Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních aktivit

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních aktivit

Cílený kompenzační cvičební program k odstranění bolestí zad

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

PaedDr. Věra Mráčková

Pavel Tomanec 3. ročník bakalářského studia

Brno, 2007

1

Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem zpracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při práci použil nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.

2

Rád bych poděkoval PaedDr. Věře Mráčkové za cenné připomínky k vypracování této práce.

3

Obsah: Úvod………………………….…………………………...………………..….6

1.

Anatomie………………………………….…...…………………….....8

1.1.

Pasivní složka - kostra…………………….………………………..…..8

1.1.1. Spojení na páteři…………………………….……………………..……9 1.1.2. Kostra hrudníku…………………………….………………………….11 1.1.3. Pletenec ramenní………………………………...…………………….12 1.1.4. Pletenec pánevní………………………………………..….…………..12 1.2. Aktivní složka – svalstvo………………………………….…………...12 1.2.1.Svalstvo krku a pletence ramenního……………………………...……13 1.2.2.Svalstvo trupu…………………………………………………..…..…..17 1.2.3.Svalstvo pletence pánevního a nohou…………………………….……18 1.3. Řídící složka – nervstvo…………………………………………....…..19

2.

Posturální mechanismy…………………..……………………....…...22

2.1. Posturální vady………………..…………………………………....…..23 2.2. Svalové dysbalance……………………………………………….…....25

3.

Prevence……………………………………………………………….28

4.

Komplexní hodnocení pohybového systému………………….……..30

4.1. Hodnocení držení těla………………………………………………….30 4.2. Vyšetření chůze………………………………………………………...33 4.3. Hodnocení jednoduchých pohybových stereotypů……………….……33 4.4. Svalová dysbalance a její hodnocení……………………………..…….42 4.5. Kloubní pohyblivost a její vyšetření…………………………….……..46 4.6. Vyšetření hypermobility…………………………………………..……46

5.

Vyrovnávací cvičení…………………………………….………...…..49

5.1. Uvolňovací cvičení……………………………………..………………49 5.2. Protahovací cvičení…………………………………….………………50

4

5.3. Posilovací cvičení……………………………………..………………..51 5.4. Dechová cvičení…………………………………….………………….52 5.5. Rovnovážná cvičení…………………………………….……………...53

Závěr……………………………...………………………………..…….…..54

Seznam použité literatury…………………..………....................................55

Přílohy

Resumé

5

Úvod Bolesti zad se v poslední době stávají problémem číslo jedna. Zvláště v průmyslově vyspělých zemích mají téměř charakter epidemie, jejichž příčiny musíme hledat v disproporci mezi sociologickými proměnami moderního světa a anatomickou stavbou našeho těla. S bolestmi zad se setkává během svého života 80% naší populace. Žijeme v motorizované, velmi uspěchané době, která se vyznačuje nedostatkem a stereotypií pohybu – tedy provádíme stále stejné pohyby stále stejným způsobem. To platí jak pro člověka, který sedí za psacím stolem a u počítače, tak i pro kadeřníka, zubaře, elektrikáře, pokladní v hypermarketu atd. Každý si v průběhu svého života vytvořil svůj zvláštní způsob držení těla nebo způsobu pohybu. Vždy dojde vytvoření jakýchsi stereotypů, které probíhají neuvědoměle a automaticky, ale stále stejným způsobem. Jsou-li tyto pohyby a držení těla zdraví nepříznivé, časem dojde k poruchám pohybového ústrojí a k přepětí a ztuhnutí oblasti svalstva. Spousta problémů se zakládá již v dětství, kdy v souvislosti s dnešní uspěchanou dobou nemají rodiče na děti čas. Proto děti většinu času tráví sedavým způsobem života u počítačů a televizí a z této neaktivity pramení většina zdravotních problémů. Tyto potíže se s člověkem táhnou až do dospělosti, jelikož z neaktivních dětí vyrůstají neaktivní dospělí. Chtěli bychom tedy prostřednictvím této práce osvětlit tuto problematiku a vypracovat kompenzační program pro lidi, kteří již těmito problémy trpí. Je potřeba zdůraznit podstatu významu pohybové aktivity, která by nás měla vést ke stavu bezbolestných zad. Práce je rozdělena do několika kapitol, které popisují teoretickou část jako anatomii a fyziologii pohybového aparátu. Zaměříme se na typické funkční poruchy, jejich projevy a symptomy, původ jejich vzniku a jejich možnou korekturu. Rozebereme strukturu cvičebních programů, jejich význam a správné provedení. Pro provádění některých cvičení jsou zapotřebí cvičební pomůcky, které budou popsány.

Další kapitola bude obsahovat konkrétní cvičební

programy. Budou řazeny sestupně podle částí lidské páteře. To znamená od krční

6

páteře přes hrudní, bederní a kostrč. V závěru práce uvedu, jak důležité je změnit dosavadní sedavý způsob života. Předpokládáme, že se nám podaří alespoň z malé části osvětlit důležitost fyzické aktivity jak k prevenci, tak k řešení již vzniklých obtíží.

7

1. Anatomie Páteř jako centrální orgán osy těla, jednak stabilizuje vzpřímený postoj, jednak musí umožňovat všechny nezbytné pohyby jako je ohýbání a natahování, úklony do stran a otáčení. Současně chrání míchu. Jednotlivé úseky páteře mají rozdílnou funkci a od toho se odvíjí také rozdílnost anatomické stavby jednotlivých obratlových těl a též i rozdílnost v rozsahu pohybu v jednotlivých jejich úsecích. Rozlišujeme 7 krčních obratlů, 12 hrudních, 5 bederních a 5 křížových – druhotně srostlých do kosti křížové a 4 – 5 obratlů kostrčních.

1.1. Pasivní složka – kostra

Díky rozdílnému postavení obratlů v jednotlivých úsecích má páteř formu dvojitého „S“ve směru předozadním a může tak odpružovat a vyrovnávat zátěž, nárazy, zkroucení. Ohyby v jednotlivých úsecích páteře se nazývají podle směru pohybu buď lordózy (zakřivení ve směru předozadním v oblasti krční páteře a bederní páteře), nebo kyfózy (zakřivení dozadu v hrudní páteři). Úplně rovná nebo jen málo zakřivená páteř by se při stejné zátěži předčasně opotřebila nebo by převáděla netolerovanou zátěž na sousední struktury jako je hlava nebo pánev. Obr. 1 Kostra páteře

Stavba obratle

Největší část obratle tvoří tělo obratle ve tvaru válce. Shodně se zátěží přibývající směrem dolů, nabývá i tělo obratle směrem dolů na tloušťce. Z těla obratle vycházejí dva dozadu orientované obratlové oblouky. Oba spolu obepínají obratlový otvor. Soubor všech válcovitých obratlových otvorů řazených za sebou

8

tvoří páteřní kanál. Tento kostěný kanál poskytuje ochranu pro míchu, která jím probíhá. Postranními meziobratlovými otvory vystupují z páteřního kanálu míšní nervy. Z každého obratlového oblouku vychází 7 kostních výběžků. Dva postranní párové příčné výběžky a jeden dozadu směřující trnový výběžek, který lze nahmatat, slouží jako výchozí body a páky pro hluboké zádové svalstvo (svalové výběžky). Vždy dva horní a dva dolní kloubní hrboly tvoří kloubní spojení (obratlový kloub) k dalším kloubním hrbolům nad nimi a pod nimi ležících obratlů.

Obr. 2 Stavba obratele

1.1.1. Spojení na páteři

Rozeznáváme čtyři druhy páteřního spojení: a) meziobratlové ploténky b) vazy - syndesmosy – ligamenta c) kloubní spojení – articulationes d) spojení srůstem

Meziobratlová ploténka tvoří spolu s navazujícími obratli a vazy nejmenší funkční jednotku páteře, pohybový článek páteře. Jednotlivé pohybové články páteře jsou jen málo pohyblivé (výjimkou je krční obratel atlas). Teprve ideální souhra všech pohybových článků páteře umožňuje jeho pohyblivost páteře. Přední část pohybového článku páteře má funkci opory a nositele váhy, zadní úsek pohybového článku má řídící, dynamickou funkci.

9

Meziobratlová ploténka

V lidském těle se nachází 23 meziobratlových destiček. Tato chrupavčitá destička (discus) je elastická a do značné míry svou elasticitou zachytí tvrdé nárazy. Kromě toho svou snadnou tvarovatelností umožňuje pohyb páteře všemi směry. Páteř mladých lidí má přirozeně díky lepší elasticitě plotének větší pohyblivost, než–li páteř starého člověka. U něho se totiž ohebnost plotének zmenšila procesy stárnutí (degenerace), takže přirozená pohyblivost musí v celku ochabnout. Každá ploténka má ve svém středu malé, měkké rosolovité jádro, které má dodatečnou nárazníkovou funkci. Kromě toho fungují tato rosolovitá jádra jako kuličková ložiska, čímž se hybnost obratlů mezi sebou zlepšuje. (Laser, 1995) Mnohá poškození meziobratlových plotének vznikají v důsledku místních poruch látkové výměny. V této souvislosti je nutné si zapamatovat, že meziobratlová ploténka žije z pohybu, pohyb je pro ni velmi důležitý. Neobsahuje žádné krevní cévy, nýbrž je živena difuzí, tedy na základě zvyšování a snižování tlaku (čerpací a sací mechanismus). Čím statičtější polohu zaujímáme – dlouhodobým stáním nebo sezením, tím více je tento stav pro citlivou meziobratlovou ploténku nepříznivý. Tlak, který na ploténce spočívá, je závislý na držení těla. Při ležení na zádech je na ploténce tlak 25kg, který se při stání zvyšuje na 100kg. Při správném sezení se zátěž zvyšuje na 140kg, při předklánění na 250kg. Je-li s tělem předkloněným dopředu zvedán ze země předmět vážící 50kg, musíme počítat se zatížením páteře 700 – 800kg.

Obr. 3 Meziobratlová ploténka

10

Vazy

Ligamenta flava spojují obratlové oblouky. Jsou důležité pro ohýbání páteře. Ligamenta intertransversaria spojují výběžky příčné. Ligamentum longitudinale anterius běží po přední straně obratlových těl, od ventrálního oblouku atlasu po os. sacrum Ligamentum longitudinale posteriorus běží v páteřním kanálu po zadní straně obratlových těl . Ligamentum interspinalia spojují processi spinami.

Kloubní spojení

Jsou mezikloubní výběžky obratlů. Druhým kloubním spojením na páteři je spojení kraniovertebrální, kde jsou dva klouby – articulario atlantoocipitalis – což je jamka kloubní na atlasu a hlavice jsou kondyly na os. occipitale. Způsobuje kývavý pohyb. Kloubní spojení mezi atlasem a axisem se nazývá articulatio atlantoaxialis. Díky tomuto spojení se atlas otáčí okolo axis asi o 30°- 45°. Spojení srůstem Také synostatické se nachází mezi křížovými obratli. Jedná se o pevné spojení srůstu pěti křížových obratlů v jednu pevnou křížovou kost. 1.1.2. Kostra hrudníku Hrudník je charakteristicky klenutý, dutina kostěného hrudníku je tvořena 12ti páry žeber, páteří a sternem. Kraniální vchod do hrudníku je tvořen obratlem Th1, prvním párem žeber a horním okrajem sterna. Dolní otvor hrudníku probíhá od těla obratle Th12 po dolním obvodu žeber až ke sternu. Pravý a levý oblouk žeberní je tvořen chrupavkami žeber přicházejícími postupně k dolnímu okraji sterna. Hrudník dospělého je předozadně oploštělý a laterálně klenutý, s páteří prominující dovnitř hrudníku.

11

1.1.3. Pletenec ramenní Tvoří jej obě klíční kosti, lopatky a hrudní koš. Klíční kost je kloubně spojena s lopatkou a hrudní kostí, paže přes ramenní kloub lopatkou. Celý ramenní pletenec je obklopen mnoha svaly, a tak pohyblivě zavěšen. Volně posunovatelný je umístněn na hrudním koši. (Kempf, 1995) 1.1.4. Pletenec pánevní Je tvořen oběma symetricky utvářenými pánevními kostmi (kyčelní kost, sedací kost a stydká kost) a kostí křížovou. Oba iliosakrální klouby tvoří pevné spojení s pánevními kostmi. Zepředu je pánevní prstenec uzavírán stydkou sponou tzv. symfýzou. (Kempf, 1995)

1.2. Aktivní složka - svalstvo

Pasivní

pohybový aparát s páteří jako osou je konstrukce z kostí,

chrupavek a vaziva. Má vnitřní, mechanickou a pasivní stabilitu. Sama ovšem není schopna udržet svou pozici nebo ji měnit. Teprve svalstvo páteře a sousedních oblastí umožňuje vzpřímené držení těla a pohyblivost nutnou pro život. V následujícím krátkém popisu se omezíme na skupiny svalů, které přímo ovlivňují páteř.

Svalstvo tonické a fázické Funkční specializace motorických jednotek se odráží už v jejich anatomické úpravě. Jedny motorické jednotky tonické obsahují poměrně velký počet svalových vláken, a to vláken s vysokým obsahem bílkoviny schopné akumulovat kyslík (červená vlákna). Vyznačují se pomalým, ale vytrvalým stahem s dlouho přetrvávajícím napětím: označují se jako motorické jednotky pomalé. Druhé motorické jednotky fázické se naproti tomu skládají z menšího počtu vláken (vlákna bledá), jejichž stah je prudký, vydatný, brzy však vede k únavě: jsou to motorické jednotky rychlé. Tonické jednotky jsou tedy uzpůsobeny k uplatnění úkolů statických, zatímco jednotky fázické se uplatňují hlavně při

12

činnosti dynamické. Ve svalech jsou zastoupeny vždy oba druhy motorických jednotek, avšak v různém poměru. Převaha jednotek tonických vtiskuje svalu funkční vlastnosti těchto jednotek, takže sval pracuje převážně svým napětím, tonicky, a toto napětí je schopen dlouhodobě udržovat . Se svaly tonickými se proto setkáváme všude tam, kde je zapotřebí udržovat jednotlivé části těla v neměnném postavení, zabezpečit jejich držení. Svaly, v nichž převládají motorické jednotky fázického typu, a označované proto jako svaly fázické, využívají naproti tomu především síly svého stahu a uplatňují se tam, kde je žádoucí rychlý, vydatný a rozsáhlý pohyb. Existuje i řada svalů s víceméně vyrovnaným poměrem obou druhů motorických jednotek, a tedy se smíšeným funkčním profilem.

