Zajištění závazků. Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra práva. Bakalářská práce. Pavlína Hradová. Autor:

Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra práva

Zajištění závazků Bakalářská práce

Autor:

Pavlína Hradová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Vyškov

Ing. Mgr. Eva Kutová

Červen, 2014

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Vyškově dne 26. 6. 2014

Pavlína Hradová

Poděkování:

Mé poděkování patří Ing. Mgr. Evě Kutové za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala.

Anotace Práce je zaměřena na téma zajištění závazků. Předkládá obecný pohled na vznik, změnu a zánik závazků a dále na charakteristiku zajištění závazků. Podrobněji rozvádí vybrané zajišťovací instrumenty a komparaci dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku. Obsahuje též shrnutí obsahu celé bakalářské práce, dosažené cíle a vlastní pohled na danou problematiku. Klíčová slova: charakteristika závazků, zajištění závazků, vybrané zajišťovací instrumenty, komparace dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku

Annotation The work is focused on ensuring of commitments. It deal swith creation, modification and terminativ of commitments and describes security of obligations. It focuses on the selected hedging instruments and comparison of existing legislation and the new Civil Code. It also in cludes a summary of the bachelor thesis and author´s own conclusions. Keywords: describes obligations, security of obligations, selected hedging instruments, comparison of existing legislation and the new Civil Code

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 7 1

Charakteristika závazků.......................................................................................... 8 1.1

Vznik závazků ................................................................................................ 9

1.2

Změny závazků ............................................................................................. 10

1.2.1 1.2.2 1.3

Změna obsahu ........................................................................................... 10 Změna účastníků ....................................................................................... 13 Zánik závazku ............................................................................................... 18

2

Zajištění závazků .................................................................................................. 20

3

Vybrané zajišťovací instrumenty.......................................................................... 21

4

3.1

Ručení (§ 2018 - § 2028 NOZ)..................................................................... 21

3.2

Dohody o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů (§ 2045 - § 2047 NOZ) .. 22

3.3

Zajišťovací převod práva (§ 2040 - § 2044 NOZ)........................................ 23

3.4

Uznání dluhu (§ 2053 - § 2054 NOZ) .......................................................... 23

3.5

Jistota (§ 2012 - § 2017 NOZ) ...................................................................... 24

Komparace dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku ................ 25 4.1

Komparace právní úpravy zajištění závazků ................................................ 25

4.2

Komparace předmětu zajištění závazků ....................................................... 26

4.3

Komparace funkce zajištění závazku ........................................................... 26

4.4

Komparace instrumentů zajištění dluhu ....................................................... 27

4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4 4.5

Jistota ........................................................................................................ 28 Ručení ....................................................................................................... 29 Finanční záruka ........................................................................................ 33 Zajišťovací převod práva .......................................................................... 35

4.5.1 4.5.2

Komparace vybraných institutů utvrzení dluhů ........................................... 38

4.6

Smluvní pokuta ......................................................................................... 38 Uznání dluhu ............................................................................................ 41

4.6.1

Komparace dalších důležitých změn ............................................................ 42 Plnění ze závazku ..................................................................................... 43 5

4.6.2 4.6.3 4.6.4 4.6.5 4.6.6 4.6.7 4.6.8 4.6.9 4.6.10 4.6.11 4.6.12 4.6.13 4.6.14 4.6.15 4.6.16 4.6.17 4.6.18

Základní podmínky závazkového vztahu ................................................. 43 Závdavek .................................................................................................. 43 Postoupení pohledávky ............................................................................. 44 Převzetí majetku ....................................................................................... 44 Postoupení smlouvy.................................................................................. 45 Změna v obsahu závazku.......................................................................... 45 Zajištění a utvrzení dluhu ......................................................................... 46 Zástavní právo .......................................................................................... 46 Splnění .................................................................................................... 49 Poukázka ................................................................................................. 50 Kvitance .................................................................................................. 51 Prominutí dluhu ...................................................................................... 51 Prodlení ................................................................................................... 52 Odstoupení od smlouvy .......................................................................... 52 Započtení ................................................................................................ 52 Odstupné ................................................................................................. 53 Prominutí dluhu ...................................................................................... 54

Závěr ............................................................................................................................. 55 Seznam použité literatury ............................................................................................. 57 Seznam použitých zkratek ............................................................................................ 59

6

Úvod Téma zajištění závazků jsem si vybrala z toho důvodu, protože mi bylo z nabízených témat nejvíce blízké a zaujalo mě. V dnešní době není vůbec jednoduché pořídit si jakýkoliv majetek. Je doba krize a lidé nemají finance na jeho pořízení. Pokud nechtějí čekat, než si peníze našetří, to by však mohlo také ale trvat několik desítek let (v případě majetku movitého), nezbývá jim nic jiného, než si na něj někde půjčit nebo si danou věc vzít na splátky. Nikdo Vám ale nic nedá, pokud nebude mít jistotu, že své peníze dostane zpět a tak se musíte věřiteli něčím zaručit (movitou nebo nemovitou věcí), že splníte vůči němu svůj závazek. Mnoho lidí však podepíše jakýkoliv papír, hlavně že dostane potřebné finance nebo danou věc, a potom se diví, když u něj doma zazvoní exekutor. Cílem mé práce je analyzovat vybrané zajišťovací instrumenty v českém právním řádu. V první části své práce, kde se budu zabývat charakteristikou závazku, bych chtěla vzhledem k rozsahu ve stručnosti popsat vznik, změnu a zánik závazku. Tuhle teorii považuji za podstatnou, kdybych se začala hned od začátku věnovat zajištění závazků a nezmínila bych se o tom, jak vlastně vůbec závazek vzniká, že může dojít k různým změnám a jak vůbec závazek zaniká, bylo by práce jako tělo bez duše. Druhou část práce, ve které se budu věnovat zajištění závazků, chci pojmout velice krátce a stručně, protože zmíněným instrumentům se budu věnovat dále a nechci se opakovat. Třetí část práce bude obsahovat vybrané zajišťovací instrumenty, které budou tvořit spolu se čtvrtou částí většinu práce. Nejvíce se budu asi věnovat části čtvrté, která bude velice přínosná a důležitá, protože bude obsahovat komparaci dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku. Doufám, že se dozvím něco nového a samozřejmě užitečného pro případ, že bych někdy v budoucnosti potřebovala i já svůj závazek zajistit.

7

1 Charakteristika závazků Závazek je v širším slova smyslu vztah mezi věřitelem a dlužníkem. V užším slova smyslu znamená závazek povinnost, která vyplývá z právního vztahu. Je to takový vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužník má povinnost tento dluh věřiteli splnit, uspokojit jeho právo (§ 1721 NOZ). Plnění ze závazku je nově upraveno v § 1722 NOZ, který říká, že předmět závazku musí mít majetkovou povahu a musí odpovídat zájmu věřitele. Na straně věřitele i dlužníka může být více subjektů. Tady mluvíme o tzv. společném vztahu. Společné závazky dělíme na závazek dílčí, který znamená, je-li více dlužníků, tak je každý z nich zodpovědný za svůj podíl, který má splnit a na závazek nerozdílný neboli solidární – jeden za všechny a všichni za jednoho. Stručný pojmový obsah slov dlužník - osoba, která plní dluh – to, co má být plněno věřitel – ten, komu se plní pohledávka – právo na plnění Zásady závazkového práva Zásada smluvní volnostiv právech a v povinnostech. Tahle zásada vychází z římského práva. Dávám, abys mi něco za to dal. Dávám, abys pro mne za to něco udělal. Dělám něco, abys mi za to něco dal. Dělám něco, abys za to něco udělal pro mě. Zásada smluvní volnosti stranznamená, že každý má právo zvolit si druhou stranu, obsah smlouvy, typ i formu. Zásada povinnosti uzavřít smlouvu – jedná se především o zákonné pojištění motorových vozidel, odběr vody, elektřiny, plynu, pojištění pro případ vzniku škody, smlouva o pojištění zaměstnanců.

8

Zásada smlouvy buď též plněny, dodržovány (pactasuntservanda)– pokud uzavřu smlouvu, jsem povinen ji plnit. Pokud ji plnit nebudu, bude na mě plnění vymáháno. Zásada ochrany dobré víry – „BONA FIDES“. Zákon chrání toho, kdo jedná v dobré víře, v souladu s právem a v souladu se zákonem. Nikdo se nemůže dovolávat s úspěchem své vlastní nepoctivosti.

1.1 Vznik závazků Vznik závazků byl upravený v § 489 Občanského zákoníku, nyní jej ale nalezneme v § 1723 Nového občanského zákoníku. Nedošlo k žádným změnám mezi těmito úpravami, princip zůstal zachován, došlo pouze k formulačním úpravám. Závazky vznikají na základě právních skutečností (projev vůle), z právních úkonů dvoustranných či vícestranných (ze smluv). Může vzniknout i z jednostranného úkonu, ale tento případ je ojedinělý. Takovým úkonem může být například výpověď z bytu. Závazky mohou vzniknout i z právních událostí a jsou to především závazky, které vyplývají z odpovědnosti za vzniklou škodu. Každý závazek má tři složky: Složky podstatné, ty které musí být ve smlouvě, smlouvu charakterizují a bez nich by smlouva nevznikla. U kupní smlouvy to musí být předmět koupě, kupující, prodávající a cena. Složky obvyklé nemají vliv na vznik smlouvy, to znamená, že smlouva je nemusí obsahovat. Například u kupní smlouvy to může být ujednání o tom, kde a kdy bude prodávaná věc převzata, apod. Složky nahodilé se objevují ojediněle, nahodile. Může to být ujednání o způsobu balení výrobku a jeho dopravy.

9

1.2 Změny závazků Strany si mohou podle své vůle ujednat změnu svých práv a povinností (§ 1901 NOZ). Rozlišujeme dva typy změn závazků. Těmito změnami může být změna v obsahu nebo změna účastníků. Otázku změny závazku považuji za podstatnou, proto ji ve své práci uvádím. V zajištění závazků může dojít například ke změně dlužníka či věřitele a tímdochází ke změnám, které se týkají plnění závazku. A tohle je jeden z důvodů, proč chci změnu závazků mít ve své práci. Chci, aby ten, kdo bude tuhle práci číst, věděl, že závazek jen nevzniká a nezaniká, ale že může dojít i k určitým zásadním a důležitým změnám v průběhu trvání závazku.

1.2.1 Změna obsahu „Dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.“1 Prodlení dlužníka K prodlení dlužníka dochází tehdy, pokud dlužník nesplní závazek včas a řádně (§ 1968 NOZ). Dlužník je tedy v prodlení a věřitel má právo odstoupit od smlouvy za podmínek ujednaných v kontraktu nebo stanovených právními normami (§ 1969 NOZ). „Dlužník nese po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již škoda vznikla z jakékoli příčiny, ledaže prokáže, že by škoda vznikla i při řádném plnění jeho povinností nebo že škodu způsobil věřitel nebo vlastník věci. To platí i tehdy, nakládá-li dlužník s věcí v rozporu s jinými svými povinnostmi ze závazku.“2(§ 1974 NOZ). Byla-li ve smlouvě sjednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že na pozdním plnění nemá věřitel zájem, zaniká závazek dnem počátku prodlení dlužníka, neoznámí-li bez zbytečného odkladu věřitel dlužníku, že na splnění kontraktu trvá (§ 1980 NOZ). Se zánikem závazku nastávají stejné účinky, jako by věřitel od smlouvy

1

Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka 26. 3. 2012. Ostrava: Sagit, 2012, s. 184. ÚZ. ISBN 978-80-7208-

920-8. 2


920-8.

10

odstoupil. Při škodě, která vznikla nesplněním peněžitého dluhu, má věřitel právo na náhradu škody jen v případě, že není kryta úroky z prodlení. „Věřitel má právo dovolat se neúčinnosti ujednání o úroku z prodlení, které se odchyluje od zákona tak, že se zřetelem ke všem okolnostem a podmínkám případu zhoršuje jeho postavení, aniž je pro takovou odchylku spravedlivý důvod. Prohlásí soud ujednání za neúčinné, použijí se namísto něho ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak.“3 Dovolat se neúčinnosti obchodních podmínek, které odporují výše uvedenému odstavci, může i právnická osoba, která je založena k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů (§ 1972 NOZ). Je-li dohodnuto, že plnění již splatného dluhu bude provedeno ve splátkách, a požaduje-li věřitel, aby ve splátkách dlužník platil i úroky, které vznikly prodlením, musí to být výslovně dohodnuto (§ 1973 NOZ). Prodlení věřitele Věřitel se dostane do prodlení, nepřijme-li řádně nabídnuté plnění nebo v případě, neposkytne-li dlužníkovi součinnost potřebnou ke splnění dluhu (§ 1975 NOZ). Paragraf 1976 Nového občanského zákoníku říká, že pokud je předmětem plnění věc, věřitel zodpovídá po dobu svého prodlení za nebezpečí škody, která může být na věci způsobena z jakéhokoli důvodu. To ale neplatí pro případ, že by škodu způsobil dlužník. Dojde-li prodlením strany k porušení podstatné smluvní povinnosti, má právo druhá strana od smlouvy odstoupit, oznámí-li to prodlévajícímu bez zbytečného odkladu po zjištění (§ 1977 NOZ). Nastane-li prodlením strany porušení nepodstatné smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy, nesplní-li prodlévající svoji povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou ji druhá strana poskytla (výslovně nebo mlčky).

