VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Porodní asistentka
P ro b l e m a t i k a k o j e n í v ro m s k é k o m u n i t ě Bakalářská práce
Autor: Pospíšilová Jana Vedoucí práce: Mgr. Vlasta Dvořáková Jihlava 2012
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá kojením u romské populace. Práce je rozdělena na dvě části, a to část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou vysvětleny základní pojmy týkající se Romů, jejich historie u nás i ve světě. Dále je v této práci rozebrán hodnotový žebříček Romů, jejich tradice, zvyky a v neposlední řadě vztah Romů ke zdraví. Protože je tato problematika ne zcela prozkoumanou oblastí, je tu kojení vysvětleno obecně – není vztaženo přímo na tuto komunitu. V praktické části jsou zpracovány
výsledky
výzkumu
k dané
problematice
vedeného
formou
standardizovaného rozhovoru.
Klíčová slova Kojení, Romové, výhody kojení, životospráva, příkrm, zdraví.
Annotation This paper deals with the breastfeeding in the Roma population. The work is divided into two parts: a theoretical part and a practical part. The theoretical segment explains the basic terms of the Roma population, their history in this country and even abroad. This work also analyzes Roma‘s values, their traditions, customs, and finally their own relationship to health. Unfortunately breastfeeding in the Roma community hasn't been well researched yet, so the matter of breastfeeding is explained in this paper in general only. The practical part presents the results of my own research in this issue, which was done by standard interview.
Keywords Breastfeeding, Roma population, benefits of breastfeeding, side dish, health.
Chtěla bych poděkovat především Mgr. Vlastě Dvořákové za odborné vedení mé bakalářské práce, za cenné připomínky, ochotu a čas. Velký dík patří i Dis. Evě Janderkové z centra Klubíčko, která mi umožnila provádět výzkum právě v tomto zařízení. Děkuji i romským ženám, které se účastnily mého výzkumu.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 8 1.1 Úvod do problematiky .......................................................................................... 8 1.2 Rozčlenění práce ................................................................................................... 8 1.3 Cíle ........................................................................................................................ 9 1.4 Hypotézy ............................................................................................................... 9 2 Teoretická část ............................................................................................................. 10 2.1 Základní pojmy ..................................................................................................... 10 2.1.1 Cikán/Cigán ................................................................................................... 10 2.1.2 Rom/Romové ................................................................................................. 10 2.2 Historie Romů ve světě a v ČR ............................................................................. 11 2.3 Romský jazyk ....................................................................................................... 13 2.4 Hodnotový systém a specifika životního způsobu ................................................ 14 2.4.1 Rodina ............................................................................................................ 14 2.4.2 Dětství a dospívání......................................................................................... 15 2.4.3 Dospělost ....................................................................................................... 15 2.4.4 Stáří ................................................................................................................ 16 2.4.5 Manželské svazky .......................................................................................... 16 2.5 Tradice a zvyky ..................................................................................................... 17 2.5.1Tradiční romská řemesla ................................................................................. 17 2.5.2 Svátky ............................................................................................................ 18 2.5.3 Jídlo................................................................................................................ 18 2.5.4 Těhotenství..................................................................................................... 18 2.5.5 Narození dítěte ............................................................................................... 19 2.5.6 Úmrtí, pohřeb ................................................................................................. 20 2.5.7 Náboženství ................................................................................................... 21 2.6 Romové a zdraví ................................................................................................... 21 2.6.1 Struktura romské společnosti ......................................................................... 21
2.6.2 Reprodukce romských žen ............................................................................. 22 2.6.3 Zdravotní stav Romů ..................................................................................... 22 2.6.4 Hospitalizace .................................................................................................. 23 2.7 Kojení.................................................................................................................... 25 2.7.1 Výhody kojení pro matku a dítě .................................................................... 25 2.7.2 První přiložení................................................................................................ 26 2.7.3 Než začnete kojit ............................................................................................ 26 2.7.4 Nejčastější problémy při kojení ..................................................................... 27 2.7.5 Zavádění příkrmů ........................................................................................... 29 2.7.6 Životospráva ženy v průběhu kojení .............................................................. 30 2.7.7 Metodická doporučení pro kojení .................................................................. 32 3 Praktická část ............................................................................................................... 33 3.1 Metodika výzkumné práce .................................................................................... 33 3.1.1 Charakteristika vzorku respondentů .............................................................. 33 3.1.2 Charakteristika výzkumného prostředí .......................................................... 33 3.2 Průběh a popis výzkumu ....................................................................................... 33 3.3 Zpracování získaných dat ..................................................................................... 34 3.6 Vlastní výsledky výzkumu.................................................................................... 35 4 Diskuse......................................................................................................................... 57 5 Závěr ............................................................................................................................ 62 Seznam použité literatury: .............................................................................................. 64 Seznam příloh ................................................................................................................. 66
1 Úvod 1.1 Úvod do problematiky Kojení je nepřirozenějším a nejlepším způsobem výživy novorozence. Kojení prošlo během let velkými změnami a dnes už existují různé publikace, články i rozhovory na toto téma. Kojení je v dnešní době podporováno drtivou většinou zdravotníků a lékařů. Jsou prováděny výzkumy, které zjišťují, kolik matek kojí, jaké má kojení výhody pro matku i dítě, jaká délka kojení je pro dítě nejlepší a kdy naopak už dítě od prsu odstavit. Po rozhodnutí provést výzkum na téma “Kojení v romské komunitě.” jsme hledaly materiály přímo o tomto tématu, ale bohužel jsme žádné nenašly. Tím se pro mě toto téma stalo ještě zajímavějším.
1.2 Rozčlenění práce Tato bakalářská práce se člení na dvě hlavní části a to část teoretickou a praktickou. Teoretická část je členěna do sedmi kapitol. První polovina teoretické části je věnována Romům. Nejprve jsou tu vysvětleny základní pojmy týkající se problematiky romské menšiny. V další kapitole je popána historie Romů u nás i ve světě. Následuje rozebrání jejich hodnotového žebříčku, zvyků a tradic. V neposlední řadě je zde i kapitola o vztahu Romů ke zdraví. V této kapitole jsou uvedeny nemoci, kterými Romové trpí nejčastěji, jejich pohled na nemoc a hospitalizaci. V druhé polovině teoretické části se pojednává o kojení. V této kapitole jsou rozebrány výhody kojení pro matku i dítě, nejčastější problémy při kojení, zavádění příkrmů a správná životospráva ženy během kojení. Tato kapitola se zabývá kojením jen v základech, v závislosti na dotazníku. Na závěr kapitoly jsou umístěna metodická doporučení o kojení pro zdravotnický personál a lékaře. Praktická část obsahuje zpracovaný výzkum, jehož výsledky jsou uvedeny v tabulkách a grafech. V této části je i rozbor výsledků dotazníkového šetření. Za závěrem práce se nachází seznam použitých zdrojů a seznam příloh.
8
1.3 Cíle V této práci byly stanoveny čtyři cíle. Cíl č. 1: Zjistit, jak dlouho romské ženy kojí. Cíl č. 2: Zjistit, jestli jsou romské ženy v nemocničních zařízeních informovány o kojení a zda jsou pro ně tyto informace srozumitelné. Cíl č. 3: Zjistit, zda romské ženy dodržují během kojení správnou životosprávu. Cíl č. 4: Vypracovat edukační materiál o kojení v romštině.
1.4 Hypotézy Pro tuto bakalářskou práci bylo vytvořeno šest hypotéz. Hypotéza 1: Většina romských žen kojila své dítě. Hypotéza 2: Jen čtvrtina žen měla v průběhu kojení nedostatek mateřského mléka. Hypotéza 3: Těměř všechny romské ženy by uvítaly edukační materiál o kojení v romštině. Hypotéza 4: Polovina romských žen změnila v průběhu kojení svůj jídelníček a tyto ženy znají potraviny, které jsou během kojení nevhodné. Hypotéza 5: Více než polovina romských žen v období kojení nekouřila. Hypotéza 6: Nejvíce romských žen se obrací pro radu na dětského lékaře.
9
2 Teoretická část 2.1 Základní pojmy 2.1.1 Cikán/Cigán Jde o obecné jméno, které se začalo užívat na základě jedné z nejstarších historických, archivně doložených zpráv – z řeckého kláštera Athos, kde je zmínka o lidech zvaných “Atinganoi”, kteří už v 9. století žili v Řecku a kde se o nich píše jako o potulných kotlářích, hudebnících, kejklířích a provazolezcích. Z tohoto pojmenování vznikl název daný Romům ostatním obyvatelstvem – tedy Cigán, Cygane, Ciganiti apod. v zemích slovanských, Zingari v Itálii, Zigeuner v Německu a Rakousku, Tsiganes ve Francii, Sigöyner v Norsku, Cigányok v Maďarsku apod., který se vžil a užívá dodnes. Druhá skupina pojmenování vznikla na základě legendy o egyptském původu Cikánů, kteří pak byli nazýváni lidem faraonským či Egypťany, což je zjevné v jejich názvu v Anglii, Skotsku a Walesu – Gypsies, ve Španělsku – Gitanos apod. Je správně psát název Cikáni s velkým C, protože se jedná o pojmenování etnické skupiny. Sami Romové ale toto označení považují za hanlivé (Davidová, 2010).
2.1.2 Rom/Romové Jedná se o označení převážné části Cikánů v rámci celého světa – jde tedy o jméno určité etnické supiny. V romštině jde o sebeoznačení i o výraz pro muže, manžela či životního druha. Značná část evropských Cikánů se dnes za Romy považuje, a to prostřednictvím svých představitelů, elit i v rámci mezinárodních organizací – zejména International Romani Union. Mezinárodní den Romů připadá na 8. duben, což je den vzniku Mezinárodní romské unie (International Romani Union - vznikla 8. dubna 1971 v Londýně) (Davidová, 2010).
10
2.2 Historie Romů ve světě a v ČR V průběhu historie se o Romech a kočovnících zachovaly jen dokumenty napsané příslušníky jiných národů.
Předkové dnešních Romů patřili pravděpodobně
k původnímu obyvatelstvu Indie, které bylo v polovině 2. tisíciletí př. n. l. buď vytlačeno do těžko přístupných a okrajových oblastí nebo bylo začleňováno do sociálního systému (Nečas, 1999), (Liégeois, 1997). Kočovné skupiny směřovaly nejprve do úrodného Paňdžábu - území na severu Pákistánu a Indie. Před vstupem na evropskou půdu se kasty rozdělily do dvou proudů. Méně početný proud putoval kolem severoafrického pobřeží na Pyrenejský poloostrov. Odtud pochází i zmínka o prvních Romech ve Španělsku, která je již z 9. století. Druhý proud mířil do Konstantinopole, přeplul Dardanely a přes Balkánský poloostrov se šířil do celé Evropy (Nečas, 1999). Společně s putováním Romů vznikaly i nejrůznější pověsti o jejich původu a důvodu jejich kočování. Podlé jedné této pověsti odmítli Romové poskytnout svaté rodině pomoc při jejím útěku před Herodesovým vražděním nemluvňátek, a proto byli odsouzeni k putování do Říma, kde měli žádat o odpuštění. Jiná pověst vypovídá o romských kovářích, kteří ukovali hřeby pro Kristovo ukřižování, a proto musí jejich potomci činit pokání (Nečas, 1999). Lidé tmavé pleti jsou v historických pramenech označováni jako athingani nebo atsinganos. Athingané byli příslušníci kacířské sekty ve středověkké Malé Asii, kteří se věnovali věštění a magickým úkonům. Církev k nim měla značný odstup stejně jako potom k Romům v průběhu staletí. Důsledkem růstu populace a také kvůli stejnému způsobu obživy se stala romská skupina na Balkáně neudržitelná. Rozdělila se tedy na více částí a opět docházelo k migraci. Romové se tedy usazovali nejen na Balkánu, ale také v Uhrách, odkud přecházeli na Moravu, dále do Čech, Německa a Francie. Ve Francii byli označováni jako Bohémiens, protože přišli z Čech, tedy Bohemie. Tento termín zobecněl jako označení člověka žijícího svobodně, často také v zahálce a nepodřizujícího se obecným pravidlům (Nečas, 1999).
11
Nejstarší zmínky o přítomnosti Romů na našem území jsou sporné. Za nejstarší zprávu může být považována zmínka v “Dalimilově kronice” z r. 1314, která mluví o přítomnosti tatarských zvědů na našem území. Ti se nazývali Kartasové, nosili vysoké čepice, přiléhavé kalhoty a krátce kabátce. Právě díky této podobnosti v oblékání, jazyce a způsobu chování byli považováni za Romy. Co víme jistě ale je, že v čele organizovaných skupin stáli tzv. vojvodové, vajdové, vévodové (podle zemí, kterými procházeli). Početné skupiny putovaly jako vykonavatelé poutí a tím si zajišťovali lepší přijetí u místních obyvatel. Ti, jako křesťané, měli povinnost poskytovat poutníkům drobné milodary jako jídlo, pití, peníze či dočasné přístřeší (Nečas, 1999). Dlouhodobějšímu usazení Romů na našem území bránila rozrušená sociální, politická a náboženská atmosféra kvůli jejich povrchní víře a historkách o hříchu a pokání. Romští poutníci se živili prodejem vlastních řemeslných výrobků, příležitostnou prací, předpovídáním budoucnosti a černou magií, provozováním hudby a tance, drobnými krádežemi a žebrotou. Neusilovali o začlenění do společnosti. Nenašli zemi, která by jim poskytla trvalé útočiště. Zůstávali lidmi bez domova, žili ze dne na den a pohybovali se z místa na místo. Nadšení pro poutě a poutníky tak začalo opadávat stejně jako ochota měšťanů poskytovat jim materiální pomoc. Milodary se staly spíše úplatou pro jejich odchod, docházelo k rozepřím i prvním protiromským opatřením. Jednotlivé země začaly Romy vyhošťovat bez starosti o to, jestli mají kam jít, zda jim bude umožněn přechod přes hranice a vstup na vykázané cizí území (Nečas, 1999). Od 16. století se cikánská migrace začala týkat i Ameriky a Afriky a to hlavně kvůli španělským, anglickým a francouzským deportacím. V této době také začíná ustávat časté přesidlování z místa na místo. Pohyb kočovných skupin se zpomalil, počet výprav byl stále menší, až se tyto skupiny včlenily do některého národa nebo oblasti. Důsledkem osídlování byl rozvoj obchodní a řemeslnické činnosti Romů, k vzájemnému ovlivňování kultur i ke smíšeným manželstvím. Během druhé světové války byli Cikáni pronásledováni, a to hlavně v Polsku, Chorvatsku, Srbsku, v Čechách a na Moravě. V těchto zemích bylo vyhlazování ještě drsnější než v samotném Německu. V průběhu této války bylo v táborech celkově vyhubeno minimálně 250 000 až 500 000 Romů. Vyhlazování probíhalo ve všech 12
státech okupovaných Německem a bylo důkladné. Některé státy však byly v této otázce aktivní ještě před příchodem nacistů. Obecně ale byly tábory první etapou na cestě ke smrti (Liégeois, 1997). Většina Romů, kteří dnes žijí na území České republiky přišla ze Slovenska v letech 1945-1993. Z českých a moravských Romů zůstalo po druhé světové válce jen 600 osob. První vlna slovenských Romů přišla brzy po konci války. Druhá vlna pak jako reakce organizovaných náborů do těžkého průmyslu a do stavebnictví v padesátých a šedesátých letech 20. století. Komunistická společnost nepovažovala Romy za etnickou skupinu, ale za „sociálně a kulturně zaostalé obyvatelstvo cikánského původu“. Proto se je snažila adaptovat, usadit a rychle asimilovat a za cíl si kladla jejich postupné splynutí s ostatními obyvateli. Romové byli nuceni pracovat ve státních podnicích a družstvech, byl jim zakazován jejich tradiční způsob obživy (výroba kotlů, cínu, obchod s koňmi). Všude docházelo k jejich diskriminaci (rozdělování práce, odměňování) a ani politika povinné školní docházky nedosahovala předpokládaných výsledků. Ve snaze o rychlé začlenění byly cikánské rodiny ubytovávány do činžáků společně s necikánskými rodinami. Mezi obyvateli tak docházelo ke konfliktům, které posilovaly negativní postoje vůči Romům. Pro cikánské společenství byly tyto změny na okraji jejich zájmu. Snahy o asimilaci tedy nevedly k adaptaci ani k integraci nebo klidnému soužití (Liégeois, 1997; Davidová, 2010). Současné období je plné váhání a nejistoty. Mezinárodní instituce vyzývají ke změně myšlení a jednání vůči Romům. Bude nadcházející období lepší, obdobím nových postupů?
