Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Ombudsman EU Bakalářská práce
Autor:
Aneta Justychová Veřejná správa a Evropská unie
Vedoucí práce:
Praha
Dr. Lenka Kinclová
Červen, 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 30. 6. 2014
Aneta Justychová
Poděkování
Ráda bych poděkovala paní Lence Kinclové za vstříčné jednání a poskytnutí informací potřebných pro vytvoření této bakalářské práce.
Anotace práce Předmětem bakalářské práce je zhodnocení vlivu charakteristiky ombudsmanů na jejich činnost a průzkum faktorů, které jejich činnost ovlivňují. Cílem práce je seznámit čtenáře s institucí Ombudsmana ČR a Ombudsmana EU, jejich charakteristikami, historií, pravomocemi a nástroji a také analýza statistických dat o jejich činnosti.
Klíčová slova Ombudsman ČR, Ombudsman EU, Česká republika, Evropská unie, Veřejná správa
Summary Object of this bachelor thesis is evavulation of Ombudsmen characteristics influence to their activity, factor research, which does influent their activity as well . The goal of this thesis is to introduce readers to the Ombudsman institute in Czech republic and in European Union, their characteristic, history, authority and also their activity and analysis statistical data.
Keywords Ombudsman Czech Republic, Ombudsman European Union, Czech Republic, European Union, public administration
OBSAH Úvod .................................................................................................................................... 7 1
2
Vymezení pojmu ombudsman ........................................................................... 8 1.1 Pojmenování instituce ........................................................................................ 8 1.2
Klasifikace ombudsmana ................................................................................... 8
1.3
Historie ............................................................................................................... 9
Charakteristika ................................................................................................. 13 2.1 Charakteristika Ombudsmana ČR .................................................................... 13 2.2
3
Charakteristika Ombudsmana EU .................................................................... 14
Funkce ombudsmana ....................................................................................... 16 3.1 Vznik funkce .................................................................................................... 16 3.1.1 Vznik funkce ombudsmana ČR ............................................................ 16 3.1.2 Vznik funkce ombudsmana EU ............................................................ 17 3.2
Zánik Funkce .................................................................................................... 17
3.2.1 Zánik funkce ombudsmana ČR ............................................................. 17 3.2.2 Zánik funkce ombudsmana EU ............................................................. 18
4
3.3
Kancelář ombudsmana ČR ............................................................................... 19
3.4
Kancelář ombudsmana EU ............................................................................... 20
Pravomoci a nástroje ........................................................................................ 22 4.1 Ombudsman ČR ............................................................................................... 22 4.1.1 Působnost Ombudsmana ČR ................................................................. 22 4.1.2 Pravomoci Ombudsmana ČR ................................................................ 24 4.1.3 Nástroje Ombudsmana ČR.................................................................... 26 4.2
Ombudsman EU ............................................................................................... 27
4.2.1 Působnost Ombudsmana EU ................................................................. 27 4.2.2 Pravomoci Ombudsmana EU ................................................................ 27 4.2.3 Nástroje ombudsmana EU .................................................................... 28 5
Životopisy a statistická data ............................................................................ 29 5.1 Ţivotopisy ombudsmanů ČR............................................................................ 29 5.1.1 Otakar Motejl ........................................................................................ 29 5.1.2 Pavel Varvařovský ................................................................................ 30 5.2
Ţivotopisy Ombudsmanů EU ........................................................................... 31
5.2.1 Jacob Soderman .................................................................................... 31 5.2.2 Paraskevas Nikiforos Diamandouros .................................................... 32
6
5.3
Data ze ţivotopisů ombudsmanů...................................................................... 33
5.4
Statistika stíţností a šetření .............................................................................. 34
Vyhodnocení vlivu charakteristik ................................................................... 36 6.1 Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností ....................................... 36 6.2
Vliv právnické praxe na stíţnosti, kde bylo dokázáno pochybení úřadů ......... 38
6.3
Vliv věku ombudsmana na počet případů řešených z vlastní iniciativy .......... 41
Závěr ................................................................................................................................. 44 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................ 45 Seznam tabulek ................................................................................................................ 50 Seznam grafů .................................................................................................................... 50
Úvod Ombudsman je článkem mezi státní správou a obyčejným občanem, který se na něj obrací v případě, ţe veškeré moţnosti jiţ vyčerpal a dále si neví rady. Dalším důvodem můţe být fakt, ţe řešit konflikt soudní cestou je finančně náročné a zdlouhavé. Navíc ne všechny konflikty se dají řešit soudně. Samotná osoba ombudsmana by měla mít přirozenou autoritu úřadů veřejné správy a zároveň by měla budit důvěru u občanů. Instituce ombudsmana se do obecného podvědomí občanů ještě pořádně nezapsala, i kdyţ se to postupně zlepšuje s ohledem na kaţdoroční nárůst počtu přijatých stíţností. Od roku 2004 patří Česká republika do Evropské unie. Občané mají tedy moţnost řešit své problémy s její správou přes Ombudsmana EU. Na začátku mé práce vymezím pojem ombudsman. Dále přiblíţím historii tohoto úřadu jak u nás, tak v Evropě, která je spjata s historickým demokratickým vývojem. Poté uvedu charakteristiku obou ombudsmanů, jejich různé definice, informace o jejich kancelářích a o vzniku a zániku jejich funkce. A na závěr teoretické části se budu zabývat pravomocemi a nástroji, kterými Ombudsman ČR a Ombudsman EU disponují. V analytické části mé práce zpracuji vliv charakteristik ombudsmana na míru stíţností. Uvedu statistiku stíţností a šetření, konkrétněji statistiku počtu přijatých stíţností, počtu stíţností, u kterých bylo zjištěno pochybení, počtu stíţností, u kterých nebylo zjištěno pochybení a statistiku stíţností, které byli prováděny z vlastní iniciativy ombudsmanů. Budu analyzovat vliv přiklonění ombudsmana k politickému spektru na počet přijatých stíţností, vliv doby právnické praxe na stíţnosti, u kterých bylo dokázáno pochybení a vliv věku ombudsmanů na počet případů, které řešili z vlastní iniciativy. V závěru své práce tuto analýzu zhodnotím.
7
1 Vymezení pojmu ombudsman 1.1 Pojmenování instituce Ombudsman je obecný, zastřešující pojem pro instituci, která se v kaţdém státě nazývá odlišně, ale vţdy má podobné rysy. Ve frankofonních zemích je nazýván mediátorem (Médiateur de la République) ve Francii, advokátem lidu (Volksanwalt) v Rakousku nebo (Avokatul poporului) v Rumunsku, zplnomocněncem pro lidská práva (Upolnomočennyj po pravam člověka) v Rusku, mluvčím občanských práv (Rzecznik praw obywatelskich) v Polsku, ochráncem (Veřejný ochránce práv) u nás v ČR nebo (Verejný ochranca práv) na Slovensku.1 Pro Evropskou unii platí název European Ombudsman. V ČR pouţíváme pojem Veřejný ochránce práv, kde slovo „veřejný“ znamená jak vztah k veřejné správě, tak vztah k veřejnosti a značí se tím i jeho veřejný výkon.2
1.2 Klasifikace ombudsmana Instituci ombudsmana můţeme klasifikovat na ombudsmana moci zákonodárné, ombudsmana moci výkonné a ombudsmana zvláštního. Ombudsmana moci zákonodárné můţeme jinak nazvat také legislativním, parlamentním či pravým ombudsmanem. Tato varianta ombudsmana je historicky nejstarší model, který je také nejpouţívanější. Z názvu jiţ vyplývá, ţe je volen zákonodárnou mocí a to na určité volební období. V ČR je volen parlamentem, k němuţ má také povinnosti, které jsou dány zákonem. Ombudsman moci výkonné je další model, který ale není jiţ tak rozšířený. Tento druh ombudsmana je volen prezidentem, či jinou hlavou státu, nebo také vládou či jejím předsedou. Na rozdíl od ombudsmana moci zákonodárné není nezávislý na moci, která ho volí. Tzn., ţe je sám součástí veřejné správy, tudíţ nemusí být tak objektivní. Posledním modelem je ombudsman zvláštní, který je plně odpovědný a podřízený orgánu nebo orgánům, kterého zřídili. Stejně
1
ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. Brno: nakladatelství DOPLNĚK, , 2006. 198 s. ISBN 978-807239-229-2. 2 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář 1. vydání. Praha: C.H.Beck, , 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7. .
8
jako ombudsman moci výkonné jej můţeme nazývat ombudsmanem nepravým, jelikoţ také není nezávislý.3
1.3 Historie Stejně jako jiné instituce, tak i ombudsman má svůj prapůvod ve starověku. Ve starověkém Římě působil na podobném principu římský tribun lidu, latinsky tribunus plebis.4 Tento tribunát slouţil jako ochrana plebejů, před útlakem patricijů. Plebejové byli obyvatelé starověkého Říma, kteří nepatřili do ţádného rodu, na rozdíl od patricijů, kteří se povaţovali za právoplatné občany, jelikoţ byli potomky římské rodiny. Někteří panovníci jiţ v 7. století našeho letopočtu měli funkce podobné těm, které má dnešní ombudsman, a někteří z jejich následovníků si je ponechali i v moderní době. Například ve Spojených státech amerických kancelář hlavy státu, tedy prezidenta, svým způsobem také řeší stíţnosti občanů na veřejnou správu.5 Nejen ve starověké Evropě se tento druh kontroly veřejné správy vyuţíval. I starověká Čína měla své kontrolní orgány. Co se týká historických kořenů u nás, v ČR, jeví se určitá podobnost s institucí ombudsmana v 17. století. Právě tehdy působil na našem území Sbor defenzorů, který tvořilo 30 osob. Tito lidé měli za úkol chránit náboţenské svobody a víry.6 První ombudsman s tímto názvem, i kdyţ se od dnešních ombudsmanů výrazně lišil, působil jiţ na počátku 18. století ve Švédsku. Úřad Královského Nejvyššího ombudsmana zřídil v roce 1713 švédský panovník. Úkolem Královského Nejvyššího ombudsmana bylo kontrolovat státní úředníky, jestli dodrţují své povinnosti a zda nepřekračují zákony a jiné právní předpisy.7 Ombudsman, který se později nazýval justitiekancler, tedy kancléř justice, byl od roku 1719 jmenován vládou a později dokonce působil jako orgán, který je součástí parlamentu. Do švédské ústavy se ombudsman, neboli justitieombudsman, zakotvil v roce 1809 a rok na to se schválil a přijal zákon o instrukcích pro ombudsmana, kde se stanovili pravomoci tohoto úřadu. Tento ombudsman měl pravomoc, která mu dovolovala zasahovat do činnosti soudů. To si v téhle 3
SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, , 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7. 4 VARVAŘOVSKÝ, P. Veřejný ochránce práv v politickém systému České republiky. In: Role veřejného ochránce práv v politickém systému České republiky. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2011. 3 s. Dostupné také na: http://www.ochrance.cz/dalsi-aktivity/publikace/sborniky-z-konferenci/. [cit. 20. dubna 2014]. 5 SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv – komentář. Praha: C. H. Beck, 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7. 6 Sládeček, V. Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, Brno 2002 7 ŠABATOVÁ, Anna. Ombudsman a lidská práva. Brno: nakladatelství DOPLNĚK, 2006. 198 s. ISBN 978-807239-229-2.