1.2.1. Svalstvo krku a pletence ramenního

Pohyby hlavy a krku mohou vyvolat všechny svaly, které vedou přes krční a hlavové klouby. Krční svaly se také podílejí na pohybech při žvýkání a polykání i na pohybu hrtanu. Ohýbání hlavy obstarává hluboké neboli prevertebrální svalstvo, nacházející se bezprostředně před páteří .

-

Dlouhý krční sval

-

Dlouhý sval hlavy

-

Přední přímý sval

Obr. 4 Prevertebrální svalstvo

Horní krční páteř je ohýbána dlouhými svaly hlavy a předními přímými svaly hlavy v horním kloubu hlavy. V navazujících kloubech se starají o pohyb dlouhé svaly krku a hlavy.

13

Dlouhý sval hlavy, který se nachází bezprostředně před páteří, je velmi důležitý pro statiku krční páteře. Při současném stažení předních krčních svalů a zadních svalů šíje se krční páteř pevní (fixuje) ve svém středním postavení. Při jednostranném stažení jednoho krčního svalu se krk nakloní na stranu. I mezižeberní svaly nebo kloněné svaly ohýbají hlavu na stranu, jsou-li napínány jednostranně. Jelikož vycházejí od příčných výběžků těl krčních obratlů a vedou k prvním dvěma žebrům, mohou při pevně postavené krční páteři zvednout obě horní žebra a tím fungují jako dýchací svaly. Kloněné svaly se sice podílejí na ohýbání krční páteře, zesilují ale krční lordózu. Tedy i ony jsou pro statiku krční páteře důležité. Na ohýbání hlavy dozadu se podílí šíjové svalstvo, které se skládá ze čtyř na sobě ležících vrstev. Krátké šíjové svaly Tato hluboká svalová vrstva, která leží bezprostředně na prvcích kostry, spojuje mezi sebou týl, atlas a axis. Krátké svaly, které působí přímo na klouby hlavy, ale u většiny lidí jsou v důsledku nepříznivého držení hlavy zatuhlé nebo zkrácené. Mohou zaklánět hlavu dozadu a při stažení na jedné straně mohou hlavu naklánět nebo otáčet na stranu.

Ke krátkým šíjovým svalům patří : -

malý zadní přímý sval hlavy

-

velký zadní přímý sval hlavy

-

horní příčný sval hlavy

-

dolní příčný sval hlavy

Cervikální část napínacího zádového svalstva

Transverzospinální

soustava působí jako část napínacího zádového

svalstva, které tvoří dlouhý svalový pás po pravé a levé straně páteře. Začíná u axisu a jeho dlouhé svalové svazky vedou až ke kosti křížové. Četné větší a menší svaly, které patří k napínacímu zádovému svalstvu, ukotvují páteř jako celek i její

14

jednotlivé části tím, že se upínají k trnovému a příčnému výběžku a vyplňují místo mezi nimi. Cervikální část této svalové soustavy způsobují u krční páteře lordózu, napíná ji nebo ji při jednostranném napínání otáčí. K hlubokému traktu tohoto středního svalového svazku napínacího zádového svalstva patří:

-

rotátory

-

mnohonásobně rozštěpený sval (soubor hlubokých svalů zádových)

-

musculus semispinalis

-

dorzální zdvihače hlavy

obr. 5 Napínací svalstvo zad

Zatímco v hlubokých vrstvách vedou svaly pouze od segmentu k segmentu, v povrchových vrstvách jsou svaly delší. V oblasti krční a bederní lordózy se nacházejí nejsilnější svalové hmoty. K povrchovému svazku této svalové vrstvy patří výlučně dlouhé svalové pásy: -dlouhý sval šíje a hlavy - sval spojující kyčelní kost a žebra - musculus splenius cervicis et capitis Svaly vykonávají pro páteř důležitou podpůrnou funkci a spoluodpovídají za její vzpřímenou polohu, mohou ale též zaklánět krční páteř dozadu. Při jednostranném stahu spolupůsobící svaly zvané musclus splenius cervicis et capitis při otáčení hlavy. Povrchová vrstva šíjového svalstva ovládá především horní končetiny. Odpovídá za pohyb paží a ramen, tvoří ji: -

Zdvihač lopatky, zčásti leží na svalu musculus splenius a z velké části ho pokrývá trapézový sval. Vychází z atlasu a jeho šlachovitá vlákna končí na horním svalu lopatky. Zdvihač lopatky podporuje trapézový sval. Je- li

15

krční páteř jinými svaly stabilizována, zvedá lopatku dopředu nahoru. Jeli oproti tomu fixována lopatka, napíná krční páteř a vytváří hypelordózu. -

Trapézový sval tvoří povrchovou vrstvu šíjových svalů . Částmi tohoto svalu je výrazně formována dolní postraní kontura krku. Tento sval spojuje týl s pletencem lopatkovým a lopatku. Je- li pletenec lopatkový pevný, táhne tento sval krční páteř a hlavu zpět a vytváří lordózu. Jsou- li současně napínány přední krční svaly, působí stejně jako zdvihač lopatky.

-

Obr. 6 Trapézový sval a zdvihač hlavy

Zdvihač hlavy patří k povrchovému svalstvu přední strany krku. Překrývá ho pouze krční sval kožní (aponeuroza).

Jeho funkce ho ale nutí

spolupracovat se šíjovým svalstvem. Šíjové svaly a oba zdvihače hlavy se starají o to, aby byla na páteři přesně vyvážena a byla držená v labilní rovnováze. Zdvihač hlavy spojuje lebku s přední částí pletence ramenního a hrudní kostí. Prochází napříč krční páteří, jednou svou částí je upnut k hrudní kosti., druhou ke klíční kosti a směřuje kolem krku šikmo nahoru, kde je uchycen na bradavkovém výběžku spánkové kosti. Při jednostranném stažení naklání zdvihač hlavy krční páteř na stranu nebo otáčí hlavu na opačnou stranu. Při

oboustranném stažení je hlava

nadzvednuta nebo zvrácená dozadu. Je- li krční lordóza vyrovnána, popř. jen omezena jinými svaly, mohou oba zdvihače hlavy způsobit ohnutí krční páteře. (Hoflerová, 2004) Různé svaly (trapézový sval, zdvihač lopatky), které probíhají od hlavy přes krční a hrudní páteř až k lopatce, zvedají ramenní pletenec, táhnou lopatky dovnitř a stabilizují krční páteř.Velký, mimořádně silný hrudní sval se táhne od přední strany trupu k paži. Hýbe paží dopředu (plavání, boxování), vede ji postranně (tenis, stolní tenis), otáčí jí dovnitř a stabilizuje ramenní kloub. Časté zkrácení hrudního svalu při současném oslabení zádových natahovačů v oblasti hrudní

16

páteře a fixátorů lopatek vede k typickému předkloněnému držení těla s rameny staženými dopředu (kulatá záda).

1.2.2. Svalstvo trupu

Břišní svalstvo se skládá z rovných a hlouběji umístěných šikmých, přímých a příčných břišních svalů. Ačkoli se břišní svaly neupínají přímo na páteři, nýbrž na hrudním koši a pánevním pletenci, přesto rozhodujícím způsobem ovlivňují pozici páteře. Břišní svaly, které mají tendenci k ochabování, jsou důležité nejen pro mnoho rutinních, každodenních pohybů trupu, nýbrž kromě toho podporují dýchání, starají se o vzpřímené držení těla, stabilizují horní část trupu, kterou otáčejí a provádějí úklon na bok. Dále chrání orgány břicha a takzvaným „břišním lisem“ odlehčují meziobratlovým ploténkám.

Obr. 7 Břišní svalstvo

Jako břišní lis se označuje mimovolná kontrakce všech břišních svalů, která při zavřené hlasové štěrbině zvyšuje vnitřní tlak břicha, a tím např. při zvedání těžkých břemen stabilizuje trup. Ve vztahu k zádovým natahovačům (bederní páteř) je břišní svalstvo většinou příliš slabé. Zajímavé je, že chronicky chybným držením těla může i přes oslabení dojít také k funkčně významnému zkrácení rovných břišních svalů. (Kempf, 1995)

Protikladem rovného břišního svalstva je hluboké zádové svalstvo jako řada krátkých, středně dlouhých a dlouhých svalů, které jsou umístěny po obou stranách podél páteře od pánve až po krk (M.erector spinae). Krátké svaly, které navzájem spojují sousední obratle, a středně dlouhé svaly, které se táhnou podél několika obratlů, slouží ke stabilizování, k natahování, k uklánění do stran a k otáčení, a tím ke kontrolovanému jemnému řízení jednotlivých úseků páteře.

17

Vnější trakt hlubokého zádového svalstva se skládá z delších svalů a jeho funkce nespočívá ani tak ve stabilizování, jako spíše v uvádění zad do pohybu jako je natahování, úklony do stran a otáčení. Díky své převažující funkci fixačního svalstva mají krátké zádové svaly často sklon ke zkracování. Zvlášť postižena je přitom krční a bederní páteř, přičemž zkrácení v oblasti bederní páteře přispívá k vytvoření nadměrné lordózy.

1.2.3. Svalstvo pletence pánevního a nohou

Sedací svaly (gluteální svalstvo) mají za úkol natahovat kyčle, napřimovat pánev (nachylovat ji dozadu), stabilizovat ji při chůzi, otáčet stehno směrem ven a roznožovat. Přes rozmanité úkoly jsou během dne málo namáhány a mají díky typologii svých vláken sklon spíše k oslabování. To podporuje staticky nevhodná nadměrná lordóza. Bedrokyčelní

sval

(M.

iliopsoas)

je

nejdůležitější ohybač v oblasti kyčlí. Vedle stabilizace bederní páteře se stará o napřimování horní části trupu z polohy na zádech a o ohýbání směrem dopředu vestoje. Při chůzi, běhu, stoupání po schodech atd. se bedrokyčelní sval aktivuje do té míry, že nemusí být zvlášť posilován. Obr. 8 M. iliopsoas

Má spíše sklon ke zkracování a spolu s příliš slabým břišním svalstvem podmiňuje nadměrnou lordózu, a tím nefyziologickou zátěž na meziobratlových ploténkách a obratlových kloubech. Problémy v oblasti třísel, jichž se tolik obávají fotbalisté, často souvisejí se zkrácením adduktorů stehen. Umožňují roznožení, při každém pohybu vpřed otáčejí nohu v poměru ke kyčli směrem ven a podporují od určitého úhlu (= 30 stupňů) i ohyb kyčlí.

18

Čtyřhlavý sval stehenní (M. quadriceps femoris) natahuje nohu v kolenním kloubu, podporuje ohyb kyčlí a je zodpovědný za správné řízení, příp. fixaci čéšky. Je ve hře vždy, když chodíme, běháme, skáčeme a jezdíme na kole. Rozdílná výkonnost jeho částí často způsobuje onemocnění chrupavky na zadní straně čéšky (Chrondropathia patellae). Z hlediska biomechaniky je nutno říct, že hluboké ohýbaní kolena (úhel mezi stehnem a bércem větší či rovný 90 %) představuje další zátěž pro kolenní kloub a chrupavčité struktury, a

proto

je

třeba

se

jej

vyvarovat. Obr. 9 M. quadriceps femoris

Dostatečně silné svalstvo nohou může při každodenních pohybech jako např. při správném zvedání podstatně odlehčit páteři. (Kempf, 1995)…

Na zadní straně stehna se nachází tzv. ischiocrurální svalstvo, které se vedle ohýbaní kolena a natahování kyčle stará o otáčení bérce při ohnutém koleni. Podobně jako rovná část čtyřhlavého svalu stehenního (M. biceps femoris) má i ischiocrurální svalstvo sklon ke zkracování, které pak zase může způsobit natržení svalů. Obr. 10 Ischiocruální svalstvo

Fyziologický poměr sil u svalstva ohýbajícího koleno k protikladnému svalstvu, které má za úkol natahovat, je asi 70:100, což pro vyváženou protahovací a posilovací gymnastiku znamená brát zřetel na obě skupiny svalů.

1.3. Řídící složka – nervstvo

Důležitým předpokladem držení těla je fungující neurofyziologická aktivita a přiměřený stav centrálně – nervových regulačních mechanismů, které

19

ovládají posturální funkci (antigravitační, stabilizační a balanční) a její koordinaci. (Kyralová a kol., 1993) Základem nervového řízení je oboustranný přenos informací mezi řídícím nervstvem a řízenými funkčními jednotkami, což umožňuje nejen vydávat z centra příkazy, ale pomocí zpětné vazby o činnosti těchto jednotek také neustále kontrolovat a v případě potřeby korigovat realizaci vydaných příkazů. Tuto funkci zajišťuje ústřední nervová soustava, mozek a mícha, které jsou s ostatními orgány těla spojeny prostřednictvím obvodových neboli periferních nervů. Mícha, jako přímé pokračování mozku, je umístněna uvnitř páteře. Od velkého otvoru v lebeční spodině, kde do mozku plynule přechází, sestupuje páteřním kanálem až do výše horních bederních obratlů. Mícha se podobá dlouhému provazci o síle poměrné tloušťce prstu. V páteřním kanálu je mícha volně zavěšena a proto se může poddávat pohybům páteře. Z páteřní míchy vystupuje 31 párů nervů, které vystupují meziobratlovými otvory a vytvářejí nervové pleteně, inervují svalstvo krku, trupu a končetin. Nervové kořeny hrudní netvoří pleteň, ale každý sám obstarává inervaci mezižeberního svalstva. Svalstvo je bohatě inervováno tělovými (somatickými) nervy.

a) hybnými (motorickými) b) citlivými (senzitivními)

Do nervových center mozku a míchy proudí zároveň nepřetržitý tok informací z čidel. Čidla, neboli receptory, jsou citlivá zařízení, která mají za úkol registrovat změny, které se odehrávají v okolním (exteroreceptory) prostředí nebo i v těle samém (interoreceptory). Tyto podměty přemění na nervové vzruchy a po dostředivých, senzitivních nervech vyšlou do ústředního nervstva. Čidla, která zaznamenávají polohy a pohyby různých částí těla a podílí se na posturální funkci se nazývají proprioreceptory. Proprioreceptory se nacházejí ve svalech, šlachách, kloubních pouzdrech, vazech a také jsou různě roztroušeny v podkoží (hlavně okolí kloubů a chodidel). Proprioreceptory reagují především na tlak, tah a změny napětí v tkáních. Na vnímání polohy těla se výrazně podílí zvláštní smyslový orgán – ústrojí rovnovážného, který je umístněn ve spánkové kosti.Vzruchy ze

20

všech těchto čidel, informují o aktuální biomechanické situaci těla a jsou zpracovány centrálním nervstvem. Zpráva z receptoru dojde po dostředivém nervu do nervového centra, tam je signál zpracován a dále je vyslán vzruch po odstředivém nervu do výkonného orgánu, který vykoná povel od centrálního nervového centra. Tento děj se jmenuje reflex. Reflex je základní funkční jednotka nervového systému. V centrální nervové soustavě existuje určitá hierarchie, kde je důsledně dodržována nadřízenost a podřízenost jednotlivých motorických oddílů. Nejnižší etáží reflexního řízení činnosti svalů je míšní motorický okruh.