2.3 Romský jazyk Po celá staletí byla romština označována za vymyšlený dialekt a nikoli za samostatný jazyk a to hlavně kvůli kočovnému životu Romů. Až v 18. století byla zařazena do tzv. indoevropské jazykové skupiny na základě porovnání cikánských a indických slov. Romština byla v průběhu let ovlivňována, a sama ovlivňovala, jazyky daných území, kterými Romové procházeli. To můžeme pozorovat i dnes, a proto se také romština dělí do mnoha dialektů. 13
Romštinou hovoří většina Romů a dělí se na 3 hlavní skupiny:
Skupinu balkánsko-karpatsko-baltskou,
skupinu grubertsko-amharskou čerharskou,
skupinu kalderašsko-lovárskou (ta je zeměpisně nejrozšířenější).
Romové pobývali několik staletí na území upadající byzantské říše, kde byl jejich jazyk ovlivněn a obohacen oficiální řečtinou. Po rozmístění na Balkánském poloostrově (od 11. století) se začala dosud jednotná romština větvit na různé dialekty (wikipedia, 2012).
2.4 Hodnotový systém a specifika životního způsobu Nejvyšší hodnotou je pro Romy život a vše, co vede k jeho zachování, zmnožení a pokračování má vysokou hodnotu.
2.4.1 Rodina Tradiční romská rodina se od té české liší a to jak strukturou, tak velikostí. Romská rodina je patriarchální, mívá jednoho mužského předka a jedno příjmení. Vyznačuje se soužitím více generací a každý člen je sociálně závislý na svých příbuzných. Nejvyšším trestem je pro Roma vyhnání z rodiny. Domov pro něj totiž neznamená dům, ale přítomnost jeho rodiny. Ta mu zabezpečuje nejen reprodukci a výchovu, ale i ochranu jednotlivce. Chyba, kterou udělá jeden člen, se hodnotí jako chyba celé rodiny. Pro tradiční romskou rodinu je nepřípustné dát děti do dětského domova nebo rodiče do domova důchodců. Pokud dojde k hospitalizaci někoho z rodiny, bývají mu ostatní nablízku, jak jen jim to situace dovolí (Liégeois, 1997; Ivanová, 2005). Postavení muže v romské rodině Muž je hlavou rodiny, ochráncem a nositelem prestiže a jeho úkolem je rodinu reprezentovat. Na jeho bedrech leží všechna rozhodnutí. Jeho úkolem je udržování společenských kontaktů a vyřizování všemožných záležitostí (romove.radio.cz).
14
Postavení ženy v romské rodině Úkolem ženy je zabezpečit chod domácnosti, vychovávat děti a poslouchat svého muže. V obdobích, kdy byli muži pronásledováni, přebírala i starost o výživu rodiny. Dnes jsou jejím úkolem i administrativní starosti rodiny. Vnějším projevem jejího podřízeného postavení vůči muži býval zvyk chodit několik kroků za ním (romove.radio.cz)
2.4.2 Dětství a dospívání Romské děti mívají emocionálně silný vztah ke své matce, která je pro ně útočištěm a jistotou. Vyrůstají společně se třemi až čtyřmi generacemi dospělých. Jejich sociální cítění se tak vyvíjí podle pravidel soudržnosti, kontinuity a bezpečnosti. Nejdříve na děti dohlíží matka společně s prarodiči, v období dospívání přebírá dohled nad výchovou otec, který bývá přísnější. Romské děti jsou pro romskou rodinu největším bohatstvím Jsou obsluhovány a neučí se samostatnosti. Ve výchově nepoužívají tresty emotivního charakteru (jsi zlobivý, maminka bude smutná). Škola jako výchovná instituce pro ně znamená narušení hodnot rodinné výchovy. Rodiče sami mívají se školní docházkou nepříjemné zkušenosti a podle mnohých z nich není vzdělání cesta k lepším ekonomickým podmínkám. I budoucnost má pro Romy malou hodnotu. Mnohem důležitější je pro ně to, co je jisté – přítomnost a minulost. I proto si necení školního vzdělání, které se zhodnotí až po několika letech (Šišková, 2001). Romské děti jsou vychovávané ve strachu ze všeho cizího a neznámého, což vychází jednak z jejich historie, ale i z jejich dnešní situace. Je potřeba, aby se výchovné instituce snažily o adaptaci romských dětí, pro které je těžké zvyknout si tu na jiný hodnotový systém, jiný jazyk, zvyky a postoje (Ivanová, 2005; Liégeois, 1997).
2.4.3 Dospělost Dětství a dospívání končí založením rodiny. U Romů často dochází k předem domluveným sňatkům. Je pro ně důležité, z jaké rodiny pocházejí a jakou má tato rodina vážnost. Hlavní povinností dospělých je zabezpečit rodinu tzn. zajistit potravu, ošacení a výchovu dětí (Ivanová, 2005). 15
2.4.4 Stáří Váženost i postavení v rodinné hierarchii i společnosti stoupá s věkem. Staří lidé bývali respektováni nejen svými dětmi, ale i vnoučaty. Jejich názor míval velkou váhu a nikdy nebyli odsunuti jako nepotřební do domovů pro důchodce. Jejich láska k rodičům je tak velká, že se dokonce říká, že kdyby Romovi hořel dům, zachrání nejdříve své rodiče a až potom své děti (Liégeois, 1997; Ivanová, 2005).
2.4.5 Manželské svazky Jedno romské přísloví říká: „Posaď svou dceru na židli, a pokud se její nohy dotýkají země, je už zralá na vdávání.“ Podmínky vstupu dvou jedinců do manželství jsou v romských skupinách různé. Často se ale jedná o předem dohodnuté svazky mezi dvěma přátelskými rodinami stejného nebo podobného postavení. (Davidová, 2010). Mangavipen Jedná se o vnitroetnický obřad, který je v romské společnosti ceněný stejně jako úředně uzavřený svatební obřad majoritní společnosti. Partneři si při těchto námluvách slibují věrnost před vajdou. Církevní sňatek je potom už jen formalitou. Do tohoto svazku mohou vstoupit i před dovršením plnoletosti. Děti, které se narodí v tomto svazku, jsou ceněny stejně jako děti narozené v manželství (Davidová, 2010). O vhodném partnerovi se začínalo přemýšlet, jakmile se z děvčete (čhajori) stala dívka (čhaj). Tato proměna přicházela s první menstruací. První žena, která na tuto proměnu přišla, musela dát dívce facku, a to takovou, aby měla celý den červenou tvář. Dívce to mělo zaručit krásu, dlouhé mládí a odolnost pro život. Od této proměny hlídala dívku celá rodina, aby se neprohřešila proti cti (Šišková, 2001). Lásku chlapce si mohla dívka zajistit několika způsoby. Do čaje nebo kávy mu měla nasypat prach ze svého spáleného ochlupení nebo mu přidat do jídla sůl, kterou předtím nosila v podpaží nebo kterou pod sebou měla rodící žena. Porodní bolesti tímto měly přejít na chlapce. Ten měl k ženě, která toto udělala, v srdci bolest a musel si ji vzít.
16
Do jídla se také přidávala špína z nehtů a zubů společně s odřezky kůže palců u nohou, nebo menstruační krev (Šišková, 2001). Zrušení milostného vztahu bylo možné pomocí hlíny sesbírané z devíti hrobů, která se hodila mezi zamilovaný pár. Pokud se polila kočka a pes vodou, zamilovaní se k sobě budou chovat jako pes s kočkou (Šišková, 2001). Bijav Bijav je název pro romskou svatbu. Při tomto obřadu sváže vajda (obřadník) ruce nevěstě a ženichovi červeným šátkem a do dlaní jim nalije kořalku, kterou pak musí z dlaní vzájemně pít. Někdy se do dlaní nejprve sypal cukr, aby měli sladký život (Šišková, 2001). Do manželství vstupují často až po dosažení plnoletosti a narození jednoho i více dětí. Pokud se bere bezdětný pár, je žádoucí, aby měla dívka brzy dítě. Pro ženu je hanba, pokud co nejdříve neprokáže svou plodnost. Bezdětná rodina je z tradičního pohledu rodinou smutnou a ostatním k posměchu. Neplodnou ženu může její manžel opustit (Davidová, 2010).
2.5 Tradice a zvyky K nejzákladnějším romským tradicím vždy patřila úcta, zdvořilost a pohostinnost a to i k příslušníkům jiných rodů či jiných etnik (romove.radio.cz).
2.5.1Tradiční romská řemesla Cikáni po celá staletí provozovali tradiční kočovná řemesla jako kovářství, řetězářství, korytářství, košíkářství, nožířství, výrobu metel a cihel, řeznictví, zvěrolékařství a hudbu. Nejlepší postavení v rámci hierarchie v romském dělení dle profesí měli vždy hudebníci. Mezi sebou se Romové dělí na čisté a špinavé (ti jedí koňské maso, které je pro Romy posvátné, zbytky jídel apod.), (Ivanová, 2005).
17
2.5.2 Svátky Romové nemají vlastní tradiční svátky. Nejčastěji slaví křesťanské svátky podle majoritního obyvatelstva. Mezinárodní den Romů (8. května) zatím nemá tradici.
2.5.3 Jídlo Každá rodina měla své způsoby přípravy jídla a ty musely být přísně dodržovány. Mezi sebou se rozdělují podle druhu konzumovaného masa (žuže a degeša Romové – degeša, nečisté, maso je koňské a psí). Základním pravidlem je připravovat potraviny v nádobách, které nesmějí být použity k jiným účelům. Jídlo, které nespotřebují, vyhazují. Žena by měla mít při přípravě pokrmu dobrou náladu, aby bylo konzumentům i při jídle příjemně. Dívka před svatbou nemusela umět vařit. Naučila ji to až tchyně podle zvyklostí nové rodiny. Jídlo se stávalo nečistým, pokud se znovu přihřívalo, spadlo na zem nebo do nich spadl vlas (Šišková, 2001).
2.5.4 Těhotenství Těhotná žena (phari) se musí přizpůsobit systému zákazů, příkazů a opatření. Velký význam přikládají Romové prenatálnímu vývoji plodu. Žena se nesmí podívat na žádného „odpudivého“ tvora (had, slimák, žába), exotická zvířata, postižené lidi či zesnulé. Dítě by pak podle Romů mohlo mít jejich podobu nebo stejné postižení. Vyhýbat by se měla i hřbitovům, protože věří, že dítě by mohlo zemřít. I kontaktu se zvířaty se srstí (psi, kočky, kozy, krávy) by se měla těhotná vyhýbat, aby pokožka dítěte neporostla srstí daného zvířete (Šišková, 2001; Ivanová, 2005). Stravování těhotné ženy by se nemělo nijak omezovat. Ženě má být dopřáno vše, na co má chuť a to i alkohol. Jedině příliš často kyselé jídlo by mohlo způsobit, že se ženě narodí zlé dítě. Maso a mléko může mít podle Romů za následek nemoc dítěte (Šišková, 2001). Po dobu těhotenství by žena neměla nosit žádné náramky, řetízky nebo pásky, aby dítě nemělo pupeční šňůru omotanou kolem krku. Jako první dítě se Romové přejí chlapce, kvůli dominantnímu postavení mužů v jejich hierarchii. Předpovídají tedy pohlaví
18
dítěte. Pokud má žena kulaté břicho, chuť na sladké a nečistou pleť, čeká holčičku. Špičaté břicho, chuť na ostrá jídla a krásná čistá pleť znamenají, že se narodí chlapec. Postavení ženy se těhotenstvím nemění. Vykonává všechny práce, protože kdyby se práci vyhýbala, čekal by ji těžký porod. Omezení se týká společenského života, který musí omezit nebo se ho účastní jen za doprovodu manžela. Během těhotenství si má žena často zpívat a být veselá. Neměla by mluvit sprostě, nadávat ani proklínat. Potrat lze vyvolat zdviháním těžkých věcí, koupáním v horké vodě se solí nebo položením těžkého kamene na břicho. Dle tradic pomáhá i odvar z bylin a koření, který se před použitím zakopává na 14 dní do země (Šišková, 2001; Ivanová, 2005).
2.5.5 Narození dítěte Při porodu nesměla mít žena na sobě žádní šperky nebo kovové předměty, protože by měla problémy. Porodní bába měla u Romů velkou úctu, ale věci, kterých se dotkla, už nepoužívali. Zakopávali je (společně s placentou) na místa, kam nikdo nechodil. Rodičce omývali obličej svěcenou vodou, pila čaj nebo alkohol ke zmírnění bolestí. Nešťastným dnem pro narození je pondělí a pátek, ale i den, kdy někdo zemřel. Nešťastnou částí dne je půlnoc, šťastnou ráno. Pokud se dítě narodí v období vánočních svátků, znamená to pro něj štěstí (Šišková, 2001; Ivanová, 2005). Pokud došlo k úmrtí rodičky při porodu, o dítě se starali příbuzní. Pokud zemřelo i dítě, byli pochováni do společné rakve tak, aby dítě leželo matce mezi nohama. Nepokřtěné dítě bývalo pochováno bez obřadu na okraji hřbitova jako pohan (Šišková, 2001). Po porodu nesměla žena určitou dobu vařit, vycházet z domu, dotýkat se malých dětí, dívat se do zrcadla. Dítě se nesmí do jednoho roku stříhat vlasy ani nehty (matky je svým dětem okusovaly). Děti si také nesmí hrát s panenkou a dívat se do zrcadla, aby neonemocněly. Do křtu je dítě u matky v posteli, až po něm se dítě dává do kočárku, kde předtím leželo jiné dítě nebo panenka (Šišková, 2001).