3


920-8.

11

„Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.“4 Není-li věřiteli poskytnuta dlužníkem přiměřeně dlouhá dodatečná lhůta k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, účinky odstoupení nastanou až po marném uplynutí dodatečné doby. To platí i pro případ, kdy věřitel od smlouvy odstoupí bez poskytnutí dodatečné lhůty k plnění. Novace Dohoda mezi dlužníkem a věřitelem o tom, že dosavadní závazek bude nahrazen závazkem novým, starý závazek tedy zaniká. V případě, že může dosavadní závazek vedle nového obstát, není považován za zrušený (§ 1902 NOZ). Pokud byl zanikající závazek založen písemně, musí být forma dodržena i u novace. Byl-li původní závazek zajištěn ručením nebo zástavním právem, trvá ručení a zástavní právo i nadále a zajišťuje závazek vzniklý novací. V případě, že ručitel nebo zástavce neprojeví s novací souhlas, trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky proti původnímu závazku zůstávají zachovány. Narovnání Pokud jsou ve smlouvě některé sporné či pochybné věci, nejsou-li jednoznačně dány, dojde k tomu, že strany se dohodnou na nové smlouvě, vznikne tedy nový právní vztah, přičemž původní vztah zaniká. Dohoda musí mít písemnou formu, pokud byl původní závazek zřízen písemně nebo pokud se narovnání týká promlčeného závazku. Narovnání se může týkat jednoho práva nebo všech vzájemných práv.

4


920-8.

12

1.2.2 Změna účastníků 1.2.2.1 Změna v osobě věřitele Postoupení pohledávky (cese) Postoupení pohledávky (cese) je dohoda mezi věřitelem (postupitelem) a třetí osobou (postupníkem), na jejímž základě přechází na třetí osobu spolu s postoupenou pohledávkou i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Souhlasu dlužníka při postoupení pohledávky není třeba.5 Postoupena může být i pohledávka, kterou lze zcizit, nevylučuje-li to ujednání dlužníka a věřitele. Pohledávka, která zaniká smrtí nebo pohledávka, jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil, nemůže být postoupena (§ 1881 NOZ). Smlouva o postoupení pohledávky již nemusí mít písemnou formu. Do doby, než postupitel dlužníka vyrozumí, nebo dokud neprokáže postupník dlužníkovi postoupení pohledávky, může se dlužník zprostit své pohledávky tak, že postupiteli splní nebo se s ním vyrovná jinak. Dojde-li k postoupení pohledávky několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dozvěděl nejdříve (§ 1882 NOZ). V případě, že je pohledávka zajištěna například zástavním právem nebo ručením, je postupitel povinen o postoupení pohledávky osobu, která zajištění závazku poskytla vyrozumět nebo ji prokázat postoupení pohledávky, do té doby je postoupení pohledávky neúčinné (§ 1883 NOZ). Postoupením pohledávky se nemůže zhoršit postavení dlužníka, dlužníkovi zůstávají zachovány i po postoupení pohledávky všechny námitky, které mohl uplatnit proti pohledávce v době jejího postoupení. Pohledávku lze postoupit za úplatu tak i bezúplatně. Dojde-li k postoupení pohledávky za úplatu, ručí postupitel postupníkovi (do výše přijaté úplaty i s úroky) za to, že pohledávka v době postoupení trvala a také dává jistotu dobytnosti pohledávky. To neplatí v případě, kdy postupník věděl, že je postupovaná pohledávka nedobytná, nejistá nebo budoucí.

5

ŠVARC, Zbyněk. Základy obchodního práva. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 216.

Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3801-441.

13

Stala-li se pohledávka nedobytnou náhodou nebo chybou postupníka až po postoupení pohledávky, neodpovídá postupitel za její nedobytnost. Více se o právech a povinnostech postupitele a postupníka můžeme dozvědět v § 1914 až 1925 Nového občanského zákoníku. Postupník může požádat postupníka, aby nárok vymáhal sám svým jménem na jeho účet. Po oznámení postoupení cese nebo po jejím prokázání může postupitel vymáhat pohledávku na dlužníkovi, jestliže prokáže postupníkův souhlas a nevymáhá-li pohledávku sám postupník (§ 1886 NOZ). „Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník namítat proti ní své vzájemné pohledávky, jež má vůči postupiteli, nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.“6 Může dojít i k postoupení souboru pohledávek (současných i budoucích), pokud je soubor dostatečně určen, hlavně pokud se jedná o pohledávky jistého druhu, které vznikly věřiteli v určité době nebo různé pohledávky, které mají stejný právní důvod (§ 1887 NOZ).

1.2.2.2 Změna v osobě dlužníka Převzetí dluhu Nový občanský zákoník dopadá obecně na dluhy, ne pouze na peněžité závazky. Nastává na základě dohody dlužníka s třetí osobou, která přijímá jeho dluh a nastupuje v závazkovém vztahu na jeho místo, bude-li s tím věřitel souhlasit. V tomto případě je nutný souhlas věřitele, který může být dán jak původnímu dlužníkovi, tak postupníkovi, který dluh převzal, to znamená novému dlužníkovi (§ 1888 NOZ). „Přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Po převodu vlastnického práva může zcizitel vyzvat věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka. Neodepře-li věřitel dát

6


920-8.

14

k tomu souhlas, platí, že souhlas dal, pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn.“7 V případě, že věřitel nebude s převzetím dluhu souhlasit, je povinností přejímatele dluhu vůči dlužníkovi zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. To je i povinností toho, kdo se dlužníkovi zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli (§ 1889 NOZ). Převzetí dluhu již nemusí mít písemnou formu. Obsah závazku se převzetím dluhu nemění. Proto nový dlužník má vůči věřiteli všechny námitky, které měl vůči věřiteli dlužník původní. Převzetím nejsou dotčena ani vedlejší práva spojené s pohledávkou. Pokud byl závazek zajištěn třetí osobou, její zajištění trvá jen tehdy, jestliže třetí osoba vysloví souhlas se změnou v osobě dlužníka (§ 1890 NOZ). Situace, kdy se zruší stávající dluh a místo něj nastoupí nový dlužník s dluhem ze samostatného právního poměru nebo s povinností plnit jiný předmět, se nazývá novace (§ 1891 NOZ). Přistoupení k dluhu (§ 1892 NOZ) Ujedná-li někdo bez souhlasu dlužníka s věřitelem, že za něj splní dluh, stává se novým dlužníkem místo původního dlužníka a je spolu s ním společně a nerozdílně zavázán. Je-li dluh původního dlužníka zajištěn třetí osobou, nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, nedala-li k tomu souhlas. Převzetí majetku (§ 1893 a § 1894 NOZ) Dojde-li k převzetí majetku, nabyvatel se stává solidárním dlužníkem z dluhů, jež se vztahují k nabytému majetku, o kterých musel vědět, a to do hodnoty nabytého majetku. Výše uvedené omezení se nevztahuje na osobu zciziteli blízkou, neprokáže-li, že si dluhů nebyla vědoma. Ujednání odporující této úpravě je vůči věřiteli neúčinné. Cílem téhle úpravy je zabránit účelovým převodům majetku, pomocí nichž se dlužníci snaží zprostit svých závazků.

7


920-8.

15

Ustanovení § 1893 NOZ není použitelné při přeměně právnické osoby, zcizení závodu nebo pobočky. Postoupení smlouvy (§ 1895 - § 1900 NOZ) Postoupit lze celou smlouvu nebo jen její část. Převedení práv nebo povinností ze smlouvy či její části třetí osobě může provést kterákoli strana jako postupitel, souhlasí-li s tím postoupená strana a nebylo-li již splněno. U smluv s pravidelně opakujícím se plněním, lze postoupit smlouvu jen s těmi účinky, které nebyly ještě splněny (§ 1895 NOZ). „Při částečném postoupení smlouvy nebo při postoupení smlouvy několika postupníkům nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek ve smlouvě, jako jsou zejména ujednání o podmínce, záloze, závdavku, smluvní pokutě, odstoupení od smlouvy a odstupném nebo o rozhodčí doložce.“8 Postoupení smlouvy je účinné od souhlasu postoupené strany. Je-li dán souhlas předem, je postoupení účinné od okamžiku, kdy postupník postoupené straně postoupení oznámí nebo prokáže. Je-li smlouva uzavřena písemně a obsahuje ujednání, že je uzavřena na řad, postupuje se rubopisem tak, že se postupuje podle právních předpisů vztahujících se na směnky. Podle těchto ustanovení se rovněž posuzuje, od koho může požadovat listinu ten, kdo o ni přišel. V momentě, kdy je postoupení smlouvy vůči postoupené straně účinné, je postupitel zbaven povinností dle rozsahu postoupení. Tomu ale může postoupená strana zabránit prohlášením, že výše zmíněné osvobození odmítá. Následně může postoupená strana požadovat plnění po postupiteli, neplní-li povinnosti postupník. Prohlášení by mělo být učiněno do 15 dnů ode dne zjištění, že postupník neplnil. Výše uvedené účinky má i opožděné prohlášení, ale postoupená strana je povinna uhradit škodu, která vznikla prodlením.

8


920-8.

16

Poukázka Na základě poukázky je poukazník oprávněn vlastním jménem vybrat u poukázaného plnění a pro poukázaného představuje poukázka příkaz plnit poukazníkovi na účet poukazatele (§ 1939 NOZ). „Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku.“9 Poukázka může být vystavena mimo jiné i na řad nebo na doručitele. „Dluží-li již poukázaný poukazateli to, co mu má plnit, je vůči němu povinen poukázce vyhovět a jeho dluh zanikne teprve tím, že poukazníkovi splní. Má-li být poukázkou splněn dluh poukazatele u poukazníka, který k tomu přivolil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.“10 Poukázaný je povinen plnit jen na základě kvitované poukázky (§ 1944 NOZ). Nechce-li poukazník poukázku použít, nebo pokud poukázaný odepře přijetí poukázky či její plnění, musí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu sdělit poukazateli (§ 1941 NOZ). Poukázaný přijímající poukázku má právo uplatnit vůči poukazníkovi námitky, jež se týkají platnosti přijetí, neplatnosti poukázky nebo jejích vad, či námitky založené na výslovném ustanovení poukázky, nebo ty námitky, které opravňují poukázaného vznést je vůči poukazníkovi (§ 1943 NOZ). Do doby, než dojde k přijmutí poukázky poukázaným vůči poukazníkovi, může ji poukazatel odvolat. Jestli odvolání poukázky působí i na poukazníka zaleží na právním poměru mezi poukazatelem a poukazníkem. Běží-li mezi poukazníkem a poukazatelem promlčecí doba týkající se závazku, jehož předmětem je plnění, a to před okamžikem kdy bylo poukazníkovi sděleno přijetí poukázky, běží promlčecí lhůta mezi poukázaným a poukazníkem od této doby (§ 1945 NOZ).

9


920-8. 10


920-8.

17

Ustanovení § 1946 Nového občanského zákoníku říká, že je-li poukázka vystavena na řad, převede se rubopisem, pomocí kterého přechází všechna práva vyplývající z poukázky na osobu oprávněnou z rubopisu. Náležitosti rubopisu i to, kdo je z rubopisu oprávněn a jak se prokazuje, upravují předpisy o směnkách. Stejně tak je v nich upraveno posouzení, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel. Poukázaný má povinnost zaplatit dluh každému, kdo mu předloží poukázku vystavenou na doručitele (§ 1947 NOZ).