Obr. 11 Řízení svalu na úrovni míchy

Základním úkolem jednoduchých reflexů je nastavovat a udržovat funkční délku svalu neboli v daném okamžiku právě potřebnou vzdálenost mezi oběma úpony. Děje se tak stálým upravováním svalového napětí. Regulátorem tohoto napětí nazýváme alfa – motoneuron, který je umístněn v předních rozích míšních. Aktuální délku napětí průběžně monitoruje svalové vřeténko. Míšní motorický okruh spadá do nejnižších etáží nervstva. Vlastní řízení činnosti

svalů, zejména jejich souhry, zajišťují nesčetné motorické okruhy

podkorového centra (obsažena v mohutných ložiscích šedé hmoty ve spodní části mozkových polokoulí, v mezimozku a jakož i různě roztroušena v mozkovém kmenu) a korového centra (obsaženo v kůře mozkové).

Kůra mozková (korové centrum) má za úkol pouze řízení volní motoriky, to znamená vůlí ovládané a vědomě uskutečňované pohyby. Tady se pouze omezuje

21

na koncepční řízení. Určí, jaký pohyb se má vykonat a cíl pohybu, zbytek úkolu přenechává podkorovým motorickým centrům. Podkorová centra mají za úkol obstarat řízení

mimovolní motoriky. To

obsahuje nejen automaticky, neuvědoměle prováděné pohyby a polohy, ale i realizační, podvědomou stránku volní motoriky. Zvláštní úlohu, pro řízení posturálních mechanismů má mozeček. Ten, za pomocí proprioreceptorů, které mu dodávají průběžné informace, navrhuje, jak distribuovat svalový tonus, doporučuje, které svaly, kdy a kde se mají zapojit, aby byla zajištěna dokonalá souhra a tím byla dosažena rovnováha těla v různých polohách i v pohybech. Mozeček také bývá označován jako „orgán pro rovnováhu těla a koordinaci pohybu“.

22

2. Posturální mechanismy:

Do posturálních neboli antigravitačních mechanismů jsou zapojeny všechny funkční součásti pohybového systému- složka podpůrná, výkonná a řídící - a jejich morfologický podklad tvoří jednotlivé orgány a struktury kosterní svalové a nervové. V podstatě lze říci, že v našem těle existují dva navzájem úzce propojené a vzájemně se jistící antigravitační systémy. - Pasivní, jehož základem je kostra: tvoří pevnou konstrukci těla, k níž se přímo či nepřímo připevňují všechny ostatní orgány, sama je však sestavena z více než dvou set navzájem často jen volně pospojovaných článků, jednotlivých kostí - Aktivní, který tvoří svalstvo řízené z centrálního nervstva (nervosvalový systém): jejich úkolem je v případě potřeby znehybnit slabá místa kostry, jednotlivé klouby, a tak vlastně kompenzovat nevýhody jejího rozčlánkování.

2.1. Posturální vady (vadné držení těla)

Vadné držení těla je v podstatě porucha posturální funkce, a plným právem se proto počítá k funkčním poruchám pohybového aparátu. Navenek se projevuje změnami ve tvaru těla, respektive jeho reliéfu, ale právě na nich se lze přesvědčit, že postižena je pouze funkce; dají se totiž od skutečných deformit aktivním volním úsilím vyrovnat. Mezi posturální vady řadíme: -

chabé držení těla

-

nedostatečné zakřivení zad

-

kyfotické držení

-

bederní hyperlordóza s nadměrným sklonem pánve

-

skoliotické držení

Chabé držení těla pozná se už na první pohled podle příliš uvolněného postoje dítěte v pohovu, kdy jsou i jednotlivá prohbí na páteři nadměrně nápadná. Pokud dítě postavíme do pozoru, je rozdíl ve výšce i konfiguraci těla nepřiměřeně veliký.

23

Vada se zvětšuje při větším statickém zatížení a vlivem únavy, typické je, jak špatně snáší postižený jedinec výdrž v aktivní poloze.

Nedostatečné zakřivení páteře je odchylka, kde abnormálně plochá páteř sice nepůsobí špatným estetickým dojmem, ve skutečnosti je však funkčně méně cenná; nepruží více se opotřebovává a chybí zde dostatečná pohyblivost. Jde o nedotažený vývoj, o deficit fyziologického zakřivení páteře, která tím pádem postrádá i mechanické vlastnosti tohoto zakřivení, obzvláště stability.

Kyfotické držení

neboli kulatá záda zahrnují naproti tomu veskrze získané

posturální vady. Setkáváme se s nimi hlavně u celkově chabých, astenických dětí, často s různými zdravotními problémy a také u výrostků kolem puberty, kde může být rozhodující příčinou právě urychlený růst. Společným jmenovatelem těchto vad je porucha statiky horní části trupu, jejich příčinou je schéma svalových dysbalancí

typické pro tuto oblast. K dalším typickým příznakům patří

charakteristické vysunutí hlavy i ramen a odstávající lopatky. Bederní hyperlordóza s nadměrným sklonem pánve je zapříčiněna zkrácením bederního vzpřimovače a ochablými břišními svaly a dochází k tomu, že bederní páteř se patřičně nerozvíjí. Skoliotické držení je vybočení páteře z normy, která z pohledu zezadu tvoří přímku. Každé vybočení (skolióza) ze směru je nefyziologické. Sám pojem „skolióza“ je ovšem široký pojem. Může se jednat o vychýlení z funkčního přetížení páteře, ale taky o deformity se strukturálními změnami na páteři. Pokud se jedná o odchylku čistě funkční povahy (bez RTG prokazatelných změn ve tvaru a postavení obratlů), dá se mluvit o skoliotickém držení. Nápadným příznakem je asymetrie postavy a vychýlení linie obratlových trnů do strany, které je někdy obloukovité ( tvar písmene „C“ ), jindy esovité (tvar písmene „S“ ).

24

2.2. Svalové dysbalance Za normálních poměrů je jak známo tonus svalů na protilehlých stranách kloubů, tzv. antagonistů, udržován na takové výši a v takovém vzájemném poměru, aby bylo zajištěno účelné, a tedy i správné držení příslušného segmentu těla. Pokud tomu tak opravdu je, hovoříme o svalové rovnováze, neboť tonus svalů okolo kloubu i jejich podíl na jeho zpevnění jsou vyvážené. Ovšem stává se, že mezi svaly nepanuje rovnovážný stav. Často objevujeme, že jeden z antagonistů nabude převahy nad druhým, svalová rovnováha se poruší a vznikne svalová dysbalance. Svalová dysbalance není z počátku vlastně nic jiného než porucha svalové souhry vyplývající ze špatné distribuce svalového tonusu a jako taková ovlivňuje především držení postiženého segmentu; je pochopitelně přetahován na stranu hypertonického svalu. Pokud se situace neupraví, odchylka i její příčiny přetrvávají, nepoměr mezi antagonisty narůstá. Vzniká tak bludný kruh, kdy hypertonické hyperaktivní svaly přebírají stále větší díl práce při zajišťování stability segmentu, takže jsou zatěžovány ještě víc a jejich hypertonus se stále stupňuje – někdy až v křečovité napětí, spasmus. Nakonec dochází ve svalu, které se nedokáže uvolnit, ke strukturální přestavbě: zkrátí se jeho vazivová složka. I ona má totiž schopnost reagovat na změněné poměry a její zkrácení znamená v tomto případě vlastně je vítanou úsporu svalové práce. Se svalovými dysbalancemi se běžně setkáváme v oblasti pánve a dolního části trupu, dále v oblasti horní části trupu, ramen a krku a podstatě i kolem nosných kloubů dolních končetin.

Svalová dysbalance v oblasti pánve a dolní části trupu (dolní zkřížený syndrom) Při dolním zkříženém syndromu zjišťujeme dysbalanci mezi těmito svalovými páry. Svaly s tendencí k oslabení: přímý břišní sval, velký hýžďový sval, střední a malý sval hýžďový.

25

Svaly s tendencí ke zkrácení: m. iliopsoas, přímý sval stehenní, bederní vzpřimovače trupu, čtyřhranný sval bederní a napínač stehenní povázky.

Obr. 12 Dolní zkřížený syndrom

Svalová dysbalance v oblasti hlavy, krku a horní části trupu (horní zkřížený syndrom) Při horním zkříženém syndromu zjišťujeme nerovnováhu mezi těmito svaly. S tendencí k oslabení: svaly rombické, vodorovná a spodní vlákna trapézového svalu, vodorovná vlákna širokého svalu zádového, přední sval pilovitý a hluboké flexory šíje. S tendencí ke zkrácení: horní vlákna trapézového svalu, zdvihač lopatky, spodní vlákna velkého prsního svalu a krční část vzpřimovačů trupu.

Obr.13 Horní zkřížený syndrom

26

Vrstvový svalový syndrom

U tohoto syndromu se střídají vrstvy hypertrofických i oslabených svalů. Při pohledu na lidské tělo z profilu odspodu na zadní část nejdříve pozorujeme hypertrofické ohybače kolen, ochablé hýžďové svaly, málo vyvinuté bederní vzpřimovače trupu, hypertrofické hrudní vzpřimovače, ochablé mezilopatkové svaly a hypertrofické tuhé horní fixátory ramenního pletence. Na přední ploše těla se nejvíce vyklenuje dolní část přímých břišních svalů. (Čermák a kol., 2005)

27

3. Prevence

Prevencí zcela obecně rozumíme předcházení nemoci. Rozlišujeme různé formy prevence, které se řídí podle zdravotního stavu, v jakém se nacházíme. Přechody jsou přitom plynulé.

Primární prevence

Tato první cesta k zabránění nemoci začíná vlastně u zdravého člověka, tedy dlouho před vznikem nemoci. Primárně preventivní opatření mají za cíl pomoci rozeznat a odstranit všechny chorobné vlivy okolí nebo vlivy podmíněné vlastním chybným chováním. V oblasti předcházení bolestem zad přitom máme na zřeteli celostní cestu, která usiluje o všeobecně zdraví způsob života a která člověka vede smysluplné hygieně páteře. Školky a základní školy zde dnes už představují první krok.

Sekundární prevence

Sekundární neboli druhotná prevence se zabývá včasným rozpoznáním nemoci, kdy jsou ještě dobré vyhlídky na léčbu nebo vyléčení. Toto se týká mimo jiné velkého počtu osob nebo pacientů s chronickými potížemi páteře, kteří se cílenými modifikacemi chování rovněž musí učit zacházet se svými zády ekonomicky a vědomě. Hranice mezi tím, kdo je vlastně „ nemocný“ , kdo by měl být v péči lékaře, je zde plynulá. Jsou-li nezbytná léčebná opatření, bude lékař nebo rehabilitační pracovník aktivní v terciální prevenci.

Terciální prevence

Úkolem terciální prevence je konečně zabránění pokračování nemoci. Ve smyslu preventivní metody neboli metody předcházení by i pro terciální prevenci přicházela v úvahu jen ta opatření, která usilují o takzvanou „výchovu nemocných nebo výchovu v nemoci“ cestou modifikaci chování. Do oblasti terciální prevence

28

se často

zařazuje i rehabilitace. V rehabilitaci jsou důležitá opatření lékaře,

rehabilitačního pracovníka atd., jež pacientovi umožňují opětovné zařazení do každodenního života, protože sám toho v důsledku své nemoci není schopen. (Kempf, 1995)

29

4. Komplexní hodnocení pohybového systému

Pro testování jsme vybrali jednoduché cviky, ale jejich vlastní provedení vyžaduje přesnost a dobrou spolupráci mezi testujícím a testovaným. Chybným provedením můžeme navodit aktivaci jiných svalových skupin a tím zásadně změnit účinek cviku. Výsledky testování nás informují o tělesných a funkčních nedostatcích jednotlivých cvičenců a současně jsou základem přesně cílených cviků, kterými lze účinně působit na odstranění zjištěných poruch, držení těla a hybných stereotypů. Při hodnocení pohybových činností se zaměříme na: 1. stav centrálně regulačních schopností, jejichž odrazem je stoj, chůze a další pohybové stereotypy 2. svalová rovnováha či nerovnováha svalů tonických a fázických (svalová dysbalance) 3. kloubní pohyblivost eventuálně její zvýšení (hypermobilitu) či snížení

4. 1. Hodnocení držení těla stoj

Podrobné sledování odchylek při stoji vyžaduje značnou zkušenost., teoretické znalosti i praxi. Zpočátku je vhodné si poznamenat všechny asymetrie při pohledu zepředu, z boku i zezadu, počínaje dolními končetinami přes pánev, horní polovinu trupu, včetně držení lopatek (někdy prominují), postavení ramen krku i hlavy. Při zkrácení některých svalů, především svalů s typickou posturální funkcí, bývá napětí těchto svalů zvýšené. Při jednostranném přetížení bývá postavení částí těla asymetrické, všímáme si však nejen asymetrie, ale i změn tělních obrysů. Správné držení těla můžeme stručně charakterizovat takto: hlava je vzpřímená, krk vytažen vzhůru, brada svírá úhel 90°. Hrudní kost směřuje vzhůru a vpřed, ramena jsou rozložena do šířky a spuštěna dolů, paže volně u těla a palce směřují vpřed, lopatky jsou stažené dozadu a dolů., pánev je podsazená, břišní svaly přiměřeně tonizované, hýžďové svaly též. Chodidla jsou rovnoběžná, prsty nohou rovnoměrně rozložené na podložce. Osa dolních končetin je rovná, kolena i kotníky se lehce dotýkají. Popsaný stoj při správném držení těla nevyžaduje

30

výraznější aktivitu. Držení ve stoji mimo výše uvedených neurofyziologických mechanismů ovlivní postavení pánve: v ní se většina odchylek odráží, a to jak z trupu, tak i z oblasti hlavy. Je-li postavení pánve správné, dá se předpokládat, že hybné stereotypy budou mít správnou funkci a i centrálně nervové mechanismy budou v pořádku. Nejčastěji pozorujeme v oblasti pánve hyperlordózu, která bývá výsledkem svalové dysbalance. Pánev může být posunuta jen k jedné straně, nebo zešikmená či rotovaná. Uplatnit se může i nestejná délka dolních končetin, jednostranné zkrácení posturálních svalů (časté při skoliózách), odchylky osy dolních končetin, kloubní blokády a posuny, provázené změnou pohyblivosti apod. Při pohledu zezadu si všímáme obrysu dolních končetin, mezera ve střední části stehen bývá při zkrácení dlouhých přitahovačů, zkrácení ohybačů kolen se projeví lehce flektovaným držením kolen ve stoj (zvýrazní se při předklonu). K obrazu o délce dolních končetin nám slouží i výška podkolení rýhy. Při asymetrii usuzujeme na zkrácení jedné dolní končetiny. Časté bývá i vybočení paty, zvláště při ploché noze. Důležité je i zjištění taile – nebo-li trojúhelník, který svírají boky s horními končetinami. Hlubší trojúhelník bývá v místech zkrácení čtyřhranného bederního svalu. Na zkrácení horní části trapézu pomýšlíme při tzv. gotických ramenech. Naopak tzv. knoflíková ramena bývají patrna při pohledu zpředu vlivem zkráceného prsního svalu. Zajímá nás i výška ramen. Asymetrie je častá u skolitických držení nebo skolióz. Při oboustraném zkrácení kývače bývá hlava vysunuta vpřed, při jednostranném dochází k úklonu hlavy. Po vyšetření stoje je vhodné vyšetřit stoj i se zavřenýma očima

(Rhombergův

test),

který

můžeme

předpažením po dobu 30 sekund.

ztížit Obr. 14 Taile

Zaznamenáme si odchylky v držení těla, nestabilní polohu prstů u nohou apod. Dále vyšetříme stoj na jedné dolní končetině (Trendelenburgův příznak).