19
Dříve bylo běžné, že romská žena kojila i tři a více roků. Pro dostatek mateřského mléka musela jíst hodně polévek a udržovat prsa v teple. Často se stávalo, že žena, pokud bylo potřeba, kojila i více dětí. Váženost ženy je podmíněna počtem dětí, čím více dětí, tím více úcty (Šišková, 2001; Ivanová, 2005).
2.5.6 Úmrtí, pohřeb Zvykům při úmrtí člověka věnovali Romové velkou pozornost. Dodnes se u nich zachovala pověra, že se u postele umírajícího scházejí duchové zemřelých příbuzných neboli mulové. Jeden z nich tzv. mulo poslancos odvádí mrtvého na onen svět. Kromě umírajícího tyto duchy nikdo nevidí, ale mulo poslancos může dát ostatním znamení v podobě černého ptáčka. Může mít podobu i žlutého ptáčka nebo vlaštovky, proměňuje se i do psa, kočky nebo mouchy. Smrt nemocného předchází i vrznutí dveří nebo sen o zubech. Pro ulehčení odchodu na onen svět vezmou Romové umírajícímu polštář i peřinu, ženě rozpustí vlasy, sundají všechny ozdoby. Duše se potom snadněji odpoutává od těla. Po posledním vydechnutí nemocného se svěšují, otáčejí nebo zakrývají všechny zrcadla k ochraně živých před světem mrtvých. Osobní předměty zemřelého se společně s ním vkládaly do rakve. Do rakve se přidává i placatka alkoholu, cigarety nebo fajfka. Do ruky nebo kapsy se mu dávaly peníze. Romové nad mrtvým tři dny bdí, tzv. vartují, od úmrtí až do pohřbu. Toto specifické chování se vyznačuje hraním karet, vyprávěním pohádek či příhod ze života zemřelého, nesmí se zpívat, tancovat, přiťukávat skleničkami. Úctu před pohřbem zesnulému vzdávají všichni z rodiny. I pokud je někdo vzdálený místem či pobytem, musí přijít. Celý den a celou noc stojí okolo truhly. Zemře-li těhotná žena, vkládají do rakve část dětské výbavičky, aby mělo dítě na onom světě v čem chodit (Liégeois, 1997; Ivanová, 2005; Šišková, 2001). Dokud není mrtvý pochován, nesmí se v místnosti vařit ani větrat. Jídlo tedy Romové chystají u sousedů nebo příbuzných (Šišková, 2001).
20
V den pohřbu se všichni příbuzní schází u rakve a prosí mrtvého za odpuštění. Farář místnost vysvěcuje svěcenou vodou a průvod odchází s rakví ke hřbitovu. Při vynášení rakve jí třikrát poklepou o práh domu, aby duše zemřelého odešla a on se již o ničem, co se v domě stane, nedozvěděl a nechtěl se vrátit. Průvod doprovází romská hudba (Liégeois, 1997; Ivanová, 2005; Šišková, 2001).
2.5.7 Náboženství Většina Romů žijících u nás se hlásí spíše k římskokatolické církvi. Jejich víra se ale prolíná a spojuje s jejich vlastními pověrami, které si pravděpodobně přinesli z Indie. Bůh (o Del) je Romy oslovován přes prosby a chvalozpěvy. Věří, že duše žije i po smrti člověka. Důkazem je víra v mule neboli duchy mrtvých předků. Mule jsou hmotní, mají sílu a mohou člověka i fyzicky napadnout. I proto se Romové cítí lépe v kolektivu. V romských komunitách vždy převládalo uctívání kultu ženy a to Černé Sáry (Kali Sára). Ke konci května (24. - 25. května) se sjíždějí do francouzského městečka Les Saintes Maries de la Mer, aby uctili její památku (Kaštánková, 2000; Davidová, 2010).
2.6 Romové a zdraví Zdraví je pro Romy na třetí příčce v jejich hodnotovém systému (po lásce a rodině). Vnímají jej jako jednotu individuální, společenskou, duševní, fyzickou a kulturní. Ke zdraví u nich patří i sociální zajištění a tolerance ze strany majoritní společnosti (Ivanová, 2005).
2.6.1 Struktura romské společnosti Romská společnost si po celá léta uchovává mladost (na rozdíl od české společnosti), což je viditelné i na pyramidě tzv. stromu života. Zde převládá široká základna dětí a mladých lidí, vrcholová špice starých lidí je naopak úzká. Převažující podíl dětí a mladých je vyjádřením jejich hodnot a způsobu života. Na druhou stranu je u Romů podstatně nižší věk, kterého se dožívají. Průměrný věk, kterého se dožívá romská žena je 59,5 a u romského muže je to 55,3 roku. Pro srovnání česká žena se dožívá průměrně 80 let a český muž 74 let (Davidová, 2010). 21
2.6.2 Reprodukce romských žen V romské společnosti je stále poměrně málo rozšířená kontrola otěhotnění – antikoncepce. Její používání není v souladu s tradičními hodnotami rodiny, ale je ovlivněno i ekonomickou situací mladých Romek. I proto je věk ženy při prvním narozeném dítěti stále nižší než u majoritní společnosti. Vysoká porodnost romských žen je způsobena i tím, že na rozdíl od žen českých využívají k rození dětí celé své reprodukční období, které je v průměru delší než u našich žen. Z toho vyplývá, že počet dětí narozených jedné romské ženě během jejího reprodukčního období je dvakrát vyšší než u žen ostatních (odhadem 5,8 dětí na jednu romskou ženu). Čtvrtina romských dívek žijících v Čechách má první dítě mezi 16. – 17. rokem života (Davidová, 2010).
2.6.3 Zdravotní stav Romů Zdravotní stav ovlivňuje celá řada problémů, které souvisí se životem Romů v sociálně vyloučených lokalitách. Mezi tyto problémy můžeme zařadit špatný stavebně technický stav jejich domovů, společně s vysokým výskytem vlhkosti, plísní a škůdců, kteří mohou být přenašeči chorob. Dalším problémem ovlivňujícím zdraví je fyzicky náročná práce, která je mnohdy vykonávaná ve zdravotně závadném prostředí. V sociálně vyloučených lokalitách hraje velkou roli i výskyt infekčních chorob a intoxikací (závislosti, prostituce). K výskytu zdravotních problémů přispívá i každodenní stres způsobený běžnými starostmi nebo i přímo bojem o přežití ve vyloučeném prostředí (Nesvadbová, 2009). Podle výzkumu, ve kterém měli sami Romové hodnotit svůj zdravotní stav v posledních dvanácti měsících na pětistupňové škále od velmi dobrého po velmi špatný stav zdraví, zhodnotily svoje zdraví téměř dvě třetiny Romů (64%) jako velmi dobrý nebo dobrý. Zhruba jen desetina Romů považuje svůj zdravotní stav za velmi špatný. Současně se mezi Romy vyskytuje čtvrtina lidí (26%) vážně ohrožených na zdraví (3 a více nemocí). Dle Národní zprávy z roku 2009 trpí Romové nejčastěji migrénami nebo bolestmi hlavy (28%). Druhou nejčastěji diagnostikovanou nemocí je vysoký krevní tlak (19%). Ve středu četnosti výskytu se objevují i deprese, vysoká hladina cholesterolu, žaludeční vřed, onemocnění srdce, alergie, oběhové problémy, artritida nebo revmatismus, u žen problémy související s přechodem. Tato onemocnění se 22
objevují u 10 – 14 % Romů. Výskyt jednotlivých chorob je závislý na věku. Vyjímku tvoří deprese, které se nejčastěji objevují ve středním věku (22%) a u nejstarších generací je jejich výskyt na průměrné úrovni (Nesvadbová, 2009). Jisté riziko může v romské komunitě představovat i obezita, ale data výkumu její hromadné rozšíření neprokázala. Polovina dospělých má podle údajů váhu normální a 27% Romů spadá do kategorie “nadváha” (Davidová, 2010). Davidová (2010) uvádí, že dle výpovědí lékařů jsou i choroby, které se u Romů nevyskytují tak často, a to jsou onkologická onemocnění, choroby krve a krvetvorné tkáně, močového a pohlavního ústrojí, venerologická onemocnění, poruchy nervové a endokrinní soustavy a poruchy smyslů. Až 78% dotázaných lékařů také uvedlo, že Romové mají ve srovnání s majritní populací nízkou úrověň hygienických návyků. Velká část lékařů souhlasí s tím, že je zdraví Romů významně ovlivněno nadměrnou konzumací jídla, alkoholu, živočišných tuků a cukrů, obezitou, kouřením a sociální situací v komunitě (Davidová, 2010).
2.6.4 Hospitalizace Bez své rodiny jsou Romové nesamostatní, mají strach a to se může projevovat agresivitou a neochotou spolupracovat. Jako největší problém se může jevit komunikace s rodinou pacienta, určení, komu může zdravotnický personál podávat informace a s kým může jednat. Touto osobou bývá velmi často muž jako hlava rodiny (Ivanová, 2005). Romové mají velký strach z bolesti a smrti. Špatně snášejí jakoukoli nemoc, i pokud jejich zdravotní stav není vážný. V období nemoci bývají velmi emotivní a hlasitě sténají. Ženy bývají svázány úzkostí a nedůvěrou ke zdravotnickému personálu. Léky užívají jen po čas projevujících se příznaků nemoci. Ve spojení s pověrami je i jejich strach z hospitalizace. Jedná se o víru v duchy zemřelých, kteří v noci navštěvují pozůstalé. Velká část Romů má strach ze tmy, proto v noci svítí alespoň malým světlem. Při pobytu Roma v nemocnici to může být problém. Často jsou „separováni“ sami na pokojích, noční svícení se jim zakazuje. Přitom jako nejdůležitější je při ošetřování získání jejich důvěry. Jakmile začnou personálu věřit, jsou velmi ukáznění 23
a naslouchají radám a doporučením. Jejich vděk a laskavost potom nezná mezí (Ivanová, 2005; Davidová, 2010). Dalším problémem při hospitalizaci může být jejich špatná orientace v hierarchii zdravotnického personálu. Často požadují, aby mohli komunikovat s ředitelem nebo primářem oddělení. Komunikace je často nesrozumitelná a může docházet k nejasnostem. Romští pacienti se často stávají oběťmi předsudků a tím omezené vstřícnosti zdravotníků. My, zdravotníci, nejsme dostatečně připraveni na jednání s příslušníky etnických menšin a cizinci. Neznáme jejich specifické potřeby, zvyklosti, prožívání, ani vztah k nemoci (Ivanová, 2005; Davidová, 2010). Specifika romského chování a komunikace Pro Romy je velmi důležitá neverbální komunikace. Pro poznání člověka jim stačí pohled a intuice. Nevyhýbají se kritice ani pokárání, musí být ale myšlena upřímně, řečena taktně a v soukromí. Je pro ně běžné, že se řešení problémů, jednání a předem domluvených schůzek neúčastní, pokud je některý člen rodiny potřebuje. V zájmu rodiny udělají vše. Ze soužití ve velkorodinách, bez soukromí, vyplývá i důležitost jakou přikládají dotyku stejně jako empatii. Umí číst z držení těla, pohledu očí, a proto ke komunikaci často nepotřebují slova, prostě z druhého „vycítí“ zda ho něco trápí nebo se raduje a okamžitě se s tímto pocitem umí ztotožnit. Pokud je Rom zoufalý, je to vidět na dálku. Neznají náš chlad navenek, i když v nitru jsme rozdrásaní. S tím souvisí i jejich neracionální schopnost uvažování, pokud se jedná o jednání v afektu. V takové situaci nejsou schopni si udržet „nadhled“ (Šišková, 2001). Romové mají rádi humor, ale nerozumí ironii. I jejich postoj k pravdě je odlišný. Pro ně je mnohem důležitější celkový dojem z rozhovoru než přesné informace. Neuznávají budoucnost, žijí přítomností a minulostí, protože ta je jistá a daná. Někteří se špatně orientují podle hodin (Ivanová, 2005).
24
2.7 Kojení Motto:" Dítě má právo na mateřské mléko jako jedinou potravu plně odpovídající jeho potřebám. Matka a dítě mají pak právo na odpovídající péči před i po porodu včetně podmínek, které usnadňují kojení" (Sbírka zákonů č. 104/1991, článek 24.1., 24.2). Mateřské mléko je pro novorozence nejlepší výživou s optimálním složením. Obsahuje vše, co dítě potřebuje ke správnému prospívání: vodu, bílkoviny, tuky, minerály, vitamíny a železo. Je přizpůsobeno denním potřebám dítěte a jeho složení se mění i v průběhu přiložení k prsu. Nejprve dítě utiší žízeň tzv. předním mlékem a potom tzv. zadním mlékem dojde k utišení hladu. Přední mléko obsahuje více vody, zadní mléko tuky. Mateřské mléko má vždy správnou teplotu, je levné a sterilní. Poskytuje dítěti imunitu a protilátky. U velké části novorozenců se objevuje nesnášenlivost k bílkovině obsažené v kravském mléce. Výlučné kojení prvních 6 měsíců života dítěte je tedy i dobrou prevencí před výskytem alergií. Děti, které byly v průběhu prvního půlroku života kojeny, jsou méně náchylné k nemocím (žaludeční nebo střevní infekce, infekce dýchacích cest, středního ucha, močových cest) i alergiím (Hanreich, 2000; kojeni.cz; Weigert, 2006).
2.7.1 Výhody kojení pro matku a dítě Výhody kojení pro dítě
Chrání před průjmy,
ochrana proti infekcím dýchacích cest, zánětu středouší,
nižší riziko výskytu cukrovky, alergií, obezity, chudokrevnosti, aterosklerózy, zánětů močových cest, astmatu,
snižuje výskyt zubních kazů,
lepší vývoj duševních schopností,
silnější kosti v dospělosti a stáří, (kojeni.cz).
25
Výhody kojení pro matku
Chrání ženu před rakovinou prsu, vaječníků a osteoporózou,
rychlejší návrat postavy ke stavu před těhotenstvím,
antikoncepční účinek v průběhu kojení, pokud matka plně a často kojí (čas mezi kojeními by neměl být delší než 4 – 6 hodin),
podpora citové vazby matka – dítě (kojení.cz).