9
době u nás nedovede nikdo představit. Tato pravomoc se ale se stabilizací soudnictví vytratila. Další, kdo přišel s podobnou institucí, jako měli švédové, bylo Finsko v roce 1919 a to potom, co získali nezávislost na Rusku. Dále následovalo Norsko a Dánsko v roce 1954.8 Prvním dánským ombudsmanem byl Stephen Hurwitz, který přispěl k rozrůstání této instituce a to díky tomu, ţe hodně cestoval. „Ombudsmánie‘‘ je pojem, který znamená právě rozrůstání tohoto úřadu do dalších států.
9
Rychlé šíření tohoto úřadu je, kromě šíření povědomí
Dánským ombudsmanem, spojeno hlavně s rozšířením veřejné správy, ke kterému došlo v západních demokratických státech v poválečném období.
Další instituce ombudsmana
vznikla na Novém Zélandě roku 1962, v Guayaně roku 1966, ve Velké Británii roku 1967, ve Francii roku 1973 a na Islandu roku 1987. Ke konci 20. století tato instituce vznikala ve Švýcarsku roku 1992, roku 1993 v Maďarsku a na Slovinsku, v Rusku roku 1994 a v Gruzii roku 1996. Ve 21. století úřaduje po celém světě přes sto ombudsmanů. Nicméně se nejedná o totoţnou instituci, nýbrţ o mnoho modifikovaných forem, které jsou způsobeny rozdílnými tradicemi, podmínkami a zvláštnostmi jednotlivých zemí. V posledních letech navíc dochází ke vzniku ombudsmanů, kteří se specializují přímo na určitou oblast veřejné správy. První česká instituce podobná instituci ombudsmana vznikla v prosinci roku 1990, kdy byl schválen federální zákon č. 540/1990 Sb., o Generálním inspektorovi ozbrojených sil. Pod tohoto inspektora však spadala jen určitá oblast, a to vojenství. Funkce a organizace této instituce byla tvořena podle generálního inspektora v Německu. Historický původ však nalezneme ve Švédsku, kde působil od roku 1915 tzv. militieombudsman. Příslušníci ozbrojených sil se měli na inspektora obracet v případě, ţe nebyla respektována občanská práva a lidská důstojnost. Inspektor měl totiţ chránit práva vojáků a působit jako kontrolní orgán. Poslanci Federálního shromáţdění ovšem nebyli schopni nikoho zvolit. Neshodli se na jedné osobě, která by byla pro tuto instituci vhodná. Zákon o Generálním inspektorovi ozbrojených sil je sice i nadále platným, ale nepouţitelný, a to díky jeho federativnímu znění.10 Určitou podobnost s ombudsmanem můţeme vidět u zmocněnce vlády pro lidská práva, který byl jmenován roku 1998. Tento zmocněnec sice nevyřizuje stíţnosti na veřejnou správu, ale zabývá se, stejně jako ombudsman, ochranou lidských práv. Konkrétně 8
SLÁDEČEK, V. Ombudsman, předobraz veřejného ochránce práv. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha C. H. Beck, 2000. 9 SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv – komentář. Praha: C. H. Beck, 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7. 10 SLÁDEČEK, V. Ombudsman, ochránce práv ve veřejné správě. Praha: Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. 203 s.
10
zpracovával koncept vývoje ochrany lidských práv, podává návrhy opatření ke zlepšení dodrţování lidských práv a připravuje podklady v oblasti lidských práv pro orgány EU. Předsedou Rady vlády pro lidská práva je právě zmocněnec.11 Po sametové revoluci, která proběhla roku 1989, bylo v ČR mnoho zastánců, ale i mnoho lidí, kteří s institucí ombudsmana nesouhlasili. Nutností, aby veřejná správa byla nezávisle kontrolována, argumentovali zastánci. Odpůrci však měli obavy. Jednou z nich bylo to, zda činnost ombudsmana nebude vytvářet konflikty s činností soudů.12 Argumentovali i tím, ţe instituce jako je Parlament ČR, ministerstva a Kancelář prezidenta dostatečně vykonávají činnost ombudsmana a tento úřad tudíţ jiţ není potřeba. Mezi odpůrce patřili hlavně politici a část novinářů. Zatímco podpora této instituce vedla od právnické komunity.13 Český parlament začal věnovat pozornost této problematice aţ od roku 1992. Na základě Federativního shromáţdění č. 272, které se konalo 30. ledna 1992, vytvořila expertní komise návrh zásad ústavního zákona o ochránci lidských a občanských práv České a Slovenské Federativní republiky. Přijetí tohoto zákona mělo podpořit začlenění České a Slovenské Federativní republiky do demokratických států světa.14 Od vzniku samostatné ČR probíhaly odborné semináře o problematice ombudsmana. Pro seminář „Ombudsman v České republice“, který byl organizován komisí pro lidská práva, Československou nadací Charty 77 a Českým helsinským výborem, byl vytvořen „Návrh zásad zákona o veřejném ochránci práv“. Inspirací pro tento návrh byl jednak „Návrh zásad ústavního zákona o ochránci lidských a občanských práv České a Slovenské Federativní republiky“ z roku 1992, ale i právní předpisy o ombudsmanech v Evropě (např. ve Velké Británi, Francii a Německu). Další odborný seminář se konal roku 1994 „O úloze ombudsmana v evropských zemích“. Tento seminář byl organizován Výborem petičním, pro lidská práva a národnosti Poslanecké sněmovny. Zákon o Veřejném ochránci práv byl nakonec schválen aţ v roce 1999.15 Oproti původnímu návrhu, na kterém pracovali členové katedry správního práva a správní vědy 11
Zmocněnec vlády pro lidská práva. [online] 2014. Dostupné z WWW: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/zmocnenecnenkyne-vlady-pro-lidska-prava15656/ [citace z 23.4.2014] 12 PRŮCHA, P. Ombudsman nesoudí, In: Deset let veřejného ochránce práv v České republice. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2010. 4 s. s. 76. Dostupné také na: http://www.ochrance.cz/dalsi-aktivity/publikace/. 13 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. Brno: nakladatelství DOPLNK, 2006. 198 s. ISBN 978-807239-229-2. 14 SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv – komentář. Praha: C. H. Beck, 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7. 15 SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv – komentář. Praha: C. H. Beck, 2000. 136 s. ISBN
11
Právnické fakulty Univerzity Karlovy, například pánové Sládeček a Mikule, byl přijat v pozměněné formě. Změna nastala jak ve vládě, tak později v Poslanecké sněmovně.16 Do dnešní doby prošel tento zákon novelami. Od 70. let 20. století se jednalo o moţnosti zřízení instituce ombudsmana na evropské úrovni. V rámci mezivládní konference o politické unii, která se konala roku 1991,17 byla předloţena myšlenka o zavedení Evropského ombudsmana. Byla to španělská iniciativa. Španělé chtěli podpořit práva občanů Evropské unie zřízením orgánu určeného pro jejich ochranu. Dnes máme dva mimosoudní orgány, které mají na starosti ochranu lidských, občanských a sociálních práv. Jedním z nich je právě Ombudsman Evropské unie a druhým je Petiční výbor Evropského parlamentu. Samotná instituce Ombudsmana Evropské unie vznikla Maastrichtskou smlouvou, která byla podepsána 7. února 1992 a v platnost vstoupila 1. listopadu 1993. Pravidla, kterými se řídí výkon ombudsmana, byla přijata Evropským parlamentem 9. března 1994. Najít je můţeme v příloze Jednacího řádu Evropského parlamentu.18 Poslanci, kteří měli v tu dobu mandát v Evropském parlamentu, znali tento institut z členských zemí, a tak se tato instituce bez problému schválila. Jedním z důvodů schválení bylo i zvýraznit pocit důvěry obyvatel členských států k jednotlivým orgánům Evropské unie. Dalším důvodem byla zkušenost s institucí ombudsmana v členských státech, kde se tento úřad stal součástí demokratického fungování orgánů. Svým způsobem ke vzniku Ombudsmana Evropské unie přispěla i Smlouva o zřízení Evropského hospodářského společenství z roku 1957, a to konkrétně čl. 5, ze kterého Evropský parlament vyvozuje, ţe orgány a instituce mají povinnost umoţnit Evropskému ombudsmanovi přístup ke všem podkladům, které potřebuje k výkonu jeho práce.19
80-7179-445-7. 16 SLÁDEČEK, V. Ombudsman, ochránce práv ve veřejné správě. Praha: Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. 203 s. s. 84 17 Evropský veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/historicaldocument.faces/cs/4656/html.bookmark [citace z 26.4.2014]. 18 Úřední věstník evropské unie. Rozhodnutí evropského parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 26.4.2014]. 19 Smlouva o zaloţení evropského společenství. [online]. Dostupné z WWW: http://www.euroskop.cz/gallery/2/756-smlouva_o_es_nice.pdf [citace z 26.4.2014].