31

Za pozitivní se považuje nenadzvednutí pánve nad pokrčenou dolní končetinou, a často i kompenzační úklon. Podmínkou je správný postup; ten spočívá v tom, že je třeba, aby se vyšetřovaný jedinec počátkem vyšetřování pořádně postavil a zapojil hýžďové svaly. Teprve pak jednu dolní končetinu necháme pokrčit do pravého úhlu v kyčli i v koleně; nemělo by dojít k úklonu a zdvižení ramen, ale měla by se lehce zvýšit pánev nad pokrčenou dolní končetinou. Test je v pořádku, udrží-li testovaný těžiště pouze svalovou aktivací po dobu 20 sekund.

Obr. 15 Trendelenburgův příznak

Maithiasův test je dalším jednoduchým testem pohybového systému. Provádíme ho ve stoje tak, že dáme testovanému pokyn k napřímení se současným předpažením. Pokud se tento stoj během 30 sekund podstatně nezmění, je držení těla dobré. Při posturálním oslabení dochází vlivem svalové únavy a přetížení vazů k různým změnám v postoji, např. poklesávání ramen, hlavy, horních končetin, prohýbání v bedrech i ochabování břišních svalů. Hovoříme pak o vadném držení těla; to může být tak výrazné, že testovaný není schopen zaujmout ani úvodní vzpřímený stoj. (Kyralova a kol. 1993)

Obr. 16 Maithiasův test

32

4. 2. Vyšetření chůze

Vyšetření a vyhodnocení chůze je náročné, a proto doporučujeme poznamenat si výraznější odchylky. Chůzi můžeme vyšetřovat v různých obměnách jako jsou; chůze se zavřenýma očima, se vzpaženými horními končetinami, nebo nesením vodorovné desky, např. tácku s vodou pouhým podepřením prsty zespodu. Posun pánve do stran vetší než 4 cm svědčí pro slabost přitahovačů kyčle. Zvýrazní-li se bederní lordóza při chůzi pozpátku, svědčí to pro oslabení hýžďových svalů; vázne-li při tom zanožení v kyčli, pak se dá předpokládat i zkrácení bedrokyčlostehenního svalu. Chůze se zavřenýma očima bývá porušena při řadě změn reflexního typu, včetně mozkových poruch regulace pohybu.

Vlastní vyšetření chůze

Testovaného necháme chodit navyklým způsobem, v běžné obuvi na cvičení, nebo naboso. Hodnotíme výše uvedené odchylky. Uvědomujeme si, že při nedostatečném zanožení v kyčli dochází při každém kroku k pohybu pánve se zvýrazněním bederní lordózy, a tím k přetížení páteře v přechodu na křížovou oblast. Otáčení se přenáší z kyčle na bederní páteř. Hovoříme o přetíženém kříži. Jsou-li slabé břišní svaly, bývá pohyb výraznější. Důležité jsou i souhyby horními končetinami, které by měly být symetrické a pohyb v ideálním případě vychází z ramen, nebo loktů. Při chybění souhybů dochází k přetěžování páteře v oblasti přechodu mezi hrudní a bederní páteří. (Kyralová a kol. 1993)

4. 3. Hodnocení jednoduchých pohybových stereotypů

Po vyšetření chůze přistoupíme k zhodnocení jednoduchých pohybových stereotypů. Ty mohou být porušeny i při svalové dysbalanci. Při vyšetření pohybových stereotypů nás zajímají zapojení a spolupráce všech svalů, zúčastněných na určitém pohybu, a to i v závislosti na čase - tedy, který sval se při pohybu zapojí. Je nezbytné dodržení některých zásad při tomto vyšetření. Pohyby

33

by měly být prováděny pomalu tak, aby testující stačil postřehnout odchylky v prováděném pohybu. Pohyb je potřeba provést bez instrukce, tak jak je testovaný zvyklý. Pouhý dotyk může zkreslit výsledky, proto se testovaného vůbec nedotýkáme, a to v průběhu provádění celého prvního testování, zaznamenáváme si odchylky a teprve potom testovaného instruujeme o správném provedení pohybu. Posléze můžeme pomoci i slovním pokynem. Snažíme se po dobu 20 sekund u testu 1-5 o udržení maximální polohy aktivním zapojením příslušných svalových skupin. Poté testovaný potřetí opakuje sám a pomalu plynule testovací cvik. Poznamenáme si provedení a eventuální změny.

Vyšetříme celkem šest základních pohybových stereotypů, které jsou

1. Vyšetření stereotypu flexe šíje (flexe šíje) 2. Vyšetření stereotypu flexe trupu (předklon trupu) 3. Vyšetření stereotypu abdukce v ramenním kloubu (upažení) 4. Vyšetření stereotypu abdukce v kyčelním kloubu (unožení) 5. Vyšetření stereotypu extenze v kyčelním kloubu (zanožení) 6. Cílené zkoušky na m. serratus ant. (zkouška kliku)

Vyšetření stereotypu flexe šíje

Zkouška je zvláště cenná u dětí. Vyšetřovaný leží na zádech, paže podle těla. Pomalu flektujeme hlavu obloukovým pohybem. Tento pohyb je zajišťován především hlubokými flexory – m.scaleni. Jestliže má testovaný snahu flektovat šíji předsunem, svědčí to pro převahu m. sternomastoideus, jestliže při tom ještě dochází k rotaci, je tato převaha jednostranná. Převahu sternomastoiedus nad hlubokými šíjovými flexory považujeme za nesprávnou, poněvadž tak je flexe hlavy provázena jednak přetížením thorakolumbálního přechodu (tato flexe pokračuje většinou až po segment Th4) a jednak je cervikokraniálního přechodu, jelikož předsun je provázen současně hyperextenzí na tomto přechodu. Zjemnění zkoušky přináší kladení odporu. Odpor klademe na čelo. V případě, že jsou hluboké šíjové svaly oslabeny, vyšetřovaný začne pohyb

34

předsunem, zřetelnou extenzí v cervikokraniálním přechodu a teprve v další fázi pokračuje obloukovitou flexí.

Obr. 17 Předklon šíje

Ještě jemnější zkouškou je zkouška výdrže. Vyšetřujeme ji u dětí. Na zádech ležící vyšetřovaný drží hlavu ve flexi. Dostatečně silné hluboké šíjové flexory jsou s to hlavu bez třesu nebo nejistoty udržet alespoň 20 vteřin. Je možné dát vyšetřovanému v této poloze hlasitě číst. V případě oslabení a nedostatečné výdrže pacient do 20ti sekund hlásí, že je mu čtení nepříjemné, poněvadž není schopen udržet hlavu v dostatečném klidu

Vyšetření stereotypu flexe trupu

Důležité je posoudit interakci mezi břišními svaly a flexory kyčelního kloubu, hlavně m. iliopsoas. Rovnováha mezi těmito dvěma svalovými skupinami je nesmírně důležitá a její narušení představuje výraznou poruchu statiky a kinetiky mezi páteří, pánví a kyčelními klouby. Pro vyšetření používáme posazování z polohy vleže na zádech. Břišní svaly zajišťují flexi jednotlivých segmentů páteře vůči sobě navzájem. Teprve složením těchto jednotlivých dílčích flexí vzniká kyfotizace páteře, která je tedy vlastní funkci břišních svalů. Břišní svaly nemohou mít přímý vliv na flexi v kyčelních kloubech, a proto výsledná kyfotizace (flexe trupu) má být prováděná bez spoluúčasti pohybu pánve. Překlápění pánve je zajištováno hlavně pomocí m. iliopsoas. U většiny posturálních poruch dochází k dysbalanci s tím, že m. iliopsoas se stává dominantním v celé řadě pohybů trupu, dojde k jeho zkrácení a tím k porušení statických poměrům v celém osovém systému. Důsledkem však

35

bude, že při cvičení, které má být zaměřeno na posilování břišního svalstva, je ve skutečnosti posilováním m. iliopsoas, čímž dochází jen k zdůraznění dysbalance mezi jmenovanými svalovými skupinami. Dalším problémem je nežádoucí a často paradoxní aktivace zádového svalstva, zvláště vzpřimovačů trupu v lumbosacrálních segmentech. Dochází k tomu pravidelně tehdy, když jsou dorzální svaly zkráceny. Rovněž v takových případech při cvičeních, jež mají posilovat břišní svaly, dochází paradoxně a nežádoucně k posilování naopak zádových svalů. Tím se opět zhoršuje nerovnováha mezi ventrálními a dorzálními svalovými skupinami s logickým výsledkem – zhoršení statiky, kinetiky a obtíží nemocného. Vyloučení nebo alespoň snížení aktivace m. iliopsoas, jsou-li při posazování dolní končetiny flektovány v kyčlích alespoň do 60°, je mylné! Je tomu přesně naopak. Rozhodující je způsob fixace dolních končetin. Vztahy jsou opět založeny zřejmě na reflexní bázi, totiž na mechanismus chůze. Technika fixace je většinou prováděna tak, že nohy jsou přidržovány z dorzální strany. Tak však dojde k aktivaci dorziflexorů, v prvé řadě m. tibialis ant. Jak známo, v mechanismu kroků je vypracována a fixována těsná synergistická vazba mezi flexory kyčelního kloubu a dorziflexory nohy, které se vzájemně reflexně ovlivňují. Proto každá aktivace dorziflexorů nohy musí zákonitě vést ke zvýšení aktivity m. iliopsoas. Aktivace antagonistického funkčního svalového řetězce působí na m. iliopsoas naopak inhibičně. Je proto třeba vyhledat takovou fixaci, při níž bude právě tato antagonistická skupina aktivována. Rozhodující pro vyloučení, resp. snížení aktivity m. iliopsoas během flexe trupu jsou tyto okolnosti: a) pohyb smí být prováděn pouze v páteři, tj. nesmí docházet k současné anteverzi pánve. Ukončujeme proto rozsah pohybu v okamžiku, kdy se pánev začne odlepovat od podložky. b) flexe v kyčelním kloubu podporuje aktivaci m. iliopsoas a proto při posazování musí být dolní končetiny v kyčelních kloubech v extenzi c) fixace, při níž jsou aktivovány dorziflexory nohy a případně m. quadriceps femoris působí facilitačně na m. iliopsoas a měla by být vyloučena.

36

Podporujeme naopak fixaci, při níž se aktivují plantární flexory nohy a flexory koleních kloubů.

Obr. 18 Flexe trupu

Vyšetření: Vyšetřovaný leží na zádech, dolní končetiny jsou v extenzi, provádí aktivně plantární flexi v hlezenních kloubech proti odporu, který klademe proti plantám. Pomalu se posazujeme postupnou kyfotizací nejprve krční, dále hrudní a nakonec lumbosacrální páteří. Pro stupeň 3 a 4 má horní končetiny předpaženy, pro stupeň 5 v zátylí. Pohyb končíme v okamžiku, kdy se začne současně sklápět pánev. Během pohybu určujeme pohledem nebo palpací okamžik, kdy se začne kontrahovat m. iliopsoas. Rovněž tak sledujeme rozvíjení lumbálních segmentů páteře. Jestliže lumbální segmenty zůstávají tuhé, je to téměř jistou známkou toho, že jsou paravertebrální zádové svaly zkrácené a že se během posazování eventuelně paradoxně aktivují. Za ideální stereotyp a dokonale aktivní břišní svaly považujeme stav, když je vyšetřovaná osoba schopná se posadit s oblým předklonem s extendovanými dolními končetinami a současnou aktivní plantární flexí v hlezeních kloubech bez elevace dolních končetin. Tento test však skutečně zvládnou jedinci dobře trénovaní a s dokonalými motorickými stereotypy.

Vyšetření stereotypu abdukce v ramenním kloubu (upažení)

Abdukci v ramenním kloubu vyšetřujeme vsedě. Sledujeme hlavně souhru mezi následujícími svalovými skupinami:

37

m. deltoideus, horní vlákna m. trapezius, dolní fixátory lopatky (rhomboidei, střední a dolní část m. trapezius, m. serratus ant.) a stabilizační svaly trupu, hlavně m. quadratus lum. Za dobrý stereotyp se považuje ten, při němž pohyb začíná skutečně v tzv. malém ramenním kloubu aktivitou abduktorových svalových skupin, kdežto aktivace horních vláken m. trapezius působí pouze stabilizačně.

Obr. 19 Upažení

Varianty: a) Jedinec začíná pohyb nejprve elevací celého pletence ramenního, aktivací horních vláken m. trapezius, m. levator scapulae a dalších. Dochází k nedostatečné stabilizaci lopatky, která rotuje více než odpovídá normě, není dostatečně přitištěna k hrudníku – scapula alata. Podle stupně insuficience středních stabilizačních vláken dochází ještě k abdukci lopatky a sunutí ramen vpřed. b) Pohyb začíná úklonem trupu, aktivací m. quadratus lumb. Stoupají nároky na stabilizační funkci páteře a dá se předpokládat její přetížení. V dalším pokračování pohybu většinou vyšetřovaná osoba používá výše uvedený první nesprávný stereotyp. Při pohybech v ramenním kloubu, tedy také při stereotypu abdukce, je bezpodmínečně nutná dobrá aktivní stabilizace lopatky. Abychom se dále přesvědčili o kvalitě stereotypu, můžeme klást odpor na dolní třetinu humeru a sledovat opět zvláště vztah mezi horními vlákny m. trapezius a dolními fixátory lopatky. Zjištění kvality dolních fixátorů lopatky je nesmírně důležité při řadě syndromů v oblasti ramenního pletence.