2.7.2 První přiložení První přiložení by mělo proběhnout do dvou hodin po porodu, ideálně hned v první půlhodině. Novorozenec je v tuto dobu nejlépe připraven, má dobře vybavitelný hledací reflex, točí hlavičkou a hledá prs. Během prvních několika dní po porodu může matka nabídnout ze svého prsu mlezivo. Tato nažloutlá hustá tekutina obsahuje obranné látky, soli a svým obsahem energie je pro malého novorozence tím nejlepším (Gregora, 2001). V průběhu prvního dne přikládáme miminku k matčině prsu v tříhodinových intervalech a to k oběma prsům. Po celé první dva až tři týdny ještě není rozdíl mezi předním a zadním mlékem, neomezujeme přesto délku kojení. Po kojení je dítě nasyceno na další 1-4 hodiny. V prvních dnech se většinou setkáváme s váhovým úbytkem dítěte. U donošených dětí je normální úbytek mezi 5-10% porodní hmotnosti. Je způsobený odchodem smolky, moči, ztrátou mázku, zaschnutím pupečního pahýlu a ztrátou tělesné vody. Jakmile si dítě přivykne kojení, velmi rychle začíná přibývat. Poporodní úbytek dožene většinou během čtrnácti dnů až tří týdnů (Hanreich, 2000; Gregora, 2001; Eliášová, 2008).
2.7.3 Než začnete kojit Je dobré, když si maminka vyhradí na kojení dostatek času. Vždy, při kojení vsedě nebo vleže, je nutné mít miminko co nejblíže u těla. Pomoci k tomu mohou kojící polštáře. Nesmíme zapomínat připomínat mamince, že dítě přikládá k prsu, nikoli prs k dítěti. Dítě by mělo mít uši, ramena a kyčle v jedné přímce, jeho bříško by se mělo 26
dotýkat břicha matky a matčin prs by mělo mít dítě přímo před ústy. Ten matka drží palcem vysoko nad dvorcem, zbylými prsty podpírá prs zespodu. Přitom by se prsty neměly dotýkat dvorce. Brada, tváře a nos dítěte se dotýkají prsu (Kudlová, 2005; Weigert, 2006). Technika kojení Nejprve u dítěte vyvoláme hledací reflex drážděním úst bradavkou. Jakmile dítě otevře doširoka ústa, je hledací reflex vyvolán. Dítě chytne bradavku i s co největší části dvorce, kdy se jeho brada a nos dotýkají prsu. Dolní ret má ohrnutý ven (Kudlová, 2005). Technika sání Rychlé sací pohyby, které se objevuje ze začátku kojení, pomalu přecházejí do dlouhých, pomalých pohybů, kdy slyšíme, jak dítě polyká. Můžeme vidět, jak se dítěti pohybují ušní boltce a dolní čelist. Nesmí mu vpadávat tváře a neměli bychom slyšet mlaskavé zvuky, protože to je známou nesprávného přiložení. Před odstavením dítěte od prsu mu do koutku úst dame svůj malíček, aby prs pustilo. Bradavka by po kojení neměla být poraněná (Kudlová, 2005).
2.7.4 Nejčastější problémy při kojení Nesprávná technika kojení může mamince způsobit různé nepříjemnosti, a to bolestivé a popraskané bradavky, nalité prsy, sníženou tvorbu mléka a jiné. Nesprávná technika kojení se pozná podle toho, že dvorec nemá dítě v ústech, ale vidíme ho pod ústy, brada a nos dítěte se nedotýká prsu, slyšíme mlaskavé zvuky dítěte, při sání dítěti vpadávají tváře a je nespokojené a hladové (Zamarská, 2006). Problémy s bradavkami Popraskané bradavky jsou velmi bolestivou záležitostí. Trhlinky (ragády) na bradavkách mohou i slabě krvácet. Prvním krokem k uzdravení by měla být rada od zkušenějšího, který mamince poradí s kojením a hlavně s tím, co dělá špatně. Dále by měla využít takových poloh dítěte při kojení, kdy bude prasklina v jeho koutku. Jako první nabídnout dítěti méně bolestivý prs, na konci kojení zasunout dítěti za vnitřní 27
koutek úst malíček, zastaví se tím sání a dítě se pak snadněji prsu pustí. Je vhodné nechat po každém kojení na bradavce zaschnout kapku mateřského mléka a poraněný prs hodně větrat. Případně může maminka využít i hojivého účinku masti Bepanten či Purelan a bradavku jí potřít. Procesu hojení také pomáhají šalvějové zábaly (aplikujte po kojení asi na dobu 10 minut). Hojení žádného poranění by nemělo trvat déle než 3 dny. Pokud se tak stane, musíme myslet na infekci praskliny plísní a zajít k lékaři. Pokud mamince bolest nedovolí z poraněného prsu kojit, je vhodné jej odstříkat, aby nedošlo ještě k retenci mléka. Nemyjte bradavky mýdlem, ale pouze vodou! Kvalitní jemné vložky do podprsenky zachycují unikající mléko a udržují tak pokožku stále suchou (Gregora, 2001; Zamarská, 2006; Schneidrová, 2006). Bolestivé nalití prsů Tento problém se nejčastěji objevuje krátce po porodu a to 3. až 5. den podle toho, jak často je dítě kojeno a jak zvládlo techniku kojení. Prsy jsou nateklé, tvrdé, bolestivé a doslova přeplněné mlékem. Tomuto stavu lze předejít časným zahájením kojení po porodu, pobyt rooming-in v porodnici, kojení bez omezení délky a frekvence dle chuti dítěte. V ideálním případě by se neměly používat šidítka ani láhev. Pokud je potřeba dokrm, tak raději pomocí alternativních způsobů (lžičkou, kádinkou, stříkačkou apod.). Pokud u maminky už tento problém nastal, je dobré před kojením použít teplý obklad na prsa k uvolnění mléka a případně i část mléka odstříkat. Teplý obklad se na prsy aplikuje asi 10 minut před kojením. Prs se tím uvolní a dítě má možnost se lépe přisát. Při otoku prsů je dobré mezi kojeními využít možnosti studených obkladů a to na dobu 10 až 15 minut. Chladivými obklady lze docílit ustoupení bolesti. Uvolnění mléka lze stimulovat nejen teplými obklady, ale i jemnými masážemi. Kruhovitými pohyby masíruje maminka prsní tkáň. Jedno místo vždy po dobu několika sekund. K efektivní masáži stačí používat 3 prsty. S masáží se začíná ve vnější části prsu a postupuje se až k bradavce. Aby i gravitace pomohla mléko uvolnit, je dobré prsy jemně vytřepat v předklonu. Důležité je přikládat dítě k takto postiženému prsu každé 2 hodiny nebo i v kratších intervalech. Případně lze prs po kojení ještě odstříkat do úlevy pomocí odsávačky mateřského mléka. Maminka nesmí zapomenout kojit nebo odsávat mléko také z druhého prsu! (Zamarská, 2006; kojeni.cz). 28
Nedostatek mateřského mléka Asi každá maminka má někdy v průběhu kojení pocit nedostatku mateřského mléka. Může jít o pocit nedostatku co do množství nebo do schopností mléka nasytit (slabé, málo výživné mléko). Mezi známky prospívání dítěte patří přibývání na váze, dostatek pomočených plen (6-8 denně), světlá nepáchnoucí moč, stolice žluté barvy (barva míchaných vajíček), spíše tekuté konzistence s nakyslým zápachem, a to od 7 toliček denně po jednu stoličku za týden. Správně “živené” dítě v půlroce věku zdvojnásobí a v jednom roce ztrojnásobí svou porodní váhu. Prospívající dítě je klidné, spokojené. Důvodem pocitu nedostatku mateřského mléka může být, že je dítě v období tzv. růstového spurtu. Děti nerostou rovnoměrně, ale dochází k období se zrychleným růstem. Tato období jsou obvykle ve 3. a 6. týdnu života dítěte a potom v 3. a 6. měsíci. Během těchto období se dítě častěji dožaduje kojení a tím se zvyšuje i tvorba mateřského mléka. Čím častěji a déle dítě saje tím více mléka se vytváří. Pokud tedy maminka dítěti dovolí kojení dle jeho potřeby, nebude mít ani v těchto obdobích jeho zrychleného růstu problémy s pocitem nedostatku mléka. Zvlášť účinné je noční kojení, střídání prsů v průběhu jednoho kojení. Zvýšení tvorby se dostaví asi do 3 dnů od zahájení těchto opatření (Gregora, 2001; Hanreich, 2000; Zamarská, 2006). Nedostatek mateřského mléka může mít i jiné důvody. Pokud maminka dává dítěti i jiné tekutiny nebo používá šidítko, předčasně tím zavedla příkrm. Na vině může být i příliš krátké kojení, kdy se dítě dostane jen k přednímu mléku, používání kloboučku, stres, nadměrná fyzická zátěž nebo vystavení prsu přílišnému chladu. Pro řešení těchto problémů je potřeba častěji přikládat dítě k prsu, a to i v noci, nabízet mu oba prsy při každém kojení a nepoužívat ani dudlík, ani láhev. Pokud je nutný dokrm, tak pomocí stříkačky, kapátka nebo lžičky. Podpořit tvorbu mléka lze i teplými obklady na prsy a masáží (viz výše), (Gregora, 2001; Hanreich, 2000; Zamarská, 2006).
2.7.5 Zavádění příkrmů Příkrmem se rozumí všechny potraviny a nápoje kromě mateřského mléka a umělé kojenecké výživy. Neměl by se zavádět do stravy dítěti mladšímu 4. měsíců, protože zvyšuje riziko vzniku alergických reakcí a nesnášenlivostí pokrmů. Pokud dítě prospívá, je optimální čas na zavádění příkrmů od 5.-6. měsíce věku dítěte. V počátcích 29
zavádění příkrmu se nedoporučuje omezovat kojení. Dítě se prozatím učí jíst lžičkou a kojení pro něj zůstává hlavním zdrojem výživy (Gregora, 2001; Hanreich, 2000). Obvykle se začíná jedno kojení nahrazovat jedním pokrmem postupně, malou lžičkou a jeho množství se zvyšuje po částech. Prvním příkrmem bývá nejčastěji zelenina (nejprve kořenová, později listová – mrkev, brambory, cuketa, dýně, kedluben, špenát, červená řepa, pórek, květák, kapusta, zelí), dále se přidává ovocná kaše (jablka, hrušky, banán), která se nepřislazuje. První příkrm podáváme na začátku poledního kojení a každý nový druh příkrmu zavádíme s odstupem 2-4 dnů. Jedině takto můžeme kontrolovat případnou alergickou reakci dítěte na potravinu. Jakmile si dítě zvykne na zeleninu (nebo na začátku 7. měsíce jeho věku), můžeme do ní přidávat uvařené, najemno nakrájené libové maso (kuře, krůta, kachna, husa, hovězí, králík) i vícesložkové zeleninové a ovocné příkrmy. Příkrm by měl být ve formě hladké kaše s pokojovou teplotou nebo teplotou 37°C. Příkrm lze dítěti nabízet před i po kojení dle uvážení maminky. Dítě zpříma posadíme a příkrm nabízíme lžičkou většinou 1-2 lžičky příkrmu 1-2krát denně. Pokud dítě potravinu odmítá, nenuťte ho, ale další den zkuste jinou potravinu. Nesmíme zapomínat, že příkrmy se nesmí solit ani přislazovat a jako první volbu příkrmu je dobré vyzkoušet polévky. Jedno mléčné jídlo takto lze nahradit v 6. měsíci, druhé v 7. měsíci a třetí mlíční jídlo kolem 8. - 9. měsíce věku dítěte (Zamarská, 2006; Kudlová, 2005; Weigert, 2006; kojeni.cz).
2.7.6 Životospráva ženy v průběhu kojení Životospráva kojící ženy v šestinedělí by měla být lehká, vyvážená a pestrá dle zásad zdravé výživy. Měla by obsahovat dostatek vitamínů, minerálů, bílkovin a železa. Během kojení by měla žena jíst pravidelně 5 – 6krát denně a neměla by se vyhýbat žádným druhům potravin – není vhodné veganství, makrobiotická strava apod. Kojení je pro ženu energeticky náročnější, ale pokud se bude stravovat zdravě, energie bude mít dostatek. Během kojení potřebuje dítě asi 1/3 doporučeného energetického příjmu dospělé ženy. To znamená potřebu zvýšit denní příjem o 300 – 500kcal oproti nekojící ženě. Celkový příjem ženy, která kojí, by se měl tedy pohybovat mezi 2100 až 2800kcal. Při stravování v průběhu kojení tedy více záleží na kvalitě potravin. Navíc 30
ženy, které během těhotenství přibraly více než 12kg, nemusí svůj energetický příjem zvyšovat, protože potřebná energie se bude spotřebovávat z tukových zásob. Dostatek zeleniny a čerstvého ovoce zajistí ženě i postačující množství vitamínů. Denní dávka vitamínu C je obsažena například v jednom pomeranči, ve 100ml čerstvé pomerančové šťávy nebo v jedné paprice. Železo potřebné pro tvorbu červených krvinek je bohatě zastoupeno v červeném mase, vnitřnostech, vejcích nebo zelené zelenině. Neméně důležitý je i jód, který je nezbytný pro růst dítěte a jeho správný psychomotorický vývoj. Dostatečný příjem jódu jde získat z mořských ryb, mořských řas, jodované soli, některých minerálních vod nebo jódem obohacených potravin. Jód může žena získat i ve formě tablet v dávce, kterou jí doporučí ošetřující lékař (sestinedeli.cz; Zamarská, 2006). Pitný režim ženy, která kojí, by se měl pohybovat okolo 2,5 – 3,5 litru neperlivé vody denně. Žena může pít i čaje, ředěné ovocné nebo zeleninové šťávy (pozor ale na citrusy), mléčné koktejly. V horkém létě se potřeba tekutin zvyšuje až na 5 litrů denně. Samozřejmostí je, že by se měla žena vyvarovat kouření a alkoholu. Vlivem nikotinu je dítě neklidné, může dostat průjmy nebo zvracet. Děti kuřáků častěji trpí chronickým onemocněním dýchacích cest. Kouření také snižuje množství hormonů potřebných pro tvorbu mateřského mléka, kuřačky tedy nekojí tak často a dlouho jako nekuřačky. Pro dítě je velmi škodlivý i alkohol. Až 40% přijatého alkoholu se dostává do mateřského mléka a tím do krve dítěte. Pravidelná konzumace většího množství alkoholu může negativně ovlivnit motorický vývoj dítěte (babyweb.cz; Hanreich, 2000). Nevhodné potraviny Pokud je žena alergická na nějakou potravinu, měla by jí vyhýbat i v průběhu kojení. Je totiž pravděpodobné, že dítě tuto alergii mohlo zdědit. Nejčastějšími potravinami, které způsobují alergii, jsou ořechy, vejce, kravské mléko, citrusy, ryby. Dále by se žena měla v prvních měsících věku dítěte vyhýbat nadýmavým potravinám (luštěniny, zelí, květák, brokolice, kapusta). Tyto potraviny je lepší do jídelníčku zařazovat kolem druhého až třetího měsíce věku dítěte. Při přípravě jídla je v tomto období lepší vyhnout se soli a příliš ostrému koření. Všechny tyto potraviny a koření mohou dítěti způsobit bolest bříška, nadýmání nebo alergickou reakci (sestinedeli.cz; Hanreich, 2000). 31
2.7.7 Metodická doporučení pro kojení Výživa je jednou ze základních potřeb dítěte. Nejlepší je přitom výživa mateřským mlékem jako jediná potrava plně odpovídající potřebám dítěte. Právo dítěte na kojení je zakotveno v Úmluvě o právech dítěte, která u nás vstoupila v platnost v roce 1991, sbírka zákonů č. 104/1991, článek 24. Kojení je také součástí Národního programu podpory zdraví a součastí preventivních opatření pro 21. století. WHO/UNICEF doporučují výlučné kojení po dobu 6. měsíců a s postupně zaváděným příkrmem kojení do 2 roků věku dítěte i déle. Tyto instituce také vydaly 10 kroků k úspěšnému kojení (viz příloha č. 1), které shrnuje faktory, kterými mohou zdravotníci nejvíce ovlivnit úspěch kojení (kojeni.cz). Každá žena, tedy i Romka, by se měla potřebné informace o kojení dozvědět již v prenatální poradně (viz příloha č. 2), dále potom v porodnici a na novorozeneckém oddělení (viz příloha č. 3) a v neposlední řadě u lékaře pro děti a dorost (viz příloha č. 4), kterého si pro své dítě zvolí. I nemocnice, kde se rozhodne kojit, může mít označení Baby friendly hospital. To znamená, že si budoucí matka může být jistá tím, že jí vybraná nemocnice splňuje požadavky WHO a UNICEF shrnuté pod názvem “10 kroků k úspěšnému kojení”. Po odchodu z porodnice může matka také využít služeb laktačních poradkyní, kterou jsou neustále dostupné minimálně po telefonu. Každá matka si samozřejmě může vybrat svoji laktační poradkyni (kojeni.cz).