12
2 Charakteristika 2.1 Charakteristika Ombudsmana ČR Definice, kterou vydala Mezinárodní asociace právníků pro Ombudsmana ČR, zní: „Úřad zřízený ústavou, legislativním aktem nebo parlamentem, v jehoţ čele stojí nezávislý, vysoce postavený veřejný činitel, odpovědný zákonodárnému sboru nebo parlamentu, který přijímá stíţnosti občanů na vládní úřady, úředníky a zaměstnance, nebo který jedná ze své vlastní iniciativy, a který má pravomoc vyšetřovat, doporučovat nápravná opatření a vydávat zprávy.“
20
„Orgán (většinou jedna osoba), který je zejména i na orgánech výkonné moci
nezávislý a odpovídá za svou činnost výlučně jen zákonodárnému sboru (ani jemu však není podřízen). Na základě stíţností a podnětů občanů, které je povinen přijímat (a to i neformálním způsobem, třeba telefonicky), provádí vlastní šetření (někdy tak můţe učinit i z jiného podnětu nebo z vlastní iniciativy) a zjistí-li, ţe práva občanů byla porušena, doporučuje správním orgánům provedení nápravy.“21Slovník českého práva definuje takto: „Ochránce lidu (ochránce práv člověka, mluvčí lidských práv) je nezávislým orgánem právní ochrany. Hlavní obsah práce ombudsmana spočívá v přešetřování stíţností jednotlivců na postup, rozhodování nebo nečinnost orgánů veřejné správy. Dotýká se tak často otázek dodrţování lidských a občanských práv a v tomto smyslu se jeho činnost můţe překrývat s ústavním nebo správním soudnictvím.“22 Ombudsman by tedy měl být nezávislá a nestranná osoba, která řeší nezákonnost a další nedostatky veřejné správy a to na základě stíţností od občanů, nebo z vlastní iniciativy. Měl by sledovat, zda se dodrţují zákony, jiné právní předpisy a také zda úředníci plní své povinnosti. Měla by to být vnější, nezávislá a co nejméně formální instituce, která je určená všem občanům, kteří se nevyznají v postupech úřadů. Pomoc od této instituce by měla být dobře dostupná a jednoduchá. Můţe se jednat například i jen o telefonickou radu, či informaci, jak dále postupovat při konfliktu s veřejnou správou. Ombudsman se danou problematikou začíná zabývat, aţ kdyţ není jiný účinný právní prostředek.
20
VANÍČEK, J. Ombudsman v demokratickém státě. Občanská kontrola výkonné moci. Právní rádce, 2000. roč. 8, č. 3, s. 29. 21 HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 633. 22 MADAR, Z. a kol. Slovník českého práva, I. Díl. 3., rozš. a doplň. vyd., Praha : Linde, 2002. str. 944.
13
Úřad ombudsmana má za úkol řešit konflikty mezi veřejnou správou a občany. Tyto konflikty většinou vznikají kvůli právnímu řádu, který dokáţe být velmi rozporuplný. Vznikají ale i při porušení principů dobré správy. To znamená, ţe úředník např. není nestranný, pečlivý, otevřený, vstřícný, ale není například ani přesvědčivý či neřeší vše včas.23 Jedná se o případy, kdy moţnost nápravy ve veřejné správě je jiţ vyčerpána.24 Cílem instituce ombudsmana je určení míst ve správním jednání, která jsou problematická, a jejich následné odstranění. Na rozdíl od soudce, který je vázán pevně právním řádem, můţe ombudsman svou činnost pojmout tvořivěji a do problému více proniknout.25
2.2 Charakteristika Ombudsmana EU Charakteristika Ombudsmana EU je velmi podobná charakteristice Ombudsmana ČR. Liší se hlavně v celkovém rozsahu, kdy Ombudsman EU spojuje správu s občany celé EU. Jeho hlavní prioritou je pomáhat správě EU být vůči občanům transparentnější a efektivnější. Veřejný ochránce práv přispívá za podmínek a v mezích stanovených výše uvedenými Smlouvami k odhalování nesprávného úředního postupu při činnosti orgánů a institucí Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudní pravomoci, a doporučuje nápravná opatření. Činnost jiných orgánů či osob nemůţe být předmětem stíţnosti uplatněné u veřejného ochránce práv.26 Instituce Ombudsmana EU, která je zavedená evropským občanstvím, chrání práva občana před nespravedlivou činností, či úplnou nečinností orgánů Evropské unie. Je to nezávislý úřad, který nemá rozhodovací pravomoc, stejně jako Ombudsman ČR. Tato instituce byla zřízena, aby se EU více přiblíţila občanům a posílila sociální legitimitu.27 Ombudsman EU je ombudsmanem zákonodárné moci a má imunitu stejně jako Ombudsman ČR. Je volen Evropským parlamentem, kterému předkládá roční zprávy o jeho 23
Ombudsman stanovil principy dobré správy. [online]. Dostupné z WWW: http://www.finance.cz/zpravy/finance/64168-ombudsman-stanovil-principy-dobre-spravy/ [citace z 30.4.2014]. 24 PRŮCHA P. Veřejný ochránce práv a systém kontroly veřejné správy. In: Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 49 25 SLÁDEČEK, V. Aplikace listiny základních práv a svobod: Ústavní soud a veřejný ochránce práv (vztahy a souvislosti). In: Deset let listiny základních práv a svobod v právním řádu České republiky a Slovenské republiky. Brno : Masarykova univerzita, 2001. s. 135. 26 Úřední věstník Evropské unie. Rozhodnutí evropského parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv [online]. Definice [1994-03-09] Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 2.5.2014]. 27 DAVIS, ROY, W. The European Ombudsman as An Alternative to the European Courts[online].Dostupné z: Quasi – Judicial Rewiew : The European Ombudsman as An Alternative to the European Courts, objeli.nel.as. uk/2000/issue1/Davis/.html [citace z 2.5.2014].
14
činnosti. Nezabývá se stíţnostmi, které spadají do pravomocí jiných ombudsmanů. Např. ombudsmanů národních, regionálních či místních. A neřeší ani případy, které se týkají Evropského soudního dvora a Soudní první instance. Vyšetřuje případy, kdy si občané EU, ale i nevládní organizace, firmy a sdruţení podají stíţnosti na správu Evropských institucí a orgánů. Správou se rozumí úřední postupy, jako například zamítnutí přístupu k informacím, nebo pozdě zaslané platby za projekty EU.
15
3 Funkce ombudsmana 3.1 Vznik funkce 3.1.1 Vznik funkce ombudsmana ČR Volba ombudsmana se koná ve lhůtě, která začíná 60 dní před koncem funkčního období předešlého ombudsmana a končí dnem, kdy končí jeho funkční období. Pokud se funkce uvolní dříve, volba se koná do 60 dnů. Ombudsman ČR je volen na 6 let a můţe být zvolen na dvě po sobě jdoucí volební období. Aby byl zvolen znovu, je moţné pouze v případě, ţe se na minimálně jedno volební období stane ombudsmanem někdo jiný. Prezident republiky a Senát předkládají kaţdý dva návrhy na kandidáty, kteří se mohou shodovat. Volbu ombudsmana má na starosti Poslanecká sněmovna. Kandidát na Ombudsmana ČR musí splňovat jednu podmínku, a to být volitelný do senátu. 28Je tedy třeba dovršení věku 40 let, mít aktivní volební právo a občanství ČR. Tato funkce není podmíněna právnickým, ani jiným vysokoškolským vzděláním. Kandidát nemusí mít ani praxi ve veřejné správě či jinde. Svůj slib skládá ombudsman do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, protoţe je Poslaneckou sněmovnou volen. Tímto se ujímá své funkce. Slib se skládá aţ den poté, co uplyne funkční období předešlého ombudsmana, aby nedošlo k situaci, kdy by v úřadu byli dva najednou. Slib ombudsmana je podobný slibu soudce, jelikoţ se z něj při jeho tvorbě vycházelo. Pokud ombudsman nesloţí svůj slib do deseti dnů od svého zvolení, nebo má ke slibu výhrady, hledí se na něj, jako kdyby nebyl zvolen vůbec.
29
Slib zní: "Slibuji na svou
čest a svědomí, ţe svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a ţe budu chránit neporušitelnost práv."30
28
Zákon č. 349/1999 Sb., §2 zákona o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast11 [citace z 5.5.2014]. 29 Zákon č. 349/1999 Sb., §4 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast11 [citace z 5.5.2014]. 30 Zákon č. 349/1999 Sb., §4 odstavec o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999349#cast11 [citace z 5.5.2014].
16
Ombudsman se nemůţe vyjádřit k volbě jeho zástupce, protoţe jeho volba probíhá odděleně od volby samotného ombudsmana. Podmínky pro volbu zástupce jsou ale stejné.31
3.1.2 Vznik funkce ombudsmana EU Po kaţdých volbách Evropského parlamentu poslanci jmenují Ombudsmana EU. Na rozdíl od Ombudsmana ČR můţe být jmenován opakovaně, ne jen dvakrát po sobě.32 Kandidát musí splňovat určité poţadavky, mezi které patří ţe: musí být občan EU musí mít plná občanská a politická práva poskytuje veškeré záruky nezávislosti splňuje podmínky stejné jako nejvyšší soudci nebo mají uznávané zkušenosti33 Stejně jako Ombudsman ČR, tak se i Ombudsman EU při nástupu do funkce slavnostně zavazuje, ţe bude vykonávat svou funkci nezávisle a nestranně, a ţe bude plnit povinnosti, které z ní vyplívají, a to po celou dobu výkonu funkce, ale i po jejím ukončení. Jedná se zejména o povinnost čestného a zdrţenlivého jednání při přijímání funkcí a výhod po skončení funkce ombudsmana.34
3.2 Zánik Funkce 3.2.1 Zánik funkce ombudsmana ČR Ombudsmanova funkce končí v případě, ţe: uplynulo jeho funkční období byl odsouzen pro trestný čin
31
Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast11 [citace z 5.5.2014]. 32 Článek 6 odstavec 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 5.5.2014]. 33 Článek 6 odstavec 2 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 6.5.2014]. 34 Článek 9 odstavec 2 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 6.5.2014].
17
přestal být volitelný do Senátu přijal funkci ústavního činitele vykonává činnost ve veřejné správě ze své funkce odstoupí, kdy musí své písemné prohlášení doručit předsedovi Poslanecké sněmovny.