38

Vyšetření stereotypu abdukce v kyčelním kloubu (unožení)

Vyšetřujeme v poloze vleže na boku. Sledujeme hlavně vztahy mezi vlastními abduktory tj. m. gluteus medius a m. tensor faciae latae (napínač povázky stehenní), dále aktivaci m. iliopsoas a m. quadriceps, resp. m. rectus femoris, m. quadratus lumb., zádových a břišních svalů.

Obr.20 Unožení

Vyšetřovaný leží na boku nebo lépe je poněkud pootočen na břicho (abychom nepodporovali sklon do flexe v kyčli během pohybu). Za správný stereotyp považujeme ten, je-li poměr mezi stupněm aktivace m. gluteus medius a m. tensor zhruba 1:1, nebo je dokonce v m. gluteus medius aktivita vyšší. a) Při útlumu m. gluteus medius dochází k převaze m. tensor faciae latae (jde o kombinaci abdukce, zevní rotace a flexe v kyčelním kloubu). Hlavními svaly se stávají vedle m. tensor faciae latae m. iliopsoas a m. rectus femoris. b) Při převaze m. quadratus lumborum a s ním pravděpodobně i dalších dorzálních svalů, pohyb začíná elevací pánve, skutečnosti současně s lehkou abdukcí! V kyčelním kloubu, která vede k protažení a tedy facilitaci gluteální skupiny. Teprve potom začne vlastní abdukce v kyčelním kloubu. M. gluteus medius a minimus jsou v útlumu a abdukce pokračuje většinou tensorovým mechanismem. Při tensorové abdukci je také m. gluteus maximus pravidelně v útlumu nebo oslabení.

39

Vyšetření stereotypu extenze v kyčelním kloubu (zanožení)

Na vzorci extenze v kyčelním kloubu se podílejí následující hlavní skupiny: -

m. gluteus maximus

-

ischiokrurální svaly

-

paravertebrální zádové svaly

Podle anatomických a vžitých představ je hlavním extenzorem kyčelního kloubu m. gluteus maximus max. v praxi se to však často neshoduje, poněvadž nezřídka se aktivují nejdříve svaly ischiokrarální.

Obr. 21 Zanožení

Vyšetření: a) Vyšetřovaná osoba leží na břiše (nejlépe na vyšetřovacím stole) a pomalu elevuje dolní končetinu. Koleno je při tom v extenzi. Předpokládáme, že ideální časová posloupnost je tato: nejprve se aktivuje m. gluteus maximus, dále ischiokrurální svaly, kontralaterální svaly, paravertebrální v lumbosacrálních segmentech, homolaterální, a postupně se aktivační vlna šíří do segmentů thorakálních. Možné přestavby hybného stereotypu: M. gluteus maximus je aktivován pozdě nebo vůbec ne. Během elevace končetiny nevidíme žádnou kontrakci a sval zůstává hypotonický. Většinou se v této situaci nejprve aktivují ischiokrurální svaly poté vertebrální. V situaci, kdy předpokládáme nedostatečnou stabilizaci křížové oblasti, se v nejméně závažném případě aktivují nejdříve homolaterální vzpřimovače trupu a nikoli kontralaterální. Při výraznější inkoordinaci začíná aktivační vlna v oblasti thorakolumbálního přechodu a šíří se kaudálním směrem do lumbálních segmentů. V tomto případě vidíme pravidelnou hypertrofii

40

svalových vláken v thorakolumbálnch segmentech. Současně se během pohybu výrazněji prohlubuje bederní lordósa ve smyslu stabilního kříže. Čím větší je insuficience m. gluteus maximus, tím větší má vyšetřovaný tendenci současně s elevací končetiny provádět abdukci či zevní rotaci nebo obojí. Během pohybu předpokládáme, že svaly pletence ramenního zůstávají inaktivní. Jsou-li fixovány patologické stereotypy v oblasti horní poloviny těla, dochází tak pravidelně k hyperaktivitě některého ze svalů ramenního pletence, zvláště horní části m. trapezius. b) Vyšetřovaná osoba provádí pohyb s flektovaným kolenem. Hypoaktivace m. gluteus maximus se ještě ozřejmí. Při jeho oslabení je typická zvláště tendence k abdukci. c) Vyšetřovaná osoba leží horní polovinou těla na stole, obě dolní končetiny stojí na zemi a jsou v takové abdukci, aby se právě nedotýkaly. Vyšetřovaný ulevuje jednu končetinu nad horizontálu. V případě oslabení nebo inhibice m. gluteus maximus dochází během elevace, a zvláště v její konečné fázi, k abdukci, zevní rotaci a případně ještě rotaci pánve se zvyšováním bederní lordózy . Přesná analýza extenze v kyčelním kloubu je velmi důležitá, poněvadž představuje podstatnou část krokového mechanismu a informuje nás o dynamických a statických poměrech při chůzi.

Cílené zkoušky na m. serratus ant. (zkouška kliku)

Je to zkouška kliku, a to hlavně jeho zpětná fáze. Vyšetřovaný leží na břiše a pomalu provádí klik, nejlépe při extendovaných dolních končetinách. Je třeba dbát na to, aby páteř byla dokonale stabilizovaná a nesmí proto dovolit lordotizace lumbálních segmentů, ani kyfotizace hrudních segmentů. Nedostatečně svalově vyvinutí jedinci, zvláště ženy a děti, mohou provádět klik vkleče na kolenou. Po dosažení nejvyššího vrcholu kliku se vyšetřovaný vrací opět do polohy na břiše. Tato zpětná fáze je výrazně citlivější. Pozorujeme především držení celého

41

pletence ramenního a především fixaci lopatky. V případě insuficience dolních fixátorů dojde v některé fázi k „odlepení“ lopatky od hrudníku ve smyslu scapula alata. Vyšetření těchto základních pohybů nám dá poměrně detailní představu o kvalitě regulace motoriky daného jedince.

Obr. 22 Klik

4.4. Svalová dysbalance a její hodnocení

Vzhledem k tomu, že svalové dysbalance jsou nejčastější, je vhodné, abychom dokázali jednoduchými cviky zjistit základní funkční odchylky a cílenými, dobře prováděnými cviky účinně pomáhat svalovou dysbalanci odstraňovat. Při zjištění svalové dysbalance je nezbytné nejprve zkrácené svaly protáhnout a poté oslabené posilovat. Opačný postup by nadále napomáhal k nežádoucímu zkrácení posturálních svalů. K nejčastěji zkráceným svalům patří triceps (trojhlavý sval lýtkový), ohybače kolena, přitahovače stehen, natahovač povázky stehenní, přímá hlava čtyřhlavého stehenního svalu, m. iliopsoas, čtyřhranný bederní, trapéz, velký i malý prsní sval, zdvihač a kývač hlavy. Nejčastěji k oslabeným svalům patří břišní svaly, hýžďové, mezilopatkové a hluboké ohybače hlavy. K jejich vyšetření lze používat již dříve uvedené cviky na vyšetření pohybových stereotypů (předklon trupu, zanožení, unožení, kliky a flexe šíje). Při porušeném stereotypu pak oslabeným svalům věnujeme více pozornosti. Při posilování dbáme správného provedení. Zpočátku zvolíme co nejjednodušší cviky.

42

Trojhlavý sval lýtkový (triceps)

Pomalý dřep na plných chodidlech, ruce v bok, chodidla rovnoběžná, mírný předklon trupu. V případě zkráceného svalu je možné provést dřep pouze na špičkách, paty zůstávají nad podložkou. Je doprovázen velkým předklonem a při dosednutí na paty má cvičenec tendenci pádu vzad.

Ohybače kolenního kloubu

Zkrácené svaly na zadní straně stehen zjistíme těmito cviky. 1. stoj, paže volně podél těla. Dlaně položíme na přední stranu stehen, pomalu se předkláníme, ruce suneme po nohách směrem k podlaze, můžeme i mírně tlačit do kolen. Jsou-li svaly zkrácené, při dotyku země prsty dochází jen při pokrčení kolen. 2. leh na zádech, přednožení testované nohy kolmo k podložce. Při zkrácení dochází k pokrčení testované končetiny v koleni při flexi kyčle menší než 80°.

Přitahovače kyčelního kloubu

Sed zkřižný skrčmo (turecký sed), paty přitáhneme co nejvíc k hýždím, ruce dáme na kolena, zvolna tlačíme na kolena od sebe. Cvik můžeme zintenzivnit předchozí izometrickou kontrakcí adduktorů. Pokud jsou kolena blízko od sebe, nebo je bolestivost testovaných svalů, potom usuzujeme na jejich zkrácení.

Ohybače kyčle

Orientační testování provádíme za pomocí švédské bedny. a) Stoj zánožný pravou dolní končetinou, levá dolní končetina je pokrčena, celým chodidlem na švédské bedně. Pánev protlačuje vpřed, podsazenou, stažené břišní i hýžďové svaly, trup je rovný. Skrčujeme pravou nohu,

43

chodidlo levé dolní končetin směřuje vpřed, pata se stále dotýká země. Stejným způsobem otestujeme i druhou stranu. b) Přesnější testování lze provést také za pomocí švédské bedny. Testovaný zaujme polohu vleže na zádech, dolní část pánve (kostrč) na hraně bedny. Netestovaná končetina je ve skrčení přednožmo, přitažena vlastníma rukama k hrudníku. Stehno druhé testované končetiny by mělo být ve vodorovné poloze, bérec by měl směřovat kolmo k zemi. Při zkrácení m. iliopsoas stehno testované končetiny je nad horizontálou. Při zkrácení přímé hlavy čtyřhlavého stehenního svalu, bérec směřuje šikmo vpřed. Jeli zkrácen natahovač povázky, směřuje stehno do zevní strany.

Obr. 23 Zkrácení bedrokyčlostehenního svalu

Čtyřhranný sval bederní

Testování je relativně jednoduché. Testovaný pomalu provádí čistý úklon vpravo a vlevo s dosahem prstů co nejníže. Dbáme na to, aby současně nedocházelo k předklonu nebo záklonu. Při zkrácení se rameno, které je výše, dostává mimo svislou osu středu těla. Při kolektivním provedení je lépe, spojí-li se ruce vzadu za zády. Udržování čistého úklonu je pak snadnější. Dbáme na to, aby se při úklonu chodidla neodlepovala od podložky.

Vzpřimovače páteře v oblasti beder

Tyto vzpřimovače testuje předklonem z polohy v sedě, ruce v bok. Sedíme na židli, kolena svírají 90°, ruce v bok. Provádíme předklon, čelem se snažíme

44

dotknout kolen. Dbáme na to, aby se nepředkláněla pánev. Při zkrácení měříme vzdálenost čela od kolen.

Velký a malý prsní sval

Zkrácení u této svalové skupiny bývá velmi časté. Takzvaná knoflíková ramena bývají viditelná na první pohled (ramena posunuta dopředu). Orientační vyšetření můžeme provést na stole nebo na švédské bedně. Vleže na zádech u hrany stolu vzpažíme testovanou paži zevnitř (dlaní vzhůru). Paže má lehce poklesnout pod úroveň stolu. Přitom si uvědomuje tvar velkého prsního svalu (podobá se vějíři s úponem na horní část paže). Zkrácení pouhé části svalu nám ve stejné pozici udává výška vzpažené paže. Je-li zkrácena dolní část svalu, musí být paže výše (blíže hlavy), abychom toto zkrácení prokázali a naopak.

Obr. 24 Zkrácení velkého i malého prsního svalu

Trapéz a zdvihač lopatky

Zkrácení těchto svalů bývá spojeno se zkrácením svalů prsních. Typická jsou ramena zdvižená nahoru tzv. „gotická ramena“. Orientační testování trapézu, části trapézu a části zdvihače lopatky se provádí pouhým čistým úklonem. Nejlépe vleže na zádech. Při zkrácení bývá pohyb bolestivý, záhy dochází k souhybu ramene. Hluboké flexory šíje- viz pohybový stereotyp flexe šíje. (Kyralová, 1993)

45

Obr. 25 Zkrácení trapézu

4.5. Kloubní pohyblivost a její vyšetření

Vyšetření kloubní pohyblivosti je běžnou součástí funkčního vyšetření. Jde při něm o zjištění max. rozsahu pasivních pohybů v kloubech, tedy s dopomocí testujícího, nebo s využitím gravitace. Při měření pohyblivosti vycházíme z takzvaného nulového postavení v kloubech (ve stoji spojném, oči hledí vpřed, hrudník ve středním postavení a horní končetiny připaženy, palce vpředu). Pohyblivost páteře zjišťujeme nepřímo, podle rozsahu pohybů trupu. Nejčastěji hodnotíme hloubku předklonu a rozsah úklonů. Předklon trupu – Thomayerova vzdálenost – měříme tak, že se testovaný postaví na okraj vyvýšené lavičky, a předklání se. Zapisujeme hodnotu prostřednictvím prstů v cm, o které nedosahujeme, nebo přesahujeme podložku. Správné provedení je dosah k podložce. Přesah označuje hypermobilitu, nedosáhne-li testovaný k podložce, jde o sníženou pohyblivost. Úklony trupu měříme též v cm. Označíme si výšku prostředníku na stěně ve stoji a po správném úklonu (bez oddálení paty od podložky).