32
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Jedná se o teoreticko-praktickou práci s kvantitativní metodou výzkumu, který byl prováděn pomocí anonymního dotazníku.
3.1.1 Charakteristika vzorku respondentů Výzkumný soubor tvořily romské ženy bez ohledu na věk a vzdělání, které měly alespoň jedno dítě. Abychom v této práci předešli sběru zastaralých informací o kojení, hledali jsme ženy tak, aby jejich nejmladší dítě (na jehož kojení se ptáme v dotazníku) nebylo starší 4 let.
3.1.2 Charakteristika výzkumného prostředí Výzkumné šetření probíhalo na více místech. Jelikož byl výzkum prováděn formou rozhovoru pomocí standardizovaného dotazníku, bylo velmi obtížné získat potřebné informace. Bohužel jsme při výzkumu naráželi nejen na neochotu dotazník vyplnit, ale i na jazykovou bariéru. Dotazník byl, se souhlasem vedení, vyplňován s matkami na oddělení šestinedělí v nemocnici Jihlava a v nemocnici Prostějov. Další část dotazníků bylo možno vyplnit díky vstřícnosti sociální pracovnice Dis. Evy Janderkové v Klubíčku – centru poskytujícímu sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, kde se pravidelně scházejí právě romské ženy se svými dětmi. Dále jsme dotazníky vyplňovali v oblasti nazývané „Hawai“ v Jihlavě, která je obývána právě Romy. Dalším výzkumným prostředím byla obec Dobromilice v okolí Prostějova, kde se nachází početná skupina romských obyvatel.
3.2 Průběh a popis výzkumu Pro tuto bakalářskou práci byla zvolena kvantitativní forma výzkumu protřednictvím anonymního dotazníku. Kvůli jazykové bariéře byla forma výzkumu přehodnocena a autorka si po konzultaci s vedoucí práce zvolila formu rozhovoru pomocí již vytvořeného dotazníku - tedy standardizovaný rozhovor. Pomocí rozhovoru bylo 33
možné i lépe kontrolovat stáří informací o kojení (nejmladší dítě nebylo starší 4 let). Kvůli nastaveným kritériím se ale sběr informací k výzkumu značně ztížil. Dotazník (viz příloha 5) byl vytvořený autorkou za pomoci a rady vedoucí práce. Dotazník obsahuje 20 otázek (10 otázek uzavřených, 4 otázky polootevřené a 6 otázek otevřených). Otázky byly zaměřeny na věk respondentek a jejich nejvyšší dosažené vzdělání, na to zda kojily a jak dlouho, v jakém věku dítěte začaly podávat příkrmy a jaké příkrmy to byly. Dále se otázky zaměřovaly na poskytování informací v nemocnicích romským ženám, zda jsou pro ně tyto informace srozumitelné a zjišťovaly jejich zájem o edukační materiál o kojení v romštině. V druhé polovině dotazníku jsme umístili otázky o stravování během kojení, zda romské ženy v průběhu kojení kouří nebo pijí alkohol. Dotazník jsme vyplňovali dle průběhu kojení posledního (nejmladšího) dítěte. Výzkum probíhal v období od prosince 2011 do konce dubna 2012.
3.3 Zpracování získaných dat Výzkum byl zpracován pomocí aplikace Microsoft Excel a Microsoft Word. Zpracovaná data jsou znázorněna v tabulkách a grafech, jsou doplněna komentářem autorky.
34
3.6 Vlastní výsledky výzkumu Položka – Věk Tab. č. 1: Věk
Věk
Absolutní četnost
Relativní četnost
do 25 let do 35 let do 45 let do 55 let
44 26 22 0
48 % 28 % 24 % 0%
∑
92
100 %
Věk 22 % 44 %
do 25 let do 35 let do 45 let
26 %
Graf č. 1: Věk
Z celkového počtu 92 respondentek bylo 44 (48 %) žen ve věku do 25 let, 26 (28 %) ve věku do 35 let a 22 (24 %) žen ve věku do 45 let. Ve věku do 55 let nebyla ani jedna respondentka.
35
Položka – Vzdělání
Tab. č. 2: Vzdělání
Vzdělání
Absolutní četnost
Relativní četnost
Základní Odborné Středoškolské Vysokoškolské
76 14 2 0
83 % 15 % 2% 0%
∑
92
100 %
Vzdělání 2%
15 % Základní Odborné Středoškolské 83 %
Graf č. 2: Vzdělání
Jako své nejvyšší dosažené vzdělání uvedlo z celkového počtu 92 (100 %) žen celých 76 (83 %) vzdělání základní, 14 (15 %) žen vzdělání odborné a 2 (2 %) ženy vzdělání středoškolské. Bohužel ani jedna respondentka neuvedla jako své nejvyšší dosažené vzdělání absolvování vysoké školy.
36
Položka 1 – Kolik máte dětí?
Tab. č. 3: Počet dětí.
Počet dětí
Absolutní četnost
Relativní četnost
2 děti 3 děti 4 děti Jiné
36 22 8 26
39 % 24 % 9% 28 %
∑
92
100 %
Kolik máte dětí? 26 %
36 %
2 děti 3 děti 4 děti jiné
8% 22 % Graf č. 3: Počet dětí.
Z celkového počtu 92 respondentek (100 %) má 36 (39 %) žen 2 děti, 22 (24 %) žen 3 děti, 8 (9 %) žen 4 děti a 26 žen odpovědělo možností “jiné”.
37
Tab. č. 4: Vyhodnocení odpovědi “jiné”.
Počet dětí
Absolutní četnost
Relativní četnost
1 dítě 5 dětí 6 dětí 7 dětí
14 4 4 4
54 % 15 % 15 % 15 %
∑
26
100 %
Jiné 15 % 1 dítě 5 dětí
15 %
54 %
6 dětí 7 dětí
15 %
Graf č. 4: Vyhodnocení odpovědi “jiné”.
Z 26 žen (100%), které na otázku “Kolik máte dětí?” odpověděly možností “jiné” a počet svých dětí doplnily, má 14 (54 %) žen 1 dítě, 4 (15 %) ženy 5 dětí, 4 (15 %) žen 6 dětí a 4 (15 %) žen 7 dětí.
38
Položka 2 – Kojila jste své dítě?
Tab. č. 5: Kojila jste své dítě?
Kojila jste své dítě?
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano ne
78 14
85 % 15 %
∑
92
100 %
Kojila jste své dítě? 15 %
ano ne
85 %
Graf č. 5: Kojila jste své dítě?
Z celkového počtu 92 respondentek 78 (85 %) romských žen své dítě kojí/kojilo. Žen, které nekojí/nekojily je 14 (15 %).
39
Položka 3 – V kolika měsících věku dítěte jste začala s příkrmy?
Tab. č. 6: V kolika měsících věku dítěte jste začala s příkrmy?
Začátek příkrmů
Absolutní četnost
Relativní četnost
1-2 měsíc 3-4 měsíc 5-6 měsíc 7-8 měsíc 9-12 měsíc
16 24 18 12 8
21 % 31 % 23 % 15 % 10 %
∑
78
100 %
V kolika měsících věku dítěte jste začala s příkrmy? 10 % 21 % 15 %
1-2 měsíc 3-4 měsíc 5-6 měsíc 7-8 měsíc
23 %
31 %
9-12 měsíc
Graf č. 6: V kolika měsících věku dítěte jste začala s příkrmy?
Z celkového počtu 78 žen (100 %), které uvedly, že své kojily, odpovědělo 16 romských žen (21 %), že s příkrmy začaly v období 1-2 měsíců věku dítěte, 24 žen (31 %) začalo s příkrmy v 3-4 měsících, 18 žen (23 %) v 5-6 měsíci věku dítěte, 12 žen (15 %) v 7-8 měsíci a 8 žen (10 %) začalo svému dítěti dávat příkrmy v 9-12 měsících jeho věku. Různé odpovědi žen
autorka sečetla a uvádí je v kategoriích.
40
Položka 4 – Jaké příkrmy jste začala svému dítěti dávat?
Tab. č. 7: Jaké příkrmy jste svému dítěti dávala?
Jaké příkrmy jste dávala?
Absolutní četnost
Relativní četnost
přesnídávky polévky mléčný příkrm zelenina, ovoce běžné jídlo
30 11 19 14 6
38 % 14 % 24 % 18 % 8%
∑
80
100 %
Jaké příkrmy jste začala svému dítěti dávat? 8%
18 %
38 %
přesnídávky polévky mléčný příkrm zelenina, ovoce běžné jídlo
24 % 14 %
Graf č. 7: Jaké příkrmy jste svému dítěti dávala?
Na otázku č. 4 týkající se druhu příkrmů, které romské ženy začaly svým dětem dávat odpovídaly ženy i více možnostmi. Z celkového počtu 80 odpovědí (100 %) dávalo 30 žen (38 %) svému dítěti jako příkrm přesnídávky, 11 žen (14 %) polévky, 19 žen (24 %) dokrmovalo mléčným příkrmem, 14 žen (18 %) vařenou zeleninou nebo ovocem a 6 žen (8 %) používalo jako příkrm běžné jídlo, jaké jí i zbytek rodiny.
41
Položka 5 – V jakém věku dítěte jste úplně přestala kojit?
Tab. č. 8: Délka výlučného kojení.
Délka výlučného kojení
Absolutní četnost
Relativní četnost
1-6 měsíců 7-12 měsíců 13-24 měsíců 25 měsíců a déle
28 26 6 18
36 % 33 % 8% 23 %
∑
78
100 %
V jakém věku dítěte jste úplně přestala kojit? 23 % 36 %
1-6 měsíců 7-12 měsíců
8%
13-24 měsíců 25 měsíců a déle 33 % Graf č. 8: Délka výlučného kojení.
Z celkového počtu 78 romských žen, které kojily, odpovědělo 28 žen (36 %), že kojily své dítě 1-6 měsíců, 26 žen (33 %) kojilo 7-12 měsíců, 6 žen (8 %) kojilo 13-24 měsíců a 18 žen (23 %) kojilo své dítě 25 měsíců a déle.
42
Položka 6 – Byly Vám v nemocnici po porodu dány informace o kojení (správné držení prsu, stimulace bradavek, péče o prsa)?
Tab. č. 9: Poskytnutí informací v nemocnici.
Podání informací v porodnici
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano ne
88 4
96 % 4%
∑
92
100 %
Byly Vám v nemocnici po porodu dány informace o kojení? 4%
ano ne
96 %
Graf č. 9: Poskytnutí informací v nemocnici.
Z celkového počtu 92 respondentek (100 %) odpovědělo 88 žen (96 %), že jim byly v nemocnici po porodu dány informace o kojení, 4 ženy (4 %) odpověděly, že jim tyto informace dány nebyly.
43
Položka 7 – Byly pro Vás tyto informace srozumitelné?
Tab. č. 10: Srozumitelnost podaných informací.
Srozumitelnost informací
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano ne
84 8
91 % 9%
∑
92
100 %
Byly pro Vás tyto informace srozumitelné? 9%
ano ne 91 % Graf č. 10: Srozumitelnost podaných informací.
Z celkového počtu 92 respondentek (100 %) odpovědělo 84 žen (91 %), že informacím ohledně kojení, které jim byly v nemocnici poskytnuty, rozuměly. Pouze 8 žen (9 %) mělo s porozuměním problém a na tuto otázku tudíž odpověděly negativně.
44
Položka 8 – Uvítala byste tento materiál v romském jazyce?
Tab. č. 11: Zájem o edukační materiál v romštině.
Edukační materiál ano ne
Absolutní četnost 44 48
Relativní četnost 48 % 52 %
∑
92
100 %
Uvítala byste tento materiál v romském jazyce?
48 % 52 %
ano ne
Graf č. 11: Zájem o edukační materiál v romštině.
Z odpovědí celkového počtu 92 respondentek (100 %) vyplývá, že 44 žen (48 %) má zájem o edukační materiál o kojení v romském jazyce a 48 žen (52 %) zájem o tento materiál nemá.
45
Položka 9 – Přiložili Vám dítě k prsu hned po porodu na porodním sále?
Tab. č. 12: Přiložení dítěte na porodním sále.
Přiložení k prsu
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano ne
54 38
59 % 41 %
∑
92
100 %
Přiložili Vám dítě k prsu hned po porodu na porodním sále?
41 % ano 59 %
ne
Graf č. 12: Přiložení dítěte na porodním sále.
Z celkového počtu 92 respondentek (100 %) uvedlo 54 žen (59 %), že jim bylo dítě po porodu přiloženo k prsu hned na porodním sále. Negativně na tuto otázku odpovědělo 38 romských žen (41 %).