35
Ombudsman se dozví, o tom, ţe ve své funkci skončil, písemně od
předsedy Poslanecké sněmovny, který to dá na vědomí prezidentovi republiky, Poslanecké sněmovně a samozřejmě i veřejnosti. A to například i v případě, kdy se ombudsman stane členem politické strany, či politického hnutí. Ombudsman přestává být ombudsmanem dnem, kdy mu je doručeno písemné vyrozumění. 36 Důvody, kdy funkce zaniká, byly inspirovány zahraničními zákony. Naštěstí ale byly upraveny naší praxí. V zahraničí se vyskytují i důvody odvolání jako například "ztráta důvěry" nebo "špatné chování". V některých zemích se můţe ombudsman odvolat jen na základě návrhu parlamentu, kde se můţe projevit politická situace.
3.2.2 Zánik funkce ombudsmana EU Důvody pro ukončení funkce ombudsmana EU jsou: uplynutí funkčního období, kdy ombudsman vykonává svou funkci do doby, kdy je jmenován jeho nástupce odstoupení, kdy ombudsman vykonává svou funkci do doby, kdy je jmenován jeho nástupce odvolání, kdy je jeho nástupce jmenován do tří měsíců do konce volebního období37 Při třetím případu, ukončení funkce odvoláním, se odvolává ombudsman, který uţ nesplňuje podmínky jeho funkce. Ombudsmana odvolá na ţádost Evropského parlamentu Soudní dvůr Evropských společenství. 38
35
§6 odstavec 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast1 [citace z 5.5.2014] 36 SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv – komentář. Praha: C. H. Beck, 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7. 37 Článek 7, Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. Úřední věstník evropské unie. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014].
18
3.3 Kancelář ombudsmana ČR Kancelář veřejného ochránce práv je organizační sloţkou státu. Byla zřízena nařízením vlády č. 165/2000 Sb. Plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti ochránce.
39
Co se týká financování Kanceláře, tak původně byla
označena jako rozpočtová organizace. Od 1. ledna roku 2001 se díky zákonu č.219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích změnila na organizační sloţku státu, a to společně s Ústavním soudem, Kanceláří Poslanecké sněmovny, Kanceláří Senátu apod. Cílem organizačních sloţek státu není dosahovat zisku ale zabezpečovat sluţby pro občany. Tyto organizační sloţky státu nehospodaří se svým vlastním majetkem, ale s majetkem státu. V čele Kanceláře je vedoucí, který vykonává svou činnost podle pokynů veřejného ochránce práv. Dále se Kancelář člení na sekretariát veřejného ochránce práv a jeho zástupce, odbor právní, odbor administrativních a spisových sluţeb a odbor vnitřní správy. Bliţší rozčlenění je moţné získat v Organizačním řádu Kanceláře veřejného ochránce práv. Vedoucího kanceláře, dále jen „vedoucího“, jmenuje i odvolává ombudsman a za vykonanou činnost ombudsmanovi také zodpovídá. Pokud není vedoucí jmenován, můţe ombudsman pověřit na přechodné období vedením Kanceláře někoho ze zaměstnanců. Vedoucí zastupuje Kancelář navenek a jedná jejím jménem, také je nadřízeným všem ostatním zaměstnancům.40 Zástupce veřejného ochránce práv, dále jen „zástupce“, zastupuje veřejného ochránce práv, pokud je nepřítomný, nebo nemocný a to v plném rozsahu jeho povinností. Dalo by se říct, ţe hlavní náplní práce zástupce je odlehčit ombudsmanovi od jeho povinností. Zástupce je volen poslanci. Ombudsman sídlí v Brně v Údolní ulici. Paradoxem je, ţe je to budova bývalého Okresního výboru Komunistické strany Československa (KSČ). Na této adrese také přijímá stíţnosti i jiné podněty. V současné době je moţné Kancelář kontaktovat na poštovní adrese, ale i telefonicky, faxem, přes internetové stránky, e-podatelnu a datovou schránku. 38
41
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. Úřední věstník evropské unie.. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 39 Zákon č.349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast11[citace z 20.5.2014]. 40 Statut Kanceláře veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv [online]. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv Dostupné z WWW: http://www.ochrance.cz/kancelar-vop/statut/. [citace z 20.5.2014]. 41 Veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ochrance.cz/kancelar-vop/povinnezverejnovane-informace/ [citace z 20.5.2014].
19
Zajímavé je, ţe kancelář ombudsmana je umístěna v přízemí. V jiných budovách bývají nejvyšší úřady umístěny v horních patrech. Moţná i to naznačuje, jaký má ombudsman vztah k občanům.
3.4 Kancelář ombudsmana EU Kancelář ombudsmana EU se člení na samotného ombudsmana, generální sekretariát evropského ombudsmana, ředitelství A, ředitelství B a úředníka pro ochranu údajů. Ombudsman si sám jmenuje vedoucího sekretariátu. Na všechny jeho úředníky a zaměstnance se vztahují nařízení a předpisy, které se vztahují na úředníky a zaměstnance Evropských společenství.
42
Pod evropského ombudsmana spadá sekretariát veřejného ochránce práv,
který můţeme nazvat i osobní kanceláří. Tato osobní kancelář radí ohledně vztahů s ostatními institucemi a ohledně zpracování případů. Další její činností je zpracovávání administrativy, jako je např. korespondence a spolupráce s ostatními odděleními tohoto úřadu. Připravují se zde také projevy a jiné články ombudsmana EU. V sekretariátu pracují vedoucí sekretariátu, poradci ombudsmana EU a asistenti ombudsmana EU. Dalším oddělením je generální sekretariát, kde působí generální tajemník, který nese zodpovědnost za politické rady ombudsmanovi EU. Kromě generálního tajemníka zde působí i jeho poradce a asistent. Spadá sem i oddělení pro komunikaci, které je odpovědno za podávání informací osobám i organizacím v EU. Zpracovává a vydává publikace, materiály slouţící k propagaci, ale stará se i o internetové stránky. Navíc koordinuje Evropskou síť veřejných ochránců práv. Oddělení pro komunikaci je sloţeno z vedoucího tohoto oddělení, zástupce vedoucího, správce internetových stránek, úředníka pro sociální média, asistenta pro publikace, administrativní asistenty a výkonného redaktora. Ředitelství A tvoří ředitel, právníci a asistent a je sloţeno ze dvou oddělení pro stíţnost a šetření a ze správy registratury. Tyto dvě oddělení pro stíţnost a šetření řeší, jak z názvu vyplývá, stíţnosti, které jsou zasláni ombudsmanovi EU a provádí jejich šetření. Nejedná se ale jen o šetření, které se týká stíţnosti od občanů, nýbrţ i o šetření, které má právo ombudsman EU provádět z vlastního podnětu. Oddělení pro stíţnost a šetření tvoří vedoucí oddělení, hlavní právní poradce a právníci. Správa registratury zodpovídá za archivy 42
Článek 11 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. Úřední věstník evropské unie. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014].
20
a knihovnu a za vyřizování stíţností, které obsahově nepatří ombudsmanovi EU. Zabývá se registrací a předáváním veškerých dokumentů, které jsou přijaty nebo vystaveny úřadem. Tvoří ji správce registratury, asistent správce, administrativní asistenti, referent pro informační technologie a řešitele stíţností. Ředitelství B tvoří, stejně jako ředitelství A, ředitel, právníci a asistent a je sloţeno ze dvou oddělení pro stíţnost a šetření a z personálního, administrativního a rozpočtového oddělení. Oddělení pro stíţnost a šetření mají stejnou odpovědnost jako v ředitelství A a jsou tvořeny stejnými pracovními pozicemi. Personální, administrativní a rozpočtové oddělení má odpovědnost za všechny administrativní záleţitosti, které se týkají lidských zdrojů, rozpočtu a financí úřadu ombudsmana EU. Podrobněji se jeho činnost týká přijímání a odborné přípravy pracovníků, interní komunikace, starání se o budovy, kanceláře a veškeré vybavení. Pokud jde o rozpočet a finance, zabývá se návrhem rozpočtu a ručí za to, ţe jsou zdroje hospodárně a efektivně vyuţívány. Toto oddělení tvoří vedoucí administrativní a personální skupiny, účetní, referenti administrativní podpory, administrativní asistenti, finanční asistenti a referent pro informační technologie.43 Stíţnost lze podat jak písemně na tuto adresu, tak pomocí internetových stránek, kde nalezneme formulář stíţnosti, nebo emailem či faxem. 44 Aby mohl úřad ombudsmana EU řádně vykonávat úkony, které jsou spojené s řešením stíţností, potřebuje k tomu velice kvalifikované zaměstnance. Jeho zaměstnanci musejí být jazykově vzdělaní, jelikoţ v Evropské Unii je celkem 23 úředních jazyků.
43
Evropský veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/atyourservice/team.faces [citace z 20.5.2014]. 44 Evropský veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/shortcuts/contacts.faces [citace z 20.5.2014].
21
4 Pravomoci a nástroje 4.1 Ombudsman ČR 4.1.1 Působnost Ombudsmana ČR Ombudsman je oprávněn vykonávat své pravomoci v oblasti působnosti, kterou mu určuje zákon. Jeho působnost se od vzniku zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv a do současnosti částečně měnila. V obecném ustanovení tohoto zákona je působnost ombudsmana popsána jako ochrana osob před jednáním a nečinností úřadů a dalších institucí, které je v rozporu s právem a neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy. Ombudsman má ochraňovat základní lidská práva a svobody.45 Kam aţ působnost ombudsmana sahá je zapsáno v §2. Vztahuje se na: ministerstva jiné správní úřady, které mají působnost pro celé území státu, např. Český statistický úřad, Český báňský úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěţ46 správní úřady, které podléhají ministerstvům Českou národní banku, ale pouze v případech, kdy působí jako správní úřad Radu pro rozhlasové a televizní vysílání orgány územních samosprávných celků, v případech, kdy vykonávají státní správu Policii ČR Armádu ČR Hradní stráţ Vězeňskou sluţbu ČR na zařízení, v nichţ se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence na veřejné zdravotní pojišťovny 47
45
Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 1 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-ex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 46 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář 1. vydání. Praha: C.H.Beck, , 2000. 136 s. ISBN 80-7179-445-7.