1.3 Zánik závazku Závazkový vztah zaniká v důsledku určité právní skutečnosti, s níž právo spojuje zánik závazku. Tato právní skutečnost může vyplývat ze zákona, ze smlouvy uzavřené smluvními stranami, z rozhodnutí příslušného orgánu. O zániku závazku bych se ráda zmínila jen velice okrajově. Zánikem závazku se rozumí splnění dluhu, které může nastat následujícími způsoby: splněním (obecně o splnění § 1908 – 1913 NOZ, řádné plnění § 1914 – 1925 NOZ, způsob plnění § 1926 – 1938 NOZ, místo plnění § 1954 – 1957 NOZ, čas plnění § 1958 – 1967 NOZ, společná ustanovení § 1977 – 1979 NOZ) -

Poukázka (§ 1939 – 1945 NOZ)

-

Poukázka na řad (§ 1946 NOZ)

-

Poukázka na doručitele (§ 1947 – 1948 NOZ)

-

Kvitance (§ 1949 – 1951 NOZ)

-

Dlužní úpis (§ 1952 NOZ)

-

Náhradní splnění (§ 1953 NOZ)

-

Prodlení dlužníka (§ 1968 – 1974 NOZ)

-

Prodlení věřitele (§ 1975 – 1976 NOZ)

-

Fixní závazek (§ 1980 NOZ) jiným způsobem zániku závazků

-

Dohoda (§ 1981 NOZ) 18

-

Započtení (§ 1982 – 1991 NOZ)

-

Odstupné (§ 1992 NOZ)

-

Splynutí (§ 1993 – 1994 NOZ)

-

Prominutí dluhu (§ 1995 – 1997 NOZ)

-

Výpověď (§ 1998 – 2000 NOZ)

-

Odstoupení od smlouvy (§ 2001 – 2005 NOZ)

-

Následná nemožnost plnění (§ 2006 – 2008 NOZ)

-

Smrt dlužníka nebo věřitele (§ 2009 NOZ)

19

2

Zajištění závazků

Zajištění závazků je v Novém občanském zákoníku obsaženo v části čtvrté, kde jsou zařazena relativní

majetková

práva,

v hlavě

I.,

v

díle

8

(Zajištění

a

utvrzení

dluhu),

v oddíle 1 – 3. Oddíl 1 Obecné ustanovení Jistota Oddíl 2 (Zajištění dluhu) Ručení Finanční záruka Zajišťovací převod práva Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů Oddíl 3 (Utvrzení dluhu) Smluvní pokuta Uznání dluhu „Dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu.“11 Osoba, která spravuje jistotu ve prospěch věřitele, může proti dlužníkovi či poskytovateli jistoty použít stejná práva a využít povinnosti jako má věřitel (§ 2010 NOZ). Věřitel má povinnost na vyžádání sdělit bez zbytečného odkladu tomu, kdo poskytl jistotu výši zajištěného dluhu (§ 2011 NOZ).

11


920-8.

20

3

Vybrané zajišťovací instrumenty

3.1 Ručení (§ 2018 - § 2028 NOZ) Prohlásí-li třetí osoba ručiteli, že ho uspokojí v případě, že dlužník nesplní svůj dluh, stává se dlužníkovým ručitelem. Věřitel se sám může rozhodnout, zda ručitele přijme nebo ne. Nepřijme-li ho, pak po něm ale nemůže plnění požadovat. Ručitelské prohlášení musí mít písemnou formu. Nový občanský zákoník zrušil povinnost věřitele informovat ručitele o výši závazku. Ručitel je oprávněn vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, k jejichž uplatnění by byl oprávněn dlužník. Uplatní-li tyto námitky a byly-li neúspěšné, musí dlužník ručiteli uhradit náklady, které mu tím vznikly. Ručení je poměrně časté zajištění závazku zejména však při poskytování menších finančních částek. Na jednu částku může být i více ručitelů s tím, že každý z nich ručí věřiteli za celý dluh. Ručitel má k ostatním spoluručitelům totožná práva jako spoludlužník. Nově je zakotvena úprava zákonného ručení za nepeněžitý dluh, s nímž je zajištěna peněžitá pohledávka, která věřiteli náleží v případě porušení zajištěného dluhu. „Ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Platnosti ručení nebrání, je-li závazek dlužníka neplatný pro nedostatek jeho způsobilosti zavazovat se k povinnostem, pokud o tom ručitel při převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel.“12 Váže-li se ručení pouze na část závazku, závazek ručitele se nesnižuje, přesahuje-li neuhrazená část závazku výši, která je zajištěná ručením. Nesplnil-li dlužník plnění, i přesto, že jej k tomu věřitel písemně vyzval, má věřitel právo požadovat plnění po ručiteli. Je-li jasné, že dlužník dluh nesplní nebo nemůže-li věřitel učinit výzvu, není výzvy třeba.V případě ručení na dobu určitou je zachován nárok věřitele, vyzve-li věřitel ručitele k plnění v dané době.

12


920-8.

21

Dojde-li k zavinění, které způsobil věřitel a zapříčiní to, že pohledávka nemůže být dlužníkem splněna, může ručitel plnění odepřít. „Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu poté, co mu ručitel oznámil, že věřitel uplatnil právo z ručení.“13 Nikdy nedojde k tomu, že by se právo věřitele vůči ručiteli promlčelo před promlčením práva vůči dlužníkovi. Uznání dluhu dlužníkem, je vůči ručiteli účinné pouze v případě, vysloví-li s tím ručitel souhlas. K zániku ručení dochází především zánikem závazku, který ručení zajišťuje. To neplatí v případě, že závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, avšak je splnitelný ručitelem. Ručení tedy nezaniká smrtí dlužníka.

3.2 Dohody o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů (§ 2045 - § 2047 NOZ) Dluh lze zajistit dohodou uzavřenou mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách z jeho mzdy nebo jiných příjmů, se kterými se při výkonu rozhodnutí nakládá jako s platem, mzdou nebo odměnou, ve výši, která nesmí přesáhnout jejich polovinu. Dohodu o srážkách musí zaměstnavatel schválit předem, netýká-li se to uspokojení jeho práva. Účinnost vzniká dnem předložení dohody tomu, kdo je plátcem příjmů. „Náklady spojené s placením srážek nese plátce mzdy nebo platu; má-li však plátce mzdy nebo platu plnit současně podle několika dohod o srážkách ze mzdy nebo platu, jdou náklady s placením srážek podle druhé a další dohody k tíži dlužníka.“14 Srážky zanikají splněním pohledávky nebo tehdy, není-li již vyplácena mzda.

13


920-8. 14


920-8.

22

3.3 Zajišťovací převod práva (§ 2040 - § 2044 NOZ) Dlužník nebo třetí osoba převádí dočasně své právo na věřitele, a to na dobu, než bude dluh vůči věřiteli zaplacen. Věřitel se tak stává vlastníkem, resp. oprávněnou osobou, jde-li o převod jiného než vlastnického práva. Pro zajišťovací převod práva již není vyžadována písemná forma. Týká-li se převod práva věci, která je zapsaná ve veřejném seznamu, zajištění vzniká zápisem do tohoto seznamu včetně zápisu dočasné povahy zajišťovacího převodu. Je-li právo sloužící k zajištění převedeno a věc předána, je věřitel oprávněn ji mít po dobu trvání zajištění u sebe a také je povinen vykonávat prostou správu věci. Pokud má věc u sebe osoba, která věřiteli převodem práva jistotu zřídila, musí správu věci vykonávat ona. Zanikne-li důvod trvání zajišťovacího převodu, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla plný výkon práva a zároveň ji vydá všechny přírůstky a zisky. Odečíst si může účelně vynaložené náklady, které vznikly v důsledku výkonu práva. Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva. Převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřejmě výši zajištěného dluhu, vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu; přitom si započte náklady, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že obvyklá cena jistoty výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje.“15

3.4 Uznání dluhu (§ 2053 - § 2054 NOZ) Ten, kdo uzná svůj dluh co do důvodu i jeho výše písemným prohlášením, má se za to, že dluh v uznaném rozsahu v době uznání trvá. Placení úroků je považováno za uznání dluhu ohledně částky, z níž dlužník úroky platí. Z částečného plnění dlužníkem vyplývají účinky uznání zbytku dluhu, nasvědčují-li tomu okolnosti. Tvrzení tohoto odstavce neplatí v případě, že je pohledávka již promlčena.

15


920-8.

23

3.5 Jistota (§ 2012 - § 2017 NOZ) Jistota není sama o sobě samostatným zajišťovacím prostředkem. Poskytnutí jistoty lze splnit zřízením zástavního práva nebo způsobilým ručitelem, za kterého je považována osoba s vhodným majetkem, a kterou lze žalovat v tuzemsku. „Nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny obvyklé ceny.“16 Stavební pozemek či nemovitost sloužící k podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny, to platí i pro právo stavby, bude-li částka sjednána jako stavební plat splacena do 5 let před koncem zániku práva stavby. Cenný papír, který zajišťuje bezpečný výnos je dostatečnou jistotou do ¾ obvyklé ceny. Vklady v bankách, spořitelnách a v úvěrních družstvech se jedná o výši pojištění. Jistotou jsou úroky z finančního dluhu zajištěny maximálně do výše zákonné úrokové sazby, nebyla-li osoba poskytující jistotu předem seznámena se sjednanou vyšší úrokovou sazbou. Pokud je zajištěn dluh, který je již úročený, jsou zajištěny i úroky, které prozatím nepřirostly. „Zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem.“17 Ztratí-li jistota na ceně a zajištění se tím pádem stane nedostatečným, má právo věřitel od dlužníka požadovat doplnění zajištění; neučiní-li tak dlužník, část pohledávky, která není zajištěna, se stane splatnou. Předchozí zmíněné ustanovení se použije, i když byla jistota čerpána oprávněně.

16


920-8. 17


920-8.

24

4

Komparace dosavadní právní úpravy a nového

občanského zákoníku 4.1 Komparace právní úpravy zajištění závazků Ustanovení staré i nové právní úpravy mají stejný cíl. Pan Slíva ve své publikaci uvádí, že „právní úprava zajištění obchodních závazků sleduje cíl posílit hospodářské, popřípadě i procesní postavení subjektů oprávněných ze závazkového vztahu (věřitelů), jejich jistotu, že povinnosti subjektů povinných (dlužníků) budou splněny a práva věřitelů uspokojena řádně a včas. Vyšší míra jistoty a bezpečnosti v konkrétním závazkovém vztahu je dosahována tím, že k původnímu zajišťovanému závazkovému vztahu (základnímu), zpravidla přistupuje nový vztah zajišťovací (vedlejší).“18 Základy staré právní úpravy jsou obsaženy v Občanském zákoníku a v Obchodním zákoníku. Jedná se tedy o duální úpravu zajištění závazků. To znamená, je-li v názvu oddílu Obchodního zákoníku napsáno, že jde o ustanovení „některá“ je potřeba použít i ustanovení Občanského zákoníku. V opačném případě, je-li v Obchodním zákoníku řečeno, že se jedná o „základní ustanovení“, má ustanovení kogentní povahu a nelze se od něj odchýlit. Občanský zákoník se zajištění závazků věnuje v části osmé, hlavě první, oddíle pátém. Zajištění závazků upravují paragrafy 544 – 558, které se věnují smluvní pokutě, ručení, dohodě o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zástavní smlouvě, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, jistotě a uznání závazku. Obchodní zákoník se zajištění závazků věnuje v části třetí, hlavě první, díle šestém. Jedná se o úpravu obsaženou v § 297 – 323i. Zde jsou upravena některá ustanovení týkající se smluvní pokuty, ručení, bankovní záruky a uznání závazku. Nový občanský zákoník slučuje ustanovení Obchodního zákoníku a Občanského zákoníku. Oproti stávající právní úpravě je v NOZ hovořeno o zajištění a utvrzení dluhu, jehož ustanovení jsou obsažena v § 2010 – 2054. Zapomenout nesmíme také na právo zástavní a právo zadržovací, jejichž úprava je obsažena v § 1309 – 1399 NOZ.

18

PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 74. ISBN 978-80-7357-444-4.

25

Můj názor na sloučení výše zmíněných právních předpisů je kladný, protože již nemusíme nahlížet do dvou různých zákonů, ale vše máme v jednom kodexu. Nový občanský zákoník je sice velice obsáhlý (obsahuje 3081 paragrafů), došlo k mnoha změnám, ale věřím, že nebude trvat dlouho a všichni si na něj zvyknou.

4.2 Komparace předmětu zajištění závazků Předmětem zajištění závazků je závazek. Stávající právní úprava Občanského zákoníku upravuje zajištění závazku v části zajištění (§ 544 an.) různými způsoby. Můžeme hovořit o ručení (§ 546) nebo o dohodě o srážkách ze mzdy (§ 551). Splnění závazku též zajišťuje převod práva (§ 553), oproti tomu pohledávka je zajištěna postoupením pohledávky (§ 554). A nakonec v § 558 nalezneme uznání dluhu. V Novém občanském zákoníku se mluví o zajištění a utvrzení dluhu. Paragrafy 2010 a 2011 se věnují obecnému ustanovení a § 2012 – 2017 se zabývá jistotou. Zajištění dluhu je obsaženo v § 2018 – 2047, kde najdemeručení, finanční záruku, zajišťovací převod práva a dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů. Utvrzení dluhu je možno smluvní pokutou (§ 2048 – 2052) nebo uznáním dluhu (§ 2053 – 2054).

4.3 Komparace funkce zajištění závazku Obě právní úpravy plní několik zajišťovacích funkcí. Věřiteli plní zajištění funkci zajišťovací a uhrazovací, oproti tomu dlužníkovi plní funkci preventivní, donucovací a sankční. K nejčastějším funkcím zajištění patří funkce zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací funkce chrání věřitele v případě, že dlužník nechce nebo není schopen plnit své závazky. Cílem funkce uhrazovací je splnění splatného závazku dlužníkem. Nedojde-li k splnění dluhu, může věřitel za sjednaných podmínek požadovat uspokojení po třetí osobě. Stávající i nová právní úprava se zaměřuje na to, aby byly závazky splněny včas a řádně.