46
Položka 10 – Zdálo se Vám někdy během kojení, že máte nedostatek mateřského mléka pro své dítě?
Tab. č. 13: Pocit nedostatku mateřského mléka v průběhu kojení.
Nedostatek MM
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano ne
22 70
24 % 76 %
∑
92
100 %
Zdálo se Vám někdy během kojení, že máte nedostatek MM? 24 % ano ne 76 %
Graf č. 13: Pocit nedostatku mateřského mléka v průběhu kojení.
Z celkového počtu 92 respondentek (100 %) jen 22 z nich (24 %) uvedlo, že mělo během kojení pocit nedostatku mateřského mléka pro své dítě. Na dodatek, v kterém období (měsíci věku dítěte) měly tento pocit udávaly dobu shodující se se zaváděním příkrmů. Některé ženy si na přesné období nevzpoměly. Zbylých 70 žen (76 %) tento pocit nedostatku nemělo.
47
Položka 11 – Pokud jste měla nedostatek mateřského mléka, napište, jak jste tento problém řešila?
Tab. č. 14: Řešení nedostatku mateřského mléka.
Řešení nedostatku MM
Absolutní četnost
Relativní četnost
příkrm Nutrilon/Sunar pití černého piva
8 10 4
36 % 45 % 18 %
∑
22
100 %
Pokud jste měla nedostatek MM, jak jste tento problém řešila? 18 % 36 % příkrm Nutrilon/Sunar
pití černého piva 45 %
Graf č. 14: Řešení nedostatku mateřského mléka.
Z celkového počtu 22 žen, které uvedly, že měly během kojení pocit nedostatku mateřského mléka odpovědělo 8 žen (36 %), že tento problém řešily zavedením příkrmu. Dalších 10 žen (45 %) tento problém řešilo přikrmováním dítěte Sunarem či Nutrilonem. Raritou je odpověď 4 žen (18 %), které se snažily zvýšit množství svého mateřského mléka pomocí pití černého piva.
48
Položka 12 – Na koho se obracíte pro radu, když se objeví nějaký problém s kojením?
Tab. č. 15: Kdo romským ženám radí při problémech s kojením?
Na koho se obracíte pro radu?
Absolutní četnost
Relativní četnost
na rodinu na dětského lékaře na novorozenecké oddělení jiné
39 45 14 2
39 % 45 % 14 % 2%
∑
100
100 %
Na koho se obracíte pro radu, pokud se objeví nějaký problém s kojením? 2% 14 %
na rodinu 39 %
na dětského lékaře na novorozenecké oddělení
45 %
jiné
Graf č. 15: Kdo romským ženám radí při problémech s kojením?
Z 92 respondentek (100 %) se při problémech během kojení obrací 39 žen (39 %) na rodinu, 45 žen (45 %) pro radu chodí k dětskému lékaři, 14 žen (14 %) na novorozenencké oddělení a 2 ženy (2 %) uvedly jinou možnost než jakou nabízel dotazník. Tyto ženy uvedly, že žádné problémy během kojené neměly. Respondentky volily na tuto otázku více možných odpovědí.
49
Položka 13 – Změnilo se Vaše stravování v období kojení?
Tab. č. 16: Změna stravování během kojení.
Změna stravování
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano, jedla jsem zdravěji
38
41 %
ne, můj jídelníček se nezměnil
54
59 %
∑
92
100 %
Změnilo se Vaše stravování v období kojení?
41 %
59 %
ano, jedla jsem zdravěji ne, můj jídelníček se nezměnil
Graf č. 16: Změna stravování během kojení.
Na otázku č. 13 týkající se změny stravování během kojení odpovědělo 38 žen (41 %), že se snažily jíst zdravěji a 54 žen (59 %) uvedlo, že se jejich jídelníček nezměnil.
50
Položka 14 – Víte, které potraviny byste neměla během kojení jíst (nadýmavé, alergie,...)?
Tab. č. 17: Nevhodné potraviny v průběhu kojení.
Víte, které potraviny nemáte jíst?
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano, vím nevím
44 48
48 % 52 %
∑
92
100 %
Víte, které potraviny byste neměla během kojení jíst?
48 % ano, vím 52 %
nevím
Graf č. 17: Nevhodné potraviny v průběhu kojení.
Z celkového počtu 92 dotázaných respondentek (100 %) odpovědělo 44 romských žen (48 %), že ví, které potraviny nejsou v průběhu kojení vhodné pro riziko vzniku alergie u détěte nebo kvůli nadýmání a vzniku dětské koliky, 48 žen (52 %) tyto potraviny nezná.
51
Tab. č. 18: Víte, které potraviny konkrétně nejsou během kojení vhodné?
Jaké potraviny nejsou vhodné?
Absolutní četnost
Relativní četnost
ostrá jídla nadýmavé potraviny smažená jídla slaná jídla kyselé potraviny
6 29 2 3 4
14 % 66 % 5% 7% 9%
∑
44
100 %
Víte, které potraviny konkrétně nejsou během kojení vhodné? 9%
14 %
7% ostrá jídla
5%
nadýmavé potraviny smažená jídla slaná jídla kyselé potraviny 66 %
Graf č. 18: Víte, které potraviny konkrétně nejsou během kojení vhodné?
Žen, které odpověděly na otázku č. 14 kladně, jsme se zeptali, zda by mohly uvést konkrétní příklad potravin, které by se během kojení měly omezit. Tyto ženy uváděly různé druhy jídel, které jsme zařadily do kategorií (viz tabulka č. 18). Jako nevhodné pokrmy uvedlo 6 žen (14 %) ostrá jídla, 29 žen (66 %) nadýmavé potraviny, 2 ženy (5 %) považují za nevhodná smažená jídla, 3 ženy (7 %) příliš slaná jídla a 4 ženy (9 %) kyselé potraviny.
52
Položka 15 – Kouřila jste během kojení?
Tab. č. 19: Kouření během kojení.
Kouřila jste během kojení?
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano ne
34 58
37 % 63 %
∑
92
100 %
Kouřila jste během kojení?
37 % ano ne 63 %
Graf č. 19: Kouření během kojení.
Z celkového počtu 92 respondentek (100 %) kouřilo během kojení 34 žen (37 %), 58 žen (63 %) uvedlo, že během kojení nekouřily.
53
Položka 16 – Pokud jste kouřila, kolik cigaret denně?
Tab. č. 20: Kolik cigaret denně jste kouřila?
Kolik cigaret denně?
Absolutní četnost
Relativní četnost
5 cigaret 10 cigaret 15 cigaret 20 cigaret
16 10 6 2
47 % 29 % 18 % 6%
∑
34
100 %
Pokud jste kouřila, kolik cigaret denně? 6% 18 % 47 %
5 cigaret 10 cigaret 15 cigaret 20 cigaret
29 %
Graf č. 20: Kolik cigaret denně jste kouřila?
Na doplňující otázku pro ženy, které v otázce č. 15 zda během kojení kouřily, odpověděly “ano”, se z celkového počtu 34 žen (100 %) přiznalo 16 žen (47 %) k vykouření 5 cigaret denně, 10 žen (29 %) k 10 cigaretám denně, 6 žen (18 %) k 15 cigaretám a 2 ženy (6 %) uvedly, že během kojení vykouřily 20 cigaret denně.
54
Položka 17 – Užívala jste během kojení alkohol?
Tab. č. 21: Alkohol v průběhu kojení.
Alkohol během kojení
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano ne
26 66
28 % 72 %
∑
92
100 %
Užívala jste během kojení alkohol?
28 % ano ne 72 %
Graf č. 21: Alkohol v průběhu kojení.
Z celkového počtu 92 respondentek (100 %) užívalo alkohol během kojení 26 žen (28 %), 66 žen (72 %) alkohol neužívalo.
55
Položka 18 – Pokud jste alkohol užívala, jaký druh alkoholu to byl (víno, pivo,...)?
Tab. č. 22: Jaký druh alkohol to byl?
Jaký druh alkoholu?
Absolutní četnost
Relativní četnost
pivo víno tvrdý alkohol šampaňské
24 10 2 1
65 % 27 % 5% 3%
∑
37
100 %
Pokud jste alkohol užívala, napište, jaký druh alkoholu to byl. 5% 3% pivo víno
27 %
tvrdý alkohol 65 %
šampaňské
Graf č. 22: Jaký druh alkohol to byl?
Z 26 respondentek, které odpověděly na otázku č. 17 “ano” uvedlo 24 žen (65 %), že během kojení pily pivo, 10 žen (27 %) odpovědělo, že pily víno, 2 ženy (5 %) konzumovaly tvrdý alkohol a 1 žena (3 %) připustila pité šampaňského. Respondentky volily více možných odpovědí.
56
4 Diskuse Cílem této bakalářké práce bylo zjistit, jak dlouho romské ženy kojí, jestli jsou v nemocničních zařízeních informovány o kojení a zda jsou pro ně tyto informace srozumitelné. Dále bylo zjišťováno, zda romské ženy dodržují během kojení správnou životosprávu. Posledním cílem bylo vytvoření edukačního materiálu o kojení v romštině. K těmto cílům bylo vytvořeno 6 hypotéz, které byly potvrzeny či vyvráceny pomocí kvantitativního výzkumu prováděného u romských žen prostřednictvím rozhovoru podle anonymního dotazníku. Pro tento výzkum autorka oslovila 92 romských žen. Nutno podotknout, že získat respondentky nebylo jednoduché. Romská komunita je v dnešní době prezentována spíše v negativním světle a to ovlivňuje i jejich ochotu spolupracovat. Nejedna oslovená romská žena se odmítla účastnit rozhovoru vedoucímu k vyplnění dotazníku. I v průběhu rozhovoru se často objevoval problém neporozumění otázce, vše muselo být vysvětlováno jednoduše a věcně. Výsledky výzkumu u jednotlivých otázek jsou pro lepší názornost zpracovány do tabulek a grafů. Vyhodnocení jednotlivých otázek je provedeno komentáři pod grafy. Na začátek dotazníku byly umístěny otázky týkající se věku a vzdělání respondentek. Z celkové skupiny 92 oslovených romských žen bylo 44 % ve věku do 25 let. Tato otázka mohla být ovlivněna stanoveným kritériem, že dítě, na které se ženy ptáme v dotazníku, by nemělo být starší 4 let. Toto kritérium autorka přijala po domluvě s vedoucí práce kvůli tomu, aby mohlo být ve výzkumu srovnáváno kojení na stejné úrovni (problematika kojení se rychle vyvíjí, stejně jako se mění informace podávané matkám o kojení v nemocničních zařízeních). Toto kritérium je zřejmě i příčinou toho, že se ve vzorku respondentek neobjevila žena ve věku od 45 do 55 let. Na otázku, jaké má žena nejvyšší dosažené vzdělání uvedlo 76 respondentek (83 %) vzdělání základní. Touto otázkou byla potvrzena informace uvedená v teoretické části, která se týkala negativního postoje Romů ke školství a jejich nedůvěře vůči těmto institucím. Na dotaz, kolik má respondentka dětí, bylo nejčastější odpovědí 2 děti. Takto odpovědělo 36 žen (39 %). Tři děti má 22 respondentek (24 %). Nebylo ale raritou, že 57
mají romské ženy dětí více – 8 respondentek má 4 děti, 4 respondentky mají 5 dětí, 4 ženy mají dětí 6 a další 4 ženy uvedly, že mají 7 dětí. To potvrzuje informace z teoretické části této práce, které hovoří o dětech jako o nejdůležitější hodnotě pro romské rodiče. Otázka, zda žena kojila své dítě se vztahovala k hypotéze 1, která předpokládala, že většina romských žen kojila své dítě. Tato hypotéza se potvrdila. Své dítě kojilo 75 (85 %) dotázaných romských žen, 14 žen (15 %) své dítě nekojilo. Tyto ženy, které své dítě nekojily, braly tuto nemožnost poskytnout dítěti své mléko skoro jako ostudu. Romské ženy kojí, i když při kojení kouří nebo občas pijí alkohol. Věk dítěte, ve kterém respondentky uváděly začátek podávání příkrmů, byl velmi různorodý. Odpovědi byly sečteny a zařazeny do vytvořených kategorií. Z výsledků lze vyčíst, že nejvíce žen (31 %) začalo s příkrmy ve 3-4 měsících věku dítěte. Další otázka týkající se příkrmů se ptala na druh příkrmu, který byl dítěti dáván. Odpovědi byly opět zařazeny do kategorií vytvořených podle četností odpovědí. Z výsledků této otázky vyplývá, že nejčastěji jsou romské děti přikrmovány přesnídávkami (38 %), mléčným příkrmem (24 %) nebo zeleninou či ovocem (18 %). Ženy, které v úvodu dotazníku odpověděly, že své dítě kojily, měly v následující otázce uvést, jaká byla délka jejich výlučného kojení. Kvůli rozmanitosti odpovědí byly vytvořeny kategorie znázorněné v tabulce č. 8. Zde je vidět, že většina romských žen (64 %) kojí déle, než je doporučená délka výlučného kojení. Tedy déle než 6 měsíců. Na otázku č. 6: “Byly Vám v nemocnici po porodu dány informace o kojení?” odpovědělo 88 žen (96 %) “ano” a
pouze 4 ženy (4 %) odpověděly negativně.
V následující otázce byl vysloven dotaz, zda jsou pro romské ženy poskytované informace srozumitelné. 84 žen (91 %) odpovědělo, že informacím rozuměly. Jen 8 žen (4 %) uvedlo, že měly s porozuměním potíže. Tyto otázky byly do dotazníku zařazeny, abyhom mohly zjistit, jestli nejsou romské ženy ve zdravotnických zařízeních diskriminovány. Podle rozhovorů bylo ale zřejmé, že je většina romských žen s chováním zdravotnického personálu spokojená a všechny informace jsou jim vždy vysvětleny.