22
Působnost ochránce se nevztahuje na: Parlament prezidenta republiky a vládu na Nejvyšší kontrolní úřad na zpravodajské sluţby ČR na orgány činné v trestním řízení na státní zastupitelství, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství na soudy, s výjimkou státní správy soudů 48 Do působnosti Ombudsmana ČR spadá navštěvování míst, kde by mohlo doházet k výskytu osob, které jsou omezené na svobodě veřejnou mocí nebo jsou závislé na poskytované péči. Cílem těchto návštěv je posílit ochranu těchto osob před špatným zacházením, jako je mučení nebo kruté, nelidské, poniţující zacházení. 49 Jedná se o zařízení, kde se nacházejí osoby, které: jsou ve vazbě podléhají trestu odnětí svobody jsou v ochranné nebo ústavní výchově jsou v ochranném léčení jsou v zabezpečovací detenci50 jsou v policejních celách jsou v zařízeních, které zajišťují cizince jsou v azylových zařízeních jsou v zařízeních sociálních sluţeb a v jiných zařízeních, které poskytují obdobnou péči jsou ve zdravotnických zařízeních 47
Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 2 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 48 Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 7o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 49 Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 3 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 50 V zabezpečovací detenci jsou prováděny léčebné psychologické a pedagogické programy pro osoby, které jsou nebezpečné pro společnost. Zabezpečovací detence je střeţena vězeňskou sluţbou. V České republice je zabezpečovací detence vykonávána ve Věznici Opava a ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno.
23
jsou v zařízeních sociálně-právní ochrany dětí51
Ombudsman sleduje, jak byli cizinci zajištěni, vyhoštěni, předáni, vzati do vyhošťovací vazby nebo v jakých podmínkách vykonávají trest odnětí svobody.52
4.1.2
Pravomoci Ombudsmana ČR Ombudsman provádí šetření na základě podnětů, které ale mohou být omezeny.
Důvody, proč k omezení dochází, jsou předejít zahlcení úřadu a zdůraznit osobní odpovědnost jedince, který se na ombudsmana se svým podnětem obrátí, či nikoliv. 53Podněty ombudsman dostává od fyzické nebo právnické osoby. Jedná ale i o podnětech, které nejsou adresovány přímo jemu, nýbrţ poslanci, senátorovi, nebo přímo některé z komor Parlamentu. Další variantou je vlastní iniciativa ombudsmana.54 Podnět, který je adresován ombudsmanovi, nebo mu byl podstoupen, musí obsahovat kromě vylíčení podstatných okolností věci také sdělení, jestli byla věc předloţena jinému státnímu orgánu, případně s jakou odezvou. Další nutností je označení úřadu, případně konkrétní označení totoţnosti osoby, které se to týká stejně jako jméno, příjmení a bydliště, případně název právnické osoby a sídlo osoby, která podnět podává (dále jen ,,stěţovatel“). V případě, ţe podnět jiţ má rozhodnutí, je třeba ho přiloţit.55 Ombudsman můţe podnět odloţit. Jeho povinností je o tom vyrozumět písemně stěţovatele, stejně jako v případě, kdy se rozhodne podnět neodloţit.56 Pokud tak učiní, můţe podnět odloţit, pokud nespadá do jeho působnosti nebo pokud nesplňuje podmínky, které jsou vypsány v předešlém odstavci, resp. v § 11 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Dalším důvodem, proč můţe ombudsman podnět odloţit je, ţe je zjevně neopodstatněný, 51
Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 4 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 52 Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 6 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 53 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 117-118 54 Zákon č. 349/1999 Sb., § 9 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 55 Zákon č. 349/1999 Sb., §11 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 56 Zákon č. 349/1999 Sb., §14 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014].
24
nebo pokud od právní moci rozhodnutí nebo od opatření či události, kterých se podnět týká, uplynula v den doručení podnětu doba delší jednoho roku, nebo se podnět projednává nebo projednával soudem, nebo pokud jiţ ombudsman tento podnět prošetřoval a doposud nejsou nové skutečnosti. 57 Aby mohl ombudsman provádět svá šetření, potřebuje k tomu oprávnění obsaţené v § 15 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto paragrafu je ombudsman oprávněn vstupovat do všech prostor úřadu. Předchozí upozornění není nutné. Je ale třeba informovat vedoucí úřady. Podle §16 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů jsou všechny státní orgány osoby, které vykonávají veřejnou správu, jsou povinny poskytovat ombudsmanovi při jeho šetření pomoc, o kterou si řekne. Ombudsman má ve své pravomoci nahlíţení do všech spisů, můţe klást otázky všem zaměstnancům úřadu a můţe také hovořit s osobami, které jsou umístěny v zařízeních, aniţ by u toho musela být přítomna jiná osoba. Další pravomocí je stanovit lhůtu, ve které jsou úřady povinny poskytnout informace, vysvětlení, předloţit spisy či provést důkazy podle ombudsmanova návrhu. Na některých úřadech můţou být zaměstnanci vázáni mlčenlivostí, ovšem ombudsman je oprávněn zaţádat o zproštění od tohoto slibu osobu, která má k tomu oprávnění. Osoba oprávněná zprostit povinnost mlčenlivosti můţe být vedoucí úřadu, pokud se jedná o zaměstnance úřadu, případně nadřízený či předseda vlády.58 Pro umoţnění ombudsmanovu výkonu poskytuje ministerstvo vnitra nebo Policie ČR informace ze základního registru obyvatel, ze systému evidence obyvatel, ze systému cizinců a z registru rodných čísel o fyzických osobách, které nespadají do předchozích systémů. Poskytované údaje jsou příjmení, jméno, datum narození, adresa místa pobytu, místo narození, rodné číslo, státní občanství, rodinný stav, zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, oprávnění k pobytu, informace o vyhoštění datum úmrtí. Z těchto údajů lze pouţít jen ty, kterou jsou potřeba. 59
57
Zákon č. 349/1999 Sb., §12 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 58 Zákon č. 349/1999 Sb., §15 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 59 Zákon č. 349/1999 Sb., §16 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014].
25
4.1.3 Nástroje Ombudsmana ČR V případě, ţe ombudsman v rámci šetření nalezne porušení právních předpisů či jiná pochybení, vyzve úřad, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Pokud úřad odpoví, ţe se snaţí o nápravu, či uţ nápravu udělal a ombudsman to uzná dostačujícím, oznámí to stěţovateli i úřadu. Pokud ovšem uplyne lhůta beze změny, ombudsman opět oznámí své stanovisko jak stěţovateli, tak úřadu, ale tentokrát ke svému stanovisku připojí návrh opatření k nápravě. 60 Opatření k nápravě, které můţe ombudsman navrhnout, jsou: zahájit řízení z úřední moci o přezkoumání rozhodnutí, nebo postup úřadu provedení úkonů k odstranění nečinnosti zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody Povinností úřadu je sdělit ombudsmanovi do 30 dnů, jaká opatření provedl k nápravě. Pokud se tak nestane, nebo ombudsman usoudí, ţe opatření nejsou dostatečná, vyrozumí o tom ombudsman nadřízený úřad, případně vládu. Dále můţe ombudsman informovat veřejnost.
61
Ombudsman vypracovává zprávu o svých návštěvách v zařízeních, nebo o
sledování vyhoštěných. Součástí této zprávy můţe být návrh opatření k nápravě. Stejně jako u úřadů i zařízením ombudsman stanoví lhůtu, ve které se mají moţnost vyjádřit k doporučením nebo návrhům. O výsledku svého shledání, zda je vyjádření dostatečné či nikoliv, ombudsman vyrozumí zařízení či příslušné úřady.
62
Nástroji ombudsmana jsou zveřejnění
zpráv a vydávání doporučení.
60
Zákon č. 349/1999 Sb., § 18 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 20.5.2014]. 61 Zákon č. 349/1999 Sb., §20 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 62 Zákon č. 349/1999 Sb., §21o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014].
26
4.2 Ombudsman EU 4.2.1 Působnost Ombudsmana EU Pravidla a obecné podmínky výkonu funkce ombudsmana stanovuje rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, a to v souladu se Smlouvou o zaloţení Evropského společenství, Smlouvou o zaloţení Evropského sdruţení uhlí a oceli a Smlouvou o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii. Ombudsman, při výkonu své funkce, musí respektovat pravomoci, které orgánům a institucím EU udělují Smlouvy. A stejně jako Ombudsman ČR, nesmí zasahovat do ţádného soudního řízení.
63
Ombudsman EU můţe spolupracovat s orgány stejného typu, které se
vyskytují ve členských státech, za předpokladu, ţe dodrţí vnitrostátní právní předpisy. Tato spolupráce je vhodná v případech, kdy přispěje k vyšší účinnosti šetření a k lepší ochraně práv a zájmů stěţovatele.64
4.2.2 Pravomoci Ombudsmana EU Úkolem ombudsmana je přispívat k odhalování nesprávného postupu úředníků orgánů a institucí EU a doporučovat nápravná opatření. Výjimkou je činnosti Soudního dvora a Soudu prvního stupně.
65
Ombudsman EU provádí, stejně jako Ombudsman ČR, svá šetření
buď na základě vlastního podnětu, anebo na základě podnětu přijatého formou stíţnosti.66 S touto stíţností se můţe na ombudsmana obrátit kaţdý občan EU, nebo kaţdá fyzická či právnická osoba, která má bydliště či sídlo v jakémkoliv členském státě. Stíţnost se dá podat buď přímo ombudsmanovi, nebo přes poslance Evropského parlamentu. Stíţnosti, které přijímá, se týkají nesprávného úředního postupu. Neprodleně po obdrţení stíţnosti, ombudsman informuje orgán, kterého se to týká. Lhůta pro podání stíţnosti jsou 2 roky ode dne, kdy stěţovatel zjistí pochybení. Před podáním samotné stíţnosti by měl stěţovatel učinit 63
Článek 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 64 Článek 5 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 65 Článek 2, odstavec 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 66 Článek 3, odstavec 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014].