26

4.4 Komparace instrumentů zajištění dluhu Základ stávající právní úpravy zajištění závazků tvoří Občanský zákoník a Obchodní zákoník. Jak jsem již zmiňovala, jedná se o duální úpravu zajištění závazků. Občanský zákoník se zajištění závazků věnuje v § 544 – 558. Tato ustanovení obsahují smluvní pokutu, ručení, dohodu o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zástavní smlouvu, zajištění závazku převodem práva, zajištění postoupením pohledávky, jistotu a uznání závazku. Obchodní zákoník upravuje zajištění závazků v § 297 – 323i a dále upravuje pouze některá ustanovení o smluvní pokutě, ručení, bankovní záruce a uznání závazku. Dualitu výše zmíněných kodexů zrušil Nový občanský zákoník. Současná právní úprava obou zákonů hovoří o zajištění závazků, zatímco Nový občanský zákoník rozlišuje zajištění a utvrzení dluhů. Zajištění a utvrzení dluhů obsahují ustanovení § 2010 – 2054 NOZ, které upravují jistotu, ručení, finanční záruku, zajišťovací převod práva, dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, smluvní pokutu a uznání dluhu. Ustanovení § 2010 konstatuje, že „dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo za ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu“.19 Z toho vyplývá, že s ručením, finanční zárukou, zajišťovacím převodem práv a dohodou o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů souvisí funkce zajišťovací. Naopak smluvní pokuta a uznání dluhu patří k instrumentům utvrzení dluhu. Kromě výše uvedených instrumentů nesmíme zapomenout na instituty, které řadíme do věcných práv k cizím věcem – tedy právo zástavní a právo zadržovací, které však v bakalářské práci rozebírat nebudu.

19

§ 2010 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 1. 3.

2014].

27

4.4.1 Jistota Jistota plní funkci osobního nebo majetkového zajištění, neboli to, co někdo dá k zajištění, že splní dluh. Jistota je buď dána přímo věřiteli, nebo ve prospěch věřitele. Osobní jistotou je především ručení nebo finanční záruka. Majetkovou jistotu představuje věc, jež je věřiteli dána nebo v jeho prospěch jako zajištění, že dlužník svůj dluh splní. Jako příklad bych mohla uvést zástavní právo nebo zajištění převodem práva. Majetkovou jistotou nemusí být jen způsob zajištění, tuto funkci bude plnit i například složení finanční částky jako kauce ve prospěch věřitele. Jistotou naopak nemůže být nepeněžitý vklad do nadace, majetek nadačního fondu nebo nadační jistina. Důležitým pravidlem týkajícím se jistoty, jež má pro zajištění v soukromém právu obecný dopad je, že věřitel má vůči osobě, která zajištění poskytla, povinnost informovat ji o aktuální výši zajišťovaného dluhu bez ohledu na způsob poskytnutí zajištění. Toto pravidlo je praktické zejména pro třetí osoby, které zajištění poskytly, aniž by byly sami dlužníkem. Stávající právní úprava tuto informační povinnost znala jen u ručení. Na veškeré případy zajištění se váže pravidlo, že jistota zajišťuje nejen jistinu dluhu, ale i úroky. Strany si ale mohou sjednat, že se jistota na úroky vztahovat nebude, nebo je bude zajišťovat jen částečně, či jinak pravidlo modifikovat. Jde-li ale o úroky, vztahuje se jistota pouze na příslušenství předvídatelné pro osobu, která jistotu dává. Posledním důležitým pravidlem, které se týká jistoty, a které dopadá i na ostatní zajištění, je řešení situace, kdy jistota klesne na ceně. Věřiteli pak vzniká právo požadovat doplnění jistoty. Neučiní-li tak dlužník, stane se nezajištěná část pohledávky splatná. Občanský zákoník znal toto pravidlo v § 163 odst. 2 ohledně poklesu ceny zástavy. Nově se povinnost doplnit jistotu, klesne-li na ceně, bude vztahovat například i na hodnotu práva převedeného zajišťovacím převodem. Toto pravidlo lze však použít jen na případy, kdy je jistotou věcněprávní zajištění. Jistotu upravuje Občanský zákoník v § 555 – 557, kde ustanovení § 555 stanovuje, že „závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva způsobilými ručiteli“.20 To znamená, že strany si mohou vybrat i jiný zajišťovací instrument. Typickou jistotou je

20

§ 555 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém].

WoltersKluwer ČR [cit. 23. 2. 2014].

28

ručení, zástavu a uznání dluhu. O zajišťovacím převodu práva, smluvní pokutě či postoupení pohledávky lze jako o prostředku zajištění z teoretického pohledu pochybovat. Stávající právní předpis jistoty nevyžaduje zvláštní formu. Budeme-li však vycházet z typických jistot, musí mít závazek poskytnutí jistoty písemnou formu, protože dle ustanovení zákona vyžaduje zřízení zástavního práva písemnou formu smlouvy a uznání dluhu či ručení písemnou formu prohlášení. Nový občanský zákoník upravuje zajištění obecnými ustanoveními o jistotě (§ 2012 a násl. NOZ), v nichž lze najít pravidla společná pro všechny zajišťovací prostředky. Nová úprava výslovně zmiňuje dát jistotu nejen věřiteli, ale i třetí osobě, která ji spravuje ve prospěch věřitele (§2010 NOZ).Ztratila-li jistota na ceně a zajištění se tím pádem stalo nedostatečným, má věřitel právo od dlužníka požadovat, aby zajištění bez zbytečného odkladu doplnil. Nedoplní-li dlužník jistinu, stane se část pohledávky, která není zajištěna splatnou (§ 2017 NOZ). Nová právní úprava nevyžaduje zvláštní formu jistoty. Smlouva o zřízení zástavního práva nevyžaduje písemnou smlouvu, oproti tomu ručitelské prohlášení dané způsobilým ručitelem písemnou formu požaduje. Nový občanský zákoník vychází ze stávající právní úpravy a upravuje jistotu v ustanoveních § 2012 – 2017 nového občanského zákoníku. Již není zařazena mezi jednotlivými zajišťovacími instrumenty, ale je upravena v obecných ustanoveních týkajících se zajištění a utvrzení dluhu, nevyvolává již tedy dojem samostatného zajišťovacího instrumentu. Dle mého názoru, je nová právní úprava podrobnější, přehlednější, přínosnější a pro spoustu laiků více pochopitelná, právě třeba z toho důvodu jak jsem již výše zmiňovala, že ve stávající právní úpravě mohla být jistota pochopena jako samostatný zajišťovací instrument.

4.4.2 Ručení Stávající úprava ručení pro obchodněprávní vztahy jekomplexně upravenav Obchodním zákoníku (§ 303 – 312), to znamená, že úprava není závislá na Občanském zákoníku.Výjimkou je způsob vzniku, který vychází z Občanského zákoníku vyžadujícího smluvní způsob ručení.Ustanovení § 303 Obchodního zákoníku vyžaduje pro uplatnění instrumentu ručení písemnou formu. Jedná se tedy o písemné prohlášení a jednostranný právní úkon, na jehož základě se ručitel věřiteli zavazuje, že uspokojí jeho pohledávku

29

v případě, nebude-li splněno dlužníkem. Povinnost ručitele uspokojit pohledávku vzniká okamžikem, kdy je věřitelidoručeno písemné prohlášení. Nová úprava vyžaduje nejen písemné prohlášení ručitele o převzetí ručení, ale i přijetí ručení věřitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic požadovat, nastane-li situace nesplnění dluhu. Dále by se dalo hovořit o tom, že nová právní úprava upřesňuje smluvní povahu vzniku ručení. V Obchodním zákoníku nejsou přímo stanoveny náležitosti, které by mělo obsahovat písemné prohlášení o převzetí ručení. Náležitosti si ale můžeme odvodit z § 303, který říká, že ten, „kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem“.21 Ze zmíněné citace je zřejmé, že prohlášení o převzetí ručení musí obsahovat identifikaci ručitele, dlužníka, věřitele a pohledávka, jež byla zajištěna ručením, musí být přesně specifikována. Jako důležitý poznatek bych chtěla uvést, že se ručení nemusí týkat celé pohledávky, ale může zajišťovat jen její část, která musí být vymezena v prohlášení. Ustanovení dle stávající právní úpravy Obchodního zákoníku konstatují, že podmínkou pro vznik ručení je platný závazek dlužníka v případě, že platnosti ručení nebrání neplatnost závazku dlužníka z důvodu nedostatku dlužníkovy způsobilosti zavazovat se k povinnostem. Podmínkou však je předpoklad, že ručitel o výše uvedeném ustanovení při převzetí ručitelského závazku věděl. Obchodní zákoník připouští i možnost zajistit ručením závazek budoucí či závazek, na který se váže splnění podmínky. Podmínkou pro vznik ručení podle nové právní úpravy je opět platný dluh dlužníka a skutečnost, že platnost ručení není zamezena neplatností závazku dlužníka z důvodu jeho nezpůsobilosti zavazovat se k povinnostem. Nový občanský zákoník vypouští podmínku, že ručitel musí vědět o platnosti ručitelského závazku. Nyní postačí, pokud o ní vědět musel. Podobně jako stávající právní úprava, tak i úprava nová připouští použití instrumentu ručení na dluhy budoucí či podmíněné. Paragraf 2019 NOZ rozšiřuje možnost ručení na „soubor

21

§ 303 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém].


30

dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu“.22 Jelikož je nová právní úprava v mnohém, co se předmětu ručení týká totožná se stávající právní úpravou, dá se předpokládat, že stávající judikaturu budou soudy používat i při rozhodování dle Nového občanského zákoníku. O zajištění ručením se mluví jako o časově neomezeném, které lze časově omezit jen záznamem v písemném prohlášení o převzetí ručení. Ustanovení obchodního zákoníku upravují situaci, kdy je zajištěna jen část závazku nebo se poskytne zaručení více ručitelů. V případě, že dojde k zaručení závazku více ručiteli, pak podle ustanovení § 307 „ručí každý z nich za celý závazek. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník.“23 Instrument ručení je v Novém občanském zákoníku upraven v § 2018 – 2028. Nová úprava opět, s ojedinělými změnami, přebírá obsah z Obchodního zákoníku a jen těžko lze tedy najít zásadní rozdíly oproti stávající právní úpravě. Dle ustanovení § 306 Obchodního zákoníku platí, že „věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není třeba, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní.“24 Dle stávající právní úpravy není povinností ručitele před splněním dlužníka informovat, pak má ale dlužník právo vůči němu uplatnit veškeré námitky, které mohl dlužník vůči věřiteli uplatnit, vymáhal-li by věřitel splnění na něm. Uplatnění námitek dlužníka vůči věřiteli pro případ, kdy dojde k uspokojení věřitele bez vědomí dlužníka je řešeno shodně se stávající právní úpravou.

22

§ 2019 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník.In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 11. 5.

2014]. 23


WoltersKluwer ČR [cit. 11. 5. 2014]. 24



31

Obsahem § 310 Obchodního zákoníku je, že „právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi“.25 Stávající právní úprava Obchodního zákoníku konstatuje, že uznání dluhu dlužníkem je účinné bez souhlasu ručitele a tím dochází ke zhoršení postavení ručitele, protože uznání závazku má účinky i vůči ručiteli. Otázky týkající se promlčení ručení jsou podle nové právní úpravy ve většině případů shodné se stávající právní úpravou Obchodního zákoníku. Změnou vůči účinné obchodněprávní úpravě je ustanovení § 2025 odst. 2 NOZ, které se týká uznání dluhu a je v něm stanoveno, že uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, vysloví-li s tímto ručitel souhlas“26, přičemž jde o převzatou zásadu stávající právní úpravy Občanského zákoníku. Dle mého zhodnocení je nová právní úprava obsažena v § 2018 – 2028 Nového občanského zákoníku a v mnoha případech je totožná se stávající právní úpravou uvedenou v Obchodním zákoníku, což znamená, že došlo pouze k nepatrným změnám. Nový občanský zákoník upřesňuje smluvní povahu vzniku ručení, přináší novou úpravu subrogace a přebírá promlčení závazku v souvislosti s uznáním dluhu dlužníkem stávající občanskoprávní úpravu jako obecné pravidlo. Vzhledem k výše uvedenému můžeme předpokládat, že od 1. 1. 2014 se bude v mnoha případech používat i stávající judikatura.

25

§310 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém].


§ 2025 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR

[cit. 14. 4. 2014].