4.6. Vyšetření hypermobility

Hypermobilita je zvýšená kloubní pohyblivost, je velmi častá. Jednou z možností jejího vzniku je skutečnost, že osifikace probíhá postupně (na páteři až do věku 20let). Chrupavčitá tkáň je méně pevná, meziobratlové ploténky jsou vyšší a vazivo kolem nich není v dětském věku příliš pevné. Podobně je tomu i u

46

jiných kloubů. To má za následek větší pohyblivost na jedné straně, na druhé straně však větší nepevnost. To znamená, že vazivová tkáň dovolí větší rozsah v pohybu v kloubech. Proto děti často provádějí pohyby přes kapacitu jejich kloubů bez jejího viditelného postižení. Při těchto extremních pohybech často dochází k poškození chrupavek s možností jejich dalších degenerativních změn. Je třeba znát problematiku hypermobility, umět ji alespoň orientačně vyšetřit a nepodrobovat ji cvičením. Další příčiny vzniku kloubní hypermobility bývají poúrazové stavy, kdy dochází k poranění kloubních vazů, nebo může vzniknout v souvislosti s kloubní blokádou, zejména v oblasti páteře. Dochází k tomu při nevhodném cvičebním postupu, kdy se násilím (švihem) snažíme uvolnit zablokovaný úsek kloubu. Stává se, že neuvolníme blokádu, ale vedlejší úsek, kde dochází k hypermobilitě. Proto při zvyšování kloubní pohyblivosti volíme cvičení pomalá, cílená, s pohyby řízenými (omezujeme prudké švihové cviky). 1. Zkouška šály (test pohyblivosti ramenního kloubu), skrčit pravou předpažmo dovnitř, snažit se touto rukou dosáhnout co nejdále na šíji. Při správné pohyblivosti v ramenním kloubu se loket dostává před hrudní kost, prsty ruky dosahují na krční páteř. Jestliže to cvičenec nedokáže má sníženou kloubní pohyblivost v ramenním kloubu. Při hypermobilitě naopak dosahuje prsty až za krční páteř. Stejně hodnotíme i levou paži. 2. Zkouška zapažených paží, skrčit pravou vzpažmo, předloktí směřuje za hlavu, skrčit levou zapažmo, předloktí směřuje vzhůru. Při normální pohyblivosti se prsty dotknou. Při zvýšené pohyblivosti se spojí i ruce, popřípadě prsty sahají až k zápěstí. Tentýž test je třeba provést i při výměně paží. 3. Zkouška sedu mezi paty, klek roznožný - zvolna sed mezi paty. Správné je, aby se hýždě dostaly na úroveň myšlené spojnice pat. Hlubší sed již znamená zvýšenou pohyblivost v kyčelního nebo kolenního kloubu. 4. Zkouška hlubokého předklonu, je všeobecně známá jako kontrola svalů bederní páteře. V našem případě nám jde o pohyblivost páteře hrudní a bederní. Dosah prsty nad zem v 10 cm se již hodnotí za normální stav. Dosah dlaní na zem a nebo ještě hlubší se již hodnotí jako stav hypermobility především v oblasti bederní páteře.

47

5. Zhodnocení pohyblivosti krční páteře, při úklonu páteře by měla vzdálenost mezi uchem a ramenem odpovídat čtyř prstům. Při dostatečném předklonu hlavy by se měla brada dotýkat jamky na hrudní kosti. Při otáčení hlavy by se měla brada dostat na úroveň skloubení klíční kosti s ramenem, ale ramenní klouby se nesmí při této zkoušce zvedat, nýbrž musí být v základní poloze. (Kyralová, 1993)

Po provedení všech těchto vyšetření bychom měli být schopni sestavit cvičební program pro konkrétního jedince. Příklady cvičebních programů uvádíme v příloze.

48

5. Vyrovnávací cvičení

Kompenzačními cvičení označujeme ta tělesná cvičení, jimiž lze cíleně působit na jednotlivé složky pohybového systému, zlepšit její funkční parametry kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů, a vyrovnat tak nepříznivý poměr mezi funkční zdatností pohybového systému, jeho odolností vůči zatížení na straně jedné a funkčními nároky na straně druhé. Vyrovnávací cvičení to není

uzavřený, obsahově striktně vymezený

soubor, či dokonce systém cvičení, ale spíše nabídkový katalog, z něhož lze podle výběru individuální potřeby nejen vybírat jednotlivé vzorky, ale i účelně je modifikovat. Předpokládá se ovšem, že budou splněny podmínky pro uplatnění jejich specifického fyziologického účinku, mimo jiné i správná posloupnost a v praxi ověřené zásady vlastního provádění. V podstatě jde o jednoduché cvičební tvary, přirozené pohyby či polohy zaměřené na určité dílčí úseky pohybového aparátu, jejichž působení se však neomezuje na periferní orgány jeho výkonné a podpůrné složky. Záměrně využívají známých mechanismů nervosvalové regulace k vytvoření a upevnění žádoucích reflexních vazeb na různých úrovních řízení hybnosti. Snažíme se jim odstranit nejen zkrácení a oslabení, blokádu či zatuhnutí kloubu, ale i zafixovaný návyk špatného držení těla a nesprávné prováděných pohybu v určitých částech těla. Vyrovnávací cvičení jsou také možnosti, jak se zbavit funkčních poruch pohybového systému. Jsou nejspolehlivějším prostředkem jak se zbavit svalových dysbalancí a posturálních vad. Dá se říci, že je to taky jediná a účinná metoda, jak se zbavit vertebrogenních potíží a problémů s nimi souvisejícími (bolesti hlavy, zad, apod).

5.1. Uvolňovací cvičení:

Mají za úkol uvolnit ztuhlé a málo pohyblivé klouby a svaly. Přitom uvést svaly s tendencí ke zkrácení do mírného protažení. Pohyby provádíme s mírným úsilím všemi směry (kolem všech pohybových os) až do krajních poloh, kde

49

začínáme pociťovat bolest. Jedná se o pohyb spíše pasivní, než pohyb aktivní. Při pohybech různými směry dochází k šíření vzruchu ze svalů a šlach do nervových center a ty aktivují příslušné reflexní okruhy. Nepřímo působí na tonus svalů v okolí kloubů a tím uvede svaly s tendencí ke zkracování do mírného protažení. Klouby uvolňujeme kroužením a kmitáním, kdy využíváme setrvačnosti a gravitačního působení. Ve směru gravitace pohyb mírně brzdíme aby nedošlo k prudkému nárazu na okraje kloubu při dosažení krajní polohy. Jakmile dosáhneme krajní polohy, uvolníme všechny okolní svaly, poté plynule přejdeme do opačné pozice. Pohyby v kloubech vždy provádíme pomalu, snažíme se vyvarovat švihovým cvikům.

5.2. Protahovací cvičení:

Mají za úkol obnovit fyziologickou délku svalů. Zkrácení se především projevuje ve vazivové složce svalů, ve svalovém skeletu i šlachách. Sval je možno protáhnout až na 1,8 násobek jeho základní klidové délky bez známek poškození. Důležité přitom je, že po cvičení zůstává jeho délka cca 5 % delší než před protažením. Zásadou pro zachování protaženého svalu je cvičení opakovat nejdéle v odstupu 48 hodin. Potom se sval stahuje do počátečního stavu. Je důležité vědět, že zkrácený i částečně zkrácený sval protahovat musíme, avšak protáhlý sval protahovat nesmíme. Mohlo by dojít ke stavu hypermobility, kdy může docházet ke zdravotním problémům kloubů. Protahovací cvičení provádíme řízeným, uvědomělým a plně kontrolovatelným pohybem

svalů, které mají

tendenci ke zkracování, nebo jsou již zkráceny v důsledku nějakého svalového oslabení. Při protahování není účelné násilně zvětšovat rozsah pohybů, neboť dochází k obranné reakci (napínací reflex). Je nutno tlumit a oddálit reflexy, které vyvolávají tuto obrannou kontrakci protahovaného svalu. Lze toho dosáhnout volní relaxací svalů a tím, že cvičíme pomalým řízeným pohybem ve staticky nenáročných polohách. Je vhodné k tomu používat

metody statického

protahování. Zaujmeme protahovací polohu, ve které zvolna dýcháme. V protahovací poloze vydržíme několik sekund až minut. Potom pozvolna přejdeme do výchozí pozice a uvolníme protahované partie. Při protahování

50

zkrácených svalu je vhodné použít metody “postizometrické relaxace – neboli propriorecepční útlum antagonistů“. Jedná se o metodu, kdy nejprve za nádechu uvedeme zkrácený sval do kontrakce na dobu 3-7 sekund, poté sval uvolníme na cca 3 sekundy a nakonec provedeme protažení a za vydatného výdechu. V této poloze volně dýcháme a vydržíme v ní po dobu 10-15 sekund. Tato metoda není vhodná pro děti předškolního a mladšího školního věku. Při provádění protahovacího cvičení je nutno dodržovat tyto zásady: -

Protahujeme pouze svaly, které jsou již zkráceny, nebo mají tendenci ke zkracování

-

Protahujeme svaly dostatečně prohřáté a uvolněné

-

Před protahovacím cvičením zařazujeme cvičení uvolňovací

-

Při protahování svalů zaujímáme co nejstabilnější polohy, které respektují anatomické a fyziologické zákonitosti – odlehčení svalových úponů a protažení ve směru svalových vláken

-

Cviky provádíme pomalu, plynule v koordinaci s dechem

-

Při protahování necítíme bolest, jen pocit tepla, uvolnění a protažení svalu

-

Při samotném cvičení pravidelně dýcháme. Zajistíme tím dostatečné prokrvení svalu, pocitu tepla a uvolnění, především při výdechu

-

Protahovací cvičení zkrácených svalů je nutno opakovat v rozmezí maximálně 48 hodin, nejlépe však po 24 hodinách

5.3. Posilovací cvičení:

Má za úkol zvýšit funkční zdatnost oslabených či k oslabení náchylných svalů. Toho lze dosáhnout jen aktivní činností- opakovanými vydatnými kontrakcemi svalu, kdy sval musí vlastní silou překonávat vnější odpor. Posilováním dochází k adaptaci svalové tkáně na zvýšené funkční zatížení. Zároveň dochází ke zbytnění svalové tkáně a jeho fyziologického průřezu. Pozitivní účinek posilovacích cvičení kromě toho, že dojde k zesílení a zbytnění oslabeného svalu je i v tom, že se zvýší jeho klidový (základní) tonus, jehož hodnota je vždy úměrná stupni vývoje svalstva. Upraví se tonická nerovnováha v příslušném pohybovém segmentu, jejíž spolupříčinou je právě uvolnění a

51

příslušné vytažení oslabeného svalu, čili jeho nadměrná základní délka. Pravidelným cvičením se zvýší ekonomická práce svalu, to je možnost déle pracovat bez příznaku únavy (vytrvalost). Odstraní se funkční útlum oslabeného svalu a zlepší se tak nitrosvalová koordinace, ale i spolupráce tohoto svalu s ostatními svaly. Proto aby byl účinek posilování dostatečný musíme dodržovat určité zásady: -

Nejprve musíme odstranit negativní účinek antagonistů tím, že tyto svaly protáhneme (např. před posilováním mezi lopatkových svalů musíme protáhnout prsní svaly).

-

Zaujmeme vždy výhodnou výchozí polohu tak, při které zamezíme přednostnímu zapojení svalů antagonistických a synergistických, které by mohly převzít funkci posilovaných svalů a přispět tím záměrně k vytváření chybných pohybových návyků.

-

Jedná-li se o oslabené svaly, je vhodné ještě před cvičením naučit cvičence svaly aktivovat v koordinaci s dechem.

-

Posilovací cvičení provádíme pomalu a plynule v koordinaci s dechem, později můžeme cviky provádět v rychlejším tempu avšak nikoliv švihově.

-

Počet opakování volíme individuálních zvláštností. Nejprve provádíme menší počet opakování, které postupně zvyšujeme.

-

Nejprve posilujeme jen s vlastní vahou, abychom dosáhly správných návykových stereotypů, později používáme vhodné pomůcky a přístroje.

5.4. Dechová cvičení:

Dýchání je jednou z nejdůležitějších funkcí života, probíhá nejen samovolně jako vegetativní proces s dechovým centrem v mozku, ale i pod vlivem naší vůle, tedy vědomě. Dech je nejen spojen s fyziologickými funkcemi, ale i psychickými. Dech je ovlivňován a ovlivňuje citové napětí. Při cvičení musíme dávat pozornost i dechovým cvičením, která ovlivňují ekonomiku dýchání a jsou součástí vyrovnávacích cvičení. Slouží k nácviku správného dýchacího stereotypu a taky pomáhá k předcházení vzniku hrudních deformit,

52

popřípadě i jejich korekci, k výchově správného držení těla, k uvolnění psychického a svalového napětí. Dech má být pomalý, hluboký, rytmický, má plynout nosem a má být spouštěn uvolněnou bránicí. Dechová cvičení dělíme na: 1. Dechová cvičení bez doprovodných pohybů částí těla 2. Dechová cvičení s doprovodnými pohyby částí těla 3. Dechová cvičení při periodických pohybech

5.5. Rovnovážná cvičení:

Jedná se o cvičení, která slouží k rozvoji rovnováhy, tedy schopnosti udržet tělo nebo jejich části v během tělesného cvičení v relativně labilní poloze. Schopnost rovnováhy je především závislá na mechanismech vestibulárního ústrojí. Úroveň rovnováhy může být ovlivněna také kontrolou zrakem, psychickým stavem jedince, úrovní nervosvalové koordinace a podmínkami, za nichž se rovnovážná cvičení provádějí. Pomocí rovnovážných cvičení ovlivňujeme: -

rovnováhu statickou, což je schopnost udržet tělo ve vratké poloze bez lokomoce

-

rovnováhu dynamickou, což je schopnost pohybu ve vratké poloze

-

balancování a vyvažování předmětu, což je schopnost udržovat předmět ve vratké poloze

Cvičení pro rozvoj rovnováhy zahrnují rovnovážné polohy ve stoji, vsedě, vleže i v pohybu, nácvik pevného stoje na jedné noze, skákání, různé druhy přemisťování, zvedání, nošení předmětů, manipulace s předměty. Cvičení mají pozitivní vliv na zvýšení úrovně koncentrace pozornosti. (Hálková a kol. 2005)

53

Závěr Cílem této práce bylo popsat problematiku funkčních poruch bolesti zad a sestavit cvičební program k odstranění svalových dysbalancí, které jsou v největší míře příčinou těchto bolestí. Nerozebíráme zde žádné dědičné onemocnění, ale spíše potíže, které vznikají vlastním neuvědomělým či uvědomělým chováním, jež mění stavbu našeho pohybového stabilizačního aparátu. Jelikož většina problémů se zády vzniká jednostranným zatěžováním, malým množstvím pohybové aktivity a špatně vytvořenými pohybovými stereotypy, zaměřili jsme se na popis vzniklých posturálních poruch, jejich diagnostiku a posléze cvičební program. Ty by měly při správné aplikaci pomoci k odstranění nepříjemných pocitů a bolesti, jenž ovlivňují kvalitu našeho života. Je zřejmé, že každý člověk je jiný a ne každá porucha je jednostranná. Může se jednat i o kombinaci různých potíží. Z těchto důvodů je potřeba umět správně diagnostikovat a ze souborů cviků vypracovat cvičební program pro konkrétní osobu.