27
ještě jiné kroky, např. by měl nejprve sám upozornit příslušný orgán o pochybení. Pokud k těmto krokům nedojde, ombudsman můţe stěţovateli poradit, na který úřad se má obránit nejprve. Samozřejmostí je, ţe ombudsman má informovat stěţovatele v co nejkratší době o tom, jak dopadlo vyřízení jeho stíţnosti.67 Ombudsman EU potřebuje k výkonu své funkce přístup k informacím. Tento přístup mu musí orgány a instituce EU umoţnit. Výjimkou jsou informace, které podléhají utajení, které ale musí být náleţitě odůvodněno. Další výjimkou jsou informace, na které se vztahuje právní nebo správní předpis, který ukládá mlčenlivost, nebo předpisy na které se vztahuje předpis, který zabraňuje jejich předání. V případě, ţe orgány a instituce EU nespolupracují, tak jak ombudsman poţaduje, informuje Evropský parlament, který má moţnost podniknout náleţité kroky.
68
Ombudsman EU podává zprávu o výsledcích svých
šetření kaţdý rok na konci ročního zasedacího období.69
4.2.3 Nástroje ombudsmana EU V případě, ţe Ombudsman potvrdí nesprávný úřední postup, snaţí se vţdy najít správné řešení, jak by se to dalo napravit. Svůj doporučující návrh předloţí orgánu, či instituci EU, které se to týká a ve lhůtě tří měsíců očekává odůvodněné stanovisko. Další zprávu o celé věci podá Evropskému parlamentu a také stěţovateli. 70 Dalším nástrojem jsou kritické poznámky. Ombudsman je vyuţívá v případě, ţe není moţné dosáhnout smírného řešení mezi institucí a stěţovatelem. Kritickou poznámku ombudsman vyuţije v případě, ţe se instituce nedokáţe vyhnout nesprávnému úřednímu postupu, ale ten nebude mít obecné důsledky, tudíţ není třeba, aby to ombudsman aktivně řešil. Kritická poznámka je pro stěţovatele v podstatě potvrzením, ţe jeho stíţnost je oprávněná, a pro instituci ukázkou, co učinily špatně, aby se tomu mohlo v budoucnu předejít.71 67
Článek 2 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 68 Článek 3, odstavec 1,2,3,4 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 69 Článek 3, odstavec 8 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 70 Článek 3, odstavec 5,6,7 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF [citace z 21.5.2014]. 71 MOTEJL,O.Výroční zpráva 2004 [online]. Dostupné z WWW: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [citace z 21.5.2014].
28
5 Ţivotopisy a statistická data V této kapitole se zabývám tím, jaký mají vliv charakteristiky ombudsmanů na jejich činnost v úřadě. Nejprve přiblíţím ombudsmany a jejich ţivot v ţivotopisech, ze kterých vyberu data jako je jejich věk, počet dětí, doba, kdy se ţivili jako právníci a jejich politická příslušnost a v další podkapitole se věnuji statistice dat z jejich činnosti. Další kapitola výše zmíněná data vyhodnotí.
5.1 Ţivotopisy ombudsmanů ČR Za dobu existence úřadu ombudsmana se v jeho čele vystřídali 3 osobnosti. První byl Otakar Motejl, kterého vystřídal Pavel Varvařovský. Od roku 2013 je v úřadu Anna Šabatová. Jelikoţ období jejího působení začíná aţ po ukončení námi sledovaného období, nebudeme se jejími statistikami zaobírat, přesto povaţuji za důleţité ji jako hlavu úřadu zmínit.
5.1.1 Otakar Motejl Prvním Ombudsmanem ČR byl JUDr. Otakar Motejl, který se narodil dne 10. září 1932 v Praze a zemřel 9. května 2010 v Brně. Měl jednu dceru. Jako Ombudsman ČR působil ve dvou funkčních období, kdy první začalo 18. prosince 2000 a druhé 19. prosince 2006. Studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, která ukončil roku 1955. Po studijích vykonával advokátní praxi v Banské Bystrici. V roce 1958 se přestěhoval do Kladna, kde provozoval činnost advokáta, stejně jako později v Praze. Jako vědecký pracovník Právnického ústavu ministerstva vnitra se ţivil v letech 1966–1968. V září roku 1968 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu v Praze, odkud po dvou letech odešel a vrátil se k činnosti advokáta. Po revoluci roku 1989 se stal členem komise Federálního shromáţdění pro dohled nad vyšetřováním událostí, které se staly 17. listopadu. Od roku 1990 do 1992 byl opět součástí Nejvyššího soudu, tentokrát byl ale předsedou Nejvyššího soudu ČSFR. Od roku 1993 do 1998 působil jako předseda Nejvyššího soudu ČR. Roku 1998 se stal ministrem spravedlnosti. Roku 2000 se byl zvolen ombudsmanem ČR, stejně jako o 6 let později, kdy nastoupil na svoje druhé volební období. Během svého ţivota se nikdy nestal členem politické strany.
29
Za svůj ţivot získal řadu vyznamenání: Mezinárodní cena za obranu lidských práv, která mu byla udělena roku 1991 světovou právnickou organizací American Bar Association Stříbrná a Zlatá medaile Antonína Randy, která mu byla udělena roku 1995, a podruhé roku 2008. Tuto medaili uděluje Jednota českých právníku Řád čestné legie v roce 2000 Titul udělený Českou advokátní komorou a EPRAVO.cz, a.s. udělený roku 2006 Zlatý kříţ Polské republiky, který mu byl udělen polským prezidentem roku 2009 za přínos v ochraně lidských práv a svobod Čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci udělen roku 2009 Roku 2009 byl uveden do Právnické síně slávy za celoţivotní dílo a přínos českému právu.72
5.1.2 Pavel Varvařovský Druhým Ombudsmanem ČR byl JUDr. Pavel Varvařovský, který se narodil dne 16. října 1945 v Českých Budějovicích. Je ţenatý a má dvě děti. Jako ombudsman ČR působil v necelém jednom funkčním období, které začalo 13. září 2010 a skončilo 20. prosince 2013. JUDr. Pavel Varvařovský vystudoval roku 1968 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Svá studia ale dokončil roku 1973, kdy na stejné fakultě získal doktorát v oboru správní právo. Svou kariéru začal jako právník ve státních podnicích. Od roku 1985 pracoval v Brně jako odborný asistent v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Roku 1991 se stal poradcem zmocněnce vlády České a Slovenské Federativní Republiky pro otázky uprchlíků. Soudcem Nejvyššího soudu ČSFR byl jmenován roku 1992 a 29. března 1994 jej Václav Havel, tehdejší prezident republiky jmenoval soudcem Ústavního soudu ČR, kde setrval celé desetileté funkční období. Ombudsmanem ČR byl zvolen roku 2010. Pavel Varvařovský je politicky nestranný. 73
72
Veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: www.ochrance.cz [citace z 21.5.2014]. Tomáš Langášek, generální sekretář Ústavního soudu. [online]. Dostupné z WWW: http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=151&cHash=1f1b8491731eaf0682f1b7fe540ba432 [citace z 22.5.2014]. 73
30
5.2 Ţivotopisy Ombudsmanů EU Za dobu existence úřadu ombudsmana se v jeho čele vystřídali 3 osobnosti. První byl Jacob Soderman, kterého vystřídal Paraskevas Nikiforos Diamandouros. Od roku 2013 je v úřadu Emily O´Reily. Jelikoţ období jejího působení začíná aţ po ukončení námi sledovaného období, nebudeme se jejími statistikami zaobírat, přesto povaţuji za důleţité ji jako vedoucí úřadu zmínit.
5.2.1 Jacob Soderman Prvním Ombudsmanem EU byl Jacob-Magnus Soderman, který se narodil 19. března 1938 v Helsinkách ve Finsku. Je ţenatý a má tři děti. Jako Ombudsman EU působil od roku 1995 do roku 2003. Studoval na Univerzitě v Helsinkách, kde získal roku 1962 titul Master of Laws. Poté se věnoval advokacii. Od roku 1966 do 1967 působil ve švédském Ústavu sociální práce a místní správy. Od roku 1967 do 1971 pracoval jako ředitel Asociace švédsky mluvících obcí ve Finsku. Poté byl do roku 1982 ve vedoucí pozici na odboru bezpečnosti práce na ministerstvu sociálních věcí a zdravotnictví. Od roku 1982 do 1989 působil jako guvernér provincie Uusimaa, která má kolem 1,2 mil. obyvatel. Nejprve působil jako parlamentní ombudsman ve Finsku, od roku 1989 do roku 1995, poté se stal ombudsmanem EU. Po skončení funkce ombudsmana EU se stal předsedou Rady pro hromadné sdělovací prostředky, kde zůstal aţ do roku 2005. Poté působil jako finský poslanec.74 Jacob Soderman byl členem Finské sociální demokratické strany.75 Jacob Soderman byl členem: parlamentu od roku 1972 do 1982 představenstva Mezinárodního institutu veřejného ochránce práv během let 1991 a 1992 Rady pro hromadné sdělovací prostředky ve Finsku od roku 2003 do 2005 správní rady univerzity v Helsinkách od roku 2004 do 2006 skupiny moudrých v Radě Evropy během let 2005 a 2006
74
Eduskunta. [online]. Dostupné z WWW:http://www.eduskunta.fi/triphome/bin/hx5000.sh?{hnro}=311&{kieli}=su&{haku}=Kaini [citace z 22.5.2014]. 75 [online].http://www.norden.org/en/persons/jacob-soederman [citace z 22.5.2014].