32

4.4.3 Finanční záruka Finanční záruku upravuje Nový občanský zákoník v § 2029 – 2039. Jedná se pojem odlišný od stávající právní úpravy, kde se hovoří o záruce bankovní. Změna se však netýká věcného obsahu, ale pouze terminologie, která vyjadřuje skutečnost, že podle nové právní úpravy může být výstavcem finanční záruky i jiný výstavce než banka. Stávající právní úprava Obchodního zákoníku obsahuje bankovní záruku v ustanoveních § 313 – 322. Vzhledem k tomu, že bankovní záruka vzniká na základě písemného prohlášení banky v záruční listině, je zřejmé, že je vyžadována písemná forma záruční listiny. Nový občanský zákoník převzal stávající právní úpravu Obchodního zákoníku a nová právní úprava taktéž vyžaduje v § 2029 odst. 2 písemnou formu záruční listiny. Poskytovatelem bankovní záruky dle stávající právní úpravy Obchodního zákoníku, jak již ze samotného názvu zajišťovacího instrumentu vyplývá, může být pouze banka. Rozdíl mezi bankovní zárukou a ručením je především v tom, že v případě bankovní záruky vzniká bance povinnost k peněžitému plnění, které je třeba splnit, nastanou-li pro daný případ určité předpoklady. Při uplatnění bankovní záruky se věřitel obrací na banku, která zajištění bankovní zárukou poskytla. Ustanovení § 317 vyjadřuje nezávislost ručení plynoucí z bankovní záruky na zajišťovaném závazku, neplyne-li ze záruční listiny něco jiného. Počet poskytovatelů bankovní záruky není v Obchodním zákoníku omezen, z čehož vyplývá, že se může společně zaručit více bank. „Potvrzení bankovní záruky jinou bankou zakládá solidární závazek obou bank poskytnout věřiteli plnění, a věřitel tedy může uplatnit práva ze záruky vůči kterémukoli z nich.“27 V Obchodním zákoníku je upravena i varianta, že banka oznámí věřiteli zajištění pohledávky jinou bankou. Z toho vyplývá, že „nevzniká oznamující bance závazek ze záruky. Oznamující banka však odpovídá za škodu způsobenou nesprávností svého oznámení.“28 V Novém občanském zákoníku se setkáváme s novými pojmy, kterými jsou finanční záruka a výstavce. Jak je uvedeno v § 2029 odst. 1 „finanční záruka vzniká prohlášením výstavce

27

ELIÁŠ, Karel. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. In: Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. 5. vyd. Praha: C.H.

Beck, 2010, s. 142. ISBN 978-80-7400-337-0. 28

§ 315 odst. 3zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační

systém]. WoltersKluwer ČR, [cit. 12. 3. 2014].

33

v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině“29. Z výše uvedeného ustanovení můžeme říci, že podle nové právní úpravy může být výstavcem finanční záruky i subjekt odlišný od banky. Je-li výstavcem finanční záruky banka, spořitelní či úvěrové družstvo, pak mluvíme o záruce bankovní. Potvrzení finanční záruky a oznámení zajištění záruky pohledávky jiným výstavcem je v Nové právní úpravě obdobné jako ve stávající právní úpravě. Nová právní úprava umožňuje věřiteli uplatnit své právo vůči kterémukoli z výstavců. Ustanovení § 2031 odst. 2 konstatuje, že „výstavce, který potvrdil finanční záruku a na tomto základě plnil, má právo na náhradu vůči výstavci, který jej o potvrzení finanční záruky požádal“30. Zmíněná citace se kromě použité terminologie shoduje se stávající právní úpravou obchodního zákoníku. U ostatních ustanovení týkajících se finanční záruky by se taktéž dalo hovořit o shodě stávající právní úpravy s úpravou dle Nového občanského zákoníku. Nový občanský zákoník pracuje s termínem finanční záruka. Podstata tohoto instrumentu zůstala beze změny, jedinou zásadní změnou je rozšíření okruhu subjektů oprávněných k poskytnutí finanční záruky. Nová úprava se také zmiňuje o tom, že poskytovatelem finanční záruky může být i banka. Stávající právní úprava umožňuje věřiteli pomocí cese převést svá práva z bankovní záruky, nestanoví-li záruční listina jiné ujednání. Chceme-li uplatnit cesi, postupujeme dle Občanského zákoníku. Právní úprava Obchodního zákoníku v § 318 uvádí, kdy můžeme v souladu s ujednáním v záruční listině „uskutečnit cesi práv z bankovní záruky jen spolu s postoupením pohledávky zajištěné bankovním zárukou a kdy lze cedovat práva z bankovní záruky samostatně i bez pohledávky bankovní zárukou zajištěné“31. Připouští-li to záruční listina, umožňuje Nový občanský zákoník shodně se stávající právní úpravou převod práva na plnění ze záruky. Pokud není v záruční listině uvedeno jinak,

29

§ 2029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník.In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit.

14. 4. 2014]. 30

§ 2031 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník.In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit.

14. 4. 2014]. 31

Komentář k § 318 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační


34

umožňuje zákon postoupit právo postoupit finanční záruku. Spolu s postoupením se ale převádí i právo na plnění záruky. Nová právní úprava instrumentu finanční záruky vychází se stávající právní úpravy Obchodního zákoníku, ve kterém se však mluví o bankovní záruce. Termín bankovní záruka byl změněn na finanční záruku z důvodu, že výstavcem již nemusí být jen banka. Jinak řečeno poskytnout finanční záruku může jakýkoliv subjekt. Na základě výše uvedeného lze doufat, že se finanční záruka stane častěji používaným a praktickým instrumentem zajištění dluhů. Dále lze také předpokládat, že velká část stávající judikatury zůstane použitelná i při soudních rozhodnutích dle nové právní úpravy.

4.4.4 Zajišťovací převod práva Cílem zajišťovacího převodu práva je vyhovět zájmu věřitele získat lepší jistotu a snazší uspokojení, než jaké mohou poskytnout jiné způsoby zajištění. Podstata tohohle prostředku spočívá v převedení práva dlužníka nebo jiné osoby na věřitele. Vzhledem k tomu, že cílem je zajištění dluhu, je jeho trvání časově omezeno a podmíněno. Nový občanský zákoník při porovnání s Občanským zákoníkem věnuje tomuto zajišťovacímu instrumentu větší pozornost (§ 2040 - § 2044 NOZ) a používá odlišnou terminologii. Důvodem je praktická potřeba, protože úprava v jediném ustanovení Občanského zákoníku (§ 553 OZ) způsobovala výkladové problémy. Jak jsem již výše zmínila, stávající právní úprava zajištění závazku převodem práva je velmi stručná, je náplní jediného ustanovení § 553 Občanského zákoníku a postoupení pohledávky je samostatně upraveno v ustanovení § 554 Občanského zákoníku. Občanský zákoník vyžaduje písemnou formu smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která může být sjednána jen mezi dlužníkem a věřitelem. Náležitosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva nejsou v zákoně upraveny. Stávající úprava umožňuje smluvním stranám stanovit si smlouvou vzájemná práva a povinnosti podle svých představ. V zájmu dlužníka by mělo být ze smlouvy především zřejmé, že účelem je zajištění závazku pro případ, že by nebyl dluh dlužníkem splněn. Úprava Nového občanského zákoníku nevyžaduje zvláštní formu smlouvy o zajišťovacím převodu práva a taktéž neupravuje náležitosti smlouvy. Nutnost písemné formy smlouvy

35

můžeme vyvodit například z ustanovení o převodu nemovité věci podle nové právní úpravy či z jiných právních předpisů. Stávající právní úprava Občanského zákoníku v § 553 odst. 1 nabízí možnost splnění závazku převodem práva. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že jde o právo převoditelné, tedy majetkové či vlastnické. Podle výše uvedeného ustanovení však, ale nelze převádět pohledávku, protože zajištění postoupením pohledávky je upraveno v § 554. Od účinnosti Nového občanského zákoníku (tedy od 1. 1. 2014), se dá předpokládat, že pravděpodobně nejčastěji používaným zajišťovacím převodem práva bude zajišťovací převod práva vlastnického. Dále nová právní úprava ve svých ustanoveních obsahuje zajišťovací převod práva k věcem zapsaným i nezapsaným ve veřejném seznamu, povinnosti věřitele při správě předmětu zajištění a postup věřitele pro případ, že nastane situace pominutí důvodu trvání zajišťovacího převodu práva. Nová úprava vypustila zvláštní úpravu zajištění postoupením pohledávky, protože pohledávka tvoří jedno z druhů práv, jež mohou být k zajištění převedena. K tomuto druhu zajištění se použijí ustanovení § 2014 a násl. NOZ. Ustanovení § 2040 odst. 1 Nového občanského zákoníku konstatuje, že „smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo“32. To znamená, že zajišťovací převod práva na věřitele je nově umožněn nejen dlužníkovi, ale i jinému subjektu. Stávající právní úprava neupravuje způsob zajištění závazků převodem práva. Znění § 553 totiž na rozdíl od nové právní úpravy o rozvazovací podmínce či o fiduciárním převodu práva nehovoří. Převod práva s rozvazovací podmínkou spočívá ve zpětném přechodu práva na zajišťovatele, v okamžiku splnění dluhu nebo přímo ze zákona. K použití fiduciárního převodu je nutné, při splnění dluhu, aby věřitel novým právním úkonem převedl předmět zajištění zpět na zajišťovatele. Vzhledem k výše zmíněnému nebude stávající judikatura použitelná, neboť Nový občanský zákoník připouští oproti stávající úpravě jak zajišťovací převod práva s rozvazovací podmínkou, tak i převod fiduciární.

32

§ 2040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR

[cit. 13. 6. 2014].

36

Dle stávající právní úpravy Občanského zákoníku zajištění závazků převodem práva se při prodlení dlužníka mění zajišťovací funkce instrumentu na funkci uhrazovací. Tato skutečnost spolu s nedostatečnou stávající právní úpravou klade vysoké nároky na propracování uzavíraných smluv, protože konkrétní uhrazovací funkce je závislá hlavně na dohodě věřitele a poskytovatele zajištění. I podle nové právní úpravy plní zajišťovací převod práva funkci zajišťovací i uhrazovací. Ustanovení § 2014 Nového občanského zákoníku je vyjádřením uhrazovací funkce a převádí se s rozvazovací podmínkou, tj. okamžikem splnění dluhu, kdy dlužník nebo třetí osoba, která jistotu poskytla, získává své právo automaticky zpět. V případě, že nedojde ke splnění dluhu je převod práva nepodmíněný, to znamená, že věřitel se stává vlastníkem jistoty. V případě nesplnění dluhu se právo převedené věřiteli jen na dočasnou dobu stává právem trvalým. V tomto momentě může dojít k tomu, že poskytnutá jistota převyšuje svou hodnotou výši zajištěného dluhu. Na tuto možnost nová právní úprava pamatovala a v § 2044 odst. 2 ji podrobněji upravuje a konstatuje, že se jedná o normy pouze dispozitivní, to znamená, že se od nich lze odchýlit dohodou stran. Judikatura stávající právní úpravy bude použitelná i nadále, protože i podle nové úpravy v období do splatnosti dluhu jde o podmíněný převod práva. Právní úprava zajišťovacího převodu práva přinesla v Novém občanském zákoníku největší změny v úpravě zajišťovacích instrumentů. Dalo by se říci, že nová úprava je podstatně podrobnější, reaguje na požadavky praxe a převzala některé ze závěrů judikatury. Důležitou změnou je § 2040 odst. 2, který uvádí, že jde-li o zajišťovací převod práva, pak jde o převod práva s rozvazovací podmínkou. Je to ale ustanovení s vyvratitelnou právní domněnkou. Nová právní úprava tohoto instrumentu bude jistě přínosem nejen v obchodněprávních vztazích, ale i pro rozhodovací činnost soudů.

37

4.5 Komparace vybraných institutů utvrzení dluhů 4.5.1 Smluvní pokuta Mezi tím co současná právní úprava hovoří o zajištění závazků, Nový občanský zákoník ve svých ustanoveních rozlišuje zajištění a utvrzení dluhů. Smluvní pokuta je v Novém občanském zákoníku zařazena do způsobů utvrzení dluhů (§ 2048 a násl.), které jsou zaměřeny na potvrzení existence závazku v době jeho uznání. „Zajištění obchodního závazkového vztahu formou smluvní pokuty záleží v tom, že strany závazkového vztahu sjednají smluvní pokutu pro případ, že některá z nich poruší smluvní povinnost.“33Věřiteli vzniká nárok na úhradu smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti i v případě, že škoda nevznikla. Stávající právní úprava smluvní pokuty je upravena v § 544 a 545 Občanského zákoníku. Některá ustanovení o smluvní pokutě jsou obsažena i v § 300 – 302 Obchodního zákoníku. Z toho vyplývá, že při sjednání smluvní pokuty je nutno vycházet z obou právních kodexů. Dle ustanovení § 544 odst. 2 Občanského zákoníku je vyžadována písemná forma ujednání o smluvní pokutě, s tím že musí být stanovena i její výše nebo způsob určení smluvní pokuty. Důležité je také sjednat i to, plnění jaké povinnosti je smluvní pokutou zajištěno. K důležitým změnám Nového občanského zákoníku patří také zrušení požadavku, že nutností je sjednat smluvní pokutu v písemné formě. Lze ji však doporučit pro případ snadnějšího dokazování při případném porušení smluvené povinnosti. Shodně se stávající právní úpravou je důležité dohodnout, kterého porušení smluvní povinnosti se pokuta týká a jaká bude její výše, případně způsob jejího určení. Oproti úpravě v občanském zákoníku umožňuje nová úprava sjednat pokutu i v jiném než peněžitém plnění. Judikatura zůstane i nadále použitelná u prostředků, které zajišťují splnění závazků, a které vyžadují písemnou formu, případně si smluvní strany písemnou formu dohodnou. Smluvní pokutu lze dle stávající právní úpravy pouze písemně, s uvedením její výše či stanovením způsobu jejího určení. Občanský zákoník v § 544 odst. 1 zmiňuje termín

33

PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 93. ISBN 978-80-7357-444-4.