58
Problém jazykové bariéry jsme chtěly zmírnit vytvořením edukačního materiálu o kojení v romském jazyce. Zda by měly romské ženy o tento materiál zájem, jsme zjišťovaly pomocí dotazníku. Na tento problém se vztahovala i hypotéza 3, která předpokládala, že o edukační materiál budou mít zájem téměř všechny romské ženy. Tuto hypotézu se ale nepodařilo potvrdit. Na otázku č. 8, která se ptala, zda by romské ženy edukační materiál uvítaly, odpovědělo 44 žen (48 %) “ano” a 48 (52 %) “ne”. Tento výsledek nás velmi překvapil, protože jsme čekaly téměř 100 % zájem o možnost mít informace o kojení v rodném jazyce romských žen. Během rozhovoru jsme se žen zeptaly, proč o tuto možnost nemají zájem. Častou odpovědí bylo, že sice používají romštinu v běžné mluvě, ale nikdo je neučí romsky číst a psát. Proto by jim, dle odpovědí, tento materiál v orientaci v této problematice moc nepomohl. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že poskytnutým informacím v nemocnicích rozumí, a proto nepotřebují nic navíc. Někdy jsme z jejich reakcí měly i pocit, jako bychom je tímto chtěly odlišovat od majoritní společnosti. Přitom tyto ženy se snažily do naší společnosti spíše včlenit. Kvůli těmto překvapivým výsledkům byl vytvořen jen základní edukační materiál zabývající se výhodami kojení, příkrmy a základními problémy, které se mohou při kojení objevit (viz příloha 6). Při zpracování odpovědí na další otázku nás výsledek trochu překvapil. Jednalo se o otázku č. 9: „Přiložili Vám dítě k prsu hned po porodu na porodním sále?“ Dle metodických doporučení pro porodnice by mělo být matce umožněno přiložení dítěte k prsu do půlhodiny po porodu. Na grafu č. 12 je ale patrné, že tuto možnost nedostalo celých 38 respondentek (41 %). Na otázku, z jakého důvodu nebylo dítě přiloženo, uváděly ženy jako nejčastější důvod operační způsob porodu (cestio cesarea). Druhou nejčastější odpovědí ale bylo, že zdravotnický personál novorozené dítě odnesl, aniž by ženu informoval o důvodu svého jednání. Autorka se domnívá, že na vině takového jednání by mohla být neochota některých zdravotníků s Romy komunikovat. Na tomto problému by se mělo zapracovat. Většina žen (76 %) neměla, dle výzkumu, během kojení pocit nedostatku mateřského mléka. Tento pocit měla dle výzkumu necelá čtvrtina žen (24 %). Tímto byla potvrzena hypotéza 2, která přepokládala, že problém s nedostatkem mateřského mléka bude mít jen čtvrtina romských žen. Další otázkou jsme se ptaly žen, které tento pocit během kojení měly, jak tento problém řešily. Tato otázka byla zařazena do dotazníku jako 59
kontrolní. Chtěly jsme zjistit, zda se romské ženy v problematice kojení opravdu orientují a umí řešit případné problémy. Z 22 žen (100 %), které se s tímto problémem potýkaly, uvedlo 8 žen (36 %) jako řešení tohoto problému zavedení příkrmu. Většina žen (45 %) tuto situaci řešilo podáním Nutrilonu či Sunaru jako doplnění svého nedostatku. Velmi nás ale překvapila odpověď 4 žen (18 %), které uvedly, že pro zvýšení množství svého mateřského mléka pily černé pivo. Všechny 4 ženy získaly tuto radu od své rodiny. Hypotéza 6, která předpokládala, že se nejvíce romských žen při problémech s kojením obrací pro radu na dětského lékaře, se potvrdila pomocí otázky č. 12. Vyhodnocení této otázky ukázalo, že na svého dětského lékaře se obrací celých 45 % dotázaných žen. Od své rodiny si nechává radit 39 % žen a 14 % dotázaných se vrací na novorozenecká oddělení. Dvě ženy (2 %) odpověděly, že žádný problém s kojením nikdy neměly. Nutno podotknout, že u této otázky odpovídaly romské ženy i více možnostmi. V závěru dotazníku byly umístěny otázky týkající se stravování, kouření a pití alkoholu v průběhu kojení. Z výzkumu vyplynulo, že 54 romských řen (59 %) svůj jídelníček během kojení nezměnilo a 38 žen (41 %) se začalo stravovat zdravěji. Toto zjištění částečně vyvrací hypotézu 4, která předpokládala, že svůj jídelníček změnila polovina (50 %) romských žen, a že tyto ženy znají potraviny, které jsou během kojení nevhodné. Na druhou část hypotézy se vztahovala otázka č. 14. Z jejího vyhodnocení je patrné, že nevhodné potraviny zná 48 % dotázaných žen. Za nevhodné považuje nejvíce žen (66 %) nadýmavé potraviny. Hypotéza se tedy nepotvrdila. Zpracováním odpovědí na otázku, zda romské ženy během kojení kouřily, se potvrdila hypotéza 5, která předpokládala, že v období kojení více než polovina romských žen nekouří. Z výsledků vyplývá, že kouřilo 34 žen (37 %) a 58 žen (63 %) nekouřilo. Žen, které se kouření přiznaly jsme se následující otázkou zeptaly, kolik vzkouří cigaret denně. Z 34 dotázaných žen (100 %) vykouří 47 % žen 5 cigaret denně, 29 % 10 cigaret, 18 % 15 cigaret a 6 % žen kouřilo během kojení 20 cigaret denně. I další otázka byla pro některé romské ženy nepříjemná. Ptali jsme se, zda v období kojení užívaly alkohol. Z celkového vzorku 92 žen (100 %) odpovědělo 26 žen (28 %), že si sklenku alkoholu – nejčastěji (65 %) piva – daly. Zbylých 72 % žen pití alkoholu 60
popřelo. V poslední otázce se objevila i nečekaná odpověď 2 žen, které uvedly, že pily tvrdý alkohol. Tyto výsledky ale mohou být ovlivněny tím, že se romské ženy stydí kouření a pití alkohlu přiznat, protože ví, že jsou pro dítě škodlivé.
61
5 Závěr Tato bakalářská práce se zabývá kojením v romské komunitě. V teoretické části autorka zmiňuje historii Romů, jejich zvyky a tradice a rozebírá i hodnotový systém Romů. Důležitou částí teoretické části je zmínka o vztahu Romů ke zdraví, hospitalizaci a nemocem. Na závěr je rozebrána problematika kojení. Bohužel neexistují publikace, které by se zabývaly konkrétně kojením u Romů. Proto je v této práci popsáno obecně. V praktické části je vyhodnoceno výzkumné šetření, které bylo zaměřeno na zjištění základních otázek ohledně kojení u romských žen. Například otázka, zda romské ženy vůbec kojí a pokud ano, jak dlouho. Velmi nás zajímalo i to, kde berou romské ženy informace o kojení a zda jsou jim ve zdravotnických zařízeních vůbec poskytnuty. Pro tuto práci byly stanoveny čtyři cíle a šest hypotéz. Čtyři hypotézy byly výzkumem potvrzeny, dvě vyvráceny. Prvním cílem bylo zjistit, zda romské ženy kojí. K tomuto cíli byly vytvořeny otázky začleněné hned do úvodu dotazníku. Vyplynulo z nich, že většina romských žen své děti kojí. Na další otázku týkající se doby, ve které začaly své dítě přikrmovat, odpovědělo nejvíce žen, že příkrmy začaly dávat mezi 3-4 měsícem věku dítěte. Nejčastějším příkrmem pak byly přesnídávky. Z vyhodnocení další otázky jsme zjistily, že 64 % žen své dítě kojí déle než 6 měsíců. Druhý cíl měl za úkol zjistit, jestli jsou romské ženy v nemocničních zařízeních informovány o kojení a zda jsou pro ně tyto informace srozumitelné. Vyhodnocení otázek vztahujících se k tomuto cíli ukázalo, že informace byly dány téměř všem romským ženám a jen čtyři dotázané ženy těmto informacím nerozuměly. Výsledky této části výzkumu nás překvapily asi nejvíce, protože jsme počítaly s jazykovou bariérou jako s největším problémem v komunikaci s Romy. Třetí cíl nás zavazoval zjistit, zda romské ženy dodržují během kojení správnou životosprávu. Jelikož většina respondentek uvedla, že informace o kojení měly k dispozici a vše o kojení jim bylo vysvětleno, čekaly jsme, že také většina romských žen tudíž změnila i své stravování během kojení. Změnu jídelníčku ale připustila jen třetina žen. Více než polovina se stravovala normálně. Co se týkalo znalosti potravin, 62
jejichž konzumace by se měla během kojení omezit, zjistili jsme, že zhruba polovina dotázaných žen umí tyto potravin vyjmenovat a druhá polovina je nezná. Nejčastější odpovědí bylo, že by se měly omezit nadýmavé potraviny a následně ostrá jídla. K tomuto cíli se vztahovala i otázka, zda romské ženy při kojení kouří. Výsledek výzkumu, že nekouří více než polovina žen, potvrdil naši hypotézu. K tomuto výsledku můžeme přičíst i další závěr, že téměř ¾ romských žen v období kojení nepijí alkohol. Čtvrtým, posledním, cílem bylo vytvoření edukačního materiálu v romském jazyce. Abychom zjistili, zda by měly romské ženy o tento materiál zájem, zeptaly jsme se jich prostřednictvím otázky v dotazníku. Čekaly jsme, že zájem bude velký, proto nás překvapilo, že 52 % žen zájem nemá. Přesto jsme edukační materiál vytvořily, ale vložily jsme do něj jen základní informace. Tato bakalářská práce by mohla být takovým předvojem, který ukázal, že romské ženy se umí o své dítě správně postarat, pokud jsou jim poskytnuty potřebné informace a rady. Proto bychom chtěli apelovat na zdravotnický personál, aby se neřídil zajetými předsudky, ale pokusil se vytrvat ve snaze o vstřícný přístup k romským ženám. Zajímavé by bylo i srovnání tohoto výzkumu se statistikou kojení u majoritní společnosti. Problematika, kterou se tato práce zabývala, byla pro autorku velkým přínosem. Při zpracovávání teoretické části se dozvěděla mnoho nového. Při sběru informací k výzkumu si vyzkoušela kontakt s menšinou a práci s ní. Změnilo to i její postoj k této komunitě, který zastávala před psaním této práce. Výzkum přinesl spoustu zajímavých i překvapivých výsledků. Přesto jsou patrné určité nedostatky, které se týkají například zavádění příkrmů nebo dodržování správné životosprávy během kojení. Zvláštní pozornost by tedy měla být věnována edukaci i v této oblasti. Problémem ale stále zůstává i komunikace mezi majoritní společností a Romy. Na zlepšení této situace by měly spolupracovat obě strany.
63
Seznam použité literatury: Co smím jíst při kojení?. In: Babyweb.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.babyweb.cz/Clanky/a4510-Co-smim-jist-pri-kojeni.aspx DAVIDOVÁ, Eva et al. Kvalita života a sociální determinanty zdraví u Romů v České a Slovenské republice. Praha: Triton, 2010, 251 s. ISBN 978-80-7387-428-5. ELIÁŠOVÁ, Anna. Pôrodná asistencia I. Učebnica pre fakulty ošetrovateĺstva. Martin: Osveta, 2008, 103 s. ISBN 978-80-8063-261-8. GREGORA, Martin a Vlaďka HRADSKÁ. Péče o novorozence a kojence: maminčin domácí lékař. Praha: Grada Publishing, 2001, 74 s. ISBN 80-247-0060-3. HANREICH, Ingeborg a Svatava MACHOVÁ. Výživa kojenců, aneb, Jídlo a pití v prvním roce života. Praha: Grada Publishing, 2000, 70 s. ISBN 80-7169-841-5. IVANOVÁ, Kateřina, ŠPIRUDOVÁ, Lenka a Jana KUTNOHORSKÁ. Multikulturní ošetřovatelství I. Praha: Grada, 2005, 248 s. ISBN 80-247-1212-1. KAŠTÁNKOVÁ, Markéta a Jarmila BALÁŽOVÁ. Náboženství Romů. In: Romové v České
republice [online].
2000
[cit.
2012-04-16].
Dostupné
z:
http://romove.radio.cz/cz/clanek/18147 KUDLOVÁ, Eva a Anna Mydlilová. Výživové poradenství u dětí do dvou let. Praha: Grada Publishing, 2005, 148 s. ISBN 80-247-1039-0. LIÉGEOIS, Jean-Pierre a Jaroslava Glutová. Rómovia, Cigáni, kočovníci. Bratislava: Academia Istropolitana, 1997, 272 s. ISBN 80-967674-2-9. NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4 přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999, 129 s. ISBN 80-7067-952-2. NESVADBOVÁ, Libuše, ŠANDERA ,Jiří a Vera HABERLOVÁ. Romská populace a zdraví: Česká republika – Národní zpráva 2009. Madrid: FSG, 2009. 86 s. ISBN 97884-692-5535-3. Odborné
texty. Laktační
liga [online].
[cit.
2012-04-16].
Dostupné
z:
http://kojeni.cz/texty.php 64
Romové. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2012
[cit.
2012-04-16].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Romov%C3%A9 SCHNEIDROVÁ, Dagmar et al. Kojení: Nejčastější problémy a jejich řešení. 2.přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006, 131 s. ISBN 80-247-1308-X. ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice: [my a oni v multikulturní společnosti 21. století]. Praha: Portál, 2001, 188 s. ISBN 80-7178-648-9. WEIGERT, Vivian a Jana PIŠTOROVÁ. Všechno o kojení. Praha: Portál, 2006, 159 s. ISBN 80-7367-071-2. ZAMARSKÁ Jana a Ivana AUINGEROVÁ. Kojení: praktické rady pro maminky. Brno: Computer Press, 2006, 81 s. ISBN 80-251-0772-8. Životospráva v šestinedělí. In: Sestinedeli.cz: šest týdnů po narození dítěte [online]. 2010 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.sestinedeli.cz/vyziva/
65
Seznam příloh Příloha č. 1: Deset kroků k úspěšnému kojení. Příloha č. 2: Metodická doporučení pro prenatální péči. Příloha č. 3: Metodická doporučení pro porodnice a novorozenecká oddělení. Příloha č. 4: Metodická doporučení pro praktického lékaře pro děti a dorost. Příloha č. 5: Edukační materiál o kojení. Příloha č. 6: Edukančí materiál o kojení v romštině. Příloha č. 7: Dotazník
66
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Deset kroků k úspěšnému kojení
Vlastní úprava dle zdroje: www.kojeni.cz
Příloha č. 2: Metodická doporučení pro prenatální péči.
DOPORUČENÍ PRO PRENATÁLNÍ PÉČI Hlavní zásady informovat všechny těhotné ženy o výhodách a technice kojení, vytypovat faktory, které působí pozitivně nebo negativně na rozhodnutí budoucí matky kojit své dítě, věnovat pozornost prvorodičkám a ženám s předchozí špatnou zkušeností s kojením, vyšetřit prsy (příprava vpáčených bradavek na kojení pomoci formovačů bradavek), prenatální záznam o vyšetření prsou a problémech při kojení, který bude k dispozici po porodu na šestinedělí a obvodě, aby se mohla věnovat péče matkám, které s kojením měly problémy, odstranit doposud překonané způsoby péče o prsy (otužování bradavek, kartáčování, povytahování, dezinfekce, atd.), informace o výživě těhotné a kojící ženy a medikaci během porodu.
Vlastní úprava dle zdroje: www.kojeni.cz Příloha č. 3: Metodická doporučení pro porodnice a novorozenecká oddělení.