54

Seznam použité literatury:

BLEISSOVÁ, C.: Cvičení k uvolnění páteře. Praha-Plzeň: Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, 2006. ISBN 80-7306-248-8

ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V., DVOŘÁKOVÁ, H.: Záda už mě nebolí. Praha: Jan Vašut s. r. o, 2005. ISBN 80-7236-117-1

ČIHÁK, R.: Anatomie 1. Praha: AVICENUM, 1987. ISBN 08-102-87

HÁLKOVÁ, J. a kol.: Zdravotní tělesná výchova. (1. část) Praha: Česká asociace sport pro všechny, 2005. ISBN 80-86586-15-4

HOFLEROVÁ, H.: Cviky k uvolnění šíje. Praha-Plzeň: Pavel Dobrovský – beta a Jiří Ševčík, 2004. ISBN 80-7306-149-X

JAYSON, M.: Bolest zad. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-0089-1

KEMPF, H.: Záda. Zbavte se bolestí navždy. Praha: Pragma, 1995. ISBN 80-7205-704-9

LASER, T.: Trápí vás ploténky?. Praha: Erika, 1995. ISBN 80-85612-73-9

PERNICOVÁ, H., BĚLKOVÁ, T., JAVUREK, J., KYRALOVÁ, M., LABUDOVÁ, J., STRNAD, P.: Zdravotní tělesná výchova. Praha: Fortuna, 1993. ISBN 80-7168-086-9

VOKURKA, M., HUGO, J.: Praktický slovník medicíny. Praha: Maxdorf, 2004. ISBN 80-7345-009-7

55

Anotace TOMANEC, Pavel: Cílený kompenzační program k odstranění bolestí zad, bakalářská práce. Brno, MU, 84 stran.

Práce je zaměřena na objasnění problematiky bolesti zad, vzniklých špatným životním stylem moderní doby. Popsali jsme funkční poruchy pohybového aparátu a rozebrali jsme, jak je můžeme diagnostikovat. Na základě těchto získaných poznatků jsme vytvořili orientační cvičební programy.

The work is aimed at alleviating chronic back pain caused by poor ergonomics and an unhealthy lifestyle. A thorough analysis of the biomechanics involved in simple mobilization, proper posture and effective movement, allowed us to develop a series of exercises, based on these movements, to improve overall core strength and stability.

56

Cvičební program: Soubor cviků na svalovou dysbalanci v oblasti hlavy, krku a horní části trupu Uvolňovací cvičení oblasti krční páteře:

1. Vzpor klečmo, uvolněnou hlavu předklonu; pomalu s nádechem upažíme pravou a otočíme trup vpravo a podíváme se na prsty upažené ruky. S výdechem se opět vrátíme do výchozí polohy. Cvik opakujeme 5x střídavě na levou a na pravou končetinu. Dosáhneme uvolnění hrudní, krční a bederní páteře.

obrázek. 1

2. Vzpor klečmo, hlava uvolněná v předklonu. S výdechem zvedneme mírně chodidla od podložky a podíváme se na špičky chodidel vpravo. S nádechem se vrátíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme vlevo. Stejným způsobem lze cvičení provádět v podporu klečmo na loktech, nebo na vyvýšené podložce (cca 20cm). Docílíme Tím uvolnění páteře v jednotlivých úsecích – hrudní, krční a bederní páteře.

obrázek. 2

57

3. Posadíme se na podložku, připažíme; s nádechem mírně zakloníme hlavu, pohled očí směřuje vzhůru. S výdechem uvolníme předklon a podíváme se směrem dolů. Záklon hlavy neprovádíme do krajních poloh. Dosáhneme uvolnění krční páteře ve směru předozadním.

obrázek. 3

4. Posadíme se na podložku. Hlavu držíme ve vzpřímeném postavení; s nádechem otáčíme hlavu vpravo, pohyb dokončíme pohybem očí vpravo. S výdechem nejprve uvolníme oči a potom vrátíme hlavu zpět do základní polohy. Totéž provádíme směrem vlevo. Docílíme tím uvolnění krční páteře.

obrázek. 4

5. Posadíme se na podložku, předkloníme hlavu, necháme působit gravitaci. S nádechem provedeme půlkruh vpravo, s výdechem zpět, s nádechem vlevo a s výdechem opět do uvolněného předklonu. Pohyb opakovat 5x střídavě vlevo a vpravo. Docílíme uvolnění krční páteře.

obrázek. 5

58

6. Zaujmeme pozici vsedě, uvolněný předklon hlavy; pomalu kroužit hlavou v koordinací s dechem. Vždy provádíme pohyb směrem k rameni, do záklonu provádíme nádech s pohybem směrem k opačnému rameni a do předklonu vydechneme. Záklon provádíme velmi opatrně. V případě blokády, či jiných potíží v krční páteři, cvik neprovádíme. Docílíme uvolnění krční páteře.

obrázek. 6

Protahovací cvičení : Protažení prsních svalů: 1. Vzpor klečmo, kontrakcí břišních svalů fixujeme pánev a pomalu posouváme pánev vzad. Necháme padat hrudník směrem k zemi. V krajní poloze setrváme 15 sekund

a přitom zhluboka dýcháme. Nakonec

povolíme a vracíme se zpět do výchozí polohy. Dosáhneme protažení spodní části prsního svalu.

obrázek. 7

2. Ležíme na zádech nohy pokrčmo, připažíme dlaněmi vzhůru. Podsadíme pánev, s nádechem přes upažení vzpažíme. Provedeme krátkodobou výdrž se současným tlakem paží do podložky, potom lehce přejdeme do upažení. Paže přitom protáhneme do dálky, stáhneme lopatky a ramena tlačíme dolů, vnímáme protažení prsních svalů. Po krátké výdrži pozvolna připažíme a uvolníme celé tělo.

59

obrázek. 8

Horní část trapézového svalu: 1. Leh na zádech nohy pokrčmo, připažíme dlaně vzhůru, pomalu přejdeme do čistého úklonu hlavy vpravo, levé rameno a paži suneme dolů. V krátké výdrži zvolna dýcháme. S nádechem se pomalu vrátíme zpět do výchozí polohy. Totéž provedeme na druhou stranu

obrázek. 9

2.

Sedíme ve vzpřímené poloze na židli, pokrčíme upažmo pravou a položíme levou dlaň na levé ucho. Tahem ruky provedeme úklon hlavy vpravo, levou rukou se držíme spodního okraje židle. V poloze setrváme 10 sekund potom pomalu vracíme hlavu zpět do výchozí polohy. Uvedený cvik lze provést i za pomoci postizometrické relaxace, ale tlak proti odporu ruky je mírný.

obrázek. 10

60

3. Sedíme, nohy zkřižmo s připažením. S výdechem pomalu provedeme úklon hlavy vlevo. S nádechem mírně zvedneme pravé rameno vzhůru, s výdechem zatáhneme dolů. V této poloze setrváme 10 vteřin, zhluboka dýcháme a vnímáme tíhu hlavy. Pohyb můžeme dokončit pohledem očí dolů. S nádechem se pomalu vracíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme i na druhou stranu.

obrázek. 11

Hluboké svaly šíjové

1. Ležíme na zádech, nohy pokrčme, ruce v týl a hlava nám spočívá uvolněná v dlaních. Pomocí rukou pasivně předkláníme hlavu. V krajní poloze setrváme 10 vteřin a potom pomalu pokládáme rukama hlavu zpět do základní polohy.

obrázek. 12

2. Provedeme jakýkoli sed se vzpřímenou páteří, ruce dáme v týl. Pomalu z výdechem předkláníme hlavu a v krajní poloze vnímáme tíhu hlavy a rukou na nich spočívajících. V této poloze setrváme 10 vteřin, zhluboka dýcháme a potom se pomalu vrátíme zpět do základní polohy.

61

obrázek. 13

Zdvihač lopatky

1. Jakýkoli sed se vzpřímenou páteří. Pootočíme hlavu vpravo, skrčíme předpažmo pravou ruku a položíme ji v týl. Pomalu s výdechem přitahujeme rukou hlavu do předklonu, v krajní poloze setrváme 10 vteřin, zhluboka dýcháme a poté pomalu s nádechem vrátíme hlavu zpět do základní polohy. Opačné rameno nezvedáme. Při tomto cviku můžeme provést postizometrickou relaxaci, neprovádíme příliš velký tlak hlavy proti odporu ruky.

obrázek. 14

62

Posilovací cvičení

Hluboké ohybače krku a hlavy

1. Vzpor

klečmo,

hlava

v prodloužení

trupu.

Pomalu

s výdechem

uvědomělou aktivací hlubokých ohybačů hlavy a krku provedeme předklon hlavy, s nádechem se vrátíme zpět do výchozí polohy.

obrázek. 15

2. Klek sedmo připažit. Po zaujetí správné polohy pomalu vysuneme hlavu vpřed – vrátíme se zpět do základní polohy a snažíme se aktivací hlubokých ohybačů hlavy a krku mírně zasunout bradu vzad. Chvíli setrváme a vnímáme protažení šíje – tah hlavy vzhůru aktivací hlubokých ohybačů hlavy a krku.

obrázek. 16

3. Leh pokrčmo, paže podél těla – dlaně vzhůru. Nejprve stáhneme aktivně ramena směrem dolů a k podložce, potom s výdechem pomalu zvedáme hlavu do předklonu tak, abychom co nejkratší cestou přiblížili bradu k hrudní jamce. V konečné poloze krátce setrváme a pomalu pokládáme hlavu zpět do základní polohy.

63

obrázek. 17

Dolní fixátory lopatek

1. Leh na břiše, vzpažit zevnitř, stáhneme hýždě a podsuneme pánev. S nádechem mírně zdvihneme paže od země a vytočíme malíky ven, s výdechem pomalu suneme paže přes skrčení upažmo do skrčení připažmo – lokty máme co nejblíže k pasu. S nádechem se vrátíme zpět do výchozí polohy. Po celou dobu trvání pohybu dbáme na stažení ramen vzad a dolů, fixaci pánve a polohy hlavy (čelo máme na podložce).

obrázek. 18

2. Leh na břiše, připažit, dlaně dolů. Aktivací břišních a hýžďových svalů podsadíme pánev, lehce zvedneme ramena od podložky, mírně zapažíme a vnímáme přitažení lopatek k sobě. Po krátké výdrži uvolníme svalové napětí a položíme paže a ramena zpět na podložku.

obrázek. 19

3. Leh na břiše, paže podél těla – dlaně na zemi, čelo opřeme o podložku. Podsadíme pánev a zvolna provedeme hrudní záklon (asi 2 cm čelo nad podložku). Současně mírně zdvihneme paže nad zem a vytočíme ven pohyb vychází z oblasti ramen. Chvíli v poloze setrváme a pomalu se vrátíme zpět do základní polohy.

64

obrázek. 20

4. Sed zkřižný skrčmo, upažit poníž -

dlaně vpřed. Provádíme pomalé

kroužky paží vzad, kdy pohyb vychází z ramenního kloubu. Dbáme přitom na to, aby ramena byla tažena mírně vzad a dolů.

obrázek. 21

5. Sed pokrčme - skrčit upažmo, dlaně vpřed. S výdechem stáhneme lokty a ramena směrem dolů – vnímáme aktivaci dolních fixátorů lopatek. S nádechem se vrátíme zpět do základní polohy.

obrázek. 22

6. Klek sedmo, připažit, dlaně vpřed. S nádechem vzpažíme zevnitř a dlaně vytočíme vně (nezdviháme ramena), vnímáme stažení lopatek směrem k hrudnímu koši. S výdechem připažíme.

obrázek.23

65

Relaxační cvičení

Leh na břiše.

obrázek. 24

Soubor cviků na svalovou dysbalanci v oblasti pánve a dolní části trupu Uvolňovací cvičení: 1. Stoj mírně rozkročný, chodidla paralelně – připažit. S výdechem postupně předkláníme hlavu, spouštíme ramena a přitom ohýbáme páteř. Necháme působit gravitaci. Chvíli vydržíme v konečné poloze a zvolna dýcháme. S nádechem velmi pomalu vzpřimujeme trup a hlavu. Dosáhneme tím uvolnění páteře. (Toto cvičení nesmí provádět cvičenci s oslabením kardiovaskulárního systému).

obrázek. 25

2. Leh pokrčmo roznožný – upažit, dlaně vzhůru. Velmi pomalu vkládáme kolena vpravo a vlevo. Nezdviháme přitom pánev ani ramena. Cvik opakujeme 5x střídavě vpravo a vlevo. Dosáhneme uvolnění kyčelního kloubu.

66

obrázek. 26

3. Leh pokrčmo pravou – upažit. Levou ruku položíme vně pravého kolene a lehce přitáhneme pravé koleno vlevo. Pro dosažení krajní polohy se vrátíme zpět do základní polohy. Levou ruku položíme na pánev a fixujeme levou stranu pánve. Pravou ruku položíme na vnitřní stranu pravého kolene a lehce spouštíme koleno vpravo směrem k zemi. Při obou pohybech nezdviháme pánev od podložky. Opakujeme minimálně třikrát. Totéž provedeme s levou dolní končetinou. Dosáhneme uvolnění kyčelního kloubu.

obrázek. 27

4. Leh pokrčmo připažit – připažit. Pomalu s výdechem přitáhneme obě kolena směrem k hrudníku. Tento pohyb opakujeme 5x za sebou. Dosáhneme tím zejména uvolnění bederní páteře.

obrázek. 28

5. Leh na břiše upažit – dlaně na zem. Střídavě s výdechem přitahujeme pravé koleno k pravému rameni, přitom si pomáháme pravou rukou. Současně otočíme hlavu vpravo. Totéž na levou stranu. Cvik opakujeme

67

střídavě vpravo a vlevo. Dosáhneme tím uvolnění páteře v oblasti krční a v křížo-bederním spojení, také uvolnění kyčelního kloubu.

obrázek. 29

6. Vzpor klečmo, hlava uvolněná v předklonu. S výdechem stáhneme hýždě a břišní svaly a podsuneme pánev. S nádechem uvolníme svaly do mírného prohnutí páteře. Cvik opakujeme 5x. Tento cvik můžeme provádět i v poloze na loktech a nebo naopak v poloze na vyvýšené podložce cca e výšce 20 cm. Dosáhneme tím uvolnění hrudní, krční a bederní páteře.

obrázek. 30

7. Vzpor klečmo hlava uvolněná v předklonu. Pomalu s výdechem zdvihneme mírně chodidla od podložky a podíváme se na špičky chodidel vpravo. S nádechem zpět do základní polohy. Totéž provedeme vlevo. Pohyb opakujeme střídavě vpravo vlevo. Stejným způsobem lze cvičení provést v podporu klečmo na předloktích a ve vzporu klečmo na vyvýšené podložce (cca 20 cm.). Dosáhneme tím uvolnění páteře v jednotlivých úsecích – hrudní, krční a bederní páteře.