38

„zaplatit“, stávající právní úprava, Občanský ani Obchodní zákoník, však konkrétně nehovoří, zda jde o plnění peněžité čizda je přípustné i plnění nepeněžité. Nový občanský zákoník v ustanovení § 2048 výslovně stanovuje, že smluvní pokuta může být sjednána jak v peněžitém, tak i v nepeněžitém plnění. Z praxe by se dalo říci, že smluvní pokuta je ve většině případů chápána pouze jako peněžité plnění. Vzhledem k tomu, že již zmíněné ustanovení § 2048 Nového občanského zákoníku odstraňuje veškeré pochybnosti o možnosti sjednat smluvní pokutu i jako plnění nepeněžité nebude judikatura stávající právní úpravy od 1. 1. 2014 použitelná při soudních rozhodováních. Vztah smluvní pokuty a náhrady škody je upraven v § 545 odst. 2 Občanského zákoníku. Stávající právní úprava tohohle vztahu má dispozitivní charakter, to znamená, že strany mohou dohodnout úpravu, která se liší od zákonných ustanovení. Neučiní-li tak, pak platí, že „věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta“.34 Je tedy na dohodě smluvních stran, zda si písemně dohodnou úhradu náhrady škody, která převyšuje smluvní pokutu či ne. Vzájemný vztah smluvní pokuty a náhrady škody upravuje i Obchodní zákoník v ustanovení § 301, který konstatuje, že k náhradě škody, která vznikla později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle ustanovení § 373 a násl. Výše zmíněné ustanovení má kogentní povahu, to znamená, že smluvní strany se od něj nemohou odchýlit. Dle § 2050 Nového občanského zákoníku platí že „je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje“35. Nová úprava této otázky má dispozitivní povahu, což znamená, že strany si mohou ujednat odlišný postup. Stávající právní úprava umožňuje smluvním stranám dohodnout si různou výši smluvní pokuty či způsob jejího stanovení. Je-li však stranami dohodnutá výše smluvní pokuty nepřiměřená, dle ustanovení § 301 Obchodního zákoníku může soud snížit výši smluvní pokuty. Současná judikatura však nemluví o možnosti, ale o povinnosti soudu posoudit,

34

§ 545 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém].


§ 2050 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR [cit. 1. 3.

2014].

39

zdajsou podmínky ve smyslu § 301 Obchodního zákoníku a zda existují důvody nepřiměřenosti smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 301 je kogentní povahy, nemohou si strany svým ujednáním ve smlouvě moderační oprávnění soudu vyloučit. Paragraf 2051 NOZ upravuje moderační oprávnění soudu. Oproti stávající právní úpravě došlo ke dvěma zásadním změnám. Moderační oprávnění lze dle stávající právní úpravy aplikovat pouze na obchodněprávní vztahy, nově však jde o obecné pravidlo. Druhou změnou je skutečnost, že je-li smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, může dlužník požádat soud o její snížení. Vzhledem k tomu, že nová právní úprava vychází z právní úpravy stávající, budou rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR použitelná i nadále. Stávající obchodněprávní úprava § 300 Obchodního zákoníku, ze které vyplývá, že dlužník je povinen v případě porušení smluvní povinnosti uhradit smluvní pokutu vždy, bez ohledu na zavinění. Toto ustanovení má však dispozitivní povahu, což znamená, že strany si mohou dohodnout i jiný postup. Stávající obchodněprávní úprava je od stávající úpravy občanskoprávní odlišná. Ustanovení § 545 odst. 3 Občanského zákoníku konstatuje, že nedohodnou-li se strany jinak, nemá dlužník povinnost plnit smluvní pokutu v případě absence zavinění. V porovnání s § 545 odst. 3 Občanského zákoníku uvádí Nový občanský zákoník možnost, aby dlužníkovi vznikla povinnost zaplatit pokutu i v případě, že porušení smluvní povinnosti nevzniklo jeho vinou. Nic ale nebrání stranám k ujednání vázat nárok na zaplacení smluvní pokuty pouze k zaviněnému porušení. Vzhledem ke skutečnosti, že dle nové právní úpravy nebude mít absence zavinění při porušení smluvní povinnosti vliv na povinnost plnit sjednanou smluvní pokutu, bude judikatura použitelná i na případy dle Nového občanského zákoníku. Smluvní pokuta v Novém občanském zákoníku vychází z právní úpravy podle Občanského a Obchodního zákoníku, avšak došlo k několika změnám, jak upřesňujícím, tak zásadním. Odstraňují se formálně například pochybnosti, zda si sjednat jako smluvní pokutu i nepeněžité plnění, dalším příkladem by mohlo být vyloučení zániku práva na smluvní pokutu v případě nezaviněného porušení smluvené povinnosti, apod. Jelikož má ale ustanovení dispozitivní povahu, lze smlouvou ujednat i jiný postup a tím se vyhnout přísnosti zákona. 40

Zásadní změnou Nového občanského zákoníku je odstoupení od požadavku písemné formy ujednání o smluvní pokutě. K dalším důležitým změnám patří také možnost posouzení přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty soudem na návrh dlužníka. Naopak pravidlem, které zůstává zachováno, je skutečnost, že věřitel může požadovat smluvní pokutu, aniž by mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

4.5.2 Uznání dluhu Uznání dluhu nelze považovat za institut zajištění, ale pouze za nástroj, který slouží k posílení postavení věřitele jiným způsobem. V nové právní úpravě je uznání dluhu zařazeno do institutu utvrzení dluhu, který se zaměřuje na potvrzení existence závazku v době jeho uznání. Pro stávající právní úpravu je dle ustanovení § 323 odst. 1 Obchodního zákoníku vyžadována písemná forma. Prohlášení o uznání závazku musí mít identifikaci závazku, kterého se týká. Z ustanovení Obchodního zákoníku lze dovodit, že závazek, který je uznávaný musí být určen označením věřitele a dlužníka, dále musí být vymezen rozsah závazku a také musí být uveden důvod závazku. Vrátíme-li se opět k § 323, ale tentokrát odst. 2 Obchodního zákoníku dozvíme se, že je připuštěno uznání závazku konkludentním jednáním dlužníka. To znamená, úhradou úroků nebo částečným plněním závazku. Nový občanský zákoník v § 2053 stejně jako ve stávající právní úpravě vyžaduje písemnou formu prohlášení o uznání dluhu. Náležitosti prohlášení o uznání dluhu jsou shodné se stávající úpravou a lze je z výše uvedeného paragrafu odvodit. Vzhledem k tomu, že stávající a nová právní úprava má shodné náležitosti písemného prohlášení o uznání dluhu, lze předpokládat, že judikatura zůstane při rozhodování soudů i nadále použitelná.

41

Znění § 323 odst. 1 Obchodního zákoníku konstatuje, že „uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v daném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena“36. Je-li závazek zajištěn ručením, má uznání závazku dlužníkem účinky i vůči ručiteli. Hlavním účinkem uznání závazku je kromě účinku utvrzení také uznání závazku dlužníkem, které má vliv na přetržení promlčecí doby, a tedy začne běžet nová promlčecí doba. Je-li závazek uznán konkludentním jednáním dlužníka, dochází k přetržení promlčecí doby pouze v případě, že nedošlo k promlčení závazku. Nový občanský zákoník stejně jako stávající právní úprava hovoří o účinku prohlášení o uznání dluhu na běh promlčecí doby. Nová právní úprava konstatuje, že prohlášením o uznání dluhu dojde k jejímu přetržení a běhu nové promlčecí doby. Za podstatnou změnu právní úpravy instrumentu uznání dluhu bych chtěla zmínit ustanovení § 2054 odst. 3 NOZ, které vylučuje, aby úhrada úroků nebo částečné plnění dluhu mělo účinky uznání dluhu vůči promlčeným pohledávkám věřitele. Vzhledem ke skutečnosti, že nová právní úprava v ustanovení § 2053 shodně se stávající právní úpravou předpokládá, že v okamžiku uznání dluhu dluh v rozsahu uznání trvá, bude stávající judikatura použitelná i při soudním rozhodování dle nové právní úpravy. I u tohoto institutu byla použita odlišná terminologie, a to uznání dluhu. Právní normy uznání dluhu v nové právní úpravě vychází většinou z ustanovení Obchodního a Občanského zákoníku.

4.6 Komparace dalších důležitých změn Vzhledem k tomu, že Nový občanský zákoník obsahuje spoustu změn oproti stávající právní úpravě a není prostor zde všechny vyjmenovat, vybrala jsem si pár z nich a vážně jen velmi krátce se jimi budu níže zabývat.

36

§ 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační


42

4.6.1 Plnění ze závazku Paragraf 1722 Nového občanského zákoníku říká, že „plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový“.37Tahle skutečnost nebyla v předchozí úpravě vůbec obsažena.

4.6.2 Základní podmínky závazkového vztahu „Obecné pojmové vymezení závazku, resp. závazkového vztahu a možnosti jeho změny zůstává až na drobné formulační úpravy beze změny.“38Jediným rozdílem je povinnost věřitele prokázat důvod závazku. Dosud tato povinnost neplatila pouze u hromadně vydaných cenných papírů nebo u cenných papírů stanovených v zákoně, kdežto nová úprava se vztahuje na cenné papíry obecně. Znění podmínek závazkového vztahu můžeme najít v ustanoveních § 1789 – 1791 Nového občanského zákoníku.

4.6.3 Závdavek Určitou formou jistoty je i závdavek (§ 1808 a § 1809 NOZ), který stávající právní úprava vůbec neobsahovala. Poskytnutím závdavku se stvrzuje vůle strany vstoupit do závazkového vztahua splnit vyplývající dluh. K odevzdání závdavku musí dojít nejpozději při uzavření smlouvy. Nesplní-li dlužník plnění, náleží protistraně nárok na ponechání si závdavku. „Nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek, může si druhá strana závdavek ponechat. Dala-li tato strana závdavek má právo požadovat, aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh splnil, nebo, není-li splnění dluhu již možné, náhradu škody.“39 Bylo-li zároveň ve smlouvě sjednáno právo na odstoupení od smlouvy, aniž by bylo zvlášť ujednáno odstupné, je závdavek považován za odstupné. Dojde-li k odstoupení strany, která

37


920-8. 38

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů

souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 521. ÚZ. ISBN 978-80-7380-413-8. 39


920-8.

43

závdavek poskytla, ztrácí právo na jeho vrácení, odstoupí-li strana přijímající závdavek, musí vydat druhé straně dvojnásobně tolik.

4.6.4 Postoupení pohledávky Důležitým přínosem Nového občanského zákoníku je § 1887, který říká, že „postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu“40. Aby smlouva platila je podmínkou dostatečné určení převáděných pohledávek – zejména jde-li o pohledávky jednoho druhu, které vznikají věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky vzniklé z téhož právního důvodu. Smlouva o postoupení pohledávky již nově nevyžaduje písemnou formu, v ostatním zůstává zachována stávající úprava. To znamená, že věřitel může celou nebo část pohledávky smlouvou postoupit i bez souhlasu dlužníka třetí osobě (postupníkovi). „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“41

4.6.5 Převzetí majetku Kromě převzetí a přistoupení k dluhu obsahuje Nový občanský zákoník i úpravu převzetí majetku, které stávající právní úprava vůbec neupravovala. Tahle situace je řešena v § 1893 a v § 1894 Nového občanského zákoníku. Následkem tohoto závazku je, že nabyvatel se stává při převzetí majetku solidárním dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí a o nichž musel vědět. Nabyvatel je povinen plnit jen do výše hodnoty převzatého majetku.Toto omezení se nevztahuje pro nabyvatele, který je ke vztahu ke zciziteli osobou blízkou, pokud neprokáže, že si dluhů nebyl vědom a že vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby se o dluzích dozvěděl.

40

Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka 26. 3. 2012. Ostrava: Sagit, 2012, s. 183. ÚZ. ISBN 978-80-

7208-920-8. 41


920-8.

44

„Smyslem této úpravy je zabránit účelovým převodům majetku, s jejichž pomocí se někteří dlužníci snaží zprostit svých závazků.“42 Tato úprava nelze použít při prodeji obchodního závodu, který má v Novém občanském zákoníku zvláštní úpravu v § 2175 – 2183.

