SOZE). Mezi oblasti, které se v těchto sluţbách řeší, patří i dluhy, exekuce a samozřejmě zaměstnání. S orientací cizinců ve společnosti klientům pomáhají sociokulturní kurzy (CPIC), kdy se klienti seznamují s tradicemi a zvyky v naší společnosti, s místními poměry a s právy a povinnostmi cizinců. Vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti se snaţí obě organizace zlepšovat osvětou majoritní společnosti. Obě organizace pořádají (SOZE pořádalo díky projektu v minulosti) besedy ve školách, CPIC často pořádá různé multikulturní akce. Myslím, ţe cíl mé výzkumné části se mi podařil naplnit, protoţe jsem zjistila, jak státní a nestatní organizace zabývající se cizinci podporují cizince v integraci, co poskytují za sluţby, jaký je mezi těmito organizacemi rozdíl.

36

ZÁVĚR V teoretické části mé práce jsem popsala základní pojmy, které souvisí s problematikou integrace cizinců, dále jsem se zabývala legislativou spojenou s cizineckou problematikou, Koncepcí integrace cizinců a postavením cizinců v českém sociálním systému. Legislativou jsem se zabývala, protoţe nastavuje pravidla pro pobytové statusy cizinců na našem území. Od pobytových statusů se odvíjejí nároky na některé sociální dávky, které mohou cizinci pobírat. Postavení cizinců v českém sociálním systému jsem se věnovala proto, ţe pobírání sociálních dávek můţe cizincům pomoci v integraci do společnosti po ekonomické stránce. S výzkumnou částí mé práce jiţ souvisí podkapitola o Koncepci integrace cizinců. O Koncepci jsem ve své práci psala, protoţe udává priority, jakými by se měla integrace zabývat, a uţ po přečtení těchto priorit mi bylo více zřejmé, jaké druhy sluţeb organizace pro cizince poskytují. Koncepce je tak vodítkem pro organizace zabývající se cizinci, jakým směrem by se jejich práce měla ubírat. Ve výzkumné části mé práce se mi potvrdilo, ţe organizace z Koncepce opravdu vycházejí. Cílem mé práce bylo zjistit, jak se vybrané státní a nestátní olomoucké organizace snaţí podporovat cizince v integraci. Zajímalo mě, jaké sluţby organizace poskytují, jak realizují integrační politiku a jaký je rozdíl mezi státními a nestátními organizacemi. Dozvěděla jsem se, v čem pracovníci organizací spatřují nedostatky a co je naopak podle nich pozitivní a prospěšné a jakým směrem by se měla integrace dál ubírat. Myslím si, ţe tento cíl se mi podařilo naplnit, protoţe jsem zjistila, jaké sluţby poskytují organizace zabývající se cizinci v Olomouci, zjistila jsem, jak organizace realizují státní integrační politiku a jak ji vnímají pracovníci v organizacích. Navíc jsem také zjistila, co pracovníci povaţují za největší bariéru při integraci cizinců a jakým směrem by se měla integrace podle nich dál ubírat. Domnívám se, ţe má práce je uţitečná, neboť přispívá k pochopení úlohy organizací, zabývajících se cizinci, v integračním procesu. Hlavní úlohou těchto organizací je pomoci klientům, kdyţ se v něčem neorientují, podporovat klienty v začleňování do společnosti (např. doučováním češtiny), avšak nedělat za klienty všechno, ale pracovat na jejich samostatnosti, aby byli schopni v naší společnosti samostatně fungovat. Během výzkumu vyšlo najevo, ţe podle pracovníků organizací má integrační politika státu určité chyby (např. přílišná centralizace), které by stálo za to odstranit. Respondenti mi potvrdili také to, ţe česká společnost je stále cizincům uzavřená a neprojevuje zájem o cizineckou problematiku. Je potřeba pracovat na osvětě naší společnosti, aby si uvědomila, ţe i cizinci 37

mohou naší společnosti nabídnout své kvality a abychom se do budoucna vyhnuli konfliktním situacím, které mohou nastat vlivem vzájemného nepochopení odlišných kultur.