68

obrázek. 31

Protahovací cvičení: Trojhlavý sval lýtkový: 1. Sed přímý – připažit, dlaně na zem prsty vpřed. Přitáhneme špičku pravého chodidla k bérci a špičku levého chodidla propnout. Po krátké výdrži v poloze plynule přejdeme do výměny nohou – propneme špičky pravého chodidla, přitáhneme k bérci špičku levého chodidla.

obrázek. 32

2. Sed pokrčmo pravou – šátek (ručník, složené švihadlo) za levé chodidlo. Vztyčíme chodidlo a přitáhneme si ho pomocí šátku k bérci, propínáme dolní končetinu v koleni – patu lehce zvedáme od podložky. V protahovací poloze vydržíme 20 vteřin - totéž provedeme s pravou dolní končetinou.

obrázek. 33

69

3. Shyb stojmo mírně rozkročný na špičkách na první příčce žebřin, uchopit příčku žebřin ve výši prsou nadhmatem. Paty spustíme pod příčku, vydržíme 10 vteřin, provedeme pomalu výpon – výdrž 7 vteřin, uvolníme se a s výdechem opět spustíme paty pod příčku – vydržíme 15 až 20 vteřin.

obrázek.34

4. Stoj mírně výkročný pravou, pata levé na zemi – vzpažit pokrčmo, opřít se předloktím o stěnu. Levým kolenem tlačíme dopředu a k zemi, pánev směřuje dolů a ke stěně. –v poloze vydržíme 15 až 20 vteřin, uvolníme. Totéž ve stoji mírně výkročném pravou.

obrázek. 35

70

Ohybače kolenního kloubu: 1. Leh pokrčmo levou, pravou přednožit. Za pravé chodidlo navlékneme šátek (švihadlo, …) a pomalu přednožujeme. Dbáme na propnutí kolene, na správnou polohu hlavy (nezakláníme ji). V konečné poloze zvolna dýcháme a cítíme mírný tah a teplo. V poloze protažení vydržíme 15 až 20 vteřin, potom zvolna položíme dolní končetinu pomocí šátku na zem. Totéž provedeme levou.

obrázek.36

2. Sed skrčmo roznožný pravou, vzpažit. S výdechem provedeme předklon a snažíme se přiblížit čelo levému propnutému koleni. V poloze se uvolníme, zvolna dýcháme a po 15 až 20ti vteřinách na druhou stranu. Tímto cvikem protáhneme vzpřimovače trupu a jednostranně i přitahovače stehna.

obrázek. 37

3. Sed skrčmo roznožný pravou, navléknout šátek za levé chodidlo. S výdechem se předkloníme a přitáhneme se pomocí šátku k propnuté dolní končetině. Po 10ti minutách výdrže provedeme mírné napětí do

71

protahované skupiny svalů mírným povolením kolene a tahem paty levého chodidla směrem k hýždím, vzpřímíme trup a mírně se prohneme. Vydržíme asi 7 vteřin, s výdechem uvolníme napětí a přejdeme opět do předklonu. Cvik opakujeme 4x a potom provedeme na druhou stranu.

obrázek. 38

4. Klek přednožný levou – upažit, lopatky stáhnout k sobě a dolů. S výdechem ohnutý předklon – čelo přiblížíme ke koleni, ruce položíme na bérec (popřípadě uchopíme kotník nebo špičku chodidla). V poloze chvíli setrváme, zhluboka dýcháme a pomalu se vracíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme v kleku přednožném levou.

obrázek. 39

Ohybače kyčelního kloubu: 1. Leh – připažit, dlaně vzhůru. S výdechem skrčíme přednožmo pravou, rukama přitáhneme koleno směrem k hrudníku (nezakláníme hlavu). V poloze setrváme asi 7 sekund, zvolna dýcháme a cítíme uvolnění v oblasti kyčelního kloubu a bederní páteře. S dalším výdechem

72

přitáhneme čelo ke koleni a po krátké výdrži se vrátíme pomalu do základní polohy. Totéž provedeme s levou dolní končetinou.

obrázek. 40

2. Leh na břiše, dolní končetiny v šíři pánve, čelo na podložce: Nejprve stáhneme hýždě a podsadíme pánev. Potom pomalu ohýbáme pravou dolní končetinu v koleni, uchopíme ji za kotník (při větším zkrácení použijeme šátek nebo švihadlo) a jemně přitáhneme k hýždi. V krajní poloze vydržíme 15 – 20 sekund, pomalu uvolníme a vracíme se zpět do původní polohy – přinožení (obr. 41). Totéž provedeme s levou končetinou. Při značném zkrácení použijeme metodu postizometrické relaxace (obr. 42). Tento pohyb provádíme 3x na každou končetinu zvlášť.

obrázek. 41

obrázek. 42

3. Ležíme na pravém boku, hlavu položíme na pravou pokrčenou paži, levou ruku opřeme před tělem. Pravou dolní končetinu nejprve protáhneme do dálky, stáhneme hýždě a fixujeme pánev kolmo k zemi. Potom pomalu ohýbáme levou v koleni, přitáhneme levou rukou levou patu co nejblíže

73

k hýždi. V krajní poloze vydržíme 15 -20 vteřin zvolna dýcháme. Dbáme přitom na to, abychom měli

stehno levé dolní končetiny v rovině

s podložkou. Po protažení se pomalu vracíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme na opačnou stranu.

obrázek. 43

4. Leh pokrčmo pravou – upažit. Pravé chodidlo položíme pod levé koleno, levou rukou vně pravého kolene. Vlastní vahou kolene a ruky na něm spočívajícím necháme padat koleno co nejblíže k podložce, přitom nezdviháme pánev od podložky. Ramena stále držíme v kontaktu s podložkou. Vydržíme v krajní poloze 15 sekund, zhluboka dýcháme, uvolníme a pomalu vracíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme na opačnou stranu.

obrázek. 44

74

Přitahovače stehen: 1. Sed roznožný skrčmo, chodidla se vzájemně dotýkají. Uchopíme rukama kotníky a lokty tlačíme kolena od sebe. V krajní poloze vydržíme 15 sekund, zhluboka dýcháme. Po ukončení protažení uvolníme tlak na kolena.

obrázek. 45

2. Leh na zádech, připažit. Plosky nohou držíme u sebe a sunem krčíme dolní končetiny v kolenou, kolena tlačíme směrem k zemi (je možné si pomoci rukama). V krajní poloze vydržíme 15 sekund. Zhluboka dýcháme a potom uvolňujeme tlak kolen k podložce a pomalu vracíme chodidla zpět do základní polohy.

obrázek. 46

3. Stoj, skrčit upažmo, ruce v bok. Úkrok levou, pánev tlačíme směrem dolů. Vydržíme 10 vteřin, zhluboka dýcháme, uvolníme tlak a pomalu se vracíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme na druhou stranu.

75

obrázek. 47

Vzpřimovače trupu

1. Leh, skrčit přednožmo, rukama obejmout kolena. Kolena přitáhneme směrem k hrudníku, po krátké výdrži propneme paže v loktech a zatlačíme koleny proti odporu rukou, stáhneme hýždě a vydržíme ve svalovém napětí 7 vteřin. S výdechem uvolníme napětí a opět přitáhneme kolena směrem k hrudi. V této poloze vydržíme 10 vteřin a přitom dýcháme do oblasti břicha. Cvik opakujeme 3x až 5x.

obrázek. 48

2. Sed pokrčmo – skrčit připažmo ruce na kolena. S výdechem postupně ohýbáme trup do předklonu, čelo pokládáme na kolena. V poloze setrváme asi 7 vteřin, přitom dýcháme do oblasti břicha. S nádechem se pomalu vracíme zpět do základní polohy.

76

obrázek. 49

3. Sed skrčmo roznožný, chodidla opřená o sebe. Rukama uchopíme chodidla a provedeme ohnutý předklon. V krajní poloze setrváme 15 vteřin, zhluboka dýcháme, uvolníme se a vrátíme se zpět do základní polohy.

obrázek. 50

Čtyřhranný sval bederní

1. Sed zkřížený skrčmo upažit. Pomalu s výdechem provedeme úklon vpravo (bez rotace trupu), pravým předloktím se přibližujeme k zemi. Setrváme v krajní poloze a zhluboka dýcháme (do oblasti břicha). Po uvolnění se vrátíme zpět do základní polohy.

obrázek. 51

77

2. Klek únožný pravou, pravou upažit, levou vzpažit. S výdechem se ukloníme vpravo, vzpažíme levou a pravou ruku suneme po unožené noze dolů. Chvíli setrváme v krajní poloze, uvolníme se. S nádechem se vrátíme zpět do základní polohy.

obrázek. 52

3. Podřep mírně rozkročný, připažit. S výdechem přejdeme pomalu do úklonu vpravo, vzpažíme levou a pravou rukou fixujeme pánev. V krajní poloze setrváme 15 vteřin, zhluboka dýcháme. Potom se lehce se vracíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme na druhou stranu.

obrázek. 53

78

Posilovací cvičení

Břišní svalstvo

1. Leh pokrčmo, připažit. Uvědoměle stáhneme břišní svalstvo, hýždě – mírně podsuneme pánev a přitlačíme bedra k podložce. Uvolníme.

obrázek. 54

2. Leh, skrčit přednožmo skřižmo, skrčit vzpažmo zevnitř ruce v týl. Kontrakcí spodní části břišního svalstva z výdechem odvíjíme bedra od podložky, kolena přibližujeme směrem k ramenům. S nádechem se vrátíme zpět do výchozí polohy. V konečné fázi pohybu dáváme pozor, aby nenastalo prohnutí v bedrech. U jedinců se zvětšenou bederní lordózou je vhodnější základní polohu upravit podložením hlavy (polštářkem) a podložením rukou sepnutých v pěst pod hýždě.

obrázek. 55

3. Leh pokrčmo mírně roznožný, skrčit vzpažmo zevnitř ruce v týl. Pánev podsuneme a z výdechem postupně odvíjíme hlavu, ramena a horní část zad od podložky s mírným otočením trupu vpravo. S nádechem se vrátíme zpět do základní polohy. Totéž provedeme na druhou stranu. V průběhu celé fáze pohybu tlačíme chodidla do podložky.

79

obrázek. 56

4. Leh pokrčmo, skrčit vzpažmo zevnitř ruce v týl. Podsadíme pánev a s výdechem postupně odvíjíme hlavu, ramena a horní část zad od podložky až do úrovně, kdy odpoutáme od podložky lopatky. Potom se pomalu s nádechem vracíme zpět do základní polohy. Při cvičení nezvedáme chodidla od země.

obrázek. 57

Velký hýžďový sval

1. Leh na břiše mírně roznožný, připažit, hlavu opřít čelem o podložku. Pokrčíme zánožno, spojíme chodidla a krátce je tlačíme proti sobě. Vnímáme tak aktivaci velkých svalů hýžďových.

obrázek. 58

80

2. Leh na břiše, připažit, dlaně na zem, čelo nebo tvář na zemi (nezaklánět hlavu!).

S vědomou

aktivací

velkého

hýžďového

svalu

aktivně

zanožujeme nejprve levou a potom i pravou nohu. Přitom při zanožování nezvedáme pánev od podložky.

obrázek. 59

3. Podpor klečmo na předloktích zánožný pravou. Kontrakcí břišních svalů fixujeme pánev, aby se neprohýbala a nevytáčela. Potom pomalu vědomě s aktivací velkého hýžďového svalu opakovaně zanožujeme pravou nohu. Totéž provedeme levou.

obrázek. 60

4. Stoj – upažit dolů, dlaně vpřed. Aktivací břišních svalů fixujeme pánev, aby nedošlo k prohnutí v oblasti beder. Potom aktivací velkého hýžďového svalu opakovaně zanožujeme levou. Totéž provedeme pravou.

obrázek. 61

81

Střední a malý hýžďový sval

1. Leh na pravém boku, spodní noha pokrčená v koleni, hlava spočívá na pokrčené pravé paži, levá ruka je opřena před tělem, pánev je držena kolmo k podložce, levá noha protažena do dálky. Špičku levé dolní končetiny přitáhneme k bérci. Volně svěsíme dolů a opakovaně unožujeme levou maximálně do úhlu 45°. Dáváme pozor, aby byl pohyb proveden přesně – nepřednožujeme ani nevytáčíme pánev. Totéž provedeme na druhou stranu.

obrázek. 62

2. Leh pokrčmo na pravém boku, pokrčit nohy, hlava opřená o pokrčenou pravou paži, levá ruka opřena o zem před tělem. Stáhneme hýžďové svaly a pomalu opakovaně unožujeme levou. Totéž provedeme na druhou stranu. Při unožování nevytáčíme koleno vně a nepřednožujeme.

obrázek. 63

3. Klek únožný pravou, levou připažit, pravou vzpažit. Nejprve provedeme úklon vlevo, pravou paži vytáhneme co nejvíce do dálky, levou se opřeme o podložku a fixujeme pánev. Aktivací malého a středního svalu hýžďového opakovaně unožujeme vpravo. Chodidlo a pravé koleno směřujeme vpřed. Totéž provedeme na druhou stranu.

82

obrázek. 64

4. Stoj – upažit dolů, dlaně vpřed. Aktivací břišních a hýžďových svalů fixujeme pánev ve správném postavení. Potom aktivací malého a středního svalu hýžďového opakovaně unožujeme pravou (koleno a špička chodidla směřují vpřed). Totéž provedeme levou.

obrázek. 65

83

Relaxační cvičení

1. Leh na boku s pokrčenou dolní končetinou.

obrázek. 66

2. Leh (případně s podložením některých částí těla)

obrázek. 67

84

Resumé: V této bakalářské práci jsme se zaměřili na řešení problému týkajícího se bolesti zad. Téma jsme rozebrali od anatomie zad přes definování nejčastějších posturálních vad a jejich diagnostiku. Dále jsme si vysvětlili význam kompenzačního cvičení a popsali složky, které soubor těchto cviků obsahuje. Na závěr jsme sestavili soubor orientačních cviků pro svalové dysbalance.

Our baccalaureate research was aimed at developing a procedure or series of exercises which would aid in alleviating problems and discomfort, associated with back pain. Intricate detail was paid to the complete anatomy of the musculoskeletal system to allow us to fully understand where faults may exist in random postures and day-to-day activities. We acquired a thorough understanding of compensative exercises and the benefits which they posses for healthy living without back pain, and designed a program which incorporates these exercises within. In addition we also compiled a routine to strengthen the muscles for symmetry and balance.

85