4.6.6 Postoupení smlouvy Podle současného Občanského zákoníku mají strany závazku možnost převést svá práva nebo povinnosti, které jim ze závazku plynou na jinou osobu. Může ale nastat situace, kdy bude potřeba převést obojí současně, zejména pokud jsou strany závazku povinny plnit si vzájemně. Proto Nový občanský zákoník v § 1895 a násl. nově připouští, že si jedna ze stran smlouvy může vyměnit své postavení s třetí osobou, pokud s tím ovšem smluvní partner souhlasí. Záměna osob je však možná jen pokud zatím nedošlo ke splnění závazku. Pokud se jedná o smlouvy s opakujícím se plněním, postoupení se vztahuje do budoucna. V případě, že je smlouva v písemné formě uzavřena na řad některé ze stran nebo jiné ujednání stejného významu, pak strana postoupí smlouvu rubopisem listiny.

4.6.7 Změna v obsahu závazku V Novém občanském zákoníku došlo i k úpravám, které se týkají obsahu závazku (§ 1901 – 1902).Do oddílu o změnách byla zařazena změna závazku dohodou stran, kdy dochází k založení nového závazku neboli novace a bylo do téhle části zahrnuto i narovnání. To znamená, že již nejsou upraveny v rámci způsobů zániků závazku. Mimo to Nový občanský zákoník řeší dnešní neopodstatněný rozdíl v důsledcích novace a narovnání na zajištění závazku. V § 1907 se mluví o tom, že nově pro tyto závazkové změny platí, že zajištění práv přetrvává i nadále.

42


souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 539. ÚZ. ISBN 978-80-7380-413-8.

45

4.6.8 Zajištění a utvrzení dluhu Cílem zajištění je možnost věřitele, který se nedočkal dlužníkova plnění, uspokojit svoji pohledávku jiným způsobem. Nechce-li věřitel spoléhat na to, že se náhrady dočká až v exekuci, může si sjednat některý ze zajišťovacích prostředků, který nastoupí v případě, že dlužník nesplní, co slíbil. O funkci zajištění lze hovořit jen tehdy, je-li prostředek schopen splnění dluhu nahradit – jistota, že věřitel dané plnění skutečně dodrží. Z toho vyplývá nevýstižnost Občanského zákoníku, který mezi zajišťovací prostředky řadil i smluvní pokutu a uznání dluhu, přitom ani jeden z nich není schopen hospodářsky nahradit splnění dluhu. Uznání dluhu dává jistotu, že dluh v době znání existoval, a prodlužuje lhůtu pro jeho vymáhání. Smluvní pokuta je spíše jen motivačním prostředkem, znamená pro věřitele další finanční nárok, o který se navyšuje celková výše pohledávky, ale nemá-li dlužník dostatek majetku pro splnění dluhu, nezaplatí ani smluvní pokutu. Nový občanský zákoník z těchto důvodů řeší zvlášť zajištění a zvlášť utvrzení dluhu (§ 2010 NOZ). Do skupiny zajištění (§ 2018 NOZ a násl.) lze zahrnout zástavní právo, zadržovací právo, ručení, finanční záruku, zajišťovací převod práva a srážky ze mzdy; do skupiny utvrzení dluhu je zařazena smluvní pokuta (nově vypuštěna podmínka, že musí být sjednána v písemné formě; možnost sjednání smluvní pokuty v jiném než peněžitém plnění) a uznání dluhu (vychází z Občanského zákoníku; podmínky pro obsah a formu zachovány; Nový občanský zákoník nezahrnuje výslovnou úpravu účinků uznání promlčeného závazku, ale z koncepce a z kontextu vyplývá, že se uznání vztahuje i na promlčený dluh) tedy prostředky, které splnění dluhu pouze utvrzují (§ 2048 NOZ a násl.).

4.6.9 Zástavní právo Dalo by se říci, že nejčastěji využívaným zajišťovacím prostředkem je zástavní právo, které se od ostatních zajišťovacích prostředků liší věcnou povahou. Proto najdeme nově úpravu tohoto práva v části týkající se práv věcných (§ 1309 a násl. NOZ). Právní úprava zástavního práva je velice obsáhlá, její komparaci a novinkám bych tu mohla věnovat spoustu stránek, ale to bohužel nelze, proto níže jen pro představu zmíním některé z novinek, které může v Novém občanském zákoníku nalézt.

46

Výhoda zástavního práva je v tom, že „zakládá-li se jistota různých věřitelů na různých právech k téže věci, uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle vzniku zajištění postupně v první skupině věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině věřitelé zajištění věcným právem nezapsaným veveřejném seznamu nebo v rejstříku zástav. Poté se ve třetí skupině uspokojí věřitelé zajištění závazkovým právem.“43(§ 2016 NOZ). Nová právní úprava zavedla zákaz zástavy a třetí osoby (§ 1309). Toto ustanovení konstatuje, že zákaz zástavy vůči třetím osobám je účinný pouze v tom případě, je-li zapsán do rejstříku zástav či jiného veřejného seznamu. Mezi další novinky nové právní úpravy bychom mohli taktéž zařadit § 1341, který upravuje vznik zástavního práva budoucího. „Má-li se stát zástavou věc, k níž má zástavnímu dlužníku vzniknout zástavní právo teprve v budoucnu, vznikne zástavní právo nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem. Vyžaduje-li se ke vzniku zástavního práva zápis do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav a bylo-li tam zapsáno budoucí zástavní právo, vznikne zástavní právo nabytím vlastnického práva zástavním dlužníkem.“44 Podstata budoucího zástavního práva spočívá v tom, že si smluvní strany ujednají vznik zástavního práva k věci, k níž nemá zástavní dlužník ještě v době uzavření zástavní smlouvy vlastnické právo a vlastnické právo nabude teprve v budoucnu. Nová právní úprava tak dává možnost zástavnímu věřiteli a zástavnímu dlužníkovi, aby si mohli uzavřít mezi sebou zástavní smlouvu k věci, která ještě není ve vlastnictví zástavního dlužníka. Zástavní právo k takové věci nevzniká okamžikem uzavření zástavní smlouvy, ale okamžikem, kdy zástavní dlužník nabude vlastnické právo k věci. Jak jsme se již mohli výše dočíst, zástavní právo budoucí může vyžadovat zápis do veřejného seznamu. Zde se ale nabízí otázka, co se stane, když zástavní právo do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav zapsáno není. Nastane-li tato skutečnost, zástavní právo vznikne až v okamžiku zápisu zástavního práva do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav, a to s právními účinky ke dni provedení vkladu či zápisu, ne okamžikem kdy dojde k nabytí

43


7208-920-8. 44


7208-920-8.

47

vlastnického práva zástavním dlužníkem. Nenechá-li zástavní dlužník či zástavní věřitel zástavní právo do rejstříku nebo seznamu zapsat, zástavní právo nevznikne vůbec! Do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav nelze bez souhlasu vlastníka věci zapsat zástavní právo k věci, která stále není ve vlastnictví zástavního dlužníka. Nastane-li však tato skutečnost a budoucí zástavní právo je zapsáno, vzniká zástavní právo okamžikem přechodu vlastnického práva z původního vlastníka věci na zástavního dlužníka. Není-li zapsáno, je důležité zástavní právo zapsat a vzniká až zápisem. Podle mého názoru je budoucí zástavní právo pozitivním přínosem Nového občanského zákoníku a myslím si, že bude velice často využíváno například při převodech nemovitých věcí. Stará právní úprava totiž konstatovala, že pokud prodávající prodává nemovitou věc kupujícímu, jež bude platit kupní cenu čerpáním úvěru, organizace, která bude úvěr poskytovat, bude před poskytnutím finančních prostředků vyžadovat zřízení zástavního práva ke kupované věci, za účelem zajištění úvěru kupujícího.Prodávající musel vždy zřídit zástavní právo k prodávané nemovité věci, to pro něj znamenalo zatížit nemovitost ještě v době, kdy nedošlo k převodu vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího a kdy ještě nedostal kupní cenu. Tím se vytvořil jakýsi okamžik nejistoty, zda skutečně k převodu dojde a zda prodávajícímu nezůstane nemovitost, na niž se váže zástavní právo. Stávaly se i situace opačné, kdy se zástavní smlouva uzavírala až po uzavření kupní smlouvy, kdy v postavení zástavce byl již kupující, a kdy se zástavní právo do katastru nemovitostí vkládalo až po vkladu vlastnického práva. Ovšem i v těchto případech nastávala situace nejistoty, zda mezi vkladem vlastnického práva a vkladem zástavního práva nedojde třeba k tomu, že do katastru nemovitostí bude vloženo zástavní právo pro jiného věřitele. Výše uvedené nedostatky nová právní úprava budoucího zástavního práva limituje, stačí, aby bylo do veřejného seznamu či rejstříku zástav zapsáno budoucí zástavní právo. Prodávajícímu tak vznikne jistota, že zástavní právo k nemovité věci vznikne až převodem vlastnického práva, a v případě, že k převodu nedojde, zástavní právo vůbec nevznikne. Ustanovení § 1347 – 1348 obsahují právní normy, které upravují zástavní právo k hromadné věci. V případě zastavení hromadné věci se zástavní právo vztahuje na jednotlivé věci zástavy a jí sloužící, ať se nachází kdekoli. Se změnou hromadné věci dochází i ke změně zástavního práva. V době, kdy zástava trvá nelze sjednat zástavní právo k jednotlivé věci, která patří do zástavy. Vzniklo-li toto právo dříve než byla hromadná věc zastavena, aplikuje se úprava

48

pořadí zástavního práva.Stávající právní úprava tuto skutečnost ve svém kodexu vůbec neupravovala.

4.6.10

Splnění

Ve staré úpravě Občanského zákoníku byla úprava splnění dluhu velmi stručná, což vyvolávalo rozpaky při porovnání s rozsahem, který mu byl věnován v zákoníku obchodním. Přesto, že Nový občanský zákoník původní rozdělenou úpravu závazkového práva v těchto předpisech sjednocuje, je v ustanoveních o splnění závazku (§ 1908) malé množství norem pocházejících právě z obchodního zákoníku, které byly dále doplněny. K zániku povinnosti dlužníka (dluhu) dochází jen v případě, že bylo plněno řádně a včas. Věřiteli vznikají proti dlužníkovi nároky z vadného plnění v případě, že nedošlo k řádnému plnění. Nároky se liší podle toho, zda lze vadu plnění odstranit nebo ne.V tomto směru nejsou v Novém občanském zákoníku zavedené žádné změny. Dojde-li k vadnému plnění, je důležité, aby věřitel vadu dlužníkovi včas vytknul, jinak hrozí riziko, že se svých nároků nedomůže. K vytknutí vady nová právní úprava poskytuje věřiteli lhůtu šest měsíců od okamžiku převzetí předmětu plnění. V § 1921 NOZ se mluví o tom, že vytkne-li věřitel vadu později a zcizitel překročení lhůty namítne, tak nastane situace, kdy soud věřiteli nepřizná z vadného plnění žádná práva. Oproti předchozí již neplatné právní úpravě nedochází k prekluzi neboli zániku práva, ale je třeba, aby se dlužník uplynutí lhůty k uplatnění práv z vad sám dovolal. Nová úprava Občanského zákoníku nabyvateli umožňuje vzdát se svých práv, která mu mohou vzniknout v případě, že plnění bude vadné. Aby takové jednání bylo platné, je nutná jeho písemná forma (§ 1916 odstavec 2). Dále lze ještě například upozornit na změnu stanovení povinnosti dlužníka nahradit věřiteli zvýšené náklady způsobené mu částečným plněním (§ 1930 NOZ). Závazek se plní v celku. Nabízí-li ale dlužník věřiteli částečné plnění, musí jej věřitel přijmout, neodporuje-li to povaze závazku nebo účelu smlouvy. Věřiteli tím nenastanou žádné jiné povinnosti. Změny se dotkly i úpravy započítávání plnění při několika závazcích (§ 1932 a násl. NOZ). Při rozhodnutí pořadí v jakém se úhrada započte na jednotlivé závazky, vychází Nový občanský zákoník z úpravy Obchodního zákoníku, jehož úprava byla doplněna.Pokud dlužník neurčí účel plnění, započte se částka nejprve na úročené náklady spojené s uplatněním 49

pohledávky, pak na úroky z prodlení, na úroky jistiny a až teprve poté na jistinu. Má-li být podle dlužníka plněno nejprve na jistinu, pak se náklady a úroky úročí. Podstatné je také připuštění splnění dlužníkem, který není plně svéprávný (§ 1934). Jedná se o zcela novou právní úpravu, která chrání dlužníka s omezenou svéprávností, kterému se na jeho žádost vrátí plnění nejistého nebo nesplatného dluhu. Výjimkou jsou případy, ve kterých se dluh mezitím stane splatný. Nový občanský zákoník se věnuje i situacím, kdy místo dlužníka plní třetí osoba (§ 1936 a násl.). Plnění nabídnuté třetí osobou je povinen věřitel přijmout, není-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. „Kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku“.45Dlužníkova souhlasu není třeba, plní-li třetí osoba věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo zajišťuje závazek jinak. Na osobu, která plnila a dluh zajistila, přechází pohledávka věřitele automaticky okamžikem splnění dluhu včetně zajištění a práv s pohledávkou spojených.