DOPORUČENÍ PRO PORODNICE A NOVOROZENECKÁ ODDĚLENÍ Hlavní zásady Sjednotit péči na všech úsecích péče o novorozence zavedením 10 kroků k úspěšnému kojení. umožnit matkám zahájit kojení do půl hodiny po porodu, kdy sekrece prolaktinu a oxytocinu a chuť dítěte sát je největší, kojení bez omezování délky a frekvence, nikoliv podle předem stanoveného časového harmonogramu, dokrmování jen v lékařsky indikovaných případech alternativním způsobem (lžičkou, šálkem, po sondě, po prstu) ne lahví, nepoužívat žádné náhražky, dudlíky a láhve, které interferují s kojením, kazí techniku kojení, praktikovat roomimg - in po celých 24 hodin, podporovat správnou techniku kojení, naučit matku jak udržet laktaci, když je oddělena od svého dítěte, umět řešit problémy s prsy (bolestivé nalití, ragády) odstříkávání mateřského mléka v případě problémů správnou technikou, podporovat kojení ve speciálních situacích (vícečetné porody, porod císařským řezem, novorozenci s nízkou porodní hmotností, s rozštěpem rtu nebo patra, nemocná matka...), nabídnout matkám pomoc při kojení po propuštění z porodnice (horká linka), nedovolit propagaci volných výrobků umělé kojenecké výživy, dudlíků a kojeneckých lahví, respektovat doporučení daná Mezinárodním kodexem marketingu náhrad mateřského mléka.
Vlastní úprava dle zdroje: www.kojeni.cz
Příloha č. 4: Metodická doporučení pro praktického lékaře pro děti a dorost.
DOPORUČENÍ PRO PRAKTICKÉ LÉKAŘE PRO DĚTI A DOROST Praktický lékař pro děti a dorost by měl znát zásady správné techniky kojení, umět řešit problémy při kojení a kojení podporovat. Výlučné kojení do 6. měsíce věku a v kojení pokračovat s postupně převládajícím příkrmem až do 2 let věku dítěte a déle by se mělo stát normou a právem každého dítěte. Hlavní zásady podporovat kojení bez omezování délky a frekvence, zpočátku dítě pije velmi často (12 - 15x za den), zhruba po 6ti týdnech se v kojení dostaví určitá pravidelnost, platí zásada - kojit tak často a tak dlouho, jak si dítě žádá, nejčastější příčinou odstavení dítěte je nedostatečná sebedůvěra matky, obavy z nedostatku mléka a předčasné zavedení umělé výživy, aby dítě vypilo dostatek zadního tučného mléka, doporučuje se po propuštění z porodnice kojit v průběhu jednoho kojení jen z jednoho prsu, dítě si samo určí zda to bude jeden či prsy dva, po kojení není nutné pravidelně odstříkávat, jen v případě přebytku mléka v prsou je odstříkávání dočasně na místě, odstříkání mléka musí být prováděno správnou technikou, kterou by matka měla znát již z porodnice, dává se přednost odstříkávání rukou před odsávačkou, znalosti o váhové křivce a růstových spurtech kojeného dítěte (kolem 3. a 6. týdne a 3. a 6. měsíce dítě rychleji roste ,což se projeví spíše na jeho délce než váze), váhová křivka kojeného dítěte nemusí mít trvale stoupající trend a váhový přírůstek není jediným ukazatelem prospívání dítěte, není také dobré srovnávat váhu nebo váhové přírůstky dětí mezi sebou, protože se liší, kojené dítě dosahuje někdy porodní váhy až ve 3 týdnech, ne do 8. dne, jak se traduje, dobře kojené dítě má 6-8 pomočených plen, první čtyři týdny 2-4 stolice denně s pozdější možnou několika denní absencí, méně pomočených plen, hnědá páchnoucí stolice s hlenem spolu s plochou váhovou křivkou a neklidem dítěte svědčí pro nedostatek mléka, tak často tradovaná zelená stolice sama o sobě není známkou nedostatku mléka, nesprávným a zbytečným postupem při řešení nedostatku mléka je podání umělé výživy jako prvního opatření, bezpečným způsobem jak tvorbu mléka opět zvýšit je častější přikládání k oběma prsům v průběhu jednoho kojení a zvláště časté kojení v noci, kdy sekrece hormonu prolaktinu je největší, nesledovat jen váhové přírůstky, ale i růst dítěte, řídit se růstovými percentilovými grafy (hmotnostně-výškový a délkový), odstranit staré praktiky nepříznivě zasahující do kojení (časové omezení délky kojení, časné zavádění příkrmu, dodržování Finkelsteinovy formule, kontrolní kojení, odstříkávání když to není nutné, dezinfekce bradavek), umět řešit problémy vzniklé při kojení (problémy s množstvím mléka, problémy s prsy...), kojící žena by měla dodržovat zásady správné výživy, není nutné zvyšovat kalorickou potřebu ani množství tekutin, ženy alergičky by měly dítě kojit co nejdéle s pozdějším zaváděním příkrmu, matka může kojit i v případě horečnatého onemocnění, kojení v průběhu onemocnění představuje naopak pro dítě významný zdroj vznikajících protilátek, existuje jen malá skupina léků, která je při kojení kontraindikována, běžná antibioitika, léky proti bolesti, teplotě dítě neohrozí, kojící žena by neměla kouřit a pít alkohol, pokud se cigarety nedovede vzdát, měla by kouřit do 5 cigaret za den a vždy až po kojení, kojení v průběhu dalšího těhotenství nepoškozuje matku, dítě ani plod.
Vlastní úprava dle zdroje: www.kojeni.cz
Příloha č. 5: Edukační materiál o kojení KOJENÍ – STRUČNÉ INFORMACE Mateřské mléko obsahuje vše, co dítě potřebuje ke správnému prospívání. Vždy má správnou teplotu, je levné a sterilní. Mateřské mléko poskytuje dítěti imunitu a protilátky. Výhody kojení pro dítě: Chrání před průjmy, ochrana proti infekcím dýchacích cest, zánětu středouší, nižší riziko výskytu cukrovky, alergií, obezity, chudokrevnosti, aterosklerózy, zánětů močových cest, astmatu, snižuje výskyt zubních kazů, lepší vývoj duševních schopností, silnější kosti v dospělosti a stáří, Výhody kojení pro matku: Chrání ženu před rakovinou prsu, vaječníků a osteoporózou, rychlejší návrat postavy ke stavu před těhotenstvím, antikoncepční účinek v průběhu kojení, pokud matka plně a často kojí, podpora citové vazby matka – dítě. Polohy při kojení Poloha „kolébka”
Poloha tanečníka
Boční (fotbalové) držení Poloha vleže
Bolestivé nalití prsů Prsy jsou oteklé a tvrdé. Aplikujte teplé vlhké zábaly po dobu přibližně 10 minut před kojením. Snažte se zábalem nepokrývat bradavku a dvorec. Po kojení aplikujte chladivé zábaly po dobu 15-20 minut. Tím docílíte ustupování bolesti. Nenoste příliš těsné oblečení nebo podprsenku. Bolestivé a popraskané bradavky Před kojením aplikujte teplé zábaly a jemně prsy promasírujte. Nabídněte miminku méně bolavý prs. Chcete-li ukončit kojení nebo vyměnit prsy, vložte dítěti malíček do vnitřního koutku úst a až poté prsy vyměňte. Po kojení nechte na bradavce uschnout kapku mateřského mléka nebo bradavku potírejte mastí Bepanten či Purelan. Zavádění příkrmu Obyčejně se jedno mléčné jídlo nahradí jedním pokrmem po 6. měsíci věku, druhé mléčné jídlo kolem 7. měsíce a třetí mléčné jídlo kolem 8. - 9. měsíce. Nový pokrm se zavádí nejlépe malou lžičkou a jeho objem se zvyšuje po částech. Nejdříve dítě krátce nakojte a pak mu dejte 1-2 lžičky rozmělněného pokrmu. Teplota jídla má dosahovat pokojové teploty nebo 37°C. Druhy příkrmu Ano: maso, vařená zelenina, ovoce (jablka, hrušky, banány), mléčné výrobky, nápoje (okolo 9. měsíce) – kojenecká voda, ředěné ovocné šťávy a džusy. Ne: ovocné kompoty, koření, kečup, hořčice, umělá sladidla, sladkosti. Pozor na citrusové plody – až po roce věku z důvodu vzniku alergie.
Příloha č. 6: Edukační materiál o kojení v romštině SAR TE DEL KOĽIN – CHARŇI INFORMACIJA Andre dakero čučakero thud hin savoro, so le čhavoreske kampel vaš leskero sasťipen. Le thudeske hin furt mišto temperatura, hin tuňo the sterilno. O čučakero thud del le čhavores imunita the o štofi so les arakhen prociv nasvaľipena. O čučakero thud hin lačho vaš tumaro čhavoro, bo: Les arakhel prociv hnački, kaj les te na pretradel, arakhel les prociv le dichace dromengere infekciji, prociv phumbalo kan, le čhavoreske hin teleder rizikos, hoj resela gulo nasvaľipen, alergiji, čororaťipen, ateroskleroza, le mutereskere dromengere labarďipena, hoj ačhela thulo (obezita), leskere danda mosarena pen čineder, čhavoro ela goďaveder, ela les zoraleder kokala, kana ačhela baro the tiž pre phure berša. Kana e daj del koľin lakere čhavores, hin kada lačho tiž vaš lake, bo: Kada arakhel la džuvľa prociv koľineskeri the vaječnikengeri rakovina the osteoporoza (ridka kokala), la džuvľakeri figura ačhel sigeder ajsi, savi sas angle lakero khabňiben, te e daj but the mištes davkerel koľin, joj na ačhel khabňi (antikoncepčno efektos), e daj the e o čhavoro kamen jekh avres buter.
Lačhe poziciji kana tumen den koľin Pozicija„koľiska" "Pozicija "kheľibnaskero"
Pozicija "(fotbalovo) ľikeriben" Pozicija pašľindos
Dukhade the šuvle čuča O čuča hine šuvle the zorale. Paťaren o čuča andro tato the cindo pochtan vaj 10 minuti angl´oda sar dena koľin. Na učharen le pochtaneha e bradavka aňi la čučakero dvorcos. Paťaren o čuča andro šilalo pochtan vaj 15 -20 minuti pal oda, sar diňan koľin. Olestar e dukh ačhela cikneder. Na hordinen igen tange gada aňi tangi koľinengeri. Te o bradavki dukhan abo hine pharade Angl´oda sar dena koľin, len tate andrepaťaribena u masirinen o čuča na bara zoraha. Den tumare ciknores e čuči, so dukhal čineder. Te tumen imar na kamen te del koľin abo te čerinel e čuči, thoven le čhavoreske tumaro cikno angušt andro andruno kutos leskere mujeskero u čerinen o čuča až paľis. Pal kada sar diňan koľin, mukhen te šuťol jekh čučakere thudeskeri kapkica pre bradavka abo makhen e bradavka la majscaha Bepanten abo Purelan.
Sar te pridel aver chaben kijo čučakero thud Jekhbuter pes kada kerel avka, hoj pes vaš jekh thudeskero chaben del jekh nathudeskero chaben pal o šovto čhon, vaš dujto thudeskero chaben khatar eftato čhon, vaš o trito thudakero chaben khatar o ochtoto - eňato čhon. Nekfeder hin, kana den le čhavores o chaben cikňa rojaha u sikra sikratar den le čhavores buter chaben. Den le čhavores perše čino koľin u paľis les den 1–2 rojora churďarde chabnestar. Le chabneskeri temperatura musaj te jel sar andro kher, abo 37°C.
Savo aver chaben šaj den le čhavores: Ha: mas, taďi zeleňina, ovoci (phaba, ambroľa, banani), thudeskere produkti, pijibena, (khatar o eňato čhon) – paňi vaš o čučakere čhavore, rozkerde ovocna šťavi the džusi. Na: ovocna kompoti, koreňa, kečupos, horčica, umela guľaripena, guľipen. Ara pre citrusova plodi – ča pal kada sar hin le čhavoreske jekh berš - kaj te na resel alergija.
Příloha č. 7: Dotazník Dobrý den, dostává se Vám do rukou dotazník, který zkoumá situaci v oblasti kojení v romské komunitě. Je zcela anonymní a je určený právě romským ženám a matkám, které bych tímto chtěla požádat o vyplnění. Získané informace nebudou žádným způsobem zveřejňovány ani zneužity. Dotazník je součástí mé bakalářské práce, vybrané odpovědi prosím zakroužkujte. Předem Vám děkuji za pochopení a spolupráci. Pospíšilová Jana studentka 3. ročníku oboru porodní asistentka na Vysoké škole polytechnické Jihlava Věk: a) b) c) d)
do 25 let do 35 let do 45 let do 55 let
Vzdělání: a) základní b) odborné c) středoškolské d) vysokoškolské 1) Kolik máte dětí? a) 2 b) 3 c) 4 d) jiné…… Další otázky vyplňujte podle toho, jak probíhalo Vaše poslední šestinedělí, kojení posledního dítěte. 2) Kojila jste své dítě? a) ano b) ne 3) V kolika měsících věku dítěte jste začala s příkrmy? ……………………………………………………………….. 4) Jaké příkrmy jste začala svému dítěti dávat? ……………………………………………………………….. 5) V jakém věku dítěte jste úplně přestala kojit? ……………………………………………………………….. 6) Byly Vám v nemocnici po porodu dány informace o kojení (správné držení prsu, stimulace bradavek, péče o prsa)? a) ano b) ne
7) Byly pro Vás tyto informace srozumitelné? a) ano b) ne 8) Uvítala byste, kdyby byl tento materiál v romském jazyce? a) ano b) ne 9) Přiložili Vám dítě k prsu hned po porodu na porodním sále? a) ano b) ne 10) Zdálo se Vám někdy během kojení, že máte nedostatek mateřského mléka pro své dítě? a) ano (napište, ve kterém období):………… b) ne 11) Pokud jste měla nedostatek mateřského mléka, napište, jak jste tento problém řešila: …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………. 12) Na koho se obracíte pro radu, když se objeví nějaký problém s kojením? a) na rodinu b) na dětského lékaře c) na novorozenecké odd. d) jiné………………………………………………………………. 13) Změnilo se Vaše stravování v období kojení? a) ano, jedla jsem zdravěji (více ovoce a zeleniny) b) ne, můj jídelníček se nezměnil 14) Víte, které potraviny byste neměla během kojení jíst (nadýmání, alergie,…)? a) ano, vím (doplňte): …………………………………… b) nevím 15) Kouřila jste během kojení? a) ano b) ne 16) Pokud jste kouřila, kolik cigaret denně? …………………. 17) Užívala jste během kojení alkohol? a) ano b) ne 18) Pokud jste alkohol užívala, napište, jaký druh alkoholu to byl (víno, pivo, …): …………………………………………………………………