31
Získal: • Velký kříţ Bernardo O'Higgins v Chile v roce 1993 • Velký kříţ Lions ve Finsku v roce 1995 • Cenu za přínos od Evropské informační asociace v roce 1996 • Čestný doktorát z politických věd ve Finsku v roce 1998 • Čestný doktorát v oboru právo, Univerzita Laponska v roce 1999 • Zvláštní ocenění za přínos evropského veřejného ochránce práv k šíření informací ze strany Ministerstva školství ve Finsku v roce 2000 • Cenu od Evropského institutu veřejné správy v roce 2001 • Rytíř francouzského Řádu čestné legie v roce 2002 • Cenu Chydenius v roce 2006 • Union Prize v roce 200776
5.2.2 Paraskevas Nikiforos Diamandouros Druhým Ombudsmanem EU se stal Paraskevas Nikiforos Diamandouros, který se narodil 25. června 1942 v Athénách v Řecku. Je ţenatý a má dvě děti. Jako Ombudsman EU působil ve dvou funkčních období. Od 1. dubna 2003 do 1. října 2013. Studoval na Indiana University, kterou absolvoval roku 1963 a získal tím získal titul BA. Dále získal tituly MA roku 1965, MPhil roku 1969 a na Columbia University titul PhD roku 1972. Od roku 1980 do roku 1983 působil jako programový ředitel výzkumu na Athénské univerzitě. Poté nastoupil jako programový ředitel Rady pro výzkum ve společenských vědách pro Západní Evropu a Blízký a Střední východ v New Yorku, kde zůstal aţ do roku 1988. Během toho byl také od roku 1985 do roku 1988 prezidentem Asociace moderních řeckých studií v USA. Poté se věnoval aţ do roku 1991 funkci ředitele Řeckého institutu pro mezinárodní a strategický výzkum v Athénách, coţ je výzkumná, politicky orientovaná organizace. V letech 1988 aţ 1996 byl místopředsedou Podvýboru pro jiţní Evropu a 1992 aţ 1998 byl prezidentem řecké Asociace politických věd. Jako ředitel a předseda Řeckého národního centra pro sociální výzkum působil v letech 1995 aţ 1998. Roku 1999 se stal členem řecké Národní komise pro lidská práva a členem Národní rady pro reformu státní správy o rok později. Poté aţ do roku 2003 působil jako Národní ombudsman Řecka. Během svého ţivota vyučoval na řadě univerzit, na Athénské univerzitě, na State University of New York a na Columbia University.
76
Evropský veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z: WWW:http://www.ombudsman.europa.eu/press/cv.faces [citace z 22.5.2014].
32
14. března 2013 oznámil svůj odchod do důchodu. Nikiforos Diamandouros není, ani nebyl členem ţádné politické strany, ale pracoval pro politicky orientovanou organizaci, viz výše. Získal: Fénixův řád v Řecku v roce 2004 Zlatý kříţ za zásluhy v Polsku v roce 201077
5.3 Data ze ţivotopisů ombudsmanů V následující tabulce je znázorněn věk v roce nástupu do funkce, počet dětí, politická příslušnost a doba, kdy ombudsmani pracovali jako právníci. Tyto data jsou uvedena u všech ombudsmanů. Věk v roce nástupu do funkce je u Jacoba Sodermana 63, i kdyţ nastoupil jiţ roku 1995, kdy mu bylo 57. Je to z důvodu, ţe analýza je z let 2001 aţ 2012, rok nástupu je brán tedy 2001. Tabulka č. 1: Data ze ţivotopisů ombudsmanů
Politické spektrum
Doba, kdy pracoval jako právník (v letech) Věk v roce nástupu do funkce
Otakar
Pavel
Jacob
Nikiforos
Motejl
Varvařovský
Soderman
Diamandouros
levice
pravice
29
12
4
0
79
60
57
61
77
Evropský veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ombudsman.europa.eu/press/cv.faces [citace z 22.5.2014].
33
levice
-
5.4 Statistika stíţností a šetření Následující dvě tabulky znázorňují počet přijatých stíţností, počet šetření, kde bylo a naopak nebylo zjištěno pochybení a počet případů řešených z vlastní iniciativy. Tyto informace jsou uvedeny u ombudsmanů v letech 2001 aţ 2012.
Tabulka č. 2: Statistika stíţností a šetření Ombudsmanů ČR
Ombudsman
Rok
Počet
Počet šetření, kde
Počet šetření, kde
Počet šetření
přijatých
nebylo zjištěno
bylo zjištěno
z vlastní
stížností
pochybení
pochybení
iniciativy
2001
5996
-
-
8
2002
5242
-
-
36
2003
4421
133
295
44
2004
4415
164
315
49
Otakar
2005
4939
241
425
38
Motejl
2006
6455
303
406
36
2007
6062
312
420
33
2008
7051
242
481
29
2009
7321
209
461
29
2010
6309
235
481
40
2011
6987
219
695
49
2012
8388
277
628
24
Pavel Varvařovský
34
Tabulka č. 3: Statistika stíţností a šetření Ombudsmanů EU
Ombudsman
Rok
Počet
Počet šetření, kde
Počet šetření,
Počet šetření
přijatých
nebylo zjištěno
kde bylo zjištěno
z vlastní
stížností
pochybení
pochybení
iniciativy
2001
1874
55
-
4
Jacob
2002
2211
-
-
2
Soderman
2003
2611
-
-
5
2004
3726
113
138
8
2005
3920
114
198
5
2006
3830
95
155
9
2007
3211
95
253
6
2008
3406
110
245
3
2009
3098
58
260
4
2010
2667
55
271
12
2011
2510
64
254
14
2012
2442
76
314
15
Nikiforos Diamandouros
35
6 Vyhodnocení vlivu charakteristik 6.1 Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností V této analýze zjišťuji, zda má nějaký vliv ombudsmanovo přiklonění ke stranám politického spektra na počet přijatých stíţností. Vzhledem k tomu, ţe Ombudsman ČR nesmí být členem ţádné politické strany, řeším právě přiklonění k určité straně politického spektra a ne přímo politickou příslušnost. Přiklonění Otakara Motejla k levé straně spektra bych odůvodnila tím, ţe kdyţ kandidoval na prezidenta, nominovala ho Česká strana sociálně demokratická (ČSSD). Myslím si, ţe ţádná politická strana by nenominovala člověka, který by se snaţil o post prezidenta, v případě, ţe by neměl podobné politické smýšlení. Pavel Varvařovský byl naopak nominován na ombudsmana senátory a senátorkami z liberálněkonzervativní pravic[citace z 22.5.2014].ové Občanské demokratické strany (ODS) a ze strany TOP09. Jacob Soderman byl přímo členem Finské sociálně demokratické strany. Nikiforos Diamandouros je oficiálně bez příslušnosti k politickým stranám, a jakékoliv přiklonění se mi nepodařilo zjistit. Vzhledem k tomu, ţe kaţdý ombudsman působil ve své funkci jinou dobu, je pro analýzu pouţit průměrný roční počet přijatých stíţností. Otakar Motejl přijal průměrně 5766 stíţností ročně, Pavel Varvařovský 7228 stíţností78, Jacob Soderman 2232 stíţností a Nikiforos Diamandouros 3201stíţností.
79
Jelikoţ se nedá srovnat počet stíţností mezi ČR a
EU, v grafu č. 1 je znázorněn poměr mezi průměrným počtem stíţností Otakara Motejla a Pavla Varvařovského a v grafu č. 2 je znázorněn poměr mezi Ombudsmany EU.
78
MOTEJL,O. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv[online]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/zpravy-o-cinnosti/zpravy-pro-poslaneckou-snemovnu/ [citace z 22.5.2014]. 79 Výroční zpráva [online]. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [citace z 22.5.2014].
36
Graf č. 1: Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností v ČR
Pavel Varvařovský 56%
Otakar Motejl 44%
80
Graf č. 2: Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností v EU
Nikiforos Diamandouros 59%
Jacob Soderman 41%
81
80
VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv[online]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/zpravy-o-cinnosti/zpravy-pro-poslaneckou-snemovnu/ [citace z 22.5.2014]. 81 Výroční zpráva [online]. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [citace z 22.5.2014].
37
Jacob Soderman byl jako jediný ze všech porovnávaných ombudsmanů přímo členem politické strany a to Finské sociálně demokratické strany. Tudíţ ho spolu s Otakarem Motejlem řadím mezi levicově orientované ombudsmany. Podle grafů oba dva skončili s menším průměrným počtem přijatých stíţností neţ jejich následovníci. Z toho můţeme vydedukovat, ţe občané ČR i EU mají menší důvěru k levicově orientovaným ombudsmanů, na rozdíl od pravicového Pavla Varvařovského a nepřikloněného Nikiforose Diamandourose. Nutno ale podotknout, ţe Jacob Soderman i Otakar Motejl byli v úřadu jako první. Tento úřad se potupně vyvíjí, tudíţ v samotném prvopočátku nebyl úřad tak dobře medializován jako v dnešní době. Čas je tedy dalším faktorem, který na tuto analýzu doléhá.
6.2 Vliv právnické praxe na stíţnosti, kde bylo dokázáno pochybení úřadů V následující analýze se věnuji vlivu praxe v oboru právo na stíţnosti, kde bylo dokázáno nevhodné, nebo špatné chování úřadů. Průměrně ukončili Ombudsmani ČR ročně kolem 700 stíţností.82 Oproti Ombudsmanům EU, kteří průměrně ukončili 320 stíţností,83 je to více neţ dvakrát tolik. Ale vzhledem k počtu přijatých stíţností je to v obou případech kolem 11%. Ostatní stíţnosti byly shledány mimo působnost, nebo odloţeny. Počet přijatých a vyřešených případů je znázorněn v následujícím grafu.
82
VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv[online]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/zpravy-o-cinnosti/zpravy-pro-poslaneckou-snemovnu/ [citace z 22.5.2014]. 83 Výroční zpráva [online]. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [citace z 22.5.2014].