38

ZDROJE Knižní zdroje, časopisy, sborníky BARŠOVÁ, A., BARŠA, P. (2005). Přistěhovalectví a liberální stát. Brno: IIPS DOHNALOVÁ, E. (2012). Úvod do sociální práce s migranty. Olomouc: vydáno v rámci projektu Kvalita a inovace pro lepší uplatnění absolventů na trhu práce DRAHOZAL, J. (2006). Integrace cizinců v České republice. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně DVOŘÁKOVÁ, J. a kolektiv (2008). Metody sociální práce s migranty, azylanty a jejich dětmi. Praha: nakladatelství Triton MIOVSKÝ, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: nakladatelství Grada Publishing MUSIL, L., NAVRÁTIL, P. (2000). Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Brno: Fakulta sociálních studií NAVRÁTIL, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman PASTRŇÁK, R. (2008). Sociální práce s menšinami a migranty. Opava: nakladatelství Optys STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: nakladatelství Albert ŠIŠKOVÁ, T. (2001). Menšiny a migranti v České republice. Praha: nakladatelství Portál TRBOLA, R., RÁKOCZYOVÁ, M. (2011). Institucionální podmínky sociální integrace cizinců v ČR. Praha: nakladatelství SLON

39

TROUSIL, M. Úloha a úskalí sociální práce s imigranty. Sociální práce/Sociálna práca. 2007, č.2, 103 – 115 VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. (2013). Usnesení vlády České republiky k Postupu při realizaci aktualizované koncepce integrace cizinců – Společné soužití v roce 2013. Ministerstvo vnitra Internetové zdroje Centrum na podporu integrace cizinců, Centrum na podporu integrace cizinců[online]. 2010 [cit. 2015 – 04 – 15]. Dostupné z www.integracnicentra.cz DIAMANT,

J.

Příspěvěk

emigrace[online].

na konferenci Krajané a

2008

[cit.

2014

–

12

exil. –

Psychické následky 10].

Dostupné

z

http://zahranicnicesi.com/docs/diamant_psychologie_exilu.pdf Koncepce integrace cizinců – Společné souţití. Ministerstvo práce a sociálních věcí[online].

2011

[cit.

2015

–

01

–

10].

Dostupné

z

http://www.mpsv.cz/files/clanky/19016/Koncepce_integrace_cizincu_Spolecne_souziti.pdf Statistiky o počtech cizinců s povoleným pobytem. Ministerstvo vnitra České republiky[online].

2015

[cit.

2015

–

04

–

20].

Dostupné

z

občanů

zabývající

se

http://www.mvcr.cz/clanek/cizinci-s-povolenym-pobytem.aspx Sdruţení

občanů

zabývající

se

emigranty.

Sdružení

emigranty[online]. [cit. 2015 – 04 – 15]. Dostupné z www.soze.cz TOMEK, P. Emigrace[online]. nedatováno [cit. 2014 – 12 - 12]. Dostupné z http://totalita.cz/vysvetlivky/emigrace.php Legislativa Zákon o pobytu cizinců na území České republiky. Zákon č. 326/1999 Sb. V účinném znění ke dni 1. 1. 2014

40

ANOTACE

V teoretické části práce jsou popsány základní pojmy související s integrací cizinců, integrační politika, legislativa spojená s cizineckou problematikou, role sociálního pracovníka v procesu integrace cizinců a tato část je zakončena informacemi o organizacích, které se zabývají cizinci v Olomouci. Výzkumná část se zabývá tím, jak státní a nestátní organizace podporují cizince v integraci a jak pracovníci těchto organizací vnímají integrační politiku.

ANNOTATION

In the theoretical section are described the basic concepts related to the integration of foreigners, integration policy, legislation connected with the problems of foreigners, the role of social worker in the process of integration of foreigners, and this part is finished with information about organizations that deal with foreigners in Olomouc. The research part deals with how governmental and non-governmental organizations support foreigners in integration and how employees of these organizations perceive integration policy.

41

42