4.6.11

Poukázka

Ke změně došlo i u poukázky, která je přeřazena z kategorie změn závazku mezi ustanovení o splnění, protože představuje jeden z jeho možných způsobů. Dále se Nový občanský zákoník věnuje otázkám převodu poukázky vzhledem k jejímu druhu. Náležitosti i to, kdo je z rubopisu oprávněn (§ 1946 NOZ) a jak své právo prokazuje je upraveno v předpisech o směnkách, podle nichž se dále posoudí, od koho může poukázku požadovat ten, kdo o ni přišel (stávající úprava). Poukázka na doručitele (§ 1947 NOZ) – nová úprava umožňuje vystavení poukázek na doručitele. Poukázaný je povinen zaplatit dluh každému, kdo mu ji předloží. Podle § 1948 NOZ se výše uvedená úprava poukázek na řad a na doručitele obdobně použije i pro převod pohledávky potvrzený listinou, kterou dlužník vystavil na řad nebo doručitele.

45


souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 556. ÚZ. ISBN 978-80-7380-413-8.

50

4.6.12

Kvitance

Podrobněji je v Novém občanském zákoníkuupravena kvitance (§ 1949 NOZ) neboli potvrzení o splnění dluhu, které věřitel vydá dlužníkovi v případě, že je o něj požádán. Nová úprava navíc stanovuje, že pokud je vydána kvitance na jistinu, má se za to, že bylo splněno včetně příslušenství pohledávky. Stanoveny jsou také nově obsahové náležitosti kvitance, jimiž jsou jméno dlužníka i věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Ustanovení § 1950 NOZ zavedlo zásadu, podle které se u opakovaných plnění ze stejného právního důvodu předpokládá, že ten, kdo předloží kvitanci k pozdějšímu plnění, splnil i to, co bylo splatné dříve.

4.6.13

Prominutí dluhu

Prominutí dluhu je v Novém občanském zákoníku (§ 1995) upraveno podrobněji, než bylo v Občanském zákoníku. Má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, nevysloví-li s úkonem věřitele bez zbytečného odkladu nesouhlas. Vydá-li věřitel dlužníkovi kvitanci aniž by došlo ke splnění dluhu nebo mu vrátí dlužní úpis, nastanou účinky prominutí dluhu. Zmíněný úkon učiněný vůči jednomu ze spoludlužníků je považován za učiněný vůči všem spoludlužníkům. Nová právní úprava v § 1996 a v § 1997 upravuje důsledky prominutí dluhu, které stávající právní úprava neupravuje. Dojde-li k prominutí dluhu vůči jednomu ze společně a nerozdílně zavázaných spoludlužníků, plynou z tohoto úkonu pro ostatní spoludlužníky účinky v rozsahu podílu spoludlužníka zproštěného závazku. Promine-li dluh jeden ze společných anerozdílných věřitelů, nastanou vůči dlužníku účinky ve výši podílu tohoto spoluvěřitele na dluhu. Prominutí zajištění se bohužel nevztahuje na hlavní dluh. Je-li dluh prominut jednomu ze spoluručitelů, mohou ostatní spoluručitelé nadále uplatnit námitky, jež byly spoluručitelem, kterému byla prominuta povinnost, vázány ke vztahu závazku.

51

4.6.14

Prodlení

Následky prodlení vychází z úpravy v Obchodním zákoníku. Vypuštěno z důvodu přebytečnosti bylo ustanovení stanovující, že věřitel má v případě prodlení dlužníka nárok na náhradu škody tím vzniklou. Nově § 1970 Nového občanského zákoníku uvádí – „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“46To platí především pro určení míry porušení smluvní povinnosti prodlením na podstatné a nepodstatné, což je rozhodující pro předpoklady odstoupení od smlouvy (§ 1977 NOZ a násl.).

4.6.15

Odstoupení od smlouvy

Úprava odstoupení od smlouvy vychází z Obchodního zákoníku. Nová úprava říká, že poruší-li strana z důvodu prodlení svoji smluvní povinnost, může druhá strana odstoupit od smlouvy, ale musí to prodlévajícímu bez zbytečného odkladu oznámit poté, co se o prodlení dozvěděla. Zjednodušena byla forma ustanovení týkající se přechodu nebezpečí škody na věci v době prodlení dlužníka a část stanovující pravidla pro určení výše náhrady škody byla vypuštěna.

4.6.16

Započtení

Obsahově odpovídá započtení Občanskému zákoníku, to znamená, že pro započtení platí totožná pravidla, jaká byla aplikována doposud. Ke změnám došlo pouze ve formulacích. Pokud se tedy vzájemně pohledávky zcela nekryjí, dojde k započtení pohledávek. Účinky nastanou okamžikem, kdy se pohledávky stanou k započtení způsobilými.Nový občanský zákoník stanovuje podmínky, postup a následky započtení (§ 1982 - § 1991 NOZ), kdy v podstatě vychází z úpravy obsažené v Občanském i Obchodním zákoníku, kterou doplnil o prvky ze zahraničních občanských zákoníků (rakouského, německého, québeckého).

46


920-8.

52

Nová úprava Občanského zákoníku setrvává u dvou možných způsobů započtení, a to buď u započtení jednostranným prohlášením, nebo dohodou. K jednostrannému započtení jde přistoupit pouze v případě, pokud má započítávající strana splatnou pohledávku vůči druhé straně a zároveň je už oprávněna poskytnout své plnění (její dluh musí být splnitelný – nemusí být splatný). „Promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Odsunul-li věřitel k dlužníkově žádosti čas plnění bezúplatně, může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit původně.“47 (§ 1989 NOZ). Ne každá pohledávka je ale k jednostrannému započtení způsobilá (§ 1988 NOZ), Nový občanský zákoník zakazuje započtení proti pohledávce na výživné pro nezletiléhos omezenou svéprávností. Jako další příklad bychom mohli uvést nepřípustnost započtení vůči pohledávce na náhradu újmy, která byla způsobena na zdraví, v případě, že by se nejednalo o stejnou pohledávku. Odchýlit se od výše uvedených zákazů je možné dohodou stran (§ 1991 NOZ), výjimku ale tvoří pohledávky týkající se výživného pro nezletilého s omezenou svéprávností. Pohledávky způsobilé k započtení jsou pouze ty, které lze uplatnit před soudem. Pohledávky neurčité a nejisté jsou ze započtení výslovně vyloučené (§ 1987 NOZ).

4.6.17

Odstupné

Možnost ukončení závazku zaplacením odstupného (§ 1992 NOZ) byla převzata z Obchodního zákoníku. Strana, která byť jen z části přijala plnění druhé strany nebo druhé straně sama plnila, nemá právo zrušit závazek zaplacením odstupného.

47


920-8.

53

4.6.18

Prominutí dluhu

Úprava prominutí dluhu je v nové úpravě podrobnější, než tomu bylo v úpravě předchozí. Nový občanský zákoník odstranil požadavek písemné formy prominutí dluhu, který stará úprava Občanského zákoníku požadovala. Má se za to, žedlužník s prominutím dluhu souhlasí, nevysloví-li neprodleně s úkonem věřitele nesouhlas. Pokud věřitel dlužníkovi vrátí úpis nebo kvitanci, považuje se tento úkon za prominutí dluhu. Důsledky prominutí dluhu nebyly v Občanském zákoníku obsaženy, Nový občanský zákoník se jimi zabývá v § 1996 a v § 1997. „Promine-li věřitel dluh jednomu ze spoludlužníků zavázaných společně a nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn. Promine-li dlužníku dluh jeden z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně, zbavuje to dlužníka dluhu v rozsahu podílu toho spoluvěřitele. Promine-li věřitel povinnost tomu, kdo dluh zajišťuje, nemá prominutí účinky vůči hlavnímu dluhu. Propustí-li však věřitel ze závazku jednoho ze spoluručitelů, zůstávají ostatním spoluručitelům zachovány námitky, které mohl uplatnit spoluručitel, jehož povinnost byla prominuta.“48 K dalším novinkám patří stanovení rozsahu zajištění ve vztahu k úrokům. Podle § 2015 NOZ je stanoveno, že jistinou jsou úroky zajištěny do výše stanovené zákonem, nebyla-li osoba poskytující jistinu předem informována o sjednání vyšší úrokové míry.

48


920-8.

54

Závěr Ve své práci jsem se dozvěděla hodně užitečných a hlavně nových informací ohledně zajištění závazků, což bylo takovým mým menším cílem. Mým hlavním cílem ale bylo analyzovat vybrané zajišťovací instrumenty v českém právním řádu. V první části své práce, jsem se zabývala charakteristikou závazku, kde jsem se zmínila o vzniku, změně a zániku závazku. Druhou část práce tvoří zajištění závazků, které jsem pojala velice stručně, protože zmíněným instrumentům jsem se věnovala podrobněji dále. Třetí část práce a také jedna z nejobsáhlejších částí, obsahuje vybrané zajišťovací instrumenty – tedy tvoří tělo práce. Nejvíce jsem se ale věnovala části čtvrté, která se podle očekávání pro mě stala velice přínosnou, protože obsahuje komparaci dosavadní právní úpravy a nového občanského zákoníku, a která je důležitá, protože od 1. 1. 2014 obsahuje spoustu změn, se kterými se téměř každý den setkáváme a které je potřeba znát. Nová právní úprava obsahuje spoustu změn, vyjmenovat je zde však všechny nelze. Došlo ke změnám v terminologii, příkladem může být změna finanční záruky, která ve stávající právní úpravě obsahovala termín bankovní záruka. Rozdíl je však v tom, že v případě bankovní záruky mohla ručit jen banka a nyní dle ustanovení finanční záruky může záruku poskytnout subjekt odlišný od banky. Velmi často dochází k rozšíření či upřesnění stávající právní úpravy, jak k tomu došlo například u zajišťovacího převodu práva, který má nyní podrobnější úpravu a reaguje na požadavky praxe. Dalším příkladem může být jistota, která je nyní přehlednější, přínosnější, pochopitelnější pro laiky a hlavně už nebude chápána jako samostatný zajišťovací instrument. U zástavního práva došlo úpravou stávající právní úpravy ke změnám, které se týkají postupu zápisu do veřejných seznamů či do rejstříku zástav s cílem větší jistoty jak pro zástavního dlužníka, tak i pro zástavního věřitele. Dále bych se ještě zmínila o splnění, které ve svých ustanoveních zcela nově připouští splnění dluhu dlužníkem, který není plně svéprávný. Na závěr bych jen chtěla říct, že pokud budete svůj závazek jednou potřebovat zajistit, pořádně si přečtěte, co vůbec podepisujete, a hlavně komu! Na lichváře rovnou zapomeňte. Pořádně si přečtěte celou smlouvu a také práva a povinnosti nejen svoje, ale i věřitele. 55

Zbytečně si nepůjčujte na věci, které pro Vás nejsou životně důležité, pokud jeden rok nepojedete na dovolenou, věřte, že rodina to určitě pochopí. Stejně tak pochopí i to, když jednou nebude na Vánoce pod stromečkem tolik dárků jako jindy.

56

Seznam použité literatury ŠVARC, Zbyněk. Základy obchodního práva. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 432 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3801-441. Občanský zákoník a související předpisy: podle stavu k 1. 6. 2011. Ostrava: Sagit, 2011, sv. ÚZ. ISBN 978-80-7208-861-4. Obchodní zákoník a předpisy související k 1.1.2012. 10. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 543 s. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7263-720-1. Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka 26. 3. 2012. Ostrava: Sagit, 2012, 320 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. BĚLOHLÁVEK,

Alexander

J. Nový

občanský

zákoník:

srovnání

dosavadní

a

nové

občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ÚZ. ISBN 978-80-7380-413-8. GRYGAR, Jiří. Otázky a odpovědi. Rekodifikace & praxe. 2014, č. 5/2014, s. 26 - 27. ISSN 1805-6822. ADÁMKOVÁ, Irena. Otázky a odpovědi. Rekodifikace & praxe. 2014, č. 4/2014, s. 21 - 22. ISSN 1805-6822. PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 339 s. ISBN 978-80-7357-444-4. SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a Jana SVEJKOVSKÁ. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xiv, 792 s. ISBN 978-807400-423-0. BEJČEK, Josef. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. In: Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, 542 s. ISBN 978-80-7400-337-0. ELIÁŠ, Karel. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. In: Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, 542 s. ISBN 978-80-7400-337-0.

57

Komentář k § 318 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. WoltersKluwer ČR, [cit. 12. 3. 2014]. ASPI právní informační systém. WoltersKluwer ČR, 2014.

58

Seznam použitých zkratek apod. a podobně násl. následující NOZ Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) odst. odstavec

59

Zajištění závazků. Bankovní institut vysoká škola, a.s. Katedra práva. Bakalářská práce. Pavlína Hradová. Autor:

Recommend Documents