38
Graf č. 3: Počet přijatých a vyřešených případů v ČR a EU 9000 8000 7000 6000 Počet přijatých stížností ČR
5000
Počet vyřešených případů ČR
4000
Počet přijatých stížností EU
3000
Počet vyřešených případů
2000 1000 0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
V následujícím grafu je zaznamenáno, v kolika procentech z uzavřených stíţností bylo dokázáno, ţe úřad ve svém jednání pochybil v jednotlivých letech. Graf č. 4: Stíţnosti, u kterých bylo určeno pochybení 90 Stížnosti v %, u kterých bylo zjištěno pochybení
80 70 60 50
Ombudsmanové ČR
40
Ombudmanové EU
30 20 10 0 2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
39
2011
2012
Otakar Motejl působil jako právník nejdelší dobu a to celých 29 let. Pavel Varvařovský se zabýval právem 12 let, Jacob Soderman 4 roky a Nikiforos Diamandouros jako právník nepůsobil vůbec. Otakar Motejl zjistil pochybení úřadu průměrně u 63,03% z uzavřených stíţností v letech 2004 aţ 2009. Pavel Varvařovský zjistil pochybení úřadu průměrně u 71,16% všech uzavřených stíţností v letech, kdy působil jako ombudsman84 a Nikiforos Diamandouros zjistil pochybení úřadu průměrně u 72,8% uzavřených stíţností během let 2004 aţ 2012.85 Následující graf znázorňuje poměrné vyjádření stíţností, u kterých bylo dokázáno, ţe úřad pochybil. Jacob Soderman znázorněný není, jelikoţ v době, kdy působil jako ombudsman, nejsou k dispozici data, která se týkají počtu řešených případů, kde bylo zjištěno pochybení. Graf č. 5: Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností
Nikiforos Diamandouros 35%
Otakar Motejl 31%
Pavel Varvařovský 34%
S ohledem na zjištěná data lze konstatovat, ţe čím méně času trávil ombudsman jako právník, tím je větší procento uzavřených stíţností, kde bylo zjištěno pochybení úřadu. Je tedy moţné usuzovat, ţe čím větší má ombudsman právnickou praxi, tím více dochází k závěrům, ţe úřad ve svém jednání nepochybil, tudíţ se přiklání více na stranu úředního aparátu. S trochou nadsázky lze říci, ţe pokud tedy stěţovatel chce, aby jeho stíţnost byla uznána, ať se obrátí na ombudsmana s minimální, nejlépe ţádnou, právnickou praxí.
84
VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv[online]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/zpravy-o-cinnosti/zpravy-pro-poslaneckou-snemovnu/ [citace z 22.5.2014]. 85 Výroční zpráva [online]. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [citace z 22.5.2014].
40
6.3 Vliv věku ombudsmana na počet případů řešených z vlastní iniciativy Následující analýzou bych chtěla dokázat, zda má nějaký vliv věk ombudsmana na jeho aktivitu v úřadě, konkrétně na počet případů, které řeší z vlastní iniciativy. V následující tabulce je zaznamenán věk úřadujícího ombudsmana v jednotlivých letec a počet případů, které v daném roce řešil z vlastní iniciativy. Tabulka č. 4: Věk ombudsmanů a počet případů řešených z vlastní iniciativy Rok
Věk úřadujícího
Počet
Věk úřadujícího
Počet
Ombudsmana ČR
případů
Ombudsmana EU
případů
2001
79
8
63
4
2002
80
36
64
2
2003
81
44
61
5
2004
82
49
62
8
2005
83
38
63
5
2006
84
36
64
9
2007
85
33
65
6
2008
86
29
66
3
2009
87
29
67
4
2010
60
40
68
12
2011
61
49
69
14
2012
62
24
70
15
41
Následující dva grafy znázorňují počet případů, které ombudsmani řešili z vlastní iniciativy během let 2001 aţ 2012.86
Graf č. 6: Stíţnosti řešené z vlastní iniciativy v ČR 60 50 40 30
Otakar Motejl Pavel Varvařovský
20 10 0
Graf č. 7: Stíţnosti řešené z vlastní iniciativy v EU 16 14 12 10 Jacob Soderman
8
Nikiforos Diamandouros
6 4 2 0 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012
86
VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv[online]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/zpravy-o-cinnosti/zpravy-pro-poslaneckou-snemovnu/ [citace z 22.5.2014]. Výroční zpráva [online]. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [citace z 22.5.2014].
42
Na rozdíl od Ombudsmanů ČR, kdy byl počet případů největší zhruba v polovině jejich funkčního období, se u prvního Ombudsmana EU Jacoba Sodermana vyskytují značné výkyvy. Z grafu je patrná střídavá tendence. Jeho následovník Nikiforos Diamandouros má nejen větší mnoţství případů řešených z vlastní iniciativy, ale navíc má v průběhu let stoupající tendenci. Podle grafů je zřejmé, ţe věk ombudsmana nemá na počet případů, které řeší z vlastní iniciativy ţádný vliv.
43
Závěr Ombudsman má hájit práva a zájmy občanů. Vznik této instituce se datuje do 18. století, kdy byla prvně zřízena ve Švédsku. Původně měl na starosti dohled nad veřejnou správou, později se stal orgánem parlamentu a následně se rozšířil do dalších zemí. Institut ombudsmana nakonec vznikl i v Evropské unii. Hlavním rozdílem mezi Ombudsmanem EU a Ombudsmanem ČR je v jejich působnosti. Zatímco působnost Ombudsmana ČR se vztahuje na správu ČR, Ombudsman EU řeší stíţnosti podávané občany na orgány a instituce Evropské unie. Obě dvě instituce mají společnou nezávislost na moci výkonné a jsou voleny parlamentem. V mé práci jsem se snaţila přiblíţit tyto dvě instituce. Vytvořila jsem přehled obecných informací. Vysvětlila jsem pojem ombudsman, přiblíţila jejich charakteristiku, historii, jejich působnost, pravomoci a nástroje. Dále jsem se zaměřila na vliv charakteristik ombudsmanů. Zajímavým poznatkem je vliv právnické praxe na ombudsmanovu činnost, kdy lze konstatovat, ţe čím větší má ombudsman právnickou praxi, tím více dochází k závěrům, ţe úřad ve svém jednání nepochybil, tudíţ se přiklání více na stranu úředního aparátu. Myslím si, ţe v současné době je tato instituce nezbytná a přínosná pro Českou republiku i Evropskou unii. V úvodu jsem si stanovila cíl, který se mi podařilo splnit.
44
Seznam pouţitých zdrojů Tištěné zdroje 1. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. 2. MADAR, Z. a kol. Slovník českého práva, I. Díl. 3., rozš. a doplň. vyd., Praha : Linde, 2002. 3. PRŮCHA, P. Ombudsman nesoudí, In: Deset let veřejného ochránce práv v České republice. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2010. 4. SLÁDEČEK, V. Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, Brno 2002 5. SLÁDEČEK, V. Ombudsman, předobraz veřejného ochránce práv. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha C. H. Beck, 2000. 6. SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha C. H. Beck, 2000. 7. ŠABATOVÁ, Anna. Ombudsman a lidská práva. Brno: nakladatelství DOPLNĚK, 2006. 198 s. ISBN 978-80-7239-229-2. 8. VANÍČEK, J. Ombudsman v demokratickém státě. Občanská kontrola výkonné moci. Právní rádce, 2000 9. VARVAŘOVSKÝ, P. Veřejný ochránce práv v politickém systému České republiky. In: Role veřejného ochránce práv v politickém systému České republiky. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2011.
Internetové zdroje
1. Článek 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF
45
2. Článek 6 odstavec 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 3. Článek 2, odstavec 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 4. Článek 3, odstavec 1 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 5. Článek 3, odstavec 5,6,7 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 6. Článek 3, odstavec 8 rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 7. Článek 5, rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 8. Článek 7, rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. Úřední věstník evropské unie. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 9. Článek 9, odstavec 2, rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 10.
46
11. Článek 11, rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 12. DAVIS, ROY, W. The European Ombudsman as An Alternative to the European Courts[online].Dostupné z: Quasi – Judicial Rewiew : The European Ombudsman as An Alternative to the European Courts, objeli.nel.as. uk/2000/issue1/Davis/.html 13. Eduskunta. [online]. Dostupné z WWW:http://www.eduskunta.fi/triphome/bin/hx5000.sh?{hnro}=311&{kieli}=s u&{haku}=kaikki 14. Evropský veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/atyourservice/team.faces 15. LANGÁŠE,T., generální sekretář Ústavního soudu. [online]. Dostupné z WWW: http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=151&cHash=1f1b84 91731eaf0682f1b7fe540ba432 16. Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 9. března 1994, o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. Úřední věstník evropské unie. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 17. Ombudsman stanovil principy dobré správy. [online]. Dostupné z WWW: http://www.finance.cz/zpravy/finance/64168-ombudsman-stanovil-principydobre-spravy 18. Smlouva o zaloţení evropského společenství. [online]. Dostupné z WWW: http://www.euroskop.cz/gallery/2/756-smlouva_o_es_nice.pdf 19. SODERMAN, J., Výroční zpráva 2004 [online]. Dostupné z WWW: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces 20. Statut Kanceláře veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv [online]. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv [cit. 2012-03-08]. Dostupné z WWW: http://www.ochrance.cz/kancelar-vop/statut/. 21. Úřední věstník evropské unie. Rozhodnutí evropského parlamentu o pravidlech a obecných podmínách pro výkon funkce veřejného ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 47
22. Veřejný ochránce práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.ochrance.cz/kancelar-vop/povinne-zverejnovane-informace/ 23. Zákon č.349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast11 24. Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 1 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 25. Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 2 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 26. Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 3 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 27. Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 4 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 28. VZákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 6 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 29. Zákon č. 349/1999 Sb., §1 odst. 7 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 30. Zákon č. 349/1999 Sb., §2 zákona o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast11 31. Zákon č. 349/1999 Sb., §4 odstavec o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999349#casthttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-349#cast11 32. Zákon č. 349/1999 Sb., § 9 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF
48
33. Zákon č. 349/1999 Sb., §11 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 34. Zákon č. 349/1999 Sb., §12 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 35. Zákon č. 349/1999 Sb., §14 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 36. Zákon č. 349/1999 Sb., §15 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 37. Zákon č. 349/1999 Sb., §16 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 38. Zákon č. 349/1999 Sb., § 18 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 39. Zákon č. 349/1999 Sb., §20 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 40. Zákon č. 349/1999 Sb., §21 o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Dostupné z WWW: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:01:01:31994D0262:CS:PDF 41. Zmocněnec vlády pro lidská práva. [online] 2014. Dostupné z WWW: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidskaprava/zmocnenecnenkyne-vlady-pro-lidska-prava-15656/
49
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Data ze ţivotopisů ombudsmanů Tabulka č. 2: Statistika stíţností a šetření Ombudsmanů ČR Tabulka č. 3: Statistika stíţností a šetření Ombudsmanů EU Tabulka č. 4: Věk ombudsmanů a počet případů řešených z vlastní iniciativy
Seznam grafů Graf č. 1: Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností v ČR Graf č. 2: Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností v EU Graf č. 3: Počet přijatých a vyřešených případů v ČR a EU Graf č. 4: Stíţnosti, u kterých bylo určeno pochybení Graf č. 5: Vliv politického spektra na počet přijatých stíţností
50
